One Piece
hrálo se Denně
od: 16. října 2011 09:09 do: 30. dubna 2013 13:22
Dobrodružství vedl(a) KillerBee
| |
 | Bohatství, sláva, moc... Nejdříve to byla éra Gol D. Rogera, poté se spolu s pádem mocného pirátského krále zrodila nová éra. Zlatá éra romance a pirátství, která dala zrod mnoha snům a ještě více jich zničila. Někteří této éře také přezdívali éra Whitebeard. Říkalo se o něm, že byl nejsilnějším mužem na světě. Jediným, kdo dokázal bojovat s Králem pirátů jako rovný s rovným. Jenže i jeho éra skončila a jméno toho, kdo povede piráty do nové éry zatím není známo. Pět let po smrti Whitebeard zuří mezi dvěma největšími kandidáty, Monkey D. Luffim a Marshallem D. Teachem a jejich spojenci válka v Novém světě. Válka, do které mariňáci téměř nezasahují neboť mají plné ruce práce s Revolucionáři, kteří začali být z ničeho nic mnohem aktivnější. V těchto časech i povolala pirátská vlajka, i vy jste zatoužili po slávě, bohatství a moci a rozhodli se, že si v nestabilním světě získáte jméno. Otázka je, dokážete přežít tak dlouho? Jen osud zná odpověď. |
| |
| Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, North Blue Ať už z jakéhokoli důvodu, všichni jste zkysli tady, na malém, zapomenutém ostrově uprostřed North Blue, kde kromě města plného mariňáků a zasněžených kopců nebylo k vidění zhola nic. Vzhledem k tomu, že jste byli bez peněz, vypadalo to, že se tato díra stane dlouhou zastávkou na vaší cestě za dobrodružstvím, alespoň než si vyděláte tolik, než si vyděláte dost peněz na pokračování vašich cest. Vzhledem k vaší situaci se pro vás objevila jako zázrak šeptandou přenášená informace, že nějaký pirát, Joy Boy Paul shání posádku. Pravda, v životě jste o nikdom takovém neslyšeli takže to asi nejslavnější pirát na světě nebude, na druhou stranu možná to byla vaše jediná šance v horizontu měsíců jak se odsud dostat a tak jste na místo setkání, do zátoky, které se neříká Smrdutá jen ze strany, ale hlavně kvůli tomu, že zde končí většina odpadků, přišli. Jaké bylo vaše překvapení, když místo očekávané pirátské lidi padl váš pohled jen na další skupinku zoufalců a přes dva metry vysokého svalnatého mladíka s širokým úsměvem na tváři, který stál před očividně čerstvě svázaným vorem s jedním stěžněm a plachtou, která vypadala jako by byla ušitá...no ano, všichni si pamatujete že tu onehdá proběhla velká krádež prostěradel. |
| |
 | Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, North Blue Je to už pořádných pět dní, co jsem v městě ukradl všechny volné plachty. Jsem na to patřičně hrdý, protože to bylo jedno z mých mistrovských děl. Dalších pár dní jsem snad ani nejedl a nespal. Musel jsem někde sehnat volné dřevo na vor, abych mohl plout. Ke všemu jsem neuměl šít, takže jsem potřeboval zjistit způsob jak upnout ty plachty k sobě. Aaa, to je problém Znervozním a podrbu se na zatylku. Kolem sebe uslysim šustění a když se otočím, spatřím hlouček zvědavců. Co chtějí? Podrbu se na bradě. Vor mezitím natáhne příliv na volné moře. Teprve když je už dostatečně daleko, všimnu si toho. Hmm... Podrbu se na bradě Možná jsem ho měl zakotvit Náhle se dřeva voru začnou rozestupovat a za hlasitého šplouchnutí se vor rozsype a je vlnami zase přitahován k ostrovu. Hmm... Podrbu se na bradě Možná jsem ty dřeva měl nejdřív svázat tímhle? Zvednu provaz ze země a zmateně se na něj zadívám. Hmm... Rozhlédnu se o okolo a pořád se drbám na bradě Co jsem to vlastně chtěl udělat? |
| |
 | Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue Byla jsem dost nervózní. Uvízla jsem na ostrově, který se hemžil Mariňáky. Z toho jsem byla dost nervózní. Ne, že bych si myslela, že by tady věděli, že jsem tu knihu ukradla. Kvůli něčemu takovému se nevypisuje odměna... aspoň myslím. Je to docela drahá kniha.... no ale byla jsem z toho stejně na nervy. Pořád jsem si říkala, kdy mě někdo chytí. No nemusela bych ji krást, kdyby si ji lidi mohli číst... ale ne... oni ji museli mít vystavenou ve vitríně a nikdo na ní nesměl. K čemu jsou knihy, když se nemůžou číst!? Seděla jsem na lavičce a přepočítávala znovu svoje peníze. Byla jsem skoro na mizině. Musela jsem si najít práci jinak hrozí, že umřu hlady. Tohle tak vystačí na jedno jídlo. Možná by mě nějaký doktor vzal jako asistentku, když předvedu své schopnosti. Sakra, ale já potřebovala pryč z tohohle zapadákova! Vstanu a vydám se dál na průzkum města, ale hlad mě nakonec skolí a tak si koupím kus chleba abych ušetřila. Chleba mě zasytí. A pak jsem zaslechla nějaké dvě ženy bavit se o pirátovi co hledá posádku. A strachovali se, aby jejich synové nezlákalo dobrodružství. Zauvažovala jsem... hledá posádku... pirát. Určitě potřebují doktora a cestují po celém světě... což bych potřebovala. Odvoz zadarmo a když se mi to nebude líbit vždycky můžu na dalším ostrově vzít roha. Vstanu a vydám se najít toho Joy Boy Paula. No najít ho nebyl problém, protože se tam už shromáždilo pár lidí. Protlačila jsem se dopředu a zůstala zírat. Vor?! Vor?! To má být ten pirát? A má vor... Promnu si oči jestli mě nešálí zrak. Nešálil. Koukala jsem, jak vor odplouvá, rozpadá se a vrací se a kapitán... nebo mladík co se za něj považoval vypadal zmateně a mumlal si něco o tom, že měl klády svázat a pak zase zapomněl co chce. Tohle bylo tedy pěkně... trapné. A to si myslí, že sežene posádku na vor? Kdyby aspoň měl člun nebo něco... ale tohle? Povzdychnu si. Takové zklamání. Vydám se k mladíkovi. „Chtěl jsi klády svázat provazem, aby se ti vor nerozpadl.“ Připomenu mu. |
| |
 | Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue Tenhle ostrov byl peklo pro chlápka, jako byl on tolik podvyživený mariňáků na jednom místě a kuchyně poctivě dávkující standardní vojenskou šlichtu ,která na hmotě nepřidá. Mavíc mu docházeli peníze poslední pár padl na suroviny. Přece jen když viděl tu pohublou mládež zželelo se mu jich a přímo na ulici si rozdělal ohýnek a ukázal vojákům jak vypadá jednoduchá strava bohatá na živiny, trocha sádla jako základ. Pak naložený hrách trocha sole a umíchat prvotřídní kaši přidat trochu cibule se sádlem aby se kaše lehce leskla a dobře klouzala. Jen co vařil začali se kolem něj zbíhat prckové z široka daleka hnáni prostou vůní vařeného sádla. Někteří přivedli i rodiče v žalostném stavu v téhle, krajině bylo opravdu potřeba aby do sebe dostali trochu toho tuku na izolaci pro případ ,že by chtěli na kopečky. " Jen poďte a berte si klidně aj rukama mě se hned jí líp když jí někdo se mnou." vybídnul okolí jen co dokuchtil. "Ale bacha je teplá a pozor na prsty jim rychle." usmál se mile. Nic mu nedělalo větší radost než mastné tváře usmívajících se dětí. "Kdepak pořádný jídlo je pořádný jídlo." poslouchal nadšené mlaskání okolí a všeobecnou dobrou náladu. Mezi mlaskáním se taky dověděl co se děje. Do kuchyní se tady moc nebralo, buď to byli hospody pro marínu a nebo hospody co vařili no podle toho co Thor pochopil, vařili méně vydatně a to on nesvedl.Nakonec jejich zasedání přerušili dvě věci, za prvé došla hrachovka a za druhé místní posádce se srocení davu na ulici nelíbilo. Nicméně mu pár vděčných rodičů mezi řeší prozradilo, že se tu vyskytuje nějaký kapitán od pirátů a že mají strach aby jim děti za piráty neutekli. " To se nebojte piráti na tom musí bejt se stravou ještě hůř než vy tady. Takže není o co stát." " Teda pro vás . Mě by to zajímat mohlo." Zjistil kde by se onen kapitánský pirát mohl nacházet a vydal se tam. Dorazil ve chvíli kdy z voru už byli jen trosky. Docela ho to pobavilo a tak se od srdce zasmál, až to zadunělo. " Hehe nevěděl jsem že jsou loďaři co rádi skládačky." jedno se muselo nechat kapitán byl velkej jako Thor sám a no vypadal méně podvyživeně. Chvilku si ho prohlédl i dav formující se u něj. Stejně si připadal jako nejvýraznější bod přece jen někdo výškou a šířkou tak drobný jako byl on, prostě nešel přehlédnout. Když vezmeme v potaz rudé malování na obyčeji charakteristický účes i kalhoty pro zápas sumo (delší asi po kolena modro bíle pruhované) nejvíc napadá mohla být kuchařská zástěra s charakteristickými zelenými skvrnkami od hrachu a nápisem I LOVE SUMO. a samo obrovská sklad pánví a hrnců houpající se na Thorových zadech. |
| |
| Smrdutá zátoka Opatrně se schýbnu pro klády a doslova cupitám na špičkách, abych se nedotkl, byť jen kapky mořské vody. Aj, aj, aj Zoufám si tiše a opravuji vor. Jak již bylo řečeno, jsem vysoký, blond a nosím klobouk. Mám černé šortky a u pasu meč a flintu, co jsem asi našel na zemu. Oj, díky pane Pronesu k Alexe (i když je to žena) a pevně vor svážu zase dohromady. Jsem asi dost silný, když ty kusy dřeva dokážu sám uzvednou. Co tu všichni ti lidé chtějí? Zamyslím se a zadívám se na Isuzua. A co tu dělá ten mluvící mrož? Když je vor spravený, otočím se a hodím na něj sud s jablky, co stál opodál. perfekto! |
| |
| Smrdutá zátoka Ohlédnu se, když slyším jak si někdo z mladíka dělá legraci. Vykulím oči na obra. Vypadal jak zápasník sumo, ale podle jeho výbavy to byl kuchař. Tyjo... ten musel všechno co uvaří sám sníst. Ale jeho poznámce se uchechtnu. Bylo to docela trefné. Znovu se zadívám na mladíka. „Pane?!“ vyjeknu uraženě. „Já jsem žena pitomče!“ ohradím se. Copak to není jasné? Měla jsem prsa a boky a dlouhé vlasy... jsem jasná žena! Měla jsem rudé delší vlasy, které byli nejspíš ještě delší, protože jsem je měla svázané do culíku. Modrošedé oči, štíhlá, vysoká jen nějakých 170 cm. Na sobě jsem měla červené, průhledné tričko ke krku, bez rukávu a na něm šedý korzet. Krátká červená sukně, pod ní šedé leginy takže kdyby mi vítr sukni zvedl nevadilo by mi to. Na nohou sandále s malým podpatkem. Na paži jsem měla uvázaný bílí šátek s červeným křížem. Dívám se jak mladík znovu uvazuje vor, teď už klády svázal k sobě. Hodil na něj sud s jablky a zdálo se, že je hotový. To je všechno? Promnu si čelo. „Na tomhle se chceš plavit? Vždyť při jakékoliv větší bouřičce se potopíš. Kdyby jsi na tom byl sám tak možná by to šlo. Ale ještě s posádkou?“ zavrtím hlavou. Zaváhám. „Jsi ten „kapitán“ co hledá posádku ne?“ |
| |
| Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue Thor se při pozorování toho chlápka dobře bavil ,jeho smích už rezonoval všude kolem a navíc ho doprovázelo nadšené plácání obřích rukou. " Takže nejen že rád skládačky,ale ještě tancuje. To já umím taky tancovat. Pořádného dupáka. Ale to by asi tahle skládačka nevydržela." dál se chechtal až skoro slzel. Hlavně tomu jak byla Alex označena za muže a jak se hned kvůli tomu naštvala. " No jo když vono to je těžký jak má jeden poznat že to nejsou jen dobrý vycpávky ,že jo? Tohle není žádná hmota." naklonil se lehce k Alex. " Ale jestli mi seženeš suroviny uvařím ti takovou dobrotu ,že už si tě nikdo nikdá s chlapem nesplete." Pozoruje kapitána při stavbě a uznale pokývá hlavou, že ačkoliv do hmoty ještě trochu chybí je jí dost,aby kapitán sám manipuloval dřevem. Jako třešnička na dort mu přijde onen sud jablek. To už se Thor neudrží a znovu propukne v smích tentokrát u toho i slzý. " Tak jo tak jo vzdávám se kde je ta skutečná loď? A skutečné zásoby?" odmlčel se. " Nebo je tohle myšleno vážně? Pokud jo tak maj loďaři ještě horší stravování než jsem si myslel." |
| |
| Smrdutá zátoka Zmateně se zadívám na Alex a nasadím tupý výraz. Co? Diť tohle je bezvadná loď. Co je na tom? Zahledím se nevěřícně na vor, jako bych hledal chyby. Napnu vítězoslavně hruď a začnu brečet a smát se zároveň. Derezhizhizhi, ano to jsem já ten kapitán, derezhizhizhi. Zadívám se na Alex. snažím se sehnat muzikanta. Obrátím pohled na mrože a usměju se. Tenhle mluvící mrož vypadá fakt srandovně Začnu mu tleskat jako by byl v cirkuse. Ej? Přidej se do mé posádky Směju se |
| |
| Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue Ten obr se ke mě naklonil a utahoval si ze mě, zalapám po dechu a prudce se k němu otočím. Zapíchnu mu prst do prsou, překvapí mě, že to není měkké, myslela jsem, že je tučný, ale zdálo se, že má i svaly. „Já jsem ženská každým coulem a žádný vycpávky! A na svou výšku mám ideální váhu!“ znovu ho píchnu prstem a pak si ruce založím na prsou a odvrátím se od něj. Mladík svůj vor nazýval lodí, kriticky se na ní podívám. „Není na ní nic špatného. Jenom že nic nevydrží. Půjde ke dnu.“ Trvám si na svém. Divně se smál, bylo to... docela vtipný smích. Zavrtím hlavou. „Hele... snad opravdu nevěříš tomu, že se ti někdo přidá do posádky když uvidí ten tvůj vor? Nikdo tě nebude brát vážně.“ Ukážu za sebe na obra. „Sám jsi to slyšel. I obr si myslel, že je to jen vtip.“ Snažím se mladíka přivést k rozumu. Tenhle vor byl spíš vtip. Vydat se na tomhle na moře je sebevražda. |
| |
| Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue " Fakt jo?" podíval se na Alex zcela vážně a jal se vyzkoušet jestli opravdu nekecá. Oplatil jí dloubanec do prsou . " No zdá se že nekecáš i když nějaká hmota by ti ještě neškodila." stáhnul ruku zpátky a jal se věnovat podivnému kapitánovi. Ten se evidetně taky bavil. " Mluvící mrož kde?" zmateně se rozhlížel po okolí. " Jo to jako já a přidat se nooo a važně si myslíš že mě ty dřevíčka udržej? Ty kdy jsi naposledy jedl?" podíval se na kapitána starostlivě. " A jak dlouho jsou ty jabka v tom sudu já jestli už z nich není piré a nebo jablkovice." |
| |
 | Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue Při procházení městem zaslechnu, že nějaký pirát hledá posádku. ''No... možná bych to mohl zkusit.'' Optám se místních, kde přesně onen pirát kotví. ''Přece jen po pár letech tréningu stylu Sabitamashii, bych se mohl hodit jako bojovník.'' Při procházení městem vyděsím většinu obyvatel, přece jen málokdo sebou nosí kosu. Podle velké skupinky usoudím, že tam bude ten pirát. Procpávat se davem ani nemusím, kdokoliv se na mě podívá a všimne si mé zbraně, tak ustoupí. ''Vor?!'' vytřeštím oči na vor, který se ještě drží. ''Tak to jsem teda vůbec nečekal.'' Chvilku se zaposlouchám do rozhovoru, ale nejvíc mě zaujme ta část, kde ta chodící kuchyň naráží na její vzhled. ''Hehe... uchechtnu se, přes ramena si přehodím kosu a vydám se směrem k voru. Když k němu dojdu nevěnuju pozornost nikomu z přítomných a jen si ten vor lehce prohlídnu. ''Aspoň se dostanu pryč.'' Prohrábnu si své červené vlasy a opatrně stoupnu jednou nohou na vor. Když se vor nerozpadá nastoupím i druhou a přejdu k sudu. ''Kajuta, jo?'' s myšlenkou jak se tam vejde posádka si prohlížím sud. Nakonec usoudím, že to nemá smysl a zabodnu svou kosu ostřím do voru, tak aby se nepoškodil. Sednu si na zem a zády se opřu o rukojeť, která míří směrem k davu. Levou ruku dám na rukojeť, kdyby mě někdo napadl, tak abych se mohl bránit a druhou ruku si dám do kapsy černých kalhot. S přivřenýma očima kouknu směrem k člověku, který bude nejspíš kapitán. ''Jedem?''se slovy zavřu oči. Vzhled  |
| |
| Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue Obr mi sáhne na prsa, ztuhnu překvapením a pak zrudnu. Nakopla bych ho, jenže mám pocit, že by to necítil. Praštím ho přes ruku a zkřížím ruce přes prsa. „Drzoune! Kam to saháš!“ vyštěknu. „A já mám ideální váhu!“ stoupnu si raději od něj dál. A pak musím znovu ustoupit k němu, když kolem projde chlápek s kosou. Fakt velkou kosou. Co to má být? Hraje si na smrtku? Sleduji ho, jak zkouší vor a pak na ní nastupuje... to už zírám, a koukám jak si sedá a chce vyrazit?! Promnu si kořen nosu. „Tohle se mi snad zdá. Tohle město je plné bláznů.“ Nikdo nemá rozum. „To chci teda vidět... vsadím se, že ještě nebudete ani na dohled od ostrova a potopí se to.“ Ne... já bych na tohle nevlezla. Neumím plavat, potopení nehodlám riskovat. |
| |
| Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue " Tak promiň já jen zkoušel jestli nejsi vycpaná. To je celí. Thora mrzet že ty si to vykládat špatně." usmál se omluvně. " Ideální váhu, no při dobrým papaní by se ta ideální váha dala šikovně rozprostřít tak, že by ani ten korzet nebyl potřeba." usmál se a pak kolem něj prošla kosa ,teda kosa s nosičem,ale on si dřív všiml jen kosi ,celkem udiveně koukal jak se dotyčný nalodil na vor a hlásil že můžou jet. " Takže se fakt pojede na tomhle? Jako hmm jak na to chce kdokoliv poskládat celou posádku? Hmm že by jste snad znal tajné bojové umění origami?" odmlčel se a pak pokračoval. " Nicméně pokud se to potopí tak já docela slušně plavu. Asii jako záchranný vor." |
| |
 | Lynee, North Blue Kazumoto sa zobudil na člne čo ukradol a uvedomil si, že je po členky vo vode. ...a do kelu nejak ten handrový štupel netesní... pozrel sa na stranu člna kde bola pozdĺž dvoch dosiek diera a do nej napchatých niekoľko handier ako tesnenie. ...ak sa nedostanem čo najskôr na pevninu tak si musím zaplávať.. ...to ne... ...nechce sa mi... ...ach jaj prečo ma bolí tak hlava... ...chcelo by to raňajky no havne niečo na pitie... Popozeral sa po člnku kde mu na vode plávalo jedno jablko, jedna prázdna flaša od vína a flaška rumu v ktorej boli sotva už len dva hlty. ...tak to preto... ...teraz už tomu rozumiem... prešlo mu hlavou, zdvihol jablko trochu ho ošúchal o nohavice a potom sa do neho zakusol. Zjedol ho celé a potom vytiahol z vrecka kompas a porovnal kurz z kompasom. ..hm troch viacej na severo severozapad... pomyslel si keď videl kam ten čln pláva. Olizol si prst a dvihol ho nad hlavu aby vedel odkial fúka vietor a nasledne odmotal trochu lano s pravej strany člnku a na lavej to trochu pritiahol aby sa plachta čo najviac napla a potom v zadnej časti člnku za pomoci kopasu skorigoval kurz o pár stupňov. Asi o hodinu nato zbadal ostrov ku ktorému sa plavil. Načo sa pousmial a v hlave sa mu zrodili radostné myšlienky ...výborne už bolo na čase... načo sa pozrel do člnu kde bola voda po lýtka. Opät pozmenil kurz aby išiel priamo k ostrovu a zvyšok času využil tým, že napĺňal flašku vína morskou vodou v člnku a vylieval ju mimo člnku. Toto mu získalo trochu viacej času. Ako sa tak blíži k ostrovu zamieril ptiviazal motúz ku kormidlu a následne vyliezol na stažen kde stál na priečnom rahne. Pričom sa držal ľavou rukou stažna a v pravej ruke mal motúz a flašku rumu v ktorej bolo už len veľmi málo rumu. ...len čo zakotvím v tej zátoke tak dorazím na oslavu tú flašku... pomyslel si a pozmenil kurz aby sa vyhol skaliskám a vošiel do zátoky. Pre tých čo boli v zátoke sa naskytol groteskný pohľad len čo člnok oboplával skaliská a dostal sa do zátoky. Mladý 18 ročný chalan stojaci na staźni člnku ktorý sa očividne potápa. Ľavou rukou sa držiac sťažna a v pravej majúc flašku. Po chvíli jediné čo z vody trčalo bol práve ten stažeň. No ani nie 25 metrov od pláže loď, respektíve to čo bolo z nej nad vodou razom zastavilo. Kazumoto sa ledva udržal na tožiari a výťazoslávne dvihol ruku z flašou a nasledne ju dopil. plachta ktorá bola však z večšej časti nad hladinou sa napla a kedže bola loď pevne pri dne a aj pod váhou Kazumota sa sťažen zlomil a Kazumoto padol rovno na brucho a tvár do vody pred loď. Kazumoto sa postavil a následne sa brodil smerom k luďom na pláži a keď k ním prišiel povedal. "Tomu sa hovorí hladké zakotvenie" Nato sa zo srdca rozosmial a potriasol trochu hlavou aby mu kvapky vody odleteli z vlasov. Potom si pozorne prezrel všetkých ľudí na pláži. Kazumoto má na sebe čierne ľanové nohavice a čierne čižmy do ktorých sú tie nohavice vpásane. Na rukách má rukavice bez prstou a chrániče lakťou. Vestu ktorú má na sebe má rozopnutú do polovice a je mu vidno jeho vypracované telo. Na ľavom ramene má tetovanie v tvare ohňa. Jeho modré oči a úsmev na tvari pôsobia celkom priateľsky. Jeho slamové vlasy pripomínaju otočený ihelníček. |
| |
| Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue Zadívám se na dívku, která mi cosi vysvětluje a jenom se bez poznámek otočím pohledem k lodi, kde mě překvapí chlapík s kosou. Ty jablka jsou čerstvá Pronesu ještě ledabyle poznámku k obtloustlému mroži, ale z chlapíka s kosou nespustím oči. Znenadání udělám jeden dlouhý klok dopředu a stoupnu si jednou nohou na vor. Ten se zakymácí a vlny zašplouchají o pobřeží. Udělám další krok a vor klesne mírně ke dnu. Svůj pohled otočím na Alex Tento vor, pluje za svobodou! Otočím se k davu Ti co nemají strach z volnosti a chtějí bojovat za svou svobodu, přidejte se ke mně a buďme rodina...., nebo tu buďte navždy. Odplouváme! Začnu se vesele smát a popadnu ze země jedno dlouhé prkno. Pff.... Prknem začnu pomalu odtahovat vor od pobřeží. |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue „Jo to určitě.“ Odfrknu si, když se mi obr ospravedlňoval. „A ten korzet nosím protože chci a ne proto, že musím.“ Co se mu na mě sakra pořád nelíbí? Já taky nepoukazuji na jeho banděro. Zahlédnu něco nebo spíš někoho, tyč trčící z vody a na ní někdo stál. Co má být zase tohle? Začínala jsem uvažovat jestli tohle není náhodou nějaké divadelní představení. Měnilo se to totiž v grotesku. Přistál docela tvrdě. Hezky se rozplácl. Ale bral to s humorem, tak se mu nic nestalo. „To jo.“ Odpovím mu krátce. „Kapitán“ pronesl proslov o svobodě. Hezký. Ale já viděla, jak vor klesl, když na něj nastoupil. Ale on to neviděl, vzal prkno co viditelně hodlal použít jako pádlo. Ale... co mám dělat? Mám jen sto beli. Musela bych tu skejsnout přinejmenším dva měsíce než bych si vydělala na vlastní loďku. Dva měsíce! „Fajn! Fajn! Ale jestli se potopíme musíte mě zachránit. Neumím plavat!“ postěžuji si a přeskočím na vor. Hned se přesunu ke stěžni ke kterému se přilepím a podezíravě hledím na vodu. |
| |
| Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue " Čerstvá jablka, sud jeden a to má podle vás vydržet posádce na jak dlouho?" v duchu přemýšlel kdyby měl aspon zbyteček oleje cukr nebo něco tak by se s jablky dalo pracovat ale samotná jablka bez mouky vajec nebo tak to nebyl zrovna sen kuchaře. Ačkoliv to byla výzva. Navíc ten vor nevypadal ,že by byl plameno odolný. " vor pluje za svobodou,ale vybavený je ,že místo svobody dřív dopluje za střevní obtíží a hladem. Nicméně je to lepší než tu skejsnout." několika kroky dohnal odplouvající loď rukami objal jednu z klád a prostě voru udělal nové zakotvení. " Tak jako tak to chce vědět kde ta svoboda je a být na ní víc připravený. Aspoň pár flaškama na oslavu no ne?" usměji se a rozhodně nevypadám ,jako někdo koho pobit na moři s jedním sudem jablek na bohové vědí jak dlouho láká. |
| |
| Lynee, North Blue Pozriem sa na toho týpka na tej plti. ...vyzerá to trochu stabilnejšie ako ten člnok ktorý som mal ja... ...zostať tu či nezostať... napadnú ma rôzne myšlienky a potom poviem tomu týpkovi na tej plťi ku ktorému sa pridávajú ďaľší. "V ústrety slobode? A ako vyzerá tá tvoja sloboda a hlavne kde plánuješ prvú zastávku na tej ceste." Pritom si pozriem aj zvyšných 3 čo sú na lodi. ...tak ktovie koľko ludí tá plť unesie... ...vyzerá ako by bol uplne bez planu... ...aj keď možno že... rozmyšlajuc a zvažujuc čo za nátutu ten typek môže byť. |
| |
| Smrdutá zátoka, ostrov Lynee, Notrh Blue Pomalu spustím své pádlo a nic neříkajícím výrazem ze zadívám na sumo bojovníka, který zastavil mou loď na odstupu. Nastane chvilka ticha a můj výraz se lehce zamračí. Lehký vítr začechrá mým oblečením a já se vzpířímím a jako stojící socha vrhnu stín na všechny okolo. Můj pohled se rozhlédne po pobřeží a povšimne si hloučku lidí a nekončícího smetiště, které je všude kolem. Úder dřevěného pádla dopadne vedle mě a vor se lehce rozhýbe. Přišlo sem mnoho lidí, ale nastoupil pouze dva. Zadívám se do nebe a začnu se potichu smát Derezhizhizhi |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue Plavidlo se zatřese, což mě donutí otevřít oči. Všimnu si, že 'kapitán' vytáhl prkno a pomalu nás začal odstrkovat od břehu. Svoboda jo... jsem zvědav kdo se ještě přidá. poté nastoupí i žena, která mě zaujme poznámkou o tom, že neumí plavat. ''Ts.Devil Fruit...'' outrousím s náznakem opovržení a vstanu. Prohlídnu ženu, co se 'lepí' na stěžeň ''To mi zrovna hraje do karet!'' zašeptám a nahodím potemnělý úsměv. ''Vždycky mně zajímalo jak jsou tihle lidé s Devil Fruit schopnostmi doopravdy silní.'' Sevřu rukojeť své zbraně a kouknu se po přítomných. V tu chvíli mi padne do oka sud s jablky. ''Ah! Já zapomněl, že mám hlad!'' okamžitě odendám víko sudu a naberu si plnou náruč jablek. Se svoji kořistí si zase sednu na zem, opřu se o kosu a okamžitě se začnu ládovat. ''mm?'' zamumlám s jablkem v puse. ''Chve někhdo?'' a nabídnu jedno jablko, které bylo v půli cesty do již plné pusy. |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue Podívám se na obra, který loď zastavil a navrhl sehnat nějaké pořádné zásoby. Chtěla jsem to podpořit... navíc jsem si uvědomila, že kromě jablek tu nemá ani pití. Jenže to se ozval ježatá hlava. „Řekla bych, že má v plánu plout naznak.“ Odpověděla jsem váhavě a zadívala se na „kapitána“ který se začal chechtat a já začala uvažovat jestli má všech pět pohromadě. Není to jen nějaký blázen? A já mu vlezla na vor... super. Asi na příštím ostrově vystoupím jestli se nebude chovat trochu rozumněji. A pak ten s kosou na mě měl nějaké řeči. Podívám se na něj a zdálo se, že se mnou chce bojovat? To si snad dělá srandu! Navíc... proč ho napadlo zrovna tohle? Jako kdyby každý kdo neumí plavat hned musel mít Devil Fruit. „Dej si pohov!“ ukážu na něj prstem. Naštěstí ho začali víc zajímat jablka, povzdychnu si. „Hele... jít sehnat víc zásob není špatný nápad. Navíc nemáš ani nic k pití. Takhle bychom brzy byli docela v háji.“ Přidám se na obrovu stranu. |
| |
 | Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue. Probouzím se na posteli, ze které se opatrně zvedám abych neprobudila další co na ní spali. Podívám se na nahá dvojčata v posteli s úsměvem a trochu s lítostí. Páni, konečně jsem se mohla po měsíci odvázat, místo abych to musela držet opatrně v sobě. Fakt už bylo na čase, ještě den a asi bych šla ve stopách své matky, i když po včerejšku by to možná byla lepší volba… Večer před tím se totiž v jedné hospodě rozpoutala dost divoká rvačka, která začala tím že pár místních debilů obtěžovalo ony dvojčata, co tam pracují jako servírky zrovna, když jsem si s nima příjemně povídala. No holky jsem sice ochránila, ale musela jsem zaplatit všemi svými penězi na opravy, naštěstí i po tom všem se mi dvojčata podařilo zbalit na noc, dokonce se mi přiznali že to párkrát spolu již dělali, no zkuste na ně pak jít zlehka….
Takže po této rušné noci jsem skončila na snídani za poslední drobné zas v té hospodě. Pověděla jsem jim své potíže s tím že chci odtud pryč a ony mi pověděli o jistém náboru do posádky jakéhosi piráta-nováčka. Tak to je fakt super. Bez peněz nebo jistoty se budu muset aspoň na čas přidat k nějakému pirátovi, kterého nakazila tahle doba… Doufám aspoň že s ním bude sranda a bude silný. Smůla jen, že odsud Spike zmizel už minulej týden, kdy jsem zrovna dorazila. Koneckonců jsem semka i jela kvůli němu, abych ho vykastrovala a on si zmizí ještě před tím než přijedu. Rozloučím se z dvojčaty, poděkuji za včerejší noc a i s velkým tlumokem na zádech sprintuji na ono místo slušnou rychlostí…Dorazím asi ve chvíli kdy se naloďuje poslední a zastavím se u břehu s trochu většími nádechy po vší námaze(jde poznat že jsem sprintovala). Nejdřív se udiveně podívám na obří vor a pak na posádku, nějak nevím kdo je kapitán.
Hojsa, tady je ten nábor do posádky? Kdo z vás je kapitán? Počkám na odpověď, podívám se na kapitána a pak se začnu na plné kolo smát. Fufufufuufufu….hohohoho… Tak to je lepší než jsem čekala… Takže teda ty plánuješ s tíhle výtvorem, tolika lidmi a s tak málo jídlem doplout na další ostrov a začít tak život piráta? *další bouře smíchu, ale jaksi nejde poznat zda to je výsměch* Fajn, fajn… to beru na tohle povolání musí mít jeden buď chytrou hlavu nebo totálně šílenou. Hlásím se do posádky, ale upozorňuji, že jsem ve vodě zednická tříska…*další smích* Nastoupím, tedy spíš skočím ladně na vor přímo od břehu, najdu si nějaké pěkné místo a sednu si. |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue Pozoruje dění a přemýšlí jestli nemá radši skousnout jednotvárné vaření něco vydat a pořídit si vlastní loď a zásoby. Chvilku opravdu přemýšlí o tom ,že je pustí a nechá je pochcípat hlady na moři, když nemají soudnost. Jenže někteří z nich si to nezasloužili. " Jo to plánuje a sem rád, že někdo pochopil, že toho jídla je sakra málo. Má někdo z vás tušení jak daleko je nejbližší ostrov?" zatím nehodlám vor pustit. " Jak dlouho si myslíte že vydržíte na moři bez vody přímé slunce odrážející se od mořské hladiny není nic pěkného. A pokud někdo z vás neumí čarovat jídlo nebo vodu tak ani se svými schopnostmi nepokreju zásobami víc než den dva cesty. Možná na 4 když většinu jablek zmontuji a ustanovím příděl. Navíc za co chcete kde nabrat zásoby? Pokud poplujeme déle doplujeme do přístavu slabý a nesebereme je a koupit. Není za co. Je sice nádhera plout za svobodou, ale pro mě není svoboda ve smrti. A pokud važně chcete umřít , jdete před mariňáky a prohlašte se piráty, bude to milosrdnější než hlad." |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue Má mohutná postava postává jako přízrak na obřím voru, který se kymácí pod tíhou onoho obřího mrože, který vor drží. Když dorazí Yama, jen na ní upřu svůj vysoko postavený zrak a bez jakékoliv odpovědi jí pustím na vor. Hmmm... Otočím se a zadívám, kdo všechno je na palubě. Jako první upřu zrak na muže s kosou. Poté na rudou ženu a následně i na tu druhou, zřejmě pomatenou. Nakonec i na muže s jehlovými vlasy. Derezhizhizhi... Zasměju se vážně. Vše co jsem udělal, je že se vám snažím dát svobodu... ale vy máte pořád plno otázek. Nadechnu se zhluboka Mlčte nebo nastupte! Můj pohled se upře na zápasníka sumo. Mám ti pomoct nahoru? |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue " jo a svobody se nažereme ,nebo napijeme? Ale jo jsem zvědavej jak ta tvoje svoboda vypadá.a pomoc nepotřebuju." Zaberu a jednak trochu nakloním vor aby se mi lepe lezlo a druhák se vytáhnu nahoru. Hned se vrhnu k sudu s jablky a případné žravce od něj prostě odstrčím rukou. Pak si i se sudem sednu pod stěžeň. " Důležitá otázka. Má někdo nějaký jídlo nebo pití? Přece jenom dokážu jídlo zpracovat tak aby z toho bylo víc nutrientů a pro všechny. Navíc by bylo fajn sehnat. Já jsem bohužel úplně na suchu." chvilku se zamyslel. " No a náhodou někdo destilační aparaturu nemáte co?" nadhodil důležitou otázku. |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue Přihnala se nějaká bělovlasá žena s tím, že se hlásí do posádky. Ale já poslouchala obříka, který měl nejspíš jako jediný dost rozumu aby pochopil, že s jablky na moři nevydržíme. Pokyvuji souhlasně hlavou. Jenže kapitán byl tvrdohlavý nebo příliš hloupý na to, aby obříkova slova pochopil. Seknu na „kapitána“ podrážděným pohledem. Bože, kam jsem to vlezla? Pomalu se sesunu do sedu a stále objímám sloup. „Já mám destilační aparaturu.“ Odpovím obříkovi. Proč není kapitán on? Aspoň má něco v hlavě. A taky by mě zajímalo jak moc velký má apetit. Protože i s ním s těmi jablky... no nevím, nevím. |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue Abych to neprotahoval, Kazumoto napíše pak příspěvek jak se rozhodl a popřípadě se pak objeví na lodi, nebo zůstává na ostrově Pořádnou ranou veslem nás odstrčím od pobřeží a koukám jak se ostrov pomalu vzaduleje. Zhizhizhizhi Jestli mě tihleti lidé dokázali najít tak snadno, byly mezi nimi i mariňáci? Hmm... nedivil bych se, kdyby chtěli předejít nadcházejícím útokům Přestanu se smát a hlasitě zabručím. Pádlem nás odstrkuji dál od břehu. Fffff Odfrknu si a otočím se na posádku. Můj pohled padne na sud jablek. Pomalu k němu přejdu a zadívám se na něj Mohu? Převezmu si od Mrože sud, protože na něm chci cosi zkontrolovat. (ať chce nebo nechce, popřípadě jsem mu to vytrh silou) Pomalu pozvednu sud do výšky a všechny jablka do sebe vyklopím, jako bych pil nějakou limonádu nebo něco. Rychle to rozkousám a spolknu, načež celý sud položím zpátky na zem. Rozhlédnu se po posádce. Moje jméno je Panther D. Paul Pronesu klidně. Derezhizhizhi Rezesměju se. Připravte se k boji. Dopovím z jasnou vážností. |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue.
Sednu si na vor a s úsměvem pozoruji okolní dění… Jak jsem si myslela náš kapitán je jednak totální ňouma a totální šílenec. Sumo chlapík nám začal něco povídat o výživě a nějaké aparatuře, kterou mu podala rudovláska. Svoje zásoby mu hodím, ale bez vody tu si nechávám.
Já mám nějaké jídlo, ale vodu tak akorát pro sebe na dnešek. Jo a dávám ti jej na šutr, jasný? Fufufufu Tak co tu máme za další maníky… nějakej ježatec co vypadá že má něco v hlavě, rudovláska co sebou tahá chemické náčiní, sumo kuchař, další rudovlasej maník s kosou a trochu ledovým pohledem a oblečením, jakoby jej nosil několik let… No co, děcka ze sirotčince kolikrát nevypadali líp… O čem to ten náš šáhej kapitán mluví? Kapitáne s kým jdem bojovat?... Jinak mé jméno je Yama Yokubo, řečená Zainin(hříšník). Postavím se a dívám se proč je tak vylekanej |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue ''Hej! já to jedl'' zamručím na horu masa, která mi právě sebrala jablka. Taky letmo kouknu na nově příchozí ženu. Potemněle se zašklebím, ale ihned nato se zazubím a přikývnu ji na pozdrav. Postavím se abych se protáhl a porozhlídnu se po všech, co zatím jsou na voru. ''Šel bych teda vyplenit nějaké město pro nabrání zásob a sehnání lepšího plavidla.'' poškrábu se na hlavě a nejevím žádnou reakci na kapitánovo chování. Vytáhnu kosu z voru a položím si ji na ramena. Pomalu přejdu k okraji voru a otočím se s výrazem ve kterém je naznačena chuť po krvi. ''Klidně bych šel na ty nákupy sám, ale nevím, co přesně sehnat.'' Krom toho by to chtělo, aby někdo sehnal loď pro rychlé vyplutí, kdy po nás náhodou šli mariňáci. ''Budem tu sedět a hnít, nebo půjdem ''nakupovat''? zazubím se a počkám na reakci ostatních. |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue " Jo a já to chráním ,aby to vydrželo věř mi že z toho umím upravit každej kousek. Tak aby to mělo efekt na přidání hmoty. Navíc ta bedna tu není k sežrání." odůvodnil chránění bedny. " Máš aparaturu výborně to by mohlo zásoby s pitnou vodou malinko řešit ale i tak to bude chtít příděly." usmál se i když ho udivilo někdo kdo sebou nosí sklo na destilaci ,nebyl úplně normální. V jednu chvíli se u něj objevil kapitán a vyrval mu sud a spořádal všechny zásoby s tím ,že mají bojovat. Ale s kým? Thor na to neřekl prakticky nic jen se pomalu zvedl lehce změnil svůj postoj švihl rukou v bok a pak vrhl na zem před kapitánem sůl. To vše stihl ve chvíli kdy kapitán jedl ve chvíli kdy sud pokládal a učinil další nesmyslná prohlášení bylo možné spatřit rapidní změnu výrazu. "Oniharite" Thorova ruka s rozevřenou dlaní si to mířila na žaludek kapitána. " Nikdo nesní sám jídlo určené pro všechny." Zbylé poznámky o jménech a nákupech oc nevnímal byl rozhodnut udělit nenažrancům lekci o tom že rozdělování jídla naleží kuchaři. |
| |
| Lynee, North Blue ...tak Panther D. Paul hm nepoznam... ...a je cím dalej tým čudnejši... prejde mi hlavou a potom poviem "Ja slobodný som a kto má k tomu iný názor okúsi môj meč. čo sa slobody čo ponúkaš týka vyzeráš skôr na niekoho kto nemá plana chce sa hrať len na piráta a vy sa zrejme chcete hrať na pirátov tiež." Ukážem ľavou rukou na tých čo sú na plti a potom dodám. "Na tento ostrov som práve prišiel no určite je v prístave neaká loď čo sa bude dať ukradnúť. V každom prístave je ver mi." pritom s ausmejem a otočim sa smerom k člnu ktorým som prišiel a ktorý je teraz na morskom dne. Ako nič proti tvojim lodiarskýmm schopnostiam ale svojim správanim moc dôveri v tú plť nemám. A ako kormidelník a navigátor neaké tie skúsenosti z lodami mám. A loď ktorá sa nedá poriadne ovládať je proste nahovno. dodám a pritom prejdem očami po všetkých na plti a pri nej. |
| |
| Moře – vor – North Blue Zůstanu zírat s otevřenou pustou, když „kapitán“ naráz sežral všechny jablka. Copak se zbláznil?! Mi mu říkám, že jeden sud jablek je i tak málo o on... Zakryji si rukou oči a pak se podívám lítostivě na vodu. Umět plavat, tak skočím do moře a plavu zpátky k ostrovu. Konečně se odhodlám odpoutat se od stěžně, vor dokázal, že byl docela pevný. S kým máme jít bojovat? Na voru? Podívám se na Yama, pak na rusovlasého, který chtěl plenit, pozvednu obočí. Plenit města? No jistě... jsme piráti, to bychom asi dělat měli ne? I když tedy nějaké plenění mi nebylo po chuti. „Já jsem Alex.“ Také se představím a otráveně se zadívám na prázdný sud. Obříkovi se Pauliho jednání zjevně také nelíbilo, protože se chystal Pauliho praštit. |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue Rekapitulace Nějakou chvilku jste ztrávily na docela zapomenutém ostrově, kam po většinu času nepáchne ani jedna nová noha. Život si běžel svým mrazivým tempem a vy jste se nějakým způsobem dozvěděli a kapitánovy, který hledá posádku. Když jste našli ono podivné shromáždění, trpce jste zjistili, že kapitán je zřejmě jen nějaký retardovaný. Přišlo vám, že mumlal cosi o svobodě a zřejmě ani nevěděl jak se má správně plavit po moři (Protože později snědl celý sud zásob hned poté co jste vypluli). Každopádně vám to přišlo jako dobrý nápad, vydat se s ním na cestu a odplout z téhle bohem zapomenuté společnosti. Ať už byly vaše důvody jakékoliv (třeba se jen nechat převést na jiný ostrov), nastoupily jste na vor v domění, že vás do někam dostane. Stále jste však měli pochybnosti o kapitánově mentálnim stavu. Nevěřili jste mu a většina z vás ho stejně plánuje pouze využít. Kapitán Poté co jsem dojedl, jsem udělal krok zpátky, čímž, jsem se nejspíše vyhnul útoku(Teď neútoč, zmlať mě později = kdyby jsi útočil, skončíme všichni ve vodě) Když se vor vyrovnal a nikomu se snad nic nestalo, rozhlédl jsem se po posádce. Klid. Pronesu normálním tónem, podotýkaje zásoby jídla, aby si posádka nedělal starosti. Jsem rád, že přišla spousta vás. Větší počty nás dělají silnější Trochu se zamračím a rozhlédnu se po okolí, načež skončím očkem na ježkovy (kazumov) Zhizhizhizhi. Zasměju se s vážnosti Zajímalo by mě, kolik z nich, je silnější než já Dobrá. Plán je takový. Do přístavu přijíždí obchodní, nebo rybářské lodě. Předpadneme je. Zahledím se na sud jablek |
| |
| Moře – vor – North Blue Náš drahý kosák navrhuje, že půjde klidně sám pro zásoby nebo novou loď. Jeho krvechtivost je cítit víc než zřetelně a kdyby to nebyla tahle blbá situace musela bych mu vrazit. Má pravdu, ale zbytečně kvůli tomu zabíjet je… pitomost. Obr zas na druhou stranu ignoruje jak mu podávám své zásoby, což je jedna z věcí co mi dost vadí(naběhne mi na hlavě první žilka). Důvod proč mně však ignoruje je ten že má vlastní záchvat vzteku a zaútočil na kapitána. Ten šmejd! Takhle si mně nevšímat když s ním mluvím a něco mu dávám… no zatím to nechám být… No tak se podíváme na tu rusovlásku Alex… Hoho tak kapitán plánuje útok na nějakou loď tak brzo. Výborně, tak to mu mohu odpustit tenhle vor a chování… aspoň pro zatím. Nechám kapitána, po jeho projevu, že brzo zaútočíme na nějakou loď a tu si vezmem bez známky protestu a přiblížím se k rusovlásce. Ahoj krásko, smím se přidat k dívání na moře? Stoupnu si vedle ní a potichu se s ní začnu bavit, přitom dávám bacha na naklánějící se vor. Co vlastně děláš že sebou táhneš tu aparaturu?... No já jsem bývalá barmanka a hospodská, a pokud mně zláká tohle řemeslo tak i bývalá lovkyně odměn, ale teď vážně… Co hodláš dělat až se dostanem na tu loď a budem muset na ni zaútočit? Mně je to jedno páč v tomhle světě být dobrá nebo zlá ženská je určeno jenom tebou samou… |
| |
| Na lodi (kapitáne říct někomu že nesmí hrát svou postavu si nedovolím ani já, tak bych byl rád, kdyby sis to ty nedovoloval vůči Thorovi, pokud tě chce napadnout, udělá to, můžete se o tom bavit v diskuzi, ale v okamžiku kdy už je to napsaný je to daný a jediná proměnná je jak já to vyhodnotím...) Kapitán se ukázal opravdu jako lehkomyslný nebo hůř, příliš přesvědčený o svých schopnostech, když se před přímým úderem toho dvě stě kilo vážícího monstra snažil chránit tím, že si postoupil kousek dozadu. Onen krok totiž bez problémů mohl udělat i Thor a pravda, kapitán byl docela korba, jenže dvě stě kilo koncentrovaných v jednom úderu je prostě dvě stě kilo. A ty když do vás plnou parou narazí, zvláště když to ještě nečekáte a vykecáváte se...váš kapitán stihl říct jen ono smířlivé „Klid“ a začít se nadechovat v okamžiku, kdy ho kuchařova dlaň plnou silou zasáhla do břicha. Do nádechu, takže nejen vyzvracel na Thorovu ruku všechno co do toho okamžiku snědl, ale i se mu na ni tak nějak svěsil, s vyraženým, lépe řečeno zaraženým dechem. Tak trošku pod čarou, vzhledem k tomu že jste všichni patrně fascinováni začínající bitkou, tak jediný kdo si všiml rychle zesilujícího větru, foukajícího směrem od pevniny byl navigátor. |
| |
| Zátoka, ostrov v North Blue Ten silnejši bojovník vrazil kapitánovy do brucha načo mu on povzracal ruku tými jablkami. ...nechutnééé... prejde mi hlavou keď tu zrazu si všimnem meniaceho sa vetru, jeho zosilnenie no hlavne aj to, že plachta je rozvinutá a čo viac po vetre. V rýchlosti prejdem plť očamiči nájdem kormidlo a na moje udivenie som žiadne nevidel. ...to snaď neni pravda... Napadne ma pár nepekných vecí a skríknem smerom k luďom na plti. "Zrolujte plachtu vietor sa obratil a ak ju nezrolujete ocitnete sa čoskoro na mori." Nato sa začnem brodiť smerom k plti. ...aj keby toho blba nebola škoda tých slečien by škoda bola... ...je predsa toľko možností ako ich využiť... ...no najskôr zabrániť aby sa dostali na otvorené more... |
| |
| Loď moře? Před obličejem se mi zatemní a v nohách se mi podlomí kolena. Pomalu se zapotácím a s vyvrženým vnitřkem, se svalím na Isuzua. Byla to ohromná pecka. Sakra co to! Poděsím se trochu zvláštním způsobem, protože jsem si vědom, že tohle nebyla obyčejná rána. Uchopím toho mrože za ruku a jako bych se opíral, tak se zvednu zpátky na nohy a pustím ho. Neříkám však, že mě to děsně nebolí, naopak je to velká bolest. Hej! Zrovna jsem se chystal říct, že chcem přepadnout loď v přístavu Zamračím se a pohladím se rukou na. Pořád se to snažím rozdýchat. Ohm, sakra... je silný Najednou se ozve ježek a já zbystřím Co? Srolovat? Nejsem zrovna v kondici, abych něco roloval. Můžeš nás nasměrovat k přístavu? |
| |
| Poté co uvidím 'kapitána' jak poblil tlouštíkovi ruku se mi udělá taky zle. Ugh... není tak hrozný na to koukat, ale ten smard je hrozný. nasucho polknu a otočím se směrem na mizejicí pevninu. ''Hmm...'' zamručím si pro sebe. Po poznámce chlápka s bodliny na hlavě si také vzdychnu nad kapitánovou zmateností. Zajímalo by mě jestli tenhle vor opravdu stavěl on. Rychle přejdu ke stěžni, zapíchnu do voru kosu, aby mi nepřekážela a začnu srolovávat plachtu. ''Co dál?'' |
| |
| Moře – vor – North Blue Pokusit se úderu uhnout krokem do zadu bylo asi stejně efektivní jako uhnout se dozadu rozjetému tanku. " Je mi jedno jestli si říkáš kapitán ,ale zásoby patří všem stejným dílem. Až bude hojnost sežer si třeba 8 sudů já budu rád, že ti chutná ne však v nouzi." podíval se dost naštvaně měl s to chutí šíleného kapitána odstřelit na moře. Všiml si kupičky jídla u své nohy. A došlo mu že jeho oči mimo fatálního mrhání zásobami, viděli akt čistého jídlo darování. " Vida jak se zdá nejvíc rozumu tu má Zainin. Dík za to jídlo a promiň horší je když jídlo ubývá než když přibývá. Ale rychlá jednohubka pro všechny z toho pude." mluvil dost nahlas a vlastně se pořád koukal na kapitána a neměnil svůj popudliví postoj. " Eh a jak se roluje plachta?" pronesl celkem vhodný dotaz neb to nevěděl. Pak ale už definitivně věnoval i svou řeč kapitánovy. " Ty vážně hledáš svobodnou smrt co? Viděl si to město to je samí mariňák přístav samí mariňák a jejich lodě . Navíc víš jak vypadá obchodní loď to není vor to je vysoké má to děla větší posádku a pušky. A mi nejsme chránění ani neprůstřelní. Navíc pokud tu jsou závislí na zásobách budou lodě doprovázený a jedna galeona je víc než vor." sledoval každý kapitánův pohyb a reakci. " Jestli vám to nedochází je lepší vrátit se zpátky na ostrov sehnat zásoby a zkusit přeplout jinam ,kde by akce obchodní loď nebo rabování byla jednoduší."Svoboda je super ,ale není to o tom se nechat zabít první lodí co potkáme. |
| |
| Moře – vor – North Blue Překvapeně pohlédnu na Yokubo, která ke mě přišla a oslovila mě krásko. „Jo. Jistě.“ Řeknu ji i když já se teda zrovna mořem nekochala. Zajímala se co dělám, pokrčím rameny. „Jsem doktorka. Vyrábím vlastní léky a tak tyhle věci potřebuji.“ Odpovím ji. „Hm? Co budu dělat? No... když to bude nutné tak bojovat. Ale jako doktorka z toho ubližovat ostatním nejsem moc nadšená. Mým posláním je léčit.“ Vysvětlím ji. Zachvěji se, když ucítím vítr. Zase jsem tak teple nebyla oblečená. Bože... bouřka? A na tomhle voru? Znovu jsem se běžela chytnout stožáru. „Proč jen ten vor nemá zábradlí?“ postěžuji si. Viděla jsem jak kapitán vyzvracel jablka, fuj... oklepu se a radši se pevně chytnu dřeva. Slyšela jsem jak obřík domlouvá kapitánovi, znovu pokyvuji hlavou na souhlas.„Jo! Jen mu to řekni obříku!“ souhlasím a zamávám pěstí než se znovu radši chytnu. |
| |
| Moře – vor – North Blue. Alex mi prozradila že je doktorka a jako taková má k ubližování ostatním svůj názor. Ten názor je však víc než logický, takže jen uznale pokývám hlavou na souhlas. Mezitím našeho kapitána zmlátil sumík jednou ničivou ranou do břicha. Ne že bych měla něco proti tomu, ale ten smrad z čerstvě natrávených jablek jednomu pod nos nejde. Sumík mně pak začně chválit něco ve smyslu že jsem nejrozumnější tady atd. Moje poděkování však přeruší ježoun, co začal vykládat o vítru a moři. Sama jsem se trochu učila navigaci, takže případné následky mi došli okamžitě. Vyrazila jsem okamžitě po sítí nahoru ke střežni a začala spolu s kosákem rolovat plachtu pomocí lanek na ní. Během práce uslyším i jak mu sumík začal říkat svůj názor pěkně od podlahy. Tak to tedy hezky začíná. Kapitán nejdřív sežere zásoby, povykládá něco o přepadení další lodě a sumo kuchař mu za to vrazí takovou, že ty jabka mžiku vyvrhne a ještě k tomu musí začít foukat tenhle vítr…Hleďme, ten mu to vytmavil. No ne že by neříkal pravdu, ale zajmutí lodi bych jako problém neviděla, teda pokud se ní dostanem, což je vysoká šance, neboť tenhle vor plnej nějakejch cáklejch, podivnejch mladistvích by sotva někdo bral jako hrozbu a střílel po ní dělem… Ale copak, naše doktorka se bojí moře? To je rozkošný, celkem by mně zajímalo proč? Uvážu plachty a rozhlédnu se do dálky zda tam něco nevidím. |
| |
| soukromá zpráva od "Zainin" Yokubō (bojovník) pro Vážení a drazí budoucí přátelé, vzhledem k tomu že se z našeho kapitána zjevil jednak jako dementní postava a za druhé neschopnej…no dobrá neschopném ne, ale jak hráč to v hlavě taky nemá v pořádku navrhuji se důrazně zamyslet zda takového hráče chcem natož pak kapitána. Ptal jsem se Pj a on by nic proti menší vzpouře neměl, proto vás žádám o váš názor, aby jste mi poslali do pošty co dál. |
| |
| Smrdutá zátoka – ostrov Lynee – North Blue Tss! Chytnu se bolestivě rukou za bok, což se projeví na výrazu v mé tváři. Zahmouřeně se zadívám na posádku a na vor, houpající se na nelítostných vodách. V hlavě mi zaplují myšlenky a já se nachvilku odmlčím. Pětičlenná posádka a já jsem jejich kapitán. Viditelně zatnu zubu Zajímalo by mě co by řekli na to, že to není můj vor? Hmm, nebo kdyby zjistili, že jsem slabší než oni. Pohled spočine na chlapíkovy s prapodivnou kosou, který se snaží udělat něco se stožárem Hmm... Trochu znervózním a vypluji ze svých myšlenek. Pohled upřu na Mrože. Ticho já měl hlad! Ty jablka jsem si natrhal na snídani! Zařvu na něj navztekaně a lehce ho poprskám, ale hned se uklidním. Odvrátím pohled na navigátorského ježka. Oj? Ty jsi kuchař, že jo? (promluvím k mrožovi) Promiň, za to jídlo.... Hmm, takže se zmocníme rybářské lodi. Pronesu velmi ledabyle (vůbec jsem nepochopil co mi mrož říká) a zadívám se na stožár. Eh, ten navigátor je vážne dobrý. Všimnul si toho rychle. Pádlo, které buď leželo někde na voru, nebo jsem ho měl v ruce, jsem rozlomil napůl (je to dřevěná deska). Ihned jsem jeden kus podal mrožovy. Rychle, pádluj k přístavu, nebo nás to odnese na moře. Pokleknu k jedné straně voru a začnu pádlovat. No tak na co čekáš. Když se dostaneme na otevřené moře, nepřežíjem, to jsi přece říkal ne? Zabručím a zamáchám pádlem ve vodě. Wáááh! Chytnu se zahlavu, jako bych dělal nějakou hroznou blbost a litoval toho. Pádluju na opačnou stranu Rychle vstanu a zahambeně se zklopenou hlavou přejdu k druhé straně a začnu pádlovat správně. |
| |
| Plť Prebrodil som sa na plť vo chvíly keď už ten týpek s kosou a tá blondýnka stiahli plachtu. Keďže je plachta stiahnutá tak aj napriek vetru by sme sa nemali pohybovať smerom od pobrežia. Trochu som sa oprášil od vody, vypočujúc si opät kapitána a zatial čo som pozoroval pohyb plťe poviem. "Takže vidím to takto nikto z vás neche na tomto ostrove zostať. Aj keď som tu lenkrátko z vášho správania usudujem že je to ešte večši zapadákov ako môj domov Rakata odkial som práve prišiel. To znamená, že máme tri možnosti. Prvá je skúsit sa dostať s ostrova na tejto plti. Verím, že spoločnými silamy by sme ju vedeli upraviť aby mala aj KORMIDLO" pri tom saprísne pozriem na kapitána. "Aj keď je nás šest tak by sa dalo teoreticky kormidlovať aj pomocou dosiek, čo by sa využili ako pádla. 3 pádla na oboch stranách to by bola dobrá hnacia sila aj v prípade bezvetria. Druhá možnosť je skúsiť ukradnúť rybársky čln alebo plachetnicu v prístave plnom Marinakov. Táto možnosť je najnebezpečnejšia avšak má množstvo výhod. Prvou je že plavba na člne či plachetnici je pohodlňejšia ako na plťi. Dalej ak by sme sa dostali odtialto preč a nechceli by sme už dalej spolupracovať mohli by sme to plavidlo predať a každý by mal menši začiatočný kapitál. Taktiež ak by sme sa rozhodli spoločne pokračovať mali by sme loď a hlavne by sme sa odskúšali ako fungujem ako tým a aj jednotlivci. Ako som už povedal toto je zapadákov, čize nepredpokladám, že marináci čo tu sú budu neaký moc ostrielaný preto by to bol aj dobrý tréning. Avšak na toto treba plán a to sakra dobrý. Viem je to tvoj nápad ale veďel by si pripraviť aj plán ako to uskutočniť tak aby sa obmedzilo nebezpečenstvo pre nás a hlavne aby ten plán mal šancu na úspech?" dodám a opäť sa pozriem na kapitána a nakoniec dokončim môj preslov "A tretia možnosť je zarobiť si na listok preč odtialto alebo na loď a spoločne sa doplaviť preč. Ja mám isté skúsenosti s kormidlovaním a navigáciou preto by som nas v pohode dostal preč ak teda bude na čom. Ak má niekto iný nápad respektive vidí inú možnosť sem s tým je možne že som niečo prehliadol" Nechám vyznieť moje slova a pohľadom prechádzam po všetkých prítomných |
| |
| Vor " Počkej takže ty jsi sebou na moře nevzal vůbec žádný jídlo pro posádku? Sakra ty fakt potřebuješ někoho kdo ví co lidi musí sežrat,aby měli sílu." naštvanost ho lehce ,ale opravdu jen lehce opuštěla. " Jo budu pádlovat, lae někdo musí na druhou stranu než budu já. Sice t tu je široký ale pro sichr. I kdyby dotyčný pádlovat neměl." počkal, jestli jeho slova a nutnosti vyvažovat padnou na urodnou pudu a vor dostane protiváhu. V takovém případě pak přešel na stranu kde bylo váhy méně a zatížil jí sebou + vahou desky a snažil se s pomocí dalších makačů dostat člun zpátky. " Jo jsem kuchař. Takže jídlu vodě skladování a tak rozumím, ale víc po mě nechtěj." navigatorův proslov o programu poslouchal tak na půl.Ale pár věcí se mu nezdálo. " Hmmm no a co možnost vrátit se na pobřeží zjsitit kolik máme penez dohromady. Pak koupit sudy najít řeku nebo nějakou vodu zadarmo. Nachytat ryby , nalovit, nebo prostě sehnat jídlo , možná upravit vor aby vydržel a přemýstit se na nějakej jinej ostrov. Teda nevím jak je daleko a nevím jestli to bude lepší. Ale tenhle ostrov musí mít důvod k tak velké posádce maríny a neřekl bych že tu bude něco jako zácvikoví plácek. No a co se přepadání rybařských lodí tejká. Rybáři vyplouvaj jen někdy jejich lodičky bejvaj manevrovatelný a malí hoodně malí jen posádka a spousta místa na ryby.... Navíc nevím jestli rybář je to co chci přepadat." |
| |
| Plť Pousmejem sa pri tom ako ten silák rozvinúl prvú možnosť a potom poviem "No to bola prvá možnosť dostať sa z ostrova pomocou plti bez toho aby sme niekoho okrádali. Čo sa tej rybarskej lode týka tak tie bývaju buď malé člny pre 1-6 osôb alebo o niečo večšie plachetnica pre 2-7 ludí. Tá plachetnica by bola asi lepšia nakoĺko zo zásobami by nám všetkým bolo v tom člne asi moc tesne. Čo sa ostrovou týka tak ten odkial som prišiel ja je takmer deň a pol plavby za priaznivého vetru ak by som mal mapu vedel by som vypočitať približnú dlžku plavby na dalšie ostrovy. A inač to s tým zložením sa na sudy je skutočne výborný nápad." |
| |
| Smrdutá zátoka - vor Pádluju co mi síly stačí a přitom poslouchám co se mi mrož snaží říct. Kdo mohl tušit, že je tu tolik lidí co se snaží vydat na vodu!! Zabručím na mrože a náhle mi přelítne nápad přes hlavu. Oj, ty jsi mrož. Můžeš jednoduše skočit do vody a odtáhnout nás ke břehu, mroži jsou přece dobří plavci! Užasnu nad tím jak skvělý plán jsem vymyslel a nachvilku přestanu i pádlovat. A nebo ne... všechny by jsi nás s tím vorem neutáhl. Jo to bude ten problém. Nikam neskákej mroži! Rozmyslím si to a zvolám na něj hlasitě. Pak jsem nachvíly zmlknul. Kdyby jste se na mě podívali, zjistíte, že jsem někdy během navigátorova proslovu usnul v sedě, když jsem se ho snažil vnímat. |
| |
| Vor Mateně natáčím hlavu ze strany na stranu, protože jsem kolem a kolem nakonec netušila o co se snažíme. Takže se vracíme? Aspoň jsem měla takový dojem, že ano. Podívám se na nebe a zajímalo by mě jestli přijde bouřka a nebo se jen zvedl vítr a nic nám nehrozí... zatím. Ostatní se pustili do práce a snažili se pádlovat. Jo mít kormidlo by nebylo od věci. „Mám taky nějak pomoci?“ zeptám se, ale spíš jen tak ze slušnosti, aby to nevypadalo, že jsem neschopná. Pomohla bych... jenže to bych musela na samý okraj voru. A nebylo tu žádné zábradlí. Možnost, že spadnu do vody tak bude o hodně větší. Já tedy nikdy neměla problém se plavit na moři... jen loď musí mít zábradlí nebo nějaký okraj. Ne placku a když vás smete vlna můžete se leda tak klouzat a ničeho se nemůžete chytit. |
| |
| Vor ''Vidíš, tam něco?'' promluvím na bělovlasou dívku, co mi pomáhá a přitom se dívá na obzor. ''Dík za pomoc.'' usměju se směre na ni a začnu pomalu slézat po provazech dolů. V půli cesty se zastavím a koukni na ni ''Jo a já jsem Saigo, rád tě poznávám. znovu se usměju a slezu. Po slezení přejdu ke své kose, kterou vytáhnu z voru a přehodím si ji zpátky přes ramena. Všimnu si, že kapitán zase zmatkuje a obrátím oči v sloup. To mi mi připomíná piráta o kterým jsem slyšel... Luffo... ne... Fuffy! Jo, to byl on, kdo ví, co teď asi dělá.... zapřemýšlím na tou myšlenkou, ale pak ji ihned zavrhnu, protože nejdřív se to musí vyřešit tady. Jedním uchem dovnitř a ještě rychleji druhým uchem ven zaslechnu konverzaci o dalších krocích. ''Pokud nevadí, že se vám do toho vmísím...'' pronesu klidným tónem. ''Sice nemám moc peněz, ale byl bych taky pro zakoupení sudů a upravení voru.'' Všimnu si ženy, co se neustále drží stěžně a nejistě kouká na okraj voru. ''Pokácet pár stromů není problém a jak koukám bude to chtít i zábradlí...'' kývnu směrem k ženě. Potom se otočím směrem k obrovi a ježatci. ''Jedna skupinka by mohla nalovit ryby a druhá poupravit vor.'' na chvilku se odmlčím poškrábu se na hlavě a zase pokračuju. ''No, jinak nevím jak bychom měli dál postupovat.'' |
| |
| Moře – vor – North Blue. Nic jen moře. Odpovím kosákovi a lezu dolů. Představí se mi jako Saigai, načež kývnu hlavou jako na znak díku a pozoruji co ostatní dělají a navrhují. Dole chytnu Alex za rameno jako gesta, aby se přestala bát a promýšlím co dál.
Super tak to bychom měli možnosti, třetí rozhodně nepřipadá v úvahu a o pozornost mariňáků taky dvakrát nestojíme, když uvážíme že jsme teprve všichni v tomhle začátečníci. Fajn tak teda seženem nějaký sudy, ať koupí nebo krádeží, zásoby seženem stejně a nějak upravíme tyhle mohutný klády aby se dali kormidlovat. Nebo možná by to šlo i jinak. Opřu se o stožár a začnu mluvit zase já.
Hele a co se zkusit připojit k nějaký velký rybářský lodi jako pracanti a pak ji unést? Jako uznávám, že budem mít kvůli tomu problémy jednak s posádkou a navíc se tam dostat, ale z toho co jste tady říkali to nevypadá, že máme dostatečném kapitál byť na jedinej sud natož na jejich obsah. Navíc pokud budem mít tu smůlu a budou je hlídat Mariňáci, můžem jednoduše si odpracovat svůj díl a dostanem počáteční kapitál na sudy a další věci. |
| |
| Vor Velice záhy zjistil dvě věci, za prvé pádluje sám za druhé na protiváhu se z vysoka kašle. To vypozovoval z čistého faktu ,že se mu rovina zdála být mírně nakloněná. Proto přestal na chvíli pádlovat. Vložil prsty pravě ruky do úst a... "Pffft." ozvalo se tiše, Thor prostě pískat neuměl. "HEJ!" zařval , tak že ho dost možná slyšeli i případné rybky pod vodou. "PRVNÍ VĚCI PRVNÍ!" nadechl se. " Nejsem mrož ,ale Thor.... Kapitán a Ruvovlasej bafnou zbylí dvě prkna a pudou na druhou stranu pádlovat! Hned jinak nás to odfoukne i bez plachty. Kdo muže půjde k nim. Musíme mít stejnou váhu. Navigator všímáš si nejlíp, takže zkus korigovat abychom zabírali stejně! Jo a kecání si zkusme nechat na pevninu než nás ty vlnky odnesou do ... tam. Zainin pohlídej Alex, vypadá jako že do vody nechce žuchnout. " " U mistra Sumo Zanriefa tahle banda bude potřebovat dobrý jídlo co nejdřív, jinak spolu nikdy nebude schopná pracovat." |
| |
| Vor Podívám se na rusovlasého, který myslel na to samé co já. A to udělat tu zábradlí. „Jo! Super nápad!“ podpořím ho. „Ano.... vraťme se na ostrov. Seženeme zásoby a uděláme vor bezpečnější... nebo ještě lépe. Seženeme opravdovou loď!“ už jsem si nebyla jistá kdo tohle navrhl, ale bylo to jedno. Leknu se, když na mě někdo sáhne, ale byla to Yokubo, která se mě tím snažila povzbudit. Navrhla unést rybářskou loď, zvážila jsem to. „A nebude taková rybářská loď nasáklá pachem rybiny?“ zeptám se. Jak dlouho bychom se toho asi zbavovali? Navíc mi to nepřipadalo zrovna moc fér. Takoví rybáři jsou jen obyčejní lidé a jenom ta loď a rybaření je živí. Okrádat ty co toho sami moc nemají mi nepřipadalo správné. Znovu se leknu, když zařve Thor. Div se nepustím. Naštěstí mě ze svého plánu vynechal, oddychnu si. „Skvělé. Já zůstanu tady... a budu se držet.“ Pokývám hlavou. |
| |
| Moře – vor – North Blue. Fajne a soráč jak jsem řekla jsem neplavec, ale myslím že nás zvládnu tady udržet. A vy tam byste mohli laskavě pohnout a hlavně vy kapitáne byste mohl přestat dělal blbosti! Odpovím Thorovi a dívám se na tu situaci. Sama se divím, že nevybouchl dřív, když kapitán tady akorát dělá blbosti. Jednou rukou se silně chytnu stožáru a druhou ruku dám pevně kolem Alex, abych ji případně udržela. Sama pocítí, že na ženskou mám opravdu páru. Zeptala se na smrad na rybářské lodi. Upřímně mně to bylo jedno, pokud by až moc nesmrděla nebo bychom se na ní neplavili až moc dlouho. Páni to si dělají srandu. My jsme tady buď před potopením nebo se vydáním na moře a kapitán si tady vyvádí hovadiny. Saigai zas pro změnu nedělá nic… Tak a držím tě Alex, i když bych sama chtěla vědět proč se bojí té vody. Že by byla taky uživatel démoního ovoce nebo má akorát nějakou špatnou vzpomínku na něj? No to sice jo, ale většinou to moře překryje. Navíc na pár dní se to dá klidně vydržet. Jo a promiň zlatíčko, že se tak mačkám ale jinak bych tě případně neudržela. Proč vlastně nechceš skončit ve vodě? Tak tohle bude ještě zajímavé. Jenom doufám že se dostanem k pobřeží v suchu. No ale pokud se rozhodnou pro zábradlí, tak to rovnou můžem přestavit na nějakou primitivnější loďku. Taky by neškodili kajuty pro ženský a nějakej záchod, páč věčně lízt do moře se mi nechce, když vím co se mnou moře dělá. |
| |
| Vor – North Blue Yokubo se ke mě přitiskla. Chtěla jsem namítnout, že to zvládnu. Moře není nijak zvlášť divoké. Ale začala na mě mluvit. Zajímá se proč se nechci přiblížit k vodě. „Hmm... no... kromě toho, že bych se utopila? Řekněme, že mě trápí dávné trauma.“ Odpovím ji na to. Jistě a také proto, že jsem měla sílu Ďáblova ovoce. Problém je však to, že bych to raději zatajila co nejdéle, vzhledem k tomu, že rudovlasej má chuť s někým s takovou silou bojovat. A to mě se nechtělo ani trochu. „Uh nemusíš mě tak mačkat. Jsem v pohodě. Dokud není bouřka tak jsem v pořádku.“ Ujistím ji, že není nutné se ke mě tak mačkat. Trochu to narušovalo můj osobní prostor. |
| |
| Plť uprostred zátoky Sme trošku vzdialený od brehu. ...asi by sme mali začať spolupracovať... ...Thor ma v hentom pravdu a preslovy a plánovanie si môzeme nechať na potom... podídem preto viacej do stredu k slečnám aby som videl ako to vyzerá na oboch stranách lode a aby ani žiadna zo strán nebola preťaźená. ...chcelo by to bubon... ...vlastne nie toto niesú galeje... prejde mi hlavou a poviem. "Dobre Thor ty zostaň na hentej strane. Ako protiváha bude kapitán a Saigo budúako protiváha na opačnej strane. Teda hlavne asi budú mať taký ťah ako ty. Neplavkyňe zostante v strede. Aby sa lepšie držal takt bolo by lepšie aby ste zabrali keď poviem čislo aby to bolo vyrovnane a išli sme viac menej rovno. Pre istotu budem rátať vždy do tri. Ak bude treba skorigovať ťah tak potom poviem ktorá strana má zabrať viac. Neaké výhrady?" Následne čakám prípadne dotazy a ak nebude mať nikto nič proti a všetci sa dajú na miesta začal by som počitať, prípadne korigovať kurz. |
| |
| Naši sebevrazi Díky společnému úsilí Thora, kapitána a dalších se podařilo poněkud neovladatelný vor dostat i přes sílící vlny zpět na pobřeží a upevnit(vlny sice sílí, ale obloha je stále čistá a bez mráčku). Na pobřeží, kde už na vás čeká jakýsi zvláštní mladík, který si vás měří lehce zvědavým pohledem. Je to opravdu divný týpek. Dlouhovlasý, blonďatý hippík s neupravenými vousy volně rostoucí bez jakékoliv péče, tmavě modrýma očima a ostře řezanými rysy. Na sobě má červeno-černé kožené brnění. Na zádech má patrně pouzdro na housle a v ruce masivní bojovou kosu. Nikde ani stopa po mariňácích nebo uniformě, takže je dost dobře možné, že je to opozdilý společník. |
| |
| Pláž Po chvíli sa ocitneme znovu na pláži a ja si čiastočne vydýchnem. ...uf hentá plť potrebuje dosť veľa vylepšení... ... hlavne niečo na kormidlovanie... "Takže sme v bezpeči aspoň zatial. Za tú chv´ˇlu čo sme sa plavili môžem povedať, že bez úprav bude kormidlovať tú loď náročné a v ŕípade búrky priam nemožne. Keďže pre neplavky chceš postaviť zábradlie," poviem Saigovi "Zišlo by sa aj trochu dreva na kormidlo. Na také jednoduchšie bude stačiť jeden kmeň stromu a niekoľko lát potom môžeme trochu spoločne zlepšit plť čo sa bezpečnosti a ovládania týka." Potom sa otočim smerom k Thorovi a dodám "Mohol by si sa postarat o organizovanie získania jedla nakoĺko ako kuchár sa v tom vyznáš najlepšie a kapitanovy to na starosť nedám bo to asi skonči ako tie jablka no nie?" pritom sa usmejem asi tak akoby som chcel naznačiť, že kapitanovy by som nezveril ani len tie jablká ak by boli hnilé. Potom si uvedomím,že je tu ešte niekto ďalší ...ešte že som vravel všetko v rámci legálnosti... napadne ma |
| |
| Pluj pluj vore pluj " Taky neplavec , to je tím ,že nemáš hmotu." byla jeho reakce na Zainin " Jasně budu rád když to odpočítáš." odpověděl a stále se snažil pádlovat, byla to docela fuška vor nebyl nejmenší a tak i pouhý pohyb bez vln a větru byl těžký. Ale zvládli to. Nejzajímavější bylo ,že jak se blížili pobřeží zahlédl na břehu další postavu s kosou. " Sakra nevěděl jsem ,že zemědělci mají sraz." Když se konečně dostali na souš tak nejspíše s něčí pomocí vytáhl vor trochu na pevninu nebo zajistil, aby neuplaval. " Postarat o jídlo? A co já jsem nějaký lovec? Jo vím co je jedlí víc než jednou, ale nevím jak to chytit maximálně rybu ale bez háčku a vlasce to pude těžko... A na borůvky houby nebo tak mžete beze mě, každej pozná jedlí a co nepozná netahá. Pak to chce sud vlastně dva a lahev rumu. Možná kyselí zelí .... záleží na tom jak dlouho máte v plánu nebrat zásoby...." chvilku mlčel ,jeho mozek si musel urovnat co je potřeba "vůbec nejlepší by bylo kdyby jsme si řekli kdo co má . Pak můžeme žrece poslat na obilí a tak....Jo a pokud někdo přijde na to kde by nás tu nechali nabrat vodu.... Ačkoliv ta čurka ve městě by se mohla dál pít. Hmmm pozná někdo pitelnou vodu?" |
| |
| Pláž Podídem k Thorovi a poviem potichu aby to počul len on "Myslel som koordinovat ziskavanie jedla nakolko vies co sa s cím dá kombinovat aby to bolo výzivne a chutilo." Potom sa otocim aj k ostatnýma dodám. "Takže viem ako sa dostať odtialto na dva ostrovy. Na Rakatu, môj rodný ostrov, je tam niekoľko geyzírov, celkom pekná priroda, marinaci tam chodia len občas, avšak okrem rybarov s člnmi, od ktorých som si ehm vypožičal ten moj posledný čln, niekoľkých obchodov a dvoch krčiem tam nič zaujímave neni. Iba že je to deň až deň a pol plavby odtialto. ďalši ostrov je Micqueot celkom velký, známi hlavne ľadovými vínami a rôznymi kulinárskymi pochúťkami od morskych potvor po akési hľuzy zo zeme. Micqueot je asi týžden plavby odtialto." |
| |
| Pláž Připluli jsme k pobřeží a srdce mi poskočí, když slyším jak vor dře od dno. „Uh! Konečně pevnina!“ pustila jsem se a vyklouzla spodem ze sevření své dočasné ochránkyně. Rozběhla jsem se a div neudělala skok daleký z voru na zem. „Hurá!“ zajásám a uvědomuji si, že je to trochu dětinské. Pak teprve kouknu na toho podivného muže co hrál na housle. Zvednu ruku na pozdrav. „Zdravím.“ Řeknu. Slyším jak se ježek s Thorem baví o získání zásob a také o přestavbě voru. „Já klidně seženu vodu. S mojí aparaturou snadno zjistím jestli se dá voda co najdeme užít.“ Řeknu a už jsem zase zcela klidná a vyrovnaná. „Hm...“ zapřemýšlím. „Než se začne přestavovat co se kouknout do přístavu jaké tam jsou lodě? Když nějakou vhodnou najdeme tak ji v noci ukradneme. Než to zjistí můžeme být už pěkně daleko.“ |
| |
| ostrov Lynee, North Blue Probudím se někdy během doby až doplujeme. Pomalu se zvednu, a protáhnu se, až mi zaluskají v zádech obratle. Rozhlédnu se doprava na moře a lehce zazoufám, poté se podívám doleva na pevninu, načež nakonec hodim očkem po posádce. Klap Ozve se hlasité prasknutí dřeva, když se začnu přemisťovat pomalým krokem po voru. Pomalu vydechnu pusou kouř (je docela zima) a jedním krokem přejdu z voru na písečnou pláž. Aaaaawwwnn, co je to s timahle lidma. Myslel jsem, že naverbovat posádku bude zábava. Zklopím znuděně hlavu a odkopnu malý šutr co ležel na zemi. Toho, že je tam nějaký opozdilec si bohužel ani nevšimnu. Všichni jsou tak děsně nudný. Odkopnu další kámen a dám ruce do kapes, načež si sednu na kámen a zahledím se na ukotvený vor. Hmm... Vyndám jednu ruku z kapsy a podložím si dlaní bradu. Na tváři se mi zjeví vážně dost unavený výraz. No... je to teď moje posádka... takže se nedá nic dělat.... Já mám hlad. Odvětím a poslouchám co říká rudý utopenec. |
| |
| Pláž Podíval se na navigátora usmál se a položil mu ruku na rameno v přatelském gestu. " Hehe a co bych to byl za kuchaře ,kdybych neuměl kombinovat vše se vším. Záleží jen na upravě. Ale nejlepší maso ryby nebo hovězí v soli nebo v nálevu to vydrží, kyselí zelí kvůli vitamínům, mouka, a tak stejně na velký vaření není kuchyň. Ani na nějaký uchovávání takže pokud to bude už chráněný proti nekažení bude to fajn." mluvil nahlas a docela se spokojeně smál. " hehe myslím ,že netřeba hádat kam chci jet já někde kde dobře vařej a s rozličnýma surovinami ,nemůžu chybět. Problém ,je že s peněžní základnou jakou mám si to moc neužiju.. Ale možná tam bude soutěž nebo přinejhorším. budou někde chtít kuchaře." |
| |
76219617.jpg) | Pláž- představení začíná Tiché kroky kráčející po kamenité pláži. Smutný pohled tmavě modrých očí na moře táhnoucí se od věčnosti k věčnosti. V dálce vidím plavidlo, vor nejspíše. Že bych šel pozdě? Možná... Možná ne. Možná to nemá smysl. Možná neexistuje slovo možná. A možná srát na to. Dojdu do určité části pláště a uvědomím si že mě již chůze unavuje. Odepnu plášť od ramenou a odhalím tak ramenní kožené chrániče černé barvy. Plášť opatrně rozložím na zemi. Jaká nádherná černá barva. Tak krásná... tak tajemná. Škoda že je již tak špinavý. Nevadí časem se opět bude lesknout temnotou jako srdce noci přinesené na talíř měsíční královně. Chvíli tam jenom tak stojím. Stojím a dívám se za vorem. Černé brnění na mé hrudi se leskne ale mnohem více září obličej rudého draka na břiše. Tak divoký a tak nevyzpytatelný. Při myšlenkách na mé brnění a na toho kdo mi jej daroval se na chvíli objeví na mém obličeji úsměv. Který je ale téměř okamžitě vystřídán smutkem. Její syn je mrtvý. Její manžel je mrtvý. Zabil jsi je oba. Nejsi nic než vrah. Povzdychnu si a zavřu oči. Poté protočím válečnou kosu v rukou a prudce jí jako kopí zabodnu do země takže násada kouká do nebe zatímco čepel je v zemi. Poté otevřu oči. Do pláště opatrně položím svůj rudou kůží potažený futrál z mých zad a černou koženou masku plnou stříbrných cvočků. Otevřu futrál a s láskou vyndám starý nástroj. Sleduji moře a blížící se vor. Moje světlé vlasy létají ve větru a tak je občas musím odrhnout z očí. Přiložím housle k rameni, pořádně zasadím jak mě to učili. Přiložím smyčec k strunám a spustím tesknou melodii plnou divokých rytmů smrti. Nebo se o to spíše snažím. Když vor připluje na pláž stále hraji. Hraji i chvíli poté co se vyloďují. Hraji se zavřenýma očima. Snažím se nevnímat nic jiného než muziku. Když tvá mysl bude myslet na něco jiného než hraní budeš hrát jenom z poloviny tak dobře jak bys dokázal kdyby si se soustředil Samaeli. Pamatuj si to... Ano Ma... Z hudby mě vyruší pozdrav. Otevřu oči a sklopím nástroj v pravé ruce k mému boku. Usměji se na rudovlasou dívku, předvedu ukázkovou úklonu při které pronesu. "Dobrého dne přeji vám." Poté se narovnám a začnu schovávat svůj nástroj na jeho místo. Zvednu do pravé ruky masku a držím jí zatímco se otočím směrem k lidem z voru. "I vám ostatním dobrý večer. Mohl bych být tak smělí a zeptat se zdali je toto ona skupina "Pirátů" jenž měli v úmyslu odsud oplouti? A pokud ano kdo je zde kapitán a kdo z vás všech je nejsilnější bojovník?" |
| |
| ostrov Lynee, North Blue Hmm? Teprve po chvilce si všimnu podivného muže, který zvhlíží k voru, stojíc mezi odpadky, které vyvrhlo moře. Já pomalu sklopím ruku podél těla a upřu vážný pohled na neznámého. Jeho podivně vyhlížející postava mi vrhne do hlavy stín myšlenek Diť to je... ne... neni Překvapení, které mi prolítlo hlavou náhle rychle opadne a já si znuděně, sedíc na nějakém kameni, prohlédnu posádku. Zhizhizhi Ozve se čistý a tichý smích přímo za Samaelovými zády. Dostal jsem se tam v momentě, kdy zřejmě měl zavřené oči. Já jsem kapitán. Pronesu s naprostým klidem a neznámého si prohlédnu. To že jsem kapitán, ale asi není pravda a to jestli jsem nejsilnější, o tom radši ani nemluvím. Zajímalo by mě, co všichni mají s tou kosou, nevzpomínám si, že by se na lodi sekalo obilí... nebo ano? Hmm... Zadívám se na cizince a pohlédnu mu na hlavu, popřípadě do očí. To že je hudebník toho jsi nevšimnu. Jsem velmi vysoký a mohutný člověk. Mám podlouhlý obličej a výrazný klobouk na hlavě. U pasu mám meč a flintu. Nosím vysoké holinky, černé kalhoty a rozepnutou černou košili. |
| |
| Pláž Poté, co se dostaneme znovu na pláž vystoupím. Zaslechnu, co říkala rudovlasá žena. ''To taky není špatný nápad podívat se po nějaké té lodi, ale kdo? Já bych popřípadě šel s někým, nebo bych šel pokácet pár stromů na vor.'' Kvůli chladnému větru se lehce zatřesu a uvědomím si, že vzít si jen košili nebyl zrovna nejlepší nápad. Radši bych bral to kácení, ať se trošku zahřeju. Zaslechnu jakousi pochmurnou píseň a zamrazí mě v zádech. ''Ts.'' No super... je mi zima a ještě pochmurná píseň. Letmo si prohlídnu osobu hrající píseň a všimnu si, že i on má kosu. Zajímalo by mě jestli má taky Sabitamashii. No a pokud jo, tak jaká je... Chvilku nad tím přemýšlím, ale pak mě napadne, že by to mohla být jen náhoda, že i on má kosu a tak celou myšlenku zavrhnu. ''Hoj.'' odpovím a přikývnu na pozdrav. ''Nooo...'' řeknu s protáhlým hlasem. '' 'Kapitán' je tamto individuum.'' Při těch slovech ukážu na kapitána. ''A kdo že je nejsilnější bojovník? při těch slovech se mi rychle v obličeji objeví výraz, který naznačuje chuť po krvi a rozsekání všeho živého. Na chvíli začnu vydávat i jakousi auru smrti, ale jak rychle to začalo, tak i rychle zmizí a objeví se mi v obličeji usměvavý výraz. ''Tak to bohužel nevím.'' zazubím se a prohrábnu si své rudé vlasy. Ale je to pravda. Sám nevím kdo je nejsilnější. A krom toho nechci začínat boj, dokud se mi neprohodí osobnost. Lehce si povzdychnu. |
| |
| Pláž Když za mými zády uslyším hlas nedám na sobě nic znát. Jenom zvednu masku k mému obličeji, nasadím jí a vzadu začnu utahovat řemínky. K tomu promluví další člověk a informuje mě že o tom kdo je nejsilnější zatím není rozhodnuto. "Aha chápu. Když je maska na svém místě tak pohnu párkrát hlavou ze strany na stranu abych se ujistil že mi vlasy nelezou do obličeje a že maska je správně uchycena. Teprve poté se otočím tváří tvář kapitánovi. Chvíli si ho prohlížím a poté si povzdychnu. Krev je jako diamant. Ryzí ve své surovosti a krásný ve své dokonalosti. Něco tak dokonalého že to samo o sobě je zároveň důkazem boha stejně tak jeho přímým popřením. Sehnu se k pouzdru na housle, pevně ho zavřu a uložím si ho na záda. Dojdu si pro svojí zbraň a chytnu jí. Držím jí ostřím dolů a vyrazím naproti kapitánovi. Stoupnu si přímo proti němu a chvíli se na něj jenom tak dívám. "Doufám že mě pochopíte kapitáne. Rád bych z tohoto ostrova odjel co nejdříve a co možná nejdál. Ale nejsem si jistý jestli mohu cestovat s vámi. Můj... nazvěme to životním stylem, je poněkud divoký a velice neortodoxní. Je pro mě nezvyklé abych cestoval s lidmi kteří by sloužili jako společníci a ne něco jiného. Proto je toto situace vskutku v mém životě nezvyklá a nová. Z toho důvodu a důvodů která rád vysvětlím později bych byl rád aby jste mi odpustil. Skutečně se omlouvám." Ukloním se a kosa následuje mé tělo. Když se zvednu nechám kosu namířenou dřevem na kapitána a ostřím za mě. Poté udělám rychle levačkou úkrok dozadu. Prudký úder. a zaútočím. Noha která se mírně posunula dozadu mi poslouží jako odrazový můstek. Mé tělo vyletí dopředu a pomocí nacvičeného pohybu ruky posunu kosu víc dopředu abych zmenšil prostor který je nutno překonat a zasáhl tak bodem svého nepřítele dřív. Bod míří přímo na kapitánovi žaludek a já spoléhám v moment překvapení. (74%) |
| |
| ostrov Lynee, North Blue Dlouze zamrkám a pozvednu udiveně své obě obočí. Oči se mi upřou na mužovu masku. Ten má ale divný obličej... to je maska? Zapřemýšlím nad tím. Přijde mi zvláštní, že má tak odlišný obličej. Možná je to taky zvíře, jako ten mluvící mrož, kterého jsem naverboval. (nedochází mi, že má masku) Chvíli se na sebe s neznámým díváme, přičemž se já poškrábu na zadku, protože mě tam něco začlo svědit. Můj výraz se změní na utrápený a můj pohled sjede na tu prapodivně vyhlížející kosu Hmm Muž stojí předemnou a já sedím na vyvýšenem kameni, přesto jsme skoro stejně vysocí. Má hlava se lehce naklonila k zemi a do očí mi padl stín. Nastala chvilka, načež neznámý ku mě promluvil. Ozve se rána a celé mé tělo se zachvěje, zadek mi pomalu sjede po kameni dozadu a má černá košile lehce zavlaje v kouři a prachu, když se celé mé mohutné tělo zkácí s hlasitým vyhrknutím... GGGGhhhh! Vyplivnu z pusy bolestí nějaké sliny. Za posledních patnáct minut, je to podruhé co mě někdo zmlátil. Můj klobouk vyletí vysoko do vzduchu a jako letící peříčko dopadne před nohy toho neznámého. Mé mohutné tělo se svalí někam mezi odpadky a já se začnu svíjet v bolestech a popadat za břicho. Ghhhhhgghhgmmmrr Protínám mezi zuby... |
| |
| Pláž Kapitán padne na zem a chytne se za břicho. Já se rychle přesunu doprava abych viděl jak ležícího kapitána tak zbytek posádky. Protočím ostří nad hlavou a poté ho namířím ostřím na skupinku. Můj úsměv už není tak milí jako předtím. "Tak fajn parchanti. Je na čase podívat se jestli máte na moři vůbec nějakou šanci. Páč jestli nezvládnete tak slabého lovce lidí jako jsem já. Raději to rovnou vzdejte a padejte zpátky pod kameny odkud ste vylezly. " Opatrně očima sleduji nynější nepřátele a snažím se mentálně připravit na jejich možný útok. "Nehodlám odplout se skupinou lidí kteří mě nedokáží ani porazit a navíc chci vidět jestli dokážete držet při sobě. Páč pokud budete rubat jenom za sebe tak chcípnete rychleji než ryba v sudu." Chytnu kosu obouručně a nepřestávám s ní mířit na "nepřátele". "Tak pojďte. Zranil sem vám kapitána. To by každé dobré posádce mělo jako motivace stačit." |
| |
| Pláž Ten týpek začne mlátit kapitána a potom kecať niečo o tom že nás to má motivovať. Znudene si dám ruku kred ústa a zívnem. "Ááa. sorry ale nejak som sa moc dobre nevyspal" ospravedlním sa slečnám za moje správanie a potom sa pozriem opät na toho nového a poviem. "Mier nabudúce na hlavu, snáď mu to vymláti z hlavy to retardované správanie a možno začne myslieť normálne." potom sa pozriem na Saiga a dodám "Ak chceš pome poztínať neaké stromy na zlepšenie tej plťi. A zatial nechať týchto tu nech sa trošku pohrajú" pritom sa pousmejem a pozriem opäť na Paulieho a Samaela |
| |
| Pláž Vyprskl smíchy vůbec mu nevadilo ,že kapitán dostal na budku ,vždyť ho před chvílí trefil on sám. " Hehehe a kdopak tě nutí odplout se skupinou lidí, kteří nemají nejmenší náladu tě povláček po pláži? Možná s tou divnou kosou umíš, ale radši s ní běž někam na pole. A na to že jsi lovec lidí jak říkáš ,jsi nějak mirumilovnej. Mě teda naříkej zrovna franta šiška, ale poznám když někdo chce někoho ulovit a když ho jen voťukává." usmál se. " Navíc kápo má hlad takže musím vařit.... A jo nechtěj abychom na tebe zautočili všichni...teda nejsi taky sebevrah že ne?" bylo třeba vařit tedy sundat batožinu do písku a připravit Bertu, velkou wok pánev určenou pravě na adrenalinové vaření kuliček z prdu. |
| |
| Pláž Zmateně zůstanu koukat na muzikanta. Paulie mu potvrdil, že šlo o něj co verboval piráty. Vykulím oči ještě víc, když Pauliho napadne a uštědří mu ránu tou svou kosou. O co mu jde? No to za chvíli vysvětlil.... lovec lidí? Cože!? Přece po nás nemůže někdo jít tak brzy. Navíc... není za nás ani žádná odměna! Ne... počkat... on se k nám chtěl asi přidat. Ale nějakým divným způsobem... a snažil se nás moralizovat. Držet při sobě? Kouknu na kroutícího se kapitána. No nemůžu říci, že jsme se za tu půl hodinu zvládli nějak stmelit. No Kogo a Thor se zdáli, že jim je to jedno. Ani jsem se jim nedivila. Ani já neměla zrovna chuť s muzikantem bojovat i když to byla spíš moje vrozená nechuť k násilí. Ale za to jsem se obloukem kolem hudebníka vydala ke Kapitánovi, abych se podívala jestli není nějak vážně zraněn. |
| |
| ''Ahahahaha...'' okamžitě, co uvidím ležetet 'kapitána' na zemi, se rozesměji a nahrnou se mi slzy do očí. ''To je lamka...'' stále se šklebím a kvůli smíchu nestíhám dýchat. ''Jen jsi udělal....'' utřu si slzy a pokusím se to rozdýchat, ''co chtěli udělat asi všichni...'' I když ho vlastně už praštil ten kuchař, ale tohle bylo lepší. Zazubím se na hudebníka, kosu si odendám z ramen a dám si ji téměř vodorovně na úroveň mezi břichem a pravým bokem. Čepel je vpravo a zahnutí směřuje opačně než jsem já. Rukojeť pevně uchopím pravou rukou v půlce rukojeti a levou chytnu rukojeť poblíž konce. Díky tomuto postoji by mělo být všem jasné, že kdyby někdo stál poblíž mě, tak ho jedním sekem v pasu rozpůlím ''Takže si chceš hrát, jo?'' přikrčím se, abych naznačil, že se chci odrazit. ''Tora na-'' zaseknu se v půlce věty. Vždyť se mě to vlastně netýká.... nenazval mě tím slovem. zatřepu hlavou a postavím se rovně. Otočím se směrem na ježouna. ''Jdeme na to dříví.'' rukou mu naznačím, aby tedy šel se mnou. Kosu si mezitím dám zpátky na ramena. Když odcházíme, tak se lehce otočím na hudebníka ''Jo a hlídej si záda.'' zazubím se na něj. Otočím se a pokračuji v chůzi. |
| |
| ostrov Lynee, North Blue Najednou přestanu řvát a svíjet se. Otevřu oči a uvědomím si, že jsem na zemi. V klidu se pomalu postavím, oklepám ze sebe prah a špínu a rozhlédnu se po okolí. Povšimnu si klobouku, který leží nedaleko mně a tak se k němu pomalým krokem vydám, abych jej zvedl. Aaaaawwwnnn, jé je.... Zazoufám a zmateně překlopím rty mezi zuby, nasazujíc zmatený výraz. Vůbec nevím co se stalo, proč jsem se probudil na zemi? Aaawnn. Zadívám se na kámen, na kterém jsem seděl. Poslední co si pomatuju bylo... Zvednu hlavu do oblak jako bych si pokoušel na něco vzpomenout. ... začal něco říkat a pak.... pak už nevím... musel jsem usnout. Aaaawnn zdálo se mi, že mě někdo mlátí. Vážně se podrbu ukazováčkem na koutku úst a zahledím se někam do strany s vázným výrazem v obočí. Já mám hlad Poklepu se na břiše a rozhlédnu, všimnu si, že ten, který na mě mluvil tu pořád stojí. Uslyším jeho poslední vyslovenou větu. A užasle vykřiknu. Cože on byl někdo z posádky zraněn! Kdy se to stalo!?! Kdo byl zraněn!? Vykulím oči a začnu se rozhlížet |
| |
| North Blue, honba za vodou Nakonec jsme se tedy doplavili zpátky k pevninně. Alex si trochu postěžovala, že ji mačkám, ale svůj stisk jsem o moc nepovolila. Na její historku s mořem jen kývnu, ale mám pocit(ženská intuice), že mi neřekla úplně všechno, no co snad se dozvím později není na výslechu. Jakmile se vor přiblíží dostatečně pevnině nerada povoluji stisk a skočím na břeh. Tam nás čeká nějaký chlap držíc housle společně s kosou. Tady na ostrově to musí být trend nebo co. Postavím se kousek od ostatních a sleduji co se děje. Thor s ježatcem začínaj organizovat, Alex navrhne svůj nápad na porozhlídnutí lodě a kapitána chytla depka, že si jej nikdo nevšímá. Celkem směšná situace, kterou ještě dorovnal ten neznámej, kterej se zjevil jako další podivín. Ty další akce co následovali jsem ještě stačila držet smích, ale ten proslov byl na mně prostě moc a já se začla smát na celé kole jak šílená.
Tak ten k nám dokonale padne, stejnej podivín jako všichni. Jo tak to bylo přesně řečeno Saigai, „tamto invidivum“ fufuffu… Áááá já prostě nemůžu. Co je tohle sakra za situaci, kdy se kapitán nechá tak snadno zmlátit a můj kolega nám tu začne dělat takovej proslov jak nějakej učitel ze základky…to prostě nejde, nevydržím to…
Fufufuffu…hohohohohohoho. To si děláš srandu! Jaká posádka u levný whisky, vždyť se známe ani ne půl hodiny a ta hromada na zemi se za tu dobu vyznamena akorát tak, že už jednou dostala. A ještě ty se tu objevíš a začneš nás zkoušet jak nějakej starej páprda mladochy…Já nemůžu, už mně bolí břicho…
Po chvilce se uklidním a jdu směrem k Alex spolu s mou taškou. U ní se zastavím a otočím se na Thora. Rozhodně jsem nechtěla sekat stromy nebo je nosit, na předvádění bude ještě času dost. Promluvím a pak mu hodím svůj bágl. Pak si všimnu, že se ten vůl probral.
Já bych s Alex pro tu vodu a pak se kouknout po té lodi, ale to znamená že si budem muset vzít ten špinavej sud a všechny prázdný lahve co máte. Jo a prosím ohlídej mi bágl, když budu pryč a zapomeň že bys ho omilem prohledal… Kapitáne nikdo zraněn nebyl, vlastně jsme uvažovali o tom, že byste mohl dojít pro zásoby jídla… |
| |
| Voda -jídlo oběd. "Kápo na jídle se pracuje, no a musíš trochu zmermomocnit mozek. Jináč tu z tebe budou mít všici jen srandu." řekl celkem mile a myslel to dobře, je pravda ta že kapitán co do sebe nechá každého bouchnout je kapitán na prdlačky. " Dřevní skupina jde na dřevo ...dobrý... jen dejte holkám prachy teda jestli máte, a pokud potřebujete nastroj nebo tak tak si jim řekněte ať to zkusej sehnat a to jakkoliv." další dramatická vyrovnávací pauza. " Jo Zainin a Alex běžte pro vodu, ale vemte sebou aj kápu, procházka mu udělá dobře a navíc vám muže pomoc se sudama. Pač jestli poplujeme deset dnů tak to je." chvilku počítal na prstech. " No aspoň 30 velký sudy vody. A kupte aj jídlo 10 dnů 7 lidí asi... Když schrastíte mapu okolí bude to super." ještě si to v duchu přepočítal , úsměv a pokývnutí znamenalo, že se dostal ke stejnému číslu. " Hale Navi....ten ostrov dva dny je po cestě za tím 10 dnů nebo jinám? Já jen že se tady těžko budou shánět zásoby." věděl že chtěl ještě něco mimo vaření ,ale nevzpomněl si co. Došel k batůžku připomínající spíš cestovní vaky průměrné muly. A vytáhl z něj takřka obřadně dřevený kufřík. KDyž ho tahal zavadil omylem o malou sumo panenku se zipem na bříšku. " ajo." plácl se do čela " Chytejte holky." hodil po nich sumíka s celími 100 beli v bříšku. "Je to jednoduchý když se nevrátíte beru si vaše batohy." zasmál se. A šel se podívat po okolí potřeboval trochu klacků na zátop pak rozdělat oheň položit na něj Bertu a začít vařit. Bez vody nemohl z masa udělat ještě vývar což ho mrzelo, ale i tak tu jistá cesta byla. Otevřel svůj kufřík a vyndal krátký lehce zahlí nůž a prkénko. Na prkénko položil získaný chléb od Zainin. Chvilku ho na prkýnku otačel jako by si ho prohlížel stejně divně koukal i na sýr a sušené maso. "Yosh." Začal krájet chleba na plátky asi 5x5x2 (délkaxšířkaxtloušťka). Ve chvíli kdy byl chléb nakrájen nakrajel na kostičky i maso ,které okamžitě nacházel na Bertu nechal ho jen pustit zbyteček štávy, co v sušeném byl možná pár kapek mořské přidalo spravou tekutost, nespěchal času měl dost takže se maso mohlo hezky na mírném žaru smažit , neb zbytek byl připraven rychle. Poté šli kostičky na prkýnko a chleba na pánev. Začal ho lehce smažit jako na topinky s tím že po prvním obratu na vršek poskládal plátky sýra,které teplo hezky rozplizlo. V praví čas přendal vzniklé chlebíčky na další pánev ( absence talířů je zlo) a znovu ohřál kostičky masa, ty poté úhledně naskládal na sýrovou stranu chlebíčků. Olejovitou hmotu která v pánvi zbyla dochutil směsicí sladké papriky a dalšího koření včetně kapky důvěry. Omačkou,která takto vznikla polil jedním pohybem všechny chlebíčky. "The food of friendship" pokřtil si pokrm tak trochu polohlasem. |
| |
| Pláž- kaziči zábavy Když se všichni začnou smát a moje akce jsou více či méně ignorovány tak se opět uklidním a jenom si povzdychnu. Rozhodím rukama v zoufalém gestu. "Ach du liebe. S vámi taky není žádná zábava lidi. Člověk se chce trošku protáhnout a ono nic. " Nakonec jenom pokrčím rameny a odepnu si masku kterou hodím zpátky na plášť. "Nutí mě můj přerostlý společníku to že jsou mi možná v patách mariňáci a ostatní lovci lidí. A nic jiného z této bohem zapomenuté krajiny co by bylo ochotno mě odvézt " Podrbu se ve vlasech. "Co se týče mé touhy umřít či neumřít. To by bylo složitější." Kéž by odsud vedla jiná cesta. Avšak zdá se že se nedá ničehož dělat. Zabodnu vedle pláště kosu a všimnu si zvedajícího se kapitána. Přijdu k němu s vřelým úsměvem. "Omlouvám se kapitáne. Doufám že jsem to příliš nepřehnal. Avšak skutečně sem doufal v jinačí reakci. Ale zdá se že jsem se velice spletl. Tudíž se omlouvám znovu." Poté si všimnu že se rozděluje práce a podobně. Podrbu se opět ve vlasech a přejdu o něco blíže k Isuzovi a Kazumovi kteří jak se zdá jsou ti dva kteří začali vše organizovat. "Pokud mohu rád se připojím nějakou svojí činností k přípravě na odplutí. Jak sem řekl ze začátku rád bych odplul také. Proto pokud mi někdo řekne co mám dělat rád se pokusím svojí úlohu splnit. " |
| |
| ostrov Lynee, North Blue Když Zainin promluví o tom, že nikdo nebyl zraněn, uklidní mě to na duši. Lehce a pozvolna se uklidním a všimnu si celé té situace a toho, že jsme zase na ostrově... a jak se každý snaží pracovat, abychom mohli vyplout. Dojít pro zásoby? Otážu se dosti nečekaně, že po mě někdo taky něco chce, ale můj sluch upoutá mrož, když promluví o přípravě jídla. Jídlo? Vyděsím se udiveně a popadnu se rukou za klobouk, aby mi neulítl, když se mi při tom pomyšlení zježili vlasy. Zhizhizhizhi.... jsme tak rád, že je tu taková spousta dobrých lidí. Zhizhizhi Mrož poví něco o tom, že mám jít pro vodu, ale jsem z toho docela zmatený, když zrovna někdo chtěl, abych šel pro jídlo. Hmm.. kam teď? Přitlačím si klobouk, který neustále držím rukou, víc na hlavu. Hned však moje čichové buňky uchvátila omamná vůně mrožova jídla. U... užáasný Vyhrknul jsem na něj kdesi z povzdálí, protože jsem stále ještě stál poblíž toho kamene, na který jsem si předtim sedl. Hned na to, se začnu pomalým krokem přibližovat k jídlu přátelství a do očí se mi doslova vpálí obrázek chleba. Jenže projdu kolem hudebníka a jsem nucen se nachvíli zastavit. Nic jiného co by bylo schopno tě odvézt. Zhizhizhi Zazubím se. Najít vor přece jen nebyl špatný nápad. Přišla sem spousta lidí a nebýt každého z nich, nejspíš bych na moři dlouho nevydržel. Jsem moc hloupý na to, abych uměl navigovat, nebo snad, abych uměl vařit, něco co voní tak hezky, jako dělá ten mrož, či snad máchat kosou, jako ten podivín Saigo, nebo snad vůbec přežít na vodě. Zhizhizhizhi A rozhodně se jich jen tak teď nevzdám. Aaaawwnnn, nic se nestalo. Jestli se chceš přidat, tak jsi tu vítán. Promluvím k hudebníkovy a zklopím ruku s kterou jsem držel klobouk. O čem to mluví? Co přehal? Poté Samael začne odcházet a já jenom udiveně pozvednu jedno své obočí. Podivný chlápek, ani neví, že se má nejdřív představit. Zakroutím nevěřícně hlavou a zadívám se na jeho kosu. Hned poté mám v plánu se vrhnout na to jídlo a nějak taky pomoci. Zřejmě dojdu pro zásoby. |
| |
| Pláž a výlet na drevo Po krátkej konverzácii s novým prichodzim sme sa vydali so Saigom na drevo. Kráčam v kľude a pozerám sa pred seba a občas aj okolo seba. ...tento ostrov nemá skutočne žiadne krásy alebo sú predomnou tak dobre schované... pomyslím si a potom otočim hlavu smerom k Saigovi a poviem "Na kormidlo potrebujeme jeden dlhý kmen ktorý bude vo vode a aj na plti, na uchytenie potom krátky ale hrubý konár. a nakoniec neaký hrubši strom an to aby sme s neho spravili pár dosiek ktoré pripevníme na tú čast kmeňa čo bude vo vode. Celé to upevníme buď lanom alebo troma hrubšimi drevamy tak aby sa nestalo že náhodou kormidlo stratíme. Inač ako dlho si vlastne na tomto ostrove? " v krátkosti zhrniem čo asi potrebjem na kormidlo a potom začnem normálnu konverzáciu....predsa len chce to poznať zvyšných ludí s ktorými sa budem plaviť... |
| |
| Ostrov Lynee – North Blue Když se Paulie najednou zvedl a zdál se v pořádku, tak se zarazím na místě. No tak je dobře, že není vážně zraněn. Hudebník se zdál naším chováním zklamán. Chtěl si zabojovat.... Muži! Co na tom furt mají? Jak malí kluci co se rvou kvůli každé kravině. Začali se plánovat co dál. A na mě s Yokubo a Kapitánem jsme měli zařídit jídlo a pití. „A to si představuješ jak? Že těch tvých třicet sudů uneseme?“ zeptám se Thora. Dostali jsme peníze, divím se, že nám takhle ostatní důvěřují. Sice to není moc, ale pořád se s tímhle dalo už něco udělat. Povzdychnu si. „No tak pojďme.“ Řeknu a rozhodně odmítám dát svou brašnu z ruky. Převážně proto, že tam mám svou aparaturu, své lékařské potřeby a hlavně onu knihu. „Tak první pro vodu ano?“ zeptám se. |
| |
| Na dřevo Celou dobu jdu kousek za navigátorem a jen koukám po stromech. Snad se odsud už dostanem... ''Aha.'' odpovím mu na informaci ohledně toho, co potřebujeme. Porozhlídnu se po stromech v okolí, ale většina nevypadá zrovna odolně. ''Necelé dvě hodiny.'' odpovím mu s klidným tónem. Zastavím se a ukážu na převeliký kmen. Jeho tloušťka by se mohla rovnat s tloušťkou našeho kuchaře. ''Co tenhle? Když ho porazím, tak ho už nějak dotvaruju.'' Přejdu ke stromu a obejdu ho, abych poznal kolik mám dát síly do seknutí. |
| |
| Pri strome Krácam a pritom sa pozerám po vhodných stromoch. ...á tak`ze tiež tu niesi o moc dlhšie... napadne ma a potom sa pozriem na strom ktorý naznači. Prezriem si ho a potom poviem "To by mohlo pasovať s toho sa dá spravit tá hlavna tyč a aj pozdlzna tyc na uchytenie keď budem kormidlovať. Prípadne sa s toho dá spraviť aj tá rozširená čast kormidla pozdĺž ktorej tečie voda a to mení smer plavby. Ten strom by mohol stačiť" Pritom sa pousmejem na znak podporyk skláteniu stromu |
| |
| Strom ''Nejdřív ho teda skácím a potom ho teda nějak opracujem.'' Nepostavím se stromu čelem, ale trošku mimo, takže kdybych šel šel rovně projdu těsně kolem stromu. Rozkročím se, kosu si dám téměř vodorovně na úroveň mezi břichem a pravým bokem. Čepel je vpravo a zahnutí směřuje opačně než jsem já. Vnitřní strana čepele je naproti kmenu. Pravou rukou v půlce stisknu pevněrukojeť a levou rukou chytnu rukojeť poblíž konce. Tohle by mělo být snadné. Ihned si vzpomenu na své tréninky, kdy jsem musel rozsekávat i tvrdší věci než je strom. Jdem na to. zavřu oči. Teisou!! Mysl se mi začne pročišťovat a přestanu ihned vnímat okolní dění. Navigátorova přítomnost pomalu mizí, zvuk šustění listí stromů ve větru také mizí. Jediné co vnímám je přítomnost stromu, který mám rozseknout. Nevnímám ho jako celý strom, ale jako rozpůlený. Přikrčím se. ''Toro nagashi!!'' Okamžitě se odrazím a během mžiku už stojím za stromem. Čepel je nyní na opačné straně, než byla předtím. Díky šikmému seku by měl strom spadnout. Přejdu k poraženému stromu a lehce se dotknu kůry. ''Omlouvám se.'' Už od té doby, co se mě šaman, neboli adoptivní otec ujal, mě učil, že ve všem je žívá duše. Pokud se neomluvím duši která přebývala ve stromě, tak na sebe svrhnu zlobu lesní paní. ''Ts.'' Stejnak to je kravina, ale je to zvyk. ''Jedno bychom měli.'' lehce se pousměju. ''No, dáme se do práce?'' |
| |
| Pláž Kapitán řekne že jsem vítán na což se mírně pousměji. Kuchař ani navigátor si mě nevšímají a nikdo o mojí pomoc nezažádal.Tudíž sem pokrčil rameny a šel si sebrati svůj plášť. Když sem si ho nasadil slyšel sem určité pochybnosti té rusovlasé dámy ohledně tahání sudů s vodou. Mezitím kuchař začal něco připravovat. Došel sem k němu a opatrně položil svojí kosu tak metr od něj. "Mohl by jste být tak laskav pane kuchaři a dohlédnout mi na ní? Byl bych vám vděčný. " Opatrně se na něj usměji. Poté se otočím a provedu soru přímo vedle děvčat. "Dámy pokud vám to nevadí. Rád bych vám pomohl s nákupy. Ačkoliv nevím zdali vám budu něco platný při tahání oněch sudů, rád bych to zkusil. Navíc pokud vaše nákupy jídla míří do města. Mohla by to pro mě být poslední šance zkusit si vydělat alespoň pár mincí než odpluji. " Usměji se na ně přívětivě. "Doufám že vám moje společnost ovšem nebude nepříjemná. V tom případě vás samozřejmě, ač nemile, opustil." |
| |
| North Blue, honba za vodou Thor začal říkat seznam co máme sehnat a hodil mi nějaké peníze spolu s ostatními co dali a navíc s námi poslal kapitána, abychom mu spíš dělali chůvu. Naběhne mi první žilka a nesouhlas Alex ještě doplním sama o své rozhořčení.
No to si ze mě děláš srandu ne? Kapitánovi dělat chůvu budiž, to jsem schopna ještě přijmout, ale říct nám abychom přinesli 30 sudů vody a jídlo na 10 dní pro 7 lidí s tak málo penězi a to nemluvím o jejich nošení!…Doufej že mně dneska už nenaštveš nebo ty tvoje špeky ochutnaj můj bič!
Si děláš srandu ne? S tímhle můžeš jenom doufat, že seženeme ty sudy a to při dost velkým štěstí. A o jídle raději ani nemluv, páč to si spíš budem muset nalovit nebo pokrást… Fajn jdeme bando… Ne Alex nejdřív seženem ty sudy.
V tom se ozve ten maskovanej houslista, kterej použije nějakou techniku, která mi je z nějakého důvodu povědomá, aby se „přemístil“ vedle nás. Jen kývnu že může a pak vezmu prázdnej sud od jablek a odcházím směr město. Po cestě vyndám flašku rumu a důkladně se z ní několikrát napiji, pokud se bude chtít někdo napít dám mu loka, kapitánovi menšího…
Taky už… kam teď?Nejdřív do města, kde můžem sehnat ty sudy, ale… když vezmem v potaz i sudy na jídlo, tak jich budem potřebovat aspoň dalších 30 s tím jak kapitán jí. Rovnou by bylo nejlepší ukrást celej povoz se sudama a doufat, že v nich bude nějakej poklad. Pak tu máme vodu… tu budem muset sehnat asi z řeky… Kčertu s tímhle ostrovem a problémy s ním taky už… A co to bylo vůbec za techniku co použil ten chlap? Jako kdybych ji už někde viděla…
Fajne, poslouchejte! Zamířime nejdřív do města pro ty sudy a pak se rozmyslíme, kde je naplníme vodou. Nějaké návrhy?
Vedu tu mou skupinu směrem do města, kde můžem sehnat ty sudy, ať koupí nebo krádeží… Případně že bude mít kapitán nějaký dost blbý dotaz nebo se zas bude chovat tak že mně vytočí bez zaváhání na něj použiji svůj bič. |
| |
| North Blue, honba za vodou Stojíc stále u stejného kamenu na pláži, se rozhlížím. Dva členové teamu mezitím odešli sekat dřevo kosou, což mi přišlo jako dosti šílený nápad (i na mě), ale zřejmě je to nějaká nová metoda v zemědělství a třeba se na obilí teď používá sekyrka... co já můžu vědět. Trvalo chvilku co jsem zalitoval toho, že vůbec netuším kdo je ten neznámý, který nosí masku a běhá tu kolem. Neznám jeho jméno, ani nevím, že je hudebník, ale chce se přidat k posádce, tak proč ne... Když ten neznámý mluvil s kuchařem, jen jsem ho s pozdvyženým obočím sledoval jak něco mumlá a náhle se rozeběhl k děvčatům, které stáli opodál. Pozoroval jsem ho, jak si s nimi povídá a rukou jsem si zamyšleně mnul bradu. Pomalým krokem procházím po pláži, směrem k děvčatům, které stojí několik metrů odemne. Mezi nimi vaří cosi na pláži náš mluvící mrož, který mě předtím uhodil do břicha. To vypadá skvěle! Zhizhizhi. Skočíme pro tu vodu, hned tu budem, takže ať to nikam neuteče!!!! Zasměju se a ještě dodám stejně jako kuchař. Yosh! A obrátím se směrem na Zainin, ke které pomalým krokem jdu, dřžejíc si svůj klobouk jednou rukou. Jak jdu, poslouchám jak Zainin k mrožovi promlouvá, něco o sudech, ale je mi to dost ukradené. Když nabízí loka, trochu si dám, ale né že bych si nechtěl vzít víc... Zainin mi to nedovolí. Jak pak jdeme, se zájmem sleduji neznámého omaskovaného, který mě před chvíli praštil, když jsem usnul. Vypadá vážně divně..... Pohlédnu na rudovlásku a ještě poslechnu co k nám promluví bělovláska, když jdeme do města. Ok. Poškrábu se na zátylku. Moc tomu nerozumím, ale mrož říkal, že je to důležité a on o tom ví. Takže ho budu prostě poslouchat. Zhizhizhi, takže ty neumíš plavat? Usměju se na rudovlásku. Neboj, prostě se drž blízko mě. Dořeknu a jdeme přinést z města vodu. |
| |
| Kuchařovo intermezo " Jak 30 sudů? Já řekl 30? Jestli jo tka jsem myslel 3 sakra. 30 sudů vody na 10 dnů to bychom pořád chodili čůrat." začal se smát když viděl ,že ani z dívek nedokázala pochopit že se přeřekl. " A 3 sudy už zvládnete ne proč myslíte že s váma posílám kapitána a jak to vypadá tak i druhého zemědělce, který mu tu kosu klidně ohlídám." zamyslel se. " Navíc kdo říká ,že je máte všechny tahat kolo vynalezli už dávno. A myslím ,že dvě krásné dámy nebudou mít potíže s tím sehnat si pomoc. Co se peněz tejká nejsem kouzelník víc jich nevytvořím. Hlavně sežeňte sudy ,kápo ví kde jsou jablka voda někde tekla to si pamatuji a maso .Se uvidí každopádně pytel mouky flaška rumu a hmm když nic tak síť nebo vlasce a háčky..." začal se věnovat dál vaření. " Jako já bych vám pomohl, ale zázrak se sám neuvaří a jsem asi jediný kdo dokáže vor zakotvit kdyby se mu chtělo odplout." |
| |
| Pláž – Město – North Blue Samael – Yokubo – Thor – Paulie Hudebník se u nás najednou objevil a nabídl se, že půjde s námi. Musela jsem mu dát bod k dobru za jeho zdvořilost. Yokubo nic nenamítala a já také ne. „Jistě. Jen pojď s námi.“ Souhlasím. „Já jsem Alex. Doktorka.“ Představím se mu. Než jsme vyrazili Thor se opravil, že myslel tři sudy a ne třicet. Oddychla jsem si. Protože jsem si nedokázala představit, jak dlouho by nám trvalo je sem všechny plné dopravit. „Dobře. To zní rozumněji.“ Houknu na něj a zamávám ostatním a na to jsme vyrazili. Yokubo se chopila role dočasného vůdce. Nad její otázkou se zamyslím. „První bych zašla za truhlářem. Ti dělají sudy, zjistíme kolik stojí. A pak se uvidí.“ Navrhla jsem. Podívám se na Kapitána, který se začne zajímat o můj problém. „No ano. Ale není to jen tím, že jsem neplavec. Taky se vody bojím.“ Pokrčím rameny. „Jo... no... díky.“ Poděkuji rozpačitě. „Ale jakmile bude mít loď nebo tedy vor zábradlí, tak to bude v pořádku.“ |
| |
| Pláž -> město "Děkuji a těší mě slečno Alex mě můžete říkat." Na chvíli se zaseknu a vydávám přemýšlivé Hm... asi po pěti sekundách pronesu. "Například pan Samael. Jsem svého života muzikant alespoň nyní ale dříve jsem měl bohužel v mém životě příležitost či dvě naučit se trochu ohánět zbraněmi." Když se začnou zmiňovat ohledně sudů tak se zamyslím a podrbu se na neupravené bradě. "Pokud bych mohl navrhnout ohledně pokusu sehnat sudy. Pokud nemáme dostatek peněz můžeme se zkusit porozhlédnou po místech kde se nechávají místa na vyhození. Leckdy se tam dá najít sud v dostatečně dobrém stavu na to aby se dal použit minimálně na zmíněná jablka. Nebo možná oprava mírně poškozeného sudu může vyjít levněji než koupě celého nového. " Přestanu se drbat ve vousech a pokrčím rameny. "Avšak je to vaše volba. Raději bychom ale měli vykročit. Nerad bych se zde zdržel do dalšího svítání a oddalování ničehož nevyřeší. Navíc můžeme potřebné informace domluviti po cestě. " Když kapitán a rudovláska začnou diskutovat ohledně neschopnosti plavat tak se usměji a přiblížím se ke kapitánovi. "A kapitáne když už tu rozhazujete pomoc pro neplavce. Pokud prohlásím že neumím plavat mohu se i já držet u vás blízko? Myslím tím hooodně blízko." řeknu a šibalsky na něj zamrkám. Poté se zasměji a mávnu rukou. "samozřejmě jenom žertuji kapitáne" |
| |
| Dřevorubci Opravdu není dobré přeceňovat své síly, tedy síly obyčejného člověka. Ačkoli jste neměli problém v tom co v okolí zbylo ze stromů najít jeden krásný kus, s pokácením už to bylo poněkud obtížnější. I když Saigo předvedl svou techniku ukázkově, pokácet strom o síle vašeho kuchaře jediným úderem by nebyl možný úkol ani pro člověka s patřičnými nástroji což kosa rozhodně není. Místo zkácení stromu se tedy Saigo jen zasekl na jeho kůře a nemohl kosou pohnout dál. Cesta DO města Vaše cesta do města proběhla bez jakýchkoli komplikací. Vlastně to bylo až nudné. Po cestě jste ,kromě pár stromů, velké hromady sněhu a stále se přibližujících hradeb města/pevnosti plné mariňáků, neviděli vůbec nic. To vám však některým nemuselo zabránit v paranoie. Jasně, ještě nejste oficiálně piráti a nic jste neprovedli, jenže co když mariňáci vyslali na místo setkání nějakého svého informátora a ten na vás nalíčil past ve městě plném nepřátel? Vaše pochyby nedokázala rozptýlit ani dvojčlenná stráž mariňáků u brány, která vám věnovala jen jeden lehce otrávený pohled a pustila vás dovnitř. Očividně chtěli být oba někde úplně jinde. To kde jste se dozvěděli vzápětí, když do vás hned na malém tržišti za branou vrazila jakási obtloustlá ženuška a vyjeveně se na vás zadívala. Šmankote co tady děláte? Copak vy nevíte že připlul Commodore Coby? No ano, přesně ten z Velitelství Mariny, který u Rain Island málem zatkl jednoho z Yonku, Straw Hat Luffyho. Kuchař a Stavitelka Chudák opuštěný kuchař ve smrduté zátoce zrovna kuchtí své jídlo přátelství, když v tom si všimne siluety mladé ženy, nebo spíše ještě dívky, která se lehce zmateně dívá dolů. Zdá se, že na rekrutující výzvu vašeho kapitána orazil ještě jeden opozdilec. |
| |
| Sumíčku vař - noví strávník Užíval si zaslouženého klidu, jak se líp, pracovalo když ta banda byla pryč. Skoro se začínal bát ,že je všechny profackuje ,čistě z prevence. Možná by někomu z nich i svitlo, ale jen možná. Vhodnější bylo se obrnit trpělivostí větších osob. Zrovna byl v téže fázi nic nedělaní ,které bylo jeho vařím tak aby to bylo teplé až přicupitají ostatní. Tedy přesně v té době kdy zrovna hrál s kousky masa hru dostanete se z jedné strany Berty na stranu druhou a zároveň hru maso, které bude první otočím. Inu z téhle hry ho vyrušila cizí přítomnost další osoby , nějaké kterou neznal. " Zdravím. Máš hlad?" řekl s úsměvem a už už zkoumal ,kde by bylo třeba zkoumat hmotu. " Nebo tě sem nepřitáhlo břicho ,ale něco jiného?" |
| |
 | zátoka-piráti na obzoru! Jaké to nadšení jsem pocítila když jsem přijela na tento maličký nepěkně vyhlížející ostrov a zapojila se mezi řemeslníky pracující v přístavišti. Co se prve zdálo zábavné mě rychle omrzelo a za chvíli se z toho stala tragická nuda. Dokonce ani chystat šprýmky a pasti na mariňáky už jí nebavilo. A smrdutá zátoka už taky tolik nesmrděla a absolutně všechno tu už bylo nudné a fádní. Třetí den své návštěvy zde se však městem rozšířila pra zvláštní zpráva. Vyvolávající na mích rtech velmi široký úsměv. Hodila jsme pracovní kladivo za sebe a bez ohledu na to že - stejně jako rozsypané hřebíky asi někoho zasáhlo ,spustila jsem se z kýlu mnou opravované lodi dolů a začala jsem utíkat k zátoce. Téměř nic mě nedokázalo zadržet. Až na jistící popruh který jsme od sebe zapomněla odjistit. Po cestě přes staveniště jsme bez odpovědi profrčela jako vichr a o pár vteřin později v mém ubohém kutlochu u dílny nebyla ani Máta a ani můj žlutý kufříček s nářadím a samolepkou myši. Za patami se mi zaprášilo jako dlužníkovi když jej honí výběrčí daní. A o písek a půl času později jsem se zarazila, neboť do mého nosu uděřila taková vůně, že mě málem smetla dolů. Nosní dírky se rozšířili na obří nozdry a začala jsme čenichat jako pes. A o pár čmuchů později, hle... piráti. Poznám pirátskou loď a piráty. Ale Joha nikoho takového nevidí. Kdyby se mluvilo o soutěži v sumo vaření, Joha by taky přišla, ale mluvilo se o pirátech, ale tak, když už tu jsem... přiřítím se ke kotli a sumkuchtíkovi a začnu poslintávat. Pro koho to vaříš? je moje první otázka a na původ toho proč tu jsem se jaksi zapomnělo přes hlasité předení mého žaludku. Ano i žaludek může příst když se těší na dobrou stravu. Přiběhla k tobě slečna trochu rozporuplného vzhledu, špinavá od práce a lehce zpocená z běhu. Bílé uplé triko odhaluje velmi vyvinuté poprsí, avšak zarážející je její mladá tvář. Může jí být kolem 16. Ovšem téměř šokující jsou věci co tahá sebou jako by příliš nevážili pro tuto dceru droběnu( 160 cm 50 kg). Místo sukně či uplých kalhot má monterky a boty gládovitého vzhledu s železnou špičkou. Obří přibližně 20 kilová palice kterou má přehozenou přes rameno nese na dlouhém topůrku umě vyřezávaný název: Máta. A druhé ruce drží malý žlutý kufříček -pravděpodobně na nářadí se samolepkou myši. Zazubím se na obříka a na slova jestli mám hlad kývnu. Ano! vypísknu a můj prst už začíná směřovat k obsahu kotle. Joha má moc velký hlad! no...popravdě Joha nevypadá tolik hladově jako spíš mlsně. |
| |
| Další strávník Chvilku dotyčnou slečnu pozoroval a spíš se snažil přesvědčit sám sebe , že se mu to jednom zdá. Možná ho opravdu jen ovinuli výpary z jídla a on měl halušky, tedy v tomto případě spíše sýrušky, ale podstata zůstávala. Ovšem dotyčná slečna nemizela ba co víc, zdálo se že na něj mluví. " Pro koho vařím, pro každýho kdo má hlad....Ale teďka pro 7 lidí co chtěj odplout tou lodičkou za mnou." pohodil hlavou směr vor. " Aha takže máš hlad...dobře dobře ..kuš s těma prstama, kdo sahá kuchaři do pánve koleduje si o to aby své prsty příště viděl v omáčce." nicméně nemohl upírat porci hladovým proto vytvořil dva chlebíčky složené z opečeného chleba s kostičkami masa a roztaveným sýrem to vše zalito výpekem z masa s přidaným kořením. " Ty dva si klidně vem. Ale řekni mi kdopak jsi a jak je možný že někdo ,kdo má tak málo hmoty udrží to kladivo?" pokud do sebe opravdu vpravíš aspoň jeden chlebíček. Zjistíš dvě věci za prvé je překvapivě sytý, ale hlavně je ti na tom světě o hodně lépe než předtím ,rozhodně tenhle ostrov nevypadá tak hnusně a vůbec je li to vůbec možné máš mnohem lepší a přátelštější náladu. |
| |
| Město Pozvednu obočí. „Pan Samuel? No dobře.“ Divný, že chce být tak formální. „No jinak tvůj návrh je rozumný, jenže představ si co všechno za hnus v těch sudech mohlo být. Hnijící jídlo, zvratky, mrtvá zvířata, hmyz.... a i kdybychom to vyčistili není záruka, že voda pak bude pitná. Bakterie můžou zůstat ve dřevě. A ty se pak dostanou do vody.“ Oponuji jeho návrhu. Jo byl to dobrý nápad, ale z hlediska hygieny a zdraví jsem s tím nemohla souhlasit. „Ale možná spíš můžeme využít ty sudy co se dávají pod okapy. Tam většinou bývá jen dešťová voda.“ Dorazili jsme do města. Spíš městečka. A málem jsme se střetli se silnější dámou. Na chvíli jsem se bála, že nás zavalí, ale bylo to v pořádku. Vykulím oči, když nám prozradí kdo tu je. „Coby?“ slyšela jsem o něm. „No... no... nemyslím si, že by jsme se museli bát. O nás nikdo ještě neví... že?“ Řeknu znepokojeně a kouknu na ostatní, aby mě ujistili, že mám pravdu. |
| |
| Děti ve městě Po doktorčině ustrašeném projevu, který tak nějak nedopatřením vypustila z úst, dřív než si uvědomila co říká ona korpulentní dáma značně zbledla, vytřeštila oči a zděšeně zalapala po dechu. To...to...ne.. zděšením se jí třásla nejen ruka, kterou na vás ukazovala, ale i její třetí brada. PRÁTI, JSOU TU PIRÁTI!!!!!! zařvala vyděšeně a vyrazila jednou ze dvou dlouhých ulic, které v tomto městečku z tohoto tržiště vedou. Vzhledem k tomu, že všichni šli vítat Commandera Cobyho není tu nikdo kdo by ji mohl slyšet, kromě dvou mariňáků co původně stály před branou a nyní se tak nějak nenápadně přesouvají za vaše záda s rukama na pistolích. |
| |
| zátoka Prsty v omáčce? Jůůů, Joha slyšela o lidech co jedí další lidi. Prý to chutná dobře i když je to trochu divný. Jako kdyby měla sníst svého bratra. Možná kdyby se nebránil a vydal by svůj prst dobrovolně tak by ho Joha snědla, ale stejně je to divný. ukážu do kotle. Takže v tom je člověk? To že uvažuji velmi jednoduše a že neoplývám nijak prudkou inteligencí není dokázáno jen mým vyjadřovacím umem, ale následnou reakcí. Začnu se rozhlížet kolem- když je řeč o lodičce. Dokonce si z rukou udělám dalekohled, abych líp zaostřila do dálky, ale nic nevidím. Pak mi pohled padne na vor. přichází minutové ticho po kterém mi to dojde. Palcem na vorek ukážu. Tohle má nýst 7 lidí? Na tomhle se 7 lidí spíš utopí. Ale na to se Joha ráda podívá...což. Ha! nachomítnu se k sumokuchtíkovi velmi blízko a začnu ho tahat za ruku. Asi mi absolutně nic neříká, že těsný kontakt s cizinci se nesluší. Velký muži! Neviděl si tu piráty? Joha o nich slyšela. Prý je tu obří loď s hrůzostrašným kapitánem a hledá posádku! Joha! v očích mi jiskří a nakonec nadšením zapištím. a rozhodím ruce. Opřu se nohou o něco vyvyšeného a zahledím se do modré dáli. Objevovat světy! zdolávat bouře! Rabovat a užívat si! A vidět...to...VŠECHNO! Zahodím Mátu někam stranou a pustím svůj kufřík (div né na nohu) na zem a hopsám ke kuchaři s úsměvem dítěte které dostalo oblíbenou hračku. A ty! zavěsím se ti na zástěru- téměř to vypadá že tě objímám a se záklonu se na tebe - tam nahoru dívám Bys mohl taky k tomu úžo kapitánovi. Dobrý kuchař na lodi znamená dobré počasí....né vlastně sytý žaludek. vezmu si chlebíčky a chvilku je sleduju jako bych od nich čekala že začnou mluvit. Pak se rozhihňám. Nejen že velký muž vypadá vtipně, ale taky dělá vtipné voňavé jídlo. olíznu jeden chlebíček a pak ho spolknu a pak i druhý. Zamlaskám a na tváři se mi objeví spokojený výraz. Neúměrně své postavě jsem i docela jedlík. Pokud chlebíčky dávají to co mistr kuchař psal- bylo by to na delší příspěvek. Joha! spěšně si utřu packu do špinavého trička a podám jí ke kuchařovi. Pak ukážu oběma rukama na své vybaveníčko ledabyle ležící opodál. technik, opravář- práce všeho druhu. Značka: rychle, dobře, funkčně a zábavně. pak přicupitám k palici a poplácám jí po topůrku. A tohle je Máta. Moje kamarádka. Máto, pozdrav pána. |
| |
| Město Pomalu docházíme do města a já jsem celý natěšený, div mi břicho neupadne z toho jak mi v něm kručí (mám hlad.) Juhů město, seženeme nějaké jídlo! Zajásám, když už jsme někde za branou, když tu náhle do mě kdosi vrazí a otřese se. Semnou to moc nehne, i když trochu jo. Podivím se a zkloním hlavu z nebes, abych se na tu dámu podíval. Zhizhizhi Zasměju se nad tím co říkala a poplácám jí po hlavě. Díky za všechno, tohle město bylo vážně užasné. Sehnal jsem skvělou posádku, spoustu lidí. Dokonce i toho mrože co tu vařil potraviny pro hladové děti, dojdeme pro nějakou vodu a jídlo a odplujeme, nebojte se, nemusíte se bát mariňáků. Opět se zasměju a zpozorním, když rudovlasá doktorka začne cosi mluvit. Pozvednu na to jedno obočí. Když si všimnu, že se na mě podiveně kouká, jen odvětím. Aahhhww já mám hlad Poplácám se na břiše. Je pravda, že do města se šlo chvilku, ale ta nudná cesta mě dost unavila. Nevěděl jsem jestli to zvládnu zpátky dát si nějaké ty skvělé tousty. Mezitím buclatá bradatá dáma něco zařvala a zděšeně utekla. Co se stalo viděla myš? Nevěřicně zakroutím hlavou a obrátím se pohledem na svou skupinu. Co kdyby jste šli skočit pro ty sudy? Já si zkočím ještě na něco k jídlu, hned se vrátím a něco přinesu i na loď, aby bylo.... čmuchám něco strašně dobrýho. Zhishishishi Zavětřím ve vzduchu. Přibližující mariňáky jsem sice viděl, ale netušil jsem co dělají. Otočil jsem se a začal utíkat za nejbližší roh domu pryč. Uvidíme se v zátoce, budu tam hned, jasný parťáci?! V běhu zamávám a zmizím za roh. |
| |
| zátoka " Přesně tak v omáčce. Jo o lidech co jedí lidi jsem někde slyšel. Znám lidi co by svoje děti samou láskou snědli. A neboj pokud to nebude nutný tak lidi jíst nebudeme" řekl odhodlaně. Pak přišla druhá důmyslná otázka na složení pokrmu. " V tom?" podíval se na ruce aby zjistil, jestli má všechny prsty. " Zdá se že ne." nejvíc ho ale rozesmálo jak se Joha snažila najít loď a jak dlouho jí trvalo zjistit krutou pravdu, tedy že jsou tu vormo. " No jo má 7 lidí z toho jednoho mě. No tak tu zůstaň a uvidíš pokus o zlomení rekordu v nejkratším pobitu na moři." když ho Joha začala tahat za ruku přerušil raději všechnu vařící činnost. Bertu dal pryč z plamínků a schoval nože. Vše druhou rukou, pomalu se zvedl a nohou oheň lehce zasypal aby hořel málo. A jak se zdálo dělal dobře ,protože jestli byl někdo opravdu hyperaktivní byla to Joha. "Já nejsem velkej muž. Já jsem Thor." bránil se. " Piráty... to já nevím jak vypadá pirát? No obří loď tu není je tu velkej vor a jedinej člověk tu teď jsem já a já nejsem ani hrůzu ani strašný. A kde jsou lidi co patřej na tu loď tuším." mudroval avšak když se k němu řítil uzlíček roztomilosti měl co dělat aby neprchl avšak jeho sumo trénink sepl jiný reflex a on se jen přikrčil. Pobaveně sledoval jak se na něj Joha snaží vyšplhat dokonce jí v tom pomohl tím že rukou udělal stupínek. " Myslíš jo... no tak to tady na toho kapitána počkáme společně a uvidíme.... Dobrý kuchař na lodi znamená spoustu šťastných bříšek." zasmál se a pak prostě dal ruku pryč aby mohla Joha dolů. Opatrně sevřel nabízenou ruku. " Thor ale říkej mi drobeček." měl pocit jako by na něco zapomněl. " Technik ...hmm tak to možná budeš s tím vorem umět udělat něco aby to přežil s náma." když mu byla představena palice tak se usmál jako někdo kdo našel spřízněnou duši. " Těší mě Mato.... už se znáš s Bertou?" konečně zjistil na co zapomněl. " A jo Berta." vrátil pánev na oheň. " Musíte Bertu omluvit strašně prská když pracuje." |
| |
| piknik v zátoce Taky jsem slyšela o lidech co jí mrtvý lidi. Ale tak to už musí bejt opravdu fuj. zatleskám Vážně je budem někdy jíst? Slibuješ? A kde se dají sehnat? prodávají se mražený v obchodech jako normální maso- nebo ve stádech-nebo tak něco? Hm? Hm? Strejda Thor! velkej strejda Thor! když je mi dovoleno po něm lézt, rozhodně se tomu nebráním a právě díky onu stupínku mu nyní vlaju na krku a s nadšeným kjá se spouštím zase dolů. Je viditelné že jsem si tu mezi tím davem lidí v pustině našla oblíbence. Drobeček. Můžu ti říkat strejda Drobek? Můžu? fakt? Dík! ještě než se plně spustím vytáhnu se a obdařím tě pusou na tvář.Rozhodně nešlo o vášnivý polibek, jako spíše o pusu co dává dítě svým rodičům nebo známým. Kapitána? Na jakýho kapitána? Toho o kterym jsem mluvila? Fakt tu je? A kde má loď? A kde je on? Schováváš ho v tom kotli že jo? .. když se Máta seznámí s Bertou jsem nadšená. No, v práci je Máta taky pěkně ukecaná, ale ještě na mě nikdy nezaprskala, spíš zpívá a mlátí věci kolem sebe. Je pěkný mít v práci kamaráda že? pak mi pohled sjede k tomu 'voru' opravdu lituju nešťastníka co na něm pojede. no, možná by to šlo trochu vylepšit. s trochou železných prutů a lan na zpevnění konstrukce. Jak daleko že to chcete plout? Kilometr? nebo dva? začínám si už huhlat více méně pro sebe a pak jdu naprosto automaticky- jako by to bylo samozřejmé do podřepu ke svému kufříčku. Otevřu jej a zavřu tak rychle že si do něj málem skřípnu ruku. Pak začnu z malých železných plátů a drobného mechanismu sestavovat velmi rychle a zručně motorovu pilu (menší velikosti se spoustou divných koleček.) Další věcí co ze svého multifunkčního kufříku vyndám je drobná baterie do které pilu zapojím a jmu se řezání blízkých stromů. Mám v plánu vor zvětšit a docílit rychlejšího posunu tím že na vor zespodu přidělám dvojici dlouhých klád, čímž se celkově nadzvedne celá plocha voru. Bude na něm sic horší udržet stabilitu, ale zmírní se kontakt plochy s vodou. takže pokud nebudou větší vlnky, bude to suché. při tom zjistím že je celková konstrukce voru na prd a tak se vrhnu do úplné úpravy s tím co mi příroda a mé nářadíčko nabízí. Na závěr chci do zádi připevnit dlouhý plochý klacek, který trochu ztíží zadek a odlehčí předek- což bude geniální při prorážení vln a zároveň to bude sloužit jako provizorní kormidlo na korigování směru. ovšem kdo ví kolik toho stihnu.... každopádně pracuju dle svého mota: rychle, funkčně, dobře a zábavně |
| |
| Město Když mě doktorka zavrhne můj návrh tak jenom pokrčím rameny. "Nejspíše máte pravdu slečno Alex. V takových věcech se já nevyznám takže musím věřit slovu doktorky. " Poté se odmlčím na zbytek cesty a jenom pozoruji okolí. Když procházíme kolem dvou mariňáků tak mi hlavou letí jedna a ta samá myšlenka stále dokola. Teď mě chytnou. Teď umřu... tady je konec. Snažím se tvářit stále neutrálně avšak po zádech mi stéká studený pot v obličeji sem mírně pobledlý. Když k nám přijde nějaká paní a mluví o tom že do města přijelo nějaké velké mariňácké zvíře tak se mírně uklidním. Fajn. Aspoň všichni budou někde pryč. Pokud teďka pude všechno dobře tak si nás nikdo ani nevšimne. Mariňáci budou všichni pryč a nic se nestane. Jenže během dalších pár vteřin se všechno změní. Doktorka si nedá pozor na ústa, ženská ječí, Yami k ní běží, kapitán se snaží utéct pryč a přitom mluví absolutně z cesty a mariňáci se za našimi zády začnou hýbat a přibližují se. V tu chvíli mě napadne jenom jediná myšlenka. Fajn tak až TEĎ všichni chcípneme. Zatvářím se zoufale a zmateně, což se ani nemusím příliš přetvařovat. "Bože co se to tady děje! Dámo jací piráti! Kde jsou piráti o čem to mluvíte!" Mluvím záměrně nahlas aby mě bylo slyšet i k mariňákům. Otočím se přímo na mariňáky a ukážu na sebe. "Taková urážka. Naprostá nestoudnost. Pánové chápete to? Co se to tu u všeho svatého děje. Cožpak muzikant nemůže mít kousek klidu. " Zavrtím smutně hlavou a poté se na mariňáky podívám pozorněji. "Neznám já vás odněkud? Nebo že by se mi to jenom zdálo? Pánové to jsem já. Pán Azazel. Možná ste mě prošvihly a neslyšeli jste mě. Ale již několik týdnů hraji ve zdejší krčmě. A páni mariňáci jsou jedni z mých nejčastějších klientů a taktéž jedni mých nejváženějších jelikož dávají velice dobré zpropitné za moje umění. Doufám že si dnes večer příjdete opět vychutnat mojí hudbu. Budu hrát na své housle jako každý večer. Myslíte si že by ten nový příchozí pan Coby měl zájem o malý koncert? Ale jistě že ne. Moje muzika není hodná takového člověka. Ale povězte mi ctihodní pánové. Kdo je tady ta paní? " Ukážu rukou za sebe. "A proč mě nazývá tak nestoudnou urážkou jako že já poctivý muzikant mám něco společného s takovým póvlem." odplivnu si. "Jako jsou piráti. Ne počkat! Není snad! Bože! Že by ten mladík který právě odešel byl pirát. Je to snad možné! O bohové! Musíte ho chytit pánové! Mluvil něco o nějaké hospodě a poté o tom že se má setkat se svými přáteli na ( přesně opačný směr než je náš vor) ostrova. Pokud je to pirát musíte ho dostat! " Zatvářím se absolutně zděšeně. Bože jsem mrtvý. Mi jsme tak strašně mrtvý. Fajn takže se musím připravit. Jakmile příjdou blíž tak musím chytit kulku do hlavy tak šikovně abych svým mozkem nakreslil nějaký nádherný obraz. Hm nejlepší by to bylo na tu zeď za mnou ale tam asi nedoletí. Hm bude muset stačit zem. Ach jaká škoda. Hm možná bych měl ještě šanci kdyby někdo zabil toho vpravo a ten co je ke mě blíže mě trefil třeba jenom do břicha. Pokud by byl dostatečně blízko abych ho potom dokázal bodnout. Ale to asi nezvládnu. Acho jo... "Rychle za ním. Prosím nenechte ho utéct! Ve jménu mého rodinu De Halletů* nesmí uniknout!" ---- *Hallet- rodové jméno mého otce |
| |
| Zátoka "Tak ,když jsme o tom slyšeli voba tak to tak musí bejt. Ale aspoň že jedí mrtví víš kolik křiku by bylo když by si jedla živýho?" chvilku nad tím opravdu přemýšlel. " No nevím jestli budeme jíst lidi to zaleží na mojí šikovnosti a na tom kdo se mi bude plést do vaření. Ale upřímně jsou stráviltelnější věci než člověk, třeba boty ,nebo oblečení. A jak je prodávaj myslím ,že prostě po městech deš městem a každej má cenovku si jen vybereš a žereš." zatřásl hlavou tahle cesta přemýšlení nevypadala ,jako dobrá a tak bylo orpavdu vhodné zvolit jinou. "Strejda? Já jsem strejda to jako fakt? Tak jo." to byl mnohem přijatelnější logický pochod,který nevyžadoval uvahy o porcování lidí. Nejvíc ho ale od pacifizmu ( slovní základ paci fik) dostala přátelská pusa. Byl celkem zaskočený pravda děti ho měli rády vždy, ale že by se k němu až tolik družili. " Jasný strejda drobeček." přitakal. " Kapitána a v kotli?" rozhledl se kolem. " Kdepak v kotli není, teda pokdu neměl takovej hlad ,že by tam skočil. A no co když ten kapitán není takovej jak si ho představuješ? No a jediná loď je tu ten vor... a jestli lituješ toho kdo na ní popluje tak lituj aj mě je to jediná loď kterou si mužu dovolit." řekl lehce zklesle. Začal prohazovat jídlo na Bertě. " Jo Berta je fajn kámoška, i když skoro jako manželka furt prská, syčí a buble. Ale vaří dobře." začal sledovat něco neuvěřitelného, Joha z kufříku sestavěla něco co užasně drčelo a kácelo stromy jako kosa klasy, navíc jí práce na voru šla nějak rychle. " Hezký tobě koukám práce na lodích fakt jdou... Nechceš vidět naštvanýho zemědělce a udivenýho ježka?" ani nečekal na odpověď a strčil si prsty do pusy. "pffft." Thor orpavdu neuměl pískat. " Tak jinak." vzal do ruky volný hrnec a naběračku a začal s nimi třískat o sebe. "Bionk Bionk" Linulo se širokým okolím jediné v co doufal bylo že Kazumo a Saigo uslyší toto zvonění a přijdou. |
| |
| Ve městě Vykulím oči na ženskou, když začne vřískat a utíká. Plácnu se do čela za to jaký jsem idiot. Myslela jsem, že ví, že jsme piráti a proto nás na Cobyho upozorňuje. Že nás viděla v přístavu. Ale ne... ona se jen divila, proč ho nejdeme vítat. Jsem takový idiot! Kapitán viditelně zase nic nechápe, mluví o tom, že má hlad a pak... uteče? On fakt utekl? Zírala jsem za ním. Pak uvidím Mariňáky a znepokojeně se na ně zadívám. Naštěstí se chopil iniciativy Samael. Zkoušel nás z toho vykecat. Byl to dobrý herec. Tu uraženost hrál poměrně dobře. Nejraději bych jeho historku nějak podpořila, ale nevěděla jsem jak... a tak jsem raději potichu a tvářím se zmateně. |
| |
| Město Mariňáci očividně byli ze staré školy a útěk před obviněním z pirátství brali jako přiznání vinny. Ještě byli moc daleko na to aby zaslechli co přesně Paulie říká své posádce, ale to že jim něco říká a pak se dal na útěk zaslechli více než dobře. Proto v okamžiku, kdy Paulie vyběhl, z jejich pohledu jakoby za onou utíkající ženou, ozvalo se třesknutí výstřelu a váš kapitán se poroučel na zem s kulkou zezadu v pravém rameni. Dle zklamaného výrazu ve tváři mariňáka, který vystřelil se dá odhadnout, že mířil na hlavu. Ani hnout. to se ozval druhý mariňák, který svou pistolí střídavě mířil na zbývající tři „členy posádky“, tedy převážně na Yamu, která byla jediná viditelně ozbrojená. Pravda, měl jenom jeden náboj, ale i tak málo kdo chce nebo si může dovolit být první kdo schytá kulku a nejspíš umře. Nevím kdo tvrdíte že jste, ale jasně jsem viděl jak vám ten obřík kývl směrem k ležícímu kapitánovi, ke kterému pomalu mířil jeho kolega sice s prázdnou pistolí, zato však s klasickým mečem Mariny v rukou. dával nějaké rozkazy než začal utíkat takže tímto jste zatčeni. mezitím už mariňák dorazil ke kapitánovi a dloube do něj špičkou svého meče. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na zem tě nedostala ani tak kulka, která se ti zasekla o lopatku jako spíše že jsi v okamžiku výstřelu zakopl a spadl. Rameno tě sice bolí a pravá ruka má sníženou pohyblivost, ale díky tvé velikosti a tvé skoro až zázračné odolnosti, jsi nejen při vědomí, ale i plně bojeschopný. |
| |
| Město Když vystřelí a vidím jak Kapitán padá na zem, zděšeně vyjeknu a zakryji si rukama na chvíli oči. Přesto i nás chtěli zatknout, vzhlédnu. Tohle nebylo dobré. Znovu se podívám na postřeleného kapitána. „Mi k němu nepatříme.“ Snažím se nás z toho dostat. „Potkali jsme se, když jsme se šli podívat na Commodoreho Coby. Já jsem doktorka, tohle je muzikant a tohle je moje ochranka.“ Ukáži na Yokubo. „Ten chlápek nám jen řekl, že raději zmizí než nám způsobí nějaké potíže a pak začal utíkat.“ Znovu se podívám na ležícího Kapitána. „Jsem doktorka. Můžu se na toho muže podívat?“ ukáži Mariňákovi paži na kterém jsem měla červený kříž. |
| |
| Strom Přikrčím se a odrazím se. Už už cítím jak čepel projíždí stromem... Co to? lehce se kouknu směrem k čepeli. ''Ah!'' je má první reakce na zaseklou kosu. Rychle se snažím vymyslet nějakou výmluvu proč jsem ten strom nerozsekl a současně se snažím vyhýbat pohledu svého společníka. ''Suk...'' řeknu s polohlasem. Pustím rukojeť a postavím se vzpřímeně. Kosa díky tomu, že je zaseklá, tak zůstává ve stromě. podrbu se na hlavě a prohlížím si výsledky mé 'práce'. Asi bych ji měl nabrousit.... A taky víc trénovat. Je to už nějaká doba, co jsem nebojoval, i když je to jen dobře, protože mě dlouho nikdo nenazval 'slečinkou'. Ihned si vzpomenu na svou reakci na ono oslovení. ''Ahahahahaha. začnu se šíleně smát. Otočím se směrem na Kazuma. ''Tak mě napadlo.'' ve tváři mám pořád rozesmátý výraz, ''co když tohle děláme zbytečně a ta druhá skupinka našla loď? zase se šíleně zasměju a otočím se zpátky k zaseklé kose. Pevně stisknu rukojeť a pokusím se ji vytáhnout. Pokud se mi to podaří, tak se vydám zpátky k voru. |
| |
| Město Mezitím co ke mě mariňák přistupuje, uchopím potají svojí šavly do levé ruky. Mariňák, bez nábojů ke mě pomalu dojde a už stojí nademnou. Já ležím na zemi se zakrváceným ramenem. Najednou však jako by nic, švihnu šavlí proti nademnou stojícími mariňákovy a odbouchnu jeho zbraň stranou mimo dosah svého těla. Zároveň, s tím jak mariňák ztratí koncentraci, já se postaví a volnou pravou rukou ho bouchnu pěstí podběrákem do brady zespodu (jak se zvedám ze země.) Sakra! Zařvu naštvaně a otočím se na druhého mariňáka, který je momentálně s pozorností na doktorce, která mluví. Neváhám ani minut a rozpřáhnu se pravou rukou a pěstí švihnu proti ozbrojenému mariňákovy. AIR BULLET! Zvedne se prudký vítr a kolem skupinky proletí jakoby divný vír (ne zas tak silný), který zasáhne mariňáka, ale zřejmě ho nezabije, i když by to mohlo stačit k tomu, aby ho to aspoň vyvedlo z rovnováhy. Co to má jako znamenat! Vy chcete bojovat!?! Chcete? Případně ještě podruhé praštím toho mariňáka, jestli jsem to neudělal pořádně (toho co stojí vedle mě) Co jste to kruci za šílence, jestli něco chcete, tak stačí říct. Nemusíte po mě střílet! Grrr Zavrčím a kouknu se na loket. Huh? Já jsem zraněný. Uvědomím si. To že jsem předtím spadl, bylo kvůli tomu, že jsem zakopl, né že mě postřelily. Sakra, šel jsem jenom do hospody... vy... umm? Rozhlédnu se. Je tu celkem hrobové ticho. Kouknu doleva. Prázdno, spousta stánků s jídlem. Kouknu doprava. Prázdno, spousta stánku se zbožím. Umm... dostal jsem nápad. Pronesu a přiběhnu ke stánku s jídlem. Whoa!!! Plánoval jsem jít do hospody, ale tohle je mnohem lepší!!! Zajiskří mi v očích a rychle se naláduju jídlem, přiletím k rybářskému stánku a ze dvou barelů s rybami vysypu půlku, načež do těch barelů naházím nějaké jiné maso. Zavřu je, popadnu a peláším s nimi pryč zase zkrze bránu k lodi. Whooaaa koukejte, někdo tu nechal válet jídlo, rychle všecho vemte na loď, než to udělá někdo jiný. A peláším zase k voru. To že jsem postřelený jsem zřejmě ani nezaregistroval. Zhizhizhizhi |
| |
| Město Znovu jsem vyjekla, když se Kapitán najednou zvedl a zneškodnil jednoho Mariňáka a zaútočil i na druhého, jenže toho se nezbavil. Dívala jsem se udiveně, jak pádí k opuštěným stánkům a nabírá jídlo. To nebyl špatný nápad. Seženeme jídlo zadarmo a sudů tu bylo dost, jen by stačilo vysypat jejich obsah. Podívám se na druhého Mariňáka, který mířil na Kapitána a hodlal ho zastřelit. Hrklo ve mě a nechala jsem si zvětšit pěsti na pětinásobek, vrhla se vpřed a praštila ho. Možná jsem ho praštila moc tvrdě, ale to jen proto, že jsem se lekla, že Pauliho zastřelí. Jak jsem Mariňáka praštila odletěl dozadu, narazil do jednoho ze stánků, ve kterém uvízl a zhroutil se na něj. Vyjeknu a ruka mi zase splaskne na normální velikost a hned jsem běžela k němu, abych ho zkontrolovala. Odházela jsem z něj bordel a zkontrolovala mu tep, byl naživu, ale měl rozbitý nos a krvácel z něj. Vytáhla jsem balíček první pomoci, vytáhla vatu a nastrkala jsem mu ji do nosních dírek, abych aspoň zmírnila krvácení. Oddychnu si. Pak raději také zamířím ke stánkům, já se spíš vrhla na jiné suroviny. Mouku, cukr, droždí a koření, to všechno také budeme potřebovat. „Radši bychom měli zmizet.“ Řeknu ostatním přiškrceným hlasem, pobrala jsem co jsem unesla a spěchala jsem za Kapitánem zpět k voru. |
| |
| Město- další zvraty Věci kolem mě se dělí příliš rychle než abych stíhal adekvátně reagovat. Vojáci střílejí na kapitána, tudíž moje řeč nemá žádný efekt. Slyším jak za mnou padá na zem tělo a tak se rychle otáčím abych viděl jenom jak náš "kapitán" leží na zemi. kurva... kurva... kurva! Jedem mariňák míří na nás a říká že jsme zatčeni. Náhle mariňák který šel zkontrolovat kapitána leží na zemi a druhého strhne prudký vítr. Sahám dolů na nohu pro nůž ale sem hrozně pomalý. Mezitím se kolem mě prořítí doktorka s obrovitýma rukama. Nevěřícně na to koukám až zmrznu v půlce pohybu. Co to sakra? Náhle kolem mě proběhne kapitán se sudem. Podívám se odkud že to přiběhl a všimnu si stánků ze kterých ukradl jídlo. To je první kloudná věc která ho napadla. Rozběhnu se ke stánkům a sháním nějaký sud s alkoholem: Saké, víno, rum, všechno co teče je jedno co. Pokud nic takového nevidím tak vezmu co nejvíce jídla unesu. Poté se rozběhnu nebo rychlou chůzí vydám pryč po vzoru našeho kapitána. Když uslyším doktorku která říká že máme vypadnout tak řeknu. "Jo to měli. A příště ty mariňáky neošetřuj. Raději je rovnou podřízni. Takle teď vědí jak vypadáme. A možná vědí i kam míříme. Od teď jsme už známí kriminálníci a mariňáci po nás půjdou minimálně za útok na ty dva. Kdyby jsme je zabili tak možná nebudou vědět kdo to udělal. " řeknu velice udýchaně při "pochodu". |
| |
| zátoka zase mi chvilku trvá než mi to dojde, ale pak vyprsknu. Na tom opravdu něco bude. Joha už to chápe! zatleskám Není jak si ho představuju? Sám si přece říkal že jsi ho neviděl. Samozřejmě že musí vypadat jak si ho Joha předstauvje, jinak by to přece nebyl žádný pirát. Joha nehodlá jen tak s někým odplout na moře, to teda ne! předokládám že ten vysoce plucí dřevěný produkt nebude moc daleko od strejdy Drobka, takže ho slyším. Pozoruji jej v přestávkách kdy koumám stabilitu a funkčnost a pevnost určitých částí voru. nejsme zvyklá se věnovat více věcem než své práci, ale když je ten člověk tak zajímavý... kDyž se zmíní zemědělci a ježkovi očekávám že něco bude předvádět. A protože mám ráda zabávné představení tak jej sleduju. Když začne mlátit hrncema o sebe zahvíznám a začnu aplauzovat. joooo! To bylo dobrý! Joha to chce ejště! Moc se líbilo.... pak skandující ruce spustím dolů a na obličeji mi vyvstane nechápav výraz. Zvednu si čepici a podrbu se na rozčepýřených rudých vlasech. Joha to...nechápe... přiznávám se poněkud posmutněle. A stále na něj koukám s naděj že udělá toho ježka nebo naštvanýho zemědělce. nebo by to mohl být třeba vtip...o zemědělci a nštvanym ježkovi. jak to bylo? třeba se spletl a místo 'ukázat' chtěl říct 'říct' pak mi dojde něco co před tím říkal. Ty na jí pojedeš? Jakto? já myslela že pojedeš na té opravdové. Vždyť jsme ti přece říkala že tu někde má být! I stím kapitánem! Možná jsou támhle schovaní za útesem? odhazuji nářadí na břeh a jako kdyby mě něco kouslo rozběhnu se někam na vyvíšené místo, abych viděla více zpobřeží. Znovu z dlaní vytvořím dalekohled a dívám se sem a tam. Pak s ezachvěji neboť mi dojde ta tragická pravda. Rozklepe se mi spodní ret a propuknu v pláč. ONI MĚ TU NECHALI! a ODPLULI BEZE MĚ! MŮJ ŽIVOT ZTRATIL SMYSL. PROČ PROČ? smutně se dívám na modré dálky a můj sen se pomalu rozpadá. pak si otřu slzu a podívám se na Thora. Plačtivý okamžik byl rázem zrušen když mě nadchne další plán zrozen v hlavě mé. Přitančím k Thorovi a namáčknu se na něj- v obličeji milost a roztomilost zatoulaného štěněte. Mohla by Joha na tom voru odplout s váma? Jo? Mohla? jo?Prosííííím! kdybych měla na zadku ocásek začla bych jím vrtět. |
| |
| North Blue, průšvih s mariňáky Po cestě Samuel navrhne abychom sehnali sudy na smetišti, ale doktorka to okamžitě zavrhne a navrhne lepší nápad – sebrat sudy na déšť. Rozhodně to je nejlepší nápad, který tu zazněl, jednak to bude laciné a za druhé by v nich už pitná voda mohla být, i když by neměla žádnou nutriční hodnotu… Město bylo však na můj vkus teď až moc klidné… určitě by jste tam slyšeli i vánek. Moc podezřelé, mariňáci ani nijak nereagovali na historku o shánění pirátské posádky. To to brali jako žert nebo tam poslali tajně zvěda a všichni už o nás vědí… ale taky co mohou vědět, když jsme defakto nevypluli a nic ještě neudělali, navíc naše loď by se těžko dala označit jako pirátská… stejnak se snažím být na pozoru. A moje podezření neulehčí ani dva strážní u brány. Bezva, tohle určitě nebude tak snadný, nemůže… Mám pocit, že se tu prostě něco musí stát, můj ženském instinkt mi to říká. No co pár mariňáků zkopat můžu, klidně i odpravit, pokud patří mezi ty fanatiky spravedlnosti… Sakra proč su tak nepozorná? Zatímco se zaobírám vlastními myšlenkami tak do nás vrazí jedna žeská a pak to jde všechno z kopce. Nejdřív nám řekne o příjezdu té Mariňácké legendy Coby a pak následně se Alex nechtěně prořekne, čímž nám způsobí nemalé trable v podobě křiku čím jsme se stali. Kapitán se as zachová jako pitomec, ale toho si všinu až později, páč několika kroky jsem před onou ženskou, kde ji nenápadně uspím pomocí pár rychlích úderů na solar, zatímco ji používám aby nebylo vidět co dělám. Paní jste v pořádku? Vždyť jste opilá! Moje výmluvy společně se Samuelovou řečí, ale jdou úplně mimo mísu, páč jeden z mariňáků postřelí kapitána a druhej míří na mně svou vlatní pistolí. Už se chystám, že použiju tu ženskou jako štít a vystřelím po něm vlastní pistolí, ale pak náš kapitán prokáže, že alespoň má nějaké schopnosti, když né mozek a vyřídí prvního marňáka jakoby nic. O druhého se zas postará Alex, která ukáže svůj pravej důvod proč neumí plavat -§ snědla devil fruit. Kapitán zas zázrakem navrhne ukrást jídlo odsuď a pádit zpátky. Nápad dobrý, ale musí se líp zorganizovat, proto zastavím kapitána svým bičem, kterej se mu omtá kolem krku, aby spolehlivě zastavil. Vítečně, takže nejsem sama, kdo tu snědl to odporné ovoce, tedy né že by to moje bylo lepší, ale nechápu proč má až takovou starost o někoho koho právě sejmul? Možná to je tou její profesí a to ji šlechtí… Výborně kapitáne, ale takhle bychom toho pobrali míň… Moment, moment všichni… Kapitáne nechte se nejdřív od Alex ošetřit a uklidněte se ať toho můžem pobrat co nevíc, nikam nespěcháme, budou si myslet že někdo střílel kvůli tomu. Nejdřív oba mariňáky a paní hysterku prohledám co mají u sebe a zároveň si to přivlastním(dvě pistole, dva meče, osm nábojů a 130beli, opravdu velkej lup) Dojdu k jednomu stánku kde najdu nějaké provazy a popruhy od sudů(jak je dovezli a vyložili), které pak dám na zem tak, abychom mohli nějaké sudy spojit, přidám taky nějaká prostěradla a plachty ze stánků. Fajn, poslouchejte! Dáme ty sudy pěkně na hromadu a pak je svážem k sobě, tím je pak můžem nést všichni zaráz a unesem toho i víc, navíc se s tím můžem pak i rychleji pohybovat. Sama pak pomůžu shánět sudy s jídlem, pytle mouky a ony tři sudy s vodou. Konečnou pyramidu z 8 sudů(po domluvě s PJ) a nějakých pytlů mouky řádně utáhnu a ubezpečím se, že nikde nic nevypadne. Fajn, každý ke svému rohu a až napočítám do tří zvednem ten náklad na ramena a půjdem co nejrychleji k voru. Kapitáne vy si prosím stoupněte na stranu, kde vám nebude zavazet to rameno a běžte dopředu vedle Alex, ať jí pomůžete s nákladem. Alex ty prosím kontroluj směr kterým jdeme ano? Tak jedna, dva tři! Na tři zvednu svůj roh, dám si jej na ramena a jdu co nejrychleji kam nás Alex s kapitánem povedou. |
| |
| Zátoka "No není. Jak Thor říkal , Thor tu teď čeká sám ¨,než kapitán příjde ,ale viděl ho než odešel. No rozhodně z něj budeš překvapená. Ale tak Joha nemusí odplout když nechce." snažil se Johu moc neodradit popisem kapitána. Když na jeho svolávání nepřiběhl někdo repektoval přání o opakování a přidal na důraz při mlácení. " Ježek ,Zemedělec Seeeem!" zařval pro jistotu. Ale sám si nebyl jistý jesli ho ti dva slyší nebo ne. "Nechápeš? Tak zkus počkat oni třeba dovalí snažil se zachránit pdostatu svého vtipu, leč pokud ti dva nepřijdou nejspíš vyjde na prázdno. " jo já pojedu na tomhle to je totiž tza loď jen důmyslně maskovaná za vor. zněl trochu rozpačitě ,neb nerad ničil sny o krásné lodi, charizmatickém a schopném kapitánovy a vůbec celou tu pirátskou ideu. "Za útese¨m? to jako že tu čekám špatně? začal lehce panikařit ,třeba to skutečně jen byla hloupá náhoda a o utes dáel parkuje pěkná lodička s kapitánem ,který má mozek. Avšak marné hledání napovědělo, že taková představa je jen krásný sen. Nejvíc z rozpačitěl když joha začala naříkat. Zmateně vzal další chlebíček , připraven aplikovat tento zlepšovač nálady. Pak se ovšem Joha podívala na něj asi jako se kuchař dívá na masovou směs po 4 týdnech vaření zeleniny, tedy s výrazem naděje že to bude lepší. " Já si myslí, že by Joha eventuelně mohla jet. Kort když už s vorem udělala takový práce. Sice nevím co na to kapitán ,ale já mu to kdyžtak vysvětlím. |
| |
| Tak zas na pláž Pomalu jdu směrem k místu kde je vor. Nejdu moc rychle, protože se mi zrovna nechce jít k voru s prázdnýma rukama. Když nedokážu rozseknout ani strom, tak jak je budu moct pomstít? Nasadím vážný výraz a začnu přemýšlet, jak mám co nejrychleji zesílit. Potom co uslyším Thorovo volání se na chvilku zastavím. ''Zemědělec, jo?'' pousměju se s myšlenkou, že to bylo trošku vtipné. Přece jen nosím kosu, i když ta kosa se velmi liší od jiných kos. Je to taková 'speciální' kosa. Pomalu se vydám směrem k voru. Když zase dojdu na pláž, tak si všimnu nové osoby, který něco dělá s vorem. Kdo to asi je... S šouravým krokem a pohupující kosou přes pravé rameno dorazím k Thorovi a nové příchozí. ''Lov neúspěšný, všechny stromy utekly.'' pronesu s trochu skleslým hlasem. Podívám se na dívku, která je o něco menší než já. ''Večeře?'' promluvím na Thora a pokud se Joha nechá, tak ji poplácám po hlavě a přitom se na ni mlsně zadívám. Když ucítím, co Thor vaří, tak mi velmi hlasitě zakručí žaludek. ''Ah!'' vyhrknu. Zazubím se a poškrábu se na hlavě. |
| |
| Zátoka Budu z něho překvapená? Takže je ještě hezčí než si ho Joha představuje jo? Vážně? Mezi klábosením vor přetvářím na téměř umělecké dílo, které se projevuje na provizorním zábradlí po stranách - které ozdobím rychlými ornamenty. Škoda že je tu jenom dřevo a moje hřebíky. Lana by byla lepší a mohla bych tu vytvořit třeba i houpačku. huhlám a přemítám co na vor přidat abych ho moc nezatížila, ale abych zlepšila jeho funkčnost. No ovšem! Kotel a Berta budou chtít suché místo! A Máta ho taky jistě ocení. Kolem provizorního stožáru který drží plachtu začnu vytvářet na půl kryt a na půl sedadlo. Samozřejmě více funkční: na zásoby nebo když bude pršet tak se tam může člověk zmáčknout. Možná tři a sudy. Možná jenom sudy, nebo sudy ven a jenom lidi. Pak to zpevní stožár(vim že se tomu na lodi tak neříká, prostě mi vypadlo to slovo) a může to zároveň sloužit jako vyvýšené sedátko. Které by mohlo unýst i strýčka Drobka. Když slyším o tom že bych mohla plout taky začnu na voru tančit- čímž je krásně viditelné že už je velmi funkční, pevný a stabilní. Na chvilku si oddechnu a tu přichází nová tvář. Vyskočím na břeh abych dobře viděla a protřu si oči. Zatahám Thora za ruku (pochybuju že má rukáv) Vidíš to co vidí Joha? Joha věděla že si pro ní Smrtka jednou přijde, ale Joha netušila že vypadá zrovna takhle. Jééé! Možná se mé hlavy stihneš dotknout. A o chloupek času později stojím kousek před tebou. Že s emůj nos téměř dotýká tvé (asi brady? nevím jak si vysoký). Zvědavě zakláním hlavu a z ničeho nic tě začnu dloubat do tváře. Vždycky jsme si myslela že je Smrtka míň masovitá. Asi jí strejček Drobek pravidelně krmí že tak nabyla na objemu. Že je to tak? takže nepřišla za mnou, ale za tebou? Ne to ne! Počkat! odskočím od Saiga, stoupnu si před Thora a rozpřáhnu ochranitelsky ruce. Nedám! Strejda Thor je hodný! nevaří lidi, jen když bude nouze. Fakt to říkal! |
| |
| Zátoka " Jo to budeš. To je jistý ,ale jestli je hezčí to nevím.T osi ho bude muset Joha prohlídnout až přijde." konečně se přiměl promíchat směskou. " houpačku no ta by mě asi neudržela ačkoliv..... Suché místo bude fajn , až zjistíš kdo všechno nemá rád vodu... jo a jednou až bude loď bude potřeba kuchyň." Sledoval jak Joha blbne takže si skoro nevšiml příchozího Saiga. Když ho konečně zaregistroval usmál se a hlasitě pronesl. " Tak vidíš už je tady zemědělec, vidíš tu kosu?" zakřenil se ještě jednou. " Kde máš ježka? A stromy utekli nevadí Joha je umí chytat líp. Jo to je večeře moment." podal mu přídělové dva chlebíčky ( efekt už v postu pro Johu, ale i tak zasíti a vyplavují endorfíny) " Tak nech si chutnat kostro... prej sem tě dobře vykrmil." bylo mu čím dál tím veseleji a to ještě nejedl. |
| |
| Zátoka ''Ahahahaha'' zasměji se na to, jak se Joha chová a jak se snaží chránit Thora. ''Jop, jdu si pro něj.'' pokusím se o strašidelný hlas. Natáhnu ruku směrem k Thorovi. ''Tak pojď. Půjdeš se mnou k řece zatracených, k řece Styx...'' začnu se k nim pomalu přibližovat a ruku mám pořád natáhlou. Znovu mi zakručí hlasitě břicho a zastavím se. Pohladím si břicho a všimnu si, že mi Thor nabízí dva chlebíčky. ''Dík.'' s poděkováním vezmu nabízené chlebíčky a okamžitě se do nich zakousnu. Chlebíčky během mrknutí oka sním a nasadím spokojený výraz. ''Teď můžu umřít.'' Začnu se spokojeně usmívat. Ale co maji furt s tou smrtkou? No dobře sice mám kosu, mírně potrhanou košili a výraz, který naznačuje jako bych umíral. Kosu si dám přes obě ramena a usměju se na Johu, díky tomu teď ještě víc vypadám jako smrtka. Je mi to prostě záhada... ''Kaktus? Teda ježek?'' začnu se u tvářit normálně. ''Asi ho to zrovna chytlo a když musíš, tak musíš.'' Sundám si kosu z ramen a zapíchnu ji rukojetí do písku. Sednu si a opřu se o vyčnívají rukojeť. Protáhnu si ruce a lehce si povzdychnu. ''No asi jsem se vám ještě za celou dobu nepředstavil. Jsem Kirishima Saigo a neříkejte mi už prosím 'zemědělec', nebo 'smrtka'.'' A slečinka. ozve se mi v hlavě. Usměju se na Thora a Johu |
| |
| zátoka Když se začne Saigo přibližovat s tím svým nebezpečným hlasem má jednoduchá hlavinka nechápe že je to vtip. Ne! nedám! namířím na něj pravačku, ale ještě nic nedělám. Dej tu ruku dolů! zakřičím varovně a tvářím se nahněvaně. Jak chceš! ozve se tiché cvak a má ruka se jaksi taksi uvolní od zápěstí a obrovskou odstředivou silou míří k Saigovi. (princip stejný jako Frankyho ruka na řetězu). Jelikož asi mám moment překvapení, řekla bych že se do něj i trefím. Mířeje na hlavu. Ruka se po zásahu okamžitě stahuje zpátky a s dalším cvak už vypadá naprosto normálně. Další postupy braní chlebíčků a tak- no k tomu se vyjádřím jej podezřívavým Kdyby mi babička neříkala že smrt nelze zabít už mrtví jsi. a vypláznu na něj jazyk. Stojím stále vedle Thora a situaci bedlivě sleduji. pak se mi obličej tázavě protáhne. A smutně svěsím ruce podél těla. Aaaa, takže ty jsi obyčejný člověk? To je nuda. Joha je moc zklamaná. A nemá tě ráda. Utahoval sis z ní. ukážu na tebe prstem a pak se zase zadívám na vor. Chvilku jen tak stojím s prstem na rtu a pak vypísknu Odlehčit! A najít lepší materiál na ráhna! Strejdo Drobku, nemáš kouske jehli a nit? Tne kdo to šil jí tam asi zapomněl dát... |
| |
| Zátoka Musel se smát když se Saigo tvářil, jako že si dep ro něj, když se ho Joha chystala bránit začal už smíchem plakat a nadšeně plácat dlaněmi. " ještě jednou. To bylo super." chechtal se na celé kolo. " Jo země...teda Saigo je normální týpek s kosou. No normální, na piráta asi jo." byl rád že mu jídlo mizí a že dělá lidem dobře. Ačkoliv musel občas i nadšení kazit. " Jehlu a nitě? To nemám ,ale až přijde Alex to je taková rudovlasá slečna v korzetu tka se zeptej jí. Ona mít asi bude." přemýšlel kdo by tím mohl disponovat další ,ale nic ho nenapadlo. Skoro začal doufat, že přijde i navigátor aby zhodnotil loď. Také pomalu začal vyhlížet potravinovou skupinu. Inu chtělo se mu z ostrova pryč ,ale všichni se někde flákali. |
| |
| Cesta z města Díky spolupráci se vám podařilo bez větších problémů dát dohromady vše potřebné i přes kapitánovo zraněné rameno, na jehož ošetření uprostřed nepřátelského města nebyl čas a vyrazit z města pryč. Cesta skrz bránu proběhla bez větších problémů až k vašim společníkům, kteří na vás čekali u ohýnku sice bez dřeva, zato však s novým přírůstkem, asi šestnáctiletou, rusovlasou dívkou, která si povídala s kuchařem. Dřív, než jste stihli nějak okomentovat množství zásob které jste získali a také zakrvácené kapitánovo rameno se v pevnosti ozval poplach. Hlasitý, táhlý zvuk sirény proťal zvuk a zasáhl vás do uší. Těm co byli ve městě je jasné, že se někdo podíval na trh u brány. |
| |
| Zátoka Pomalým unaveným krokem doneseme zásoby upevněné ve velké plachtě, až k voru, kde všechny ty bedny složíme na bezpečné místo. Jakmile to udělám, vor se lehce potopí o jednu hladinu níž. Já stojíc na voru, vrhám svou obří postavou stín na pláž. Je jasně vidět má zakrvácená pravá ruka, z které stále ještě něco kape. Jsem obří mohutný muž s protáhlým obličejem a světlými vlasy. Na hlavě nosím klobouk, na hrudi rozeplou černou košily. Na nohách mám černé dlouhé kalhoty a vysoké pevné holinky. U pasu se mi houpá flinta a dlouhá šavle Hmm? Udělám úkrok a rozhlédnu se po pláži. Všichni jste vpořádku. Odvětím a začlu mluvit k Thorovy Ej, buddha??, přinesli jsme ti nějaké jídlo a mouku... Z dálky zazní zvuk poplašného zařízení a já pozvednu hlavu. V očích mi je vidět, že si z něčeho dělám starosti. Honem, všichni kdo chtějí odplout nastupte!!! Vyplouváme. Zaburácím silným hlasem a jsem lehce zamračený. |
| |
| Zátoka poklesne mi čelist a roztřesenou rukou kážu na Saiga. On je pirát? Tak to teda pěkně kecáš strejdo Drobku! A lhát se nemá! prstem zakývám ze strany na stranu. Tu se k nám však z města začne řítit skupinka podivínů. Zaujme mě dvoumetrový chalan v jejich čele. Ale kapitána nikde nevidím. Začnu povyskakovat abych toho viděla víc, ale nikdo další za nimi neběží. Povzdechnu si. A chvilku sleduju situaci. Opirajíc se o Mátu. vzhled vedle Thora stojí drobná dívka 160 cm na 50 kg a opírá se o 20 kilovou palici s umě vyřezávaným topůrkem na němž stojí nápis: Máta. Jsem vysoce ušmudlaná od práce a momentálně i pilin. Tedy to že jsem holka je vidět díky dříve bílému triku co obtahuje můj velmi vyvinutý hrudník. Pak mám na sobě šedé monterky- pásek s nářadím kolem pasu a gládovité boty s železnou špičkou. Jinak vše jako na ikonce. U nohou mi stojí žlutý kufřík se samolepkou myši. Jo? Fakt? A nepotřebuje Joha vstupenku nebo tak něco? Víte, já tu čekám na kapitána komu kterému patří tenhle vor... opět mi povadne gesto mé ruky a střelím pohledem po Thorovi. Moment. Vy jste ten kapitán? hned si připadám menší a zavrhnutá všemi bohy. co jsme komu udělala? Ne, když se na něj pořádně podívám, není zas tak špatný. Mohl sem přijet někdo na vozíčku. Například... dříve by se vorek asi potopil ale NYNÍ má poněkud jinačí vzhled, funkčnost a stabilitu vorek- Piraňa Zobrazit SPOILER Vepředu- to co lehce připomíná hlavu je přístřešek tak pro jednoho člověka (zároveň prorážeč vln). O dost větší je ten u stožáru. To divný vzadu je ploutev na korigování směru. Jen je to kreslený naopak. Ta část co čumí má bejt pod vodou. Lze to ovládat jednoduchou pákou . Na ráhně a stěžni (říká se tomu stěžeň?) jsou klouby, díky kterým se může plachta otáčet- ale provázek na zajištění jste doufám přinesly, ten tam totiž není (lze zajisti o zábradlí). Plus- celý vor je nadzvednutý na 3 místech- menší plocha na vodě, rychlejší pohyb. S tím že sám o sobě má hlavní těžiště vzadu (což samozřejmě taky ovlivní ještě i naše osazenstvo) No a dost pochybuju že za ten krátký čas toho má maličkost stihla víc. Celkově to působí jednoduše, ale každá ta část je více účelová. A aby se neřeklo zábradlí a předek je trochu řezbářsky a malířsky ozdoben. Ke stavbě sloužilo jen dřevo a hřebíky. Firma Joha s motem: rychle, dobře a zábavně (což je mimochodme napsané i na jejím bilém tričku- i když na něm není objasněno oč jde, takže si pod tím lze představit všelicos.) |
| |
| U Voru Nafouknu tváře, když mi Samael řekne, že mám Mariňáky zabíjet. „Na to zapomeň! Já jsem doktorka! A jestli někdy uvidím, že zabíjíš nějakého Mariňáka, kterého ošetřím, zabiju já tebe!“ pohrozím mu zcela vážně. Když dojdeme zpět k voru vidím, že tu máme nějakou návštěvu. Dojdu k Thorovi a položím k němu svou várku. Mouka, cukr, koření a mám dojem, že jsem zahlédla i kakao a sušené mléko. „Tak jsme tady. Ještě tu vodu. Co je to za holku?“ ukáži na rudovlásku. Jenže pak jsem uslyšela poplach, tak jsem se lekla, že jsem málem začala zmateně pobíhat kolem, ale udržela jsem se. Znovu popadnu znovu to co jsem přitáhla a pakuji se s tím na palubu. „Musíme zmizet. Udělali jsme ve městě trochu pozdvižení.“ Pobízím ostatní. |
| |
| Drevorubači. Pozorujem ako sa Saigo snaží zoťať strom a neako to nejde. ...zišla by sa sekera... ...zrejme som mal od neho aź moc veľké očakávania... Pomyslím si a popozerám sa po okolí. Keď tu zrazu po chvíľi dodá, že možno ostatný našli loď. Otočim sa smerom k nemu a v kluďe poviem. "To by nebolo špatné, predsa len by to ulahčilo mnoho práce. Ak chceš choď naspäť do zátoky. Ja sa tu ešte trochu poobzerám." Následne podídem pomalím krokom smerom ďalej a pozerám sa po okolí vychutnávajúc si krási okolia. ...neaké rybárske náčinie by sa tiež zišlo... ...hmm... ...dve aź tri udice... ....alebo možno zopár harpún... ...ak slečny zoženú sieť bude to lepšie ak nie aspoň bude neaká zábavka... Prejde mi hlavou a následne sa poobzeám po neakých vhodných drevách či bambusu ideálne o hrúbke palca príadne málinko hrubšie a samozrejme aspoň dva metre dlhé. Po chvíli nájdem vhodné drevo ...áá konečne... vytiahnem preto moju katanu, chytím ju do obidvoch rúk s tým é pravá ruka je v predu. Rozkročim sa aby som mal večšiu stabilitu avšak tak aby pri seku nestála moja noha v ceste meču. Potom priložím katanu k drevu čo som našiel, ...tu by mal byť rez... oddialim katanu ako key na náprah avšak pomali sa vrátim späť k drevu aby som si odskúšal trajektóriu. ...to by šlo... Prejde mi hlavou a potom ešte raz vyskúšam trajektóriu katany pri seku a následne sa zaženiem a tnem do dreva. Po úspešnom seku opracujem vetvu tak aby bola hladká, čo znamená že poodlamujem vetvičky či listy. a následne si nájdem ďalši cieľ pri ktorom pokračujem takisto ako pri prvom. V prípade, že sa mi nepodarí zoťať prút jedným sekom tak si odskúšak znovu trajektoriu seku a zatem do rany znovu. Takto pokračujem až kým nemám asi tucet prútov/bambusov o širke palca prípadňe máliko viacej a o dlžke asi tak dva metre. Keď to všetko mám dám opäť katanu naspäť do puzdra, vezmem prúty a následne sa poberiem smerom k zátoke. |
| |
| Plnou parou pryč Vlastně trochu čekal ,že si kapitán zvládne cestou ublížit ,nejspíš potkal nějaký velice ostrý roh a nebo netolerantního mariňáka tak jako tak zdálo se že ve městě udělali,ale takový bugr ,že budou muset urychleně opustit pobřeží. "Vás tak ještě někam poslat samotný." znělo z jeho úst opravdu smutně. A ve smutné řeči pokračoval dál. " Jo on je pirát. Každej tu asi je pirát.. ne Joha nic takového nepotřebuje. A jestli bude někdo tvrdit opak..." řekl rezolutně a když viděl ten hunbuk začal rychle blsait možná přibrat nějaké dřevo na cestu by nebylo od věci ale pak už honem honem s věcmi k jídlu a dřevem pod přístřešek. " Hmm fajn ,ale že jste museli nakupovat se vší parádou...." nemusel bejt genius aby si dal dohromady kapitánovo zranění a sirény ve městě. pak mu došlo co řekla Alex " Počkat vy nemáte ani sud vody?" začal být trochu naštvaný nebo jak se zdálo ani ten nejednoduší úkol se neobešel bez problémů. " Ta holka Alex je Joha a ona má na svědomí to jak teď vypadá naše plavidlo." na nějaké další řeči neměl náladu raději prozkoumal zásoby jestli vůbec koupili něco s čím se dá bez vody pracovat. V koutku duše doufal ,že tam bude nějaké vodu držící ovoce. |
| |
| Pryč! Ve městě nás bělovlasá začne korigovat a já jenom přikývnu. "Jo to zní rozumně. Máte pravdu. " Začnu jí pomáhat a kontroluji sudy. Jestli jsou tam skutečně dobře a pomáhám je nosit. Hlavně se také snažím dívat co vlastně nakládáme abychom nenaložili sud něčeho co by bylo zbytečné. Poté se dáme na ústup. Když mi doktorka pohrozí tak jenom pokrčím rameny. "Nezabijete paní Alex. Nejste dost silná. A proti mě vám ďáblovo ovoce nepomůže. Můžete se udělat velkou jak chcete. A brzy to budeme moci vyzkoušet. Jelikož kvůli tomu že jsou naživu nás brzo najdou. Pak to bude buďto mi nebo oni. Ale mě je to ve své podstatě jedno. Já sem pouze navrhl logičtější cestu. Jestli je chcete nechávat naživu tak prosím. Já vám nemám právo jakkoliv rozkazovati. Snažím se pouze pomoc. " Když dojdeme k voru a položíme zásoby na palubu již značně upraveného voru tak uznale přikývnu. To už vypadá o dost lépe. Skoro bych řekl že to může plout. Když se kuchař rozeřve na Alex jelikož Alex mluví o tom že nemáme vodu tak čekám jelikož kuchař jde zjevně mým směrem. "Klid pane Kuchaři. Vodu máme. Kontroloval sem při nakládání sudy. Naložily sme tři velké sudy s vodou. Měli by to být támhle ty tři." Ukážu na místa kde sem si pamatoval že byli uloženy sudou s vodou. "Mělo by tam bejt vše potřebné. Zkontroluj te si to. Ale předpokládám že na další nákup již nebude čas. " řeknu jelikož si uvědomím poplach který vypukl ve městě. Náhle kapitán zavelí k odplutí. " Výborný rozkaz kapitáne. Jdeme na to. " Na malou holku se až nyní usměji a kývnu na pozdrav hlavou. Poté se pokouším pomoct ostatním odplout. |
| |
| Pláž. Stojím na voru a v klidu se rozhlížím po okolí a uvědomuji si, že tu nikde není ten navigátor, který s námi jel minule. Je to trochu problém, zejména kvůli mariňákům, kteří nám mohou zastoupil lodí cestu ven ze zátoky, když rychle nevyplujeme. To mě však netrápí. Popravdě jsem o tom ani nepřemýšlel. Jen jsem stál a moje oblečení lehce vlaje ve větru. Svou zakrvácenou ruku mám lehce pozvedlou, abych se na ní mohl dívat. Není to vážné, nemám v ráně ani kulku. Ovšem s tou psychickou ujmou je to horší.... cosi mi probíhá hlavou. Zobrazit SPOILER Najednou se předemnou objeví malá rudovlasá... cosi. Já se proberu z toho zamyšlení a zklopím ruku. Doktor...... Zarazím se v půli větši a zadívám se na postavu trochu blíže. Najednou si uvědomím, co se stalo s vorem. Naskočí mi celkem dost udivený výraz. Netušil jsem, že za tak krátkou dobu dokáže někdo tak moc předělat vzhled něčeho tak obyčejného. C... co se to tu... zábradlí? A co je tohle... T - to je úžasný Prozkoumám pohledem celý vor. Jsem z toho vážně zmatený. A ještě se zahledím na Thora Jestli nebudeme mít moc vody, můžeme vzít támhletu bílou věc... Ukážu na sníh, který je po celém ostrově všude kolem. Není to sice voda, ale chutá podobně. Brrr Otočím se na rudovlásku a udělám k ní jeden krok blíže, nažeč si sednu před ní do dřepu. Ty jsi kouzelný skřítek? Podivím se. Něco jsem o nich slyšel. Jsou to duše dobrých lidí, které pomáhají dobrodruhům. |
| |
| Piraňa má premiéru Navíc se zdá že spěch je oprávněný. Tvářím se trochu smutně, neboť jsem neměla čas vorek zpracovat výtvarně. Krom jiného začnou bez rozmyšlení a řádu házet věci na vor a to by nemuselo dopadnout dobře. Tohle si pučím. řeknu komukoliv kdo má kousek provazu a hupsnu na vor s tím že tam věci začnu uspořádávat aby byli povětšinou pod přístřeškem. A přivážu je, aby až se rozjedem a začnou tam hupsat ostatní- nezačali cestovat po voru. To by mohlo být hodně nebezpečné. pak se kapitán probere z tranzu a zdá se že ta partička lidí co přibíhá si konečně všimla i mého malého já. Na koho můžu tomu se usměju, zvednu ruku na pozdrav a řeknu jediné: Joha Za to že mě Thor tak pěkně představil ho odměním úsměvem a trochu se začervenám a mávnu nad tím rukou. Piraňa a její premiérní plavba Škoda že jsme na to neměla víc času. Ještě jsem to chtěla vybarvit, ale když...jééé ty krvácíš! To je výborná barva a bude dobře držet mířeno na kapitána. Když si pak ke mě podřepne, taky jdu do podřepu v očekávání nějaké zábavné hry. Skřítek? Kouzelný? kde? prudce se otočím a zamžourám kolem sebe. pak mi dojde že to bylo na mě. Já? ne! Joha není skřítek, Joha je pracovník a pirát pokud Johu přijmeš, těší mě. podám pravačku a její stisk naprosto neodpovídá stisku drobné dívky. hezkej klobouk. Už vyplujeme? Joha tu něco má! z pod přístřešku vytáhnu čtyry dlouhá pádla která se dají zašprajsnout mezi šprycle zábradlí. aby jsme mohly být móóóc rychlý. Joha chce aby jsme byli rychlí, protože pak se splní Johy sen! prudce si stoupnu a Opřu se nohou o něco vyvyšeného (nebo jí jen tak nechám vyset ve vdzuchu) a zahledím se do modré dáli. Objevovat světy! zdolávat bouře! Rabovat a užívat si! A vidět...to...VŠECHNO! dále následuje scénář jásání a hulákání. pozn. tuto figuru si zapamatujte. Rozhodně o tom od ní neslyšíte naposledy |
| |
| Tak znovu na moře Všimnu si, že druhá skupinka, co šla sehnat jídlo se vrátila se vší parádou. Okamžitě jim začnu pomáhat nakládat sudy na vor. ''Hmm.'' zabručení je má jediná reakce na sirénu z města. Kapitán je zraněný, máme u sebe jídlo a ještě se něco děje v tom městě. Když Joha začne provazem upevňovat sudy a jiné věci dojdu si na pláž pro kosu. Chytnu ji pravou rukou poblíž ostří a vytáhnu ji z písku. S velkým zívnutím se protáhnu a dám si kosu zase na svá ramena. Přejdu zpátky na vor a všimnu si, že kapitán hledí do prázdna. Ježíš, on myslí! Cokoliv, jen ne když náš kapitán myslí... povzdechnu si nad myšlenkou, co by zas kapitán mohl vyvézt za katastrofu. Pomalu k němu přejdu, abych ho praštil a přetrhl mu niť toku myšlení, ale pro mou smůlu a jeho štěstí se vydal k Johe dřív, než jsem k němu došel. ''Skřítek, jo?'' přidám se do jejich rozhovoru. ''No, podle toho co jsi udělala s tímhle vorem, tak jsi opravdu skoro jak kouzelný skřítek'' zazubím se na Johu. Objevovat světy! zdolávat bouře! Rabovat a užívat si! A vidět...to...VŠECHNO.... zapakuji si v hlavě slova, co právě Joha pronesla. S úsměvem koukám na její pózu. Zajímalo by mě, jaký mají i ostatní cíl. S nečitelným výrazem se porozhlídnu po všech přítomných. Každý má asi svůj vlastní důvod, proč se vydává na moře. Kouknu se směrem na oblohu a pozvolna se nadechnu. Jenže, abych dosáhl svého cíle, tak budu muset zesílit. Vrátím se zpátky do reality a pokud je potřeba začnu pomáhat kde je potřeba. |
| |
| Nalodění Tohle je absolutně úžasný!!! Zaraduju se a poplácám rukou užasle po vzniklém zábradlí. Drží pevně, i když je pro mě docela nízko. Zhizhizhi, tohle se doktorce bude líbit. Díky skřítku Zasměji se a postavím se. V dálce hučí sirény a mariňáci se vyzbrojují na povel. Je tu tak 30 až 40 mariňáků. Najednou Joha pochválí můj klobouk a já se ještě více zasměji, načež začnu při tom i brečet. Jsem hodně šťastný, že to někdo řekl. Ho. Díky! Ten vor je vážne teď fakt bezva!!!! Je to tak super! Super, SUPER. Poplácám se na břiše a rozhlédnu se po pláži. Hmm... zajímalo by mě jak to všechno dopadne. Zhizhizhi, ten skřítek je vážně bezva a jede s námi.... hale, koukejte na něj!! Joha udělá svou pózu a mě se zablískne v očích, hodím jednu nohu na sud a rozhlédnu se na moře. A vidět to všechno... Pronesu a v pozadí epicky šplouchne vlna. Sud rozdupnu a na vor se vysype všechno jídlo. Všimnu si přicházejícího navigátora, přestanu se smát a ukážu na něj rukou. Hale už je tady! Ham ham. Otočím se na skupinu. Musíme rychle vyplout. Eehhhh proti tolika mariňákům nemáme šanci Rychle všichni na vor, musíme hned vyplout! Ham Ham Máchnu na ně rukou a ještě kouknu na navigátora. Honem! Ham Ham Jídlo ze sudu, který jsem rozdupl zmizelo stejně rychle jako se vysypalo. |
| |
| Vor „Pane Samaeli. Stejně by jsme dřív nebo později byli hledaní. A myslím, že zabíjením bychom si moc nepomohli, spíš naopak. A musíte pochopit, že jsem doktorka. Mám léčit, ne způsobovat zranění nebo zabíjet.“ Řeknu už klidně. Thor se trochu rozčílí, ale Samael řekne, že tu voda je. Nevšimla jsem si kdo ji přinesl. „No pak je to tedy vyřešené.“ Podívám se na dívku jménem Joha a pak na vor, který ona upravila. Měla zábradlí! Přijdu k ní. „Ahoj. Já jsem Alex. Doktorka. Odvedla jsi dobrou práci. Teď se na voru budu cítit mnohem bezpečněji.“ Pochválím ji a usměji se na ní. Zvláštní, že o sobě mluví jako o Johe a nepoužívá označení „já“. „Měli bychom hodně rychle zmizet. Hlavně proto, že prej do města dorazil Comodore Coby. Jestli po nás půjde on... no to jsme v háji.“ Oznámím všem a pak jdu za Kapitánem. „Kapitáne svlékni se.“ Zaváhám. „Od pasu nahoru.“ Dodám, protože jsem nechtěla aby to pochopil špatně. „Musím ti ošetřit to zranění.“ |
| |
| Napnout plachtu, směr: Vstříc dobrodružství Díky včasnému varování prostřednictvím mariňácké sirény se vám podařilo nalodit zásoby i sebe a odplout ze Smrduté zátoky dle slov vašeho navigátora k dalšímu nejbližšímu ostrovu, který měl být necelé dva dny cesty od vás. Jak jste se pomalu vzdalovali od zátoky, mohli jste si všimnout, že mariňáci nejeví skoro žádnou snahu ve vašem pronásledování. Jen se seřadili v přístavu, ovšem žádná loď nevyplouvala. Možná čekali, že piráti, kteří se odváží napadnout jejich základnu budou mít něco lepšího než vor a vás nepovažovali za hrozbu, možná...to co se opravdu děje pochopil jako první navigátor, když začala pod vámi prudce klesat hladina a voda se začala jakoby lít do přístavu. To, že mariňáci mají u sebe někoho, kdo je patrně velmi schopným uživatelem Fishman Karate jste pochopili vzápětí i vy, když se vaším směrem vyřítila z přístavu obrovská tsunami, která vás i váš vor prostě smetla. Bylo to v podstatě takové štěstí v neštěstí. Vlna vás sice smetla, ale vašemu Voru se podařilo jakýmsi zázrakem fungovat jako surf, takže místo aby vás rozmlátila, zažili jste patrně nejdivočejší jízdu vašeho života. Na konci několika hodinové jízdy jste byli promočení, unavení, rozbolavělí ale živý. Dokonce i váš vor to přežil ve zdraví, snad jen zábradlí na pravoboku se trošku pourvalo. Poté co opadl prvotní šok přišel navigátor s relativně dobrou zprávou. Vlna vás neodnesla tak daleko jak jste se báli. Jen vás trochu vyhodila z kurzu, takže místo dvou dnů to máte k vašemu předpokládanému cíli dní pět. To však není překážka, kterou by jste nedokázali překonat nebo snad ano? Zásoby na to máte, sice tak tak, ale měly by vám vystačit. (Byl bych rád, kdyby jste si následující čtyři dny popsali, jak přesně jste je trávily, můžete se navzájem dohodnout i v Diskuzi a spolupracovat na tom). Za čtyři dny, kdy jste se pod vedením vašeho navigátora dostali až téměř k ostrovu jste si mohli povšimnout drobného problému na horizontu. Sledovala vás loď. Zkutečná loď, lehký dhau, vyzdobený pirátskou vlajkou(lebka s obrovským nosem a pod ní skřížené kositi). Vzhledem k tomu, že je tato loď zatraceně rychlejší než váš vor, asi by jste se měli připravit na problémy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Za čtyři dny se ti rameno začalo poměrně slušně hojit, a už můžeš s pravou rukou i bojovat ovšem neměl by jsi se přemáhat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vlajku toho piráta poznáváš. Jedná se o lokálního piráta Carla Bignose. Odměna na jeho hlavu je 5 000 000,-. Jedná se o malou skupinu pirátů, která je proslavená přepadáváním malých lodí(jako je ta vaše), loupením nákladu a prodáváním posádky do otroctví, což je také jejich hlavní zdroj obživy. |
| |
| Únik Nějakým způsobem se nám podařilo uniknout a vyplout na moře. Chtěl jsem si jít někam sednout a schrupnout, když v tom nás zahalil obrovský stín. Při otočení jsem byl silně šokován obrovskou tsunami, kterou na nás poslali mariňáci. ''Ha ha...'' krátce jsem se zasmál obrovské tsunami a jen čekal až nás smete. ''Bacha! Každý se něčeho chytněte!!'' vrátím se z transu do reality a zařvu na ostatní těsně, než nás zasáhne vlna. V našem štěstí neštěstí, jsme dokázali uniknout. Snad jsou všichni v pořádku. porozhlídnu se po ostatních, kteří to taky ještě rozdýchávají. Kosa! probleskne mi hlavou a uvědomím si, že pevně svírám rukojeť a je v pořádku. Při zjištění, že ji nic není se mi velmi uleví. 4 Dny První a Druhý První dva dny jsem prospal neměl jsem v plánu zapojovat se do jakýkoliv debat. Spal jsem tím způsobem, že jsem seděl na zemi a zády se opíral o stěžeň. Nohy přikrčené a mezi pasu jsem měl celou dobu položenou kosu, které pevně svírám rukojeť. Třetí Tředí jsem jsem prospal jen polovinu dne. Od Thora jsem se pokusil vyškemrat jedno ovoce. Protože předpokládám, že on má na starosti zásoby a je jen na něm jestli mi to ovoce dal. Zbytek dne jsem jen koukal na moře a pokoušel se s nikým nebavit. Hlavu ponořenou v myšlenkách, co teď a co potom. Čtvrtý Čtvrtý den vypadal stejně jako třetí, pokusil jsem se znovu od Thora vyškemrat nějaké ovoce. Tentokrát místo lenošení u stěžně jsem na něj vylezl. Sedl jsem si na místo, kde je přichycená plachta jen hleděl na nekonečné moře. Po půl dni mě to přestalo bavit a znovu se vrátil dolů. Pokusil jsem se znovu vyškemrat od Thora nějaké jídlo a pití. Zbytek dne jsem zase prospal. Nebezpečí?! Konečně ostrov. Trošku mě to nadchne, že jsme se dostali až sem. Když v tom zjistíme, že nás sleduje loď. Vypadá to, že jde po nás. ''Zajímalo by mě, co asi chtějí.'' pronesu s klidným hlasem ostatním. ''A autogramy asi taky nechtějí.'' zašklebím se a počkám na reakci ostatních. |
| |
| Moře – North Blue Když jsem viděla, že nás Mariňáci nepronásledují uleví se mi. Tedy až do chvíle než jsem uviděla, jak voda ustupuje. A když jsem uviděla vlnu vrhla jsem se ke stožáru a pořádně se k němu přisála. Zavřela jsem oči a doufala, že to přežijeme. Když do nás vlna narazila, praštila jsem se čelem o stožár, ale nepouštěla jsem se. Po chvíli jsme pootevřela oči a vykulila oči nad tím, že nás vlna nesmetla, ale spíš nás nabrala jako spolucestující. Ale stejně jsem se stožáru držela dokud to neskončilo. „Bohové asi stojí při nás.“ Okomentuji. Cesta nakonec musela trvat o tři dny déle, což bylo nic proti tomu co se nám mohlo stát. Když byl klid, konečně jsem ošetřila kapitána, musela jsem mu vyjmout kulku, nebyl to čistý průstřel, zašila ránu a obvázala. A pak se vyskytl problém, nebyl tu záchod a já vážně nezvládnu vydržet pět dní. Tak jsem požádala Johu, aby zábradlí vybudovala zástěnu, abychom měli trochu soukromí a taky se to dalo využít jako prostor na převléknutí. Po většinu cesty jsem si převážně četla, když bylo nutné s něčím pomoci, tak jsem pomohla, ale jinak jsem toho moc nedělala. Moc se toho nedělo, ale to bylo dobře... po tom serfovacím dobrodružství nám trochu klidu neuškodí. Horší však bylo, že čtvrtý den naší cesty se ukázalo, že nás sledují piráti. Podívám se na Saiga. Za těch pár dní jsem si zjistila jména posádky. Nakonec jsou to lidi s kterými budu trávit hodně času. „Nejspíš se chtějí podívat co za blázny se vydali na moře na voru.“ Řeknu a schovám knihu a vstanu. |
| |
| Výplava Vyrazili jsme na moře a já ošetřen lékařkou, jsem hrdě stál v čele u přídě voru. Když na nás mariňáci zaútočili, vyděsil jsem se a začal jsem zmatkovat co budeme dělat. Když však již nebezpečí pominulo a my se vezli jako na surfu, bral jsem to jako úžasnou zábavu a začal jsem se tomu smát, že se něco tak úžasného stalo (i když jsem nevěděl, kde se vzala tsunami - nemám ponětí co je to fishman karate). Jakmile jsme již byly na moři, lehce jsem se uklidnil. Zahleděn někam do moře jsem s úsměvem pozoroval všechno okolo sebe. Každý, kdo by semnou mohl pozorovat, že jsem se nějakým způsobem začal chovat jinak, míň přihlouple. Byl jsem rád, že plujeme, že tu jsou všichni s námi. Ruka se mi hojila, ale stále to nebylo nic extra. První dny jsem ztrávil tím, že jsem akčně vyzvídal informace o druhých a nějak jsem se s nimi seznamoval. Zjistil jsem jejich jména a co vlastně dělají. Nejvíc jsem ztrávil u Johy, s kterou jsem dělal nějaké skopičiny a zkoušel se zabavit. Ve chvílích, kdy jsem se přestal bavit hrami, jsem se optával na Samaelovo soru, kde se to naučil a jak, které použil na pláži a na doktorčino devil fruit. Jelikož jsem o tom ovoci nic nevěděl, dost mě to zaujalo, že existuje něco jako zázračné jídlo. Samozřejmě jsem dostal od Thora zprda vždycky, když jsem se snažil dostat k zásobám. Stále jsem mu vymýšlel nové a nové přezdívky, od mrože, přes budhu až po pana knedlíčka. Večer před spaním jsem pak ztrávil koukáním na moře. Druhý den jsem se probudil dost brzo a začal jsem tréningem a protáhnutím. Taky jsem vytasil poprvé svou zrezatělou šavli, která měla dost daleko do Saigovy nablískané kosy. Procvičoval jsem se ve švihu. Myslím, že se ke mě někdo dokonce i přidal, ale nejsem si tím jistý. Opět jsem se snažil nějak zabavit a neustále jsem otravoval navigátora a ptal se ho, jestli tam budem. K tomu všemu jsem dostal menší porci jídla než včerejší den, takže jsem byl trochu naštvaný. Kvůli léčbě, jsem si vzal jeden z plných sudů a začal si jeho zvedáním až do večera protahovat ruce, aby mi nezeslábli. Ovšem moc jsem to nepřáhněl. Večer byla docela nuda, tak jsem se snažil aspoň pobavit ostatní, ať si uděláme nějakou párty. Snažil jsem se nějak všechny rozveselit, tím jaký jsem hrozný ňouma. Dělal jsem skopičiny a možná mi i trochu pomáhal Samael. Třetí den jsem měl hrozný hlad, ale Thor hrdě bránil svoje zásoby a tak jsem neměl šanci sníst ani jeden sud. Ten den na obloze prolítali nějací ptáci, a já si řekl, že bych se mohl procvičit a tak jsem se je pokoušel pomocí svých technik sestřelit. Ostatním jsem pak vysvětlil princip svých bojových technik, Shockwave kempo, která se soustředí na ovládání síly kolem uživatele. Ten den jsem se docela příjemně bavil nějakými hrátkami a tancem a taky jsem nakukoval, ke všem ostatním. Nejvíc jsem byl šťastný ze Saiga, který se semnou začal konečně trochu bavit, i když se mu moc nechtělo, já byl dost otravný na to, aby mluvit musel. Večer byly krásně vidět hvězdy a tak jsem místo dovádění, radši pozoroval nebe. Byla v tom romance. Čtvrtý den nebyl celkem v ničem zvláštní. Bavil jsem se pozorováním moře. Byl jsem o něco klidnější než předchozí dny. Hodně jsem ten den trénoval a zkoušel i pokusně vystřelit svou flintou na vzdálený vyčnívající ostrůvek. Zasáhl jsem ho a byl jsem rád, i když mi už moc kulek nezbývalo, popravdě ani nevím, jestli nějaké kulky mám, ale rozhodně aspoň jedna kulka ve flintě je. Ten den jsem se cítil strašně šťastný, ale netušil jsem proč. Neustále jsem si prohlížel svou posádku a byl jsem rád, že mi všichni pomáhají a berou mě i za kapitána. Zkoušel jsem jim to oplatit tím, že jsem je bavil, ale netuším jestli to mělo úspěch. Každopádně mi to trochu zvedlo mé charisma. Ten den jsem si povšimnul lodě, která nás pronásledovala a myslím, že nás i dožene, dřív než se dostaneme na ostrov. Neměl jsem z toho moc dobrý pocit. Jen jsem stál s přeloženýma rukama na hrudi, na okraji voru a pozoroval přibližující se loď. Kdyby nás chtěli zničit, zřejmě by už dávno použily dělo. Aahhh problémy na obzoru. Odvětím Saigovy. Zajímalo by mě, jestli je ta jejich loď lepší než náš vor? Otočím hlavou směrem k voru a zahledím se na posádku. Co myslíte? |
| |
| Cestou necestou Ledva stačili odrazit od souše a on sám stačil zabrat místo pod přístřeškem u zásob zjistil, že na ně padá velký vlhký stín tím stínem nebylo nic jiného než řítící se Tsunami. Reagoval tak rychle jak to na někoho jeho velikosti bylo možné objal všechny sudy a jídlo co měli bylo nutné zajistit ,aby nic nezahučelo přímo do vody. Bylo potřeba totiž zachránit všechno možné jídlo, pokud mimoděk zaklínil i nějaké neplavce bylo to jen a jen lepší. K jejich nesmírnému štěstí je vlna podebrala a oni tak trhli rekord v nejšílenějším skupinovém surfováním. " Fajn už si nikdy tak rychle nesednu." řekl omluvně neb neměl tušení co tu vlnu udělalo. Jen co se trochu otřepal a zjistil, že není třeba vytvářet největší bojku v dějinách lidstva. Trochu se mu ulevilo a jal se vařit vyrovnávací jídlo něco tučného a pokud možno sladkého v rámci možností nějakou placku s ovocem. Prostě něco co obalí nervy a uklidní. Většinu ze svých dnů trávil pokusy nepropálit dřevo voru a přesto vařit, mírným odbíjení hlodavců se slovy ,že na jídle se pracuje případně pokud to stav zásob dovolil i rychlému uvaření a nasycení v rámci možností. Také se snažil kapitánovy vysvětlit že on je Thor. A že muže jíst hodně ale v menších dávkách a potom co to zpracuje , neb jídlo od něj bylo nutričně hodnotné i v malém množství surovin. První den jste měli možnost vidět zvláštní úkaz. Thor vařil ale nebylo to přízemní vaření když měl prostor a to i ten malí v přístřešku a suroviny vypadalo jeho vaření opravdu zajímavě, dokázal totiž stát na místě ,ale suroviny si podával systémem dupnutí a úderů sudy prakticky otevíral jen úderem otevřené dlaně do víka a jeho práce s noži začala mít také význam a upřímně asi poprvé v životě jste viděli jak někdo drží pánvičku břišními svaly. Pokud se snad někdo zeptal jak je to možné bylo mu vysvětleno ,že je to styl vaření pro zápasníky sumo nazývanou Big cooking. Když nevařil a nepřemýšlel nad tím jak třeba nachytat ryby ( případně to zkoušel jestli bylo jak) tak trénoval ,zvedal sudy po dvou a dokonce zfoukaval a nafukoval břicho a vůbec posiloval tělo pokud našel dostatečného šílence tak trénoval i hody držení a mačkání jinak bylo občas po očku možné jak si thor hraje s noži pravda jejich počet se zvláštním způsobem měnil ,jako by je Thor zvládl sežrat a zase někde vyplivnout. Také jste v případě odmítnutí jíst mohli zjistit ,že když Thor uvaří tak se jí a to i kdyby za vámi Thor měl přijít otevřít vám ústa a vaší porci vám do úst vpravit násilím (stejně jako vás hlídat pro případ ,že by vás napadlo zvracet) Druhý den byl nejspíše požádán o to aby vytvořil jídlo na párty s vypětím všech sil a za vydatné pomoci The food of friendship připravil na vršky neotevřených sudů pohoštění na párty jak to bude se zásobami chlastu neměl nejmenší tušení a neřešil to. Když zrovna nestřežil jídlo netrénoval , nebo někomu nevysvětloval ,že ano můžete si vzít jídlo ale s mírou když bude za hodinu večeře, tak se pokoušel poznat ostatní. Druhý den byl také den kdy ho dohnalo trávení a tak nejspíše museli vymyslet způsob jak udělat záclonku a hlavně silný provazovo dřevený uchyt. Tak aby bylo i pro thora bezpečné vyklonit se pozadím a vypustit torpédo. Třetí den Musel Saigovi vysvětlit to co ostatním, ovoce ať si vezme ,ale pro bohy ne půl sudu. Sledoval kapitánovo cvičení se šavlí a se zájmem tu techniku šermu sledoval , kdo ví třeba se něco z toho dalo použít při zabíjení surovin na jídlo. Třetí den se pro Thora stal dnem kdy zkoušel nové recepty ze zbytků po prvním a druhém dnu. Dovolil tedy nejspíše ostatním spatřit druhou techniku z Big Cooking a tou byl Cooking mod. Vzhledem k tomu že zbytky ač ze surovin co znal tohle bylo novum. Vznikli zajímavé kopečky bílo růžové hmoty jejíž chuť mohla být překvapivá ( na jakou stranu jest na pj). Nejlepší na tom bylo že ačkoliv bylo kopečků asi jenom 30 tak i kapitán byl při pozření 3. plný. Čtvrtý den se Thor prakticky sehrál s improvizovanou kuchyní a jeho vaření se zrychlilo. Takže měl mnohem víc času sondovat kdo je kdo a proč tu je. Jídlo fungovalo jako výborný zahajovač konverzace.On sám ochotně vypravěl o ostrově plném sumíků kde se čest měří vyhraným zápasem a kde ti co umí vařit skončí v kuchyni aby zásobili ostatní. Vypravěl jím o sumo a i o sobě tedy jeho touhám poznat všechyn chutě přísady a stvořit jídlo všech jídel ,které pomůže nabrat hmotu takřka hned. Neb měl víc času zkusil se 4 dnem zapojit i víc do her které na palubě piraně probíhali. Jeho dobrou náladu však přerušila zpráva o blížící se lodi pirátů. Avšak nepanikařil. " Tak třeba jednou jenom kolem, a když ne tak jim dáme najíst." usmál se a jal se připravovat další Food of Friendship. |
| |
| Další cesta po dlouhé době Náš vor odjíždí a zdá se že nás mariňáci nepronásledují. "Že by to bylo až takto snadné?" Nadzvednu jedno obočí. Náhle se ale něco stane. Voda začne kolem nás klesat a já hlasitě polknu. CO TO JE?! A najednou se to stane. Voda se začne vracet. Já na ní jenom překvapeně koukám. "Svatá matko boží. " Rychle pořádně popadnu kosu aby mi nevypadla a skočím k čemukoliv co je blízko a čeho se dá chytit. Když jedeme na vlně tak postupně bělám, rudnu, zelenám a připadá mi že i zcela nové barvy které ani neznám. Když konečně dojedeme a vlna nás pustí tak po čtyřech nohách se spíše doplazím než dolezu až ke kraji a začnu zvracet. Dlouho, hlasitě a absolutně všechno co sem snědl za poslední den. Poté se rozvalím zády na palubě a hlasitě oddechuji. Když cítím slanou vodu na svém těle tak cítím velkou dávku nepohodlí. Když si konečně sednu tak se klepu a rozhlížím se kolem. Voda... nesnáším tu zabijáckou bestii. Moře tak temné a zlé... Když se po pěti minutách přestanu třást a dám se trošku dohromady tak si uvědomím že se přitom mohla rozbít moje vzácnost. Rychle sundám ze zad housle a s obrovskou opatrností otevřu kryt a podívám se jestli se housle nepoškodily. Jakmile zkontroluji že jsou housle v pořádku tak si oddechnu a začnu se zaměřovat na další věci. Pokud je dostatečné teplo abych to chvíli přežil tak si svoje šaty sundám a rozložím je tak aby příliš nepřekáželi ale sušily se. Pokud ne tak zkouším odložit jenom část a snažím se pohybovat aby mi nebyla zima. Zkusím také očistit kosu aby mi nezrezla. Jakmile oblečení alespoň trochu uschne opět se obléknu. Zbytek prvního dne poté strávím tím že sedím kousek stranou a dívám se na široké moře. Posádce prozradím svoje jméno ale tím skončím. Na kapitánovo otázka ohledně toho kde sem se naučil svojí techniku se na něj nevraživě podívám. Chvíli se zdá že se na něj vrhnu ale nakonec si jenom zatvářím velice smutně. Řeknu ať mě omluví a jdu na druhou stranu voru a opět mlčím. K večeru mě posednou vzpomínky na mojí rodinu. Proto vytáhnu svoje housle a začnu hrát tichou ukolébavku na dobrou noc a přitom si něco tiše broukám. Nakonec vše schovám a tiše usnu. 2.den Jakmile vstanu tak se protáhnu a začnu sérii protahovacích cviků. Jakmile si protáhnu všechny svaly tak začnu chodit po palubě. Chvíli chodím a rozhlížím se do dálky. Když vidím že kapitán vytáhl šavli a začal cvičit tak se chopím své kosy, chytnu jí na široko abych mohl bojovat na krátkou vzdálenost. "Dovolíte kapitáne abych si zacvičil s vámi?" Pokud nic nemá tak s ním procvičuji trochu údery. Jakmile skončíme s tréninkem tak se ukloním a jdu opět na druhou stranu lodi kde není tolik přecpáno. Vytáhnu housle a tiše táhle hraji. Nehraji nic specifického a ani depresivního. Spíše pomalé uvolněné tóny. Poté sem opět jenom seděl a tiše zíral. Když kapitán začal organizovat párty tak jsem se usmál. Přešel spíše do středu lodě a mírně se uklonil. "Co by to bylo za oslavu bez tance a hudby. Dovolte mi tedy zahrát něco rychlejšího. A doufám že se dámy ni pánové nebudete upejpat a pustíte se do tance. " Odkašlu si, přiložím housle a pokusím se zahrát rychlejší veselé melodie a snažím se ze všech sil. Je mi jedno jestli tancují, nebo jestli se jim líbí či nelíbí. Jelikož když hraji je to jenom můj svět. Další dny probíhali obdobně. Ráno se protáhnou, chvíli cvičit se zbraní. Později přemýšlet nad mým osudem a nad povahou mého prokletí a jak by se dalo využít a zbytek chvil abych si odpočinul od myšlení jsem pouze hrál. Cvičení dělá mistra synu... Ano mami. Když mě dostihla zpráva ohledně pirátů na obzoru tak jsem si jenom povzdechl. "Jídlo není špatný nápad pane Thore. Jenom doufám že to bude klidné jídlo." Housle sem opět schoval do jejich pouzdra se vší láskou a péči a do ruky uchopil svojí kosu a opřel se o ní. Sleduji blížící se loď a čekám |
| |
| North Blue, útěk K voru jsme se dostali celkem bez problémů, i když nám to trvalo a je skoro zázrak že náš kapitán nezkolaboval ze ztráty krve. Je vidět že alespoň má výdrž hodnou kapitána… Po té co uložíme naše nově získané zásoby si všimnu dvou nových věcí. Jednak nového dizajnu voru, který byl přebudován na plně schopný plavby a za druhé naši novou členku, která byla asi jen o něco chytřejší než kapitán… ale na rozdíl od něj to bylo roztomilí a ta palice co táhla na zádech povídala hodně o její síle a pokud je ta přestavba její dílo, její schopnosti jako loďař a práce s dřevem jsou nepopiratelné. Asi jako moje schopnosti barmanky.. Bohužel, jsme ale byli nuceni, kvůli siréně z města vyplout okamžitě s naším vorem, takže jsem svůj bágl(jakmile jsem ho dostala zpět od Thora) okamžitě uložila u sudů a pozorovala co provedou mariňáci, kteří kupodivu za námi neposlali žádnou loď. Co se ale nestalo a objevila se před námi tsunami a z našeho člunu se rázem stal vysoce výkonný surf. Thor mně zaklínil jakožto neplavce v železném stisku spolu se sudy, ale ode mě šlo slyšet jen výskání holky co si užívá jízdu, dokonce jsem se zasmála i Thorovu vtipu. Nemohla jsem si pomoct ale zdálo se mi že jsem něco podobného už zažila nebo slyšela… Hohoho… a proč ne? Tohle byla opravdu parádní jízda… Sundala jsem si promočený plášť a ukázala černou minisukni s černým tričkem, které div neprasklo, kvůli objemnému nákladu za ním(dali by se odhadnout tak něco mezi čtyřkami a pětkami)… Bohužel ten večer jsme šla spát s ostatníma děvčatama velice rozladěná. Když jsem si totiž dávala do svýho báglu ty šavle, zjistila jsem že polovina mých svíček a dva oblíbený vibrátory jsou zničený a musela jsem se s nimi velice nerada a potají rozloučit v moři…
Den první Hned ten den jsem byla ráda, že pro nás Jona udělala improvizovanej záchod, protože kvůli tomu pokaždé lézt do moře, vzhledem že jsem DF uživatelk ení žádná sranda. Ten den jsem strávila hlavně u našeho navigátora, ze kterého jsem tahala vše možné – informace o něm, o ostrově kam jedeme a pověděla mu i pár informací o sobě, zatímco jsem čistila všechny tři pistole a měnila střelný prach za suchý. Večer jsem pak z obou holek tahala infomace jaký kluci se jim líbí, s kolika už chodili…
Den druhý Druhý den jsem začala ráno se cvičením Thai-či . Také jsem ten den i posilovala – dělala jsem hodně kliků na kloubech, dřepy s výskokem a používala sudy jako náhražka činky na benč. Odpoledne jsem také cvičila údery z karate a kung-fu a také jsem se protahovala do různých pozic. Pokud si chtěl někdo se mnou zatrénovat neměla jsem s tím problém. Večer při párty jsem se rozhodla využít své schopnosti barmanky a vytvořila jsem pro ostatní báječný energetický nápoj. Nejdřív jsem vzala ovoce tak do půlky sudu, kde byli, pak jsem nožem ve veliké rychlosti je oloupala, oddělila od semínek(která jsem z nějakého důvodu sbírala), rozmačkala a štávu z nich sbírala do toho prázdného sudu. Po té jsem do něj vlila zbytek rumu co jsem měla a dolila vodou. Podtrženo sečteno vnikl přírodní energi drink, který se díky obsahu alkoholu rychle vstřebával s obsahem spousty vitamínů a jednoduchých cukrů. Sama jsem si naplnila láhev od rumu a ochutnala- nápoj to byl vynikající, ale raději jsem ho ten večer schovala, páč by asi nikdo z nás neusnul ten večer. Den třetí Třetí den jsem(po ranní rozcvičce Thai-či) pro změnu trénovala hlavně s bičem.Stále sem asi dva metry od okraje voru, házela semínka z druhého dne jedno po druhé do vzduchu a snažila se je bičem trefit. Jelikož jsem si vůbec nebyla jistá zda jsem nějaké trefila , tak jsem semínka poskládala na kryt pro sudy a sundávala je z tama. Když jsem měla žízeň pila jsem spíš vodu, svůj energi drink jsem musel pít velice opatrně, páč dodával opravdu spoustu energie a navíc s takovým obsahem vitamínů mohl klidně způsobit někomu menší průjem… Večer jsem se zas snažila získat nějaké informace o ostatních, ale nebyla jsem až tak vlezlá jako kapitán. Den čtvrtý Tento den si nesmazatelně zapamatovali nejspíš všichni, protože jsem prakticky celej den byla akorát ve spodním prádle, tedy pokud to někteří z vás za něj nepovažovali, hold fundoshiodkaz a sarashiodkaz se u dívek moc nevidí. Ten den jsem strávila tím že jsem trčela v jakémsi rozšířeném postoji naprosto nehnutě dokud jsem nebyla celá spocená(docela mně bavilo jak někteří civěli :D), případné vtěrky jsem použila jako boxovací pitel. Tehdy jsem začala dělat ve velké rychlosti údery a kopy několik minut a dokola a dokola všechno od začátku několik hodin. Pila jsem trochu víc energetiku než předešlí den, ale kontrolovala. Před večeří jsem se trochu opláchla mořskou vodou a večer jsem strávila tajným tréninkem rankyaku proti vodě, místo obvyklého vykecávání.
Problémi na obzoru…co dál? Konečně, když se nám ostrov přiblížil natolik, že ho vidíme zjistíme přítomnost nezvaných hostů. Popravdě sama se divím, jací amatéři(myšleno počtem bojů) Mariňáci jsou v boji proti pirátům, páč mnohem častěji bojují piráti s piráty. Celkem komické. Raději bychom se měli připravit k boji… Pokud se na nás nedívaj dalekohledem můžem je překvapit naším počtem… Pár z nás se schová k zásobám, kdyby se rozhodli zaútočit. Pak dojdu ke svému báglu a vytáhnu seznam hledaných zločinců, jestli tam ten znak pod nějakým jménem neuvidím. Vzhled: 170 cm výška,bílé vlasy dlouhé zhruba po prsa, čtyřky až pětky ňadra, ve vlasech červená stuha, modré oči, lehké boty s tvrdou podrážkou a zelezným zakončením ocelovou špičkou,černý cestovní plášť, krátká černé sukně spolu s černým trikem a samozřejmně vlaška rumu u pasu, společně s loveckým nožem, pistolí a bičemodkaz |
| |
| plujeme dál Lze předpokládat že ostatním se útěk z ostrova moc nezamlouval. Rozhodně né tak jako mě. běhala jsem z jednoho konce voru na druhý ,abych pořádně viděla co se děje, kus času jsem trávila i nahoře na stěžni a při velké surfování na vlně, jsem se z ničeho nic s kusem prkna vrhla do vody. Pro mnohé to asi vypadalo že mi hráblo a páchám harakyry. Ovšem po podrobnějím průzkumu míst kam jsme zahučela jste mohly zahlédnout dlouhý řetěz který je zaháknutý a zakončený ruko uco se drží za zábradlí. A pokud se někdo z vás díval opravdu dobře, viděli jste mě plát na prkně a za vorem, právě na této železné paži. Výraz v mém obličeji dával plně znát že si to velmi, velmi užívám. To že je to nebezpečné mi asi nedocházelo. Podle vzrušeného jekotu, vískání a pískání jste mohli s bezpečím tušit že stále vlaju za vorem. den A naskytl se drobný problém a děkovala jsem těm co vzaly na palubu náhradní dřevo. Zábradlí jsem upevnila zpátky v tom problém absolutně nebyl. Když mě zdravotní sestra požádala o vybudování záchodu- zakrytého, vybudovala jsem vedle hlavního přístřešku další, menší a krytý ze všech stran. Zobrazit SPOILER díky bohu že po mě nechtěla vyrobit toaleťák to mi zabralo něco kolem hodiny. Pokud měl zrovna kapitán náladu o mě něco vyzvídat, mohl zjsistit že tu motorovku jsem nevykouzlila zpod čepice, ale že byla celou dobu v mém kufříčku a já jí za pomoci různých motůrků složila ve funkční nástroj poháněný takovou malou samonabíjecí baterií. Co se vylomenin týče, dost možná jsme zkoušeli rybařit za pomoci mé vystřelovací železné paže. Po tom co jsem omylem chytla Saiga za nohu a stáhla ho do vody jsme toho asi nechali. Zjištění že se na voru dá kde schovat mě nadchlo neboť jsem pak větší část dne byla skrytá pod vorem. Taky jsem trochu času vyplňovala tím že jsme sledovala Thorovo umělecké vystupování. Vaření se tomu opravdu nedalo říkat když všechny ty věci tančili kolem něho a skákaly do kotle taks ynchronizovaně a různobarevně. Celkově jsem byla pro každou špatnost takže pokud mě zneužil - absolutně jsem se nebránila. Zželelo se mi toho že se věčně musí bát aby nezapálil vor a tak jsem z obručí nepotřebných a již prázdných sudů svařila a urobila něco co připomínalo stojánek vařič. Když bylo potřeba teplo vznikalo na principu mého malého motůrku který jsme trochu pourpavila na bázy jiskření a rychlého oteplování. Bylo to provizorní a funkční jen krátkou dobu, ale lepší než nic. navíc, takový rozehřátý kotel v přístřešku asi působí i velmi dobře i tepelně. Například pro zmrzlé muzikanty je to ideální zahřívač. Aby se teplo trochu izolovalo pokryju vstup nepoužitými části prostřeradla- nebo náhradní plachtovinou- provizorně. Mojí předposledí prací je když zbylé dřevo použiju na oddělení zásobovací části a celého přístřešku. Rozdíl je v tom že jedna část lze zahřívat kotlem a užívat na vaření a část druhá na skladování. Skladovací část není tolik krytá takže si udržuje dobrou teplotu na skaldování potravin. Navíc v zateplené části udělám jednu provizorní šňůru na mokré prádlo chvilku p oté co vidím jak muzikant nic takového nenachází. Ruka mi po celý zbytek dne vrzala a večer mi zrezla. Ale žlutý kufříček s nálepkou myši jí brzy navrátil původní funkčnost a vzhled. Pokud mi to Samael dovolí tak dvě mintuy se věnuji i jeho kose. Nabrousím jí, očistíma porkyju emulzí po které nebude reznout tak rychle. -Celý den mě celkově bylo všude vidět a všude slyšet. Někteří z vás si možná začali myslet že ovládám teleportaci- že vzládám být na tolika místech najednou a plnit všechny vaše rozmary. den B¨ Když ráno všichni vstanou, můžou si všimnout nového úkazu na lodi, který tu před tím nebyl. Na lodi přibila jedna atrakce, kterou zviditelním tím že jí osobně zkouším. Zaprvé je to houpačka, upevněná na stožáru. Než jste stihli pořádně si protřít oči asi jste viděli Johu letící vzduchem kamsi hodně daleko od voru a pak žblunkňutí doprovázené jejím Johááááááá Zobrazit SPOILER Když velká část posádky trénovala, Joha se smutně dívala na Mátu a mluvila s ní. Né,promiň, tady tě použít nemůžu. Jsi příliš náročná na místo a vor by pak mohl udělat gloglo glo kdyby něco nevyšlo. Vysvětluji své palici, ale ona na to jen uraženě mlčí. Proto jsem se zaměstnávala především na houpačce. Když se rozneslo že večer bude oslava pár hodin před tím, jsme se zavřela na dlouhou dobu na záchodě a něco tam kutila (lituji toho co na něj zrovna potřeboval). Když jsem vylezla ještě chvíli jsme instalovala věci v přístřešku. Večer nám zpestřila vytvořená diskokoule vrhající různobarevná prasátka na přístřešek i skrze něj (fungující na vnitřní zdroj zrcadlového světla) a mechanika vydávající směsici zvuků co se velmi podobala tradiční juchající hudbě. Navíc se mi povedlo vytvořit z vody a kdo ví čeho něco co se podobalo velmi silnépálence. -Celý den mě celkově bylo všude vidět a všude slyšet. Někteří z vás si možná začali myslet že jsem tu dvakrát až třikrát. tento večer mě oěpt nikdo neviděl spát. třetí den Z posledního zbytku dřev jsem vytvořila klouzačku. Zobrazit SPOILER Dnešním dnem se otužilci mající rádi mořské radovánky mohli též účastnit, neb byl vyroben nafukokací kruh. po zbytek dne jste začali chápat proč Joha tolik pracuje. Nyní už nebylo co dělat a to byl problém pro vás všechny včetně Johy. Joha se začala šíleně nudit. A tak začala vymýšlet své oblíbené žertíky a šprými. Například někomu z ničeho nic propadla noha do vody skrze vor, jiný co se opíral o střenu přístřešku byl náhle uvězněn jakými si spínači a vyklopen ven na mráz, kde musel čekat dokud ho někdo neodváže. Některý chudák se přilepil na záchod a musel si zavolat o pomoc a taky následovalo jedno z jídel po kterém jsme všichni včetně mě zmodrali. -z bezpečnostních důvodů jste mě viděli jen ráno. Po zbytek dne jsem se pečlivě ukrývala. další dny nemá cenu popisovat. už takhle se to valné většině z vás asi nechce číst jak je to dlouhé- což se nedivím. Jeden z těchto dnů jsem naprosto celý prospala a nevzbudilo mě absolutně nic, ani když se mě Thor pokoušel uvařit. co jste o mě mohli zjistit -nastává tragická situace pro celé okolí když se Joha nudí. -Johu nelze vyprovokovat a má dobrou náladu i když jí zrovna někdo šikanuje a bije za to co provedla. Možná si někteří z vás myslí že něco fetuje. -Joha se vždycky chová podivně tajnůstkářsky když jde o její žlutý kufříček se samolepkou myši. Nelze se do něj dostat obyčejným způsobem a pokud někdo chtěl vědět co je vlastně uvnitř, nedostal se do něj, ale po zbytek dne měl na těle zvláštní vyrážku kdy sám připomínal myš. -Joha začala pracovat už ve svých deseti letech. O tragické události smrti jejích rodičů za kterou můžou mariňáci mluví bez sebemenších problémů. Mimo svou branž je tragicky hloupá a zaostalá. Takové nebezpečné hravé dítě. Nemá moc dobré slušné vychování a bez problémů lidi objímá a dostává se k nim nepříjemně blízko- čili miluje velmi těsný kontakt s lidmi (né sexuální). A nemá vůbec žádný smysl pro zachování si života. Jako by nebezepčné věci pro ní prostě neexistovali. |
| |
| dodatek k pirátům. Když se za námi vyloupne pirátská loď a začne se za náma plazit, jsem opřená o zábradlí a vyskakuju jako Luffy co poprvé uviděl běžet Brooka po vodě- a při každém výskoku tlesknu chodidly o sebe. Jůůů Joha vidí piráty! Skutečný piráty! Jůůů... -to že je tento vor pirátský jí momentálně asi vypadlo. Vyhodí toho kdo je u zadního kormidla a začne loď otáčet směrem k našim pronásledovatelům- což je pro všechny asi velmi překvapivé, včetně pirátů. |
| |
| Útek a plavba Podarilo sa nám vyplávať zo zátoky a keď to už to vyzeralo, že nám na ceste za slobodou nič nebráni začala tá vlna. V duchu som si zanadával a pevnejsie sa chytil kormidla dúfajuc, že sa neako udržíme. Vlna nás však nezmietla aj keď som si nebol istý či to bolo mojími schopnostami alebo proste štastím. Čo však čert nechcel oniesla nás riadny kuz od kurzu na môj rodný ostrov avšak skrátila nám plavbu na ten ostrov známy kulinárskymi špecialitami. A keďže sa mi nechcelo vracať domov dal som kurz na ten ostrov. Prvý deň plavby Som trávil večšinou časú spoznávaním manevrovacích vlastností tejto plťi predovšetkým som sa snažil držať plachty čo najviac po vetre aby sme mali dobrú rýchlosť. Moc som sa s ostatnými nerozprával predsa len mal som plno práce z navigovaním a presnýmurcením kurzu. Druhý deň plavby Už som si neako zvykol na spoločnosť zvyšných členov posádky. Stále som si moc spánku nedoprial a keď aj hej spal som dosť plytkým spánkom pri kormidle avšak stačilo mi to. Thorovu stravu som si vychutnal a s porovnaním s tým čo som jedol dni predtým to bolo ako Ambrózia. Treti deň plavby Už som si doprial viacej spánku a zapájal som sa aj do konverzácii a nie ich len počuvať. Za týchto pár dni som si o každom spravil viac menej svoju mienku. Počas tohoto dňa som si aj trochu zacvičil. Predsa len ten závezok čo som si dal pred opzustením Rakaty som chcel splniť. Avšak k tomu bude treba viacej ako len kliki a sklápačky. štvrtý deň plavby Už som začinal byť trochu nervóznejši nakoľko by sme mali konečne doraziť do ciela Keď tu zrazu som si uvedomil, že nás sleduje neaká loď. vzhľadom na našu rýchlosť bolo jasné že im nemáme šancu ujsť. Len čo som zbadal vlajku bolo mi jasné kto to je a preto som sa otočil k ostatným a povedal. "No takže táto plavba nebuďe bez roztržky. Ak sa nemílim, čim som si ist´=y že sa nemílym hento je loď Carla Bignose. Na bolo vypísaných 5 milionov Beri pokial to za posledné dva týždne nezvýšili. V tomto prípade si myslím že ani Alex nebude mať nič proti ak sa použi hrúbšia sila nakolko Bignos je známy lúpením malých lodí a unosmi ich posadok ktoré nasledne predáva do otroctva. Zvášt k ženám je ehm ako by som to povedal. No proste rád si zo zajatcami pošpásuje respektíve nechá aj posádku nech si zo zajatkyňami pošpásujú kým ich predajú do otroctcva. " Prejdem pritom pohľadom na naše tri pohľadné slečny a potom po ostatných chlapoch a ľavú ruku položím ležérne na moju katanu. "Na druhej strane aspoň zistíme ako vieme spolupracovať. Však ak sa nemýlim to si chcel zisťiť predtým Samaeli nie?" |
| |
| Vor- Setkání s piráty Vyslechnu si našeho navigátora a povzdechnu si. V tu chvíli mi ani nevadí že skřítek otáčí vor. Pokud jim nemůžeme utéct tak skutečně bude asi lepší pokud se jim postavíme. Alespoň umřeme dřív a ne po dlouhé honičce. Začnu si pomalu protahovat ruce a nohy aby mě v bitvě nechytla křeč. "Víte pane Kazumoto. Je rozdíl mezi tím něco zkoušet v situaci kdy ti nehrozí zranění a situací kdy po tobě jde šílený pirát toužící mučit a zabíjet. " Poté pokrčím rameny. "Avšak... Pokud již není zbytí a musíme bojovat. Budiž tedy tak. Dokonce se dá říct že se na výsledek oné bitvy skutečně těším. Nebylo by špatné získat vyzbrojenou Dhau a k tomu navíc odměnu pět milionů Beri. Pokud náš vor nezničí pomocí děl a dostaneme se na palubu tak jistě máme nějakou šanci. " Lehká loď a rychlá. Hm Dhau... kolik tam může mít členů posádky? Minimálně musejí být tři aby ovládaly plachty, kormidlo. Ale zase není tak moc velká aby tam bylo příliš nepřátel. Nás je tady osm. Kolik může Dhau nést maximálně lidí? Pokud by nebyla naložená tak možná deset. Pokud by vyklidily prostor pro náklad tak beztak i víc. Ale podle mě nejsou tak šílení aby na moři zůstali bez zásob. Takže tam může být maximálně tak deset nepřátel. Hm z toho co sem viděl bychom nějakou šanci mít mohly. Stačí když se dostaneme na palubu. Pokud doktorka naháže nepřátele pomocí svých obřích rukou do vody a nebo je náš kapitán tím svým divným Kempo shodí přes palubu tak máme podle mě vyhráno. Otázka je jak je na tom jejich kapitán. Hm škoda že nejsem příliš platný v boji. Kéž by tu byl otec. Povzdechnu si a připravím se na střet tím že chytnu kosu do bojového postavení. Navíc se připravím na použití Soru abych se rychle dostal na palubu až bude správný čas. |
| |
| Piráti se blíží Když se Joha začne radovat z toho ,že vidí zkutečné piráty ,začne se Thor od srdce smát, neb má velice podobný názor. To co pluje na tomhle voru je karikatura pirátů ne pirát. " takže piráti co rádi beru otroky jo?" zeptal se pro jistotu. " A vědí že jsme banda lenplů? Asi jo ale i tak po nás pujdou. No snad nečekají že jim pojedeme na proti." zašel do kuchyně a jal se zabezpečovat nože na záda si uvázal Bertu neb pokud chce s něčím umřít tak s Bertou po boku. Po zralé úvaze zasunul za pásek jednu z pánví a uschoval si i všechna míchatka co měl. " Předpokládám že tihle na oběd nejdou." pokud stihl dovařit tak bylo o další pytlíček jednohubek k uschování více. Pak konečně vyšel na palubu a sledoval jak se situace bude vyvíjet. A začal dost silně uvažovat o tom že by se pokusil jejich provizorní přístřešek urvat a udělal z něj stenu proti kulkám. |
| |
| Vor Když jsem povídal, nedočkal jsem se nějaké odpovědi. Stál jsem a s naprostým klidem jsem koukal na přibližující loď pirátů. Né, že bych měl takové odhodlání, abych si myslel, že je můžeme přemoci, i když se jejich loď zdála dost kvalitnější, než náš vor. Cítil jsem se ještě slabý, což se také potvrdilo na minulém ostrově, kde jsem pomocí své techniky ani nedokázal vyvést mariňáka z rovnováhy. Přece jen jsem byl pořád ostudný. Vytvořil jsem posádku a ani nemám dost sil, abych dokázal odrovnat dva mariňáky najednou. Proč jsem ty lidi tedy tahal do takového nebezpečí..... a proč se mi oni snaží pomoct.... Hmm? Hodím pohledem na Johu, která začne otáčet vor. Jelikož jsem stál na zádi, po otočení stojím nejdál od pirátů a ještě ke všemu zády k jejich přibližující se loď. H... h... hej! Aspoň něco řekni, zkazila jsi mi moje cool postavení! Zabručim a zaprskám směrem k ní, s rukama prohazujícími zuřivě ve vzduchu. Uklidním se a zjistím, že všichni členové teď stojí předemnou a jedeme vstříc lodi (i když já stejnak jako monument nad ostatními). Mezitím začne navigátor mluvit, což prokáže jeho další zkušenost, že je nejen dobrý navigátor, ale i dobře informovaný o nebezpečí, které na nás mohou čekat. V nějaké části jeho proslovu nasadím drsňácky zamračený výraz, dávajíc najevo, že mě něco zaujalo. I když to asi nebude vidět, když stojíte všichni předemnou. Rozhlížím se po posádce a sleduji jak jeden za druhým promlouvají. Všichni se chystají k boji. Odhodlaně, porazit své nepřátele.... tak proč? Já stojím úplně vzadu. Co se to sakra semnou děje!!? Zklopím hlavu k podlaze voru. Otočit vor proti nepříteli, snažit se ho porazit, to všechno jsem měl udělat já tak... sakra proč tu teď jen tak stojím. Zadívám se na Kazuma a hlasitě polknu Všichni pokládají svůj život v risk a pokládají mě za kapitána.... grr Klobouk mi hodí stín do očí a já pár dlouhými kroky přejdu přes vor. Přejdu kolem každého člena posádky, až nakonec zůstanu stát na přídi, tak že všichni mě vydíte zezadu. Zadívám se na loď a lehce přitom musím pozvednout hlavu. Hmm... je to dost vysoko, abych vyskočil úplně nahoru. Pronesu zcela vážně, nato, že měřím tolik. Hodím krátký pohled po Samaelovy a sleduji jak krátce vydechuje. Bojí se. Já jsem váš kapitán, že ano? Opět zcela vážně, načež odkloním pohled zpět na pirátskou loď. Mé ruce se promění v zaťaté pěsti. Všichni jste semnou vypluli na moře, všichni jste mi začli pomáhat..... i přesto jsem věděl, že na moři na nás číhá spousta nebezpečí. Povzdechnu si. Pět milion beli? PFF! Jestli takového chlápka nedokážu dostat, tak jaký by mělo smysl se plavit dál? Všechno co musím udělat je... jít... a nakopat mu zadek ne? Hlavou mi problikne můj útok pomocí Shockwave kempo na toho mariňáka, kterému jsem nic neudělal. Jsem slabý, přesto jsem rozhodnut. Půjdu tam sám! Prosu dostatečně nahlas. Jestli na té lodi bude velká posádka, zdržím je do té doby, než stačíte odplout pryč a jestli ne... zavolám vás. Jasné? Zadívám se na Thora Hej, koblížku, dej pozor na ty co neumí plavat. Řeknu pro jistotu, kdyby začli střílet dělem. Udělám dva kroky dozadu, načež se rozeběhnu a skočím přímo proti té pirátské lodi. (popřípadě dopadnu do vody a teprve pak doplavu k lodi) Svojí šavli zabodnu do stěny, abych se zachytil. Hned na to začnu šplhat na palubu nepřítelovy lodi. |
| |
| Vstříc záhubě Všimnu si, že se náš vor otáčí směrem k pirátům a za vinu to má Joha, která si vůbec neuvědomuje možné nebezpečí, které nás může čekat. ''Ts.'' Když Kazumo začne mluvit o tom, co to je za piráty a že své nepřátele berou jako otroky, tak si vzpomenu na svou sestru. Kdo ví, co s ní ti mariňáci za tu dobu udělali... na chvilku zavzpomínám na klidnou dobu, co jsem ještě žil na svým rodném ostrově, dokud tam nepřišli mariňáci. Dvakrát se zhluboka nadechnu, abych se uklidnil, protože s klidnější myslí se líp bojuje. Porozhlídnu se po ostatních, abych věděl jak jsou na tom. Samael se začíná připravovat na boj. Trošku se pousměju nad Thorovou poznámkou. Nakonec si všimnu kapitána který si není ničím jistý. Nedivím se, že má strach. Přece jen poprvé budeme bojovat. Když začne mluvit o tom, jak jsme vypluli na že to zvládne i sám. Jenže nevím jak ostatní, ale cítím v jeho hlase strach. ''Kapitáne!'' křiknu na něj, ve chvíli, kdy se chystá rozeběhnout. Pomalu k němu přejdu a podívám se mu do očí. Nadechnu se a velmi rychle ho udeřím pěstí do tváře. Díky tomu, že to byla nečekaná rána by se měl svalit na zem. Přejdu k němu a kleknu. ''To si říkáte kapitán?!'' začnu na něj řvát. ''Vždyť je vidět, že si sám nejste jistý!! Nějaký vaše 'utečte já se obětuju', z vás hrdinu neudělá! Když už jsme posádka, tak do toho musíme jít všichni a navzájem se podporovat, protože takhle by jste tam naběhl a zabili by vás a nás poté taky. začnu mluvit klidnějším hlasem. ''Ani já si nejsem jistý tím, že se dožiju dalšího dne, ale to je risk na tomhle moři a v téhle době.'' postavím se. ''Když se budem držet při sobě a bojovat s čistou myslí, tak je třeba porazíme.'' podám mu ruku, aby mohl vstát. ''No a pokud umřem, tak ty poslední dny byli zajímavý, takže nelituju, že jsem se k vám přidal kapitáne.'' položím mu ruku na rameno a zašklebím se. |
| |
| Piraňa Jakmile loď otočím s nadšením proběhnu dopředu (před kapitána :D) a začnu na ně bujaře mávat i když je zřejmé že sem ještě nedohlídnou. Páni! Skuteční piráti. A s odměnou! Joha se moc těší, určitě jsou hodně přátelští, že lidi berou do otroctví. je zřejmé že absolutně nevím co takové otroctví obnáší. Musí to bejt vzrůšo být otrok. Kapitáne! zatahám jej za nohavicu můžu k nim do otroctví? když pak kapitán začne svou řeč a všichni se připravují na bitvu, Joha to nechápe. Bojovat? proč s nima bojovat? Kdyť nám nic neudělali! Třeba si chtějí jen popovídat. No? to že jí nikdo nedokáže rozumě odpovědět tak aby to chápala jí velmi rmoutí. Ale tak když už se všichni chystají, Joha nebude pozadu a za chvíli už stojí na přídi s Mátou v ruce. Kapitáne? proč jste nás chtěl opustit? můj obličej nasvědčuje tomu že jsem z této situace zmatená. Stoupnu si tak těsně k němu až se téměř dotýkáme obličeji (při čemž stojím na špičkách) a můj výraz mluví o mikro naštvání. Tohle už Joha nechce od vás nikdy slyšet. Slibte jí to |
| |
| Blížící se bitva Fakt, že se vaše plavidlo otočilo směrem k pirátské lodi nepřekvapil jenom vás, ale patrně i piráty neb trvalo poněkud déle, než se ozval výstřel děla a vedle vaší lodi do vody šplouchla dělová koule. Okamžitě zastavte a sundejte plachtu. na to, že byli od vás ještě poměrně daleko, tak sto metrů byl hlas dotyčného slyšet zatraceně dobře. Odpor je marný, toto pirátská loď kapitána Bignose, když se vzdáte, vezmeme si jen cennosti a vás necháme na pokoji. chlápek který mluvil zněl poměrně důvěryhodně, jenže naneštěstí zrovna ten okamžik si váš kapitán vy. Vzhledem k tomu, že nemáte v podstatě čím by jste po nich stříleli, nemáte tak nějak moc na vybranou. Piráti po vás zatím nestřílí, proč by také měli? Mrtvoly se jako otroci dají prodat dost mizerně, takže vy si prozatím můžete důkladně prohlédnout jejich loď. Na délku měla o něco víc než váš vor, skoro k patnácti metrům, ovšem na výšku to byla poměrně slabota. Pouhý metr a půl vám napovídal, že podpalubí patrně čekat nemůžete. Když se loď přibližovala, můžete si všimnout, že plachty mají skasané stejně jako vy(pokud nemáte, tak vám je dali dolů dělem). Ozbrojená je pak třemi děli na každé straně, přičemž jedno je i na přídi(to kterým po vás stříleli). Co se osádky týče, zhruba deset chlapů stojí namačkaných na pravoboku(strana, kterou jsou k vám blíže), s mečí popřípadě pistolemi v rukou, zdá se, že ta desítka je kompletní posádka této lodi. Jedenáctý muž, od pohledu zhruba padesátiletý ochlasta s pivním mozolem a šedivými, prořídlými vlasy stál u kormidla. Podle obrovského, rudě oteklého nosu a láhve rumu, ze které právě pil se jednalo o kapitána. Poslední živé duše pak byli přikované v k sobě řetězy na zádi. Mohlo jich být asi pět. Tři ženy, jeden mladík a pak jakýsi tlustý chlapec. Odhoďte zbraně a vzdejte se. zavelel vám jeden z oněch deseti mužů, stál pěkně uprostřed a pistolí mířil na vašeho hudebníka. |
| |
| vor- tanec s ďáblem Loď nepřátel se blíží, když vedle nás přistane dělová koule tak se netvářím že bych si něčeho všiml. Ty se chceš zabít? Není to tak? Ne... chci přežít. Ale nekecej sám sobě. Chceš umřít od chvíle co si zabil Marcuse de Hallet. Netoužíš po ničem jiném než po smrti. A proč sem tedy utíkal pryč? Protože si zbabělec. Ano... to jsem. Tak proč teďka chceš udělat poslední blbost v životě? Protože jsou věci horší než smrt. Proto už se nebojím. Ne... nebudu se bát. Zemřu tak jak to po mě chtěl Markus než sem ho zradil. Na tváři se mi objeví mírný úsměv a začnu si něco broukat. Nevšímám si svých spolubojovníků. Jenom si tiše broukám a čím blíže je nepřátelská loď tím více přecházím z broukání do tichého zpěvu. Snažím se zpívat tak aby mě nikdo kdo neslyší vedle mě nemohl slyšet. "Stojím zde... bezmocný a nechaný napospas smrti. Zavřel sem své oči již tak dávno. Tak snadné najít zlo, tak těžké najít dobro. Již nemůžu zůstat déle. Ne ve světě zla. " Když je loď dost blízko abych viděl jak na mě jeden z nepřátel míří. Tak se na něj podívám s mírným úsměvem a pokračuji v tichém prozpěvování. "Řekni své sbohem, dnes tančíme s ďáblem. Neopovaž se dívat do jeho očí až dnes večer budeme tančit s ďáblem. " Olíznu si oschlé rty když se dívám do ústí zbraně která chce zmařit můj život. Otočím se na kapitána a zbytek posádky hlavou. Na tváří mám stále úsměv. "No... musím říct že ty čtyři dny s vámi byli fajn. Snad si to někdy zopakujeme." Poté se otočím opět na muže mířícího na mě. Raději smrt než patřit někomu jinému. Ne... nikdy... Postavím se do postoje pro soru a čepel mám na rameni. Čekám na jakoukoliv známku zaváhání. Pokud někdo udělá něco co by odvedlo pozornost nepřátel. Nebo pokud už by nepřítel po mě chtěl vystřelit tak provedu soru. Pokusím se to provést tak abych skončil někde mimo ně (předpokládám že přímo na pravoboku již není místo jinde než na zábradlí) nejlépe někde na přídi či na zádi. Nebo kamkoliv kde uvidím že mám šanci skočit. Pokusím se tak dostat na palubu. Pokud se mi podaří ocitnout na palubě provedu znovu rychle soru snažíc se dostat za nebo mezi nějakou větší skupinku a poté provedu svůj speciální útok kosou Vířivá smrt. Chytnu speciálně svojí kosu a provedu otočku na nohou a ještě protočím kosu v ruce nademnou v 360° okruhu. Díky čemuž bych měl zranit všechny jenž jsou v mém okolí. Pokud se mi podaří dostat na palubu začnu se smát. Šíleně a maniakálně smát. Pokud se mi podaří zasáhnout nepřítele začnu se smát ještě hlasitě a začnu sekat a bodat do nepřátel kolem mě. Pokud by mě v průběhu boje zranily ale stále bych byl schopen boje tak se pokouším alespoň jednoho nepřítele pouze omráčit druhou stranou zbraně. Snažím se držet tak abych v zádech neměl nepřítele a držel si je díky o dost delší zbrani než mají oni před sebou ale zároveň se snažím pohybovat ze strany na stranu a zhoršit jim tak šanci že mě zasáhnou pistolí. Když si všimnu že na mě někdo míří pokusím se ukročit/ uskočit do strany tak aby mě kryl někdo z jejich lidí. |
| |
| Moře a piráti Když po nás piráti vystřelí i když to bylo jen výstražný, vlny, které dělová koule způsobila s námi trochu zaházeli, což mě připravilo o rovnováhu a já skončila na zadku. „Au...“ Postěžuji si. Dívala jsem se, jak kapitán chtěl... co to chtěl udělat? Chtěl jim jít na proti a pokusit se jim zmalovat zadky? Naštěstí ho zastavili. Zase se zvednu a zadívám se na loď, tomu co onen kapitán Bognose říká se musím zasmát. „Cennosti? Jaké cennosti? Myslíte si, že kdybychom měli něco hodnotného tak se plavíme na voru!“ zavolám na ně na oplátku. Podívám se na Samaela, který říkal něco... co znělo jako loučení? „Počkej co to povídáš?“ chci si to ujasnit, ale zarazila jsem se, když se postavil nějak divně. K něčemu se chystal. |
| |
| komu se nelení tomu se zelení Né můj kufříček né! Joha ho nevydá! zakřičím a pevně chytnu svůj žlutý kufříček se samolepkou myši a tvářím se jako že pokoušu každého kdo se ho jen dotkne. Situace se přiostřuje a když je loď na dosah mé ruky, vezmu do jedné ruky Mátu a vystřelím svou ruku k pirátské lodi. S hlasitým Huááá se za ní přitáhnu na loď pirátů- přibližně někam kde je kapitán Bignose. Pak se před ním ukloním a spustím. Dobrý den. Johu moc těší vidět velkého piráta. I když je ošklivý. Tohle je Máta. Vezmete mě do otroctví prosím? |
| |
| Stretnutie Ako sa tá loď blíži porozmýšlam nad taktikou nakoľko od kapitána sa moc rozumného k boju nedozviem. Napadne ma niekoľko možných vecí avšak všertko závisí od počtu mužov na palubu no hlavne od ich výzbroje. Pre istotu vytiahnem katanu z puzdra a drzim ju v pravej ruke kým sa k nám blížia. ...to by šlo... ...niesú až tak vysoko... Prejde mi hlavou ked sú pri nás a potomsprávim krok dopredu aby som bol asi meter od konca plti pri nepriateľskom pravoboku. "Klud klud netreba stielat netreba násilie" Poviem to tónom ako by som bol vystrasený a pricom dvihnemlavú ruku pred seba a dlaňou ukázem k nim taktiež aj ruku z mečom "Už ho pokladám len preboha nestrielajťe" Pritom ako sa predklaňam, čo vyzérá ako by som chcel pomaly položiť moju katanu na plť avšak ľavu nohu dám pritom trochu dozadu, napnem svaly na tele avšak stále to pripomína pomalé kladenie meča na plť keď tu zrazu poviem kľudným hlasom Sora. Pričom spravím skok z rozbehom a odrazením sa od nášho zabradlia smerom na pravo od toho stredového týpka z pištolou. Katanu zovriem pevne v pravej ruke a pritomnatočím čepel smerom k protivníkom a mierne sa zaženiem. Ľavu rukou sa chytím Zábradlia lodi a moju nohu položim na palubu ich lodi. Stále som však z onkajšej strany zábradlia. Potom zaútočim so slovami. Hirameki dangeki Pričom sa snažim toho predomnou zasiahnuť a čiastočne pri nezablokovan´´i môjho seku tak čiastočne nechať prejsť tento sek tak aby zasiahol aj ďaľšieho piráta napravo od môjho cieľu. Následne sa odraziac od paluby nepirateľskej lode použijúc Soru skočim spät na našu palubu nakoľko jedno či sa útok podaril alebo nie zostavať na jednom miesťe tak blízko pištolí nieje moc dobré. Pri dopade na našu plť skúsim opäť vyhodnoťit situáciu a hlavňe som op§ť prichystaný využiť Soru v prípade ak na mna niekto zamieri pištol |
| |
| Hoj hoj hoj ať žije boj "Joha chce do otroctví jo.... hmm ale jo zní to pěkně jen ty železný naramky co to má v ceně by mě prostě neslušeli." dovolil si poznámku a pak se toho událo trochu moc na jednoho malého Thora. Hlavně fakt, že se měli vzdát ale hudebník a navi se rozhodli dostat na lod a začít to tam kosit. Problém byl v tom že thor uměl tak rychle maximálně pšoukat a to by v tomhle okamžiku bylo doslova prd platné. Místo toho radši zvedl ruce. " Oukej já se vzdávám neumím skákat, jen k vám navedu loď abych mohl nahoru jo?" doufal ,že budou natolik zaneprázdnění že po něm nebudou střílet a on bude moci s lodí dojet na úroveň nepřátelské kocábky. Pak když stál tak aby mohl vylézt se Thor podíval na nepřátelskou loď. " Ho konečně hodný sumo soupeř." řekl šeptem a už vrhl sůl vstříc lodi a pak pak se prostě pokusil vyškrabat nahoru pravda záměrně se zapřel tak aby zábradlí nevydrželo. Sice měli pár lidí na palubě ale všichni byli rychlýci co to zvládnou. |
| |
| Bitka na moři V momentě, kdy nám náš navigátor oznámí s kým máme tu čest, konečně vyštrachám jeho plakát s odměnou a zkřivím nad ním ret do docela vražedného úšklebku a je vidět, že moje nálada klesla na děsivou úroveň. Heleme se naň ho. Tak otrokář a násilník na ženy, jo? Tohle ti dám sežrat pod mým bičem ty jedno hnusný prase!... Copak kapitáne? Vy tam chcete jít sám?! Lakomče! Ale na druhou stranu se konečně začínáte chovat jak správném kapitán. Přijdu k Saigovi a odstrčím ho od kapitána. Posunky mu pak naznačím ať ho nechá a postavím se napravo od kapitána čelem k nepříteli, zatímco si za svou sukni zastrkávám obě pistole…Přiletí dělová koule, po ní se rozezní varovnej hlas, kterej nám nařizuje skasat plachtu, já se však ani nehnu a zůstavám stát na místě, jen zvednu trochu naležato ruce nahoru. Tahle loď bude mít maximálně kolem deseti lodí. Sice by mohla mít i víc, ale vzhledem k dělům budou mít dost střeliva a zásob, navíc nezapomínejme že tohle je otrokářská loď, což znamená, že víc jak 10-12 pirátů sotva bude na téhle lodi… Mezitím už k nám doplují a seřadí se jeden vedle druhého, pak následoval jejich odporném kapitán a nakonec několik zřejmě né zas tak starých otroků. Samael začne brebendit jak nějakej šílenec co se chystá zemřít. Docela mi tím vykouzlí úsměv a tváři, páč tím jasně dokazuje že ví do čeho jde a stejně necukce. Pravej chlap, jen kdyby se trochu víc oholil… Tak a už se to blíží, čí pak to bude poslední hodinka? Kdo z nás zkape a kdo skončí v řetězech? Sakra začínám myslet jak nějakej poeta, to se k barmance nehodí… ááá si děláš srandu ne? Kruci! Naše drahá technička, ač dokázala že její um je výjimečný jako její schopnosti, teď vyšoupnula kapitána z pozice nejhloupějšího člena posádky. Trvalo mi asi desetinu vteřiny se rozhodnout co udělat a tak jsem také učinila. Vytasila jsem ukryté pistole a z obou hned po zamíření vystřelila, jedna kulka patřila tlustému kapitánovi a druhá patřila nejbližšímu pirátovi s pistolí. Obě pistole jsem pak pustím, levou nohou vystřelím na dalšího s bouchačkou rankyaku, zatímco se díky tomu trochu nahnu na bok popadnu svůj bič a švihnu ho proti Joze tak, aby se jí omotal kolem těla. Po té ji se silou svého těla(udělám menší otočku s trupem na opačnou stranu než je) dostanu zpátky na náš vor a jednoduchým pohybem ji zbavím biče(pokud to nejde tak jej pustím). Pak vypustím další rankyaku na nejbližší protivníky a pokud se mi povedlo vyprostit bič začnu nepřátele s ním šlehat, hlavně na citlivá místa jako obličej nebo záda a kdyžtak některému ještě vyrvat pistoli z ruky, pokud ne držím se za Thorem a kreju mu záda(nebo spíš bojuji za jeho zády aby ho nepřekvapili ze slepého místa), přičemž používám série úderů, kopů a různé podlosti typu kopanců mezi nohy a vyškrábnutí očí… Při tom všem ze sebe vypouštím až démoní smích, zřejmně si tu bitku užívám |
| |
| Blížící se bitva Když mě všichni zastavíly, zmateně jsem se na ně zadíval. Jeli jsme na proudu, proti lodi nepřítele, která se rychle přibližovala. Co to sakra povídáš? Mohl jsem tam vlítnout a překvapit je! Teď je to zbytečný, grr Povzdychnu si, a zahledím se na Johu, která je celá zmatená u mě Neopouštím vás, jen jsem je chtěl trošku probouchnout. Naznačím rukou ve vzduchu pár úderů, načež se ozve rána z děla a vor se zatřese. Johu, zkasej plachty! Zavelím zkrze zaťaté zuby. Loď nepřítele už je přímo před námi. Hh? Otočím pohled na piráty a projedu si je pohledem, který skončím upřen na nebožáky v zadní části. Když vydím, že na mířili, na Samaela, bez rozmýšlení si stoupnu před něj a zamračím se. Rukou přitom volně do strany s rozevřenou dlaní. Najednou vydím jak Joha vystřeluje svou železnou ruku, navzdory tomu, že měla skasat plachtu. S naštvaný výrazem jí chytím v letu (tu její létající ruku) levou rukou a mrsknu jí spátky proti ní, čímž způsobím, že Joha odletí kousek do zadu a zarazí se nejspíš do Thorova břicha, který se chystal něco udělat. (popřípadě někoho smete) Co to děláš! To je nebezpečné Zařvu na ní tónem, jakým by asi řval otec na svou dceru, kdyby dělala něco, co nemá. Otočím se proti pirátům a jedním dlouhým skokem přímo proti tomu s puškou se přemístím proti nim. Já první! Pronesu a dřív než stačí kdokoliv jiný vyrazit... Shockwave kempo: Air Bulleto! Zařvu a jak letím, namířím pěstí proti tomu co drží pušku. Když dopadám, vrazím mu a snažím se ho zatlačit vahou až k zemi. Pokuď se mi to podaří, stojím na nepřítelově lodi, zřejmě i s dírou po kulkách. Panther D. Paulie. Představím se a rozeběhnu se k té velké skupince lidí načež na ně namířím pěst Shockwave kempo: Shockwave! (otřes) Kolem mé ruky se zhmotní kruh točícího se vzduchu, který se následně rozletí všemi směry a zraní větší skupinu lidí. Teprve poté útočí nejspíše ostatní. |
| |
| Bitva Při prvním výstřelu z nepřítelova děla, se ani nesnažím reagovat. ''Ts.'' utrousím si pro sebe. Samael si mluví něco pro sebe a pak se s námi jakoby rozloučí. ''Pche.'' Kdybys tak věděl, co znamená zemřít. Mezitím, co většina už bojuje a naše plavidla se ocitnou u sebe, já stále zůstávám stále na voru. Nepotřebuju se hnedka zapo- zaseknu se v půlce myšlenky když nějaký nepřítel zakřičí 'slečinko'. Je velmi pravděpodobné, že to slovo nebylo mířeno na mě, ale to už je jedno. ''S-s-sl...'' začnu se třást a koktat. ''Slečinko?!'' zařvu, výraz se ihned změní a vycením zuby jak nějaký hladový vlk. Přikrčím se a ihned se odrazím. Naše zábradlí použiji jako odrazový můstek a pokusím se doskočit na zábradlí pirátů. Pokud se mi to nepodaří zachytím se se okraje a vyškrábu se na zábradlí. Pokud proti mě stojí nepřítel ať už zády nebo čelem, na tom nezáleží. Přikrčím se, se šílenným výrazem na tváři zašeptám ''Toro nagashi.'' a odrazím se od okraje zábradlí. Neskáču přímo na nepřátele a vedle za něj. Kosu držím jen v jedné natáhlé ruce a je na té straně, na které je nepřítel. Celou kosu držím tak, aby byla napůl vodorovně. Čepel je na úrovni ramene a zahnutí je natočeno na druhou než jsem já, takže když 'proletím' kolem nepřítele, tak by ho měla čepel zasáhnout do krku a setnout hlavu. Při dopadu udělám kotoul a ihned se postavím. ''Há?! Kdo, že řek, že jsem slečinka?! začnu mluvit s úplně jiným hlasem, než kterým jsem mluvil doteď. Olíznu si kosu od krve a vyhledám nejbližšího nepřítele. Při každém útoku se snažím nepříteli useknout nohy a poté ruce. Pokud se mi to podaří a nepřítel leží na zemi a není dál schopní boje, tak mu vrazím opačný konec své kosy do oka. Zasměji se a dál pokračuji v masakrování nepřátel. Současně mi je také jedno, jestli řežu nepřítele nebo spojence. V tomto stavu to nerozeznám Pokud mě někdo zasáhne, nebo zraní a nejedná se o velké zranění, tak pokračuji stále v boji a pokouším se už víc krýt. |
| |
| Bitva-zhodnocení Kapitánovi se bez větších problémů podařilo zachytit ruku Johy a hodit rychlým trhnutím vlastní paže ji shodit zpět na palubu, ovšem to byla asi tak poslední jednoduchá věc, která se udála. Když pirát viděl, směrem k nim letící ocelovou ruku, tak se lekl a vystřelil. Původně mířil na hudebníkovu hlavu, takže to kapitán schytal do hrudi. Pneumotorax bývá obvykle docela svinstvo, ale nevypadá to, že by průstřel plíce zatím vašemu adrenalinem nadopovanému kapitánovi nějak zvláště vadil. Hned vzápětí po onom výstřelu vystartoval kapitán, hudebník, Saigo a navigátor přímo na palubu nepřátelské lodi. Jakožto rychle se pohybující tělesa byli okamžitě v zaměřovači zbylých dvou střelců. Jeden z nich vystřelil po navigátorovi, ale vzhledem k jeho překvapující(no jo i vás to překvapilo) rychlosti minul a kulka narazila do vašeho voru(nic moc poškození neudělala). Na druhou stranu chlápek mířící po nejen normální rychlostí skákajícím, ale i zatraceně velkém kapitánovi zasáhl a váš velitel to schytal tentokrát z boku do stehna. I tak ale dokázal z bezprostřední blízkosti trefit prvního střelce pomocí své techniky. Tentokrát se ukázala podstatně účinnější než to co použil na mariňáka z dálky. Takhle pěkně z blízka jeho pěst rozlámala střelci žebra a poslala ho vzduchem přes celou loď. Abychom ale nebyli jen u kapitána, ostatní se také činili. Kazumo tak nějak „mimochodem“ přesekl na dvě úhledné poloviny piráta, který stál hned vedle prvního střelce a Samael svým útokem vyřadil z boje hned dva soupeře zároveň předtím, než jeho kosu zablokoval duchapřítomný pirát svým mečem. Následovali další dva výstřely, tentokrát však z vaší strany(Yama si odečte 2 kulky). První z nich trefila kormidlo před kapitánem, druhá do hrudi jednoho ze zbývajících střelců. Vzhledem k tomu že padl do vody asi neměl takovou výdrž jako váš kapitán. Následné Rankyaku už však takový úspěch nesklidilo, vlastně bylo asi tak účinné jako kapitánův pokus sejmout na dálku mariňáka v přístavu. Na stejné straně jako Yama pak řádil ještě Saigo, který se svou kosou rozsekl na půl dalšího neopatrného piráta předtím, než se musel urychleně krýt svou zbraní, aby mu šavle dalšího nerozpoltila hlavu. V ten samý moment se pak nepřátelská loď lehce nahnula směrem k vašemu voru, ozvalo se prasknutí a zábradlí na pravoboku se urvalo, to zrovna váš lodní kuchař asi zkoušel jeho pevnost, ovšem ať úmyslně nebo ne, zachránil tím život kapitána, kterého se zrovna snažil od kormidla střelit Bignose. Takhle šla kulka místo do hlavy naprosto vedle, i tak to ale stačilo na to, aby přerušil kapitánův útok a připomněl mu, kolik průstřelů už to vlastně na sobě má. HAAAAAAAAAAA CO SI TO DOVOLUJETE, CO SI TO DOVOLUJETE VY ŠPINAVÍ OTROCI ÚTOČIT NA MOJI, MOJI KRÁSNOU LODIČKU? řval na vás hystericky kapitán, když házel pistoli na palubu a tasil svou rezavou šavli. Na ně chlapi, rozsekejte JE! ač z počátku překvapeni, začali se piráti přeskupovat a svými zbraněmi(šavle) útočit na váš tým naloděný na jejich lodi. Očividně jim moc nevadilo, že jste prvním útokem vyřadili polovinu jejich bojové síly. (Současný stav vy: 8 bojeschopných, nepřítel: 5 bojeschopných) |
| |
| Nepřítelova loď Stojím zvysoka na nepřátelské lodi, se zaťatými pěstmi a zhluboka oddechuji. Né že bych to přeháněl, ale dvě kulky jsou i pro člověka mého vzrůstu těžkým kalibrem. V momentě když se zhoupne loď, já se soustředil na to, abych pořádně dýchal (prolítající kulku zaslechnu u svého ucha)..... špatně došlápnu a podlomí se mi jedna noha, načež se svalím na koleno a zapřu se se dlaněma o palubu lodě. Z čela mi ukápne pár kapek potu. Pohledem sjedu po Thorovy. Knedlíčku? Pronesu zoufale, se stejně zoufalým výrazem se zahledím směrem na bojující skupinku a na formující se piráty. Moje odhodlanost začíná zlehka klesat, s tíhou mého zranění... Smysly my nachvilku vynechají, jsem kousek dál od toho nepřátelského kapitána a od té bitvy. Můj pohled se však úpírá směrem k němu.... přes něj.... na vysící a vyprahle zmučené otroky. ... proč pořád žvaníš o tom, že chceš být pirátem Pauile. Podívej se na sebe, si jen cirkusový klaun, s takovou výškou se do tebe ztrefí i nemluvně! Na vodě by se do tebe trefilo i nemluvně... Proběhne mi hlavou myšlenka. P... p... prosím uteč...... WILLIAME! tiše si oddechnu a očkem se zahledím na Johu. Kapitáne? proč jste nás chtěl opustit? |
| |
| Bitva Vykulím oči, když vidím, jak se většina z naší posádky vrhá vpřed a chtějí bojovat. Vyjeknu, když vidím, jak kapitána zasáhla kulka, trochu s ním trhla, ale jeho setrvačnost to nezastavilo. Viděla jsem krev. Sakra! Sakra! Sakrasakrasakra! Jedna kulka zasáhla vor blízko mě, odskočila jsem stranou. Není to tak, že bych byla srab. Přidala bych se do boje, ale po odhadnutí vzdálenosti mezi vorem a lodí jsem chytře usoudila, že bych tam nedoskočila. Ať jsem zvažovala jakoukoliv možnost, vždy bych skončila ve vodě. A tak mi nezbývalo než zůstat na voru a pokud možno nenechat se zasáhnout zbloudilou kulkou. Až když byla pirátská loď dost blízkou, jsem mohla přelézt na loď a jít posádce pomoci. Zvětšila jsem si pěsti a vrhla jsem se na prvního nepřítele v blízkosti, připravená se ztenčit v případě, kdyby po mě někdo vystřelil. |
| |
| Pl`t Po úspešnom prvom údere jak z mojej strany tak zo strany ostatných sa trochu pousmejem. No keď vidím že prekvapenie skončilo a Bignosovi piráti sa začinajú aktívne brániť dojde mi že to musíme čo najskôr ukončiť aby na našej strane neboli ďalšie zranenia. ...musim sundať Bignosa... ...hm je to známy pirát... ...pokial sa bude predlžovať boj tak to bude pre nás čoraz horšie... Otočim sa smerom k Zanin a poviem tichšie aby to v tom hurhaji počula len ona. "Zanin kryj ma prosimťa. Skúsim zneutralizovať Bignosa snáď sa ostatný vzdajú." Následne sa prichystám opätovne skočiť na loď hneď ako Zanin potvrdí že ma bude kryť respektíve len čo si prichystá svoje pištole |
| |
| bitva Když mě kapitán stáhne zpátky a odletím kousek dál od naší lodi, velmi nadávám a zuřím. Ale pak mé oči zpozorují že byl díky tomuto zásahu kapitán trefen. Ještě za letu ve vzduchu zavrčím jako nakopnutá kočka a přistanu na všech čtyřech. Abych se nesunula dál po lodi musela jsem se zaklínit železnou prackou o vor a seškrábla jsem trochu dřeva, ale zbrzdilo to mou dráhu letu. Pomohla mi i váha Máty. Téměř okamžitě se zapírám nohou o vor a skáču směr nepřátelský kapitán. Ve vzduchu vystřelím svou paži k němu(abych urychlila svůj posun) jak jsem to prve měla v úmyslu, ale rozhodně né kvůli poznávacímu potřesení rukou. nikdo nebude střílet do Johy přátel, ošklivý piráte! zaječím a jak tak mířím k němu druhou rukou kde držím Mátu se široce rozmachuji Saigo kaku (čili dvě techniky téměř naráz) |
| |
| Výpomoc, hurá ke kapitánovi Kapitán naštěstí zastaví tu pomatenou Johu, ale schytá za to kulku, kterou kupodivu ani neregistruje. Po té však nastává náš protiútok v podobě kapitána, Saigi, Kazumi a Samaela, kteří zlikvidovali 5 pirátů svým útokem než je někdo stopnul nebo se přesunuli. Sama jsem se pak přidala výstřely z mých pistolí. Jedna kulka trefila jednoho z nepřátel do hrudi, ale druhá trefila jen kormidlo, rychlejsem tedy ještě zkusila své rankyaku, ale vzdálenost mezi námi byla moc velká nebo jsem ho neudělal pořádně, takže se pirát jenom trochu vyklonil z postoje. Thor se pak ještě postaral o zpřístupnění nepřátelské lodě, což mimořádně naštvalo Bignoseho. Ksakru! Musím víc trénovat. Jak střelbu tak tu techniku… Hehe pěkně Thore, jen s nimi zahoupej. Ó jakej nádhrnej hlas máte pane Bignose, s chutí si jej poslechnu až vás budu bičovat i se zbytkem vaší posádky za všechny otrokyně co jste měl… Hmmm? Co chceš Kazumo? Dobře to by… Kapitán! Mezitím mi Kazumo začal šeptat svůj návrch, mezitím se náš kapitán ale vyskytl v nebezpečí, takže jsem mu musela okamžitě na pomoc. Pistole zastrčím za sukni aby mi nezavazeli v pohybu, rozběhnu se a vyskočím na jejich loď(Thora při tom použiji jako odrazoví můstek) a připravím si bič. Johu jsem zaregistrovala až po rozběhu, ale zastavovat s mi jí vůbec nechtělo Kruci, kapitán… Fajn udělám ti cestu ale rychle! Thore promiň a běž pak pomoct Alex, aby se mohla postarat o kapitána. Ve výskoku použiji svůj bič, abych znemožnila jednomu z pirátů, co nejvíc blokoval cestu ke kapitánovi Bignose(kvůli tomu jsem i vyskočila abych měla nějaký přehled), použít svou šavli tím, že jsem mu omotala ruku bičem s jeho tělem(záleží kde bylo jeho zápěstí blíž k čemu, takže jsem mu ho mohla domotat s druhým koncem ruky, krkem nebo klidně nohou). Bič následně přitáhnu škubnutím k sobě a použiji rankyaku z těsné blízkosti, tak abych si nepoškodila bič. Pokud bylo opět nefunkční nebo nedostatečně účinné použiji sérii kopanců. |
| |
| Boj ''Ahahahaha...'' zasměji se v okamžiku, když půlím neopatrného piráta na dvě půlky. V mém štěstí se vyhnu útoku, který byl mířen na mou hlavu. ''Nebo jsi to byl snad ty, kdo měl nazval slečinkou?! Při přetlačování zaberu a silou odstčím útočníka. Mezitím co zavrávorá, si kleknu a natáhnu nohu a s menší otočkou mu podrazím nohy. Díky tomu by měl spadnout. Rychle se postavím, rozmáchnu se kosou a přejedu rychle kosou po palubě až ke krku a rázem ji přeseknu. Pokud se pirát pokusí odkulit, nebo nějak jinak vyhnout, tak se mu pokusím na nekrytou část a posléze ho dodělat. V Případě, že zabiji protivníka, tak olíznu svou kosu a zašklebím se. ''Chuť krve je dnes obzvlášť skvělá.'' řeknu si pro sebe a znovu udělám jakýsi šílený výraz, který naznačuje mou touhu po krvi. ''Pandemonium!'' zařvu a následně se mi mysl naprosto zatemní a zaplní se slovy To oni za to můžou. Jistě mají něco společného s únosem Haru. Nezaslouží si žít. Zasluhují si jen bolestivou smrt! Nevidím celé postavy, ale víceméně jen siluety, díky tomu se více soustředím na určitou končetinu kterou chci přeseknout. Bohužel v tomhle stavu nerozeznám jestli útočím na nepřítele, nebo spojence. Ihned si začnu vyhledávat dalšího bojovníka. Způsob boje je stále stejný. Pokusíme se odřezat končetiny a následně protivníkovi uříznou hlavu, nebo zapíchnout opačný konec kosy do nepřítelova oka. Stále míň a míň dokážu rozeznat nepřítele od spojence. S přibýváním krve, kterou proliji, nebo mě někdo zraní, tak se má agresivita stále zvětšuje. |
| |
| boj Když sem dopadl na palubu očividně nezraněn tak sem se tomu chtěl podivit. Bohužel v průběhu boje se mi na to nedopřával čas ani myšlenky. Když moje kose páře břicha dvou pirátů tak vzduch kolem mě prosytí pach krve a stolice. Třetí pirát očividně nebyl připravený ještě zemřít. Na mé tváři je široký úsměv. Když mě nepřítel zablokoval tak udělám pár kroků dozadu abych získal prostor. Pokud vidím blízko sebe kapitána a mám k němu volnou cestu pokusím se k němu dostat pomocí Soru a zaútočit na něj díky prudkému útoku. Pokud bych byl v průběhu útoku na kapitána zraněn trochu vážně tak naznačím útok zeshora ale když bude chtít blokovat úder pustím zbraň. Skočím na něj a pořádně ho obejmu rukama. Je mi jedno že jestli je silnější nebo jestli mě zraňuje dál. Jelikož začnu používat Oko za oko. Pokud ale je moje cesta blokována, či je příliš daleko tak se na to vykašlu a snažím se udržet si od těla piráty v mém okolí. Snažím se využívat délky zbraně a útočit hlavně body místo pomalými seky. Pokud bych viděl něčí záda tak okamžitě zaútočím. Dávám si opět pozor aby mě nikdo nepřekvapil do zad a snažím se likvidovat nepřátele účinně, či pokud je poblíž někdo z mých spolubojovníků tak na sebe nalákat pozornost aby ho mohl snadno zlikvidovat. |
| |
| Boj Zábradlí pod jeho vahou křuplo a loď se zhoupla zpátky, on sám se vrátil trochu nedobrovolně na palubu voru a nejspíš s ním také trochu zakýval. Ani si nevšiml výstřelů ,které šli na kapitána. Avšak když uctili pohled vlastního kapitána na své osobě musel nějak reagovat. " Buchto?" řekl trochu vyplašeně když viděl že má v sobě kapitán víc děr než by měl mít a že z něj teče krve jako z sudu pivo ze sudu na Oktobrfestu. Zmateně se rozhlížel po Alex naštěstí jí spatřil jak běží jeho směrem , neb on byl v místech kde bylo možné na loď vylézt. Jenže jak to vypadalo řítila se Alex úplně jinám než pomoc kapitánovy. Přikrčil se ( a nejspíše v té době posloužil jako odrazoví můstek) a pokusil se zachytit útočící doktorku a celkem drsně s ní praštit zpátky na vor ke kapitánovy. Pokud se mu to podařilo řekl jen naštvaným hlasem. " Doktor má léčit né se snažit zabít." pak by se pokusil jen znovu dostat na loď tedy využít toho až se kývnutím vrátí a zkusit se nalodit. Pokud ovšem Alex nechytil vzdal i fakt ,že by ho slyšela bojové šílenství je zlá věc a proto sundal svou zástěru a zkusil jí aspoň položit kapitánovi na ránu a přimáčknout nevěděl jestli dělá dobře nebo ne ale aspoň něco. |
| |
| Potýčka Vidím ako sa Zanin tiež rozbehne smerom k lodi. ...to by mohlo stačiť... ...tak a teraz je čas začať tancovať... ...Bignoss aspon uvidí moju svojskú verziu Quickstepu... pousmejem sa, zovriem katanu pevne v ruke, opäť sa prichystám vyštartovať a potom opäť použijem Soru na to, aby som sa dostal na loď. Keďže je teraz večina nepriaťelov zanepráznená našou presilou využijem ešte razSoru aby som sa vyhol potýčke s pirátmy a išiel čo najbližšie k Bignosovi. Potom použijem Soru aby som bol meter pred Bignosom a kneď nato opäť Soru doprava, čim tý čo chcú zamieriť na mňa pištolov musia furt meniť smer. Aj keď je moja Sora len rýchlejši skok skákanie po palube sem a tam je dosť neprijemné predovšetkým pre nepriaťeľov nakoľko ich to môže lahšie zmiesť, nakoľko nevedia či ich právwe v tej chvíľi nečaká útok. Aj napriek tomu po tom ako som spred kapitána skočil doprava sa počas skoku napriahnem mojou katanou tak aby som mohol zaútočiť a hned pri dopade prevediem znovu Hirameki dangeki na tak že mierim na bignosovu ruku s mečom aby som mu ju prinajlepšom uťal. Taktiež posúvam počas seku moju ľavú nohu trochu dozadu aby som v prípade potreby mohol uskočiť použiťim Sory v prípade útoku zo strany Bignosa alebo jeho kumpánov. |
| |
| Bor – boj – au! Chtěla jsem pomoci ostatním, ale než jsem se na loď dostala, něco mě pěkně tvrdě stáhlo zpátky na vor. Rozplácla jsem se a vyrazila si dech. Chvíli jsem omámeně seděla na zadku a udiveně mrkala. Podívám se na Thora, který mě poučoval o mých povinnostech. „Chtěla jsem pomoct ostatním.“ Bráním se, ale pak si všimnu kapitána. „Sakra...“ vyskočím na nohy a popadnu svou brašnu. Ještě před chvílí se čile hýbal... myslela jsem, že jeho zranění nejsou tak hrozná, když bojoval. Chvíli se na něj nedívám a už je to s ním takhle špatné. Prohlédnu si kapitána. „Thore. Potřebuji aby jsi mě a kapitána chránil, aby nás nikdo neotravoval. Tohle bude na delší chvíli.“ Řekla jsem vážně a vytáhla gumové rukavice. Nasadila jsem si je, vytáhla nůžky a rostřihla jsem mu látku oblečení u ran. Měla jsem obavy, že budu muset provést operaci. |
| |
| Bignossova loď Klečím na koleni a těžce oddechuji. Z čela mi stékají kapky potu, které tiše dopadají na palubu loďe. Dívám se jak všichni zběsile útočí a vzduchem létaji kapky krve. Všichni jsou velmi silní a všichni mají nějaké silné bojové schopnosti. Dokonce stíhám pozorovat i soru pohyby, bez větších problémů. Nachvilku pohlédnu na Saiga a poté zklopím hlavu pohledem k palubě. Kapitán... Řeknu si pro sebe tiše a náhle ke mě přijde Alex a Thor, který se mi snaží něco udělat s krví co mi vytéká z hrudníku, zřejmě mu to , ale moc nejde, a tak k tomu pustí Alex, která mi okamžitě roztrhá všechny vrstvy oblečení, čímž odhalí mojí vypracovanou hruď, kde je mám v pravém prsním svalu díru velikosti ořechu, z které mi teče krev proudem. Oni opravdu bojují, že? Pronesu k Alex, i když pohled mám upřený kamsi k zemi. Náhle na to, zakašlu a vyprsknu trochu krev na palubu. V celém svém životě, jsem tvrdě trénoval, ale přesto jsem vždy skončil tak, že mě museli druzí ochraňovat. Pozvednu pohled k doktorce a zatvářím se trochu zoufale. Pokaždé to naplňovalo moje srdce zoufalstvím, ale pak najednou.... Zadívám se na bojující skupinku ... jste se objevily vy. Parta lidí na neznámém ostrově. Všichni jste mi pomohli a ... a dokonce jsme se spolu plavily... já vím, byly to jen čtyři dny... ale přece... já nevím... cítil jsem se zase živý, potřebný. Byl jsem šťastný. Zadívám se Alex do očí. Už jenom to mě dělalo silnější, věděl jsem, že konečně mám nějaké přátele. Zatnu zuby a vzpomenu si na to, jak jsem říkal, že chci jít proti Bignossovy sám. Pak, ale najednou... já... já vás chtěl jen chránit.... tak proč zase to dopadlo tak, že všichni bojují za mě a já jsem tady vzadu a krvácím? Popadnu se rukou za hlavu, abych si promnul obličej, načež se zadívám na Alex. Prosím, já nechci, aby se někomu něco stalo! Velmi zoufale zírám na doktorku a z hrudi mi vytéká krev. Jestli se někomu něco stane, tak ty..... ty jsi doktorka.... ty.... Nevim jak to říct, přičem se jí dívám přes rameno, jak všichni bojují. |
| |
| Zákrok Zadívám se na Kapitána, který se mě na něco zeptal. „Ano bojují.“ Odpovím a tlakem rukou ho nutím, aby si sedl. Začal mi povívat o tom jak ho trápí, že není silnější. Dotlačím ho do sedu a teď se ho snažím donutit lehnout. „Tak to není. Jsi silný. Ale nesmíš se hned tak vrhat do nebezpečí. Proto tě střelili a nebýt toho zranění, tak by jsi si s nimi jistě poradil.“ Řekla jsem, abych ho povzbudila. „Navíc... teď jsme parta. Máme se chránit všichni navzájem.“ Hmm... nakonec nebude tak špatnej. Sice se chová někdy dost hloupě a neuváženě, ale myslí to dobře. „Hele teď tě musím ošetřit. Tak buď klidný.“ Požádám ho a sáhnu mu na krk, kde ho palcem a ukazováčkem stisknu v místě klíční kosti a tepnou. Najednou Kapitán necítil tělo. Sice vnímal, ale nemohl se hýbat. Byl to jeden menší trik jak neškodně znehybnit nepřítele, ale dalo se to využít i jako anestetikum. Vybalila jsem celé své nádobíčko a začala ho pečlivě prohlížet. Netrvalo to a zjistila jsem, že mu kulka zasáhla plíci. Pneumotorax levé plíce. Sakra. Takže budu muset operovat. První jsem mu musela vyjmout kulku z nohy a zastavit krvácení, při operaci bude hodně krvácet a spolu s tímhle bych nerada aby mi vykrvácel. „Kapitáne kdyby jste začínal něco cítit tak řekněte... a mezitím... se raději nedívejte.“ Požádám ho, aby zavřel oči. Asi by nerad koukal na to, jak ho operuji. Polkla jsem.... nikdy jsem nepracovala v takhle mizerných podmínkách. První jsem použila dezinfekci na kůži kolem rány. Nasadila jsem si roušku. Skalpel, který jsem přiložila k ráně. Moje ruka byla klidná, musela být. Srdce mi bubnovalo v krku a ve spáncích, najednou jsem nic neslyšela, všude ticho. Neviděla jsem ani nic jiného než díru po kulce, tak moc jsem se začala soustředit na svou práci. Provedla jsem řez, propracovala jsem se skrz pracovala jsem rychle a precizně. Našla jsem kulku a dostala ji ven, dostala jsem vzduch z plíce a napravila škody. Tohle ho bude ještě dlouho bolet... snad bude mít dost rozumu a bude se šetřit. Jestli se hned bude vrhat do boje... tak ho to zabije. Začala jsem ránu uzavírat... nakonec jsem ránu zašila, další dezinfekce a ránu jsem mu obvázala. Rukavice jsem měla úplně zakrvácené a teprve teď jsem si dovolila se roztřeseně nadechnout a oklepat se, abych setřásla ze sebe ten tlak. Nakloním se nad kapitánem, aby mi viděl do tváře. „Budeš v pořádku. Jen se nesmíš nějakou dobu namáhat. Zranění bylo docela vážné. Takže přinejmenším týden si poležíš a další týden žádná fyzická námaha.“ Pousměji se. „Jinak neměj strach. Cit do těla se ti vrátí do hodiny. Ale budeš muset užívat utěšující léky. Pár dní tě to bude pořádně bolet.“ Řeknu už lítostivě. |
| |
| Tohle je komplikovaný jak čínskej manuál... Váš boj se začal vyvíjet poněkud nepříznivým způsobem pro vaše maličkosti. Nechat doktorku chráněnou jenom obříkem se ukázalo zatraceně netaktické neboť kapitán nebyl bojeschopný, doktorka se o něj starala a v okamžiku kdy obříka oblíčila čtveřice pirátů s meči, kteří na něj každý z jedné strany útočili(chlápek vepředu bodá na břicho, chlápek v levo seká na stehno, v pravo ta paži, o tom v zadu ani neví). Zároveň se pak do značných problémů dostala i Zain, která sice svým Rankyaku rozdrtila hrudní koš svému nepříteli, ale na druhou stranu ji v ten samý okamžik napadl nepříčetně se tvářící Saigo. Jen tak tak stihla uskočit stranou, takže místo aby přišla o ruku, vysloužila si jen dlouhý krvavý šrám na paži. Co se útoků na kapitána týče, ukázalo se, že starej tlusťoch je nepříjemě nebezpečný soupeř, mnohem zkušenější v boji než jeho podřízení. Když Joha vystřelila svou ruku aby ji použila jako rychlé přibližovadlo, popadl ji svou volnou pažía rychlým trhnutím s ní praštil o Samaela, se kterým se proletěla po palubě a zasekla se o protější, neutržené zábradlí. Hned na to pak na něj zaútočil Kazumo svou technikou, kterou mu však Big nose zablokoval rychlým pohybem meče. Co si to dovoujete, UMŘI, UMŘI, UMŘI s tím jak řval pustil ruku Johy, chytil meč do obou rukou a začal zuřivě sekat mečem proti Kazumovi. Může se to zdát jako hloupá taktika ale s jeho vahou a překvapivou rychlostí měl Kazumo co dělat aby všechny útoky pokryl. |
| |
| Bignossova loď Mezitím co Samael a Joha leží kdesi stranou, co Kazumo, je těžce zaměstnán smradlavým a tlustým pirátem Bignossem, co Thor je obklíčen třemi viditelnými chlápky naráz... já klečím na jednom koleně, neschopen pohnout svým tělem. Doktorce jde léčba celkem rychle, jelikož jako polní medik, vynechává veškeré postranní procedůry. I když jí nevyčítám, že mě začala léčit. Mohla s tím počkat do konce souboje, aby nebyla tak zranitelná. Parta? Pronesu na zaujatou doktorku a lehce se usmějí je to už delší doba, co jsem něco takového slyšel. Následně vyplyvnu krev. Během hodiny? Řeknu si pro sebe tiše a tak nějak se nad tím zamyslím, když klečím na koleni, já dvoumetrový chlap uprostřed krvavé bitvy, neschopen se bránit. B.. budhho, za tebou! Zvolám na něj vydešené a pokynu na doktorku. Sám je nezvládne, běžte.... zašít mi to můžete po tom! Řeknu jí a nevěřícně se zahledím na Kazuma, bojujícího s kapitánem. Samaely, rychle. Pomoz Kazumovy! |
| |
| Bignossova loď Bitva je v plném proudu. Na tváři mám široký úsměv když se snažím zaútočit na přátelského kapitána. Kapitán si mě od těla ale drží poměrně snadno silnými útoky. Chystám se vyrazit do proti útoku když v tom mě něco poměrně silně udeří. Na chvíli se mi zatmí před očima a s nádherným placákem na záda se zřítím na palubu. Naštěstí rána do zad mě probrala z šoku který sem získal díky "facce" od Johy. Otevřu oči a rychle se posadím. Rozhlédnu se kolem sebe ale zdá se že všichni nepřátelé mají starosti jinde. Otřu si z úst krev a odplivnu si na palubu. Pevně sevřu pěst kolem násady mé kosy. Jak nasakané ryby hozené do moře žraloků. Sakra vždyť si s náma celou dobu jenom hrajou. Nemám žádnou šanci. Sakra! Co se to se mnou stalo? Kdyby tady tak byl můj otec. Vidím jak Bigos útočí na osamoceného Kazuma a já se kousnu do rtu. Kapitán něco řve o tom že mu mám pomoc a já mám hroznou chuť ukázat mu prostředníček. Asi se tady opaluju ty *****. Sakra! Musím něco vymyslet. Okamžitě se začnu dívat kolem sebe. Hledám nějakou pistoli která by byla nabitá a blízko. Přeci jenom na palubě už se pár mrtvých nepřátel válí a ne všichni vystřelili. Rozhlížím se ale nic. V hlavě se mi spustí další příval nadávek. Zvednu se na nohy a prohlídnu si situaci. Když si všimnu že boj se rozdělil na tři skupinky tak přestanu váhat a pomocí soru rychle přeběhnu podél paluby abych se dostal kolem našeho šíleného bojovníka, zatímco jsou nepřátelé zaměstnáni kuchařem a rychle doběhnu do zad nepřátelského kapitána. Teď nebo nikdy! Zatímco útočí na Kazumu tak k němu přijdu zezadu a pokusím se ho pomocí prudkého úderu probodnout v oblasti ledvin abych nemusel jít skrze žebra. Ať už se mi to povede nebo ne prostě stáhnu zbraň o něco zpátky a přetočím zbraň nad hlavou tak abych prošel celý kruh a získal tak co největší setrvačnost do zbraně a pokusím se udeřit na krk. Pokud stále neumřel tak prostě útočím dokud mi něco nezablokuje čepel. Snažím se střídat body do zad s šikmými seky přes záda a co nejsilnějšími údery ze strany na krk abych oddělil hlavu. |
| |
| vřava cesta má je velmi rychle ukončena když mě Bignose mrští na Samaela a spoelčně se sklouzneme po voru. nebýt jeho, asi ybch si zadřela tříšku. Au prohlásím a drápu se na nohy kdyby mě kapitán hned na začátku nestrhl měla jsem šanci Bignose překvapit, ale teď už mé železné překvápko není moc překvapivé. Chjo zvednu se a koutkem oka spozoruji situaci kolem strýčka Drobka. HA! vymrštím svou paži aby se zaklínila za rameno piráta který se kuchařovi krade do zad a druhou rukou se Mátou zachytím o zábrádlí. Mám v úmyslu jej strhnout k zemi. Jestli ale ihned ucítím že nemám šanci ho ani vyvést z rovnováhy, změním taktiku, ihned se Mátou odháknu a letím k němu. Jestli je stejné váhy jako já možná letíme oba dva. Pokud se ruka z nějakého důvodu vyhákne, zachňapnu se někde poblíž a přiblížím se s úmyslem ho s hlasitým Joháááá plně vyvést ze soustředěnosti. A možná i ty další. |
| |
| Situace na prd Jak se ukázalo cpát se na loď nebylo zrovna to nejmoudřejší co mohl udělat, neb ho většina pirátů vyhodnotila jako největší problém a ihned ho obestoupili, ačkoliv to možná udělali jen a pouze proto ,že stál mezi nimi a a Paulim. Nejhorší byla bezvýchodnost této situace, mohl se pokusit zaútočit na stranu a dostat mariňáky pryč, jenže pak už by jim v cestě k doktorce a kapitánovi nepřekáželo vůbec nic. Ze zvuků boje taky nebyl schopný vyčíst moc , takže zbývalo přijít na to jak se ubránit útokům ze tří strana neudělit moc prostoru k proklouznutí za něj. Musel to prostě nějak zkusit vyřešit možná ukročit levou do zadu natočit se a dostat se z dráhy levého pokud to bude možné pravého zkusit zachytit a poslat proti tomu před ním, bylo to riskantní a nejspíše to asi ani nemohlo vyjít, jenže nemohl udělat to co chtěl vrazit do pravého a nechat za sebou místo to nešlo , někdo musel chránit ostatní když už zbytek posádky pořádal lov na Bignose. |
| |
| Bitka na lodi Ako tak zaaútočím na kapitána ten zablokuje môj úder a následne prejde do protiútoku. ...čo to sakra je... ...na jeho veľkosťje sakra rýchli... ...kurna ledva stíham blokovať jeho útoky, takto ho neporazím... Prechádza mi hlavou ako tak blokujem útoky Bignosas a pomaly ustupujem smerom dozadu aby som mal trochu viacej priestoru medzi mnou a Bignosovou šablov. ...ten bastard je silnejsí doprdele... ...ak toto prežijem budem musieť poriadne zosilnieť... ...starý otec mal pravdu ked opakoval ´The only easy day was yesterday´...buď to zvládnem alebo zomriem lebo rana z toho meča ma určite zloží.... Prejde mi hlavou, spraviac krok dozadu k kormea blokujúc katanou útok Bignossa tak že držím moju katanu dvoma rukami. ...nie umrieť ešťe nechcem... ...takže musím poraziť toho bastada... Pousmejem sa trošku trpšie a pomocou Sory sa dostanem až k zábradliu tak aby som mal menší odstup od Bignossa a tým aj chvíľku času ktorý nemusím venovať blokovaním jeho šable. Pevne zovriem moju katanu v oboch rukách a zo slovami "Kto si trúfa, zvíťazí." Katanu dvihnem nad hlavu tak že tsuba je kúsok nad mojím čelom a pomedzi moje ruky vidím dobre Bignossa. Následne pomocou Sory vyskočím a tým zvečším kinetickú energiu ktorá je potrebná pre moju najsilnejšiu techniku Tobu Zangeki a následne pri dopade na nohy z celej sily vediem sek katanou z hora na Bignossov krk. V prípade zablokovania tohoto úderu sa snažím tlačiť na Bignossov meč aby som ho aspoň na chvíľku zaneprázdnil na to aby som ho mohol pravou nohou ktorú mam v predu kopnúť do rozkroku. V prípade potreby som pripravený použiť Sora na vyhnutie sa daľšim útokom Bignossa |
| |
| Bitka na moři, tohle jsi přehnal otroku Rozdrcenej hrudní koš mého nepřítele mně dostal do docela dobře nálady, až mi to nasadilo takovej ten hříšném úsměv. Hohoho…. To je onu jen sípej otroku, ukaž své paní bolest až do samé smrti. Tenhle útok sice nebyl ještě ono ale tohle představení stojí za to, jen škoda že nvydrží moc dlouho. Co blbneš Saigo? Ty jeden magore, tohle tě bude stát koule!!! Bohužel ta pominula, když se na mně vrhl Saigo, který potvrdil svou nepříčetnost útokem na mně. Sice jsem tak tak uhla aby mi neusekl ruku, ale na mé ruce se objevil docela nechutně vypadající krvavej šrám. Tohle zkažení mi vyrašilo jednu žilku na hlavě, mezitím se asi po mně po které následovalo zasvištění biče vzduchem. Bicem jsem mu omotala kosu tak, aby jí měl přivazanou na pevno k paži(takže by s ní neměl být schopný manipulovat a navíc jej vychyluje z rovnováhy), trochu zatáhla k sobě a sama vyrazila k němu. Tak a teď si vyžer tohle, sice díky té ráně a tomuhle budu mít zas chutě, ale třba mi s tím pomůžeš až tě přivážu k posteli. Konec konců mně šílenci nevadí, jen mně nesmí naštvat :-D Kage oni(stínoví démon) Když proti tobě utíkám všimneš si cosi jako aury(nikdo jiný!) nad mou postavou odkaz, nefalšovaně také cítíš touhu tě mučit a zabít. Kousek u tebe vyrazím s kolenem proti tobě, vypadá to jakože chci udělat kop na hrudník nebo spíš hlavu, skutečnost je však taková, že ve výšce pasu výšku kolena nezvedám a místo toho vykopnu silnej kop do zakázaných partijí odkaz. Pak pokračuji pushkikem na solar a vše zakončuji kladivem (nebo také znám jako sekerový kop- jak je z ohlej po těch předchozích kopech kopnu jej ze shora dolů do zadní části hlavy), pokud ho ani tohle nesloží pokračuji v úderech a kopancích dokud nepadne. |
| |
| Ach moje 'cennosti'! Při dalším útoku zasáhnu Zainin. Naštěstí díky svým instinktům se mému útoku vyhne jen s krvavým škrábancem na ruce. ''Hehehe...'' olíznu si ret a vyrazím proti ní. Nastavím si kosu pro další útok. Kosu dám tak, abych ji mohl přeseknout vejpůl. Jenže to byla chyba. ''He?!'' zlostně pohlédnu na ruku přivázanou bičem ke kose. ''Ty mr-'' nedokončím větu, neboť mě na chvíli zaskočí její technika. Ach, tak krásné pocity... když pocítím její chuť mě mučit, tak se mi zasteskne po ostrově, kde mě trénovali. ''Chaos... Hysterie... Šílenství.... zamumlám si pro sebe. V posledních chvílích si ještě všimnu, že mi míří na velmi cenné partie. ''Tohle je můj se-'' nedokončím vetu neboť ta rána mě uzemní. V těle mi škubne a zavrávorám. Kvůli kose přivázané k ruce neudržím rovnováhu a spadnu na kolena. Cítím jak se mi v celém těle začne rozšiřovat bolest, ale zato druhé já ustupuje. Hahaha... ona má něco do sebe. Podívám se na Zainin. V obličeji je naproto vidět, že trpím bolestí, ale také se velmi usmívám a to je první radostný úsměv, co jsem udělal za tu dobu, co jsem s vámi. ''Když už jednou sáhneš na figurku...'' obliej se mi zkřiví bolestí ''...tak s ní už musíš hrát.'' Zhluboka se nadechunu. K**vááááááááááááá, to bolíííííí!!!'' se šílenou grimasou v obličeji něco mezi úsměvem a bolestí bouchnu čelem o zem a pak si lehnu na bok. |
| |
| Boj Zadívám se na Kapitána, přimhouřím oči. „Nezkoušej se zvednout.“ Varuji ho a zvednu se. Měl pravdu. Thor potřebuje pomoc, nikdo se teď nesmí dostat k Paulimu. Nadechnu se, zvětším si pěsti a vrhnu se na jednoho z těch co Thora obklíčili. „Táhni zmetku!“ praštím ho. „Thore jsi v pohodě?“ zeptám se našeho obříka. |
| |
| Přídavek pro Saiga Saigo se očividně dal po mém kastrujícím kopu zas dohromady, dá-li se to tak říct, protože musel zažívat opravdovou bolest. Konec konců dostat botou , která má na špičce kousek kovu, přímo do koulí… raději si ani nepředstavit, ale taky jsem zjistila trochu z jeho parametrů dole… pro začátek to není špatné, pokud bude i po zvětšení slušný a výkonný mohla bych se dneska zbavit toho vedlejšího účinku :D. Už se zase hříšně usmívám, jakoby mi jeho bolest způsobovala radost a to že se usmívá mi ji jenom zvětšuje. Jeho výkřik mně uvede do stavu euforie, ale nemám dost. Vypadá to že jsem narazila na dobrýho magora… sice nevím z čeho měl tu radost, ale křičí skvostně, přímo od srdce a jak se zdá má i jako chlap nějaké nadání… To by mohla být večer sranda, aspoň by mně zbavil vedlejšího efektu mého DF, když používám jeho schopnosti… Víc chci ho vidět v bolesti víc, navíc se mi zdálo, že mi rozkazuje ohledně jeho figurky… Já ti ukážu kdo je tu pán otroku. Komu se tu snažíš rozkazovat otroku? Žádáš si o další trest. Já tě naučím oddanosti své paní! Málem na něj křičím a přitom jej kopu jak šílená odkaz. Pokud mně něco od tohoto zážitku nevyruší(a v tom případě budu na ten důvod či osobu víc než naštvaná) tak nepřestanu dokud se mi Saigo nebude omlouvat jak malé děcko matce. |
| |
| Bitva Jako první a asi nejdůležitější souboj tu máme Samaela a Kazumu proti kapitánovi. Zatímco navigátor byl kapitánovými extrémně rychlými útoky tlačen přes palubu, hudebník se připravoval na nenápadný útok zezadu. Plán to byl dobrý. Zatímco Samael se dostal pomocí Soru kapitánovi do zad a Kazumu vyskočil do vzduchu, připravený kapitána seknout šikmo z vrchu. Problém ovšem byla jeho realizace. Jak Kazumu tak Samel nebyli sehraná dvojice bojovníků na druhou stranu, jejich soupeř ačkoli rozhodně nebyl vyloženě schopný válečník přežil na moři několik desetiletí a to samo o sobě něco znamenalo. Když při svém zdánlivě šíleném útoku zahlédl periferním viděním Samaela připraveného jej zezadu zasáhnout, praštil s sebou o zem a po podlaze se odkulil stranou. Vzhledem k jeho hmotnosti a téměř nulové obratnosti mu nedělalo ani tak problém se odkulit, jako spíš se zvednout na nohy, k čemuž musel dokonce použít meč aby se mu to podařilo. V normální bitvě sebevražda, jenže tady? Kapitán mimo hru, tři další bojovníci byli zaměstnáni jeho zbývající čtveřicí. Berserkr ležel na zemi taktéž mimo hru po zásahu do kulí, barmanka místo sledování bitvy do něj kopala a naši dva hrdinové? Oba provedli naprosto špičkový útok. Samael, který mířil nepříteli na ledviny zasáhl letícího Kazumu, který se neměl jak vyhnout těsně nad koleno a kromě masa se jeho čepel zabodla až do poloviny jeho stehenní kosti. Kdyby Kazuma stál na nohách, možná by právě teď o jednu přišel. Na druhou stranu, síla útoku s ním cukla a převrátila ho jakoby hlavou dolů, díky čemuž jeho o něco kratší zbraň dosáhla na Samaela a čepel Kazumova meče ho ťala kolmo přes hrudník což hudebníka poslalo spolehlivě na zem. Je ještě naživu a nejspíš i dlouho bude, ale rozhodně není schopen boje, to samé platí pro Kazumu, který se nedokáže s narušenou kostí postavit. Co se další bitvy týče, Thor ve snaze ochránit kapitána a doktorku zůstal stát jako živý štít. Jediné co ho zachránilo byla pomoc přátel. Zatímco Joha stáhla toho za ním na zem rychlým trhnutím své vystřelovací ruky, doktorce se podařilo svou obří rukou srazit do moře zleva útočícího piráta, který byl tak soustředěný na Thora, že si ji ani nevšiml. I přes tuto pomoc však obřích schytal několik nepěkných zásahů. Zepředu se mu do břicha zabodla šavle a jen své sbírce nožů a množství svalo-tuku mohl vděčit za to, že zranění nezasáhlo žaludek. Z prava jej pak pirát sekl přes ruku. Vzhledem k tomu, že se velmi rychle změnila v bezvládný kus masa asi tam přesekl něco důležitého. Zatímco pak pirát vepředu se snaží vytáhnout svou čepel, ten vpravo se připravuje k dalšímu rychlému útoku. |
| |
| Těžce zraněný Doktorka mě opustí a já zůstávám v zadní části zcela sám. Stále těžce krvácím, navzdory tomu, že doktorka provedla patřičné opatření, aby tomu zabránila, je potřeba zdaleka více času, pro potřebou operaci, než kterou aktuálně má. V obličeji se mi křiví hrozná bolest a s napjetím sleduji příběh našeho zápasu. Kazumo dostal pěkně tvrdý a hluboký zásah, což zřejmě spozorovala jistě i doktorka. Samael na tom byl o trochu líp, protože meč po jeho kůži spíše jen projel, než, aby se o něj zarazil. Joha ležela kdesi stranou a Saigo byl připravován o jeho rodinné klenoty. Thor byl tvrďák a ačkoliv měl zničenou svou ruku, stále pevně stál na nohách. I když mi paní doktorka řekla, že nesmím vstávat, nemohl jsem jí poslechnout. Na kolenou jsem se nemohl bránit, a kdyby na mě někdo zaútočil, byl by to problém. Těžce jsem se tedy zvedl na nohy, až se celé mé tělo klepalo v otřesech. Krve jsem měl málo a tělo veliké, a tak se mi značně zhoršily smysly a hlavně vidění. Jak jsem se postavil, spadly ze mě šaty na zem, kromě kalhot a bot. Bylo velmi zřetelné jak moc vážné zranění jsem měl, jelikož kulka nadělal na mé hrudi docela velkou paseku, nepočítaje nohu, rameno a mé záda, které byly taktéž velmi zničené. Zadíval jsem se na doktorku a lehce jsem se zakymácel, jelikož jsem byl stále dost ochromen. Svou pravou rukou jsem uchopil jílec šavle a vytáhl ji. Mé smysly bedlivě prohlédly scénu, až nakonec skončily na nepřátelském kapitánovy, který se zrovna dost těžkopádně a nemotorně zvedal ze země. "ZAININ, jeho meč, vyraž m....." Zařvu, ale než stačím dokončit větu, moje levá ruka instinktivně padne na mou hruď, načež mi z pusy vytryskne dost krve, avšak stále pevně stojím na svých nohách. |
| |
| Problémy obrů Thor velice brzy získal jednu velice cenou životní lekci , když máš mozek Thora není radno o věcech dumat,ale prostě je udělat. Možná proto se jeho akce odehrála někde na úrovni přenosů a v tom všem sádle se potřebný vzruch ke kroku ztratil. Naštěstí se ale jeho nervové kanálky neucpali neb bolest z meče vykrývajícího se do jeho břicha dorazila v čas a přesně,snad jen štěstí a míra uskladnění jeho pracovního nářadí v břišní oblasti odvedli čepel meče jinam, rozhodně něco takového mohlo zarazit samotného útočícího piráta, vždyť kdo u bohů má v břiše něco co přinutí meč skouznout. To bolest pravé ruky cítil jen chvilku, letmí pohled ho ujistil o tom že jí ještě má ale pokud něco neudělá nebude jí mít dlouho. Jen díky včasnému zásahu nemusel řešit další dva piráty, neb ti se skáceli aniž by moc Thor věděl proč. Nejspíš v tom měl prsty někdo z posádky a nebo snad Thorovi divoké větry? Tak jako tak bylo třeba vyřešit dva piráty a kapitána. Kapitána nechal někomu jinému on sám použil metodu,která pracovala převažně z břišním svalstvem a byla schopná ukrývat nože v masách tuku, onou metodou bylo Secret of chubby man tentokrát použité tak aby se svaly kolem meče pronikajícího do vnitřností sevřeli a nedovolili mu jít ani tam ani zpátky natož pak do stran. Pak nashromáždil veškerou svou vůli k pohybu a doslova se začal valit na piráta po jeho pravici doufal,že se vejde pod sek a podaří se mu piráta srazit ramenem necitlivé ruky. Pokud to vypadalo že se mu ho opravdu podaří přejet aniž by ho to stálo ruku nebo něco cennějšího udělal to. |
| |
| Písně smrti. Ach jaká krása, ach jaká bolest Když moje kosa letí dopředu usmívám se jako šílenec. Můj smích mi vydrží i ve chvíli kdy moje kosa, místo do nepřátelských zad, se noří do nohy mého spojence. Dokonce i když mou hrudí proniká Kazumova čepel tak se usmívám. Tentokrát ale ne šíleně. Usmívám se upřímně a dalo by se říct i hezky. Byla čest bojovat po tvém boku. Pomyslím si když čepel pronikne do levého ramene a cítím jak škrábe žebra a horní tři přerazí. Můj výraz se ale postupně mění ve výraz bolestí zatímco padám a uvědomuji si že ačkoliv meč nepronikl pod žebra tak v oblasti břicha už moje tělo není chráněno kostmi. Kosa mi padá z ruky zatímco padám na zem. Tělem se mi začíná ozývat bolest a když dopadnu na zem tak začnu křičet. Křičím bolestí jako každý jiný člověk. Cítím jak mi hrudí proudí bolest a jak kromě zraněných kostí mi meč pronikl hluboko do boku. Nebo tak mi to aspoň připadá. Ležím na zádech, křičím bolestí a rukama se chytám za bolestivá místa v naději že bolest přejde. Ale vykoupení nepřichází. Moje brnění se zdá absolutně nefunkční. Podle všeho meč mého kolegy rozsekl moje brnění a pronikl kompletně skrz. Do hajzlu! Jak to dokázal! Jak mohl proseknout svým mečem vydělanou kůži a železo! Sakra co je zač že rozsekne železné desky v brnění! O bože to bolí. Sakra! Sakra! Uklidni se. Věděl si už když si skákal na palubu že tohle je výlet s jediným cílem. Tušil si že se nevrátíš. Přestanu křičet bolestí. Tělo mi zaplavuje necitelnost. Pohled na nebe se mi mírně zamlží. Proč sem tak slabí? Proč lidi umírají? Proč? Náhle ucítím ve svém těle pocit který nepochází z rány. Tělo mi zaplaví chlad a temnota. Takže jsi přišla moje milovaná? Přišla sis opět vybrat daň? Ale kdo to bude? Proč? Proč mě nechceš nechat odejít. V mé hlavě začne znít tichý zpěv a hraní houslí naplňuje mojí duši. Avšak tohle nejsou housle které hrají živí. Vyplivnu prudce velkou dávku krve a začnu se dusit vlastní krví. Proto se přetočím na bok abych mohl dýchat. Oči mi zahalí podivná mlha a moje vědomí je čím dál tím těžší udržet. Musím... musím jí nakrmit. Než... než si vezme někoho...sama. Ležím na pravém boku. Natahuji pravačku před sebe a snažím se plazit směrem k nepřátelům. Tělem mi projíždějí ozvěny bolesti. Ale tělo je stále v šoku proto se snažím plazit dál. Prosím... Já... Nechci. Nechci umřít. Vezmi si ty otrokáře. Sněz jejich duše lásko. Dej mi další šanci se vykoupit... Snažím se doplazit k nejbližšímu nepříteli. Je mi jedno kterému. Cestou za sebou nechávám cestičku vlastní krve z hrudníku a občasného plivání. Snažím se doplazit k někomu živému. Cítím jak mě jejich život vábí a láká jako můru láká plamen. Hledám někoho kdo leží omráčený na zemi, někoho kdo umírá, někoho kdo by byl dostatečně blízko abych ho mohl chytnout za nohu, někoho kdo ustupuje před mými spojenci a mohl o mě zakopnout a tak se dostat na zem. Hledám kohokoliv na kom bych se mohl nakrmit. |
| |
| už nás moc nezbylo... To že jsem s jedním pirátem práskla o palubu mě velmi potěšilo. Využiji toho že leží, uvolním Mátu od zábradlí a přitáhnu se k němu za železnou paži kterou jsem ještě nestáhla, co nejblíž k Thorovi. Pokud po cestě míjím kapitána, plesknu do něj aby spadl. Ležet hloupý kapitán! následuje pokud se pokus vydařil. hlupák! Takhle zakrvácí celou palubu a Joha to pak bude muset uklízet. to že se přitáhnu k ležícímu protivníkovi ještě zdaleka nekončí. Odstředivou silou, která při mém posunu po Piraňe vznikla (pokud na ní teda bojujeme) využívám a kousek od ležícího piráta svou ruku přitahuji zpět, aby má letecká dráha nebyla ukončena, ale naopak prodloužena. Tímto přesunem se chci dostat k jednomu ze zbylých dvou pirátů ohrožujících strejdu a upoutat jeho pozornost, nebo jej nějak zashánout. Tímto chci upozornit že posun skrze mou paži je poměrně rychlý, ale dráhu letu zatím Joha neumí moc ovládat, takže je možné že je přeletím. |
| |
| Tak to dopadá ked nebojujem sám Už som sa pousmial keď som útočil na Bignossa no vtom sa skrčil a hneď nato ma zasiahla nad koleno bojová kosa. ...čo to do pekla... Bolestou sa mi zahmlí pred ocami a po dopade na zem si uvedomím že tou nohou nepohnem. ...Aaargh ked sa s toho dostanem tak nekoho pekne nakopem... ...do riti to bolí... chytím si rukou nohu nad ranou a pozriem sa nato. ...sakra ked sa to rýchlo neošetrí asi vykrvácam... ...doprdele... Snažim sa spomenúť si na to ako správne ošetriť ranu no nejako ma nič nenapadá zrejme kôli tomu ze ma tá bolesť stále odpútava od hladania riesenia |
| |
| Au, au, moje Saigo kuličky Stále se krčím v bolesti a kopance do zad tomu vůbec nepomáhají. Otroku?! Co s ní je?! ''Jakej otroku?! Kdyby mě neboleli Saigo kuličky, tak bych ti s ti s tou chutí někam ně-'' nedokončím větu, neboť nevím, jestli by to bylo moudré dokončit ji. ''A tomu říkáš kopání?!'' zakřením se ''I moje mrtvá babička kope líp jak ty!'' Pokusím se převalit na bok a odkulit se od další série kopanců. Pokud mě přestane kopat, tak s roztřesenýma nohama se pokusím vstát za pomoci nějakého zábradlí, nebo jiné věci, co stojí poblíž. ''Počkej, jen co to tu skončí a nic mě nebude bolet, tak já ti dám! zazubím se na Zainin. Opírám se zády o zábradlí, popřípadě jinou věc a pokusím se rozvázat Zainin bič. ''Na, tohle budeš ještě potřebovat.'' hodím jí ho a promnu si ruku. Pokusím se porozhlídnout po aktuálním stavu na lodi a všimnu si, že nepřátelský kapitán se pokouší nemotorně vstát. Co se tady ksakru dělo?! ''Rychle, musíme využít šance!!'' vykřiknu na Zainin a ukážu kosou směrem na nepřátelského kapitána. ''Až budeme u něj, tak mu omotej bič kolem krku, nebo tak něco!'' pokusím se dát do běhu, ale moje ještě bolící Saigo kuličky mě bolí, takže se dostanu do takového pofiderního klusu. Teisou řeknu si v duchu a bolest se trošku utiší. Kdybych použil Pandemonium tak by bolest naprosto zmizela, jenže když jsem v normálním stavu, tak tuhle techniku nemůžu použít a naopak. Jenže mě ani nevadí, že jsem zpátky v normálu. Pokud se nám vše podaří, tak se pokusím nepřátelskému kapitánovi useknout ruku, aby mohl spadnout. Pokud se to nepovede, tak ho aspoň donutím bránit se a dát takhle šanci Zainin, aby toho využila pro jiný útok. |
| |
| Bitka na moři, vzhůru na Bignose Saigo očividně nepochopil, že mluvit se mnou v tomhle stavu tímhle tónem je víc než šílenost. Navíc mně přímo vybízel abych přidala… Komu tu odporuješ ty rudá skvrno? Takže ty chceš přitvrdit ano? Tak tumáš, pokochej se pohledem… Trochu vzpurnej, odolnej a vyvinutej magor… Možná by s ním mohla být večer v posteli sranda, tedy pokud bude schopný vydržet mojí předehru :D Jako odpověď na slabé kopance jsem jej kopla z boku do hlavy(mohl při tom spatřit moje kalhotky, pokud se díval pozorně), že odletěl až k zábradlí. Chtěla jsem pokračovat, ale výkřiky bolesti mých společníků mně upoutali víc a já se otočila abych viděla tu spoušť. Upřímně mně až zděsilo zranění co mají ostatní. Uviděla jsem Bignose jak se pokouší marně vstát a vztek ve mně vřel. Jemným pohybem jsem uvolnila Saigovi ruku od biče a připravila jej k dalšímu použití. Ty hnusný prase! Co se tu kruci stalo? A co jako hodláte dělat vy kapitáne s těma zraněníma?... Koukejte laskavě ležet a držet kušnu vy troubo, nejste tu jedinej naštvanej do nepříčetnosti. Vyrazím směrem k Binosemu kousek před Saigem. Pokud se ještě nedokázal zvednout omotám mu bič kolem rukojeti meče a trhnu tak aby se zas převážil, pokud je už na nohou tak mu jej omotán kolem krku a opět trhnu k sobě, čímž jej jednak vychílím z rovnováhy a jednak jej začnu dusit, kromě toho vypálím pár rankyaku aby nestačil můj bič nějakým způsobem přeseknout tím jeho zrezlým mečem. Koukej mu nechat nohy Saigo, odmítám jej vláčet s tou jeho odpornou hmotou. |
| |
 | Konečně se něco děje Ležím v loďce, se zavřenýma očima, unášen větrem, hladový a dehydrovaný. Najednou cítím náraz. Otevřu oči a vidím že jsem narazil na loď. "Snad mají jídlo a vodu." Řeknu a vyskočím jim na palubu. Postavím se a rozhlédnu se po loď. Kouknu na jejich vlajku a dojde mi, že to jsou piráti. Musím odsud vypadnout. Ale na to je už pozdě, jsem obklíčen 10-ti muži. Snažím se rychle tasit katanu co mám na zádech, ale nestihnu, protože se musím vyhnout blížícímu se ostři meče jednoho z pirátů. Úhybný manévr se podařil a já se rychle přiblížím k onomu pirátovy a dvěma rychlými ranami do krku se mi ho podaří omráčit. Ale to je tak jediná co se mi povedlo. Když se na mě vrhli všichni zbylí piráti, nemám šanci se nějakým způsobem bránit. Po pár vteřinách ležím svázaný na zemi před nohama jejich kapitána. Vidím jak si prohlíží mou katanu a říká, že odteď je jeho. "Okamžitě jí vrať!!!" Zaječímčím na něj co nejvíce jsem schopen. To ho vyprovokuje a řekne, ať mě prohledají a ať prohledají i mou loďku a všechny věci co najdou dají na hromadu k jejich věcem. Mě potom odvedou k ostatním zajatcům a řetězy mě k nim připoutají. "Až se odsud dostanu tak tě tou katanou rozsekám." Řeknu polovičním hlasem. Cítím jak mě někdo chytá za rameno. Podívám se a vidím nějakého chlápka. Řekl mi, ať se radši zklidním. Prozradil mi, že se jmenuje Erik Newgate, to jméno jsem už někde slyšel, ale nemohu si vzpomenout kde a v jaké souvislosti. Zbylé 2 dny jsem proležel na zemi, vyčerpaný a toužící se odsud co nejrychleji dostat. Třetí den mě probudí bitva mezi posádkou a nějakou partou lidí. Když vidím jak ta parta toho hnusáka Bignose a jeho posádku docela poráží, jsem celkem šťastný. Kouknu se na nebe, kde nad mojí hlavou krouží Ryuu a potichu řeknu. "Doufám že Bignose zabijou a pustí mě. Abych si už mohl dojít vzít svou katanu a věci. A mohli jsme už odsud vypadnout a jít ji najít." |
| |
| Vážně nechápu, proč se pořád uprostřed bitvy mlátíte mezi sebou, já myslel že jste mou lekci pochopili... Kapitán toho ve své snaze moc nezmohl. Podařilo se mu sice vydrápat se na nohy a přijít s něčím jako velením, ovšem stálo ho to další krev, kterou vykašlal na podlahu, načež se po žduchnutí od kolem letící Johy opět poroučel na zem. Kousek vele se Thor s mečem zabodnutým v sádle vyvalil proti napravo od něj stojícímu pirátovi, který jen překvapeně vyvalil oči na horu sádlo svalů, řítící se proti němu. Byl tak překvapený, že jejich koordinovaný útok nevyšel, že nedokázal udělat o moc víc než překvapeně otevřít pusu, když jej do hlavy zasáhlo Thorovo rameno a poslalo jej na let přes palubu. V bezvědomí byl s rozdrceným obličejem už ve vzduchu. Thorův útok samozřejmě vyrval druhému pirátovi meč z ruky. Chudák se nestačil ani zatvářit překvapeně, když rychle sahal pro pistoli za pasem a ve stejný okamžik dostal ránu mátou do hlavy. K překvapení všech pak posledního piráta porazil původně za nebojeschopného považovaný Samael. Pirát stojící původně za Thorem, kterého Joha stáhla svou vystřelovací rukou na zem se začal zvedat. S mečem připraveným oplatit mechaničce utrpení pomocí správného, pirátského probodnutí zezadu. Jak Thor tak Joha by si jeho útoku patrně všimli pozdě, stejně jako si pirát příliš pozdě všiml Samaela, který se k němu doplazil. Vzhledem k množství krve, které z hudebníka teklo a otevřené rány na hrudi jej považoval za mrtvolu, tedy až do okamžiku, kdy se ho holá Samaelova ruka(předpokládám, že sis sundal rukavici) dotkla na noze. V ten okamžik strnul a začal hlasitě řvát. Ti kdo by se otočili jeho směrem si mohli všimnout fascinujícího divadla, které bralo dech. Zatímco Samaelova rána se pomalu uzavírala, na těle piráta pomalu praskala kůže a objevovala se totožná rána, kterou měl před chvílí Samael. Trvalo to jen asi půl minuty, než váš hudebník vyskočil na nohy zdraví jako rybička a připravený k dalšímu boji, zatímco nebohý pirát se poroučel k zemí se sečnou ranou na hrudníku. Tento hudebníkův nečekaný návrat na scénu vyřadil z boje posledního bojovníka na Bignosově straně a nechal kapitána čelit nepřátelům osamotě. Naštěstí se však zdálo, že přesila nebude natolik zdrcující, když Yama úctyhodným kopem z boku do hlavy a tedy i do spánkové oblasti vyřadila z boje Saiga. Sama se pak vrhla proti kapitánu Big Nosovi a zatímco se zvedal z kleku, omotala mu bič kolem ruky. S čím však asi nepočítala byl fakt, že proti její dívčí postavě měl kapitán výhodu minimálně třiceti kilo živé váhy, takže prudké trhnutí za bič jej jen stáhlo zpět do kolen, kde měl dostatečnou stabilitu na to, aby rychlým škubnutím se Zain vytřel podlahu. Proboha, to si říkaj piráti? ozvalo se od patnáctiletého tlouštíka, kterého Satu znal jako Erika, znechucené zvolání. Pravda, sám jako otrok nevypadal o moc důstojněji, ale... |
| |
| Bignose Dopadnu na zem do své vlastní krve a v kolenech mi lehce křupne. Naštěstí se včas opřu o svůj meč, takže nespadnu na palubu jako placka. Piráti, jeden po druhém padají pod mocnými údery mé posádky a mě nezbívá nic, než se jen dívat. Můj klobouk se zahýbe ve větru a Bignose se pomalu zvedá na nohy. Víte... vždycky jsem si myslel, že jsem na všechno sám, ale pak jste se objevily vy. Parta lidí co se kolem mě objevila. Byl jsem strašně šťastný, že jsem vás mohl potkat. Zapřu se o meč a jednoduše se zvednu, bez větších problémů. Z hrudi už mi tolik krve neteče, z nohy už také ne. Dvěma krátkými kroky dojdu k doktorce a položím jí svou volnou ruku na rameno, načež s klidem a s pohledem upřeným k Bignosovy, povím. Už je to vpořádku, potřeboval jsem si trochu odpočinout. Vkládám do tebe mojí naději, prosím, ať nikdo neumře. Sundám z doktorky ruku a pomalou chůzí se začnu přibližovat ke zvedajícímu Bignosovy. Já vím, čtyři dny neni moc, ale přesto, ... nějak jsem si vás oblíbil, mí přátelé. Cítil jsem se zase nachvilku silnější. Rozpoutali jste bitvu a každý jste bojovali svou cestou. Zastavím se. .... je tu jedna věc.... Zahledím se přes Bignose, někam do dálky, na vězně pověšené na křížích. ... tak dlouho jak jen budete semnou, nemusíte vsázet v sázku svůj život, můžete vsadit můj. My jsme přátelé doprdele. Nikdo z vás už přece nemusí bojovat sám. Zklopím hlavu a čekám až se nepřátelský kapitán zvedne. V pravé ruce dřímám svojí šavli a na hlavě se mi vrtí černý klobouk. ...posádko... Řeknu klidným hlasem a pokuď se vedle mě nekdo z posádky postaví, lehce se zasměji. Ty jsi prdelo-nos? Já jsem Panther D. Paulie, odlož svůj meč a odejdi. |
| |
| Už jenom nosáč. Byl celkem překvapený že mu to vyšlo, vlastně nečekal ,že se mu povede toho vpravo natolik zaskočit ,aby ho smetl. Ale povedlo se nejspíš nečekal, že by se někdo s mečem v břiše vůbec ještě pohnul. Dobře mu tak teď byl semlet a vypadalo to že se jen tak nezvedne. To pirát, kterému zcizil meč se tvářil zaskočeně jen chvíli a sahal po pistoli. Thor chtěl instinktivně použít svou pánev ,ale nebylo třeba, jak se zdálo Máta neměla v lásce piráty s pistolemi stejně jako Thor. Dokonce se povedlo nemožné nejen ,že byl jeden pirát zasažen Mátou druhého smetla Joha samotná a aby toho nebylo málo, pravě tenhle pirát se stal obětí něčeho při čemž i Thor na chvilku zapomněl krvácet z rány na břiše a paži. Nevěděl jak je to možné ,ale hudebník, jako by ho doslova vysál všechnu sílu co měl a dal mu svoje zranění , bylo to jako by ho sežral. " Teda to je apetit." pronesl vyrovnávací větu, stejně měl za to ,že už blouzní z úbytku krve. kdyby to ,ale nebyl přelud, pak je hudebník něco opravdu děsivého a zároveň fascinujícího. Se smrtí posledního piráta zbýval už jen sám Bignose. Ale jak se zdálo na druhé straně nebylo o moc víc. Někdo postrádal jakýkoliv pud přežití jiní krváceli a měli problémy s končetinami. a jak někdo pronesl oni snad nebyli ani piráti. " Piráti? Ne mi jsme společnost přátel čokoládových buchet a sebe mrzačení." v tu samou chvíli spustil svou řeč kapitán , pravda to co vydržel on by mu mohl kde kdo závidět. I teď když vypadal jako děravá směs krve a olova stál na nohou a přibližoval se k Bignosovy. Thor se jen ušklíbl, jejich kapitán byl magor, ale byla by přece škoda nechat ho být za magora samotného. Proto tasil svou pánev a sevřel jí pevně ve své levačce. a vydal se směrem k Bignosovi pokud možno tak aby měl volný švyh levou rukou, chtěl prostě jednu vrazit tomu otrokáři za všechnu bolest napáchanou na posádce a koneckonců za to že se mu jeho piráti pokusili proděravět žaludek. P5edpokládal že bignose bud zautočí vlastni šavlí ale spíš se pokusí vytáhnou meč z Thora což by mohl být dobrý okamžik na seznámení pánve s obyčejem Bignose. |
| |
| Bitka na moři, vzhůru na Bignose, konečně out? Můj plán jaksi ztroskotal na tom, že Bignose měl trochu víc špeků než jsem si myslela a skončilo to, jak to skončilo. Přistání bylo naštěstí lehce zmírněno mým puštěním biče a taky mými tlumiči v podobě prsou. Ta horší zpráva je bolest, která mi vyrazila hned dvě žilky na hlavě. Dopr, to hnusný prase… ksakru ty jeden hajzle to bolí jak čert. Ještě, že je mám ovázaný sarashim a né nějakou podprsenkou… i když bych si mohla někdy obléct normální…. Tak a dost, zlámu ti ruce, nohy, urvu ti koule, vyrazím zuby a zarazím do zadku slušnou hořící svíčku, zatímco tě spoutám tak abys ji nebyl schopný uhasit….He co tady sakra žvaníte Kapitáne, když vypadá te jak cedník? Ležím, a nechám své tělo regenerovat před tím než zákeřně napadnu toho Bignoseho. Prostě si ho nechám myslet, že rána omráčila. Najednou však uslyším kapitánův proslov a jedna část mi dokončila třetí žilku na hlavě. To je super, tak proč jsi chtěl původně sám ty jeden idiote. Znamená to snad, že ses o nás tak moc bál? Myslel sis jak jsme slabí a očekával jsi fiasko? Koukni sakra na sebe, vypadáš jak ementál a teče z tebe jak šťáva z naprasknutého melounu, i když ho pravděpodobně máš na krku. Hádám, že se Bignose zase pokouší dostat na nohy nebo už i na nich stojí, takže provedu menší překulení na místě a vypálím Rankyaku na jeho koleno/a, pak vypálím ještě jedno na jeho pupek a další na ruku paži ve které drží meč. Současně použiji i techniku Kage oni a nahlas zakřičím: Tyhle proslovy si sakra nech, až to budem dneska zapíjet ty Kryple, navíc na ně teď ani nemáš právo, tak hezky za trest zůstaň na místě! Pokud se mi podařila alespoň polovina útoku odkulím se stranou a nechám zbytek Thorovi, který se k němu řítil jak nosorožec. Dávám ale velkej bacha abych nespadla do vody, takže se co nejrychleji zas soukám na nohy a dívám se na zbytek show. |
| |
| Loď a vlástná mysel. Som stále na paluebe a moja noha krváca. Pozriem sa naňu a prejde mi hlavou otázka ohladne toho ako dlho ešte vydrźím kým upadnem do bezvedomia po strate krvy. ... ale možno potom to nebude až tak bolieť... ...možo keď sa zoudím zistím že toto je len zlý sen... ...a ja budem v kľude na palube našej plťi... ...nedokáźem sa uź ani pohnúť taá bolest je paralizujúca... zaškypem zubami a nahlas si vzdychnem "Rrrgh" ...stále to neprestáva... ...snáď to ostatný ukončia a Alex ma pozašiva... ...alebo žeby to nestihla?... ...uvidim ako to potrvá... ...možno to je skutočne len sen... ...ale tá bolesť to by som sa už musel prebudiť... Nevnímam skoro vôbec čas ktorý sa pre mňa v podstaťe bedlžuje a sekundy mi pripadajú ako minúty a minúty ako hodiny. |
| |
| Bignose Jako obvykle stojím stále na stejném místě a malá loď se houpe na vlnách podivna. Mlčím a sleduji Bignose, který se velmi pomalu zvedá na nohy. Ve své dlani svírám ostrou šavli a lehce s ní pohybuju sem a tam, jako bych se připravoval na švih. Jako první se rozhýbe Thor. Ahh? To ani neřekneš nic na můj prima proslov mrožíku? Víš jak bylo těžké ho vymyslet? To není fér. Zamračím se a pak se vesele a tiše zasměji, aby se dalo poznat, že svoje námitky beru spíše se srandou, nejsem doopravdy naštvaný. Pff! Člověk se snaží dostat taky nějaký uznání za to, že někoho porazí, ale né, to musím bejt já, abych neseděl někde vzadu s dírou v hrudi, že jo? Ukážu palcem volné ruky, někam za sebe, při pohledu na Thora. Aspoň nějakej dobrej motivační proslov a ty ani na něj nic neřekneš! Do očí se mi vlejí kapičky slz a zoufale a opakovaně, nazančím volné dlaně na našeho kuchtíka, značíc, "jak to může být tak krutý.". Umm, mimochodem, Samaely. Naučíš mě tu tvojí techniku? To by se bodlo. Zhizhizhi Hodím okem po našem hudebníkovy, který si zpravil fasádu nějakou bezvadným manévrem. Hej, Kazumo, přestaň spát. Zakroutím nad tím nevěřícně hlavou. Po chvilce se ozve Yama, kterou Bignose odhodil někam stranou, ale naštěstí pro ní, né, přes palubu. Cestou kolem proletí nějaké útoku. Cóooo? Moje proslovy? Jakto, že se tu nikomu nelíbí? Je to motivační povídání, to vás má povzbudit. Zazoufám a zklamaně na chvilku zklopím hlavou a rukama opět naznačím jejich prohozením. "proč mi to dělají?" Hej, co to děláš! Uvědomi si, že vlastně útočí. Já chci taky někomu nakopat zadek. Celou dobu jsem byl vzadu! Lehce se zakuckám, i když nemluvím moc nahlas. Stále jsem dost unavený ze ztráty krve a z bolesti, kterou mi rány způsobily. Je to ale znatelně lepší, díky doktorce. |
| |
| Po dobrém jídle Plazím se dál a dál, krev a moje vnitřnosti mě chtějí opustit jako krysy hořící loď. Jenže potom konečně dosáhnu cíle. Na dosah ruky je moje spása a naštěstí právě v čas. Cítím chladný dotyk mé milenky jak mi přejíždí prstem po zranění a dokonce slyším její ledový smích. Ne... ještě si mě nevezmeš. Opatrně si sundám pomocí zubů rukavici ze zdravé ruky a začnu jí natahovat k nepříteli. Varhany ticha, havrani temnot, zvuky noci. Stinné stránky života a smrti. Světlo slunce, zpěv slavíků, zvuky života. Světlé stránky života. Volám veškeré aspecty světa a duší. Smrt vykoupená smrtí. Život za život. Skrze tuto oběť se vykupuj. OKO ZA OKO Chytnu jeho nohu a moje milovaná uzře svůj zrak jeho směrem. Cítím náhle veškerý jeho život. Tep jeho srdce, jeho strach, jeho bolest. Cítím jak do mě skrze kůži proniká jeho život a má smrt přechází na něj. Cítím jak se mi vracejí síly a vidím jak on křičí. Když přesun skončí tak se zvednu a na tváři mám široký úsměv. Kleknu si vedle toho piráta a dívám se do jeho trpících očí. Nečekám ale než se bude moci vzchopit a vrazím mu svojí ruku otevřenou ranou v boku dovnitř těla. Dívám se na něj zatímco křičí a moje ruka nahmatává vnitřní orgány. Snažím se mu jenom působit bolest a smrt, nic jiného. "Nakrm se má lásko. Nakrm se jeho strachem a bolestí." Nechám jeho trýznění ani ne po deseti vteřinách jelikož na víc nemám čas. Navíc nejspíše už zemřel. Zvednu se a podívám se na něj dolů. "Děkuji za jídlo." Poté se teprve otočím abych se rozhlédl po palubě a podíval se jaká je situace. Vidím že kapitán stojí a tak jdu směrem k němu. "Rád bych vás to naučil kapitáne. Ale bohužel můj jídelníček není vhodný pro každého. A ani já sám nevím pořádně co to je a jak to funguje. Navíc to není něco co by se bodlo. Je to prokletí kterému se již roky snažím přijít na kloub. " Podívám se na naše dva útočníky a nakloním hlavu k levému rameni. "Hm..." Poté se otočím na Alex. "Hej rusovlásko. Támhle ti někdo umírá." Řeknu a ukážu směrem na Kazuma. Poté se podívám na kapitána. "Raději jim asi dojdu pomoct kapitáne. " Vytáhnu z pochev dva nože každý stejně dlouhý jako moje předloktí a pomalým krokem se vydám směrem k potyčce a přitom si vesele pískám. Opět se pokusím dostat se Bignosovi do zad a použít dýky abych mu je vrazil do ramen. |
| |
| Boj/omráčení Chystám se zaútočit na Bignose, takže si nevšimnu nepříčetné Zainin. ''Dávej trošku pozor na spolubo-'' nedokončím větu, neboť obdržím silný úder do spánku. ''Ty mercho.'' utrousím při pádu. Při dopadnutí ještě chvilku koukám směrem na Zainin, ale pak se mi rozostří vidění, až mě nakonec obklopí tma. *** ''Přijdeš tam?'' zeptá se desetiletá dívka. Její vlasy jsou dlouhé a blonďaté. Oči má modré. Dívka je oblečená v šatech. ''Ještě nevím.'' odpovím. ''Jsi můj mladší bratr, tak tam musíš přijít!'' řekne naštvaně. ''Moc se mi nechce jít poslouchat někoho, kdo tam bude kdákat jak slepice.'' zazubím se a dívka se nafoukne. ''Jsi fakt pitomej, Saigo.'' dívka se urazí a odejde z pokoje. *** Doteď lituju, že jsem to řekl. Neboť ten den se stala ta událost. |
| |
| Výhra? Když je po všem zmenším své ruce zase na normální velikost a rozhlédnu se. Všichni byli nějak zranění... pokud ta krev tedy byla jejich. Kupodivu já byla nezraněná. Nejspíš proto, že jsem se do boje zapojila až později. Moje štěstí. Oklepala jsem se... jak já tohle nesnáším. Smrt, krev a násilí. Ne nutně v tomhle pořadí. Jenže jako pirát... mi nic jiného nezbývá. Zdá se... Bylo by to u Maríny jiné? Asi ne... Nechápala jsem jak to, že se kapitán už může hýbat. Ale asi je to jeho stavbou těla nebo větší odolností. Nevím. Posbírám své náčiní a pustím se do ošetřování. Samael mě nemusel upozorňovat na Kaga. Jeho ježatou hlavu jsem uviděla během chvíle. Přispěchám k němu a zkontroluji jeho zranění. Stisknu citlivé místo mezi jeho krkem a ramenem, abych ho umrtvila stejně jako předtím kapitána. Pustím se do ošetřování. První zastavit krvácení a pak šití. Snad ho nebudu muset otevřít. Vnitřní zranění jsou nejhorší. |
| |
| konec? Rozmachuju se Mátou k dalšímu úderu, ale můj cíl mi jaksi vysýchá před očima. A já nějak enchápu jestli jsme úder dokončila nebo ne, neboť se pirát bezdůvodně kácí k zemi kde leží. No tohle! Přichlípnu se těsně k Samaelovi a vezmu ho za ruku (při pokusu zvednout ho) abych se podívala ejstli se mi to nezdálo a jestli se opravdu stalo to co jsme viděla. pak ho pustím (na souboj úplně zapoímánm, nadšená tím co jsme právě viděla) No páni! Umíš to i otáčet? Nebo využívat na zvířata? A na věci? Joha by byla moc nadšená kdyby takhle dotykem mohla opravovat...například náš vor pohoršeně ho sleduji a pak se zadívám na loď Bignose. Opřu se o Mátu (na Samaela zapomínám) a studují každý kousek lodi. Pak zakývám hlavou Hm hm- s tím by se dalo pracovat a pak začnu rozebírat věci na naší lodi (včetně přístřešku- při čemž vymyslím nějakou kladku nebo něco takového, abych přesunula co největší část) a všechno začnu přenášet na tu druhou loď. To že ještě není jasné jestli si jí necháme je mi putna. Joha se rozhodla, Joha koná. Když přichází kapitánův proslov, začnu tleskat a juchat, ale práce je mím životním posláním a tak jí začnu vykonávat. Z Pirani vezmu i zábradlí a nechám tam jen vor s plachtou. Je zřejmé že vor už nebudeme potřebovat. Možná by ho mohli využít třeba ty piráti... |
| |
| Konec boje? Tak to nakonec vypadalo, že se pro vás bitva vyvíjí příznivě. Stranou od různých zraněných a šílených jednotlivců se právě na závěr vyznamenali hlavně Kapitán, Thor a Yama. Zatímco kapitán se pomalu sunul směrem k Bignosovi a sypal ze sebe svůj proslov, který nepřátelského kapitána iritoval tak, že si jej vyhlédl jako svůj další cíl, dokázala jej Zain zasáhnout svým Rankyaku do kolen, přičemž mu obě přerazila. Bignose zařval, jako...no ano, jako by mu někdo přerazil obě kolena, načež padl na zem, po které se začal válet a naříkat. Netrvalo mu to však dlouho. Ani ne za dvě vteřiny se k němu dostal Thor, který se s razancí buldozeru řítil v před. Vzhledem k jeho připravovanému úderu pánví ji nakonec použil jako ruční brzdu. Plnou silou a vahou s ní udeřil do ležícího Bignose až něco nechutně zapraskalo a rozstříklo se po spodní části pánve, načež zastavil. Pokud bude mít žaludek na to, aby pánev odkryl, najde pod na tekutou, zapáchající břečku rozdrcenou hlavu kapitána Bignose. Za tohle vám asi odměnu nikdo nedá, ovšem...vyhráli jste. |
| |
| Loď na vodě Když přilétne ten silný kop do Zainin proletí přes palubu, vytryskne směrem ke mě silný proud krve a starý Bignosse se zkácí k zemi, začne naříkat. V tu chvíli, jsem chtěl něco říci... připomenout posádce, že ho nechci zabijet... ale je pozdě, když cosi šplouchne. (Možná kapitánova hlava, možná Thorovy špeky.... to je neurčité). Nepřítel se roztříkne po palubě a nastane ticho. Já opatrně zastrčím zpět svou šavly odkuď přišla a slyšitelně si povzdechnu. Jsem vyčerpaný, přesto, že jsem prakticky nic neudělal. Díry v končetinách a trupu mě trápí velice, ale není to nic, co bych nerozdýchal. Celý svůj život jsem se na to připravoval a rozhodně se nenechám pokořit pár kulkami, rozhodně ne. Posádka si také vedla skvěle. Kazumo, je skvělý navigátor, ale i úžasný bojovník. Dokázal se postavit vstříc Bignossovy, aniž by ani nachvilku pochyboval, že zemře nepřítelovou rukou. Je to muž s velkým odhodláním a hbitostí, nebýt mě, mých pitomých rozkazů, jistě by Bignosse porazil sám. Zainin je agresivní, inteligentní a velmi silná na svůj zvhled. Nikdy bych to do ní neřekl, ale je to proti mě neuvěřitelné monstrum. Se schopnostmi a zručností, s kterou likvidovala nepřátele, beze strachu ze smrti, či z utrpení. Dokázala vydržet odhození, aniž by jí to vyrazilo dech, nebo snížilo její vytrvalost. Nechápu proč se ke mě přidávala. Co jsem jí mohl nabídnout? Thor je úžasný kuchař a s vlastnostmi, kterými se ohání v bitvě, nechápu jak mohl přežít rozříznutí, aniž by mu povolily svaly, nebo nevytekly špeky ven.... .... Chvilka ticha, když stojím nad rozdrceným Bignossem. Nic na to neříkám, jen uznale poplácám Thora po jeho nebolavé ruce a otočím pohledem k doktorce. Jak je na tom Kazumo? Počkám, co doktorka odpoví, ale moc jí popravdě neposlouchám. Můj zrak rychle změní směr k zajatcům uvázaných na zádi. Jestli to bude potřeba, Alex, nalož nemocné na vor a odpluj s nimi na ostrov. Stačí dobře roztáhnou plachtu, vlny směřují k pobřeží. Ať ti někdo pomůže. Tahle loď vypadá, že by mohla vzdorovat větší bouři. To je perfektní! Joha, uprav jí trochu, ale vor nerozebírej. Zkusíme ho prodat. Vy ostatní, co nemáte co dělat, pomožte přeložit jídlo z voru na loď a prohledejte to tu, kvůli cennostem. A vyčistěte to tady! Přejdu kolem mrtvého kapitána a rozhlédnu se po zničené palubě. Mé kroky jsou velmi pomalé, kvůli zranění, které jak se zdá, se snažím ignorovat. Dojdu až na konec lodi, kde se posadím do tureckého sedu, před všechny ty pověšené otroky. Ruku položím na svůj klobouk. Hmm... .... a zabručím. |
| |
| Pohled pro otrlé a další dušení otřesy. Nějak to prostě nevychytal v první řadě nečekal ,že by Zainin dokázala dostat Bignose tak zajimavě na zem. A no upřímně nikdy neměl úplný odhad síli v levé ruce. I tak prostě to křupnutí nečekal, už ten zvuk samotný způsobil, že ho polil studený pot. Chvilku prostě stál na místě jako přiraženým. Poté si stoupl tak ,aby co nejvíce lidem clonil ve výhledu. Nadechl se a odendal pánev spíš instinktem jí otřel do své zástěry a zhruba ve stejnou chvíli dostal jeho obličej barvu křídy. To co viděl se mu vrylo hluboko do paměti. Chvilku to trvalo ale nakonec se pohnul pánev dopadla na zem vedle Bignose a chvilku po ní na to co bylo Bignosovou lhavou přistála Thorova zástěra. Někdo na něj klepal , ne že by moc věděl kdo nebo co říká, zaslechl jen zajatci. " Jídlo." zabručel a levá ruka už do prázdna podávala váček s jednohubkami, aniž by se Thor obtěžoval s tím kontrolovat,jestli někdo sáček bere ,pustil ho. Pak se vydal k boku lodi hleděl dílem na svou plandavou ruku a dílem na moře a meč ve svém vlastním břiše. Nepřišlo mu na mysl s tím něco dělat. Nepřišlo mu na mysl nic mimo obrazu Bignosovy hlavy a uvědomění si kdo za to může. |
| |
| Zkušenosti Kazumo: 20 Paulie: 35 Isuzu Thor: 35 Joha: 25 Alex Dovro: 25 Zainin: 30 Kirishima Saigo: 20 Samael: 35 Peníze: Poznámka, zde píšu hodnotu zboří které získáte. V případě, že by jste místo toho chtěli nějakou věc, můžete se mezi sebou dohodnout a třeba i obětovat částku, kterou by jste sami o osobě dostali ve prospěch jednotlivce nebo posádky a obstarat si tak dražší a samozřejmě lepší věc, kterou by jste případně našli v Bignosově pokladu, než jakou by jste si mohli sehnat sami. Samozřejmě, tak jako tak máte možnost vybrat si odměnu v naturáliích(prosím domluvit se mnou přes poštu) nebo v penězích, ty si můžete stejně jako zkušenosti zapsat sami do deníku. V případě, že chcete nějak odměny slučovat prosím, aby jste se celá skupina ozvaly v diskuzi a své příspěvky označili jako důležité. Finance i naturálie můžete kombinovat. Ceny najdete v Homepage, co tam není, na to se mě ptejte herní poštou. Každý z vás si z Bignosova pokladu může nechat kořist o hodnotě: 3000,- Dále pak je tu hodnota samotné ukořistěné lodi a její výzbroje: 8 200 000,- V případě ochoty prodat otroky do otroctví je jejich hodnota: 2 500 000,- |
| |
| Jedeme dál Někdo na mě promluvil, na chvíli zvednu hlavu od práce, abych zase vnímala okolí. „Není to vážné. Jen ztratil hodně krve. Bude muset hodně odpočívat a hodně jíst, aby tu krev nahradil. Bohužel nemám transfuzi, abych to udělala já. Tak to musí jít přirozenou cestou.“ Řeknu a udělám posledních pár stehů. Pak vstanu a rozhlédnu se, všimnu si Bignose. Oklepu se a radši se podívám jinam. Tolik smrti a krve. Nenapadlo mě, že život piráta bude až tak krvavý. Rozhlédnu se, kdo další potřebuje ošetřit. Thorovi z břicha trčí meč!? Rychle se k němu vydám. „Musím tě ošetřit.“ Řeknu mu a nevím co první... ruka nebo meč? To ho to nebolí? „Mohl by jsi se položit na záda abych ti vyndala ten meč?“ požádám ho a položím mu lehce ruku na rameno. |
| |
| Mors vincit omnia Samael opatrně obchází skoro tanečním krokem bojiště aby se dostal nepříteli do zad. Ale už v půlce cesty zjistí že není třeba. Protočí noži v rukou a zasune je zpátky do pouzder. Poté si začne pískat a přijde k tomu co zbylo z Bignose. Všimne si že kuchař pouští nějaký balíček a tak ho chytí a otevře. "Jů jídlo." Vložím si jednu jednohubku do úst a začnu přežvykovat zatímco se skloním do dřepu a nakloní hlavu k pravému rameni. "Hm je to jenom můj názor nebo teďka ten jeho obličej vypadá mnohem lépe než předtím. Sakra Thore měl by sis tímhle vydělávat. " Začnu se hlasitě chechtat. Zvednu se a otočím se směrem ke kapitánovi. Jelikož chci podotknout nějakou další vtipnou poznámku. Ale jelikož vidím že si sednul a tváří se zadumaně tak jenom mávnu rukou a s širokým úsměvem si sednu na mrtvolu Bignose jelikož jsem línej hledat lavici. Sundám si zbytky brnění, jelikož mám nyní vepředu nové zapínání tak to jde docela snadno. Ach jo... taková škoda. Hm maminka by asi nebyla ráda kdyby tohle viděla. Ale na druhou stranu to splnilo svůj účel. Nezranili mě dostatečně aby mě zlikvidovali. Přežil sem další setkání s mojí paní. Navíc jsem se pořádně najedl. Hm takle dobře sem se nenajedl už dny. Hm... tak lahodná dušička. Jak nádherný pocit být naživu. Pustím na zem zbroj, zakloním hlavu dozadu, dívám se na nebe a hlasitě se směji. V tu chvíli mi na tváři proletí výraz naprostého zděšení a tak rychle sundám můj speciální kufřík ze zad. Otevřu ho a přesvědčím se že moje housle jsou v pořádku. Tak jako vždycky. Opět se hlasitě rozesměji, vrátím batoh na záda a směji se šíleně dál. Asi po minutě se přestanu smát a vstanu. Nyní skutečným tancem ( valčík tančený bez partnerky) dotančím až ke kapitánovi. "Ach kapitáne. Jsem tak rád že jsem vás zastihl i když jsem přišel pozdě. Hm jak nádherný život piráta. Nejsem s vámi ani týden a hned taková hostina. Hm jak vynikající. Nenajedl sem se takle dobře už od doby mého otce. " Na chvíli se zarazím ale poté se opět začnu smát. "Kapitáne myslíte že by se tady někde našel zákusek? Pár těch nepřátel přeci přepadlo přes zábradlí? Když je chytí mohl bych si na nich pochutnat? Hm a co s vězni? Ty asi jíst nebudeme. Ne ty raději ne... spíše sem myslel jako pustit je z pout. Ale nejsem si jistý kapitáne. Přeci pustit někoho dokud nejsme na břehu může být nebezpečné. Ale je to na vás kapitáne. Vykonám váš rozkaz... Och jak nádherný den. " Opět se hlasitě zasměji. Poté nasadím trochu více přemýšlivý výraz. "Ale musím vám pochválit rozhodnutí nechat si loď. Je to pěkná loď jsem si jistý že náš skřítek z něj udělá krásný domov. Hm ale neměl bych sundat vlajku? Asi ano. Hm..." Nikdy nečekám na odpověď a vedu si svůj monolog jako kdyby mě ani odpověď nezajímala ale prostě sem chtěl jenom mluvit. "A zvažoval jste pane co uděláme s Bignosem? Víte ačkoliv vypadá líp tak to hraje proti nám. Už beztak nevypadá jako na plakátech. Ale můj otec mi vyprávěl že některý kapitáni z New Worldu si nechávali cízí hlavy. Někteří je nechávali i s lebkami ale někteří stahovali kůže nepřetel aby je používali jako masky. Jiní je vycpávali pískem či kameny. Možná kdybych to probral s doktorkou přišly bychom na způsob jak by jeho hlava mohla vypadat zase jako dřív. Hm a potom bychom mohly vybrat odměnu co vy na to? Hm a taky sem přemýšlel že by se mi mohla hodit nějaká puška. Možná sice neumím moc střílet ale myslím si že by to nemusel být takový problém se naučit aspoň trochu. Hm... tak no... co vy na to kapitáne? " Teprve nyní se zastavím vyslechnu si rozkazy. Jakmile mi řekne svoje rozkazy tak se usměji, provedu mírné uklonění a vydám se je splnit. Pokud řekl propustit vězně tak se o to postarám jako o první záležitost. Pokusím se u kapitána Bignose najít klíče a odemknout otroky s úsměvem a pískáním. Jednomu z nich podám jednohubky. Pokud bych je nechával přivázané tak jednohubky prostě jím dál sám. Jako další se postarám o vlajku kterou stáhnu ať už kapitán rozkázal nebo ne. Prostě sem nechtěl abychom pluli pod vlajkou mrtvého muže. Poté začnu prohledávat mrtvé a přeživší. Pokud někdo přežil přidám ho k otrokům. Od mrtvých vysbírám veškeré cennosti. Dávám na jednu hromadu uprostřed lodě: Zbraně, střelivo, peníze, šperky, klobouky, šátky prostě vše co se dá sebrat a mohlo by mít nějakou cenu. Zbraně se vždycky hodí.. Hlavně hledám pistole a munici jelikož bych rád zjistil kolik jich na palubě je páč bych si rád nějaké opatřil. Avšak zatím sbírám všechno na jednu hromadu. Jakmile je všechno na svém místě je na řadě další věc a to promluvit si s Alex. Pokud tedy kapitán souhlasil. Pokud kapitán řekl že se o něco můžeme pokoušet tak si dojdu pro svojí kosu, která nejspíše leží někde od doby co sem trefil !nechtěně! navigátora. Oddělím bignosovu rozdrcenou hlavu od zbytku těla a vezmu hlavu pravačkou za vlasy a levačkou za krk. Dojdu přímo před Alex s hlavou podívám se na Alex, na hlavu, na Alex, na hlavu, na nohy na hlavu a nakonec na hlavu. "Doktorko? Myslíte si že by šlo nějak spravit ten obličej tak aby byl opět poznat? Nějak vyndat lebku a nahradit jí něčím co by vyplnilo tu dutou hlavu? " Poté čekám na odpověď. Pokud ale kapitán řekl že se o to nemám pokoušet tak sem si místo toho nakonec sedl opět na mrtvolu a začal hrát něco veselého a divokého na své housle. |
| |
| Loď na vodě Plavidlo se zhoupne na vlně a ke mě se zkutálí jedna flaška rumu, co se tu jen tak povalovala. Trkne mi o nohu, zavřená prostým špuntem. Zřejmě je to jedna ze zásob co tu mají. Popadnu jí do ruky a se zamyšleným výrazem jí hlasitě odšpuntuji. pong! Glo, Glo, Glo Naklopím to do sebe, jako bych neměl žádné způsoby, s otevřenou pusou. Stéká mi to po bradě a kape na palubu. Když do sebe hodím půlku láhve, klepnu s ní o podlahu, div nepraskne. Utřu si pusu a lehce se nakloním za sebe, abych si po očku všimnul co dělají ostatní. Hmm. Zabručím a opět se otočím směrem k otroků, které nezaujatě sleduji. V ruce stále svírám svojí lahev a když ke mě dotančí Samael, ani mě to moc nezaujme. Je jasné, že nad něčím přemýšlím. Ah otroky? Ještě je necháme spoutané, ale potřeboval bych klíče. Pronesu k hudebníkovy scela s klidem. S Bignossem? Podivím se, protože mi nějak nedochází o kom to mluví. Ah, ošetřete všechny zraněné, i ty nepřítele. Jinak co s mrtvolami... hmm nevím k čemu by mi byly mrtvoly.... dělejte si co s nimi chcete. Mávnu volnou rukou a přestanu nachvilku vnímat dění. Pozvednu svojí lahev a naliju jí do sebe. Sedím kus stranou od ostatních. Prohlížím si zajatce v okovech a čekám, jestli něco nezačnou říkat. (PJ). Mrsknu s flaškou na palubu, mezi ně. Jo, my jsme piráti. Řeknu. |
| |
| Přeskupení Otočím se, když ke mě přišel Samael, ukázal mi hlavu a chtěl abych ji dala do pořádku. Zůstala jsem zírat na lidskou hlavu s kaší místo obličeje. Udělá se mi nevolno. „Uh...“ Zakryji si rukou pusu, abych ho nepozvracela. Zase jsem to spolkla a nadechla se. „Ty... jsi.... se snad zbláznil!“ vykřiknu rozčíleně. „No jo zvládla bych to, ale o to nejde! Nejsem žádný preparator! A preparují se jen zvířata a ne lidi sakra! Tohle je nechutný! Fuj! Ne! Nikdy to neudělám!“ zamávám rozčíleně rukama. „Na tuhle nechutnost zapomeň.“ Zafuním nakonec a otočím se zpět k Thorovi. Preparovat lidskou hlavu.... bohové! Jak tohle po mě může chtít? Oklepu se. Jasně je to hodně podobné operaci, jenže po operaci lidi většinou žijí a ne že jen tak vypadají. |
| |
| Dohadování Když Alex řekne že to neudělá zatvářím se mírně uraženě. "Ale no tak Alex. Já nechci aby si to prepaněco. Chci aby vypadala normálně. Navíc pomysli si na ty výhody. Pokud to zvládneš získáme tak odměnu pár milionů. Za to se dá zařídit hodně slušná nemocnice která příště může zachránit spoustě lidí život. Takže vlastně jako doktorka když to neuděláš tak automaticky zvyšuješ šanci na úmrtí tvých spolubojovníků. " Poté nahodím trošku škodolibí úsměv. "No ale pokud nechceš. Hm nezbývá mi nic jiného než s ní uspořádat loutkové divadlo na tvojí počest. " Odkašlu si a podívám se přímo na hlavu a natočím jí směrem na sebe. "Ahoj pane hlavo já sem Samael. Jak se máte?" nasadím hlubší hlas. "No docela dobře ale nějak necejtím nohy. " "To je možná k lepšímu nevypadají moc dobře. " Natočím hlavu směrem k tělu a zpátky na sebe. "To je moje tělo? " "Ne teď to tělo patří červíčkům a žralokům." "Aspoň se najedí..." "Tak tak." "Povězte mi pane Hlavo. Nechtěl by ste opět vypadat dobře? A pak se nechat odevzdat mariňákům a zachránit tak nespočetně krát životy mě a mých kolegů." "Oooo to bych hrozně rád. Rád bych odčinil něco z toho co sem dělal za život. Víš za život sem nebyl moc hodný. Znásilňování, zabíjení, mučení, prodávání bytostí do otroctví. Vážně bych byl hrozně rád kdybych aspoň po smrti mohl někomu zachránit život. " "To je vážně ušlechtilá myšlenka. Škoda jenom že tady paní rusovláska s vámi nesouhlasí. Kéž by všichni byli tak nesobecští a hodní. Ale to víte. Někteří lidé raději budou ignorovat šanci zachránit svým přátelům život jenom protože se jim do toho nechce. " Smutně zavrtím hlavou a poté zavrtím i cizí hlavou. "Pane hlavo? Už víte kde budete spát?" "Inu napadlo mě že bych se mohl až doktorka usne vplížit do její postele a strávit s ní noc. " Na to se opět šíleně rozesměji a podívám se opět na Alex. "No tak doktorko. Zachraňte nám všem život. Chápu že vám to příjde odporné. Chápu že máte svoje zábrany ale stali sme se piráty. Někdy hold musíme dělat věci které se nám hnusí abychom zajistili nejen svoje přežití. Jestli si myslíte že to dělám kvůli nějakému podílu pro mě tak se svého podílu klidně zřeknu. Nezáleží mi na vlastních penězích. Ale uvědomte si to že nám to skutečně může zachránit život. Nejenom vám, nejenom mě ale všem tady na lodi. Můžeme za to nakoupit výzbroj, medikamenty, jídlo, nové plachty, materiál pro Johu. Sakra za pět mega tady z toho uděláme úžasnou věc. Stačí jenom odezvdat tuhle hlavu. Ale pokud jí odezvdáme takle tak nic nedostaneme. Jasný máme loď ale vážně to stálo za všechny ty problémy? Co když příště skutečně dopadneme hůř a bez operace se to neobejde. Co kdyby jste musela zašívat plíce kapitána. Zvládla by jste to tady? Na špinavé palubě plné krve, vnitřností, výkalů a bůhví čeho další? Nebyla by sterilní místnost lepší? Sakra ženská vzpamatujte se! Zabili jsme ho! Je mrtvý! Ale mi sme si nezačali! Nevybrali sme si to že ho napadneme! To on napadl nás a mi teďka potřebujeme z téhle katastrofy vytěžit co nejvíc! " |
| |
| K čertu s tebou Samaeli Znovu se na toho otravu zadívám a jak mluví stále víc se škaredím. Když domluví zamířím na něj výhružně prst. „Dávej si pozor na jazyk! Nejsem žádná hej ženská! Oslovuj mě jménem.“ Zamračím se na něj. Ale je fakt, že mě zviklal.... zařízená ordinace, sterilní prostředí, operační stůl. Krevní balíčky na transfuzi.... místo na mou labolatoř a pokusy. Sledovala jsem to malé představení a nemohla jsem uvěřit, jak málo úcty má k mrtvým. Jasně... byl to hajzl, ale taky člověk. Smrt není něco co by bylo k smíchu. Měl dobré argumenty, sakra! Překonám se? Ale je to tak hnusný! Div Samelovi nestrčím prst do nosu. „Nesnáším tě Samaeli! Fakt tě nesnáším!“ přimhouřím oči. „Děj tu hlavu někam stranou. Podívám se na to jen co se postarám o zraněné.“ Souhlasím nakonec a zase se otočím k Thorovi. „A už mě neotravuj. Mám práci.“ Odháním ho. |
| |
| Win Alex řekne svoje a já zavřu oči když říká že mě nesnáší. Nakonec ale řekne že se o to postará. "Klidně si mě nesnášejte. Nevidím důvod proč by jste neměla. " Ukloním se úctyhodně a pěkně hluboko. "Avšak já si vás vážím. Jste slušný a hodný člověk. Děkuji vám slečno Alex. Jsem vám vděčný. A nebojte se. Již vás nebudu otravovat. Dokud o to nepožádáte nebudu na vás ani mluvit." Opět se ukloním a vyrazím zpátky k Bignosovu tělu. Opatrně položím hlavu tak aby byla zaklíněná mezi koleny a neutekla někam. ( předpokládám že mrtvola teď leží ať už na zádech nebo na břichu s nohama nataženýma). Poté si na něj opět sednu. Vyndám housle a začnu hrát, vesele a živě. |
| |
| Obrovi úvahy Vní,al jak se na něj někdo pokouší sahat i mu něco říct ,dokonce i ten křik okolo lehce sklouzl pohledem na členy posádky a jeho oči poprvé odráželi zhnusení a vztek. Jeho pohled přejel kapitána a jeho slova o kořisti. " Před chvíli ve smrti a teď už ho láká zlato? To je zlato důležitější než život? Važně mají životy i zlích lidí tak malou cenu? Kdo jsme aby nám naležel soud. Zabít bez výčitek to není cesta bojovníka sumo. Smrt soupeře není důvod...." nejhorší zkušenost ,ale byla slyšet to co říká Samael a vlastně i Alex. " Kolik už musel zabít lidí že mu to sežralo celou duši... co je za zrůdu když zabije s úsměvem , pro někoho takového mám vařit? Kdo je že soudí a dělá žerty tam kde to není na místě... A proč chtějí kvůli belli vycpávat oblyčej. Upřednsotit zlato před svobodou prodat svou duši....o tomhle to vážně je?" zhluboka se nadechnu a vytahnu si z břicha meč , pohotově sahnu po pravačce a zkusím do vzniklé dírky chytit svaly prsty aby krev netekla moc ven, pak už jen zbývá zvednout meč. Neříkám vůbec nic. Došel ke kapitánovy s lehkým mírně zdeformovaným úsměvem. Pokud viděl kde kapitán klíče má na chvilku podržel meč břišními svaly stejně jako ho držel v sobě. Pak jen rukou hmátl po klíči a prudce škubl, doufal že pokud je kapitán drží pustí je dřív než ho i z klíči odtáhne. " Jen se hádejte dál, někdo ale musí udělat něco co má smysl." došel i s klíči k zajatcům cestou si vyzvedl vlastní pytlík jídla, jídlo totiž vnímal jasně stejně jako klíče a zámky na řetězu zajatců. Pak začal zajatce prostě odemykat a zbavovat řetězů. Když byli všichni zdělil jim celá 4 slova na víc zatím neměl. "Svobodný...." Vaše? ukázal na věci vy-hromaděné veprostřed lodi. " Jídlo." rozbalil levačkou uzlíček s jednohubkami přátelství a jejich vůně ho trochu uklidnila a zbavila tíhy srdce. "Zranění?" ukázal jim na doktorku. Víc nepovažoval za nutné spíš doufal, že se aspoň najedí. To by mu udělalo radost a kdyby mluvili , citit se jako člověk to potřeboval. Odevzdaně si sedl před pytlík a čekal, kdyby se ho někdo ze zajatců pokusil praštit asi se i nechá. |
| |
| Loď Pořád jsem nemohla uvěřit, že jsem s tou hnusárnou souhlasila. Ale Samaelova slova o to, že si mě váží mě donutila cítit se trochu provinile. Samozřejmě jsem to tak nemyslela. Nesnášela jsem ho jen v té chvíli. Ale jako úplně ne. Jen teď. Achjo... pak s ním budu muset hodit řeč. Překvapeně jsem sledovala jak se Thor zvedl, vytáhl si z břicha meč a šel pryč. Zdál se mi nějaký divný, zamlklý. To se mu moc nepodobalo. Celou dobu byl takový veselý a ukecaný. Váhavě jsem za ním s odstupem šla, nakonec pořád potřeboval ošetřit. Dívala jsem se, jak bere klíč a osvobozuje otroky. Pak si zase sedl. Přišla jsem k němu a sedla si vedle něj, na straně kde měl zraněnou ruku. Začala jsem si prohlížet zranění. Měl ruku ošklivě rozseknutou.Tohle bude chtít hodně zašívání. Ale zdálo se, že vazy nejsou přetnuté, tak by ji mohl zase normálně používat. „Co se děje Thore? Něco tě trápí?“ zeptám se ho jemně, zatím co si připravuji náčiní. Budu mu to muset lokálně umrtvit. |
| |
| Loď Kdyby mohl Thorův pohled vraždit, tak by posádka dost možná byla bez doktorky. Tak ošklivě se podíval. Výrazem naprostého zavržení. "Proč to dělá? Má hlavu na starosti , jako všichni." přemýšlel jestli má vůbec něco říkat.S prsty v břiše mu nebylo nejlíp, ale on mohl vydržet. Byli důležitější věci. Něco co mohlo vykoupit smrt naprosto zbytečnou. Aspoň v jednoduché mysli velkého kuchaře. " Oni první!" zahřměl a ukázal na všechny zajatce. " Co jsem pro ně jedna ze zrůd někdo kdo ze srandy udělal z obličeje Bignose...tamto....nemůžou si mě tak pamatovat Thor není vrah. A thor ani netuší kolik ran mají oni hluboko v sobě. Bignose byl určitě hajzl, ale ...když se budeme chovat takhle skončíme stejně." "Vařit." dostal ze sebe. Ano vařit to ho uklidní a zajatcům nebudou stačit jen jednohubky, vypadali jako by nejedli dlouho. Ale to i hodně lidí z posádky, jenže potřebuje přízrak jíst? |
| |
| Loď – Thor Trochu se leknu, když se na mě tak ošklivě zadívá. A pak znovu, když zahřímal. Podívám se na bývalé otroky a pak zpět na Thora. Zavrtím hlavou. „Ne. Ty první. Jsi zraněný vážněji. Ten meč ti mohl poranit orgány a ta rána na ruce je taky ošklivá.“ Odporuji mu. „A nehádej se se mnou! Jak chceš vařit, když ti nebude fungovat ruka a budeš do všeho krvácet?“ zatvářím se přísně. Ne... teď musím být neúprosná. To by tak scházelo, abych byla doktorka co se nechá zastrašit! „Teď s tou rukou nehýbej. Musím ti ji umrtvit jinak by tě šití bolelo.“ Vytáhnu jehlu a z lahvičky do ní natáhnu látku na umrtvení. Znovu se na něj zadívám. „Tak co se děje Thore? Mě to můžeš říct. A když si o svém problému s někým promluvíš tak to pomůže.“ Zkouším ho jemně rozmluvit se. Co ho tak vykolejilo? |
| |
| Loď Buď mu nerozuměla ,nebo ho važně chtěla zlobit a štvát. Thor se musel držet , další mrtví nebyl třeba i tak se pootočil a zdravou levačkou se ohnal po Alex. Chtěl jí jen chytit za rameno aby ho vnímala naklonil se k ní a znovu tentokrát s mírným zavrčením zopakoval. " Oni první!" Jenom lehce rukou cukl, dával si pozor chtěl jediné aby si Alex uvědomila že kdyby chtěl mohl by posunout směrem k bývalým otrokům. " Thor počká! Thor není blbý kuchař, nekape krev do jídla. Vaří i levou." " Klid ona to jen nechápe copak mistr oboru potřebuje obě ruce, prvotřídní suroviny a drahé stroje? Ne míst uvaří z vody a mouky na ohni něco co bude lepší než stejk..protože dobrý kuchař dá jídlu část svojí duše. Jen tomu nerozumí neuráží.... snad" musel se přemáhat. Když viděl natahovanou látku sundal si ze zad Bertu a položil jí přes pravou ruku jako štít. " Oni první." měl za to že se vyjadřuje dost jasně. A doufál, že to nebude muset zdůrazňovat. Otázky co se děje mu do obličeje vnesli jen opovržení. Proč by o něčem měl mluvit. Ne teď přece bylo hodně věcí důležitějších. A jak se zdálo bude na Thorovi je udělat. |
| |
| Loď – Thor Málem mi vypadla injekce z ruky, když se po mě ohnal. On na mě vrčel? Vážně vrčel? Zvednu se a tentokrát na něj vzhlížím z výšky a mračím se. Co si sakra myslí? Snažím se mu pomoci, jsem milá a on se mě snaží zastrašit? „Už nikdy se mě nesnaž zastrašovat Thore. Tohle na mě nezkoušej. To bychom pak nemohli být kamarádi. Člověk si o někoho dělá starosti a on se chová takhle....“ To poslední jsem spíš už jen bručela, když jsem znovu posbírala svoje věci a šla k otrokům. „Je někdo zraněný? Jestli ano, tak nástup ke mě. Já vás ošetřím.“ Pobídnu je i když ne zrovna příjemně. |
| |
| Čekání na svobodu Ze začátku to vypadalo, že Bignose a jeho posádku rychle porazí, ale tak se to nestalo. Po chvíli boje, měla Bignosova posádka na vrch a vypadalo to, že ty lidi všechny zabijí. Začnou mi téct slzy po tvářích. Srabe, slíbil sis, že už nebudeš brečet. Pobrečet si můžeš, až po tom co jí zachráníš. Tak přestaň!!! Přestanu brečet a znovu se podívám na palubu, kde se odehrává boj. Když vidím ,že jsou všichni Bignosovi muži poraženi, svitne ve mě naděje. Potom vidím jak postupně na Bignose útočí a docela se jim daří. Vidím jak mu někdo přeráží kolena a další mu v plné rychlosti pánví rozbíjí hlavu. Lehce se pousměji, ale na větší vyjádření radosti už nemam sílu. "Chci něco sladkýho k jídlu." Potichu si povzdychnu a podívám se opět na palubu. Vidím jak se k nám zajatcům blíží nějaký muž. Posadí se před nás, kouká na nás a popíjí si. Tak na co čeká? Podívám se na něj s na půl tázavým a napůl unaveným výrazem. Když mezi nás hodí flašku, jsem už docela naštvaný. Potom nám prozradí že to jsou piráti. Takže další co si nás nechají jako otroky, nebo nás rovnou zabijí, nebo že by nás pustili? Přemýšlím a čekám na to, co se bude dál dít. |
| |
| Loď Vložka = Thor Hledím na flašku rumu a jsem stále v sedě. Na holé kůži, na hrudi, mi vysí zaschlá krev. Po bitvě mi zůstaly jen roztrhané černé kalhoty a ty moje hodinky. Alex a Samael něco dohaduji, ale mě to moc nezajímá. V ruce pevně svírám klíče, které mi dal Samael a hledím někam do dálky, trochu zaujatě. Hmm? Zabručím, když ke mě přijde Thor. Hbitě cuknu rukou, takže jsou teď klíče mimo jeho dosah. Naštěstí mám stále dobré smysly, jinak bych klíče asi teď nedržel. Běž za Alex Thore, to byl můj rozkaz. Odmlčím se, ale koukám pořád do blba. Jen tu nech to jídlo a odejdi za doktorkou. Thor zřejmě neodchází, tak k němu natočím svou hlavu a prohlédnu si ho. Věř svému kapitánovy. Běž se uzdravit, nechci tě ztratit. Otcovský pohled |
| |
| Sen. Loď *** ''Tomuhle říkáš nějaká síla?'' optá se muž, který podle oblečení vypadá jako šaman. Současně trhne za konec řetězu, co drží v pravé ruce a chlapec, co má druhý konec omotaný kolem krku, se svalí na zem. Chlapci by mohlo být 14 let ''Uvolni Sabitamashii a ukaž nám svou pravou osobnost.'' řekne s podlým úsměvem. ''Ne!'' Odpoví a pokusí se vstát. Muž se naštve a znovu trhne řetězem. Chlapec znovu dopadne na zem, ale tentokrát se i hlavou praští o kamennou podlahu. Když znovu chlapec nazdvihne hlavu, tak mu po tváři stéká pramínek krve. ''Nikdy mě nepřinutíte!'' vykřikne chlapec. ''Ohó?'' nazdvihne obočí. ''Ne, jo?'' Přejde k chlapci pozdvihne levou ruku. ''Tak ti tu duši nechám probudit silou.'' zašklebí se. ''Pandemonium Punch!'' zatne levou ruku v pěst a udeří chlapce vší silou do zad. Chlapec vyplivne krev a podlaha pod ním praskne. Zabij. ozve se chlapci v hlavě *** Otevřu oči a pocítím bolest v levém spánku. Sáhnu si poblíž místa bolesti. A ucítím něco mokrého. Kouknu co to je a zjistím že to je krev. Co se sakra stalo? Pokusím si vzpomenout na poslední chvilky než jsem skončil na podlaze. Zainin, ta mrcha! Rozhlídnu se po lodi, abych ji našel, ale zarazím se když si všimnu, že tady je zbytek naší posádky. ''Uh.'' pokusím se vstát, ale zamotá se mi hlava, takže málem znovu upadnu. Hlava mi třeští, ale ne nejspíš kvůli té ráně, co mi udělala Zainin. Cena za použití té věci... Rozhodnu se přejít k místu, kde je zbytek, ale při pokusu o krok se zarazím Zabij.Zabij.Zabij.Zabij. Ozve se mi několikrát v hlavě, ten otravný hlas. Zatočí se mi hlava a chytnu se zábradlí, abych nespadl. ''Co to?'' To bude asi kvůli tý ráně. Musím si odpočinout. Seberu ze země kosu. Šouravým krokem se vydám k ostatním a kosu za sebou táhnu. Dojdu k místu, kde by měl být Thor a sednu si vedle něj. ''Tohle udělal kdo?'' ukážu na tělo Bignose. |
| |
| posun Zrovna páčím předek Pirani, když tu zaslechnu kapitánovo žádost. Co? a to mi říkate až teď? Joha se asi zblázní zadívám se na věci které už jsem stihla přesunout na tu druhou loď. (například už jsem stihla rozebrat záchod) a docela odmítám ho sunout zase zpátky(stihla jsme to ještě než skončil boj). Čímž projevuji velkou inteligenci ve stavitelství. Tak tam tedy přesunu už jen zbytek dřeva z předchozího ostrova, Mátu, žlutý kufříček se samolepkou myši a sebe. Jako kdybych nepocítila z toho souboje únavu, jmu se povrchových úprav- po boji. divadlo Když náš hudebník začne hrát, ihned s ezastavím v práci a rozhlédnu se. Vždycky jsme byla fanda všech vystoupení. Sednu si na kufřík a přišoupnu se co nejblíž. V očích mi jiskří nadšením. Když Samael skončí zadívám se na Alex a s psím poheldme žadoním. No tak doktorko. Hlava o to žádá! Páni to je pěkný. I po smrti chce bejt ta hlava pěkná. No tak! když Alex povolí (tohle bylo od tebe mimochodme Samaeli opravdu geniální, poklona) následuje bujaré juchujajá juchuchu, zajatci jedním uchem tam a sem (mezi tím co dooprauvji povrch lodi) mi mizí slova o tom co bdue se zajatci. Přijdu k nim (konkrétně někam kde je Satu) a dřepnu si na bobek. Chvilku sleudju jednoho, pak druhého, třetího... Při tom mi odněkud přiletí Thorova jednohubka a tak jí s láskou ožužlávám. To vás baví? Takhle sedět spoutaný? Proč to děláte? raněný kuchtík. Je mi moc líto toho jak Thor vypadá. I hloupá Joha vidí že ho něco hodně trápí. Proto se rozhodne zbudovat mu na Bignosovo lodi malou kuchyňku jako překvápko. Mezi tím co ho Alex lečí, Joha nenápadně přetahuje jeho nádobíčko a náčiníčko z voru na loď. Snaží se pracovat rychle, aby- až Thor pude odpočívat měl kde odpočívat. ( Hádám že Dhau nějakou kuchyňku měl, takže jí upravím a zútulním- což by nemělo zabrat tolik času jako úplně nová rekonstrukce. Udělám v ní i extra vyřezávanou poličku na Bertu- dokonce i s jmenovkou). |
| |
| Sláva mezi scénám Fakt, že kapitán uhl rukou, rozhodně pro Thora nepůsobil jako dostatečně motivační prvkem k tomu ,aby opustil od úmyslu propouštět zadržené. Naopak jak se zdálo ,tento prostý fakt Thora jen víc rozzuřil, sice to nebylo na povrch moc znát, ale uvnitř už vřel. "prej rozkaz." "KLÍČE!" Zaznělo Thorovo varování a hned po něm přišel další pokus se klíčů zmocnit i kdyby kvůli tomu musel pohnout kapitánem, nebo ho dokonce dovléct nebo dostrkat k zajatcům a donutit ho aby je odemkl. Thor byl v tomhle případně jako tank, pryč byl vtipkující kuchař. Takže zbývalo buď opravdu vězně pustit, nebo Thora nejspíš omráčit, neb to vypadalo že s ním nehne žádné slovo nebo rozkaz. |
| |
| Paluba Ako tak ležím na zemi a čas ubieha inač ako som zvyknutý, uvedomím si, že bitka už skončila. ...výborne vyhrali sme... pritom sa usmejem trochu aj keď ten úsmev je sčasti šťastlivý no sčasti aj dosť trpky. Avšak úsmev prejde velice rýchlo nakoľko sa opäť navráti bolesť z prebodnutej nohy. Aj keď je už ošetrená tak predsa len bolí ...do čerta s tebou Sammael... prejde mi hlavou a zatnem zuby až trochu zaškrípu. ...som zvedavý ako dlho nebudem môcť chodiť... ...zaťažovať tie svaly kým sa to nezhojí zrejme nebude dobrý nápad... Ako si tak sedím na palube a pozorujem diannie na lodi v duchu sa trochu pousmejem ...ach jaj to sú ale ludia... V tom si všimnem Johu ako rozoberá našu plť otočim sa k nej a poviem "Joha mohla by si mi prosímťa spraviť aj nejakú barlu?" Potom sa otočim k Alex a poviem Dakujem, že si mi tú nohu zašila. Nevieš ako dlho potrvá kým budem môcť opäť chodiť a bojovať. |
| |
| dodatek- berla Když probíhám po palubě, slyším tiché leč žalostné volání svého jména. Vrátím se zabrzdím u Koga tak prudce až se mi zapráší od bot. řepn usi do bobk a podrbu našeho (téměř) beznoného bojovníka na hlavě. Co potřebuješ ježku? Joha má práci. vyslechnu si přání pacienta a z kamsi vyndám metr. Změřím si dýlku nohy a pak i Kogovo dýlku (k podpaždí) a na pět- deset minut se ztrácím. Pak přijdu nejen s berlama, ale i něčím co vypadá jako dlaha s podpadkem. Můžeš na to našlapovat, ale opatrně, tohle nohu zpevní. pak ti do 'toho' opatrně nohu nasadím(není to nikterak těžké a dole si můžeš vysunout dokonce kolečko, -ale nedoporučuji se pohybovat jen po něm :D) Pak začnu přemýšlet jestli nemám udělat krunýř pro kapitána. Protože asi osobně nemá moc rozumu na omezený pohyb, když je zraněný. A krunýř by ho k tomu donutil než se to zahojí. |
| |
| Dhau - paluba Po tom čo sa Joha vrátí z barlami sa trpko pousmejem. ...budem vyzerať jak nejaký krypel... ...ale aspoň sa budem mocť hýbať... … aj keď sa asi pri kormidlovaní budem musieť posadiť... ...pripadám si ako nejaký pirát na sklonku života... Pri tej poslednej predstave sa pousmejem o niečo viacej a potom poviem Johe “Ďakujem pekne. Je to skutočne dobrá robota“ Podotknem pri pohľade na barle a to čo mi pripevnila k nohe. Vezmem si katanu ktorú zasuniem do púzdra na boku a následne sa pokúsim postaviť pričom sa podopieram barlami a hrabem sa zo zeme zdravou nohou. ...musí to vyzerať skutočne komicky... prejde mi pritom hlavou. Ak sa mi podarí postaviť podýdem kúsok smerom k Thorovi a Pauliemu a poviem “Radšej by som mu tie klúče dal predsa len tých v okovách treba pustit“ Ak sa mi postaviť nepodarí tak to zakričim z miesta kde padnem na riť |
| |
| Krátké vyhodnocení Zatímco ostatní se věnovali spíše své vlastní činnosti, doktorka zamířila ke spoutaným otrokům. Ne, nikdo z nás zraněnej není. Co kdybys nás místo čumění prostě rozvázal? Nebo roztrhla ty řetězy? Tlapu na to máš velkou dost. okomentoval doktorku malý, tlustý mladík, kterému mohlo být tak osmnáct, přičemž postavou připomínal soudek. Ostatní(NPC) otroci se na něj jen zděšeně podívali. Co se Thorova boje s kapitánem o klíče týká, vzhledem k jejich zranění a různým jiným omezením si v tomto boji byly rovnými soupeři. Po chvilce tahání a žďuchání to nakonec skončilo tak, že jak Thor tak kapitán spadli na zem vedle sebe, přičemž oba pevně svírali klíče a odmítali se jich pustit. |
| |
| Malá potyčka Když se udýchaně svalím k zemi, zadívám se po Thorovy, který mě zase neposlouchá. Chvilku pevně držím klíče, ale pak se na to jednoduše vykašlu a ruku pustím. To, že jsem nechtěl ty otroky pustit, mělo svůj důvod, to bylo zřejme našemu kuchaři jedno. Pomalu a stejně jako Bignose, jsem se musel zvedat těžkopádně ze země. Nejdříve jsem dostal nahoru jednu nohu, potom druhou. Těžce jsem se u toho zapotil. Pánevníka jsem nechal i s klíčema kde je a přešel jsem přes celou palubu, až na příď. Když jsem procházel kolem Kazuma, jen jsem podotkl Měli bychom plout ke břehu. A pak už jsem jen stál na přídi a nechal, ať do mě vlaje vítr. |
| |
| Otroci Zadívám se na tlouštíka a zamračím se. „Dávej si pozor na to jak se mnou mluvíš, mladíku. Jsem žena a se ženami se hrubě nemluví.“ Pokárám ho. Podívám se na kapitána a Thora, jak se přetahují o klíče. Docela... trapný. Jak malí. Povzdychnu si. „S čím jsem se to jen dala do party?“ nechápu sama sebe. Hodím si brašnu na rameno a přistoupím k nim. „Ale zbavit pout vás můžu.“ Souhlasím a zvětším si ruce. Uchopím do nich železo a stačilo jen pár silnějších škubnutí a řetěz se odtrhne. „Ty železa na rukou vám raději sundávat nebudu. Nechtěla bych vám rozdrtit zápěstí.“ Poznamenám. „A teď buďte hodní a nedělejte potíže. Pustíme vás jakmile se dostaneme na pevninu.“ Slíbím jim a vydám se k Thorovi. Skloním se k němu. „Ti lidé nejsou zranění. Dej mi ty klíče a já jim je dám. Ty zůstaň ležet abych tě mohla ošetřit. Dobře?“ |
| |
| Otroci Alex začala s osvobozováním otroků. Jako prvního uvolnila Satu, pak další tři otroky a jako posledního si nechala tlouštíka, který byl přikovaný jako první. Když jeden z otroků, muž kolem třiceti let viděl, že ho chce osvobodit, zděšeně vykřikl a skočil před Alex aby jí v tom zabránil. NE, TO NEMŮŽETE!!! zakřičel vyděšeně. Ten muž...on...on je ještě horší než Bignose. Slyšel jsem jak o něm mluví, je to Eric Newgate, vnuk Edwarda Newgate...je to přímí potomek Bělovouse! toto prohlášení zařval na celou loď, takže nebyl nikdo kdo by ho mohl přeslechnout. Ostatní otroci jako reakci na ně zděšeně ucouvly od spoutaného tlouštíka, který jen otráveně protočil oči. Proboha...kdybych měl obrovský zuby a chapadla místo noh pochopím že se mě bojí, ale jenom proto že můj děda byl náhodou nejsilnější muž na světě? zamumlal otráveně. |
| |
| Zem otroci a podobné kratochvíle strýčka Thora nerozuměl tomu kapitán fakt, vypadal ,jako by ty otroky chtěl prodat. Jaký jiný důvod by to mělo mít. Přesto skončili oba na zemi jeho pravačka se ozvala a to hodně intenzivně div že Thorovi nevyhrkli slzy. Možná by si jí měl nechat ošetřit ,ale jak se zdálo s otroky jsou zase komplikace. Našel svůj vaček s jídlem i klíč. " Trocha zdržení." ne úsměv mu opravdu nešel. Hodil klíče Alex. " Odemkni je a všechny..." zadumaně se podíval na toho o kterém tvrdili ,že je to potomek Newgate. " No tak je Newgate já jsem Thor a? Newgatů je moc a i kdyby byl myslíte ,že by se jen tak nechal zatknout někým jako byl Bignose?" řekl trochu podrážděně. " Radší si vemte jídlo..... a snažte se rozhýbat." představa že by si musel tady lehnout přede všema se mu moc nelíbala, hrát si na velkého rozvaleného vorvaňě se mu nechtělo vlastně, nebyl si jistý jestli muže věřit umění Alex. " Thor bude sedět to vyjde skoro na stejno." |
| |
| Dhau - Paluba Pomaly sa doteperým na barliach smerom k Alex a otrokom. Predsa len musím si na chodenie na barlách zvyknúť. Pozriem sa na toho tluštíka ktorý je ešte priviazany, trošku do neho štuchnem barlou o ktorú sa neopieram a potom mu poviem. "Hm tvoj ded ta zrejme slušnosti nenaučil. čo?" Potom sa otočim k Alex a poviem "Ja by som ho nechal v putách dokým sa nenauči móresom a neospravedlní sa ti. Predsa len mal by sa naučit ako sa treba správať k dámam a keď ho to jeho ded alebo otec nenaučil tak ho musíme vychovať my." Potom odstúpim krok od neho a dodám smerom k Pauliemu. "Najskôr si musím doniesť k kormidlu stoličku a potom nás môžem nasmerovať k ostrovu. Aj keď by treba počkať kým Joha dokonči rozoberanie plťe a my budeme mať čo najviac dreva na palube." |
| |
| Dhau - Paluba Stojím tam někde poblíž přídě a sleduji okolí. Vítr fouká k pobřeží a každý na lodi tu něco dělá. Kazumo sice po mě chce nějakou stoličku, ale to není zrovna práce na kterou bych se hodil, proto to taky jen kývnutím hlavy ignoruji. Polapení se dostanou ven z provazů a řetězů, kromě toho jednoho tlouštíka, kterého z nějakého hloupého důvodu nechtějí pustit. Poslouchám je a stojím na místě, na čele mi vyskačuje žilka naštvanosti, která pomalu začíná tepat. Takový pocit jsem neměl ani během bitvy, dokonce ani když jsem se bál zaútočit na nepřítele, protože vím, jak jsem moc zranitelný. Thor si naštěstí už sedl a s jednou rukou se mu pochopitelně bude vstávat velmi špatně, než ho Alex uzdraví. KLAP! Jedna moje noha se otočí zpátky, bota se doslova zaryje do prken palubu. Vítr popadne můj klobouk a smete mi ho z hlavy někam vedle mě. Přes to mi zůstane po obočím zlověstný stín. Druhá noha se vznese do vzduchu a celé mé zakrvácené, kulkami prostřílené tělo, udělá obrátku nazpět, k zajatcům. Klap, klap, klap... Táhnu se jako smrtka nazpět. Není to charisma, není to ani inteligence.... jen čistá síla, která ze mě sálá jako pára s každým dalším krokem a i když nejsem žádné zvíře z Grand Line, působím doslova zabijáckým dojmem. Jestli jsme piráti? Projdu kolem Samaela a Yamy, pak vedle Kazuma a nakonec i vedle Thora a Saiga, možná i Johy, která cosi zrovna vytváří. Všech těch, kteří zůstali unaveni z bitvy proti tomu krvežíznivému pirátovy, kteří byli zraneni, nebo možná i zesměšněni.... abych se nakonec postavil vedle doktorky. Vůbec mě nezajímá, kdo je ten tlouštík, nebo proč má jeden z nich křídla. V očích se mi leskne jen hněv. Že chcete něco sladkýho!!? Prává noha vykročí svižně vpřed a ruka na té samé straně se schoulí v pěst a rozmáchne Shockwave kempo! Grrr....., přičemž mi ze zaťaté ruky vyteče krev. Ať tak moc jí mám zaťatou. Temný pohled shora, na všechny ty zajaté a v očích odlesk, jako bych snad zrovna používal haki. (což nepoužívám) Tohle nejsou slova pro někoho, kdo za vás právě nasadil krk!!! Rozmáchnu se rukou před nimi a zuřivě smetu všechno co je na palubě, načež hned připravím další útok, nehledně na mojí vytrvalost, kterou jsem už zřejmě dávno překročil. IHNED poděkujete mým DRAHÝM přátelům. VŠICHNI! HNED!Při každém slově plyvu kolem sebe hromady krve (a ne jenom z pusy). Je mi vážně jedno, jesli mám umřít, ale aby si někdo myslel, že je tu moje posádka pro zábavu, to tedy ne. Stojím nad všemi těmi zajatci, dokuď se všichni z nich neposerou strachy a nepoděkují za svou záchranu. Jestli se tak stane, vrátím se pár kroky zpátky ke svému odpadlému klobouku, který si nasadím na hlavu a s rukou položenou na srdce si lehnu a jdu spát. |
| |
| Thorův limit dosažen Doteď se držel lehce ignoroval Saiga a jeho dotaz ohledně toho kdo zabil Bignose. Doufal že najde Thorovu zastěru a pánev a dojde mu to samo. Jak se zdálo krutý osud ovšem nechtěl zachovat Thorův klid.Zvláště když pouštěl ke slovu kapitána více než bylo třeba. Chvilku jen zatínal zuby ,ale nakonec se zvedl a rozmáchl se k pořádné facce udělené kapitánovi. " Co po nich sakra chceš? To si tak blbej.Nebo ti to jen nedochází. Oni nevědí co je čeká a budou nám děkovat? Viděli spoustu nesmyslné smrti ať už tady nebo během cestyj sou daleko od domova a budou děkovat někomu o kom neví co s nima udělá? A hlavně když se ten někdo víc než o jejich bezpečí a zdraví stará o pár zlatých mincí. Vážně si myslíš že je potřeba řešit to jestli dostaneme odměnu za Bignose nebo ne? Opravdu budeme takový...chceme aby z nás měli strach? Fajn jenže pak nejsem o nic lepší než Bignose. Ne nechci jejich díky pod vyhrůžkami, nechci vidět jejich strach. Chci aby se dostali domů a zapomněli všechno co jim tahle loď způsobila......A jestli jim pomůže trocha dobrého jídla bude to fajn. A pusťtě i jeho však kdyby nás chtěl zabít jsme mrtví. A no nidko z nás tu nemá co vykládat o slušném chování." měl s to chutí kapitánovi vrazit ještě jednu. Ano byl to kapitán, ale pokud má být jejich posádka opravdu taková, nemá na ní co Thor dělat. |
| |
| Dhau - Paluba Jakmile Thor začne mluvit, okamžitě přestanu se svou zuřivostí a zklopím ruku, i kdyby třeba nepoděkovali. Těžce vzdychnu, moje srdce mi buší a už prakticky nic jíného udělat nemůžu. Stále jsem pořád naštvaný. Oči, dosuď lesklé, dostanou matný odlesk. Prohlédnu si posádku a všechny ty naštvané kukuče co na mě hledí. Nechtěl jsem, aby životy mé posádky přišli nějak vniveč a ke všemu nikdo z nich ani nepoděkoval, když je vysvobodily z pout. To co řekl Thor mě navíc docela zasáhne. Zvláště to, že se snad starám víc o peníze než o ně. Uplně mi to vyrve duši z těla. Naprosto vklidu přejdu nazpátky svou lodí, zvednu čepici, dám si jí na hlavu, lehnu si a začnu spát. |
| |
| Dhau - Paluba Ako tak stojím zrazu začne Paulie znovu blázdniť. Vypočujem si čo povie Bignossovim zajatcom a v hlave mi prejde. ...poďakovať a začo... ...jaj tak ako ja som to rozhodne nerobil pre nich ale skor pre seba a pre tých čo sa odnás nemohli brániť... ...aj keď som nakoniec skonćil ja ako bezbranný... A keď som už chcel niečo povedať tak začal Thor s tým svojím preslovom. Preto som zavrel svoje už otvárajúce sa ústa a nechal ho dohovoriť predsa len nechcel som mu skákať do reči. Potom keď utíchne prehovorí zas ja pozerajúc sa na Thora ideálne do oči. Ako poďakovať sa nám nemusia predsa len keď sme začali bojovať nevedeli sme, že sú tu a nebojovali sme kôli nim avšak henten by sa mal za svoje správanie voči Alex jednoznačne ospravedlniť. pokývnem hlavou na toho tlstého Newgata a potom po krátkom nádychu pokračujem "Avšak tá smrť Bignossa a jeho bandy nezmyselná rozhodne nebola. Predsa len bol to ľudský odpad a taká špina by zaživa spravila mnoho zlého. Kebyže zostanú nažive tak by sa pridali k najbližšej posádke čo robí to isté. A ďalši nevynný ludia by skončili ako ich otroci. Aj keby Bignossa Marinaci popravili zbytok bandy by skončil len s pár ročným trestom a potom by opäť šlahali svojimi prackami druhých." Potom čakám hľadiac na Thora čo mi povie. |
| |
| Dhau - Paluba Po chvilce čekání k nám přijde veliký chlapík, ten co zabil Bignjose. S tím co před námi sedí a civí na nás se začne prát o klíče. Když potyčka skončí klíče má ten velký chlapík co nás chce propustit. Přišla k nám pěkná žena, která si ani nevím jak zvětšila ruce a přetrhala nám postupně řetězy. A když chce přetrhnout řetězy i u Erica, skočí mezi ně jeden z už osvobozených otroků. Od něj se následně dovídáme, kdo Eric ve skutečnosti je. Aha, tak proto se mi to jméno zdálo povědomé. Ale jak vidím, tak si velký chlapík s klíči z toho nic nedělá. Hodí klíče té žene a řekla aby nás odemkla od těch želez na zápěstí. Pomalu nás odemyká a když se dostane ke mě a začne mi odemykat to železo na levé ruce, pomalu se jí nakloním k jejímu levému uchu a potichu jí pošeptám "Děkuju moc." Když mi odemkne pouto na levé ruce a chce odemknout i to na pravé, všimnu si toho, co nás nechtěl pustit, jak se k nám blíží. Přijde, a řekne něco o mé poznámce, že mám chuť na sladké. Zajímalo by mě, jak to mohl slyšet??? Ale z mého přemýšlení mě vytrhne jeho útok, který smete vše co je na palubě. Zaútočil se slovy "Tohle nejsou slova pro někoho, kdo za vás právě nasadil krk!!!" Chce se prát? Tak dobře, teď už se chytit nenechám. Si myslí, že se z něj poseru strachy? Vytrhnu se pravou rukou ženě, která se chystala odemknout železné pouto. Připravím se do bojového postoje. Začnu cítit chlad na celém svém těle a jsem strašně rozzuřený. Jsem připravený ho i klidně a bez výčitek zabít. Ty a ani nikdo jiný mi nebude stát v cestě. Už chci vyrazit k útoku, načež ale vidím jak mu přilítla facka od toho chlápka co dostal Bignose. Začne nás tam obhajovat. Jejich, jak jsem pochopil kapitán, odejde a lehne si. Uklidním se a pomalou chůzí dojdu k muži co nás bránil. Položím mu ruku na jeho rameno nezraněné ruky a řeknu. "Děkuju ti, seš strašně hodný člověk. Díky tobě můžu pokračovat ve hledání." Věnuji mu krátký úsměv, sundám svou ruku z jeho ramena a pomalu se vydám k Bignosově kajutě, kam dal všechny mé věci. Jdu a na rameni cítím chlad, podívám se a vidím tam malou vrstvu sněhu. Sklepu ho a pokračuji dál. Co to? Pokračuji v cesta, cítím jak se mi trhá čelenka co mam na hlavě. Byla natržená už od boje s Bignosovou posádkou. Najednou se roztrhne a spadne na zem. Ofina, která je celkem dlouhá mi spadne do očí a zakryje je. Cítím jak mi na hlavě něco poskakuje. Přiblížím se rukou k hlavě a najednou mi na ruku přeskočí malinký zelený ptáček. "Ryuu, ty si tu ještě. Já myslel, že si odletěl." Znovu ho nechám přeskočit na hlavu a pokračuji ke kajutě. Dojdu, otevřu dveře, vejdu a zavřu dveře za sebou. Když vidím mou katanu opřenou o stěnu, jsem štěstím bez sebe. Okamžitě si jí vezmu a prohlédnu, jestli je v pořádku. Všechny 3 rolničky tam pořád jsou pridělané. "Super." Při pohledu na ně si vzpomenu na Auroru. Udělá se mi smutně, sednu si tam na židli a hlavu položím na stůl. "Co mám dělat? Já chci, aby to bylo vše jako předtím! Chci tě zase vidět! Chci si popovídat! Já tě najdu, ať to stojí co to stojí!!!" Poslední větu zařvu a zvednu se ze židle, přičemž si všimnu plakátu na přibodlého dýkou na stěně. Aha, takže čím vyšší hodnota odměny, tím víc známej po světě. Napadne mě že, kdybych měl hodně vysokou odměnu, mohlo by se to dostat až k Auroře, ať je, kde je a tak se dozví, že jí hledám. "Musím mít co nejvyšší odměnu!!!" Rozhodnu se a podívám se po kajutě a začnu hledat zbytek svých věcí. Pak hledám něco na sebe, protože jsem na horní polovině těla nahý. Nic nenajdu, ale všimnu si lékárničky. Aspoň obvazy. Otevřu ji a naštěstí v ní je dost obvazů. Vezmu obvazy a obvážu si svá křídla, tak aby nebylo poznat, že nějaké mám. Po tom co si křídla stáhnu k tělu a ujistím se že nejsou viděl, začnu si brát všechny svá věci. Dojde mi, že už nemám čelenku a že mi na té hlavě něco chybí. Sáhnu si na hlavu a přemýšlím. Vidím jak Ryuu přistál na taková malá korunce do vlasů. "Tohle? Opravdu?" Zeptám se, ale po chvilince si jí do těch vlasů dám. "Líbí Ryuu?" Usměji se a postupně si nandám všechny své věci na místa kde mají být. "A jo, lízátko." Z kapsy v mé tašce vytáhnu lízátko a s obrovskou radostí ho dám do pusy. Seberu všechny své věci a vyjdu z kajuty Bignose. Podívám se po lidech na palubě a nahlas řeknu. "Trochu pozdě, ale i tak. Všem vám děkuju za záchranu mého života. Já jsem Tsubasa Satu a jsem vaším dlužníkem." A usměji se. Před vámi stojí 17-ti letý kluk s lízátkem v puse. Má delší blonďaté vlasy zasahující až k nosu a v nich mám malou korunku do vlasů. Na sobě mám dlouhé černé kalhoty a bílé tenisky. Na zádech mám pouzdro z Katanou (na konci rukojeti katany jsou přivázané 3 rolničky), vzadu za opaskem malou pistol a Wakizaši (odkaz) a středověké brnění z odlechčeného materiálu ,které nesu v ruce. Triko žádné nemam, ale hrudník mám ovázaný obvazy. Tělo nemám nijak moc vypracované, ale náznaky svalů tam jsou. Přes rameno mám tašku a v ní pár svých věcí. A na předloktí levé ruky vytetovanou VELKOU modrou růži a ještě čerstvou bodnou ránu v podpaží a u loktu pravé ruky. A na zápěstí pravé ruku nový doplněk v podobě železného pouta. Udělám krok směrem k jejich kapitánovi a všimnu si že s obou ran na pravé ruce krvácím. Sakra zajímalo by mě jak už dlouho to teče? Měl bych se nechat ošetřit jinak můžu vykrvácet. Proč se mi to otevřelo? Vždyť už je to asi 9 dnů. No co? Jdu dál, až dojdu k jejich kapitánovy. "Vám ovšem musím taky poděkovat. Nebylo nutné se hned tak rozčilovat. A chtěl bych se zeptat, kam teď plujeme?" |
| |
| Loď Když mi jeden mladík zašeptá poděkování do ucha, pozvednu obočí, ale pak se pousměji. „Není zač.“ Řeknu a když se dostanu k tlouštíkovi, tak najednou jeden z osvobozených začne hysterčit. Zadívám se na něj a pak na tlouštíka. „Kdyby byl tak nebezpečný tak by ho nějaké okovy neudrželi.“ Namítnu. Thor se k tomu taky vyjádří a já pokývám hlavou. Pustím tlouštíka jako ostatní. Najednou se vedle mě objeví kapitán a.... začne vyšilovat. Docela mě jeho reakce překvapí a taky trochu naštve. Jasně myslel to vůči nám dobře, ale choval se zbytečně agresivně. Povzdychnu si a promnu si kořen nosu. Nechám to být a jdu konečně za Thorem, který zůstal sedět a já ho mohla ošetřit. Lokálně jsem mu umrtvila ruku a začala ji zašívat. „Teď si budeš muset ruku šetřit. Víc používej druhou. Nezvedej nic těžkého, mohli by se ti zpřetrhat stehy.“ Varuji ho, když práci dokončím a obvážu. Přesunu se k ráně na jeho břiše. Prozkoumala jsem ji, ale zdálo se, že meč nezvládl projít tukem až k důležitým orgánům. Tuhle ránu bylo snadnější zašít. Přitiskla jsem nakonec k ráně obvaz a abych ho nemusela obvazovat kolem pasu, tak jsem ho na to místo přilepila náplastí. „To by mělo stačit. Nejsem si jistá jestli ti meč neporanil orgány. Kdyby jsi měl nějaké bolesti hned mi to řekni. Musela bych tě operovat.“ Řeknu mu vážně a starostlivě ho pohladím po rameni. Postavím se a rozhlédnu. „Kdo další potřebuje ošetřit!?“ zavolám. |
| |
| Dhau - Paluba Pomali kráčam ku kormidlu pritom počuvam čo sa deje na palube. ...hm mali by sme sa už pobrať ďalej lebo nás tu najde ešte neaký pirát... v hlavou mi prejde zoznam známych pirátov ktorý sa tu môžu plaviť a potom poviem nahlas. "Satu mohol by si mi priniesť stoličku nakoĺko nezvládnem kormydlovať a stáť bez pomoci barlí naraz." Potom sa otočim smerom k ostným a dodám. "Ak nikto nemá nič proti tomu tak by som vyrazil. Pokial teda tu nechceťe počkať kým príde daľšia skupina pirátov. Myslím si že tých by sme už nezvádli" Pritom sa pozriem na plachty v akom sú stave, či sú zrolované a či nie. Odkial fúka vietor a nakoniec vytiahnem aj svoj kompas a pozriem sa ktorým smerom sa musíme plaviť. |
| |
| Na palubě Hmmmmm díky. zamručel tlouštík uznale směrem k Alex, když ho odemkla, načež věnoval chlápkovi co se jí v tom snažil zabránit pozdrav zdviženého prostředníku. Ten se jen zamračil a očividně uražen zamířil na záď. Zároveň s tím tlouštík doběhl kapitána a zaťukal mu zezadu na záda. Vzhledem k tomu, že měřil o dobrých třicet centimetrů méně byl to zajímavý pohled. Hej obříku, ty seš kapitán téhle grupy? zeptal se a gestem naznačil že tím myslí celou Paulieho posádku. Po kladné odpovědi pokračoval ve své řeči. Nechci vám samozřejmě kecat do vašich plánů, ale být vámi, tak k Micqueotu(jméno ostrovu kam plujete) bych zrovna nemířil. Chápu, že si potřebujete odpočinout a tak, ale líp uděláte když si odpočinete tady na lodi. Pravda Michqueot je krásný místo, plný dobrých lidí, dobrého vína, ale...taky je to Bignosova...vlastně byla to Bignosova základna několik let. I když ho oficiálové a těch pár mariňáků nenávidělo opravdu upřímně, celej ostrov je prolezlej jeho sympatizanzama, podplacenýma úředníkama, špiclama a nejspíš i pár členama posádky, co zůstali na pevnině. Pokud se tam ukážete s jeho lodí a hlavou, nejen že vám za ni nezaplatí, ale nejspíš vás i vzhledem ke stavu, v jakém většina z vás je povraždí. Pokud bych vám měl něco doporučit já, tak plout až k Mosquito bite, je to tak trošku díra, ale mariňáci, kteří vám zaplatí za tu hlavu tam jsou a navíc je to deset dní plavby odsud, takže by jste se mohli dát většina alespoň trošku dohromady. Mimochodem...tu hlavu dejte do lihu nebo něčeho takovýho ať vám nezačne uhnívat. Fakt nechci vědět, co by jste s ní dělali potom. ačkoli doteď mluvil naprosto klidně, poslední věty pronesl s maximálním zhnusením a opovržením na vaši stranu. |
| |
| Dhau - Paluba Ako tak čakám či mi Satu prinesie tú stoličku ozve sa ten tlsťoch. ..takže Micqueot je bývalá základňa Bignossa... ...ako možné to je... ...predsa len kopa pirátov ma marinákov na výplatnej listine... Nato sa ozvem mysliac na Newgata "Hej ty tlstochu odkial môžeme vedieť, že Mosquito nebolo Bignossova základna?" ...aj keď vlastne oba ostrovy môžu byť v jeho teritóriu... ...predsa len čas na zhojenie rán by sa zišiel... ...teoreticky je Dhau dosť rýchla loď... ...rychlejšia než plť, čize by sme sa mohly vyhnúť pripadným prenasledovateľom... ...taktiež by som mal viacej času oboznámiť sa s prípadnými mapamy čo tu Bignoss má a tým zistiť kde všade mál základne a ludí... dalšie myšlienky ma napadajú no potom dodám. "Vieš jak sa k tomu ostrovu dostať? Prípadne kde mal Bignoss mapy a zvyšné pomocky? V podstate je pravda že aj keď pojdeme po odmenu za Bignossa by sme mali vyzerať aspoň nezraný. A čas na mori pokial máme dosť zásob pre všetkých by to umožnil" ...na tie mapy a logbooky by som skutočne rád hodil očkom a čo najskôr ich preštudoval... ...určite sa dozviem niečo nove o morských prúdoch v oblasti a polohe nových ostrovou... |
| |
| Loď Hlava mě ještě bolí, ale není to už tak strašný jako předtím. Prohlídnu si otroky a nejvíc mě zaujme ten s křídly. Kdo to je? Pozvednu jedno obočí. Nakonec uhnu pohledem, když je Alex dostává z pout. Zadívám se na oblohu a povzdechnu si. Musíme víc trénovat. Jsme moc slabí. Zavřu a nadechnu se. Bolest hlavy se trošku utiší, ale jakmile začne kapitán řvát, tak se znovu vrátí. ''Ts.'' Kapitán si začíná něco řvát a všude stříká krev. ''Hej.'' řeknu, když na mě dopadne několik kapek. Thorovi se kapitánovo chování nelibí a zamíří k němu. V té chvíli si ještě všimnu otroka s křídly, že se taky připravuje do bojového postoje. Stisknu kosu a pokusím se vstát. Thor byl ale rychlejší. Trošku mě to zaskočilo, neboť Thor byl vždycky jenom samý úsměv. Nakonec Alex osvobodí i toho tlouštíká, který je prý potomek nějakýho Bělovouse. Bělovous, jo? Zajímalo by mě kdo to je. Znovu si sednu a položím kosu vedle sebe. Poškrábu se na nezraněné straně hlavy a povzdechnu si. ''Jo, já tady.'' řeknu směrem k Alex ''Nic vážnýho to není, ale jestli nemáš něco proti bolesti hlavy.'' To, co říká ten tlouštík poslouchám jen napůl. |
| |
| věci se dávají opět do pohybu Po tom co jsme dodělala berle pro navigátora mě nebylo dlouho vidět ani slyšet, ale k situaci co vznikla na palubě to asi bylo jn dobře. nechávám si otevřené dveře do kuchyně kterou upravuji dle Thorových potřeb a občas vykouknu ven. Joha to vůbec nechápe. Vyhrály jsme a jsme živý. proč na sebe křičí? škaredím se protože se mi to pra nic nelíbí a nedokážu to pochopit. S povzdechem se tedy věnuji tomu jedinému co dokážu. snad se jim to bude líbit. Joha se bude snažit aby i ostatní měli své místo. Další bude doktorka. Místo pro pacienty přece musí být. Zarazím se při pohledu na svou kovovou paži. kdyby byla rychlejší, mohla Joha Bignose zabít jako první. A nikdo by neměl žádnou bolest. Joha jí musí zrychlit. nadskočím když se z vedlejší místnosti (Bignosovo kajuty) ozve řev. Zvědavost mě přinutí tam nakouknout co se děje. Uvidím jednoho z otroků. takže je pustili. Proč byli v těch řetězech? stáhnu se zpět do kuchyně a pokusím se spoutat si ruce a chvíli přemýšlet co je na tom dobrého. Zahýbu rukama sem a tam nedá se s tím hýbat. vezm udo ruky Mátu ani pracovat lehnu si na zem. ani se na tom nedá spát pak tím několikrát zatřesu v pokusu to přetrhnout a obličej se mi trochu zkrabatí napětím. a nejde to ani dolu. Sakra. chvilku s tím ještě zápasím, ale pak to vzdám a pokračuji. Když je venku klid nadšeně zajuchám nad svým veledílem. Sice šlo jen o pár povrchových úprav, ale například jsem ze stolu co tu byl před tím vyrobila dlouhý krásný stůl, kam se vejde celá posádka a může tak koukat na Thora jak kuchtí. Srovnám Bertu a ostatní pánve vyrovnané u zdi podle velikosti a ještě pošoupnu Thorův kotel aby byl přesně na svém místě. Ještě se ujistím že až ho bude Thor podpalovat bude to bezpečné aby nezapálil nic jiného Zobrazit SPOILER Pak vytančím ven a mířím přímo za Thorem. Trpělivě čekám až ho doktorka ošetří a pak mu poklepu na zdravé rameno. Strýčku Thore! Joha pro tebe něco má, až budeš moct. Už bude moct? v očích mi září nadšení a je pro mě velmi těžké čekat. Čekání vyplňuji chrastěním řetězů kterými mám z nějakého důvodu spoutané ruce. Tiše obdivuji Alexinu zručnost. jsi výborná doktorka Alex zamumlám uznale. I přesto že tomu absolutně nerozumím. Johu by to nebavilo. Lidský tělo se nedá pořádně opravit a upravit. je to nekvalitní a nestabilní materiál. pokud si získám Thorovu pozornost, odtáhnu ho do jeho nové kuchyně. |
| |
| Loď Chvilku jsem ležel, než začal zas někdo mluvit. Skoro jsem i usnul, jenže pak si ke mě přisednul ten anděl a já se ho strašně lek. (myslel jsem, že jsem zemřel). Zvednul jsem svoje líné tělo a podrbal se na čele. Kam teď poplujeme? Zoopakuji jeho otázku. Byl jsem takový velký starostlivý taťka zlobr, co chtěl, aby jeho posádka dostala to nejlepší co mohla. Popravdě mi to fakt moc nemyslelo a bylo celkem zvláštní, jak jsem vůbec mohl přežít na moři. No, pojedeme kolem. Vypadá to, že jídlo na deset dní máme, takže budeme potom muset doplnit zásoby. Kazumo, nastav kurz. Popravdě nechci nikoho ztratit a všichni jsou velmi zranění Poté co se rozplujeme a Kazumo nastaví kurz, já ležím. Těch deset dní, co by jsme případně pluly, nedělám takřka nic, jsem unavený a jenom ležím. Dokonce se ani moc nebavím, jen sem tam máchnu rukou ve vzduchu, nebo si od Thora vemu něco k jídlu. |
| |
| Dhau - Paluba. Po tom čo Paulie prehovorí a pripojí sa k tomu nápadu sa mierne pousmejem a potom trošku s podtónom poviem. "Výnimočne sme rovnakého názoru. Ja idem vypočitať kurz zatial môžeme prichytit plť lanami k lodi. Za hodinu som zrejme späť" Následne pomali na barlách odhopkám do Bignossovej kajuty kde mal všetky mapky a pomôcky. ...už sa neviem dočkať na jeho lodný denník... prejde mi hlavou. V kajute si popozerám čo za mapy mal Bignoss a taktiež pohľadám mapku kde je znázornený jak Michqueot tak Mosquito. Pohľadám aj neaké znázornenia morských prúdov v oblasti a aj okolo Mosquita. Následne vzhľadom na náš povodný kúrz, dlźku plavby a vzdialenosti medzi ostrovmy vypočitam kurz ktorým by sme sa mali vydať. Potom pohľadám ešte lodný denník ktorý si prelistujem v rýchlosti na slová Mosquito či prúdy. Taktiež ho prezriem na iné veci ktoré by ma mohli zaujať. Celkovo mi tieto prípravy a vypočitanie kurzu trvá asi trištvrťe hodinu aź hodinu. Pokial ho nenajdem alebo nenájdem v nom nič zaujímave tak sa následne pomalým krokom vydám spät na palubu a ku kormidlu. Pozriem sa ako fúka vietor a potom poviem "Verím, že tý čo sú nezranený, by mohli isť k plachtám. Nakoľko čim skôr sa dostaneme do prístavu, tým skôr nás naši pasžieri môžu opustiť preto by práve tý mohli najviac pomáhať pri práci s plachtami" |
| |
| Lodička Lehce se uklidnil. Dokonce tolik ,že se opravdu nechal ošetřit. " Šetřit se jasně a nic reálnějšího tam nemáš co?" usmál se Thor nikdy neměl ve zvyku se šetřit. Pak se pomalu vrátil k zajatcům chtěl s nimi prohodit pár slov, jenže než otevřel pusu přihnal se k němu malí rudovlasý energii nabytý ďáblík přezdívaný Joha. "Heh jestli vůbec chápe co se tu stalo? Kdo ví rozhodně její přístup je nakažliví malinko." " Copak našla si vokovaný lidi a chceš je sníst?" zkusil odhadnout co se jí muže v hlavě odehrávat. Pak si všiml ,že Joha chrastí řetězy. " Jo takhle to je ty jsi zkoušela ten modní doplněk a nemůžeš ho sundat. Viď...no tak s tím se dá něco dělat." mlknul na ní a opravdu se usmál. " Alex můžeš mi vrátit ten klíč. Joha jako správný technik zkouší k čemu jsou věci." na poznámku o tom ,že se lidi nedaj skládat a modifikovat se Thor jen usmál. " Náhodou lidské tělo je opracovatelný jídlo tvoří svalit a tuk a tvaruje, stejně jako cvičení... a no už si někdy viděla loď plout na knedlíky a pivo? Já ne ale lidi na to jezdí pořád." hájil svou myšlenku. Pak ale pochopil m,že pokud se nezvedne bude Joha neklidná a pokud bude neklidná dlouho tak ho odtáhne svou paží. Dost možná. " Jo už pudeme." zvedl se a šel za ní. Když došel do kuchyně zůstal na chvíli stát beze slov. Nevěděl jak tam dostala všechny jeho věci, třeba že mu někdo bere Bertu ze zad si nevšiml ,ale on si nevšiml ničeho posledních pár minut. "Tedááááá." Chvilku přemýšlel co má říct ,nakonec neřekl nic a jen si klekl na jedno koleno a roztáhl ruce, přeci jen za tohle si Joha zasloužila obejmout. |
| |
| Posun Po bitvě následovalo dalších deset dní, kterých jste strávili společnou plavbou k Mosquito Bite, ostrovu, jehož polohu vám ukázal Erik Newgate, který se vám po cestě přiznal, že vás tam navedl hlavně proto, že se na ostrově nachází slušná základna Mariňáků, ke který on sám chce vstoupit dokonce i pod svým pravým jménem. Důvod pro to má jednoduchý. Chce začít od té nejnižší nuly a vybudovat si vlastní jméno a pověst, nezávisle na svém dědovi. Navíc chce později využít svůj status u Mariňáků k chycení a popravení Blackbearda za to co provedl jeho dědovi. Každopádně, jak budete trávit svůj čas je na vás, máte deset dní, které můžete věnovat svým novým přátelům, tréninku, práci nebo obyčejné rekonvalescenci. Na konci této doby pak připlujete k poměrně velkému, relativně rovinnému ostrovu, kterému dominuje velké přístavní město s jasně viditelnou pevností mariňáků. Na Erikovu přímluvu, že vás tu nepoznají a vlastně ani nevíte že jste piráti(svou vlastní vlajku ještě nemáte) jste vpluli přímo do přístavu a zakotvili zde. Po menší dohodě o mlčenlivosti s otroky, kteří vás opustili jste zůstali na palubě jen vy a Erik. Jaké bylo vaše překvapení, když jste si všimli, že k vaší lodi dorazil další muž, který si vás důkladně prohlíží. Zdravotní stav zraněných: Kazumo: Bojeschopný, noha dobře srostla, tak že je schopen pohybovat se bez dlahy i bojovat. Nemůže ale využívat žádné vysokorychlostní techniky. Paulie: Téměř úplně uzdraven Thor: Zcela uzdraven Saigo: Zcela uzdraven |
| |
| Přístav no konečně = kapitánova cesta Jak jsem již psal, přes deset dnů, jsem toho prakticky moc neudělal, protože jsem byl velmi zraněný. Nešlo ani očekávat, že bych dělal s Johou nějakou zábavu, jako předchozí dny. V čase, kdy jsme doplouvali do přístavu, jsem zrovna spal na přídi. Člověk, který postával na molu, byl dost vysmáty. U nohou se mu válel nějaký pytel, zřejmě s jídlem. Na sobě měl rozeplý, červený kapitánský plášť zdobený zlatými nárameníky s třásnemi. Měl krásnou, vypracovanou hruď, která říkala něco o tom, že je to sportovní typ člověka. (Pro Thora zřejmě vyhladovělý typ). Na nohou měl vysoké kožené boty s kovovým zapínáním. Černé kalhoty byly spadlé někde pod pas a už značně opotřebované. Jediné co je drželo na těle, byly zřejmě jen dva hnědé kožené pásky, na kterých byly zaháknuty dvě katany, flinta a nějaké průhledné láhve s tekutinami. Nevypadal vůbec hrozivě, spíše jako sedmnáctiletý kluk. Měl černé vlasy, modré oči a na čele obvázaný temněhnědý šátek Jedním velkým skokem přeletěl na palabu lodi i s pytlem jídla přes záda a rozhlédl se kolem do kole, přičemž kopl do ležícího Paulieho Yeah! To je krásná loď? Kde jste to vzaly!? Takže jste ho konečně porazily. Sakra mě je tak líto, že jsem tě do toho zatáhnul Josephe, ale je dobrý, žes sis vzal moje jméno, když už je na tebe odměna. Hahaha. Paulie (váš dosavadní kapitán), se náhle probudí a na tváři se mu zjeví úsměv. No to snad né, brácho! Pronese a ihned vstane, aby ho poplácal přátelsky po rameni. Ten usměvavý neznámý se značně zahýbe pod tlakem Paulieho placáků. Netušil jsem, že seženeš i posádku! Doufám, že se nikdo neztratil? poví neznámý Né, na všechny jsem dal pozor, jak jsi řekl poví paulie Hahaha, to je dobře, já věděl, že je na tebe spolehnutí, ty jeden velkej hlupáku opět neznámý Neznámý příjde k jedné plachtě a začně něco štelovat s lanovím. Schodí pytel s jídlem k zemi a usměje se. Jo, to vypadá perfektně. Ani netušíš, jakou mi to dalo práci. Neměl jsem žádné peníze a každý si tu ztěžuje že utíkám bez placení a ten pitomý Bignosse mi pořád potápěl lodě co jsem ukradl. Vůbec se tu nedá sehnat posádka. Co ty teď budeš dělat, Josephe? poví neznámý Vrátím se k revolucionářům, chci být zase neviditelný bojovník! povíe Paulie Oh? Vážně, to je skvělý! pronese neznámý Na, tvůj klobouk! Paulí hodí neznámému svůj klobouk a ten si ho nasadí. Je krásné být zase sám sebou. Neznámý se otočí na posádku a pořádně si jí celou prohlédné. Já jsem Panther D. Paulie, díky že jste se postarali o Josepha a Bignosse. Haha... umm, můžeme už vyplout? Paulie (Joseph) mezitím někam zmizel |
| |
| Cesta do Mosquitu Po tom čo som nasmeroval loď na kurz na Mosquitu. So ešte asi hodinu stál pri kormidle aby som sa zoznámil s touto kráskou. Jej pohybmi a spupnými stránkami hlavne keď sa oprie vietor do jej plachiet. Po tom čo som strávil pri kormidle ten čas som prenechal kormidlu niekomu kto ho má len držať a vydal som sa študovať viacej karty a lodný denník aby som zístil pozíciu dalšich ostrovou prípadne prúdov v North Blue. Zvyšok dna som preto stravil hlavne touto činnosťou a občasným kontrolovaním správneho kurzu aby sme nezamierili niekam uplne inam. Už ani neviem ako a kedy som zaspal hlavne kôli svrbeniu v nohe okolo rany. Na palube ma prebudili prvé ranné luče. Skôr ako som sa najedol som skontroloval kurz respektíve som spravil korekciu. Zvyšok dňa som okrem času pri kormidle stávil v rozhovoroch s ostatnými aby som ich o niečo viacej spoznal a zistil čo sú zač, a ake sú ich ciele. Respektive som ja hovoril o svojích a nabádal ich aby mi povedali o svojich. Taktiež som čital lodný denník a znovu som kontroloval mapy a taktiež som počital kurzy od Mosquita k dalšim ostrovom aby som veďel kam sa da odtial dostať a hlavne ako dlho to potrvá. Celkom som sa znovu snažil vyhýbať namahavým telesným činnostiam aby som nabral sily a moje zranenie sa čo hojilo čo najrýchlejšie Tretí a štvrtý deň som travil podobne predovšetkým som si začal na voľné pergameny prekreslovať niektoré zaujimavosti a tvoriť vlastnú mapku okolia štvoruholníku Lynee, Rakata, Mosquito a Michqueot. Taktiež si tam zaznačujem čiastočne aj uhly a prúdy tak aby som mal v podstaťe vlastnú mapku na ktorej sú prave tie informácie čo potrebujem ja a čo mi najviac vyhovujú. Piaty deň som sa zase venoval vo večšej miere rozhovorom ako iným činnosťiam, teda okrem korektur kurzu. V jednom takom rozhovore ma Erik podpichop par vetami ohladne môjho boja s Bignossom a tom že ma Sammael prebodol. Najskôr som soptil avšak vnútorne som si uvedomil, že kebyže som silnejši a rýchlejši tak by som Bignossa zvládol rýchlejšie a nebolo by nutne aby prišiel Sammael do toho boja. Taktiež mi to pripomenulo to čo som chcel povedať zvyšku posádky. "Pokiaľ žijem, tak sa nikdy nepleťťe do mojích súbojov kým vás sám nepožiadam o pomoc." A aj keď som si nevedel predstaviť tú situaciu kedy by som v boji jeden na jedného požiadal druhých o pomoc povedal som to tak ako som to povedal. Šiesty deň som opät začal z tréningom. Netrénoval som sice nohy ale len ruky a vrchnú časť tela. Najprv som sa oprel rukami o zabradlie chrbtom k zábradliu kde som isiel nižsie k palube a nasledne som sa vytlačil vyššie aź hore. Toto som zopakoval 12 krát potom som si trochu oddýchol a znovu som to zopakoval 12 krát. Po troch sériách som cítil ako mi priam horia tricepsy. Preto som si vytriasol ruky a následňe sa venoval asi hodinu dokreslovaniu mapy. Keď som už necítil žiadne páleniev rúkach tak som si dal dve stoličky vedľa seba, na ktoré som si tak trochu ľahol tak aby som na nich bol nad ranou a potom som začal robiť kľuky na posilnenie bicepsov a hrudného svalstva. Tu som tiež spravil tri série po dvanásť. Potom som sa venoval opäť mape a kormidlovaniu. Siedmy deň som ráno začal opäť tréningom no tentoraz najskôr hrudník a bicepsy a hneď nato som si dal tri série cvičení na tricepsy. Cítil som to rovnako ako ďeň predtým ale veďel som, že to bude len dobré. Aby som prišiel na iné myšlienky tak som sa opäť venoval rozhovorom a vtípkom a pri volnej chvíli som čital lodný denník kde som narazil na veľmi zaujímavú pasáž. Ktorú som prečítal ostatným. Boli tam informácie o Bignossovi a jeho spojenectvom s akýmsi kapitánom Rattailom ktorý bol na jeho výplatnej listine a taktieź o ochrane istého ostrova pred inými pirátmy. žial meno toho ostrova som nikde nenašiel. Na večer som si ešte zopakoval základné postoje Musashi Kenjutsu spolu zo základnými sekmi a blokmy. Všetky pohyby som robil pomaly pričom mi nešlo o to ich spraviť rýchlo ale čo najprecíznejšie. Počas toho cvičenia som dával hlavne pozor na dýchanie a detailnosť prevedenia. Počas ôsmeho dňa som sa venoval zase precvičovaniu základných techník a hlavne rúk. Taktiež som dokončil mapu tak ako som chcel a poobede som sa slnil na palube pri kormidle a snažil sa tak trochu flirtovať s Alex. Večer pred spaním som si opät doprial cvičenie pohybov a dýchania z Musashi Kenjutsu. Deviaty deň som sa rozhodol tréning vynechať aby si svaly oddýchli a venal som sa rôznym činnosťiam ako rozhovore o Erikových plánoch či utahovanie si z Satovej ofiny. Podvečer som ale skúšal pomalé pohyby nohou aby som zistil ako dobre sa mi hojí a hlavne ˇake pohyby môžem vykonávať. Desiaty deň som si ráno opät doprial klasický tréning. A potom som sa stojačky ujal kormidla tak aby som naviedol našu loď do prístavu. Prístav v Mosquitu, Dhau - Paluba Po tom čo nas opustili naši pasažieri k nám prišiel ďalši týpek. Pôvodne som mu nevenoval vela pozornosti avšak len čo začal hovoriť s Pauliem som sa na nich pozrel a podyšiel trochu bližšie v prípade, že by niekto robil problémy. Čo som sa tam ale dopočul som normálne že nechápal a nechcel veriť vlastným ušiam ... to ako celý čas bol Paulie skutočne niekto iny... ...čo to ksakru vyvádzal... ...hm ako Paulie či Joseph, či ako sa to volá mal pre hentoho len zohnať posádku?... ...tak toto nie ten bastard nas sprosto využil... ...Bignoss nas prepadol ako ostatných čo najal... ...preto nechal hentoho nech mu zoženie loď a posadku a zbaví sa Bignossa... ...kurva šak sme pri tom mohli skončiť mŕtvy... ...a ešte sa tu vystatuje že môžeme vyraziť... Prídem preto k Pauliemu a zdrapnem ho za košelu s nasraným výrazom tváre a vravím Kto ksakru si a čo to kurva má znamenať. A kto ti tu dal právo takto vystupovať Pozerám sa mu do oči a celá moja koncentácia sa na neho upiera. Je vydno že som dosť nazúrený |
| |
| Prístav v Mosquitu, Dhau - Paluba Diť to říkám, že jsem Paulie! Rozesměji se, když mě Kazumo uchopí, ale naštěstí nemám košili ani nic, za co by mě mohl pořádně držet, takže se rychle vyprostím z jeho sevření. Haha, koukejte to je můj vor. Přeběhnu přes palubu k zábradlí, které už je krásné spravené a nahlédnu přes něj na rozkládající se trosku. Je to už chvíle co jsem jí viděl naposled. To, že Joseph někam zmizel, ale to jsem neřešil. Vy všichni jste z Lynee? To je úžasný. Musíte být asi hrozně silný, když jste dokázali porazit Bignosse. Při vyslovení toho jména jen mávnu rukou ve vzduchu a prstem ruky, hned na to, se začnu šťourat v nose Zabijel a zootročoval všechny lodě které pluly v okolí. Mariňáci jsou tu navíc, nějací zkorumpovaní. Nedokážu tu sehnat žádnou posádku, a tak jsem poslal zprávu bratrovy, aby sehnal vás. Kdyby jste vyrazili na moře každý sám, tak by vás Bignosse zootročil. Udělal si smlouvu s mariňáky, že prý může legálně přepadat obchodní lodě. Rozesměje se. Jste jediná plavběschopná loď v přístavu. Mariňáci jsou poslední dobou nějaký divný, nedovolí nikomu odplout..... takže kdy můžeme zase odplout? |
| |
| Moře a přístav Pokud šlo o plavbu tak jsem se věnovala převážně pacientům, kontrolovala jsem jim rány, vyměňovala obvazy a když se to hojilo mazala jim to, aby je to nesvědilo a neškrábali se. Když jsem zrovna nedávala pozor na pacienty věnovala jsem se preparaci hlavy. Bylo to... pro mě docela těžké. Nechutné, ale myslela jsem na to, že si díky tomu budu moci zařídit pořádnou ordinaci a operační stůl, krevní balíčky... byl vůbec zázrak, že se mi ostatní podařilo vyléčit když přihlédnu na to v jakých podmínkách jsem musela pracovat. A navíc mi začínala docházet dezinfekce. Jasně mohla bych své náčiní vyvařovat, ale to zase snižuje jejich životnost. A tak jsem s nechutí dávala do pořádky lidskou hlavu. Nakonec jsem ji pak dala do zavařovací sklenice a dál jsem s ní nechtěla mít nic společného. Byla jsem ráda, když jsme konečně byli na dohled Mosquitu. Potřebovala jsem doplnit zásoby a taky si sehnat něco na sebe, protože jsem měla jen jedno oblečení. Vždycky když jsem si ho vyprala musela jsem čekat schovaná než uschne. V jedno dobu se se mnou Kazumo i snažil flirtovat. Vzhledem k tomu, že nemám ohledně takových věcí moc zkušenost nevěděla jsem jak přesně na to zareagovat. A tak jsem udělala to jediné co mě napadlo. Jen jsem se usmála a nereagovala na to nijak jinak. V přístavu nás čekalo překvapení. Nějaký chlápek... začal se bavit s kapitánem. Chvíli jsem nechápala a pak... jak mluvili mi to docházelo. Máme nového kapitána jen jméno je stejné. „To je mi teda komplikovaný plán. A to nám nemohl... Joseph aspoň něco říct? Namísto toho, aby jste nás tu takhle šokovali?“ přijdu blíž k novému kápovi. Prohlédnu si ho. „Já jsem Alex. Jsem doktorka.“ Představím se mu. To co říkal se mi nelíbilo, takže bychom měli co nejrychleji vypadnout. Dám si ruce v bok. „Potřebovala bych doplnit lékařské zásoby. Po té bitvě a následné ošetřování mě poměrně vysálo.“ Informuji ho. |
| |
| vděk Joha lidi nejí. Jak jsi na to přišel? Lidi vůbec nejsou dobrý, prej, ale možná bych nějakého někdy ochutnala kdyby si ho uvařil... vzhledem k této odlišné reakci, která se velmi podobá naší první rozmluvě už si Joha asi nepamatuje co na to před tím říkala. A že se takový rozhovor vůbec odehrál. Zadívám se na pouta. Joha si myslela že když si to nasadí, tak pochopí co na tom je tak zábavného. Ale zkusila všechno a zábavné to vůbec není. A nejde to sundat přiznám se a nastavím ruce aby mi je zase uvolnili. Být otrokem je děsná nuda asi mi není dost jasné že se to neskládá jen z tohoto 'módního' doplňku- jak už tu někdo zmínil. To jo. Knedlíky jsou fajn, ale bez techniky není na čem je dělat. Navíc knedlíky se sní a pak jdou zase ven. A už nejsou použitelné. Ale když se stará o stroj, nebo loďku, vydrží dlouho a je stále použitelná. mudruju a táhnu Thora za sebou (což může působit i docela vtipně) Pak nadšeně otevřu dveře do kuchyně (jako oběť na ní padl materiál z klouzačky co byla na Piraně. Paulí sice říkal že vor rozebírat nemám, ale naprosto nic neříkal o dalších věcech co jsou na voru jako doplněk. krom klouzačky padla za oběť i zástěna na záchod) a slavnostím tadá rozpřáhnu ruku do jejího prostoru. Široce se usmívám mezi tím co se jí Thor kochá a pohupuji se při tom na Mátě. Když mi nastaví náruč, utrousím slzu dojetí a mé objetí je poněkud prudší, neboť u něj zakopnu. Když se z jeho medvědího objetí vymaním, zadívám se kuchařovi pořádně do očí. Neměl bys křičet. Joha to nechápe a nedělá to nikomu dobře, ani tobě ne. vážně při tom zakývu hlavou a ukážu na závěs zakrývající odpočinkový koutek s postelí. Tady se můžeš léčit. co Joha dělá deset dní Obecně když se řekne o pomoc, Joha je připravená jí poskytnout kdekoliv se jen o ní šustne. Ale jinak ve volném čase... Velmi brzké dny se Joha začne nudit. Aby vor fungoval jako vor, neměla moc materiálu jak se zabavit. Všechen padl na kuchyň a další kousek na provizorní místnost pro doktorku. Kde byly především dvě pevná lůžka pro pacienty a něco na zahrnutí a nějaká skříň. Na druhou stranu si Joha mohla vyhrát s řezbou. Takže loď už nevypadala tak chudě a nudně kapitán Jelikož kapitán spí a a netvoří s Johou zábavu, za trest mu každý den něco provede. Jedno ráno se probudí flekatý jako mlok. Další z nějakého důvodu mluví jako šmoula. Vrcholem je, když se vzbudí nahý. . Alex V zápalu nudy začala Joha šprýmovat. Protože tajně sledovala ostatní (byla všude a nikde zároveň) viděla že se Alex hodně mazlí z Bignosovo hlavou. Neodpustila si malý žertíček kdy jí (v době kdy ještě nebyla doseparovaná úplně) namontovala do pusy malý mechanický stroječek. Reagující na zvednutí. Když pak Alex následně pokračovala v práci, Bignose na ní zničeho nic zařval jako lev a jeho čelist jí málem kousla. Saigo, Sato, Kogo a Samael Ani náš navigátor se nevyhnul jejím kanadským žertíkům. Ke konci plavby kdy byl už více méně zdravý a šel ke kormidlu, se zničeho nic k němu přilepil. A dobrého půl dne se od něj neodlepil. Samaelovi jsem na struny houslí nanesla speciální mast, která způsobyla že otekl a připomínal mívala. Ani náš nový spoluobčan Sato se nevyhnul mému umění. V jeden den kdy kráčel po palubě se prkno co se tvářilo naprosto obyčejně pod ním protočilo a spadl do podpalubí což se stalo většině lidem co tudy procházeli Saigo byl potěšen jednoho krásného dne kdy se oblíkal a z ničeho nic se mu začali zmenšovat trenýrky. Joha a Thor K tomu aby se Joha nenudila přispěl i Thor. Joha přesně nevěděla co se po ní chce. Vzniklo to asi takhle: Joha dřepí u spícího kapitána a maluje mi kníra černou těžko smivatelnou barvou. Když je v nejlepším a češe mu vlasy do dětského culíčku (velryby) a pudruje mu tváře kde před tím udělala mnoho pih (dokonce si dá tu práci s tím, že přepošila část nějakého bílého kuhu látky, aby to vypadalo jako maxi plýnka, která skončila právě na Paulím). Padl na ní obrovský stín Thora. Pomalu se otočila s výrazem že ví že něco udělala špatně a snažila se zamaskovat štětec (i když ten se nedal přehlídnout) a své činy tím že ho pustila na zem. reakce to byla vzkutku trochu opožděná. Protože předchozí den nasypala do oběda něco co způsobylo hromadné chrochtání (Joha na to zapomněla, takže chrochtala taky), někomu konečně došlo že je potřeba Johu zabavit než provede něco většího a horšího. A tak začal dosti podivný trénink. Dobře, Joha to chápe. Ale co mam dělat? stojím na palubě s Mátou na rameni a sleduju co Thor semnou zamýšlí... konec cesty Výměně kapitánů naprosto nerozumím. Ale když doktorka začne reagovat tak přirozeně a začne si objednávat seznam věcí co potřebuje, přiřítím se jako vítr. Joha! Děsně se nudím! Potřebuju spoustu věcí. Mam tu i seznam! vyndám z kapsy opravdu dlouhý kus papíru (toaletního) kde jsou požadavky od hřebíků, po prkna, přes gumovou kachničku a kovové plechy. |
| |
| Dhau v prístave - Paluba Ten bazmek sa mi vyšklbol a pokračoval v tom svojom repertoari ... zohnal vás... ...to snaď nepočujem dobre... "Ja z Lynee niesom tam som sa priplavil a počas plauby som Bignossa nestretol takže by som povedal že sa zdržoval hlavne tuná v okolí. To že nevieš zohnať posádku sveči o tom..." no vetu nedopoviem avšak každému je asi jasné čo myslim. ...Takže Joseph mal najst posádku pre tohoto tu... ...už Joseph sa mi tváril trochu prisprostený ale tento vyzera že je ešte z horšieho cesta... Preto hovorím ďalej stále ale nasraným tonom. "A teraz ako čakaš že si sem príďeš a budeš robiť čo?" |
| |
| Další cesta To jak se lidi hádají okolo otroků a potyčku mezi jedním obříkem a druhým obříkem absolutně nekomentuji. Tyhle věci mě nechávají chladným. Místo toho sem dohrál svojí píseň a opětovně schoval housle zpátky do jejich úkrytu. Poté přejdu k hromadě ukořistěných zbraní a začnu si je prohlížet. Dám na stranu veškeré střelné zbraně a munici kterou najdu a poté si je začnu prohlížet. Pokud najdu dvě pěkné pistole a jednu delší pušku vezmu si je stranou společně s veškerou municí co najdu. Zbytek nechám ležet. Odnesu zbraně někam kde si myslím že mi nehrozí abych byl všem na očích a položím je. Nakonec dojdu i pro svoje brnění a bojovou kosu a položím je taktéž vedle sebe. První co udělám je že vyčistím kosu od krve a špíny. Poté zkontroluji pistole. Ačkoliv sem s nimi nikdy příliš nestřílel tak doufám že alespoň tuším kterým koncem létá smrt. Několikrát si zkusím vystřelit z každé zbraně abych je posoudil a nakonec je odložím ke svým věcem. Zbytek dne trávím hraním na housle, úsměvy a prostě oproti tomu jak se chovám normálně tak zářím štěstím. Ačkoliv toho moc nenamluvím tak po dlouhé době mám opět dobrou náladu. Druhý den Jako první věc hned druhý den sem našel Johu. Ukázal sem jí svoje brnění. "Skřítku... tak mě napadlo. Když dokážeš upravit loď dokázala by si něco jemnějšího? Tohle brnění mám docela rád a byl bych rád kdybych ho mohl použít ještě párkrát. " Ukážu vnitřní stranu brnění. "Nevím kolik s tím mám zkušeností ale teoreticky by jsi to mohla zvládnout. Je to vlastně jenom vyvařená kůže a pod tím jsou našité tyhle kovové pásky. Pár jich je přeseknutých ale snad by se to dalo nějak udělat. " Pokud řekne že to dokáže spravit nechám jí ho. Pokud ne tak jenom pokrčím rameny a rozloučím se. Poté se vysléknu do půl těla a nechám svoje věci na hromadě, kromě jednoho nože který si položím před sebe. Sedím v tureckém sedu a soustředím se na dýchání. Kdokoliv se na mě podívá tak může zjistit že mám kůži na zádech samou jizvu od bičování. Pár ošklivých jizev sem měl i na břiše a hrudníku ale to nebylo tak zlé. Celý den, kromě času na základní potřeby, strávím meditací. Snažím se vyvolat ten stav který sem měl když sem pojídal toho piráta. Medituji nad svými schopnostmi a snaží se je pochopit. Čas od času zvednu nůž a, jemně jenom abych prořízl horní kůži, se říznu. Snažím se soustředit na bolest, na krev která ze mě po kapkách odtéká a snažím se pochopit kdo jsem. Celý den trávím v meditacích, bolesti, vzpomínkách a rozjímání. Když sem večer skončil byl sem rozmrzelý a dobrá nálada byla pryč. Opět sem byl stejný jako předtím mrzutý a uzavřený. Šel jsem brzo spát abych se nemusel s nikým bavit. Třetí den Když jsem se vzbudil tak jsem se pokusil zaplašit smutnou náladu tím že si zahraji na housle. Otevřu schránku a začnu hrát. Když ale začnu otékat tak opatrně je zase položím. Prohlédnu si struny a všimnu si že jsou něčím potřené něčím co tam rozhodně nepatří. Na mé hlavě naběhnou rozhněvané žíly a zaskřípu zuby. Kdo se odvážil! Kdo se odvážil dotknout houslí mé matky! Kašlu na to kdo to! Za tohle vám usekám končetiny a nechávám vás chcípat celé týdny! Naštěstí nemusím přemýšlet kdo to byl. Když se podívám na moje ruce a spojím si to s tím kdo působí šílené žertíky na celé lodi. Ta malá mrcha... Sáhnu pro pistoli, nabiju do ní náboj a rozhlédnu se po lodi. Kde je ta potvora. První kam běžím je kuchyně kde nejspíše je Thor. Rozrazím dveře a tvářím se skoro šílený vztekem. "Kde je ta malá potvora! Tohle přehnala. " Spíše zavrčím než promluvím. Když si ale všimnu že tam není tak se podívám na Thora. "Hej obříku! Raději si tu tvojí malou chráněnku hlídej! Jestli jí ještě někdy přistuhnu že sahá na housle mojí matky tak jí zabiju! NIKDO NA NĚ NEBUDE ŠAHAT A NIČIT JE! Nikdo! Rozumíš! " Je mi jedno že s tím on nemá nic společného. Vyběhnu opět ven a hledám Johu dál. Nakonec jí zahlédnu jak utíká přes palubu. Doběhnu za ní pomocí Soru a volnou rukou jí chytím za rameno. "TY!" Řeknu značně rozhněvaně. Hněv dokonce uvolní mojí techniku a já ucítím to jako když sem zraněný. Cítím jak cizí látka která v mém těle fungovala jako zranění se přesune do Johy a moje tělo se vrátí do normálu zatímco její se začne měnit. Proti své vůli se trošku zklidním když vidím jak vypadá směšně a navíc je pořád malá šílená holka. "Už nikdy na ty housle nesahej! Rozumíš! Nenechám tě. Nesmíš! Ošklivý skřítek! Na housle nesmíš sahat!" Poté si povzdychnu. "Prostě už to nedělej ano? " Pustím jí a vrátím se ke svým houslím a začnu je opatrně čisti pomocí mého náčiní na údržbu nástroje které je v přihrádkách uvnitř deklu na housle. Nakonec se opět ponořím do meditace a pokusím se uklidnit kompletně. Což se mi po pár minutách povede. Nakonec projdu několikrát kolem dokola lodi a protahuji si svaly. Poté chodím od člověka k člověku a vždy položím stejnou otázku. Jediný se kterým nemluvím je ALex. Kdykoliv se k ní přiblížím tak mlčím jako němí. "Ahoj...nechtěl bych otravovat. Ale můžeš mi pomoci s mým tréninkem pokud ti to nevadí? Potřebuji si procvičit své zvláštní schopnosti. Ty nemusíš dělat vůbec nic. Stačí jenom když budeš stát v klidu a já na tebe zkusím přenést menší zranění. " Ukážu na krátké ranky potažené strupy. "Takovéhle ranky ale i čerstvé. Skončíme samozřejmě jakmile budeš chtít. " Pokud mi někdo řekne že souhlasí tak přikývnu a postup je vždy stejný. Dotknu se ho. Zavřu oči a soustředím se na mě i něho. Snažím se nějak napojit na jeho tělo. Tak jak to cítím když přenáším zranění. Snažím se vycítit jeho život duši či co to je co cítím. Po nějaké době otevřu oči, říznu se a opět oči zavřu. Soustředím se, nechám ránu chvíli téct a poté jí přenesu. Soustředím se hlavně na to jak se rána přenáší a snažím se porozumnět mým dovednostem. Toto opakuji dokud mám s kým. Další dny až do desátého Dny probíhají naprosto stejně jako ty předchozí. Vyptávám se lidí pokud mi pomůžou s tréninkem mého DF. Pokud mám s kým trénuji. Poté zkouším boj s kosou a noži. Jakmile skončím s tím trénuji Soru. Tam a zpátky, tam a zpátky z konce lodě na začátek dokud můžu. Jakmile už nemohu tak se pustím do meditací. Po ukončení meditací začnu hrát na housle. Takto zabíjím nudu dnů. Cíl cesty Když dorazíme blízko pevniny tak se na ní zadívám nedůvěřivě. Nasadím si normální oblečení, které sem sice vypral ale je roztrhnuté od Kazuma. Nasadím si ať už spravené brnění nebo i kdyby bylo rozbité. Za opasek si vložím dozadu masku, po stranách obě pistole a váček s náboji, na záda hodím batůžek s houslemi, přes levé rameno hodím pušku, do pravé ruky vezmu kosu, nože jsou zastrčené v pouzdrech. Jsem těžší dobře o tři kila. No to není tolik ale ta puško na rameni mě bude možná překážet. Ale nevadí. Nejdeme na pevninu se bít. Jdeme vybrat odměnu. Dojdu do Alexina pokoje a kývnu na pozdrav a vezmu do levého podpaží lahev s hlavou. Poté vyjdu opět na palubu. Když dorazíme do přístavu děje se něco divného. Když skončí náš Paulie s druhým Pauliem výměnu slov tak si znechuceně odplivnu. Když mluví tamten Paulie tak dojdu dopředu a podívám se na něj. "My odplujeme až budeme chtít. Tobě je do toho absolutně hovno. Ty k nám nepatříš. Nechápu proč mluvíš o sobě s námi jako o nás. Nemáme s tebou nic společného. Jestli je vor tvůj tak si ho nech a odpluj. Paulie se zachoval jako zrádce tím že nás využil abychom sem jeli s ním a neřekl nám praví důvod. A to že ty jsi za tím vším ti moc důvěryhodnosti nedává. Jestli se chceš k nám přidat musíme to si to rozmyslet. Páč nemáme kapitána který by o tom teďka rozhodl. Musíme hlasovat jako skupina. " Pokrčím rameny. "Ale času dost. Nejprve musíme najít ústředí mariňáků. Mám tu hlavu piráta za níž si chci vybrat odměnu. Jestli se tady teda vyznáš tak mi ukaž cestu. Potřebujeme peníze na to abychom se vybavili na další cestu. " Poté se otočím na ty otroky které sme přivezly. "Vy si můžete jít kam chcete ste svobodní. Hej Newgate beztak chceš jít s náma ne? Pokud se chceš přidat k mariňákům tak pojď aspoň budu mít společnost. " Podívám se na zbytek družiny. "Myslím si že bychom měli jít všichni jít teďka společně než vybereme odměnu. Potom až budeme mít peníze tak se rozejdeme a nakoupíme co je potřeba. Dáme si na nákupy nějaký čas a potom se sejdeme zase na lodi kde rozhodneme co dál. Co vy na to? Souhlasíte? " Pokud všichni souhlasí tak kývnu a na Paulieho kývnu. "Fajn tak nás zaveď k mariňákům." |
| |
| Poděkování Je pravda že oběti od Johy Thora zase dostane do dobré nálady bez traumat ačkoliv je pravda že přes veškerou radost málem Johu umačká. Naštěstí se zastaví dost brzo. " Neměl , jenže jsou doby kdy normální hlas není dost důrazný na to aby dosáhl k hlavě. Na nás taky při tréninku křičeli ,když jsem byli moc natvrdlí. Křik je potřeba nutí si pamatovat." když mu byl odhalen koutek z postelí popravdě chvilku přemýšlel jestli se tma vejde a jestli ho to udrží. Ale vypadalo to bytelně zkusil si tedy opatrně sednout. " Hehe to vypadám tak děsně že i ty chceš abych se léčil? Hmmm přemýšlel sem myslíš že zvládneš na palubě udělat provizorní přístřešek pro všechny lidi co měli okovy... musí někde spát." stejně měl pocit ,že je jediný kdo se o ně stará. Thorův desetidenní program Thor vařil seč mu síly stačili pravda po několika dnech na palubě při Thorově Big Cooking a Cooking mod mohli zejména lečící se nebo jinak šetřící se postavy zaznamenat nárůst hmoty tedy té tukové. Když nevařil snažil se zařídit aby se bývali otroci měli aspoň podobně jako posádka, to znamenalo že nejspíše sám spal v sedě v kuchyni aby aspoň někdo měl jeho postel. Také nenápadně dohlížel na to ,aby byl vybudován přístřešek a aby se všichni k bývalým zajatcům chovali jako k hostům. Pokud to bylo možné pokusil se trávit nějaký čas s Newgatem, nevadil mu jeho úmysl stát se mariňákem, spíš s ním chtěl hovořit jako muž s hmotou s mužem s hmotou, kdyby ho ukecal jako sparing partnera na trénink sumo bylo by to fajn. Pravda neváhal k tomu použít The food of friendship. Možná se sním někdo dal do hovoru ačkolvi Thor si ještě moc dobře pamatoval důvody svého naštvání. Své naštvání ale odbíjel cvičením zvedal těžké věci pomáhal při tahání nakladu ,které Joha potřebovala přemístit ke svým konstrukcím. Jak zabavit Johu Jenže ani úpravy lodi ,nezabavili Johu na furt , Thor měl skoro podezření že snad dokáže všechnu energii z jeho jídla využít a to několikanásobně. Prostě se začali lidem stávat žertíky nejdřív to byla legrace, jenže když se po třetí napůl propadnete do podpalubí (díra pro thora musí být větší než pro ostatní). A z vaší krevetové polívky začnou všichni chrochtat uvědomí te si ,že Joha muže být zdravý nebezpečná. Tedy přesněji její nuda. Vrcholem všeho bylo když jí přistihl při jednom z žertíků páchaném na kapitánovi. " Fajn budu ti muset vymyslet zábavu." Thorovi to chvilku šrotovalo. " Hmm jsi rychlá a mrštná ... já silný ale pomalejší .... no ale možná bychom se zvládli sehrát... začneme v kuchyni budeš mi pomáhat. Bude to hra o vaření dobrot podávání věcí a tak. Budeš Thorovi dělat ruce já se budu muset naučit počítat s tebou a ty zase se mnou jinak se tam pomlátíme. Ale třeba si najdeme rytmus a pak to vaření bude jako když tancuješ....to je jedna věc. Druhá musíme dát hlavy dohromady...ale aby to moc nebolelo takže si jen trochu tukněme a třeba vznikne nápad....nápad jak využít toho co známe ... sumo je o tom ovládnout svojí váhu a váhu soupeře možná ti to pomůže líp používat Matu... ty si zase šikovnější a třeba mě naučíš něco s pánvema nebo nožema..... no a pak se můžeme zkusit secvičit kdyby jsi postavila něco do něčeho se dá tlouct a nerozbije se to ...." tuhle super dlouhou řeč ze sebe Thor soukal prakticky hodinu vždy se zasekl a dumal nad tím co řekl co ne a co chce říct. " Noooo a taky tě budeme muset naučit trpělivosti. Máš ráda pohádky?" zamyslel se to by mohlo vyjít nikdo z nich tu nikoho neznal kdyby někdy se sešla posádka i hosté a povídali si příběhy.....určitě je to dá dohromady ,zvláště s dobrým jídlem. |
| |
| Loď dhau Kazumův proslov mírně, nebo spíš celkově ignoruju. Hledím na otevřené moře a směju se, protože je to vážně překrásný pohled, s těmi všemi mraky kolem. Ke mě příjde záhy i Alex, která se mi mile představí. Oi, já jsem Paulie, hehe. Mávnu na ní, opřen neustále o zábradlí, když ale zjistím, že je doktor, dost mě to vezme. Odskočím od místa kde stojím a se zaťatýma rukama, s hvězdama v očích.... UUUAAAAA doktor? To je úžasný! Beru její povolání vážně s respektem, protože moc doktorů, kteří chtějí být piráty není. Samuel začne něco žvanit a já ho sice poslouchám, ale pořád obdivuju doktorku a její schopnosti. To nevím. Nějaký nový mariňácký kapitán to tady teď vede. Dosadili ho sem prý z grand line. Stará se i o lékařský oddíl. Pokrčím rameny a pak dlouhou chvilku nic neříkám, než se s velmi zarputilým výrazem obrátím na Samuel. Joseph vás přemlouval ať jedete s ním? Dal jsem mu přeci plakát, ať vezme jen ty co se chtějí dostat na další ostrov. Zašťourám se v nose a přistoupím ke svému pytli, co jsem odhodil na palabu a začnu z něj vybalovat nějaké maso. Plánoval jsem dělat nábor až tady, ale nečekal jsem, že sežene tak silnou posádku a porazí Bignosse hned na cestě. Musíte být všichni sakra dobrý. Pozvednu hlavu a zadívám se zpátky na vor. Hmm... ten vor by jsme mohli použít, abychom tuhle loď vylepšily. Už má ta loď jméno? Obrátím se k posádce. To že Samael něco chce jsem asi přeslechl, nebo ho ignoruju, už jenom z toho důvodu, že jsem řekl, že mariňáci jsou tu taky špatný, když se jim někdo sere do práce. A kdy vyplujeme? |
| |
| Prístav Mosquito Dhau - Paluba Chytím toho nevychovanca za ľavé plece mojou pravou rukou a potom poviem. Aj samého mna prekvápi ako ma to vytočilo nakoľko normáľne som skor flegmatickej povahy ...možno som sa za posledných niekoľko dní zmenil... ...ale nic mu nedáva pravo... "Tak počuvaj kamarádičku. Za prvé. Vydali sme sa na more nakoľko z neakého dôvodu nás Marináci na Lynee považovali za pirátskú posadku. Za druhé keď sme sa vydávali na more cielom bolo dostať sa na najbližši ostrov a tam by sa rozhodlo čo bude každý z nás robiť. Za tretie stale hovoríš my avšak ja vidím teba a nás. Ano je pravda že sme sa na plti vydali ako jednotlivci čo sa potrebovali dosť urýchlene z Lynee ale za posledné dva týždne sme sa spoznali a naučili sa rešpektovať navzájom. Práve preto nechápem akým pravom začneš hovoriť MY, keď sme sa vôbec nerozhodli či TEBA vôbec príjmeme do posádky. Čo sa vyplutia týka tak do toho teba zatial moc nieje to uvidíme ale niektorý z nás potrebujú dozásobiť." Potom sa otočim od Paulieho a poviem Sammaelovi a ostatným. "Sammael keď keď pojdeš s tou hlavou nekto by mal isť radšej s tebou nech máš za chrbotom niekoho na koho sa môžeš spolahnúť. Pokial nechce niekto niektorú z tých šablí rad ich pôjdem predať a za to čo sa zarobí by sme mali nakúpiť hlavne jedlo na pár dni a lieky a dalšie potrebne veci pre Alex. Ak chce môže isť niekto somnou ak nie a chcete aby som niekomu niečo kúpil tak povedzťe. Keď sa to podarí zohnať za prijatelnú cenu tak sa o to skúsim postarať aj keď jedlo ohĺadne kvality a čerstvosti by som najradšej nechal na Thora nie?" |
| |
| Dodatek k cestě Když Joha poupravila hlavu, aby na mě zařvala... samozřejmě mě to vyděsí. S jekotem od ní uteču a chvíli trvá než zjistím co se stalo. „Joho! Dostaneš na prdel!“ pohrozím ji, ale samozřejmě jsem to nehodlala uskutečnit. Ale přinutila jsem ji, aby tu věc zase odstranila, jinak bych nemohla dodělat práci, kdyby na mě hlava furt řvala. Pokud šlo o Samaela, ten se mi vyhýbal. Asi se ho má slova vážně dotkla. Pořád jsem se chystala s ním promluvit. Nějak jsem se k tomu nedostala. Buď jsem měla práci nebo se mi to prostě vykouřilo z hlavy. Přítomnost Když Paulie projeví nadšení, že jsem doktorka zatvářím se rozpačitě. Nečekala jsem to. „Oh... no... díky.“ Řeknu nakonec. Ale zdálo se, že ostatní nejsou novým kapitánem zrovna nadšení. Odkašlu si. „Lidi... já nevím jak vy, ale já bych se tady tomu zase tak nebránila. Náš kapitán je pryč. A po pravdě mi řekněte. Někdo z vás by chtěl být snad kapitán? Já teda ne.“ Zavrtím hlavou. Kouknu na Samuela, který chtěl jít pro odměnu. „Samueli. Já bych to nedělala. Pauli říkal, že místní Marína držela s Bignossem.... jestli jsem to tedy špatně nepochopila.“ Promnu si zátylek. „Jestli je to tak, tak dostaneme na hubu.“ Pokrčím rameny jako kdyby o nic nešlo. „A jestli je pravda co říká Pauli. A Marína tady zadržuje lodě. Tak si nás brzy všimnou... možná už všimli a jdou nám naše plavidlo zabavit.“ Rozhlédnu se. „Jestli máme ještě dost zásob nechala bych to až na další ostrov.“ Navrhnu. Sice jsem potřebovala doplnit lékařské zásoby. Ale ještě něco málo mám. Jestli se budeme vyhýbat problémům, mohlo by to být dobré. |
| |
| Prístav Mosquito Dhau - Paluba Neustále mě někdo za něco chytá a mě už to pomalu začína lézt na nervy. Z Kazumových slov zaslechnu jen pár vět. To jestli už pojmenovali tuhle loď se nejspíše jen tak nedozvím. Jen co se opět vyprostím z rukou navigátora. Ooooh? Vy ještě nemáte kapitána teda? Nevíte co dále Pochopím z jeho proslovu, protože se musí radit navzájem. Udělám pár kroků a skočím na zábradlí, kde se postavím s rozpaženýma rukama. Můžeme použít tuhle loď, abychom se dostaly na Grand line. Plánuju tam jet, můžeme tam jet všichni spolu. V Grand line je všechno! Naznačím všechno rukama, velkým gestem ve vzduchu a poté si sednu na bobek a zadívám se na doktorku. Mariňáci nejsou zkorumpovaný, jen ten jejich kapitán. Ukradl mi všechny peníze. Někdo by mu měl dát pěstí a dosadit za něj někoho jiného. Naznačím rukou náznak útoku pěstí a pak se pohladím po břiše. Hahaha |
| |
| Dohadování Zavrtím hlavou. "Z toho co slyším snad každej ostrov drží s Bignosem. Sakra vždyť jsme jeli až na tenhle ostrov protože nám Edward říkal že tady s Bignosem nedrží a dostaneme zaplaceno." Povzdychnu si. "Stejně nemáme na výběr než tady zkejsnout. Jídlo máme už jenom na dva nebo tři dny a vody tam byl poslední zbytek. A nejsem si jistý jestli za těch pár drobných co máme dokážeme nakoupit zásoby na cestu. Minimálně musíme zkusit prodat ty zbraně od mrtvých. Jinak neodplujeme. " Opět si povzdychnu a poté se podívám na Alex. "A já raději nebudu mít žádného kapitána než poslouchali příkazy někoho koho vůbec neznám. Sakra klidně bych to vzal i já, nebo podpořím kohokoliv z posádky pokud s tím budou všichni souhlasit. Ale sloužit pod ním?" Ukážu rukou k Pauliemu a poté zavrtím hlavou. Poté si opět povzdychnu. "Má někdo nějaké řešení co dál? Musíme získat peníze na zásoby. No a tady se nám potkávají dva názory. Tady Edward tvrdí že tady spojence Bignose tolik nejsou a že dostaneme za hlavu zaplaceno. Zatímco absolutní cizinec kterého neznáme a vidíme ho poprvé v životě nám tvrdí opak. " Otočím se na otroky. "Máš k tomu nějaké připomínky pane budoucí mariňák?" |
| |
| poděkování- přístřešek pro bývalé otroky Pokrčím rameny. Kapitán nechtěl aby Joha rozebírala vor, ale ten popluje asi s námi, takže část může bejt na něm. aspoň budou mít nějaký soukromý. Tady je spousta místností, jedna by se jim mohla dát. uvažuju nahlas a zároveň krčím rameny. ale nejsme tady šéf. Joha jim klidně dá svůj pokoj, kdyby nějaký měla, Joha nepotřebuje moc místa. To místa potřebují Johu čímž narážím na to, že bych nedokázala být na jednom místě. I když mít svou malou dílničku... Samaelovo brnění Když mě nalezne Samael, prohlídnu si a vyslechnu jeho přání. Joha nemá kovárnu aby vykovala nové pláty, které by tam líp pasovaly. Ale v kufříčku má mikro pájku. Kůži ale nemám čím zpravit. Joha nemá novou kůži. jsem celá nadšená že mám nějakou novou zajímavou práci. Kvůli tomuhle se musím zabydlet krátce v Thorově kuchyni. Neboť pájet jen tak na lodi by bylo nebezpečné. Pučím si nějaký hrnec, nebo železný talíř na spojení elektrod a spojím díry. (pokud jsou však větší než 1cm tak to jen tak spájet nepude, ale budu to muset zaplnit i kouskem jiného kovu.) pak vyhledám Samíka ještě ten týž den (o takovou hodinu a půl později) a ukážu mu brnění. Je to provizorní, fungovat to bude, ale plát je plát a pájení je pájení. Pájená část je měkčí než kov. Tohle je dobrý kov a Joha nemá moc výběr čím ho nahradit. Aby byl dost tvrdý. v místech kde je svár (případně další kov) jsem zahladila pilníkem tak pečlivě že to téměř není poznat. Krom jiného jsem kovové desky (tam kde čouhají z kůže a je to třeba) potřela, aby tak rychle nerezavěly. lapena při činu- mívalí syndrom Když uslyším Samaelův řev, jsem zrovna v kuchyni a je mi jasné že to bude první místo kde mě bude hledat. proto velmi rychle zmizím a schovám se poblíž vstupu do kuchyně. Když slyším jeho vyřvávání nahání mi to takovou hrůzu že začnu pelášit po palubě a vřískat při tom. A pak přichází ten nejděsivější okamžik v mém životě kdy mě Samael čapne. Následující okamžiky se mi vryjou hluboko do paměti a od těch dob mám noční můry se Samaelem v hlavní roli (zároveň je to tajný recept jak se zbavit mích šprýmků, ale pšt) Nelíbylo se mi být celý dne pasovaná na mívala a tak jsem na to vymyslela protilátku. Sice způsobila že mi o těle vyskákaly pupínky, ale mívalí syndrom byl pryč. Od té doby, kdykoliv se ke mě Samael jen přiblížil, začala jsme ječet a utíkat. Což se ale po pár dnech zase změnilo, když jsme nabrala odvahu být na něj zase drzá. Ale na housle už jsem mu nesáhla. Pár posledních dnů jsem nedokázala držet svou zvědavost na uzdě a obětovala jsem se pro jeho trénování. (což mi pravda vydrželo jen tak půlku dne- možná i míň) cvičení s Thorem Poslouchám jeho sáho dlouhou řeč a kývu hlavou, září ze mě zvědavost a když skončí, vypadá to že čekám na pokračování. pak ale ze mě vypadne. Já to...nechápu. Chceš po Joze aby s tebou vařila? Ano? Ale Joha vařit neumí. na to s tou pohádkou zatleskám, obejmu si kolena a začnu se houpat sem a tam- a napjatě čekám že začne s příběhem. je zřejmé že ze všech lidí v celé posádce si mé sympatie získal nejvíce Thor (i když pravda- není zřejmé jestli je to nějaká výhra, ale žertíky rozděluji všem ve stejné míře) Alex Po výhružce jsem samozřejmě mechanismus z hlavy odstranila. nemá cenu děsit lidi stejnou věcí, to už není taková sranda. Ale jako bonus jsem hned ten samí den přinesla nějakou zajímavou pleťově zbarvenou břečku. Umělá kůže. Joha si tím potírá železnou ruku, aby vypadala lidsky a hned tak to nesleze. Bignosovi by to taky slušelo (logicky beru že po té transplantaci nebude mít dvakrát zdravou kůži) Přítomnost když si mě ten divný chlápek nevšímá a nemá zájem o můj seznam jsme poněkud zklamaná a můj zájem se ztratil. Proto opět zalezu do Thorovo kuchyně kde sleduji jeho kouzelné vaření. To mě dokáže zabavit na dost dlouho. |
| |
| Prístav v Mosquitu. Dhau - Paluba Počuvam čo hovoria ostatný a hlavne myšlienka Alex ma zaujme. ...ale tak prečo nie... ...si navigátor... ...ale tak bol by som o krok bližsie k snu... ...byť len členom posádky to potrva ako kapitán to bude rýchlejšie... ...tak či tak maš za ostatných zodpovednosť keď kormidluješ... ...zvládneš to ver si... ...a horši ako Paulie, či vlastne Joseph byť nemôžeš... Nato odpoviem tomu čo Alex povedala. "Alex ja by som ten post aj vzal. Predsa len ako Navigator mam večšinu času dosť veľkú zodpovednosť a musím sa rozhodovat a organizovať ludí pri práci s plachtami. Tak si myslím, že by som to zvládol byť kapitánom." chvíľku nechám moje slová doznieť pričom v mojich ušiach znejú dosť zaujímavo. ...kĺud predsa len poznajú ťa vedia čo si zač a zrejme ti dôverujú keď sa chcu plaviť s tebou kým si pri kormidle... Potom ešte dodám "A musím súhlasiť s Sammaelom, že vydať sa teraz na more je samovražda. Najbližši ostrov je viac než 5 dní plauby. Potrebujeme zásoby jak jedla tak vody. Thor je úzasný kuchar ale zo vzduchu jedlo nevyčaruje ani on." |
| |
| Co dál Bylo jasné, že s minulým kapitánem je Paulie příbuzný. „Jo... to asi ano.“ Odpovím mu na to, že kapitán Mariňáků si zaslouží pěstí. „Takových je hodně. Ale mlátit do kapitána Mariňáků by nebyl dobrý nápad.“ Samael začne argumentovat, no vzhledem k tomu, že jsem nevěděla v jakém stavu jsou naše zásoby, tak nejspíš vážně nebylo chytré se plavit dál. Zvednu ruce nad hlavu, jako že se vzdávám. „Fajn. Jen jsem na to upozorňovala. A taky jen říkám, že někdo musí velet.“ Zase ruce spustím. „No jistě. Neznáme ho. Ale kapitán ten první bez zaváhání si vyměnil s tímhle místo. Možná, že jsem příliš nevěřila jeho vůdcovským schopnostem... tak jsem věřila tomu, že pro nás chce to nejlepší. Já osobně jsem tedy ochotná to zkusit.“ A pousměji se. „Navíc... ze začátku jsme se neznali vůbec.“ Kazumo se vyjádří s tím, že klidně bude kapitán. Já pokrčím rameny. „Třeba. Když chceš.“ Odpovím. Jak jsem říkala, jen jsem tvrdila, že někdo musí velet. |
| |
| Přístřešek " To pude řekneme jim to....nejsi šéf já taky ne ...ale někdo se o ně postarat musí no ne?" usmál se " Sama si říkala že bejt otrok je otrava, takže musíme udělat vše proto aby si na roli otroků nevzpomněli...... Joha je hodna no uvidíme jak to bude. Musíme zjistit odkud jsou." to byl další podnět k řešení ve volné chvilky s bývalími otroky odkud jsou. Možná dostat z Newgata proč jede jako otrok, ale to mohlo počkat.
Jednoho dne provedla Joha něco se Samaelovími houslemi pravda vypadalo to vtipně ,ale jak se zdálo Samael se ani trochu nebavil. Naopak vybil si zlost na Thorovi i Joze. " Ty se do ní nenavážej. A radši si běž hrát s hlavou." zabručel za víc mu Samael aktuálně nestál. Problém nastal zhruba ve chvíli kdy Samael na Johu použil svojí schopnost. Výraz děsu to bylo to co Thora popíchlo. Pokusil se čapnout Samaela jako při obětí jen mu držet ruce dole a opravdu zmáčknout pak jen hnout zády a odpochodovat s ním nad moře. Pravda začala ho neskutečně bolet pravačka ,ale to hodlal vydržet. " Ještě jednou jí takhle vyděsíš a já tě do toho moře hodím. Pokud nechceš aby na ty housle šahala hlídej si je." postavil Samaela zpátky na palubu. A jedno muselo být jasné Thor ho nemá rád.
" Jo třeba i vařila spíš krajela naklepavala pomáhala blbla cokoliv... a to že vařit neumíš je kec to umí každej jen to neví. A ta nevědomost je to co živí kuchaře." tohle mohlo být opravdu zajímavé. Hlavně proto že oni dva v kuchyni to bylo pro thora sledování toho jestli joha do jídla neháže něco co tam nemá být a směrování jí na správné věci. Pro Johu mohl být vařící Thor adrenalinová atrakce protože kolem Thora se věci hejbali s razancí a proklouznout mezi tím už za účelem škodit nebo pomoc bylo výzvou.
Když zjistil že Paulí není Paulí měl vrazil mu ještě jednu, jen tak preventivně. Otázka byla co teď . Kapitán nebyl kapitán a správný Paulí stál před nimi. Navíc byl hubený a malí ( pro thora). Rozhodně na něj ta situace byla složitá,než mu došlo že se nic neděje. " Kapitána? Nového jestli jsme ho neměli zvládli jsme to dobře, takže není potřeba. Jestli se ale nebojí práce dá se o tom přemýšlet i když kdo ví co je zač." Nevěděl komu věřit jestli Erikovy nebo Paulímu vše zaleželo na tom jak moc si myslel, že se s Erikem poznali( potřebuju aby pj udělal vyjádření k mezidobí) |
| |
| popojedem! Promnu si okolí nosu levačkou kvůli bolesti hlavy kterou z toho všeho dostávám a pak řeknu ráznějším hlasem. "Fajn na tohle nemáme čas. Raději ať sme odsud pryč. " Podívám se na všechny lidi z posádky. "Kazumo vezmi veškeré zbraně které nepotřebujeme. Vezmi sebou Doktorku a obříka. Prodejte zbraně a nakupte hlavně jídlo. Doktorka bude muset oželet zatím všechno co není podstatné. Nakupte jenom nejnutnější. " Rukou ukážu na Paulieho na zábradlí. "Vezměte si ho sebou. Nejspíše zná město a navede vás přímo tam kde dokážete sehnat zásoby. " Poté se podívám na Johu. "SKřítku, pusť se do rozebírání voru. Pokud nedokážeš tak rychle zpracovat materiál tak ho jenom naházej na palubu. Co se pude dát použít to použijeme. " Poté se podívám na Zainin a Saiga. "Já, Zainin a Saigo tady zůstaneme jako ochrana lodi kdyby chtěl někdo dělat problémy. Loď bude podle mě ve větším nebezpečí než čtyři lidi na nákupech. " Poté se otočím k otrokům. "Vám jak sem říkal jste volní. Můžete jít. Nebo můžete zůstat a připojit se. Jak chcete. Edwarde ty vyraž za mariňáky ale pomlč prosím tě o nás pokud můžeš. Nechci mít problémy a myslím si že nám dlužíš za záchranu stejně jako zbytek. " Já zamířím zpátky loď. "Hlavu schováme a vybereme odměnu na dalším ostrově. Ale raději si pospěšte. Mám tady z toho špatný pocit. Pokud budou jakékoliv problémy nikdo si nehrajte na hrdinu a okamžitě se vraťte. Loď bude neustále připravena odrazit. A tentokrát Alex zkus se vyvarovat toho aby si řekla kdo sme před mariňáky. " Mluvím tak aby mě všichni slyšeli. Snad se nebude nikdo hádat. CHci odsud pryč. |
| |
| Deset dní 1.den Jen jsem odpočíval, neboť jsem chtěl po boji nabrat trošku sil. Díky Alex a jejím lékařským zkušenostem bolest hlavy ustoupila. 2.-9.den Tyto dny byli pro mě stejné. Ráno jsem včasně vstal a začal s rozcvičkou. Pokud se podávala snídaně, tak jsem toho moc nesnědl. Znovu jsem šel trénovat. Sehnal jsem sud a pokud prázdný, tak jsem ho něčím naplnil. Naplním ho tak, abych ho unesl a taky tak, aby to mělo nějaký smysl posilovat Začal jsem ho zvedat tím způsobem, že jsem ležel na zemi na zádech a zvedal jsem ho rukama nad hrudí. Pak jsem začal dělat kliky. Pokud byl někdo ochotný, tak jsem ho poprosil aby by ten sud dal na záda a popřípadě přidržoval. Po Thorově každodenním vydatném obědu jsem si dal hodinu pauzu. Odpoledne jsem trénoval s kosou. Cvičil jsem hlavně různé seky a pak různě protáčel kosu kolem sebe. Pak jsem zkoušel taky něco, co by mohlo někomu připomenout capoeiru. Kombinoval jsem to s kosou, nebo bez ní. Potom jsem se zase vrátil s sudu a znovu ho začal zdvihat. Pokud byla Joha tak ochotná, aby mi udělala ty na přitahování, tak jsem ji taky používal. Trénoval jsem jsem až do noci a ještě před spaním jsem si sedl na zem do tureckého sedu a začal poslouchat šumění moře. 10.den Ráno jsem chtěl jít opět trénovat, ale když jsem si nasadil spodní prádlo, tak mě začalo něco škrtit. Okamžitě jsem si všimnu co se děje. ''Joho...'' řeknu, ale pobaveně, než naštvaně. Jen si vyměním věci a dál tomu nevěnuju pozornost. Během dne nastupuje trénink jen s tím rozdílem, že přitvrdím. Přístav Jsem v kajutě, takže nemám ponětí o tom co se děje na palubě. Potom, co tam začne být nějaký hluk, tak se tam podívám. Letmo zahlídnu, že Pauli, teda Joseph odchází někam pryč a že nás poctil návštěvou někdo úplně jiný. O co tady jde? pomyslím si a stojím stranou. S překvapením se podívám na Thora, když řekne, že tohle je náš kapitán. ''Ts.'' utrousím. Opřu se zády a zeď kajuty popřípadě něčeho jiného a jen poslouchám. Když se rozhodnou vyrazit na nákupy, tak Samaelovi jen přikývnu. Dojdu si do kajuty pro kosu a přejdu na záď lodě. sednu si na zem. Kosu si opři o tělo, tím způsobem, že ostří je nahoru. zavřu oči. Nesnažím se usnout, ale aspoň trošku nabrat energie. |
| |
| Prístav v Mosquitu. Dhau - Paluba (pokuď mě Thor snaží sfackovat? tak šahám po jedné své kataně a snažím se jí vytáhnout. Když zjistím, že se mi snaží dát jen facku.) Procházím se po palubě, což je sam o sobě dost komické. Samuel něco organizuje, Saigo nic nechápe, Kazumo něco řeší. To mě moc nezajímá. Co se vlastně stalo? Před nějakými ani né dvěma týdny, vyplula z Lynee parta lidí, která se přidala k převozníkovy, který měl vor. (který je do ničeho nenutil). Chtěl se dostat na druhý ostrov, kam se dostala, akorát s tím, že po cestě musela bojovoat s Bignossem, který je přepadl. Když dopluli, předal převozník loď zpátky svému bratrovy, který se marně snažil naverbovat nějaké lidi.... Když seskočím ze zábradlí, popadnu svůj pytel s trochou jídla a jdu za Johou. Nechápu co tu řeší. Hmm... takže nemají kapitána, co řeší? Snaží se nějakého dosadit? To přece nejde, tohle nejsou mariňáci, tady nejsou hodnost. Kapitán je někdo, ke komu člověk chová respekt. Hodím pytel poblíž Johy a začnu jíst. Tahle posádka je vážně úžasná. Myslím, že jsme se měli setkat. Strčím si do pusy kus masa. Ugy difj dé owaokyaw? To je tvá loď? kkes kek ie id jfndgrie? Dala jsi jí už jméno. mkermk lškl klskre jne? Vypadá perfektně, určitě vydrží kdejakou bouři. |
| |
| Joha a otroci Joha je přátelská i k nim a když si řeknou o něco důelžitého a nepostradaleného, co Joha může udělat, udělá to. trénování s Thorem Nabídka to byla zajímavá a na hlavě mi naskočila žilka jak jsme se soustředěně snažila řpemýšlet co mi to přinese za výhody a co by to vlastně celé znamenalo. nebudu se nudit. Ostatní na Johu nebudou řvát i když malá řvaní jim taky neuškodí. Joha s ebude bavit. A nebude se nudit. Joha bude s Thorem skoro se zdá že jsem přemýšlela o něčem geniálnímkdyž to trvalo dobrých pět minut, ale ...no...to už by jste mě nesměly chvíli znát. Zvednu ruku na plácnutí Tak jo! Joha souhlasí! pak se začnu rozhlížet kolem a zadívám se na svou železnou pracku. Joha by se jí chtěla naučit líp ovládat. Aby byla rychlá jako Soru. Soru je opravdu rychlá technika otřesu se při vzpomínce na to jak mě Samík chytil. Od té doby jsem pracovala na tom aby aspoň má pravačak byla rychlejší, když už nic jiného. Ale neměla jsem k omou dostatečné prostředky, abych svůj mechanismus vylepšila. A popravdě mi na to asi chybělo i trochu praxe. Rozhlídnus e vidím že tady by to asi nebylo zrovna nejlepší- ze začátku. Ale pak se zadívám na dveře a....vrhnu ke klice svou ruku. Snažím se vychytat její dráhu natolik aby sevřela kliku a otevřela dveře (její konec obalím hadrem, abych dveře při nezdařilých pokusech neroztřískala) a to občas dělám když mě Thor nijak akutně nepotřebuje. Největší problém bdue asi má a Thorova výška. Proto mě napadne že mu vylezu na záda a podávám mu věci z míst kam by se musel natahovat (kterých pravda moc není) a pak- když je něco dál a už si na to troufnu pro to vyšlu svou ruku. Při tom mu sedím na zádech jako opice a sleduju jeho pohyby, abych se je naučila vnímat. Protože jsem (asi)rychlejší je jednodušší abych se já přizpůsobovala jemu. Ovšem....Né vždycky je to s tou pravačkou zdařilé. Když se mi povede dvakrát za sbeou rozsypat pepřenku po celé místnosti když se mi ruka vrátí pro mě nezvladatelnou rychlsotí, asi začnem pracovat bez přísad, které by jsme mohli zničit a stává se z toho opravdový tanec a vaření 'na oko' . Nejednou se Joze podaří přítáhnout pánvičku tak prudce že se jí majzne do hlavy a spadne po zadku do Thorova kotle. Což není dvakrát příjemné. Když se to stane dvakrát během dne a orpavdu to pálí, Joha seskočí s Thorových zad. Takhle by to nešlo. Joha potřebuje nejdřív víc místa a pak míň. s tímto názorem si rukou otevřu dveře a vydupu na palubu. Thor pude, a Joha se bude snažit uhodnout co chce a bdue to dělat. Otvírat dveře a tak. Ale né že Thor pude na záchod. Tam s nim Joha nepude. přítomnost Zavětřím a dívám se na tu novou tvář jako na nepřítele. Není náš. Joha si stihla všechny označit, ale tenhle je ještě neoznačený. To Joha musí změnit. Joha měla ráda starýho kapitána. Neřval na ní když po něm kreslila, nehonil jí po palubě, nedělal z Johy mívala.... vylezu ven na palubu a chvilku pokukuji sem a tam. Samaelovi pořádně nerozumím, ale pochopila jsem že mam rozebrat vor a oni pudou do města. Přiběhnu k Samaelovi a zatahám ho za rukáv. Joha ho rozebere, ale potřebuje hřebíky a barvu a ještě něco. Kdyby byli peníze, Joha by potřebovala kovárnu a pak bude moct vyrobit všechno. Joha si může udělat provizorní kovárnu, ale potřebuje železo. Trubky, velké plechy, dlouhé roury. - i staré rukama ukazuju rozměry a dýlky. a kovadlinu. Ale jestli to nejde, tak jenom ty hřebíky. Hodně hřebíku. když se začne po naší palubě promenádovat ten nový kapitán, začnu se modlit ať najde díru do podpalubí. Pak totiž Joha uvidí jak na to reaguje. Joha nechce dostat na zadek. Pak se ale ten člověk objeví kouske u ní a hodí na zem pytel. Stále dělám že tam více méně nejsem, ale ten pytel mě zaujme. Dřepnu si k němu na bobek a šťouchnu do něj prstem. |
| |
| Deset dní cesty 1. den Čekám co mi jejich kapitán odpoví a v tom slyším jak na mě někdo volá, jestli bych mu nepřinesl stoličku ke kormidlu. Než na to stihnu zareagovat, jejich kapitán odpoví a ten co po mě chtěl stoličku odchází do bývalé Bignosovo kajuty. Nad kapitánovou odpovědí jen zakývám hlavou a vydám se na pravobok lodi. Opřu se o zábradlí a koukám se do moře. Tyhle ty lidi vypadají celkem v pohodě. Sám na moři asi moc dlouho neobstojím. Nebylo by špatné se přidat k nějaké posádce. To by mi umožnilo pátrat a aspoň by mi někdo kryl záda. Ale nejsem si jimi stoprocentně jistý. Budu je muset víc poznat. Ale hlavně by mě museli do té posádky přijat. A chci být vůbec pirát? No času na přemýšlení mám dost. Zvednu se a jdu aspoň trochu ty lidi poznat. A ještě jdu sehnat nějakou tu stoličku. Pokud najdu, postavím ji ke kormidlu. 2. den Druhý den už znám všechny jmény a vím jakou v posádce zastávají funkci. Ráno k snídani si zkusím u Thora vyloudit něco sladkého a jdu si lehnout ven na palubu a nechám na sebe svítit slunce. Měl bych taky jít trénovat. Pomyslím si. Ale s tím začnu až zítra, dneska budu celí den odpočívat. 3. den Ráno opět vyloudím něco sladké a jdu začít trénovat. Přecházím po palubě sem a tam, přemýšlím s čím začít, když to se pode mnou protočilo prkno a ani nevím jak se ocitnu v podpalubí. Dojde mi že to je jeden z žertíků mistra technika. Nic si z toho nedělám, vylezu zpět na palubu a začnu s lehkým protahováním a posilováním rukou a nohou. Posiluji až do večera a pak si jdu lehnout. 4.-8. den Všechny dny trávím stejně. Ráno něco sním a a jdu si dát rozcvičku. Po obědě vždy hodinu odpočívám a pak trénuji svou rychlost a obratnost. Posiluji ruce, nohy a břicho. K večeru si si vždy dojdu pro nějaké ovoce, pak si sednu na palubu a koukám se na oblohu nebo si skládal origami. 9. den Byl stejný jako předchozí, ale napadlo mě, že bych mohl začít trénovat i s katanou. Potřebuju sehnat někoho, kdo mé alespoň nějaké šermířské dovednosti. Potřebuju abych měl s kým trénovat. Viděl jsem že Kazumo používá katanu, ale ten měl zrovna den odpočinku, tak jsem ho nechtěl nějak obtěžovat. Ten si pak začal utahovat z mé ofiny, ale nijak vážně jsem to nebral, některá narážky byly i docela vtipné. 10. den-Přístav v Mosquitu Ráno jsem si přispal, probudí mě až malé cuknutí lodi. Vstanu, jdu na palubu. Ve dveřích zaslechnu něco o kapitánu a falešném kapitánu. Stojím ve dveřích a chvilku nechápavě poslouchám. Pak mi to dojde. Aha, takže tohle je skutečný Paulie a tamto Joseph? Oni jsou bráchové? Takže ten dosavadní kapitán vlastně nikdy nechtěl být kapitán téhle posádky? Sakra, co se to děje? Přestal jsem přemýšlet a znovu jsem se zaposlouchal. Někteří lidi vypadali dost naštvaně ale někteří to brali v pohodě. Po menší hádce začal hudebník rozhodovat co kdo má udělat. Kdo je teda kapitán? Potřebuju se zeptat, jestli bych se k nim mohl přidat. Potom dojdu k Samaelovi a zeptám se ho, jestli potřebují ještě z něčím pomoct. |
| |
| Vítěztví aneb masakr Moje útoky mi vyšli sice jak jsem plánovala, ale bohužel načasování bylo příšerné, neboť Thor místo toho aby toho tlusťocha jenom omráčil tak mu rozdrtil velkou část lebky. Na zabíjení jsem sice zvyklá, ale tímhle brutálním způsobem to je i pro mě novinka, takže sama raději to nekomentuji abych nevyhodila oběd ven a raději zamířím k našemu voru. Ten začnu pomocí háků a lan upevňovat k lodi. Hádky na lodi si vůbec nevšímám, hold jsem měla čekat že toho Thor nezažil dost z nepříjemna tohoto světa jak já a nejspíš i ostatní. Na druhou stranu mi celkem vadí jak se mezi sebou takhle hádají a chovají se jak potomci. Hold chlapy, ty když tvrdě nevychováte v dětství nedokážou se dostatečně ohýbat, spíš lámat. Samael se zas projevuje jako fanatik do smrti a nadšeně nadhazuje jeho návrch s preparací. Po zranění co mi způsobil Saigo však není ani jizvička, jako by se mně akorát někdo chtěl pomazat ruku krví. Idioti jedni. Samá rvačka, hulákání a zbytečný řeči co nikam nevedou. Doufám, že s tou pánví nebude vařit dokud ji nenechá odplavit v alkoholu. Kanibalem se opravdu nechci stát. Co je to vůbec za kuchaře že používá své drahé kuchařské náčinní k útoku…Navíc sama bych je zatím nechala v těch řetězech, páč co mi víme jak je sebral nebo jak jsou nebezpeční. A další věc… Copak tady není nikdo kdo chápe kdy otvírat ústa a vypouštět z nich jen potřebné informace?... S tou hlavou to nezní vůbec špatně, takhle se nám šance na odměnu zvýší než s tím jeho mrtvím tělem, se kterým se nemíním vláčet přes půl ostrova… A co to má být zas tohle? Když se strhne mela kvůli tomu Newgatovi jen pokrčím rameny, že mi to je fuk a ještě něco dodám. Ten se navíc pak vysouká s docela důležitou informací, abychom zamířili jinam. Nevím co sem taháte jeho mrtvého dědu, ten je už několik stop pod zemí a jen samotná nebesa ví kde skončil. Jinač Thore, doufám že nám s tou pánví nehodláš bez vyčištění vařit a udělat z nás kanibali, že ne?... No vidíte, bez téhle jeho informace by jste zas skončili v řetězech, tak laskavě nedělejte humbuk a běžte se převléct, umýt a hlavně najíst. Pomohla jsem ještě přenést zbytek zásob a osobních věcí ostaních na naší loď a pustila se do zbavování mrtvol. Ty jsem nejdříve nějakým záhadným způsobem svlíkla použitelné věci v rekordním čase a po jednom je naházela do moře, aby se o ně žraloci postarali. Konec konců tady by byli jenom přítěží.
2. - 8den Defakto probíhali následovně- ráno rozcvička ve stylu Thai-či, pak následovala hodinová posukovačka na výdrž a sílu těla. Po obědě jsem pro všechny připravila nějakej drink na zlepšení nálady a osvěžení těla(lehce alkoholické a pokud Johu Thor nezadržel tak si možná také dala). Odpoledne několik hodin jsem pomáhala Samaelovi s jeho tréninkem a přitom jej využila abych zjistila jak na druhého působí jednotlivé údery v rámci bolesti a účinnosti. Rány byli ode mě byli skoro všeho druhu- od úderů, škrábanců a kopanců až po bičování. Tímhle jsem navíc trénovala svou regeneraci(takže i ty nejhorší rány byli hodinu po tréninku zahojené bez jizvičky) a vůli snášet bolest. Oba dva jsme si určitě uvědomili, že jsme uživatelé DF, ale jak jsme k němu přišli jsme pro jistotu vynechali, navíc šlo trochu poznat že jsem vždy po tréninku nějaká víc údernější, jako bych se snažila nějakou vlastnost skrýt. Taky jsem s ním trénovala střelbu z pistole(a vyplítvala jsem celkem 16 nábojů). Zbylý večer(někdy až dlouho do noci) jsem mlátila do stožáru na voru na vypilování techniky v kombinaci se silou a proti vlnám trénovala rankyaku. Ve 3., 5. a 7. dni večer se mi povedlo si dát koupel s jednou nebo více z bývalých otrokyň a skončilo víc než jenom diskuzí. Ale né že by se jednalo o nějaké vynucení, jen jsme si jedná druhé pomáhali se zbavit nějakých špatných dojmů a přáteli-li se, což vedlo i k tomu že slíbili menší mlčenlivost. O tomhle tajemství však nikdo další neví, tedy pokud se nenašel nějaký šmírák, kterého jsem si nevšimla(pokud ano tak v záležitosti o koho jde se k nám buď přidal nebo jste jej našli ráno jak visí z lodi a topí se, jinak další připadné podrobnosti poštou :D). 8.-ho dne jsem to večer trošku přehnala a skončila jsem se zlámanými prsty a absolutně unaveným tělem, takže jsem se ten večer prospala u Alex a druhej den jsem si dala totální voraz. Alex si určitě všimla, že ony zlomeniny se mi nějakým záhadným způsobem přes ráno uzdravili, páč jsem s rukama dělala normální barmanský kousky bez známky bolesti či vady ruky, navíc jí zmizela i jedna stříkačka. Večer mi holky vybrali na rozloučenou jedny hezký šaty v gotickém stylu http://www.outfit4events.cz/bmz_cache/4/43617473f852acfab5663e9019284db0.image.220x220.jpg. Akorát mi kvůli nim ještě obarvili vlasy jednorázově na černo(takže se smijí při další koupeli), ale mně upřímně akorát pod tím úsměvem připomněli mou matku jak šlapala chodník. Nic jsem však nedala najevo a rozhodla se je zítra využít ke zjišťování vlastních záležitostí ohledně Spika a taky odměny za Bignoseho hlavu.
Nový kapitán? Operace shánění Konečně den výplaty, tedy konečně jsme se dostali k vytouženému ostrovu, kde snad zažijem chvíli klidu po našem menším dobrodružství. Ten den mně viděli akorát holky(Joha mně nejspíš ani nepoznala), protože mně pomáhali se dostat do těch novech šatů, s líčením(hold jsem to už trochu pozapomněla s mejkapem a řasenkou) a navrch mně i pomohli učesat to vrabčí hnízdo na mé hlavě. Dokonce jsem si vzala normální růžové prádýlko s rudou podprsenkou(upřímně kalhotky se mi v bocích trochu zařezávali, ale co naplat) a své tradiční boty(které jsem si tvrdě vybojovala). Když jsem se podívala do zrcadla byla jsem šokovaná a znechucená zároveň. Podle mě je tohle spíše plastická operace na jinej obličej než nějaká drobná úprava. Podle mě jsem ztratila tímhle tu svoji divokost a jedinečnost. Navíc tohle je jen dočasná maškara… Dívka by měla být krásná přirozeně bez nějakých kosmetických zmetků a její krásu má určovat především její duše. No nic na jeden den to zkusím vydržet, aspoň že se tu dá tak snadno ukrýt pistole s injekcí, kdyby něco nevyšlo. Poděkuji holkám a připravím si o samotě ještě několik věcí. Jednak jsem do stříkačky dala uspávací jed, zavíčkovala a schovala pod sukni a dál se pustila do nabíjení a připevnění mé staré pistole spolu bičem taktéž pod sukni a nakonec mé peněženky mezi své dva klenoty. Když jsem konečně vyšlo na palubu, tak si mně asi nikdo nevšiml nebo spíše nepoznal kvůli tomu jak jsem vypadala, ale dost na vinně na tom měl i jistej maník připomínající našeho kapitána. Byli si podobní hlavně v tom že vedli podobně matoucí řeči, ale nakonec mi docvaklo jak to je a věřte, že rozhodně mně to nepotěšilo. Nakonec jsem ale neřekla jediné slovo k té hádce, páč jsem přemýšlela nad tou jeho informací ohledně Bignosova kámoše u Maríny To si děláš srandu… on!... Takhle udělá nábor lidí do posádky někoho úplně jiného, neřekne nám o tom a pak si jen tak zmizí… Navíc tenhle se tu chová defakto jako doma nebo v nějakým cirkuse… Navíc nám to ztěžuje ta jeho informace o tom místním zkorumpovanci a odchytu lodí… co s tím?... Sakra tyhle keci o kapitánovi si nechte na jindy chlapy, teď máme jiný problémi… jestli je to takhle i v okolí budu těch informací sehnat daleko víc, to znamená že musím jednak z lodi, ale taky zajistit aby tuhle loď nedostali pokud mluví pravdu… jasně takhle si navíc zjistíme jestli nám říká pravdu. Konečně po chvíli ticha promluvím a upozorním, kdo jsem v tom převleku. Momentíček všichni…O tom kdo bude řídit tuhle nesehranou bandu rozhodnem později, páč ta funkce momentálně nemá smysl a s odměnu si můžem vyzvednou později díky lihu, ve kterým plave… Pokud je to co říká pravda tak nám stačí jediná věc na její ochranu - vyvěsíme tu Bignosuvu vlajku a uvidíme co se bude dít. Jestli nám říká pravdu tak místní marína proti nám nijak nezasáhne a pokud lže a přijdou sem na nás můžem jim jednoduše předat hlavu a vysvětlit jim okolnosti… Jináč já na lodi nezůstanu, páč musíme získat ještě jednu důležitou věc – informace. Kvůli tomu jsem se i takhle přestrojila… Fajn teď ještě změna jména a povahy… Na chvíli zavřu oči a dám si před tvář ruce. Jakmile je sklopím mám na své tváři výraz stydlivé 18-ti leté holky, skoro žádný náznak po té energické, nebojácné a divoké dívce, co měla ráda akční věci. Navíc na vás začně mluvit i trochu v obdivném tónu. P-p-promiňte, prosím říkejte mi Grace a jaksi se v tomhle městě nevyznám á jaksi… no byli by jste tak laskaví a vzali mně sebou do města? Víte, tak trochu mám obavy být sama v takovém městě. Takže vezme te mně prosím vás? |
| |
| Krátká vsuvka do minulosti a vyhodnocení současnosti Co se věcí minulých týče, Erik přijal Thorovu žádost na sparring, což skončilo tak, že ti dva tlouštíci každý večer na několik hodin řádně rozhoupali palubu. Erik byl pro vás všechny poměrně značným překvapením. Ačkoli se to k jeho měkkému a objemnému tělu nezdálo, byl neuvěřitelně silný a rychlý, takže i o 30 centimetrů vyšší Thor měl problémy jej porazit a vítězil převážně jen díky faktu, že měl oproti mladíkovy mnohem lepší techniku. Tak se mu Erik totiž jednou přiznal, jeho otec se styděl za to, že je synem Whitebearda, změnil si jméno a stal se obchodníkem. Prosperoval a chtěl, aby Erik převzal jeho řemeslo. Ten byl ale proti. Nejdřív se chtěl stát pirátem, ale když zjistil, že současný Yonku Blackbeard zradil a zabil před lety jeho dědu, rozhodl se vstoupit k Mariňákům. Důvod pro to měl také ještě jeden. Nechtěl, aby ho posuzovali podle dědova jména. Chtěl začínat někde, kde jméno Whitebeard je spíše přítěží než bonus, aby si mohl vypracovat své jméno a reputaci zcela sám. Co se této věci týče, jeho odhodlání bylo ohromující. Kromě toho se také Thorovi přiznal, že hlava se dala bez problémů vyměnit za peníze i na předchozím ostrově, ovšem na tom, na který míří má Erik své osobní zájmy. Přesněji se tam nachází Komandér Mark Ryuuken, asi nejznámější mariňák v celém North Blue, pod kterým by on sám chtěl sloužit. Co se současnosti týče Hned poté co dostali svobodu se otroci rozešli, hned poté co slíbili, že o posádce nebudou nikde mluvit. Zůstal s vámi jen Erik, který chtěl doprovodit skupinu, která ponese s hlavou k Mariňákům. Když však slyšel pomluvy na jejich stranu, očividně se dost rozčílil. Cože? To není pravda. Komandér Ryuuken by nikdy nic takového neudělal, on je hrdina a...to je on, koukejte, to je on. vykřikl nadšeně a ukázal na molo, kde k vašemu překvapení stál další muž. Asi jedna dvacetiletý metr devadesát vysoký muž značně svalnaté postavy oblečený v uniformě mariňáků, podle frčků v hodnosti Komandéra. Vlasy i vousy měl dosti krátké, černé barvy. Co vás na něm patrně upoutalo nejvíc byl dlouhý meč, s širokou, mohutnou čepelí, který měl pověšený na zádech. Vedle něj pak stály dva další muži, od pohledu dvojčata. Oba skoro o hlavu menší než Mark, spíše šlachovité nežli svalnaté postavy, s hodně tmavě hnědými vlasy. Oba mariňáci v hodnosti Podporučíka(Ensign). Jediné čím se od sebe odlišovali byli jejich katany. Ten co stál napravo od Marka ji měl na pravé straně, zatímco ten nalevo na levé. Aby toho nebylo málo, hned za molem u kterého jste zakotvily stálo něco kolem stovky obyčejných mariňáků ozbrojených šavlemi a puškami, kteří se „tvářili jakoby nic“ ale přitom celou dobu zírali na vaši loď. No to se podívejme, a já myslel že takhle hnusnou loď může mít jenom jeden pirát. Kde je Bignose, když jsem viděl tuhle loď připlouvat, doufal jsem že mu hráblo a já konečně dostanu jeho hlavu a místo toho tu koukám na bandu hašteřivých děcek... |
| |
| Prístav, naša loď. Ako tak debatujeme začne Erik obhajovať toho komandéra. Pozrel som sa na neho a on potom ukázal na troch marinákov kde sa ten Komandér nachádzal. ...a do kelu... ...tak čo teraz... ...zrejme to nejako treba vyriešiť aj keď sú len traja... prejde mi hlavou keď ich vidím, že si nás všimli. Keď si však všimnem ďalšiu stovku marinakov je mi trochu kyselo ...hm troch by sme zvládli ale hentých?... ...čo teraz... ...ale tak keď chce hlavu tak to znie akoby ho chcel sám popravit... ...hlavne začať bitku nemá vyznam... ...je ich viacej... ...ale prečo nie... ...nemame čo stratit v tejto situácii... ...ak je poctivý poteši sa a ak je skorumplovaný ako ten kapitán môžeme mu navrhnúť podobnú zmluvu a argumentovať, že keďže sme porazili Bignossa tak sme lepši ako on a tým aj pre neho výnosnejši... Necham si asi sekundu par veci prebehnuť hlavou a potom odpoviem. "Krásne ránko prajem komandér Ryuuken. Tak dneska je vskutku váš štastný deň. Mám pre vas jednu dobrú a jednu zlú správu. Najskôr tú dobrú. Bignossovu hlavu skutočne dostaneťe. Avšak musím vás sklamať nemožete ju osobne oddeliť od tela. Nakolko to sme za vás už spravili my. Verím, že vás to ale ajtak potešilo" Pritom sa priateľsky pousmejem a pozriem na jeho reakciu. Potom ma ešte niečo napadne a dodám. "A vlastne mám ešte jednu dobrú správu pre vás. Tunak Erik je vašim veľkým obdivovateľom a podľa jeho slov by mu bolo cťou slúžiť pod vami." |
| |
| Prístav, naša loď. Háá? Kdo je Ryuuken, ... je to bastard... vzal mi všechny peníze. Kdybych ho jen viděl... tak... grrr. Počkej.... kdo vlastně jste? Sedím u svého pytlíku sí jídlem a toho, že někdo přišel, nebo že na pobřeží stojí snad stovka mariňáků si bohužel ani nevšimnu. Více mě udiví, když mi nějaká nenápadná ručička začně strkat rukou do mého sáčku. Whoá, já jsem úplně plný. Rozkoušku zbytek kuřecí kosti a nějaké ty drobky mi odpadnou od pusy na zem. Zadívám se na Johu, která vedle mě sedí na bobku. Hahaha. Tohle jídlo je vážně skvělý. Vaří tu neuvěřitelně dobře. Zkus tohle kuře Vyndám z pytle kuřecí stehno a nabídnu ho mistrovy lodě. Pokuď ho nepřijme, tak ho položím zpátky do sáčku a následně, navzdory mé přecpanosti, jsi vezmu další. Hned jak se zakousnu, s jasným úsměvem začnu plácat rukou do země (normálně bych se smíchy popadal za břicho, ale jsem poněkuď najedený...) Nemůžu uvěřit tomu, že jste Josephovy říkali kapitán. Vsadím se, že to nebylo z jeho vlastní hlavy, ale že jste mu to tam nasadily vy. Nachvilku se začnu dusit kuřecím, které mi zaskočí v krku, až jsem z toho celý rudý. Naštěstí vypadne. Mariňáků jsem si pořád nevšiml. Chtěl bych dostat nějakou silnou posádku, abychom vypluli na moře na grand line. Potřebuju někoho silného a hudebníka i kuchaře. Musíme udělat na moři hodně velkou párty. Ukážu kouskem kosti na Johu. Obrátím tenhle svět vzhůru nohama! Začnu se smát, tentokrát se už za břicho popadám. Mariňáků jsem si pořád nevšiml. Když se dosměju, rozpažím ruce do vzduchu Tahle loď je vážně úžasná pro můj start. Tvoji přátelé vypadají dost silně, co myslíš. Spojíme svoje síly? Slyšel jsem, že připravujete zásoby, takže taky určitě plujete do Grand Line. Uděláme team? Mluvím k Joze a jak čas běží, já sklopím ruce zase k palubě a očekávám její reakci. |
| |
| Copak tlouštíci nedrží spolu. Trénink s Erikem Thorovi bylo vlastně líto, že musí Erika odevzdat mariňákům,aby si mohl jít za svým snem, tohle nadšení a entuziazmus vlastně hledal i u kolegů pirátů,ale nějak mu chyběl. Občas když měli s Erikem debaty si mírně povzdechl, nicméně i Thorovo odhodlání bylo velké, Erikovi se svěřil se svým cílem. Cílem kuchaře,který prostě potřebuje poznat všechny chutě a techniky vaření,aby stvořil jídlo,které formuje tělo cestu kuchaře,který dostane sumo do povědomí řady lidí a udělá z něj styl na který se nezapomíná. Na otázku proč není taky mariňák odpovídal Thor jednoduše. " Já přesně nevím ,ale mariňácké kuchyně mají divný rozměr a nic proti kámo,ale jejich kuchyně je normovaná, žádnej experiment." Tak jako tak Erik byl dobrý sparring partner jeho síla a obratnost byla děsivá pravda chyběla mu technika ,ale potenciál který měl býl obrovský. Proto se Thor většinou nad Bertou plnou masa, nebo něčeho hodně dobrého(aby chudák Erik měl aspoň vzpomínky na rozmanitou stravu) pídil po tom co Erik tak bězně jí.
Vařit s Johou byla važně zábava. Tedy většinou to že si z Thora dělala prolézačku s tím počítal,ale že bude používat paži k podávání věcí. " Soru... a kdo z nich je Soru?" Thor nechápal jako kdo chce být rychlá,ale to mu nevadilo. Rozhodně vařit s něčím co vám omylem každou chvílí hodí koření do obličeje vás naučí věci. Thor se naučil sledovat rychlost a pak se snažil přijít na to jak dát ruku co nejjednodušeji do směru kterým věci létali a dokázat je chytit třeba břichem. I tak to bylo zajímavé, hlavně proto že měl občas co dělat aby neobratným pohybem neshodil do kotlíku i Johu.
Když se Yama zmínila že by měl svou pánev vyvařit ,že by nerada byla kanibal vyvolala v Thorovi pocity v pravdě smíšené. Nevěděl jestli má být naštvaný, nebo jestli má být rád že se někdo stará aspoň trochu. "Vyvařit? Né tahle pánev už není na jídlo...hmm možná je na jiný věci." zamumlal. Rozhodně Thor nebyl hloupí aby v ní vařil ačkoliv část která přecházela do kontaktu s jídlem se Bignose nedotkla. Současnost Thor se měl potíže nesmát. Erikova metoda jak je dostat tam kam chce fungovala. Každopádně měl být tento den velkým loučením. Vlastně i s ostatními zajatci. Dokonce byl v tak dobré naladě že ani nekomentoval ,vlajka nevlajka hádku. Vlastně celí den předtím a teĎ Thor něco kuchtil a jen bohové věděli co. Tedy do okamžiku než se Thor vynořil s pytlíky docela velkými ačkoliv ten pro Erika spíš připomínal ranec. " To aby jste neřekli že vám Thor nedal nic dobrého od cesty." Všiml si komandéra a vlastně Erikovi radosti z něj. " Hele s váma sem nepočítal dejte mi chvilku." Thor zmizel a a z kuchyně se ozývali zvuky vaření, pak Thor vyšel s dalším ranečkem speciálního food of friendshio. " Tak to je vaše vejsluška..... Jo a co se Bignose tejká ...ten už asi nikoho vobtěžovat nebude." To že se Kazumo snažil mluvit za Erika ale Thorovi nálady kazilo. " Já si myslím ,že každej umí mluvit ne?" obrátil se ke Komandérovi. " Ale vlastně na vás budu mít prosbu. Bignose měl na lodi hodně otroků, nevím odkud jsou ,ale kdyby se vám je povedlo dostat domů...Teda já vím že máte lepší věci napráci,ake stejně." |
| |
| Prístav naša loď. Ako čakám na odpoveď od toho komandéra nemôžem neprepočuť čo ten šašek vyvádza. ...to je vážne magor... ...Joseph bol blázon ale hento je čistý debil... ...všimavosť ma zrejme nulovú keď si nevšimol tych troch marinákov a tych sto ďalšich na mole... ...ach jaj čo teraz... ...treba zachánit situáciu neako... ...hlavne skortit toho čistého debila... ...vravel že skúšal zháňať posádku na viacerých lodiach... ...to by celkom šlo... Napadne ma spôsob akým možno vykľučkovať s tohoto problemu a preto poviem čo najpresvedčivejšie. "Ach jaj umlčte toho blázna." poviem smerom k ostatným v posádke a potom sa otočim k komandérovi a dodám "Hento je miestny šašo?" ukážem pritom rukou na Paulieho"Také nápady ist na Grand Line tss však v North Blue je dosť pirátov ktorých môžeme ešte uloviť. Ak vám môžem poradit vzal by som ho a zavrel na niekoľko dní do basy nech si vyčistí hlavu a prestane trepat také sprostosti. Snaď sa ho podarí prevychovať aby z neho bol ešte poriadný a čestý človek" ...či mi zbašťia že sme lovci pirátov?... ...neviem aký je ten komandér chytrý... ...vyzerá byť dobrým bojovníkom tak dúfam že rozumu moc nepobral... prejde mi pár myšlienok hlavou a rozmýšlam ako naznačit nepozorovane ostatným že maju toho blázna umlčať. Keďže mi nič nenapadne aby som to mohol spraviť nenápadne tak radšej nič nerobím a dúfam, že niekoho napadne tá myšlienka samotného. |
| |
| Na lodi u přístavu Erik tvrdil, že Komandér Ryuuken je dobrý... ale Paulie tvrdí, že mu vzal peníze.... i když... záleží asi na tom proč mu je vzal. Paulie zřejmě chápal věci po svém. Chystala jsem se jít s ostatními do města, prodat zbraně a pak doplnit své zásoby. Jenže naše plány byli poměrně ohroženy a to přímo Komandérem Ryuukenem a další stovkou mariňáků. A k čertu... já věděla, že se brzy ukážou, jen jsem netušila, že tak rychle. Teď jsme si nemohli dovolit nějaké boje... tohle bychom nezvládli. Ani náhodou! Takže... klid... vymluvit se z toho.... to půjde. To půjde. Kazumo se o to už pokoušel. Snad nikdo neudělá nějakou blbost. Přejdu k zábradlí a zadívám se na Ryuukena. „Mi se nehašteříme. Jen diskutujeme.“ Odpovím. „Jen jsme si nebyli jistí jestli je bezpečné tady odevzdat Bignosovu hlavu a tak nám zdrhl kapitán a tak jsme mluvili o tom kdo se toho ujme za něj.“ Pokrčím rameny. „Ale řekla bych, že to všechno jste zaslechl.“ |
| |
| Přístav Zrovna vycházím zpátky na palubu poté co sem uklidil hlavu do úkrytu když se přede mnou objeví jeden z těch zachráněných otroků. Řekne mi jestli s něčím nepotřebujeme pomoc. Prohrábnu se několikrát ve vousech a poté pokrčím rameny. "Ale jo proč ne. Jak se tak na to koukám pomoc tady uvítáme vždycky. Zjevně se tu něco pořád děje takže lidí není nikdy dost. Navíc sem tě pozoroval při tréninku takže si myslím že nám můžeš pomoct dobře. Možná nakonec vypluješ s náma pokud se ti zalíbil náš kolektiv. " Usměji se na něj a poté se rozhlédnu. "No pokud ale chceš pomoct teďka tak jsou tady různé možnosti. Můžeš buďto jít pomoct Joze rozebírat vor. Aspoň na ní někdo dohlídne. Nebo můžeš jí s bandou do města jedna ruka navíc se nikdy neztratí. Nebo pokud chceš tak zůstaň s náma tady na palubě. Zatrénuj a pokud se něco bude dít tak se zapoj dle libosti. Sakra nejsi malej kluk abych ti říkal co kdy a kde máš dělat. Rozhlédni se a rozmysli se sám. Určitě se časem něco najde. " Kývnu na něj na rozloučenou a poklepu ho rukou po rameni. "Mimochodem s tou katanou ti to docela jde. Jsi na dobré cestě stát se silným. Stačí vydržet" Co to? Proč se chovám tak mile? Hm... chovám se jako můj otec když sem někomu poprvé usekal končetiny. ALe kašlu na to. Bejt jednou za hodnýho mě pověst ničemnýho hajzla určitě nezničí Když Zainin ukáže svůj nevinný pohled mám co dělat aby sem se nerozesmál opravdu nahlas. Místo toho se uklidním, odkašlám a nasadím kamenný výraz. "Ehm těší mě Grace... vypadáte skoro úchvatně. Tak sladká až se bojím o zuby." Poté to nevydržím a rozesměji se. Když se trochu uklidním tak si otřu slzu z oka a prohlásím. "Fajn dostala si mě... perfektní převlek. Skoro bych i zapomněl na to jak si mě celý týden dělala z vajec omeletu. " Když Kazumo začne na někoho mluvit opět se otočím čelem k přístavu. Moct mi upadnout spodní čelist asi by právě plavala na dně přístavu. Několikrát zmateně mrknu abych se ujistil že se nepletu. Vyslechnu si co říká Kazumo, Alex, Thor a do toho všeho mluví ten nový. No alespoň v tomhle se od Paulieho neliší ani trochu. Dojdu k přednímu zábradlí, opřu se o něj rukama a podívám se na mariňáckého kapitána. "Jak řekli moji přátelé. Bignosovu hlavu máme. Pokud máte odměnu která je na něj vypsaná jsem si jistý že budeme dobří kamarádi. " Usměji se na něj a poté nasadím trochu zamyšlený výraz. "Omluvte mě že se ptám komandére Ryuukene. Ale rád bych se vás zeptal jestli ste neznal jistého muže. Jmenoval se Marcus de Hallet. Býval lovec pirátů. Ačkoliv byl z East Blue z Loguetownu tak vím že dlouhá léta lovil v North Blue piráty. Chtěl sem se jenom zeptat zdali jste o něm něco nevíte. Ačkoliv pochybuji že by muž s vaší pověstí se zajímal o méně slavné lovce pirátů ale De Halletové byli svým řemeslem poměrně známí tak bych rád věděl jestli se tu někdy nezastavil. " |
| |
| Přístav v Mosquitu Samael mi začne vyjmenovávat věci, s kterými mohu pomoc. Potom co řekne Johy jméno podívám se na ni. Zrovna u ní stojí ten pravý Paulie, který říká, že chce sehnat posádku a vyrazit na Grand line. Pak rozpaží ruce a zeptá se jí, jestli udělají tým. On se k nim chce přidat? Zajímalo by mě jestli chce být kapitán? Jestli jo, tak to tu bude ještě zajímavý. Na malou chvilinku se zamyslím, ale rychle se myšlenkami vrátím zpět k Samaelovi. Ten mi ještě řekne, že tu buď můžu zůstat hlídat loď nebo jít se zbytkem do města. Když mi položí svou ruku na rameno a pochválí mě, docela se divím, takového jsem ho ještě neviděl. Ale dál si stím hlavu nelámu Si piš, že vydržím. Musím vydržet! Všimnu si za co se Zainin převlíkla a ani bych jí skoro nepoznal. Nic ale radši neřeknu, ona je totiž jediný člen posádky, od které jsem si zjistil jen jméno. Nevím proč, ale mám zní slušný respekt. Ale poznámce o tom, že je tak sladká, až se Samael bojí o zubu se pousměji. To bylo dobrý. Slyším jak se několik lidí u zábradlí baví s někým na molu. Popojdu trochu blíž, abych viděl, ale pořád se držím opodál. Cítím jak mi na hlavu přistál Ryuu. "Chci tu jeho katanu." Řeknu Ryuuovi potichu, aby to slyšel jenom on. A při tom se dívám na katanu dvojčete stojícího na pravo od Komandéra Ryuukena. |
| |
| přítomnost -Paulí Když mi pytel rozbalí a ukáže že je v něm jen jídlo, povzdychnu si. Joha myslela že je tam něco zajímavého. A ono je to jídlo. Ne, Joha nechce, od té doby co tu jídlu kraluje Thor, obyčjené jídlo je fuj.[/b při otm vypláznu jazyk a jako si ho očistím rukou. Bez ohledu na to co Joha řekla, kuře co bylo v rukou kapitána z ničeho nic zmizí z jeho sevření. Asi jsme ho musela spolknout najednou, neboť není vidět že bych něco kousala. Sleduji tohoto Pauliho a stále nějak nevím o čme to mluví. [b]Joha měla Paulího ráda. Nebránil s,e neřval na ní a tak vůbec. Ale tebe Joha vůbec nezná. když začne vyjmenovávat koho by chtěl, vždycky za povolání doplním jméno (kuchař- třeba jako Thor? atd.) Každopádně to že mluví Paulí o svých plánech s Johou jí rozehřívá naotlik že ke konci jeho slov prostě vypískne a začne snít spolu s ním. Opřu se nohou o něco vyvyšeného (nebo jí jen tak nechám vyset ve vdzuchu) a zahledím se do modré dáli. A začne něco co už všichni velmi dobře znáte: Objevovat světy! zdolávat bouře! Rabovat a užívat si! A vidět...to...VŠECHNO! dále následuje scénář jásání a hulákání kdy rozpřáhnu ruce a omylem aktivuji svou paži přímo proti Paulímu. pak (asi po pěti minutách kdy Joha běhá po celé lodi sem a tam, po stožáru, po ráhnoví, pak propadne vlastní pastí do podpalubí a odtud vyběhne zase ven, kde chvíli běhá i po hlavách mariňáků) tak se zarazí zpět na lodi, dívaje se na Komandéra. Toho kdo stojí u mě zatahám za rukáv. Kdo to je? ano, zdá se že Joha byla poslední čtvrt hodiny setkání s mariňáky duchem úplně mimo. Na naštvané či uhrančivé pohledy jakto že ho nezná jen pokrčí rameny. Proč bych ho Joha měla znát? On Johu taky nezná! pak zaslechnu jak se Samík se Satem baví o mé maličkosti. Přiběhnu k Satovi (nebo jak se to skloňuje) a sleudji ho do té doby dokud k němu nepřiletí jeho ptáček. Pak se za jeho zády pomalu vynoří můj obličej a koumám ptáčka velmi zblízka (div mu nos nestrkám do peří). Prstíkem který krouží kouske od něho mám v úmyslu se jej dotknout (pravda že abych dosáhla na jeho rameno, je velmi pravděpodobné že stojím na bednách) Zainin Při pokusu mi podstrčit alkohol jsi mohla dojít k zjištění že na mě z nějakého důvodu nepůsobí (a je ejdno v jakém množství). Když Joha viděla tvé zklamání nebo šok, přinesla si z kufříku nějakou lahvičku které se nafetala a pak s tebou klidně v té vaně mohla skončit taky (s tím že její zájem byl o dost dětinštější). Každopádně to že jsi jí nebičovala a nehonila po palubě za její šprýmky jsi od ní obdržela titul: Teta Zainin Joha si velmi oblíbila tvé vlasy s kterými si porůznu (pokud jí to bylo dovoleno) barevně a účesově hrála (žádná hrůza to opravdu nebyla). Ani to nebylo nic z čeho by vlasy vypadávali. Zainin se stala pro Johu velmi zajímavou a tak občasně docházelo i ke špehování. (i když koho Joha taky nešpehuje, že) Když pak došlo k přeměně vzhledu Zainin, Joha jí samozřejmě nepoznala. A tak obcházela lidi z posádky a tahala je za rukávy se smutnou otázkou. Kd eje teta Zainin? kdy se vrátí? vaření s Thorem a loučení s otroky když jsem ke konci plavby dokázali se nepřizabít při kuchařské asistenci a dokonce nastal i jeden den s jediným úrazem, rozhodla se Joha že by mohla otrokům taky něco dát. Něco praktického, něco co by je podpořilo v začínajícím životě. A tak vymyslela malou čipovou blešku napuštěnou kouskem Samaela (jak jsem to získala nechám na vaší představivosti), pracující na elektromagnetickém chvění, která se připíná na spodek brady. Dokáže pak naotlik rozvibrovat hlas, že to pro ostatní působí velmi děsivě. Pojmenovala jsem to: Respekt. Bohužel pro nedostatek materiálu jsem dokázala zásobovat jen otroky a né nás. |
| |
| Přístav Chvilku přemýšlím o tom, jak tento den budu trénovat. Jenže se ozve neznámý dívčí hlas a mě to překvapí. Otevřu oči rozhlídnu se po palubě. Chvilku mi trvá než najdu zdroj toho hlasu. ''Co...?'' pozdvihnu jedno obočí. Kdo to je? Rozhlídnu se po palubě, ale nikdo si s tou dívkou nedělá starosti. Znovu se podívám na dívku, ale nyní pořádně. Vezmu do od nohou směrem nahoru. Na chvilku se zastavím u hrudníku a pak pokračuji k obličeji. Zainin? Podrbu se na hlavě a pokusím si tuhle dívku porovnat se Zainin. Zainin má menší výbavu na hrudníku, takže to asi nebude ona... uvažuju. Vycpávky? Ale je zas pravda, že jsem ji před chvilinkou slyšel mluvit o nějaké změně osobnosti... Na chvilku si vzpomenu na svou rozdvojenou osobnost. Povzdechnu si. Taky bych chtěl změnit svou osobnost kdykoliv se mi zachce... I když se ji chci naučit ovládat, tak při častém používání se... zatřesu hlavou. Vstanu a protáhnu se. Koutkem oka zahlídnu mariňáky. Co zas ten 'kapitán' proved... Ah... ono vlastně proběhlo střídání. Podívám se směrem k Pauliemu, který si povídá s Johou. Potom se podívám znovu na molo a na ty tři mariňáky, co jsou k nám nejblíž. Doufám, že nikdo neudělá nějakou pitomost. Možná bychom se dokázaly chvilku bránit, jenže... vzpomenu si na poslední boj, kde každý bojoval jak chtěl. Dřepnu si a začnu poslouchat, co kdo povídá. |
| |
 | Ostrov Mosquito... jak pichlavý název V tento krásný den k tomuto ošklivému ostrovu přijíždí obchodní loď. Jedna z mnoha jenž přiváží základní potřeby pro obyvatele ostrova, které nejdou právě zde sehnat. Když loď zakotví, tak se posádka dá pohybu, námořníci čapnou bedny a pytle a začnou je vynášet na molo. S námořníky vystupuje i skupina "ochránců" nájemných žoldáků jimž nabídl kapitán cestu se slevou za příslib, že loď v případě napadení ochrání. S nimi vystupuje i on. Mladík božského vzhledu na němž svaly hrají jedna báseň v tu chvíli mladé dívky jenž byly vyslány svými matkami, aby sehnali nějaké ryby žasnou a omdlévají. Mladík je dokonalý jako šavle, kterou má u pasu a mušketa jenž mu odpočívá na zádech a očekává nějaký střet, kde by jinoch mohl ukázat své schopnosti. Dívky kluka začnou obletovat a zasypávat chválou. V tu chvíli je ovšem překryje stín, stín vysokého muže kráčejícího za mladíkem a to není nikdo jiný než... JÁ! Dívky nejdříve překvapené se otočí, aby viděli co za kolohnáta je vyrušuje z obdivování krasavce. Jakmile spatří moji zelenou kůži a zubatý úsměv začínají prchat směrem k domovům a ty jenž se nechtějí vzdát svého vysněného idolu se krčí za ním a libými slůvky ho povzbuzují, aby tu mořskou obludu svrhl zpátky do hlubin. Já si jich nevšímám nejsou jediné, které mají strach z Rybáků jako jsem já a to jsem z nich jeden z těch hezčích. Minimálně na mě nejde tolik vidět rybí příbuznost. Jsem i menší než většina rybáků. Dosahuji výšky sotva dvou metrů a přes osvalenou postavu nevypadám, jak Arnold ve svých nejlepších letech. Můj šat taky není nikterak uhlazený a vypucovaný. Kalhoty tmavě modré barvy, žabky a rozevlátá bílá košile, to s mým velkým slaměným širákem je jediné oblečení. Jedna z mála věcí, která stojí z řeč je pásek na jehož přesce je vyobrazen znak rudé ryby, pro lidi prakticky znak neznámý. Na zádech mám batoh a přes levé rameno harpunu na kusu látky, která slouží jako popruh. U pasu staromódní bambitku snad jednu z prvních verzí a kromě mých ostrých zubů tu ještě je tesák připevněný na pravém stehně. Vydám se po přístavním molu směrem do města. Snad tu objevím nějaké informace o otci. Ten jeden chlápek tvrdil, že tu někde řádí skupina pirátů vlastnících velké množství otroků. třeba to byly právě oni, kdo vyrval mého otce z rukou mariňáků. Má cesta míří do první hospody, co najdu. Tam si za posledních pár mincí koupím něco k snědku a pití. Po najedení se vydám na svoji výpravu po informacích. Procházím se po městě a hledám místa, kde by se mohl vyskytovat důvěrný informátor. Po bloudění mě cesta zavede zpátky k molům. Všimnu si, že loď, kterou jsem přijel se začíná překvapivě nakládat novým zbožím. To mě ovšem zajímá jen chvilinku, jelikož se něco začne dít. Najednou se vynoří pluk mariňáků, který si to míří k jednomu z molů, kam připlouvá loď v nepříliš dobrém stavu. Po přístavišti se začne rozkřikovat, že zaútočili piráti, což mě nenechá dvakrát chladným. Ihned se vydávám za mariňáky. Třeba je tohle šance dozvědět se, kde je můj otec. Když loď zakotví, tak mariňáci zablokují pirátům cestu. I přes mojí výšku moc dobře přes tu skupinu lidí nevidím a proto využiji beden naskládaných kousek od místa děje, abych po nic vyšplhal. Kdy na ně vylezu, tak se usadím a zahledím se na skupinu, co vylezla z lodě. Vzhledem vypadají skoro tak žalostně jako jejich loď. Hmm, tak to asi nebudou oni... Sleduji dění pode mnou s lehkou nadějí, že se můj otec vynoří z lodi a vyskočí na molo s širokým úsměvem. |
| |
| Molo No to se podívejme, chcete mi říct, že vy jste sejmuli Bignose? A vzhledem k tomu, že je tohle jeho loď, tak jste ho porazili na... komandér se rozhlédl kolem, než mu padl pohled na váš vor. Na tomhle? zeptal se naprosto nevěřícně. Očividně vás považoval za podvodníky, kteří z něj chtějí vymámit peníze. Zatímco on se tvářil naprosto klidně při zmínce o pirátově smrti, oba bratři si vyměnili překvapené pohledy. Nejspíš dokázali své emoce a nedůvěru kontrolovat hůře než jejich nadřízený. Poznámky o Paulieho šílenství a navigátorově snaze jej proti němu poštvat. Pak se otočil k Samaelovi. Obávám se, že mi to jméno nic neříká a... mohli jste si všimnout, jak mu lehce poklesla čelist, když se přes zábradlí předklonila Alex a začala na něj mluvit. Pokud vás ale právě napadlo, že drsný mariňák ukazuje slabinu, tak jste se očividně zmýlili, neboť jeho spadlá čelist okamžitě přešla do mírného úsměvu. No to se podívejme, není to slečna Alex Devoro? zeptal se a jmenované začalo v hlavě šrotovat, odkud by ji mladý komandér mohl znát, než jí došlo, že jeho obličej už vlastně viděla, ovšem jen ve tmě a zkreslený strachem. Když ukradla TU knihu, byl jeden z těch co ji pronásledovali. Tenkrát mu utekla jen díky svému Devil Fruit. Poměrně jasně si dokázala vzpomenout jak tehdejší Podporučík jediným švihem meče rozsekl obrovský sud, který po něm při útěku hodila. Odměna na vás sice není, vlastně ani nic na způsob mezinárodního zatykače, ale nejsem si jistej jestli vám dokážu zapomenout, že jste jediná zlodějka, která mi kdy utekla.. ač by se tato slova mohla zdát pronesená žertovně, možná i míněná jako flirt, z úst Komandéra zněla naprosto vážně. Podle tvrdé tváře se zdálo, že opravdu zvažuje okamžité zatknutí vaší doktorky. Napjatou situaci se pokusil vyřešit Thor s balíčkem jídla pro mariňáky, byl však ale přehlížen až do okamžiku, kdy Alex jemně odstrčil Erik a postavil se před Komandéra. Komandére Ryuukene, neřešte teď nějakou zlodějku a poslechněte si, co vám chci říct. Mark lehce překvapeně zamrkal, očividně nebyl zvyklý na to aby ho někdo přerušoval. Mé jméno je Erik Newgate, vnuk Edwarda „Bělovouse“ Newgate, a chci vstoupit do služeb Mariňáků! tentokrát Erik zařval tak, že ho museli slyšet i mariňáci čekající opodál. Ti se samozřejmě začali smát v okamžiku kdy pochopili o jaký vtip se ten tlouštík snaží. Dokonce i dvojčata se na sebe zadívala a dala se do smíchu. Mark se jen lehce pousmál. Skvěle, posádka tvořená blázny a zlodějkami. Už vidím jak jste dokázali Bignose porazit. Chudák stará dostal infarkt od smíchu. sarkazmus znějící v jeho hlase se dal jen velmi těžce nepostřehnout, jenže v ten okamžik se stalo něco naprosto neočekávaného. Erik si sundal tričko. Něco takového odmítal udělat celých deset dní co s vámi plul. To co jste spatřili vám pak vyrazilo dech a Thorovi začalo docházet, proč s ním měl v boji tak těžké chvíle. Ačkoli vypadala jeho postava pod tričkem dosti roztekle a sádelnatě, když si je sundal mohli jste si všimnout, že převážnou část hmoty jeho paží netvořil tuk, nýbrž svaly. Pravda, nafouklé břicho měl ale i tak se dalo tušit že pod vrstvou tuku bude něco mnohem pevnějšího. Co víc, celá přední část jeho těla byla poseta různými jizvami. Ať už se jednalo o stopy po čepeli nebo průstřelu, dalo se jich na něm napočítat přes třicet. Thor si mohl vzpomenout, že se Erik při jedné sentimentální chvilce zmínil, že když před dvěma lety utekl od rodiny, byl ubrečený vyžraný chlapeček, než se připletl do malé války mezi drogovými kartely kdesi ve West Blue. Předtím se to zdálo jako smyšlená historka, teď už to ale působilo realisticky. Přesto to však nestačilo na to, aby Komandér nějak zareagoval. Brada mu spadla(podstatně hlouběji, než když se objevila Alex), teprve když se Erik otočil. To co bylo vytetované přes celá jeho záda byl znak Bělovouse. Znak, který se ani několik let po jeho smrti nedal díky aktivitě Marca a zbytku jeho pirátů splést s ničím. Smích utichl, vlastně ztichlo úplně všechno na několik úderů srdce, než se mariňáci vzpamatovali a někde z jejich středu zaznělo: Zastřelte tu svini! dřív než ale někdo stihl rozkaz vyplnit zasáhl velitel. Stát! Nikdo nevystřelí dokud k tomu nedám povel! ačkoli se snažil při vydávání rozkazů působit sebejistě, moc mu to nešlo. Toto rozhodně nebyla situace, na kterou by stačili jeho pravomoci. Jistota se mu však vrátila v okamžiku, kdy k němu zezadu přistoupil jeden z bratrů a něco mu zašeptal. Ryuuken kývl. Jo, to by šlo. Fajn, vzhledem k okolnostem, jste všichni, celá posádka této lodi zatčeni pro podezření z paktování se s Piráty, Revolucináři a z dalších zločinů, Pokud se pokusíte bránit, budete zastřeleni. |
| |
| Na mole Situace se vyvíjí tak úžasně že mám dojem že každou chvíli propadnu v pláč. Jen tak dál osude! Dej mi ještě jednu ránu přímo do vajec! Dělej! Kopni si víc! Sakra sakra sakra! Když kapitán řekne že sme zatčení tak udeřím pěstí do zábradlí. "To je neslýchané! Přivezeme vám Bignosovu hlavu! Osvobodíme otroky které vězní! A přesto nás chcete zatknout? To je neslýchané! To sme měli nechat Bignose dál plenit moře? Copak vám snad vadí že sme ho popravili a přijeli si pro odměnu? Fajn nevím jaká je vaše historie tady s Alex ale jsem si jistý že ať to bylo cokoliv tak odměna pět milionů tu zlodějinu převáží stokrát! A to že je s námi Edward? Co sme měli dělat? Popravit ho? Byl to sakra jenom jeden z otroků! Mi ty otroky zachraňovali! Navíc on chce být mariňák! Sakra dokážete si představit jaké výhody to může mít! Sakra budete mít Whitebeardovo příbuzného v mariňácké armádě! Tím zasadíte obrovskou ránu pirátům na celém světě! Když se dozví že někdo s tak legendárním jménem bojuje za vás tak je to vystraší a zničí! Ale vy místo toho chcete jeho hlavu! Co na tom co byl Whitebeard tenhle s ním nemá společného nic než jméno a možná sílu! Může vám ohromně pomoci! Sakra co sme udělali podle vás špatně! Zachovali sme se víc čestně než sme museli! Tak proč sakra nás chcete zatknout? " Dívám se mu přímo do očí. Jestli mám jít sedět tak chci aspoň vědět za co! |
| |
| Potíže Když na mě komandér zůstane zírat, chvíli jsem si myslela, že snad je hodně na ženský, ale když mě oslovil jménem, ztuhnu. Znovu si ho prohlédnu a teprve teď ho poznám. A do prdele.... polknu a snažím se tvářit nevzrušeně, ale vsadím se, že mé znepokojení je viditelné. Není na mě odměna? Uff... aspoň to pro mě nevypadá tak zle.... tedy dokud nezmínil to, že se mi podařilo mu zmizet si bere jako osobní prohru. Pousměji se. „Strach a panika mě hnala vpřed a jen díky tomu se mi podařilo utéct.“ Pokrčím rameny. „Prohnal jste mě, ale pořádně.“ Přiznám, že mi pořádně zavařil. Najednou se chopil slova Erik a chtěl k Mariňákům. Odezva nebyla moc povzbudivá. Vysmáli se mu. Proč? Aha.... to jméno. Ustoupím když se začne svlékat. Smích odumřel a teď chtěli jeho smrt? No to snad.... Ryuuken to zastavil a řekl něco co mě znepokojilo ještě víc. Chtěli nás zavřít. A... Samuel na ně začal pořvávat, aby je přivedl k rozumu. To co říkal mělo hlavu a patu, ale to, že na ně zvyšuje hlas nebyl moc dobrý tah. „Co? S piráty? Ale Erik není pirát. Chce k Mariňákům. A Revolucináři? Kde jste přišli k tomuhle?“ nechápu. Jenže.... bránit se nemá cenu. Bojovat se stovkou Mariňáku, plus Ryuuken a dvojčata jistě taky nejsou obyčejní Mariňáci. Já to viděla tak, že se budeme muset vzdát. Jo jsem zlodějka... ale za krádež se nevěší, za pirátství ano... někdy. Tedy spíš probodne. „Hmm... já vím, že já osobně mám na krku menší vroubek, ale pirátství a to druhé rozhodně ne. Navíc nejsme ani tak posádka jako jen banda lidí co náhodou cestuje spolu.“ Nevím... třeba nás chce zavřít jen kvůli mě, že si to bere osobně. Třeba se mi podaří zařídit aby zavřeli jen mě. Ta krádež to je maličkost. Když ani nevydali zatykač ani odměnu. |
| |
| A bude legrace Situace se vyvíjela docela zajimavé. Ať už to že Erik pronesl jméno a ukázal důkaz toho ,že toco dělá myslí vážně. To byl další důvod pro Thora aby tohohle chlápka respektoval. Chvilku se přistihl i u toho že chce být jako on. Jenže to znamenalo přežít přežít tak dlouho aby se z kuchaříčka na malé lodi stal velký kuchař, který světu dá ty nejlepší pokrmy a sumo. Jedno v jakém pořadí. Překvapilo ho i to že komandér zná Alex.Ale ne moc jak se zdálo. "Thor to nechápe. Thor se vzdává to jo,ale nechtěj si zatýkali dát baštu. Navíc jak už jsem řekl na lodi mi jsme spíš spolek kašparů...Bignose se sice neuchechtal, chtěl nás vzít jako otroky, ale na Thora byli všechny okovy malí. Navíc nemám rád, když někdo kšeftuje s lidma to není správný." odmlčel se a pokusil se formovat myšlenku. "Nakonec Bignose umřel...vlastně omylem." trochu zvážněl. "Thor chce říct asi tolik. Erik je fajn chlápek s velkým odhodláním, on nemůže za to jaký předky. To neovlivní. Ale Thor věří že Erik bude dobrý mariňák pokud dostane šanci stejně jako ze mě bude dobrý kuchař. Buďte na něj tvrdý naložte mu on to zvládne a pak jméno který budilo ze snů mariňáky bude po nocích strašit piráty. Jo a Thor se necejtí jako pirát ne když viděl že to muže znamenat zlato za ztrátu duše.... No nevím jestli je Thor rebel starar se o lidi o který se starat nemusel a vodvést je sem. A tento jestli Alex vzala nějakou knížku muže jí vrátit ne? Jediné co Thor udělal bylo že pomalu přešel před Johu. " Tak a teď se Thor vzdává jedinej pirát kterého potkal poznal moc z blízka pánev. A no co je to revolucionář je to k jídlu?" |
| |
| Muž s žádnou odměnou Sedím, s nohama křížem, vedle lodního machiňáka, který mi jako kouzlem, vytrhne kus kuřete z ruky. Strašně mě to zaujme a začnu jí bedlivěji sledovat. Jídlu kraluje Thor? Zoopakuji její větu a s upoceným čelem, nastraženýma ušima a se zájmem v pohledu, si ukousnu další kus stehna. Jsem obrácený směrem do volného moře, takže jsem si všech těch mariňáků stále ještě nevšiml. Více mě upoutá, když Joha opře svou volnou nohu o nízké zábradlí na zádi lodi. Udělám to samé a namířím pěst kupředu na volné moře. Obrátit svět vzhůru nohamaaaa! Zajásám stejně jako Joha a zatvářím se velmi vážně. Vyvýšená noha zklouzne zpátky na palubu a pěst udeří do volné dlaně. Už jsem na to přišel. Ten Thor, nebo jak se jmenuje, je pro tebe důležitý, že? Když ti slíbím, že ho ochráním. Budeš můj loďař? ... pak mě praští Johy vystřelená ocelá ruka přímo do obličeje a já se zkácím k zemi, tak, že Thorův proslov už přeslechnu. |
| |
| s Paulím Zazáří mi v očích a stisknu Paulímu ruku, třesu s ním takovou silou že to třese i semnou celou. No jasný! Joha bude dobrý loďař a Thor dobrý kuchař, to bude bezva! vyskočím do vzduchu a zatočím se pak se ale z ničeho nic zarazím a tvařím se...to nebezepčné slovo od slova myslet. Ano! Joha s etváří zamyšleně a mne si bradu. Né že Thor potřeboval chránit. Ale bude dobrý když Joha a Thor budou mít vlastního bodyguarda. To by Joha byla moc ráda! když si Thor stoupá přede mě, spustím k jeho zádům Strejču Thore! Joha nám sehnala bodyguarda! není to supr! hej? na čele mi naskočí vráska, nelíbí se mi že mě Thor neposlouchá, ale Joha začne poslouchat Thora a je natolik nadšená že mu vyskočí na záda a zaťuká mu na hlavu. Thor Johovatí! No to je supr! Johoho. Víš Thore, když si stoupneš před Johu, Joha neuvidí zadíváms ena mariňáky a chvilku mi to šrotuje než pochopím tu zřejmou věc... Nasměruju na ně prst. Bodygááárde! Do útoku |
| |
| Na molu Když uslyším to co říká Thor a to jak se chová Alex můj hněv trochu opadne. Nadechnu se zhluboka, vydechnu, nádech, výdech. Vyrazím dolů z lodi a jdu pomalu směrem k mariňákům. Chci stanou tváří tvář přímo před jejich velitele. Když Joha řekne něco o bodyguardovi tak se na ní podívám s úsměvem a naznačím rukou aby se uklidnila. "Joho, prosím odvolej svého bodyguarda. Je to v pořádku. Tyhle jsou hodní lidé. Přišly si s námi jenom popovídat. Prosím buď tak laskava a odvolej ho. Prosím..." Tvářím se mile a na tváři mám úsměv. Přesný opak od toho jak sem vyváděl předtím když mi sáhla na housle. Kosu pustím na zem a zvednu ruce do výšky aby bylo vidět že v nich nic nemám zatímco jdu naproti Ryuukenimu. Je tohle šance na moje pokání? Možnost vykoupit se? Splatit co jsem vzal? Když jsem tak metr od něj tak se mu podívám do očí a poté sklopím zrak. "Omlouvám se že jsem na vás křičel. Někdy neovládám svůj temperament. Avšak žádám vás." Poté hlasitě polknu a padnu na obě kolena. Prosím má paní, prosím svatá matko boží. Dovolil mi je uchránit. Je mi jedno zdali zemřu či budu mučen. Ale dovol mi spasit mojí duši skrze pokání a záchranu těchto duší. Já se mezi ně nehodím sem vrah a zločinec. Oni jsou jenom banda šílenců toužící po dobrodružství. "Ne... prosím vás. Nechte mé přátele na pokoji. Neudělali ničeho zlého. Chápu že musíte vzít sebou Edwarda avšak prosím vás aby jste nechal zbytek těchto lidí jít. Nejsou to piráti, nejsou to revolucionáři a pokud vám Alex něco ukradla prosím vás aby jste si nechal odměnu za Bignosovu hlavu a odpustil jí. Prosím ušetřete mé přátele a nechte je odplout. Pokud mají nějaké hříchy rád je všechny vezmu na sebe. Prosím nalezněte v sobě trochu slitování a ušetřete tyto nevinné lidi vězení. Prosím vás o jejich svobodu. " Na chvíli se odmlčím a poté opět promluvím. Jsem rád že ačkoliv se vnitřně klepu strachem a jsem posraný až za ušima tak se mi hlas neklepe. Hm konečně mi k něčemu je moje básnické umění. Skloním hlavu abych se dotkl čelem země. "Nejsem nikdo, jsem syn obyčeného lovce pirátů z umírajícího rodu Halletů. Avšak přesto věřím že jste rovný a spravedlivý člověk. Pokud potřebujete informace ohledně obvinění dám vám všechny co máme. Neměli sme mezi sebou tajnosti. Prosím dejte jim šanci na život jaký chtějí. Nezavírejte jejich duše do klecí. Vezměte si tu hlavu, vezměte si mě a vezměte si Whitebeardova vnuka ale ušetřete mé přátele stejně jako oni ušetřili mojí duši. " Kéž by souhlasil. Kéž by koloběh zabíjení skončil. Už nechci žít s tou kletbou. Být nucen zabíjet lidi a vysávat z nich život. Kéž bych mohl zachránit alespoň někoho. A kéž ty idioty zůstanou zticha! Myšlenkami zalétnu k lidem za sebou. proč to dělám? Žil sem doteď jenom pro sebe. Navěky uzavřený do sebe. Ale proč? Protože sem doufal že jednou vykoupím vraždu kterou sem spáchal, že jednou porozumím proč mi byla dána tato kletba a zjistím smysl mého života. Snad je toto ono. Snad mě matka boží vybrala k tomuto úkolu a dá mi sílu přemluvit toho muže přede mnou. Snad... bohové modlím se. |
| |
| Mólo v prístave Podídem úplne kľudne a s miernym úsmevom na tvári z lode až k komandérovi. Pričom s neho nespúštam oči. Zastavím sa od neho asi meter. ...musíš byť kludný... ...aj keď to nevyzerá dobre musíš to vyriešiť... ...keby len podaktorý držali hubu... ...ale prečo nie svoj tromf si ešte nezahral... Následne kĺudným hlasom začnem svoj preslov. Slová vyberám patrične poďľa toho ako ma moja výnimočná inteligencia vedie. Snažím sa jednať kludne, neurážlivo avšak vecne a presvečivo sústredím sa na to čo a ako hovorím celou svojou mysľou a pričom sa ho snažím presvečiť nielen svojou inteligenciou ale aj odhodlanosťou a charizmou ktoré podporuju moju argumentáciu tým že pôsobím sebaisto a snáď aj presvdčivo. V mojom príhovore sa snažim vysvetliť, že sme obyčajný cestovatelia ktorý boli napadnutý Bignossom. Avšak po tom čo sme my nestratili ani jedného člena našej posádky zatial čo Bignoss moc šancí nemal sme rozmýšlali, že dráha lovcov odmien bude zrejme najvhodnejšia. Nakoľko piráti z North Blue sazdajú byť dosť slabý a privirobené peniaze sa zídu. Taktiež sa snažím vysvetliť prečo je zatknutie nás všetkých nie moc dobrý nápad. Pritom sa celý čas sebaisto usmievam. Prejdem pohľadom smerom na marinákov z puškami potom na zvyšok ludí na lodi a potom dodám isté informácie z lodného denníka ktoré by mohli Komandéra zaujímať. |
| |
| Problémi u mola, zatčeni? Můj převlek je jak se zdá schválen, akorát můj nápad s vlajkou se ukázal jako opožděný, neboť o chvíli se tu vyrojila celá četa mariňáků s jeho velitelem v čele. Snažila jsem se nevypadnout ze své role, tak jsem překvapeně míhala pohledem z komandéra na jeho muže a na naši posádku. Zatím tomu nechávám volný průběh a poslouchám jejich rozhovor, teď se jen modlit aby mi ten převlek vydržel. Ty blbý trable začínají dřív než se jeden naděje… Jenomže z tý jeho řeči nejde poznat zda ten druhej Paulí mluvil pravdu nebo lhal… Každopádně se zdá, že naše skromná Alex má za sebou nějaký postih s ním, když po ní šel. Zajímalo by mně co ukradla, když po ní šel mariňáckém oficír a není za ní žádná odměna. Možná nějaký tajný dokumenty nebo jí tu loupež nemohli veřejně přiznat, navíc ani ona není zrovna nadšená, že jej vidí. Tohle nemůže skončit dobře… a ještě k tomu ten blbec pořád neví která bije. Co je zač? Nějaká mentálně zaostalá bytost bez smyslu sebezáchovy? A ještě ty se k němu přidávej Joho… I když možná je dobře že nevíš co se teď děje a hlavně že mně nepoznáváš… Jak debatovali dál, můj hranej překvapený pohled se měnil na vyděšený stylem „proč to proboha děláte“. Bohužel problémy se stupňují čím dál tím víc a nepomohl tomu ani Erik, který jednak přiznal svůj původ a pak po výsměchu si i sundal tričko a ukázal tetování. Postava, kterou odhalil by do něj rozhodně nikdo neřekl a ty jizvy taky nevypovídali o nezkušeném chlapečkovi. Nicméně tento obdivuhodný čin je jako každý po zásluze potrestán a nebýt nejistého rozkazu komandéra. Po té nám oznámil, že jsme zatčeni a buď půjdem dobrovolně nebo nás zastřelí. Má postava mezi tím se chytla za obě ramena a začla se třást jakoby z šoku a strachu zároveň, dokonce klesne do kolen při Samaelovým omlouvání a námitek ostatních. Z jejího výrazu lze akorát číst totální zmatek a strach. Snažím se to hrát co nejvíc přirozeně, zatímco přemejšlím co dál. Od desíti k pěti doopravdy… Nejde sice poznat zda doopravdy něco měl s Bignosem nebo jestli bere ty lodě, ale rozhodně to bude minimálně jeden z těch fanatických maruňáků jako Spike, kteří svou funkci využívaj k vlastním zájmům a přitom se schovávají za právo a pořádek. Jak já nenávidím tyhle mariňáky… Co teď? Ostatní se snaží jak můžou aby nás z tohohle vysekali, Samael dokonce klečí poníženě na kolenou a co můžu pro ně udělat já? Už dva roky se starám akorát o sebe a při nějaké příležitosti dám akorát někomu do zubů za špatné mravy… Dobře, nejdřív se od nich musím distancovat, ale zároveň zastat a pokud je stejně zavřou a mně náhodou ne můžu jim pomoc později… Tak do toho, ať se mi ty dlouhý roky hraní pokeru teď zužitkují. Proboha dost!... Já to nechápu. Oni neudělali nic špatného, jen tenhle svět zbavili toho odporného tyrana a vy s nimi jednáte jak se zločinci… Proč? Já to nechápu… Vždyť to nejsou ani piráti. Je to jen parta lidí co se chtěli dostat na další ostrov nic víc… Proč se tohle děje? Má postava to říká trochu s třesoucí se hlasem dívky, které připomněl někdo velice špatný zážitek a má blízko k tomu se rozbrečet. Dokonce se i trochu třesu a dívám se chvíli na komandéra se zmatením a smutkem v očích, pak zas šilhám z posádky na mariňáky. |
| |
| Molo Zatčeni? Dost mě to překvapí. Poškrábu se levou ruku na tváři. ''Chjo...'' Sklopím hlavu. Tohle je vskutku zajímavý... Musíme se z toho nějak dostat. Vstanu a začnu si pořádně prohlížet molo. Pokud uděláme něco podezřelýho, tak nás ti vzadu zastřelí. Potom se podívám na Komandéra a ta dvojčata. Bylo by sice zajmavý na něj vyběhout, ale ta dvojčata budou mít jistě nějaký specifický styl boje. Každé z dvojčat si důkladně prohlídnu a nejvíc mě zaujjmou pozice jejich katan. Nejspíš budou používat nějaký kombinovaný útoky... Potom kouknu na komandéra. U něj zas nevíme co čekat. A to, že je komandér tomu moc nepomáhá. Pochybuju, že jsme na tom tak dobře, aby jsme se mu dokázaly postavit... Jenže, i když zaútočíme, tak ti vzadu nás zastřelí. Zatřesu hlavou. Krom toho to nemá moc smysl... Přelítnu pohledem po lodi a všimnu si místa, kde by měla ta past, co udělala Joha, aby každý propadl do podpalubí. Teď si nejsem jistý, ale má tahle loď děla? Nejsem si tím jistý, neboť jsem loď nezkoumal a taky jsem byl většinu času na palubě. Pokud bych se nenápadně dostal k té pasti, tak bych se rychle dostal do podpalubí a k dělu. Mohl bych vystřelit na mariňáky, co jsou vzadu. A jestli budeme mít dost štěstí, tak by tam mohly být dvě. Takže tím druhým bych vystřelil na toho komandéra a na ta dvojčata... Jenže co potom? Pokud se nepletu, tak jsme zakotvily. Krom toho by jsme taky tak rychle nevypluly. Taky by nikdo nevěděl, co se děje. ''Ts.'' Skousnu rty. Mohly bychom toho vyžít a uniknout do přístavu. Sice budeme bez lodi... Zaposlouchám se do toho, co říká Samael. Podívám se směrem k molu a to co uvidím mě doslova znechutí. Ksakru... takže na ten plán s těma dělama se můžu vykašlat. Znovu se podívám na naši posádku a můj pohled skončí na Pauliem. Vezmu si kosu a dám si ji na ramena. Pomalým krokem k němu dojdu. Podle všeho asi teď po Ericovi vypadám nejvíc podezřele. Přece jen člověk, co vypadá jako smrt a nese kosu by hnedka mohl být pirát. Samael nejspíš vypadá víc podezřele jak já, ale to jeho zachování... ''Ts.'' Když dojdu k Pauliemu, tak si kleknu a podívám se na něj nečitelným výrazem. ''Jestli hledáš posádku, tak nechceš bojovníka?'' Potom se podívám na Johu a krátce se na ni usměji. ''No, ale to je teď asi jedno.'' Potřesu hlavou a podívám se na Paulieho. ''Asi sis toho nevšiml, ale na molu nás uvítalo 'pár' mariňáků.'' Gestem ukáži k molu. |
| |
 | Přístavní molo
Celý den jsem zatím strávila poflakováním se po městě, pochopila jsem už, že další pobyt na tomto ostrově nemá cenu, protože tu už stejně nic nezjistím ani nenajdu. Nebo-li opět jsem ztratila jeho stopu a je vše na náhodě. Mno nic, asi ještě zkusím zajít poptat do nějaké hospody v přístavu. Podle toho, co vím se vždycky takhle našla aspoň zmínka. Tak proč to nezkusit ještě jednou. Šla jsem už naprosto automaticky přístavními uličkami až k přístavu a uvažovala, jak budu zas někoho ukecávat, aby mě vzal na palubu aspoň na další ostrov, nebo se zas na palubu prostě vetřu a zkusím spoléhat na to, že neskončím někde uprostřed moře vyhozená přes palubu, to by bylo značně nemilé. Zase jen planý poplach.. tolik námahy, tolik ztraceného času, a můžu zase začít od znova. Opět je vše jen na náhodě. Kdybych aspoň mohla do něčeho praštit, ale na to tu je mocmariňáků … počkat… Všimla jsem si, že je v přístavu nějak moc mariňáků u jedné bezvýznamné lodičky. Že by? To vypadá na rychlý odjezd nebo konec plavby…Přece jen jim můžu krapet pomoct a snad se pak aspoň kousek svézt, ale těch mariňáků je celkem dost… Mno nic, budu se držet poblíž a uvidím, jak se to vyvine… Poté k nim začne jeden mariňák mluvit a já málem vyprsknu smíchy, ale místo toho se jen nervózně rozhlédnu a poslouchám dál. Mají být zatčeni? Tak se asi v nejbližší době dozvím jestli mám odvoz, nebo je minimálně zatknou… V tom se tam začne objevovat víc členů posádky a já mám jasno, že opravdu zasáhnu, už to nevypadá tak beznadějně. Okamžitě se procpu úplně do první řady hloučku diváků, abych mohla kdykoliv zasáhnout. |
| |
| Dhau Když mnou Joha třese, jen mi zvedne ruku a já se začnu jako vyvržená ryba, plácat na palubě. Ta rána její kovovou rukou mi udělala na čele ohromnou bouli, takže jen ležím jak široký, tak dlouhý a nevnímám ještě více než předtím. Probudím se a ihned se s bolestí chytnu za hlavu, je to strašně nepříjemné. Joha mezitím mizí k Thorovy a ostatní členové posádky něco řeší s tím komandérem. Posadím se opět do sedu a znenadání ke mě přijde Saigo. Um, co se stalo? Odpovím a zmateně se rozhlédnu. Posádku. Hihi. To by bylo dobré. Chtěl bych na Grand Line, obrátit svět vzhůru nohama....ale... Zamyšleně se podrbu na bradě a obočím nasadím nervóní výraz. ... scháním jen silné lidi. Kdo vůbec jsi? Nakloním zmateně hlavu a poté se Saigo zmíní o tom, že jsou na břehu mariňáci. Když konečně tím směrem otočím hlavu, vylekaně vysokočím zpátky na nohy a oběma rukama se popadnu za hlavu, jakej jsem to idiot, že jsem si jich nevšiml dřív. Woooooooooooaaaaaahh! Tady je mariňáků! Ach né, sledovali mě. Pomyslím si nahlas a Joha začne něco povídat a ukazovat na mě ať jdu do útoku. Jako bych se styděl, nebo bál... zamávám před sebou zmateně dlaněma. Hi.... hi... hihi... |
| |
| Mólo v prístave - `Co vlastne Kazumo vravel Kludne a sebavedome stojim pred Komandérom a taktiez sebavedomu mo poviem. "O tom poslednom bode by sme sa mali ešte porozprávať predsa len. Sme obyčajný ľudia čo priplávali do tohoto prístavu bez toho aby sme sa niečim previnili. No dobre Alex niečo ukradla ale to že na nu za to nebola dana odmena znamená, že to nebol aź taký prehrešok. Ako cestou na našej plti nas napadol Bignose so svojimi kumpánmi. A kedže nás napadli nemali sme inu moznosť než sa braníť. Vzhľadom na to že nikto z nás pritom ale nezomrel a Bignoss proti nam nemal šancu si myslíme že povolanie lovcov odmien by pre nás bolo výborne. My by sme sa postarali o to aby North Blue bolo bezpečnejšie a mysím si že to je to o čo ide nám obom. Preto si nemyslímže by bolo jak vo vašom tak v našom záujme nás zatýkať. Hlavne nie po tom čo som v lodnom denníku Bignossa našiel pár informácii ktoré by vás určiťe zaujímali. Ukázalo sa, že pár vašich velitelov nebolo aź tak oddaných spravodlivosťi ale kľudne nechali Bignossa pre nich lúpiť a potápať lode pokial samozrejme im tiež s toho niečo káplo. Preto si myslim, prečo sa somnou nevybrať na našu loď a ja vam ukážem tie informácie. Potom nám Vy poskytnete plagáty hladaných zločincov a my vám ich sem prinesieme. Myslím si źe takáto spolupráca by prospela spravodlivosťi v North Blue. Čo vy nato?" Zakončim príhovor otázkou a čakám na reakciu |
| |
| Molo Na Samaelovu tirádu trojice velitelů nereagovala nijak, zato stovka jejich pobočníků na souši se roztáhla tak, že vytvořili tři střelecké řady pěkně za sebou a zamířili na vaši loď. Místo Samaelovi se velitel věnoval Alex, ta aspoň zbytečně neřvala a vlastně odpovídal i Thorovi. Vy to nechápete, že ne? Tohle už není v mojí pravomoci. Už samotné nošení toho symbolu na zádech je vážný zločin proti Světové vládě a samotné to jméno...hned po Whitebeardově smrti byl vydán rozkaz zabít každého kdo s ním má něco společného. Ten rozkaz vydalo velitelství, takže nemám dostatečnou hodnost abych v této záležitosti rozhodl sám. Podle protokolu vás musím zatknout a předvést před svého velitele, kapitána Rattaila, ten už rozhodne o vašem osudu. Pak se stalo ale něco nečekaného. Joha vylezla na Thora a zařvala něco o bodyguardovi a útoku. Mariňáci na souši ji neslyšeli, ale to neplatí pro ostatní. Dřív než se domnělý Bodyguard mohl pohnout zareagovali obě dvojčata a hned ukázali, že s nimi nebude žádná legrace. Pomocí něčeho co až nepříjemně připomínalo Soru některých členů vaší posádky proběhli kolem Samaela a Kazumi, kteří byli příliš koncentrováni na svůj výstup než aby stihli zareagovat a zabránit nejhoršímu. Oba ve své rychlosti přeskočili na palubu a dostali se za Thora, kde pomocí rychlého tasení meče zasáhli zároveň jílci svých zbraní Johu do zátylku. Ta se okamžitě zhroutila na zem z Thorových zad. Vzhledem k tomu s jakou dokonale sehranou přesností se oba zabijáci pohybovali nebyl pochyb o tom, že přežila jen díky tomu že Komandér zakázal zabíjení, prozatím. Hned poté co ji složili z Thorových zad se postavili zády k sobě a vytáhli své štíhlé čepele. Nikdo se ani nehne... začal ten co držel svůj meč v pravačce nebo zapomeneme, že vás velkej brácha chtěl živý. dokončil ten s mečem v levé ruce. To platí hlavně pro tebe. řekli oba zároveň, každý se ovšem díval na někoho jiného. Ten s mečem v pravé na Zainin, ten s mečem v levačce na Saiga. Mezitím na molu proběhli pokusy o uklidnění situace ze strany Kazumi a Samaela. Zatímco jeden to řešil přes snahu přemlouvat, druhý na to šel s podlézáním a ponížením. Moc daleko se nedostal. Vlastně jen k té pasáži, kdy poprvé zmínil Edwarda(jmenuje se Erik, Edward byl jeho děda...). V ten moment dostal silný kopanec do hlavy. Jak se opovažuješ ty hnido? Jako by nestačily tyhle obvinění, ještě zkoušíš vyměnit svého kamaráda za vaše vlastní ubohé životy? to na něj řval komandér a dalším kopancem jej poslal vzduchem přímo proti jejich vlastní lodi. Hned na to tasil svůj obří meč a namířil jej na Kazumu. Dávej si pozor na jazyk zločinče. Myslíš si, že mě můžeš něčím takovým uplatit? Na to zapomeň. Zapomínáš na jednu drobnost. Proti nám nemáte šanci, takže jediné co musím udělat je zatknout vás a ty informace si z vaší lodi vzít sám. Nehodlám se handrkovat s piráty. Tohle je poslední varování, vzdejte se, nebo spravedlnost dostane průchod hned na místě. |
| |
| Mólo Trpko sa pousmejem zo slovami. "No myslim si že tak ako tak skonćime mŕtvy nakoľko váš kapitán bol jedným z tych čo boli na výplatnej listine Bignosa." Napriek tomu sa zatial nehýbem. |
| |
| Jsme v háji To co řekl mě zarazilo, padla mi brada. „Ale mi ho jen zachránili a dovezli sem. To není fér!“ plácnu se do čela. „No jistě... za dobrotu na žebrotu. Klasika.“ A pak najednou Johu sejmout. Vyjeknu a hned k ní přiběhnu, abych zkontrolovala jak ji je. „Vy jste se snad zbláznili!“ vybuchnu. „Vždyť je to jen děcko! Jenom si dělala legraci! Surovci!“ Joha je naštěstí v pořádku jen ji možná bude bolet hlava. Problém byl v tom, že jsem si vážně uvědomovala, že jsme v totálním háji. Bojovat nemůžeme, zmasakrovali by nás. Ukecat taky ne, takže se musíme vzdát. To byla jediná možnost. Zatnu zuby a vzhlédnu. „Lidi... měli bychom se vzdát. Tohle nemáme šanci vyhrát. Radši budu zavřená a živá než mrtvá.“ Vstanu a zvednu ruce nad hlavu. Povzdychnu si. „Fajn já se vzdávám.“ A znovu si povzdychnu. Pak se, ale neudržím a podívám se na na komandéra. „Až se tohle vyřeší co kdyby jsi mě pozval na sklenku? Zavzpomínáme si na staré dobré časy.“ |
| |
| Ať žijí problémy Vlastně se nestačil ani pořádně zasmát na poznámku od Johy o tom ,že jim noví Paulí bude dělat bodyguarda a už ho posílala do útoku. " To není dobrý." Je pravda že Thor zaznamenal jak přichází o váhu ale víc nic, nestihl by je chytit a snad jen přímí zákaz zabíjení měl za následek,že byla Joha jen potlučená. " Tedaaa. Já jí zvednu jo? Můžu?" počkal si na schválení a pomalu se otočil pro Johu a vzal jí do náruče. " Na copak by nám byl bodygard,tihle pánové nám nechtějí ublížit, jen jsou jako stroj drží se svých koleček. KDyž na ně budeme hodný tak budou hodný na nás. Oni neví že nechceme bejt tak vošklivej pirát jako byl Bignose." Thor držel Johu jako dítě ačkoliv dost pevněji aby neměla nápady se hýbat moc rychle. " Víš co sněz si něco dobrýho Thor si s pánama popovídá." podal jí kus masa,vlastně proto aby jí něčím zacpal pusu. A pak se jal vysvětlovat. " Heh ona je vlastně ještě dítě, moc energetické a moc snadno se nadchne..pochybuju že tomu rozumí, vlastně to ani moc nechápu já. O tom rozkazu jsem nevěděl do kuchyně se tyhle věci nedostanou. Rozhodně ale nemá smysl kvůli tomu rozpoutat masakr ne. Já se vzdávám a no jestli můžu. Nechte Erika žít aspoň dokud ho nevyslechne váš nadřízený, za tetování a jméno nemůže. Co se vostatních týká upřímně jsou to trubky stejně jako Thor, však to vidíte sám ne?" usmál se trpce,protěže on neviděl to co prováděli s hlavou. "Plácaj nesmysli a uplně z cesty místo aby se vzdali když maj. A ty keci o podplácení toho si nevšímejte chtějí žít i když na to nevypadaj a zkoušej všehcno možný, aby to vyšlo...kdo ne. Jen to zkoušej špatně....Co se tejká informací nevím jestli vor nějaký má a ohledně Bignosovi lodě hmm vím co má za jídlo, mužu vám to říct jestli to pomůže......Jo vlastně ještě jedna věc Thor málem zapomněl. Na lodi byla spousta otroků" Opatrně ukázal na zajatce ,Satu( nevím jak skloňovat) a Zainin. " Ty mužou jen za to ,žena tý lodi byli, kvůli Bignosovi, fakt by bylo príma kdyby se dostali domů. Já vím moc kecám málo se vzdávám." ještě ho něco napadlo. " Heh nevadí že budu držet Johu ,že ne? Rozhodně nejsem blázen na to abych vám kladl odpor." |
| |
| Přístav Stojím stále na stejném místě a přeměřuji situaci. Vedle mě je Saigo na kterého se velmi vesele zazubím s úsměvem. Když Johu trefí, Saigo jasně uvidí jak mi v obočí doslova cukne zlostí. (pokuď se na mě zrovna dívá.) Aaahhh, problémy. Podrbu se na zadku pod svým pláštěm (přičemž v pravé ruce sevřu jeden náboj Shakkasu). Když se dodrbu, ruce stále sevřené, dám před sebe, aby si mariňáci všimli, že nemám žádnou zbraň. (pokuď na mě míří). Jelikož, nechci, aby si někdo všimnul mé ruky, začnu povídat, abych je upoutal svou charismou. Ale noták, mistře komandére. Mířit na někoho zbraní. To přece není dětská hra. Vykročím velmi pomalu vpřed s rukama předpaženýma, aby každý viděl, že nemůžu tasit žádnou zbraň. Vypadá to jako bych se připravoval na to až mi dají železa. Rozhlédněte se. Zadívám se na břeh, kde stojí mariňáci, i hromada zvědavých lidí co se přišla dívat. Všichni ti lidé se bojí. Všichni jsou zvědavý proč přišla celá armáda mariňáku na loď plnou dětí. Cožpak to nevidíte!! Zadívám se komandérovy do očí. My na vás nebudeme útočit, vzdáváme se mistře komandére. Není třeba tasit zbraně, cožpak nevidíte? Jen nikoho nezabijte, prosím. S rukama stále tak, aby na ně všichni mariňáci viděli, že nemůžu nic dělat, vstoupím na molo a projdu kolem komandéra, jdu po molu velmi pomalým krokem, protože na mě všichni míři. Paže jsou natažené, stále čekají, až na ně někdo nasadí pouta. Honem, zatkněte mě, já se vzdávám. Pronesu k mariňákům, už jsem ke komanderovy zády jak jdu po molu, aby mě daly do vězení. ======================== Útěk pro Pj na toto prosím, posádko nereagujte Když se ke mě přiblíží mariňák, aby mi nasadil pouta a sebral věci (jak se to v postupech dělá), upustím Shakkasu, tak že zřejmě všechny na moment oslepí.(PJ možná popíše v příspěvku) Vytáhnu meče, popřípadě se kreju za mariňáka co mi chtěli nasadit pouta a proběhnu mezi nimi. Mariňáci dozadu střílet nebudou, kvůli civilistům. S mečema v ruce proběhnu davem a utíkam pryč se slovy. Na to vám kašlu, mě nechytíteeee! Pokuď se mi to nepovede udržet v tajemství (to že něco držím v ruce), jen pozvednu ruce do výšky a vzdám se. Vzhledem k tomu, že komandér zaregistroval Alexinu přítomnost až později, moc zběhlej ve všímavosti taky nebude. |
| |
| Problémy u mola, zatčeni a obviněni Opět a zase naše situace nevypadala dvakrát nejlíp. Málem jsem dokonce vypadla z role, když omráčili Johu, ale naštěstí mi ani nedali možnost z ní vypadnout a připomněli mi co teď nesmím udělat. Celkem ironie co? Každopádně jsem jen dál předstírala třas, dala si ruce přes ústa a hrála vyděšený obličej. Thor se taky ujímá iniciativy a prohlašuje mně za otroka spolu s těmi pravými, ale sama nevím zda to vyjde a navíc pokud má Kaziku pravdu jsme fakt v pěkné bryndě. Vy jedni hnusní šmejdi… Při první příležitosti vás naučím jak se nemáte chovat k poblázněnému dítěti to vám tady na místě přísahám… Klid odplata příjde, teď musíš řešit něco jiného… Teď už je to akorát na Kazumovi aby nás z tohohle vysekal díky těm jeho informacím z deníku. Aspoň že se ten komodor chová jako férový chlap, když Erika na místě nezabil…
Kdysi dávno v historii To že je Joha odolná proti alkoholu mně trošku překvapilo a pro jistotu jsem na ní udělala menší test odolnosti. Sice si pak něco dala co jí trochu pozměnilo náladu a dokonce za mnou vlezla do koupele, ale tím ve mně spíš vzbudila sesterské vlohy a tak si s ní v té vaně normálně hrála a nechala jí se starat o její vlasy. Další dny ji dělala normální multivitamínovej nápoj a ty její fórky přisuzovala k její vitalitě, takže jí ani nijak nevadili a tudíž jí za to nenadávala(což je možná důvod proč se jí stal jenom jeden vtípek). Oslovení teta mi však trochu vadilo, páč mi nebylo ani dvacet a hned tohle… |
| |
| Velké zatýkání Poté co se posádka začala postupně vzdávat, kývl Komandér směrem ke svým lidem stojících na začátku mola. Od skupiny se okamžitě oddělilo patnáct mužů, kteří zajistili pušky a vydali se vaším směrem. Mohli jste si všimnout, že každý má u opasku několik obyčejných ocelových pout. Asi se nepočítalo s tím, že by někdo z vás měl Devil Fruit. Snad jediný kdo se zatím nevzdal mírovou cestou byl váš navigátor, který dostal jednu do tváře jílcem komodorova meče za to, že si dovolil urážet jeho nadřízeného. Vzápětí pak zjistil, že leží na zemi tváří dolů, Komandér klečí na něm a nasazuje mu pouta. Hned na to jej pak prohledal a zabavil mu veškerý majetek, kromě oblečení. Zbraněmi počínaje a drobnými mincemi konče. Hned na to se přes vás a vaši loď převalila vlna třinácti mariňáků, kteří začali provádět stejnou proceduru s ostatními členy vaší posádky. Jako další na řadě skončil v řetězech Samael, který do té doby ležel na zemi přiomráčený Komandérovým kopem. Pak Saigo, Alex skoro až něžně k podlaze přirazil a spoutal Mark osobně. S radostí, když se ti podaří přežít. zašeptal ji do ucha a postavil ji na nohy. Poslední kdo neměl ještě pouta byli Zainin, Satu, Joha, Thor a Paulie. Ti dva první je místo nich dostali eskortu tří mariňáků, která bývalé otroky měla chránit před případnými potížemi, k Pauliemu zrovna jeden mariňák mířil a s Thorem byl problém, že se nechtěl vzdát Johy, ani když mu dvojčata hrozili meči, co víc...nikdo neměl dostatečně velká pouta na to, aby se do nich vešli jeho mohutné ruce. Nakonec to musel vyřešit Komandér, který k němu přistoupil s milým úsměvem a natáhl pro Johu ruce. Neboj, nic se jí nestane. slíbil a převzal ji od Thora, kterého okamžitě obestoupila dvojčata s meči v pohotovosti. Nemáme čím bychom tě spoutali prohlásil ten s mečem v pravačce. Tak buď hodnej obříku nebo pokračoval ten s mečem v levačce Ti ty ruce do pout osekáme. dokončili oba. Komandér mezi tím přišel k Zainin s omráčenou Johou v náručí a podal jí ji. Postarejte se o ni prosím. Byla by škoda, kdyby tak mladá dívka musela trpět jenom proto, že její opatrovatel uvázl v síti stupidní byrokracie a nespravedlivých zákonů. Až se situace trošku uklidní, najděte mě na velitelství. Vyplatím vám odměnu za Bignosovu hlavu, to by vám a té dívce mělo alespoň trošku pomoct. zašeptal tak, aby vás nikdo jiný neslyšel, když v ten moment se stalo něco nemyslitelného. Paulie, kterého se chystal jeden z mariňáků zrovna spoutat vystřelil. Nejednalo se však o obyčejnou kulku, nýbrž o něco na způsob flash bang, takže dřív než jste si uvědomili co se děje, oslepilo vás neuvěřitelně jasné světlo. Toho využil jediný na danou událost připravený Paulie k tomu aby přeskočil zábradlí lodi a s mečem v ruce se rozeběhl po molu směrem k davu. Patrně si to ve své panické hrůze ze zatčení neuvědomoval, na rozdíl od vás, kteří jste rozmrkali jasné světlo, ale v cestě k lidem mu stálo skoro devadesát puškami ozbrojených mariňáků. Pravda, kvůli svým druhům přestali mířit na loď, ovšem jasné světlo je upozornilo že se něco děje a tak se vrátili do pozoru. Paulieho dělilo od svobody jen dvacet metrů. Dvacet metrů, které svým sprintem neuvěřitelně rychle zkracoval a pěta osmdesát mariňáckých pušek, které na něj zamířili v okamžiku kdy opustil loď. Ti muži měli sice rozkaz nezabíjet, ale nebyli to žádní hrdinové co pro rozkaz obětují životy. Viděli muže co se na ně řítí s mečem v ruce a tak, když byl necelých pět metrů od nich, ozvalo se hlasité praskání výstřelů. Možná, že legendární Whitebeard padl až po 200+ zásahu, ale Paulie byl jen člověk a jako takového ho pět a osmdesát střel roztrhalo na kusy. Padl na molo jen jako krvavá kaše nadívaná olovem. |
| |
| Pouta Přemýšlela jsem, proč nás musí poutat na zemi. Vzdali jsme se, stačilo by jen aby nám dali ruce za záda a bylo by to. Ale ne... museli jsme na podlahu a jak pak mám jako vstát? Když mě Mark tlačil k zemi nijak jsem se nevzpírala, takže moje zatčení bylo poměrně jemné. Koutkem oka se na něj zadívám. „No jo.... mám zajímavé vyhlídky do budoucnosti.“ Řeknu po jeho poznámce o přežití. Zatím jsem to brala celkem s klidem. Nechtělo se mi věřit, že by nás kvůli hloupé náhodě nechali popravit. Musel mi pomoci na nohy a já zjistila, že jestli takhle ruce budu mít dlouho začnou mě bolet ramena a nejspíš mi znecitliví ruce. Trochu mě překvapí, že nezatýkají všechny. Ne že bych chtěla, aby je zatkly, jen mě to udivilo. Možná proto, že se nezastali Erika? Možná. Doufám, že ostatní se z toho dostanou. Já přinejmenším na chvíli skončím ve vězení za tu krádež. Ale ostatní by z toho měli vyváznout. Hned jak se to všechno vyjasní. Vyjeknu, když mě najednou oslepí světlo a rychle zavřu oči. Stejně mě to oslepilo. Mrkala jsem, slzeli mi oči a měla jsem mžitky před očima a až pak jsem uviděla co se děje. Paulí se vrhal na Mariňáky? To se zbláznil!? Hodím sebou na zábradlí. „Pauli! Neblbni! Vzdej se, vždyť tě zabijou!“ vykřiknu. Ale bylo pozdě, jakmile začali střílet odvrátila jsem se, tvář pobledlou a poněkud nevolno od žaludku. Smrt byla pro mě pořád ještě novinka. Tam při boji jsem se mohla soustředit na ošetřování, ale tak jsem neměla nic co by mě mohlo od toho rozptýlit. |
| |
| Ztýkanie na Móle Na moju poznámku si uvedomím že si neviem spomenúť na niekoľko sekúnd života a opäť okolie vnímam keď ležim na zemi a Komandér klači na mne. ...a do kelu zas tak surový byť nemusel... ...musi si to ale uvedomiť... Odplujem na zem trochu krvy po tom čo ma zasiahol avšak nehýbem sa a necham sa spútať a aj prehladať. ...musim mu to povedať... ...možno potom zmení názor... "Pozri sa do kapitánskej kajuty tam je ten ten lodný denník a tam sú aj dôkazy ktoré potrebuješ." Následne radšej takticky držim hubu ...radšej ho provokovať nebudem... ...má výhodu... aspoň v noci môžeme skúsiť ujsť... ...ak si ten dennik neprečita tak je to debil... ...hajzel jeden tiež ma nemusel udrieť... ...šak niekedy ti to vrátim... Hlavou my prechádzajú myšlienky ako utiect z basy prípadne ako sa odvďačiť komandérovi za túto prijemnú chvíľu. Ako som tak zamyslený z mojej koncentrácie ma vyruši zablesk svetla ktorý aj keď je zamnou tak ten zdroj svetla spoza mňa nemôžem prehliadnut. Pootočim hlavu aby som videl čo sa deje a vidím ako ten blázon beži v ústrety takmer stovke marinakov s puškami s mečom v ruke. ...preboha on je samovrah... ...skoč do vody ty blbče... ...cez nich neprebehneš... Pred očami sa mi odohráva scéna prakticky v spomalenom čase. Vidím ako Paulie beži k marinákom a aj ako oni chystajú pušky a mieria na neho. ...blázon... Napadne ma len čo vidím ako začnú strielať do Paulieho z ktorého po tom čo ho zasiahla salva moc nezostalo. ...a on chcel byť kapitán... ...šak by posádku pri prvej priležitosti zabil... ...ale ajtak je ho škoda... Následne rozmýšlam a čakam čo bude dalej. |
| |
| Jménem zákona Jak se zdálo dala se situace pomalu a jsitě do klidu,sice ještě pořád připomínala prskající panev připravenou osmažit každého kdo se špatně pohne, ale rozhodně se nad pánev aspoň sklánělo nějaké víko. Tak jako tak byla nad tohohle pánví cítit hodně dusná atmosféra moc jí nepřispíval ani fakt,že byli někteří už dost brutálně zatčeni a na jeho samotného se vesele blýskali dva meče. Snad jediné štěstí bylo že se povedlo z tohohle maléru dostat otroky a Zainin. Ti nedostali pouta a jen malou ostrahu, Thor trochu doufal, že se jich nebudou zbavovat hned a spíš počkají. Zatýkání Thora se taky projevilo jako problém,nikdo mu nevysvětlil ,že má Johu pustit a ještě ke všemu na něj neměli pouta. Jak se zdálo situaci chtěl řešit komodor zajímavým slibem. "Nestane? Hmmm " šrotovalo mu to v hlavě skoro až tak že to bylo slyšet. Také Thorův obličej se ztáhl do zamračené grimasy, rozhodně jim nechtěl Johu nechat na pospas, jenže kdyby jí nedal vezmou si jí sami a kdo jí potom bude chránit. " No dobře. Dětem se neubližuje." uzavřel svoje pochody Thor a předal Johu komandérovi. " Joha musí být hodná . Thor jde jenom pánům něco uvařit a vysvětlit vrátí se přece tu nenechá Bertu bez dozoru...ta by moc prskala." položil Joze ruku na hlavu a usmál se . Když se pak kolem něj zase objevili dvojčata a začali o něčem že na něj nemají pouta tak se znovu usmál. " A jako bych se o něco snažil. Thor není blázen." odpověděl v klidu. Klid získal hlavně proto že si všiml jak je joha předána Zainin. " No aspoň že tak otázka je jak dlouho nás chtěj věznit." Jeho kldi je ale ten tam když se mu před obličejem zableskne. Nechápal co se stal oejstli někdo vystřelil a hlavně po kom, než se stačil vzpamatovat ozvala se kaskada dalších střel a Thor viděl padat něčí tělo. Nejspíše toho šíleného pseudo kapitána? Nevěděl jeslti mu to má být líto, Paulí ať už ten první nebo druhý byli zvláštní a divní a upřímně někdo kdo se vrhne proti puškám je sebevrah, i když to byla zbytečná smrt. |
| |
| Zatčení Než stačím cokoliv říct Pauliemu, tak se dvojčata proti nám vyřítí. Tak přece můj odhad byl správný. Ve chvíli kdy dokončím myšlenku, tak dvojčata stojí na palubě a Joha leží na zemi. Mlčky sleduji reakci Alex a Thora. Pustím kosu a nohou ji odsunu od sebe, abych dal najevo, že se vzdávám. Během chvilkuy na loď napochoduje několik mariňáků a já ležím na zemi. ''Ts.'' Tak to jsem zvědav jak tohle dopadne. Pokud mi to je dovoleno, tak vstanu. Chvilku se dívám na Thora jak neochotně předává Johu komandérovi. Ta je potom předána Zainin kterou berou jako otroka. To by mohlo být k užitku. ''Koman-'' Ozve se záblesk, který mě přeruší a oslepí. ''Ah!'' Světlo mě naprosto zaslepí. Chvilku to trvá, ale pokusím se několikrát zamrkat, abych líp viděl. Vidím rozostřeně a pouze obrysy. Po výstřelech se podívám směrem k molu. Sice nevidím dobře, ale začíná mi pomalu docházet co se stalo. ''Tohle bych nechtěl uklízet...'' řeknu směrem k molu, kde leží rozstřílené tělo Dál nic neříkám a jen čekám dokud nás neodvedou. |
| |
| Zatčení Snažím se mluvit ale jsem umlčen rázným kopance až na chvíli ztratím i vědomí. Když cítím jak na mě dávají pouta tak se trošku proberu a rozhlížím se kolem sebe. Pokusím se alespoň posadit nebo přetočit na bok abych viděl na posádku jak zacházejí s nimi. Náhle něco bouchne a já oslepnu. Poté uslyším spoustu výstřelů. Zavřu oči a zakřičím. Nevím po kom střílejí ale měli namířeno na nás takže nepřemýšlím a prostě zakřičím. "Nestřílejte! Nedělejte to!" Za chvíli mi přestanou slzet oči a já začnu vidět. Vystrašeně skáču pohledem od jednoho člověka k dalšímu a zjišťuji kdo zde není. Sakra sakra! Po kom stříleli! Navigátor tady je. Bělovlásku taky vidím ta má Johu. Fajn DOktorka tu je. Obříka taky vidím. Saigo taky... Ou... Ten Paulie... Zkousnu si spodní ret až mi po něm začne téct pramínek krve. "Ten idiot. Tohle neměl dělat! Nezasloužil si to." Řeknu si pro sebe. Sakra kdyby mi alespoň nepřipomínal tolik Paulieho se kterým sme cestovali. Toho sem si docela oblíbil. Sakra! Sakra! Teď mě bude asi i mrzet jak sme na něj byl ostrej když sme se potkali. ALe je to jeho blbost! Proč to vůbec zkoušel! Copak si neuvědomoval co ho čeká? Netušil snad že zemře? Nebo mu to bylo jedno? Bál by se kdyby věděl co ho čeká? Kdyby viděl kdo si pro něj příjde? K sakru! Chtěl sem se jenom dostat z jednoho ostrova na druhý! Nic jiného! Ale ne! Já sem musel vylízt z ulity a začít mít opět rád lidi kolem sebe! Sakra! Udeřím hlavou do země pod sebou. Sakra! Zůstanu ležet a začnu říkat. I kdyby do mě kopali nebo říkali abych přestal tak dokud budu schopný tak budu zkoušet mluvit. "Svatá matko boží. K tobě voláme a prosím o tvojí milosrdnost. Pohleď dolů na zemi a uzři svým pohledem na toho jenž zemřel. Dovol jeho duši vstup do tvé říše. Dopřej mu věčný klid který nemohl získat na zemi. Odevzdáváme ti jeho duši. Věz že žil statečně a nesobecky. Jeho smrt přišla zbrkle a nečekaně. Ale zemřel tak jak chtěl a tak jak žil. Proto prosím buď shovívavá a otevři zlaté brány své říše. Dopřej mu klid. " |
| |
 | Přístav Nebylo to dlouho co jsem vyplul z minulého města. Všichni byly ohromeni, že plující vor zničil Bignossův odpor na širém moři a k tomu všemu ještě dokázat odplout tak daleko. Měl jsem tehdy jen pár zásob a děravou kapsu peněz, ale byl jsem plně rozhodnut se k té posádce přidat. Když jsem se konečně odrazil od pobřeží, nedokázal jsem je však dohnat, a tak jsem ztrávil osamocené dny koukáním na prázdnou oblohu. Konečně, po několika dnech jsem uviděl pevninu. Bylo to ohromující vzrušení vidět zase normální lidi a s někým si možná i popovídat. Bohužel se ozvaly výstřely, což mě strašně vylekalo. Dlouhou chvilku mi běhalo v hlavě, že zřejmě útočí na mě, snažil jsem se krýt. Překvapilo mě tedy zjištění, jak to doopravdy je. Mariňáci seřazení na pobřeží měli namířené pistole proti té lodi, co jsem sledoval. "To jsou oni." Řeknu si pro sebe. Ihned z ruky pustím tu starou katanu, co jsem tak svérázně držel. Dokonce si sundám i čepici, kterou hodím do loďky, aby na mě mariňáci dobře viděli a doufám, aby nezačli střílet. Moje malé, jednočlené plavidlo se vyhoupne po vlně a velmi pomalu zajede k molu přístavu. Jsem bělovlasý sedmnáctiletý štíhlý klučina a rozhodně nevypadám nijak nebezpečně. Když se tedy loď zastaví ťuknutím o pilíř plošiny, postavím se na nohy, aby na mě všichni dobře viděli a shlédly, jak jsem absolutně bezbranný. To je... Shodou okolností zůstanu stát přímo naproti té Dhau, jenž tu je spolu s těmi piráty. I přesto, že se neoopovažuji hýbat, upoutá mě jeden výrazný znak. "S.. s... Shirohige!" |
| |
| Problémy u mola, zatčeni a obviněni Situace sice pořád nevypadá dvakrát nejlíp, ale aspoň se zastavilo její zhoršování. Navíc jsem brána jako ostatní bývalé otrokyně a nám dávaj akorát doprovod bez pout. Komandér mi následně podá Johu(čímž u mě stoupl v mínění na rovnýho chlapa), která slušně váží(udělám reálnou grimasu nad její váhou) a kývnutím naznačím souhlas. Uložím si Johu na chvíli do klína a prohlídnu zda je v pořádku. Fajn, tohle by nakonec nemuselo skončit špatně…Chudák Joha, ta bude po probuzení řádit jak vichr…Dobrá, pro zatím zůstanu takhle a zjistím co se dá. Pokud to s nima skončí špatně najdu způsob jak jim pomoct a vysekat je z toho…sakra co to bylo?! Z nenadání Paulí použije svůj granát a já jako každém jinej mám na okamžik sněžnou slepotu a slzy v očích. Pak uslyším šplouchání a výstřely. Trochu s odporem sklopím hlavu dolů, aby mi nebylo vidět do tváře. Ten… totální, vymaštěnej idiot… to si neuvědomoval v jaký situaci se nachází nebo co? Naprosto zbytečná smrt… je mi akorát líto jeho bratra… Otočím se na mou eskortu mariňáků opět s dokonalým přestrojením a tím hláskem na ně promluvím. P-promiňte… mohli bys jste mi prosím…ehm, pomoc mi ji usadit na záda? Pokud mi nepomůžou poprosím ostatní holky aby mi pomohli. Její ruce si dám kolem krku a držím ji loktama za kotníky, zatímco zbytek jejího těla se opírá o moje záda. Nyní jsem připravena vyrazit a bez řečí jdu kam mně zavedou, jenom si při tom prohlížím nenápadně okolí. |
| |
| Na lodičce Na lodičce šlo vše jako na drátkách. Komandér s očividnou praxí odignoroval Kazumův návrh aby se šel podívat do jeho kajuty pro důkazy o zradě jeho nadřízeného. Patrně si myslel, že by tam našel jen podvrhy, které mají zvýšit důvěryhodnost pirátů. Možná to nebude tak zlé, uvidíš. to na palubě odpověděl na Alexinu poznámku, načež se začal věnovat Joze a Zain, když v tom v okolí vybuchl Flash Bank a on stejně jako ostatní viděl kromě světla naprosté prd. Na druhou stranu, nutno mu připočíst ke cti, že si uvědomil po chvíli co se asi děje a zařval na své muže Nestřílejte! jenže bylo už pozdě. Ve stejný moment práskly výstřely a dopadlo to tak jak to dopadlo. Kruci fix, chtěl jsem je živý všechny! zanadával směrem ke svým podřízeným a ti se opravdu tvářili upřímně zahanbeně, ale všichni věděli, že je za to žádný trest nečeká. Dělali jen to co museli dělat, to bylo vše. Za vašeho...přítele, jestli to byl váš přítel se omlouvám, ale mohl si za to sám. tato věcná a stručná soustrast nezněla moc upřímně. Komandér očividně moc soucitu pro piráty neměl. Fajn chlapi pohneme se, ať už to máme z krku. rozkázal, načež se ke každému spoutanému členu posádky postavil jeden mariňák, a zamířil v dlouhém průvodu směrem k pevnosti. Výjimku tvořil Thor, kterého si vzala na starost dvojčata a Alex, kterou doprovázel Komandér osobně. Jen tak mimochodem, vyděšeného kluka co řval na molu Shirohige!!! uklidňoval také on. Lehce mu položil ruku na rameno a uklidňujícím hlasem vysvětlil Neboj se chlapče, to není on. Whitebeard už je dávno mrtví. s tím on i jeho mariňáci zmizeli a nechali na souši zbytky posádky, rozstříleného kapitána a pomalu se rozcházející dav, který opuštěná loď přestala zajímat. Fajn, jsou pryč. Vítejte v Mosquito city, teď už jste v bezpečí. usmál se jeden z ostrahy mariňáků na Zainin a zamířil zpět na svou hlídku po přístavu, takže nechal Satu, Zanin a Johu o samotě na jejich lodi. (nováčci se k nim můžou připojit) Kazumo, Saigo, Samael, Alex, Thor+Erik Vaši neobvyklou pětici, respektive šestici odvedli do pevnosti. Byla to vysoká, masivní budova, osazená děly a jejich obsluhami, které jasně ukazovali brutální politiku potlačování zločinu, kterou vedl Fleet Admiral Akainu. Vás provedly velkými ocelovými vraty, takže jste se ocitly v hale, ve které se to jen hemžilo mariňáky. Odhadovali jste, že celková posádka ostrova je něco přes 500 mužů, což rozhodně nebylo málo. Samotná hala pak byla opravdu velké, zhruba o rozloze fotbalového hřiště a vzhledem k množství i obyčejných lidí to bylo také patrně místo, kde mariňáci s nimi jednali. Kromě vašich vrat odsud vedli dvoje schody, jedny nahoru, druhé dolů a jedny dveře. Vás váš doprovod, chuzený o onu stovku, která se rozešla za svými povinnostmi odvedl do sklepa, který nebyl nic jiného než „krásné vězení“ a podle řevu ozývajícího se odkudsi z hloubi i mučírna(před dveřmi sem stály dva ozbrojení mariňáci). V současnosti to s návštěvností tohoto místa vypadalo dost mizerně. Jenom dva opilci a jeden chlápek co tvrdil že je vrchní admirál Akainu. Vzhledem k tomu jak byl opilí jste tušili, kde je v tomto případu zakopaný pes. Vás samotné o chvíli později zbavili pout a zavřeli do cel. Vás pět včetně Thora, takže jste byli dost namačkaní do jedné, a Erika do druhé. Následovala asi půlhodina klidu, než si pro Erika přišli dva mariňáci a odvedli jej někam pryč. Pak se nedělo nic tři hodiny, než se objevil. Byl to ten nejzvláštnější mariňák jakého jste kdy viděli. Na kost vyhublí, přihrbený čtyřicátník, s mastnými, prořídlými vlasy a krysí tváří, kterému i ta nejmenší kapitánská uniforma, kterou měl na sobě byla kvůli vychrtlosti prostě příliš velká. Už když v doprovodu dvojčat přicházel, všimli jste si, že nervózně a možná i lehce bojácně těká pohledem po okolí a třesoucí se ruce má blízko dvou pistolí, pověšených na opasku u boku. Vážně jste nechápali, jak tenhle chlápek může mít vyšší hodnost než Ryuuken, když komandér vypadal, že by jej dokázal porazit jen vražedným pohledem. He...he tak tohle jsou oni Gine? zeptal se kapitán dvojčete s mečem na pověšeným na levé straně a ten jen potichu kývl. Ano pane, to jsou ti piráti co zabili kapitána Moora přikývl muž uctivě, takže si vás hubeňour začal všímat víc. To jsou mi věci...je jich jenom pět, i když tady ten... kývl na Thora vypadá, že by dokázal porazit posádku jendoho malého Dhau i sám...hmmmmm. Nevadí, nevadí. Jmenuji se kapitán Rattail a jsem velitelem místní posádky mariňáků. představil se vám z ničeho nic. Upřímně, překvapilo mě, že jste porazili kapitána Moora. Byl to sice starý pirát, ale...velmi schopný a loajální zaměstnanec. Jeho smrt mi na výplatní pásce zanechala nepříjemné místo a já...zajímají mě silní lidé jako vy. Takže, co by jste řekli na to, kdyby jste zaujali jeho místo? Budete pro mě pracovat. Lovit piráty, vybírat výpalné a já vás za to budu chránit před spravedlností, když budete v rámci mezí loupit a drancovat, co vy na to? Než odpovíte, měli by jste vědět jednu věc. Nejsem rasista ani nic jiného. Nediskriminuji nikoho, zajímá mě jenom síla, takže vašemu příteli Newgatovi se právě plní jeho sen. Zatímco tu s vámi mluví, on si vybírá svou novou uniformu jakožto nový Rekrut pod mým přímím velením. |
| |
| Presun Počas presunu rozmýšlam nad tým jak sa odtial dostať a aký sposob zvolit pri úteku. Necham sa viesť marinákmi avšak snaźím sa zapamätať kade nas to vedú. Cela Len čo nás zavrú do cely tak sa otočim k ostatným a kľudným hlasom poviem. "Neviem ako si to myslíte vy ale ja som za to aby keď prídu a budú chcieť s nami hovori tk hovoril len jeden. Ja by som tú úlohu vzal na seba pokial to nikomu neprekáźa. Predsa len nemôźeme na nich všetci na raz hovoriť nakoĺko to ukazuje, že sme nejednotný. A pokial sa stretneme s neakým podplatitelným marinákom možno sa s nim dohodneme a oni nas pustia na slobodu. Myslím si, že to je to čo všetci chceme. Preto vas prosím nechajte hovoriť mňa." Následne čakám čo mi ostatný odpovedia a dúfam že sa rozhodnú skôr ako nás niekto príde vypočuvať. |
| |
| Legrácky na cestě i v celách Celou cestu se Thor tvářil celkem vesele na to že ho vedli do cely a spíš očima rejdil po okolí a pozoroval co se děje, jediné co ho vlastně štvalo v cele byla pak nuda neustále vyřvávání některého z ožralů. A Kazoma ten ho rušil taky " A mi jsme snad jednotní? Mám pocit že ani náhodou. Jinak nepočítej s tím že se neozvu když se mi něco nebude líbit už jsem držel pusu při vaších hrátkách s hlavou. Jsou věci ke kterým bych se nerad zavázal." odpověděl a počkal si na výslech. Přišel komandér a s ním kapitán, vypadal jako nic, jenže Thor měl pocit že krysí nic muže dost kousat kdyby chtělo. Svému krysímu zevnějšku, ale dostálo i kapitánovo jednání s nimi. " Hmm smrti kapitána Moora je mi líto." to byla holá pravda. "Hmm nabídka zní zajímavě...skoro bych řekl že nejde říct ne...pokud tu nechceme zůstat...Jenže nevím co z toho budete mít k čemu vám budeme k zatýkání otroků?To bychom byli piráti co? No co se mě tejká potřebuji se promyslet a rád bych viděl Erika, ty dvojčata co byli se mnou můžou potvrdit že se nebudu vzpouzet jen bych ho chtěl v tý uniformě vidět a pozdravit. Vy si můžete popovídat s někým kdo věcem víc rozumí než já...." Thorovi se tohle jednaní od kapitána maríny nelíbilo, rozhodně nechtěl být Bignose, jenže nechtěl být zavřený, kdyby si mohl nějak neformálně pokecat s komandérem a zjistit jak je na tom on... navíc tohle mohla bejt taky past na to jak zareagujou |
| |
| CELA Mlčanie ostatných beriem ako súhlas no v tom sa ozve Thor. V hlave sa mi začina rodiť prípadný plán úteku. Po troch hodinách po tom čo odviedli erika niekam preč som začul opäť kroky. ... popravili ho či nie... ...výstrel som nepočul... ...predsa len nepopravujú tak rýchlo... No v tom zazriem dvojčatá a aj toho najzvláštnejšiehomarináka ako som kedy videl. Spustí najskôr neaké pripomienky na naše osoby a potom sa predstaví. ...a takže ty si na tej vyplatnej paske... ...nakoniec bolo predsa len lepsie ze Komander nenasiel ten denník... Vypočujem si jeho navrh a v hlave zajasám. ...a ja som dúfal že ho budem musieť presviečať... Podýdem k mrežiam pozriem sa na dvojičky a aj kapitána. ...tie meče sú vskutku úžasné... prejde mi hlavou a potom odpoviem no predtým šklbnem trošku kútikmi úst až to vyzerá na náznak úsmevu. "Ja som Kazumo teši ma, že sa spoznávame. Vydím, že ste realista a viete oceniť skutočne hodnoty ako sú moc a berri. Keď vravíťe, že pre vás Bignose pracovaz zrejme budete dobrý zamestnávatel. A v súčastnej dobe sa dobrý zamestnávatel hladá ťažko. Verím, že ja a moji priatelia," ukážem rukov na zvyšok v cele. "by sme mohli vyriešiť problémy ktoré sme vám spôsobili a postarať sa o to aby vaša výplatná páska netrpela. Predsa len nepriamo by sme aj my boli zamestnanci Mariny. Dobré kontakty a obchodné styky sa hĺadajú rovnako dobre ako zamestnávatelia. Tiež by ma zaujimalo aký podiel z korysti očakávaťe, že vám prenecháme? Dostaneme potom ten Dhau a našu výzbroj? Prípadne ak by ste nám mohli poskytnúť neakú vystroj nakoľko Bignose nemal šancu hlavne kôli tomu že ich meče a pištole neboli vôbec dobrej kvality. Verím, že z dobrou výbavou vám s mojimi priateľmi nielenže zaplníme výplatnú pasku ale vám vaše príjmy aj zvyśime. Myslim si že sa dohodneme." Na to ako to dopoviem sa usmejem a podám mu cez mreže pravú ruku. Pričom ak by som zbadal neaký nečakaný pohyb od dvojičiek som pripravený ju kedykoľvek stiahnuť. ...pri troche štastia nielen že získame naspäť loď a výbavu ale získame aj ochranu... ...nebude to až tak zle dúfam len že Thor a Alex nebudú mať morálne výhrady... ...apoň nie teraz... |
| |
| Přístav v Mosquitu "Ta katana by se mi hodila do mé nové techniky." Dodám. Potom si všimnu Johy která si opravdu zblízka prohlíží Ryuua. Nijak jí v tom nebráním. Vidím, že se Joha chce Ryuua dotknou, jemu nevadí a jen sedí a dívá se na ni. Mezitím se dívám směrem k molu a poslouchám co se děje. Dovídám se že Ryuuken a Alex se už znají ze dřívějška. Pak se ozve i Erik. Nejdříve mu nevěří, ale když sundá triko a všem ukázal tetování na zádech, začnou mu věřit. Popravdě je docela namakanej. Udivím se a dál sleduji. Slyším jak někdo křičí, ať Erika zastřelí. Ryuuken jim v tom ale zabrání a za chvilku vydává rozkaz celou posádku zajmout. Samael se nás z toho snaží dostat a do toho se přidávají i další z posádky. Joha, která se mezitím přesunula na Thorova záda zakřičí něco o bodyguardovy a útoku. V tu chvíli se obě dvojčata nějak rychle dostanou za Johu a oba ji zasáhnou jílci svých zbraní do zátylku. Ta se zhroutí na zem a nehybně leží. To mě dost naštve a chci si jít před ni stoupnout, aby jí nic dalšího neudělali. To nemuseli. Docela to přehnali. Ale vidím jak ji Thor bere do náruči. Ten se o ni postará. Dále vidím jak Komandér jedním kopem poslal Samaela proti lodi a hned na to namířil meč na Kazumu a něco mu říká. Posádka se postupně začne vzdávat a na palubu přišlo patnáct mariňáků. Ti postupně spoutávají posádku. Když se kolem mě objeví tři muži myslím už na nejhorší. Znovu uvězněn? Ale odsud se už nikdy nedostanu. V tom vězení umřu. Sakra! Naštěstí pro mě a pro pár dalších je to eskorata, která má chránit bývalé otroky. Komandér předal Zainin Johu, kterou si vzal od Thora. Zainin je také jedna ze šťastných, co nejdou do vězení a to jen díky svému skvělému převleku. Komandér řekl něco ve smyslu, ať se o ni postará a ať si vyzvedne odměnu za Bignosovu hlavu. Není zas tak špatnej. pomyslím si. V tu chvíli mě oslepí obrovsky jasné světlo a když se vzpamatuji vidím, jak Paulie utíká směrem k davu mariňáků. Ty neváhají a Paulieho rozstřílejí na kaši. Proboha co to udělal? To jako fakt umřel? Chvilku mi trvá než se alespoň trochu vzpamatuji. Jak tam tak stojím a koukám, loď se začíná pomalu vylidňovat. Slyším jak chce Zainin od někoho pomoc s Johou, ale než stihnu zareagovat, pomůže jí někdo jiný. Všichni mariňáci opustili loď a míří pryč, až na naši ostrahu. Dívám se na Komandéra jak odchází. Cestou se ještě zastaví u pro mě neznámého chlapce, položí mu svou ruko na rameno a něco mu řekne. Chvíli se na chlapce dívám, ale pak se pohledem vrátím na jednoho mariňáka z ostrahy, který nás trochu se spožděním přivítá v Mosquito city. A pak i ostraha odejde z lodi pryč. Zůstaneme tam jenom mi bývalí otroci, Zainin a Joha, která je teď zrovna omráčena. Super, jsem na svobodě, ale co teď? Nemůžu je nechat ve vězení, potom co oni mě zachránili. Ale jak je dostat ven? Musím se poradit se Zainin, ale jé sní nechci mluvit. Mám z ní strach. Ale nesmím to dát najevo. Tak do toho Satu. "Zainin?... Máš nějaký nápad co dál? Asi by jsme je měli dostat nějak ven. Co myslíš? Ale nejdříve by jsme měli jít vyměnit tu hlavu za peníze, ať si za ně můžeme sehnat potřebné věci." |
| |
| Cela Při cestě jsem se trochu vzpamatovala, už to bylo dobré. Mrzelo mě, že je Pauli mrtvý, ale mohl si za to sám. Mlčela jsem a rozhlížela se podobně jako Thor. Nikdy jsem u Mariňáku nebyla. Tady měli tedy početnou posádku. Odvedli nás do vězení, aspoň, že nám sundali pouta než nás tam strčili. Když odešli přešla jsem ke mřížím a chvíli se na ně dívala. Možná by se mi podařilo je ohnout, Thorovi určitě. Nebo kdybych se ztenčila protáhla bych se a mohla utéct. Možná, kdybych se zmenšila a předstírala, že jsem dítě, tak by na to skočili.... jen kdyby děti neměli prsa i když menší provedení. Kazumo navrhne aby se stal náš mluvčí. Thor v podstatě souhlasí, ale když se mu nebude něco líbit, tak se ozve. Zmíní i tu hlavu. Tak toho žere? Kvůli tomu je vůči mě tak odtažitý? „Mám stejný názor jak Thor. Můžeš mluvit, ale jestli se mi nebude něco líbit ozvu se.“ Řeknu a pak přejdu k Thorovi. „Thore. Ty se na mě zlobíš kvůli té úpravě hlavy?“ zeptám se ho vážně. „Musíš vědět, že jsem z toho ani já nebyla nadšená. Nechtěla jsem to dělat, ale ty peníze které bychom za ně dostali.... mohla bych s nimi zařídit na lodi pořádnou ošetřovnu. Mít operační stůl a krevní balíčky, léky... s tím co jsem měla u sebe bych nemohla nikoho operovat. A představa, že by někdo umřel jen proto, že nemám potřebné vybavení je pro mě hrozná. Věř mi, že to s tou hlavou jsem dělala poprvé a naposledy.“ Vysvětlila jsem mu. Pak jsem si sedla na jednu z pryčen a čekala jsem co se bude dít dál. Když se objevil Rattail jen jsem zírala. Jak tenhle neduživý chlápek může být velitel? Buďto je fakt silný o čemž jsem pochybovala a nebo se nahoru dostal kvůli trikům a konexím. „Nejsme piráti.“ Ozvu se, ale pak mlčím když začne Kazumo mluvit. Chtěl přijmout jeho nabídku, ale mě se to nelíbilo. Nevěřila jsem tomu Rattailovi. Vypadal jako pořádný slizoun. Měla jsem pocit, že je to nějaký podraz. Možná je to jen nabídka kterou nás hodlá dohnat k přiznání, že jsme piráti? Kéž by tu byl někde schovaný Mark a slyšel jaký zmetek jeho nadřízený je. Ale když pro něj budeme pracovat... znamená to, že se budeme muset plavit poblíž ostrova. Nikdy nikam se už nedostaneme a to mě zrovna nevyhovuje. Mám své plány, nechci skejsnout na jednom místě. „Vědí vaší podřízení, že takhle kšeftujete s piráty?“ zeptám se klidně. Rozhodla jsem se, že teď to odmítat nebudu, jestli s tím chtějí souhlasit ostatní tak ať souhlasí. Já nemůžu. Nemůžu se takhle zavázat. To radši si tu chvíli posedím... a pak uteču. Tři roky za mou krádež je trochu moc. |
| |
| Přístav Mr.Slug, Zainin, Abe Kameko, Satu Hned na to, co mi přistane komandérova ruka na rameni, zrudnu jako do barvy mrkve a z hlavy se mi vzteky začoudí. Strašně mi vadilo, že jsem považován za malé vyděšené dítě, ale přecijen jsem mariňáka nechal ať v tichosti dokončí utěšovaní. K poměru ke svému meči vypadal velmi hrozivě, bylo však jasné, že je to dobrý člověk. Navy rozpustí formaci a začnou odcházet, zanechávaje za sebou mrtvé tělo piráta uprostřed města. Když už je nebezpečí pryč, pozvednu ze člunu svojí čepici a zastrkám si jí po boku za kalhoty. Jen co popadnu i svůj meč do pravé ruky, vystoupím suveréním krokem na molo a zůstanu dlouze stát s pohledem na mizejícího komandéra a následně i na posledního zbývajícího mariňáka, co pronese něco zbytku posádky čekající na lodi. Povšimnu si Satova pohledu. Stejně jako on, i já se na něj dlouze mlčky zadívám, ale pak hlavu odvrátím směrem k mrtvole na molu. Mám na ty zbylé členy spoustu otázek, týkající se onoho potetovaného muže, ale přednostně mě upoutá jakýsi pohyb u mola. Proč má křídla? Copak by nějaký hlupák nosil něco takového pro výzdobu. Co je zač? Vyslechnu i andělův proslov věnovaný maskované slečně s omráčeným dítětem, ale již tomu nevěnuji moc pozornosti, protože pomalým krokem začnu přecházet k mrtvému muži. "Mosquito, jenom další důkaz toho jak by svět neměl vypadat. Nebude zde žádná radost, jestli budou dětské sny rozdrceny někým kdo je má chránit." Na to jaký mám mladý vzhled mluvím dost dospělácky a odhodlaně, jako bych se nebál, že mě někdo slyší. Když dojdu k onomu mrtvému, podřepnu před ním a rukou si projedu jeho rány. Tělo je vážně zraněné, ale naštěstí drží pohromadě. Něco z mrtvoly vytáhnu a zase se zpátky postavím. Střelný prach? "Jaký to má důvod zabránit někomu plout po moři?" Zazoufám na hlas a odhodím svůj meč vedle těla, abych měl obě ruce volné. Lidé z přístavu sice odešly, ale pořád tu zbylo nějaké malé shromáždění, včetně jednoho modrého tvora sedícího u vystavěných beden. Zadívám se do jednoho z oken, ze kterého na mě vykukuje malé sotva osmileté děvčátko oděné do maškarního pirátského oblečku s vtipným dřevěným mečíčkem. To, že mariňáci tu nechali jen tak ležet tělo světší o místní zvrácenosti navy. Rozhlédnu se po okolí a zařvu. "Kdo mi ho pomůže nést?" Poté se možná společnými silami snažíme přemístit mrtvé tělo na mou jednokapacitní lodičku. Když se však nikdo neobjeví, začnu tahat tu bezvládnou hmotu sám. Pokud již bude na lodi, nasypu na ní střelný prach a s odstrčením na volné moře, zapálím. Jakmile bude vše hotovo, zůstanu stát a dívat se. |
| |
| Cela Celou cestu z mlčím a koukám se před sebe. Dokonce si ani nevšimnu jestli nechali kosu na lodi, nebo ji vzali sebou. Velikost celé pevnosti mě docela ohromí. Jestli budem chtít utýct, tak to bude velmi zajímavý... Rozhovor, co vedou ostatní ani nějak neposlouchám. Víceméně jenom koukám po zdech, nebo do cel. Ve chvíli kdy nás zbavili pout, tak jsem si sedl na zem kousek od mříže a zády se opřel o zeď. Zavřu oči a začnu poslouchat okolní dění, dokud si pro Erika nepřijdou. Ten se už nevrátí... Pokud mám dobrý výhled, tak je sleduji dokud neodejdu. Během těch tří hodin sedím na stejném místě a poslouchám okolní zvuky. Nejvíc mě zaujmou zvuky, které pocházejí nejspíš z mučírny. Znovu mě rozbolí hlava a jen si promnu místo, kde mě Zainin udeřila. Asi nemá smysl se ptát Alex jestli má něco proti bolesti... Ale mohl bys tu bolest předat jiným. ozve se mi v hlavě ten hlas. Zaskočí mě to, neboť se mi nikdy nestalo aby se najednou sám ozval. Sice jsem slyšel o uživatelích Sabitamashii kterým se skrytá duše aktivovala sama, ale to nikdy nebyl můj případ. Hledím před sebe a přemýšlím o tom, co budu dělat až mě Sabitamashii naprosto ovládne. Když se ozvou dveře, tak se začnu dívat směrem k příchozím. Rattaila si prohlídnu a jsem trošku zklamaný. Čekal jsem, že na takovémhle místě bude nějaký velmi silný kapitán, ale nakonec tady je nějaká mumie. Řekl bych, že si Erik vybírá koš, do kterýho by mu měla spadnout hlava, až mu ji useknou. Pousměji se nad to myšlenkou. V podstatě mi je jedno, co se s Erikem stane, nebo stalo. Za celou dobu jsem se s ním ani jednou nebavil. Krom toho i kdyby měl být někdo z nás popraven, tak by mi to bylo jedno. Nejsme spolu tak dlouho a většinu času si každý hleděl svého, takže bych je mohl těžko nazvat svými přáteli. Když Alex začne mluvit o tom jestli to ostatní mariňáci vědí, tak vstanu a protáhnu se. ''Hnnn...'' Protáhnu si ruce. Potom se bokem opřu o mříže. Vzpomenu si na to, co říkal Kazumo a že se nás z toho pokusí vysekat. Už mi je trošku jasný, co máš v plánu... ''Přesně jak říká. Budeme velmi poctěni pracovat pro někoho jako jste vy.'' Pokouším se nějak podpořit Kazuma. |
| |
| Přístav
Tiše pozoruji další dění v přístavišti a začíná mi být jasné, že jakýkoliv zásah by mě akorát mohl stát život a tak jen sleduji jak jde k zemi nějaká malá holka, jak se o ni kdosi stará a následně se objeví ostré světlo a ozvou se výstřely. Pochybuji, že minuli, někdo měl zřejmě opravdu špatný nápad na špatném místě. Následně posádku již zcela v poklidu zatknou, až na jeden malý zádrhel - pro kohosi nemají pouta, což mě donutí k úsměvu. Když mariňáci opustí loď všimnu si, že tam někdo přece jen zůstal, dál vidím jakéhosi kluka jak říká něco o zdrcených dětských snech a trpce se při pár vzpomínkách pousměju. Tak už to chodí. Zabrblám spíš pro sebe s velmi trpkým úsměvem a dál zvědavě toho kluka sleduji. Přejde k tomu zabitému. Zřejmě ho opravdu lituje a snad i obdivuje, ale on prostě jen zaplatil za svou bláhovost a zbrklost celkem vysokou daní… Tím to ovšem neskončí a kluk začne někam mrtvého táhnout. Smutně se na něj podívám a pokývu hlavou, opravdu dojemné, litovat blázna,ale jedno se mu musí nechat má opravdu kuráž, ale tohle sám prostě nezvládne. Pomůžu ti, ale už tolik nekřič, nebo budem mít zbytečný problém. Život hold není fér, víš? Pomůžu mu zvednout mrtvolu ze země a asi se pořád tvářím celkem trpce, protože mi hlavou probíhají vzpomínky z mého dětství. Ještě se kouknu jestli se nepřidá ještě někdo, ale kdyžtak na něj zareaguji jen pokloněním hlavy a mírným úsměvem. Kam se jde? Následuji dotyčného bez jakýchkoliv dotazů v naprostém tichu, případných zvědavých pohledů si nevšímám. Hned jak je tělo v lodi otočím se a zamířím zpět k té lodi. Tiše vyjdu na palubu. Můžu vám nějak pomoct? Začnu si prohlížet stav lodi, kdo z posádky zbyl a snažím se odhadnout jejich sílu. Možná bych se mohla pokusit domluvit s mariňáky na částečném přístupu do jejich archivů, přece jen se mi to už párkrát podařilo … a navíc aspoň okouknout jak to u nich vypadá a zjistit něco nového. |
| |
| Vězení Při Thorově projevu se kapitán jen zasmál. Ne, o otrokaření rozhodně nepůjde...abych vám to přesněji vysvětlil... propletl si prsty před obličejem a zadíval se svýma pichlavýma očkama přímo do Thorových očí. Jedná se o klasickou smlouvu o spolupráci, v podstatě stejnou, jakou mají Shichibukai, jen s menšími pravomocemi a prestiží...a samozřejmě tak trošku tajnou. Vy si prostě budete v přiměřené míře loupit, odvádět mi 15% z vaší kořisti a já se postarám o to, aby vás mariňáci pod mým velením a další, kteří mi něco dluží nechali na pokoji. Samozřejmě jsou s tím spojené i určité...úkoly které nemůžete odmítnout. Sem tam se v těchto vodách objeví nějací drzí piráti a ty pak budete lovit. Jejich poklad...samozřejmě bez klasických 15% bude váš. Pokud bude na piráta vypsaná odměna, bude vám vyplacena v plné výši. Samozřejmě, pokud nebudete chtít přepadat jiné lodě než pirátské, nic proti tomu mít nebudu. Nehodlám vás do ničeho nutit. A co se pana Erika týče, pokud jej tak nutně potřebujete vidět, mohu jej sem nechat předvést. křivý kapitánův úsměv ti napovídal, že to rozhodně nemyslí upřímně, ale na druhou stranu kdo ví? Mohlo to být jenom špatné zdání vyvolané jeho celkovým vzhledem. Samozřejmě pokud přistoupíte na moji nabídku, bude vám vráceno veškerá vaše vybavení a za peníze z odměny na Bignose si budete moci jistě něco dalšího nakoupit. Já bohužel nemohu postrádat ani pušku. následně promluvila Alex a Kapitán po ní střelil pobaveným pohledem. Jistě že nejste piráti. Proto mi také nedávno přišel od Komodora Cobyho velmi zajímavý spis pojednávající o skupině pirátů, dvou ženách a dvou mužích, kteří se vloupali na trh Lynee, kde prováděl inspekci, zabili jednoho z tamních mužů a se zásobami jídla několika sudy uprchly na voru pryč. Je zajímavé, jak se právě jedna z žen podobala vám slečno...Alex Dovro nemylím se? Ta dívenka co ukradla onen vzácný medicínský svazek... |
| |
| Vězení Přimhouřím oči, když se zmíní o „nějakých“ úkolech. Pocit, že jde o nějaký podraz ještě zesílil. Službičky... za jak dlouho by nám nakázal někoho zabít? Možná úspěšného obchodníka, který se mu nehodí do krámku? Nebo něco takového... jsem si jistá, že by se něco takového časem stalo. Když se na mě pobaveně podíval, zamračila jsem se. Zmínka o našem menším nákupu na trhu Lynee mě měla rozhodit, převážně to, že někdo umřel. Podařilo se mi zachovat klid. Byla jsem si jistá, že ten chlap neumřel. Jestli něčemu věřím tak jsou to mé lékařské znalosti. Pozvednu obočí, jako kdyby mě to sotva zajímalo. „Nemám tušení o čem to mluvíte. Žen co je mi podobných je na světě hodně.“ Odpovím. „A pokud jde o tu knížku, tak krádež neznamená pirátství.“ Odfrknu si. „A stejně si za to mohli sami. Knihy jsou od toho aby se četli. Poslala jsem hodně žádostí, abych si ji mohla přečíst. Naháněla jsem celé dny kvůli tomu kompetentní lidi. Nedali mi na vybranou.“ Ohradím se otráveně. „Jinak pokud jde o mě, tak v tomhle kšeftíku s vámi nejedu. To si raději odsedím tu krádež než zaprodat duši ďáblu.“ Složím si ruce za hlavou a přehodím si nohu přes nohu. |
| |
| Paluba Nakonec mně nechávají s JOhou a ostatními otroky na lodi bez jakéhokoli doprovodu či kontroly. Ostatní odvádějí do cely na výslech. Pozoruji je dokud se mně Satu nezeptá co dál. Takže mně nakonec nechali úplně nepokoji ano?... Kruci, takhle mi bude trvat déle jim pomoct. Co dál?... Co chceš Satu?...Tu odměnu za hlavu nedají nám ale jim, jestli je pustí ven troubo. A lakavě mně neoslovuj s takovou příšernou maskou před strachem. Promluvím na něj i na holky hraným hlasem a pak jdu na Joanino místo, kde ji položím na postel. Nejdřív mi jí pomoz probrat. Děvčata, děkuji za všechno cos jste pro mě a ostatní udělali, ráda jsem vás poznala, ale raději běžte od týhle lodi a posádky dál, ať se vám zas nic nestane…*v kajutě*Satu… odměnu za hlavu dají posádce, pokud se z tama dostanou úřední cestou. Ale teď jiná věc… proč nám chceš pomoc? Pak najednou prudce vyrazím rukou a pevně jej stisknu za rameno. Už to není žádný hranej hlas ani přehnaně usměvavá tvář. Co tě k tomu vede? To nám chceš poděkovat nebo se k nám přidat?... A krom toho, mé jméno je Yama Yokubo, Zainin je přezdívka jakožto lovce odměn, jasný?... Vyslechnu si jeho důvody a teprve pak jej pustím. Fajn…Musíme získat ten deník a zjistit další informace, který bychom dali komandérovi. Takže prozatím ji tady hlídej než se vrátím a zkus ji jemně probudit. Myslím že říkal, že byl v kapitánské kajutě…A co je zas tohle? Každopádně mi teď říkej Grace, jasný? Nasadím opět masku jiné osoby a jdu se podívat kdo to přišel. Je tam nějaké dívka podobná Geiše. A tohle má být co za vtip?...Ale třeba tu zná místní poměry a může nám toho hodně říct. Opět promluvím druhým hlasem a nejistě se na ni dívám. N-n-noo… byla by jste tak hodná a pomohla nám zkontrolovat jednu dívku v bezvědomí? Víte nijak se nevyznám v těchhle věcech… Pozvu ji dál a jdu pro ten deník, cestou vezmu i zbytek čaje v konvici a pár hrnků s cukrem, které donesu do pokoje. A zatímco všem nalívám se jí zeptám na Jozin stav. N-na-nabídněte si… jak je na tom?... Víte, zdál se mi ten zásah komandéra trochu krutý… to tu je běžné? |
| |
| Vězení(odpověď alex) Thor se na Alex jen ošklivě podíval, opravdu to dělala z vůdodu který si myslel. " Jo ták a von někdo tu hlavu nakonec chtěl vidět? Dostaneme vůbec nějakou odměnu? A hmm vážně si myslíš že tím ospravedlníš nesmyslnost smrti a neuctu k mrtvím. Nevím jak to máte vy doktoři ale kuchař se učí jedno v dobré kuchyni s dobrým jídlem uvaří průměr každý, mistrovství je v tom vařit z takřka ničeho a dobře, udělat něco takového pro peníze na lepší jídlo je nesmysl protože pak ztratí moje jídlo glanc který má když ho budu dělat od zlatých valounků a ne od srdce..... Všechno co říkáš je hezké ale vaky s krví sakra máme hodně lidí...Ošetřovnu važně ti těch pár milionů tolik pomůže, važně si tolik nevěříš?" Thorovi se trochu ulevilo, malinko ale přece.
"Takže jestli tomu dobře rozumím jde o to abychom zůstávali v těchto vodách správně? No a jak dostaneme ty úkoly, kdo zaručí že bude smlouva dodržena obouma stranama? a kdo bude počítat poklad? Nějak to zní moc hezky na to aby v tom nebyli pepřový kuličky.Já nevím já těmhle věcem nerozumím samej příkaz rozkaz moc složitý na obyčejného kuchaře. Radši mi přiveďte Erika ať vidím že se sny plní." reakce Alex ho pobavila, neprodá duši ďáblu. " Pozdě." řekl polohlasem. Sám nevěděl jak se k tomu stavět nabídka zněla hezky pro začátek moci zkoumat okolí mlátit oškliví piráty s odměnou, ale co když by dostali cíl který není zlí je pak dobré pro možná ochranu zabíjet někoho kdo nemá vinu? |
| |
| Vezenie, Cela s Alex,Thorom, Saigom a Samaeolm Vypočujem si to čo povie Kapitán. ...hm znie to velice dobre... ...dostaneme sa z vezenia dostaneme prachy a získame jak čas tak prostriedky... ...co za to chce... ...nepodstatne pokial nam to bude vyhovovat budeme spolupracovat... ...sak preco nie ajtak ak chceme nieco dokazat musíme zosilniet... Pousmejem sa na neho a poviem "To znie ako celkom fér dohoda. Spolupracovať z Marinákmi a spraviť svet o niečo bezpečnejši a samozrejme pri tom spoločne zbohatnúť." V tom si vypočujem to čo hovorí Alex a Thor. ...sak to este skazí... ...nerozmýšla, či chce okúsiť tunajšie pohostenie... ...zaslúžila by päťadvadsať po holej... ...no na to by som sa aj prihlasil na vykonanie takého trestu... ...aj keď aj thora treba upokojiť... rozmýšlam najskôr o situácii, potom mi prejde hlavou par zvrhlích myšlienok ako zapchať Alex ústa a nakoniec odpoviem smerom k Alex. "Thor neboj sa za nás môźem ja dohliadnuť na plnenie dohody. A verím, že je v záujme ako aj Mariny ktorú zastupuje Kapitán Rattail tak ako aj v našom aby sme si pomáhali a spolupracovali. Predsa len takto budeme mať možnosť pomocť dalšim otrokom ktorý su úveznený na lodiach pirátov. Myslím si že by aj teba potešilo aby neskončili niekde na plantáži pri Grand Line ale aby mohli žiť slobodne. Inač Alex však by sme neboli piráti. Boli by sme defakto zamesnanci Mariny aj keď bez uniforiem a na voľnej nohe. Neviem, či si tu knihu ukradla a či nie ale ak hej tak verím, že Kapitán Rattail bude taký milý a prižmúri nad tým očko." Pootočim hlavu k kapitánovi a dodám "Všakže kapitán Rattail. A hej Thor je strašný dobrák a zavísí mu na osude bývalích Bignossovich otrokov preto verím, že rozhovor s Erikom by ho potešil. Predsa len sme vśetci na jednej strane, na Vašej. Taktiež verím, že aj Erik by sa potešil keď uvidí Thora a ostatných v poriadku a bude vedieť že pomôžeme Marinakom udržovať " trošku si odkašlem "poriadok v North Blue. Myslím si teda Kapitán, že sa dohodneme a spolupráca bude osožiť obom stranám. Ak chceťe možeme predebatovať prípadné podrobnosti ale zatiaľ by sa zvyšok posádky mohlo vydať do mesta a na loď. A Thor zrejme najskôr za Erikom a zvyšnými Bignossovími zajatcami." Pozriem sa na Kapitána a čakám na jeho odpoveď dúfajúc že nikto do toho skákať nebude a Kapitan nebude rozčarovaný z preslovu Alex. |
| |
| nový domov? Cítím jak mě někdo zvedá tak se nechám. Jakmile mi odebírají věci tak se nebráním jenom když mi kradou moje housle tak se na ně tvářím tak zle že pokud bych mohl zabíjet pohledem zůstala by z celého města jenom brázda mrtvé pustiny. Ale nic neříkám... pořád je šance že je uvidím. Smutně se podívám směrem kterým odchází moje housle a poté upadnu do apatického stavu. Když nás vedou k mariňácké základně tak nic neříkám. Kráčím monotóně, jedna noha následuje druhou, pohled přímo na podlahu a jsem absolutně ticho. Když nás zavírají do cely zalezu si úplně dozadu do rohu a opřu se zády o stěnu. Chytnu si rukama kolena a začnu se pohupovat dopředu a dozadu a přitom si začnu tiše broukat. " V přístavech v hospodě tancují Mořské panny milují Truhle zlata rabují Héja heja hó A na největší ze všech tam Tančí Gol.D Roger sám Pirátu Král Gold Roger sám Héja heja Hó Ať už měla jaký cíl jedno jaký byl tuhletu loď pirát potopil Ty tisíce vraků na mořským dně Ten můj tam šel taky hold měl pech Co pohltí moře dno už nevydá To si smrtka ohlídá." Když uslyším jak se Alex a Thor hádají přestanu zpívat a zvednu hlavu směrem k nim. Na chvíli se mi do očí vrátí nějaký rozum a na chvíli vypadnu z apatie a vrátí se mi můj rozum. "Nemá smysl se hádat. Všichni víme že si ho nechtěl zabít. Stejně tak jako všichni víme že to co doktorka dělala se jí příčilo z celé duše. Ale jestli chcete na někoho za tuhle věc svést vinnu tak stačí říct. Vím že to byla čistě moje práce. Já sem oddělil hlavu od těla. Já sem přemluvil doktorku a nasadil sem jí do hlavy tu věc s lékařským zařízením. " Na chvíli se odmlčím. "A nemáš pravdu Thore. Nejde o to že by si nevěřila. Jde o to že se bojí někoho ztratit. Bojí se smrti... bojí smrti ve svém okolí opravdu zle. Takže chce udělat cokoliv aby jí zabránila. Jedno co budeme muset udělat nebo podstoupit. Nechce nechat nikoho umřít. Ne když ví že je v její moci o zachránit. Co se týče těch tvého přirovnání k vaření. V jídle jde možná tvořit z co nejméně věcí dobré věci. Ale u lékařství je to jiné. Když ty něco pokazíš kvůli nedostatku surovin tak maximálně nebude jídlo dobré. Ale když jí dojdou nástroje nebo nebude mít špičkové vybavení lidi budou umírat. A lékařských věcí nemůžeš mít nikdy dost. To co udělala ačkoliv se vám to může zdát odporné bylo jediné správné. Tělo umřelo a viděl sem jak si duši vzala moje paní. Viděl sem jak odešel s ní do dalšího světa. V tomhle světě nezůstalo nic kromě kusu masa na podlaze. Bylo by hrozné plýtvání vyhodit a nezpracovat. Kuchaři přeci také využijí maso do posledního kousíčku a nevyhazují dobré kusy masa kterými mohou ještě nakrmit hladové. " Poté se podívám pohledem na Kazumu. "Klidně si mluv. Nebudu ti do toho kecat. " Poté se opět schoulím do své původní pozice a z očí se mi opět ztratí jakkýkoliv pocit. Tentokrát ale to není kvůli apatii ani že bych začal zpívat. Ne... místo toho sem se uzavřel do sebe a začal opět meditovat rozhodnutý ignorovat cokoliv co by mi chtěl Thor nebo Alex říct na moje prohlášení. Když se proberu z meditace tak se rozhlédnu a všimnu si že před námi stojí nějaký další kapitán a zaslechnu to poslední co Kazumo říká. Něco o spolupráci a Erikovi. Takže ten cvalík přežil? Dobře pro něj...Hm ale spolupráce? S mariňáky? Takže si nás chtějí najmout? Proč ne... Pokud s tím souhlasí náš štětináč nebude to asi žádná blbá dohoda. A navíc! Navíc mi možná vrátí housle! O jaký to šťastný den až se opět setkám s duší mojí matky. Ach jak mi chybí. Po dlouhé době se tedy opět pohnu a mírně syknu bolestí. Přeci jenom ztuhlé a studené svaly jsou nic moc a hlava mě taky trošku bolí. Promnu si ramena a řeknu. "Jestli si myslíš Kazumo že mě pošleš pryč zatímco tu budeš jednat tak zapomeň. Zůstanu s tebou dokud taky neodejdeš. Dlužím ti ochranu a já svoje dluhy splácím. " |
| |
| zajimavé rozhovory " A proč dělala něco co se jí příčí, když se mi něco příčí a nezavisí na tom přežití nedělám to. To není těžký.A netřeba mi říkat že strůjcem těch napadů seš ty, jenže nechat se překecat je stejná vina jako překecávat. Mám pravdu bojí se smrti a bojí se že to nezvládne bez vybavení nepřemýšlí o tom,že se spousta dá sehnat jinak. Navíc strach není špatný když se přesnaneš bát zemřeš jako Paulí. Vůle zachovat život je hlavní pohon dokonce před jídlem. Nebo m ichceš říct že se smrti nebojíš? Kdo je ta tovje paní kterou uplacíš aby jsi mohl chodit no? A je vidět že o jdíel nevíš nic že to nebude k jídlu, kdepak špatné jídlo znamená smrt stejně jako žádné,někdy pomalejší a ošklivější než působí boj. A že to bylo spravné, proč v čem nám pomůže zlato jíst se nedá. Je rozdíl mezi jídlem co žene břicho a zlatem. Často zpíváš tak musíš vědět že je rozdíl když z někoho zpívaj zlatý mince nebo to co je v něm, rozdíl je znát na kvalitě všeho. Prostě se mi nelíbi co všechno děláme pro zlato, fakt se necháme tak snadno koupit? Moje cena je vejš než nškolik milionu belly" Ne važně nerozuměl tomu o čem se ho Samael snažil přesvědčit, nechápal v čem bylo dobro toho všeho co udělali s hlavou. |
| |
| Poprava v přímém přenosu Posazen na svém místečku nad hlavami ostatních sleduji děj pode mnou. Situace se stává vcelku nepřehlednou, jelikož to vypadá, že mezi posádkou nejsou lidé stejného názoru. Někteří podlézají jiní se snažím důstojníkům brnkat na svědomí a jiní dělají jako, že tam nejsou. Někteří se mezi sebou i mlátí, aby tak utišili své zbytečné projevy. Já nad tím vším ovšem prozatím jen kroutím hlavou. Proč se mariňáci starají o někoho, tak bezvýznamného jako jsou tyhle paka z té rozvracené kocábky. Když nastane povyk kvůli muži, jenž se představí jako Newgate, tak mě to překvapí. Sám totiž neví, co toto jméno znamená, ani jaký význam má tento tlouštík na chod venkovního světa. Né, že bych byl hloupý o tom žádná, ale můj život na malém ostrůvku někde uprostřed East Blue mi nedovoloval dostat se k čerstvým informacím ze světa a už vůbec historie jako taková mi neříkala vůbec nic. Mé umění je matematika a fyzika, vědy, ke kterým stačí jen přesnost a logické uvažování. Hmm, takže jestli to dobře chápu, tak tenhle špekoun je otec někoho významného, kdo byl trnem v oku mariňáků. Ten týpek se mi líbí, přece jen ani můj otec nebyl svatý. Proč ovšem s tímhle jménem chce jít k mariňákům? Jen zakroutím hlavou a sleduji, co se děje dál. Při sledování lidí na palubě, kteří jsou nazváni otroky mi ovšem hrudníku poskočí ta malá rybka, které všichni říkají naděje. Soustředím pohled na tvory okolo lodi a doufám, že objevím svého otce. Prozatím ovšem bez úspěchu a tak s nadějí, že bude někde v podpalubí nebo se od skupiny odpojil počkám až se mariňáci rozejdou. Všechno ovšem končí trochu jinak, než jsem očekával. Mariňáci začnou odvádět část lidí, kteří vylezli z lodi, převážně ty, co vypadají, že by se na nohou udrželi při bojích nejdéle. Když jsou zatýkáni, tak to vypadá, že jde vše bez problémů. Náhle se však jeden z těch nebožáku rozhodne utéct. Salva ho rozstřílí na cucky a cáry. Na tváři se mi v tu chvíli objeví úsměv. Vysměji se tomu troufalému bláznovi, jenž se rozhodl zahodit svůj život. Tihle lidé jsou blázni. Počkám, až se Mariňáci rozejdou a když zmizí, tak seskočím ze svých beden na molo, kde stojí loď s otroky, kteří se začnou rozcházet. Bohužel mezi nimi svého otce nevidím. Při dopadu si všimnu, že jsem šlápl na něco měkkého. Sklopím zrak a všimnu si kousku kapitána jenž se přilepil na podrážku mé žabky. Nechutné, doufám, že maso hlupáka nenosí smůlu. Znovu se krutě ušklíbnu a přejedu si jazykem přes rty. Přitom odhalím své ostré zoubky. Pak se vydám k lodi přitom si o jedno prkno otřu botu. Přede mnou jde žena oblečená vcelku výstředně na motivy východních civilizací. Když vyleze na loď tak chvíli počkám a vylezu po ní nahoru. Zůstanu ovšem na okraji paluby opřen o zábradlí. Opři se a lehce nadzvednu svůj velký slamák jenž mě chrání před nepříjemnými slunečními paprsky. Když ženy domluví tak zakašlu, abych na sebe upozornil. Zdali mohu, rád bych požádal o pomoc. Hledám muže, rybáka, který možná byl jedním z otroků spolu s vámi. S tím si sundám klobouk a odhalí se moje hlava bez vlasů s tetováním po stranách. Měl by to být postarší muž, se mnou skoro k nerozeznání kromě věku. Měl by si říkat Gamagan. Otázám se světlovlasé ženy, kterou minimálně mariňáci považovali za otrokyni. Snad si mého otce všimla. Pokud né budu muset najít další odvoz. |
| |
| Přístav (Nevím, že Yama je v převleku a že Satu má křídla) Stojím na okraji a sleduji svojí hořící loďku, která pomalu mizí v nekončících vlnách oceánu. Je to pro mě smutná situace a jsem velmi vděčný za to, že mi ta žena pomohla. Shirohige, Shirohige, Shiro........... Pěsti se mi zatnou, až mě to samo začne bolet. Nesmím dovolit, aby někdo s tím znakem byl v rukou mariňáků. Srdce mi buší kuráží a odhodláním, ale... Pohlédnu na dhau a zamyslím se. Mé nohy udělají rychlou otočku na dřevěných prknech mola a za zvuku šplouchajících vln přejdu zpět k místu kde leželo Paulieho tělo, abych zvedl ze země svůj meč, jež jsem tam odhodil. .... poslouchej dítě, tohle moře je rozlehlé a jednoho dne... "Tak velké a mariňáky prolezlé město... Guararara. Perfektní místo pro započetí mého příběhu, co Marto?" Povím si potiše sám pro sebe a rozhlédnu se pro okolí. Chvilku to vypadá, že se chystám odejít, ale poté se znovu obrátím, abych došel zpět k té Dhau, na které všichni jsou. Postavím se před ní a podrbu se na hlavě. Vypadám vážně mladě, slabě, ale cosi se mi třpytí v očích. Pročechrám si rukou vlasy a vesele se na všechny usměji, až mi spadne pár slunečních paprsků na tváře. "Mě říkají Pes Oliver, AHOJ! Jsem pirát." Vyslovím se dost nahlas a těsně poté co domluví pan rybák, aby si mě všichni všimli a věděli, že na ně mluvím. "Vy jste piráti, že? Hihihi.... ne, nemusíte předstírat. (K Satu) Sledoval jsem tuhle loď už delší dobu a nemohl jsem neslyšet, když otrok chtěl získat katanu mariňáka. Je lehké říci, že jistě nejsi jen tak normální člověk. Chceš zachránit své přátele, že? A ty.. (K Zainin) ... netuším jak jsi se vyhla mariňákům, ani proč ti nechali tu hlavu Bignosse, ale jen kvůli tomu, že si chceš povídat v postraní s tím chlapíkem vedle tebe... nejsem tak hloupý, abych si dal dvě věci dohromady, navíc to na lidech docela poznám. Kdyby jsi byla nevinná, určitě by jsi by jsi nezůstávala na lodi, kde tě zlí lidé věznili. Také chceš zachránit ty lidi?" (Otočím se na Abe) "Jsem ti velmi vděčný, že jsi mi pomohla s tím mrtvým tělem, ale jestli jsis nevšimla... v okolí nejsou žádní jiný lidé. Bojí se přijít k lodi, ke které se zrovna seběhlo sto mariňáků. Musíš mít buď velkou odhodlanost, nebo tu hledat něco jiného. Nevím přesně, jestli jsi sem přišla získat výbavu ze zajaté lodě, nebo jí dokonce ukrást, ale... hihi, určitě by jsi daleko sama nedoplula." (podívám se na rybáka) "Ty jsi rybák, že ano? Vy máte ale sílu. Jednoho rybáka jsem znal, ale myslím, že tady nebude... ani nevím jak se jmenoval.... slyšel jsem, že většina ryb, žije na Grand Line... ahhhh" Slyšitelně si z toho všeho mluvení povzdechnu. Nejsou to zrovna body, které jsem měl v plánu říkat, ale když chci, aby mě poslouchali, tak jsem je musel nějak upoutat. Musím si pospíšit, jestli ti mariňáci udělají jen jednu jizvu.... na jeho zádech.... "Nevím přesně s jakými sny se vy snažíte vyrazit na moře, ani se vás tady nesnažím oblafnou. Vše říkám jen kvůli tomu, že ke znaku, který ten tlustý chlapec měl na zádech chovám respekt." Rozhlédnu se po skupince, ale nenechám je ještě nijak reagovat a pokračuji v proslovu dál. "Jistě jste si všimli, jak se ti mariňáci chovají. Nedovolí skoro ani civilistům, aby se pohybovali po moři bez oprávnění a když ano, je to pod vlivem nějaké příšerné smlouvy, kterou stejně nedodrží. Tohle město je toho jasným příkladem. Chci se vydat na moře, ale zase nejsem tak hloupý, abych vyrážel proti takové armádě sám. Nechci naznačovat, že vám chci velet, ale vím jak to u takových mariňáků chodí a mám ve své hlavě i plán jak získat všechny, které zajali zpět..... chci vás poprosit, jestli by jsme mohli aspoň protentokrát, sjednotit své síly, jako svobodní tvorové, než se znovu setkáme na volném moři!" Mrsknu před Satu svůj meč, čímž mu dávám najevo, aby si ho vzal. "Tak co, kdo z vás mi pomůže otočit tohle město vzhůru nohama? Guararara" Doufám, že jsem na ně nějak zapůsobil.. |
| |
| Přístav v Mosquitu Čekám na Zainininu odpověď. Slyším, jak ten kluk, na kterého jsem se ještě před chvílí koukal, něco říká. Skvělej nápad. Jdu mu pomoc. Chci mu jít pomoct, ale v tu chvíli začne Zainin mluvit. Potom jdu za ní do kajuty. Ještě řekne bývalým otrokyním, ať radši odejdou. Zeptá se, proč jim chci pomoct. Chystám se odpovědět, ale v tu chvíli mě Zainin prudce a silně chytne za rameno. Chová se jako normálně a opět se mě na něco ptá. Počkám než to všechno dopovídá. Můj pohled trochu ustrašeného a lehce zmateného chlapce se úplně změní. Změní se na sebejistý a rozhodný. "Jo, chci vám pomoct, protože vy jste mi taky pomohli. A jestli se chci přidat?..Když budu moct, tak proč ne. A to o tý hlavě říkal tobě. Řekl, že až se to tady uklidní, tak ho najdeš na velitelství a tam ti vyplatí odměnu za Bignosovu hlavu. Za to jméno se ti omlouvám. Jak ti mam teda říkat? Yamo nebo Yokubo?" Potom řekne Zainin něco o tom deníku a o tom ať jí teď říkám Grace. "Chápu." Odpovím jí. V tu samou chvíli se ozve hlas nějaké dívky. Geiša? Když jde Zainin pro deník, zeptám se geiši. "Zdravím, jsem Satu. Doufám, že tě nijak neotravuju, ale proč jsi sem přišla?" Pousměji se na ni a pak si jen vezmu čaj a do něj si dám obrovské množství cukru, který Zainin zrovna přinesla. Pak slyším hlas další neznámé osoby. Rybák? To je poprvé, co nějakého vidím. Vypadá dost skvěle. Přemýšlím, popíjím čaj a pozorně poslouchám co říká. A nakonec se objeví ještě někdo. Takže Pes Oliver. Připadá mi v pohodě. Pomyslím si, když řekne své jméno. A dál poslouchám jeho povídání. Jeho proslov na mě udělal celkem dojem. Když přede mě hodí svůj meč rychle dopiji čaj, hrnek položím na zem a zvednu jeho meč. A při tom se mu představím. "Já jsem Satu." Nastavím svou pěst, tak aby jsme si mohli ťuknout klouby. "A jsem pro." Ani nevím proč, ale mám z něj dobrý pocit a jeho proslov můj pocit ještě víc podpořil. |
| |
| Ve vězení Rattailův úsměv nezmizel ani poté, co mu Alex odporovala. Vy to asi nechápete slečno. Je pravda, že krádež té knihy je drobnost za kterou vás můžu tak maximálně dát na pranýř. Ovšem vražda mariňáka nebo účast na vraždě mariňáka a prohlášení sebe sama za piráta, to už je vážný zločin. Dost vážný na to, abych vás mohl poslat na deset let do Impel Down. A pokud si myslíte že nemám důkazy, Komandér Izuna z Lynee tu může být i se svědky do pár dní. Pokud si vážně myslíte, že si to raději odsedíte, já nemám nic proti. Následně se otočil na Thora. Neboj příteli, to už domluvím s vaším kapitánem. s těmi slovy kývl na Kazumu, kterého považoval za vašeho kapitána, načež kývl na dvojče s mečem na levé straně. Gine, přiveď Erika. kývl na něj, načež se Gin lehce uklonil a rychlým krokem vám zmizel z dohledu. Na Kazumův návrh ale Rattail nepřistoupil. Ne, obávám se, že tak to nepůjde. Buďto budete všichni souhlasit a já vás všechny najmu do služeb Mariny, nebo budete nesouhlasit a všichni skončíte na deset let v Impel Down za pirátství a vraždu mariňáka. Toto jsou jediné možnosti. |
| |
| Ve vězení To, že Thor a Samuel se dohadují vlastně kvůli mě jsem sledovala, ale nezapojovala jsem se do něj. Samuel řekl vlastně to samé co bych řekla já, tedy kromě toho, že mrtvý člověk je mrtvé maso a že by se dalo sníst..... trochu nechutný. Ale Thor to nemohl pochopit a trochu mě mrzelo, že si o mě myslí, že bych pro peníze udělala všechno. Ale snad si časem na mě udělá jiný názor. Snad. Vykulím oči a vyskočím na nohy. „Nikdy jsem neprohlásila, že jsem pirát! A vůbec nemám tušení o jaké vraždě to mluvíte!“ vybuchnu. Kdo tam zabil Mariňáka? Jasně, že jsem věděla, že za to bych byla v háji, ale o zabití nic nevím. Toho mariňáka co jsme praštila.... takže ten druhý. Asi jsem si měla všímat co se s ním stalo. Zatnu pěsti.... jenže on si nás mohl obvinit z čeho chce i svědky by si našel. Klidně i falešné, ale sehnal si je. Kdo by ho podezíral? „Jste pěkná viděracká krysa.“ Odseknu. „Fajn tak souhlasím. Jako kdybych měla na vybranou.“ Odfrknu si. |
| |
| Ve vězení Poslouchám toho krysáka jak mluví a dokonce mě donutí k úsměvu. Zvednu se a dojdu dopředu až k mříži abych si ho pořádně prohlédl. "Skutečně by jste se líbil mému strýci staříku. Není větší síly než té která ovládá silné? " Zasměji se a opřu se zády o stěnu. "Deset let v Impel Down? Hm... všichni kdo už o téhle lokalitě slyšeli vědí že tam se neposílá na deset let. Tam se posílá vždycky na doživotí. Většinou to trvá takový dva tři roky než tenhle trest skončí. Ale u nás by to bylo tak do dvou měsíců. " Na chvíli se odmlčím jak si rozmýšlím svoje možnosti. "Ale ať je Impel Down sebelepší místečko na dovolenou a jsem si jistý že by se mi tam líbilo. Tak se mi zdá že vaší nabídku nemůžeme nepříjmout. Ale rád bych si vyjasnil pár věcí než pro vás začnem makat. " Odmlčím se a podívám se na ruce. Třesou se mi. Sakra uklidni se! Musíš se ovládat! Jenže už jenom zmínka o Impel Down mi nahnala strach. To skutečně není místo o kterém bych slyšel pěkné věci. Zatnu ruce do pěsti abych zahnal trochu třes a podívám se opět na krysáka s nezměněným úsměvem. "Jaký máme záruky. Ne že bych vám nevěřil ale váš velkej kapitán nevypadal že by měl vůbec nějaký potuchy o tom že je Bignosák pod vaší kontrolou. Přeci jenom při příjezdu nám ohlásil že chtěl Bignose sám dopadnout. Byl bych fakticky nerad kdybych sem přijel s domluveným zbožím nebo prachama a nějakej příliš snaživej mariňák nám prohnal kulku hlavou než stihnem říct že je to pro vás. To víte. Potřebuju mít alespoň nějaký ujištění než dám hlavu do oprátky. Osobně mi nevadí makat pro nikoho kdo má dostatek moci aby měl moc. Navíc bych rád věděl takový věci jako co když nám práce bude těžce smrdět a odmítnem jí udělat? Máte i jiný lidi na špinavou práci? Páč bych vám nerad sundal zase někoho kdo je na vaší listině. To víte mezi lovci lidí se občas potkají dva kteří sou placení ze stejný kapsy aniž by to věděli a pak je šéf naštvanej. A to fakt budeme muset kempit jenom kolem tohohle ostrova? Nebo se naše lovné území bude týkat několika desítek okolních ostrovů? Jmenovitě kterejch ať neděláme zbytečný problémy kde nemáme. A co ty ostatní města? Budeme tam moct normálka vplout a nakoupit nebo budem muset v každým mariňáckým městě i v tom vašem se plížit jako špióooni. " Další smích který přejde v zakašlání. "No a poslední dotaz..." Podívám se na něj a ze tváře mi sleze falešný úsměv a nahradí ho můj normální zachmuřený pohled. "Nemáte nějakej chlast? Od chvíle co mě ten váš zabiják čutnul do hlavy mám hrozně sucho v hrdle. Potřebuju se napít."Poté se podívám směrem k cele kde vychrápává opilec a olíznu si rty. A šeptem pronesu. "A možná i pojíst... " Poté se opět podívám na krysáka. "Vážně mi připomínáte strýčka..." Opět se zasměji a svezu se podél stěny do sedu a sleduji ho s úsměvem na rtech ale ostražitostí v očích. Sakra bolí mě hlava. No jo no... příště se nesnaž okecávat mariňáka v pevnejch polobotkách. Ale tenhle krysař se mi nelíbí. Něco je na něm víc děsivý než na tý stovce mariňáků s puškama. Něco mi na něm nesedí. Něco... něco je špatně! Sakra ale i kdyby mě do prdele narvali kanon a vystřelily tak to neuhodnu. |
| |
| Mosquito- Marine Base - Dungeons [Alex, Thor, Saigo, Samael] Vypočujem si čo Rattail dalej rozpráva a aj pripomienky ostatných. ...musím uznať, že že dal Alex a Thorovi ponuku ktorá sa nedá odmietnuť... ...ako je to sviňa ale čo už... ...ak to mysli vážne tak sa to oplati... ...aj keď ten dotaz od Samaela je skutočne namieste... ..že ma to skôr nenapadlo... Otočim sa k kapitánovi a potom verím že budem mocť odpovedať. "No verím že pokial na nás nebude odmena vypisana nemal by byt problém v pohybe po mestách A verím že keď nás prepustíte tak ani Váš Komandér nebude mať nič proti tomu keď sa prejdeme po tomto meste. Aj keď nejaká ta listina spolupracovnikov by sa zišla pre prípad že by sme sa s nimi potom stretli. A inač Samael podla mna nás nikto nenapadne pokial sa nebudeme plaviť pod pirátskou vlajkou." Potom čakám čo povie kapitán a som aj zvedavý na stretnutie Erika a Thora |
| |
| Ve vězení Kapitán ignoroval Samaelův proslov, vzhledem k tomu, že mu na většinu otázek odpověděl už Kazumo. Místo toho se obrátil směrem ke dveřím, ve kterých se objevil Gin v doprovodu usměvavého Erika oblečeného v uniformě mariňáků v hodnosti Námořníka-rekruta. Upřímně, vypadal v ní hodně dobře, jako by se pro ni narodil. V jeho výrazu tváře a držení těla také bylo patrné, že je na své nové členství v Marině náležitě hrdý. Thore, lidi co tu ještě děláte? zeptal se vesele, načež hodil trošku ukřivděný pohled na kapitána a pak zpět na vás. Copak vy jste tu nabídku ještě nepřijali? Upřímně já bych ji na vašem místě bral. Kapitán Rattail se nezdá, ale je to dobrej chlap. Dokonce přijal k i mě k Marině. |
| |
| Mosquito- Marine Base - Dungeons [Alex, Thor, Saigo, Samael] Po chvíli prijde Erik tvariaci saako by bol v siedmom nebi. Pri pohlade na neho sa usmejem a v mysli sa mi zrodí niekolko vecí. ...hehe tak vypada jak keby dostal največši darček k narodenínam... ...keby si ti vedel ako sa Alex a Thor storcovali... ...aj keď Alex sa nakoniec rozhodla správne a držat s ostatnými... ...čize otázkou zostáva ako zareaguje Thor... ...aj keď verím, že ked je jeho kamarát spokojný bude aj on... Pootočim sa smerom k Rattailovi pozriem sa na jeho slizký ksicht a milo aj keď trochu tichšie poviem. "No myslím si, že tým ste presvečili aj zvyšok posádky. Teraz by už nikto nemal mať žiadne výhrady a otázky. Mohli by ste ma teda informovať o neakých hrozbách ktoré sposobujú problemy vám a vašim marnákom. " Snažim sa to povedať tičhšie kôli tomu aby som nerušil prípadný rozhovor Thora a Erika respektive preto aby niekoho od nas nenapadlo este vymýšlať aby nas tu podržali o niečo dlhšie. ...no už by nás mohol pusti... ...treba sa dohodnúť na drobnostiach... ...a potom sa vrátit k lodi a nájsť zvyšok posádky... ...verím že tý neako neohrozia našu dohodu z Rattailom... |
| |
| Rozhodnutí Nebyl si jistý jestli má mariňáckého kapitána informovat o tom ,že oni tak trochu kapitána nemají. Nakonec se rozhodl pomlčet pokud pro ně byl Kazumoto kapitán tak ať pro Thopra byl post kapitána prázdný. Tak jako tak Samaelův proslov i chování Alex vneslo do Thorova srdce malinko naděje o tom ,že těla která krmí možná nebudou úplně prohnilá až na kost. O To víc se usmál ,když spatřil Erika v mariňák uniformě. " Co bychom tu dělali, znáš lepší místo kde se mužeš potkat s mariňákem?" bylo fajn zjistit, že Erikův sen se naplňuje a vlastně i to že věří tomu krysímu kapitánovi. Stejně měli možnost zemřít v impel down ,nebo pracovat pro ně. Thor to promyslel a nakonec došel k závěru, že dokuď budou dělat to co je v souladu s duší je jedno pro koho to dělají. " Ta dohoda se dá přijmout , jen by to chtělo něco podle čeho nás pak poznáte i když to nebudete vy....a vědět kde budeme všude plout....A jestli třeba bude možnost aj od vás něco vodkoukat pokud máme chytat piráty musíme vědět jak nejlíp na ně a to vy víte." |
| |
| Ve vězení Když se ukáže Erik, který se diví, že tu ještě jsme musím se ušklíbnout. Jo... je vážně dobrej chlap. Haha... „To víš... chtěli jsme se tu ještě trochu opálit.“ Poznamenám sarkasticky. „Jen se dojednávají detaily, ale za chvíli budeme venku. Jsem ráda, že se ti splní sen.“ Prohlédnu si ho a tentokrát se usměji upřímněji. „Sekne ti to.“ Pochválím mu. Pak kouknu na Rattaila. „Bude nějaká písemná smlouva nebo vám stačí slovní domluvě?“ zeptám se a už ne tak příjemně. |
| |
| Paluba, nový hosté Jen co jsem pozdravila tajemnou Geišu a uvítala ji, objevuje se v zápětí jakási medúza či co a začíná se vyptávat. Dělám šokovanou, že vidím někoho podobného poprvé. P-p-p-pro-sím?...O-omlouvám se, a-ale nikoho takového neznám… Co to jako má bejt za vtip? Rybák si to sem napochoduje bez ničeho a začne se takhle vyptávat… i když možná by neškodilo ji získat za spojence. Při troše štěstí můžu najít v tom deníku o něm zmínku, nebo bych raději měla nejdřív zkusit využít jeho služeb nějak?... A co je sakra zas tohle?... To na nás bůh seslal Paulího reinkarnaci? Zrovna když otevřu pusu abych oné medúze řekla kus své myšlenky se objeví jakýsi kluk o pár let mladší než já a začne jakýsi podivný proslov. Už na začátku jeho proslovu si dám ruku před pusu a tvářím se víc než zděšeně. Ozve se po chvíli(před tí než promluví na Abe) ze mě jediná věta. Sice jen tak aby to slyšeli jen přítomní kolem mě, ale i tak v něm je slyšet trocha odhodlání. Proti větě "nejsem tak hloupý, abych si dal dvě věci dohromady, navíc to na lidech docela poznám. "( jejíž pravý význam je že si myslí že jsme se Satem něco jak pár bližších osob, po zjištění přes poštu) raději nic neříkám a jen lehce se začervenám(což není hrané, viz myšlenky dole). My nejsme piráti, jen chceme pomoct těm lidem co nám pomohli před pár dny od toho otrokáře… Jeho další slova jsou jen z části zajímavé. Raději jsem se jakoby schovala za Satu a poslouchala jeho proslov pro všechny. Co tím sakra myslel, že já a Satu něco spolu máme… Nikdy jsme nepocítila k někomu něco jako pravou lásku a aby mně někdo pozval byť jen na rande… O tom jsem raději ani neuvažovala… Takže je to nějakej mladík co touží plout po světě…a jeho idolem musí být Bělovous… Rozhodně to ale vypadá že má o situaci na tomhle ostrově dobrej rozhled. Smlouva?...Pokud by Bignose spojencem místního šéfa tak mají možná šanci se odtamtud dostat bez úhony, ale zůstává otázkou co je ta smlouva bude stát… a pokud ji vůbec dostanou… Prý obrátit město vzhůru nohama. To by mně ten tvůj plán teda hodně zajímal, ale i tak doufám, že vymyslíš něco lepšího než první Paulí ohledně cesty na moře. Tak se ukaž ty chytráku jak tě můžem využít… N-noo… na téhle lodi je prý deník jeho původního majitele…možná že by nám mohl poskytnou nějaká vodítka co dál a taky… no možná tam i bude zmínka o té osobě co hledáš, i když si tím vůbec nejsem jistá… Sato, co myslíš že bychom měli dělat? |
| |
| Vězeníčko Kazumo mi zkouší odpovědět ale přesto sem trošku zklamán že to vypadá na to že alkohol nebude. Zklamaně si mnu ruce aby přešel třes v rukou. To chce klid. Vzpomeň si na hudební cvičení. Při hraní se ti nesmějí třást ruce. Když příjde Erik a září štěstí tak mám chuť si odplivnout a vyzvracet růžové králíčky seroucí duhu. Jo to určitě. Tohle je až příliš dokonalé. Čím víc toho tady vidím a slyším tím hůř mi je. Tohle je tutově nějaká těžká sračka do který nás chtějí nabořit víc a víc. Nic není takle perfektní. Možná tak v pohádkách. Ale ne ve skutečném životě. Přesto se na Erika usměji a pokrčím rameny. "Já jsem tu kvůli dietě. To víš. Thorovo jídlo je až příliš dobré a začal se mi dělat pupek. Tak sem se rozhodl začít několikaletou dietu složenou z chlebu a vody. " Nakonec si odplivnu do prachu před sebou. "A je sice hezký že seš mariňák ale pamatuj si jednu věc. Viděl si ty obličeje mariňáků když si ukázal to tetování. Raději chrápej prvních pár měsíců na samotce. Vsadím se že víc jak půlka těch mariňáků by tě mileráda podřízla ve spaní jako prase. Možná že máš jejich uniformu, možná že zastávají dobro. Ale spousta z nich ti stejně bude dávat na vinu smrti z velké války. A budou chtít tvojí hlavu. Raději se hlídej kamarádíčku. Nerad bych slyšel od mojí paní že převedla tvojí duši na druhou stranu. Byla by tě pro šedé říše škoda. " Zasměji se vlastnímu vtipu který sem mohl pochopit jenom já a poté pokračoval. "Hej ale jestli máš chvilku času tak až nás odsud pustí tak by si nás mohl vzít někam na skleničku ne? Oslavit to jak se ti výborně daří. Osvobodil si se od otrokářů, plníš si svůj sen a jsi na živu. No jestli tohle není důvod zalézt někam k soudku a pečenému masu tak už nevím. " |
| |
| Paluba Všimnu se zvláštního pohledu té holky, načež na mě začne koktat a mě se to jako obvykle opět nezdá, ale nedám to na sobě zdát a klidně ji poslouchám. A co ti asi tak řeknu, co myslíš? A budeš mi to věřit? Samozřejmě, že ne... Ale, co zkusím to s kusem neškodné pravdy, nic nezkazím. Můžu se na ni jít podívat, ovšem nevím, jestli pomůžu... Pozvání dál s klidem přijmu a tvářím se neutrálně a uvažuji co vše o sobě a způsobu, jak mohu pomoci, lze bez rizika říct na této lodičce. Při průchodu lodí se moc nerozhlížím, hlídám si jen cestu zpět. Při pohledu na čaj se usměju a dám si, kouknu se na stav té malé holky. Je v bezvědomí... Má po těle nějaké nové pomalu rostoucí modřiny? Ptám se kvůli vnitřním zraněním. Ale jinak hlídejte jestli dýchá, snad se jen prospí. Když to říkám, vzpomínám, jak mě po každém zranění při mé výchově prohlížel doktor. Krutý? Stávají se horší věci ... ovšem já nejsem odtud. V tom kdosi zakašle a já se prudce otočím, je tam nějaký rybák. O útěku otroků jsem slyšela, ovšem nic nevím a tak jsem zticha a poslouchám, co říká. Následně se ještě ozve ten kluk, kterému jsem pomohla s kapitánem a zdá se, že je až příliš ukecaný. Já ukrást tuto loď nebo vybavení, já začala vypadat jako zloděj? Tak tos hochu přehnal... Ne, opravdu nehodlám krást, jen jsem chtěla nabídnout pomoc, třeba zjištění pár informací... myslím, že by mariňáci měli ještě mít záznam o mém povoleném přístupu do archivů, ovšem pokud se mi nevěří, proč zbytečně riskovat, akorát to pak odskáču já. Jediné, co chci, je odjet z tohoto zatraceného ostrova. Tvářím se lehce uraženě a uvažuju jestli mi za možné problémy stojí, obzvlášť, když se k nim přidá takový blázen, ta holka vypadá aspoň rozumně a chytře, ale co umí on? Ten kluk na můj vkus moc mluví. Deník? Že by v něm bylo něco i pro mě? Ale zatím raději klid. |
| |
| Přístav v Mosquitu Pokud mi Oliver odklepne lehce se pousměji, ale pokud ne, tak jen ruku strčím do kapsy. Když začne Zainin mluvit pozorně ji poslouchám a při tom si prohlížím Oliverovu katana, kterou jsem tasil z její pochvy. "No, mohli by jsme jít vyměnit tu hlavu za peníze a při tom se zeptat toho komandéra co s nimi mají v plánu. A pak začít jednat." Odpovím na Zainininu otázku. "A jak tady slečna geiša říkala o přístupu do mariňáckých archivů, toho by jsme mohly také využít." Dodám. Kde vzala přístup do mariňáckých archivů? Co je zač? Na chvilinku se zamyslím. "A jak vám mám říkat? A prozatím nemám důvod vám nevěřit. A pokud chcete odplut touto lodí, musíte se domluvit s její posádkou." Otočím se na geišu. A při čekání na odpověď si znovu prohlížím tu katanu na níž zrovna přistál Ryuu. "Proč si mi jí dal Olivere?" Zeptám se. |
| |
| Vězení No, ve zkutečnosti... Rattail se zadíval na Kazumu. Je tu jedna drobnost, která mě už delší dobu trápí. na chvíli se odmlčel, jako by nevěděl kde začít a celou tu dobu se nervózně kousal do rtu. Je to taková...ožehavá záležitost...jde o to, že skupina pirátů, vedená „Pyromanem“ Joem před pár týdny převzala kontrolu nad nedalekým ostrovem Rakata. Můžete si být jistí, že k obyvatelstvu jsou všechno jen ne milí. Joe je sice mladý kapitán, jeho posádka existuje jen pár měsíců, ale za tu dobu už si stihl vybudovat patnáctimilionovou odměnu za to, že získal kontrolu nad Mayou(další malý ostrov v okolí), kde postupně upálil všechny jeho obyvatele. Jako mariňáci jsme samozřejmě chtěli zasáhnout, jenže jsme od velitelství dostali přísný zákaz cokoli proti němu podniknout. Rattail sehrál smutné povzdechnutí. Byl by z něj hrozně mizerný herec. Nikdo neví jak ani proč, ale Pyroman získal ochranu jednoho z Yonku, Blackbearda. Jak jistě víte, právě teď jsou Mariňáci ve válce s Revolucionáři a poslední co si mohou dovolit je válka s Yonku. Právě z toho důvodu jsem tam chtěl poslat Bignose. Blackbeard se mstí všem mariňákům, kteří napadnou jeho lidi, ale piráty nechává na pokoji. Asi to má něco společného s jeho oblibou v silných lidech. Takže pokud by jste přijali mou dohodu...vyplatil bych vám odměnu za Bignosovu hlavu aby jste mohli rychle nakoupit zásoby a vyrazit Rakatě na pomoc. Samozřejmě jako piráti co chtějí zabít Pyromana ne jako služebníci Mariňáků. Samozřejmě, když přivezete jeho hlavu, odměna bude vaše. Zatímco Rattail přesvědčoval Kazumu, vedl Erik rozhovor se zbytkem zadržené posádky. Tedy spíše se Samaelem. Klídek kamaráde, nejsem žádnej idiot. Vím že si musím dávat bacha. |
| |
| Mosquito- Marine Base - Dungeons [Alex, Thor, Saigo, Samael] Udalosti v vezení sa vyvíjali celkom sľubne predsa len zrejme aj Thor a alex boli presvedčený, že to Kapitan Rattail mysli celkom férovo. Predsa len aj Erik to podporil. ...fajn čiže sa čoskoro dostaneme na slobodu... ...doplniť zásoby a potom sa vydať v ústrety dobrodružstvu... No potom zaćal s istou ošemetnou záležitostou preto sa na neho ppozriem a začnem počuvať aby som vedel čo chce. ... to je neaká blbost nie... ...pred necelými troma týzdnami som tam bol... ...kurva to nieje možne... Počuvam dalej aby som vedel aké informácie môže o tom prípade poskytnúť ...hm musim im pomôcť... ...predsa len, Ka-chan, Oka-san, Opičak, Jillien, Saigo... ...nemôžem ich v toch nechať samích... Pokúsim sa vnútorne upokojit hlavne aby sa mi netriasol hlas, nadýchnem sa nosoma vydýchnem pomaly ústami tak, že to vyzerá že premýšlam a potom poviem. "Ako myslíte pred niekoĺkými týždnami. Sám som na tom ostrove bol pred necelými 3 týždnami. To tam ešte neboli. Koľko členov ma posádka toho Pyromana? Tá odmena je koli tomu že ma podporu od Blackbearda alebo koli tomu že je taký silný. Ako nič proti ale Bignose bol dosť slabý a po tom čo nás napadol tak nemali moc šancí. Ste si istý, že by stačil na toho Pyromana? A posledná otázka neviete či sa na ostrove dajú naverbovať neakí namornici či žoldáci do posádky? Predsa len chcelo by to posádku mierne rozširiť. Prípadne máte ešte neaké informácie ohladne Pyromana ktoré by nás mohli zaujímať?" |
| |
| Přístav (pokuď mě rybák neodmítl, tak se mu nějak věnuji, třeba zasmáním...) Zvesela odklepnu Satovy svou zavřenou pěst a zadívám se na Yamu. My nejsme piráti, jen chceme pomoct těm lidem co nám pomohli před pár dny od toho otrokáře… "Oh? Vážně, to je skvělé!" Rozesměji na dítě dosti roztomile a zazubím se od ucha k uchu. Jsem šťastný, že je zde i někdo takový, kdo chce oplácet něčí služby. Jsou to určitě lidé s pevnou vůlí a ta je důležitá pro přežití na oceánu. "Vážně tu máte nějaký deník??!!" Seskočím na palubu Dhau z dřevěného můstků a rozhlédnu se. Moje drzost je neuvěřitelná, když se rozhlédnu po lodi, zahlédnu přístřešek s věcmi (popřípadě nejdříve otevřu dveře) a začnu se v nich přehrabovat. "Ah, já chci také odjet z tohoto ostrovo, proto vám chci pomoc. Říkám, že jsem pirát.... mě neposloucháte?" Začnu odhazovat nějaké věci stranou a hledat ten zpropadený Bignossův deník, který nakonec objevím na jednom z míst u stolu. Celý natěšený si ho vezmu a prolistuji. Když se Yama ptá Satua na to co budou dělat se zuřivým obličejem se k nim otočím. "Eeej! Já taky chci odjet z ostrova, to je to co jsem říkal vy hlavy. Jasně, možná nejste loupežníci a tak.... asi jsem se spletl a co?" Stojím na palubě Dhau vedle Yamy a listuji Bignossovým deníkem, jež jsem zrovna našel. Satu se mě zrovna zeptá, proč jsem mu dal svůj meč. Zuřivě zaklapnu knížku a zadívám se přímo na něj a naštvaným tónem promluvím. "Říkám, jsem pirát! Budu si dělat co budu chtít." Oddechnu si a rozhlédnu se po pobřeží, jestli nás někdo nesleduje. "Na tomhle ostrově není žádné velké zlato, které by na mě čekalo a je mi jasné, že pokuď nezachráním tu posádku, sám se na moře nedostanu, takže mě teď poslouchejte... Satu." Upřu na něj pohled a přitom zřejmě ignoruji ty, kteří semnou nic nechtějí mít. "Problém není porazit mariňáky, ale dostat se na jejich základnu. Všimli jste si, že tu byla stočlená posádka navy? To je jejich jediná silná formace. Všechny blue se používají jako výcvikové střediska pro Grand Line, to znamená, že kromě těch sto lidí, tu je dalších.... no nevím, hodně... kadetů. Většinou se používají jako hlídky. Chovají se jako děti, co si myslí, že to je ještě nějaká hra na mariňáky. Hodně z nich ani nevystřelí, protože se bojí zabít člověka, ale jen machrují se zbraněmi. " "Když se způsobí nějaký závažný útok. Třeba, odstřelování kanónem, je vysláno těch sto mariňáků, aby dopadlo nepřítele a zlikvidovalo ho. Kadeti jsou pak vysláni, aby napravily zničené škody a pomohli zraněným, nebo jinak poškozeným civilistům. Když se tohle děje, na jejich základně většinou nebývá moc lidí. Kdo by taky čekal, že někdo v blue přepadne mariňáckou základnu, ne?" "Nezvládnu to udělat sám. Potřebuji nějaké výbušniny, někoho kdo by s nimi zaměstnal mariňáky. Ten zřejmě nebude mít žádné problémy. Ty (yama) ... no můžeš si jít pro odměnu, taková částka se nevyplácí hned, protože to musí potvrdit velitelství. Jednoduše počkáš na jejich základně. Někdo z nás získá mariňácký oblek a infiltruje se jako kadet na velitelství. Kde to samozřejmě mariňáci nebudou čekat. Ten bude v největším nebezpečí, protože, když se na základně prozradí, je všechno v hajzlu, takže bych to jako ten kdo to naplánoval, rád byl já. Na základně bych se setkal s tebou a zachránily by jsme vaše přátele a aby nás mariňáci nepronásledovali, odpálíme jim sklad střelného prachu. A ještě potřebujeme někoho kdo připraví loď k rychlému odplutí..... zas tak dobře jsem to nepromyslel, možná jsem na něco zapoměl. Tak co? Já zas tak chytrej nejsem, ale chci z tohohle ostrova odplout pryč. Mám vlastní sen." |
| |
| Ve vězení Rattail se zatvářil hodně kysele, asi jako by mu Kazumo svou otázkou šlápl na kuří oko. O tomhle pirátovi máme poměrně slušné informace protože...býval můj podřízený a... zakroutil hlavou. Fajn, stejně by jste se pravdu dřív nebo později dozvěděli, takže nemá cenu vám lhát. Pyroman není spojenec Blackbearda. Někdo jako Blackbeard by se o něj vůbec nezajímal. Je to zběh. Nestává se to sice často, ale občas se i u Mariňáků objeví zrádci, kteří otočí a stanou se piráty s využitím toho co je armáda naučila. Něco podobného je nyní i bývalý podporučík Robert Lang alias Pyroman. Byl to takovej mladej spratek, slabý děcko, jenže hrozně inteligentní. Měl hlavu na strategie a dokázel vždycky vymyslet plán, kterým se dal s malým rizikem porazit i ten nejnebezpečnější pirát v okolí. Proto rychle stoupal v hodnostech navzdory svému nízkému věku. No a při příležitosti jeho čerstvého povýšení na Podporučíka vyfasoval naši karavelu a spolu s Poddůstojníky Werewolfem a Li Sinem byli vysláni jako doprovod pro zásilku speciálních zbraní. Byla to děla, munice a dva plamenomety pro základnu v Lynee, jenže ti tři se bůh ví proč vzbouřili, povraždili ty co je nepodpořili a dali se na cestu pirátství. Odměnu jsme na ně dali právě kvůli tomu. Jistě také chápete, proč proti nim nemůžeme poslat naše lidi. Robert je, i když zrádce, pořád neuvěřitelně inteligentní. Zná sílu a možnosti naší základny i našich bojovníků a jsem si jistý že by dokázal vypracovat strategii, která by vedla k našemu masakru. Na druhou stranu, vás nezná, takže by jste ho mohli lehce překvapit. na chvíli se odmlčel, očividně nezvyklý mluvit takhle dlouho. Co se jeho síly týče, mají k dispozici plně vyzbrojenou karavelu se zhruba 20 námořníky na palubě. Samotný Robert pak moc velký bojovník není, spíš stratég, ovšem s pomocí ukradených plamenometů dokáže být hodně nebezpečný. Jeho poddůstojníci jsou ale jiná písnička. Werewolf je student Ryuu Kyuu karate. Tedy bojového stylu, který má v lidech probouzet jejich zvířecí stránku a Li Sin je mistrem Bojutsu, boje s holí. A abych odpověděl na všechny vaše otázky, myslím že v přístavu pár desítek žoldáků co by rádi vypluli najdete, ovšem rozhodně se vám nevejdou na vaši loď. Bignosova dhau byla co si pamatuji stavěná na deset námořníků a náklad, ne víc. |
| |
| Vo vezení Počuvam Rattaila a rozmýšlam čo a ako by bolo najvhodnejšie spraviť ...stále je to akési divne predsa len prečo by pri takej kariere sa na všetko vysral... ...sme 8 proti 23 to je dost presila... ...no doplnime zoldnierov na 15, pripadne zopar na plť a potom by to malo byť vyrovnane... ...pri dobrej strategii a pri vyrovnaných poctoch z prekvapenim na nasej strane by nemal byt problem... Rozmyslam aká stratégia by bola vhodná. "Vraveli ste ze Bignose mal s nimi skoncovať dovolim si povedať že by nemal šancu ich bolo 11 proti 23 piratom. Predsa len Bignosovu bandu porazili 5 ludia bez strát na životoch. Avšak verím, že z pár dalšimi žoldniermi to nebolo problem. Ak sa to dobre naplánuje s vhodným prekvapenim to pojde. Inac ak som to a ako som to správne pochopil tak výbavu a majetky Pirátov mozeme skonfiskovat pokial vám poskytneme 15percent. No myslim si že sa nám nová loď a výbava budú hodiť tiež." Pri tom sa pousmejem nakoľko sa mi paralelne k rozhovoru rodí v hlave plán. |
| |
| Paluba, tohle si přehnal Ne, žádné jiné modřiny nemá než ty na hlavě. Odpovím Gejše zatímco prohlíží Johu. Jinak se ale zdála být velmi opatrná, když si hlídala cestu na zpět, čajem ovšem nepohrdla. Když jí Oliver obviní, docela se urazí a říká něco o přístupu do archivů mariňáků a jak chce vypadnou z tohohle ostrova. Satu ještě navrhne abychom zjistili co je s ostatníma, při výměně hlavy za peníze. To nezní zase tak špatně, jen musíme získat ten deník a najít v něm důležitou informaci. Tak ta holka chce odsuď… že by dežaví? Ty archivy a Satův nápad nezní špatně, jen teď našlapovat opatrně. Ale opravdu s tím Oliverem bude problém. Musím ho hlídat nebo vyvede nějakou hloupost… A co jako má být tohle?! Jakmile Oliver začne to svoje divadlo, postupně mi na hlavě vyskakují žilky vzteku. Což momentálně odnáší Satu neboť mu stiskem drtím ruku, abych se udržela v tomhle převleku. Když ale začne jak šílenec přehrabovat naše věci v pokoji, kde je Joha, naběhne mi třetí žilka a já povolím svůj stisk. Abe možná něco pozná že něco se na mně na moment změnilo, ale už asi neuvidí můj další pohyb. Krytá za Satem trochu nazvednu sukni a vyndám jehlu se sedativem. Jehlu pak schovám v ruce a vydám se rychle za tím šílencem, zatímco hraji dívku co našla odhodlání se mu postavit. A tohle má být co? To si jako myslíš že tu seš u sebe doma ty jeden zmetku?!... Tak a dost! Co si ty magore myslíš že děláš? Teď ti dám ochutnat medicínu… Proboha živého co to děláte? Nechte toho!... Hádám, že mi asi moc velkou pozornost dávat nebude, takže se opatrně přiblížím až k němu, odzátkuji jehlu, vrazím mu injekci do zadku(či jakéhokoli jiného místa) a rychle její obsah vypustím do jeho těla. Měl by se skácet tak do dvou vteřin. Injekci schovám opatrně v pravé ruce a levou si dám před pusu, zatímco ze sebe vydám tlumeném výkřik. Kyááá… on omdlel. Co se proboha stalo? Couvám nenápadně k Joanině posteli, kde schovám injekci pod matraci zatímco hraju omdlení na Johu. |
| |
| Vězení- nový nepřátelé Poslouchám příběh našich nepřátel a začínám zvažovat naše možnosti. Drbu se pravačkou ve vousech, nebo je hladím a přitom se dívám na zem před sebe, přičemž si spíše pro sebe mumlám. "Hm... okolo 20 nepřátel. Plamenomety, pušky, standartní zbraně, tři velitelé. Strategicky určitě umístění mezi budovami pro lepší krytí. Znají terén. Hm... Co by udělal otec? Pokusit se k nim přiblížit bude těžké. Určitě mají hlídky a pasti. Hm... možná vylákat nepřítele do vlastních pastí. Přiblížit se na kraj se spoustou střeliva a začít střílet. Přinutit nepřátele pronásledovat nás od vesnice. Nastražit hroty, výbušniny, lana. Hm nebo odstřelovat lodí? Ne jejich loď může být více nebezpečná než naše. Co dál? Útok plynem? Pokud se správně spočítá vítr mohlo by to vyjít. Použít pouze uspávadlo aby se předešlo obětem na civilním obyvatelstvu. Čím víc uspíme tím méně nepřátel budeme muset zničit. Hm nebo otrávit jídlo a pití. Nabídnout jim spojenectví a povraždit je ze zálohy. Ne příliš riskantní. Hm nejlepší by bylo zaútočit za bouřky či prudkého deště. Snížená viditelnost nepřátel pro překvapivý útok. Hromy můžou zamaskovat střelbu. Hm navíc výbušniny a plamenomety budou mnohem méně účinné za deště. Hm základ všech plánů bude nepozorovaně se dostat na ostrov. Nejlépe z druhé strany. Budeme muset taktéž nabrat lidi. Pět je málo dokonce. Hm zvýšit posádku na maximální kapacitu lodě. Něco kolem desítky lidí. Možná víc pokud ještě existuje náš vor. Opět se odmlčím a pronesu jenom dlouhé zamyšlené hm.... Ale posílat nás na mariňáky. Možná tady je ta zrada co sme čekali. I když to sou zběhové možná to ještě nikde nenahlásil. Proč si taky dělat ostudu. A jakmile je sundáme tak žádná odměna ale přímo rovnou poprava. Podívám se na krysaře. "No fajn. Dej nám jeho Wanted poster toho plameňáka a obrázky taky těch jeho dvouch velitelů ať víme jak vypadají. A už nás pusť z téhle cely. Pokud máme něco udělat musíme vyrazit co nejdřív. Tak odemkni už sme ti řekli že dohodu berem. " |
| |
| Nové problémy Na thora bylo těch slov prostě hodně ale chytil ta důležitá. Stratég plamenomet , boj který probouzí vnitřní zvíře a umění tyče. Ještě chytil něco o karavele a 20 námořnících. " Hmm a co je plamenomet to jako něco co dokáže metat plameny jako na pouti plyvači vohně? No nevím jestli něco takového zvládneme, i když plameňák nečeká bandu neschopných trotlů." Poslouchal strategie Samaela a Kazumi a moc jim nerozuměl. " Jak muže 6 lidí bez nápadu poprat vycvičenou posádku na jejich hřišti. Nevím přijde mi to jako ne moc reálné...leda se dostat mezi ty civili a pak .... nevím. Jen hmm je někdo kdo pod tím palebným sloužil a je tu ,že by znal jak přemýšlí nebo tak? Případně co by udělala marina pač to on čeká ne?" |
| |
| Ve vězení To jste pochopil správně. přikývl Rattail. Ovšem loď i výzbroj těchto pirátů je stále majetkem námořnictva a já bych byl rád, kdyby jste se takto k němu také chovali. Armáda ji bude chtít zpátky. Hlavu a odměnu za ni samozřejmě získáte vy a...tentokrát se vzdám svých patnácti procent. Přeci jen, kdyby se rozneslo, že to byli moji podřízení, byla by to pro mě nemilá věc. škaredě se usmál, načež se začal věnovat Thorovi. Bohužel, všichni z jeho staré posádky jsou buďto členy jeho posádky i nyní, nebo jsou mrtví. načež kývl na Gina, který začal otevírat vaši celu a Kina(jeho dvojče), který vám podal tři plakáty. Na jednom byl obličej neuvěřitelně mladého, asi jako Joha starého uhrovitého mladíčka s žlutými vlasy a neuvěřitelně arogantním úšklebkem. Byl to klasický Wanted poster se jménem Robert Lang. Na druhém pak škaredý chlápek s kulatým rozpláclým obličejem, dlouhými černými vlasy a obrovskou pustou v širokém úsměvu, odhalujícím nadměrně vyrostlé tesáky. Pod fotkou byla jen přezdívka, Werewolf. Třetí pak zobrazoval mladého muže s hnědými, střapatými vlasy. Ze všech vypadal asi nejnormálněji. Pod jménem pak bylo jméno Li Sin. Poslední dva byli bez odměny. Ehm, a nechtěli by jste pomoc třeba ode mě? zeptal se Erik, ale Gin se jenom zasmál. No to půjde těžko mladej. Jsi čerstvě jmenovaný rekrut. Tři měsíce skoro neopustíš základnu než dokončíš svůj výcvik. Rattail jen přikývl. Tak nějak. No, tohle je asi všechno, můžete jít. Tady Gin půjde s vámi k vratům aby si vás náhodou nespletli s utíkajícími vězni. Chápu že potřebujete sehnat spoustu věcí ve městě, ale byl bych rád, kdyby jste odpluli ještě dnes, nejpozději zítra ráno. |
| |
| Paluba, tohle si přehnal... bla bla (Vzhledem k tomu, že předchozí příspěvek je dlouhý, tento začíná v momentě, kdy se přehrabuji věcmi. Satuovy jsem však již řekl, proč jsem mu dal meč. Svůj plán jsem nezdělil.) Když na mě Zainin zavolá výhružně, abych toho přehrabování nechal, držím už Bignossův deník v levé ruce. Vzhledem k tomu, že nechápu, proč by to mělo otrokyni vadit, že se prohrabuji na lodi pirátů... jenže pak mi to dojde. Chce jim pomoct, což může znamenat její citový vztah k těm věcem okolo mě. Ihned se na ní otočím a jelikož kráčela blíže ke mě, ihned zaregistruji její jehlu v ruce, kterou zrovna odzátkovala a připravovala se k útoku. Naštěstí nebyla tak blízko a tak jsem instinktivně uskočil dozadu. "Who.. hooa... co to?" Rozkoukám se a vyděšeně se na ní zahledím. Zkusím nějak "odhadnout svého nepřítele" a zároveň mi dojde, že o svém otroctví kecala. "T... t... takže vy nejste se Satuem svoji? A tohle neni vaše dcera?" Zmateně hodím prstem po ležící omráčené dívce a zároveň sleduji. "Vy jste taky... taky... posádka Shirohige... já to nechápu, tak proč jste v přístavu... co s tou jehl.... hmm?" Znenadání zmlknu a položím Bignossův deník ledabyle zpátky na stůl. Jako bych něco zaslechl, začnu Zainin naprosto ignorovat. Otočím se k ležícímu pacientovy. Položím malé Joze pomalu ruku na čelo a zkouším odhadnout její stav. C... co se jí stalo? |
| |
| Ve vězení Celou dobu takříkajíc zpracovávám informace. Většina věcí, na které bych se zeptal byla řečena a tak nemělo smysl znovu se ptát. Myslel jsem si, že Kazumo má v plánu hrát podle nich a jakmile budeme na svobodě, tak plujem pryč. Hodím po Kazumovi nevraživý pohled. I když ten poslední souboj nebyl vůbec žádnej zázrak. Musím zesílit. Když jsem takhle slabej, tak bych ji nedokázal zachránit. zatnu v pěst Musím zesílit i kdyby to znamenalo ovládnout se Sabitamashiim. Potom, co jedno z dvojčat šlo pro Erika, přejdu ke stěně. Posadím se a zády se opřu o zeď. Zajímalo by mě, kde skončila moje kosa. Přestanu vnímat okolí a začnu přemýšlet jak zesílit i svého ducha. Ve chvíli, kdy Rattail začne mluvit o Pyromanovi, tak mě zaujme Li Sin a jeho Bojutsu. Párkrát jsem tenhle styl boje viděl. na tváři se mi udělá škodolibý úsměv Tenhle bude můj. ,,Rád bych si od vás vzal plakát toho Li Shina.'' Pokud mi ho dá, tak ho přeložím a dám si ho do kapsy. Po zavrzání dveří do cely vstanu a protáhnu se. Vyjdu s ostatníma z cely a nechám se vést Ginem, který nás vede na svobodu. Ostatní určitě půjdou sehnat zásoby. Takže jestli musíme co nejdřív odjet, tak bych měl jít ihned na loď a začít trénovat. To mi připomíná... co se stalo s holkama? |
| |
| Ve vězení Poslouchala jsem všechno o těch co máme porazit. Pyroman... super... má tu někdo odolnost vůči ohni? Já teda ne. A stejně jsem mu nevěřila. Kdo ví co ve skutečnosti tihle chlápci udělali. Možná mu jen odporují a to ho štve a chce se jich zbavit. No nebo fakt je to pravda. Ale to, že to připouštím neznamená, že hodlám tomuhle podvratníkovi věřit. Začali nás pouštět. Vstanu, fajn, že se dostaneme z téhle díry. Ale to, že máme hodně rychle zmizet se mi moc nelíbí. „Než odejdeme potřebovala bych mluvit s Markem. Teda Komandérem. Něco mi slíbil.“ Řeknu. Dluží mi přece skleničku a já si ji hodlala vybrat. A nakonec teď když máme imunitu tak jsme v podstatě na jedné lodi. Tak nějak. |
| |
| Malý dodatek pro Alex Kapitán přikývl a ukázal směrem nahoru. Jistě, Komandér by se měl nacházet ve své kanceláři, pokud vám to nevadí...Kin vás doprovodí. kývl na jedno z dvojčat, které se k Alex tak nějak přiřadilo, načež se zadíval na Erika. A my už půjdeme, pokud si pospíšíš, můžeš stihnout ještě hodinu střelby... s tím zamířil ven ze sklepení. Erik na vás cestou hodil lehce smutný pohled, patrně jej trápilo, že vám nemůže pomoct, a vyrazil za svým mentorem. |
| |
| Za Komandérem Přikývnu překvapená, že je tak ochotný mi vyhovět. „Dobře. Díky.“ Dostala jsem ze sebe poděkování a vyjdu z cely. Jedno z dvojčat se ke mě přidalo. Podívám se na Erika. „Tak ať se ti daří.“ Rozloučím se s ním a pak kouknu na ostatní. „Já za vámi pak přijdu. Ne že odplujete beze mě.“ Řeknu a mávnu jim na rozloučenou. Možná bych se k nim vůbec neměla vracet, možná bych se měla prostě nalodit na nějakou loď a zmizet. Jenže i když jsem na to myslela, tak jsem věděla, že to neudělám. „Tak... prosím. Zaveďte mě k němu.“ Požádám slušně Mariňáka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vám taky. Přikývl Erik, bůh ví proč Alex vykal, načež zmizel nad schody, po kterých Kin vyvedl Alex vzápětí také. Následně tě vedl přes halu plnou mariňáků a lidí k točitému schodišti. To vás zavedlo do dlouhé chodby plné kanceláří. Ta ke které jste mířili byla hned ta první. Kin zaklepal na její dveře opatřené cedulkou: „Mark Ryuuken: Zástupce velitele“. Brácho vedu ti návštěvu. zavolal a otevřel dveře v okamžiku, kdy se ozvalo povolení vstoupit. Sám dovnitř ale nevešel, jen tě protlačil do dveří a zavřel je za tebou. Lehce překvapená ses tedy ocitla v Komandérově pracovně. Nebyla to velká místnost, tak pět krát pět metrů maximálně, s tím že po obou stranách ji značně zužovali police plné knih a map. Vytvářeli tak jen jednu úzkou cestu k pracovnímu stolu se dvěma židlemi. Na jedné, dál od tebe, směrem k oknu, které měl za zády, seděl Mark. Ta naproti němu byla volná. Páni, to je mi ale překvapení, takže tě vážně pustil. na tváři se mu objevil lehký úsměv, když vzhlédl od papírů. Posaď se. pokynul ti na onu volnou židli a začal smotávat mapu, kterou právě studoval. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Cestou jsem si prohlížela všechny a všechno na co jsem narazila. Bylo to tu fakt velký... no... pro pět set Mariňáků. Musí to být velký. „Uh... dík.“ Řeknu, když mě Mariňák vsune dovnitř. Rozhlédnu se po místnosti, docela útulná kancelář. Jde vidět, že tady někdo pracuje. Kníhy, mapy.... bordel, jasně takže chlap. Zadívám se na Marka, který vzhlédne a dokonce se pousměje. „Díky.“ Řeknu a posadím se. „Jo... pustil. I když já si to chtěla odsedět.... bohužel mi nedal na vybranou a musela jsem přijmout jeho nabídku.“ Odfrknu si. „Nevěřím tomu člověku ani jedno slovo co vypustí z úst.“ Poposednu. „I když nejsme piráti tak je z nás udělal. Uzavřel s námi stejnou dohodu kterou měl s Bignosem. Kdyby jsme nepřijali zavařil by nám to tak, že by nás poslali do Impel Down.“ Založím si ruce na prsou a přehodím si nohu přes nohu. „No a rovnou nás poslal na toho Pyromana.“ Pokrčím rameny. „Ale to je jedno. Slíbil jsi mi, že mě pozveš na skleničku, když se z toho dostanu.“ Pousměji se a pak rozpřáhnu ruce. „Tak jsem tady.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na svůj slib Mark očividně nezapomněl, vzhledem, k tomu, že ještě než ses posadila vykouzlil ze stolu dvě skleničky a láhev na tvůj vkus možná trošku moc drahého vína, na druhou stranu když jsi zjistila že nenalévá při představě chuti toho moku jsi lehce posmutněla. Cože? zeptal se tě naprosto s naprosto překvapeným výrazem ve tváři. Buďto byl opravdu skvělý herec, čemuž jsi moc nevěřila nebo opravdu dohodách s Bignosem neměl naprosto žádné tušení a ty jsi právě něco prozradila. Jakou dohodu, o čem to mluvíš? Bignose byl přece pirát. Byla na něj odměna, zotročoval lidi. Kapitán dal rozkaz jej zatknout nebo zabít. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Dívala jsem se, jak byl připraven. Měl to tu na zvláštní příležitost nebo si myslel, že se dostanu ven? Spíš to první. Ale tedy... neškudlil. Nepil žádné patoky, má vkus. Překvapeně na něj pohlédnu, když zazní jeho „cože“. Teď jsem překvapená já. „Já myslela, že to víš, když u toho byli ty dvojčata.“ Pozorněji se na něj zadívám protože nevím jistě jestli to myslí vážně a nebo jestli je tak dobrej herec. Zavrtím hlavou. „Nám tvrdil, že ho měl na výplatní pásce. Že měli dohodu, že Bignos se bude zbavovat pirátů a na oplátku ho místní Marína nechá být. Jinak měl dovoleno v rozumných mezích plenit jak se mu zachtělo.“ Pokrčím rameny. „No a s námi uzavřel stejnou dohodu. Buď to nebo Impel Down. Je jasný co jsme si raději vybrali.“ Znovu si založím ruce na prsou. „Dal rozkaz.... možná, že Bignos už překročil nějakou tu hranici tolerance a Kapitán to musel udělat.“ Zavrtím hlavou. „No nic... prostě z nás udělal piráty a pracujeme pro Kapitána. Prej, že zařídí aby nás taky místní Marína nestíhala.“ Znovu se na něj zadívám a pak zavrtím hlavou. „Ale mohlo mě napadnout, že to nevíš. Ty jsi rovný chlap, Marku. Na rozdíl od vašeho kapitána.... ty vzbuzuješ důvěru.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rovný chlap Mark vypadal v ten moment, jako by chtěl někoho uškrtit. Hmmmm chápu...KINE!!! to zařvání bylo tak hlasité, že jsi leknutím nadskočila a to jsi to čekala. Ani ne minutu na to dovnitř vletělo překvapené dvojče, které nechápavě těkalo pohledem z Marka na tebe. Eh, co je brácho? Jestli jsi ji nechtěl vidět, tak za to já nemůžu, ona... jenže výraz tváře jeho bratra jej umlčel. Je to pravda? zeptal se naštvaný Mark a ve stručnosti převyprávěl to co jsi mu právě řekla. S každým jeho slovem bylo dvojče bledší a bledší. Je to pravda? zeptal se ještě jednou a Kin uhnul pohledem. Hele brácho, musíš pochopit že... Pochopit co, POCHOPIT CO? tentokrát Mark vyletěl ze židle a popadl svůj obří meč, který až dosud ležel opřený vedle jeho sedadla. Pochopit že jste tu spolu s kapitánem pekli nějaké zasrané spiknutí? Pochopit, že jste mě s Ginem zradili? Svého vlastního bratra? Co jste si k sakru mysleli? Že se na to nepřijde? DO HAJZLU, mělo mě to napadnout, všechny ty zbraně co se ztratili, to že ten zbabělec vůbec získal takový post...ten parchant používal piráty...nechal se platit z OTROCTVÍ!!! Kin lehce polknul. No tak brácho, víš co je za dobu a otroctví je tolerovaný, navíc to kapitán dělal pro dobrou věc. Říkal nestihl to doříct, protože v ten moment Mark hodil svým mečem, který Kina těsně minul. Mě nezajímá co dělají ostatní. Mě nezajímá co ten hajzl říkal. Mě zajímá kolik lidí zemřelo kvůli jeho postavení a bohatství. Mě zajímá že jsme PŘÍSAHALI chránit spravedlnost. Takže teď se sebereš Kine a seženeš všechny naše chlapi do hlavní haly. Dostaneš odtamtud civilisty Rattailovy zabráníš odejít. Je mi jedno co si vymyslíš. Prostě to uděláš jasné? Kin vystrašeně polkl. Brácho, snad nechceš...je to kapitán a ty jsi jen... Drž hubu a splň rozkaz Podporučíku. Uvidíme kolik chlapů je tu věrných Spravedlnosti a kolik jen karikaturama chlapů. dvojče se nezmohlo na nic víc než přikývnutí, načež vyběhlo z místnosti. Mark naznačil rozčilené odplivnutí. Plivnout si na koberec se ale neodhodlal. Místo toho zamířil ke svému meči a zvedl jej ze země. Díky že jsi mi to řekla. vymazal rozčilení ze své tváře a nahradil ho úsměvem. Můžu s tebou a tvými společníky počítat při zatýkání toho zrádce? |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Vyletím na nohy, když nařve. Fakt jsem se lekla. Má tedy silný hlas. Stále polekaná jsem koukala na dvojče, Kina který taky celý bez sebe vpadl dovnitř. Když začala hádka pro jistotu jsem strategicky ustoupila ke stěně, abych se nedostala mezi ně, kdyby se porvali. Počkat.... oni to jsou jeho bratři? A sakra.... není divu, že je tak dožraný. Jak po něm hodí meč, tak vyjeknu a zakryji si rukama oči, lekla jsem se, že ho probodne. Ale nestalo se tak, je to přece jen jeho bratr. Jistě by mu nic neudělal i když ho zklamal. On chce Rattaila napadnout? No... on a jeho bratři tu jsou nejsilnější... snad silnější než ten slizoun. Ale stejně... co když se na jeho stranu moc Mariňáků nepřidá? Pořád jsem byla trochu vykulená, když dvojče odešel a Mark se otočil na mě. Zamrkám, abych se vzpamatovala. „Divím se, že mi věříš. Nakonec... jsem přece kriminálník.“ Poznamenám a pousměji se. Pak zvážním. „Se mnou ano. Ale ostatní.... to nevím jistě. Neznám je tak dobře... některým se třeba ta domluva mohla zamlouvat. Někteří možná souhlasili jen proto, že neměli navybranou jako já. Nemůžu za ně mluvit. Musím se jich zeptat.“ Odpovím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pořád lepší kriminálník než zrádce. lehce se zašklebil, načež přešel k láhvi, kterou zručně odzátkoval a nalil ti plnou sklenku. Klidně pij. Kinovi bude trvat chvilku než naše chlapy uvede do pohotovosti, pokud je na mé straně a pokud ne, aspoň si vychutnáš poslední sklenku než nás přijdou zabít. podle tónu jeho hlasu bylo zjevné, že Mark svému bratrovi ne zcela důvěřuje. Sám si také nenalil, snad proto že nepil, snad protože nechtěl pít před očekávanou bitvou. Jak se vůbec holka jako ty dostala do společnosti takových živlů jako je mladý Newgate a...hádám, že toho Rattail taky nenechal ve vězení že? |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Zaváhám a znovu se posadím. Po jeho slovech o zabití se uchechtnu. „Výborně. Že já raději nešla do toho vězení.“ Zavrtím hlavou. „Mrzí mě, že... no... že jsi se zklamal ve svých bratrech. Když už člověk nemůže důvěřovat ani rodině tak pak komu?“ zavrtím hlavou a pak se trochu napiji. Povalím víno po patře, abych si vychutnala chuť než polknu. „Moc dobré. Máš dobrý vkus na pití.“ Řeknu mu pochvalně. „Erik? Ten do vězení vůbec nešel. Je z něj teď rekrut. Ale vážně... on není špatný. Vážně chce být Mariňákem. Neměl by být souzený podle svých rodičů.“ Řeknu vážně a opřu se do židle. „No, ale to jsem ti přece už říkala ne? Uvízla jsem na jednou malém ostrově. Byl tam chlápek s vorem a já potřebovala pryč. Tak jsme se nalodila a tak to udělali i ostatní. Jsme jen lidé, kteří prostě potřebovali svézt. A pak jsme narazili na Bignose, který vezl otroky a chtěl nás taky přepadnout. Bojovali jsme a porazili ho. Newgate byl mezi otroky a pak jsem dorazili sem.... to je všechno.“ Znovu pokrčím rameny. „Všechno je to jen shoda náhod. Bohužel poněkud nešťastná.“ Znovu se napiji. Zadívám se do sklenice. „Víš... tenkrát, jak jsem ukradla tu knihu. Nedělala jsem to ráda. Jsem doktorka... dělala jsem to poprvé. Zkoušela jsem získat povolení, abych si knihu mohla přečíst. Prosila jsem, žadonila, psala dopisy... nikdo mi nechtěl pomoci. Ale já tu knihu opravdu potřebovala přečíst.... tak jsem ji ukradla.“ Zadívám se na něj. „Ale asi jsem si to měla lépe naplánovat, aby se nespustil poplach. Ale na druhou stranu, kdyby se nespustil tak by jsi mě pak nehonil a možná bychom tu teď vůbec neseděli.“ Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mark se při tvém vyprávění zády opřel o parapet svého okna a důkladně tě poslouchal, snad s výjimkou momentů, kdy střelil pohledem ke dveřím. Vzhledem k jeho předchozí poznámce o zabití tě to trošku znervózňovalo. Když jsi skončila své vyprávění, začal se upřímně smát. No to se povedlo. Takže vy se prostě sejdete, naprosto neznámá parta lidi na naprosto bezvýznamným ostrově, zrovna když je tam Komodor Coby na inspekci a pak porazíte Bignose. Máte vy vůbec kapitána nebo cestujete jenom tak spolu? pokračoval ve smíchu a trvalo poměrně dlouho než se uklidnil. Ehm, omlouvám se, nechtěl jsem se tě dotknout. Jen...něco takového jsem ještě v životě neviděl ani o tom neslyšel. Skupina proti zákonu se bouřících puberťáků odhalí spiknutí zkorumpovaného kapitána mariňáků. Nebo spíš Doktorka kleptoman? zeptal se a z tónu hlasu bylo patrné, že to myslí jako vtip. Spíš ses měla víc snažit o legální cestu. Vážně...vždyť to byla knihovna a za zaplacení členského poplatku(přes 10 000,-) se dalo pořídit členství. Na druhou stranu, musím říct že jsem trošku rád, že jsi tu knihu ukradla. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Když se začne smát, pousměji se a pokrčím rameny. Nakonec co jsem na to mohla říci? „Kapitána? No... měli jsme, ale jakmile jsme sem připluli utekl. Byl to docela blázen.“ Zamračím se. „Zrovna když jste přišli jsme se domlouvali co budeme dělat dál. Nejspíš bychom zůstali prozatím spolu. Asi... nevím.“ Znovu pokrčím rameny. Zadívám se na něj a když mě nazve Doktorkou kleptomankou, tak na oko pobouřeně zafrkám. „Nejsem kleptomanka. Až na tu knihu jsem v životě nic neukradla.“ Pohodím vlasy a pak vytřeštím oči, když mi prozradí, že kdybych zaplatila poplatek, tak by mě k té knize pustili. „Cože?!“ vyjeknu tentokrát já. „To mi nikdo neřekl! Já myslela, že ji tam mají prostě jen vystavenou. Proč mi tohle nikdo neřekl?!“ plácnu se do čela bych si zabědovala nad svou hloupostí. „Napsala jsem tolik žádostí... proč mi to nikdo neřekl?“ vzdychnu nakonec a se na Marka zadívám. Je rád, že jsem.... Začervenám se, napiji se vína a pohlédnu ke dveřím, abych to zakryla. „Já možná taky... trošku.“ Přiznám. „Byl jsi na mě hodně naštvaný, když jsem ti tenkrát utekla?“ |
| |
| Zmatek na palubě No musím uznat, že jsem se ocitla na vcelku šíleném místě. Potom, co jsem vyšla na palubu mě následoval, ten mladík, co před chvílí sbíral ostatky toho hlupáka jenž se šel seznámit s hejnem kulek, které zrovna migrovali směr jeho tělo. Když si ten kluk začne otvírat pusu, tak se zamračím, založím ruce v bok a vypnu hruď. Vcelku drzej fakan ne? A jak si mě dovoluje nazvat pirátem? Ten to nemá v hlavě v pořádku, asi by ho měl někdo usměrnit jinak ho přivážu ke kotvě a spustím na samotné dno oceánu. Jakmile se rádoby mile začne otírat i o mě, tak se má chapadélka, která nahrazují vlasy lehce napruží a zavlní. I můj výraz v obličeji z rádoby hraného hněvu se promění v kus kamene plný nepochopení. Myslí si, že jsem úplně blbá nebo co? Kdyby byl na Grand Line, tak bych ho hledala tady? Ten kluk je snad tak chytrej, jako ten maník, který vběhl do deště těch kulek. To už se nevěnuji jemu, ale ženě se kterou jsem mluvila prvně. Ta mi oznámí, že údaje o mém otci můžu získat z deníku, který se nachází někde na lodi. Na to přiložím ruce k sobě a ukloním se jí. Děkuji, pokud nebude vadit, tak bych se pokusila v deníku tu informaci vyhledat. Nebude to trvat dlouho. Na konci tunelu vidím světýlko, doufám, že jsem se konečně trefila. už mě nebaví kvůli němu oblézat všechny přístavy. Chci si to tedy zamířit ke kajutě, kde by se měl nacházet deník, ale opět mě někdo předběhne a tím dotyčným je ten proklatě hlasitý kluk. Jakmile mě předběhne a když dorazím za ním vidím, jak se všude začne přehrabovat, tak se má chapadélka naježí a je jasné, že se mi to nelíbí. Muži! Musí všude udělat bordel. Toho kluka někdo stvořil jen za účelem toho, abych si na něm trénovala svoje techniky jinak nevím. Jako vždy ovšem příliš přemýšlím než abych zasáhla a tak se kolem mě mihne dívka, která se mi snažila pomoct. Ta překvapivě zaútočí na mladíka a to vcelku podivným nástrojem. Otrokyně útočící jehlou? Sleduji Oliverovo zranění a čekám, co se bude dít dál. Ten si také uvědomí, že je něco v nepořádku, ale co je pro mě důležité odloží deník, pro který se natáhnu v tu chvíli já. Přitom to dělám vcelku okatě před ženou s ČERNÝMI vlasy, aby věděla, kde se deník nachází. Pak už si zbytku nevšímám a místo toho se v deníku snažím najít cokoliv, co by mohlo poukázat na mého otce. Jakoukoliv zmínku o rybácích. Přitom se pokusím opustit místnost, kde se nacházejí ti dva a ta dívka, která schytala úder od jednoho z mariňáku (nejsem si jistej, kdo jí složil :D) přitom ovšem zůstávám za dveřmi a poslouchám dění. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Naštvaný? zeptal se Mark překvapeně. Ne, naštvaný jsem nebyl. Spíš bych řekl...ani nevím jak to popsat. Do té doby mi nikdo neutekl. A najednou ses tu objevila ty. Mladá drzá holka, co si jen tak šlohne nejvzácnější knihu v celém North Blue a ještě má tu drzost být dost dobrá na to, aby mi utekla. Když jsem pak sledoval tu loď co tě odvážela nebyl jsem naštvaný, bylo to spíš... na chvíli se odmlčel a zadíval se z okna. Něco mezi pocitem porážky a vzrušením. Cítil jsem se poražený, protože jsi utekla a zároveň tu bylo to lehké vzrušení, vzrušení z očekávání, že tě někde na moři znovu potkám a budu mít možnost porazit někoho, kdo překonal mě. opět se otočil na tebe a lehce se zasmál. Asi ti to nedává smysl co? Mě ostatně taky ne. Mimochodem, proč někdo s tvým talentem a silou takhle cestuje po světě? |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Nebyl naštvaný. To mě překvapilo, myslela bych si, že ano. Mě by to asi naštvalo. Ale chápala jsem co se mi snaží říci. Pousměji se. „Možná to chápu.“ Řeknu pomalu. „Porážka, že jsi mě nedokázal chytit a zároveň vzrušený z toho, že teď máš.... soupeře?“ pozvednu obočí. „Aspoň tak nějak to chápu.“ Zavrtím hlavou. Zaváhám. „Ale v tom případě... nejsi teď zklamaný? Že možná nebudeš mít už možnost mě honit, aby jsi zjistil jestli mě dokážeš chytit?“ zajímám se. Znovu se napiji a otočím poloprázdnou sklenici v ruce. „Kvůli snu. Vlastně ze stejného důvodu proč jsme ukradla tu knihu. Kdysi jsem slyšela příběh, legendu o zázračné květině, která dokáže vyléčit každou nemoc. Začala jsem snít o tom, jak už nikdo nikdy neumře na zákeřnou nemoc. Moje pátrání mě pak dovedlo k té knize, jsou tam o ní zmínky. Kosý popis jak vypadá. Moc důležité informace.“ Začnu rudnout. „Ale klidně se mi můžeš vysmát. Ostatně jako většina. Že se ženu za bludem a podobně.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mark se usmál. Nebyl to ale výsměšný úsměv, spíš chápavý. Proč bych se ti měl smát. Právě naopak jsem šťastný. přiznal po pravdě. Znám lidi jako jsi ty. Lidi s velkým snem, kterým se ostatní smějí, ale oni jsou ochotni pro něj dát život. Znamená to že máš pevnou vůli. A vzhledem k tomu že nejsi u Mariny, znamená to že tě stoprocentně budu moct v budoucnu pronásledovat. když zahlédl tvůj nechápavý výraz, tak ti to vysvětlil. Abych pochopila, lidé jako ty obvykle dělají dobré věci. Nechtějí nikomu ublížit, právě naopak, jenže ty dobré věci které dělají obvykle dělají proti vysoce postaveným lidem nebo na jejich písečku a to se jim nelíbí, takže to nakonec skončí tak, že je na jejich hlavy vypsaná vysoká odměna a lidé jako já je pronásledují třeba až na konec světa. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro „Šťastný?“ zopakuji. Znovu jsem se začala červenat jak mluvil, protože to bylo... no... lichotivé. „To máš pravdu. Chci lidem pomáhat, nerada používám násilí, jsem doktorka já mám lidem pomáhat.“ Pousměji se. „A to s tím, že někomu možná polezu do zelí máš asi taky pravdu.“ Nakloním hlavu na stranu. „Ale to se mi nezdá moc fér. Možná, že takhle spolu tu sedíme naposledy. Příště už mě třeba budeš pronásledovat. A když mě chytíš, tak buďto zabít nebo zavřít. To se mi teda moc nelíbí“ Znovu se na něj zadívám a odložím sklenici a přijdu k němu blíž. Hm... holka ty si nějak troufáš. Představa, že by mě po celém světě pronásledoval byla vzrušující, jen tedy kdyby to chycení vypadalo trochu jinak. „Není to fér.“ Zopakuji a dotknu se jeho ruky. „Zvlášť, když se mi líbíš.“ Postěžuji si a znovu se začnu rozpaky červenat, ale neodvracím se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Není to fér, to máš pravdu. přikývl Ani mě se moc nelíbí, že sem tam chytáme v podstatě nevinné lidi. Nebo spíše lidi, kteří se provinili proti špatným zákonům. Jenže taková už je cena za to, chceme prosadit svůj sen. Sen o ideální spravedlnosti. Abych ho mohl dosáhnout, nemůžu být pirát, musím být alespoň admirál a tam se nedostanu když nebudu chytat poctivě všechny, ať snílky nebo zločince. Při svém krátkém monologu se zasnil tak, že si ani nevšiml, že jsi přišla tak blízko k němu. Když jsi mu položila ruku na jeho, chytil tě na oplátku lehce kolem pasu, v dostatečné výšce na to aby to bylo v rámci mezí slušnosti. Na druhou stranu, alespoň se nebudeme v životě nudit. to už zašeptal a zkusil tě lehce políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Dívala jsem se na něj, když mluvil o spravedlnosti, která někdy nebyla tak úplně spravedlivá. Ne pro všechny. Myslím, že kdyby se na mě někdo v tu chvíli díval, připadala bych jim, že hledím na svatý obrázek. Prostě mě jeho zapálení, přesvědčení na okamžik pohltilo. Srdce se mi rozbuší, když mě obejme kolem pasu. Vzhlédnu k němu a oči se mi rozšíří překvapením, když vidím jak se ke mě sklání k polibku. Na okamžik jsem cítila bodnutí strachu, který mi říkal abych utekla. Že tohle stejně k ničemu nepovede. Stejně se naše cesty rozejdou a nakonec z nás ještě budou nepřátelé bez nepřátelství. Ale co, sakra... Pomyslela jsem si, položila mu ruku na hruď, zvedla se trochu na špičky a polibek mu oplatila. „To rozhodně.“ Souhlasím s ním a přitisknu se k jeho boku. Bylo mi takhle příjemně. |
| |
| Vezenie a cesta na slobodu ...konečne sme sa rozhýbali... ...a takže tú Karavelu si musime kúpiť hm no verim že to nejak vyriešime... ...najskôr bude treba sa porozprávať s ostatnymi... Rozmyšlam zatiaľ čo hovorí kapitán. Keďže som celý čas pri mrežiach tak som ako prvý vonku a tam si beriem do rúk aj tie jednotlive plagáty. Ukažem ich ostatnym zamyšlajuc sa nad tým aký oriešok bude asi ten fagan čo je mladši odomňa. Potom sa ozve Saigo ktorý chce ten plagat toho Li Sina. ...keď má o neho záujem asi by ho mohol poriesit... ...vlastne planujem boj saiga spolu s Samaelom proti nemu ak to spravne výjde... ...predsa len aspon sa musia trochu naucit koordinovat sa... ...ked nekoho samael tentoraz prebodne aspon to nebudem ja... V duchu sa pousmejem a rukou si šiahnem na ľave stehno a potom sa vydám nasledujúc Gina. ...čo vlastne chce s tým komandérom... ...s ním mam aj ja nevyrovnané ucty ale co už... ...asi to chviľku potrvá kym budeme spolupracovať s Rattailom... ...no co už snad nebude vyvadzať Alex neake sprostosti... Kým zmizne ešte v chodbách jej Poviem "Skús nebyť dlho rád by som v noci výplával keď teda nebude treba ešte niečo zohnať" Potom pokračujem v tom čo bude treba zohnať. ...jednoznačne by bolo dobré zohnať delostrelca a jedného až dvoch strelcov prípadne ostrostrelcov. Dúfam že by sa delostrelec vyznal vo výbušninách... ...snaď sa podarí zohnať takú posádku aby som mohol ten plan uskutočniť... Cestou k východu sa otočim k Saigovi a Samaelovi a poviem. "Saigo, Samaeli trúfli by ste si na toho s tou palicou? Zrejme to bude neprijemný super ale spoločne by ste s nim nemali mať problem predsa len obaja mate rovnake dosahy čo sa boja týka tak by ste mohli skusať prípadnu spolupracu čo myslíte? Snažim sa vymyslieť úspešný plan preto by som chcel vedieť či v tomto možem s vami rátať?" Vravím ako kráčam napred. Rozmýšlam že na ďalsiu čast plánu budem potrebovat Zainin a jej prednosťi |
| |
| Paluba, tohle si přehnal pokračování Můj útok ze zálohy nevyšel. Jak je ale vidět, ten pitomec to zase pochopil trochu špatně. Tse. Jehla je zlomená… použít se ale ještě dá, takže už jenom zbývá ji do ni vrazit a napumpovat… On si snad myslí že Erik je náš kapitán… ten by byl asi těžko když se tak dobrovolně přidal k Maríně. A co měla znamenat ta část, že jsem matka Johy?! Z čeho ten mozek máš ty blbče když je viditelně skoro stejně stará jak ty a já jsem jen o něco starší. Oliver následně položí deník na stolek a začne se věnovat Joze způsobem, který mně ještě víc vytočí. Medůza zase viditelně požádá a následně vezme deník. Promluvím k ní pořád hraným hlasem zatímco nespouštím Olivera z očí. Klidně, ale nechoď s ním daleko… a my dva si těď vyjasníme pár věcí. Za prvé mazej od ní! Zároveň s poslední větou kopnu na Olivera skříňku s myší(správně Johinu skříňku), jelikož ale byla od mé nohy asi deset centimetrů tak moc poškození neutrpěla(to stejné k mé noze). Následně pak vyrazím Oliverovi s obouma rukama na levé straně, držíc jehlu v pravé tak abych ji do něj mohla ihned vrazit a následně napumpovat(palec mám nad pístem a zbytek jehly držím sevřenou v pěsti). Jelikož běžím přímo k němu tak na mně onen kufřík těžko odpálí zpátky. Pokud na mně bude chtít zaútočit kryju se pomocí Haiho, jinak naznačím výpad injekcí na břicho, ale vyrazím levou rukou( která je sevřená do Shuta – útočím hranou ruky) a mířím mezi krk a vřetení kost, pokud se sehne zamířím víc na zadní část krku. Následuje úder kolenem směřující na jeho klenoty(pokud se sehl zak obličej) a to vše zakončuji tak, že jej levou rukou chytnu hrubě za vlasy, levou nohu dám před jeho přední a trhnu celou váhou těla abych jej přehodila na zem, kde mu okamžitě vrazím hurbě zbytky jehly do těla a vypustím její obsah do něj. |
| |
| Krátký souboj s injekční jehlou Stojím a dívám se na poraněnou Johu, která leží v bezvědomí vedle mě. Nechápu proč, ale je mi ji jí strašně líto. Netrvá to však dlouho, protože zaslechnu, že si semnou potřebuje někdo něco vyřídit. V ten moment se na ní otočím, abych se jí plně věnoval a tomu co mi chce říct. Dost mě překvapí, když do mě nalétné nějaká skříňka a já jí pevně zachytím. Jelikož zaregistruji, že se proti mě rozeběhne, tak se chystám proti ní hodit věc zpátky, ale ve stejný okamžik mi problikne hlavou... Proboha živého co to děláte? Nechte toho!.. Uvědomím si, že jsou tu i věci důležité pro tu posádku co jsem chtěl zachránit a místo toho, abych se bránil, udělám krok dozadu, aby mě při první útoku Zainin minula. Vzhledem k faktu, že na mě útočí jehlou, nedělá mi nijaký zvláštní problém se jejím útokům vyhnout, protože jehla není zbraň a kdyby už to do mě zabodla, tak jí zlomím trhnutím dřív, než do mě něco napumpuje. (kvůli tlaku krve v těle stejně nebude pumpovat kdo ví jak rychle). "Co to sakra děláš?" Zařvu na ní dosti naštvaně a každým jejím útokem ustupuju krok dozadu, abych měl více prostoru a času se vyhnout jejím útokům. To mi nedělá sebemenší problém, protože kvůli dobrému odstupu jsem mimo přímý dosah jejích rukou a nohou. Bohužel, paluba se krátí. "Proč semnou bojuješ, krucinál? Na tohle nemám čas! Potřebuju zachránit přátele. Jestli jste skutečně Shirohigeho posádka, tak proč ..... aaah!" Zainin se mi snaží dostat ke krku a pak i k mým rodinným klenotům, ale naštěstí mám stále dost dobrý odstup. Okraj lodi už je nebezpečně blízko "Satu!" Zvolám a už jsem krokem těsně u zábradlí. "Piráti jsou svobodní lidé řízení vlastní vůlí. Pomatuji si tohle dobře. My dva se setkáme ještě jednou, ale už jako rodina! Já už se rozhodl.... ty budeš patřit do mé posádky! Kvůli Zainin se dostanu až k zábradlí o které se zapřu zády. "Vyčkej můj příchod. Já definitivně.... zachráním tuhle beznadějnou posádku, která se stará víc o svůj titul, než o svoje přátele. Guararara" Spadnu přes zábradlí i s Johym kufříkem do vody a s hlubokým nádechem se ponořím do šplouchajících vln. Po nedlouhé době co plavu pod hladinou (možná s jedním, dvěma nádechy nad hladinou). Doplavu až ke břehu, tak, aby nebylo možné ze Dhau vidět, kde jsem vyplaval. Když ze sebe oklepu studenou vodu, zmizím v ulicích města. Jak se tak procházím směrem ke vchodu do mariňácké základny. Prohlížím si Johynu skříňku a sleduji ostatní mariňáky. |
| |
| Plány Poslouchal jak si mezi sebou rozebírají lidi a plánují útok,přišlo mu to vtipné jejich lodičku by ta jejich potopila jako nic,na rozebírání je moc moc brzo i když tvoření útočných grup není špatný nápad. Vzhledem k tomu jak to dopadlo posledně. " Tak a co bude dělat Thor mimo toho ,že bude lepší ted vybrat odměnu najmout další a získat vybavení...a no jak je ten ostrov daleko?" zkoumal důležité věci pochyboval o tom ,že někdo veme vzdálenost a spotřebu v úvahy, zvláště pokud chtějí někoho najmout. |
| |
| Odchod z vezenia Kým sa Samael a Saigo budu dohadovat a odpovedia mi otocim sa k Thorovi ktorý na mna horvorí. Nato mu odpoviem v skratke. "No tak len čo ziskame výbavu a nakupime zásoby tak sa mozeme vydat. Ak budeme 10 na palube tak treba zasoby na 10 dni. Ak budeme 15ti tak sa plauba predlzi asi o dva dni. avsak ani jendno by nemal byt problem. Po tom co vyberieme odmenu by si mal ist asi ty nakupovať jedlo Co sa planov týka mal by som v pláne aby si ty bol s Johou spolu a zarovn si budete kryt chrbáty. Predsa len niekto na nu musí dohliadnut aby sa jej nic nestalo. Taktiež ked ste skúšali trenovať spolu si myslím že je to veľmi dobrý nápad." Potom cakam ci mi nieco odpovie Thor alebo SS. |
| |
| Plánování Při odchodu z vězení se snažím vybavit jak vypadá styl boje Bojutsu. Současně přemýšlím i nad svými slabinami. Tenhle souboj bude hlavně o obratnosti. Pokud je mistr, tak bude mít dost dobrou obratnost. No, já na tom taky nejsem vůbec špatně. Mezitím, co uvažuji na mě promluví Kazumo. ,,Zrovna nad ním přemýšlím, jak proti němu jít. Souboj s nim bude hlavně o obratnosti a rychlosti.'' Potom se podívám na Samaela. Bojovat s ním? Sice bych ho chtěl porazit sám, ale mohla by to být jen další zbytečná smrt. Pousměji se, když si vzpomenu na toho blázna Paulieho, který vyběhl proti těm mariňákům. ,,Já ti nevím. Oba máme podobné slabiny, takže by to chtělo s někým s kým by se dalo doplňovat...'' Počkat. Mohlo by se použít dvojtý Toro nagashi, popřípadě zdvojit jinou mou, nebo jeho techniku. Jenže minule jsem neviděl jeho styl boje a už si ani nevzpomenu jak vypadá jeho kosa. ,,Možná mě něco napadlo, ale museli bychom se Samaelem jít ihned trénovat.'' otočím se na Samaela ,,Možná bychom mohli zdvojit nějaký techniky. Potřeboval bych vědět jak jsi na tom s obratností, popřípadě s destruktivní silou. Nemůžu si vzpomenout jak vypadá tvoje kosa, takže teď nic nevymyslím.'' Mohlo by to být zajímavý. ,,Tak jestli Samaeli souhlasíš, tak bych šel co nejdřív trénovat, ať se trošku sladíme, protože tenhle boj nesmíme brát na lehkou váhu.'' Pokud Samael v rámci možností souhlasí, tak se vydám k lodi. |
| |
| Loď-Pes Oliver Podařilo se ti před rozzlobenou „otrokyní“ skočit do vody a uplavat na místo, kde tě už z lodi nemohli vidět. Tam ses vyškrabal na břeh a zamířil směrem k pevnosti Mariňáků. Sem tam průchozí hlídky si tě vůbec nevšímali, stejně jako místní lidé, kteří měli své starosti. Jen všudypřítomní stánkaři na tebe pořvávali ať si koupíš právě jejich zboží. Zatím jsi prošel kolem rybáře, prodejce čerstvého ovoce a kamenného obchodu, který prodával zbraně. Za celou tu dobu se ti nepodařilo skříňku, kterou jsi Joze ukradl odemknout. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Procházím městem a prohlížím si skříňku, kterou po mě mrskla ta podivná žena. To, že jsem nikoho nesehnal, kdo by my mohl pomoci, ještě neznamená, že jsem se vzdal záchrany Whitebeardovy posádky. Ke všemu mě ještě začala svědit po těle vyrážka, připomínající myš. Truhla napuštěná jedem? Projde mi tak lehce hlavou a prohlédnu si tu věc ze všech stran. Trochu přemýšlím, jestli v ní není zlato, že je takhle dobře chráněná. Zlato já potřebuji a s Whitebeardovou posádkou určitě mariňáci nic hrozného neprovedou, do té doby, než zjistí všechny konexe s Marcem a zbytkem posádky, aby jim sem poté nevlétly, protože jdou zachránit svého člena... přecijen... starochova tradice pořád žije. Zastavím se tedy u kamenného obchodu a než vstoupím dovnitř, abych shlédl jestli je ulice plná lidí, nebo mariňáků a poté vejdu. Bedlivě shlédnu co tu mají zajímavého a přistoupím k pultu. Ah dobrý den, sháním kováře. Děti si mi hráli se schránkou a nějak jí zablokovali. Nevím co s tím. Potřeboval bych se do toho nějak dostat aniž bych to rozbil... je to rodiná starožitnost Pokud nikomu nepřekážím, položím Johyninu věc na stůl, aby si jí dotyčný mohl prohlédnout. Jestli začne něco říkat, začnu se ho okrajově vyptávat. Je to hrozný, tyhle dny... a ta společnost.... jestli víte o čem mluvím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Těsně po polibku se atmosféra v místnosti začala dost kazit. Sotva se tě Mark pokusil obejmout, rozletěli se dveře a místností proletělo Kinovo Taaaaaaaaaaaaaaaaaaaa při pohledu jeho směrem sis mohla všimnout, že se tváří při pohledu na vás dva dost vyjeveně, ale podařilo se mu dokořán otevřenou pusu zase zavřít. Tak, chlapi jsou připraveni a kapitán už dole začíná pomalu zuřit Komandére. pronesl zcela vážně a chystal se k odchodu, nakonec si ale drobné rýpnutí přece jen neodpostil. Mimochodem, gratuluji brácho fakt pěkná kočička. zasmál se a dřív než po něm stihl Mark něco hodit zmizel v chodbě. Hmmm, asi bychom měli jít... ozval se Mark po chvíli omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Obchod, do kterého jsi vstoupil, sestával z jedné obrovské místnosti, doslova obložené policemi, na kterých leželi různé meče a jiné druhy zbraní opatřené cedulkami. Stejně tak na zemi stálo velké množství sudů, taktéž plných zbraní. Naproti dveřím pak byl pult, za kterým stál vysoký, svalnatý majitel, statný plešoun kolem třicítky a za ním, světe div se byla také police plná zbraní. Můžeš si všimnout poměrně značných rozdílů v cenách. V kýblech jsou nejlevnější šunty, na policích rozumě drahé zbraně a přímo za ním jsou ty nejdražší kusy. Hmmm přejete si zeptal se tě nevrle chlápek, který tě očividně nepovažoval za příliš majetného zákazníka. Když jsi mu položil na pult skříňku a odvykládal svou historku, jeho vážná tvář se stáhla. Hmmm, jistě...vaše děti si hráli se skříňkou... přikývl a přitom šmátral pod pultem. Vteřinu na to ses díval do hlavně jeho pistole. zkus si vymyslet jinou historku ty mizernej zloději. Komu si to ukrad co? |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Když na mě prodavač namíří pistolí, jsem chvilku zmatený, ale pak nastavím docela kamenou tvář. Levou ruku lehce položím na pult a nakloním se hlavou k prodavači, aby dobře viděl můj pohled. Hmmm? Povzdechnu si zoufale na hlaveň zbraně, kterou mám před obličejem. Nijak mě to nevyvádí z míry. Skočilo mi to do ruky, u moře. Myslel jsem, že v tom je zlato, proto jsem se to snažil okecat. Velmi pomalu pozvednu pravou ruku a namířím ukazováčkem na hlaveň zbraně. Očima sleduji jeho pohled. Vsaď na to svůj život.... na tu zbraň. Tohle není dětská hra, to snad víš... a já u sebe žádnou zbraň nemám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zlato? chlápek překvapeně zvedl obočí a pak kývl hlavou. Fajn, tím se všechno mění. Otoč se o sto osmdesát stupňů a vypadni z támhle těch dveří. kývl směrem ke dveřím, kterýma jsi přišel. Když odejdeš a budeš zticha, nenahlásím mariňákům, že jsi ukradl kufřík se zlatem a všichni budeme spokojení, co ty na to? A jestli si myslíš, že to nezmáčknu, tak ti doporučuju přestat myslet a vypadnout z mého obchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Trhnu sebou a zrudnu jako rajče, když dovnitř napochoduje Kin a přistihne nás. Po jeho rýpnutí mám pocit, že mi studem vybuchne hlava. Když Mark promluví, zhluboka se nadechnu a vydechnu, stud trochu ustoupí. „Jistě. Neměli bychom to odkládat.“ Řeknu a přikývnu. Vydám se ke dveřím. „Třeba bude později čas k tomu navázat kde jsme přestali.“ Pousměji se na něj a vyjdu ze dveří. Počkám na něj a pak se s ním vydám za Kapitánem. Sakra to bude teda mela. No, ale může si za to sám. Neřekl, abychom o tom nikomu neříkali. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Velmi opatrně pozvednu ruku z jeho pultu a udělám jeden dlouhý krok dozadu. Moje oči ho bedlivě sledují a říkají mu, že tohle mu vážně nedaruju, že mě takhle okradl. Pochopitelně, je to jen pohled, takže vypadám ve skutečnosti jen zamračeně... Když udělám tři kroky dozadu, otočím se a klidně odejdu ven před obchod. V momentě, kdy jsem mimo dohled prodavače, se zastavím a zapřemýšlím. Jak stojím na ulici vedle kammeného obchodu, čekám až kolem projde nějaká mariňácká hlídka, kterou jsem tak běžně míjel, když jsem šel. P... promiňte! Přiběhne k nim sedmáctiletý klučina Chtěl jsem koupit svému bratrovy dárek k narozeninám. Chodí na kendo, chtěl jsem mu koupit meč... a a.. stalo se něco strašného! Popadnu se za hlavu. Když ten pán viděl můj kufříček ve kterém jsem si střádal peníze, namířil na mě pistoli a vzal mi ho!! Moc vás prosím, musíte s tím něco udělat! Prosím... ten kufřík... měl stejné zmanení jako tahle moje vyrážka. Ukážu jim ruku s myší vyrážkou a zároveň prstem ukážu, kde ten zlý pán je. Takhle nemůžu koupit dárek svému bráškovy... prosím, pomožte mi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na průchod hlídky jsi nemusel čekat moc dlouho. Netrvalo to ani deset minut a už kolem tebe procházela do družného hovoru zabraná dvojice mariňáků. Když slyšeli tvou infantilní stížnost, vyšší z nich jen obrátil oči v sloup. Hmmm Ishi že tě okradl chlapče? To se mi nezdá, pojď, kouknem se za ním. zasmál se a vzal tě do obchodu, kde zrovna majitel pěkně sprostě nadával nad otevřeným kufříkem. Aby to...smrkáč zasran...Co se tu kruci děje? zeptal se mariňáka, který ukázal na tebe a na kufřík. Tady ten kluk tvrdí, že jsi mu ukradl ten kufřík Ishi. chlápek se zatvářil, jako by začal hodně litovat toho, že tě nezastřelil. Jo tak ukradl, ukradl jo? Tak já ti něco povím Johny, ten malej zmrd je zloděj ne já. Přišel sem s kufříkem abych mu otevřel zámek, že prej si s tím hrají jeho děcka. Rozumíš, jeho děcka. Tak si říkám kurva ten je blbej, dyť je mu sedmnáct na to mu neskočím. Vytáhl sem pistoli a pěkně po staru ho vyprovodil ze dveří. Von ještě mlel nějaký další výmluvy ale nakonec pěkně rychle vypadl. No a pak sem to otevřel, jestli v tom není nějaká cedule a vono nic, schválně, co ti řekl že v tom má být? S každým prodejcovým slovem se mariňák mračil čím dál tím víc, a nakonec tě popadl za rameno, kdybys chtěl náhodou utéct. No, že prej nastřádaný peníze na dárek pro bráchu. řekl po pravdě, načež obchodník vyprskl smíchy. Jo peníze, hovno leda tak. Čmajzl to nějakýmu vědátorovi, je to plný různých hejblátek. Navíc na držadle byla past s nějakým práškem, vsadim se že má na hnátě pěknou vyrážku. zasmál se a otočil otevřený kufřík směrem k vám aby demonstroval, že jeho obsahem jsou opravdu různé mechanické součástky a nářadí. Hmmm, to vypadá, že jsme tu chytli zloděje. usmál se na tebe mariňák temně a stiskl ti rameno ještě větší silou. |
| |
| Plán " A to jsi čekal ,že Johu chránit nebudu nebo jak? Já jí nenechám ublížit. No jestli pro nás máš úkol tak ho asi řekni voboum třeba každýmu zůstane v hlavě důležitá půlka." mudroval. " Jo jídlo koupím,ale není za co peníze za hlavu nemáme a ostatní jsou v lodi. Pak se uvidí." snažil se zdůraznit fakt ,že u sebe nemají takřka nic a pomalu mu začalo být líto ,že s nimi nemůže Erik. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Chvilku se zacukám v tom pevném mariňáckém sevřetí a na tváři mi naskočí žilka. "To není pravda! On lže! Měl jsem tam uložené peníze!" Zařvu nevinným hlasem a zadívám se na mariňáka. "Proč bych tam jinak měl udělanou past! To dá přece rozum! Přece bych nechránil takové věci jako kladívko! Byly to moje jejidé úspory, přece mu nebudete věřit. On je zloďej!" Zatnu ruku v pěst a volnou paži namířím proti prodavači. "Podstrčil to tam! Přece mu nebudete věřit?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uklidni se chlapče. zavrčel mariňák a prudce s tebou škubl. Proč bych ti to měl věřit? Ishi je podstivej chlap, kterýho znám už léta a ty? V životě jsem tě tu neviděl. Tvrdíš žes v tom měl peníze? Že tu past jsi nachystal ty? Tak proč máš na ruce vyrážku? A proč je ten kufřík uzpůsobenej pro nářadí a ne pro peníze? Mám dojem, že ses mě tu snažil podvést a zloděj jsi ty. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Když semnou mariňák trhne, schválně ztratím balanc a svalím se na jeden ze sudu se zbraněmi, které rozsypu po podlaze. Jak tam tak sedím, předstírám, že jsem se uhodil do hlavy. "Proč bych asi jako kradl nářadí? Tu skříňku jsem vyráběl sám. Říkám, že jsem v tom měl peníze.... a proč jsem poraněnej taky? Protože neumim udělat past jinak, než abych se o ní při otevírání poranil. Ještě řekněte, že přehlížete fakt, že ta past dělá opruzeniny? Copak jste někde viděli nějakou past co dělá opruzeniny.... no... že to vypadá jako by to dělalo dítě, ne? Protože, jsem to dělal já asi. A co, že toho člověka znáte a mě ne. Ve městě je další stovka lidí jako já a vsadim se, že o nich taky nemáte sebemenší tušení." Povzdechnu si a uklidním se. "Měl jsem ty peníze i na jídlo. A on mi je ukradl.... protože... ví že tu má vaší protekci. On je zloděj!" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mariňák už s tebou očividně ztratil trpělivost, když se k tobě ohnul, popadl tě za rameno a začal tahat na nohy. Přestaň tu hrát divadýlko spratku, nebo tě zmlátím rovnou. Seš zatčenej za pokus o krádež a pokus od podvod. Komandér Mark už rozhodne co se smradem jako seš ty. S tím tě začal táhnout ke dveřím. |
| |
| Paluba, tohle si přehnal pokračování Bohužel můj útok je neúčinný kvůli špatné vzdálenosti, takže mé útoky jen lítaj do vzduchu bez žádného odporu. Navíc mně ještě víc rozčílí, že ten magor furt sebou táhne Johin kufřík. Do háje už… a já proč to zavazadlo bylo tak olověný… Jen pojď blíž ať ti můžu urvat koule… Jak jako co dělám? Snažím se tu odklidit jednoho magora co ohrožuje moji posádku a chová se k ní víc než neuctivě! Ty se mně ani neopovažuj ptát na takovou blbou otázku! Zahučím naštvaně hraným hlasem. Venku na palubě po něm spíš bodám jehlicí, aby nešlo poznat, že jsem mnohem silnější než vypadám. Nakonec jej dostanu k zábradlí, kde ještě něco řekne Satuovi a pak hupsne do vody. Jeho poslední řeč mně přesvědčila o tom, že bavit se s ním aniž by byl spoutaný nemá cenu… vlastně to ani tehdy nemá cenu, raději dál od něj. Jaký tvoje přátele ty blbečku? Znáš vůbec jejich jména abys jim mohl tak říkat?... Jo to určitě. Ty který neví jaká bije si tu bude dělat nárok na posádku. Kdo by se k tobě přidal ty, ty… sakra má pořád Johin kufřík! A jako na potvoru ho nemůžu zastřelit páč je ve vodě a tam bych pro ten kufr nedoplavala. Vyběhnu rychle k zábradlí a začnu hraným hlasem křičet: Zloděj! Chyť te ho někdo!... Ještě chvíli takhle skanduji a ukazuji kde se naposledy vynořil, ale je mi jasný že ho momentálně nedoženu. Navíc tu mám věci na práci, takže se otočím k ostatním a promluvím už trochu zklidněným hlasem. Omlouvám se, že jsem tak vyjela… on prostě…A ještě bude někoho obviňovat ze špatných mravů. Zloděj, nevychovanec, šílenec… Dobrá, ale co teď? Ostaní dva vypadají alespoň na slušné vychování, ale nemůžu je tady nechat samotné se Satem a Johou… I když pokud ta Gejša zná místní úřady mohla bych s ní jít pro odměnu. Ten deník stejně nepřečtem za hodinu… Otočím se tedy na Abe a promluvím k ní. E-ee-e… slečno mohla bych vás prosím poprosit zda by jste mně nedoprovodila k místním úřadům, které vyplácí odměny? Pokud chcete na další ostrov jsem si jistá, že vás posádka beze všeho vezme na palubu, ale musím nejdřív zjistit co s nimi bude. Pokud souhlasila jdu pro hlavu a ještě po cestě řeknu na Sata a Medůzu. Sato… mohl bys tu prosím zatím zůstat s Johou a slečnou… Medúzou? než se vrátím z odmenou a informacemi co se s nima stalo? |
| |
| Cesta ke svobodě Konečně otevřou naší malou klícku a já z ní ochotně vylezu. Jakmile vylezu ven tak si protáhnu ztuhlé svalstvo. Sakra tohle vlhké prostředí cely mi toliko nesvědčí. Když se na mě obrátí ježek tak se podrbu ve vousech. Mezitím promluví Saigo a já se zatvářím poněkud zamyšleně. "Což troufnout. Troufnout si troufnu to není problém. Přežití je to co mi dělá více starostí." Odmlka. "No... ne že by si to nemyslel dobře ale jak navrhnul Saigo. Nejsem si jistý jestli dvě tyčové zbraně jsou přesně to nejlepší pro boj s tyčovkou. Jsem sice vyučenej v boji s různejma tyčovkama ale to není styl který by podporoval další tyčovku vedle tebe. Tyčový zbraně si zakládají na tom že jsou myšleny pro jednoho protivníka vůči jednomu či více nepřátelům. Když budeme stát dva vedle sebe budeme muset být od sebe minimálně tři metry možná čtyři abychom se nezasáhly při otočce nebo při šikmým úderu. Navíc se nebudeme moci pořádně navzájem krýt. Další věcí je že pokud používá jenom tyč tak bude mít oproti nám s ostřím ohromnou výhodu v tom že jeho zbraň se dá použít na mnohem kratší vzdálenost a jakmile se dostane pod vzdálenost čepele tak si jednoho z nás hrozně vyndá a druhý mu nebude moct pomoci aniž by riskoval zasáhnutí kolegy. Lepší by bylo mít sebou někoho se štítem nebo střelce. Prostě někoho kdo může bojovat buďto na velkou dálku než se k nám dostane nebo na úzkých prostorách kde kosy nebudou moct bejt použitý. Pokud například by nám utekl do úzké chodby mohl by někdo s krátkou zbraní a štítem vepředu zatímco dlouhá tyčovka by stále za ním a bodala přes něj. " Potom se na chvilku odmlčím a mnu si zamyšleně vousy. "Na druhou stranu pokud nám neuteče do baráku a hlídali bychom si aby sme nestahovali zbraň za záda dalo by se to použít proti skupinkám kdy bychom se kryli to už sem viděl." Další odmlka. "Proti jednomu nevím jakou budeme mít šanci s dvěma tyčovkama. On bude s klasickou tyčí alespoň o polovinu rychlejší. A naší jedinou zbraní bude to že se budeme moci postavit kolem něj a dorážet na něj ze dvou stran. Na druhou stranu proti tomu je BO přímo stavěná. Ale nemám nic proti. Pokud se nám ho nepodaří zastřelit bude to asi naše nejlepší možnost jak přežít. " Poté se konečně otočím na Saiga a prohlédnu si ho od hlavy až k patě. "Ale je tu další věc se kterou si budeme muset poradit. Nemám nic proti tomu s tebou trénovat ale doufám že tě nepřepadne ta sračka jako tam na lodi. Já sem se ti uhnul jenom díky Soru a Zainin si zkoušel popravit. To není něco co by se hodilo do boje kde máš přátele. Co se mě a mojí síly týče je to špatný. Obratnej sice sem jako bejk a techniku boje s tyčí zvládám. Ale síla? Ts... sem muzikant žádnej kovář. Sice od doby co sem utekl sem měl dost příležitostí cvičit a sem tam sem se nadřel ale sem spíše někde na průměru. Nejsem trasořitka ale zvedat lidi nad hlavu asi nebudu. Hm a co se zbytku mejch technik a spol týče to dořešíme až nebudeme ve vězení. " Poté se opět otočím na poslední dvojče které nám tu zbylo. "Hele než nás odsud odvedeš jak říkal tvůj velitel chci zpátky svoje věci a všechny! Tak zněla dohoda ne? " |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Jelikož, jsem vypadal jako malý nemotorný klučina, nebylo zřejmě očekávané, že se budu bránit. Jakmile se pro mě mariňák skláněl, popadl jsem jeden z meču, co jsem rozsypal na zemi a jak jsem se zvedal, zabodl jsem mu jeji do urychleně do hrudníků, mezitím co se chystal pronést nějakou řeč. Jakmile meč projel jeho tělem, během pár sekund, vytáhl jsem ho a pomocí techniky Bullet Fist jsem ho hodil proti mariňákovy stojícího u dveřích dřív než by stačil vystřelit. Vzhledem k tomu, že to někdo popisoval jako malý kamenný obchůdek, asi jsem neminul. Levou rukou jsem držel mariňákovo bezvládné tělo a kryl se před případným výstřelem toho magora za pultem, jako bych měl živý štít. Když jsem zasáhl navy u dveří, vyndal jsem bezvládnému člověku co jsem ho držel, pušku a vystřelil jsem s ním do prodavače, tak, aby ho to popřípadě přímo nezabilo, i když v ovládání zbraně nejsem moc zručný. |
| |
| Paluba
S nadzvednutým obočím sleduji jak ten blázen rozhazuje kolem sebe věci v průběhu hledání deníku, periferním viděním ještě sleduji tu holku, která mě tak podezřele mile uvítala, nevím, stále se mi na ní něco nezdá. Moje podezření se ukáže oprávněné, když se na její tváři objeví známky opravdu velkého vzteku, které opět rychle zmizí. Ještě musím vyřešit, co je zač ten vedle ní. Vypadá to, že se znají dostatečně dobře na to, aby znali některá svá tajemství. V tom k našemu šílenému hledači deníku zamíří ona holka, a asi hraným hlasem se ho snaží zklidnit, už jí moc nevěřím, ovšem kluk už drží deník, otočí se na ni, uhne a začne na ni křičet, co to dělá. Injekční stříkačka? Tak mi snad nedala nic do čaje, když ještě nevěděla, co jsem zač... Ona a ten kluk, jakožto rodiče té zraněné? Asi je fakt mimo. Mezitím si velmi nápadně vezme chapadlatka deník, což je jí odsouhlaseno, a ona jde bokem, asi díky své prozíravosti ohledně vzniklého konfliktu, který opravdu pokračuje dál. Ona se ho snaží zabít? Asi je fakt pořádně rozzuřená, ji bych naštvat nechtěla. Vypadá to, že ten kluk dostal i rozum, už se chová klidněji, kopnutou bedničku chytí a následně začne couvat a nakonec i opustí palubu, aby mé hostitelce úspěšně unikl. Dělám, že se mě to netýká a čekám než se holka vrátí zpátky. Mezitím kouknu na kluka, který stál vedle ní. Mám jít a vrátit se později, až se to tu zklidní, nebo stačí chvilku počkat a pak se snad nějak domluvíme, nebo i něco naplánuje? Ale než dostanu odpověď, už je u mě hostitelka a ptá se jestli s ní půjdu na úřad. Mile se usměji a přikývnu. Jistě, proč bych s Vámi nešla, stejně tady asi už moc nezmůžeme, pokud nezjistíme, co se děje. Zvednu se, ale udržuji si bezpečný odstup, abych se stihla bránit, při jakkékoliv nebezpečné situaci. Takže mě snad posádka vezme? To je dobře, aspoň mám o problém míň, ještě najít nějakou novou stopu a budu úplně spokojená. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Akce se ti povedla na výbornou, jen tvá trošku nízká inteligence nebo snad soucit ti stál v cestě plného úspěchu. Popadl si sice jeden z rozsypaných mečů a bodl s ním proti hrudníku mariňáka, ovšem nedošlo ti, že meč je stále schovaný v pochvě, takže moc průbojný asi nebude. I tak ale tvá síla stačila na to, abys s ním mariňáka alespoň překvapil a silou úderu mu vyrazil dech. Co se hození mečem proti venku stojícímu mariňákovy týče, vržený meč proletěl velkou rychlostí skleněnými dveřmi a zasáhl mariňáka do hlavy. Síla úderu byla taková, že po zásahu do spánku padl omráčený na roztříštěné sklo. Ty máš ale zatím trošku problém. Jednoho mariňáka jsi sice sundal, ale upoutal jsi na sebe poměrně slušnou pozornost. Venku se ozývá křik lidí a sbíhají se kolem zvědavci. Zároveň se druhý mariňák začíná zvedat na nohy a prodejce se probírá z překvapení. |
| |
| Plány Zamyslím se nad tím, co Samael říkal a musím jen souhlasně přikývnout. ,,No, museli bychom být extrémné sehraní, ale tohohle těžko dosáhneme za pár hodin. Jenže, kde chceš sehnat střelce? Neříkám, že to je špatný nápad, ale řekl bych, že žádnýho nemáme. Plus, i tam hrozí nebezpečí zásahu. Někdo se štítem není špatný nápad, jenže ani tohohle člověka nemáme. Leda tak Thor s pánví.'' ušklíbnu se a podívám se na Thora. Potom zase zpátky na Samaela. ,,Chtělo by to někoho s mečem. Možná Zainin. Vím, že nemá meč, ale bič by taky nebyl špatný. No, tohle asi probereme až na lodi.'' Potom Samael mluvit o mém druhém já. Na jeho poznámku se jen zatvářím nevině. ,,Dokud nikdo neřekne to slovo, tak budu v pohodě.'' To je pravda. Jakmile někdo řekne 'slečinka', tak se ve mě vše v jednu chvíli změní... Pak nahodím nečitelný výraz a zamířím do loděnice. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Nijak neváhám, než se sem přichomýtnou zvědavci. Vzhledem k tomu, jak často jsem míjeli hlídky v okolí, mám zřejmý přehled o tom, za jak dlouho tu bude další. Nijak neváhám, protože ten u dveří se asi po zásahu kovadlinou (meč je z kovu), jen tak hnedka zvedat nebude. Popadnu oběma rukama mariňáka co jsem ho praštil do břicha a za stejné techniky Bullet Fist (ale nebude to mít speciální efekty), kterou jsem použil proti tomu stojícímu venku, mrsknu mariňáka těžce přes pult na prodavače, tak že ho jím povalím. Ihned na to, přeskočím přes pult a oběma vrazím pěstí do obličeje, aby omdleli. Vzhledem k tomu, že se teprve probouzejí ze zmatenosti, neměli by klást žádný odpor. Jak se tak schovávám za pultem, aby mě nikdo neviděl, převleču co nejrychleji své oblečení za oblečení toho mariňáka (takže vypadám jako mariňák). Jemu ledabyle nasadím kalhoty a z pod pultu vytáhnu prodavačovu flintu, z které vyhodím náboj a dám jí převlečenému mariňákovy do ruky, aby vypadal jako bandita. Všechno dělám strašně rychle. Když mám na sobě nahozené oblečení, meč i flintu. Vrazím jim ještě jednu pěstí, výchovnou. Povstanu zpod pultu a popadnu Johaniny věci i Den Den mushi. Jak přecházím přes obchod, aktivuji ho. Tady je hlídka..... erhg... potřebujeme pomoc. Bandité přepadly obchod u Ishiho. Pomáhal jim jeden z našich....ghhhr... bandité se snaží utéct na sever do pustin.... opakuji, bandité se snaží útéct na sever. Pošlete k Ishimu doktora, máme tu raněné.... ghhh Vyjdu ven, kde je nějaký dav. Vzhledem k tomu, že si mě nikdo předtím nevšímal, protože všichni měli vlastní problémy, chopím se situace. Všichni odstupte! Odstupte! Zařvu na ty lidi a opět vytáhnu Den Den Mushi, protože se na mě všichni dívají. Tady hlídka, pronásleduji pachatele! Rozeběhnu se do nějaké postraní uličky a snažím se schovat někde, kde mě nikdo nevidí. Tam si nasadím svojí psí čepici, aby mě nikdo nepoznal a dál se už tvářím jako nic. Snažím se vyhnout davům lidí a jdu přímo do mariňácké základy, což určitě nebudou čekat. |
| |
| V pevnosti Jistě vaše věci jsou támhle. Kývl Gin směrem k jedné menší kleci, kde vaše zbraně a vybavení leželo naházené na hromadě. Než jste ho o to stihli poprosit, otevřel ji a postavil se bokem ke schodům, aby vám dal prostor si je pobrat. Zatímco jste se ozbrojovali, mohli jste si všimnout, že k němu přišlo druhé dvojče a ti dva se o něčem dost vzrušeně hádali, nakonec ale Gin kývl a Kin odešel zpět nahoru. To už jste ale byli všichni ozbrojení a Gin vás odváděl nahoru. Mohli jste si všimnout, pokud jste zrovna nebyli zabraní do konverzace mezi sebou, že je jeho tvář jakási strnulá, skoro až nervózní, ale na jakékoli otázky ohledně tohoto nereagoval. Místo toho vás odvedl do haly, kde jste si už jasně mohli všimnout, že se něco děje. Na rozdíl od předchozí návštěvy tu nebyl ani jeden jediný civilista. Místo toho tu byla celá stovka mariňáků s plnými uniformami(včetně kabátů) a zhruba osmdesát bez kabátů. Kabáťáci stáli po dvojicích u každého vchodu, respektive východu. U toho napravo od vás jste si mohli všimnout, že dokonce zadrželi Erika s Rattailem. Druhý jmenovaný se zrovna vztekal na svého podřízeného. Mě je jedno, že vám něco nařídil Komandér Ryuuken, kapitán jsem tady já, takže mě okamžitě pustíte. pištěl, ovšem od mariňáka se dočkal jen záporné odpovědi. Je mi líto pane, ale můj přímý nadřízený je Komandér. Budete se muset dohodnout přímo s ním. odpověděl a dál se držel své pozice. Nějak jste přestávali chápat co se tu děje, když v tom se vedle Gina objevil Kin a oba vás nechali samotné. Volným krokem přitom zamířili k Rattailovi oba ruce na mečích. Hned poté ze schodů vedoucích nahoru sešli dva lidé. Komandér Ryuuken s mečem připevněným na zádech a Alex. Drž se za mnou. zašeptal jí, načež jeho hlas obletěl celou místnost. Kapitáne! to jediné slovo upoutalo veškerou pozornost všech přítomných na něj. Jen dvojčata stále pomalu mířila k Rattailovi. Komandére, co se to tu děje? Vaši muži mě odmítají pustit. Jistě jde o nějaké nedorozumění. zakřičel Rattail svým pisklavým hlasem a snažil se tvářit přitom pokud možno důležitě. Žádné nedorozumění ty zrádná kryso. zařval Mark. Dělají přesně to co jsem jim rozkázal. Drží tě na místě, dokud tě nebudu moct zatknout. tohle všem přítomným vyrazilo dech. Zatknout? Mě? Zbláznil jste se komandére? vypískl a v jeho hlase byl jasně patrný strach. To spíš ty ses zbláznil zrádče. Už před tím mi to bylo divné. Všechen ten ztracený materiál. To jak piráti přepadávají jen určité lodě, ty jejichž kapitáni se s vámi neznají...lépe řečeno vám neplatí. Ale myslel jsem si že je to náhoda. Teď mám ale svědectví a důkazy že to tak není. Dohodl ses s piráty ty zrádná kryso. Nechal sis platit za to, že jsi od nich držel spravedlnost a zároveň jsi je pomocí typů na tučné kořisti využíval k posílení svého vlivu a bohatství. Teď už nikdo nic nechápal. Většina mariňáků se otáčela z jedné strany na druhou a nechápavě hleděla kolem. Rattail poděšeně ustoupil stranou od dveří a roztřeseným prstem namířil na komandéra. To....to...to je lež...to...to sis vymyslel...chceš se mě zbavit tak je to...dohodl ses s tou pirátkou...s tou kurvou a....chceš moje místo...to teda ne... pak ve stejný okamžik oba vykřikly ZATKNĚTE TOHO ZRÁDCE!!! a rozpoutal se masakr. Jako první vystartovala proti svému kapitánovi dvojčata pomocí Soru, každé z jedné strany, připraveni ho seknout meči, ovšem jejich útok byl zmařen skoro celou posádkou s Kazumou v čele, která zakřičela na kapitána varování. Pak se stalo něco naprosto nečekaného. Ten zbabělec, nejen že se stihl otočit dřív než překonaly oněch pět metrů, co je od něj dělilo, on stihl dokonce i vytáhnout své upravené pistole a z každé jednou vystřelit. Pravda s dvěma pistolemi zároveň se dost dobře střílet nedá, i tak to ale stačilo na to, aby obě dvojčata šla na zem. Kin s prostřelenou nohou a Gin s ramenem. Pád dvojčat pak vyvolal okamžitou reakci od Komandéra, který se s řevem a taseným mečem vrhl směrem ke kapitánovi. Do cesty se mu postavila trojice mariňáků bez kabátů, ale rychlým úderem svého obřího meče na plocho je smetl z cesty. Ve stejný okamžik po kapitánovi skočil i Erik, ale byl sražen jiným mariňákem bez kabátu stranou a začali se rvát na zemi. Proti vám také okamžitě vystartovala skupina asi deseti chlápků s kabáty, kteří viděli jak jste varovali Rattaila a proto vás měli za nepřátele. Zbytek se tak nějak pustil do sebe navzájem. Některým z vás se pak podařilo v bitvě poměrně snadno zorientovat. Ti s kabáty jsou na straně komandéra a dost očividně mají přesilu. Ti bez kabátů na straně kapitána. Všichni ostatní včetně Psa Z pevnosti se z ničeho nic začal ozývat jasně patrný hluk velké bitvy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Akce se ti provedla bez problémů. I když byl mariňák poměrně těžký a stálo tě to dost sil, podařilo se ti jej přehodit přes pult přímo na prodavače, který už tahal z pod pultu flintu a následnými rychlými údery jsi je oba poslal do říše snů. Než se dav srotil před dveřmi podařilo se ti dokonce i převléct se a aktivovat Den Den Mushi, ovšem na tvou zprávu o banditech nikdo nereagoval s takovým nadšením a aktivitou jakou jsi čekal. Z Den Den Mushi ti odpověděl zvuk bitvy a následně roztřesený hlas. Všem jednotkám, všem jednotkám, okamžitě se vraťte do základny. Hlídky kašlete na bandity a vraťte se. Komandér Mark zahájil povstání proti kapitánu Rattailovi, opakuji, Mark vede povstání proti kapitánovi, jsou v přesile tak se vraťte. Pro tebe jen dobře, vzhledem k tomu, že jsi stejně mířil k základně, chceš-li tam tedy jít stále. |
| |
| V Pevnosti Šla jsem ze schodů vedle Marka a dívala se kolem. Vypadalo to tak, že Mariňáci se rozdělili na dvě skupiny, to šlo prostě poznat podle oblečení. Někdo měl dobrý nápad. Takhle se aspoň nebudou mezi sebou mlátit spojenci. Viděla jsem i svoji partu. Kéž bych s nimi stihla ještě promluvit. Mark chtěl ať se držím za ním. Zastavila jsem tedy a nechala ho ujít pár kroků napřed a pak jsem znovu vykročila. Zůstala jsem za ním tak tři kroky. Mark začal mluvit s Rattailem, tedy spíš ho obviňoval a Kapitán se začal potit. No... neměl mi vyhrožovat. Mohla jsem si v klidu odsedět tři roky za krádež... asi měl dojem, že může zastrašit každého nebo si ho koupit? Asi ano. „Já nejsem pirátka.“ Ohradím se docela zbytečně, ale neodpustila jsem si to. A pak... nemohla jsem tomu uvěřit, ale jeden z mé party Kapitána varoval... fakt varoval?! Proč sakra?! Vždyť je to hnusná krysa! A vypuklo peklo, nebo spíš zmatek. Začalo se bojovat. Já chvíli ohromeně stála, protože mě pořád překvapovalo, že s ním ostatní drží. Ale pak si uvědomím, že dvojčata jsou postřelená. Sakra kdybych měla svou brašnu! Rozběhnu se k nim a uhýbám ostatním kombinací ztenčování a zmenšování, abych se s nikým nestřetla. Skloním se k prvnímu, ten s prostřelenou nohou. Odtrhla jsem si kus trika, vykoukl mi pupík a já mu nohu nad ránou zaškrtila. Snad to vydrží než tohle skončí, pak jsem se přesunula k druhému, abych udělala to samé, další kus trička byl v háji. |
| |
| Boj Vlastně se rád vybavil svými pánvemi bez nich se cítil tak nějak nahý. To co se dělo potom bylo nad jeho chápání. Nevěděl proč rataila zastavili ani nechápal co donutilo komandéra bojovat, že by s ním někdo mluvil stejně jak měl v umyslu Thor sám. Možná přece jen duše Alex nebyla tak shnilá. " Kabaty a nekabaty...to je složitý." nevěděl kdo je s kým a proč a co má dělat on nicméně to že se ti bez kabátů vrhli na Erika ta kn ějak usnadnilo volbu. " Nechte Erika bejt. NAMLÁTIT BEZKABÁTNÍKŮM A JEJICH VŮDCI!!" zařval nasupeně švihl rukou a vstříc cestě k Erikovi letěla sůl, pravě byli nalezeni nepřátele. Thor viděl rudě a vlastně tak trochu kabátňáky ignoroval. Místo toho zatnul svaly a rozběhl se k Erikovi cestou. Pokud mu v cestě stál ikabatníci poksui lse vhynotu nebo je jemně odstrčit, pokud tam byli ti bez kabátů uslyšeli jen. "Thunder smashing!!" to jak Thor vydechl vzduch aby dal úderu větší sílu. Uder byl svým způsobem prostý Thor sepnul ruce a používal paže jako obří kladivo,kterým prudce máchal v různých obloucích |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Jsem už v masce psa, takže mě nikdo nepozná. Když uslyším hlášení, okamžitě se rozeběhnu k základně, hlava nehlava. Ikdyž stále běžím v ulicích kde je málo lidí. Doháje, doháje... povstání. Co když jednoho z nich ztratím... doháááááje! To si vživotě neodpustím. Jestli tam naběhnou všichni mariňáci, bude po nich. Bude po základně.... ne... ne... přemýšlej musíš něco vymyslet, rychle přemýšlej... Základna je stále blíže a blíže a mě se žhaví hlava, přičemž hromady hlídek se zcukávají blíže k základně. To den den mushi....... Cosi mi v blikne v hlavě a já se na místě zastavím. Chvilku mi nedochází na co jsem to vlastně přišel. .... to den den mushi.... ono není vědět kdo mluví !!! Jsem naprosto ohromen a hledím na toho podivného šneka a přemýšlím nad tím co vše se dělo, když jsem přijel. Připlul jsem a na břehu byl velký zástup všech lidí z města i mariňáků. Všichni to viděli. To velké znamení na jeho zádek.... znak rodiny. Všichni co jsou ve městě, o tom ví, že tu je, že ho mariňáci zajali. Promiň tati, ale.... není tu jiný způsob jak zachránit posádků Začnu těce dýchat, až se nakonec pořádně nadechnu, zapnu den den mushi a začnu do něj řvát. Oni přicházejí! Všichni na sever! Všichni na sever! Chraňte své životy, chraňte životy civilistů! Všem mariňákům! CHRAŇTE MĚSTO! Pořádnu se nadechnu. MARCO A JEHO SPOJENCI SI PŘIŠLI PRO SVÉHO ZAJATÉHO SYNA! WHITEBEARDOVA POSÁDKA PŘICHÁZÍ PO PEVNINE! Rozdýchám to Vzpouru nechte být! Chraňte město! Chraňte životy civilistů! Chraňte bezbranné! Na sever! Dořeknu a rozeběhnu se k mariňácké základně, kde se bojuje. Nechám na mariňácích, jestli je pro ně důležitější spor mezi mariňáky, nebo ochranna bezbranných lidí. |
| |
| Pevnost > Boj Nakonec nás zavedou do velké haly, ale to co nás čekalo mě překvapilo. Překvapeným pohledem jsem přelítnul místnost a nakonec jsem skončil u Alex. Dobrá práce Alex. Potom se podívám na Rattaila a ušklíbnu se. Takže to znamená, že se to ruší. Chvilku přemýšlím, že využiji dobré chvíle a pokusím se dostat pryč, ale ve stejnou chvíli Ryuuken s Rattailem zařvou a nastane chaos. ,,Ts.'' Kdo se ho pokusil varovat? Než se stačím rozkoukat, tak dvojčata leží postřelená na zemi. Lamky... ušklíbnu se. Připravím se do bojového postoje a nastavím kosu, abych mohl proti nějakému protivníkovi švihnout, ježe v tom si všimnu Alex. ,,Ksakru!'' Vyběhnu k Alex, která ošetřuje jedno z dvojčat a současně se vyhýbám boji. Sice je pěkný, že tady takhle ošetřuješ, ale jsi hnedka na ráně! řeknu si pro sebe. Nakonec k ní doběhnu. Kouknu na ni. Nejdřív se tvářím zamračeně, ale pak se mi udělá na tváři menší úsměv, současně si celou dobu dávám pozor, jestli na mě někdo neútočí. ,,Jestli vám to nevadí slečno Alex, tak bych vás rád chránil.'' Pokusím se to říct, jako bych mluvil s nějakou princeznou. Následně se zašklebím a už se plně věnuji její ochraně. Pokouším se za všech stran chránit Alex, aby měla nějaký prostor. Pokud po mě budou střílet, tak použiji Kousoku. Pokud to jde, tak se nepřátele pokouším bez smrtelných zranění omráčit. Pokud by se stalo, že někdo řekne to slovo, ať už mířeno na mě, nebo na někoho jiného, tak se moje osobnost změní. Jinak jsem naprosto v normálu. |
| |
| Cesta za odměnou… je trnitá Abe souhlasila, že se mnou půjde na úřady pro odměnu, tak jsem dala sklenici s hlavou do vypolstrovaného pytle(měkký materiál co jsem v rychlosti našla, aby se sklenice když tak nerozbila) a vyrazili jsme. Její odstup ode mě mi jasně řekl, že mně tak trochu prokoukla. Asi po deseti minutách jsem jí se smíchem a normálním hlasem(tenhle hlas a tón ti připadá o spíš veselí a trochu natěšený z nebezpečí) pověděla ať si nedělá starosti, páč s ní nic špatného vyvádět nechci. Dál jsem ji pověděla, že tenhle převlek jsem si vzala kvůli úřadům, protože je tam podezření z korupce. Jako méno jsem uvedla Grace, ale tónem, který naznačoval o jeho falešnosti. Vyptávala jsem si jí na místní ostrov(mohla mi i ukázat nějaké obchody) i jak dostala přístup do archivů… Jinak sis o mně asi udělala obrázek takový: - záhadná žena, nejspíš nebezpečná s dobrodružnou povahou, víš že by sis na ní měla dát pozor ale cítíš že zatím nejseš její nepřítel ani si tě tak nevyhlídla
Po nějaké době, zrovna asi v půli cesty do pevnosti, uslyšíme zvuky boje a to sakra velké bitvy. Ty zvuky vycházejí z pevnosti. Zastavím se na místě a volnou rukou se plesknu do čela. Proboha ať za to ti potomci nemůžou… Super a co teď? Vrátit se nebo pokračovat? Kdo ví jestli jim tím pomůžu a zatím bych to tu mohla prošmejdit co kde je... Ne nemůžu je v tom nechat, ale budu muset zrychlit a doufat, že mně stráže pustí dovnitř a při tom dát pozor na hlavu. Otočím se na Abe s trochu smutným výrazem. Promiň, ale pokud ti to nevadí potřebovala bych zrychlit. A hodně… Počkám na její odpověď a následně vyrazím sprintem ke pevnosti. Je vidět, že bych mohla ještě rychleji, ale zdržuje mně ten pytel a hlavně máme před sebou ještě kus cesty. |
| |
| V Pevnosti Ako sa tak vyzbrojim sa uz neviem dockat ked sa opäť dostanem na loď avšak situácia sa zásadne zmení len čo sa dostaneme na nádvorie. Tam začne komandér vykrikovať na Kapitána a mne dojde že je zle. ...doprdele jakto že zrazu zmenil názor... ...hm uz to chapem Alex to vsetko vyzvanila... ...ach jaj miesto toho aby drzala usta odsúdila zvysok nasej posadky bud k smrti alebo dlhorocnému vezeniu... ...čo však teraz... ...komanderik ak vyhrá tak skončime v base a kto pomože Rakate on bude čakať na rozkazy od nadriadených ktoré dojdú bohvie kedy... ...ciže musime isť pomocť myšaćkovi... ...ach jaj prečo niesom ešte úplne vyliecený... Otočim sa k ostatným a poviem. "Neviem ako to vidíte vy ale ja to vidim tak ale toto nedopadne dobre.." Nečakám však na odpoveď, vyťiahnem katanu a vydám sa čo najrýchlejšie smerom k Rattailovi. Pričom som pripravený uhnúť v prípade potreby respektíve ak na mna niekto pojde tak pomocou niektorej mojej techniky zautočiť. ...snáď sú to všetko horśi bojovníci ako ja... ...sakra keby nie tej nohy... ...ale aspoň možno budem mať šancu oplatiť sa Komandérovi... ...musim sa dostať k tým mečom dvojčiat nakoľko s mojim mečom proti komanderovmu nemám šancu... ...na druhej strane treba sa dostat k Rattailovi tak ci tak... |
| |
| Na palubě a na bojišti Pročítám si deník a bohužel beznadějně, informace o otrocích tu sice jsou, ale buď jsou jen v číslech nebo jde o popisy lidí o které měl majitel toho deníku zájem. Achjo, budu muset pokračovat na jiný ostrov. Řeknu si sama pro sebe a přitom pohlédnu na dění kolem. Situace se změnila rádoby otrokyně přestala pronásledovat piráta, který se zachránil skokem do vody. Dle toho, jak ta holka vyšiluje, tak jí ten kluk stihl ještě něco sebrat. Achjo, ty lidské rozmary... Nijak nadále radši nekomentuji dění na palubě a jen odložím deník, když na mě černovláska promluví. Prohlédnu si muže a dívku s kterými bych tu měla zůstat. A pak mi dojde, že jsem se nepředstavila. Ách omlouvám se, nepředstavila jsem se. Mé jméno je Kitty Fisto. Udělám menší úklonu a sleduji dvojici žen jenž se vydala pryč z lodi. Copak je vůbec té dívce, co jsem sledovala zpovzdálí, tak dostala jen ránu do hlavy ne? S tím si stáhnu z rukou pytel a začnu se v něm přehrabovat vytáhnu velký měch na vodu a pořádně se osvěžím. Několik kapiček mi steče z rtů a přitom si razí pomalinku cestu k mému vcelku velkému dekoltu. Pak vytáhnu něco co vypadá, jak dřevěná koule s doutnákem. Lehce s ní zaklepu a pak jí rozšroubuji na dvě polokoule. Jednu odložím, tu která má nahoře právě doutnák a z té druhé vyndám pytlíček a ten podám tomu muži. Tohle by té slečně mohlo pomoci. Otevři to a dej jí trochu čuchnout, ale jen trochu taky by se mohla začít dávit nebo by jí to mohlo vlítnout do očí a to ródeo by jsi nechtěl vidět fešáku. Mrknu na něj a zase svoji bombu složím tentokrát bez nádivky. Místo, abych jí dala zpátky do pytle, tak si jí odložím stranou a z pytle vytáhnu doutník. Možná na dívku mé vizáže překvapivé, ale každý máme svého ďáblíka z krabičky, který občas vyskočí. S tím vytáhnu ještě sirky v ochranném obalu, aby mi nezvlhli. Svými ostrými zoubky odkousnu špičku doutníku a kus odplivnu do moře. Pak doutník vložím do úst a zapálím. Překvapivé je, že doutník obmotá jedno mé chapadélko, tudíž po zapálení mám obě ruce volné. Jaký to klid a pohoda dnešního dne. Posadím se na lodi a natáhnu nožky. V tu chvíli ovšem uslyším hluk, který mě upoutá. Vzhlédnu k marińácké základně, kde to vypadá na pořádnou melu. Boj? No dnešní den nemohl být zajímavější. S doutníkem v ústech se ušklíbnu a podívám se na Satua. Pohlídej prosím tu malou já se jdu podívat, co se děje. S tím nečekám na odpověď chytnu svůj pytel a skočím rychle z paluby na molo. Doutník přitom stáhnu jedním chapadélkem, aby v běhu nepřekážel. Pak si to zamířím k boji. Copak se děje? Že by ta pětice tam udělala takový bordel? Cestou i když nejspíše to bude znamenat zpomalení si vyndám zbývající dva granáty a svírám je v ruce. Bojiště: Jakmile dorazím na bojiště, tak už tam nejspíše jsou Zainin a Abe. Já se ihned přidám k nim v naději, že ony budou informované už lépe než já. Holky, kdopak pořádá párty? A na čí straně jsme my? Na tváři se mi objevil úsměv, který prozrazuje, že bych se ráda přidala. Do toho mi chapadélko vrátí do úst doutník a já pořádně potáhnu, abych ho probrala k životu. Juchůů. Sleduji davy lidí a snažím se najít někoho známého. Přitom mi určitě pohledem neunikne hromotluk (Thor) jenž na molech byl jeden z mála jenž mě řečí zaujal. Pokouším se odhadnout s jakou stranou bojuje on a dopomoci mu k vítězství. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Přibližuji se k mariňácké pevnosti a přemýšlím nad tím co budu dělat. Nejsem moc taktický typ a tak se snažím využít věcí, které jsou zřejmé a už jsem je někdy viděl. Vzpomenu si na tu vyrážku, co jsem měl na rukou a jak mi jí zoohyzdila. Otevřu Johyn kufřík a najdu tam zbytky toho jedu, co vyprskl při otevření a natřu si ho na obličej, tak že se mi zvrásní a vypadám s tou psí čapkou stejně jako strejda Garp. Když se blížím k pevnosti, zaklapnu kufřík, odhodím meč a pistoli, protože tu strejda nepoužívá a začnu se chovat přirozeně. Vypnu hruď jako frajer. Jednu ruku strčím do kapsy a s tou druhou držím kufřík, jako bych si tam nesl svačinku koblih. Jak přicházím ke vchodu, vydím tam nějaké mariňáky ze základy, kteří jsou zmatení z hlášení. "Co se to tady kruci děje!" Zařvu na ně velitelsky. "Já jsem Monkey D. Garp! Velitelství mě poprosilo, ať zde učím kadety a co to sakra neslyším! Vzpoura, Whitebeard!?" Moje velikost vrhne na mariňáky stín. Chvilku jsem zticha, aby to stihly vstřebat. "Co tu sakra děláte!? Neslyšeli jste hlášení, nebo co?! Ty! Okamžitě sežen ostatní a začněte přemisťovat vybavení ze skladu na sever. Tohle je krize, honem! Ty! Okamžite přines mi nějaké cannónové střelivo. O tu vzpouru se sám postarám! Zbytek skladu podpalte, aby se nedostala do rukou Marcově posádce. Nemůžeme bránit dva body naráz! Co tu sakra ještě stojíte! Ty! Připrav s posádkou záchranou loď do přístavu, ať můžeme v případě nouze evakuovat! Nezapomeňte jí naplnit. Až to budete mít hotové, jdetě se připravit na sever! Složte formace! Udělám s vypnutou hrudí krok dopředu. Kde mám sakra to kanónové střelivo! Proč tu ještě všichni stojíte, musíme chránit lidské životy! Zařvu naštvaně a začnu kráčet pomalu (jako by mě to nijak nevzrušovalo) k místu, kde je bitva. |
| |
| Přístav v Mosquitu Oliverova odpověď mě docela zaskočí. "Jasně, ale nemusíš být tak agresivní." Řeknu. Vypadá to že se trochu uklidnil a začne se přehrabovat ve věcech posádky. Dívám se na, ale Zainin se to očividně nelíbí. Ohromným stiskem mi drtí ruku. Proboha, to je bolest. Ale vydržím to. Zatnu zuby a snažím se to vydržet. Po chvilce povolí a rychle se vydá za Oliverem. Zainin na něj útočila jehlou, ale on se vyhne. Když se začne ptát jestli já a Zainin jsme pár a Joha je naše dítě. Na chvilinku se na Zainin podívám a lehce a krátce se začervenám. Na chvilku se zapřemýšlím. Na co to myslíš. Přestaň! Sám sebe v mysli okřiknu a zatřepu hlavou. Počkat. Joha moje dítě? Vždyť je tak stará jak já. Pousměji se a sleduji dál. Oliver se začne věnovat Joze, ale Zainin na něj kopne kufřík z myší a znovu vyrazí do útoku. On se ale všem útokům vyhýbá a pořád ustupuje dál dozadu. Při ústupu začne Oliver něco křičet. Když zazní mé jméno zpozorním na maximum. Po tom co vše dořekne přepadne přes zábradlí a ze smíchem spadne do vody. Já si jen pomyslím. Jasně, tak se ale nenech zabít. Oliver plave přič a Zainin se snaží dostat Johyn kufřík zpět a tak křičí, že je to zloděj, ať ho někdo chytí. Po chvíli přestane a začne se věnovat nám ostatním. Začne mluvit s geišou a domluví se s ní, že půjdou na vyměnit hlavu za peníze. Ještě než odejdou mi Zainin řekne, ať tu zůstanu s Johou a Medusou. "OK, zůstanu tady." Odpovím. Při jejich odchodu přijde Medusa a představí se, "Ahoj, já jsem Tsubasa Satu." Také se přestavím. Pak se zeptá na Johu a začne něco hledat. Vytáhne nějakou dělovou kouli a tu rozšroubuje na dvě půlky. Cosi z ní vyndá a podá mi to. Je to nějaký malý pytlíček, řekne mi, že Joze z něj mám dát trochu čichnout. Udělám to, zatím co ona si to vše složí zpět a zapálí si doutník. Já zatím kontroluji Johu, kdyby se s ní začalo něco dít. Od Johy mě odpoutá hluk bitvy z mariňácká pevnosti. To bude ta posádka. Jdu jim na pomoc. Ale Medusa mě předběhne, řekne ať pohlídám Johu a pak běží pryč. Ach jo. Ale někdo jí tu musí hlídat. Otočím se na Johu a všimnu si, že se probouzí. Sednu si na židli vedle postele a čekám než se úplně probudí. "Tak co? Jak se cítíš? Chceš něco donést?" Zeptám se. |
| |
| Cesta k pevnosti
S opatrným odstupem jdu se Zainin k pevnosti, když se najednou začne smát a už asi normálním hlasem mi vysvětlovat, že se jí momentálně nemusím bát, protože mi nic nechce provést. Převlek kvůli korupci na úřadech? Proč ne … a i kdyby ne, je to její věc, taky jí nehodlám říct vše, vlastně skoro nic. To, že se jmenuje Grace jí samozřejmě neuvěřím. Hm, tak dík za důvěru (chvilku se pochybovačně odmlčím ) Grace. Začnu se smát, už jdu trošku blíž k ní. Povím jí, že na tomhle ostrově jsem tak dva týdny a něco jsem tu hledala, ale místo toho se veškeré stopy ztratily a můžu začít od začátku a čekat na nějakou náhodu. Načež začnu komentovat zboží v obchodech, kolem, kterých procházíme, většinou ne zrovna pochvalně. Tak tebe zajímá můj přístup do archivů? Víš, získat přístup do archivů fakt nebylo lehký, ale pro mě to byla v podstatě nutnost a nakonec se mi to díky dobrým vztahům s pár mariňáky podařilo. Víc to neřeším, neptám se jí na nic a doufám, že z toho pochopila, že se také nemá víc ptát, dokonce jsem jí i opomněla říct své jméno. Najednou je někde před námi slyšet nějaká bitka, jde to od pevnosti. Podívám se na Zainin. Ať za to nemůžou ti pitomci? Takže je fakt zná... Hm, tak když mě mají vzít z ostrova, tak bych jim měla pomoct, obzvlášť, když jsem to před tím sama navrhla, ale ta holka to zvládne asi odhadnout líp, přece jen je zná a na sebevraha nevypadá... Dobře přidáme do kroku. Jasně, proč ne. Usměji se a je vidět, že je v mém zájmu dostat se k pevnosti co nejdřív. Jediné, co mě štve je, že nás zpomaluje ta hlava. Nebude ti ta hlava náhodou v případném boji překážet? Mohla by se i poškodit... Ovšem, to že bych vzala hlavu já nenavrhnu, u mě by nepřežila v bitvě určitě, bych ji nemohla vzít pravděpodobně ani do ruk. Když dorazíme k pevnosti mám problém se zorientovat s kým se bojuje, samozřejmě je tu i posádka té pirátské lodě, ovšem evidentně se tu nebojuje jen proti nim. Mariňáci jdou i proti sobě? No, to je teda bordel. Počkat toho obra si pamatuju určitě, bojuje proti těm bez kabátů, a někam určitě jde. Tak mu hold asi pomůžu. V tom se u nás objeví medůza. Těžko říct kdo, asi mariňáci, ovšem na čí staně jsem se bude brát odhadem... Načež obě zamíříme na pomoc Thorovi, který ani nevypadá, že potřebuje pomoct. Využiju, toho, že mám až příliš dlohý rukáv, který mi schovává celé ruce. V případě, že na mě někdo útočí, prostě se ho pokusím vykrýt předloktím, zatím používám jen dýku, snažím se pomoct Thorovi, a odhadnout kam míří. |
| |
| Náhlá změna situace - bojiště Když nám ukážou kde jsou naše věci a pustí nás k nim tak se doslova rozběhnu ke svým věcem hledajíc svoje housle. Když se mi konečně podaří najít můj bedničku a otevřít tak mám v očích skoro slzy. "Jste v pořádku, díky stvořiteli a svaté matce. " Vyndám je ven a jenom pomocí prstů zahraji pár rychlých tónů abych se přesvědčil že není rozladěná, alespoň ne více než obvykle. Jakmile sem se o tom ujistil schovám je opět na jejich místo a začnu hledat své věci. Rychle se začnu oblékat a sbírat svůj majetek. Nakonec se potěšen výsledkem když sem opět v plné výbavě. Usměji se když párkrát bodnu do vzduchu kosou a zkontroluji že moje pistole jsou nabité a připravené. Fajn teď sem připraven odejít. Naposledy zkontroluji jestli brnění pevně drží a jsou všechny řemínky utažené a poté, nejspíše jako úplně poslední na koho se muselo čekat, vyrazím za dvojčaty nahoru společně s ostatními. Když dojdeme nahoru začnou se věci komplikovat. Já si jenom hoooodně hlasitě povzdechnu když uvidím jak zadrželi kapitána a komandér s Alex schází dolů. Vytáhnu svojí černou masku a připevním si jí na obličej. Poté ještě než začne bitva tak se stáhnu dozadějc od skupiny abych byl zády ke stěně ( dva kroky od ní) a o tu stěnu opřu kosu. Do ruky chytnu nabitou pušku. Tohle neskončí dobře! Ani náhodou! Kurva kurva kurva! A přesně jak sem čekal tak propuklo peklo. Mariňáci zaútočili na sebe. Dvojčata se vrhla na kapitána. Byla zastavena, Erik se vrhnul na kapitána, Saigo někam zdrhá, Thor utíká k Erikovi, Ježek utíká ke kapitánovi. Já místo toho raději držím pozice míříc puškou před sebe. Hned na začátku bitvy vystřelím z pušky směrem k bezkabátníkům. Pušku pustím na zem a vytáhnu obě pistole a bez míření vystřelím někde do úrovně pasu stejným směrem nebo na ty kteří se proti mě rozběhnou. Potom udělám krok dozadu a chytnu kosu. Připravím se bránit proti komukoliv kdo by na mě chtěl zaútočit. Snažím se nezabíjet ale pokud bych se měl rozhodnout mezi mým a jejich životem volím svůj. Snažím se pomocí bojové kosi si udržet odstup od nepřátel a nepustit si je k sobě. Kabátníky se snažím zabíjet co nejméně zatímco bezkabátníky tam se příliš nerozmýšlím a jak bodnu/seknu tak seknu. Když by se jich objevilo kolem mě vícero a začali mě tlačit od stěny provedu vířivou smrt. Pokud by přišel někdo s pistolemi snažím se utéct podél stěny pomocí soru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj plán poměrně překvapivě vyšel. Ačkoli bojující posádka v základně na tvé volání níjak neodpovídala, tak roztroušené hlídky ti přes Den Den Mushi ohlašovali své pozice a také přijetí zprávy. Mohl sis všimnout, že spousta mariňáků sprintuje směrem k přístavu. Asi by sis měl pospíšit, pokud chceš aby nezjistili pravdu dřív než pomůžeš posádce. |
| |
| Jedno malé vyhodnocení aneb vyznej se PJ v marastu válečném Jako první na prapodivnou situaci zareagovala Alex. Její instinkty doktory zareagovali na potřeby postřelených dvojčat a dříve než ji stihl někdo(Mark) zastavit, se vrhla přímo doprostřed bitvy a směrem k dvojčatům. Ovšem, i přes schopnosti jejího Devil Fruit se jí nepodařilo dostat až k dvojčatům aniž by schytala několik menších šrámů od čepelí nejrůznějších mariňáků. Ve stejný okamžik oním směrem vyrazil Thor, který si při své cestě k Erikovi rozhodně nebral servítky. Před velkými potížemi jej zachránil jenom jeho výkřik, který od něj odvrátil pozornost oněch deseti mariňáků, takže mohl doběhnout až k okraji velké bitky. Jeden mariňák bez kabátu se mu pokusil postavit do cesty, ale když byl okamžitě smeten stranou Thorovým útokem. Tato rychlá prohra jejich společníka a řítící se živá hmota dvou set kilo ostatní odradila od nápadu stavět se mu do cesty. Jako opravdu hodně velká dělová koule proletěl kolem Alex, která se zrovna shýbala nad postřeleným dvojčetem a srazil mariňáka z Erika. Uff, díky Thor-san. ozval se tlouštík vděčně ze země a začal se škrábat na nohy. Mezitím se Alex skláněla nad do nohy postřeleným dvojčetem, které se na ni přes bolest vesele zubilo. Pááááni, nežárlí brácha, když se věnuješ víc mě než jemu? zeptal se a bleskově švihl mečem, takže mariňák, který se Alex chystal zezadu probodnout spadl na zem s přeseknutým stehenním svalem. Hned na to se ozvaly dva výstřely a strážní u dveří spadli na zem. Střílel po nich kdo jiný než Rattail, který okamžitě otevřel dveře a dal se na útěk. K čertu! zaklekl Kin a začal se soukat na nohy. Gin ho následoval hned vzápětí. Meč v nezraněné ruce, kdežto Kin balancoval na jedné noze. Na co tak čumíš zrzko? Sbal ty dva tlouštíky a chyťte ho, jestli uteče přijde s posilou, kterou neporazíme. Tak běžte, my se postaráme aby těmahle dveřmi nikdo neprošel. aby svá slova podpořili oba se postavili zády ke dveřím. Jen tak mimochodem, kdyby vás zajímalo, proč ji zachránil Kin a ne Saigo, bylo to proto, že našemu milému berserkrovi s kosou se do cesty postavili hned dva mariňáci, kteří ho šavlemi odehnali od Alex a donutili věnovat se čistě jim. Největší smůlu měl asi váš navigátor, který se snažil probojovat k Rattailovi. Protože se od něj nijak nedistancoval a navíc to byl nejspíše on kdo jej varoval, vrhla se a na něj rovnou celá desítka naštvaných kabátníků s meči v rukou. Jediné co ho zachránilo byl fakt, že nemohli útočit všichni zároveň, ale jen po trojicích. Takže mu dva meče míří ze stran na nohy a jedna čepel zepředu na hlavu. Na druhé straně místnosti se Kitty snažila odhadnout na čí straně stojí obří hromotluk Thor. Odhad to byl poměrně jednoduchý, vzhledem k tomu, že jeho cestou lítali chlápci bez kabátů vzduchem. Zatímco ona se rozmýšlela, vyrazila Abe tlouštíkovi na pomoc, ale musela se stáhnout, když málem přišla o hlavu kvůli náhodnému seknutí jednoho mariňáka. No a nakonec jedna vtipná scéna. Samael se rozhodl, že na slepo vystřelí z pušky, což se ale ukázalo nebýt zrovna jeho silnou stránkou. Už od pohledu pušku držel nějak divně před sebou a v okamžiku kdy zmáčkl spoušť(odečti si jeden náboj), zpětný ráz pušky mu zarazil pažbu hluboko do obličeje a vyrazil mu většinu předních zubů. No a pak se všechno zvrtlo ještě jednou. Už nějakou dobu jste slyšeli, že z Den Den Mushi se ozývají výkřiky a prapodivné hlášení od jednotek venku, ale nebyli jste přes hluk bitvy schopni identifikovat o co se jedná. Poměrně slušnou představu jste dostali, když se rozletěli hlavní dveře a v nich stál Garp. Monkey D. Garp ve vlastní osobě. Vypadal sice poněkud menší než obvykle, ale na hlavě měl svou klasickou psí masku a pod ní jste si mohli všimnout silně vrásčitého obličeje. Navíc uniforma, i když bez kabátu, takže nešla určit hodnost a psí maska...kdo jiný by to mohl být. Co se to tady kruci děje! Zařval na dav velitelsky. Já jsem Monkey D. Garp! Velitelství mě poprosilo, ať zde učím kadety a co to sakra neslyším! Vzpoura, Whitebeard!?" Jeho velikost vrhla na mariňáky stín. Chvilku pak byl zticha, aby jste to stihly vstřebat. Co tu sakra děláte!? Neslyšeli jste hlášení, nebo co?! Ty! Okamžitě sežeň ostatní a začněte přemisťovat vybavení ze skladu na sever. Tohle je krize, honem! Ty! Okamžitě přines mi nějaké kanónové střelivo. O tu vzpouru se sám postarám! Zbytek skladu podpalte, aby se nedostala do rukou Marcově posádce. Nemůžeme bránit dva body naráz! Co tu sakra ještě stojíte! Ty! Připrav s posádkou záchranou loď do přístavu, ať můžeme v případě nouze evakuovat! Nezapomeňte jí naplnit. Až to budete mít hotové, jdetě se připravit na sever! Složte formace! Udělal s vypnutou hrudí krok dopředu. Kde mám sakra to kanónové střelivo! Proč tu ještě všichni stojíte, musíme chránit lidské životy! Zařval naštvaně a začal kráčet pomalu (jako by ho to nijak nevzrušovalo) k místu, kde je bitva. Snad ani netřeba dodávat, že boj ustal okamžitě a všichni, až na Rattaila, který už se dal dveřmi na útěk zůstali naprosto nechápavě a omráčeně civět na Garpa ve dveřích. |
| |
| Bitva – pronásledování „Zranění mají přednost.“ Odpovím mu a usměji se na něj. Trhnu sebou, když ucítím vedle sebe závan vzduchu, jak švihl mečem. Bylo to sakra nepříjemné. Musela jsem odolávat tomu, abych tomu zraněnému taky nepomohla i když je to nepřítel. Člověk je prostě člověk. Ohlédnu se, když uslyším výstřely, Rattail utíkal. „Do háje!“ řekla jsem skoro ve stejnou chvíli jako když Kim zaklel. „Mluv slušně!“ okřiknu ho, když řekne ať čumím. “Jo, jo!„ řeknu a vyskočím na nohy. “A šetřete se. Ať nevykrvácíte.„ Otočím se na Thora a Erika, kteří byli u sebe. “Thore! Eriku! Rattail utíká!" zakřičím na ně a pak najednou.... zaduněl hlas a všechno ztichlo. Rozhlédnu se a zmateně se zadívám na muže s psí maskou na hlavě, během chvíle si uvědomím o koho jde. A do háje... kde se tu vzal? Sakra... jestli se přidá na stranu Rattaila.... do háje. Taky jsem byla zticha a celá ztuhlá, ale pak zahlédnu jak Rattail utíká. Váhavě vykročím a pak se rozeběhnu za ním. Pak natáhnu nohy a běžím za tou krysou ze všech sil. A když říkám, že natáhla nohy tak to myslím doslova. |
| |
| Chvíle, když člověk ví, že je v pr**li Běžím co nejrychleji k Alex, ale do cesty se mi postaví dva mariňáci. ,,Ts.'' Úskokem dozadu se vyhnu jejich útoku. Při dopadu se lehce zapřu pro odraz. ,,Teisou.'' Řeknu a zároveň se odrazím přímo proti mariňákům. Spoléhám se hlavně na svou obratnost a dávám si pozor, aby se mi ani jeden z mariňáků nedostal za záda. Nevšimnu si prchajícího Rattaila a dál se věnuji těm dvěma mariňákům. Nejprve se zaměřím víc na jednoho mariňáka, ale pak namířím své útoky na druhého mariňáka. Pokud se mi podaří jednoho sundat, tak se druhého pokusím sundat pomocí Toro nagashi. Ať tak či onak, do haly napochoduje nikdo jiný než samotný Monkey D. Garp. Mezitím, co boj v rámci možnostech ustává, já si snažím vzpomenout, kde jsem slyšel to jméno. Už jsem to někde slyšel, ale kde? podrbu se levou rukou na bradě. Hmm... Monkey... D... Garp... V hlavě mi to šrotuje, div nevypouštím z uší páru. Ten stařík říkal, že ho sem poslalo mariňácké velitelství. Pak mi to dojde a celý zblednu. Jediné na co se tak zmůžu je polohlasné ,,Ha... ha... ha...'' Co ten tady dělá?! Ksakru, tak teď by mě zajímalo jak se dostaneme pryč. Třeba bych to uhrál na to, že jsem taky mariňák, který je v civilu.... Dál jen čekám jak se situace vyvine. |
| |
| Cesta za odměnou… je trnitá, pokračování Dostaneme se do celkem slušné bitky mezi Mariňáky navzájem. Nejdřív se rozhlídnu po své posádce a přemýšlím co dál. No to si děláte srandu! Do čeho jste se to sakra zapletli potomci jedni…Alex, Thor, Saigo…fajn všichni naživu, ale co dál? S tou hlavou nemůžu jen tak vstoupit do téhle bitvy a jen tak volně ji ležet je taky pitomost…Fisto! Dostala ses sem nějak rychle… Kdybych dala tu hlavu jí?...Vlastně proč ne? Potřebovala by loď aby se s ní odsuď dostala odměnu za ní můžem dostat akorát my, páč mariňáci odsuď vědí kdo jej dostal. Vrazím Medúze pytel s hlavou a promluvím na ní normálním hlasem. Pohlídej mi jí a zatím se drž v zadu. Pak se poklusem vydám za Alex, která z mého pohledu potřebovala nejvíc pomoc. Po cestě se snažím co nejmíň zaplést do zbytečných bojů a do těch nutných používám techniky Rankyaku, Haiho a shuto. Nicméně nikoho nezabíjím, maximálně jim zpřelámu pár kostí aby nemohli bojovat. Při běhu k Alex použiji Kage oni na všechny okolo mě a vrčím mezi zuby: Z cesty šmejdi jedni než vám urazím hlavu. Takto se dostanu až k Alex, na kterou nyní dávám pozor. Pokud jsem se k ní dostala zakřičím na ní co se stalo a pokračuji s ní v její cestě. Pokud ne klestím si k ní cestu tak rychle jak to jen jde.
Při příchodu Garpa ztuhnu jako všichni ostatní. Na rozdíl od někoho však vím kdo to je, páč mi moje nevlastní matka o něm kdysi vyprávěla. A dokonce s obdivem, což u ní bylo velice zřídka, jelikož Marínu nesnášela kvůli tomu co se z nich stalo. Garp… Hrdina Garp. Živá mariňácká legenda, která kdysi naháněla respekt i samotnému Gold Rogerovi. Co tady proboha dělá?... Jaký Marco, jaká evakuace, jaká vzpoura?...Sakra Alex kam zas běžíš?...Do háje už… Chtě nechtě se vydávám za Alex, páč jí prostě samotnou nechat nemůžu a raději si po cestě připravím pistoli do levé ruky. |
| |
| Hon na krysu Upřímně si oddechl že kabátci pochopili, že není nepřítel. O to víc si oddechl když úspěšně dorazil k Erikovi,ani moc nepřemýšlel nad tím kolik cestou odhodil nebo praštil bez kabátníků. Jak se zdálo jeho Thunder smashing získalo trochu respektu a ostatní mariňáci se mu klidili z cesty. " Za nic. Tak a teď jim ukážeme co umí pořádní chlapy ne?" Chci se s Erikem pustit do dalších a dostat se k Ratailovi, jenže ten začne zhrdat. Alex mi ani nemusí říkat abych šel za ním.Při tom všem si všimne ,že se tu objevilo nějak moc jiných lidí dokonce se někteří chystají pomoci jemu. Nepřemýšlel ,proč se jakýsi Geiša vrhla do boje ano se nsesnažil pochopit proč vidí něco co vypadá jako žena s medůzou na hlavě. " Že by měli hlad? Nebo je fascinuej samo...no jak říkám první věci první." usměju se a prokřupnu prsty " Je čas té kryse nabančit!" myslím že Erik pochopí a Ratail bude pronásledován mimo Alex i dvěma tanky. PRavda zaznamená příchod někoho dalšícho ,ale je tak ponořen do stíhání,že tomu mco pozornosti nevěnuje. |
| |
| Satu Joho! Víš že bys neměla prudit ostatní, nebo ti naplácají. čerstvě provedený šprým kdy se kuchtíci marýny přilepili k pánvičkám a ze zmatku se připálili o dělané jídlo mě stále dusí smíchy. I když vítka je samozřejmě na svém místě. není to poprvé a nebude to naposledy. Když vynechám ty nepříjemné tresty je tu docela sranda. Ale tak omezená..... Josef, můj stařičký pečovatel je hodný a nebýt jeho a toho že mě hlídá, asi by už mě dávno odpráskli. Ale dalším faktem je, že bez ohledu na to kolik šprýmků udělám, všichni mě mají rádi. Mé schopnosti jsou nepostradatelné. Ale pak přišel ten den, kdy jsem...udělala tamto.... Hledá se technik dívčího pohlaví s jménem Joha! Kdokoliv jí bude napomáhat k útěku stihne jej stejný trest jako jí! Kdo jí chytí dostane odměnu. A Josef....Nejdřív Josef a pak rodiče a Joha to nechápala. Nechápala proč, kudy a kam. Byla sama a nebyla sama a teď...Měla zase přátele. Hodně přátel. ze spaní si sem tam něco huhlám, trhnu sebou kopnu a občas se zahihňám. Nakonec mě probudí něco smrdutého co mě málem udusí. Prudce se zvednu a rozkašlu. Při tom plácám rukou do paluby a hlasitě vyhrožuju. Thore! Proč to Joze děláš? Joha za to nemůže! Joha to nepřipálila! To Thor neřekl Joze aby to vyndala! E? promnu si oči, protože to co stojí předemnou není Thor. Prve mě napadne že ztratil na své váze, ale pak se mi zrak rozlepí úplně a uvidím Satu.... Pomalu se rozhlédnu a dotknu se místa kde jsme byla praštěná. Být praštěná trochu silněji vstoupila bych svou blbostí do knihy rekordů. Mám v úmyslu rychle vyskočit na nohy, ale zatočí se mi hlava a tak radši zůstanu sedět. Obličej mam napjatý jak se snažím přijít na nějakou chytrou grandiózní větu. Co se stalo? vypadne ze mě nakonec. Sirény v dály nevnímám, jelikož si myslím že mi jen píská v hlavě. |
| |
| Když se něco může pokazit, tak se to pokazí
Dostala jsem se celkem daleko i bez medúzy, která tam jen postávala a nad něčím přemýšlela, ovšem musela jsem kousek couvnout když se po mě proletěla čepel nějakého mariňáka. Musela jsem rychle uhnout, jinak bych byla bez hlavy. K sakru, tohle bylo o kousek …měla bych dávat větší pozor… Jsem přibližně uprostřed celé vřavy a mám problém kohokoliv mimo mého blízkého okolí zahlédnout a tak udržuji směr, kterým se pohyboval ten hromotluk, ale už mnohem opatrněji a tím pádem pomaleji. Slyšela jsem i pár výstřelů, což mě znervóznilo. Ještě aby mě v téhle nepřehledné vřavě někdo trefil… Jakkýkoliv boj přestane, když se rozletí vstupní dveře a objeví se v nich Money D. Garp, který na všechny začne křičet. Nikdo si nedovolil se pohnout i mariňáci se zarazili. Čím dál tím hůř, to o něm nikdo nevěděl, že se dali do boje zrovna teď? Takže momentálně asi už není cílem, dostat se z ostrova, ale přežít … protože, před Garpem se asi fakt utíká těžko… Zůstanu šokovaně stát naprosto v klidu a čekám, co se bude dít a začínám vymýšlet výmluvu, proč jsem tady a proč jsem se vůbec pustila do bitvy. |
| |
| Pronásledování krysy Alex, Thor a Erik uposlechly dvojčata a ještě před tím, než se Garp objevil ve dveřích, vyběhli za Rattailem. Dveře, kterými jste proběhli k vašemu překvapení nevedly ovšem ven, ale na velké cvičiště vybavené pro potřeby tréninku mariňáků. Dráha pro běhání, terče pro trénink střelby, panáci pro trénink boje z blízka a další. Naneštěstí pro Rattaila tu očividně příliš času netrávil. I když jeho schopnostmi s pistolemi byli impozantní, jeho výdrž byla téměř nulová a sotva od vás usprintoval pár desítek metrů začal viditelně zpomalovat, až se po zhruba padesáti metrech celý udýchaný zastavil. Stáli jste zrovna kousek za běžeckou dráhou, uprostřed trávníku s několika velkými kameny kolem vás, mezi kterými stáli cviční panáci. Dobře....dobře...vzdávám se...jste...dostali jste mě... sípal, načež se nečekaně prudce otočil a stejně bleskově jako proti dvojčatům vytáhl své pistole, ze kterých dvakrát vystřelil. Jednou po Alex a jednou po Erikovi. Ten ovšem už dávno nestál na místě. Sotva zaregistroval Rattailův pohyb(otáčení), vrhl se za jeden z kamenů, který mu posloužil jako dostatečně dobré krytí. |
| |
| Krysa Nemusela jsem ani používat svou sílu, abych ho dohonila. Rattail neměl dobrou kondici a brzy se zadýchal a unaveně zastavil. Také jsem se zastavila a podezíravě ho sledovala, přišlo mi, že se vzdal nějak snadno. „Fajn, tak...“ Promluvím a hrkne ve mě, když se najednou otočí a v rukou pistole. Zapomněla jsem na ně! První co mě napadlo bylo, že jsem se ztenčila, abych střele uhnula a překulit se na stranu. „Ten zmetek...“ syknu si a napodobím Thora ve schování za kamenem. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Poté co se Garp objevil, tak nachvilku usnul ve stoje, aby značně odignoroval případné dotazy okolních mariňáků a nejen jich. Mezitím si snad každý povšiml malého kufříku v jeho levé ruce, v kterém měl nejspíše koblihy. Bylo to velmi povědomé zavazadlo, ale vzhledem k tomu, že Johu znáte jen dva týdny, nedokážete si jí spojit s Garpem. Jediný kdo by o tomto zřejmě věděl, by byl Thor, ten však utekl dříve než se stačil rozhlédnout. Když tedy tomu starochovy praskne spící bublina, vrhne na všechny přítomné značně znepokojený výraz, přičemž si ani nevšimne některých faktů, jako byl útěk několika lidí. Aaaaaahhhhhmmmmmm děti... Zadloubne se malíčkem v nose a začne v něm dolovat hlouběji, přičemž mu v hlavě šrotuje nějaký srozumitelný rozkaz, který by měl vydat. Obrátí se na nejbližšího člověka co na sobě nemá mariňáckou uniformu a spustí svým stařeckým lehce hlasem proslov s prstem v rypáku. Vzhledem k situaci... čelíme momentálně větší hrozbě, než je banda nezkušených hlupáků, který jsou sto let od toho stát se pořádnými bojovníky. Navíc k tomu nejste mariňáci. Je dle mariňáckých pravidel nutné, aby jste byly bez prodlení eliminováni za pokus o vraždu, nebo vloupání do základny a já rozhodně nebudu řešit jak jste se sem dostaly. Oddechne si a vyndá prst z nosu na kterém naštěstí nemá ani jednoho holuba, ale přesto si ruku otře o dveře, přes které sem přišel. Nehodlám však zabijet děti, ani odvolávat padesát mariňáků z bojové zóny, aby se postaralo o zatčení takovejch usmrkanců, když jsou zapotřebí k ochraně nevinných lidí ve městě, kvůli kterým tu právě my mariňáci jsme! Navíc to co se tu děje není zrovna podle předpisů. Dám vám tedy příležitost utéct. To, ale neznamená, že po vás poté nepůjdeme a nezatkneme i kdybych se za vámi měl plavit až na Grand Line. Garp velmi pozvolna pozvedne svou volnou ruku a naznačí rozevřenou dlaní číslici pět. Přesně pět minut máte na to, aby jste lodí připravenou v přístavu odpluli pryč a to do jednoho. Pokud budete dělat problémy, pokud přesáhnete časový limit..... je mi líto, ale zemřete. Beru to na vlastní zodpovědnost. S naprostým klidem upřel svou pozornost na dosud zmatené postávající mariňáky, kteří na něj zděšeně koukali, nebo zrovna řvali bolestí. Uzdravte zraněné a připravte se k bitvě. Garp se otočí a začně odcházet, přičemž volnou rukou vytáhne z kapsy Den Den Mushi, kterým nahlas zahlásí pár informací Tady velení. Vzpoura se řeší. Rattail a Mark prosím ať příjdou do jídelny, k obhajově u vojenského soudu řízeného Vice Admiralem Garpem, který nemohl dané velitele nalézt. Mimochodem, tady Garp. Osoba, která se nezúčastní své obhajoby, nebo se nedostaví do dvou minut, bude považována za vinou a zbavena své hodnosti. Vypadá to, že neslyším ze severu žádné zvuky bitvy. Možná něco plánují, zůstaňte na pozicích ještě dalších deset minut. Nezapomínejte, že kvůli ochraně nevinných lidí jací jsou v této vesnici tu právě my mariňáci jsme a jsme na to hrdý! Mimochodem prosím o odříznutí spojení s Den Den Mushi základy. Nechci žádné poplašné hlášení od hlídaných kapitánů a tím i demotivaci, nebo zmatenost mariňáků. Tady Garp, ozvu se znovu přesně za pět minut. Hned jak Šnek zhasne a přestane přijímat signál, Garp ho zahodí a pokračuje lehký krokem do jídelny, kde snad najde něco dobrého k snědku. |
| |
| Ámerický úsměv Když vystřelím z pušky a zpětný náraz mi vyrazí zuby tak padnu na přední koleno a chytnu se rukou za ústa. Kur*a! Au! Já sem takovej debil! Už sem slyšel o tom že někdo dostal od života přímo do zubů ale pochybuju že někdo zlikvidoval sám takle. Bože. Raději zůstanu u těch menších. Nebo se naučím střílet. Zvednu pohled a vidím že zatím po mě nikdo nejde. Nebo to tak alespoň vypadá. Rychle se rozhlédnu po mariňácích nejblíže mě a hledám. Hledám někoho kdo je zraněný a na zemi ( bezvědomí výhodou), nejlépe když je to jedna z těch bezkabátnických krysích kamarádů. Pokud někoho takového uvidím tak němu zkusím vyrazit. Jdu bez své kosy, abych vypadal jako menší nebezpečí, doběhnu k němu chytnu ho a odtáhnu ho stranou od bitvy. Tam na něj použiji Oko za oko abych se vyléčil. Pokud nikdo takový nikde není tak si zkusím někoho takového vyrobit pomocí kosy, bodnutí do zad a pak ho teprve odtáhnout. Poté vejde Garp. Pokud zrovna se léčím pokračuji. Jakmile se ale bitva zastavím tak taky zastavím nechápavě co se děje. Otočím se tím směrem kam všichni koukají a skoro bych řekl že mi oči vyskočili z hlavy nad tím jménem. Přeci jenom když někdo jako on vejde do dveří tak to u lidí na opačné straně vyvolává strach Garp hrdina? Legendární mariňák který bojoval i se Zlatým Rogerem? Muž který se postavil jednotkám Whitebearda ve velké válce? Muž který seděl vedle ohnivé pěsti zatímco se chystala jeho poprava? Tak a teď sme všichni totálně mrtvý. Předtím sme možná měli šanci. Ale jestli je tu Garp tak sme mrtvý. Nebýt připraven na to že zemřu tak bych se právě asi posral, pochcal a začal se šíleně smát a pak si ustřelil vlastní hlavu. Jenže nic z toho sem neudělal. Viděl sem smrti dost abych jí znal a nebál se jí... tolik. Samozřejmě sem se jí bál. Ale byl sem ochoten jí přijmout. Jenom doufám že nás popraví rychle a nebudou nás držet někde ve vězení. Pokud je někdo kolem v bezvědomí nebo je zraněný tak že přestává vnímat tak ho odtáhnu stranou. Na prvním se healnu ( pokud už sem se nevyléčil) a zbytek tam prostě tahám aby nebyli přímo ve středu bojiště ale stranou pro případnou léčbu. Pokud by se do mě někdo chtěl pustit za to že odtahuji mariňáky tak pokrčím rameny a ustoupím se slovy že sem chtěl jenom pomoct. |
| |
| Hon za černou krysou Nepronásledovali Ratiala daleko a za to byl Thor rád, přeci jen sumo zápasníci jsou spíš sprinteři než přeborníci na dlouhé vzdálenosti. Když začne plivat plíce s tím že se vzdává se Thor skoro zaraduje.,avšak nebyla by to krysa ,aby neměla nějaké eso v rukávu . Ratail se totiž otočil a ukázal hlavně dvou pistolí. Thor sice tušil že muže střelit jen na dva cíle ale na to aby poznal jestli je mířeno na něj nebo na Erika či Alex neměl čas spíš instinktivně se vrhl za první překážku tvořenou panákem, nebo něčím podobným. Kulky prosvištěli kolem něj a on si ani neměl možnost všimnout jestli Erik nebo Alex byli zasaženi raději sundal ze zad Bertu a použil jí jako štít. Jistě nezakryl se celí ale potřeboval zakrýt větší část hlavy a hrudníku. S provizorním štítem drženým v levé ruce se natočen tak aby měl štít větší efekt rozeběhl dál k ratailovi.Pokud doběhl chtěl prostě kovovým nárazníkem Rataila nabrat. |
| |
| Joha Joha se zeptá co se stalo. "Jo, jasně. Hned ti to řeknu." Na chvilinku se zamyslím a začnu povídat. "Bylo asi to takhle. Když tě ty dvojčata praštili, ta sik omdlela. Potom mariňáci všechny zajali, kromě mě,tebe a Zainin. Všechny ostatní někam odvedli. Když mariňáci odešli, přišli na loď nějací lidi. Byl to jeden rybák, pak geiša a kluk jménem Oliver. Ten Oliver se začal hrabat ve vašich věcech, Zainin se to ale nelíbilo a začala se s ním prát. Jemu se ale podařilo utéct. Zainin a geiša se potom rozhodli vyměnit Bignosovu hlavu za peníze a vydali se do města. Zůstal jsem tu jen já, ty a ta rybák. No, vlastně spíš rybí slečna. Po chvíli se z mariňacké pevnosti začali ozývat zvuky boje. Rybí slečna se rozhodla, že tam poběží a odešla. Ještě před tím mi dala nějaký prášek, díky kterému si se probudila. A ještě jedna věc, ten kluk Oliver si pri úniku vzal tvůj kufřík..... Tak to je ve zkratce asi všechno." Když domluvím dojdu k čaji, který tam Zainin nechala. Naliji ho do hrnečku a donesu ho Joze a dám jí ho. "Tak co, pochopila jsi to o de mě alespoň trochu?" Zeptám se a usměji se. |
| |
| Satu Kývu hlavou a pokračuji v tom i když jsi dávno skončil. Pak se tvářím převelice chytře. Co že se stalo? zopakuju a rozpačitě se podrbu na hlavě, zkoumaje jestli mi v ní něco ze Satuova sáhodlouhého povídání přece jen neuvízlo. V okamžiku kdy mi donášíš čaj se prudce zvednu čímž velmi pravděpodobně způsobím čajovou povodeň- na nás a začnu se ostražitě rozhlížet. Hej? kde jsou všichni? a kde je Thor? THOR! STREJDA THOR! skočím k tobě a začnu s tebou třást. Svou tvář mám výhružně zkroucenou jako kdybych slibovala...že ti prostě něco udělám jestli to nevyklopíš. Když část s Thorem (pravděpodobně) zopakuješ, pouštím tě a dívám se na pevnost. Můžeš si všimnout že se mi po tváři kutulálí slza a popotahuji. Joha bez Thora, to je jako pes bez ocásku, jak to mohli udělat? Nechat tu Johu a vzít jí Thora? pak se zhluboka nadechnu a ukážu na tebe prstem. A ty teď jako patříš k nám nebo co? Jojo? Fakt patříš? No supr! Tak jdeme hop hop! a skáču přes palubu na molo. Když dopadnu vytáhnu z kapsy barvy a něco si šmudlám na obličeji. Pokud se na mě po mém tadá podiváš, můžeš si všimnout že jsem si na triko nakreslila miniaturu Thora s kostrbatým, leč opačně napsaným: Záchranná mise: zachraňte strejdu Thora |
| |
| Bitka na nádvorí Ako tak bežim k Rattailovi všimnem si že alex sa tam dostala o niečo skorej a Thor ako živý nosorožec odhadzuje všetko z cesty. ...čo to tam tá holka vyvádza... ...a sakra toto je zle... zmením myšlienky len čo si uvedomim že 10 marinakov ide po mne. Inštinktivne sa kryjem proti tomu úderu na hlavu mojim vlastnym mečom a odskakujem smerom dozadu tak aby ma nezasliahli tie seky z bokov. Pri doskočeni poviem len Hirameki dangeki ktorý smerujem niečo viacej vodorovne aby som si držal tých marinakov kúsok viacej od tela. A chystám sa uskočiť zase dozadu aby som získal znovu čas a oni boli nútený ma prenasledovať. Vtom vśak počujem akýsi pevný hlas a v mojej hlave sa ozve. ...jsem Monkey D. Garp... ...a do prdele tak toto je zlé... ...aj ked by som tých marinákov zvládol proti hrdinovi Garpovi šancu nemám... Preto sa stiahnem o niečo viacej dozadu a meč si dám opôť do púzdra aby bolo jasné že nemám záujem o boj. Pre istotu som ale prichystaný uskakovať a rýchlo ho tasiť ak by ma neaký marinaci chceli napadnúť. ...čo teraz... prejde mi hlavou a rpuzmýšlam nad situaciou |
| |
| Bude bitva!!! Tak jsem konečně doběhla. Lehce utahaná a s doutníkem v ústech hledám své soupeře. Dle toho, co si můžu všimnout jde o souboj dvou skupin mariňáků a zrovna ta bez kabátů, jde po většině lidí, kteří jsou členy posádky oné ženy, která mi propůjčila deník. Normálně bych to asi neudělala, ale příliš nevybouřené energie mě nutí použít mé dvě překvapení. Oba doutnáky si přiložím k velkému doutníku a pořádně potáhnu. To opakuji ještě dvakrát a po chvíli se oba rozhoří počkám si ještě chvilinku, aby granáty dopadly hned při dopadu nebo nejlépe když budou dopadat a hodím je do dvou největších chumlů bezkabátníků. Je mi vcelku jedno kolik lidí s kabátem se tam bude nacházet pokud jich bude méně než těch bez kabátu. Samozřejmě se snažím vyhnout skupině, kde se nachází někdo z posádky "pirátů". GAMIZUPPOI ODOROKI " Dvojité uslzené překvápko" Zakřičím i když ve zvucích boje můj hlas přidušen doutníkem moc slyšet není. Když granáty dopadnou na zem, tak se za mnou ozvou kroky a když se otočím spatřím opravdu velkého muže, který má na sobě psí masku. Co to je sakra za maníka? Moje chapadélka se nervózně zavlní a já si převalím doutník z jednoho koutku do druhého. Pak druhým koutkem vydechnu dým na stranu, aby neskončil tomu mariňákovi v obličeji. Hups, problémek. Přítomnost tohoto muže mě vyděsila na tolik, že jsem ani nesledovala, jak dopadl můj vrh a spíše se snažím připlácnout na stěnu pevnosti a tvářit se jako nepovedený grafit. přitom v ruce stále držím sklenici s hlavou, kterou mi předala Zainin. |
| |
| Bitva Ještě před Garpovým příchodem pokračovali menší potyčky i v rámci posádky. Po jednom...Saigovi se podařilo uhnout smrtící ráně od mariňáků, i tak ho ale jeden z nich při jeho snaze uskočit lehce škrábl čepelí přes hrudník. Bylo to ovšem jen velmi lehké, povrchové zranění, kdy čepel jen prořízla kůži. Následně oba mariňáky překvapil jeho bleskový výpad, kterým složil prvního soupeře hned prvním prudkým bodnutím tupou stranou kosy do břicha, načež druhému rozsekl břicho zrovna v okamžiku, kdy se ve dveřích objevil Garp, takže na hraní si na mariňáka je dost pozdě. O kousek vedle se Zainin vrhla na pomoc Alex, která v ten samý okamžik vyběhla z místnosti. Naneštěstí k druhým dveřím to bylo přímo skrz největší bitevní vřavu. Prvního bezkabátníka, který se jí připletl do cesty sundala tak, že mu pomocí Rankyaku zlomila ruku, pak na ni ale skočila skupina neozbrojených bezkabátníků(asi pěti) a srazila ji na zem. S příchodem Garpa se ovšem uctivě zvedly a poodešli kus do davu. Na druhou stranu Samaelovi se dařilo poměrně dobře. Vzhledem k tomu, že byl kousek od Saiga neměl problem najít příhodného zraněného neboť Saigo mu jednoho vyrobil. Ani odtáhnout jej nebylo moc problematické a „vyrazit“ mu zuby kousek stranou od bitvy byla jen otázka času. Kazumo se pak držel velmi obstojně. Na to kolik nepřátel se valilo jeho směrem se mu podařilo blokovat většinu jejich útoků, takže jediné „zranění“ které schytal byla rozseknutá nohavice u zraněné nohy, které stále maličko nestíhala. Když pak provedl nečekaný výpad, podařilo se mu zasáhnout hrudník předního mariňáka, který také chtěl zaútočit ovšem jeho načasování bylo poněkud horší. Zrovna v okamžiku kdy se soupeř zhroutil k zemi a další se ho chystal nahradit dovnitř vešel Garp a všichni ztuhly. No a poslední, naše malá Kitty. Ta odložila hlavu, načež s nebezpečným výrazem v chapadlaté tváři podpálila svá slzná překvapení a vrhla je do davu, kde vypustili oblaky nějakého dýmu, ze které se hned několik desítek mariňáků rozkašlalo a snažilo se rychle dostat ven. Naneštěstí se tak stalo v době kdy Garp vcházel dovnitř, takže Kitty už nestihla sebrat hlavu, která teď leží na zemi přímo před Garpem. No a co že na to vlastně říká Garp? Poté co se Garp objevil, tak na chvilku usnul ve stoje, aby značně od ignoroval případné dotazy okolních mariňáků a nejen jich. Mezitím si snad každý povšiml malého kufříku v jeho levé ruce, v kterém měl nejspíše koblihy. Bylo to velmi povědomé zavazadlo, ale vzhledem k tomu, že Johu znáte jen dva týdny, nedokážete si jí spojit s Garpem. Jediný kdo by o tomto zřejmě věděl, by byl Thor, ten však utekl dříve než se stačil rozhlédnout. Když tedy tomu starochovy praskne spící bublina, vrhne na všechny přítomné značně znepokojený výraz, přičemž si ani nevšimne některých faktů, jako byl útěk několika lidí. Aaaaaahhhhhmmmmmm děti... Zadloubne se malíčkem v nose a začne v něm dolovat hlouběji, přičemž mu v hlavě šrotuje nějaký srozumitelný rozkaz, který by měl vydat. Obrátí se na nejbližšího člověka co na sobě nemá mariňáckou uniformu a spustí svým stařeckým lehce hlasem proslov s prstem v rypáku. Vzhledem k situaci... čelíme momentálně větší hrozbě, než je banda nezkušených hlupáků, který jsou sto let od toho stát se pořádnými bojovníky. Navíc k tomu nejste mariňáci. Je dle mariňáckých pravidel nutné, aby jste byly bez prodlení eliminováni za pokus o vraždu, nebo vloupání do základny a já rozhodně nebudu řešit jak jste se sem dostaly. Oddechne si a vyndá prst z nosu na kterém naštěstí nemá ani jednoho holuba, ale přesto si ruku otře o dveře, přes které sem přišel. Nehodlám však zabijet děti, ani odvolávat padesát mariňáků z bojové zóny, aby se postaralo o zatčení takovejch usmrkanců, když jsou zapotřebí k ochraně nevinných lidí ve městě, kvůli kterým tu právě my mariňáci jsme! Navíc to co se tu děje není zrovna podle předpisů. Dám vám tedy příležitost utéct. To, ale neznamená, že po vás poté nepůjdeme a nezatkneme i kdybych se za vámi měl plavit až na Grand Line. Garp velmi pozvolna pozvedne svou volnou ruku a naznačí rozevřenou dlaní číslici pět. Přesně pět minut máte na to, aby jste lodí připravenou v přístavu odpluli pryč a to do jednoho. Pokud budete dělat problémy, pokud přesáhnete časový limit..... je mi líto, ale zemřete. Beru to na vlastní zodpovědnost. S naprostým klidem upřel svou pozornost na dosud zmatené postávající mariňáky, kteří na něj zděšeně koukali, nebo zrovna řvali bolestí. Uzdravte zraněné a připravte se k bitvě. Garp se otočí a začně odcházet, přičemž volnou rukou vytáhne z kapsy Den Den Mushi, kterým nahlas zahlásí pár informací Tady velení. Vzpoura se řeší. Rattail a Mark prosím ať příjdou do jídelny, k obhajovbě u vojenského soudu řízeného Vice admirálem Garpem, který nemohl dané velitele nalézt. Mimochodem, tady Garp. Osoba, která se nezúčastní své obhajoby, nebo se nedostaví do dvou minut, bude považována za vinou a zbavena své hodnosti. Vypadá to, že neslyším ze severu žádné zvuky bitvy. Možná něco plánují, zůstaňte na pozicích ještě dalších deset minut. Nezapomínejte, že kvůli ochraně nevinných lidí jací jsou v této vesnici tu právě my mariňáci jsme a jsme na to hrdý! Mimochodem prosím o odříznutí spojení s Den Den Mushi základy. Nechci žádné poplašné hlášení od hlídaných kapitánů a tím i demotivaci, nebo zmatenost mariňáků. Tady Garp, ozvu se znovu přesně za pět minut. Hned jak Šnek zhasne a přestane přijímat signál, Garp ho zahodí a pokračuje lehký krokem do jídelny, kde snad najde něco dobrého k snědku. Můžete si všimnout, že hned poté se Mark dosti neochotně s mečem na zádech vydal směrem k jídelně. Bitva s Rattailem Všem až na Alex se podařilo vyváznout ze střelby bez větších problémů. Alex samotná uskočila trošku dost pozdě a tak ji kulka škrábla při zmenšování a ztenčování z vrchu do ramene, což nepřežilo pravé ramínko její podprsenky. Ještě před tím, než se pak Thor stihl rozběhnout proti Rattailovi, mohli jste si všimnout, že bitva skončila a také že Rattail stojí jako přimražený a nemě kouká na svoje Den Den Mushi, ze kterého jste mohli slyšet. Zrovna v okamžiku kdy do něj Thor naběhl a svou vahou jeho anorektickou figuru poslal přes celé cvičiště mumlal si něco ve stylu: Garp...Garp...utéct...musím...Garp... Na zem dopadl už v bezvědomí, s obličejem od krve a rozdrceným nosem. Na rozdíl od Bignose ale žije. Heh, páni Thore máš ale páru. zasmál se Erik ukrytý za kamenem, načež jeho výraz zvážněl. Ale tohle je docela problém...myslím ten Garp, asi by jste měli zmizet hodně rychle... |
| |
| Rattail Kulka mě jen škrábla, ale na docela blbém místě. Nechápu, proč je náhoda takový blbec. Slyšela jsem hlášení, to se nedalo přeslechnout. Zabijí nás jestli tu za pět minut budeme? Co to má znamenat? Nic jsme neudělali! A ještě jim pomohli! To není fér. Ne... určitě by to neudělali až jim to Mark všechno vysvětlí. Ne? Thor zneškodní zaraženého Rattaila, což se nám hodilo. Nedivím se, že byl krysa tak zaskočený. Už tak to pro něj nevypadalo dobře. Teď skončil v bezvědomí. Vylezu z úkrytu a jdu ho zkontrolovat, ale nestalo se mu nic co by nepřežil. Podívám se na Erika a Thora. Erik říkal, že bychom měli vypadnout. „Ale.... vždyť jsme nic neudělali. A ještě jsme Mariňákům pomohli. Nemůže nás nechat zabít. Mark mu to určitě vysvětlí. A navíc musíme Rattaila odnést do jídelny. I když tedy nemá šanci, že by se obhájil.“ Nechtělo se mi odcházet, Mark.... sakra. Rozhodně se mi nechtělo jít bez rozloučení. |
| |
| Nový časový limit. Uzdravený se zářivým úsměvem a maskou na tváři se rozhlížím po svých spolucestujících. Alespoň do té doby než Garp začne mluvit o nás. Poslouchám Garpa a srdce mi stěží bije jak sem vystrašený jaký hrozný osud nad námi ta legenda vyřkne. Když se dozvím časový limit pět minut hlasitě polknu. Na nic ale nečekám. Nemám jediný důvod myslet si že skutečně za pět minut zemřu pokud si velice rychle nepospíším. za pět minut na loď! Sakra za tu dobu tam nejspíše nestihneme ani doběhnout. No což ale zkusit se musí všechno. Pušku přes rameno, kosu do ruky a pomocí Soru vyrazím . "Musíme odsud vypadnout! Rychle vyraž směrem k přístavu a já se pokusím najít zbytek posádky. Právě pro tuhle chvíli sem díky soru nejrychlejší. I když nevím jak dlouho dokážu takle rychle běhat. " Poté si všimnu Zainin. Sice je v převleku ale převlek už sem předtím viděl tudíž vím kdo to je. Přiběhnu k ní. Sakra mám jí říkat normálně? Nebo tím krycím jménem? Sakra kdybych si aspoň pamatoval jaký z/***** jméno to říkala! Ale sakra. Raději žádné jméno nepoužiju jenom pro jistotu. "Si v pořádku? Musíme odsud rychle vypadnout. Nevím co vás napadlo že ste sem přitáhly ale okamžitě si vezmi všechno co máš a mizíme. Garp nežertoval když říkal pět minut." Sakra taky sem mohl si jí nevšímat. Mohla by získat lepší krytí. ALe teď nasrat! Stejně nejspíše chce odplout s náma a tak jí lidi uvidí na naší lodi. A co je komu potom že se starám. Naserte si všichni! I ty paní! Poté se rozhlédnu kolem dokola a trošku mě polije pot. Sakra! Kde je špekoun a rusovláska! Sakra! Sakra! Nikde je nevidím! Podívám se na Zainin. "Neviděla si kam zmizel Kuchař a doktorka! Nikde je tu nevidím! Musíme vypadnout!" Pokud mi odpoví kam zmizeli na nic nečekám a vyrazím tím směrem pomocí soru a snažím se doběhnout k nim. Pokud nic neví tak se pomocí soru dostanu k dalšímu z naší party a položím mu stejnou otázku. Pokud se dostanu k Thorovi a Alex podívám se na ně poněkud vystrašeným pohledem. Což můžou poznat podle toho jak cukám tělem a hlavně podle očí. POkusím se nadechnout, jelikož sem se dosti zadýchal, a povědět jim co vím. "Garp... Musíme... pryč. Pět minut. Poprava... " KOnečně trošku popadnu dech. "Musíme pryč. Garp nám dal pět minut na opuštění města. Prý že je to naše jediná šance utéct. Jinak sme" Přejedu si prstem po hrdle a doufám že chápají stávající situaci. "Dejte krysáka Erikovi a makejte. Musíme zmizet co nejdřív! " V mém hlase se projevují dost silné známku strachu až paniky. Přeci jenom být někde zavřený se mi rozhodně nechce. Kor když nám to slíbil Garp. |
| |
| Omráčený Ratail a spravedlnost Měl celkem radost z toho že Rataila nezabil, jak se zdálo byl sice mimo ,ale byl v celku a to znamenalo celkový pokrok vůči Bignosovi. Pak se ale ozvalo celé hlášení o tom že mají do 5 minut opustit ostrov,skoro se bál pomyslet na to co kdo zase provedl. " Jo ale to jim asi nevysvětlíme, tak jako tak jim ale Rataila dáme a klidně osobně. Sice tomu nevěřím ,ale třeba se to nějak urovná." řekl a hodil si rataila na rameno předtím ho ale pro jistotu pro šacoval a zbavil všeho co by mohlo být zbraň, nebo zbraň opravdu bylo. Všechno vybavení dal Erikovi. " Heh myslím ,že tahle prohlídka základny stačí. Kde je tu ta kuchyň" pokud dostal instrukce šel prostě do kuchyně sice měl hodně v naděláno, ale možnost se hájit musela být i pro Rataila. |
| |
| Před příchodem Garpa V hlavně mi znovu začíná znít ten hlas. Snažím se ho ignorovat a soustředit se jen na boj, ale hlas je silnější a doplatím na to lehkým proříznutí kůže. No táááák, beze mě jsi nicka.... ,,Ts.'' Nakonec se mi dokáže oba mariňáky zaskočit a porait *** Zahrajeme si na babu? Mezitím, co stojím a koukám na Garba, si pravou rukou si mnu kůži kolem poraněného místa a levou rukou držím kosu kousek od čepele. Ksakru... tuhle košili budu asi moct vyhodit, podívám se na košili, která by mohla vyprávět, jenže Garp je vě- čelist mi propadne, když se podívám na Garpa a zjistím, že spí. ,,Hm?'' nakloním hlavu na stranu a kouknu na kufřík, který má Garp u sebe. Neviděl jsem ho už nděkde? poškrábu se pravou rukou na bradě. Při prasknutí nudlové-bubliny sebou trhnu. Teď to má asi po celým obličeji. Potom. co se začne dloubat malíčkem v nose, tak se zatvářím znechuceně. Uh, to je prase. Začnu poslouchat Garpa, ale jediný, co z toho pochopím je to, že nás tak jako tak zabijí. Takže ne Impel Down, ale rovnou eliminace, jo? pousměji se nad tou myšlenkou. ,,Pět minut?!'' vyhrknu ze sebe. To se odsud nedá stihnout! Rozhlídnu se kolem, abych věděl jak reagují ostatní. Zahlídnu Zainin v převleku, Kazumu a panice propadajícího Samaela. Heh, lamka. Ihned se rozeběhnu ke dveřím, kterými přišel Garp. Oliheň? probleskne mi hlavou, když si všimnu Kitty. Doufám, že to ostatní stihnou. Fakt nechápu, proč sem Zainin chodila. Ksakru. Takhle nestihneme vytáhnout kotvu, připravit plachty a další blbosti okolo. Běžím tak rychle, jak to jen jde. ,,Ah!'' zastavím se a kouknu za sebe. Když tady je Garp, který je z velitelství, tak by třeba věděl kde je Kairi! Ne. Teď se musí přežít, zatnu ruku v pěst a znovu se rozeběhnu ven. Kdybych si tak jen pamatoval jméno toho mariňáka. Jediný, co vím je to, že měl určitě vysokou hodnost.... Teisou, použiji techniku, abych si pročistil hlavu a nemyslel na minulost. Do přístavu se pokusím běžet tou cestou, kterou jsme sem přišli, pokud si to ještě pamatuji. Popřípadě použiji i nějakou postranní uličku pokud bude užitečná. |
| |
| ùtek z ostrova Vypocujem si oznam od Garpa. ...what the fuck... ... to nas chce zabit len za to `ze tu sme či čo... ...ale tak je to predsa len ferova šanca... ...dufam že ostatný nebudu zaváhať a pojdu rovno k lodi... Nato sa vykašlem na Marinakov okolo a rozbehnem sa smerom k dverám. Cestou vidím že aj Samael a Saigo sa rozbehli a bezia k Zainin a k dverám.. Ako tak bežím poviem ostatným(Samael, Saigo, Zai). "Musíme sa pomonáhľať nemáme veľa času." Ako tak bežím ďalej spomalím trochu pri Garpovi a s dosť veľkým premáhaním poviem. "ďakujem že necháťe moju posádku odísť. Ak nájdem na lodi pred uplinutím vášho deadline Bignossov dennik tak ho hodim marinakom v prístave. Tam by ste mali mat dosť dokazov o vine či nevine Rattaila. Ešťe raz ďakujem." Nato sa rozbehnem ozlomkrky najpriamejšou cestou do prístavu a rozmýšlam nad tým ako sa dostaneme k zásobám, ktore nemáme. ...päťďesiatsedem, päťdesiatosem, päťdesiatďeveť. Dve minuty, jedna, dva,... |
| |
| Thor, Alex, Samael Erik jen zavrtěl hlavou jako reakci na Alex, když se objevil Samael vedle nich a předal svou zprávu. V žádném případě, na to není čas. vybavení, které mu podával Thor jen tak hodil na zem. Rattaila odnesu sám, vy se odsud hlavně musíte dostat a to hned. s tím si od Thora převzal omráčeného kapitána, hodil si ho přes záda a rychlým krokem se vydal směrem k jídelně. |
| |
| Útěk Přiběhne Samael, který nás varoval. „Slyšeli jsme to.“ Odpovím mu. Erik, ale všechno zamítl s tím, že musíme pryč a převzal Rattaila. „Ale...“ namítnu, ale to už odchází. Tohle fakt nebylo vůbec fér! Promnu si oči, abych zahnala pálení, které mi stouplo do očí. Ani nápad... brečet nebudu. Jak by to vypadalo? Že brečím kvůli tomu, že musíme utéct před smrtí? Bylo by to divné. A já nechci vysvětlovat, že to není kvůli tomu. „Mizerný Garp... ví prd a tohle vyhlásí. Kdyby si první zjistil o co jde, tak nemusíme takhle zdrhat.“ Začnu naštvaně láteřit. „Fajn tak vypadněme.“ Řeknu ostatním a rozběhnu se pryč, tedy konkrétně k lodi. Teď už k naší lodi. Stačili ostatní loď nějak zásobit? No snad je tu někde blízko další ostrov. |
| |
| Taktický ustup do předem připravených pozic " Jo budeme muset padat. Jen nevím kde jsou všichni? Nemůžeme tu nechat nikoho." doufal ,že dostane nějakou odpověď a hlavně že se všichni stáhli k lodi. Tohle bylo špatné 5 minut bylo pro Thora zatraceně málo času. "No doufám že to stihnu." Jen se koukl co vlastně vypadlo z Ratiala ale pro Thora tam asi nic zásadního nebylo. Pak se vydal k Erikovi. " No než poletím dvě věci. První doufám, že tě nevyhodí kvůli tomu všemu. A druhá kdyby se ti povedlo zjistit proč po nás de Garp tak moc....Nebo to zjistí komander.... funguje pošta i na lodě že?" Matně si pamatoval, při těch pár cestách občas o palubu plácli noviny ,nebo plakáty hledaných, jako ze shora. Ale nevěděl jestli tak chodí pošta. " Jo a abych bratránek Velký ti bude posílat koláčky...teď ale musím letět, loď a ostrov s metačem plamenů nepočkaj." (nepamatuju si ostrov, ale Thor by mohl pokud si ho pamatuje tak ho Erikovi řekne) Pak už zasadí nejvyšší sumo rychlost, tedy něco celkem dost pomalého ,ale prostě se musí dostat k lodi a prostě musí zjistit že tam jsou všichni, nepopluje se dokud nebudou. |
| |
| Rychle k lodi Zrovna, když se zbavím jednoho otrapy skočí jich na mně dalších 5. A už jsou na mně a všemožně se mně chytají a osahávají. Kruci!...Sakra slezte ze mě vy jedni šmejdi. Žádnou Zwingere párty nepořádám tak laskavě ze mě slezte… Kam si myslíš že mi to hrabeš?! Jeden ze zvědavců mi sáhl pod výstřih a dokonce i podprsenku. K jeho smůle jsem na něj hlavou ještě dosáhla, takže schytal jednu tvrdou hlavičku(sice asi o poloviční síle jenom) přímo do nosa, takže mi upatlal trochu vlasy od krve. Nesahej na mně, když sis ani nezaplatil, mariňácký prase!... Dřív než mi to stihne splatit se objeví Garp a všichni kolem se začnou stavět do pozoru. Aby taky ne. Slavný Hrdina Garp o kterém mi moje nevlastní matka vyprávěla velmi ujetý historky. I když ta část s jeho demencí byla vyřčena víc než zdvořile, když jsem pozorovala tu jeho spavou reakci. Garp! Ten Garp!... Nechce se mi ani věřit kolik slavnejch lidí v poslední době potkáváme. Nejdřív Coby a teď legenda z dob Gold Rogera…Co teď? Zatímco se zvedám a oprašuji Garp nám dává ultimátum pěti minut na opuštění ostrova. To si děláš srandu… Za pět minut vyplout, když máme sotva na další den jídlo a vodu?...Hlava, kde je? Okamžitě si to mířím k hlavě zpátky, zatímco mně vyruší Samael a ten jeho histerickej záchvat. Za ten a ještě kvůli prozrazení převleku že k nim nepatřím mi naběhli dvě žilky na hlavě. S klidem mu ještě ukáži směr, kde jsem viděla Alex naposledy. Sakra co jančíš jak na pérech… Chlapi jedni, ještě mně zkoušej nakazit panikou nebo nějakou vyvolej…No tak tohle už je moc, já nejsem hluchá Kazumo! Jakmile u mě začne histerčit i Kazumo už se neudržím a plesknu mu jeden pohlavek po hlavě(který akorát dost bolí). Přestaň histerčit jak ženská a upaluj na loď! Sakra nejsem hluchá! Fofrem seberu pytel s hlavou, hodím si ji přes rameno, chytnu Medůzu za ruku(pokud mi po slizu nesklouzla) a pádím si to k lodi co to jen jde. Cestou se ještě poohlédnu jednou po geiše a už se dívám jen na cestu. Pojď, teď seš do toho namočená taky, tak raději upaluj než ta časomíra vyprší… |
| |
| Joha Nesu čaj a chystám se ho dát Joze. V tom se ale Joha rychle zvedne, strčí do konvice a oba nás polije čajem. Nestačím na to nijak zareagovat, protože se Joha začne znovu ptát, co se tu stalo a kde je Thor. Po tom ke mě přiskočí a začne se mnou silně třást. Nesnažím se jí v tom nijak bránit a ještě jednou jí řeknu, co se tu stalo. Když jí to dořeknu, pustí mě a zadává se na mariňáckou pevnost a začne něco říkat. "To bude v pořádku. Nikomu s..." Nestihnu doříct větu, protože na mě Joha začne křičet. Zeptá se mě, jestli k nim patřím a ať jdu za ní. "Počkej na..." Znovu nestihnu dokončit větu, když vidím jak, Joha skáče z paluby na molo. Vrátím se pro katanu, kterou mi dal Oliver a hned na to běžím za Johou. Skočím a dopadnu vedle ní. Ona mi ukáže její kresbu s nápisem. "Pěkný" Usměji se. "Ale neměla by sis jít odpočinout. Ta rána musí ještě bolet. Oni to zvládnou." Řeknu. "Ale jak tak vidím, tak ti to nevymluvím. Tak jdeme společně." Chystám se vyrazit, ale všimnu si, jak se k nám rychle někdo blíží. "Počkej chvíli Joho." Chytnu jí za ruku, kdyby se náhodou rozhodla běžet zachránit Thora. Chvilku stojím a pozoruji blížící se osobu. Když už je dost blízko, vidím že nese kosu. To je Saigo. Pomyslím si, když je už dostatečně blízko. "Co se děje? Kde jsou ostatní?" Zeptám se ho, po tom co k nám doběhne. Jestli mi to řekne, tak pustím Johu, vyskočím zpět na loď a řeknu. "Musíme loď připravit k odplutí! Musíme vytáhnout kotvu a roztáhnout plachty! Aby jsme, až přiběhnou ostatní mohli okamžitě vyplout! Pojďte mi prosím pomoct!" Po tom co to dořeknu, se vydám k plachtám a začnu je uvolňovat. |
| |
| Hodně rychle pryč
Po chvilce Garpova křiku nastalo ticho – Garp usnul. Docela překvapeně jsem ho pozorovala. No tohle? Že bych utekla? A podle zákonu schválnosti se probudí, když kolem něj budu utíkat, nebo budu poblíž... Rozhlédnu se okolo, jak reagují ostatní a udělám pár kroků směrem ke dveřím a uvidím kufřík, který má v ruce. Zdá se mi povědomý, ale pak se touhle myšlenkou přestanu zabývat a uvažuju jak se odtud co nejrychleji dostat. Než se ale rozběhnu, Garp se probere a tváří se celkem znepokojeně, něco řekne a začne se dloubat v nose?! A tohle je pro změnu co? Že by měl rýmičku, nejhorší mužskou nemoc? Ale stejně... Sleduji ho s lehce pozvedlým obočím a celkem pochybuji o jeho zdravém úsudku. Pokus o vraždu? A pro změnu zas čí? Nebo snad vloupání do základny, která byla otevřená? No páni, tohle je snad pokus o hodně špatný vtip. Konečně vyndal prst z nosu a otře ji o dveře. No fuuuuuuj, on nám chce dát šanci? Zase další vtip? Co se tu sakra děje? Koukám na Garpa s otevřenou pusou, koukám jak zvedá ruku a ukazuje celou rozevřenou dlaň se všemi pěti prsty. Pět minut? A sakra... Počkám, až přestane blokovat dveře, a okamžitě se k nim rozběhnu. Kousek přede mnou uvidím Zainin, jak bere pytel s hlavou, a doběhnu ji a dál pokračuji s ní. Doufám, že mě vážně vezmou pryč, jinak to bude celkem nepříjemné.
|
| |
| Doběhnutí a příprava lodě Probíhám městem a pokouším se vyhnout větším skupinkám lidí, aby mě nějak nezdrželi. Ksakru, doufám, že hnedka někdo doběhne, protože pochybuju, že připravím loď sám. Bohužel nemám čas se ohlídnout, a tak běžím dál s myšlenkou, že někdo taky běží. Doběhnu do přístavu a k Molu, kde kotvíme. Prohlídnu si loď a pak se ještě rozhlídnu. Nejhorší loď v přístavu... znovu se podívám na loď, ...jo, to je naše loď. Všimnu si, že před lodí šaškuje Joha s ještě někým jiným. Zloděj? Zamračím se a připravím kosu, abych ho při proběhnutí mohl rychlým máchnutím rozpůlit. Naštěstí na mě promluví dřív, než k němu doběhnu dostatečně blízko. To je jeden z tech otroků... narovnám se. Co tady ještě dělá? Zatřesu hlavou. Vyběhnu na palubu a začnu pořvávat na Satua. ,,Ále, stalo se toho hodně. Teď musíme připravit loď k odplutí, jinak nás zabije samotnej Garp.'' Začnu vytahovat Kotvu. ,,Ta mrcha Alex nás tak nějak zradila a táhne to s mariňáky. Takže bych ji moc nevěřil. Kouknu směrem na Johu. ,,Běž mu pomoct připravit plachty!'' Tak kde jsou? ohlídnu se směrem k městu. Pak jdu ještě pomoct Satuovi s plachtami. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Když dojdu do kuchyně, tak se bedlivě rozhlédnu a zahledím se i do otevřených oken přes které je celou jednu minutu krásně vidět, než přijde Mark. Vzhledem k tomu, že je komunikace vypnutá, mám přibližně 10 minut, než se všechno semele v neskutečnou bitku. Kuchyně je obdelníkového tvaru, veprostřed jsou dva dlouhé stoly přes celou místnost se spousty židliček, kde se zřejmě škrabou brambory nebo tak něco. Krysí jed od Johy pomalu vyprchává a já odložím její kufřík na stůl. Přitáhnu si jednu židly a posadím se na ní čelem ke dveřím, abych viděl jak Mark přichází. Pomalu si ztáhnu z hlavy psí čepici, povzdechnu si a zastrčím si jí do kalhot, načež čekám až ten velitel přijde. |
| |
| Beh o zivot Bezím mestom a pozerám sa po okolí čo robia ludia. Snažím sa zhlboka dýchať predsa len nechcem aby som prišiel o dych a musel zastaviť. Ako tak bežím rozmýšlam nad tým ako vyriešiť tú situáciu s zásobami. Po chvíľi si všimnem asi 30 metrov predomnou Saiga s tou jeho kosou, ako tiež beží k lodi. ...aspoň mi pomôže s plachtami a kotvou keď sa tam dostanem... Bežím ďalej k pristavu no v tom sa mi vynoria v mysli slová Garpa ohladne záchrannej lodi. ... čo ak sú na tej lodi zásoby... ...vziať obe lode a zabrániť prenasledovaniu by nebolo špatne... ...prípane získať tak zásobi alebo loď ak by bola v lepšom stave... Rozmýšlam zatiaľ čo bežim a dávam si pozor aby som sa nepotkol. Všimnem si že saigo len čo pribehol na palubu niečo kriči o tom aby sme sa prichystali na odplávania. Zrýchlim o niečo tempo a ked dojdem na loď poviem, no najskôr sa tri razy poriadne nadýchnem. "Loď treba pripraviť avšak Garp spominal ešte jednu loď v prístave. Pri troche štastia by tam mohli byť zásobi ktoré by sme si mohli vziať respektíve ak by tá ľod bola vhodná ju celú obsadiť. Čo vy nato lepšie ako nechať sa zabiť Garpom alebo skapať od hladu a smädu na mori no nie?" Spýtam sa tých čo sú už tam a potom sa poohliadnem po okolí či nevidím tú ľoď čo Garp spomínal. |
| |
| u lodi Když mě Satu čapne tak chvíli běžím na místě, dokud si i já nevšimnu že se k nám blíží Saigo. V hrůze kterou jsme s ním nejednou zažila už najednou nejsme vepředu, ale vzadu, a vykukuju zpoza Satua a v hlavě mi šrotuje co jsme provedla, že na mě běží...ale pak si všimnu že neběží tak úplně na mě. A za ním běží Kogo. Když Saigo začne vykřikovat něco o odplutí, zůstávám na molu a dupnu zlostně nohou. Ne! Joha bez Thora nikam neodpluje. dřepnu si na zem na truc do tureckého sedu (opravdu se nehnu, pokud mě teda někdo na palubu neodnese a někam nepřiváže) a Mátu položím před sebe aby bylo jasné že to myslím opravdu vážně. |
| |
| Všichni až na Psa Všem se vám bezpečně podařilo dostat do přístavu a k vaší lodi, kterou jste začali někteří připravovat na vyplutí, ačkoli jste neměli na palubě v podstatě žádné zásoby ani pitnou vodu. V podstatě nikdo vám nechybí, snad jen dvě dívky, Abe a Kitty vám tak trošku na palubě přebývají. Mariňáci vám na rozkaz Garpa dali pokoj, i když se na vás většinou cestou přes přístav dívali hodně nevraživě a ruce jim lehce těkali ke zbraním. Můžete si také všimnout, že necelých deset metrů od vás skupina asi pěti mariňáků připravuje k vyplutí obyčejnou loď(podobná Going Marry). Pokud je někdo sledujete pozorněji, můžete si všimnout, že na ni zrovna nesou bedny s jídlem a sudy plné vody. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Komandér Mark vešel do kuchyně v podstatě ve stejné době, v jaké Erik přinesl na zádech bezvědomého Rattaila. Více-Admirále Garpe, Komandér Mark hlásí příchod. Více-Admirále Garpe, Námořník-Rekrut Newgate hlásí příchod. Přinesl jsem kapitána Rattaila. prohlásili oba zároveň ve stejný okamžik, v jaký sis stáhl masku. Hned na to jim čelist spadla až málem na zem. Kdo... začal Erik překvapeně při pohledu na tvou tvář pokrytou vyrážkou To není Garp, to je podvodník. POPLACH, ZATKNĚTE TY PIRÁTY, GARP JE PODVODNÍK, PRACUJE S PIRÁTAMA A S RATTAILEM! zařval Marko, načež se vrhl tvým směrem. Erik se dlouho nerozmýšlel. Chtěl si zachovat svůj post u Mariňáků a tak pustil bezvědomého Rattaila na zem a vyřítil se taktéž tvým směrem. Vzhledem k pohybu na chodbě hádáš, že ostatní mariňáci nebudou daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Stoličku jsem si postavil daleko od dveří, takže jsem čekal, že se právě tohle stane. V momentě, když se Mark připravoval, že se proti mě rozeběhne, jsem hlasitě zařval. STUJ! Zařvu hlasitě ze sedadla a pozoruji ho, jak se zastaví, protože neví co se chystám udělat. Já nepracuji pro nikoho, komandére. Potkali jsme se na molu. Určitě víte proč tu jsem. Chvilku ho nechám ať si vzpomene, co jsem říkal. Guararara. Nehodlám s vámi hrát nějakou hloupou hru na honěnou kapitáne. Moji muži jsou připraveni udělat z tohohle města peklo, jestli se mi něco stane. Jestli chápete co myslím? Ďábelsky se usměji Už jsme se infiltrovali do města a do vaší základy, jak vidíte. Nezbývá vám tedy nic jiného, než mě poslouchat a odvolat ty marinaky tam venku, at nedelaji hlouposti. Chci s vámi jen hodit krátkou řeč a dát vám nabídku, co se neodmítá. Co vy na to kapitáne? Bude to tak lepší pro nás pro oba. |
| |
| Loď Ako tak začiname chystať loď na vyplávanie pozerám sa občas na loď marínakov. ...to by šlo... ...inak nam nezostane dost času treba to simultanne... ...kto by sa na to hodil naj nekto bez DF ak to dosereme. Satu, tá chobotnička vyzerá celkom schopne, Zainin sa v tom vyžije a prípadne Saigo alebo Sammael... ... Saigo sa venoval plachtam cize Sammael... Preto po tom čo si rozmyslím čo a ako poviem. "Mám plán ako získať zásoby. Budem potrebovať aj vašu pomoc Zainin ty by si šla somnou pod zamienkouu že im dame dokazy o Rattailovi. Samael a Sato by boli na móle aby došli pomoct ale tvarte sa že odvezujete loď a ty." ukážem na chobotničku"Neviem ako sa voláš ale mohla by si skočiť do vody a skusit ich napadnúť len čo začneme zozadu proste aby sme ich dostali do kliesti a trval boj krátko. Pome rychlo cas leti a treba zasoby. Ostatny chystajte lod. Thor si silny prosimta vytiahni kotvu." Nečakam na to čo odpovedia pretože čas nieje nazvyš rýchlo vezmem neaký papier a potom sa poberiem smerom k tým marinákom. Ako tak k nim prídem pozriem sa okolo a ak je večšina na svojich miestach podidem k najbližšiemu so slovami. "My sa ponáhlame dajte toto ale Garpovi za to že nás nechal ísť mu z vďačnosti chceme dať dôkazy ktoré potrebuje v tom svojom súde." Nasledne mu podávam ľavou rukou ten kus papieru čo som zobral z lode a na ktorom nieje nič doležité. ...teraz alebo nikdy... prejde mi hlavou. Kútikom oka sa uistím kde je hliadka a následne vo chvíli keď te list začne brať sa začnem škarabat pravou rukou na ľavom prse a prejdem az na brucho a následne chytím katanú a v rámci vytahovania Katany z púzdra sa snažím použiť na toho marinákaHirameki dangeki smerom na jeho krk. V prípade źe sa mi to nepodarí tak skúšam ihned Tobu Zangeki z hora avšak bez toho aby som vyskočil čize je to slabšie ale rýchlejšie ako original verzia. Pritom davam aj lavu ruku hore púštajúc ten papier na zem alebo nechávajúc ho v ruke Marináka. Ak sa to podarí mienim zaútočiť úplným Tobu Zangeki aj z výskokom na marínáka ktorý je niekde naokolo. Avšak nechávam možnosť aby Zainin využila svoju dialkovú techniku bud na toho čo potom útočim aj ja alebo na niekoho dalšieho. Taktiež som v strehu a prichystaný uskočiť normalne v prípade útokov marinákov. Každopadne ak by niektorý bol otočeny mojim smerom a zacal vytahovat pištole. Celkovo dúfam že sa mi podari zneškodniť dvoch aby ostatný mali menej práce a aby to čo najskôr skončilo. |
| |
| Pro zásoby, útok na loď Naštěstí naše časomíra byla víc než dostatečná abychom se dostali k lodi. První u ní byl Saigo, který hnedka začal všechno připravovat k vyplutí. Kousek od nás si všimnu lodi, kterou zrovna nakládá 5 mariňáků. Sakra, ty zásoby by se nám hodili… kolik zbývá…asi dvě minuty a my nemáme prakticky žádné jídlo ani vodu. Do háje s tím vypatlaným staříkem… Co Kazumo?... Fajn, stejně nemáme co ztratit, jen… potřebujem víc lidí na odnos zásob. A hlavně někdo musí ohlídat tu hlavu. Kazuma začal vykládat svůj návrch a já na něj akorát kývla, podala hlavu doktorce a ještě něco dodala. Každej kdo tu nebude potřeba pomůže pak s odnosem zásob. Vyražte jakmile posledního z nich přemůžem a pospěšte si! A hlavně pokud možno nestřílejte a mákněte! Nechcem tu zbytečně mít pozornost okolí. Pak jdu s Kazumem(po jeho pravici) s opět nasazenou masku nevinné dívky a nenápadně si připravím za záda spletenej bič… Jakmile začne Kazumovi klesat ruka k meči mariňáka přede mnou buď kopnu rychle mezi nohy(pokud je dost blízko) nebo mu menším rankyaku přerazím lýtko(pokud vedle sebe má ještě jednoho mariňáka zaměřím se na něj). Pak zaútočím bičem a dalšími vlnami rankyaku na ostatní mariňáky v mém dosahu – buď jim rankyaku přelamuji ruce a nohy aby nemohli na nás útočit nebo je tím poryvem větru zkouším vyhodit z rovnováhy aby buď přepadli přes zábradlí nebo jim náklad spadl na hlavu či s ním spadli. Bič používám podobně(omotávám jim ho kolem nohou, případně i kolem krku a pak škubnu celým tělem aby sletěli i s nákladem či spadli na hlavu), dál jej používám k zabránění střelbě na nás, pokud někdo z nich vytáhl střelnou zbraň(šviháním blízko jejich očí do obličeje nebo je jim trhnutím biče vytrhnu z rukou). Případně pokud se ke mně dostane některý moc blízko použiji na něj sérii kopanců a úderů společně s Shuto namířeným bod žebra nebo do oblasti krku. V obraně buď uhýbám nebo použiji Haiho. Snažím je zneškodňovat co nejrychleji, ale také nic neuspěchat |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ačkoli Erika tvá řeč očividně vyvedla z míry a na chvíli se překvapeně zastavil, Marka jsi nijak nepřekvapil. Stále míří k tobě s mečem připraveným tě rozseknout na dvě poloviny a ty tak máš jen dvě možnosti jak se bránit. Buď zkusit uhnout a popřípadě utéct oknem, nebo bojovat. Můžeš jeho meč zkusit i zablokovat, ale kromě kufříku Johy v rukou nemáš k dispozici nic čím bys takovou akci mohl provést. |
| |
| Přístav Vrátili jsme se k lodi, kde už byli asi všichni... tedy... dokonce víc lidí než když jsme připluli. Bylo tu pár nováčků. To se k té naší zoufalé bandě chce fakt někdo přihlásit? No fajn... Uslyším co říká Kazumo, rozhlédnu se a uvidím loď Mariňáků, jak nakládají zásoby. Zděsím se. „To snad nemyslíš vážně? Jen co se to ostatní dozví půjdou po nás jak slepice po flusu.“ Ale bylo to marný. „Ježiš... tak je aspoň nezabíjej.“ Zavrtím hlavou. Tohle nedopadne dobře, všude jsou Mariňáci a jestli někdo postřehne jak ti dva útočí na tu loď... už tak na nás koukali dost nevraživě. I když to byli nejspíš zastánci té krysy. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Hned jak si uvědomím, že na mě Mark pořád jde, sesednu ze židle a hodím mu jí pod nohy, aby se o ní přerazil při tom, jak proti mě jde. Sám ustoupím pár kroky dozadu. Kufřík od Johy nechám válet se na stole. Guarara, co je s vámi lidi, jen jsem si přišel popovídat. Zasměji se a zahledím se přes Marka na Erika. Každým krokem ustupuju více dozadu, až k zadní zdi. Před sebou mám jen holé ruce, aby Mark viděl, že jsem neozbrojený Marku! Já jsem Buzzar D. Olivier. Zařvu a narazím zádama do stěny kuchyně. Jestli mi něco uděláš, tak zemřou nevinný lidé. Tak mě sakra poslouchej! |
| |
| Boj o zásoby Posili nebyly očividně vůbec potřeba, vzhledem k tomu, že si ti dva vystačili v bitvě s pěti mariňáky úplně sami. Ono se ovšem není čemu divit. V okamžiku útoku, čtyři z nich měli ruce plné beden, které nosili na palubu tak, že přes ně skoro ani neviděli a pátý nechápavě hleděl na papír, který mu do ruky vtiskl Kazumo Ten papír v následující chvíli přesekla Kazumova čepel, spolu se zhruba polovinou mariňákova krku. I když mu Kazumo hlavu neusekl, krk je krk, takže to trvalo jen pár vteřin než zasažený zemřel. Hned na to se otočil se svou katanou k dalšímu mariňákovi, kterému svou technikou rozsekl bednu, kterou nesl i s polovinou hlavy, která se za ní skrývala. Ke zbytku se už nedostal, protože o ten se postarala Zainin. Nejbližšího mariňáka nakopla do kulí v okamžiku, kdy souboj začal a ten se okamžitě složil i se svou bednou na zem, načež dvěma dalším zlámala nohy pomocí Rankyaku, čímž jste dobyli loď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hozená stolička Marka zastavila na dost dlouho, aby ses dostal zády ke stěně, ovšem tvoje slova ho očividně vůbec nezajímají. Postavil se tak, abys nemohl utéct ke dveřím, s mečem připraveným, načež se obrátil na Erika stojícího kousek stranou. Hej Newgate, k Mariňákům tě přijal Rattail, že? Ano pane přikývl Erik. Fajn, a chceš být jejich součástí i nadále? Erik opět přikývl. Dobře, v tom případě se od teď jmenuješ Erik Wildhammer a jsi Mariňák v hodnosti námořníka. Teď jdi, seber chlapi a obkličte budovu, ať nám tady ten nepláchne. Rozkaz pane! přikývl Erik očividně potěšen náhlým povýšením a potvrzením jeho pozice mezi Mariňáky, načež odběhl a ty jsi zůstal s Markem o samotě. Ten toho využil k tomu, že se okamžitě vrhl tvým směrem a pokusil se ti useknout hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Eric odejde z místnosti. Když se na mě Kapitán vyřítí, aby mi setl hlavu tím svým velkým mečem, skrčím se a hned se na něj vrhnu s tím, že jeho meč je zaražený ve stěne, povalím ho na zem na záda a pevně mu rukou stisknu krk. Jsem možná kriminálník co nemá pochopení... ale pro rodinu, pochopení mám! Zařvu mu do obličeje naštvaně a nohama si mu stoupnu na ruce, aby se nemohl bránit. Marku! Není tu pointa v tom bránit uplavat lidem, kteří se snaží dostat na moře! Lidem, kteří zachrání tohle město, tím že ho předají do správných rukou! Tím myslím jeho ruce, před Rattailovými. Město které se bojí tolik, že na mě v obchodě tasí zbraně. Ale to mě nezajímá! Nepřišel jsem sem dělat hrdinu! Přišel jsem se přesvědčit, že můj bratr je vpořádku! Zklidním tón, ale stále ho pevně držím. Vím, že jsi zákonný mariňák, ale přesto se musíš řídit předpisy a zákonem, bez kterých jsi nic! Zákonem zabít každého, kdo nese ten znak na zádech. Povzdechnu si. Marku. Věřil by jsi tomu. Chlapec, který se chce polepšit. Můj bratr.... Ale já pro něj bohužel nemůžu nic udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Markův meč se zasekl do stěny, odkud se mu nedařilo jej vytáhnout, což ti umožnilo jej povalit na záda a přidržet na zemi. Jeho reakce tě docela překvapila. Ty idiote, dávám ti možnost utéct, tak na co čekáš? O Erika se nemusíš bát, postarám se o to, aby se mu tu nic nestalo. Nejsem Rattail, nehodlám ho využívat. Když chce být mariňák, fajn, podpořím ho. Ale ty už bys měl vypadnout a vrátit se na svou loď. Nemůžu tě takhle krýt dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Vůbec netuším kdo je Rattail! Zařvu na něj, ale pak se uklidním a zabručím. Je to můj bratr víš. Nemůžu odejit, jen tak, než bych slyšel, že se mu nic nestane. Je to možná idiot, ale pořád je to můj bratr. Zasměju se na něj Víš... věřím ti. Nejsi typ člověka co by lhal. Je to jen dítě. Dítě nenese otcovy hříchy. Postarej se o něj. Kolem oken něco začíná šustit a mě jasné, že nemám moc času. Lehce prohodím okolo hlavou. Rychle pustím jeho krk a odrazím se tak, jako bych startoval sprint. Popadnu Johy kufřík a židli, co jsem po Markovy předtím hodil. Místo na něj, jí tentokrát ale prohodím oknem kuchyně a vyskočím do rámu okna. Naposled se na na Marka usměju a pronesu. Já se stanu králem světa. Guarara... příště se už potkáme jako nepřátelé. Vyskočím oknem ven, ale roztrhnu si mariňácké triko, takže se mi odkryjí záda a Mark je určitě zahlédne. Běžím k přístavu. |
| |
| Přístav Otočím se zrovna ve chvíli, když Kazumo jednomu z Mariňáků rozpůlil hlavu. I to, že jsem to viděla jen z dálky stačilo k tomu, abych se ohnula přes zábradlí a vyzvracela se. A pak mě chytil vztek, narovnám se a otřu si ústa. „Do prdele, Kazumo ty hajzle! Říkala jsem ti, abys je nezabíjel!“ vykřiknu na něj vztekle. Měla jsem chuť mu rozmlátit ksicht na kaši. Už předtím mě znepokojilo to, že Kazumo byl na straně té krysy, a to, že teď ty Mariňáky chladnokrevně zabil... to fakt přehnal. Za tohle po nás Mariňáci půjdou. A... sakra... co si bude myslet Mark? Kvůli pitomému jídlu někoho zabil. Jasně tak bychom chvíli trpěli nedostatkem, ale zvládli by jsme to. Sakra! |
| |
| Přístav a zásoby aneb to si někdo slízne Doběhl do přístavu a v duchu vyřkl přísahu ,že už nikdy tak daleko na jeden zátah běhat nebude, na člověka s jeho váhou to prostě bylo hodně. Sotva stačil nabrat noví dech uviděl osobu o kterou měl asi největší starost navíc se zajímavým nápisem na tričku. "Haaa ...takže jsi tu a v pořádku.....doufám ,že na tebe dávali pozor." usmál se a pohladil Johu po vlasech. " Doufám ,že si se pořádně dívala protože běžící Thor to je úkaz skoro stejně častej jako vidět Játyho." zažertoval pravda neviděl kufřík Johy ,ale bylo dost možné že ho má někde ukrytý. rozhlédl se jak se zdálo byli tu všichni. Dokonce mu tu někdo přebýval jedna žena u které si byl jistý že jí zahlédl v boji proti Ratailovi a pak ta druhá osoba. Thor se na Meduzu dlouze podíval a skoro to vypadalo jako, že přemýšlí co je na ní jinak. " Zelená." zařval vítězoslavně. " Ale zelená je dobrý třeba u zelí....Ale ty nejsi zelí...nevadí třeba si měla smůlu na kuchaře." to už spíš mluvil sám k sobě. Nestačil se ani víc seznámit a už na něj řval Kazumo, skoro jako by se vžil do role kapitána. Prej že seženou zásoby. " No a co takhle je koupit? Od nich." spíš dodal a pak se jal hledat tu kotvu když už jí měl vytáhnout. Jenže kotva byla na palubě nikam nevedla hezky stočená a vubec se nedala někam tahat.(protože jsem uvazaní ne ukotvení :D) Proto jen kotvu zvedl do rukou. " No a co s ní?" vzhlédl akorát v čas aby viděl masakr. " TY JEDEN..." řekl nasupeně a prostě hodil kotvu po Kazumovi. Jistě řetěz nemohl být tak dlouhý takže kotva prostě v jisté části letu ztratila přímí směr a spadla dolu, ale mohlo to být zajímavé. |
| |
| Přístav Při přípravě plachty si všimnu trucující Johy. ,,Ts.'' Pokud se na mě podívá, tak se na ni zamračím, ale radši nic neříkám. Kazuma si všimnu až potom, co začne vyřvávat svoje myšlenky do světa. Chjoo.... nemám rád ukecaný lidi. kouknu směrem k lodi o kterém mluví. Jelikož jsem na stěžni, tak mám dobrý výhled. Tak buď máme víc štěstí než rozumu, nebo to bude nějaká past. No, to je jedno. Zatřesu hlavou. ,,Počkej chvilku.'' Promluvím na Satua, aby přestal připravovat plachtu. Zemětřesení? Pomyslím si, když se loď zatře houpat, okolní budovy třást a je slyšet jakési dunění. ,,Bože!'' vykřiknu, když spatřím běžícího Thora. Při pohledu na vlnící se tělo tvořené z tuku a svalů, celí zblednu. ,,Moje oči!!'' Volnou rukou udělám gesto, jako bych si chtěl vyškrábat oči. Tohle mě bude strašit ještě dlouho. Trošku mě vzpamatuje Alexino nadávání. Podívám se směrem k druhé lodi a uvidím ten masakr. A jéje. Slezu na palubu a postavím se vedle doktorky. ,,Dobrá práce Kazumo!'' vykřiknu jeho směrem. ,,Doktorko, něčeho takovýho bude ještě hodně, tak se na to připrav. Nebo se staň tak dobrou lékařkou, která dokáže oživit i mrtvé. Třeba to dokážeš.'' Při posledních slověch se mírně usměji. Než stačí cokoliv namítnout tak se otočím a vydám se hledat věci, které bychom vzali na druhou loď. |
| |
| Prepad marinákov odkaz na hudobný podmaz ANi neviem ako išlo to rýchlejši ako som sa nazdával a aj krvavejšie ako som sa nazdal. Len čo som presekol marinákovi krk tak na mna vystreklo množstvo teplej krvy z jeho tepny ktorú som presekol. Vyzeralo to skoro takto(az na neoddelenie hlavy) Krv mi ostriekala tvar a začala po nej stekať. ...a ja že sa uhne šak to bolo očividne že ho idem napadnuť... ...no netreba plakat nad rozliatym mliekom musím ísť dalej... Vrhol som sa na druhého marinaka mieriac cez bednu na jeho rameno avšak aj táto akcia dopadla marinákovou smrťou. Ako sa tak pozriem vidím, že Zainin sundala ostatných ...dobre aspon že niektorý prežili... pomyslím si no v tom už počujem výkriky Alex ...kurva sak ona začala tú marinacku rebeliu do ktorej sme sa zaplietli co zrazu jajci ked vidi ovocie svojej prace... ...ajtak som ich nezabil úmyselne Rozbehnem sa k lanám držiacim loď pri móle, marinácka krv kvapká z mojho oblečenia na mólo takže zanechávam až krvave stopy, preseknem laná a cestou odpoviem Alex. "Skús ich nabuduce zneškodnovať rýchle a bez toho aby si im ublížila ty. " následne sa rozbehnemna palubu aby som dokončil prípravy na vyplávanie. ...predsa len na mori možeme presunuť zásoby keď bude viacej času... Prejde mi hlavou a potom zase odpoviem Alex a Thorovi zatiaľ čo pomáham rozvinúť plachtu na lodi pričom aj na plachte nechávam miene krv nakoľko ruky mám tiež od krvy avšk nieje čas si ich umyť. "Zabiť som ich nechcel ale tak čakal som od nich večši odpor tak preto som išiel na nich tvrdšie. A Alex nebyť teba tak by sme nemuseli utekať z ostrova s hlavou v slučke a ani prepadávat marinákov a brať im zásoby. " Dalej pracujem na vyplavení tejto lode a čakám keď bude hotová aby som ju mohol vydat na more a prihákovať k našej aby som mohol aj na nej nastaviť kurz. "Bude lepšie preniesť zásoby z tejto lodi až naširom mori. Predsa len tam bude viacej času a hlavne bez lode nás prenasledovať nemožu. Teraz musíme vyplávať z oboma." ...už nemáme veľa času treba vyplávať... ...no ano kritizovať vie ale aby priložila ruku k dielu to nie... |
| |
| Pro všechny Zatímco Kazumo začal připravovat vaši novou loď k odplutí, Thor po něm vztekle hodil kotvu, která se však netrefila a spadla do vody, čímž vaše Dhau ještě pevněji přichytila v přístavu. Vzápětí můžete zaregistrovat hluk v základně mariňáků. To už ale Kazumo připravil loď se zásobami, která začala pomalu odplouvat z přístavu. V zápěstí si můžete všimnout, že ze základny šílenou rychlostí prchá nějaký muž, pronásledovaný snad padesáti mariňáky. Čím více se blíží, tím víc detailů na něm rozeznáváte. První je fakt, že je oblečený v roztrhané uniformě mariny. Druhý je fakt, že je poměrně mladý, hodně statné postavy, vlastně vám v té uniformě někoho připomíná. Jako třetí fakt je nepatrná drobnost, že má v ruce kufřík patřící Joze. Čtvrtý je, že má obličej pokrytý zvláštní vyrážkou v podobě myši, která by ve stínu masky mohla vypadat jako vrásky. No a poslední, pátá věc když už utíká po molu směrem k vaší Dhau s mariňáky v patách je fakt, že za pasem má psí masku. Zatraceně povědomou psí masku. Celý jeho běh trvá asi deset minut. Pokud se do té doby zbavíte lan a vytáhnete kotvu, můžete vyplout okamžitě jak doběhne k vaší lodi nebo ještě před tím. Mariňáci jsou za ním cca šedesát až sto metrů, přičemž pronásledování vede Erik, který se dotyčného dost očividně vůbec nesnaží doběhnout. |
| |
| Loď získána, rychle z přístavu Naše kombo s Kazumem vedlo k bleskovému získání lodi, bohužel na rozdíl ode mě Kazumo nezvládl svoje cíle nezabít. Za to jsem docela naštvavá, páč nezabíjím ty hodné mariňáky. Kazumo pak navrhne abychom odpluli s oběma loděma. Moje podráždění, ale nejde poznat neboť zrovna odkopávám a odtahuji zbylé mariňáky na lodi aby se buď skutáleli z lodi na molo nebo skončili ve vodě, čímž dávám najevo že souhlasím a mám špatnou náladu. Zatímco se jich takto zbavuji z lodi říkám dost děsivým hlasem: Zkuste nějakou pitomost a skončíte pod drnem, jasný?! Zatraceně… Tos je nezvládl nezabít nebo co?!... Máš štěstí, že to nemám čas řešit a pomoct ti v tom tvém nápadu… A tyhle šaty mně taky moc nepomáhaj! Jakmile přeživší mariňáci zmizí sundávám si trochu hrubě oblečení(trochu jej natrhnu + peněženku s pistolí nechám tam) a jen v kalhotkách a podprsence se smotaným bičem v ústech lezu k plachtám abych je uvolnila. Námitky a nadávky z druhé lodi mně na chvíli zastaví v činnosti a rozkřičím se)samozřejmě si před tím na chvíli vyndám bič z úst). Tohle do háje řežte až se odsud dostanem pitomci, takže laskavě raději odplujte s tou bárkou dřív než nás doženou Mariňáci… no vidíte už sem běžej, tak sakra hejbněte kostrou! Můj výkon se pak urychlí, rozvinu všechny plachty a začnu vyhazovat mrtvá těla do vody a dívám se po přicházejících mariňácích. Ten se s nima fakt ne***l. To ho tak Garp a nedostatek zásob na lodi vyděsil, že se nebyl schopný se kontrolovat?... A co má bejt ten utíkající mariňák ve předu?... Ne to nebude Mariňák, jenom ho ten zbytek honí. Jenom… Proč mám tak hroznou chuť ho mučit?... Že by mi moje ženská intuice něco říkala?... áááá, kdo to sakra je?... Každopádně teď musíme pohnout. Hněte sebou nebo jsme fakt v průšvihu a nějaký domlouvání teď bude k ničemu! Kazuma mně následovně požádal abych držela kormidlo v nastaveném směru. Docela s překvapenou tváří ukazuji na sebe, jakože jsem špatně slyšela. To si děláš srandu… Fajn, ale koukej pohnout! Udělám tedy co chce a snažím se udržet kormidlo na místě bez pohybu… Vlastně se ze mě stala docela dobrá vosková figurína. Ksakru Kazumo!!! My dva spolubudem mít sakra co řešit. |
| |
| Loď Podívám se na Saiga. Kdyby pohled uměl zabíjet, na místě by padl. Jak to může brát tak s klidem? Ti muži si dělali svou práci a najednou mu rozsekne někdo hlavu. To je tak... oklepu se. Vždyť je to jako, kdyby zabil ženu co venku věší prádlo, taky si dělala svou práci. Když se vrátí Kazumo začne se bránit. Zatnu pěsti. „Jasně. Klidně! Já totiž k boji používám jen své ruce. Zneškodnit je, aniž bych někomu vážně ublížila je pro mě snadný!“ vyštěknu a pak nemůžu uvěřit tomu co říká. On tvrdí, že kdybych tu krysu neprozradila, tak by nikoho nemusel zabít? On to dává za vinu mě?! „Co si to sakra dovoluješ!“ vyštěknu na něj. „Za to ty by jsi s radostí pracoval pro toho prašivého kapitána, co? A to ani nemluvím o tom, že jsi se ho tam zastal. Obrátil jsi se proti nám!“ pěním vzteky. „Jen počkej až budeš zase tady!“ kéž bych ho měla po ruce hned! |
| |
| Obyčajna loď sa hýbe Lod je uz prichystana a pomaly sa začina hýbať. ...tak to predsa len stihneme... ...toto bude nakoniec dobré... ...kurna co to uz sa sem hrnú marináci... Pomyslim si ked vidím ako sa blížia marinaci. Nastavým kurz tak aby sme minuly Dhau len o menej ako polmetra. Potom Požiadam Zainin. "Zainin pod prosimta k kormidlu. Len tu stoj a drž ho loď pojde dopredu. Ja musim isť na dhau aby ked sa pohne sme sa nenaburali do brehu ci nevysli na plytcinu. Ani sa nenazdas a aj s dhau sme na širom mori tam ta dobehneme." Následne trochu utiahnem plachty na jednej strane tak aby neboli celkom po vetre a tym aby lod nebola taká rychla....aspon sa dostanem na dhau pripadne nekto na tuto lod... Otočim sa k ostatnym a poviem. Keď pojde loď okolo podte na túto. Je v pohybe a budeťe v bezpeči skorej. Na Dhau stačia okrem mna 2 osoby. Treba jednať rýchlo bo sú tu Marináci čobydub." Idem k zabradliu na ktoré dam jednu nohu tak aby som mohol preskocit na Dhau keď tu počujem Alex. ...nemože držat hubu... ...ach jaj ale asi neprestane kym jej to nevysvetlím... ...mne sa ale nechce hadat... otočim smerom hlavu k Alex a poviem kludným tonom. "Nevravým ž by to neposkytovalo celej posadke isté nepopieratelne výhody ale zradit dohodu vtedy ked si to spravila ty bolo najnevhodnejsi cas. V klude sme sa o tom mohli porozpravat a ked by sme boli vychystaný vyplavat a mali zasoby si mohla Marka presvecit aby decentne zatkli Rattaila a nezacali jatky na nádvorí. A hej priznam sa k tomu varoval som ho a nebol som jediny ale spravil som to preto lebo útok od chrbta z presili je zbabelí." Potom sa pousmejem a poviem "Už skáčem k vám podte na túto lod nakolko Alex ma napadne zrejme a z dhau nevyplavame načas takže tý čo sa chcu dostat do bezpecia chodte na lod zo zásobami." Nato počkam kym sme tesne vedla Dhau. ...tri, dva, jedna, teraz... pomyslim si len čo sa lode začinajú križovať a potom sa podopierajuc o zábradlie prehupnem na Dhau. Kde ihned zamierim k kormidlu avšak preistotu kutikom oka pozorujem Alex ak by ma napadla aby som sa mohol braniť ...boha jeho ty by si si zasluzila poriadnych päťdesiat po holej... |
| |
| A rychle pryč U Thora a Alex sem byl rád že Erik utnul jejich myšlenky ohledně toho zda zůstat nebo prchat a řekl že musíme zmizet. Kývnul sem mu na rozloučení i na výraz díků. "Díky Eriku, dávej si bacha a jdi za svým snem. " Více sem mu neřekl a otočil sem se za Thorem a Alex. Běžel sem asi metr za nimi. Jasně mohl sem je snadno předběhnout ale chtěl sem běžet poslední. Když probíháme kolem mariňáků tak křečovitě držím svojí zbraň a dívám se na ně velice podezíravě. Naštěstí nikdo nic nezačal a mi se dostali až na palubu. Všimnu si nějaké Gejši a chobotnice které sem předtím nikdy neviděl. Co to? Gejša? Kdo si sakra objednal štětku na loď. Taky si mohly vybrat lepší čas. Hm a co je tohle? Chodící suši. Sakra práce. Jestli budeme poskytovat útulek každýmu zatoulanýmu magorovi tak se nakonec nevejdeme. Sakra! Stěží sem začal věřit půlce naší posádky a teď tu jsou další. Nestihnu nic říct a už mě Kazumo říká něco o nějakém útoku na jinou loď. Nadzvednu obočí. Fajn zásoby potřebujeme. Kývnu na souhlas jdu dělat že pracuji. Když ale rozsekne mariňákův krk tak udělám facepalm. "Pěkná rána Kazumo, nádherný útok. Ale pochop jedno. Za tohle si nás Garp najde i na konci světa! NEMŮŽEŠ ZABÍJET LIDI POD OCHRANOU LEGENDY MARIŇÁKŮ!" Zakroutím nevěřícně hlavou. Sakra ani já bych neriskoval jejich zabití! Do prdele, do prdele. Sme mrtvý! Všichni! K sakru! Uklidni se Michaeli! Uklidni se a zhluboka dýchej. Jak tě to učili. Podaří se mi maličko uklidnit když v tom uvidím létající kotvu a vnitřní klid mě zase opustí a nahradí ho jasný pocit toho že tohle musí být skupina největších šílenců co sem kdy viděl. Tomu jak se mezi sebou posádka hádá nevěnuji příliš pozornost. Místo toho se snažím být užitečný a odvážu obě lodi aby mohly odplout. Když si všimnu že se z mariňácké základny vyřítila velká část mariňáků a míří k nám tak už mě to ani nepřekvapuje. Dnešní dne je lepší a lepší. Skutečně si nepamatuji kdy bych měl tolik štěstí v jednom dně. Hm... Naposledy než sem se přidal k těmhle lidem. Skutečně od doby co sem je potkal se mi dějou samé krásné věci. Zatímco přemýšlím tak se přesunu na loď se zásobami. Odložím si pušku a kosu na palubu a začnu pomáhat připravovat loď k vyplutí jak nejlépe umím. Snažím se pomáhat kde dokážu a urychlit co nejvíce odplutí. "Dělejte! Musíme odplout než se sem dostane támhle ta armáda mariňáků! Než první z nich přiběhne chci být už co nejdál od přístavu! Sme tu všichni tak odplujme dokud můžeme! " |
| |
| S mojí posádkou na lodi Heh, náš výpad na pomoc posádce se moc nevyplatil. Přitiskla ke stěně čekám, co se bude dít. Jakým překvapením je pro mě, když nás ten velký mariňák uvolní i když na malý časový úsek. Já rozhodně nenechávám nic náhodě a jakmile mi dá možnost utéct, tak se vydávám během k lodím, což mi díky mým dlouhým nožkám nedělá žádný problém. Se mnou se snaží prchnout i další část posádky. Těch si ovšem příliš nevšímám je jen na nich jestli hodlají věřit tomu, že si z nás tenhle psohlavec dělal srandu. Jakmile doběhnu k lodi, tak si to hned zamířím k muži a dívce, od kterých jsem odbíhala. Měl bych najít ten váček, který jsem mu dala. Vzhledem k tomu, že se v nastávajícím zmatku začnou všichni hrnout k lodi a vysvětlovat si, co se děje nebo se obviňovat, kdo za to může, tak já hledám. naštěstí se nacházel blízko lůžka, kde spala Joha a tak jsem váček uvázala a strčila na chvíli mezi ňadra. Jakmile jsem uskladnila, co jsem hledala tak jsem začala koukat, copak se děje. Zrovna mě oslovil Vrabčák nebo spíše nějaký hezoun s rozčepýřeným hárem. Snad s velkou dávkou adrenalinu se rozhodl, že mi bude dávat rozkazy. Tsss, zapomeň chlapečku, nebudu skákat, jak ty pískáš. S tím, jakmile se otočil a vyběhl k druhé lodi jsem mu ukázala pěstí a vyplázla jazyk. Sama jsem ani potřeba nebyla. Potom co jsem viděla jsem toho ovšem litovala. Kazumo prokázal vcelku surovou lehkomyslnost, když zabil jednoho z mariňáků. S tím se hned ozvala jedna žena na Dhau, která s jeho chováním rozhodně nesouhlasila a malý sympatický obřík následně na to začal vrhat po našel Vrabčákovi kotvu. Ten chlápek má sílu... rozhodně se mu nebudu stavět do cesty. I když vzhledem k tomu, že mě nazval Zeleným zelím... S úšklebkem na tváři sleduji počínání skupiny na lodi. Vrabčák otočil loď naším směrem a dle všeho hodlá vzít obě lodě sebou. No dobrá, možná to nebude takovej chladnej blb... ale furt mi nemá říkat, co mám dělat! Samozřejmě mi přitom neunikne žena (Alex), která dle všeho čeká jen na to až se k ní Kazumo dostane, aby ho mohla roztrhat na cucky. Když se karavela začne přibližovat, tak se připravím i já a začnu si přitahovat věci, co mám na sobě. Jakmile se Kazumo rozhodne přiskočit, tak se rozeběhnu, chytnu Alex a s ní vyskočím na palubu karavely. Radši toho teď nech, počkej až bude na širém moři, tam z něho třeba vytluč duši, teď na to není čas. Šeptnu jí s lehce sadistickým tónem do ouška a potom jí z mého výstřihu podám mojí směs. Tohle mi prosím pohlídej. S tím nechám na palubě téhle lodi své věci a skočím zpátky na Dhau i kdybych tam měla doplavat a začnu s pomáháním k vyplutí. Nejdříve pomůžu obříkovi s vytahováním kotvy. Ukaž svalovče já ti trochu pomůžu. Pronesu trochu laškovně a když kotva dopadne na palubu. My jsme připraveni vrabčáku, tak můžeme vyplout. S tím se otočím k obrovi a podám a zcela překvapivě mu vrazím jednu facku, ovšem mírním se v síle a je to spíše jen silnější pohlazení. Jinak já nejsem Zelí! Mé jméno je Kitty, těší mě. Pak mu ještě podám ruku. Noviny: Jakmile přiletí noviny, tak neváhám a jedny hned odkoupím. přece jen se ve mě začíná probouzet touha cestovat a vzhledem k mým vědomostem mám co o světě dohánět, takže jsem se rozhodl, že budu sečtělá! Za ty noviny jsem byly ochotna utratit i poslední mince, co jsem měla. Když se začali ozývat i jiní, že by do nich taky rádi nahlédly, tak jsem jim s úsměvem a nataženou dlaní ráda vyhověla. No klidně, vzhledem kolik nás tu je vám za půjčení naúčtuji 100 belli. Mrknu po nich okem a očekávám peňauze. |
| |
| Vyplutí ...už zase. Sice nechápal proč se ho Satu na něj dívá tak jak se díval ale on toho nechápal poslední dobou moc, skoro mu bylo líto že kotva nedoletěla došel přeseknout lano(pokud už není) a pak se jal kotvu znovu vytáhnout. Trochu ho překvapilo ,že se u toho objevila zelená. Ještě víc ho překvapil první běžící mariňák byl menší mladší s divnou psí maskou u pasu a s kufříkem. Tím kufříkem. "Sakra kde ho sehnal, no když nedoběhne nezeptám se ho." " Ty s tim kufříkem pohni a dej vrať mi ho. ." řekl a s vytahováním kotvy počkal než těsně na to než doběhne i mariňák s kufříkem vrátí kufřík připraven toho mariňáka když tak poslat zpět. Konečně vytáhli kotvu a jemu se Zelená představila. Zajimavé na tom bylo že mu dala facku nebo spíš takovou lehkou facku. " Asi nějakej zvyk ." řekl si Thor pro sebe. " Já jsem Thor. Jsem kuchař a rád sumo." informoval Kitty a protože ji nechtěl urazit a porušit zvyky rybáků tak jí také silněji pohladil i když Thorovo silné pohlazení mohlo být zajimavější. Pak jí podal ruku se slovy. " Teda vy rybky máte divný zvyky....Jo s tou zelenou.... to je pp tom co nje vidět nejvíc.... Jo jíš ráda." záměrně to nevyslovil jako otázku. |
| |
| Odplutí Byla jsem tak naštvaná, že jsem ani nemohla mluvit, jen jsem naprázdno otevírala pusu a lapala po dechu. Jen kdyby byl na dosah, tak bych mu zakroutila hned krkem, což dokazovalo to, jak jsem naprázdno rozevírala a zatínala pěsti. Když konečně byl na dosah... nic jsem neudělala. Zatím. Ale jenom proto, že jsme měli na starost důležitější věci. A pak mě někdo popadl. Zaječela jsem, ale ne strachem, ale leknutím. Ohlédnu se. „Ježiš kdo jsi?!“ zablekotám zcela rozhozená. Jasně předtím jsem ji zahlédla, ale nijak moc jsem si ji nevšímala, protože jsem měla na starosti důležitější věci. Přenesla mě na druhou loď a dala mi něco ze svého výstřihu. Překvapeně to chytnu mezi dvěma prsty a hloupě mrkám. „He?“ utrousím nakonec. |
| |
| Drobné posunutí Ať už jste byli kdekoli, nakonec jste se všichni nalodili buď na Dhau nebo na druhou, čerstvě ukradenou loď a odpluli jste z přístavu. Dokonce se k vám přidal i další ubohý živočich, který na loď dotáhl i trošku zapomenutou Johu. Tedy přesněji, jak s jejím kufříkem prchal po molu s mariňáky v patách, popadla tato holčička svůj kufřík a odmítla se jej pustit, takže Thorovi, který ji tam nechtěl nechat nezbylo nic jiného, než na loď vytáhnout i Olivera, načež jste za doprovodu palby z pušek mariňáků opustili přístav a zamířili k Rakattě. Zatím jste od Mosquita jen tři dny plavby, tedy nějakých sedm dní od Rakatty(opět chci vědět co jste až do teď dělali), přičemž nyní máte prostor pro hru v rámci posádky. Zkušenosti za Arc Pes: 45 Thor: 30 Alex: 20 Kazumo: 20 Zainin: 20 Saigo: 10 Kitty: 10 NovinyA abych nezapomněl, našel si vás novinový pták, od kterého jste si koupili noviny, takže... Svět Ve světě se neděje nic zajímavého. Máte zde jen informaci o tom, že Neslavný pirát Buggy Clown na Grand Line přepadl další ostrov a jeho odměna narostla na 280 000 000,-. Také se dozvídáte o sílícím napětí mezi Blackbeardem a Strawhat Luffym. Spekuluje se o blížící se válce mezi těmito dvěma. North Blue Kvůli zmatkům a odhalené korupci na Mosquito(viz. Další článek) je několik stovek lidí na ostrově Rakatta stále pod nadvládou Pyromanových pirátů. Pomoc od vlády v nedohlednu. Odhalená korupce a zrod nových potíží? Ano vážení přátelé tak je to tady. Náš deník má tu čest vás jako první informovat o událostech na druhé největší základně mariňáků v North Blue, na ostrově Mosquito. Zde před několika dny došlo k šokujícímu odhalení. S pomocí několika civilistů Komandér Mark, známý spíše jakožto The First Son Mark, odhalil korupční aféru svého nadřízeného kapitána Rattaila. Na něm už dlouhou dobu vysela různá podezření. S pomocí nejmenovaných civilistů však komandér Mark získal důkazy o tom, že byl uplácen piráty, za což od nich držel pozornost vlády a předával jim nejrůznější typy na obchodní lodě těch co mu neplatili výpalné. Když se pak komandér rozhodl svého nadřízeného dle zákona zatknout vedlo to k Bitvě mariňáků pro Rattailovým přívržencům. „Bylo to strašlivé“ říká jeden z očitých svědků, mariňák jenž si nepřál být jmenován. „Zrovna když mu chtěl komandér nasadit pouta, začal Rattail střílet na všechny strany a z vězení se vyhrnuly desítky pirátů pod jeho velením. Jen díky našemu tréninku nedošlo k nejhoršímu a podařilo se nám je pobít. Komandér sám pak v tvrdém souboji na život a na smrt porazil Rattaila a dovedl nás k vítězství.“ Ze zdrojů blízkých velení mariňáků v North Blue pak můžeme potvrdit, že za tento hrdinský čin se Markovi dostalo povýšení do hodnosti Kapitána, stejně jako jeho dvěma mladším bratrům Kinovi a Ginovi, kteří se podíleli na jeho úspěchu povýšení do hodností Komandérů. K této potěšující zprávě jsou však vázány i dvě zprávy poněkud temnější. Tou první je fakt, že se objevila nová pirátská skupina pod vedením do této doby neznámého piráta. Ačkoli délka existence jejich posádky se patrně počítá na týdny, už prokázali vztahy s revolucionáři a zkřížili cestu i takovým jménům jako je Komodor Coby z velitelství. Ačkoli proti civilistům agresivně nevystupovali, podařilo se jejich kapitánu pod maskou Monkey D. Garpa vstoupit do pevnosti, odkud ukradli několik přísně tajných dokumentů. Jaké informace obsahovali nám nebylo prozrazeno. Ovšem celou událost zdroj blízký kapitánu Markovi okomentoval takto: „Na celé věci není nebezpečná ani tak síla těchto pirátů, která je ve své podstatě zanedbatelná. Pokud je mi známo, zatím se účastnili jedné bitvy, ve které porazili jednu z nejmenších místních ryb Carlla Bignose. Co je na nich tak nebezpečné jsou znalosti jejich kapitána. Jeho schopnost dokonale napodobit chování Moneky D. Garpa do takové míry, že zmátl dokonce i naše velitele a také ony tajné informace, které ukořistil.“ Z těchto důvodů také se vláda rozhodla na hlavní figury této posádky uvalit odměny. „Garp“ Oliver: Vnikl na mariňáckou základnu v přestrojení za Monkey D. Garpa. Jeho znalost chování a zvyků tohoto legendárního hrdiny je neuvěřitelná. Podařilo se mu díky ní ukrást ze základny tajné dokumenty a prchnout. Za tyto akce proti Mariňákům a vládě na něj vyhlášena odměna: 10 000 000,- „Spoiled Child“ Joha: Zdánlivě pasivní člen týmu, ovšem při rutinní kontrole, kterou prováděla hlídka na jejich lodi se ukázalo, že v rámci posádky „Gaprových pirátů“ drží značnou autoritu, když rozkázala jednomu z jejich vysoce postavených členů na hlídku zaútočit. Vzhledem k jejímu nízkému věku je možné, že se jedná o potomka nějakého vůdce Revolucionářů popřípadě dědičku velmi bohatého klanu, která „Garpovi piráty“ podporuje finančně. Z toho důvodu byla na její hlavu uvalena odměna: 1 000 000,- „Giant Bodyguard“ Thor: Vysoce postavený člen „Garpových pirátů“. Podle očitých svědků to byl právě on kdo porazil v přímém souboji Bignose. Je tedy možné, že zatímco Oliver představuje mozek a Joha finance, Thor je hlavní bojovou silou této skupiny(je to právě on, kdo přijímal rozkazy od Johy). Z tohoto důvodu je považovaný vládou za hrozbu a na jeho hlavu byla vypsána odměna: 4 000 000,- Kromě Garpových pirátů pak vyvstala ještě jedna hrozba. Několika pirátům, jenž byli ve spojení s Rattailem se podařilo probít si cestu na svobodu. Mezi nimi je pak jeden obzvláště odporný šermíř jménem Kazumoto Kogo, jenž spolu se svou společnicí po Rattailově porážce uprchl z bitvy, v přístavu ukradl loď a uplul. I na něj je pak vypsána odměna. Na rozdíl od Garpových pirátů se tito uprchlíci chovají dosti bezohledně a napadají i neozbrojené a civilisty. K tomuto tématu se vyjádřil jeden z mariňáků následovně: "Nemohu tomu uvěřit. Zrovna Robert a Mike, byli to pohodoví chlapi. Lepší by jste nenašli. Robert měl ženu a dvě děti, Mike se měl ženit zrovna za týden. Nechápu to...vždyť měli pracovní službu, nemohli se ani bránit..." Na naši otázku, co s takovýmto útokem proti jeho lidem hodlá dělat odpověděl kapitán Mark, že se vzdává své pozice velitele základny a plánuje viníka pronásledovat a vlastnoručně popravit. Hned následující den pak dokázal že je mužem svého slova neboť dnešního rána spolu se svými bratri a posádkou vyplul ve stopách uprchlíků. „Vrah“ Kazumoto: Za vraždu několika důstojníků Mariny, podplácení kapitána Rattaila a akce proti vládě: 6 000 000,- Na závěr jste si mohli všimnout v novinách skupiny Wanted Postrů, mezi nimi byli i ty vaše. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Len čo vyplávame s prístavu si pozriem dalsieho novopriselca a poviem "Hej ty bielovlasý čo si zač, tiež si niečo vyparatil?" |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Len čo vyplávame s prístavu si pozriem našu chobtničku a poviem. "Ahoj, ja som Kazumo, ty si Kitty však? Tak si sa aspoň predstavovala Thorovi. Diki že si dala Alex na druhu loď bo asi by sa do mňa pustila a marinaci by nás dostali" |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Po tom čo sme trochu dalej od ostrova a obe lode sa dostanu k sebe vystriedam Zainin pri kormidle a poviem. "Diki moc kormidlovala si to ako hotový profík ak chceš môžem ti dať potom pár lekcii v kormidlovaní. Inač ak chceš možeme si zatrenovať nieked spolu verím že by nezaškodilo ani jednému z nás trochu bojových skúseností. Predsa len na Rakate to bude asi drsne tak menši trening proti realnym oponentom by bol celkom fajne. Nemyslíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Podvečer keď sa už zotmelo som odložil moju katanu na miesto vo vnútri Dhau a následne som sa vybral za Alex. Prídem k nej rozmýšlajúc ako to dopadne a aj ked je mi jasné že je to nebezpečné viem že si s nou mám niečo vydiskutovať. "Alex pokial viem máme ešte jeden nedokončený rozhovor. Rád by som si ale vyjasnil sitúaciu medzi nami nakoľko sa poplavíme ešte pár dní približne desať a nerád by som aby vznikalo zbytočne napätie. Ak chceš mäžeš začať so svojími výhradami ako prvá ja ta nebudem prerušovať a nechám dohovoriť a potom odpoviem a poviem tie svoje výhrady." |
| |
| Seznamka na moři... ti muži Asi jsem do světa vykročila špatnou nohou... no potěš. Jen co se totiž představím tomu obříkovi, tak ten mi to oplatí stejnou měrou. Jeho rána mě odmrští pěkný kus až dokonce na kraj lodi. Lehce jsem se praštila o zábradlí a přitom si začala hladit bouli zezadu na hlavě. Přitom se mi má zelená kůže na tváři měnila do ruda. To je vůl.... já ho zabiju! Na začátku jsem tak opravdu vypadala nasoptěná se slzami v očích ovšem postupně, co bolest přecházela se můj škleb změnil v úsměv a já se rozesmála na celou loď. Ty si vážně nemehlo. Pronesu poklidně vstanu. Jistě, že jím, když někdo něco dobrého uvaří. Jestli umíš vařit jako fackovat, tak si asi budeme rozumět. Vypláznu na něj a otočím se na Vrabčáka, který si přišel povídat.... teď pšššt dospělí si šuškají (V první chvíli mi vypadlo druhé š). :D Následně na to na moři, jako reklama na mnou zakoupené noviny: Čas na moři jsem trávila převážně na Dhau, jelikož mi její velký prostor připadal snesitelnější a hlavně skoro z každého místa na lodi šlo uniknout do moře. Váček od Alex jsem si vyzvedla a znovu ho vložila do mé dřevěné koule s doutnákem. Jakmile přišli noviny, tak jsem se začetla. Nejdříve jsem nevěřila vlastním očím, ale potom co jsem je dočetla jsem se musela dát do smíchu. Tak to mě dostaňte... tak údajně už máme dva kapitány! I když výběr je sakra mizernej buď Vrabčák a nebo Chlupáč. A dohromady za kousky z naší skupiny je... 21 miliónů Beli. Hmm to celkově zvedá cenu těchto novin asi na 200 Beli na zapůjčení. Sroluji si noviny do ruličky a sleduji posádku na lodích. Naštěstí mě nehledají, jsem ještě v klidu. Ale zajímalo by mě, co má Oliver za schopnosti... a hlavně, jaké tajné dokumenty ukradl. |
| |
| soukromá zpráva od Inuzuka Rouga pro Jistě Vrabčáku, těší mě. Usměji se na něj i když nikterak moc spíše jen ze zdvořilosti. Stále to je jen člověk, do toho moc silně nevypadá a před chvíli se mi pokoušel rozkazovat. No nemáš zač, já jsem radši, když při útěku nejsou problémy, ale věř že příště bych možná i ráda viděla, jestli tě ta slečna dostane do kolen. Přitom si vytáhnu z chapadýlek ještě zbytek doutníku a snažím se ho přivést k životu. Achjo... doutníky asi po kapsách nemáš co? S tím zahodím nedopalek a sleduji vzdalující se přístav. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Usmejem sa na Kitty a trošku vyrovnám kurz nech doženieme obyčajnu loď ktorú kormidluje Zainin. No ja som Kazumo a uprednostnil by som to meno pripadne moju prezívku Ježko ktorú nemám len kôli môjmu účesu. Opäť sa usmejem avšak radšej nespominam to jak sa to spaja zo slovom pichľavý a pichať. Doutniki žial nemám. Osobne nefajčim no keď sa dostaneme k druhej lodi tak možno marinaci nečo mali. Neviem asi si jediná čo ich tu fajči. Ak tam budú tak budeš mať štastie bo ti viacej zostane. No tak ten útek nebol až taky bezproblémový ako som rátal. Povodne sa to malo zaobíjsť bez zranených a mrtvol, my by sme zinkaovali slušnú odmenu a nakúpili si vybavenie. No hold nie všetko ide podl plánu. A ty čo ako si sa dostala do North Blue? Pokial viem Rybáci žijú skôr na Grand Line ak sa nemýlim. Občas sa pozriem na jej chapadielka ako v nich drží doutnik |
| |
| soukromá zpráva od "Zainin" Yokubō (bojovník) pro Jakmile mně Kazumo vystřídá nu kormidla cítím se docela osvobozená, protože se mi tenhle zážitek jako moc příjemný nezdál. Trochu se oklepu a vyslechnu jej. Nabízí mi lekce kormidlování a taky účast jako sparing partner. Normálně bych proti tomu nic neměla, jenže… ti dva mariňáci a Raketa mi dost vězí v žaludku. Příjdu tedy k němu a jak Malého haranta ho chytnu bolestně za ucho. Tak hele… Pominu to, žes zbytečně zabil ty dva na lodi. Důvody mně nezajímají to si s tebou vyřídím později, ale raději mně uveď do toho proč jedeme na Rakatu a co nás tam čeká! Páč já vůbec nevím co se tam ve vězení stalo... Jináč o ty lekce a to druhé mám zájem, jen si na mně dávej bacha! Noviny Když začne Kitty žvanit o tom co stojí v těch novinách a o ceně jejich pronájmu docela lituji, že jsem je nekoupila sama. Naštěstí mně napadlo jak to udržet v přijatelné míře. Štouchnu do Kazumi vedle a pošeptám mu: Dám ti stovku když mi povyprávíš o čem to tam bylo… |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Když ke mě Kazumo přišel celá jsem se zase načertila. Zvednu se a zadívám se na něj. Zavrtím hlavou. „Nemáme se o čem bavit. Já řekla svoje a ty jsi řekl svoje. Máš jediné štěstí, že jsem ti nedala ještě do zubů. Nepokoušej štěstí.“ Procedím skrz zatnuté zuby. Co si myslel? Že si to vyříkáme a všechno bude dobré? Jako kdyby se nic nestalo? To rozhodně nepůjde, prostě je zabil... zabil je, když si dělali svou práci. To mu prostě nedokážu odpustit. |
| |
| Loď do neznáma. Když mě udatný rytíř Thor vytáhne i s Johou na palubu některé z těch lodí usměvavě mu poděkuji slovy. Diky a začnu poskakovat radostně na těch prknech lodě. Znenadání si všimnu Johy, která chce svůj malý kufříček zpátky. Podivím se, že už je zase zdravá a jen než kufřík pustím, otážu se. To je tvoje? Pozvednu obočí a chvilku nevnímám. Prstem ukážu na tu podivnou myš na kufříku. Umm... hihihi. Nevěděl jsem, že to něčí je. Přidřepnu si k Joze a se zamyšlením výrazem na ní mluvím. Skočil mi do ruky, zrovna, když jsem se díval jak ležíš omráčena. Hihihi. Myslím si, že to byl osud, ale ten kufřík a já jsme se stáli přáteli. Pomohl mi zachránit mého bratra. Jsem za něj moc vděčný. Usměju se a opět povstanu, když se ozve odněkuď Kazumův hlas a já se otočím, abych se podíval, kdo na mě mluví. Kazumo se zeptá na to kdo jsem a co tu pohledávám a já jen odvětím. Guararara. Já jsem jen obyčejný člověk, co se stane králem světa. Pokrčím rameny. Viděl jsem jak odplouváte, tak se svezu. Ačkoliv jsem trochu drzý, na tváři mám stále pobavený výraz. Když uvidím Satua, který zůstal na lodi, hlasitě na něj zařvu OoooO ... OooOOO uuooo ! Satu! Hihi Dojdu k němu a pokusím se s ním klepnou pěsti, stejně tak jako to udělal on, když jsme se prvně viděli. Říkal jsem ti, že tvou posádku přivedu zpět. Já nikdy neporušuju sliby. Otočím se na mizející ostrov a vzpomenu si co jsem říkal, že zde začíná, přičemž pár střel prosviští kolem. Takže mi dva jsme teď posádka jo? Hmm.. Podrbu se na bradě. Potřebuji nějaké peníze. 3 dny Často jsem se snažil stát na přídi lodi a hledět na moře. Jednou když jsem nedával pozor tak mě Zainin zbila, asi proto, že jsem spal za chůze. Dny jsem se snažil trávit se Satuem u nějakých stolních her a karet, a možná jestli se někdo přidal, tak i s ním. Jestli si Joha chtěla hrát tak jsem jí do jistých mezí jsem si s ní hrál. Někdy když mi chtěla udělat nějakou hroznou lumpárnu, a já jí při tom přistihl, vrazil jsem jí pěstí, až se jí z toho udělala boule na hlavě. Tohle dělat nesmíš. komentoval jsem to vždycky. Možná mě pak dal Thor, že tohle nesmim dělat já. Co se vlastně Thora týče. On se staral o jídlo. Já jídlu nerozuměl, ale věděl jsem, že ho do sebe musím narvat co nejvíc, i kdybych z toho měl prasknout. To možná dělalo Thorovy problémy v zásobách. Když jsem se s ním při jídle bavil, mluvil jsem spíše o zlatu a o tom jak ho chci mít co nejvíc, protože král světa, kterým chci být, musí být hodně, hodně, bohatý. Jídlo je život! říkal vždycky před jídlem. Když jsem byl večer hodně přejedený, hrál jsem s jídlem, před Thorem. Taky jsem toho našeho kuchaře několikrát požádal, ať se stane mým kuchařem. Medusu jsem vnímal nějak zvláštně. Věděl jsem, že je fishwoman, ale pořád jsem si nemohl vzpomenout, jestli je to název jídla nebo ne. Vždycky když šla do za Thorem, tak jsem myslel, že jí konečně uvaří. Zajímalo by mě, jak chutná. Za ty tři dny, jsem se nestačil pořádně se všemi seznámit. Ale svojí psí čepici jsem ztřežil jako oko v hlavě. 3 den Sedím na palubě Dhau a hledím na Medusu, která si čte noviny. Den je to poklidný a my plujeme po moři, kde se zvedají občas nějaké ty vlny dobré na serfování. Prohlédnu si tu rybu ještě jednou pořádně a začnu přemýšlet. Kdo tu má 21 milionů beli? Já je chci. Usměju se a uvažuju dál. Proč hledáš svého tátu? Zeptám se ryby. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro PO tom čo ma začne chytať za ucho som sa radšej uhol v domnienke že ma ide fackovať pozriem sa na nu a potom poviem. "Hlavne sa ukludni fackovat za tych dvoch ma nemusís ja z toho budem mať nočné mory nie ty. No ja som ich zabiť nechcel len som očakával že budú klasť večši odpor. Myslel som ž sa prvej rane uhne a ta ho len škrabne a druha rana ho sice zrani ale nezabije toho druheho som tiež prehnal. Čo sa vezenia týka tak Rattail nám ponúkol možnosť pre neho pracovať a byť tak pod ohranou mariny. Teda vlastne nečo ako byť súkromný warlord. Odovzdavali by sme mu 15percent a zato by sme mali pokoj. Ako osobne sa mi to zdalo ako dobrý deal predsa len aspon by sa nám lovilo piratov a plavilo lahsie. No keď nás už púštali. Alex išla za tým milým komandérom a neako ho presvečila že Rattail je zradca a čo robi. Keď som mu to pri lodi vravel ja neveril mi no hold ženské zbraňe. Ten rozpútal menšiu občiansku vojnu marinakov počas ktorej sme museli začať utekať. Keď ju tak hrýzlo svedomie mohla aspoň počka kym nam vyplati odmenu a my sa dozásobíme. Nie ona to musela robiť hned. Ako mohli sme v kľude odtial odísť. A hej Rakata. No odtial pochádzam ja a istý piráti tam začali terorizovať obyvaťeľstvo. Povodne nás chcel Rattail požiadať aby sme tych pirátov zneškodnili aby obyvatelstvo netrpelo. Ako by som aj mohol to odmietnuť. mám tam rodinu a známych. Pochopím keď niektorý nebudú chcieť pomôcť ale ja tam ísť musím. Na druhej strane sme dosť silná partička. A tý piráti maju skvostnú loď, je na nich slušná odmena. Tak by sme si zarobili kráľovsky a spravili aj dobrý skutok. Verím že ty sa tam z par znich budeš mocť pohrať do sýtosti. Máš ešte neaké otázky. Inač mysliš si že yb si ma mohla prípadne naučit tie tvoje kopy. Zišla by sa mi technika na dialku. A ako som videl sú dobré na zranenie ale nezabitie. Čo sa treningu týka mali by sme skúšat odrážat svoje útoky aby sme sa pripravili na viacerých nepriateľov." |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Ako tak sedím a kochám sa okolím napadne ma jedna vec ...hm ale prečo nie... Podýdem k Samaelovi a poviem mu normalnym hlasom aj keď bytie vln to dosť prekrýva. "Samael rád by som si skúsil boj proti dlhšim zbraniam ty by si si zas mohol vyskúšať a trenovať boj proti Katane. čo myslíš ako neboj nebudem ta chcieť zabiť. Vlastne ani tých na mole som nechcel ale tak keď som sa snažil to rychlo vyriešiť aby sme všetci mali čo jesť a piť. No nevadí čo sa stalo sa už neodstane. Len škoda že my nevyšiel ten pôvodný plán. Inač čo ty na ten tréning. " |
| |
| soukromá zpráva od Samael (hudebnik) pro Vzhlédnu od věci kterou zrovna dělám. Už nemám svojí masku a tvářím se opět jako vždy. Kamenný výraz s mírným úsměvem. Po panice ani stopa. "Co si udělal to si udělal. Je to tvá věc. Nehodlám tě za ní soudit. Měl si pocit že to co děláš je nevyhnutelné pro záchranu ostatních. Neshledávám na tom nic zlého ani špatného. Ačkoliv ostatní možná soudí jinak. Každý ve svém životě udělal věci na které není pyšný. Buď jenom rád že si je udělal z dobrých důvodů. " Na chvíli se odmlčím. "Trénink říkáš? Nevidím důvod proč ne. Rád si potrénuji. Třeba se trochu naučíme o stylu toho druhého a příště se vyhneme tomu abychom se navzájem zmrzačili." |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Počuvam čo mi hovorí a prikyvujem. "Šak hej Ako ja uprednostnujem boj 1 na 1 predsa len je to skôr o tom kto je lepši a kto prekona svoje prekážky aby dosiahol výtaztvo ale tak koordinacia nieje nikdy naškodu. A hej musim trochu popracovať na vypilovaní určitých techník. Pokial nič proti tomu nemáš tak môžeme zajtra ráno a doobeda hodiť prvu tréningovú session. Inač mal by som na teba ešte jednu prosbu" spiklenecky sa na neho pozriem a podídem trochu blizšie. "Ako si si všimol nemáme kapitána. Ja osobne by som sa tohoto postu rád ujal ale chce to podporu aj ostatných. Chcel by som vedieťči máš aj ty tieto ambície a ak nie či by si ma podporil. Predsa len viem celkom dobre taktizovať čo sa pri tvorbe plánov zíde a mám aj určite vedomosti mimo ovládania lode. Taktiež by som potom rád zaviedol iste pravidlá ako napríklad. By sa vytvoril lodný fond z ktorého by sa kupovalo všetko potrebne, zvyšok penazí by sa delilo rovnym dielom. Taktiež by som orgnizoval smeny na stráženie lodi a tak. Je prosťe treba organizovať dosť vela vecí k tomu je treba aby zvyšný členovia posádky kapitánovi v tomto dôverovali že koná v najlepšom úmysle posádky a hlavne aby tie návhy brali. Predsa len v niektorých chvíľach je treba konať a zbytočné rozhovory a hádanie sa je to najhoršie čo môže nastať práve preto treba určitú autoritu ktorú budu ostatnyý akcepotvať a budú jej dôverovať. čo ty nato môžem s tebou počitať alebo máš dalšie otázky? " |
| |
| soukromá zpráva od Samael (hudebnik) pro "Boj jeden na jednoho je sice krásná věc, ale já žiju v reálném světě. Po většinu času mají protivníci převahu a jde jich na vás víc. Nebo je váš protivník příliš silný a ty se musíš rozhodnout mezi vlastní smrtí nebo tím že vás ho napadne víc. Já volím přežití. Cokoliv jiného je mi jedno. Když začne Kazumo mluvi o postu kapitána poslouchám. Nakonec si dám s odpovědí chvíli na čas. Pak ale mluvím tiše aby to slyšel jenom on. "Ambice? Ne netoužím po postu kapitána. Respektive ani nemůžu. Lidé tady by mi nevěřily. Nešly by za mnou. A když mluvíš o tom že je potřeba určitá autorita. Nechci ti brát iluze ale právě teď si možná na palubě víc nenáviděný našimi moralisty než já. Nezdá se že by ti někdo z nich důvěřoval. " Poté se opět odmlčím abych si rozmyslel co chci říct. "Co se týče fondu a podobných věcí s tím souhlasím. Taková věc se vždycky hodí. Dokonce i ty stráže nejsou špatná věc. Ačkoliv předpokládám že málokomu se přes noc bude chtít zůstávat vzhůru. " Další čas na rozmyšlení tentokrát delší jak se tahám za vousy. "Když se mě ptáš jestli se mnou můžeš počítat. Hm osobně mi je jedno kdo velí. Protože i když se zvolí kapitán tak já budu poslouchat sebe a ne jeho. Pokud s jeho rozhodnutím budu souhlasit udělám to. Pokud se mi nebude líbit neudělám to ať si dělá co chce. Pokud se mi bude protivit." Pokrčím rameny. "Znám dost způsobů jak člověka zabít ve spánku. A tady na lodi to nebude tak těžké. Nebo ho třeba můžu zabít v průběhu nějaké bitvy a nikdo to nepozná. Kdo ví." Mluvím hlasem který může znamenat že si dělám legraci ale také nemusí. Poté trochu zvážním. "Dokud mi bude někdo dodávat čerstvé duše abych nemusel umřít tak je mi ale jedno kam plujeme. Pokud trestáme ty špatné nebo zabíjíme ty co na nás útočí převážně nemám problém. Ale jsou hold věci kam já nechci jít. Jistě zaprodal sem svojí duši ďáblu a kvůli tomu musím čas od času zaplatit strašlivou cenu... ale to neznamená že udělám to co se mi rozkáže. " |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Pozorne počuvam Samaela aaj keď som chcel párkrát skočiť do reči nespravím to. Počkám si až dohovori a potom poviem. "Hej prežiťie je hlávne však ale tak niekedy človek zvládne boj jeden na jedného aj sám. A aspoň ja pokial to vidím že nemám šancu tak sa do takého boju nepúštam alebo si zavolam pomoc. To je jasné tiež niesom sebevrah. Ohladne toho velenia je jasné že nespravíš niečo čo ti je úplne proti srsti ale proste v niektorých prípadoch je treba rozhodnúť sa rýchle. Či sa pri behu pred marinackou presilou do prístav pojde dolava alebo doprava treba rozhodnuť hneď a nie začať na krizovatke debatovať ale mne sa pači viacej henta cesta a tak. Ako čo sa toho týka ja netúžim po masakrovaní nevinných ale jednoznačne viem že plauba po mori nieje hurá poďme na výlet. Može byť že by boli Alex a Thor na mna nahnevaný. S nimi si to musím vydiskutovať osobne a v kľude verím že to s nimi tiež vyriešim. Čo sa tvojích dušičiek týka s tým nemám problém predsa len každý má svoje zvyky a vieru. Kebyže nasleduješ môj kurz tak ti môžem povedať, že bude dosť vhodných. A hlavne ja ti v tom brániť nebudem Preto osobne verím že sa môžeme dohodnúť a navzájom v sebe nájsť oporu pre dobro nás všetkych lebo čo nepotrebujeme je aby sme sa všetci hádali. Musíme sa dohodnúť na určitých pravidlách." |
| |
| Na moři Když jsme odplouvali schlíple jsem se dívala ze zádi na vzdalující se ostrov Masquito, kde se tolik věcí pokazilo. Hlavně jsem myslela na Marka, kterého se mi podařilo přesvědčit, že nejsme špatní... a co si bude myslet teď? K čertu s Kazumou! Ještě ten samý den si se mnou přišel Kazumo promluvit. 1 den První den plavby jsem se už stačila trochu zmátořit a pokusila jsem se blíž seznámit s novými členy posádky. Ale odpoledne jsem se stáhla do ústraní, tedy jak jen to na lodi šlo a skoro dvě hodiny jsem si tam něco sepisovala. Pak jsem našla svou brašnu, nakonec zůstala na lodi, měla jsem obavy, že zůstala u Mariňáků. Vzhledem k tomu, že v mé brašně byli naše jediné lékařské zásoby, tak jsme měli docela štěstí, že mi ji nezabavili. Celou dobu jsem se trochu znepokojeně dívala na moře, tak nějak jsem pořád očekávala kdy se objeví loď Mariňáků, kteří nás pronásledují. 2 den Dál jsem sledovala znepokojeně moře, ale tentokrát jsem zvažovala, že bych asi měla zesílit. Nakonec Mark mi říkal, že jednou mě možná bude zase pronásledovat a on byl o hodně silnější než já. Jestli bych měla mít nějakou šanci, měla bych být silnější. Začala jsem se protahovat a pak jsem začala zkoušet ztenčit svou ruku a protáhnout ji. Napadlo mě totiž, že kdybych dokázala dostatečně ztenčit a protáhnout ruku, mohla bych ji používat jako bič. Řekla bych, že by to mohlo jít. Když ruku ztenčím, tak bych přebytečnou hmotu mohla použít na protáhnutí. Většinu dne jsem zkoušela naučit se novou techniku. 3 den Když přiletěl poštovní pták s novinami, hned jsem k němu přiběhla. Noviny mě, ale nezajímali. Stejně je jako první do ruky dostala Medusa. Hodila jsem mu do kasičky minci a pak mu předala dopis, který si uložil do malé brašny. Doufala jsem, že se ukáže. Snad ten dopis pomůže. Pak teprve jsem se začala zajímat o noviny. Přistoupím k Meduse. „Cože? Ty chceš za půjčení novin zaplatit?“ zeptám se překvapeně. Zavrtím hlavou. „Moc vtipné. Pujč mi je. Taky se chci podívat co píšou.“ Požádám ji a nastavím ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Drahý Marku Ani nemůžu vyjádřit slovy, jak mě mrzí to co Kazumo při našem útěku provedl. To, že ty muže zabil bylo kruté a bezohledné. Moc bych si přála abych v té chvíli nebyla od něj daleko a mohla mu v tom tak zabránit. Kdybych na to měla žaludek, asi bych ho za to co udělal zabila, ale jak jsem ti říkala předtím. Jsem doktorka. Ubližování jiným, natož zabíjení mi je proti srsti. Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že kvůli hloupým zásobám to udělal. Moc bych si přála to napravit. Bohužel žádný doktor nedokáže vrátit život. Kdyby je aspoň zranil tak, že bych je mohla ošetřit. Ale taková zranění nemohl nikdo přežít. Moc bych si přála moci s tebou mluvit osobně, projevit lítost aby jsi mi věřil. Doufám, že věříš, že jsem předtím na tebe nic nehrála a že to co se stalo bylo opravdové. Opravdu se mi líbíš a další věcí, které lituji je to, že jsem se s tebou nemohla rozloučit osobně. Moc bych si přála, aby tvá náklonnost vůči mě se nezměnila. Myslím na tebe. S láskou. Alex Dovro. P.S. Jsou tví bratři v pořádku? Bohužel jsem neměla svou brašnu a tak jsem jejich zranění nemohla příliš ošetřit. |
| |
| Shrnutí rozhovoru s Kazumou: Kazumo Ako tak sedím a kochám sa okolím napadne ma jedna vec ...hm ale prečo nie... Podýdem k Samaelovi a poviem mu normalnym hlasom aj keď bytie vln to dosť prekrýva. "Samael rád by som si skúsil boj proti dlhšim zbraniam ty by si si zas mohol vyskúšať a trenovať boj proti Katane. čo myslíš ako neboj nebudem ta chcieť zabiť. Vlastne ani tých na mole som nechcel ale tak keď som sa snažil to rychlo vyriešiť aby sme všetci mali čo jesť a piť. No nevadí čo sa stalo sa už neodstane. Len škoda že my nevyšiel ten pôvodný plán. Inač čo ty na ten tréning. " Samael Vzhlédnu od věci kterou zrovna dělám. Už nemám svojí masku a tvářím se opět jako vždy. Kamenný výraz s mírným úsměvem. Po panice ani stopa. "Co si udělal to si udělal. Je to tvá věc. Nehodlám tě za ní soudit. Měl si pocit že to co děláš je nevyhnutelné pro záchranu ostatních. Neshledávám na tom nic zlého ani špatného. Ačkoliv ostatní možná soudí jinak. Každý ve svém životě udělal věci na které není pyšný. Buď jenom rád že si je udělal z dobrých důvodů. " Na chvíli se odmlčím. "Trénink říkáš? Nevidím důvod proč ne. Rád si potrénuji. Třeba se trochu naučíme o stylu toho druhého a příště se vyhneme tomu abychom se navzájem zmrzačili." Kazumo Počuvam čo mi hovorí a prikyvujem. "Šak hej Ako ja uprednostnujem boj 1 na 1 predsa len je to skôr o tom kto je lepši a kto prekona svoje prekážky aby dosiahol výtaztvo ale tak koordinacia nieje nikdy naškodu. A hej musim trochu popracovať na vypilovaní určitých techník. Pokial nič proti tomu nemáš tak môžeme zajtra ráno a doobeda hodiť prvu tréningovú session. Inač mal by som na teba ešte jednu prosbu". spiklenecky sa na neho pozriem a podídem trochu blizšie. "Ako si si všimol nemáme kapitána. Ja osobne by som sa tohoto postu rád ujal ale chce to podporu aj ostatných. Chcel by som vedieťči máš aj ty tieto ambície a ak nie či by si ma podporil. Predsa len viem celkom dobre taktizovať čo sa pri tvorbe plánov zíde a mám aj určite vedomosti mimo ovládania lode. Taktiež by som potom rád zaviedol iste pravidlá ako napríklad. By sa vytvoril lodný fond z ktorého by sa kupovalo všetko potrebne, zvyšok penazí by sa delilo rovnym dielom. Taktiež by som orgnizoval smeny na stráženie lodi a tak. Je prosťe treba organizovať dosť vela vecí k tomu je treba aby zvyšný členovia posádky kapitánovi v tomto dôverovali že koná v najlepšom úmysle posádky a hlavne aby tie návhy brali. Predsa len v niektorých chvíľach je treba konať a zbytočné rozhovory a hádanie sa je to najhoršie čo môže nastať práve preto treba určitú autoritu ktorú budu ostatnyý akcepotvať a budú jej dôverovať. čo ty nato môžem s tebou počitať alebo máš dalšie otázky? " Samael Pokrčím rameny. "Boj jeden na jednoho je sice krásná věc, ale já žiju v reálném světě. Po většinu času mají protivníci převahu a jde jich na vás víc. Nebo je váš protivník příliš silný a ty se musíš rozhodnout mezi vlastní smrtí nebo tím že vás ho napadne víc. Já volím přežití. Cokoliv jiného je mi jedno. Když začne Kazumo mluvi o postu kapitána poslouchám. Nakonec si dám s odpovědí chvíli na čas. Pak ale mluvím tiše aby to slyšel jenom on. |
| |
| Odplutí Při odplouvání se přesunu na loď, kde je Kazumo. Když si všimnu, že se k nám řítí nemenší počet mariňáků běžící za jakýmsi mladíkem, jen se pousměji. Ah, tak oni se přišli rozloučit. No to je pěkné. Škoda, že nemám kapesníček. Potom, co na nás střílejí si dávám pozor, aby mě nezasáhli. Když je možnost, tak vezmu kosu, chytnu ji za konec bez ostří a zamávám s hlasitým, ,,Hooooj!'' Moře 1.Den První den jsem jsem spal až do odpoledne. Vyškemral jsem si od Thora něco k snědku, a pak zalezl do podpalubí na dobrou hodinu. Pokud by šel náhodou někdo do podpalubí, tak mohl vidět, že sedím v tureckém sedu, mám zavřené oči, kosu položenou vodorovně na klíně a nevnímám okolí. Důvod je prostý. Trénuji Teisou. Potřebuji si vypilovat tuto techniku, neboť jestli podle Kazuma plujeme k Rakattě, tak se určitě potkáme s Pyromanem a já se chci utkat s tím mistrem Bojutsu, nebo jak se ten styl jmenoval. Když zas vylezu na palubu, tak ani nemám náladu se s někým seznamovat. Pokud se mě někdo bude chtít na něco vyptávat, tak jen odpovím, ,,Aha. Hmm. Hnedka se vrátím,'' odejdu a už se k té osobě nevrátím. Další část dne jsem trénoval. Sehnal jsem si sud. Pokud byl prázdný, tak jsem ho něčím naplnil, a pokud byl plný, tak tím líp. Zalezl jsem s ním do podpalubí a tam začal trénovat. Buď jsem ho zvedal jako na benč, nebo jsem sehnal provaz, sud si uvázal k zádům a cvičil kliky, nebo dřepy. Pokud jsem sehnal Johu, tak jsem ji požádal, aby mi vytvořila v podpalubí nějakou tyč na přitahování a pokud se našel materiál, tak i boxovací pytel. Při pauzách si doplním tekutiny. Pokud se někdo přidá, tak klidně, ale nepokouším se o žádný rozhovor a jen si hledím svého. Pokud Thor připraví nějakou večeři, tak ji zhltnu a potom si na hodinu sednu na příď. Po odpočinku si znovu zajdu do podpalubí a už se jen protahuji. 2.Den Vstanu skoro až odpoledne, a bolí mě většina svalů. Během dne se snažím vyhnout se nějakým rozhovorům a do podvečera jen sedím na zádi a koukám do prázdna. Tentokrát Thora poprosím o něco menšího k večeři, neboť nemám skoro žádnou chuť k jídlu. Znovu začnu trénovat, ale tentokrát s kosou. Stoupnu si někam, kde nikdo není a začnu ji nějak kolem sebe protáčet a různě sekat. Trénuji i obratnost, abych byl stále flexibilní. Pokud se najde někdo, kdo by si chtěl potrénovat bezezbraně, tak mi to nebude vadit. Při boji se nejprv snažím uhýbat, aby se mě protivník nedotkl. Následně přejdu do protiútoku a snažím se využít své obratnosti. Večer se jen lehce najím a spát jdu velmi brzy. 3.Den Vstanu akorát na oběd, ale to se už na palubě hádají o noviny. Nějak mě nezajímají, takže nemám nutkání si je půjčit. Znovu si vezmu kosu a jdu s ní trénovat. Pokouším si představit nějakou nečekanou situaci a vytvořit na ni obranu, nebo protiútok. Po několika hodinách tréninku znovu zalezu do podpalubí a znovu začnu trénovat tělo. Udělám stejný trénink jako v prdvním dnu, ale tentokrát se pokusím trénovat tvrději. Při změně trénování si dám vždy delší pauzu doplním tekutiny a znovu začnu trénovat. Občas se pokouším i o stojku. Buď na obou rukách, nebo na jedné. následně se pak pokouším znovu trénovat obratnost. S posledními silami sním večeři. Sednu si na záď lodi a začnu odpočívat. Takže už na některé z nás je vypsaná odměna... přemýšlím nad novinkou, neboť je jasné, že se tato zpráva rozšířila po celé posádce, takže jsem ani nemusel číst noviny. „Spoiled Child“ Joha, „Giant Bodyguard“ Thor... jakou mi dají přezdívku, až budu mít já svůj plakát. poškrábu se na bradě. Jsem ten nevýrazný a tichý člen posádky, takže asi nic zajímavého to nebude. Třeba ''Kliďas'' Saigo. Nad to myšlenkou se zašklebím. Pokud se nestane nic významného, tak na zádi zůstanu až dlouho do noci a pak si jdu lehnout. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Po`cúvam jak sa `certí a potom poviem. "Nabudúce odporúčam používať hlavu skôr než niečo začneš robit nakoľko pri tej akcii nielenže mohlo zomrieť daleko viac podla teba nevynných marinakov ale aj my. A vlastne kebyže udržís svoje peknú papuľku zavreú ešte tak 2 hodiny tak by to mohlo všetko skončiť bez mŕtvych a zranených. Teda za predpokladu že by Mark nebol debil a uprednostnil zatknutie Rattaila v tajnosti. Ako kedze sme ale museli ujsť tak sme potrebovali zásoby. No a nakoľko si ty len nečinne postávala na lodi a pozerala sa po okolí niekto tie zásoby vziať musel. Nechcel som ich zabiť to je pravda ale je náročne zastaviť katanu tak aby nezabijala. Ak nechceš aby boli mŕtvy musíš byť aktívnejšia" štuchnem jej pravým ukazovakov do ľavého ramena. "A hlavne rozmýšlať čo bude mať aké následky. Marinácka vojna na ostrove mohla mať za následky desiadky mŕtvych. A krv na rukach Mark a ty. Vyplávanie bez jedla by malo za následok že pomrieme od hladu. Neviem možno si slečna z dobrého rodu čo nikdy netrpela hladom neviem ale poviem ti zomierať na hľad a smäd je strašné. Keď si na mori musíš niekedy robiť veci na ktoré možno niesi hrdá ale pokial nemáš žalúdok na to že občas budú aj mŕtvy a nevieš sa s tym zmieriť tak na mori to budeš mať tažke. Predsa len more nieje pre tých čo majú romanticke ideály. Ak maš pod moreplaubou tie idealy choď za Markom a moZno ta zvezie na lodi alebo zostaň na neakom ostrove. S tvojim lekárskym talentom budeš skvelá lekárka a vśetci ta budú mať radi a na rukách nosiť. POkial sa ale chceš plaviť tak musíš niečo robiť pokial budeš stáť tak ostatný vyriešia situáciu za teba. Taktiež sa musiš zmieriť s tým že svet neni fér. Mnohý ludia zomierajú aj keď sú nevinný a mnohý žijú aj keď majú na svojich rukach hrozné zločiny ako masove vraždy mučenie či take zvrátene praktiky z ženami že sa ti všetky chĺpky naježia. " Nadýchnem sa a potom pokračovať. "Osobne nemám nič proti tebe považujem ta za fajn holku ale občas máš hrozne detinský pohľad na vec. Ako som povedal na mori sa žije inač ako v kľudnej dedine. Prave preto sa s tým treba zmieriť a uvedomiť si že nie vždy sa dá vśetko vyriešiť morálne správne. Ja idem pomocť mojej rodine a priateľom na Rakate. A poviem ti že tých čo ubližujú mojim blízkym a priateľom jednoznačne nebudem šetriť. To iste by som spravil pre všetkych čo sme boli na plťi. Preto ta chcem pozorniť že na Rakate to bude ešte krvavé. Mala by si sa na to fyzicky a hlavne duševne pripraviť. Viem niesi nadšená tym čo som ti povedal ale je to pravda. Moje slova som myslel uprimne a povedal som ich pre tvoje dobro. Ak chceš možeš si na mne vybiť zlosť vidíš nemám pri sebe katanu nemám ti to ako vrátiť spať." |
| |
| Odplutí Zvedneme kotvy a odplouváme pryč od přístavu. Sundá si ze zad housle a připravím je ke hraní a poté začnu hrát. Myslí mi běží obrazy mrtvých mariňáků. Můžu kteří si smrt nezasloužili. Na jejich památku hraji smutnou melodii odkaz. ¨Sám sem zabíjel ale nikdy ne ty kteří si to nezasloužily. V sebeobraně, tuláky, vrahy, zloděje, šlapky ale od doby co sem zabil mého otce sem nezabil nikoho kdo by si to nezasloužil. Tohle byla zbytečná smrt. Když dohraji skloním hlavu ve výrazu úcty. To už se ale vzdalujeme od přístavu a opět sme na širém moři. 1.den Většinu prvního dne sem strávil na palubě nové lodi v tiché meditaci a nic nedělání. Stále sem se snažil srovnat se situací která nás potkala. Vzpomínky na výhrůžky, boj mariňáků, můj strach, mojí neschopnost jakkoliv pomoci. Všechno mě trápí a tak jenom tiše sedím a přemítám. Jenom čas od času si vezmu něco k jídlu a k pití. 2.Den Druhý den se snažím strávit tréninkem. Trénuji pomocí kosy s Kazumem a boj bezezbraně se Saigem. Stejně jako on se soustředím hlavně na svojí obratnost a rychlost. Když netrénuji s někým trénuji sám. Protahovací cviky, Soru, základní cviky na udržení kondice. 3.Den Když příjdou noviny a Medůza je nabídne k půjčení za dvě stovky. Nesmlouvám a rovnou přikývnu a vyndám dvěstovky Beli. Rovnou jí je podám a vezmu si od ní noviny. "Dva kapitáni cože?" Přesunu se někam do kouta a tiše si čtu. Dávám si dost načas. Noviny si přečtu poprvé, podruhé a nevěřícně dokonce i potřetí. Nakonec jenom zakroutím nevěřícně hlavou a noviny vrátím opět naší zelené rybě. "Díky... " Když odcházím tak si uvědomím že jsem se vlastně doteď nepředstavil. "Mě se tady v okolí říká Samael. Jsem zdejší houslista. " Naznačím hlavou malou úklonu a vyrazím dál. Třetí den věnuji tomu abych si pohovořil s lidmi. Zajdu za zbytkem nových členů posádky a každého pozdravím a představím se. Nejprve vyrazím Zainin. Někde si jí odchytnu a mávnu na ní aby věděla že jdu za ní. "Ahoj Zainin, pokud nemáš nic proti rád bych později večer zase chvíli cvičil svůj devil fruit pokud proti tomu nic nemáš. Alespoň si budeš moct zase použít bič. " Pokusím se usmát. |
| |
| spešné opuštění ostrova-uvítání s Thorem, vyděšení z Kitty Ani jsem nestihla dotrucovat a náhle se uprostřed hlavn ulice na kterou jsem koukala zvedl prach a země se zachvěla. V tom všem jsem poznala rozměrově výrazné vlnící se Thorovo tělo, ktrý spolu s ostatními běžel k nám. Ani v nejmenším jsem si ostatních nevšímala, za to Thora ano. Zvedla jsem se a chvilku čekala a pak mu vyběhla vstříc. Následoval skok do jeho medvědího objetí a moře slz štěstí které zkrápěly ulici. Na jeho zádech jsme zůstala do odby než jsme si všimla že s námi běží něco zeleného co jsme ještě nidky neviděla. Oči se mi rozšíří hrůzou a podobně jako žokej pobízí koně já začnu pobízet Thora k pohybu a roztřesneou rukou ukazuju na Kitty. Pryč! Musíme pryč! Joha jí zná! Chodívá jí strašit když Joha spí! pryč! nebo nás ožižlá a zezelenáme. není divu že mě z těchto důvodů při odplouvání nebylo zrovna dvakrát vidět. Fakt že Medusa pluje s námi mi na radosti moc nepřidal. o pár hodin později-hledejte mě v kuchyni jsme byla nalezení opět v kuchyni u Thora. V okamžiku kdy jsme se na ostrově rozdělily jsem omítla se od něho hnout(ani když šel na záchod) Víš jakej Joha měla strach? Tak dlouho! celý dny a týdny! A když se Joha vzbudila kolem nikdo! jen anděl a pták. Tohle už Joze nedělej. Joha to enchápala a bála se že jí všichni opustili protože zlobila... I o pár hodin později Joha cítí bouly co se jí objevila v týlu, po ráně šermířských dvojčat. Každopádně není dostatečně inteligentní na to aby pochopila co se na ostrově vlastně vůbec stalo (takže se jí to ani nesnažte vysvětlit, i když samozřejmě se občas ptá a vyzvídá). po tomto- téměř vydírání a vynechám-li plno dětských slz přichází fáze dvě. Kdy se přikradu k oknu a koukám z něho ven. Je tu plno lidí co Joha nezná. Kde se tady vzali? první kontakt s Oliverem- kufřík Když si všimnu podivného hopsajícího kohosi, kooh vidím poprvé v životě (co si Joha pamatuje, a pravda že Joha si toho moc nepamatuje). prve si myslím že je to nějaký zábavný tanec a připojím se k němu, aniž bych pořádně tušila oč jd,e dokud mi před obličejem náhodně nemáchne mím žlutým kufříčkem se samolepkou myši. Ááááááá zaječím a vrhnu se ukázkovým saltem po svém kufříku. Schoulím se kolem něho ochranitelsky do klubíčka a předu jako kotě. Pokud někdo stojí přímo u mě může slyšet tichý rozhovor, při kterém kufřík hladím. Neboj. neboj. Už tě neopustím. Joha bude vždycky s tebou. Dám tě do klece v podpalubí,aby ses nezatoulal a nikomu neřeknu kde ta klec je. Šššš, nynyny to trvá dobrých pět minut a pak se na Olivera zadívám...pohledem který nelze přesně identifikovat. Něco mezi vztekem a nadšením. Tys ho kdes ho vzal? pak se přiblížím na vzdálenost několika centimetrů a kontrolně do něj šťouchnu prstem. KDo si? bližší seznámení s noční můrou Kitty Kitty o mě mohla zakopnout, či já o ní vlastně kdykoliv po prvních pár hodinách co jsme opustili ostrov, se Joha dostatečně otrkala na to aby vylezla z pod Thorových ochraných křídel ven na palubu. První kontakt se skládal z úprků a mého ječení. Další z otázky (která zprvu nebyla dostatečně slyšitelná, protože jsme si k tobě netroufla blíž než na deset metrů) Nedovolím ti abys nás ožižlala! Nikdo tady nechce zezelenat!Fuj, huš kšá! pak jsem si troufla se ke Kitty přiblížit. Samozřejmě s Mátou v ruce, velkým křížem před sebou a česnekem kolem krku. Ano, někomu to mohlo připomínat vymítání duchů(někomu to může připomenout okamžik kdy Usopp vymítal Brooka) den první hned ráno mě bylo možné zahlídnout s Oliverem kdy jsme vymyslela hru, kdo dřív překutulálí sudy přes celou loď. Kodkoliv kdo se připojil byl od srdce vítána žertíky mé maličkosti se pro tento den jemu úspěšně vyhnuli. V okamžiku kdy mi dal Oliver první ránu jsme se rozbrečela, ale pak jsme mu jí oplatila svou mechanickou paží, která ho svou tvrdostí jistě překvapila. Nakoenc se z toho stala hra nová na "fackovacího paňáka." pravdou zůstává že další den byl díky oteklinám těžko poznat náš obličej a tak jen dle naší různé postavy se dalo odlišit kdo je kdo. SAmozřejmě jsme neotálela ani v pořádném průzkumu druhé lodi: jestli je tam nějaký dobrý materiál, kovárna, dílna a tak dále. Pokud tam byl materiál navíc již o půlnoci se stalo že jsem Alex vylepšila celou ošetřovnu. Asisente u Thora v kuchyni samozřejmě taky nechyběla(máme v plánu dohromady udělat techniku vycházející z naší souhry). Byla jsem všude a nikde zároveň (zvláště když jsem vymyslela pár dalším důmyslných pastí,například mechanismus na záchodě, který se spouští výhradně když jste v nejlepším a vysune vás tak na obdiv celé posádce. Nebo tajné propadlo ve sprše, které vás nahého vyplivne doprostřed paluby. Škytající a prdící přípravdy, či přípravdy kdy se vzbudíte s 30 centimetrovými nehty,snad ani zmiňovat nemusím. Pak dále kousající příbory a toaleťák s bodlinami mořského ježka...Větší pastí vždycky likviduji hned po prvním užití.) 2 den-cvičební prostor již z předchozích žádostí tu byla prosba abych vytvořila na jedné či druhé lodi činky a tak dále. Po půlce tohoto dne jsem to všechno zdokonalila v jednom. Do podpalubí jsem pak odvedla všechny fyzicky trénující členy posádky abych jim ukázala novou tělocvičnu. Nic extra to nebylo, ale šlo hlavně o bytelný prostor a několik věcí na cvičení. Hold nedostatek materiálu je nedostatek materiálu. Po zastávkách a malé výpomoci u Thora v kuchyni (což je mou každodenní náplní) přichází další nápad. Udělat z obou lodí jednu velikou. Proto si dávám záležet abych správně odhadla pomocí svých znalostí a technik která je stabilnější a tak dále. Od Koga si na to pučím pár papírů. Celičký večer jsem naotlik zabraná do práce že mě není moc slyšet a vidět jinde než v kuchyni. 3 den pokud je to v mých silách a silách kladek a toho co máme, pokouším se pomalinku polehounku uvést svůj plán se spojení lodí do patřičného chodu. Vím že abych to udělala musím jendu loď rozebrat úplně, abych jejím spodkem vyztužila a zvětšila loď druhou. Ale na to je potřeba velkých lodních jeřábů. Proto se orinetuji spíše na tvorbu více pater a celkovému vylepšování jednotlivých pokojů. Jsem nápomocná a ochotná udělat vše oč jsme žádaná. Mnozí z vás si jistě oddehcnout, neb malá Joha to přehání a občas jí lze vidět spát v různých polohách a při různé práci: jka na půl vysí ze stožáru, jak spí s ejdnou rukou namotanou do provazů, jak spí ve stoje hlaovu opřená o zeď....jednou jí Thor našel spát i ve svém kotli (sama Joha netušila jak se tam dostala) každopádně tyto krátké špánky mi dovolují nespat tolik večer. -Joha sama o sobě netrénuje, ale všechny její aktivity jsou pro ní tréninkem.Především se v poslední době učí manipulovat se svou paží, aby byla rychlejší. noviny když přiletí noviny, Joha zrovna sedí na ráhnu a cosi vyměřuje. Halas kolem toho listu papíru jí ovšem zaujme natolik že k němu vymrší svou ruku s úmyslem noviny čapnout a přivlastnit si je. |
| |
| Rozhovor s Kazumou dodatek Na tvoje poznámky jednoduše přikývnu, poté se zvednu, levačkou tě chytnu za oblečení a pravačkou vytáhnu dlouhý nůž. Nemířím s ním na tebe ale mám ho v ruce. Přitáhnu si tě hodně blízko k obličeji a tvářím se dosti naštvaně. Mluvím velice tiše, tak aby tuhle část nikdo neslyše, ale je vidět že sem poměrně rozčílený. "Už nikdy neříkej že je to moje víra. Nebo tě vlastnoručně vykuchám ať k tobě cítím sebevětší náklonost. Víru si můžeš zvolit já si tohle nezvolil. Myslíš že sem chtěl být zabijákem bez možnosti volby? Myslíš že mě baví krást duše? Myslíš si že víš jaké to je. Nemáš ani ponětí tak neříkej že proto máš pochopení. " Poté tě pustím a zasunu nůž zpátky. "Nezabijím protože to je moje volba. Zabíjím protože jinak umřu. Když čas od času někoho nezabiju tak tohle tělu." Ukážu na sebe. Přitom zvýším hlas takže to už není jenom pro tvoje uši. "Tohle tělo se začne rozpadat. Rozřeže samo sebe, roztrhá se. Nevím jak to popsat. Prostě umřu jasný? Nechci to dělat ale musím, musel sem se rozhodnout jestli sám zemřu nebo budu zabíjet ostatní. Není to moje víra! Nejsou to moje zvyky. Je to kletba kterou sem nikdy nechtěl. " Poté si povzdychnu a zavrtím hlavou. "Promiň... nechtěl sem na tebe vyjet. Půjdu si odpočinout." Kývnu na něj a poté se přesunu ke přídi kde začnu hrát divokou melodii na své housle odkaz. |
| |
| Loďe Asi polhoďku po tom čo som dokončil posledný z rozhovorov(ak niekto chce pokračovať môžeme zhrniem ich inac az zajtra vecer) Som dost nahlas povedal. "Neviem či ste si to všimli ale chýba nám jeden dalo by sa povedat celkom dôležitý post a to kapitána. A hlavne pokial sa chceme plaviť aj nadalej asi by sme sa mali dohodnúť na určitých pravidlách spolunažívania nakoľko nastávajú často konflikty. Čo si o tom myslíte vy rád by som počul váš názor. Ja viem že kapitánsky post je čestná funkcia. Funkcia ktorá v sebe zahŕňa nielen um ale aj rozhodnosť a svaly. Taktiež aby kapitána posadka akceptovala musia mu veriť. Viem že niektorý z vás sú skôr samotári a nedajú na autority. Avšak v kritických situáciach sa nemôžeme vždy hádať musíme zvoliť činy a následne potom v kľudnom čase prebrať. Ja by som sa na túto pozíciu sám navrhól je len na vás či ma za kapitána príjmete. Viem že niesom dokonalý avšak nikto nieje dokonalý. Avšak mám urćite znalosti jak o moreplaube tak o živote na mori vďaka ktorým sa viem rozhodovať tak aby to poslúžilo dobru ostatnych. Priznávam v tom prístave som to prehnal ale bez jedla a pitia by sme umreli. Ak by ste ma zvolili kapitánom môžem vám slúbiť, že budem nielen dbať na vaše blaho a vaše životy ale aj že budem otvorený kritike z vašej strany. Predsa len keď pridete s kritikou v čase kedy je pokoj rád si ju vypočujem. Taktiež by som chcel navrhnúť niektoré veci ako zriadenie lodného fondu na nákup potrieb na opravu lode, zdravtníckych potrieb, jedla, mám a prípadné najímanie žoldnierov ak by bolo treba. Zvyšok penazí a predmetov čo získame by som rozdelil rovným dielom medzi nás všetkych. Taktiež nás je dosť tak by sme mali konečne začať rozdelovať hliadky nakoľko Nemôžeme vsetci spať alebo sa venovať vlastným činnostiam a nechať loď nechránenú. Niekto by nás mohol napadnúť nepripravených. Hliadky by sa stiedali tak že by pripadali na kazdého bez vínimky. Jak denné tak nočné hliadky. Kľudne vypracujem na papier rotačný harmonogram. Čo sa vážnych rozhodnútí počas kľudných dní týka tam by som zaviedol hlasovanie kde má ažý člen posadky mimo kapitána jeden hlas. V prípade rovnosti hlasov ale rozhodne kapitán z tých navrhou kde su najvyššie počty hlasov. Avšak v krízovych situáciach by som si vyprosil aby ste brali moje rady a skúsili ich akceptovať a podľa nich sa zariadiť. Predsa len treba vodcu pre určité kriticke okamžiky. No trošku som sa rozrozprával ale tak čo vy na to rád by som si vypočul vaše názory " |
| |
| Rozhovor mezi Alex a Kazumou Pro Alex Podvečer keď sa už zotmelo som odložil moju katanu na miesto vo vnútri Dhau a následne som sa vybral za Alex. Prídem k nej rozmýšlajúc ako to dopadne a aj ked je mi jasné že je to nebezpečné viem že si s nou mám niečo vydiskutovať. „Alex pokial viem máme ešte jeden nedokončený rozhovor. Rád by som si ale vyjasnil sitúaciu medzi nami nakoľko sa poplavíme ešte pár dní približne desať a nerád by som aby vznikalo zbytočne napätie. Ak chceš mäžeš začať so svojími výhradami ako prvá ja ta nebudem prerušovať a nechám dohovoriť a potom odpoviem a poviem tie svoje výhrady.“ Pro Kazuma Když ke mě Kazumo přišel celá jsem se zase načertila. Zvednu se a zadívám se na něj. Zavrtím hlavou. „Nemáme se o čem bavit. Já řekla svoje a ty jsi řekl svoje. Máš jediné štěstí, že jsem ti nedala ještě do zubů. Nepokoušej štěstí.“ Procedím skrz zatnuté zuby. Co si myslel? Že si to vyříkáme a všechno bude dobré? Jako kdyby se nic nestalo? To rozhodně nepůjde, prostě je zabil... zabil je, když si dělali svou práci. To mu prostě nedokážu odpustit. Pro Alex Po`cúvam jak sa `certí a potom poviem. „Nabudúce odporúčam používať hlavu skôr než niečo začneš robit nakoľko pri tej akcii nielenže mohlo zomrieť daleko viac podla teba nevynných marinakov ale aj my. A vlastne kebyže udržís svoje peknú papuľku zavreú ešte tak 2 hodiny tak by to mohlo všetko skončiť bez mŕtvych a zranených. Teda za predpokladu že by Mark nebol debil a uprednostnil zatknutie Rattaila v tajnosti. Ako kedze sme ale museli ujsť tak sme potrebovali zásoby. No a nakoľko si ty len nečinne postávala na lodi a pozerala sa po okolí niekto tie zásoby vziať musel. Nechcel som ich zabiť to je pravda ale je náročne zastaviť katanu tak aby nezabijala. Ak nechceš aby boli mŕtvy musíš byť aktívnejšia“ štuchnem jej pravým ukazovakov do ľavého ramena. „A hlavne rozmýšlať čo bude mať aké následky. Marinácka vojna na ostrove mohla mať za následky desiadky mŕtvych. A krv na rukach Mark a ty. Vyplávanie bez jedla by malo za následok že pomrieme od hladu. Neviem možno si slečna z dobrého rodu čo nikdy netrpela hladom neviem ale poviem ti zomierať na hľad a smäd je strašné. Keď si na mori musíš niekedy robiť veci na ktoré možno niesi hrdá ale pokial nemáš žalúdok na to že občas budú aj mŕtvy a nevieš sa s tym zmieriť tak na mori to budeš mať tažke. Predsa len more nieje pre tých čo majú romanticke ideály. Ak maš pod moreplaubou tie idealy choď za Markom a moZno ta zvezie na lodi alebo zostaň na neakom ostrove. S tvojim lekárskym talentom budeš skvelá lekárka a vśetci ta budú mať radi a na rukách nosiť. POkial sa ale chceš plaviť tak musíš niečo robiť pokial budeš stáť tak ostatný vyriešia situáciu za teba. Taktiež sa musiš zmieriť s tým že svet neni fér. Mnohý ludia zomierajú aj keď sú nevinný a mnohý žijú aj keď majú na svojich rukach hrozné zločiny ako masove vraždy mučenie či take zvrátene praktiky z ženami že sa ti všetky chĺpky naježia. “ Nadýchnem sa a potom pokračovať. „Osobne nemám nič proti tebe považujem ta za fajn holku ale občas máš hrozne detinský pohľad na vec. Ako som povedal na mori sa žije inač ako v kľudnej dedine. Prave preto sa s tým treba zmieriť a uvedomiť si že nie vždy sa dá vśetko vyriešiť morálne správne. Ja idem pomocť mojej rodine a priateľom na Rakate. A poviem ti že tých čo ubližujú mojim blízkym a priateľom jednoznačne nebudem šetriť. To iste by som spravil pre všetkych čo sme boli na plťi. Preto ta chcem pozorniť že na Rakate to bude ešte krvavé. Mala by si sa na to fyzicky a hlavne duševne pripraviť. Viem niesi nadšená tym čo som ti povedal ale je to pravda. Moje slova som myslel uprimne a povedal som ich pre tvoje dobro. Ak chceš možeš si na mne vybiť zlosť vidíš nemám pri sebe katanu nemám ti to ako vrátiť spať.“ Pro Kazuma Zaskřípu zuby až mě z toho zabolí. „To si myslíš, že by to šlo v tichosti? Rattail byl Markův nadřízený. V tichosti by to nikdy udělat nemohl. A jestli jsi si to neuvědomil, tak těch co bylo na straně Kapitána bylo víc. Buď si sakra jistý, že já si svoje jednání promyslela víc ne důkladně.“ Odseknu mu. Cítila jsem jak mi na spánku pulzuje žilka. „Neopovažuj se! Neopovažuj se tvrdit, že kdybych něco udělala, tak ti dva nemuseli umřít. Na mě svou vinu nehodíš!“ nutila jsem se, abych nekřičela. „Ty to nechápeš, že ano? Já moc dobře vím, že někdy budou mrtví. Když se bude bojovat s jinými piráty nebo když nás Mariňáci napadnou. Ale to je něco jiného než přistoupit k někomu, který si dělá svou práci. Nijak nás neohrožuje a dokonce si tě ani nevšímá a zabít ho. Je to úplně stejné, jako kdyby jsi zabil ženu co si před domem věší prádlo.“ Zatnu pěsti a měla jsem vážně chuť ho praštit. „Takhle vidím to co jsi udělal.“ Založím si ruce na prsou, abych ho fakt nepraštila. „A ne... já tě nepraštím i když bych to s největší chutí udělala. Mohl by jsi si totiž začít myslet, že je ti tak odpuštěno. Ale pár modřin by pro tebe byl příliš mírný trest.“ Zavrtím hlavou. „Dětinský pohled na svět. To si pleteš, Kazumo. Já jsem doktorka. Takže jsem přirozeně proti zabíjení a násilí. A bohužel... já ti ten kompliment vrátit nemohu.“ Dál jsem se s ním už nechtěla bavit, hlavně proto, že jsem mu nechtěla odpustit, ale mám příliš dobré srdce a nejspíš by se mu časem povedlo si mě usmířit. Znovu zavrtím hlavou a jdu od něj pryč. |
| |
| Tak to vezmeme od začátku Seznámení s Kitty (někdy mezi staráním se o Johu) Chvilku se bál jestli to s tou ranou nepřehnal, možná se bude muset opravdu naučit svojí sílu mírnit. Naštěstí se Kitty začala smát. " Nemehlo trochu... a no jestli vařím líp stav se v kuchyni a zkus. Stejně potřebuješ nabrat ... jako všichni." řekl s úsměvem. usmál se i když měl Předání kufříku a malé klíště Joha Zrovna dumal nad tím ,že jedno bude muset Joze nějak vysvětlit že Kitty není strašidlo, ale zatím to nechal být třeba joha zapomene že se bojí. Jenže Johu trápili úplně jiných věcí. " A víš jak sem se bál já hmm? Do mě se strachu vejde víc a ne nezlobila si, víš ti zlí pánové v přístavu by ti ublížili ...víc...kvůli tomu že jsme pirátové. Tak jsem jim řek že nejsi pirát a proto nás rozdělili. No rozhodně to nebudeme dělat." Pak bylo na čase vyřešit kufřík a Olivera. " Takže ty jsi ten kufřík přines jo i když si nevěděl čí je....No Joha se ptá dobře.Ale sou lepší místa na povídání. Poďte oba na sušenky." sice byli v kuchyni ale i tak byl čas na food of friendship v podobě sladkých obilných sušenek s trochou ovoce( nejspíš ukradeno/vyzvednuto z druhé lodi) " Tak a teď hezky po pořádku kde si sebral kufřík a kdo jsi." Kazumův super proslov Když večer po tom co se postaral aby všichni měli co jíst a stačil se seznámit s ostaními(Abe) Zjistil že má Kazumo super dlouhý proslov. Když začal ani se nenamáhal poslouchat a došel do kuchyně našel rajčata a vajíčka a donesl to zpátky. Když se vrátil Kazumo ještě mluvil a tak Thor vyhlásil mini soutěž pro Johu Olivera a všechny co se chtělo. " Kdo ho trefí dostane sušenku." s těmito slovy hodil první rajče. To byl dobrý začátek argumentace. " Taková hromada plků a o čem?" První den. První poznatek dne byl že musí opravdu Joze vysvětlit že Kitty není strašidlo. Probíhalo to asi tak ,že jí řekl ,že strašidla nejí a kitty jo. Co se týkalo hry válení sudů připojil se a rozhoupal tak dhau. Skončil ve chvíli kdy vrazil do stožáru a málem ho porazil. Co se Oliverových návyků v jídle. Nevadilo mu že jí hodně dokonce byl rád ,že někdo jí pravda když si s jídlem hrál tak byl pak donucen ho sníst , toho neměl rád když si někdo hraje s jídlem a nesní ho. Když zrovna nemusel vařit nehlídal Johu nebo Olivera nebo neřešil jiné problémy tak trénoval potřeboval procvičit hody a údery obětí byli jen sudy. Také se snažil víc sehrát s Johou ( technika je na 70% vymyšlena). Navíc našel pár pastí což ho přinutilo k finálnímu rozhovoru s Johou. " Hale Joho." zkusil jí oslovit. " Já vím že máš moc energie, ale když budeš takhle dělat žertíky tak tě lidi nebudou třeba mít rádi.. nebo ti udělají taky nějaký žertík....A no ještě furt si myslíš že je Kitty strašidlo?" Den druhý To byl den kdy trochu odpustil Samaelovi. Jeho smutná píseň při odplutí a to že nebyl zrovna nadšený paradoxně získalo Thorovi sympatie. Proto se rozhodl s ním Trochu promluvit. "Hale nedáš si koláček?" to byla dobrá zahajovací věta. " Sem si říkal ,že možná to s tebou nebude tak špatný... Každopádně vím že tu všechny obchazíš kvůli tomu Devil Fruit. No možná bych to zkusil, ale potřebuju s někým natrenovat hody a sudy prostě nemaj ty proporce..." pravda sice vyrostl cvičební prostor ale sparing partner je sparing partner a když tu nebyl Erik musel najít někoho kdo vydrží. Den třetí Den třetí se nesl ve znamení tréninku. Upřimně byl trochu rád ,že si Joha našla nějaké jiné zaměstnaní a on se muže věnovat tomu aby rozvíjel sám sebe i svoje stavající tehcniky jak vaření tak boje. Noviny(nevím který jsou den) 200,- Dal kitty rád aby si mohl noviny přečíst a v pravdě se dověděl zajímavé věci. Hlavněo Oliverovi a o tom ,že je na něj napsaná odměna. " Tolik i Bignose jí měl menší." " Hale Olivere(doufám ,že už to jméno vím) vysvětli mi proč ti tu říkají Garp a co jsi tam vzal." |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Podídem k Thorovi a poviem viac menej pre neho "Rád by som bol kapitánom." dám mu asi tri sekundy na to aby tie slová do seba v strebal a potom poviem ďalšiu vetu dúfajúc že dve vety nepresiahnu Thorov rozsah mozgu. "Predtým som len povedal prečo som asi najlepšia voľba" |
| |
| Dhau Když jsem se komukoliv kdo se zeptal (i samaelovy), představil jako Pes Oliver, pirát který se stane králem světa a potom jsem navyprávěl hromadu věcí o zlatě které chci ze všeho nejvíc. Stalo se pár věcí. Tou první bylo, že Joha poznala, že mé pěsti nejsou sice z olova jako její, ale zato bolí mnohem víc, hlavně když začně brečet, to mě znervózňovalo. Thor mě hlídat moc nemusel, blbosti jsem sice dělal, ale spíš pro zábavu. Kazuma jsem si ani nevšiml, že mluvil... což měl asi štěstí, protože se mi Thor snažil vnutit rajče. Thorovi jsem vysvětlit, že kufřík jsem přinesl zpátky, jelikož to byla věc někoho z posádky, tak jsem mu jí chtěl vrátit. Když jsem seděl na tom zábradlí na Dhau a zrovna se ptal Medusy na jejího otce, proletěla kolem Johy ruka, která mě dosti vyvedla z míry, až na takovou úroveň, že jsem přestal Medusu vnímat jestli něco odpovídá. Postřehl jsem Thora, na kterého jsem obrátil zrak. Garp? Nechápal jsem. Po chvilce mi došlo, že mám asi Wanted Poster. Tak jsem se z toho začal smát, až jsem se za břicho popadal. Garp je můj strejda, asi proto. Vzal jsem tam jen ten kufřík, nevim o čem to píšou. Promluvím s klidem, ale poté se div nerozbrečím jak se začnu smát. Hahaha. Garp Oliver.... z toho strejda nebude asi nadšenej. Hmm... tipuju, že to rychle změní. Dávat jméno mariňáckého hrdiny pirátovy neni pro reputaci maríny zrovna ideální. Vsadím se, že to změní na dalších plakátech Otočím se zpátky na rypu (medusu) Proč vlastně chceš najít svýho tátu? Hmm? |
| |
| Rozhovor Kitty s Kazumou Kazumo: Len čo vyplávame s prístavu si pozriem našu chobtničku a poviem. "Ahoj, ja som Kazumo, ty si Kitty však? Tak si sa aspoň predstavovala Thorovi. Diki že si dala Alex na druhu loď bo asi by sa do mňa pustila a marinaci by nás dostali" Medusa: Když jsem se probrala po krásném mlaskavém pohlazení od Thora, tak se za mnou vydá Vrabčák, který se mi představí. Jistě Vrabčáku, těší mě. Usměji se na něj i když nikterak moc spíše jen ze zdvořilosti. Stále to je jen člověk, do toho moc silně nevypadá a před chvíli se mi pokoušel rozkazovat. No nemáš zač, já jsem radši, když při útěku nejsou problémy, ale věř že příště bych možná i ráda viděla, jestli tě ta slečna dostane do kolen. Přitom si vytáhnu z chapadýlek ještě zbytek doutníku a snažím se ho přivést k životu. Achjo... doutníky asi po kapsách nemáš co? S tím zahodím nedopalek a sleduji vzdalující se přístav. Kazumo: Usmejem sa na Kitty a trošku vyrovnám kurz nech doženieme obyčajnu loď ktorú kormidluje Zainin. No ja som Kazumo a uprednostnil by som to meno pripadne moju prezívku Ježko ktorú nemám len kôli môjmu účesu. Opäť sa usmejem avšak radšej nespominam to jak sa to spaja zo slovom pichľavý a pichať. Doutniki žial nemám. Osobne nefajčim no keď sa dostaneme k druhej lodi tak možno marinaci nečo mali. Neviem asi si jediná čo ich tu fajči. Ak tam budú tak budeš mať štastie bo ti viacej zostane. No tak ten útek nebol až taky bezproblémový ako som rátal. Povodne sa to malo zaobíjsť bez zranených a mrtvol, my by sme zinkaovali slušnú odmenu a nakúpili si vybavenie. No hold nie všetko ide podl plánu. A ty čo ako si sa dostala do North Blue? Pokial viem Rybáci žijú skôr na Grand Line ak sa nemýlim. Občas sa pozriem na jej chapadielka ako v nich drží doutnik |
| |
| Druhý den: Rozhovor s Thorem. Dost mě překvapí když se objeví Thor a nabídne mi sušenku. Chvíli se dívám na něj i na sušenky a odhaduji jak rychle budu schopný přesunout případný jed který tam mohl dát. Nakonec si řeknu že to risknu. "Díky rád si vezmu." Pokusím se o nevinný úsměv a vezmu si sušenku kterou pomalu začnu ukusovat a chroupat. Ohledně mého DF pokrčím rameny. "Díky za nabídku ale dokud bude Zainin schopna fungovat myslím že tenhle trénink potáhnu s ní. Její schopnost regenerace mi usnadňuje to že někomu musím působit bolest. Navíc" Uchechtnu se. "Si ona dost užívá to že mě může zbičovat a to jí nemůžu sebrat. Ale díky za nabídku." Nad otázkou házení pokrčím rameny. "Pokud mě nehodíš do vody tak nevidím důvod proč ne. Teoreticky bych si neměl ublížit tolik abych byl až doplujeme na další ostrov neschopnej. Zvláště pokud budu trénovat svojí kletbu." Kazumův proslov Vyslechnu si Kazuma ale nekomentuji to. Něco podobného sem už slyšel chvíli po vyplutí. Nad výzvou házet rajčata se mírně pousměji ale nehodím nic. "Jak už sem říkal. To o tom fondu a hlídkách je podle mě dobrá věc. Podle mě by se měla založit. Ale co se týče kapitána. To je mi celkem jedno. Stejně ho nejspíše nebudu poslouchat takže co. " "Taky bychom se měli zamyslet nad jménem. Nemůže být pořád anonymní. Chtělo by to něco stylového a nějakou pěknou vlajku." odmlčím se jestli sem na něco nezapomněl a pak přikývnu souhlasně sám sobě když si vzpomenu. "Jak sem řekl osobně mi je jedno kdo bude náš kapitán páč neposlouchám autority. Ale jelikož by to mělo reprezentovat naší posádku. Tak podle mě by základní předpoklad měl být alespoň trocha logiky, síly a schopnost přemýšlet. Ne jako Paulií, sice byl silný ale všichni sme viděli že chytrosti příliš nepobral a jeho šílenosti nás dostávali do problémů. Nehledě na to že potom toho nového Paulieho dokonce stály život. Měli bychom to promyslet dobře |
| |
| Kazumo
Zainin
Kazumo
Zainin Prý noční můry…O tom se raději ujistím… Jasný sveď všechno na ni. Má na tom sice svůj díl viny, ale ne menší než ten tvůj přečin…Takže jedem na nějakou záchranou misi, jo? Vyslechnu jej s klidem a kamennou tváří. Jde vidět, že přemýšlím ohledně toho našeho výletu. Fajn, ostrov už řešit nebudu… Ne teď. Dobrá pomůžu ti s tím ostrovem, ale nesnaž se mně uplácet bolestí někoho jiného, i když je to víc než lákavé. Potřebuji ještě ale vědět o síle a technikách soupeře, jestli je máš(napiš jen žes to řekl a já si to přečtu z Pj příspěvku)… Zapomínáš ale, že tu odměnu díky té tvojí nevydařené akci budem získávat hodně špatně, takže se modli aby nám ji proplatil někdo komu to bude fuk…. Ta technika jak ji předvádím já je… odpad oproti mé učitelce. Tahle technika slouží k zabíjení, ale na mé úrovni s ní dokážu zlomit jen pár kostí, takže je pro mě snadnější nezabíjet… Nicméně tě ji zatím učit nebudu, páč ještě nemáš v pořádku tu nohu. Jo a trénovat budem před obědem, dobře? Pak se otočím a odejdu se převléct, páč jenom v podprsence a kalhotkách nehodlám zůstat celý den. Druhý šaty i s peněženkou a pistolí uložím do baťohu a obleču se do klasické černé minisukně a černého trička. Zbytek dne po proslovu (proslov viz dole) jsem se snažila trochu víc seznámit s Kitty a onou bezejmennou Gejšou. K večeru jsem si dala větší protahování a kliky než jsem šla spát.
Proslov Při Kazumově proslovu dávám asi nejvíc pozor. To ovšem neznamená, že mně jeho proslov nějak extra zaujal, páč to bylo dlouhé a nudné jak proslov politika. Když mi Thor nabídne k házení rajče vezmu jedno pěkné a zakousnu se do něj. To seš kuchař že plýtváš jídlem? Navíc jsem z nich plánovala dělat Bloody Mary, tak ať nějaký zbudou.
Mně to upřímně je taky jedno pokud bude schopnější a chytřejší než Paulí… což jsou defakto všichni. Stejnak autoritu moc neuznávám, ale jsem schopná pro blaho celku poslechnout…Ve většině případů… Jo nějakou pěknou vlajku a jméno. Něco co bude mariňáky pěkně dráždit. Tady je jasně poznat můj odpor k nim. Navíc to říkám docela přirozeně děsivě, takže jsem s nima měla asi špatný zkušenosti, hodně špatný zkušenosti. Dobře uděláme to jednoduše. Jestli je ještě nějaký kandidát o to místo ať se přihlásí a pak se bude losovat… Kapitán co má smůlu by přivedl posádce větší trable než nějakej blbec. Kdo tedy se hlásí o post kapitána ať se přihlásí a provedem los, pokud nikdo jiný než Kazumo se nepřihlásí stane se jím automaticky. Protesty?
|
| |
| Proslov usilovně se na něj snažím soustředit a pochopit o čem Kazumo mluví. Z tónu jeho hlasu chápu že je to důležité. Sedím na bobku a jsem celá rudá, ale nakonec svěsím ruce a celou tu věc vzdám s tichým brbláním. Ježek moc kecá a Joha to nechápe. Pak se odněkud přivalí Thor s grandiózním nápadem. vezmu vajíčko- kdyby tam byl pukavec tak ybch mu dala přednost, ale dost pochybuju a hážu jedno druhé, občas do kombinaci s rajčaty a s jásáním vykřikuuju. Joha už to chápe! Když to pak nějaká dobrá duše začne překládat Joha přestane a taky se dá do přemýšlení. Kapitán....Musí být strašidelný zadívám se na medůzu msí být silný zadívám se na Thora jinak silný zadívám se na Saiga se Zainin. a měl by mít nějaký vtipný doplněk. A Joha ho musí mít ráda. zadívám se na Oliverovo čepici Samael zahuhlám s prstem v puse. Thorovo kázání, debata o Kittině původu Dám ruce za záda a špičkou jedné nohy šťourám v podlaze. No jo, ale to se pak Joha bude nudit. A takhle se nenudí ani ona a ani ostatní. Taky jsou pak všichni pozornější a opatrnější i tady na palubě. Joha je tím vlastně trénuje! má vlastní obhajoba mě uchvátila. Dokud se nezačne mluvit o Meduse. V první řadě jsme se bála že jde když jí Thor zmínil a schovala jsme s eza hrncem. Pak nehcápavě zavrtím hlavou. Joha sledovala Medusu když byla pod vodou. A byla tam strašně dlouho! To umí jen strašidla. Navíc má na hlavě chobotnici! dám si na hlavu svou vlastní ruku a chvíli Medusu předvádím, uchvácená tím jaké by to asi bylo mít na hlavě chapadýlka.... noviny Když je Meduse vyškubnu z ruky o prolétnutí očima později zjišťuju že to stejně nepřečtu, tak se pomalu odplížím kThorovi který si je odkoupil a ukážu na svůj obrázek. Proč tu Joha je? |
| |
| Na Dhau! První den Dokončení rozhovoru s Kazumou! Když domluvím s Kazumem, tak se zadívám na nové přírůstky na lodi. Thor totiž na loď přibral nové členy, mezi kterými je i ten blb, který měl plnou pusu keců a přitom ukradl kufřík z téhle kocábky. Docela by mě zajímalo, proč po něm šlo tolik mariňáků, co sakra provedl? Každopádně z něho mi pohled skočí na holčičku s roztomilými kovovými pěstičkami. Vypadá, tak roztomile i když vystrašeně. Ahóóóój, princezno. Pojď k tetě Kitty ona tě nesežere. Vycením své ostré zoubky, natáhnu k ní ruce a přitom se má chapadélka rozježí a začnou se natahovat k ní. Nevypadá to to rozhodně nijak líbezně ba naopak, jako by ježibaba lákala děti na perníček. Proto, jakmile se Joha schová za Thora, tak se zase stáhnu a zaměřím se znovu na Thora. Neboj určitě se stavím, už teď mi začíná kručet v břiše. Přitom si plácnu na holé břicho a za chvíli se ozve zvuk připomínající mručivého medvěda. S tím se zadívám na Johu a lehce se olíznu. Kazumův proslov! [b Navečer si ještě všimnu, jak se rozhodnutá a odvážná Joha rozhodne postavit svému strachu a ověšená všemožnými předměty se ke mně blíží. Její snaha mi odporovat mě pobaví a sleduji jí s milým úsměvem, když se přiblíží dostatečně blízko, tak rychle vystartuji a chytnu jí. Dřív než se vzpamatuje, tak jí začnu lochtat a přitom používám i svá chapadélka, která jí začnou lochtat kolem krku. Hele, kdo se to se mnou přišel pomazlit. Pojď k tetě Joze. Usmívám se a dál pokračuji v mučení toho mrněte. Druhý den Druhý den se vcelku nic neděje. Já jako vždy vysedávám a užívám si slunce. Je mně možné zahlédnout na palubě Dhau, jak se opaluji. Když mi je až příliš vedro, tak se zchladím v moři a takhle to několikrát zopakuji. Dle všeho si zbytek posádky den užívá a ani já nemám důvod mít chmury. Včerejší diskuze na téma kapitána mě už přešla. Nijak se tím netrápím a jen čekám, kdy přijdou zprávy. Na oběd si zajdu na druhou loď, abych ochutnala jedno z těch Thorových jídel, když se tak vychloubal. Nijak se neostýchám a do jídla se pořádně pustím. Sice toho nesním tolik co Oliver, ale vzhledem ke své výšce si můžu dovolit sníst toho víc. Potom si udělám polední klid a pořádně si zdřímnu. Takhle prakticky prorelaxuji celý den až na jeden moment, kdy se snažím prošmejdit mini karavelu a objevit doutníky. Když nic nenajdu tak tajně Thorovi z kuchyně seberu pórek. Třetí den Konečně se něco začalo dít. Minimálně přišli noviny, které jsem si vybojovala jako první. Nejdříve jsem se o ně musela prát s Johou, ale má ruka byla rychlejší než ta její, tudíž jsem se začetla a po dočtení nabídla smluvní cenu. První, kdo přišel a řekl si o noviny byla Alex, která to spíše chtěla uhrát na chudinky a s nataženou rukou očekávala, že jí je půjčím. Smůla slečno, já jsem do toho hodila své poslední peníze, tak bych byla ráda, kdyby si každý zaplatil svoji část. Vypláznu na ní jazyk a podám noviny Thorovi, který už mi podává patřičný obnos. Thore myslím, že by jsi na večer měl připravit nějaké jídlo. Bude se asi jednat o roli nového kapitána trochu v jiném světle a třeba se nakonec bude oslavovat. Přitom se na něj usměji a vezmu si ještě peníze od Samaela, který si noviny chce také přečíst. Tohle bude zajímavý večer. Pak se odeberu na naši mini Karavelu, jelikož je výš než Dhau a bude mě tam lépe slyšet. Lidi, můžeme se na večeři všichni sejít na Dhau? Přišli noviny, tak už by jsme konečně mohli dořešit tuhle prekérní situaci! Dhau jsem vybrala záměrně co se týče paluby je na tom mnohem lépe než mini karavela a tak se tam nebudeme tolik tísnit. Když se vrátím na své místo na Dhau, tak tam už sedí Oliver, který se nejspíše na mě zaměřil a nechce mi dát pokoj. První otázku jsem přešla, ale když se zeptal podruhé, tak jsem se na něj podívala z polohy ležmo. Unesli ho... teď je buď otrok pirátů a nebo vězeň maríny. Snažím se ho najít a osvobodit. Proč se ptáš? Chceš mě do své posádky kapitáne Garpe Olivere? Rozesměji se jen té šílené představě a pak na chvíli pomlčím. Co jsi jim vůbec sebral za dokumenty? Navečer doufám, že se sejde většina. Já už na Dhau jsem a s novinami, které jsem sebrala už komukoliv, v ruce. Ač mi přijde uhozené, abych zrovna já uskutečnila tohle sezení, přece jen je nutné, aby se tu právě rozhodlo, kdo bude novým kapitánem. Díky novinám už víme, jak o nás teď bude smýšlet veřejnost a proto je důležité rozhodnout se, jak to bude vypadat u nás. Teď, abychom byli všichni v obraze vám přečtu ten článek znovu... pozorně poslouchejte. S tím jsem roztáhla noviny a začala číct článek o naší akci. Článek z novin! Po dočtení se na chvíli odmlčím, aby to došrotovalo v hlavách těm, co slyší informace prvně. Garpovo piráti...tsss to zní uhozeně. Jako bychom ve skutečnosti nějakými piráty byly. Do toho ještě ta potíž s vrahem Kazumem. Takhle si nás bude chtít podat, kdejaká mariňácká posádka. Pak si strčím místo doutníku do pusy pórek a ukousnu kus. Tohle asi kouřit nepůjde achjo... na trhání řas budeme nejspíš moc hluboko. Pak si chapadélkem vyndám pórek a sleduji zbytek skupiny. Teď k věci. Sice nevím, co jste všichni zač, ale než si zvolíme kapitána měli bychom všichni o sobě vědět nejspíše dost informací, abychom se nemuseli vzájemně podezřívat. Už když jsme opouštěli přístaviště bylo jasné, že si někteří jsou názorově značně vzdálení. Kupříkladu já! Mé jméno je Kitty Fisto, jak jste si mohli všimnou jsem Rybačka! Pocházím z East Blue, kde jsem vyrůstala s otcem, kterého mi ukradla banda Mariňáků! Ty pak rozdrtila skupina pirátů a z mého otce udělali otroka, kterého si teď vzájemně kradou a překupují. Nemám ráda ani mariňáky ani piráty. Můj cíl je nalézt mého otce a pak se plavit po moři a objevovat jeho nekonečná tajemství. Kdo má nějaký problém se mnou může to zkusit říct mé dlani pokud vydrží úder mého SANJUUGAWARA SEIKEN. Další věcí, kromě karate je to, že dokážu roztančit tu překrásnou krásku natolik, že se mi žádná loď nepostaví do cesty. S tím ukážu na příďové dělo na karavele a potom se jen ušklíbnu. Kazumo... Olivere, co kdyby jste nám o sobě něco řekli vy, když jste tu ty nejcennější poklady? |
| |
| Dhau Minulost - Medusa a já Já jsem Pes Oliver, jídlo. Zamyslím se, tím že si podepřu bradu rukou Do posádky? Hmm.. když si to tak nadhodila. Já vlastně hledal někoho kdo by semnou plul... Když zmíní něco o dokumentech tak jen pokrčím rameny. jako že nevím. Všichni! Aktuální dění, kuchyně. Venku začíná západ slunce a celá posádka se sešla u stolu s jídlem, které udělal asi Thor. Nikdo není nikde jinde na lodi a všichni jsou pohromadě, protože je to tak přehlednější. (:D - doufám, že nikdo nikde jinde neni). Stůl je má tvar obdelníka a je to v prostorech kde byly na Dhau postele. Jak se lodi připevňovali k sobě, tak se tam udělalo místo na provizorní kuchyň s Thorovými kotlíky. Já sedím na jedné dřevěné židly po straně stolu a láduju se polívkou, která je tak děsně dobrá. Hej! Sumo, šéfe, ještě přidat tuhle mňamku prosím! Zamávám na Thora asi po vteřině s prázdným talířem. Ryba mezitím něco povídá o novinách, což vůbec neposlouchám, až do té doby než zmíní dělo a že z něho umí střílet. Přestanu nachvilku jíst a vyhlédnu ven. Polknu sousto a zahledím se na Alex Dovro, kterou trochu tak znám i jménem, protože se snažila seznamovat a ona mě zná taky od vidění. Já myslel, že jste piráti nebo tak něco. Nebyl váš kapitán ten Eric z Mosquita? Napíchnu vydličkou pořádný kus masa a začnu ho přežvykovat. Moc nechápu co se to tady na té lodi děje, né že by mě to zajímalo. Odmlčím se otočím se na dav. Vy neděláte party s muzikou? Předtím jsem tu slyšel někoho hrát. Jen jsem tak prohodil a znovu se zadíval na Alex co mi k tomu řekne. |
| |
| Třetí den-dohadování o kapitánovi Když chobotnička řekne abychom večer přišly na Dhau neprotestuji. Spíše uvítám vyřešení situace s kapitánem, nejspíše jako všichni. Příjdu jako v poslední době vždy, v brnění, bez masky, dvě pistole za pasem, v ruce bojovou kosu, na zádech dekl s houslemi, ale pušku už sebou nenosím a nechávám jí u svých věcí. Když Kitty mluví tak jí poslouchám a přikývnu. Vskutku... Garpovi piráti zní spíše jako vtip. A Vrah Kazumo bude v budoucnu nejspíše velký problém. Ale nedá se s tím teď nic dělat. Hm a podělit se o své příběhy... hm to zní také jako dobrý nápad. Kitty řekne svůj příběh a já se ukloním na znamení díků že se s námi o něj podělila. Když vyzve Kazumu a Olivera aby se podělili o ty své tak Oliver zareaguje přesně tak jak se představoval předchozí dny. Jako úplný cvok. Místo aby poslouchal, tak jí a mluví o Erikovi. "Erik nebyl náš kapitán. Byl to otrok kterého sme vysvobodily když sme zabili Bignose. To on nás přemluvil abychom pluly do Mosquita jelikož se tam chtěl přidat k mariňákům. Tudíž sme mu pomohly. " Když promluví o muzice pokusím se o vřelý úsměv. "Muziku zde obstarávám já. Avšak nyní není čas na muziku a oslavování. Musíme se soustředit jak řekla Kitty. Musíme nejprve dořešit důležité věci tak dávej pozor. Později rád zahraji a zajistím hudbu k tanci ale nejprve odpověz nám všem na to co se tě ptala Kitty. " Hm Garpovi piráti a on kapitán? To rozhodně ne... tenhle chlápek ani netuší kudy běhají jeho myšlenky natož aby mohl být kapitánem. Proč narážíme pořád na podobné lidi jako je Paulie? Ačkoliv Paulie alespoň byl schopný chránit ostatní vlastním tělem ačkoliv byl tedy úplnej cvok aspoň byl obětavej cvok. A ten jeho brácha nebo co byl zač byl úplně stejnej. Ale hold Paulieho sundali jenom jednou nebo dvěma pistolema. Hold toho nového sundali celou stovkou. Škoda mohl nám být k užitku. Poté čekám až odpoví svůj příběh on i Kazumo. |
| |
| Kazumův proslov Zobrazit SPOILER Proč Kitty není strašidlo Zobrazit SPOILER Druhého dne debata se Samaelem Zobrazit SPOILER Dlouho očekávaný den třetí Přišli noviny a s nimi i dost problémů. Hlavně proč měla i Joha odměnu. " He Joho to je proto ,že nás maj rádi víš a tak daj peníze když se vrátíme, jenže nás maj rádi moc a tak nás chtěj zavřít a nebo prostě chtěj ,aby nás neměl nikdo.... Jsou divný ,ale tak to je a no asi se jim líbíš." na prosbu Kitty ,aby udělal jídlo reagoval s šibalským usměvem. " Jídlo bude, ale myslím ,že vaření je dobrá cesta jak vám něco vysvětlit a vokázat." Večer se začlo konečně rokovat o věcech který bylo potřeba probrat. Zaznělo to co bylo v novinách i slova od Kitty , možná by fkat mohla být kapitánem. Když měl Oliver hlad radši mu dal zbytek od oběda aby mu na chvíli zacpal pusu.Tedy do doby než po něm Kitty chtěla informace. " Jen se nedivte jídlo bude za chvíli, myslím že by mohlo pomoc." odmlčel se bylo jasné že by chtěl také mluvit. " No a Olivere ještě jedna věc v těch novinách píšou něco o tajných informacích, co jsi teda získal?" |
| |
| Jídelna Dhau Všichni Poté co jsme si v příspěvku (Kitty Fisto "Medusa" (Dělostřelec) - 10. ledna 2012 15:50) sedli všichni k jednomu stolu, abychom se najedli, začal spor o kapitána. Jídelna je zřízena na Dhau, kde předtím byly postele, ale nyní se tam zřídila provizorní kuchyně s dlouhým obdelníkovým stolem u kterého všichni sedíme a Thor vaří na kotlíkách. Podrbu se na zádech pod mariňáckou uniformou a na Thorův dotaz o dokumentech jen pokrčím rameny, že nic nevím. Následně popadnu z nějakých talířů další maso a nacpu si ho do pusy. Samael zřejmě skočí Alex Dovro do řečí, takže se místo na ní zadívám na toho hudebníka a přežvykuju hromadu jídla v ústech. Když celé soustou spolknu, naštvaně bouchnu rukou do stolu, až se otřese. "Cože!?" Zařvu uraženě. "Jakto, že není čas na muziku a slavení! To někdo umřel? Kdo?" rozhlédnu se kolem, ale vydím, že jsou všichni živý. "Na hudbu je čas vždycky, bez ní je tu nuda!" Když dobručím naštvaným tónem, chvilku přestanu mluvit. Je mi dokonce i trochu zima, protože to protrhlé oblečení moc nezahřeje. Sundám ze sebe vršek oblečení, protože je úplně naprd a přehodím si ho přes židli. Na stůl vedle talíře hodím svojí psí čepici a položím si na ní levou ruku, aby mi jí nikdo nevzal. Můžete si všimnout, že přes celé záda mám nakreslený kříž, ale místo toho, aby veprostřed byl ukřižovaný Ježíš, je tam namalovaná psí hlava. "Aha, takže takhle to je!" Plácnu zvesela do psí čepice na stole a rozhlédnu se po obecenstvu "Takže vy jste jako nějaká plavící se družina jo? To jsem netušil. Včera nebo kdy tu někdo něco vyřvával, jsem myslel, že to byl váš kapitán. Hmm.. Chvilku zapřemýšlím. "Popravdě já měl se Satuem v plánu jet na Grand Line... (o Satovy už mluvím jako o součásti své posádky) ... no... stejně bych se asi potřeboval sehnat nějakou posádku, abych se stal králem světa a našel co nejvíce zlata. Netuším jestli máte někam namířeno, ale mohli bychom společně použít tuhle loď, aby jsme se dostaly na Grand Line, ne? Co vy na to? Jako team. Hlavně Thora bych bral. Už jsem se ho na to chtěl zeptat dřív, je to prima chlapík. Co ty na to Thore?" Usměju se na něj. "Guarara." |
| |
| Medusa Odmítla mi je dát. Odfrknu si. „Ty jsi teda zlodějka.“ Utrousím a když jsou konečně noviny volné, zaplatila jsem ji a vzala si noviny. Příště se k těm novinám musím dostat první. Doufám teda, že až mi přijde dopis... tedy jestli přijde tak ho taky nezabaví a nebude chtít ať ji za něj zaplatím. Zprávy v novinách nebyli vůbec potěšující, tedy až na to, že Mark je v pořádku a jeho bratři také. Horší je, že se nám vydal po stopě. Ale... sám to předpovídal, že se to stane. Nakonec ji s povzdychnutím noviny vrátím. Oliver Najednou se u mě objevil Oliver. Zadívám se na něj a poslouchám co říká spolu se žvýkáním. „Ne... Eric byl jen cestující. Chtěl k Mariňákům.“ Odpovím mu. „A mi nejsme piráti... ne oficiálně. Spíš jsme se tak nějak náhodou sešli dohromady.“ Nadechnu se a pročísnu mu prsty vlasy. „Nejspíš bychom ji dělali, kdyby jsme se lépe znali a neměli každý své vlastní starosti.“ Odpovím mu po pravdě. Nebo tak jsem to aspoň viděla já. „Pokud jde o hudbu tak hrál Samael.“ Řešení kapitána Kazumo měl proslov, stál o post kapitána. Ale s mým hlasem rozhodně počítat nemohl. Ale nakonec bylo hlasování přerušeno, to se teď nikomu řešit nechtělo. Medusa navrhla schůzi, samozřejmě jsem se na ní dostavila. Neudělat to... jako kdybych se od ostatních distancovala a nezajímala se. A to nebyla pravda. To, že mě trápí chmury neznamená, že je budu přenášet na ostatní. Medusa nám řekla o svém otci, kterého unesli a teď ho hledá. Chudák... určitě o něj umírá strachy. Asi je to její jediná rodina. Pak upoutá mou pozornost Oliver, který se zmínil o tom, že chce být králem světa a navrhl, abychom se plavili společně. Že potřebuje posádku. „Takže ty chceš být kapitán?“ zeptám se ho. Protože přesně tak mi to vyznělo. |
| |
| Jídelna Dhau Odpověď doktorce Alex Dovro Poté co jsme si v příspěvku (Kitty Fisto "Medusa" (Dělostřelec) - 10. ledna 2012 15:50) sedli všichni k jednomu stolu, abychom se najedli, začal spor o kapitána. Jídelna je zřízena na Dhau, kde předtím byly postele, ale nyní se tam zřídila provizorní kuchyně s dlouhým obdelníkovým stolem u kterého všichni sedíme a Thor vaří na kotlíkách. Dívám se na Thora a směji se, když mě náhle přeruší doktorka, která sedí při jídle vedle mě. "Kapitán?" Pozvednu obočí a usměji se. "O tom jsem takhle nepřemýšlel, ale asi jo." Podrbu se na bradě a chvilku přemýšlím, mezitím co Thor asi uvažuje o odpovědi. "Neuvažoval jsem o tom, že bych jím chtěl být. Když jsem byl v Mosquitu na základně v převleku za svého strejdu, když jsem vám šel pomoct, videl jsem jak jste silní." Pozvednu sklenci piva a upiju z ní trochu. "Dokázali jste vzdorovat přesile mariňáku a dokonce jste se nebáli ani té stovky co pak vběhla do základny. Když jsem pak mluvil s Markem, zjistil jsem, že jste museli udělat něco strašně dobrého, protože mě nechal z města utéct i s vámi, i přesto že vás chtěli mariňáci hodit do vězení." Povzdechnu si. "Když jste teďko nadhodily to téma. Myslel jsem, doteď že jste bratrova posádka. Jste hrozně silný. Eric je můj bratr. To, že nejste mě hrozně překvapilo." Znovu si loknu piva. "Já bych se jednoho dne chtět stát králem světa víš, ale bez silné posádky bych něco takového nikdy nedokázal. Spíš hledám pomoc, než abych někomu velel a k tomu právě potřebuju někoho jako jste vy, aby mi pomohli a já na oplátku pomůžu jim. Nechci nikoho využívat. Chci mít přátele." |
| |
| Cesta a dokončenie času:D Prvý deň plauby sa venujem večšinou rozhovorom a tak. Snažil som sa si z Alex vydiskutovať rozdielne názory nepodarilo sa nno ajtak som bol spokojný viac menej z výsledkom. Predsa len nezmátila ma. Po niekoľkých ďaľšich rozhovoroch a zmenách lodi som obe lode nasmeroval smerom na Rakatu. Dalo to trochu dosť zabrať predsa len preskakovať z lode na loď. Pred spaním som bol dosť ukonaný no na ukľudenie že môj preslov večina posádky ignoruje som si išiel zacvičiť trochu kendo a hlavne boj proti imaginárnym nepriaťeľom okolo mňa. Potom som šiel spať na Dhau. Ráno keď som sa zobudil som začal deň ako každý iný tréningom. Niekoľko klikov a strečing na rozcvičku. Taktiež skúsm pár drepov a potom si spolu z Samaelom zatrénujeme. Snažím sa prevažne vykrývať jeho údery a vyčkať na správnu príležitosť kedy bude vhodné zasiahnuť. Spočiatku som mal defenzívnejšiu stratégiu no neskôr som prešiel aj do ofenzívy. Snažil som sa dostať bližšie k nemu aby som bol priliž blízko aby mohol efektívne využiť kosu. Aj napriek tomu že som sa cítil fajne nechcel som využívať rýchle techniky skôr ako dva týždne po tom zranení. Avšak svoje útočné techniky som používal rád hlavne keď som bol na večšej vzialenosti mieriac na Samaelovu kosu. Predsa len je tahsie zasahnuteľná ako krk a nechcel som náhodou prizabiť aj nášho hudobnika. Po tom čo sme skončili tréning som bol celý zadýchany. Skorigoval som kurz oboch lodí o približne 5 stupňov na severo severovychod. Po výdatnom obede som si ešte chviľu oddychol a potom sa trochu venoval mapám okolia a rozmýšlal som nad tým ako sa nepozorovane dostať na Rakatu a do mesta. Napadlo ma že najlepšie bude priplávať do malého zálivu na severe kde budú lode dobré chránené aj od mora. Avšak problém tam je že tam treba nasmerovať lode jednu po druhej inač by skončili na plytčine. Podvečer som išiel spať trochu skorejpredsa len čakal ma namáhavý deň. Tretí deň som začal klasicky rozcvičkou zloženou z fyzického tréningu rúk a nôh. a neskôr pred obedom som si zatrénoval s Zainin. Tento trénng bol úplne iný ako proti Samaelovi. Podla môjho názoru bol náročnejši nakoľko som sa musel vyhýbať jak jej byču tak jej obľúbenej technike na dialku. Držať odstup bolo rovnako nebezpečne ako prísť bližsie počas toho treningu som nadával v duchu strašne, že nieje dobré ešte použivať soru predsa len nechcel som to riskovať. Snažil som sa preto uhýbať čo sa ukázalo hlavne tréningom na obratnosť a defakto aj na vydrž. ...pri tejto ženskej musí mať chlap výdrž jak býk... napadne ma a ledva stinhnem odtiahnuť nohu a už tam dopadne úder byča. Nechcem riskovať moc útočne techniky nakoľko ich nemá ako zablokovať a pri tomto súboji som si nebol istý či by som ich ich stihol zastaviť a posledné čo by mi chýbalo je zabiť člena posádky. Po tréningu som dosť unavený no skúsim si nájsť 2-3 zemiaky a potom si ho dať do ľavej ruky, do pravej vziať katanu a potom vyhodím zemiak do luftu a pomocou Hirameki dangeki ho zasiahnuť. Prvých niekoľko krát trafím vedľa no nakoiec ho rozpolím. Toto opakujem aj po zásahu s tým že sa snažím vyhodiť polky zemiaku do vzduchu a zasiahnuť ich tou istou technikou. Ukáže sa že polky letia nerovnomernejšie a je náročnejšie ich zasiahnuť. Zo štvrťkami to už neskúšam ale potom si dám katanu do ľavej ruky, do pravej dám zemiak a následne skúšam túto istú techniku ľavou rukou. Tu mi trvá podstatne dlhšie nielen prvý zásah ale aj tie ostatne. Z mojej zabavky ma vyruši až to že ostatný robia tiež preslovy. Pozriem sa smerom k nim a pomyslim si ...hm po vyplávani ich to moc nezaujímalo... ...no jo vypočujem a poviem tiež svoje... Počuvam ako spomína otca. a potom poviem dosť hlasne. "Kitty ak chceš môžeme spraviť dohodu. Ty mne pomôžeš ochrániť mojcih rodičov a priateľov čo sú na Rakate, kam vlastne mierime a ja ti za to pomôžem nájsť a vyslobodiť otca. Myslím s,i že je to fér dohoda. A čo sa mojích predností týka ako som povedal viem kormidlovať loď aj cez burky či okolo plytčin čo je výhodné hlavne keď sú na palube ľudia a tý čo zjedli Diablove ovocie. Predsa len tý sú náchylný mať problémy ak navigátor a kormidelník spravia chybu a loď ide kudnu. Taktiež sa vyznám v mapách práve preto pokial získam koordináty ostrova kde sa nachádza tvoj otec nieje problém tam prísť. Taktiež som aj slušný bojovník s katanou akeď budem čoskoro top fit tak moja sila ešte vzrastie vďaka tomu že sa budem môcť pohybovať podstatne rýchlejšie. Taktiež mám skúsenosti s tým čo je na mori treba vedieť organizovať nakoľko som v minulosti sa neplavil sám ale aj na večšich lodičkách. Preto si myslím že viem aj veci organizovať. Preto si myslím, že by som bol dobrá voľba kapitána a tý čo ma poznajú vedia že sa starám aj o blaho ostatných. |
| |
| Představování se Když na mě dojde řada tom se představit tak si stoupnu. Mírně se ukloním a poté začnu mluvit. " Jelikož souhlasím s Kitty že pokud máme plout společně měli bychom o sobě alespoň něco vědět tak vám něco málo řeknu tedy o sobě. V posledních létech vystupuji pod jménem Samael. Předtím sem byl ale znám jako Michael De Hallet. Jsem dost schopný v ovládání jakékoliv tyčové zbraně. Dokázal sem již částečně zvládnout umění Soru. Jsem ale také velice nadaný hudebník. Díky čemuž sem byl schopný získávat informace od lidí a získávat důvěru. Jenom díky tomu sem vlastně přežil. " Pokrčím rameny. "Celý můj rod se zaměřoval vždy na lov pirátů a jiných lidí na které někdo vypsal odměnu. Využívali sme převážně lsti a úskoků abychom dosáhly vítězství tam kde naše síla nestačila. Před několika lety se to ale zvrtlo. Abych vás příliš nezdržoval... Nevědom svého konání sem pojal do svého těla ďáblovo ovoce. Jeho schopnosti a název jsou mi zatím nepříliš známé. Avšak dokáži z lidí vysávat život. Kdykoliv sem zraněn ať už smrtelně či slabě stačí mi chytnout jinou živou bytost a vyléčit se jejím životem. Vnímám to jako jakousi smlouvu se samotnou smrtí. Když chce sáhnout ona na mě nabídnu jí úplatek a díky tomu zůstávám naživu. Bohužel toto ovoce je pro mě více prokletím než darem. Hned v prvních minutách co sem tuto sílu dostal sem věděl že je to špatné. Moje tělo se začalo samo ničit. Trhat se na kusy, rozřezávat a rozpadat. Můj otec když to viděl se mě pokusil zachránit. Místo toho ale zemřel. Můj síla ďábla vyžaduje čas od času něčí život jako daň. Můj otec byl první. Když sem zjistil co sem udělal utekl sem od rodiny, nahlásil že otce a mě zabili piráti, přijal nové jméno a od té doby prchám. " Na chvíli se odmlčím. " Vyrazil sem na moře z jednoduchého důvodu. Abych se naučil ovládat svojí sílu a nemusel již zabíjet. Nebo abych alespoň zabíjel ty o kterých si budu myslet že si to zaslouží. A časem... časem bych chtěl najít vykoupení za své hříchy. Odčinit smrt mého otce, udělat ho pyšným na mojí sílu. Využít jí k tomu abych nastolil nový pořádek. Pořádek ve kterém mariňáci nemohou beztrestně vyhrožovat a popravovat nevinné. Svět ve kterém piráti budou muset respektovat životy nevinných. S tím sem vyrazil na moře. A s tímto snem na něm také zemřu. " Opět se ukloním a poté se posadím. "Co se mě týče a toho kapitánství. Nemám tady sice od většiny z vás důvěru. Kdybych měl klidně budu kandidovat. Ale vím že mi nevěříte. Je to protože dělám to co musím když musím i když to není pěkné. Nezabijím nevinné když nemusím. Nemučím nevinné ale nepřátelé si odemně nevyslouží odpuštění a pokud ublížili mě nebo mým blízkým tak se budou modlit aby je peklo dostalo dříve než já." Chvíli sem tiše a tvářím se zamračeně ale poté se usměji. |
| |
| Volba kapitána a představení se. Bylo zajímavé poslouchat sliby a prohlašení vlastně ani nevěděl kdo chce všechno být kapitán. " Mno dobře chtěl jsem si s tím počkat,ale vezmeme to popořádku. První Olivere nejsme tak silní a ik dyby teď nejsme schopní se dohodnout ani na tom jaký budeme piráti. Nemá smysl tahnout k Grand line..." chvilku se odmlčel. " No sice předpokládám že mě všichni znáte,ale pro jistotu. Jsem Isuzu Thor a jsem jak jsitě víte kuchař. Jsem z West blue z ostrova kde je každej velkej jako já , nebo větší ,protože tam je dojo pro sumo.Mým snem je najít jídlo, které bude podporovat správné nabírání a bude tak dobré a lehké .... a navíc chci aby bylo sumo bráno víc vážně prostě chci aby si lidi řekli hale vždyť existuje pirát,který to díky Sumo dotah fakt daleko zkusme to taky. A ještě bych rád řekl tohle." vyndal hrnec a spoustu ingrediencí hrnec položil na plotnu a začal vařit vodu vedle položil pánev. " Tahle loď je jako základ. Jako voda v hrnci nebo dobrý maso." položil na prkýnko před všechny flák masa. " Mi ostatní jsme to co základ zlepší. Máme tu ostrý lidi." položil feferonky- " Máme tu lidi kyselí a trpký." položil na prkýnko zelí ve skle. "Máme tu sladké i slané, mouku vejce i zvláštní plodiny." pokládal další a další věci,jejiž kombinace musela být v jídle děsivá. " Prostě máme tu různý lidi různej potřeb a jak se zdá moc to nejde dohromady. Zvláště když by některý ingredience vlastně chtěli bejt sami za sebe. Takový jídlo by se nedalo jíst. chutě musí fungovat spolu. Někdy se k tomu musí dotlačit." nabouchal maso a okořenil ho hned poté bylo na pánvi a smažilo se. " Někdy stačí popostrčit a ukazat cestu." jemně šoupl některé ingredience do hrnce. " A občas dobrý věci vznikaj skoro sami." uválel těsto a udělal nudle. " No a když se to chvilku nechá dusit je z toho něco dobrýho." přikryl budoucí polévku. " No co se tím snažím říct. Každej jsme jinej a když se nebudeme snažit bude z naší posádky blaf kterej prostě nefunguje. Ale když budeme chtít muže z toho bejt něco víc než řidkej případ s častým běháním." odmlčel se. " Jo nechtějte po mě nějaký sliby co bude jestli bude Thor kapitán. Vlastně kdyby existovala možnost že náš kapitán nebude šílenec nebo druhej Bignose, tak nekandiduju. Prostě jen nemám rád když se kvůli zlatu udělá všechno možný, nemám rád když někdo zabijí nevinné a nemám rád zbytečnou smrt. Ale sou věci které mě dokážou dopálit, většinou, když někdo neprojevuje trochu citu a chová se jako blb, takovej zaslouží ránu od Thora." bylo moc zájemců a nevěděl jestli má volit Kitty nebo koho.Nejvíc ho fascinoval Samael když se přihlásil o post kapitána , někdo kdo veřejné prohlásil ,že na případného kapitána bude prdět chce být kapitán. |
| |
| Voľba kapitána. Poćuvam čo vravia ostatný. ...Samael je taký vyrečny prvý raz... ...zaujimave aspoň som sa o ňom dozvedel niečo nove... ...keď teda všetci hovoria o svojej minulosti asi aj ja by som mal nieco dodať... ...predsa len tý novy tu neboli pocas prvej plauby tak sa to nemali ako dozvedieť... Zamyslím sa a poviem. "Thor v tom máš pravdu zbytočná smrť je zlá a nepotrebná ani ja ju nechcem aj keď podľa tvojej rakcie s tou kotvou si myslíš niečo iné. Predsa len tak ako si ty nechcel zabiť Bignossa a bola to neštastná náhoda tak to bolo aj to čo som spravil ja. Inač dúfam že si tým Bignossom nemyslel mna. Keďže tu večina predstavuje aj minulosť, tak vzhladom na to že je tu niekoľko nvých tvári rád by som dodal, že ako iste viete pochádzam z ostrova Rakata. Tam som vyrástal no potom som zacítil vábenie mora za ktorým som sa vidal. Spolu z susedmi som sa plavil po okolí. Občas som slúžil aj ako kormidelník obchodníkov od nas či okolitých ostrovčekov. Ako ste si mohli všimnút sompremýšlavý typ nad vecami premýšla niekedy až moc. Na druhej strane ked som pod tlakom viem sa aj rýchlo rozhodovať. Ako napríklad spôsob ako získať zásoby na túto plaubu. Či možnosť ako sme sa mohli všetci dostať z vezenia. Čo sa hodnot týka tak pre mna sú prvoradý rodina a priatelia. Za ktorých som ochotný položiť aj život. Predsa len aj keď som nevedel či mi pomôžete vedel som že sa musím vidať na Rakatu. Potom Je sláva nakoľko to je podla mna hneď po dobrom kolektíve zdroj moci. Keď ta poznajú rešpektujú ta či sa ta boja. Vlastne treba oboje a to poskytuje slava a nakoniec sú peniaze. Tie su len prostredkom k uspokojeniu potrieb ako je jedlo a oblecenie. Osobne verím, ako povedal Thor že aj napriek nezhodám budeme dobrý tým. Mnoho z Vás má záujem ísť na Grand Line v budúcnosti je to aj mojím snom no najskôr si je treba spraviť meno v North Blue. Zabezpečiť že naše rodiny a priatelia budú v bezpeči a budú na nás myslieť s hrdosťou v srdci. Ano bol to dlhši preslov ale tak chcel som aby ste vedeli nielen o mojích kvalitách ale aj zmýšlaní a povahe. Hlavne teda tý novi ako Pes, Abe a Kitty " |
| |
| MINULOST čapnuta Medusou Zobrazit SPOILER noviny schůzky a další společenské události Zobrazit SPOILER dodatek k Samaelovo hraní i Joha poslouchala. Velmi pozorně poslouchala. Pokud jí v té době někdo zahlídl mohl vidět že pláče. Aniž by pořádně věděla proč. jak vypadá Joha -(především pro nové přírůstky) Zobrazit SPOILER PŘÍTOMNOST zvolte si svého kapitánaa představování Když se rozjíždí rozhovor v podvečer (ať je to kdekoliv) Joha je z celodení činosti moc unavená aby jí pracoval mozek (né že by normálně ukazoval nějakou vyšší funkci zapojení když je Joha čilá). Ale v překladu pochopila oč běží. Dívala se z okna na vlajku která tam za tím nebyla a v hlavě jí běžela násleudjící kolekce slov a patřičných obrázků: pes Zobrazit SPOILER vařečka Zobrazit SPOILER ježek Zobrazit SPOILER chobotnička Zobrazit SPOILER … chobotnička? Zobrazit SPOILER chobotnička! Zobrazit SPOILER Rozzářím se jako sluníčko a pak mi ta pomyslená fantastická myšlenka praskne jako bublina. Pochybuji že si někdo všimne když odběhnu. A o pár sekund později se zase vrátím. Rozhovoru moc pozornost nevěnuji, spíš věnuji pozornost tomu co šiji. Po pár minutách nepříjemných slov ostatních si sundavám čepici a svůj výtvor na ní přišívám. Zobrazit SPOILER čímž Joha jasně dává na srozuměnou komu fandí. To že se pokouší setjně jako medusa chapadýlka své chobotničky ovládat už k tomu nepatří. Joha Když začnou všichni o sobě mluvit. Joze nochází že by o osbě taky měla něco říct. A když ten prostor přijde, Joha se slavnostně postaví. Joha by o sobě taky ráda něco řekla, ale...vy už vlastně všechno o Joze víte. podrbu se na hlavě ve snaze něco vylovit v paměti, ale pak jenom pokrčím rameny. Joha...si toho z života moc nepamatuje. Joha žije poměrně chvíli. Ale moc bych chtěla... (a následuje něco pro některé poměrně známé) Opřu se nohou o něco vyvyšeného (nebo jí jen tak nechám vyset ve vdzuchu) a zahledím se do modré dáli(případně zdi). Objevovat světy! zdolávat bouře! Rabovat a užívat si! A vidět...to...VŠECHNO! dále následuje scénář jásání a hulákání. |
| |
| Jídelna Dhau Oliver Pousměji se. „Těžko říct jestli jsme opravdu silní. Jen děláme to co nám v danou chvíli připadá správné a pokud možno co nejlépe zvládneme.“ Řeknu. Zaujme mě, že mluvil s Markem a že ho nechal utéct. „Mark je správnej chlap.“ Pokývám hlavou. Zvědavě se na něj zadívám. „Takže král světa. To máš před sebou ještě dlouhou a těžkou cestu.“ Jeho slova mě potěšila. Partnerství, přátelství. To se mi líbilo. Všichni Ostatní začali o sobě mluvit, poslouchala jsem je a ani mě nepřekvapilo, že každý má svůj cíl. Všichni měli nějaký životní příběh. Jejich cíle byli pro ně stejně důležité, jako ten můj pro mě. Medusa měla pravdu. Tohle jsme měli udělat jako první. Když domluví každý, vstanu tentokrát já, abych jim taky něco řekla. „Jmenuji se Alex Dovro a jsem doktorka. Mým posláním je pomáhat lidem. Mí adoptivní rodiče jsou také doktoři.“ Odmlčím se. „Mým cílem je najít legendární rostlinu, která dokáže vyléčit každou nemoc. Někteří jistě postřehli, že se s Komandérem Markem znám. Kdysi jsem totiž ukradla vzácnou knihu, kde byli právě zmínky o té rostlině. A on byl jeden z těch co mě tenkrát pronásledoval.“ Vysvětlím jim. „Proto se chci plavit. Prozkoumat svět, naučit se nové léčebné způsoby a hledat onu rostlinu.“ Domluvím a znovu se posadím. |
| |
| Jídelna Dhau Povídám si s Alex a Thorem Poté co jsme si v příspěvku (Kitty Fisto "Medusa" (Dělostřelec) - 10. ledna 2012 15:50) sedli všichni k jednomu stolu, abychom se najedli, začal spor o kapitána. Jídelna je zřízena na Dhau, kde předtím byly postele, ale nyní se tam zřídila provizorní kuchyně s dlouhým obdelníkovým stolem u kterého všichni sedíme a Thor vaří na kotlíkách. Poslouchám doktorku a zazubeně se směji. Vzhledem k tomu, že v okolí někdo mluví, moc to nevnímám. Když však odpoví Thor a i Doktorka, že jsou slabý, a že se bojí... začnu se smát. Rukama zaplácám do stolu a ukousnu kousek kuřete. "Takže vy jste slabý? Guararara." Zadívám se na Thora. "Ale noták! Ja chci ochutnat všechno co uděláš! Tvoje vaření je nejlepší! Buď můj kuchař a jestli se bojíš bojovat, tak místo toho použí mě jako svoje ruce. Budem přece přátelé né?" Jsem rozveselený a když vydím Johu, jak položí nohu na stůl a udělá svou typickou pózu, už to napjaté prostředí nemůžu vydržet. Praštím oběma pěstma naštvaně do stolu a rozhlédnu se. "Tohle je taková nuda." Podepřu si rukou bradu a znuděně čekám, kdy Samael začne hrát. |
| |
| Volte voly volte krávy jen nevolte ... Musel se usmát byl rád ,že Joha má Kitty ráda dokonce tak ,že jí evidentně fandila v kapitánském boji. A vlastně proč by ona nemohla být kaitán ,ačkoliv měl pocit, že pár lidí by jí jakou kapitánku sneslo špatně. " Thor začíná chápet proč se nehodí na to být kapitán neumí dlouhý řeči. Takže v kratkosti. Olivere jak budeme přátelé, mi nejsme? A proč sis bral sušenky?" usmál se. " Kazumo moc mluvíš . Nevím jak tě mohlo napadnut že bychom na Rakatu nejeli i dkyž je to teď asi dost riskatní. Ale no myslím ,že nikdo nechce nechat lidi hořet. Stačilo říct je tam rodina a myslím ,že by si těžko hledal někoho kdo je v tom nechá. Vlastně dost znás by tma jelo i bez tej rodiny. Navrhuju aby si přestal motat hlavy dlouhejma větma a řek co chceš." pak vzal do ruky noviny. " Vlastně je rozhodnutí snadný, jak chceme aby nás viděl svět, pár nazorů tu máme stačí si vybrat. A vyběr je velkej někdo kdo tvrdí že je z Erikovi rodiny i když o něm Erik nemluvil. Někdo kdo místo aby řekl ,hale pomozte mi se nás snaží manipulovat. Někdo kdo by sice žádného kapitána nerespektoval ale sám jím chce být, to že se mu povedlo nahlásit vlastní smrt pominu. Někdo kdo má dobré názory a jediné co nám muže vadit že jí neznáme a no pak já,někdo kdo není nechytřejší a rozhodně zabíjení nebere jako legraci." na chvilku se odmlčel i na něj to byl dlouhý proslov. " Zajimavá partička co? A jo ještě jedna věc pokud si někdo myslíte že se bojím bojovat, fajn vstaňte a poďte se mnou na palubu a já vám ukážu co je strach." |
| |
| Loď Počuvam čo hovorí Thor a Alexa potom poviem. "Alex ja som počul o rôznych miestach na svete kebyže mi niečo povieš o tej rastline možno budem vedieť kde by mohla byť alebo kde by sa dali zohnať ďalšie informácie. " Potom sa otočim hlavou k Thorovy v hlave sformulujem jednu vetu aby som ho zase nenudil preslovmi a poviem. "Pýtaš sa čo chcem?" chvíľku pomlčim a potom pokračujeme. "Chcel by som byť kapitánom nakoľko tam by som celej posádke mohol najviac poslúžiť a dostať sa bližšie k môjmu cieľu čo je največšia odmena aka kedy bola vypísaná." |
| |
| Na Dhau rozmluva se zbytkem posádkou Tak přece jen jsem něco začala, takovou menší volební kampaň. Jak jde vidět, tak se nakonec objevilo více kandidátů než jsme čekali i když možná i počet zůstal stejný. Lehce mě zklamal Oliver, od kterého jsem očekávala možná i větší aktivitu, ale on se jen přecpává a prakticky mluví mimo téma. Aspoň někteří se otevřeli a rozhodli se svěřit se svými osudy. Osobně mě nejvíce nejspíše zaujal Samael. Hmmm, bývalý lovec pirátů, ten možná bude sdílet mé dočasné cíle. Když se do všeho přimíchá Thor se svým receptem na ucelení skupiny, tak ho poslouchám i když mi přijde, že jeho vysvětlení je spíše takové dětinské, aby to pochopila Joha a Oliver. Jakmile Thor do polívky začne házet zelí, tak se zašklebím a probodnu ho pohledem, jelikož si stále pamatuji, jak mě na začátku nazval. Mrzí mě, že někteří se ještě nedonutili nám o sobě něco říct, ale tomu bude učiněno zadost až se nejspíše zvolí kapitán. Když se rozhlížím kolem, tak si všimnu Johy, která mi vykouzlí na obličeji úsměv. Aspoň někdo mi fandí, i když proč zrovna chobotnice!!! Z mého zamyšlení mě vytrhne Thor, který nám shrne vše, co jsme se zatím dozvěděli. Má pravdu jsem tu asi prakticky prozatím nejméně důvěřivá osoba. Ale když nastupujete na loď pod kapitánskou vlajku, taky občas nevíte, kdo vám velí... vždy jde o pocit, který máte. A jestli jeden z těch chlapů pochybuje o mé síle! Zatnu pěsti a zase se zakousnu do pórku, abych se uklidnila. Když Thor začne rozdávat jídlo, tak si samozřejmě beru a přitom poslouchám Kazuma. Kazumo nehraj si s námi. Nevěřím, že tím, že budeš kapitán se tvé schopnosti náramně zlepší. Jsi navigátor, tvůj úkol je určovat cíl lodi. Chceš být kapitánem jen, aby jsi ten cíl mohl i určovat. A vzhledem k tomu jaký je tvůj cíl, tak bude trvat předlouho než se k tomu dostaneš. Hlavně si uvědom, že tvůj velký cíl nás zatím může stát víc než bude posádka schopná unést. To mé dočasné cíle jsou prozatím menší. Je to jednoduché hodlám pokračovat v tom, co jste začali a to v lovu pirátů. Na většinu z nás tu není vypsaná odměna, tudíž nám v tom nic nebrání. Prozatím bych si vyhlédla nějakou místní rybu, která znepříjemňuje život místním a tím nemyslím už mrtvého Bignose jehož hlava nám už je k ničemu pokud si z jeho lebky nechceme udělat těžítko nebo korbel. Jsem si jistá, že tímhle lovem, zesílíme dost na to, abychom pak mohli vyrazit na Grand Line a pokusit se splnit všechny naše sny. Zároveň si tak můžeme vydělat na lepší loď, za peníze sehnat potřebné informace a mapy. Nebudu tu podlézat jako Kazumo, že vám všem budu moci pomoct, ale proč bychom měli sny, kdybychom k jejich vyplnění potřebovali jiné? S tím se zakousnu znovu do pórku a prakticky už ho dokoušu. Pak se vrhám na jídlo na které už se slinou v puse kouká Oliver. Přitom si na konci novin najdu seznam Wanted postů a vyhlédnu pro nás vhodné cíle. |
| |
| Jídelna dhau Mluvím na všechny u stolu Poté co jsme si v příspěvku (Kitty Fisto "Medusa" (Dělostřelec) - 10. ledna 2012 15:50) sedli všichni k jednomu stolu, abychom se najedli, začal spor o kapitána. Jídelna je zřízena na Dhau, kde předtím byly postele, ale nyní se tam zřídila provizorní kuchyně s dlouhým obdelníkovým stolem u kterého všichni sedíme a Thor vaří na kotlíkách. Něco zrovna pojídám. Jsem pořád bez košile s holýma zádama, kde mám to velké křížové tetování s psí hlavou. Samotnou Psí čepici pak nechávám ležet na stole, momentálně na ní ani nemám ruku, protože oběma jím. Na Thora se ani moc nedívám, když na mě mluví. "Sušenky?" Promluvím s plsou plnou jídla a místo toho, abych polknul, strčím si do úst další sousto. "Samozřejmě, že ještě nejsme naprosto přátelé Thore! Aby ses stal přáteli tak si musíš s tím druhým prohodit pohár saké... tak to přece chodí? Ne... když si dva prohodí misky se saké, stanou se z nich přátelé. Což mi připomíná..." Nahmatám na stole nějaké misky na saké a rozhodím je všem, načež do nich naleji nápoj. Dokonce přihodím i jednu misku vařícímu Thorovy a Joze. Následně odšoupnu židli a postavím se, abych mohl pohár zvednout nad stůl. " promiňte, že tohle tak přerušuju... ještě jsme si nepřipily, že jsme se dostali z Mosquita všichni živý a zdraví...." Vyzvednu pohár nad svíčky a popřípadě si ťuknu s každým kdo chce. "Na naše životy, na naše sny a možná i na nějakého toho kapitána. Guarara! Na to, že jsme si vzájemně pomohli při bitvě s mariňáky a hlavně na Thora, protože dělá fakt báječné jídlo." Uctivě Thorovy pokynu svým saké a napiji se. "Mimochodem.... kam vlastně plujeme? Za jak dlouho tam budeme?" |
| |
| {3. den} Jídelna Dhau Mám položenou hlavu na stolu a napůl poslouchám ostatní. Souhlasím s tím, že je dobře navzájem se líp poznat, ale moc nadšený z toho nejsem. Nerad mluvím o sobě, proto se do toho tak moc nehrnu. O post kapitána nemám zájem už vůbec, neboť by mi to bylo naprosto proti srsti. Ať už kapitán bude kdokoliv, tak doufám, že při další akci hnedka kvůli němu nechcípneme. Sice tu osobu budu nazývat kapitánem, ale nebudu mít k němu respekt, dokud si ho nezaslouží. V polovině Alexina proslovu zvednu hlavu ze stolu. Rostlina, která vyléčí každou nemoc? pozvednu jedno obočí. Vypadá to, že každý má nějaký cíl. Můj cíl je... zamračím se. Chvilku koukám do prázdna, ale když mi zakručí v břiše, tak se vrátím zpátky do reality. Podívám se s hladovým výrazem na Thora, ale ten už začíná servírovat. Ksakru, jsem naprosto bez energie. Doufám, že mě to jídlo aspoň trošku nakopne. ,,Díky.'' poděkuji Thorovi za jídlo a ihned se do něj pustím. Jím pomalu, neboť nespěchám a chci si jídlo vychutnat. Ještě pár lidí se nepředstavilo. Podívám na Abe. Pak se zase vrátím k jídlu. Dojím a vstanu. Pokud náhodou upoutám pozornost, tak všem věnuji jeden otrávený výraz. ,,Jdu na vzduch...'' řeknu polohlasem a odejdu z místnosti. Vyjdu na palubu a s hlasitým ,,Hnnn...'' se protáhnu. Ksakru, musím se vychcat. Přesunu se na záchod v druhé lodi. Po nějakých deseti patnácti minutách se vracím do jídelny. Sednu si zpátky na místo, kde jsem seděl. ,,Thore, mohl bys mi ještě přidat?'' Podívám se na košili a na šrám, který mám na hrudi s posledního boje. Chybělo málo a mohl jsem zemřít. Promnu si místo kolem zranění. Potom, co Oliver začne mluvit o přípitku, jen přikývnu. Vezmu si do ruky misku na saké a postavím se taktéž. ,,Na zdraví!'' přiťuknu si s Oliverem a s dalšími, pokud chtějí a vypiji alkohol. Znovu si sednu a nasadím nečitelný výraz. Nějak se mi nechce se představovat. Lamko. zasměje se mi v hlavě ten hlas. Znovu mě začne bolet hlava, a tak znovu položím hlavu na stůl. Když někdo bude chtít o mě něco vědět, tak odpovím. Jen doufám, že se mě nikdo neoptá na mou rozdvojenou osobnost. Pak začnu poslouchat ostatní stylem, jedním uchem dovnitř a druhým ještě rychleji ven. |
| |
| Přístav v Mosquito Po tom co mi Kazumo, řekne, ať počkám na molu, že on a Zainin jdou přepadnout loď. Mám se tvářit, že ovazuji loď a pak jim jít pomoct. Jak jsem zjistil, pomoct vůbec nepotřebovali. Zainin je dostala, sice s přeráženýma nohama, ale živí. Za to Kazumo oba dva své protivníky zabil. Tak to docela přehnal, ale už je pozdě. Vstanu a vylezu zpět na dhau a snažím se pomáhat se vším co je potřeba k vyplutí. Při pomáhání si všimnu, že je tu i Oliver, který na mě zrovna začne křičet. Přijde ke mě, a nastaví pěst na ťuknutí. Neváhám a klepnu si s ním. Když začne mluvit o tom, že plní sliby a o tom že jsme posádka, jen se usměji a poděkuji mu za posádku. "A jak si to vlastně provedl?" Zeptám se. 3 dny Ty dny jsem trávil hraním karet s Oliverem a tréninkem. V noci jsem chodil na nově získanou loď a přes noc jsem se učil používat dvě katany. Ráno jsem vždy zašel za Thorem a poprosil ho o nějaké ovoce. Do odpoledne jsem se jen tak poflakoval po lodi. Pak jsem si zašel na oběd a po něm jsem se znovu poflakoval. Spát jsem chodil okolo šesté hodiny, abych mohl přes noc trénovat. Noviny Když třetí den přijdou noviny, hned si je koupí Medusa a chce za jejich půjčení zaplatit. "Já ale nemám ani jedno beli." Zkusím Medusi přesvědčit, aby mi je půjčila, že jí zaplatím, hned co ty peníze budu mít. Pokud mi je půjčí, důkladně si je pročtu, jestli tam náhodou není něco, co by se mi hodilo ve hledání. Když narazím na Wanted Postry, zkouším najít někoho, kdo je nějak spojen s tím pirátem. ¨ Mezi plakáty vidím i ty s fotkami lidí z této posádky. Docela dobrý přezdívky. Pousměji se. Vrátím noviny Meduse, která zrovna domlouvá schůzi u večere. Jídelna dhau Po tom, co se tam všichni sejdeme, se někteří začnou představovat. Poslouchám a lehce přikyvuji. Když domluví Samael a je chvilku ticho, taky se rozhodnu něco o sobě říct. "Tak teď já... Jmenuji se Tsubasa Satu. Nemám v plánu se stát králem světa a nebo něčím podobným... Chci jen najít svou kamarádku Auroru... Když už jsem u tuho, neví náhodou někdo z vás něco o pirátovy, který má ve znaku jelení lebku a pod ní skřížené meče? Jestli něco víte, moc vás prosím, řekněte mi to." Posadím se zpět na židli a sáhnu do kapsy pro bonbon a hodím si ho do pusy. Cucám ho, abych se uklidnil. Poslouchám dál, ale zrak se mi upře na Oliverovo tetování.(sedl jsem si vedle Olivera) Říkal, že je bratr Erika, ale to by musel být také příbuzný Bělovouse... Potom říkal něco o strejdovy. To by mohl být Monkey D. Garp. No, ale to je trochu šílený. Když Oliver navrhne přípitek, přestanu přemíšlet a souhlasím. I když alkohol nepiji, se všemi co si chtějí ťuknout, si ťuknu a vypiji to. "Ble" Zašklebím se. Nedá mi to a zeptám se Olivera na jeho psí čepici, nad kterou jsem přemýšlel už dlouho. Nebudu se ho ptát přímo. Snad se z jeho odpovědi dovím potřebné informace. |
| |
| Odplutí Do krádeže potravin, jsem se nezapojila, místo toho jsem se snažila odhadnout, co je kdo z posádky zač. Sledovala jsem jejich chovani a snažila se odhadnout jaké jsou mezi vsemi vazby. Když jsem viděla jak se učila chobotnička lítat, tak jsem se rozhodla do nikoho nerýpat a neříkat víc než je opravdu nutné. Každému, s kým jsem se i tak bavila, jsem se představila a snažila se být aspoň trochu milá. 1.den Nakonec se nám podařilo odplout asi v plném počtu bývalé posádky, plus já, medůza a ten šílený kluk. V podstatě se nezapojuji do žádných aktivit s ostatními, jen si zjistím, kde budu spát a kde je jídlo. Když se dozvím včechno podstatné, zajdu do kuchyně pro něco k pití a následně zalezu někam bokem a odpočívám, tolik náhlých změn za jeden den mě poněkud zmohlo a snažím si vše urovnat a udržet si v paměti jména, těch, co se mi představili. Jakmile jsem odpočatá začnu si podrobněji prohlížet loď a její vybavení a následně se kochám pohledem na moře a přemýšlím, co budu dál dělat. Docela mě pobaví pohled na Johu a jdu se podívat, co jde dělat s tímto velmi nezvyklým vybavením, když zjistím, že si to vzala proti Kitty, donutí mě to k úsměvu a celou situaci sleduji. 2. den Ráno jsem strávila spánkem, protože se mi nedařilo usnout, byla jsem z ostatních nervózní a nedařilo se mi usnout. Poté, co jsem vstala jsem si dala pořádnou ranní rozcvičku, abych nevypadla z kondice, ovšem, narazila jsem na problém, že nemůžu trénovat některé své schopnosti, které mám díky Devil Fruit, tak jsem všeho nechala a šla se najíst. Snad jsem ukacala Thora, aby mi něco připravil a když ne, tak jsem se spokojila s nějakou zeleninou, nebo prostě tím, co bylo po ruce. Načež jsem poprosila Johu (tak nějak jsem pochopila, co asi přibližně dělá), jestli by se někde nenašlo pár destiček z různě tvrdých materiálů, ale v nejhorším jsem se spokojila jen s dřevem. Když jsem dostala, co jsem potřebovala šla jsem někam bokem posilovat a následně zkoušela chvíli tvrdost drápků a kůže, vše opatrně, abych si neublížila a aby to nikdo neviděl. Následně po zbytek dne odpočívám. 3.den Chobotnička Kitty se zmocnila novin a odmítala je komukoliv půjčit, pokud nezaplatí, což mi připadalo zvláštní, ale s ohledem, že mi bylo jasné, že pokud je v nich něco zajímavého, tak se to i tak dozvím, byly mi noviny úplně ukradené. Ovšem Kittino chování k doktorce se mi zrovna nelíbí, ale zatím vše nechám být. Když si myslí, že je dobrý nápad štvát doktorku, ať si to užije. Já bych to momentálně neriskovala, natolik si zaručenou péčí o své zdraví jistá nejsem. Poté, co vidím, že je přečetl Thor, přijdu k němu a vyzvídám. Bylo v nich něco zajímavého? Když se nic nového nedozvím, neřeším to, když ano, tak vlastně taky ne, jen se novým zprávám zasměju. Po chvíli nám ještě chobotnička naplnánuje večerní setkání a pravděpodobnou oslavu. No paráda, proč ne... Že by nám chtěla šéfovat i ona, tak to už máme kandidátů víc než dost a raději vše vyřešit co nejdřív, než se objeví někdo další. Večer dorazím k ostatním, tedy ke stolu s jídlem, takže se postupně objevili všichni. Celou schůzi zahájí jak nečekaně, opět Kitty a dokonce nám přečte i článek z novin – dokonce i zadarmo. Když se dozvím její názor na naše pojmenování v novinách, zjistím, že výjimečně souhlasím, a nejsem sama. Pak začne mluvit Oliver, řeší se jídlo a muzika, což mi přijde krapet nemísté, ale zase je to příjemné odlehčení atmosféry, ovšem je mu vysvětleno, že se hold hrát teď opravdu nebude, dokud se nevyřeší kapitán. Celkem poklidně vše sleduji a čekám jestli po mě někdo něco nechce, což naštěstí nenastalo a já jsem o to klidnější. Když zjistím, že Oliver chce „být asi kapitánem“, docela šokovaně se na něj podívám. Asi jo? Jsi si jistý? Následně se opět zklidním a jen poslouchám, nemám potřebu komukoliv cokoliv říkat. Po chvíli se do dalšího dlouhého proslovu pustí Samael, načež se začne představovat a mě je po chvíli jasné, že se budu pro jistotu držet od něj dál, mám svůj život a zdraví ráda. Když přestane mluvit, je mi jasné, že bude chtít, abychom se představili i my... Mám také zmínit své Devil Fruit? Ale vždyť jsem i s ním v podstatě neškodná, dokud vše nevypiluji... uvidím, co řeknou ostatní. Po proslovech Thora a Kazuma se děsím, že se něco takového čeká i ode mě, naštěstí mě Joha vyvede z omylu a já se opět zklidním … Ale takové množství informací u mě asi neprojde... Po představení doktorky se naštěstí ozve Oliver, navrhne, abychom byli přátelé, načež se ozve Thor a snad nikdo až na Kazuma nemá důvod příliš nesouhlasit. Jen představa, že nám chce ukázat, co je stach mě opět zneklidnila a upozornila, že toho vím příliš málo, na to, abych měla pocit bezpečí. O čemž mě utvrdí pohled někoho z posádky. Můj další nával nervozity přeruší Oliver, který také evidentně se vším, co řekl Thor nesouhlasil a začal nám všem nalévat saké. Že by mi to prozatím prošlo bez většího představení? Tak mám aspoň čas dát něco dohromady. S přípitkem samozřejmě souhlasím, stoupnu si jako pár ostatních a klidně si i přiťuknu. Jídlo je opravdu povedené, mohla bych dostat ještě trochu? Podívám se s neviným výrazem na Thora a doufám, že opravdu dostanu přidáno. Počkat. Ono se opravdu neví, kam plujeme? A ví se, kde jsme, že jo? |
| |
| Schůzka Poslouchám všechny a na některé nadhozené otázky se pokusím odpovědět. "No právě teď plujeme na ostrov Rakata nebo tak nějak. Je ještě asi týden daleko. A Kitty jak si říkala že musíme bojovat s někým na koho máme. Tak tě potěší že na tom ostrově jsou rovnou tři nepřátelé. Pyroman Joe na toho je patnáct milionů. Pak tam jsou jeho dva první důstojnící Werewolf a Li sin. Tyhle dva taky najdeš ve wanted posterech. A ten Pyroman si prej zasloužil svojí odměnu docela rychle tím že upálil všechny obyvatele ostrova jednoho po druhém. Proto tam plujeme. Abychom ho popravili. " Olivera vztekajícího se kvůli muzice ignoruji. Když mluví o přípitku tak se usměji. "Ano škoda jenom že sme se z toho ostrova nedostali všichni. " Nepřipiji si s ostatními ale místo toho konečně vytáhnu svoje housle a začnu je pomalu ladit. Kontroluji struny dokud si nejsem absolutně jistý a poté začnu hrát tiše pomalejší melodii. Není smutná ale spíše uvolňující abych uklidnil atmosféru a vyvolal pocit přátelství. Nebo o to se alespoň snažím zatímco čekám na příběhy ostatních. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Další hledaní pirátiJe jich víc, ale tady se píše jenom o těchto. "Hammer" Gorki: 16 000 000,- Pirát známý pro svou brutální sílu, odolnost a obrovské válečné kladivo. Nebere si s nikým a ničím servítky. Je to takový berserk. Svou odměnu má za střety s lokálními mariňáky. "Devil Frog" Gamagan: Vůdce rasistických Fishman pirátů, kteří napadají a likvidují jak mariňáky tak jiné piráty 20 000 000,- "Devil Bitch" Lily: Feministická pirátka, která ovládla jeden z ostrovů blízko Grand Line, mariňákům se nedaří ji odtamtud dostat už několik let. 25 000 000,- |
| |
| Loď Počuvám čo sa tak vypráva na lodi a potom čo Satu spomenie toho piráta podídem k nemu. A v tichosti poviem aby to počul hlavne len on. "O tom pirátovi niečo málo viem. Určitú dobu sa zdržoval tu v North Blue avšak vyrazil pred neakým časom do Grand Line avšak poznám niekoho kto by o nom mohol vedieť viac. No šak uvídime jak to tu teraz dopadne ktovie kto bude kapitanom ale ak ja tak to potom bude po ceste ten knihovník. Vieš bol známy môjho starého otca a ten vie snaď o pirátoch všetko. Preo si myslím že by nám pomohol ale ak sa budeme chcieť vydať na Grand Line musime zosilnieť. Inač počuvaj Neviem či si si to všimol ale na Mosquitu boli Two Fethers, jedno som si chcel zaobstarať pre seba nechcel by si ten druhý. Predsa len je to kvalita aká sa tak ľahko nevidi. To vieš ak by sme sa k nim dostali bolo by mi ľúto to predať a ty ako šermiar takú krásu rozhodne oceníš čo ty nato" Potom sa otočim k ostatným a počuvam ako dopada hlasovanie |
| |
| soukromá zpráva od Inuzuka Rouga pro Souboj s Kazumem Tak jsem nakonec skončili tady! Promluvím, tak 15 metrů od svého soka. Přitom nakloním halvu prudce doprava až mi v ní křupne. Pak zase pomalu do leva a znovu se ozve lupnutí. Tak jo nenecháme ho oddychnout jen na něj vyrukujeme s naší rychlostí a silou. Chlapeček by se nemusel zmoct na odpor. V jedné ruce třímám rybářskou harpu. Nic extra prostě dřevěná násada s kovovým bodcem na konci jehož jedna strana je ozubená, aby se po zabodnutí do oběti oběť nemohla dostat jen tak ven. V pravé ruce zase bambitku. Nevypadá nikterak extra... prostě obyč. Ještě mám maximálně na stehně tesák, ale to je tak všechno, co jsem si sem vzala. Zbytek by bylo zbytečné tahat. Nejsem ta, co by jen čekala a tak se vydám do útoku, přesněji se zapřu a co nejrychleji vystartuji po Kazumovi. Když se dostanu na vzdálenost tak od Kazumy 6 metrů zamířím bambitkou a vystřelím. Bohužel je možné, že se vyhne proto hned druhou stranou vyrážím harpunou kupředu, pokud by se pokusil uhnout kulce z druhé strany. To ovšem není vše mám pro něj překvapení v podobě BOHATEI namířenou na místo, kde by v normální poloze měl tak hrudník. Snažím se tak v největší rychlosti zabarikádovat všechny možné strany úniku. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro "Sorry Kittuš ale musim s teba spraviť suši Poviem a zásadne spozorniem. Katanu pevne zovieram v pravej ruke a v hlave sa mi rodí taktika ako na ňu. Zohľadnujem predovšetkým zvýšenú rýchlosť a silu. ...rybačka hm to bude zaujimave... Pomyslím si a čakám kým sa pohne z miesta. Je odomňa 15 metrov vzdialená a stojíme na čerstej nízkej trávičke idealnej na moje manévre. ...Najskôr musí s tej pištole vystreliť a potom uvidim či hodi harpunu alebo ju použije na CC... Len čo sa začina hýbať pozorujem jej ruky tak aby som vedeľ kedy sa chystá zautočiť. Nadýchnem sa a pripravený použiť môj manéver "šialený jež". "Sora"doprava následne "Sora" znovu do prava aby som sa vyhol Prípadnému dialkovému útoku, naznačim daľši pohyb doprava akoby som hupkal okolo nej no miesto toho spravím Soru dozadu, dúfajúc, že premrhala aspoň jednu ideálne dve zbrane na dialku. Počas manévru "šialený jež" sa kryjem vďaka katane ktorú držim v oboch rukách a vrchná čas tela sa koncentruje na obranu sekov a uderov ci ných útokov večšimi zbanami zatiaľ čo spodná časť teľa sa venuje hopsaniu vďaka mojej obľúbenej technike. Aj kôli tomu dostal tento manéver svoje meno. Pozorne nespúštam oči z súperky a jej pohybov tak aby som vedel vždy preventívne reagovať no dôjde mi že je čas na "mŕtveho pelikána". Katanu zovriem pevne v pravej ruke. Viem presne aký maximálny dosah má moja ruka s katanou, nakoľko som niekoľko posledných hodín na lodi skúšal zasiahnuť letiacu bramboru aby som získal precíznosť a rýchlosť v sekoch. Zapriem sa na zadnú nohu a vyštartujem smerom doľava pomocou Sory a znovu Sory načo nasledujú ďalšie 4 Sory ktoré sa javia dosť náhodňe avšak sedujem nimi hlavne to aby ked sa približim spozornela a potom keď sa vzdiali sa odpozornela. Tym ju chcem zneistit aby si nevedela predstaviť kedy pride úder nakoľko večinou keď sa ho snažim spraviť tak sa vratim späť. Taktiež sa počas týchto pokusov snažim vyhnúť ďaľšim jej útokom. Pri naznačovaných útokoch som niečo bližšie ako max vzdialenosť predsa len chcem ju zneistiť alebo jej dať omylnú predstavu bezpečnosti. Naposledny spravim Soru pričom tentoraz dodám Hirameki dangeki ktorý smerujem medzi jej ňadrá až k jej krku. Násleďňe správim Soru do strany tak aby som bol od nej dalej a potom pomocou ďalšej Sory smerom nahor a k nej, dodám mojej poslednej technike dosť rýchlosti a sily aby bola ešte prieraznejšia a hlavne aby bola podstatne rýchlejšia. A snažím sa takto ukončiť súboj zo slovami.Tobu Zangeki |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V okamžiku kdy Kitty vyrazila k útoku kolem ní začal Kazumo běhat všude možně jako šílený. Pravda, nebylo to Soru v pravém slova smyslu, i tak ale měla Kitty problém v některých okamžicích pozorovat jeho pohyby. První kulka, kterou po něm vystřelila šla jen tak nazdařbůh do země, stejně jako všechny pokusy jej probodnout. Vše se však změnilo v okamžiku, kdy Kazumo sám přešel do útoku a objevil se těsně před Kitty, která v ten okamžik vypouštěla svou vodní střelu. Kazumův meč pravda vodou prošel, ovšem její tlak a množství jej zpomalili natolik, že jeho slavné Hirameki Dangeki bylo schopné jen rozseknout Kitty tričko, spoj košíčků podprsenky a slabě narušit kůži mezi ňadry. Na druhou stranu, Kazumo sám byl zasažen vodou a odmrštěn osm metrů dozadu. Kromě slabého otřesu není nijak zraněn, ovšem ze všech těch Soru vypadá dost vyčerpaně a už jich asi moc použít nezvládne, pokud vůbec nějaká. |
| |
| soukromá zpráva od Inuzuka Rouga pro Souboj druhé kolo Tak se mi to nakonec podařilo. Zasáhla jsem ho i když né zrovna tím hlavním čím jsem chtěla. Výborně, takže 8 metrů... tudíž to trochu natáhneme. Rozvibroval se nám, jak čertík z krabičky. Bude lepší se k němu na bližší vzdálenost nepřibližovat. Když je na zemi, tak ustupuji nijak si nevšímám svého natrhlého oděvu, mě to nikterak nedrtí. Maximálně on ztratí koncentraci. Koukám, nějak ti to nejde Kazumo. A vůbec je celý tenhle souboj zbytečný. Uvědom si, že potom budu muset bojovat s Oliverem, kterého kvůli tomu, že tě tu budu nahánět neporazím. A kdyby jsi náhodou vyhrál ty, tak budeš v takovém stavu, že Oliver nebude muset ani dorazit z lodi sem, aby nás rozsoudil. Já mám návrh... dej mi volnou ruku, vzdej to a já ti za to dám místo zástupce kapitána. Budeš mít moc, co jsi chtěl, já přistoupím na to, že jako zkušenějšímu ti budu důvěřovat co se vybírání cesty týče a klidně ti přenechám Pyromana k vykonání pomsty i když by se ty peníze hodili. Přitom ustoupím na těch 15 metrů, co jsme byly od sebe předtím a tuto vzdálenost od nás překvapivě přesně dodržuji. Nehodlám mu dát ani metr zadarmo, proto odhodím bambitku a harpunu chytnu do pravé ruky. Levou přitom sevřu a natáhnu jen palec a ukazováček. Přemýšlej, protože jestli my dva nebudeme stát včele, tak tím dotyčným bude Štěně Oliver a sám jsi na té večeři viděl, že to by nebyl zrovna dobrý nápad. Zkusíme to ještě po dobrém. Přitom si ještě ukazováčkem levé ruky přejedu po rance a olíznu kapku krve, která mi stékala mezi ňadry. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Po tom čo ma zasiahla ta voda sa odkotúlam kusok dalej. ...zasraná rybáčka musím to ale rýchlo ukončiť... Vstanem a z hlboka sa nadýchnem trošku sa zapotácam a vyzerám že ma ten útok poriadne vzal. "Ach" vzdychnem si a pozerám sa na nu ...sakra je silnejšia ako som si myslel... Opäť sa trošku zapotácam a spravím niekoĺko krokov krokou dozadu tak aby som bol od nej viacej ako na 12 metrov. Rozmýšlam čo použiť a napadne ma "Lietajúci dikobraz" ...To by mohlo víjst... "No čo tak to opačne mne ide o miesto Kapitána kôli prestíži a uznaniu z vonka. A toho, že viem robyť dobré plany. Ako kľudne by som teba vzal za Prvú dôstojníčku. Predsa len si schopná na súši a pod vodou budeš zrejme eso. To vieš kapitáni vždy dostávaju največšie odmeny zo všetkých. A največšia odmena je mojim snom. A to že pritom možem pomôcť posádke ešte lepšie je k tomu avyše" Pozorujem ju a snažím si oddýchnuť trochu viacej. "Ako tie peniaze pri Pyromanovi si môžeš nechať. Myslím tým môj podiel. V tomto mi ide o záchranu môjho ostrova. Potom môžem pomôcť aj tebe nájsť tvojho otca. Vieš preto by som sa rád dohodol nakoľko som civilizovaný. Avšak kapitánom chcem byť ja a za tým si pôjdem nakoĺko je to cesta za mojim snom ktorého sa nevzdám aj keby ma to malo stáť život ale postupňe sa k tomu prebojovávam. Typujem že už za mna asi dali odmenu. Aj keď som tých dvoch zabiť nechcel ale len omračit tak ma to posunulo blližšie k môjmu cieľu. A pokial som počuval správne k tvojmu cieľu ta posunie aj to keď budeš prvou dôstojníčkou. Čo ty nato?" Aj napriek tomu že rozpráva nespúšta z nej oči a očakáva od nej akciu. Za ten čas využzíva rozhovor aby si viacej odpočinul aj keď sa stále potáca tak trochu na mieste. Pričo podľa postoja to vyzerá ako by každú chiľu očakával útok nakoľko katanu drží oboma rukami a pred sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Inuzuka Rouga pro Moc si věří, prý dobré plány... to se ještě uvidí, kam tě dobré plány zanesou. Přesně, jak jsem tušila... chce být kapitán kvůli té odměně... stáhne tak do propasti všechny, kteří s ním nebudou držet krok. Jakmile Kazumo domluví udělám jen jedno laciné gesto. BUM! Pohnu levou rukou, jako by vyšel výstřel a jen sleduji jeho reakci. Jak jsem mohla očekávat. Vy muži neumíte myslet, vaše touha získávat víc a víc vás zaslepuje. Při celém povídání se zdám být uvolněnější koukám po Kazumovi, po svojí harpuně a lehce na okamžik se otočím i za sebe, abych zjistila kolik je za mnou místa. 27 metrů přímo přede mnou, nejlépe trefit břicho nebo hlavu. Co se mého cíle týče, ten se od večeře změnil. Nějak jsem se rozhodla být tím hodným a dohlédnout na tuhle posádku. Je mi líto, že tě budu muset porazit. Chtěla jsem, aby tvá čest byla nedotčená... Ka-zu V tu chvíli z ukazováčku natažené ruky vyletí MIZUHASSHA. -mo. Teď už boj skončil, začala štvanice. Schválně, kolik zásahů vydržíš, nebo spíše kolika se zvládneš vyhnout. Nasadím až dětinský výraz a vystřelím po něm další. Přitom stále si držím odstup minimálně 15-ti metrů a nedovoluji mu, aby se dostal blíže. Harpunu svírám v pravé ruce a jsem připravena se bránit, kdyby se ke mně nějakým zázrakem dostal. Cíl je jednoduchý donutit ho se vyhýbat. Jeho potácení mi nezůstalo utajené takhle rychlý pohyb ho musí stát spoustu energie a čím víc jí bude plýtvat tím rychleji to pak ukončím. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Počuvam tú medúzu jak sa zacala vystatovať a pomaly sa blížim smerom k nej so slovami. "Mali by sme sa neako dohodnúť" pritom je to viac menej potácavá chôdza. Avšak počas toho ju moc nepočuvam nakoľko mi je jasné že sa dohodnúť nechce. ...oddych je fajn ale aj ona si oddýchne... ...musím to rýchle skončiť... rozmýšlam a dýcham pritom zhlboka aby som mal v svaloch dosť kyslíka. Znovu sa zhlboka nadýchnem a následne sa rozbehnem normálnym behom. Nebežim priamo na ňu ale šikmejšie po diagonalé tak aby aby nebolo take lahké ma zasiahnuť diaľkovými technikami za predpokladu, že ich poriadne nemiery. Tak či tak som pripravený v prípade nutnosťi pomocou Soru sa uhnúť do strany jej technikam do nialky avšak uskakujem povečšinou vždy diagonálne tak aby som znížil vzdialenosť. Pričom tentoraz neplytvám používaním tej techniky. Takticky sa snažím znížiť vzdialenosť medzi nami tak aby som sa k nej dostal ale aby som bol čo najlepšie krytý a ona sa musela čo najviac vytáčať. Keď som dostatočne blízko tak spravím Soru šikmo na jej ľavú stranu idealne sa skúsiť dostať k jej boku a následne pomocou dalšieho Soru skombinováného s Tobu Zangeki sa jej snažím zaútočiť na hlavu, krk či plecia. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Souboj se přesunul na pole rychlosti proti přesnosti. Z počátku vedla rychlost, neboť Kitty nebyla schopná pořádně na rychle se pohybujícího Kazumu zaměřit, ovšem čím více se blížil a čím více unavený byl, tím jednodušší pro ni bylo vidět vzorce v jeho pohybech až do okamžiku, kdy dokázala zamířit na místo, na které se teprve pohnul. Střela to byla do ramene, zrovna v okamžiku, kdy se Kazumo chystal uhnout pomocí Soru, tedy měl jednu nohu připravenou ve vzduchu k odrazu. Díky tomu jej síla výstřelu otočila kolem osy a Kitty, která vytušila příležitost do mu do zad, boku a opět do přední části těla nasázela osm výstřelů, které Kazumu poslali k zemi. Celkem to schytal do ramene, pod koleno, do zadku, do ledvin, do boku a několikrát do břicha. Předtím jmenované části ho bolí jako čert a bude tam mít obrovské modřiny. I když čisté průstřely to nejsou, zasažené části bolí jako čert a v ten moment chceš všechno jen ne žít. Na druhou stranu Kitty na tom také není dobře. Všechny ty střeli ji těžce dehydratovali a své vodní techniky už by dál používat nemohla. Na druhou stranu, stále stojí na nohou. WINNER: KITTY |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Stojím a dívám se před sebe. Nevím jak daleko stojí Kitty, ani co je v okolí za předměty, dokonce ani nevím jak bude útočit. Takže stojím a koukám na ní. "Vůbec nevim co se to tady děje! Ale mám tě porazit a tak tě porazím!" Z nebe sestoupí paprsky a ozve se božský hlas. "Round one, begin.... FIGHT!" Postavím se do bojové pozice a sleduji Kitty co dělá. Nevím, jestli bude útočit z dálky, nebo ke mě přiběhne. Za prvé se vyhnu jejímu útoku a za druhé jí vrazím pěstí, když povolí v obraně. Jsem metr osmdesát vysoký bělovlasý kluk normální váhy. Na zádech mám symbol kříže se psem. Nosím námořnické holinky a modré kalhoty zavázané u pasu něčím jako šála, nebo tak. |
| |
| soukromá zpráva od Inuzuka Rouga pro Slabého přeper, silného překecej... díky táto. Teď chápu tuhle vcelku užitečnou radu. Stojím proti Oliverovi a čekám, co bude dělat dávám mu možnost prvního chvatu. Když mi oznámí, že neví o co jde tak se jen usměji svým pohledem chápavé matky. S tím odhodím harpunu a s ní i banditku u pasu, kterou jsem si mezitím stihla nabít. Vzhledem k tomu, že nemáš zbraň myslím, že bude fér pokud ani já žádnou používat nebudu. Jakmile on si stoupne do bojové pozice. Tak si stoupnu 10 metrů před něj a udělám úplně to stejné. Víš nemuseli bychom se mlátit. Stačilo by se přece jen domluvit. Tenhle boj si prakticky vynutili jen ti na lodi. Jde jen o to, kdo z nás dvou teď bude kapitánem té lodi. Naštěstí nejsi jako Kazumo, dle všeho co jsi říkal ti nejde o to být nejhorším z nejhorších, ale největším z největších. Jak jsem tě ovšem poslouchala tobě nejde o velení na lodi pouze o to, aby jsi měl přátele kteří tě budou podporovat při tvé cestě. Já tedy přímo netoužím potom stát se kapitánem, ale spíše potom, co jsem zjistila, že můj otec je v pořádku myslím, že bych se mohla pokusit tuhle posádku dostat, co nejrychleji na vrchol a dát jim sílu potřebnou pro zdolání Grand Line. Má pozice ve funkci kapitána by tudíž pro tebe nemusela být tak nevýhodná.Do toho, jak tuším, tak povětšinou pro nás hlasovali stejní lidé a to jen, aby se ke korytu nedostal Kazumo, takže zklamat je nemůžeme. Přitom si stále udržuji postoj a sleduji Olivera. Nerad bych mu dala možnost mě překvapit. Prosím pochop to a souhlas. Nemám chuť prolévat svoji vlastní krev. Hlavně teď nestojím proti navigátorovi jeho bojové schopnosti můžou být mnohem větší než toho nadopovanýho křečka. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Mezitím co Medusa pronášela dlouhý proslov, jsem přešel k ní s nebojovým úmyslem. "Hmm, asi máš pravdu." Pronesl jsem a hned jak byla Medusa na dosah, tak jsem jí vrazil pěstí během té doby co mluvila. Rychle jsem popadnul harpunu a zarazil jí do ní, nebo hodil, dle toho, jak byla odemne daleko. Následně jsem popadl její nabitou zbraň a udělal pár kroku dozadu a zamířil na ní, jestli ještě žije. "Vůbec netuším o čem to mluvíš, kdo sakra jsi!!!" |
| |
| soukromá zpráva od Inuzuka Rouga pro SANJUUGAWARA SEIKEN "Třicet přímých úderů" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pes se zdánlivě mírným výrazem přišel ke Kitty a řekl svou větu, načež prudce vyrazil pěstí proti ní. Pravda, Kitty jeho útok zaregistrovala, ale byl na ni příliš rychlý aby na něj dokázala reagovat. Úder zasáhl Kitty z boku do čelisti a poslal ji metr vzduchem, přičemž jí tlamičku bez problémů vykloubil. Vzhledem k tomu že leží lehce omámená na zemi její útok se nekoná, stejně jako další Psovi útoky, protože zbraně Kitty leží pět metrů daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Kitty leží lehce omámená na zemi a tak se rozeběhnu proti ní, přičemž v běhu popadnu šutr ze země, pokuď tam je, nebo něco těžkého a hodím to po ní dříve než vstane, aby se musela krýt. Jakmile k ní doběhnu, praštím jí pěstí do hlavy. Jestli opět leží na zemi, zadupnu jí nohama ruce, aby se nemohla bránit a dál jí mlátim do hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Inuzuka Rouga pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco se Kitty sbírala ze země, Pes popadl jediný kámen, nebo spíš kamínek v okolí a hodil jej po ní, čemuž se Kitty bez problémů vyhnula. Pak jedním dlouhým krokem překonal metr, který je dělil od sebe a zaútočil jí pěstí zezadu na hlavu, zatímco ona se vystřelovala nahoru. Byla to opravdu pořádná rána. Kombinovaná síla úderu a vody Psovy málem zlámala kosti v ruce, ale Kitty, Kitty poslala na zem. WINNER PES |
| |
| POSUN V DĚJI Trvalo to sice dlouho, ale nakonec jste se na kapitánovi relativně dohodli. Ačkoli ve vašich řadách byla spousta nespokojenců a v podstatě nikdo nebyl schopný získat většinu hlasů. Nakonec jste se ale rozhodli(i když někteří s tím silně nesouhlasili) respektovat to co si o vás myslí Mariňáci a jmenovat kapitánem Psa, který ačkoli pro vás nováček byl Mariňáky považován za vysoce nebezpečného a jeho jméno by vám mohlo poskytnout poměrně slušnou ochranu, respekt a hlavně silnější pozici při vyjednávání s jinými piráty a dalšími individui. Jestli jste rozhodli dobře to ukáže čas. Každopádně následoval další týden plavby, při kterém se nový kapitán ujímal svých povinností a patrně nějak organizoval život na vaší lodi, respektive lodích. Patrně si k sobě zvolil i prvního důstojníka, rozdal služby atd. To už nechám na vás. Po onom týdnu plavby(jako první by měl asi napsat Pes co dělal), jste se dostali na dohled ke Kazumovu rodnému ostrovu. K Rakatě. Krásnému zelenému ostrovu, který hyzdila ohněm silně poničená vesnice a masivní mariňácká loď, jejíž stěžně koukali ze zátoky mimo hlavní přístav, takže cestu do vesnice jste měli relativně volnou. Tedy vlastně neměli. Cestu vám blokoval první nepřítel. Kousek před vámi rybařili na malém člunu se znakem Pyromana na plachtě dva piráti. Očividně vás považovali za nějaké hloupé obchodníky, takže si vás nevšímali. Ti co viděli fotky mohou konstatovat, že ani jeden z nich není Pyroman nebo jeden z jeho důstojníků. Kazumo je také nezná, takže určitě nejsou místní. Na sobě mají ovšem oblečení zjevně ve vesnici ukradené. Zbraní jste si nevšimli, ale nejspíš někde nějaké mít budou. |
| |
| 7 dnů, krátký popis Poté co se na hostině ke mě všichni přidali, veselilo se. Byl jsem rád, že mám své přátele, kteří mi pomohou. Satuovy jsem řekl, že tu čepici mám od svého strýce, který mi jí dal, abych nezahynul na moři a do té doby, když jí budu mít u sebe, tak také nezahynu. Moc jsem nechápal proč někteří lidé chtějí jet na ostrov a zmasakrovat tam nějaké lidi, co si dělají táborák, ale ten večer jsem se moc na nic neptal. Následující dny, jsem se probral opilý kdesi a začal jsem tvořit. Prvně jsem si zahrál s někým karty (s kýmkoliv kdo se přidal). Navrh jsem posádce, že bychom mohli sjednotit lodě do jedné společnou silou a s Johynou pomocí je upravit tak, aby se zvětšil prostor a přidali se kanóny, až doplujeme k ostrovu. Během dní jsem také přemýšlel o vlajce a dělal jsem různé návrhy, ale moc mi to nešlo. nakonec jsem ztvořil lebku s psí čepicí a skříženými hnáty. Nechal jsem to na obdiv posádce, ale nevyvěsil jsem to na stěžeň. Komentoval jsem to tím, že nechci, aby jsme se jmenovali po mariňáckém hrdinovy... že chci něco jako... psí piráti, nebo tak. Pár dní ke konci jsem sledoval oblohu a navštívil jsem také doktorku Alex Dovro s tím, že jsem slyšel o látce, která dokáže posílit vlastnosti Devil Fruit, tak jestli ona nemůže vytvořit něco, co by imitovalo vlastnosti devil fruit. Taky bych si chtěl zkusit mít DF. Často jsem dny trávil u hudebníka Samaela, kterého jsem poslouchal a ptal se ho, proč hraje tak posmutnělé písně. Nejvíce času jsem ztrávil na přídi vedoucí lodi a hleděl na moře. Rakata Stojím u kormidla, vedle Kazuma, který nejspíše řídí a v dálce vydíme nějakou loď, zatím jí nechám plavat. "Hmm... zkus obeplout ostrov a zakotvit někde stranou. Jestli nás pronásleduje Mark, tak aby jsme měli únikovou cestu." Zadívám se na hořící město. Poslední dobou je mi zima, jak nenosím triko. Otočím se ke Kazumovy. "Rakata... Samael říkal, že tam chce někoho zbít. To nám stojí někdo v cestě, nebo tak něco? Proč bychom měli riskovat životy?" |
| |
| Nový kapitán... tak musím uznat, že se volba kapitána trochu zvrtla. I když jsme z půlky vyhráli, jelikož se ke korýtku nedostal mocipán Kazumo, tak se váha naklonila do druhého extrému a vyhrál to palubní kokos. Jakmile skupina začala hovořit o tom, že kapitánem tedy bude Oliver, tak jsem se zvedla a šla na druhou loď zvracet... přitom jsem si vzala noviny sebou. Né tedy, že bych opravdu zvracela spíše jsem to nadhodila těm, kteří se ptali kam jdu. Jakmile jsem se ocitla na palubě druhé lodi, tak jsem přešla k druhému zábradlí a vytáhla listy Wanted poustů. Pár jsem jich otočila a přitom jeden z nich vytáhla. Ten na kterém jsem zahlédla fotku svého otce. No tati vypadá to, že se nakonec přidám k tvé posádce. Tady totiž asi brzo chcípne pes. Hned na to si uvědomím vcelku hloupý dvojsmysl a musím se uchechtnout. Wanted post svého otce do novin nevracím místo toho si ho schovávám do výstřihu a pak se po chvíli vracím na palubu Dhau, kde si sednu dozadu a dělám jako, že tam nejsem. Tss prohrát s tímhle pakem... ti si ještě užijou. Po zbytek týdne se držím v ústraní, jelikož se kapitán začal ukazovat převážně na Dhau která byla nazvána vlajkovou přesto, že tak dobře nevypadá. Jsem se já přesunula na druhou loď a to na místo, kde se můžu nejvíc flákat do koše nahoře nad plachtou. Tam povětšinou ležím a spím. Každé odpoledne je ovšem možné mě vidět, jak trénuji svoji MIZUHASSHA "Vodní projektil", kdy se snažím sestřelit různé věci na lodi nebo ptáky prolétající kolem. Také se většinou navečer odeberu s harpunou pod vodní hladinu, kde se snažím ulovit něco čerstvého k snědku. Jinak se ovšem moc na práci nepodílím. Ono toho očividně ani po mě není moc vyžadováno. No je rozhodnuto, nejspíše je opustím na Rakatě a přidám se k otci. Budu aspoň mezi svými. S tím už pohledem sleduji ostrov, ke kterému se blížíme. Slezu tedy dolů, kdyby se mělo hned začít bojovat, a zamířím si to ke Kazumovi. Tam už je překvapivě Oliver, který se ho začne ptát na něco, co jsme už probírali na srazu. Jakmile mluví o Samaelovi s jasným nádechem jeho totální neznalosti. Tak se jen podívám na Kazumu a lehce zakroutím hlavou. Kazumo, víš kde bychom tady mohli zakotvit? Nejspíše o přímý útok nepůjde. Každopádně co s těma dvěma? Mohli by nahlásit připlutí naší lodi. Stačí říct a zvládnu je potopit bez mrknutí oka. Pousměji se a čekám, co na to Kazumo. O „kapitána“ se nestarám stejně mě nejspíš neposlouchá a v další minutě zapomene, co jsem říkala. Tohle místo zná Kazumo a jde o jeho rodinu svěřuji tedy spíše důvěru v něj, jelikož sám ví, že pokud bude dělat zmatky a problémy ohrozí především sám sebe. Odstranění člunu |
| |
| Loď 7 dnů Nakonec jsme získali kapitána. Stal se jim Oliver i když někteří nebyli nadšení, ale mě to nevadilo. A ostatní... si zvyknou, podle mě Oliver ještě ukáže co v něm je. Během plavby se zařizovala, upravovala loď, aby byla víc obyvatelnější a no... lepší. Já si našla klidný koutek, kde jsem si rozdělala svou malou laboratoř a konečně se mohla věnovat své práci. Když bylo potřeba, tak jsem pomohla s prací, ale víc jsem se snažila vypracovat svou novou techniku. Zjistila jsem, že nová technika změnit si ruku na bič je možná, ale můj Devil Fruit na to nestačil. Začala jsem vypracovávat tréningový program na základě anatomie, mých schopností a správné stravy. Začala jsem se tím řídit a snažila se tu techniku naučit. Jednoho dne během plavby ke mě přišel Oliver a požádal mě jestli bych mu neudělala látku, která dokáže posílit vlastnosti Devil Fruit. „Promiň, Olivere, ale to je momentálně nad mé schopnosti. Neznám postup výroby a ani nemám ingredience. První budu muset sehnat recept a pak bych ti ho snad mohla připravit. Zatím bohužel.“ Vysvětlím mu, proč mu ho nemůžu připravit. Rakata Blížili jsme se k Rakatě. Byla jsem z toho celá nesvá, hlavně proto.... že nejsme ohnivzdorný. Sice jsem si připravila pár mastí na popáleniny, ale to je všechno jak jsem se mohla připravit. Mračila jsme se a dívala se na spálenou vesnici, smrt uhořením.... hnus. Oklepu se. Oliver chtěl, abychom ostrov obepluli a zakotvili trochu mimo dohled. To není špatný nápad. Ale... proč tu je ta loď Mariňáků? „Myslíte, že je možné, že Mark věděl kam plujeme a dorazil sem první?“ zeptám se. Slyším Medusu jak navrhla, že se zbavíme těch rybářů. „Možná by bylo lepší je zajmout a vytáhnout z nich nějaké informace.“ Navrhnu jim. |
| |
| Voľba kapitána Neprebieha to tak ako som si predstavoval a ked to nakoniec vyhrá Pes kôli tomu že má najvyššiu odmenu zamyslím sa a kedže niekto kto si tie noviny kupil povedal aj vyšky odmien ostatnych(info od KBho) poviem. "No kedže ma kapitán najvyššiu odmenu prvý dôstojník by mal mať druhú najvyššiu nemyslíte?" Poviem to len tak do placu. A keď vidím že Kitty ide na druhú loď tak ju po chvíli nasledujem a keď som pri nej poviem. No tie najdôležitejšie informácie sú už sice vyzradené ale ajtak som ochotný ti dať 100 Berry za to že si ich prečitam. Avšak moja veľkodušná ponuka je odmietnuta. ...čo už ostatné ma moc nezaujíma... ...to podstatné už viem... Následne sa vrátim na Dhau a tam poviem. "Kapitán je sice zvolený ale na zmenu kurzu niesu dostatočné zásoby. Čiže jediná možnosť je Rakata. " Pri tom sa trošku kútikmi pousmejem a potom pokračujem. "Keď sa tam dostaneme odporúčam zakotviť na severe ostorova. Je tam menšia zátoka s útesom kde sa dá schovať obe lode. Výhoda je že sa od mora do nej moc nevidi vďaka plytčine a utesu. Ako detská sme sa tam chodievali kúpať. Problem je ale v tom, že lode musim do tej zatoky naviesť pojednom čiže najskôr Dhau a potom tu druhu. Nasledne sa ja vydám do mesta aby som zistil čo sa tam deje. Pokial bude kapitán či niekto z posadky chcieť vyplávať tak asi dvestometrov hore kopcom od tej zátoky je studnička kde sa dájú naplniť sudy z pitnou vodou. Ja však kažopádne zostane na ostrove pokial Pyroman a jeho piráti budu špiniť Rakatu svojou prítomnosťou. Uvítam však pomoc od tých ktorým utrpenie obyčajných dedinčanou nieje ľahostajné. " V prípade otázok ich odpoviem. Podľa všetkého ma však náš nový kapitán nepočuval.(podla toho čo povedal pár dní neskôr). Potom som si užíval oslavy menovania kapitána nakoľko na chvíľu zmizly starosti a veďel som že tie sa vrátia až keď sa dostaneme k Rakate. Počas tej doby som sa snažil viacej spoznať s tými čo pribudli v našej posádke. Taktiež som povedal Satuovi, že knihovník na Rakate bude mať zrejme viacej informácii o tom pirátovi ktorého hľadá. Ohľadne zjednocovania lodi som bol zásadne proti nakoľko sa tá menšia dá predať a získať tak peniaze na potrebné veci. Počas nasledujúcich dni kedže sa náš nový kapitán ukázal ako absolútne nemehlo čo sa organizácie týka som vymyslel menši plán a rozdelenie služieb tak aby to bolo fér a aby sme nerobili nepotrebné veci desať krát ale aby sme sa postarali aj o potrebné veci. Stáž: Na ďalšich organizačných veciach som tiež rozmýšlal avšak zatial som ich ostatným neprezentoval. Pokial mal niekto výhrady k tomuto tak somsa to snažil vysvetliť tak že určite sa nechce zobudiť s rozrezaným hrdlom a to že ma človek dosť nepopulárne služby v noci či nadránom som vysvetloval tak že kedže sa to celé rotuje tak každý má občas službu cez den a občas v noci. Dalej som sa snažil jesť výdatné porcie aby som mal dosť energie a hlavne hmoty na zpracovanie nakoľko som chcel niečo pribrať avšak rozhodne som to nechcel mať v sádle a preto som trénoval tvrdšie ako predtým. Nielen preto aby sa energia ktorú skonzumujem dostala do svalou a vybudovala svalstvo avšaj aj kôli tomu že na Rakate ma bude čakať dosť problémov a keď nechcem skončiť ako pri našom strete s Bignossom musím zosilnieť. A hlavne teraz keď je na mna odmena po mne pôjde kopa dalšich individuí. Tieto všetky dôvody ma pohánali napred v treningu. Každé ráno, pokial som som si dal tri série po tucte klikov a potom aj drepov z prázdnym sudom na pleciach tak aby som mal večšiu zataž. To som robil aj preto aby som postupne zatažoval aj moju nohu ktorá je už viac menej zdravá. Keď už som myslel že nemôžem a citil sa že dalšie opakovanie už nezvládnem opakoval v duchu prečo to vlastne robim, že mi pri tom nejde len o môj život ale aj o životy mojích blízkych a priateľov. ...musím zvládnuť to čo som si predsavzal... Nasledne potom trenujem aj moje tricepsy tak že sa zapriem o zabradlie a spúštam zadok k palube a nasledne sa vytláčam nahor. ...škoda že nemáme činky... ...treba inprovizovať... Tento trening každé ráno je hlavne aby sa zlepšili moj fyzický stav a moju stravu som čo najrýchlejšie premenil na svaly. Taktiež to slúži k tomu aby som sa fyzicky dostal čo najbližšie k hranici mojích síl a donútil sám seba ju dosiahnuť alebo prekročiť. Postupne zátaž a počty opakovaní či série zvyšujem. Približne každé dva-tri dni to mierne zvýšim aby som to nemal až také ľahké. Potom večšinou 2-3 hodiny robievam ľahšie činnosti, kde sa až tak nenamáham fyzicky. Vždy skorigujem kurz a ak má niekto záujem naučiť sa ovládať loď tak to dotyčnej osobe rád predvediem alebo práve v týchto chvíľach dávam také súkromné lekcie. Predsa len s dvoma loďami je dobré keď niesom jediný čo vie kormidlovať. Taktiež len čo som opeť cítil, že môžem použiť moju rýchlostnú techniku a vidiac že Kitty ostreluje predmety a vtaky ma napadol ešte jeden spôsob treningu ako by som mohol prekonavať sám seba. "Kitty, nechcela by si nechať radšej loď na pokoji a skúsiť niečo náročnejšie" priateľsky sa usmejem a potom dodám "No ak chceš si vyskúšať strelbu na živý terč tak sa možem ponúknuť. ty ma budeš ostrelovať a ja sa budem snazit vyhnúť a dotkúť sa ťa." Verím že súhlasi predsa len trénovať strelbu na pohyblivý terč je lepšie ako strielať po bednách. Pre mňa je to spôsob ako trenovať Soru. Nielen to aby som bol rychlejsi a obratnejši no hlavne moju výdrž aby som ich zvládol viacej. K tomu opäť pristupujem hlavne hlavou tak že keď už viac nemôžem tak sa snažim prekonať a svojou vôlou prinútiť svaly aby sa hýbali. Takto s nou trénujem čo najdlhšie kým sa nedostanem k svojim hraniciam. Potom ju necham hrať sa s bedňami. Inokedy sa snažím presvečiť Samaela aby sme si zatrénovali boj za pomoci Soru tak aby sme obaja veľmi rýchlo sa hýbali a útočili predsa len obratnosť je dôležitá pre šermiarov hlavne keď sa hýbu rýchlo. Tu občas používam aj zvyšné techniky Musashi Kenjutsu tak aby som si ich precvičil. V týchto tréningoch sa snažim trenovať hlavne obratnosť a mrštnost spolu s technickým prevedením mojich techník. V podstate sa snažím poobede vždy trénovať na striedačku z Kitty alebo Samaelom pokial sa dá. Po večeroch si vychutnávam oddychu a počuvam Samaelovu hudbu respektíve sa snažim viacej komunikovať s ostatnými a dozvedieť sa niečo viacej o ních Taktiež občas navrhnem Satuovi že ak chce môźeme si dať trochu Kendo duel. Príapadne ak sú ostatný zaneprázdnený alebo nemajú chuť somnou kecať, či Samael nehrá na svoje husle tak na menšej lodičke si vyhadzujem do vzduchu zemiaky či jablká a snažím sa ich trafiť pomocou "Rýchleho seku" tak aby som sa zase trenoval v obratnosti, správnom prevádzaní techniky a mrštnosti. Keď sme už kúsk od Rakaty zbadáme pirátov na lodicke. Taktiež keď prídem bližšie k zábradliu vidím moju rodnú dedinu a ohizdnú marinácku lod zakotvenú v prístave. ...kurvy špinave... ...toto vam nedarujem takto poničiť tento malebný ostrov... ...kludni sa Kazumo... ...rozmýšlaj a kombinuj a potom až konaj... Potom počujem čo vraví Kitty a Alex otočim sa smerom k nim a poviem "Alex to je Pyromanova loď ten bazmek je bývalí Marinák ale šak to vravel ešte Rattail. Kitty dobrý nápad radšej bude lepšie keď to spraviš ty lebo ja neviem či by som to zase neprehnal ak by som sa dostal na ich čln. A aj keď sú to piráti tentoraz potrebujeme informacie. Pozrite sa čo tý bastardi spravili Rakate pred mesiacom to bol ešte taký nádherný ostrov." Zatnem obe pesťe a následne idem mlčky kľudným krokomku kormidlu tak aby som nasmeroval kurz na sever k tomu zálivu čo som spomínal predtým. Len čo skorigujem kurz, prejdem k zábradliu a pomocou Soru a lana spajajúceho obe lode, prejdem na druhú ľoď kde zmenim tiež kurz. ...vydržte ešte chvíľu pomoc je už na ceste... ...dufam že sa ale Kitty nebude s tými bastardmi mazliť... ...verím že Zainin sa poteši keď sa s nimi môže pohrať a získať tie informácie... ...normálne by ma bavilo ich vypočuvať sám, zmrdi zasrany vypalovať Rakatu ste nemali... …Zainin je v tom ale odbornik... ...a hlavne bude mať dobrú náladu... ...aj keď Alex zrejme bude proti... ...no mohli by si to tie dve spolu vysvetlit rucne strucne... ...bahno a sporé oblecenie by bolo asi najvhodnejsie na to... Pri niektorých myšlienkach sa usmejem. Potom si spomeniem ze sa ma Pes nieco spytal a ja som koli rozcarovaniu nad stavom Rakaty neodpovedal tak mu poviem teraz. Tich`sie aby to nahodou ty na clnku nepoculi "Ty začni nabuduce počuvať zvyšnych členov posádky. Za posledných 10 dni som vysvetloval čo sa tu deje. Pyroman sem dosiel a upaluje tu ludi takze ho treba zastaviť. A ja ho idem zastaviť určite. Nielen že sú nevinný ludia a ich životy v stávke ale je to aj ostrov s ktorého pochádzam a preto tých ľudí poznam. Ako nič proti vyberaniu ochraného za to keď piráti nechaju ostrov na pokoji ale kruté zabijanie nevinných treba zastaviť. Nabudúce počuvaj. A buď trochu viacej duchom prítomný. Toť moja rada" |
| |
| Vyhodnocení akce Kitty Vaší malé chobotničce se podařilo nenápadně skočit do vody a zatímco jste se pomalu blížili, doplavat k člunu, jehož posádka naprosto nic netušila. Pak už pro ni bylo naprosto jednoduché prorazit zespodu trup jejich člunu a nechat jej se potopit, Oba bývalí mariňáci začali lehce panikařit a volat směrem k vaší Dahu o pomoc, to už je ale Kitty stáhla pod vodu, kde s nimi počkala dokud se nepřestali vzpírat, načež je vyhodila živé avšak v bezvědomí na palubu. |
| |
| Plauba a návštevníci. Kitty zvládne akciu bravúrne a čoskoro nám prinesie zajatcov. Pozriem sa na nich a na Kitty a poviem. "Skvelá práca. vyzeralo to akoby nastala nehoda." Som rád že som nastavil predtým kurzy na sever tak aby sme plavali dalej a potom sa vyberiem k našim dvom navštevníkom. Prezriem si ich a potom ich prezriem či pri sebe nemajú neakú zbran a ak hej tak ju hodim krízom na opacnú stanu lode. ...hm asi by ich bolo dobre prebrať... ...kop alebo facka... ...to tažká voľba... ...ale skôr tá facka... ...budem hrať toho dobrého a potom môže byt Zainin tá zlá... ...no keď ho začnem fackovať aby sa prebral tak potom budem v očiach našich moralistov zase ja ten zly... ...no lekarka by ich prebrat mohla... Otočim sa smerom k Alex a poviem "Alex mohla by si ich prosimta skusiť prebrať. Inač čo si myslíte je lepšie ich zviazať alebo nie? Ja by som ich preventivne zviazal. Čo vy nato chce niekto viesť ich vypočuvanie? Treba zistit hlavne ich presné počty a výzbroj. Rattail vravel niečo o 20 a troch veliteloch. Ak je to presné tak už ich bude o dvoch menej. Pripadne čo za tých pár týždnou robili na Rakate. Kto chce ich môže vypočuť ak nikto nebude chcieť spravim to ja." Spýtavo sa pozeram po okoli či sa najde niekto kto ich chce vypočuť alebo to mam spraviť ja. |
| |
| Paluba Medusa hodí dva muže na palubu, hned se k nim skloním a zjistím jak na tom jsou. V pořádku, jen v bezvědomí. „Rozhodně svázat. Kdyby nebyli spoutáni, mohli by nabýt dojmu, že jim nic nehrozí.“ Řeknu. „A pak by nám nic neřekli.“ Přetočím oba muže na bok, aby případně vykašlali vodu. Počkala jsem až mi někdo podá provazy a spoutala jsem jim ruce za zády. Pak jsem došla pro čpavek, kterým jsem jim mávala pod nosem dokud je ten smrad neprobudil. Tenhle čpavek je super věcička, probudí k životu i mrtvého. Zatraceně smradlavé. Občas to používám, když usínám, když potřebuji pracovat. Narovnám se a odstoupím. „Za chvíli budou při vědomí.“ Řeknu ostatním a chovám čpavek, aby tu nezaváněl. |
| |
| Rozhodnutí kapitána Nakonec se rozhodlo, že kapitánem bude Oliver. Nijak mi to nevadí a nevypouštím vzteky pěnu od huby jako Kazumo, který to nejspíš těžce nese. Hehe, lamka. Výjimečně jsem s tím hlasem souhlasil. Přesto k Oliverovi nebudu chovat takový respekt, dokud si ho pořádně nezaslouží. Po skončení naší schůze jsem šel spát, neboť jsem neměl chuť na nějakou oslavu. 7. Dní 1.-5. Hnedka první den Kazumo vymyslel jakýsi plán na hlídku. I když podle mě to je jen zoufalé snažení získat kapitánský post. Během těch pěti dnů jsem vždy při obědě sehnal od Thora něco k jídlu a odpoledne jsem strávil v podpalubí trénováním. Pokoušel jsem trénovat i techniky. Pak jsem jen trénoval svou obratnost ať už s kosou, nebo bez ní. K večeři jsem přicházel mezi prvníma a odcházel od večeře jako první. Po večeři jsem ztrávil dvou hodinami na zádi lodi trénováním Teisou. Každý den jsem byl na hlídce, i když jsem přicházel pozdě a neměl z toho nějakou radost. Na hlídku jsem si sehnal nějaké dva těžší předměty a používal je jako činky, abych si zvětšil svaly na rukách. Popřípadě jsem si to přivázal k nohám a posiloval nohy. 6.-7. Tyto dva dny jsem prolenošil. Po tak dlouhém tréninku si tělo a mysl potřebovala odpočinout, takže jsem se pokoušel vyhýbat se jakékoli fyzické činnosti. Většinu času jsem strávil v jídelně s hlavou položenou na stole a v hlavě si představuji boj s tím mistrem Bojutsu. Vymýšlím různé scénáře boje, jak by mohl zaůtočit, připřípadě já se bránit a zaútočit. I když toho moc nevymyslím, dokud nebudu v té situaci, ale předem být aspoň připravený taky není špatný. Rakata Sedím v jídelně, takže nevím, co se děje venku. Hlavu mám položenou na stolu a otočenou vpravo. Dumám na tím, kdy budeme na Rakatě a taky, co potom, co tam dorazíme. Jenže moji klidnou chvilku vyruší hluk ostatních venku. ,,Chjooo, co tam zas vyvádějí?'' Řeknu si pro sebe a zlenivěle vstanu. Dojdu ke dveřím, ale než chytnu kliku, tak se ještě zastavím. ,,Hmm.'' Má to vůbec smysl tam chodit? Otočím se a podívám se na stůl. Možná bych mohl jít chvilku trénovat. Vejdu na palubu ve chvíli, kdy Alex dává těm dvěma čpavek. Podívám se nechápavě směrem k Alex, ale pak zase znuděný výraz. Co, kdo zase vyvedl? Rozhlídnu se a všimnu si, že jsme dorazili k Rakatě. Když si všimnu mariňácké lodi, která bude nejspíš Pyromanova, tak se mi na tváři vytvoří vražedný škleb, který trvá ani ne deset vteřin. Opřu se zády o zeď a jen čekám, co budou dělat ostatní. |
| |
| Loď Rozhovor s Kazumou a otázka na zbytek posádky "Oh! Už to chápu, takže tohle je tvoje rodná zem? Ahh, to vrací zpátky vzpomínky. Tak jo, já mu nakopu zadek." Přejdu několika kroky na předek lodi a rozhlédnu se na zpustošenou krajinu Kazumova domova. "Eehhh, je škoda, že jste zničili tu jejich lodičku." Namítnu smutně a zašmátrám v kalhotech, jestli tam mám stále svojí psí čapku. Naštěstí ano. "Hmm, vzal bych si jednu loď a vyrazil napřed do vesnice. Kazumo, zakotvíš s tou druhou jak jsi říkal?" Zadívám se na něj a poté pohlédnu na otroky, které se doktorka snaží probudit smradlavým čpavkem. "Jestli nás Mark pronásleduje, tak by jsme je pak měli vyhodit na nějakém místě, aby je našel a vzal si je." Podotknu a otočím se na posádku. "Vezmu si Dhau, tam není jídlo. Kdo půjde semnou?" |
| |
| Na lodi Naštěstí se vše povedlo a já ty dva chudáky vyhoupla nahoru na Dhau. Hned k nim přišla doktorka a kontrolovala jejich stav přičemž si všimnu její úlevy, když zjistí, že žijí. Nebojte doktorko, já je nezabiji, ale pozor, aby z nich zbytek posádky neudělal ragů. Pak sleduji Kazumu a poslouchám dále, co se na lodi děje. Oliver překvapivě nadhodí plán, kdy chce jed přímo a sebou shání pár lidí. Hmm, tohle se mi docela líbí, ale možná mám lepší plán. Přijdu k Oliverovi a položím mu mokrou ruku na rameno, jelikož jsem asi o 10 cm větší, tak je to vcelku nepoměr. Kapitán má pravdu jsme piráti mohli bychom si zahrát trochu na zlouny, ale já mám také nápad. Přitom ukáži prstem na loď Mariňáků. Tu loď tam moc lidí hlídat nebude jestli jich má jenom takových 20, tak většina bude ve městě. Stačí mi dva lidi, kteří jsou ochotni si se mnou zaplavat a získat tu loď pod naší kontrolu. V nejhorším, kdyby došlo k nějakým problémům bych vás mohla krýt děli na té lodi. A je také možné, že tam bude jeden z důstojníků. Dle mé tváře a chapadélek, které se vlní a svíjejí kolem mé hlavy jde poznat, že trpím nebývalým bojovým vzrušením. Přitom mezi přítomnou posádkou hledám lidi jenž jsou ochotni to se mnou risknout. Jinak beru i neplavce já vás k té lodi dostanu jde jen o to být ochoten to tam vyčistit. Pokud ovšem neseženu dost velkou podporu, tak se rozhodnu, že pojedu s Oliver a tak zůstanu na Dhau. |
| |
| Loď Rozhovor s rybí medúzou a Kazumem Sundám si její ruku ze svého ramena a s nelíbivým pohledem se kouknu na mariňáckou loď v dálce a přitom si dám ruku na obočí tak, aby mi nesvítilo slunce do výhledu. "Ahh, přemýšlel jsem o tom, ale mám z té lodě divný pocit." Podrbu se levou rukou na zádech, protože mě tam něco začně svědit, přičemž si prohlížím z dálky vesnici. "Nevidím ve městě žádnou vysokou budovu. Takový lidé jako plameňáci většinou sídlí v takovýhle budovách, ne? Myslím jako vůdci. Stejně nějak nechápu jak může s dvaceti lidmi udržet celé město. To je ostrov?" S otázkou se obrátím na Kazumu. "Podle mě, těm lidem odřízl cestu k útěku, takže na té lodi bude asi on... teda pokuď tu není nějaká vysoká budova.... žádnou nevidim." Povím rybě, ale opět se zadívám na Kazumu. "Proč se vlastně tvoji přátelé nebrání sami, Kazumo? Jací to jsou vlastně lidé?" |
| |
| Na lodi Poslouchám Olivera a musím uznat, že má vcelku pravdu (nevím jestli mu Pj najde nějakou vysokou budovu, ale je možné, že opravdu odřízl hlavní město zde a tím si drží rukojmí. Hmm, opravdu není tak hloupý, ale i tak se úkol prakticky nezmění. Když si Oliver sundal moji ruku z jeho ramene tak jí jen položím ruku a když domluví, tak mu dám přátelskou herdu do zad. No máš pravdu, ale i tak bude lepší když v tom případě upoutáš pozornost té lodi na sebe a na ty co pojedou s tebou a já se s těmi zbylými dostanu nepozorovaně na loď. Mohli bychom potom tu loď třeba zevnitř vyhodit do povětří a tím si ušetřit práci a nebo má na lodi rukojmí, které bychom mohli osvobodit. Držím se svého plánu a přitom začnu prohledávat dvojici mužů, které svázali. Třeba budou mít u sebe baby den den mushi a nebo by mohli mít... doutníky. Přeskočí mi jiskřička v očích a zkouším něco objevit. Přitom poslouchám, co nám vypoví Kazumo o lidech žijících na Rakatě... pravdou je, že bych nechtěla, aby potom co jim pomůžeme nás z vděčnosti nepředhodili nějakým mariňákům. Je to Kazumův ostrov... kdo ví co jsou zač. Očekávat se dá vše... |
| |
| LOD Pocuvam plány Meduzi a Olivera a nezda sa mi to. Preto im poviem. "No tak majú početnú vyhodu to je jasne a popritom nevieme ich polohu zautočit na mesto len tak nas pripravi o vyhodu prekvapenia a hlavne ak budeme mat smolu budeme musieť bojovať proti prečisleniu. To nieje zrovna dobrý napad. Preto somza aby sme obe lode pekne zakotvili, vypočuli tunak týchto dvoch a potom by som šiel ja sam alebo ešte z niekym na výzvedy. Predsa len poznam to tam a zistim viacej. Nasledne som za systamaticky lov a zneskodnovanie nepriateľov ak budu roztrusený. A ak nie treba zvoliť iný plan. Avšak najprv potrebujeme informacie. Bez nich je to ako plavať naslepo a spoliehať sa na štastie. Čo sa lodi týka tak hentú ľoď by bolo vhodné získať pre nás. Kitty ty by si mala viacej hračiek a celkovo by sme nemali problem z preplnenou kapacitou tejto Dhau. Preto je treba konať opatrne a dobre si to premyslieť. Nerozvážnosť povedie len k stratach na životoch nevinných. Oliver k tym ako udrži 23 ľudi ostrov tak to ti poviem jednoducho. Strachom. Na toho typka je vypisana odmena 15 milionov Berry. A keď som odchádzal počet ľudi ktorý by šiahli v prípade problemov po zbrani a niečo s nou spraviť sa dá napočitať na prstoch jednej ruky. Obyčajny bezbranný dedinčania sa Pyromana boja a okrem toho jeho lod prevážala špecialne marinácke zbrane. Tolko viem od Rattaila. Osobne som za to aby sme zajatcov od seba oddelili aby o sebe nevedeli a tak ich nasledne vypočuli. Predsa len tak zistíme či budu hovoriť pravdu alebo klamať nakoľko budeme mať dve svedectva a môžeme na nich potom tlačiť až dovtedy kym nebudu hovoriť rovnaké informácie ktoré budú pravdepodobne pravdivé. Avšak najskôr potrebujeme informacie či už od zajatcov alebo z prieskumu. " Poviem a čakam čo na to ostatný povedia. |
| |
| všechno co dělám tři dny jsem již popisovala, ale protože vidím že pár z vás to nečetlo, napíšu body: -Johu napadlo zkusit dvě lodě dát dohromady. Ale protože k velké úpravě svého plánu by potřebovala lodní jeřáby, musela si vystačit s kladkama a jednoduše na jedné lodi pracovala s tím aby tam přibylo patro navíc, případně zpevňování boků lodi atd. -Joha v podpalubí vyztužila eejdnu místnost, aby sloužila jako cvičební plocha. Všechny žádosti činek a posilovadel co jste k Joze měli lze nalézt tam. -Joha kuchtila s Thorem. -Joha neměla čas dělat moc žertíků kolem kapitána Když je zvolen pes, tvářím se chvíli smutně a moc to nechápu. Zathám Thora za rukáv (kůži) Thore? Ona nevyhrála medůsa? ve svých představách si medůsu škrtnu, ale stejně si malou chobotničku na čepici nehcám. Když v dalších dnech Oliver patlá vlajku, nemůžu se na to dívat, vytrhnu mu plátno z ruky a překreslím jí , aby byla čitelnější a pestřejší, výraznější a samozřejmě úplně tip ťop. Ostrov To co se děje venku pro mě moc zajímavé není. Ale je pro mě zajímavé že vidím ostrov. Joha je trochu unavená s plutí na malé lodi s hodně lidma, a tady bdue moct utíkat kam se jí zlíbí a dělat šprýmků kolik se jich zlíbí. Než Medusa odrovná člun a dva nepřátelské piráty, Joha se zavře do své mini dílny (ó ano, měla čas si něco takového vytvořit) a pracuje na zásobách šprýmků a dokonce i prospěšných mini strojcích, které by pak mohla dávat lidme co je potřebují. Třeba se poštěstí a seženu tu materiál na kovárnu. To by bylo něco! mít svou vlastní kovárnu! Zasněně koukám na ostrov, s rancem na zádech a připravena vyskočit na břeh, až se naskytne příležitost. Jediné co mě ruší v mém snění je Oliver, Medusa, Kazumo a Alex. Zlobně s ena ně otočím. Moc mluví a Joha enstíhá. Co se děje? není totím že byhc te´d vylezla z podpalubí, ale až teď jsme se rozhodla vnímat. |
| |
| 1. den Ráno jsem vstala a udělala v kuchyni druhé lodi(kde jsem i spala kvůli lepšímu interiéru a menší hnilobě) do sudu speciální drink pro dodání energie do nového dne. Ten jsem pak dovalila na snídani a každému odměřila přesnou dávku a soudek opět schovala. Zbytek dne jsem pak strávila posilováním svalstva – kliky, dřepy, sedlehy a jakési podivné cviky se stojkou na hlavě pro trénování krčního svalstva;, dále protahováním celého do různých poloh a trénování biče. To jsem průběžně celý den střídala s odpočinkem a pitím mého energetiku. Večer jsem se stala obětí Johina sprchového koutu, ale naštěstí pro mě jsem pod tu sprchu vlezla oblečená(chtěla jsem smít z oblečení i ten pot aby se pak líp pralo, ale… no víte). Johu jsem ani nesprdla, jen jsem ji upozornila aby to další den odstranila. Pak jsem si ještě udělala po 20 rankyaku na každou nohu a padla mrtvá na postel. Budu jí muset vymyslet nějakou zábavu na zítřek. Možná by se šiklo sem přemístit některé ty řetězi z druhé lodi. 2.den Druhý den jsem strávila většinou v nové posilovně, kde jsem lehce obouchávala skoro všechny svoje kosti o pytel aby byli tvrdší(nic extrémního však), navíc jsem nacvičovala jakýsi úder hlavou z rozběhu do pytle. Odpoledne jsem zas trénovala se Samuelem tím že jsem jej různě mlátila a pak jej nechala zranění přenést zpět na mně abych zjistila jejich účinek a vylepšovala je. Přes den jsem namíchala další nápoj a nechala ostatní dopít i ten z předchozího dne. Bohužel mně ten den naštval Oliver tím že chrápal za chůze(tedy byl to spíš součet i za to šmejdění v báglech na ostrově a mlácení Johy). Ten mastnej flek co z něj zůstal jsem hodila Alex před dveře. Johu jsem si objednala aby mně instalovala do pokoje pár párů těch pout s řetězy (klíč jsem si schovala do schránky) a udělala pokoj aspoň trochu zvukotěsný z vnitřní strany(takže slyším dovnitř, ale hůř slyšíte zvuky z pokoje), pokud to nešlo tak úplně zvukotěsný(špatně dovnitř a špatně ven). 3.den Tenhle den jsem plánovala menší odpočinek, takže jsem většinou hrála jen karty nebo připravovala drinky ostatním. Jediná vyjímka byl trénink s Kazumem, kdy jsem na něj používala nejdřív bič a Rankyaku pro udržení vzdálenosti než vymyslím co s tím jeho mečem. Nakonec se stejně dostal dost blízko mě, což ho stálo nejeden kopanec a ránu pěstí. Bohužel po předchozích dvou dnech byli mé rány z půli tak silné a ten jeho meč mi zase nedovoloval boj jak mám ráda.
Kitty ten den ukořistila noviny a chtěla za to poplatek. K mému štěstí jej nakonec stejně převyprávěla nahlas a k mé smůle ve mně po tom článku vřel vztek. Vztek byl kvůli tomu, že obvinili Johu z věcí, které vůbec neudělala a jejich nevděk vůči Thorovi, který jim nic neudělal. Tenhle vztek měl za následek upravenej tréninkovém rozvrh z posilovacího na vražednej… Ale ještě chvíli zpátky k tomuto dni. Jakmile na mně došla řada celkem s normálním hlasem jim řeknu kousek ze mé minulosti a cílů.
Mé jméno je Yama Yokubo. Poslední 4 roky jsem dělala lovkyni odměn a vysloužila si přezdívku Zainin(hříšník) kvůli… no řekněme kvůli ne zrovna obdivovaných způsobech chytání a nakládání s chycenými osobami. Před tím jsem ještě dělala barmanku na jednom ostrově. Mým snem je lovit dobrodružství jedno po druhé s někým komu důvěřuji, dál se chci stát nejsilněji, nejkrásnější a nejk… prostě překonat dosavadní perlu žen Bou Hancook… Věc kterou by jste o mně měli vědět je že jsem sadistka a někdy mívám krátkou roznětku u vzteku. Nesnáším mariňáky, teda hlavně ty fanatiky nelidské spravedlnosti a nějaký patolízali kvůli vyšší funkci. Jsem uživatelka DF, které jsem ani zdaleka ještě neovládla. Nicméně mi propůjčuje neobyčejnou regeneraci… kde jsem k němu přišla nebo proč nesnáším mariňáky vám možná řeknu až se trochu víc poznáme.
A zvolený kapitán mně taktéž zrovna nenadchl, ale měla jsem jiné starosti než nového kapitána svrhnout, takže mu zatím dám šanci se ukázat, ale i tak jsem si s ním nepřipila. Ten den jsem ještě odpočívala, ale už dopředu jsem si nachystala hodně obvazů a dost drinků pro všechny na celý týden(který byl svěřen Thorovi i s tím kolik toho má dávat ostatním. Navíc byl rázně upozorněn, že nesmí dostat víc neb některé byli na dodání energie- při předávkování neovladatelná hyperaktivita;, jiná zase podporovala správné vylučování-při předávkování průjem; a jiné zase byli skvělé na vyčistění mysli-při předávkování lidi chodili ve spaní podobně jako Oliver). Ten večer jsem si však neodpustila vtípek, že jsem vlezla Kazumovi když spal do pokoje a našeptávala mu slova typu „vrahu“ a „Proč jsi mně zavraždil“, aby měl noční můry o těch dvou. Tuhle činnost jsem dělala asi čtvrt hodiny pokud nebyla zřetelně účinná, jinak jsem pokračovala další půl hodiny po prvním znatelném náznaku a pak šla spát. 4.- 8.den odpoledne Následující 4 dny jsem měla přímo vražedný trénink jednak složeného z posilování(hlavně záda, krk, nohy a tricepsi), protahování a trénování úderů společně s bičem. Celý dny jsem se při obědě nacpala jak to jen šlo a dopovala svými drinky. Boxovací pytel byl od mých úderů pěstmi a hlavou a kopy víc než potrhaný, vystužené stěny a stožár druhé lodi zase zdobili skvrny z mého potu a krve jak jsem si o ně tvrdila snad každou kost a sval v těle(a že se mi párkrát povedlo si nějakou zlomit. Do pár hodin ale byla zase v pořádku). Navíc jsem trénovala salta, přemety a přemety o stěnu, ze kterých jsem si hodně natloukla záda a zadek. Se Samuelem jsme měli trochu vážnější trénink, kde jsme trénovali i boj krom našich DF a snažili se jeden druhého naučit techniky soru a rankyaku. Na hlídce jsem trénovala hlavně tím, že jsem si na konec končetiny přivázala nějakej menší soudek(naplněný mořskou vodou) a snažila se jej udržet jistou dobu ve vzduchu s nataženou končetinou. Není potřeba dodávat, že počet mých odpadnutí do světa snů bylo v průměru 4 denně. V 3 hodiny 8. dne odpoledne jsem opět zkapala z únavy a bolesti celého těla, navíc se z nějakého důvodu moje nálada měnila na nepříjemnou. Samael byl tak laskaví, že mně odnesl do mého pokoje a nechal mně tam spát. 8.den večer Spala jsem až do devíti hodin večer než mně probudilo něco na co jsem posledních pár dní nebrala ohled. Moje splátka za schopnost se projevila v takové míře, že jsem byla mokrá na patě a jak nějakej šílenec jsem dřepěla na posteli a slintala. Snažila jsem se ovládnout tech chtíč co mně doslova spaloval zevnitř ale i tak jsem se sotva držela v příčetném stavu. A pak se to stalo. Samael se rozhodl, že mi donese večeři a zkontroluje jestli zase necvičím. Sama nevím jestli jsem to udělala vědomě nebo ne, ale jakmile se ke mně Samael otočil zády dopadla injekce do jeho těla začala do něj pouštět onu tekutinu(naštěstí jen trochu). Samuela jste zbytek večera až do dalšího dne v poledne neviděli a ani neslyšeli. A co se týče zbytku… soukromka :D
9.den Probudila jsem vedle spícího Samaela, který vypadal dost unaveně po včerejšku a navíc i trochu dobytě. Opatrně jsem se zvedla z postele a začla se lehce protahovat. Ještě štěstí, že se mi to nestalo s někým jiným. Dejme tomu s Alex nebo s Psem či Johou… Jo obzvlášť s ní by to byl průšvih… Au. Super, teď mně bolí ještě další místo na těle. Pitomá tříska v podlaze. Opatrně si vyndám třísku a začnu se oblékat. Zrovna když si uvážu fundoshi si všimnu že Samael už nějakou dobu nespí, i když zrovna dvakrát připraven vstávat nevypadá. Všimnu si malého Z v oblasti hrudníku, které jsem mu tam udělala v noci svým bičíkem(ne tím velkým co nosím běžně u sebe) a na tváři se mi vykouzlí víc než příjemný úsměv. Promiň jestli jsem byla nějak moc… sadistická. A taky promiň, že jsem včera na tebe tak vlítla. Moje DF má totiž ještě jeden vedlejší efekt a tím je… V tom mně přeruší s úsměvem Samael, že jsem mu to již včera večer řekla hned po té co se probral v řetězech a mně viděl v koženém oblečku. Trochu jsem se začervenala, páč jsem na tuhle část zapomněla… a na ty ostatní samozřejmě vůbec. Sklidím tedy v rychlosti ten kožený obleček a pokračuji v oblákání. Pokud by to šlo tak bych byla ráda, kdybys to ostatním neříkal. Nechci vypadat jak nějaká děvka, kterou jsem byla v 10 letech v sirotčinci. A ještě k tomu ne z vlastní vůle… Hádám, že ty si dneska taky dáš odpočinek co? Hohohohoho… Pak se začnu smát trochu děsivým a zároveň hřejivým smíchem. Jakmile jsem oblečená odemknu dveře a vydám se na palubu. Tenhle den jen odpočívám, hraji karty s tím kdo má zájem(a ten dotyčný toho sakra litoval) a dělám drinky po kterých začínají dotyční dělat různé věci. Jedni tančí, další se nezastavitelně smějí a další usnou a chodí ve spánku. Samozřejmě je před jejich účinkem varuji. 10.den Konečně jsme se dostali k Rakatě a ostrov vypadá hůř než jsem si myslela. Celou scenérii pozoruji v rozhledně a dívám se co to zase ta naše posádka vyvádí. Kitty odplave z naší lodi a za nějakou chvíli se loď na které byli(podle toho co říkal Kazumo) nepřátelé potopí a Kitty se vrací i s čerstvím úlovkem. Ihned lezu dolů a přemítám co bych s nimi mohla udělat. Budem z nich muset vytáhnout informace, ale tihle chlapíci tu svou posádku zas tak snadno nezaprodaj… to znamená, že mám dneska šťastnej den. Bohužel si s nimi nebudu moct dát na čas a taky nemůžou moct křičet… Sakra co tam zas vymejšlíte? Jen co slezu dolů Kitty a „Kapitán“ řešíjou nějaké úžasné plány u kterých je jasný že snadněji se řekne než udělá a hlavně když jim chybí důležité informace. No aspoň Sakra klid vy dva! Jestli chcete informace tak mně s těmahle smolařema nechte 10 minut o samotě a já vám je seženu… nebo víte co uděláme to rovnou tady. Ty se ptej Kazumo a já budu konat svou práci… Na to rychle odběhnu do skladu pro dva prázdný soudky(tak aspoň 30 cm široký), oba naplním mořskou vodou, zavíčkuju je a sednu si na ně před zajatce. Takže kterej z nich vypadá rozumněji? Dívám se na ně s úsměvem, který nahání hrůzu a ještě použiji Kage oni na oba dva, abych účinek strachu ještě víc zesílila. |
| |
| Volba kapitána 3. den Proběhla volba kapitána kterou sem sledoval jenom tak napůl. Polovinu pozornosti sem totiž věnoval tichým tónům svých houslí. Volba mě překvapila avšak zůstal sem ticho. Neměl sem důvod proč to komentovat. To že sem nesouhlasil nebyl dostatečný důvod k tomu abych něco řekl. Přeci jenom co je mi potom že dostal titul. Kdo ví jestli s posádkou bude až budeme opouštět druhý ostrov. Stát se mohlo ledascos a někteří z mých kolegů se koukali okolo sebe určitý pohledem. Takovým pohledem který vám radí spát za zamčenými dveřmi a pastí na medvědy kolem postele. Ozývají se protesty ale to už nevnímám. Když odejde Kitty a následně Kazumo nikterak to nekomentuji. Když se později Kazumo vrátí s tím že by uvítal pomoc. Já se zvednu a dojdu za Thorem. Poprosím o porci jídla, jelikož sem ještě nevečeřel narozdíl od psa, a vstanu i s jídlem a zamířím k odchodu. Když vejdu do dveří ven tak se mírně ukloním směrem dovnitř aniž bych komentoval zdali pomůžu či nikoliv. Podle mě je totiž jasné jak se zachovám. Odejdu na čerství vzduch druhé lodi a dám se do jídla. Po zbytek večera poté už jenom hraji. 4.den Probuzení do dalšího dne. Probuzení jako každé jiné. Rychlá snídaně, protahovací cviky, trochu posilování a hurá na oběd. Po obědě sem vyrazil za Zainin abych se jí opět zeptal zdali nechce cvičit naše ďábelské schopnosti. Snažil sem se příliš nekřičet a nepoddávat se bolesti. Ale Zainin opravdu ví jak udeřit. Proto sem několikrát přišel skoro o vědomí a předával jí zranění skoro intuitivně než chtěně. Byla skutečně schopná v působení bolesti když chtěla. Když se mě zeptala jestli bych jí nezačal učit soru tak mě to překvapilo. Nebyl sem zvyklí být učitel. Avšak souhlasil sem s podmínkou že ona mě naučí její techniku nohou, ono Rankyaku které tak ráda používá k přelamování kostí. První sem začal já a vysvětlil základ mé techniky. Ten že aby se úspěšně provádělo sorumusí člověk srovnat kroky do určitého rytmu. Ten rytmus slouží k běhu ale základ jak vyvinout prvotní rychlost je ten že člověk musí několikrát rychle odrazit od země než se tělo dá do pohybu. Vysvětlím že ti lidé kteří už se dokáží pohybovat rychlostí že se zdá jako by se přemisťovali a lidské oko to není schopné sledovat. Tak tuhle rychlost dosahují díky tomu že až desetkrát se nohou odrazí od země za dobu co člověk mrkne. Tím vyvinou dostatečnou rychlost pro odražení. Poté to několikrát předvedu. Nejprve několikrát co nejrychleji dokáži a poté zpomaleně. Snažím se vzpomenout na všechny rady které sem dostal když sem se učil a vynechat všechny urážky a bičování když se mi to nedařilo. Kolem páté hodiny sem zašel za Thorem a poprosil ho o trochu jídla. Poté sem mu navrhl že pokud si chce procvičit ono házení o kterém sme mluvily tak teď může pokud nemá nic jiného na práci. Při večeři sem začal hrát. Něco trošku živějšího a veselejšího abych rozehnal ty naštvané pohledy lidí dívající se na Psa. Když se mě Pes zeptal jestli proč hraji převážně smutné písně tak sem na chvíli přestal hrát. Ach jo... Jak to vysvětlit někomu tak prostému? Někomu kdo vypadá že dá stěží dohromady jednoduchou větu. Jak mu mám vysvětlit něco tak složitého jako umění spojené s lidskou duší? Otázky duše, víry, existence a celkového bytí v jedné větě. Na to by mi nestačila ani hodinová přednáška ale on víc jak dvě věty za sebou nepochopí. Ach... jak příšerné. Celou dobu se tvářím vesele a mile. "Inu je to celkem i prosté. Hraji to co považuji za příhodné danému okamžiku. Slyšel si mě zatím hrát jen pár skladeb. Když sme odplouvali musel sem hrát smutně jelikož to bylo to co sem měl udělat. Když si hraji pro sebe hraji smutně jelikož musím. Já neovládám tolik co budou moje housle hrát. Hrají to co cítí v mém srdci. A když hraji pro sebe cítí tam stesk po mé matce a mém domově. Proto hraji pro sebe smutné písně. Avšak nyní." Kývnu směrem k lidem na palubě. "Nyní hraji vesele jelikož se cítím vesele. Být ve společnosti lidí nějakou dobu a nezabít ani jednoho z nich? Z toho mám velkou radost. Něco takového se mi nepovedlo od mladých let. " Poté opět umlknu a začnu hrát něco veselého a divokého. Později přijde řada na mě s hlídkou. Ač nerad tak jí příjmu. Sednu si na přídi, vezmu své housle a chvíli hraji. Poté se dám do čištění svých věcí. Houslí, zbraní, brnění, šatů. Snažím se vše vyčistit. Což znamená že v jednu chvíli se pohybuji na palubě kompletně nahý. Ale příliš mi to nevadí. Za své tělo se nestydím a tu chvíli kdy mi bude foukat na koule vydržím. Několikrát na své hlídce na chvíli usnu. Přeci jenom ve tři ráno po dni cvičení nejsem připravený zůstat úplně ve střehu a tak občas začnu i poklimbávat ale rychle se probudím, dám si pár cviků a zůstanu zase nějakou půl hodinku při smyslech. Když jdu v šest ráno spát tak by se dalo říct že už spíše chrápu za chůze. Jsem oblečený jenom v kalhotech a usnu tam kde lehnu. 5.den ráno - 8. den odpoledne Když mě kolem oběda vzbudí ruch na palubě nemám vůbec příjemnou náladu. Jsem nevyspalí a bolí mě záda od spaní bez trička. Rovnou zamířím do kuchyně a tentokrát ani neprosím. Prostě přijdu za Thorem absolutně zbědovaném stavu a řeknu mu že chci jídlo a energy nápoj od Zain a pokud možno tak něco dalšího na probrání. Kolem druhé hodiny už sem opět jakžtakž použítelný. Věnuji se proto podobným věcem jako čtvrtý den. Hraní na housle, vesele když hraji pro lidi, normálně když hraji pro sebe. Trénování se Zain. Na jejíž trénink občas smutně koukám a komentuji pro ostatní že to možná přehání a měla by si taky občas odpočinout že život není jenom o tréninku. Avšak jí do očí nic neříkám. Jenom když někde odpadne tak jí dám někam aby se jí lépe leželo. Otřu jí pot z čela a nebo sem tam donesu nějaké jídlo či pití. Poté další trénink, hraní, jídlo, trénink, spaní a tak pořád dokola. Vše se slije v nádhernou rutinu jak plynou dny. 8. den odpoledne Když najdu Zain opět ležet vyčerpanou tak si povzdychnu. Vezmu jí do náruče a odnesu jí do jejího pokoje aby se chvíli vyspala. Potřebovala by si trošku ulevit. Tohle tempo jí jednou zničí. I když se její tělo regeneruje nadpřirozenou rychlostí tak její duše to tempo ovládat nemusí. Když odcházím tak ke spící Zain prohodím jenom. "Odpočiň dej si alespoň den pauzu. Nepřeháněj to bělovlasá. " Poté vyrazím za Alex ale kousek před její "klinikou" si uvědomím že na ní stále nesmím mluvit. Pokrčím rameny a vyrazím za Thorem. Thor je hodný a proto předpokládám že mi pomůže. Slušně se ho zeptám a poprosím ho jestli by nemohl dojít za doktorkou a poprosit jí o nějaké léky na nachlazení a bolest hlavy. "Víš já mám stále zakázáno na ní mluvit proto bych potřeboval aby mi tam někdo skočil. A jsem si jistý že tě to nezdrží ani malou chvíli. Stačí se zeptat ani třeba nic mít nebude. Pěkně prosím." Zkusím udělat psí oči ale nevím zdali to funguje. Ať už souhlasí či ne tak ho požádám o další laskavost. A to aby mi udělal extra pálivou večeři s tím že červ se musí vypálit dobrým jídlem a dobrým pití stejně tak jako léky. 8.den -večer Já už sem po jídle ale Zain opět nepřišla. Povzdychnu si a požádám Thora o jídlo pro ní. Stala se z toho dokonce taková rutina. Nevím proč ale nějak mi to nevadilo. Bylo fajn být zase po čase užitečný. I když to bylo jenom díky tomu že sem skoro každý večer či den chodil bělovlasou kontrolovat, nosit jí nějaké to jídlo a pití. Někdo na ní hold dávat pozor musel. A jelikož to byla velká sadistická bestie, skoro jako já, tak mi nevadilo že sem za ní chodil já. Ačkoliv se ve mě začali objevovat živočišné tužby které sem si zakázal od dob mého vyhnanství. S talířem jídla a lahví vody sem vyrazil za Zainin. Zaklepu, otevřu dveře a podívám se na ní. Vypadá nějak zvláštně ale nekomentuji to. Místo toho jenom prohlásím. "Přinesl sem ti nějaké jídlo. Říkal sem si že by ti přišlo k duhu a taky trochu vody jestli máš žízeň. " Pokusím se o vřelí úsměv. "No já půjdu. Nechal sem si u věcí housle a když je na palubě tolik cizích lidí raději je nechci mít z dohledu příliš dlouho." Otočím se na patě a vyrazím pryč. Když ucítím píchnutí v zádech tak mě okamžitě napadne že mě zradila a chce mě zabít. Inu paranoia je paranoia proto sem sáhnul ke kalhotám kde nosím nože abych se zkusil bránit. Jenže tam nebyli. Zapomněl sem je u ostatních věcí. Sakra! Takle to končí? Zabit lidmi kterým sem začínal důvěřovat. Poté vše zčerná.... 9.den Probudí mě zvuk jak někdo kolem chodí a opatrně otevřu oči. Všimnu si že Zainin asi vstala už před chvíli jelikož zrovna něco dělá s nohou ( vytahuje tříšku) a poté se začne oblékat. Já nikterak nevstávám. Nemám nelidskou regeneraci a jsem unavený. Jenom se zájmem sleduji jak se Zainin obléká a nasadím milí úsměv. Přeci jenom nejsem z kamene. Ačkoliv v noci sem částečně byl. Když na mě začne mluvit tak jenom zavrtím hlavou. "Nemusíš nic říkat. Už si mi to vysvětlila." Sleduji jí jak létá po pokoji, obléká se a uklízí a usmívám se. "Nemusíš se bát. Nejsem zrovna velká drbna. Ano rád vyprávím příběhy ale houslisti bývají spíše tiší, ale máme šikovné prsty díky hraní. A předpokládám že ano. Odpočinek by se mi hodil. Pokud tedy nevysaji někoho z posádky a nehodím tuhle příšernou únavu na někoho jiného. " Sáhnu si na hrudník kde jsou čerstvé ranky. "Hm tohle si mám nechat jako ozdobu a nebo ti to můžu předat zpátky? " Zeptám se s úsměvem který nedává poznat jestli jednu volbu preferuji více než druhou Rozhodnu se posadit na posteli a protáhnout se. Ovšem únava mě dovolí jenom se posadit. "A příště mi řekni až tě tenhle stav opět popadne. Rád si to zopakuji. Byl to příjemný večer i pro mě. Avšak raději bych o tom věděl než aby si do mě bodala jehly. Když se na to tebe opět bude blížit stačí říct a budu ti opět k službám. Příjemné věci si dokáži užít a bolest je čas od času velice příjemná" Poté se začnu hlasitě smát upřímně, vesele a skoro i mile. Zain vyrazí na palubu a já ještě pět minut sedím než se mi podaří pořádně probudit. Poté dalších pár minut než najdu svoje oblečení. Nakonec vyjdu na palubu a usmívám se na lidi. Lidé si můžou všimnout že stejně jako Zainin míchá svoje speciální drinky a směje se tak i já se směji. Dokonce se usmívám i na Psa a k večeru vyzvu všechny k pořádné oslavě. Hraji veselou taneční muziku která dokonce zní upřímně. Přeci jenom mám radost a moje muzika tomu odpovídá. Jak sem říkal Psovi před pár dny. Moje housle hrají to co mám v srdci nejraději. Hraji dokud lidi chtějí muziku. Vyzývám lidi k tanci a snažím se je přimět k úsměvům a pohybu. Dokonce zahraji jednu divokou písničku s věnováním Johe se slovy že je mi líto že sem jí tehdy vystrašil. A poté jednu adresuji Doktorce ( nemluvím na ní ale k posádce) ta je méně divoká. Je pomalá, omluvná ale nakonec přejde v divoký rytmus. Já si sednu a začnu do toho zpívat. Zobrazit SPOILER "Svoje znamení už moře dalo nám I mladý hudebník se přidal k oslavám Bude to strašně fajn Střílíme od pasu Copánky do vlasů Ať shoří pyroman Pití jako křen Zlatavý mok co byl dnes Zainin uvařen Kdo by se nenapil? Piráti jsou dnes, zváni nejvíce I mladík s darem svým se přidal k muzice Hej muzikante hrej jen hraj a vyprávěj Třeba o tom jak lodě Ukradnem Maríně Chytrý nejsem to vím sám Taky odpor k práci mám K pirátům se tedy dám A pak Pes bude Kapitánem "
Když připlouváme vidím opravdu smutný pohled. Ostrov vskutku vypadá jako by umíral. Stojím kousek od Kazuma a sleduji tu spoušť stejně tak jako jeho. Chtěl sem vidět jak na to vše zareaguje. To co vidím mě uspokojí. Zahlédneme loď s pravděpodobnými nepřáteli a o chvíli později máme díky Kitty dvojitý zdroj informací. Když se začnou hádat ohledně toho jak od nich získat informace tak zavrtím nechápavě hlavou. Zainin se chopí iniciativy a řekne že z nich do deseti minut vše dostane. Já se usměji. "Měli bychom je vyslechnout odděleně jak už bylo navrhnuto. Abychom mohly porovnat jejich výpovědi. Rád se postarám o toho druhého. Myslím si že stačí ho odvést do podpalubí a pokusím se mu rozvázat jazyk. Informace sou nyní skutečně nejdůležitější pro naše přežití. " Poté se podívám na Psa a Alex. "A uvědomte si že tohle nejsou lidé zasluhující si sympatie. Vraždili a mučili nevinné pro zábavu. Neměli jiný důvod jejich chování se nedá omluvit a proto bychom jim měli prokázat stejnou laskavost a nebrat na ně ohledy. " Poté se na chvíli odmlčím. "Vím že budete proti tomu je popravit ale strach z výhrůžek nám nemusí přinést spolehlivé informace. Uvědomte si že se nejspíše bojí svého kapitána mnohem více než by se mohly bát nás když budeme jenom mluvit. Bez nějaké té facky se to nejspíše neobejde. " Podívám se tázavě na Psa a Kazumu. "Mám odvést toho druhého tedy pryč? Nebo je tu chcete mít oba? " Zeptám se ještě než ho začne Alex budit. Pokud řeknou že ano tak ho odvedu. Pokud ne nechám to být. Více se k jejich plánům a nápadům nevyjadřuji. Jak řekl Kazumo. Potřebujeme nejprve informace a to co nejvíce teprve potom můžeme plánovat nějaký útok. |
| |
| Po poradě Po tom co se zvolil kapitán vstanu , pogratuluji Oliverovi a poprosím Kazumu, ať jde se mnou ven na palubu. Když oba vyjdeme z jídelny, zavřu dveře a začnu mluvit. "Děkuji ti moc za alespoň nějaké informace... Sakra Grand Line, to budu muset hodně zesílit... Ten knihovník, kde je? Kde ho najdu? Když mi pomůžeš, nezůstanu ti nic dlužný... Jo, a ten jeden z Two Fethers by se mi hodil. Stoprocentně bych ho bral." Na chvilku se odmlčím. "Chci se zeptat, netrénoval by jsi se mnu? Potřebuji se zlepšit." 6 dnů Dny jsem trávil náročným tréninkem, kvůli Kazumovo informacím. Ať už posilováním všech možných svalů, bojem z jednou katanou, dvěma katanama nebo tréninkem s Kazumou (Pokud souhlasil). Spát jsem chodil okolo šestá, abych mohl přes noc trénovat a nikdo mě nerušil. Trénoval jsem v podpalubí ukradené lodě. Takhle jsem trávil všechny dny, až najeden, kdy jsem celý den nechal svaly odpočívat. 7. den Je pět hodin ráno a já se vracím z mého nočního tréninku. Cestou do postele jsem se ještě stavil pro jablko. Když jsem ho dojedl, padl jsem vysílen do postele a usnul jsem. O tom, že máme nějaké zajatce vůbec nevím. |
| |
| soukromá zpráva od "Zainin" Yokubō (bojovník) pro V pokoji, o samotě Jen co Samuela uspím rychle zamknu a Samuela přemístím k řetězům. U nich jej svléknu do naha(šaty hodím vedle skříně) a obě zápěstí mu spoutám do pout s řetězem. Sakra, už se zase neovládám…ale když ono to nejde věčně oddalovat svůj chtíč… Dneska bude zábava :D Sama se převléknu do koženého oblečku pro dominy, vytáhnu bičík a nasadím si Samuelovu masku. Pak už jenom čekám až se začne probouzet…Jakmile se začne probouzet stoupnu si před něj a povýšeným hlasem na něj promluvím: Vstávej!... Jen zvedni hlavu služebníku, tvá paní ti chce něco říct… Mé DF má jeden vedlejší efekt, když jej používám. Čím víc užívám jeho síli tím ve mně rozte chtíč… a asi chápeš kam tím mířím Nechá jej si to přebrat hlavou a nasadím docela chtiví úsměv a švihnutí bičíku přes jeho záda. Tááák služebníku, teď své paní očistíš nohy svým jazykem. Následují další švihance se slovy „moc jemně“, „moc pomalu“, „moc rychle“ „druhá noha“ atd… |
| |
| soukromá zpráva od Samael (hudebnik) pro Probuzení v řetězech Pomalu otevírám oči a nestačím se divit co se sakra děje. Nejenom že sem z nějakého mě neznámého důvodu v poutech. Ale ještě k tomu všemu předemnou stojí Zainin v mé masce a oblečení z kůže které nedává moc prostor pro fantazii. K tomu všemu má bič. Když na mě promluví tak zvednu hlavu. V první chvíli se mi honí hlavou spousta myšlenek. A jen málokteré se liší od touhy někoho zkopat do kulatý krychle za to že mě dal do želez. Jsem naštvaný a rozhodnutý nespolupracovat. Nedat jí co chce ať je to cokoliv. Když ale řekne o svém DF tak skloním hlavu a usměji se. Tak takle to je. Hm tak to potom chápu. Koukám že nejsem jediný kdo má problémoví DF. Ale na druhou stranu mě nemusela dávat do těhle řetězů. I když... možná že musela kdo ví co bych jí udělal než by začala mluvit. Náhle bič dopadne na moje záda a já vykřiknu. Přeci jenom sem to nečekal. Když začne mluvit o čištění nohou na chvíli se zarazím ale jenom na chvíli. No co Samaeli. Dělal si horší a víc ponižující věci a nic si z toho neměl. Takle alespoň pomůžeš někomu kdo je prokletý jako ty. A jestli si chce hrát že má nademnou moc. Inu necháme jí tu představu. Nevidím důvod proč ne. Vždycky sem říkal že člověk potřebuje nové zážitky. Po čtyřech jdu opatrně k Zainin a poté jí začnu opatrně čistit nohy. Pokaždé když mě švihne tak vykřiknu protože předpokládám že ten křik chce. "Ano paní... omlouvám se paní... jistě má paní. " Dávám najevo svojí podřadnost zatímco olizuji její nohy. |
| |
| Zajatci Zajatce nebylo třeba ani moc děsit. Bohatě jim stačilo probudit se svázaní na naprosto neznámé lodi po útoku zespodu. Hned po probrání a vykašlání vody z plic vytřeštili oči na kolem stojící posádku, pak se podívali na sebe a začali zděšeně řvát. Prosím, prosím neubližujte nám!!! MY NIC TO VŠECHNO ONI, MY NIC, ON NÁS K TOMU DONUTIL K TOMU VŠEMU, NEUBLIŽUJTE NÁM!!! |
| |
| Na palubě, dva sraby Bohužel než jsem si stačila donést náčiní naši zajatci se pustili do všemožného omlouvání a rovnou se vzdali. Bylo na mně vidět, že trochu lituji jejich zbabělost, páč jsem si s nima chtěla hrát. Každopádně jsem to nechala být a čekala na Kazuma až položí otázky(podívám se na něj). Ti teda mají kuráž, zbabělci jedni… A já tak doufala, že si s nima můžu přiostřit svoje výslechové metody. No co, pokud to není past tak nám to ušetří spoustu času a snad nám dají důležité informace…
Dodatek k 9.dni ráno Samuel mně ujistí, že o tom nikomu neřekne a zeptá se zda si to Z na hrudi má nechat nebo mi ho má předat. Pak pokračuje s tím, že si to můžem někdy v budoucnu zopakovat, jen stačí říct. Udělám další úsměv na něj a odpovím: Jestli se tedy na tebe v tomhle ohledu mohu zpolehnout tak si tu značku raději nech. Sice tak do 2 týdnů nepůjde vidět, ale pokud si to zopakujem než nezmizí budu na tebe o něco míň sadističtější… nejspíš. Takže jsem získala někoho zdarma do postele a na víc opakování… To zní skvěle, občas by to sice možná chtělo obohatit o dalšího chlapa nebo ženskou a bude to dokonalí. |
| |
| Den první -drink -Zainin Drink vypil bez nucení, přeci jen kuchař který se bojí ochutnat něco nového je kuchařem špatným. Tak jako tak si ale našel čas aby téhož dne za Zainin došel. " Nechci bejt zvědavej, ale co do toho pití dáváš? Přece jen kuchařova práce nezahrnuje jen jídlo,takže pokud chci bejt dobrej kuchař musím znát i recepty na dobrý pití, což to tvoje bylo. Já si pamaju recept jen na jedno pití, možná ho sud udělám, nebo hrnec, je dobrý na delší trénink." Den třetí- volba kapitána a provoz na směny - Joha,Samael,Kazuma,Zainin a všichni kdo maj dost hlad. Volba kapitána dopadla tak jak dopadla a Thor měl na mysli jedinou otázku. A jak se zdálo byla na té mysli tolik že jí slyšel. Až o chlup později si uvědomil, že ho něco tahá za ruku a hlas ,který slyší není jeho vnitřní hlas. " No nevyhrála. Ale je to divný viď?" chvilku se zamyslel. " Thor ví proč se jemu líbila představa medůzy jako kapitána. Ale proč zajimáho proč se líbila i Joze?" tohle byla otázka, která Thora dost zajímala, možná byla malinká část jeho Ega odkrojena skutečností že ho Joha nevolila i když možná jeho slova o tom ,že fakt nechce bejt kapitán padla na úrodnou půdu. Neměl čas odpověď zpracovat dlouho neb se mu hrnuli další žádosti o jídlo. Poto vrazil Samaelovi největší misku kterou měl( asi tak 1l objemu) plnou právě uvařené polévky a rozhodně ho sledoval jestli to sní vše, byl to malí Thorův způsob jak otestovat, zda je čas na odpuštění. Na Kazumotův dotaz zda mu pomůžou tak nějak nepovažoval za nutné odpovědět, protože odpověděl už mockrát před tím, jen ho překvapili směny ,lépe vůbwec jim nerozuměl. " He s těma směnama to jako jak? Nechci nic říkat ale když je na lodi vše normální tak jsem jedinej kdo stále musí věnovat nějakej čas bokem tomu, aby jste měli co jíst" přeci jen představa že má 6 hodin hlídat a nevařit znamenala, minimálně dvě rychlá studená odbytá jídla,což byla věc přes kterou by se jeho kuchařské srdce těžko přenášelo. Tak jako tak zbývalo nakrmit další hladové krky ,ale jídla bylo dost i když bylo na druhé lodi od zařízené kuchyně.. Ve skladu přibili nové nápoje od Zanin. Thor opět vyzvídal složení. KDyž na něj ale Zainin sypala dávky a k čemu je který nápoj takse na ní podíval lehce smutně a podal jí kus látky nebo papíru. " To neudržím v hlavě nebo ne hned, napiš mi to." přiznal, protože už teď zapomněl kolik, kterého nápoje má dávat a vzhledem k vedlejším efektům by to mohlo být opravdu zajímavé. Navíc to byli další věci od kterých bylo dobré držet Johu dál, zvláště od toho nápoje na energii. K oněm 3 nápojům přidal Thor svůj ,starý dobrý nápoj, který se pil na jeho ostrově,prakticky pořád když bylo před tréninkem ,během něj nebo i po. Nic složitého jen voda spousta cukru,trocha kafe, jedna opravdu pálivá paprička, řádný díl kari a sůl. Výsledný napoj chutnal lehce nasládle byl žlutý a prostě jen fungoval jako zdroj rychlé energie.Tento nápoj Thor nutil všem ,které viděl tvrdě trénovat,moc dobře si pamatoval jak bolí trenink, bez podobného nápoje, zvlášť u někoho tak hubeného. Navíc byl večer tohoto dne plný nutnosti psotarat se o případné ovoce nebo zeleninu, tedy připravit zeleninové směsy a naložit je stejně jako kompotovat ovoce aby vydrželo déle. Den 4.- vrhání hudebníkem Po pravdě tento den už začalo Thora lehce štvát že ho chodí lidi o jídlo prosit, jakoby nechápali ,že on má radost když muže pro někoho vařit, proto na dveřích kuchyně přibyla nová cedulka. Snídaně 8:00-10:00 (nebo jak vstanu) Oběd 11:00-13:00 Večeře 17:00-19:00 Další jídlo: kdykoliv mezitím(když budu spát nebudit!) O jídlo se neprosí! zajde se Thorem řekne se že je hlad a Thor něco vymyslí. Drinky od Zainin nebrat beze mě nebo ní!! Platí do vyčerpání zásob a vyhlášení přídělového stavu! To by mělo udělat trochu větší pořádek i když měl podezření že vyvěšení zákazů jen bude nabádat ostatní k porušování. Tak jako tak využil Thor příležitosti a procvičil si na Samaelovi trochu z házení. Pravda chyběl mu tu klasický písek bojiště ,který nárazy tlumil, ale i tak se snažil Samaela pokud možno držet dele aby jeho pád utlumil. Hody nebyli složité Thor překvapivě ani nepoužíval moc síli, většina hodů byla spíš o tom že Thor prostě přesunul svou hmotu dobrým směrem a o vše ostatní se postaral o vychýlení rovnováhy a základní fyzikální zákony. Thor už totiž přemýšlel jak využít další ze sumo technik. Den 5-8 Ráno patého dne přišel k Thorovi naprosto vyřízený Samael, což Thor komentoval jen slovy. " Ty bláho co jsi dělal?" Ani nečekal odpověd au ž mu podal dva hrny jeden se Zaininým energetickým a jeden se svým. Chvilku po tom mu na stole přistála hutná jáhlová kaše s pořádnou porcí hovězího. " Jez pomalu jinak se ti udělá špatně." poučil ho a se po chvilce úvah mu ještě do malé misky dal silný kuřecí vývar s tolika česnekem že by to vyhnalo i prince upírů. Nicméně tato událost nebyla jediná zajímavá událost těchto dnů. Thorovi konečně došlo že mají vlajku a docela pěknou což i Oliverovi řekl. Navíc pokud do teď nebyli problémy udržet Johu od Zainina pití jistě by teď mohli začít a tak nastal čas zase Johu zaměstnat. Proto kdykoliv měl aspoň chvilku čas našel Johu a zjistil jestli se má čím zaobírat a pokud neměla bylo na čase mimo společné vaření začít i s tím čemu Thor říkal příprava na zlé pány. Tedy využil figurín případně figurantů( jak je dobré když máme lidi kteří se hojí rychle)k tomu aby se naučil bojovat s johou po boku a chránil jí před pány stejně tak jako ona jeho. Ačkoliv bylo pravdou ,že Thorovi představa že by malá Joha chránila jeho nešla do mysli snadno. Nicmeně byla tam dotlačena zkušenostmi vystřelovací pěstí. Když byla Joha zaměstnaná pokračoval ve svých tréninkových dávkách přece jen už tomu byla chvíle kdy měl kompletní dávku jeho ostrova a byla potřeba se do té rutiny zase dostat. Den 8-9 -vše o údělu poslíčka 8 den přišel Samael znovu se zvláštním požadavkem , jestli byn emohl Alex poprosit o léky na bolen hlavy a na nachlazení. Pravda chvilku se podivil jak to že je Samaelovi tak zle, ale když vyslechl celou jeho prosbu a spatřil jeho pokus o psí oči vybuchl v smích. " Ale copak snad se Alex nebojít. Jo dojdu tam ,ale ona bude vědět že to není pro mě, není hloupá. Navíc když ti je zle tak tě ošetří i kdyby jsi byl největší padouch na zemi." přátelsky poplácal Samaela po zádech.Pokdu do této doby Thor o odpuštění pochyboval tak teď už bral Samaela jako kamaráda. " Pálivá véča taky nebude problém a jestli se chceš zbavit nachlazení zkus tohle." podal mu křen a struhadlo. "Pořádně to prožene nos a navíc aspoň to nebudu muset dělat já." Ihned poté se vydal najít Alex. Které přednesl zvláštní požadavek. " Zdravíčko. Nemáš náhodou něco na bolení hlavy a nachlazení. Ne pro mě Samael potřebuje, ale bojí se tě tolik ,že nechce za tebou. Což je u něj docela sranda..... Já vím že do toho mě nic není ale zlobit se pořád je strašně těžký žere to sílu a chuť...i když nezlobit se je těžký to jo. Ale když se to povede je svět lehčí." vlastně ani nečekal nějakou reakci spíš jestli dostane pro Samaela léky nebo ne. Samaelova večeře téhož dne vypadala zajimavě ani sám Thor moc nevěděl jak se mu to povedlo. Ale smíchal to nejpálivější co měl takže se Samaelovi servíroval talíř rýže a rudé světelně pulzující omáčky z které koukali různě barevné papričky hnědé kousky hovězího masa a zelenina, bylo to jedno z jídel pokud tě to nezabije tak tě to vyléčí. Spolu s případnou medikací od Alex to mohlo být opravdu zajímavou kombinací. Pokud Samael přežil svou večeři jistě vyslovil přání aby mu byla vydána večeře pro Zainin, možná si mohl všimnout Thorova spikleneckého úsměvu. " Jasnačka klidně jí to dones. Jenom kdyby jste jí chtěli moc hltat tak ať vás nevidí." Thor měl prostě svůj kuchařský cit na lidi hlavně na tykteré začínal poznávat proto ho ani devatý den ráno nepřekvapilo zlepšení nálady Samaela i Zainin ačkoliv se oboum dostalo mírného popíchnutí ve stylu. " Koukám že je Samael dobrý číšník, ještě nikdy nepřineslo moje jídlo tolik radosti.". Nicmeně po pár narážkách toho Thor nechal a věnoval se svojí práci Rataka Situace se zajatci potápěním lodí a strategiemi šla mimo Thora, bylo to na něj složité a nevěděl , proč se prostě na loď nepodívaj nebo tak. Pravda když se nadneslo mučení dvou mariňáků pronesl Thor zajimavou větu. " A co takhle jim dát dobrou polívku a masovej koláč, třeba budou povídat jen z vděčnosti." jenže to byla cesta ,kterou se nechtěl asi vydat někdo moc se mu nelíbila Samaelova idea že je musí zabít ,ani to že je má na mučení Zainin. Vlastně čekal na první jen trochu zvuk bolesti aby to tam srovnal , nevěděl proč by je měli mučit bolestí, vždyť lidé povídají i za jiných okolností. |
| |
| Rakata na dohled Aktuální dění Desátý den plavby na moři, jsme dopluli ke Kazumovu ostrovu, který se snažíl zachránit před útoky zběsilého pyromana. Cestou k ostrovu, jsme potkali malou rybařící loď, na kterou Kazumo (se souhlasem Medůzy), nakázal zaútočit, aby se z pasažérů loďky vyždímali informace. Medůza tedy tak učinila. Skočila do vody, lehce ty lidi přitopila a vrhla nám je na palubu, s tím, že doktorka Alex použila čpavek, aby ty lidi přinutila se probrat. Pes se poté bavil s Medůzou a Kazumem, o tom koho má na tom ostrově vlastně nakopat do zadku. Scéna s oživováním těch dvou, které vytáhla Medůza, vzbudila na naší lodi ovace a to zvláště ze strany Zainin a Samaela. Méně to upoutalo zbylé lidi.... včetně Thora, pač Thor je borec. Já jsem stál na přídi lodi, opřen o zábradlí a sledoval plápolající ostrov v dálce, mezitím co Kazumo (15. ledna 2012 23:20), cosi mlel jako odpověď na mojí otázku. Zároveň mě trochu zabolelo, když mě Medusa švihla do zad, ale přátelsky. Když Kazumo dopoví, jen souhlasně zabručím. "Um." Následně pokynu hlavou a prohlédnu si rybu, stojící na palubě vedle mě. "Um." Zakývám na ní taky hlavou, i když s pohledem upřeným na ostrov a né na ní. Když se mi Joha ozve za zády, jen se s pozvednutým obočím otočím a odpovím. "Už se nemůžu dočkat, až se dostaneme na ostrov. Kolik tam mají asi zlata." Hned jak to dořeknu, si všimnu těch dvou zajatců co zůstali na lodi. Vidím, že se po čpavku probudily celkem dobře. Možná to však čpavek nebyl. Netuším, co předtím říkala Zainin nebo Samael, protože jsem je zrovna neposlouchal. "Proč jsou ti dva na lodi? Ehh.. Neměli u sebe nějaké peníze?" Smutně si povzdychnu a pár kroky přejdu zpátky po palubě, abych se postavil vedle doktorky, která sedí hned vedle vězňu. Chvilku na ně zírám, ale pak se otočím na Thore. "Thore dej jim něco k jídlu." Hned na to se kouknu na Kazuma. "Hej, tak co?! Jak se teda dostanem na ostrov? Kazumo! Můžem si vzít teda jednu loď a plout rovnou do města?" |
| |
| Loď Překvapeně zamrkám, když ti dva začali řvát. No čekala jsem všelicos... ale takové srábky ne. Docela mi jich začalo být líto. „Ale no tak... uklidněte se. Když budete spolupracovat nic se vám nestane. Slibuji.“ Pokusím se je uklidnit. Thor navrhl jídlo a Paul to potvrdil. Pomohla jsem jim se posadit a snažila se tvářit povzbudivě. Thor zpětně Během plavby ke mě přišel Thor a pořádal mě o léky pro Samaela. Překvapeně na něj pohlédnu. „Ale já se na něj nezlobím. On asi myslí to kvůli té hlavě, jak jsem mu řekla, že ho nemám ráda. Ale to jsem nemyslela vážně. Jen jsem byla na chvíli naštvaná. To je už pryč.“ Mávnu rukou. Podám mu pilulky. „Tyhle jsou na bolest hlavy. Ať si vezme dvě po jídle.“ Řeknu a začnu hledat v těch pár bylinkách co mám. „A tady tohle.“ Podám mu svázaný svazeček uschlých listů. „Tohle je na nachlazení. Ať to nechá deset minut vyluhovat a pak ať inhaluje páru. Staří malý hrnec a tři listy.“ |
| |
| Loď, odpoved v minulosti Satuovi Po tom čo sa ma spýta tie otazky mu odpoviem. "No na Rakate je knižnica, teda aspoň bola neviem v akom stave je teraz. Kedysik tam bol knihovnikom môj dedko avšak v súčasnosťi keď som odchádzal tam bol knihovnikom kamarát môjho dedka. On je dosť rozhľadený muž a má kopu informácii a vedomostí. Podľa môjho názoru bude vedieť niečo viacej o tom pirátovi. No uvidime jak to bude s tými Two Feathers možno ich niekedy ešte stretneme. A hej môžme si povečeroch dať trochu Kenda, aby sme sa držali v kondicii." Loď, súčastnosť Paluba Keď sa preberú a začnú byť kooperatívny pousmejem sa. ...no možno to bude ľahšie... ...ale treba ich rozdeliť... "Samael vezmi prosimťa tohto do podpalubia kym budeme vypočuvať toho druhého. Predsa len nech nepočuje čo sa budeme pytať." ukážem na toho napravo a potom poviem k nim. "Ako vraví Alex pokial budete kooperovať nič sa vám nestane ak nie tak si tunak Zainin príde na svoje a vy oľutujete že ste sa narodili a rozhodne by ste radčej uhoreli v plameňoch vášho šefa. Keď budeťe odpovedať zhodne a v rámci našich informácii tak budeťe v poriadku." Snažim sa to hovoriť presvečivo a ľavú ruku položim na meč pričom hlavu trochu zakloním na stranu a pozriem sa na toho čo tam zostane. Len čo odvedie Samael toho druhého preč. A je mimo dosah počutia, čupnem si k tomu zajatcovi, pozriem sa mu do oči a potom sa spýtam. "No takže čo takto povedať k čomu všetkému Vás nutili. To pre začiatok potom by bolo dobre vedieť ako to že ste sa proti sefkovi nevzbúrili keď vás je tak veľa. Koľkože vás to bolo keď ste začali rebeliu? A koľko je vás teraz? Mal si už niekedy ortuť alebo čpavok v organizme? Proste staći tak trochu pustiť žilou a do rany to nakvapkať. Potom pustiť na inom mieste žilo a opäť nakvapkať. Neviem či to Zainin pozná ale Alex vás prebudila čpavkom takže ho tu máme a môžem jej to ukazať. Určiťe by sa potešila ak by som to ukázal práve na tebe. Avšak kebyže nám prezradiš kde sa nachádzajú vaši šefovia a niečo viac o ich silách a schopnostiach možno sa rozhodnem ukázať to na tvojom partákovi. Vlastne ak sa mi vaše odpovede nebudu pačiť a nebudu sa zhodovať asi to na jednom zvas predvediem Zainin a na tom druhom si to môže vyskúšať sama. To vieš niet nad praktickú vyučbu. Koľko členou vašej posadky by to vydžalo čo mysliš. Podľa toho čo som počul a videl je to ešte horšie ako byť upálený tá bolesť. Koľko členov je na tej lodi. Možno by bolo lepšie zajsť tam a zohnať si dalšie pokusné králiky. Za predpokladu že budeš spolupracovať a pekne rozprávať budeme musieť isť tam. Takže koľko že je tých ľudi na palube. A kde sú ostatný? Ako sa tak na teba pozeram si celkom vysmädlý. Nechceš vodu? Bude sa ti lepšie hovoriť a hlavne ak nebudeš hovoriť a vyskušame to čisllo s tým čpavkom tak veľmy rýchlo zdehydruješ. Poznáš ten pociť ako keď za teplých dní keď nemaš piť celé tvoje telo priam horí? Na jazyku maš akoby púšť a modlíš sa za každú slinu? No tak pokial neodpovieš uspokojivo tak to ta čaka. Hentak sa da popísať prvá faza toho procesu, avšak dosť rýchlo sa tá palivá bolesť rozširuje po celom tele a spaluje ta to zvnutra. Koža ta plali avšak nemôžeš sa odsunuť nakolko ten nekonečný oheň vychádza práve z tela. V našej knižnici na Rakate bolo par knih o tom ako sa to má podávať a hlavne ako sa to dá zastaviť ten účinok avšak neviem v akom stave je ak ste ju spálili tak to na tebe môžem kľudne ukázať Zainin a potom ťa prepustit nakoľko ťa bude očakávať niekoľko najhoršich hodin v tvojom živoťe. No a teraz keď máš predstavu aké hračky mame my tak nám povedz aké vybavenie máte vy. Kolko pušiek a pištolí máte k dispozícii prípadne kde máte zbrane uskladnené. Ako keď sa už bavíme o zbraniach rozmýšlam že ak ta budeme musiet otráviť, že si ta požičiam ako tŕénovaciu figurku na trening precizity s katanou. Ty budeš hýbať rukou od horúčky a vnútorných bolestí a ja sa ti budem snažiť odsekáváť članok po članku prsta. Aj keď by to bola zaujimavá činnosť či sa k tomu dostaneme záleži len na tebe a tom ako mi odpovieš čo vaši šefovia robili na severe ostrova a čo za pasti ste prichystali v prístave. Prečo ste spálili toľko domov? " Počas môjho preslovu občas otočim hlavu na druhú stranu a dám si pauzu aby sa slová a otázky dostali k jeho mozgu. Následne pokračujem v tom preslove dalej až kym mi neodpovie na všetky otázky. Pričom počas vysluchu sa snažím počuvať pozorne, zapam§tat si detaili a aj štýl akým to hovorí. Ku koncu sa ešte otočim k ostatným a poviem. "Máte Vy neaké otazky?" Ak hej necham ich sa spýtať a potom poviem "Alex skus teda skočiť pre čpavok či ortuť keď ten druhý nebude odpovedať podobne tak môže rovno začať procedúru." Nato sa usmejem a placnem toho týpka po pleci so slovami. "Bol len žart ale na druhej strane ktovie jak sa vaše odpovede budú paćiť Zainin" Následne odvediem tohoto typka do Podpalubia a na palubu privediem toho druheho. Kým ale začnem znovu to isté divadielko a podobný nátlakový preslov poviem Psovi. "Ja by som nešiel spredu vieš podľa mna to ma ten Pyroman Ošetrene a vzhľadom na to čo povedal ten predchádzajúci. Treba ziskať viacej informácii. Na druhej strane Zainin sa bude tešiť ked sa s nimi začne hrať." Tú poslednú vetu poviem už viacej tomu druhému a následne začnem ten istý preslov. |
| |
| Loď současnost Když mi je řečeno abych odvedl toho druhého tak vezmu toho blíže mě a odvedu ho do podpalubí. Chytnu ho za rameno, zvednu ho a řeknu. "Prosím tudy doprovodíte mě." Poté se otočím na Satua. "Satu pojď prosím tě se mnou. Lepší když tam budem aspoň dva." Jakmile ho usadím v podpalubí tak se na něj podívám. "Myslím že je vám jasné v jaké situaci se právě teď nacházíte. Buďto budete spolupracovat a zajistíte si tak slušné zacházení. Nebo mi budeš lhát a já z tebe pravdu dostanu pomocí mučení. " Otočím se k němu zády a odejdu několik kroků dál. S tím že nepřítel je spoutaný a navíc tam je Satu kdyby na mě chtěl zaútočit. Vytáhnu dýku což může nepřítel vidět. Co ale nevidí je to že se slabě říznu pod brnění na břichu tak aby to nebylo vidět. Poté se otočím směrem k vyslýchanému a dojdu až k němu. Nožem mu namířím na břicho. "Ale neboj se. Nebude tě mučit jen tak někdo. Vidíš tenhle nůž? Tak ten není vůbec potřeba." Zasunu ho do pochvy. "Víš proč? Protože já jsem snědl ďáblovo ovoce. Jmenovalo se hřích. Chtěl by si vědět co dělá? Víš když někdo spáchá hřích tak moje ovoce mi umožňuje ten hřích vzít a fyzicky díky tomu mučit kohokoliv. A lhaní je taky hřích. Tudíž poznám když lžeš. " Chytnu ho za obličej. "Ano tady to vidím. Klel si a používal ošklivá slova. Hm tak tě za to potrestáme." Přenesu na něj zranění co sem si udělal na břiše. Poté ho pustím a odstoupím od něj na chvíli aby si rozmyslel co se děje a zvážil možnosti. "Takže budeš povídat. Kolik vás je? Kde se schovává váš kapitán a jeho důstojníci? Co je s obyvateli města?" |
| |
| Po volbě kapitána Když se dozvím, kdo vyhrál, jen se usměju a snažím se chvíli slavit s ostatníma, ale nakonec raději odejdu a trénuju schopnosti svého DF, hlavně se snažím naučit se používat změny smyslů, ovšem zatím stale neúspěšně a tak to nakonec vzdám a věnuji se svým drápkům a kůži. Představuji si, že je opravdu potřebuji nutně použít a donutit se k nějaké změně či pokroku už naprosto zoufale pomocí vzteku a frustrace. Posledních 6 dní Po zjištění, kdy mám mít hlídku, jsem zjistila, že se mi to vůbec, ale opravdu vůbec nehodí, protože bych měla problém hned se dvěma jídly za den a navíc to bylo v době, kdy se věnuju nejvíc svému fyzickému tréninku, a když jsem uviděla, že si z rozpisu nikdo nic nedělá, řekla jsem si, že se mě to netýká vůbec. Každé dopoledne jsem trávila tréninkem nebo spánkem v závislosti na únavě svalů, odpoledne odpočinkem a spoustou úvah a opakováním svých znalostí, zalezlá pokud možno dál od ostatních. Po večerech jsem opět trénovala ale tentokrát své DF (ze kterého jsem krapet šílela, protože se mi nedařilo), a to do té doby dokud jsem se úplně neutahala. Takže logicky moje vstávání bylo občas až kolem poledne a vynechala jsem část svého tréninku, aby si odpočaly svaly. 10. den Byla jsem zrovna opravdu zabrána do opakování svých znalostí, takže rozruchu na palubě jsem si nevšímala, a rozhodla jsem se, že se půjdu podívat, co se děje až skončím s opakováním zajímavostí architektury z jednoho nejmenovaného ostrova. Které mi trvalo ještě tak čtvrt hodiny. Načež jsem se šla podívat, co se děje, protože se z paluby stále ozývala moc živá diskuze a dokonce jsem měla dojem, že slyším cizí hlas. Cestou jsem potkala Samaela, jak kohosi vede do podpalubí a raději jsem se mu pokusila vyhnout, protože mě celkem děsil, i když hrát uměl opravdu dobře. Když jsem s otráveným výrazem došla na palubu právě řečnil Kazumo. Koukla jsem se na dalšího mokrého jedince, který ležel svázaný na zemi. Co se tu děje? Podívala jsem se na všechny okolo tázavě doufala jsem, že mi vše někdo řekne. Jediné, co mi podle ostrova došlo, že jsme asi na místě dočasné zastávky. |
| |
| Rakata na dohled 18. ledna 2012 14:19 Pokračování poté co jsem se zeptal Kazuma, tak se dále věnuju spoutaným cizinců. Popravdě ani moc netuším, co to Kazumo vlastně dělal, nebo jestli jsem se během jeho proslovu nachvilku usnul. Někdy, když žvaní, nebo když nežvaní... prostě dřív, než řekně Samaelovy nějaké úkoly o tom, že je má přemístit do podpalubí a poškrábat nožem... udělám krok dopředu. Popadnu ty dva za límce a beze slova je prostě odnesu k Thorovy do kuchyně, kde je hodím na židle a sednu si naproti nim. "Thore, jídlo!" Zařvu a rozvalím se na židli jako boss, načež se zadívám na ty dva, jak se klepou strachy div ze zadnice nestřílejí palbou své malé já. Když Thor donese jídlo, nebo pití, popadnu ze stolu pivo, nebo jinou opojnou tekutinu a jako začnu jí pít jako boss. "Takže mluvte." Pronesu a klepnu dopitou láhví něčeho o stůl. |
| |
| Rakata- oběd pro marínu " Jo pracuju na tom." vytahnout z Food of friendship to nejlepší co umím ,takže se milí mariňáci mohou těšit masovou směs a bramborovou kaši. Přeci jen hosti nebudou jíst nic nudného nebo podřadného naopak je třeba se vytáhnout. Po chvíli přinesu jídlo a ty dva si jen prohlédnu, potřebuji zjistit reakce je možné že viděli naše obličeje na plakátech. Pak si sednu někam do rohu a pozoruji jestli mariňákům chutná. Navíc vím jak je na tom Oliver s pamětí ne že bych na tom byl lepe ale dva mozky víc ví. |
| |
| Výslech Oba zpitomělí zajatci nechápavě hleděli na vaše jednání a když před ně Thor postavil jídlo, zděšeně se na sebe podívali. Vy...vy nás chcete otrávit. V tom je určitě nějaká droga pravdy a... tak nějak jim dost očividně nedocházelo, že ještě před pár vteřinami byli ochotní vyzradit všechno sami a dobrovolně, nebo možná docházelo? To...není nutný, řekneme vám to sami, jenom nevíme co chcete vědět. Já...nevím ani kdo jste chlapi... |
| |
| Zajatci " Otrávit co si jako myslíš že jsem travič nebo co? Já jsem kuchař a kuchař nikdy svoje jídlo neudělá votrávený ani do něj nedá nic co tam nepatří." naštval se trochu Thor a vytrhl jednomu z mariňáků lžici a nabral si trochu vlastního jídla. Spolikal a spokojeně se usmál. " Já jsem pohledná ženská, která vám určitě bude vařit nějaký serum pravdy ... víte vy vubec co se do toho dává bo já ne." zakřenil se a vratil mariňákovi lžici a věnoval mu pozornost někoho kdo opravdu stojí o to aby jeho jídlo bylo snědeno. " Kdo jsme no přece ti co vás vytáhli ne?" zeptal se protože si nebyl jistý jestli to tak fakt je. |
| |
| Paluba Dhau Už som chcel začať s výsluchom len čo by Samael odprevadil jedného znich dole do podpalubia no potom ich zhrabol oboch Pes. ...egoista... ...mal si si vziať len jedného a druhého by som vypočul ja... prejde mi hlavou no potom počujem jeho kec o jedele. Trošku potrasiem hlavou, zavriem oči a opäť ich otvorim. ...toto nieje možné... ...oni upaľujú nevinných, zámerne ničia ľudom strechy nad hlavou a ich existencie a hentý ich ešte pohostia... Dva krát sa zhlboka nadýchnem a potom podýdem smerom k Psovy....ako mal sice najviac hlasov ale ajtak ich vypočuvať spolu je sprostosť... ...a ešte im davať jedlo... ...nepoviem keď je niekto hladný alebo zomiera od hladu... ...hentý ale vyrabovali Rakatu.. Chytím pravou rukou Psa za plece aby som si získal jeho pozornost a stojac za nim mu poviem. "Miesto krmenia ich teba zistiť informácie. A podľa ich výzoru su ceľkom dobre živený, tak ich netreba najskôr nasýtit. Treba ich ale vypočuť" Potom pustím Psa a podídem k obom zajatcom. Zastavím asi meter od nich pozriem sa na nich a sledujem ako im Thor ukazuje že to jedlo nieje otrávene. Usmejem sa trochu a pozerajúc sa na Thora dodám. "Thor nemusel si si robiť starosti. Hentý si ajtak budú myslieť že ich chceš otráviť a že si si preistotu vzal protijed predom." Následne prejdem zrakom na tých dvoch a poviem "No kežde nevieťe oceniť delikatesy násho výborného kuchára prejdime k veci." Sekundu zríchnem a spravím krok k nim, ľavú ruku dám na katanu, takže štyrmi prstami zovriem púzdro a palec položím na tsubu a pokračujem v príhovore k nim. "Sme tý čo vás zachánili pred utopením sa. A pokiaľ nechceťe skončiť pod vodou znova mali by ste zodpovedať pár otázok." Nadýchnem sa, prejdem oćami z jedného na druheho, sledújúc im oči a potom sa vrátim pohľadom na toho prvého. Nakoniec zaostrím tak aby som ich videl oboch naraz a vravím. "Ako dlho ste na Rakate a čo ste robili za ten čas čo ste tu? Myslím tym čo ste robili vy, vaši kumpáni a velitelia" Následne im dám čas aby sa trochu vykoktali pričom ich pozorne počuvam a potom sa spýtam "Koľko vas je? A kďe sa nachádzajú vaši šefovia a večšina posádky? Koľko obyvateľov ešte žije. Mali by ste sa inač modliť aby ste vraveli pravdu bo ak nie dopadnete veľmi zle a Zainin sa s vami pohrá." Následne si vypočujem čo mi chcú povedať prípadne ak niekto z posádky chce niečo dodať. ...ako je blbosť vypočuvať ich spolu ale nechce sa mi diskutovať ani zo psom ani s Thorom... Prejde mi myslou a potom po chvíľke keď si utriedim to čo mi povedali dodám "Aké má Pyroman plány s obyvaťelstvom a kedy sa chystá zase vyplávať. Čo ste vy mali robiť dovtedy?" Následne počuvam čo budú hovoriť a rozmyslím si ďalšie otázky. |
| |
| Posun Oba chlapíci byli celí tumpachoví. Tak nějak nedokázali pochopit rozdílnou politiku, se kterou jste se k nim chovali. Jeden je chce vyslýchat, další je k nim milí, a další se preventivně ani nezapojují. Než však z hrůzy z Kazumi stihli vyvalit všechno co věděli i to co nevěděli, konečně jste si uvědomili jednu nepatrnou drobnost. Plachty máte roztažené, kotvu nespuštěnou a tak jste právě proplouvali kolem ostrova směrem do zátoky na sever. První si toho všimli ti co nezalezli do kuchyně, ale za chvíli bylo jasno všem, vzhledem k dívčímu křiku, který se ozýval směrem z přístavu, kolem kterého jste proplouvali. Ti kdo se podívají směrem k pláži si mohou všimnout zděšeně křičící polonahé dívky, přesněji dívky v roztrhaných šatech, která seč může utíká směrem k molu.. Důvod jejího útěku byl poměrně jasný. O pár metrů za ní ji nasupěně pronásledovali dva vysocí muži oblečení v jakýchsi pirátských hadrech a za nimi napůl kulhal, napůl běžel třetí, který se při tomto pohybu držel za patrně nakopnutý rozkrok. Ani moc nemusíte přemýšlet, co se vlastně stalo a co bude následovat. Dívčin útěk neměl dlouhého trvání. Jeden z mladíků, který ji pronásledoval po ní skočil a srazil ji na dřevěné molo, na které tvrdě dopadla hlavou napřed. Preventivně ji ale ještě praštil než z ní slezl. To už je ale doběhli zbylí dva, kteří ji obestoupili a začali do ní zuřivě kopat. Pokud Kazumo vyleze z kuchyně a podívá se daným směrem, pozná v prchající dívce svou dávnou kamarádku Jillien. Jen tak mimochodem, z děla po nich vystřelit nemůžete, pokud nechcete tu holku roztrhat na kousky spolu s |
| |
| Dívka Kitty Když uslyším jekot hned se přestanu zajímat o zajatce a jdu se podívat co se děje. Hned uvidím utíkající dívku, kterou pronásledují muži. Nemusela jsem přemýšlet dlouho, abych věděla co se snažili té dívce udělat. Zatnula jsem vzteky zuby. Prasata jedna! Sevře se mi žaludek, když vidím jak upadla a oni ji začali mlátit. „Kitty! Kitty!“ začnu volat k sobě naší vodní paní. Nečekám až ke mě přijde a hned jdu za ní. „Kitty! Honem! Vem mě ke břehu. Musíme té holce pomoci nebo ji umlátí k smrti!“ naléhám na ní. „Než bychom tam dorazili s lodí, mohlo by být pozdě. Ty jsi ve vodě rychlá. Budeme tam rychleji.“ Přemlouvám ji a mávám při tom naléhavě rukama, což ukazovalo na to, že fakt spěchám. Pak si vzpomenu na to, že je na peníze. „Dám ti za to 500 beli!“ |
| |
| „Na lodi s posádkou“ Všichni na Dhau... hlavně Alex a Zainin No tak vyslýchání je větší nuda než jsem si myslela. Už to vypadalo na akci, kdy ti dva schytají pár facek, jenže nejdříve to vypadalo, že ty dva místo mlácení budou bodat a řezat a pak, že se nebude dít nic. „Kapitán“ si odvedl ty dva do kuchyně a nejspíše se chystal k darování pěstí. Já jsem se přesunula ke dveřím do kuchyně, abych mohla slyšet, co se děje vevnitř. Přitom do kuchyně vtrhl ještě Kazumo, který započal výslech. Jen poslouchám a sleduji molo. Když už Kazumo skoro končí a já přemýšlím jestli mezi ty dva nemám hodit tesák a nechat je ať se ze zoufalství podříznou, tak si všimnu, že na břehu se něco děje. Kazumo mě uspal tak, že jsem si ani nevšimla, jak blízko jsme. Zaměřím zrak a všímám si ječící dívky. Co to! To snad né! Tři chlapy na ženskou... toho budete litovat. Jakmile na mě začne volat Alex, tak se rozeběhnu ke Dhau. Přitom si pohledem přeměřím vzdálenost lodě od přístavu. „Alex, Zainin obě se nadechněte jdeme vyrovnat síly!“ Přitom nenechám Alex zmínit slovo o penězích. Moje ženská hrdost je v tuto chvíli mnohem větší než touha po penězích. Když skokem dopadnu na Dhau, tak chytnu obě ženy a skočím s nimi do vody. Po dopadu se přetočím, tak abych byla Přístavu zády a zapojím svůj proudový motor. „BOHATEI“ Z úst mi vytryskne voda, která mě a mé dvě společnice ihned vystřelí směrem k přístavišti. díky vzdálenosti, kterou jsem změřila si tak spočítám, o kolik moc se musím dostat dopředu. Jakmile budeme dostatečně blízko, tak proud zaměřím ke dnu přístavu, aby nás vystřelil k vodní hladině na pevninu. Jakmile vylétnu z vody a dopadnu na zem, tak pomalu pustím obě slečny, aby se zvládli znovu nadechnout. „Koukám, tak tady na ostrově to je vcelku divoké!“ Zazubím se a ukážu své ostré pilovité zoubky a olíznu si horní ret. Přitom sleduji tři muže před námi a dívku. Zároveň si sundám ze zad svoji harpunu a chytnu jí do levé ruky. „Pánové co si zahrát ve více lidech?!“ Vyšlu prozatím slovní výzvu. |
| |
| Na lodi všichni Kazumo mi řekne abych odvedl toho druhého. Ale než stihnu odvést našeho druhého přítele Pes ho čapne a začne ho odvádět. Neprotestuji, nemám důvod. Přeci jenom mě do toho jak si je chtějí vyslýchat nic není. Ani se nenamáhám jít dovnitř a zůstávám venku. Přeci jenom na dohadování s Psiskem sem neměl náladu a věděl sem že je to zbytečné. Uvnitř probíhá nějaká diskuze a já sleduji břeh. Když uslyším výkřik podívám se tím směrem. Hm nějaká dívka. Asi nemá zrovna nejlepší den. Chudáček. Otočím hlavou směrem k místnosti kde se vede výslech. "Hej tohle by ste asi chtěli vidět. Kamarádi těch kterým právě dáváte oběd právě mrzačí nějakou dívku. " Dál sleduji děj na břehu a skoro si ani nevšimnu našeho mořského komanda složeného s DF uživatelů jak se vrhá ke břehu. Pokrčím jenom rameny. Nemá smysl je zkoušet zastavit. Plán na to abychom potichu vyvraždili piráty nebo nějaký moment překvapení byl podle mě právě v tahu. S hlasitým vzdechnutím dojdu ke Kazumovi, opřu se částečně o svojí kosu a podívám se na něj. "Takže co teď Ježku? Pochybuji že naše komando nezpustí poplach. Takže co navrhuješ? Řekl bychom měli plout ke břehu rovnou. Nemůžeme tam ty tři nechat jen tak. Na to abychom teď nějak zkusili je překvapit je podle mě pozdě. Takže frontální útok? Přeci jenom máme Psa. Ten říkal že je nesmrtelný ne? Takže ho pošleme v první linii, necháme ho běžet proti všem nepřátelům a až všem dojdou kulky tak vyrazí zbytek posádky? Nebo co provedeme?" |
| |
| Probuzení (Všichni) "Co se kruci děje?" Řeknu, když mě probudí nějaký křik. Vylezu z postele, za opasek si dám své dvě katany a vyjdu ven na palubu. Mnu si pravé oko, ale levým vidím, jak Medusa a spol opouští loď. "Hej lidi, co se tu děje?" Řeknu ještě rozespale. Ale když znovu slyším křik a podívám se na molo na břehu. "Co to kur..?" Řeknu nahlas, když vidím dívku ležící na zemi, do které kopají tři chlapy. Nejprve mě polije mráz, ale hned na to mi začne vřít krev v těle. Naštvaně a co nejsilněji dám pravou rukou pěstí do stěny, která je poblíž. Slyším, jak mi v ní několikrát křuplo, ale nic necítím. "Kazumo! Za jak dlouho jsme na břehu?!" Zavolám na Kazumu. To se považuji za kliďase, ale tohle je jedna z mála věcí co mě naštve... Hm, ale co budu dělat, až se tam dostanu?... No přece půjdu zachránit tu holku... Aha, takže si budu hrát na prince co zachraňuje ženy v nesnázích? Vždyť by mě zmlátila i Joha a to doopravdy... A teď si hraju na chudáčka?... Sakra, přece se nebudu hádat sám ze sebou! Pokud mi Kazumo odpovídal, tak jsem ho dost možno neposlouchal, byl jsem zaneprázdněn svými myšlenkami. Po tom co dorazíme ke břehu, seskočím z lodě na pláž a připravím se na boj. (Teda pokud už je naše ženské komando nevyřídilo) |
| |
| Dívka Kitty a Zainin „Wow!“ překvapeně vyjeknu, když mě najednou popadla spolu se Zainin a jak nakázala, naberu vzduch do plic. Překvapilo mě, že se nepřela. Ah... nebo je to feministka? Za chvíli jsme byli na břehu, bylo to fakt rychlé. Postavím se a vytřu vodu z očí. Zaměřím se na muže na které Kitty už volala výzvu. Znovu se mi vrátí naštvanost. „Na jednu ženu si troufnete co? Ale co na tři? Budete stejně stateční?“ dám si ruce v bok a bojovně se rozkročím. |
| |
| Na lodi všichni Celkem nechápavě sleduji nápad přemluvit někoho k mluvení pomocí jídla. To je hodlá kapitán opít? Fajn, řekne mi někdo konečně, co všechno se tu děje? Koho to momentálně Thor krmí a můžu vůbec nějak pomoct? Popřípadě jaký je plán poté co za chvilku přistanem u břehu? Celkem rozladěně se kouknu na zbytek lidí kolem sebe a doufám, že se dozvím, co se stalo nového a proč tu máme dva neznámé lidi. V tom si všimnu křičící utíkající holky a zamračím se. Můžete mě nějak dostat na břeh? Za jak dlouho přistaneme? Zainin spolu s doktorkou a medusou opustí loď a jdou napomoc holce. K tomuto všemu se ještě objeví rozespalý Satu a chce stejně jako já vědět, co se děje. Tak to bych taky ráda věděla...ale asi to bude chtít něco dělat a dostat se na souš. Ukážu směrem k holce a čekám až někdo navrhne nějaké i pro mě vhodné řešení, abych se neutopila. Snad budem u břehu hooodně rychle… Čekám, co nám poví Kazumo… a snad bez zbytečného množství slov. |
| |
| Drinky Thor Ohledně drinků jsem mu odmítla říct recept. Pouze jsem mu řekla a napsala s jakým jídlem to nemá míchat. Energeťák nesměl přijít do styku s jídlem obsahující hodně tuku a cukru, drink na trávení zas nesměl přijít do styku s vlákninou a pro vyčištění mysli zas s alkoholem. Dávkování bylo podle váhy daného jedince(+ - pět kilo bez vážných vedlejších účinků) – do 50 kilo max 1 pohár denně, do 70kg 2 poháry po 8 hodinách, do 100kg 3 poháry po 6 hodinách, do 150 kg 4 poháry po 4 hodinách a do 200kg 6 pohárů po 2 hodinách
Ohledně devátého dne na Thorovu poznámku nijak nereaguji, jen mu naleji drink po kterém mu stuhnou rty a tvářím se jakoby nic.
Komando do akce Ti co nejsou v kuchyni a hlavně Alex s Medůzou Náš „kapitán“ se opět projevil jako totální dežo, páč místo toho aby nechal ty dva aby řekli všechno co ví, tak se k nim začal chovat jak k nějakým kámošům a vzal je do kuchyně na dlabenec. Thor beztak vůbec nevěděl co jsou ti dva zač. Proboha, čím jsem si to zasloužila, žes mi nadělil takovýho kapitána? Jestli je to za ty vraždy mariňáků před pár lety, tak za ty se kát nebudu ani tobě nebo jejich rodinám. Tohle je fakt super. Ten debil si snad myslí, že je nějakej mesiáš nebo co… Budu muset vymyslet co dál udělám a to bez Psa nebo bychom zařvali. Vlastně bych do něj měla zavrhnout jen tři další lidi – Kazumu, Saiga a Samuela… Možná ještě chobotničku, ale to se ještě uvidí…Super a ještě ke všemu plujem nazdař bůh k ostrovu. Tohle bude zas den na houby… Najednou se ozve z ostrova výkřik. Výkřik plný hrůzy a děsu. A zdrojem toho děsu je nějaká dívka, která očividně utíká před něčím špatným. Tím jsou tři piráti, jejichž úmysl je jasný a dívka nemá zrovna moc šanci. Vyvolá to ve mně vzpomínky na Icestar, na moje dětství a na toho hajzla Spika co provedl tý malý holce a pár dalším… Rozhodně nevypadám zrovna nijak přátelsky a klidně, dokonce mi na hlavě naběhnou dvě žilky. Alex začne prosit Kitty aby tam s ní doplavala, dobrý nápad, ale beze mě rozhodně nepůjdou. Trochu s démoním výrazím odpovím Kitty a z hluboka se nadechnu, zatímco se jí chytnu jak klíště. Děláš si srandu? To by tam musela jít jen jedna aby to bylo vyrovnaný… Jen pojďte vy šmejdi, Zainin si pro vás jdeee!!! Na břehu se snažím co nejrychleji zorientovat a zaměřit cíl. Podívám se ještě co mají u sebe za zbraně a bez nějakých prodlev proti nim běžím a začínám svůj útok. Pokud mají zbraně, tak jim nejdřív pomocí rankyaku přerazím ruku kterou ji používají(podle toho kde ji mají na těle), případně jim ještě vyrazím z ruky pistoli pomocí biče a zkracuji mezi námi. Pokud proti mně nejbližší vyrazí použiji Haiho a tvrdě mu vrazím loket na solar plexus nebo hrudník, pokud na mně nevyrazí začínám sérii kopanců na nohy, pak hlavu, následně mu ochromím hlasivky pravou rukou (odkaz-19-20 vteřina), použiji shuto levou na jeho čelist, udělám výkrok za jeho nohu a přehodím jej aby dopadl co nevíc tvrdě na hlavu. Pokud to nevyjde použiji rankyaku na zlámání nohou a uspím ho kopance do hlavy. Pokud jsem porazila prvního(a zbyli ještě nějací protivníci) pustím se podobně do nich. Snažím se tenhle boj co nevíc urychlit, takže jim klidně způsobím vážnější zlomeniny, ale pokud možno nechat naživu. |
| |
| Loď(Ktovie kto je na palube, zrejme Samael, Satu, Abe, Saigo Thor, Psíček) Výdem na palubu a všimnem si Jillien. Nepotrebujem ani moc času na rozmpznávanie predsa len pozná ju veľmi dobre a za ten čas čo som bol preč sa nezmenila. Zmiešajú sa vo mne pocity radosti ale aj hnevu. Radosti preo že vidím, že ešte žije a hnevu preto lebo vidím čo jej tý piráti robia. ...Tak toto nie chlapci toto nie... Skôr však ako stihnem niečo urobiť naša chobotnička zdrapne pár slečien a svojím turbodýchadlom si to širuje k pobrežiu. ...No aspoň sa o nich postarajú skor ako tam doplávame ľodou... V tom si uvedomim otázky nektorých z posádky a poviem najskôr Abe "No to sú tý piráti čo upalujú ludi na mojom rodnom ostorve a ktorých kumpáni sa práve snažia znásilniť a dokopať moju kamarátku." Pričom z tónu môjho hlasu je cítiť moj hnev. Soru, Soru Spravim dva skoky aby som bol rýchlejšie pri kormidle a potom ho pravou rukou zatočim aby sme zmenili kurz na prístav. Len čo sa vietor viacej oprie do plachiet otočim sa smerom k Satuovi a odpoviem mu. "Narátaj do sto a sme pri brehu" Potoms a otočim k Samaelovi a poviem mu môj názor na to. "Podla mňa by sme mali prísť tam vyzdvihnuť naše tri slečny a Jillien a stiahnuť sa skôr ako dojdu ich posily pripadne ako sa dostanu na loď. Potom sa schovame v zatoke na severe a tam nás nenájdu tak ľahko nakolko za skaliskami nás z mora neuvidia." Nadýchnem sa, premyslím si druhú variantu a potom poviem "Aj keď je Oliver podla seba nesmrťelný to isté si myslel o sebe Paulie Podľa mna je oliverova sila skôr v herectve a pretvárke ako v priamej konfrontácii a hentam budeme proti jasnej presile. Preto taktika hit and run je asi najvhodnejšia." ...nie v prístave to nieje dobré čo ak napadne tých šialencov strielať z diel do vlastných... ...pri tom Pyromanovi by ma to vôbec neprekvapilo... ...pri troche štastia to bude vyzerať ako ze sme obchodníci čo chceli zachraniť Jillien pred znasilnením a potom ihneď chcú zdrhnúť skôr ako sa zmobilizujú piráti... ...a pri troche štastia keď sa schováme možno pojde Pyroman na more a budeme mať čas pripraviť prekvapenie keď sa vráti... Po ďalšej chvíľke premýšlania dodám. "A keď sa stiahneme tak možno donútime Pyromana nas ist nahánať na šire more a my sa schováme v zatoke. A získame čas pripraviť sa na jeho návrat." No to už sme takmer pri brehu. ako sa tak približujeme poviem. "Stiahnuť plachty. Zhoďte kotvu na rýchlejšie zabrzdenie." a snažím sa umiestniť našu loď tak aby sme boli čo najlepšie kritý v prípade salvy a po vytiahnutí kotvy aby sme čo najskôr mohli vyplávať. Len čo tak spravim, rozbehnem sa k strane pri ktorej je mólo, odviažem zo zábradlia lano ktoré drží plachtu napnutú aby mohli ostatný zrolovať plachtu. Následne sa zapriem o zádbradlie a keď sme zastali skočim k mólu aby som prípadne pomohol našim slečnám a hlavne aby sa Jillien nebála. |
| |
| zajatci a přistávání Dřepnu si n bobek vedle Thora c vhvilku to poslouchám a pak jednoho začnu šťourat na čele. Jo! To je přece jasný! Kdyby to jídlo otrávil, otrávil by i sebe, rpotože ho taky jí víte? Že jo Thore! pak se pro mě lomoz kolem nich stává nezajímavým a spíš sleduju jak se blížíme k ostrovu. Někdy v okamžiku kdy první z nás uviděl běžící ženu jsem byla nahoře na stěžni a odvazovala jsme jedno z lan. A pak.... Nad hlavami ostatních prosvištěl drobný stín mířící k břehu. Hlasité volání Jo-o-o-ohaaaaaaaaa dávalo znát o koho se jedná. Ale jelikož lano nebylo dostatečně dlouhé, pustila jsme se na konci jak nejdál mě vyšvihlo a jak nejdál to šlo a pěkně jsem sebou pleskla do hlubin moře. (pokud tam neni mělčina, to by bolelo a to by Joha neskákala přes provaz, ale normálně dolů, ale předpokládám že tam mělčina není). Asi v tom samém okamžiku začne loď trochu zpomalovat, neb jsem před skokem zkasala plachty, aby nás to nezahnalo moc daleko a pozornější si všimnou že jedna kotva už je dávno dole. Obloukem zamířím k břehu. Johu už to tam nebaví, je tam moc lidí a málo zábavy. Joha tomu nerozumí. Navíc, Joha už dlouho nikomu nepomohla a nenaučila se žádné řemeslo... pravda že s Mátou přidělanou na zádech se neplave nejlíp, ale jde to. Můj žlutý kufříček s myší, ale bohužel musel zůstat na palubě. Musí mi k mému soukromému plánu stačit jen to málo co mám u sebe. |
| |
| Kuchyně Jen Já Thor, Zajatci Sedím rozložen prostorově na své židli a u pusy dřímám načechraný pohár lahodného piva, které jsme měli v zásobách. Upřímně mě ani moc nezajímaly otázky, které pokládal Kazumo, nebo někdo jiný z posádky. Chtěl jsem se najíst, protože Thorovo jídlo bylo vážně skvělé a věděl jsem, že si asi nikdo jiný nepřisedne, protože brali pomoct Kazumovy, jako zcela vážnou věc. Vlastně, oni brali neustále vše vážně, až mi pomalu začalo scházet ty časy, kdy mě můj strejda hodil do jámy s Tygry, abych se naučil běhat a když jsem to uměl, tak po mě házel ty Tygry, abych se naučil reflexům. Pravda, bylo to nic moc, ale vždy jsme se před bitvou, nebo po ní, dobře nasytily, abychom posilnily svoje svalstvo a výdrž, protože hladovému se bojuje špatně. Ostatní pomalu opustily zabedněnou kuchyň naší loďky, takže jsem tam zůstal s vystrašenými zajatci a něco jsem hltal. Neměl jsem zřejmě ani ponětí, co se děje venku a v době, kdy mě Samael varoval, jsem se šťoural kuřecí kostí v uchu, abych ho pak neměl zacpané a dobře slyšel. Tedy, vlastně jsem to věděl moc dobře, ale věděl jsem, že mě k tomu není potřeba. Zůstal jsem s Thorem v kuchyňce a hleděl na ty dva lidi, co seděli předemnou a čekal, až se loď zastaví u břehu. Odložil jsem poslední prázdný talíř toho dobrého jídla, které mi ten dobrý kuchař dal a unaveně si povzdechnul. Byl jsem dost najedený a nebylo divu, že se mi břicho trochu nafouklou. Podrbal jsem se na zátylku a nevěděl co říct. Byl jsem trochu v rozpacích. Ty dva jsem zatáhl do kuchyně, protože jsem věděl, že by je jinak mučily, a tak podobně a to by se někomu zase nelíbilo a opět by se tu všichni rozhádali a trvalo by věčnost, než by jsme pomohli Kazumovy. Takhle posádka aspoň zaregistrovala co se děje. "No..." Oddechl jsem si a položil pozvolna obě ruce na stůl, s čím jsem se předklonil a zahleděl na ty dva hříšníky. "Já jsem Pes Oliver. Kapitán." Pověděl jsem naprosto klidně a hlavou jsem otočil tak, abych se zadíval na otevřené dveře, z kterých vyšel před nedlouhou dobou Kazumo. Chvilku jsem mlčel, ale nakonec jsem hodil nachvilku očkem po Thorovy a dál se věnoval těm dvěma. "Moje posádka má různé ambice... a o ty otázky ani tak nemám zájem. Jedno bych chtěl vědět. Slyšel jsem, že Plameňák má nějaké zbraně. Co je to zač?" |
| |
| Nápoje To že nevěděl co v pití je v něm neprobouzelo moc důvěry přece jen , proč tajit něco co prospívá navíc před někým kdo by to třeba mohl zlepšit. Tak jako tak tento fakt, byl jistým podnětem k tomu dávat si pozor na to co pije i když Thor, neměl tak velkou paměť aby si to pamatoval 9 dnů. Takže nejspíše opravdu měl denního bobříka mlčení. Což ovšem vyústilo v jistý podmět připravit zainin takové jídlo, že bude moci létat.(luštěniny jsou príma). Zatím byla tato pomsta odsunuta čistě proto ,že plyn na ostrově kde je někdo s plamenem, by možná nebyl nevhodnější. Loď Zprava od Samaela že jejich zajatci mají na pobřeží kamarády co ubližují mladým slečnám Thora nepotěšila a rozhodně to bylo vidět na jeho ještě nasranějšímu výrazu. Vlastně stačí slovo proti jeho jídle od strávníků a bude zle. Nevěděl jestli se má jít taky podívat ,ale žblunknutí mu napovědělo, že už někdo plave, sice netušil kdo na druhou stranu ,někdo musí být také na lodi. Nevěděl jestli zůstat u výslechu nebo ne i když slyšel něco z Kazumových plánů o kotvě. A byl si trochu jistý že jediný kdo jí zvedne bez problémů bude on. Nějak nekomentoval Kazumovi nápady. Když bylo potřeba zahodit kotvu, tak proč ne.Jenže nebylo co zahazovat nejspíš se o to postarala létající Joha . No dobře vědět že kotvu zvedne i někdo další. " Nejlepší strateg a bude se honit za každou lodí? Co když spíš zkouší posádku na ní....no ti co víc mluví se v tom musí víc vyznat ne?" nechal to být. Uvědomil si,že dovědět se víc o tom co se děje by nebylo špatné. Pomalu se vydal zpátky ke svým strávníkům. Cestou pohlédl na kotvící loď jestli se s ní něco neděje. |
| |
| Loď Všichni, co jsou na palubě Ten jejich výslech mě dlouho nezajímal, takže jsem se přesunul na příď lodi. Sednul jsem si, zády se opřel a zavřel jsem oči. Chvilku budu odpočívat, člověk nikdy neví, co se může stát. Ještě chvilku poslouchám rozhovory posádky, ale nakonec je přestanu vnímat. Tak hoďku bych tady mohl relaxovat a pak jít zase trénovat. Zajímalo by mě, jak moc mě předčí ten mistr Bojutsu. Vzpomenu si na jeho plakát a pokusím se vrýt si jeho obličej do paměti, abych ho poznal. Moje relaxování netrvá dlouho, neboť uslyším ženský křik. Co to? Otevřu oči a rozhlídnu se po palubě. Napadne mě myšlenka, že Zainin tahá nějakého muže za jeho poklady. Někdo upozorní na nějakou dívku. Vstanu a podívám se tím směrem. ,,Ts.'' Někdo nemá šťastný den. zamračím se. Chování těch mužů mě znechutí, ale dlouho to netrvá. Ahahaha, ne ne pánové, dete na to úplně špatně. Musíte ji roztrhat oblečení, pak ji na různých místech těla jazy- zatřesu hlavou. ,,Uh...'' Pokud by se na mě někdo podíval, tak by si mohl všimnout, že se šklebím a scéna mě velmi baví. Po šplouchnuti nakloním hlavu na stranu a zatvářím se otráveně. Ach, jaká škoda. Zábava je u konce... znovu zatřesu hlavou a odstoupím od zábradlí. Dlaň pravé ruky si přiložím k pravému spánku, neboť mě znovu začíná bolet hlava a pokouším se znovu potlačit ten hlas. Sklapni sakra. Bavit se nad takovou ohavností. Znovu se podívám na pláž, jenže tam se už začala přesouvat téměř celá naše posádka. ,,Ksakru.'' Paka. Teď nám někdo může napadnout loď a budeme ve velmi temným místě na šest písmen. Rozhlídnu se po lodi, abych zjistil, kdo všechno tady ještě zůstal. Také si všimnu, že máme stáhnuté plachty a spuštěnou kotvu. Kouknu ještě na druhou loď jestli na tom stejně. Pokud ne, tak ji půjdu stáhnout plachty a spustit kotvu. Pak si dojdu do podpalubí pro kosu. Vrátím se znovu na palubu a kouknu se na výsledky práce ostatních. Nemá smysl k nim chodit, protože už takhle jich je dost. Mimoto si dávám i pozor kdyby se náhodou někdo další blížil. |
| |
| Tvrdý boj Holky se značnou rychlostí vylodili na pobřeží, což samozřejmě upoutalo pozornost z blízka dosti monumentálně působící, svalnaté trojice, které se otočila od dívky směrem k jejím posilám. Nebyli sice ozbrojení, ale i tak působili dosti nebezpečně svou pouhou svalovou hmotou. Jenom na sebe pohlédl si vlčími úsměvy a vrhli se proti dívkám. První z nich, ramenatý pořízek s dlouhými, hnědými vlasy vyrazil proti Zainin, které v jeho pohybech poznala Karate. Z kroku přešel do rychlého Push Kicku na její břicho, byla to pro ni známá a očekávaná technika, byla si jistá, že se jí dokáže vyhnout. O to víc ji ale překvapilo, když uprostřed jejího obraného manévru ucítila útočníkovu nohu na svém boku. I když technicky byl ten kop dost slabý, jeho síla a rychlost byly takové, že ji zvedly do vzduchu a srazili do moře jen asi metr od místa, kterým zanedlouho bude proplouvat Dhau. V těch pár vteřinách letu si mohla ujasnit pár věcí. Ten kop, ta technika, určitě to bylo karate, ovšem rytmus v jakém se ten chlápek pohyboval byl naprosto jiný, chaotický a nepředvídatelný. Podobně dopadly i zbylé dívky. Nejdříve Alex dostala odpověď na svou otázku, ohledně statečnosti rychlým úderem pěsti z boku do čelisti, který ji posadil na zadek, načež poslední chlapík podrazil Kitty nohy a preventivně ji ještě kopl do břicha, aby na nohy moc nespěchala. Pak se dali na zběsilý útěk před čerstvě přistávající lodí a ti co na ní byli mohli poznamenat, že tak rychle jako je ještě nikoho nikdy utíkat neviděli, nepočítáme-li Soru mnoha členů posádky, snad jen Pes zdrhal tak rychle před mariňáky, kteří ho pronásledovali. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co většina posádky vyběhla ven zůstal Thor se Psem a jejich dvěma novými kamarády v kuchyni, zatímco Thor jen bezcílně postával a ti dva svázaní se hladově dívali na nabízené pokrmy, jeden z nich začal mluvit. Já...no, ono toho bylo hodně, nějaký tyhle...plamenomety pro nový mini Pacifisty, pak granáty...a nějaký posilovače očí pro lepší zaměřování...a samozřejmě velký děla pro loď a munice do nic. |
| |
| Molo Dostali jsme na budku, překvapeně mrkám a čelist mě bolí. Byli silnější než se zdáli. Překvapili mě a proto jsem skončila na zadku. Promnu si bradu. „Au...“ Naštěstí díky naší lodi se dali na útěk. To bylo jen dobře, protože teď bych se už jen tak nedala. Zainin skončila ve vodě, šla bych ji na pomoc, ale sama bych byla v háji. Proto to musím nechat na Kitty. A pak si uvědomím jednu věc. „Sakra...“ Vyskočím na nohy a rozběhnu se za nimi. Jestli utečou tak za chvíli budeme mít co dělat s jejich kumpány. „Kitty! Vytáhni Zainin!“ zavolám a loupne mi při tom v čelisti, zašklebím se. Zvětším si nohy, abych si natáhla krok a dohnala je. Ale co udělat až je dohoním? Zvětšit se celá a zkusit je popadnout? Zaplácnout? Možná. |
| |
| Loď Ako tak pristavame tak vidím ako dopadá súboj. ...a sakra nevedel som že su také slabé... Prejde mi hlavou a v tom si uvedomim že Zainin padá do vody. ...ešte sa utopí... Napadne ma a ihneď skočim do vody šipku pričom sa nadýchnem pred dopadom a následne plávam prsia až k Zainin ktorú chytím pod pažu jednou rukou a s pomocou druhej a nôh sa ju snažím dostať na hladinu a dať ju na mólo. Ako tak vystrčim hlavu a pomáham Zainin na mólo všimnem si Alex ako sa chce rozbehnúť za nimi. ...čo to sakra robí zbláznila sa?... preto zakričim "ALEX ČO TO SAKRA ROBÍŠ? MÁME TU ZRANENÝCH A TY SI IDEŠ ZABEHAŤ." Následne len čo dostanem Zainin tak aby jej nehrozilo utopenie výjdem aj ja na mólo a následne sa pomocou Soru dostanem k Jillien a kolenačky som pri nej. Pričom vravim. "Jilllien neboj sa si v bezpeči to som ja Kazumo." Potom dvihnem hlavu smerom k Alex so slovami. "ALEX ONA KRVÁCA POĎ SEM RÝCHLO." |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Výslech " Granaty? Jakmocvelký bum to dělá a jak moc dobrý má děla....ono by se celkem hodilo vědět jak to má postavený....Teda a taky by se hodilo,aby jste něco snědli. Aco je to mini pacifista?" zajímal se o to co vlastně mohou na ostrově čekat. " Na té lodi někdo je nebo ne. Na té velké? to byla další vhodná otázka. |
| |
| Vyslech, akce, odcházení Není to nic moc i poté co se zeptá Thor na doplňující otázky a já je stova uchem přijmu, ale konečne vím trochu víc, než z těch blábolů od Kazumy, při kterých jsem skoro usnul. Jsem najedený a plný síly, ale stejně jen pro jistotu, nebo snad z obliby, popadnu jedno jablko na stole a s veselím se do něj zakousnu, načež povstanu ze židle. Zadívám se na ty dva a poté i nachvilku na Thora, abych ho ujistil, že už si s nimi může dělat co chce. Dojedené jablko odložím na prázdný talíř. "Hmm." Zabručím dosti nahlas a pořádně si protáhnu svalstvo před dalším velkým výkonem. Bez nějaký pokynů vyjdu z kuchyně ven, ale nejdu hned na molo. Nejdříve se stavím ve zbrojírně, kde přes sebe přehodím nějakou plachtu, protože poslední dobou jsem chodil bez horní části oblečení, a ten znak na zádech, by mohl vzbudit nějakou pozornost. Když už konečně vypadám jako Dragon (co se oblečení týče), vyjdu na palubu a rozhlédnu se. Zainin asi už vytáhly a za Alex asi už někdo běžel. Seskočím na molo. Molo Dopadnu do dřepu a velmi pomalu se zvednu. Podívám se na Jillien a pak i na Kazuma. Ta dívka je sice omlácená, ale životně jí asi nic moc nehrozí. Kolem dokola není nikdo jiný než my. Pohlédnu na nebe, které je celé začmouzené a ve vzduchu se line pach sazí. Konečně mám pod nohama nějakou pevnou půdu. V kapse u kalhot nahmatám svojí psí čepici a nasadím si kápuci přes hlavu. "Jdu se projít." Otočím se na posádku a oznámím jim svůj úmysl. Chvilku čekám, jestli se nikdo nepřidá a potom vyrazím někam kupředu, kolem města se projít na procházku. |
| |
| Molo a jiné patálie Oliver a ti, co neutekli od mola Vztekle stisknu rukojeť kosy. Zdá se, že naše děvčata jen moc melou. Místo aby tvrdě trénovali, tak si jen klábosejí. Není se čemu divit, že takhle dopadly. pousměji se. ,,Ts.'' Kam zas běží? zadívám se za doktorkou. ,,Heh...'' seskočím na molo a přejdu ke Kazumovi. Určitě tam zas před nějakým chlapem roztáhne nohy a podvede nás. Zastavím se u Kazumi a té dívky. Pokud možno se postavím tak, abych zastínil slunce. Kosu ležící na ramenou si protočím, aby čepel směřovala dolů. Pokud se na mě dívka podívá, tak se ušklíbnu a poodejdu. ,,Půjdu s tebou.'' řeknu Oliverovi. Řekl bych, že on bude magnetem na problémy, tak se ho budu držet. Jdu vedle něj a dávám si pozor, pokud by na nás chtěl někdo zaútočit. |
| |
| Molo Ze začátku všichni kromě Alex poté jenom Alex. Sleduji jak se dívkám nedaří zase až tak dobře. Kosu držím tak abych byl připravený k boji jakmile se objevíme u mola. Když vidím jak Zain padá do vody udeřím pěstí do zábradlí. "Sakra! To je špatný! Někdo jí musí vytáhnout. " Vidím jak ty tři utíkají pryč. Sakra. Sakra. Sakra! Nejenomže nás napráší ještě ta rusovlasá fúrie běží za nimi. Sakra nemůže jít sama! Ty tři se ani nezapotili když je vyřizovali. Nemůžu jí nechat jít samotnou. Jenže to už sme u mola. Všimnu si Kazumi jak skáče do vody. Já skočím na molu "Jdu za doktorkou někdo jí musí chránit" a rychle pomocí Soru se rozběhnu směrem za Alex. Zbraň držím tak aby mi nevadila při běhu ale mohl sem jí kdykoliv blokovat úder či sám udeřit. Držím jí ale jenom jednou rukou aby se mi běželo pohodlněji. Snažím se dohnat Alex. Snažím se dívat na obě strany ulice kterou běžím jestli náhodou neuvidím lidi v oknech nebo na střechách což by svědčilo o léčce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlapíci byli řádně vyděšení a tak ti odpovídali na všechny otázky. Jo,jo granáty, takový koule plný něčeho, dají se zapálit a házet na nepřátele. Vždycky to pak vybuchne...ten výbuch...je straašně silnej. Viděl jsem jak tím rozmetal tři velký chlapy na kousky...děla eeee, vypadaj jako normální, jenom jsou tlustčí...jako udělaný z víc železa a no eee má do nich takový speciální koule...některý se rozletěj na hromadu ocelových střepin, jiný zase spojený řetězem, pak koule co zapalujou loď a hromada dalších, já tomu moc nerozumím, ale viděl jsem jak s tím potopil loď kapitána Rose a to byl velkej pirát, 15 000 000 odměny a stačilo pár výstřelů z těch děl a nepřežil nikdo...vůbec nikdo, taky jsem viděl jak s tím bombardoval přístav a to byla hrůza hrůůůůza!!! pak se na moment zarazil, aby naznačil, že s provazy, kterého poutají se moc nenají, než zase pokračoval. Na lodi eee. Určitě kapitán, molo kdy ji opouští, nerad se prochází mezi lůzou...totiž obyčejnými lidmi a pak Li Sin a jeho tři studenti...prašiví šmejdi, myslej si že jsou něco víc jenom proto, že je má kapitán jako osobní ochranku...no a pak posádka...málo komu se chce opouštět loď, jediná výjimka je Werewolf, Kerberus a dalších pár chlapů co s ním chodí občas znásil...eee povídat si s holkama z vesnice.... |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro To zní děsivě Začínal mít pocit ,že pakliže oba mluví pravdu bude to opravdu nebezpečné, nebo víc než nebezpečné, aby na sobě nedal nic znát vzal obě lžičky a začal mariňáky krmit , čistě proto ,že si nebyl jistý zda by je dokázal rozvázat. " Takže velké dělo na lodi, stejně jako posádka a váš kapitán a Li Sin...hezký a jak udružuje tu luzu od toho ,aby utekli tím dělem, nebo jinak?" dám prostor oboum aby mi odpověděli. " Werewolf ...Minotaur to zní zajimavě ti budou namakaný co? Stejěn mi ale nedává smysl proč tenhle ostrov a jak...." " tohle bude sranda na lodi není asi už nikdo a pokud ta jejich má dělo schopné tuhle lodičku rozmetat ... no ale proč to neudělali. To je složitý proč si prostě nemůžou vzít trička jako já jsem padouch a nevymýšlet divný věci." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco jsi je krmil, oba pokračovali ve svých výpovědích, bylo vidět že jim chutná, a že jsou ti poměrně dost vděční. Očividně jim bylo jasné, že mohli dopadnout mnohem hůř. Ummm, nikdo neuteče, nemůže. Při příjezdu rozkázal Kapitán potopit všechny lodě um...i čluny a lidé se ho bojí, neodváží se začít stavět nové a...no ono je to tajemství ale...kapitán Robert chce na Grand Line. Nemá ale dost lidí, proto objíždí ostrovy a verbuje na nich ty nejlepší z nejlepších. Zbytek eee...zabíjí...na minulém ostrově naverboval právě Kerberos...byli to tři obyčejní rváči, ale Herr Wolf si je vzal do učení a udělal z nich nebezpečné stvůry. Tady pak zabil nějakého mistra místního Dojo a jeho učedníky si zase pod svá křídla vzal Li Sin. Teď už jen čekáme, až se objeví poslední přeživší člen toho Dojo...Vrah Kazumo. Kapitán ho chce, protože má poměrně slušnou odměnu a je si jistý, že když se dozví, že jeho ostrov je v nebezpečí, přijde svým přátelům na pomoc. Podle mě ale takovej bezcitnej pirát nebude tolik riskovat... |
| |
| kdo ví kde To co se děje kolem naší posádky mě nějak přestalo bavit a zajímat. Johu samozřejmě nenapadlo že mi měla dát vědět o tom co má plánu dělat. Prostě na to nějak zapomněla. (jenom zpětná věc, chci sebou i svůj kufřík!) To že se zase s někým rvou jí taky moc zábavné nepřipadalo. Spíše nudné. prostě měla Joha v plánu jít někam sama a dělat to co jí vždycky šlo a vždycky bavilo. Jůůůů tvář s ejí rozzářila nadšením když vstoupila do civilizované části města (vesnic,e nebo co to je) kam měla původem namířeno. A hned se začala rozhlížet a nadšeně všechno obdivovat. To byla páni jiná věc než plout na jedné nudné lodi kde ani není dost všeho pro to aby se mohla zabavit. A když už se chce zabavit, je to na úkor někoho kdo je na ní pak naštvaný. Zkrátka si tenhle ostrov chtěla užít, po staru, po způsobu Joha. Než zamířila hlouběji zaujala jí polorozpadlá střecha jednoho chudšího baráku. o pár minut později když jí opravila začala hledat řemeslné dílny. Buď se někoho ptala nebo šla prostě po řemeslném smyslu. To že všichni ostatní zapomněli na to co chce Joha od života neznamená že na to zapoměla ona. řemesla! Chci s enaučit všechna řemesla! nebo je dost možné že to Joha zapoměla zmínit a při tom si myslí že to zmínila...Kdo ví. Každopádně cíl její cesty byl jasný. Najít řemeslo co nezná a naučit se ho. |
| |
| Molo Brzy se ukázalo, že pomoc Alex ani nebude potřebná. Spousta krve, která lepila dívčiny vlasy a vytékala na molo naznačovala poměrně vážné zranění hlavy, na druhou stranu podivně deformovaný hrudník svědčil o tom, že z jejích žeber toho moc nezůstalo, snad až na ostré kousky, které si našli svou cestu dovnitř, směrem k jejím plicím a srdci. Dýchala silně přerývavě a s každým okamžikem bolestné existence se jí dech krátil. Ještě než vydechla naposledy, stihla se podívat na Kazumu očima plnýma opovržení. Vrahu... její poslední slovo, vyslovené vteřinu před tím, než se z jejích očí vytratilo světlo bylo stěží slyšitelné, přesto o něm Kazumo nemohl pochybovat. Spolu s posledním výdechem jí z kapsy vyklouzl kus zmuchlaného papíru. Papíru na kterém byla Kazumova tvář i s odměnou. Fotka, stejně jako písmena byly rozpitá, patrně kvůli slzám, které na ně dopadali. Celému divadlu stál svědkem Satu a Zanin, stojící na molu hned vedle Kazumi. Pronásledování Alex pomocí svého střídavého zvětšování nohou začala trojici pomalu dohánět v těsném závěsu se Samaelem. Když už to měli jen půl cesty do vesnice, Samael ji dohnal a trojice se zastavila. S úsměvy na svých škaredých, sebejistých držkách se otočili směrem ke svým pronásledovatelům. Páááni, nejsi jenom sexy děvče, máš i zajímavou schopnost co...snědla jsi Devil Fruit, že? Takoví se tady na severu moc nevidí...něco ti prozradím holčičko. Náš kapitán hledá silný lidi. Co ty na to, nechceš se přidat? Jsem si jistej, že někoho jako jsi ty by uvítal ve své posádce. Stačí když sejmeš jeho... kývl na Samaela a budeš se moci stát plnohodnotnou členkou posádky budoucího pirátského krále. Procházka numer 1 Pes přes molo zamířil směrem do vnitrozemí ostrova, načež ho za chvíli dohnal Saigo, který se k němu připojil. Oba pomalým krokem míří do vesnice, přičemž si mohou všimnout, že kousek před nimi Samael s Alex zrovna čelí těm třem, co před chvílí zřídili holky na molu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Procházka numer 2 Joha se vydala sama na procházku směrem do vesnice poněkud jinou cestou než ostatní, takže je nezahlédla, stejně jako oni nemohli zahlédnout ji. Cesta jí poměrně rychle ubíhala až do malé, zpola rozbořené vesnice plné ohořelých domků. Při cestě sem zahlédla pár lidí, ti se však rychle ukryly ve svých domech v okamžiku, kdy se objevila na dohled od vesnice, očividně byli vystrašeni ze všech cizinců. To však neplatilo pro poměrně malého mladíka, který kráčel vesnicí a vyřvával nějaká jména. FU! MU! NU! Kerbere, kde kruci vězíte? vypadal divně a byl očividně dost škaredý. S malou hlavou a příliš velkou pusou plnou pevných, podivně špičatých zubů, a dlouhými vlasy vypadal dost divoce a nebezpečně. Moc mu ani nepomáhaly zvláštní nehty připomínající drápy a silně osvalené postava. Když uviděl Johu uprostřed vesnice, překvapeně vykulil oči a zamrkal. Co to...kdo kruci seš škvrně, nevíš že kapitán Pyroman vyhlásil zákaz vycházení? |
| |
| Paluba (to co opouští loď mezi posledními , hlavně Thor)
Koukám se, jak celá loď kotví u mola a vidím, jak Zainin padá do vody, prohlídnu si zvědavě tváře útočníků a snažím se odhadnout, co umí. Načež vidím, že je Zainin téměř ihned zachráněna a pozoruju dál ty tři dokud mi nezmizí z dohledu. Zajímavé, velmi zajímavé a umí něco podobného i ti u nás na palubě? Myslíte, že zajatci u nás jsou slabší nebo se jen neprojevují? Rozhlédnu se po okolí a vidím, že většina nějak bez přemýšlení opouští loď. Následně sledji holku na mole, která pravděpodobně umírá. Je mi jí líto, ale je mi jasné, že opravdu nepomůžu - nemám jak, nenejvýš jí ještě zkrátit trápení. Vrahu? Co spolu mají ona a Kazumo společného? Zamračím se a dělám, že jsem si celé scény ani nevšimla, načež najdu Thora a pokusím se s ním domluvit, kdože to hlídá loď. Neměl by to tu někdo preventivně i se zajatci pohlídat? Podívám se na posledního člena posádky na palubě. A doufám, že aspoň on má trochu rozumu a nenechá mě hlídat loď. Když řekne, že loď pohlídá, slíbím mu, že se budu držet poblíž, kdyby něco a vyrazím na průzkum architektury na ostrově. Když nic takového neřekne, zůstanu s nevrlým zamručením na palubě, vezmu dalekohled, který snad někde najdu a věnuju se zvláštnostem architektury stejně. |
| |
| Cesta Alex Dovro, Samael, Kirishima Saigo Dlouhé tiché kroky a pod plachetkou osoba. Z černého stínu vystupují dvě lesknoucí se oči. Potěkávají po okolí a cosi hledají. Ruce schované pod špinavými hadry, v pěsti setnuté. Tu náhle se v dálce objeví Alex a Samael. Nespouštím z nich oči. Nezrychluji však v chůzi, je to krátce. "Saigo, nezasahuj." Pronesu chladným hlasem, ale neotočím se k němu, nýbrž zůstanu zrakem upřen dopředu, doufaje, že nezasáhne. Cestou ve své vnitřní tichosti, zjeví se mi mé vzpomínky Kazuma, držejícího onu dívku. Jillien...! Ozve se mi v hlavě a já zavřu oči. Marto! Projdu tou krátkou cestu k Samaelovy a Alex a vejdu mezi ně, až najednou stojím mezi nimi. Z pod pláště vyletí moje dvě ruce a v dlaních se nastaví, před její a jeho hruď, na znamení, že by neměli nic dělat. "Mohli by jste nezasahovat?" Otážu se své posádky, spíše jako rozkazem, než jako otázkou, ale stále hledím na ty uličníky, kteří byly na molu. V očích mi něco bouří, snad se mi tam stále přemítají vzpomínky "Jste to vy, co ublížily té dívce u mola?" Zadívám se jim do očí a přeruším je v rozhovoru s Alex. |
| |
| Tři muži Samael Pes Slyšela jsem Kazuma, jenže jsem nemohla zastavit. Někdo ty tři chytit musel než vzburcují celý ostrov. Pak bychom museli utíkat mi a ničeho bychom nedosáhli. Někdo běžel za mnou, cítila jsem ho, ale neohlížela jsem se. Konečně jsem je doháněla a já plánovala, že se zvětším celá a prostě je zavalím. Ale oni se najednou zastavili a otočili proti nám. Zastavím a nechám svoje nohy zase splasknout na původní velikost. Podívám se na Samaela, který byl ten co běžel za mnou. Co mi to sakra navrhovali? To se úplně zbláznili? Znovu se na ně zadívám. „Ano. Snědla.“ A pak se zatvářím posměšně. „Silní lidi? Jako třeba vy? Kteří si musí svou sílu dokazovat na nebohé dívce? Tři na jednu? Fakt síla.“ Zamračím se na ně. „Ani náhodou! Nenávidím násilníky stejně jako vrahy a tyrany. A váš šéf je vrah a tyran! A vy zase násilníci.“ Zvětším si pěsti a srazím je k sobě. „Dám vám co proto. Předtím jste mě překvapili, ale teď už se to nestane.“ Najednou se objeví mezi námi Oliver a chtěl po nás, abychom nezasahovali. Zamračím se a nechám ruce klesnou. „Pokusím se. Ale dávej pozor.“ Slíbím mu, že přinejmenším se budu snažit mu jít nepomoci. |
| |
| Cesta Alex, Oliver, Samael Zajímalo by mě, kam tak asi má namířeno, podíváme se na Olivera. Dlouho se nesnažím najít odpověď a zase se koukám po okolí. Z nudy si kosu položenou na ramenou, občas protočím, takže čepel občas míří k nebi, občas zase k zemi. Není to doktorka? zahlídnu Alex se Samaelem a dalšími třemi. Zdá se, že Oliver k nim má namířeno, tak se vydám za ním. ,,Hm,'' souhlasně zamručím a pokračuji v chůzi. Celou dobu se držím těsně za Oliverem, ale když se postaví mezi Alex, Samela a ty další tři, tak se postavím k okraji cesty. Pečlivě si prohlídnu ty tři útočníky. ,,Ts, lamky,'' pronesu. Sundám si kosu z ramen, bodnu ji tupým koncem do země, ale ne moc hluboko, aby šla pak hnedka vyndat. Mezitím, co stojím, tak kosu nepouštím, abych se mohl instinktivně bránit případnému útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Pokračování výslechu "Aha takže on dá na tom ostrově vybrat jestli chtěj s ním nebo je pozabíjí správně? A jak dlouho to trvá a no proč pro něj i tka všichni pracují vždyť jich bude víc než zvládne , nebo je tak silný?" pokračoval v zamyšlení " A vy dva jste taky z nějakého ostrova, že. Nebo jste s ním od začátku? Stejně by mě zajimalo kde se vzal..." přeci jen musel dělat že neví kdo je plameňák. " No zní to děsivě snad ten vrah KAzumo fakt nebude tak blbej ačkoliv vrahové bejvaj hloupí.... No tohle vypadá na problém, který asi neroskousnu..hned." |
| |
| Mólo(Satu, Zainin, neskour Punťo, Alex, Samael) Len čo Jillien vydýchne naposledy z kútiku oka sa mi vyroní slza ktorá dopadne na teraz uz zosnulú Jillien. Zatnem pesťe a trošku zaškrípem zubamy. ...tak toto nie... ...ako ona si zomrieť nezaslúžila... ...zasraný marináci... ...dokurvíťe všetko čo sa len dá... ...prečo musela Alex bežať preč, prečo... ...mohla ju zachrániť... Po pár sekundách zatiaľ čo spadli na zem ešte dve slzy sa postavím stále zatínajúc peste. Zainin a Satu mohli vydieť že mám na lícach ešte niekoľko sĺz. No z ničoho nič sa rozbehnem smerom k tým ostatným. Asi po desiatich metroch si rukou pretriem oči aby som videl lepšie a pokračujem smerom k ostatnym. Vidím že sú na pol ceste do dediny čiže ešte takých 50 metrov a už som pri nich. Neobzerám sa či ostatný zostali v prístave predsa len už by som ich nevidel. ...tak a teraz prišiel čas zúčtovania... Ľavou rukou chytím kurigate a pomocou palca jemne zatlačim na tsubu tak aby sa katana povysunula asi na dĺžku habaki. Následne keď som asi meter za Psom, Alex a Samaelom Spravím Soru aby som bol pred nimi pričom počas toho vyťahujem Katanu pravou rukou, psravým potrebný pohyb a následne zvolám. Kaze no Kizu |
| |
| Lodička zaslechl z venku něco co ho zaujalo evidetně, někdo ještě nebyl daleko. Možná nebylo od věci zavolat sem někoho kdo to kvantum informací co má udrží a nebo je třeba ověří. Proto se rozhodl zavolat odpověď. " Abe pojď prosím sem." zařval a doufal, že bude poslechnut. " A vy dva to zopakujete jí. To víte nejsem jedinej zvědavej." usmál se na vězně a udělal další krmící kolečko. Upřimně doufal, že Abe přijde a že si případné vejlety rozmyslí, nechtěl na tuhle složitost být sám. |
| |
| Lodička (Thor) Nejdříve se mi ulevilo, že jsem dostala nezápornou odpověď, ale pak mi došlo, že to zavolání, abych dorazila za Thorem znělo naléhavě. Rozběhla jsem se, pro jistotu si připravila drápky před otevřením dveří a v podstatě jsem vběhla velkou rychlostí do kuchyně. Následně jsem se rozhlédla a nechápavě se podívala na Thora. Děje se něco? Zamračeně jsem se podívala na zajatce a doufala, že se dozvím proč jsem byla zavolána místo svého výletu. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro To že tu nikdo není, se Joze moc nelíbí. proto několirkát buší na baráky ze ketrých nikdo nevychází a nikdo jí neodpovídá. Což se Joze taky nelíbí. není ráda když jí někdo ignoruje. Když se ale na cestě před ní objeví živá a viditelná osoba, roztančí se k ní jako nakopnutá baletka a zastaví se až kouske od ní, aby si jí mohla blíže prohlédnout. No páni! ty máš ale supr zuby! Já jsme Joha! A hledám nějaké řemeslo co bych s emohla naučit. nevíš o něčem? Víš? no to je supr! vypálím zároveň s tím jak mluví on. Pak se zahihňám a začnu ho koumat opravdu blízko. Promiň, co že si to říkal? |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Důvod Thorova znepokojení je následující ( jedno kdo ti ho přetlumočí). Oba námořníci tvrdí následující 1) plamenákovi piráti mají k dispozici granáty schopné rozthnout svou explozí klidně 3 lidi najednou. Naví mají lepší silnější dělo které rotřelilo i loď jakéhosi kapitána Rose (odměna 15 000 000) do děla je různá munice ať už koule co se rozletí na tisíc střepin nebo zapalné či s řetězy. rozhodně jsou ta děla hodně nebezpečná víc než normální. 2) kapitán bude na lodi kterou jsme viděli nerad chodí na ostrov stejně jako Li Sin a jeho 3 studenti. Většina posádky bude na loď na pevninu chodí jen Werewolf a Kerberos s pár chlapama. 3) Kapitán plamenák se chce dostat na Grand line a získává pro to posádku tak že přijeden a ostrov silný najme a slabé zabije. 4)Z ostrova nikdo nemuže utéct protože plamenák nechal zlikvidovat každou loď ( dost možná půjde i po nás jestli už není na cestě) 5)Kerberos jsou 3 chlapy které nějak vycvičil Werewolf jak nevím. 6)Plamenák chce naverbovat KAzumu a kvůli tomu je na tomhle ostrově ví že je bude chtít zachránit. 7) Kazumův mistr je mrtví,ale jeho další studenti jsou součástí posádky a jsou pod vedením Li Sina 8) Snažím se zjistit proč vlastně pracují pod vedením plamenáka...zatím marně domnívám se že to je kvůli pohružce smrtí.... 9) mám pocit že ve chvíli kdy plamený dokončí verbování tak celé město vypálí vystřílí nebo jinak zlikviduje. pro jistotu ještě ve spoilu nabízím výpovědi marináků( snad mohu) 10) součastí ukradených věcí jsou nějaké posilovače očí.... Zobrazit SPOILER |
| |
| Začínající bitka Nechceš tak nechceš... zasmál se jeden z čahounů a už, už se chystal vykročit proti vám, když se objevil Pes a začal vám domlouvat, ať nezasahujete do boje. Heee? Cítíš se jako tvrďák jo? Sám proti třem, ochránce dam...jestli jsme to udělali my? No jasně že jo, kdo jinej? Ta hloupá nána měla smůlu. Kdyby byla poslušná, mohla si to i užít, ale takhle... víc už toho říct nestihli, protože z ničeho nic přiběhl Kazumo, který vyslal nějaký vzdušný proud proti prostřednímu z nich. Nebylo to moc účinné. Chlapíka to tak akorát posadilo na zadek a to bylo všechno. Kazumo si tím ovšem rozhodně získal jejich pozornost. Co...jak se opovažuješ zaútočit na našeho brášku?! zařvali zbylí dva a vrhli se proti Kazumovi, který byl připraven na útok nějakého bojového umění, ovšem určitě ne na to co přišlo. Ti dva nebojovali jako lidé, bojovali jako zvířata. V jejich pohybech nebyla žádná logika, žádný rytmus, jen zvířecí instinkty a dravá touha roztrhat ho na kusy. Na to nebyl Kazumo ani připravený ani cvičený. Proto, ačkoli jejich pohyby postrádali přesnost nedokázal odhadnout správný moment obrany ani útoku. Díky tomu se jednomu z oné dvojice podařilo udeřit jej tvrdě z boku přes ruku, až mu z ní vyletěl meč, který opsal třímetrový oblouk než dopadl na zem, zatímco jeho kolega jej popadl za stehna a strhl na zem, připraven tam do něj bušit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyděšení chlapíci pokračovali se svou blekotavou výpovědí, očividně je vůbec nepřekvapilo ani nerušilo, že Abe vešla do místnosti. Eeee, no...on je silný, strašně silný a hlavně chytrý...ví jak manipulovat s lidmi a navíc mu slouží ti dva....Li Sin a Werewolf. Jsou to hrozně nebezpeční bojovníci, neznám nikoho kdo by se mohl postavit třeba jen jednomu z nich, natož oběma, to...prostě nejde. při další otázce se na sebe oba ex-mariňáci podívali, načež se otočili zpět k Thorovi. Ne, my jsme s ním od začátku, ale...Kerberus a Tři hole, studenti Li Sina a Werewolfa jsou noví. Kerberus jsou z minulé zastávky a Tři hole naverboval tady. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlapík tě sledoval naprosto nechápajícím pohledem, než ses ho zeptala na řemesla a řekla mu své jméno. Joha...Joha...kde já už to... dlaní se praštil do čela. No jasně...ee totiž Joha-san, já sám bohužel žádné řemeslo neovládám, ale jestli chceš, můžu tě odvést za někým kdo ano. Jmenuje se Robert Lang a je to můj velmi dobrý kamarád. Kromě toho že jeto skvělý kovář vyzná se taky v mechanice a spoustě dalších věcí, určitě by jste si rozuměli. |
| |
| Bitka Kazumo, Zainin, Pes, Samael Kazumo se přihnal a zaútočil na ty tři. Jednoho posadil na zadek, ale za to ti další dva na něj zaútočili. Pohybovali se divně, ne úplně lidsky. Bylo to poněkud znepokojující. Ti dva byli, ale dobří a podařilo se jim nejen Kazumu odzbrojit, ale i porazit na zem. No Oliver říkal, že nechce abychom zasahovali, ale tohle byl Kazumo. Zvětším si pěsti, přiskočím k nim a toho co Kazumu strhl na zem pořádně praštím do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro začnu poskakovat kolem něho a zvesela juchat. No to je skvělé! Výborně! pak se mu zaháknu za paži. Oprvadu jednám jako bych se s ním znala od jakživa (jako každopádně jednám s každým) a jenda noha už je vykročena, dokud mě nenapadne že neznám směr. Tak kudy kudy? |
| |
| soukromá zpráva od Abe Kameko (archeoložka) pro Pokračování výslechu
Docela překvapeně poslouchám, vše co nám vykládají, a snažím si vše zapamatovat. Takže bychom asi měli varovat rychle zbytek, aby věděli, koho, že to můžou momentálně honit a co hrozí lodi. Pokud se Thor na nic dalšího neptá, vzpomenu si na dění venku a zeptám se. Koho jsme to pravděpodobně viděli zabít tu holku, když s nimi nechtěla nic mít? Docela znepokojeně se podívám na Thora a doufám, že ho napadne něco rozumnějšího než mě. Tedy naprosto neznámým směrem vyběhnout za posádkou a upozornit je. Co vlastně víte o tom, jak bojují, je pro ně něco opravdu typického? Nejhorší je, že budeme muset ke všemu ještě chránit loď, protože si nás pravděpodobně všimli a jestli vše chápu dobře, tak ve dvou nemáme moc velkou šanci. Obzvlášť když poběžím za ostatníma.
|
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro " Tři hole jsou ti učni že? No dobře a otázka za jak dlouho nás bude chtít sestřelit taky, já jenom že by nás sestřelil s váma když už likviduje všechny lodě.... Holku? A kolik jich bylo myslím ,že nám dali výběr rozhodně by se hodilo vědět kde jsou... jestli si rozumíme." pronesl znepokojeně jasně museli dát vědět ostatním , jenže ostatní byli někde v pryč. " To jsou taky dobrý otázky druhá dobrá je kde jsou lid od nás myslím ,že bude lepší s touhle lodičkou neprovokovat." trápilo ho že neví jak to říct ostatním , horší bylo že neví jestli to je pravda skoro by se hodilo vzít dalekohled a podívat se na loď nebo pevninu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlapíci těkali očima z jednoho na druhého a nakonec to vyřešili tak, že jeden odpovídal Abe a druhý Thorovi. Chlapík číslo 1: Napadli holku...to budou asi Kerberus, pokud jsou tři. Jsou to nejlepší studenti Werewolfa, i když jemu se v boji nemůžou rovnat ani ve trojici. Jsou hodně silní. Používají Ryuu Kyuu karate, ale víc o tom nevím. Je to nějaký tajný umění, který Werewolf přivezl z nějakého ostrova tady v North Blue. Prej je stejně silný jako Fisham Karate a umožňuje bojovníkovi pohybovat se jako zvíře a dokonce i měnit části svého těla na přirozená zbraně zvířat. Sám Werewolf má vlčí tesáky, drápy a někdy to vypadá že i srdce. Chlapík číslo 2:Rozstřílet? Ne, to neudělá. Nejdřív na vás pošle svoje verbíře. Kerbera a Tři hole aby vybral ty nejsilnější z vás, kterým nabídne členství ve své posádce. Teprve potom nechá ten zbytek zabít, sebere co máte zlata a potopí loď. Proč taky plýtvat lidskými i jinými zdroji, že? Eee jo, tři hole jsou tři studenti Li Sina. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro "Takže máme čekat že se tu objeví kerberos a tři hole jo? Takže jestli to chápu zpravně 6 lidí co se nás pokusí naverbovat...hezké aj ak poznají žej me dost silní nebo tak? Ale stejně nechápu proč jsou ti naverbovaní ochotní jít s ním ...ale to je fuk. Otázka je jestli se nechat na verbovat nebo jak. No nevím , jestli by chtěl nás." odmlčel se těžce pochyboval o tom ,že by se noví rekruti dostali poblíž plamenometného. Ačkoliv kdyby on a Abe nějakým zázrakem dokázali poprat 6 verbířů. Možná by se dostali blíž. Jenže co potom a co dál. Začal zoufale koukat na Abe protože jeho žádné uspokojivé řešení nenapadlo. |
| |
| Cesta do dediny (Alex, Psíček, Samael) Len čo zaútočim týpek padne na zem. No ani neviem prečo miesto toho aby som zautočil na druhých sa len priblblo na nich pozerám a oči mam stále akési načervenalé. V tom ale zaútočia zvyšný dvaja. ...a sakra... prejde mi hlavou keď neviem rozpoznať. ...nevyzerajú ako Werewolf... ...ale toto je zrejme to Ryuu Kyuu Karate... ...asi ten bastard naučil viacerých hentomu umeniu... Ani neviem ako a vyrazí mi jeden z nich moju katanu z ruky von a druhý ma stiahne na zem. ...tak toto nie chlapci... ...takto ľahko sa nenechám... Ako tak na mne ten bastard kľači tak sa pokúsim mu ľavou rukou chytiť tú jeho a následne mu pravou rukou dať jeden hák zboku do hrudného koša dúfajúc že mu tak vyrazím dych aby som ho dostal zo seba preč. Pritom si všimnem Alex ktorá sa napríaha po tom týpkovi. ...len nečh netrafí mna ako to spravil Samael vtedy... prejde mi hlavou a ja sa sanažim podržat toho týpka nadomnou tak aby ho Alex mohla čo najlepšie zasiahnuť. Bez ohľadu na výsledok sa posnažím trafiť do rebier zboku toho bastarda ešte raz a potom s točením tela a tahaním hos sa snažim dostať tú sviňu na zem aby som sa ja mohol dostať spod neho. Ak sa mi podarí dostať ho na zem tak mu ešte preventívne vrazím jednu do zubov a následne sajednou až dvoma pretočeniami snažím dosť mimo jeho dosah aby som sa postavil, kryjúc sa rukami. Len čo som dostatočne na nohách aby som mohol použiť Soru, tak tak učinim aby som mal určitú vzdialenost medzi mnou a nimi. Pomocou ďalšej jednej až dvoch Soru sa snažím dostať k mojej katane a dvihnúť ju aby som následne mohol znovu zoslať Kaze no Kizu smerom k najbližšiemu pirátovi a potom sa pomocou Soru snažím dostať k tomu bastardovi a doraziť ho pomocou Hirameki Dangeki alebo ďalej aby som mal večšiu vzdialenosť od toho čo na mna bude chcieť zaútočiť. Teoreitcky sa typ boja ktorý sa snažím predviesť dá popísať tak, že si držím odstup pomocou Soru a Kaze no Kizu pokial sa nenaskytne príležitosť doraziť daného nepriateľa niektorou z mojich techník seku. |
| |
| Bitka Kazumo, Pes, Alex, Saigo Doběhneme ty tři a ty se proti nám otočí. Postavím se do bojového postavení a namířím směrem k nim špičku ostří. Když zkoušejí přemluvit Alex tak mě to nevzrušuje. Není někdo kdo by se k nim přidal. Poté se objeví Pes a mluví o tom abychom nezasahovali. Inu proč ne říkám si. Pokud se chce kapitán předvést tak ať se předvede. Když přiběhne Kazumo a zaútočí tak se ale situace změní. Jednoho z těch bastardů shodí na zem ale zbylí dva se do něj pustí. Nesleduji souboj Kazuma a ostatních ale vyrazím po tom kterého shodil na zem dříve než se stihne zvednout. Otočím si zbraň tak abych ho mohl udeřit tupým koncem, použiji Soru abych se dostal vedle něj co nejrychleji a poté širokým obloukem zbraně se ho snažím zasáhnout tupým koncem zbraně ze strany do hlavy abych ho omráčil. Snažím se to stihnout dříve než se začne zvedat a uvědomí si co se děje. |
| |
| Po dlouhé době zase boj Alex, Kazumo, Oliver, Samael Prohlížím si ty tři chlápky a čekám, jak zareaguje Oliver. Třeba ovládá sílu Ďáblova ovoce a předvede něco epickýho? nazdvihnu jedno obočí a podívám se na Olivera. Pak si ale mou pozornost vyžádá řítící se Kazumo. Ten nám tady chyběl. ,,Hm?'' všimnu si, že má červené oči. Že by ta holka zemřela? Letmo kouknu na Olivera, jestli ho nemá v plánu zastavit. Zaujatě si prohlížím bojový styl těch dvou. ,,Zajímavé,'' řeknu si pro sebe. Tenhle styl boje se mi líbí. Než ti dva skončí, tak vytáhnu kosu, připravím se do bojového postoje a podívám se na toho třetího, kterého Kazumo donutil si sednout. Letmo se podívám na naši partu, ale to se už do boje pouštějí Alex a Samael. Pousměji se. Znovu se podívám na toho třetího jestli náhodou něco neplánuje. Teisou! Rozeběhnu se proti nepříteli, abych mohl použít Toro nagashi. Pokud sedí/klečí, tak mu mířím kousek pod krk, aby se nemohl hnedka vyhnout. Pokud stojí, tak mu mířím na břicho. Pokud se mi útok nepovede, s čímž i počítám, tak se během boje pomocí Teisou se pokusím vyhýbat jeho prapodivným útokům a taky využiji maximálně svou obratnost. |
| |
| Postupná likvidace Poté co jeden z Kerberu složil Kazumu na zem se po něm Alex, která se rozhodla zasáhnout ohnala pěstí. Nepočítala ale asi s pomocí jeho parťáka, který ji na pěst regulérně skočil. Díky jeho značné váze ji pak celá pěst stáhla dolů na zem, takže padla tváří do hlíny, zatímco její protivník vyrazil proti ní. Druhý Kerberus také nezahálel. Na nohy se pokusil vyšvihnout hned poté, co jej Kazumo srazil, takže jej Samaelův útok zastihl v podřepu. Místo aby se snažil nějak složitě bránit nebo vyhýbat mrštil s sebou prostě na zem, do kotoulu vzad, takže jej Samaelova kosa jen těsně minula, stejně jako Saigova, jehož čepel mu proletěla těsně nad zády. Naneštěstí, kvůli povaze své techniky byl Saigo na moment nekrytý, přesně v okamžiku, kdy Kerberus dokončil kotoul a tak schytal dva rychlé údery na volná žebra. Nejsou zlomená, a on sám není nijak vážně zraněný, ale bolelo to pekelně. Hned poté Kerberus odskočil dozadu a vrhl se proti Samaelovi, připravený jej bít. Problémy těchto tří ale nebyli nic proti problémům Kazumi. Ten se sice snažil nějak praštit svého protivníka nebo ho omezit v pohybu, ale na něm sedící Kerberus měl nejen výhodu vyšší pozice, ale také dobrých deset kilo svaloviny navíc. Díky tomu se mu podařilo lehce vytrhnout z jeho sevření, načež mu začal sázet úder za úderem rovnou do obličeje. Pro Kazumu, necvičeného k boji na zemi to byl takový šok, že jediné co dokázal bylo dát si před obličej ruce, i tak to ale schytával opravdu hodně a pokud mu někdo nepomůže, dopadne to s ním nejspíš bledě. |
| |
| Postupná likvidace Alex Dovro, Samael, Saigo, Kazumo Sleduju celou bojovou scénu. Kazumův příchod mě nijak moc ani nepřekvapil, protože bych nejspíše udělal to samé. Doktorka dostane závaží na ruku, Saigo dostane do žeber. Kazumo bezmocně leží na zemi a dostává pořádnou nakládačku. Rozhlédnu se, kde jsou ti zbylý dva. Jejich bojový styl mi trochu připomíná skupinu hyen bavící se s kořistí. Moc to, ale s obličejem schovaným pod kápí nevnímám. Projdu kolem Saiga a Samaela a zadívám se na toho s kým bojujou, poté mrknu na doktorku s kterou si to chce asi rozdat jeden z nich. Pak už jen z pod mého pláště vyletí ohromná pěst, která se nečekaně zaryje do hlavy tomu hyeňákovy, co mlátí Kazuma. Vzhledem k tomu, že jím byl zaneprázdněn, tak ho asi bez problému odpálím z dosahu a pak už jen stojím nad Kazumem a dávám si pozor na prostor kolem sebe. Můj stín na ležícího přítele pomalu dopadá a on vidí dvě leské oči ve tmě pod kápí, které se na něj tiše dívají. |
| |
| Boj Alex, Kazumo, Oliver, Samael Bohužel můj trénink nebyl dost tvrdý, a tak jsem za to zaplatil. ,,Sakra.,'' zanadávám těsne předtím, než mě udeří. Kvůli bolesti málem upustím kosu, ale než mi vyklouzne, tak ji stisknu. V polokleku si volnou rukou projdu místo, kde mě udeřil. Kvůli velké bolesti ucuknu, ale stačilo mi to, abych zjistil jestli nemám zlomená žebra. Uf, nic není zlomenýho. Odplivnu si a kouknu se na toho může, který mezitím bojuje se Samaelem. Kdybych proti němu bojoval sám, tak dokud jsem ochromený, tak by mě dorazil. Pokusím se vstát, ale bolest mi to nedovolí. Ahahaha, lamko, lamko, lamko. ,,Ts, ještě ty se ozývej...'' řeknu víceméně šeptem. Jakmile bolest aspoň trošku pomine, tak opatrně vstanu. Letmo se přitom kouknu, jestli na mě někdo neútočí, abych se mohl bránit. Chvilinku sleduji Samaelův souboj, ale jakmile si všimnu, že je ten chlápek nekrytý, nebo v kritické situaci, tak se na něj vrhnu. Při boji se zaměřím hlavně na nohy a oblast kolem pasu. Při souboji stojím na opačné straně než Samael. Díky tomu, bychom si neměli v boji tak moc vadit. |
| |
| soukromá zpráva od Abe Kameko (archeoložka) pro Docela klidně se snažím vyslechnout, co mi říká ex-mariňák. To vypadá, že s těma třeba budou mít ostatní celkem potíže. Poté si ještě vyslechnu Thorovo shrnutí, kouknu na jeho zoufalý výraz a je mi jasné, že máme docela značný problém. Takže jestli vše chápu dobře, má se nás pokusit naverbovat šest lidí. Z toho tři se teď pravděpodobně snaží zabít značná část posádky, a pravděpodobně neúspěšně. To vypadá dost špatně….odmlčí se a vypadá, že celkem zoufale…Jdu se kouknout jestli někdo není poblíž lodi a upozornit ho, co se děje. Hodně rychle vyběhnu na palubu a kouknu se jestli někoho neuvidí, když ne, tak se vrátím s opravdu zoufalým výrazem k Thorovi a čekám, že nás snad napadne něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro " No tak nějak to bude i když nevím s kým si kdo tam venku hraje. Skoro si jeden říká ,jestli mu někde fakt nebude lepe... Apropo jak vypadají ty tři hole Kerberos a ostatní to víte ,abychom jim mohli ukázat tu naší sílu." snažil se o úsměv opravdu možná bude nejlepší zkusit rekrutující síly trochu zmasit. Když ukázka síly tak pořádná. Možná by jí pak mohli ukázat na plameňákovích bodygardech... nebo na něm samotným i když úvaha o čestném duelu síly, by byla zcestná pochyboval ,že by někdo takový měl čest v boji. V těhle úvahách zůstal i poté co Abe odešla , možná šla zjistit jestli k nám nikdo nemíří a nebo, jestli by se nenašel někdo kdo by šance 2 vs 6 trochu zvedl. |
| |
| Paluba lodi S opravdu vysokou rychlostí vyběhnu na palubu. Vypadám asi opravdu zoufale. Ať tu je někdo od nás prosíííííííím... Rychle vzpomínám, koho jsem neviděla odcházet, než mě Thor zavolal. Zainin, Kitty nebo prostě někdo, jste tu? Zoufale se rozhlíží a doufá, že uvidí nějakou spřízněnou duši a hlavně ne kohokoliv neznámého. Když nevídí nikoho, vezme dalekohled, vyleze na stěžeň, do vyhlídkového koše a kouká se, jestli někoho aspoň takhle neuvidí. Když nikoho neuvidí ani tak, spěchá za Thorem. V případě, že uvidí někoho neznámého, tak Thora pro změnu hodně rychle zavolá. |
| |
| Boj Saigo – Kazumo – Oliver – Samael Moje rána šla úplně vedle a ten chlápek se mi pověsil na pěst jako závaží div jsem sebou nesekla. „Sakra! Budu z tebe mít kýlu!“ postěžuji si. Nevšímám si co se děje kolem mě, teď jsem měla dost starostí sama se sebou a to hlavně, jak setřást toho opičáka. Ale místo toho, abych tady poskakovala a snažila se ho setřást, prostě zvednu druhou ruku a dám mu pecku. Nebo se tedy o to pokusím protože tihle chlápkové fakt byli dobří. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hned jak ses k němu přiblížila se stalo něco nemyslitelného. Chlapík ti sebral Mátu, hodil ji někam do pryč a než ses nadála, ležela jsi na zemi svázaná tlustým lanem. HEHEHEHE HEHEHEHE PO TOMHLE SE LI SIN MŮŽE JÍT BODNOUT!!! zasmál se chlápek, načež si tě nadhodil a hodil přes rameno. Hehehe, takovej úlovek! s tím vyrazil rychlým krokem směrem k lodi. Ať se snažíš jak chceš, pouta nedokážeš překonat, až do okamžiku, kdy tě přivedl k velké mariňácké lod. U jejíhož můstku stáli dva chlápci s puškami a meči. Když uviděli tvého únosce, uctivě mu pokynuli a pustili jej dál. Na palubě, na kterou tě vynesl byl čilí ruch. Odhadem jsi mohla určit, že je tu celá posádka, která si trávila nudu hraním karet nebo jinými podobnými aktivitami. Když si všimli vás, tak své činnosti nechávali a bedlivě vás pozorovali. Nikdo se ovšem neodvážil promluvit, až na vytáhlého chlapíka s holí. A co je tohle za potěr Wolfe? Chvástáš se, jak přivedeš „Vraha“ Kazumu a místo toho, jakási holka z vesnice? zeptal se výsměšně, ovšem tvůj únosce, tedy vlastně Wolf se odradit nenechal. Jen se směj. Směj se Li. Ta holka není jen tak někdo. Je to „Spoiled Child“ Joha. Jo, přesně ta s tím obřím bodyguardem jak pracují pod „Garpem“. Chápeš to? Jeslti je ta holka platí, dokud ji máme u sebe, celá ta jejich posádka, celá šestnáctimilionová posádka nám bude sloužit. teď už upoutal pozornost celé posádky. Odkud si se po jeho slovech vynořil mladý, sotva patnáctiletý mladík, se slunečními brýlemi plamenomety na rukou, který si tě z blízka prohlídl. Zajímavé...hej prcku, je to pravda? Vážně jsi to ty? |
| |
| Souboj Saigo-Kazumo-Oliver-Alex Ten člověk se mi uhnul a poté sem si všiml že se ke mě připojil Saigo který to ale ošklivě dostal do žeber. Hned nato vyskočí na nohy a zaútočí na mě. Už sem si všiml že nebojují jako normální lidi a tak se rozhodnu pro tuto taktiku. Držím kosu jako kopí a používám pouze krátké rychlé body abych snadno stáhnul zbraň dozadu a on musel ustupovat nebo se uhýbat do stran. Pokud by se pokusil proběhnout vedle mé zbraně přímo na mě tak soru abych se dostal dozadu a přitom krátký úder do strany abych ho seknul pokud se neuhne. Snažím se ho držet od těla a bodat. Snažím se aby měl Saigo dobrou šanci sundat ho zezadu jelikož ho tam vidím. Pokud by se na mě navalil a shodil mě na zem tak se jednou rukou snažím krýt obličej a druhou sáhnu po pistoli abych ho střelil vleže do břicha. |
| |
| Opět jedno malé vyhodnocení Vezmeme-li to postupně, kapitánův překvapivý útok překvapil úplně všechny, včetně Kerbera, který se až doteď věnoval Kazumovi. Úder do hlavy jej nejen že s Kazumi shodil, ale i odmrštil dobré dva metry. Naneštěstí se však nezdálo, že by s ním Psova brutální fyzická síla nějak příliš zacloumala, neboť se hned z dopadu převalil na všechny čtyři a rovnou z této pozice skočil Psovi po krku. Mezitím se na zemi vzpamatovává Kazumo, jehož tvář je oteklá od série úderů, které schytal. Pravé oko mu začíná slušně otékat, ret má roztržený snad na pěti místech a nos přeražený nadvakrát. Může být rád, že zuby se mu jen vyklají a o žádný nepřišel. Hned o kousek vedle se svým Kerberem zápasila Alex. Chlápeka ze své ruky se pokusila zbavit rychlým úderem, který jej zasáhl do čelisti a shodil z ruky. Moc si ale nepomohla, neboť se Kerberus rozhodl použít na ni stejnou taktiku jako jeho parťák před chvílí na Kazumu. Vrhl se jí po nohách a rychlým trhnutím ji srazil na zem, kde se jí začal sápat po krku. Ze všech bojujících skupin pak na tom byli nejlépe Samael se Saigem. Zatímco Samaelovi se dařilo držet si skvěle zvolenou strategií kerbrbera od těla, Saigo se připravoval na útok. Ten nastal v okamžiku, kdy se Samaelovi podařilo jedním bodnutím Kerbera škrábnout na boku. Nebyla to hluboká rána, ale šok z bolesti jej vyvedl z rovnováhy na dost dlouho, aby poskytl Saigovi prostor pro útok. Ten ji využil a přesekl Kerbera v pase. |
| |
| Opět jedno malé vyhodnocení Alex Dovro, Samael, Saigo, Kazumo Jednoho z nich odpálím stranou a očkem hodím po Kazumovy a okolí, jak jsem to již napsal minule. Zároveň však vím, že většinou jedna pěst nikoho neskolí a tak mi je jasné, že na mě ten, kterého jsem udeřil, zase zaútočí. Přesto jsem však ledově klidný. Udělal kotoul na všechny čtyřy a vyskočil proti mě jako ti tygři, co po mě házel strejda, když jsem byl malý. Jednoduše mu uhnu stranou, směrem k Alex a nechám ho proletět vzduchem někam do pryč a nepočítám s tím, že by snad měl Geppo nebo tak, aby dokázal v letu, v tak krátkém okamžiku manévrovat. Jakmile se mu vyhnu, dám pěstí tomu co se sápe po Alex, vlastně stejně, jako jsem dal pěstí tam tomu. Hned jak mu jí vrazím, případně se vyhnu tomu prvnímu útočníkovy, co asi znova dopadl na zem a skáče po mě. |
| |
| Boj, boj, boj Alex, Kazumo, Oliver, Samael Ještě chvilku, říkám si, mezitím, co sleduji Samaela a toho chlápka. Obejdu ho zezadu, aby mě neviděl a připravím se do bojového postoje. Teď! Ve chvíli, kdy Samael škrábne toho chlápka, se rozkročím a vodorovně seknu. Použiji veškerou sílu, nechci aby se v něm kosa náhodou zasekla. Jakmile ho rozseknu, tak nemeškám a podívám se po ostatních. Nejspíš to je ve chvíli, kdy Oliver sundá chlápka číslo dvě z Alex. Rozeběhnu se proti němu. Ksakru, teď to bude ještě divočejší, když jsem jim zabil brášku, ušklíbnu se. Nevím proč, ale mám dobrý pocit z dobře vykonané práce. Jenže, děsí mě to. Znám pravidlo; 'zabij, nebo budeš zabit', ale nikdo si nezaslouží jen tak zemřít. Ahahaha, dobrá práce! Jen tak dál, jen tak dál! Velmi brzy budeš jako já! Ahahaha! Teisou! Proběhnu kolem Alex a zaměřím se na jejího protivníka, který už nejspíš vstal. Využiji toho, že mě nečekal, povyskočím a použiji Tatsu Maki. Díky povyskočení nebude útok vodorovně, ale trošku kolmo. Pokud se vyhne, tak při otáčení vyšvihnu kosu dál od těla a pokusím se ji použít jako hák, abych nepřítele zachytil a popřípadě ho strhnul k zemi. Jestli se mi nic nepodaří, ale budu moct pokračovat v boji, tak ho zahrnu útoky, aby někdo mohl využít šance, tak jako já předtím. Tentokrát se zaměřím rychlými seky na oblast kolem basu a hrudi. Kdyby se mi naskytla šance a já dostal čepel za něj, tak okamžitě škubnu/přitáhnu kosu a pokusím se ho rozpůlit. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Když mě čapne a začne mi odhazovat věci, trochu mě to zabolí, ale se svým štěstím jsem si jistá že to všechno zase najdu. Tak my si hrajeme na únosce ano? No skvělé! Joha je nadšená! Johu ještě nikdo nikam neunášel. Páni! to je pocit.Jenom drobnost pane, když sebou nevezmete tu palici, nebudu vám moct k užitku. Vlastně budu! Mám ještě kufřík- teda myslim že ho někde mám! Ale Joha chápe. Váš pán má vlastní dílnu a vlastní nástroje a cizí nástroje nebude chtít přijímat. Můžete Mátu - tu palici aspoň schovat někam, pod něco- kamsi? Aby mi nezrezla až začne pršet evidentně nemám starost s tím že by mi jí někdo ukradl, ale mám strach o její zdravý. pak mi něco dojde (opravdu se ani moc osvobodit nesnažím) a rychle zablekotám. Jé! pardon! já jsem vlastně obě´t! ta má být vystrašená a má křičet o pomoc! Ale Joha nebude křičet o pomoc, to by jí někdo zachránil a to Joha nechce! místo toho nasadím ten nejvystrašenější výraz co odkážu (k čemuž mi pomůže vzpomínka na Samaela) a sevřu celé své tělo v křeči. Což mě ale po pěti minutách omrzí. A tak jen zvědavě pokukuju kam jsme unášena. Když jsme odnášena na Mariňáckou loď, ku smůle či štěstí jsme dostatčéčně hloupá na to, abych to stále brala jako hru. Když mě Wolf položí na palubu a posádka schválí jeho úlovek, rozhlídnu se. Páni! Mariňáky jsme naposled takhle zblízka viděla...viděla...ani nevím kdy! Máte to tu fakt krásný a útulný. Máte tu kovárnu? Tady ten špičozubí říkal že je tu nějaký řemeslný mistr. Když se mě nějaký týpek ptá na to na co se mě ptá. Krátce se zamyslím a cuknu sebou. Joha! těší mě, kdybych neměla svázané ruce tak ti jednu podám. následně začnu vychvalovat všechno co vidím- že tenhle má opravdu úžasný dlouhý vous a tenhle úžasný nos a tenhle, úžasně hustý obočí, jendoduše jsem z celé té situace nadšená. Jedna věc Joze ale jasná není. zatvářím se velmi vážně, jako by mělo následovat něco opravdu chytrého. O jaké holce to tu mluvíte? (Joha už jendoduše stihla zapomenout že je na ní vypsaná odměna) |
| |
| Boj Saigo, Kazumo, Alex, Pes Držím si nepřítele pěkně od těla a nutím ho měnit rytmus boje podle mé melodie. Když se jí pokusí přerušit dostane lehký zásah do boku to je ale všechno co sem potřeboval. Protože v boji se nehraje jenom na jeden nástroj ale na na více a v tuhle chvíli přišlo crescendo a můj nepřítel je náhle na dvou místech zároveň. Naštěstí pro mě nečekám že by mě jedna nebo druhá půlka nějak moc ohrozila a tak vyrazím za Saigem který útočí na dalšího protivníka. Držím se kousek od něj abychom se nemohli ohrozit zbraněmi při dlouhých sekách. Vidím jak Saigo připravuje kosu k úderu a při vyskočí tuším díky vlastním zkušenostem s dlouhou zbraní jakým přibližně směrem pude útok. A vyvodím z toho dvě věci a to že nepřítel může uskočit jenom doleva nebo doprava v obou případech se dostane do boku Saiga a proto na místo kam tuším že může nepřítel uskočit vyrazím pomocí prudkého úderu. Dávám si ale pozor abych netrefil Saiga kdyby ho nepřítel shodil v letu. V případě že bych viděl jak Saigo se nějakým způsobem dostává na místo kam mířím ohnu zápěstí tudíž Saiga maximálně praštím slabě pěstí nebo dřevem ale ne ocelí. Pokud by se toto stalo uskočím dozadu abych chytnul opět dobrou pozici. |
| |
| Boj Saigo – Kazumo – Oliver – Samael Podařilo se mi ho shodit, ale hned se na mě zase vrhl a porazil mě na zem a sápal se mi po krku. Je jak zvíře! Kdo ho sakra vychovával? Saň? Chytla jsem ho za zápěstí, aby se mi ke krku nedostal, ale byl silný. Oliver ho ze mě, ale shodil pořádnou ranou. „Uf...“ Vydechnu a zvednu se ze země. Všimnu si Kazuma, který skončil poměrně potlučený, přiskočím k němu a skloním se nad ním. „Pořádně tě zřídil.“ Řeknu mu. „Ale přežiješ to. Teď se nehýbej. Srovnám ti nos. Bude to bolet, ale bude se ti lépe dýchat.“ Řeknu mu a chytnu ho oběma rukama za nos a pak mu ho s křupnutím srovnám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladík se nahlas zasmál. Hehehe, jsi zábavné děvče Joho, počkej chvilku... požádal tě, načež z kapsy vylovil malý nůž, kterým přeřezal tvá pouta, načež ti s naprosto vážnou tváří podal ruku. Já jsem kapitán Robert Lang. Někteří mi říkají Pyroman, ale to...je taková škaredá přezdívka, pro přátele jsem prostě Robert. Jestli chceš, můžu ti ukázat svou dílnu třeba hned. nabídl ti a kývl směrem ke schodům, vedoucím do podpalubí, přitom trhnutím hlavy odvolal Werewolfa, který s nechutí odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Když Robert řekne že jsme zábavné děvče, zazubím se. A když mě osvobodí, pevně mu sevřu ruku. Své nadšení nehraji a má veselost je narposto upřímná. No páni! Kapitán osobně! Já jsem Joha. Nevím jestli jsi slavnej nebo tak něco, ale přezdívka Pyroman je fakt pěkná! Pro kapitána kterej má nahánět hrůzu určitě! Co kdyby ses jmenoval třeba víla zuběnka? To by fakt nebylo ono. Ale Pyroman! Joha z toho cítí hrůzu, nahání to hrůzu viditelně se zachvěji, abych dokázala že nelžu. Pak mi povadne čelist, protože jsme opravdu neočekávala že ta dílna bdue patřit jemu a ...celé je to prostě supr! Jasně že jo! Joha je tak nadšená! rozejdu se, ale ....protože mi to v tureckém sedu moc dobře nejde, napadne mě že bych se mohla zvednout na nohy. Nadšeně se nadechnu a začnu vesele hopkat za Robertem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladík se tvářil čím dál tím veseleji. Vážně jsi zábavná dívka, pojď za mnou. kývl ti, načež tě po schodech zavedl do „druhého patra“ lodě, kde se nacházela jeho „skromná“ dílna. Nebyla to jen kovárna. Kromě kovadliny, nejrůznějších kladiv a výhně se tu daly najít i nejrůznější nástroje, po kterých by zatoužil každý mechanik, včetně nejrůznějších zajímavých vymožeností z oblasti techniky a materiálu. Na pracovním stole sis mohla všimnout různých kybernetických doplňků, na kterých pan majitel pracoval. Mezi všemi tu byli nějaké zvláštní podle tvaru a délky patrně pro nohy, jedna umělá paže, podivný náramek, umělé oko a velké množství nejrůznějších zbraní. Tak, co na to říkáš? Je tu trošku nepořádek, ale... |
| |
| Na břehu a potom na lodi No záchranná mise se trochu nevyvedla. Hned, jak jsem vylezla na břeh dostala jsem ránu do kokosu a potom se ještě jeden z nich rozhodl, že si ze mě udělá rohožku. Tak jsem se já prostě rozhodla, že si budu chvíli užívat sluníčka a ležela jsem. Kolem mě se to nějak rozhýbalo. Přesněji vzato kolem mě lidé bojují a umírají a kdo ví co ještě. Nějak to ignoruji a ležím do chvíle dokud neuslyším slabý hlásek naší archeoložky. Lehce zakloním hlavu a podívám se na loď. Achjo, zase práce. S tím se odrazím nohou a přepadnu do vody, která mě osvěží a znovu probere. Rychle si to zamířím k lodi a vyskočím na Dhau, pohledem vyhledávající Abe. „Copak se děje? Hoříme snad? “ Vypadám vcelku rozrušeně a přitom si lehce rukou držím modřinu na břiše, i když než by to bolelo se jí jen snažím schovat s viditelným zraněním si připadám vcelku trapně... selhala jsem. |
| |
| Molo Potom co se skočím z lodi zjistím, že se ti chlapi vydali na ústup a někteří z nás se je vydali pronásledovat. Snad bude v pořádku. Podívám směrem k té zmlácené holce. Dojdu až k ní a Kazumovi, který vedle ní klečí. Všimnu si, jak Kazumovi vlhnou oči a jak mu ukápla slza. Že by snad?...Ale no tak. Když Kazumo vyběhne směrem, kam běželi ti tři útočníci, je mi to jasné. Dojdu k tělu té holky a pro jistotu jí zkusím tep, kdyby náhodou. Ale zjistím, že je opravdu mrtvá. "Chudák." Řeknu si potichu. Prudce trhnu hlavou, když slyším, jak někdo z naší lodi volá. "Co se děje?!" Zvednu se a rychle doběhnu k lodi a vylezu na ní. Vidím celkem zoufale vypadající Abe. "Děje se něco?" Zeptám se jí. |
| |
| Na stráži Jasně vidím jak se připravuje na útok do postoje, který jsem trénovala nepočítaně. Načasování mého protiútoku bylo prakticky dokonalé, problém byl v tom, že ten kop udělal nějak divně a já schytala tvrdej kopanec. Pak dopadnu do vody a hlavou mi začnou běžet myšlenky zatímco bezmocně máchám rukama. Co to?... Tohle na 100% bylo karate, tak jak to, že jsem neuspěla s mým protiúderem?Moment… Ten rytmus, síla a pohyby... Jako zvíře. Tak tohle byla ukázka toho stylu Werewolfa? Docela působivé, když mně to odpálkovalo… to že mám za sebou moře akorát tak zachránilo je na malý moment než je chytnu do rukou… Najednou ucítím silné ruce co mně táhnou z vody. Když mně Kazumo vytáhne na molo moc si nevšímám okolí a zvracím vodu. To znamená, že propásnu utíkající Alex a zbytek co šel na procházku. Stačím si všimnout akorát brečícího Katuji, který se vydává ji pomstít. Sednu si vedle mrtvoli, promnu si místo kam mně zasáhl a trochu zapřemýšlím. Jakej pohled jsem asi měla já té noci?... Myslím, že byl víc strašidelnej. Každopádně jak se zdá zbytek posádky se vydal na procházku po ostrově, takže budu muset tady trčet a hlídat loď. Aspoň vymyslím jak proti tomu zatracenýmu stylu bojovat…. Co chceš Abe? Najednou uslyším hlas Abe, jak nás volá na schůzi či co. Vezmu mrtvolu na záda a jdu na loď za Abe, kde už jsou ostatní. Nic neříkám, jen čekám co mi chce. |
| |
| soukromá zpráva od Abe Kameko (archeoložka) pro Docela zoufale, se rozhlížím po okolí a doufám, že někoho uvidím. Proto se docela značně leknu, když medusa vyskočí z ničeho nic na palubu. Díky bohu, že tu jsi. rozeběhnu se radostně proti ní, chci ji obejmout, když si všimnu zranění. Je to vážné? ... Ne, nehoříme, ale brzo asi budeme. Protože celé vypalování ostrova byla past na nalákání Kazuma. snažím se popadnout dech. Brzo sem asi dorazí v lepším případě tři verbíři od plameňáka, koho nevezmou bude zabit, každopádně v horším případě jich bude šest - z toho se třema jsme se už viděli a ty seznámila i osobně. Pojď si poslechnout ty zajatce... to není vše... Začne ji táhnout do jídelny za Thorem.Když si všimnu Satua a Zainin, okamžitě je začnu táhnout taky. Promiňte hned jsem si vás hned nevšimla, je toho prostě tolik.... Pojďte |
| |
| soukromá zpráva od "Zainin" Yokubō (bojovník) pro Rekrut nebo past? Když přijdu k Abe začne mluvit o docela vážné věci. Nic nenamítám ani se neptám… Je to zbytečné, jelikož sotva popadá dech a my musíme slyšet i další věci. Jdu tedy za ní do kuchyně, zatímco odložím mrtvolu na palubu a hlavou mi víří myšlenky. Proč Kazumu? Museli by o něm vědět ještě dřív než dostal plakát, ale jak? Že by ten krysák spíše dával dohromady nějakou pirátskou jednotku a plameňák byl jenom jeho další podřízený? Nebo dokonce pracoval pod ním?... No každopádně budu mít možnost někoho pořádně skopat… Nebo možná bych měla nejdřív předstírat zájem a získat o nich co nejvíc informací a hlavně o tom jejich stylu a skutečné síle posádky i důstojníků. Kdo ví, třeba bych dokonce mohla toho Werewolfa ochočit jako domácí zvířátko a dát mu řádnej výcvik… Thore… sakra co ti ty dva ještě řekli? A seš si jistej, že nekecaj? |
| |
| Bitka s Kerberami (Alex, Pes, Saigo, Samael) Snažím sa brániť a kryť sa rukami avšak zjavne to moc veľký účinok nemá. ...sakra bastard jeden... prejde my hlavou ...jak sa s tohoto dostať. Je tažši... ...musím v budúcnosti trénovať aj boj bez katany bo som nahraný... myslim keď si davam ruky pred seba. No vtom vďaka Psovej akcii zpadne ten týpek zomna načo mi dojde. ...to je šanca... ...ak nie teraz tak sa odtiaľto nedostanem... Pretočim sa na bok, podopriem sa pravou rukou a snažím sa nahovoriť sebe samému že ma nič nebolí. Len čo sa ako tak dostanem na nohy spravím Soru a potom ďalšiu Soru, tak aby som sa dostal k mojej katane. ktorú len čo mám v ruke pozriem sa na situáciu. Snažím sa to opúchajúce oko Privrieť a pozerať sa hlavňe cez to druhé. Snažím sa dýchať ústamy tak ako dýcham skoro vždycky. Všimnem si toho čo útoči na alex a čo ho Pes zasiahol. Preto v rýchlosti spravím Soru tak aby som mal volný priestor medzii mnou a tým kerberom a tak aby som sa nedajbože zrazil z druhý kerberom alebo niekým z našej posádky. Potom zošlem na neho(kerbera čo utočil na Alex) Kaze no Kizu a hneď čo to vyšlem zo strany spravým dalšiu Soru alebo dve k nemu tak aby som sa s nikým nezrazil a mohol ihneď pomocou Hirameki Dangeki ho seknúť kým ešte bude pri zemy práve preto predtým používam tie rýchle pohyby aby ani on a ani jeho kumpán nestíhol zareagovať čo sa deje a prípadne tomu zabrániť. Prítom som prichystaný op§ť uskočiť ak by bolo treba pomocou Soru a prípadne použiť niektorú z mojich techník. Pritom dýcham dost z hlboka ústami a snazím sa nevnímať bolesť a spomenúť si na horšie výprasiky prípadne na zranenie od Samaela na lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Jak se zdálo byla Abe více než uspěšná ačkoliv nevěděl to důležité. " Abe a jak to vypadá jinak venku?" přece jen potřeboval potvrdit, to co říkali oba piráti, negbo to vyvrátit, každopadně získat jiný zdroj. Jenže pak se do kuchyně nahrnula minimalně Zainin a možná i ostatní posili. " No a proč bych jim věřit neměl. Zatím to vychazí naše loď tu je a vy už jste potkali 3 lidi ne? Teda Abe něco říkala. No a co říkají, nevím co už víš ale asi takhle. Plamený je na lodi i Li Sin a dalších většina pirátů. Na pevninu chodí jen werewolf a kerberos si užít, ti používají nějaké zvířecí karate nebo co. Jinak ta lodička co jsme viděli má dělo schopné tu naší smazat pár vystřelalma, ale prej to neudělá máme očekávat tři Li Sinovi studenty, který budou mezi náma hledat ty silný. No a až tu skončí tak ostrov asi vypálí nebo co....Každopádně vzhledem k tomu pdo kým se plavíme mi, by nebylo špatné se nechat otestovat... no a protože vás mám rád, tak sem vám tohle chtěl říct, aby jste na tro byli připravený. A jo viděl někdo Johu? , pač ta by si ono otestování taky zasloužila...." navrhl , přece jen bylo jich hodně a kdyby byli testováni možná se dostanou k werewolfovi a li sinovy a když prokažou že jsou silnější než oni ... inu dostat se k plamenometnému a přemoci jej... možná by pak ostatní ani neměli chuť bojovat. |
| |
| Vyhodnocení Psovi se bez problémů podařilo vyhnout se prvnímu útočníkovy, který dopadl na zem na všechny čtyři, stejně jako sundat druhého z Alex dobře mířenou ranou pěstí, naneštěstí pro něj, ani tento druhý útočník se nezdál nijak zvláště zraněný po jeho přímém zásahu. To bylo ale asi poslední, co se vám na daném místě povedlo, neb Alex s dobrým úmyslem vyrazilo na pomoc Kazumovi, který ovšem její snahu jej ošetřit nějak nepochopil a začal se sápat nahoru. Dřív než stačila Alex nějak zareagovat, vytočil se na bok a pokusil se prudce zvednout, takže se jejich hlavy s ohlušujícím úderem setkali. Kazumu síla toho úderu poslala zpět na zem, jeho rozlámeným nosem napřed, což samo o sobě pro něj nebylo rozhodně příjemné, kdežto Alex si kvůli onomu úderu lehce překvapená sedla na zadek. Zrovna dvakrát dobře se nedařilo ani ostatním. Saigovo Tatsumaki by možná mělo úspěch, kdyby měl místo kosy meč nebo jinou zbraň. Takhle měl ale docela slušný problém. Druhý Kerberos se totiž nechoval vůbec jako rozumě uvažující člověk. Místo aby se snažil vyhnout soupeři do boku, jak předpokládal Samael, prostě vyrazil proti němu, takže při rotaci byl nejdřív „seknutý“ tupou stranou kosy načež, zachytil její (snad se tomu tak říká) ratiště a prudkým trhnutím si přitáhl bokem natočeného Saiga k sobě. Následoval rychlý úder zezadu do ramene a trhnutí, kterým jej zbavil kosy. No a pak si jej už jen přetočil aby stál čelem k Samaelovi a nasadil mu rychlý headlock. Odhoď zbraň, slyšíš? Odhoď tu zbraň, nebo tvůj kamarád zjistí, jaký je život bez kyslíku. No a třetí strana, hned poté co Pes zachránil Alex se mu podařilo reflexivně uhnout úderu prvního útočníka, který hned na to překvapivě přestal bojovat a kus od psa ustoupil. Měl by ses vzdát příteli. vycenil na něj zuby v širokém úsměvu a kývl ke svému společníkovy, který škrtil Saigu. |
| |
| Souboj Alex Dovro, Kazumo, Samael, Saigo "Samaeli, odlož to." Podotknu vklidu, aniž bych se na něj podíval. Trochu mě upoutá Alex, která se doslova čelně srazila s Kazumem, který spadl zpátky na nos. Kouknu na toho Kerberose, kterého jsem se vyhnul, který na mě promluví jako na přítele z čehož pochopím, že ze mě dostal respekt. "Guararara" Znenadání se zasměju tiše pod nosem, ale stejně je to dobře slyšel "Vy dva jste jen banda zbabělců, potřebujete se za někoho schovávat." Vyndám ruce z pod pláště a naznačím že pod ním, ani v rukách nic nemám. "Váš opravdový nepřítel jsem tu já, nebo se tak děsně bojíte neozbrojeného? Jste dva na jednoho." Zadívám se na toho co škrtí Saiga. "Budete bojovat jen semnou, vy bando koblih. Vyberte lokaci, kde to provedem." |
| |
| Souboj, smůla a vše okolo Alex, Kazumo, Oliver, Samael Vyskočím a použiji Tatsu Maki, ale neměl jsem to jaksi dost promyšlený. Nejspíš jsem si po zabití tamtoho chlápka myslel, že to i teď půjde tak snadno. Upustím kosu a skončím v kravatě. Ksakru, zaútoči jsem, aniž bych si to pořádně promyslel. Teď kvůli mě všichni budou zajmuti. Ne, to nedopustím. ,,Hmm... kamarád, říkáš? řeknu směrem k chlápkovi, který mě drží. Ty si myslíš, že jsem jeho tak velký kamarád, že by mi mě nedokázal tou kosou propíchnout?'' Samozřejmě, pokud by mě Samael propíchnul, tak by ten útočník uskočil a já zemřel zbytečně. Pokud to jde, tak se nadechnu a zadržím dech. Ve stejnou chvíli se mu pokusím rukama dosáhnout na uši. Jestli se mi je podaří, co nejlíp chytnout, tak s co největší silou škubnu. Pokud se mi podaří utrhnout mu uši, tak by mě měl kvůli bolesti pustit. Využiji šance, vyškubnu se, otočím se. Jestli ještě stojí, tak mu dám pěstí do krku, podkosím ho a dám prostor Samaelovi, aby ho mohl popřípadě nějak dodělat. Jestli klečí, tak ho kopnu do hlavy, aby se převalil na záda a dupnu mu na nějaké nekryté místo. Pokud mu na uši nedosáhnu, tak jen čekám, jak se celá situace vyvrbí. |
| |
| Boj Můj pokus ošetřit Kazuma skončil fiaskem. Dal mi pořádnou ťafku, když se zvedal a já skončila znovu na zadku a snažila se srovnat s tou bolestí v čele, kam mě strefil. „Auuuu..“ zaskuhrám. Jako kdyby nestačila pochroumaná čelist, teď ještě hlava. Když mě přešli mžitky viděla jsem, že jsme v úzkých. Ti zmetci byli fakt dobří a teď nás měli v šachu Zamrkám a vyhrabu se na nohy. „To je den... sakra.“ Zamumlala jsem si. Nějak nevím co dál dělat. Drželi Saiga pod krkem. Pes je vyzval... no... mám tak nějak dojem, že nás podceňuje. Jasně byli pro nás docela oříšek, ale určitě by se nám podařilo ho rozlousknout. „Ha! Já říkala, že jste srabáci! První si dovolujete na nebohou dívku a teď berete zajatce!“ přisadím si. |
| |
| Souboj Saigo, Alex, Kazumo, Pes Měl sem to možná čekat. Už předtím sem viděl že se nechovají jako normální lidi. Ale když někdo dost dlouho bojuje proti lidem těžko si zvykne že jeho nepřítel náhle nebojuje jako člověk. Proto když bodnu na prázdno tak vydám naštvaný zvuk a opět se stáhnu. Sleduji jak chytne Saiga pod krkem a drží ho tam. Mluví o tom abych odhodil zbraň ale jediné co se mu dostane je pohrdavý úsměv. Pes řekne abych odložil zbraň ale jediné co udělám je to že jí chytnu do pravačky, špičkou namířím šikmo dolů a ratiště míří šikmo nahoru za mými zády. Pes opět předvádí několik věcí zároveň, za prvé pud sebezáchovy nula, za druhé mozek nejspíše nechal v jiných kalhotech a za další nějaké spojení s realitou asi taky nějak nebylo darováno při porodu. Nikdo normální by totiž přesilu lidí, kteří mu tu můžou natrhnout prdel i v jeden na jednoho, nevyzýval k boji. A už rozhodně by jim nenavrhoval místo kam se dostavit aby ho tam mohl střelit jednoduše do zad. Připomíná mi toho blba Paulieho taky nechápal že pokud bude blbnout tak umře. Tohle je reálnej svět ne nějaká pohádka kde přežijou spravedlivý a romatičtí hrdinové jenž ke konci odjíždějí v zapadající Slunce s dívkou v náručí. NE! Tohle je svět kde ti kdokoliv může vrazit dýku do zad jenom protože se divně díváš. Ty piráti by byli úplně blbý kdyby na jeho návrh přistoupili. Proč by to dělali? Mají ideální pozici. Mají rukojmí, dost síly aby se s námi sami porvali a někde poblíž se určitě objeví jejich posili. Proč by nás měli pouštět? Správný zlý pirát by téhle situace využil a všechny nás buď zajal nebo pozabíjel. Jenže náš kapitán nemyslí, nepřemýšlí a rozhodně se nehodí aby takle mluvil. Ne když je takle slabej. Teď nemůžu jednat. Mohl bych maximálně zaútočit skrze Saiga například prudce ho udeřit do břicha abych odhodil dozadu i piráta za ním. Ale pokud je Saigo zapřený tak se mi to nepovede a říct mu aby se odrazil dozadu nemůžu. To by byl moment překvapení z toho útoku pryč a ničemu by to nepomohlo. Zatím tedy jediné co dělám je že čekám. Čekám jestli se situace nějak změní. Buďto pokud něco udělá Saigo čímž by mi dal příležitost k tomu mu pomoci. Stačilo by mi malá chvilka na to aby mi ten hajzl nastavil víc než jenom hlavu a přestal na chvíli držet Saiga. Nebo pokud by říkali něco co by se proti nim dalo využít. Takže se připravuji jednat jelikož mi je jasné že nad mluvením mých společníků se nejspíše ani nepozastaví. Také se rozhlížím kolem jestli náhodou neuvidím někoho přibíhat či se dívat směrem k nám. Prosím vás. Nic z toho co říkáte pro ně nemá smysl. Proč by je měli trápit že zabijou nějakou vesnickou dívku? Byla přeci jejich podle práva silnějšího. Proč by měli bojovat proti nějakému šupákovi bezezbraně když drží rukojmí a myslí si že mají výhodu. Lidi jako oni už dávno nemají svědomí ani touhu po cti. Jediné co na ně platí je rozsekat je na kousíčky jako tamtoho předtím. Ničemu jinému nerozumějí. Tohle je jejich svět. Zabít nebo být zabit jedno jak jedno kým. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro s Pyromanem Óooo krátkodobě očumuji jednu věc júúúúú věnuju svůj poheld další (mál očeho se dotýkám, síš je to opatrné pohlazení a chválihodné minipoplácání) wauuuuu nakoenc se pohledme zastavuji na Pyromanovi (i když mi občasně ještě sme tam uejde na nějak mechanismus) Tys si! ty si...úžasný! páni. Joha je tak vzrušená. Krásný. Moc krásný. snažím se ve své malé slovní zásobě najít vhodná slova. nakonec přejdu k činům kdy položím svou levou ruku (lidskou) na pracovní desku. Klidně se ve mě šťourej! řezej! páni! Teda Joha tím chce říct kousnu se do prstu abych se uklidnila že jí hodně těší. Takže Pyroman a Robert- ty- jste cybork? Ano? Výborné! Uměl bys udělat i něco semnou? Joha je celá tvá! Joha je totiž taky trochu no... místo slov vystřelím svou ocelovou pravačku (tak aby nic nerozbila) a zase jí vrátím zpět. Joha by byla nadšená, kdybys ty...ty....uááááá nestihnu doříct a zase mě popadne nadšenecký dětský záchvat, kdy začnu pobíhat i po stropě. |
| |
| Další vyhodnocení Fajn, jak myslíš zavrčel Kerberus, očividně moc trpělivý nebyl, protože když Samael nezareagoval na jeho výzvu hned, trošku víc sevřel svůj Headlock, a zmáčkl tak svou paží Saigovi krční tepny. Ten se sice pokusil osvobodit se, ale nadechnout se nemohl, natož pak zadržet dech a vzhledem k nedostatku kyslíku v mozku byl do tří vteřin v bezvědomí. V okamžiku, kdy v rukou svého únosce jaksi povadl jej Kerberos bez váhání hodil proti Samaelovi jako živý štít, nebo lépe řečeno návnadu a sám vyrazil za ním, připravený na Samaela skočit v okamžiku, kdy zachytí nebo odstrčí přítele a sám sebe tak odkryje před soupeřovým útokem. Asi také není patrně třeba dodávat, že druhý z Kerberu se nijak nezatěžoval odpovědí na Psovu nabídku. V okamžiku, kdy si všiml, že Samael nepouští zbraň, vyrazil proti Psovi s úmyslem mu vrátit předchozí úder do hlavy, klasickým hospodským plavákem zprava. |
| |
| Boj pokračuje Saigo-Kazumo-Pes-Alex Čekal sem sice nějakou akci z jejich strany. Ale spíše nějaké vyjednávání. Ovšem nepřekvapilo mě to. Jakmile po mě hodí Saiga tak se připravím na útok. Počkám až jsou odemně cca 2 metry a zaútočím. Použiji útok Vířivá smrt. Udělám to tak abych zasáhl letícího Saiga ratištěm mé zbraně. Pokud sem si všiml tak nepřítel běží poměrně blízko za Saigem. Tudíž pokud trefím Saiga ve 3/4 mého ratiště bude to silný útok aby příliš nezpomalil útok a víc jak polovina čepele dosáhla při otočce na nepřítele. Sázím na to že nebude čekat to že bych útočil přes spojence přímo na nepřítele. Mířím někam do výšky prsou. Díky tomu bych měl Saiga trefit do ruky v úrovni bicáku ( ruce předpokládám při hodu míří dolů). Nepřítel by měl být zasažen podobně pokud nemá zvednutou ruku v tu chvíli by to dostal do podpaží či na žebra ostřím. Ať už se mi útok povede nebo ne provedu rychle Soru dozadu. Kosu chytnu opět jako kopí. Pokud sem předtím nepřítele zranil zaútočím prudkým úderem abych ho ještě více rozhodil a snažím se ho tlačit pomocí bodání dozadu a používám stejnou opatrnou techniku jako předtím na jeho kamaráda. Pokud by na mě pokračoval útok uskočím ještě kousek dozadu a nasadím strategii co je výše. Pokud by se mu povedlo mě zavalit či shodit hodím si levačku před obličej abych mu stížil údery do obličeje a pravačkou zkouším nahmatat pistoli se kterou bych vystřelil směrem na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Abe Kameko (archeoložka) pro Poté, co dojdem do kuchyně se už klidněji posadím, je mi jasné, že se ostatní budou ptát, co je ještě nového, každopádně si neodpustím jednu otázku. Thore, řekli po mém odchodu ještě něco zajímavého? Jinak, nikoho dalšího jsem si nevšimla, takže máme asi něco málo času... Následně už jen poslouchám, co kdo říká a snažím si zapamatovat, co nejvíc. K tomu všemu se snažím odhadnout , co se může stát, jestli máme šanci v takovémto počtu. Takže Kerberos umí přeměňovat možná části těla na zvířecí? To by mohla být celkem zábava... a krapet nebezpečné procvičení mých schopností... Pokud se vůbec dostanou zpátky k naší lodi...a co teda umí zbylí tři? Následně slyším, že se Thor chce nechat testovat. Zajímavý nápad, co ale myslíš, že bude, když někdo neprojde? Nebo jsi si jistý, že projdou všichni? Zatímco poslouchám Thora, přejdu k zajatcům. Co umí tři hole, jak bojují a jak probíhá testování? Tak tohle bude ještě vtipné, ale asi bych se radši setkala s někým z Kerberos, aspoň bych měla možnost se možná něco přiučit v některých způsobech mého boje...pokud bych přežila... |
| |
| Další vyhodnocení Saigo, Kazumo, Samael, Alex Trochu jsem čekla, že Saiga pustí jiným způsobem, že třeba přistoupí na mojí nabídku a poté až bude volný, že je společně zmlátíme.... ale Samael nepustil kosu, což mu nemůžu mít za zlé. Trošku mi to přijde jako za mlada, když jsem se pral s tygry a dost mi to vrací vzpomínky na ty instinktem řízené bestie, které neustále útočily. Nepřekvapí mě ani náhodou, že mi chce vrátit úder do hlavy a taky by mě nepřekvapilo, kdyby po té ráně, co mi chce dát, následovala další. Udělám to tedy následovně: Jeho ráně se vyhnu tím, že uhnu hlavou a trochu i trupem směrem dozadu. Kolem mě prosviští jeho ruka. Teď bych měl vidět jeho malíčkovou hranu ruky. Jednoduše tu ruku chytím po její délce a s krokem dopředu jí zakroutím jako ohníček směrem dolů k němu. To ho přinutí okamžitě polevit v kolenou a dopadnout na zem. Udělám rychlý krok za jeho záda a zkroutím mu ruku za hlavu tak, že kdyby se pohl, tak si jí zlomí. Což se doufám nepohne, protože to dost bolí. Je to jeden ze základních tai chi chvatů na obranu. |
| |
| Tretí a úspešný pokus vstať(Pes, Alex, Samael a Saigo) Niečo ma zozadu trafí do hlavy. "Auu kurva čo to je.?" no len čo malinko nakloním hlavu všimnem si že je to Alex. ...hm jak sa dostala nadomňa... ...nechápem... Zatnem zuby od ďalšej bolesti a tento raz vstanem tak aby som vyštartovával v behu tak aby som už do nikoho nevrazil. Len čo sa ako tak dostanem na nohy spravím Soru a potom ďalšiu Soru, tak aby som sa dostal k mojej katane. Len čo ju chytím a porouhliadnem sa po okolí snažiac sa dýchať cez ústa všimnem si čo sa deje. ...aa sakra zasraný nos... ...ale Saigo je na tom asi horšie... ...tých bastardov je nutné eliminovať čo najskôr... Ak vidím Kerberosa predtým ako hodí Saiga Ak vidím Kerberosa po tom čo sa samael pomocou Soru stiahol dozadu Ak vidím ako zasiahol Samael Kerberosa a zneškodnil ho V prípade že niečo nevychádza tak ako planujem tak som prichystaný uhýbať sa pomocou Soru a vďaka Kaze No Kizu zneškodniť nepriateľa skôr než sa dostane kumne a ja si proti nemu môžem držať odstup a kontrujem pomocou Musashi Kenjutsu len vtedy ak nepriatela predtým trafim a tým omráčim. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro kuchyně "No to je dobrá otázka ,jestli jsme všichni silní, ale já věřím ,že ano. Už proto že musíme být silní dohromady a když nic tak nám to v kuchyni pujde ne...." jeho zralé uvahy nad tím ,jestli jsou silní nebo ne vyrušilo mírné drkotání zubů a blednutí od obou h ostů. Cvhilku nechápal co se děje a pak mu to došlo, oni přece už viděli Zainin a tak si myslí ,že je zase bude trápit. " Klídek. Ona vám nic neudělá, pač víš jak se má k hostům chovat , nicméně vy byjste nám mohli povědět jak to je s tim verbováním a kde se sakra flakají ty 3 hole.... Stejně tak jako kolik malých lodiček ještě pluje okolo, myslím ,tech ve kterých jste byli vy." pokoušel se je trochu uklidnit, inu ano chovejme se jako ďáblové a lidé budou strachy mlčet. |
| |
| Bojové vyhodnocení Samael bez problémů ratištem své zbraně odstrčil Saiga, ovšem než jeho čepel dosáhla Kerbera nebo se alespoň dostala na jeho úroveň, překvapený kerberos, který nečekal, že se Samael bude bránit nebo že zaútočí na svého společníka odletěl stranou zasažený Kazumovým Kaze no Kizu. Po tomto zásahu Kerberos odletěl asi dva metry dozadu, kde chvíli válel sudy, než se mu podařilo vyšvihnout se na nohy, čímž se těsně vyhnul Kazumovu útoku, který ho jen lehce škrábl špičkou čepele na tváři. Následně to tedy opět schytal pomocí Kaze no Kizu, ovšem další útok z vrchu od Kazumi nepřišel. Útok, který pomocí švihnutí meče zraní na dálku je jednoznačně za hranicemi lidských možností. Fakt, že ho Kazumo byl schopen využívat byl ohromný, ale vyžádal si na něm poměrně značnou daň v podobě značného vyčerpání. Po třech útocích už byl jenom rád, že je schopen v unavených pažích držet svůj meč, natož aby byl schopný s ním použít nějakou ze svých šermířských technik. Kerberus, který si toho samozřejmě všiml se po druhém zvednutí na nohy jenom usmál a vrhl se jeho směrem s úmyslem potrestat ho za předchozí útoky na jeho osobu. Na druhé straně, ani Psovi se nedařilo zrovna dvakrát dobře. Prvnímu úderu sice uhnul, ale jeho síla byla taková, že v okamžiku promáchnutí se Kerberos neuvěřitelnou rychlostí otočil kolem své vlastní osy, takže Pes nestihl popadnout jeho ruku. Na druhou stranu Kerberus dokázal využít rychlostí své rotace a zasáhnout druhou pěstí Psa do obličeje. Ačkoli Pes sám nebyl žádný drobeček a jeho síla byla úctyhodná, díky rychlostí rotace ho úder poslal do vzduchu a usadil na zem, ačkoli je ještě stále schopný boje, úder pro něj rozhodně příjemný nebyl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po Thorově ujištění se vyděšení námořníci zjevně lehce uklidnili, stále se však nedůvěřivě dívali po Zainin. No nevím...možná narazili na vaše přátele nebo tak...no jak bojují...pomocí holí, proto se jim tak taky říká...vždycky obklíčí svého soupeře a pak na něj velkou rychlostí útočí ze všech stran. Je to jejich nejlepší strategie a ještě jsem neviděl, že by s ní někoho neporazili, dokážou tak obklíčit až tři lidi zároveň, proti většímu počtu cvičených protivníků jsem je zatím bojovat neviděl, ale je možné, že zvládnou i víc...noooo testování, to je jako...že přijdou, podívají se kdo má odměnu a těm navrhnou členství. Když přijmou fajn, když ne tak je zabijí a pak zaútočí na ostatní. Kdo se jim bude zdát dost silný dostane možnost, kdo ne, umře. To je asi celé....eee lodě...no máme celkem tři čluny...vlastně je možný, že v jednom z nich přijedou oni nebo tak...teda jestli ste venku nechali hlídku, tak by to neměl být problém ne? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kapitána Piromana tvůj zájem očividně nadchl. Páni, netušil jsem, že jsi taky kyborg, moment, něco jsem tu měl... zamumlal, načež se zahrabal do hromady dílů a podivných zařízení, které se mu váleli na stole, až s nadšeným výkřikem vytáhl něco co vypadalo jako hlaveň hodně výkonné pušky se zásobníkem na konci. Vidíš? zeptal se a ukázal ti ji. Můj vlastní vynález, říkám tomu Robert I. no...je to pracovní název, každopádně se to nahradí kost od lokte po zápěstí. Náboje se sypou odkrývací dírou pod loktem, tady vidíš a...no když budeš chtít vystřelit, tak prostě necháš hlaveň vyjet z dlaně, zamíříš a vypálíš. Sice se to nezdá velký, ale dá se to nabíjet spoustou věcí od obyčejných střel, které jsou tam teď až po vysoce explozivní náboje a ee...zásobník je na osm ran, tak co? Vezmeš to? Nainstaloval bych si to sám, ale obě ruce už mám plné ukázal na své plamenomety. Jestli chceš, mám tu i místnost pro operace, takže bych ti to mohl hned nainstalovat. |
| |
| Já a Kerberos Kazumo, Saigo, Samael, Alex a v pozadí já Pes Bojuji s Kerberosem nedaleko od skupinky mých přátel. Souboj je to tvrdý a já dostanu perdu ze strany do obličeje. Vznesu se v otočce do vzduchu a dopadnu do štěrku na cestě, kde zůstavám ohromen chvíli ležet jako pytlík brambor v tom svém hrozném ohozu. Zapřu se ruka a s opatrností před údery toho rváče vstanu. Když však vydím, že stojí nejspíše na místě (protože o tom PJ nepsal). Postavím se naproti němu a rukou si rozhýbám bolavou čelist. Z dásní mi vytéká trochu krve a bolí mě zuby. Pár krátkými posokoky na místě se protáhnu a neustále koukám na Kerberose a jsem připraven se bránit s rukama sevřenýma v pěst. "Guararara" Zasměju se docela načekaně. Zním hodně šťastně na to v jaké jsem situaci. Jednou rukou vyndám z kapsy svou psí čepici a nasadím si jí ledabyle na hlavu. "Moje jméno je Pes Oliver, stanu se králem světa." Stále s usměvavým obličejem se postavím do bojové pozice a dívám se. Těžko říct, jestli jsem mu své jméno řekl kvůli tomu, že respektuji jeho sílu, nebo jen z čistého zájmu. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro " Narazili ...no snad je to nebolelo.Já chci taky na někoho narazit, abych ukázal tu sílu...hmm to zní zajímavě no jo s holí je asi dosah hlavní a obklíčení...ale už se loudaj." začal vypadat, že se skoro i těšíil "No hlídka není všichni tu na ně čekáme v kuchyni ...hehe to bude nával." usměju se široce. " Aha takže ty co maj odměnu berou rovnou fajný. Tak to se na ně Giant bodygard Thor docela těší. I když tahle partička je silná. Za to Thor ručí. A no ,že by Thor nebojoval se svejma kamaradama, to nejde." vážně už bych rád aby hole přišli, i když bych byl také rád aby se ostatní někam schovali. Přeci jen zajistit aby hole šli nejdřív sem není těžké, mě by stačilo vylést a pak ... no v malém prostoru zvlášt pokud se někomu podaří padnout holím do zad...Jenže je otazka , jestli se odsud někdo hne. " Ty Zainin , neměli bychom si dát nějaký drink než přijdou?" podíval se na piráty. " No a taky musíme někam uklidit vás aby vás hole nebouchli." |
| |
| Boje Kazumo, Saigo, Samael, Pes Bojovalo se a já zůstala najednou tak nějak stranou. Viděla jsem, jak je Kazumo unavený z boje a Kerberos toho hodlal využít a zaútočit na něj. Pes zatím vypadal v pohodě. Rozeběhla jsem se a postavila se před Kazuma, možná ho zdržím než si trochu oddychne. Zvětšila jsem si nohy na pětinásobek, vypadala jsem asi pěkně směšně, ale stačilo to pro to co jsem chtěla udělat. Když se Kerberos přiblížil, rozmáchla jsem se nohou a pořádně ho nakopla jako fotbalový míč. |
| |
| Súboj s Kerberom (Alex, Saigo, Samael, Pes) Obe dialkové techniky zasiahly toho bastarda avšak moj sek ho žial len minul. Po druhom Kaze no Kizu Avšak pocítim aj ja následny tých akcíi čo som spravil. Z hlboka sa nadýchnem ústamy a oči nespúštam z Kerbera. ...kurva jakto že sa po dvoch ranách odomna a po jednej od Olivera a vstáva furt tak rýchlo... Prejde my hlavou pričom sa opäť nadýchnem ústami a pomali si začinam uvedomovať bolesť nosu. Zovriem katanu v ruke načo spozorujem že aj moje svaly sú po častejšom používaní techník dosť vysilené. ...nie... ...toho zmrda musím sundať aj keby to mala byť posledná vec... ...musím pomstiť Jillien... ...aspoň jedného keď nie všetkých... Spravým mierny úkrok ľavou nohou dozadu aby som mal lepši stabilitu a trošku zídem do kolien. Opať sa nadýchnem čo v tom rozpetí ako dýcham vyzerá ako by som viac menej dychčal. Zovrirem katanu tak pävne v ruke až mi trochu obelejú hánky na rukách. Tým sa trochu presunie bolesť z nosu do rúk a mne sa prečistí hlava. ...to karate je zaloźené na nepridvídatelných priam inštinktívnych pohyboch... ...preto aj ja musím spraviť niečo nepredvídateľné alebo aspoň pokryť čo največšiu plochu... ...oceľ je pevnešia ako mäso tak to môže výjsť... Stale pritom nespúštam oči sneho a ako sa rozbehne chytím aj druhou rukou Katanu aby som ju držal pevnejšie. ...sakra čoskoro bude koniec... Aj druhou rukou zovriem katanu čo najpevnejšie. ...buď on alebo ja... Vidím ako sa kumne blíži, stále som relatívne dobre v kolenach tak aby ma tak ľahko nemohol zhodiť a hlavne aby som mal dobrú stabilitu na sek. ľavú nohu ktorú mám vzadu trochu pootočim tak aby bolo chodidlo kolmo na chodidlo pravej. Opäť sa nadýchnem a chvíľku predtým ako je v dosahu môjho meča začnem sek z prava do ľava nie uplne vodorovne avšak trošku dohora. Sek začínam preto o niečo skôr aby ak bol rýchlejši ako ho vidím aby som ho zasiahol prípadne aby spomalil. Sek nedotahujem až do konca aby som sa neodkryl celý. Viem že to síce zníži prieraznosť avšak mám nad ním omnoho večšiu kontrolu. Taktiež volim túto stratégiu, že držím meč oboma rukami preto aby si myslel že chcem udrieť maximálnou silou, čo nieje mojím cielom predsa len netreba súpera rozpoliť jedným tahom aj seknutie ktoré prejde niekoľko centimetrov do dela je neprijemné. Len čo ukončim sek tak ako som plánoval tak ľavá ruka ktorá zoviera asi 90 stupnový uhol slúži ako pružina na to aby som následne pomocou Kissaki zaútočil na kerbera tým že sa ho snažím prebodnúť tak źe stále mám Ha smerom od seba. Predsa len ak by som bol rýchlejši a on by do mňa z celej sily narazil aspoň by sa porezal. Celý čas pritom pozerám na jeho pohyby snažiac sa vybaviť si v mysli to ako som bojoval so Samaelom keď on používal Soru, aby som prípadne spozoroval jeho pohyby hneď ako ich spraví a mohol s nimi počitať v mojom útoku. Hneď ako začnem ten sek sa mi v mysli vybaví. ...teraz alebo nikdy... ...for Jillien... |
| |
| Souboj Alex, Saigo, Pes, Kazumo Vidím jak se nepřítel blíží a vidím i to že ho můžu zabít když mi povede útok. Bohužel mu v poslední chvilce Kazumo zachrání život. Nebýt uprostřed boje asi bych Kazumu praštil...kovadlinou...do koulí. Místo toho si jenom povzdychnu. Není čas ho ani sprdnout za to že zachraňuje nepřátele. Vidím jak se Kerber rozbíhá proti Kazumovi. Proto použiji Soru abych se dostal tak na metrovou vzdálenost od kerberova boku ale tak tři metry za jeho zády. Očekávám že Kazumo zvládne ještě jednou zaútočit a proto nepřítel uskočí dozadu. Proto se připravím na úder do jeho zad. Možnosti: Zobrazit SPOILER Pokud mi nic z toho nevyjde tak se snažím držet pomocí Soru v okolí nepřátelových zad a čekat na šanci ukončit to. Pokud se nám podaří sundat Kerbera vyrazím za Saigem zkontrolovat jestli dýchá. Jestliže ano tak budu sledovat souboj Psa a jeho protivníka. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Vzrušeně začnu vyskakovat a tleskat nohama (chodidlama) o sebe. No páni! No páni! Opravdu se cítím báječně. A začnu Pyromana ...objímat. prostě s ena něj chvilku nacucnu a mazlím se s ním jak s plyšákem. pak se odtrhnu a bedlivě sleduji (ze vzdálenosti několika milimetrů) Roberta jedna o kterém mluví. Páni páni! Já...nemám slov...taky bych ti ráda něco dala. Joha by se chtěla odvděčit, ale neví jak. nevíš o něčem? nebo si něco vymysli! Páni! Ano.... pak nadšeně zatleskám když mi ukáže své paže. Proto Pyroman! Aha, plamenomety jsou fajn, ale Joha je ráda...když to jde víc využít. Ano! Ano pojďme! a začnu se přesouvat do ordinace... |
| |
| Další bitevní vyhodnocení Kerberos překvapivě nepokračoval v útoku, ale čekal až se Pes postaví, načež se štěkavě zasmál. Jestli ty budeš král světa, pak já budu muset být jeho bůh. s tím proti němu vyrazil se stejným útokem jako předtím, ovšem těsně než se dostal do dosahu své i jeho pěsti se prudce snížil a skočil mu po nohách ve snaze jej strhnout na zem. O kus dál byla situace poněkud zamotanější. Proti jednomu Kerberovi tu totiž vyrazili hned tři lidi. Kazumo, Alex a Samael. Nejbrutálnější metodu útoku volila Alex, která si zvětšila nohy a s nimi pak zútočila na nebohého Kerbera, který útok takového rozsahu nejen že nečekal, ale ani se mu nepodařilo tomu útoku vyhnout a tak letěl několik metrů až k Samaelovi, který jej dorazil v letu svou Kosou. Na druhou stranu, toto vítězství také nebylo zadarmo. Kazumův meč, který původně měl zasáhnout útočícího Kerbera prosekl zezadu Alex botu a kůži na noze. Kdyby Kazumo do úderu vložil víc síly, schytala by to achilovka, takhle byla proseklá jen kůže. I tak to ale stačilo k tomu aby se Alex leknutím z bolesti svalila na Kazumu a oba skončili na zemi. Jen zázrakem Kazumovi přitom vypadl meč z ruky a nikoho nezranil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pyroman jenom překvapeně vyvalil oči, když jsi ho objala a opusinkovala, načež celý zrudl a přešel na koktání. Eee no...to...v pořádku...nic...dobrý...rád pomůže a eee pojď za mnou jo...? požádal tě, načež tě Robertem I odvedl do své ordinace, kde tě uložil na klasické nemocniční lůžko, načež ti Pokud ti to nevadí... natáhl přes obličej masku s uspávacím prostředkem, to abys nemusela prožívat bolest operace. Pokud sis ji nechala přes obličej natáhnout, za chvíli se ti zatmělo před očíma a upadla jsi do blaženého spánku. Joha Snový svět Nepamatuejš si nic z toho co se stalo v posledních pár dnech, samozřejmě víš kdo jsi, víš že se plavíš se svými přáteli a hlavně Thorem, ale nepamatuješ si na Pyromana a operaci, kterou právě podstupuješ. Jen se volně vznášíš na obláčku a pozoruješ dění dole, když se vedle tebe ozve zvědavý hlas. Ara? A kdopak jsi ty? zeptal se. Když se otočíš jeho směrem, můžeš si všimnout velkého chumdelatého beránka, stojícího na obláčku vedle tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Kývu, jásám juchám a chvíli uvažuju že s ena tu operaci chci dívat. Zajímá mě jak bude probíhat a tak si šňupnu jen tak málo a chvilku koukám, ale zapomenu že jsem si tu věc nechala u hlavy a za chvilku mě uspí. snění Pluju a užáívám si prostředí kolem sebe a to že není normální plout na obláčku je mi naprosto jedno. Jojo, Thor by musel mít oprvadu tlustý obláček, aby ho unesl. Možná, kdyby šlo ochočit mrak...mohla bych vyrobit vzdušný přeprvní prostředek a zároveň by byl i hebká a voňavý... zamrkám když kolem mě propluje beránek. Já? Já jsem Joha! Páni. Jakto že mluvíš? Beránky které znám dělají bé...nebo jsi obživlý obláček? Ano? |
| |
| Finishing him Kazumo, Saigo, Alex, Samael Pokuď mě svalí tak se s ním začnu prát pěstmi... jinak.... Stojím připraven v té klasické bojové póze ve které těžké jednomu podrazit nohy, kvůli tomu že je vyvážený. Dobře jsem se také protáhl, takže mi teď přijde, že můžu používat útoky rychleji, protože moje svaly už reagují normálně. Mám rozevřené oči, abych dobře vnímal nepřítelovy pohyby. Je mi jasné, že zaútočí a počítám s tím, že nepoužije dvakrát za sebou stejný útok. Vyřítí se ke mě kupředu a já napřáhnu svou pravačku. On se skloní a moje ruka se vymrští vpřed, nabere jeho hlavu ze zátylku a jak on postupuje kupředu, zatlačí jí k zemi tak tvrdě, že se ozve do okolí velká rána. "Hyyaaaaaaaaarrr!!!!" Zařvu a protlačím jeho hlavou do země ďůlek. Nejspíše je po všem a já dál stojím na místě. On, s optisklou pěstí na zadní straně hlavy leží bezmocně na zemi. Pomalu zvedám zkrvavenou sevřenou ruku a hledím na ležícího Kerberose z výšky, který buď žije, nebo nežije, ale to už mi je jedno. Povolím sevření v prstech a překročím tiše to bezvládné tělo a zadívám se na ty čtyři. |
| |
| Another one bites the dust Saigo, Alex, Pes, Kazumo Vidím jak nepřítel letí proti mě a já už sem připravený. Rychlé seknutí a cítím jak se paní smrt směje nad krví která byla prolita. Ujistím se pohledem že je určitě mrtvý a podívám se na Alex a Kazuma válející se po zemi a nasadím úsměv. "Ale děti... alespoň to nedělejte na veřejnosti. Pokud se po sobě musíte takle válet tak si to vyřešte v soukromí na lodi. Nebo aspoň někde za rohem. " Zasměji se jako kdybych byl někde v klidu v hospodě a ne pokrytý krví od člověka kterého sem právě sundal vletu válečnou kosou. Poté se podívám směrem ke Psovi který se tam fackuje s Kerberem. Řekl že do jeho boje nemáme zasahovat tak nebudu zasahovat. Zatímco ho sleduji tak řeknu dost nahlas. "Alex postarej se o Kazumu mizíme odsud. Pes přeci řekl že mu do toho nemáme zasahovat." Na chvíli se odmlčím "Jdu vzbudit Saiga." Jdu a sleduji přitom boj Kerbera a Psa, přeci jenom spustit nepřítele z očí je riskantní. Jakmile dojdu k Saigovi tak si k němu podřepnu a zkontroluji že ještě dýchá. Jakmile zjistím že jo tak mu dám pár facek se slovy. "Hej Saigo vstávej... Tebe žádný polibek od princezny nečeká tak se prober." Pokud by se neprobíral tak mu dám ještě dvě. Poté vstanu a dojdu k prvním dvou mrtvolám a začnu je prohledávat jestli nemají něco zajímavého u sebe. Sice nepoužívali žádnou zbraň ale něco mít u sebe můžou. Jakmile mám ty dva prohledané čekám jak dopadne souboj Psa s Kerberem. |
| |
| Bitevní tentononc Kazumo, Saigo, Pes, Samael Podařilo se mi ho zasáhnout, letěl rovnou na Samaela, to jsem zrovna neplánovala, ale tušila jsem co se stane a tak jsem se odvrátila, abych to neviděla. A pak mě zasáhne bolest, lekla jsem se. „Jáááááuuu!“ vypísknu a svalím se na zem, rovnou na Kazuma. Nohy se mi zase smrsknou na normální velikost. „Au... au....“ Skuhrám a přitisknu si ruku na šrám vzadu na noze, který pěkně krvácel. Svalím se z Kazumi, kterému jsem div neseděla na obličeji. Podívám se na ránu, byla mělká, ale široká, to bude chtít zašít. Podívám se na Kazumu. „Žiješ?“ zeptám se a se syčením se postavím. Noha mě bolela, nemohla jsem na ní pořádně stoupnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Beránek se zatvářil uraženě. Nejsem ani jedno, ani druhé. Jmenuji se Lukášek. zabečel typickým beránkovským přízvukem a aby dokázal, že se „zlobí“ tak do tebe lehce drcnul zatočenými rohy. Ale jinak mě těší, že tě poznávám Joho. |
| |
| Troška spánku nikdy neuškodí Alex, Kazumo, Oliver, Samael Než se stačím nadechnout, tak vše zahalí temnota a ztrácím vědomí. Nezdá se mi prakticky nic. Jedině hlas Akity mi zní v hlavě, který se mi jako vždy vysmívá. Jeho ubohé poznámky se snažím víceméně ignorovat. Ten poslední útok byl opravdu nedomyšlený. Musím upravit tu techniku, nebo změnit zbraň. Jenže naučit s s něčím novým? Následně jsem znovu zahrnut Akitovými nadávkami. Na chvilku na chvilku si vzpomenu na svou minulost a taky na tu událost, která mě přinutila jít na moře, ale dlouho to netrvá. První vlna facek mě vrátí do přítomnosti, ale nechce se mi otevírat oči. Jakej polibek? překvapeně otevřu oči, ale to mě znovu zasáhne vlna facek. ,,Vždyť už vstávám...'' pronesu a posadím se. Odkašlu si a promnu si krk. Taky si sáhnu na ruku, která mě docela bolí. ,,Ksakru, jako by mě někdo něčím praštil.'' Vzpomenu si na naše nepřátele a rychle se rozhlídnu. Zdá se, že tomu bude už konec. Podívám se směrem k Oliverovi, ale podle reakce ostatních to vypadá, že ten souboj chce dokončit sám. Sednu si do tureckého sedu a svěsím hlavu. Musím víc zesílit. Jestli jsem měl problém s takovýhlema lamkama, tak ani nemá smysl chodit proti tomu mistrovi. Ne. Dokud ji chci vidět, tak mě nic nezastaví. I kdyby se mi měla navždy prohodit osobnost. S tou myšlenkou vstanu. Jestli Samael prohledává jednu mrtvolu, tak jdu prohledat tu druhou. |
| |
| Daľši prekazený boj.(Alex, Samael Saigo Pes) Po tom čo zautočim na Kerbera sa mi akosik dostane do rany Alex. ...čo je sprostá... prejde mi hlavou, no ani sa nenazdám a skončim na zemi. Ten pád a dopad Alex na mňa mi vyrazil dych. Keď sa uvedomím čo sa deje a rozdýcham to tak je už Alex opäť v normálnej veľkosti a pomaly zomna zlieza. Samaelovu prípomienku akosik prepočujem. No čo počujem je Alex. Ani veľmi nerozmýšlam a spustím. "Alex si ty vobec normálna? Mohol som ta zabiť. Ty sa uvedom či chceš byt doktorka alebo bojovníčka v prvej líni a podľa toho sa správaj. Lebo zatial sa správaš ako hus čo nevie čo chce a hra sa na oboje." Žial potom čo som čo som sa snažil dať poslednú silu v rukách do toho útoku a po tom čo na mna Alex dopadla už nemám síl a potrebujem si oddýchnuť. Taktiež sa opäť ozve bolesť v nose avšak ja už nemám dosť sil aby som to len tak ignoroval. To že posledný Kerberus bojuje s Psom som si neako nevšimol co som bol tak koncentrovaný na mojho kerbera. Zostávam ležat na zemi z rukami a nohami od seba. Pričom oči mám zavreté avšak v kútikoch oći sa mi zjavia slzy a jedna pomaly steká s ľaveho oka po líci dole. ...takto jej život nevrátiš... ...zmier sa stým... ...ešte spravíš viac škôd... ...ale prečo musela zomrieť práve ona... |
| |
| Poslední Kerberus Samael, Saigo, Pes, Kazumo Kazumo mi vynadá, naštvaně zafuním. „Jdi se bodnout Kazublbe!“ ohradím se. „Viděla jsem jak jsi zničený a tak jsem ti chtěla pomoct. Ale fajn! Příště tě v tom nechám.“ Opatrně se k němu skloním. „A jestli mi ještě někdy řekneš huso tak si mě nepřej.“ Syknu. „Srovnám ti nos. Nehýbej se.“ Řeknu mu a pak chytím jeho nos, který mu s lupnutím vrátím na místo. „Potom ti to dám do pořádku úplně. Teď by jsi, ale aspoň mohl dýchat.“ Odfrknu si a odvrátím se od něj. Odkulhám kousek směrem k Samaelovi a Saigovi. „Jak jste na tom vy dva?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Ako sa tak začne Alex napaprčovať ju najskôř ignorujem no len čo mi napraví nos si uvedomím čo vravela. "AAau kurva to bolíiii." Potom na sekundu utíchnem a odám tak aby to počula len ona "Necháš ma tak ako si nechala Jillien? Mohla si ju zachraniť ale radšej si sa vydala na prechadzku. Prekvapuje ma že mi chceš pomôcť ale to na móle ti nezabudnem." Poviem celý čas mám ale zavreté oči a aj slza z druhého oka mi pomaly začne stekať okolo spánku k môjmu pravému uchu. A ja stále dýcham celkom plytko ústami. |
| |
| Náprava nosa Alex, Pes, Samael Saigo Len čo mi Alex začala napravať nos ste mohli počuť "AAau kurva to bolíiii." Avšak stále ležím na zemi s rozkročenými nohami od seba a rukami tiež trochu dalej od seba. Vyzerám ako kebyže spím alebo som mŕtvy. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Em ur eh...Tak pardon no! začnu ho šodat po čupřince. Tak se nelob! já nechtěla!. Těší mě potřesu mu z kopýtkem. A tohle ukážu na obláčky Jsou tvý bráškové? ty tu žiješ? Máte tu taky třeba...nějaký zábavný centrum? nebo něco takového a taky... poklepu si na ret kde to vlastně jsem? |
| |
| Ukončení bitky Psovi se podařilo nemožné, i když za to zaplatil velkou cenu. Podařilo se mu přesným a tvrdým úderem z vrchu do krku složit Kerbera v souboji jeden na jednoho, ovšem s čím tak trošku nepočítal byla rychlost jeho protivníka, kvůli které pokračoval v pohybu i po zásahu, takže mu temenem hlavy udeřil do rozkroku. Ano, Kerberus měl zlomený vaz a válel se po zemi, ale Pes se na ní válel v bolestech taky, i když nijak trvale poškozen. Trvalo několik minut, než jste si uvědomili, že je konečně po všem, že se vám podařilo ty bestie porazit. Po chvíli jste si všimli, že nejste jediní, kdo si toho všiml. V nejbližším domě jste zpoza zatažených záclon viděli jakýsi pohyb, pak se dveře domu s lehkým vrzáním otevřeli a vykoukla jakási mladá žena, kolem dvaceti let, která na vás začala urputně mávat. Pojďte dovnitř, rychle, rychle než se tu objeví Werewolf! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ehmmm eee já se ale nezlobím zabečel dost očividně rozpačitě, když si ho začala drbat. Hmmm zábavný centrum, já nevím no...tohle je takové zvláštní místo, víš co? Možná když si ho zkusíš představit tak se tu objeví, schválně zkus to... |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro To jako fakt? zatleskám a začnu fantazírovat nahlas. Takže si přeju tobogán, černou sjezdovku smrti, na který se jezdí vzhůru nohama, do ledových tunelů, nad sotku a mezi obry....ti vlastně odstartovávají jednotlivé vozíčky tím že do nich udeří velkým kladivem. pak hodně vody, hodně vysoký vody, vodotrysky a koně! Ne počkat! Poníka. Který bude mít místo kopítek kolečka a bdue strašně vrzat. Pak kupa kolotočů různých zvířátek a taky kolotoč kde jsou všichni členové posádky! Ano! Speciální místo kde jsou všichni členové posádky jako nějaká zábavná atrakce. začnu poskakovat v sedě Thor jako veeeeeelký doplněno gesty prima sympatický nafukovací skákací hrad s míčky. Joana, Samael a Saigo budou strašit v strašidelném domě hrůzy, kde se provadá podlaha, bortí stěny a lidi tam vráží do zrcadel! A po Ježkovi se budou v tombolách házet dorty a kdo se trefí vyhraje výjzdu na pegasovi! taky tam bude umělecký centrum plné vybuchujících věcí a zmutovaných zvířat co utekla za laboratoře. Třeba pes co má místo třech hlav tři zadky! Joooooo! A taky tam bude pirátská loď co bdue jezdit sme a tam a při tom se bude rozpadat! Jooo a taky... následuje slet dalších snů což ukazuje že má Joha bohatou fantasii a hned tak se neumlčí. |
| |
| Poslední Kerberus Samael, Saigo, Pes, Kazumo Samael kývl, že je v pořádku. „Saigo?“ zeptám se, ale pak se zarazím, když uslyším Kazumu. Otočím se na něj. „Cože?“ nechápu. Překvapeně vykulím oči. „Ona umřela?“ tomu se mi nechtělo věřit. Jasně, mlátili ji, ale přece ji nemohli zmlátit až tak krutě, že umřela? Stisknu rty. „Jsi jen pomlácený. Nic vážného ti není.“ Odseknu mu. „Mrzí mě, že umřela. Nenapadlo mě, že by mohla být tak vážně zraněná. Ale zastavit ty chlapy bylo důležité. Kdyby ostatní varovali, bylo by po nás. Takže se nebudu omlouvat. Udělala jsem co jsem považovala za správné.“ Odpovím mu a vzhlédnu, když se objeví nějaká mladá žena a mává na nás, abychom se u ní schovali. Rozhlédnu se po ostatních a kulhavě se k ní vydám. „Samaeli? Můžeš pomoct Kazumovi?“ zeptám se. |
| |
| Po bitke Alex, Samael, Saigo, Pes Stále ležím na zemi a tak trochu oddychuje zatial čo sa Pes zvija v bolestiach z narazených gúl. Dýcha sa mi akosik lepšie a aj keď dýcham prevaźne cez ústa občas sa nadýchnem aj cez nos. Oko my aj nadalej oteká a natrhnuté pery tiež niesu moc prijemný pocit avšak aspoň žijem. Po chvíli počujem neaký známy hlas. ... hm to znie jak tá Ýoshuova stará ak sa nemýlim... ...kurna jak sa volá ma čudné meno... ...neviem jak sa vlastne z Yoshuom spoznali... ...preco vlastne rozmýšlam nad hentým... ...má pravdu maly by sme sa všetci skryť... Pretocim sa na bok. Poobzerám sa okolo mna či náhodou sa nadomnou niekto neskláňa nakoľko posledne čo chcem je aby som do niekoho zase narazil. Podopriem sa pravou rukou a postavím sa. Mlčky prejdem k môjej katane. Predkloním sa, dvihnem ju, očistím prípadné nečistoty a potom ju zasuniem do Saye. ...mal by som ju naolejovať... ...vlastne mal som ju naolejovať ráno avšak neako nebolo času... Pozriem sa okolo seba, zhodnotím situáciu a poviem. "Tie mŕtvoly by sme mali tiež odpratať. Predsa len ak ich najdu tak prve čo ich napadne je prehladať blízke domy. Avšak mohly by sme tak spraviť na Werewolfa pascu. Poďme sa teda rýchle schovať dovnútra. " Otočim sa a rýchlejšou chôdzou zamierim k tomu domu. Keď som pri dverách poviem "Zdravíčko eehm pani Satoy. To som ja Kazumo je Yoshua doma?" Predstavím sa predsa len som tak trošku modrejši a dokrvavenejši a natrhnuté pery a modré oko nepatria u mna k normánemu výzoru. ...kurna jak sa vola... ...hmm... ...aa už viem Nehoj, nie Nehoň... ...ani to nie ... ...jasne ja debil Neyhony... |
| |
| soukromá zpráva od "Zainin" Yokubō (bojovník) pro Rekrut nebo past? Joha tu není? Myslela jsem že je s tebou… Zprávy ohledně nepřátel jsem brala jako naprosto důležité. Navíc ten jejich styl mně právě začal více než zajímat. Rozhodně to testování jsem brala po svém předchozím neúspěchu víc než vážně. Takže na pevnině chodí jen specialisti na boj z blízka. To znamená, že vesničanům už nezbyli žádný zbraně…Sakra doufám, že ten zmetek co mně vykoupal se ukáže, ať mu můžu rozdrtit koule holýma rukama. Navíc ten styl… Nebylo by ke škodě se ho naučit. Takže se musím zúčastnit zkoušky a předstírat, že se chci přidat pod podmínkou zesílení… Vlastně ani nebudu lhát, akorát ta loajálnost bude víc než na hraně… Thore laskavě nerozhoduj za mně… A boj v kuchyni se mi upřímně nezdá. Nevíme jestli příjdou až sem za námi, zvlášť když mají ti tyčkaři tady nevýhodu nebo sem akorát pošlou Kerberáky…I když pokud za nimi šel zbytek, tak se tu pravděpodobně neukáží Nechám je domluvit a přemýšlím co dál. Otázka zde zůstává jak budou při testování postupovat. Půjdou po jednom nebo rovnou všichni zároveň? Vezmou akorát Thora a nás rovnou odsoudí k smrti nebo dají šanci před ním? Vymýšlím pak plán co dál mezitím dělám něco ve stylu milkshaku… Holky, prosím běžte některá na hlídku a ty Satu tu trochu přeskládej nábitek na stranu spolu s našimi hosty, zakryj jim oči a zacpi uši něčím… Jak ty tyče mají dlouhý? Mají klasicky 2 metry nebo to jsou spíš metrovky jak k chození?... Tak dejte si.*Dám každému asi 3deci, včetně našich hostů do hrnku* Trochu jednoduchého cukru, vitamínů a vápníku. Což znamená nápoj pro dodání energie a zlepšení regenerace. Hlavně to pijte pomalu ať vám pak případná rána do břicha neudělá nějaký vážný problém v žaludku… Tak a teď k plánu, zavolejte ji na moment… Vezmu prázdný hrnky a pixlu na míchání a dělám při vysvětlování svého plánu názornou ukázku přesunováním hrnků a pixli(to je Thor), aby to všichni pochopili a zapamatovali. Ať už ta bitva bude tady nebo na palubě uděláme formaci s Thorem ve předu mnou blíž k přístavu, Kitty na druhé straně blíž k moři, Satu k nim bude stát zezadu a Abe se schová za Thora. Pokud to bude boj 3 na 5 Thor zaútočí první aby upoutal jejich pozornost s první vlnou útoku. Ty Thore se jim pokus zachytit ty jejich tyčky aby je nemohli použít a já s holkami se je pokusíme bleskově zneškodnit, Abe navíc využije momentu překvapení. Satu mezitím bude záloha, kdyby se některý nechytil nebo by některá z nás měla větší problémy. Navíc pokud budem venku tak s Kitty děláte záchranu pokud nedejbože skončíme ve vodě. Rozumíte? Když tak ještě jednou zopakuji nebo řeknu v rychlosti, jestli už přijíždí a nachytám se i s menším protahováním. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Ať žije taktika No není pravě... Tak to jí budeme muset najít teda jeslti to už nezvadl plamený... konstatoval fakta a jak se zdálo bylo nutné pravě v tomhle konstatování pokračovat. Čistě informačně. "Jak rozhodovat za tebe, já se snažím přijít na nejbezpečnější cestu pro nás. No a co jim zbude než jít sem? jako hůlkaři jsou zvyklí na prostor tak jako tak sama jsi to slyšela. A no pokud mohu soudit, tak venku už nějací 3 byli nevím jestli s holemi, ale podle toho co mi řekla Abe, tak už byli na pevnině a na pevninu chodí jen Kerberos, Werewolfa a pár jeho lidí?" kouknul se na strategii,kterou navrhla Zainin. " Tohle je moc hezký, ale tyj si neposlouchala,že? Oni jsou zvyklí na obkličování a na prostor budou mnohem víc sehraný a pochybuju ,že se nechaj jednoduše obklíčit nebo zaměstnat. Navíc oni budou rychlí tyčky bejvaj rychlí teda asi, já nejsem rychlej ... tolik..... Tohle zní hezky ale spíš se potlučeme. A no heh t teď taky rozhoduješ za nás, to nemá smysl říkat nerozhoduj, pač když chceme dosáhnout něčeho musí každej plnit úlohu.... No jako lepší by byl dostat je do místa kde bude úzko ,aby na nás nemohli ze všudmo a když použijeme tvůj byč a mojí bahu...mohli bychom je odzbrojit.... ale nevím no... Možná nepřijdou pak bude čas , vydat se na loď plameňáka osobně." co se drinku týká Thor si dal a rád. Jenže zbytek ho zneklidňoval, tahle hurá strategie se zaměstnaní holí mu smrděla i když přesně nevěděl proč. |
| |
| Přesun po boji Alex, Kazumo, Oliver, Samael Prohledávám mrtvolu a pokud něco zajímavýého najdu, tak si to vezmu. Co tak řve? Podívám se směrem na Kazuma, kterému Alex dává do pořádku nos. Chjo, nejdřív tady ze sebe dělá hrdinu, který všechny porazí. Jenže nakonec dostane na prdel a teď tady ještě řve. Vstanu a dojdu si pro kosu. ,,Jsem v pohodě, odpovím doktorce. ,,Jen mě bolí hlava a krk.'' Sáhnu si na žebra, kde mě předtím udeřil, ale naštěstí nic není zlomeného. Poodejdu od doktorky, která mě stejně nevnímá, ale začne na nás křičet mladá žena. Nemá smysl přemýšlet nad tím, jestli jít nebo nejít. Vydám se k tomu domu. Vzít ty mrtvoly? Je sice pravda, že by to nebyl zas tak špatný nápad. Ale brát s sebou dvě mrtvoly, které jsou rozpůlené a vnitřnosti z nich vytékají? Pokud ty mrtvoly někdo bude brát, tak mu pomůžu. Jdu k domu. Než vejdu dovnitř, tak se ještě rozhlídnu, jestli nás někdo nesleduje a vstoupím dovnitř. ,,Omlouvám se za vyrušení,'' mírně se pokloním. |
| |
| soukromá zpráva od "Zainin" Yokubō (bojovník) pro Taktika, problémy s domluvou
A to je přesně důvod proč by sem vůbec nemuseli vstoupit! O čem tu sakra ještě debatuješ?Já vím, že tam ti tři byli, sama jsem je potkala… Když Thor začne s těma jeho zbytečnýma námitkami naskočí mi druhá žilka. Jen druhá díky tomu, že se kovová pixla začala pod mými prsty deformovat, jak jsem ventilovala vztek. Tenhle člověk mně bude vykládat o tom, že neposlouchám?! Kolem mě se atmosféra doslova mrzne. Teď není vhodná doba ji naštvat páč má v ruce kovovou zbraň(pixlu na koktejly) Jak může něco takovýho říct s tak upřímnou tváří? Nejenom, že naprosto nepobral smysl téhle formace, ale ještě dělá chytrého v místě, kde kváká naprostou blbinu. Klid Yokubo, nezabíjej ho. Je to tvůj společník, bla bla bla… Thore… kdo tady koho neposlouchal? Ne tys to absolutně nepochopil, proč jsem se vůbec namáhala doufat… Tenhle plán má hlavně smysl, že ho lze na ně aplikovat jak tady tak na palubě, což jsem navrhla proto, že nevíme kde nakonec ten boj bude nebo jestli si nás nevyzvou 1 na 1. Navíc se v tom nejhorším případě to rozloží tak, že nebudou moct spojit své síli díky tvojí velikosti. Další věc, opravdu si myslíš, že mlátit do postavy jakou máš ty je stejné jako do někoho jiného? Ano trefí tě určitě rychle, ale vytahovat je z tebe tak snadné nebude, takže ti to dá dost času chytit alespoň jednu ne? Bude to spíš připomínat vytahování z rosolu… A ten tvůj nápad s těsným prostorem má dva zásadní nedostatky. Já mám ještě horší handicap na takovou vzdálenost a za druhé tyhle tyče jsou skvěle hladký takže jim je sebrat můžu asi těžko. A koho tady vůbec komanduju? Já tu navrhuji strategii. Navrhuji, to znamená, že čekám na chytřejší nápady, návrhy či připomínky!... A pokud nedojdou tak holt půjdem nejdřív pro Johu ne? Říkals, že by si zasloužila přezkoušet a rovnou ji zapomeneš zmínit při cestě za Plameňákem. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Pokračování taktiky "Hmm najít Johu bude možná jednoduší když budeme u plameňáka, v zasadě ona má na sobě odměnu jako a věřím ,že by se dala přesvědčit k zabavě s ním...no a jestli není tam možná jí budeme moc jít hledat abychom jí naverbovali....No uvidíme, co a jak. Nooo každopádně k tej taktice, nevím jestli to bude fungovat tady je tu málo místa ,vlastně se sem tak vejdeme mi, proto mě to zaráželo...Nebo tomu jen nerozumím.... " chvilku se odmlčel "No Zainin mám tě rád normálně bych někomu za to ,že mě přirovnává k rosolu asi jednu vrazil. Sumo není o převislém špeku, ale o svalech pod ním. Nedokážu zachytit tyč nedostane sekce svalům na tak dlouho. To by do mě museli bodnout pak jo...Ale klasický švihnutí nedám. To že jsem udržel meč kterej byl zabodnutej ve mě to je jiná....Já jsem myslel že by se dalo bičem chytit hůl nebo hole, pravda sama by jsi asi letěla jako u Bignose, proto bych tě pak měl jistit, jestli to není blbost. Jo promiň já jen chtěl říct ,že když se nebudeme poslouchat tak to bude špatný.... A Johu musíme najít, jenže musíme mít taky kde hledat. Jako na spalené zemi..." |
| |
| soukromá zpráva od Satu (Bojovník) pro Thor, Abe, Zainin, Medusa Abe nám řekne co se děje a potom jdeme do kuchyně za Thorem. Ten nám o tom řekne ještě něco víc. Kam jsme se to dostaly. A co jim ten Kazumo udělal, že po něm jdou?... Kerberos? Tyče?... Přemýšlím a snažím se to vše pobrat? Když nám všem Zainin dá nějaký koktejl, vezmu si ho a začnu pít. Mezi tím mi ještě řekne ať přestěhuji nábytek a ať těm zajatcům zavážu oči a zacpu uši. Položím sklenici s koktejlem a jdu stěhovat ten nábytek. Jak tak stěhuji poslouchám rozhovor těch dvou. Tak co mám to dělat nebo ne?... Ten Thor se na ten boj snad těší. Od Zainin bych to čekal ale Thor?... Joha? A jo, kde je?... Sakra a proč jim mam zavazovat oči a zacpávat uši? Položím židli, kterou zrovna nesu a začnu mluvit. Haló. Promiňte mi, že vás dva ruším, ale mohli by jste se přestat hádat?... Zainin, proč jim mám zavazovat oči a ucpávat uši? A mohli by jste se dohodnout kde se teda bude bojovat? Mě je to celkem jedno, ale byl bych radši, kdyby se nebojovalo vůbec... Ta holka tam je mrtvá a já bych byl nerad, kdyby umřel někdo další. Teda nevím jak vy, ale já mám v plánu žít ještě dlouho... A jít najít Johu je dobrý nápad, při její zbrklosti se může stát cokoliv. Ale asi by jsme ji neměli jít hledat všichni. Kdyby tu nikdo nebyl a oni přišly, tak by jsme mohli přijít o loď... Mě je to jedno já klidně půjdu a klidně tady zůstanu... Co vy na to? Dopovím vše co jsem měl na srdci a odmlčím se. Jsem podrážděný ze smrti té holky a i když jsem jí neznal, tak si myslím, že je to zbytečná smrt. |
| |
| Cestou necestou Pan Kazumo, Slečna Alex, Psychouš Saigo a Veselý hudebník Samael Poté co mě nepřítel zabil jsem pár minut ležel v komatu, schoulený do klubíčka vedle malinkého křoví, zády ke zbytku skupinky. Potichu jsem brečel, naříkal a dělal takové ty věci co normální drsný chlap prostě dělat musí. Popravdě mé smysly byly bídné a nevnímal jsem dost okolí co se děje a tak jsem různé pohyby naší družiny ani neregistroval. Když předmět mezi mýma nohama provedl oživovací kouzlo, konečně jsem se zase vzschopil. Povstal jsem, tělem a vyšvihl se na nohy. Nasadil jsem krutý a drsný výraz velkého chlapáka a dělal jsem, že mi nic neni. Bedlivě jsem se rozhlížel a všiml jsem si, že si mě Alex nevšímá a tak jsem trochu polevil ve chlapáctví a začal se drbat rukou mezi nohama. Kromě mých klenotů mě mimo jiné upoutají i tři mrtvá těla a spoustu krve, které je různě rozmetané po cestě. Trochu smutně mi dojde, že žádný z lidí není zlý bezdůvodně, ale stejně jsem je neměl rád protože zabily tu ženu, tak to nakonec nechám být. Napnu hruď jako boss a s rukama volně podél těla projdu kolem Alex k té ženě co na nás mluví. Něco o odklízení těl nějak nevnímám. "Nemáte něco studeného...... k pití?" Zeptám se paní. |
| |
| Po boji Kazumo, Pes, Alex, Saigo U mrtvých sme nic nenašly, nejspíše to byli obyčejní pěšáci. Přesto sem čekal že u sebe budou mít alespoň něco. Inu kde nic není ani Samael nepokrade. Alex mi řekne ať pomůžu Kazumovi, načež se podívám jeho směrem jak se pomalu zvedá. "Nedostal tolik aby nemohl chodit takže to zvládne sám. " Zato náš kapitán vypadá že by se mu hodila pomoc. To jak se tam válí na zemi a tiše brečí mírně zlepší den. Dokonce se mi na tváři usadí pobavený úsměv. He he he. Otočím se ke kapitánovi zády aby mě neviděl a tiše se začnu chechtat a dám si ruku před ústa aby to nebylo slyšet. Rychle se ale uklidním když Kazumo řekne žebychom se měli zbavit mrtvol. Ano to bychom měli. Nechat tady mrtvoly přitáhne dozajista značnou pozornost. Rozhlížím se kolem dokola ale nikde nevidím nic kam by se mrtvoly dali odtáhnout a schovat. To mě trápí a tak si skousnu spodní ret když se snažím vymyslet řešení. Jediná šance je umístit ty mrtvoly dovnitř toho baráku. Ale naložit na ty vesničany mrtvoly v baráku? To by na ně mohlo bejt asi moc. No nebudu to řešit. Tohle ať vyřeší Kazumo. Jsou to jeho lidi. Pokud řekne abych to odtáhnul do baráku a ty lidi nebudou proti odtáhnu je. Ale pokud se nedohodnou nebo mi neřeknou kam s nima tak nasrat. Vyrazím pomalým krokem směrem k domu kam nás pozvali. Když přijdu před onu slečnu tak se mírně ukloním, abych vyjádřil vděčnost. "Děkujeme za vaší pomoc slečno. Jsem vám vděčný. " Vejdu dovnitř a rozhlédnu se kde je co a kde je kdo. Jakmile si prohlédnu místnost kde sme tak příjdu k Saigovi s mírným úsměvem. Natáhnu k němu pravačku. "Díky...Vedl sis tam dobře. " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Beránek vyvalil oči, když sis začala vymýšlet, ale pak jen pokrčil rameny a začal se nafukovat do obřích rozměrů. Rostl čím dál tím víc a víc a víc, s každým tvým přáním byl o něco větší až do okamžiku, kdy jsi svůj seznam ukončila. Pak praskl jako balón a na jeho místě byl tvůj vysněný zábavní park. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatím co jste se nemohli dohodnout málem na ani na tom jak se jmenujete byl venkovní prostor lodi naprosto nehlídaný, takže v podstatě nikoho nepřekvapilo, když se na palubě ozvalo klepání kroků a skřípění něčeho tvrdého o prkna paluby. Heeej, je tu někdo? No tak vy smrdutí sráči vylezte ze svých děr, cejtím jak ste se z mýho příchodu posrali až sem...jsem posel od kapitána Pyromana a mám pro vás jednoduchou zprávu. Buďto se mu okamžitě vydáte se svými loďmi i pokladem a stanete se součástí jeho flotily, nebo vám váš zdroj peněz, tu rozmazlenou holku pošlem po kouskách....tak vylezete už konečně sakra?! |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Pozdě ale .... Jejich hádku přerušila návštěva na ,kterou Thor tak trochu čekal. Vyslechl si jejich slova a zarazil se opravdu tou holkou mohli myslet Johu, opravdu je v nebezpečí? Jenže vylést znamená ohrozit se. " Takže verbíři jsou tady. No konečně. Já jsem Thor a doufám ,že tohle jméno vám něco říká. Rád bych ty poklady přinesl ale je jich tu moc, budu potřebovat pomoc. Navíc měl sem za to že má být předtím nějaká zkouška ne?" zařval na oplátku on. Byl zvědavý jeslti sejdou, nebo ne. " Nebo ,že bych vyšel a zkusil je dostat sem." řekl dost potichu aby to pokud možno slyšel jen zbytek kuchyně. " Tak jak to bude? Přece jen nechci aby byl někdo na kousky." to už je opět pro hole. Nebo kdo tam vlastně nahoře je. |
| |
| Cesta k chaloupce Žena byla dost očividně hodně vyděšená a vůbec nebyla nadšená z toho, že se poflakujete venku a povídáte si mezi sebou, místo toho aby jste se šli rovnou schovat. Když se jí Kazumo ve dveřích zeptal na manžela, odpověděla mu jen pohledem, který jasně říkal, že její muž se do domu už nevrátí. Teprve, když jste byli všichni uvnitř, zabouchla za sebou dveře, zastrčila závoru a nastala chvíle ticha, po které ke všeobecnému překvapení schytal od ženy v polotmavé místnosti Kazumo facku, až se mu hlava otočila. Jak si mohl? zeptala se tě obviňujícím tónem. Jak jsi mohl takhle poplivat odkaz tvého mistra? |
| |
| Chalúpka Len čo sa dostanem do chalupy rozhliadnem sa pri otázke na mjho kamaráta mi dojde že tu už nieje. Zatnem päsťe. ...kurna bol to dobrý chlap prečo všetci dobrý ľudia musia hentak trpieť... No v môjho zamyslenia ma zrazu preberie jej otázka a facka zároveň "Aauu čo to sakra vyvádzaš? Nechápem o čom to sakra vravíš?" Spýtam sa prekvapene pričom sa na ňu pozriem. "Neviem o tom čim? Počkaj sensei Masashi je mŕtvy?" Skloním trochu hlavu a na mojej dobytej tvári sa zjavý smutný pohľad. "Kto ešte zomrel? Mne Jillien zomrela v náruči, nestihol som ju zachrániť, prišiel som príliš neskoro a keďže som ju nevedel ako ošetriť nemohol som nič spraviť." Pri tom opäť zatnem peste a kútikom oka sa pozriem na Alex ktorú viním za smrť Jillien. "Boli to hentý traja piráti. Chceli ju zneuctiť no nedala sa tak zmlátili." Pri tej myšlienke sa mi opäť zachytí slza v opuchnutom oku a z zdravého mi pomaly steká po lici. Predstava že toľko mojich blízkych je mŕtvych je pre mňa predsa len dosť drtivá. Spravím dva kroky dozadu a opriem sa o stôl s pohľadom smerujúcim k zemi |
| |
| Cesta k chaloupce Tak ty nevíš? Ty nevíš? zavrčela a pokusila se ti dát facku druhou, tentokrát z druhé strany. Myslíš si, že tě mistr Musashi učil cestu meče, proto aby ses přidal k prvním pirátům a vraždil nevinné lidi co? A vůbec co tě zajímá najednou náš osud? Co se o nás staráš? Tohle je přece váš pirátský styl ne? Přijít a zabít každého kdo se postaví na odpor. Určitě to tak děláš ty a tví přátelé taky. očividně byla naštvaná už hodně dlouho a teď se sama vytáčela. Posledních několik slov skoro křičela, takže jste se začali bát, jestli vás náhodou někdo neslyší. Ale když už ses ptal, ano. Mistr Musashi je mrtvý, on a pár dalších se postavili Pyromanovi na odpor, ale co může meč a vidle proti lodním dělům? Když je postříleli, vylezl Pyroman a jeho lidé na břeh a dali každému z Musashiho studentů na výběr. Pokud by se rozhodli s Pyromanem bojovat a vyhráli by v boji jeden na jednoho, opustil by ostrov. Ti zbabělci se ale raději místo toho vzdali meče a teď...teď řádí na ostrově jako by se tu nenarodili, asi to máte společný. Chudák starý mistr. Nejdřív se z tebe stane pirát a pak tři další jeho studenti vymění meče za hole... |
| |
| Chaloupka Alex, Sammael, Saigo, Oliver Počúvam čo vraví a napĺna ma to zármutkom. ...jak že vraždí nevinných ludí... ...šak jedine koho som zabil boli Bignosovi piráti a potom mariaci počas bitky... Už som otváral ústa že jej odpoviem keď mi zrazu došlo čo asi myslí. ...a tých dvoch v prístave... ...tak je pravda že som ich zabil ale bolo to nechtiac. Zrejme marináci si myslia ze sme piráti... ...ale ako to... ...šak sme nikdy neprehlasili nič také... Prejde my ešte pár dalšich myšlienok a potom poviem. "Tak nepridal som sa k prvým pirátom aj keď marináci vravia zrejme niečo ine. A môžem ťa uistiť že nevraždím nevinných ludí a už vôbec nevraždim nikoho pre zábavu. Ano mojim mečom padlo niekoľko pirátov a zrejme aj marinákov avšak marínaci nas napadli prvý a potom sme sa len snažili dostať s toho ostrova. Myslíš si kebyže len tak vraždím nevinných že sem prídem a snažím sa vám pomôcť? Dúfam že ten piroman ešte na tú ponuku pristúpi nakoľko ja by som s nim rád prehodil pár slov a potom mu nakopal prdel. Nakoľko vraždenie nevinnych bezbrannych obyvateľov je odporné. Nevieš kde nájdem zvyšných členov Doja? Prešli všetci k Pyromanovi?" |
| |
| Cesta k chaloupce No samozřejmě, mariňáci napadli obyčejného cestujícího jen tak sami od sebe. kontrovala ironicky, načež jen zakroutila hlavou. Tohle nemá cenu, nic to nezmění...přešli, nebo jsou mrtví. Pár z nich bojovalo spolu s mistrem Musashim, ale nepřežil nikdo. Vlastně...kromě žen, na které si provádí své hony Kerberové tu už nikdo naživu nezůstal. Jenom čekali až se objevíš. Son Goku jim prozradil že je tohle tvůj domovský ostrov, když se objevil ten plakát s odměnou na tebe a tak se rozhodli počkat až se objevíš, aby tě mohli naverbovat. Na tvém místě bych si dávala pozor. Z cest se vrátil i Saijin, on a Goku jsou pak dva ze Tří holí. Ten poslední je Jaimie. |
| |
| Chaloupka Keď spomenie marinakov poviem "No pokial viem Pyroman bol marinacky komander a Werewolf a ten s tou tyčou boli marinacky poručici. Ale tak ked si myslis ze marináci su svätý tak sa stači pozrieť na tých troch." Potom počuvam dalej čo mi povie. Mieša sa vo ne pritom smútok a zlosť ...jakto že sa k nim tak ľahko pridali... ...musíme ist k lodi a tam to povedať ostatným skôr jak sa dostanú do problemov... "Musim sa porozprávať s Jaimim, Opičakom a Saijinom. Ako si to predstavujú. Spoločne nebude problem vyhnať pyromana odtialto. Predsa len moji spoločníci a ja niesme až taký slabý." ...aj keď hentý traja nám dali dobrú lekciu... Trošku mi začina viacej puchnuť oko tak sa otočim k Alex a poviem. "Alex mohla by si mi niečo spraviť aby mi to Oko nepuchlo. Rád by som v najbližšich hodinách videl aj na to oko. " "Ďakujem za informácie. Tých troch presvečim aby sa pridali na našu stranu. A potom vyženiem Pyromana z tohoto ostrova aj keby to mala byt posledná vec čo spravím. Inač máš ešte neaké informácie o tom kde sa Pyroman a jeho hlavný nohsledi nachádzajú?" Preglgnem tochu slín a opäť sa mi začina vo mne hromaďiť hnev "Máš niečo na pitie, neako mam sucho v krku." Kým pre to pride otočim sa k ostatným a poviem. "Situácie je zrejme vážnejšia ako som si myslel. Mali by sme sa urýchlene vrátiť k lodi a varovať ostatných." |
| |
| Cesta do perníkové chaloupky Amazonka Alex, Kamenožrout Kazumo, Smutníček Samael, Smrťák Saigo Vydáme se pomalým krokem za ženou a Kazumo pořád něco mele hubou. Když vidím, že se mi Samael směje tak ho dvakrát silně poplácám velmi přátelsky po zádech a zašlklebím se. Klenoty už mě naštěstí tolik nebolí, ale tu studenou vodu bych stejně potřebovat. Pomalým krokem se loudám po boku té slečny, která nás někam vede a koukám mlčky na oblohu a děsně se usmívám. Náhle se zastavím a rozpřáhnu ruce dlaněmi vzhůru. "Tehle pocit... ... mám dojem, že jsem zase doma." Stojím na místě a usmívám se. Sklopím hlavu a rozhlédnu se po skupince, hned na to se poté otočím směrem k lesu (prostě mimo cestu). Vydám se pomalým krokem do trávy vedle cesty a jdu pryč. Pozvednu ruku do vzduchu a jak odcházím zády k členům posádky, povídám. "Nikdo nebyl zvolen, aby zůstal na světě úplně sám. Vše co tohle místo potřebuje je Sejdu na trávu a jdu jinou cestou zpátky k vodě. "Kazumo, Saigo... nezapomeňte přeparkoval loď, ať nám jí nevemou." Jdu cestou necestou a vyhýbám se případným civilizacím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po Thorově projevu nastala chvíle ticha, na kterou se na palubě ozval šílený smích. No jasně, celej žhavej. Půjdu za váma a v prvních devřích dostanu kulku mezi voči nebo po hlavě...takhle se ta hra nehraje vážení. Máte deset vteřin na to, aby ste vylezli, všichni, jinak vám tu vaši Johu pošlem na hodně malý kouzky, jasný? |
| |
| soukromá zpráva od Satu (Bojovník) pro Čekám na reakce ostatních, když v tom slyším, jak někdo křičí a ozývá se to z paluby. Tak jsou tady... A podle všeho mají Johu. Pak na ně začne zase křičet Thor. Zkouška? On se chce fakt bít. A po něm se ozvou zase oni, s tím, že pokud nevylezeme do 10 vteřin, tak Johu zabijí. "Jó, už jdeme!" Zakřičím na ty na palubě. "Tak jdeme, ne?" Řeknu ostatním v místnosti a jdu na palubu. Ruku mám položenou na kataně, kdybych se náhodou musel hned bránit. "A teď se bude dít co?" Zeptám se oné nečekané návštěvy. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Na lodi " Jakou kulku? A proč po hlavě? Jediné po hlavě byla nehoda a už hrabu ..." popadnu dva pytle tedy pytle oba dva naše zajatce a jdu nahoru. " Jen teda doufám ,že tu klulku nebo po hlavě nedostaneme mi." řekl v mírných obavách. "Pujdu prga kdyby jste slyšeli velkou ránu..." ani nedokončil a prostě šel ven oba zajatce používal trošku jako štít. " Jen tu mám dva vaše skoro utopený." dodal věcně |
| |
| Domek Když jsem vešla do domu rovnou jsem si sedla na židli a poslouchala rozhovor mezi Kazumem a tou ženou. Zatím co mluvili, já si ošetřila ránu na noze. Vyčistila a pak zavázala, začít to nebylo nutné. Nelíbilo se mi, že nás nás žena označí za vrahy, ale co naplat... hold jsme teď piráti a ti mají takovou pověst. Podívám se na Kazumu, který na mě promluvil a chtěl, abych mu něco udělala s okem. Chvíli přemýšlím a pak otevřu brašnu, kde jsem hledala bylinky na zmenšení otoku. Odkulhám do kuchyně ženy, kde najdu hmoždíř, rozmačkám bylinky a vymačkanou šťávu nechám vsáknout do kusu obvazu. Pak z lednice vezmu led, obalím ho obvazem a dojdu k Kazumovi. „Tady... drž si to na otoku. Mělo by to pomoct.“ Řeknu a otočím se k ženě. „Chápu, že nevěříte pirátům. Nakonec ti co vám tohle všechno udělali jsou také piráti. Ale mi nejsme takoví. Zabíjení a ubližování nás netěší. Připluli jsme sem, protože jsme se doslechli co se tu děje a chceme vám pomoci.“ |
| |
| soukromá zpráva od Abe Kameko (archeoložka) pro Na můj dotaz mi původně zajatci nechtěli odpovědět, takže jsem začala být celkem nevrlá, ale doufala jsem, že z nich někdo z ostatních odpověď dostane. Na znamení, že to nehodlám řešit, jsem se klidně usadila a bavila se sledováním zbytku. Po ujištění Thora jsem se nakonec i dozvěděla odpověď, i když jsem z ní zrovna nadšená nebyla, obzvlášť protože nadšení z testování pokračovalo a ještě se spekulovalo, že se ohrozí další život - a to Johy. Nejsem ani unešená z toho, že mi Zainin naplánovala, co, že to vlastně budu při boji dělat. Naštěstí se ozval Thor a tak jsem se nemusela ani ozvat. Stačilo mi jen onu nesmyslnou hádku sledovat. Jak dlouho je to může bavit? Stihneme se aspoň dohodnout, kdo půjde hlídkovat než dorazí hole?Zatím mě nutí pochybovat... Z mých pochybovačných úvah mě vytrhnou jak jinak než hlasy naší návštěvy. Asi máme návštěvu... Oni mají Johu? Následně sleduji Thora, který je poněkud vyveden z míry. Jen blázen by šel dolů, když to tu nezná... ale jen blázen by riskoval jít nahoru, když neví kdo na něj čeká nahoře... Zřejmě si to samé uvědomili i návštěvníci a podle pravidla lepší mrtví oni než my, nás začali volat nahoru, jinak ublíží Joze. Měli bysme jít nahoru... Pomalu se zvednu a jdu opatrně za Thorem, tedy spíš se za ním schovávám. |
| |
| Chalúpka. Po chvíľke čakania ku mne príde Alex s neaký obväz. ...hm snáď to bude stačiť... prejde my hlavou a dám si obväž na oko tak aby pokrilo čo najviac tej opuchliny. Pri prvom dotyku obväzu z ľadom sebou trochu cuknem avšak pridržím si to pri tom oku. Pootočim sa pritom tak aby ma Alex počula a podakujem sa jej. "Dakujem" Chvíľku porozmýšlam, hlavne čakám či mi prinesie neakú tú vodu. Stále som opretý o ten stôl. ...chce to neako vyriešiť... ...ak sú informácie od Rattaila správne tak by tých pirátov nemalo byť viacej ako 30... ...troch sme porazili ledva ledva... ...dvaja sú na lodi... ...čiže ich stále zostáva viac než dosť... ...24 až 25... ...to bude tažké ale možno že by to šlo ak by som presvečil Jaimeho Opičiaka a Saijina... ...to by tie šance stúpli, predsa len bolo by to vyrovnané... ...len či je zvyšok tak slabých ako tý na lodi alebo tak silných ako tý traja... ...minimálne tý dôstojnici sú na ich úrovni ak nie na lepšej... ...postupnou eliminaciou by to šlo... "Hm, idem sa na niečo pozrieť" Poviem ostatným. A kráčam k dverám. "Niekto by asi mal ísť varovať ostatnych na lodi a povedať im čo sme sa dozvedeli." Následne si ľavou rukou pridržam obväz, a pravou otvorím dvere. Výjdem von, pozriem sa po okolí pomocou toho neopuchnutého oka a zavriem za sebou dvere. Následne sa pozdĺž domov snažím dosať nepozorovane do záhrad. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Pffffff vyrazí ze mě když beránek praskne. Při jeho nafukování jsem se bála že se začnu taky nafukovat, nebo že mě srazí z mráčku, ale kdyžpraskl a já viděla to co jsem viděla... Jůůůůůů! vrhnu se na první atrakci která byla u mě a dala jsem si za úkol je všechny vyzkoušet...hned několikrát. To že jsme v celém disnylendu vlastně sama mě začne trápit až na poslední atrakci, kterou jsme si úmyslně nechala nakonec což je obří nafukovačka ve tvaru Thora. Hopsám ze začátku natolik nadšeně (už z uklidněným žaludkem z předchozích kolotočů) že se mi několikrát stane že z nafukovačky vyletím. Ale můj let se pomocí vystřelovací paže mění v měkké přistání a pokračování se skoky a salty. Pak ale dohopsám a sednu si na zem a povzdechnu si. No jo, je to príma, ale Johu už to nebaví. BeránkU? |
| |
| V domě Alex, Kazumo, Oliver, Samael ,,Jo, dobrá práce...'' řeknu trošku sklesle a podám Samaelovi ruku. Sednu si na volnou židli, ale už se spustí hádka mezi Kazumou a tou ženskou. Nevěnuju tomu nějak extra pozornost, ale zaujme mě ta část, kde mí zní chlápky s holema. Zajímalo by mě, jestli jsou stejně nebezpeční jako ti tři minule. Kosu si opřu o stůl a rozhlídnu se po místnosti. Že nejsme takoví piráti jako ti ostatní? Podívám se směrem k Alex. Cha! Podle mě nejsme o nic lepší jak tihle piráti. Prdelnos, rozdrcená hlava. Pár jeho poskoků skončilo na dvě půlky. Marińáci, taky neskončili zrovna dvakrát dobře. No a poslední souboj. Poškrábu se na hlavě. Jestli mi jsme jiní, tak by mě zajímalo, co za zvěrstva dělají Pyromanovi piráti. Kazumův odchod mě nějak nezajmá, takže zůstanu na místě. ,,Slečno, je mi líto vašich ztrát, i když vám má lítost ani nepomůže a to ani není upřímná, ale povězte nám víc o Pyromanovi a o těch chlápcích s holemi. |
| |
| soukromá zpráva od Inuzuka Rouga pro Po celou dobu rozhovoru jen nehnutě sedím opodál (určitě bych jinak něco plácl, ale vzhledem k neaktivitě by bylo hloupésnažit se o nějaký flashback). Jen stojím zamyšleně opřená o stěnu a nevraživým pohledem sleduji naše zajatce. Přitom jim doširoka ukazuji své ostré zoubky, aby věděli, že můžou každým momentem být mojí svačinkou. Achjo, to je práce. Otráveně pak poslouchám taktizování. A jen kroutím hlavou. Stejně to nemáí cenu. Jestli jsou to specialisté na boj proti skupinám a díky holím na větší vzdálenost, tak jim tímhle jen vlezeme do rány... já potom ani nebudu moci použít své techniky na dálku, jelikož budu jim muset čelit zblízka. Do toho jestli jsou na úrvoni, která se rovná těm panákům na břehu tak budeme do pár minut na těch tyčích jako špízy. Po chvíli se ozve hlas z paluby, kdy nás nějaké neočekávaná návštěva požádá, abychom vylezli ven. Achjo, to jsme jim nemohli nechat Kaumu a odjed si po svých? Já bych jim ho klidně předem naporcovala... Pronesu si spíše pro sebe a dosti potich, aby mě muži venku nezraegistrovali. Sledji skupinu, jak otráveně vyráží na palubu a přemýšlím jestli mám jít za nimi. Nemluvila jsem, takže pokud mě neviděli, tak bych tu zůstat mohla... no pčkám si tu, když mě budou chtít vidět, tak se ozvou. S tím čekám, co se bude na palubě dít. Pokud bude na palubě boj, tak bych mohla přichystat překvapení v podpalubí. Pokud tuším je tu jedno dělo dole... snad se nikdo kvůli rozbité podlaz zlobit nebude.... Muhehehe. |
| |
| Uvnitř domu Alex, Saigo ( předpokládám že Kazumo a Oliver již odešly) Opřu svojí kosu o zeď a tiše poslouchám vše co se odehrává mezi slečnou a Kazumem. Mezitím si prsty snažím učesat trochu vlasy a projet i vousy abych nevypadal jako že jsem zrovna byl uvnitř bitvy a snažím se trochu otřít rukou místa kde je nejvíce krve, pokud je někde zrcadlo a mám nějakou krev na obličeji snažím se umýt prvotně onu krev. Naše řady se zde tenčí a poté odejde i Kazumo. Jakmile odejde tak ještě než promluví Saigo nahodím co nejmilejší úsměv který využívám při hraní a mluvení v hospodě abych vzbudil alespoň trochu té lidské důvěry ve mě a snažím se tvářit jako hodný člověk který chce pomáhat. " Slečno... Jak se zdá Kazumo neměl tolik slušnosti aby nás představil. Chápu že je nyní etikata v těchto časech zanedbatelná ale přesto si dovolím se představit. " Opět se ukloním. "Mé jméno zní Izmael." Narovnám se a na tváři se mi objeví výraz "upřímného" zármutku. "Je mi skutečně líto co se zde stalo. Avšak nesuďte nás jako ubohé piráty. Jako piráty nás označili teprve před pár dny. Do té doby jsem například já byl pouhý lovec pirátů. Přidal sem se ke Kazumovi když sbíral posádku aby osvobodil tento ostrov. Když sem slyšel co se zde děje nemohl sem mu odmítnout pomoc. Vězte že jsme zde abychom se alespoň pokusily udělat co je v našich silách a pomoci vám. " Snažím se tvářit přesvědčivě. "Ještě jednou vám musím říct že sme vám velice vděční že jste nás pozvala sem dovnitř. Potřebovali sme se podívat na Kazumova zranění. Jak si můžete všimnout nebyl zrovna v dobrém stavu. Ale spíše než o fyzický se bojím o jeho duši. Zdálo se mi že vidím na jeho duši stín temnoty už od doby co se doslechl o tom co se zde děje. Je to skutečně něco na co jsem ani já nebyl připraven. " Podívám se k zemi jako kdybych chtěl zakrýt bolest ve svých očích a chvíli mlčím než opět zvednu tvář. To vše abych dokonal masku gentlemana který je skutečně rozhozený tím co vidí. "Prosím ale musím vás ještě o něco požádat. Vím že nám nic nedlužíte ale je to pro nás velice důležité. Mohla by jste i nás prosím seznámit s tím co se zde děje? Víte Kazumovi jste řekla nějaká jména ale nám ostatním nic neříkají. Mohla by jste nám prosím vysvětlit vše od začátku? Od doby co přijel Pyroman až doteď? Alespoň krátce co všechno se stalo. A pokud víte nějaké důležité informace tak všechno se může hodit. Od počtů lidí po zbraně co používají i to kde sídlí a zdali nedrží nějaké rukojmí které bychom mohly zbrklou akcí ohrozit, čemuž se musíme vyhnout." Když mluvím sáhnu dozadu a sundám na stůl svůj batoh a vyndám z něj housle. "Možná bych mohl zkusit něco i zahrát abych vám trochu zlepšil náladu jestli budete chtít. Vím že je to chabá útěcha v této situaci. Ale umím převážně jenom hrát a tak se snažím hudbou pomáhat kde to jen jde. " Pokusím se na ní vřele ale trošku nesměle usmát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zastavit se tě očividně vůbec nikdo nesnažil a proto se ti podařilo po chvilce zmizet hlavní skupince z dosahu směrem k malému lesu, který byl kousek za vesnicí. Ani ostatní přeživší obyvatelé se tě nesnažili nijak zastavit a tak ses bez potíží dostal až do lesa, kde sis ovšem uvědomil malý problém. Tenhle ostrov ani náhodou není tvůj domov, takže nemáš tušení kde jsi a po pár desítkách kroků v malém, leč hustém lese ses naprosto spolehlivě ztratil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pro ty z vás, co se odvážili vylézt na palubu byla osoba, která se na ní nacházela, no ano jenom jedna, poměrně slušným překvapením. Místo upravených bojovníků s holemi se tu na vás totiž šklebil osmnáctiletý mladík, poměrně malého vzrůstu(tak kolem 170cm). Nebyl ani vyloženě svalnatý, spíše šlachovitý, se škaredou, hranatou hlavou, které dominovala až příliš velká pusa a po ramena dlouhé, černé vlasy. Na sobě měl cizinec jenom hrubé kalhoty přepásané kusem provazu, nic víc. Když jste si ho prohlédli podrobněji, mohli jste si všimnout, že nehty na rukou i nohou má mnohem delší než by měli být a také zvláštně tvarované, špičaté, spíše jako vlčí drápy než jako lidské nehty. Podobně se tesákům podobaly i jeho zuby, když otevřel pusu. Co to jak je? Johny, Lenone to ste se nechali chytit? zeptal se těch dvou, které držel Thor, oba se snažili tvářit, jako by tu vůbec nebyli. Aaaaa druhý důstojníku...Herr-sama...my...oni....eeee TO JSOU GARPOVI PIRÁTI KDYŽ JE DOVEDEME KE KAPITÁNOVI TAK NÁS... držte huby vy pijavice, jasně že jsou to Garpovi piráti. uzemnil je Werewolf. Navíc si myslí, že jsem tupec... s tím začmuchal. Hej, vy co se pořád schováváte v podpalubí, bylo by poměrně slušné vylézt, jestli nechcete abych z vašich kamarádů nadělal sekanou! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podařilo se ti odtrhnout se od skupiny, ačkoli vaše hostitelka se za tebou nedívala zrovna s nadšením. Když ses zadíval na pláň před domem, přišlo ti na ní něco lehce zvláštní, ale nevěnoval jsi tomu pozornost. Místo toho jsi zamířil do zahrad a tamtudy patrně směrem k tvému starému domu, kde jsi předpokládal, že budou tví staří přátelé. Nemýlil ses. Stáli tam všichni tři, opření vedle dveří o přední stěnu domu, jen místo mečů měli u sebe jako oni sami dlouhé, dřevěné hole, se kterými si občas znuděně pohrávali. Čekali tam na tebe, ovšem zatím si tvé maličkosti skryté v zahradách nevšimli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po šílené eskapádě v parku ses konečně usadila a začala volat beránka, ten se však neobjevil. Místo něj se ozval hlasitý, vše prostupující hlas. Beránku? Já přece nejsem...to je fuk, vstávej... znala jsi ten hlas, ale nedokázala sis ho zařadit. Ostatně, víc než komu patří tě zajímalo, proč tě z ničeho nic popadl zespodu skrz mrak a začal tě tahat směrem dolů. Bylo to, jako by tě sevřela obrovská ruka, která tě protáhla skrz mrak a pak už jsi jen padala, padala, padala až jsi otevřela oči na Pyromanově operačním stole. Ehm, operace se zdařila. poznamenal bývalý mariňák, který byl očividně ještě vyvedený z míry, z toho, že jsi jej nazvala beránkem. Ostatně, tobě samotné není nijak zvláště dobře. Z onoho uspávacího prostředku tě bolí hlava a vlastně i celé tělo, ovšem je otázka, jestli je to pro tebe v porovnání s tím, že máš novou hračku vůbec podstatné. |
| |
| soukromá zpráva od "Zainin" Yokubō (bojovník) pro Přivítání od vlčáka A kdybys ty nebyl můj společník Thore tak bys tu pixlu už měl někde zaraženou… Ostatní na můj nápad hledí spíše s nevolí a nechápavostí… proč se jeden vůbec namáhá. O chvíli později se ozval nějaký hlas co nás zval na palubu a oznámil nám, že mají Johu. Šla bych první ven, ale musela jsem nejdřív umít nádobí(navíc byl východ jaksi ucpán Thorem a jeho balíky). Zatímco umívám nádobí a utírám jej poslouchám rozhovor. Tak co teď? Mají Johu a navíc se zdá, že ostatní krom Thora můj plán na strategii ani pořádně nevnímají… Bože proč nejsem přirozená samotářka? Thor nejspíš plánuje se dostat na loď a získat Johu co nejrychleji. Navíc tam nejspíš rovnou zlikvidovat důstojníky, při té příležitosti. Dost šílený, ale doufám že udělá jen to s tou Johou a ten zbytek míň okatě... Dobrá, takže tam je zatím jenom 1 nepřítel, ale podle toho jak ho oslovují nejspíš bude vyšší třída. Fajn tak se jde ven… Vyjdu ven spolu s útěrkou a sklenicí, kterou právě čistím. Změřím si toho chlapa pohledem a odpovím mu. To byla hrubost, jedna tu ani nemůže plnit svoje povinnosti jako barman a hned ho obviní, že se schovává… Navíc se obávám, že nevím zda vaší nabídce můžem vyhovět bez souhlasu kapitána… Jen žertuji.*odložím sklenici na barel* Ovšem jak máme vědět, že jste si ji už nedal k obědu? A co bude tedy s tou zkouškou? Provedete ji vy tady a hned nebo u vás na lodi? Raději se nenápadně připravím na případný útok, abych jej zablokovala. Tak tohle asi bude ten Werewolf… celkem by mně zajímalo to jeho karate, jestli mně ho naučí když řeknu že se přidám… |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Chtěl jsem jít do zátoky o které Kazumo tolik mluvil, ale uvědomil jsem si, že jsem zapoměl na ten svůj hrozný smysl pro orientaci. Nevěděl jsem, jak se z toho vymotám, ale už jsem tohle jednou zažil a tak jsem roztrhal zespodu ty své hadry co jsem sebral u nás na lodi a cestou lesem jsem je napichoval na dolní větévky, abych se v lese nemotal furt dokolečka. Šel jsem po zvuku šplouchání vln, abych se dostal na dohled k pobřeží a tak jsem šel prostě směrem k naší lodi a přitom si dával dobrý pozor, aby mě tu nic nevidělo. Když jsem byl na dohled k naší lodi, tak jsem zastavil, ukryl se a začal se rozhlížet. |
| |
| Ti co neutekli aneb tři stateční. Jistě, jistě mariňáci jsou vlastně ti špatní, že? Hlavně ti s rodinou a dětmi, ti jsou očividně ze všeho nejhorší! vyjela na Kazumu tentokrát už hodně naštvaně vaše hostitelka. Jak to mám vědět? To vy jste piráti, měli by jste vědět, kde se vám podobní scházejí, asi na lodi ne? A vůbec pití si sežeň sám, kde tu teče voda víš... zavrčela, načež Kazumo rozdal ještě pár mouder a odešel podobně jako předtím Pes. Jistě, jistě nejste takoví, vy jste ti hodní piráti, že? No to jsem viděla venku...ale to je vlastně jedno. Je mi jedno co jste zač, pokud dokážete toho zmrda Pyromana dostat z našeho ostrova, pokud možno pod drn. O Pyromanovi toho moc nevím, kromě toho že se objevil jednou aby demonstroval svou sílu se vůbec neukazuje na pevnině, všechno řeší pomocí těch svých najatých goril, ovšem o těch třech...o těch vím docela dost. Jsou to parchanti, odporný kreatury, jejichž matek je mi líto, když si představím v jakých bolestech přivedly na svět něco tak odpornýho. Byli to naši lidi, naši přátelé co studovali pod místním mistrem cestu meče a pak, pak přišel Pyroman, nabídl jim zlato a možnost dostat se na Grand Line a oni mu na to kývli. Jeden z nich je starší bratr Jilien, té dívky co zabili Kerberus. Několikrát ho prosila o pomoc, ale bylo mu to jedno. po této tirádě se otočila na Samaela, podle výrazu její tváře se dalo hádat, že jako jediný z vaší skupiny je jí alespoň trošku sympatický nebo to možná bylo tím, že se jako jediný představil? Jmenuji se Satoy, těší mě. odpověděla, načež se krátce zamyslela nad tím, jestli vám má vůbec něco říct nebo ne, pak si ale uvědomila, že pro ni už to horší být nemůže a tak začala Připluli asi dva...vlastně ne, tři dny poté, co Kazumo vyrazil na tu svou cestu za dobrodružstvím. Nejdřív jsme si mysleli, že jsou to obyčejní mariňáci, co si přijeli pro zásoby, jenže pak se ukázalo, že jim tu loď jenom ukradli. Byly jsme docela překvapení, když vystoupil takový malý klučina s tou svou bandou. Vypadal spíš jako nějaký přespříliš rozmazlený fracek než velitel, takže mu málo kdo věřil, když prohlásil, že přebírá kontrolu nad tímhle ostrovem. Řekl taky, že chce nabrat posádku, ale jen silný lidi. Řekl, že každý den jeho posádka někoho z vesnice zabije, dokud tu nezůstane vůbec nikdo. Samozřejmě mu nikdo nevěřil. Roland s Karlem se mu vysmáli, on je pak zato nechal ukřižované uprostřed vesnici sledovat jak upaluje jejich rodiny v jejich domech. Od toho okamžiku jsme je už braly vážně. Někteří, jako mistr Musashi a jeho studenti se pokusili vzdorovat, byl mezi nimi i můj muž. při té zmínce jste si mohli všimnout drobné slzy, která jí skanula po tváři. Mysleli si, že když je přepadnou na jejich lodi tak mají šanci vyhrát, jenže Pyroman a jeho lidé na ně byli připraveni a rozstříleli je z kanónů. Pak přinesl hlavu starého mistra zbylým studentům v jeho Dojo a nabídl jim, že se s ním mohou buď utkat a vybojovat si tak smrt nebo svobodu pro celý ostrov, nebo se k němu mohou přidat. Ze všech studentů ani jeden se mu nepostavil a od té doby je to pořád stejné. Každý den vyrazí někoho zabít, občas znásilnit nějakou ženskou a nikdo nemá dost odvahy na to aby s tím cokoli udělal. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Vlčko KDyž vyšel ven čekalo ho malé ubohé překvapení i když srovnání posterů co viděl ještě u maríny a vypravění mu hnedka řeklo s kým mluví a kvůli tomu byl na sebe opravdu hrdý. " Oni se nenechali chytit. Spoutaný jsou jen kvůli tomu aby mi nespadli do kotle.... říkal si něco o sekaný takže jsi kuchař a víš jak je důležitý,aby nikdo do kotle nepadal. Tak jako tak za to nemůžou no." bránil své hosty. " Předpokládám, že ty budeš Kerberos viď. Já sem Thor. A fakt by mě zajimalo kdy bude ten test jestli se hodíme do posádky, já se tka těšil že potkám ty hůlky o kterejch sem slyšel že jsou dobrý a on přijde samotnej Vlk. Tím líp... A vostatní vylezou .. to víš malá kuchyň a v ní. Takže než ostatní projdou za mnou...." |
| |
| Získávání důvěry a informací Saigo, Alex Poslouchám vyprávění Satoy a snažím se nějak sesumírovat uvnitř hlavy co bychom měli dělat dál. Když si všimnu jak zesmutnila když mluví o svém muži tak pronesu. "Je mi líto vašeho muže slečno Satoy. " Poté poslouchám dál. "Hm Pyroman je ještě větší zrůda než sem si kdy dokázal představit. " Smutně sklopím a zavrtím hlavou. Poté se zvednu a podívám se jí upřeně do očí a pokusím se tvářit co nejvíc mile. "Ale nebojte se. Uděláme vše co je v našich silách a tu zrůdu dostaneme. Někdo takový si nezasluhuje žít. A pokud to bude v mé moci předhodím ho lidem kteří jeho odchod na druhou stranu udělají pomalí a nesnesitelně bolestiví jako trest za bolest jenž rozdal na tomto světě. " Pokusím se na ní povzbudivě usmát a poté se opět zamyslím. "Myslíte si že je tu nějaká šance přemluvit ty studenty aby se opět chopily zbraní a pomohly v boji? Chápu že byli vystrašeni a nechtěli se s pyromanem utkat. Ale když se k nim přidáme mi a povedeme je do boje tak s jejich pomocí by určitě nebyl takový problém Pyromana dostat. Věřím že sme dost silní aby naše družina sundala pyromana i s jeho důstojníky. Ale pokud nás přečíslí tak i ti obyčejné najaté zbraně nás mohou zahubit. " Podrbu se na vousech a chvíli přemýšlím. "Kolik jich vlastně tak může být slečno Satoy? Myslím nepřátel? 20? 30? A kolik tady zůstalo studentů? " |
| |
| Dům Saigo – Alex Když Kazumo poděkuje jen přikývnu a jdu se posadit, abych si dala do pořádku nohu. Vyčistila jsem si ji a vytáhla šití. Poslouchala jsem však o čem se Samael baví se Satoy. Začala jsem si dělat stehy, bolelo to, ale nechtěla jsem plýtvat anestetikem. Měla jsem ho málo. Stiskla jsem rty, když slyším co tu Pyroman vyvádí. „Odporné...“ Syknu tiše a skončím se šitím. Stačilo jen pár stehů. Pak jsem si lýtko obvázala a narovnám se. „Rozhodně to nenecháme jen tak. Musíme je odsud vykopat. Tohle chování je hnus.“ Tvářím se rozčíleně. „Já jsem normálně proti násilí, ale tomuhle zmetkovi bych nejraději ufikla koule.“ Povolila jsem uzdu svého vzteku. Postavím se a zkusím se projít po místnosti, abych zkusila jak stehy sedí. Dobrý, nic mě netahalo. „Ale nemůžeme k nim prostě napochodovat a pustit se do křížku. Ti Kerberové byli pěkně silní a předpokládám, že má i silnější lidi... musíme první poznat nepřítele a nepouštět se do toho po hlavě.“ Podívám se na Satoy. „Mimochodem já jsem Alex.“ Řeknu už normálním hlasem i když ve mě to vřelo. Radši jsem se neptala na děti. Nechtěla jsem vědět co dělají dětem. „Kromě samotného Pyromana. Kdo by nám podle vás měl dělat největší starost?“ zeptám se ji a pak přejdu k Saigovi, abych se podívala jak je na tom on. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se ti z lesa podařilo nějakým zázrakem vymotat a vrátit se směrem k vaší lodi, kde ses ukryl a pozoroval okolí. Vrátil ses poměrně v čas neb, jaké bylo tvé překvapení, když sis všiml, že jeden z Kerberů, ten kterého jsi porazil ty nebyl tak úplně mrtví, nýbrž jenom v bezvědomí a z toho se právě probral a nenápadně, aby ho ti v domě nezpozorovali zamířil pryč, patrně k vlastní lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Tak nějak z úkrytu zpozoruju toho kerbera jak vylézá a utíká pryč. Vím, že mi vázne smysl pro orientaci, ale naštěstí jsem dostatečně inteligentní, aby si pamatoval cestu. Když ten Kerberos odejde hodně daleko, je možnost, že se ztratím. Támhle vidím ten dům co tam zašla naše družina a Kerberos jasně ví, že tam jsou. Mám pár možnosti. Jít za Kerberem a zjistit co se bude dít. Jít do domu a říct jim, ať mi ve sledování pomůžou. Jít k nám na loď a ztmelit družinu, protože jsme momentálně hodně rozházení. Nakonec si však vyberu sledování Kerbera. Jeho charakteristiky už znám, takže vím co od něj očekávat. Snažím se pamatovat si cestu zpět, držit se ve velké vzdálenosti a hlavně se připravit utíkat, kdyby mě odhalily nepřátelé. |
| |
| Získávání informací Alex, Samael Sice Satoy načne něco o tom těch chlápcích, kteří jsou učenci toho Li Sin. Při poznámce, jak Pyroman přesvědčil ty muže, se ušklíbnu a vůbec se s tím netajím. Lamky. Znuděně se začnu rozhlížet po místnosti a když se žena představí, tak se na ni jen znuděně podívám. V žádném případě nemám v úmyslu říct své jméno. I když to Alex se Samaelem udělali a to dokonce Samael použil falešné jméno, tak já to neudělám. Přestanu se na ni dívat a znovu se začnu rozhlížet po pokoji. Šmarjá, bolí mě celá existence. Šel bych si nejradši lehnout. Zívnu a protáhnu si ruce. ,,Jo, ti Kerberové jak říkáš, byli opravdu silní.'' Souhlasím s Alex a podívám se na pravou ruku, která se mi mírně třese. Strach? Chvíli se dívám na ruku, ale pak ji zatnu. Ne, to je něco jinýho. ,,Podle toho, co si pamatuju, tak ten krysák říkal, že má ještě dva společníky. Tony Herr a Li Sin. Ukazoval nám jejich plakáty, ale jen Pyroman má odměnu.'' Když domluvím, tak vstanu a přejdu k oknu. Potavím se tak, aby mě z věnčí nikdo neviděl. Nenápadně se rozhlídnu, jestli se venku neděje něco podezřelého. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podařilo se ti bez problémů sledovat Kerbera až k jejich lodi, která kotvila v malé zátoce kus od vaší. Vzhledem k tomu, jak Kerberos spěchal, ani se neohlédl a tak jsi zůstal bez povšimnutí. Nyní se krčíš mezi stromy, tak abys měl dobrý výhled přímo na nepřátelskou loď. Oproti vaší Dhau obrovskou a velice dobře udržovanou Karavelu, se spuštěným můstkem, u kterého stáli(na souši) dva strážní v potrhaných mariňáckých uniformách bez vyznačené hodnosti. Ti když viděli Kerbera, okamžitě jej pustili na palubu, načež si začali ostražitě prohlížet okolí, nezdá se však, že by si tě všimli. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Jsem v úkrytu a pozoruji situaci. Koukám se co se děje a nějakou dobu tam i zůstávám, jestli se třeba z lodě nevynoří něco o čem bych měl vědět. Poté se seberu a vrátím se do domu kam zmizel Samael, Alex a Saigo. Předpokládám, že mám náskok pře nepřítelem nějakých pár desítek minut, než se rozhýbe. |
| |
| Světnice Vykopete, jistě... usmála se žena shovívavě. Očividně vašemu chvástání moc nevěřila. To si mistr Musashi myslel taky a to to byl skvělý bojovník, nejlepší jakého jsem kdy viděla. Jak by jste to vůbec chtěli udělat? Ti tři, Kerberové byli odpad ve srovnání s důstojníky a i ti vypadají jako odpad ve srovnání s jejich kapitánem. na Samaelovu otázku jen zakroutila hlavou. Kromě těch tří zrádců nikdo nezůstal. Vlastně kromě žen už nezůstal naživu vůbec nikdo. Poslední z Musashiho studentů jsou Kazumo a ti tři zrádci a...obávám se, že ty nepřesvědčíte. Pokud Jaimieho nepřesvědčilo utrpení jeho vlastní sestry, proč by jste ho měli přesvědčit vy? pak se otočila na Alex. Jak říká...Werewolf a Li Sin, Pyromanovi důstojníci. Oba jsou hodně silní a schopní. Werewolf možná ještě silnější než Li Sin, i když je to jen druhý důstojník. |
| |
| soukromá zpráva od Abe Kameko (archeoložka) pro Návštěva Překvapeně se kouknu na Werevolfa, jeho jsem opravdu nečekala, ale když si uvědomím, že proti němu mám pravděpodobně o dost lepší šanci než proti holím opravdu mile se na něj usměju. Začnu se plně všemu, co říká, každému jeho pohybu a nechám vše na posouzení svých na zrovna lidských instinktů. Thor o označil za kuchaře??? Mám ho nějak nenápadně upozornit s kým to mluví? Pohnu rukou, že se krapet poškrábu na čele, ale s ohledem na to, že jsem ještě neschovala drápky a ani to nehodlám udělat, raději spustím ruku dolů a nechám vše být. Opravdu se oddechnu, když uslyším, že to Thorovi došlo. Jen nejsem zrovna nadšená, že se zatím všichni ptají na testování. I když naučit se něco nového by nebylo k zahození… Kliiiiid, ostatní ještě nějak tak postupně vyjdou až se vysoukají z kuchyně, chce to prostě čas. Moje instinkty mě varují, že jestli má Werevolf moc zvířecích instinktů, bude to spíš brát jako provokaci a tak se raději postavím tak, abych měla kam uhnout při případném útoku. |
| |
| Světnice Stisknu rty. „Možná, že ho nepřesvědčilo sestřino utrpení, ale mohla by ho přesvědčit její smrt.“ Řeknu zachmuřeně. „Kerberové ji umlátili k smrti.“ Stisknu rty a odvrátím se. Saigo vypadal, že si vede dobře. Potlučený, ale asi nic co by potřebovalo ošetřit. „Takže Werewolf a Li Sin... Pyroman.“ Promnu si zátylek. Měla jsem obavy jestli jsme si neukousli větší kus než zvládneme sníst. Když byli Kerberové tak silní... jak zvládneme ty další, kteří jsou ještě silnější? „Viděla jsi je někdy bojovat? Můžeš nám říci o jejich technice?“ zeptám se a obhlížím místnost. Nakonec jsem se neudržela, musela jsem se zeptat i když jsem to vědět nechtěla. „A co děti?“ zeptám se váhavě. |
| |
| Světnice Alex Dovro, Kirishima Saigo, Samael, Pes Filipes Pomalu se rozevřou dveře a já vstoupim dovnitř. Na sobě už nemám ten hadr, co jsem měl předtím, takže mám zase odhalený vršek těla a na spodku jen kalhoty s holinkama. Podívám se na tu paní a jen pronesu. "Já jsem Pes Oliver, člověk co se stane králem světa." Jakoby to snad nebyl fór. Vypadám naprosto vpořádku, ale cosi mě znepokuje jak lze snadno poznat v mém výrazu na tváři. "Kde je Kazumo... hmm.." Rozhlédnu se. Nečekal jsem, že se odpojí. "Prošel jsem se tady kolem. Nemáme moc času, už o nás vědí a jsou na cestě sem." Povzdychnu si a zavřu za sebou dveře, aby jsem se ujistil, že nás nikdo neposlouchá. Ještě po očku kouknu do okna, jestli v okolí nikdo není. Když už je vše hotové, přeruším Satoy v její řeči. "Nerad vás přerušuji, ale je v sousedství ještě někdo jako vy? Samael je rychlý, může pro ně doběhnout, popřípadě utéct nepříteli. Řekněte mu, kde je má najít." Pokynu na Samaela. "Nedaleko při cestě je malý ožehnutý les. Saigo, vrať se zpátky po cestě k naší lodi. Musíme jí tam překotvit. V přístavu je moc nápadná a máme tam ještě nějaké střelivo. Za těmi stromy nebude loď vidět." Přistoupím pár kroky k té paní a zadívám se na ní zblízka. "Už se nemusíte bát. Moje posádka je silná, ochrání vás. Věřte v ní." Pokynu hlavou na Alex, aby se o paní postaral. "Za půl hodiny se sejdeme za lesem u naší loďe. Řekněte si vše po cestě. Dávejte na sebe pozor" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak moment, on tam ještě někdo vážně byl? zeptal se naprosto překvapený Werewolf, když Yama vylezla z podpalubí. Totiž...samozřejmě, že tam byla a já to eee věděl...cítil...fajn. pokusil se zachránit situaci, ovšem moc se mu nedařilo. Kerberos? Vypadám snad jako ty ti nemehla? obořil se pak naštvaně na Thora. Já jsem Werewolf, druhý důstojník kapitána Pyromana a mistr Ryuu Kyuu karate. A o jaké zkoušce to kruci mluvíte...jo moment, vy se k nám jako vážně chcete přidat? zeptal se s dost jasnou nedůvěrou v hlase. Jako vážně přidat? Nebudete bojovat za svého kapitána, loď, svobodu a další podobný hovadiny a prostě se k nám přidáte? |
| |
| Ve stavení Na Alexinu otázku ohledně dětí jen zavrtěla rameny. Ta dívka, co jste ji viděli umírat byla nejmladší z těch, co přežili. Nevím o nikom jiném. Pokud jsou tu nějaké děti, tak jsou ukryté. Já...neviděla. Jediné co jsem viděla bylo jak střílí do davu z děla a pak jak tu útočí na lidi. Pohybovali se jako zvířata, ale to už asi víte, když jste bojovali s těmi třemi. no a pak se k jejímu překvapení objevil váš kapitán. Co...ostatní? Já...měli by tu být, ještě si osm, možná patnáct žen, ale nevím kde jsou. Všichni se schovávají různě po vesnici, museli by jste ji projít celou, aby jste našli všechny. Vlastně...možná je tu ještě někdo...v tom malém domku hned vedle nás, těsně před tím než připlul Pyroman se sem dostal další návštěvník. Říkal o sobě, že je doktor, ale moc jsem nepochopila čeho...neviděla jsem ho umírat, takže je možné...je možné, že ještě žije. Malé stavení hned vedle-Kyouma Už je to několik týdnů od tvého nešťastného rozhodnutí, zastavit se na tomto bohem zapomenutém ostrově pro zásoby. Všechno vypadalo tak krásně, jenže předtím, než jsi stihl pořádně zakotvit, objevil se tu ten Pyroman a jeho cháska a tobě nezbývalo nic jiného, než se před nimi schovat v téhle zapadlé vesničce a doufat, že se ti podaří najít šanci na útěk. Šanci, která se ti možná právě naskytla. Zrovna jsi přemýšlel nad psychickými poruchami Kerberů, když sis uvědomil, že se venku ozývá hluk boje. Nedalo ti to a tak jsi mezerou mezi záclonami pozoroval, jak skupinka pochybných existencí stěží porazila ty tři, načež se ukryla v sousedním domě. |
| |
| Domek Zatnu pěsti. „To neměli slitování ani s dětmi?“ znovu se rozčílím. „Odporný zrůdy.“ Promnu si klouby. Jestli mě něco dokázalo spolehlivě rozčílit tak tohle. Ti chlapy by zasloužili rozmlátit na kaši. Měla jsem k tomu sto chutí... jenže kdyby na to přišlo tak bych to neudělala. Jo... zmlátit asi jo. Ale zabít to ne. Musím se držet svých zásad. Kdybych tak nedělala, brzy bych nepoznala kde jsou hranice. Podívám se na Olivera, kývnu otočím se na ženu. „Půjdeme? Až se pustíme do křížku s Pyromanem nevím jak to tady bude vypadat. Bude lepší, když se půjdete schovat mimo vesnici.“ Řeknu. „A jestli budete později chtít můžeme všechny co přežili odvézt někam jinam. Pokud by jste tu nechtěli zůstat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro " A jo werewolf pardon kerberos má 3 hlavy je mi to jasný... No oni říkali něco vo tom ,že bude test na přidání se a že to je přidat nebo umřít... a v takovým případě je přidat docela fajn ne?" werewolf byl když nic tak divný za prvé Thor si myslel ,že je fakt ucítí všechny a za druhé nevypadal a nechoval se jako zlí pirát z kterého se všichni pokáknou strachy. " já se tak těšil že přijde někdo a dáme si na papule a ono nic to je skoro smutný ne? ... Nedáš si chlebíček?" začal se s Werewolfem kamarádit, i když nespouštěl z něj oči tohle znal hladový psi taky koukaj, kdy nebude kuchař dávat pozor,aby mu snědli maso na nedělní oběd. |
| |
| Uvnitř domečku Alex, Pes, Saigo Poslouchám všechny okolo a snažím se srovnat si co nejvíce informací uvnitř mojí hlavy. Hladím se po vousech, housle uložené ve futrálu na stole. Když se začnou otevírat dveře zvednu kosu a namířím je proti dveřím. Když ale vidím že je to jenom pes tak zbraň skloním. Nad otázkou kde je Kazumo pokrčím rameny. "Kazumo odešel. Myslím si že šel hledat své bývalé přátele. Ale podle toho co sem slyšel od slečny Satoy, tak jakmile je najde tak ho buďto popraví v bitvě nebo zajmou. Obojí je dosti nežádoucí Olivere. Bez navigátora nemůžeme vyrazit na moře a pokud Pyroman bude mít jednoho z našich jako rukojmí bude to nepříjemná situace." Pokrčím rukavice a raději si nasadím housle opět na záda a zkontroluji si zbraně. To že už o nás vědí se mi vůbec nelíbí. Počkám až Kapitán domluví a potom se zeptám. "A jak si Olivere představuješ že Saigo přeparkujte naší loď? Nikdo z nás loď řídit neumí. Spíše s ní narazí do břehu než aby s ní vycouval z přístavu a dokázal jí dostat za ten les. Jestli chceme loď dostat z přístavu potřebujeme buďto Kazuma nebo někoho jiného kdo umí řídit loď. " Poté si povzdychnu. "No ale zkusím tedy oběhnout pár domů. Zajdu se podívat vedle jestli tam tedy ještě někdo je a popřípadě pokud bude čas obejdu další domy. " Dojdu ke dveřím a ukloním se směrem dovnitř domu. "Pánové, dámy. Zatím na shledanou snad se ještě sejdeme. " S těmito slovy opatrně pootevřu dveře, rozhlédnu se ven a pokud neuvidím nějaké bezprostřední riziko vyjdu ze dveří. Další rychlé rozhlédnutí a poté Soru k malému vedlejšímu domku. Dojdu ke dveřím, zaklepu a prohlásím. "Halo je tu někdo? Přišel sem pomoct. " Poté vezmu za kliku a zkusím vejít. |
| |
 | Domek Nevím ani jak se mi to mohlo stát. Já tušil že bych měl být někde jinde, ale néééé... Já si prostě musím vyhlídnout tento ostrov, kde je opravdu spousta pirátů. Musel jsem se jednoduše schovat, aby se mi ještě něco nestalo. Moc dobře vím, že oni nejsou ten typ lidí, který je lehce zmanipulovatelný a přesně proto bych dostal nejspíše na frak. V mé temné hodince v domě mě vyrušili zvuky boje z venku. když už se odhodlávám podívat, tak už jen vidím, jak je po boji. Takže je zde někdo kdo je dokáže porazit? Výborně! Ochrana jenž jsem potřeboval! Balím si své věci, aby mi tady nic nezůstalo. Jen co se chystám vzít za kliku, tak někdo klepe na dveře. Okamžitě skáči alespoň dva metry dozadu, přičemž shazuji i pár věcí, mezi nimiž jsem i já. Asi tak za dvě vteřiny jsem zase na nohou a otevírám dveře. Oooooh.... Takže konečně někdo kdo mi chce i pomoci? To je ale skvělá zpráva! Říkám a prohlížím si ho. Jsem velmi rád že se zde našel někdo dostatečně statečný, aby mi pomohl ovládnout svět. Říkám napůl žertem a přitom ho beru za jeho pravou ruku svými a třesu s ní nahoru a dolů, přičemž mám příjemný úsměv na tváři, ačkoli mám viditelně hned několik zbraní. Úžasné! První člověk z mnoha co mi chce pomáhat! Pouštím jeho ruku a chvíli si ho prohlížím a stále se usmívám. Výborně, dokonce jsi i vybaven! Krátce se i zasměji Tak prvně by jsi mi mohl pomoci dostat se z tohoto ostrova. Zvládl by jsi to? snažím se o prosebný, hlásek. Konečně někdo, kdo si uvědomil mé kvality a chce mi pomoci! Vzhled |
| |
| soukromá zpráva od Inuzuka Rouga pro V kuchyni a následně na palubě Jakmile se ostatní začnou hrnout ven, tak já si sednu ke stěně ven a přiložím ucho, abych zaslechla co na to soupeř. Docela mě překvapí, že nás ten dotyčný vyčenichal. Tss takže čmuchal? To ti asi připravím menší překvapení. Vytáhnu svůj poslední slzák a hledám zápalky, kterými bych ho dala do pohybu. přitom zaslechnu udivený hlas toho kluka a zarazím se. Omg, ten Pes má příbuzný asi všude a nebo tahle generace dětí byla nejspíše postižená nějakými globálními viry demence. Srandu si ze mě ty blbečku dělat nebudeš. Když najdu sirky tak zapálím doutnák a vyčkám si dost dlouho na to, aby mi čas vyšel přesně. přes hlavu si hodím utěrku přesněji přes ústa a nos. Potom jen vhodím na palubu slzák, nemám v plánu varovat všechny... ti co to uvidí a zareagují rychle, tak můžou být rádi. Jakmile slzák bouchne, tak seskočím přes zábradlí z kuchyně na palubu. Najdu si Werewolfa v kašlajícím davu a vystřelím z bambitky. Já tu nehodlám ztrácet čas s nějakým blbým poskokem. Jestli po mě Pyroman něco chce, tak si doplave!!! A jestli tu kulku sežere nebo vyhne... tak honem plavat pryč. |
| |
| Před domem Dr. Kyouma Když se otevřou dveře chytne mě za ruku ten člověk tak mám na tváři na pár sekund překvapený výraz. Ne z toho co mluví, ani z toho jak vypadá, ani z toho kolik má zbraní. Tohle všechno sem napůl čekal ale to že je někdo slušný? Nečekal bych v téhle pustině někoho se slušným vychováním ani za třicet let. A hle předemnou stojí člověk který mluví poměrně slušně a třese mi rukou. Chvíli přemýšlím o tom jestli sem skutečně potkal slušně vychovaného člověka, jenže nakonec to zavrhnu. Veškeré jeho chování si v hlavě svedu na strach a na to že potřebuje pomoc. Nechám ho vypovídat a když mě pustí stáhnu ruku zase k tělu. "Ano myslím si že bychom vám mohly pomoci dostat se odsud. Jak vidím tak jste taktéž vybaven tudíž by jste nám mohl pomoci. " Otočím se ven a naznačím mu ať vyjde ven z bytu. "Pojď. Vedle v domě jsou moji kumpáni. Běž za nimi a oni tě odvedou k lodi. Já zkusím oběhnout ještě pár domů. Hlavně rychle." Ukážu mu směr kudy má jít, jakmile jsem si jistý že vyrazil správným směrem tak udělám další Soru k nejbližšímu baráku a klepu na dveře se slovy. "Halo je tam někdo?" Poté vezmu za dveře, vejdu dovnitř a rychle zkontroluji jestli tam někdo není. Vždy skontroluji jestli neuvidím venku nějakého nepřítele než vyrazím dál. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Když jsme tažena zpět, začnu kolem sebe máchat rukama Ne já to tak nemyslela! je to tu supr! (chovám se asi jako veverka v ice age když se dostala do nebe a pak jí to vycuclo ven). Pak mě Pyroman přece jen probudí. Chvilku jen tak koukám(už v sedě), pak mrkám a nakonec si hřbetem ruky otřu slinu z koutku úst. Joooo emm...kde to jsem? zvednu se a začnu se rozhlížet. ještě jsem trošku zmatená, ale pak mi mozek naskočí zpět na své koleje a s hlasitým Ááááhááááá mi v očích svitne pochopení.(které u Johy vypadá dost atipicky, zdá se že tyhle mimické svaly obvykle moc nepoužívá) pak se zarazím a pomaličku sjedu očkama na svou novou levou ruku....Zahýbu s ní a v následujícím nestřeženém okamžiku letím Pyromanovi do náruče a pusinkuju a muckám ho.( což trvá asi pár vteřin) pak začnu svou ruku s nadšením zkoumat v tureckém sedu na zemi. A pak jako kdyby mě něco kouslo vyskočím a jako časovaná střela vyletím na palubu abych svou ruku vyzkoušela. Pokud v ní nejsou náboje, zase bleskem vrátím zpět k Pryomanovi. (nestřílím na lidi, ale na moře, abych viděla dostřel a zároveň vnímala co mi to dělá s tělem) |
| |
| V poklidném domečku v poklidné vesničce na poklidném ostrovečku Moje majestátnost a ti druzí {Alex, Oliver, Samael} Rozhovor ostatních poslouchám jen napůl. Vlastně skoro vůbec. Nějaký ženský, který jsou polomrtvý a několikrát přeleštěný mě nezajmají. Ještě chvilku koukám z okna, ale pak si zase dojdu sednout ke stolu. Na kapitánův příchod nějak zvláštně nezareaguji. Sice zbystřím, kdyby se měl objevit útok, tak abych se mohl bránit. Když zjistím, že to je jen Oliver, tak zase padnu do znuděné nálady a začnu se koukat někam do blba. To, že řekne moje jméno mě trošku naštve. ,,Samaeli, to říkáš, jako by na té lodi neměl nikdo být. Ale stejnak bychom k lodi měli vyrazit a informovat ostatní'' Chvilku potom, co odejde Samael vstanu ze židle. ,,Nicméně,'' otočím se na Olivera, ,,půjdu se podívat na loď. Jestli máš nějakou zajímavou informaci, tak ji řekni.'' Pokud má Oliver ještě něco na srdci, tak si to vyslechnu a pak si vezmu kosu a vyjdu ven. Venku se rozhlídnu, jestli nejde nějaký neznámý a pak rychlým krokem vyrazím směrem k lodi. Kosu mám položenou jako vždy na ramenou. Sice jdu k lodi... aspoň doufám, neboť jsme sem s Oliverem původně přišli oklikou. Ať už jdu, nebo nejdou správným směrem, tak si prohlížím okolí a dávám si pozor, abych si všiml případného nečekaného útoku. |
| |
| Domek Už asi nikdo, ale předtím Alex, Saigo, Samael Stojím u okna a dívám se z něj ven, neotáčím hlavu, avšak se lehce usmívám a s rucema skříženýma na hrudi, se prsty občas poškrábu na bradě. Poslouchám Samaela a když řekne, že se vydá hledat nějaké lidi, jen zakývám hlavou. "Dávej na sebe pozor." Pronesu klidně a ještě kouknu na Alex, jak pomalu odchází s tou paní (jestli paní jde s ní). Dr. Kyuomu popřípadě nechám jí. Je doktorka a dokáže se o ty lidi postar lépe než já. "Hmm." Zabručím a sklopím ruce podél těla. Zůstávám v místnosti jen se Saigem, který se mě zeptá na nějaké informace. "Ne nic." Pronesu a on odejde, načež já tam asi zůstávám sám. Pomalým krokem se otočím ze dveří a vyjdu ven. Zadívám se směrem na moře, kde by měla být naše loď a popotáhnu si vzduch do plic. Nikam nespěchám a chůzí pomalu obejdu ten barák. Vydám se po cestě, kterou jsem předtím šel k Pyromanovy lodi. Projdu houštím a obejdu pár stromů, než se dostanu na cosi připomínající malou, avšak ožehnutou mýtinku. Zastavím se a s velmi lehkým úsměvem prostě čekám. |
| |
| Na lodi Werewolf se zatvářil opravdu udiveně. Pokud chceš dostat po hubě tak ti klidně... v tom se zarazil, protože mezi vás padla dřevěná koule s hořícím doutnákem. Jako první a vlastně jediný zareagoval Werewolf, který byl podobných vybuchujících věcí znalý od svého kapitána. Nechutně zaklel a skočil zpět, pozpátku přes zábradlí z lodi na můstek, přičemž si kryl rukama obličej. Exploze dřevěné koule ho nabrala ve vzduchu a pár třísek ho nepěkně poškrabalo, ovšem nebylo to nic vážného. Lehce otřeseně dopadl na palubu mimo dosah smradlavé látky. Ti na palubě na tom nebyli zas tak dobře. Kusy dřevěných třísek se zabodly do těla snad každého. Nejlépe na tom byl Thor, kterému se díky jeho monstrózní konstituci téměř nic nestalo. Třísky se nedokázali dostat přes vrstvu svalů/tuku a tak byly všechna jeho zranění jen povrchová. Satu a Abe dopadli o něco hůř, neboť se jim třísky zabodly hluboko do těla(Satu schytal jednu dlouhou do ramene, Abe má dlouhý šrám na tváři a silnou třísku ve stehně. Nejhůř pak dopadla Zainin, které dlouhý kus dřeva probodl levé lýtko a vyřadil tak její levou nohu z provozu. Aby toho nebylo málo, všechny vás zahalil hustý oblak smrdutého plynu, který vás dostal spolehlivě do kolen. Oči vás slzí, pálí a nevidíte skoro nic, stejně tak máte nutkání neustále kýchat a vůbec se cítíte tak, že by jste nejraději vůbec nežili. Jen tak mimochodem, osoba zodpovědná za toto nebyla daleko. Z kuchyně vyrazila Kitty s obličejem omotaným kusem hadru, ovšem moc platné jí to nebylo. Ačkoli kýchat se jí nechce, onen sajrajt se jí dostal do očí, které jí začali slzet a pálit tak, že nevidí skoro nic. Vzápětí se kus od vás(ve vesnici) ozval strašlivý výbuch. Na pobřeží Mezitím na ostrově Pes zamířil na bezpečné místo kus od vesnice, na malou mýtinu, kterou našel předtím, když sledoval Kerbera. Spolu s ním tam odešla Satoy s Alex. Samael mezitím obešel všechny domy ve vesnici, kde se mu podařilo najít zhruba dvanáct žen ve věku od dvaceti do třiceti let a také jednoho bláznivého psychologa. Ten byl na rozdíl od lehce vyděšených a podvyživených žen v naprostém pořádku. Spolu s nimi pak odešel na mýtinu právě v čas. Jen několik málo okamžiků poté, co jste se shromáždili na mýtině se ozval svist letících dělových koulí a vesnice začala vybuchovat pod nápory koulí vystřelených z několik set metrů od pobřeží stojící mariňácké Karavely s Pyromanovou vlajku(Lebka se skříženými hnáty v plamenech). Na molu Saigo jako jediný pak zamířil směrem k Dhau. Cestou si všiml, že jedno z těl Kerberů chybí, přesněji, ten kterého porazil Pes. Patrně nebyl mrtvý a utekl, zatímco jste se bavili v domě. Patrně jeho Pes sledoval a našel tak Pyromanovu loď. Sotva jsi pak stanul na molu všiml sis toho, že Pyromanova loď už nekotví tam kde předtím. Místo toho byla několik stovek metrů od vaší lodi na volném moři, bokem natočená k vám. Následovalo hned několik věcí. Na palubě vaší lodi něco vybuchlo a zahalil ji zvláštní dým. Ve stejný moment z paluby vyskočil podivný malý, avšak svalnatý chlápek s dlouhými vlasy a nehty silně připomínajícími drápy. Je lehce poškrabaný a otřesený, ovšem jinak se zdá v pořádku. Třetí problém, který následoval byla salva z lodních děl Pyromanova plavidla. Na krátký moment ses lekl, že střílí po vaší lodi. Místo toho ale vás koule přeletěli a začali dopadat na vesnici. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pyroman byl naprosto překvapený tvým chováním, takže se pusinkování ani nedokázal bránit, jen tam překvapeně stál a netušil co dál. Pak jsi vyběhla na palubu a začala střílet na moře. Ruka byla nabytá na plno(napiš si ji do toho životopisu do pokročilých zbraní), přičemž tě pobaveně pozorovala posádka. Koukám, že máme novou střelkyni. zasmál se kdosi stojící blízko tebe. Já jsem Franccis a ty? představil se. Ve stejný moment z podpalubí vyšel Pyroman, opřel se o stěžeň a s úsměvem tě pozoroval, tedy až do okamžiku, kdy se na palubu vyřítil očividně zraněný muž poněkud divokého vzhledu. Kapitáne, Kapitáne byli jsme přepadeni. Kazumo se spřáhl s Oliverem a jeho bandou a zaútočili na nás ve vesnici. Fu a Mu to nezvládli, mě se podařilo utéct jen tak tak, navíc je podporují zbytky vesničanů. Viděl jsem jak jim jedna ženská poskytla přístřeší..kapitáne, musíme něco udělat, oni... při každém jeho slově se úsměv z Pyromanovi tváře stále více vytrácel a nahrazoval ho hněv. Jak se opovažují, jak se mohli opovážit vzdorovat mému příkazu a zaútočit na mé lidi? CHLAPI PŘIPRAVTE SE K VYPLUTÍ, UKÁŽEME JIM JAK CO SE STANE KAŽDÉMU, KDO NÁM VZDORUJE. zařval, což posádka okomentovala hlasitým řevem a začátkem příprav k vyplutí. Zatímco loď se připravovala, přišel k tobě vysoký Číňan s holí a lehce tě uchopil za paži s řetězem. Mladá dámo, možná bude lepší, když půjdete do podpalubí. navrhl ti, to už jste vyplouvali na otevřené moře a dělostřelci začali nabíjet děla. Netrvalo dlouho a byli jste na střelecké pozici, odkud vydal Pyroman rozkaz pálit všemi děli na vesnici. |
| |
| Nevydařený útok... jako by se nám mohlo něco podařit Tak se mi mé představení nepodařilo. Inu taky jsem tomu dávala jen takových 25%. Proto jakmile mi Werewolf zdrhnul z dosahu jsem se otočila a použila BOHATEI "Vlnolam". Nepoužiji ovšem plnou sílu spíše jen proud srovnatelný s hadicí přičemž omyji obličeje své posádky a pomocí rukou propláchnu i ten svůj. Pak ovšem nečekám na poznámky zbytku a nejkratší cestou volím skok do vody. Při skoku přitom uslyším ošklivé zvuky oznamující palbu směr vesnice. Jůůů, konečně se něco začíná dít. Že by se takhle snažili potrestat moji chuť se bránit? Každopádně na to kašlu, mým cílem je teď loď samotná. Nejdříve vezmu své tělo pěkně do hloubky, aby nešlo vidět ani při pohledu ze shora. Přitom si pro jistotu ještě pročistím okuláry, abych dobře viděla. Pak se začnu přibližovat k Pyromanovo lodi zespod. Co budeš Kitty jako osamocený rybák dělat? Pokusit se prorazit trup rozhodně nemůžeš... i kdybych tam udělala díru, tak by se ta loď jen tak nepotopila. Ale vzhledem k tomu, že tam mají děla, tak by tam mohli mít i střelný prach. Vynořím se tedy na boku lodi, který je namířen na vesnici a prohlížím si jestli není možné někde vylézt... bohužel bezvýsledně. No pokusila jsem se. Tak co teď? Že bych začala trucovat na dně? Prozatím tedy zůstávám pod vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Výdem z domu a zamierim si to do záhrad. Stále si drzím obvez pri oku aby mi ta tekutina zastavila a stiahla ten otok. Cestou sa pozerám po okolí a rozmýšlam co sa tu vsetko zmenilo. ...jak to vyriešiť... ...vraj chce mna... ...hm možn by sa to dalo využiť... Ako tak idem dalej nohy ma dostanú takmer až k môjmu domu. Všimnem si že sa tam nachádza trojica mojích známych. ...traja to by šlo... ...pri troche šťastia by som ich mohol presvedčiť... ...a ak nie tak by možno šiel plán B... ...každopádne tu asi svali nepomôžu sú v prečislení tak treba použiť rozum a hlavne musím získať čas... Trpko sa pousmejem zatnem peste ale potom ich uvolním, potom si dám preč tú gázu z oka a následne spravim dva kroky smerom k nim. Zakašlem aby som si ziskal ich pozornosť a stále dosť daleko od nich poviem. "Ehm zdravíčko chlapci. Vidím že sa vám darí celkom dobre vhľadom na zvyšok dediny. No na druhej strane som sklamaný ze keď ste sa chceli dať na pirátsku dráhu, že ste sa pridali k prvému pirátovi čo sem prišiel a nepočkali ste na svojho kamaráta z detstva." Stojím tam pred nimi s rukami prekrizenými pred sebou avšak som od nch v dostatočnej vzdialenosti na prípadne reakcie. |
| |
| Molo netuším, kdo všechno tam je Když míjím místo předchozího boje, tak si všimnu, že chybí jedno tělo. Ksakru, z tohohle budou jen další problémy. Sprintem vyrazím k lodi. Kolik jsme ztratili času? Molo naštěstí není daleko, takže k němu doběhnu, aniž bych se nějak zadýchal. Sundám si kosu z ramen. Hej, li-! Všimnu si, že Pyromanova loď není tam, kde má být. Tohle je ještě horší než jsem si myslel. Rychlým krokem mířím k Dhau a chci znovu zavolat na posádku, ale následující věci mi v tom zabrání. ,,Co...?'' Podívám se směrem na palubu, z které vyskočí neznámí muž. *buuuuuuuum* Ten výstřel mě naprosto zaskočí. Oni po nás... koutkem oka se kouknu na muže, který zrovna dopadl na molo, střílejí?! 'Vlastně kromě žen už nezůstal naživu vůbec nikdo.' Ve stejný okamžik si vzpomenu na informaci, kteru nám řekla Satoy. Teisou! Použiji techniku, abych se zbavil šoku. Nastavím kosu tak, abych mohl seknout. Svalnatá postava, nehty jako drápy.... tohle asi nebude ženská z vesnice! Využívám momentu překvapení a toho, že by neměl ještě stát. Seknu do jeho výše ramen a pokusím se mu useknout ruce, pokud se ještě kryje, popřípadě ho nějak jinak vážně zranit. Jestli se vyhne útoku, tak nemeškám a zahrnu ho sérii útoky, aby se nemohl hnedka vzpamatovat. Jestli to je ten, kdo myslím že je, tak nesmím zaváhat a dát do toho souboje vše! |
| |
| Na co nepřátele mi si stačíme sami " No jasan já myslel že to je v ceně." řekl s uměvěm když v tom se na palubu přikutálelo něco dřevěného a bouchlo to. Werewolf zdrhl a jim zbyli všechny třísky a dráždivé látky. Chvilku upřímně slzel a nadaval na koholiliv kdo tohle udělal pak kolem sebe uviděl probíhat Kitty v šátku. "Toliko k možnosti jiného kapitána." vesměs popadl svoje dva hosty a snažil se dostat z dosahu rozvířených věcí které ho dráždili. Přesně v tu chvíli mu byla do obličeje chrstnuta voda a jeho zuřivost byla ještě větší jediné Meduzino štěstí byl fakt ,že už byla pryč. Jenže to mělo odpověď tedy dvě za prvé někdo začal bombardovat vesnici a za druhé někdo musí zastavit Werewolfa zvlaště pokdu mají Johu. Jak se zdálo byl ten někdo Saigo. " Nezabij ho! Zastav ho!" zařval a doufal ,že ho Saigo zdrží na tak dlouho aby mohl po odtažení obou zajatců. Pomoci s omračení mwerewolfa. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Okamžitě jak jsi vyšel z úkrytu všichni tři zpozorněli a podívali se tvým směrem. Páni, to jsou k nám hosti, nečekali jsme tě. zasmál se Goku a vykročil směrem k tobě. Z celé trojice stál právě on uprostřed, zbylí dva jej po stranách lehce předběhli. Vlastně ne, čekali jsme kdy se objevíš. Upřímně, trvalo ti to dýl než jsme čekali, co tě zdrželo? zeptal se tentokrát Jaimie. Stále mířili k tobě a lehce se rozvinuly, jako by měli v plánu tě obklíčit. Všimli jsme si, že už ses tu docela slušně porozhlédl, takže o tom asi víš...co ty na to, přidáš se k nám? pokračoval Saijin, zatímco kus od vás dopadly na domy dělové koule. |
| |
| Saigo vs Werewolf K tvému značnému překvapení se ten chlápek vzpamatoval až neuvěřitelně rychle. V okamžiku, kdy jsi mu sekl na ramena s sebou prostě praštil o zem, takže jediné co tvá kosa usekla byla zhruba polovina jeho dlouhých vlasů. Vzápětí se dotyčný na zemi přetočil na záda a rychlým kopnutím pod úroveň krytu tě odstrčil dozadu a vyhodil z rovnováhy na dost dlouho, aby sám dokázal bez problémů vyskočit na nohy. Když jsi sledoval jeho pohyby, došlo ti, že je znáš. Přesně týmž šíleným způsobem bojovali ti tři Kerberové, a vzhledem k tomu, že to není jeden z nich, zbývá už jen jediná možnost, kdo by to mohl být. Navíc, díky znalosti boje Kerberů dokážeš říct, že tenhle chlápek se hýbe s mnohem větší precizností než oni. Není rychlejí, ani jeho údery nejsou silnější než byly jejich, vlastně, jsou možná o něco málo slabší, ovšem technicky je oproti nim na úplně jiné úrovni. Heh, copak, nic lepšího než přepadnutí ze zálohy v rukávu nemáš, slečinko? zeptal se posměšně. |
| |
| Mýtina Dovedli jsme ženy na Mýtinu, kde by mělo být chvíli bezpečno. A bylo to právě v čas, protože loď Pyromana začala pálit do zbytku vesnice. Srdce se mi rozbušilo rozčílením, ale taky trochu leknutím. Tohle vesnice už asi nevydýchá. Podívám se na ženy. Ony tu asi už zůstat nebudou chtít. Jsou tu jen ženy... není to tak, že by si bez mužů poradili... ale obnovit sami vesnici? Ne... myslím, že tyhle ženy budou chtít pryč od trosek a bolestivých vzpomínek. „Olivere... myslím, že by tu s nimi měl někdo zůstat. Mohli by zpanikařit nebo by je mohl někdo najít a ublížit jim. Někdo by je měl chránit.“ Řeknu vážně a začnu ženy obcházet a kontrolovat jestli nemají nějaké zranění. Dvěma jsem dala na žvýkání bylinky, které se používali na uklidnění. |
| |
| Mýtina Alex Dovro, Samael, Dr. Kyouma Stojím na místě a rozhlížím se, i když už bez úsměvu. Vzduchem proletí několik dělových koulí a ozvou se ohromné rány. Nijak nesleduji devastaci ostrova, ale místo toho se koukám k naší lodi, vedle které ní je ta pyromanova. Po chvilce na mě začne Alex mluvit. Otočím se na ní a sundám si přitom psí čepici z hlavy, abych jí oprášil. "Hmm. Myslel jsem, že naše loď nebude mít problémy. Jsou dost rychlý, ti plameňákovy muži." Zabručím a rozhlédnu se po družině žen a jen pokynu souhlasně hlavou. "Já tu zůstanu." Otočím pohledem na Dr. Kyoumu. "Jsem Pes Oliver, člověk co se stane králem světa." Zůstanu stát na místě a jen na něj koukám. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Pozriem sa na nich ako sa ku mne blizia a dám ruky z prekrízenia do volne k sebe, spozornel som a lavu ruku som tak voľne položil za tsubu. "Ale cestou po ostrove som narazil na troch týpkov co bojovali ako by boli psy. Nakoľko zabili Jillien tak som sa s nimi pohral trochu dlhšie aby okúsili bolesť. Preto to stálo neaký ten čas a nejaké tie modriny aj na mojej strane." Pousmejem sa a pozorujem ich reakciu. ...musím ich neako zneistit... ...inac boj 1 vs 3 bude dost nárocny... ...a skonci to velmi zle... "Zaveďte ma za pyromanom zdal sa mi zaujimavy odvtedy co som na bojoval s tým marinackym majstrom Bojutsu. Za jeho mi vlastne dali tú odmenu. Vraj mal nejakého slubného žiaka Sin Lina ci Lin Sina. No to je jedno ten marinak bohvieaký nebol. Preto som zvedavý ci mi moze Pyroman alebo niektorý z jeho poskokov ponuknut zaujimavy súboj." Spravim krok dozadu a potlacím tsubu s usmevom a slovami. "Alebo si mozeme dat mensi sparing my. Vy traja s palicami proti mne. A potom ma zavediete k Pyromanovi mam pre neho zaujimavu ponuku" ...snád ich to zastrasí alebo aspon zneistí... rozmyšlam a pozorujem ich keď sa približia priliz blizko tak vytiahnem katanu a ukázem aby sa nepriblizovali v pripade nutnosti pouzijem Soru na úskok dozadu respektíve inu vhodnu technyku ak by zacali byt agresivny |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Goku se po tvém prvním prohlášení rozesmál. Chceš abychom ti věřili, že jsi sám porazil Kerbery? No to sotva kamaráde, i když možnost že jsou ti prašivci mrtví by byla skvělá, vážně pochybuji, že jsi je sundal sám a...nesnaž se z nás udělat idioty. Čteme noviny, víme za co tu odměnu máš, tak co kdybys zmlkl a vyrazil směrem moře? Máme tam člun, na kterým tě odvezeme za kapitánem. kývl ti směrem, kterým se nacházela poměrně mělká oblast kus od místního přístavu. Překvapivě se nezdálo, že by s sebou Jaimie při zmínce o smrti své sestry nějak výrazně trhl. Spíš to vzal naprosto chladně, jako by ho to ani nezajímalo. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro ...hm zrejme mi to nevychádza tak teda musim skusit posledny bluff... ...nie boli to moji priatelia... ...Jaime ale smrt Jillien nevadí... ...to nieje mozné... ...zeby som nemal inú moznosť?... ...musím ešte niečo skusít... Pousmejem sa a počujem jak dopadaju delove gule. ...dúfam že sú ostatný v poriadku... Vytiahnem katanu, a chytim ju pred sebou do oboch rúk. "Tak potom ostáva len moznost aby ste mi verili ze vas sám vsetkých troch porazím. No dobre teda." Následne posuniem ľavu nohu kusok dozadu a tvárim sa ako by som sa chystal zautočit. "Vy traja urcite nebudete vecsi problem ako ten Marinák s tou tycou." Usmejem sa a olyznem si hornú peru ako by som sa na ten súboj tešil a nedam na sebe znat ziadne iné pocity. V prípade, že zautočia tak sa chystam odpovedat primeranou technikou |
| |
| Werewolf ,,Ksakru...!'' Zakleji, když Werewolf sebou praští o zem. Tohle se mi už jednou stalo! ,,Uh!'' Zavrávorám, ale naštěstí nespadnu. Přeměřím pohledem Werewolfa. ,,Tak je to on. Were- Zastavím se. Vítr mi rozevlaje košili. He... he.... hehehe. Hlas se změní a kolem mě se začne tvořit pomyslná temná aura. Pomalu zvednu hlavu a zadívám se na Werewolfa. ,,Komu kurva... říkáš slečinko?''  To, že na mě Thor něco hulákal, šlo naprosto mimo mě. Vystřelím proti Werewolfowi. Pohybuji se mnohem rychleji než předtím. Při běhu jsem nakloněný dopředu a kosu táhnu jakoby za sebou. Dostanu se těsně před Werewolfa. V jednu chvíli by to mohlo vypadat, že kolem něj proběhnu a čímž bych ho zasáhl kosou, kterou za sebou táhnu. ,,Kecám.'' Prohodím si kosu do druhé ruky. Sice probíhám kolem něj, ale jakmile mám ruku blíž k Werewolfowi volnou, tak ho tou rukou prostě chytnu za obličej. Třísknu s ním o zem. Nestojím nad ním, ani nečekám, jak zareaguje. Nýbrž vyrazím k lodi. Zabodnu kosu do země, abych se zabrzdil. Otočím se na Werewolfa a kleknu si. Olíznu si rty a počkám, dokud nevstane. ,,Takžé...'' řeknu protáhle. ,,Ty seš ta micinka, jo?'' Ušklíbnu se. ,,Ta tvoje koťátka....'' Odrazím se. ,,Nestála ani za rozesmání!'' Dostanu se těsně k němu, stisknu pevněji kostu, abych ji připravil, pro případné seknutí. Udělám skluz a pokusím se ho podkosit. Když se mi to podaří/nepodaří pomoci kosi zastavím skluz a vyšvihnu se na nohy. To, že jsem si poškrábal od mohla nohy mě nijak nehrotí. Jakmile dopadnu na nohy, současně se přikrčím a odrazím dál od Werewolfa. ,,S tebou je sranda, kámo. Ne jako s tím vymaštěným Saigem.'' Znovu proti němu vyrazím. Proběhnu kolem něj a kosu zase táhnu za sebou. Udělám otočku, abych ho mohl při otáčení seknout zezadu. Místo abych ho seknul, tak ho kopnu do ledvin. Pokud se mi ani jedna věci nepodaří a Werewolf udělá nějakou nečekanou věc, jednoduše díky zvýšeným smyslů vyhledám jeho nekryté místo, kopnu, nebo praštím do něj. Kdyby se naskytla možnost, tak se nebráním tomu mu vydloubnout oči, nebo utrhnout uši. |
| |
| Mýtina Samael, Dr. Kyouma, Pes Popleskám ruku jedné ženy a odejdu k Psovi, který začal mluvit s jediným mužem ve skupině usedlíků. Přemýšlela jsem co udělat teď. Mám zůstat? Nebo jít za ostatními? Možná budou potřebovat ošetřit. Vzdychnu. Tady nikdo mou pomoc nepotřeboval. „Dobře. Tak já půjdu za ostatními. Třeba bude potřeba lékařská pomoc.“ Řeknu Oliverovi s tím se otočím a vydám se k naší lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi vytáhl katanu, Goku se zasmál. Ani na to nemysli. Od té doby co jsme se staly učedníky Li Sina jsme mnohem silnější, navíc známe přesně tvůj styl i tvoje techniky, neporazíš nás. když jsi meč nesložil,vyrazil proti tobě Goku pomocí jednoduchého úderu spodním koncem hole na holeň, zatímco zbylí dva zrychlily a pokusili se ti dostat do zad. |
| |
| Mýtina Vyzvedávám ženy a dívky z jejich příbytků a odvádím je pryč. Naštěstí pro mě se lidé přidávají celkem bez většího dramatu a tak již brzy odvádím poměrně velkou skupinku lidí pryč. Snažím se ženy uklidňovat a přesvědčovat je že vše bude v pořádku. Když ale začne vybuchovat celá vesnice tak je vidět jak zbělám v obličeji. "Svatá matko boží." Skoro nedokáži uvěřit mému štěstí že sem odešel z vesnice tak těsně před výbuchem. Zhluboka vydechnu a pokusím se uklidnit. Když opět můj obličej získá svůj stabilní uvolněný pohled dívám se po lidech okolo. Uvnitř sem sice ještě trochu vyvedený z míry ale není to na mě naštěstí poznat. "Matko boží děkuji. Jsem si jistý že to jenom díky Vyšší moci sem byl ušetřen. Děkuji ti..." Dojdu za Oliverem. "Splnil sem oč si mě požádal Olivere. Tady jsou všichni které sem ve vesnici dokázal najít. " Alex se stará o raněné a poté řekne že vyrazí na loď. Já se jenom opřu o kosu a podívám se na Olivera. "Hm takže co teď, Pse? Máš nějaký nápad co teď uděláme? Protože nechci nic říkat ale dokud se nepostaráme o nepřátelskou loď tak vyplouvat kamkoliv s naší je naprostý nesmysl. Naše loď je v největším bezpečí dokud se nebude hýbat a Pyroman si tak bude myslet že to není příliš velká hrozba. " |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro ...kurva kurva kurva... Preslo mi hlavou ked to nevyslo. ...teraz nemozem skoncit bez boja... Hned ako vyrazí Goku na mna si spomeniem že o sore ešte nevedia a že prekvapivým ťahom by som aspoň jedného mohol skoliť. Preto spravim Soru smerom na stranu k Opičakovi tak aby pri snahe zasiahnuť ma musel spraviť čo največši pohyb a ja to môžem využiť na to že pri dopade smerujem Hirameki dangeki cez brucho a Bok Gokua a nasledne spravím try dalšie rýchle kroky akoby som bežal preč od nich avšak tentoraz bez techniky a otočim sa smerom k nim aby som zistil čo robia, dufajúc že som ich aspoň trochu zmiatol. |
| |
| Mýtinka Alex Dovro, Dr. Kyouma, Samael "Alex, mám dojem, že se nám Plamenomet pokusí loď zabrat. Pokud ano, nebojujte s ním." Pronesu k Alex ještě předtím, než zmizí někde z doslechu a tu náhle ke mě přijde Samael, takže se na moment přestanu Kyoumovy věnovat a otočím se na našeho hudebníka, abych si ho prohlédl. Zeptá se mě co budeme dělat a já popravdě moc nevím. Na plánování jsem nikdy nebyl. "Ohňovec si myslí, že jsme asi mrtví. Najdi Kazuma. Já tu počkám." Protáhnu smutně obočí a otočím se na Doktora, načež ho zase pozoruju a čekám co řekne. |
| |
| Bitva na Molu Náhlá změna bojového stylu a vlastně povahy vůbec Werewolfa docela překvapila, ovšem ne dost na to, aby se mu to stalo smrtelným. Saigovi se sice podařilo jej chytit za hlavu a praštit s ním o molo, ale přes sílu úderu se Werewolfovi podařilo udržet se při vědomí. Co to kurva... zaklel, když se Saigo ani neobtěžoval ho nějak pronásledovat nebo chytit, načež vyskočil ne na nohy, ale na všechny čtyři a vyrazil proti Saigovi, který si mohl všimnout, že oproti Werewolfově předchozí rychlosti nyní zrychlil zhruba na dvojnásobek. Čtyřnohá technika Možná právě proto se Saigovi nepodařilo odhadnout jeho pohyby dost dobře a tak Werewolf v okamžiku skluzu vyskočil do vzduchu a Saiga normálně přeletěl, načež se při dopadu zabrzdil pomocí svých drápů, čímž vyryl do mola poměrně slušné rýhy a otočil se zpět na Saiga, který běžel proti němu s připravenou kosou. Při otočce však jeho noha proletěla nad Werewolfovými zády, čehož ten využil k tomu aby po Saigovi prudce skočil s prstem připraveným ho bodnout do břicha. Shigan! Mezitím se k molu blíží z mýtiny také Alex, která si může duelu těch dvou všimnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na lodi bylo poměrně živo oproti běžnému dni, snad proto, že se objevily dvě cizí lodě, které zakotvili v přístavu vesnice. Váš kapitán celý nadšený, že přijeli „noví rekruti“ vyslal do vesnice hlídkovat jak Tři hole tak Kerbera, kteří se doteď nevrátili. Místo toho se na lov rekrutů také vydal Werewolf, druhý důstojník Pyromana, který přivedl malou dívku, Johu, která se s Pyromanem hned spřátelila na takovou úroveň, že si ji odvedl do svého soukromého pokoje. Bůh ví, co tam s ní prováděl. Dlouhou dobu se nic nedělo, načež ona dívka vyletěla jako střela z podpalubí, a z hlavně, která jí čouhala z dlaně začala střílet do vody. Ve stejnou dobu se vrátil jeden z Kerberů a ohlásil kapitánovi, že zbytek jejich týmu byl povražděn Oliverovými piráty. Z toho důvodu vydal Pyroman rozkaz zaútočit na vesnici pomocí děl, neboť jedna z vesničanek poskytla útočníkům ochranu. Mezitím Li Sin, druhý důstojník Pyromana přišel k Joze a pokusil se ji dostat do podpalubí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Použít Soru byl očividně dost dobrý nápad, neboť Goku tuto tvou techniku neznal a vůbec ji nečekal, díky čemuž se ti také podařilo nejen vyhnout se jeho útoku, ale také dostat se mu do boku, odkud jsi mohl zaútočit, aniž by se mohl bránit. Jistě, skvělý plán, ovšem nepočítal s jedním problémem a to tím, že Goku stál uprostřed a na tvé straně ho kryl Saijin. I když byl na přímý zásah proti tobě moc daleko, podařilo se mu koncem hole bodnout do tvého ramene. Nezranil tě, ovšem vyvedl tě z rovnováhy na dost dlouho, aby Goku stihl zastavit tvůj útok a než jste se od tebe oddělili, podařilo se jim tě obklíčit v trojúhelníkové formaci. Goku před tebou a zbylí dva každý v jednom boku za tvými zády. Stojí od tebe na vzdálenost meče, což znamená, že na tebe mohou zaútočit oběma konci hole a všichni zároveň. A co uděláš teď Kazumo? zeptal se posměšně Jaimie. |
| |
| Bitva na Molu Když jsem uviděla jak se na molu rve Saigo s nějakým... no... něčím zastavím se. Bude lepší, když se nebudu přibližovat a zůstanu v dosahu. Nerada bych se jim do toho připletla a zdálo se, že Saigo to docela zvládá. Podívala jsem se na naši loď a pak na loď Pyromana hned vedle. Zamračím se a znovu se zaměřím na souboj. Založím si ruce na prsou a čekám. Zatím se do toho nijak nepletu. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro ...nesmiem prehrať... ...nemôžem... ...ale zabiť ich?... ...su to tvoji priatelia... ...nie boli... ...to oni mozu za smrt Jilien a ostatných... ...musim sa odtialto dostať... Prejde mi hlavou a dodám "Asi by som sa mal vdať čo myslíťe?" Poviem a začnem sklánať meč ako by som ho išiel zabodnúť do zeme. No v tom bez varovania pohnem rukou tak aby som sikmo zoslal Kaze no Kizu na Gokua. Zoslal som to šikmo aby to čo najtažšie zablokoval. Vo chvíli ako dokončujem predchádzajúcu techniku robim Soru Priamo na Gokua a Hirameki dangeki mierim na jeho brucho a až krk. Nasledne opäť Soru tak aby som sa v prípade že Goku bude ešte stať išiel na stranu a následne sa rozbehnem preč od nich PrIčom v prípade nutnosti na zrýchlenie použijem ešte jednu Soru a potom sa snažim dostať za dom aby som sa cez zadne dvere, ak by boli otvorene mohol dojsť dovnúra, prehodiť komodučo je kusok od nich aby boli zabarikadovane a potom vybehuť prednými alebo sa schovať v dome podla toho čo je vhodnejšie. ... musím zmiznuť aby som mohol opäť zo zalohy zautočiť... |
| |
| Mýtinka: mission imposible Pes, psychouš Nad úkolem mě svěřeným smutně zavrtím hlavou a podrbu se na hlavě. "No jak to říct Olivere... Hm... No asi takle. Nemám ani za mák páru kam se poděl a vůbec netuším kde bych ho měl hledat. To mám nazdařbůh běžet jedním směrem a řvát na celý kolo: Kazumo pocem! Neznám tenhle ostrov ani malinko natož abych to tu prohledával. " |
| |
 | soukromá zpráva od Reed "Brain" [Vědec] pro Na lodi Pyromana Další den v pekle. I když dnes to vypadá na nějakou změnou. Vše začalo už od té doby, co jsme zpozorovali dvě lodě blížící se k přístavu. Pyroman doslova zářil nadšením, jelikož jeho řádění na ostrově si vyžádalo tolik mrtvých, že už neměl koho trápit. Možná díky zákeřnému štěstí jsem přežil i když žiji jen, aby nezemřela moje matka. Když objevili lodě, tak jsem zrovna ještě s pár námořníky, jenž se na loď dostali, jelikož neměli na vybranou, drhl podlahu. Chudáci, co se snaží někde zakotvit? Vybrali jste si špatný ostrov, tady už jeden tyran je a ten vás nepustí, dokud mu nepřenecháte vše, co máte. Jakmile lodě zakotví, tak dodrhnu a rozhodnu se najít si nějaké místo odkud je dobře vidět. Tím místem byl hlavní stěžeň, kde jsem mohl sledovat řádění zbytku ve vesnici, kam vyběhl Kerberus s Werewolfem. Ródeo začíná. Pomyslel jsem si a čekal až to tahle čtveřice brzo ukončí. Přitom jsem si z dálky prohlédl tu skupinu, co k nám dojela. No ty lodě vypadají opravdu zajímavě. Dhau a malá karavela v sobě to jsem ještě neviděl. Vše se začne rychle hejbat až když se na palubu dostaví jeden... ano jen jeden z kerberů. Ti námořníci dostali Kerbery? No tak to potěš. Ty musej bejt vážně cool! V tu chvíli jde ve mně vidět niterný boj v očích se mi zračí nadšení a pěsti jsou zatnuté přesto poslouchám rozkazy kapitána jenž se rozhodl přemístit loď. Nějak jsem nechápal proč do doby než nezačal střílet do města. Ten hajzl! Svírám pěsti a zatnuté zuby lehce skřípou za zvuku salvy děl jenž dopadla mezi budovy. Když se zaměřím na loď "nových rekrutů" Všimnu si, že i tam se něco děje. Něco tam bouchlo a teď... ano Werewolf bojuje s někým s kosou na mole. A nevypadá to, že by měl jasně vyhráno. Z mého přemýšlení ovšem slyším hluk za sebou a všímám si důstojníka, jak se snaží zbavit Johy nebo spíše jí odtáhnout od míst, kde by nemohla nadělat neplechu. Nejspíše bych jí měl pomoct. Dojdu proto rychle za nimi a chytnu Johu za ruku. Pane jestli to já se o ní postarám. Vy by jste měl jít nejspíše sledovat boj mistra Werewolfa s těmi cizáky. Vypadá to, že s nimi nebude tak rychlý jak myslel. S tím nasadím lehce ustrašený výraz, abych svým slovům dodal trochu na věrohodnosti. A tlačím Johu do podpalubí. Pokud mě s ní nechá jít do podpalubí, tak tam Johu nastrkám. Když se nebudeš vzpouzet, tak tě zavedu k přátelům. Pokusím se jí pošeptat i když vzhledem k její energii spíš říct jejím směrem velice potichu. pak jí tlačím dál. |
| |
| Werewolf. Asi Thor, pak Alex a dál už nikdo. ,,Mě to přijde jak 'technika retarda' ''. Odplivnu si. Vyrazím proti Werewolfovi. Dále pak podle scénáře. Ušklíbnu se, když se Werewolf vyhne mé noze. Nohu nepokládám na zem a prostě se ještě víc otočím, abych se vyhnul jeho útoku. Kosu, držící v levé ruce, si chytnu tak, abych ji držel kousek od ostří. Pravou rukou chytnu jeho útočící ruku zhruba mezi loktem a zápěstím. Využiji toho, že na mě skočil, při letu se prostě s Werewolfem otočím na patě a nechám Werewolfa dopadnout na zem. Nemeškám a kosou kosou se mu pokusím useknout ruku, neboť ji stále držím. Pokud se mi vše podaří, tak od něj odskočím. ,,Ach, to né... nechceš pomocnou ruku?'' Natáhnu k němu jeho ruku. ,,Ne, dělám si srandu.'' Ruku hodím do vody. ,,Asi bys to měl přejmenovat na 'trojnohou techniku', ne?'' Jestli se mi původně nepodaří vyhnout útoku a on mi zabodne ten prst do břicha, tak použiji Pandemonium, abych nevnímal bolest. Při dopadu na zem mu chytnu ruku, aby ji nevytáhl. Kosou máchnu a pokusím se mu podříznout krk. |
| |
| Loď Vše i werevolf se zdají být v pohodě, zdá se, že nechce ani bojovat, když se cosi podezřelého zakutálí na palubu. Je mi jasné, že je hodně velký problém, bohužel se ovšem nezvládnu pořádně krýt a tak při výbuchu utrpím celkem velkou ránu na tváři a mám zapíchlou velkou třísku v noze. K***a….To snad ani nemyslí vážně?! Vždyť mě mohla zabít, nebo kdyby ta tříska letěla o kus vedle, tak jsem bez oka… Celkem naštvaně se začnu rozhlížet, jsem vzteklá a i mé instinkty říkají, že bude lepší počkat s odvetou, až se z toho krapet vzpamatuju a přestanu za sebou nachávat krvavé stopy. Když ale uvidím pachatelku, jak ještě všem sprchuje obličeje mořskou vodou, myslím, že ji opravdu zabiju. Prudce vstanu a asi jejím jediným štěstím je, že se mi podlomí noha z důvodu zranění. Nech toho, nebo nás chceš všechny pozabíjet? Jakožto odpověď dostanu dávku vody do obličeje, za což jsem jí opravdu velmi vděčná, protože sůl v ráně je opravdu velmi příjemná záležitost. Okamžitě začnu vzpomínat, jestli někde poblíž není trocha čisté vody, protože to dost bolí. Ovšem než kamkoliv pro vodu dojdu, pokud není někde na palubě, rozhodnu se zůstat a sledovat, co se děje, abych mohla když tak zasáhnout. Každopádně třísku v noze si nechávám, abych si nezpůsobila zbytečné další krvácení. Musím vypadat opravdu rozzuřeně a nebezpečně. Ostatně moje zvířecí instinkty, i když je používám pro zrychlení reakcí, mi říkají, abych k sobě nikoho blízko nepouštěla, takže jestli se ke mně někdo přiblíží budu trochu víc agresivní. Bitku mezi Saigem a werevolfem sleduju celkem s klidem (pokud mě ostatní nechávají na pokoji) a snažím se zapamatovat jejich pohyby a náznaky technik, prostě pro inspiraci při tréninku. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Zazubím s ena toho kdo se mi představil Joha, těší mě! když pak ale je všechn oto krásné zničeno. Chvilku stojím na palubě a přemítám nahlas. Ty jména Joha zná.... pak se picnu do čela. No jo! Kdyť jsou to Jozyny přátelé! vykřiknu ale moc nadšeně to nezní. Asi jako nadšení a chmury dohromady- takže to zní dost divně. Ne počkat! To musí být omyl! začnu mávat rukama a horlivě se snažit ve svém malém zanedbaném mozečku vymyslet nějakou omluvu. Joha je chvilku nehlídá a hned jsou z toho problémy. Jisté je jedno. Že zaručeně nechci aby spolu bojovali, ať už jde o cokoliv. Pak ale začne Pyroman vydávat rozkaz k útoku a začne střílet na vesnici! Na nevinné na mou posádku....a to je na mě trochu moc. Nechápu to, v hlavě mám totální zmatek a tak jen stojím přikovaná na místě a odmítám se hnout z místa. musím něco udělat...musím to zastavit slyším své srdce tlouct až v uších a nenadálí šok mi nebezpečně pumpuje nervy. Natolik že mi div nepraskne nějaká žilka v hlavě. Celá tahle situace je pro mě téměř na infarkt, protože to se svou demencí nedokážu pochopit. Pak přijde další (Sarutobi) z posádky a má v úmyslu k mému odvedení použít trochu násilí. Ale v tom ve mě něco vybuchne NEEEEEEEEEEE zaječím tak hlasitě jako nikdy ve svém životě a vytrhnu se a zamířím k přídi lodi. Těžko říct jestli mi tečou z očí slzy zoufalství a nebo jsem zpocená z předchozí operace a z následného šoku. naberu vzduch do plic div mi při tom neprasknou a zakřičím aby byla aspoň malá naděje že mě uslyší i naši. PŘESTAŇTE! PŘESTAŇTE! s tímto výkřikem se svalím na zem a snažím se popadnout dech a otáčím se k Pyromanovi se zoufalým pohledem. tohle není správné... Prosím Roberte! Udělám co budeš chtít, jen se neperte...prosím.... |
| |
| Na palubě, zraněná a naštvaná (všichni z posádky na palubě a hlavně Thor) Pan vlček se ukázal jako menší idiot, ale rozhodně to nevypadal na nějakého slabocha. V tom najednou něco přiletělo ze směru od kuchyně a já skončila po výbuchu s probodnutým lýtkem a plícemi plnými smradu, který mně málem porazil nebýt bolesti v noze. Viník dokonce po nás ještě šplíchnul vodou. To už na mně ale bylo moc, vytáhnu pistoli a střelím po ní…cvak rána nevyšla. No to si děláš srandu ty jedna mořská krávo!! Počkej až tě dostanu do ruky, narvu ty tvoje chapadla do tlamy místo doutníku a podpálím olejem!!!... Ksakru, teď ani nemám čas to řešit… Dřevo v noze si nevyndávám, jen ho případně zkrátím je-li moc dlouhé a začnu dávat do pistole čerstvém suchej prach. Pistoli pak schovám na své místo za sukní. Thore, pojď mi sem pomoct! Zavolám na Thora a vidím, že Saigo zas dostal ten svůj záchvat. No přišlo to v pravou chvíli, ale tentokrát ho nemůžu zastavit jak posledně… a navíc potřebujem toho vlka živého pokud možno. Možná s tím nemůžem vydírat kapitána ale někdo z posádky za ním určitě bude stát…A taky se od něj chcu naučit pár věcí… Nepřibližujte se k Saigovi, nepozná zda jste přítel či ne…Thore vem mně na ramena, potřebuji od tebe pomoct s něčím *počkám až si mně vezme Thor do péče a dál k němu mluvím, zatímco se jej chytnu jednou rukou a druhou si připravím bič* Nemůžem nechat Saiga aby ho zabil, vem mně k němu tak na čtyři a půl metru… pak můžu zasáhnout když tak bičem aby jeden druhého nezabil a koupím ti tak nějakej čas abys je spacifikoval… |
| |
| Máme raněné( Pokud vím Zainin, Saigo,Abe asi i Alex a Satu) Chvilku uvažoval jestli má zasáhnout když zaslechl něco mnohem naléhavějšího. Byl hlupák úplně zapomněl že při výbuchu té věci tam nebyl sám a po pravdě se za to styděl. " Jo jasně." vrátil se zpět na zem k důležitějším věcem pravda pohled za sebe u něj vyvolal menší nutkání zvracet, on měl štěstí a měl spíš třísky,zato obě dámy na tom byli o dost hůř. Vlastně Zainin popadl do naruče a Abe se zeptal. " Zvládneš to?" bylo tam dost krve ,ale o nse prostě snažit to vnímat jako krev při vaření i když tohle přirovnání na chvilku vyhnalo do jeho úst opravdu nepřijemnou chuť. " Neboj to by mě ani nenapadlo." pokusil se o úsměv a reakci na Zainina slova o přibližování. Sice nechápal proč che Zainin vzít na ramena hlavně proto ,že by jí musela pak noha bolet opravdu hodně ale raději moc neprotestoval a nejspíše se přikrčil dost na to aby jí na ramena vzít mohl. " jo potřebujeme je živí oba jestli maj Johu....Ale davej pozor nevím jak moc tě udržím a pád ze mě bolí." snažil se jí varovat ,ale vyhověl jí opravdu potřebovali oba živé a tohle znělo jako zajímavá metoda jak se o to pokusit. |
| |
| Spousta nových lidí. Bohužel, můj zachránce nevypadá moc nadšeně... Pouze mi říká, že chce abych mu také pomohl a on mě odveze na lodi pryč. No dalo se to čekat.... Jednoduše jsem toho navalil tolik, že nevěděl pořádně co dělat. Nyahah... To dá rozum, když ty pomůžeš mě, tak já bych měl pomoci tobě ne? Vycházím z domku a nechávám dveře otevřené... Přeci jen, nikdy nebyl mým, takže mě vůbec nezajímá co se s ním od teď stane. Venku se jen ohlížím okolo, a vypadám, jako kdybych tam byl snad prvně. Když vidím jak se všichni ženou dohromady tak jdu jednoduše za nimi. Je zajímavé sledovat jak mezi sebou ti lidé mluví. Snad nikdy mě nepřestanou bavit ty jejich rozhovory a to jak se chovají k ostatním. Jen co se dostatečně vzdálíme od vesnice, tak začne vybuchovat. Popravdě, ani nijak nezkoumám co to bylo. Nezajímá mě to. Netýká se mě to, tak proč tedy? Avšak jeden chlápek si chce začít nejspíše povídat... Tedy, alespoň se představil. Jen co řekl, že je člověkem, jenž se stane králem světa, tak na něm jasně vidím, že tomu nevěří natolik, aby se jím opravdu stal. Těší mě Pse. Já jsem doktor Kyouma a jsem příštím vládcem světa Říkám s klidem a sebejistotou v hlase, přičemž se příjemně usmívám na všechny okolo. Hoho! Vy vážně máte loď? a jakým je směrem? Ptám se jich mesmerizujícím hlasem. |
| |
| Mýtinka Samael a doktor magor "Příštím.... ..... vládcem světa?" Zoopakuji jeho slova celkem tiše a můj pohled se zamračí, ruce sepnou v pěst. Oči pomalu přeměří tu podivnou postavu přede mnou. Nachvilku zmlknu, zahalen do vlastních myšlenek. Pak najednou začne mluvit Samael. "Já nejsem žádný taktik, ale není to lepší než nic?" Pokynu rukama a můj zrak cosi zaznamená, jak se plíží po zemi. "Jé hale, ještěrka, koukej Samaeli." S náhlým úsměvem začnu poskakovat na nohách a tleskat rukama. Takhle doskáču až k té ještěrce a seberu jí do dlaní. Je tak děsně roztomilá a jaký má pěkný očíčka. Ukážu jí taky Samaelovy a prstem jí pohladí. "Pojď, chyť si taky jednu, dáme závody." Vyhrknu na Sama a nohou načrtnu dvě čáry na zemi, které jsou od sebe trochu vzdálené a připravím u jedné z nich ještěrku k vystartování. "Tak honem Samaeli, chyť si taky jednu. Pojďte taky hrát." Řeknu těm ženám co stojí okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Správně si to pochopil usmál se Goku, když jsi začal sklánět meč, ovšem jeho úsměv mu velmi brzy zmizel z tváře, když jsi ho zasáhl svou technikou, která ho svou silou srazila na zadek. Následnou techniku se mu podařilo blokovat holí, ovšem její síla ho převrátila na záda, takže ti nic nebránilo v tom vyběhnout směrem k domu, ovšem v okamžiku kdy ses otočil zády a rozhodl se vyběhnout tě něco zasáhlo pod koleno a tak ses svalil na zem taky. Asi za tři vteřiny jsi pochopil co se stalo. Jaimie po tobě hodil hůl a ta tě zasáhla do nohou tak, že jsi o ni zakopl a skončil na zemi. Na druhou stranu má to výhodu, Jaimie je beze zbraně a ty máš stále v ruce meč. Blbá zpráva je, že ležíš na zemi a Saijin běží k tobě s jasným úmyslem tě praštit svou holí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Li Sin si Sarutobiho zkoumavě prohlédl, načež jen kývl. Máš pravdu, i když by mi vůbec nevadilo, kdyby tomu barbarovi někdo seřízl ego, nemůžeme si dovolit další ztráty. Kapitáne... chtěl o něco požádat, když v tom se Joha vytrhla Sarutobimu a zamířila si to rovnou na příď lodi, kde začala křičet, což vzbudilo značné překvapení nejen ze strany posádky, ale také důstojníků. Joho... s povzdechem se k ní otočil Pyroman, který se ani náhodou netvářil, jako by chtěl přestat pálit, co vás překvapilo, byl fakt, že se ale opravdu tvářil, jako by ho její názor zajímal. Co vaše paměť sahá, jednal vždy s každým jako by to byl jenom odpad, snad s výjimkou svých důstojníků. já bych s nimi strašně rád nebojoval. Rád bych se s nimi přátelil, ovšem oni bez výstrahy přepadli a zavraždili dva moje kamarády a to nemůžu nechat jenom tak bez trestu. Jsem jejich kapitán, je to moje povinnost. na chvíli se odmlčel, načež vydal další rozkaz. Ať střelmistr nabije speciální koule a zamíří na tu jejich loď. postupným předáváním rozkaz došel až do podpalubí, kde to začalo silně žít, vzápětí nedopadla plná salva na vesnici. Jedna jediná koule zasáhla jednu z lodí těch nových pirátů. Ne Dhau, ale tu druhou, co vypadala podobně jako vaše, vyvedená v barvách Marine. Ať už ji Pyroman trefil čímkoli, dostál svému jménu. Těsně v okamžiku zásahu z lodi začali stoupat vysoké plameny, které hrozili, že se každou chvíli rozšíří i na Dhau. |
| |
| Bitva na molu Saigovi, totiž spíše Akitovi se nepodařilo vyhnout se zcela. I když se mu podařilo vytočit, Werewolfova rychlost při jeho čtyřnohé technice na něj byla příliš, takže se jeho soupeři podařilo zarazit mu do břicha celý dráp a kus prstu, až po první článek. Pravda, zasáhl tak jenom sval a ne vnitřní orgány, ale i tak je to velmi nepříjemné zranění. Navíc, kvůli tomu že skočil se mu podařilo Akitu srazit na zem. Ten mu však při pádu stihl zachytit ruku, takže spadli oba. Než se však stihli vzpamatovat a pokračovat v boji, ozval se hlasitý výbuch a z lodi na Werewofla spadla Zainin, takže se celá trojka ocitla v jakémsi chumlu propletených končetin, těl a zbraní. Mezitím na lodi Thorova spolupráce se Zainin nesla své ovoce. Podařili se mu vysadit si ji na ramena a donést k zábradlí bez větších problémů, tak aby byla zhruba na správnou vzdálenost od bojujících a viděla na ně, takže jste si mohli všimnout jejich vzájemného pádu na zem. Než jste však mohli jakkoli zasáhnout, ozval se za vašimi zády nebezpečný svist. To jedna z koulí z Pyromanovi lodě místo vesnice zasáhla vás. Tedy, ne přesně vás. Ne Dhau, ale druhou loď, kterou jste ukradli mariňákům. A ať už vystřelil cokoli, obyčejná koule to asi nebyla, neboť hned po zásahu vaše lodička doslova vybuchla a celou ji zahalili plameny. Co víc, síla výbuchu s vámi všemi slušně zamávala. Abe a Satu oba skončili na palubě sraženi tlakovou vlnou. Zainin sletěla z Thora rovnou dolů na bojující dvojici a jen se štěstím se jí podařilo dopadnout tak, aby si kus dřeva nezarazila ještě hlouběji do nohy. Jediný kdo to ustál byl Thor, ale i jeho výbuch slušně přimáčkl k zábradlí. Navíc tu nastává další problém. Druhá loď je až nebezpečně blízko Dhau, takže když nic nepodniknete, je slušná šance, že se oheň rozšíří i na vaši loď. |
| |
| Na molu Znepokojeně jsem přešlapovala z nohy na nohu a sledovala souboj. Trhnu sebou, když uvidím, jak neznámý muž bodl Saiga. Pořád jsem se nemohla přiblížit. Sakra. A pak... výbuch. Leknutím uskočím dozadu a noha mě zabolí. Výbuch mě naštěstí nezasáhl, ale ostatní ano. Dívala jsem se na ty tři na molu jak se tam válí, hned se k nim vydám. Měla bych se podívat na Saiga, ale víc starostí mi dělali ostatní na lodi, ti byli výbuchu nejblíže. Musím první zkontrolovat jak na tom jsou, když nikdo nebude vážně zraněn vrátím se k Saigovi. „Jste všichni v pořádku?“ zeptám se, když vlezu na loď. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Jsem zoufalá, ale v mém malém mozečku je znát pochopení. Tak ať pikají ti co za to můžou, ale ne všichni. to přece není správné. Je u nás pár zlích,ale takhle to odnesou nevinní, jak tvý tak moji.Jsou to moji přátelé! Stejně jako ty. následuje už jen nesouvislé huhlání, které ale rozhodně neznamená že přestanu protestovat. Najdu ty co to udělali a pokud k tomu opravdu neměli důvod, dovleču je sem. s těmi slovy se rozběhnu proti moři a (pokud mě někdo neuzemní nebo rychle nezastaví) ladným skokem zapluju do mořských hlubin a vyrazím směr naše loď. To žemě třeba viníci nebudou chtít poslouchat a to že mě možná něco převálcuje nebo že mě zabije náhodná letící dělová koule- to naprosto neakceptuji. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Z obklúčenia sa dostanem a aj keď sa mi nepodari zranit Gokua rozbehnem sa dalej. ...Run Kazumo Run... prejde mi hlavou a viac menej sa tak nútim bežať rýchlejšie no v tom ma zasiahne palica a ja sa skidnem na zem ako mech hovien. ...sakra čo to... napadne ma. Len čo sa pretočim na chrbát mi to dojde. Preto sa podopriem ľavou rukou a pravú nohu zohnem aby som stal chodidlom na zemi. ...musim sa dostať na nohy skôr ako sa ku mne dostane... ...inak som v prdeli... Počas toho ako ma to napadne vystieram krížom právu ruku z mečom a stahuje ľavú nohu tak aby som sa dostal do čupnutia pričom stále pozorujem blížiaceho sa Saijina. ...musim ho poraziť musím... Myslím na to že musím poraziť Saijina skôr ako sa ku mne dostanú ostatný. Z podrepu, stále sa opieram o ľavú ruku. Ihneď vyštartujem pomocou Soru tak aby som ma Saijin nemohol trafiť na mieste. Počas pohybu sa kryjem Katanou ktorú držím v pravej ruke. Pri doskoku hneď útočim pomocou Hirameki dangeki tak, aby ho rana vyradila. Následne spravím rýchli úskok dozadu a potom v prípade že nieje vyradený tak pomocou ďalšieho Soru získam energiu a rýchlosť na prevedenie extremne rýchleho a hlavne prierazného Tobu Zangeki. Následne sa pozriem po okoli a vyhodnotím situáciu pre dalšie reakcie. |
| |
| Na molu (ale vy víte kdo) Thor už si myslel ,že bude mít chvilenku klidu když se s ním pohla zem a svět byl najednou mnohem lehčí, pravda o tomhle pocitu ,už mu říkali na rodném ostrově prý to přijde když bude s ženou a popisovali to opravdu jako pohyb země a zbavení tíhy ducha. Dokonce říkali i že to bolí, rozhodně se ale zapomněli zmínit o tom ,že to bolí tak jako když dostanete ránu od zábradlí a že po tom budete koukat na strašlivý chumel a za záda budete cítit pálící se jídlo a věci. " toliko k zásobám." Jenže teď byl Thor vystavěn před opravdu zajímavý problém bylo třeba zajistit aby neshořel Dhau , aby neshořel někdo s ním , samozřejmě také bylo třeba rozplést chuml a omračit oba muže. Takže to musel Thor vzít popořádku jen co se vzpamatoval z ukazky pyromanovi síli hupl z lodi a jal se poslat oba muže do bezvědomí dřív než se vymotají z chumlu. Potom ,už bylo třeba jen udělit jednoduchou prosbu. " Spoutat." a vmyslet co s lodí v první řadě bylo třeba všechny lidi i pod vyhrůžkou fyzického násilí dostat z hořící lodi nebo dhau a pak, pyromanovi dělostřelci moc z marinácké nástavby neudělali a pravda vypadalo to že kdyby si stoupl tak se ta loď rozpadne. Což ale na druhou stranu bylo přesně to co potřeboval. Našel něco co mělo nějakou váhu, bylo to pro thora postradatelné a šlo to zvednou(skřínku, bednu, dělovou kouli nebo tak něco). Pokud něco takového našel šel prostě tak blízko k rozhraní a marinácká loď dhau jak to šlo a prostě zkusil loď dorazit oním těžkým předmětem případně to několikrát zopakoval, pravda napadlo ho se podívat jestli třeba není obé spojeno lany nebo nemá marinácká loď(přistavba) vlastní zakotvení. |
| |
| Werewolf Abe, Alex, Thor, Zainin ,,Zatraceně...'' zakleji, když mě Werewolf probodne. Ruku mu sice chytnu, ale po dopadu se praštím do hlavy a jsem chvíli dezorientovaný. Zpátky do reality mě vrátí Zainin, která na nás spadla. ,,Jakmile zabiju tohohle švába, tak si to vyřídím i s tebou!'' Zařvu směrem k Zainin, která mě donutila být vzteklým. ,,Genesis!'' Chytnu Werewolfovi krk a začnu mu ho drtit. Pandemonium! Řeknu si v duchu a začnou se mnohem víc soustředit na jeho udušení, popřípadě rozmáčknutí krku. |
| |
| Na paloučku u lesíčka Pes s ještěrkou, psychopat Psova odpověď měla příliš nepotěšila. Zamyšleně sem se podrbal na bradě. " Bohužel toho jsem si vědom." Když mě poté vyzve k tomu abych si s ním zahrál ještěrčí závody tak se usměji. To je ale idiot! Venku mu umírají členové posádky které ON má chránit a tenhle b*** si místo toho chce hrát s ještěrkami? Hm nebylo by lepší kdybych mu setnul hlavu? Teď je ideální příležitost. Nikde nikdo z posádky kdo by mě zastavil. On pěkně na kolenách zaměřený na ještěrky. Než si všimne co se stalo bude hlava pryč. Sevřu o něco pevněji tyč ale přitom neustále nechávám hrozně milí úsměv nevzbuzující žádné podezření. "Hrál bych si hrozně rád. Bohužel nevidím v okolí žádnou další ještěrku. A nejspíše bych jí ani nechytil. Jestli mě omluvíte Pse zkusím se porozhlédnout po okolí vesnice. Snad se mi povede najít alespoň co zbylo z Kazumi." Poté se otočím na nováčka který se bavil s kapitánem. "Naše loď je tím směrem kterým běžela ona rusovlasá dívka. " Otočím se na patě a vyrazím opatrně směrem k vesnici a začnu jí obcházet. Dávám si přitom pozor abych byl vždy krytý něčím pevný co zastaví případné střepiny. Navíc si dávám pozor abych se případně držel v oblastech kde nedopadají dělové koule. Snažím se obejít vesnici a opatrně sledovat dění v okolí. Snažím se taky zůstat neobjeven kýmkoliv z vesnice. Přítom si ale říkám spíše pro sebe. "Stupidní pes! Blbej Oliver! Kapitán musí hlídat svojí posádku! První do bitky a poslední z ní! Chce to kapitána který se dokáže obětovat pro posádku! Ale on! Ten hlupák nás tu nechá klidně všechny chcípnout! Nezajímá se o naší posádku! Hajzl hnusná!" |
| |
| Na hromadě, jdem je spacifikovat (na těch co se válím+ Thor a Alex)
Drž… už sakra… hubu než ti ji zavřu! Tak ty si budeš vyskakovat, jo?! Až se probereš hodím s tebou hodně vážnou řeč*ze vzteku ještě víc utáhnu bič kolem jeho krku*Vlastně moment, já mám na té lodi i svoje věci ne? No to si děláš srandu… moje věci! Ještě, že mám střelivo s prachem a penězi u sebe… ale i tak*bič ještě víc utáhnu*Rozhodně doufám, že aspoň ty tři věci přežijou… Jakmile přijde Thor zahulákám na něj aniž bych povolila stisk(tedy pokud už není v bezvědomí to pak mlátím Saiga do hlavy pěstma a Shutem) Thore, vytahej Saiga za kahoty, ať mu skřípneš rozkrok! Pak by se měl probrat… |
| |
| Mýtinka Dr.Kyouma Když Samael odejde, tak mi uteče moje ještěrka mezi prsty a pláchne co jí nožky stačí. Zamračeně se postavím a rozhlédnu se. Naše loď hoří v dálce. "Shishishi..." Zasměju se trochu málo a dám si svou čepici na hlavou a i když tam nesedí moc pevně, jsem s tím spokojen. "Vypadá to, že mají problémy... hmm..." Chvilku stojím a koukám se na naší hořící loď. Velmi pomalu se otočím na Kyoumu a prohlédnu si ho s rukama povolně podél těla. "Ty jsi doktor, jako Alex, ne?" Odmlčím se. "Dal jsem slovo, že tyhle lidi ochráním, nemůžu ho vzít zpět, ale moji přátelé potřebují mou pomoct...... jsi dobrý člověk?" |
| |
| Pouze problémy V dálce něco vybuchuje, avšak to je mi úplně jedno, poněvadž je to dost daleko. Ale to co se děje tady je zajímavé. Pes si hraje na malého chlapce a chlap co mě předtím vyvedl z domu tak se na to už prostě nemohl dívat a odchází. Oliver se na mě otáčí a povídá mi velmi zajímavé věci. Dle jeho pohybů si myslím, že chce, abych šel k jejich lodi, protože tam potřebují moji pomoc. Dobrý člověk je relativní pojem... Ale rozhodně jdu udělat svět lepším a pomoci tvým přátelům! Odpovídám mu hrdinně. Otáčím se k místu kam šel Samael a jdu ho sledovat. Zvláštní... Mám takový pocit, že tady je mě potřeba více než kdekoli jinde... Samael naštěstí není tak daleko, abych ho nedokázal dohnat. Avšak říká zajímavé věci a tak se snažím jít nespozorován za ním a poslouchat tak dlouho jak jen budu moci. On a kapitán? Nevím proč ale on rozhodně nevypadá na kapitána.. Dokonce se tak ani nechová... V tom máš naprostou pravdu. Říkám a jdu blíž k němu. On je ten typ člověka který by to dokázal. Narovnávám si svou čepici a pokračuji Zájímá se jen o své cíle a cokoli co jde mimo jeho zásady ho nezajímá... Zvláštní druh kapitána... Takový těžce použitelný... Ale na druhou stranu není zrovna nejhloupější. Na kapitána se rozhodně nehodí. Pojďme zachránit posádku. Pomůžu ti... Mimochodem, já jsem doktor Kyouma Říkám sebevědomým hlasem z něhož jde poznat, že mluvím vážně. Zároveň Přicházím blíže k němu a nabízím mu na potřásání mou pravou ruku lehce otočenou hřbetem ruky nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Před skokem do vody Johu zachránil Li Sin, který ji zezadu chytil za krk během běhu a zvedl jednou rukou do vzduchu, kde ji otočil směrem ke svému kapitánovi a znovu ji postavil na nohy. Nutno dodat, že Pyroman se tvářil poněkud zoufale. Fajn, fajn. Dostaneš možnost... zamručel lehce nespokojeně a pak rozkázal Všechna děla přestaňte pálit! načež ještě nechal do vzduchu vystřelit světlic. Teprve pak se začal opět věnovat Joze. Ale jenom kvůli tobě, máš hodinu na to, abys mi přivedla jejich vrahy. Když to dokážeš, slibuji, že budou jediní koho potrestám za smrt svých přátel a nikoho jiného se ani nedotknu. Když ne, přijdeme si pro ně my....hej mladej kývl na Sarutobiho. Vem si člun a doprovoď dámu na molo. Vyzvedni tam pak hole s Werewolfem a převez je sem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ke tvému překvapení, Saijin k tobě nedoběhl. Sotva se rozeběhl tvým směrem, na obloze směrem od moře vybuchla světlice, která ho donutila zastavit se mimo tvůj dosah. Všichni tři se otočili a Opičkák sprostě zaklel, zatímco se zvedal na nohy. Tady má ale někdo štěstí. zavrčel při pohledu na nebe. Být tebou, využiju toho a zmizím Kazumo, příště až se potkáme takové štěstí mít nebudeš. s tím všichni tři začali ustupovat k moři. |
| |
| Na molu A tady se nám to trošku komplikuje. Z chumlu jednoznačně vycházela vítězně vaše strana. Nejdřív Werewolfa začal zepředu škrtit Saigo, pak se ještě zezadu přidal bič Zainin, který zároveň připevnil Saiovi prsty k Werewolfovu krku. Všechno to vypadalo skvěle, až do okamžiku, ve kterém Zainin použila svou techniku. Ačkoli na Saiga v podstatě vůbec nepůsobila, na Werewolfa zafungovala na sto procent a on zareagoval přesně tak, jak se od vyděšeného zvířete zahnaného do kouta čeká. Přestal brát ohledy na vlastní bezpečí a propadl bojovému šílenství. Bič na svém krku rozerval málem i se Saigovými prsty. Bylo mu zcela jedno, že se sám poškrabal na obličeji do krve. Zainina zbraň se tak stala neužitečnou, stejně jako Saigovi prsty. Ten přes ně má dlouhé, až na kost hluboké šrámy. Hned na to dopadl na palubu Thor s úmyslem Werewolfa omráčit, ovšem ten se jen tak nenechal. Nejprve prudce trhl hlavou směrem dozadu tak, že se jeho temeno setkalo s nosem Zainin. Normálního člověka by taková rána nejspíš poslala do kolen, ovšem vašeho soupeře maximálně ještě více rozzuřila. Zatímco Zainin měla obličej plný krve z přeraženého nosu, pokusil se Thor Werewolfa udupad k smrti, ten se mu však dokázal bez problémů vyhnout. Mezi těmito dvěma bojovníky byl vidět jasný rozdíl. Ačkoli Thor měl sílu, která Werewolfa jasně překračovala a měl i na svou postavu nevídanou rychlost, v obratnosti a mobilitě se mu nemohl rovnat ani náhodou. Vzhledem k vlastním problémům si jen stěží všimnete světlice, které vybuchla nad Pyromanovou lodí. Výprava Dr. Kyouma se Samaelem se rozhodli obhlédnout si ostrov a nutno říci, že jejich výprava po chvíli nesla výsledky. Sotva minutu poté, co za vašimi zády vybuchla světlice někde nad mořem jste našli Kazumu a nebyl sám. Mezi ním a vámi stáli tři nepřátelé. Dva ozbrojeni holemi, jeden beze zbraně. Ačkoli ani jeden z nich nevypadal zraněně, ustupovali směrem k moři. Vás si zatím nevšimli. |
| |
| Na lodi Po příchodu na palubu vidím jen jednoho muže. Tak kde jsou ty zbylé dvě hole? Poslouchám,jak se sním Thor baví a nic neříkám. Werewolf!? Dál poslouchám když v tom mezi nás něco přilítne a vybouchne. Všude je kouř a všechno mě svědí, nejradši bych si vyškrabal oči jak to svědí a k tomu všemu se mi ještě něco zapíchlo do ramene. Chvilku se motám a nevím kde sem a to ještě zhorší proudu vody, který mi přiletí do obličeje. Pak slyším už jen zadunění, padnu na zem v bezvědomí a ani nevím o co jsem se praštil. Tady, pro tebe. Děkuju ti. Takhle je to nejlepší. Sedět jen tak na pláži a povídat si, viď? To je, ale už je to strašná, doba co jsme naposledy viděla rodiče. Jak se asi mají? To máš dobrý, já ty sví nikdy neviděl... ha-ha... Ale brzo se zase uvidíte. Jen co budeme o trochu starší, tak odplujeme a najdeme je... A jaky jsou vlastně tvoji rodiče.... Auroro? Auroro...? Otevřu oči a po tváři mi hopsá malý zelenej ptáček. "Já vím Ryuu..." Začnu se pomalu zvedat na nohy a v tom vidím loď, nad kterou pravě vybuchuje světlice. "Hele, něco se děje!" Zakřičím na ostatní a ukazuji prstem na světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro NPC Praštím se fackou do tváře a pomyslím si, že aspoň, že to není špatný člověk. "Ahhh, to jsou problémy. Myslel jsem, že tomu Pyromanovy jen natlučeme a pak jsi půjdu dát jídlo od Thora, nebo tak." Povzdechnu si a otočím se na skupinku žen. "Je tu někde místo, kde se můžete tajně schovat? Né, že bych nechtěl, aby jste bojovali sami za sebe, ale... no... mm... zřejmě tu budete překážet." |
| |
| Na molu (ale vy to víte) Bylo toho moc loď hořela, Satu něco řval a ten bídák Werewolf se ne a ne nechat omráčit. Kdyby tolik problémů bylo v kuchyni možná by je zvládl, ale takhle prostě neměl potřebnou rychlost. " Já nemám čas." zařval, opravdu se nemohl věnovat všemu. "Zachraňte loď." to byla druhá poznámka,kterou si mohl dovolit, než věnoval svou pozornost plně werewolfovi, zdálo se že se chová jako zvíře,ale ani Thor si nebyl jistý, jestli zvíře bude utíkat nebo utočit. Pravda připadalo mu to jako když se vlci snaží zaútočit na slona. Taky ho mohli jen kousat do nohou, jenže slon byl moc pomalí na protiutok. Co tedy zbývalo slonovi než zpevnit svaly a počkat až vlk zautočí. Snažit se stát přímo proti němu a bude-li to možné ohnat se chobotem, pravda Thorův chobot bylo obyčejné Thunder smashing. Ale na držení werewolfa od útoků na zranitelná místa to mohlo stačit...zatím. |
| |
| Na molu Abe, Alex, Thor, Zainin Jakmile Zainin omotá Werewolfův krk i s mými prsty, tak můj 'mód klidu' se měnil na 'mód mírné naštvanosti.' ,,Neříkal jsem ti, ať se do toho nepleteš?! Jakmile tady skončíme tak-'' Zainin použije techniku, kvůli které mi Werewolf rozdrápe až na kost prsty. Jakmile se dostanu z chumlu, tak se vyšvihnu na nohy, ale pak si kleknou a kouknu na zakrvácenou ruku. Měl jsem použít Genesis... Podívám se na Thora, který se připravuje bojovat proti Werewolfovi. Všichni se mi jen pletou do cesty. Znovu se podívám na poraněnou ruku. Kvůli zranění nedokážu pohnout prsty a z rány mi teče spousta krve. Když to takhle půjde dál, tak ztratím vědomí. Zašklebím se a stoupnu si. Stisknu víc kosu, kterou držím kousek od čepele. Pokud v té chvíli Thor zrovna neútočí, tak vyběhnu proti Werewolfovi. ,,ÁÁÁÁÁÁ!!'' Zařvu, abych si upoutal jeho pozornost. Jakmile jsem kousek od Werewolfa, tak natáhnu ruku, kterou držím kosu a připravím se k seknutí. Mířím mu zhruba někam k pasu. Jakmile pohnu rukou, abych sekl a Werewolf začne reagovat, použiji Tsumibito. Dostanu se před Werewolfa a stojím ve stejné pozici. Seknu kosou, ale tentokrát mířím na hlavu. Jestli můj trik odhalí, tak jakmile se dostanu ped Werewolfa pustím kosu. Neměla by jen spadnout. Jelikož jsem rukou máchnul, abych sekl, tak by měla pokračovat dál. Ale nejspíš by neměla Werewolfovi nějak uškodit. Jakmile pustím kosu použiji druhý Tsumibito. Dostanu se vedle Werewolfa a dám nezraněnou rukou pěstí do páteře nad pánví. Basileus by měl ještě minutku vydržet, takže útok bude ještě pořád zesílený. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro začnu se vzpouzet, ale uklidním se když pochopím co mi Pyroman nabízí. když mě pustí jsem ještě chvilku v šoku, ale pokouším se uklidnit, natolik abych ze sebe vytlačila odpověď. Postavím se proti němu a bez zábran jej obejmu. Jako objímá přítel přítele. A při tom mu zašeptám do ucha. Jsi dobrý člověk a ať to dopadne jakkoliv, Joha bude navždy tvůj přítel. než zmizím na člunu, ještě se ke všem otočím s dojetím v očích. Joha...je šťastná že potkala tak dobré lidi. Máte skvělého kapitána važte si ho a hodně štěstí. zvednu levou ruku s Robertem do vzduchu a slavnostně vystřelím. Pak naskočím do člunu. Na celé mé reakci nebyla žádná faleš. Na to jsem moc hloupá, abych něco na někoho hrála. Když odjíždím ještě se na Pryomanovu loď několikrát otočím. |
| |
| Na lodi a na molu Můj plán bohužel nevyšel. Ta holčina nejspíše nechtěla pochopit, že se jí snažím pomoct a vysmekla se mi s tím, že se rozhodla odprosit Pyromana. Její běh jsem jen doprovodil zklamaným kýváním hlavy. Nesnaž se dát do pohybu kámen, který je chladnější než ledovec.Viděl jsem zástupy žen jenž před ním brečeli a prosili o životy svých mužů. Neušetřil ani jednoho... natož mého otce. Pyromanova reakce byla vcelku očekávaná. Dělová koule jenž se prodrala do boku jedné z lodí "nepřátel" byl jasný důkaz. Překvapivě to ovšem vypadalo, že nikoho nezabil minimálně nikoho na palubě lodí. Tohle byla hodně, výhrůžně, blízká rána. Přesto se zdá, že posádky na té Dhau se tím moc nezabývá a snaží se dostat Werewolfa. Mezitím ta holčina stále prosí Pyromana o slitování, a ten překvapivě vyhovuje její žádosti. Já a několik dalších mužů s otevřenou pusou sledujeme, co se to stalo. Ta holka ho nejspíše musí nějak ovládat, ale co, projevení Pyromanovi slabosti je jen známka úspěchu. Jakmile na mě houkne, tak nahodím naštvaný obličej a čekám, co si vymyslí. Odvážné, mě poslat samotného ve člunu na ostrov... Odeberu se tedy k boku lodi a začnu spouštět člun na hladinu moře, jakmile se tak stane, tak vyhodím žebřík. Tak šup holka, ať jsme na břehu dřív než si to kapitán rozmyslí. Počkám až se nalodí a já si dřepnu k pádlům a začnu pádlovat směrem k molu. Přitom sleduji tu holku, která sedí proti mě a sleduji jí opravdu bedlivě až může můj pohled být nepříjemný. Víš, co mi vysvětli! Jak je možné, že sis zvládla Pyromana omotat kolem prstu, tak snadno?? Stále tak nějak tuším, že tohle je jen nějaké představení, které na toho blba hraje, ale každým pohledem se mi zdá věrohodnější. Když už jsme skoro u mola, tak přestanu s pádlováním a vytáhnu bambitku, namířím do vzduchu a vystřelím, abych na nás upozornil bojující na molu. Pak bambitku zase schovám, ale druhou ruku si nechávám u té, ze které jsem ještě nevystřelil. Tohle je snad donutí nebojovat. Když člun dojede k molu, tak vytáhnu provaz a přiváži ho, mezitím, co nejspíše Joha vyskočí. Zaměřím se hned na Werewolfa, jelikož očekávám, že Joha se rozhodne situaci vysvětlit svým lidem. Pane Werewolfe... ty zavšivenej chlupáči... kapitán si vás žádá na palubě máte sehnat ještě Hole a ukončit tohle představení. Kapitán se dohodl s jejich členkou a boj je tudíž u konce. Přitom stále držím jednu ruku na nepoužité zbrani připraven ať už zastřelit Werewolfa nebo někoho jiného, kdo by mi chtěl ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S ženami nebyl v podstatě žádný problém. Na tvou žádost se jejich vedení chopila vaše bývalá hostitelka, která s nimi zamířila hlouběji do lesa, že se tam prý lépe schovají před Pyromanem, takže jsi na mýtině osaměl. |
| |
| jsem zase zpět! Když semnou Sarutobi pádluje k mým přátelům stále se dojatě usmívám a ten úsměv nezmizí, ani když na mě položí svou otázku. protáhnu tázavě obličej. A zavrtím hlavou, jako že enchápu o co go. Pak se mi ale rozzáří oči a vystřelím ruku proti tobě, div ti při tom nevyrazím pádlo z ruky. Může to vypadat trochu nebezpečně ale mé Dík že mě vezeš. Těší mě jsem Joha a ty? dává znát že to nebylo úmyslné a nebezpečné. Když vystřelí, aby získal pozornost bojujících, taky se připojím hvízdáním a výstěly. Aby mě viděli mí a jeho ti jeho. Pak se s pomocí železné vystřelovací paže vymrštím na palubu a ihned se začnu rozhlížet. Následně mi do očí vhrknou slzy a jako v zpomaleném filmu se rozběhnu napříč palubou. Krev ne krev, zranění nezranění, nepřítel, přítel v mých očí a srdíčku uvízla jediná tvář (která by se jinak jako celá postava do toho srdíčka nevešla) Následně vyskočím a vrhnu se mu do náruče. THOOOOOREEEE! zaječím ve vzduchu a při následném dopadu do mědvědí náruče(pokud byla nastavena, jinak se ho chytám kolem krku jako klíště) mu začnu želvit na rameno. |
| |
| Molo
Mé panikařící náladě, kterou jsem už jen tak tak ovládala, dodal poslední kapku oheň. Uviděla jsem hořící loď. Přestala jsem ovládat své zvířecí instinkty a ty mě naplno ovládly. Okamžitě jsem zamířila na molo. Nevšímala jsem si jestli mi někdo stojí v cestě nebo ne, prostě jsem běžela a na molo dopadla na všechny 4. Mňauuuuuuuuuuuu…. Snažila jsem se upozornit všechny, že se ke mně nemají ani náhodou přibližovat. Ukázala jsem všem naplno drápky, které vypadaly opravdu nebezpečně, obzvlášť, když si někdo všiml, že rozřízly částečně dřevo na mole. Schoulila jsem se do klubíčka a sledovala čile dění. Pouze jsem značně nespokojeně mňoukala a snažila se ovládnout, ale oheň byl moc silný a moc blízko. V této pozici jsem ovšem zůstala dokud se nezačal werevolf chovat jako zvíře. Okamžitě jsem ucítila zvířecí konkurenci ještě ke všemu psa. Zvedla jsem se a pomocí pár skoků jsem byla ve rvoucím se chumlu, tentokrát ale na dvou nohách a patřičně přihrbená, plně připravená k boji. Okamžitě jsem se po Werevolfovi ohnala drápy, případně se kryla předloktím. |
| |
| Od mýtinky směrem k lodi Pyromanova loď je z druhé strany než já přicházím, takže mě teoreticky nemůže z lodě vidět. Od žen jsem se vzdálil a doufal, že jsem je uschoval do bezpečí. Běžel jsem k naší hořící lodi a přemýšlel jsem. V okolí leželo spoustu troske a polámaných stromů. takže vpodstatě jsem vzal tu největší a nejtěžší věc co jsem našel a za pomocí své hrubé síly a odhodlání udělat všechno co je v mých silách, jsem tu věc mrsknul do vody před naší zakotvenou lodí, aby následná vlna "spláchla" všechny plameny na lodi (nebo aspoň většinu) "Meteority požárníci!!!!!" Zařval jsem a akci několikrát opakoval, dokud se loď většinově neuhasila. Pak jsem se teprve rozběhl ke skupince rváčů před lodí. "Posádko!" Vykřikl jsem ještě zaběhu a celý spocený jsem se nakonec zastavil někde pár metrů od Thora a Alex (wolverin byl docela daleko). Všimnul jsem si, že většina lidí jsou zraněný. "Co se tu děje, kdo vás zranil? Jste vpořádku?" Začnu povídat vyděšeně a rozhlížím se. "Alex!" Křiknu na ní trochu se zmateným výrazem, spíš abych se ujistil, že je vše vpořádku. (naznačím i gestikulaci rukama) "Jste všichni živý!!!!?" |
| |
| Na lodi Nevím kdo všechno Když jsem přišla, tak jsem byla dokonale ignorována. Jako kdybych byla vzduch, takže nejspíš nikdo ošetřit nepotřeboval. Chtěla jsem se vrátit na molo, ale tam se zase bojovalo. Netrvalo to dlouho a zdálo se, že se situace poněkud uklidnila. Já ten čas nedobrovolně předstírala, že jsem páté kolo u vozu. Je vážně nepříjemné nemoci nic dělat a jen čekat... Objeví se Oliver a začne na mě řvát, jako kdybych snad byla hluchá. Naštvaně se na něj otočím. „Já jsem sakra tady! Neřvi na mě!“ vyštěknu podrážděně Vydala jsem se na obhlídku ostatních a ošetření zranění. Mračila jsem se a tvářila se nasupeně. Kdybych měla na sobě operační mondůr a skalpel asi bych nejednoho člověka vyděsila. |
| |
| Po bitke Už som chcel ísť do protiútoku len čo by sa Saijin dostal ku mne no on zastavil a začal sa vracať. ...čo to sakra... ...chce asi počkať na ostatných a zaútočiť na mna v skupinke... Pozdvihnem katanu viac menej do obranne pozície no potom sa vyjasní že sa útočiť nechystajú. ...uf to bolo tesné... ...aspň je možné to vyriešiť bez prelievania krvy... Stojím tam mlčky a pozorujem ako odchádzaju a z hlboka si vydychnem. Následne keď odídu si zasuniem katanu, vezmem Jaimeho palicu na podopieranie sa a nasledne sa vydam k domu mojich rodicov pričom tu palicu využivam ako vychádzkovú palicu. ...som zvedavy čo tu nájdem... ...možno neaké stopy po nich... ...prípadne musím zájsť ešte do knižnice... Tak sa vydám do prehliadania nášho domu |
| |
| Známý hlas Vlastně byla legrace se snažit trefit Werewolfa a netrefit nikoho jiného po chvilce se Thor rozhodl, že se stahne ,rychlé vlky ať si nechají ostatní. Spíš bylo třeba dohlížet na to ,aby nikdo nebyl zabit ,což bohatě stačilo. Z téhle bohulibou činnosti ho vyrušil známí hlas a ještě známější volání, pravda měl pocit, že mu předcházelo mňoukání a ještě nějaká slova někoho dalšího. To nebylo důležité důležitý byl ten hlas. "Joha?" otočil se protože si nebyl jistý ,že se mu to nezdá. Stihl to tak tak neb už se na něj řítila známá lidská dělová koule, tak tak se zpevnit svůj postoj aby ho neřízená střela Joha nepoložila. "Ahoooj." radostně Johu sevřel a po pravdě byl rád, že aspoň jednu věc nemusí řešit, měl na ní spoustu otázek jako třeba kdo je ten kluk co přijel s ní a kde celou dobu byla,stejně jako co je pravdy na tom ,že jí drží plameňák. Jenže tu byli mnohem větší problémy. " Hoří." ukázal na loď a možná tím chtěl naznačit, že by bylo fajn zajistit ,aby to neshořelo celé. |
| |
| Dodatek ve člunu Ta zákeřná čarodějka mi nechce říct o co jde i když z jejích nevinných dětských očí jde snadno vyčíst, že to nejspíše neví ani ona sama. Taky jsem mýval tenhle výraz, ale to bylo předtím než se tu objevil Pyroman. Z jejího chování jde vidět, že nemá problém kamarádit se s každým a dokázala mi to ve chvíli, kdy ke mně natáhla ruku. Nejdříve koukám zaraženě, ale pak nasadím úsměv frajera, kterého nic nerozhodí a podám jí také ruku. Zdravím, já jsem Sarutobi Suiren, těší mě Joho. Pak vše probíhá dle příspěvku předtím. Dodatek na molu Ti lidé mě zcela úmyslně ignorují, do toho to vypadá, že můj výstřel je nikterak nezajímal a tudíž škoda kulky, která letěla vedle. Když pak najednou začnou dělat povyk kolem lodi, která hoří tak zvednu jedno obočí a přistoupím k ní. Jůůů plamínky, jdeme sbírat! S tím vytáhnu z kapsy mušli (Satu tu není, takže pochybuji, že někdo z vás je expert na Dialy.). Pak už jen zaměřím nejbližší plameny a začnu je odsávat. Tohle se bude pro příště hodit. Takhle pokračuji dokud nezbavím loď plamenů nebo spíše nepřeplním Flame dial. Pak ho jen znovu strčím do kapsy a stoupnu si zpátky na místo, kde jsem vystoupil. Popis, který jsem opomenul |
| |
| tajná výprava Ježek, Psycholog Vyrážím pryč, když mě dožene ten nový tak si ho prohlédnu s nadzvednutým levým obočím. Přeci jenom neznám ho tak dobře abych mu důvěřoval že mi nevrazí dýku do zad. "Hm poslouchat cizí povídání není známka slušnosti ale teď nemám čas se tím zabývat. " Ještě jednou si ho prohlédnu a tentokrát je vidět že se očima více zastavuji na jeho výbavě. "Jináč on není člověk který by se zajímal jenom o svoje zásady" S tím se otočím a vyrazím dál. "On žádný nemá je to jenom naprostej Idiot bez mozku." Na chvíli se odmlčím a poté ještě pronesu. "Těší mě Doktore, mě můžeš prozatím říkat Izmael. " Naše cesta vede dál až nakonec najdeme Kazumu. Okamžitě naznačím Doktorovi pomocí prstu přes rty aby byl zticha a poté otočím ruku dlaní k zemi a několikrát s ní máchnu abych mu naznačil že se má držet u země. Poté jenom vyčkávám. Kdyby viděl že Doktor něco dělá tak zavrtím hlavou a rukama zkusím naznačit aby nic nedělal. Poté čekám dál. Když ta trojice lidí začne odcházet tak si pro sebe trošku oddychnu. Počkám až zmizí trošku dál. "Fajn zdá se že je v pořádku. Jdu za ním. Ty se drž kousek za náma. Zkoušej zůstat v úkrytu. V případě že by nás někdo přepadl zkus mu těma flintama něco udělat ze zálohy. Hlavně s tím netref mě. Jsem sice nesmrtelnej ale stejně nemám rád když se do mě střílí. " Bez dalšího vysvětlení vyrazím rychle vpřed z mého úkrytu a pomocí Soru doženu Kazumu. Z dálky už na Kazumu začnu mávat, kosu ležérně opřenou o levé rameno a na tváři úsměv. "Halo? Pane Kazumo. Jakpak se máte? Na procházce? Všude vás hledám. " |
| |
| Molo Na mole byla situace poměrně jednoduchá. Hned poté, co se Werewolfovi podařilo vymanit se z dvojitého škrcení se pokusil vyrazit proti Thorovi, ale tomu se ho podařilo držet z dosahu díky jeho Thunder Smashing tak, že Werewolf nemohl útočit na žádná citlivá místa. I tak ale obří kuchař získal několik nepěkných šrámů hlavně na rukou, díky drápům Werewolfa. Zároveň se Vrátil do normálu Saigo, který si těsně po svém návratu ke kormidlu uvědomil, že na tenkém molu se pokusit zaútočit na Werewolfa by bylo jako požádat Thora o pořádnou ránu a proto zůstal stát na místě. Toto moudré ponaučení si však nevzala Abe, které očividně přeskočilo a vrhla se směrem k Werewolfovi. Než se však k němu dostala, zasáhl ji omylem Thor do hrudníku a poslal po molu vzduchem zpátky, takže nebohá „kočička“ dopadla naprosto vyjevená na zadek o pár metrů dál Zainin rovnou na klín. Dřív než pak mohl Werewolf zkusit nějakou strategii jak Thora obejít a zaútočit na něj, objevila se na Molu Joha a nějaký další člověk, který ji doprovázel. Hmmm? Werewolf se otočil jeho směrem a znechuceně si odplivl do vody. To my nemusíš říkat, viděl jsem tu světlici... zavrčel a lehce se uvolnil, jako by chtěl dát najevo, že na Thora už nehodlá útočit, i když stále zůstával ve střehu. Ani náznakem se netváří, že by měl chuť jít pro své společníky. No a zatímco se Thor vítá s Johou, stala se podezřelá věc. Váš kapitán začal házet něco do vody...ne to není tak podezřelé. Ani vás moc nepřekvapil vzhledem k váze těch předmětů fakt, že některé vlny byli dost velké, aby se přelili i přes palubu lodi. To podezřelé byl mladík, který přivezl Johu a s nějakou podivnou mušlí se dal do hašení tak, že ve spolupráci se Psem dokázal oheň na lodi uhasit. Pravda, už z ní nezbylo moc, díky čemu by se dala považovat za loď, ale i tak jste měli štěstí. Ještě pár minut a oheň by se mohl dostat ke skladu střelného prachu, což by z obou vašich lodí nejspíš udělalo jen hromadu třísek a ostatně...z vás by asi také moc nezbylo vzhledem k blízkosti. Pak přišla komická vložka. Pes se pokusil dostat na Pyromanovu loď tak, že vzal kotvu, přivázal k ní provaz a hodil ji vysokým obloukem směrem k Pyromanově lodi, přičemž sám podobným obloukem vyskočil. Plán to nebyl špatný, rozhodně se mu podařilo skočit dál a výš než by jste považovali za možné, a i Kotva ho docela slušně potáhla, ještě než začal klesat, ovšem i tak to bylo stále málo, k Pyromanově lodi, která kotvila několik set metrů od vás se mu doletět nepodařilo a tak jen s hlasitým šplouchnutím spadl do vody v nějaké čtvrtině cesty. Chvíli nastalo trapné ticho, načež jste si všimli trojice lidí, která se pomalu blížila k molu. Všichni na sobě měli klasické oblečení místních vesničanů. Dva z nich měli v rukou dlouhé hole, jeden byl beze zbraně. Ani jeden se netvářil nadšeně. Hej Werewolfe, tos vystřelil ty tu světlici? Potřebuješ pomoc s touhle bandou sráčů nebo co? ozval se pohrdavě jeden z nich, vysoký, statný mladík s širokým obličejem. He? Jak se to vyjadřuješ ke svýmu nadřízenýmu Goku? Abych ti tu tičku nenarval do prdele, stejně vim že ju k tomu po nocích používáš. Světlici vystřelil kapitán, očividně se máme vrátit na loď. pokud by jste jim nikdo nebránili v cestě, celá trojice, aniž by si vás jakkoli všímala došla až ke člunu, na který se nalodila. Hej veslaři, zpátky na loď. rozkázal Werewolf Sarutobimu a sám k člunu zamířil. |
| |
| Kvůli odchodu Alex malá změna Sotva si Sarutobi stoupl na místo a vaši nepřátelé se připravili k odplutí, vaše loď Explodovala. Nejspíš se Sarutobimu nepodařilo uhasit všechny plameny a něco ohně se dostalo k prachu, každopádně vaše loď vyletěla do vzduchu s hlasitou ranou, která vás všechny poslala ohlušené a přiomráčené do kolen. Jediné co vás zachránilo byla Dhau, která schytala sílu výbuchu na plno a v podstatě strana přivrácená k původní lodi přestala úplně existovat. Takové štěstí jako vy neměla Alex, která se na palubě nacházela a výbuch ji doslova roztrhal na kusy spolu s poslední z vašich lodí. |
| |
| mezi svými jasně! hasit! E? už jsme připravena se odchlípnout a začít s hašením když tu Sarutobi něco vyndá a začne nám před očima vysávat všechny plameny. Jsme natolik šokovaná že nestihnu ani obdivně zvízdnout. Místo toho se vrátím na své nohy a přikradu se k němu, abych ho poplácala po hlavě. Páni! Joha tě jmenuje hlavním hasičem. Co to bylo? podezřele sleduju to co odčerpalo oheň a ruce mi cukají po touze si to přivlastnit a prozkoumat. Průzkum či neprůzkum trvá jen chvilku (bylo by bezpečnější aby neproběhl, neboť bych zapálila i naší přeživší loď). pak začnu na palubě vyskakovat a shánět naše. Joha musí se všema mluvit! Joha něco domluvila! A musí to říct dřív než to zapomene! tvářím se velmi vážně- při čemž mi cuká obličej, který je na tuhle grimasu né zrovna dvakrát zvyklý. Evidentně používám mimické svaly, kterým se normálně moc pozornosti nedostává. K místům kam spadl pes začnu vyřvávat. Kapitáne! Joha chce s váma všema mluvit! |
| |
| Molo Moje snaha o uhašení plamenů a tím získání jejich potřebné pozornosti vycházela. Dokonce projevili značný zájem o můj dial, ale vše nabralo až příliš rychlého konce. Když se totiž jedna slečna pokusila dopomoci s hašením, tak loď vybouchla. Pro mě vcelku nepěkné překvapení hlavně, když mě výbuch zvedl ze země a rozhodl se, že mi ukáže krásu mořské hladiny. Můj pád do vody nebyl nikterak příjemný, hlavně protože se v tu chvíli mé střelné zbraně stali nepoužitelné. Doplaval jsem zpátky k molu a s prskáním jsem se vydrápal na molo zpátky. Sorry, snažil jsem se. Pronesu soucitně přesto s nevalným požitkem, jelikož o ženě, která právě zemřela jsem věděl jen to, že byla nadmíru hezká. No tak teď rozhodně nemají šanci se Pyromanovi postavit pokud je nepozve sám na loď. Sleduji zbytek skupiny, dokud mě nevyzve Werewolf, abych se nalodil. Já tu zůstanu důstojníku. Pro jistotu, kdyby se něco dělo. Hlavně dohlídnu na kapitánovu "zajatkyni". Stejně bych se do člunu nevešel. Kdyby se něco dělo, tak uvolním plameny z Dialu a upozorním na to. Pokusím se utvrdit chlupáče o užitečnosti mého nového poslání a pokusím se na něj mrknou přičemž mi má mimika povolí jen vytvořit grimasu, která vypadá jako bych trpěl zácpou. Už ani tělem neumím mást, já jsem sakra špatný lhář. Přitom si vyndám z pouzder bambitky a vyliji z nich přebytečnou vodu a vyždímám si svůj šál i křidélka. Pak už jen sleduji skupinu zpovzdálí. Dial si strčím do kapsy a foukáním a třepáním se snažím dostat vodu ze zbraní. |
| |
| dodatek- někam doprostřed mého příspěvku než začnu všechny svolávat Ani mě nebyla smrt Alex lhostejná. Když jsme si ze zad a zadku vyndala třísky, (protože mě výbuch prohnal po povrchu paluby) O to víc mě to utvrdilo v tom na čem jsem se domluvila s Pryomanem. Tohle bylo naprosto zbytečné. A jsem si jistá že doktorka za to nemohla. Joha měla přijít dřív, pak by se to nestalo. zašeptám a začnu svolávat posádku. |
| |
| Pred domom Ako sa tak vydám k mjmu domu, dostanem sa asi tak 2 metre od vchodu keď tu zrazu počujem Samaelov hlas. Otočim sa, mierne sa pousmejem keď vidím priateľskú tvár a prehovorím. Ale ani nie na prechadzke ale par veci som si musel overiť. V prvom rade skúsiť nájsť preživších príbuzných. Dufam že to niekto prežil. A cestou sem som bol napadnutý mojimi známimi čo sa pridali k Pyromanovi. Na chvíľku sa odmlčim, pozriem po okolí a potom dodám. "Ak chceš poď somnou. Musim skočiť k nám domov." Pritom ukážem ľavou rukou na dom pred ktorým stojím, a potom pokračujem. "A potom som chcel skočiť pozrieť do knižnice či je tam Gin. Od neho by som sa možno dozvedel o tom pirátovi čo zaújima Satu. " Pomykám trochu hlavou akoby som si niečo dôležíte uvedomil a potom sa spytam. "Prečo si ma hľadal treba ma pri lodi či ako?" V tom si uvedomím vybuch a preľaknuto sa pozriem smerom k prístavu. |
| |
| Samá překvapení Problém s plameny se zdál být vyřešen rychle nějakým okřídleným klukem s mušlí, Thor nevěděl že tohle mušle umí a rozhodl se že to zkusí. Jenže pak mu došlo co viděl tenhle kluk přijel s Johou a umí s plameny. "Plameňák." zařval z plných plic a rozběhl se udělit domnělému nepříteli náraz o síle jeden rozběhlí Thor. Jenže jak se říká když chcete do něčeho vrazit občas se vám to vrazí zpátky a možná proto ,že byl až moc zaslepený , bojem s tím kdo dost možná měl na svědomí tolik mrtvých a uhořelích, nevšiml si že nepřestala hořet celá loď, když zahledl šlehnutí plamenu zkusil udělat jediné skočit směrem kde byla Joha, přeci jen když už jí našel bylo by hloupé o ní hned zase přijít. Zavřel oči aby neoslepl a v tu chvíli měl pocit jako by někde citil pečené maso, smrdělo to jako hodně připálený Thor, což to taky bylo, jenže to i divně chutnalo. KDyž otevřel oči zjistil že z lodi nezůstalo skoro nic a Thor sám bym ohl dostat novou přezdívku ježeček. To nebylo to nejhorší, někde tady chyběla Alex. Thor se zmateně rozhlížel všude kolem, hledajíc jí. "Alex?!" zařval a pozorně se rozhlížel nechtěl připustit, že by ta krev nemusela být jen jeho. "Alex?!!!" opravdu tam nebyla a ti kdo za to mohli tu ještě byli. " Vy...." otočil se k holím a werewolfovi kteří nejspíše byli na kupě. " Vy......vzít Johu a teď Alex....Vy" vzduchem zasvištěla sůl a za ní se prudce rozběhl Thor přímo proti všem nepřálům tedy jejich hloučku, připraven je poslat někam pomocí Thunder smashing prostě jeho trpělivost už byla pryč koho mu vemou dál? Proč nemoho uzabít kazumu nebo Samaela tam by to vadilo meně proč berou ty které má Thor rád. |
| |
| Cesta k Plameňákovy Už od mala jsem usilovně trénoval, abych se stal silným mariň....pirátem, ale když mi za zády vybuchne loď o které jsem si myslel, že jsem jí uhasil, že jsem se snažil udělat všechno, proto abych svou posádku zachránil a Alex stejně umřela... obrátil jsem svůj pohled na pyromanovu loď a prostě plaval k ní, ať by byla třeba kilometry daleko. Když k ní doplavu, vylezu na palubu, i kdybych měl do dřeva zarážet pěsti pomocí techniky Hard Fist. Moje psí čepice, značící nesmrtelnost skončí někde na hladině vody, když mi spadne při šplhání. Jestli nedokážu porazit pyromana, tak nemá cenu, že jsem se vůbec narodil. Když jsem na palubě jeho lodi, tak hlasitě zvolám. "PYROMANE!" A čekám, že se objeví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ke tvému překvapení, místo aby ses na loď musel drápat, sami ti hodili lano a vytáhli tě na palubu, kde vládla poměrně uvolněná atmosféra. Zhruba dvacet námořníků sledovalo dění na souši, kdežto k tobě přistoupila zvláštní dvojice. Mladý, asi patnáctiletý kluk s plamenomety na rukou a vysoký, šlachovitý, osmnáctiletý mladík s holí v ruce.. Oslovil tě ten mladík. Páni, takže Joha nelhala, vážně začala vyjednávat o míru. Inu, jsem rád že jste se na mou loď dostavil osobně kapitáne Olivere, i když jste nemusel plavat, mohl jste připlout s mými lidmi na člunu. věnoval ti přátelský úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Hned jak ho uvidím, předpokládám, že je blízko. Prolétnu za pomoci techniky Instant move přímo čelem k němu. Do plamenotů udeřim z vnitřní strany (strana k tělu) za pomoci techniky Hard Fist a možná je zničím. Jak letím za pomoci Instant move, tak mu nalítnu ještě hlavou do obličeje. |
| |
| S Kazumem Kazumo, Kyouma Nad jeho vyprávěním o tom že hledá nějaké příbuzné pokrčím rameny. "Pokud byli ve vesnici tak nevím zda přežili. Obešel sem veškeré domy co sem zvládl a odvedl oz vesnice několik žen než jí pyroman stihl vybombardovat. Bohužel nyní z vesnice příliš asi nezbývá. " Jakmile se zmíní o knihovně tak přikývnu. "Informace jsou vždycky dobré. " Když na mě řekne onu poslední otázku tak pokrčím rameny. "Hej klid. Nevím o nic víc než ty. Od doby co si mě nechal v tom domku sem u lodi nebyl. Měl sem příliš práce se záchranou lidí ve vesnici. Jakmile sem je odtamtud dostal tak sem se vydal hledat tebe. Alex šla k lodi takže pokud tam není sám pyroman měli by bejt všichni v pohodě. Však ona se o ně postará. Však je tam celá posádka, ty budou v pohodě. Raději sem ale šel hledat tebe. Předpokládal sem že se dostaneš do průšvihu. A když sem viděl ty tři tak si myslím že si se i dostal. " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ke tvému překvapení, Pyroman téměř nestihl na tvůj útok zareagovat, ovšem ten vysoký chlápek vedle něj, to byla jiná písnička. Rychle tě praštil holí po boku ruky a odklonil tak tvou ránu od svého kapitána. Posádka zpozorněla a sáhla po zbraních, ovšem Pyroman je uklidnil. No tak, no tak příteli. Nemusíš na to jít tak hr. Vždyť spolu přece neválčíme, slíbil jsem Joze, že to vyřešíme v míru. Stačí mi, když mi vydáte ty, co zavraždili mé dva členy posádky a já vás nechám být. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Zústanu chvilku stát na místě. Vyskočím pomocí Instant move do vzduchu a rychlé slétnu dolů a za pomocí techniky Hard Fist proletím do podpalubí lodí skrze palubu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Co je to za blázna? Přeskočilo mu? pozvedl Pyroman do očí, když ses uvolněným prknem prorazil do podpalubí. Li Sine, vyřiď to s ním. s tím za tebou do podpalubí skočil chlápek s holí a namířil ji proti tobě. Upřímně, jsem rád, že se ti chce umřít. Nevím čím ta holka kapitána přesvědčila, ale být po mým, rozstřílíme vás už rovnou. zařval a pokusil se tě holí bodnout do břicha. |
| |
| Loď Najednou svět vybuchl, nevím přesně co se stalo, ale automaticky jsem se zmenšila a vrhla se od toho pryč. Ale jak to dopadlo jsem nevěděla, protože pak svět zase zčernal. Otevřela jsem oči, pískalo mi v uších, až na to jsem nic neslyšela. A před očima mi tančili světélka. Co se sakra stalo? Začnu mrkat a zjistím, že jsem pod nějakým bordelem. Začnu se hrabat ven, všechno mě bolelo. „Haló?“ zavolám zmateně a rozhlédnu se. Bylo to zvláštní, věděla jsem, že jsem promluvila, ale neslyšela jsem svůj hlas. Jen to pískání. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro "Zabil jsi moje přátele, zabil jsi lidi na tomhle ostrově..... já tě zabiju, i kdyby jsem měl při tom zemřít." Najednou za mnou skočí chlápek, popadnu nějakej kus dřeva co leží na zemi po mým dopadu a vykreju s ním tyč (nebo rukou), hned na to po něm skočím a obejmu ho za ramena, která pevně sevřu. Následně vrazím ránu hlavou do nosu. Pokud se mi to podaří, tak ho popadnu do kleští u nohou mlátim ho tak dlouho dokud nevidím, že už nemůže. Nemám na něj čas |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Li Sin ti nijak neodpověděl, jen v okamžiku, kdy jsi vykryl jeho tyč ji stáhl a zaútočil na tebe znovu, Snake Strike tentokrát ji však ale nějakým zvláštním pohybem rozkmital, takže jsi nebyl schopný určit, odkud úder přijde a místo abys na něj zaútočil ty, tak tě bodl silně koncem hole do břicha. Nebýt toho, že jsi reflexivně zatnul svaly, asi by to s tebou nedopadlo zrovna dobře, takhle jsi to ale ustál celkem bez problémů. Naneštěstí však tě síla úderu na chvíli ochromila, takže než jsi stihl jeho hůl chytit opět ji stáhl. Začíná ti ale docházet, že v úzké chodbě, ve které se nacházíte jsou tvoje pěsti proti jeho holi značná výhoda. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Na tu ránu použijí okamžitě Ignore, i když je to zranění, které by každého obyčejného člověka zabilo, já jen setnu pevně zuby a postupuji vpřed. Máchám kolem sebe rukama ve stylu Hard fist. Postupuji kupředu, vykrývám nebo mu přelomím tyč a když vydím, že je volný k úderu do hrudi, tak ho z blízka naberu rychlým podběrákem Flash fist což by ho mělo omráčit a doufám, že se tak stane. Pak se rozhlédnu okolo kde jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nějakým zázrakem se ti podařilo přejít do protiútoku a Li Sin se jenom bránil, když to pak pro něj vypadalo opravdu zle, ke tvému překvapení se odrazil Geppo a vyskočil nahoru do úrovně díry, kde se otočil hlavou dolů, svou hůl namířil na tebe a znovu se odrazil, tentokrát jakoby od vzduchu a velkou rychlostí vyrazil proti tobě s úmyslem tě takto probodnout. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Jelikož jsem Hand to Hand, tak když udělá geppo koukám mu do očí. Nevím jak rychlé jsou moje reflexy, ale použiji Instant move chytím ho za nohy a pomocí Cannon s ním vrhnu s přemetem ve vzduchu, jeho hlavou o zem. Pokud na mě útočí, jak jsi to napsal, tak použiji své reflexy, popadnu jeho tyč a mrsknu s ním za pomoci Bullet, někam o stěnu jak letí k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ani první a vlastně ani druhá akce se ti moc nezdařila. Ačkoli se ti napodruhé podařilo chytit útočící tyč, nepočítal jsi s rychlostí a silou jeho útoku. Tyč ti normálně sevřením prošla takovou rychlostí, že ti sedřela kůži z dlaně a zároveň s tebou praštila o zem, kde do tebe Li Sin prudce kopl tak, že tě převrátil na záda a pokusil se tě opět probodnout holí. Zemři! zavrčel. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Vyprsknu hromadu krve z úst když schytám kopanec. "Uhni mi z cesty, tebe nechci zabít." Zařvu na něj a nohou mu podkopnu nohy, načež udělam kotoul dozadu a postavím se zase na nohy. "Doprdele" Vykřiknu. |
| |
| Pred brarákom Výbuch smerom z prístavu ma mierne zneistí. ...pyroman asi striela z diel... ...dúfam že sú ostatný v poriadku... Potom sa otočim k Samaelovi a poviem "No tak potiaže som mal ale verím že pri troške štastia by sa mi podarilo tých troch donútiť bojovať po jednom a to by som snáď zvladol. No teraz poďme dovnutra" Následne sa vydám do vnutra môjho rodného domčeka. Keď vojdem dovnútra ani s mi nechce veriť. Nabytok, keď sa tomu dá tak povedať je v hroznom stave, stôl pretočený, kvetináče a stoličky rozbité. ...prečo to tu tak spustošili... Prechádzam z jednej izby do druhej a nikde nikoho nevidim, ani nič čo by naznačovalo kde sa podeli. ...snáď niesú obaja mŕtvy... prejde mi hlavou a pri tej myšlienke mi vyhŕknu slzy do oči. Utriem si ich rukávom a opriem sa o prevrátený stôl aby som to trochu rozdýchal. . . . . . Po chvíli ktorá trvala len niekoľko sekúnd no mne pripadala ako celá večnosť sa odtlačim, vezmem si Jaimeho palicu, vytiahnem katanu, položim palicu šikmo tak, že jej jeden koniec zablokujem nohou a druhý opriem o stenu. Následne chytím oboma rukami katanu, odmeriam palicu na dlžku katany, zapamätám si približne to miesto, napriahnem sa a sekom pretnem tú palicu tak aby mala dlzku katany a zvyšok nieje podstatny. Pritom seku si dám pozor nech si neuseknem žiadnu čast tela a ani nikoho nezasiahnem. Následne dám katanu do saye a násldne si vezmem do pravej ruky mnou vytvorenú prechádzkovú palicu. Tak sa vyberiem smerom vom kde na mňa zrejme čaká Samael(ak nečaka počkam až on sám vyjde z domu). "Tak poďme teraz do knižnice tu som nenašiel žial nič. Snáď sa tam niečo viacej dozvieme." Pritom si nadhodím palicu v ruke a ukážem na jednu trošku večšiu budovu asi 300 metrov od nás. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Li Sin se překvapeně poroučel na zem, ovšem z pádu přešel do kotoulu vzad a vyšvihl se opět na nohy, ve stejném okamžiku jako ty. A co čekáš? Že tě nechám já nebo někdo z posádky být, když chceš zabít našeho kapitána? Na to zapomeň. Kdokoli z nás by tu za něj položil život...Snake attack znovu na tebe zaútočil rozkmitanou holí a zasáhl tě do hrudníku. Tohle už bolelo o něco víc, ovšem stále jsi neměl žádné opravdu vážné zranění, navíc se ti zdá, že už pomalu začínáš vidět trajektorii jeho útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Zasáhne mě a v hrudi cosi hlasitě zapraská, snad svaly, nebo kosti. Chytnu se levou rukou za hruď a udělám pár úkroků dozadu, abych vyrovnal tlak jeho úderu. "Svět... přece nemůže být takhle daleko." Řeknu si sám pro sebe a zůstávám stát na místě s pohledem upřeným na toho tyčáka. Hlasitě vydechuju a z koutku úst mi vytéká trocha krve. Slyším ve své hrudi bušit své srdce jako o závod, ale zatím jsem vpořádku, až na tu vážnou ránu v břiše. Pozvednu levou ruku a kouknu na svou dlaň, která je celá rudá. "Já nebudu utíkat." Pronesu a zadívám se přímo tomu protivníkovy do očí. "Já budu chránit to co chci chránit... protože.... protože Rozdýchávám to. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když chceš chránit tak proč na nás útočíš? Kapitán vám nabídl příměří. zařval na tebe Li Sin a zamířil na tebe opět špičkou hole. Máš poslední možnost se vzdát kapitáne Olivere. Poslední možnost ukončit to mírovou cestou. s tím se lehce naklonil směrem k tobě, připravený znovu k útoku. Zatímco mluvil se ti pak podařilo rozdýchat jeho předchozí útok. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Stisknu pravou ruku v pěst a připravím se k poslednímu úderu. "Všechno co mám, je za mými zády. Jestli nedokážu porazit někoho kdo ohrožuje mojí rodinu.... Napřáhnu pravačku a odmlčím se. "Pojď na mě!!!!" Vykřiknu udělám pár kroků vpřed, vykreju jeho tyč a z naprosté blízkosti použiju techniku Instant move, tak že do něj loktem naletím. |
| |
| Před barákem Kazumo, Dr.Kyouma Nad jeho teorií že by ty tři porazil jenom pokrčím rameny. Osobně na to mám jinou teorii, takovou zahrnující Kazumovo tělo v přístavu a hlavu u Pyromana na lodi. Ale nahlas neřeknu raději nic. Když Kazumo vleze do baráku nenásleduji ho. Nemám důvod, je to jeho osobní záležitost. Místo toho čekám venku a rozhlížím se jestli náhodou někdo nejde. Občas zvednu vztyčený palec směrem kde tuším nového "kamaráda." Zatímco čekám tak si pro jistotu také zkontroluji ostří a pomocí košile ho očistím od zbytků Pyromanových lidí. Když konečně Kazumo vyleze tak na něj kývnu že rozumím a vyrazíme směrem ke knihovně. Nechám jít Kazuma prvního, pro případ že by se zepředu střílelo. A opatrně postupuji dopředu a rozhlížím se po okolí. Nečekám že by tady bylo příliš nepřátel. Předpokládám že většina pyromanových jednotek je právě teď na lodi aby nebyli zasaženy náhodnou střelou z děla. Ale kvůli opatrnosti ještě nikdo neumřel. Alespoň ne nikdo o kom bych věděl. Když dojdeme ke knižnici tak mávnu na Doktora na znamení aby se k nám připojil. Přeci jenom jestli je doktor tak mu nemůžu upřít šanci jít do knihovny. To by byli jako nekrofilovi zakázat přístup na hřbitov. |
| |
| maglajz AAAAAAAAAA! zaječím, možná pro to aby mi přestalo pískat v uších, ale spíš pro to aby mě začali všichni poslouchat. Případně udeřím vystřelovací paží každého kdo by mě nechtěl vnímat. Jsem opravdu rozčílená. Nic z toho se nemuselo stát! Nikdo nemusel zemřít! A nikdo už nemusí! Copak je Joha jediná chytrá? Pyroman se s náma hodlá domluvit. Joha se sním domluvila!!! KRUCINÁL! sotva popadám dech a už na půl sípu, protože mé předchozí řev na Pryomanovo lodi už dostatečně vyčerpat. Mé tělo se začíná z těch všech neznámých emocí chvět, jako bych měla zimnici, ale na dotyk jsem pořádně rozpálená. Joha se tak snaží a VY.... za celou dobu co s váma pluju to bylo poprvé co jste slyšely že jsem na vás naštvaná. Pyroman chce jen ty co za to můžou, ty co zabily jeho lidi....Nevinné nechá. To jestli mě vůbec někdo poslouchá už nechávám být. Říkám to dostatečně nahlas aby si to každý uvědomil, ale má snaha už opadává. Přesto můj malý mozeček nedokáže připustit že už je to možná všechno ztraceno tím že doktorka zemřela. přece nemohla zemřít jen tak bez rozloučení! napadne mě a otočím se směr trosky lodi. A začnu v nich hledat v místech kde byla vidět naposledy. |
| |
| Křik Jeho rudý svět zmizel s křikem Johy pravda měl za to ,že jí někdo ubližuje a tak se jako nesupěný býk otočil po křiku. " Domluvila?" Ona se s nimi domluvila? Oni jí neunesli? " Nevinní jo a Alex měla jakou vinu a ti lidi v domech měli jakou? A co mu udělali co se stalo?" mělo to efekt Thor se nesnažil nikoho zabít . To bylo významné plus. " Takže kdo Thorovi řekne co se děje a proč?" zajímal se věcně. |
| |
| zastavení tanku Joha už nemá zájem, domluvte si to támhle. ukážu k Pyromanovo lodi a běduju nad troskama lodí, které jsme dávala dohromady a zaujatě hrabu dál. Eee máme na to hodinu. Pak si ale uvědomím jednu důležitou věc a vypálím kousek před Thora ze své ultra nové supr úžo paže. Pak si na této levé paži odklopím mikro víko u lokte z kterého mi vypadnou již použité náboje a chvilku mi trvá než najdu velikostně správné a naláduju je dovnitř. Hele co mam! Pyroman jí pojmenoval Robert 1! není krásná? zamávám svou pažo-zbraní (opticky působí jako obyčejná ruka co má však v dlani odkrývací díru) |
| |
| Molo / trosky lodě Sleduji tu bandu, jak se snaží oklepat z výbuchu a přitom si profukuji svoje zbraně a doufám, že z nich něco vydoluji. Achjo... to bude zase práce vysušit je... takhle jsem odkázán jen na střední vzdálenost. Čistím zbraň a přitom sleduji trosky lodí. Tak teď jsou pěkně v řiti, ani jedna pojízdná loď nemají ani, jak na Pyromana zaútočit... tedy pokud tam nechtějí nenápadně doplavat. Nad tou myšlenkou se musím lehce pousmát, když se podívám na statné tělo toho týpka, co tak vyšiluje. Chyba, chyba... moc to prožívá. Nechápe, že teď jsou v prčičích a jestli nebudou hodní, tak je Pyroman dostane. Stále jsou roztroušení a ti co jsou tady jsou spíše ochromení ztrátou... Ani nedokončím myšlenku, jelikož si všimnu ruky, která se vystrčila zpoza několika prken. Rychle vyskočím a doběhnu tam přitom prkna, bránící dané osobě rychle odhodím pryč. Když vidím, kdo pod troskami je, tak si musím protřít oči a štípnout se. U chlupatý želvy, na holku máš sakra kuráž. Pronesu nevědomky nahlas pomůžu se vyhoupnout Alex na nohy zpoza těch trosek. Vypadá to, že vám přece jen štěstí přeje. Asi by jste jí měli sehnat doktora. Pronesu ke skupině, nevědomky, že doktora právě podpírám. Dopomůžu Alex sednou a nechám jí se nejspíše rozdýchat já si přitom uschovám obě bambitky k sobě a čekám, jak se tedy skupina rozhodne. Mezitím si vytáhnu svůj dial a přehazuji ho z ruky do ruky. |
| |
| Trosky lodě Sarutobi – a nevím kdo je ještě poblíž Někdo mi pomůže dostat se ven, toho kluka neznám. Něco mi říkal, ale i když jsem slyšela něco jako huhlání, pořád tu byl ten piskot v mých uších a tak jsem mu nerozuměla. „Co!?“ mluvím zbytečně nahlas. „Nic neslyším!“ vysvětlím mladíkovi. „Ten výbuch mě připravil o sluch! Doufám, že jen dočasně!“ zakymácím se na nejistých nohou. Mladík mi pak rukama nohama naznačil ať si sednu, tak jsem si sedla, zatřepala hlavou a začala se kontrolovat. Pár zaražených třísek, poškrábaná, otlučená, ožehnuté chlupy, vlasy a a možná trochu i obočí. Ale zdá se, že se nejsem nijak vážnější zraněná, jen jsem cítila a viděla růžová místa na pokožce. To bylo v pořádku. Začnu kroutit čelistí, zívat, snažila jsem se malíčky prošťouchnout uši a prostě se zbavit zalehlých učí. |
| |
| doktorka jak tak hrabu všimnu si že se opodál něco děje a když se podívám že doktorka byla vydolována, ještě několikrát hrábnu než mi dojde, že už to dělat nemusím a že jsem hrabala na špatném místě. Každopádně to že doktorka žije a je v jednom kuse je dobré a Joha se zase začne zubit. To má Joha všechno organizovat sama? kriticky se podívám na ostatní. kde je kapitán když je ho potřeba? pak si v čmoudu všimnu jak kapitán dřepí na souši a vzhledem ke stavu naší lodi by jste se tam asi měly odsunotu i my, než se to na čem plujem potopí. Přesto se pdoívám jestli je něco k zachránění. Pokud je následuje toto: Musíme zkusit ten kousek lodi nějak dostat na břeh k ostatním. pokud není co zachraňovat následuje toto: S těžkým povzdechem políbím palubu se slovy Sloužila nám dobře a pak dojdu k Thorovi. Asi by jsme měli jít za kapitánem ukážu na břeh se domluvit. |
| |
| Molo Alex ,Joha, Thor Zainin, Abe, Satu, Sarutobi Připravuji se zaútočit na Werewolfa, ale kvůli ztrátě krve začínám ztrácet vědomí. ,,Ksakru...'' Padnu na kole a pak si sednu na paty. Chvíli vidím rozmazaně, a pak mě obklopí tma. Znovu otevírám oči, ale vše vidím rozmazaně. Poznávám maximálně Thora podle jeho obří siluety, ale dál nic. Kde jsem... párkrát zamrkám a rozhlídnu se. Běžel jsem vlastně k molu... kouknu se na Werewolfa a uvědomím si, kdo to je. Neohrabaně vstanu, ale nezaútočím, neboť Thor vypadá na to, že nemá zrovna dvakrát dobrou náladu. Znovu si sednu sednu. S překvapeným výrazem se divám na zraněnou ruku. Podívám se na nebe. ,,Tak zas Akita, jo?'' Řeknu si pro sebe. Okolní dění zrovna dvakrát nevnímám a pokouším se urovnat si myšlenky. Mám jen matné vzpomínky ohledně toho, co se stalo mezitím, když se mi prohodila osobnost, takže o souboji s Werewolfem vím jen matně. Zpátky do reality mě vrátí až výbuch lodi. Kvůli dezorientaci se nějakým způsobem dostanu na nohy. Takže už asi daleko nedoplujeme... Jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven poslouchám, co měla Joha na srdci. Člověk jednou vypne a semele se tolik věcí.... zatřesu hlavou, ale kvůli tomu mě začne bolet ještě víc. Ta ženská říkala, že Pyroman hledá silný lidi, takže pochybuju, že posádku bere jako svou rodinu. Tak nás bude chtít naverbovat. V horším případě popravit. Když přijdou další nohsledi, tak na to nijak nereaguji, jen sedím a čekám, dokud se nenalodí. Musím si něco udělat s tou rukou, jinak dostanu infekci. |
| |
| Molo
Jsem tak zaujatá Werevolfem, že si mé šelmí já ani neuvědomí, že mi hrozí nebezpečí od Thora a jeho hýbajících se ruk. Takže když letím vzduchem tvářím se značně nechápavě, asi tak, jako když seberete rychle a nečekaně rozdováděnému kotěti hračku. Po dopadu na Zainin se na ni ještě překvapeněji podívám, vytřeštím oči. Následně se na chvilku schoulím do klubíčka a kňučím. Naštěstí se opět začnu ovládat, vstanu, kouknu kajícně na Zainin a asi se trochu začervenám. Ups, promiň…. Tak toto se mi už dlouho nestalo… Řeknu tiše na svou omluvu. Celkově se cítím nějak zaraženě a víc nedůvěřivě než normálně. Následně kousek ode mě bouchne ona hořící loď, zničí i naši Dhau, a já se na to koukám bez jakékoliv silnější reakce. Vzpomínám pouze, co jsem na lodi nechala. Tedy dokud neuslyším zvěsti o smrti doktorky. Doktorka? Ona tam byla? Co teď? Co vůbec asi můžeme dělat na částečně spáleném ostrově, hlídané Pyromanem, bez lodi, zásob jídla, momentálně bez doktorky? Ještěže můžu lovit, pokud je vůbec co… Kouknu se na nově příchozího kluka. Zamračím se. Jakmile doktorku vytáhne, dojdu k ní, kouknu se jak vypadá, zhodnotím, že na první pohled nevypadá až tak špatně a nemám jí jak pomoct. Ona neslyší? A co teď?Nemá nějaké vnitřní zranění? Když k Alex zamíří víc členů posádky, okamžitě se stáhnu někam stranou a opět jen sleduji dění. Začnu se nervózně rozhlížet a nevím, co mám dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V okamžiku, kdy jsi svého soupeře vyzval, aby na tebe zaútočil neváhal a opět tě bodl tyčí, tentokrát se ti však překvapivě podařilo jeho útok vykrýt a dostat se k němu dostatečně blízko pro útok, kterým se ti podařilo jej zasáhnout loktem do obličeje až odletěl dva metry dozadu. Kur.. zaklel a lehce potácivě se zvedl na nohy, tyč opět v bojové pozici. Jestli si myslíš... udělal drobnou pauzu aby vyplivl krev že tě nechám projít, tak to se hodně pleteš. Snake Strike znovu na tebe zaútočil svou rozvibrovanou holí a tentokrát už se ti daří jeho útok vidět, sice ne ještě úplně, ale už alespoň chápeš, na jakém principu funguje. |
| |
| Zmatení na molu (kdo neví ten je trouba :) ) "Heeeee?" pohled na novou zbraň Johy Thora trochu děsil trochu překvapoval, navíc z toho jak Joha mluvila to skoro vypadalo ,že jí vlastně vůbec neunesli. Navíc neznámí právě vyhrabal doktorku ,kterou měl Thor za mrtvou. Tohle blyo divné mrtví nebyli mrtví a unešení nebyli unešení. " Thor to nechápe." pravda v tuhle chvíli pochopil jak občas musí být Joze, protože se toho na jeho mozek dělo až moc. " Alex ne mrtvá Joha ne rukojmí....Jakto?" po pravdě se zatvářil jako někdo komu právě rozbily většinu představ o světě. "Huuuu." vydal ze sebe zvuk ,kterým veškeré šance že pochopí co se stalo definitivně pohřbil. Pokdu bylo třeba loď přitáhnout tak se jen podíval. " No Joha má natahovací ruku a Thor sílu, stejně to asi líp nepude nebo jo? Nebo ta loď tu není?" pokud nebylo co zachránit tak se jen chvilku odmlčel. Stejně m uto přišlo jako ošklivý sen. Ano to mohlo být řešení prostě spí a tohle se mu zdá, přece nemůže být svět tak moc složitý a divný. " Může mě někdo štípnout?" zeptal se prosebně. Pak pochopil že má najít kapitána. " A kterého kapitána?" sám si nebyl jistý už ani tím ,že kapitán byl kapitán. |
| |
| Plauba Díky té světlici jsem se vzpamatoval rychle, pak ale přiletí dělová koule, příjde náraz a loď začne hořet. "Moje věci!" Křiknu a zmizím v do podpalubí, kde jsou mé věci. Chvilku to trvá, ale po tom co seberu své věci, vyběhnu zpět na palubu. Nejdříve se přikrčím, protože vidím stín něčeho co nade mnou přelétá. Pak vidím, že toho létá mnohem víc a dopadá do vody, která hasí plameny. Dále vidím kluka s nějakou mušlí co vsává plameny. Zajímavá věcička, co to asi je? A když si všimnu jeho křídel. "Krýda!?" Oheň se podařilo uhasit a já se po chvilce přemýšlení rozhodnu a jdu za tím klukem. Ale loď zrovna začala vybuchovat. Tlaková vlna se mnou hodí o stěnu kapitánské kajuty. Na chvilku vyjeknu bolestí v zádech, ale hned na to si pravou rukou kryji obličej a levou natáhnu troch před sebe abych si kryl i břicho před plemenem co se blíží. Nejdříve spoustu světla a hluku a pak už jen tma a tich až na takové lehké praskání hořícího dřeva. Vyhrabu se s pod trosek bývalé lodi, celé tělo mě pálí a bolí. Prohlídnu se a celé tělo, až na obličej který jsem si kry rukou (vlasy mám teď trochu kratší, ale ne moc) a na místo na hrudníku mám popálené. Ale naštěstí jen lehce. takoví 1. stupeň, kůže je zarudla. To nespálené místo na hrudníku vypadá jako velká sněhová vločka. Při pokusu zvednou se si všimnu popálených konců mých křídel. Neměl jsem triko, ale jen obvazy převázaná křídla a ten obvaz se přepálil. Překvapivě ty popáleniny neboli tak jak by asi měly. Přestanu se pokoušet zvednout a znovu si lehnu na záda na zem. Koukám se do nebe a hraji si z rolničkou na kataně. To mám zas jednou kliku... Stačí když neumřu. A na obličeji se mi udělá široký úsměv. "Do pí.. Ryuu. Kde si!!" Hrkne ve mě tak jak se mi to stalo jenom jednou. Rozhlížím se, ale nikde ho nevidím. Do oka mi ale náhle zasvítí světlo a vidím jak se přibližuje. Při zjištění, že je to Ryuu se mi strašně uleví. A k tomu nese mou čelenku. Nastavím dlaň a on přistane. Čelenku si dam do vlasu a prohlídnu Ryuua, zda je v pořádku. "Díky za čelenku... Tak až na ty popálený pírka na křídlech vypadáš v úplným pořádku... Oba máme propečený křidýlka... Mňam, propečený křidýlka... Ryuu se mi usadí ve vlasech a já sem šťastný, že je v pořádku a opět se usmívám. A ta bolest je zase o něco menší. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Po ráně loktem poodstoupím kousek dozadu a hlasitě si povzdechnu, ale poprvé za tu dobu se i mile usměji, když na mě vyběhne s tím snake útokem. Jediné co udělám je to, že se mu pokosím vyhnout a poté ho od sebe rukou odstrčím, úderem do hrudi. |
| |
| Výbuch, návrat Johy Všichni na pobřeží u lodi Hlavička mně celkem překvapila, takže jsem se odvalila se zlomeným nosem a tentokrát jsem byla trochu nepoužitelná. Navíc mně rozbolela noha a přišla jsem o zbraň, takže jsem se rozhodla nechat vše na těch dvou a tiskla jsem si nos, po té co jsem si ho „narovnala“. Zmetek jeden… Jak se zdá je tím zvířetem víc než by se zdálo, když ho moje technika tak vyděsila… Toho bych mohla v budoucnu využít, ale zatím…auuu… Nechám Thora ať to dodělá…A tohle je zas kdo? Moment Joha!! Jsem celkem ráda, že se vrátila, ale jak se věnuje pouze Thorovi a na mně si vůbec nevzpomněla mně činí smutnou. Prozatím se teda věnuji Abe, která mi leží v klíně po ráně od Thora a nevšímám si ostatních. To je dobrý… Pomohla bys mi prosím… A najednou bouchne loď, která zlikviduje i Dhau. Z leknutí jsem se snažila pohnout bezmyšlenkovitě i druhou nohou, ale bolest mně okamžitě zastavila a já si raději lehla. Zpráva o smrti Alex mně dost šokuje… Kruci, teď je v tahu i ta druhá loď. Co teď jako máme dělat? Takhle tu uvíznem než se sem dostane Marýna a sotva z nás někdo neskončí za katrem… Cože Alex?! Ne to ne… Proboha to nemohl umřít Pes? Nejvíc necitelná osoba z naší posádky a přežije všechno, ale naše dobrá duše za hrob… Tak je sakra mrtvá nebo naživu?!!! Podívám se na Abe, která se trčí opodál za ostatníma a zavolám na ní: Hej Abe… mohla by jsi mi prosím pomoct? Chtěla bych tu nesmrtelnou doktorku udusit v objetí, že nás tak vyděsila… a hlavně sama momentálně toho moc nenachodím… Až mně Abe zvedne, půjdem/u(pokud mně jen postaví tak opatrně jdu) směrem k doktorce, kde jí přátelsky poplácám po hlavě. Mohla bys laskavě umřít jak se od doktora očekává pěkně ve stáří a neděsit nás tady? V hlase mi jde slyšet úleva že je naživu. Pokud mně chce Alex ošetřit nebráním se. Otočím se k ostatním. Bezva, ale co dál? Jediná použitelná loď v okolí je ta pyromanova. Navíc nevíme co hodlá udělat s těma co zabili jeho lidi. A aby toho nebylo málo nezapomeňte, že i kdybychom tu zůstali a on nás nechal, za pár dní tu je Mark a ten některé z nás rozhodně neuvítá moc láskyplně… Navrhuji si tedy prozatím odpočinout, dohodnout se co dál s Pyromanem a pak vstoupit na Pyromanovu loď, kde to provedem ať se dohodnem na čemkoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Naneštěstí, uhnout se ti nepodařilo. Ačkoli jsi měl dojem, že se ti podařilo přečíst princip, na jakém soupeřův útok pracoval, jemu se podařilo tento princip v průběhu pozměnit. V úzké chodbě navíc nebylo moc možností jak nebo kam se rozkmitanému útoku vyhnout. Z tohoto důvodu jsi dostal opět zásah, tentokrát do břicha, podařilo se ti ho však i přes bolest ustát. |
| |
| Nový kamarád Samael, Kazumo Povídáním s Izmaelem se dozvídám mnoho zajímavých věcí. Například to, že vážně nemá rád svého kapitána, avšak to se dalo očekávat. Překvapuje mě jen, jak o něm smýšlí a mluví o něm. Výborné... Snad je zde takových více. To je jednoduché Izmaeli... Musí se je-- nedořeknu svou větu, protože je mi mírně naznačováno, že bych měl ztichnout a držet se u země. Nah tak proč by ne... Říkám si a sleduji to co se děje před námi. Okamžitě sahám po pušce a připravuji se vystřelit. Samozřejmě nestřílím. Ještě bych někomu ublížil a to teď rozhodně nechci. Kdyby se něco dělo tak vystřelím. Říkám mu jen, když jde za svým kamarádem. To co řekl mi avšak přišlo velmi zajímavé Nesmrtelný jo? Nevím proč, ale velmi rád bych ho právě teď střelil do hlavy. Samozřejmě toto mé tvrzení bylo lží... Já moc dobře vím proč to chci udělat. Snažím se sledovat celé své okolí, abych případně mohl zastřelit kohokoli nebezpečného a to rozhodně udělám, pokud někoho takového zaregistruji v okolí. Když na mi dá Izmael znamení, tak jdu směrem k nim pušku držím v pravé ruce podél svého těla. Stále se snažím dávat si pozor, jestli se náhodou neděje něco nekalého v okolí. Zastavuji se přibližně 2 metry od nich a prohlížím si Izmaelova kamaráda a také budovu, před kterou že to jsme. Ani z jednoho nemám příjemný pocit. Těší mě. Jmenuji se Dr. Kyouma Představuji se a jemně se ukláním. Další maniak... Ach jo... Chtělo by to někoho normálního. |
| |
| Molo Všichni u lodi Přestala jsem se snažit prošťouchnout si uši. Objevila se Zainin, která na mě mluvila a poplácala mě po hlavě. „Cože?!“ zahulákám nahluchle. Všimnu si, že je zraněná. Vyhrabu se na nohy a pak začnu hledat v troskách svou brašnu. Opráším ji a pak ji ošetřím zranění. Rozhlédnu se. Pískání se ztlumilo, ale zvuky zůstali tiché jako, když si někdo mumlá pod dvěma vrstvami deky. Rozhlédnu se, všimnu si nějaké ženy, která se předtím ke mě přiblížila a pak se zase vzdálila. Po pravdě.... nejsem si úplně jistá kdo to je. Jasně už jsem ji viděla, ale nějak jsem s ní ještě nemluvila. Divné.... „Kdo je další zraněný?“ zeptám se. „Ať zvedne ruku! To, že momentálně nic neslyším neznamená, že nemůžu ošetřovat!“ otřela jsem si čelo. To jak jsem byla trochu osmahlá způsobilo, že jsem cítila horkost. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Schytám perdu do břicha a pár úkroky se dostanu tři metry dozadu, levou rukou se chytnu za břicho, ale pořád jsem lehce vesele naladěn. . Postavím se vzpříma a ruce dám podél těla. Zadívám se Li Sinovy s úsměvem do očí, ale nic neříkám. Trénoval jsem své ruce sedm let, aby byly tvrdé jako ocel, ale nedokáži přepulit jeho dřevěný klacek. Narazil jsem do něj plnou vahou svou nejrychlejší technikou, ale vše co udělal bylo, že popošel o tři kroky dozadu a otřel si nos. Nedokážu se ho ani dotknout v tomhle malém prostoru. Použil jsem všechny triky co mám v rukávu, ale on přesto stojí..... je tohle.... jak je svět ještě daleko? Přestanu se usmívat a zamřačím se. "Promiň... Rozkročím se a zapřu se nohama o zem. Ruce mi vyletí natažené a v pěst za zády Když si vyměníme poháry se saké, tak se staneme přáteli.... Satu, Samaeli.... "..., nemůžu si dovolit být slabý...... Meteor Fist!" Při posledních slověch zvýšim hlas a svaly na rukou se mi napnou, odrazím se pravou nohou vpřed a vyběhnu proti němu. Když jsem blízko něho tak použiji Instant move tak, že naletím na něj, nehledně na zranění a vystřelím ruce dopředu, které ho cíleně udeří přímo du hrudi a to velmi zprudka, protože do toho dávám všechno co mám v sobě a za pomoci techniky Flash Fist tedy vymrštím ruce zpoza zad ke zvýšení rychlosti úderu. Snažím se ho vypálit přes zeď ven z lodi, a tlak který technikou vyvolávám by tomu mohl pomoci. Snažím se, aby posádka věděla kde jsem a co dělám. "Dog bite" Zařvu při úderu. |
| |
| Molo Všichni u mola Koukám do blba, ale když se ozve doktorka, tak na ni houknu. ,,Jo, tady já. Ale jen leh-'' Aha, ona je hluchá. Vstanu a dojdu k doktorce. Jakmile získám její pozornost, ukáži ji svou zakrvácenou ruku se škrábanci až ke kosti. Pak si ještě ukážu na hlavu a jaksi se zašklebím. Doufám, že pochopí, že tím myslím bolest hlavy. ,,Díky.'' Přikývnu. Jakmile skončí, tak od ní odejdu a postavím se někam mimo. Teď budu mít v souboji značnou nevýhodu. |
| |
| Cesta do knihovny (Kazumo, Kyouma, Samael) Cesta za Kazumou vás zavedla k relativně malé, budově, která se od ostatních ve vesnici odlišovala tím, že měla dokonce i patro. Na rozdíl od ostatních také byla méně poničená. Dveře drželi na svém místě, okna nebyla rozbitá ani zabedněná, jen stěny byly ožehlé od plamenů. Po vstupu se pak Kazumovi jako prvnímu naskytl pohled na téměř neporušenou místnost, kterou téměř zcela zaplňovali police na knihy. Bylo jich tu tolik, že i přes velká okna bylo v místnosti šero a v některých koutech taková tma, že jste nedokázali nikdo říci, co se v nich může ukrývat. To se vám pak málem stalo osudným, když v okamžiku, ve kterém jste všichni tři stanuli v místnosti, ozvalo se hlasité cvaknutí natažené pistole, právě z jednoho z těchto tmavých rohů. Kdo...kdo je tam? ozval se stařecký, roztřesený hlas nějakého muže. |
| |
| Knihovna Pri pohľade na knihovnu moje srdce zaplesá. ...aspň niečo nezničili... V tej chvíli sa ale zjaví neaká osoba, ktorú nepoznam. Najprv mi príjde divné lebo som ju doteraz na ostrove nevidel no potom kedže vidiťelne Samaelovi neprekáža a chce sa predstaviť poviem. "Kde som to nechal dobré spôsoby. Teši ma ja som Kazumo" Tiež sa mierne uklonim a potom dodám. "Prepáč na zdvorilosti nemám čas nakoľko sa snaźím zistiť aký osud postihol mojich rodičov a dalšich známich čo žijú na tomto ostrove" Následne sa rýchlo a energicky presuniem do vnútra a počkám len čo ma Samael nasleduje. Na moje prekvapenie aj ten akysi Dr. vojde dovnútra. ...skutočne sa zrejme dobre poznaju... ...len čo nájdem gina tak bude čas na spoznavanie sa... S mojich myšlienok ma prebudí cvaknutie natiahnutého zámku na pištoli. Uvedomim si o koho ide len čo sa ozve a potom poviem. "Ujo Gin neblázniťe to som ja Kazumo. Nebojte sa." Aj keď to poviem kľudným tonom spozorniem |
| |
| Molo Na první žádost Zainin o pomoc (tedy po výbuchu Dhau) jsem nereagovala, byla jsem příliš zahloubaná ve svých myšlenkách a nějak si nevšimla jejího problému s nohou. Vydala jsem se rovnou k doktorce. Každopádně jakmile jsem se stáhla o něco bokem a koukala se, kde se co děje, tak jsem si Zainin všimla. Takže, když na mě zavolá okamžitě k ní doběhnu. Jasně, že ti pomůžu... měla jsem si tvého zranění všimnout dřív, promiň... Sklopím hlavu a začnu Zainin opatrně pomáhat na nohy. Mám problém nás obě vybalancovat, ale naštěstí jsem šikovná holka a zvládám to. Načež jí pomáhám dojít, kam chce. Do háje, co se děje? Proč sakra přehlížím tolik věcí okolo.... a ještě ta ztráta sebekontroly, musím víc cvičit... a dost víc Znovu dojdu k doktorce, tentokrát ne sama. Když se zeptá kdo je zraněný, zvednu Zaininu ruku, abych na ni upozornila. Tentokrát nic nezanedbám... Po projevu ohledně úmrtí doktorů se nakloním k Zainin a řeknu Super, a víš o tom, že momentálně nic neslyší? Pokud je zapotřebí i dál moje pomoc, jakožto opěrky, tak zůstávám na místě, jinak se posadím na zem a koukám dál, co se děje a snažím se už úplně zklidnit své instinkty. Pokud už doktorka neošetřuje nikoho dalšího, tak ji teprve upozorním na své celkem hluboké škrábance - jeden přes tvář a poté ji upozorním i na velkou třísku v noze. |
| |
| Knihovna ježek, psycho To že je knihovna v pořádku mě překvapí. Přeci jenom s tím jak vypadá zbytek vesnice aby bylo něco takto zachovalé je skoro zázrak. Doktor se k nám připojí a představí se s Kazumem což si dovolím okomentovat jenom přikývnutím. Poté vstoupíme do knihovny. Nad sbírkou knih hlasitě zapískám. Už si říkám že vše dopadlo celkem fajn a budu mít možnost nastudovat si nějaké informace o různých pirátech v tomto moři když se ozve cvaknutí pistole a stařecký hlas. Otočím se směrem po hlase a zadívám se do tmavého kouta. "Klid nepřišli jsme vám ublížit. " Abych podpořil toto tvrzení opatrně pustím kosu tak aby spadla na zem a zvednu ruce nad hlavu. "Jak říká pan Kazumo, není důvod ke strachu. Připluli sme vám pomoci. Bohužel dost pozdě."Povzdychnu si a tvářím se zklamaně. "Podařilo se nám zachránit jenom dvanáct žen ve vesnici než Pyroman začal další odstřelování vesnice pomocí děl. Přišly sem se do knihovny hledat další přeživší. Nemusíte se nás bát. Prosím dejte tu zbran stranou." |
| |
| Molo Přiznejme si to kapitán byl v tahu bylo tu spousta zraněných (+- ti spoutaní o kterých si myslím že sem je vynesl a celou dobu žiju v tom že se valí někde u thora na písku) "Tak musíme něco dělat. Můžou mě všici poslouchat?" počkal chvilku a marně nezbývalo než v troskách nebo ve zbytku lodi najít své pánve aspoň Bertu (pokud jí nemá na zádech) a flaknout do ní ,aby tu pozornost získal. " Moc raněných vím, ale budou v pořádku Joha říkala že máme hodinu. Kapitán letěl někam k plameňákovi...." rozhlédl se kde jsou werewolf a ostatní. " No myslím ,že teď je kapitán Thor nejvíc žije.....Joha by měla říct co se děje a pak se dohodneme co dál." navrhl. |
| |
| loď Podívám se na ostatní. Joha neví kdo to začal. Pyroman chce dva z nás kdo zabili jeho lidi. A zbytek nechá. Ale Joha tu nebyla a neví kdo z vás za to může. když vidím že mezi námi není Oliver zatahám Thora za ruku. My už nemáme kapitána? Joha zase o všechno přišla....Ale je to dobře, pes nebyl dobrý kapitán. Pak se rozuteču přivítat se z ostatními z posádka. A všechny mačkám a muckám (i ty co jsou třeba v komatu). Což mě na pár minut zabaví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ihned po tvém zásahu začal Li Sin stahovat svou hůl a chystat se k dalšímu útoku, ovšem ty jsi taktéž nezahálel a vyrazil proti němu pomocí svého Instant Movement. Li Sin byl rychlý, ale ty rychlejší. Přesto se mu podařilo při svém dalším Snake Attack trefit tvůj bok a vyvést tě mírně z rovnováhy, takže jsi místo dvěma rukama trefil pouze jednou. I tak to ale stačilo na to, aby se tvůj nepřítel proletěl chodbou a narazil do zdi, ze které se sesunul na kolena. Chvíli to vypadalo, že jsi vyhrál, pak se ale s pomocí své hole začal zvedat na nohy. Když se mu to podařilo, namířil hůl tvým směrem. He, co si myslíš? Že tak slabá rána mě dostane na zem? Na to zapomeň, já... s tím mu z úst vystříklo velké množství krve a on se zhroutil k zemi. |
| |
| Knihovna Cože...Kazumo? ozval se překvapeně stařec, načež se vynořil z jednoho z rohů. Pistole v roztřesené ruce se mu třásla natolik, že by jste se hodně divili, kdyby s ní dokázal trefit alespoň vrata od stodoly, zvláště když na vás v pološeru mžoural přes skla brýlí o tloušťce Thorovi dlaně. Eeeh, to jsi opravdu ty chlapče, málem jsem tě nepoznal. rozjařil se z ničeho nic a pistoli štítivě, jako by to byl jedovatý had, odložil na nejbližší stůl. Jsem opravdu, opravdu rád že ses tu objevil. Bál jsem se, že to je další z těch jeho odporných pohunků. Furt tu šmejdili, ale já se vždycky schoval i se svými nejcenějšími knihami. Pojď...pojď pomůžeš mi, musí se odsud dostat do bezpečí, za žádnou cenu je nesmí získat ten šílenec... s tím kulhavým krokem zamířil ke vzdálenější polici. |
| |
| Těžké nechapajícno všichni u mola " No já taky nevím dko koho zabil a proč.?..měl by mi to někdo říct a musíme tedy za pyromanem. Zjistit co je pravdy na tom co o něm říkají jeho lidé a taky proč se snaží vyhubit celou vesnici?" zoufale se rozhlédl po ostatních hledaje odpovědi. " Kapitán je fuč ...zase..najdeme ho i medůza je fuč...Ale to se vyřeší. Musíme se dát do kupy a jet za pyromanem....Joha si myslí ,že se s ním bude dát mluvit?" snažil se zjistit čí mají co do činění evidentně se k němu dostávali informace úplně opačné z různých zdrojů. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Porazím nepřítele a velmi se zamotám. Na krátký moment se mi zamlží zrak a s těžkým dechem sleduji jak se čmouha předemnou zvedá ze země. Vidění se mi vrátí v momentě kdy Li Sin mi padne k nohám a já zůstávám stát nad ním. Pozorně si prohlížím jeho omráčené tělo. "Jestli ještě najdeš odvahu cestovat po těchto vodách...." Odmlčím se a prohlédnu si ho, jsem si jist, že jsem mu zlomil pár žeber "... staň se dobrým pirátem a měj svůj vlastní sen. Já na tebe budu čekat." Pozdechnu si a pohladím si ránu, kde mě udeřila hůl. Hned na to se zahledím do díry ve stropě. "Plamenomete... jediný koho chci dostat si ty!" Naštvu se. Na palubu nemůžu a tak se rozeběhnu podpalubím k zásobám střeliva a děl, přitom se kreju. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Omráčený protivník na tvá slova nijak nereagoval. Nemohl, neslyšel je, zato jeho kapitán ano. Fajn, chceš-li mě, tak si pro mě pojď. Slibuji ti čestný souboj. Jenom já a ty, jako dva kapitáni. Kdo vyhraje, získá nejen tuto loď, ale i výsadní právo na tento ostrov. Kdo prohraje, bude muset nejpozději do týdne odejít, souhlasíš? zařval na tebe. |
| |
| rozhovor s Thorem Dám ruce v bok. Joha se sním domluvila. souhlasně zakývám hlavou a povzbudivě se usměju. Ale to že Thor neví kdo jsou ti dva co Pyroman chce se mi nelíbí. A kdo to teda ví? A kde jsou ostatní? třeba by to věděli....Joha nechce ab pokračovalo ničení když se můžeme domluvit. Zvláště když má od Pyromana Roberta jedničku! začnu hubičkovat svou levou paži, pak ale vypísknu a popadnu se za hlavu. Joha nechala ve vesnici kufřík a Mátu když jí nesli! Joha tam musí jít! A pak se hned vrátí, třeba uvidí ostatní! jednou nohou už jsem pryč. |
| |
| Knihovna Kazumo nebude zrovna veselý chlapík, alespoň ne nejbližší době Avšak zdá se, že je to ten typ člověka, který se klidně pro někoho změní... Proč by ne... Myslím že budeme kamarádi... Teda, dokud mě nebude nějak ohrožovat. Na to co řekl jsem chtěl jednoduše odpovědět "Jsou mrtví! Všichni jsou mrtví!" Ale neudělal jsem to. Místo toho raději volím: Dobrá. Velmi rád se připojím ve tvém hledání. Říkám mu mile s úsměvěm, že se někomu takovému velmi obtížně říká ne. Následně vcházíme dovnitř, kde to vypadá že na nás někdo začne mířit pistolí. Popravdě, něčeho tak abstraktního si nevšímám. Mě zajímají lidé, né ubohé zvuky. Pouze hlasy. Například ten co na nás mířil byl starý a nejspíše tu výhružku nemyslel vážně. Vystřelil by pouze kdybychom byli agresivní... A ostatní členové? Například Izmael mě vážně překvapil. Místo toho, aby šel do útoku, nebo obrany, tak byl připraven se vzdát. Zajímavé... Pokud měl s tou nesmrtelností pravdu, tak proč by se bál? Divné... Možná výchova... S Kazumem je to úplně jiné... Ten se dokonce odvážil i promluvit a snažit se ochránit ostatní... To bývá základním předpokladem pro velitele... Zajímavé... Už se těším až uvidím tohohle chlápka společně se Psem... Já svou zbraň rozhodně neodkládám. Stále jsem připraven zastřelit kohokoli nebezpečného, avšak snažím se to na sobě nedat znát. Když Stařík vychází, tak se trochu uvolňuji. Vypadá to, že z jeho strany žádné nebezpečí již nehrozí. Tohle místo je zvláštní... Poslouchám toho starce a okamžitě začínám přemýšlet. Knihy jenž se nesmí dostat k šílenci za žádnou cenu... Knihy jenž by mohli být užitečné pro šílence... Nezbezpečné knihy! Tak ty chci! Okamžitě zahajuji to co jsem se kdy naučil, k tomu, abych ho donutil mi ty knížky ukázat. Hee... Jak by mohli některé knihy býti pro šílence nějak prospěšné? Nechce se mi věřit tomu, že by v nich pro něj mohlo být něco zajímavého. Pronáším lehce posměšným, avšak vůbec né agresivním, či nepřátelským hlasem. Na távři se mi při té větě usadil lehce tázací výraz, jako kdybych tomu vážně nerozumněl a potřeboval to vysvětlit, a nejlépe ještě i ukázat. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Pokud jsem proběhl kolem lodních děl (ty bývají v podpalubí), tak jsem vzal do ruky jednu dělovou kouli a s ní vyšel na palubu. Asi proto, že jsem moc důvěřivý a moje smysly mi moc nepomáhají, když jsi skoro o každém myslím, že je dobrák. S koulí v ruce se postavím před Pyromana a koukám na něj. "Není to tak, že bych chtěl zničit tuhle loď. Jen ti nevěřím." Odmlčím se "Budeme bojovat na ostrově, jestli se nebojíš být poražen na místě, které jsi předtím sám zničil." |
| |
| Na molu Po chvíli sledování jsem zjistil, že vysvětlování té malé holky nezabralo a skupina se nachází v opravdu chaotickém rozpoložení. Mě to lehce mate, čekal jsem lépe organizovaný tým, ale oni jsou jak děti, kterým se ztratil dozor. A dozor jim ještě dělá kapitán, který odplaval na sebevražednou misi k Pyromanovi na loď. Joha do toho vypadá, že zvládla jen vyplivnout informace, které její hlavička nabrala a teď se nemůže sama srovnat s tím, že jí ostatní nechápou. Teď se dokonce rozhodla rozejít se do města nechat skupinu tady osamocenou. Joho být tebou, tak tu na skupinu počkám a vydám se do města s nimi. Najdu dům a tam jim vše podrobně vysvětlím. Víš sama, co udělá Pyroman jestli se do hodiny nerozhodnete. Přece by jsi ten čas nechtěla promrhat hledáním kufříku...kur... Polknu nadávku a podívám se na zbytek, který mě snad konečně zaregistroval. Jinak zdravim, mé jméno je Sarutobi Hansen, pro přátele vždy jen Han. Lodní podržtažka a nedobrovolný zaměstnanec Pyromana. S tím si odplivnu a sleduji slinu na hladině moře, pak se vrátím pohledem ke skupině. Být vámi, tak stejně jako Joha si to zamířím do města a najdu zbytek skupinu. Pač jinak jste nahraní, jak kachna bez křídel při lovecké sezóně. S tím jdu za Johou rozhodnut jí doprovodit. Přece jen jestli se ta skupina nerozhodne správně, tak v blízkosti Johy to bude v tu chvíli nejbezpečnější. |
| |
| Na lodi Poté, co se ti podařilo ukořistit dělovou kouli, zamířil jsi na palubu, kde už na tebe čekal Pyroman i s posádkou. Muži se na tebe dívali vražedně, ale nikdo si nedovolil přestoupit kapitánův rozkaz a zaůtočit na tebe. Nejvražedněji tě sledovali Werewolf a Hole, kteří zrovna dorazili na palubu. Jednomu jste zabily žáky, dalším mistra. Nesouhlasím. zavrtěl hlavou Pyroman. Bojovat budeme na lodi aby nad ní měl vítěz jasnou vládu. Má posádka samozřejmé počká spolu s tvou na břehu. s tím přistoupil k Werewolfovi a něco mu zašeptal. Ten jen přikývl a nalodil celou posádku do člunů, se kterými vyrazili k pevnině. Hned jak jste osaměli, vykopl Pyroman tvým směrem, jako by tě mohl na ty 4 metry trefit. |
| |
| Na lodi Stojím na místě rozhlížím se. Všimnu si nejprve jednoho z kerberů, který nejspíše stojí na palubě. Věnuji mu krátký pohled, načež se obrátim na tři hole. Werewolf cosi zavelí a všichni začnou mizet z lodi do člunů. "Hej" Zvolám na ty tři s holemi. "Vemte Li Sina sebou, dokázal holí odvrátit fatální zranění, ale když ho tam necháte ležet tak umře. V mé posádce je doktorka, je velmi zkušená. Jmenuje se Alex Dovro." Podívám se po očku na Pyromana. "Pomůže mu." Přestanu se rozhlížet, sklopím hlavu a sám si pro sebe zamumlám. "On není ten s kterým jsem chtěl bojovat." Stojím na karavele a ta se postupně vyprazdňuje. Sleduji pyromana, takového klučinu s plamenomety na rukou. Připravím se k boji, když se na mě vyřítí tak uskočím dozadu (snad k hlavnímu stožáru - nevím kde na lodi přesně jsem, když jsem vyšel zpodpaluby."). Když se dostanu ke stěžni, použiju Instant move(což je hbitý skok) a rychle i s koulí v ruce vyšplhám co nejvýše to jde a postavím se do na dřevěnou tyč co drží plachtu a vede od rozhledny, přitom se přidržuju okraje rozhledny. (nevím přesné názvy). Hned na to se dívám na Pyromana, který je podemnou. "Takže, duel... jo?" |
| |
| Na pevnině Ještě, než jste se vydali zpět do rozbombardované vesnice, všimli jste si, že na lodi se něco děje. Velké množství lidí se začalo naloďovat na čluny a s bílou vlajkou zamířili k pobřeží. Joha v nich mohla poznávat spoustu známých tváří z Pyromanovi lodi. Postupně, za pomoci usilovného veslování se jim podařilo dostat se až na pevninu, kde začali z člunů vylézat. Pokud to někdo počítal, bylo jich tři a dvacet. Devatenáct obyčejných námořníků, jeden Kerberos, Tři hole(ten jeden nově ozbrojený) a Werewolf, který je vedl. Ten hned s bílou vlajkou zamířil k vám. Náš kapitán vám nabídl příměří. oznámil naprosto bez zájmu. A váš kapitán se dostal na naši loď a zabil nám prvního důstojníka. Proto se kapitán rozhodl vyřídit to s ním osobně na lodi, zatímco nás poslal sem... odmlčel se a pohledem vás všechny přelétl, načež nenápadně kývl na Sarutobiho(nebo jak se teď jmenuje). zabít vás všechny! zařval a vrhl se vaším směrem se zbytkem posádky v zádech. |
| |
| Na lodi Tři hole tě naprosto ignorovali, jen jeden z nich si na palubě vzal novou zbraň, načež zamířili ve člunech k pevnině. Co se boje samotného týče, měl jsi ve svém plánu jednu nepatrnou chybu a tou byl fakt, že on se na tebe nevrhl, jen vykopl tím směrem, takže v okamžiku, ve kterém jsi uskočil dozadu jsi ucítil, jak se ti něco ostrého zabodlo do levé paže. Když ses podíval tím směrem, všiml sis drobné, vystřelovací čepele, která patrně vyletěla z mechanizmu ukrytého v jeho botě. Zranění nebylo moc hluboké, tvoje tvrdě trénované tělo se s ním dokázalo vypořádat, ale i tak bylo nepříjemné a dost omezovala pohyblivost tvé levé paže. Navíc bylo možná na čase lehce přehodnotit strategii, protože pokud Pyroman mohl útočit na dálku i jinak než plameny, mohlo by být hodně nebezpečné od něj ustupovat směrem na stožár. |
| |
| Molo Jen ti, co jsou u mola Protáhnu si nohy a ruce. Dávám si pozor, abych si neotevřel zašité rány (počítám s tím, že mě Alex ošetřila) a rozhlídnu se po přítomných. Přejdu k Thorovi a s vážným výrazem spustím: ,,Když jsme připluji a pak se rozutekli, tak jsme s Alex, Oliverem a Samaelem narazili na tři chlápky, nejspíš bojují podobně jako Werewolf,'' matně si vzpomenu na svůj boj s Werewolfem. ,,Jednoho jsem zabil já, ale druhýho už nevím, kdo ho zabil. Možná Samael.'' Pak se otočím na Johu. ,,Ty si fakt myslíš, že ti, co zabili jeho lidi si s ním půjdou pokecat k čaji o páté? Nechtěj mě rozesmát. Koukni se, co udělal s tou vesnicí.'' Zamračím se, ale dál nic neříkám. Kouknu směrem k Pyromanovi lodi, ale to už vyplula jejich posádka k nám. Sice maj bílou vlajku, ale nevěřím jim. Pevněji chytnu kosu. Přistoupím blíž k Thorovi, aby mě slyšel jen on. ,,Jakmile použiju útok na dálku, tak zaútoč na Werewolfa. Pochybuju, že si s námi jdou zatancovat.'' ,,Ti, co můžou ještě bojovat, tak ať se připraví. Zbytek ať zmizí. Upozorním zbytek na připlouvající lodě. Jsme v obrovský nevýhodě. A ne všichni budou schopni boje. Jakmile začnou vystupovat, poodejdu od Thora, abych si udělal místo. Připravím kosu. Držím ji sice jednou rukou, ale zhruba někde poblíž ostří. Podívám se na Werewolfa. Pokud si dobře pamatuju, tak vždycky sebou tahle hovada plácla o zem. Jakmile řekne, že nás přišli zabít, použiji na Werewolfa Yakkodori. Sice má nejspíš míň jak poloviční účinek, ale mělo by to stačit na rozptýlení. Doufám, že Thor využije šance a zaútočí. Asi jsem fakt blázen, když chci takhle bojovat. Uchechtnu se. Vběhnu do chmlu nepřátel, ale dám si pozor, aby mě nikdo nezasáhl, jakmile je kolem mě dost nepřátel, použiji Tatsu Maki. Nezraněnou rukou chytnu kosu poblíž ostří, ratiště protáhnu za za zády, až k druhé ruce, abych si loktem udělal oporu. Sice mám spoustu slepých míst, ale v horším případě uskočím do vody. Jestli se mi někdo z naší strany připlete do útoku, tak má hold smůlu. |
| |
| Molo Poděkuji doktorce za ošetření a věnuji se odpočinku. Musím se víc kontrolovat. Nemůžu si dovolit, aby se tu objevil jakýsi pochybný Werevolf a já nad sebou zase ztratila kontrolu. Příště by to nemuselo skončit jen tím, že se proletím a dopadnu na zadek. Zpod zavřenými víčky poslouchám nejdříve debatu o výletu do vesnice, ale nějak nereaguji, mám dál zavřené oči a asi vypadám, že spím. Jakmile uslyším od Saiga plán nějakého útoku, okamžitě otevřu oči, touto prudkou reakcí zareagují i mé lovecké instinkty a okamžitě začnou hledat nepřítele = kořist. Se zvednutým obočím začnu návrhu tohoto typu útoku celkem oponovat. Hlavní problém je, že jestli jsem vše pochopila od těch dvou zajatců správně, tak byli ti vaši jen žáci Saigo. Werevolf bojuje jako šelma, zvíře a to nikdo z normálních rozumně uvažujících lidí neodhadne... Nechte ho raději mě, a kdyžtak mě někdo kryjte. Stejně se obávám, že jestli se neovládnu půjdu po něm znova, ať chcete nebo ne. Doufám, že jste pochopili, že nežertuju, nevím jestli se udržím v klidu. Minule jsem to nezvládla a nebýt mé lekce létání, nevím, co by bylo teď Ihned po prohlášení týkající se naší smrti, se usměju. Šelma ve mě začne jásat, naštěstí ji držím pod kontrolou a tak nejdu bojovat hned. Připravím si drápky i kůži na rukách, nahrbím se a čekám na první možnost zaútočit na werevolfa. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Nepopírám, že mě bolí když se do mě něco zareje, ale jak by řekli akční hrdinové, nemám čas krvácet. Momentálně nemám čas na to ani přemýšlet. Vzpomenu si, že má zaměřovače v očích a asi proto se tak dobře trefil, na rukou má plamenomety pro pacifistu. Udělám pár ústupů a pokusím se mu zkrýt v podpalubí. Doháje, to bolí. Je to malá karavela, takže to má dvě, nebo jedno patro podpalubí. Rozhlédnu se co se tu dá použít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pyroman si tvé snahy se schovat očividně všiml, neboť když jsi začal ustupovat, pozvedl levou ruku a tebe jen těsně minul zášleh z jednoho z jeho plamenometů, který plameny zahalil vstup do podpalubí, takže jakýkoli pokus o ústup se stal zbytečným. Kam si myslíš že jdeš nicko? zeptal se s vražedným úsměvem |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Ustupuju dozadu, ale zášleh plamenometů mě značně vyděsí, tak že udělám úskok dozadu, ale v momentě kdy vydím, že zaplýmy plamenomety mi blokuje cestu do podpalubí, vyrvu si hrubě a hbitě ten nůž ze své paže a za pomocí techniky Cannon to hodím po něm někam mezi krkem a trupem, aby se nemohl skrčit. "Já nikdy neutíkám z boje." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V okamžiku, ve kterém jsi po něm hodil jeho vlastní nůž(víš že máš pořád v ruce dělovou kouli?), tak jen švihl pravou nohou a tebou vržený nůž se srazil s jeho vlastním a odrazil jej někam do moře. Opravdu? A já si myslel, že tohle byl už druhý pokus utéct z boje do podpalubí. Zbabělče, to si říkáš kapitán? zeptal se s opovržením v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Doháje, dokázal odrazit tak malý a rychle letící předmět z takové vzdálenosti? Nespouštím z něj oči, protože mi je jasné že má zřejmě dobré smysly a odhaluje každý můj útok. "Jediný špatný kapitán jsi tady ty. Li Sin může ještě žít, kdyby ho vzali k naší doktorce. Proč jsi mu nepomohl!?" Zamračím se na něj z doufám, bezpečné vzdálenosti. Nemůžu ani moc přemýšlet o tom co mám dělat, abych neztratil koncentraci, kdybych se potřeboval něčemu vyhnout. Snažím se zpozorovat odkud hází nože. |
| |
| rambajz Chvilku poslouchám Sarutobiho (nebo tak spíš vypadám) a pak kývnu hlavou. Jo, můžete jít hledat se mnou to mi nevadí. řekn unakonec. Když tu se k nám začnou přibližovat známé tváře. Začnu jim mávat a vískat radostí. Oni to vysvětlí! paráda. Joha už nemusí nic vysvětlovat. To co udělal náš kapitán mi ovšem na tváři spokojený výraz nepřidá, stejně jako to že na nás hodlají zaútočit. Jsem totálně šokovaná a jen tam tak stojím s otevřenou pusou. Ale...přece Pyroman....Joha se s ním domluvila.... může za to kapitán? |
| |
| Na molu... samé problémy toto Než se skupina stihne plně rozhodnout jestli budou akceptovat můj, tak se k nám začnou blížit čluny z Pyromanovi lodě. Jaké je ovšem překvapení, když spatřím bílou vlajku. Copak se sakra děje? Že by je ten kapitán vyhnal ven? Vidím vepředu Werewolfa a Hole, ale kapitána nikde. Copak se děje? S lehkou nervozitou přejedu rukama po svých bambitkách a když se posádka začne vyloďovat, tak začnu Garpovy a Pyromanovi piráty sledovat těkavým pohledem. Werewolf jde v čele sledován třemi holemi a překvapivě nese bílou vlajku. Jakmile mluví o tom, co se děje na lodi, tak ho sleduji s otevřenou pusou. On zabil prvního důstojníka ??? Nechci tomu věřit a proto čekám jakmile to Werewolf dopoví. Když na mě mrkne kouknu na něj vcelku nechápavě, každopádně potom co s řevem vyběhne na naši skupinu sleduji vcelku překvapeně skupinu. Ta se dává hned od pohybu. Ten maník s kosou, který se s Werewolfem před chvíli utkal se rozhodl se o něj postarat znovu a zbytek také vypadal, že bude bojovat. Co mám sakra dělat? Pokud nepomůžu posádce a tihle prohrají, tak matka zemře a já také. Mají vůbec šanci vyhrát? Jejich kapitán si dává duel s Pyromanem a nemá skoro žádnou šanci vyváznout živý. Ale... V hlavě mi zazní hlas mého otce jenž mě vždy káral, za prohřešky a věřil ,že dobrým lidem se nedějí špatné věci... jsem ovšem zrovna já ten dobrý? To jsem se rozhodl zjistit v mžiku oka. Ruce sjeli z mých bambitek a místo toho každá z nich sundala jednu z hvězdic. Teď nebo nikdy. Vrhnu dvě hvězdice za pomocí svého RAJIEUTAU „Zárohák“ směrem proti Werewolfovi. Hvězdice se ovšem nedrží své dráhy a Werewolfa doslova objedou. On totiž cílem nebyl, ba naopak já si za svůj cíl vybral dva z trojice Holí. Musím zničit ty tři. Na blízkost jsou nebezpeční musím narušit minimálně jejich počet. Ale důležité bude zachránit i toho neznaboha na lodi. Joho, dostaň se ke člunům! Musíme na loď pomoct tomu vašemu bláznovi! Řeknu nahlas s jasným cílem, kterým je malá holčina vedle mě, která nejspíše sama neví, co dělat. Každopádně doufám, že minimálně její touha dozvědět se zdali za tohle může Pyroman je dostatečně silná, aby mě poslechla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Li Sin je válečník, raději by zemřel než aby přijal pomoc od nepřítele. Na to ho znám dost dobře. Můžeš ty to samé říct o své posádce? zeptal se, načež třikrát za sebou prudce kopl tvým směrem. Triple Shot hned na to se ve vzduchu zableskly hned tři čepele. Jedna se ti zaryla do ramene, druhá do hrudníku(prsní sval, nepronikla přes žebra) a třetí do stehna(taktéž jen povrchové zranění). |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Guh Vyprsku z úst trochu slin od bolesti z těch malých věciček co mám zaražené různě po těle. Sakra, nedokážu se tomu vyhnout Mi nejsme Li Sinovy nepřátelé a vůbec nechápu proč by byl za tebe ochoten položit život. Mrsknu mu po nohách dělovou koulí, pomocí techniky Cannon, ale nečekám na výsledek, nýbrž udělám to samé jako na začátku, když jsem přišel Instant move a poté proletím podlahou za pomoci svých pěstí (zřejmě Hard Fist ) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když nejsi jeho nepřítel, tak proč jsi nás napadl? Heh, nechápeš? V tom případě vůbec nemáš právo nosit titul kapitán ty... chtěl tě zahrnout ještě několika nadávkami, ale v ten moment musel uhnout tvé dělové kouli, což ti poskytlo dostatek prostoru k tomu, abys znovu skočil do podpalubí. Neříkal jsi, že neutíkáš z boje zbabělče?! ozval se z paluby jeho výkřik, ovšem pronásledovat tě očividně nehodlal. |
| |
| Knihovna Počuvám čo hovorí ujo Gin a som v celku rád že tu pištol položil predsa len je hrozný strelec. V tom sa ozve ten nový, kamarát Samaela. Otočim sa k nemu a prehovorim. Kyouma, čudoval by si sa čo v tejto knihovne všetko je. Viem si predstaviť aspoň tri veci čo by tu ten šialenec chcel násť a to mi je jasné že to nieje ani polovica toho co tu môźe najsť. Následne idem za Ginom aby som mu mohol pomôcť s tými knihami a poviem k nemu. "Ujo Gin, kym budeme sťahovať tie knihy mám na vás niekoľko otázok. Najskôr mi prosimvás povedzťe kde sú mojí rodičia, podarilo sa im skryť?" Predsa len sa to spýtam aj keď viac menej tuším odpoveť. Avšak v duchu stále dúfam a nádej zostáva to posledné čo mám. |
| |
| V Knihovně Eee, rodina, jako bychom na to měli teď čas... zakroutil dědek hlavou lehce nepříčetně, načež se začal přehrabovat v knihovně až našel úplně vzadu jednu malou, zapadlou brožurku, která se po roztržení ukázala pouze dobře zamaskovanou obálkou, ze které mu na dlaň vypadl drobný klíč. Pokud vím tak váš otec umřel. Účastnil se útoku na Pyromana spolu s mistrem Musashim, ovšem vaše matka...vaše matka... zatvářil se zamyšleně, načež přešel k jednomu ze stolů, a na desku vytáhl zásuvku, ve které pomocí klíčku otevřel tajné dno a vytáhl odtamtud dvě knihy, které ti podal. Jedna z nich byla napsaná zvláštním jazykem, kterému jsi nerozuměl, vlastně ani písmo jsi nedokázal rozluštit, druhá byla lodní deník nějakého kapitána. Deník, u kterého byla podrobná mapa North Blue s jasně vyznačenou cestou vedoucí na Grand Line. vaše matka mi sem včera nesla něco k snědku, takže snad ještě na živu je. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Neutíkám, jen si to tu prohlížím! ... je to tu hezký. Zařvu na něj z podpalubí a rozhlédnu se, i když stále dávám pozor jestli tu není. Na tomhle ostrově záleží mé posádce a ty ho tu klidně bombarduješ, nevím kdo je větší srab. Napadl jsem vás, protože jste se mi pokusily kanóny zabít posádku, ale jediný koho chci zmlátit jseš ty... ty pako. Popadnu jednu železnou kouli a prohodím jí stropem zhruba na místech kde jsem ho viděl stát naposledy pomocí techniky Cannon Proč jsi semnou nebojoval hned od začátku co? Snažil jsi se přijít na to co umím. |
| |
| Knihovna Vezmem od Gina obe knihy a dám si ich do vnútra pod vestu, ktoru si zapnem tak aby knihy nevypadli a mohol som zobrat prípadne dalšie. ...tak toto je ten lodný denník... ...už starý otec mi o ňom hovoril... ...ktovie čo všetko skrýva... ...musím si ho niekedy prelistovať... ...a odz... No v tom sa Gin rozhovorí, čo preruši môj chod myšlienok, najskôr začne o mojom otcovi, zarmúti ma to, na očiach sa mi opäť zjavia slzy avšak spomeniem si na neho, na jeho slová. V mysli sa mi vynoria slová ako sa mi prihováral keď som bol ešte malý a rozbil som si koleno. ...musím byť silný... ...keď už pre nič ine tak pre jeho pamiatku... No potom začal rozprávať o mojej mame a akosi neverym vlastným ušiam. "Skutočne? To je asi najlepšia správa akú som počul odkedy som sem prišiel." Trochu si pritom od radosti poskočim, utrem si slzy čo mi predtým stekali od oči po lici a usmejem sa. "Tak preca nieje všetko stratene" Otočim sa k Samaelovi a Kyoumovi so slovami. "Chlapci nenecháte predsa uja Gina aby niesol dalšie knihy však nie?" Potom sa opäť otočim tvárov k Ginovi a poviem. "Mám ešte dve otázky. Nevieš niečo o pirátovi čo má vo vlajke lebku jeleňa a pod ňou skrýžené meče? Jednen kamarát by potreboval vedieť kam sa vybral prípadne niečo viac. Ja viem že pred nedávnom zamieril na Grand line. A takmer som zabudol nemohla by jedna kamarátka, lekárka si prejsť lekárske knihy čo tu máš? Prípadne by si niečo mohla odpisáť. " ...Těší mě. Jmenuji se Dr. Kyouma... vynoria sa mi v mysli slová čo povedal Kyouma, načo sa k nemu otočim a dodám. "Kyouma, ty si tiež doktor všakže? Keď bude trocha času mal by si sa porozprávať s Ujom Ginom určite najde aj nejakú zaujimavú lektúru pre teba, táto knižnica skrýva skutočne poklady, ale teraz sa poponahľajme preniesť a schovať čo najviac tých vzácnych kníh" |
| |
| Molo "Jistě půjdeme najít matu a kufřík všichni dáme se do kupy a pak uvidíme." rozhodl, jenže to už mu Saigo začal vysvětlovat co se stalo. Začal přemýšlet o tom jestli mu veškeré sny o jídle za tohle stojí, je pirátem chvíli a už tolik věcí nechápe a tolik věcí se kazí. Proč inu protože zabíjení vždy působí jen zabíjení a jak se zdá tohle způsobili lidi s kterými tu je. " Počkat takže vy jste je zabili jen tak nebo co? Si děláte srandu a vy se fakt divíte že jsou nasraní a střílí tady do všeho?" štvali ho jejich způsob boje byl špatný ,zabíjet jako by na životě nezáleželo a dělat překvapené ,když se zabíjení začně vracet k nim. Skoro uvítal bílou vlajku a na chvíli si pomyslel, že plameňákovi piráti mají víc rozumu než celá slavná posádka Dhau dohromady. Jenže jak se ukázala PEs prostě prostěp ostrádal pud sebezáchovy ...jenže teď nahnal do problému i je. " On není kapitán on je debil!!" zařval. tohle bylo zlé ,kdo vlastně byl schopný se bránit a hlavně kdo z nich byl neprůstřelný? Vlastně nikdo jak se zdálo chtěl noví andílek vzít Johu za plameným. Možná to k něčemu bude, pokud nebudou pokračovat v zabíjení. Jenže to znamená odvést bojeschopné z boje a kdo tu zůstane potom. Zbývalo zkusit poslední věc, jistě nemohla vyjít bylo by to hloupé a pošetilé ,ale i tak " Já jsem kapitán! A toho blba zadupu osobně!" zařval i když věděl ,že to nezabere, kdepak neposlechne ho ani jedna strana. " Nezabíjet pokud to není nutné." kruh smrti musel skončit. Jestli ,že je vše o tom že smrt se pomstí smrtí musí se najít někdo kdo to neudělá. To ale neznamenalo ,že by do sebe Thor nechal střílet mlátit, nebo nechal ohrozit zraněnější kolegy,kdepak Berta sloužila jako štít a trochu palice. Věděl že se od raněných nesmí hnotu dřív než je Alex ošetří případně dostane do bezpečí, musel zajistit jediné on bude zeď přes kterou neprojde nic zeď ochotná rozdávat rány všemu co bude moc blízko. Ale nesmí se nechat vyprovokovat, když se rozběhne on kdo zůstane aby chránil ošetřované? ( překlad bude chtít někdo zaútočit na Alex , která jak myslím teď někoho lečí tak dostane Od Thora pokdu bude někdo blízko dostane od Thora, pokud někdo ohrozí ošetřované Thor to bude krát, ale zatím nevyběhne aby neohrozil dění za ním ono vlastně i ustup Johy a Hansena (pokud ustoupí)) |
| |
| Na souši Jako první na útok soupeře zareagoval Saigo, který vyrazil proti Werewolfovi a použil proti němu nějakou techniku, ovšem byla naprosto neúčinná. Jedna ruka očividně nestačila na to, aby vytvořil nějakou techniku na dálku jen s kosou. Když pak doběhl k většímu chumlu nepřátel a připravil si techniku, kterou jich mohl vyřadit větší množství najednou, skočil po něm poslední Kerberos ze strany se zraněnou rukou, takže Saigo vůbec neměl šanci se bránit a spolu s Kerberem skončil na zemi. Útočník mu očividně nemohl zapomenout zabité kamarády. Hned na to vyletěli od Sarutobiho dvě hvězdice, ovšem tento útok měl poměrně malý účinek. Jedné hvězdice si všiml Werewolf a v domění, že se jedná o útok na jeho osobu ji pomocí svých drápů srazil stranou, druhá pak jednoho z holí jen škrábla na tváři. Mezitím se celá fronta pohnula směrem k vám. Werewolf si okamžitě vybral jako svou oběť Thora, jakožto největšího a tedy z jeho pohledu nejnebezpečnějšího soupeře. Když se blížil, klesl na čtyři a značně zrychlil. Poslední dva metry pak směrem k Thorovi skočil, ale v tom se stalo něco podivného. Dosud v bitvách silně pasivní členka Abe skočila po něm, takže se srazili ve vzduchu, udělali několik přemetů a spadli na zem. Tím si zcela jasně získala Werewolfovu pozornost a na Thora tak zcela zapomněl. Jako divoká zvířata pak kolem sebe Abe s Werewolfem kroužili, oba s nehty změněnými v dlouhé, ostré drápy připravené k útoku. Zásah Abe však nezměnil nic podstatného. Místo Werewolfa se k Thorovi nahrnulo dobrých deset meči ozbrojených námořníků. Dost dobře by však nemuseli mít zbraň žádnou, neboť než aby na něj nějak postupně nebo spořádaně útočili, pokusili se na něj se svým počtem navalit a strhnout ho na zem, kde by byl méně nebezpečný a pokud možno úplně bezbranný. Protože byl Thor zaměstnán těmito nepřáteli, zbytek útočníků, tedy Tři hole a osm meči ozbrojených námořníků se dostali za jeho záda a zamířili rovnou k Sarutobimu, Alex, Zainin, Joze a Satu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Protože jste vy zabili dva z mých lidí. zařval nepříčetně, když jsi prohodil dělovou kouli stropem, ovšem trefit ho se ti nepodařilo. Stál o kus vedle. Vzápětí ti život zachránili jen rychlé reflexy, neboť dírou kterou jsi vytvořil k tobě do podpalubí poměrně malá papírová kulička v plamenech. Reflexivně jsi před ní uskočil a jen tak tak ses vyhnul plamenům, které ti nakonec jen ožehli nohavici, neboť v okamžiku dopadu kulička vybuchla ve velkou ohnivou kouli. Vedle! zaklel Pyroman, jako by dokázal vidět skrz prkna fakt, že jsi se vyhnul. |
| |
| Na souši Ošetřila jsem všechny co potřebovali. Pískání pořád nepolevovalo, ale vzhledem k tomu, že jsem i tak něco slyšela, jsem usoudila, že časem se mi sluch vrátí. Když je hotovo podívám se do své brašny, zásoby už byli žalostně tenké. Nevím co ostatní, asi si možná mysleli, že jsou mé zásoby bezedné, ale to nejsou. Budu muset teď šetřit, na lehká zranění se vykašlat a ošetřovat jen ty vážnější. Jestli je brzy nedoplním jsme v háji. Zůstane mi jen niť a jehla... a pak už jenom jehla... leda kdybych si párala oblečení. Které už je otrhané nějakou dobu. Vzhlédnu, koutkem oka jsem postřehla pohyb. Nevím co se stalo, ale zase se bojovalo a na nás se vrhali nějací muži. A sakra. Připravila jsem se až přijdou blíž, když byl jeden na dosah, rychle jsem si zvětšila nohu a chudáka odkopla, jako tenkrát kerbera. Pak jsem ji zase zmenšila, zvětšila si ruce a pustila se do boje. |
| |
| V knihovně Když se objeví stařík tak se snažím tvářit mile a potěší mě když odloží pistoli. Přeci jenom mi stěží prošlo odsekávání hlav nepřátel, ale zabití bezbranného staříka by mi asi u téhle bandy neprošlo. Dědek se rozvyprávěl o nějakých nebezpečných knihách což u mě vzbudilo zájem. Seberu si svojí kosu a vyrazím za nimi. "Hm zajímavé. A máte zde nějaké knihy ohledně ďábelského ovoce? Démonech či podobnou tématiku? Velice mě toto téma zajímá a rád bych si o tom něco početl." Když se Kazumo dozví o osudu svého otce a matky soustrastně ho poklepu rukou po rameni. "Je mi líto tvého otce ale alespoň umřel jako válečník. A o svojí matku se neboj. Pokud byla ve vesnici tak musela určitě být mezi těmi které sem odvedl z vesnice. Teď by je měl hlídat Oliver. Ačkoliv pravda to asi není nikterak úžasné, ale alespoň je pes dost silný aby je ubránil pokud je někdo napadne. " Poté se odmlčím a nechám je prodiskutovat jejich témata. Jakmile Kazumo řekne abychom se chopili knih tak přikývnu. "Samozřejmě, klidně ty knihy odneseme. Ale raději bychom je měli odnést rychle. Vezmeme je na loď a poté přesuneme loď do té zátoky jak si říkal. Jakmile bude loď ukrytá můžeme vyzvednout přeživší z vesnice a konečně podniknout něco s Pyromanem." |
| |
| souboj Po tvářích se mi začnou koulit slzy. Když mě Sarutobi vyzve k odjezdu, podívat se na loď, jen svěsím ramena a bezvýrazným hlasem zašeptám Ne. Pyromanovi věřím....Ale posádce už ne... Zvednu levou paži s Robertem I proti prvnímu z Pyromanovo posádky a vystřelím Omlouvám se. a to říkám vždycky když někoho zasáhnu. Soustředím se na to abych ostatní nezabíjela, jako to má mnoho členů z naší posádky v oblibě, jak právě Joha pochopila. tohle bude Johy poslední souboj s nimi. pak Joha odejde obranou a útokem se sunu k Thorovi. prosím, ať nikdo nezemře, Joha to zkusí ještě jednou zastavit. S těmi slovy se od něho odrazím a zamířím k loďce... zastavím je. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro "Hmm, takže tohle je tedy souboj dvou pirátů?" Otážu se ho poté co vykryji jeho útok. Oklepu si nohavici a postavím se zpátky na podlahu. Docela jsem to čekal, že sem hodí nějaké ty granáty co má u sebe. Vytrhnu ze sebe zkrvavené a zaražené kudly a hodím je oknem ven do moře, aby nepřekáželi. "Jestli tě porazím, tak moje posádka bude vpořádku? Chápu to správně?... hmm dobře, takže tohle je duel kdo z nás je silnější" Začnu přecházet v podpalubí někam jinam a dávám si pozor. "Jsi dobře trénovaný mariňák a já nemám šanci tě porazit." Řeknu zcela narovinu a popadnu jednu železnou kouli. "Přesto je mezi námi dvěma velká propast. Ty jsi byl trénován jako mariňák a já jako námořník. Ano, nedokážu tě porazit, ale přesto tě ještě trefím jedním útokem a vyhraju." Rozeběhnu se a běžím na druhý konec lod, kde vylezu na palubu a nechám ze sebe stékat krev a koukám na něj. |
| |
| Boj Nestačil sledovat mco dění okolo ,bylo potřeba bránit co se dalo a jak se zdálo první na zeĎ obrany byl starý dobrý vlček. Už se chystal ,že v tomhle davu bude muset řešit velký problém jistě on byl slon ale tisícé nic ,ubylo slona a tohle bylo víc než tisíc nic. Využil tu malou chvilku času k tomu aby si sundal zástěru a použil jí k uvázání Berty kus za loktem ,takže druhé ucho mohl sevřít v ruce a Berta fungovala opravdu jako provizorní štít. Kdyby Abe neodlákala vlčka ,asi by to nestihl ,ale takhle měl čas to udělat a připravit se na muže kteří se rozbíhali proti němu, jistě chtějí ho složit on je tu skála a když sundají skálu co zbude? Zaznamenal výbuchy a všiml si že hvízdání nábojnic přichází z místa kde je Joha,dopady ale spíš měli způsobit zmatek než zranění. Aspoň někdo nechtěl zabíjet na potkání. To mu také Joha ,řekla když se dostala k němu,aby se je pokusili nezabíjet. "Nezabíjet!" zařval Thor a byl to nejdivnější válečný pokřik a odpověď najednou. "Nezabíjet!" zopakoval. Pak už se ale piráti dostávali moc blízko k němu bylo jich hodně a hlavně další se dostávali k ostatním pokud měla existovat naděje ,muselo být umožněno Joze odplout. S toutou myšlenkou pomalu postoupil vpřed a použil Thunder smashing vedoucí zprava doleva tedy tak aby jeho Berta štít vrážel do měčů a rukou pirátů co na něj utočili, doufal že tím odrazí trochu rychlosti pirátů a že bude moc švyhnout druhým Thuder smashing na opačnou stranu. Druhý úder by se měl dostat k trupům a měl by z pár pirátů udělat valnou hromadu. |
| |
| Co by Molotov nespravil… Ti na bitevním poli u pobřeží Zatínám zuby když mi Alex vytahuje tu věc z nohy. Navíc si ji dezinfikuji alkoholem co mám u sebe(flaška rumu) páč bych klidně mohla chytnou infekci. Sednu si a odpočívám když k nám najednou vyrazí Snad celá Pyromanova posádka se vztyčenou bílou vlajkou. Raději regeneruji nohu co to jde a přemýšlím co dál. A co má být zas tohle? Jim teda bílou vlajku nevěřím ani náhodou… ale co teď? Momenty Yokubo, nejdřív si projdi co máš vše v inventáři… zbytek biče, láhev rumu, nůž, nabytou pistoli, nějaké náboje a prach, pak dvě zdravé ruce, jednu funkční nohu a jednu zdravou nohu… Sakra nebýt té zatracené chobotnice co po nás hodila tu bombu tak jsem mohla bojovat naplno… moment bomba?! Alkohol + kousek oblečení + trocha střelného prachu a jiskra a vyjde mi Molotův koktejl… Jo to by mohlo vyjít a hlavně s trochou štěstí by nás to mohlo zbavit tak 10 nepřátel…Budu si pak muset promluvit s Alex a Thore, jestli mně budou obviňovat z toho že ráda zabíjím… Sakra ale rychle do práce. Uvidíme kdo používá lepšípodlý triky. Odtrhnu si z oblečení nejsušší kousek a polovinu vsunula do lahve. Druhou jsem posypala střelným prachem a zmačkala jej do té části. Nožem jsem ještě udělala menší prasklinu na láhev aby se po dopadu rozbila i o zem. Bohužel to už zaútočili nepřátelé, kteří se rozdělili na dvě části. Jedna zaútočila na Thora a druhá zamířila k nám. To už jsem měla koktejl připravený, tak jsem vzala do levé ruky pistoli a zamířila na nejbližšího, zatímco jsem vzala láhev do druhé ruky a při výstřelu nechala jiskru dopadnout na látku se střelným prachem(dala jsem ho blízko úderníku pistole). Zapálenou láhev jsem pak hodila do chumlu abych netrefila Alex a co nejvíc jich zranila. Donáška speciálních koktejlů od Zainin!! Útočník, který pak šel po mně schytal zbytkem biče útok na oči jako návnadu a pak jsem mu přerazila nohy pomocí Rankyaku. Další útoky Rankyaku pak doplňuji Kage oni a údery či Shutem. V případě nouze jsem ochotná použít i mou nejničivější techniku či hodit nůž. |
| |
| Na souši Sedím na troskách z ničené lodi, když zaslechnu slova: "zraněn... hluchá... ošetřit" Od toho výbuchu slyším jen na levé ucho. Vstanu a podívám se směrem na pevninu, tam vidím doktorku a tak se rozhodnu jít tam a nechat se ošetřit. Když k ní dojdu, tak zrovna ošetřuje Zainin. Poprosím jí jestli by mi zatím nedala tak dvě ruličky obvazů a při tom si škrabu levou ruku. Pokud mi je dá, tak si sednu na zem a obvážu si pravou ruku, která mě strašně svědí a pravou nohu která mě trochu pobolívá. Ruky si obváži od prstů až k ramenu a nohu od chodidla až do půlky stehna (kalhoty jsem má pod koleny propálená, tak jsem si z nich pomocí Wakizaši udělal kraťasy) a ze zbytku obvazu co mi zůstal, si obváži čelo, na kterém mám modřinu od lítajících trosek. Ten obvaz funguje taky jako má bývalá čelenka a po dlouhé době jsou my zase vidět oči a svou korunku si dám do vlasů na pravou stranu hlavy. Ty obvazy na ruce by my měly zabránit si to rozškrabat si ty spáleniny až do krve. Potom si znovu lehnu na zem na záda a úplně vypnu od okolního světa. Sakra, já mam takový hlad... A co to tu tak divně smrdí?.... Aha, to budou ty připálený křídla.... Křídla! Otevřu oči. "Doktorko, nemáš ještě trochu obva... Všimnu si skupiny pirátů co se vylodili na pevninu. Po tom co Werewolf dokonči svou řeč slovy, že nás přišli zabít, si rychle zkontroluji věci co mam u sebe. Nahmatam obě katany, pistol a Wakizaši. Když zvednu hlavu, abych viděl na bitevní pole, tak už na nás běží několik nepřátel. Vidím jednoho co si za cíl vybral mě. Co nejrychleji vstanu a zkusím tasit katanu. Moc pomalí. Pustím ruku s katany a vykopnu nohou do úrovně jeho hrudníku. Pokud se my ho povedlo zasáhnout, tak by ho to mělo na nějakou chvíli poslat k zemi. "Auu" Zabolí mě pravá noha, kterou jsem ho kopl. Pak si prohlédnu nepřátele co tu jsou a můj pohled ustane na jednom chlápkovy s tyčí. Tak to je jeden z těch tří... Musím ho vyřadit z boje co nejrychleji, jinak budou problémy. Podle toho co říkali ti zajatci, jsou společně dost silní. Vytasím obě katany a rychlejším tempem jdu směrem k němu. Když jsem dostatečně blízko, tak na něj křiknu, aby si mě všiml. Hned na to se rozběhnu a zaútočím na něj oběma katanama. Útok směřuji na jeho ruce. |
| |
| Boj na molu Tak se nám to pěkně rozjelo a né zrovna ve správném směru. Moje hvězdice ztratili účinek, přesněji útok zhatil Werewolf a druhá hvězdice neměla prostě ten nejlepší směr. Každopádně s Johou si to mířím k Thorovi. Mezitím si vytáhnu svůj plamenný Dial do pravé ruky a levou si pustím na rukojeť bambitky. Když se přes Thora přežene hromada nepřátel, tak mám co dělat, abych odrazil ty jenž jdou za ním po našich raněných. Samozřejmě se znovu zaměřím na tři hole, jenž mi z té skupiny přijdou nejnebezpečnější. V tu chvíli vykřikne ten svalovec ať nikoho nezabíjíme. To si děláš prdel! Pronesu nasupeně, ale přesto se rozhodnu ho poslechnou.Vyberu si z Holí toho nejdále (pokud na něj dobře vidím) od skupiny, aby se mi nestalo, že si ho za cíl vybere ještě někdo jiný a použiji své HOSHI NO BYOUGA „Hvězdné tasení“ (pokud ho bude zaclánět jeden z jeho dvou druhů, tak to schytá on. Pokud se mi do rány dostane Satu, tak mi nezbývá než ránu zvednout do vzduchu nebo nevystřelit). Velkou rychlostí vytáhnu bambitku a vystřelím, snažím se přitom mířit na pravou část hrudníku nebo popřípadě ramene. Přece jen s prostřelenou pravou plící člověk neumírá... tak rychle. Pak rychle bambitku zasunu a chytnu do ruky svůj Bumerang, abych se s ním popřípadě mohl krýt proti útokům na blízkost, každopádně to v plánu zatím nemám a ještě než ke mně doběhne první protivník, tak se podívám, jak daleko jsou ode mě trosky lodě. Pokud po mě půjdou hole, tak je budu muset dostat na místo, kde budu mít výhodu já a jedinou nadějí pro mě je vcelku nestabilní místo... snad mi to vyjde. Pak už čekám, kdo se ke mně první dostane, ten totiž okusí dávku mým Flame Dial z mušle do ksichtu. |
| |
| Molo Všichni na molu Jakmile na mě skočí poslední kerberos, tak mě to dost překvapí. Přeci jen jsem na něj úplně zapomněl. Když se oba svalíme na zem, zalehnu kosu, takže mi je nyní naprosto k ničemu. Nezraněnou rukou se pokusím chránit si obličej, zatímco nohy dám pod něj, abych ho mohl přehoupnout za sebe. Jestli se mi to podaří, vyšvihnu se na nohy. Seberu si kosu a použiji Kousoku. Jakmile kosu roztočím, tak ji po něm hodím. Snad pak budu mít nějaký čas si ji ještě najít. Nemeškám a vyrazím proti kerberovi, protože ten původní útok byl falešný. Jakmile jsem dost blízko kerbera, tak se ho pokusím kopnout do nějakého nechráněného místa, ať už je v jakékoliv pozici. V horším případě se budu bránit zdravou rukou. Pokud se mi nepodaří kerbera ze sebe sundat, tak se pokusím zdravou rukou chytnout jeho ucho a utrhnout mu ho. Popřípadě ho zraněnou rukou nějak mlátit loktem do ramene, krku, či hlavy. |
| |
| Na souši Kopodivu se ani nemusím moc namáhat, abych přesvědčila Werevolfa, aby se začal věnovat mě. Jak kolem sebe kroužíme, začne mě znervózňovat oblázkové pobřeží a tak sice dál s werevolfem kolem sebe kroužíme, ale já pokaždé protáhnu kolečko o kousek směrem k trávě. Když se mu nechce jít začnu prskat a vrčet, popřípadě když nereaguje dost, tak se po něm oženu drápy. Hm, že bych nechala práci jen na instinktech? Přece jen mám teoreticky pomocí nich skolit i slona... Při představě, jak se snažím složit něco, tak velkého se mi na tváři objeví široký úsměv a ať se děje cokoliv začnu o něco víc předávat kontrolu šelmě a lovci ve mě. Zamručím a udělám líně krok dozadu, připravím se ke skoku a následně jako by nic provokuju werevolfa dál, dokud se nedostaneme na trávu. Pokud mou provokaci nevydrží a zaútočí, okamžitě se kryju předloktím a předám plnou kontrolu instinktům, takže začnu i kousat, kopat, škrábat a kdo ví co ještě a hlavně se dostat k nějaké tzn. jakéhokoliv slabině. |
| |
| Bitva na souši Jako první tu máme Alex. Ta s velkým odhodláním, těsně poté co dokončila ošetření Satu a Zainin zaútočila na nejbližšího člena nepřátelské posádky svým kopem, kterým nabrala jednoho námořníka a vysokým obloukem jej poslala zpět do moře, na kterém jen bezvládně plaval ve zvětšující se louži krve. Inu, když vás plnou silou zepředu zasáhne noha, i když útlé dívky, která je pětkrát větší a tedy i pětkrát silnější než je obvyklé, poměrně to s vámi zamává. Vzápětí se však štěstí obrátilo proti ní, neboť si ji zbytek námořníků vyhlédl jako tu nejnebezpečnější a ona se tak musela hned potýkat se sedmi námořníky naráz. Sice vůči ní a její zvětšené ruce měli značný respekt, ale díky šavlím se jim dařilo držet si ji dostatečně od těla na to, aby jim s ní nemohla moc ublížit. Mezi tím se Joze podařilo svým Robertem I do nohy zasáhnout jednoho z útočníků na Thora a snížit tak počet jeho nepřátel na 9. Stejně tak se jí díky její poměrně malé velikosti a nenápadnosti podařilo proklouznout přes bitevní pole až ke člunům. V okamžiku kdy jde o krk, málo kdo se zabývá malou holkou, která kolem něj probíhá, očividně vyděšená k smrti, a snaží se dostat pryč. Tedy, abych byl úplně upřímný, velký úspěch Joze nezaručila ani tak její velikost, jako spíš Thor, který se v okamžiku jejího útěku rozhodl dvakrát prudce rozmáchnout svou pánví. Vzhledem k tomu, že už předtím útočníci zpomalili, kvůli střele od Johy, podařilo se mu je přinutit prvním úderem ustoupit o řádný kus stranou, do bezpečné vzdálenosti, odkud na Thora jen vyděšeně koukali. Fakt, že ta vzdálenost zas tak bezpečná nebyla zjistil jeden z nich, když to schytal Throvou pánví. I když se obřík držel zpět, aby nikoho nezabil, poroučel se po zásahu námořník v bezvědomí k zemi. To dodalo zoufalé odhodlání zbylé osmičce, která se s hlasitým řevem vrhla zpět k Thorovi. Za Thorovými zády se zkusila vyrobit bombu Zainin, ovšem výsledek byl prach bídný. Vzhledem k tomu, že se soustředila na to, aby zapálila hadr, nepodařilo se jí kulkou z pistole nikoho zasáhnout a i ona bomba dopadla neslavně. Láhev se rozbila hned po dopadu a hadrem zapálený zbytek rumu(si pamatuju, že jsi ho použila na dezinfekci neboj ;)) udělala jenom malé PUF, kterého se útočící piráti vzhledem k ohňostrojům jaké tropí jejich kapitán ani nelekli. Respektive, neměli šanci se ho leknout, vzhledem k tomu, že v ten moment se sborově snažili udolat Alex. Na druhou stranu se jí však podařilo pomocí Rankyaku a Shuten ulehčit Alex v obklíčení, neboť se jí podařilo přerazit nohy jednomu z útočníků, takže zbylých šest námořníků si je rozdělili. Tři se snažili usekat Alex a zbylí tři Zainin. Co se Holí týče, ani ty na tom nebyli zrovna slavně. Ty si za svůj cíl vybrali Sarutobiho, nebo správně pochopili, kdo že to na ně hodil ty hvězdice, ale hned na začátku se dostali do potíží, když opičák, kterého považovali za obyčejného podřadného kaskadéra bleskově vytáhl pistoli a jednoho z nich střelil do hrudníku. Bojovník udělal ještě si dva kroky, než spadl na zem, s probořenou plící a rychle se rozšiřující kaluží krve. Než se pak k němu stihli zbylí dva dostat, byl jeden z nich zastaven Satu. Na naneštěstí pro Sarutobiho to však třetí k němu stihl a co víc, vrchní stranou hole jej praštil přes ruku tak, že mu jeho Dial vypadl na zem. Na ty tvoje hnusný triky rovnou zapomeň. varoval jej a vzápětí se mu pokusil podmést nohy druhým koncem hole. Ve stejný okamžik Satu se svými meči zaútočil na posledního člena Holí, který neměl jinou možnost než mu do cesty postavit svou zbraň tak, aby se mu podařilo zablokovat oba šermířovi meče. Dobrej pokus, ale nemáš šanci. zavrčel a pokusil se na Satu zatlačit a pokud možno jej vyvést z rovnováhy. No a o kus dál na bojišti ve stejný čas zápolil Saigo s posledním členem Kerberu. Nutno říct, že zápolil dost tvrdě. Podařilo se mu s vypětím všech sil uchránit před dotírajícím Kerberem svou hlavu a přehodit ho přes sebe, ovšem k další části plánu už se nedostal, neboť zdivočelí nepřítel se na něj vrhl okamžik poté co se postavil na nohy, takže mu nezbýval vůbec žádný prostor pro roztočení kosy. Nakonec, možná byla škoda, že jste byli všichni tak zaměstnáni bojem neboť jinak by jste se mohli kochat zajímavé podívané, souboji Abe a Werewolfa. Oba kolem sebe kroužili, přičemž Abe se snažila dostat na trávu a přitom svého soupeře stále provokovala. Ten to nakonec psychicky nevydržel a skočil po ní s prstem namířeným jako hrot kopí. SHIGAN! k jeho velkému překvapení však jeho technika nebyla zrovna dvakrát účinná. Jediné co se mu podařilo bylo zajet špičkou drápu do předloktí Abe, kvůli čemuž jí po něm steklo pár kapek krve. V ten samý moment pak jakoby Abe lehce přeskočilo a okamžitě se po něm vrhla prskajíc a mávajíc kolem sebe drápy. Nutno říct, že takový vývoj souboje Werewolf čekal a naneštěstí pro dívku pro něj byl i lépe fyzicky vybaven. I když byla menší Abe mnohem obratnější a pohyblivější, Werewolf byl mnohem silnější a těžší, takže netrvalo dlouho a podařilo se mu chytit Abe pod krkem a přitlačit ji k zemi. Knihovna Ať si ty knihy klidně nechá, k čemu by nám byly? Tahle vesnice je už stejně mrtvá. zamručel stařec a šouravým krokem zamířil k polici, kde byla právě lékařsky orientovaná literatura. Pak se zarazil, patrně jako reakci na Samaelovu otázku. Démony? Devil Fruit? Ne, nic takového tu není chlapče, tohle je slušná knihovna ne brloh nějakých smradlavých okultistů. zamručel a pokračoval v cestě. Ve stejný okamžik se směrem od vaší lodi ozvaly výstřely(a pořád nechápu jak jste dokázali přeslechnout ten výbuch lodi). |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro He? Co to meleš? Ses ze strachu zláznil? zeptal se Pyroman opovržlivě na celou tvou tirádu a znechuceně zakroutil hlavou, připraven hodit ti dírou další granát, ovšem než se k tomu dostal, už jsi běhal po podpalubí, na kterém jsi zanechával krvavé stopy. I když je tvé tělo tvrdé, zastavit krvácení nedokáže. Napadlo tě, že vytahovat ze sebe ty nože, které jediné bránili krvácení možná nebyl zas až tak dobrý nápad, stejně jako vlézt do podpalubí, neboť na druhé straně žádný východ nebyl a ten jediný, o kterém jsi věděl byl stále v plamenech po Pyromanově útoku. Copak? Bojíš se mě, že přede mnou utíkáš? ozval se z paluby Pyromanův hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro To, že krvácím mě moc nepřekvapuje, jen nemám moc času krvácet. Běžím zase zpátky a tentokrát popadnu dvě koule a když doběhnu zase na druhou stranu, tak je prohodím stropem a vyskočím na palabu (i když s obtížemi) nebo vyšplhám a postavím se, koukám kde je pyroman. |
| |
| Souš Pobaveně se usmála nad neúspěšným útokem, který jí mimo jiné dodal i větší odhodlání a povzbudil instinkty k boji. Takže se vrhla do nerovného souboje se vší vervou. Na nic se neohlížela a bojovala, i když v podstatě byl výsledek jasný, odmítala si ho připustit a útočila znovu a znovu. Nakonec byla přitlačena na zem a v podstatě jí nebylo umožněno se víc bránit. Zavrčela, pokusila se párkrát ohnat drápy a vykroutit se. Když se jí to nepovedlo, předali instinkty vládu rozumové stránce, takže se celkem šokovaná Abe po pár slabších záškubech podívala na Werevolfa naprosto rezignovaně a odevzdaně. Úchvatné, co bude teď? Zabije mě? .... Vždyť je to jedno, nemůžu nic dělat, jen si počkat na ortel... Na zlomek sekundy se podívá tázavě, pokusí se použít své instinkty a jen zakňučí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se ti podařilo probít se pomocí koulí zpět na palubu, ovšem pro vyšplhání jsi nezvolil zrovna nejšťastnější postup. Už samotné proražení desek na tebe upozornilo Pyromana, který se na tvůj příchod náležitě připravil a tak hned v okamžiku, ve kterém jsi se vyškrábal na palubu vyšlehl z jeho levého plamenometu proud plamenů, který tě na nekonečně dlouhý okamžik téměř celého pohltil. Jediné co tě zachránilo před ztrátou očí byly tvé pohotové reflexy, díky kterým sis před obličej dal ruce a uchránil jej tak nejhoršího žáru. I tak se na tobě však okamžitě vzňalo oblečení a celé tvé tělo pohltila strašlivá bolest. |
| |
| úprkem vprk To by jsme měli zhodnotím v duchu svou sitauci když ladně dopadám do loďky. nemám čas na někoho čekat. A Saerutobi bude víc prospěšný tady než semnou. nechce se mi je znovu opouštět, když jsem je před chvílí potkala, ale nemám na vybranou. Rozhodně se mi nelíbí že to celé závisí na mě ale Oni Joze věří, tak jim Joha ukáže že dobře dělají pravda že jim Joha ještě neukázala důvod proč jí nevěřit....Ale to Joha samozřejmě neví. Uchopím pádla a rozhýbu své mechanické paže takovým způsobem, že si je div nevykloubím. A svou rychlost neustále zvětšuji a s každým tempem se pokouším překonat. Doslova pádluju jako o život(ale enchávám si trochu rezervy na svůj další a snad poslední kousek). Div při tom nezapomenu brzdit když jsem na dohled Pyromanovi lodi. Pokud tam dopluju, zbytek cestovní dráhy si zkrátím vystřelovací paží a vyhoupnu se na palubu. Do následující akce vložím víc jak sto procent sebe, neboť může být rozhodující. Rozhodně nemám v úmyslu se zastavit a rozhlédnout kde je kdo, ale jdu okamžitě po sluchu za největším rambajzem. Pes i Pyroman by si mě nemuseli všimnout, zvláště když k nim mířím né ze strany, ale seshora. Mám v plánu je prostě oba dva vyrušit velmi násilným způsobem (na jednoho dopadnout, druhého praštit, je jedno kdo schytá co, ale mým úmyslem je získat si jejich pozornost. Pozornost obou. A aby věděli že to myslím vážně klidně (pokud mi to celé vyjde) jednoho budu škrtit a druhého ohrožovat Robertem I. |
| |
| Souš Zbývalo 8 mariňáků to bylo o 8 víc než bylo potřeba na to aby mohl chranit ostatní. I tak to bylo dobré jeden dostal pánví a vypadal že žije, tedy nic mu nechybělo a ani nepřebývalo. Další se skácel k zemi díky granátu od Johy. Jistě bylo ohromně těžké držet se zpátky a nezabíjet , když oni chtěli. Jenže smrt plodila jen smrt. Pravda možná by se podíval jak se daří ostatním , ale 8 mariňáků kurážně se rozhýbajících proti němu, bylo mnohem důležitějších. Tvořili dohromady jednu nepravidelnou masu těl hrnoucí se k Thorovi a Thor sám si teď připadal ,jako když se na něj valí mnohem větší soupeř. " Jen klid nejsou jeden to se zvládne hlavně rychle a nezabíjet." pomyslel si a vyrazil svým 8 naproti. Využil své tankovací rychlosti a Thunder smashing k tomu aby ,nabral další z nich utočil svým panvo štítem a snažil se vesměs odrazit několik pirátů na sebe aby se pletli, nejspíš nedosáhne na všechny ale pár by zakopnout mohlo. |
| |
| Knihovna Ako tak ide Gin po tie knihy pre Alex počujeme výstrely. ...kurnik, kurnik to nieje vôbec dobré... Prejde mi hlavou a rýchlo odpoviem Ginovi. "Tak teda na lodi nebudu v bezpeci zatial. Zatial su v bezpeci zrejme tu my musime ist k mólu lebo tie vystrely neveštia nič dobré." Mierne si porozpnem vestu a vytiahnem s pod nej obe knižky a položim na ten stôl. "Vydržte tu ujo Gin, nikomu okrem nas neotvarajte my sa zachvilu vrátime." ...dufam že sa vratime, snáď to nieje pasca a pomocou výstrelov nás tam chcú nalákať... Prejde mi hlavou a následne sa rozbehnem rýchlejšim klusom smerom von a do prístavu. Cestou poklepem aj Dr.Kyoumu po pleci so slovami. "Dalšie ruky sa určite zídu poď s nami." No na odpoveď nečakam a pokračujem v kluse. ...nebež tak rýchlo, to či tam prijdeš o minutu neskor alebo skôr nezáleži, pokial tam prideš uplne vysilený... ...ale musím pomôcť ostatným predsa len je to moja vina že sa sem dostali... ...keď tam prideš a padneš únavou im nepomôźeš... ...mysli na to že si predtym absolvoval bitku s kerberami a zvyškom z Mushasiho študentov... ...bež rovnakým tempom ako Samael a Kyouma... ...keď tam prídeme všetci traja naraz tak môžeme zvrátiť pascu pre tych čo ju prichystali... Následne sa obzriem za Samaelom a Kyoumom či bežia tiež a ak hej tak prispôsobim moju rýchlosť tých ich pritom sa snažim dýchať zhlboka aby som sa aź tak moc nezadýchal. Keď sa dostaneme do bitky vediac že som unavený nepoužijem Soru, jedine ak by to bolo nutne a malo to rozhodnuť o živote alebo smrti. Len čo sa tam doteperíme napadnem pokial možno prvého piráta čo sa dostane do cesty. Prípadne ak by bol niekto viditelne v nebezpeči tak použijem Kaze no Kizu Vo všeobecnosti sa však snažím používať techniky Musashiho kenjutsu a puštať len do bojov 1 na 1 ktoré by som vďaka nim mohol rýchlo ukončiť. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Strhnu ze sebe vrstu oblečení a oklepu se. "Brr." Ruce mám popálené, ale pyroman je vpohodě. Usměju se, protože vím, že mám žít bez toho, aby mě něco trápilo... že jsem dokázal vždy do všeho dát sto procent. Je mi jasné, že kdyby pyroman uměl tou nohou i mířit, byl bych dávno mrtvý a tak si s jeho čepelemi už nedělám starost, protože po nich jsou jen povrchové rány. Díky bohu, že jsem trénoval tak tvrdě. Když jsem usměvavě odstoupil na dosah od pyromana vymrštil jsem ruce dozadu. On určitě věděl co bude následovat. Meteor fist: Dog Bite Pronesl jsem a zadíval jsem se mu do očí. "Trénoval jsi jako mariňák každý den, běh, posilování a reflexy. Poté jsi se dal do velení a nakonec jsi vylepšil svoje tělo pomocí čáry máry.... ale víš co Rozeběhnu se přímo proti němu "Já tě překonáááám!" Zařvu v běhu s rukama za zády a běžím odhodlaně přímo proti němu. Moje reflexy pracují naplno.... Když běžím, roztrhnu si za zády rány v rukou, aby mi vyteklo hodně krve (a aby to on neviděl) a když po mě vystřelí své plamenomety, mrsknu ruce do předu a použiji Flash Fist na prázdno (jen kvůli efektu tlakové vlny) a pokropím ho sprchou své vlastní krve, která utlumí na pár vteřin jeho plamenomety. Těch pár sekund využiji k tomu, abych dal ruce za záda, a že z naprosté blízkosti proti němu vyskočím Instant move. Vím, že se tomu nedokáže vyhnout, protože když jsem na něj tohle poprvé zkusil, nedokázal to ani zaregistrovat. Naletím do něj plnou vahou, ať po mě hází třeba granáty... odpálím ho vyšvyhnutím oběma rukama do jeho hrudi (Flash Fist) za každou cenu ven z lodě do vody. Nejde mi o to ho tím útokem zabít, ale dostat do vody. Meteor Fist: Dog Bite (tím, že jsem obětoval ruce jsem si nechat tak dvacet minut než omdlím) Někdy bitvy vyhrávají mohutné souboje, někdy je to prostě jeden člověk a jeden úder. Pokud bych měl něco říct, tak doufám, že tohle ten úder bude. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Joze se podařilo doveslovat k lodi a vylézt na palubu zrovna v okamžiku, kdy vrcholil souboj mezi Pyromanem a Psem. Když vykoukla přes zábradlí, se Psem to nevypadalo vůbec dobře. Plášť, ve kterém byl oblečený hořel, avšak přes plameny se mu podařilo jej zachytit a strhnout ze sebe. Chudák maličká Joha nedokázala reagovat, jen s otevřenou pusou sledovala, jak kapitán vyrazil se svou technikou proti Pyromanovi, který taktéž použil svou nejmocnější zbraň. HELL BRINGER! z obou plamenometů vyšlehla dávka plamenů, ale bylo už pozdě. Dvě pěsti se mu zabořili do hrudi a poslali jej vzduchem přes palubu přímo vedle překvapené Johy. Pes padl na palubu. Byl stále při vědomí, ale kvůli bolesti a vyčerpání se nedokázal ani pohnout. Pyroman na druhou stranu byl po zásahu těžce otřesen, avšak po chvíli se začal zvedat na nohy. Johu přehlédnout nedokázal. Promiň maličká. Vím, že jsem ti slíbil mír, ale nedokázal jsem si pomoct. Nemůžeš vinit svého kapitána za to co udělal. Já udělal horší věci, mnohem horší. Hej, kapitáne Olivere, tohle je tvoje vítězství. Zasloužíš si ho. pak obrátil jeden ze svých plamenometů k nebi a vyslal dlouhý plamen. |
| |
| Na břehu Abe měla na kahánku. Werewolf se jí už už chystal roztrhat krk, když v tom ho zasáhlo Kazumovo Kaze no Kizu a poslalo ho vzduchem dál od ní. Pak se stalo něco nepředstavitelného. Z Pyromanovi lodě se těsně poté co na ni doveslovala Joha objevil zášleh plamenů mířící směrem k nebi. Werewolf, který v ten moment byl otočený tím směrem jak dopadl na zadek si toho všiml a zaklel. STOP! Zastavte boj! Kapitán prohrál duel, je po bitvě. Složte zbraně! k vašemu překvapení jej okamžitě poslechli. Všichni, do jednoho. Ti co útočili na Thora okamžitě zastavili a ustoupili dozadu, překvapeně a se značným znechucením pouštěje svoje meče na zem. To samé udělali i námořnící bojující s Alex a Zainin. Poslední zbývající Kerberos se zastavil a ustoupil od Saiga, zbylé dvě hole taktéž udělali několik kroků zpátky. |
| |
| Knihovna Zrázu smutně spouštím hlavu k zemi. Ach... Tohle už nemá cenu... Chce to více lidí... A trochu více emocí... A nepřátelství... Ano to by šlo... Jasně... Spousta velmi zajímavých knížek. Říkám, přičemž náhodně vybírám jednu knížku a začínám si ji prohlížet. Čistě jen z toho důvodu, abych vypadal zaneprázdněně a nikdo po mě nic nechtěl. Střelby si znovu (nečekaně) nevšímám, avšak změnu v chování ostatních si všímám okamžitě. Okamžitě odkládám knihu, pušku si dávám zpět na záda a odcházím s Kazumem a Izmaelem. Nesnažím se běžet nijak rychle, avšak zároveň se snažím běžet vepředu, abych je zpomaloval a abych je mohl chránit v případě útoku. Celou cestu se snažím rozhlížet okolo, zda-li nás vážně někdo neplánuje přepadnout. Když mi Kazumo klepe na rameno, tak se na něj otáčím Jop, věřím tomu že budeš schopen mi to někdy splatit. Když už přicházíme k přístavu, tak se jen zastavím a sleduji to co se děje přede mnou... Je to vážně spoušť. Jen co přicházím na scénu, tak se ozve Werewolf a prohlašuje konec. Popravdě právě teď ve mně panuje vnitřní boj. Mám je ještě rozhecovat a začít další rvačku, nebo nic nedělat? Za to by mi ale asi moc vděční nebyli co? Mno co, možná se ještě něco stane. Procházím si bojiště a prohlížím si všechny přítomné z čehož si rovnou vybírám ty, kteří by mohli být budoucím předmětem zkoumání. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Z mých plánů co udělám až dorazim na loď sešlo...velmi rychle. Když někde vedle mě dopadne skoro polo mrtvý pes a pak Pyroman prohlásí něco že nás nechá. Koukám s otevřenou pusou (nebo spíš stále otevřenou pusou. Ovšem Psovi dám výchovný pohlavek se slovy. Baka ano i taková slovíčka znám. pak zavřu pusu a podívám se na Pyromana. Takže konec? Už žádné zabíjení? tvářím se zklamaně a vystrčím spodní ret A já si tak moc plánovala jak vás oba dva zastavím. můj obličej ale nasvědčuje tomu že jsme žádný plán absolutně neměla. Oddechnu si a otřu si zpocené čelo. pak zvednu i já svou ruku do vzduchu a taky vystřelím- znamení pro naše. Neomlouvej se, zasloužil si to. Třeba se mu rozsvítí. Jako se rozsvítilo mě. Mimochodem si pučím člun. snažím se tvářit klidně, ale opravdu si oddechnu až budeme...pryč....buď já sama nebo společně, to je jedno. Dopravím Psa (násilně či nenásilně) do člunku (dám si ho na ramena a spustím se po natahovací paži dolů do člunu, nebo něco takového) pak se ještě vrátím nahoru abych se ujistila že nic ze Psa tady nezůstalo a široce se na Pyromana zazubím. A děkuju. Až se příště potkáme, nebudu prosit slovy, ale silou. zatnu svoumalou paži, mávnu na něj a skočím do člunku. |
| |
| Knihovna Kazumo, Doktor Muž mi odpoví že žádné takové knihy tu nemá a tak jen pokrčím rameny. Prej okultizmus. Knihy o ďáblovo ovoce a pojednání s tím spjatá dávno opustili úroveň okultizmu a jsou brány jako každé jiné učebnice. Přeci jenom lidé s ďáblovým ovocem jsou jedni z těch největších parchantů na které můžeš narazit a je proto lepší když o nich člověk ví co nejvíce. No ale co by člověk mohl čekat od takovéhle vesnice. Vsadím se že tady ještě bylinkářky upalují kvůli čarodějnictví. No ale co... mě nenáleží soudit. Jak pravil vždycky můj otec. Zabíjte je všechny a on už si je bůh nějak přebere. Ale na druhou stranu jsem příliš línej zvedat zbraň. S těmito myšlenkami se na staříka příjemně usměju. Poté si konečně všimnu že něco na zvukovém pozadí není správně. Výbuchy sice přestali ale místo toho se začali ozývat výstřely. Počkat něco je špatně. Proč by se ozývali výstřely z pušek pokud pyroman jenom střílí děly na vesnici. Něco je fakt špatně. Měli bychom raději vyrazit do přístavu a něco udělat. Doufám že jenom pes dostal nápad lovit ještěrky pomocí pistolí a nic jiného se tam neděje. Kazumo už se domlouvá se staříkem aby zůstal uvnitř a já si povzdechnu, hodím si kosu na rameno a vyrazím ven z knihovny. Cestou se ještě podívám na Doktora. "Promiň že sem tě do toho zatáhnul. Nic nám nedlužíš takže jestli chceš tak tu klidně zůstaň. Tam kam jdeme se nejspíše zapojíš do něčeho co není moc příjemné. Nerad bych si na duši připsal další smrt kvůli mé tuposti. " Chtěl sem ještě dodat:Už takle jich mám příliš. Ale neřekl sem nic jenom se trochu nejistě usměji a vyrazím. Pláž Všichni na pláži kupodivu Nesprintuji, nechci se příliš unavit, ale pohybuji se něčím mezi hodně rychlou chůzí a lehkým během. Neustále se rozhlížím po případných útočnících a po Kazumovi o kterém vím že už předtím byl unaven tak sleduji jak si vede. Když se blížíme čím dál tím blíže k zvukům bitvy tak se schovám za poslední možný barák a vykouknu za roh abych viděl situaci. Bože proč! Co sem ti udělal ty hnusnej sadistickej bastarde! Proč na nás pořád posíláš šílence, přesili, silnější! Proč nám jednou nedáš taky chvíli klid! Jestli to nepřežiju tak než mojí duši zničí ďábly tak ti budu hrát na hudební nástroje co nejvíce falešně a budu krákavě zpívat! Zahrozím pěstí k nebi. Poté se zhluboka nadechnu, vydechnu, nadechnu a pevně uchopím kosu v bojovém držení. "Svatá matko boží odpusť mi co musím vykonat. A vezmu-li život prosím nenech mě bez odpuštění." S touto tichou modlitbou provedu Soru do zad nejbližších nepřátel a prudce z plných plic zařvu abych na sebe upoutal pozornost a odlákal aspoň část nepřátel od spolubojovníků. "Hnusní zrádci a vrahové! Všechny vás pošlu do pekla za to co jste udělali ženám a mužům na tomto ostrově! Zrůdy!" Při slově zrůdy provedu prudký úder dřevěným koncem zbraně na toho nejbližšího. Možná sem útok stihl dokončit, možná ne. Pravdou je to že mojí pozornost upoutalo to když se zvedne plamenný sloup a já na něj zírám jak na zjevení. Když poté uslyším jak někdo z těch nepřátel řve potom že je po všem tak si chytnu zbraň opět od výchozí bojové pozice. Dívám se docela překvapeně na všechny okolo a poté jenom zvolám. Při pohledu na zničené lodě mi málem vypadnou oči z důlků ale rychle nasadím kamennou tvář. "Hm mohl by mi někdo prosím vysvětlit co se tu dělo zatímco sem plnil kapitánův rozkaz?" |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Ležím na palubě na zádech a celý od krve, přesto se usmívám, když Pyroman řekne že jsem vyhrál. Pak přijde Joha a vrazí mi facku, ale já se jen znovu usměji. Nemám moc síly, abych řval, ale přesto se snažím mluvit tak, aby mě Pyroman ve vodě slyšel "Jsem rád, že mám už konečně rodinu. Vždycky jsem byl na všechno sám, ale teď jsem si jistý, že vím za co můžu obětovat svůj život. Za ně, za Kazumu, Thora, Johu." Lechce se zamračím. "Jediný s kým jsem chtěl bojovat, jsi byl ty, pyromane." Pomyslím na toho Kerberose a poté zůstanu ležet na zemi. Joha mě začne však hned zvedat a dopravovat do loďe. I když se nemůžu vůbec hýbat, chytnu jí rukou za ruku a podívám se jí do očí. "V podpalubí je Li Sin, musíš ho vzít za Alex, jen ona ho dokáže zachránit. Prosím" Poté mi ruka spadne a už se zřejmě nechám odnést, protože se nemůžu bránit. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro Pokud je vážně zraněn, neměla by Alex jet sem? navrhnu, kupodivu velmi chytrý plán, na sebe a zadívám se na Pyromana, jako že je to na něm. když s emi pes dívá do očí ucuknu a opět když mluví o rodině, při tom dokonce zatnu zlostně zuby, ale slova a hněv zase spolknu. |
| |
| Konec boje? Byl v prostřed boje ,když se ozbalo dlaší *vhuvš* ,které dělali prudké plameny. Po nich se Thor dověděl další novinku. Vůbec nevěděl jaký duel a proč tak snadno ustupují, nezdálo se mu to možná to byla finta. Ale na druhou stranu on tu není od toho aby kopal do těch co se vzdávají. Tohle uvědomění přišlo akorát včas přeci jen měl trochu rychlosti a piráti předním jen složili meče a udělali krok dozadu. " bacha!" zastavil sám sebe byl trochu problém ale se skřípěním písku se i to povedlo. " Tak a kdo vysvětlí Thorovi co se tu děje dostane bonbónek." |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Ah... Můj hlas už nezní tak silně jako dřív. Je stále tišší a tišší a po palubě je stále více krve. Zvládnou to bez ní ostatní na souši? Těžce vydechuji. Jestli joha řekne, že ano, tak jen přikývnu |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro zamračím se. Jak to má Joha vědět? když odcházela všichni žili a měli v sobě víc krve než ty. a po těchto slovech se ho pokusím zašpuntovat v místech kde to teče nejvíce. To že Alex třeba nebude chtít....mi v tom okamžiku nedochází. Jestli ještě budeš mluvit, Joha tě uspí. a zahrozím mu pěstí |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Pootočím na Johu hlavu. Ruce mám celé rozpárané a v těle mám všude díry, i přes bolest se usměji když se kouknu na její tvář. Z koutka oka mi ukápne krátká slza, protože vím o co se předtím snažila. Omlouvám se. (I když mi asi vrazí pěstí) |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro |
| |
| Prístav Ukázalo sa že sme prišli práve v najvýhodnejšej chvíli. Moja diaľková technika zasiahla Werewolfa a dala tak čas Abe aby sa spamätala. Keď už som sa išiel zahnať katanou na najbližšieho piráta skríkol Werewolf že sa majú vzdať. ...tý bastardi môžu za smrť tvojich priateľov a známych... ...nie dalšie krvyprelievanie k ničomu nevedie... ...a sme ajtak v prečisleni... ...teš sa miesto toho všetci z posádky prežili... Trpko sa pousmejem a zložim katanu, ktorú potom zasuniem do puzdra. Prezriem sa po okoli lebo nikde nevidim naše lode. ...aha tak to bol ten vybuch... ...prišli sme o naše lode... ...nieee moje mapy... ...ale však máš tu novú mapu... ...na druhej strane ak to bol Oliver kto porazil Pyromana mali by sme mu zabaviť loď aby nemohol napachat škody skôr než ho vydame marinakom... Prechádzaju mi hlavou myšlienky z ktorým ma vyruši Thorova otázka. Skusim mu na nu neako odpovedať. Thor, vyzerá to tak že kedže ich kapitan prehral že už nechcu proti nám bojovať, čo je dobré aspoň sa zabráni prelievaniu krvy na oboch stranách. |
| |
| Boj na mole No nejdříve jsem čekal, že budu muset stát proti oběma holím, ale vypadá to, že jeden od Garpových pirátů se rozhodl mi dopomoci a překvapivě další mužík s křidélky jako já. Vau další nebešťák. Nestačil jsem ovšem nad tím přemýšlet když v tu chvíli mě něco praštilo přes prsty. Syknu bolestí a zadívám se na zdroj, kterou je hůl toho podvraťáka. Škoda a to jsem ti teď chtěl ze zadku vytáhnou bílýho králíka. Odpovím mu a přitom vypláznu jazyk. Pak bumerangem odrazím jeho pokus holí o podmetení. Když si ovšem sahám pro druhou zbraň, abych mohl tenhle duel ukončit, tak se ozve Werewolf. Jakmile se tedy všichni zastaví, tak se jen ušklíbnu a přiskočím ke svému Dialu, který zvednu ze země a opráším. Slyšíš? Právě jsi prohrál... zase. Vypláznu na něj jazyk a strčím Dial do kapsy a rychle se ještě vrhnu pro své dvě hvězdice (bumerang hodím zase na záda). Co se sakra děje? Ten jejich kapitán nekapitán vyhrál? A proč ten velkej říkal, že je kapitán on? Dělají mi v tom sakra bordel. S tím si stoupnu vedle Thora, který se zrovna ptá po odpovědích. To by mě taky zajímalo. Zvednu bradu a opřu se o Thora. |
| |
| Bitva na pláži Všichni na pláži Můj koktejl bohužel vyšel nazmar, i když se mi pak podařilo vyřadit jednoho protivníka od Alex. Ti se pak pěkně rozestoupili aby nás dostali zároveň. Bohužel než jsem stačila něco udělat začal Werewolf něco řvát o tom, že Pyroman prohrál a mají složit zbraně. Co?! To si dělaj srandu!...Nebo to myslí vážně? Každopádně se musíme ujistit že neudělají další podraz… krom těch dvou nevypadají že by byli odborníky na boj beze zbraně… Dojdu k jedné hromádce zbraní a oslovím jejího bývalého majitele. S dovolením. A začnu jeho zbraně házet opodál na jednu hromadu, pak udělám totéž s ostatníma zbraněma v dosahu.Pyromanští vy se postarejte o své raněné a jděte k moři, ostatní z mé posádky sesbírejte jejich zbraně a dejte je na tamtu hromadu… Co pak uděláme dál nejspíš bude záležet na našich kapitánech, takže na ně musíme počkat… |
| |
| Boj Můj útok se mu podařilo zablokovat a chvilku se přetlačujeme. Snaží se mě vyvést z rovnováhy. Rovnováha! Díky. Udělám krok dozadu a povolím v tom sebou praštím o zem a co nejrychleji mu podkopnu nohy. Jelikož šel stále do předu, po tom co jsem ustoupil a povolil, tak by neměl být schopný se tomu nějak bránit. Po tom co dopadne vedle mě na záda, ho bleskově udeřím rukojetí katany do trojúhelníku a při tom řeknu. "K.O. úder" (K.O. - Katana Oliver ) To byl opět bleskový útok a jelikož by měl být ještě zmatený z toho pádu, tak by nemel být schopný se bránit. Po tomto útoku na něj skočím, obkročmo přes něj si kleknu, nohama mu omotám ty jeho, aby nimi nemohl hýbat a rukama mu zas chytnu obě ruce a tlačím je k zemi a snažím se s nimi kroutit tak, aby s nimi nemohl pohnout. Teď ho musím dorazit. Zakloním hlavu a co nejprudšeji mu čelem narazím do nosu, s toho mu začne téct krev a začne slzet. Když se napřahuji k další ráně, tak Werewolf ohlásí, ať se všichni z jeho posádky vzdají a odhodí zbraně. V tom přestanu útočit, zvednu se na nohy a natáhnu ruku k ležícímu na zemi. "Jak to vypadá, tak prozatím nejsme nepřátelé... Neboj, jen ti pomohu vstát. Řeknu mu a upřímně a přátelsky se na něj usměji. Pokud se chytí mé ruky, tak mu pomůžu vstát. Pořád mám druhou ruku připravenou rychle tasit Wakizaši s bránit se, kdyby něco zkusil. A nechám ho v klidu odejít k jeho posádce. Po tom se přesunu ke zbytku mé posádky a zadívám se na loď ze na která bojoval Oliver. Tak on vyhrál... Já si vždycky myslel, že není jenom blbej. Teď to dokázal snad všem a začnou ho snad aspoň trochu uznávat. A znovu se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pyroman vás pozoroval a přitom si nenápadně masíroval hrudník, který mu obrazil Pes. Myslím, že by měla vážně přijet spíš sem, přeci jen teď je to vaše loď. Oliver ji nade mnou vyhrál, tak doufám že se mi o ni budeš pěkně starat. usmál se na Johu, načež sešplhal do jejího člunu a dřív než ho někdo stihl zastavit začal veslovat směrem k pevnině, takže Joha zůstala na palubě sama se Psem v bezvědomí. |
| |
| Na molu Po několika minutách k vašemu překvapení přijel na člunu sám Pyroman. Vůbec přitom nevypadal tak, jak jste si ho představovali. Žádný děsivý pirát, ale obyčejný, patnáctiletý kluk v mariňácké uniformě, s plamenomety přidělanými k rukám. Když přistál u mola, vyskočil na něj a všechny si vás prohlédl, načež oslovil vaši posádku. Měli by jste si pospíšit na loď. Váš kapitán ji nade mnou vyhrál a volá vás. Hlavně nějakou doktorku jménem...Alex? Je poměrně těžce zraněný. |
| |
| Molo Souboj byl poněkud nevyrovnaný, předvedla jsem kop a tím se na mě vrhli jako na největší hrozbu. Špatné... protože já měla pěsti, sic velké, ale oni meče, které snadno proříznou kůži i na mé velké pěsti. Takže jsem musela používat úhybné manévry, zmenšení, ztenčení, proklouznutí, rána pěstí, rychle znovu proklouznout... hlavně se nenechat rozsekat. Naštěstí se mi pak dostalo pomoci. Pak se něco stalo, rozhlédnu se a nechápu co se děje. Když člověk neslyší, je to těžký. Otočím se a uvidím Pyromana, už už se lekám, že nás sežehne, ale on něco začal říkat. „Co říkal!“ zahulákám nahluchle. |
| |
| Prístav Keď príde Pyroman moja postava je dosť prekvapená. ...hm ako to že niekto kto pre zabavu vypali polku dediny nevyzerá na nejakého zlosyna... ...aj keď môže zdanie klamať... ...na druhej strane sa správa celkom fér... ... priznal si porazku... Podídem pomalým krokom k Pyromanovi pričom ľavú ruku mam ležerne na katane. Prezriem si ho od hlavy až po päty. z hlboka sa nadýchnem a poviem. "Akým právom si ty a tvoji muži zničil túto dedinu." Pozerám sa mu do oči a vidieť vnich hnev a nenávisť avšak hlas je úplne kľudný, tak ako aj pohyby tela. |
| |
| Molo Všichni u mola Jakmile se dostanu na nohy a seberu kosu, poznám, že je pozdě, abych použil techniku. Ksakru, musím něco nějak. Naštěstí nemusím nic vymýšlet, neboť Werwolf dá rozkaz zastavit boj. Jakmile ode mě kerberos odstoupí oddechnu si. Teď snad budu žít o dalších pár minut dýl. ušklíbnu se. Jakmile se vzpamatuji, tak se rozhlídnu po ostatních. Projdu kolem chumlu a poslouchám, co si kdo povídá. Takže Oliver vyhrál nějaký souboj? Zajímavý... Takhle dojdu k místu, kde Zainin přehrabuje zbraně. Možná bych měl poupravit svůj bojový styl. Přece jen kosa má až moc slepých míst. Očima prolítnu zbraně a pokud najdu nějaké dvě co nejvíc podobné katany, tak si je nenápadně přivlastním a vrátím se ke kose, kterou jsem předtím zapíchnul do mola. Pro začátek by to mohlo stačit na trénink. Pokud mě žádná zbraň nezaujme, tak se zase vrátím ke kose. Když přijede Pyroman a řekne nám o tom, že máme jet k lodi, tak začnu znova pochybovat. Tohle mi připadá fakt divný. Na člun nastoupím mezi posledníma. Snad to není nějaká lest. Aby jsme tam všichni nepřišli a pak celá pyromanova loď vyvouchne i s námi. Ještě jednou se podívám na Pyromana, jestli z jeho výrazu nebo výrazů jeho přisluhovačů něco nevyčtu. |
| |
| Na molu Pyroman čekal na příchod doktorky a dosti pozorně si prohlížel dav, proto si příchozího, naštvaného Kazumi všiml téměř okamžitě a s naprosto nezaujatým výrazem ve tváři zvedl pravou ruku a namířil mu jeden ze svých plamenometů do obličeje. Stejným jako jsi ty vraždil mariňáky Kazumo. Pirátským právem. Jestli se ti to nelíbí, můžeš to zkusit změnit. Pokud máš teda koule na to, abys porušil rozkaz svého kapitána. Vzkazuje vám, že máte zachovat příměří. když mluvil, z jeho hlasu se vytratil jakýkoli cit, který v něm mohl Sarutobi slyšet, když mluvil s Johou. Už to byl zase ten chladný, povýšený, arogantní zabiják schopný upálit malé dítě jen tak z nudy, pro vlastní pobavení. |
| |
| Pláž z Pyromanom. Pozerám sa plamenometu do hlavne a hlavou sa mi prechádzajú rozne myšlienky. ...aj keď som si povedal že už nebudem zabíjať... ...zrejme to vyzerá že spravim výnimku... ...nie nemožem byť taký sebecký... ...ohroziť zbytočne zvyšok posadky... ...ostatný už riskovali dosť svoje životy... ...a kôli čomu? ničomu... ...dedine ktorej už nemožno pomôcť... ...aj keď budem vyzerať ako zbabelec musim zaprieť čest aby som ochranil ostatnych... Mierne zovriem právu ruku ktorú mam voľne vysiacu popri tele. Pritom naklonim hlavu trochu do strany aby som videl na Pyromana a poviem. "Tý marináci neboli úmyselne to bola nehoda, neodhadol som moje sily. Myslim však, že na dnešok už tieklo krvy dosť." Následne spravim krok na stranu aby som bol mimo plamenometu a potom sa dalsim krokom otočim a idem smerom k Alex. Pričom som pripravený hneď ako by som počul zažih použiť Soru a uhnuť sa keď pridem k Alex položim jej pravu ruku na jej ľave plece tak aby som bol bližšie k jej uchu a zakričim keďže nepočula. " Vraví, že ak chceš môžeš ísť ošetriť Olivera. A ja vravím že ak chceš mám pre teba niekoľko knih o liečivých rastlinach a medicíne." Nato sa poberiem voľným krokom smerom k knižnici. Po pár krokoch otočim hlavu smerom k Satuovi a nahlas, aby to počul poviem. "Satu, ak ta zaujíma ešte ten pirát z jelenou lebkou tak môžeš isť somnou." Následne pokračujem smerom k knižnici ako by sa nechumelilo a bol pekný deň. ...dnes nie ale čoskoro sa mojej pomsty dočkám... ...keď budú ostatný v bezpečí... |
| |
| Setkání s plameňákem Začali se tu hromadit lidi z posádky a to všechno kvůli němu byl malí uhrovitý a vlastně vubec nevypadal nějak mocně ,prostě bylo až udivující který strach dokázal vyvolat ,aby ho všichni poslouchali. Thor měl ale na mysli chvilk uěnco jiného musel skontrolovat ,toho piráta co dostal pánví. "alex až budeš mít chvilku postarej se i o ně vím že ti nemusím říkat ,ale ...." odmlčel se a zaposlouchal se do pyromanova proslovu. " Pirátské právo? A který? Vážně by mě docela zajímalo ,co se za tím zkovává když to znamená vypálení ostrova. Skoro." podrbal se na hlavě. " Jako já se snažím jen zjistit co se tu sakra stalo a proč... a budu fakt rád ,když mi každej řekne jak to vidí." "kdepak nemůžu si hrát na spravedlnost, na stranu druhou by se mělo udělat vše proto ,aby si na ní nehrál někdo jinej." " A upozoňuju že pokud bude chtít někdo někomu ěnco udělat musí přeze mě." dodal výhružně. |
| |
| soukromá zpráva od Joha ( mistr technik ) pro HEJ! je to jediné co stihnu zařvat než Pyromanzmizí. Momentální situace se mi moc nelíbí. On pluje ke břehu, takže ho nemá kdo hlídat a vesničané by o dost líp uvítali nás než je (vzhledem k tomu že než si tu postaví loď a zmizí budou tu hodně dlouho, což klidně může znamenat další malér) Položím tedy Psa na nějaké pohodlnější místo abych mu znemožnila náhodný pohyb, obvážu co dokážu obvázat (né uškrtit) a už s ním moc nehýbu. maximálně mu navlhčím rty a dám mu na hlavu obklad. Pak odfrčím do kajuty najít Si Lunga (bo jak se jmenuje) a podívám se jak je na tom on. při návratu na palubu jsem našla dalekohled. Vyhoupnu se na stožár a sleduju co se děje se skříženými prsty a tichou prosbou. A´t to někdo zase neposere, ať to někdo zase neposere. napadne mě že by možná naši chtěli důkaz o tom že Pyroman mluví pravdu tak mě napadá ta nejjednodušší věc, stáhnout jeho vlajku. |
| |
| Na molu Stojím a čekám co se bude dít. Po několika minutách přijede Pyroman. To je ten Pyroman?... Nová loď!? Super. Hned co to Pyroman dořekne, vyrazím na naší bývalou, teď zničenou loď. Tam si seberu svou tašku a vrátím se zpět na pevninu. Prohlížím si, jestli mam vše, když v tom na mě zavolá Kazumo. Jelen! "Jasně, už běžím!" Křiknu a doběhnu za ním. "Tak tady žije ten knihovník?" |
| |
| Ostrov Kráčam po cestičke ktorá je dosť rozbombardovaná a spomínam si ako to tu vyzeralo pár mesiacov dozadu. Cestou odpoviem Satuovi "Hej knihovnik. A keď tam už budeme môžeš potom pomôcť mi odniesť knihy a dalšie veci. Nakoľko si založime na lodi menšiu knižnicu" Kráčam ďalej a keď sme už o hodne dalej dodám. Dúfam že ti bude vedieť pomôcť vie toho veľa avšak nemôžem ti zaručiť že sa dozvieš súčasnú poziciu. Ale jak sa vraví každá informácia je dobrá. Ten pirát uniesol tu tvoju Auroru však? Kráćam dalej zadubený do vlastných myšlienok a takmer pred knižnicou dodám. "Toto nemôžem nechať len tak. Nech si Thor a Oliver vravia čo chcu. Satu potom by si mi mohol pomôcť pochovať Jillien tak ako sa patrí" |
| |
| Na pláži, kde jsou ostatní? Hlavně Thor a Samael+ kousek ještě ti co jsou na pláži Přehrabuju se zbraněmi, které jsem naházela na jedno místo. ale nic zajímavého jen meče. Nelíbí se mi jak jednoduché to je, klidně by to mohla být nějaká past. Pokynu Samuelovi ať jde blíž a přemýšlím, zatímco přebiji v pistoli kulku. Tak a co teď? Rozhodně bychom sebou měli vzít nějaké jejich zbraně a jít s nimi na palubu, aby se jednak nerozhodli s nimi doplavat k lodi a zaútočit a jednak aby to pokrylo výdaje co máme díky zničeným lodím a osobního majetku… Přežil vůbec někdo z místních?... Tak pirátské právo… Otočím se na Thora a nahlas promluvím tak aby tomu rozuměl a slyšel to i Pyroman. Pirátské právo je svoboda, při které se řídíš jen vlastními pravidli a rozhodnutími. Ale zase málo rozhodnutí jev souladu s některým Mariňáckým zákonem, takže tě pak honí Mariňáci a úřady a berou to že jsi spáchal zločin. Mariňácké právo zase naproti tomu jedná v souladu s nařízeními vyšších Mariňáků, takže ať uděláš cokoliv v souladu s těmi nařízení není to „zločin“. Takže se akorát jedná o větší bandu šmejdů co si uzákonila vlastní pravidla… Nemám pravdu Pyromane? Vyslechnu si jeho odpověď a pak zas promluví jen k Thorovi. Thore pojď sem za mnou… Počkám až oba přijdou a mluvím jen k nim. Mluvím pomalu a srozumitelně aby mně Thor naprosto pochopil a vnímal. Nevíme zda se nejedná o další jejich past, ale musíme toho opatrně využít… Samueli přežil někdo z místních ten útok? Jestli ano přiveď je, vezmem je sebou… Thore Alex nejspíš pojede první tak do jejího člunu přesuň prosím ty jejich zbraně, aby pro ně nezkoušeli dojít zatímco nás bude většina pryč a pak tu zůstaň než dorazí ostatní… zbytek by měl jet s Alex a pak se vrátit s člunem abychom mohli nastoupit i my s přeživšími… Souhlasíte? |
| |
| Kapitán Kazumo mi zařval do ucha co se děje, to jsem slyšela. Tak to s tím mým sluchem nebude tak horký. „Jo! Fajn!“ odpovím a zkusím si znovu prošťouchnout ucho, pískání bylo pryč, teď místo toho mi tam jakoby lupalo. Brzy zase uslyším, tak jsem byla v klidu. „Tak jo! Vemte mě za ním a rychle!“ řeknu a přeskočím na loďku, kterou Pyroman připlul. Ale nejsem tak uvolněná, jak se mohlo zdát. Podezíravě jsem Pyromana sledovala. Neměla jsem z něj dojem, že je to člověk s nějakou ctí, nebo svědomím a tak že dodrží dohodu. Upaloval nevinné lidi, zabili i bez výčitek svědomí děti, ženy, staré... všechny. Nejraději bych mu urazila palici. Nebo mu poškodila ten jeho plamenomet, aby vyletěl hezky do vzduchu. „Tak honem!“ pobízím je. |
| |
| Molo " No ale pak je pirátské právo naprosto cokoliv a pořád to neříká ,proč je zabil jaký bly důvod a to je to co chci znát." odpověděl Zainin a už musel jít stranou. pochopit co po něm chce bylo docela složitý ,ale zvládl to. "Zbraně do člunu? A proč Thor je muže skovat u sebe minimálně nože menší a možná šavle Thor umí dobře skovávat." usmál se. " Navíc Thor musí dávat pozor ,aby si někdo nevyřizoval účty. A co má udělat Thor s novím andělíčkem a tím kdo přišel se Samaelem?" zeptal se věcně i když měl plán. S mírným pokrčením ramen probral zbraně a které uznal jako skovatelné ukryl pomocí Secret of chubby man mezi tukové záhyby. Ty které mu přišli moc dlouhé nanosil do lodi, ve chvíli dky byl hotov se opět podíval na všechny okolo a pak pronesl. " Tak a teď mi ozbrojený andílek soptík a ozbrojený Samaelův kamarád řeknou, jakto že jsou ozbrojený když je neznám a lidi co neznám, nejsou ozbrojený. Andílek přišel s Johou a má kouzelnou mušli. A pokud je někdo Samaelův kamarád....uděláme to jinak. Co rádi jíte?" nadhodil testovací otázku. |
| |
| Cesta do knihovny "Jo, dobrý nápad s tou knihovnou na lodi" Jdeme dál a on se zeptá na Auroru. "No, není to jisté, ale ten pirát je má jediná stopa." Pokračujeme a já si v hlavě snažím nějak uspořádat všechno, co by mi nějak mohlo pomoct v hledání. Chtělo by to mít vysokou odměnu. Co možná nejvyšší odměnu. Tak by se možná dozvěděla, že jí hledám... Ale jak ji získat.... Když v tom začne mluvit o té mrtvé dívce na molu. "To je jasný, že pomůžu." Odpovím mu trochu tišším hlasem. Jillien? Asi kamarádka... No nebudu se ho ptát... Ale já být na jeho místě, tak se chci stoprocentně pomstít... No nevím to jistě, ale určitě něco plánuje. Hned co vejdeme do knihovny, najdu knihovníka a začnu na něj mluvit. "Zdravím. Tady Kazumo říkal, že by jste mohl mít nějaké informace o pirátovy co má ve znaku jelení lebku. Jestli ano, prosím, řekněte mi je." A čekám co my odpoví. |
| |
| Molo Pomalu se loučím se životem, když najednou Werevolf kamsi odletí. Rychle se kouknu směrem, odkud přišla záchrana, ale asi si nevšimnu kdo mě zachránil. Každopádně díky tomuto pohledu neuvidím důvod Werevolfových nadávek a odvolání útoku. Následně všichni nepřátelé začnou pouštět zbraně a couvat směrem ke mě. Přestože se vzdávají, tak se raději klidím bokem a následně se připojím ke zbytku své posádky, cestou seberu pár mečů, popřípadě i něco jiného, pokud mě něco zaujme. Takže konec? Budu moct mít na Pyromanovi lidi dotaz? Raději počkám, co se bude dít dál... Koukám na ostatní, poslouchám jejich diskuzi. Nemám důvod se s nimi bavit, takže si raději sednu a prohlížím si zbraně, které jsem zabavila. Po chvilce začne většina sedat do člunů a Kazumo se Saigem chtějí jít do knihovny, tak se odhodlám a přejdu k Werevolfovi nebo holím, podle toho kdo bude blíž, vytáhnu fotku, kterou nosím u sebe. Neznáte ho prosím vás? Nevíte o něm něco? Tonoucí se stébla chytá... ale snad mi něco poví... Koukám se na ně smutně a lehce vyplašeně, přece jen jsme byli před chvilkou nepřátelé a já sebou nikoho nemám. Každopádně jsem, co nejpozornější, abych se mohla kdyžtak bránit útoku, nevěřím jim. |
| |
| Molo Hlavně Thor a Zainin jinak všichni na molu To že mi nikdo neodpovídá na mojí otázku co se tady děje mě poněkud trápí ale ne zase tolik. Více mě trápí to jak pozabíjet tolik pyromanových chlapů včetně pyromana a udělat to nenápadně. Diskuzi o pirátském právu raději nechám řešit jiné lidi. Když mi Zainin naznačí abych šel blíže k nim tak tam opatrně zamířím neustále se dívajíc po pirátech a připravený se bránit. Vyslechnu si oba dva a pak promluvím. Prvně mluvím k Thorovi který se zdá už to zase nic neřeší. Vypadám poněkud naštvaně na něj a šťouchnu ho prstem do špeků. Mluvím tichým nabrušeným hlasem tak aby nám nerozuměl nikdo jiný než Zainin a Thor v naší blízkosti. "Tak poslouchej Thore. A vnímej tohle pořádně. Tady se účty budou vyřizovat a to dost krvavě. Páč těch pár lidí ve vesnici se bude chtít pomstít jak je uvidí. Chtěl si vysvětlit co se dělo na ostrově a slyšet na to názory tak já ti to povím. Z celého ostrova zbylo asi tak dvanáct ženskejch. A to z toho důvodu že Pyroman a jeho chlapy nejprve pozabíjeli všechny muže a potom pro vlastní pobavení upalovali, mučili a ukřižovávali zbytek. Staré, mladé, malé děti, všichni jsou mrtvý. A jediný důvod proč žije těch pár žen je ten že si je tu nechávali jako sexuální otrokyně. Jenom matrace který můžou beztrestně znásilňovat. Ty ženský žili v totálním strachu a spousta z nich se musela dívat jak jim před jejich očima umírají rodiny. Prý se Pyromanovi a jeho kamarádům líbí když ženská křičí a prosí. A tahle situace se prej opakovala na jinejch ostrovech. Co sem slyšel tak nabírá lidi do posádky tím stylem že nechá proti sobě bojovat všechny chlapy kteří přežijou masakr a chtějí se k němu přidat a těch pár nejlepší kteří zvládnout zabít svoje bratry a přátele tak se k němu můžou přidat. To si ta tvoje dutá hlava vážně myslíš že si zaslouží abychom to jenom tak nechali? Tohle jim má projít? Já myslel že takovýhle lidi nemáš rád a snažíš se je trestat? Víš lidi kteří vraždí absolutně bez důvodu. Když je tu necháme tak je sice najdou mariňáci ale nepotrestají je. Možná tak jeho posádku ale Pyroman se z toho vymluví jakožto bývalí mariňák který vozil tajný náklady. " Povzdychnu si a ustoupím od něj stále nasupený výraz jako kdyby za to mohl on. Poté ještě pronesu. "A ženský sem nepřivedu. Na to zapomeňte. Ne dokud tady jsou oni. To by pro ně byla poslední kapka. Přišly o celý život a teď je sem přivedu jenom aby viděli že mají opustit své domovy a na jejich ostrově zůstane ten který jim osudy zničil. Navíc sme jim slíbili pomoc, osvobodit jejich ostrov od Pyromana a nejlépe mu způsobit co největší bolest. Kazumo to říkal, Alex volala po Pyromanovo smrti i Oliver ale jak vidím nic pro ně jejich slovo neznamená. Ne nepřívedu je. Myslím že by příliš z těch žen zemřelo a jejich smrt si na svědomí nevezmu. " |
| |
| Molo Chvilku poslouchal co se mu Samael snaží říct a pravda vztek v něm trochu rostl, ale snažil se ho potlačit, přeci jen vztek to neřeší, ale na druhou stranu by se věci měli říkat nahlas. " Jo jsou to hrozný věci,ale dělali je všichni, vážně chceš kvůli pár odsoudit všechny k utrpení? Pomůže to někomu? Těch 12 ženských se nebude mít lépe, když jim ublížíme, když se budeme mstít. Nenakrmí je to, nedá jim to střechu nad hlavou, jen to uleví tobě a nikomu jinému. Vážně musíme tolik myslet jen na sebe. Jo plameňák má zvláštní metody verbování, ale podívej se oni ho poslouchají a já se ptám proč proč banda chlapů který museli přijít o vše poslouchá toho kdo jim to udělal a nebouří se.Vždyť v tomhle jsou lepší než mi!!" nadechl se a udělal pár kroků stranou a přidal ještě víc na hlase. " Oni všichni v sobě mají stejnou bolest jako ty ženy možná ještě horší a ty je chceš trestat a mučit?! Ne to nedovolím nikomu z nich se tu nekřiví ani vlásek. Protože utrpení plodí jen utrpení. Kvůli tomu, že Kazuma zabíjel mariňáky po nás teď jdou a chtějí nás zabít kvůli tomu ,že jste zabili plameňákovi lidi padlo pár domů a lidí. Tohle neskončí, pokud někdo nenajde sílu přestat s násilím. A víš kde je ta síla? Kdy jsem myslel, že zabili Alex měl jsem chuť jim namlátit a pořádně a po pravdě stále mám. Jenže stačil jeden pohled na Johu a nechci. Navíc oni se vzdali, a kdo jsme aby jsme kopali do těch co se vzdají?" Thor se na chvilku zastavil a snažil se přehrát si co už řekl a co ne. " Jasně řekneš ,že když se vzdáme mi bude to prd platný, jenže s tímhle přístupem se nic nemění. Ono totiž pokud chceš změnit svět musíš začít u sebe. Jo musíme se mít na pozoru, proto vezmeme jejich zbraně, ale měli bychom je vrátit, až zjistíme, o čem byl ten duel a jak se věci mají." přestal řvát. " Prostě musíme počkat, až připlují z lodě. A pak musíme pomoc těm ženám co nejvíce to pude. Lidé a tenhle ostrov jsou ranění, rozhodně jim nepomůže, že se bude píchat do toho, kdo to udělal. Oni potřebují obvazy, jídlo a jistotu. A i když si myslíš, že mariňáci jsou špatní , tak pro ně ne. Navíc pochybuji, že by Mark nebo Coby rádi viděli někoho, kdo dělal pro Rataila" dodal a ještě se naposled nadechl k řevu. "Mi nejsme zákon a chceme-li je soudit musíme soudit i sebe. Protože nikdo z nás na to moc se tu stalo, není bez vinny. Tak jako tak není dobré jednat rychle pokud to není třeba rychle, pokud to není třeba." |
| |
| Loď(už pište veřejně) Nakonec jediní, kteří vyrazili na loď jak navrhoval Pyroman byli Alex a Saigo, které už z dáli zpozorovala Joha svým ukořistěným dalekohledem. Když se pak nalodili, je samotné překvapilo, jakou destrukci tu Pyroman se Psem byli schopni napáchat. V palubě je hned několik děr, kterými by mohl bez problémů propadnou člověk a vchod do podpalubí byl dosti ohořelý, podobně jako dlouhý úsek prken zhruba uprostřed paluby, kde ležel v bezvědomí Pes. Nevypadal na první pohled příliš zraněný, až na rudé, puchýři pokryté ruce. Na molu Pyroman a jeho lidé ignorovali většinu vašich rozhovorů, až do okamžiku kdy se Zainin a spol pokusili sebrat zbraně. V ten moment se vaším směrem dosti výhružně pohnula masa námořníků a i sám Pyroman si vás prohlížel dost nepříjemně. Ať vás to ani nenapadne. Vyhráli jste mou loď, ne majetek mé posádky. upozornil vás, přičemž jeho lidé si začali ostražitě sbírat ze země své zbraně. Co se Abe týče, tu Werewolf téměř ignoroval. Jen se zběžně koukl na fotku a zakroutil hlavou, jakože neviděl. Knihovna Knihovníka jste po pár minutách prohledávání knihovny našli u hromady knih, které nosil na stůl, převážně se jednalo o lékařské spisy. Na Satuovu otázku jen zakroutil hlavou. Nevím, nic mi to neříká, piráti mě nikdy nezajímali...ostatně jsem knihovník ne rozvědka... mručel při své další cestě pro knihy. |
| |
| loď a břeh Když Alex se Saigem přijede jsem v sedmém nebi a téměř najednou co jejich nohy opustí loďku do ní ze vzduchu, téměř akrobaticky dopadnu já. Ihned beru pádla a dřív než by se do ní mohli vrátit, už si to rychle vesluju ke břehu. V podpalubí je ještě jeden Alex zakřičím přes rameno a už o dost pomaleji a značně vyčerpaněji pádluj uzase zpět ke břehu, protože mám takové blbé tušení.... Herdek! Copak jsem hlídací pes, že musím hlídat Pyromana, i psa a teď ostatní aby zase něco neprovedli? Joha chce jen klid a pohodu. Při tom pádlování a cestě ke břehu si uvědomím že mam v městě ještě něco velmi důležitého na vyzvednutí. Když se přiblížím na dosah sluchu ostatních, zahýkám (protože předchozí řvoucí procedury mě dočasně ozdobily hlas chrapláním) Počkat počkat! pak se téměř po čtyrech vyhrabu na břeh a funím jako nosorožec co právě zdolal kilometry. Jsem hluboce předkloněná, s rukou na hrudi a jednu před sebou se vztyčeným varovným prstem. pak se zvednu a rozhlédnu Páni... vydechnu a úlevně si otřu čelo. pak se spokojeně posadím do tureckého sedu a odpočívám. |
| |
| Loď Zkusila jsem si zacpat nos a vytlačit vzduch ušima, najednou to luplo a já slyšela. Div jsem se nezapotácela nad tou vlnou zvuků. „Uf... konečně.“ Ráda jsem slyšela svůj hlas. Joha něco hulákala, otočím se, prej je v podpalubí ještě někdo kdo potřebuje ošetřit. Dobře, zamávám ji, že jsem slyšela. Pak se vydám k Psovi, zkontroluji ho jestli někde nemá otevřenou ránu a pak se zaměřím na popáleniny. „Potřebuji čisté ručníky. Saigo? Můžeš mi je sehnat?“ požádám a začnu se prohrabovat brašnou. Něco na popáleniny jsem tu měla, nakonec je to poprvé co jsem musela ošetřovat spáleniny, takže vím, že to mám. „Ah tady...“ vytáhnu chladivý gel, který má dezinfekční účinky. Potřebovala jsem, ale ty ručníky. Počkala jsem je, až mi je přinesli. Pak jsem mu spáleniny namazala gelem, další jsem natřela jednu stranu dvou ručníků a zabalila mu do něj ruce. Pak jsem se stáhla obvazem, aby drželi. Ruce teď měl jako dva měkké válečky. Ruce nebude moci nějakou dobu používat. Takže ho někdo bude muset krmit.... a asi bude poměrně problém se záchodem. Nebude si moci ani rozepnout zip. No... stejně si myslím, že Pes nemá problémy s rozpaky. „Saigo. Pohlídej ho. Půjdu se podívat na toho druhého v podpalubí.“ Řeknu a zvednu se. |
| |
| Knižnica Ako tak dojdeme vidím že Gin chystá knihy. Vezmem ten denník a trošku si ho začnem listovať predovšetkym kuknem na mapku avšak po chvíľi si ho dam do vesty spolu s tou knihou ktorú neviem prečitať. ...predsa len môže sa zísť... následne podýdem k štaplu kníh a vezmem si pod pazuchu asi 4-5 a nasledne poviem smerom k Satuovi. "Je mi ľúto ale tak za pokus to stálo. Snáď na ďalšom ostrove. Hlavne netreba strácať nádej. Určite Auroru nájdeme. a ehm mohol by si tiež zobrať niekoľko kníh predsa len treba ich presunuť na loď a Samael ani Kyouma sem neprišli." Potom si uvedomím jednu vec....ale prečo nie nemal by v tom byť problem na lodi je miesta dosť... Otočim sa smerom k Ginovi a poviem "Ujo Gin nebolo by lepšie kebyže ty a ostatný preživší ste išli s nami. Mohli by sme vás vysadiť na najbližšom ostrove predsa len tam to bude možnosť znovu začať večšia ako tu na Rakate. Viem bol to aj môj ale dedina je takmer vypálená, rybárske lode zničené a na vybudovanie novej dediny a lodi už nieje dosť ludí. Preto by asi bolo lepšie sa niekam prestahovať. My sme získali Pyromanovu loď, tak vás môžeme odviezť kam len chceťe taký Micqueot nieje odtialto daleko a určite by to tam bolo bezpečnejšie ako tu." |
| |
| Na lodi Pouze Alex Dovro, Saigo "Ghyyaaaarrrrg..." Procedím mezi zuby když mě Alex potáhne podivným, avšak osvěžujícím Gelem. Mám na těle pár povrchových ran, ale tahle bolest mě vážně probudila k životu. Můj zrak je jako mlha a mé tělo se nekontrolovatelně třese. Můj dech je těžký a každý malý pohyb mi trvá hodinu. "Alex... prosím... ..... ... prosím....." Odpovím jí tiše a velmi rozklepaně. "Moje ruce, nemůžu je sevřít .... v pěst.... mohla by jsi.... mohla by jsi je stáhnout bandážemi..... prosím" Těžce vydechnu, div se z toho proslovu nezhroutím a podívám se Alex do očí. |
| |
| Na lodi Alex, Oliver Sice jsme vyhráli loď, ale jestli ta loď bude mít vůbec nějakou posádku. Letmo se ohlídnu za hádající skupinu, kterou s Alex opouštíme. Jestli budou chtít řešit každou blbost, tak na Grand Line nepřežijem. Dál jen vesluji a Alex si nevšímám. ,,Vau...'' je má první reakce na poničenou loď. Tak proto nám ji Pyroman nechává. Než se vydám ke Psovi, tak si prohlídnu plachty a stěžeň. ,,Dávej bacha kam šlapeš, Alex. Někde by prkna mohla ještě furt rupnout.'' Jakmile si letmo prohlídnu palubu, tak se vydám k Alex. ,,Jasně,'' odpovídám ji a vydám se hledat ručníky. Hledání ručníků beru vážně, takže pokud se nic nestane, tak jsem s nimi během chvilky zpátky. ,,Snad ti budou stačit.'' Podám Alex ručníky a dál jen koukám, jak pracuje. Kosu si položím na ramena, nasaji vzduch zapáchající po spáleném dřevu a jen se zašklebím. Chtěl bych vidět ten souboj. Při souboji s kerberosama se choval jako frajírek, takže jsem si myslel, že je ve skutečnosti slabý, ale... rozhlídnu se po palubě když je tady taková spoušť. ,,Dávej na sebe pozor. Kdyby něco, tak dej nějak vědět.'' Ztratit doktora by nebylo zrovna dvakrát dobrý. Jakmile doktorka odejde, sednu si vedle Olivera do tureckého sedu. Dívám se na něj nečitelným výrazem, ale v hlavě mi to stále šrotuje, jak ten jejich souboj mohl asi vypadat. ,,Musíme zesílit. Jsme moc slabí a hlavně ne jednotní...'' Řeknu svou myšlenku nahlas a podívám se na Olivera. Neočekávám žádnou odpověď. ,,Ale konečně jsi mi ukázal, že ty špagety, který máš místo mozku nemáš jen na parádu.... kapitáne.'' Zašklebím se. Celou dobu se samozřejmě soustředím na okolí, kdyby se náhodou objevil nějaký nečekaný návštěvník, popřípadě kdyby byla Alex v nebezpečí. |
| |
| U břehu Poté co sem řekl svůj názor začal mluvit Thor a už po prvních pár větách mi bylo jasné že nemá absolutně ponětí o čem to mluví. Proto jenom mávnu rukou nad jeho ztraceným případem, otočím se na patě a vyrazím pomocí Soru pryč. Chudák Thor, taky bych rád žil v takovémhle fantazy světě. ÚÚÚ oni jsou zlý a mi dobří bů-ů. Když nebudeme zabíjet tak všechno utrpení skončí. Hm to vzal kurva kde? Když nebudeš trestat násilí tak násilí jenom poroste. Kruh bolesti? To tak. Tohle není žádný kruh. Tohle je jednoduchý případ kdy se zlo nemá čeho bát kvůli lidem jako THor. Akainu to pochopil dobře. Jediný způsob jak zastavit zlo je dát jasně najevo že zlo bude potrestáno bez výjimky. Jakmile se totiž lidi budou bát stát zlýma tak zlo skončilo už žádný násilí a haleluja máme tu Thorovo představu světa. Jenže pokud lidem jako je Pyroman budeme odpouštět a dávat druhé šance tak se nic nezmění. Lidé si budou myslet že jim to projde a budou zabíjet. Ts ale mě je to v podstatě jedno. Ať si dělají co chtějí. Dojdu pro zbylí ženský a odvedu je na palubu. Tady už zůstat nemůžou. Ale jestli Pyroman uteče a někde na dalším ostrově zverbuje novou posádku a začne opět zabíjet. Já vinnu neponesu a všechno to bude na Thorovo hlavě. A vomlátím mu to o hlavu solidně. Mířím směrem na tu mýtinu kde sem předtím nechal Psa s civilisty. |
| |
| Pyromanova loď Pes a Saigo Podívám se na Psa, který přišel k sobě. Vrátím se k němu a dřepnu si. „Je mi líto, Pse. Ale máš silně popálené ruce. Musíš je nechat volně. Když je zatneš v pěst způsobí ti to větší bolest, mohla by ti prasknout kůže a zanítit se ti rány. Proto je nech tak jak jsou. Nerada bych ti pak ruce amputovala.“ Sice to o amputaci bylo přehnané, ale jestli to pomůže aby neodporoval... klidně. „Teď odpočívej a co nejméně hýbej rukama. A hlavně se o ně neopírej nebo něco takového. Morfium mi bohužel došlo.“ Vstanu. „Musím jít. Mám dalšího pacienta.“ Řeknu mu a kývnu na Saigo, než seběhnu dolů do podpalubí. |
| |
| Na lodi Zatímco Joha opustila loď a Saigo si povídal se Psem, zamířila Alex po ohořelých schodech směrem do podpalubí, kde poměrně dlouho hledala na zemi ležícího mladíka v bezvědomí. Hned při zběžné prohlídce jsi odhadla, že jeho zranění jsou opravdu vážná. Jedno ze tří zlomených žeber mu prorazilo plíci, takže celou tu dobu dýchal jenom na jednu. Snad jen fakt, že kost zůstala v plíci zapříčinila, že se mu ještě nezhroutila dovnitř. Není tedy divu, že dotyčný není při vědomí, spíše je zázrak že je po tak dlouhé době ještě naživu. Knihovna Stařík se na Saiga podíval po jeho návrhu jako na blázna. Odejít odsud a proč? Jsem starý člověk Saigo. Tady jsem se narodil, vyrostl a tady také zemřu. Nemám už tolik síly a energie jako vy mladí. Nechce se mi cestovat. Když budu moct dožít zbytek svého života mezi svými knihami budu šťastný. s tím vzal poslední svazek knih a položil je na hromadu. Počet knih na ní se rovnal šesti tlustým svazkům. Na, tohle vem své doktore a už běžte. Já řekl vše co jsem říct měl, teď už je na vás jak si s tím poradíte. Na molu První, kdo si všiml Johy, která se vrátila na pevninu byl překvapivě Pyroman, který k ní okamžitě zamířil. Tady jsi, začal jsem mít strach, jestli se tam něco nestalo. Hořelo tam tolik ohňů, že bych se ani nedivil, kdyby to vybuchlo. Jsi v pořádku? zeptal se jí opět, dosti překvapivě, starostlivým tónem. Mýtina Samael přišel na mýtinu, kde už na něj čekaly vystrašené ženy, překvapeně na něj hledící. Nakonec se ozvala jedna od pohledu ráznější žena, věkem lehce pod třicet. Tak...co se stalo? Dokázali jste vyhrát? Zabili jste ho? Nebo proč tu vlastně jste? tato prostá otázka spustila na Samaela lavinu dalších a dalších otázek jdoucích ze všech stran. |
| |
| Molo Inu věci se komplikovali zatímco Samael místo slova odpufl pryč a aspoň tím nerozpoutal další diskuzy. Thor zůstal na mýtině vlastně s většinou pirátů a jejich zbraněmi. " Já neberu majetek tvojí posádky. To je jen pro bezpečnost nás všech. Ty zbraně se jen uklidí, aby se chvilku jednalo pusou a ne zbraněma." snažil se situaci aspoň trochu uklidnit, pravda brát jim zbraně opravdu nebylo přátelské gesto, ale být přátelský k někomu kdo utočí s bílou vlajkou je poněkud složité. " Takže bychom si plameňáčku měli popovídat....." obrátil se k pyromanovi. Jenže ten zaregistroval Johu k Thorově ostudě mnohem dříve než Thor sám. Stejně tak jako starostlivá slova moc neseděla na někoho ,kdo by měl jen tak vypálit několik ostrovů. " Tak Thor v tom má bordel. Plameňák nedělal vohýnky? Muže teda plameňák říct, proč tu všechno nechal bouchnout? Vím pirátské právo. Jenže právo má cíl ne?" poškrabal se významně na hlavě. " A Joha by taky mohla říct co ví. Thor má v hlavě guláš, ale zkažený. Potřebuje pročistit." |
| |
| Na mýtině Zvednu ruce před sebe abych se pokusil zjednat trochu pořádku a ticha. "Klid, prosím klid hned vám všechno vysvětlím. " Počkám jestli se mi povede trošku ticho a poté se pustím do vysvětlování. "Dobrá zpráva je že sme dokázali porazit Pyromana a vyhráli sme nad ním jeho loď. Bohužel Pyroman ale mrtvý není. Náš kapitán společně s pár lidma z naší posádky se rozhodly ho nechat naživu aby se zodpovídal Mariňákům kteří jsou na cestě. Ačkoliv to nebylo moje rozhodnutí a dost lidí bylo proti nakonec kapitán rozhodl takto. Možná ale budete schopny změnit jeho názor pokud si to budete žádat. Teď sem přišel abych vás odvedl na loď. Chceme vás všechny odsud odvést jelikož zde už není bezpečno. Odvedu vás do vesnice, vezměte si co unesete a poté bychom šly k molu a bezpečně vás odvezly na další ostrov kde můžete všichni začít znovu. Takový je alespoň zatím náš plán. " |
| |
| molo Když na mě Pyroman tak starostlivě spustí, zvednu se, už trochu odpočatě a dám ruce v bok při čemž vzpurně vystrčím bradu. Jo? A kdo to tam asi podpálil a pak mě tam nechal, dřív než jsme třeba mohla něco namítnout? zvednu prst a zavrtím s ním ze strany na stranu. Joze se nelíbí tvoje jednání, abys věděl, myslím to jak jsi odplul, né to před tím. dochází mi že bych o otm co se tam stalo neměla moc mluvit. Před jeho posádkou, aby neztratil jejich respekt. Zaslechla jsme část debaty a fakt nechápu o čem to vlastně celé bylo. Někdo touží zabíjet, někdo ne, ale Thor má pravdu a s Johou jsou si hodně blízké. Zabíjení opravdu nic nevyřeší a taky ještě nic nevyřešilo. Pokrčím rameny. Joha toho taky moc neví, ale pokud Pyroman něco z toho co jste říkaly opravdu udělal, tak on i jeho posádka by měli těm ženám nějak vynahradit škody. Pomocí, finančně, to je jedno. Ale dost pochybuji že by se vesničanům líbilo aby tu Pyromanova posádka po tom všem zůstala. Takže bych na ně dohlídla že neudělají žádný průser-Alex stejně nemůže opouštět těžce raněné dokud se neuzdravý- a pak je odtud vzala a vysadila někde kde si budou moct aspoň koupit loď. Na 'naší' nové lodi se krom jiného taky hodí, aby jí trochu poopravili. Pokud tu chce někdo někoho zabíjet, klidně se do toho dejte ale Johu musíte zabít jako první, aby zemřel kdokoliv další. ke konci svého neobvykle dlouhého proslovu si ještě dupnu nohou, abych všechny utvrdila v tom že to myslím vážně. Náš kapitán je (díky bohu) mimo, takže celá tahle domluva je na nás. po očku se dívám na reakci Pyromana, protože tohle osudové setkání mi ukázalo dvě věci. Za prvé: v zoufalích situacích dokážu projevit jakousi nastrádanou chytrost a za druhé, mám šanci změnit špatné lidi v dobré. |
| |
| Mýtina Po tvém prohlášení se na tebe ona žena začala dívat jako bys zabil někoho jí blízkého. Fajn. odsekla. V tom případě si klidně odplujte, ale bez nás. Nehodláme se svěřit do rukou někomu kdo se spolčil s tím vrahem. Raději si počkáme na mariňáky. výraz ve tvářích těch žen ti radil, abys vypadl hodně daleko. Přece jen jsi sám, jich devět a očividně potřebují na někom vybýt zlost. Molo Ty zbraně, vrátíš mé posádce nebo si je vezmu sám. upozornil Thora Pyroman. Jistě že má cíl, ale jak neuraz se obříku, ten ty bys nepochopil. Ne, že bys byl hloupej to říct nechci, ale na to jsi znal Rattaila a nejen jeho příliš krátkou dobu. Nevíš, jaké praktiky Mariňáci běžně používají. Víš, když jsem si uvědomil, že mezi těmi nejlepšími z Mariňáků a nejhoršími z Pirátů není vůbec žádný rozdíl, rozhodl jsem se chytit příležitost a odejít. Odejít a pokusit se na tom řádu věcí něco změnit. Udělat ho...spravedlivější. K tomu ale potřebuji sílu a silné společníky. A ty nezískám jinak než prostřednictvím utrpení. Jen to totiž dokáže v člověku probudit jeho pravou sílu. po proslovu Johy se jen usmál, vypadalo to lehce kysele. Jistě, pomůžeme jim, ale s vámi nikam nepoplujeme. Příliš mnoho lidí z vaší posádky mě nemá rádo a já nechci riskovat bitku. Dostaneme se odsud po svých...třeba si loď postavíme nebo tak... zatvářil se, jako by nad tím opravdu přemýšlel. Mezitím se pak přitočil Werewolf k Sarutobimu. Takže ses nakonec rozhodl nás zradit mladej? Škoda, tvoje máma vypadala jako dobrá baba, bůh ví, kde je jí teď konec. zašeptal s vlčím úsměvem na tváři. Speed up Zatímco jste se bavili a řešili svoje, objevila se na obzoru plachta se znakem Mariňáků. Zatím jsou ještě moc daleko na určení typu a velikosti lodi, natož toho kdo je na palubě, i tak by jste ale možná měli vypadnout dřív než dorazí. Podle rychlosti, jako se loď zvětšují budou na dostřel děl tak do hodiny. |
| |
| Knihovna Počuvam čo hovorí Gin a prezriem si tie zväzky. ...vau sú to poriadne hovädá... ...no aspoň budeme mať čo čitať... ...ja denník... ...Abe tú divnú knihu ak si ju vie preložiť... ...Alex tychto pár knižočiek... Vezmem ešte dva zväzky tých medicínskych kníh jeden pod každú pazuchu tak že mám celkovo štyri knihy, dve pod pazuchami a dve menšie vo veste a poviem. "Satu vezmi prosimťa 2 až 3 zväzky pre Alex poteši sa. Ja idem navštíviť moju mamu" Potom sa otočim ešte k Ginovi a poviem. "Chapem to ujo Gin škoda. Neviete kde by som našiel moju mamu prípadne ostatných? Rád by som sa s nimi porozprával." Pozriem sa na neho smutným pohľadom a rozmýšlam kde by sa mohli nachádzať. Pričom zvažujem viaceré miesta do úvahy ktoré sú trochu dalej od pobrežia ako napríklad Jaskyňu, čistinku prípadne niektorú zo zátok na severe ostrova |
| |
| Na lodi - blížící se problémy ti na lodi a pokud mě pak uslyší, tak i ti na molu Tak, vstanu, hodím si kosu na rameno a zamířím k hlavnímu stěžni, povinnost starostlivýho člena posádky jsem splnil. Teď konec přetvářky. Radši se půjdu podívat na škody. Dojdu ke stěžni. Nejprve si prohlídnu jeho spodek, jestli není někde poškozený, kvůli kterému by mohl spadnout. Pak si prohlídnu plachty a lana, jestli náhodou nejsou ohořelý. Nebylo by od věci sundat Pyromanovu vlajku. Před oči si dám ruku, aby mi do nich nesvítilo sluníčko. Tohle asi počká. Ještě by mě zajmalo, jak je na tom kormidlo. Přejdu od stěžně ke kormidlu. V půli cesty se však jen tak kouknu směrem k moři. Zastavím se. ,,Hm?'' Vyhnu se několika dírám v palubě a dojdu k zábradlí. ,,Loď?'' Pozdvihnu jedno obočí. Kdo by to je- jakmile rozpoznám znak na plachtě, tak vím, že jsme ve velkém průseru. Ihned proběhnu na půlku blíž k molu a vyskočím na zábradlí. Doufám, že mě uslyší. Provedu dlouhý nádech. ,,BLÍŽÍ SE MARIŇÁCI!!'' Zařvu tak moc, jak mi to jen mé hlasivky dovolí. Mávnu na ně kosou, abych si upoutal aspoň trošku nějakou pozornost. Seskočím ze zábradlí. Teď to bude hra o čas. Ušklíbnu se mezitím, co koukám k mariňácké lodi. |
| |
| Na mýtině Stojím tam a vyslechnu si je. Nikterak mě to nepřekvapuje. "Chápu vás. Kéž bych mohl říct že ne. Ale chápu vás. A mrzí mě to. Opravdu. Kéž bych ho mohl zabít, ale nemůžu se protivit Thorovi. Zabil by mě i moje milované. Doporučuji vám aby jste se někde schovali. Pyroman a jeho muži jsou na ostrově. Mariňáci by měli dorazit nejdéle do 12 hodin. Zkuste to vydržet. " Otočím se a rozběhnu se směrem zpátky k molu. Zastavím se asi po pěti krocích a ještě jednou řeknu. "Opravdu mě to mrzí. Bůh vás ochraňuj." A pomocí Soru opět vyrazím k molu. |
| |
| Podpalubí Zraněný muž na tom byl zle. A nebyla jsem si jistá jestli se svými zásobami ho dokážu zachránit. Pak mě napadne... určitě tu přece musí mít někde ošetřovnu. Tam budou mít zásoby... nebo by aspoň měli. Vstanu a začnu prohledávat podpalubí jestli ji nenajdu. I lucernička by mohla pomoci. Našla jsem ji a dobře zásobenou. Nejraději bych ho dostala sem, ale hýbat s ním by mu uškodilo. Morfium... výborně. Sterilizované nástroje. Vše potřebné na operaci. Posbírám vše potřené a vrátím se k muži. I když byl v bezvědomí, stejně jsem mu dala morfium, aby se neprobudil. První jsem mu musela dát do pořádku tu plíci. Pořádně jsem si umyla ruce a pustila jsem se do toho. Málem jsem se lekla, když uslyším řvát Saiga. Mariňáci. Mark? Poskočilo mi srdce, ale pak potřesu hlavou. Mariňáci nebo ne. Měla jsem tu práci a nemohla jsem odejít, aniž bych toho muže ošetřila. |
| |
| Molo Konečně si mě po nějaké chvíli někdo začal všímat i když se jednalo o toho největšího a popravdě skoro nejtlustšího chlapa, co jsem kdy viděl. Když poznamenal něco o andělíčkovi..."soptíkovi", tak lehce nakrabatím obočí a probodnu ho pohledem. Jak už jsem říkal čahoune, já jsem Sarutobi Hansen. Teď už nejspíše bývalý člen Pyromanovi posádky. To co jsi viděl byl můj Flame dial. A mám rád cokoliv do čeho nedáš brokolici. A ty jsi vůbec kdo Thore? Kapitán? Nebo kuchař? Nebo obojí? Ukáži mu svůj bělostný úsměv a pak čekám, jak bude pokračovat seznamování s dalším členem, jelikož to vypadá, že nejsem jediná nečekaná pomoc. Pak už se zase všichni vrhnou do politikaření a tomu se já zásadně vyhýbám zvláště, když si Thora odvedou členové jeho posádky k nějaké vážené diskuzi. Po celou dobu jejich dohadů postávám vzadu za Thorem, nijak si jejich dohadů nevšímám spíše sleduji posádku Pyromana jestli někteří nemají chuť si hrát na zlobivé hochy. Každopádně se všichni drží zpátky a poslouchají rozhovor těch dvou. Z lodi se mezitím vrátí Joha na kterou je Pyroman zase podezřele hodný a mě o to více zajímá, co mu ta holka nasypala do pití. Co to s ním vždycky je? Na sex je ta holka moc mladá i když třeba právě proto k ní Pyroman neskonale vzhlíží. Kdo ví... radši se v tom teď babrat nebudu. Při přemýšlení nad mocnými silami té malé kouzelnice skoro bezmyšlenkovitě vytáhnu nenabitou bambitku, nabiji jí a zasunu zpátky do pouzdra. V tu chvíli si mně všimne Werewolf a s jeho známým nepříjemným úsměvem začne na mě štěkat. První větu přejdu v klidu, přece jenom dalo se čekat, že to uslyším, ale to on byl ten kdo na nás s celou skupinou zaútočil a mě ani nevarovali, co jsem měl dělat. Nebo, že by to mrknutí znamenalo, že já jsem výjimka? To je blbost... Jeho druhá věta mě ovšem ranní v tu chvíli mi naskočí žíla vzteku, barva kůže se v mžiku oka promění na zářivě rudou a mé ruce svírají v tu chvíli obě bambitky v ruce za pomoci HOSHI NO BYOUGA „Hvězdné tasení“. Co jsi to říkal čubčí synu?! Ihned ze sebe vyštěkej, co jsi provedl mojí matce nebo ti do hlavy udělám o dvě díry navíc, aby tvůj pidi mozek mohl lépe dýchat! Tahle slova ze mě vylétnou nebývale rychle a dle všeho mě teď ovládá jen jedna jediná emoce a touha, kterou jsem dal právě na odiv... zabít Werewolfa. Pravdou ovšem je, že hlásek vevnitř v hlavě mi říká, že to takhle muselo být už dávno přece jen na lodi zajatci nebyli a ve vesnici bych jí přece viděl, nebo ne? Jen já si neustále říkal, že jí někde vězní, že jí mají a ještě žije. Zuby začínají pomalu o sebe skřípat a moje oči lpí jen na chlupáčovi přede mnou. Ruce se jemně chvějí, ale přesto se snažím udržet koncentraci, abych mohl vypálit dva kousky olova do hrudi toho bastarda. To vše dokud jeden z Garpových pirátů z lodě nezakřičí o přicházející se návštěvě. Cože Mariňáci? Takhle znenadání? Po čem asi jdou a co tak najednou? Vyhledám pohledem Thora, který nejspíše už asi bude vědět, co dělat já sám si zrovna nejsem jistý jestli začít znovu konflikt pod dohledem mariňáků by byl ten správný postup. |
| |
| Na mýtině Žena, která s tebou předtím mluvila tě počastovala znechuceným pohledem, načež jsi vyrazil po ostrově zpět k molu. Vzhledem k tomu, že jsi celou dobu běžel pomocí Soru, objevil ses právě včas abys viděl co se tu dál bude dít, ovšem na druhou stranu se cítíš vyčerpaný a nohy tě bolí tak, že se sotva udržíš na nohou. Na mole Hned po Sarutobiho krátké řeči s Thorem se začala atmosféra trošku kazit, když dříve jmenovaný okřídlený vytáhl pistoli a namířil ji na Werewolfa. Co si myslíš že děláš? zavrčel důstojník vztekle. Sarutobiho řeč ho očividně nechává naprosto chladným, jako by nevěřil tomu, že by to dokázal okřídlenec zmáčknou, nebo si byl prostě až příliš jistý svou nezranitelností. Sarutobi udělal chybu, někdo z lodi zavolal, že se blíží mariňáci (Jejich loď je vidět až odsud) a on místo aby dál dával pozor na Werewolfa, podíval se na Thora. Jeho nepozornost Vlkodlak potrestal vzápětí, když mu nejdříve vyrazil pistoli z ruky a tu mu pak bolestivě zkroutil za zády. Heej, kapitáne co s tímhle dezertérem? Očividně se proti vám vzbouřil a dokonce napadl vlastního důstojníka. zařval. Pyroman se ohlédl jeho směrem a jen znechuceně zakroutil hlavou. Chvilku ho podrž, odsoudíme ho pak. načež se otočil zpět na Johu. Operace na lodi Po poměrně dlouhé době strávené na ošetřovně se ti podařilo dát Li Sinovi alespoň základní ošetření, které ho stabilizovalo. Podařilo se ti napravit jeho žebra i zachránit plíci. Bude sice potřebovat nadále lékařský dohled a několik týdnů se šetřit, ale měl by to přežít. Kazumo Vydal jsi se z knihovny, kde jsi nechal staříka a Satu o samotě po ostrově hledat svou matku. Poměrně dlouho ti to trvalo. V jeskyni nebyli, ani v zátoce, ze které jsi měl krásný výhled na připlouvající loď mariňáků. Matku jsi nakonec našel až ve společnosti dalších žen na malé mýtině. Seděli v kroužku a něco mezi sebou řešili, neslyšel jsi co. Tebe si zatím nevšimla ani jedna z nich. |
| |
| Na molu Bohužel jsem se dostal do další z mých prekérních situací a jako vždy za to nejspíše mohl můj jazyk. Každopádně se Werewolf proti mě vrhl vcelku nepředstavitelnou rychlosti mí zpacifikoval jednu ruku, kterou mi zkroutil za zády. Do hajzlu! Syknu bolestí, ale ihned druhou ruku namířím instinktivně za sebe, kde cítím jeho smrdutý dech a vystřelím. Je mi jedno jestli padne a kvůli tomu se znovu otevře boj naplno, na to teď rozhodně nemyslím, nenávist a bolest mi před mýma očima vytvořili rudou mlhu přes, kterou nevidím následky svých činů. Můj cíl je jen jediný zabít toho chlupáče a s ním toho pazdráta Pyromana. |
| |
| Na molu Třeskl výstřel a v ten okamžik všichni ztuhli, jako by to měli být právě oni kdo byl zasažen vystřelenou kulkou. Následovalo uvolnění a strašlivý řev. To Werwolf schytal kulku do ramene, po které se poroučel na zem, s nezraněnou rukou přitisknutou na ráně. AAAAAA STŘELIL MĚ! Ten parchant mě střelil...zabil mě, já umárám...uaaaa řval na zemi a házel s sebou ze strany na stranu. Většina z Pyromanovi posádky jen nechápavě stála a zírala na zraněného důstojníka. Jen Pyroman se pohnul Sarutobiho směrem. Já ho zabiju... tiché zavrčení mohli slyšet jen Thor a Joha, jakožto ti co stáli hned vedle něj. Jen Thor však mohl vidět jeho nenávistí zkřivený obličej, neboť k Joze se otočil zády. Pak vyrazil. Nemohl na Sarutobiho zaútočit hned. V cestě mu stálo příliš mnoho lidí z jeho posádky a Thor. Přesto však vzdálenost, která ho od Sarutobiho dělila jeho tenké nohy zkracovali rychle, neboť když viděli výraz v očích svého kapitána, i ti nejodvážnější členové posádky jako byl poslední Kerberus a dvě ze tří holí mu rychle ustoupili cesty. Před vývodovými tryskami plamenometů mu zlověstně plápolaly ohníčky. |
| |
| Na čistinke Prechádzam sa po ostrove s knihami pod pazuchou a hladám mamu spolu s ostatnými preživšimi. ...kurnik kde sa to schovali... ...sak ich ani ja nenájdem... ...mal som tie knihy odniesť najskôr k lodi... ...niesú zrovna najľahšie... prejde mi hlavou no vtom mi pohľad z pláže prejde na šire more. ...čo to?... zaostrím pohľad na tú ľoď. ...marináci... ...sú tu aby sa postavili Pyromanovi alebo prenasledujú nás... ...musím sa poponáhľaď keďže pláva tá ľod od severu z prístavu ju neuvidia... Následne sa poklusom vydám smerom do dediny aj keď si to cestou skrátim cez čistinku, posledný možný úkryt. Ako výdem z lesa všimnem si že vskutku sa preživší nachádzajú na nej. Zamierim si to rýchlim krokom smerom k ním. "Už som sa bál že vás nenájdem." poviem len čo som asi dva metre od ních. Prejdem si ich očami aby som zistil kto všetko sa tam nachádza. ...musím rýchlo zistiť či sa k nám pridajú pri evakuácii... ...na druhej strane Marináci tu budú čo nevidieť... ...aj keď možno nás budú prenasledova´t ked sa vydáme preč... ...to by tu potom nechalý preživšich na pospas Pyromanovi... |
| |
| Na molu "Já jsem tak trochu oboje ale spíš kuchař co musí fungovat jako kapitán ,když kapitán nefunguje.Flame dial? To je co já nevidím dial já vidím jen mušli. A co máš proti brokolici?" odpověděl ještě Sarutobimu , když mu pak pyroman řekl proč dělá to co dělá. Mohlo to být vážně ono neviděl jen tu cestu? Zkažený Ratailem a jeho vedením skončil jako hrozba pro všechny mohl se opravdu změnit? Zasloužil si šanci dost možná. " Já se neurazím a Rataila sem znal chvilku to je pravda, ale moje pánev ho hezky srovnala. Teď už tam vládne Mark a ten je trochu drsnější ale přímější." odpověděl na věci týkající se maríny. " Jo mezi pirátama a mariňákův nemusí bejt rozdíl hovada jsou všichni, ale to přece neznamená že musíš bejt taky ne? Nebo když jsou všichni špatní kuchaři musíš být taky? Je těžký být dobrý a nešidit hlavně v týhle době ,ale vrátí se to. Jasně strach a utrpení mohou zesílit ,ale za jakou cenu. Sesypou se když padne ten kdo jim dává strach a utrpení...když je ho moc vzdají to." zadumal se. " Rozhodně to jde i jinak můžeš sílit i pro to že chceš nečeho dosáhnout, donutit lidi koukat se na věci i jinak ,než jim ukazujou ty zlí piráti a mariňáci. Můžeš získavat sílu kvůli lidem ,který máš rád aby jsi je chránil a stačil jim a nemusíš o ně přijít. Utrpení je hezké ale nevydrží, jsou mocnejší věci jako je přátelství a cíl. A vůbec je rozdíl mezi tím když tě bolí slávy a když sekáš lidem hlavy ne?" uzavřel to. " No já se nedivím vidí jen zlo co jste udělali. A no je fkat že nevím jestli uhlídám všechny." odpověděl na možnost plavby s nimi. Chtěl říct ještě něco ale řev v tom smyslu ,že se blíží mariňácká loď ho přerušil. "No myslím ,že tohle to mění. Musíme se zdekovat a asi všichni ne?" začal vyndavat zbraně ze záhybů čistě proto že to slíbil a že nejspíš budou muset rychle zdhat. Jenže Sarutobi asi od werewolfa slišel něco nepěkného a už na něj mířil. " Hej říkal jsem žádnej boj!" pozdě stejně vystřelil naštěstí trefil werewolfa do ramene. Což ,ale nepotěšilo Pyromana, který ho evidetně chtěl zabít. Proto položil svou ruku na pyromanovo rameno a zachytil ho. " Nech ho smrt to neřeší. Jen to dokazuje co říkám jeich utrpení se odraží v tom že se psotřílí kvůli blbosti." raději se zkusil postavit mezi pyromana a Sarutobiho tak aby měl každého na jedné straně. " Až přijede Alex tak se koukne na to rameno. A co se trestu tejká nech ho mě jsou horší věci než spáleniny, třeba utírání jednoho záchodu který používá celá naše posádka." snažil se situaci trochu zlehčit. " Navíc nemáme moc času za chvilku tu je marína a ta nás postřílí všechny." |
| |
| Operace Dopadlo to dobře, všechno jsem zašila, ošetřila a pacient byl stabilizován. Musela jsem sama sebe pochvalně poplácat po rameni. Na kus papíru jsem napsala instrukce, jak se o něj starat, co udělat, kdyby měl bolesti a hlavně co nesmí dělat a po jakou dobu. Pak... jsem je vykradla. Tedy jejich léčitelské zásoby, doplnila jsem vlastní. Jasně, Pyroman říkal, že je teď tahle loď naše, ale stejně... pro jistotu. Pak jsem ještě jednou zkontrolovala pacienta a pak šla nahoru na palubu. No... a zjistila jsem, že jsem tu uvízla. Žádná loďka, všude voda. Mračila jsem se do vody, to je fakt výborný! „Hej! Uvízla jsem tu! Co tu mám jako dělat?!“ zavolám a začnu mávat rukama. Jestli Mariňáci připlují sem... no.... neviděla jsem to moc růžově. |
| |
| Molo Dorazím unaven z běhu zpět k mým společníkům. To že si něco vyřizuje pyromanova posádka mezi sebou mě nikterak nezajímá. Nemám důvod se jim do toho plést. Proto vyrazím směrem k loďkám na kterých připlula Pyromanova posádka a spol. Jdu obloukem kolem THora aby byl neustále mezi mnou a Pyromanovou posádkou. Přeci jenom nechci se k Pyromanovi tolik přibližovat aspoň ne teď když řeší vzpouru vlastního člena posádky. Stoupnu si kousek stranou od člunů, opřu kosu vedle sebe a vytáhnu si housle. Dekl na housle skončí zavřený opět na zádech. A já si sednu do člunu. Otočím se hlavou směrem k Pyromanovo lodi a pokud si všimnu mávající Alex tak jí zamávám zpátky. Když vidím jak se situace vyvíjí tak jenom prohlásím nahlas, spíše pro sebe než pro posádku ale jsem si jistý že to řeknu dost nahlas aby to slyšeli. "Hm mám zahrát Andílkovi něco pohřebního nebo bych spíše měl Thorovi a Ohníčkovi zahrát něco zamilovaného když se k sobě pořád tak mají. " Poté si povzdychnu, přiložím smyčec k strunám a zkusím se soustředit jenom na hudbu a hrát. Zobrazit SPOILER |
| |
| molo Plácnu se do čela. Já se fakt picnu, tohle snad není možný. Víte co mě tohle fakt nebaví! zahuhlám a pak...se spustí další mela. Když werewolf zamíří k Sarutobimu, skokem se přemístím tak abych byla před Pyromanovo plamenomety (čili, jestli chce vystřelit, musí střílet skrze mě, aby zasáhl někoho dalšího) Pyromane nech je, požádám jej o mariňáky nejevím nejmenčí zájem. |
| |
| Na lodi Alex, Oliver a možná i ti na molu Chvíli sleduji blížící se mariňáckou loď, ale v tom se přiřítí Alex na palubu. Co jí zas hrabe? Podívám se na ni tázavým výrazem. Poté se kouknu směrem k molu, jestli už začali jednat. Svěsím hlavu, ramena a povzdechnu si. To, co se dělo na molu mě odrovnalo. Otočím se na Alex, ale nyní už s mírně naštvaným výrazem. ,,Hej, Alex.'' Na čele mi naskočí několik žilek. ,,Zhruba do čtyřiceti minut tady budou mariňáci,'' ukážu směrem k mariňácké lodi ,,a já se nehodlám nechat chytit. Ale když se koukneš směrem k molu, tak naší posádce to je úplně jedno. Je načase je trošku víc upozornit. Skoč do podpalubí a připrav dělo. Vím, že díky svýmu ovoci uzdvihneš kouli, takže žádný výmluvy. A vystřel do vody vedle mola. Dej si pozor na loďky. Tohle by je mělo rozhodit a přinutit jednat.'' Podívám se znovu směrem k molu. Sice si budou marińáci myslet, že střílíme po nich, ale než se naši rozhodnou, tak budou tady. Jestli mě Alex uposlechne, tak mezitím, co jde připravovat dělo, znova vyskočím na zábradlí. Chytnu se lana, abych nezpadnul a jen počkám, dokud nevystřelí. Pak se jen znova hluboce nadechnu. ,,MÁTE DVACET MINUT NA DO DOPRAVIT SEM TY SVOJE PRDELE!! JINAK ODPLOUVÁME BEZ VÁS!!'' Nemá smysl říkat něco delšího. Sice si nejsem jistý, jestli mě slyšeli, ale svou úlohu jsme splnil. Seskočím ze zábradlí a počkám dokud nevyjde Alex na palubu. ,,Jdem připravit loď.'' S těmito slovy se vydám připravovat loď. Jestli Alex nevystřelí, tak stejně zařvu k molu a půjdu připravovat loď. |
| |
| Na molu Prostor kolem mě obklopila vůně střelného prachu a hned na to se ozvalo táhle zaskučení chlupáče za mnou. Když mi povolil druhou ruku ihned jsem schoval použitou bambitku udělal přemet směrem, kde jsem měl bambitku a sebral jí ze země do drhé ruky jsem si pak nahmátl svůj flame dial a sledoval možná ještě s lehkým neuvěřením, co jsem to provedl. Já ho vážně střelil! Supééér! Přitom stále mířím na zmítajícího se Werewolfa druhou zbraní, tak tři kroky od něho, kdyby se chtěl ještě bránit. Prst na spoušti se mi lehce chvěl, ale začal jsem bojovat se sebou vevnitř. Něco mě nutí zmáčknout spoušť, ale přece nebudu jako Pyroman. Jak to říkal Thor... někdo by to měl ukončit. S tím pak otočím pohled na Pyromana, který se ke mně blíží. Doprdele, tohle bude asi trochu jiné kafe. Naštěstí sem u do cesty v tu chvíli připletli už další dva lidé a tím mi dali dostatek času se připravit. Co teď? Bojovat s ním sice můžu, ale pochybuji, že sním budu držet krok. Poslouchám, co říká zbytek a snažím se vymyslet něco, čím bych je podpořil. Pyromane stůj na svém místě, nedělej překvapeného. Já k vám nikdy přímo nepatřil. Nejsem jeden z těch, co stojí za tebou. Ti jenž se smíří s tím, že jsi pozabíjel všechny členy jejich rodiny. Musel si tušit, že se tohle stane. A pokud vím právě jsem použil tvoji metodu. Vyjasnili jsme si s Werewolfem pozici vítěze a poraženého. Nech mě jít a nepřidělávej oběma skupinám o to větší problémy. Jak říkal Thor mariňáci jsou pro nás všechny větší problém! Znělo to sice kostrbaně, hraně a určitě z toho byl cítit strach, ale já nikdy neuměl lhát a vůbec né chytře mluvit. Každopádně stojím tak, abych v ruce dále od Pyromana svíral bambitku, která míří na Werewolfa a v ruce blíže Pyromanovi mám Flame dial, nastavený na odsávání připraven pohltit vše, co na mě Pyroman vyšle. |
| |
| Mýtina V okamžiku, kdy Kazumo promluvil s sebou všechny ženy trhli a zadívali se jeho směrem. Při pohybu si mohl všimnout, co v tom kruhu vlastně mají. Několik pistolí, dvě pušky a meče. Vypadalo to, že se tu někdo chystá vzít spravedlnost do vlastních rukou. Kazumo? zvolala jeho matka překvapeně a rychlým krokem zamířila k němu. Když byla sotva metr od něj, levačkou mu vlepila facku a pravačkou mu namířila pistoli do obličeje. Ruka se jí přitom třásla tak, že stejně nebyla schopný zamířit jinam než kolem jeho hlavy i z takovéto vzdálenosti. Jak jsi mohl? Jak jsi mohl? I když tvůj otec, a ty... v očích měla slzy, byla na pokraji nervového zhroucení. Molo Werewolf se nakonec pokusil zvednout, ale ztuhl, když na něj Sarutobi zamířil druhou pistoli. Já... ztuhl na zemi. nezabíjej mě prosím...já...kapitáne zachraňte mě! zakňučel. Sarutobi nakonec pistoli sklonil, ale Pyroman šel dál. Teprve poté, co se mu do cesty postavili Thor a Joha zůstal stát a nerozhodně se díval z malé dívky na Sarutobiho. Očividně ho chtěl zabít, ale ne před Johou. To mu jako projde vzpoura kapitáne? to se ozval jeden z jeho námořníků a netvářil se moc nadšeně. Vlastně nikdo z Pyromanových lidí. Pomalu se začali připravovat k boji. Hole si hledali vhodné postavení a námořníci si nenápadně rozebírali své zbraně. Pyromanův pohled se změnil. Teď už měl jasno. Jeho posádka mu odpustila ztrátu lodi i to že prohrál proti Psovi, ale nemohli by ho ani náhodou respektovat, kdyby nechal nepotrestanou vzpouru. To je prostě něco, co kapitán udělat nemůže. Alespoň ten pirátský ne. Pyroman se lehce usmál a položil Joze, stojící vedle Thora ruku na hlavu. Promiň maličká, ale jsou věci...které nemůžu odpustit. hned při začátku druhé části proslovu se rukou odrazil od její hlavy, přičemž dvakrát bleskovou rychlostí kopl ve vzduchu, načež dopadl za Thora a Johu a vyrazil proti Sarutobimu. Ten jako jediný si všiml krátké, tenké čepele, která letěla proti němu. Zbytek lidí si všiml jen krátkého stříbrného záblesku. |
| |
| Na lodi Podívám se na Saiga, který chce ať na ostatní vystřelíme a upozorníme je, že máme problémy. „No dobře... ale možná by jsi to měl jít nastavit ty. Já nevím jak dobrou mám mušku a nechci je zranit.“ Řeknu mu a pokrčím rameny. Zase zmizím do podpalubí, kde nabiji dělo. Jestli se Seigo neobjeví aby ho sám zaměřil, udělám co je v mých silách. Zamířila jsem hodně do strany, abych fakt nikoho nezasáhla. Když prosviští kolem nich a vybouchne na moři tím lépe. Vystřelím a uleví se mi, když vidím, že jsem vážně zasáhla jen otevřené moře a zase se vydala nahoru, abych si poslechla jak na ostatní Saigo řve. Podívám se směrem na loď Mariňáků co sem míří. Saigo pak řekne, že připravíme loď. Přikývnu a podle jeho instrukcí jdu loď připravovat. |
| |
| Molo Inu asi nejsem tak dobrý řečník jako Thor. A dle mého na to Pyroman měl stejný názor jako já. Jakmile se tedy odrazil od Johy a přeskakoval Thora rozhodl jsem se využít toho okamžiku a prohodil jsem ruce. V tu chvíli jsem vystřelil Pyromanovo směrem doufaje, že ho kulka zasáhne a ve stejnou chvíli jsem vypustil plameny proti chlupáčovi, aby ho nenapadlo mě dorazit. Té čepele, co letí proti mě si nevšímám. Doufám, že to schytá maximálně jedna ruka. Přece jen jedna šipka mě nezabije. Že by mu došel arzenál? Jakmile tedy schytám útok a použiji ty své rozhodnu se rychle uskočit o další kus, abych měl dost času přezbrojit rychle schovám bambitku i pěkně rozehřátý dial a vyndám svůj bumerang s jednou rukou na pásu hvězdic (bumerang svírám tou nezasaženou rukou). Když proti mě Pyroman něco vyšle jsem připraven krýt se širokou stranou bumerangu! |
| |
| Rychlé vyhodnocení Hned po Pyromanovu útoku Sarutobi vystřelil a zároveň se pokusil upálit Werewolfa. Ten vycítil nebezpečí a pokusil se od valit stranou, přesto mu zášleh plamene podpálil nohavici kalhot, taže se začal válet jako šílenec po zemi ve snaze ji uhasit. Ve stejný okamžik zasáhli Sarutobiho do hrudníku dvě drobné čepele. První obyčejná, druhá letící ve stínu první s nějakou fialovou tekutinou na ní, patrně jedem. Sám Pyroman to schytal poměrně lehce, kulka mu jen usekla pravý ušní lalůček., mělo to ale za následek, že se z něj vytratily poslední zbytky příčetnosti. Jako zběsilý začal kopat směrem, k Sarutobimu a vzduch se začal plnit desítkami drobných čepelí s fialovým povlakem. |
| |
| Čistinka. Toto bola už druhá facka čo ma zasiahla odkedy som sa vrátil domov. ...podla počtu faciek to vyzerá akoby som tu nebol výtaný... napadne ma a potom sa pozerám matke do očí a vravím. "Čo ako som mohol? To mám za to že som sem prišiel vám pomôcť? Ako to je zaujimavá radosť." Keď to dopoviem pozriem sa po ostatných a dodám. "Neviem či to viete ale Pyroman bol porazeny, aj keď jeho posádka má stále prevahu. Plánoval som ich postupne zlikvidovať ale blíži sa sem marinácka loď tak to bude treba vyriešiť rýchlo. Chcel som sa Vás všetkých spýtať či be ste nechceli ísť radšej na niektorý z susedných ostrovou predsa len tunák to už žial nieje moc budúcnosť." Prechádzam pritom zrakom po ženách a opäť sa zastavím na matke. Nerobim pritom nič a ruky mam voľne pozdlž tela. |
| |
| Na molu Tak naštěstí se mi povedlo zaměstnat Werewolfa na dost dlouhou dobu, aby se mi nepletl do cesty. Bohužel se mi nepovedlo dost vážně zranit Pyromana a tak se musím potýkat s jeho otravnými šipkami. Tak tohle nemá cenu... mohl bych tu být kdo ví, jak dlouho a stejně bych mu nezdrhnul. Do toho nemám dost prostoru na to válčit tu s ním v plné síle. Takže ať se mi chce nebo ne volím útěk! S tím si to začnu mířit na kraj mola. Pyromanovo čepele se mezitím snažím vykrýt bumerangem. přitom si vytrhnu ty dvě co mi uvízli v břiše, jakmile jsem dost blízko vody, tak do ní skočím. Jakmile se dostanu pod vodu, tak plavu směrem k lodi. Bumerang držím za spodní stranu a táhnu ho za sebou, kryjíc si s ním tělo, kdyby za mnou Pyroman ještě něco vyslal z dálky, když jsem dostatečně daleko, tak plovák otočím (aby ty zachycené čepele byly vespod) a použiji ten kus dřeva jako plovák, abych se dostal blíže k lodi. Snad Johu a Thora nechá, šel přece jenom jen po mě. Loď je teďka Garpových pirátů, tak snad mi dovolí se s nimi svést aspoň na další ostrov, kde se postarám o sebe sám. |
| |
| Na lodi Tak nějak všichni Když jsem dostatečně odpočatý a poté co jsem vyslechl Saigovy proslovy o špagetách v mém mozku jsem se pobaveně zachechtal (Guararara). Chladné hadříky, které mi dala Alex jsem si pevně obmotal kolem rukou a velmi těžce jsem se postavil na nohy, i když jsem se musel hned opřít o zábradlí, abych se nezkácel. I přesto všechno v sobě cítím novou sílu a vědomosti, které mi předala hlavně má posádka. Konečně stojí pevně na nohou a pozoruji Saiga jak kontroluje loď a také si všimnu mariňáků, kteří jsou ještě bezpečně daleko. Při pohledu na ně se trochu pousměji a otočím se na Alex i Saiga. "Zacouváme lodí trochu blíže." Pravda, neměl jsem navigátorské zkušenosti a nevěděl jsem jak se řídít na delších trasách, ani jak zvládat obtížné situace, ale jak už jsem řekl Pyromanovy, byl jsem vycvičen jako námořník, takže vím co mám na své lodi dělat a co ne. Prvně zkontroluji plachty (pyromanova vlajka je už naštěstí dole od té doby, co jí sundala Joha). "Saigo, postarej se o plachty, nechci aby do nich šel vítr, nesmíme plout rychle. Alex, podívej se prosímtě a přes palubu, a kdybych byl blízko mělčiny, tak na mě houkni ok?" Pronesu a postavím se ke kormidlu. Velmi opatrně postrkuji loď blíže břehu za pomoci Alex a Saiga (které koriguji), když už jsem na dosah mělčích vod, tak loď zastavím a spustím do vody můstek. Po prkně sejdu dolů a sejdu do mělké vody, kde už můžou plout jen lehké čluny s nízkým ponorem. Do vody se zabořím někam po pas a celkově se plácám kupředu jako bych pořádal vylodění v normandii. Po cestě spatřím svojí čepici, která si pluje na hladině, a tak jí jen chopím do ruky a zastrkám do gatí. Hned na to vyjdu na pláž a rozhlédnu se co se děje. Nejprve po své posádce a poté kouknu i na tu Pyromanovu. Momentálně vypadám hodně poraněně, nemám na sobě žádné triko, ale jen kalhoty a vysoké holiny, které jsou teď celé od bláta a písku. Na rukou mám nějaké mokré obvazy a pod očima se mi udělali lehce načernalé kruhy. "Posádko, běžte do lodi." Zavelím velmi hlasitým hlasem a na tváři nemám moc pobavený výraz, ale spíše unavený. "Samaeli, jsou tu všichni? Jestli ne, dojdi pro ně, odplouváme." |
| |
| Molo Je zde velká spousta lidí... Naprostá nádhera! Nepřátelství ze všech naprosto srší, avšak vypadá to, že nehodlá nikdo přejít do útoku. Menší potyčky jsou zde stále, ale já si všímám tlusťocha, jak se ke mě řítí. Héééé... No nevypadá na to, že by mě chtěl zavalit. Pomýšlím si, ale ta velká hrouda tuku ve mě vyvolává touhu ho zastřelit, nebo se mu alespoň uklidit z cesty, ale nakonec jsem k tomu zakročit nemusel. Poslouchám, proč že se za mnou vůbec tak hnal Oooh... Otázka? Navíc tu nejsem jediný cizí? Super... Tak mu jdeme upřímně odpovědět. Mám rád jídlo, které by se mě nesnažilo nějakým způsobem poškodit... Když dostanu takové jídlo, tak po sobě zanechám pouze prázdný talíř. Říkám podstatně pyšně. Sleduji reakce všech osob v okolí. Děje se tu toho totiž dost, a to všechno mi pomáhá ve sbírání informací pro budoucí účely. Když vidím, že se jde do rvačky, tak ustupuji, aby se nestalo, že mě něco náhodou strefí a sleduji bitvu. Vážně přemýšlím, že bych zastřelil Werewolfa s Pyromanem a začal vést partu mariňáků, ale nakonec tu myšlenku odkládám někam pryč. Ačkoli je to zajímavá bitva, která je poněkud jednostranná, tak mám pocit, že je mě potřeba někde jinde... No co. Izmael začíná hrát, ale tomu nevěnuji moc velkou pozornost. Najednou slyším, Oliverův křik. Wow... Ta loď je najednou nějak blízko ne? Proč by sem jezdili na loďkách, když mohli přijet na lodi? Zvláštní... a všichni mají jít do ní? A Samael jít pro ostatní? Mno myslím, že bych raději šel pro ty ostatní než jít rovnou na loď... Alespoň poznám ty ostatní. |
| |
| Molo Nejspíše jenom Oliver Hraji a přitom očima sleduji bitku kterou na sebe házejí Pyroman a člen jeho posádky. Přeci jenom nic jiného se až tak zajímavého neděje na to abych odvrátil zrak. Inu možná kdybych otočil hlavu a všiml si lodě najíždějící na mělčinu a zbavující nás tak šance odplout, tak bych si to rozmyslel. Ale toho sem si naštěstí pro klid mé duše nevšiml. Když se vedle mě ozve něčí hlas tak si všimnu Psa. Na chvíli přestanu hrát a zvednu k němu hlavu abych si prohlédl původce onoho hlasu. "Á Olivere, vítejte zpátky. Jsem rád že jste stále mezi živými. Hm bohužel ne. Nejsou tu všichni. A není to moje vina, než mě obviníte. Svůj úkol který jste mi zadal jsem splnil. Nalezl jsem Kazumu a přivedl jsem ho zpátky k posádce. Ačkoliv to byl těžký úkol a málem sem přitom umřel tak sem ho splnil. Jenže zatímco vy jste vyjednal tento zajímavý mír. " Rukou ukážu k bitvě. " Tak Kazumo vzal Satua a někam opět utekly. A bohužel nejsem schopen nyní se pohybovat pomocí Soru. Příliš sem se vyčerpal když sem utíkal před těmi ženami jenž sme zachránili. Jak se zdá tak nás nyní obviňují ze spoluúčasti na upálení jejich rodin a dětí díky tomu že sme sjednali s Pyromanem mír místo abychom ho postavili před boží soud. Takže jak se zdá máme čím dál tím víc nepřátel čím víc se zkoušíme pomáhat. " Opatrně se zvednu a začnu uklízet housle. "Pokud ale chcete můžu se jít podívat na místo kam tuším že se odebrali a popohnat je. " |
| |
| Mýtina To máš za to, že se paktuješ s těmi, co zabili tvého otce a zničili tvůj domov! zakřičela hystericky, načež se zhroutila v pláči na zem. Ostatní ženy se na tebe dívali asi tak přátelsky jako bys někoho zavraždil. Jistě, to už jsme slyšeli od toho s kosou a nemáme zájem se nechat zachraňovat někým, kdo se spřáhl s tím monstrem. Myslíš si, že nevíme čí loď by nás odsud odvážela, Raději si počkáme na mariňáky a teď zmiz, než tě střelím zrádče. vyletěla na tebe jedna rázná žena, pamatuješ si že dělala kuchařku u mistra Musashiho, zatímco druhá opatrně objala tvou matku a pokusila se ji od tebe odvést. |
| |
| čistinka Vypočujem si čo mi vraví a som sklamaný ich správaním a predstavami. Preto dosť smutno poviem. "Keď si to o mne myslíš nebudem ti kaziť tvoje predstavy. Ja som však z pyromanom rozhodne nepaktoval. Ale vidim že vy máte svoje predstavy a nič čo by som povedal ich nezmení. Hlavne teraz keď je času málo." ...odkial vedia hento... ...no je to ich rozhodnutie... ...ja som im tú možnosť ponúkol a nebudem ich k tomu nútiť... pomyslím si, respektíve sám seba ubezpečujem o svojej pravde. Spravím dva kroky dozadu, otočim sa a následne sa vydám smerom k pláži. Cestou počujem zvuk pripomínajúci výstrel z dela. ...marináci ešte nemôžu byť tak blízko... ...žeby sa na pobreží opäť spustila bitka... Pridám do kroku tak že asi každý desiaty krok spravím Soru Predsa len zrýchli ma to a je to dobré aj ako tréning výdrže. Knihy pod pazuchami držím pevne v rukách aby mi nevypadli. ...ktorý blázon začal bitku... ...však ani ja som nebol taký blázon aby som začal bitku proti presile keď sme taký oslabený... ...alebo že by začali strielať na Pyromanových ludí z lodi... ...to by bol celkom zaujimavý napad... ...aj ked by pri tom zomreli aj iný a nielen pyroman... ...blbosť Alex a Thor by to nikdy nedovolili a Oliver je na to príliš veľký debil a slaboch... ...avšak pyroman by si zaslúžil zúčtovanie... Zopakujem ďalšiu Soru a rozmýšlam nad vecami ako sú marínaci, piráti, spravodlivosť a podobne |
| |
| dodatek jen zakroutímočima a bedlivě sleduju že se Sarutobimu pdoaří utéct. Když začne mizet v moři, otočím se na patě, zády ke všem a klidnou chlzí zamířím do města...ne, je to psíš zběsilý běh. Kdy ze sebe hodlám vypotit všechny negativní emoce. Uvnitř mě to vře a mít tělo na pohonný motor, vybuchnu. Joha si bude muset pořídit umělý srdce, tohle to už nezvládá. Blbci jedni. Běžím do míst kde jsme byla unesena a hledám svoje nádobíčko. tak nějak vím že brzy musíme odjet, ale Mátu ani kufřík tu přece nenechám! |
| |
| Knihovna ---> Molo Odpověď, kterou jsem, dostal mě doslova posadí na židli. Mám vztek a zároveň jsem nešťastný. Sakra konečně jsem byl blízko nějaké informaci a je z toho nic. Sakra! Jen tam sedím, nevnímám a dívám se na stůl, na kterém se hromadí knihy. Když mi Kazumo říká něco o knihách a že jde za svou matkou, jen přikývnu a sedím dál. Asi po 5 minutách se zvednu, vezmu knihy, rozloučím se s knihovníkem a vyjdu ven z knihovny. Jdu pomalu a snažím se na nic nemyslet, ale v tom slyším výstřel z děla. Co se děje? Že by to byla přece jen past? Přidám do kroku, ale neběžím nijak rychle, za prvé kvůli knihám co nesu a za druhé kvůli mým zraněním. Konečně doběhnu k molu, kde pravděpodobně probíhá boj, ale asi už je konec. Odněkud zaslechnu: "loď Mariňáků". Kouknu se na moře a v dáli něco zahlídnu. Další problémy. Doběhnu k loďkám, do jedné položím knihy, naskočím do ní a zavolám směrem k ostatním. "Pojďte, musíme co nejrychleji odplout!" Všiml jsem si, že je teď naše nová loď o dost blíž břehu, ale ti co mají DF, by se k ní bez kontaktu z vodou nedostali. Chvilku počkám a pokud nikdo přijde, tak zamířím směrem k lodi. |
| |
| Molo " Ha jídlo ,které se musí jíst rychle jinak ono s ní tebe. To zní hezky,ale takové neumím. Tak jako tak dobrá odpověď." zněla ještě odpověď směrem k novému neandílkovi. to bylo ještě v dobu kdy Thorův mozek stíhal vnímat co se děje. Docela se divil ,jak věci fungují zdálo se že pyroman by nebyl takový nebít werewolfa, možná byla šance pokud by se změnit werewold, nebo pokud by pyroman pochopil, že prostě nemusí dělat nějaké věci i když se to žádá. Možná ještě pár pirátů kolem werewolfa chtělo krev,ale určitě ne všichni , Thor v to prostě musel věřit. Pravda ani víra 200 kila masa nezastaví letající bílé šmouhy a fialové obláčky kolem zbraní, na to musí ono maso použít jinou věc. " Jaká vzpoura?!" zařval do davu a byl docela rád že Sarutobi plave a docela rychle pryč. " Pirátskej zákon určitě nezakazuje ,aby se dva chlapy poprali ,ať už kvůli čemukoliv, nebo jo?" došel k pyromanovi připraven ho zadržet případně přesměrovat. " Nemá cenu teď řešit kdo co proč a jak. Plují sem mariňáci, takže tu jsou dvě otázky?" rozhlédl se okolo. " Kde je Joha?" na chvíli zapomněl na dvě otázky a zmateně čekal jestli mu někdo něco řekne na tuhle. Pravda zaslechl jak Olivera tak Satu. " Jo ale co s nima?! Nemyslím že tu chtěj zůstat..." |
| |
| Prechod cez mesto Ako tak bežím cez zbytky dediny v hlave sa mi rojí myšlienka za myšlienkou. Pričom zrekapitulovavam udalosti z posledných hodín a aj to že sa blížia marináci. ...jak ich donútiť aby sa dostali na breh... ...aj keď sú to marináci mohli by byť užitočný... ...predsa len mohli by potrestať pyromana a jeho kumpanov tak ako sa patrí... ...pekne trepotajuc nožickami pod oprátkou... Aj keď sa mi nepozdáva, že by som sa osobne postarať o spravodlivosť uvedomujem si že nechať to na marinákov bude asi najlepšie. ...predsa len niektorý z posadky by boli proti spravodlivosti... ... a posledné čo treba je aby sme sa začali zase hádať... ...ak by sme ihneď vyrazili smerom na juh... ...skusili oboplavať ostrov... ...medzi nami a marinakmi by tak bol ostrov co by nás kryl... ...a pri odlive ide vietor večinou na juhozápad... ...ako manéver by to malo výjsť.. Rozmýšlam kam sa dalej vydať keď tu zrazu nepozerajuc sa poriadne pod nohy pravým Soru na zrýchlenie a v skoku sa zrazím z niečim živým. Obe knihy z pod pazúch mi spadnú nazem a ja sa otočim vo vzduchu o 180 stupňov a dopadnem na prdel. ...čo to sakra... Prejde mi hlavou ked v tom si všimnem Johu, s ktorou som sa zrazil....jo ták... ...dufam že som ju neprizabil... Napadne ma a preto sa spýtam. "Joha si v poriadku? Prepáč nechcel som ťa zramovať" |
| |
| Molo Vyhodnocením číslem jedna je samozřejmě Sarutobi. Ten ještě při běhu pryč schytal z boku další tři ostří, převážně do nohy, kterou se mu nepodařilo bumerangem pokrýt, takže plavání by se pro něj změnilo v dosti adrenalinový sport, nebýt toho že začal působit onen paralyzující jed, který byl na zbraních nanesen. Sotva se začal připravovat ke skoku, jed zapůsobil a ochromil jeho končetiny, takže spadl na zem, tváří na před, neschopen pohybu, snad jen svaly tváře neměl ochrnuté, možná aby mohl prosit o milost. Tvář mu sem tam opláchla nezbedná vlnka z moře. Než ho však stihl Pyroman pronásledovat a dorazit, objevil se váš kapitán s novou lodí nedaleko od břehu. Pravda, suchou nohou se tam nedostanete, ani po nohách vzhledem k ponoru lodi, ale doplavat by jste tam až na Sarutobiho měli všichni, zatím se tam ale k Saigovi, Alex a Psovi vydal jen Satu. A mariňáci se neúprosně blížili. Hned jak se ztratila Joha, Pyroman přešel z módu mstitel, do svého obvyklého módu, nechutně arogantního popravčího. Drž hubu. Tohle se týká mé a ne tvé posádky okřikl ho přes rameno, a vydal se směrem k ležícímu Sarutobimu s úmyslem ho dorazit. Vesnice Joze se zrovna podařilo dostat se ke svému kufříku. Už už se po něm s nadějí a radostí v očích natahovala, když v tom do ní někdo vrazil a posadil ji na zadek. Ten někdo byl Kazumo. |
| |
| Molo Werevolf mi dá najevo, že toho z fotografie nezná, takže se mu raději klidím z cesty. Dojdu až k trávě, kde si sednu a začnu hodnotit posledních několik týdnů. Začne mi docházet, že jsem pravděpodobně ztratila šanci na nalezení muže z fotografie při nástupu na tu pirátskou loď. Sakra, sakra, sakra .... jak jsem mohla být tak blbá? Vždyť jsem měla celkem dobré vztahy s mariňáky, občas jsem od nich získala i nějakou informaci, která mě dostala na stopu... Ale teď? Teď se s nějakým mariňákem sejdu u čaje asi těžko... Schoulím se a začnu hledat nějaké možné východisko z celé situace. Uvažuji, že bych třeba zůstala na ostrově a nechala problémy, ať se vyřeší za mě. Následně, že se pokusím při první příležitosti najít nějakou stopu a nehnu se z místa, dokud tam nebude. A nakonec, že si začnu hledat po tolika letech trápení novou náplň života a odtrhnu se tak od svého dětství, rodiny a zapomenu na minulost. Z úvah mě probere teprve výstřel. Zpozorním a začnu hledat zdroj vzruchu. U mola uvidím Pyromana, Werevolfa a toho okřídlenýho kluka od nich, jak bojují. Opatrně vstanu a velkým obloukem je obcházím. Do toho všeho připluje blíž naše nová loď. Někdo chce asi říct, že je na čase odtud vypadnout, ale jak se tam dostat? Rozběhnu se k loďkám, všimnu si, že mě už předběhl Satu a sednu k němu do loďky. Poplujem, nebo ještě počkáme? Kouknu na něj a je vidět, že se mi moc nechce čekat. |
| |
| sraz(doslova do písmene Běžím jako o život a přijde mi to jako věčnost. A pak to zpozoruji! krčí se v koutě, slunce je oba ozařuje a vytváří na nich krásné lákavé odlesky a já k nim toužebně natahuji ruce! Ano! Máta i kufřík na mě počkali. Ovšm dřív než s estihnu jich biť jen prstíkem dotknout, něco mě doslova odpikne do vzduchu a obloukem letím div né zpět k přístavišti. Dopadám tvrdě na záda, že ani nestihnu vydat žádné uf či jiný pazvuk a chvilku mi kolem hlavy běhají hvězdičky a zpívají ptáčci. A běhají i v okamžiku kdy se zvedám a snažím se zjistit co se vlastně stalo. Joha někam šla. Joha pro něco šla. Co to bylo? Asi meteorit! zadívám s ek nebi v obavě že spadne další a zaregistruju před sebou Kazumu. Ježku pozor! padají tu meteority! Ať ti nezničí bodlinky! s těmi slovy se rychle zvedám a střemhlav letím schovat se pod střechu nejbližšího baráku. |
| |
| Pláž Stojím na místě a vydím, že se v dálce blíží Satu. Nohy se mi lehce zabořují do písčitého povrchu a ruce se mi třepou bolestmi... celé tělo se mi třese a je div, že se držím na nohou. Podívám se na Thora, který mě neposlouchá. "Thore, běž do lodi, to je rozkaz." Zoopakuji tentokrát jen pro něj a trochu vážněji, chvilku na Thora hledím a pak po pár minutách se otočím na Samuela. "Zkus se podívat jen tady padesát metrů kolem a pak běž do lodi." Pronesu se smutně sklopenou hlavou a prohlédnu si nezaujatě Pyromanovu posádku. Všimnu si i toho doktora (psychologa), který mi pomáhal když jsem to potřeboval. Usměji se na něj a pokynu mu rukou. "Můžeš plout s námi jestli potřebuješ." Udělám pár odvážných kroků a přejdu před Thora (jestli tam tou dobou ještě bude) a zůstanu stát Pyromanovy za zády a koukám se jak přistupuje pomalu k Sarutobimu, zadívám (na Sarutobiho) se na něj a čekám. Stojím tak, aby mě viděl. |
| |
| Molo "To musí rozhodnout Oliver.... Kapitáne, co s nima?" Odpovím Thorovi a zároveň se zeptám Olivera. My se odtud nedostaneme, než ty Mariňáci připlují na dostřel.... Huh? Podívám se na Abe, která zrovna naskočila do loďky. "Jo hned... Tak jde ještě někdo!?" Chvilku počkám, jestli se někdo nevydá směrem k loďce. Pokud někdo přijde, ale i když se nikdo neozve, tak vyrazíme směrem k lodi. Hned co jsme u naší nové lodi, přivážu malou loďku, aby neodplula a vylezu na palubu. Tam vidím Saiga a jelikož nemám z loděmi žádné zkušenosti, tak se ho zeptám s čím mám pomoct. Pokud mi řekne, co je zapotřebí udělat, tak se do toho pustím. |
| |
| Molo Měl problém Sarutobi nestihl odplavat a pyroman si právě hodlal hrát na anděla smrti a zabít ho. Druhým problémem větším byl fakt, že nevěděl kde je Joha, stejně jako mu nikdo neodpověděl co s celou pyromanovou posádkou. Stejně jako co s rozzuřeným pyromanem, vážně si nebyl jistý jaký je vidět někoho se tak rychle změnit ze starostlivého ve vraždící stroj jen kvůli posádce ,bylo zvláštní. Nicméně se rozhodl ,že do toho zasáhne. Pokusil se do pyromana jemně strčit ,aby se mohl dostat před něj. " A to si piš že je! Zvlášť pokud nechceš aby tvoje posádka byla postřílená od mariňáků." pronesl. "Chcete snad žít ne?" uslyšel volání svého kapitána, inu lepší načasování si opravdu nemohl vybrat. " Nebo jestli se ho chceš zbavit tak já ho potrestám po svém roky mučení jsou horší než smrt." vlastně moc nevěděl proč se do toho plete. Jen by nerad vyděl mrtvého kohokoliv natož plameného andílka co asi kamarádil s Johou. |
| |
| Pláž... nebo molo Stojím opodál za pyromanem a sleduji jak se přibližuje k Sarutobimu. Mezitím na mě zvolá ještě Satu, kterému odpovím. "Naše posádka půjde do lodi." Pronesu nahlas, aniž bych na něj otočil hlavou a poté kouknu na Thora, který se už snaží přemístit se k Pyromanovy, což mě docela znervózní, protože mi přijde, jako by mi vůbec nevěřil. "Thore, běž do té lodi, to je rozkaz." Tentokrát to vyslovím dostatečně nahlas, aby mě vážně slyšel, ale jinak nic nedělám, jen stojím a čekám. |
| |
| Na lodi u mola většina v okolí mola Jakmile dorazíme k molu a Oliver vystoupí, tak jen přejdu k zábradlí. Opřu se o něj. Nemá smysl chodit na molo, když odplouváme a navíc, pokud by došlo k souboji, tak bych jen se svým zraněním překážel. Chjo, já chci už pryč. Jim je fakt u prdele jestli se blíží mariňáci. Jó, taky bych bral takový život, kde je všechno růžový a načechraný, nad tou myšlenkou se zasměji, ale pak se podívám na Thorovu přednášku. Otočím se směrem k připlouvajícím mariňákům, abych zjistil, kolik máme zhruba času. ,,Hm, co?'' Podívám se na Satua, který chce ode mě nějakou práci. ,,Noo...'' rozhlídnu se po lodi, která je víceméně připravená. ,,Jestli se do pěti minut nepohnou z mola, tak je odstřel dělem.'' Po celou dobu se dívám směrem k molu a mám nasazený vážný výraz. ,,Ale dost vtipkování, blíží se mariňáci. Koukni se po lodi, jestli tady není nějaký sklad, kde by byla lana, prkna, hřebíky a tak. Musíme zkontrolovat lana, jestli nejsou ohořelý a jakmile příde Joha, tak zaděláme ty díry, který do nich udělal Oliver a Pirožka. Otočím se směrem k Molu. Kdo nám chybí? Poškrábu se na hlavě. ,,Abe, pokud by chtěla jít doktorka na molo, tak ji v tom jakkoli zabraň. Další zdržování by mohlo být osudným. Napadne mě, když uvidím zraněného Werewolfa, kterého by chtěla určitě Alex ošetřit. ,,Hlavně na ni jen nemňoukej.'' Ušklíbnu se, ale na Abe se nedívám. Koho to vlastně Alex ošetřovala? Napdně mě. Vydám se do podpalubí, kde by už měl být i Satu. Jsem zvědav, koho to naše doktorka ošetřovala. S touhle myšlenkou jdu prohledat podpalubí. |
| |
| Po zrážke Sedím na zemi a pozerám sa na Johu. ...wau nabuduce sa musim kukať pred seba... ...hlavne pri Soru... V tom počujem čo vraví Joha. ...meteory... ...žiadne tu niesu, asi zrejme myslí ten náraz... prejde mi hlavou, zdvihnem sa na nohy a oprašujúc sa poviem. "To niesú meteority, to som ja nejako som nepozeral na cestu keď som bežal do prístavu." Podýdem k kníham čo skončili na zemi, dám ich na seba a potom pod ľavú pažu. Následne dodám Johe s miernym úsmevom na perách. "Nemusíš sa báť. A čo sa môjho hára týka to nepokazia ani krúpy. Od malička mi tie vlasy stoja na všetky svetové strany." Pritom zatočim niekolko krát rýchlo hlavou do prava a doľava a keď zastavím mám taký istý účes ako pred chvíľou. "Mali by sme sa ale čo najskôr vrátiť k lodi. Blížia sa marináci ktorý keď ta nájdu tak ta zavrú do veznia na veľmi dlhú dobu. Ak si niečo hľadala tak ti s tým môžem pomôcť ale treba sa poponáhľať." |
| |
| Na plážo/molu Teoreticky všichni krom těch co zůstali na Lodi Pes mi vydá rozkaz a já jenom přikývnu, hodím housle na záda a do ruky vezmu kosu. "Jak si přejete. Ale pokud bych mohl něco podotknout. " Pohledem sjedu z Psa na Thora, pyromana a ležící držák na jehličky. "Mám dojem že Thor tu toho klučinu nenechá. Navíc je pravda že když nás pyromanovo muži napadly tak se nás pokusil bránit a bojoval společně s posádkou proti zbytku pyromanových mužů. Nemyslím si že bychom mu jeho pomoc měli oplatit tím že ho kvůli nám necháme zabít. Navíc sme si tady na ostrově udělali dalších pár nepřátel tudíž alespoň jeden spojenec by se nám určitě hodil. Měli bychom ho naložit sebou." Poté vyrazím dopředu a jenom řeknu směrem za sebe na Psa. "Ale je to váš boj." Poté už vyrazím rychlým krokem směrem k městu a přitom křičím z plných plic. "Joho! Kazumo! Kde ste! Poběžte nebo odplujeme bez vás! " |
| |
| Molo-vyhodnocení Thorovi akce Když ses postavil Pyromanovi do cesty, prohlížel si tě spíš než jako cokoli jiného, jako sud s olejem, který by mohl velmi pěkně hořet. Pak si ale patrně uvědomil, že ani v jeho zájmu není moc zdržovat a čekat až se na otevřeném prostranství dostane na dostřel děl z lodi mariňáků. Přesto se zcela vážným výrazem zamířil jeden z plamenometů Thorovi přímo do tváře. Vypadáš jako čestnej chlap, takže dostaneš jedinečnou nabídku. Přísahej, že ten cucák bude na vaší lodi do konce svých dnů pucovat hajzlíky a já ho nechám jít. |
| |
| srážka Vykouknu zpoza rohu domu. Ten meteorit jsi byl ty? Páni. Ježek co se umí proměnit v meteroit. To je prostě nádhera! vyskočím z úkrytu a skoky nadšené laňky začnu kroužit kolem Kazumi, do doby než nezakopnu o Mátu. Do očí mi vhrknou slzy a vášnivě jí i žlutý kufříček se samolepkou myši, obejmu. Následuje lásky plný monolog plný líbání a objímání. Samozřejmě že jsem na vás nezapomněla! už nikdy vás nepustím. Né opravdu! Joha dává čestné slovo. Nezlobíte se? Odpouštíte? koukám se na ně naprosto vážně a z odchodem asi budu potřebovat trochu píchnout. Vypadá to že jsem od nich byla odloučená docela dlouho. |
| |
| V dedine Pozerám ako Joha začala kružiť okolo mna a potom aj ako našla svoj kufrík. Pousmejem sa a pomyslím si ...ako málo stači človeku ku štastiu... ...ale musíme si švihnúť bo prídu marináci... ...ostatný zrejme o nich nemajú ani tucha... Podídem k Johe, čupnem si aby som bol nižší ako ona a aby si ma rozhodne všimla a potom poviem pozerajuc sa na ňu. Mali by sme ísť. Na lodi sa budeš môcť s zvítať s svojimi vecami ale ak sa nepoponáhľame tak prídu zlý ujovia čo ti budú chcieť zobrať Mátu. Loď tých ujov sa veľmi rýchlo blíži mali by sme isť k ostatným. Pozerám sa na ňu a rozmyšlam či keď bude pokračovať v zvítavaní sa s vecami že ju prehodím cez plece a vezmem ju takým spôsobom k lodi. |
| |
| Molo " To můžu slíbit a zažije aj horší věci než je drhnutí záchodků. Naše skupina přittahuje takévé nechuťárny. No však se můžete přesvědčit. Nebo chcete zůstat tu a počkat až sem dostřelí děla? Sice to nemužu slíbit ,ale pokud má pirátskej záákon nějakou platnou přísahu na něco jako pirátský slovo ,nebo tak .... prostě Tak.... " řekl zadumaně. " Hned na loď hned na loď a co vostatní to je tu necháme rozstřílet všechny nebo jak?" zařval zpátky na Psa. Navíc ještě neviděl Johu a bez ní se naloďovat nemínil |
| |
| Pláž... nebo molo Znenadání udělám dva dlouhé kroky k Thorovy a napřáhnu se rukou, jakmile mě okřikne. Místo toho ho však obejmu kolem krku a přátelsky poplácám po zádech. "Klid Thore." Řeknu nervózně a položím mu ruce na rameno a zadívám se mu do očí. "Nemusíš dělat všechno sám. Joha šla jen do města a bude hned zpátky." Oddálím od něho své ruce a se starostlivým pohledem si ho prohlídnu. "Jen jdi zpátky na loď a zařiď ať se tam všichni dostanou v bezpečí. Vyjednávání nech na mě. Přecijen, část posádky mi věří.... tak mi věř i ty, dobře?" Počkám na jeho reakci. |
| |
| Molo Jste divní...uvědomte si, že pokud si neujasníte hierarchii velení, jako jsem to udělal já, tak na moři nepřežijete...ale co mě to zajímá. Pokud dodržíš své slovo, tak je to v pořádku. Nemám důvod se tím dál obtěžovat. Ovšem něco za něco...vytáhněte z vaší lodi mého prvního důstojníka a předejte mi ho. Já vám za to nechám tenhle odpad. kývl Sarutobiho směrem. |
| |
| Molo - Loďka Nějak se to tu začíná strhávat v né moc rozumnou diskuzi a proto si říkám Měl bych jim pomoci, nebo se do toho raději vůbec nemíchat? Pozorování je také zábavné! Pes na mě volá, že za pomoc kterou jsem jim poskytl se můžu také nalodit. Věnuji mu asi tak stejná úsměv jako on mě a zamávám na něj, aby věděl že jsem ho slyšel a velmi rád se i nalodím. Nejdříve ale jdu ke skupince Thor-Sarutobi-Pyroman, protože právě tam je to teď velmi zajímavé. A vypadá to, že Oliver to vidí naprosto stejně. Stoupám si jen pár centimetrů před Sarutobiho a klekám si na jedno koleno a snažím se zjisti jestli vnímá nebo ne. Párkrát si do něj dloubám ukazováčkem, a otáčím ho na stranu... Zvláštní... On má křídla! A sloužil Pyromanovi? Jak je to možné? Takové ztělesnění špatného záporáka ale skypedianovi ještě nevzal jeho křídla? Mohlo by to znamenat, že byl pod jeho nadvládou pouze krátkou dobu... Je zde tedy možnost, že by mohl přejít na naši stranu... Navíc se proti Pyromanovi už vzbouřil. Ten o něj stejně asi neměl zájem. Sedám si do loďky ale nikam neodplouvám. Sleduji jejich vyjednávání, abych zjistil, jak moc schopný ten Oliver vůbec je. Pyroman má zvláštní nabídku... Kdyby to bylo na mě, tak bychom brali vše a ještě k tomu by byli rádi že z toho vyšli tak lehce. |
| |
| Molo "Nemusím? A kdo jiný to udělá když se ty couráš někde jinde a ostatní to řeší jak mlejnky na maso? Navíc jeden mlejnek máš taky na svědomí....Hmm a jak to mám z lodě asi zařídit no?" věnoval psovi několik dotazů a pak se obrátil na pyromana. " Jo mi máme menší problémi s hierarchii. To víme už dávno. Jo slovo dodržím ...on je někdo z tvých na lodi? Aha.... no jestli bude schopnej sem dojít.... Vážně nechcete za nim?" dělalo mu starosti je tu nechat defakto postřílet. " No dobře kapitáne ,když ti teda všichni věří. Tak to zkusím taky, ale máš poslední šanci zatím si to vždy zeslonil." řekl psovi "A tohohle si vemu sebou." S těmito slovy vzal Sarutobiho jako pytel brambor na rameno a odešel se vyhrabat na loď hlavně zjistit kdo je ten zraněný a jak je na tom. Což znamenalo najít Alex. "Haloooo? Prej tu máme někoho z pyromanovi posádky, kdepak je. Vyměním kus za kus." potřásl Sarutobim. " Máme novou sílu na drhnutí záchodků." |
| |
| Směr město Joha, Kazumo Rychlými a unavenými kroky mířím směrem do města a přitom volám. Náhle je konečně uvidím jak běží proti mě. Zamávám jim a vyrazím jim naproti. "Tady ste. Ježku tebe už dneska hledám po druhý. Musíte si pospíšit během pár minut naše loď odplouvá a jestli na ní nebudeme tak odpluje bez nás takže makej!" S těmito slovy ukážu rukou k přístavu a rozběhnu se směrem k lodi držíc se někde na úrovni těch dvou. Jakmile dorazím k molu okamžitě sedám do loďky hodím kosu pod sebe a čekám až se na lodí zbytek posádky co zůstal na pláži a vyrážíme směrem k lodi. |
| |
| Loď Objeví se Thor a ptal se na toho zraněného. „Pojď se mnou.“ Řeknu mu a odvedu ho do podpalubí. „Musíš s ním hýbat jen velmi opatrně a snaž se ho udržet ve vodorovné poloze. Je velice vážně zraněný. Zrovna jsem ho zašila. Jestli se mu znovu poškodí plíce tak umře. Proto musíš být opravdu velmi opatrný.“ Dávám mu instrukce, jak má muže nést. „Řekni jeho kumpánům, že jsem tomu chlápkovi dala do kapsy instrukce, jak o něj pečovat a potřebné léky, které bude potřebovat. Musí přesně dodržet ty instrukce, jinak by mohl mít ten muž neblahé následky!“ zaváhám. „Ale co! Půjdu s tebou a vysvětlím jim to sama.“ Mávnu nad tím rukou. |
| |
| molo-loď a tak " Však jo Li- sin sem Andílek tam ... jako poslušný oslík ne?" nadhodil nechápavě. " Navíc Thor drží slovo. Jen Thor doufá ,že je Li - Sin v pořádku." Thor opravdu doufat, mohl ,ale když se dostal k Alex a zjistil jak se věci mají. " No tohle vypadá na super ukol pro našeho kapitána...hmm snad bude kecat tak dlouho ,že se vratí Joha." pohlásil do prázdna. " Vzít rovně? Hmm nebylo by lepší ho vzít na něčem co je rovný... i když.... No ještě že jsem andílka vzal." Položil Sarutobiho někam na podlahu. " Je nějak mimo ,ale to neva... Jo poď se mnou vysvětli jim ,že musí bejt tu a že by oni měli taky, nechci další rozstřílený lidi, a tebe třeba poslechnou." doufal že dostane nějaká nosítka nebo něco a ,že pak Li-Sina bezpečně přenese zpátky. |
| |
| Zachráněn? Pochybuji! Čistit záchody? Pochybuji! Holt mi můj útěk nevyšel. Fláknul jsem se bou, jak pytel "ehm, ehm" a vypadá to, že můj osud je zpečetěn moje tělo zůstalo po pádu zcela nehybné a jediné, co ještě hroko těžko zvládám ovládat je můj obličej i když šplouchající voda v obličeji mi nedělá moc dobře moje oči díky soli začínají nabírat vypouklou rudou barvu. Pálí! Pálí! Každopádně se aspoň snažím rozhýbat i když to vůbec nejde a tak můžu jen poslouchat tu šílenou dohodu Thora s Pyromanem a rozhodně se mi nelíbí ani jedno z toho, co ti dva říkají! Čistit záchody, tak to vážně ne! To v žádným případě, to se radši utopím, takhle potupnou práci si dělejte sami! Nebudu pykat za to, že bráním svoji rodinu nebo spíše, že jí chci pomstít. Tuhle nesmyslnou věc nikdy akceptovat nebudu! Slyšíte mě! Nebudu! S tím si mě najednou do náruče vezme Thor a začne mě odnášet. Děěě-kůůůů-jiiiii Ozve se z úst i když je to táhlé a spíše hrdelní chroptění. Každopádně i když to tak vypadalo, tak to nepatřilo Thorovi, ale Pyromanovi. Děkuji, že jsi náš souboj odložil do doby než mi bude líbit. S tím se nechávám odnést a přitom se aspoň pohledem před sebe snažím koukat na molo i když to není skoro možné. Zaaa- biiii - juuu - hooo Znovu spíše hrdelní chroptění, ale tentokrát mířeno na Thora. To snad nemyslíš vážně! Tohle fakt ne... počkej až se z toho dostanu! V žádným případě mě nedonutíš čistit záchody! Pak už tak nějak neřeším, co se kolem mě děje, jelikož sám nejsem schopen sebemenšího akčnějšího pohybu. |
| |
| Loď – Molo „Zkusím něco najít.“ Odejdu na ošetřovnu, kde kupodivu najdu nosítka. Jsou tu dobře vybaveni. Vrátila jsem se k Thorovi a společně jsem opatrně přenesli muže na nosítka a pak spolu odnesli zraněného na molo k Pyromanovi. Vzala jsem léky a papír na který jsem napsala instrukce. „Takže...“ Otočím se k Pyromanovi a všechno mu vrazím do rukou. „Ten muž je vážně zraněný. Musela jsem ho operovat, ale jestli budete postupovat správně, měl by to zvládnout i bez trvalých následků. Tady jsem vám napsala jak se o něj starat. Jaké léky a kdy, jak pravidelně měnit obvazy. Pokud bude mít bolesti dávat mu malé dávky morfia, nanejvýš dvakrát denně a jen po jeden týden jinak by si na něm mohl udělat závislost. Nějakou dobu nesmí vstávat z lůžka. Žádná tělesná námaha, převážně kašovitá strava. Nic horkého nebo vařícího.“ Dávala jsem mu instrukce a ukazovala při tam na papír v jeho ruce, kde je všechno napsáno. „Jestli nedodržíte postup může se stát, že umře nebo že bude mít do konce života problémy. Ale vzhledem k tomu vašemu krutému zabíjení vám nějaké zmrzačený člena vaší posádky vám asi kazit spaní nebude.“ Zpražím ho pohledem. |
| |
| Na molu Zatímco se k lodi dostali poslední tři opozdilci, Kazumo, Joha a Samael, Thor ve spolupráci s Alex vynesli z lodi zraněného Li Sina a předali jej Pyromanovi, kterému se očividně nelíbilo jak se k němu Alex chová. Být tebou chovám se slušně děvko, nebo vyzkouším, jak ty tvoje rudé vlásky pěkně planou. varoval ji, načež rozkázal svým lidem. Vemte zraněné, hlavně opatrně s Li Sinem, stahujeme se mezi domy, tam snad budeme mimo pozornost té mariňácké lodi. Jeho lidé bez otálení uposlechli. Z vody vytáhli jednoho, kterého tam odkopla Alex, posbírali ostatní zraněné a začali ustupovat, kryti svým kapitánem, který měl plamenomety v pohotovosti v případě, že by se někomu z vás přeci jen zachtělo pomsty. Ovšem vás by spíše než pomsta nyní měla zajímat mariňácká loď, které chybělo k hranici dostřelu pár minut. Už jste mohli i vidět mariňáky hemžící se na palubě a připravující se k útoku. |
| |
| Loď – Molo „Ty si zase dávej pozor na hubu spratku nebo tě nakopnu tak, že ti koule vylezou hubou.“ Vrátím mu výhružku. „Pár tvých mužů potvrdí, jak umím nakopnout.“ Ustupovala jsem také, ale zpět k lodi. „Jestli ještě někdy uslyšíme o nějakém vraždění nevinných lidí najdeme si vás.“ Varuji ho a pak si dvěma prsty ukážu na oči a pak na Pyromana v klasickém gestu, že ho budu sledovat. Pak jsem se vrátila na palubu a bylo načase zmizet. Mariňáci už byli hodně blízko. Kdyby jsme nemuseli spěchat nejraději bych vzala dalekohled a dívala se jestli neuvidím na palubě Marka. |
| |
| Loď-Molo "Achjo prostě se musíte hádat co?"¨ Thor už byl z toho trochu unavený i když mu něco furt vrtalo hlavou. " Ty pyromane a proč nechcete jet s náma? Jak se odsud chcete dostat?" zněla jeho docela věcná otázka. To nehrálo proč by tu měli chtít zůstat a být roztřílení mariňáky.... mohlo za tím něco být? Pyroman byl přeci jen zvláštní a choval se jak kdy. Takže tahle otázka byla na místě. Už proto ,že by se tak vyhli smrti , jak pirátů tak mariňáků. |
| |
| Odplouváme? Snad Všichni na lodi Jakmile Alex odnese s Thorem zraněného Li Shina, tak se mi docela i uleví, že bychom mohli konečně odplout. Už ani vlastně nevím, proč jsme sem připluli. Dlouho nad tím nepřemýšlím. Podívám se směrem k mariňácké lodi, která je blíž, než by bylo dobré. ,,Ts.'' Rozhlídnu se po palubě jestli tu jsou všichni. Nikdo nechy- na chvíli se zarazím. Já si dělal starost o to, jestli někdo chybí? Pak se otočím směrem na molo. ,,Olivere! Nastup si a vydej rozkazy, co teď!'' I když je asi jasný, co teď, ale ať se snaží. Jakmile budeme všichni na lodi, tak půjdu pomoct, kde bude potřeba, ale v rámci možnostech mé zraněné ruky. |
| |
| Na lodi Poté co se nalodíme, tak zavelím ať se natáhnou plachty, náš cíl je neurčitý. Nějaké pěkné území, kde se můžeme nachvilku zastavit a načerpat síly předtím, než dorazíme do nějakého jiného města, kde by mohli nastat jiné komplikace. "Natáhněte plachty, vyrážíme" Vykřiknu a pokynu Kazumovy, aby to zařídil, protože jsem velmi vyčerpaný. Jdu si sednout do kapitánské kajuty, teda... spíš lehnout. |
| |
| Posun Nakonec se vám podařilo všem se nalodit a vyrazit na otevřené moře. K vašemu překvapení vás mariňáci ani nepronásledovali. Jen aby se neřeklo za vámi vypálili párkrát z děla, ovšem ani jedna koule vás netrefila. Místo toho se soustředili na výsadek na ostrově. Zatím bez kurzu jste na cestě pár hodin a ostrov už vám zmizel za obzorem. Nyní je na čase prodiskutovat váš nový kurz a další důležité věci. Zkušenosti za Arc(bonus za tisícovku je tam započítanej taky)Samael: 20 zk Pes: 26 zk Alex: 20 zk Saigo: 20 zk Thor: 25 zk Joha: 35 zk Sarutobi: 20 zk Kazumo: 23 zk Satu: 10 zk Abe: 20 zk Dr. Kyouma: 5 zk DůležitéNejdříve bych chtěl pogratulovat těm z vás, kteří si svým hraním již vysloužili dosáhnutí D-ranku(pár už vás tu je). A nyní k pár zajímavostem ohledně této nové úrovně. Za prvé, ti z vás, kteří jej dosáhli si prosím vynulujte zkušenosti a od toho co jsem vám přidělil si odečtěte počet zkušeností, který vám chyběl do nové úrovně. Toto množství zkušeností si pak napište do deníku. Stejně tak si změňte váš rank a počet zkušeností pro dosažení dalšího ranku. Dále pak jistě podle tabulky v Homepage víte, že od této úrovně už můžete trénovat nové techniky, konkrétně si můžete svůj arzenál zlepšit o pět nových technik. Tomuto tréninku samozřejmě musíte obětovat určitý čas. To bude vypadat tak, že při popisu, co jste dělali během každého timeskip dopodrobna popíšete jak a jakou techniku se učíte. Podle toho já jakožto PJ určím jestli se vám to povedlo. Rozhodovat bude mnoho faktorů jako je náročnost techniky, toho jak moc podle mě vychází z toho co zatím umíte, stejně jako množství času, který tomu vaše postava obětuje a podrobnost vašeho popisu. Stejně jako techniky se můžete učit i takzvané „specializace na techniky“ ty představují samostatné techniky, které ovšem přímo vychází z nějaké původní staré techniky, kterou ovládáte, ovšem nějak ji vylepšují. Díky této specializaci sice budete mít omezený rozsah schopností(menší variabilitu), zato však vlastnictví této nové schopnosti posílí vaši starou schopnost. Kromě možnosti učit se nové schopnosti také máte možnost vylepšit vzhled své postavy, která se prožitými dobrodružstvími trošku změnila a upravit si ji tak podle svých tužeb. Například můžete přibrat na svalové hmotě, pořídit si krásnou novou jizvu, když seženete holku tak třeba i ztratit panictví a podobně :D |
| |
| Na lodi Kvůli popáleninám na rukou nezvládnu usnout, a tak vstanu a procházím se zoufale na lodi z jednoho konce do druhého, jako bych nad něčím přemýšlel. Celý se třesu, ale přesto stále dokážu stát bezproblému na nohou. Narozdíl od Sarutobiho. Zůstávám stát na předku lodi a koukám se na otevřené moře, které se před námi kulatí ze všech stran. "Saigo" Obrátím se na něj prosebně "Až doktorka vyléčí toho raněného, kterého přinesl Thor, mohl by jsi je sem zavolat? Potřeboval bych s nimi mluvit." Pronesu, avšak už se na něj nedívám, ale svůj pohled směřuju zase na moře. Je vidět, že jsem nad něčím zamyšlený. |
| |
| Na moři pod novou vlajkou Chvilku jsem ležel na palubě a snažil se vstřebat dění kolem a zároveň jed, který paralyzoval mé tělo. Konečně pryč z toho prokletého ostrova Jakmile se zvládnu trochu hýbat, tak se došourám ke stěžni a opřu se o něj. Věnuji pohled na ostrov a potom se oči otočí nahoru do nebe. Omlouvám se tati, omlouvám se mamčo. Nedokázal jsem vás zachránit natož pomstít. Přes to přeze všechno žiji a to díky nim. Doufám, že se nahoře máte dobře. S tím zavřu oči a čekám až jed vyprchá úplně a vskutku nakonec se zvládnu rozhýbat i protáhnout. Samozřejmě jsem si vytrhl ty tři bodce jenž mi zůstali v těle a ponechám si je. Jedu na nich trochu zbylo. Snad tady tomu někdo bude rozumět. A podaří se mi to namnožit. Přece jen paralyzující jed se vždy hodí. Pak se doupravím a sleduji posádku v práci. Pokusím se vstát a rozpohybuji své tělo. Výborně konečně zase v pořádku schopný jít do akce. Pokud se mi věnuje Doktorka Po rozpohybování jsem se rozhodl najít svého zachránce a to přesněji Thora. Pravda je, že objevit takového obříka nebyl problém a tak ať je kde je jsem mu poklepal na... rame... záda. Ehm Thore, rád bych ti poděkoval, že jsi mě od tamtaď dostal. Vím, že jsem v tu chvíli asi napáchal víc škody než užitku, ale až bude jednou čas tak ti vyjmenuji všechny ty důvody, které mě donutili to provést. Slibuji, že se to už opakovat nebude. S tím mu s úsměvem podám ruku na znamení toho, že je vše v pořádku. Ale záchody mejt rozhodně nebudu... to by jsi musel vyšplhat na stožár a na koši nahoře udělat striptýz! |
| |
| Konečně zase na moři všichni Jakmile se dostaneme z ostrova a dohledu mariňáků, tak si oddechnu. Stoupnu si vedle Olivera a opřu se o zábradlí. Chvíli se dívám na oblohu a snažím si vychutnat ten příjemný pocit, že stále žiji. Pak ale zatnu zdravo ruku v pěst a zadívám se do země. Ksakru, jsem furt slabý. Musím víc trénovat, i kdybych měl zaprodat svou duši. Jestli ji chci najít, tak lamky typu Werewolf mě nesmějí ohrozit! Zpátky do reality mě však dostane Oliver. Přikývnu a přejdu do prostředka paluby. ,,Hej, děcka! Kapitán bude mít proslov. Alex, jakmile skončíš s tím raněným, tak taky přijď.'' Pokud někdo není na palubě, tak dojdu do podpalubí. ,,Kapitán má proslov, tak všichni na palubu!'' Poté dojdu k Oliverovi a sednu si vedle něj na zem do tureckého sedu. |
| |
| Na lodi. Po chvíľi sme sa vydali k lodi kde som sa ihneď ujal ku kormidlu. ...škoda, že nieje možnosť pochovať Jillien... ...avšak nemôžem kôli tomu ohroziť zvyšok posádky... ...a bezomna sa z prístavu nedostanú včas... ...zbohom Jillien... Pomyslím si pozerajuc sa na Rakatu. Nato však stočm kormidlo tak že mi nad hlavou preletí stažen s vratiplachtou. Keď máme mnou zvolený kurs tak vezmem tie dve lekárske knihy čo som predtým položil na palubu vedľa mna a idem k Alex. Len čo ju nájdem vravím. "Viem ako rada čitaš medicínsku literatúru tak som ti priniesol dva zväzky nech sa nenudíš počas plauba." pousmejem sa a pritom je vidno že mám ešte dasná otečené. "A pokial budeš môčť mohla by si mi dať ešte raz tú gazu s tou tekutinou. Pomohla mi proti otekaniu oka." ...a ja sa potom pripadne keď budem sám kuknem na tie knihy čo mam pod vestou... napadne ma ale nevyslovím to Vtom počujem Saiga jak vraví niečo o Oliverovi |
| |
| Na lodi Všichni Dostanu se na loď a nadzvednutým obočím okomentuji stav v jakém se loď nachází. Je dosti... hm poškozená. Avšak nahlas nekomentuji nic. Místo toho se pustím do příprav lodi abychom zvládli odplout do bezpečí. Loď vypluje a mi se vzdalujeme do bezpečí. Na to se usměji a začnu prohledávat loď. Přeci jenom možná tu někde něco zůstalo a navíc chci vědět kde co je a jak moc poškození sahá do vnitřku lodi. Potkávám různé členy posádky oddávající se různým činnostem ale pár lidí tu chybí. Ještě párkrát projdu loď abych se ujistil že nejsme všichni a poté mi na zádech vyraší studený pot. Sakra kde je! Přeci sme jí tam nemohly nechat. Ne to je blbost. Stála tam na molu hned vedle lodí. Tak jaktože tady není! Ani Kitty! Sakra co se tady děje! Přeci nemohly zmizet jediný dva členové posádky o kterých sem věděl že mají všech pět pohromady. Vyběhnu na palubu a naprosto ignoruji Saiga kolem kterého projdu dost rychlými kroky. V pravé ruce mám kosu a netvářím se zrovna šťastně. Dojdu před kapitána a zařvu na něj z docela malé vzdálenosti. "Musíme se vrátit Olivere! Nejsme všichni! Nemůžu najít Kitty ani Zainin. Nemůžeme je tam nechat! Musíme je zachránit! Zainin sem viděl ještě na molu když sme odjížděli! Musíme se pro ní vrátit! Co když jí unesl Pyroman! " V obličeji se mi ztrácí můj pověstný klid a místo toho ho nahrazuje začátek solidní paniky. |
| |
| Na lodi Konečně se začnu vracet do svého normálního klidného stavu, takže jako vždy zalezu stranou od ostatních a rozkoukávám se. Následně vstanu a začnu obhlížet poškození lodi, přece jen plavat se jen tak nenaučím. Konečně trocha klidu, takže bych se měla dát dohromady a začít pořádně cvičit, ať se příště ovládám líp, ale musím najít někoho, kdo mě zvládne spacifikovat, kdybych se neovládla.... Ale to musím někomu říct o pomoc... Vždyť o nich stále nevím dost, na to abych někomu mohla až tak věřit... Vstanu a jdu se projít po lodi, když uslyším kapitána, jak říká, že s námi chce mluvit. Podívám se jeho směrem a čekám, co vymyslel. Následně mě Samael donutí k tomu, abych přece jen došla blíž k centru dění. Zainin tu není? Co se jí stalo? Nemyslím, že by se Zainin nechala unést, tak lehce. Minimálně bychom ji slyšeli, jak křičí, přece jen není ten typ člověka, co by si něco nechal jen tak líbit. Ničeho takového jsem si nevšimla, takže asi přehodnotila své plány a chce něco vyřídit na ostrově. Všimnu si jak Samael panikaří, ale nevím jak mu víc pomoct, tak se snažím zachovat klid. |
| |
| soukromá zpráva od Reed "Brain" [Vědec] pro Opomenutý dodatek pro doktorku! Potom co mě Alex doošetří vytáhnu tři šipky jenž jsem měl zabodané v nohách. Slečno doktorko, myslím, že by jste mi mohla pomoct. Tohle jsem si vytrhl z nohy myslíte, že by jste zvládla dostat z toho ten zbytek jedu a zjistit jeho složení popřípadě ho namnožit? Vzhledem k tomu, že je to silně paralyzující jed. Mohl by nám v boji dopomoci, už jen tím, že by soupeř padl po jednom škrábnutí a nemuselo by se s ním bojovat na život a na smrt. Jestli bych pak mohl, tak ty šipky bych si rád potom vzal zpátky na památku... Mrknu na ní a čekám, co řekne na můj návrh. |
| |
| Stratený členovia Ako sa tak pozerám na Olivera spýta sasa Samael kde je Zainin a Kitty. ...čo to oni tu niesú... ...kurna to sme ich museli zabudnúť na ostrove... ...a ja som bol v tom že sú v podpalubí... ...žeby zostali na ostrove aby vykonali spravodlivosť na Pyromanovi... Napadne ma a rýchlo poviem. "No pokial sme ani jednu z nich nepočuli kričať je možné že tam zostali lebo sa chceli spravodlivosť. Dedinské ženy sa ozbrojili. Je možné že sú s nimi alebo sa dali s nimi do kontaktu počas pobytu na ostrove. Sakra to je samovražda. Musíme sa vrátit zakotviť tentoraz mimo prístavu, prehľadať ostrov a nájsť ich." Následne sa poberiem smerom ku kormidlu ale počuvam čo ostatný hovoria |
| |
| Na lodi Otočím se na ty dva a spražím je opravdu ošklivým pohledem. "Jo takže Zainin se rozhodne zůstat na ostrově odkud nemá jinou cestu než na mariňácké lodi nebo šest stop hluboko a nikomu nic neřekla? Kdyby tam chtěla zůstat tak by mi něco řekla! Minimálně mě by řekla že zůstává! Nechala by nějaký vzkaz! Zainin by neodešla jenom tak! " Je vidět jak se mi mírně zadrhne hlas. Emočně začínám být totiž dost nestabilní. Vážně by neodešla? Co si pro ní znamenal Samaeli? Nebyl si pro ní nic. Ne tak to není! Zainin a já sme si rozumněli! Měli sme plány! Určitě by mi něco řekla! Aspoň krátké sbohem! Ne neodešla by Přesvědčuji se uvnitř mé hlavy. "Ne určitě by mi něco řekla. Určitě... jsem si tím jistý. Nenechala by mě tady jen tak bez odpovědi. Věděla že bych jí pomohl. " Poté si uvědomím Kazumu který mluví o těch ženách na ostrově. "Ty ženy se ozbrojili? Hlupačky Pyroman je zmasakruje do poslední. Nebude mu dělat problém nají" náhle se zaseknu a uvědomím si jak daleko byla ta mýtina s ženami a kterým směrem mizel pyroman před mariňáky. "Jestli ty ženy neutekly tak jsou všechny mrtvé. " Je vidět jak na sucho polknu a v hlavě se mi rojí představy o umírající Zainin a tak jenom zavrtím hlavu abych zahnal mokré oči a opravdu rozhořčeně se podívám na Kazuma. Poté se opět otočím na Kapitána. "Olivere! Nemůžeš tam Zainin nechat! Ne s Pyromanem a s těmi mariňáky! Víš co by jí udělali! Sám si viděl tu umírající dívku když sme přijeli na pobřeží! A ona dopadne ještě hůř! Ublíží jí! To nesmíme dovolit!" Levačkou čapnu Olivera za košili a v očích už mám totální strach, paniku a hrůzu. "Nedovolím aby se jí něco stalo." Řeknu to napůl nenávistně jako by za to mohl Pes a napůl zoufale jako bych ho prosil o pomoc. |
| |
| Loď Na lodi pomáhám se vším, s čím je potřeba. A když se loď začne konečně pohybovat, uleví se mi. Už jsem ani nevěřil, že odtud vypadneme. Dodělám to, co mám právě rozdělaný, sednu si a opřu se o zábradlí. Ve vlasech cítím hopsat Ryuua, který tam poskakuje od té doby co jsem nasedal do loďky u mola. Super! Kašlou na nás. Dívám se na Mariňáckou loď, co se po nás obtěžovala jen párkrát vystřelit. "Jdeme za doktorkou." Řeknu tiše Ryuuovi a začnu hledat Alex. Když jí najdu, poprosím jí o pár obvazů. Potom zamířím zpět a sednu si. Saigo říká něco o proslovu kapitána. Sedím a čekám, než se začne něco dít a přitom si obvazy (pokud mi je Alex dala) stahuji křídla k tělu a vážu to tak aby nebyla vůbec vidět. Někdo chybí?... Co teď?... Jestli se vrátíme, tak nás mají Mariňáci. Honí se mi hlavou spoustu myšlenek. "Jak říká Abe, Zainin tam asi chtěla zůstat. Pokud se jí podaří vyhnout Pyromanovi, tak bude v pohodě. Mariňáci jí nic neudělají, nic na ni nemají. A co se týče Kitty, tak ta po nás naposled hodila granát a někam utekla, tak nevím. Ale Zainin určitě je a bude v pořádku. Jestli se teď vrátíme, tak nás chytnou." Přidám se taky. |
| |
| na lodi Thor dumal, oznalo se to tak že už asi 15 minut zkoumal novou kuchyň, ale nevařil ani se nedotkl nástrojů. Prostě byl svým způsobem zaražený. " Nerozumím tomu, proč by tam chtěl zůstat to nedává smysl..... Přece nemůžou v tak málém počtu čelit mariňáckým lodím, obzvlášť pokud jede Mark..... tak proč by tam zůstavali. Thor tomu nerozumí." z jeho zamyšlení ho vyrušilo klepání na záda. "Joho?" řekl instinktivně do kuchyně za ním stejně nikdo jiný nechodil. KDyž se otočil zjisti, že to není Joha ,ale andílek. "Ale. No s tebou taky potřebuju mluvit. Za prvé neděkuj Thor bude slovo držet i když to možná neskončí záchodem....Ale to není důležité spíš mi budeš muset říct co víš o pyromanovi.... až bude ten čas." začali se k němu dostávat zvuky z paluby, moc to nepochopil ,ale zdál ose že tu nejsou Zainin ani Kitty. Byl to problém jistě? Poslouchali by jeho názory? Ani náhodou. I když bylo zajímavé sledovat ,že ten komu to ,že tu nejsou vadí nejvíc je Samael. Že by mu na někom záleželo....Spíš z tohohle zájmu vydupal zpátky na palubu. " Moment ona tu není Zainin ani Kitty? No Kitty šlpouchla do vody třeba se vynoří, ale kde je Zainin.....vrátíme se pro ně že jo? ujistil se, rozhodně nemínil nikoho z posádky nechat na tom ostrově. " |
| |
| Na palube Prídem ku kormidlu ktoré som predtým zaistil. A začnem menitť kurs so slovami. "Thor už sa na tom pracuje. Pekne sa tam z juhu vylodíme a nájdeme ich." Chvíľku mi hlavou prechádza odkial sa musíme plaviť. ...ideálne by to bolo tesne po západe slnka... ...z juho východu... ...aby nás od prístavu nebolo vidieť... Potom sa otočim k Satuovi a poviem. "Satu pokial to spravime rozumne tak o nás nebúdú ani vedieť. A okrem toho neechávať priateľľov na ostrove bez toho aby povedali, že tam chvú zostať len kôli vlastnej bezpečnosti nieje podla mna správne. Predsa len ako by si sa ty zatváril kebyže si na tom ostrove zabudol Auroru. Nechcel by si ju zachrániť?" Spýtam sa Satu a snažím sa mu ukázať že nechať tam Zainin a Meduzu by nebolo správne. |
| |
| Loď - ach ty problémy Sedím vedle Olivera a jen čekám, než přijde zbytek posádky. Možná bych měl začít meditovat, abych si pročistil hlavu. Jakmile bude možnost, tak s tím hnedka začnu. Podívám se na Samaela, který začal panikařit, že nám chybí členové posádky. Hm? Dostaneme se z ostrova a oni se chtějí zase vrátit? V žádným případě. Vstanu a odtrhnu Samaela od Olivera. ,,Zklidni hormon. Řeknu s vážným výrazem a dám mu náznak, že jestli se o něco pokusí, tak ho bez milosti zabiji. ,,Říkala, že nechce dýchat stejný vzduch jako ty.'' Musím něco vymyslet, jinak z toho budou jen další problémy. ,,Navíc tam jsou mariňáci a většina z nás si potřebuje odpočinout, takže by to byla jasná smrt.'' Celou dobu mluvím jen k Samaelovi a zbytku si nevšímám. Pokud mě Samael zahrne nějakými nesmysli, tak mu dám pěstí do břicha a poté loktem do týla. Šmarjá, tohle mě nebaví. A z toho věčnýho mluvení mě už bolí pusa.Podívám se na Olivera s tázavým výrazem co teď. Jestli rozhodne vrátit se na ostrov, tak tuhle loď opustím. |
| |
| Loď Po té, co všichni domluví s Pyromanem, tak se začínám věnovat už přípravám lodi k odeplutí, přičemž se cítím jako profesionální ninja. Zvláštní lidi, ani si nevšímají toho, že je na jejich lodi někdo o kom nic nevědí. Říkám si potichu sám pro sebe. Chovám se úplně přirozeně. To že nikoho z nich neznám ještě neznamená, že jim nemohu věřit. Pozoruji ostatní a hned zjišťuji, že Saigo je snad něco jako pobočník Olivera. Zvláštní... Takže si někoho dokázal získat na svou stranu? postavím se ke stěžni a čekám co se bude dít dále, ale rozhodně jsem nečekal panikařícího Izmaela. Což o to, to by tak nevadilo, kdyby to od něj nechytili ostatní. Kazumo se hned sebral ke kormidlu a chce se vrátit na ostrov. Vážně? To si myslíš že je řešení? Hurá zpátky na ostrov, kde se vás budou chtít všichni snažit zabít? Super! Tak hurá do toho! A co takhle je tam nechat ať si s tím poradí sami a potom je jako hrdiny přivítat za pár měsíců? Doufal jsem, že Izmaela někdo trochu uklidní, ale oni ne! Raději ho nechají se tak trápit. Proto se vydávám za ním, abych ho uspal, protože jeho stav není moc dobrý jak pro ostatní, tak i pro něj. Už se připravuji na konfrontaci, avšak do toho si přijde Saigo a celý to po**re. To je ale idiot! Pomýšlím si o něm a dělám tak hlasitý facepalm, že to museli slyšet snad až na ostrově. Nikdy nikomu neříkej, aby se zklidnil! Znamená to, že není klidný a to ho jenom rozčílí! Navíc to říká tak, že jí nechce zachránit a to jenom kvůli tomu, že je moc líný a zraněný! Vážně? Vážně?! To tu není alespoň jediný dobrý vyjednavač?! Čekám na to co udělá Izmael, abych se ho mohl pokusit uklidnit a zhypnotizovat tím nejméně bolestivým způsobem. Kam jsem se to zase dostal? |
| |
| Na lodi Stojím hrdě na přídi a hledím se složenýma rukama na hrudi, pohledem na moře. Vlny se houpají a zamnou se ozývají hlasy. Samuel ke mě přistoupí a snaží se mě čapnout, i když si v záchvatu paniky neuvědomí, že na sobě vlastně žádnou košily nemám. Nečapne mě a Saigo ho záhy odemne odsouká. "Buďte všichni zticha." Zařvu mohutným hlasem na celou posádku, aniž bych se otočil a pozoroval jak na to zareagují. "Nevím jak Medůza, ale je to rybák. Jestli Thor říká, že šplouchla do vody tak zřejmě zmizela. Je to rybák, voda je jejím domovem a je tam ve větším bezpečí než mi tady. Jestli se neukázala na naší palubě, tak je buď pořád ve vodě, nebo opustila posádku." Říkám klidným, avšak vojenský rázným tónem. Ten se však promění v klidný proslov, jež následují slova. "Zainin... hmm..." Zadívám se do vody. "Zůstala s pyromanem." Pronesu klidně. "Všechny její věci, její vzpomínky a vše co si cenila, jsme nechali zničené na lodi. Posádka, která se nedokáže ochránit navzájem, která nedokáže ochránit sny druhých... to je proč Zainin odešla. Ztratila v nás důvěru a přidala se k Pyromanovy, protože i když je to nepřítel, pořád dokázal ocenit sílu své posádky a byl za ní ochoten položit i život, za jejich sny." Odmlčím se a zadívám se na nebe. Dlouze si povzdechnu. "Je tu něco opravdu důležitého co vám musím říct, jako váš kapitán..." Sklopím hlavu a přivřu zamyšleně oči. "Nachvilku se prosím zastavte a jen poslouchejte." |
| |
| Loď - zachovejte paniku Všimnu si jak Kazumo mění kurz lodi, mile se na něj usměji a jdu k němu. Já chapu, o co jde Samaelovi, nechce je ztratit. Taky nechci nikoho ztratit... Stoupnu si bokem vedle něj a začnu mluvit o něco tišeji. Taky jsem ztratila pár svých blízkých a nebylo to nic příjemného... Při tom, jak vzpomínám začnu vypadat hodně sklesle a nakonec položím Kazumovi hlavu na rameno, vypadám opravdu sklesle. Kdyby proti mé položené hlavě něco měl začnu se hluboce omlouvat a gestikulovat. Ztráta není příjemná.... opravdu ne.... ale on nás hodlá zabít!!! Poslední myšlenku mi vnutí mé kočičí já, které okamžitě vystrčím drápky a naprosto reflexivně jdu Kazumovi po krku, naštěstí pro něj uslyším mluvit kapitána a tak ho jen chytnu rukou s drápama za krční páteř a je mi jedno, že se mu drápy zaryly hloub než do kůže. Každopádně to není důvod proč nás všechny zabít... Využiji reflexů a bolesti, které způsobuje to jak ho držím, tzn. že pustil kormidlo a strnul, a otočím kormidlem nazpět. Načež ho odtáhnu dál od kormidla, jdu směrem ke komusi novému, takže se kus před ním zarazím. Promiň moc mě to mrzí, ale i když někoho ztratíš, tak musíš jít dál a ne zemřít. |
| |
| Loď plná bláznů... tedy minimálně z půlky Tak naštěstí to vypadá, že mě Thor chápe i když jeho zmínka o záchodech mi na tváři vyvolá grimasu znechucení, Tak to ne! Záchodů se ani nedotknu, dost na tom, že jsem musel dělat poskoka u Pyromana, tady ho dělat nebudu... to radši vystoupím na nejbližším ostrově. S tím naštvaně překřížím ruce a vypadám, jak chlapeček, kterému nechce koupit jeho oblíbenou laskominu. Každopádně nás přeruší zvuk z venčí a tak s Thorem vylezeme ven, abychom zjistili, co se děje. Posádka se hádá? Že by byla nějaká poprava? Vylezu a poslouchám, co se děje a vůbec se mi to nelíbí. Oni se chtějí vrátit na ten ostrov? Jste blázni? Sleduji posádku vytřeštěnejma očima a pak se jen plácnu do čela. Pak se chytnu toho, co říkal střapatej chlapík. povídali, že tam chtějí zůstat? A řekli vám vůbec, že tam zůstat nechtějí? Já nevím... vaše loď stála na břehu dlouho. Všichni z mola viděli, že se naloďujete a přesto ta holka zůstala s Pyromanem. Kapitán má naprostou pravdu... být vámi hodím jí za hlavu nebo vás stáhne do té prdele všechny sebou... teď už budou mariňáci na ostrově... nejspíše bojují s Pyromanem. Když se tam přidá vaše posádka, co se asi tak stane? Boj tří skupin s tím, že přežije ta nejsilnější? Dle mého jsme ta nejslabší co tam bude... Thore ty snad chceš, aby Johu v tom boji někdo zranil né-li zabil? Vy ostatní chcete obětovat další členy posádky jen kvůli tomu, aby jste se dostali na ostrov a od té vaší Zainin slyšeli, že s vámi stejně nikam nejede? Měli by jste jí nechat na pokoji a smířit se s jejím rozhodnutím. Dokončím svůj velký proslov a s vypnutou hrudí sleduji všechny. Tedy do doby než se ke mně otočí žena s opravdu ošklivými nehty... doslova drápy a začne mě utěšovat. To je v pořádku slečno. Nějak jsem tušil, že se to stane... spíše jsem mu jen sloužil, abych tím tu myšlenku zahnal. Každopádně vím, co to je za monstrum a to, že si před Johou hrál na hodného a sladkého je o důvod víc, proč se tam nevracet... |
| |
| Na lodi Lidi na mě mluví a já si začínám uvědomovat marnost mého počínání a moje mysl se vrací do normálu. Alespoň do doby než na mě promluví Saigo. V tu chvíli mi na hlavě naběhnou žilky a je vidět že se můj postoj změnil. Tak a dost. To stačilo. Tady překročil lajnu. Je mi jedno jestli chcípnu. Ne nikdy bych neublížil členovy stejné posádky. Ale on jím byl přestat. Takle se člen posádky nechová k druhému. Navíc byl to on kdo z vlastního rozhodnutí zkoušel zavraždit členy naší posádky. Matko boží dej mi sílu srazit tohohle hajzla na kolena. Přestal sem se třást a nahodil slabí úsměv. Otočím se k němu obličejem nahodím pohrdavý výraz v očích. "Sám se uklidni ty přiteplená slečinko a běž si raději hrát s nějakýma panenkama. Ty si zkoušel Zainin v boji zabít takže spíše by nechtěla bejt na lodi s tebou než se mnou. Ubožácká hnidko. Jsi pouhý had v našich řadách který se neumí ovládat. Jsi jako ženská při menstruaci. Ubohá slečinka co nedokáže udržet sebekontrolu. " Řeknu mu a připravím se. Kosu mám v pohotovosti a první reakce pokud by na mě zaútočil jsou dvě rychlásoru do strany a za něj. |
| |
| Kapitánův proslov Když na moment všechny utiším, po očku se kouknu na chviličku za sebe, jestli jsou tam všichni a jestli mě poslouchají. Mluvím pomalu a dávám si pauzu mezi větami, aby to stačili vstřebat i ti hloupější z naší posádky. "Jmenuji se Pes Oliver, ale to není mé pravé jméno, je to přezdívka, kterou jsem si vzal." Povzdychnu si. "Když jsem byl menší, jmenoval jsem se Buzzar D. Olivier. Žil jsem osamělý život, který občas přerušily návštěvy pirátů. Den co den jsem je sledoval a od té doby jsem si přál mít jediné..... rodinu, jako mají oni." Odmlčím se, zahledím se na moře. (možná se mi i někdo zasměje) "Už tehdy sem však věděl, že svět není jen ten malý ostrov na kterém žiju, že musím být silnější, abych dokázal ochránit to na čem mi záleží, abych mohl bránit to co chci bránit. Věděl jsem, že se mi časem někdo postaví do cesty a že mu budu muset udělit lekci." Opět nachvilku ztichnu "Pak jsem potkal vás. Partu lidí s rozdílným názorem. Začli jste se o mě starat. Dali jste mi jídlo i prostor, kde bych mohl být a žít. Proto jsem se také nabídl, že vám splatím ten dluh. Stal jsem se kapitánem a snažil se vás rozesmát, protože je to jediné co mi asi jde. Zklopím hlavu. "Když pak Kazumo nastavil kurz ke svému ostrovu a já viděl tu zkázu, vduchu jsem si říkal, že takový svět přece nemůže být. Ten ostrov byl přesným příkladem, jaký by svět v budoucnosti neměl být. Na světě přece nemůže být žádná radost, když jsou nežádoucí odstrčeni stranou. Od té chvíle, jsem byl rozhodnut, že těm lidem dám nový domov. Místo, kde by mohli být." ...Povzdechnutí... "Sám jsem slabý, ale společně se můžeme postavit za ty, kteří naší pomoct potřebují a být jejich zbraní, když se oni bránit nemohou.... ale... rozhodli jste se pro své vlastní cíle... někteří v tom spatřili jen další masakr a jiní svoje osobní touhy. Ke konci jste však nechali lidi, kteří vám věřili.... sami a v zoufalství." Zadívám se na podlahu paluby. "Co je špatného na tom, bojovat za radost, bez výčitek, nebo námitek? Stát na mé straně, stát na straně Kazumy a udělit nepřátelům lekci, aby poznali, že tohle je naše území, že zde žijí naši přátelé." Chvilka ticha. "Tak se vás teď ptám, pirátů.... budete bojovat po boku své rodiny, bez výčitek, bojovat za svůj prostor na tomto světe a chránit to co chcete chránit, nebo si zvolíte jinou cestu? Tak co, budete stát při mě? |
| |
| Na lodi - proslov a další problémy Zaposlouchám se do Oliverova proslovu. Něco na tom bude, ale.... na chvíli vypnu, abych veškeré informace zpracoval. Jakmile domluví , tak si jen povzdechnu. Možná se to tady tro- ,,Háá?!'' Pronesu, když se svižně otočím na Samaela.  ,,Hehehe...'' zašklebím se a zadívám se Samaelovi do očí. Nahodím Pandemonium a Basileus. Odrazím se směrem k němu. Vlastně. Jednou nohou ihned zadupnu a odrazím se do strany. ,,Tsumibito.'' Jakmile se dostanu za Samaela, dám mu pěstí do týla. ,,Tsumibito!'' Při druhém použití techniky cítím, jak se mi nebezpečně napnou svaly na nohou. Tentokrát se dostanu před před něj. Zdravou rukou mu chytnu ratiště kosy. Jakmile to udělám, tak zatnu svaly na ruce. Svou hlavou ho praštím zhruba do oblastí kolem jeho nosu. Kosu však nepustím. Přitáhnu ho blíž k sobě, protáhnu ho před sebe pomocí otočky. Jakmile tak udělám, kopnu ho zezadu do kolene. |
| |
| odplutí volají mě stojím na břehu a náš člun je připraven na odplutí a já stojím proti Pyromanovi, dívám se mu hluboko do očí a ...oba z nás ví. beze mě nemá srdce. Já jsem jeho srdce. Je jasně vidět že váhám jestli zůstat nebo odplout. Přistoupím k tomu zlému hodnému člověku s Mátou v ruce a vtisknu mu jí do rukou. Než se znovu potkáme chci abys jí nosil. Ale nepotřísnil jí krví nevinných. Ale zastávej se jich. Za každý dobrý skutek na jejím topůrku udělej po obvodu kruh. Až už nebude kam dělat kruhy, znovu se potkáme a každý z nás bude jiný člověk. vytvořím si tak vizi jeho budoucnosti v kterou budu pevně věřit a bez ohledu na to že se ostatní dívají se s ním rozloučím objetím a malou pusou na pusu. Z mé strany je to jako bych se loučila s dobrým přítelem nebo členem rodiny. Vezmu si svůj kufříček a nastoupím do člunu. na lodi občas se mihnu u Thora v kuchyni, ale jinak mě není moc vidět, ani slyšet a dokonce ani nedělám žádné skopičiny. V mém obličeji se usadil zamyšlený výraz a lze mě zahlédnout jak někde sedím a přemýšlím. Situace kolem jsou mi úplně ukradené. I slepý pozná že se v mé malé dušičce něco děje. kapitánův proslov dostavím se a neskrývám ve své tváři hněv, který ze mě ještě nestihl tak úplně vyprchat. Když domluví, neodpovídám hned, ale odpovídám dřív než všichni ostatní. Jsou mezi námi zabíjáci a špatní lidé, ale Joha věří že se polepší. Jako Pyroman. Joha vám dá ještě šanci, nechce si vás pamatovat jako zlé hlupáky. Dokud neodejde Thor, neodejde ani Joha. Ale už vám nemůžu věřit. s těmi slovy se otáčím a odcházím od nich(nezkoušejte mě zastavit). Vypadá to na dlouhou plavbu a Pyroman mi tu zanechal svou dílnu, do které se odeberu. A prací na svém vlastním tělu začnu plnit čas a zahánět příchod nekonečných myšlenek. Celá ta situace mi tolik připomíná něco z minulosti...co má paměť schváně vypustila, ale nebylo to příjemné. |
| |
| Pri kormidle. Len čo zmením kurz priplachtí ku mne Abe. Položí si hlavu na moje plece a začne hovoriť o spomienkach. Spomeniem si na tých známych čo som mal na ostrove. Neviem prečo ale mam pri Abe akýsi čudný pocit. Otočim sa aby som sa na ňu pozrel no vtom zacítim jej drápky. ..čo to sakra... ....čubka jedna tomu sa vraví podakovanie... ...hm čo to robý s kormidlom... ...mám sa skúsit nejako vymotať... ...kashiri pod rebrá by to vyriešilo... ...ale na druhej strane ma to aj svoje čaro... v druchu sa nad tým pousmejem a čakaám čo bude robiť. Po chvíli ma odtiahne dalej od kormidla a potom ma pustí nato sa nakloním k nej a poviem v tichosti počas Oliverovho príhovoru. "Pekné drápky. Nekedy ma nimi môže poškrabať po chrbte. Na to môžu byť veľmi účinne." Nato spravím preistotu Soru trochu dalej aby som bol mimo dosahu jej drápkov ak by sa zahnala. Ležérne si položim ľavú ruku na Kashiri a stojím asi polmetra od kormidla pričom počuvam čo vraví Oliver. ...jou jeho životný príbeh... ...ale v niektorých veciach ma pravdu... Spravím následne dve až tri Soru aby som sa ocitol kuusok od Samaela Saiga a Olivera a Poviem SAMAEL SAIGO. Prestante sa navzájom mlatiť. Ak chcete boj tak čoskoro ho môžete mať dostatok. Chytim ľavou rukou moju katanu ale nevytahujem ju. Pozorne pozorujem okolie a dodam. Oliver najskôr musíme skludnit týchto dvoch ty skludni Saiga ja skusim Samaela. Preto v pripade ze by to bolo nutné pomocou Soru a úderom Kashiri do brucha na skľudnenie. |
| |
| Loď Dořeknu svůj proslov a Joha mi na něj odpoví. Dřív než se však stačí ozvat Thor nebo někdo jiný z posádky, začnou se ti dva prát (perou se až po proslovu - jak říkal PJ). Smutně si povzdechnu a s naprostým klidem se rozhlédnu po palubě. Pár kroky se přemístim k jednomu stožáru a ležérně pozvednu výko jednoho ze sudů. "Tenhle ne." Řeknu si pro sebe a popojdu pár kroků k dalšímu soudku, ale tam opakuju to samé, jako u toho prvního. Nakonec, jako bych konečně došel k tomu pravému, popadnu prázdný sud a uvážu na něj lano. V poklidu ho spustím na kladce ven z lodi a mezitím co si pozpěvuji, vytáhnu si s pískáním ten sud zpátky, tentokrát už plný vody. Velmi těžce si ho postavím na palubu a podívám se kupředu. "Hmmm..." Začnu si něco přeměřovat, mezitím co je Akita zahleděn do Sameala a Kazuma a naopak. "Možná trošku z pravé strany." Řeknu si tiše a udělám úkrok a podrbu se záhadně na bradě s pozvednutým jedním obočím. "To je dokonalý, to je ono." Pokývám rozumně hlavou nad svým uvažováním a kouknu se na ty dva co sebou bojují. Chvilku se na ně jen zmateně dívám, ale pak nejdnou zařvu "INCOMIIIING !!!!" A kopnu sud mořské vody jejich směrem, aby se na ně nečekaně rozprskl. Když z obou dvou vysaje mořská voda jejich životní sílu, tak jen přijdu a srazím jim hlavy k sobě tak tvrdě, aby si to pamatovali. "Hmm..." Zabručím s klidem a přejdu zpátky na příd a jako by se nic nedělo, postavím se, tak jak jsem stál při proslovu. S rucema skříženýma na hrudi koukám na mořskou hladinu. "Tak co, budete stát při mě?" Zoopakuju poslední větu z proslovu. |
| |
| Oliverove riesenie Pozorujem oboch akos a chcú mlátiť. Prioritne sa sustredim skôr na Samaela nakoľko dúfam že sa Oliver postara o Saiga. Nasledne si všimnem čo Oliver robí ako vytahuje sud plný vody. ...hm to nieje špatný nápad... pomyslim si a následne sa pomocou Soru akonáhle počujem slová "INCOMIIING" spravím úskok na stranu a pozorujem ako morská mvoda zasiahne našich SS. ...neviem či to bude stačiť ale rozhodne ich to rozptýli a pripravyý o cast chuti bojovať... napadne ma apripravím sa pomôcť Oliverovi ak by bolo treba tých dvoch držať od seba. Pritom poviem Oliverovi. Zaujimavé niekedy sa správaš ako úplný debil ale inokedy máš výborné nápady. Čo sa mňa týka nikdy som nebol biely rytier čo by všetkých orchraňoval ale rozhodne nemienim nechať určite nespravodlivosťi nepotrestané. A ako vraví tunak ten bývalí Pyromanov kamarat. Keď vie, čo je to za hovado tak vie že by sme nemali niekoho takého nechať len tak chodiť po North Blue. Predsa len na jeho rukách, pokial ho nezastávime bude ešte mnoho krvy. Avšak tentoraz sa snim Oliver nebudeš hrať ty. |
| |
| Paluba lodi Poté, co si vyslechnu proslov kapitána pustím Kazumův krk. Dokonce zauvažuju, že se mu omluvím, ale než se k tomu odhodlám, prohlásí, že bych ho někdy mohla poškrábat na zádech. Vztekle se na něj podívám a oženu se po něm drápy, ale než to stihnu, je úplně jinde. Chvíli se děsím, že zase změní kurz, ale tentokrát to neudělá, místo toho si jde poslechnout kapitána, takže se pokusím ho nechat být a hlavně se zase zklidnit. Následně se opět sednu bokem a sleduji dění. Naneštěstí při kapitánově pokusu a zklidnění těch Samaela a Saiga na mě dolétne taky pár kapek vody, takže vztekle zaprskám a sednu si ještě víc bokem. Pro zklidnění a odreagování začnu do lodi vyškrábávat nějaký ornament. |
| |
| Na palubě lodi => Pyromanova laborka Tak moje povídání zřejmě nepomohlo někteří byly stále přesvědčeni, že se musíme vrátit. A to ani když kapitán pronesl vcelku solidní řeč i když to bylo trochu kostrbaté, tak jsem i se svým vcelku pomalým chápáním pochopil, co nám tím chtěl říct a v jádru jsem souhlasil. Také potom, co domluvil jsem mu zatleskal. Výborně kapitáne... sice jsme nezačali dobře, ale sdílím s vámi dané zájmy. Následně na to se proslov zvrhne, jelikož se ukáže že vztahy v posádce jsou po ztrátě dvou členů v jistém chaosu. Ouč... tak tohle je docela v prdeli. Jakmile se ti dva do sebe pustí, tak položím ruce podél těla, abych mohl popřípadě rychle tasit, ale většina posádky se rozhodne vzít to do vlastních rukou a tak nejsem potřeba. jakmile promluví ten střapatý hoch, tak se prásknu do čela. Ty máš asi uši na zadku bo nevim jestli jsi mě slyšel. Pyroman je jiná liga... jediný, do by ho mohl tady srovnat jsem asi já, kdyby jste mi dali dostatek munice a nebo tady Thor kdyby ho přepadl zezadu... jinak by s vámi skončil koukněte, jak dopadl váš kapitán a to bych řekl, že Pyroman nepoužil všechnu svoji sílu, aby mu z té lodi něco zbylo... kdyby chtěl a věděl, že chvíli po tom duelu přijedou bílý košile, tak by z vašeho kapitána nadělal karboše. A vůbec poslouchejte kapitána a nedělejte saškárny si připadám, jak u nás doma v cirkusu... teď pokud mě omluvíte jdu se ubytovat a uklidit někam ty svoje věci. S tím vyrazím do podpalubí. Procházím chodbou a vzpomínám, jak jsem všude uklízel a dělal puťku. Každopádně, když procházím kolem pyromanovi laborky, tak se zarazím a vzpomenu si na Johu a na jednu vzpomínku. Takže jeho poklad je tam? Zaklepu a vejdu za Johou. Můžu? Soráč za ten rozruch na molu. Napadlo mě, že bych se ti měl taky omluvit. A hlavně jsem se s tebou chtěl podělit o jedno tajemství! S tím začnu šmejdit po místnosti. Vlezu si na čtyři a začnu hledat. Když jsem tady jednou uklízel, tak jsem zaslechl jak Pyroman mluvil s prvním důstojníkem a ukazovali si prý vélikej poklad. Když jsem sem číhnul, tak jsem si všiml jen jedný truhly. Tak mě napadlo, že když jsme ti piráti tak můžeme ten poklad pak někde zakopat nebo za něj opravit tuhle loď. S tím uvidím, to co jsem viděl kdysi. Menší truhličku schovanou pod stolem. Skočím po ní a vytáhnu jí na světlo světa. Tadá! S tím automaticky sáhnu pod desku stolu a vytáhnu klíč, který tam byl přilepený žvejkou. Tsss koumák to je velkej, ale schovávat věci moc neumí. Takhle klíče přede mnou schovával i taťka. Uchechtnu se a cvaknu zámkem s evidentně nadšeným výrazem. To je vzrůšo! Ať tam jsou diamanty! Ať tam jsou diamanty! S tím rychle otevřu truhlici a pak se na ní nadšeně podívám. Bohužel můj pohled přijde do hořkého zklamání. na dně leží něco co vypadá, jak rudý Zářivě zelené jablko s oranžovými proužky. Co to je? Vytáhnu jablko z truhličky a podivně si ho prohlížím. Že bych si spletl truhlu a tohle byla jeho svačina? No možný to je... S tím mi při pohledu na jídlo silně zakručí v břiše. Tak co... aspoň něco. S tím se bezmyšlenkovitě zakousnu do jablka a pak s jablkem v puse začnu dále hledat truhlu s pokladem. Přitom dojídám ovoce. To jsem blázen, tak někde tu ten poklad bude! Pomoc mi Joho hledat! Bude to v podobný truhle. |
| |
| Na lodi Měla jsem co dělat. Ten modrovlasej potřeboval ošetřit. Koukal se na mě jako kdybych snad místo rukou měla prasečí paznehty, no prostě nedůvěřivě. Ani jsem se mu nedivila, byla jsem poměrně z celé téhle události podrážděná. Nic jsme neudělali. Měli jsme zastavit Pyromana a místo toho jsme s ním uzavřeli dohodu. Měli jsme těm nebohým ženám pomoci... no přinejmenším jsme jim zachránili životy, když jsme je odvedli z vesnice. A Pyroman jim už nic neudělá. Už tam byli Mariňáci. Ti jim pomohou. Ale stejně to na nás nevrhalo zrovna nejlepší světlo. „Hmmm...“ Zabručím jen v odpověď na jeho poděkování. Pokud šlo o mě, já si zabrala ošetřovnu. „Musíš teď opatrně.“ Varuji ho. Zadívám se na něj, když mě požádá o tu věc s jedem. „Můžu se to pokusit analyzovat. Kouknu na to, ale s ničím nepočítej.“ Odpovím mu na to. Slyším, že má být nějaký proslov. Ani náhodou mě nějaké řeči nezajímali, ale stejně jsem se dokopala k tomu jít si poslechnout o co jde. Proletí kolem mě Samael, který vykřikoval, že tu není Kitty a ani Zainin. Viděl ji na molu? Jestli se nerozhodla od nás oddělit. Sice mohla něco říct... ale ani se ji tak moc nedivím. Podívám se na Sameila, kterého trochu vzala odchod Zainin. Asi ji měl hodně rád. „Zainin se přece umí převlékat. Řekla bych, že snadno ze sebe udělá nevinnou, ztrápenou ženu.“ Řeknu mu. „Klid Samaeli. Pochybuji, že by Pyroman zabíjel ty ženy, když bylo Mariňáci tak blízko.“ Mračím se. Pak se Samael se Saigem začnou rvát. Vzdychnu a promnu si kořen nosu. Měla jsem chuť řvát a zkopat je do hranata, aby byl klid. Podívám se na Psa. „Mám stejný názor jako Joha.“ Odpovím mu. „Ale ještě jeden incident v podobě naprosto zbytečného zabití, tak končím. Mám také nějaké zásady.“ Vzdychnu. Rozhlédnu se po palubě. „Jdu na ošetřovnu. Musím to tam uklidit a přerovnat.“ Řeknu a vrátím se dolů. Byla jsem příliš mrzutá na to, abych se zabila. A stejně bude lepší, když si na ošetřovně udělám pořádek. |
| |
| Na lodi Zjistil co se děje a nelíbilo se mu to nedávalo mu to smysl jen tak opustit přátele, vážně byli taková rodina, tohle se stane každému z nich? Jenže pomalu a jistě začal vidět nesmyslnost zasahování do věcí. Ne u nich tahle nesmyslnost se ukázala když se Samael porval se Saigem, proč kvůli slovům ,kdepak oni nebyli posádka ani náhodou nebyli posádka. A každý z nich to tak trochu věděl, jenže čí chyba je že přísady nezapadají do sebe? Možná by opravdu potřebovali kuchaře ,který vaří ostřejší jídlo a nesnaží se všem strávníkům vyhovět. Možná by to tak bylo lepší jenže Thor sám věděl ,že na to není tím správným kuchařem pro toto. Když Pes přerušil oba bojující a měl proslov. Měl Thor tendence k tomu něco říct, jenže kdo by rozuměl tomu ,že smrt plodí jen smrt z nich asi nikdo. Když Joha odešla a řekla to co by možná řekl Thor sám jen zafrčel, ne neměl je rád z živelného stvoření udělali něco tak moc uzavřeného. Věděl ,že jí musí nechat teď samotnou. Aspoň chvíli . Možná by nebylo od věci zkusit se obrátit nad jediného člověka ,který tomu rozuměl. Jenže toho se nesmí kontaktovat na prázdno. Proto se dal do vaření koláčků a podobných věcí něco pro Johu a něco co se pošle až bude vhodný čas. Navíc si bude moc rozmyslet, co vlastně napíše. A jak. Jasné bylo jedno jméno Thor bude znamenat , že dopis nedojde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ke tvému značnému překvapení, poté co jsi vešla do své nové pracovny jsi tu nebyla sama. Na pracovním stole ti seděl poštovní pták s dopisem přivázaným k pařátu. Hned jak tě uviděl, přeletěl ti na rameno a dopis ti nabídl. Drahá Alex Omlouvám se, že trvalo tak dlouho než jsem ti byl schopný napsat. Bohužel mé nové povinností kapitána mi sebrali velkou spoustu času a tak jsem se k psaní dostal až teď. Nejdříve ze všeho, chci abys věděla, že tě ze smrti těch mužů nikterak neobviňuji a nikdy jsem ani neobviňoval. Chápu, že jsi s tím nemohla nic dělat, ačkoli nechápu proč se stále zdržuješ v přítomnosti lidí jako je Kazumo a ostatní. Můj údiv však není hlavní důvod proč ti píšu, tím je varování. Ať už jste kdekoli a plánujete cokoli, ty i tví přátelé by jste si měli dávat pozor. Co jsem slyšel, rozhodl se po vás pátrat sám komodor Coby a i když je to v zásadě dobrý muž, musíš počítat s tím že se jedná o Mariňáka z velitelství, takže nebude mít slitování s nikým a ničím. V případě že jej potkáte(poznáte jej snadno podle růžové barvy vlasů), okamžitě utečte. Komodor Coby rozhodně není muž, se kterým by mohl bojovat kdokoli z North Blue. Proto tě ještě jednou prosím, dávej na sebe pozor. Nevím co bych dělal, kdyby se ti něco stalo. S láskou. Mark Ryuuken. P.S. Bratři jsou v pořádku, oběma se dostalo zaslouženého povýšení a tak si jejich ego napravilo své rány z bitvy s Rattailem |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Radostí mi poskočí srdce. „Počkej. Za chvíli ti dám dopis.“ Řeknu ptákovi a jdu si sednout ke stolu. Začnu psát. Milý Marku Jsem moc šťastná, že mi věříš. A věř mi, že se divím sama sobě. Někteří členové posádky jsou podle mě narušení. Ta část posádky, která je normální a vlastně i dobří lidé je za jejich chování odsuzuje a tak doufáme, že se kvůli tomu naučí ovládat. Věř mi však, když ti říkám, že podobný incident už nevydržím a opustím je. Zatím jim ještě dávám šanci. Ale proč zůstávám.... přemýšlela jsem o odchodu. Ale nemám kam bych šla. Nemám peníze, nemám loď, nemám nic. Musela bych dlouho šetřit než bych si mohla koupit vlastní loď... aspoň nějakou menší. Přemýšlela jsem o Mariňácích, ale o tom jsme mluvili. U nich bych si nemohla splnit sen. Je to těžké. Nejspíš s nimi zůstávám hlavně kvůli těm lidem, které považuji za dobré lidi. Na okamžik se zamyslím. Děkuji ti za varování ohledně komodora Cobyho. Ani se mu moc nedivím, že po nás jde. V podstatě jsme mu frnkli pod nosem. Možná to bere jako osobní selhání. Jiný důvod mě nenapadá proč po nás jde někdo tak silný zatím co mi jsme v podstatě malá ryba. Pousměji se, když znovu čtu jeho slova o tom, že by ho mrzelo, kdyby se mi něco stalo. Hřeje mě u srdce z toho, že si o mě děláš starosti. V poslední době je tohle to jediné co mě naplnilo radostí. Poslední události mě uvrhli do deprese. Vydali jsme se na Pyromana. Bylo to fiasko. Pomalu tam nebylo koho zachraňovat. Pyroman většinu lidí zabil nebo je přetáhl na svou stranu. Zůstalo tam jen pár vyděšených žen. A nakonec jsme ho ani neporazili. Zničil nám loď a po tom co jsme skončili v patové situaci jsme s ním museli uzavřít dohodu. Nechal nám svou loď a on se zbytkem posádky utekl a ukryl se někde na ostrově. Věř mi, že z toho nemám vůbec radost. Takový zabiják patří do vězení. Vykonal na tom ostrově strašné věci. Jen kdybych byla silnější, dala bych mu co proto. Znovu zaváhám a dívám se na rozepsaný dopis. Utekli jsme právě včas, protože se blížila loď Mariňáků. Byl jsi to ty? Nebo samotný Coby? Nevím. Znovu se zarazím. Tak to sám vidíš. Všechno jde od desíti k pěti. Snad se brzy štěstí obrátí v náš prospěch. Ale aspoň mě bude hřát myšlenka, že na mě pořád myslíš. Také na tebe myslím. Snad někdy bude možnost znovu se setkat. Třeba na nějaké neutrální půdě... moc bych si přála tě zase vidět. A jsem ráda, že jsou tví bratři v pořádku. Možná udělali chybu, ale myslím, že to jsou dobří muži. A z chyb se člověk učí. Měj se dobře. S láskou. Alex Dovro. Znovu si dopis přečtu. Musela jsem mu tu věc s Pyromanem vysvětlit, protože je mi jasné, že na zpustošení toho ostrova nám přisoudí účast. Ale Mark mi věří. Co když se ale naše pověst bude stále zhoršovat, že už i on začne pochybovat? Snad se to nestane. Dala jsem dopis do obálky, namalovala si rty a pak obtiskla rty do koutu obálky. Na chvíli jsem ho k sobě přitiskla. „Tak... je pro Marka Ryuukena.“ řeknu poštovnímu ptáku a hodím mu minci do kasičky. „Šťastnou cestu.“ Pustím ho ven oknem a dívám se jak odlétá. |
| |
| Loď Hajzl! Vytáhnout Auroru, ale... Sklopím hlavu. "Jo, máš naprostou pravdu." Řeknu Kazumovi. Dál se dohaduje co se bude dít, dokud se nezapojí Oliver. Poslouchám co nám říká a když skončí, tak začne bitka, mezi Samaelem a Saigem. Co se to děje?... Saigo má zas ten šílenej výraz... Co s nim je? Nebo spíš, co je zač?... V tu chvíli se povede Oliverovi ty dva zklidnit a položí nám všem otázku. "Se mnou můžeš počítat." Řeknu dostatečně na hlas aby to slyšel. Pokud se na mě podívá, tak na něj zakývám hlavou na souhlas. |
| |
| Pyromanovo dílna Se svěšenou hlavou za sebou zabouchnu dveře a chvilku jsem o ně opřená. Pak se s nadšením rozhlídnu a začnu tancovat po místnosti jako baletka, nebo potrefený medvěd. Joha má dílnu! Joha má dílnu! kufřík slavnostně položím na stůl a jmu se průzkumu co všechno mi tu Pyroman zanechal. Plány projíždím jen tak na oko a rychle, sem tam lásky plně pohladím nějaký stroječek a pak začnu kreslit návrh. Stoupnu si proti zrcadlu a svléknu vrchní část oděvu. Před sebou knížku o anatomii co jsem tu našla. Barvou na svou kůži načrtnu řez a v hlavě se mi začne rodit plán. Jsem natolik zaujata novým nápadem, že si nevšimnu zaklepání. Až v okamžiku kdy Sarutobi vstoupí se k němu otočím s fixou v ruce a...horní část mého těla jaksi je tak jak jí pánbůh stvořil. A je velmi ženská a vyvinutá. Rozhodně neodpovídá mému dětskému chování a věku. Náčrtek řezu kolem srdce jsi neměl problém zahlídnout přesně do doby než jsem s jekotem zaplula šipku za stůl. Hmátnu po triku co jsem na stole nechala a vykoukne mi jen absolutně zarudlá hlava. Já já...se omlouvám! pak se ale vymrštím v náhlém uvědomění. Ne! to ty by ses měl omluvi! proč s eti omlouvám? naskočí mi obličej ďáblíka když mi poťouchle svěřuješ svůj plán. POklad? očka mi zablikají jako kočce před myším obědem a jako naspídovaná veverka se jmu průzkumu laboratoře. Najdu různé poklady, které jsou pro mě cenné, ale žádný neodpovídá tvému popisku. Když najdeš jablko a začneš ho pojídat plná očekávání tě pozoruji i po tom co ho spolkneš. Skoro nedýchám, ale dkyž vidím že to s tebou nic nedělá, svěsím msutně hlavu. Joha s tím měla něco províst, teď to není sranda. hon na poklad pokračuje přesně do doby než mě to omrzí. Což netrvá moc dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Dopis Erikovi Zdravím Eriku. Je to už nějaký pátek co jsme se viděly naposled a tak jsem se rozhodl,že ti napíšu jak se věci mají. Moje staré působiště lehlo popelem, možná nebyl nejlepší nápad spoléhat se na zbytek kuchyně. No aspoň mám poučení pro příště zbrklí kuchtíci umí dobře jen zabíjet a pracovat, na míchání se nehodí a zápalky by se jim neměli pučovat. Nicméně jsem teď ve vetším což je fajn, aspoň mi nebude ouzko. Jinak jsem se chtěl zeptat na jednu věc, nevíš jak je možný že mě marinák přeskočil jako nic? Já sice chápu že vy vod maríny jste drsňáci, ale stejně přeskočit mě to už je dobrá finta. Myslím, že by se mi něco takového hodilo na přeskakování opilích kuchtíků a tak. No každopadně posílám hromadu dortíků ,aby jsi mi v tom mariňáckým výcviku nezhubnul. A jo pozdravuj bratránka Marka. S přáním plného břicha, strýček Velký. PS: Svět je ale divný , když ten plameňák musí vypálit ostrovy aby za ním lidi šli co? PSS: Teďka budu chvíli zase na cestách ,ale doufám, že mě pošta zastihne. P5ece jen Velkých je málo ne? PSSS: Ne že to sníš všechno sám hezky se rozděl. |
| |
| Vyhodnocení boje Saigo ve své divoké podobě vyrazil proti Samaelovi, ovšem tomu očividně nedělalo příliš mnoho problémů se bránit před jeho útoky. Ačkoli sám proti němu nezaútočil ani jednou, díky tomu mohl soustředit vše na obranu a s lehkostí se bránit Saigovím divokým útokům. V okamžiku, kdy je polila voda se na tom nic moc nezměnilo. Samotná voda neměla dostatečnou sílu jako moře, aby Sama nějak výrazně omezila, takže ani jeden ze Saigových útoků se ho ani nedotkl, přesto však to neznamená, že by Saigo přestával v boji. V okamžiku, kdy se pak rozhodl vrazit Samaelovi své čelo do kořene jeho nosu se u vás překvapivě objevil Pes. Vzhledem ke koncentraci obou na toho druhého jste si ani jeden nevšimli jeho příchodu, takže pro vás bylo poměrně překvapivé, když vás popadl oba zezadu za hlavy a ty pak plnou silou srazil někde na půl cesty. Ačkoli pak nejste ani jeden mimo, rána to byla tak velká, že u Saiga opět došlo k výměně osobností. |
| |
| Loď Netrvalo dlouho a palubou zavoněla sladká vůně pečících se koláčků. To Thor produkoval dávku food of friendship. Pravda byl v kuchyni prakticky zabarikádovaný a každého kdo by se teď hodlal plést by asi spíš plácl přes prsty ,níže uvítal . Tyhle koláčky měli důležité poslání, stejně jako dopis, který psal ,když se koláčky pekli. Po chvíli byl dopis sesmolený a koláčky hotové stačilo najít nějakou obálku a papír zabalit kolačky vložit dopis a z paměti vylovit adresu. Pak se dveře otevřeli thor měl dva balíčky oba vonící dosti podobně jen jeden s adresou a druhý bez ní. " Tak a teď najít někoho kdo to pošle." po chvilce bloudění si všiml nebo spíše uslyšel že u Alex něco šustí jako velké kuře, proto se vydal tam. Mírně se usmál když zjistil, že tam Alex má poštovního opeřence. " Hehe to je načasování myslíš že bych si mohl něco poslat?" potřásl nadepsaným balíčkem. doufal ,že Alex odpoví kladně a finační stránka téhle věci se vyřeší tak nějak sama. Rozhodně potřeboval ten balíček poslat. Alex si mohla všimnout ,že balíček je pro Erika , Thor se nejspší rozhodl pečovat o plný žaludek Erika i když už nejsou na stejné lodi. " Hmmm mě napadlo , myslíš že by pošta našla i Kitty a Zainin? Možná by nám pomohlo zjistit ,že jsou v pořádku a že jen prostě nevydrželi s touhle skvadrou...." zadumal se ,ale nijak nečekal řešení potřeboval se ujistit, jen že jeho dopis bude poslán. Pak už začal s druhou fází svého geniálního plánu. Potřeboval najít Johu a zjistit, kde má matu a tak. Otevřel proto sáček s dortíky a jejich vůně zaplavily skoro celou loď. Chodil po lodi a nahlížel do různých zákoutí doufaje že vůně Johu najde a Joha si pak najde svačinku. |
| |
| když mě někdo hledá a dopis. Hledání pokladu mě nebaví dlouho. A tak Sarutobiho nehcám hledat samotného s nic tu nerozbij na rozloučenou. Co si tu byl naposled, mohl sis všimnout že už jsem tam stihla trochu poklidit (časové intervaly ale nasvědčují že jsme toho přece nemohla stihnout uklidit tolik. A právě že je toho uklizeno docela dost.) Joha má totiž lepší věci na práci. Především moc dobře ví že s ní někdo chce mluvit a ona chce mluvit s ním. nebo aspoň být v jeho přítomnosti. Proto v okamžiku kdy Thor otvírá váček, může na zádech ucítit mou váhu a následuje rychlé odcizení dortíku mou vystřelovací paží do mé pusy. Promiň Thore ve se Joha objevila af ted huhlám z plnou pusou a vesele na tebe drobím do doby než dort spolknu. pak ti začnu mávat papírem před nosem. Než ale začnem, Joha by od tebe potřebovala pomoct. S dopisem pro bratra. |
| |
| Ono to funguje Když otevřel váček s dortíky ucítil, že už ho vlastně nemá. To mohl mít na svědomí jen jediný člověk. " Já věděl ,že to bude fungovat." usmál se. " Tak hlavně ,že se objevila ne." přeci jen nemohl jí vyčítat ,že chtěla být na chvilku sama. " Dopis? No to sebou musíme hodit ,dokud tu alex má poštovního ptáka.....Mimo to Joha má bratra?" |
| |
| sčuch Široce se zazubím Samozřejmě že má Joha bratra. Sice není tak úplně její, ale JE její! Obvykle si posílají dopisy jinak, ale on dlouho neodepsal, tak Joha musí zjistit co s ním je. pak seskočím a táhnu Thora k Alex tak to musíme honem! Ať to Joha stihne. Doslova vpadnu do místnosti Alex a zamávám jí. Joha a Thor tady jenom něco napíšou. Je tu ještě holub? jakmile poštovní ptactvo zahlédnu, poplácám ho po hlavičce s hodný ptáček. zůstaň, hned to bude. pak odněkud vyštrachám psacivo a během okamžiku už má Thor papír před sebou a psacivo v ruce. když začnu diktovat, možná někomu při otm odjde, že Joha vlastně asi psát neumí. jiank by si to napsala sama. Kisu, Joha dlouho nedostala dopis. I když ví že dopisy by chodit měli. Už je čas a dopis nikde. Joha je Šťastná. Taky se dala k pirátům. I když nemá ráda všechny. Máme kuchaře Thora a toho ráda má. Taky máme hodnou doktorku Alex a rozbitou loď. V posádce máme taky ježka, šílence, psa- to je kapitán a děsivého hudbu tvořiče. Měli jsme i chobotnici! Ale uplavala. Joha pluje do světa a ráda by tě potkala. pak se zarazím a poklepu Thorovi na rameno. Kisu by asi měl vědět kde teď Joha je poznamenám velmi chytře, což znamená dopsat tam místo ostrovu z kterého plujeme, nebo ostrov na který plujeme. Zdravý sestřička Joha zakončím a přemítám jak bylo to poslední místo odkud jí bratr psal. Pak si písknutím vzpomenu a řeknu to Thorovi. |
| |
| Paluba Saigo proti mě vystartoval a snažil se mě zasáhnout. Jenže bohužel pro něj se agresivní styl boje proti mě příliš nehodí. Opatrně ustupuji a uhýbám jeho ranám. Když se snaží dostat za mě nedělá mi problém pomocí Soru mezi nás zase vložit nějaký ten metr prostoru a pomocí své bojové kosy držené jako štít mu srážet jeho údery. Samozřejmě že si všimnu že na mě někdo cákne vodu, ale nemám čas to sledovat ani to nijak vnímat. Přeci jenom Saigo neustále útočí a tak se musím soustředit na krytí. Když se mi poté na sekundu zatmí před očima a rozbolí mě hlava tak málem přepadnu dozadu na zadek jak se mi zamotá hlava. Nakonec se spokojím s tím že se podepřu pomocí kosy, chytnu se za čelo a dívám se směrem k Psovi. Chvíli si rovnám myšlenky když mi dojde že se mě na něco ptá. Vyplivnu slinu na podlahu a podívám se směrem na Saiga. Poté přejedu pohledem po všech co zůstali na palubě a poté začnu mluvit. Z mého hlasu není cítit hněv, ani smutek, ani radost nic, zní prázdně. "Rozhodly sme se pro vlastní cíle? Vážně se tohle dozvídám od tebe. Ani jednou jsem neudělal na tom ostrově nic pro sebe. Dělal sem jen to co si po mě chtěl i když mi to přišlo hloupé. A když se vrátím co nezjistím. Náš kapitán je poměrně ošklivě zraněný zatímco Pyroman nemá ani škrábnutí. Místo abychom se pokusili bránit vesnici rozhodl si se ty že se dohodneš na příměří s někým jako byl on. Neznám tvoje důvody ani motivy a abych řekl pravdu tak mě nezajímají. " Chvilku nabírám dech. "Chceš udělit nepřátelům lekci? Fajn posluž si, ale lekci jim neudělíš tím že se necháš zranit a pak se s nima dohodneš na míru. Mám bojovat po boku své rodiny? O to se tu celou dobu snažím. Chci bojovat po boku mé rodiny, zachránit dívku kterou mám rád a svého budoucího potomka a místo toho se dozvím že je mám nechat na nepřátelském území. A navíc mě člen toho o čem ty říkáš rodina zkouší zabít." Povzdychnu si a chvíli mlčím zatímco tupě zírám do podlahy lodi. " Má rodina mě učila že pokud přestaneme bojovat proti zlu. Pokud ho přestaneme zabíjet tak se rozroste jelikož se přestane bát trestu..." Řeknu spíše pro sebe jelikož to nemá příliš společného s mým mluvením ke Psovi. Pak se otočím zády k Psovi. "Věřím tomu že to co říkáš myslíš vážně. Věřím tomu že chceš bránit svojí rodinu. Ale já zde nejsem pro nikoho rodina. Jsem pro vás jenom zátěž. Cítím že mě tu většina posádky nenávidí. Rád bych tedy aby jsi se poradil s ostatními Pse a rozhodl o tom zda vůbec mohu pokračovat s posádkou. Nehodlám dělat na palubě problémy když Saigo říká že moje přítomnost vyhání členy posádky. Raději mi řekněte že mě nenávidíte a já zmizím na dalším ostrově pryč." Poté se mlčky odeberu do spodní části lodě kde nikdo není a vypadá to že tam budu sám. Vytáhnu housle a začnu hrát smutnou píseň. Jediné co občas přerušuje hraní je čas kdy musím použít ruku abych si otřel slzy z očí. |
| |
| Po boji - paluba Během boji si nijak nevšimnu vody, kterou na nás cákli. Soustředím se jen na Samaela a na způsob, jak ho zabít. ,,C- UGH! Jakmile s námi Oliver třískne, zatemní se mi před očima a znovu se mi prohodí osobnost. Jakmile se vyrovnám se změnou osobnosti, tak si sednu. Jednou rukou se dotknu čela a setřu tu trošku krve, která mi začala téct z rány. Ksakru... zatnu ruku v pěst, vypadá to, že nejsem dostatečně silný, abych se dokázal ovládat... Očima prolítnu po přítomných, abych zjistil, jaký má kdo výraz. Jakmile Samael odejde, tak vstanu. S nečitelným výrazem a jednou rukou na čele promluvím k Oliverovi. ,,Jsem připraven přijmout trest za napadení člena posádky. Popřípadě na příštím ostrově opustím loď. Do večera mi řekni, jak jste se rozhodl, kapitáne.'' V hlase není cítit žádný cit, jako bych nelitoval svých činů. Nenechám se nikým zastavit a odejdu také do podpalubí. Avšak do jiné části než Samael a najdu si prázdnou kajutu, popřípadě místo, kde spí posádka, ale nikdo tam v tuhle chvíli není. Lehnu si na postel, či houpací síť a zavřu oči. |
| |
| Loď Thor a Joha Na ošetřovnu přišel Thor, který si všiml, že je tu poštovní pták a chtěl by si něco poslat. Usměji se. „Samozřejmě. Posluž si.“ řeknu mu. Zeptá se mě na Kitty a Zainin, zaváhám a pak pokrčím rameny. „To fakt nevím. Většinou si dopis najde cestu... ale v tomhle případě fakt nevím.“ Odpovím mu. Otočím se a najednou je tu i Joha a pojídá dortíky z Thorovi krabice. I ona chce něco poslat. Podívám se na ptáka. „Jen mu toho moc nenaložte.“ Pousměji se. Pak mě něco napadne. „Hele vy dva. Tak mě napadlo. V poslední době jsme byli všichni dost ve stresu, dostali jsme i nakládačku. Napadlo mě, že teď bychom si měli udělat zastávku na odpočinek. Třeba v nějakém velkém městě. Co říkáte? Pes by s tím mohl souhlasit ne?“ |
| |
| Loď Stojím na přídi a hledím do vody. "Hmmm..." Zabručím si. Jsem trochu ospalý z toho, že nemůžu dobře spát. Samael začne něco žvanit, ale jak tak povídá, tak se mi ve stoje zahmouří oči a skoro usnu. Naštěstí mě probudí Saigo, když začne něco vykládat. Otočím se o 180 stupňu a záhy pokračuji plynulou chůzí mezi těmi dvěma, přičemž Samaela najednou přátelsky obejmu a poplácám na zádech. Netrvá to ani pár vteřin a už jsem od něho pár kroků dál a zády. "To bude dobrý synu, taťka tě má rád. Guarararara" Pozvednu za chůze rozevřenou ruku a zámávám mu někam za sebe. "Ah Saigo, možná by ti ten chlápek co pluje s námi pomoct, je to prý taky doktor." Podotknu a vejdu do dveřmi do lodních místností. V momentech kdy Alex povídá něco o oslavě. "Huh? Co se to tu děje?" Nahodím s pobaveným výrazem. "Thore to vypadá úžasně.... hmm.... jo jasně, bude nějaká oslava, jen se kouknu kolik tu má pyroman peněz. ..... počkat... hale Joha píše dopis? Co to? Guarara. Až s tím skončíš, přijď zamnou Joho ať mi řekneš co budeš potřebovat koupit za věci a materiál." Odmlčim se. "Jo a taky nezapomeň pojmenovat naši loď a vyřezat na příď nějakou hezkou figuru. Thor ti vtom pomůže." Pobaveně poplácám Thora po rameni a aniž bych čekal na něčí odpověď, jdu se podívat co všechno je v lodi a jaký je tu poklad. |
| |
| Loď. Překvapivě rvačka mezi těmi dvěma nebyla. Avšak konal se proslov Olivera. Hned po druhé větě začínám naplno používat rozpoznání, poněvadž to, co se mu linulo z úst nebylo tak úplně to co bych od někoho jeho formátu očekával. Ještě před pár minutami se mi zdálo, jako kdyby byl někdo jiný. Přirozená změna? Nebo možná infiltrace! Zvláštní... Jeho jediným snem je mít rodinu... Žádné ovládání světa se nekoná? A vůbec! Když chce mít rodinu, tak proč se vydal cestou piráta? Je to snad úplný pako či co? Když chceš rodinu, tak zůstáváš zalezlej doma s normální prací, manželkou a dětmi! Ačkoli proslov to byl impozantní a na leckteré udělal dojem, tak mě moc důvěry nezanechal. Ano, mám chuť vykřiknout, že se k němu přidám. Ano, mám chuť mu říci mami a ano, velmi rád bych bojoval po boku spoustě takovýchto zvláštních lidiček. Nejsem si jen jist, zda-li je to vážně tak dobrý nápad. Z mého hloubání mě přerušuje rvačka mezi Samaelem a Saigem a zjišťuji další velmi zajímavé informace o obou z nich. Raději se ale oddaluji od těch dvou pak, aby mi náhodou neublížily. Nakonec to urovnává kapitán a všichni se začínají hromadně rozutíkávat a ke všemu každý na jinou stranu! Jako kdyby snad chtěli být naprosto samotní! Jsou to blázni! Nemohu si pomoci ale potichu se zachechtat. Takže takovou sílu zde má kapitán? Po jeho úžasném proslovu si jde každý naštván a smuten sednout do rohu a čekat, že budou konečně moci vystoupit na dalším ostrově? Výborné! Ohlížím se okolo a doslova se loudám chvíli po palubě, jestli po mě někdo nebude ještě něco chtít a poté se pustím na neplacenou prohlídku lodě. |
| |
| Loď Alex a Joha " Aha to je jako moji bráškové a ségry z Dojo.... tě, bych taky napsat měl .... ale to už by ten pták neunes to chce spíš loď poslat dortíky každému z nich jaj to by bylo.... no možná to není od věci." Psaní dopisu číslo dvě bylo pro Thora ještě náročnější než psaní prvního , párkrát musel Johu zastavit ,aby vůbec stíhal psát to co mu říkala ,ale nakonec byl i druhý dopis připravený na odeslaní. Teď zbývalo jen najít Alex a zeptat se jí na otázky , když mu odpověděla ohledně toho jestli dopisy dokáží najít Kitty a Zainin byl trochu zklamaný. "Ale něco bychom poslat mohli ,třeba Ahoj chybíte nám , jak se máte , jste v pořádku, přejeme všechno dobré." zadumal se asi vypadl dost unaveně ,když Alex navrhla oslavu. " Hmm a myslíš, že je to bude zajmat . Pes stejně chce jen na grand line." řekl rezignovaně a v tu samou chvíli se v místnosti objevil Pes a říkal něco o nějaké párty. " A co chceš slavit? ...Jo posíláme s Johou dopisy vadí?" řekl trochu nabroušeně , únava na něm byla znát. "Ale vem si dortík...nevím sice co zmohu s figurou nebo tak ,ale to je jedno... Každopádně Alex má pravdu potřebujeme ostrov na kterým se nebudeme mlátit, nebo nebudeme zabíjet. Potřebujeme ostrov kde budou podmínky k tomu dát se dokupy. A to celkově." nadhodil. " Ale to se muže probrat jindy , teď to chce zkontrolovat co tu je a není....a to mužu udělat taky s Johou ona bude otevírat šikovností a já úsměvem." zažertoval ,celková poenta byla v tom ,že chtěl být na chvíli s Johou sám. |
| |
| Smutný pan pes Podpalubí lodi zdálo se poněkud prázdné a pár pavučin v rohu místnosti mi nebylo žádnou útěchou. Když jsem shlédl i tu hromadu starých ponožek co ležela v koutě vedle dělových koulí, smutně jsem se otočil a odešel. Bez peněz, nebo pokladu jsem se cítil sám, ale radši jsem se to snažil neprojevovat. Krátkou chůzí jsem si to opět zamířil kamsi do podpalubí, tentokrát na místo, kde pyroman uschovával svoje deníky. Zběžně jsem je prohléd a nakoukl i na pár katalogů o rybaření, které má každý vodák při sobě, kdyby náhodou chytil nějakou tu vzácnou rybu. Opovážlivě jsem tím všelijakým mamlasem listoval a pročítal si co a jak by se hodilo. Naše posádka potřebovala pár peněz k dobru a já to moc dobře věděl. Když jsem dostudoval, odložil jsem to harmpádí někam stranou a vydal se za naším rádoby navigátorem s mapou vodní plochy v ruce. "Kazumo, poplujeme sem." Ťuknul jsem prstem na poloprázdný papír a ukázal na místo ležící v sousedství calm beltu. "Chytíme nějaký ryby a prodáme je na trhu, aby jsme měli nějaké peníze. Takže si uděláme zajížďku. Jídla máme dost." Řeknu rázně, jako bych čekal, že jen přikývne a začal jsem pomalu odcházet zase někam pryč. |
| |
| Na palube Stále zostávam na palube a pozorujem dianie. ...a to som si už myslel, źe to vyrieši... Prejde mi hlavou a poberiem sa tentoraz normálnou chôdzou k kormidlu pričom si cestou šomrám popod nos. "Ako chlapec by sa mal rozhodnúť čo vlastne chce. Ako na jednej strane chcel isť zachraniť členov posadky na druhej strane sa vysrať na rozhodnutie." Keď sa dostanem k kormidlu, posadím sa pred neho do tureckého sedu a vychutnávam si lúče slnka rozmýšlajúc či to vziať do vlastných ruk alebo nie. Ako tak rozmýšlam vytiahnem jednu knihu z pod vesty. Začnem ňou listovať a pozerám, že žiadna z tých strán nieje napísaná rečou čo by som poznal. ...kurnik kniha čo neviem prečitať je mi nanič... ...mžno by ju ale naša archeologička vedela prečitať... ...predsa len mala by sa vyznať v čudných jazykoch a podobne... ...aj keď by si skôr zaslužila päť a dvadsať po riťi... Ešte raz, tento raz na rýchlo si prelistujem tú knihu a potom sa pokukám kde je Abe. Vídim ako sa hrajká s nechtíkmi a loďou. ...fakt by ma mohla poškrabať... Pričom skúsim sa poškrabať na chrbte pravou rukou avšak presne tam kde ma to svrbí nedočiahnem ani zvrchu a ani zospodu. Otočim sa k Abe a poviem. "Abe možno tu niečo pre teba mám. Ako archeologičku ťa to možno bude zaújmať, ale ukážem ti to len keď sľúbiš že už nebudeš vyvádzať a budeš dobrá." |
| |
| blízký odpočinek Když slyším co má v plánu Thor psát, roztančím se po místnosti napíšeme Kitty a zanin! napíšeme Kitty a Zanin! zpívám si při tom. při jeho dalším návrhu se opřu o stůl a začnu vyskakovat, kdy při každém výskoku plesknu chodidly o sebe. Alex má dobrý nápad! Pojede semnou a Thorem na výlet! to bude fajn! Joha se taaaak těší. ovšem moje nadšení vyprchá v okamžiku kdy dovnitř vkročí kapitán. naráz ustane všechen humor a po úsměvu na mé tváři není ani vidu. Dokonce i má přítomnost začne být ostatním nepříjemná. nevychází ze mě nic veselého a přívětivého. Joha má ještě práci zahuhlám a to že po mě něco někdo chtěl, nebo to že já něco chtěla úplně vypouštím a odcházím trochu rychlejší chůzí do Pyromanovo dílny. Zabouchnu za sebou a opět se chvilku opírám o dveře zády. Pes...Joha má v sobě tolik nenávisti! začnu tedy vybíjet negativní emoce prací. Má drahá paže Robert I přece nemůže stále střílet obyčejné náboje! To by bylo smutné a vůbec to není barevné. Nákresy a plánky srdce schovám do rozdělaných plánků Pyromana, které tu nechal. A pokud v nich najdu nějaký zajímavý nápad na munici, začnu s výrobou! |
| |
| Po svačině na flákajdě To je tak hnusný! Prohlásím potom, co mám před sebou ohryzek toho podivného ovoce. Už chápu proč má Pyroman vždy tak šílenou náladu, když tohle jí každej den. Ale co... hlad byl hlad. Když se zvednu ze země, jelikož hledat mě už nebaví, tak vyhodím ohryzek okýnkem do moře a potom se rozhlédnu po dílně. Joha už asi zmizela... tak nic. Jdu si někam spravit chuť a nebo se nejlépe zašít a dělat, že tu nejsem. S tím vyrazím ven, když kolem mne náhle znovu prosviští Joha, která se zavře v dílně. Páni vypadala nějaká nabuzená... radši nebudu zkoumat jestli dobře nebo špatně. Pak si to zamířím na palubu. Jak jde vidět, tak souboj na ní je uklidněn a neděje se tu prakticky nic zajímavého. No lepší než pod Pyromanovou vlajkou. To se tu vždycky někdo mlátil. S tím si prohlédnu hlavní stěžeň a koš na jeho konci. Josh, jdeme trénovat. S tím si po provazech vylezu až na ráhno hlavní plachty a začnu na něm trénovat svoji TENTOU SURU „Lehký krok“ Snažím se na ráhně dělat salta, přemety, cvičím chůzi i běh po nestabilních předmětech. Vlastně můj trénink vypadá jako malá akrobatická show. |
| |
| Co se děje Joha ..případně Sarutobi jestli se potkáme. " Jo napíšeme když to nezvládne pobrat tenhle pták najdeme dalšího ,ale lístek jím pošleme, co bychom to byli za rodinu, kdybychom si nepsali ,že jo? zadumal se. " No jo ale kam , přežili nějaký vobrázky země?" Thor se překonával druhá inteligentní otázka za tak krátkou dobu byl menší rekord. " Jakou práci?" nedostalo se mu odpovědi, i když na to aby si nevšiml ,že se Joha naštvala kvůli kapitánovi by Thor musel být slepí. Proto se prakticky hned jak to bylo možné tedy až dostal své odpovědi vydal za johou. Pokud cestou potkal Sarutobiho musel ho seznámit s jeho osudem. " Hale hořlavý andílek...teda plándílek...prostě ty.... tento slíbyl jsem pyromanovi, že budeš tento trpět. Teda ne že bych rád kdyby někdo trpěl na stranu druhou, musím dodržet slovo. Takže buď mi budeš pomáhat v kuchyni jako to dělá Joha a nebo to pude po zlém, co ty na to?" přeci jen dát někomu možnost výběru byla Thorova specialita. " No a taky musíme vyřešit ty záchody,ale vono to není tak hrozný, po Thorově stravě maj všichni kakání tuhý...." zamyslel se tentokrát už trochu zcestně. " Jo nevíš kde by mohla bejt Joha?" poslední otázka ,která mohla zjednodušit Thorovo pátrání, tak jako tak najít Johu nemohl být moc problém na lodi, jsou zvuky práce slyšet a když máte čas a do večeře je daleko najdete co hledáte. Po chvíli tedy už Thor klepal, nebo spíše bušil na dveře za,kterými předpokládal Johu. "Halo? Je tam Joha?" pokud odpověď nepřišla zkusil si prostě otevřít ať už silou nebo větší silou. Pokud se dostal do stejné místnosti ,chvilku se rozhlížel a přemýšlel jak začít. " Ty Joho.....kde je Máta?" |
| |
| Palubba Zamyšleně drápu do dřeva, když mě vyruší Kazumo, tím, že pro mě něco má. Dárek????..... pro mě?????...... nespletl se? Poněkud nedůvěřivě se na něj podívám a teprve po pár dalších jeho slovech mi dochází, že to bylo opravdu určeno mě. Sklopím hlavu a vydám se opět za Kazumou. Tohle nechápu, ale dobře.... každopádně ten návrh, že bych mu měla poškrábat záda, mu nezapomenu. Začnu se na něj smutně dívat. Promiň, nějak jsem se neovládla... ale snad budu zas chvilku v pořádku, pokud nebudu mít pocit, že se mě někdo snaží zabít... Můžu se podívat, co to máš? |
| |
| Loď Zatím co jste si hráli a povídali si, nikdo z vás nekontroloval obzor, natož pak kurz, který tak trošku „omylem“ zcela náhodně změnila Abe a nikdo se neobtěžoval upravit. Z toho důvodu jste si faktu, že plujete přímo do silné bouře všimli až už bylo pozdě s tím cokoli dělat a do vaší lodě se opřel silný vítr, signalizující blížící nebezpečí. Vzhledem k tomu, že Sarutobi v ten moment zrovna trénoval a byl uprostřed skoku, vychýlil ho vítr z letu tak, že místo na nohy na ráhnu letěl po zádech na prkna paluby. Naštěstí ho však zachránili jeho reflexy, díky kterým dopadl jako kočka relativně bezpečně. Joha-vynálezy: 1 ne, 2 ano, roj ne, síť ano, lepidlo ano, signál ano. |
| |
| Na lodičce Hop a skok a otočka, salto, výkop... plié... Trénink se pomalu, ale jistě měnil v představení do kterého jsem se ponořil. Supér! Monstrózní představení za zvuku burácejících hromů a blesků, jenž se snáší z velkých temných mračen! Bude to legendární. Při poslední myšlence se zarazím a sleduji nebe přede mnou. Opravdu je temné a vypadaá nebezpečně. Páni asi bych měl ostatní... Uááááááááááááááááááá Náhlí úder silného větru mě doslova odfoukl z ráhna. Salto, hop a skok... doskok! Jak tě to maminka učila! V mžiku oka se mi podařilo z neřízeného pádu přejít do role zmatkujícího kocoura a po přistání jsem zmožen sebou fláknul na podlahu. Sakra! To bylo těsný! KAPITÁNE, VYPADÁ TO NA BOUŘKU! Ječím stále ještě z polohy ležmo a přitom sleduji oblohu nade mnou. Dodatek pro Thora: Při cestě na palubu jsem potkal mého "zachránce", který vypadal už od pohledu, že mu jdu do rány. Lehce jsem se orosil při pomyšlení co po mě bude chtít. Naštěstí se jednalo jen o pomoc v kuchyni. Supééér, klidně pomůžu... takhle blízko být jídlu jsem si vždycky přál. Mrknu na něj a pokračuji dál v cestě, dokud nezmíní toalety. To se zaseknu a pomalu se otočím zpátky k němu. Nóóóó o tom si ještě promluvíme! Dodám s nádechem dospěláckého rozhodnutí a pak se nenadále rychle vydám na palubu přesněji úprk na stožár. Tam snad za mnou nevyleze. |
| |
| dílna Ne tady nikdo není zabručím na Thorovo klepání. Nenámáhá mse rušit v práci. prostě jen zvednu hlavu a otevřu západku svou vymršťovací paží aniž bych se hnula z místa. Když Thor vejde chvilku se na něj pátravě dívám a pak si ušmudlané ruce otřu do zástěry. Můžeš vidět že mám na stole vyndané náboje ze své paže a další udělátka napovídají že tvořím další ale s dosti jiným obsahem. Uhasím malou laboratorní aparaturu, aby mi neutekli vzácné tekutiny co chci do nábojů dát a vyhoupnu se na pracovní stůl. Joha...dala Mátu Pyromanovi. Joha ho musela motivovat aby byl hodný. dle mého výrazu to nebylo moc jednoduché loučení. Ale- můj výraz už je o dost klidnější než před chvílí. Pak najednou vyskočím jako by mě něco kouslo a odběhnu do druhé místnosti. Ozývá se rachtání a za chvilku vylezu já s jinou palicí přes rameno, která má však jednu stranu zakončenou trnem. Zazubím se. Ale oha si dočasně našla a dourobila jinou! jmenuje se Máma při tom poklepu na topůrko na kterém je vyobrazen její název. Pak se ale loď nečekaně zahoupe náhlým poryvem a já se rozletím ke svým vynálezům a rychle je začnu uklízet do bezpečí (též polotovary) Joha si a s Thorem pokecá později, teď by ale měli jít pomoct ven! s těmi slovy vystřelím na palubu, div při tom nezapomenu otevřít si dveře a o vteřinu později už stojím dole u plachet (připravena je přitáhnout, zpevnit, cokoliv...) Při tom div nezahučím do paluby která je stále pocuchaná protože... troch use začervenám...jí ještě nikdo neopravil. Cydrž loďko! Když bdueš hodná, Joha tě pak opraví. slíbím jí a při otm si uvědomím že vlastně nevíme jak se jmenuje. |
| |
| Kapitánská psí kajuta Sedím na tom zlym kapitánským trůnu, okovaný holinky leští desky mýho stolu a vedle holin, ta moje ubohá psí čapka. Ruce za hlavou, hovim si a na zádech můj emblém leskne se, když nábytek do zvuku bouřky rejdí po místnosti a ze starý hrací skřínky, vrže si poklidně znějícíc pirátská melodie odkaz. "Hmm přeháňka." Ukápne mi z pusy slina a já zachrochtám ve svém chraplavém spícím opojení. Jsem přece teď velkej pirát, co se svou temnou rodinkou si pluje a jabkem, co kutálí se tu po tý mym kapitánským stolci. Tu náhle perda jako z děla až mi z toho ze zadku mýho, duše upustí. Plácnu rukama o stůl a chytim to svý jablko. "Kulový přeháňka. Takhle ty ryby nechytíme, kam to ten Kazumo doháje jede." Zaburácím a mrsknu s jablkem o hrací skřínku a to se pak rosprskne po místnosti, melodie utichne. Vypotácím se ven, rozrazím dveře kajuty a opřu se o zábradlí hledíc na stometrové vlny kolem nás. Chvilku se mračím, ale pak se mi na tváři zjeví úsměv. "Guarara. Wooooooo - hoooooooo." Zařvu radostí, když mi poryv silného větru pročechrá vlasy a všechny ty boláky co mám na těle. Když nás jedna obrovitá vlna vyhodí vysoko do vzduchu, tak pozvednu pravou ruku. "Woooooo !!! No neni to krása! SAMAELIIIIII !!! Zahraj nám k tomu nějakou melodii!" |
| |
| Loď Kapitán asi už skončil se svým proslovem a někam odchází. Tak si to tu jdeme prohlédnou. Zvednu se a jdu si projít loď. Při procházce narazím na Johu a spol, ale nijak se u nich nezastavuji a pokračuji dál ve své vyhlídkové cestě. Po několika minutách narazím na celkem velkou místnost v podpalubí. To je jako dělaný pro trénink. Zavřu za sebou dveře, svůj batoh hodím ke zdi a tasím obě své katany. "Snad to bude fungovat tak, jako když jsem si to představoval" Řeknu Ryuuovi, který krouží u stropu. Natáhnu před sebe ruce a obě katany si protočím v úchopu. Držím je špičkou dolu a ostřím od sebe, jako bych se chystal někoho ubodat. Zaujmu postoj a začnu. Sekám katanama, prohazuji si je mezi rukama. Jednou je držím dolu, podruhé nahoru a i kombinovaně. Při tom dělám i výkopy nohama, údery pěstmi, používám i lokty a kolena. Může to vypadat, že jen zběsile a bezmyšlenkovitě útočím do všech možných stran, ale mám to naplánovaný. O tomto způsobu boje jsem přemýšlel už celkem dlouho. (Ten styl boje vypadá jako "Samurai Champloo". Pokud někdo viděl anime "Samurai Champloo", tak Mugenovo bojový styl se taky tak nazývá.) Snažím se takto trénovat co nejdéle, ale začínají mi docházet síly. "Musím si dát přestávku." Sednu si vedle svého batohu a opřu se o zeď. Rukou začnu lovit ve svém batohu a vytáhnu jí až po tom, co najdu lízátko, která jsem tam měl zkované. "Sakra, tohle je mé poslední. Musím si nakoupit nové zásoby... Tenhle bojový styl by mohl být dobrý. Je hodně agresivní a to by mělo soupeře rozhodit a neměl by předvídat, jaký výpad přijde další. A to by mi mělo dát výhodu. Je to chaotické, ale já v tom mám svůj vlastní systém." Mluvím na Ryuua, který se mi usadil ve vlasech. "Jak tenhle styl nazvat?... Co třeba... Hmmm?... Mám to! Ne, ne, ne, to je blbost... Hmmmm?... Co to bylo!?" Leknu se, když do lodi něco narazí a já poskočím. Rychle vstanu, dám si obě katany za opasek a vyběhnu na palubu. Bouřka? Při tréninku jsem nevnímal okolí a soustředil jsem se jen na útoky. Sakra! Do lodi naráží vlny a ta se celá houpe. "kde je?" Hledám pohledem Kazumu. "Zvládneš tu loď odtud dostat?" Zeptám se ho, po tom co se mi ho podaří nalézt. |
| |
| Loď- bouřka Jsem zavřený dole a hraji na své housle. Když se loď začne hýbat více než obvykle tak je mi to divné ale jsem v takovém stavu že je mi to jedno. Ignoruji to... alespoň do té doby než to se začnou ozývat hromy a loď sebou začne naklánět značně víc než sme zvyklý. Otřu si slzy do košile, nechám kosu a brnění na zemi a jenom v košili a houslemi jdu na palubu. Snažím se přitom nenarážet příliš do stěn. Když vylezu na palubu a vidím do čeho se řítíme tak mírně zblednu. Svatá matko života... copak naše smůla nikdy neskončí? Čím sme se protivily Bohům že jdeme vždy z jedné patálie do ještě horší. Pak se ale na mé tváři objeví známka klidu a smíření. Všichni tady umřeme... konečně. V tom zaslechnu jak na mě mluví něco řve Oliver a tak mu zařvu zpátky odpověď. "JDU NA TO! JENOM NEVÍM JESTLI MĚ USLYŠÍTE!" Opatrně dojdu dolů a najdu si nějaké delší volné lano. Pomocí lana se přivážu k hlavnímu stožáru tak abych měl stabilitu a hlavně mě to nehodilo do moře. "TAK POJĎ DO NÁS BOUŘKO! SMEŤ NÁS VŠECHNY!" Začnu se maniakálně smát jako když mi přeskočilo, poté přiložím housle na své místo. A v tu chvíli začnu hrát. odkaz |
| |
| Dílna paluba a tak nějak celá loď " Hale mluvící dveře ...super. A neviděli jste náhodou Johu?" začal si povídat s dveřmi když ony dveře cvakli západkou a začali se otevírat, nu aspoň někdo tu měl trochu vychování. Systém součástek mi připomene mé začátky ve vaření a vlastně i jisté fáze mého vaření teď spousta surovin a usilovná snaha je spojit tak aby to nikomu neprohnalo střeva. " Aha no to by mohlo fungovat aspoň s ní bude odhánět všechny ty lidi co ho napadají ,že musí být zlí.... Můžeš udělat Mát víc... spousta lidí tady by takovou Mátu potřebovala taky....hlavně kdyby je mohla plácnout ,když budou zlí....." při té představě se na chvilku široce usmál. Pak se mu na chvilku Joha ztratila a vrátila se s Mámou. " Vida tak to mě těší Mámo já jsem Thor ... a Bertu ti představím později..... No když jsme u berty, až bude mít Joha čas bude Thor potřebovat trochu upravit kuchyni na jeho maličkost.... navíc Berta je jediná pánev co Thor zachránil a ostatní mu docela chybí." Loď se zhoupla a Joha se nejspíše rozhodla rozloučit se svými hračkami, pravda Thor se jí snažil zachytit ,ale jako obvykle trochu prošvihl okamžik kdy byla Joha v dosahu. " Na palubu...tak jo." Když vyšel na palubu zjistil, že se tam formuje docela zajímavá bouřka doprovázená Samaelovými výkřiky a hraním. " Hezkýýýýý. Tak jo co má Thor dělat? Nemá najít kolečko na loď? Jo neměli by se kotvičky držet mě? Ano Thor si dá sumo zápas s vlnami." rozhlédl se jestli neuvidí nějakou příhodnou na kterou by mohl vyzkoušet svou stabilitu. |
| |
| Loď - bouře To, že se loď začala víc houpat mi moc dobrou náladu nepřidalo. Chvíli přemýšlím nad tím, jestli má vůbec smysl jít na palubu, přece jen tam bude dost lidí. Navíc se nechci potkat se Samaelem. Zadívám se na strop. 'Nejsi nic lepšího než slaboch, když ani neumíš čelit svému strachu.' Vzpomenu si na slova svého učitele. Jakmile se loď začne houpat mnohem víc, už to dál nevydržím a vyskočím na nohy. ,,Ts.'' Aspoň se tam podívám. Třeba se objeví nějaká mořská potvora. Vydám se směrem na palubu. Jenže, když se taková potvora objeví, tak budem mnohem dál, než jen v prdeli. Na palubě se vyhnu místu, kde hraje Samael. Pak si prohlídnu situaci a okolí. Pokud neuvidím nic podezřelého, tak půjdu pomoct, kde to bude potřeba |
| |
| Loď Sedím a čakám či si Abe vezme tú knižku, občas si ju trochu prelistujem a popozerám si tak obrázky. ...ten denním ma vskutku zaujíma viacej... Preto položím tu knihu hned vedľa mna a vyberiem následne ten denník. Na otázku Abe odpoviem dosť jednoducho. "Nikto sa ta zabiť nesnaží. No teda možno by som o niekom vedel kto nechtiac ale umyselne nikto. Poveda som keď budeš už dobrá a prestaneš mať vražedné sklony si to pozri." Ukážem pritom na tú knihu vedľa mňa a dodajúc. "Ja to neviem prečitať ale ak sa na to pozrieš daj na tú knihu dobrý pozor." Následne začnem čitať ten denník. V prípade dalšich otázok jej odpoviem avšak venujem sa čo najviac tomu denníku ktorý je plný zaujimavých informácii. Po nejakej dobe však počujem ako niečo dopadne na palubu. Dvihnem zrak a všimnem si že je to ten nový skypedian ktorý hneď začne hulákať. ...kľúd kam sa ponáhľaš... ...ešte si sa neplavil cez búrku... ...ach jaj zbytočne robíš paniku... Prejde mi hlavou načo zaklapnem denník a dám si ho do vnútra vesty. V prípade že doteraz nezobrala Abe tú druhú knihu vezmem aj tú. Postavím sa, podýdem ku kormidlu, zhodotím a zarvem. "Satu a Sarutoby choďte k prednému stožiaru. Oliver, Kyouma a Saigo vy traja choďte k strednemu stožiaru. Odmotajte tam laná držiace z zábradlia aby boli plachty volnejšie a potom ich rýchlo zrolujte a nezabudnite tými uvoľnenými lanami hore upevniť kým sa nespôsobia škody. Zvyšok nech zalezie do podpalubia zavrieť strielne a upevnit tie úchyty. Pokial budúvysoké vlny nechceme aby sme mali vodu v lodi." Následne držiac kormidlo upravim kurz aby nebol až taky napor do plachiet a ostatný mali čas plachti zdvynúť. Následne čakámna to ostatný. |
| |
| Bouřka Rozveselí mě když Samael začne hrát a začnu u toho vesele vyřvávat. Když Kazumo rozdá do větru pokyny, pustím se zábradlí a jdu ke stožáru, přičemž se občas přidržím pomocných lan. Jak tak jdu, tak obejdu i Sarutobiho, na kterého se vesele zasměji. "Hahaha.. CHA!!! Bouřka. Podívej se na ty obří vlny, to je nááádhera!" Dojdu až k hlavnímu stožáru a pevně se o něj zapřu, aby mě vítr neodfoukl, štěstí, že jsem nechal čepici v kajutě, kde se jí nic nestane. "Jo my jsme piráti... jóóooo mořští psy, to jsme my, heeej.... ej jaj ja.... DOBRE Kazumo, jdeme na to!" Zařvu na něj a začnu šplhat po lanoví nahoru, abych si tam následně stoupnul na stožár a sroloval plachtu, když mi ostatní pomůžou. Je to namáhavá a nebezpečná práce, ale někdo jí dělat musí. Naštěstí už je to chvilka ruce, sice né moc výkonné, ale použitelné mě drží na stožáru, abych neodlít. Pohled shora je vážně fantastický, ale více mě upoutá Saigo na kterého se zadívám. "Saigooooooooooooooo" Zařvu humorným tónem. "Nemusíš se bát, že ta tvoje hloupost někoho zajímá, my všichni víme, že jsi dobrý kluk, ne Saigo? Guararara..... Notak Saigo, zpívej taky!" Zazubím se na něj žertovně mezitím co kolem praskají blesky. "Plavit se po všech mořích, ej! Honit holky a loupit, ej! Dělat paniku všude kde to jde, ej. Propařit co to jde! ej..." (Česká verza) "Vy lidi se furt něčeho bojíte, to je hrozný. Myslel jsem, že pojedeme na Grand Line, ale...." Zatnu smutně zuby. "Vypadá to, že je to pro nás, až moc nebezpečné." Nachvilku ztichnu a nevnímám jestli na mě někdo mluví, pak se náhle ozve můj řev. "Posádko!! Náš další cíl je Michqueot! Kazumo, dokážeš nás navigovat zpátky kolem Mosquita? Změň kurz a ať už jsme z té bouřky venku!" |
| |
| Bouřka Když Kazumo rozkáže, že máme jít k hlavnímu stěžni, s menším remcáním o tom, kam by mohl jít on, dojdu ke stěžni. Snažím se udělat zadanou práci rychle, ale i pečlivě. Nevšímám si pořvávajícího Olivera jen do doby, než začne pořvávat na mě. ,,Jaká hloupost?'' Podívám se na něj pobavěne, než spíš naštvaně. ,,Jedinej, kdo tady má v hlavě vymeteno seš ty, kapitáne.'' Zasměji se, aby poznal, že to myslím jako žert. ,,Soráč, ale neznám text, abych si mohl zazpívat s tebou.'' Řeknu pobaveně, když uslyším Oliverův skřehotavý hlas. Grand Line... zamyslím se nad tím slovem. Tam leží i můj cíl. Jenže, jestli chci na Grand Line, tak musím zesílit. Hlavně pokud ji chci vidět. Pochybuju, že budou kolem ní nějací slabochové. Uzavřu svoje emoce a zaměřím se jen na zesílení. |
| |
| Bouřka Když to začalo, první co jsem udělala bylo, že jsem rychle uložila věci co by se mohli rozbít. Začal se mi zvedat žaludek a tak jsem za chvíli byla střídavě bílá a zelená. Vylezla jsem pak ven do té hrůzy a měla jsem chuť zase zalézt. Tady to bylo ještě horší. „To nám byl čert dlužen...“ Mumlala jsem si a raději se přivázala, abych nespadla do rozbouřeného moře. Slyšela jsem, že tady si to někdo výslovně užíval. „Bleeehh...“ zafuněla jsem s námahou. Tohle houpání mě asi zabije. Ale i když mi bylo zle zůstala jsem na palubě, abych pomohla. Bouřka to není žádná sranda. Nerada bych skončila v moři. |
| |
| Bouře Kazumovi a ostatním se poměrně dařilo, co se zvládnutí nebezpečí bouře týče. Psova skupina bez problémů smotala hlavní plachtu, ovšem Sarutobi a Satu patrně přeslechli navigátorovu žádost, takže přední plachta zůstala nesmotaná a vítr se do ní mohl naplno opřít. Se silou větru to netrvalo dlouho a ozvala se hlasitá rána, značící praskání stěžně, který vítr i s plachtou hodil dolů do vody po vašem pravoboku. S urvaným předním stěžněm se vám pak po několika hodinách podařilo vyváznout z bouře opět na klidné moře. K vašemu velkému překvapení jste zjistili, že jste poblíž nějakého ostrova. Vlastně to byla spíš vysoká skála koukající z moře, kolem které bylo několik desítek kilometrů čtverečních lesa. Vypadá to na naprosto normální, ostrov, kde by jste mohli na chvíli zakotvit a opravit loď, nebýt toho, že Kazumo po zhodnocení vaší polohy došel k závěru, že tento ostrov by neměl existovat. Není totiž na vůbec žádné mapě. |
| |
| Búrka Vietor fúka, dážť sa leje a kapitán sa šialeno smeje. Ako tak pozorujem dianie na palube, snažím sa držať pevne kormidlo aby naša loď nemenila smery a neprevrátila ju vlna. ...čo kurva robia Sarutoby a Satu... ...tú prednú plachtu treba zvinúť lebo sme v prdeli... Prejde mi hlavou a točim kormidlom doprava aby sme išli na najbyšiu vlnu kolmo. "Sakra zvynťe tú plachtu." zakričim znovu avšak vďaka tomu že vietor fúka ma zrejme nikto nepočul, respektíve ak počul tak sa k prednému staźnu nedostali skôr ako sa zlomil. ...doprdele... ...a ešte k nám ide tá zasraná vlna... Pozerám sa na prichádzajúcu večšiu vlnu z ľavobokua korigujem kurz. Aj vdaka tomu len vršok vlny sa prelial cez palububu a nezasiahla nás po dĺžke. Následne sa pozerám po okolí ako sa dosťať niekam avšak surfovať na vlnách nieje sranda. "Tý čo nemôžu plávať choďte do podpalubia, nech vás to nezmetie." Zakričím viac menej do vetra a ani neviem čo je a čo nie počuť. Avšak nemôžem sa nad tým či moje varovanie brali vážne alebo nie moc zamýšlať lebo už zase musím korigovať kurz aby nas nás nezmietla dalšia vlna. A tak to ide niekoľko hodín. Po tom ani neviem ako dlho to trvalo konečne uvídime svetlo. Keď paprsky slnka predierajuce sa cez mračná prínášajú nádej. Voda sa ustaluje. Môj pohľad sa ale ustáli na ostrove ktorý je viditelne na dohľad. ...hm hento nieje Rakata... ...ale nikam inam by sme sa za tú dobu nemali dostať... ... ani s vetrom v plachtach sa nedostaneme k najbližsiemu ostrovu skorej ako za tri dni... ...že by som sa mýlil... ...avšak aspoň tam môžeme zakotviť a opraviť predný stažeň... Preto len čo rozvinieme zvyšné plachty zadám kurz k tomu ostrovu a len čo sa spustí kotva, tak sa zveziem na koléná a potom padnem zadok na palubu ...potrebujem si oddýchnuť... ...predtým moc vela Soru potom tá búrka, potrebujem spanok a jedlo... ...ano jedlo by bolo fajne... celý sa zosuniem na zem a ležím pri kormidle ... také kuracie krídelká s štiplavou omáčkou by neboli špatné... Predstavím si ich a keď zaspávam zdá sa mi o kuracích krídelkách a stehienkach ktoré mi samé skáču do úst. |
| |
| Bouřka zpackané rozkazy! Z mého polehávání mě probral náhlý zmatek na lodi... no zmatek, spíše dokonalý přehled čistého šílenství. Náš muzikant a kapitán to vzali vcelku epicky, až mi přeběhl mráz po zádech. Kam jsem se to zase přidal! Plácnu se do čela a vyskočím na nohy. S tím se rozkazování ujme nejspíše navigátor a začne na mě hulákat, co mám dělat. Jasně střapatče! Rozeběhnu se k přednímu stěžni s tím druhým Skypendianem v naší posádce. Doběhnout k přednímu stěžni a potom... co se má dělat sakra potom? Áááá já to přes ten hluk neslyšel celý! Nejspíš smotat plachtu, ale co když chtěl něco jiného! Sleduji stěžeň a přemýšlím jestli se ta plachta má vytáhnout nebo ne a v tu chvíli se ozve velice nepěkné praskání. Uááááááá! Vyděšeně ječím a uskakuji obrovskému kusu dřeva jenž se řítí pryč. Takže se odhadem ta plachta měla vykasat nahoru! Pronesu spíše do větru a přitom dostanu sprškou vody do obličeje. Jen vyplivnu obsah vody jako fontánka a sleduji, co se kolem děje. Navigátorovi výzvy ať se neplavci stáhnou si nevšímám... já přece plavu jako rybka! Boj s lodí trval ještě několik hodin než se nebe rozestoupilo a s tím se zastavila i loď, která očividně do něčeho narazila. Po krátkém rozhlédnutí okolo si všímám, že před námi je ostrov. KONÉÉÉC CESTY! Doufám, že cesta se vám všem líbila. Děkovné pozdravy můžete naší posádce předat u východu! Konečně po dlouhé době další ostrov! Je na čase jít na průzkum! S tím doběhnu ke člunům a začnu jeden z nich pomalu spouštět na hladinu moře. Muhehehe, kdo jde se mnou na průzkum? Pronesu směrem ke zbytku posádky s ďábelským pohledem a přitom si mnu ruce. |
| |
| Bouřka a ostrov Nepotopili jsme se, což byl už určitý úspěch i když jsme přišli o stěžeň. Někdy průběhem bouře zavelel rozkaz, ať neplavci jdou do podpalubí, což jsem s radostí uvítala a ztratila se v podpalubí, kde jsem vroucně objala porcelánovou královnu. Když bylo po bouři a můj žaludek byl zase v pořádku, vyšla jsem na palubu a ráda vdechovala čerství vzduch, který voněl po dešti. „Díky bohu...“ Ulevím si a rozhlédnu se. Ostrov! „Konečně. Opravíme stěžeň a můžeme si i trochu odpočinout.“ Usměji se a už jsem se představovala na pláži v plavkách a nad dobrou knížkou. Sarutobi se zmínil o průzkumu. Hned zvednu ruku. „Já! Já chci jít! Chci si prohlédnout místní floru. Třeba narazím na něco zajímavého.“ Řeknu a hned si běžím pro brašnu, kde jsem teď kromě první pomoci měla i vybavení na sběr rostlin. |
| |
| Bouřka - neznámý ostrov ,,Uf.'' Setřu si vodu z obličeje, když smotáme hlavní plachtu. Protáhnu si ruce, abych náhodou nedostal křeč. Když ale přední stěžeň praskne a zlomí se, tak to sleduji jen s pobaveným výrazem. Šílená bouřka, zlomený stěžeň a velí nám kapitán, který nemá všech pět pohromadě. Začnu se hlasitě smát. Za tu dobu, co jsem s nimi, jsem zažil tolik šílených věcí, že mě tohle už jen tak nerozhodí. Nakonec se vrátím k nějaké práci, kde bude co potřeba. Po vyplutí z bouře se dívám na ostrov, ke kterému míříme. Sice vypadá normálně, ale zas nás tam bude čekat nějaký malér. Pousměji se. No co. To už bude prokletí téhle posádky. Ten nový okřídlenec chce jít na průzkum. Nijak mi to nevadí, ale radši bych šel trénovat. Jenže jít se někam protáhnout by taky nemuselo být špatný. Možná bych na tom ostrově mohl přijít na nějaký efektivní způsob jak trénovat. Přejdu tedy k Sarutobimu. ,,Jdu s tebou, jen si dojdu pro kosu.'' Když se vrátím z podpalubí s kosou, pomůžu Sarutobimu připravit člun. |
| |
| Neznámý ostrov Po bouřce jsem si šel trochu prospat. Byl jsem unavený, ale stále kapající déšť bubnující do oken mi pomáhal usnout. Nespal jsem moc dlouho, protože hned z bouře jsme najeli blízko ostrova. Vyšel jsem z kapitánské kajuty, s čepicí na hlavě a s láhví lihu v ruce. Trochu jsem jí upil, až se mi z toho začervenali líce. Hned na to, jsem vešel zpátky do kajuty a asi po minutě jsem byl opět venku. Tentokrát se zápalnou lahví a škrtátkem na vyvolávající oheň. Všimnul jsem si Sarutobiho, kterého jsme předtím zachránily od Pyromana. Rozdával nějaké rozkazy. Zkopýtal jsem ze schodů na hlavní palubu a přišel jsem až k Sarutobimu, do kterého jsem hrudí drknul. "Tak hale mladej..." Začal jsem hrubě. "... tohle je moje loď a rozkazy tu dávám já, kapišto?" Zabručím a škytnu, až do okolí zavane smrad rumový. U kalhot se mi taky houpá ještě jedna lahev rumu, co sebou nesu. Není pochyb, že jsem trochu opilý. "ĚEeeeeeejjj Kazumo, my to tam trochu prohlídnem a až bude jasný, že nás tam nic nesežere, tak na pobřeží zapálím tuhle lahev ok?" Hlasitě polknu a trochu se zapotácím. "A vy ostatní, vy si zatim připravte věci a ať tam nikdo nechodí, dokud nepotvrdím, že je to bezpečný, jasný!!!?" Zaburácím hlasem, aby to všichni slyšeli, načež se otočím na Saiga. "Tak šup Saigo, jdeme." Pobídnu ho rukou a nastoupím do člunu. Jestli dopluju na pobřeží i s Alex a Hanem, tak se ujistím, že je tam klid, jestli bude, tak zapálím lahev, aby Kazumo věděl, že můžou na ostrov. |
| |
| Ostrůvek Thor byl na sebe hrdý po bouři se sám v duchu častoval titulem ,ten který zdolal vlnu. Přeci jen jeho sumo zápas skončil dobře jeho vlna nesmetla a sama opustila kruh velice rychle. Jako by se ho snad bála nebo co. Pravda loď na tom nebyla tak dobře jako Thor,ale to nemohlo moc vadit, když ale našli ostrov který tam neměl být dostal Thor novu energii do žil. kolik nových chutí mohlo být na ostrovu. Jenže Pes se snad konečně ujal role kapitána a udílel rozkazy, pravda sice ne moc smysluplné ale i tak. Raději se neptal jak chce prozkoumat celí ostrov za tak krátký čas. " No kdyby jste našli něco jedlého....Jinak nevím lodička bude potřebovat asi opravit." to bylo velice moudré navíc být na lodi mělo další důvod a to noviny a samo očekávanou poštu. |
| |
| Loď Můj úkol je vcelku jednoduchý. Společně se Sarutobim srolovat plachty na na předním stěžni. Po vyslechnutí úkolu se se Sarutobim rozběhnu ke stěžni. Do boku lodi ale narazí jedna větší vlna a mě to vyvede z rovnováhy. Nějak se mi povede dobaletit k zábradlí lodi. Nakloním se přes zábradlí, abych to nehodil na palubu. "Ble...ble..." Proč? Vždyť jsem nic nejedl. Sedím u zábradlí, když v tom slyším silné praskání dřeva a hned na to vidím i lámající se stěžeň. "Já blbec!" Uskakuji pryč stěžni padajícímu mým směrem. "Co sem komu proved?" Ale rychle se vzpamatuji a začnu pomáhat přivázat nebo uklidit volné věci na palubě. Po nějaké té době se moře uklidní a loď se přestane tak šíleně houpat. Před námi se objeví ostrov a Sarutobi hned začne shánět lidi na průzkum. "Počkej... nebo ne! Dobrý!" Musím pomoct s opravami. Pokud je Joha pořád někde zavřená, tak jí jdu najít a informovat. Začnu prohledávat pokoje. Narazím na tu místnost, kde jsem trénoval a tam u stropu krouží Ryuu. "Promiň..." Ten mi přistane ve vlasech a naštvaně mě zobákem klovne do hlavy. "Au." Dál prohledávám pokoje a když konečně najdu pokoj, kde je Joha, tak zaklepu a jestli mě pustí, tak vejdu. "Promiň, že ruším, ale loď je tak troch zničená. A tak z poloviny za to můžu já. Chtěl bych tě poprosit jestli se na to nepůjdeš kouknout... Jo, a se vším v opravách jsem ti nápomocný." Při mluvení se snažím uklidnit Ryuua, který mi drápky škrabe po hlavě a klove mě do ruky, kterou se ho snažím zklidnit. |
| |
| obecně To že jsme se projevily jako banda hňupanů mě vůbec nepřekvapovalo. Vzdáváms e snahy když vidím že plachta na ejdnom ze stěžňů není vytažená a celému stěžni zamávám dřív než se s rupnutím poroučí do moře. no. Tak by mě zajímalo kdo to bude opravovat. když se však bouře uklidní a nabídne nám velkolepý pohled na to neznámé ostrovisko, jednou nohou s Mámou v ruce už jsem odhodlaná loďku opustit. Pak se ale (téměř ve vzduchu) otočím. Ba ne, odmítám poslouchat Psovi rozkazy, sama vím co mi jde a proč tu jsem. Když však zjsitím že tu Thor zůstane taky, skočím mu na zády a začnu mu mačkat tváře a tím mu všeljak kroutit pusou. A při tom kníkám Joha tu bude s Thorem! Opravý co se dá , co je akutní a na co je materiál. Ale ten stěžeň materiál nemá. leda že by jsme ho našli. pak si stoupnu na Thorova ramena, ruka před očima jako dalekohled. Ale Joha ho nikde nevidí. |
| |
| Výsadek Skupina vedená Psem(on, Alex, Saigo a Sarutobi) spustila na vodu člun a v něm se vylodili na drobnou kamenitou pláž ostrova. Kam až oko dohlédne, je před vámi jen a pouze hustý les, vonící přírodou a znějící šuměním větví a křikem ptáků. Nikde kolem vás nedokážete najít žádné stopy po civilizaci ani zvířatech, takže je teď na vás, jestli risknete průzkum lesa, půjdete dál po pláži, která zdá se obepíná celý ostrov kolem dokola, nebo zůstanete tady, přeci jen dřevo oněch stromů by se vám mohlo více než jen hodit pro opravy vaší poškozené lodi. |
| |
| Ostrov Krátká rozhlídka a už jsem jasně věděl, že mohu zapálit na pobřeží lahev, aby se vědělo, že je to tu bezpečné. Přecijen to byl podivný čin, dělat si starost o svou vlastní posádku. Za tu dobu, co s nimi pluji od Mosquita se toho už hodně stalo a popravdě jsem měl i čas o tom přemýšlet, když jsem ve své kajutě popíjel lahev rumu. Před pár dny jsme připluly k ostrovu patnáctiletého kapitána Pyromana. Moc jsem o tom tehdy nepřemýšlel, ale zdálo se mi zvláštní, že někdo tak mladý může být kapitánem. To mi nevrtalo však v hlavě tolik, jako pomyšlení na to, že jsem tvrdě trénoval, abych mohl vyrazit na moře a nějaký upřímně.... usmrkánek mi při cestě spálí obě ruce. Připadal jsem si slabý a upřímně, v takové drsné posádce jako je tahle to nebylo moc motivující. Kdo by chtěl kapitána, který stojí za starou bačkoru a nedokáže ochránit ani loď před nějakou velkou mořskou obludou? Než jsem se přidal k posádce, cestoval jsem dlouhou dobu sám. Každý to snad zažil, tu bezednou prázdnotu, kdy do loďky štouchají vlnky, žádný ostrov v dohledu a vaše jediná zábava je pozorovat dva brouky jak bojují o místo na palubě. Už od samého začátku jsem měl představu jasného dobružství. Najdu nějakou silnou posádku, která je schopna pevně uchopit lana a kormidlo a budu s nimi plout od ostrovu k ostrovu. Nějak tak jsem to viděl a když jsem je konečně potkal, rozhodl jsem se, že se k nim přidám. Bylo to zvláštní, ale stal jsem se jejich kapitánem. Popravdě, jsem to moc nečekal a dokonce jsem měl pocit, že někteří byly proti, ale jsem za to šťastný. Konečně tu byl zase někdo a já s odstupem času opět dostával rozum a uvědomoval jsem si, že existuje něco jako společenské chování a že už nemůžu pozorovat ještěrky jak závodí, jako dřív. První co mě napadlo, byl starý Whitebeard, který u nás v domovské vesnici často kotvil. Vždycky jsem byl uchvácen tím, že přijal pod svou ruku lidi, kteří ostatní považovali za zločince a dal jim svobodnou vůli... byly rodina. Chtěl jsem s posádkou začít jako on. Měl jsem dojem, že když jim dám najevo, že o nich uvažuji jako o své rodině, že poplujeme společně za jedním cílem, ale já nevím, asi nejsem staroch a nemůžu se chovat jako on. Dorazily jsme tehdy na ostrov Roberta Langa. Zřejmě jsem nebyl asi dost silný na to, abych je všechny udržel mezi prsty. Posádka se prostě rozutekla všemi směry jako kobylky a já nebyl schopen je lapit zpět. Chtěl jsem se jen projít a porozhlédnout se co se tu vše stalo, ale už zezačátku nás překvapily Kerberové, kteří zabily Kazumovu přítelkyni. Věděl jsem, že ho to naštve, ale udělal něco co jsem nečekal. I když věděl že za svými zády měl posádku, s kterou se plavil už nějaký čas a o které jsem byl si jistý, že by mu v této věci pomohla, kdyby jen řekl prosím.... On jí opustil a vydal se na vlastní pěst vstříc jasné porážce, proti třem bojovníkům. Nechápal jsem to. Copak svým přátelům nevěřil? Nešli snad všichni za stejným cílem, a to udělit Pyromanovy lekci? Ne, už tehdy jsem věděl, že si každý hrabe pouze na svém písečku. Hnán zlobou, Kazumo napadl nepřítele a já se nestačil ani rozhlédnout, když již bylo po všem. Na moře jsem se vydal jako Peace Main. Nešlo mi o žádné poklady, ani loupení, ale o prosté dobrodružství, které jsem ve své rodné vesnici nenacházel. Když jsem pohlédl na Samaela a Saiga s těmi jejich jiskrami v očích, jak sledují mrtvé těla těch dvou, byl jsem ohromen natolik, že jsem jednoho kerbera nechal omráčeného ležet na cestě. Cožpak potřebujeme být jako oni? Potřebujeme krev a násilí k tomu, abychom ukázali, že jsme lepší? Nestačí jim udělit lekci? Potkali jsme vesničany, ale já nebyl nijak zaujatý jejich historkami o tom, jak všichni šli a umřeli při obraně města, a tak jsem se šel projít. Věděl jsem, že je jeden z kerberosů naživu a dokonce jsem ho i viděl odcházet, ale přesto jsem ho nechal jít. Byla to snad jen ta špetka dobra co mám v sobě, snad ani nevím. Už při příjezdu jsme v dálce viděli Pyromanovu plachetnici a mě bylo jasné, že bych měl jít varovat Samaela i ostatní, že se něco stane. Shromáždil jsem vesničany na malé louce za městěm, mezi kterými byl i nějaký prapodivný doktor, který se mi pořádně ještě nepředstavil. Popravdě mi to bylo jedno, protože jako jeden z mála měl ochotu bojovat za posádku.... a to k ní ani nepatřil. Nijak moc mě nezajímali ani jeho úmysly. Vesničany jsem opustil. Byl jsem pirát, né nějaký zachránce. Musel jsem se starat o posádku a tak jsem vyrazil zpátky k lodi. Snad shodou náhod jsem spatřil naše plavidlo v plamenech. Byl jsem tehdy velmi naštavaný. Přecijen, střílet na loď, je jako střílet do našeho přítele. Nechtěl jsem, aby stará dhau takto umřela a pokusil jsem se jí uhasit. Nepřítel však loď rostřelil a já ztratil naději. Znechucen tím činem, vydal jsem se proti Pyromanovy.... ale sám. Narodil jsem se jako námořník, věděl jsem, že každá loď má svojí duši, a že nás s laskavostí dopravuje z místa na místo, abychom mohli žít naše sny. Jestli naše stárá várka nebyla hodna toho, aby za ní posádka bojovala.... co pak tedy hodno je? Skočil jsem k Robertovy na loď a krev se ve mě vařila. Kanóny jeho lodi byly plně nabité a já věděl, že další koho může zranit, je má posádka na pevnině. Byl jsem kapitánem a věděl jsem, že s tímto člověkem musím bojovat a udělit mu za každou cenu lekci na kterou nezapomene. Myslel jsem, že jsem silnější, že se sním dokážu vypořádat, ale byl jsem odstrčen jeho pouhým pomocníkem, který mě zahnal až do podpalubí. O to větší pro mě bylo dozvědět se o zradě, kterou podnikla Joha. Byl jsem zmaten. Věděl jsem, že jsme společně přišli bojovat, abychom pomohli Kazumovi, abychom prohlásily tenhle ostrov za náš vlastní. To co udělala ona, však bylo něco neočekávaného. Pyroman zabil lidi na tomto ostrově, zničil naší loď a pokusil se zabít naší posádku... tak proč. Snad jí k tomu přinutily její dětské oči, s kterými kouká na svět bez násilí, ale proč nepoužila své síly už dříve? Proč nedala své srdce Samaeli, nebo Saigovy, aby pochopily že kolem nich není jen temnota. Opravdu jsem si zvolil posádku co nestojí po svém boku? Myslela si snad vážně, že to co děláme, je tak špatné, že se od nás distancuje? Když jsem porazil Li Sina, Pyroman, ujištěn svým vítězstvím mě vyzval na duel. Řekl mi, že svou posádku pošle na břeh a že se vše rozhodne jen bitvou kapitánů. Byl jsem spokojen, chtěl jsem ho porazit za osud naší lodi. Opravdu jsem nestál jako kunkurent. Neměl jsem proti nemu sebemenší šanci a jediné co jsem mohl udělat bylo ho poslat s těmi těžkými plamenomety na rukou, mimo palubu. Boj byl u konce, tak rychle jak začal. Vážně jsem si poranil ruce, ale přesto jsem byl rád, že vidím Johu. Stále jsem jí viděl jako člena své rodiny a i když mě zranila, odpustil jsem jí to. Věděl jsem, že se svojí povahou jednou nalezne člověka, který její charismě nepodlehne, protože svět není taký jaký ho vidí, že tu není bezpečno, a že to bude jen na mě, abych jí z té temnoty vytáhl. Neopustím svou posádku. Nedlouho na to jsem dorazil na pláž, kde se odehrála bitva. Pyroman mě zradil, ale já nic nedal najevo. Má posádka se na mě dívala s odpudivým dojmem a někteří z nich ani nechápali proč bojovali, když od nich v dálce na pobřeží umírala naše loď, naše věci a vzpomínky, která nám Robert a jeho posádka vzali. K ostrovu se blížili mariňáci a já chtěl, aby si nastoupily všichni do lodi. Nikdo mě však doopravdy nerespektoval. Byl jsem kapitánem, kterému se nevěřilo. Sledoval jsem, jak se Pyromanovy kdosi vzepřel, ale byl tvrdě poražen. Stál jsem nad ním a koukal se jak leží v té studené mořské vodě. Nebyl jsem přeci žádný převozník, ani jsem ho neznal. Moře je kruté a spoustu lidí na něm zahyne, ale cožpak někdo slyšel o pirátovy, který pomáhá druhým? Sarutobi to však bral jako samozřejmost a i když bojoval na naší straně, já byl kapitán a dokuď mi neprokáže respekt, nemůžeme ho přeci vzít. Posádka si to však nemyslela, zařekla se mě a přestala mi věřit. Se sklopenou hlavou jsem pozoroval Thora jak bere jeho tělo a odnáší ho pryč. Nevěřil mi, byl jsem k ničemu. Nedokázal jsem ochránit naší loď, nedokázal jsem posádku ani sjednotit, neuměl jsem nic a i když mi občas byl někdo při ruce.... bylo to málo. Se sklíčeností jsem pozoroval Zainin jak odchází pryč a nastoupil na starou Pyromanovu loď. Byl jsem jen obyčejný člověk. O nic silnější než Thor nebo Samael a cokoliv jsem řekl nic neovlivnilo. Dokonce ani Kazumo mě neposlouchal, neřídil jsem ani vlastní loď. Jen jsem stál a díval se na vlny před sebou. Přes to všechno jsem měl stále titul rádoby kapitána, a tak jsem chtěl poprvé promluvit k posádce o tom, že bych chtěl být jednotný. Bylo to marné a skoro nikdo mě neposlouchal. Samael a Saigo se začli prát a ostatní jen lehce příkývli, nebo něco slovně rozumného prohodily. Měl jsem pocit, že jsem sám. Smutně jsem přišel zpět do své kajuty a pustil si nějakou skladbu. Přišla bouře a mě se udělalo trochu lépe. Zase to bylo dobrodružné a já si připomněl, že nemůžu přemýšlet nad tím, co bylo. Jak by řekl Ace, musím žít život bez námitek. S radostí a odhodlaností jsem zakryl svoje zklamání a pobídl Samaela ať něco zahraje. S veselostí jsem udělal co Kazumo říká a pokusil se mu říci nový kurz, i když mi bylo jasné, že mě zase nebude poslouchat... že to bude jako dřív. Konečně jsme dorazily k prázdnému ostrovu. Já, posilněn pár lahvemi rumu, jsem se vykotácel ze své kajuty a podíval se na Sarutobiho, který si pohrával s mojí loďí. Nechtěl jsem, aby to dopadlo jako s Kazumem, a tak jsem Hanovy naznačil, že je stále ještě na pirátské lodi a že se bude řídit mými pravidly. Když byla láhev rumu na pobřeží zapálená opřel jsem se zády o jeden ze stromu a posadil se pod ním na zadek s nohama nataženýma. S psí čepicí na hlavě jsem pozoroval jak se posádka vyloďuje a díval jsem se na ně, jako bych se snažil odhadnout jejich náladu. "Nikam se nevzdalujte." Bručivě zařvu a odkrknu si, načež si pusu zaplním zbytkem rumu v příruční láhvi, co jsem sebou nesl. "To je rozkaz." |
| |
| Ostrov Když se naloďujeme tak se k nám nachomýtne nalitý kapitán a začne na mě něco křičet. Sleduji ho s nadzvednutým obočím a jakmile na mě dýchne, tak stáhnu nos a vypadám, jako by mi někdo dal přičichnout k propocenému podpaždí. Kdo ti tu bere posádku? Já se jen ptám, kdo jde na průzkum se mnou. Zakroutím hlavou a nalodím se do připraveného člunu. Tsss, nějak cíťa, někdo tu něco řekne a on už to považuje za rozkaz... Svoje nadšení nad objevením nového ostrova dávám najevo lehkým houpáním člunu. Tý jo lidi, já tak dlouho nebyl na novym ostrově. Potom co nás Pyroman s cirkusem přepadl na tom ostrově, kam jste dorazili, tak jsem nebyl nikde! A tenhle vypadá opuštěně! Ale co když tam budou nějací ostrovani! Divoký kmen vrhající oštěpy! Jupííí! Přes evidentní nadšení však nechávám kapitána vystoupit jako prvního. Kdyby jsme přece jen objevili nový ostrov, aby se zase neurazil, že jsem mu ho třeba sebral. Potom vyskočím na břeh já a využiji toho, že se kapitán rozhodl porozhlédnout. PRŮZKUM! Volám v běhu a v přicházejícím nadšení vbíhám do lesa nejvyšší možnou rychlostí. Přitom využívám své techniky TENTOU SURU „Lehký krok“, kterou jsem neměl možnost vyzkoušet kvůli bouřce. Tahle opičí dráha, kterou je les mi snad dá mnohem větší možnosti výběru. Když uběhnu dost daleko, tak se najednou zaseknu! Počkat, počkat... Thor nám přece zadal úkol. S tím se mi na tváři objeví ďábelský úsměv a vytáhnu své dvě bambitky. Lov, lov, lov, lov S tím díky Tentou suru se začnu co nejopatrněji prodírat lesem a přitom mám oči na šťopkách, abych spatřil nějakou vhodnou kořist... a v nejhorším objevil nějaké ovoce. Doufám, že budeou chutnat lépe než to na lodi. |
| |
| Ostrov Opírám se o strom a rozhlížím se, když tu si náhle všimnu, že tu jeden z nás není. Zamžourám očima okolo. "Kam krucinál šel ten placatej chlapec!!!" Zařvu zlostně a podívám se na Saiga. "Okamžitě ho přiveď, žádnej prcek mi nebude říkat jak mám velet svý lodi! Jestli nebude chtít přijít, tak použí násilí!" Na hlase je docela znát, že jsem opilý. Zlostně si ještě uflusnu vedle sebe. "Šel hledat nějaký jídlo nebo co!? Na lodi máme jídla na měsíc krucinál! Naše hlavní priorita je dostat na loď dřevo, aby jsme jí uzdravily, než přijde nějaký nebezpečí a on si odeběhne. Tohle tady nebudu tolerovat! Okamžitě ho přiveď. Nebo si snad myslí, že já se svejma spálenejma rukama unesu desetitunový dřevo, nebo co!!?" Znovu si uplivnu a zlostně zamávám sklenicí rumu. "A kdo bude hlídat loď, aby ji zase někdo nerozbil. Sakra." Zamračím se. "Prohlídla ostrova bude až po práci. Nechci riskovat, že tu uvízneme, jestli se něco stane. Nejdřív jedno, potom druhý." Podivám se na Alex, tentokrát se tvářím už klidně a dokonce i můj hlas je takový, normální. "Promiň, ale dokážeš zvětšovat své ruce, měla by jsi tu zůstat. Až co řekne Joha." |
| |
| Ostrov Oliver, Sarutobi, Alex, Po vylodění si obhlídnu celou pláž. Na pláži se protáhnu a začnu uvažovat o tom, jestli nejdřív půjdu trénovat či meditovat. Oboje bude potřeba, navíc nový prostředí by mohlo být přínosem. Kouknu na loď a pak na stromy. Povzdechnu si. Jenže, budeme muset nějaký opravy... Kouknu na Olivera. A kapitán je namol. Znovu si povzdechnu. To, že Sarutobi někam zmizel mi nějak nevadí, neboť mám taky v plánu se jít podívat do lesa. Samozřejmě než stačím udělat několik kroků, abych byl aspoň u prvního stromu v lese, Oliver začíná něco vyřvávat. ,,Ts.'' My budeme pracovat, mezitím, co ty budeš chlastat? Znechuceně si odplivnu. Ale to hledání bych mohl dát jako záminku k průzkumu lesa. ,,Nebojte, kapitáne. Přitáhnu ho sem a donutím do opravit loď, mezitím prodiskutujte s Johou opravy.'' Řeknu to celé pobaveně a dokonce trošku jako bych si dělal z Olivera srandu, ale dávám si pozor, aby to v jeho opilosti nepoznal. Projdu kolem Alex. ,,Když se ti naskytne možnost, tak ho uspi. Bude to tak lepší...'' Řeknu, aby mě slyšela jen ona. Přehodím si kosu přes ramena a vydám se do lesa. Lesem nejdu ani rychle ani pomalu. Koukám, co kde je. Sice jsem měl původně hledat Sarutobiho, ale více se koukám po stromech, kdyby se třeba hodil na opravu lodi. I když, kdo se v tom má vyznat? Po chvíli se zastavím. ,,Halooo, ty-jehož jméno jsem zapomněl...'' řeknu naprosto normálním hlasem ,,Kapitán chce, aby ses vrátil. Začalo se mu stýskat...'' Pokud se Sarutobi neozve vydám se hlouběji do lesa Pokud se však ozve a uvidím ho, tak se na něj jen znuděně podívám. ,,Jémine.... on jde hlouběji do lesa,'' řeknu k Sarutobimu. ,,A kapitán chtěl, abych ho šel za ním a přivedl ho.'' Vydám se hlouběji do lesa a pokynu Sarutobimu rukou, aby šel zamnou. Vím, že je nutný opravit loď a tak. Ale chci mít chvíli pro sebe a dokud je kapitán opilý a všichni se ještě nevzpamatovávají z posledních událostí, pracovat se hnedka nebude. Navíc, když budou chybět dva lidi, tak to nebude taková katastrofa. |
| |
| Pronásledován a přesto se nechám chytit Jak jsem očekával, tak po chvíli strávené v lese jsem uslyšel, jak se někdo za mnou prodírá. Schoval jsem se do jednoho z keřů a čekal, kdo se ozve. Překvapivě to nebyl kapitán se svým deprimujícím monologem ani ta milá slečna, co mě uzdravila. Byl to ten děsivej maník s kosou, kterej byl sakra cool. Chvilku jsem ho tajně pozoroval a jakmile mi došlo, co se děje, tak vykoukal moje modrá halva z křoví ( dost na tom, že nejspíše šli celou dobu vidět moje křídla). Saigóó! Jdeme na průzkum, že jo? Jestli kapitán řekl, ať mě přivedeš tak se můžeme vymluvit, že jsme se našli později! Že jo! Že jo! Dorážím, ale jen na okamžik, jelikož mi je jasné, že je na stejné vlně. Supéér, jsi vážně frajer! Už když si stál proti tomu muzikantovi, tak jsem ti fandil! A jak jsi bojoval s Werewolfem, tak jsi vypadal tak drsně! Jsi tu asi po Thorovi nejsilnější co? Jdu vedle Saiga s výrazem šílené fanynky Tokio Hotel a čekám co mi odpoví. Přece jen je evidentně zkušenější a nejspíše i starší, tudíž bych se mohl něco naučit a minimálně jsem v tomhle lese ve větším bezpečí. Přece jen jsem spíše odborník na boj na střední a velkou vzdálenost. Teď nás může přepadnout klidně i kmen kanibalů! Naše dvojka je neporazitelná! |
| |
| Průzkum ostrova Sarutobi Jen se na Sarutobiho znuděně podívám, když vyleze ze křoví a začne vykřikovat, že chce na průzkum. Krom toho dostal víceméně podobný nápad jako já. Zachovám klid a pronesu klidným hlasem: ,,Jémine... on jde fakt hlouběji do lesa...'' Povzdechnu si. Pak se však zašklebím a podívám se na něj. Vydám se tedy hlouběji do lesa a pobídnu Sarutobiho, aby šel taky zamnou. První část plánu dokončena. Na chvíli se zastavím, když zmíní můj souboj se Samaelem a Werewolfem. Odplivnu si. Ohlídnu se přes rameno a povídám se na něj. ,,To jsem fakt rád.'' Vydám se dál. ,,Akita je ale silnější, než já...'' zamumlám. Tak on je tady fakt někdo, komu se líbí Akitův styl. ,,Heh.'' Během cesty si prohlížím les, kdyby se někde objevilo něco zajímavého. ,,Hlavně se hoď do klidu.'' Pronesu, když si všimnu, jak se mne kouká. Znovu si povzdechnu a jen pokračuji dál. |
| |
| Práce Tak to přišlo, Pes zapálil lahev a s trochou štěstí s ní nezapálil půl ostrova. " hmm takže prej je to bezpečné... No já s Johou tu zůstaneme a opravíme to. Ježek by měl taky... musíme pak zkusit že lodička ještě jezdí ... nebo mi někdo řekne jak se s lodičkou jezdí." mudroval Thor a už se zahlížel na stromky. " No snad nebude vadit když si pučíme stromeček." to byl dobrá otázka ,kdo ví komu to patřilo a Thor by to nerad zjistil, podle oštěpů , nebo šípů. Případně jiných zbraní. " Joha mi musí říct,který stromeček porazit a pak ho porazíme upravíme, a opravíme lodičku." |
| |
| Bouře Hrál sem ze všech sil, hrál sem jak nejlépe sem mohl, avšak přehlušit bouři se mi stejně příliš nepodařilo. Někdo mohl namítat že hrát nemělo smysl, že je to zbytečné když mě nikdo neslyší. Jenže já jsem tu hudbu slyšel. Nic víc sem nepotřeboval. Déšť sice maskoval moje slzy avšak bolest uvnitř zamaskovat nemohl. Proto sem hrál divokou hudbu bouří. Potřeboval jsem zapomenout. Vykřičet bouři svojí bolest v divokosti písně. Chtěl sem aby si to bouře všechno odnesla. Všechnu mojí nenávist, bolest, touhu po pomstě, zlomené srdce, strach, stesk, chci aby si to vzala všechno! Jenže bouře se nezajímá o pouhé smrtelníky. Nikdo ani já jí nemůže rozkazovat co si vzít a odnést do dálek. Bouře zvedne mojí naději jenom chvílemi když obrovské vlny se přelévají přes palubu a skoro to vypadá že nás převrhne. Jenže nepřijde milosrdné obětí chladivé hladiny. Né... můj anděl mlčí a žádný únik se nekoná. Skoro se zdá jako bych byl odsouzen k tomu zůstat naživu a neustále trpět. Jaké hrozné činy sem musel spáchat v minulém životě že jsem si zasloužil toto? Když se ozve praskní, trhání a lámání opět se zvednou moje naděje. Jenže místo smrti příjde jenom prachsprosté ničení lodi. Copak naše smůla nikdy neskončí? Hodiny míjí mě i naší loď, hraní je unavující, avšak ne příliš. Jenže už po dvou hodinách vím že už hrát nevydržím. Proto čekám na konec bouře... Nový ostrov Bouře přešla a naše cesta pokračuje. Jakmile sme mimo bouři odváži své tělo a pustím se do čištění houslí které dostali pořádně zabrat. Naštěstí se o ně starám pravidelně takže oleje a mazání odrazili největší nápor. Když se dostaneme k dalšímu ostrovu jenom se na něj dívám. Hm není to až příliš štěstí při naší smůle? Zrovna jako na potvoru potřebujeme dřevo na opravu stěžně a zrovna jako na potvoru tady je plnej les dobrýho dřeva? Slintám radostí a blahem? Tak co za tím bude? Nějaké posvátné stromy domorodého kmene? Nebo patří nějaké elitní rodině se soukromou armádou? Ne nechte mě hádat ty stromy patří jednomu ze shibukai? Nebo ještě hůř? Hm nějaký krásný divoký mor? Nebo snad armáda nemrtvých? Copak si na nás osud zase připravil... Povzdychnu si a první část posádky se vydává na břeh. Kapitán řekne jenom to že zapálí lahev pokud to bude bezpečné a odejde. Já se opřu o zábradlí a když vidím jak odplouvají tak si řeknu pro sebe. "Typické... prostě typické... místo aby kapitán vydal nějaké rozkazy tak se ožralej vyjede na neznámí ostrov s lahví. Ale řekl co se má dělat to ne... prostě typické. " Chvíli pozoruji břeh a čekám co naší průzkumnou jednotku sežere a uzavírám sázky sám se sebou jak příšerná smrt je čeká. Když ale zapálí lahev tak se podívám směrem k nebi. Řekni mi to na rovinu. Ty prostě čekáš až tam vlezu já než nás všechny zmasakruješ viď? Prostě si nemůže odpustit mě trošku poškádlit. Ale já ti na to **** nikam nejdu! Na ten ostrov mě prostě nedostaneš! Zůstanu tady a budu odpočívat! Jestli mě chceš zase způsobit utrpení musíš to udělat tady! A pamatuj že jestli spadnu přes palubu tak umřu a máš po ptákách! Všimnu si skupinky lidí kteří zůstali na palubě a dojdu k nim. "Zdá se že kapitán signalizuje že je to bezpečné. Měli by jste nejspíše vyrazit na břeh. Budou vás tam potřebovat... A jelikož kapitán nevydal žádné rozkazy a mě na hrubou práci neužije zůstanu tady a budu hlídat loď. Jestli to nikomu nevadí. " A jestli jo tak si můžete celou tuhle loď narvat do prdele! Pokusím se o příjemný úsměv a jdu od nich zase pryč. CHci být sám... ne, nechci. Chci být s ní... ale ona je pryč... Opět se opřu o zábradlí a sleduji naší druhou skupinku dokud většina z ní taky nevyrazí směrem ostrov aby se poohlídla po materiálu na opravu a začala připravovat věci na břehu. Jakmile jsou pryč tak si zalezu na příď a chvíli se jenom tak dívám dopředu... Poté se opět rozbrečím. Proč mě opouštějí ty které mám rád? Otec... Matka... celá rodina... Zainin... všichni ke kterým si najdu aspoň trochu citu mě vždycky opustí... Proč ty Zainin? Proč ale zrovna ty? Byla si silná a odhodlaná... Ty si měla vydržet. Chtěl sem být stále u tebe. Dívat se jak působíš lidem ze života peklo a pomáhat ti je týrat. Vidět tě šťastnou... Ach Zainin... Otřu si obličej od slz a vyrazím pro svojí kosu. Přísahám při bohu i ďáblu a při všech mocných bytostech světa. Jestli mi tě někdo vzal násilím a ublížili ti. Tak najdu každého z nich do posledního a zažijí utrpení které bude neskutečné! A až je konečně zabiju a oni pudou do pekla tak jim to bude připadat jako úleva potom co jim udělám já. Ale jestli si mě opustila dobrovolně... jestli sis se mnou jenom hrála... Zabiju tě... Zabiju tě a nebude to pěkné! Chytnu kosu pevně do ruky a vrátím se na palubu. Budu silnější... silnější než ty. SIlnější než kdo doufal a budu mít svojí pomstu. Poté začnu trénovat... a nešetřím se nikterak. |
| |
| dřevorubci Joha na dálku vidí kulový. Joha má v plánu upravit si oči aby fungovaly dalekohledově, ale teď ještě nefungují. na vnitřky by byl dobrý ořech, na vnějšky tis. A nebo cokoliv mezi tím. Možná se kousky budou muset chvíli máčet. ale je štěstí že jde opravdu jen o pár oprav. a něco do zásoby samozřejmě. Josh! Jen by to chtělo další lodičku, takhle poplujem tam a sem s prdem a málem. Ale, co naplat. Vezmu si Mámu, svůj kufřík a nějaké nářadí navíc - pro ostatní a elegantně hupsnu do loďky. kdyžtak si pučíme jejich loďky. pak se zadívám nahoru Tak jdete? když se doplácáme ke břehu, odvleču nástroje na souš a vyndám plánky kde mám zakreslené a zapsané míry dřev co jsou potřeba na opravu. Uděláme tu polotovary a zbytek zpracujem na lodi. Pyroman má na to moc dobrou dílnu. pak začnu pátrat mezi stromy, dokud mi nepadne do očí poměrně mladý jedinec dobrého dřeviska a tvariska. Pokud máme sekeru nebo pilu, nebude to problém, ale pokud ne, použiju nějaké železné klíny abych kmen naštípla a postupné přidávání a zatloukání dalších klínů, by strom mělo protrhnout. Kdo neví, toho přesně a rychle úkoluji. Z mého postupování je jasně vidět že vím co dělám. A že to nedělám poprvé. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Neposlušni rozkazů svého kapitána jste se vydali hluboko do lesa na průzkum a pokračovali cestou směrem blíž k hoře, která tvořila vlastně celý ostrov a na jejímž svahu les rostl. Ač jste se pak snažili sebevíc, několik desítek minut jste nedokázali najít žádné stopy po lidském osídlení nebo činnosti, jen sem tam stopy nějaké zvěře na zemi pod vámi a zvuk zpěvavých ptáků ve větvích nad vámi. Jak vám cesta ubíhala, zvedal se vám spolu s ní pod nohama terén, až jste si vyšlapovali do docela slušného kopce, když v ten moment jste uslyšeli něco, co do lesa nepatřilo. Smích, podle všeho dívčí smích spojený se šploucháním vody a nebyl od vás zrovna daleko. Jakožto správní průzkumníci jste se tedy rozhodli prověřit situaci a ukryti za porostem jste se připlížili až ke zdroji zvuku, jímž byl horký pramen o velikosti menšího rybníčku, umístěný v těle kopce. Ovšem čestně, nebyl to pramen co vás upoutalo. Tím byly dívky, které se v něm nacházely. Nahé slečny ve věku od patnácti do dvaceti let(odhadem vašich zkušených očí) něvěda o vaší přítomnosti v teplé vodě dováděli, jako by se jednalo o bazén a ne vodní plochu v neprostupné divočině. |
| |
| soukromá zpráva od Kirishima Saigo {Bojovník} pro Tak přece jen to je opuštěný ostrov. Povzdechnu si. Protočím kosu a vydám se do mírného svahu. Nakonec ten mírný kopeček se přeměnil na strmý kopec, který mě začínal odrovnávat už jen při pohledu na něj. Třeba bude nahoře nějaký rozhled a něco uvidíme. ,,Hm?'' Zaslechneme zvuk, který by v lese neměl určitě co dělat. ,,Taky jsi to slyšel?'' Pokývnu na Sarutobiho a vydám se směrem za zvukem. Někdo tady teda přece jen žije? Z ramen si sundám kosu. Nyní začnu postupovat tiše. Naznačím Sarutobimu, aby udělal to samé. Snad se nedostaneme do nějakýho průseru. I když, není tady kapitán, tak budeme v pohodě.... Ne, dokud je na tomhle ostrově s námi, tak se pořád můžeme dostat do průseru... ,,Eh...?'' Pokouším se zůstav z klidu, ale po objevení takového pokladu to je velmi těžké. ,,Ts.'' Zahryznu se do nehtu u palce. Takže tady přece jen někdo žije. Pokusím se v rámci možnostech spočítat dívky a také jestli nějaké není mimo pramen. Podívám se na Sarutobiho. Když na nás přijdou, tak co uděláme? Podívám se na kosu. Mohl bych říct, že jsem slepý zahradník, který sem přišel sekat. Několikrát nad tím mistrovským plánem přikývnu, pak se podívám na Sarutobiho. Co s ním? Nazdvihnu jedno obočí. Mohl bych říct, že to je moje ošklivá mladší sestra... Nad tou myšlenkou se zašklebím. Ne, zakroutím hlavou. Nepozorovaně se přiblížím ke svému společníkovi. Začnu mluvit tiše, aby mě slyšel jen on. ,,Sice to jsou jen holky, ale musíme si dávat pozor. Takže jako první tam půjdu já. Myslím, že máš útoky na dálku, tak pokud se stane něco podezřelýho, tak mě budeš krýt. Jestli se nic nestane, tak uděláš skoro to samý, co já. Přesto musíme být velice opatrní. Jo a kdyžtak jsem od teď Kitami, tvůj starší bratr.'' Doufám, že mě vnímá aspoň z poloviny. Použiji Teisou, abych se uklidnil. Vyjdu z křoví šouravým-houpavým krokem. Kosu za sebou táhnu, přesto ji držím pevně, druhou ruku mám nataženou dopředu. ,,V-vodu...'' zaskuhrám. To, že potřebuji napít je vlastně pravda. Po tom bloudění mi docela vyschlo v krku. Udělám ještě několik šouravých kroků. ,,V-vodu... plácnu sebou o zem. Doufám, že to Sarutobi nepodělá. Ale to by nebyla naše posádka, aby se to nepodělalo. |
| |
| Bouře Popravdě sám ani nevím jak se nám povedlo vjet do takové bouřky, ale něco mi říká, že takové chyby jsou zde naprosto normální... Navíc si myslím, že i kdyby na ni někdo upozornil, tak by mu stejně nevěnovali pozornost. Izmael si vylezl snad na ten nejvyšší bod široko daleko a začal si tam hrát na housle. Tak trochu jsem doufal, že si jen někam zalezu a nebudu muset nic dělat. Bohužel jsem ale natrefil na Kazuma, který mi hned řekl abych jim s něčím pomohl. Tak tohle se moc dobře nevydařilo, že? Jdu jim tedy pomoci, stejně bych asi neměl nic lepšího na práci. Své úkony jsem zvládl vcelku dobře, alespoň se ten stěžeň nezlomil. To stejné se nedalo říci o tom druhém stěžni. Ostrov Po několika hodinách se dostáváme z té bouře ven a před námi se dokonce vyskytl i ostrov, kde by se mohla tato loď opravit. Kapitán, který vypadá na to že už něco vypil, vydal alespoň pro mě vcelku zmatečné rozkazy. Na ostrov se proto přepravuji až s ostatními. Chvíli se rozhlížím okolo, abych měl alespoň malý přehled o tom, jak to tady vypadá a poté sleduji co dělají ostatní. Ooooh... Vypadá to, že vážně chtějí něco udělat... Nebo alespoň ta holka... Jdu proto k ní a rovnou se jí ptám: Co můžu udělat? |
| |
| soukromá zpráva od Reed "Brain" [Vědec] pro Lov na Amazonky! Pokračuji se Saigem v průzkumu i když větší pozornost spíše věnuji bojovníkovi po mém boku než okolí. Akita? To je kdo? Nikoho takového jsem v posádce ještě nepotkal. Vypadám opravdu zmateně a začnu si v hlavě přehrávat všechny obličeje a převážně jména lidí, které jsem viděl mezi Garpovými piráty. Pak nad tím ovšem mávnu rukou, jelikož uslyším opravdu neočekávaný zvuk a Saigo mi ihned potvrdí moji domněnku. Kanibalové! Oznámím mu, jako bych si byl stoprocentně jist, že zvuk odpovídá! Přitom si rukama lehce přejedu po svých bambitkách a soustředím se na okolí. Když se Saigo rozhodne postupovat potichu ke zvuku, tak mířím za ním. Přitom použiji svůj Lehký krok, abych ztišil dopad svých chodidel, takže vlastně největší hluk tu teď dělá Saigo. Když dorazíme na vrchol kopce, tak spatříme dívky koupající se v bazénku. Ihned zbystřím a přikrčím se k zemi ještě více. Sakra nahý holky... ty nevypadají jako kanibalové. Co budeme dělat? Podívám se na Saiga, který ovšem už vypadá, že ví přesně co dělat. I když pohled na to, jak si napětím okusuje prsty je jasným důkazem. perverzák... Vyslechnu si jeho návrh a nezbývá mi nic než souhlasit. Pak už ho jen sleduji, jak se plazí k vodě. Tss, to se mám taky plazit před holkama? No potěš... uvidíme, co se bude dít. Měl bych se připravit, že spíše budou utíkat, než že mu pomůžou. Měl bych je pak sledovat? No zařídím se podle toho, co bude dělat Saigo. S tím se přikrčím, jen abych dobře viděl a sleduji, co se děje s lehce znuděným výrazem. To by byla sranda, kdyby to byly Amazonky pojídající mužské maso! To by byl vhodný soupeř ! |
| |
| Těžká dřina "Cožeto? Dalekohledný oči..jeslti joha nevidí dobře tstačí aby jedla mrkev...žádnej tis to se nedá jíst a ořechy. Jestli chceš tak ti Thor udělá mrkvovej štrůdl s vořechama." vůbec nechápal jak to Joha s těma úpravama myslí. "Lodičku. Thor bude lodička..Thor plave dobře když si lehne na vodu... a nebo můžeme lodičku udělat, ale až opravíme loď a přesvědčíme se že funguje. Do loďky se pokusí opatrně nalodit ,kdyby tma hups Jako Joha mohli by se s loďkou rozloučit. "Thor jde to je jasný..." dostali se na břeh a Thor opět nevěděl o čem to ta joha mluví. " Patvary jasný...cokoliv Joha řekne... Co má Thor kam vzít?" vlastně mu nevadí že ho Joha ukoluje kdyby to bylo na něm tak se stromem bude zásapit v sumo a to by mohlo dopadnout všelijak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kiaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa úchyl!!! ozvalo se sborové pištění děvčat v okamžiku, když se Saigo vynořil z křoví a nepomohlo ani to, že se zhroutil a skuhral o vodu. Místní děvčata očividně s okukováním neměla zrovna dobré zkušenosti a jen se na sebe bezradně dívala. Jen se nedělej, my víme že jsi ze Sarutobiho divize, chtěl jsi nás šmírovat co? zkusila to vysoká černovláska, s rudou tváří, která hned jak se Saigo objevil zajela do vody až po krk, podobně jako zbytek děvčat. Ani jedna se přitom neměla k tomu, aby se vydala případnému trosečníkovi pomoci. |
| |
| Pobřeží Práce na pobřeží pokračovali poměrně dobře. Joze se dařilo bez větších problémů likvidovat stromy a připravovat je do správného tvaru i velikosti, aby mohli posloužit k opravě vaší poškozené lodi, když tu najednou váš pracovní hluk proťal vysoký, několikati hlasný dívčí výkřik, jdoucí odněkud z lesa. Zvuk to byl natolik překvapující, že jste všichni okamžitě zmlkli a zadívali se daným směrem. Dokonce i příroda, jako by byla překvapená, co že se to vlastně schovává v jejím lůnu, na okamžik naprosto zmlkla. |
| |
| soukromá zpráva od Reed "Brain" [Vědec] pro Průzkum Cože? Moje divize? Já mám divizi? Zaražen a bez velkého přemýšlení pronesu slova až neočekávaně nahlas. Potom, jako bych se svojí reakce zalekl jsem se zase přikrčil a snažil se hrát, jako že tam vůbec nejsem. Bohužel teď už nejspíše jen hrál, jelikož můj hlas museli děvčata zaznamenat. Sakra! Prozradil jsem se! Ale co to říkala Sarutobi? To jsem přece já ne? Achjo... to jsem blázen! A o jaký divizi to mluvila? Snad né mariňácký! Jestli jsou na tomhle ostrově mariňáci, tak by někdo měl varovat kapitána! A nebo ne? |
| |
| soukromá zpráva od Kirishima Saigo {Bojovník} pro Podle reakce děvčat mi ihned dojde, že moje hraní bylo k ničemu. Nuže vstanu a oklepu si kalhoty od prachu. ,,Šmarjá... poškrábu se volnou rukou na bradě. Tak asi ze mě nikdy nebude herec. Tohle slyšeli asi všichni. Pokud tady mají spojence, tak nebudeme zrovna v dobrý situaci. A pokud sem přijde Oliver... Na chvíli zbystřím. Sarutobiho di- V tu chvíli ale náš Sarutobi vyskočí z úkrytu. ,,Chjo...'' a provedu facepalm. To je blb... ,,Rone vylez, nemá smysl se schovávat.'' Když vyleze, tak mu dám menší pohlavek. ,,Ksakru, tak ty máš divizi a ani o tom nevím?'' Přejdu o něco blíž k dívkám ale přesto ne tak blízko, abych překročil bezpečnou vzdálenost. Hodím si kosu na ramena a kleknu si. ,,Takže slečny. Nejsme s žádný Saruto-rotolo, nebo jak to bylo, divize. Ztroskotali jsme na tomhle ostrově.'' Co teď? Nemůžu říct, že jsme piráti. Musíme se dostat odsuď pryč. ,,Nebyli by jste tak hodné a neřekli nám, kde to právě jsme?'' Pokusím se o úsměv, i když moc přesvědčivě asi nevypadá. ,,Kdyžtak mi říkejte Saigo.'' |
| |
| Ostrov Nakonec jsem zůstala a pomáhala s opravami lodi i když dost neochotně. Chtěla jsem si prohlédnout rostliny. To, že bych Psa nějak uspala mě sice napadlo, ale nemohla jsem ho prostě přetáhnout přes hlavu. A tak jsem si jen tu a tam povzdychla a musela doufat, že Pes nebude chtít hned vyrazit. Jak říkal jídla máme dost... mohl by mě tu nechat trochu porozhlédnout. Jen musím počat až bude zase střízlivý, aby mohl rozumně uvažovat. Docela jsem se zapotila. Chtěla bych koupel. A potřebuji sakra nové oblečení! Už kdo ví jak dlouho chodím jen v tom jednom a cítím se jako špindíra. Jo prohlédla jsem si oblečení na lodi, ale všechno bylo pánské a zdá se, že použité. To raději zůstanu v tom v čem jsem teď. Když se ozve ženský výkřik, hned zpozorním. Tohle byla skvělá příležitost se vytratit! „Půjdu se na to podívat!“ přihlásím se hned, vezmu brašnu a rozběhnu se do lesa, dřív než mě stačí někdo zastavit. Možná jsem se vrhala do nebezpečí, ale já nejsem zase tak bezbranná a taky jsem chtěla vidět víc z ostrova. Měla jsem tušení, že tohle bude má jediná šance. |
| |
| dřevorubci Když jsme se vrhla do práce přišel ke mě psycholog a ptal se mě na práci, ustala jsem v porcování dřeva Mámou a chvilku jsem se na něj dívala. v očích asi něco takového: ??????? pokouším se ho někam zařadit, ale na lodi se v poslední době vystřídalo tolik lidí a je tam tolik lidí... nakonec na tebe ukážu prstem A ty jsi kdo? chvilku čekám a pak tě zaúkoluji. Thor je velký a silný, ať tahá klády k člunku a tam je skládá. Ale ne aby člun udělal gloglogglo! Ale ať tam může ještě někdo sedět a dopravit náklad na loď. nakonec mě napadlo že ten někdo může být Kyouma. když se ořve řev, přestanu a přiložím ucho ke stromu. pak se nadšeně zazubím No páni! to dřevo řve! Budmee mít loď z řvoucího dřeva! no páni! vyskočím na strom co zrovna padl a začnu na něm tancovat vítezný tanec Uga čaga. |
| |
| Něco co dělá moje postava U lodi, všichni kromě Saiga a Hana Poté co se přenesly klády, já už stál zpátky na nohách. V pravé ruce jsem držel velkou označenou láhev XXX značící dobrou tekutinu uvnitř. Zřejmě jsem si jí vzal ze zásob. Na hlavě jsem měl Psí čepici a na ní položený hluboký hrnec, který jsem zřejmě ukradl Thorovy, když se nedíval. Inu, měl jsem ho trochu nakřivo a dost mi padal do výhledu mého levého oka, takže jsem viděl jen na jedno. Potácel jsem se kolem lodi a koukal na stromy, co jsme sem dostali. "Né pokaždé můj Job." Pronesl jsem, pokynul popadaným stromům svým nápojem a vylil jsem si ho trochu do pusy. Omylem jsem si ucákl i mimo a trochu si polil svoje tělo, takže se teď třpytilo od kapek rumu. "Whooaaa já jsem mokrý, moje kůže! Uaaa" Vyřvával jsem opilecky a občas si i krknul. Potácivým pohybem jsem se někam odebral, ale než jsem stačil někam dojít, zatarasil mi cestu strom a já do něj hlavou drcnul. Pozvednul jsem Rum, naráz jsem ho vypil a flaškou si praštil o hrnec na kebuli, že se střepy rozletěly na všechny strany a mě zůstala v ruce jen část flašky. S tou, držejíc jí za hrdlo, jsem začal máchat proti stromu, jako by to byl nepřítel. "Tááády jdu! Utíkej zbabělče!" Zaburácel jsem nahlas. Po chvilce koukání na strom jsem před ním začal nějak podivně tančit dupáka. "Glo, glo, glo, glo... notak zpívej semnou... glo glo glo glo. Objal jsem stromek jako bych se ho snažil vést při tanci. "Wahahaha." Asi ve stejném momentu jsem do něj zabodnul kus láhve, který se zarazil v kůře a ta odpadla na zem. Já se na to tvrďácky podíval jak to leží na zemi a prohlásil sem. "Bam, jsi mrtvý, žádné velké překvapení." A začal jsem se smát, až jsem se za břicho popadal. Opět se vše změnílo a já narážel do stromu pěstmi. Sice nijak vážně, ale dost jsem to prožíval. "Boom! Uuuhnn Tu máš! und tohle, und tamto!" Hned na to jsem si ofoukal ruce a praštil jsem hlavou do stromu. "Waaaaaah!" Něco zadunělo a já se svalil na zem, držejíc se za hlavu, teda spíš za tu plechovou věc na ní "Vuééééch, Vuáááách" Bručel jsem jako by mě něco bolelo a mrskal jsem sebo na zemi. Chvilka uběhla a já přestal, jako by zrovna zastřelily. Ležel jsem čelem zaražený do písku. "Sendvič... já chci sendvič..." Řekl jsem tiše. |
| |
| Mluvící stromy a další problémi " To je Samaelův kamarád, jojo Samael nějaký má. Našel ho na tamtom ostrově a jí všechno..." vysvětlil Joze kdo je onen noví mladík. Pak ovšem vzduchem proletěl výkřik, který Thora zarazil, nevěděl co si má myslel jestli to fakt křičí stromy, nebo se jejich posádka opět projevila jako jejich jejich posádka. Raději věřil variantě číslo jedna. " Jůů to by bylo skvělí do mlhy by jsme věděli kde ta lodička je kdyby křičela." oznámil během prvního přesouvání jedné z mnoha klád. To že se jim kapitán opil ho udivovalo jen trochu, nejspíš našel zásoby alkoholu a rozhodl se že se jim postaví jako správný kapitán. Vlastně bylo možná dobře ,že byl mimo aspoň nemohl utéct a zase něco ztropit. Kolem něj proběhla Alex a Thor jen pokrčil rameny, inu proč ne jen ať se proběhne když jí to baví. " Joho, jak dlouho bude ta oprava trvat?" zajímalo ho jedině, čím méně času tu budou tím méně natropí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se Sarutobi vypotácel ze kře, tak několik dívek zalapalo po dechu, přičemž jejich vůdkyně na něj ukázala prstem a zlostně vykřikla. Já to říkala! Jsou ze Sarutobiho divize! Bijte je holky! s tím se vám poskytla náramná podívaná na více než tucet nahých dívek jak vylézají z vody a rozbíhají se vaším směrem. Byla by to opravdu sexy podívaná, nebýt faktu, že některé z nich měli místo nehtů půl centimetrové drápy, místo zubů tesáky a všechny se k vám řítili po čtyřech. Až nepříjemně vám pak připomínali Pyromanova důstojníka Werewolfa. Ve stejný okamžik, v jakém dívky vyběhli z vody se za vašimi zády objevila Alex. |
| |
| soukromá zpráva od Kirishima Saigo {Bojovník} pro Docela mě překvapí jejich vzhled. Werewolf, v ženským provedení?! Werewolfky?! Mezitím, co jsem šokován, nejspíš překročili bezpečnou vzdálenost mezi mnou a jimi. Zatřesu hlavou. Otočím se a rychle se rozeběhnu ke křoví, kde je i Sarutobi. Ksakru, sice ty drápy a tesáky vypadají nebezpečně, ale nechce se mi proti nim jít. Všimnu si Alex, která nás nejspíš sledovala. Použiji Teisou, abych si pročistil mysl a rychle něco vymyslel. Těsně před křovím se otočím. ,,Alex! Zvětši se!! Současně použiji Yakkodori, ale zasáhnu zem před Werewolfkama, aby zastavili. ,,Zastavte se!!'' Zařvu na ně dost hlasitě, aby pochopili, že dalším útokem budu mířit na ně. ,,My nejsme z nějaký divize! Ksakru, teď by se mi hodil jeden Akitův útok. Pokud se nezastaví, rozeběhnu se, abych se jim dostal do zad a aspoň jich pár oddělil od větší skupinky. Jestli dojde na boj, tak se jen vyhýbám jejich útokům a jen se bráním ratištěm kosy. Nepoužívám ostří a nechci jim ublížit. Kdybych se dostal do nebezpečnější situace, tak začnu také útočit, ale pořád radši nepoužívám ostří. |
| |
| Trénink a křik Stojím na palubě a kosu držím v ruce. Držím jí v horním střehu a tiše oddechuji. Poté začnu s bojovou sekvencí. Snažím se o plynulost a správnost úderů tak jak mě to vždycky učili. Bodnutí, úhyb, podseknutí, úder tupou stranou, střídám údery v daném pořadí. Procvičuji si tiše své umění boje. Jedu několik minut a košile pod brněním začíná být prosáknutá potem. Poté uslyším křik a to mě vyřadí z koncentrace. Místo půl otočky a dvojkroku udělám jenom dvojkrok a málem si díky tomu vrazím tupou stranu kosy do žeber. Sakra práce co za ženský tam ječí... Dojdu k okraji lodi a hlasitě zařvu směrem k pláži kde je zbytek. "HÉÉÉÉJ! Co se tam děje! Co za ženské tam křičí! Nepotřebujete tam pomoc?!" |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Překvapeně zamrkám, protože jsem přišla ve chvíli, kdy už ženský útočí. Proč? To konkrétně nevím. Ale je jasné, že za to můžou ti pitomci. „To nemůžeme narazit na jediný ostrov kdy proti sobě nepoštvete jeho obyvatele sakra!?“ postěžuji si nahlas. Já doufala v odpočinek a ne další rozbroje. Začínala jsem toho mít vážně plné zuby. Podívám se na Saiga, který chce, abych se zvětšila. „Ale já se neumím zvětšit celá!“ protestuji, přesto si zvětším ruce. „Dámy! Prosím uklidněte se! Nechceme vám ublížit.“ Pokusím se o domluvu i když jsem pochybovala. Vypadali docela divoce. |
| |
| soukromá zpráva od Reed "Brain" [Vědec] pro Já to říkal! Očividně jsem na tomhle ostrově někdy byl. Jen nevím, co jsem provedl, jelikož dívky potom co jsem vyšel reagovali dle mého až přehnaně agresivně. Tak nebo tak, jsem udělal hloupost, vyšel jsem ven. Vyřčení mého jména mi na chvíli vnutilo pocit bezpečí, který se ovšem velice rychle změnil. UUUÁÁÁÁÁÁ upíří bestie! Vlčí amazonské kanibalky! Pomóóóóóc! Rozhodně jejich proměna a v tak hojném počtu mě přesvědčila, že tady jsou moje schopnosti v té nejméně vhodné situaci. Proto ani nemám v úmyslu s nimi bojovat. A začínám utíkat zpátky k lodi. UÁÁÁÁÁÁÁÁÁ Ječím po celou cestu mého vytrvalého běhu. Používám přitom Lehký krok a využívál les jako opičí dráhu, abych svým pronásledovatelům zabránil mě sledovat. Snad Saigo s Alex nechtějí bojovat! Tři na takovou bandu? Zbytek když tak doplním veřejně až se dostanu k posádce. :o) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco Saigo a Alex se stavěli proti útočícím slečnám, Sarutobi se dal na panický běh lesem směrem k lodi, ke které do pár minut dorazil. Mezitím(Sarutobimu už vaše odpovědi neposílejte), Saigo použil sovu techniku, která dívky donutila zpomalit, teprve ale když se objevila Alex, zastavili úplně. Oni...oni nejsou od Sarutobiho? ptala se jedna druhé a do tváří jim začal stoupat rumělec, pak jako jedna zapištěli, zakryly si choulostivé partie rukama a vrhli se k vodě. Co se to tady kruci děje? panovačný, ženský hlas prořízl vzduch. Když jste se otočili, mohli jste si všimnout, že k vám jde směrem z hory statná čtyřicátnice. Vysoká, robusní postavy, s dlouhými hnědými vlasy, přičemž si vás neměří zrovna přátelským pohledem. |
| |
| Hrůzostrašná novina! Doběhl jsem udýchaný ke břehu, kde už banda nakládala dřevo na opravu lodi. Přes únavou založím ruce v bok a položím jednu nohu na pařez (tak zvaná póza kapitán). Váš hrdinský rek a ostrostřelec se vrátil! Opěvujte mě. A teď k věci! Dlouze jsem se nadechl jako k velkému proslovu. UÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, Saiga a Alex dostali upíří bestie! VLČÍ AMAZONSKÉ KANIBALKY! Musíme jim jít rychle pomoct! S tím začnu mávat směrem k lesu a druhou rukou ukazovat směrem k místu odkud jsem vyběhl. Vypadají děsivě, jako werewolfův harém, z tlamy jim lítá pěna a mají drápy dlouhé, jak čepele mečů. Do toho tesáky tak ostré, že protínají i vzduch, když funí a z nozder jim vychází fialový dým! Začnu chrlit pekelný popis toho, co jsem viděl. Potom vezmu do ruky bambitku a běží zpátky napomoct té dvojici s nadějí, že se mnou poběží ještě někdo. |
| |
| soukromá zpráva od Kirishima Saigo {Bojovník} pro Uleví se mi, když se dívky zastaví. Jakmile zrudnou, začnu se dívat jinam a počkám dokud se nevrátí do vody. ,,Nejsme z nějaký divize. Jsme p-'' rychle zmlknu. ,,Prostí cestovatelé.'' Dokončím větu, aby nedošlo k omylu. Pak ale přijde další žena, bohužel už nemá postavu jako ty ostatní. Zajímalo by mě, jestli má stejný schopnosti, jako ty holky... Musím být ve střehu. ,,Šlo o omyl.'' Odpovím stejně jedovatě jako se ptala a opětuji ji stejný pohled. Nevěřím však, že by té ženě tato odpověď stačila. Kosu si položím na ramena. Pokývnu na Alex, aby přišla blíž. Aspoň jsme se nedostali do souboje, ale trápí mě Sarutobi. Jestli se dostane na pláž, tak z toho budou jen zmatky. Musíme se přesunout jinam. Kouknu na Alex, jestli nechce něco říct. Směrem k dívkám se nedívám, aby si nemysleli, že jsem úchylák. |
| |
| Hrůzostrašná událost Když přiběhl Sarutobi, tak mě to dost vylekalo. Mé motoriky zbavené tělo zaplácalo rukama v písku a rozvířilo všude do okolí prach za podivného bzučivého zvuku, který jsem vydával, jelikož jsem si omylem zarazil hrnec na hlavu, tak pevně že jsem ho nemohl sundat. Potácivě jsem se dostal zpátky na nohy, ale ze všeho toho písku kolem se můj dech krátil a já se začal dusit. Kašlal jsem, kuckal a nakonec jsem i zakopl o maličký kamenný výčnělek co se mi zapletl pod nohama. Spadnul jsem jak letící hruška do vody a praštil se o pár kamenů. Namočený písek na těle působil jako nějaká lepící směs a nalepil na mě nějaké věci připomínající sasanky a ke všemu se mi na pravou nohu přilepila i nějaká chobotnice, která z toho bych chudák celá zmatená. Do zadku mě štípal ostrý kámen, a tak jsem z huhňavým úlekem vyletěl trochu do vzduchu a hned jak jsem byl nohama na zemi, jsem utíkal za Sarutobim. "Kuwabunga!!! Guuuba! Hurrr!" Něco jsem vyřvával a máchal rukama za běhu zběsile nad hlavou. Neběžel jsem dlouho, noha zakopla o kořen stromu a mé tělo udělalo kotrmelec zkrze hromadu bodavého jehličí, listí a nějakých větví. Všechno se to na mě nalepilo, takže ze mě všude trčely ostré předměty, měl jsem dokonce i drápy z ostrých větví a na hrnci co jsem měl se zachytily trsy hlíny s mechem. Zoufale jsem pozvedl dlaň směřující k Sarutobimu, aby na mě počkal a zkoušel jsem ho i pozornit. "Hurrr! Groowwaaaarrrr!" Postavil jsem se a rozeběhl se opětovně za ním, tentokrát to šlo trochu líp. Natáhl jsem dlouhé ruce s drápy před sebe, abych setřesl všechny ty větve do kterých jsem narážel. Vypadal jsem jako nějaké strašlivé monstrum z dávných časů. "GRAAAA, WRRAAAA, BRAA!" Utíkal jsem za Hanem. |
| |
| Jak jinak Jejich mírnou idylku z toho jestli stromy křičí ,nebo ne narušil han svým přiběhnutím a strašlivou novinou. Jen to všechno znělo nějak divně ,jako by mu strach ukázal něco co nebylo možné, tohle chtělo klidný přístup. Kapitán jeden takový klidný přístup předvedl, inu není nad to když je kapitán ěnkdo kdo neumí dát srozumitelný příkaz a zase někam odběhne. " Kanibalky? A určitě? Hmmm to jim musíme pomoc s večeří ne? Lidi co jí lidi to bude sranda." podával se na johu a ostatní Hansen a kapitán už se nejspíš někam řítili. " No říkejte Thorovi hloupej, ale jestli to jsou jen holky a jsou tu doma tak běžet hlava nehlava není dobrý to je jak přidávat koření do jídla co nevaříte. Nic dobrýho. Thor myslí, že ty holky nás najdou dřív než mi je. A holky by měli mluvit s holkama budou si víc rozumět. Joha a Abe by mohli být naše holky. Třeba je přesvědčí aby jedli něco lepšího. Thor pak bude dělat nosiče,kuchaře a vůbec. Teda jestli tomu tady fakt šefujou holky..." prohlásil Thor a sám se do svého plánu lehce zamotal doufal ,že někdo chytřejší příjde na něco lepšího. |
| |
| mezi blbci Joha s velmi nízkou inteligencí poznává nepřirozený pocit, protože inteligence jejích spoluplavitelů klesla pod tu její. Což by se mohlo zapsat do historie jejího života jako ojedinělý čin. Když kapitán, se vším co se na něj nalepilo vyrazí do džungle za naší andílkem, vrátím se zpět k práci. Joha má skromný názor, že kapitán je vyděsí dostatečně. na druhou stranu, loď sama sebe neohlídá a Joha nechce aby v ní přibily díry, nebo aby obecně úplně celá ubyla. Joha má taky skromný názor že si začne pěstovat moudrost. |
| |
| Na tom něco bude "Joha má asi pravdu. Navíc ty holky si nás najdou i tady kdyby kapitán nefungoval. A nebo až spravíme loď a kapitán nepřijde tak se budeme moc podívat. Thor bude dělat nosiče a tak Thor myslí ,že to bude lepší jestli tady dělaj kapitána holky....navíc budeme pak muset loď nějak schovat i když pokud by ty holky tu loď tady nechtěli...už by asi byla pryč. Thor myslí, že by holky neměli pro kopu dřeva na vodě využití...možná spálit. kdyby měl Thor jídlo muže zkusit holky přilákat na baštu...." začal dumat. " No třeba by pak chtěli papat od Thora a ne Thora." uzavřel své duševní pochody a věnoval se tahání klád k lodi a vůbec té těžké práci ,kterou stejně mohl vykonávat tak maximálně on. |
| |
| Útěk směr divoženky Váš pochybný pokus o přivedení posil skončil totálním fiaskem. Sarutobimu se sice podařilo doběhnout na pláž a něco tam zařvat, ovšem jediný, kdo na jeho výzvu reagoval byl naprosto opilý kapitán, který se vystrojil jako blázen a vrhl se lesem za ním s hrncem na hlavě. Netrvalo to ani pár vteřin a hrnec kapitánovi sklouzl do očí, přičemž ten, než si ho vytáhl tak aby zase viděl, narazil plnou rychlostí do stromu a poroučel se na zem. Mezitím už se mu Sarutobi ztratil dávno v lese. Mezitím Thor a Joha pomalu dokončovali práci v lese. Vypadalo to, že dřeva už je dost, teď jej jen opracovat a zpravit s ním vaši loď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sarutobi, který před chvílí utekl dorazil a vyvolal tak ženino značné překvapení, které se posléze změnilo v úsměv. Aaa už chápu, jste trosečníci. No ovšem. Mělo mě to napadnout. Inu, v tom případě mě následujte, jakožto muži nemáte na této části ostrova co dělat, ale mohu vás rychle odvést do naší osady a k našemu vůdci, který už se vám bude patřičně věnovat, co vy na to? |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Ženštiny se naštěstí zastavili a byli ochotné mluvit. Skvělé. Konečně někdo z rozumem. A samozřejmě to jsou ženy. Přijdu blíž a podívám se na Sarutobiho, který se přihnal zpátky se zbraní. „Hlavně v klidu. Ne, že začneš na někoho mířit.“ Pokárám ho. Znovu se otočím na ženy. „No ne tak docela, slečny. Loď máme, ale potřebuje opravit. Tak jsme tu přistáli.“ Vysvětlím jim. „A nemáme žádné zlé úmysly.“ Přísahám i když, jak znám naší posádku, tak někdo brzy udělá nějakou debilitu. „Ale moment. Tady žijí muži a ženy odděleně?“ vzpomněla jsem si na Amazonky. To mi to připomínalo. „To je rozumný. Muži jsou jenom k vzteku.“ Pochvalně pokývnu hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Kirishima Saigo {Bojovník} pro ,,Hmm... Nemám z toho moc dobrý pocit. Jestli jsou všichni takovýhle, tak jejich vůdce bude něco extra. Hehehe, to by mohla bejt sranda. Můčky přejdu k Sarutobimu. Zakroutím hlavou a rukou mu dám pokyn, aby sklonil zbraň. Pak si stoupnu vedle Alex. Snad půjde všechno bez větších potíží. ,,Tak k vzteku?'' Mírně se zamračím a koutkem oka se podívám na Alex. ,,Radši si dávej bacha na jazyk, co říkáš. Jinak tím třeba někoho naštveš.'' Nevím, jestli jsem to říkal já, či Akita, ale jsem si jistý, že z toho nic dobrého nevzejde. Pak otočím hlavu směrem k Alex a jen se zazubím, jako bych předtím nic neřekl. Cestou k Osadě jdu mlčky a kosu mám položenou na ramenou. Počkat. K vůdci? Nechtěla říct vůdkyni? Neříkala, že žijí odděleně? Takže jejich vůdce je muž a ne vůdkyně jako žena? V hlavě se mi rojí spousta takových otázek, ale snažím se to nedat najevo. |
| |
| Břeh Pomáhám Joze a Thorovi s opravováním lodi a vším co je potřeba. Na chvilinku si odskočím. Řeknu a odběhnu někam dostatečně daleko a tam se vylulám. Když se vrátím, všimnu si, že kapitán se už nemotá poblíž a někam zmizel. Dojdu za Thorem a Johou a zeptám se, co se děje. Pokud mi prozradí to o těch "monstrech", tak se okamžitě seberu a běžím do lesa a je mi i celkem jedno, že nevím kudy mám běžet. |
| |
| Paluba lodi pri kormidle Ani neviem akú dlhú dobu som tam ležal, celý čas som spal a mal bezsenný spanok a nevnímal som vôbec okolie. Aj keď to mne pripadalo ako pár sekúnd zobudil som sa zrejme po dost dlhej dobe. Otvorím oči, potočim mierne hlavou na strany a vystriem obe ruky vysoko nad hlavu tak ze robim akoby písmeno Y. "Aaarghh" ...to som si ale pekne zdriemol... ...fakt mi to bolo treba... ...kde su vlastne ostatný... prebehne my hlavou a naledne sa posadím a poobzeram vôkol seba po lodi. Opierajúc sa o kormidlo vstanem a aj nadalej sa rozhliadam po niekom kto by mi povedal ako dlho som spal |
| |
| Odpověď nula Ačkoliv sem zařval na pláž tak se mi odpovědi nedostalo. Poté přiběhl ten náš nový, něco jim řekl načež vyrazil kapitán a doktorka směrem dovnitř lesa. Joha s Thorem však zůstali na pláži a pracovali dál. Z čehož sem usoudil že se nejspíše nestalo nic zvláštního. Přeci jenom kdyby něco hrozilo vážného Thor by něco udělal. Nejspíše se pan velká kosa někde zranil, zakřičel jako holka a proto tam běžela doktorka a kapitán. Proto já se uklidním a vyrazím zpátky do středu paluby kde pokračuji ve svém zničujícím tréninku. |
| |
| dřina S Thorem pracujeme až se z nás leje. Ono nařezat přiměřené kusy ze zdejšího materiálu s tím co máme není zrovna veveří oříšek. Navíc jsme si vědoma že kdyby se něco stalo a my museli rychle odplout, loď už v tu dobu musí být hotová. Nasazuji své hyperaktivní nelidské tempo kdy kolem pobíhám a makám jako fredka. Dokud si můj sokolí zrak nevšimne že na palubě je dvojice povalečů. Zatnu vztekle pěsti a z plna hrdla na ně zakřičím. Hej! Přestaňte vytírat podlahu svými těli a pojďte nám pomoct. Čím dřív tím líp! navíc, kdyby kapitán a spol potřebovali naší pomoc, tak jim půjdeme pomoci až to doděláme. Aby bylo čím utýct. Ale ...to už jsme asi říkala ne? Achjo. Joha začíná být zapomnětlivá. najednou mi na rtech naskočí úsměv, neb si vzpomenu na mé první setkání s Thorem, jak jsem ho napálila ohledně pirátské bárky která tam vlastně nebyla. A spiklenecky po něm hodim okem (né doslova) |
| |
| soukromá zpráva od Reed "Brain" [Vědec] pro Přílet démonobijce s posilami S nadšením mně vlastním jsem se přiřítil ke dvojici a s nadšením jsem shledal, že stále ještě žijí. Saigo! Alex! Vedu posily! Pronesu hrdě ohlédnu se za sebou očekávajíc zbytek posádky jenž se ozubený po uši za mnou prodírá junglí. Jaké je mé překvapení když ovšem za mnou nikdo nejde. Následně na to mi spadne čelist! Dostali je všechny za tak krátkou dobu? Každopádně Alex i Saigo vypadají překvapivě v pořádku a ženy dokonce přibyly je u nich minimálně jedna navíc, kterou jsem nepostřehl... a překvapivě oblečená. Ha alpha samice! Arciupírka! Sukuba! Probodávám ženu pohledem, ale přesto na Saigovo znamení sklopím zbraně. Jelikož jsem přiběhl uprostřed rozhovoru, tak nějak nevím jakým směrem najednou skupina vyrazila proto se nenápadně zařadím za Alex. Kam pak nás vedou? Obětovat svojí bohyni do činné sopky? Zeptám se šeptem a s nepřehlédnutelným zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Zamračím se na Saiga. „Jo k vzteku. Neber to osobně. Myslím to tak nějak celkově. Většina mužů co jsem zatím potkala mě většinou naštvala.“ Pokrčím rameny. Ohlédnu se na Sarutobiho. „Ale neblázni. To nejsou žádné divošky.“ Zavrtím hlavou. Aspoň jsem si to tedy myslela. „Jsou to ženy, které žijí odděleně od mužů. Jestli jsem to pochopila správně, tak ony vládnout jedné polovině ostrova a muži druhé.“ Řeknu mu.... no aspoň jsem si to myslela. No jo... samé hypotézy. „Chovej se normálně a ne, jako kdyby jsi se bál, že tě každou chvíli sežerou. Jsou docela přátelské.“ Odvrátím se něj. „Neříkám tedy abychom si nedávali pozor, ale když nim budeš tak viditelně nedůvěřivý, taky nám to zrovna nepomůže.“ |
| |
| makáme Joha se snažila zapřáhnout do práce vše co mělo nohy a ruce a to bylo dobře , kdyby její rozkaz nepomohl byla řada na Thorovi a jeho agresivnějších vyhrůžkách typu vezmu dotyčného zvednu ho ze země a donesu ho pracovnímu místu, případně ho hodím do vody aby se probral. Tak jako tak se Thor snažil Joze pomáhat ale upřímně mimo kuchyni byl spíš nešikovný tohle prostě nebyli jeho pánve nože a koření tohle bylo jiné. Takže nakonec zůstal u používání svojí síly tam kde to bylo třeba a ty jemné věci nechal na někoho jiného. Všiml si jak se na něj Joha kouká a musel se usmát jestli k něčemu tahle celá pirátská mizerie zatím byla tak tomu, že poznal právě jí. Přeci jen moc nevěděl co by si bez ní mezi tou bandou sadistů a hlupáků počal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ne, ženy tu nevládnou ničemu. uchechtla se starší žena, která vás vedla směrem do jejich vesnice. Vše tu řídí Dom-sensei, nejvyšší instruktor Kyuu Ryuu na ostrově. Tento ostrov je totiž místem tréninku víte? Muži i ženy z celého světa sem jezdí aby se mohli naučit legendární Karate, které jim poskytne sílu divé zvěře. Ovšem aby bylo zajištěno, že se soustředí jen na trénink, musí bydlet odděleně, to dá rozum. vysvětlila vám cestou do strmého kopce. Samotná cesta pak trvala asi hodinu, během které jste prošli lesem až do malé osady. Ta sestávala z asi dvaceti domů postavených do kruhu kolem velkého prašného prostranství, na kterém trénovalo asi třicet mužů nejrůznějšího věku pod vedením vysokého, muže s nakrátko zastřiženými šedivými vlasy, kterému mohlo být tak kolem 50. Vítejte ve Vesnici, hlavním centru Kyuu Ryuu. usmála se na vás žena. |
| |
| soukromá zpráva od Kirishima Saigo {Bojovník} pro Cestou lesem poslouchám ženu a přitom si prohlížím okolí, pokud bych si náhodnou nevšiml něčeho důležitého, co by značilo nebezpečí. ,,Kyuu Ryuu...'' Takže takhle se jmenuje ten styl, který používal Werewolf... Vzpomenu si, když jsem s ním bojoval a on se pohyboval po všech čtyřech jako nějaké zvíře. Nebylo by to špatný naučit se i něco novýho. Ale... ,,Chápu...'' řeknu, když zmíní, že muží a ženy žijí odděleně. ,,Pokud by trénovali společně, jejich trénink by trval déle, popřípadě by nebyl úspěšný, neboť by muži chtěli dovádět se ženami, že?'' Zbytek cesty ani jednou nepromluvím, pokud to není potřeba. Možná by naše zastávka mohla přinýst nějaký ovoce. Mohl bych si tady pořádně zatrénovat. Ó áno... zatrééénovat. V hlavně se mi ozve Akitův smích. Taky by mi mohli poradit, jak umlčet tohle zvíře. ... Ušklíbnu se. *** Zhruba po hodině cesty dorazíme do osady. Ze všeho nejvíc mě zaujmou muži, kteří zrovna trénují. Zajímavé. Nakloním hlavu mírně do strany. Pak mě zaujme starší muž, který je trénoval. To bude asi ten jejich mistr. ,,Můžeme se tady porozhlídnout?'' Optám se a přitom sleduji trénink těch mužů. |
| |
| Všichni kromě Alex, Saiga a Sarutobiho(i kapitán a ti co „šli do lesa“ Zatímco jste na lodi, snažíte se ji opravit nebo děláte něco jiného v lese poblíž, můžete si všimnout několika postav, které se lesem blíží směrem k vaší lodi. Přesněji jeden vysoký muž s postavou statného býka a dva menší, dlouhovlasí, kteří vám čímsi připomínají Werewolfa. Celá trojice bez větších starostí přišla až k vaší lodi, kterou si obhlédla kritickým okem, načež promluvil ten uprostřed. Mé jméno je Whitebull a jsem instrutor Kyuu Ryuu třetí třídy. Kdo jste vy a co pohledáváte na našem ostrově? zařval |
| |
| S hrncem v ruce Nevím jak dlouho jsem byl v bezvědomí, ale asi to bylo dost dlouho. Sluníčko už tolik nepálilo a ozdoby ze mě pomalu spadaly, až na ten hrnec na hlavě, který jsem si musel sundat sám. Postavil jsem se, oklepal a chvilku jsem nevěděl, kde vlastně jsem. (Han asi neviděl, že jsem narazil do stromu, jak běžel kupředu). Jak jsem tak stál, s hrncem v ruce, koukal jsem na strom do kterého jsem vrazil. Vzal jsem si klacík a nabodl malou mrtvou chobotničku, kterou jsem začal okusovat... prostě plody moře. Věděl jsem, že je jedlá a docela mi i chutnala. Na sobě jsem měl vysoké, špinavé černé holinky a špinavé dlouhé šedivé tepláky, které byly celé od bláta... prostě všechno bylo špinavé. Svršek jsem neměl, ale zato jsem na hlavě nosil svojí čepici. Trochu opálené ruce jsem sice ještě měl, protože jizvy hned tak nezmizí, ale byl jsem naprosto vpořádku. Pomalým krokem vyjdu z lesa a jdu přes pláž. kde se trochu zabořuju do bláta. Přistoupím k těm chlápkům a postavím se mezi ně. Jen tak tam stojím a chviličku i čekám, jestli nevyskočí Joha s tím jejím jupíí, nebo tak. "Já jsem Pes Oliver, kapitán.... ztroskotali jsme, dá se to tak říct..." Povim s klidem a prohlížim si jejich drápy a pásky. "To vypadá hezky, už jsem to někde viděl..." |
| |
| Neznámé tváře. Zajímavé... Takže si mě nejspíše vážně ani nevšimli... Říkám si, když se mě Joha ptá kdo že to jsem. Naštěstí přichází Thor, který mě představuje a já s ním spolupracuji tím, že jí lehce zamávám rukou a zeširoka se usměji. Z lesa se ozývá řev a po chvíli i přichází Sarutobi s nějakou špatnou zprávou. Příliš se o to nezajímám. Kapitán se toho ujal a pokud si myslí že něco dokáže lépe než já, tak hurá do toho. Bránit mu nehodlám. Chvíli se ještě snažím urovnat v hlavě, co si o tom myslí ostatní a poté si sedám na kmen stromu. Z mého přemýšlení o tom, jak to tady vlastně mezi nimi funguje mě vytahuje až Joha společně s Thorem. Heh? Nah... Pracovat. Zvedám se na nohy Promiň, promiň. Říkám potichu pro sebe a jdu znovu za prací. Fyzická práce je jedna z mála, která mi nejde, ale i přes to se snažím udělat vše co zmohu. Z práce mě vyrušují až tři neznámé postavy. Jenom co je vidím, tak se mi na nich něco nezdá. Proto se začínám více soustředit na svou techniku Rozpoznání a já se o nich mohl dozvědět něco více. Přijeli jsme sem pouze na piknik a kouknout se jestli rostou houby, co bychom tady asi tak dělali s rozbitou lodí? Chtěl jsem odpovědět na položenou otázku, ale nedostávám k tomu příležitost a to jen díky kapitánovi. Hmmm... Možná je to tak lepší... Ale je pravda, že bychom se odtud mohli dostat co nejdříve. Možná jsou tady, aby nám pomohli! To by bylo naprosto super! |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Žena mi vysvětlila, že to není tak jak jsem si myslela. Ale zdá se, že ji to pobavilo. „Škoda.“ Usměji se. Vysvětlí mi, jak to tady funguje. Takže tady se učí ten zvířecí styl? Docela náhoda vzhledem k tomu, že jsme nedávno s něčím podobným bojovali. Musela jsem se zasmát tomu, jak řekla, že je logické, že jsou tu ženy a muži odděleni. To by se asi moc netrénovalo, to by tu pak mohli postavit kostelík, aby se měli kde vzít. Žena nás zavedla do osady mužů. Zastavila jsem se a zaváhala. Nevím jestli by byl dobrý nápad tam chodit. Tedy aspoň já. Ne, že bych si myslela, že jsem neodolatelná, ale jestli tihle muži ten tréning berou vážně, tak nějakou dobu ženu neviděli. Žena nám představila vesnici, jako kdyby šlo o něco impozantního. Ale já viděla jen několik domů a zaprášené volné prostranství uprostřed. To je tím, že nejsem nadšenec bojových sportů. Jinak bych byla asi víc nadšená. „Oh...“ Pronesu, abych aspoň něco řekla, protože říct, že je to tu pěkné to fakt nešlo. Podívám se na Saiga. „Řekla bych, že ano. Jinak by nás sem asi nedovedla ne?“ přešlápnu a váhám. Můžu tam vůbec já? Otočím se na ženu. „A co já? Tohle jsou jen samí muži. Můžu tam?“ |
| |
| soukromá zpráva od Reed "Brain" [Vědec] pro Ve vesnici Vcelku nervózně a opatrně pokračuji za skupinou. Nějak se mi nelíbí, že nás ty ženy někam vlečou. přece jenom jen tak mě nepřesvědčí, že to nejsou vampýrky, co mě chtějí sežrat když před chvilkou tak rozhodně vypadaly a to, že tu je jedna oblečená a celku milá na tom nic nemění. Po chvíli se dostává do nějaké vesnice, kde jsou už překvapivě i muži. To mi moc na odvaze nepřidá. Teď už jsme v pasti... všude samej hladovej chlap... i když ti půjdou po Alex. Ta je taková vyvinutá, takže já bych se mohl skrze ty ženské prostřílet! Když si prohlížím muže a jejich tréninky tak si nemůžu nepovšimnout, že mi vcelku připomínají jednoho vcelku nemilého chlápka, kterého jsem nedávno ošklivě postřelil. Proč ti chlápci vypadají, jak ten psí čumák Werewolf? Zeptám se vcelku udiveně tak nějak všech a teď už je 100% jasné, že moje odbýhání od skupiny mě totálně vyhodilo mimo téma a já tu tápu, jak jehně ve vlčím doupěti. Rozhovor Alex a Saiga poslouchám, ale nějak nevím, co bych jim k tomu řekl. Jejich odhodlanost se tu porozhlédnout se mi příliš nezamlouvá. Nejraději bych byl zpátky u posádky, kde se můžu schovat Thorovi za záda a nebo nepříteli vydat ožralého kapitána a mezitím utéct. Jo to jsem vám zapomněl... kapitán se totálně sežral... a je asi tak při smyslech jako ryba když jí hodíte do sudu s vínem. To je u něj normální tyhle změny nálad? Náhlá eufórie při blížcí se pohromně a potom tvrdá deprese když z ní vyvázneme živý? Má slova míří převážně na Saiga a Alex, ale nijak se nebráním hlasitější konverzaci. |
| |
| Návštěva Z opravných prací na lodi ho vyrušil nějaký šrumec. Přišli hosti, jenže Thor nebyl rozhodně připraven nějaké hosty přijmout vždyť jejich zásoby na tom byli opravdu zoufale. Chtěl už se přesunout k návštěvě , když se z lesa vykodrcal kapitán, aby je přivítal sám, evidentně měl docela štěstí na to kdy přijít. Přemýšlel jestli se má představit, nebo raději ne i když jedna věc ho zaujala to Kyuu Ryuu měl takový neodkladný pocit ,že to už někde slyšel. Každopádně pokud oni nebyli ty divný holky o kterých mluvil Sarutobi možná by z nich mohlo vypadnout i nějaké jídlo. Rozhodl se ,ale že na chvíli podrobí kapitána malému testu. Tedy nechaho jednat a uvidí jestli si kapitán vůbec vzpomene na základní potřeby jeho posádky. |
| |
| Paluba. Keď už som sa chcel niekoho spýtať ako dlho spal počul som neznámy hlas. ...hm kto to je... Podýdem k zábradliu aby som mal pekný výhľad na tých troch týpkov. Rozospato sa na nich pozriem a trosku si premedlím oci. ...Kyuu Ryuu... ...to spominal Rattail... ...Stýl werewolfa a tých troch patolizalov... ...boze len nie zase boj s takými... Zľahka sa opriem o zábradlie a s úsmevom na perách poviem Ja som Kazumoto. Teší ma. A čo okrem Kyuu Ryuu vyučujete? Mohli by ste nás niečo naučiť? More je také nebezpečné a plné zlých a nebezpečných pirátov. ...možno... ...ale tak prečo nie... ...za spytanie nič nedáš... Napadne ma jedna myšlienka a potom dodám. Napríklad ako chodiť po vzduchu alebo sa vyhnúť ranám. To by bolo fakt úžsne to vedieť Následne sa prehupnem cez palubu a skočim dole a po chviľke sa postavím pred nich. Aj keď ma lákalo použiť Soru a byť tam rýchlejšie nespravím to predsa len je lepšie keď nas podcenujú aspoň nebudú mať nutkanie bojovať a konečne sa dostaneme na ostrov a z ostrova bez mŕtvol |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na Saigovu otázku žena odpověděla kladně. Ovšem, ale opatrně. Být vámi nechodím do jiného domu než, támhle toho vpravo. ukázala na o něco větší domek než ty ostatní. To je náš místní obchod, ty ostatní jsou ubikace našich cvičenců a ti by nemuseli dobře snášet, že se jim vrtáte v soukromí. A také bych nechodila moc do okolních lesů. Někteří starší studenti a mistři tam trénují a mohli by vaši přítomnost špatně pochopit. následně se otočila k Alex. Jistě drahoušku, že můžeš, ale moc se s nimi nebav a pokud možno se nevzdaluj od svých společníků. Většina z nich neviděla jinou ženu než mě dobrého půl roku. a jako poslednímu odpověděla Sarutobimu. Werewolf, myslíš Tonyho? Inu, možná proto že spousta z nich využívá stejnou techniku „Vlčí tlapy“ jako on, a teď když mě omluvíte...půjdu informovat mistra Greatbear, že jste tady. s tím zamířila k mistrovy, který vyučoval skupinku bojovníků uprostřed vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Kirishima Saigo {Bojovník} pro ,,Hm.'' přikývnu, když nás žena varuje, abychom nechodili do těch domů, leda jen do toho většího. Kam se koukneme teď? Rád bych se kouknul na jejich trénink, jenže... letmo se podívám na Alex a Sarutobiho. ,,Možná bychom se měli jít podívat nejdřív do toho obchodu. Třeba by sis mohla doplnit lékařský zásoby. Pokud ti teda docházejí... Znovu se podívám směrem k těm cvičícím mužům. No táááák. Chceš je vyzvat na souboj, že? Že? Sevřu pevněji kosu. Na chvíli se nejspíš tvářím jako někdo, kdo touží po krvi. Zakroutím hlavou. ,,Měli bychom udělat co ta žena říkala.'' Podívám se na Alex. ,,Radši se mě drž. Nemusíš mi říkat, že jsi dost silná a že si vystačíš sama. Tihle budou mít stejný schopnosti jako Werewolf, takže se mě radši drž.'' Radši na to Alex upozorním, protože nechci poslouchat nějaké blábolení. ,,Každopádně bychom měli začít něco dělat a nestát tady.'' Se slovy se vydám k místnímu obchodu. Kosu si hodím na ramena. Pokud se na nás bude někdo podezřele dívat, nebo se bude dívat na Alex s jakýmkoli chtíčem, opětuji té osobě vražedný pohled a bude mi jedno, co by z toho mohlo vzejít. Také se snažím udržet Sarutobiho na uzdě, aby neudělal/neřekl nic, z čeho by pak nevzešlo nic dobrého. Pokud nás do obchodu pustí, tak si nejdřív prohlédnu ceny a teprve pak co nabízejí. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Žena mi potvrdila to co jsem si myslela. Ale prej nebude vadit, když tam půjdu. Jen bych se měla raději držet kluků. To mi nemusela říkat dvakrát. „Jasně.“ Přikývnu. Podívám se na Sarutobiho. „No... řekla bych, že kapitán je trochu cvok.“ Pokrčím rameny. Saigo mi říká vlastně to samé co předtím žena. „Jen klid. Nemám v plánu vyrážet někam na vlastní pěst.“ Ujistím ho, že mě nemusí přesvědčovat, abych zůstala u něj. „Jasně. Koukneme se do obchodu.“ Souhlasím a vyrazím za ním. Zvědavě se rozhlížím, ale tedy kromě mužů tu nic zajímavého k vidění nebylo. |
| |
| Rozhovor na pláži Prostřední z oněch tří si prohlédl Psa od hlavy až k patě, načež mu se zcela vážnou tváří podal ruku. Těší mě. Podle stavu vaší lodi bych hádal, že jste mariňáci, ovšem vaše oblečení nasvědčuje spíše tomu, že jste jim sebrali loď. Dost odvážný skutek, mohu li podotknout. pousmál se. Nabízí se však otázka, jestli jste původně mířili na náš ostrov za účelem tréninku našeho starobylého umění, nebo jste tu jen náhodou. V každém případě vás rádi uvítáme v naší vesnici a pokud nám to dovolíte, pomůžeme vám s opravou vaší lodi. následně se ozval Kazumoto, ovšem než mu stihl mistr odpovědět, ozvalo se z lodi hlasité radostné zavýskání Abe. Kazumo, pojď sem rychle, to musíš vidět! volala na něj. Bohužel, náš ostrov slouží jen k výcviku Kyuu Ryuu, ale možná někteří naši zkušenější členové znají i jiné techniky. Teď by jste ovšem myslím měl zamířit za svou přítelkyní. kývl zpět na loď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z toho mála co si dokážeš o nich odvodit se ti nezdá, že by jejich vůdce lhal, ani zastíral nějaký další úmysl. Připadá ti upřímný a jeho společníci přiměřeně ostražití na to, že jednají s piráty. |
| |
| Na pláží "Ah, rád s vámi zavítám do vaší vesnice. Snad to tady ostatní zatím zvládnou." Zakývám hlavou a kdyžtak odcházím spolu s panem velvyslancem. (pokud me někam zavede) "Pár členů mé posádky se šlo podívat okolo, kdyby jste na ně narazily..." Chvilku mluvím, ale pak mi trochu blikne.. "Oh, jinak děkuji, že nám kdyžtak pomůžete, to je hezký. Víte, vrhla nás sem bouře, ale to vaše umění... umm.." Za chůze si někoho z nich prohlédnu. "To je zaměřeno na blízký ruční kontakt? Kdo je tady na ostrově nejsilnější, mohu ho vidět? |
| |
| Na pláži Thor zaslechl něco o výcviku ,možná by mu tihle chlápci mohli ukázat jak se správně odrazit od země aby získal potřebnou rychlost a mohl se třeba odrazit i od vzduchu byl čas to s nimi zařídit. Přišoural se k boku lodi " Zdravím já jsem Thor... jsem kuchař, normálně bych vás pozval na něco dobrého, ale máme prázdnou špajsku... což by bylo potřeba zpravit. Jenže máme i prázdnou loď..... To Kyuu Ryuu zní zajimavě... Ale já moc nevím co to je co se s tím dá dělat.... A jo.... Jsou tu někde nějaký divný ženský s kouřem drápama a tak , myslím ,že o nich někdo něco říkal, když tu byl... ale to je složitý." podrbal se na hlavě protože tomu nerozuměl. |
| |
| Pokec s Whitebullom a ostatnými Ako tak čakam na odpoveď od trénera Ryuu Kyuu ozve sa Abe. Otočim hlavu smerom k lodi aby som zistil čo chce. ...hm že by ma predsa len chcela svojimi drápkami podrbať po chrbte... ...to neni zlý napad... No len čo sa ozval Whitebull otočim hlavu opäť k nemu. ...zaujímave... ...snáď tam budú mať niečo čo by bolo vhodné aj pre mňa... ...musím viacej trénovať... ...keď na vlastnom ostrove som nebol schopný ani obrániť svojich priateľov... V rýchlosti im odpoviem. "To sa musíme porozprávať. Verím, že by som sa od vás naučil určite niečo nové, čo by mi pomohlo ochrániť mojich priateľov. Prípadne by som vám ja možno vedel niečo ukázať." Následne sa poberiem na loď za Abe pomocou Soru "Ano Abe čo si našla?" |
| |
| sčuch u lodi Z nenadání přijdou nějací vykukové a kukají. Chvilku na ně taky koukám, ale když jsou všichni tak hrrr do práce, nechám je být a asi jako jediná pracuji. Když zaslechnu něco o tajném umění, zastříhám ušima a nenápadně se těm návštěvníkům dostanu do zad aby mi nic neuniklo. Výborně! vykřiknu jim do zad jakmile pronesou to že nám budou chtít pomoct. Hned jim nastrkám do rukou nářadí a během okamžiku mají pracovní program na pár hodin. Pak se zadívám na Thora. Thor by mohl jít sehnat suroviny do kuchyně, Joha už má pracovní náhradu. na Pyromanovo lodi určitě bude co zaměňovat za případné suroviny. Pozitivní přístup si nechávám, ale je na mě viditelné že přemáhám své dětské touhy a snažím se jednat rozumněji. Protože nerozumných tvorů je v naší posádce dost. Příchodu ostatních a toho co žvatlají si moc nevšímám. |
| |
| Jít či nejít " No ale Thor nechce nechat Johu samotnou, Thor by pak měl strach ,že se Joze něco stane. Nebo Thorovi... Thor myslí, že bude lepší když pak pude s Johou.... navíc musíme zjistit jestli ty divný holky co o nich říkal křidýlkovej fakt mají naše kamarády." řekl Thor ustaraně. " A Thor ani neví jestli tady ti trénovací pánové mají dost jídla sami. Thor by jim nerad bral zásoby." to už zase mluvil k mužům, vlastně by byl raději kdyby si něco ulovil i nasbírali a tak ,nevěděl kolik jídla mají i když jediné trénovací místo,které dosud znal bylo to kde se narodil a tam bylo jídla ,že by jejich posádku uživilo na měsíc. |
| |
| chytré rozhovory Thora a Johy Chvilku ho poslouchám a pak se vážně podrbu na hlavě. Ale to je přece hodně věcí. Celkem tři věci.Pro Johu je to složité tohle to. Jídlo, oprava, holky. Co je důležitější? chvilku přemýšlím až mi z uší začne stoupat pára a pak s povzdechem zahodím kladívka, div při tom nezabiju psa (samozřejmě to bylo zcela omylem). Ale když tu budem moct zůstat, můžem doopravit loď pak, najít i holky a sehnat jídlo dřív...Hm. tvářím se přemoudřele i když není zcela jisté jestli chápu vlastní slova. Neb po nich se ohnu pro pilku a začnu pokračovat v práci. |
| |
| Pláž Podezřívavě si prohlížím ty chlápky Nevypadá to na to, že by lhali... Tak proč mám pocit, že zde nejsou proto aby nám pomohli? Doufejme že to není pravda. Každopádně mi jejich kultura zatím nic nepřípomíná... Možná až uvidím lidi ve vesnici a jejich styl života, tak si na něco možná vzpomenu. Přicházím blíže k nim. Vypadá to na to, že Pes by se také rád podíval do vesnice. Také mi bude potěšením navštívit vaší vesnici. Ah omlouvám se, že jsem se ještě nepředstavil. Jsem Dr. Kyouma. Těší mě že vás mohu poznat. Říkám a jemně se ukláním. Sleduji také ostatní, jak se zachovali. Například ta Joha mě velmi překvapila. Děcko. To Thor se alespoň snaží. Kazumo se také nechová podle toho jak by nejspíše měl a proto musím mimořádně pochválit Olivera za jeho akce. Na chvíli se zadívám na PsaNejspíše proto je zvolen kapitánem... Občas má světlé chvilky, ostatní nejspíše žádné nemají a díky tomu ho zvolili. Snad zde budu mít ještě chvilku na to je pozorovat... Doteď jsem neměl pořádnou šanci je všechny dostat na jedno místo, nebo s nimi alespoň promluvit v klidu. Zajímalo by mě, jestli je to vůbec možné. |
| |
| Dr. Kyouma Automaticky se otáčím, jdu k němu a třesu mu s úsměvem rukou. Těší mě! Já jsem Joha! asi jsem byla natolik zabraná do práce že mi nedošlo že to nebylo na mě. S mou povahou není čemu se divit. Každopádně se zdá že na tebe Joha ráda zapomíná, neb se tváří jako by tě viděla poprvé. divný. cizý týpek a tváří se jak kdyby patřil k nám. Doktor. Taky máme doktorku, ale kde vězí to se neví. |
| |
| Poté co místo toho aby mi Joha odpověděla na moje otázky na mě řve a pak se k ní přidá ještě Thor. Začnu doopravdy ošklivě a surově nadávat. Naštěstí na lodi není moc lidí co by to mohly slyšet. Přesto sem se vydal na pláž a přidal ruku do díla. Jdu tam oblečen se zbraní v ruce, futrálem na zádech, přeci jenom kdo ví co mě tam čeká. Jakmile se do práce zapojím je jasné, že to byla chyba. Nástroje držím poprvé v životě a většina i jednoduchých věcí mi nic neříká a nevím co s tím dělat. Tudíž pokud mi Joha nedá přesné pokyny toho co mám dělat tak dělám chyby. Když přijde naše nová návštěva tak přestanu pracovat, chytnu do ruky kosu a podezíravě se na ně dívám. Zdá se ale že nejsou nepřátelští. Lidé si s nimi začnou povídat a já čekám. Nemám jim co říct. Skoro bych řekl že nemám co říct nikomu z posádky. Přeci jenom pořád čekám na kapitánovo odpověď na mojí otázku když sem se s ním bavil naposledy. Nebo na to až dorazíme někam kde budu moct vypadnout. Člověk by řekl že nemůže klesnout níže než předtím já. Po cestě s nima sem klesnul mnohem níž... Hm jak rád bych jim vykuchal břicha a narval jim oči místo varlat a varlata místo očí. "Mě můžete říkat Samael... sem zdejší muzikant. Pokud budete chtít mohu vám ve vašem městě zahrát něco na dobrou náladu vyměnou za trochu pití. " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba jste vyrazili do obchodu, přičemž Alex se při sebevětší snaze nedokázala zbavit pocitu, že na jejím pozadí je přilepeno několik desítek párů dychtivých očí. Co se obchodu týče, jednalo se o jednoduchou stavbu s dřevěným pultem a regály po stranách, kterou obsluhoval postarší vychrtlí chlapík, měřící si vás nepříjemným pohledem. Jeho nabídka však byla určitě příjemnější. Jídlo, obvazy, nějaké bylinky, spousta masa a dokonce i nějaké předměty denní potřeby(pokud chcete koupit něco konkrétního, napište mi poštou a já vám řeknu, jestli to má a kolik za to chce). |
| |
| Arisu a Maemi Ztroskotali jste. Tohle prosté slovo vystihuje celou vaši zpropadenou situaci, do které jste se dostali. Aniž by jste o sobě věděli, oba jste se nalodili na obchodní loď ve své cestě po North Blue, ovšem dostali jste se do bouřky a loď se potopila. Od té doby nevíte nic o ostatních přeživších. Vám dvěma se však naštěstí podařilo získat člun a už jste hezkých pár dní na cestě, bez zásob jídla nebo vody. Snad jediná naděje, která se vám skýtá leží přímo před vámi, nedaleký ostrov, na jehož pobřeží kotví něco, co vypadá jako mariňácká loď s pirátskou vlajkou a spoustou lidí na pobřeží. Na pobřeží Býk se zadíval na kapitána. Jistě, je zaměřené na probouzení zvířecích instinktů a schopností v člověku, tak aby mohl bojovat proti libovolnému soupeři. Pokud máte zájem, můžete zde zůstat a učit se. Zvládnout základy trvá asi měsíc. pousmál se, načež jste si mohli všimnout, že Kazumo vám prostě zmizel z dohledu a objevil se před lodí, na kterou vyšplhal. Jídlo tu nějaké máme a v případě, že ho zaplatíte...nebo si ho odpracujete, jsme i ochotni se o něj s vámi podělit. poznamenal jeden z jeho strážců, načež druhý ukázal na Samaela a začal nadšeně vykřikovat. Šéfe, šéfe, mají s sebou muzikanta! přičemž jeho kolega se začal smát a velitel kývl. V pořádku, může jít s náma taky. Na lodi Abe a Kazumo Ke tvému překvapení, jsi zjistil, že tvé Soru je rychlejší než dřív, vlastně tak rychlé, že jsi sám nebyl schopen se příliš při pohybu orientovat a zdálo se ti, jako by ses skoro teleportoval směrem k lodi, na kterou jsi vylezl za Abe, ta už na tebe s nadšeným výrazem mávala s deníkem ať jdeš blíž. Rozluštila jsem to, rozluštila...teda, většina knížky jsou jen nudný bláboly věnovala ti shovívavý úsměv Něco jako deník šermířského mistra Musashiho, o tom jak vytvořil svou šermířskou školu, nějaký techniky a podobný zbytečnosti co nikoho nezajímají, ale tohle, TOHLE! nalistovala na poslední stránku, psanou očividně jiným písmem. Tohle je něco jiného. Je to přesný popis cesty k Musashiho hrobce tady v North Blue, k hrobce, ve které jsou nejspíš stále ukryté jeho Dvojčata. při tomto jménu ti zvoneček v hlavě zazvonil více než jen jasně. Dvojčata byla legendární. Meče prvního známého „Nejlepšího šermíře na světě“ Musashiho, přičemž oba byly klasifikované jako Saijo O Wazamo. Jako historické artefakty měli hodnotu společně něco kolem 1 000 000 000 beli. Jako zbraně měli hodnotu nevyčíslitelnou. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Cítila jsem ty pohledy. Skoro mi z toho brněl zadek, jak mi to bylo nepříjemné. Ale nevšímala jsem si toho. Vešli jsme do obchůdku. Stařík na nás nekoukal zrovna moc nadšeně. Neměl rád cizince? Nebo to bylo kvůli mě? Prohlížela jsem si zboží a měla jsem radost z lékařských potřeb. Sebrala jsem několik balíčků obvazů, určité bylinky, které jsem potřebovala k výrobě některých léků. Odešla jsem k pultu a obdařila staříka milým úsměvem i před jeho nabručenost. „Tohle si vezmu. A nemáte nějaké anestetikum? A jestli ne... máte čistý alkohol? Či cokoliv na dezinfekci?“ zajímala jsem se. |
| |
| Samé prekvapenia. Vyjdem na loď a pritom si uvedomím, že moje Soru je akési nekontrolovatelné. ...kurnik však som to ovládal... ...žeby som až tak zrýchlil... ...je to možne predsa od kedy ma Samael zranil moc som nemohol Soru využivať naplno... Rozmýšlam nad tým no to začne Abe nadšene mávať dennikom ktorý rozlúštila. Chytím ju za plecia aby sa ukludnila keď hovorí a vypočujem si čo vraví. ...techniky od samotneho Musashiho... ...a jeho hrob s dvojčatami... ...prišli vianoce tento rok skorej... ...tie techniky by ma zaujimali a tie koordinaty... ....ale najskor treba opravit lod... ...potom doplnit zasoby... ...a potoms a mozeme vydat dalej... ...kurnik ja by som sa tam vydal uz hned... Abe prelozis mi ten popis tej cesty k hrobke do normalneho jazyka? Tam by sme mali jednoznačne ist. A hlavne skus mi prelozit aj popisi a navody tých techník. Tie technikky by si mohla prelozit bolo by to zaujimave pre mna a mozno aj pre niekoľkých dalsich ako napriklad Satu. ...mali by sme tam fakt co najskôr zamieriť... ...aj ked ešte musíme pripravit lod a zasoby prípadne zistit nejake mozné informácie od týchto trénerov... ...hm kebyze ma naucia nieco dalsie z toho marinackeho stýlu boja a v tej knihe by boli 1-2 vhodne techniky... ...to by fakt boli vianoce uz teraz... ...aj ked lod a zasoby su prvorade... ...a hlavne tú Soru musim dostat pod kontrolu... Nasledne sa mi na ustach zjavý úsmev a ja spravim Soru smerom na voľný mostík kde nikto neni. Preisstotiu som zvolil smer kde nikto nebol aby som do nikoho nemohol naraziť. Následne pri dopade sa snazím udrzat rovnovahu a aj skorordinovat moj pohyb s mojimi zmyslami. Preto sa pootocim smerom k Thorovi a zopakujem Soru tak aby som doskocil k nemu. Doskok sa celkom podaril az na to ze som trosku bol rozptýlený radostnými myslienkami ohladne toho denniku a zapotacal sa a mierne stratil rovnovahu tak ze som musel sa lavou rukou zachytit o Thorovo plece aby som nespadol. "Prepač Thor nejako som rýchlejsi pri behu ako som zvyknutý musim to opat skoordinovat. Inac chcel som sa ta spytat či nepotrebujes pomôcť s zháňaním zásob? Ako Predsa len ci uz nieco ulovíme alebo to kúpime tak bude treba to doniest na loď s tým ti môžem pomôcť. Osobne si myslím že nám obyvatelia tohoto ostrova ponúkli možnosť odkúpiť jedlo, pripadne si ho odpracovať preto, že ho majú dostatok.P Preto si myslím že by si si nad tým nemuslle lámat hlavu. A ak by nemali dostatok tak môžeme predsa len nalovit nejaké zvierata alebo ryby a potom ich naložiš do soli. Nie?" |
| |
| soukromá zpráva od Kirishima Saigo {Bojovník} pro V obchodě si jen prohlédnu, co vše nabízí, ale když spatřím ty dva nože, tak mě napadne, že bych mohl upravit Akitův styl. Ho ho hó, myslel jsem, že se mnou nechceš mít nic společnýho a teď mi kupuješ zbraně? Abych zesílil, potřebuju využít všeho. To znamená i- Jo, jo... bla bla bla. Tyhle Kecy mě nudí. Počkám, dokud Akita nezmlkne, pak se ještě porozhlídnu znovu po obchodě. Jakmile koupím vše potřebné, vyjdu ven, abych počkal na Alex Nejprve se rozhlédnu, jestli se neblíží problémy. I když dokud tady není kapitán, tak by se nemuselo nic stát. Kleknu si a kosu si opři o rameno. Zajímalo by mě, jak dlouho trvá osvojit si základy. Navíc bych si docela rád ozkoušel i boj s jedním z nich. Pokud vidím na ty muže, jak trénují, tak je pozoruji. Až vyjde Alex ven, tak stále klečím a aniž bych se na ni podíval, tak se zeptám. ,,Pořídilas?'' Až tak moc mě to nezajímá, ale je dobré vědět, jestli je lodní lékař zásobovaný. ,,Kam se chceš podívat teď?'' No táááák. Pojďme bojovááááát. Saigoooooooo. Akitův hlas se mi ozývá v hlavě jako kocovina po těžké párty. ,,Ts.'' Zatřesu hlavou. Nejsme tady, abychom způsobovali prob- Jakýpak problémy? Bude to jen menší přátelský soubój. No ták. Bude to rychlovka. A co potom, když se to zvrtne? Už takhle zíraj po Alex jako dychtiví psi. Ohó, kdy se z tebe stal takovej měkota, kterej se zajmá o ostatní? Hmm? ... I kdybych někoho vyzval, tak budu bojovat já a ty z toho nic nebudeš mít. Pousměji se. Ále, to se nějak vyřeší. Vstanu a protáhnu se. ,,Hnnn.'' Pokud uvidím tu ženu, která nás sem přivedla, tak se k ní rozhodnu jít, pokud ne, tak počkám na Alex, kam chce jít. Pokud ženu uvidím a půjdu k ní: ,,Ale nejdřív musím něco udělat.'' pokývnu Alex, aby šla se mnou. Dojdu k té ženě a upoutám její pozornost. ,,Sice jsme jen návštěvníci, ale můj kamarád, by si chtěl s někým zabojovat. Bylo by to možný? Jen takový přátelský souboj. Nic vážnýho.'' Celou dobu se ji dívám do očí jako někdo, kdo již dlouhou dobu necítil krev a velmi mu to chybí. |
| |
 | Ztraceni, rychle k ostrovu Maemi
Tenhle týden je opravdu k ničemu. Ještě před týdnem jsem se plavil na lodi, která mně měla odvést na ústředí syndikátu a místo toho tu teď trčím na téhle loďce bůh ví kde s úplně vyschlým hrdlem. Nebýt toho že jsem měl v batohu menší zásobu jídla a vody(o kterou jsem se rozdělil s mou novou společnicí) tak jsme už mohli dávno být po smrti. Nicméně i tak nám kompletně došli. Tohle bude můj konec? Jak dlouho ještě vydržíme než jednoho z nás přepadne halucinace, že ten druhý je jídlo?... Komický, že se možná dopustím stejného hříchu jako Yuky… No jo vlastně! Musím přežít abych ji znovu viděl a požádal ji o ruku… Jestli budu muset spáchat další hřích než ten svůj, budiž tedy… Ale až za pár dní…možná zítra…???...A možná taky, že nikdy, jestli mně mé oči nepletou :D…Akorát mně znepokojuje ta loď… Pomalu se vysoukám do sedu a zahledím se do dáli, kde vidím přibližující se ostrov. Protřepu hlavou jestli to není fata morgana nebo má iluze ze slunka. Šťouchnu do Maemi a ukážu na ostrov. Na to si opět zapálím a chytnu jedno veslo, pokud je moc vysílená posadím a nechám ji navigovat. Podívej, konečně máme štěstí… Chyť veslo ať tam jsme dřív než nás sežehne slunce… Nejde poznat, zda jsem si nevšiml té lodi nebo mně nevzrušuje… nebo to je možná tím, že je to úplně jedno… až doplujeme na břeh a vyhodím kotvu, jen chytnu své věci, ujdu pár metrů od pobřeží a padnu vyčerpaně k zemi, zatímco se zaposlouchám do hlasů stromů.
Co o mně Maemi ví:
Vzhled:Bělovlasí chlapík se spoustou jizev po těle, zelenýma očima a neustále zapálenou cigaretou v puse. Nosí brýle(které jsou defakto jen prázdné sklo) a jeho šaty vypadají jako by je sešil špatný krejčí.Jako oblečení nosí bílí dlouhý plášť a pod ním černé triko s dlouhým rukávem, černé kalhoty a boty co nosí nindžové.Kapsy má plné cigaret bez filtru. Nicméně je k podivu, že zase tak moc není cítit cigaretami a spíš se z něj line spíš vůně květin. Mohla jsi mně vidět jak přičichávám k modré mašli, jinak jsme spíš záhada, navíc jsem se ti představil jako Rose… |
| |
 | Mám kocábku náram... Několik posledních dní bych s chutí zařadila do kolonky zvané ,,Bože, co jsem ti zase udělala?" Sic se mi podařilo dostat jakožto černý pasažér na jednu z lodí, nedopadlo to moc dobře. Bouře byla nelítostná a celou loď poslal ke dnu stejnou rychlostí jakou zmizí panictví desetiletého chlapce v kostele plném kněží. Povzdechnu si a zpoza kápě si prohlédnu Roseho, který se mnou cestuje. Když už jsem u kolonek, jeho bych z fleku zařadila hned do jedné - podivín. Zjevně se u něj nedá dát na první pohled, protože mě stále překvapoval. Povzdechnu si a popotáhnu plášť. S lodí jsem ztratila část svých věcí, takže jsem oblečena v zatracené lehké blůzce, která při kontaktu s vodou je spíše jako průhledné sklo. Snažím se proto nenamočit. Když začne s něčím o štěstí, moc mu neveřím, ostatně halucinace jsou docela běžné. Avšak kupodivu tam skutečně nejaká loď. Pomůžu mu s veslovaním, čímž se na chvíli namočím a také mi spadne plášť, takže má docela dobrý výhled, ale ignoruji to. Chci se konečně dostat pryč. Když doplujeme, vyskočím a unaveně se posadím na pevninu, opětovně na těsno přitažený plášť. Mlčky pozoruji vše kolem. Čeho sis všiml: Pod pláštěm má na provázku sadu bomb a viděl si u ní jakýsi dial, takže si mohl usoudit, že se jedná o skypedianku. Co se týče vzhledu - tady. Dále se chová docela normálně bez nějakých překvapení. |
| |
| Vyjednávání "Joha má pravdu, měli bychom to udělat postupně opravit loď najít zbytek posádky a pak se starat o jídlo...." souhlasil s Johou tohle by opravdu mohlo nejvíc dávat smysl navíc jejich zásoby ač na kritické hladině mohli pár dnů stačit a inu okolní vody a lesy přece nebudou bez zdrojů jídla. " Styl na zvířecí instikty Thor má za to že už to potkal....Jednoho krysáka co bojoval jako krysa a jednoho divnýho vlka. Ale Thor moc neví aký by on bly zvíře." napadlo ho několik obrázků sebe sama ve zvířecí podobě,ale jakmile se dostal od hrochů a slonů k velrybám raději to opustil. "Thor spíš potřebuje vědět jestli se dá nějak pořádně odrazit a třeba i od vzduchu to by thor rád uměl..... Ale Thor neví jesli má 3 měsíce." Ten časoví úsek mohl být problém první věcí, bylo to ,že tu tento ostrov před chvílí enbyl takže sem nemusela chodit pošta a druhý, tak nějak tušil, že tak dlouho jejich posádka na jednom místě nevydrží ani kdyby je tam někdo přivázal. Už se chtěl zamyslet na téma jídlo když mu jedna ruka poněkud ztěžkla, podíval se a zjistil, že se mu o ní zachytil Kazumo. " A co ty tu?" zeptal se ho zmateně. Pak na něj Kazumo začal podle svého zvyku chrlit informace. " Hmm Thor se práce nebojí jde o to jak dlouho by to práce byla...A jo dá se lovit a tak. Ale to musíte vy... Jenže Joha má pravdu dokud nemáme hotovou loď a nevíme kde je zbytek posádky tak to nemá moc smysl řešit." odpověděl Kazumovi a ještě jendou se otočil na Whitebulla. " Vy asi nevíte nic o nějakých holkách co by měli drápy pěnu u pusy a tak co?" |
| |
| Na palube lodi. Počuvam Thora a potom mu odvetím. "Tak myslím si, že ty si tu prácu najdeš veľmi rýchlo predsa len vieš skvelo variť a neviem či tu majú kuchára tvojich kvalít. Ja sa v kĺude na lov dám, predsa len bral by som to ako tréning rýchlosti, obratnosti a výdrže. Pritom sa usemejm ale v hlave my výria rozne myslienky. ...ako dlho by bola tá cesta k Musashiho hrobke... ...ako dlho by trval Abe preklad tých techník... ...na jednej strane by som tam chcel íst čo najskôr... ...na druhej strane treba opraviť loď, vyliečiť si rany z posledného boja a hlavne vyriešiť konflikty na palube... ...hádky v nebezpečných situáciach by mohli mať smrteľné následky... ...aj ked za ten čas by mohol niekto nájsť tie meče... ...nie musíš si určiť priority... Po chvílke nato dodám tak aby to počul viac menej len Thor. "To odrážanie od vzduchu je skvelý nápad to by som chcel vedieť tiež, predsa len je to skvelý sposob ako sa vyhnúť úderom. Aj keď ja musím trochu trénovať boj bez meča nakoľko ako sa ukazalo predtým som bez meča úplne neužitočný a nemôžem nikomu pomôcť dostať sa z problemov." ...mam počkať kym to Abe preloží... ...hm to chvílku bude trvať... ...neviem či by som tu len nezavadzal kým bude Joha opravovať loď... ...skôr by som si mal ísť zatrénovať prípadne sa porozprávať s obyvateľmi, či už o novinkách alebo či si možem prezrieť ich karty ak tu nejaké majú... Ešte raz sa otočim k Thorovi a poviem. "Ak by ste ma tu z Johou, Abe a Satu nepotrebovali k oprave alebo ochrane lodi tak by som sa vydal niečo pripadne uloviť alebo zistiť niečo o tomto ostrove a okolných vodách a ostrovoch." |
| |
| Na pláži Dr. Kyoma, Samael ... a na ti na lodi, Kazumo, Thor, Abe, Joha... Na obloze je docela slunečno a já se bořím holinkami v písku. Poslouchám co mi pan pásek s drápy říká a zamyšleně se zadrbu na čepici co mi leží na hlavě. Nic moc na to na to neříkám, ale spíše se chvilku rozhlížím kolem. "Hmm... mám dojem, že jsem už s někým podobným bojoval. Nebo ne... vzpomínám si, že chtěl být bohem světa, nebo tak." Mluvím takovým zamyšleně tichým tónem. Skoro to zní, jako bych si mumlal pod bradou. Není to proslov zrovna určený těm třem diplomatům "Jídlo za peníze říkáte... hmm no... my sice ještě jídlo máme tak na dvacet dní, ale budeme potřebovat nějaké rezervy. To zní jako férová nabídka." Drbu se na přitom na bradě a koukám do země. Po chvilce se otočím k lodi. "Hej, posádko asi tu zůstaneme delší dobu. Thore jídlo máme uložené v bednách vedle munice, je toho tam ještě na dvacet dní minimálně, tak na to mrkni a kdyžtak něco udělej. Bylo by divný, přijít na návštěvu a nepřinést něco dobrého... Otočím se na tři diplomaty. "Ne?" Vesele se pousměji "Jen doufám, že ostatní něco neprovedou." "Takže vy říkáte, že jste zaměřeni na probuzení zvířecích instinktů. Hmm... no... hehehehe... já jsem taky uživatel podobných schopností. Ve vší počestnosti, přijímá váš mistr nabídky na souboj? Chtěl bych zjistit, která z technik je lepší, jestli ta vaše, nebo ta moje. Samozřejmě, kdybych prohrál, rád bych k vám nastoupil do učení." |
| |
| Zásoby Nevěděl jestli z něj všichni hodlají dělat hloupého nebo mu prostě nevěří zásoby na ani né měsíc byli pro jejich potřeby zoufale málo zvlášť když to tu byla samá podvyživená vyzábli-na, která potřebovala dokrmit. " Thor ví o zásobách, jenže Thor ví ja kse plavíme sem 10 dnů a dál jak dlouho? Thor by nerad sháněl zásoby na moři to jde špatně. Proto chce Thor plný sklad než odsud odjede, protože tady je jídlo ať už ve vesnici nebo ve vodě a v lese. Navíc opravy portvaj a stejně bychom si měli dát oraz, nemluvě o tom ,že musíme najít Sarutobiho a Saiga. Ty holky o kterejch říkal Saigo...by mohli mít taky hlad" řekl zamyšleně. " Jo Thor je nejlepší kuchař ale každé Dojo má svůj jídelníček ,který je pro Dojo důležitý, Thor si sice myslí, že by mohl vymyslet lepší, pač jsou moc pohublí ale to nevadí." návrh ,že by měl něco na uvítanou uvařit byl docela dobrý pár dalších přátel bude fajn. " To je rozumný ..jenže když Thor udělá jídlo pro celou vesnici a dojo tak to bude potřeobvat fakt hodně zásob potom." Thor ale pokrčil rameny byl čas tvořit. Už po chvíli vzduchem zavoněl škvařící se olej a maso se spoustou koření.. pak ještě trocha zeleniny výsledkem bylo dlaší z Thorových Food of friendship tentokráte v podobě zelných zavitků plněných masovou směsí. Bylo jich opravdu hodně a Thorovi to taky ddalo pořádně zabrat nicméně s pomocí Johy , Mámy a Berty by to měli zvládnout. |
| |
| Na palube. Vypocujem si čo Thor a čiastočne aj Pes na pobreží hovorí. Súhlasim s tebou Thor ked sa budeme niekam plavit mali by sme mat rezervné zásoby jedla aspoň na mesiac. Pričom zasoby ktore by sme vyuzili na tú plavbu nerataje do toho. Človek nikdy nevie čo sa môže stať a bolo by veľmi zle kebyze umrieme hladom. Ja idem skúsiť niečo uloviť a prípadne pohľadať Sarutobiho a Saiga v tom lese. Prajem prijemné varenie. Následne potlapkám Thora priatelsky po jeho veľkom širokom ramene a prehupnem sa cez zábradlie lode tak že doskočim do vody pričom hneď dopadnem do mäkkého piesku. Potom kráčam normálnym krokom k pobrežiu a ľavú ruku mám ležérne položenú na kishiri. Ako tak kráčam okolo Psa a tých znalcou Kyuu Ryuu poviem. "Tak teda prijemnú zábavu Oliver." Otočiac sa k Whitebullovi a jeho kumpánom dodám "Keď nájdem zvyšok našej posadky a neaké tie slíčne holky ktoré chce Thor pozvať na večeru za vami asi skočim nakoľko by som potreboval trosku potrénovať boj bez zbrani. Ako ste si mohli všimnúť som šermiar. Prajem pekný deň a nezabiťe Olivera" Načo sa poberiem smerom do lesa avšak na tvári sa mi zjavý mierny úškrn pri pomyslení jak Oliver dostane nakladačku od Majstra Doja ktorý zrejme Trénoval aj Werewolfa a zrejme bude podstatne silnejši. ...a okrem toho hladania budem mat možnosť odskúšať kombinácie niektorých mojích technik... ...a bude čas na rozmýšlanie... |
| |
| u lodě zvířecí instinkty? Joha je chvilku ticho neb si představuje různá zvířátka Zobrazit SPOILER Zobrazit SPOILER Zobrazit SPOILER Zobrazit SPOILER Po tom co už je téma cvičení tabu se teprve ozvu. Páni a to nás jako změníte na zvířata nebo co? Nebo nás nějaký zvíře pokouše a my pak budeme mít zvířecí vzteklinu a pak se změníme na zvíře? Nebo.. předložím ještě pár dalších nesmyslných možností. Nakonec se zarazím a poplácám Ježka po hlavě. Třeba tě naučí vyndavat si bodliny z hlavy. Možná se ti zbystří sluch když ti nebudou tlačit na mozek. čímž Joha chtěla naznačit, že pan ježek nás jaksi neposlouchal. Když začne mluvit pes protočím oči nad tím jaké hlouposti padají z něho. nejsou náhodou dvojčata? Než Thor začne s vařením zachňapnu se mu za první věc abych ho zastavila. ale první věc na zastavení je jeho sumo spodnička. S íknutím jí zase rychle pustím a jsem odhodlaná rychle utíkat kdyby sumo suknička chtěla opustit svého majitele. A co jim nabídnout sebe? Samael zahraje, já opravím, Thor uvaří a Pes předvede nějaké psí kousky za piškotky a je to! zatleskám nadšeně. Když vidím že ostatní semnou můj názor nesdílí, přichlípnu se na Thora jako klíště odmítaje se ho pustit. |
| |
| Na lodi " hmm zkus je najít no." zamručel na Kazuma, přece jen šance že se na chvíli zbaví ježka byla sakra dobrá šance ,které se muselo využít za každou cenu. Chtěl začít vařit ale jeho sumo suknička se začala nějak moc sklouzávat z něj. Rychle jí zachytil a podíval se co se děje. To co se dělo byla Joha, která už nejspíše stála pár metrů opodál z obavy o to co se stane pokud suknička sklouzne celá. " Copak?" zeptal se zmateně když ho Joha chtěla zastavit znamenalo to nejspíše že na něco zapomněl. " To je pravda Joho, Thor může vařit a muže nosit těžký věci... Ale aby pánové věděli jak dobrý je Thor ve vaření musí jim něco uvařit.... To že ty umší opravovat vidí na lodi. To že Samael hrát zjistí brzo. Takže zbbývá to moej vaření... a nějaké ty piškoty pro kapitána." poškrabal se na hlavě. " A pánové určo počkaj na jídlo že jo?" To zařval hodně nahlas, ovšem věřil tomu že vůně jeho jídla jim prostě jen tak nedovolí odejít. |
| |
| Na pobřeží Moje informace o tom že jsem muzikant se setkala s větším ohlasem než sem čekal. To mě donutilo k opatrnému úsměvu. Přeci jenom hraní je moje druhá nejoblíbenější věc. Trumfuje to jenom chuť zabít a vykuchat současné společníky nějakým opravdu příjemným způsobem. Když slyším jak se dohadujou o tom jestli potkali či nepotkali někoho s podobným stylem o jakém mluví ti noví tak si povzdechnu. "Potkali sme čtyři lidi jenž ovládali toto umění. Werewolfa a jeho tři štěnata, přeci si kapitáne pamatujete jak jste od toho jednoho dostal do vajec takovým způsobem že jste několik minut nebyl schopen chodit. " Při vzpomínce se usměji jako kdyby to bylo bůhvíco vtipné. aPravdou ale je to že se nesměji, výjimečně, kapitánovo neschopnosti, nýbrž vzpomínce na dvě rozsekaná těla a jejich krev tekoucí po mém obličeji. Jenže to nikdo vědět nemusí. Otočím se přímo na vůdce té skupinky. " Jestli chcete tak vám zahraji rád. " Stejnak to nikdo z mojí grupy nedokáže docenit! To je pořád jenom od kapitána ať zahraju samé hospodské sračky a blbost které by zvládla napůl chromá chobotnice jen s jedním chapadlem. Kde jsou ty časy kdy jsem hrál pro publikum jenž dokázalo ocenit kvalitu? Kde jsou dobrá vína, ženy a bezstarostnost? Hm zmizeli při první stovce mrtvých... ach... Navenek se stále usmívám, odložím svojí kosu a opatrně začnu vyndavat housle a kontrolovat zdali jsou naladěné. |
| |
| Pláž Snad to neni moc příspěvků najednou... Chvilku se vrtám botou hloubějí do písku a sleduji jak se mi pomalu špiní moje holinka, kterou jsem si před nedlouhou dobou umyl vodou. V ruce stále třímám ten hrnec z Thorovy kuchyně, zřejmě jako zbraň, nebo prostě že se ho nechci zbavit. Když Thor cosi vykřikne, tak se trochu i leknu a otočím se, abych se podíval co to vlastně dělá. Samael hned na to, začne mluvit... "Hmm no, ten co mi naletěl do kulí, chtě být bohem světa. Aspoň mi to tak říkal.... vmmm" Drbu se zamyšleně na bradě. V obličeji mám takový znuděný, nevědomý výraz. Nejsem si přesně jistý, jak budou zdejší reagovat na to, že jsme se utkali s werewolfem, ale ještě něž stačí na něco odpovědět, zakoukám se na ně, jako bych se chystal něco říct. "No, možná proto jsem na to nechtěl vzpomínat Samaeli..." "Popravdě. Teď jsem si vzpoměl na jednu věc. Někteří z lidí na lodi se vyžívají v soubojích, a tak a jeden je myslím i no... nemocný.. zadívám se očíma na moment někam do nebe a vzpomenu si na Saiga. ... jestli by došlo ke zraněním, tak doufám, že se to nějak vyřeší." Zadívám se na chviličku na Samaela, načež hned pohlédnu na býka. "No, jestli se vám líbí hudba, tak by se tady Samael mohl domluvit s Thorem, a připravíme nějakou velkou hostinu i s vaší pomocí. Thor by připravil více jídla a Samael může vystoupit před větším publikem, než kdyby hrál jen tak. Pokud tedy shromáždíte vaše lidi, aby přišli. Třeba dnes k večeru." Opět kouknu na Samaela. "Co mysliš? Takhle by tvůj talent mohla slyšet celá posádka, co ho ještě neslyšela. Myslím, že by to bylo fajn. Navíc máme pár lidí navíc z nového ostrova a tady je také nové publikum." Zadívám se na býka "Opravdu mě zajímá váš bojový styl." |
| |
| Na pláži Chtěl jsem běžet za Hanem, ale v tom se u lodi objeví 3 nová tváře. Ruku položím na katanu a čekám co se bude dít. Naštěstí nejsou nepřátelští, a tak sundám ruku s katany a poslouchám. Sednu si na zem, jsem celkem unavený a bolí mě nohy. Nijak se nevměšuji do rozhovorů co tu probíhají a jen všechny poslouchám. Zvířecí bojový styl nebo nějak tak? Zajímaví, ale spíš bych potřeboval šermíře... Musím se pak pozdějc zeptat, jestli si se mnou Kazumo nezatrénuje. Podrbu se na hlavě, přičemž si strhnu obvaz co sem tam měl a vlasy mi opět spadnou do očí. Jestli tu mají vesnici, tak by tam měli mít i nějakého zdejšího doktora. Potřebuju aby se mi někdo koukl na pravou ruku, mám takoví nepříjemný pocit ze s ní něco mám. A když tu není doktorka... Snad tam budou ve vesnici mít nějaké oblečení, potřebuju si sehnat triko, když už žádná jiné nemám... A k tomu všemu jsem příšerně unavený, mám hlad a chci něco s monstrózním množstvím cukru!... To abych si už začal psát seznam. Podívám se na ostatní a když nikdo nemluví, tak vstanu a pomalu dojdu až k veliteli těch tří. "Zdravím, jsem Satu... Chci se zeptat, jak jste mluvil o tom bojovém umění, máte tu na ostrově i nějakého šermíře?... Jo, a doktor by se taky hodil." Trochu se pousměji a přes rameno Whitebulla si všimnu jelena stojícího na okraji lesa. "Jo a nevíte náhodou něco o pirátovi, co má ve znaku jelení hlavu a pod ní skřížené dva meče?!" Vychrlím ze sebe na jedno nadechnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Při pohledu na úsměv Alex se stařík za pultem skoro rozpustil, načež kolem ní začal úslužně běhat. Jistě, máme, všechno máme...dezinfekce tady... donesl jí celou krabici a vůbec jí byl k ruce se vším o co požádala. Po Saigovi vrhl naštvaný pohled, když ho rušil, ale jeho věci mu prodal za překvapivě nízkou cenu(ostrov má vlastní ekonomiku odříznutou od vnějšku) a očividně byl rád, když Saigo vyrazil ven. Ten pak venku pozoroval trénující skupiny přičemž se mu zdálo, že bojový styl některých je dost podobný tomu, co používá Akita(dál jste se zatím nedostali, neb Alex nedonakupovala). |
| |
| Na pláži Abe věnovala Kazumovi jako odpověď na jeho otázku široký úsměv a úzký zápisník. Už se stalo. vysvětlila. Mezitím se naši dva trosečníci dostali pomocí rychlého veslování na pevninu, kde si jich mohou ostatní snadno všimnout a co se vyjednávací skupiny týče: No... zamručel velitel skupiny na Thorovu žádost. Taková technika existuje, ale...obávám se, že ne v našem stylu. Říká se jí Geppo a je to jedna z technik Rokushiki, ovšem pokud vím na našem ostrově ji nikdo neovládá. Ovšem můžeš se zkusit zeptat některého z mistrů, ti obvykle ovládají i jiné bojové umění než jen Ryuu Kyuu. na další jeho otázku se rozesmál. Jestli vím? Samozřejmě že jo, ten popis odpovídá většině žen na tomto ostrově, které trénují naše starodávné umění. Jsou krásné, ale běda tomu kdo je rozzuří. smál se dál. Mimochodem, s vaším problémem je možné se velice jednoduše vypořádat. S opravou vám můžou pomoci naši lidé. Vidím, že máte jednoho velmi šikovného řemeslníka... kývl na Johu ale je jen jedna a očividně potřebuje pomoct. na nabídku vašeho kapitána ale jen vytřeštil oči. Náš mistr...náš mistr...ono...to...no přijímá, ale...on není na ostrově. Mistr Zion on...vydal se na cestu piráta spolu s několika dalšími společníky, aby prokázal sílu našeho umění a v současné době míří na Grand Line, takže...ovšem pokud chcete, můžete se utkat s jiným z našich mistrů. Například já jsem mistr 3. třídy. hrdě se udeřil do silné hrudi. Vzápětí pak zastavil odcházejícího Kazumu. Ehm, mistře šermíři, to není rozumný nápad. V lesích je několik...opravdu divokých zvířat a spousta našich lidí, kteří by vás mohli mít za vetřelce. Raději počkejte na nás, doprovodíme vás do vesnice, kde už vaši přátelé čekají. co se Satu týče, Whitebull jen zakroutil hlavou. Omlouvám se, ale o pirátech moc nevíme a...kromě tady vašeho přítele a vás se obávám, že tu žádní šermíři nejsou. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro „Děkuji, dobrý muži.“ Řeknu a věnuji mu další úsměv. „Ah to je skvělé. Jste dobře zásobeni.“ Pochválím. Když jsem měla všechno co jsem potřebovala, zaplatím. „Děkuji za vaši ochotu.“ Mrknu na něj a vyjdu ven z obchodu kde čekal Saigo. „Ano. Mám vše co potřebuji. S tímhle nějakou chvíli vydržíme.“ Poklepu si po brašně, která byla podstatně víc naditá. Rozhlédnu se, když se mě zeptá kam teď. Pokrčím rameny. „Ono tu moc věcí k prohlížení není. Kromě obchodu a dívání se na trénující muže.“ „Jestli chceš, tak můžeme jít za nimi. Ty jsi si chtěl zatrénovat ne?“ zamyslím se. „Možná bych to taky mohla zkusit. I když tedy můj styl je spíš hrubá síla.“ Saigo si všiml té ženy s kterou jsme přišli a chtěl s ní něco pořešit. Následovala jsem ho. Zeptal se ji na to o čem jsem mluvila. Jestli by si mohl tady zatrénovat. |
| |
| Na pláži. Keďže ma Whitebull varoval o ostrove prejde mi hlavou. ...hm možno má pravdu asi by nebolo moc vhodné aby som tam išiel bez doprovodu... ...aspoň určitým nedorozumeniam by sa dalo predísť... V tom si všimnem Satu ako prijde a spýta sa Whitebulla. Nato mu odpoviem. "Satu keď chceš môžeme my dvaja trenovať trochu. Ale najskôr by si mohol povedať kde je Sarutobi a Thor tušim spomínal že chce pozvať neaké holky z lesa na večeru. Nevieš o nich niečo?" Pritom nechám Satuovi čas na premyslenie o tých holkách a otočim sa ležérne k Whitebullovi so slovami. "Aj keď si myslím že sa viem o seba postarať pokial sa divokej zvery týka, je to predsa len váš ostrov tak sú to vaśe pravidlá." ...som zvedavý či to teraz pôjde po dobrom nakoľko jak sa vraví do tretice všetko dobre... ...aj keď osobne tipujem že to zase niekto doserie a budeme buď zdrhať alebo sa to tu zmeni na masaker... ...dufam len že to nebudem ja... ...teda posnažím sa o to aby som to nebol ja... Na chvíľu sa odmlčim a potom poviem. "Tak mna by tiež technikyštýlu Rokushiki zaujímali predsa len ako vidíte som primárne šermiar a tak verím že by sa mi zišlo do zálohy niečo viac kde by som nemusel použivať meč, prípadne ak by som meč nemal. A z toho štýlu už poznám Soru ako ste si mohli všimnúť, tak naučenie sa dalších by nemusel byť až taký problém. Ak by ste si prípadne chceli zatrénovať a skúsiť váš štýl proti napríklad šermu rád si s vami zmeriam sily len by bolo asi vhodné ak by som používal Bokken predsa len akosik nemám momentalne moje techniky úplne pod kontrolov a nerád by som ostrou katanou niekomu ublížil" Vtom sa mi v kútiku oka zamarí že vidím pripávať loď. Mierne pootočim hlavu aby som sa pozrel o koho sa jedná avšak akosik tie osoby nepoznám. ...fakt ma zaujíma ten preklad od Abe... ...ako som dosť nedočkavý ktoré techniky tam popisuje... |
| |
| Pláž aneb podává se svačinka " Aháá a co je to Rokushiki? To Thor nikdy neslyšel a rozhodně to nebude k jídlu když je to styl boje.....Thor se zeptá až bude mít Thor čas... vy mi pak řeknete ,kde nějakého mistra najdu" řekl zadumaně když mu ale odpověděl na otazku ohledně holek zasmál se taky. " Aha tak to je asi naštvali, že je aspoň nesnědí že ne? Já bych těm vaším holkám uvařil něco lepšího než sou Sarutobi a Saigo...se pak domluvíme na tom co a jak." řekl s usměvem. " Jo Joha bude potřebovat pár šikovnějších rukou než jsou ty Thorovi.....pomoc by se šikla ... ono náš kápo snad nebude chtít honem honem jinám.... kdo vám tu vůbec dělá kuchaře? Thor by rád mluvil s kolegou kuchařem.... ale nejdřív si s Thorem musíte dát baštu aby jste viděly co umí Thor." odmlčel se " A Joha protože Joha Thorovi dost pomáhá" uznal Joze zásluhy. Poté bafl talíř s zelnými závitky a do druhé ruky první ze sudů s vodou co byl po ruce přeci jen, mohli by mít i žízeň a bylo zbytečné překrývat chuť jídla nějakým jiným pitím než byla voda. Když se s obojím dostal z lodi všiml si nových strávníků připlouvajících na lodi. " Ha takže vy o těch dvou našich průzkumnících víte, fajn.....nooo a tamti to jsou vaši nebo to jsou jiný hladovci?" to byla logická otázka, i když Thorovi by nevadilo i kdyby to byli třeba agenti maríny pokud měli hlad a Thorm ěl jídlo nebylo co řešit. " Haloooo vy dva nechcete pomoc....no i kdyby ploďte sem Thor pro vás má pití a jídlo určitě máte hlad." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Alex spolu se Saigem následoval onu ženu, která ještě stále byla ve vesnici, ovšem ta jen zakroutila hlavou a odkázala vás na instruktora, který cvičil onu skupinu, aby jste šli za ním. Čím více jste se blížili, tím více pak musel instruktor své svěřence do cvičení nutit, neboť většina z nich nedělala nic jiného, než sledování blížící se Alex, přičemž jste si mohli všimnout, že pár těch opravdu mladých začalo doopravdy slintant. Není proto divu, že když jste přednesli svou žádost byl neuvěřitelně protivný. A nechtěli by jste jít třeba někam jinam? Právě máme tréninkovou sezónu, možná až skončíme tak...za hodinu, možná dvě, zastavte se potom. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Viděla jsem ty pohledy mužů. Začínala jsem si říkat, že je pro ně asi nezdravé být úplně bez žen. Instruktor byl rozladěný, což byla moje vina, protože jeho žáci si div nezačali zakopávat o vlastní nohy. Přikývnu a pak zaváhám a podívám se na Saiga. „Jestli chceš tak tu zůstaň a já odejdu. Vrátím se za ty dvě hodiny. Kouknu se jaké tu mají rostliny a vezmu pár vzorků.“ Navrhnu mu, aby je zůstal a díval se. |
| |
| Pláž Po tom co mi Whitebull odpoví, jen poděkuji a lehce se ukloním. Na to se otočím a jdu směrem k naší lodi. Když míjím Kazumu, řeknu. "Promiň, ale o těch holkách nic nevím." A nasadím falešný úsměv, který má zakrýt můj vztek/smutek. Vylezu na loď a pokračuji do místnosti, kam jsem chodil trénovat. Vejdu do místnosti a tím probudím Ryuua, který do teď spal na mích věcech. Opřu se zády o zeď a pomalu se sesunu po ní až na zem, dokud nesedím. Co teď?!... Nahlas zakřičím určitou nadávku. Uklidni se... Všechno bude v pohodě. Zhluboka se nadechnu, vstanu ze země a hluboce vydechnu. Začnu se přehrabovat v tašce s mými věcmi a hledám něco k jídlu. Po chvilce vytáhnu jablko a čokoládovou tyčinku. Z jablka kus ukousnu a ten dám Ryuuovi. Zbytek jablka si dám do kapsy, rozbalím tyčinku, začnu jíst a spolčeně s Ryuuem, sedícím mi ve vlasech se vracím zpět na pláž. Potom co jsem zpátky na pláži, vyhledám Kazumu a dojdu za ním. "Jestli pořád platí ten trénink, tak když tak večer... Jestli chceš." A pak jen čekám, kdy už půjdeme do té vesnice. |
| |
| Nalezeni Ti na pláži
Ležím na pláži a vnímám šumění moře a chlad písku. My dokázali to, přežili jsme. Tenhle pocit pocítilo mé tělo a duše už tolikrát, že to nespočítám, ale stejně ten pocit nikdy nezeslábne a neomrzí… Což nemůžu říct o pocitu vyprahlého hrdla a kručícího žaludku, i když na to se zvyknout dá. Bohužel teď nastává otázka „Co dál“? Výborně, tak jsme to s tou bárkou a bombovou holkou zvládli…Co vlastně dělá, že potřebuje výbušniny? Nájemný terorista, který přicestoval někde z oblasti Grand Line?... Navíc ten Dial… slyšel jsem o jisté skupině lidí, kteří mají na zádech křidélka… ne nebudu předbíhat, kdo ví, třeba to je nájemný profesionál jako já… Teď vyřešit jiný problém, vlastní tělo. Uslyším Thorův hlas, ale mé tělo na nějakou chůzi nemá pomyšlení. Po té námaze i zjišťuji, že můj hlas a nohy vypovídají službu. Zvednu tedy aspoň ruku a nechám ji opět dopadnout. Ksakru zatracený tělo… hejbej se! Ruiseki! Použiji techniku Ruiseki, abych dodal nohám dostatečnou energii a pomalu se blížím k Thorovi. I tak asi dva metry od něj padnu k zemi vyčerpáním, nohy už neposlouchají… Pokud mi nabídne někdo vodu energie se mi vrátí a začnu pít, nejspíš si dám i nějaké jídlo pokud mi jej nabídnete, ale i tak toho sním asi jednu porci… můj žaludek to hold po tolika dnech bez jídla už nezvládá a jít na to zhurta by vedlo ke zvracení. |
| |
| Cesta do vesnice Vaše poznámky a případné postřehy Whitebull odkýval, přičemž Thorovi vysvětlil, že Rokushiki je bojový styl mariňáků, učící jak získat skoro až nadpřirozené fyzické schopnosti a Kazumovi slíbil, že si s ním klidně někdy dá cvičný zápas, načež si všiml dvou vyčerpaných podivínů a rozkázal svým lidem, aby je vzali s sebou do vesnice. Ti je tedy poslušně popadli, hodili si je přes ramena a i spolu s vámi vyrazili do vesnice. Cesta byla poměrně obtížná a těžká, ale netrvalo dlouho a dorazili jste na místo. Ta sestávala z asi dvaceti domů postavených do kruhu kolem velkého prašného prostranství, na kterém trénovalo asi třicet mužů nejrůznějšího věku pod vedením vysokého, muže s nakrátko zastřiženými šedivými vlasy, kterému mohlo být tak kolem 50. Poblíž nich stály Sarutobi, Alex a Saigo, přičemž jste si nemohli nevšimnout, jak naštvaně se mistr tváří a jak většina studentů očima hypnotizuje výstřih Alex. Vítejte v naší vesnici. přivítal vás váš doprovod, přičemž rozkázal svým lidem, aby ty dva „tonoucí“ přenesly do jednoho z domů, zatímco vám umožnil projít si vesnici a popovídat se svými přáteli. ODTEĎ NIKDO NEPÍŠE SOUKROMĚ!!! Arisu a Meami Probrali jste se po svém vyčerpávajícím zážitku v malém dřevěném domě, který spíše připomínal chatu. Oba jste leželi na hrubých slamnících vedle sebe, přičemž mezi vámi postával nějaký postarší muž, patrně místní kuchař s něčím co vypadalo jako opravdu hodně silný vývar. Nemáte ehm...nemáte hlad? zeptal se trošku hloupě a nabídl vám oběma lžíce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Během cesty lesem tě našel podivný pták a předal ti zapečetěnou obálku nadepsanou tvým jménem, když jsi ji otevřel, zjistil jsi, že je to odpověď od Erika. Drahý strýčku jsem rád, že jsi si na mě vzpomenul. Život u maríny je fajn, ale je to těžké. Neustále mě někde nutí běhat, zvedat činky, a bojovat. Ty poslední věci bych pochopil, ale běhat? To je ZLO. Každopádně, už jsem ztratil několik kilo na váze a naučil se jednu super techniku, to bys koukal. A Marek taky nezahálel, zabavil nějakým pirátům DF a snědl ho, takže teď je to šermíř s DF, jenom netuší, jaké je, takže ho ještě nedokáže používat a jediné co to s ním dělá je, že neumí plavat, ale to mu neříkej, byl by naštvaný. Co se té techniky týče, musím říct, že jsem netušil, ale pak jsem se poptal na základně a něco málo vyzvěděl. Ta technika se jmenuje Geppo a máš pravdu, že je to neuvěřitelně užitečný trik, sám jsem ji začal studovat. V podstatě je celkem jednoduchá. Koncentruješ se na svoje nohy, soustředíš do nich všechnu svou sílu a prudce kopneš. Když se odrazíš od země, vyskočíš hoooodně vysoko, ale můžeš se s tím odrážet i od vody nebo dokonce od vzduchu, když jsi dost dobrý. Každopádně, štípnul jsem ti v knihovně takovou malou knížečku, snad se ti bude hodit. Hubnoucí synovec PS: Jo, to je PPS: Určitě tě najde, jsem si jistý. PPPS: Podělil jsem se s dvojčaty a Markem. Jsou na mě hodní, ale kapitán Mark říkal, že jestli ti pošlu ještě něco z knihovny tak mě zabije. PPPPS: Nezabije, když vyřídíš rudovlasé doktorce, že by ji chtěl vidět. PPPPPS: Myslíš že doktorka s ním něco má? PPPPPPS: doufám že odepíšeš co nejdřív!!! Přiložená kniha měla název: „Základy šestero umění vražedného“ a obsahovala popis i se způsoby tréninku základních technik Rokushiki. |
| |
| Informace vaření a neočekavaná zpráva Když se dověděl co je to to Rokushiki, poškrabal se na hlavě a matně si uvědomil, že to možná bude to čím teď trápí Erika. trochu mu ho bylo líto ale nedalo se nic dělat. Poté se k němu připlazil ten divný muž chtěl mu dát napít,ale whitebull rozkázal oba polomrtvé odnést do vesnice. Takže Thorovi nezbylo nic jiného než tam jít také. Vrátil sud s voudou ale závitky si nechal. " Tak jo Thor se pude podívat do vesnice....nebo možná bychom mohli zaprkovat blíž jestli to jde...Tak jako Tak Thor tu nenechá Johu. Loď neodpluje...Ale" podíval se mírně rozlobeně na Whitebulla a jeho lidi. "Nemyslete si že vás nechám jít bez ochutnání." vydal se k nim se zavitky rozhodnutý jim klidně i otevřít usta a nacpat do nich zavitek. "Vemte si jinak mě rozlobíte a není to jedovatý hale." vzal si závitek a doufal, že si ostatní vemou taky. "Ale těm dvěma musíme nechat." řekl rezolutně. Když nakrmil okolostojící. Vydal se podle pozvání do vesnice ,ale bez johy nešel nicméně chtěl zajistit těm dvěma dobré jídlo tkaže možná zkusil sovu fyzickou převahu aby Joze vysvětlil že mají jít v přetlačované měl jako někdo kdo ovládá sumo znatelnou výhodu.Cestou do vesnice na thorově volné ruce přistál poštovní racek a předal mu jakousi obálku. Thor jí otevřel letmo koukl na knížečku ,kterou strčil mezi své faldíky a pak se věnoval čtení dopisu málem zakopl ,ale mnohem větší problém byl Thorův huronský smích nad dopisem. " hahaha to si piš že se zeptám Eriku." celí zbytek cesty se Thor choval divně tak nějak poskakoval střídavě na jedné a druhé noze jako by soustavně brkal nebo co. Když došli rozesmál se Thor po druhé, dobře si uvědomil co je za problém. Alex byla prostě pěkná a ti mladíci byli ve věku kdy pěkná baba je duležitější než trénink rozhodl se že to starému msitrovi trochu zjednoduší. "Aleeeeeeex." zařval radostně a pak se rozhlédl po okolí chtěl někomu věnovat svojí pánev se zavitky. Vrazil jí prvnímu kdo byl po ruce se slovy. " Jestli je s sníš bude nášup." a s nadšeným dupaním se rozběhl za Alex kterou náležitě objal . " Tady jsi." zpražil okolní trénující pohledem typu tohle je moje přítelkyně a kdo nan í bude koukat má co dělat se mnou a pak se ještě k alex naklonil a zašeptal. " Promiň ale chci pomoc tomu mistrovi, když si budou ymslet že máš něco se mnou budou se věnovat tréninku spíš....a jo psal Erik. Marek říká ,že by tě rád znovu viděl a Erik se ptá jestli ty a Marek spolu něco máte...takže máte?" pokud Alex přistoupila na Thorovu hru nejspíše se držela u něj a tudíž měl Thor již malí harém Johu totiž nechtěl opustit ani za nic. Zato se plný nadšení a vědomí o tom ,že dva ztroskotanci neprobudí hned nasačkoval do kuchyně, tu poznal nejspíše po čuchu. Kuchaři místo slov vrazil do pusy závitek a informoval ho o tom ,že má dva úplně vyčerpané lidi. Kuchař se dal do vaření polívky do čehož mu Thor kecal jen málo on měl starostí dost. Musel péct další sadu koláčků pro vesnici a hlavně pro Erika tentokrát pokud ho pustili k zásobám měl v plánu plněné taštičky nejspíše nějakou marmeladou zalité karamelem. Vůně z toho mohla rušit podobně jako přednosti Alex,ale to Thora moc netrápilo pro něj bylo Food of friendship vším. " Hehe promiň já se v té rychlosti nepředstavil já jsem Thor... a až budeš mít čas popovídáme si o jídle a vaření určitě se oba od sebe mužeme něco naučit." oznámil svému kuchařskému kolegovi, protože s ním prostě chtěl být za dobře. Pečení trvalo o trochu déle takže ke ztroskotancům došel místní kuchař dříve. Jenže když Thor zjistil ,že se rozlívá polívka už už bral zachráněné závitky a nové koláčky aby vlil oběma malátným chuť do života. " Oni už jsou vzhůru príma. No tka papejte má to dobrý a jedovatý to není ejstli chcete ochutnám to. Když to zpapáte dostane další dobrůtku." usmál se a ukázal jím své výtvory. |
| |
| Vesnice Odpovědi jsem se nedočkala, protože jsem uslyšela volat své jméno. Otočila jsem se a viděla, jak se ke mě nadšeně žene. Překvapeně zamrkám a na chvíli mám obavy jestli stačí včas zastavit. „Uh...“ Najednou jsem skončila v jeho náruči, ale pak mě pobaví jeho pohled, který vyslal na všechny strany, aby dal jasně najevo že jsem zadaná. „Uh... jasně. Neboj. Nikdy bych neodešla daleko od svého medvídka.“ Zašvitořím a dám mu pusu. Pak se mě zeptá na Marka a začervenám se. „Hmm... tak trochu. Jednou jsme se políbili a dopisujeme si.“ Odpovím mu s rozpaky. Vzdychnu. „Taky bych ho chtěla vidět, ale pochybuji, že se to stane. Totiž... až bychom se viděli, on by mě musel zatknout. Má povinnosti a ze mě je zločinec.“ Vysvětlím mu. Pustí mě a já se vydám za ním. „Stavím se později.“ Zavolám ještě na trenéra. |
| |
| Rozhovor s Alex (taktické intermezzo) " No to já vím ,ale to neznamená že se mi nemůže stýskat." když mu Alex dala pusu mírně se začervenal.Pak přešel opět do šeptání. "Aha tak to já to Erikovi napíšu ...teď mi od něj přišel dopis víš...Noo a proč by to nešlo i Marek musí mít někdy volno ne? A ty nejsi zločinec...myslím že by to šlo jen se musí vykoumat jak...a jo budu potřebovat aby jsi se na něco podívala a řekla mi svůj názor... potřebuju názor někoho kdo ví jak tělo funguje....třeba večer stejně budeme muset být spolu...teda snad to nevadí navíc s námi bude i Joha." Chytil Alex rukou kolem pasu druhou chytil Johu a obě si je k sobě přitiskl. Pak už se vydal plnit svůj vařící a pečící plán. |
| |
| Vesnice Thor Pobavilo mě, že Thor se tak snaží, aby to mě a Markovi vyšlo. A bylo to milé. „Promluvíme si o tom později až nebudeme muset šeptat.“ Řeknu s úsměvem. Pak se zmínil, že by potřeboval můj lékařský posudek? „Jasně. Ráda pomůžu.“ Přikývnu a zachichotám se, když mě objal svou masivní rukou. Nezkoušela jsem ho obejmout, protože nebyla šance, že by se mi to povedlo. Thor našel kuchyni a hned byl ve svém živlu a na nás zapomněl a věnoval se kuchtění. Chvíli váhám a sleduji ho. Nevím co mám dělat. Chtěla jsem si jít prohlédnout místní rostliny, ale Thor chtěl můj názor na nějakou lékařskou záležitost a tak jsem nemohla jen tak odejít. |
| |
| V chatrči Maemi, možná Thor
Mezitím co mně nesou do chatrče se mi zdá sen, tedy spíše vzpomínka: Půl roku zpátky… sedím na stromě a pozoruji jednu bělovlásku jak vyslýchá pár chlápků od maríny… dost tvrdý výslech… bohužel moc nespolupracují a pokusí se o útěk… ten však skončí kulkou v zádech jednoho od bělovlásky a růží v krku druhého ode mě. Ptá se mně kdo jsem a já odpovídám, ten který pro tebe má práci…Menší přesvědčování a vysvětlování, ale nakonec kývne a jde se mnou… Škubnutím se proberu a rozhlížím se… chatrč, brýle mám pořád na sobě a cítím nějakou vůni…Kuchařovi kývnu na otázku a opatrně se pustím do jídla… Proč se mi sakra zdálo o ní?... Poslední člen mé skupiny Lust… Co to sakra znamená?!... měl bych raději co nejdřív kontaktovat ústředí… no jo vlastně! Kde jsou moje věci? Dojím svou porci a pak se zeptám kuchaře: Děkuji za jídlo… Prosím vás, kde to jsme a kde jsou moje věci? Pak se objevilo jakési dvoumetrákové monstrum s dalším jídlem. S trpkým úsměvem si uvědomím, že ač mám stále hlad můj žaludek takovou stravu ještě pár hodin nezvládne. Omlouvám se, ale obávám se že můj žaludek takové jídlo ještě nezvládne po tom dobrodružství… možná za pár hodin… |
| |
| Výzva na duel Dojdeme do vesnice. Těch které přinesly (bloody rose, maemi) si ani nevšimnu, jednak si myslím, že patří k místním a jednak mám moc nízké smysly, abych něco takového zaregistroval. Prohlédnu si po oku vesnici, ale nijak to nekomentuji. Všimnu si zbytku posádky, na kterou se lehce usměji a následně udělám pár kroků dopředu, abych předešel bulla. Zastavím se, zhluboka se nadechnu a po chvilce co nic nedělám, se otočím s úsměvem. "Takže vypadá to, že teď máte volno... Nasadím chtivý výraz tím, že se zamračím v obočí a usmívám zároveň. .... co takhle si dát ten duel?" |
| |
| Vesnice Než se všichni vykecali, tak to chvíli trvalo a já je pozoroval. Mé potěšení, které jsem doteď měl opadlo Ihned po tom, co Thor začal nabízet jídlo a já se do jednoho zakousnul. Došlo mi totiž, že to čeho jsem svědkem je bohužel již až moc normální. Co se stalo? Žádný faktor překvapení. Vztahy, které mezi nimi panovali jako kdyby odpadli během těch pár minut. Nerad bych se vrátil ke svému nudnému životu. Doufám, že je to jen přechodná část. Za chvíli určitě budou zase vyvádět všechno nemožné a nepředvídatelné... Určitě. Snažím se uklidnit a trochu si pozvednout náladu. Přinejhorším se do toho pustím sám! Cesta mi dělá vážné potíže. Nejsem zvyklý na takové prostředí a hlavně takové namáhavé stezky. Naštěstí jsem to zvládl, ale kdyby vesnice byla ještě o kus dál, tak by mi nejspíše hrozili problémy s nedostatkem energie a odnesli by mě na zádech. Vesnice vypadá pěkně a teoreticky i vhodně pro můj výzkum. Hmm... Vypadá to jako tréning bojového umění... To se mi moc nehodí, ale nějaké výsledky jejich tréninku by se mohli hodit k použití... Budu to muset blíže prozkoumat. S očima upřenýma na trénující vesničany se k nim přibližuji. Když jsem již dostatečně blízko abych je mohl pozorovat, tak si sedám na zem a pozoruji to co dělají a snažím se zjistit jaký to má význam. Potom se na to budu muset ještě zeptat nějakého cvičitele. |
| |
| Vesnice "Mno to bude asi lepší to probrat pozdějc.Čím míň lidí u toho bude tím líp..." řekl souhlasně a celkem spokojeně zamířil do kuchyně jen měl pocit, že by LAex chtěla být jinde jen její hraní role jí dost poutá k Thorovi. " Nooo nemusíš tu být pořád ...ono by se nekdo měl mrknout na ty co přijeli na tý lodičce...myslím ,že budou potřebovat doktora... To co potřebuju já počká na večer...nebo se pak projdeme..." lehce k sobě Alex přitiskl skoro jako na rozloučenou.Přeci jen čekalo ho vaření a v tomto ohledu nebyla Alex Joha na Johu si zvykl a po pravdě Joha i na něj takže se vzájemně v kuchyni nepletli s Alex by se to musel naučit, ačkoliv by to možná nebylo od věci. Když se pak dostal k probraným ztroskotaným a první reakce toho muže byla ,že neche jsít Thorovo jídlo podíval se na něj Thor podrážděně,ale pak se široce usmál, neb měl vlastně dobrou náladu. "Mno a jak dlouho jste nejedli? Pač jestli dlouho tak je fakt ,že by jste neměli jsít moc hned...jinak by jste to jídlo zase vrátili a to by byla škoda....Jináč já jsem Thor, kuchař na tý velký lodi...no a jeslti vám to nevadí rád bych věděl jak jste se dostaly do malí lodičky bez jídla a vody........ale to počká než naberete sílu.... Mno má Thor zkusit říct někomu aby se podívali na tu vaší lodičku? Možná nan í něco máte a byla by škoda to tam nechat když jste tady." |
| |
| Vesnice Thor – Arisu, Joha, Maemi Thor mi řekne, že tu nemusím být a že tu záležitost o které chtěl mluvit můžeme probrat večer. „Dobře.“ Taky jsem ho objala. Zdá se, že svou nechuť ke mě už překonal. Byla jsem ráda. „Půjdu si prohlédnout místní rostliny. Nasbírám pár vzorků a pak se vrátím. Nepůjdu daleko... tak kdyby něco, tak prostě zařvi z okna. Nejspíš to uslyším.“ Usměji se. Rozhlédnu se po místnosti, pak se otočím a vyjdu ven. Vydám se pryč z vesnice zpátky do lesa, abych si konečně nasbírala vzorky. Konečně na to mám čas. Většinou jsme vždycky museli hned zdrhat a tak nebyl čas... no... na nic. Takže Mark mluvil s Erikem? Doufám tedy, že to tam nebudou nijak rozšiřovat. Ještě by měl Mark problémy. A vůbec... proč ho to zajímá? Zavrtím hlavou a skloním se k první květině na kterou jsem narazila. |
| |
| Pláž-veeeeľa ludí. Na pláži ešte odpoviem Satuovi. "Jasne že si nájdem čas. Dobrý šermiarsky súboj som nemal už ani nepametám. Teda naposledy keď sme šli na Rakatu." Poškrabem sa rukou po hlave ako by to bolo už dosť dávnu. ...hm to bolo fakt dávno... ...vlastne vtedy som bol iný... ...teda aspoň si sám sebe tak pripadám... Potom si všimnem Thora ako núka všekých rolkami. ...kurnik bol som preč z lode len chvíľku a už má navarené... ...podla mňa tam použiva nejake čary... ...ak by som nevedel že vie plavať povedal by som že má cook cook fruit či take niečo... Vezmem si jednu rolku, odkusnem si a nechám ju roztiec sa na jazyku. Potom dám zvyšok rolky do úst a preehltnem to. ...nemá to vôbec chybu... Po tom Čo Whitebullovi podriadený vzali stroskotancov vyberiem sa tiež do dediny. Počas cesty si prelistovávam preklad od Abe a tak. Hlavne si prečitam časti o tom ako sa dostať k tomu ostrovu a potom ako sa majú robiť tie techniky hlavne to Ten Shō Geki a Ten Shō Ishiki aj keď musím uznať, že Shifū Arashi je tiež dosť zaujímavé. ...rozhodne to bude treba vyskúšať... ...prípadne by som mohol skúsiť naučiť Satu aj niečo s Musashi kenjutsu... Dedina Krátky pohľad po dedine kde vidím kopu cvičiacich je sice zaujímavy avšak ja som zeneprázdnený niečim iným čo ma zaujíma a to tými technikami z knižky. Občas si privriem oči a snažím sa si v duchu predstaviť jednotlivé pohyby svalov na ich prevedenie. Občas sa pozriem aj na Whitebulla a na nedočkavého Olivera. ...fakt dlho nedostal na hubu... ...hm neviem čo by som si pozrel radšej ten súboj alebo tieto techniky... ...tažká voľba... Najskôr však si čitam znovu a znovu ten popis ako na to a pritom si to predstavujem a čakam kým si dajú Whitebull s Oliverom do zubov. Aj vďaka tomo som akosik nevnímal čo robíla Alex s Thorom a Johou. ...kurnik mal by som ale pred trenongovími súbojmu najskôr dostať tú soru a prípadne dalšie techniky pod kontrolu... ...nech by som tam nevyzeral ako začiatočník a hlavne nech by som niekomu váźne neublížil... |
| |
| Chatka Spousta lidí "Ehm, pěkné ráno." reknu s protáhnutím, zívnutím a napůl ospalým hlasem. Trochu zmateně zamrkám po okolí, nez mi dopne, ze se jaksi změnili destinaci. "Hádam, ze děkuji za.. záchranu?" mrknu zpod ras na toho hrmotného obra, co se predstavil jako Thor. Rychle do sebe hodím malou část potravy, ignorujíc jakékoliv debaty kolem mě. I kdyz je toho málo, pripadá mi, ze jsem jedla královsky. "Bylo to dobré, děkuji, ale..." zadrhnu se, kdyz mi dojde pár skutečností "Sundali jste ze mě můj kabát, pamatuji si, ze predtim nez jsme upadla do komatu, jsme ho jeste mela. Kde je, prosim?" zeptam se trochu stísněným hlasem. Precijen, mám v něm docela důlezité veci. //Omlouvám se za vypadávající diakritiky, nejsem na svém a na tomhle notasu nefunguje r a z s háčkem, stejně tak manuálně pridávané carky nad pismena.../// |
| |
| Vesnice Jakmile jsme se začali blížit ke skupince 'slintajících' studentů, tak si nenápadně stoupnu před Alex. Jsou jek smečka hladových psů. Uchechtnu se. Když nám však instruktor řekne, že nejdřív musejí dokončit trénink, tak na to nic neříkám Pravda... trénink je důležitý. ,,Jasně, dávej na sebe pozor.'' Jakmile Alex odejde, tak si někam sednu a začnu pozorovat trénink. Nakonec přijela naše vele slavná kavalérie s dalšími neznámými lidmi. Přestanu si jich všímat a začnu znovu pozorovat trénink. Tenhle styl boje... začnu se víc soustředit na jejich pohyby těla. Podobně se pohybuje Akita. Hehehehe, To by moch bejt fakt zajmavej zápas. Sice se ti pokusím zařídit zápas, ale jak si chceš prohodit osobnost? Pochybuju, že nás tak z čistajasna nazvou. Však uvidíš- teda uslyšíš. Hehehe. Navíc by to moch bejt dobrej začátek pro naši novou techniku. Společnou techniku? Dále jen následuje další Akitův smích, z kterého nemám dobrý pocit. Zaslechnu Olivera, jak chce s nějkým zápasit. Pozdvihnu kosu a zamávám mu s ní. ,,Olivere! Tady! Na slovíčko.'' Pak jen mávnu rukou, aby ke mě přišel. ,,Prej budou ještě tak zhruba hodinu trénovat, pak by s námi mohli dát jeden souboj.'' Co si to takhle spestřit? Změřit si síly s kapitánem... *šepty* *šepty* Nad novou informací si jen povzdychnu. ,,Co si takhle dát menší soutěž, Olivere? Co si takhle dát s Akitou zápas, kdo dýl vydrží bojovat? Trest pro toho, kdo prohraje ho ještě nenapadnul, ale co ty na to?'' Zatvářím se sebejistě, aby poznal, že to myslím vážně. Pokud Oliver bude souhlasit, tak si položím na zem kosu a z poza pasu vytáhnu dva nože, které jsem si před chvílí koupil. ,,*šepty* *šepty* ...to Akita si chce zabojovat, tak pokud bys byl ochotný to udělat.'' |
| |
| Výzva na duel, pokračovaní. Takhle to popravdě moc nevychází. "Takže vypadá to, že teď máte volno... Pronesl jsem směrem k Bullovy a všimnu si, že na mě Saigo mává. Smutně mi povadlo obočí a už dokonce jsem zapoměl i nato, že jsem chtěl vyzvat toho rváče na duel. ".... moment...." Omlouvil jsem se gesty těm třema velvyslancům co nás sem přivedli a odešel jsem za Saigem, který něco potřeboval. "Soutěž... s Akitou zápas? Ale já zrovna chtěl prozkoumat techniky těch místních, strašně mě to zajímá... Zoufale ukážu rozevřenýma dlaněma na bulla, ale když si všimnu Saigova výrazu tak si jen otřu pot s čela a sklamaně povím. "No tak jo.... co je to s váma, že každý chce bojovat. Vždyť je to blbost, bojovat mezi sebou.... počkat.... hmm.... kdo je vlastně ten Akita? Nevzpomínám si, že by někdo takový byl v posádce..... myslim. Někdo místní?" |
| |
| Vesnice Oliver... atd. atd Ále, já tě s ním ještě neseznámil? To je moje druhá osobnost, ale detaily bych si nechal pro sebe.'' S vynuceným úsměvem se podrbu na týlu. ,,Ne přímo s ním, nebo abyych byl přesný, tak né proti mě. Jen si takhle dát soutěž, kdo vydrží dýl bojovat proti těmhle. Ukážu směrem k učňům Kouknu na ty chlápky, ke kterým ukazoval. ,,Ach tak. Mohli bychom si dát zápas tady s učněma. Přece jen začit s někým, kdo je blízko naší úrovně... Chápeš, ne?'' ,,Bojovat? Někdo musí zesílit, aby ochránil ty, na nichž mu záleží.'' Pak počkám, dokud nedotrénují. ,,Mistře, chtěli bychom změřit síly s vašima studentama. Co vy na to?'' |
| |
| Výzva na duel, pokračovaní... Usměju se. "Máš druhou osobnost, to je drsný. Prdí taky?" Rozhlédnu se po vesnici a poté koutkem kouknu na bulla, jestli pořád stojí tam kde stal "Zápas..... s učněmi....." "Blízko naší úrovně? Co tím myslel?" "Dobře, když to chceš" Zakoukal jsem na Saiga trochu nevěřícně. ,,Bojovat? Někdo musí zesílit, aby ochránil ty, na nichž mu záleží.'' "A ten Akita, na kom mu záleži... ej Saigo?" Optám se ho, ale než bych vyslechl odpověď. "Vy jste mistr? Já jsem Oliver, přišel jsem stejně.... vyzvat vašeho nejlepšího studenta." |
| |
| Řekni kde ty věci jsou. Jak se zdálo ani jeden z utopenců se neměl moc k řeči spíš se sháněli po věcech, že by snad byli stejně majetničtí jak někteří členové posádky, těžko říct možná měli k těm věcem jen citovou vazbu. Thor se poškrabal na hlavě a snažil se vzpomenout jak se ti dva dostali sem a co se stalo s jejich věcmi, zmateně se přitom rozhlížel po okolí když to našel v koutě byl jakýsi ranec. Spolu s pohledem na ranec mu došlo kam přišli ty věci. " Thor už ví." řekl radostně. " Zkuste se mrknout do toho vaku tam by mělo bejt všechno. Thor si říkal, žeby Thor nedovolil aby vám něco vzali." řekl nadšeně a nechal je aby si věci vzali. " Tak a když už máte vše povíte Thorovi kdo jste a co jste dělali na té lodi?" |
| |
| Vesnice Konečně dorazíme do vesnice a já si jí začnu prohlížet. Takže žijí. Dívám se na Alex, Saiga a Sarutobiho. Potom se zadívám na trénující skupinku lidí. Zajímavé pohyby. Jakže to bylo,... Kyuu Ryuu? Nebo nějak tak. Ale nebylo by špatné se to naučit. Pozoruji pohyb rukou, který jim vedoucí muž předvádí a sám se ten pohyb pokouším zopakovat. Jak se dívám na svou ruku vzpomenu si na to co jsem tu chtěl udělat. Prvního vesničana, kterého potkám se zeptám, jestli by se tu někde dalo sehne nebo koupit nějaké oblečení. Pokud mi to řekne, tak se tam vydám a cestou přemýšlím. Zvířecí instinkty?... To jako každý člověk má sklon k nějakému zvířeti? Werewolf a Kerberové byli vlci a Whitebull bude pravděpodobně býk... Nebo je tu taky možnost, že toto bojové umění má několik stylů. Tak jako to je v Kung-fu. Tam je napríklad Kudlanka, Tygr a další... Něco se o tom pokusím zjistit. Dojdu k dumku, kam mě vesničan poslal a pokusím se tam sehnat nějaké triko. Po delším smlouvání jsem si koupil noví vršek. Zobrazit SPOILER A novou čelenku."Teď si musím nechat zkontrolovat ruku." Řeknu potichu, tak abych to slyšel jenom a Ryuu. Zobrazit SPOILER Pokusím se najít Alex a když jí najdu a dojdu k ním, tak se jí zeptám."Mohla bys mi prosím tě prohlédnout pravou ruku. Mám takoví blbý pocit, že je s ní něco v nepořádku. Koukni se, jestli náhodou není někde zlomená, nalomená. Přetrhaný, přesekaný šlachy, vazy a nebo něco dalšího... Víš, já v pravé ruce ztratil cit po jednom bodnutí od nepřítele a tak nepoznám, zda-li s ní něco je. Prostě v ní necítím bolest." (Rozhodnutí o tom, jestli s ní něco mám nebo nemám, nechávám plně na Alex. Rozhodni se jak chceš :) ) Po prohlídce (i když s tou rukou něco budu mít) jdu za Whitebullem a poprosím ho, zda mi vysvětlí ten jejich bojoví styl. A nebo ať mě pošle za někým, kdo my to vysvětlí. |
| |
| Okolí vesnice – sběr rostlin Už jsem si nasbírala pár vzorků, neznala jsem je, ale to bych musela si pamatovat celou encyklopedii rostlin a to by bylo trochu moc. Proto si je pak musím najít. A nebo jsem našla úplně nový druh. Ohlédnu se, když uslyším kroky. Objevil se Satu, který mě požádal, abych se mu podívala na ruku. Zvednu se, otřu si ruce o kalhoty a začnu si jeho ruku prohlížet. „Uvidíme.“ Pousměji se na něj a začnu mu s rukou hýbat sem a tam, nahoru a dolů, do stran, ohýbat ji řekla mu, ať řekne až to bude bolet. Když sebou trhne, přikývnu. „Zdá se, že máš skřípnutý sval. Nic vážného, ale bolí to.“ Začnu si prohlížet obsah své brašny. Měla jsem tu chladivou mast na podlitiny a modřiny. „Nemám u sebe nic co by přímo pomohlo, ale tohle ti to aspoň zklidní. Přijď za mnou až budeme zase na lodi. Připravím ti mast, která ti po týdnu užívání pomůže.“ Ujistím ho. „Nezvedej nic těžkého. To by ti jen přitížilo.“ Varuji ho. Dám mu chladivou mast, aby si ruku namazal vždycky, když bude cítit potřebu. Pak odešel. Znovu pokývnu a vrátím se ke sběru rostlin. |
| |
| V chatrči Maemi, Thor
Ten obr mi dělá starosti. Nejdřív se tváří naštvaně když z pochopitelných důvodů odmítnu jeho jídlo a pak začne vesele blábolit…A jak se zdá Maemi taky některé věci zmizeli. Naštěstí nám ten drobek odpoví, ale zas se zeptá na otázku, kterou sám odložil na později…Raději ho nevnímám a podívám se do toho vaku. Matko země, prosím ušetři mně… Mám pocit, že to bude ještě dlouhej den. Tak hlavně jestli jsou ty věci kde mají být… Vypadá to, že jsou všechny. Moment, ty Maeminy bomby by neměli být ukazovány jen tak veřejně… Nejdřív vytáhnu Maemi kabát, ale držím ho způsobem, že nejdou vidět ty bomby. Pak vytáhnu i svůj batoh, vytáhnu krabičku cigaret a jednu si zapálím… No…*nasátí cigarety a vydechnutí*Tak před týdnem jsme se plavili jako pasažéři na obchodní lodi a strhla se…*nasátí cigarety a vydechnutí*Docela velká bouře. My dva jsme to stihli do člunu, nevím jak skončili ostatní…*nasátí cigarety a vydechnutí*No a asi před 3 dny nám došlo jídlo a předevčírem voda…*nasátí cigarety a vydechnutí*To by bylo asi všechno… Jo vlastně, říkejte mi Rose. Kde to vlastně jsme? |
| |
| Vesnice-Thor a Alex Drobné dokončení, ještě před odchodem trojice reprezentující Ryuu Kyuu karate pochopitelně neodmítla Thorovu nabídku na jídlo, očividně nikdo z nich obřího sumistu nechtěl urazit. Co se pak Thorova příchodu do vesnice týkalo, vzbudil značné pozdvižení. Hned jak ho uviděli, hrnout se k Alex, vytřeštilo několik nováčků v Ryuu Kyuu vyděšeně oči a udělalo několik kroků zpátky, přičemž jejich mistr se jen potěšeně usmál. Tak vidíte bačkory, myslíte na ženský, ale dokud nedokážete složit tohodle... ukázal na Thora Tak to mezi nohama máte furt jen na chcaní...ZPÁTKY K TRÉNINKU! zavelel a jeho svěřenci dosti neochotně poslechly. Vesnice-Pes a Dr. Kyouma Na Psovu výzvu reagoval onen instruktor překvapivě zcela vážně, beze stopy rozčarování. Já Gray Wolf jménem Kyuu Ryuu karate přijímám tvou výzvu. Uveď svůj styl a svou hodnost v něm, abychom ti mohli vybrat vhodného soupeře. pro Saiga měl nakonec po odchodu Alex stejnou odpověď. vyzval tě. Tato výzva pak značně narušila Kyoumovu snahu pozorovat trénující vesničany, kteří právě kvůli oné výzvě ustaly s tréninkem a upřeně hleděli na Psa. Okolí vesnice-Alex Poté i před tím, než se k tobě připojil Satu jsi našla poměrně slušné množství různých rostlin, přičemž ne všechny jsi neznala. Spousta z nich byly obecně známé, léčivé rostliny, které mohly velmi snadno doplnit tvou lékárníčku(dopiš si nějaké léčivé rostliny do vybavení). Poté, co přišel Satu jsi už ale takové štěstí neměla. Sotva ses zohla pro další rostlinu, která vypadala zajímavě(Satu ještě odejít nestihl), ozvalo se ve větvích nad vámi lehké křupnutí, načež se dolů snesla(ano, opravdu snesla) mladá, asi tak osmnáctiletá dívka a starší asi třicetiletá žena. Ženu jste měli před sebou a dívku za zády, jako by vám chtěli zabránit utéct. Já jsem Kara, mistrině Kyuu Ryuu stylu Fénixe první třídy, co pohledáváte v našich lesích cizinci? |
| |
| Okolí vesnice Satu Když se ozvalo křupnutí ztuhnu a narovnám se skoro ve stejné chvíli jako, když se ty dvě objevili před námi. První jsem uviděla mladou dívku, tak jsem si myslela, že je to nějaká puberťačka co si hraje na drsňačku. Ale pak uvidím i tu starší. No výborně... to nemají nic lepšího na práci než mě otravovat? „Zdravím. Já jsem Alex. Doktorka. To je Satu.“ Ukážu na svého společníka, který nestačil odejít. „Jen jsem si tu prohlížela rostliny a sbírala vzorky a bylinky kvůli výrobě léků a mastí.“ Vysvětlím jim klidně. Neměla jsem pocit, že dělám něco špatného. „Naše posádka zakotvila na ostrově kvůli nutným opravám.“ Prohlédnu si je. „Je to nějaký problém?“ zajímám se. |
| |
| Chajda strejdy, co vypadá, že nás sní Když mi řekne, kde jsou mé věci, sotva se držím abych nevyskočila a nerozeběhla se k nim. Dojdu k nim až jako druhá, ale Rose naštěstí stihne zakrýt obsah mého kabátu. "Díky" špitnu k němu, tak aby to slyšel snad jen on. Rychle si kabát natáhnu, tak aby nikde nebyly vidět bomby, a opět se posadím tam, kde jsem ležela. Chvilku sedím a poslouchám Roseho, souhlasně přikyvujíc, že to souhlasí. Čas od času nasaji kouř a uvědomím si, že mi podobné pachy chyběly. Pokrčím rameny, když přijde doba představování a přídám svou do mlýna "Já jsem Maemi. Mimochodem, nemáte tu něco sladkého?" zeptám se nevinně. |
| |
| Dedina Oliver, Saigo, Kyouma Počúvam čo vraví ten inštruktor a keďže sa Oliver ani Saigo nepúštajú do reči napadne ma. ...hm ako najlepšie odskúšať či som pochopil tie techniky... ...jednoznačne ich treba vyskúšať... ...najlepšie s niekým koho štýl nepoznám a neviem aký je silný... ...tak pokial Oliver nebude bojovať s ich majstrom alebo inštruktorom tak by mohol mať celkom dobré šance... ...tak vyskúšam aj ja... ...predsa len musím získať viacej skúseností s bojom proti kvalitným neozbrojeným súperom... ...a čo je lepšie ako sparing... Nato zavriem preklad knižky od Abe a pristúpim k Grey Wolfovi s menším úsmevom na perách. "Tak verím že viacerí vaši žiaci by si radi vyskúšali aké je účinne to čo sa naučili voči iným štýlom tak sa aj ja Kazumoto Kogo, starší žiak Musashi Kenjutsu. A rád by som si vyskúšal sparing s vašimi žiakmi. Ale radšej by som bol ak by som mohol použiť bokken v tom sparingu nakoľko by to bolo bezpečnejšie, teda ak by ste mi mohli bokken požičať tak by som si rád dal cvičný duel." Pritom sa na neho pozerám a rozmýšlam nad niekoľkými vecami. ...hlavne sa nesmiem nechať odzbrojit... ...vhodné by bolo hlavne ísť na dialku... a útoky typu hit and run, aspoň si ale poriadne precvičim soru... |
| |
| Vesnice Oliver, Kazumo, Kyouma Nakonec přece jen bychom si mohli dát menší trénink. To, že jejich instruktor přijal naši výzvu bez nějakých řečí mě potěšilo. Svůj styl? To bude těžký. Možná styl šílence? Počkám až se Oliver představí, pak se představím já. ,,Styl šílence... průměr, podprůměr... kdo ví.'' Sám nevím, jak bych měl Akitův styl boje nazvat, či určit hodnost. Ještě než nám vybere soupeře, tak se kouknu na kosu, kterou jsem si odložil a pak promluvím na Olivera. ,,Olivere, byl bys tak ochotný a udělal oč jsem tě žádal?'' Protáhnu si ruce, prokřupu si prsty a krk. Pak jen vyčkám na Olivera, dokud neudělá to, oč jsem ho žádal. |
| |
| Okolí vesnice Alex mi prohlíží ruku a po tom co sebou ruka cukne, zjistila že sní něco je. Sval? Vezmu si od ní mastičku a poděkuji. Začnu si mazat ruku a chystám se k odchodu, když v tom se něco snese ze shora na zem. Trochu se začervenám, jak si prohlížím mladou dívku, ale hned na to se otočím i na tu druhou ženu. Ta začne o něčem mluvit a na to zase mluví Alex. Když mě Alex představí, jen beze slova zvednu ruku na pozdrav. Styl Fénix?... I legendární zvířata? Takže to pravděpodobně bude jako v Kung-fu. Ruku si pro jistotu opřu o rukojeť katany. Ale jen tak lehce jí na ni položím, aby to nevypadalo moc nepřátelsky. "Jak říká tady Alex, ztroskotali jsme tu a oni nás pozvali do vesnice." Schovávám si mast do kapsy. "Nechci být nezdvořilí... Ale vy jste také z té vesnice?... A ten fígl se snesením se na zem umíte díky tomu Kyuu Ryuu?" |
| |
| Vesnice Kazumo, Saigo Popravdě jsem se pouštěl do řeči, ale z ničeho nic se u nás objevil Kazumo a začal něco mluvit. Pozoroval jsem, jak mu jede pusa pantem, ale vůbec jsem nevnímal co to povídá. Když jsem to odkýval posunky hlavou, otočil jsem se zpátky na mistra. "Takže... ummm..." Pronesl jsem ještě trošku zmateně. "Hodnost?.... ummm já prostě všechno vrátim pěstmi zpátky na zem, jak padající meteorit...." Naznačim rukou zmateně ve vzduchu údery a poté se zahledím na mistra a nepatrně se usměji. Když přejde trapná chvilka, promluví Saigo, na kterého se jen podívám. "Cože? Teď?... Ty potřebuješ nějakou speciální techniku, aby mohl Akita bojovat?.... mmm..... počkej, na něco si vzpomínám. Teď hned?" Povídal jsem Saigovy tiše, zatímco se mistr soustředil na výběr někoho vhodného na duel. |
| |
| Vesnice Ty tři nás zvou do své vesnice abychom tam ze sebe dělali hosty. Příjemně se usmívám, rozdávám úsměvy a ladím housle. Navenek to vypadá jako kdybych se do té jejich vesnice těšil. Jenže uvnitř už to tak hezké není. To že máme dva nové ztroskotance na pláži docela ignoruji. Já mám někam jít? Fakt? Děláte si ze mě pr***. Já nikam nechci! Nechte mě bejt! Nejraději bych tady všem namíchal do číše přátelství jed. Hnusný bastardi... smrdutí upocení šmejdi! Jenže nemůžu odmítnout... Příliš nebezpečné zůstávat někde sám. Dokud sem byl tady tak to bylo v pohodě. Thor je pomalej a než by ho něco ubodalo a sežralo byl bych dávno na druhý půlce tohohle bohem zapomenutýho ostrova. Jenže jestli Thor jde pryč nemám už tu žádnou pomalou kouli tuku kterou můžu zneužít jako živej štít. Sakra... Takže jediné co sem udělal bylo že jsem schoval housle do futrálu, vzal si do ruky kůsu, nahodil armor a vyrazil sem na procházku. Celou dobu sem si se zájmem prohlížel džungli okolo a zářil úsměvy jako malé dítě co dostalo nové lízátko. Nenáááávidím vás všechny! Jakmile dorazíme do vesnice najdeme tam zbytek našich společníků. Pozdravím je vřelým zamáváním a kývnutím hlavy. Nad Thorovo během za ostatními se mi jenom protočí oči a pokrčím rameny. Nikterak mě nepřekvapilo to co dělá zbytek mojí posádky. Thor dělá kraviny, Alex zase zdrhá, naši testosteronový borci se chtějí zase rvát. OOO jak já moc doufám že dostanou oba těžce na prdel! A zbytek se tak rozptyluje po okolí. Hm a co já? No dokud tady budou bojovat tak já odmítám hrát. Možná bych si mohl jít někam do džungle zase potrénovat. Přinejhorším můžu zase něco vysát. Třeba se mi pak vrátí nálada když zase o pár dní oddálím vlastní smrt. Zatímco se všichni zaměstnávají svými vlastními činnostmi tak já se otočím. Provedu Soru k nejbližšími kraji lesa kam nikdo nešel a zalezu do něj. Pokud mě nic nevyruší tak jdu cca 20 minut nějakým směrem. Ostřím občas udělám zářez do stromu či kmenu abych se neztratil. A hledám nějaké pěkné místo kde bych si mohl sednout a na chvíli být zase sám. Pokud něco takového najdu odložím si vedle sebe kůsu. Rozhlédnu se kolem sebe a smutně si povzdychnu. Přesně jako celý můj život. Nakonec vždy skončím sám. Odložím brnění, rozepnu si košily, kterou posléze odložím vedle sebe jelikož je dost propocená. Vytáhnou housle a začnu ladit. Jsem hudebník tak se musím více opřít i do hudby. Nemůžu pořád jenom bojovat. Musím pomoct .... Komu vlastně? Komu chci pomáhat? Na palubě není nikdo komu by na mě záleželo a mě nezáleží na nich. Měl bych od nich odejít. Jistě... příští ostrov je asi opustím. Musím najít Zainin... Ona jediná... Přestanu raději myslet protože mě ty myšlenky příliš bolí. Opět se mi točí myšlenky ve stejných kruzích jako když sem opustil svojí rodinu a přátele abych utekl neschopen čelit svým problémům. Hudba léčí můj drahý synu... soustřeď se a zahraj své pocity. Ano maminko... Opatrně opět přiložím housle na jejich místo, smyčec je položen na struny a pak prolomím zvuky džungle kolem mě. Hraji melodii samoty, strachu a bolesti... hraji tak jak se cítí moje srdce. Snažím se do samotných tónů mé písně dát to jak se cítím. CHci aby hudba odnesla mojí bolest, zlomené srdce, samotu a strach pryč. odkaz Zainin... proč si mě tu nechala? Kéž by si se vrátila. Kéž bych našel někoho dalšího v posádce komu bych mohl věřit. Kéž by tu byl někdo jako ty. Někdo kdo rozuměl. Nikdo z nich nemá tušení jaké to je! Jaké to je trpět kletbou která mě mění zevnitř. Všichni na mě koukají jako na vraha! Ale copak je to moje volba! Copak nechápou že to ta věc uvnitř mě nutí zabíjet? Nevidí prokletí... vidí jenom prokletého. Kdo z nich by obětoval svůj život za cizince? Kdo z nich by obětoval svůj život za mne? Nikdo... raději by žili. Každý člověk chce žít. Je to tedy tak divné že i někdo jako já chce žít? Pověz mi anděli co za mnou létáš. Jsem skutečně ztracen? Jsou má křídla již černá a spálená? Jsem již odsouzen nikdy nepoznat štěstí? Řekni proč? |
| |
| Vesnice "Ahááá takže Rose a Maemi.. jsme ...no nevím jak se to tu jmenuje mi tu skončili omylem. Ale jsme jediná loď tady asi... nebo jediná o které vím." řekl s usměvem. " Ale to nevadí mi vás můžeme dovést na trasu té vaší lodě ...teda asi ale ne hned... máem spoustu motání kolem lodi." pak mu došlo že se Maemi ptá na sladké. " Sladký toho mám dost máš tu šáteček a ještě jich je kopa ... nebo jestli chceš udělat sušenky nebo tak něco.... taky se zvládne." zatvářil se nadšeně konečně někdo kdo se nebojí jíst. // pokud náhodou uviděl Maemina křídla nebo nějaký jejich náznak// " Hale tohle znám. To má Sarutobi a Satu... Ty jsi ten no sky.... andílek. Že?" |
| |
| Vesnice Nějak jsem se v té vesnici zasekl. Sledoval jsem všechny ty chlupáče a jen se šklebil jako by mi dal někdo líznout kuře vindaloo. Všichni mi tu přípomínaj Werewolfa... hehe... štěstí, že jsem ho opouštěl s tím, že jsem mu doplnil zásoby železa v těle. Co tu sakra budu dělat? Jejich způsob boje je mi vcelku cizí. A kdybych na nich cvičil, tak opravdu nevím... pokud si neseženu gumové náboje, tak bych to tu asi vylidnil. Moje zadumání vyrušilo lehké chvění země, což naznačovalo, že se blíží zbytek posádky. Všechny jsem uvítal zamáváním a pak jsem čekal, co se bude dít. Taky je dostali... achjo... tady si nikdo nedává pozor. Po váhání jsem se začal pomalu trousit ke kuchyni, kam si to zamířil můj nejoblíbenější člen posádky Thor. Ovšem vzhledem k počtu lidí jsem si spíše sedl ke dveřím a poslouchal. jak se zdá, tak posádka objevila nějaké dva nové ztrozkotance čemuž jsem se musel jen pousmát. Rose? To je jméno pro holku né? Dědo? Ozvu se když se představí muž a konečně se objevím ve dveřích. Pak se podívám na Thora a otevřu pusu, abych mu oznámil o hladu, který mě trápí ovšem místo toho se ozve zakručení na můj věk až příliš dospělácké. Počkám si tedy až mi něco přihodí a dám se do jídla a dělám jako bych tam nebyl tedy do doby než Thor upozorní na křídla slečny. Sky...pen...dianka? Vytrousím s plnou pusou takže se jídlo z mých úst vytratí do okolí. Co zbylo polknu a pak k ní přiskočím. Já jsem Sarutobi Hansen... pro kámoše jen Han. Pro nepřátele jsem ovšem Pán Plamenů! Mrknu na ní a podám jí ruku. Potom jí samozřejmě podám i dědovi s cigaretou. Vzhled pro nově příchozí: Do toho mám na zádech malá křidélka ;o) |
| |
| Vesnice Sarutobi, Rose, Meaemi S napětím čekal co mu kdo z nich ještě poví když uslyšel známý hlas, pravda ten hlas měl stejný názor jako on , rose prostě nebylo jméno pro chlapa. Pak se Sarutobi vetřel do místnosti a jeho první slova byla... no vlastně ani né slova jako opravdu povážlivé zakručení. " A ty si nejedl jak dlouho?" podíval se Thor na Sarutobiho mírně vyčítavým pohledem. Okamžitě mu přihrál nějaké šátečky. " Ale nepřecpi se jich... udělám ti něco lepšího...Zatím se seznam se sky....s Maemi." s těmito slovy odkráčel do kuchyně kde se pustil do kombinace cooking mod a food of friendship vytvořil Sarutobimu porci všech porcí směs mořských plodů kuřecího masa promíchaná s bílými fazolkami a rýží vše v kariomáčce a s konzistencí připomínající hustou polévku. V hrnci (asi tak 4 litry) v kterém tuto směs připravil jí také vzal ,samozřejmě si ruce obalil do utěrek aby se nespálil a donesl zpátky. " Pozor je to teplé ,ale dá ti to spoustu síly." usmál se byl prostě rozhodnut ,že tuhle porci Sarutobi sní i kdyby mu měl pak pomoci. Obřadně tedy do směsi zabořil dřevěnou lžíci a čekal. Jedno ale mohlo být jisté pokud to Sarutobi opravdu sní a nebude pak celí den namáhavě cvičit muže se těšit na váhový přírůstek kolem jednoho až dvou kilogramů. |
| |
| Chatka Thor, Rose, Saru "Ano, jsem." prisvědčím oboum, co se zjevně zajímají o můj původ. Doprovodím to lhostejným pokrčením ramen a pokradmu si ukradnu jeden z těch šátečků o kterých Thor mluvil. "Mně můzeš ríkat Maemi." kývnu na Sarua. "Pro kámoše Maemi, pro neprátele Maemi a..jo, tam originalita asi končí" usměji se a s chuti se zakousnu do svého úlovku. Druhou ruku, né však tou správnou, si s tím potresu a opětovně se zase věnuji věnečku. "Ríkal jsi, Thore, ze jste tu jediná lod, ze?" načnu zvědavě "Proč to? Co tu vlastně děláte? Marinácká lod, ale marináci nejste. Nuze?" pobídnu ho, aby mi rekl, co tu dělají a celkově co jsou zač. Zobrazit SPOILER |
| |
| Chatička Chvilku to trvalo přeci jen ani Thor není kuchařský super mág schopný vytvářet jídla v takřka nulovém čase i tak byl zpátky v čas na to aby ještě nezapomněl nic z toho co se v místnosti dělo a co z místnosti slyšel. " Počkej ...takže Ti Thor má říkat Han nebo Plameňák nebo jak?" zeptal se Hana, možná proto aby si v tom udělal jasno ,někteří pro něj měli mocj men to s Maemi jak se zdálo to bylo mnohem jednoduší. " Náhodou jmenovat se pořád stejně je originální. Thor myslí že že málo lidí se jmenuje pořád stejně jak pro kamarády tak pro nepřátele." odmlčel se to proto aby si dal dohromady na co se ho Maemi ptá. Nebyl si jistý co jí má říct. A tak zkusil říct co ví. " No Thor neví jestli tu je jiná loď, ale myslí že ne..... Ono myj sme to tady našli tak trochu hmm náhodou... A co tu děláme jestli jsi vydělat loď tak víš... Joha potřebuje čas a lidi a materiál aby loď opravila. A ostatní se jí všechno snaží sehnat......A s tou lodí ber to tak že jsme asi jediná šance jak vás vrátit na vaší cestu...teda pokud místní nemají velkou loď." řekl a zazubil se. " Ale s náma se ti bude líbit Thor má spoustu receptů na sladké a naše posádka to je jeden velkej cirkus. Šílený kapitán, muzikant co má furt depky, kuchař jako slon, hyperaktivní děcko s železnou rukou... plameňák , kosička, rozpínací doktorka...bláznivej šašek a šaškující blázen ...a jo chytrá slečna která je fakt kočka ...No to je asi všechno nebo ne .... Hanmeňáku." zeptal se Hana jak se zdálo vytvořil si Thor pro jeho jméno noví novotvar neb si nebyl jistý jestli je tenhle andílek s ohnivou mušlí přítel nebo ne. " A joooo a ježek Thor by zapomněl na ježka... a pak taky Berta a Máma." uzavřel Thor výčet posádky. |
| |
| V chatrči Maemi, Thor, Sarutobi
Maemi na poděkování jen mrknu okem… nebo to bylo nevědomé mrknutí, které nemělo nic s tebou co dělat? Kdo ví…Pak se do chatrče přiřítí modrovlasá opice, a nevědomky mně uráží. Dědo?! Jsem prakticky stejně starej jak ty trumbero. Navíc to jméno je jen část přezdívky pro jednoho nájemného vraha… Ale ty sladké šátečky nevypadají špatně, možná bych si měl dát… Navíc Thor s ním nejen souhlasí, ale i oznamuje, že Maemmi a ten opičák jsou skipediani… Bohužel tou jeho přezdívkou ve mně vzbudil menší odpor a trpkou vzpomínku. Zvláštní, že narazím na dva jejich druhu…Tak pro nepřátele Pán plamenů jo?! Bez tak umíš akorát pár triků abys podpálil někomu oblečení… Oheň… můj nepřítel od toho dne, kdy se ve mně usídlil v podobě hněvu a který roste ostrov od ostrova… Když mi podá ruku tak mu do ní akorát vložím svůj čerství nedopalek a zatímco vytahuji další cigaretu mluvím na něj. Titulovat se pánem něčeho, co ovládnout nejde… akorát se tím jednou podpálíš. A pro tvoji informaci mi je pouze 19, takže s tím dědo laskavě počkej…Řeknu ti jak jsem k nim přišel… Nabídnu cigaretu i Maemi, jelikož předtím tak nasávala kouř, a zapálím si svoji. Jak mu teď vysvětlím mou barvu vlasů… no získal jsem ji jako defekt mého DF, ale to mu vykládat nebudu. Zkusím zjistit kolik má v té palici IQ. Hehehhehe… Když Thor zmizel v kuchyni posadil jsem se a začal s vážnou tváří vyprávět příběh, který se nestal… K těmhle vlasům jsem přišel ve svých 6 letech, když jsem se ztratil v lese. Byla už tma, ale já pořád nemohl najít cestu domů, až jsem dobloudil k jednomu neobyčejně starému stromu… Byl tak starý, že jeho samotná kůra byla bílá jako sníh. Byl to zvláštní strom, který mně nanejvýš děsil. Neměl jsem však na vybranou a přenocoval jsem v jeho prázdné koruně, protože ostatní stromy byli přiliž vysoké a tlusté…*dlouze a napínavě popotáhnu z cigarety* Když jsem se pak druhý den probudil, zjistil jsem, že je něco jinak. Ten tichý temný les najednou ožil hlasem a já byl schopný slyšet hlas stromů, které vyprávěli dávné příběhy, dávné rozhovory, stejně tak jako dávná proroctví…*Další dlouhé potáhnutí z cigarety*Pak ke mně promluvil ten bílí strom: „Pozor dítě! Tento dar pro tebe bude nejspíše prokletí, ale i tak doufám, že ti poslouží… A od té doby jsem schopný mluvit s přírodou, ale kdo ví jestli mně to nestálo víc než tyhle vlasy… vlastně určitě víc… Dál to utnu jelikož přišel Thor s dalším jídlem a ještě podivnějšími odpověďmi Na Maminy otázky. Výborně, když se bude takto ptát pořád, mohu v klidu zůstat pohodlně ve stínu…Takže jejich loď potřebuje opravy, ale i tak nikdo z nás neví kde se nacházíme… tedy krom místních…A navíc ještě zve Maemi na loď, kde už se nachází asi dalších 8 lidí a nějaká zvířata, kteří zřejmě mají problém s psychikou a osobností… něco jako já možná…Fajn, je na čase prozkoumat tenhle ostrůvek sám…pomalu…Jinak kdo ví kdy zas vybuchnu vzteky, byť mám brýle… Abstinuji již 10 dní, takže musím dál jít opatrně do prostředí, které mně uklidní… les… i když tam většinou i naberu další vztek… Na to se zvednu a uložím svoje zavazadlo na svá ramena. Děkuji, myslím že by mi prospěla menší procházka po místních lesích… Mohu prosím ještě ochutnat ten váš šáteček? Vypadají báječně… |
| |
| Alex a Satu Žena se ti podívala do očí a vypadalo to, že ti věří, přesto však zakroutila hlavou a prohlásila. Problém by to nebyl, kdyby jste byla vyšší student našeho stylu, ale takhle...obávám se, že bez doprovodu je to tu pro vás příliš nebezpečné, takže se budete muset vrátit do vesnice, nebo... na moment se odmlčela nebo nás přijmout jako svůj doprovod, s tím že až dokončíte svou práci, odvedeme vás zpět do vesnice. V našich lesích je totiž pro nezasvěceného lehké se ztratit. pak se otočila na Satu. Ne, my jsme z druhé, dívčí vesnice na druhé straně ostrova a ano, ten „trik“ se snesením je součástí umění Ryuu kyuu. Vesnice Wolf se překvapeně podíval na Kazumu, když se mu představil. Myslím, že jste příliš skromný Kazumo. Lehce se ti poklonil. Pro mě samotného by byla příliš velká čest Bojovat s novým Vůdcem Musashi Ryuu. k vašemu překvapení ani náznakem neukazoval stopy výsměchu. To co řekl myslel očividně zcela vážně. Samotnému Kazumovi to však začalo tak trošku docházet. Pokud mistr byl mrtvý a ostatní žáci se zřekly stylu, byl poslední šermíř Musashi Ryuu a tedy i vůdce samotného Musashi Ryuu. Otázka byla, jak je možné, že o tom věděli místní? Co se Saiga týče, takové zdráhání neměl. Styl šílence, o tom jsem nikdy neslyšel...budiž, tvůj soupeř bude Tobimaru. jmenovaný chlapík, asi metr sedmdesát vysoký s lehce zavalitou postavou vykročil vpřed a uklonil se. Je mi ctí. prohlásil. Pak se otočil na vašeho kapitána a zdál se lehce nejistý koho vybrat, než se ozval Whitebull Pokud by to nevadilo, tak s ním bych si dal zápas já osobně. instruktora to prohlášení očividně dosti překvapilo, ale nesouhlasit se neodvážil a tak před kapitána předstoupil právě váš průvodce. Samael Tvá cesta k odlehlému místu byla poklidná a bez vyrušení. Trvalo ti nějakou dobu, než jsi našel to co jsi potřeboval, ale nakonec ses usadil ve skalní rozsedlině, kde jsi začal hrát. Ke tvému překvapení pak tvá hra nezůstala bez odezvy. Netrvalo dlouho po konci a všiml sis nahoře na skále malé, dětské hlavy, která tě upřeně pozoruje. Když si ovšem všiml, že sis všiml, rychle se stáhl zpět a když si myslelo, že se nedíváš, valilo na tebe oči. |
| |
| Přátelský zápas Podívál jsem se na Whitebulla a pokynul hlavou, že to tak bude asi nejlepší. Lidé se začli rozestupovat, a tak jsem také vykročil vpřed. Plácek na kterém jsme měli bojovat byl dost rozhlehlý, a proto jsem odstoupil dále od Saiga. "Tak jo jdeme na to slečinko." Řeknu mu s úsměvem, když jsem od něho nějak vzdálený a dál už se věnuji Whitebullovy, který předemně předstoupí. Uctivě ho pozdravým gestem zaťaté pěsti s úklonem a připravím se do bojového postoje. Prohlížím si ho (tipuji čím by tak mohl hlavně útočit. PJ, popiš jestli vydím nějaké zbraně, nebo něco.) |
| |
| Chatrč Thor sice slyšel ten příběh o stromě o kterém něco říkal Rose ale moc tomu nerozumněl měl za to ,že Rose prostě něco snědl a měl vidiny a barva vlasů je .... dílem náhod. Naštěstí se ho Rose zeptal na něco čemu rozumněl. "Jasně ty šátečky jsou i pro vás klidně si jich vem víc jsou fakt dobrý... A no s tím jít do lesa. Místní nás tam nechtěj pouštět prej ,že tam jsou velký zvířata a nebo co. Thor myslí ,že nic většho než Thor tu není ,ale Thor nic neviděl. Tak jako tak se budete muset zeptat Whitebulla, nebo někoho takového, aby věděli jestli e tu můžete poflakovat." Thor se mírně zadumal ještě by tu mohl chvilku zůstat udělat další zásobu šátečků a pak počkat na Alex nebo jít za ní a nebo což, byla také možnost přesvědčit někoho z místních aby mu ukázali nějaké to zvířátko. Třeba by je Thor přesvědčil že není slabý a že se zvířatek bát nemusí. Také by mohl promluvit s tím mistrem co mu zachránil lekci. Nu prostě zoufale na tomto ostrově hledal někoho ,jako byl Erik s oním dopisem se totiž Thorovi, začalo lehce stýskat. |
| |
| Písně v lese Hraji a utápím se ve vlastní bolesti a sebelítosti. Když si všimnu že mě někdo pozoruje tak sem připraven toho člověka zabít. Jenom tam skočit a začít sekat. K mému zklamání je to ale jenom dítě. Dítě... Smutně si povzdechnu, jelikož mojí mysl naplní spousta myšlenek. Spousta úvah, nápadů, teorií a vizí ohledně toho zdali někdy budu i já mít vlastní dítě. Co by to ale bylo pro něj za život? Pak se ale mírně usměji. Stejně to nemá smysl řešit Samaeli že ne? Vzdal si se všeho aby jsi tu mohl být. Takže nějaké myšlenky na děti jsou ti k ničemu. Protáhnu si záda a ruce a opět přiložím housle na jejich místo. Poté řeknu dost nahlas. " Muzika se lépe poslouchá když člověk stojí blíž. Když se člověk snaží ukrýt nemůže si vychutnat veškerou krásu. " Tak soustředění Samaeli... vlož do své muziky opět emoce a srdce. Tentokrát do hraní vložím kladnější emoce. Pocit přátelství, důvěru, bezpečí, všechny ty pocity které si pamatuji z dob kdy sem žil se svojí rodinou... tam u nás doma. odkaz |
| |
| Zápas ,,Třeba ten styl má nějaký název. Nevím... Uvidíte a budete třeba vědět.'' Odpovím instruktorovi. Protáhnu si ruce a nohy. Pak si prohlédnu svého protivníka. Na pozdrav mu jen přikývnu. Soudě jeho postavy nebude nijak rychlý. Avšak jeho destruktivní síla bude dost velká. Jenže může i překvapit a může být rychlejší. Co myslíš, Akito? Boj, boj, boj. Hehehehe. Jen si povzdechnu. Pak však Oliver zapne spouštěč a prohodí se mi osobnost. ,,Konečně!!'' Výraz ve tváři se změní, úsměv se protáhne do šíleného šklebu. Akita natáhne ruce kousek před sebe a dlaně vytočí nahoru. Koukne se na svého protivníka. ,,Hahaha!! Tak se předveď, cvaldo!'' Obrázek Nečeká na zahájení zápasu a rychle vyběhne proti svému protivníkovi, jako nějaké zvíře po své kořisti. Pomocí Basileus si zvýší fyzickou sílu a rychlost. Jakmile překročí půlku vzdálenosti, použije 2x Tsumibito. Nejprve na místo po Tobimarově pravé straně, které je od něj zhruba dva metry, jakmile si ho všimne, použije podruhé tu techniku a přesune se na Tobimarovu pravou stranu a dá mu pěstí do kolene, aby mu ho přerazil. V případě neúspěchu se Akita snaží dostat Tobimarovi do zad a zaůtočit z té pozice. Dále bojuje stylem změna na poslední chvíli, aneb zprvu to vypadá jako pěst do břicha, ale v poslední chvíli protivníka buď kopne, uskočí, nebo se mu dostane za záda. |
| |
| Okolí vesnice Satu „Oh...“ Řeknu chápavě a na okamžik jsem se zamyslela. „Je pravda, že jsem chtěla ještě trochu sbírat.... ale nechci vás zdržovat.“ Řeknu. „Máte jistě na práci jiné věci, než mi tu hlídat zadek. Tak se vrátím do vesnice. I když chlapy nebudou nadšení. Div se ze mě neposadili na zadek, když jsem tamtudy procházela.“ Pobaveně se ušklíbnu. „Satu? Půjdeš? Nebudeme tyhle dámy zdržovat.“ |
| |
| Vesnica Saigo, Oliver, Grey Wolf a Whitebull Nechám si prejsť niektoré myšlienky hlavou a pár z nich ma trochu zarmúti. Avšak keď Whitebull prehovorí na Psa opäť som naspať v realite a odpoviem Grey Wolfovi. "Tak aj keď niesom tak technicky zdatný ako môj Sensei a a som vzdialený od schopností senseia Musashiho tak ako je vzdialená zem od neba, verím že vám poskytnem dobrý a zaujímavý súboj. Aj keď je škoda že tu nemám bokken nakoľko nechcel by som vám spôsobiť nechtiac nejaké váźne zranenie." ...avšak pochybujem že bude možnosť držať sa schopnostami vzadu... ...neviem aký bude silný a musím rátať s tým, že ako inštruktor bude značne silný... ...aj keď mu nechcem ublížiť nemôžem isť na neho ľahko... ...skusim si ho držať od tela na chviľku... ...a potom prípadne ho zasiahnuť tupou stranou katany... ...zlomeniny sa ľahšie hoja ako straty končatin... Prechádza mi hlavou a pozerám sa na Grey Wolfa. Následne sa vidám na miesto kde pred tým trenovali, trochu dalej od Olivera a ešte dalej od Saiga. ...istota je istota... ...keď Saigo bude šalieť tak je lepšie ho mať dalej od seba... ...a keby niečo, dostanem sa k nemu rýchlo... Pozriem sa na Grey Wolfa, dam pravu ruku v päsť a ľavú dlaň si o nu opriem pričom prsty na ľavej ruke dám napravú ruku, načo sa mierne ukloním na znak úcty pred súperom. Aj keď som od Grey Wolfa dobre dva metre vzdialený spozorniem. Len čo ma odzdravý vytiahnem katanu a dam si ju k pravém boku tak, že kissaki smeruje k zemi a čepeľ smeruje smerom k súperovi. Ľavú ruku mám položenú na kashire. V kľude pri tom dýcham a pozorujem jeho pohyby. Aj keď neviem čo bude presne robyť typujem, že bude mať podobný štýl ako tý kerberosi alebo Werewolf. ...rýchly a mrštný... ...tak musím byť rýchlejší... Sledujem ho a som pripravený vo chvíľi ako sa pohne spraviť Soru dozadu tak aby som sa dostal mimo jeho dosah a následne zopakovať Soru do strany aby som mu zmizol priamo z pred oči a aby ma videl len jedným okom alebo periférnym vydenim. Pritom sa nechcem priblížiť až moc k ľudom čo ten súboj pozorujú. Len čo doskočim po tom druhom pohybe tak spravím mierny švih šikmo dohora katanou, pričom z mojich pier vysrkne. "Kaze no kizu" A hneď ako ho zošlem dám bleskurýche katanu o niečo nižšie a zošlem prakticky vodorovne znovu Kaze no Kizu tak aby sa on musel vyhnúť skrčením načo ja vyštartujem smerom k nemu s miernym vyskokom dalšou Sorou pričom som si už po poslednom útoku pretočil v ruke katanu aby som mal v predu práve Mune a keďže využivam soru na zrýchlenie pohybu a výskok, tak mam tak dobrú kinetickú energiu tak držiac katanu v oboch rukach dvyhnutú nad hlavu a sekám šikmo nadol aby som zasiahol leho ľavé plece alebo rameno. Pričom sa snažím zasiahnuť ho konečnou tretinou katany a tak predviesť tentoraz nie sekaci ale drtivý útok Tobu Zangeki Ak by sa tomu vyhol nasledoval by s mojej strany taktický ústup za pomoci mojej oblúbenej pohybovej techniky. Avšak ten finálny sek robím len za predpokladu že by ho moje prvé dva útoky nezranili neako moc vážne, respektive by stále s tál s čim počitam, teda vlastne rátam, že sa obom vyhne. |
| |
| Okolí vesnice Docela bych si to tu chtěl prohlédnout. A to Ryuu kyuu mě taky hodně zajímá.. V tom Alex odmítne jejich návrh a navrhne odchod. "Jo, si máš pravdu..." Ale když mám teď možnost se zeptat, tak to nebudu oddalovat. Otočím se na tu starší ženu. "Já vím že otravuji, ale mohla by jste mi povědět něco víc o Ryuu kyuu? Například jak to funguje a tak. Docela mě to zajímá... Tedy pokud nemáte zakázané o tom mluvit. A jestli máte čas mi to vysvětlit." Pokud s tím souhlasí, tak se obrátím zpět na Alex. "Když mi to budou vysvětlovat, tak zatím můžeš ještě sbírat... Jestli se ti chce?" |
| |
| Ve vesničce Thor, Maemi a Arisu Představování moc nevyšlo. Holčina sice vypadala příjemně, ale děda moc příjemný nebyl. Jakmile mi vložil nedopalek do ruky, tak jsem ho dostal mezi prsty a cvrknul mu ho do čela. Naštěstí jsem tuhle vulgárnost přešel, jelikož děda začal vyprávět příběh. Posadil jsem se a vzal si od Thora šáteček jakmile jsem ho spořádal, tak jsem se vrhnul na misku, kterou navařil Thor a začal jíst k příběhu, který vyprávěl Arisu. Nakonci jsem si jen Arisa proměřil pohledem a vydal dlouhé Éééééhmmmm. Takže abych to pochopil... schoval jsi se do bílého stromu a od něho jsi chytil bílé vlasy? A nenapadlo tě, že jsi chytil třeba jen plíseň nebo houbu co na něm rostla? Možná rpoto jsi pak slyšel ty hlasy... halucinace. Dopovím poslední větu už docela udýchaně a snažím se do sebe dostat už druhou polovinu misky, která ovšem asi nemá dno. Přesto pozoruji Thora zdali se na mě nedívá a dopřávám si v těch momentech chvíli oddychu. Nesmím povolit... to s ním i kdybych... i kdybych tu měl skončit jako koule! Aspoň mi to dodá sílu potřebnou k tréninku. Když nakonec Arisu chce odejít tak se pustím do zbytku jídla. Thore říkej mi Hane! Já se sice vždycky představuji pravým jménem, ale stejně jsem radši když mi všichni říkají Hane... tedy kromě lidí co mají v sobě málo železa... pro ty mám schovaného Pána plamenů! S tím se vytasím se svoji mušličkou a jako se zbraní s ní začnu mířit všude kolem a přitom se uchechtávat, pak jí schovám znovu do kapsy a znovu pokračuji v jídle. Dodatek pro Maemi Její dotaz ohledně naší lodi Thor nejspíše přehlédl jelikož se věnoval Arisovo odchodu a tak jsem se odpovědi chopil já. Oni, tedy my nejsme rozhodně mariňáci, my jsme piráti. Pronesu hrdě a zcela otevřeně jako by to nemělo být nic za co by se člověk měl stydět. I když! Přiložím si lžíci k puse a vypadám jako bych nad něčím dumal. Vlastně jsem je za tu krátkou dobu, co jsem u nich neviděl udělat nic pirátského. Jen jsem je viděl pomáhat... takže vlastně nejsme piráti, ale hodní piráti! Pokud tedy něco takového je! Jo přesně tak. Usměji se, jelikož mě můj výmls utvrdil v tom o čem jsem doposud pochyboval. |
| |
| Chajda Zavrtím hlavou, když mi Rose nabídne cigaretu a poté jen zaujatě poslouchám jeho příběh, přikusujíc šátečky. Hanovu samomluvu o jeho plamenech ignoruji a poté jen kývnu na Roseho, když se vydá do lesa. Asi chtěl být sám, docela ho chápu. Pokrčím rameny a otočím se na Hana s Thorem. "Takže, hodní piráti? Docela paradox." usměji se rozpačitě. Nezdají se jako zlá parta, ale zatím jsem nepoznala ani polovinu z nich. Kdo ví vlastně kolik jich to pobíhá okolo. "Co přesně je s vaší lodi? Specializuji se na pyrotechniku, možná bych mohla pomoct, jakožto protislužbu za záchranu. navrhnu jemně, studujíc jejich výrazy. Koutkem oka sleduji kam Han schová mušličku, jsem docela ráda, že vím co má, a taky docela ráda, že on neví, co mám já... |
| |
| Okolí vesnice Satu Podívám se z jednoho na druhého a pak pokrčím rameny. „No jestli, tady slečny budou souhlasit, tak mi to tak bude vyhovovat.“ Souhlasím. Teď jenom jestli se do toho těm dvěma bude chtít. Nakonec... to bylo pro ženy, jinak jaký smysl by pak měl ty rozdělené vesnice? Samozřejmě kromě soustředění. |
| |
| Pes Oliver, Kirishima Saigo a Kazumo Whitebull se Oliverovi uklonil, načež se postavil do klasické boxerské pozice, u které začal i lehce poskakovat, přičemž Oliver si může všimnout, že sice nemá žádné zbraně, ale na kloubech obou rukou má masivní, mozolovité výrůstky, které nejspíše slouží k posílení jeho úderů. Jakožto vyzyvatel můžeš zaútočit první, když mám výhodu domácí půdy. pousmál se a pokynul ti. Mezitím Saigo přepnul na jinou osobnost, což jeho soupeře poměrně dost překvapilo. Tak zásadní změnu charakteru rozhodně nečekal. Proto v okamžiku, kdy na něj Saigo zaútočil vyskočil vysoko do vzduchu, přičemž rukama udělal pochybný pohyb podobný silnému mávnutí křídel. FAAAAALCON JUMP když byl ve vzduchu, dřív než sis všiml uvědomit co se děje, zasáhl tě bleskovou sérií kopů pravou nohou. FAAAAALCON KICK očividně by jsi to měl brát vážně a použít kosu, protože bez ní nemáš moc šancí. Zatímco ostatní si jen hráli nebo byli v defenzivě, Kazumo to vzal hopem a na svého soupeře rovnou zaútočil kombinací Soru a jeho speciálních šermířských technik, které vypadali překvapivě efektně. Jeho Soru už ani náhodou nebyl ten rychlý běh, na který jste byli zvyklí, teď už ne. Doopravdy při něm mizel a objevoval se na jiném místě jako měl a když použil Kaze no Kizu, na překvapeného Gray Wolfa místo jednoho větrného projektilu vyletěli dva v ostrém úhlu od sebe, kterým se jen tak tak dokázal bránit. Když pak zaútočil pomocí svého Tobu Zangeki, Grey Wolf ho dokázal jen tak tak zastavit tím, že oběma rukama pevně popadl ty jeho. Myslím, že se podceňujete Kazumo-san. Chybí vám sice finesa, ale vaše síla je na velmi dobré úrovni. Jako šermíř se můžete beze studu počítat mezi elitu North Blue. Samael Ke tvému překvapení dítě přišlo blíž, takže jsi mohl poznat, že se jedná o malou holčičku, tak kolem pěti, maximálně šesti let, bůh ví co dělala takhle sama v lese, každopádně, když jsi zahrál druhou píseň, po tváři se jí skutálela slza. Vy...vy hrajete tak k...krásně pane zavzlykala. Proč jste vůbec tady? Toto je smutné místo, moc smutné. Někdo tak hezký jako vy by měl být ve vesnici, tam je veseleji. Moc veseleji. Alex a Satu Obě ženy se podívali jedna na druhou a pak se začaly smát. Ne...opravdu nemáme zakázané o ničem mluvit. vysvětlila studentka. Ryuu Kyuu není žádné elitářské umění, ani vládní tajná sekta jako Rokkushiki. My jsme otevřeni všem příchozím, ovšem...obávám se že by bylo více než složité vysvětlit vám jen tak tyto základy. Možná, kdyby jste zašli do vesnice, Grey Wolf-san tam vyučuje nováčky, můžete se na pár týdnů nebo i déle přidat do jeho třídy, on už vám vysvětlí a naučí vás co a jak. Jako každé bojové umění, ani Ryuu Kyuu nelze učit jenom krátkou debatou v lese. |
| |
| Súboj Moje akcie prekvapili čiastočne aj mna samotného. Aj keď som vedel že moja Soru je na inej úrovni tak Vzdušná jazva ma dosť prekvapila. ...tak to je vskutku zaujimave... Keď už som si bol zásahom Grey Wolfa takmer istý zablokoval moj sek pomocou svojich rúka potom mi zložil poklonu, načo som sa mierne pousmial a potom sa snažím vytrhnúť Grey Wolfovi zo zovretia a pomocou dvoch skokov dozadu sa dosať na určitú vzdialenosť pričom potom vravím. "Sila a rýchlosť ktorá je spojená z mládim. A hej finesa bolo točo môj majster mal nech mu je zem ľahká. Na zlepšeni technickeho prevedenia jednotlivých praktík ešte pracujem. Taktiež musím úznať že vaše reflexy a koordinácia pohybov je výborná. Zrejme to je to čo sa učite v Ryuu Kyuu či sa mýlim?." ...tak mal by som si pozrieť čo dokáže aj on avšak s taktickeho hladiska je lepšie ho nepustiť k útoku... ...nútenie ho brániť sa je lepšie ako dať mu čas zautočiť... Preto len čo sa po preslove opäť nadýchnem, nespúštajúc ho z oči sa rozbehnem do strany k nemu tak aby som sa s natiahnutou pažou dostal k nemu tak tretinou katany. Pomocou rýchleho seku priam vodorovne ktorý priam nápadne pripomínal Hirameki Dangeki sa ho snažím držať trošku od tela, tak aby sa musel uhnúť a tentoraz nemohol len tak ľahko priskočiť ku mne a zablokovať mi ruky. Stále sekám tupou stranou katanym, nakoľko ho nechcem rozsekať. Po tomto útoku spravím rýchlu Soru do strany tak aby som bol stále v rámci dosahu spičky katany a z takejto blízkosti zhora seknem smerom nadol katanou ktorú držím v oboch rukách aby som tak zoslal na neho Kaze no Kizu a hneď ako ho zošlem a katanu mam dole správim krok smerom k nemu, ak sapri úhybe vzdaloval tak dlhši ak sa len skrčil a dal na stranu kratši. Drziac katanu v pravej ruke dam ju na lavú stranu tak ze cepel ukazuje na zem a hrot kúsok za neho. Naslednevyuzijuc predchádzajúci krok k Grey Wolfovi seknem odspodu sikmo na hor tak aby som zasiahol poslednou tretinou cepele supera. Pričom z mojich úst jemne vyprskne "Hirameki Dangeki". Ak by sa tomu uhol tak pokračujem dalšim a dalšim ak by ma zablokoval tak sa stiahnem trošku naspať aby som mohol premyslieť strategiu. |
| |
| Oliver vs Whitebull Saigo, Kazumo "Hmm, dobře takže jsi připravený." Dodám na jeho poznámku o prvním útoku. Jsem v bojovém postoji s pravou nohou mírně vykročenou vpřed, ruce mám podél boku zaťaté v pěsti. Stojím, koukám se na něj. Ze stran se ozývají zvuky souboje Kazumy a Saiga. Po očku se na vteřinu kouknu na to co se děje, ale nijak neměnim svojí bojovou pozici. K tomu co jsem viděl nic nedodám a dál už se jen věnuji mému souboji. Na tváři mám mírně zamračený, přemýšlivý výraz, ale mé myšlenky jsou klidné. Cítím jak kolem profukuje velmi lehký větřík od moře a zvedá v okolí trochu prachu z bojové plochy. Moji společníci zatím nějak zběsile útočí, ale já jen stojím na místě a koukám na nepřítele... ... a stojím.... ... a stojím.... ... a stojím.... Svaly na těle pomalu povoluji, abych neměl pohyby jako hroch. Zaťaté pěsti podél těla mírně povolí a nohy dosud tvrdě zaražené v zemi jsou nyní zcela volné. Doslova vyměním svou velkou sílu za rychlost. ... a stojím.... ... a stojím.... ... a stojím.... a pak najednou se ozve odněkud velká rána (Kazumi, nebo Saigo) a já se vyřítím vpřed během a velkou silou udeřím Whitebulla levou rukou pěstí do jeho ramene, přičemž se pravou rukou pokrývám místa kolem hrudníku, abych jeho ránu mohl kdyžtak instinktivně srazit stranou. |
| |
| Dítě a Ďábel Dítě příjde ke mě a zdá se že je dojaté mojí hudbou. Já se na ní příjemně usměji a odložím housle. Opatrně je pokládám na kmen na kterém sedím. Přitom se ruka skoro dotkne kosy. Na tváři není náznak ničeho jenom příjemného úsměvu. Mám jí zabít? Jak hluboko sem již klesl? Dokázal bych to? Jak je to dlouho? Topit se v nevinné krvi. Pít, užívat, zabíjet, mučit, sekat, řezat, pálit přesně jak mě to učila moje rodina. Ale zabít dítě. Opravdu sem klesl tak hluboko? Možná, možná ne. Teď není čas... ne není. To dítě nechci zabít. Někde můžou být rodiče či nějaký dozor. Pochybuji že se jen tak vydalo do pralesa na procházku. Místo kosy seberu svojí ledabyle pohozenou košili a otřu si s ní pot z čela. "Děkuji ti maličká. Jsem rád že se ti ta hudba líbí. Nečekal sem že jí zde někdo dokáže ocenit." Poté se protáhnu až mám pocit že mi křupne v hrudníku a opět se posadím. "A pleteš se. Tohle není smutné místo maličká. Místa nejsou smutná či veselá. To lidi dělají místa takovými jakými jsou." Tentokrát se upřímně bez přetvářky usměji. "Inu a co se týče vesnice..." Hlasitě si povzdechnu a podrbu se vzadu ve vlasech. "Právě sem z ní odešel. Byla plná trénujících a mlátících se chlapů. A to není pro hudebníka zrovna inspirující pohled. Navíc lidé se kterými cestuji se hned začali všichni předvádět a zkoušejí cvičit a bojovat s lidmi kteří zde trénují. Možná bych to taky zkusil ale jsem slabý. " Pokrčím rameny a nahodím opět úsměv. "Ale zato umím hrát a to oni neumějí. " Pomalu se postavím a hluboce se ukloním se smyčcem v ruce. "Mé jméno zní Samael. Jsem potulný bard, vypravěč, hudebník, zpěvák a prostě všehovšudy muzikant. A jakpak se jmenuješ ty? Maličká. " Počkám až mi odpoví a s úsměvem se posadím. "A copak tady děláš takle sama? Není to pro tebe nebezpečné? Byl bych nerad kdyby se ti něco stalo. Sice trochu bojovat umím. Ale jsem stále příliš slabí. Přeci jenom vyrazil sem na moře s úmyslem zesílit a naučit se bojovat. Bohužel to stále kazím. " Povzdychnu si. Pak nasadím opět veselou masku. "Ale nechme smutné nálady pro mrzouty. Co kdybychom společně vyrazili tam kde bydlíš? Ty mi budeš dělat průvodce a já nám budu na cestu vyhrávat. Co ty na to? " |
| |
| Souboj Po sérii kopech skončí Akita na zemi. ,,Kch...'' S menší námahou vstane a podívá se na svého soupeře. Z Akitova výrazu je zřejmé, že se velmi baví. ,,Zajímavé.'' Škleb se ještě více rozšíří. Vem si kosu. Pokud se může držet ve vzduchu, tak potřebuješ něco dlouhýho, říkám v hlavě Akitovi. Ten mě však ignoruje. Nedivím se tomu, je jako nějaká bestie, která před sebou vidí svou oběť a nic jiného ji nezajímá. Tak snad po tom výprasku od něj bude nějakou dobu pokoj. Zakončím to povzdechem. Akita si mezitím sáhl po nožích, které jsem předtím koupil. Pomocí Genesis si sníží bolest. Pak vyrazí proti svému protivníkovi. Nůž, který drží v pravé ruce chytne za rukojeť pusou, takže teď má pravou ruku volnou. Jakmile je u něj a Akitův protivník se zase dostal do vzduchu, při skoku dopředu udělá Akita obrat a hodí po něm nůž z levé ruky. Při dopadu udělá další obrat, aby dopadl na nohy a mohl uskočit do strany. Nezůstává na místě a znovu zamíří k nepříteli, aby neměl čas se dostat zpátky do vzduchu. Na útok pěstmi se začne bránit tak, aby aspoň většinu úderu dostal mimo své tělo, případně zabránil úderu na nějaký důležitý orgán. Při obraně nestojí na místě a snaží se postupovat dopředu, nejlíp za nepřítele, protože ho chce přitom pořezat nožem, který má v puse. Pokud by ale útočil i nohama, tak pomocí několika úskoků se od něj Akita pokusí dostat dál. V případě, že by se zase dostal do vzduchu a byli s Akitou u sebe, tak mu pokusí chytnout nohu a opět ho pořezat. Kdyby se mu nepodařilo chytnout mu nohu, tak skočí k místu, kam by měl zhruba dopadnout a rychle ho zahrne útoky na nohy, čí kopy do obličeje. |
| |
| V chatrči Maemi, Thor, Sarutobi Nedopalek chytím volnými prsty, ale tentokrát si jej schovám do popelníku a tajemně se usměji. Stejně tak schovám nabízené cigarety a s poklidem dovyprávím příběh. Takže má nějakou hrdost…a není dítě, ale pořádnej pitomec… plíseň…No co, raději to předejdu to jeho chování, už tak jako trest dostal tenhle metrák stravy k jídlu… Teď se musím vydat zklidnit ty moje abstinenční příznaky a nahlásit se na velitelství přes Den-Den mushi… Nebo ti tu akorát vykládám pohádku k jídlu…Děkuji Thore asi si jich pár vezmu…Každopádně sice nevím kdo nějakej Bull, ale děkuji za varování… S tím odejdu ke dveřím s dvěma šátečky v ruce a dalším přežvykujíc v puse ke dveřím a rozhlídnu se po okolí… Skoro se zasměji, když Han zmíní ty hodný piráty. Další jeho nesmysl nebo tentokrát zažertoval? Piráti nejsou dobří ani špatní, prostě jednají podle svého. Stejně jako vláda a stejně jako já… i když já to vidím z obou stránek a ta špatná mi už nijak nevadí… Fajn menší úprava plánu, nejdřív trochu projdu tuhle vesnici nebo co to je a pak zamířím do hlubin lesa… Zamířím tedy na 10minutovou procházku po vesnici a pak zamířím do lesa. Při tom se ptám stromů aby mně zavedly na tiché místo, kde si budu moct vyslechnout historii tohoto ostrova a lesů… O nějakou chvíli později(až tam dojdu) zkusím kontaktovat velitelství, abych jim sdělil co se přihodilo a očekával instrukce…Celou dobu jdu ve své tradiční neslyšné chůzi, prakticky nepovšimnut… |
| |
| Chajda Han, Maemi, Arisu " Nooo a nebo se prostě strom dostal k němu a udělal mu bílí vlasy. Proč taky ne , ale na barvě vlasů nezáleží nebo jo?" oznámil svou teorii o vlasech. A spíš si všímal toho jak Hanovi chutná, chutnalo a tak se jen usmíval, bylo hezké pozorovat něčí statečný boj s jídlem. Párkrát málem Thor vyprskl smíchy to hlavně když si Han všiml, že ho Thor pozoruje a pustil se více do jídla. " Dobře Thor ti bude říkat Hane. Thor má v sobě dost železa, no možná né tolik jako Joha když má železnou ruku, ale taky dost." sledoval jak Han míří tou svou kouzelnou mušlí, pořád nechápal jak to funguje,ale začal s tím být trochu smířený. Pak se ,ale rozpoutala lepší diskuze nevěděl, proč jim Han řekl ,že jsou piráti ono celé to s pirátstvím byl pro Thora trochu problém. Ovšem bylo na čase odpovědět Maemi. " No já vím co přesně je s lodí.... Je rozbitá a nevím jestli pyro.... to co jsi říkal jí chybí to bude vědět Joha. Ale spíš chybí dřevo a tvrdá práce.... A k pirátům Thor neví jestli je pirát. Thor neví moc ,co to znamená viděl spoustu pirátů, který se pdole Thora chovali špatně třeba Bignose nebo plameňák. Jenže u plameňáka to bylo možná jen to ,že mu nikdo neukázal ,že to jde jinak." odmlčel se. " Prostě Thor není pirát pokud to je o otroctví a nesmyslným zabíjení a ani mariňák pokud to je o divným podvádění." Tentokrát se Thor odmlčel na opravdu dlouho. " Je to pravda, i u nás je názor na to jaký jsme piráti dost různorodý. Hodně z nás má srdce zakalené smrtí a jen smrt hledá. Ale když do knedlíčku dáte papričky nemůžete čekat že bude sladký." Thor si povzdechl. " Nooo Maemi, mi tě vlastně nezachránili ,ale až budeme mít opraveno, můžeme tě vzít odsud. Teda když mi řekneš co je to ta pyro...věc." Ze splínu ho ,ale paradoxně dostal Rose s jeho pohádkami k jídlu, jestli jich uměl vyprávět víc ,bylo by jídlo hned zábavnější. Po stránce mluvení stránka stravování už zábavná byla. " Jo jestli ti chutnaj tak si jich pár vem. No Bull je takovej velkej a teď se pere s takovým malým, který určitě zase dostává na zadek ,aby zázrakem vyhrál." to byl slušný popis, tedy podle Thora, ale Thor si uvědomil, že je potřeba zařídit spoustu věcí, které nikdo neudělá, když se všichni vrhli do mlácení. " Hane Thor pude taky ven , klidně ty šátečky dojezte, Thor pro Erika udělá další. Aby mu je mohl poslat. A jo Hane buď na Maemi hodný, jestli se Thor doví ,že si jí něco udělal tak se Thor bude zlobit a nechá udělat další záchody." to bylo nejlepší varovaní,které Thor tak narychlo vymyslel. Pak se vykodrcal ven aby se rozhlédl, nejraději by vyděl onoho mistra , kterému zachránil hodinu, ale technicky mu stačil kdokoliv z místních. K někomu takovému se vydal. " Zdravím, kdo tu prodává materiál a má schopný ty lodičkáře? Thor potřebuje mluvit s někým kdo to tu vede. Teda jestli to není Whitebull ,ten na Thora asi nemá čas." |
| |
| Okolí vesnice Satu Zavrtím hlavou. „Je to hodně lákavé, ale to bohužel nemůžeme. Pochybuji, že se tu zdržíme tak dlouho. Jen co se opraví loď, kapitán nejspíš bude chtít odplout.“ Pokrčím rameny. „Asi bychom se nic moc za den nebo dva nenaučili co?“ pousměji se. „Navíc nevím jestli bych se to dokázala naučit. Mám totiž sílu Ďáblova ovoce. A tak nevím jestli by mi to dovolilo naučit se něco takového.“ |
| |
| Pozorování. Ačkoli nejspíše nebudu moci sledovat jak cvičí obyvatelé vesnice, tak se mi podaří zaslechnout něco velmi zajímavého. Styl šílence? Snažím si rozpomenout, zda-li jsem to náhodou někde neslyšel. Jestli si dobře pamatuji, tak to rozhodně nebude nic oficiálního. Spíše jenom zvláštní název, díky sebevražedným sklonům. Podívám se na to a uvidím. Odcházím trochu více stranou, abych nezavazel v žádném ze soubojů. A sleduji je, především toho, který o sobě prohlašuje že ovládá styl šílence. Ve všech soubojích byli pouze obří bestie, schopní všeho možného. Nejspíše bych proti nim toho moc nevydržel, ale i přesto mám pocit, že bych si s nimi rád zabojoval, i když jenom přátelsky. Ten styl šílence... Zvláštní. Není to tak, jako kdyby se snažil co nejvíce napodobit šílence, nebo ho co nejvěrněji zahrát. Jako kdyby se vážně stal šilencem. Budu si s ním muset promluvit. |
| |
| Kazumo, Pes, Saigo a Psycholog Gray Wolf se při tvém krátkém proslovu usmál. Jistě, jistě síla mládí. pak však jeho úsměv zmizel, když ses rozběhl jeho směrem z boku a pokusil se ho seknout tupou stranou meče. Jediné co udělal bylo, že zatnul svaly a nechal tvůj meč do nich narazit, přičemž nehnul ani brvou. Vysmíváte se mi Kazumoto-san? zeptal se zcela vážně. Toto je Sparing mezi dvěma bojovníky, ne dětská hra. Zaútočte na mě naplno a správnou stranou meče, nebo se může stát, že o něj přijdete. Zatímco Kazumo dostával lekci od Gray Wolfa, Pes dostával zase svou. Zcela jednoznačně, White Bull nebyl rychlý bojovník. Psův útok ho zaskočil zcela nepřipraveného a jeho pěst se mu zaryla do ramene. Útok to nebyl špatný, silný rychlý, ale místo bylo mizerné, Bulla to ani nebolelo. Prostě se jen usmál a rozmáchl se po Psovi svou mohutnou pěstí, která ho z boku nabrala do krytu a poslala dva metry vzduchem, kde se mu podařilo jen tak tak přistát na nohách. Copak kapitáne, to je všechno co máš? To nebolelo, ani trošku. vysmíval se ti a z vesela kroutil zasaženým ramenem, jako by nic. Mezitím si Akita/Saigo vyloženě užíval svůj boj a místo na kosu přesedlal na nože, zatímco jeho soupeř poklidně přistál na zemi a postavil se do zvláštního postoje, připomínající Kung Fu postoj jestřába. Hned jak po něm Akita hodil nůž, vykopl mladík prudce před sebe nestojnou nohou a nůž poslal směrem do oblak. Akita k němu doběhl zrovna v okamžiku, kdy „Sokol“ prudce stáhl nohu dolů, takže Akitu zasáhl z vrchu do hlavy svou patou, ten však díky své technice moc bolest nevnímal a podařilo se mu jej tlačit dál až tak, že jeho soupeř spadl na zem s rukama nataženýma před sebou. Tééda, to bylo něco. Vzdávám se, vyhráls. usmál se. Co se psychologa týče, na styl šílence si nevzpomněl, ale má možnost si nenápadně se Saigem promluvit. Samael Dívka se usmála. Já dokážu ocenit pěknou písničku když ji slyší. Moje maminka taky hrávala, ale to už je dávno. Předtím, než moje sestřička odešla. zatvářila se smutně, pak se ale zase usmála. Možná máte pravdu pane, už se mi tu líbí mnohem víc, mnohem víc. na moment se odmlčela. Hmmm máte pravdu, taky se mi to tam nelíbí, druhá vesnice není o nic lepší, jen jsou to zas holky hmmmmpf nahodila děcky znechucený výraz. jenže nemám na vybranou. Když sestřička odešla na moře, mamka mě přivezla sem, že prý aby ze mě byla stejně silná holka jako sestřička, a od té doby jsem od ní neslyšela. Jenom sestřička mi občas píše, ale jenom vzácně, vzácně... pak se zarazila a důkladně si tě prohlédla s tváří staženou soustředěním. Ale ty jsi mi povědomý huuum ale nevím odkud tě znám hmmmmm uuum...aaa cvrnkla se do čela. Už vím, už vím, ty jsi ten teeeen z posádky toho „Pitomého, neužitečného, slaboduchého kapitána“ nahodila tóninu a obličej, který ti v něčem neuvěřitelně připomínal Zainin. Hmmm jsi to ty ne? Hudebník s kosou co o něm psala sestřička Zainin, jůůůů jeeee, je tu s tebou? Sestřička je tady? Přijela mě navštívit, že? ŽE? ONA MĚ ODTUD ODVEZE, URČITĚ, ONA MI TO SLÍBILA, Zainin, sestřičko, kde jsi? křičelo dítko samou radostí a začalo se rozhlížet kolem, ignorujíc vše ostatní co jsi jí řekl. Thor a spol Thor spolu s Arisu vyšel ven a mohl tak být svědkem kruhu místních jak sledují souboje, přičemž jeden už byl překvapivě u konce. Zatímco však Arisu zamířil pryč, Thor se obrátil na nejblíže stojícího mladíka a zeptal se ho. Ten si ho změřil překvapeným pohledem, jako by někoho tak velkého v životě neviděl, načež přikývl. Eh jistě, jistě pokud vím, tak White Bull-sama už dal rozkazy několika našim řemeslníkům a ti zamířili k vaší lodi pomoci s opravou, proč se ptáte? Alex Dovro Dívka pokrčila rameny a její mistrině se usmála. To je možné, o vašem kapitánovi nic nevím, ovšem co se vašeho DF týče, nemusíte si dělat starosti. I mezi námi jsou takoví, kteří mají jeho sílu a mohou trénovat bez problémů, ovšem, pokud toho nemáte víc, doprovodily bychom vás zpět do vesnice. naznačila ti žena správný směr chůze. Arisu Zamířil jsi do lesa a veden stromy ses dostal k úchvatné, tiché skalní soutěsce, bohužel nebyl jsi tu sám. V soutěsce byl nějaký podivný muž s houslemi a malá holčička, která kolem něj poskakovala a něco křičela(viz. Samael). |
| |
| Oliver vs Whitebull Kazumo, Saigo, Kyouma Tak tak dopadnu zpátky na nohy, až se z toho trochu zapotácím. Trochu vykulím oči, protože mě to docela na moment překvapí, ale když si všimnu jeho zmozolovatělých rukou, tak mi to zas tak zvláštní nepřijde. "Zvláštní." Pronesu sám k sobě a teprve poté se zadívám na nepřítele, který se mi vysmívá. "Vždyť to byla jenom jedna rána, čekáš že se z ní snad rozsypeš? Já zase žádný velký silák nejsem." Pousměju se tomu trochu. "Nebo jsis snad myslel, že jo?" Opět nasadím vážný výraz a tentokrát se pořádně připravím. Nohy se mi zaryjí hlouběji do země a já začnu naplno používat Ignore schopnost. Zatnu pěsti a hluboce vydechnu, abych si uklidnil tep a připravil reflexy. Pak už nenastane žádná pauza, neboť rovnou přeletím tech pár kroků na nepřítele, kterého udeřím pravačkou přímo do hrudi. Druhou rukou se opět kreju. Tentokrát se nenechávám odhodit (aspoň se o to snažím). Souboj vedu ve stylu pěstního souboje kdy jednou rukou dávám pěstí do hrudi nebo do ramen a druhou se kreji. Nohama pohybuji tak, aby mi je nepodkopl, nebo nepodrazil a někdy i pohybuji celým trupem, abych se jeho údery úplně vyhnul. |
| |
| Boj Kazumo, Oliver, Kyouma ,,Ahahaha!'' Akita se začne smát jako nějaký šílenec. Soupeř se sice vzdává, ale Akitovi to nestačí, chce krev, chce pořádný souboj. Chce slyšet lámání kostí a cítit krev, i kdyby to měli být jeho kosti a krev. Zadívá se na svého soupeře. Sevře pevněji nůž držící v pravé ruce. ,,Na vzdávání si tady ale nehrajem.'' Nakloní hlavu na stranu. Ať už ten muž něco říká, tak ho Akita ignoruje a jen si odplivne. Nechá protivníka být a dojde si pro nůž, který musel dopadnout někam poblíž. Tak výměna zpátky? optám se Akity. Ten mě stále ignoruje. ,,Chci další souboj!'' Zařve, aby ho bylo slyšet. ,,Agónie, hysterie, chaos...'' S výrazem naprostého šílence pohlédne na lidi okolo. ,,Jestli tady jste všichni takhle slabí, buhahaha, tak chci aspoň dva soupeře!'' Oči mu kmitají ze strany na stranu, hledající jakoukoli oběť. |
| |
| Zařizování " To Thor ví...Teda už ví, ale Thor to nemuže nechat být zadarmo. Thor proto chce vědět, kde muže Thor pomoc a s čím. Navíc Thor myslí, že Thor a posádka budou chtít být tady déle a Thor ví ,že mi nemáme moc jídla navíc s náma jsou tu i ti ztroskotaný. Proto Thor musí mluvit s vedením a dohodnout to." vysvětloval co vlastně potřebuje zařídit, tušil totiž, že když to neudělá on tak nikdo. S napětím zvedl obličej k bojujícím hlavně když bojoval Saigo a začal křičet. "U nudlí on si nedá pokoj. Hoďte po něm někdo něco." přemýšlel že by po něm něco hodil sám ,ale nechal to být. Doufal, že se mu podaří vyřešit to důležité a pak najít Alex. |
| |
| suboj s greywolfom-saigo,oliver,psycholog uskocim spat od Greywolfa a poviem Gomennasai Greywolf-san len ja mam z minulosti iste zle skusenosti ked som utocil plnou silou. Ale ked si to prajete tak dam zo seba vsetko. Nato si prehodim v ruke katanu aby som ju mal spravnym smerom a potom zopakujem predchadzajuce kombo len do druhej strany. Len čo sa po preslove opäť nadýchnem, nespúštajúc ho z oči sa rozbehnem do strany k nemu tak aby som sa s natiahnutou pažou dostal k nemu tak tretinou katany. Pomocou rýchleho seku priam vodorovne ktorý priam nápadne pripomínal Hirameki Dangeki sa ho snažím držať trošku od tela, tak aby sa musel uhnúť a tentoraz nemohol len tak ľahko priskočiť ku mne a zablokovať mi ruky. Po tomto útoku spravím rýchlu Soru do strany tak aby som bol stále v rámci dosahu spičky katany a z takejto blízkosti zhora seknem smerom nadol katanou ktorú držím v oboch rukách aby som tak zoslal na neho Kaze no Kizu a hneď ako ho zošlem a katanu mam dole správim krok smerom k nemu, ak sapri úhybe vzdaloval tak dlhši ak sa len skrčil a dal na stranu kratši. Drziac katanu v pravej ruke dam ju na lavú stranu tak ze cepel ukazuje na zem a hrot kúsok za neho. Naslednevyuzijuc predchádzajúci krok k Grey Wolfovi seknem odspodu sikmo na hor tak aby som zasiahol poslednou tretinou cepele supera. Pričom z mojich úst jemne vyprskne "Hirameki Dangeki". Ak by sa tomu uhol tak pokračujem dalšim a dalšim ak by ma zablokoval tak sa stiahnem trošku naspať aby som mohol premyslieť strategiu. |
| |
| Ďábel Hříšník Anděl Další trapný příběh. Lidé umírají a umírat budou. No a co že jsi tady. Alespoň máš někoho kdo se o tebe stará. I když jenom dopisama čas od času. Já nemám nikoho kdo by se o mě zajímal. Možná by ti bylo lepší mrtvé. Nebo po boku sestry? Kdo ví ale jedno je jisté... slabí umřou bez ohledu na to co udělám já. Nadhodím trošku milí úsměv kterým se jí zkouším potěšit. Pak se vše změní. V tu chvíli kdy zjistím kdo to je. Po tváři mi projede překvapení a zděšení. ZAININ! JEJÍ SESTRA JE ZAININ! DĚLÁTE SI ZE MĚ ******. TAK PROTO SI CHTĚL TY HNUSNÝ ZÁKEŘNÝ BOŽE ABYCH SE TU VYLODIL! Chceš mě trestat dál. Další a další utrpení! Ty zákeřná sadistická svi*ě. Když ta dívenka skáče a pobíhá po okolí, tak opět nasadím úsměv. Zvednu se, otočím se k deklu na housle a začnu si tam skládat věci. Potřeboval sem se k ní otočit zády. Protože to co by viděla na mém obličeji by jí asi nepotěšilo. Za prvé je tam hrozný smutek, a dokonce se mi začnou drát nahoru slzy. Snažím se držet tělo tak aby to nevypadalo a přitom si nenápadně utřít košilí slzy zatímco "skládám" housle do futrálu. Co mám dělat? Proč mi sem házíš sestru jediné dívky na které mi záleželo v posledních pěti letech? Co mám dělat? Co jí mám říct? Copak můžu někomu jako ona říct co je Zainin skutečně zač? Co dělala? Překvapilo by jí to? A co to že je buďto mrtvá nebo zradila posádku a utekla? Co jí mám říct? Já jí miloval a přesto sem jí nebyl dost dobrý? Že utekla? Že mě zradila? To že jí možná budu muset sestru zabít jestli je zrádce? Co mám sakra dělat? Klid Samaeli. Dechová cvičení... dechová cvičení. Otřu si slzy a udělám to tak jakože si otírám celý obličej, zavřu housle. Poté nasadím milí, sebevědomí úsměv a posadím se opět na svojí místo. "Uklidni se maličká. " Kdyby nereagovala tak chvíli čekám. Přeci jenom nemůže vydržet věčně běhat po okolí a vykřikovat. Přitom jenom sedím, usmívám se a snažím se získat vlídnými slovy její pozornost. Přitom mám ale zatnuté svaly na zádech a v ramenou sem ztuhlý. V krku mám sucho jako po týdenní chlastačce. Potím se jako kdyby náhle bylo o deset stupňů více a neustále si mnu ruce. "Zainin s námi bohužel nepřijela maličká. Je mi to líto. " Zatvářím se smutně a otočím pohledem do strany. "Ano máš pravdu. Jsem hudebník z posádky toho neschopného kapitána. Já a tvá sestra jsme se na palubě dosti sblížili. Byl jsem do ní zamilovaný. A ona možná byla do mě... rozhodně jsme cítili že jsme jediní na které se můžeme v té posádce spolehnout. " Odmlčím se jelikož nevím pořádně jak pokračovat, jsem sice dobrý herec. Jenže bolest uvnitř je ještě hodně čerstvá. Mám lhát? Mám jí říct pravdu? Co mám dělat? "Víš mi jsme na tenhle ostrov nepřijeli. Ztroskotali jsme tady proti naší vůli. Předtím ale než sme se dostali na tenhle ostrov. Jsme byli na jednom menším. Ten ostrov byl napadený zlými lidmi. Já, Zainin jsme bojovali. Ty lidé ubližovali všem na ostrově. Byli to mariňáci kteří chtěli více moci. Na tom ostrově zabili všechny muže, starce, děti... všechny kromě žen které se nemohly bránit. Ženy pro ně byli jenom zábava. Zainin a já sme byli opravdu naštvaní. Bránil sem ty ženy zatímco Zainin bojovala se všemi které našla. " Povzdechnu si a opět si promnu ruce. "Pak sme ale byli zrazeni vlastní posádkou. " Hlasitě polknu. "Náš neschopný kapitán a pár členů naší posádky se bálo že by mohly být v boji zranění. Tak se rozhodly hodit lidi z ostrova přes palubu a udělali s těmi zlými dohodu. Mi opustili ostrov a oni tam zůstali. Musel sem opustit ostrov protože moje posádka by mě ublížila kdybych se rozhodl jinak. " Dám si ruce přes obličej pak si projedu vlasy a nakonec ruce mám vzadu na krku. "Vypluli sme... já hledal sem Zainin na palubě. Jenže nebyla tam. Prosil sem posádku i kapitána abychom se otočili a vrátili se pro ní. Ale neposlouchali mě. Místo toho na mě jeden člen posádky zaútočil. Nakonec mě sundal kapitán. Neměl sem proti nim šanci... Já nevím proč tam Zainin zůstala. Vím že je v pořádku... určitě jí nic není. Určitě porazila ty zlé a zachránila ty ženy. Ale s námi nepřijela. Je mi to líto maličká... kéž by jsi se mohla setkat se svojí sestrou. Ale... " Polknu slzy. "Zainin má ještě práci... " Podívám se poté na ní a pokusím se o úsměv. "Ale určitě jí brzy dokončí. Poté se k nám vrátí. Příjde si pro mě i pro tebe. Odpluješ pak se svou sestrou a budeme plout po moři šťastní a v bezpečí... Jenže ještě musíme vydržet... Oba dva... " Stále s úsměvem se dívám na dívenku a opatrně se zvednu. "Ale než přijede tak musíme být silní. Musíme ohromně zesílit maličká. Jsem si jistý že když budeme dost silní Zainin příjde... do té doby jsme moc slabí aby nás mohla někam vzít." |
| |
| U soutěsky, známí mé známé Samael, Sora
Menší procházka po vesnici udělala své… zjistil jsem že je to jakési výcvikové středisko nějakého karate, ale dál jsem to již nezkoumal a zamířil to do lesa… Zajímavé… Možná bych se měl vedení zeptat kde to jsem a zkusit maličko zesílit, nějak se mi zdá, že se nezlepšuji…Nádherný les, už teď mně zklidňuje. Bezva nikoho dnes nejspíš nepodříznu…Ale to snad ne! Co to má bejt?... Schovám se za strom a pozoruji dění. Z nějakého důvodu mi je ta holka povědomá a zajímá mně víc než ten hudebník… Sakra čím mi je tak povědomá… Že by dítě nějaké mé oběti?... Možné to je, ale nějak nemám pocit viny…Nebo si to jen namlouvám a vzpomněl jsem si na vlastní sestry?...Cože?! Zainin? Ta Zainin?!... Pokud si vzpomínám říkala mi Lust naposled, že objevila svou sestru, která měli být mrtvá, dokonce mi ukazovala její starou fotku… No jasně to je Sora…A pokud ten druhý je s ní v posádce znamená to, že je tady na ostrově? …Ne to ne. To by tu nebyl takový klid. Třeba to ten chlap řekne co je s ní… Tak proto se mi o ní zdálo… Jen doufám, že mně nepopsala nějak špatně v nějakém tom dopise… Přijdu ještě blíž, takže jsem pár metrů od nich za stromem a doposlechnu si příběh toho chlapa. Už ani nemám chuť na cigaretu…Raději dávám pozor co ten chlap bude dělat. Ten chlap vypadá, že ho Sora docela rozhodila…Měl bych ho hlídat, Thor sice říkal, že má pořád depky, ale mohl by to být jeden z těch co maj problém s vlastní hlavou…Slzy?... Aha, takže se ti dva sblížili… No další co vypráví pohádky. Bohužel nevím kolik z toho je pravda… Budu muset kontaktovat i Lust jen co mi na ústředí dají instrukce…Chápu takže sám neví co se s ní stalo… To je celá ona, věčně originální a práci udělá sama bez požádání o pomoc… Na chvíli se zavzpomínám na naše poslední setkání, tehdy jsem zaváhal jestli jí neříc své jméno…: Dva měsíce zpátky, pokoj č. 6. Zrovna zašívám Lust rameno, kde jsem jí před chvílí vyndal kulku, zatímco ona píše druhou rukou dopis pro někoho. A: Ženská netrpělivá… Mělas na mně počkat než se vrátím z obhlídky a ne vyrazit rovnou po té cos z něj vymámila úkryt jeho šéfa…A co to vlastně píšeš? Závěť? Z:Tu jsem napsala druhý den co jsme se potkali, píšu sestře… A nepoučuj mně! Neprosila jsem tě, abys kvůli mně spustil další masakr… To už je tvoje 38. mrtvola jen z misí kde jsem s tebou! Zajdi si za psychoušem listovej magore! A:U něj jsem byl 2 roky zpátky…Zapálil přede mnou stromek a řekl ať to překousnu… Z:A?...Jaký byl výsledek té terapie? A: Prohrabal jsem se mu ve vnitřnostech a s posledním nádechem mi řekl, že léčba není možná dokud jsem naživu… Z: Hádám, že to byl poslední pokus o tvou léčbu co? Co na to ti ze shora? A: Nic, od začátku byl mým cílem, jen mně pak poslali do naší skupiny… A proč mám pocit, že mně čím dál tím miň vystavuješ riziku? Z: No víš… Heheheh… Já vím, začalas mně považovat za parťáka a nikoho dalšího jsi už nechtěla ztratit… Je to snad ten samý důvod proč jsi opustila tohohle muže? Nebo prostě si cítila, že k němu nepatříš?... No to je tvá věc. Co teď? Mám se jim ukázat a utišit ho?... Ne ještě mu neřeknu, že se s ní znám, ale dám jim vědět, že jsem tady, aby ho nenapadla nějaká pitomost… .Dost smutný příběh příteli… Doufám že se s ní ještě setkáte… a pardon, že jsem vyslechl váš rozhovor… Jmenuji se Rose, jen další trosečník co přijel po vás… Můj hlas se ozve od stromu pár metrů od vás a jen tak mimoto pletu menší věnec z růží různých barev a dalších květin…
Vzhled: Bělovlasí chlapík co nosí brýle (zelené oči) a jeho šaty vypadají jako by je sešil špatný krejčí.. Jako oblečení nosí bílí dlouhý plášť a pod ním černé triko, černé kalhoty a boty co nosí nindžové.Zajímavé je že se z něj line vůně květin |
| |
| V kuchyni / Konečně se jde trénovat! Dědula odchází a tak jsem v kuchyni zůstal jen s Thorem a Maemi. Přičemž Thor začne s obahjobou vlasů, které má Rose. Já neříkám Thore, že je špatné mít bílé vlasy, pouze říkám, že vypadá jak děda. Podotknu a umlčím se další lžící Thorova Eintopfu i když už mi to evidentně leze ušima. nakonec odchází i Thor a já zůstávám s Maemi v kuchyňce sám. Takže pyrotechnička jo? To se bude hodit, co jsem viděl nebo spíš neviděl, tak s dělem a výbušninami tu neumí zacházet nikdo. Už jsem se bál, že to zůstane na mě. Zazubím se a na obličeji se mi objeví ďábelský škleb. Hmm jsem těžkej, jak kotva! Musím to nějak shodit! Že bych si šel zaplavat? To je super nápad! Ale nejdříve se pokusím najít někoho, kdo se tu neživí soubojem pěst na pěst! S tím zafuním a zhoupnu se z místa, kde jsem seděl. Uf to jsem si dal! Maemi nerad bych tě tu nechal samotnou tedy pokud o to sama nežádáš, ale chftěl bych tu najít někoho jiného než tyhle zeleninou nadopované Vlkouše a Vampýrské kanibalky co tu pobíhají nahé, nejlépe někoho kdo se věnuje střelným zbraním. Jestli chceš můžeš se přidat třeba tu taky najdeme nějakého pyrotechnika nedej bože pyromana! A zamířím si to ven, přičemž na mojí normální hopsavou chůzi to nevypadá. Eintopf mě táhne dolů a tak zvolím pomalejší tempo. Rovnou si to zamířím za tím, který tu vypadá jako kápo ( ten jenž nám ho představovala žena, která nás sem přivedla). Bohužel, jak jsem zjistil přes hlouček lidí tak "Bejk" se rozhodl nám rozmašírovat kapitána, který překvapivě rychle vystřízlivěl. Pfff a co já teď? Rozhodnut získat to, co chci jsem si to zamířil do toho jediného krámku, který nám ukázali. Zdravim! Mohl bych se na něco zeptat? Nemáte tu v té vaší vesnici někoho ,kdo se věnuje něčemu jinému než bušením do beztvaré hmoty? Někoho kdo se věnuji boji z dálky? Třeba střelbě? Vzhlížím nadějí k prodejci a doufám, že se mi z jeho úst dostane pozitivní odpovědi. |
| |
| Okolí vesnice Alex Když se obě začali smát, tak jsem chvilku nevěděl jak mám zareagovat. Ale hned na to začali mluvit. "Ne tak jsem to nemyslel... jen jsem chtěl vědět na jakém principu to funguje. Všiml jsem si že se styly nazývají podle zvířat, tak jsem si to chtěl jen objasnit." A lehce se usměji. Potom se konverzace svede k DF. Co jsem viděl, tak Alex má dost zajímavé DF a i pár lidí z posádky ho má... Chci si o DF něco zjistit. Něco zkusím. Obrátím se na obě dvě. "Já mám ještě otázku. Jo vím, jsem otravný. Ale jsem hrozně zvědaví a rád mám ve věcech jasno. Jak jste říkali o uživatelích DF tady na ostrově. Nemohli by jste mě k nějakému dovést?... Moc prosím." Při pokládání otázky mě ještě něco napadne. A dojde mi že mám v hlavě asi pořádnou džungli, sám nechápu své myšlenkové pochody. ...Bolest?... Hned po tom co mi odpoví, ať už kladně či záporně se otočím k Alex. "Existuje nějaká látka po které člověk necítí bolest, ale muže se normálně bez omezení pohybovat?" ...Člověk?... Podrbu si svá křídla, přitisknutá k tělu vrstvou utažených obvazů. |
| |
| Vesničková středisková Zmateně postávám před chajdou, kde jsem ještě před pár minutami v klidu spala a rozhlížím se. Thor se zjevně vydal zařizovat něco ohledně lodi, což bylo lákavé. Měla bych šanci si ji prohlédnout zblízka. Na druhé straně Han jde hledat něco s výbušninami, což mě láká také. S povzdechem pokrčím rameny, mávnu Hanovi na rozloučenou a vydám se za Thorem. Přecijen, mám vlastní výbušniny. Doběhnu Thora a kouknu na něj postranním pohledem "Půjdu s tebou, netuším co bych s Hanem dělal." řeknu zlehka. Stihnu si také všimnout, že venku probíhají jákési souboji, ale v žádném případě se nechci zapojit, ať už protože bojuji pouze když musím a když už, zabíjím. "Poslyš Thore, s čím je tedy potřeba pomoct? Jak jsem říkala, vyznám se v dělech a mohla bych kdyžtak pomoct s konstrukcí nebo tak něco." načnu, neb cítím, že bych se jim měla za svou záchranu nějak odvděčit. |
| |
| Problémy lodičkové Nestačil se ani dovědět moc odpovědí,když k němu přihopsala Maemo, nemohl si pomoc Maemi byla taková Joha číslo,dvě možná by spolu mohli stejně tak vycházet. I když stále Joha byla prostě Joha. " Já nevím co by jsi dělala s Hanem, třeba by jste si povídali, nebo víc ... na tom přece není nic špatnýho ne? Nebo Thor myslí ,že ne." řekl položil ruku na Maeminu hlavu a pořádně jí rozcuchal. " No Thor neví co je přesně potřeba opravit, teda tak stěžeň potřebuje vyměnit a další věci,ale na děla se můžeš taky kouknout to jo, nikdo děla nekontroloval dlouho. A mohli by třeba dělat špatně bum. Ale víc pak pošefujeme s Johou ona tomu rozumí." zadumal a pokud dostal odpovědi od místních ohledně toho co a za kolik, vydal se Maemi ukázat loď. Cestou dál vyzvídal. " A proč nejdeš s Hanem on je víc na bum věci ,než Thor ...ale to nevadí mužeš jít i s Thorem, Thorovi to nevadí, jen aby to nevadilo Joze.A no Thor pak bude potřebovat dojít pro Alex a mluvit s ní.....Jo to chtít Thor vědět, jakto že umíš s bum věcma? Teda nejsi sestra Johy ,že ne?" |
| |
| Oliver, Saigo, Kazumo Whitebull se zasmál. Jistě, žádný silák. O tom už jsem nějaké pověsti slyšel kapitáne Pse. zasmál se a čekal na Oliverův útok. Ten pak prudce skočil jeho směrem a pokusil se ho udeřit na hrudník, proti čemuž se Whitebull bránil tím, že poklesl v kolenou a prudce udeřil proti Oliverově pěsti čelem. Bullheadbutt!!! byla to strašlivá rána, dokonce i v Oliverově pěsti, zvyklé na tvrdé údery povážlivě zapraskalo. Nebyla nijak zraněná a díky své schopnosti bolest téměř necítil, ale i tak to bylo na pováženou. Následoval klasický pěstní souboj, který očividně Whitebullovi vyhovoval stejně, jako kapitánovi. Trvalo to asi pět minut, během kterých si oba bojovníci vyměnili několik velmi tvrdých a ostrých ran. Pak se však Whitebullovi podařilo Oliverovi podrazit nohy a srazit jej na zem. Dobrý boj. usmál se a podal mu ruku, aby mu pomohl vstát. Po jeho vítězství a dožadování se dalšího soupeře k Saigovi přistoupil jakýsi menší muž asijského vzezření a položil mu s klidem ruku na rameno. Uklidněte se prosím Saigo-san, není nutné násilí. Vyhrál jste čestně a poctivě, mějte radost. Pro dnešek to určitě stačí... s tím mu ono rameno prudce sevřel a Saigo se vrátil do normálu. V pořádku, pokračujeme. přikývl Gray Wolf na Kazumovu omluvu, načež se dali opět do boje. Průběh však měl dosti podobný tomu, jaký kapitán sváděl s Whitebullem, jen s tím rozdílem, že Greay Wolf se většinu času jen bránil tím, že uhýbal před Kazumovými útoky. Ten měl totiž díky svému většímu dosahu značnou výhodu a tak musel jeho soupeř delší dobu hledat skulinu, kterou by na něj mohl zaútočit. To se mu však nakonec povedlo. Při jednom z Kazumových útoků mu sebral meč a opřel mu ho hrotem o krk. Krásný boj mistře Kazumo. Musashi Ryuu má na co být hrdé. s tím mu uctivě vrátil jeho meč. Thor, Solo(Han), Chlapík přikývl. Jistě, můžete pomoci, v tom vám nikdo bránit nebude, například můžete pomoct v kuchyni, třeba by to jídlo přestalo chutnat jako zvratky hehehe, co se vedení týče... rozhlédl se, načež se mu rozšířili oči a ukázal na postavu malého asiata, který právě něco prováděl se Saigem. Támhle je mistr Wu, je tu teď nejvyšším mistrem a tedy něčím, co se nejvíce blíží vaší představě vůdce. Promluvte si s ním. Hanův výlet do obchodu nebyl zrovna vydařený, neboť odpověď prodavače byla záporná. Omlouvám se pane, ale všichni lidé zde se věnují pouze Ryuu Kyuu. Střelné zbraně tu dokonce ani neprodáváme, stejně jako jakékoli jiné zbraně, snad jen s výjimkou kuchyňských nožů, ale ty se za zbraně ani považovat nedají. Samael a Arisu Děvčátko jako na povel zmlklo a upřelo své velké oči na Samaela. Z počátku poslouchala jeho příběh se zděšením, jako by se každičkou chvíli měla dozvědět, že její sestřička je mrtvá. Její oči se zdály být čím dál větší a větší, stejně jako ústa, která otevírala dokořán. Když však příběh skončil usmála se a poplácala Samaela po rameni. Tak to je dobře, já už se bála, že se sestřičce něco stalo. Můžeš být klidný opravdu. Sestřička o tobě psala, psala že jsi silný a že jí jediný rozumíš. Jestli přijde až budeme silní, určitě se brzo uvidíte. stačil ti jediný pohled do jejích očí, aby ti došlo, že mluví naprosto upřímně, ona tomu co jsi jí řekl zkutečně věřila. To také dokazoval fakt, že se hned poté zarazila a vyděšeně otevřela pusu. No ale...ale já...to znamená, že se dlouho neuvidíme...já...musím zpět do vesnice, za mistriní Swan, musím studovat, abych byla silná a sestřička za mnou přišla...! s tím vyrazila někam hluboko do lesa, zarazila se však po asi dvou krocích, když vás někdo oslovil zpoza stromů Ha! ukázala na Arisu tebe taky znám, ty jsi ten...ten Vztekloun! Satu a Alex Žena zavrtěla hlavou. Nás rozhodně neotravujete, vlastně jste první lidé, které, s výjimkou nás, vidíme za poslední roky. pak se slova ujala dívka. Několik uživatelů DF tu samozřejmě máme, a dovést vás k nim můžeme, ale nevím, k čemu vám to bude. Například starý Wu má nějaké ovoce, které mu umožňuje létat, a potom je tu samozřejmě Whitebull se svou schopností proměnit se ve zkutečného býka, takže záleží na vás, koho by jste si chtěli vybrat a co se té látky týče, tak nevím, ale ani já ani má mistrině na toto nejsme specialisté, to by jste se museli zeptat starého mistra Wu. |
| |
| Zklidnění Saiga Saigo, Pes, Kazumo Boje jsou dozajista zajímavé, ale ještě zajímavější je událost, která se stane ve chvíli kdy vyhrává ten blázen. Začíná vážně vyšilovat. Pravděpodobně bych ho neměl nechat takhle řádit. Ještě by vážně mohl někomu ublížit. Zvedám se ze země a přecházím k němu. Jeden chlapík je ale o něco rychlejší. To co dělá dál mě ale naprosto uchvacuje. Jediným stiskem ramena. Pár slovy. Nebo promícháním těch obou dokázal instantně přeměnit jeho osobnost. Těžko říct zda-li je to správně nebo špatně, mě více zajímal přesnější stav bývalého blázna a ten chlápek který to celé zapříčinil. Stoupám si před Saiga a hledím mu na vteřinu přímo do očí. Po něčem takovém by člověk očekával nějakou další vnější reakci. Například šok. To stejné platí i u mě. Hned co zjišťuji jeho stav, tak se s klidem obracím na menšího mužíka. Doktor Kyouma. Těší mě. Říkám zdvořile a jemně se ukláním. Zajímavé ukázka toho, jak se dá pomocí fyzického těla ovlivnit i mysl. Zřejmě jste velmi chytrý. Vadilo by vám, kdybych si s vámi chtěl o tomto pohovořit? Ptám se zdvořile. Nepoužívám žádnou ze svých technik, či přesvědčovacích dovedností. Pouze svůj šarm. Pravděpodobně psychiatr, nebo normální léčitel. Každopádně si nemyslím že by na něj vymývání mozků mělo nějaký vliv. Musíme spoléhat na jeho dobrou vůli a jeho radost z toho, že se chce od něj někdo něco dovědět... I když, kdybych to byl já, tak bych to asi neudělal... Teď mě napadá... Neumí třeba číst myšlenky? Ahoj. |
| |
| Okolí vesnice Alex Whitebull se zdá být v poho, ale toho nechci. Tak swkusím toho Wua. Zeptám se Alex na tu látku, ale i na to mi odpoví ta dívka. A dokonce je to i pravděpodobně lečitel? Usměju se. "Tak mě prosím zaveďte za tím mistrem Wuem." Pokud mě tam dovedou, tak jim poděkuji a rozloučím se s nimi. "Snad se ještě uvidíme než odplujeme." A koukám se hlavně na tu dívku. Co zkoušíš. Řeknu si v duchu sám sobě. Pak předstoupím před Wua, pozdravím a při tom se ukloním. "Zdravím, jsem Tsubasa Satu. Jsem jeden z těch co tu ztroskotali, ale to určitě už víte. Jestli by jste měl trochu času, chtěl bych se vás na něco zeptat.... Jde o Ryuu Kyuu a taky jsem se dozvěděl že mate DF, tak na to bych se chtěl taky zeptat." Řeknu nesměle. |
| |
| O Vaření a další zjištění Puff já nevím kdo se komejhá u mě ale určo Kyouma " Hehe ale váš kuchař, určitě nevaří blafy, teda pokdu to není jak u nás , tam než jsem začal vařit já ,tak si taky všichni mysleli ,že nejlepší je ty živiny splácat a ono to dopadne. Můžu vašeho kuchaře naučit, že to muže i dobře chutnat.." řekl a na malou chvíli mu oči malinko zeskelněly. Vzpomněl si totiž na svůj domovský ostrov, nu ostrov spíš jedno nebo dvě velká dojo na spoustě zelené plochy, také cvičili ,zvláště holky a kluci, bylo to tak lepší. Vzpomněl si na jídlo nechutné lojové kuličky a jakési tyčky s obilím, nic dobrého, vzpomněl si jak se poprvé postavil do kuchyně a sevřel svou první pánev. Byla jí Berta tehdá pomalu větší než Thor sám, ale i tehdy si jí Thor zamiloval, jeho první kuchařský experiment byl provázen spoustou praskání i plameny, věci kolem něj padali ale nakonec . Nakonec stvořil své první knedlíčky, jistě byli gumové a lehce přesolené, stále v nich ,ale bylo něco co předtím nikdo na ostrově neochutnal. Bylo to překvapení vlastně čekal, že mu mistři vynadají, že netrénuje, ale jak se zdálo dobré jídlo a to jak se Thor pohyboval v kuchyni se jim zdálo jako dobrý trénink.....Vzpomněl si jak ho donutili napsat recepty a vše označit , vzpomněl si ,že jim má napsat.... Vzpomněl si jak je opouštěl a také proč. Div neuronil slzu, potřásl raději hlavou a snažil se rozpomenout, co mu odpověděli ještě odpověděli. " Mistr Wu dobrá děkuji." vydal se za malým mužíkem přesně v čas na to aby slyšel ,že Samaelův přítel je doktor. " Moment Thor ,nevěděl ,že jsi doktor a ví to Alex? Alex by určitě hovořila s někým kdo je taky doktor." řekl radostně. A pak si vzpoměl co chtěl. " A Thor je hloupej , pardon. Mistě Wu. Thor by s váma rád mluvil, bude Thor moct? Řekli Thorovi ,že to tu vedete. A Thor potřebuje pár věcí dohodnout, jestli to pude." |
| |
| Po boji Pes, Saigo, Kyouma, a zrejme neskôr aj Satu Boj bol zaujimavý. V skutku som si vedel prezrieť moje techniky a aj to ako sa vivinuly. Musím uznať že ani neviem ako ale moja výdrž sa jednoznačne zlepšila. Je možné že to bolo tým výdatným spankom. Nakoniec sa však aj napriek môjmu tlaku podaril Greywolfovi protiutok a prakticky jediným útokom ma odzbrojil. ...ako je fakt veľmi rýchli... ...aj napriek tomu že som podstatne rýchlejši on bol porovnateľný v rýchlosti... ...strata meča a odzbrojenie je fakt moja največšia slabina... ...ako už na druhom ostrove sa to ukazalo... ...sakra musim s tým niečo urobiť lebo inak to nedopadne dobre... ...bol to ale zaujímavý trening a keď nič iné aspoň mi to op§ť poukazalo na moje slabiny a trošku znížilo sebavedomie... ...ale to soru vyzera fakt efektne... Pozriem sa na Greywolfa a potom poviem. "Arigato gozaimasou Greywolf-san. Bol to skutočne výborný boj ktorý mi ukázal kde sú moje slabiny za čo som velmi vdačný. Verím že na tomto ostrove pobudneme neakú tú dobu kym opravíme ľoď a ja budem mať možnosť popracovať na mojich slabinách a dalej trénovať Musashi Kenjutsu. Chcel bolo by možné prípadne sa zúčasniť treningu s vačimi zverencami, prípadne našiel by sa niekto kto ovláda Rokushiki keďže ten štýl používam ako svoj sekundárny rád by som sa v ňom zlepšil tiež." ...chcelo by to shigan ak by som stratil meč prípadne to geppo by sa hodilo ako skvelý doplnok k soru... ...dalšie techniky tiež niesú na zahodenie... ...a popri tom môžem vyskušať tie techniky od Majstra Musashiho... ...prípadne by som si na zlepšenie fyžičky mohol najsť aj nejakú fyzicky náročnú prácu... |
| |
| U soutěsky, známí mé známé Samael, Sora
To že mně Sora poznala mně očividně překvapilo. Dokonce jsem přestal plést věnec z květin…Místo toho si jí prohlížím jako bych zjišťoval její věk… Ten vzteklou?!... Sakra Lust, cos o mně napovídala? Kolik toho ta holka ví?... Ne klid, určitě nepsala o syndikátu, jinak by ji už obě odstranili… ale i tak by mně zajímalo co o mně řekla. Ať nás chrání matka Země před sourozeneckou upřímností… Ano, jsem ten vztekloun… tedy nevím v jakém smyslu ti to o mně řekla. Sama byla dost nepředvídatelná a nebezpečná, když se naštvala… Ty jsi Sora, že?... Na fotce vypadalas mnohem menší…No každopádně bys měla už jít trénovat nebo svou setru nedohoníš…Chceš jeden věnec? V tuhle dobu jen děti chápou krásu přírody… Pak ji nasadím jeden z věnců na hlavu a lehce se usměji. Počkám až odejde a teprve pak můj zrak spočine na cizinci. Nijak pohledem neuhýbám, jen si jej prohlížím. Copak se ti asi honí v hlavě?... Tenhle chlápek zná Zainin, spal s ní? Také ho opustila? Nebo mně opustila dokonce kvůli němu?... Hádám že něco na ten způsob… Fajn můžeš přestat fantazírovat co všechno jsem s ní dělal, páč spolu máme prostý vztah …A ten je, že jsme za dané situace parťáci nebo rivalové, toť všechno…Navíc jsem ji asi pár měsíců neviděl a poslední informace o ní mám od tebe… I když tohle jsi možná nechtěl slyšet, že?... Ne nespali jsme spolu, sám mám přítelkyni, která by mně ukousla hlavu načapat mně s jinou… Nebo snad máš jinou otázku? Jen se ptej... Na to si sednu vedle jednoho stromu a opřu se o něj. |
| |
| soukromá zpráva od Satu (Bojovník) pro "Mohli by jsme jít někam, kde bude trochu soukromí?" Až dojdeme na nějaké místo, tak začnu mluvit. "Doslechl jsem se že máte DF... a víte, já ho mám taky. Ale za celých 6 let umím jen toto." Zavřu oči, soustředím se a po chvilince začne kolem mě lehce sněžit. "A teď už konečně k tomu proč jsem tu." Kleknu si na zem a pokloním se. "Moc vás prosím mistře Wu, buďte na tu chvíli, než odplujeme můj učitel. Prosím nechte mě být vaším žákem. Já vím, že je to ode mě strašně neuctivé. Ale musím zesílit, abych zachránil, to co je pro mě milé. Klidně vám i zaplatím, sice teď skoro nic nemam, ale určitě jednou zaplatím... Moc Prosím! " Zvednu hlavu a jsou vidět proudy slz na mých tvářích. Prosím, ať řekne ano. Prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím, prosím,....... Opakuji si pořád dokola v hlavě, dokud neodpoví. Pokud souhlasí, tak se znovu pokloním a děkuji mu. "Měl bych pár otázek, tak jestli by jste byl tak laskav a poslechl si mě... Mohl by jste mi prosím vysvětlit, jak funguje Ryuu Kyuu?" Na chvilku se odmlčím, ale hned pokračuji. "A mohl by jste mi vysvětlit jak funguje DF, a jak ho používat." Rychle se nadechnu a mluvím dál. "Jo, a taky jsem slyšel, že by jste mohl znát nějakou látku po které člověk necítí bolest, ale muže se normálně bez omezení pohybovat? Ale aby se tělo po nějaké době vrátilo zase do normálu, aby to mělo nějaký časový limit.... Jestli něco takového znáte, umíte namíchat nebo vlastníte, prosím řekněte." Znovu se nadechnu, ale teď zhluboka. "Pardon, za to že jsem to tak ze sebe vychrlil, ale chci ztratit co nejméně času." A dál jen čekám, co řekne. |
| |
| V lesíčku Zdá se že ta holka věří tomu co sem řekl.Uf díky bohu... už sem si říkal co dalšího si budu muset vymyslet. Když mluví o návratu do své vesnice tak se usměji. "Určitě budeš silná hodně rychle. Máš v sobě stejnou sílu jako tvoje sestra. " Poté se zdá že o něčem přemýšlím, nakonec mi to dojde a můj úsměv se ještě rozšíří. "Víš večer až budeš zapadat slunce tak nejspíše budu hrát tam v té vesnici." Ukážu směrem k mužské vesnici. "Když budeš chtít můžeš si mě tam večer přijít poslechnout. Nebo pokud by měla mistryně Swan a ostatní tvoje kamarádky zájem můžu přijít zahrát i k vám do vesnice. Stačí mě jenom říct či pro mě dojít. Bude mi totiž nevýslovným potěšením zahrát pro malou sestřičku mé milované Zainin a její přítelkyně." Nemluvě o spoustě šancí podívat se na pěkné ženské. Poté se maličká rozběhne pryč ale hned se zarazí a promluví na někoho za námi. Ten jí něco povídá, ale já sem k němu stále zády. "Běž maličká ať můžeš jít trénovat dokud je čas." Počkám až zmizí a povzdechnu si. Teprve nyní se otočím na toho vzteklouna. Zřejmě i on čekal až Sora odejde. Jelikož hned jak odešla tak začal mít nějaké keci ohledně Zainin. Já jenom došel k místu kde mám opřenou kosu a zbylé věci. V mém obličeji není ani stopa po slzách, úsměvu, smutku, po žádných emocích. Začnu se pomalu oblékat. "Říkal sem si kdy se odhalíš nebo jestli se budeš toulat po lesích ještě chvíli. " Mírný náznak úsměvu. "Ačkoliv musím uznat že si mě na chvíli zmátl. Nemít moje ďáblovo ovoce nejspíše bych si tě všiml až když si promluvil. Ano je dobré slyšet tvojí krev, život, hříchy a duše těch kteří chodí za tebou." Začnu zapínat přezky na brnění. "Co dělá Zainin je čistě její věc. " Brnění je na místě a já si rukou začnu přendavat vlasy dozadu. "Nemusíš se bát že bych se naštval. Měli sme s ní jenom spoustu společného. Já rád mučím lidi, ona ráda mučila lidi. Ona má speciální podmínku pro používání svého ovoce a já také. Takže sme to spolu chvíli pekly. Přeci jenom jestli znáš Zainin." Natáhnu směrem k němu ruku, prsty směrem nahoru natažené jako pařáty. V obličeji krutý výraz někoho kdo si užívá bolest. "Víš že není nic lepšího než dostat svůj cíl a užít si jeho bolest do poslední kapky. " Poté ten pohled opět zmizí, na zádech mi skončí batoh s houslemi, začnu sbírat zbytky věcí a do rukou chytnu kosu. "A když ti za to ještě určití lidé platí. Je to jenom bonus. " Nasadím přátelský úsměv, nevinného hudebníka s dětkou naivitou v lidské dobro a štěstí. Vyrazím směrem k němu. "Mimochodem moc mě těší pane Vztekloune. Mě můžete říkat Samael. Jsem potulný hudebník, před nějakou dobou sem byl zachráněn pirátskou skupinou pod vedením pana Olivera a nyní s nimi cestuji abych se jim odvděčil. " Natáhnu směrem k němu ruku. "Doufám že budeme přátelé." |
| |
| Mrtvé pláně Pes, Saigo, Kyouma, Kazumo, a zrejme neskôr aj Satu "Dobrej." Usmál jsem se a pozvedl jsem ruku, aby mě mohl zvednou zpátky na nohy. Jako opravdový býk. Zapřemýšlel jsem a zadíval se na svou pravou ruku, která zlehka zakřupala, když jsem jí rozevíral. Usmál jsem se.... "Tak co Saigo?" Otočil jsem se na něj, ale jen jsem viděl jak od něj jeho protivník udělal dva kroky stranou. Saigo se chytnul za srdce a zadíval se na mě. "Co... co se děje?" Pronesl jsem nervózně z dálky, ale to už válečník padnul na kolena a nakonec do prachu, kde zůstal bezvládně ležet. Na moment jsem nechápal, měl jsem dojem, že je to nějaká jeho vlastnost, ale byl jsem z toho dost nervózní. "Saigo, co děláš?" Svižným krokem jsem se rozešel směrem k němu, ale pak se mi výraz očí změnil na paniku, když jsem si jeho tělo prohlédl zblízka. "C... co se stalo? Saigo, kamaráde...." Přiklekl jsem k němu zoufale a zadíval se mu do očí a hned na to jsem zkusil jestli mu něco není - nedýchal. "To snad né, on nedýchá... Saigo, to né..." Vykřikl jsem trochu zoufale a začal jsem ho oživovat. Bylo to jediné co jsem z medicíny uměl. Tlačil jsem na jeho hrudník co to šlo, ale dech se mu nechtěl vracet. Po čele mi stékal pot a já se otočil na ostatní. "Nedýchá, rychle... zavolejte někdo doktora. Asi mu vypadl dech..... Kazumo, rychle doběhni pro doktorku." Můj hlas nezněl nijak rozkazovně. Bylo v něm jen zoufalství. |
| |
| U soutěsky, dva lháři Samael, Pozoruji onoho „umělce“ při jeho projevu a opravdu nevím co z toho je a není pravda… nicméně mu nevěřím. Takže jsi o mně věděl?...Skrz nějaký DF?... Fajn vzhledem k tomu že jsem uživatel možná bych ti to spolkl, ale nějak se mi nezdá, že bys skoro přehlídnul těch pár tisíc duší za mnou… Každopádně tě nebudu brát zas tak na lehkou váhu…Ach tak, takže seš podobnej úchyl jako Zainin… no nemám jako masovej vrah co říkat, koneckonců jsem akorát jinej typ úchyla…Jen já svým obětem zase tolik bolesti nezpůsobuji… Počkám až Samael dokončí svůj výstup a mezitím si dám další cigaretu. Pak se na něj tajemně usměji, že není poznat zda mu věřím nebo ne. Znám ji, proto vím že k ní cítíš něco víc… akorát toho o ní víš žalostně málo…a promiň, na tohle máme odlišný pohled názoru… ale to je tvoje věc, stejně tak jako její. Navíc dělat něco takového za peníze pro někoho jako jste vy není žádná odměna… vaše odměna je samotná práce, že? Vy na peníze kašlete, i když Zainin měla hospodářský přehled ohledně financí… Což se dá od barmanky čekat… Popotáhnu a odklepnu popel s fajglem do popelníku.Tentokrát nasadím vážnou tvář. Každopádně Samaeli, jestli budeme přátelé leží ve hvězdách. Nevím jestli chci tebe jako přítele, ale… Mám moc málo přátel a ti si mou důvěru právem zasloužili… Moc mluvím, docela nezvyklé a už to i ztrácí význam…Jenom doufám, že té holce nespůsobíš nějaké trauma, nezaslouží si to… No to je asi vše co jsem chtěl říct…jo ještě něco promiň, že ti nepodám ruku, ale jestli umíš co tvrdíš, tak by to mohlo být nebezpečné… Uvelebím se do tureckého sedu a s klidem pozoruji jestli Samael odchází. Pak(jestli odejde) poprosím les aby jej pozoroval, jen tak pro jistotu. Následuje menší kóma pro mě, kdy mně obklopí kůra stromu a já ve větší rychlosti nasávám klid a historii lesa(hlavně jeho pocity a hněv při jistých příležitostech, ale nic konkrétního jako jména či přesná data). Pokud neodejde tak jen zapálím další cigaretu a poslouchám ho s netečným výrazem. |
| |
| Dr. Kyouma, Satu, Thor, Kazumo Přesně jak Kyouma očekával, Saigo byl v šoku. Nechápavě koukal před sebe a překvapeně mrkal, jako by nemohl uvěřit tomu, co se právě teď stalo. Když pak Saigo oslovil onoho chlapíka, ten se lehce uklonil. Potěšení je na mé straně. Jen málo kdy se setkávám s někým, kdo chce dělat i něco jiného, než jen bojovat, tedy máte-li zájem si pohovořit, rád vám vyhovím. poté si k němu stoupl ještě další mladík z vaší posádky, Satu, který se vrátil spolu s Alex z lesa, a oslovil ho. Mistr Wu se na něj obrátil a podobně jako Kyoumovi mu věnoval široký úsměv. Páni, jaký zájem o jednoho, obyčejného starce, ale jistě mladíku. Pokud si se mnou chcete promluvit, rád vám vyhovím, ovšem tento mladík... ukázal na Kyoumu mne požádal první a tedy bych nejdříve vyhověl jemu. když se pak ke starému mistrovy přiřítil ještě Thor, div si nesedl na zadek. No to mě podržte, vy jste ale velký muž. Eh jistě, jistě, probrat...a nemohl by jste to probrat s mou studentkou Sorou? zeptal se, načež se rozhlédl kolem sebe, jakoby někoho hledal. Jenom eee. Kam se ztratila...Soro! Soro! volal, ale nikdo mu neodpovídal, teprve asi za minutu se z lesa ozvalo zavolání, načež z něj vyběhla malá, snad ani ne náctiletá dívka a rychle přiklusala ke starému mistrovy. Ano mistře Wu? zeptala se celá zadýchaná. Soro, tady velký pán eee, on už se ti představí se mnou chce něco probrat, tak se mu chvíli věnuj, zatímco já si promluvím tady s tím... ukázal na Satu vlastně ne, s tímhle ukázal na Kyoumu mladíkem. Dívenka se nejistě podívala na mistra, pak na Thora, pak zase na mistra a zpět na Thora, načež přikývla. Jistě, tak co potřebujete pane eee... Mezitím Kazumo dokončil svůj souboj s Gray Wolfem, který mu vrátil meč a přikývl. Ale jistě, a pokud vám to nebude vadit mistře Kazumo, rád bych si s vámi zopakoval tento úžasný zápas. Tady na ostrově nemáme moc lidí, kteří kdy viděli meč, natož takových, kteří by s ním uměli zacházet, takže každá příležitost procvičit se v boji proti ozbrojenému protivníkovy je vítaná. široce se usmál, načež mu úsměv drobet potemněl. No, co se Rokushiki týče, nejsem nejsem si tak úplně jistý, jestli to půjde. Sice tu pár uživatelů máme, ale většinou si své tajemství silně střeží, možná proto, že Vláda zakázala vyučovat toto umění pro veřejnost a hrozí za to vysokými tresty. Hned jak to dořekl, se Saigo, který do té doby bez hnutí stál zhroutil na zem a Pes začal vyšilovat. Naštěstí se vzápětí ukázalo, že to nebylo nic strašného, že jen na moment omdlel z vyčerpání, s dovolením se hned po incidentu omluvil a odešel do jednoho z domů, kde byli trosečníci. |
| |
| V lese to divný lesní s plesnivejma vlasama Usměji se když mi nechce podat ruku a stáhnu jí. "Hm konečně někdo inteligentní. Už sem se bál že sme z moře vytáhly dalšího kdo věří všem a každému. Kdyby se takle choval zbytek posádky tak by na sobě neměli značky. " Poté se otočím a vyrazím směr vesnice. "Dobrá tedy... směj se podivný človíčku. Ještě se uvidíme." S těmito slovy si opřu kosu o rameno, začnu si pískat nějakou melodii a vyrazím tam odkud sme přišel. |
| |
| Rozhovor se Sorou Jak se zdálo byla o mistra Wu opravdu pranice a tomu zmatku ani neprospělo kapitánovo halekání, pravda Thor si spíš všiml Alex. " Ha Alex je tu víš, že tady Kyouma je taky doktor?" pak se usmál na mistra Wu. "Velký nene já jsem malí u nás na ostrově byli aj větší lidi než Thor. Thor rozumí Thor bude mluvit se Sorou. Alex můžeš jít prosím se mnou, teda jestli něco nepotřebuješ. Thor potřebuje někoho kdo líp chápe." Pak se otočil na Soru. " Thor musí chodit . Thorovi to pak líp myslí." To byla trochu pravda ,hlavně si nebyl jistý jestli tohle není malinko podraz na kapitána a raději to nechtěl zkoumat. " Páni...slečno Soro. Věc se má tak Thor a posádka, v které Thor je má šíleného kapitána co se jen pere. To není špatně to ne. Ale Thor ví, že takhle jak jsme nemáme moc šancí. Thor by chtěl navrhnout tohle. Thor by byl rád kdyby jsme vymysleli způsob jak tu kapitána Psa udržet tak měsíc, třeba díky vašemu Whitebullovi by to šlo. A Thor by byl rád kdyby tu dobu mohli ostatní trénovat. Thor to nechce zadarmo, Thor bude pomáhat jak to jen pude a Thor věří ,že i ostatní budou pracovat. Thor jen chce ,aby mohl taky trénovat někdy." to byl dlouhý proslov při kterém se Thor asi 7 krát zasekl a několikrát začal větu znovu. Pak se poškrabal na hlavě a dodal. "Prostě Thor se ptá jeslti je možný aby tady Thor a ostatní měsíc byli , že by si to i odpracovali a tak." Pokud s ním byla Alex tak se Thor díval na ní nebyl si jistý zda to co říká dává nějaký smysl. Pak Thorovi něco dojde. " Počkat Sora není to taková ta technika co používá ježek,aby byl rychlej?" |
| |
| Z obchodu na pláž Muśím uznat, že místní obchod se suvenýry mě doslova zklamal. Žádné střelivo ani zbraně, takže trénink s mými bambitkami by tu byl jen mrháním munice, kterou budu potřebovat. Jediné, co mi tedy zbývá je trénovat moji TENTAI BANGUMI „Nebeská Show“ a nebo se pokusit zdokonalit SARUTOBIHO. No, každopádně si jdu zaplavat. Vyrazím tedy odsud směrem, kterým jsme přišli, abych se dostal zpátky k lodi a nejlépe tedy i ke břehu, kde jsem plaval. Bude to sice těžší zkoušet tohle s plným žaludkem, ale trénink je trénink, tak vzhůru na pláž! Jakmile dorazím do lesa, tak se chůze promění poklus a poklus v běh. Využiji lesa jako opičí dráhu a volím si nekrkolomnější cestu lesem s tím, že se snažím využít svých dovedností akrobata. Když se dohrabu na pláž ,tak se podívám, jak jsi zbytek vede s opravami a zamířím si to k vodě. Sundám ze sebe svůj kabát a oblečení kromě trenek a vyzkouším vodu. Uáá studená! No, to každopádně přežiji. Pak se rozeběhnu do vody a udělám šipku, což není nic těžkého, ale jako bych přitom běhu ztratil veškerou energii a tak udělám spíše solidního placáčka a fláknu sebou do vody. Rád bych si udělal pár tempíček, ale jaksi taksi místo dopředu plavu ke dnu. Naštěstí těch pár metrů od břehu je dno daleko a tak s vypětím všech sil se ještě postavím a došourám se na břeh, překvapivě kompletně vysílen. THORE! Vykřiknu zlostně. Co do toho jídla sakra dává! Lehnu si na břeh a těžce oddechuji. Budu muset někam odhodit zátěž... počkám si tu dokud se mi nebude chtít! Možná bych si mohl dát trochu rybího oleje... Pak každopádně ležím na pláži dalších 30 minut dokud se mi nevrátí síla potřebná ke zdolání cesty zpátky do vesnice.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co mistr vyřešil své problémy s Kyoumou, začal se věnovat tobě. Společně jste odešli do jeho budovy, kde ti nabídl židli, načež si počkal na tvé otázky. Když jsi mu ukazoval své schopnosti, tvářil se zaujatě, dvakrát kývl, pak však jen zavrtěl hlavou. Omlouvám se mladíku, ale obávám se, že pro tebe nebudu vhodným učitelem. Naše schopnosti se příliš liší na to, abych ti mohl nějak pomoci. Moje Devil Fruit mi umožňuje využívat sílu Levitace, kdežto tvé...ani se neodvažuji odhadnout co je jeho schopnost. Budeš muset zkoušet a hledat sám. Je mi líto. co se dalších tvých otázek týkalo, byli už odpovědi starého mistra pro tebe příjemnější. Ryuu Kyuu? Inu, jedná se o bojový styl, který v jistém smyslu doplňuje schopnosti uživatelů Zoan Devil Fruit. Zatímco ti se proměňují na zvířata fyzicky, toto umění nás učí kopírovat pohyby zvířat včetně jejich psychiky, instinktů a bojového stylu, což našim bojovníkům umožňuje bojovat jako tato zvířata. Chce to samozřejmě cvik a hodně tréninku toho dosáhnout. A co se té látky týče, jistě že znám. Existuje spousta takových látek, ovšem všechny do jedné jsou vysoce návykové a nezdravé, proto by se neměly používat a já je neprozradím. |
| |
| Rozhovory Oliver, Saigo, Satu, Kyouma, ciastocne aj Thor Vypocujem si Greywolfa a ciastocne počujem aj dianie okolo. Nechám si tie slová prejsť hlavou a niečo mi na tom nesedí a preto poviem “Ako rád si zopakujem tento súboj, prípadne výskúšam niektorých z vašich zverencov. Čo sa Rokushiki týka tak pokial viem nieste Marináci, či sa mýlim? A preto uz len to že to niektorý z vás vedia je potom protizakonne tak nevidím dôvod prečo by sa o tie tajomstvá nemohli podeliť. Ja osobne s tým nemám problem vyučovať druhých či už Rokushiki alebo Musashi Kenjutsu. Predsa len ľudské vedomosti patria ľudstvu a preto ich treba širiť. A okrem toho vám môžem zaručiť že aj ak by sa ma Marinaci pýtali niečo tak rozhodne to nebude odkial som sa naučil dalšie štýl Rokushiki. A aj keby aj hej tak nemám dôvod prezradiť svoje zdroje predsa len nechcem aby mal niekto od vás problemy.“ Potom si všimnem že sa niečo dalšie deje ...čo sa to deje zo Saigom... ...hm asi to neako prehnal... ...alebo žeby z boja... ...no mal by asi viacej zapracovať na kondičke... ...to asi všetci z nas... ….vlastne to mi pripomina... Potom sa otočim k Greywolfovi a dodám “Nenašla by sa tu nejaka fyzicky náročná práca? Predsa len asi tu chvíľku zostaneme a ja by som bol rad užitočny a pri tom zlepšil svoju kondiciu. Ak by sa nič nenašlo tak ak by ste mali bokken mohol by som potom pomôcť s treningom boja proti meču respektive asi by som sa šiel prejsť po ostrove.“ Pritom sa porozhliadnem po okolí očakavajúc jeho odpoveď ...nejaká náročna práca by sa mi fakt zišla... …aj keď ten trening by ma bavil... ...to ma privádza k tom že by som mal skúšať nove techniky čo su v knihe... ...koho vziať ako sparingpartnera... ...najskôr by bolo asi treba ich poriadne nacvičiť naprazno... ...hej to hej... ...ale potom to treba použit v boji... ...sakra že nemam bokken... ….skusim sa spytat Satu či by potom neskúsil niečo... ...snaď to stihne zablokovať... ...aj keď moc som ho bojovať nevidel... ...Možno by bol Oliver so svojou bojovnou naladou vhodnejši kandidat... ...pripadne Samael... ...kde vlastne je... |
| |
| soukromá zpráva od Satu (Bojovník) pro Proč mi sakra nic nevychází. Utřu si slzu z tváře a dál poslouchám mistra Wu. "Děkuji, alespoň jsem to zkusil... A mohl by jste mě alespoň na tu chvíli, než odplujeme učit to Ryuu Kyuu? A jak jste říkal o těch zvířatech, to si člověk nějaké vybere? Já bych chtěl totiž umět opici." Usměji se na něj. "A ta látka... Prosím řekněte. Já něco takového potřebuji. V boji nejsem nějak moc dobrý. A tohle by se mi hodilo... Ale i když mi to neřeknete vy, tak si to stejně nějak zjistím. Neberte to jako vydírání. Ale prostě bych byl radši, kdybyste mi o tom řekl vy a pomohl mi tu látku pochopit a naučit mě s ní pracovat, abych se při prvním použití nezabil." Sedím a jen čekám na jeho odpověď. |
| |
| Prakticky nic - psovo rozjímání Oliver, Saigo, Satu, Kyouma, Kazumo, ciastocne aj Thor Saigo mě překvapeně docela vyleká, ale když zjistím, že jen omdlel, tak se nad tím společně usmějeme a necháme to být. Postavím se zpátky na nohy a rozhlédnu se. Na sobě mám vysoké černé holinky, modré špinavé a potrhané kalhoty. Nemám žádné triko, ani zbraň, takže je jasně vidět celý můj trup, moje ruce a dokonce i znak co mám na zádech, který je trošku poničený z toho jak jsem dopadl na zem. Není to žádné tetování, ale prostá barva. Ještě jednou se podívám na Whitebulla a prostým zakýváním hlavy mu dodatečně poděkuji za zápas. Co mě zaujme pak, je moje ruka, kterou mi jeho bullheadbutt pohmoždil. "Hmm, zvláštní...." Je jediná myšlenka, která mi prolétne hlavou. Trošku ze začínám bát, že jsem až moc slabý na to, že jsem tady na divokém moři. Zároveň s tím, si začínám uvědomovat jaký jsem vlastně byl doteď hlupák. Povzdychnu si a gestem se omluvím a pak se jdu na chviličku trošku projít. Nejdu moc daleko, jen kousek do lesíka. Když dojdu na nejbližší mýtinku tak se posadím na jeden spadlý pařez, opřu si loky o kolena a zadívám se do země. "Proč musí děti ve tvém věku na všechno tak spěchat, Olivere?" Ozve se mi v hlavě myšlenka a já pomalu přivřu oči. Jednou rukou si opatrně sundám psí čepici z hlavy a přihmouřenýma očima se na ní zadívám. "Hmm... měl jsi pravdu, ty dědulo...." Pobaveně se usměju. "Vypadá to, že král světa bude muset ještě chvíli počkat." "Zajímalo by mě jestli dostanu druhou šanci." |
| |
| Vesnice Samael poté, co opustil svého nově nalezeného přítele chvíli kráčel lesem, než se dostal zpět do vesnice, kde bylo poměrně slušné pozdvižení. Spousta lidí obskakovala starého mistra, zatímco Pes stál poblíž Whitebulla, Kazumo otravoval Gray Wolfa a Thor se vesele bavil se Sorou. Ačkoli si pak všichni ve vesnici jeho příchodu všimli, nevzbudil zrovna moc pozornosti. Stejně tak Sarutobi, který se celý mokrý vrátil ze svého výletu na pláž, až na to, že on s největší pravděpodobností zamíří rovnou za Thorem. Spolu s jeho příchodem pak Thor doprovázený Sorou bezradně chodil po vesnici a snažil se ze sebe vysoukat svůj proslov. Dívenka jej přitom bedlivě sledovala a snažila se pochopit, o čem to mluví, respektive zapamatovat si to co říkal, aby jí dávaly smysl nové informace, které se od něj dozvěděla. Když pak konečně slyšela vše, o co jí mohutný kuchař žádal, nadšeně přikývla. Ale jistě, to není problém. usmála se. Hostů tu na ostrově je málo a takových jako vy ještě méně. Jsem si jistá, že mistr Wu bude souhlasit, zvláště jestli pomůžete s prací kolem vesnice. co se poznámky o technice týče, tak ji sice neignorovala, ale místo odpovědi vykouzlila naprosto dokonalý, nechápavý pohled. Zatímco Thor řešil zcela zásadní otázky pro posádku a Samael se Sarutobim dorazili, ozval se ve vesnici hlasitý smích, kterým Gray Wolf reagoval na Kazumu. Jistě, nejsme mariňáci, ale většina z těch, co tu ovládá Rokushiki ano. Ačkoli tento ostrov je neutrální zóna, kde zákony vnějšího světa neplatí a kam jak mariňáci tak piráti mohou přijít učit se náš bojový styl, platí to jen pro Ryuu Kyuu. A fakt, že zde jsou jen studenty neznamená, že zapomínají co jsou tam venku. Například on... kývl směrem k Whitebullovi Tam venku má hodnost Komodora. když se pak zeptal na náročnou práci, jen přikývl. Jistě, náročné práce je tu dost. Například vesnice potřebuje stálý přísun dřeva, teď o to více, že vám pomáháme s opravou vaší lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Starý mistr přikývl. Ale jistě, to by možné bylo, ovšem je tu malý problém. Mistrové stylu opice jsou tu dva. První, používající styl Šimpanze, spoléhající se převážně na obratnost a druhý, využívající styl Gorily, jdoucí cestou fyzické síly a odolnosti. Pokud vím, ani jeden z nich v současnosti nemá žádného studenta, protože málo kdo se chce tyto styly učit, proto si myslím, že by byli více než ochotni se s tebou podělit o své tajemství. z jeho výrazu tváře se dalo soudit, že je opravdu rád, že se zajímáš o jejich bojové umění, když jsi však pronesl svou druhou žádost zvážněl. Ne, v žádném případě. Jsem doktor, ne dealer. odmítl rezolutně. Tyto látky nejsou nic, co by měl člověk používat. Bolest je přirozená a my se s ní musíme naučit žít. Pokud to nedokážeš, možná nejsi stavěný na bojovníka. Smiř se s tím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co Samael zmizel mezi stromy ses pohodlně usadil a naslouchal lesu. Vyprávěl ti různé historky a povídky o tom, co zažil. Jeho nálada byla bojová, jasně jsi cítil, jak za léta existence Ryuu Kyuu les doslova nasál ducha těchto bojovníků a přizpůsobil se mu. Co víc, dokážeš cítit, že většina zvířat, která tito bojovníci napodobují skutečně v tomto lese žije. Když ses pak dostatečně uklidnil a zavolal na velitelství, nějakou dobu se nic nedělo, načež tvůj Den Den Mushi zvážněl a získal podmračený výraz. No to je dost, že ses ozval Wrath, čekali jsme tvůj návrat už před třemi dny. Jak dopadla mise, a kde sakra vězíš? opřel se do tebe ostře tobě neznámý hlas. Jen odhadem tušíš, že se jedná o dalšího člena sedmi hříchů. Podle neuvěřitelné arogance, která z jeho hlasu zní snad dokonce sám Pride. |
| |
| soukromá zpráva od Arisu Záloha pro Úžasné... místní mají zajímavý vliv na les, dokonce sám mám zdravou chuť bojovat... přitom ale žijí v symbióze vezmi a dej...Jen doufám, že nepotkám nějaké jejich místní zvířátko, rozhodně by to nebylo pěkné...Tak fajn, jdem podat hlášení... Vytočím číslo na velitelství a čekám...bohužel po nějaké době získá podobu obličeje, který nevypovýdá o nějaké pochvale. No můj obličej taky nezíská zrovna úsměv, když se dotyčný ozve bez dotyčných kódů pro identifikaci... No to si děláš srandu...Co kdyby volal někdo jiný a tys jim prozradil nějakou důležitou informaci?... Každopádně kdo to je?...Pride?! Sám šéf mé skupiny? No nic dám mu hlášení a objasním situaci... snad mně ten chlap dá nějaké užitečné instrukce a informace Mise byla splněna před 10 dny, cíl eliminován bez vážného rozruchu...Každopádně se má loď před týdnem dostala do bouře a já uvízl na týden ve člunu s další přeživší, takže jsem nemohl podat hlášení... Momentálně trčím na jednom ostrůvku, který vypadá na výcvikové středisko nějakého Ryuu Kyuu karate... Setkal jsem se zde a s někým dalším... posádkou nějakých pirátů začátečníků, kteří měli celkem ještě nedávno v posádce Lust a neví co s ní momentálně je... prý předešlý ostrov opustili po bitvě s jinou partou pirátů a nenašli ji... Každopádně žádám instrukce co dál, jelikož budu muset odjet s nimi na lodi a také nějaké informace o Lust, pokud je máte... Jo a příště prosím nezapomen tě kontrolní kódování...Ani já nejsem nesmrtelný... Dál čekám na instrukce a požádám stromy aby mi dali vědět zda půde někdo poblíž. |
| |
| soukromá zpráva od Satu (Bojovník) pro "Šimpanz!" Vykřiknu nedočkavě. "Rozhodně šimpanz. A s tou látkou už nebudu otravovat. Omlouvám se." Ani neví, jakou bolestí jsem si prošel. Ale už radši budu mlčet... Stejně si ji seženu. "Tak jestli by jste mi řekl, kde najdu mistra stylu šimpanze." Počkám než odpoví. "Moc děkuji mistře Wu, jste velmi moudrý člověk. Tak já jdu a snad se ještě potkáme, než odplujeme." Dojdu ke dveřím, zvednu ruku na rozloučenou a jdu za mistrem stylu šimpanzem. Cestou se dívám, jestli tady někde nedělají tetování. Chci si zase nechat něco vytetovat. Ale až před odplutím. Doufám, že tu je někdo, kdo dělá tetování. Podívám se na své tetování modré růže a pokračuji dál v cestě. Když dorazím za mistrem stylu šimpanze, ukloním se mu a začnu mluvit. "Zdravím, já jsem Tsubasa Satu. Mistr Wu mi řekl, že ovládáte styl šimpanze. Mohl by jste mě ho prosím učit, moc prosím. Nechte mě být vaším žákem." Pokud souhlasí, tak ho poprosím, jestli by jsme mohli začít hned. A jestli souhlasí i s tím, tak hned začnu trénink Ryuu Kyuu styl šimpanz. |
| |
| Okolí vesnice – vesnice Satu – Thor Přemýšlím. Vzpomenu si na to, že Thor se mnou chtěl mluvit a slíbila jsem, že se brzy vrátím. Sice bylo lákavé setkat se s tím mistrem, ale měla jsem nějaké závazky. „Tak ty běž s nimi Satu.“ Narovnám se. „Tyhle vzorky mi budou stačit. Já mám ještě nějakou práci, takže musím zpátky za ostatními. Snad budu moci vaši vesnici navštívit později dámy.“ Pousměji se. „Nedělejte si se mnou starosti, jsem od vesnice mužů kousek. Takže mě nemusíte doprovázet.“ Řeknu. „Tak zatím.“ Rozloučím se a vydám se zpět do vesnice a za Thorem. Vrátila jsem se do vesnice a chvíli jsem hledala a vyhýbala jsem se cvičišti, abych muže nerozptylovala. Ale Thora jsem našla, byl zrovna zabředlí do rozhovoru. „Thore. Jsem zpátky.“ Řeknu mu ve chvíli kdy nikdo nemluví. Nerada lidem skáču do řeči. |
| |
| Chvilka ve vesnici Thor, Satu, Kazumo a tak podobně... Po krátkém rozjímání jsem byl zpátky ve vesnici, postával jsem a rozhlížel se. Když jsem spatřil Alex, tak se mi trošku rozveselilo srdíčko. Pomalým krokem jsem jí došel a všimnul si, že chce zrovna mluvit s Thorem. Nějak jsem nevěděl, jestli skáču do řeči, ale stejnak jsem se musel zeptat. "Alex prosimtě..." Upoutal jsem její pozornost a ukázal jsem jí své záda s tetováním. "Myslíš, že by jsi mi to mohla odstranit? Není to přímo tetování, ale jen trvanlivá barva, drží tam dost pevně." Ukážu palcem na obrázek psí hlavy mezi kříži. |
| |
| Vesnice Thor – Pes Podívám se na Psa, který mě oslovil. Zdál se už v pořádku. Naposledy když jsem ho viděla byl poměrně na mol. „Hmmm...“ Prohlédnu si jeho záda a prsty se dotknu tetování. „Trvanlivá barva?“ opakuji a přemýšlím, narovnám se. „Možná to půjde aniž bych ti při tom musela způsobit bolest. Ale potřebuji si o tom něco přečíst a připravit si potřebné věci. Stav se zítra odpoledne na ošetřovně. To bych to mohla mít už připravené. Dobře?“ snad na to příliš nespěchá. |
| |
| Vesnice Thor - Alex "Jo ok.... nevim přesně z čeho to je udělaný." Zapřemýšlím nad tím. "Docela se mi tu líbí, dal jsem si támhle s Whitebullem zápas. Jsou vážně dost silný, ale jestli by nám chtěli něco udělat, tak už jsme dávno v jejich zlovůly..." Trošku se tomu zasměju. "Upřímně bych tu zůstal. Necítím se dost silný na to, abych plul po moři. Jako, jo... dopluli jsme dobře. Potkali jsme nějaký piráty, a tak, ale to jsou prostě prkotiny. Kdyby moře bylo tak jednoduchý, tak se po něm plave každý... Hodím očkem směrem někam kde stojí nebo stál Kazumo. "Já nic proti navigátorovy nemám, ale když nás navede do bouře... no nevim. Jestli na moři vjedeme do nějaké větší ryby, tak prostě všichni zemřeme...." Zašklebím se. "Tak co si zjistila, když jsi se byla procházet?" |
| |
| Vesnice Thor – Pes „Takže tu chceš zůstat a trénovat? Je fakt, že bychom to potřebovali. Dostali jsme celkem na prdel. Zvládli jsme to jen tak tak. Tohle by nám pomohlo být lepší. A příště pirátům nakopat mi.“ Řeknu mu co si myslím, že by bylo nejlepší. „Navíc musíme dát do pořádku loď.“ Pokrčím rameny. Zeptá se mě co jsem zjistila na procházce. „Nic. Nasbírala jsem si vzorky rostlin. Hodlám je analyzovat, prozkoumat jestli nemají léčivé účinky, jak by se dali využít a podobně. Chvíli to potrvá, ale nakonec zjistím k čemu by mohli sloužit.“ Poklepu se po brašně, kde jsem měla schované rostliny. „Taky jsem se Satem narazila na ženy z ženské vesnice. Satu šel s nimi, chtěl se něco naučit z jejich stylu. Šla bych taky, ale slíbila jsem Thorovi, že mu s něčím pomůžu.“ |
| |
| Rozhovor s GreyWolfom (moc sa menite neviem kto tam je) ...marinaci... ...neutralny ostrov... ...kurnik že mi to nedošlo... ...Werewolf ovladal Ryuu Kyuu už ako marinak... ...tiež to vysvetluje ako je možne, že majú o nas také dôkladne informacie... Rozhliadnem sa po okoli a po chviľke moje oči spočinú opäť na GreyWolfovi. Trošku sa pousmejem lebo mi dojdu dve veci a potom odpoviem "No vravite, že takmer všetci čo znamená že sú aj nemarináci. A okrem toho technika sa da naučiť aj z časých súbojov s tými čo ju použivajú. Ešte by ma zaujímalo či neviete čo sa stalo s Rakatov po tom čo sme odtial odišli. Chytili marináci pyromana a jeho kumpanov alebo im zase ušli?" ...ale predsa len dalo by sa to využiť ako zdroj užitočnych informacii že sú tu mariaci... ...prípadne na vytvorenie si mena... ...avšak pri treningu si musim davať pozor... ...nech nezistia všetky naše tajomstva... ...pripadne ich nejak presvečiť o tom že som nebezpečnejši a zaslužim si večšiu odmenu... ...to by šlo... Aj keď my hlavou prechádzajú dalšie myšlienky poviem Greywolfovi "No tak ak máte nejakú sekeru skočil by som do lesa pre nejake to drevo. Predsa len ničenie katany sekanim dreva nieje vhodné." ...aspoň bude dôvod isť do lesa sám... ...prípadne tam odchytiť niekoho od nás... A nakoniec ešte dodám "Verím že pobyt tu bude obohatením pre všetky strany." |
| |
| Vesnice Thor – Alex Zadívám se na Thora, když ho Alex zmíní a zaškrábu se na zátylku. "Tak dobře..." Pronesu a zapřemýšlím se. "Rád bych si taky do někoho bouchnul, to je pravda. Pořád dostávám pořádně zabrat, když na mě někdo zaútočí, ale je to těžký na někoho útočit. Třeba pyroman, jo hmm... taky nechápu. " Zakroutím smutně hlavou. "Měl všemožný hejblata a plamenomet. Zkusim ho porazit příště.... stejně mě udivuje, že někdo mladší jak já, mě dokáže porazit. Je to takový zvláštní, když ti nakope zadek placatonosý dítě...." |
| |
| Vesnice Thor – Pes Pozvednu obočí, když si postěžuje, že mu připadá divný, že mu Pyroman dokázal nakopat zadek. „A já bych byla po pravdě taky ráda, kdybychom Pyromana dostali. Je to zatraceně zkažený člověk. Vrah. A nedostal co si zasloužil.“ Vzdychnu. „Tím nechci tvrdit, že ti něco vyčítám. Jsem si jistá, že jsi dělal co jsi mohl. Ale prostě mě štve, že jsme to nezvládli.“ Zavrtím hlavou. „Řekla bych, že to je další důvod proč se tady zdržet. Všichni se tu můžeme naučit lépe bojovat. Trénovat.“ Rozhlédnu se. „Řekla bych, že by to bylo to nejlepší co bychom mohli udělat. A vem si, že Pyroman byl ještě malá ryba. Stane se, že narazíme ještě na silnější parchanty. A na ty nebudeme mít už vůbec. Zabili by nás.“ |
| |
| Podpychnutie Psa Kým mi Graywolf odpovie nejak si všimnem jak Pes nečo spomina trošku dalej o mne a o pyromanovi. ...ma niečo proti mojmu navigovaniu... Aj ked je to trosku neslusne nechat Greywolfa cakat spravim 2 kroky smerom k nemu so slovami pre Greywolfa "Greywolf-san vydržte nečo musim vydiskutovať" Hneď nato poviem Oliverovi ktory je podstatne bližšíe "Maš niečo proti mojim navigatorskym schopnostiam? Nie každej búrke sa da vyhnuť rozhodne nie keď niektory členovia posadky mierne ohrozuju navigatora. A čo sa týka Pyromana tak toho si neporazil lebo si slaby mozno az prislabý na kapitana aj keď nikto z posadky nieje neaký bohvie ako silny. Aj preto si myslim aj ja že by sme mali zostať tu na neutralnom uzemí, kvazi mimo jurisdikcie marinakov. A inač neviem či si si všimol ale pred chviľouv si bojoval proti marinackemu komodorovi" |
| |
| Konec klidu Pes,Alex,Han, Kazumo. Tak hezky po pořádku, Thor byl znorvna v půlce vysvětlování věcí Soře když uslyšel volání svého jména, to byl Han a znělo to od lodi. " Sakra ,že se něco stalo na lodi." Pomyslel si Thor a pak se stalo něco obláště divného kolos ,kterým už Thor stejně trošinku byl se pomalu a jistě dal do pohybu asi jako když se rozjíždí tank. A za chvíli už si to s funěním sypal k moři, když doběhl několikrát mohutně vydechl. Ten poslední výdech patřil tomu ,že je loď v pořádku a všichni na ní. Trochu se podivil. " Hum?" řekl zvedl Hana a nesl ho zpátky. " To nevíš, že se po jídle nemá chodit plavat to jsou pak ti křečci...." Pokud Thor nebyl tak rychlí, aby hana stihl ještě při pauze potkal ho nejspíš někde cestou, což mohlo hana vyděsit víc, než kdyby ho Thor vylovil z mělčiny, přeci jen pohled na běžícího Thora kterému tak trochu plápolá jeho sumo sukýnka ,jep ohled pro hodně otrlé muže. Tak jako tak se uřícený Thor vrátil k Soře. " Pardon Thor se omlouvá, Thor musí svoje strávníky hlídat. Nemá to jednoduchý, kde jsme to....Jo..." Thor dopověděl co chtěl a jak se zdálo byla Sora velice chytrá neb pochopila co Thor chce. " Vážně? To má Thor radost ,Thor sine nechápe v čem jsme jiný než kdokoliv ,ale to nevadí. Thor bude pomáhat rád a Thor myslí ,že ostnatí budou, pokud budou chtít jíst a tak. Jen se Thor bojí ,aby se tu nenudili lidi jako Han a Joha a možná ta ohnostrůjkyně Maemi. Oni dělal ta svoje puuuf kouzla, kterým Thor nerozumí. Ale Thor se bojí ,že tu není žádnej puf kouzelník, nebo je?" Thor se povážlivě zamyslel. " No ale to nevadí, kdyžtak pak Thorovi řekni, aby Thor měl jistotu že to mistr Wu bude souhlasit." Další delší pauza a zamyšlení nad tím proč se na něj Sora tak divně kouká. " Ahááá Thor je trdlo, to náš navigátor a hudebník křčičej stejný jméno jako máš ty, když se rychle hejbaj.... Thor nevěděl že si je to učila... Thor navíc myslel, že to je to roku...strašný slovo... ty jsi ta snad založila? A je tu pan Geppo?" zeptal se protože ten pán by oh zajímal opravdu hodně. Jeho zájem vyrušila Alex. Thor se na ní malinko zamračil,ale pak se široce usmál. " Alex tvůj Thor je šikovnej vysvětlil tady paní...slečnou Soře spoustu věcí...Thor to ještě dovysvětlí a pak se bude věnovat svojí dámě jo? držel si úsměv a dokonce ho rozšířil když uslyšel kapitána. " Ty jooo kapitáne a co jsi jedl? Thor myslí ,že už si na to přišel. Musíme být silnější na své sny. Ale nemusíme se jich vzdávat. Thor už tu s paní...slečnou Sorou luvil o tom, a asi tu budeme moc tak měsíc zůstat, když jim budeme pomáhat a tak. Jen to chce aby se tu nikdo nenudil. Thor neuběhá všechny." po slově ty joo plácl kapitána přátelsky po zádech. |
| |
| Vesnice Thor – Pes - Kazumo - Alex "Až někdo takový silný přijde, tak mu ukážu svoje pěsti..." Když to Alex dopoví, nasadím výhružnou bojovou postavu a silácky naznáčím pohyby rukou pár úderů. Usměju se nad tím, ale pak přijde Kazumo. "A haleme se kdopak tu poslouchá cizí hovory..." Zašklebím se nad tím, přijde mi to vtipný. Pak začne říkat něco o tom, že se nemůže člověk vyhnout kdejaké bouři. Smutně mu poplácám levé rameno a zadívám se mu do očí. "No tak jsi to zvoral, se přece nic nestalo." Začnu se tomu smát, ale pak začne vyprávět ještě něco dál. "Co je to komodor? V mariňáckých hodnostech se nevyznám. Vím, že na vrchu je více admirál, a pak to pokračuje směrem dolů." Pak mě najednou přetáhne Thor svou dlaní buddhy přes záda a já se z toho zakuckám. "Co že to do tebe najednou vjelo Thore, já myslel, že nejsi moc bojový tip." |
| |
| Vesnice Thor – Pes – Kazumo Podívám se na Kazuma, který uslyšel co Pes říká a přišel nasupeně k nám, aby se bránil. Povzdychnu si a zavrtím hlavou. Ale je fajn, že souhlasí se mnou, abychom se tu zdrželi. I přes to, že se já s Kazumem moc nemusíme. Já mu vyčítám ty zabití a on mě, že jsem nezachránila jeho kamarádku. Nevím jestli tohle někdy vyřešíme. Asi ne. Podívám se na Thora, který k nám přišel. Usměji se na něj. „V pořádku Thore. Nikam nespěchám. Až budeš mít čas.“ Přikývnu. Další dobrá zpráva, Thor tu chce taky zůstat a trénovat. Problém však je Pes. Je tvrdohlavý. Nevím jak ho přesvědčit, aby souhlasil. Argumenty ať už sebelepší na něj nefungují. Je to s ním někdy těžký. „Já taky nejsem bojový tip, Pse. Ale taky poznám, když na něco ještě nemáme.“ Podívám se na Psa. „Takže co říkáš? Zůstaneme tu?“ |
| |
| Dedina skoro vsetci Na tu otazku ze sa Oliver nevyzna v marinackych hodnostiach len nemo pokrutim hlavou, poškrabem sa ľavou rukou po mojich bodlinkach a poviem. "Ach jaj. Bojovať nevieš, Zakladne znalosti sveta tiez nemas. No tak tento ostrov je neutralna zona kde môžu pirati a marinaci spoločne trenovať toto umenie Kyuu Ryuu. To som sa akurat dozvedel. Ohladne marinackych hodnosti tak ak si spominas na Rattaila tak ten mal hodnosť kapitan, Pyroman jeho podriadeny Poručik a Rattailov velitel by mal byt Komodor ak sa nemýli. Teda zavisi to na pridelenosti ale to je suma fuk. Nad tym je tusim viceadmiral a potom admiral a nakoniec vrchny boss admiralov. Kazdopadne tu môžeme zostať určitu dobu a kým nezosilnieme, nejaky ten mesiac dva a potom by som vedel o kľudnom ostrove kde by sme mohli ist. Typujem inač ze sa tu môžeme dozvedieť informacie aj o Erikovi pripadne Alex by mohol navstivit aj Mark bez nutnosti ju zatknuť." |
| |
| return of the jedi psycho violin guy Všichni ve vesnici... teoreticky tedy: Ježek, Pes, Špek, Plamínek, Zvětšující se tělo, ManipulátorMůj návrat do vesnice probýhá přesně podle mých představ. Nic mě neobtěžovalo, ztratil sem se jenom chvilku a jako bonus mě nechtěla zabít žádná velká zubatá slintající potvora. O to se pokoušeli jenom ty malé, jako jsou komáři, pijavice a jiní moji příbuzní. To že jsem nevzbudil příliš pozornosti mě také potěšilo. Přeci jenom čím déle zůstanu od všech lidí, a hlavně od naší pirátské bandy, tím méně budu chtít někomu vyndat oční bulvy a zaměnit je s varlaty. Nasadil sem příjemný úsměv a rozhlédl se po okolí. Zdálo se že je zde velká část naší posádky. Hm to se divím. Člověk by řekl že jakmile se tu sejde tolik lidí z posádky tak už tu budou minimálně dvě rvačky a pár lidí v krvi. Nu třeba se chystají rvačky až na večeři. Hm ale co budu dělat? Na tomhle ostrově pro mě není vůbec nic zajímavé. Jejich bojový styl mě nezajímá. O mojí kletbě beztak nic nevědí. Přátele si nehledám. Ženský jsou v jiný vesnici, ale já ani nevím jestli mám na nějakou chuť. Zabíjet tu nemá smysl. Lovit neumím. Na fyzickou práci sem k ničemu. Hrát mě bude bavit tak maximálně dva dny pak každýmu kdo si řekne o muziku vrazím kosu do oka. No a na trénink bych tu potřeboval někoho kdo by mi pomohl. Jenže tady nikoho nemám. Hlasitě si povzdychnu když si uvědomím jak mě můj pobyt a existence na ostrově deptá a smutně zakroutím hlavou. Jo život stojí za pendrek. Jelikož mi moje posádka zkazila náladu jenom co sem jí viděl otočím se a vyrazím někam ke středu vesnice. Tak abych měl výhled na co největší počet lidí ale pořád seděl jakoby někde na kraji a nikoho tak neotravoval ani nepřekážel. Odložím si brnění a kosu vedle mě. Poté opět vytáhnu housle a zkusím jestli se od chvíle co sem hrál v lesíku nerozladily. Jakmile se ujistím že housle jsou správně naladěny porozhlédnu se po okolí. Flákači... všichni jsou to flákači. SLedují naši bandu a postávají po okolí. Přitom by měli trénovat. Když se k něčemu přihlásím dobrovolně měl bych to dělat co nejlépe. A vsadím se že tyhle nikdo nenutil tady být. Jsem naštvaný, jsem frustrovaný... a přesto. Podívám se směrem k naší skupince a na tváři se mi objeví náznak úsměv. A přesto nejsem po tolika letech tak moc sám. Zainin je v pořádku. Seznámil sem se s její malou sestřičkou. Posádka mě zatím nikde nenechala a veškeré moje výbuchy vzteku nějak odpustila. Původně sem si říkal že bych je opustil... Ale co bych dělal? Byl bych zase sám? Vrátil se k zabíjení nevinných? Byl bezcenný šmejd přežívající na společnosti? Unesl bych to znova? Hluboký nádech a výdech abych uklidnil svojí mysl, tělo a srdce. Asi ne... nevím proč ale s touhle posádkou jsem si užil asi nejvíce pohody od dob co sem opustil svojí rodinu. Možná nejsou ideální společníci. Ale v tomhle krutém a špatném světě je to to nejlepší co mám. Opět se usměji a rozhlédnu se opět po okolí. Asi si zahraji jednu píseň... Mám zase náladu. Přiložím housle na místo a usměji se. Soustřeď se synku... vlož emoce do strun a struny ti odpoví co máš hrát. Ano... má pravdu. Nesmím chtít kontrolovat hudbu. Hudba má kontrolovat lidi. Nikdy naopak. Vložím do své písně základní lidskou touhu potom nebýt sám a pomoct opravit zkažený, nespravedlivý svět. Touhu bojovat za to co je nám drahé. Melodie je sice trochu pomalejší ale snažím se dbát na správné tóny aby lidi pochopili smysl písně. Píseň je dlouhá a dosti kvůli tomu že do toho zkouším zapojit i slova Zobrazit SPOILER |
| |
| Vesnice Thor – Pes – Kazumo Překvapeně sebou trhnu, když Kazumo promluví o mě a Markovi. Jak to sakra ví? Zamračím se a podívám se na Thora. „Thore!“ zvýším hlas. „Ty to takhle každému vykládáš?“ zeptám se a jsem naštvaná. Nebyla jsem nadšena z toho, že to každý ví. Mark by z toho mohl mít problémy jestli se to nějak roznese. Jak by vypadal, kdyby se začalo říkat, že má bližší vztah k pirátce? „Tohle nemůžeš na potkání každému vykládat.“ Dám si ruce v bok, což byl častý způsob, jak ženy dávají najevo, že se zlobí. |
| |
| Vesnice " Dobře, Thor všechno zařií a pak si popovídáme Ano?" Thorův úsměv vystřídalo mírné zamračení. To když na něj promluvil kapitán. " Thor ,že není bojovník? Kapitáne jestli chceš tak ti ukážu jaký je Thor bojovník, Thor a jeho sumo to je dobrý bojovník. To ,že Thor nechce furt zabíjet neznamená, že není bojovník. A jak říká Alex mi potřebujeme růst.A přibrat" pak přišel Kazumo a mluvil nesmysle. " Coo Alex chodí s Thorem ne s Markem to si pleteš." Alex se samozřejmě ohradila na Thora. " Thor nic neřekl, proč by Thor měl, něco říct? O čem by měl něco říct, že chodíš s Thorem to všichni viděli ne?" |
| |
| Vesnice Zatímco jste se všichni shlukovali kolem Thora a Alex, mohli jste si všimnout, že vašemu kapitánovi přišla pošta. Racek z ničeho nic sletěl z nebe a hodil mu k nohám obálku a noviny. Jako první se kapitán dal do čtení novin, teprve poté se dostal k dopisům. Zatímco noviny se pak dostaly postupně do rukou všem, dopisy byli jen jeho. NovinyHRDINA GARP ZEMŘELPřinášíme vám šokující zprávy. Vzhledem k událostem v North Blue a objevení Garpova „dvojníka“ se „Hrdina“ Monkey D. Garp rozhodl vydat do North Blue aby se sám podíval na kloub tomuto záhadnému pirátu, kterého Marine překřtily na „Psa“ Olivera. Cestou do North Blue se zastavil na ostrově, hraničním z Grand Line s názvem South Star, na kterém chtěl nabrat zásoby a sehnat posádku. Během své cesty se setkal s Tawarou D. Bunshichim do této doby neznámým mužem, který jej vyzval na přátelský duel, se kterým Hrdina Garp souhlasil. Kolem dvojice se okamžitě shlukl dav lidí, který očekával přátelské měření sil. Ne krvavý zápas, na jehož konci zůstane starý hrdina mrtev na zemi. Tawara, ač s vážnými zraněními po poražení starého hrdiny sám sebe prohlásil za Nejsilnějšího muže na světě a spolu s malou posádkou vyrazil na Grand Line. Jeho chování pobouřilo hned několik světových mocností. Jak Straw Hat Luffy, tak Blackbeard, oba členové Yonku, chtějí jeho hlavu a i Admirál Smoker jej prohlásil za „nejnebezpečnějšího nováčka všech dob“, za což si vysloužil odměnu 500 000 000,-. Ačkoli Monkey D. Garp je již pět let v důchodu a s pozdním věkem mu patrně ubývalo sil, pořád se počítal za jedny z nejsilnějších mužů, kteří v Marine kdy sloužili. North BlueMasakr na Rakatě Naše noviny vás již dříve informovaly o Pyromanově působení na Rakatě. Nyní vám přinášíme závěr tohoto dramatu, který bohužel není příliš šťastný. Na ostrově samotném přežilo jen několik desítek lidí, kteří vypovídají o strašlivých událostech, kterých byli svědky. Poté co Pyroman připlul, začal verbovat silné jedince. Ti, kteří podle něj nebyli silní, nebo mu vzdorovali byli zabiti. Během tohoto řádění se pak u ostrova objevila skupina pirátů pod vedením „Psa“ Olivera. Obě skupiny zpočátku bojovali proti sobě, ale poté se podle výpovědi svědků oba kapitáni rozhodli uzavřít příměří. Zatímco Psovi piráti odpluli v původní Pyromanově lodi, jeho lidé přepadli hlídkovou loď mariňáků a zmocnili se jí. Právě teď není jisté, jestli se jednalo o dočasné příměří, nebo o trvalou alianci mezi dvěma největšími nováčky v North Blue. Z těchto důvodů zvažuje Marine vydání vyšších odměn na oba dva kapitány. Co víc, podle očitých svědků se Psova skupina pirátů rozrostla o „Vraha“ Kazumu, který se k nim přidal patrně po událostech na Mosquito. |
| |
| Obyčejný stařec Saigo je v šoku. To je ale očekávatelné u něčeho takového. Jeho oči ale nevypadají na někoho kdo by měl za chvíli umřít, takže to zřejmě smrtelný chvat nebyl. Stařík se mi nepředstavuje. Přesně tohle je ta chvíle, kdy se plně zaměřuji jen a pouze na něj svou technikou Rozpoznání. Kdo to sakra je? Dřív než mu stačím s úsměvem na cokoli odpovědět, tak se kolem nás začínají sbíhat další lidé. Nevidím je, pouze je cítím skrze staříkovo jednání. Jist tím že brzy odpálkuje všechny přičuhující co po něm něco chtějí vyčkávám na volný čas který si na mě udělá. S milým úsměvem mu konečně po chvíli odpovídám Né každý potřebuje nutně bojovat. Teda, rozhodně by to byla cenná zkušenost, ale mě více zajímá vaše kultura a společnost. Ale nejdřív vám musím složit svůj obdiv za to co jste provedl Saigovy. Kde jste se to naučil? Začínám se vyptávat staříka ve svém typickém tempu slovo za vteřinu. Zvláštní... Něco mi tady nesedí... No co, možná na to přijdu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté co jsi dočetl noviny přišla řada na první dopis, který byl opravdu překvapivý. Pro „Psa“ Olivera Nechápu, jak je možné, že znal i tebe, ale u Garp-sama se není čemu divit. Ať byl váš vztah jakýkoli, i tobě vyjadřuji svou účast a upřímnou soustrast. Spolu sní tě také chci informovat o dvou věcech. 1. pohřeb Monkey D. Garpa proběhne dle jeho přání na ostrově na kterém zemřel, v tomto případě na South Star přesně za měsíc. Nad pohřbem bude mít patronát Monkey D. Luffy a Admirál Smoker, takže bude zaručena neutralita a beztrestnost všem účastníkům. 2. U Garpa-sama se našel dopis adresovaný tvé osobě, který zasílám spolu s tímto dopisem a v jeho pozůstalosti je pasáž věnovaná tobě, proto by bylo vhodné se pohřbu účastnit. Potkáme-li se jinde, s radostí tebe i tvou posádku zatknu. S pozdravem Komodor Coby Dopis 2 Olivere Nevím, jestli tě dokážu ve West Blue najít a ani jestli by bylo naše setkání vhodné, proto ti píšu tento dopis. To co jsi udělal na Mosquitu mě pobavilo jako už dlouho nic. Jen tak dál. Ačkoli nesouhlasím s cestou, kterou ses rozhodl jít, jsem rád, že se ti vede dobře. Vím, že jsem nikdy neměl opravdovou příležitost tě učit a proto chci abys věděl, že jsem pro tebe sepsal určitý...manuál podle kterého můžeš jít v případě, že bys opravdu chtěl sílu. Snad se setkáme a tento dopis nebude nutný. Monkey D. Garp. |
| |
| Vesnice (Přidávám se do konvezrace!) Když jsem se plácal celý mokrý do vesnice, tak mě čekalo opravdu ošklivé překvapení. Nejdříve se proti mně rozeběhla lesní zvěř, která před něčím prchala a bylo to velké. Potom se začalo ozývat praskání a dusot něčeho obrovského. Napružil jsem se a připravil se k boji. Než jsem ovšem začal stačil vytasit zpozoroval jsem něco obrovského přesněji Thora v plné ráži, jak si to razí mým směrem. Ne, ne, ne Thore zastav... stůj... prosím! Zavřel jsem oči a napřáhnul ruce čekajíc náraz. Ozvalo se křupání větví pak zafunění a ovál mě poryv větru způsobený brzdící masou. Když otevřu oči, tak Thor stojí přede mnou a prohodí zrovna, to co jsem mu k chtěl vytknout. Co? Hele... žádné jídlo nedokázalo zničit mého brilantního motýlka jako ta tvá směs... doufám, že to rozchodím! Pak si to Thor se mnou zamíří zpátky. Když zapluje mezi Alex a Psa tak stojím jen pozadí a poslouchám, co si povídají. Přece jen nejsem u posádky tak dlouho na velká rozhodnutí a hlavně k tomu zatím nemám co říct. Tedy dokud se neozve Kazumo. Cože? Alex má kluka? Jaké zklamání, pro zbytek posádky... ale přejte jí to. A neboj Kazumo... na tebe teď taky myslí většina mariňáků v North Blue. Zastanu se tak trošku naší doktorky a přitom se zadívám na Psa, kterému přišla pošta. Jůůů novinky! Píšou něco o mně? Že jo? Přimotám se k Psovi, který začne číst nahlas. Když dočte tak se poněkud zklesla podívám na zbytek. Tss... zase nic... schválně o mě nic nepíší, aby nevyvolali všeobecnou paniku. |
| |
| Vesnice Thor – Kazuma – aspol. Zmateně zamrkám, když to Thor popírá, že by něco řekl. A snaží se to zachránit, že chodím s ním. Spustím ruce podél těla, pak to nechápu. Jak Kazumo ví, že s Markem máme poněkud... no... že k sobě něco cítíme? Ne tedy, že bychom spolu chodili nebo tak něco. Ale prostě jsme si nebyli lhostejní. Pousměji se. „Zdá se, že neví Thore.“ Pronesu pomalu a raději už nic neříkám. Překvapeně vzhlédnu, když se objevil poštovní pták, který přinesl poštu a noviny. Když se dostala řada na mě, přečetla jsem si novinový článek. Stisknu si kořen nosu. Spojenectví s Pyromanem? Ah bohové! Další věc co budu muset vysvětlovat. Zavrtím hlavou a pošlu je dál. Zaměřím pozornost na dopisy. „Není tam něco pro mě?“ zeptám se. |
| |
| Vesnice Alex - Thor - Kazumo - Kyouma- Samael - Satu Během rozhovoru si prohlížím v tichosti noviny a nedávám nijak znát na svém obličeji, že snad mám z toho nějaké zvláštní pocity. Když si přečtu první pasáž, druhá už mě nezajímá, a tak předám noviny někomu dál. Chvilku pak ještě poslouchám Thora a Kazuma, ale už je nevnímám... mám před očima je prázdnotu a nic víc. Nad ničím neuvažuju, nic mě nezaujímá. Podívám se na dopisy a pevně je sevřu v ruce. Ještě na moment jen stojím, než se otočím a začnu přes výcvikovou plochu odcházet v tichosti pryč, za zvuku Samaelových houslí. Po cestě otevřu jeden dopis a se zármutkem v očích si ho přečtu. Když dojdu k pařezu na který se posadím, otevřu i dopis druhý a pak mi oba vypadnou z ruky na zem, kde s nimi vítr lehce zafouká. Kolem mě začnou poletovat listy proti kterým napatrně zvednu hlavu. Sleduji je, jak se vznášejí bezstarostně ve větru. |
| |
| Vesnice Pes Sledovala jsem Psa, jak odchází aniž by zareagoval. Pak mě to trhlo. Vzpomněla jsem si, že kdysi se zmínil, že Garp je jeho příbuzný. Děda? Myslím. „Sakra.“ Projedu si rukou vlasy a vydám se za ním. První začnu sbírat rozházené dopisy. Některé nebylo snadné chytit. Povzdychnu si znovu. Otočím se k Psovi. „Je mi to líto.“ Řeknu váhavě. „Ale hele... neber to zase tak vážně. Třeba to není pravda. Může to být výmysl a noviny to jen přehání. Já bych tomu nevěřila dokud by mi to nepotvrdil nějaký důvěryhodný zdroj.“ Zkouším ho povzbudit. Ale byla to pravda. Garb je silný člověk. Těžko se dá věřit, že ho někdo zabil. Třeba jen skončil v nemocnici nebo je to nějaký zastírací manévr. „Možná by jsi měl zkusit napsat někomu komu věříš, kdo ti to potvrdí nebo vyvrátí.“ |
| |
| Vesnice Alex Když si všimnu, že jde Alex zamnou, tak ze země jen švihem seberu papír s manuálem, který mi poslal strýc a zbylé dva dopisy nechám doktorce, ať si je veme. Postavím se z pařezu zpátky na nohy a se zamračeným obličejem poslouchám co má doktorka na srdci. Když domluví, velmi opatrně k ní přijdu a položím jí ruku na rameno, které trochu citlivě stisknu. Zadívám se jí do oči a usměju se od ucha k uchu s lehkým chichotem. "Hihihihi...." Vypadám celkem beztarostně, až se někdo z toho může zasmát, jak můj obličej vypadá srandovně. Sundám ruku z Alexina ramena a přejdu pár kroků dál, ale jak vcházím na výcvikový plac, tak se na místě zastavím a se stisknutým manuálem v levé ruce se zahledím mlčky na hrajícího Samaela. Já jsem kapitán. |
| |
| Vesnice Pes – Thor – aspol. Překvapeně zamrkám, když se tak podivně zachová. Možná je to jeho obrana proti smutku. A nebo se zbláznil. Podívám se na dopisy, ale k mému zklamání jsou všechny pro něj. „Počkej... ty jsou pro tebe!“ zavolám za ním, ale pak zavrtím hlavou a schovám je do brašny. „Tak mu je dám potom.“ Povzdychnu si. Znovu se za ním podívám, možná se smál tomu co jsem říkala. Asi tomu nevěřil. Pokrčím rameny a vzdychnu. Vrátím se k ostatním. „Asi si to musí nějak strávit.“ Řeknu a poškrábu se na nose. „A doufejme, že se rozhodne tady zůstat a trénovat. Docela by se nám to hodilo.“ Podívám se na Thora. „No... a co jsi to vlastně po mě chtěl?“ |
| |
| Vesnice Nad Psovou reakcí jen zavrtím hlavou. To ho tolik sebralo, že o něm tvrdí, že byl spojenec Pyromana? Zadívám se tázavě na Thora, jelikož opravdu nevím o tom, že by to mohlo mít co dočinění s prvním článkem. Když si s ním jde Alex o tom promluvit, tak se na tu chvíli otočím k Thorovi. Docela by mě zajímalo, co ten Tawara umí. Zabít legendárního mariňáka jen tak. To asi musel mít velký štěstí. Kdo ví... třeba na konci dostal ten Garp jen mrtvičku a bylo to. Když se vrátí Alex, tak mluví o tom, že se s tím Oliver musí poprat načež nechápu s čím přesně. Vždyť se tak s Pyromanem domluvil, tak co dělá... to měl tušit už dřív, že když ho nezmlátí, tak jediná šance je se mu nestavit do cesty. Když však Alex zmíní slovo strávit, tak se mi nad hlavou objeví velká diodová žárovka. Blik! Ehm, Alex, mohl bych se na něco zeptat? Mám tu s Thorem rozepři! Že není možné, aby člověk, po hutnější stravě úplně přestal plavat! Pač já mám pocit, že mi Thor tajně do jídla nastrkal dělovou kouli! Přitom stočím pohled na našeho obřího svalovce. Já chápu, že vypadám podvyživeně a s málo železem... to mi vždycky říkala mamka, ale tohle byl od tebe podraz! Ohrnu nos a založím ruce. Už abych šel na záchod! |
| |
| Vesnice Thor, Sarutobi a všichni kolem Sarutobi se mě zeptal jestli po jídle není možné, že nemůže plavat. „Hm... po pravdě... myslím, že ne. Pokud jsi nedostal křeč, tak by jsi měl být schopný po jídle plavat. Kdyby jsi se nemohl hýbat ani na souši, ale to se viditelně hýbat můžeš.“ Pokrčím rameny. „Jediná věc k jídlu, po které se ví, že se pak neplave je ďáblovo ovoce.“ Řeknu. „Ale o tom pochybuji. Takže je možné, že ti to způsobilo něco co ještě neznám. Možná bych měla udělat pár testů. Vezmu si od tebe vzorek krve a chci aby jsi mi zítra přinesl vzorek ranní moči.“ Zamyslím se. „Třeba se z toho něco dovím.“ Pousměji se. |
| |
| Vesnice = Tupec a ovoce Alex mojí domněnku potvrdí a mně je jasné, že Thor do toho jídla musel dát něco moc ošklivého. Musel to nějak zamaskovat, pač to jídlo na to, co v něm bylo, bylo až moc dobrý. Jakmile Alex zmíní ďáblovo ovoce, tak zavrtím hlavou. To nemůže být ďáblovo ovoce. To vím, jak vypadá... je to takový červený ananas s fialovými puntíky. Měl to náš principál, prý že ten ananas nám pomůže při show. Když to snědl, tak všechno co nakreslil na chvíli ožilo. Ale takový ananas jsem já rozhodně neměl... a vlastně jsem hodně dlouho žádné ovoce nejedl. Kromě toho proužkovanýho jabka u Pyromana v laborce, ale to bylo stejně tak hnusné, že to určitě nebylo ono... proč by to totiž ty lidi jinak jedli, když by to chutnalo, tak odporně. Znovu se lehce natočím na Thora a propíchnu ho podezřívavým pohledem. Nedal jsi doufám, do těch fazolí červený ananas s puntíkama! Že ne?! Já totiž malovat neumím! Zvednu lehce hlas a jde vidět, že to myslím smrtelně vážně. Inu... sice jsem cestoval s cirkusem, ale moc novinek se ke mně nedostalo. Povětšinou jsem trénoval a tak jsem si okolí nikdy moc neprohlížel, důležitý pro mě byl aplaus. |
| |
| Vesnice Thor, Sarutobi a všichni kolem „Hm... víš Sarutobi. Ďáblovo ovoce nemusí vypadat jako ananas. Mají mnoho podob. Můžou připomínat banán nebo jablko, broskev.... prostě jakékoliv ovoce, které má nějakou neobvyklou barvu.“ Pruhované jablko? „Ty jsi to pruhované jablko snědl?“ přemýšlím. „Snědl jsi ho celý? Nezůstalo z něj něco? Mohla bych ho analyzovat.“ Poškrábu se na zátylku. „A slyšela jsem, že ďáblovo ovoce může chutnat jak dobře, tak i hnusně.“ Je to možný, že by to bylo ďáblovo ovoce? To se jen tak povalovalo na lodi? Ale kdyby ano, tak by se ho Pyroman jistě jen tak nevzdal. |
| |
| Rozhovor v dedine Alex, Oliver, Thor, trosku dalej aj Satu, Kyouma, Sarutobi a Samael Len čo dopoviem tak si všimnem reakciu Alex voci mne a Thorovi ...tak asi som zachytil citlivu strunu... ...tak ale aspoň sa mi potvrdilo to čo som si myslel... ...zaujimave že Thor o tom vedel... ...hehe Thor je bojovnik no jo... ...neozbrojeny by som ho nechcel mat ako supera... ...chodi s thorom nie s markom... ...lool... ...i ked ja som nikdy nemyslel ze by s nim chodila... V duchu sa trošku usmejem keď mi pár veci dojdem a Alex s Thorom mi vlastne potvrdia moje dohady o Alex načo podídem bližšie k Thorovi a poviem tak trošku potichšie dúfajúc že ma bude počuť a že to pochopí. "Kľud Thore my vieme že vieš bojovať. To že ta Oliver moc nevidel ukázať tvoju silu neznamená že my to nevieme." Nato ho mierne kamaratsky poplacam po jeho velkom pleci a potom mu dodám. "A keď chodiš s Alex blahozelam ale daval by som si pozor aby ti Mark neliezol do kapusty respektive medzi niečo ine tak ako liezol na Mosquitu." Nato sa usmejem a tý chytrejši vedia že si trošku myslím svoje o Alex a Thorovi. ...aj keď sa alex môže zvečšovat tak by nemusel byt problem ak by na nu Thor vyliezol... ...no nič sú aj iné veci o ktore sa treba postarať... V tom zrazu prišli noviny. Síce sa mi nepodarilo ich ukorystit ako prvý avšak po chvíľke som sa k nim dostal. ...hm takže dalši noavačik čo si spravil meno... ...Neni Garp inač Oliverov pribuzny... ...niečo take vravel na lodi ale tam kecal aj ze je Erikov brat... ...takže neviem či kecal vo všetkom alebo niečo na tom pravdy bude... ...aj keď na Mosquite sa udialo kopu cudnych veci... Následne čitam dalej a udalosti ktoré sa tam dočitam ma trochu zarmutia. ...tý marinaci nedokazu fakt spraviť nič poriadne... ...a ešte o nas vypisuju, že sme trvalimy spojencami Pyromana... ...do prdele preco musel byt Oliver taký neschopný a nedokazal porazit pyromana... ...mali sme sa tam vratiť a doraziť ho... ...ale už je neskoro... ...teraz sme tu a Pyroman je bohviekde... ...pomsta musí počkať avšak nabuduce nenecham bojovať Olivera s Pyromanom... ...o Pyromana sa postaram ja... Potom podám noviny dalšej osobe v rade a ako tak odchadzam od tohoto hlúčika smerom k Samaelovi tak ešte odseknem cestou Alex ktorá sa k nám vratila zo slovami o Oliverovi. "Ako keby to bolo len jeho rozhodnutie či tu zostaneme alebo nie. Ak chce môže isť ale bez opravenej lode a bez niekoho kto tu loď bude kormidlovať, pracovať s plachtami alebo variť može tak akurat zavolať cez Den-Den-Slimaka nech ho jeho kamarat Pyroman vyzdvihne." Potom odchádzam preč a tak nezapočujem nič o rozhovore Alex a Hana. Zastavím sa opäť až pri Greywolfovi a Whitebullovi a poviem "Ešte raz prepačte Greywolf-san avšak musel som par veci nutne vyriešiť. Tak bolo by možné zapožičať si tu sekeru?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mistr Wu souhlasně přikývl. Jistě, v tom případě musíš jít za mistrem Small Kongem, který trénuje na okraji lesa za vesnicí. Poznáš ho snadno, je to takový menší chlapík se strašně dlouhýma rukama a dobráckou tváří. Je to dobrý mistr a jsem si jistý, že se tě rád ujme. s tím jste se rozloučili a ty jsi vyrazil za svým novým mistrem. Přesně jak ti řekl mistr Wu, našel jsi ho na kraji lesa, jak pomocí pokřiku a podivných pohybů, připomínajících facky útočí na vzrostlý strom. Když tě zahlédl přestal a zadíval se na tebe, načež jsi mu vysvětlil proč tu jsi a on se zeširoka usmál. Ale jistě, jistě, studenta jsem si vždycky přál, někoho, s kým budu moci zdílet své techniky a dovenosti. Nemůžu se dočkat. Nejdřív ale, hmmm jo. Už vím, nejdřív se tě musím zeptat, máš nějaké zkušenosti s Ryuu Kyuu nebo jiným bojovým uměním? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Povýšený hlas byl chvíli potichu, načež šnek přikývl. Chápu, v tom případě je to v pořádku. tvou poznámku o kódech přešel jen arogantním úsměvem. Tak nějak tě napadlo, že možná to byla zkouška, jestli podáš hlášení, i když je nepoužije. Co se Zainin týče, to není tvoje starost. Dostala nový úkol na kterém teď pracuje, ty se teď starej o ty piráty, se kterými jsi. Pokud s nimi byla opravdu Zainin, tak se jedná o Psovi piráty. I když jsou v těchto vodách noví, už je na pár z nich vypsaná docela slušná odměna, která celkově dělá 21 000 000. To jsou peníze, které by se naší organizaci hodili. Ne však teď. Teď potřebujeme, abys je dostal do East Blue. Nevím, jestli ses doslechl o smrti Monkey D. Garpa nebo ne, ovšem podle našich informátorů právě jejich kapitán Buzz D. Oliver s ním měl něco společného. Zkus je proto nalákat na Garpův pohřeb, který je za měsíc. Nezapomeň, nejpozději do měsíce musí být v East Blue, je mi jedno jak to uděláš. Až tam budete, dostaneš další rozkazy. Do té doby se chovej jako vzorný člen jejich posádky. s tím zavěsil. |
| |
| soukromá zpráva od Satu (Bojovník) pro Dojdu k mistrovy Small Kong a chvilinku se dívám jak trénuje. Jo, přesně nějak tak jsem si to představoval. Po chvilce si mě všimne a já mu vysvětlím, proč jsem přišel. Vypadá, že je rád a pak mi položí otázku. "Z Ryuu Kyuu nemám žádné zkušenosti a ovládám jen základy kendó a sebeobrany... Vadí to nějak?" Stojím a doufám, že mu to nevadí. |
| |
| Z lesa do chaosu začátek jen stromy a zem, později ti v táboře, pokud si mně všimnou Vyslechnu rozkazy s mírnou nelibostí. Tedy spíš za to mohla ta jeho blbá zkouška, ve které nevím zda výspedek byl uspěl či neupěl...Ale co taky od šéfa čekat, jinak bych si jej ani nepředstavoval, když vím co je... "Není to tvoje starost"... Trhni si nohou, tys nebyl ten kdo ji k nám přivedl. Aspoň, že vím, že je naživu...Fajn uklidni se a přemýšlej...Pokud byl jejich kapitán nějak spojený s Garpem tak už jenom zmínění pohřbu by mohlo stačit, ale chce to víc argumentů pro posádku, aby nepojali podezření... moc velké Vyndám z kapsy mašly a začnu k ní vonět. Její vůně mně opět ucede do stavu klidu, jako bych plánoval vraždu, svůj každodenní chleba. Fajn, na tom pohřbu bude s vysokou pravděpodobností důležití mariňáci, i když pochybuji, že tam dorazí z admirálů někdo jiný než Smoker... ne ten sotva, momentálně honí Slamáka někde na moři, to se spíš vrátí Aokiji... Ale, mohly by tam být ti dva... A to znamená, že by tam za jiných okolností byla i Lust... Budu hrát přítele, který potřebuje zachránit svou kamarádku aby neudělala sebevraždu... to by mohlo vijít, navíc mi ten hudebník a Sora mohou dosvědčit, že se známe...Teď ale potřebi nějaké peníze, na prozatimní život tady... Mám to, sice to využijí spíše ženské ze sousední vesnice, ale vytvořím si tu zásobu semínek květin a nějakých vzácných bylin... Další čtvrt hodiny vytvářím měšce z trávy a mé schopnosti a plním je různými nověvytvořenými sazeničkami, které jsou v mém těle. Ty pak sbalím a odejdu do vesnice, kde najdu nějakého stánkaře a zeptám se jej zda by to tu šlo někde prodat. S touto informací pak jdu dál směrem ke skupince mých "obětí" a promluvím k nim s lehkým úsměvem. Podivnější je, že jsem k vám přikradl tiše jak kočka... Omlouvám se, jestli vás ruším ale nechtěli by jste nějaké zazeničky?...Sice vím, že vám již dlužím za jídlo ale dám vám slevu, pokud budete chtít... Mám tu od květin, řes nějaké kuchyňské koření až k léčivkám... |
| |
| Rozjetý tank menší mezihra pro Hana Tak tak ,že zastavil a nesrazil při tom Hana, opravdu měl co dělat a kdyby se jeho sukýnka nezachytli o okolní větvičky, asi by možná ani nedobrzdil vyproštěn z větvičkového vězení si vyslechl něco o rybičkách. " He Thor nechápe jakou rybyčku, no hale Thor neměl problemy plavat po Thorově jídle, ale můžeš mít něco s tím žaludkem a ono to muže dělat bolesti do svalů...zeptej se Alex to bude asi lepší." s těmito slovy se Thor vrátil. Dopisy a další patálie Pes, Han,Alex,Kazumo... l Nějak moc nechápal co se stalo Psovi, dokud se k němu nedostali noviny a tak zatímco, Alex řešila s Hanem nějaké divné ovoce , Pes se smál a Samel hrál ,něco co Thorův záměr dost stěžovalo, se Thor pokoušel o velice těžkou věc. Tou věcí bylo čtení. Pasáž o plameňákovi si přečetl dokonce dvakrát. " hmmm Thor tomu nevěří, noviny vždy píšou věci jinak.Ale...." vzal noviny složil je a zasunul je mezi záhyby svého břicha, kdepak tohle nebylo něco k čemu by se měla dostat, třeba Joha, nechtěl aby její mínění o Pyromanovi bylo zkresleno novinami. Ona mu věřila a ta důvěra musela být zasloužená. Thora zase zamrzelo, že nedokázal zařídit,aby pyroman plul s nimi. Možná by to v ledasčem pomohlo. Naštěstí ho z pochmurných myšlenek vytáhl Kazumo, ještě nikdy nebyl ježkovi za jeho keci tak vděčný. " Thor jen říká jak věci jsou. Thor umí bojovat." To co ,ale Kazumo říkal o Alex. Thora celkem naštvalo a tak vzduchem zasvištěla pravačka ,aby Kazumovi udělila pohlavek. " Nevím co tím chceš , říct. Ale Takové řeči si nech pro sebe jo? Víš já jsem s Alex proto ,že nemyslím tím dole tolik jako ty. Až přijdeš na to ,že s holkama to je jako s jídlem, teda ,že to nejlepší mužteš dostat jen když do toho dáš své srdce. Tak třeba potkáš svou Alex." Odfrkl si sice měl pocit, že tohle spíš někde slyšel, ale nevadilo mu to. " No tak a jestli mě omluvíte tak no slečna, paní Sora by vám mohla říct, jestli tu zůstaváme a Thor si pude popovídat s Alex." |
| |
| Vesnice Thor, Kazumo a prostě všichni To co Kazumo řekl mě šokovalo. Tedy šokovalo mě spíš to, jak to od něj bylo sprosté. Thor to tak nenechal a bránil mou čest i když na můj vkus mu dal příliš malou ránu. Já bych ho praštila tak, že by odletěl mezi stromy. Usměji se na Thora. „Díky zlato.“ Vztek na Kazumu mě přejde, protože mě vylekal nějaký chlap co se zničeho nic objevil a nabízel nám sazeničky. Sazeničky? Vážně? Otočím se na něj. „Léčivé? A jaké léčivé máš?“ chci vědět. Přešlápnu, zajímalo mě to, ale Thor si chtěl konečně promluvit o tom co potřeboval. „Najdu si vás potom a promluvíme si o tom.“ Řeknu nakonec muži se sazeničkami a otočím se k Thorovi, kterého vezmu za medvědí tlapu. „Tak pojď medvídku.“ Usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Procházka Jakmile jsme zmizeli z dohledu a doslechu tak se Thor usmál a malinko se začervenal i když Thorovo malinko, bylo samo o sobě dost. "Thor se omlouvá, Thor neumí moc hrát přítele, Thor no neví co má přítel dělat.....Mi měli hodně podobný pravidla na ostrově... a Thor KAzumovi neřekl nic... kldině dej Thorovi něco ,aby Thor říkal pravdu jestli chceš... Nebo Thor muže přísahat na Bertu, že nic neřekl...." Začal Thor ze široka. " Ale pro Thora je důležitá jedna, teda dvě věci. Prvně musíme napsat dopis Erikovi i Markovi je pravda ta ,že psát Markovi a směřovat to pak Erikovi bude lepší.....No ale Kazumo měl recht, sem by mohli oba a bylo by to v pořádku.Takovejch míst musí být víc i když to ,že jsi zlodějka pude určitě zpravit. A no nebude Markovi vadit ,že Thor jako chodí s tebou ,že ne?" vlastně to jestli Alex bude moc nějak být s Markem Thora docela trápilo, takže stále zapomínal na to nejdůležitější. " Thor je trubka Thor by zapomněl. Erik mi poslal knížku." vyndal knihu ze svých záhybů. Kniha nesla titul základy Rokushiki " Víš Thor se zajmá o to Geppo jen tomu moc nerozumí, neví jak se dá udělat aby se silně duplo a Thor se odrazil od vzduchu a myslel, že by jsi mu mohla poradit. Jsi doktor a víš jak fungují svaly. To je to co trápí Thora teda zatím." |
| |
| Vesnička " Za nic on je Kazumo je jen hloupej." Pak přijde Arisu s kořením. " Tyjo koření na jídlo fakt, nevěděl jsem ,že to umíš najít Rose...Jo Alex tohle je jeden z těch trosečníků...prej má vlasy od stromu nebo tak." Thor se zadíval na koření a překvapilo ho ,že ho je tolik a za takovou chvilku Arisu asi uměl hledat. " Ovšem má Alex je přednější než vaření a no zkuste mě nerušit." řekl nabídl Alex rámě a vyšel s ní na procházku. |
| |
| Vesnice Thor – Arisu – atd. Podívám se na muže, kterého mi představí jako Rose. Trochu podivné jméno pro muže. Spíš bych ho dala... ženě no. „Aha. Těší mě. No jak jsme říkala. Pak si tě najdu... najdeme, když Thor chce taky bylinky na vaření.“ Pousměji se. Překvapilo mě, že Thor dal mě přednost před vařením. Nedivila bych se, kdyby dal vaření přednost. Nakonec je to jeho život ne? Usměji se na Thora a příjmu jeho rámě, když jsme se vzdálili od ostatních podívala jsem se na něj. „Takže. O čem jsi chtěl mluvit?“ zeptám se a poplácám ho po velkém bicepsu. Pořád mě udivovalo, že nebyl... rosolovitý. Byl takový cvalík a při tom to byli svaly. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Znovu se na něj usměji a poplácám ho po ruce. „Já ti věřím, Thore. Vím, že ty by jsi nelhal.“ Ujistím ho, že nemusí přísahat. Thor prostě není lhář, ne to je moc hodný a poctiví. Začervenám se. „No... jestli nám jsou v patách, tak by sem mohli brzy dorazit.“ Bylo by to fajn, kdyby připlul. On by úmluvu míru neporušil.... ale bohužel jsem si nebyla jistá naší posádkou. Někteří muži bylo trochu moc bezstarostní ve vyvolávání konfliktů. „Ah... neboj se. Markovi se to vysvětlí.“ Pousměji se. Řekla bych, že vysvětlení vesnice plná chlapů, kteří dlouho neviděli ženskou bude dostačující vysvětlení. „A co jim chceš napsat?“ zeptám se. Ale pak mi řekne co ve skutečnosti chtěl probrat. Vzala jsem si od něj knížku. „Můžu to zkusit. Ale musím si to první přečíst, abych to pochopila. A to bude chvilku trvat. Až to přečtu, tak ti to vysvětlím. Dobře? Bude ti to takhle stačit?“ |
| |
| Prodejna sazeniček Hlouček lidí kolem Thora Mou pozornost ohledně obchudu si získala jedna rusovláska, i když né moc na dlouho. No totiž... dobrá později mně vyhledejte... Ti dva že chodí spolu?... Jako neříkám, že mám "normální holku". Konec konců to u nás ani nejde... To má komplex na obézní lidi?... To je fuk...ááá Sora, ta mi pomůže...Moment kde má ten věnec ode mně? Otočím se na zbytek posádky, který je v tom chumlu promluvím. Pak se otočím na dívenku a mluvím na ni. Hádám, že vy nejspíš žádný zájem mít nebudete, že?... Jo Soro, kde máš ten věněc ode mně?... No, můžem mi prosím říct, kde bych tyhle sazeničky prodal. Hádám, že tu moc na odbyt nepůjdou, ale myslím, že někteří místní je uvítají... |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Procházka " Ne v tomhle Thor nelže Thor to moc neumí." cítil se poněkud lehce trapně tím vším ohledně chození a nechození s Alex a tak takže jeho rychlost a kvalita proslovu dostávali opravdu zabrat. " Myslíš? No nás sem dostala bouře, ale možná brzy dorazí, pokdu tu jsou marináci, třeba bym ohli zjistit, jestli je Marek a Erik blízko." nad otázko uco jimn hce Thor napsat se zamyslel. " No jestli mužu tak napsat Erikovi, že ty a Marek spolu chodíte a ,že mu děkuju zak nížku že at to jejich týraní vydrží a tak. Taky mu chci naspat ,aby mi dal vědět jak to bylo s pyromanem a jestli je možné, aby někoho strach hnal tak moc, jako pyromana. No a nevím musíme napsat Markovi, jestli není cesta jak tě očistit, nebo tak....aby tě nemusel zatknout... A Thor musí napsat ještě domů, aby o něj neměli starost, že cvičí pilně a poslat recepty. A možná musíme napsat Zaini. I když ona byla moc drsňák na dopisy ,které píše Thor. Jo Thor nechce aby jsi mu řekla hned jak na to... jen to neukazuj nikomu ,možná Joze ,ale i tak přece jen je to mariňácká příručka.... a mohl bym ít Erik problémy. To byl opravdu dlouhý a pro Thora namáhavý proslov. |
| |
| VesniceKyouma Ke Kyoumovu obrovskému překvapení, jeho technika ze staříka v podstatě nic nedostala. Ať se snažil jakkoli, ten muž před ním byl prostě jen obyčejný starý pán, který ničím zvláštním neoplýval, a který si chtěl jen užít důchodu. Nebo se mu to tak alespoň zdálo. Naše kultura? Neliší se ničím od jiných Dojo, na jiných ostrovech, to samé naše společnost. Máme klasickou hierarchickou strukturu. Na špici stojí Vůdce dojo, pod ním starší mistři, pak mistři, následují praktici a pak učedníci. zazubil se stařík. Poklonu jeho umění naprosto ignoroval. Kazumo Mezitím pleskla facka a Kazumo, ač jej příliš nebolela se z ní překvapením posadil na zadek, zatímco Thor s Alex zamířili někam stranou si o něčem popovídat. Nedlouho na to se ke Kazumovi připojil usměvavý Gray Wolf, který jej poplácal po rameni. Copak, milostný trojúhelník se zbavil jednoho růžku? zeptal se a dal tak najevo, že váš rozhovor ho ani za mák nezajímal a neposlouchal jej. Hmm, sekera tu jistě bude. Zajdi do obchod u a řekni Simonovi...tak se jmenuje prodavač, že ti ji má dát. Arisu Tvoje snaha dostat se k penězům byla překvapivě úspěšná. Hned první skupinka osob, které jsi potkal si od tebe pár sazeniček koupila, načež tě Sora odkázala na další dvě osoby. Mistra Wu, místního léčitele a mistra Makiho, který zrovna mířil do ženské vesnice za obchodem, přičemž oba si od tebe něco málo koupily a tak, než ses nadál, měl jsi v kapse 300 beli a trh byl alespoň prozatím uspokojen. Satu Mistr Small Kong se usmál. Bez problém, bez problémů, tak začneme probírat základy. Ty bych tě měl zvládnout s tvou tělesnou stavbou tak za nooo řekněme tři měsíce, když budeme cvičit každý den a nevzdálíš se ode mě na krok, tak za měsíc bys je mohl zvládnout. věnoval ti široký úsměv, který napovídal, že se mu právě teď plní jeho největší sen. Takže, teď začneme s naprostými základy. Ještě nemáš dostatečně dlouhé ruce na to, abys mohl použít skutečné techniky tohoto stylu, takže no...o tom že budeme dělat základy jsem už říkal, že? Takže. Styl Šimpanze na rozdíl od většiny ostatních se nespoléhá čistě na boj beze zbraně, ale spíše se snaží využívat své okolí a nejrůznější nástroje. Je-li po ruce kámen, hoď ho. Je li po ruce větev, udeř s ní oponenta. Umíš-li to s mečem, použij ho, ale pozor. Nesmíš se soustředit na žádný šermířský styl. Meč pro tebe musí být jen jeden z mnoha nástrojů, ne hlavní zbraň. Teď ti ukážu záladní postoj... s tím se lehce nahrbil, pokrčil kolena a svěsil ruce lehce před sebe. Tak, vidíš? Tohle je to co budeš dneska cvičit a já ti s tím pomůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro „No... možný je všechno.“ Pokrčím rameny. Bylo milé, že Thor myslí na očištění mého jména, ale musela jsem ho vyvést z omylu. „To nepůjde, Thore. Já jsem opravdu něco ukradla i když se nakonec ukázalo, že úplně zbytečně. Ale to je jedno... sice nemusím udělat nic špatného, ale jsem u pirátů. Už samo to je zločin. Takže očištění není možné.“ Zavrtím hlavou. Thor chtěl napsat spoustu dopisů. „No a Erikovi to můžeš říct, ale rozhodně ať to nikde nešíří. Mark by mohl mít problém.“ Poplácám ho po paži. „A neboj nebudu to nikomu ukazovat.“ Slíbím. „Takže chceš napsat ty dopisy hned? Mám ti s tím pomoct?“ zeptám se. |
| |
| Dedina rôzne miesta Nejak som schytal pohlavok a posadil som sa ...no čo koledoval som si o to... Prejde mi hlavou a usmejem sa ...ale je fajn že Thor pochopil ten serkazmus... ...no jo radšej ho nebudem očividne provokovať tak blízko pri ňom... Keď ma GreyWolf poplaca po rameni odpoviem mu stále ešte s usmevom na perach a drziac sa ľavou rukou za prdel na ktoru som dopadol. "No s časti je to pravda ale ja som jeho súčastou naštastie nikdy nebol." Nato vstanem a oprášim si nohavice aby som nechodil celý spinavý prípadne s travou alebo pieskom na zadku. "Tak teda zajdem za Simonom. Večer sa asi opäť vidíme. Dakujem za informácie." Dodám Greywolfovi a potom sa vydám na prieskum dediny kde je vlastne obchod a ten spomínaný Simon. Po niekoľkých minútach som predsa len ten obchod našiel a vošiel som dnu. "Dobrý deň, ty si Simon? Greywolf-san mi povedal že mam sem skočiť si požičať sekeru, aby som mohol ist zohnať neaké to drevo." Simon mi tú sekeru dal bez neakych menšich problemov a ja som následne so sekerov prehodenou cez plece vyššiel von z obchodu a kračajúc križom cez dedinu som si to zamieril k lesu. Cestou pritom prechádzam okolo Samaela načo na chvíľku zastanem, zavriem oči a započúvam sa do hudby. Ked dokonči hru na husliach poviem mu. "Musím uznať ze v hre maš fakt talent. I keď myslím si že ostatný ocenia hudbu skôr večer pri ohni čo si myslíš ty?" Pritom sa pozriem smerom k ostatným luďom v dedine a dodám. "Ja si idem trošku ponaťahovať svaly do lesa, zotať par stromčekov a trochu si zatrénovať. Ak chceš poď somnou, spoločnosť sa vždycky zíde a aspoň môžeme trénovať spoločne prípadne mi potom môžeš pomôcť doniesť nejaké to drevo do dediny." ...a pripadne niečo zahrať keď budem sekať drevo aby to šlo od ruky... ...aj keď ten trenig by bol asi prvorady... ...hlavne chcem vyskúšať tie nové techniky čo sú v knihe... Pravou rukou prejdem po veste v ktorej mam ten preklad od abe a čakám na Samaelovu odpoveď. |
| |
| Za obchodem k amazonkám :D Maki S velkým nadšením počítám svoů výdělek, zatímco si Maki bere své sazeničky. 80...90...300 beli... Tohle šlo skvěle...Co dál?...Možná bych měl ještě zajít do sousední vesnice, myslím, že tam taky něco prodám... A taky bech chtěl vidět ladnější formu tohoto umění... hold bojové umění vzniklo pro slabší osoby, ženy, starce a děti... no to je modernější pohled, pro boj s ozbrojenými skupinami. Otočím se na Mistra Makiho a zvořile se jej zeptám. Promiňtě, ale mohl bych jít s vámi do ženské vesnice?... Víte nejenom kvůli prodeji sazeniček, ale celkem by mně zajímala ženská verze vašeho bojového umění... Čekám na odpověď a mezitím přemýšlím kdy začít přesvědčovat piráty. Podle mně bych měl počkat než se k nim dostane zpráva o smrti Garpa a pak o něco později zkusím to divadlo s přítelem v nouzi... Každopádně bych téhle příležitosti měl využít a maličko zesílit...Bůh ví co pro ně vedení vymyslelo... |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Procházka " ToThor chápe jedno uje pirát s odměnou tka musí s Erikem bojovat když sep otkají . Thor to ví . Thor ,ale chce použít sumo a vaření a všechno k tomu, aby si lidi mohli vybrat. Víš nelze dát všechny do jediný kupy. Navíc když lidi maj k sobě blízko mělo by bejt fuk co jsou za povolání a svět by jim to měl umožnit ,hlavně když se budou snažit.... Nebo mělo by to tak bejt, Pyroman by nemusel bejt zlej kvůli posádce.... ty by jsi mohla být s Markem a tak. Jenže to je moc jednoduchý a jednoduchý věci lidi nechtěj." mudroval Thor. " No Thor bude chtít napsat brzo všem musí udělat dortíky a tak, ale bude chtít napsat brzo a no Thor myslí, že když mu pomůžeš nebude to Thorovi trvat půl dne jako posledně. A Erik to neřekne víš Erik je pro mě něco jako brácha,kterýho nemám on je podobnej velkej a hodnej ví co chce a de si za tím ,když ho nikdo nezkazí bude fajn." |
| |
| Vesnice Whitebull Poté co Samael dohraje svůj první song se vydám chůzí k Whitebullovy a upoutám jeho pozornost. "Vaše bojové hodně zajímavé, aspoň pro mě. Rád bych tu zůstal a učil se, ale dostal pozvání na něco velmi důležitého.... co nemůžu odmítnout." Odkloním pohled někam dolů na zem. "Nevím ještě kdy přesně vyplujeme, ale zřejmě se tu nezdržíme tak dlouho, abych se někdo mohl něco naučit." |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro „Ah to máš pravdu. Někdo to vymyslel složitě a teď ti lidi žijí tím složitým způsobem a nikdo si neumí už představit, jaké by to bylo kdyby to bylo všechno jednoduché. Jen o tom sní.“ Řeknu. „Já bych tedy chtěl, aby to bylo tak jednoduché. Ale není... Mark má své zásady. Čest. Kdyby jsme se setkali mimo neutrální území, jeho povinnost je aby mě zatkl. Nerad, velmi nerad, ale udělal by to. A v tom případě já, taky strašně nerada, bych se musela bránit, protože nechci do vězení, kde by všechny mé sny byli ztraceny.“ Povzdychnu si. „Dobře. Takže až budeš chtít napsat, tak mi dej vědět. Já ti s tím pomůžu.“ Slíbím mu. „To ti přeji, že jste se tak s Erikem spřátelili. Je to hodnej chlap. Jako ty. A neboj se, že by se zkazil. Ten kdo nechce se nikdy nezkazí.“ |
| |
| Mistr Small Kong Pozorně poslouchám co mi říká a při tom se usmívám. Ten chlápek je v pohodě. Čekal jsem nějakého nepříjemného dědka a ono ne. Skvělí. Potom co domluví, mi předvede základní postoj a já to opakuji. "Vydám ze sebe to nejlepší, nezklamu vás... mistře. Budu ten nejlepší žák, jakého si můžete přát." A potom zbytek dne a každý další den trénuji z mistrem Small Kongem. |
| |
| Vesnice asi téměř všichniKdyž dozpívám tak se na chvíli posadím a přemýšlím co asi budu dělat. Když v tom mě z mého myšlení vyruší Kazumo. Podívám se líně nahoru a pokrčím rameny. "Pochybuji že má nějaký smysl trénink více lidí. Všichni máme svoje styly. Svůj způsob boje a svoje umění. Zkoušet trénovat ve více lidech je spíše ztráta času. Pokud chce člověk zdokonalit svoje umění musí ho trénovat s lidma jenž to umění dělají. " Mírně se usměji. "Což u tebe asi bude menší problém." Poté opět nasadím normální znuděný výraz. "Ani já zde nemám nikoho s kým bych mohl trénovat. Tudíž je lepší když se zdokonalím sám." Poté hlasitě povzdychnu a dám před sebe ruce. "A co se týče fyzické práce tak ani náhodou. Kdybych dvakrát třikrát seknul sekerou byl bych už vyčerpán. A kdybych nosil dříví tak to samí. Navíc nemůžu pracovat s ničím co vyžaduje ruce. " Ukáži prstem na housle. "Dokážeš si představit jak náročné je hrát na takto delikátní nástroj pokud jsi unaven? Zraněn? Nebo jenom nemáš naprostou kontrolu nad rukama a prsty? Ne děkuji... pokud chci hrát tak nemohu dělat nic namáhavého. " Neříkala ti maminka že lhát se nemá? Říkala a pak umřela... zatímco já ještě žiju. Hm jo to dává smysl. "Takže bohužel... pokud nechceš pomoct s něčím lehčím, nebo zahrát, nebo ze sebe nechat vysát život, či mi dovolit rozsekat tě na kousíčky tak ti asi nepomůžu." |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Procházka "Jak Thor říká je to moc složitý. Zbytečně moc složitý...." zamyslel se. " No Thor se staví až navaří. Thor by měl, jenže Thor myslí, že nejenom Thor má spoustu trabů naše posádka je jako člověk s mnoha orgánama a každý funguje jinak a tak je člověkovi špatně ... s tím se musí něco dělat..." pokrčil rameny. " noo napíšu napíšu asi dneska, když bude čas.... Jo Erik je dobrej chlap to je pravda ,ale každej chlap je na začátku dobrej, jenže pak přijdo uvěci a je těžký odolat a bejt hodnej." |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro „Možná.“ Řeknu s povzdychnutím. „Ale nevěřím, že by dobrý člověk dokázal najednou obrátit a třeba začít ubližovat lidem nebo tak.“ Pokrčím rameny. „No... nechme to být. O tomhle bychom se mohli bavit i hodiny.“ Řeknu a pousměji se. „Tak... co kdyby jsi mi dal tedy tu knížku ať se můžu podívat na ten postup?“ zeptám se. „A až tedy budeš chtít psát, tak mě zavolej.“ |
| |
| Odpoved Samaelovi ...na sparing by bol predsa len `cas neskor... ...najskôr musím skúšať si tie techniky nacvičiť... Práve preto odpoviem Samaelovi "Ako chceš ale možno by to spravilo dobre tvojej kondičke. ALe ak nechceš byť večer vyčerpaný tak nič. I keď potom by bolo fajn si dať zajtra nejaký ten sparing idealne rano keď je človek ešte čerstvy. Tak teda neskôr večer" Potom sa vyberiem smerom do lesa pomocou Soru Ktoré zopakujem tucet krát jednak aby som sa dostal čo najrýchlejšie mierne dalej a jednak aby som si precvičil rýchli pohyb a zistil ako som na tom s kondičkou. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Ako som tak hlb`sie v lese skúsim si nájs`t strom ktorý je hrubý asi akomoje stehno. Položim si veci na zem a vytiahnem katanu. Z hlboka sa nadýchnem ...musím viacej trénovať nielen Rokushiki alebe aj Musashi Kenjutsu... ...respektíve si musim vytvoriť vlastný rýchlostný stýl... ...a skoordinovať pohyby aby som nebol tak ľahko čitateľný... Keď pevne zovieram katanu v ruke spravím Soru tak aby som sa ocitol v 90° uhle voči stromu a následne hneď ako doskočím zošlem vodorovnym sekom asi z metra Kaze no Kizu na ten strom. Hneď ako dokončim sek spravím dalšiu Soru aby som bol zase o 90° dalej od stromu a pri dopade zopakujem sek tentoraz z druhej strany môjho tela nakoľko pri pohybe som nemal čas meniť polohu katny. Pričom dalšie Kaze no Kizu je zoslane na ten pôvodný strom. A opäť len čo doskočim a vyšlem útok spravím daľšiu Soru aby som sa posunul o dalšich 90° dalej. A pri doskoku zopakujem procedúru a zaútočim asi z metra presne ako predtým. Hneď na to dokončim kruh tým že sa opäť presuniem pomocou Soru o posledných 90° a zošlem posledný útok v tomto smere. Keď to dokončim pozorujem viacero vecí. Prvým je moja únava. Predsa len cestou sem som spravil 12 Soru a teraz dalšie 4. Taktiež pozorujem škody spôsobené na strome a hlavne rozmýšlam nad tým či som všetky 4 útoky spravil dostatočne rýchlo aby to bolo použiteľné v boji |
| |
| VesniceArisu Mistr Maki se na tebe zadíval, načež se pousmál. Mnozí, mnozí by do toho ráje na zemi chtěli příteli, ale jen my, prověření mistrové, nemajes žádné perverzní myšlenky ani choutky tam můžeme. s tím nahodil ten nejchlípnější výraz jaký jsi kdy viděl a s veselou, oplzlou písničkou na rtech se dal do kroku. Tebe nechávaje za sebou. V případě, že se za ním pokusíš jít tě zastaví a začne vysvětlovat, že opravdu nemůžeš. Pes Oliver Whitebull kývl. To chápu, Každý má ve svém životě určitou cestu, po které musí jít A já si nemyslím, že vaše by byla stát se mistry Ryuu Kyuu, ovšem kdykoli vás tu rádi znovu uvidíme. podal ti ruku a počkal až ji stiskneš. Těšilo mě kapitáne, kdyby jste měl náhodou někdy chuť si náš souboj zopakovat, bude mi potěšením. |
| |
| Stařík Pomocí své techniky z něj přímo nemohu nic pořádného dostat. Pravděpodobně je o několik úrovní výše než já. Rozhodně to ale není ten příjemný stařík, za jakého ho všichni mají. Mě ostatně přišel na první pohled stejný. Už jen to jak stojí a jak se chová. Nic z toho se mi nejeví střídmé, normální, skromné. Z každého jeho póru na kůži vytryskávají vodopády arogance a pocitu nadřazenosti. Tahle osoba je zlá... Pravděpodobně horší než já... Poslouchám jeho prosté vylíčení, které mi nedokáže říci nic pořádného. Jo je to tak. Dobrá tedy... myslím že jsem tomu porozumněl. Prohlašuji, pričemž se začínám škrábat levou rukou na zátylku a pohled směřuji na hruď staříka. Svým zrakem se mu snažím vypálit do něj díru, přes kterou bych uviděl do jeho nitra. Samozřejmě neúspěšně. Je zde někdo, kdo by mě mohl provést po obydlených částech ostrova? Vy vypadáte jako velmi zaměstnaný muž, takže bych vás nerad otravoval, ale možná je zde někdo jiný. Například někdo z mistrů nebo praktiků. Moc času s ním nechci trávit. Popravdě. Pravděpodobnost toho, že by mi ten hajzl dokázal dohromady něco říct je asi tak stejná, jako kdyby se ná mě právě teď spadl meteorit a blesk mě srazil k zemi naráz. Avšak někdo nižší šarže by mohl být o něco méně odolnější. |
| |
| Rozhovor s Kazumou Kazumo S Whitebullem jsem si potřásl rukou jako rovný s rovným a vydal jsem se hledat našeho navigátora. Nijak jsem moc nespěchal a po nějak dlouhé době jsem Kazumu konečně někde odchytil. Zprvu jsem ho nechal trochu oddýchat, ale poté jsem začal mluvit. "Odplouváme na Grand line, připrav loď nejpozději zítra odpoledne odplouváme." Povím s jistou mírou vážnosti. Popravdě je těžko říct, jestli jsem naštvaný, protože můj obličej je takový nečinný. Snad působí moje charisma, snad ne, ale je kolem mě cítit podivný chlad. |
| |
| Vzhůru na loď, tajná oprava Nejdřív Maki a pak ti kolem lodi, pokud si mně všimnou Jistě...ale i tak pro mně můžete něco udělat, aby se to splnilo a mohl jsem jim udělat radost... Odvětím Tomu chlípákovi a jdu ještě kousek s ním, zatímco si vytahuji pytlíky se sazeničkama zných druhů Si trhni ty starej chlípníku... myslím že já bych tam správně mohl víc než ty...No co zkusím z něj vymáčknout co nejvíca pak se podívám na tu jejich loď, páč myslím, že doba kdy odplují na tom také závisí... A co takhle, že by jste je ode mně koupil za stovku nebo dvě a pak je prodal těm dívkám... určitě to ocení... Po naší konverzaci se vydám k jejich lodi vedem lesem správnou cestou bez nějakých překvapení... U lodě na sebe neukazuji ani neupozorňuji, jen si ji mlčky a potichu prohlížím, když na ní vlezu... Celkem zřízená není...když tomu pomůžu mohla by být za pár hodin plně schopná provozu... fajn tak do práce a hlavně opatrně Opatrně chodím po lodi a opravuji dřevo pomocí mého DF, tak aby mně nikdo při tom nespatřil. Neujde mi ale prohlídka lodi co všechno tu mají,abych byl v obraze. |
| |
| Trening a les(Oliver) Po chvíľke tréningu sa už idem pustiť do sekania stromu no len čo vezmem do ruky sekeru a idem sa zahnať tak pride Oliver a môže ma vidieť ako stojim pri strome sirokom asi ako moje stehno a jeho kôra je vidiťeľne olúpaná. A hneď ako ku mne Oliver dojde tak spusti. ...si normálny na Grand line... ...asi by som mu to mal vytlct sekerov z hlavy... ...aj keď ja jeho hlave by sa to asi zlomilo... ...predsa en je neaký čudný... Len čo to dopovie dosť prekvapeným vyrazom ako keby som pocul dost veľku sporostost ktoru by som nečakal poviem. "A ty máš akože všetko v hlave v poriadku? Loď je poškodená a kym nebude opravena nikam nepôjdeme lebo to je samovražda vydať sa na more s loďou čo je bez stažňa. Daleko by si sa s ňou nedostal." Chvíľku pomlčim aby to na neho mohlo zapôsobiť a mohol tie informacie vstrebať a potom pokračujem. "A okrem toho isť na Grand line je šialenstvo. Vydrž mesiac dva kym sa zvyšok posadky trochu otuží. Potrebujeme zosilnieť. Inač sme aj v North Blue nahraný. Chceš skončiť s kudlov v bruchu alebo vydieť ako pred tebou rozpárajú Alex alebo Johu a ty si moc slaby aby si tomu zabranil" Naschval si vyberiem ako príklad ženy nakoľko snáď by to mohlo prejsť do tej jeho hlavy dubovej. "Nevidel si ako ti dal Whitebull do držky? Tam vonku je takých ako on kopa, a na Grand Line su ešte silnejši marinaci. Na tvoju hlavu je vypisana odmena. Dobre máš právo priviesť seba do nebezpečia ale chceš tomu nebezpečenstvu vystaviť aj zvyšok posadky na ktorých neni odmena? Okrem toho keď si nebol schopný poraziť obyčajné decko na Rakate trúfaš si poraziť Buggyho, alebo Blackbearda alebo ineho pirata danej sily ak ich stretneme na Grand Line? Na Grand Line sú nebezpečenstvá o ktorých netušiš a na ktoré niesme dosť pripravený." Nasleduje opäť chvíľu pauza a pokračovanie "Ako ja netvrdim že som nejak silný. Predsa len mohol si vidiet ako si ma GreyWolf podal. Ale v našej posadke sú aj slabši členovia. Preto by si mal krotiť svoje ambicie a nechať posadku si oddýchnuť a zlepšiť sa." |
| |
| Les Kazumo Stále stojím na jednom místě a jen pozoruju Kazumu jak mele pantem. Nedávám nijak najevo co si o tom myslím, ale mám spíše kamennou tvář. "Loď bude opravena do dvou hodin. Joha na tom už delší dobu pracuje za pomoci místních." Povím a začnu pomalu odcházet. "Připrav loď k odjezdu jedeme na Grand line. Já jsem kapitán, já určuju cíl cesty. Ty jsi navigátor, ty řídíš. Takhle jsme si rozdělily role...." Zastavím se kus od něj a otočím se. "Nebo si myslíš, že by to mělo být jinak?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ProcházkaThor Po vašem krátkém rozhovoru a procházce lesem si Alex nakonec vzala onu knihu a vyrazila se ji studovat někam bokem, zatímco Thor pokračoval ve své procházce, která jej dovedla až zpátky k Lodi a Joze. Našel tam maličkou vynálezkyni jak překvapeně kouká s kladivem a hřebíky v ruce na vaši loď, která se jakoby sama od sebe opravovala, skoro jakoby na ní dřevo samo od sebe dorůstalo. D...Drobku podívej, naše lodička je živá. zašeptala s posvátnou úctou a ukázala na „dorůstající“ dřevo lodi. Robert nám nechal kouzelnou loď. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Procházka " No snad né to bych nerad, navíc, bych pak musel Eriovi asi vtlouct to co byl zpátky nebo nevím....No na tu knížku se podívej a já se asi stavím večer napsat ty dopisy asi vezmu i Johu určitě bude chtít taky naspat hodně lidem." řekl nervozně. " Když mluvíme o Joze půjdu se na ní podívat." předal Alex knížku a jal se cupitat na loď |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ProcházkaAlex Po vašem krátkém rozhovoru a procházce lesem Thor předal Alex knihu a vyrazil se projít směrem zpátky k lodi a Joze, která tam na vás čekala, zatímco Alex si sedla pod strom a dala se do čtení prvních pár kapitol. První z nich byla ve své podstatě obdobná obyčejné příručce bojových umění, která učila základní údery, kopy a cviky na posílení těla. Pravda, bylo tam pár neobyčejných cviků, ale nic co by z člověka udělalo supermana, spíš tak podprůměrný černý pásek. Co bylo zajímavé, byly až následující kapitoly, respektive šest dalších kapitol, ve které se každá věnovala jiné technice a metodám jejího tréninku. Jenom si valila oči na to, co autoři tohoto bojového umění dokázaly vymyslet. Nadlidská síla ani rychlost nebyla třeba, vše to bylo o tvrdém drilu a technice, která využívala skryté možnosti lidského těla, nebo naopak jeho slabiny. Například jsi zjistila, že při Soru se dotyčný nepohybuje tak rychle že není vidět, ale spíše jen v okamžiku, kdy jeho soupeř mrká, takže to vypadá, jako by zmizel a objevil se jinde. Jistě, díky speciální technice chůze je dotyčný mnohem rychlejší, ale ne neviditelný a jeho zkutečná rychlost dosti závisí na jeho fyzičce. Za mistrovství se považuje schopnost zvládnout 10 kroků během soupeřova mrknutí. Kamie pak učilo „uvolnění těla“. Ve své podstatě se uživatel naučil uvolnit se tak, že v okamžiku, kdy se soupeřův útok dotkl jeho těla, reflexivně se pohnul ve směru útoku a zcela se tak vyhnul zásahu. Jen tak mimochodem sis uvědomila, že ono uvolnění by se ti hodilo pro posílení tvé vlastní techniky úhybu, stejně jako pro onu techniku Biče, kterou chceš už dlouho ovládnout. Tekkai pak nebylo nic jiného, než zatnutí speciálně trénovaných svalů na uživatelově těle, díky čemuž dokáží blokovat i velmi silné útoky. Kromě zatnutí svalů se tato technika trénovala také tak, že dotyčný dostával od svých partnerů tvrdé zásahy a jeho tělo se prostě učilo přijímat rány a prostřednictvím toho tvrdlo. Shigan nebyl pak nic víc než vysoce specializovaný Tekkai, který učil jak posílit a zpevnit svaly v ruce tak, aby dotyčný mohl jejich zatnutím zpevnit svůj prst, načež postavením celé váhy a síly svého těla za něj dokázal probodnout soupeřovo tělo. Rankyaku pak nebylo nic jiného, než extrémně silný kop, který v jediný moment uvolnil veškerou energii uživatelova těla v podobě jediného kopu. Ten pak svou rychlostí a silou vyvolal tlakovou vlnu v podobě právě Rankyaku. Co se Geppo týče byl to další trik. Ti, co používají tuto techniku ve zkutečnosti nenakopávají ani tak vzduch, jako spíše patu své druhé nohy, díky čemuž ve vzduchu získají oporu a dokáží se znovu odrazit. Vyžaduje to však neuvěřitelnou přesnost a sílu. |
| |
| Na lodi Johu našel na lodi a to bylo dobře, dokonce se jí nic nestalo a to bylo ještě lepší.Došel až kní aby zjistil co se děje. " Co loď dorůstá a sama ? A jak je to dlouho...lodě přece nedorůstaj nebo jo? To Thor neví, Ale Thor si poslední dobou není jistej spoustou věcí....možná máme kouzelnou loď a nebo je někdo na ní kouzelník.... Jak to vůbec vypadá s lodí, teď když se opravuje kouzlem... Thor by tady chtěl totiž zůstat cvičit a tak, Thor myslí, že bychom se všichni měli sehrát. Thorovi taky přišel dopis od Erika je tam taková jedna pěkná knížka, večer jdu za Alex aby mi vysvětlila co v ní jí... mužeš jít taky..." vyhrkl ze sebe pak se nadechl a zamyslel. "Thor bude psát spoustu dopisů večer, myslím že musíme napsati Zainin možná by jsi chtěla taky něco napsat a jo musíme naučit místniho kuchaře vařit." |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Sedla jsem si a začala si pročítat knihu co mi Thor dal. Čekala jsem že to bude kdo ví jak složité, ale vůbec ne. Vysvětlení bylo jednoduché, jen pak tréning bude namáhavější. Naučit se všechny ty věci by bylo skvělé, jenže pro můj styl a sílu se nehodilo všechno. A já nehodlala posilovat a stát se namakanou kulturistkou. Ale to Uvolnění těla by bylo pro mě jak dělané. Když jsem si přečetla všechny kapitoly, znovu jsem si přečetla Uvolnění těla a pak vstala. Zkusila jsem si podle návodu cviky. Potřebovala jsem si je přesně zapamatovat, protože tu knížku pak musím Thorovi vrátit a nechtěla jsem si ji pak pořád půjčovat. Takže jsem se je musela naučit na zpaměť. |
| |
| VesniceKyouma Stařík si tě změřil pohledem, a ty jsi v ten samý moment poznal, že ti vidí až do žaludku a tvůj plán přečetl, jako by jsi mu ho dal úhledně napsaný na kusu papíru. Pak se usmál tím nejupřímnějším úsměvem starce, jaký jsi kdy viděl. Ale jistě. Můžete se zeptat kohokoli, jestli by byl ochoten vám ukázat okolí. A když mě omluvíte... s tím se k tobě otočil zády a pomalým krokem, který se ti jakoby vysmíval zamířil zpět do svého domu. Heh, udělal jste na něj dojem. ozvalo se ti někde dole u pravého rukávu, Když ses tam podíval, zahlédl si malou dívku, která se před chvílí bavila s Thorem. Já jsem Sora, studentka mistra Wu. představila se. A Vy? Satu Trénoval jsi jak tvrdě jsi dokázal, ale pořád to nebylo ono. Prostě jsi kazil i ty nejzákladnější techniky a tvůj mistr z toho byl trošku zoufalý. Ne, ne takhle ne Satu. povzdechl si. Musíš...ale to je jedno. Takhle to prostě nejde. Nevím proč, ale zdáš se mi, jako bys tam někde hluboko uvnitř nechtěl zesílit. zamručel lehce nespokojeně. Nevím jak nebo co jsi doposud trénoval, ale takhle nedosáhneš přílišného úspěchu, ledaže... zamyslel se. Exituje jedna technika, kterou by jsi mohl použít, ukazoval mi ji mistr Wu, ale je poměrně nebezpečná. Jedná se o formu meditace, při které sestoupíš do svého nitra a no...porazíš sám sebe. Já sám jsem to nikdy nezkoušel, ale několika lidem tady, co měli trauma to pomohlo... U lodiThor Joha Thora poslouchala a přikyvovala. No jo, dorůstá, úplně sama, koukej! Joha neví kdy to začalo, Joha tady dělala to a tamto...pak se otočila a Loď dorůstala! ukázala nadšeně na stěžeň, který postupně dorůstal do původního tvaru a velikosti. No...Joha neví, ale myslí že tak do hodiny, možná dřív bude hotová. vypustila zamyšleně, načež ses zmínil o Erikovi a vyskočila radostí. Ty budeš psát dopisy? Jůůůů Joha ti pomůže. Tady stejně nemá nic na práci, když se loď léčí sama. poslední větu řekla dost posmutněle. Arisu Fakt, že jsi svou schopností začal opravovat loď nezůstal neutajen. Nejprve Joha a pak i ostatní pracovníci si všimli faktu, že loď se jaksi opravuje sama a koukali na ni dosti překvapeně a nejistě. Pak se ještě přidal ten obrovský kuchař a tobě nezbylo než se začít modlit, aby se nešli podívat na loď, protože bys to ukecal jen velmi, velmi těžko. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ProcházkaAlex Tvá snaha naučit se alespoň tréninkový postup k uvolnění se ukázala jako dosti marná. Jak jsi zjistila, ač všechny z těch nadlidských šesti dovednosti byly samostatné a na sebe nijak nenavazovaly, všechny měli společný základ v oněch základních cvicích Rokushiki, které ty jsi prostě neovládala. Vždycky když sis myslela, že se dostáváš oné dovednosti na kloub, narazila jsi na nějaké začátečnické cvičení nebo schopnost, kterou jsi prostě neměla, takže jsi nebyla schopna pokračovat. Téměř tě to připravilo o veškerý elán pokračovat, než jsi přišla se dvěma metodami, jak to vyřešit. První, začít se učit celé Rokushiki od začátku byla jistě efektivní a určitě fungující, leč pomalá možnost. Druhá byla nekopírovat Rokushiki přesně, ale spíše si danou dovednost adoptovat do toho, co už ovládáš, tedy do schopností svého DF a zkombinovat ono uvolnění se změnami své velikosti, což by také mohlo zabrat, ale chtělo by to dlouhodobý trénink a samostatný výzkum dané problematiky. |
| |
| Vesnice - Stařík Stejně jak si já prohlížím staříka, tak si i on přeměřuje mě. Je zde ale jeden zásadní rozdíl. On přesně ví, co se skrývá za mými činy. Vidí to, cítí to, slyší to. Já se k tomu musím poctivě propracovávat. Přesně vím co ve mě čte a přesně díky tomu jsem schopen se mu i nadále postavit. Stařík pronáší svá slova se svou perfektní přetvářkou. Ve chvíli, kdy chce abych ho omluvil, tak na něj jdu s úsměvem Ale ano, jistě že ano. Ve chvíli kdy se otáčí mu ještě mávám a sleduji jak si jde, pravděpodobně, k sobě domů. Docela by mě zajímalo, jak naší roztržku vnímali ostatní... Nejevili jsme žádné známky nepřátelskosti, avšak aura která z nás vycházela na tom byla docela jinak. Ohlížím se okolo, abych si všimnul jak je na tom okolí. Jeden hlásek ale mluví přímo na mě. Mladá, malá, štíhlá dívenka, která se snaží rozpoutat konverzaci tím, že prohlásí pochvalná slova o dobrém prvním dojmu. Ve chvíli kdy se představuje na ní ale lépe zaměřuji svou techniku Rozpoznání. Jako učednice mistra Wu by mohla být nebezpečná. Zajímavé. Ačkoli se potkáváme poprvé, tak se mě nebojí... Docela odvážné dítě... Já jsem Doktor Kyouma, těší mě. Jsem rád že jsem na tebe udělal dojem. Co přesně bylo na mě tak úžasné že to na tebe udělalo takový dojem? Mluvím milým, hlasem. Více než s dítětem se s ní snažím jednat jako s někým sobě rovným a né o několik let mladším. |
| |
| Lodička " ahááá tak to nám jí asi opravdu dal očarovanou, Thor neví jak by to bylo jinak možný, nebo tam je skřítek...Co říkáš Johu zkusíme zjistit jestli tam je a popovídat si s ním. Skřítek by určitě zasloužil něco dobrýho." odmlčel se. " To je brzo, no snad nebudeme muset honem plout Thorovi se tu líbí." to byla pravda Thor by tady opravdu mohl trochu vyrůst a zesílit. Nadšení jaké měla Joha z dopisů se přelilo i na Thora,ale on raději neskákal sice měli kouzelnou loď ,ale co kdyby. " No jasně ,že jo Thor s tím počítá musíme dát nějak vědět i Pyromanovi i když nevím jak mu napsat osobní dopis.....A s tou prací to nevadí najdeme toho skřítka to zní jako dobrá zábava" pak se rozhlédl na výpomocné tesaře. " Thor má pro vás hru, kdo najde skřítka ,kterej dělá kouzlo lodě, dostane velkou porci Thorovích vyhašených knedlíčků." zařval na celé pobřeží a jal se vystoupit na palubu, aby zahájil pátrání. |
| |
| S bláznom v lese(Kazumo a Oliver) Najprv sa mlčky pohnem smerom k dedine a pri chvodzi tesne miniem Olivera, tak ze ak by som išiel bližšie k nemu tak by som mu hrkol mojim plecom do toho jeho. Stale som mu otočený chrbtom a keď som tak 3 kroky pred nim si zašomrem sarkasticky popod nos. "Keď sa o tvojich samovražedných planoch dozvie zvyšok posadky možno už kapitanom nebudeš" Načo poračujem v chôdzi a nestaram sa o to či ma počuje alebo nie. Samozrejme ak by sa rozhodol ma napadnúť od zadu alebo počujem rýchly krok som pripravený použiť rýchlostnú techniku a dostať sa dalej. Ako tak kráčam po dedine ma napadaju myšlienky. ...vyzvať ho alebo nevyzvať... ...no nie najskôr by sa o tom mala oboznamit posadka... ...predsa len súboj v lese s ktoreho obaja vyjdu zraneny nevyzerá dobre... ...hlavne nie ak neviem či by som sa pri ňom udržal... ...naš pariček tu ale chce zostať... ...thor podporí určite môj pohľad na vec... ...a možno aj ta bjehna Alex... ...a ktovie možno sa aj ostatným zapáčilo na ostrove... Tieto a kopu dalších vecí mi prechádzajú hlavou ako idem do dediny a v dedine hladam našeho kuchára. ...ale nechapem jak to myslel s tou loďou... ...asi tiež jeden z jeho výmyslov... ...asi sa na to musim kuknuť sam... ...pochybujem že to Joha opravý tak rýchlo... ...a možno bude aj THor pri Johe predsa len su dost nerozlučna dvoja aj keď teraz jej Alex robi konkurenciu... Pri poslednej myšlienke sa pousmejem a keď nenajdem v dedine Thora vydám sa k lodi. Pri lodi(Kazumo, Thor, Joha, Arisu o ktorom neviem) Ako prídem k lodi nemôžem prehliadnuť Thorovu postavu tak pridám do kroku. Pritom si ale všimnem že práce na lodi nejak pokročili. ...to nieje možne... ...žeby sem poslali armadu lodiarov... Keď prídem k Thorovy neprestavajúc sa diviť rastucej lodi, pozriem sa na Thora a poviem "Thore, mame problem. Oliver nielenže chce okamžite vyplavať ale zrejme ma sebevraždene chúťky lebo si to chce zamieriť na Grand Line kde v súčastnosti neprežije nikto z nás. Musíme s tým niečo robiť inač skončime všetci veľmi zle." Pritom čakam ako zareaguje a rozmýšlam či mu to mam objasniť viacej. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Když jsme jistila, že se zasekávám na jednom místě, znovu jsem se vrátila ke knize a zkoumala ji než mi došlo v čem je chyba. Tohle někdo vymyslel pěkně pitomě. Abych se tu techniku naučila, musela bych se učit všechno od začátku, ale to by bylo... na strašně dlouho. Možná by mi to trvalo roky a po pravdě... to se mi nechtělo. Uvažovala jsem a pak mě napadlo, že bych mohla tu techniku zakomponovat své schopností mého DF. Nebude to však snadné, nejspíš to bude způsob pokus a omyl. Bude to chtít hodně tréningu, ale nebude to aspoň trvat tak dlouho jako kdybych se to učila celé. Bude to složité, ale mohlo by to fungovat. Chvíli jsem nad tím uvažovala a pak si nad tím souhlasně pokývla. To půjde. To bude fungovat. Vzala jsem knihu, schovala ji do brašny a vydala se k lodi. Potřebovala jsem potřeby na psaní a opsat si z knihy nějaké pasáže. Pak bych mohla zkusit vypracovat nějaký plán. Večer pak zajdu za Thorem a vysvětlím mu... no.... prostě jak se tu techniku naučit. Zajímalo by mě co asi dělají ostatní, zdá se totiž, že jsme se tak nějak rozprskly po celém ostrově. |
| |
| S bláznem v lese Kazumo, Samael Když kolem mě Kazumo projde, tak jen pozvednu jedno obočí a podívám se na něj jak odchází. "Geez." Povzdychnu si a jdu zpátky někam do vesnice, po cestě narazím na Samaela, který zrovna nic nedělá. "Čau, tak za dva dny odplouváme na Grand line. Kazumo to šel už zařídit." Poohlédnu se kolem. "Co říkáš na prostředí tady?" |
| |
| Na lodi, jak ven Ti u lodi Bohužel se má dobrá vůle obrátila proti mně a teď jeden pozorný obr mi zadělává na problém. Nechoď sem, nechoď sem, nechoď sem!!!!!!!!!!!!... Kruci co teď?...Fajn nejdřív se schovám do nějaké kajuty a ze stínu mu vyrobím menší past… nebo nějakou návnadu… Každopádně se musím fofrem schovat! V běhnu do prvních dveří, které zjistím, že naneštěstí vedou do kuchyně. Zastavím se u stolu a honem přemýšlím. Fajn, tohle bude asi první místo kam vleze, takže co teď?... Klid, budu dělat, že o ničem venku nebudu vědět… Co v tom případě dělám tady?... No jasně čekám tu na něj kvůli těm sazenicím a usnul jsem u toho…Fajn, zní to divně, ale můžu to zkusit. Zasednu tedy k nejbližšímu stolu, vyndám zbylé sazeničky a předstírám spánek… Po okazalém nástupu od Thora fingovaně spadnu ze židle. Pomalu se zvedám na nohy, zatímco si mnu potlučené místo… Au… proboha stalo se něco?... No jo vlastně já tu nemám co dělat…Nebo mám… prostě jsem sem přišel kvůli těm sazeničkám a… děje se něco mistře kuchaři?... Jo omlouvám se, že jsem sem vpadl tak bez ohlášení ale nechtěl jsem ostatní rušit při práci… |
| |
| Odhalení To že do jeho hledání skřítka přiběhl ,ježek zaregistroval opravdu letmo. " Potom, Thor hledá skřítky." řekl rezolutně, a protože byl od jak živa fixován na svou kuchyň zamířil přímo tam. A tam byl rose právě spadl ze židle skoro to vypadalo.... " Ták počkat, že ty tu něco jíš a nenecháš si to ani uvařit tak tohle teda ne...." Thor napřáhne svou ruku a pak mu před očima bliknou vzpomínky na opravující se loĎ a na semínka. " Počkáááát.....ty jsi tu a loď se opravuje a taky umíš sehnat koření z všude možně ....Thor na to přišel....jediný logický vysvětlení je že...." ukázal na Roseho a zhluboka se nadechl. " Ty se kámošíš se skřítkama že jo? No oni ti udělali bílí vlasy je to tak ne?" řekl skoro s dětským nadšením. " A no kolik jich znáš co jedí jak se jmenují....." zjaimal se Thor a pak se usmál. " Lidi je to v poho, Thor to chápe dělaj to skřítkové co kamaraděj tady s Rosem." zařval znovu a zaplácal s rukama. " Ale mi na lodi potřebujeme někoho kdo má pod palcem skřítky. Hmm musím hodit řeš s kapitánem tak jako tak...." řekl rezolutně " A knedlíčky dostanou všichni....i skřítkové" spokojený Thor se vydal z kuchyně pryč. Vlastně hned za Kazumou. " Thor rozuměl, kapitán plout hnedka.... Thorovi nelíbí... říkal kapitán proč? A proč ježek žaluje Thorovi?" |
| |
| S bláznem ve vesnici Pes Poslechnu si kapitána a poté pokrčím rameny. "Je tu docela pěkně. Jedno z mála míst kde se mě nesnaží zabít. Je to dobrá změna oproti posledním sto či dvěma stovkám let. " Poté se na chvíli odmlčím. Pak začnu mluvit tiše aby nás nikdo neslyšel. "Hm... Takže si se konečně rozhodl spáchat sebevraždu? A dokonce vzít sebou do pekel celou posádku. Hezký... No doufám že se většina lidí rozloučila s těmi co milují. Páč tohle nepřežijeme... " Začnu se tiše smát. "Inu doufám že umřu mezi posledními. Alespoň si užiji pohled na bolest ostatních až budou umírat. Navíc jsem si jistý že ty obviňující pohledy a to co budeš mít ty v očích. No jsem si jistý že to bude určitě něco kvůli čemu stojí umřít. " Nasadím široký úsměv. "Já klidně pojedu. Stejně sem na moři jenom z toho důvodu abych umřel. Z jiného na moři nejsem. Ale jsem zvědavý na vás až uvidíte jak přicházíte o členy posádky. Jednoho po druhém. Vidět umírat přátele je něco co dokáže člověka navždy změnit a zlomit." Přestanu se usmívat a poprvé se podívám na Kapitána. "Podle mě by sis to měl rozmyslet. Spousta lidí z posádky na cestu není připravená. Nemyslím fyzicky... spousta z nás není připravena. Ani tělesně... ale spíše se bojím o duše naší posádky. " Opět odvrátím pohled a dívám se před sebe. A mám zamyšlený, trochu zastřený pohled. "Vídám různé věci. Vize a sny přenášené smrtí a životem. Vídám anděla smrti když vysávám život z lidí. A dokáži cítit smrt když přichází... Jestli vyjedeme na tuhle cestu. Tak brzy potkáme smrt. Cítím jí jak se blíží. Cítím a slyším hudbu kterou hraje smrt. A blíží se. " Přitáhnu si k sobě housle jako kdybych se o ně bál. "Stojíš na rozcestí kapitáne. Smrt nás čeká tak jako tak. Cítím jí na obouch cestách. Jedna je ale někoho blízkého a jedna je nepřátel. Pak bude jenom na posádce a na tobě kterou cestou se chtějí vidat. Přemýšlej opatrně a vybírej rychle. Čas se krátí a cíl tvé pomsty mezitím sílí. " Podívám se na něj něčím co asi měl být obličej dávající mu podporu a porozumění. "Slyšel sem něco málo co vyřvával Han. Rozumím jaké to je ztratit někoho z rodiny. Kdyby sis chtěl pokecat o tom tak stačí říct. " Poté se opět podívám směrem dolů na svoje kolena. "Jsi kapitán, pokud chceš jet podpořím tě. Splním rozkaz jako každý který si mi doposud dal. Jsi kapitán a tak to musíme respektovat. " Pak opět pohled na kapitána a vřelý úsměv. Tentokrát mluvím už normálně a ne potichu. "Ještě něco kapitáne? " |
| |
| Jen já Small Kong Snažím se jak nejvíce umím, ale pořád to kazím. A čím víc to kazím, tím víc jsem vzteklejší. To musím zklamat úplně každého? Co jsem komu udělal. Chudák mistr, ze začátku vypadal tak nadšený a teď... Sednu se na zem a poslouchám co mi chce mistr říct. "To jako mám bojovat sám ze sebou?... Ale no co, jdeme na to." Pokud s tím mistr Small Kong souhlasí tak se do té meditační techniky hned pustíme. Sednu si na zem, zkřížím nohy, ruce si položím na kolena a poslouchám co mistr říká. Zavřu oči a Cítím, jak mi ve vlasech přistál Ryuu. Dělám vše podle pokynů a cítím se najednou úplně klidný, všechen vztek jako by byl pryč. Zaslechnu, jak mistr říká, abych otevřel oči a já tak udělám. Otevřu oči a sedím na obrovské louce plné kvetoucích modrých růží. Je tu takové ticho, až je to strašidelné. Promnu si oči a najednou je celé to obrovské pole pokryto vrstvou čerstvě napadaného sněhu. Z nebe lehce sněží a sníh dopadá na květy růží, které se ještě neztratili pod vločkami. Podívám se na tmavě modrou oblohu, na které sedí zelený měsíc, pravděpodobně je úplňkoví. Divný to tu je. Nadechnu se studeného vzduchu a všimnu si že s se ke mě něco, ne,... spíš někdo blíží. Vydechnu a od pusy mi jde oblak páry. Ona postava je už dost blízko na to, abych si ji mohl pořádně prohlédnout. Delší blonďaté vlasy, černé kraťasy a černo-bílá mikina s vysokým límcem. Ale počkat, ze zad toho dítěte něco vystupuje... Křidélka? Dítě je ode mě už jen tak na 3 kroky, zastaví a dívá se na mě. Pořádně se mu zahledím do tváře a v ní poznám sám sebe,... sice mladšího, asi přibližně o 6 let, ale jsem to já. Mé mladší já ke mě natáhne ruku. Na obličeji se mu vykouzlí úsměv, při kterém jsou vidět jeho zuby a v dlani drží jablko. Tak rudé jablko jsem v životě neviděl, barvu má dočista jako krev. Pokývne hlavou, dává mi najevo, abych si to jablko vzal. Pomalu se rukou přibližuji a nakonec si ho vezmu. Podívám se na něj, ale už v ruce nedržím to krásné jablko. Je to shnilí kus ovoce z kterého teče lepkavá šťáva. Stéká mi po ruce a padá na čistě bílý sníh. Z odporem jablko zahodím. Zvedám oči na toho kluka a v tom cítím obrovskou bolest na tváři. Mé malé já mi dalo facku. Takovou že mi tam zůstal rudý otisk. Nebilo slyšet žádné plesknutí dlaně o tvář, byl tu stále ten hroboví a děsiví klid. Podívám se mu na obličej a v něm vidím čirou zlost. V ruce drží mou katanu. Nevím kde ji vzal, ale na 100% je moje. Všimnu se jednoho křídla padajícího na zem. Chystá si odříznout i to druhé. Vstávám a chci mu v tom zabránit. On je ale rychlejší. Špičkou katany se dotýká mého krku. Chci něco říct, načež on ukáže svým ukazováčkem před svými ústy, že mám být zticha. Se zaraženým výrazem se koukám na ostří mé katany. Nic neslyším, ale zdá se mi že mé 2. já vytahuje něco z kapsy. A opravdu v levé ruce drží rozložený papír, na kterém je obrázek toho jablka. Od jablka vede černá šipka, která ukazuje na zlatou korunu. Sundá katanu z mého krku a špičkou ukazuje někam za mě. Otčím se a tam stojí vysoká zeď a v ní velká kovová vrata. Kouknu zpět na toho kluka a on se opět usmívá a podává mi mou katanu s tím kusem papíru. Obojí si vezmu. On sebere své křidélko a veseli si odhopskává pryč. Dívám se za ním. Dál si vesele poskakuje, pak zvedne ruku na rozloučenou a zmizí za obzorem. Otočím se na ty vrata, zvednu se ze země a jdu k nim. Ty vrata jsou zavřené a je na nich spousta pásek na kterých jsou namalované kříže. Ztrhám pásky a zatlačím. Tlačím, narážím, kopu, ale ani se nehnou. Vytasím katanu a strčím ji do tenké škvíry mezi dveřmi. Sunu jí nahoru a dolu, dokud na něco nenarazím. A ono tam něco je. Tlačím katanou směrem nahoru, snažím se uvolnit tu věc. Po nějaké době se to uvolní a vrata se začnou pomalu otevírat. Uprostřed zmrzle zahrady stojí fontána. Jako by ta fontána zamrzla v jednom okamžiku. Jsou na ní vidět zamrzlé proudy vody. Na vrchu fontány je socha, kamenná mořská pana.... někoho mi připomíná. Ruku má nataženou směrem ke mě a v ní drží zase to jablko. Co ksakru to jablko je? Natáhnu ruku a to jablko si vezmu. Divné, jablko zůstalo jak je, nezměnilo se jako před tím. Zadívám se do jeho lesklé slupky a v ní vidím svůj odraz. Láká mě, to jablko chce, abych si kousl. Pomalu ho sunu k ústům a zakusuji se. "ZAPRODAL SI SE!!!": Zaječí můj hlas. Otevřu oči a strašlivě kuckám. Rozhlížím se a vidím mistra Small Konga sedícího na proti mě. Jsem zpět!? Rychle se postavím a rozhlížím se. Něco mě strašně studí za krkem. "Co to všechno, sakra...?" Sáhnu si za triko a vytáhnu hrstku sněhu, tajícího mi v dlani. "No ty vole." Mumlám si potichu pro sebe. Podívám se na mistra. "To bylo divný... No někde jsem byl. Ale z nikým jsem nebojoval. Takže jsem zkazil i tohle?" Čekám na jeho reakci. |
| |
| Pri lodi. Thor si ide spravit výlet na loď a ja to pozorujem. ...žeby to nepochopil... ...ach jaj nekedy ma ulne svetlé chvíľky a inokedy je natvrdlí... No skôr ako ma napadlo čo dalej robiť tak sa vratil Thor a preto mu odpovedam na jeho dotazy. "No povedal že on je kapitan a on rozhoduje kam sa bude plavať. Avšak podĺa mna je to šialenstvo. Musíme zostať tu, zosilnieť a hlavne sa naučiť so sebou vychadzať. Predsa len nejak to viazne." Chvíľu pomlčim a pozriem sa do zeme a potom sa opät pozriem na Thora a dodam. "A prečo to hovorim tebe no tak lebo ty si jeden z tých čo sa plavia od začiatku a hlavne to treba povedať zvyšku posadky aby mi pomohli ho presvedčiť že tu treba zostať lebo tam vonku nemáme šancu." Potom prehltnem slinu v ústach a dodam. "Ina možnosť by bola vyzvať Olivera na suboj avšak aj keď je to divne počuť z mojich ust tak myslím si že bolo doteraz až príliž veľa krvyprelievania a túto možnosť si chcem nechať ako posledne možné vychodisko. Preto chcem radšej aby ostatný z posadky sa vyjadrili a hlavne mu to vytlkli z hlavy lebo kapitan čo zbytočne chce nahnať posadku do nebezpečenstva nieje dobrý kapitan." |
| |
| S bláznem ve vesnici Samael "Geez..." Povzdechnu si, aniž bych se na Samaela podíval a zadívám se na prašnou zem, kde si z nudy začnu kopat kolínkem ďůlek. "Na smrti nic zvláštního neni Samaeli, zbydou po tobě jen kosti a nic víc." Hned jak to dořeknu, tak se začnu zvesela smát. "Stejně je dobrý jak jsi pořád v mizerné náladě a ty tvoje písničky, to je vážně sranda." Chvilku se ještě chichotám, ale pak přestanu. "Aahh, na strejdově pohřbu bych docela chtěl být, ale on měl svou cestu a já svou. Byl poslední koho jsem z vlastní rodiny znal. Už je to všechno pryč... zbyla mi jen tahle posádka." Přestanu kopat ďůlek v zemi a rozhlédnu se po šumících lesích kolem. "Já neříkal, že musíš poslouchat každý můj rozkaz. To je jako by jsi mi dal svůj vlastní osud do mých rukou, to chceš abych něco takového přijmul. Geez, to je velká zodpovědnost." |
| |
| S bláznem ve vesnici Kapitán Usměji se do široka. "Na smrti je zvláštního mnohem víc. Kdo jiný by to měl vědět než já. Zemřel sem a znovu se zrodil díky svému DF již párkrát. Vysál sem lidské duše a cítil jejich myšlenky uvnitř těch mých. Po smrti teprve cesta začíná. Bohužel naše cesta není ta příjemná. " Poté pokrčím rameny. "Moje nálada odpovídá prostředí ve kterém žiji. A co se týče téhle posádky tak spousta lidí ti nevěří a někteří tě dokonce upřímně nemají rádi. A ne... nedávám ti můj osud ani život. Řekl sem že budu poslouchat rozkazy. To je něco jiného. Jelikož každý rozkaz se dá splnit mnoha prostředky. A navíc i když rozkaz splním. Kdo mi zabrání ti v noci podřezat hrdlo za to že se mi ten rozkaz nelíbil? " Na tváři mám stále příjemný široký úsměv. "Možná sem slabí v předních liniích. Ale v umění zabíjet tiše mám už nějaké zkušenosti. " |
| |
| Kajuta Thor, Kazumo Můj plán sice nevyšel podle očekávání, ale jistá náhrada by tu byla… Otočím se na Thora s výrazem značící překvapení. Co teď?... Hrát jeho hru nebude zas tak špatné, jen ji trochu vylepším… Cože?! Oni tu zas byli?!... Co provedli tentokrát?... To je dobře, že nic, někdy bývaj děsně náladový… to bude tím, že nemohou jíst lidské jídlo… jedí světlo a vzduch abyste pochopil… Jen nevím zda se vám ukáží, ani neznám jejich jména… nikdo mi ale nevěří, kvůli tomu se mně lidi bojí… prosím neříkejte to nikomu nebo s vámi nebudu moct odplout…A když neodpluji nezachráním ji… Předposlední zněla až zoufale pravdivě. Taky pravda byla, zbytek jen upravená verze příběhu…Když Thor vyjde ven opatrně také vykouknu ven a vyposlechnu jejich rozhovor… Zajímavé… hlavně proto, že tam potřebuji také a pak do East… možná bych měl váhy osudu trochu postrčit více…Thorovi mohu myslím zatím důvěřovat, ale kdo ví co rozkecá… Příjdu tedy k Thorovi, poklepu mu na rameno a potichu promluvím aby mně slyšel jen on. Mistře kuchaři nechci nic říkat, ale jestli skřítci opravili tuhle loď, tak nám nejspíš dávají znamení, že máme co nejdříve odplout… nevím tedy zda je moudré je neuposlechnout, ale určitě pár dní nebude vadit… Kazumovi nevěnuji moc pohledů a spíš se schovávám za Thora, aby si mně moc nevšímal |
| |
| S bláznem ve vesnici Samael "No vydíš, vždyť jsi nezemřel. Tvoje ovoce tě vrátilo zpátky do života, jako nějakého liche z pohádkových knížek." Začnu gestikulovat kroucení rukou a přemýšlet nad tím. "... ale když zemřeš do opravdy, tak po tobě nic nezbyde, ale ty máš pořád někde u sebe svojí duši... ale co to plácám." Promnu si rukou obličej a zamžourám obočím. "Nic, já mám jen takový divný pocit, ale to je fuk." Podívám se na něj a vesele se zasměji, když mluví o tom, jak mi podřeže hrdlo. "Hahaha, to jo, abych si dával v noci pozor co? Pokrčím rameny. "No jo no, člověk si musí zvykat. Můžou se stát i horší věci." |
| |
| Rozhodování skupinka u lodi a pak i kolem kapitána. Thor se poškrabal na hlavě na důkaz toho že přemýšlí. " Jedí jen vzduch a sluníčko teda ještě vodu a budou jako salát." pak si ale pohotově zakryl usta proto,že informaci o skřítcích tak trochu zařval. " Ajaj nebudou se zlobit moc?...A Koho chceš zachránit a před kým? Před nima oni jsou zlí? Jestli jo ukaž je Thorovi Thor si na ně došlápne." to znělo docela odhodlaně Venku už do něj pustil svoje informace Kazumo. "hmm musíme vědět, proč třeba má dobrý důvod... ale Thorovi se to nelíbí Thor by chtěl zůstat tu chvilku. Plout tam je nebezpečný. ALe to všude ...jo krve bylo dost ,ale e to říkáš zrovna ty ..." odfrkl a neměl ani moc chvilku oddech neb mu něco chtěl Rose. " Tak za prvé Thor není mistr ,ještě." řekl nahlas a pak se ztišil. " A za druhé , Thor neví jeslti je moudré plout třeba skřítkové chtěj abychom trénovali a tak loď řeší za nás... možná kdyby si mi řekl koho chceš osvobodit. A řekl to i ostatním..." řekl potichu. " No jdeme ta kapitánem to asi bude nejrozumnější." vydal se směrem do vesnice neb tam by měl být i kapitán. A také byl zrovna něco řešil se Samaelem. " Ha. Kapitáne Thor slyšel ,že chceš na Grand line. Thor chce vědět proč? Tady můžeme nabrat sílu a trénovat zlepšit se tak proč plout? No rose by důvod měl ale Thor nesmí říct jaký." |
| |
| U lodi Na Thorovu odpoved ovetím v krátkosti. "Možno tomu veríš alebo nie ale ľudia sa menia. Vlastne nie meni ich to čo zažili a preto by som radšej riešil veci bez krvy." Následne sa poberiem na loď pozrieť sa v akom stave je loď a ako tak iem k lodi všimnem si Arisu za Thorom. ...hm to je jeden z tych domorodcov alebo stroskotancov... ...no jo ajtak je to jedno... Kyvnem mu hlavou na pozdrav a pokracujem k lodi kde si popozerám čo tu kde je noveho a nejako tak najdem Abe ležiac a spiac s knižkou v ruke. ...aj keď je netaktne budiť druhých ale tak nespí nejako moc dlho... ...tak asi je unavená chudiatko... Napadne mi a keď som sa otačal tak špička púzdra katany jej mierne brnkla do ruky. Ja som si to však nevšimol a vydal sa smerom do inej kajuty. |
| |
| Za kapitánem Thor,Kazumo, Pes a Samael
Je to trochu složitější, chci zachránit jednu dívku před sebou…Vysvětlím vám to pak Thor-san…A snad se zlobit nebudou… Řekl složitě a dál děj pokračoval u Kazumi. Výborně, štěstěna mi snad přeje… Jen ji využít. Zatím mu toho neřeknu moc, aby to nevypadalo podezřele v očích ostatních…Pomalu, pomaloučku jako semínko co roste v strom… Jedna žena, taky bělásek*ukážu na vlasy*. My dva jsme spolu pracovali sice párkrát jako lovci odměn, ale považuji ji za kamarádku, které mohu věřit…Navíc mně neodsuzuje jako většina…a neboj te, pokud má někdo od vás odměnu na hlavu tak ji nechci...bylinkář je pro mně v současnosti dostačující zaměstnání... Dál nechci nic říct a z nějakého důvodu se ti nechci teď dívat do očí. Kapitána potkáme vedle toho hudebníka. Nijak mně však nenervuje, nemá důvod mi hatit plány, když s tím začal jejich kapitán. Stojím vedle Thora a pozoruji dění. Bezva, teď jen počkám až se vymáčkne ohledně Garpa nebo jiným důvodem proč chce na Grand line… ale určitě se nějak dozvěděl o tom pohřbu, jinak by tolik nespěchal, když tu má možnost zesílit…Nebo prostě jen chce chytit pachatele?...No myslím, že jediná potíž by byla, kdby si to kapitán teď rozmyslel, pak by nemělo smysl přesvědčovat Thora… |
| |
| Probuzení Ze sezení mě začly bolet záda, tak jsem si navečer k překladu lehla a velmi neočekáváně usla. Na překládáném deníku jsem pak spokojeně prospala celou noc, ráno i dopoledne a možná bych spala i o kus dál kdyby mě cosi nerýplo do ruky. Okamžitě jsem reflexivně vyskočila s vytaženými drápy. Koukám a on to ode mě opět málem schytal Kazumo. Dávej pozor, když spím!!! Ještě to příště schytáš!!! Pomalu začnu vše rozdýchávat. Potřebovals něco? Proč tu jsi? Sednu si, schovám drápky a čekám netrpělivě vysvětlení a zároveň si prohlížím solidní rýhy od mých drápů. |
| |
| VesniceDr. Kyouma Dívenka se usmála. No, jste mu podobný Doktore. A on tu mistr málo kdy potká někoho kdo je mu podobný, tak byl rád, že si mohl zasoupeřit jinak než fyzicky. vysvětlila ti. Co se tvé techniky týče, dívka je mnohem čitelnější než její mistr. Naprosto jasně z ní vyzařuje dětská naivita, dobrosrdečnost a nevyzrálost, ovšem z jejího chování a pohledů dokážeš vyčíst, že je v ní i určitá dravá nebezpečnost, možná nějaká v hloubi duše zasunutá úchylka nebo sklon k násilnému chování o kterém neví ani ona sama. Satu Poté co ses probral se na tebe mistr Small Kong díval dosti překvapeně a možná i lehce vyděšeně. Páni, páni, teď jsem ještě šťastnější než dřív. Proč jsi mi neřekl, že máš Devil Fruit? nadšeně začal skákat kolem dokola. A ještě ke všemu takové mocné, Logia-class nejničivější ze všech Devil Fruit vůbec? Proč jsi to neřekl? Upravily by jsme ti rozvrh, dali jiný tréninkový program. Ale klid to se hned změní, to se hned změní, takže nejdřív...už se umíš proměnit na svůj element? |
| |
| Loď Vrátila jsem se k lodi, kde kupodivu bylo spoustu lidí z naší posádky. „Ahoj lidi.“ Zvednu ruku na pozdrav. Na chvíli zaváhám jestli jít k nim, ale rozhodnu se první vyřídit proč jsem přišla. Vsadím se, že bych to pak nakonec musela odložit a pak zase odložit a kdo ví kdy bych se k tomu dostala. Nebo bych na to zapomněla. Navíc jsem musela vyrobit něco na to odstranění Psova tetování. „Kdyby něco jsem na ošetřovně.“ Řeknu jim a jdu na palubu a rovnou na ošetřovnu. Měla jsem práci. První tedy si opíšu z té knihy co potřebuji a pak udělám ten přípravek pro Psa. |
| |
| Vesnice - Sora Obsah slov, která Sora řekla mě neudivila. Zvláštnější bylo, že má kvůli tomu ze mě "dobrý dojem" Poděkování by se zde hodilo více. Úsměv se z toho milého na chvíli mění na úsměv porozumění, přičemž kývám hlavou, abych upevnil pocit toho že jí rozumím. Myslím že ten pocit platí pro oba z nás. Říkám mile a bojuji s nutkáním jí přitom plácat po její malé hlavičce. Takže mistr Wu je ten stařík... Tušil jsem to. Ale proč se o ní stará? Něco mi na ní nesedí... Uvnitř ní se skýtá něco nebezpečného... Budu muset být střídmý a moc si na ní nevyskakovat. Teď mě tak napadá. Mohla by jsi mě provést po obydlených částech ostrova? Velmi rád bych se něco dozvěděl o tom jak tady žijete, jaké máte zvyky, tradice a kulturu. Podsouvám ji svůj hlas, ve svém tradičním rytmu, 60-70 slov za minutu, přičemž se jí dívám zpříma do očí, které hledí skrze ty její, přímo do její hlavy. Je to speciální schopnost, kdy člověk zapomene, že existuje slovíčko "ne". Nedělám to úmyslně, takové jednání je již automatické, když nechci aby někdo odmítl. Za předpokladu, že bude vyjadřovat známky toho, že je jí mé jednání proti srsti, nebo že nechce, či nemůže, tak se můj pohled mění na zklamaný a svým pohledem uhýbám doprava Co mě to jen napadlo. Promiň. Něco takového po tobě nejspíše nemůžu chtít. Další schopnost, která vzbuzuje v člověku špatné pocity z toho, že odmítl, či někoho urazil. Osoba by se potom měla omluvit a říci ano na předchozí prosbu či žádost. |
| |
| Pokecání Thor, Samael, Bloody rose Hned jak odpovím Samaelovy, tak přijde Thor, který má nějaké pochybnosti o tom co jsem říkal. Možná Kazumo tady podrývá mojí autoritu, ale těžko říct. Docela mě udiví, když se mě zeptá na to, proč bychom měli plout na Grand line, dokonce pozvednu obočí. "No poplujeme tam zítra, protože jsem to řekl. Jsou zásoby přichystaný? Říkal jsem Kazumovy, jestli to může zkontrolovat. Copak ti to neříkal?" Zmateně se podívám na Bloody Rose. "Rose... to mluvíš o tomhle chlapíkovy? Jestli s náma někdo bude chtít plout a nebude členem posádky, tak bude muset zaplatit 10 000 beli. Nejsme žádní převozníci Thore, potřebujem peníze. Leda, že by to byl člen posádky." |
| |
| Na lodi s Abe Pozriem sa na Abe ktora sa prebrala a odvetim jej "Len som chcel vediet ci si v poriadku ale vidím ze ty zrejme nemas zaujem aby sa o teba niekto staral. A inac dakujem za preklad tej knihy este raz je vskutku zaujimavá" Nato vypochodujem z kajuty ešte dokukam čo všetko tu narastlo cestou zbadam Alex ktorá je nalodi ale moc s nou hovoriť nechcem nakolko neviem či je este napaprcena. ...ako asiby som jej to mal povedať... ...ale ajtak by mi neverila... Preto len čo skončim s obhliadkov dojdemna kraj lode, zoskočim dolu a nasledne si to zamierim k dedine rozmýslajuc preco su vsetci voci mne taký odmeraný. |
| |
| Odhalení Mistr na mě začne chrlit otázky a přitom poskakuje, úplně jako opičák. "Jak to víte? No já se s tím moc nesvěřuji. Vy by jste kvůli tomu nějak upravil trénink?... Počkat cože? Nejničivější? Pousměji se a otočím ruce dlaněmi na horu. "Tohle je ničivé?" Nechám kolem sebe padat sníh. "Možná tak pro pobavení. Nebo můžu házet sněhové koule." Divný ale je, že sněhu padá nějak víc než obvykle a rozšířil se i okruh dopadu. |
| |
| Dedina(Arisu, Oliver, Samael Thor) Prídem ráznym krokom k hlúciku a akurat pocujem ako spustí Oliver svoj preslov a tak spravím Soru aby som bol hned pri nich a potom mu odpoviem. "Neboj sa Thorovi som to povedal. A tiež si myslí že len tak vyplávať na Grand Line je sialenosť a niesme na to pripraveny. Ako som ti uz povedal ty si nedokazal porazit decko a od kvalitneho bojovnika ktorým Whitebull nepochybne je si dostal do drzky. Ja som dostal od GreyWolfa tiez do drzky. Thor je sice silny ale neviem či by zvládol bojovať sám proti Komodorovi Marinakov alebo obavanemu piratovi ako Buggy." Na chvíľku prerušim aby som chytil dych a potom dodám "A ohladne prevoznictva súhlasim niesme prevoznici ale zas by sme sa nemali ziadat berri ako dal by som kazdemu na vyber bud Berri alebo bude dana osoba pomahat posadne a bude uzitocna a tak si svoju cestu odpracuje. Dodatocný plachtary by sa nam zisli. A okrem toho aj ked mas titul kapitana NEZABUDAJ ZE ZA TEBA NEBOLA CELA POSADKA A OKREM TOHO BY SI AKO KAPITAN MAL POCUVAT CO TI OSTATNY HOVORIA A BRAT AJ ICH ZELANIA VAZNE lebo sa môže stať že sa nebudeš môct honostit titulom kapitana moc dlho." |
| |
| Menší procházka (Kazumo,Arisu, Oliver, Samael Thor) S otevřenou pusou poslouchám Kazumovo vrčení. K tomu překladu, věděls že se k tomu dostaneš jen... Ale Kazumo už naštvaně vykráčel ze dveří. Jeho chyba, nestihne to... no nic jdu ven Vylezu ze své kajuty a jdu se projít mezi lidi do vesnice. Na chvilku se zastavím a rozhlížím se uvidím Thora a s ním značnou část posádky. Přijdu o něco blíž a zaváhám, jestli jít za nimi. Nakonec vezmu kus papíru a napíšu na něj: AŽ BUDEŠ MÍT ZÁJEM DOZVĚDĚT SE, JAK A HLAVNĚ KDY SE DOSTAT NA JISTÝ OSTROV, TAK SE OZVI. Přijdu za Kazumovi a dám mu ten papír nenápadně do ruky, načež se otočím a jdu pomalu pryč. Jeho problém, ještě mi má stejně platit... |
| |
| Taaaak tak nějak všici Z toho co říkal Rose byl Thor nejprve malinko zmatený, nechápal jakou bělovlásku myslí. " Počkej bílí vlasy... ty ,že se nejmenovala Zainin že ne?" Thor měl strach pokdu , by se Zainin mělo něco stát tak by byl ochoten risknout cestu. Pak už se věnoval kapitánovi a dění kolem. " Neříkal, a Thor che vědět proč co na Grand line? Co enní tady jako Rose má stopro lepší důvody a ano Rose je ten bělovlasí... A kapitáne je mi jedno co říkate , Rose nic platit nemusí , on má svoje způsoby jak být užitečný a třeba je prostě v mojí posádce." řekl Thor rezolutně začali se mu hromadit důvody pro to jet. "Jako Thor by chtěl zůstat tu tu je pěkně tu se dá bejt sylnej , ale když Thor dostane důvod nebejt tu ..." Thor se chvilku bezradně rozhlížel po okolí když jeho oči zahlédli někoho koho už dlouho neviděli. " Abeeeeeeeeeee!" rozběhl se za ní a rozrážel všechny co mu stáli v cestě. Před Abe se zastavil a usmál. " Dobré ranko dáš si něco k jídlu?" zahlaholil skoro s dětskou radostí z toho ,že jí vidí. " Chjo proč se musí pořád prát. Thor je pude srovnat." řekl omluvně a došel k těm dvěma , nejspíše byli malinko zabraní do hádání se ,ale i tak byli tak hezky u sebe. Proto sepl Thor ruce k sobě a rozmách se celou svou vahou. " Thunder Smashing." vykřikl aby dal úderu sílu kdepak tohle nebylo varování. Thor předpokládal ,že Kazuma uhne a Psa ta pecka moc nerozhodí. "TAAAK Thor ví pes kapitán Kazumo kormidlo. Thor ví ,proč zůstat tady trénink bezpečí síla. Thor zná proč nezůstat, Rose mu řekl, ale hor nesmí říct dál. Thor neví jestli to staší.... asi jo.... Ale Thor chce vědět , jeslti kapitán ví taky? Nebo chce na grand line bojovat." |
| |
| Dedina (Arisu, Oliver, Samael, Thor, Abe, Satu) Po Thorově ráně odjedu na nohách trochu pozpátku a zanechám v hlíně krátkou rýhu. "Guh..." Zamračím se a sleduju jak na mě každý vyřvává. Thor, Kazumo, a pak mě sleduje i rose vedle Thora. Kazumo dělá jako bych ho vůbec neposlouchal, což není pravda. To, že člověk někomu neodpoví na každou větu, nebo že ho ignoruje, ještě neznamená, že ho neposlouchá. Ach jo, všichni tady na mě zase řvou... "Rose buď bude členem naší posádky natrvalo a bude nám pomáhat, nebo zaplatí 10 000 beli." Zamručim si a otočím znuděně zmateným pohledem na Thora. Mezitím mi k tomu všemu padne pár sněhových vloček na hlavu, čehož si ani nevšimnu. Ano je docela pravda, že jsem hodně tvrdohlavý, ale zase na druhou stranu se s posádkou nemůžu hádat o každé hlouposti. Já jsem kapitán, já udávám kam a kdy pojedeme, ale když mě nenechají dělat ani to, tak je to pak hodně špatné. Promiň strejdo, ale asi to na tvůj pohřeb nestihnu.... moc práce... Smutně se zadívám na zem, ale pak se usměvavě podívám na Thora. "Kapitán to ví taky Thore, jde jen o to, jestli věříš svému kapitánovy? Jsem pro tebe dobrým kapitánem?" Zadívám se mu do očí. |
| |
| Dedina Vzhladom na zákerný a necakany utok od Thora ktorý na mna zautocil zozadu zo strany tak z celou silou ma zasiahol a ja cakajúc na odpoved od Olivera. Ùder ma zasiahol tak silne ze ma odhodil asi dva metre daleko kde som spravil niečo podobne ako kotrmelec len to tak dobre nevyzeralo ako keď sa to robí chcene. "Aua" ...kurnik čo to robi... ...ako clovek sa snazi jednat v zaujme posadky a takto sa ludia odmenia... ...Thor je dneska nejaký agresivny... Pomalicky vstanem a potom poviem smerom k Thorovi "Čo to sakra robíš? Nejaký si moc agresivny." Nato si všimnem že mi z ruky vypadol listoček od Abe. Podidem k listočku, čupnem si avšak pozorujem či Thorovi stale preskakuje a zase utoči na postavajucich ľudi. Dvihnem listok a prečitam si ho. ...hm asi sa budem musieť s našou čičinkou porozpravať... ...asi jej zoženiem klubyčko aby nevystrkovala pri rozhovore drapky... ...aj keď možno že jej zaujem o historiu bude dostatočne silny aby potlačil jej podraždenosť a agresivitu... Preto sa opät pozriem na Thora a Olivera a poviem "Viete čo kludne sa aj pozabijajte. Ked chcem dobre niekomu druhemu tak ja som potom ten zly a ja mam len problemy. Robte si čo chcete." Nasledne sa otočim a z važnou, namosúrenou tvárou sa vydám smerom za Abe |
| |
| U ringu, žádost Oliverova skupinka,
Na otázku ohledně Zainin jen sklopím oči a zamumlám. Tak přece jen s vámi jela… Kapitán se ukázal celkem podle Sořina popisu od Lust… I když trocha logiky piráta tam byla. O bóže, ten má štěstí, že je opustila nebo by mu brzy podřízla krk…Možná to udělám i já sám než od nich odejdu v East…10 táců na plech?! To si děláš srandu chtít takový prachy od trosečníka…Nebo to je jen výmluva na rozšíření posádky?...Fajn počkej na příležitost a pak hoď své eso na stůl… Když o tom přemýšlím tak ta zpráva o Garpovi by už měla být známá po ostrově…klid a čekej, klid a čekej…Bezva ještě se porvěte…no ták vyžvejkni se proč tam chceš, řekni ten pohřeb… Tak nic řada je na mně… Poodejdu ze stínu Thora a zadívám se Psovi přímo do očí. I když jen na moment a pak hlídám okolí jestli nejde Sora. Nemohl bych prostě teď pracovat a těch deset tisíc dát později?...Ne?... Jo Zaini tě popsala dost přesně… Ano Thor-san, znám Zainin a o vás vím něco málo od její sestřičky Sory… Řeknu to teda na rovinu, je mi fuk s kým pojedu, hlavně když se dostanu do konce měsíce do East Blue abych zabránil udělat Zainin jednu pitomost, která jí bude stát krk…Z mého*odmlčím se* zdroje vím, že tam Zainin bude aby zabila dva mariňáky, kteří jí zničili život… Vás jako její bývalou posádku žádám o pomoc, jestli mně to bude stát mou přísahu věrnosti vám, tak klidně…Jen jí prosím pomozte… Skončím dialog a sklopím hlavu. Doufám, že je to přesvědčí, jinak nevím co budu dělat… |
| |
| Težké " Takže, jde o Zainin jo... hmm." Thor se na nutnou chvíli zastavil, jako by se snažil na něco důležitého přijít a pořád mu unikalo co to důležité je. Thor se snažil dát dohromady co ví o Zainin a tak nějak o věcech kolem ní. " Thor neví jeslti věří někomu kromě Johy a Thora....Jestli kapitán ví o důvodu co má Rose nebude chtít peníze. Ale Thor neví Zainin, nebyla hloupá jako Thor. Neudělala by blbost ,teda kdyby ...." Thor se odlmčel. "ale Thor nechce aby se něco Zainin stalo. Jak Rose ví o tom co Zainin hcystá když to neví Thor no? A Thor neví jeslt ise to dá stihnout a jestli to je dobře, měli bychom se zeptat Samaela on Zainin zná nejlíp." |
| |
| Vesnice (Arisu, Oliver, Samael, Thor, Pes, Satu, Kazumo) Pomalu se otáčím a jdu pryč od Kazumi, když mě začne Thor volat. Otočím se, usměju. Jasně, snídani bych si dala. Ovšem Thor začne usměrňovat Psa a Kazumu a vypadá to, že zůstanu hlady. Povzdechnu si a dál sleduji v částečně bezpečné vzdálenosti skupinku. Asi bych se měla podívat, co se řeší. Vypadá to, že je to něco vážného a opět se mě nikdo na nic neptá... Začnu být lehce podrážděná a odhodlávám se jít k ostatním. Kdo to ke mě nejde, snad ne někdo, kdo mě dneska tak mile vzbudil.. Usměju se a čekám, jak se ke mě bude chovat. Vždyť po mě něco chce... |
| |
| Dedina (Abe, Arisu, Oliver, Samael, Thor, Pes, Satu) Podídem k Abe ktorá stojí opodial od ostatných a akosi sa po rozhovore s Thorom nepridala k nim. Zastavím sa asi 30 cm pred ňou aby som nemusel hovorit moc nahlas predsa len nechcel som aby Thorovi zase preskocilo a zautocil na mna znovu. "Ďakujem za ten lískot. Ešte som si nestihol prečitať celú knihu zastavil som sa viac menej pri sekcii s technikami. Čo by si mi mohla povedať o tom mieste. A ako si to myslela s tým že kedy sa tam dá dostať. Ak chceš môžeme sa pri tom prejsť aspoň nas hluk od ostatnych nebude rušit pri rozhovore" ...a ja budem mať od nich na chviĺku klud... ...aspoň kým my neochladne hlava... Prejde mi hlavou načo spravim krok k Abe ale aj čiastočne do strany a ľavou rukou úkažem smerom od ostatných aby ma nasledovala. |
| |
| Dědina (Abe, Arisu, Oliver, Samael, Thor, Pes, Satu, Kazumo) Znuděně se zadívám za Kazumou jak pomalu odchází pryč. "To šel brečet, nebo co?" Pronesu si tiše pod nosem a podívám se na Roseho, který se na mě nachvilku podívám. "Odpracovat si to můžeš, ale zůstat tady je bezpečnější než plout na moře. Nikdo nebude zoodpovědný za tvůj osud, když s námi popluješ a nezaplatíš." Promluvím k němu a začnu pomalým krokem odcházet směrem k lodi. "Thore, přestaň to řešit a zařiď ať je do zítra loď připravená na odplutí na Grand line, když to Kazumo nezvládne." Zastavím se kousek za ním, jak jsem odešel pěšky a ještě se otočím. "A rozhodně na mě už znovu neútoč." Zamračím se a prohlédnu si skupinku. "Samaeli a.... Rózo, chtěl bych si s vámi promluvit u mě v kajutě." Řeknu a jdu dál směrem k lodi. |
| |
| Vesnice (Kazumo) Jakmile se zastaví opravdu blízko mě, zasyčím na něj a odělám krok dozadu. Mám ráda aspoň trochu bezpečnou vzdálenost, bude to lepší pro oba... I když skočit pár metrů rychle a svalit tě na zem by bylo i teď neuvěřitelně jednoduché, ale co... Dobře projdem se a já se ti vše pokusím nějak stručně vysvětlit, ale mám podmínku vysvětlíš mi pak, co se tu děje a dostanu od tebe půlku toho na čem jsme se domluvili, jako zálohu Pokud se pokusí něco namítat zavrčím a zamračím se, dokud nezmlkne.Zamířím pomalu od ostatních a naznačím mu, aby šel se mnou. Abys neřekl začnu já svým stručným popisem o co se jedná, stejně ti to bez souřadnic bude k ničemu a ty znám jen já... odmlčím se, Ostrov je nedaleko Grand Route, která vede do East Blue, ale kvůli podivným mořským proudům, které vznikli při budování tohoto útvaru je teď přístupný jenom čtrnáct dní v roce a to bude za týden. Podle mých výpočtů to bude cca za osm dní. Kouknu se jestli vypadá, že to nějak rozumně pobral. A teď jsi na řadě ty. Naznačím, že bych chtěla peníze. |
| |
| Odplouváme ? " Snídani ? Počkat ty chceš říct, že jsi ještě dneska nic nejedla... To je hrozný Thor udělá něco k jídlu." Thor se na abe zatvařil mírně naštvaně ,ale ono to bylo důsledek udalostí, jeho rozháněcí tehcnika zabrala Kazumo i Pes na sebe přestali řvát to bylo dobře. " to ne Thor to bude řešit stejně, jako Thor bude dávat rány ,když se neumíte chovat a řvete na sebe. A Thor neví co dělat na lodi aby plula, takže." Thor pokrčil rameny a když míjel Samaela tak se jen pro pořádek zeptal. " A co myslíš, ty máme jet Zainin pomoc nebo ne no?" počkal si na odpověď a pak šel zaklepat na dveře od ošetřovny. " Alex Thor myslí že je čas jen Thor potřebuje do vesnice vezmeme Johu a pudeme jo?" doufal, že bude Alex souhlasit a Thor se bude moci dát ve vsi do vaření a psaní a hlavně musel vysvětlit mistrovi Wu ,že asi nezůstanou. |
| |
| Na kobereček? Psova skupina
Bohužel to co mi u Thora poskytlo krytí mi teď způsobilo nedorozumění…Navíc to vypadá, že mi pozornost věnuje pouze Thor… Kšeft blbej…Thor je nebezpečná osoba jak k pomoci tak jako soupeř…Co všechno mu mám říct?... Asi nejednoduší odpověď bude ta nejlepší…A Samael na tohle taky nebude zrovna nějaká podpora. Možná to bude Thor-san, protože znám Zainin trochu déle…už to bude skoro rok co jsme se poprvé setkali…já krom její dobré stránky znám i tu druhou, kterou skrývá pod maskou veselosti a vlídnosti…je plná bolesti, samoty a neukojitelné touhy… možná proto od vás odešla, aby jste ji nepoznali…a pamatovali si ji v dobrém… Pak se ozve kapitán, abych šel s ním a Samaelem. Zodpovědný za mně… větší blbost jsem už dlouho neslyšel. Svůj osud jsem si už dávno zvolil a je horší než smrt…Zemřít odmítám a kdo ví jestli budu mít někdy děti…Fajn co po mně chceš štěně? Můj osud byl už dán dávno mladý kapitáne a nehodlám jej měnit…A život bez nebezpečí není dost záživný…A je to Rose nebo mi říkejte bylinkáři… Jdu tedy se Psem směrem k lodi a dávám pozor aby byl mezi mnou a Samem určitý odstup…Nebudu riskovat schytat kdo ví co od jeho schopností, pokud je tedy má…V kajutě nebo kde zastavíme se opřu o stěnu a zeptám se. Ruce mám trochu nezdvořile v kapsách, ale v jedné držím kunai a v druhé modrou růži bez trnů s ostrým koncem. O čem chceš tedy mluvit? |
| |
| Z vesnice zpátky na loď Mám pocit že než vůbec někam vyplujeme tak někoho střelím mezi oči. Proč sem tu musel skončit s takovou bandou idiotů? Měl sem zdrhnout dokud sem měl čas. Jenže copak to jde? Tisíce ostrovů v širým moři a mi vždycky skončíme na ostrově kde není žádná loď než naše. Jak je tohle možný? Takovouhle smůlu snad můžu mít jenom já. Pak se naše grupa začne rozcházet dříve než stihneme něco vyřešit. Kapitán dává rozkazy jako kdybychom byli jeho osobní banda otroků a nic víc. Mě si zve někam k sobě do kajuty. Doufám že nechce nějakou zvrhlou orgii. Zrovna s Rosem bych to dělat nemusel. Ty jeho vlasy by mě deptaly. Podívám se na Rose zvláštním pohledem a pak si zase povzdechnu. Zasranej trénink z mládí. Zvednu se, opráším si trochu kalhoty, čapnu zbraň, hodím housle přes rameno a jsem připraven. Když se mě zeptá Thor ohledně záchrany Zainin tak pokrčím rameny. "Proč bych měl říkat něco někomu kdo zamlčuje informace ostatním?" Pak se s mírným úsměvem podívám na Rose a začnu se drbat na hrudníku. "No zuřivče... mám pocit že tuhle její stránku rozhodně neskrývala. Alespoň přede mnou... pořád mám jizvy, jako důkaz." Poté vyrazíme směrem na loď. Několikrát použiji Soru abych získal náskok před ostatními. Když jsem na lodi tak zamířím do kuchyně. Ukradnu si pro sebe něco k jídlu. Cokoliv jedlýho stačí a pak vyrazím do kapitánské kajuty. Sednu si někam do rohu, natáhnu nohy, kosu opřu o zeď a čekám až ty dva příjdou. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Spolu s Abe podídem ešte trochu dalej od ostatných a potom jej poviem tichim hlasom. "No dobre dostaneš ich ale ak budeš takáto nabuduce si ja budem učtovať peniaze za zachranu tvojho pekneho krku." Pritom jej pravou rukou ukažem na krk a dodám. "To vieš nabuduce keď ta nejaky pes zvali na zem a priškrtí ťa tak ako to skončilo na Rakate. Myslel som si že by sme mohli dobre vychadzať predsa len sme na jednej lodi ale mam pocit že ty to všetko berieš ako obchod. No čo už takto si asi moc priateľov nezískaš aj keď to je tvoja vec." Nasledne jej dám to čo chcela a na čom sme sa dohodli. Pritom sa na ňu pozeram s miernym úsmevom a rozmýšlam nad kopu vecami "Inač tipujem že sa na tom ostrove by si sa chcela is pozrieť k hrobke tiež?" |
| |
| Odplouváme? Thor Někdo zaklepe na dveře. Vzhlédnu od poznámek a vstanu. Za dveřmi byl Thor. Zmateně zamrkám. „Cože?“ nechápu o čem mluví. „Na co je čas?“ zeptám se. „Jo a přečetla jsem tu knihu. Už vím jak na to. Můžu ti to vysvětlit. I názorně ukázat jak trénovat. Ale budeš se to učit hodně dlouho. A musíš postupně a... no probereme to potom. Na co je tedy čas?“ zeptám se znovu. Ale zajdu zpátky dovnitř, abych si posbírala věci. |
| |
| Po Rozhovore s Abe Ako tak odchadzame s Abe neco na mňa povie Oliver. Po tom čo všetko poriešim s Abe sa vydám za ním aby som sa s nim porozpraval ako chlap s chlapom. Zbadam ho v rozhovore z tym zeleným. Pristúpim bližšie k nemu ľavou rukou ho chytim za rameno a potom mu poviem nedbajuc na to že je v rozhovore. "Oliver, neviem či si uvedomuješ že cesta po Grand Line je nebezpečna ale potrebujeme veľa zásob. Priamo na Grand Line trva plavba loďov 27 až 29 dni. Ak by sme išli po ostrovoch, kde by sme doplńali zasoby a netravili tak veľa času na otvorenom mori tak to potrva o 4 až 7 dní dlhšie. Avšak odporúčam túto variantu nakoľko isť tam priamo je podstatne nebezpečnejšie a hlavne členovia posadky budu mať možnosť sa rozhodnúť či riskovať svoje životy na Grand Line alebo nie. Myslim si že si im to dlžny. Ja ťa sice odprevaďim až k Grand Line avšak stale neviem či tam ísť. Osobne sa na to moc necítim." Hovorim mu to hlavne preto lebo sa mi nechce vyvolavať dalšie hadky a čiastočne rozmýšlam nad možnosťou opustiť túto posadku aj keď niektorý sú viac než v pohode. |
| |
| Kapitán Kazumo, Samael, Bloody rose Cestou k lodi mě zastaví Kazumo, který na mě začne mluvit. Je to samozřejmě námaha pro mě mu vůbec rozumět... ostatně jako vždy nedokáže mluvit v prostých krátkých větách. Mezitím jak přednáší mě napadlo, že by jsme ho mohli vysílat v předních liních, aby uspával nepřátele dřív než k nim dojedeme... ah.. on už domluvil... to bych měl něco odpovědět. "Jo aha..." Pronesl jsem a zůstal omámeně stát a civět na něj. "Moment." Bylo mé další slovo a gestikulací ruky jsem mu naznačil "stop". Potom jsem si povzdechl. "Já po tobě jen chtěl zjistit, jestli je loď schopna odjet zítra směrem na Grand line. Schopna.... Schopna." Gestikulací jsem se mu to snažil naznačit před obličejem a čekal jsem jestli mě pochopí. Když jsem zjistil, že ještě žije po tak náročné promluvě tak jsem se usmál. "Eskortovat nás bude mariňácká loď. Coby nás sledoval od Mosquita, nechtěl jsem ti to ještě říkat, aby jsi s tim nestrašil ostatní. Pojedem s bílými plachtami." Zamračil jsem se. "Jo, je to na Grand line a po pohřbu už žádnou eskortu mít nebudem, tak se vzmuž, věřim ti, že nás dovezeš zpátky do west blue." Poplácal jsem ho přátelsky po rameni a nevěřícně jsem zakroutil hlavou. "Chlapík co chce mít největší odměnu na světě se bojí vjet do nebezpečí, to je.... zvláštní." Zamáchám před Kazumou rukou, ať mě nachvilku nechá. "Pak si ještě promluvíme, teď musím jít něco vyřešit." Otočím se a odejdu na loď do kajuty, kde už čeká Samael. Zavřu za sebou dveře a posadím se za dubový stůl. Holinky mrsknu na stůl a pořádně se protáhnu. Z šuplíku vytáhnu jablko, které začnu pomalu jíst a pohledem si mezitím prohlížím i Bloody Rose. Když dojím jablko, vytáhnu hliněnou nádobu se saké a než se jí napiju, zamračím se a zabručeně, avšak né hlasitě povídám. "Co si myslíš. že tady jako povídáš mojí posádce. Motáš jim hlavy nesmyslnýma povídačkama a vůbec kde si kruci sebral tyhle informace..." Vypiju saké a prázdnou nádobu mu naštvaně mrsknu k nohám, kde se začne kutálet po podlaze. "... Zainin od nás odešla, protože si myslela, že Pyromana využije k provedení svých věcí líp než nás, taková je pravda." Hodně se zamračím. "To si myslíš, že opustit posádku je taková snadná věc, že si člověk může odejít jen tak. A vůbec proč si nešel první za mnou? Jakto, že nic nevim?" Prohlédnu si Samaela i Roseho zároveň. "I kdyby.... jestli by se Zainin dostala, tam kam říkáš. Jak by to udělala? Jak by odešla od pyromana? Není to ten typ člověka, který by někoho nechal jen tak odejít. Chci vědět všechno co víš, a pak si možná promluvíme o tom, jestli můžeš s námi plout." |
| |
| Opilí pes Pes,Rose, Zdá se že náš kapitán to zase přehání a bude opět jako před pár hoďkama opilý jako starej námořník. "To chce klid Olivere. Neměl by si tolik pít, malejm dětem to nedělá dobře. Opatrně a pomalu se postavím a opřu se o zeď. " Navíc nemá smysl mu říkat odkud má ty informace. Nejspíše kontaktoval svoje zaměstnavatele či někoho na koho má kontakt když sem se s ním minul v lese. A určitě ti neřekne žádná jména. Je stejná bytost jako já a Zainin. Jsme profesionálové v tom co děláme. A profesionál nikdy neprozradí kontakty. Za prvé se to nedělá, za druhé by mu nikdo pak nevěřil a hlavně za zradu se platí hlavou. " Nasadím mírný úsměv. "A to proč nic nevíš je přeci logické. Nechováš se jako kapitán a polovina posádky ti jde po krku či tě veřejně uráží a nadává. Vážně si myslíš že když tě někdo vidí v takové pozici že si půjde povídat s tebou? Proč? Vždyť přesvědčit tu naší bandu blbců aby udělala něco proti tobě je snažší a má to spolehlivější účinek." Na tváři mám široký úsměv protože být ve společnosti dalšího vraha je mi příjemné. Pak se na chvíli zamračím a nasadím chladný výraz. To totiž řekl o Zainin a spojení s Pyromanem. "A Zainin nemusela odejít s Pyromanem. Neměla jediný důvod se k němu připojit. Podle toho co sem pochopil z toho co Han řval když četl noviny než je Thor ukradl, tak tam byla šance pro Zainin. Zainin byla a je dobrá v převlekách. No a pokud už vydali článek o tom ostrově a co se tam stalo. Znamená to že se našla loď která se tam dostala a osvobodila zbylé ženy. Pro Zainin by nemělo být těžké projít jako jedna z přeživších na Mariňáckou loď a nechat se odvézt do bezpečí a někam kde mohla začít plánovat." Ruku mám na kose a ačkoliv mám ve tváři chladný výraz tak ruka kolem kosy je bílá do toho jak pevně jí držím. "Nemáš jediný důkaz že by se k nim připojila. A i kdyby to udělalo nemáš jediné právo jí trestat. " Začnu se dívat směrem dolů. Odkud se bere ten hněv? Tohle se mi nikdy nestávalo. Musím se uklidnit. Chce to klid. |
| |
| To důležité Thor se chvilku díval na Roseho. Jako by nevěděl moc co mu na to má říct, ale pak se nadechl a spustil. " Ze dřív? A co jsi dělal se Zaiinin dřív?.... Thor není san Thor je Thor , na san má daleko. Thor něco o tom pod maskou ví, a ví ,že Samel ví víc." což Samael brzy dokáže. " Ale Thor ví ještě jednu věc, Thor chce aby lidi na lodi posádka, blyi rodina, rodina, kteá se občas neshodne ale rodina. Fungující Thor nikdy neměl rodinu, možná proto chce. Ale Thor ví ,že nemusí být jen máma a táta, aby to šlo. KDyž jsou dobrý lidi.....pak na bolest nejsi sám a vše se dá zvládnout." odmlčel se. " Thor pamatuje v dobrém ,každého koho potkal, Thor zatím jinak ani neumí. Thorovi je líto, že Zainin eveřila tolik jemu, nebo dalším lidem. Thor myslel, že spoustu lidí tu by Zainin mělo rádo i kdyby.... jedla jenom vokurky." což bylo nejstrašnější přirovnaní, které Thora napadlo. Pak se do rozhovoru konečně zapojí Samel, a Thor má chvilku nad čím přemýšlet. Nakonec to dobře dopadne a Thor si uvědomí co Samael myslí. " Thor nezamlčuje schválně Thor dal slovo Rosemu, že nepoví. Thor neporuší svoje slovo." už to na Thora začalo být všechno až přes příliš komplikované a složité. Skoro byl rád ,že vyšla Alex. " Thor ,řekl, že kapitán chce plout. A Thor myslel, že má přijít až bude mít čas psát dopisy. Proto Thor říká, že už je čas." usmál se přihlouple. " Thor musí do města rozloučit se se všema a napsat jim recepty a uvařit jídlo domů a Erikovi. Možná uvařit i trochu lidem tu jsou fajn. PAk musíme napsat znamím Johy i... no ty víš komu a No Zainin ,teda jestli to je dobře když jí chceme zachránit asi..." |
| |
| Mezi opilcem a vrahem :D Pes, Samael
Vyslechnutí rozhovoru kapitána nejspíše navigátora mi nepřineslo moc klidu. Sakra, to chce jenom na to šílený moře a pak zpátky?...To není dobré, budu tu muset pojišťovat více informací, jinak se nikam nedostanu…Zatracenej Pride, doufám že máš dost dobrej důvod mně takhle honit… Později v kajutě mně Pes chce sprdnout a zároveň si na někom dokázat, že je kapitán. Jeho chování mně ale vůbec nestresuje a Samael řekne holý fakt za mně. Nasadím chladný úsměv a mám co dělat abych se buď nerozesmál nebo mu tou růží nepropíchl krkavici. Páni, mladý gestapo si hraje na kapitána…si ze mě utahuješ co? Nevím kdo tu pouští víc dezinformací navíc nevědomě…No jistě ty!...A Samael jak se zdá má trochu za čepicí na těle dost zkušeností, když to o mně zvládne říct…Ale co říct tomuhle zabedněncovi? Holt asi pravdu, tedy její kus a ukázat mu, že se ho neleknu.
Zda jsou smyslné či ne ty těžko vyvrátíš a odkud je mám…No Samael to vystihl, takže to nebudu opakovat. Flaška co mi hodil pod nohy vykopnu do výšky mého pasu a v letu ji chytím a dám do ní tu modrou růži. A ty nemáš jak podložit, že se přidala k Pyromanovi…Ta nádoba se hodí pro květinu lépe než nějaký chlast pro dětska…A ohledně toho co vím… Nemyslím si, že by to tvá hlava dokázala vstřebat…Na co ses ještě ptal?...Jo proč jsem nepřišel za tebou? Tentokrát se zasměji nahlas a schovám flašku i kytkou v kapse. No, z toho co jsem uslyšel od Samaela v lese mi bylo jasný, že s tebou bude těžko k pořízení ale hlavní věc je… že jsem tě vůbec nemohl najít, tak jsem začal kde se dalo… Odmlčím se a přestanu se usmívat. Navíc jak moc důvěřovat klukovi, který se chová jak gestapo a hraje si při tom na kapitána?... Máš štěstí, že tě Zainin jenom opustila pro vaše dobro…mohlo se klidně stát, že se probudíte na mučidle a ona vás stáhla z kůže, prosolila a ještě opařila vroucí vodou…když jsme u toho složila vůbec nějakej slib věrnosti? Asi sotva, když tu není…Ona svoje slovo vždycky plní…Navíc…sám zjistíš, že mně budeš na cestě potřebovat aspoň k ochraně posádky…
Doplněk pro Thora Jak jsem řekl Thor-san… pardon, to je moje vychování…dělal jsem s ní práci lovce odměn…několik měsíců zpátky. Bohužel jsme se museli na čas rozdělit. Odpovím Thorovi a ještě ho vyslechnu. O rodině před ní už vůbec nemluv… ztratila obě matky, její sestra tu trénuje a otce nikdy neviděla… |
| |
| Kapitánská kajuta Samael, Bloody rose Během doby co Samael a Bloody rose mluví, já stojím k ni otočený zády a koukám oknem někam ven na moře. Samozřejmě jak se proslovy prodelšují, tak já pomalu začínám usínat. Pro dnešek už to na mě bylo moc informací. Když si tak na půlhodiny dám pořádného šlofíka, než domluví, tak se cítím už zase plně fit, ale mám trochu hlad. Hmm, možná bych měl jít za Thorem, ale kde jsem ho jenom viděl naposledy. Po proslovu se na oba dva otočím a velmi pomalu dojdu až mezi ně, kde se zastavím a podívám se na Roseho. Dívám se mu na vlasy, potom na obličej a nakonec na oblečení. "Hehe, vypadáš jak mrkev." Pronesu nahlas a lehce se tomu zasměju, načež se otočím na Samaela a povídám. "Hmm, to je vlastně pravda, moc jsem s ní nemluvil, když odjela, ale proč teda zůstávala s pyromanem... hmmm." Začnu se drbat na bradě a přemýšlet. "Tak jo no, pojedeme za Zainin." Pokrčím rameny a zmateně pozvednu obočí. "Hale, myslíš, že by jsi mě mohl naučit hrát na kytaru, nebo na něco? Ty tvoje písničky jsou super, ale je to vždycky taková hrozná nuda." |
| |
| Odplouváme? Thor Vykulím na něj oči. „Cože? Odplouváme?“ zamračím se. „To se Pes zbláznil? Přemlouvala jsem ho ať tady zůstaneme a on místo toho si chce plout kdo ví kam? Sakra. Copak si neuvědomuje, že potřebujeme trénovat?“ rozčiluji se. „Tohle si s ním ještě vyřídím.“ Podívám se na Thora, zavřu za sebou dveře a vezmu ho za ruku. „Teď vyřídíme ty dopisy a rozloučíme se.“ Vážně mě to štvalo. Jak může být Pes tak zabedněnej? „Tohle nedopadne dobře Thore. Nemáme šanci. Ve světě pirátů jsme nuly, každý nás převálcuje. Tohle byla naše šance se zlepšit. Řeknu ti, že nebýt doktorka a nemuset se tak starat o zdraví posádky, tak bych tady zůstala. Postavila bych si hlavu stejně jako Pes. A ať by si pro mě přijeli za měsíc pokud tuhle bláznivou cestu přežijí.“ Zavrtím hlavou. „Zainin? A jak ví, že potřebuje zachránit? Mě připadala vždycky jako člověk co se o sebe umí postarat. Když s nimi nemůže bojovat, tak se přidá.“ |
| |
| Kapitánská kajuta Kapitán jak se zdá je opět úplně mimo a zasloužil by si kudlu do zad. Když se mě zeptá ohledně kytary tak pokrčím rameny a usměji se. "Jo tak mohl bych tě to naučit. Ale to by si nesměl bejt takovej blbec aby si usnul pokaždé když ti někdo řekne víc jak dvě věty. " Poté zvednu jeden prst. "Navíc by to byla ztráta času. Většina posádky tě začíná upřímně nenávidět, nebo alespoň považovat za hlupáka brzy tě sesadí. A kdo ví jestli pak s námi budeš cestovat. " Pokrčím rameny a povzdechnu si. Proč sme museli skončit s tímhle volem jako kapitánem. Kterej idiot mu vůbec dal hlas? To doteď nechápu. |
| |
| Kapitánská kajuta Pes, Sam Pes potvrdil přesně to co jsem řekl. Není schopen přijímat informace ve velkým množství...CHvíli si i prohlížím můj nový květináč, jestli by stačil na pohřeb...A dost o tom uvažuji když mně nazve mrkví. Ten sráč malej... klid, máš ho tam přece dovést, můžeš ho zabít později...později mu můžeš uříznout hlavu a vybrat si za něj odměnu... Můj výraz trochu zledovatí, ale pořád mám strčené ruky v kapsách. Nejspíš ho zachránilo jen to, že souhlasil s cestou do East blue. Neměl by jste moc pít kapitáne, připravuje vás to už o tak slabou funkci mozku... Děkuji, moc oceňuji vaši starost... asi bych to měl projednat s vašim navigátorem že?...Jak že se jmenuje?...Děkuji...Za mně i za Zainin...Jo mohl bys jít se mnou prosím Samaeli jako svědek? Po zdělení techto informací jej jdu najít a zkouším to tam kde jsem jej viděl naposledy... Změna kurzu Kazuma a ti co jsou u něj Po chvíli hledání najdu ježatou čupřinu, která momentálně vstřebává bývalé rozkazi od kapitána. Přijdu k němu a pozdravím. Zdravím, mé jméno je Rose a dočasně budu členem vaší posádky... Mluvil jsem teď s kapitánem o úpravě kurzu, protože potřebuji někomu pomoct v East blue...to už jsi možná slyšel... Každopádně kapitán nakonec souhlasil a jen se chci zeptat... Zvládneme se tam dostat do konce měsíce? Já se v navigaci zas tolik nevyznám a ani netuším kde v moři je tenhle ostrov... |
| |
| Nejprve pro Roseho " Hmm a jak o ní víš teď jak víš kde je nebo co chce dělat to oni?" zeptal se na důležitou otázku. " hmm Thor myslí, že jelepší je rodinu mít než nemít, Thor nezná svou matku ani otce, Thor ví ,že oba udělali pro Thora to nejlepší. Thorovi řekli, že Thor a dovezli na Dohjóiri ,aby Thor byl na lepším místě. Thor myslí, že se rodiče báli ,že pro Thora neseženou dost jídla. Thor jim to nemá za zlé chtěl by je poznat. Ale necítí k nim zášť Thor má rodinu na Dohjóri , Senseie spolučáky a všechny jedlíky.... Proto si Thor myslí, že rodinan ení o krvi ale o pocitu. Thor věří, že kdyby Zainin chtěla našla by rodinu mezi náma." zamudroval, pravda bylo to poprvé co Thor mluvil o své minulosti, jinak než o vaření ale jak se zdálo obřík si z toho co ho potkalo nic moc nedělal. Odplouváme Alex " Ano odplouváme . Thor neví kam chce kapitán ale Rose chce za Zainin." poškrabu se na hlavě. " Thor ví potřebujeme trénovat, ale Rose viděl... no to je jedno co..." Thor si raději přikreje usta aby něco neprozradil. "Jo rozloučímě , Thor bude vařit a diktovat...nevadí to?" zeptal se chtěl zvládnout oboje a věděl jak je to s ním a psaním. " Thor chápe Thor není nadšený Thor by taky chtěl zůstat tu...Thor se jen bojí o Zanin Thor ví ,že Zainin zvládne všechno, jenže Rose říkal, že Zainin muže ztratit sebe sama, Thor se bojí ,že by se mohla zkazit.... Proto chce Thor jet, Thor má Zainin rád. I když Zainin Thora asi ne....možná máš pravdu ...Thor neví.Musí si to rozmyslet. kdyby Thor věděl, že to zainin zvládne ... možná by Rose mohl Zainin kontaktovat.Když má ty ...." |
| |
| Thor „To je zlý sen.“ Vzdychnu. „Ne, nevadí. V pořádku. Klidně vař a já budu psát.“ Přikývnu. „Zainin je chytrá žena. Myslím, že se nezkazí pokud o to nebude stát.“ Řeknu a uvědomím si, že o tom jsme nedávno diskutovali. „Jednoduší by bylo Zainin napsat, ale to bychom asi nepoznali jestli se něco děje.“ Řeknu a nechám se Thorem vést. „No nechme to... prak si se Psem promluvím.“ Poplácám ho po ruce. Nebudu Thora zatěžovat svou nespokojeností, že plujeme pryč. |
| |
| Z ostrova na palubu lodi! Chvilku jsem postával mimo skupinu dokud se nevydala někam pryč. Jde vidět, že zpráv z novin nadělali v plánech posádky opravdu velké trhliny. Já jsem se ovšem příliš o to nestaral, jelikož moje plány spojené s nic neděláním to nijak nepoznamenalo. Musím přijít na kloub tomu plavání! Nic ovšem nevyřeší problém lépe než pořádnej boban, který mě zbaví toho superžrádla od Thora. Poplácám se po břichu a začnu hledat místní záchody. Po významné chvíli, když už mám pocit, že to asi nestihnu objevím dvojici kadibudek každá s jiným panáčkem. Instinktivně se vrhnu k tomu, který nemá sukénku a vlezu dovnitř. Po chvíli úpolného zápasení se mi uleví a já jsem hned o pár kilo lehčí. Spokojeně vylezu z boudy a začnu hledat zbytek posádky. Nakonec je najdu až na lodi, kde se to nějak přehnaně moc hýbá. To se všichni dali tak moc do oprav já myslel, že Thor a Alex tu chtěli zůstat ne? Vylezu tedy na palubu a sednu si k hlavnímu stěžni, kde dočkám času dokud se někdo neobjeví. Mezitím si vytáhnu balíček cigaret a z něho jednu lehkou cigaretku, kterou si zapálím dialem. Popotahuji a když někdo přijde, tak samozřejmě žádám patřičné vysvětlení. Co se tu u plamenů pekelných děje? |
| |
| Alex " No Zainin je chytrá to Thor ví ... ale má strach .... víš Rose by mohl kontaktovat Zainin když ho poprosíme, možná to bude ryhclejší než jí psát...ale napsat jí můžeme také." zadumá se. " Možná máš pravdu možná bychom tu měli zůstat a neplést se zainn do toho co dělá, nebo poslat psa a další at si plují kam chcou kdyby bylo víc lodí...aLe měli by hlad to Thor nechce Thor nesmí nechat nikoho mít hlad." s těmito slovy se dostal do vesnické kuchyně a začal s připravou další várky šátečku s marmeladovo unaplní politých karamelem. " Alex myslíš , že mužeš no sehnat Soru nebo msitra Wu...ono jestli je Sora ségra Zainin možná nám poradí ... i když oni asi přijdou až bude navařeno... Muže Thor diktovat?" |
| |
| S Oliverom Samaelom a Arisom nekde medzi dedinou a lodou ...marinaci nas stopovali a kurna... ...ako to neni dobre ale nejako to treba vyriešiť... ...aj keď to môže byť dalši z jeho vymyslov... ...na druhej strane čo ak nie... Nato povie niečo o mne a odmene načo mu odpoviem. "No tak loď by pripravena zajtra mala byť ale rozhodne nezvladne bez zasob cestu. A čo sa strachu týka, hold viem čo dokážem a čo nie. Za štvrťroka dalšieho treningu v pohode. Dnes ale nie. Videl som čo spôsobi prehnana sebedôvera jak na Mosquite tak na Rakate. Preto som skôr realista." Nato ho nechám tak a odchádzam pričom stále sa vo mne upevňuje istý pocit. Dedina s Alex a Thorom, dedinčanmi Po rozhovore, či skôr po výmene názorov s Oliverom sa vydám do dediny popýtať sa na pár vecí. Ako tak kračam po dedine započujem Alexine otazky k Thorovi, tak spravim par krôčikov k nima vbezpečnej vzdialenosti od Thora poviem. "Hej chce ist na Grand line. Osobne pochybujem že by tam tato posadka mala šancu. Teraz rozhodne nie. Sam ešte rozmýšlam či budem kormidlovať tú loď na Grandline nakoľko si nemyslím že by som bol pripraveny či už ako kormidelník alebo bojovnik na to. Po štvrťroku treningu a priprav kde by sme zosilnili ako posadka, hlavne vyriesili si iste nezrovnalosti a ja by som ziskal dost informacii by som nepovedal nic. Hold ist na Grand Line bez map kompasov a dennikov je asi ako operovať človeka keď lekar nema o anatomii danej časti tela ani páru alebo keď kuchár nevie či sú dané suroviny jedlé." |
| |
| Vesnička Kazumo,Alex KDyž Thor zjistí ,že je Kazumo nejspíš poslouchal moc se nezaraduje ale raději mu přihraje první hotoví šáteček. " Jez Thor potřebuje zastavit ten slovní průjem." řekl. " Thorovi se to nelíbí Thor nechce na Grand Line ... Thor jen přemýšlí jeslti bychom neměli pmoc Zainin jak mu říkal Rose...ALe Thor myslí, že by Rose mohl se Zainin mluvit když ho poprosíme... Thor navíc myslí ,že kapitán che na Grand line pro něco Thor četl něco o Garpovi.... Kapitán vždy říkal ,že má něco s Garpem...Thor nerozumí... Ale kapitán mu nidky neřekl, proč che jet... To Thor nemá rád...Thor by rád věřil kapitánovi ,ale Thor se bojí ,že Thor nemuže." Thor se nadechne a udělá další šáteček. " Zatím... Thor myslí, že Pes by byl dobrý kapitán kdyby uměl poslouchat co mu říkáme a KAzumo by byl lepší kormidelník dkyby dělal to samí ... Proto ho Thor praštil. Thor chtěl aby jste e přetali hadat a začali se poslouchat." |
| |
| Thor – Kazumo Nechápavě se na něj zadívám. „A jak by ji mohl jinak kontaktovat? Má snad Den Den Mushi?“ zeptám se. Šli jsme do kuchyně, kde začal Thor pracovat na jídle. Mňam... vypadalo to dobře. Přestanu okounět na to co dělá a vzhlédnu, když znovu promluví. „Jasně.“ Řeknu, když tu vejde Kazumo a to co řekl mě tak vykolejilo, že jsem se musela posadit. „Cože?“ vypísknu. „On chce jít rovnou na Grand Line? To je jasná sebevražda! Tam nepřežijeme ani hodinu!“ zděsím se. „Chtěla jsem teda plout, protože někdo je musí dát pak dohromady... ale nejsem sebevrah. Ani náhodou. Na tuhle plavbu mě nikdo nedostane.“ Zavrtím hlavou. „Ať si říká co chce kdo chce, ale tohle bychom prostě nepřežili.“ Zamračím se. Jak může být Pes tak... blbej! To nemá žádný pud sebezáchovy? „Thore... na tuhle výpravu nemůžeme.“ Řeknu vážně. „Vím, že chceš pomoct Zainin, ale byli bychom mrtví dřív než bychom se k ní dostali.“ Promnu si spánky. „Sakra... co ho to napadlo?“ |
| |
| V kajutě Když Rose prohlásí abych šel taky tak pokrčím rameny. "Pokud už mě nepotřebuješ Olivere, tak půjdu. Alespoň se přeptám Thora jak je na tom tahle loď se zásobama. " Vezmu kosu a vyrazím ke dveřím. Když je za sebou zavírám tak jenom řeknu. "A už nepíj. Večer mě čeká koncert. A opilce pouštím z koncertu a ne na něj. " Poté následuji obezřetně Roseho. Kosu opřenou na rameni a druhou ruku na pistoli u pasu. Shledání se zbytkem. "Hej obříku, máš nějaký jídlo? Bylo mi slíbeno že dostanu najíst když sem vám pomáhal opravovat loď, ale od rána sem neviděl ani drobek. Mám hlad a žízeň. Máme tady něco k jídlu?" |
| |
| Vesnička " Thor neví co je Den...tamto, ale Rose by se s ní spojit mohl, jak Thor nemuže říct slíbil, že nepoví." Další šáteček směřuje Alex. " Thor nemůže nechat Alex ve štychu pokdu má být posádka Thorova nová rodina, nemuže nechat její členy ve štychu i dkyž odešli . To hodnej strejda nedělá." řekne Thor a myslí to dost vážně. " Thor ví..je to nebezpečné... ale thor myslí, že Zainin není na Grand Line Thor neví rose říkal..nebo ne Thor neví..." Další zamyšlení. " Thor ví je to risk...Ale Thor chce Zainin pomoc pokud ona potřebuje pomoc....A cesta...KAzumo muže najít rychlou a bezpečnou Thor ví že muže ... Mužem to zvládnout Thor bude trénovat aby ochranil Johu , Abe , ALex všechny .... Thor to zvládne." |
| |
| Rozhovor s Thorom, Alex, a neskôr pridejšom Arisu v dedine Pozriem sa na Thora a odpoviem mu. "No jo asi to bolo tým že som zvyšil hlas. Hold nevedel som si pomôcť, lebo ten napad ma vytočil. Mne tiež nechcel nič povedať le že mu mame veriť. A pred chviľou spominal že chce isť na pohreb. Pamätám si jak spomínal že je Garp bol jeho strýko. Na druhej strane vravel aj že Erik je jeho brat. Preto som to bral ako vymysli. Taktiež mne spomenul, že nás tam ma odprevadiť Marinacka loď avšak ako sa z pohrebu dostaneme to je druha vec. S Grand line sa len tak ľahko dostať nedá keď idu okolo same marinacke lode, Predsa len sme pre nich dosť veľké lákadlo. 21 milionov Bery je slušna sumička." Potom sa pozriem na Alex a s miernym úsmevom na perach ma napadne že je fajn že ma pud sebazachovy a preto jej odpoviem. "Však prečo si asi mysliš že rozmýšlam o tom opustiť posadku. Nakoľko tiež sa necítim momentalne na to isť na Grand Line. Tam by sme sa sice dostali ak hovori Oliver pravdu o doprovode. Ale myslím si, že by ten pohreb bol deň dva nato aj našim pohrebom." Potom odpoviem opäť Thorovi a všimnem si prichadzajúceho Arisu k nám. "Ako je o mne známe že som nebol s voĺbou kapitana spokojný. Avšak myslím si že počuvam dostatočne druhých. Teda niekedy počujem aj nechtiac rozhovory ktore neboli určene pre mňa ale čo už narobim." Aj som chcel pokračovať v preslove pre Thora ale v tom priniesol Arisu pár dobrých správ Nato poviem Arisu "No tak do East Blue vedie niekoľko ciest. Buď cez Grand line, čo je najdlhšie a najnebezpečnejšie alebo cez niektorý z kanalov vybudovanym Vegapunkom. Do konca mesiaca sa tam dostať da avšak zavisí od finalnych koordinatov v East Blue. Nakoľko cez cele blue za mesiac nepreplavaš. Ak správne typujem tým niekym koho chceš zachraniť je Zainin však? Ako problem pri tom plavani cez kanale je ten že v Každom je marinacka zakladňa. hm" Chvíľku premýšlam nad možnosťami a potom po par sekundach poviem. "Na preplavanie okolo treba plan. Možno by sme sa preplavili nepozorovane ale ak nas zbadaju tak to môže byť dosť krvavé. Okrem niekoľkých desiatok až stoviek marinákov tam bývajú aj Komandéry. Jeden Komandér je tunak Whitebull tak si vieš predstaviť ich silu. Avšak verím že ak by došlo k boju tak pri dobrej taktike by sme mohli vyhrať. Teda podľa mna sú tie šance lepšie ako isť tam cez Grand Line. Prípadne by to mohla Alex ukecať. Tá ma značný vplyv na vyššie postavených Marináckych dôstojnikov. " Pritom sa pozriem na Alex a Thora |
| |
| Vsuvka Abe Kameko, Saruboi Han Hansen, Dr.Kyouma, Satu Když Samael odejde a já tám zůstanu sám, tak se dost vyděsím, vyběhnu ven na palabu a zadívám se do nebe. Začíná se pomalu ztmívat. "Kruci!" Chytnu se nervózně za hlavu, pevně jako bych si rval vlasy, do toho vběhne Han se svým co se to kruci děje. Když ho uvidím, tak jen hbitě proběhnu kolem něj. "Rychle Hane, následuj mě, potřebuju tvojí pomoct, rychle, prosím!" Bez dalšího vysvětlování vyskočím přes palubu ven z lodě a běžím dál, směrem do vesnice jako o život. Po cestě potkám Abe. "Rychle Abe, potřebuju tvojí pomoct, poběž. Prosím....!!!" Zařvu na ní za běhu a proskáču mezi stromy, tak rychle jako bych před něčím utíkal. Když vběhnu do vesnice, uvidím Dr. Kyoumu jak si s někým povídá, vyděšeně k němu doběhnu a vykuleným a udýchaným pohledem se mu zadívám do očí. "Rychle Kyoumo, prosimtě, potřebuju tvoj pomoct, je to strašně naléhavý." Řeknu mu rychle a všimnu si Satua, který trénuje nedaleko s nějakým mistrem. Doběhnu jako vítr až k němu a opět se na něj vyděšeně zadívám, začnu gestikulovat rukama různé věci a strašně rychle dýchat. "Satu, Satu.... heh... potřebuju tvou pomoct! Strašný.... Počkám až mě doběhnou úplně všichni a rozdýchám to. "Samael má večer koncert, já mu to slíbil, neni to připravený, musíme... musíme to připravit, ať je to hezký.... mistře mistře... heh...." Zadívám se na mistra. "Samael potřebuje jeviště a jídlo..... musíme to všechno připravit." |
| |
| Thor – Kazumo – Samael – Arisu? Usměji se na Thora, který mi dá jeden šáteček a hned ho slupnu. „Mňam.“ Pochválím mu a otřu si cukr z prstů. To mi trochu zlepšilo náladu. „Já vím, Thore... a vím, že to můžeme zvládnout, ale ne teď. Rozhodně ne teď. Všichni potřebujeme trénovat a tady, tenhle ostrov je k tomu ideální. Neutrální půda, neomezený počet protivníků s kterými můžeš trénovat. Těžko najdeme lepší místo.“ Zavrtím hlavou. „Neříkám, že nic neuděláme... jen říkám, že potřebujeme čas.“ Vzdychnu. Thor to myslel dobře, ale zdá se, že si neuvědomuje, že dobrá vůle a odhodlání někdy prostě nestačí. Někteří protivníci jsou příliš silní... vlastně v našem případě skoro každý protivník. Podívám se na Samaela, který se přišel zeptat na jídlo. Kývnu mu na pozdrav, ale pak se otočím na Kazuma. „Musíme s ním promluvit a přesvědčit ho. Nechce se mi opouštět posádku, ale jestli mi nedá na vybranou...“ Promnu si spánek. „Kdo ho vůbec na tuhle blbost ukecal?“ rozčílím se. |
| |
| Vesnice Vlastně Thora z poslouchání Kazumi ,tkerý nejedl což Thora popouzelo maličko ,vyrušil Samael. " Ty si celí den nejedl?" podívám se na tebe výhružně. " To jako fakt, Thor dělá obědy a tak... jaj Thor měl spoustu prace Thor se omlouvá dej si šáteček Thor ti něco uvaří." Podal mu šáteček a vrazil do toruby dlaší várku. Mezitím se jal vařit pořádné jídlo, bylo zvláštní pozrovat Thora jak vaří vlastně se jeho spodní polovian skoro nehnula a vrchní jen málo . Jen málokdo dokázal držet pánev břichem stejně jako si svali podávat věci jako Thor. " Sameli Thor se chce zeptat.... myslíš ,že Zainin potřebuje pomoc jak říká Rose?" zeptal se mezi čištěním krevet , vzít vodu uvést jí k varu a nechat vařit ryži byla otazka čistě hodní poloviny Thorova těla, jeho PRáce s nožem také ucházela rozhodně na někoho tak velkého. Když Thor rozpalil panvičku a začal na ní míchat omáčku začala se linou vůně. " Už to bude." Thor popadl největší talíř co vyděl nejspíš nějaký podnosoví ,který se nepoužíval na jídlo a pak na něj práskl asi 8 naběraček rýže a převrhl obsah pánve, je to směs krevet a kuřecího masa, o kterém nikdo neví jak ho tam Thor dostal, směs má žlutou barvu po kari a je v ní i hodně zeleniny. Thor obřadně napíchne do talíře lžíci. Tím bylo Jídlo hotové. " To sníš Samaeli jo? Pomalu ale sněz to." PAk se Thor zamyslel. "Kde Thor byl?" zeptal se. "East Blue ano thor myslel ,že Rose tak říkal,ale mi se mužeme zeptat i na tu Zainin teda jestli by nemohl... Mohl?" když KAzumo mluvil o mariňácích. " Hale nech Alex být jo? Nebo ti dám další ránu... No pokud jsou to mariňáci...máme marináckou loď ne?" PAk se Thor věnoval Alex. "Thor ví, jenže na pomco Zainin by nemusel být čas .... To je to co Thora trápí. Thor che zůstat a trénovat ,ale pokud má málo času....doma říkali ,když není čas vařit guláš udělet placky není to ono ale zasytí." |
| |
| Rozhovor s Thorom Alex a Arisu "Tak opustiť tento ostrov teraz je nebezpečné. Isť na Grand Line je samovražda, skúsiť preplavať cez tie kanály je veľmi nebzpečne ak nas odhalia..." Ako tak idem hovoriť dalej ozve sa aj môj žalúdok dost hlasitým škvrkaním, avšak ja hovorím tým čo ma počuvajú. "Ako neviem koľko je na tých základniach marinakov. Ale je možné že niektorý s marinákov ktorý tu sú by to vedel povedať a bol by ochotny to aj prezradiť." Pritom sa pozriem na Alex a pokračujem "Avšak je možné že by nás nabonzovali základni a ty by vedeli, že tam mierime. Avšak ak by bola večina posádky mimo Olivera a mňa za to aby sme sa nekam vydali som ochotný nastaviť kurz. Ale ako som povedal na Grand Line ma nikto nasilu nedostane. A ohladne toho prielivu tak ešte si musím rozmyslieť či tam pojdem. Predsa len či už súboje na Rakate alebo tu na tomto ostrove ukazali že som slabý. A inač ak sa večine posadky nepačia Kapitanove rozhodnutia stale je tu jedna možnosť" Pri tom sa usmejem. |
| |
| VesniceKyouma Ale jistě usmála se Sora a vystřihla ukázkové pukrle. Bude mi ctí dámu provést po našem ostrově. s tím ti věnovala něco mezi vysoce pobaveným a posměšným úsměvem, načež se rozhodla splnit tvou žádost a ukázala ti obydlené a kulturní části ostrova. S omluvou, že na ženskou část nesmíš tě provedla po vesnici, seznámila s jednotlivými stavbami(Tady bydlí ten, tady zas ten...), ukázala kde je nemocnice a obchod a to bylo vše. V podstatě celá kultura ostrova a veškerý jeho život soustředěný do jediné vesnice. Když tě pak chtěla vzít do lesa a ukázat další osady a stavby umístěné tam, objevil se u tebe Pes a začal tě verbovat do pomoci se Samaelovým vystoupením. Satu Tvůj mistr se usmál. Jistě, nemusí se ti to zdát ničivé hned, ale s dostatkem tréninku můžeš i... na chvíli se odmlčel, načež utrhl stéblo trávy toto malé stéblo proměnit ve strašlivou zbraň. Nepodceňuj svoji sílu, raději hledej a zjišťuj, jak ji můžeš využít. než jste se však dostali dál v tréninku objevil se Pes a začal tě verbovat na pomoc se Samaelovým koncertem. |
| |
| Thor – Kazumo – Arisu „Navíc nezapomeň, že plavání mi moc nejde.“ Připomenu mu, že přeplavání je pro mě nemožné. Pokud nemyslí v nějaké malé loďce. Zauvažovala jsem nad tím co Thor říkal. „No nebyl by špatný nápad si sehnat mariňácké oblečení a dělat, že jsme jedni z nich. Nakonec naše fotky ještě nemají ne? Ale nebude jim divné, že na tak velké lodi je tak malá posádky? Navíc... Nejsem si jistá co na to Pes. Jak znám jeho pýchu, tak nebude chtít předstírat, že je někdo jiný.“ Promnu si bradu. Vzdychnu. „No... první zkusím s Psem promluvit. Pokud odmítne... no tak nevím.“ Zavrtím hlavou. „A taky musíme zjistit jak je to se Zainin vážné. Jestli je to fakt naléhavé.“ Hlavně kvůli Thorovi. Po pravdě jsem ji moc neznala a nechtělo se mi kvůli ní umřít. Jo riskovat to jo... jenže já věřila, že vydat se na tu cestu můžu si na čelo napsat „Mrtvola“. A mrtví těžko někomu pomůžeme. |
| |
| A dost, poučka co potřebuje pirát Skupina kolem Thora
Začínám zjišťovat, že kapitán je vlastně nejmenším viníkem z téhle zelenáčské bandy. Kazumovi jen přikývnu na jeho dotaz a snažím se zpracovat informace, které na sebe štěkají…Nemít brýle už někoho rozpářu nebo klesnu do kolen smíchy. Proboha živího, co je to za amatéry, když si vlastně neuvědomují co teď dělají jako živnost…Ty kanáli od Vegapanka zní dost lákavě stejně tak jako návrh s maskováním jenomže… začínám pochybovat, že budu moct zůstat kliďánko ve stínu…To ne budu je muset dát do latě a začít hned teď…Sakra to jsou idioti…ahahhaha…. Najednou se začnu smát až se držím za břicho. Se slzami v očích se pak na vás podivám a promluvím. Neschopném kapitán?...ahhahahah…Vy jako posádka a piráti jste ještě horší!...Uvědomujete si, že on je váš kapitán a vy s ním podle toho musíte jednat? A i když to je blbec a usne po pár minutách poučky pořád ho máte poslouchat jinak rovnou můžete rozpustit posádku. Navíc ještě předtím se zbavit Psa někde na pustým ostrově, aby jste neriskovali jeho pomstu nebo ho hodili tuhého do moře… Pomalu můj smích zaniká a i křeče z něj. Tentokrát se na vás podívám vážným pohledem, jako když vás poučoval vás učitel/mistr. Dokonce si tak i stoupnu. Možná teď zním jen jako někdo kdo stojí na jeho straně páč potřebuje do East, což i sem, ale tohle myslím naprosto upřímně tak se mně snažte pochopit…Za prvé, váš kapitán je psychikou přerostlé dětsko a vy jste jeho „kamarádi“, takže jakékoli řvaní či bití nemá smysl. Na dětska musíte přes jejich slabiny, jemností a klidem. Zvolili jste si vůbec 1. důstojníka?...Asi ne co? Další vaše chyba. Tenhle důstojník musí být psychicky opak vašeho kapitána – pozorný, rozumný, inteligentní a hlavně to umět jak s posádkou tak s kapitánem. Funguje jako podpěrný sloup mezi posádkou a velením nebo jako sýr mezi masem a špagetami… A další věc, co tu melete o tréninku? Chápete vůbec vaše povolání?...Kde bojují piráti?...Moře, přístavi a ulice města. Občas i nějaká džungle či jiné počasí…Říkáte si asi „fajn tak o čem sakra mluvíš?“ co?...Více jak polovina bojů či útěků je na moři a pak přístavi a ulice města a až sotva procento ten zbytek…Co tím sleduji? Co z toho máte tady?... Menší pauza při které rozhodím ruce do okolí. Samý les… Pouze les, místo kde bojujete nejmíň a je i nejméně vhodné pro váš trénink páč je na pevné zemi. Opět v čem je problém?...Bojovník co je zvyklí bojovat na lodi nemá problém bojovat v uličkám města ale ten co je zvyklej bojovat akorát na souši má neobyčejný handikep. Důvod je zase prostý. Zvyk chůze…Na lodi se věčně houpete a nemáte pevné zázemí takže více trénujete spodní část těla, která se hodí v boji na souši… Další věc víc než vaše síla je potřebná vaše spolupráce jak na lodi tak v boji a především zkušenosti… Bez urážky ale místní bojové umění není vhodné na takové zkušenosti páč je unikátní a je jen jedno, byť v různých podobách. Nejsou tu šermíři ani pistolníci, kterých je většina na moři. Navíc můžete přece trénovat mezi sebou, což je nejlepší. Získáte tím nejen víc zkušeností proti bojovníkům různého typu, ale i přehled o možnostech toho druhého a menší přehled o spolupráci…Navíc plavba na lodi je samo o sobě trénink spolupráce i fyzické kondice a díky tomu že tam máte menší prostor začnete uvažovat jak využít minimum co nejlépe…Thor-san vy jste se určitě jako kuchař učil loupat více druhů zeleniny než jste se to naučil a také jste musel vytvářet z malých surovin velké porce…tohle je úplně to stejný. Navíc jste říkal že je berete jako rodinu, copak rodina může být tak nejednotná a fungovat? Začnu oddechovat a dívám se na všechny okolo. Po chvilce sjíždím pohledem z jednoho na druhého tentokrát s pohledem někoho uklidněného. Ohledně toho nápadu s převleky souhlasím, sice bude problém se sehnáním těch obleků, ale kapitán by šel určitě nějak přesvědčit. Třeba mu nakecat, že díky tomu dojedem dříve nebo mu to předložit jako jeho vlastní nápad když byl opilí aby to nemohl vzít tak snadno zpět… Vytáhnu cigaretu a zapálím si jí. A pokud chcete trénovat tak moc klidně vám něco vymyslím…Piráti žijí na moři, pevninu používají spíš k odpočinku, ukrývání a zahrabávání pokladů…nebo jejich hledání. Zkuste nad tím zapřemýšlet do jakého podniku teď vlastně patříte… S tím se otočím a odcházím, pokud na mně někdo promluví tak se zastavím jinak zamířím na obchůzku ostrova. |
| |
| Pohádka u jídla. Rose, Thor, Alex, Kazumo Poděkuji Thorovi za jídlo a pustím se do něj v naprosté tichosti. Mezitím se všichni se všemi dohadují o různých věcech. No a nakonec příjde Rose a jeho dlouhý proslov. Pomalu dojídám jídlo a poslouchám ho. To co říká mi částečně dává smysl, částečně tomu rozumím, ale absolutně chápu že polovina naší posádky nemá šanci to vstřebat. Povzdychnu si, otřu si zbytky rýže z vousů. Podívám se směrem na posádku a povzdychnu si. Poté vstanu a dojdu k Thorovi. "Nepřepínej se. Neboj se všechno vysvětlím ve zkrácené verzi. Nepřemýšlej nad tím moc. " Pokusím se o přívětivý úsměv. "Pokud sem to správně pochopil, z vašeho hovoru po čas mé přítomnosti. Chcete tady zůstat. Ok. Tomu rozumím... Ale řeknu pár jednoduchých důvodů proč si myslím že je to špatný nápad. " Zvednu ruku a zvednu první prst. "Za prvé jede sem mariňácká loď a nějaký Cody jak řekl pes. No pokud si Alex vzpomíná tak komodora Codyho a jeho mariňáky sme potkali už na Lynee kde sme mu zabili jednoho či dva mariňáky a pak jsme utekly na voru na obrovské vlně. Podle psa nás sledoval dál přes mosquito až sem. Pochybuji že nás jede pozdravit. Takže pokud přijede zatknou nás. Což znamená Joha vězení či smrt, Kazumo vězení či smrt, Pes vězení či smrt. S námi bez odměny se nejspíše bude nakládat podobně. Kdo ví. " Zvednu druhý prst. "Za druhé Zainin. Je v průšvihu, nemá plán, nemá potřebné spojence a chystá se udělat nejhorší blbost svého života. Ani se jí nedivím. Mariňáci jí zabili rodinu, znásilnili a pohodily někde u cesty. Takže teď se chce pomstít a myslí si že tohle je jedinej čas kdy může. Takže pokud neodjedeme zítra a nezastavíme jí tak umře. " Zvednu třetí prst. "No za třetí a naposledy. Pokud vám nestačili předešlé příklady, je tu prostý fakt že on je kapitán a chce vyplout. Nikdy neřekl že chce plout na Grand Line, alespoň já sem to tedy od něj neslyšel. Slyšel sem jestli je schopná plout ten směr. Ne že tam chce jet. " Pokrčím rameny a sednu si zpátky k jídlu. Naberu si jedno sousto a polknu. "Nevím co má náš kapitán v hlavě. Nevyznám se v tom o nic lépe než vy. Ale není to takovej blbec jak si všichni myslíte. Rozhodně by neohrozil život nikoho znás. Ani nás nepřeceňuje. Za dobu co s námi jede se nechoval ani jednou tak aby přímo ohrozil člena posádky. Maximálně sebe, ale vždycky se snažil nás chránit. Takže proč chce jet tím směrem? No nejspíše protože máme doprovod mariňácké lodi, jak vám řekl. Nevím co se bude dít dál. Doprovodí nás někam do blue? Opustí nás při grand line? Kdo ví... ale jedno je jasné. Řekl že nás pak někde opustí a pojedeme potom sami. V tom případě nám nic nebude bránit se otočit tam kam budeme chtít mi. " Další sousto. "Doufám že teď už to chápou všichni. A postarají se aby byli ráno na lodi byli připravené veškeré zásoby co můžeme sehnat. No a hlavně doufám že tam skutečně všichni. Byla by smůla tady někoho nechat. Ačkoliv je každý svého osudu strůjce. " Další sousto a pohled na Thora. "Je to dobré Thore. Osobně bych nemíchal krevety a kuře. Ale je to dobré... opravdu. " S tím se pustím do zbytku jídla pokud mě opět někdo nepřeruší a nedonutí mluvit. |
| |
| Konečně Skupinka kolem mě(aneb Thort má vlastní gravitační centrum) " Jo Alex to musímě všechno zjistit, Thor si myslí, že kdyby Thorovi, někdo něco řekl, Thor bude vědět víc. Thor pracuje s tím co má a s víc nemůže." z dumání Thora vyrušilo další kručení žaludku tenkrát KAzumovo ,který evidetně ignoroval šáteček. " Ježku! Ty si taky nejed nebo co? Sněz ten šáteček a počkej Thor něco uvaří." chudák Thor si začal myslet ,že jako kuchař Tragicky selhává, težko říct , kdo všechn ovlastně celí den nejedl, jen proto, že se Thor musel starat i o jiné věci. Už z toho důvodu, že neviděl nikoho jiného se o ně starat. Pro KAzumu si Thor ve své hlavě našel jiný recept. Vyžadoval spoustu cukru rýži čokoládu slušné množství tuku a správné množství pálivých papriček. Thor se jal vařit sladké rýžové koule z karamelizované s mírným ostrým ocasem. Výhoda těchto koulí byla ta ,že dokázali takřka zalepit ústa takže po dobu jídla se těžko mluvilo. " Tak ježeček bude hezky papat jo?" řekl Thor podezřele přátelsky. Během vaření přišel Rose, a jal se je poučovat o posádce a o tom kde je co vhodné. " Rose má pravdu ,ale jen trochu. Kuchař začíná loupat zeleninu na braborách nebo tak cibule...dlouhé hodiny loupání jedné zeleniny a pak víc. Jenže loupáním zeleniny se nenaučíš krájet maso..Jasně z mála uvařit moc je umění a je dobře se to naučit. Ale proč nevyužít příležitost když máš surovin víc? Správný hkuchař musí umět použít každou surovinu a nesmí se jich bát , tady jsou suroviny...Tady se dá učit něco nového, něco co nikdo z nás neumí." pak se Thor zamyslel nad tou rovnováhou a bojem na lodi. " Thor chápe Rose jak to myslíš, ale Thor si myslí, že i tady se dá trenovat na malou ulici nebo loď . Koukej Thor umí Sumo. Sumo se v podstatě trenuje v ringu...přesto je sumo dobré na loď Sumo učí jak dobře tát a neztracet rovnováhu a tak. Navíc Rose neviděl werewolfa . Thor myslí že on a KErberos mohli být na lodi taky nebezpečný." Pak promluví Samael a Thor začně rozumět tomu proč se chtějí všichni zdekovat. " Dobře Thor rozumí všechny 3 důvody jsou dobré. Thor má jednu otázku. Proč tohle Thor už dávno neví. Kapitán jen křičí udělej, kdyby Thor věděl co ví teď už balí taky. Tohle Troch Chápe možná jak říkal, rose není špatný napad mít toho dustojníka, který bude takový věci říkat nám,když kapitán nechce.... A jo Rose myslíš ,že byj si mohl použít ...a zavolat Zainin?" Thor se zamyslel. "Samaeli ty dneska ještě hrát správně? No teda Thor neví jestli má když neoceníš nápad dát k moským plodům kuře aby bylo víc pro .... dobrejch látek. Ale jo Thor chtěl uvařit pro ostrov, takže by Thor mohl udělat něco jako oslavnou večeři." |
| |
| Procházení vesnice Sora Ani nepřemýšlím nad reakcí. Má odpověď na její popichování je již automatická. Zasměji s, přičemž si dávám pravou ruku před ústa. Nyahaha... Arigatou, Soora. Ukazuje mi různé části ostrova. Struktura je zde podivuhodná. Ostrov se dělí na dvě části. Ženská část, o které když se zmiňuje, tak se jí ptám, proč mě tam nemůže zavést. (S odpovědí, prostě je to tak, se nespokojuji). Když procházíme kolem různých staveb, tak se jí vyptávám na různé věci. Především na to kdo tam bydlí a jestli s ním nebyly nějaké problémy, popřípadě jak se řešili. (Také bych prosil o menší upřesnění vzhledu budov.). Celou dobu s ní hovořím a pokládám různé otázky o společnosti a o tom jak si tady žije. Také se mezi hovorem proplétají otázky o tom, jak si tady žije. Jestli je zde spokojená, jak se zde zabavuje a co obnáší bydlet ve vesnici. Srážka se psem Pes, Sora Když už jsme se se Sorou chystali na další místo, tak nás, respektive mě, zachytává Oliver a mluví se mnou tak, že každá buňka v mém těle rozhodla odmítat toho člověka, jako cokoli o co bych se měl starat. Sora... Myslíš, že bych mu měl pomoct? Ptám se na její názor. Jen co odpoví, tak jí říkám. Měli bychom si ho alespoň poslechnout... Nuceným hlasem a potom jdu za Oliverem a doufám že Sora se mnou. Oliver ale říká něco zvláštního. A jak si myslíš, že by ti mohl pomoci doktor jako já? Ptám se ho. Vážně by mě totiž zajímalo, jak by někdo takový jako já mohl pomoci v koncertu Přeci nemůže vědět že hraji na klavír! Hlavně to ne! |
| |
| Proč teď? Oliver Poslouchám mistra Small Konga. Šest let, šest let a teď to jako najednou půjde? Za šest let jsem to zatracený DF neovládl. Dívám se na stéblo trávy, které mistr drží. Ale to předtím bylo dost divný. Mistr asi ví o čem mluví, tak ho poslechnu. A jestli to vyjde, tak to bude další krok. Utrhnu si ze země stéblo trávy. "Takže můžu udě..." V tom se začne ozývat Oliverův hlas, který který se k nám blíží. "Ale né. Proč teď?" Oliver už doběhl a řekne mi o přípravě koncertu. "Kon-co? To je od tebe opravdu pěkný, ale já nemůžu. Řeším životně důležitou věc. To zvládnete i beze mě... Teď nemůžu kapitáne. Promiň." Otočím se na Mistra. "Potřebuji od vás pomoc. Musíme zdvojnásobit trénink. Moc prosím. Záleží na tom život." |
| |
| Shrnutí toho co dělám Potom co jsem zadal kurz do neznámých vod, jsem se věnoval přípravě večerní párty, kde bych si konečně mohl užít trochu srandy. Za pomoci místních jsme připravil všechno potřebné pro Samaela a jeho vystoupení. Samozřejmě mi k tomu pomohli i lidi z posádky, teda kdo chtěl, nenutil jsem je nijak. Z nějakého dobrého dřeva jsme udělali pódium a než vyšli na nebi hvěždy, bylo již vše připravené i pro obecenstvo, takže se bylo kam posadit. Já jsem si prostě sedl na zem a opřel se o strom, kousek mimo, abych si mohl trochu odpočinout. |
| |
| Velký posunA byl koncert. Spolu s pomocí posádky se podařilo nakonec Psovi uspořádat pro vesničany koncert pod širým nebem, při kterém si Samael sedl k ohni, mezi své publikum a několik hodin. Jeho um upoutal pozornost nejen mužské části obyvatelstva(té se hlavně líbili klasické opilecké písničky), ale i dámského(ty se přišli podívat poté co lesem zazněli první tóny heroických a milostných balad). Koncert jako takový měl obrovský úspěch a vašeho muzikanta po jeho konci odměnili asi 50 000 beli. Na konci koncertu si vás kapitán zavolal a vysvětlil vám, že na ostrově nemůžete zůstat, neboť je třeba pohnout se dál směrem ke Grand Line. Ať už jste souhlasili nebo ne, nakonec byl rozkaz vydán a vy jste strávili noc soukromými přípravami na cestu a samotným odjezdem(Satu, tvůj instruktor ti ukázal rychle všechny základní prvky a pohyby svého stylu, je na tobě jestli se za posun rozhodneš ho za narozeninový bod naučit). Ráno jste se pak nalodili na loď. Spolu s vámi se pak přidali na palubu i dva nováčci. Arisu a šermíř Katsuo Taiga, který souhlasil plavit se pod Psovím velením a veřejně ho uznal jako svého kapitána. Na druhou stranu vás však opustil Saigo, u kterého se naplno projevila vrozená srdeční choroba a tak byl nucen s životem piráta skončit. Po rozloučení s vašimi novými přáteli na ostrově jste odrazili od pevniny a dali se na týden trvající plavbu(co jste onen týden dělali je na vás a chci, aby jste to napsali do svého prvního dalšího příspěvku) směrem ke Grand Line jak určil váš kapitán. Nyní je však na čase, aby jste se rozhodli jak dál. Jste totiž poblíž Musashi Island. Ostrova, na kterém se narodil jeden z nejlepších šermířů historie a na kterém byl i pohřben. Musíte se rozhodnout, jestli pokračovat dál na Grand Line, nebo si uděláte tady zastávku pro další zásoby a budete pokračovat na Grand Route, mariňáckou pevností chráněnou zkratku do East Blue. NovinyBěhem plavby přišly noviny(někdo si za ně strhne 1000 ještě nevím kdo) Ze světaNový Shichibukai!Konečně k tomu došlo. Po smrti Monkey D. Garpa se Marine rozhodla doplnit Shichibukai o další členy, aby si tak upevnili svou pozici v rámci nastávajícího boje s novou generací pirátů. Volba padla na světoznámého piráta a bývalého člena posádky Gold Rogera Klanouna Buggyho, který přijal a doplnil tak řady nyní notně prořídlé skupiny, která čítá Dracule Mihawka, Boa Hancock, Bartholomew Kuma, Trafalgar Law, James D. Sullivan a nově připojený Buggy. Naší redakci se také podařilo zjistit, že se o místo uchází i Tawara D. Bunshichi, vrah Monkey D. Garpa, ale tato informace je zcela nepotvrzena. Tawara D. Bunshichi na Grand LineVrah Hrdiny Garpa je stále na svobodě. Tento zlotřilý pirát, který svět připravil o jednoho z největších hrdinů vůbec začal řádit v první polovině Grand Line. Bez jakéhokoli vzorce nebo zjevného plánu přepadává piráty, mariňáky i města, přičemž hlavně útočí na ty, kteří mají sílu ďáblova ovoce, což mu vyneslo přezdívku Exorcista. Proč se jeho první obětí stal Garp a ne bývalý Vrchní admirál Sengoku, který byl uživatelem Devil Fruit je zatím záhadou. North BluePyroman znovu na scéně!Nedávno jsme vám přinesli informace o útěku tohoto neslavného piráta z ostrova Rakata, po kterém se na několik dní vypařil. Nyní vám přinášíme čerstvé zprávy z ostrova Snow Mountain, který se stal jeho dalším cílem. Vyděšení obyvatelé vypověděli o tom, že tento postrach North Blue přebýval několik týdnů na jejich ostrově, co je však zvláštní, nikoho nezabil a za zboží, které se od nich bral řádně zaplatil. Co způsobilo takovouto změnu v jeho chování je zatím záhadou, stejně jako otázka, jestli se jedinečný případ, nebo jeho novou politiku. Podařilo se nám také zjistit, že z ostrova ho následovali dva místní mladíci, kteří se připojili k jeho posádce. Zkušenosti za Arc -Jestli si myslíte že jsem na vás zapomněl, ozvěte se v diskuzi Kazumo: 10zk Dr. Kyouma: 20zk Samael: 20zk Satu: 20zk Abe: 10zk Alex: 10zk Sarutobi: 10zk Thor: 10zk Joha: 5zk Oliver: 10zk Arisu: 10zk |
| |
| Velký posun Satu a Pes I když jsem z toho nebyla nadšená, odpluli jsme z ostrova. Zůstala bych, jenže... mě přemohl můj pocit zodpovědnosti. Nakonec jsem jejich lékařka a nechtěla jsem si ani představit tu katastrofu, kdyby se pokoušeli ošetřovat se sami. A stejně jsem nebyla nabručená dlouho, prostě jsem tu byla a smířila se s tím. Ale tedy... budeme muset přes tu pevnost.... doufám, že má někdo dobrý plán. Hodně dobrý plán! Během plavby jsem vyléčila Satův natažený sval, což nebylo náročné. Stačilo si to mazat a párkrát za den si postižené místo masírovat. Pak jsem konečně našla ten recept na problém s tetováním. Problém byl v tom, že sice ho to bezbolestně zbaví tetování, ale vybělí mu to i kůži a než se to dá zase do pořádku, potrvá to měsíc. Tedy ne že by ho to úplně vybělilo, ale prostě ten předěl bude tak výrazný, jako třeba neopálené okraje. Celé tělo hnědé, ale pod plavkami bílej jako sejra. Thor Když jsem tohle dodělala, konečně jsem vrátila Thorovi knížku a vysvětlila mu postup, jak se tu techniku naučit. Když bylo potřeba, tak jsem mu to ukázala názorně. Nebyla jsem spokojená dokud to Thor dokonale nepochopil co a jak má dělat. A stejně, kdyby měl problémy, klidně může za mnou přijít. Pokud šlo o mě, rostliny, které jsem nasbírala, jsem dala usušit. A dál s nimi nepracovala, protože jsem měla na práci něco důležitějšího. Vnímala jsem velmi silně to nebezpečí do kterého jsme se hrnuli. Proto jsem většinu času věnovala trénování. Ale stejně jsem měla pocit, že to ani trochu nebude stačit. Ale zkusila jsem to. Pokoušela jsem se naučit tu techniku, kterou jsem se chtěla naučit už dřív, ale teď vylepšenou jednou z technik co jsem přečetla v Thorově knize. Ale nezanedbávala jsem ani zbytek schopností, posilovala jsem, abych byla silnější, ale musela jsem to omezovat, protože jsem nechtěla, aby ze mě byla kulturistka. Zkoušela jsem svou výdrž a rychlost, kromě učení nové techniky jsem cvičila i to co jsem už uměla, protože je pořád co vylepšovat. Noviny, které přišli mě znepokojili. Aspoň první dva články. No a nejvíc tedy ten druhý. Vrah Garpa šel po lidech se schopností Devil Fruitu? Doufám tedy, že na něj nenarazíme. Proti někomu kdo zabil Garpa jsme neměli šanci ani náhodou. A já bych docela nerada umřela. A ta zpráva o Pyromanovi? Polepšil se? Proč? Co se stalo? Nebo je to zástěrka? Ale čeho? Je to divné. Pes Když jsme byli v blízkosti Musashi Islandu, řekla jsem Psovi svůj názor, že bychom se tam měli zastavit. Doplnit zásoby a podobně. Ale hlavní důvod byl ten, že jsem chtěla naší cestu co nejvíc zdržet, abych měla víc času na tréning. Doufala jsem, že se tam bude chtít Pes zastavit. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Také jsem po odplutí nezapomněla napsat Markovi. Musela jsem mu napsat, protože je možné, že tohle nepřežiji a já nechci, aby nevěděl co se se mnou stalo. Drahý Marku. Opět jsme na moři. Nedávno jsme se zastavili na jednom ostrově, kde byli dvě vesnice. V jedné muži a v druhé ženy a všichni se tam učili nějaký zvířecí styl. Doufala jsem, že tam zůstaneme déle, abychom také trénovali. Protože po tom fiasku s Pyromanem je mi jasné, že jsme slabí jak mouchy. Ale mé doufání bylo ten tam, když jsme najednou museli pryč. Pes se rozhodl, že poplujeme do East Blue přes zkratku Grand Route. Já vím... je to šílenost. Taky si to myslím, ale... co mám dělat? Nemohu posádku opustit, protože jsem léčitelka a tihle lidi přijdou k úrazu snadno. Měla bych je na svědomí. Mám asi příliš velký smysl pro povinnost. I když se mi to nelíbí. Asi bych ti neměla psát kam plujeme, ale musím. Protože jsem si vědoma toho nebezpečí a kdyby se mi něco stalo... prostě jsem chtěla, aby jsi věděl, co se se mnou stalo, pokud ti už nenapíšu. Pokud to zvládneme, hned ti napíšu, aby jsi věděl, že jsem živá a zdravá. Nechápu co tím Pes sleduje. Proč musí přes pevnost. Jen doufám, že má nějaký plán, jak proklouznout a ne, že se budeme muset probojovat skrz. Myslím, že jestli by po nás zůstali zase nějací mrtví, tak to vzdám. A odejdu od nich. Nelíbí se mi, že mi totiž přisuzují něco co jsem neudělala. I když asi platí to, že moje posádka, tak je to i moje zodpovědnost. Pokud se tak stane... po pravdě nevím co udělám. Kde skončím. Co budu dělat jestli je opustím? No to je jedno. Budu si tím trápit hlavu až to bude aktuální. Jen musím doufat, že k tomu nedojde. Že to půjde bez střetu. Jak se máš Marku? Co děláš? Jak se ti daří? Napiš mi něco o sobě. Nemusí to být nic určitého. Vím, že kvůli své práci mi nemůžeš prozradit, aby tě někdo neobvinil, že vynášíš informace. Ale jen mě zajímá jak se máš. Myslím na tebe. Vím, že to zní trochu divně, ale neposlal by jsi mi nějako svou fotku? Ráda bych si tě dala do rámečku. Nechtěj vidět, jak se při tom, jak tohle píšu červenám. Doufám, že tě tenhle dopis zastihne v dobré náladě. Líbám tě. Alex |
| |
| Velká oslava Nějak se to dalo do kupy Thor uznal jednu věc , pokud se nechce trápit tím co bude musí řešit to co je. Což Zahrnovalo říct mistrovi Wu a Soře ,že pojedou pryč a že pro ně mají připravenou rozlučkovou akci. Jenže tenhle rychlí přesun měl jisté hmm problémy. Proto došel za mistrem Wu aby je řešil. " Thor má problém. Kapitán popluje pryč Thor taky. To není ono ,ale Thor neví kdy zase bude stát aby měl jídlo a vodu... Thor nemá peněz moc, ale Thor potřebuje jídlo Thor ví je ho na měsíc a vody taky tak nějak, ale stejně. Thor pomůže uvařit na oslavu Thor nechá kuchaři recepty ,ale víc Thor asi nemůže." Vlastně doufal, že mistr Wu bude souhlasit i když jídlo chtěl udělat tak jako tak a neb se večer blížil a lidí bylo hodně musel se vrhnout do vaření, domluvil se s místním kuchařem a se slovy. " Holky to naučíš taky jídlo je pro všechny stejně důležitý jo? Tak a teď si budeme povídat." usmál se bodře a začal vařit. " Víš vlastně to je jednoduchý , musíš vařit srdcem a jazykem zbytek de sám. A neboj se zkoušet někdy věci co nedávaj smysl můžou když je dáš správně udělat něco moc dobrýho." začal připravovat maso zeleninu a dokonce i těstoviny. " No a důležitý je dělat dobrý zákusky, hale není nic snažšího třeba vezmeš banán a zaleješ čokoladou nebo karamelem namka... a že je to ... nabírací tak ať. Však se dá udělat i s mrkvou a tak...nesmíš se bát. A když to neznáš zkus to vyjde to. Jen si věř a umění de samo" začal smažit vařit a vubec vše najednou , pak spíše předával další svoje rady a recepty. Nakonec po pár hodinách měli hotovo. Hotovou hostinu Zobrazit SPOILER Dezerty a chlebíčky bylo jedno velké Food of Friendship a zbytek byl prostě Thorovo umění a Big cooking Po celou oslavu se pak Thor snaží opít(pokud je z čeho) tak nějak přiměřeně zpívat a kamarádit se s ostrovem , vždyť on sám svých kamaradících chlebíčků spořádá dost. Druhý den musel připravit zbytek věcí na cestu na posled se rozloučil s kuchařem Sorou a mistrem Wu s tím ,že jím určitě napíše a Soře slíbil, že kdyby mic chtěla tak ažř bude silná jako Zainin muže je najít a být s nimi ,že už si to Thor vydupe. Plavba hrubý nástin Alex kniha aneb učíme Thora Thor byl z prvního vysvětlení přinejmenším zmatený. Pořád moc nerozuměl tomu jak má ty svali sepnout aby se mohl odrazit správně a i když se mu to snažila Alex vysvětlit všelijak nešlo to. " Thor ví, že to Alex říká dobře, ale Thor ...neví jak se odrazit víš umím dupnout silně to jo ale skočit... nikdy jsem to nezkoušel nevím jak sepnout ty správný svaly... možná kdyby Thora něco píchlo když použije špatný.... nebo mu dát někam bonbonky aby musel skočit..." Tahle myšlenka samotného Thora pobavila natolik ,že zaujal sumo postoj a jako žába se odrazil vpřed čímž vysloužil vrchní palubě první malou ve které byl jak špuntík zaražený. " A sakra... musíme říct Rosemu aby .... no aby to s Johou zařidil iaby mohl Thor skákat." Thor se pokusil vytáhnout " No ale nejdřív....Pomoc?" nadhodil prosebný výraz Jednoduchý plán na týden Vlastně mimo vařící služby a blbnutí s Johou včetně neustáleho otravování Ropseho kvůli jeho schopnostem a Thorově potřebě mít podlahu na které se skákat se Thor moc neprojevoval. Tedy pokud berete 200 kilového drobka, který stále skáče jako žába a když jde tak se pokouší dupat střídavě jednou a druhou nohou do podlahy aby se odrazil, jako neprojevování. Když přišli noviny byla Thorova nálada opět o řád lepší což bylo vidět na hojnosti jídla ,které Thor nutil všechny sníst. " Joho, Thor ti něco přečte jo." řekl když se k němu dostali noviny a přečetl jí to o Pyromanovi. " Vidíš měla jsi pravdu, když si mu věřila. Každej muže začít jinak. To mi připomíná asi bychom mu měli napsat dopis." s těmito slovy se Thor praštil do hlavy neb dopisů měl napsat ale mnohem víc. Proto našel Alex. Přinesl jí lehký takřka pěnoví zákusek , protože věděl ,že ho jeho neustále otravování aby mu říkala o svalech musí štvát. " Alex neboj dneska Thor nejde pro radu, teda jo ale pro jinou. Thor potřebuje napsat dopisi i joha potřebuje. Myslím že je čas je napsat co ty na to?" Středa důležitý to den Bylo to trochu po poledni co se Thor vydal za kapitánem. " Kapitáne...Thor to ... přemejšlel. Ty říkáš jinak než Thor chápe ... Thor myslí ,že by bylo fajn mít někoho kdo překládá. Thor ti věří ,ale ty Thorovi něco neřekneš a Thor pak neví jak se rozhodnout aby chránil všechny co má rád. Thor myslí ,že by si měl to zkusit najít někoho kdo překládá... Rose tomu říká dustojnost teda důstojník" Thor se poškrabal na hlavě. " Ale to je na tobě no...a jo bylo by fajn udělat nějakou oslavu nebo tak... zvedne to naladu... navíc Thor pár lidí nezná tolik jak by Thor chtěl." |
| |
| Shut up and keep on walking Koncert Naše dohadování v jídelně zjevně padalo na úrodnou půdu. Přeci jenom zdálo se že sem dokázal přesvědčit Thora k odjezdu. Na jednu stranu mě to těšilo jelikož s jeho pomocí přemluvím dost členů posádky abych měl většinu a donutil je odjet. Na druhou stranu to že dělám to co po mě nejspíše chce kapitán mě příliš netěšilo. Ovšem hold někdy musíme přinášet oběti. Thorovi ještě řeknu poslední věc než se zvednu. "To nebyla urážka, ale pochvala. Hostinu klidně udělej. Myslím že to většinu lidí potěší." Zvednu se a seberu si svoje věci, na stole nechám prázdnou misku. "Pokud mě omluvíte musím jít nabrat inspiraci, jestli večer mám být schopný něco dělat. " Bez dalšího slova poté odejdu na kraj vesnice. Pozoruji členy vesnice a přemýšlím o čem budu večer hrát. Sem tam prohodím s některými lidmi, pár slov abych si je oťukal. Během chvíle mám poměrně slušnou představu o tom jací lidé tady žijí. Zbytek času do večera tedy trávím poblíž naší lodi kde sedím. Občas zahraji pár tónů a buďto začnu přikyvovat nebo vrtět hlavou. Takto trávím čas až do večera. Večer příjde čas na koncert a já přijdu a usmívám se na všechny okolo. Když vidím pódium tak jenom uznale kývnu hlavou. A pak se na celé pódium vykašlu a sednu si k ohni mezi lidi. Jakmile si usednu tak začnu hrát. Hraní ujídá z talíře času velkými sousty. Nálada je výborná a dokonce i já si dovolím občas upřímně usmát. Svému tělu, při krátkých pauzách jenž si občas potřebuji dopřát, dopřávám po menších dávkách saké a jídla. Po koncertě dostanu zaplaceno. No člověk mohl skoro vidět jak sem nad těmi penězi slintal. Inu kdo by nebyl potěšen že je jeho práce oceněna. Po koncertě si nás zavolá kapitán a začne nám vysvětlovat svůj plán. Na mém obličeji jsou již patrné známky opilosti. Vyslechnu si první větu. No a jediné co udělám je že pokrčím rameny a otočím se zase zpátky k ohni. "Tohle sem už řešil. A zdá se že sem dost z nich přesvědčili abychom jeli. Na tohle tady bejt nemusím." Vrátím se zpátky k ohništi za těma pár lidma co ještě nespí a začnu si s nimi připíjet. Ačkoliv už sem v náladě držím se tak abych nepřekročil hranici kdy bych nebyl schopen boje. Tudíž se po pár sprostonárodních písničkách omluvím a vyrazím spát. Ráno se obecně loučím se všemi kteří se chtějí loučit se mnou. No po noční pitce jich pár je, ale jediný komu věnuji nějaké osobní rozloučení je Sora, pokud tam bude. "Dávej na sebe pozor. A pořádně trénuj. Kdyby si něco potřebovala nebo byla někdy v nesnázích tak mi napiš či mě vyhledej." Upřímně se usměji a rukou jí rozcuchám vlasy. "No a pokud potkám tvojí sestru tak jí řeknu aby za tebou zajela. A kdyby si jí náhodou potkala ty. Tak jí vyřiď že na lodi to bez ní není ono. Alespoň pro jednoho hudebníka s kosou. " Po rozloučení se nalodíme. Pomůžu kde sem o to požádám a pak konečně odplouváme. Chvílí stojím na zadní části lodi a sleduji vzdalující se ostrov. Na tváři mám lehký úsměv, smíchaný s bolestným loučením. Hm nakonec se mi ani odplouvat nechce. Nejprve sem nechtěl ani vylézt na břeh a teď se mi nechce na moře. Jenže když člověk po tolika letech potká poprvé ostrov kde se ho nic nepokusí zabít tak ho to hold láká. No ale asi se mě nikdo nepokusil zabít páč sem tam nebyl dost dlouho. Inu co se dá dělat. Zpátky od muzikanta k vrahovi, zabijákovi a vyděrači s bandou zavšivenejch pirátů toužících po krvi. "Jo, ho, ho, pirátskej život mám rád. " Poslední úsměv a již se pustím do "práce". Týden na cestách Týden se možná vleče když se nic neděje, jenže ne pro mě. Já sem totiž procházel svým osobním menším peklem. Jenže já sem si tím peklem chtěl projít. Musel sem totiž něco dokázat. Na něco sem se chystal a musel sem to udělat již pěkně dlouho. Ale neměl sem dost odvahy ani síly a tak trénuji. Každé ráno sem se budil s úsvitem. Vyšel sem na palubu a tam sem hodinu meditoval a snažil se pochopit svoje DF lépe. Po hodině meditací sem vyhledal Thora a dal si snídani. Hned začátkem týdne sem ho požádal o speciální jídelníček. Chtěl sem něco co by mi pomohlo mnohem lépe spalovat tuky a doplňovat energii. Nešlo mi ani tak o nabrání nových svalů či hmoty. Spíše sem chtěl vylepšit současné svaly a pořádně je posílit. Po snídani mě čekal trénink s kosou. Prostě sem si stoupl někam kde sem nikomu nepřekážel a začal kosou máchat a bodat. Pořád dokola... desetkrát, stokrát, tisíckrát bodnout, seknout zprava, zleva, zeshora. Pracoval sem s kosou tak dlouho dokud sem dokázal kosu udržet. Když už sem nemohl zvednout ruce se zbraní tak sem začal trénovat nohy. Pořádně sem se protáhl do co nejlepších poloh sem mohl. Poté sem běhal. Po běhaní sem cvičil soru. Cvičil sem kopy, cvičil sem rychlost, cvičil sem uhýbání trupu, dělal sem dřepy, žabáky. Prostě všechno co jsem dokázal vymyslet aby mi pomohlo se silou v nohách. Poté sem si dal společně s posádkou oběd. Po obědě další dávka dlouhých meditací. Po meditacích sem opět vzal kosu. Tentokrát sem ale cvičil techniky a boj v praxi. Stínoval sem protivníky, blokoval, uhýbal se, sekal, bodal, dělal co umím a snažil se naučit i něco nového. Pokud měl někdo čas a chuť dal sem si čas od času trochu sparingu. Po boji sem zašel na další porci jídla. Poté opět meditace a večer opět stejně jako ráno trénink rukou a pak nohou. Když byl zájem tak jsem pomáhal na lodi a přerušil tak na chvíli cvičení. Občas sem i zahrál jakmile sem viděl trochu zájmu či touhy abych tak učinil. K večeru mnohem dříve než ostatní většinou ještě než zapadlo Slunce sem již chodil spát. A další den znovu a další znovu. Vzbudit se, omýt si tělo, meditace, jídlo, cvičení, jídlo, meditace, cvičení atd. Sedmý den když sem však slyšel že se blížíme k ostrovu tak jsem necvičil příliš horlivě. Šetřil sem síly pokud bychom se chtěli vylodit. Člověk nikdy neví, co našemu kapitánovi přeletí přes čenich. Proto sem spíše byl ponořen do meditací, výpomoci na lodi a hraní na housle. To zdali přišly noviny mě nezajímalo. Nemělo proč, nebylo tam nic co by mě zajímalo. Proto sem je ani nečetl, ani o tom nediskutoval. Měl sem jiné věci co byli v mé hlavě. Když sme se blížili k ostrovu u kterého se cesty rozdělovali na dvě tak jsem přerušil meditace a vyrazil do kapitánovi kajuty. |
| |
| soukromá zpráva od Samael (hudebnik) pro Kapitánova kajuty "Hej kapitáne... podle ježka se blížíme k Musashi ostrovu. Prej se tady cesta dělí. Buďto můžeme plout směr Grand line nebo na mariňáckou zkratku do East blue. " Promnu si svoje o něco delší vousy, jelikož sem neměl kdy je zastřihnout. "Zbytek bandy určitě bude zajímat kudy budeš chtít. Jenom bych ti rád připomněl, že si slíbil zachránit Zainin. No a jestli je v East tak se nám asi nevyplatí jet na Grand line. No ale poslední slovo máš ty. Já bych jenom rád znal tvůj rozkaz. " Ukážu palcem někam za sebe. "Přece jenom někdo to tý bandě chuligánů musí říct. A rozhodně to někdo musí říct našemu nájemnému zabijákovi Rosemu. Toho to bude zajímat nejvíc. Má o Zainin takovou péči že určitě tam chce jet kvůli něčemu jinému. Ten podle mě má Zainin jenom jako vedlejšák a využívá nás k jinému cíli. Takže kam to bude? " |
| |
| Posledné hodiny na ostrove Od Thora si vezmem menši balíček z jedlom načo sa veľmi rýchlo napakujem a skvrŕkanie v brucho po chvíľi prestane. Hlavou mi prejde že hned je to lepsie ale asi by som v buducnosti nemal zabúdať na pravidelné stravovanie. Roseho preslov ma niekoľko pravdivých bodov ale asi by som to nebol jak ak by som to nenechal nekomentované a poviem. “Tak ako trenovať v lese ci v uliciach je v podstate jedno. Zaklady sa daju naučiť všade a ostrov ponúka dostatok jedla a zásob na oddych a regeneráciu. Okrem toho sme sa za poslednych niekoľko týzdnov z lodi až na par vyletov na ostrovy nedostali. Aj preto by posadke spravilo dobre chvíľku trenovať mimo lodi. A okrem toho boj na lodi sa da trenovať aj na lodi zakotvenej alebo kúsok od pobrežia. Úzke uličky ako vraví Thor sa tu dajú tiež najsť medzi domami. Ako aj keď sme pirati tak občasny pobyt na ostrove k treningu a oddychu je tiež potrebný. Taktiež na pobreží je viacej priestoru na trening ako na lodi a každý sa môže venovať svojím zakladom a potom spoločné sparingy su napomocne tiež. Avšak keď budeme bojovať a trenovať len medzi sebou tak budeme zvyknutý len na techniky čo ovladame my a jednoznačne nie na techniky ktoré ovládajú druhý. Taktiež ako iný bojovníci maju ine štýli myslenia a preferencie. A okrem toho kam patrime ci na more alebo na súš. Tak poviem len tolko že žiadna piratska posadka nieje rovnaka ako ina. Taktiež nerobíme kopu iných veci ktore pirati robia tak nevidim preco sa musime opicit po druhych. Byt piratom znamena byt slobodny a robit čo clovek uzná za vhodné. “ Keď sa začali prípravy na koncert som pomohol s prípravami. Avšak pred tým ako koncert začal som sa stihol vypariť asi na pol až trištvrte hodnu. Ten čas som využil predovšetkým na rozýmanie meditáciu a tréning. Využil som chvíľu aby som si preštudoval ešte raz niektoré pasáže z knihy. A potom som začal s kata cvičením. Dal som sa do vhodného postavenia aby som mal dobrú stabilitu, Pravou rukou som chytil katanu, ľavou sayu hneď pod koiguchi a v kľude za pravidelného dýchania som vytasil katanu a spravil švih do prava hore. Následne som chytil katanu do oboch rúk a viedol som zvyslí sek priamo predomnou. Nasleduje úkrok do pravej strany ktory je spojený s otočením o 90°. Po otočení sekám zase na neviditeľného nepriateľa z ľaveho dolneho rohu diagonalne nahor. Ako dalšie nasleduje vodorovný sek s prava do ľava približne vo vyške krku. Pritom nezabúdam na pravidelné dýchanie a pomocou výdychov počas sekov koncentrujem do nich viacej energie. Následne spravím dalšie otočenie o štvrťkruh doprava a z ľava sekám šikmo dole doprava. Po tomto seku sa nadýchnem a vydýchnem a pustím ľavou rukou katanu a opäť chytím sayu a následne obradne zasuniem katanu do saye. Následne sa presuniem o par krokov dalej aby sa zmenilo prostredie okolo mna a z menšími obmenami opakujem tento tréning boja proti neviditeľným protivníkom. Keď som si zopakoval toto kata cvicenie asi dalšich 12 krát prídam do toho viacej dynamiky a rýchlosti tak že s tým spojím aj moje techniky ako Tobu Zangeki kde niektorý s útokov prevediem aj s výskokom, Hirameki Dangeki je tiež dosť časte hlavne pri šikmých sekoch a Kaze no Kizu nesmie tiež chýbať. Hlavne vdaka tomu že pridam do treningu Kaze no Kizu je po chvíli možno pozorovať určité škody na okolí, Avšak vďaka trávnatému pokladu a stromom to až tak nevadí. Na konci si ešte trošku zabehnem pomocou Soru a snažím sa pri tom vyhýbať stromom a vždy pri doskoku zoslať jednu útočnú techniku a potom sa ihneď vydať dalej pomocou Soru tak aby som nikdy nestál na mieste. Pritom trénujem aj robenie náhodnych obratov a zemny smeru aby som neskákal v jednom smere ale menil smer. Po niečo viac ako pol hodine treningu počas ktorého som si moc odpočinku nedoprial dam konečne katanu na chviľku dlhšie do saye a vydám sa k ostatným. Po príchode si trochu osviežim tvár a aj ruky vodou pričom moje bodlinky na hlave už niesú až take stojace ale vdaka vode mierne splasnuté. Počas Koncertu som si užival oddychu predsa len čoskoro budeme zase na mori a tam sa budem musieť starať o loď, kurz a kopu dalšich vecí. Predovsetkým som dohanal jedenie a vyžieral som prakticky Thorove Food of Friendship. Počas koncertu som sa občas zatúlal k Abe s ktorou som ešte predebatil par veci ohladne tej knihy. Čo je to vlastne za jazyk, odkial pochádza tak. Občas som prehodil aj par slov s dalšimi členmi posadky avšak večšinou sa jednalo o small talk len tak o vselicom moznom. Ku koncu koncertu som si odchytil Olivera a povedal mu. “No vzhladom na stav zasob čo sme mali odporúčam cestu po ostrovoch kde si môžeme doplniť zasoby a ak sa niekto rozhodne opustit posadku môže tak urobiť. A Ty by si mal o kurze a planoch diskutovat s posadkov predsa len niektore veci lahsie zvladnutelne ako iné a okrem toho môžu mať aj ostatný členovia posadky napady a prípomienky ako niečo ulahčiť alebo informacie o niečom čo je nezvládnutelne. Dobru noc“ Nato sa vydám smerom k lodi vypočitať kurz k najbližšim ostrovom tak aby sme sa dostali do týzdna k Musashi Island a poto sa uvidi. Samozrejme že som nezabudol na spanok. Vyspat som sa siel na pobrezie kúsok od plaze asi tak na dohlad od lodi. Katanu som si dal hned vedľa seba a pod hlavu mierne zrolovanú deku. Plavba(dotazy a interakcia s Abe Alex, Arisu, Oliver Johou, Thorom, Samaelom Satu, Katsuo) Len čo som sa zobudil vyzliekol som si kozenu vestu a aj koselu. Nohavice som tiez dal dole a zostal som prakticky len v spodnom pradle a isiel som do vody. ...hehe toto si večšina posadky dovoliť nemôže... prejde mi hlavou načo sa vrhnem do vlny a zaplavam si tak 50 metrov od brehu kde chvilku pobudnema a potom zase zamierim naspať k veciam. Trochu sa utriem dekou/uterakom, obleciem sa a nasledne sa vydám k lodi, kde si skontrolujem všetky veci a potom sa postavím ku kormidlu. Pozriem sa či sú tu všetci a vidím že Oliver pribral aj nejaké nové tváre. ...hm toho jedeho poznam toho druheho nie... Preto sa pozriem na oblohu na mraky, vezmem z poza opaska kompas a drzím ho chvíľku v ruke pričom sa pozriem na oblohu. Potom poviem. “Tak keď sú tu všetci čo chcú odísť tak sa môžeme vydať v ústrety...“ pritom trochu zakašlem tak že slovo smrti akosi zaniklo v kašli. Avšak potom pokračujem “Thor vytiahni prosimta kotvu. Arisu ty a ten nový chodťe k prednej plachte a rozvynte ju. Satu ty s Samaelom rozvynte zadnu plachtu len čo bude kotva stiahnutá.“ Načo ja začnem točiť kormidlom akonahle sa všetko vyrieši tak aby sme vyplávali z ostrova a neskončili na plytčine alebo na nejakých skaliskách pri pobreží. A po pár minútach sme už mali ostrov za chrbtom a zamierili sme si to na šíre more. Ja som zadal kurz a prichytil som kormidlo lanami aby sa nehýbalo samo od seba. Nato som išiel za Thorom si dať niečo na ranajky. Predsa len dal som si predsavzatie jesť pravidelnejšie. Potom som skočil za Arisom a Johou so slovami “Nevedeli by ste ustružlikať zopár bokkenov? Predsa len rady šermiarov sa rozširili a nechceme predsa aby sme sa pri treningu navzajom posekali či hej?“ Po tom čo ich presvedčim, ukecam alebo neuspejem sa vydám do podpalubia kde trénujem opäť kata Musashi Kenjutsu. Podobné ako som predtým robil na ostrove avšak použivam len close combat techniky. Predsa len nechcem zdemolovať vnútro lode. Po 25 opakovaniach sa nakoniec vydám na palubu kde si vyberiem denniky a mapy na mostik a v slnku si tam kreslím a vyzívam sa v kaligrafii, robení si poznamok o tom ostrove, a prezeraní map a poznamok ohladne North Blue a cesty k Red Line a Grand Line. Tejto duševnej činnosti sa venujem až do obeda kedy pred obedom ešte skontrolujem kurz či ideme správnym smerom a prípadne ho mierne poupravím. Po obede si skúsim odchytit Samaela s tým či by si nechcel dať mierny sparing na palube. Po tom čo súhlasil som sa v súboji snažil využívať hlavne Soru na vyhýbanie sa útokom a na to aby som sa dostal čo najbližšie k nemu bez toho aby ma zasiahol kosov. Pritom sa snažím blokovať jeho seky a kontrujem mojimi technikami na blizko. Občas dám z vzdialenosti aj Kaze no Kizu na neho tak aby sa musel uhnuť a aby sa necítil v bezpeči aj keď je dalej. Tak pokračujeme kym buď on alebo ja nieje schopný už dalšieho boja. Pokial som ja ten vyčerpaný tak si sadnem na mostík, opierajúc sa o zábradlie vyzmem Samaela aby niečo dobrého zahral kym budem oddychovať. Po pár pesničkách ak ho to prestane bavit sa opät vrátim k denníkom a mapám. Pred spaním po ľahšej večeri sa ešte trošku prebehnem pozdĺž zábradlia pomocou Soru tak že sa snažím do nikoho nenaraziť a pri doskoku zoslať na vodu moje Kaze no Kizu. Predsa len ciel je zlepšiť vytrvalosť a schopnosť kombinovať tieto dve techniky nakoľko na Rakate sa práve moja výdrž ukázala ako dosť slabá. Nakoniec keď sa ledva držím na nohách donútim sa ešte k trochu strečingu aby som si ponaťahoval svaly a uvolnil sa a následne padam unavený spať. Další den ráno pred ranajkami skorigujem kurz a po ranajkách si doprajem strečing na dobrých 15 minút načo pokračujem zlepšovaním Iaida za pomoci kata. Predsa len boj proti nevyditelný nepriatelom je najlepsi na natrenovanie techniky a jej presného prevedenia. A tak skúšam vytasenie meča, rýchly útok vodorovne a následne stiahnutie sa a zasunutie meča. Toto opakujem mnoho ráz. V zásade každý piaty pokus pozmením tým že spravím menšiu sekvenciu kde použijem viacero techník na blízko. Asi po dvoch hodinách treningu Iaida a Kata sa vydám na palubu a užívam si slnko. Chvíľkami skorigujem kurz alebo sa venujem krátkym rozhovorom s posádkou. Napríklad sa snažím trochu spoznať tých dvoch nových členov posadky. Ešte pred obedom sa spytám Alex či si nechce trochu zatrénovať v podpalubý, s tým že by tam bolo dosť malo miesta a nemohla by byť až taka veľká, a ja robiť zas take veľké skoky. Pričom pri sekoch mám buď Bokken od Arisu/Johy alebo mam katanu v sayi čiže aj keď by som ju zasiahol tak okrem modriny by nemala mať nič vážnejšie. Zistujem že v takýchto malých priestoroch je treba Soru dobre planovať a netreba skakať ako šialený. Počas tréningu odolám pokušeniu ju provokovať rečami o Markovi a marinakoch. Par krat sa mi podarilo sice zasiahnuť Alex do ruky či nohy keď na mna útočila. Ak by to bolo čepeľov dosť by to bolelo ale takto to nezanechalo moc stôp ale dvakrat sa mi podarilo pomocou Soru si ju obehnúť a plesnúť ju katanou po zadku za to, že sa nekryje. Keď skončime sa skočime najesť sa počas obedu venujem predovšetkym kecaniu s ostatnými o tom aké majú ciele a čo planujú. Taktiež im poviem o mojich obavách z Grand Line nakoľko tam panujú iné zakonitosti ako v jednotlivých Blue. Po obede skontrolujem a doladím kurz aby sme sa náhodou nedostali nekam inam. A potom zájdem za Abe aby som sa porozprával o tom ostrove a prípadne ak by chcela som jej navrhol sparingový súboj v podpalubí. Ak príjme tak sa snažím vyhýbať jej útokom pomocou Soru ako obyčajne a pritom sa ju snažím provokovať ak sa jej neaký útok nepodarí slovami. “Tým mi môžeš fakticky poškrabať len chrbát.“ alebo “Ty si ale namosurená číča nechceš na hranie radšej klubičko“ Pričom typujem že ju to ešte viacej nahnevá a začne isť na mna agresivnejšie. Nakoniec sa podakujem za sparring a ospravedlním slovami. “Keď si naštvaná bojuješ lepšie. Prepáč ale chcel som zistiť čo všetko je v tebe.“ Nato sa vydám za Alex ošetriť si škrabance po tele. Ak by nesúhlasila so sparingom tak jednoducho zopakujem to čo som robil ráno a to je trening Iaida a Kata z Musashi Kenjutsu až kým mi nechcú odpadnúť ruky. Potom na vyrovnanie skúšam ešte Soru, predsa len počas toho tréningu využivam hlavne vrchnú časť tela. Tak či tak podvečer oddychujem a snažím sa vyliečiť modriny a škrabance z súbojov. Taktiež si ako oddych vypočujem pár Samaelovich pesničiek ak sa mu chce hrať respektíve sa venujem pokecom s Thorom ohladne toho že večera bola vynikajuca a dneska sa akosik prekonal. Taktiež sa ho spytam. “Počuj Thore to čo trenuješ pri tých výskokoch? Je to niečo z Suma alebo je to trening neakého tanca? Inač snaď by ti nevadilo ak by si mi dal nejaké typi ako variť základy dobrého jedla. Uprimne trochu ma to zaujíma aj keď som nikdy nevedel bohviečo uvariť teda ak neratame na ohni opečene zvery.“ Potom prípadne pokračujem v rozhovore s Thorom a snažím sa ho ukecať na to aby som mohol pozerať ako varí tie skvelé jedla. Pred spaním, pri svetle lampy si ešte čitam dalšie pasáže z toho prekladu od Abe. Predovšetkým o presných popisoch techník čo sú tam opísane respektíve o múdrostiach majstra Musashiho. Tretí deň ráno vstanem trošku skorej predsa len chem trošku pozorovať Thora a Johu v kuchyni a predtým si chcem dať trošku rozcvičky vo forme strečingu a kým ešte ludia spia a je voľná paluba trochu Sory cikcak cez palubu a Kaze no Kizu do vody hned pri doskoku. Preto len čo preskačem od mostika ku korme a naspäť tak zídem do kuchyne a z opodial pozorujem čo robia. “Ak je niečo treba môžem skúsiť pomôcť stačí povedať“ A ak sa nájde nejaká robota ktorú by som mohol zvládnuť a ktorú by mi Thor zveril tak ju spravím inak ich pozorujem a občas sa spytam nejakú tu otazku čo to je prečo robia prave to a tak. Po ranajkách skúsim navrhnúť sparring Oliverovi avšak on na moje prekvapenie odmietne. Načo sa ja vydám do podpalubia a trénujem Iaido ako len najlepšie viem a skúšam tú techniku popisanú v knihe robiť presne tak ako je tam popísana. Pričom si dávam pozor na detaily. Zopakujem to niekoľko desiatok krat, kym si niesom istý že ju pomali viem. Načo spravím Soru a prevediem pri doskoku Agitowari. Pripomína mi to dosť Hidameki dangeki len presne vedenie meča je iné a je to o niečo rýchlejšie a vďaka saye aj komplikovanejšie avšak vdaka Hidameki dangeki mam už dobré predpoklady aj na zvládnutie Agitowari. Preto to opakujem zas a znova občas v kľude občas pri doskoku z Soru. Po kaźdom desiatom pokuse si opäť prečitam tú pasaž a v hlave si prejdem či som všetko spravil presne tak ako som mal. Po neviem koľkom pokuse po tom čo som zaklad zvládol prejdem k druhemu kroku vývoja techník v Musashi Kenjutsu ktorý je o niečo náročnejši a to prispôsobenie si danej techniky vlastnému štýlu. Tu vychádzam hlavne z Hidameki Dangeki ktorý ovladam už niekoľko rokov a aj keď je najefektívnejši diagonálne tak ho občas použijem aj vodorovne. To preto aplikujem na Agitowari. Pričom experimentujem trošku s tým prevedením či nieje predsa len lepšie vystrieť o niečo viac ruku alebo spraviť určitý pohyb zapestim či ako veľmi treba až pohnúť trupom aby to bolo cele čo najplynulejšie a najrýchlejsie. Ani si nevšimnem ako rýchlo ten čas letí a tak potom pomocou Soru vyleziem preč zo skladu tam kde jeme aby som si dal obed. Počas obedu sa z akecam s Alex a zaujímajú ma predovšetkym či už prečitala tie knihy ktoré som jej doniesol z knižnice na Ratake a či tam bolo pre nu niečo zaujímavé. Taktiež natienim otázku či máme vlastne dostatok liečivých rastlín a obväzov. Po obede skontrolujem kurz a asi polhodinu ležím na mostíku a opalujem sa len v nohaviciach. Ak sa ma niekto niečo spýta som k dispozícii a odpovedám. Potom sa ale zase vrátim k tréningu a tentoraz trénujem na plube s tým, že kombinujem Iaido a začnem tam zapajať sekvencie s Hirameki dangeki, obyčajnými sekmi a občaj na zakončenie boja Agitowari. Prípadne sa snažím zapracovať Agitowari do inej sekvencie kde je to v strede sekvencie a je to skôr určené na donútenie protivníka sa stiahnuť. Pritom trenujem bez košele a vesty a tak je možné vidieť aj moje svaly a to ako sa napínajú počas treningu. Na zakončenie si dam mierny strečing, niekoľko Soru aby som sa objavil pri jednotlivých stažnoch a aby som vedel ako musím skakať na palube aby som sa dostal tam kam chcem. Neskôr po tréningu sa opät oblečiem a potom sa pred večerou zaleziem opäť otravovať Thora a Johu mojim pohľadom na nich pri ich praci a mojimi ponukami im pomôcť. Večer sa spýtam ešte raz na tie Thorove dupoty. Štvrtý a piaty deň prebiehajú predovšetkým vo forme tréningu pričom každý deň sa snažím venovať aspoň dve hodiny doobeda a poobe trenovaniu Agitowari a celkovo aplikovaniu Iaida. Taktiež raz pred obedom a raz podvečer obídem ostatných členov posadky či si nechcu dať sparing somnou pričom verim že mi neodmietnu. A na všetky štyri sparingy si najdem niekoho. Pričom sa pytam aj nových členov. Pred spanim si večinou listujem v knihach a prezeram mapy. Šiesty deň sa venujem doobeda kata celeho Musashi Kenjutsu ktoré ovládam a robim rôzne sekvencie pred obedom sa spytam Thora či by si nechcel skúsiť dať tréningový zápas po obede. A ak by súhlasil tak by som to skúšal hlavne na palube a vyhýbať sa jeho utokom pomocou Soru, prípadne sa snažiť dostať k nemu dostatočne blízko na to aby som sa ho mohol dotknúť bokkenom. Keďže viem aký je Thor silný by to pripomínalo hlavne boj osy ktorá sa snaží ubodať slona a nenechať sa pritom zasiahnuť jeho chobotom. Poobede, keďže viem že sa blížime k ostrovu sa spýtam Thora či a ake zasoby potravy treba doplniť, nakoľko na dalši deň budee v dosahu ostrova. To iste sa spytam aj Alex ohladne byliniek. Taktiež sa opäť venujem citaniu popisu ostrova ku ktorému ideme a aj mapam aby som vedel kde su presne dalsie ostrovy a asi ako daleko sa tam budeme plavit aby som v pripade potreby vedel ponúknuť alternatívy. Taktieź hladám nejaký obývaný ostrov na trase k Grand Line. Proste venujem sa večšinou duševným činnostiam a samovzdelávaniu. Siedmy deň po ranajšom tréningu v podpalubý kde si prejdem všetky moje techniky asi tucet krát sa vydám spolu s Alex za Oliverom aby sme mu vysvetlili že je vhodne zastaviť, nabrať dalšie zásoby a pritom prehodnotiť dalšiu plavbu a kurz. |
| |
| Plavba Han, Bloody Rose, Katsuo Taiga Strašně mě mrzelo, že Saigo odmítá s námi dále plout, ale bohužel to bylo jeho rozhodnutí. Docela mě také překvapilo, že jsem se na koncertě sesnámil s Katsuou Taigo. Popravdě jsem byl rád, že někdo Saigovo místo trochu nahradí a i když jsem mu zatím moc nevěřil, aspoň řekl, že pluje s námi. To se samozřejmě nedalo říct o Roseho spolupráci. Vůbec se mi nelíbilo, že někdo s námi chce jet jen jako pasažér, ale možná jsem se zmílil, třeba bude pomáhat taky na lodi. No uvidíme. Jen kdyby mi třeba řekl, kdo vůbec je, nerad mám na palubě úplně neznámé lidi. Na Hana jsem si za tu dobu už trochu zvykl, sice to je posera, ale je to prostě posera pirát no. Tak nějak mi došlo, po tom incidentu s bouří, že asi není člověk do první linie, tak jsem mu dal na starosti lodní děla a střelný prach. Byl by docela problém, kdyby začlo pršet a nám všechno zvlhlo. Co se tíše Katsua Taiga, tak jsem ho poslal pod taktovku Kazuma, protože bylo potřeba, aby někdo manipuloval s lodními lany a popřípadě se postaral o ztěžně. Když jsme se začli plavit, tak jsem se schoval do kapitánské kajuty a moc často jsem nevycházel. Tedy, né že bych byl neustále zalezlý jako skřet v jeskyni, ale byl jsem celkem nešťastný. Nechtěl jsem, aby o tom posádka něco věděla, a tak jsem se ani nezapojoval do her, a tak. Hlavně nekazit zábavu. Noviny jsem si nepřečetl, protože jsem tušil co v nich asi je a na jídlo k Thorovy jsem chodil velmi rád, taky kdo by se zlobil na jídlo, že? Thor Někdy během cesty za mnou přišel Thor. Byl to takový normální rozhovor, ve kterém se nic moc neřeklo. Já Thorovy nějak polopatě vysvětlil, že si to s tím zástupcem rozmyslím, ale že oslavu zřejmě udělat nebudeme moct. Popřípadě jestli by Thor mohl navrhnout posádce, aby jsme šli něco ulovit, protože jako kuchař má jistě velké znalosti o tom co je tu jedlé a co ne. V moři je navíc spousta ryb, tak by mohl i poprosti Johu, jestli by nemohla sestrojit sítě nebo tak. Místo oslavy jsem tak navrhnul nějaký menší piknik, že se jen zastavíme někde a pojíme. Trochu jsem nastínil Thorovy, že nutně potřebujeme získat peníze. Samael (viz. šepot) Kazumo, Alex Nerozmýšlel jsem se dlouho a když jsem zjistil, že máme na dohled ostrov, byl jsem docela štěstím bez sebe. Nejen, že jsem nechápal co doktorka tak nutně potřebuje, ale jestli chce doplnit zásoby, tak nejspíše zastavíme, navíc Thor plánoval něco udělat jako oslavu.... uvidíme co vymyslel. Jednoduše jsem vydal rozkaz at zakotvíme u ostrova a pak už jsem dál čekal v kajutě až doplujeme. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Kapitánova kajuta Samael vstoupí do kajuty a může si všimnou, že já proti němu ani nezvednu hlavu, abych se podíval kdo vchází. Místo toho sedím zamračený za svým prázdným stolem, na kterém leží položená moje psí čapka, z které se zřejmě snažím vybrat nečistoty, protože to vypadá, jako kdyby opice hledala blechy. "Hmm, Musashi... to mi něco říká, hmm... zakotvíme... hmmm" Zabručím zahleděn do čapky z které vytáhnu dlouhý bílý vlas, který odhodím na zem. Hned na to pozvedu pohled a udivím se, jak je Samael vlastně oblečení. Chvíli poslouchám co více má na srdci a teprve až když domluví, tak začnu mluvit. "Rose hmm... no, uvidíme.... a zatim nevim. Thor mi řekl, že mám zvolit důstojníka, takže až to udělám, tak se rozhodnu kam poplujeme." Zklopím zamračeně hlavu a povstanu od stolu, přičemž si čepici dám na hlavu. Nastane moment ticha při kterém se dívám Samimo přímo do očí. "Zainin hmm... já neřekl, že jí jedeme zachránit." Samael se asi naštve, nebo udiví, ale já ho přeruším ještě pokračováním... "Řekl jsem, že za ní poplujeme, to je rozdíl. Problém je s tím, že jí vlastně nemůžeme pomoct." Povzdechnu si a zaklapám nervózně prsty na desce stolu. "Na světě jsou vždycky dva druhy soubojů. Jeden je aby jsi přežil a ten druhý, v něm bojuješ za svou hrdost. Zainin se snaží pomstít někoho blízkého a je za to ochotná obětovat vše, i život i naší posádku, tebe, kterého opustila." Zadívám se do země. "Jestli nás nepožádá o pomoc, tak jediné co můžeme dělat je jí pozorovat, nebo jí odstraňovat z cesty překážky" Povzdechnu si a odkloním pohled od Samaela. |
| |
| Plavba Thor Thor měl s jednou věcí trochu problémy. Zdá se, že neví jistě jak správně skákat. Zkoušela jsem mu to vysvětlit z anatomického hlediska, ale to bylo na Thora moc. Pak jsem to zkoušela udělat názorně a prostě jsem mu sahala na nohy a ukazovala, který svaly jsou k tomu potřeba. A začínali mi docházet nápady, jak mu to vysvětlit. „Nejspíš budeš muset použít způsob, pokus a omyl. Prostě to zkoušet až na to přijdeš.“ Řeknu nakonec. Klidila jsem se mu z cesty, když zaujal sumo postoj a pak vyskočil a... zůstal zaseknutý. Začali mi škubat koutky. „Jo třeba by ti mohli něco vymyslet, co by ti pomohlo se to naučit.“ Řeknu souhlasně. Začnu se smát, ale jdu Thorovi pomoc ven. Thor nakonec chodil skoro každý den, abych mu radila. Nevadilo mi to, ale Thor měl pocit, že mě tím otravuje. Zrovna jsem měla přestávku od tréningu. S ručníkem kolem krku jsem se slunila na palubě, když se objevil se zákuskem. Zvednu se a se sbíhajícími sliny si od něj zákusek vezmu. „Jo. Stavte se dneska po večeři u mě na ošetřovně. Sepíšeme to.“ Přikývnu. Kazumo Když jsem trénovala, objevil se Kazumo s tím jestli si nechci zatrénovat s ním. Nic jsem proti tomu neměla. Můj bojový styl byl spíš zaměřený na sílu, za to Kazumo byl rychlý a tak se mi několikrát dostal za záda a plácl mě přes zadek. Což mě štvalo. Jen počkej až zvládnu novou techniku. Technika Bič co jsem se učila šel dobře, ale ještě to bude chtít čas. Ale už jsem blízko. Pak ho bacím přes zadek já. Ale aspoň mi to řeklo, že musím zapracovat na rychlosti. Protože tohle by nešlo. Každý rychlejší nepřítel by mě stačil bodnout do zad dřív než bych se stačila otočit. Proto jsem do svého tréningu zapojila i tréning rychlosti s nějakou částí těla zvětšenou. Normálně jsem docela rychlá, ale jakmile jsme v bojovém módu dost se zpomalím. Pes Pes souhlasil s tím, že zastavíme na ostrově. Měla jsem z toho radost. Další čas na tréning. Spokojeně jsem poplácala Psa po rameni. Techniku Bič jsem se už naučila, jenže chce to vypilovat. Změna ruky trvá moc dlouho a musím se to naučit pořádně používat. Chci to mít naučeně perfektně, abych zvládla zasáhnout i list na květině. Zatím jsem v tom dost nepřesná. S normálním bičem se taky člověk jen tak nenaučí. Chce to tréning. |
| |
| Plavba: Objevení dalšího DF! Dodatek k začátku vyplutí: Z mého odpočinku na lodi, mě vytrhl Pes, který si mě zavolal, že nutně potřebuje pomoct. Ze strachu, co se děje jsem tedy hned vyrazil za ním. Naštěstí nebo také bohužel se, ale nic extra důležitého nedělo. Místo toho se rozhodlo, že Samael budeme mít koncert a potom plujeme pryč. Rozhodně jsem se plánu vydat se na moře nikterak nebránil. Představa toho, že bych měl strávit nějaký čas na ostrově, kde nemají střelné zbraně a ani munici mě děsil. Do toho by Joha zaměstnaná opravami lodě nebo tréninkem by mi asi sotva tavila olovo a dělala z něho kulky. Zbytek času na ostrově jsem se snažil pomoct s naloděním. Vyplutí (Alex, všichni): Při vyplutí jsem se vyšplhal do plachet, abych jako jeden z obratnějšíchčlenů posádky dopomohl k vyplutí lodi. Když se ovšem rozvinuli plachty, tak mě trochu razantnější poryv větru a jedno z těžkých lan stáhlo z ráhna a já se vydal volným pádem k palubě lodi. Asi by došlo k tragédii, kdybych svůj volný pád díky své akrobacii lehce neovládl. Rádoby dopad na nohy ovšem zaznamenala dvě hlasitá křupnutí a já se zklátil na zemi v bolestech. Obě nohy otočené do vskutku nepraktických úhlů. Než se ke mně dostala Alex, tak jsem se pokusil odplazit aspoň lehce ke stěžni, čímžse mi nohy tak nějak srovnali přesto, že jsem je za sebou táhnul jako had ocásek. jaké bylo překení všech, když přiběhla Alex a po chvíli s překvapením všech konstatovala, že obě nohy jsou v pořádku. Obě kosti jsou prakticky nedotčené a důkazem bylo i to, že jsem se po chvíli zvednul. Vše bylo zakončeno odchodem na oštřovnu, kde po zkoumání a odebrání bylo zjištěno, že moje kosti jsou doslova ďábelské s velice rychlou schopností regenerace... konečně byla tedy objevena schopnost mého Df. Od té doby se moje setrvání na lodi stalo noční můrou posádky. Objevení nové síly dle mého totž museli vědět všichni a tak jsem se s každým na lodi dal do řeči nezajímc se o čem diskuze je, vždy jsem jí stočil na svoji novou schopnost a z Plameňáka jsem se velice rychle změnil na Kostěného muže! Plavba (Joha, Thor zbytek posádky): Jako vždy jsem se pokoušel být nápomocen, od objevení mé shopnosti jsem začal přijímat ty nejtěžší práce s vidinou toho, že se znovu zraním a objevím nové schopnosti mého DF. Pravdou je, že asi druhý den plavby se objevil menší zádrhel toho, když mi nedošlo, že vlastně jsem tím pádem přišel o schopnost plavání a sadšením sobě vlastním jsem skočil do moře. Po vylovení jsem pak už ovšem o nic takového nepokoušel a držel jsem se poblíže kuchyně nebo dílny. Svůj čas jsem tedy věnoval jako pomoc Thorovi v kuchyni a Joze v dílně. Společnost těchto dvou pro mě byla přirozená. Thor byl můj zachránce a rozhodně jsem mu něco dlužil, což jsem se mu snažil vrátit i tím, že jsem snědl vše, co mi dal pod nos a po jídle jsem to byl vždy já, kdo se hrnul k mytí nádobí. U Johy to možná bylo tím, že věkově byla nejblíže mému infantilnímu nadšení z každé drobnosti a hlavně jsem z ní chtěl vytlouct, jak by šli vylepšit mé bambitky. Také jsem se začalvěnovat tréninku své nově nabité schopnosti k tomu jsem si vybral nejsilnějšího člena skupiny (dle mého) a to Thora. Nebylo dne, kdybych kolem něho neskákal a nežádal ho, aby mi dal co nejsilnější ránu, kterou zvládne do žeber. Už asipátým dnem může Thor spatřit značný pokrok v tom, že když Sarutobi očekává ránu jako by se jeho tělo v tu chvíli stalo o dost odolnějším. Jeho kostra totiž začala nabírat tvrdosti ocele. PS: Za dobu mého strvání v dílně jsem si s vypůjčením nářadí od Johy přidělal ke svým bambtikám dva "řetězi" s karabinami a přidělal si je k pásku. Důvody: 1) Jen tak mi je nikdo nesebere. 2) Po výstřelu se o bambitky nemusím starat, jelikož zůstávají na řetízcích a můžu se tak věnovat dále boji aniž bych se o ně strachoval. Vylodění: Konečně po dobu cesty narážíme na ostrov Musashi island. Jelikož se šermu věnuji jen tak zběně, tak mě příliš nenadchne historie ostrova o to víc, ale to, že určitě nepůjde o nějaká zviřátka, která by neměli munici a já tak budu mít možnost se věnovat mým střeleckým technikám. Když tedy míříme ke břehům vyškrábu se nahoru do koše, kde sleduji břeh. Přitom si zapálím a nechávám vítr, aby si hrál s mými vlasy. Konečně zase na pevné zemi! Když dorazíme ke břehu, tak slezu a čekám na povolení od kapitána k rozchodu. Hodlám si totiž doplnit munici, abych mohl začít s tréninkem svého střeleckého umění, které na téhle lodi postrádají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Těsně před tím, než jste se dostali k Musashi Island přišla ti od Marka odpověď. Drahá Alex O vaší přítomnosti na Animal Island jsem se už dozvěděl od Komodora Cobyho. Stále je na vás naštvaný kvůli tomu, co jste udělali jeho mužům na Lynee a několik mariňáků z ostrova mu nahlásilo vaši přítomnost. Můžeš být svému kapitánovi vděčná, že jste odpluli, protože Komodor dorazil asi před dvěma dny odhodlaný vás zatknout. Vím to, protože se na jeho přímý rozkaz podílím na lovu na vás. Trošku mě ale děsí cíl vaší cesty. Musím tě varovat. Vyhněte se té pevnosti. Ať už jste jakkoli silní, nesmíte na ni zaútočit. Až moc dobře vím co by se vám tam stalo, neboť velitelem té pevnosti je komodor Edward Ryuuken můj otec a asi největší mistr meče v celém North Blue. Kromě něj je tam pak pět jeho kapitánů, přičemž každý z nich je mnohem silnější než já. Líbá Mark Ryuuken PS: doufám, že nevadí, že fotka je v uniformě, jinou nemám K dopisu byla přiložena fotka Marka z jeho povýšení v nové uniformě kapitána. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Když přišel dopis od Marka, měla jsem velkou radost. Ale to co mi prozradil mi radost neudělalo. Naše cesta je ještě nebezpečnější než jsem si myslela. Tohle je naprosto jasná sebevražda. Proč chtějí plout zrovna tamtudy? Musím si promluvit s Psem a zjistit jaký má plán, protože jen tak si tam připlout nemůžeme. To prostě nejde. Ale když uvidím fotku co mi poslal znovu se usměji. V uniformě mu to slušelo. Políbila ji. Nemohla jsem si pomoci. Mark je tak hezký! Hned jsem si jeho fotku dala do rámečku a postavila si ji na noční stolek vedle postele. Fotka musí prozatím stačit. Pak jsem si hned sedla ke stolu a začala psát odpověď. Drahý Marku. Děkuji ti za fotku. Nevadí mi, že jsi v uniformě. Sluší ti to v ní. Fotka už má rámeček a své místečko na nočním stolku. Mám z ní radost. Tvé varování mě značně znepokojilo. Budu si o tom muset se Psem promluvit a zjistit jaký má vůbec plán. Blížíme se právě k jednomu ostrovu. Jestli je rozhodnutý sebevražedně projít skrz a nemá žádný plán, tak na tom ostrově nejspíš zůstanu. Protože by to byla jasná sebevražda a nemám chuť svůj život ještě zahodit. Bylo by to nejspíš zajímavé setkání s tvým otcem. Snad se brzy setkáme. Na nějakém místě, kde by jsi nemusel plnit svou povinnost. Myslím na tebe. Alex Hodila jsem ptákovi minci do kasičky a předala mu dopis. Jakmile se vylodíme, půjdu si promluvit se Psem. |
| |
| Před vyplutím Thor a spol…
Moje řeč měla spolu se Samaelovou nějaký účinek. Tedy ne že by se mnou souhlasili do puntíku, ale očividně se jim to rozleželo v hlavě. No snad si z toho něco vezmou. Na Thorovu otázku zakroutím hlavou a odpovím. Bohužel, kdybych mohl udělal bych to… A kdo ví jestli by mně poslechla… Následně se otočím a zamířím do lesa. Takže měsíc plavby jo?...No, budu to pak muset nahlásit nahoře, ale musím se připravit… Během té cesty budu konečně moct trénovat, i když většinou tajně…Fajn, jdu nasbírat pár nových semínek a vyrobit si náčiní. Zbytek dne jsem pak chodil po lese a sbíral nová semínka do své sbírky. O pár hodin později, když všichni ostatní byli na koncertu, jsem začal vyrábět ze dřeva napodobeniny zbraní – několik kunaiů a nožů, nunčaky, dva bokkeny, tyč, kosu, kopí, kladivo a sekyru. Noc jsem strávil v koruně stromů, kde byl celkem klid. Na koncertě jsem se ukázal jen na moment pro jídlo a zas zmizel jako duch…
Co se za týden událo Zhruba celá posádka
Druhý den začínám raním procvičováním svalstva, které pokračuje cvičnými seky mých nově nabitých pomůcek. Po menším opláchnutí a snídani mířím na loď, kde se ubytuji v jedné volné kajutě a jdu pomoct na palubu, kde navigátor už štěká rozkazy. Později za mnou příjde Kazuma se žádostí o bokken. Zapálím si konečně první cigaretu ten den a odpovím. No… Dva bokkeny bych u sebe měl…ale zdarma se mi ti je nechce dávat… Co takhle 100 beli za půjčení na den nebo 1000 beli za jeden… vyber si co chceš. Tuhle nabídku si dobře rozmysli, neboť když jeden zlomíš aby se ti to ve výsledku neprodražilo. O něco později pak pomáhal vyprošťovat Thora a spravoval podlahu- zatloukl přes díru prkna a nenápadně pak opravil část pod nimi.
Zbytek týdne pomáhal s lodí a Thorovi jak mohl, vlastně jste jej nikdy neviděli dělat nějaký trénink. Ten dělal tajně ve své místnosti či v noci, kdy procvičoval své umění se zbraněmi a Jiu-jitsu. Nicméně i tak potřeboval hodně přestávek. Krom těchto tajných akcí pořídil Alex v její ordinaci menší pěstírnu bylinek. Navíc jí každý den vyzýval v šachu. Krom toho si možná někteří všimli, že vás pozoruje a hodnotí při vašem tréninku. Také jste si mohli všimnout, že jeho brýle jsou falešné a často voní k modré stužce. Navíc i přes častou cigaretu v ústech celkem voní po květinách…Bůh ví proč…
Každý 3 dny večer jsem poslal tajně zprávu pomocí svého den-den musei na velení, kde jsem sdělil jak pokračuje úkol a aby zachytili dopis určený Lust nebo ji varovali, aby na něj neodpovídala. Případně přijal nové instrukce.
Výpomoc Thorovi Proboha Thor-san, co to vyvádíte té ubohé loďce…Moment hned vás vytáhnem… Sehnal lano a omotal jej kolem nejbližšího stožáru. Druhý konec pak podal Thorovi, aby se přitahoval a sám se jej snažil vytáhnout za rameno…Po nějaké době ještě něčí pomoci se to nakonec povedlo a já po opravě podlahy se znovu obrátil na Thora co tu dělá… Aha, takže zkoušíte nějakou skákací techniku a nejste moc zvyklí skákat… raději zatím zkoušejte takhle dřepy, aby jste věděl jak se odrážet. Předvedu mu dřep, při kterém zvedám zároveň s tělem i ruce a končím nohama na palcích. Předvedu mu to několikrát a pak odcházím tajně vyztužit podlahu pomocí mého DF- tentokrát by neměli být patrné nějaké změny, až pro Thora pod kterým se podlaha méně prohýbá.
Musashi Island Posádka
Konečně ostrov… i když bych byl raději, kdyby to bylo East blue a tohle byl konec mé cesty…Nicméně představa pevniny mně víc než potěšila(patřím přece na souš). Musashi island…vypadá, to, že pár z posádky, chce udělat menší zastávku s oslavou… no třeba tam najdu nějaký zajímavý vybavení… Nebo se konečně zbavím toho absťáku…klid, klid, ještě ne… Až dorazíme půjdu kousek s Thorem a pak se vydám objevovat zajímavosti tohoto ostrova sám… |
| |
| Před vyplutím " Thor nemyslel ,že s ní budeš mluvit jen ty Thor by jí chtěl slyšet taky,ale když to nejde tak se nedá nic dělat no? Asi by jí nenašli že?" zeptal se pro jistotu neb mu funkce skřítků byla stále jednou velkou záhadou , avšak těšil se že by se o tom mohli něco dovědět. Nicméně zbytek příprav a oslav dopadl dobře Thor získal další zásoby které druhý den k ránu musel dostat na loď ale to nevadilo Joha měla určitě spoustu způsobů jak něco dostat z bodu a do bodu by pravda otázka byla jestli by to bylo v pevném stavu nebo ne. Tak jako tak nést pár zásob byla pro Thora spíš malá rozcvička. Vlastně svým způsobem byl Thor docela štastný že má další jídlo ,vždyť bude posílat dopisi a ty nemuže poslat samotné. Vyplutí Všici cca " Jo kapitáne Thor muže vytáhnout kotvu to není problém." zalomozil Thor a orpavdu kotvu vytahl, pravda nová loď už na to měla nejspíše nějaké to navíjecí zařízení tza které stačilo točit, i tak to ale byla prace pro pár chlapů a nebo jednoho Thora. Nicmeně Thorovu radost z toho ,že stále zvládne kotvu dostat nahoru sám přerušilo křupnutí opravdu strašidelné. " Hane?!" Thor se zatvařil hodně zděšeně, a dost se mu udělalo špatně když viděl co se Hanovi stalo, nicméně snad proto ,že byl hrdý své jidlo dokazal ho udržet v sobě a s hlubokým nadechem se velice ryhcle vydal za Hanem. "Alex.... Han si asi něco zlomil." Ano Thor byl opravdu velice bystrý.. nicméně to ,že je Han v pořádku a muže skoro hned chodit ho překvapilo a rozhodně asi nebyl sám. Brzy se měl i dovědět proč to tak je. " Ha a prej ,že Thor vaří špatně." Thorovi se dost ulevilo a ač by Han chtěl aby mu Thor říkal kostěný muž mohl čekat maximálně kostěňák nebo kostěnýplamínek. Vytáhnutí špuntu Alex, Rose " No možná mohli... ale nejdřív musí Thor nahoru...nebo dolu.." naštěstí šel kolem Rose nejspíše mu skřítkové řekli ,že je Thor poněkud v nezavidění hodné situaci. " Ještě jednou Thor není san... a i když je Thor za dva nemusíš na něj mluvit jako na dva." rozčiloval se Thor i když dosti opatrně neb nebyl v pozici kde by pomáhali výhrůžky. Snad Rose a Alex včetně její schopnosti být větší nebo menší dostali Thora ven ať už jakkoliv. Rose evidentně pochopil o co se Thor snaží. " jo to je ono Thor neví jak skočit správně Thor skákal vždy tak možná do řeky a hrál si na plovák, ale to je tak všechno. Thor zkusí ty dřepy." Co to Thor dělá?-pokroky ve cvičení. Kazumo,Samael,Rose Při jednom z nácviků dřepů a přískoků natrefil Thor na kazuma, který měl docela příhodnou otazku, Thor moc dobře věděl, že o tom co se učí nesmí moc říkat, neb knížku vlastně ani nemá mít. Proto mu varianta s tancováním,kterou navrhl Kazumo přišla docela hezká. " Tak nějak. Thor ví, že zanedbává nohy proto se snaží je víc no ... rozhejbat ... jo to je to slovo...A no můžeme sehnat Samaela." s tímto nápadem to Thor také zkusil našel Samaela aby se ho zeptal. " Thor má otázku... thor trénuje hopsání a tak Kazumo říká ,že by to s hudbou šlo líp, šlo by zahrát nějakej ten odpalubák...teda odzemek? Thor zkusí taky dojít za kapitánem a no mohli bychom mít oslavu ,že ještě žijeme ... Thor rád slyší když hraješ veselí písničky." ať už tohle dopadlo jakoliv věděl Thor ,že musí chytnout Roseho nejlepe někde kde si budou moci promluvit sami. " Rose ...Thor ví co dělát, Thor to pozná odlaha se neskuhrá tak moc když jde Thor . Thor děkuje tobě i Joze ...jste šikovný a jo kdyby jsi chtěl něco pro skřítky stačí říct." Vaříme s Thorem Han,Joha, Kazumo,Rose( v různých časových usecích) Jak se zdálo zvykli si všichni chodit na jídlo a to bylo sakra dobře někteří chtěli balíčky a to se taky dalo, když nic měl Thor pomocnou ruku v Joze která s ním trávila většinu svého času pokud neopravovala loď a nebo nepokládala pastičky na posádku i když ono pokládaní pastí bylo nějak snížené, hold bylo vidět, že Johu něco trápí. Naštěstí měli oba docela zajimavé rozptýlení a to hned 3 nové pomocníky. Kazumo přišel s tím že by se chtěl naučit základům vaření. " Nooo to není problém Ježku, ale vaření tam se pozná co jsi když jsi špatnej jídlo je špatný... A základy všechno je základy... Thor neví co pro něj byli základy Thor se postavil a vařil. Ale tak když máš ty svoje nože mužeš krájet... ono to bue dobrej Trenink pač kuchyně není nafukovací a je nás tu hodně ...naučíš se krájet když není místo. Jo a tohle jídlo je jak ženský na některý musíš pomalu na některý tvrdě...musíš se to naučit poznat jinak ti bude hoodně špatně." zadumal se Thor a hned se podíval na Johu která už se potutelně usmívala. " Ne Thor nechce nafukovací kuchyni, by se Thor špatně opřel a ulítla by.Ale byla by to sranda." usmál se a pohladil Johu ve vlasech. Druhý pomocník byl Han už proto ,že chtěl vyzkošuet co jeho nová schopnost vydrží a nebo možná proto, že mu to přišlo lepší než záchodky na ,které Thor nezapomněl. Navíc Han trávil i dost časů s Johou. Možná mohl být malinko zklamaný ,když Joha vylepšila jeho bambitky tak ,že je nabarvila na červeno a hlavně ozdobila aby vypadali jako dračí hlavy, ačkoliv jak mu bylo vysvětleno, nejde dělat lepší bum neb by bouchli i pistole a rychleji to nejde kvůli tomu že se draci krmí od hlavy ale ,že červená barva zlepší prostě vše a draci vypadají hezky. Protože chtěl Han naročnou práci nechal ho být u Thora s Johou aby mu pomáhal přímo s přípravou to totiž bylo pro někoho kdo neznal pracovní rytmus Johy a Thora vlastně neustalí přísun šťouchanců kopanců přetáhnutí pánví rána kořenkou a tak. Nicméně to pro Hana mohlo mít i přínos v tom ,že mohl pochopit jak ti dva spolu pracují a neplést se tolik. Thor se taky snažil Hana zaměstnat nošením jídla z kuchyně a tak. Poslední pomocná síla byl Rose, kterého si tam Thor dotáhl trochu sám už proto, že část dupaní probíhala v kuchyni a tak bylo potřeba zadělávat díry. Navíc někdo jehož skřítkové umí dělat koření se sakra hodil jen musel Thor vymýšlet nové způsoby jak to utajit i když z toho jak se Joha stáel zvědavě koukala na Roseho a občas kolem něj položila malou pastičku, mohlo být zcela zřejmé že o skřítcích už neví jen Thor. Jednou se ho Thor dost možná když bylo v kuchyni trochu víc plno zeptal. " A Rose mohli by skřítkové třeba přinýst i okurku nebo tak? Víš Thor ví že maso seženeme přinejhorším chytíme ryby ale mi potřebujeme i ty no ... ne maso a to by bylo fajn mít někde tu... nějakou místnost ...kam by se třeba i davalo to co je na záchodech když už tam nikdo nechce .... a byli tam kytky a s kytkama by tam mohli bejt aj kamaradi..." Trénujeme s Thorem Han, Kazumo Aby snad Thor nezahálel rozhodli se ho zaměstnat i jako sparing partnera Thor vlastně nebyl proti u obou požadavků tím mohl něco získat. Na Hanovu žádost sice chvilku váhal ale když se ujistil u Alex ,že bude Han v pořádku trénoval na něm Oniharate i Thunder smashing. Pravda když poprvé nabral oběma rukama Hana a poslal ho do vzduchu musel za ním skočit přes palubu a udělat mu plovák ,ale pak přišla Joha s genialním napadem kterým bylo lano tak dlouhé aby han nepřeletl přes hrazení lodě , bylo po problému navíc. Jak se Thorovi zdálo Hanovy kosti byli pevné asi jako jeho vlastní svaly. " Hane ...kde schováváš nože? Thor je nosí u sebe ale jakto ,že když Thor praští tebe je to jako kdyby si měl taky nože?" zeptal se Thor i když že by snad pochopil odpověď to ani nečekal. Spíš díky tomu mohl Hana v žertu nabrat pánví a vystřelit z kuchyně stejně jako mohl své skoky a dupaní trénovat i když stále trochu opatrně na Hanovi. To s Kazumem tréninky opravdu připomínali tréninky. Kazumo se snažil dotknout Thora zatímco Thor se snažil prostě Kazuma utankovat. To se dařilo střídavě oběma hlavně ve chvíli kdy Thor pochopil ,že na to aby do Kazumi šťouchl se nemusí otočit ale jen hodit boky, nicmeně KAzumova průprava z kuchyně ho mohla na něco takového překvapit. Snad proto Thor vymyslel něco zajimavějšího. Na palubu nakreslil kruh klasický pro sumo. " Tak tohle bude sranda. Je to pro boj když není místo kdo bude za kruhem prohrál jinak zkoušíme to samé...." usmál se Thor ale Kazumovo soru prostě stíhat nemohl, nicméně Thor byl šibal a tak zkošuel ještě něco tím něčím bylo zachytávaní Kazumových bokenů nebo rukou pomocí Thorovích břišních svalů. Stačilo aby se ruka nebo meč zabořila trochu do thorovy hmoty a svaly by se už mohli postarat aby se jí odbořovalo hůře. Thor a kapitán Pes Thor aspoň nasadil myšlenku a to bylo dobré navíc jemu se pro změnu líbila myšlenka s piknikem. " Thor bere až uvidíme ostrov Thor zařídí piknik....jo a s těma rybama...Thor nezná všechny ryby v moři Thor je kuchař to jo ,ale Thor nezná každou surovinu co kdy kde plavala. A některý by mohli bejt jedlí jen jednou." Seznamování s Thorem Abe,Rose,Katsuo,Kyouma,Han,Satu Všichni výše napsaná prožili za dobu plavby zajímavou zkušenost, tou zkušeností bylo že si je našel Thor většinou s něčím hodně nadýchaným v šlehačkou pokrytým a moc dobrým vytvořeným skrze jeho Food of friendship a že toho bylo většinou opravdu moc netřeba dodávat. Vlastní cíl návševy byl stejná jen se měnila slova. Pro Abe: " Ahoj Thor nechce rušit, ale Thor si říkal ,že je škoda, že tě Thor nenzná. Thor ví že se kolem tebe motá Kazumo. Thor ho muže praštit... i když to asi zvládneš taky... Jestli to nevadí Thor by chtěl chvilku mluvit o tobě a poznat tě, Thor si myslí , že kuchař by měl znát všechny z posádky hodně dobře. Pač to trapení se dobře léčí aj jídlem." Thor se snažil usmát a nečervenat se moc. Pro Roseho " Thor bude chvilku rušit jo? Thor ví ,že s náma možná nezustaneš ale stejně, Thor si myslí ,že bude fajn když tě pozná... Thor porstě chce vědět kdo je kdo tady na lodi a tak. A navíc Thora moc zajimaj skřítci mužeme si o nich povídat?" Pro Katsua " Ahoj mi se moc neznáme, ale já jsem Thor jsem kuchař... a protože kuchař musí vědět o posádce hodně tak jestli máš čas. Můžeme si popovídat." Pro Kyoumu " Jestli Thor neruší. Thor chce o Samaelově kamaradovi vědět víc.. hlavně když je ten doktor tak co třeba lečíš a tak... Teda jestli chceš mluvit s Thorem..." Pro Hana " Thor sice ví ,že Hana zná dost, ale stejně . Thor chce vědět víc jako jak se Han dostal k plamenokovi co si o něm myslí a tak.... Táákže jestli to Hanovi nevadí..." Pro Satua "Thor se musí přiznat Thor si o tobě moc nepamatuje a to je děsné... Thor lituje a chce to zpravit. Myslíš ,že si můžeš s Thorem popovídat o tom co mšá rád a tak aby tě Thor víc znal?" všechny úvodní věty měli společné koncové gesto přibližujícího se hezky vypadajícího zákusku jako jakési odměny za rozhovor. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Dopisy Thor opravdu jedno uvečer i s Johou přišel spolu s ním i několik balíčků novích koláčků. " Přece nebudeme posílat jen dopisy no ne?"" řekl na vysvětlenou. " První chci napsat Erikovi tam vím co napsat přesně." nadechl se a zamyslel se. " Drahý synovče. Teda Eriku, myslím ,že když jsme teďka přišli na to ,že se dají dopisi poslat přes Marka, kterýmu dej koláček, můžu psát líp, teda Alex muže ...ale to jsi si všiml z písmka. V první řadě děkuju za knížku, snažím se jí pochopit ,ale nejde to tak snadno no začínám chápat jak se musíš citit mezi mariňáky. Jinak ať se Marek nebojí to DF se z něj dostane samo. Han to je noví člen posádky taky snědl něco divného a teď má nezničitelný kosti. " zarazil se a podíval se na Alex , nebyl si jistý jestli ona ví že Marek něco snědl nebo ,že by jí to měl říkat. "No každopadně se naše posádka obměňuje docela zajimavě. Je fajn potkávat nové lid... jo v novinách zase píšou o nás...hmm no je to zajimavé... Ale aspoň se Pyroman polepšil...myslel sem si, že to musí jen vidět a Joham u asi pomohla vidět no....Jinak teď poplujeme někam do east blue nejspíš ... a napadlo mě jestli tam není nějaký neutrální ostrov, jako ten na kterým jsme byli teď myslím, že by jste se tam s Markem třeba mohli ukazat, nebo snad mariňák nemá nikdy volno? No hlavně se drž a nehubni moc posílám napravné koláčky ...hezky se rozděl. Tvůj Velký strýček." PS:Matek tě nezabije, řekl jsem Alex ,že jí chce vidět. PPS: Těžko říct myslím ,že by Marek a Alex chtěli být spolu jen to moc nejde. PPPS: Ten neutrální ostrov by byl řešení zkuste nad tím zapřemýšlet s Markem. PPPPS: Že pozdravuju dvojčata. PPPPPS: Hale nevíš co je zač ten Tawara jsou toho plné noviny ale těm moc nevěřím. PPPPPPS: Snad dopis dorazí v pořádku. A koukej brzo napsat." všechna p si Thor odpočátaval na prstech. " Nevadí když mu to takhle napíšeme že ne? Víš nechci mu lhát nebo tak...navíc on to dál neřekne maximalně Markovi. Nu teď napíšeme asi domů Joha by měla možná taky nebo někomu koho zná...." Thor si nebyl jistý jestli Joha vůbec někoho má a ale zase kdyby ano chtěl aby věděla ,že muže někomu napsat. " Thor chce napsat na Dohjóiri to je ve West blue ...to je Thorovo doma. Thor chce napsat. Drahý sensei a vy všichni jedlíci na Dohjóiri . Zdraví vás Thor. Thor chtěl napsat a neděste se Thor se nenaučil hezky psát ,ale poprosil doktorku... ne nic mi není jen ona umí psát hezky a rychle .... No prostě Thor si říkal, že už vás dlouho neviděl a že to je škoda, jak asi víte Thor se snaží udělat jméno sumu ,ale není to lehké. Noviny všechno překrucují a i když se Thor snaží být hodný a chránit nějaký zásady jde to těžko. No snad jste na mě nezanevřeli, tak jako tak posílám koláčky a nové recepty z plavby a jo pokud budeme ve west blue zkusím se stavit. S přaním dobrého tréninku Drobek. PS: Kdo vlastně vaří když ne já?" následoval docela slušný výčet receptů které se museli připsat k dopisu. Pak se Thor trochu ošil. " A teď to bude těžký...chci napsat pyromonovi i Joha asi chce... No musíme napsat něco v tom smyslu , že je dobře číst, že už si umí získat posádku jinak než ,strachem a že by to měl zkoušet častěji no a že Thor posílá koláčky a nevím ...Thor si myslí ,že kdyby byl pyroman jiný mohli by mít noviny pravdu i s tím spojenectvím a pak bude chtít asi něco napsat aj Joha, ale to nevím jestli Thor má slyšet." |
| |
| soukromá zpráva od Samael (hudebnik) pro Chvíli poslouchám kapitána a také se dívám do země. Člověk by mohl říct že sem smutný. Jenže se začínám usmívat a nakonec se směji na celé kolo. Podívám se na kapitána a na tváři mám opravdu škaredý úsměv. "Hm myslím že si nepochopil otázku." Složím si ruce na prsou a stále se tak nepříjemně usmívám. "Já kašlu na to jestli chceš pomoc Zainin nebo ne. Kašlu dokonce na to jestli Zainin zemře nebo bude žít. Až jí potkám tak se dozvím pravdu." Poté dám ruce před sebe a podívám se na svoje dlaně které několikrát rozevřu a zavřu. "Jestli nás zradila a opustila posádku. Jestli se přidala k pyromanovi. Dozvím se všechno... a pak pokud se něco potvrdí. " Pravou rukou si promnu vousy, zatímco levá je volně podél těla. "Pak jí vlastnoručně podříznu hrdlo a budu si to užívat. Holčička si myslí že ví co je bolest. Ale já jí naučím pravdu." Otočím se směrem ven a cestou jenom řeknu spíše pro sebe. "Naučím jí o bolesti tolik že si bude přát aby zemřela." |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Samael Mezitím co Samael povídá se přehrabuju mezi věcmi v kajutě a upravuju se. Tentokrát už mám na sobě triko a to hlavně kvůli tomu, že jsem na zádech docela bílý od toho jak mi doktorka pomohla. "Oki dokie." Pronesu s úsměvem a vážně zvesela začnu radostně pochodovat vpřed. "Ach jo, jen nevím, jestli Zainin chce sundat někoho kdo je navrchu, to přiláká hromadu pozornosti a my pak budeme uprostřed krvelačného souboje s hromadou nepřátel..." Smutně se zamračím. "A i když jí nejspíše nepomůžeme, protože nás o to nepožádá... haha... znáš naší posádku ne... no, tak bych řekl že akorát vjedeme do hromady mariňáků, což se mi moc nechce." Povzdechnu si. "Nerad bojuju." Vyjdu ven z kajuty a všimnu si ostrova. "Hale už tam musíme být." |
| |
| Koncert Psovi pomáhám. Sice bych raději prohlížel nadále ostrov, ale vypadá to, že koncert je důležitější. Nepomáhám manuálně. Něčeho takového nejsem pořádně schopen. To kde je potřeba slov, tam je mé místo. Samotná hudba na mě nenechává žádný pořádný dojem. Není to nic nového, nic zajímavého. Dav je pouze stádo ovcí, které jde za tím, kdo má silnější hlas a proti tomu, kdo vypadá že se jich chce zbavit... Do deseti vteřin se dá jakákoli sebecennější řeč obrátit naruby... A s mou povahou je to vcelku zaručené... No co. Koncert trávím především u jídla (pokud zde nějaké je) a povídáním s dámskou (pokud je to možné) i pánskou částí obsazenstva. Né ze zvědavosti, spíše z toho důvodu, abych pochopil jejich myšlení. Jak se zde mají a jak si užívají koncert. Ráno, když zjišťuji že někam odjíždíme, tak jsem odhodlán se plavit dál. Tento ostrov je sice zajímavý, ale rozhodně ne dokonalý a to je pro mé potřeby jaksi nutností. Naposledy se loučím s vesničany a hurá na cesty! Loď Celou dobu mé cesty po mě vlastně nikdo nic nechce. Což je sakra dobře! Jakož někdo kdo není členem posádky, nýbrž jen příživník, je správně že po mě nic nechtějí. To ale neznamená, že nejsem ochoten pomoci. Dokud to není nic fyzicky náročného, nebo k tomu nebylo potřeba hromady výdrže, rád pomohu. Jen co se situace po odplutí uklidňuje, nacházím si čas pro rozhovor a pozorování chování celé posádky. Jsou to spíše nenucené rozhovory, na menší poznání a na to abych jim vsugeroval to, že jsem tady a kdyby bylo něco potřeba, tak je tady doktor navíc. Také navštěvuji kapitána v jeho kajutě. Snad hlavně proto, abych zjistil co se to s ním děje a co se to vlastně děje na lodi. Trocha informací o lodi, posádce a cíli nikdy neuškodí. Také deprimovaný kapitán není zrovna to, co tato sebranka potřebuje. Stačí mi jen trocha pozorování a okamžitě poznávám, že na této lodi jsou vlastně jen dva, nebo tři lidi kteří se nebojí, mezi nimiž je Thor. Možná je to způsobeno jeho sníženým mentálním věkem, ale z těchto lidí je právě on tím nejvyspělejším. Ostatním je naprosto jedno, že jsou piráti. Je jim jedno, že patří do určité skupiny. Je jim ukradené, že je zde krom nich hromada dalších lidí. Uzavírají se sami do sebe a do úzkých kroužků. Nevěří ostatním a co je ještě horší, nevěří kapitánovi, a často ani v sami sebe. Nejsou šťastní, ale nechtějí ani nic obětovat pro to, aby byly šťastnějšími. Právě z této bezúčelnosti se mi dělá špatně. Celý den se to zabývá tréninkem, a k čemu? Copak zapomněli? K tomu aby se mohli zlepšit je zapotřebí správné prostředí. Mohou si trénovat klidně celý den, měsíc, klidně i rok, ale pokrok zde bude mizerný... Nejspíše proto jsou pořád tam kde jsou. Hned třetí den mi dochází jedna zásadní věc. Tato skupina má pouze tři pilíře na kterých celá stojí a bez kterých by se sesypala. Thor, Abe a Alex. Je smutné, že ani jeden z nich není kapitán, ale je to tak. Přesně tito tři jsou schopni společnými silami sesumírovat tuto sebranku do pirátské posádky. Thor mi podstatně ulehčuje mou situaci sám se přichází zkamarádit. A dokonce mi i nabízí jídlo! Dobrá! všechno ti řeknu, ale jenom v kuchyni! Prohlašuji a jdu do kuchyně. Kuchyně-rozhovor s Thorem Thor Jídlo je jedna z mých slabin. Jeho první zákusek je ve mě tak rychle, jako kdyby mi dával jen jednohubku. Sešli jsme se zde dnes z jednoduchého důvodu. Začínám slavnostně, ačkoli jediní přítomní jsem popravdě jen já s Thorem Abychom se trochu více dozvěděli o Doktoru Kyoumovi. Jedna věc je ale naprosto nutná. Jídlo! Doufám, že Thor ví kam se tím dostávám. Bylo to prostě tak dobrý, že chci víc! To kde jsem žil, a co jsem dělal pravděpodobně není důležité, takže to vynechám. Sedám na židli a zakláním hlavu dostatečně na to, abych se mohl dívat Thorovi do míst, kde má oči. Jak jsem řekl, jsem doktor... Ale neléčím rány způsobené pěstmi, noži, či kulkami. Chvilka, abych zkontroloval jak tuto větu pochopil. Ale můžeš za mnou přijít se spoustou dalších problémů! Například když máš: Rozdvojenou osobnost, depresi, halucinace, když trpíš samomluvou či stihomamem, ztrátou paměti (nebo naopak chceš na něco zapomenout), dokonce i když nemáš chuť k jídlu, nebo nemůžeš usnout. Tohle všechno dokáži vyléčit, nebo tě toho nadobro zbavit! U poslední věty vyskakuji ze židle na nohy a roztahuji ruce, síla okamžiku si prostě žádala o toto gesto! toho že se židle skácela za mnou na zem si nevšímám. Po dvou vteřinách (po deseti s ukloněním, pokud bude přítomný potlesk) si sedám na vedlejší židli. Takže tak. Zakončuji. Speciálně jsem mu to říkal tak, aby si myslel, že jsem mu něco řekl, ale zároveň mu neřekl vlastně nic a tak zapomněl na to co jsem řekl, ale zároveň věděl že jsem mu to už řekl. Ještě něco potřebuješ ode mě vědět? Mlsně se koukám na plotnu. |
| |
| Akrobat v kuchyni Ani jsem netušil, že v kuchyni docílím i tréninku, co se týče své akrobacie. Opravdu to představení, které Joha s Thorem prováděli každý den mě donutilo se zapojit. Nejednou jsem se snažil, tak vyhnout všemu tomu zmatku až jsem zůstal na stole odkud mě občas shodila Joha svým kladivem nebo Thor svojí pánvičkou a tak jsem mohl svoji kostru vytrénovat. Přesto jsem nebyl schopen Thorovi vysvětlit, jak je možné, že má kostra nabírá takové tvrdosti. Když Thor jednoho dne přinesl pod nos dobrotu, tak jsem se jen olízl div mi slina neunikla koutkem úst. Jakmile o mě Thor chtěl vědět něco navíc, tak jsem se do široka usmál a típl cigaretu, kterou jsem si před chvíli zapálil. Jasný, že ti rád něco o sobě povím. Konečně také někdo, koho to zajímá. Čapnu tedy dobrotu a ochutnám. Hlasité povzdechnutí je jasným důkazem, že mi to doopravdy chutná. Já jsem vyrůstal v mořském cirkusu. Ujal se mě tam principál, když mě mamča nechala s mojí ohnivou mušličkou v košíku před cirkusem. Moje nová mamka byla akrobatka a můj nový tatík tedy principál byl ostrostřelec. vytáhnu nenabitou bambitku a namířím jí před sebe. Zamířím si doutnák na jednom z děl a vystřelím. Ozve se jen zaskřípění křesadla, ale nic se nestane. Přesně takhle dokázal tatík mamině vystřelit růži, kterou měla v puse... samozřejmě dost dlouhou. Já se tak nějak učil od každého trochu. Když jsme dorazili na ten prokletý ostrov, tak to bylo asi tak tři dny před Pyromanem... potom, co se dostal do přístavu první potopil naši loď, která byla asi jedna z mála dost velká. V tuhle chvíli můj povětšinou rozesmátý a příjemný hlas se mění na pochmurný, dokonce přestanu jíst i dobrotu od Thora. My z cirkusu jsme to nechtěli nechat jen tak... přece jen něco jsme uměli, ale bohužel. Tatík umřel mezi prvními, s ním všichni, které jsem znal. Mamku odvlekli a dle všeho jí potom také zabili. Já jediný jsem zůstal a to jen díky tomu, že jsem zabil toho, co mi chtěl podříznout hrdlo... zastřelil jsem ho těmahle bambitkama co mi dal otec než odešel do boje. Vytáhnu i druhou bambitku a prohlížím si je a s tím i jejich dračí hlavy, alias nové vylepšení od Johy. Za to bych jí měl taky nějak poděkovat... takhle tolik nepřipomínají tu krutou realitu... a vypadají dosti zábavně. Pak jako bych se probudil ze snu se podívám na Thora a nasadím svůj normální úsměv. Pak mě předvedli před Pyromana a ten se rozhodl, že ať už v okovech nebo dobrovolně nahradím místo muže, kterého jsem zabil... takže jsem se nedobrovolně stal součástí Pyromanovi posádky. Proto nemám rád, když slyším, jak si tu někteří špitají o tom, že jsem zradil údajně kapitána, který mým kapitánem nikdy nebyl. Znovu vložím do úst lžičku s lahodným pokrmem a pokračuji ve vyprávění. Vlastně jsem za tu dobu u Pyromana přece jen zesílil neustále bití a tvrdá práce mě naučili si vážit sebe sama a rozhodl jsem se, že na té jeho hnusné lodi nevydechnu naposled. A další výhodou bylo, že jako ten co drhne podlahy jsem se nemusel účastnit zvěrstev na ostrově. Pak se otočím ke kormidlu, kde nejspíše stojí Kazumo a vrátím se pohledem na Thora. Zatím se divím, že Vrabčí hnízdo nepřišel s tím ať odčiním svoji službu od Pyromana. Znovu se usměji a vložím prázdnou lžičku do misky. Tak děkuji za pohoštění, doufám, že ti ten příběh stál za to. A co vůbec ty Thore? Nevím o tvé historii a vůbec o historii téhle posádky... pač i když tu jsem jeden z nových nemám pocit, že vy, by jste se znali nějak dlouho. Kromě tedy tebe a Johy. |
| |
| Ty o okurce… Thor, Alex a Joha
Pasti od Johy mně opravdu nebavili… ale na druhou stranu udržovali moji bdělost. Vadilo mi spíš, že zná kus mého tajemství(pravděpodobně)… Já její pohled a pasti vždy oplatil jen menším úsměvem a kytkou ve vlasech… Jak se takové dítě dostalo do průmyslu(její ruka) mi hlava nebere… Mnohem horší bylo když se mně zeptal Thor o skřítcích před Johou a Alex. Jeho otázku jsem mu nejdřív oplatil vyčítavým pohledem(já mu tady vylepším podlahu aby ho unesla a on to jen tak kvákne…), ale pak pokračuji v rozhovoru jakoby nic. Sazeničky sice mám ještě na dost rostlinek… ale pochybuji, že tu něco vypěstuji krom těch bylinek u vaší doktorky… uvnitř lodi je málo světla a venku zase nespoutané počasí… Nakloním se blíž a pošeptám Thorovi. A hlavně by něco takového vzbudilo otázky ohledně skřítků… A já to chci držet pod pokličkou…
Rozhovor s Thorem
Thor mně v kajutě zastihl zrovna po tréninku, kdy jsem cvičil polonahý. Může si všimnout četných jizev – některé z boje, některé z tréninku a některé po drsnějším výslechu. Neukážu mu však záda a přehodím si přes sebe jenom kabát. Pak si vezmu jeho nabízené jídlo a přemýšlím co mu říct. No bezva, co teď?... Lhát se mi mu nechce, ale říct mu něco víc a skončíme oba mrtví… Tak fajn, jdeme na to. No, kde začít?... Kdysi jsem pracoval v cirkuse… nádherné roky s příjemnými lidmi… Snažil jsem se přiblížit člověka a přírodu… Bohužel marně, páč ten cirkus vypálili spolu s lesem, kde jsem měl kamarády skřítky…Od té doby jsem putoval a ne vždy dělal něco, čím se můžu chlubit… Vlastně jsem i zapomněl své jméno… Rose je jen přezdívka… ne moc dobrá… To je asi vše co chci říct… nebo tě napadají další otázky Thor-san? |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Po večeři přišel Thor s Johou, aby jsme napsali dopisy. Přinesl balíčky s koláčky, které chtěl poslat spolu s dopisy. „Dobře. Pustíme se do toho.“ Vytáhnu si psací potřeby a usadím se ke stolu. „Můžeš.“ Pobídnu ho. Psala jsem co diktoval. Překvapeně vzhlédnu, když od něj uslyším, že Mark snědl DF. To byla pro mě novinka. Proč se o tom Mark nezmínil? Nebo si to hlídá, jako tajemství? eso v rukávu? Jednou spolu možná budeme bojovat. Vlastně to od něj bylo chytré, že to tají. Možná mu nedošlo, že se mi to donese. Vzdychnu a raději dál píšu. „Ne nevadí.“ Ujistím ho. Pak přišla na řadu Joha. Když jsme začali psát dopis do jeho domova, připomnělo mi to, že by nebylo špatné, kdybych taky napsala domů. Už je to dlouho. Trochu jsem se zastyděla, že jsem rodičům tak dlouho nenapsala. Seznam receptů byl poměrně dlouhý, začínala jsem mít otlačený loket. Ale pořád jsme neskončili. „Pyromanovi?“ zamračím se. I když se podle novin polepšil, já bych tedy nestahovala kalhoty, když brod je ještě daleko. Ani náhodou mu nevěřím. Po tom co všechno provedl se najednou takhle změní? Ani nápad. „Jak chceš.“ Pronesu a napíšu co chce. „Fajn. Hotovo? Teď musíte jen počkat na pošťáka. Nechte mi to tady, já to odešlu, jakmile se objeví.“ Slíbím jim. |
| |
| Opět na vodu Oliverovo oznámení o opuštění ostrova mě ani moc nepřekvapilo, jen jsem to nečekal tak brzo. S odplutí jsem souhlasil tak napůl. Chtěl jsem dál pokračovat v hledání, ale taky jsem se chtěl dál učit Ryuu Kyuu. Po tom co Oliver domluví, jdu za mistrem a řeknu mu o tom, že zítra odplouváme a jestli by mě mohl toho teď co nejvíce naučit. A pokud souhlasí, tak s ním trénuji i přes noc, až do rána před odplutím. Když už musím jít na loď, tak se s ním rozloučím. "Moc vám děkuji za to, že jste mě učil, budu trénovat kdy to půjde. Doufám, že se ještě setkáme." Nastoupím na loď a udělám vše co mi Kazumo řekne a odplujeme. Týden První den celí prospím, jsem strašně unavený z tréninku Ryuu Kyuu. Další dny už jsou většinou stejné. Vstanu brzo ráno, něco sním a jdu trénovat. Nejdříve se protáhnu a dám si rozcvičku. Do oběda pak trénuji Ryuu Kyuu. Po obědě si dám dvou hodinovou přestávku, kdy si většinou čtu nějakou knížku nebo si něco čmárám na papír. Pak až do večeře trénuji boj s meči. Po večeři se do jedné místnosti, kam nikdo nechodí, tajně chodím učit ovládat své DF, zatím o něm nikomu nechci říkat. A pak už jen jdu spát. Takhle trávím celí týden. Rozhovor z Thorem Jdu do kuchyně se zeptat, jestli tam není nějaké ovoce. Thor tam něco vaří a pak se mě zeptá, jestli mu něco o sobě neřeknu. Proč ne, třeba se od něj něco dozvím. "No, tak já mám rád... Sladký." Napadne mě. "Víš já na moři někoho hledám. Mám za to, že už jsem se jednou ptal, ale neslyšel jsi někdy náhodou o pirátovi co má ve znaku jelení lebku?" |
| |
| Rozhovory Kyouma Mimo toho ,že tě Thor po celé tvé vyprávění o tobě zásoboval sladkým a občas když děláš nějaké to teatrální gesto tak s nadšením takřka dětským začal tleskat. " Hehe doktor Kyouma má rád jídlo jo... a to je dobře Thor rád vaří proti co rádi jídlo." Thor se zamyslel. " Takže ty dokážeš srovnat hlavu jo? Thor se nebojí ,že by někdo tu přestal mít chuť k jídlu o to se Thor postará, ale Thor má strach ,že řada lidí tu potřebuje doktora na takový věci. Thor třeba pomalu chápe... a to je škoda.... Ale Thora štve jiná věc...teda nebudeš o tom mluvit když si ten doktor ,že ne? Thor totiž neví co má dělat ,aby se ostatní nechovali jako kyselí citrony z toho nejde vařit. Thor by byl rád kdyby prostě mohl suroviny spojit aby to mohlo fungovat...teda jestli mi rozumíš, jenže Thor má pocit ,že ani jeho umění takovýhle suroviny nespojí...." Thor se nadechl a zamyslel. " No ty se plavíš krátce takže mi nepomužeš, ale asi budeš to víc .... vědět než Thor třeba dýl... A prostě Thor by byl rád kdyby posádka byla jako rodina.... teda jestli to jde . Thor se bojí že ne." pak Thorovi něco dojde. " A není pravda, že není duležitý co jsi dělal nebo kde jsi byl. Koukej okurka z jedné vesnice není stejná jako z druhé dokonce jsou různý i dvě vokurky co rostou vedle sebe... Takže to je důležitý Thor je třeba z Dohjóiri a vždycky byl a bude kuchař....podle Thora je to co si byl důležitý pro to co si a pro to co budeš... prostě z ryby těžko uděláš palačinky." Thor raději připravil další dezert. " Jo ještě něco Thor neví co tě žene dál, nebo co tě nutí být tu na lodi, teda mimo toho ,že jsi Samaelův kamarád... Thor prostě chce vědět čeho chceš dosáhnout." Han Thorův výraz když jsi mu vyprávěl o sobě připomínal někoho kdo má obrovskou zácpu a vší silou se snaží něco vytlačit. Ne Thor neměl zažívací trable jen se orpavdu snažil soustředit na to co říkáš. " Hmm Thor rozumí. Nemáš rád Pyromana....ale Thor si není jistej jestli Pyroman není Pyroman jen proto ,že neví ,že jde získat posádku i jinak než strachem. Thor doufá, že Pyroman to už vidí... a Thor ví ,že je těžké tohle odpustit Thor jen myslí, že smrt není řešení protože smrt přinese jen smrt a pomsta jde stále dokola." je vidět ,že Thorovi dost záleží na tom ,aby měl Pyroman možnost se napravit. " Hehe jestli bude mít Vrabčák řeči ,nebo snad kapitán tak je pošli za mnou. Ty pomáháš Thorovi Thor slíbil Pyromanovi ,že tě zapřáhne a to Thor dělá a jestli s tim bude někdo mít problém tak ho mít muže. Ale to je všechno." když se dostanou k historii Thora a posádky musí si Thor sám dát trochu svých koláčků. " No Thorova historie je krátká... docela Thor nikdy nepoznal svoje rodiče, jako řada dětí prostě byl najednou na Dohjóiri a tam se o něj starali mistři. Dohjóiri je ostrov kde se učí sumo a vlastně všichni dělají sumo, jasně někdo dělá na poli ale taky dělá sumo a hodně se dováží. No a Thor Thor prostě nějak jednou při treninku zjistil, že mu to jde s pánvičkou....to jako s Bertou a pak u těch pánviček zůstal a dál cvičil sumo." Thor se docela usmíval jako by ho fakt, že nemá rodiče netrápil tolik. " No a pak si Thor říká ,že Dohjóiri je malé a že jeslti chce poznat všechny dobrý věci a umět je vařit tak musí plout a ,že by bylo fajn taky ukázat, že je sumo dobré i v dnešní době....No a pak se Thor dostal k téhle posádce ...Skoro omylem ...vlastně uplně na začatku nás bylo pár a i když to není tak dlouho co se plavíme spolu Thorovi to někdy přijde až moc dlouho." teď teprve Thor zesmutní. " Víš porazili jsme Bignose a Thor zjistil, že jem ožná až moc silný ,ale taky že posádka si víc cení peněz než Thor tomu říká srdce....prostě Thor chce taky ukázat, že bejt pirát neznamená bejt masovej vrah kterej pro zlatou minci prodá i vlastní mámu....no a pak tu byli ty věci s tím ,že pes není pes a je pes a Ratail a další uvažovaní a test jestli zradíme sebe sami pro prachy....Prostě tak jo posádka se moc nezná vlastně Thor zná dobře Johu to jo...ale jinak...Thor se snaží...ale když se snaží jen Thor je to málo." Rose K tomu ,že vlastně nemůže mít žádné pěkné kytky ani nci kde by měli skřítkové radost se Thor vyjádřil skoro smutně. " Thor ví ,že o nich nesmí mluvit ,ale Thor mluví jen u lidí kterým Thor věří a kteří mužou pomoc Thor jen chce aby se měli fajn všichni na lodi jedno jak velký." pak se měl Thor dovědět něco víc. "Aha cirkus Thor slyšel už o cirkuse asi.... No nevadí... Teda ne že by nevadilo to vypálení...jen co bylo pak jak jsi poznal Zainin v cirkuse? A Thor zná Thor taky dělal věci ,který by radši nedělal ale musel... Hold musíme žít se svým svědomím. No Thor potřebuje vědět co chceš dělat, až dorazíme za Zainin.... Thora moc nenapadá co dělat a jestli něco." Satu " Jo Thor vzpomíná na to jsi se Thora ptal, Thor furt neví ,ale zkus se zeptat Roseho ten by mohl vědět... víc...A jo no sladký není pro Thora problém Thor umí spoustu sladkého... jen Satu co chceš dělat až toho piráta najdeš?" |
| |
| Rozhovor s Thorem
Rozhovor s tímhle dobrosrdečným obrem je trochu o nervy…co s ním? Sice není jak kapitán, který usne po dvou větách, ale taky není zrovna jednoduchý s ním mluvit…No myslím, že pochopí jak to cítím…nejlepší je lež obalená pravdou. Ale já jim nevěřím Thor-san, nemůžu… vždyť je neznám… A já se se Zainin neseznámil v cirkuse… ten shořel před deseti lety spolu s mou rodinou… a víc se k němu nechci vracet… zatracení vyznavači techniky, místo srdce mají jen kus šrotu… Brr, ale to jsem zas odbočil já… No se Zainin jsem se potkal poprvé asi ¾ roku zpátky… měli jsme tehdy podobný cíl a dali jsme se na chvíli dohromady jako parťáci… dva měsíce zpátky, jsme se rozešli kvůli jiným úkolům a dalším okolnostem… Vytáhnu cigára z kapsy a zapálím si jednu. No mé svědomí je čisté Thor-san… jsou hold věci, které se musí udělat, byť na ně nejsme pyšní… No jak na Zainin… přemluvit ji bude těžší než vás zvednout a moc velký účinek mít nebude, hrubá síla zas vystavuje jedince v ohrožení před ní, takže nejspíš ji budu muset trefit silným sedativem a na dost dlouhou dobu svázat… Pokud se tedy do onoho dne řádně nerozmyslí sama, v což se modlím jak jen můžu… A co mi prozradíte o sobě Thor-san? |
| |
| Malý a krátký posun-Na lodiAť už jste v ten moment dělali zrovna cokoli, na Kazumovu žádost jste přestali a začali se připravovat na připlutí k ostrovu. Patrně byla potřeba v té či oné podobě pomoc každého z vás a proto nikdo nezahálel. Společnými silami se vám pak nakonec podařilo loď v bezpečí zakotvit nedaleko pobřeží(přímo k ostrovu nemůžete kvůli mělčině). Na rozdíl od vaší předposlední zastávky se ostrov jeví klidně. Nikde žádná prchající děvčata ani lodě ostatních pirátů, takže je na vás, co podniknete a jak. Vesnice-Úvoďák pro Bazuso KenjiUž je to nějaký ten pátek co ses rozhodl, že si uděláš výlet z North Blue do East, ovšem ne zrovna dvakrát se ti při cestě dařilo. Tak nějak jsi nemohl najít dost lodí, které by byly ochotny se s tebou vyplavit směrem ke Grand Route, hlavně proto, že v této oblasti se měli vyskytovat hned dvě v North Blue nechvalně proslulé pirátské skupiny. Psi a Pyromani. Z tohoto důvodu jediná loď, kterou jsi našel byla zásobovací loď, která tě dovezla jen sem, na hranici Grand Route, na Musashi Island. Ostrov, jehož jedinou populaci čítala malá vesnice uctívačů dávno mrtvého šermíře, která s posvátnou úctou střežila jeho hrobku. Neměli lodě, ani nic podobného a tak jsi tu jednoduše uvízl, navíc ti vzhledem ke specifičnosti proudů kolem ostrova hrozí, že tu strávíš celý rok. V místní krčmě pomalu projídáš své poslední peníze, když se ozve povyk. Postarší žena utíká směrem do vesnice a křičí PIRÁTI! JSOU TU PSOVI PIRÁTI! její zděšení by bylo až komické, kdybys z novin tuto krvežíznivou bandu neznal až příliš dobře. |
| |
| Pes na pevnině Všichni co jsou na lodi "Juhůůůů!" Vykřiknu už stojíc na mělčině. Dokázal jsem vystoupit tak rychle, že jsme ještě úplně nezakotvily. Bedlivě si prohlédnu zřejmě krásnou scenérii ostrova (rád bych věděl jak vůbec vypadá.) a rozeběhnu se vstříc dalšímu z osudů kapitána. "Peníze, zlato, jídlo, juhááá bude se loupit." S jasnou veselostí začnu mávat rukama nad hlavou.... to už je asi v době kdy běžím někam pryč do hloubky pevniny. "Jdu najít hospodu." Zařvu ještě někam za sebe, než zmizím v dálce |
| |
| Připlutí a vylodění Vylezu z kapitánovo kajuty společně s ním a na tváři mám zklamaný výraz. Hlasitě si povzdechnu, pokrčím rameny a dojdu za Kazumou. "Hej Kazumo... Připrav loď k připlutí k ostrovu. Kapitán se chce na tomhle ostrově udělat zastávku. Asi potřebuje vyvenčit. " Pomáhám kde mi řeknou a snažím se bezpečně loď přivést tam kam podle Kazuma přijít má. Jakmile se objeví poblíž mělčin tak náš kapitán udělá zase jeho obvyklou kravinu, vyskočí z lodi a utíká směrem ke břehu. Já dojdu k zábradlí, podívám se na vzdalujícího kapitána. Udělám ukázkový Facepalm a skoro vypadám že se zhroutím. "Já ho zabiju... jednoho dne tomu volovi uřežu hlavu a naplivu mu do krku. Jak takovejhle vůl mohl doteď přežít to nechápu." Sundám si ruku z obličeje a otočím se na zbytek lidí na lodi. "Pokud nikdo nemá nic proti rád bych něco navrhnul. " Počkám asi vteřinu a poté pokračuji. "Určitě každýmu, kromě kapitána, došlo že jsme piráti. Tudíž tam na břehu nás nemusejí přivítat zrovna s úsměvem. Pokud nemáte nic proti je důležité sehnat zásoby a informace. A rozhodně se pokud možno vyhnout konfliktům a dalším válkám. Už takle máme nepřátel víc než dost. Takže Satu, Alex, Kyouma a Rose by podle mě měli vyrazit do města. Thor a Joha pokud mají nějaké věci které chtějí sehnat tak jim dají seznam. Alex jako nejstarší člen tu bandu povede a zkusí sehnat nějaké zásoby a info. Kyouma a Rose potáhnou s ní jelikož je živíme a vozíme totálně zadarmo aniž by byli úplně členové posádky. " Podrbu se vzadu na hlavě. "Navíc nemáte na hlavě nasazený odměny takže vás nejspíše neznají a možná budete mít šanci ukecat to že nepatříte k pirátům. No ty lidi co mají na hlavě odměnu by měli v zájmu posádky zůstat na palubě. Zbytek ať si dělá co uzná za vhodné. " Opět pokrčím rameny a začnu se oblékat do košile a brnění jelikož co sem chtěl říct sem řekl. Zbytek už je na tý bandě darmožroutů. "Co se mě týče tak nejspíše zůstanu na palubě pro případ že nás někdo odhalí a budeme muset se bránit. " |
| |
| soukromá zpráva od Dr. Kyouma (psycholog) pro Thor se ukazuje jako skvělý konverzační společník... Alespoň když jsme v kuchyni. Čím déle mluvím, tím více dobrot dostávám. Čím déle mluví on, tím více mám času na snězení těch dobrůtek. Už je to hodně dlouho, co jsem dokázal pozřít takové jídlo. Je sice pravda, že Thor je "hloupý", hůře se vyjadřuje a s každou delší větou má neuvěřitelné problémy. Ale má něco, co většině lidem chybí, emoční citlivost. Přesně díky tomu je to jeho jídlo tak dobrý... S něčím takovým by mohl dokázat více než jen dobře vařit... Ale raději mu to říkat nebudu. Teď by mu to spíše jen zamotalo hlavu V průběhu jeho řeči se ho snažím popohnat dál, aby nepřestával mluvit, aby věděl, že se nemá čeho bát. U některých bodů sice dělám náznaky určitého menšího nesouhlasu, ale pro tu určitou chvíli se nerozhoduji nějak zakročit. Když domluví, tak už mám většinu těch dobrot v sobě, takže mám dostatečný prostor pro odpovědi. Své odpovědi pronáším s úsměvem a občasnými přehnanými gesty. Pronáším je jasným hlasem a udržuji kontakt s Thorem, abych viděl, jak reaguje na různé podněty. Myslím že chápu tvůj problém... Věř mi, že dokonce i já jsem za těch pár dní zjistil že je to tady zavedeno hodně špatně. (lehce otrávený a agresivní tón, kdy vysílám, že jsem si něco z toho co řekl vzal jako urážku) Popravdě, ty jako jednotlivec s tím moc nenaděláš. Pokračuji již svým normálním usměvavým a radostným hlasem. Něco takového je práce kapitána. Kapitán je ten, kdo má stmelit posádku dohromady. Donutit je spolupracovat. A teď se tě na něco zeptám. Myslíš si, že je tvůj nynější kapitán něčeho takového schopný? Krátká odmlka. Ani nečekám, že by mi Thor odpověděl. Je to spíše otázka na zamyšlení a pochopení toho, že s Oliverem se jeho sny o posádce asi nesplní. Aby tě lidé poslouchali, musí se cítit nějakým způsobem zadlužení. Piráti jsou sebranka sobeckých individuí, kteří se spojují pro uspokojení svých sobeckých potřeb. Nebudou tě jenom tak poslouchat a věřit v to co říkáš. Musíš je donutit poslouchat. A to se dělá přesně tím, že je donutíš se ti nějak zadlužit, nebo v nich vyvolat takový pocit. Říkám Thorovi jednu důležitou větu. To jestli ji pochopí a jak ji pochopí už je jenom na něj. Víš Thore... Každý člověk má v tomto světě nějaký účel. Jsi rozumný člověk- (pochvala - tlak na to, aby se zajímal pochvalou, nerozuměl významu mých dalších slov, ale nic neřekl, abych nevzal svou pochvalu zpátky) -ale napadlo tě někdy, že to proč jsem právě tady a teď je mnohem důležitější, než to proč jsem tady a jak jsem se sem dostal? To proč jsem tady má jen dvě možná vysvětlení. Buď jsem zde kvůli nějakému účelu, nebo fungujete jenom jako odvoz... Myslím, že pokud mě s vámi uvidí mariňáci, tak to bude jasný. Menší odmlka To co se ti tady snažím říct je to, že je jedno, zda-li jsem okurka, která se plavila po moři a vy jste ji jenom vzali na projížďku, nebo proto abyste jí uvařili. Důležité je to, že jsem zde a mohu pomoci dalším lidem (útok na podvědomí, aby si uvědomilo, že je na mě spolech a že už jsem dokázal pomoci více lidem a jsem tudíž velmi schopný, chytrý, etc..) Navíc nevím jak jsi mohl přijít že jsem Samaelův kamarád. Rozhodně jsem nepřišel na to, že by se tak ke mě choval... Navíc, ačkoli mi slíbí, že mi pomůže ovládnout svět, svůj slib nějak neplní... Ale teď z jiné stránky věci... Thore! Menší pauzička. Co to poslední dva dny vyvádíš? Říkal jsem si, že bych se tě zeptal dříve, ale příležitost se k tomu naskytla až teď. |
| |
| Ostrov Koukám překvapeně na Psa, který vykřikoval něco o loupení. „No ty jsi se snad zbláznil!“ vykřiknu za ním, ale už se hnal pryč. Promnu si kořen nosu. Snad neudělá nějaký průšvih. Slyšela jsem jak na něj Samael nadává. Nedivím se mu. Pak se na nás, ale otočí a řekne co bychom měli udělat. „A na co bych se měla ptát?“ zeptám se překvapeně. „Mám shánět informace o čem?“ pozvednu obočí. Leda tak se zeptat jak často sem připlují Mariňáci. „No... hlavně neútoč na civilisty, kdyby se některý objevil.“ Znovu si promnu kořen nosu. Každá zastávka na pevnině stejně končí katastrofou. Nedivila bych se, kdyby se to stalo znovu. A příště zase a zase. A dokola. „Hlavně nespěchejme. Pokud se tu neobjeví žádný problém, bude pro nás lepší, kdybychom se tu zdrželi co nejdéle to bude možné.“ |
| |
| Musashi Island: Konečně zakotveni [b Konečně jsme zakotvily. Uvázal jsem plachty a sešplhal na palubu, kde už kapitán vyrážel do města. Sleduji pohledem kam si to asi míří a přitom lehce zakroutím hlavou. Teď by byla další možnost, jak mu zdrhnout... Pousměji se nad touhle zvrácenou myšlenkou a vytáhnu si svoji poslední cigaretu, kterou zapálím svým dialem. Hmmm, munice došla... a dochází. Budu se tu muset porozhlédnout. Než se ovšem rozejdu do města, tak promluví Samuel. Nějak nevím, co si o něm myslet. Neviděl jsem ho zatím bojovat, ani jsem ho neviděl se smát. Ta osoba na mě působí víc tajemně než šedivej děda a ten novej šermíř dohromady. Každopádně zaúkoloval posádku... kromě mě, čímž mi nikterak nebránil v tom, abych se zdekoval. Ok, tak já se jdu podívat po nějaký munici, nebo po něčem zajímavějším, co by se mi hodilo do vybaveníčka. Ušklíbnu se a popotáhnu si z cigarety, pak přejdu k okraji lodě a zasalutuji posádce. Cestou si vyslechnu poučení od Alex. Neboj Alex-chan, znáš mě... já jsem andílek. Nasadím ďábelský úsměv a skočím přes palubu, samozřejmě si dopomůžu svojí nově nabytou schopnost. Musí se trénovat! Tělo nesmí zahálet! Dáme se do sledování... kolem Psa se vždycky něco děje. S tím se vydám za naším kapitánem, ale nemusím příliš okatě. Zvednu si límce kabátu aby mi nešlo vidět příliš do obličeje a zamířím si to v plné zbroji do města. Odměna by na mě být neměla. Takže by to prozatím mělo být v pořádku. |
| |
| Na palubě Zatímco se oblékám tak má Alex nějaké otázky a připomínky. No a náš kosťa se chce vydat na výpravu. "Hej kostěnáku, jestli chceš mám tu dvě pistole a pytlík kulek. Jestli neseženeš ve městě tak ti levně střelím ty svoje. " Poté se otočím na Alex a pokrčím rameny. "Je spousta věcí na který by bylo fajn znát odpověď. Chystá se někdo přijet na ostrov. Přebývá na ostrově někdo zajímavej nebo nebezpečnej. Jak to vypadá z loďma které připlouvají a odplouvají z ostrova. Jsme v teritoriu nějakého nebezpečného piráta. Nebo se tu potulují nějaké bandy které bychom mohly potkat? Nějaké informace o té základně cestou do East blue? Sakra i informace o Musashim a jeho hrobě by mohly bejt zajímavé či důležité. Nebylo by špatný třeba zjistit i informace o nás a co se o nás povídá mezi lidma. Jasný četly sme něco v novinách ale drby kolují rychleji. Prodává se tady něco zajímavého? Sakra holka buď kreativní. " |
| |
 | Ostrov Musashi - místní krčma "Takhle jsem si opravdu počátek své kariéry, jakožto zbrojmistra nepředstavoval...", pomyslím si nabručeně. Bylo těžké dostat se jenom na tenhle ostrov. Na tuhle...díru, plnou uctívačů pradávné mrtvoly. Kdo by si kdy pomyslel, že muž, který dříve dělal pro mariňáky zbraně, zkysne jako staroušek na takovém ostrově. Plném lidí a mrtvol a naprostého nedostatku střelného prachu...a zbraní, a pirátů a mariňáků.... Sakra ! Musím přestat kecat a soustředit se na tu zatracenou rybí polévku, která je zase strašně přesolená. Opravdu, asi začnu zase požvikovat střelný prach. Dokonce i ten chutná lépe než tohle... Naberu si další lžičku přesolené rybí polévky a spolknu ji. Lavice na které sedím je pevná, ale přesto zavrže když se natáhnu a upravím si na opasku svá dvě pouzdra s pistolemi. Už jsem je dlouho nepoužil. A neměl jsem ani dostatek materiálů, času a prostoru nato, abych je upravil. Hrrrrrmmn..., zabručím a dám si další lžičku polévky. Je těžké vymýšlet nové a nové vynálezy, když se nedokážu ani pořádně najít. Potom mi docvakne jistá záležitost, týkající se obsahu mé peněženky a po tvářích mi stečou slzy zoufalství. Vždyť já ale nemám peníze ani nato, abych si mohl dovolit tuhle polívku ! Povzdychnu si a prohlédnu si ještě jednou břečku v misce a s povzdechnutím si utrhnu další kousek chleba. V tu chvíli vběhne do krčmy vyděšená žena, kříčící o příchodu pirátů. Psové...myšlenky mi víří, zatím si dál, nerušeně dopřávám polévku. Mladí, vznětliví, bojovně nadaní...co jiného by se dalo čekat od těch, kteří se snaží stát ve stínu hrdiny Garpa. Povzdychnu si a sním poslední kousek chleba a polévku. Potom si zvednu, utáhnu si opasek a prohlédnu si žebradlo se svou výstrojí. Zabručím a prohlédnu si okolní vyděšené obličeje. Podrbu se na nose a s pozvednutým prstem prohlásím, "Nevíte náhodou kde přistáli ?". |
| |
| Ostrov Natočím hlavu na stranu a přemýšlím o tom co říká. Dobře. Přiznávám, že má pravdu. Tyhle informace jsou důležité. „Tak fajn.“ Přikývnu a dojdu si pro brašnu a zase vyjdu na palubu. „Dobře. Tak kdo jde se mnou? Mám toho v plánu ještě dost. Chci to rychle sfouknout.“ Řeknu ostatním. To je pravda, po tom co se tu porozhlédneme se chci podívat ještě na místní rostliny. Aspoň nasbírat pár vzorků. A pak trénovat. Trénovat a trénovat. „Já jdu. Kdo chce jít se mnou?“ houknu na ostatní a už slézám dolů do loďky, abych mohla na břeh. |
| |
| Hurá na pevninu, jen ne problémi Všichni na lodi
Na ostrov jsem už víc než potřeboval, páč jsem měl dojem, že mi bouchne hlavu z absťáku. Výpomoc mám trochu jako v tranzu, až když mně probudí kapitánův hlas. Pravda nic radostného, ale probral jsem se. Probůh, co to vyvádí?... Říkat mu nějaký námitky nemá smysl, nebude poslouchat a nahánět se mi jej nechce…Co chceš Samíku? Sam se rozhodl nejspíš vzít roli důstojníka(bůh mu pomoz) a už dělá svou funkci svědomitě :D. Při jeho projevu mi naznačuje jak mám přispět do posádky, když jsem jen příživnická pijavice. Hajzl jeden… mm ho naporcovat nebo jak?... Sakra už zas mně chytá absťák…Klid, je v tom kus logiky a sám chceš na pevninu…jen ještě vyřešit jeden problém. Fajn udělám doktorce doprovod, ale ty spíš sežeň chůvu nad tamtím dítětem*mávnu za Psem* páč jinak budou super problémy. Jo ten seznam bych chtěl pokud možno sepsaný do pěti minut… Doktorka má menší problém vstřebat informace a tak k ní dojdu po Samově instruktáži. Zjevně to pochopila dobře, tak se bez řečí k ní nalodím a zapálím si cigaretu. Obrátím se k ní a zašeptám jí: Jen klid, sotva toho budem mít nějak moc na práci. Jestli chcete tak ty informace sfouknu sám… a stejnak bychom si měli dát nějakej bod na shromáždění, kdybychom se museli rozdělit. Počkám až se nalodí zbytek a opřu se do vesel na jedné straně. |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro " No ale práce kuchaře je taky dát dohromady kolektiv ne?" Zeptal se zájmem. " Thor nemyslí, že je potřeba někoho nutit poslouchat to musí tak být. přátelství důvěra a prostě pouto že to co děláme je dobře ...Nesmí se nutit nucená poslušnost je špatně nefunguje to je jak pyroman jen strach a bolest nic pěkného." Thor se snažil pochopit co se mu Kyouma snaží říct ,ale bylo těch slov na něj tak trochu moc. " Ale je důležité jak se někam dostaneš a co si udělal podle toho tě budou lidi soudit.... i když to co si udělal muže každej vidět jinak. No záleží na tobě jak to vidíš, myslím ,že Samael bude rád když tu budeš nebude mít moc kamarádů, zatím a ostatní asi doktora na hlavu budou potřebovat, dřív nebo později..... Ovládnout svět zajímavé ... no to je Samael ale baví se s tebou hodně a přivedl tě takže jsi kamarád, lidi co přivede Thor jsou Thorovi kamarádi." Thorova teorie kamarádství byla prostě strašně jednoduchá. " co Thor dělá Thor se snaží cvičit aby měl silnější nohy." usmál se. |
| |
| Dodatek pro Roseho " Thor jim ,ale věří. To by mohlo stačit Thor neřekne tomu komu nevěří. Thor je zná." Thor se udeřil do hrudi. " Thor ví ,že to nikde neřeknou a Thorovi by jsi mohl věřit." pak se Thor poškrábe na hlavě jako by dumal. " Ne všichni vyznavači techniky jsou takový Joha je hodná a přírodu má ráda .... i když techniku taky to prostě musí být oboje jinak to nejde ..." pak se odmlčel. " No nevím ,možná pomůže Samael ... možná Thor. To Thor neví na koho Zainin dá.... A co má Thor říct o sobě Thor je z West blue z ostrova kde se učí sumo. Thor má rád sumo a dělá sumo od mala. Thor je kuchař a Thor se honí za nejdokonalejším jídlem.....Jo a Thor má rád Zainin ,Alex, Abe, Johu..Soru....Thor je strejda...stejně má Thor rád Erika, Roseho, Hana...A chtěl by mít rád víc lidí ale moc to nejde zatím....." Dodatek pro Hana " Jasně Sumo ono to není jasné?" podíval se nechápavě a pak mu to došlo jeho aktualní zastěra byla vše jen ne čistá proto si jí vyměnil za druhou než jí přepere jeho zástěra totiž mluvila sama za sebe. Přece jen nápis " I love sumo." mluvil dost sám za sebe. " Aháá toho chlápka by chtěl Thor potkat to jo." Thor se usmál když mu Han podal ruku a měl co dělat aby mu jí samou radostí nerozdrtil. Přeci jen mít přátele bylo pro Thora důležité. Přistání ¨Že když přistanou tak se PEs vyřítí s výkřikem rabovat skoro čekal i tak ho to trochu překvapilo. " Zastavte ho někdo." naštěstí první důstojník tedy Samael měl trochu víc mozku. " Jo Thor má odměnu Thor se nebude ukazovat moc... Ale Thor nemyslí ,že by tu byla marína .... a no nechovejte se jako hulváti Thor to pozná.... Thor napíše seznam...Ale Thor nechce bejt jen na lodi to je nuda. Thor spíš chce vědět jak dlouho tu budeme." To byl logický dotaz protože něco takového muselo být započítáno do počtu dnů na které byli třeba zásoby. Z vlastního počítání Thora vytrhl Han který nadšeně skočil do vody.... " Haa to je dobrá sranda." řekl Thor a skočil prostě za ním, takže by mohl udělat i ten notný plovák pro Hana jdoucího ke dnu. Se zachráněným Hanem pak doplul na břeh a vrátil se na loď nechtěl se nudit na druhou stranu mohl trénovat. |
| |
| Musashi Island: Vzhůru ke dnu Ve chvíli, kdy jsem se chystal skočit dolů do vody mě ještě zavolal Samuel, který mě upozornil, že nějakou munici má a tak se pro ní nemusím shánět. Jasný díky! Dodal jsem za sebe a skočil. Bohužel soustředění na Samuela mě upoutalo tak, že jsem zase opomněl ten holý ošklivý fakt, že neumím plavat. Bohužel jsem si to uvědomil až ve chvíli, co jsem padal vstříc vodní hladině. SAKRÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ..... *Žbluňk*. Hladina se za mnou zavřela a já s tvářemi nafouklými posledním vzduchem jsem lapal po čemkoliv čeho bych se mohl chytit. Naštěstí se nade mnou najednou objevil mohutný stín, který skočil za mnou. Využil jsem toho, že Thor se při skoku potopil a chytnul jsem se ho jakmile se vynořil. Když jsem se objevil znovu na hladině tak jsem začal rychle dýchat, jako bych chtěl dohnat ztrátu vzduchu. Uááááá! Budu si muset na to udělat nějaký uzlík, a nebo osobní plováček. Každopádně díky Thore! Držím se Thora, jak malé žabky svojí velké mamky při první lekci plavání a čekám až doplujeme ke břehu. Tam se na chvilku rozdýchávám. Bohužel můj plán pronásledovat kapitána se zhroutil a tak se jen lehce udýchaně otočím na Thora. Tak koupel bychom měli, teď se asi půjdeme podívat do města ne? Usměji se a zamířím si to směr nějaká bližší civilizace, nejraději bych to sice viděl po boku Thora, ale ten se vrátil směr loď. |
| |
| Příjezd Už samotný příjezd je dosti hektický. To, že se tady staví je zřejmě samozřejmostí a i přesto, že se někam celou dobu spěchalo, vypadá to na to, že zrovna tady chtějí ztrácet hromady času. Kde je potřeba s lodí, tam pomůžu, za předpokladu že mi řeknou co a jak mám udělat, protože jinak toho asi nejsem schopen. Jen co jsme zakotvili, tak Pes skáče přes palubu a jde loupit nebohé obyvatele ostrova. Samael, který vyšel z kapitánovi kajuty se ujal vedení. Takové jednání u něj není zvykem, to znamená, že odpověď je vážně jednoduchá. S plnou parádou se pustil do rozkazování. A dělá jen samé hlouposti... Wow... Ti to tady teda ku*ví s plnou parádou! Jděte do města... Ano... Čtyři lidé. Z čehož dva nejsou ani posádkou. Co si asi tak představuje že se stane? Ani nevíme kolik můžeme utratit, ani co všechno potřebujeme... Na tváři se mi ukazuje velmi škaredý, zákeřný úsměv No jestli chceš přesně tohle, tak ti v tom nebudu bránit. Jdu samozřejmě s Alex. Upřímně Samuely, má to vůbec cenu? Všichni se chováte naprosto špatně... Více než rodinou jste sousedy ve stejné vesnici. Han je ve stejné posádce jako Samuel, "ale proč mu prostě nedat to co potřebuje, když to mám? Já mu to prodám!" Takový styl vás moc daleko nedostane... Všichni také pořád někam spěchají. Všichni také pořád trénují. Chovají se, jako kdyby jim to k něčemu bylo... Místo toho aby řešili problémy, které mají, se raději snaží zesílit, aby přerostli toho dalšího... Banda tupců... Ale vážně chci pomoci Thorovi... Asi jim všem vymyji mozky a prostě je donutím k tomu, aby se chovali správně. V loďce nic moc neříkám... Vlastně celou dobu jsem až překvapivě tichý. Mno co... Stejně na tom ostrově asi jenom začnu a ukončím konverzaci, tak co? |
| |
| Ostrov Sledovala jsem v loďce, jak Thor loví Hana. Pomohla bych mu, ale Thor byl rychlejší. Co ho to vůbec napadlo, skákat do vody? Přidal se ke mě Arisu, pak Kyouma. Podívám se nahoru. „Sarutobi! Jestli chceš na ostrov tak pojď!“ zavolám na něj. Ještě chvíli jsem počkala, ale pak jsem se chopila vesel. Zvětšila jsem si ruce, abych na to měla potřebnou sílu. Sice bych to zvládla i normálně, ale proč se zbytečně namáhat? Já chtěla být rychle na pevnině. Podívám se na Kyouma, který se tváří jako kakabus, na Arisu, který mi nebyl moc sympatický a Sarutobi, kterého mám ráda. Byl trochu trhlý, ale nebyl takový blázen jako Pes. „Doufám, že Pes nic nevyvede. Pro jistotu jsem si vzala většinu peněz, abych v případě potřeby zaplatila škody. Snad to pak místní uklidní namísto toho, aby nás hnali pryč.“ Mluvím na ně. „Začíná být skoro tradicí, že musíme rychle zmizet z každého místa, kde přistaneme.“ Stačilo jen několikrát pořádně zabrat. Loď poskočila vždycky pár metrů do předu, za chvíli jsme byli na břehu. Vystoupím z loďky a počkám až vystoupí i ostatních, abych odtáhla loďku na břeh. Aby nám neuplavala. Rozhlédnu se. „Fajn... tušíte kudy jít?“ |
| |
| Na Lodi Keďže sa bližšie s Loďou dostať nedá tak zakotvíme kúsok od pobrežia a niektorý členovia chystajú loď. Keďže je pekný deň tak si dam košelu a vestu dole a som na palube len v nohaviciach. Oliver plny elanu skoči do vody a beží smerom do dediny. ...blazon ak by tam bol na výlete nejaky marinácky dôstojník si velmi rýchlo mrtvy... ...aj keď šanca že by tam okrem dedinčanov niekto bol je minimalna... ...neni tu loď a okrem toho sa sem tak ľahko dostať neda... prejde mi hlavou a potom sa otočim k Samaelovi a Alex Samaelovi a ostatným poviem par viet dosť nahlas tak aby každý počul. "Tak myslím co sa vyplávania týka stači vytiahnuť kotvu rozvinúť plachty a da sa vyplavať. Podľa mojích výpočtov sa pri tomto ostrove môžeme zdržať len niekoľko dní nakoľko po 3 či 4 dnoch sa zmenia prúdy okolo ostrova a na určitú dobu sa sem nebude dať dosťať ale ani odtialto. Čo môže byť výhoda ale aj nevýhoda. Čo sa priskumu ostrova týka verím že ja ako praktik Musashi Kenjutsu budem mať s domorodcami určité veci spoločne tak možno sa mi podarí niečo zistiť. Okrem toho je tu par vecí ktoré by som rád zariadil. A typujem že Abe bude chceť tiež íst minimalne k tej hrobke. Tak tý čo sa boja vody tak by mali ist v člne ja na vas počkam pripadne v dedine. Predsa len Je tam ako sa kukam Oliver sam. A ako hovori Samael keď ho ma niekto zabiť ma to byť posadka a nie dedinčania či marináci." Nato sa usmejem, prijdem na prov ktorý je najbližšie k brehu a skočim do vody pomocou Soru. Tak doskočim trošku dalej do vody ktorá mi je sotva po pazuchu. Katanu ale držim nad hlavou nech sa zbytočne nenamokrí a tak sa brodim smerom k brehu. Na brehu zo seba trochu strasiem vodu a dam si katanu za pás. Následne sa vyberiem do dediny dozvedieť sa niečo o hrobke prípadne či nevedia o dalšich členoch Musashi dojo. Avšak najprv treba dojsť do dediny. |
| |
| Výprava do neznámaPes Sotva jste zakotvily, a ty už jsi jako kapitán vyrazil navazovat kontakt s místními obyvateli. Stálo tě to ovšem promočení veškerého tvého ošacení, když sis nepočkal na spuštění člunu, skočil do vody a těch několik desítek metrů k pevnině doplaval. Následně ses ocitl na malé, kamenité pláži, které přerůstala v poměrně prudký svah, po kterém ses vydal nahoru až k malému lesíčku, skrz který vedla poměrně dobře udržovaná stezka, svědčící o dlouhodobém osídlení ostrova. Skrze les jsi ji následoval asi čtvrt hodiny, než ses dostal na otevřené prostranství, konkrétně na několik lánů obilím osázených polí, obklopujících menší vesničku, čítající tak patnáct až dvacet domů. Ke tvému nepříjemnému překvapení tu však pro tebe cesta končila, respektive byla zahrazena menším zástupem místních, vedeným mladou, asi osmnáctiletou dívkou, pevné, atletické postavy a krátkými, hnědými vlasy. Podle kožené zástěry, mozolnatých rukou a kladiva, které svírala v pravé ruce jsi ji odhadl na místní kovářku. Kromě ní tu pak bylo dalších šest místní, převážně omladina, vyzbrojená zemědělským náčiní. To...to...je to ON, Buzzer D. Oliver, odměna 10 000 000,- vykřikl jeden z mladíků překvapeně a pevně sevřel vidle, kterými byl ozbrojen. To vidím taky Artie usadila ho tvrdě dívka, aniž by se na něj ohlédla. Otázka je, kapitáne Olivere proč přicházíte na náš ostrov. Tam venku si totiž možná hrajete na hrůzostrašného piráta, ale tady, tady se vašich ubohých 10 000 000 nikdo neleká! to co řekla znělo opravdu tvrdě a přesvědčeně. Minimálně ona sama tomu věřila, ovšem když ses zadíval na tváře jejich následovníků, uvědomil sis, že je asi jediná kdo se tě opravdu nebojí. (V případě, že se tak Kenji rozhodne, všimneš si v davu ještě jedné zvláštní figurky. Zhruba pětadvacetiletého mladíka, ozbrojeného pistolemi, šavlí a granáty, očividně někdo kdo do té skupinky zoufalců naprosto nepatří). Asi vteřinu na to se za tvými zády vynořil z lesa Kazumo. Alex, Sarutobi, Kyouma, Arisu(a Satu jestli s nimi půjde) Krátká plavba ve člunu vás dostala na malou kamenitou pláž, která byla jen vyústěním strmého svahu, vedoucího do lesa na útesech nad vámi. Právě touto cestou zmizel váš kapitán a stejnou cestou se ubíral i váš navigátor, nechávaje vás vzadu. Kazumo, později Kazumo a Pes Pomocí Soru se ti podařilo přeskočit poslední zbytky hluboké vody, takže ses v konečném důsledku dobrodil na pevninu dřív, než se na ni dostal zbytek posádky ve člunu. Rozhodl jsi se ovšem na ně nečekat a tak jsi sám vyrazil ve stopách Psa po strmém svahu a následně lesní cestě až k polím, kde stál Oliver proti menšímu hloučku ozbrojených vesničanů, vedených pěknou, leč zjevně naštvanou kovářkou. Co se reakce na tvůj příchod týče, zaslechl jsi v davu šeptané tvé jméno i s odměnou, ale samotná kovářka na tebe nijak nezareagovala, místo toho si vražedným pohlede měřila Psa, jako by čekala na nějakou jeho reakci. VesniceBazuso Kenji Po tvé otázce, se na tebe žena podívala, jako by ses zbláznil. Ovšem, ovšem že to vím, bylo to... to už ale dovnitř vtrhla místní kovářka. Mladá, pěkná, snad jen trošku moc vznětlivá dívčina, která tě tvrdě nakopla do rozkroku, a praštila kladivem přes prsty, když ses k ní přišel zeptat, jestli by sis na svou práci mohl půjčit pár svých věcí. Věděl jsi, že je statečná a dokázala vyrábět zbraně a spoustu dalších věcí, o kterých se běžným lidem ani nesnilo, ale stejně tak jsi dokázal odhadnout, že nikdy nebyla ve zkutečné bitvě a ani ji nikdo nikdy neučil bojovat. Nijak řečeno, jestli se postaví hrdlořezům, které i Pyroman považoval za dost silné, aby s nimi uzavřel alianci, nemá šanci. Je to pravda? Opravdu jsou tu piráti? vypálila hned ve dveřích na ženu, která jen přikývla, načež dívčin pohled ztvrdl a zadívala se na tebe. Ty, úchyle, vypadáš, že to s těma pistolkama umíš. Co bys řekl, na to, že bys nám pomohl zbavit se té verbeže a já bych ti za to dovolila sáhnout si na moje poklady? ať už jsi odpověděl jakkoli, ona a banda omladiny se vydali přes pole vstříc pirátům, zatímco zbytek obyvatel se snažil pokud možno zabednit ve svých domech.(V případě, že se vydáš s ní, přečti si příspěvek pro Psa). |
| |
| Dedinka (El Kapitano) Ako tak stupam po svahu všimnem si že proti Oliverovi stojí skupinka ozbrojencov. ...doprdele prečo nečakal na ostatnych... ...tak musime ich zdržať kym dorzia ostatny... ...lebo toto nedopadne dobre... Podídem k Oliverovi a dám mu ľavú ruku na jeho prave plece potom poviem tak aby počuli aj ostatny. "Aa vítacia komisa to je super. Čo povieš kapitane neni to priam skvelé aspoň nemusíme hladať hospodu moc dlho. Potom sa otočim na ostatných a poviem. Nože nám ukažte hospodu treba naraziť zopár sudov nakoľko tu za chvíľku je zvyšok posadky a sú dosť vysmädnutý." Nato sa na nich milo usmejem ale ľavú ruku mám stale ležerne položenú cez katanu. Skôr než Oliver niečo povie dodám. "A keď už ste tu mohol by byť niekto z vás taký milý a ukázať mi kde je pamätník Musashi-Senseia ako praktikovatel Musashi Kenjutsu by som rád navštívil miesto jeho posledného odpočinku a vzdal mu úctu" Následne nechám čas na reakciu Olivera a aj dedinčanou dúfajúc že Oliver nebude skušať boj proti presile ktorý by skončil krvavo zrejme pre obidve strany. V príáde ak by sa niekto pokúsil na nás zaútočiť tak sa uhnem pomocou Sory a skúsil by som danú osobu spacifikovat pesťou nad brucho. Nejako mi ale oči stale stoja na tej kovačke. ...hm celkom pekna... ...len je nejaká moc napaprčená... |
| |
| Dokončení rozhovoru s Thorem Thor Co s ním udělám? "Dám mu do tlamy... A pokud jí něco udělal..." Na tváři se mi udělá výraz vraha. "...tak ho..." Klid. Najednou mam zase normální výraz. "No nic. Nemáš něco sladkého k jídlu? Jak jsme se o tom bavili tak mám zase chutě." Usměji se. Pokud mi Thor něco dá, tak se s ním pro zatím rozloučím a odejdu si do pokoje na chvíli lehnout. Další ostrov Alex Ležím ve svém pokoji a prohlížím si knížku co jsem tu na lodi našel. V tom ale začne Kazumo svolávat lidi. Vyjdu s pokoje, zamířím si to na palubu a všimnu si ostrova před námi. Konečně nějakej ostrov. Pomyslím si a začnu dělat vše co Kazumo říká. Zakotvíme a ostatní se začnou připravovat k odchodu. Doběhnu do pokoje pro Katany a Ryuua a rychle se vrátím zpět na palubu. "Počkejte na mě." Křiknu na Alex, která se chystá loďkou plout k břehu. Skočím do loďky a Alex nás odveze a na břeh. Vystoupím z loďky a přemýšlím co teď. Trénink? Prohlídka okolí? Možná bych si měl jít vydělat nějaké peníze, pokud je to tu možný.... A jo, musím si zajít za nějakym medicinmanem, nebo tak. Zeptat se na tu látku o který mi Wu nechtěl říct... Ptal jsem se na to vůbec Alex?... Asi jo. Ale co říkala? No co zeptám se znova. Otočím se na Alex a začnu mluvit. "Alex, potřebuju se na něco zeptat. Mám pocit že už jsem se tě na to ptal, ale zapomněl jsem co si odpověděla.... No ale teď k otázce. Existuje nějaká látka která udělá aby člověk necítil bolest? Ale aby se mohl normálně bez omezení hýbat a aby po nějakém čase ta látka zase přestala účinkovat. Víš o nějaký?" Stojím a čekám na odpověď. |
| |
| Dědinka Kazumo Když vběhnu do davu lidí, tak se zastavím a celkem udiveně nasadím poker face (odkaz). Celou dobu tam stojím v naprostém klidu dokud nepřiběhne Kazumo a nezačne něco vyprávět. S podivností ho nechám mluvit a mlčím, dokonce ani nezareaguji, že na mě položí ruku, nebo mě vybídne k tomu, abych řekl... popravdě za tu dobu ve skutečnosti i nemrkám, jen tupě hledím kupředu. "Já myslím...." Pronesu znenadání po dlouhé odmlce ticha a prohlédnu si tupě vesničany. "Že jsem špatně odbočil. Šel jsem po cestě k vesnici a najednou tu je nějaká párty, nebo co..." Podrbu se na bradě. "Hmmm.... možná...." Rozhlédnu se po okolí. "... ta cesta vedla támhle tudy... no jasně určitě, tudy Kazumo.... do vesnice." Pronesu zcela vážně a s rozeběhem se prudce otočím doleva, kde doběhnu hbitě doprostřed pláně. Zde se opět zastavím a rozhlédnu. "Jsem ztracen." Nasadím poker face. |
| |
| Ostrov Otřela jsem si ruce. Je vtipný to, že v naší posádce asi není moc gentlemanů. Snad je Thor. To, že jsem pádlovala a pak ještě i vytáhla loďku na břeh se nedočkalo žádné odezvy. Nikdo neprotestoval a ani nepoděkoval. Nechte všechno na ženské co? Není to tak, že by mi to vadilo. Ale nějakou zmínku bych ocenila. Osloví mě Satu, který se zeptá na nějakou látku, která by utlumila bolest. Poškrábu se na zátylku. Nepamatuji si, že by se mě dřív na tohle už ptal. „To nevím. Možná že ano. Musím se po tom podívat. Zjistím ti to.“ Slíbím mu a poklepu ho po rameni. „Tak jdeme... asi... půjdeme směrem jako Pes. Třeba ho dohoníme.“ Dřív než proti nám poštve místní obyvatele. Vydám se ve stopách Psa. |
| |
| Pri dedine (s Kapitanom) Po mojom preslove začne vystrájať Oliver nejake čudne veci. ...ach jaj fakt sa budem musieť premôcť aby som ho neodpravil skôr ako Samael... Prejde mi hlavou a usmejem sa pri pohlade na tváre dedinčanov ktorý sledujú Olivera. A aby som ich ešte viac prekvapil spravím Soru smerom k Oliverovi a proste večšina z nich zrejme videla len finalny efekt že som zmizol a zjavil sa za Oliverom a tie medziskoky a pristatia si ani nevšimli. Poklopem potom Olivera ukazovákom po chrbte zo slovami. "Chcel si do Hospody. Tak ma tam nasleduj." A nato sa vydám smerom k tej tlupe ludí a dúfam že ma Oliver nasleduje. Keď som od nich na 3 metre vzdialený povim. "Tak kde je tá hospoda? Nestojte tu jak solné stĺpy a pridajte sa prvý sud ide na mna. Mám fakt z toho morského vzduchu vyschnuté v krku." |
| |
| Dědinka Kazumo Když se mi za zády zjevi Kazumo, tak si celkem ulevím. "Jo chtěl, jdeme." Pronesu tvrďácky, ale jakmile se otočí, tak si nervózně prohlédnu zem kolem sebe. "Jsem si jistý, že ta cesta byla někde tady, přece by nikdo nestavěl trasu vedoucí do pole. Sakra to je nebezpečný, člověk se tu může snadno ztratit." Začnu si šuškat pro sebe a stále mám Kazumu na očích, abych věděl kam mám jít. Zastavíme se u velké skupiny vesničanu, které jsem předtím vůbec neposlouchal, protože jsem se lekl, že jsem se ztratil. "Aww... co je to tu pořád za spolek. To tu mají nějakou pozorovací párty, nebo co Kazumo?" Zatvářím se zmateně a kouknu za sebe a potom do nebe, protože mi je divné proč většina z nich se tak podivně třese se strachem v očích. "To sem přiletí drak, nebo tak?" Kouknu se do nebe, ale stále nechápu proš všichni tak civí. "To by bylo prima, draka jsem ještě nikdy nejedl." Usměju se hřejivě. |
| |
| Na břehu: Vylodění společníků Když se ždímám na břehu, tak kolem mě prosviští navigátor. Kam tak sakra spěchají všichni? Po chvíli dorazí člun se zbytkem posádky. Než se k nim dostanu, tak Alex vytáhne člun. No oba běželi tamtudy, ale myslíš, že tak za 5 minut uslyšíme kravál, kterej dost napoví. S tím ukážu směr kudy běželi a zároveň se podívám pomyslně na zápěstí i když na něm žádné hodinky nemám. Pak mě napadne, že mi k usušení pomůže když se zahřeju i zevnitř a tak začnu šátrat v kapse, ze které vytáhnu prázdnou promočenou krabičku cigaret a s povzdechem jí ponechám na pláži. A jsem na suchu! Se štěněčím výrazem se zadívám na Roseho o kterém jediném vím, že se také oddává nikotinovým seancím. Růžičko, neobdaroval by jsi chudáka jednou cigaretkou? Pro utužení vztahů a přátelského povzbuzení? Smyslně na něj zamrkám i když nejspíše bez účinku. Růžička! Jak jinak použít zdrobnělinu od Rose? Hmmm... Rosíčku? No to už je teď jedno. Jeho problém, že se jmenuje jako ženská... ChiChi. |
| |
| Důležité rozhodnutí V tu dramatickou chvíli odhalení pravdy vtrhne do tichého lokálku bouře...né...bouře ne. Nazvěme to spíše přízrakem a soustředěním hněvu ! Dáma, která dokáže muže odzbrojit, zbít a rozdrtit, když položí jednu nevhodnou otázku. Když mi konečně dojde co ta žena chce provést překvapením mi poklesne čelist. Vykulím oči a hledím na ni jako bych ji viděl poprvé v životě. Kovářka a farmářští floutci proti pirátské bandě...šance na vítězství jsou desetiprocentní, šance na úmrtí desetiprocentní, šance na vypráskání kožichu dvacetiprocentní....ostatní procenta činnosti...nechci radši ani promýšlet. Zamručím a s odevzdaným výrazem a pokrčenými rameny vyrazím za dívkou. Nemá smysl čekat tu v krčmě, když sem určitě příjdou. A vůbec, proč tu čekat, když si je aspoň prohlédnu. Utáhnu si přezku žebradla a vyrazím s odevzdaným povzdychnutím za ostatními. Zbraně nechám v poudrech a cestou k poli přemýšlím, do čeho mě to ta žena táhne. Když konečně dojdu za ostatními, založím si ruce na hrudi a prohlédnu si piráty. První dojem jaký získávám při pohledu na ty dva filuty, je překvapení. Jaký pirát by jen tak opouštěl svou posádku ? Že by zběhlíci ? Zvědi ? No, každopádně minimálně jeden z nich je ozbrojen. Zmateným výrazem pozoruji jejich vskutku výmluvného jedince, který je zřejmě ten lepší z obou. Nebo aspoň ten laskavější. Ten druhý...se prosazuje silou a arogancí. Neschovává svou sílu. Technika, kterou zmizel a objevil se blízko toho druhého mne překvapila. Ale už jsem to viděl. Jednou, na mariňácké základně, jen nevím kde. Jak se ta technika jmenovala "Tofu", "Hofu", "Kofu"....Safra...nemůžu si vzpomenout. Promnu si svou bradu a popotáhne si s rukavicí. Přiblížil se k vesničanům, sotva na několik kroků, přesto je pořád ochoten mluvit a nesekat nohy a ruce. Zbraň má v pochvě a žádá jen o proviant. Chtějí doplnit zásoby ? Vydrancovat vesnici ? Možná ano... Obávám se že "Drak" nepřiletí. Stejně jako se obávám, že tihle lidi Vás do svého města nepustí. Mohli byste aspoň říci co tu chcete. Pronesu dost hlasitě, směrem k muži jenž provedl podivnou, krokovou techniku zmizení. Ruce mám založené na hrudi, vypadám klidně, ovšem vnitru duše se třesu strachy. Pokud budou chtít bojovat, je možné že srovnáme se zemí celou vesnici...a v každém případě to nepřežiju ! |
| |
| Nuuuuda Samael nebo kdo mi vlastně ještě zůstal na lodi? Bylo to zábavné, opravdu nikdo z nich neposlouchal, a to by i mohli. Thor se nad tím pozastavil jen krátce spíš s povzdechem. " No musíme loď zajistit ve ...málo...to bude sranda." prohlásil Thor a neb si nebyl jistý pořádím úkonů, šel prostě vyhodit kotvu jako vždy. " taak a co teď ....budeme počítat za jak dlouho se s křikem někdo přiřítí, protože, to někdo po...." To se spíš ptal Samaela. " No čistě pro případ bude Thor vařit." s těmito slovy si thor zbalil hrách sádlo maso a další věci a jal se z toho udělat nějakou pořádnou voňavou dobrůtku ,jejíž vůni pomocí různých vějířů a tak pomalu dostávali z lodi do širokého okolí. |
| |
| Opuštěná loď "Ach jo... proč na palubě zůstali ty lidi kteří by podle mě měli nejvíc šanci vyhnout se průseru a šly tam přesně ty kteří průsery přitahují. Tohle je prostě ****" Znova si povzdechnu a poté odpovím Thorovi. "Podle mě uslyšíme zvuky boje tak do deseti minut, za dvacet nářky a výkřiky. No a za hodinku tu buď máme ty naše voly s nakradeným zbožím a spoustou mrtvol na duši. Nebo nepřátelskou hordu která se nás pokusí dostat. " Znovu si povzdechnu. Dojdu k Joze a vytáhnu svoje dva nože. "Můžeš mi to prosím tě naostřit? Potřebuji aby byli co nejvíc ostré. " Předám jí nože a poté vyrazím na krátkou procházku po palubě. Thorovo vaření opět zamořuje okolní vzduch a dráždí mě v nose. Bohužel pro mě nikdy sem nebyl na chození v kleci. Takže nakonec si sednu někde na palubě, položím si zbraň vedle sebe pro případ nouze. Vytáhnu housle a začnu hrát. |
| |
| Diplomatická mise? Alex, Satu, Rose, Sarutobi Myslel jsem že jde o diplomatickou misi, ale ono to nakonec vypadá, že ona tak diplomatická zase nebude. Už jen to, že jenom tak napřed vyrazili Pes s Kazumem je pořádnej průser. Kdybych tam alespoň dorazil jako první a měl přehled nad situací... Takhle? Takhle z toho pravděpodobně nic dobrého nevzejde. Všichni zde dělají tolik chyb, až se mi z toho začíná dělat vážně špatně... A ten kdo této skupince má velet nemá žádné vůdčí schopnosti... Proč je tady je mi jasné, ale někomu takovému svěřovat velení asi moc dobré nebude. Nic zvláštního nedělám, do chvíle, kdy se Satu ptá, tak mu hned po Alexině první větě odpovídám: Ale jistě, takových existuje spousty... Říkám, ale hned po tom, co se na mě Satu, Alex, nebo oba dva podívají, tak si jejich pohledy beru jako vyčítavé a tak se omlouvám. Omlouvám se. Říkám omluvně,pokrušile a s mírnou úklonou. Hned potom odcházím tím směrem, kam Sarutobi ukázal že odešli Pes s Kazumem. Stejně nemáme lepší směr a pokud za mnou nepůjdou, tak mě možná někdo v lepším případě zabije, v tom horším Pes zase něco vyvedl a Kazumo jenom přilévá olej do ohně. |
| |
| Pri dedine (el Capitano, Kenji) Pri pohlade na dedinčanov sa podrbem ľavou rukou po hlave a potom ju opät položim ležerne na katanu a potom odpoviem Oliverovi nspúštajúc oči s dedinčanov. "No obavam sa že dračia svačina nebude. Ako sa tak na nich pozeram myslim si že nás buď prišli privýtať, ukázať nám kde majú hostinec a vypiť si s nami alebo sa prišli s nami pobiť." ...vole je jasne ze nas nechcu v dedine sme piráti... ...ale tak mohlo by im dojsť, že krvyprelievanie nemá zmysel... V tom sa ozve jeden z dedinčanov ktorý vyzeral o niečo viac ozbrojeny ako ostatný. Tiež odpovedá na Oliverove dotazy. ...hm asi nepočul čo som povedal... ...hm možno ma problemy zo sluchom... ...na druhu stranu zvyšovať hlas by bolo kontraproduktivne... ...kde sakra sú ostatný z posadky... ...čo sa rozhodli sa isť najskôr okúpať... ...osem miestnych proti Oliverovi a mne... ...to je zasrane zlá pozicia... ...ale tak nechat v tom Olivera samotneho tiez nebol dobry napad... ...predsa len ked nas nastve tak ho zabije bud Samael alebo ja... ...nejaky dedincania na to nemaju pravo... Z hlboka sa nadýchnem a odpoviem smerom k tomu ozbrojencovi. "Ako som povedal mam záujem si trochu vypiť v hospode a ponukol som sa že zaplatim prvý sud. Tuto Oliver je tiež smedny. Okrem toho planujem navštiviť hrobku zakladateľa môjho bojoveho štylu. Myslim si že by niekto z vas mohol byt taký milý a ukazať mi ju. Ako ty a tvoji susedia by mohli ukazať trošku viacej pohostinnosti, či sa takto nevraživo správate ku všetkým návštevníkom?" Prejdem očami po ostatnych a na chvíľku sa mi zastavia na tej kováčke a potom sa opät vrátia na toho ozbrojenca. |
| |
| soukromá zpráva od Dr. Kyouma (psycholog) pro Kuchař spíše slouží ke "společné spokojenosti". Udržuje posádku naživu a snaží se jim pomáhat. Stejně tak jako například doktor. Kuchař i doktor jsou potřeba, ke stmelení posádky, ale samotní tento proces neiniciují. V mé konverzaci s Thorem vážně lituji, že jsem se nikdy více nezajímal o vaření, protože na podobných příkladech, bych mu to podobně vysvětlil mnohem lépe. Avšak oni tě nemusí vždy poslouchat. Možná že to ani nechtějí... Pokusím se ti to vysvětlit na jídle... Následuje asi pěti vteřinové držení se za hlavu a klimbání s ní ze strany na stranu, jako kdybych se snažil nahodit tu správnou myšlenku na správné místo. Mám to! Takže. Jsi kuchař, jenž chce dát dohromady nějaké dobré jídlo... Maso, příloha, i zelenina pro pár hezkých barviček... Řekněme, že by jsi chtěl vařit rybu s rýží, mrkví a brokolicí. Beru na stole solničku, která zastupuje kuchaře a čtyři další věci, které mají znamenat různé suroviny. Ze všech těchto věcí, chceš udělat něco vynikajícího... Jedno pořádné jídlo, které jde dobře k sobě a můžeš ho servírovat na jednom talíři. A podobně to má i kapitán. beru pepřenku, kterou nahrazuji solničku a tu schovávám ať ji Thor nevidí. A ten má určitou skupinu lidí - posádku. Má zde Navigátora (rybu), hudebníka (rýži), technika (mrkev), a bojovníka (brokolice). Samostatné lidi, které chce dostat dohromady. Stmelit je tak, aby z nich vznikl jeden celek, který spolu dokáže dohromady velmi dobře fungovat. Doufám že zatím rozumíš této spojitosti. Ptám se Thora, poněvadž je to důležité. Pokud ne, tak mu to opakuji tak dlouho dokud to nepochopí. Ale kuchař má různé problémy s ingredienci. Stejně tak, jako kapitán s jeho lidmi. Ryba (navigátor) vzdoruje. Nechce žádnou změnu, nejraději by si plaval tak, jak je na to zvyklý. Rýže (hudebník) je raději sama. Nechce se připlétat k čemukoli jinému, protože už je sama o sobě dost dobrá. Mrkev (technik) je schopna fungovat samostatně, ale pokud ji k něčemu přidáš nedělá problémy, ale musíš dlouho čekat, než vyroste a bude dobrá k jídlu. Brokolice (bojovník) je problémová. Spousty lidí ji nemá rádo, ani nemá tak pěknou barvu a ani moc pěkně nevypadá, je problémem ji někam přidat, ale výsledek stojí zato. Menší odmlka Chápeš co se ti tady snažím říct? Jak ingredience, tak i lidé se ze začátku vzpírají a dokud je nedonutíš, tak se to může jedině zhoršit. Bez použití určitého prostředku, který zezačátku bude proti jejich vůli, bude prostě nutné, Thore. Hmmm.... Nooo... Já se za to i stydím... Vlastně to není nic tak zajímavého... Vlastně se jen tak plavím po moři a studuji různé kultury a lidi. Snažím se přijít na obraz "dokonalé společnosti"... Ně podobného jako je tvůj obraz posádky jako rodiny, jenom já se snažím přijít na způsob jak to udělat globálně. V určitou chvíli jsem přestal jíst. Mluvení s tímto obříkem je těžší, než jsem zprvu očekával. Cvičíš nohy? krátký smích Ale ty jsi už přeci dostatečně silný, k čemu by jsi potřeboval trénovat nohy? |
| |
| Rozhovor s Thorem Bohužel Thor nachápal podstatu mého problému. No to bylo jedno nakonec. Dobrá, dobrá chápu Thor-san… Mohl by jste mi říct tedy aspoň něco o posádce, která se jednou dozví od vás mé tajemství?...Doufám že až za dlouho…
Na souši, máme problém Souš
Alex vypadala celkem naštvaně(kdo ví třeba jí vadí ten kouř), každopádně jí jdu z cesty, když ukáže ty svoje maxi ruce. Nerad bych jednu schytal tady na moři… Na pobřeží mně otravuje zas ta opice… Asi jí brzo zabiji…Ale zatím jsem klidný. Možná dám, ale přestaň mi tak říkat…už jen Rose je přezdívka…Květináři či starouši bych ještě snesl… Zkušeným pohybem vytasím jednu cigaretu a nabídnu ji. Sám si jednu dám a vysypávám popelník, ale všímám si problému… třepe se mi ruka od absťáku. Kruci!...Teď ne, teď ne,nenennene…Uklidni se…jak je to dlouho od posledního zabití? 17 dní?... No bezva, jestli se neuklidním brzo někoho z posádky zabiji…Klid... Na klidu mi nakonec přidá akorát předpověď katastrofy u kapitána a navigátora, který jej šel zastavit. Kdo ví, třeba najdem nějaký starší strom, který mně uklidní nebo nějakého chudáka, který mně ukojí… raději bych bral to první. Bez řečí a zvuku se vydávám jako stín za Alex. Po chvilce mně to začne nudit, tak začnu imitovat její pohyby s cigaretou v puse. Pokud se otočí aby mně vynadala zopakuji její pohyb a hýbu neslyšně rty. |
| |
| Ostrov Kyouma, Sarutobi, Rose, Satu Podívám se na Kyoumu, který se ozval, že takových látek existuje spousta. Z nějakého důvodu se hned omluvil a uklonil se, pozvednu překvapeně obočí. Vydal se směrem kudy zmizel Pes. „Počkej.“ Doběhnu ho. „Tak povídej. Řekni mi o těch látkách. Jak se jmenují? Znáš i způsob výroby? A jak o nich víš? Myslela jsem si, že jsi psycholog a ne doktor.“ Je fakt, že tohle je asi poprvé co s Kyoumou pořádně mluvím. Měla jsem hodně co dělat, ale zase mohla jsem si najít chvíli, kdy si s novými promluvit. Ostatní se vydali za námi. Po nějaké chvíli jsem měla takový divný pocit. Dvakrát jsem se ohlédla než jsem si uvědomila, že Arisu se po mě opičí. Protočím nad tím oči. „Zdá se, že někdo se tu nudí.“ Pronesu, ale neřeším to. Když ho to baví, tak prosím. |
| |
| Musashi island: Záchraný oddíl vyráží! Z mého žalostného stavu mě naštěstí dostal Rose, který mi podal jednu cigaretu. Vezmu si jí a poděkuji mu lehkou úklonou. Díky...ehm... Rose. Ale přece jen, kdyby jsi mi řel svoje pravé jméno místo téhle opravdu netradiční přezdívku, tak by se vyřešil tenhle problém s pojmenováním. Říkat chlapovi jako ty s tímhle vražedným kukučem Rose, je jako kdybychom Alex říkali Bobo a tady mozkovému masérovi Rambo. Prostě to k tobě nesedí! Při svém proslovu si vytáhnu z kapsy dial a pomocí něho si zapálím cigaretku. Natáhnu a potom slastně vydechnu. Palivo doplněno! Můžeme vyrazit. Doufejme, že z kapitána něco zbylo. Pronesu hrdě a teatrálně ukážu směr kudy se vydat... kterým už se překvapivě vydal zbytek posádky a já zase tvrdnu na konci. Doběhnu tedy zbytek přesněji Roseho, který začal napodobovat Alex. Je to notná chvilka než mi dojde co dělá a v tu nepravou chvíli se začnu uchechtávat. No není to takový suchar, jak jsem si myslel. Pak si vlastně uvědomím, že mám geniusální chvíli popovídat si s dalším Skypendianem z naší posádky proto se propadnu ( nebo si popoběhnu) k Satuovi. Zdravím Satu! Pro jistotu ho pozdravím, jelikož míjení na lodi je takové nespolečenské, že je přece jenom lepší se ozvat. Jsem se tě už dlouho chtěl zeptat, ty jsí přímo z nebeského ostrova? S úsměv na tváři a cigaretou v koutku sleduji Satua s jiskřičkami v očích. Možná bych se mohl dozvědět něco o ostrově, kde jsem se narodil a který jsem nikdy neviděl. |
| |
| Na ostrově Rambo, Bobo, Satu, Sarutobi Na Hanovu námitku pokrčím rameny a odpovím. Už pořádně nevím, jak vlastně zní mé jméno... To se stává když jsi dlouho sám... Ale říkat těm dvoum tak by byla sranda... Bobo... jak po jejím poprsím...přesně tak přesuň myšlenky na něco kladného, rozvesel se, jinak začneš trhat orgány... Po nějaké době si má oběť konečne všimne co dělám a usměji se. Ukážu jí jak se mi klepe ruka a odpovím. To víte jsem nervózní, tak se snažím nějak uklidnit. Nechcete si zahrát slovní fotbal?... Tak ne, mohla by jste i tedy říct něco o sobě, když už jsem vám vyzdobil vaše oddělení květinami a bylinkami... Navíc jste mně mockrát odmítla v šachu, tak o vás moc nevím. A vlastně ani vy o mně... Nabízím růži poznání a vytáhnu z pod kabátu šedivou růži(najdi si v diskuzi co znamená) a zasunují doktorce do vlasů. Tak, snad se tím uklidním, kdyby jsi tu tak byla Yuki... no jasně její mašle... Kolikrát mně jen zachránila... Vytáhnu modrou mašli a přivoním k ní aniž by načichla kouřem, pak ji zasunu zpět do kapsy. Cigaretu típnu do popelníku a čekám na otázku od doktorky. |
| |
| Věsničané a piráti - Musashi Island Povzdychnu si. A podrbu se na nosu. Proč jsem jen nemlčel. Vždyť tohle není moje vesnice...ale zase, ta možnost dostat přístup do kovárny té kovářky... Podívám se na muže s mečem a pokrčím rameny. Je vidět, že opravdu k těmto lidem nepatřím. Držím se dál od nich a i když mám tolik zbraní, nevypadá to, že bych je chtěl použít. Popravdě, nevypadám jako žádný z těch chlápků. Ještě jednou se podívám na dva jedince, potom se podívám na kovářka a s úsměvem jí řeknu, "Inu drahá. Tohle je tvá vesnice, né moje. Pokud pánové nepřichází bojovat, mohla by jsi jim vyhovět...i když to jsou piráti. Určitě nebudou horší než banda opilých mariňáků." Dodám a s úsměvem dál koukám na kovářku, připraven uskočit před možným vrhnutým kladivem, vesničanem nebo kamenem...nebo nedej šroubrek i vrhnutým pirátem... |
| |
| Cesta do vesnice/města Alex mi to dává následně pořádně sežrat... Ani se jí nedivím. Když už někdo mluví do toho jak něco nevím a přitom pro něj je to naprosto normální, také bych se asi zajímal, protože by u mě ten člověk ztratil docela dost bodů... Nebýt toho, že jsem jí právě asi přebral pacienta. Něco takového se mezi doktory nemá dělat... Koukám se, jestli jsem zaujal i Satua a pokud ne, tak se mu dívám přímo do očí, s tím, aby poznal že chci něco říci i jemu. Existuje doslova spousty možností, jak se zbavit bolesti. Jako doktor ale nemohu doporučit ani jednu. Kroutím hlavou, aby věděli že je to špatné. Bolest funguje v těle jako ochranná složka. Je tudíž zakořeněna hluboko uvnitř. Sahám si na hruď. A pokud se jí chceš zbavit, nebo potlačit, tak je proto nutno obětovat něco jiného. Říkám jim hlavní důvod. Některé látky potlačující bolest se používají především u operací bohatších rodin. Tyto látky ale zbaví člověka vědomí a cítí se po nich často mizerně. Ale i přesto je to pořád lepší než bolest. Krátký oddych. Jsou zde dva základní způsoby, jak tě zbavit, či omezit tvé cítění bolesti. Mechanická a skrze různé látky. Mechanickým způsob znamená, že ti zničíme dráhy nervů vedoucích k mozku a míše. Často se to stává u těžších operací a na bojišti... Tento způsob je ale drastický a pravděpodobně by se mohlo stát, že už nikdy bolest neucítíš, COŽ by bylo špatně, poněvadž bolest potřebuješ jako ochranný faktor z dlouhodobého hlediska (aby jsi cítil, že je s tebou něco špatně). Prohlížení okolí, abych se ujistil, že jsem s výkladem na dobré cestě a všemu rozumí. Druhý způsob, je zbavení, či omezení cítění bolesti na určité časové období. Jsou to různé volně se nacházející látky v přírodě, popřípadě látky vyrobené za pomocí novějších technologií. Tyto látky ale působí globálně. Nikdy nebudou působit jen na bolest. Nejčastěji to ovlivňuje tvé čití a vnímání. To znamená, že nebudeš schopen správně rozeznávat své smysly, jestli teda vůbec. Proto se musí použít jen určitá látka na to, jaké bolesti chceš čelit. Zda-li je to například bolest čekaná, nečekaná. Zda-li je to bolest svalů, kostí, zubů, nebo snad různých orgánů. Při tomto výčtu vždy ukazuji na prstech každou novou bolest. Většina z těchto látek je ale velmi návyková a má často nepříznivé účinky na lidské tělo. Otáčím se speciálně na Alex, protože další slova jsou především pro ni. Proč sis na žádnou nemohla vzpomenout, je nejspíše ten důvod, že látky, které dokáží omezit bolest jsou "pravděpodobně" jen dvě. Ale říkal jsem spousty že? Ty ostatní mají totiž omezení bolesti jako vedlejší účinky. Například kyselina acetylsalicylová. Normálně se používá při pročištění střev, problémech se srdcem a pamětí. Ve vedlejších účincích je ale i odstranění bolesti hlavy, rozostřené vidění, možnost krvácení do střev a ve vzácných případech ti to rozředí krev natolik, že v ní nebude dostatek červených krvinek na okysličování těla. Dívám se na ně. Jsem zvědav, jak něco takového mohli vůbec pochopit. Hodně bych se divil kdyby to pochopili. Mé vysvětlovací schopnosti jsem zcela vyčerpal před pár dny na Thora. Navíc to není téma pro laiky, ale pro odborníky. Vlastně je zde ještě třetí způsob. Ten ale funguje jen u psychicky slabých jedinců a často nezabere na déle než půl minuty. Popravdě, vědět jaké bolesti se vlastně potřebuješ zbavit by bylo ideální. Celou dobu promlouvám naprosto přirozeně. Ačkoli je to výklad, se složitou tématikou a složitými názvy, je to jako kdybych snad mluvil o počasí, nebo o tom, jaký jsem měl den. Naprosto přirozené. Žádné zvláštní zastávky v promluvě, nebo snad přeřeky. Jediná část, ze které jsem měl obavy, je ta, jestli jste schopni všechny ty informace vstřebat. |
| |
| Na cestěKazumo, Pes, Bazuso Kdyby jste slečnu kovářku považovali za opravdu nebezpečnou osobu, asi by vám nebylo moc do smíchu, při pohledu na její čím dál více rudý obličej. Když Pes zamířil s naprostou suveréností do pole, jenom překvapivě otevřela pusu a lehce zamrkala. Když ho Kazumo zastavil a vyvedl, začala se jí do tváře hrnout rudá barva, přičemž křečovitě sevřela v ruce své kovářské kladivo. Pak Kazumo zmínil hospodu, fakt že je praktikant Musashiho Kenjutu a rozpálila se doběla. Když se však Pes zeptal na draka, už to nevydržela a mrštila po něm vší silou své kladivo. Samotný hod byl naprosto mizerný, takže si byl Pes nejen jistý tím, že ho dokáže zablokovat, ale i se naprosto nonšalantně a znuděně vyhnout(v případě dobrovolného zásahu hrozí jen lehké poranění od topora). DĚLÁTE SI ZE MĚ PRDEL?!! její křik zarezonoval tak, že byl slyšet až na lodi. Alex, Kyouma, Satu, Sarutobi, Rose Vaše cesta vedla asi čtvrt hodinky lesíkem v naprostém poklidu. Ti odvážnější z vás si dokonce dovolili doufat, že snad vaši dva koumáci tentokrát vůbec, ale vůbec nic neprovedly, když v tom lesní ticho proťal dívčí, strašlivě naštvaný výkřik DĚLÁTE SI ZE MĚ PRDEL?!! a vy jste vyšli z lesa na stezku, vedoucí skrz lány polí, obklopující menší vesnici. Ani vás nepřekvapilo, že jste zastihly ty dva, jak mají cestu zastoupenou skupinou místních lidi, přičemž jejich vůdkyně, dle ošacení mladá kovářka právě po Psovi vztekle mrštila své kladivo. Na lodiAbe, Samael, Taiga, Thor, Joha Když Samael přišel za Johou s tím, že by potřeboval nabrousit své zbraně, zadívala se na jeho dýky lehce znuděně, pak si je prohlédla, zavzdychala a zadívala se na něj s dětsky „vážnou“ tváří. Já ti nevím, jestli bych to dokázala Samíku, nabrousit něco je složitý, ale...mohla bych ti je vylepšit tak aby střílely, neboo nebo ti k nim přidat něco, co způsobí průjem...jůůů to by bylo super, představ si, že tím někoho řízneš a on se... její radostné vize pak přerušil z lesa jdoucí dívčí křik. DĚLÁTE SI ZE MĚ PRDEL?!! vzhledem k tomu, že jste hlas nepoznávali, dalo se tušit, že problémy jsou blízko. |
| |
| Musashi island: Hammer Slam! Naše cesta ubíhala vcelku v poklidu... do doby dokud neotevřel pusu Kyouma... jeho proslov byl silně devastující pro moje mozkové buňky a tak jsem asi po prvních třech větách vypnul a čekal až mě utratí tedy, dokud mě nenapadla spásná myšlenka se kterou jsem se otočil k Rosemu. Budu ti říkat Mumei "Bezejmený" to k tobě sedne víc... a narozdíl od Roseho to je děsivé... a Joha ti pak aspoň bude říkat Mumie... a ta je taky děsivá, takže vlastně z toho vybruslíš líp než jako Šípková Růženka. Usměji se na celé kolo jako by to byl opravdu spásný nápad. Skvěle si to vyřešil... jsi chlapák Hane... zasloužíš si cukříček. Když vyjdeme na palouček, tak zrovna dopotáhnu cigaretu, kterou mi dal Rose, přece jen za chůze a povídání se kouří špatně a tak mi zabrala více času než obvykle. Ve chvíli, kdy jsem jí hodil na zem a snažil se jí típnout se ovšem rozezněl příšerný zvuk. Zcela automaticky jsem udělal to, že jsem skočil na nejbližší a nejvyšší místo u mě... což se vlivem nešťastných okolností stal Rose, kterému jsem skončil v náručí. Ihned, jako by se nic nestalo se začnu rozhlížet a přitom ho stále držím kolem krku. Co to sakra bylo? KDO TO TU SAKRA JEČÍ A LEKÁ SLUŠNÉ PIRÁTY!!! Osočím se na osobu, která mě evidentně dosti vyděsila. Pak zaznamenám skupinku před námi. Alex! Kapitán a Ježek na dvanácti hodinách a vypadá to, že je vesničané zahrnují dary. Usoudil jsem podle špatně vrženého kladiva jenž bych hodil i já lépe jen tím, že bych ho vyplivnul. Když jsem nakonec správně objevil příčinu hluku, tak jsem se konečně otočil obličej na Roseho. Oh díky kámo! Jsi opravdu opora v těžkých chvílích. S tím jsem se ho pustil, oklepal kabát a pokračoval rychle za zbytkem k davu vesničanů. Snad nejdeme pozdě k zažehnání tohohle konfliktu. |
| |
| Pri dedine (Oliver, Kenji pri skupine a Han, Rose, Alex, Satu a Kyouma opodial) Leti leti kladivo a ako si tak letí okolo Kazuma ktorý stoji viac menej medzi kovackou a Oliverom tak spravím mierny polobluk pravou rukou a za letku chytím to kladivo skôr než by bola šanca aby to zasiahlo Olivera. ...uf ešte že ho to nezasiahlo... ...snaď by nevyletel... ...ale predsa istota je istota... prejde mi hlavou a v duchu si vydýchnem. Navonok sa stale tvárim priatelsky aj ked trochu arogantne. Predsa len to čo som prave spravil akosik poukazalo na moje schopnosti. Nato sa usmejem prechytim si kladivo tak aby som ho držal tesne pri železe a večina poriska bola voľná a poviem. "Slečna niečo vam spadlo. Bolo by škoda aby sa vám to kladivo pri páde nebodaj poškodilo alebo zašpinilo. Na svoje naradie si ako každý umelec musíte dávať pozor." Nato spravim krok k nej, stale som asi niečo viac ako 2 metre od nej a načiahnem pravu ruku smerom k nej tak aby si mohla to kladivo. ...asi by som to nemal komentovať... ...ale predsa len... ...mohol som jej to aj horsie okomentovať... Prejde mi hlavou a pritom čakam čo spravi ona alebo niekto iny z jej skupinky. |
| |
| Opice na růži a kladivo po psovi Ti na ostrově
Ať rozhovor předtím pokračoval jakkoli ozval se najednou výkřik a jedna opice si mně nevědomky vybrala jako strom. Jeho jediné štěstí bylo, že jsem jasně viděl náznak paniky, jinak by se v téhle chvíli válel na zemi v kaluži krve. Nicméně pokračuji jakoby nic dál No to si děláš srandu…ignoruj ho, jen vyděšená opice, aspoň že nemá drápy… prostě vyvaž těžiště a pokračuj dál…A aspoň, že mi vymyslel tu lepší přezdívku, tu snesu…Ty tu ječíš a lekáš kdo ví koho… Aspoň jedno dobré znamení, kapitán je jak se zdá zdraví a ve formě. Řeknu s dost jasným náznakem sarkasmu v hlase. Po chvilce objevíme zdroj onoho hluku a další se ozve na mně. Navíc začínám být na konci sil s jeho nošením. Tohle teda máš u mě Hane…sakra, měl bych začít trénovat i kondici krom rychlosti a techniky…nebo nějakou techniku na zvýšení kondice…to nezní špatně… teď jen vyřešit tohle… Zatímco se rozdýchávám analyzuji situaci. Han si navíc všimne čeho se drží a pustí se mně s poděkováním. Raději už mlč nebo ti zakroutím krkem…takže kapitán nejspíš odhalil své IQ a tamtu ženskou to naštvalo tak, že po něm nejspíš hodila to kladivo, které ji navigátor podává…vypadá tak na kovářku mého věku, nejspíš i dala dohromady tenhle cirkus… pár vesničanů s vidlemi a hele… tenhle sem nějak nezapadá a to hlavně výbavou… no raději bych se měl přiblížit, kdybych potřeboval zaútočit… Jdu tedy blíže, tentokrát s bílou růží v ruce a mávám rukama nad hlavou. Raději dávám pozor aby na mně taky něco nehodili připraven hodit růži jako útočnou zbraň… No ták kliiid… Kapitáne vám teda diplomacie moc nejde… omlouvám se jestli vás vyděsil ale věřte, že většinu toho co říkal…bůh ví čeho… nemyslel zle, i když byl vážný…
Pro nového můj vzhled: Bělovlasí chlapík se spoustou jizev po celém těle(na několika dokonce viditelně od mučení) a neustále zapálenou cigaretou v puse. Nosí brýle(které jsou defakto jen prázdné sklo) a jeho šaty vypadají jako by je sešil špatný krejčí. Jako oblečení nosí bílí dlouhý plášť a pod ním černé triko s dlouhým rukávem, černé kalhoty a boty co nosí nindžové. Kapsy má plné cigaret bez filtru. Nicméně je k podivu, že zase tak moc není cítit cigaretami a spíš se z něj line spíš vůně květin. |
| |
| Cesta do vesnice Překvapeně kouknu na šedou růži, kterou mi strčí do vlasů. Nevím jistě co mám dělat. Bylo to... milé. „Uhm... díky.“ Pronesu. „No šachy jsme odmítla, protože je neumím a taky jsem potřebovala trénovat. Jestli máme plout přes tu pevnost, potřebuji být co nejvíce boje schopná. I když si stejně myslím, že to stačit nebude.“ Zavrtím hlavou. „No... a o mě. Jsem z malého ostrova, mí rodiče oba jsou doktoři, takže jsem to převzala od nich. Když jsem se už neměla co učit, tak jsem odcestovala, aby mě život naučil. Jsem adoptovaná. Moře mě vyvrhlo na pláži, kde mě našli rodiče. Na to co se mnou bylo předtím si nepamatuji. V podstatě mám Amnézii. Nepamatuji si nic co bylo předtím než jsem se probudila na pláži. Ehm... pořád se mám co učit. Mým cílem je najít legendární rostlinu z které se dá vyrobit lék na všechno. Univerzální lék. Kdysi jsem se kvůli tmu snížila ke krádeži velmi cenné knihy, kde jsou o té rostlině zmínky. Což mě v podstatě odsoudilo na dráhu piráta. Protože mě při tom nachytali.“ Pokrčím rameny. „To je asi tak všechno.“ Zastavím se, protože jsme našli Psa, vesnici i vesničany. Nevypadalo to zrovna dobře. Vypadalo to tak, že vesničané jsou na Psa a Kazuma dost naštvaní. Tedy hlavně jedna. Vydáme se k nim a dívám se z jednoho na druhého, protože nevím o co jde a čím je tak naštvaly. Prosím... že jim Pes neřekl, že jde loupit? Promnu si kořen nosu. Co zase provedli? Poslouchala jsem Kyoumův výklad, ale způsoby, jak zbavit člověka bolesti byli drastické nebo dost riskantní. „Všechno to zní dost strašně. Není divu, že jsem o takových látkách nevěděla. Z mého hlediska bych něco takového nemohla doporučit a už vůbec bych pro nikoho nic takového nevytvořila. To bych si nemohla vzít na svědomí. Buďto opožděná bolest nebo jiný způsob otupělosti.“ Podívám se na Sata. „Takže... na nějakou takovou látku zapomeň. Nic takového nebude. Ne... já ti to přímo zakazuji.“ Řeknu s jistotou. Důsledky, které by to mělo by byli dost špatné. Znovu se podívám na Kyouma. „Díky. Tímhle jsi mi ušetřil čas, kdy bych ty způsoby hledala. A je dobře, že neexistuje žádný bezpečný způsob. Zbavit se bolesti není přirozené. Tedy není to přirozené, když to chce někdo zcela zdravý.“ Zavrtím hlavou. |
| |
| Pri dedine Alex Dovro, Dr. Kyouma, Bezuso Kenji, Rose(Arisu), Satu, Kazumo. Dívám se někam do nebe a koukám jestli nepřiletí nějaký ten drak. "Hmm... asi jsem si to jen vymyslel, nic nevidím, tak co tu... hale ostatní. "Hej, čau, konečně jste tady!" Zamávám příchozím, kteří zrovna dorazily, povšimnu si hlavně roseho, který na mě začně něco mluvit. Ano, vržené kladivo a ječící ženskou jsem nezaregistroval. "Diplomacie? O čem... jo ahá, to mě nenapadlo, že by chtěl někdo diplomovat mimo hospodu." Podrbu se zmateně na zátylku. "Jsem zvyklej, že se někdo nejdřív slušně představí, než začne diplomovat... není to o tom... jako... um... se nějak pokecat u dobrého rumu, a tak?" Teoreticky nad tím zapřemýšlím, když mluvím nad Rosem a poté se otočím zpátky na vesničany, které si prohlédnu. Pak se ještě obrátím pohledem zpátky na Roseho. "Já vím, že pomáháš posádce, a tak, ale nechceš mi ještě dát těch 10000 beli, za to, že tě převážím?" Nasadím prosebný pohled, jenže už ho moc nevnímám. Dvěma kroky přejdu ke Kazumovy a se smutně sraženým obočím a očima plnýma zármutku mu poklepu na rameno. "To je dobrý Kazumo, už nemusíš mluvit" Dojdu k vesničanům a zahledím se na ně. Sundám si pomalu psí čapku z hlavy a začnu z ní vybírat špínu a chlupy. "Hmm..." začnu přemýšlet a pak ukazuju prstem na všechny fidlátka, které si vesničani přinesly. "To jste se sem přišli prát nebo co?" pozvednu obočí. "Ukazovat na někoho zbraní, to už není dětská hra přece... někdo by přitom mohl umřít." |
| |
| Rozhovor s Alex
Jsem rád, že se Alex rozmluvila, vlastně mně její cíl zaujal. Zajímavé…doktorka, která kvůli svému cílu neváhá krást tajemství bůhví od koho… ale přijde mi divné, že tak odhodlaná a chytrá žena neumí hrát šachy…No mohl bych jí to naučit. Víte, ty šachy jsem vás mohl naučit a pletete se, když si myslíte, že je to ztráta času… tyto hry pomáhají rozvíjet psychické vlastnosti a duševní připravenost…takže v podstatě je to také trénink, akorát bezpečnější a složitější…Zajímavý cíl, já sám hledám jeden plod, rostlinu či co, která umožňuje mnohem delší život… takzvané ovoce dlouhověkosti a utrpení… ale ještě vám chci položit jednu otázku. Myslíte, že si lidstvo zaslouží takovou rostlinu najít a využít?... Sami nejvíc ničí přírodu, tak nevidím jaký má lidstvo na ni nárok…teda velká většina… Při posledních větách jsem vypadal dost vážně, pak se usměji a pokračuji v historii z vlastní strany… tedy její část. No, měl bych také něco říct o sobě, že?... Kdysi jsem pracoval v cirkuse… nádherné roky s příjemnými lidmi… Snažili jsme se přiblížit člověka a přírodu… Bohužel marně, páč ten cirkus vypálili spolu s lesem a mou rodinou…Od té doby jsem putoval a ne vždy dělal něco, čím se můžu chlubit… Vlastně jsem i zapomněl své jméno… Rose je jen přezdívka… ne moc dobrá…Vlastně mi teď Han říká Mumei "Bezejmený"…Asi půl roku zpátky jsem se seznámil se Zainin a nějaký čas jí dělal parťáka… Momentálně si přivydělávám jako bylinkář a květinář…
Osina v zadku Pes a spol.
Kapitán je stejně bystrý a pozorný jako vždy…aspoň že tentokrát neusnul ve stoje. No skvěle, jen lej olej do ohně, ano vyzvi všechny tady na souboj…platba? Zapomeň! Je mi líto kapitáne, ale tolik peněz nemám, koneckonců jsem bývalí trosečník…Posloucháte vůbec? No jasně, běž ode mě, nevšímej si mně, když se na něco ptáš… Tak a teď otevřená provokace… no bezva. Kapitán mně přestal vnímat, tak se k němu neslyšně přikradu blíže. Zatím bez nějakých špatných úmyslů. Postavím se kousek za něj a ještě dodám k jeho proslovu. No tak klid, z naší strany tu nejsme abychom vám úmyslně škodili, jen kapitán je trochu přímější povahy… a raději dejte ty zbraně dolů než vám od nervozity vypadnou nebo si zarazíte třísku… Pro jistotu si stejně připravím pár dalších růži různých barev… kde je jenom beru? A proč růže? Že by proto se mi říkalo Rose? |
| |
| soukromá zpráva od Isuzu Thor-(kuchař) pro Thor se trochu usměje i když je vidět, že ho odlišnost kapitána trochu mrzí. Pak se snaží pochopit co se mu kyouma snaží říct na příkladě z vaření. " Jasně každej jsme jinej ale nemůžeš jídlo nutit silou z toho nebude nic dobrýho jen kaše která se nebude dát hodit ani prasatům.Ne jídlo musíš prostě vařit srdcem a ukázat mu že je to dohromady muže bejt dobrý...ne silou ale třeba dobrou omáčkou. A tak je to aj s lidma když je ovládneš nikdy to nebude fungovat, jako když ti prostě budou věřit. jo je těžší si vytvořit vztah a respekt ,ale jde to." Thor se poškrabal na hlavě tomuhle prostě věřil , věřil ,že pokud je vůle mužou spolu vycházet všichni. " No velká rodina všech je hezká představa,ale Thor se bojí že to nepude dokud lidi budou mít zlato radči než sebe sami." pak přišla otázka na nohy. " No jo teď jsou silné,ale aby byli pořád tak je Thor musí cvičit to dává smysl...Thor si řkel ,že teď bude cvičit nohy aby až Thor vyroste byli nohy připravený." |
| |
| Dodatek Rose " Jasně Thor ti muže o posádce říct docela dost. Teda Thor neví co všechno je duležitý ale ... Thor je kuchař a má rád sumo, Joha je technik pomáhá thorovi vařit a je samí překvápko a pastička. Han je ohnivá kostra co k nám přišla od pyromana ,ale snaží se zapadnout víc ,než spousta lidí co tu je dýl. Kazumo, tedaj ežek je navigator který spíš myslí katanama než hlavou. Pes je kapitán ,kterej radši ani nemyslí. Alex je doktorka ,která je občas větší jak Thor...ale je hodná i když ještě neví co je důležitý. Kyouma je tu o trošinku dýl než ty a je to taky doktor jen je na hlavu. Teda jako doktor na hlavu. Samael umí hrát ,ale má furt depky navíc má nějaký problémy s umíráním... zvlášť od doby co s náma není Zainin. Satu je zvláštní hledá nějakou lebku Thor už zase neví jakou...a moc toho nenamluví.... A Abe abe je moc chytrá kočka ,která je dost chytrá na to aby se nám hoodně vyhejbala." Thor se konečně nadechne.Pak se zastaví začne počítat. " No snad to jsou všichni...Jo a celkově má naše posádka problémy s organizací a v tom co je vlastně důležitý." Na lodi Samael a spol. " No to je ono , poslat kapitána je no divný....teda vím ,že šel sám a tak. Thor by taky chtěl jít,ale Thor ví ,že je zbytečný riskovat když má Thor tu odměnu, ale Thor se bojí ,že to opravdu skončí masakrem." jako na povel se ozval opravdu hrozivý výkřik. " No a je to tady... neměli bychom se podívat...nebo ne Thor má nápad." Thor se usmál vzal naběračku a další pánvičku a začal s obojím tlouct o sebe. " JÍDLO!" zařval hodně silně , vlastně doufal, že by to ty největší potížisty mohlo dostat k lodi pokud ne pak inu pokud nechce strávník za jídlem musí jídlo za strávníkem. |
| |
| Na palubě Joha Nad jejími připomínkami ohledně vylepšení zavrtím hlavou. "Ne děkuji... plánuji se tím holit. Takže nepotřebuji skutečně na to žádný jed či nic takového. Navíc neříkej že to nezvládneš nabrousit. Přeci jenom už jsi mi brousila kosu. A to jsi zvládla dobře. Potřebuji to jenom nabrousit... prosím? " Stoupnu si před ní a dám si ruce v bok jako rodič který čeká že ho dítě poslechne. A apeluji tak na Johyn strach který ze mě má když začnu být vážný. Thor Když se ozve výkřik tak se jenom uchechtnu. "Vidíš Thore co sem říkal, není to ani deset minut. " Pak Thor začne volat něco o jídle a já jenom pokrčím rameny. "Nemyslím si že tohle zabere. Jestli ale chceš jít Thore držet tě nebudu. Jestli se chceš jít podívat tak běž. Nehodlám tu nikomu rozkazovat. " Sednu si někde opodál a začnu vyndavat housle. "Jenom nemám ponětí co tu budu dělat pokud se něco semele. " |
| |
| Čím dál lepší : Musashi Island Ze začátku to i vypadalo, že by byla nějaká možnost na vyjednávání, jenže když po několika přehnaných reakcích, povídání a dalších vzteklých reakcích dorazí další piráti, rezignovaně si povzdychnu a stále opřený o nedaleký stromek zavolám na kovářku. Nech to být kovářko, pokud by chtěli bojovat zřejmě by s tebou vůbec nemluvili...rovnou by tě zastřelili. Řeknu odevzdaně a dál si se zájmem ve svém jediném oku prohlížím nové příchozí. Musím se vší počestností přiznat, že "takovouhle bandu" jsem ještě neviděl. Nikdy... Za dob co sem byl u maríny, jsem sice viděl několik pirátů, kteří byli odvedeni k popravě a jednou jsem se i účastnil obrany, ale to byl byl s naprostými začátečníky. A všechny mé pocity mi vyšumí z hlavy, když mi konečně dojde, že to co jsem považoval za vtipný účes, je vlastně psí klobouk. Podobný který měl Garp-san. Pokud se kovářka již natolik uklidní, nebo snad jen zmlkne dostatečně dlouho, abych měl šanci promluvit, odšoupnu se zády od stromu a s rukama stále založenýma na hrudi se podívám na zvětšující se chuml pirátů. "Nechte toho být vesničané. Vraťte se domů ke svým rodinám a buďte klidní." Promluvím nejdříve k lidem. Pokud se ani od nich nedočkám nějaké přemrštěné reakce, otočím se zpět na piráty. Co jsou jen tidle ti za piráty ? Myslel jsem si, že když se nazývali "psy" byl to jen nějaký vtipný obrat, přezdívka, kterou jim dali mariňáci. Ale vypadá to, že tihle ti ctí myšlenku Garp-sana. Co jsou zač ? "Vy nejste obyčejní piráti, kteří jen tak drancují vesnice pro pobavení co ?" Zvolám na toho, jenž měl na hlavě psí masku, podobnou té, kterou nosil Garp-san. |
| |
| Cesta za problémy Alex, Satu, Sarutobi, Rose Když Alex zakazuje Satuovi požívat jakékoli takové látky, tak s ní musím souhlasit. A pokud chceš názor druhého doktora, tak ten ti to samozřejmě zakazuje též. Bolesti se chtějí vzdát jenom slabí lidé, kteří nedokáží žít s tím, co jim život nachystal. Už jen skutečnost, že se chceš zbavit této bolesti z tebe dělá takového člověka, jenž se nedokáže potýkat s nástrahami života... "bát se bolesti"... Zvláštní... Dokáži, aby jsi se bolesti již nebál... Dokáži, aby jsi dokázal bolest přijmout, ale zbavit tě bolesti, za tvých podmínek, je vážně nesplnitelný úkol. Toho, že mi Alex děkuje si nic nedělám... Stejně to asi ani nemyslí vážně. Spíše je to jen takové symbolické gesto. Morální zásada toto udělat. Samozřejmě, stále je to lepší než většina posádky. Iie... Stejně ti doporučuji, aby jsi se na něco takového podívala. Mohlo by se ti to v budoucnu hodit. Navíc, máš jiný okruh působnosti než já. Možná že tvé knížky a znalosti budou vědět něco co nevím já. Odpovídám jí a ačkoli to říkám ledabyle, myslím to vážně. Jen proto, že jí někdo jiný řekl odpověď, tak to neznamená že je správná, nebo že je úplná. Neočekávané problémy Pes, Sarutobi, Alex, Rose, Satu, Kazumo Nemohu říci, že to trvalo dlouho, než jsme konečně dostihli Olivera společně s Kazumem. Obsedantně kompulzivní porucha. Prolétává mi myslí a dokonce to i potichu říkám. Stejně to není tak, že by to někdo mohl slyšet, přes ten řev všech okolo. To by vysvětlovalo to jejich non-stop trénování... Ale všechny znaky sedí... Špatné ale je, že si to ten člověk musí sám uvědomit a až potom vyhledat pomoc. A kdyby ji vyhledal, tak by ji již neměl... Jooo, chce to změnu. Nepřestávám ve své chůzi. Jdu naprosto normálně přímo kupředu, stejným způsobem jako předtím. Jako kdyby mi bylo úplně jedno, že je někdo přede mnou. Dávám větší pozornost své technice Rozpoznání, skláním hlavu dolů a oči mi zakrývá čepec. Vychyluji se z trajektorie, abych prošel vedle jak pirátů, tak i vesničanů nezpozorován. (Aneb mé tmavé oblečení, nepřítomnost očí a celkové bezvýznamnost, je používána, abych prošel kolem nich nezpozorován.) Mířím do vesnice. Tohle je určitý druh "militární síly". navíc je jich žálostně málo. Tohle není dav! Dav jsou lidi kteří zůstali ve vesnici. Navíc ve vesnici jsou lidi, kteří nekazí tento celý rozhovor. Již ve chvíli, kdy se s ní snaží jednat více než jedna osoba, jí přetěžují a zvyšují její naštvanost. Bude jen vzteklejší a nakonec to vyústí v určitý druh konfliktu. Jooo kdyby s ní již od začátku kvalitně jednala pouze jedna osoba a potom se přidala například druhá, byla by zde alespoň pravděpodobnost úspěchu... Takto to musím jít sám zařizovat. Nebo se o to alespoň pokusit. A tak s tím, že se spoléhám na mé znalosti o lidském vnímání, se snažím nenápadně obejít (nenápadně znamená naprosto přirozeně, se skloněným zrakem, jenom metr od ostatních, tmavé, abych se jim vyhnul = nic nepřirozeného/nic neobvyklého/to co se vídá každý den) se snažím dostat přes ně přímo do vesnice. |
| |
| Musashi isladn: Kontakt s domorodci Dorazili jsme do opravdu nezáviděníhodné situace. S lehce zmateným výrazem postřeleného srnce sleduji vesničany a zároveň sleduji kapitána s navigátorem. Nechtějí pustit Psa do hospody? Ty lidi už ho nejspíš znají. Navigátorovo rádoby akční prvek radši nekomentuji, dle mého si to klidně mohl odpustit a jen tím zbytečně dělá dusno. S tímhle by proti Pyromanovi asi neobstál. Já sám se tak nějak držím vedle skupiny. Nehodlám se nějak vměšovat do rozhovoru s ženou jenž vrhá kladiva po každém blbečkovi co jí zkříží cestu... mohl bych se totiž sám stát obětí. Zaujala mě ovšem postava, která se tázala nás jako celku. Muž, který byl co se výbavy týče fešák jako já až na to, že možná trochu výbušnějšího rázu. Hmmm, střelné zbraně, granáty... to by byl protivník... né tihle vrhači šavlí a vidlí. Také na rozdíl od zbytku nedával najevo strach. Což se mi rozhodně líbilo více než vesničané jenž by byli ochotní do mně i za slůvko vrazit své vidle. Na jeho otázku se rozesměji z plna hrdla. Chish, Chisch, Chish... my a drancovat? Na to nemáme povahu a ani materiál... jediné co zvládáme je podávat upadnutá kladívka a otvírat soudky v hospodách... i když tady na kapitána bych si dával pozor... minule to s chlastem přehnal natolik, že se nám rozsypal jak domeček z karet a pak se nám snažil utéct do jungle! Pak se rychle chytnu za pusu a hodím očkem po kapitánovi, jako bych řekl něco nepatřičného. Nakonec se ovšem otočím zpátky k muži, zcela ignorujíc zbytek vesničanů vzadu. Můžu se tě zeptat, kdo seš ty? Vypadáš jak někdo koho si ti obraceči sena najali, aby je ochránil. Pronesu až s kamarádským tónem. Klidně bych se odhodlal mu podat i ruku, ale přece jenom držím se své skupiny a on své a tak to má být! Ovšem je jeden... takže vesnice musí být docela dost chudá... achjo tady nic extra asi nebude. |
| |
| Cesta do vesnice Sarutobi, Kyouma, Alex Pokračujeme v cestě za kapitánem, když v tom ke mě přijde Sarutobi a začne na mě mluvit. "Ahoj." Taky pozdravím. "Co to vůbec je Nebeský ostrov?" Zmateně se zeptám. Asi bych se ho na to měl už zeptat. Doufám, že nezjistím něco hrozného. "Už delší dobu se tě chci na něco zeptat... Všiml jsem si že máš křídla jako já. Co jsme zač?" Než má ale možnost odpovědět, tak na mě začne mluvit Kyouma. Ten mi toho o těch látkách řekne vcelku dost. Pozorně poslouchám. Hned na to co Kyouma domluví se na mě obrátí Alex a tu látku mi zakáže a pak se k ní přidá i on. "Tyhle řeči o tom, že bolesti se chtějí zbavit jen slabí, to jsou kecy. Každý by se chtěl bolesti zbavit. A já nechci tu látku, protože se bolesti bojím,... ale jo bojím, to asi každej. Ale mě jde jen o to, že bych byl v boji schopný víc vydržet. Už jsem byl zmlácen, pořezán, bodnut, popálen, měl jsem několikrát zlomené kosti a vždycky ta bolest strašně omezuje... V pravé ruce už nějakou dobu nic necítím, prostě by mě nebolelo ani kdybych si jí tady na místě amputoval. Neříkám, že bych tam ten cit nechtěl zpátky, ale při boji je to neuvěřitelná výhoda. Můžou mě do té ruky bodnout kolikrát chtějí a já můžu pokračovat dál. Teda pokud jí nemam tak poškozenou, že s ní už ani nepohnu... Proto by se ta látka hodila." Zhluboka se nadechnu. Vysilující. Když dojdeme do vesnice, tak jen stojím a pozoruji co dělají ostatní. |
| |
| Na cestěPes, Kazumo, Alex, Rose, Sarutobi, Satu To co Kazumo provedlo vesničany překvapilo, fakt, že se těm dvěma objevily posily je vyděsil, tedy s dvěma výjimkami. První byl ozbrojený chlapík a druhá kovářka. Své kladivo Kazumovi prostě vytrhla z rukou a naštvaně se na něj dívala. Když ale zjistila, kolik lidí na ní najednou spustilo a že velké množství z vás nastalá situace vůbec nezajímá a řeší si svoje, rozohnila se doběla. DĚLÁTE SI ZE MĚ PRDEL? KDE SI MYSLÍTE ŽE JSTE, CELÝ TENHLE OSTROV JE PAMÁTNÍK MISTRA MUSASHIHO, NEJVĚTŠÍHO ŠERMÍŘE VŠECH DOB A VY...VY SE CHOVÁTE, JAKO BY VÁM TO TU PATŘILO? s tím se bez varování prudce rozmáchla po Kazumovi. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spodní úder vedený s velkou silou a vztekem, byl to současně hodně nebezpečný úder, o kterém si Kazumo sám není jistý, jestli jej dokáže zastavit bez použití mečů. Co se ostatních vesničanů týče, ti jen překvapeně hleděli na to, co se děje kolem, jako by naprosto nic nechápali. Kyouma Co se tebe týká, v nastalém zmatku, po útoku kovářky na Kazumu se ti naprosto bez problémů podařilo projít kolem zcepenělých vesničanů, kteří vůbec netušily, co mají dělat. A vzhledem k tomu, že cesta skrz pole byla rovná, dostal ses až do vesnice. Tedy, spíše malé osady sestávající z necelých dvaceti zděných domů a jedné dvou větších, dřevěných stodol, patrně pro uskladnění potravin. Domy byly vyskládané do kruhu, kolem studny a zevnitř zabarikádované. Jen pár odvážlivců, se opovážilo vykukovat ven skrze okenice, ven však nikdo nevyšel. Na lodiSamael a Thor Thorovo volání patrně zaniklo v dalším řevu, dle hlasu od té samé dívčiny, který napovídal, že se situace nevyvíjí vůbec dobře. Z toho si však Joha vůbec nedělala těžkou hlavu. V okamžiku, kdy si nad ní Samael stoupl se jaksi připosrazila a začala horlivě přikyvovat, že práci udělá. Přebrala dýky, ovšem v prvním vhodném okamžiku na Samova záda vyplázla jazyk. |
| |
| Dedina u agresivnej kovarky(Pes, Kazumo, Alex, Rose, Sarutobi, Satu, Kenji) Len co mi kovacka vytrhla svoje kladivko tak som si pravú ruku dal kvazy na brucho akoby som si ho isiel skrabkat. Ocividne vsak ale nevychladla ale zacala byt este vytocenejsia. ...klud cica bo na teba poslem Abe ta vie podobne prskat... ...mala by si sa uklud... Myslienku vsak prerusí fakt ze si vsimnem ako sa chysta zautocit kovacskym kladivom na moje varlata. Instinktívne preto spravím polkrok lavou nohou dozadu aby som nebol gulami priamo v dosahu jej kladiva. Pritom lavou rukou si zaistim saiu a pravou rukou ktoru mam kusok od Katany chytim katanu a podobne ako som za posledný týzden nespocetne vela krát trénoval vytasím katanu a pri tasení prechádzam priamo do útoku. A tak pouzijem Agitowari Aby som som priamo z tasenia zasiahol jej ruku medzi zapästím a laktom. Nasledne po useknutí jej pravej ruky pokial ma zvysky jej ruky s kladivom nezasiahnú do stehna moc silno tak sa pomocou Soru presuniem asi dalsie 2 metre od nej dalej. Pritom ako doskocim prejdem pohladom rýchlo aj po ostatných dedincanoch |
| |
| Vážný Pes Pes, Kazumo, Alex, Rose, Sarutobi, Satu Stojím uprostřed dění s čepicí v ruce a vybírám z ní chlupy, když mi do rozhovoru, Mého rozhovoru, skočí zbabělý Rose. Pomalu si nasadím psí hlavu zpátky na kebuli a přestanu se usmívat. odkaz. Do toho všeho MĚ začne skákat do řeči i Han s tím, že si povídá s někým jiným z té skupiny. Ze vší naštvanosti si prokřupu prsty na rukou a podívám se na kovářku, která zuří naštváním. Pomalu přejdu pohledem Kazumovy do očí, abych se ujistil, jestli to co chce udělat bude myslet vážně. Když vydím co chce udělat, tak po něm skočím a celou svou vahou mu uchopím hlavu zezadu a strhnu ho obličejem k zemi, jak jen rychle to půjde. "Kazumo!" Zařvu naštvaně, když leží přilepený hlavou v zemi. (odkaz) Možná se někam nechám zasáhnout kladivem, ale před nebo potom, se ještě otočím naštvaným pohledem na skupinku vesničanů s kovářkou, mezitím co tlačím Kazumovu hlavu k zemi, aby se nemohl bránit. "Tak to by stačilo." Spražím je naštvaným pohledem a svou charismou. Potom se otočím pohledem zpátky na posádky. "Doufám, že nebudu muset do vašich placatých hlav vtloukat VLASTNÍMA RUKAMA, co se dělá, když mluví váš kapitán." Výhružně se podívám především na Roseho a Hana. "A teď ustupte, já si to tady vyřeším sám." Zamračím a koukám na posádku, hlavně na ty co žvanily, dokud neustopí v tichosti dozadu. Přikloním se ke Kazumovy, aby mě slyšel jen on. "Chceš být snad známý tím, kolik si zkolil brouků, hmyzu co ti přišel do cesty, nebo radši velkými činy. Zabiják dětí, Kazumo... nebo snad Hmyzobijec? .... Já se sem přišel jen najíst, a pobavit se, stejně tak celá naše posádka. Jestli tady někoho zraníš, půjdeš proti celé posádce, né na vlastní pěst, a to ti nemůžu dovolit, a proto tě prosim.... nech to na mě. Prosim." Pomalu mu uvolním ruku a postavím se. Čekám co Kazumo udělá, jestli na mě nezaútočí, nebo tak. Zamračeně se na něj dívám, jak se zvedá ze země a pak něco dělá. Když nezaútočí, obratím se na skupinku s kovářku. "A co se týče vás." Zadívám se na ně a hlavně na kovářku. "Klidně přijmu jakoukoli výzvu na zápas, ale jak jsem řekl, máchat někomu před obličejem zbraní, není žádná dětská hra." Zamračím se trochu víc. "Odložte zbraně, přišli jsme nakoupit zásoby, ale jestli nám budete ještě chvilku vyhrožovat, tak se nebudeme chovat tak mírně jako doteď. Rozhodnutím nechám na vás, ale nerad prolévám krev." |
| |
| Musashi island : Jiskra Za celý svůj život jsem toho neviděl málo. Od mariňáckých šikan, po tresty, popravu a tak dále. Zrovna, když jsem se chystal muži odpovědět na jeho otázku, na mé jméno, stalo se několik věcí najednou. Drahá kovářka...vyhnala ze své hlavy výheň a rozpálila se do ruda. Přestože kopance zasazuje perfektní, neminí se vzdát. Všechny nás zabije...ne moment. Mě zabije ! Promnu si nos a s neklidným úsměvem zavřu své zbývající oko. Pozvdechnu si, naberu sílu a opět jej otevřu. Ve skupince pirátů vyhledám onoho chlapíka, který mne předtím oslovil a zamávám na něj. Zkroutím mírně ruku a ukazovákem ukazuji doleva. Ať už mne dotyčný pochopil nebo ne, odšoupnu se od místa, kde jsem se doteď opíral zády a odejde dobrých dvacet kroků od skupinky vesničanů, pirátů a...jiných individuí. Pokud mě někdo z vesničanů, nebo samotná kovářka osloví, zastavím a podívám se na ně zpříma. Vesele se usměji a odpovím, Pokud se nechcete nechat zabít, asi byste měli poslechnout. Hehehe. S tím jdu pomalou chůzí s rukama za opaskem dál od vesničanů. Opatrně našlapuji na zem, jelikož mám už několik zkušeností s tím, jak jsem se roztáhl na zemi, jen protože jsem spěchal. Když jsem bez problému ušel těch 20-30 kroků od skupinky oddychnu si a začnu se třást. Mé zbývající oko je otevřeno dokořán a doslova se třese. Po čele mi stéká pot. Rychle si jej otřu a s počínající slzou hledím před sebe, hlavně ne na skupinku. Žiju ! Já ještě žiju ! Hlavně si zapamatuj ! Jakmile se ozve tasení, skoč do trávy a krýt si hlavu ! S podobnými myšlenkami stojím opodál a hledím na travnatou zemi před sebou. Prohlížím si pole a marně se snažím najít klid. Strach, který z těch pirátů pociťuji je až příliš velký. |
| |
| Samel jen dodatek " No jo a je to tady, poslat někoho z nich je děs... Thor myslí ,že umí líp jednat než kdokoliv...." poškrabal se na hlavě, vlastně na něm bylo docela nepříjemné dilema, a to jestli jít řešit situaci na pobřeží a nebo zůstat na lodi. " No to je otazka Thor se bojí Thor nechce masakr lidí...který za nic nemužou... ale Samael má lepší hlavu na tohle...Thor myslí ,že by měl jít...ale Thor ví ,že by měl i hlídat loď....navíc Thor uvařil a nikdo nejde..." podíval se na Johu bylo mu jasné ,že ona pujde s ním i kdyby se mělo dít cokoliv. " Thor a Joha se pujdou kouknout zkusí to hodně rychle... kdyby něco zkus nějak udělat alarm Thor pošle ty rychlí aby sem doběhli jo? A Thor se pokusí nedostat do problémů. Thor slibuje." S těmito slovy naložil Thor sebe svůj hrnec naběračku Bertu Johu i Mámu na loď případně na sebe a jal se plout na mělčinu. " Kdyby něco moc řvy jo?" zařval na Samaela když byl na břehu. Pak se vydal na místo kde slyšel hlas , vlastně by to nemělo být tak těžké měl za to ,že jejich posádka sama o sobě vydává dost zvuků. Problémi ti u té kovářky oni vědí Došel na prostranství a z toho co vyděl málem vyprskl smíchy, jak vydno tka se kapitán a navigátor opět nemohli dohodnout. " JSEM ŘEKL JÍDLO." zařval místo pozdravu. Což by mu mohlo zajistit trochu pozornosti ,když se dav obrátil na něj tak se Thor usmál. " Teda tolik lidí asi nenakrmím ale to nevadí... Thor nerad ruší Thor slyšel rámus. Thor přišel aby ti Thorovi blázni zase něco neprovedli. Thorovi líto...Thor nabízí tento oběd jako mír. Thor nechce ubližovat. Thor a lidi kolem chtěj vlastně jen to...obchod...jo...." pak jeho oči našli kovářku, chvilku jí pozoroval hlavně její kladivo a pak kladivo Johy. " Jééé to je taky Máma? Thor rád vidí ,že má někdo rád kladivo jako Joha." |
| |
| Na cestěThor, Kazumo, Pes, Sarutobi, Alex, Satu, Bazuso, Rose Kazumo se rozhodl, že místo aby kovářčin útok zastavil, usekne jí rovnou celou ruku. Možná by mu to i vyšlo, kdyby si ovšem jeho počínání nevšiml Pes stojící jen pár kroků od něho. Bůh ví, jak to váš kapitán udělal, ale na moment neuvěřitelně zrychlil, načež se objevil přímo za Kazumou, popadl ho za hlavu a bokem od letícího kladiva mu zarazil hlavu do země, až ztvrdlá hlína na kterou Kazumova hlava dopadla popraskala a udělala pro jeho hlavu místo v slušném kráteru. Za jejich zády pak kovářka vykřikla a její kladivo letělo směrem k poli, s hlubokou sečnou ranou kousek pod loktem, ze které se prudce řinula krev. Dle barvy šla čepel opravdu hluboko a prořízla ne jednu žílu. To o kus dál stojící Alex potvrdila rychle se zvětšující kaluž krve na zemi a fakt, že asi o vteřinu poté ztratila dívka vědomí. Vesničané jako jeden muž začali panikařit, pustili své nástroje a daly se na zoufalý útěk zpět, směrem k vesnici, ignorujíce přitom Kenjiho, který je opustil. V ten samý moment na cestu dorazil Thor. Na lodiAbe, Samael, Taiga, Joha Po všem tom řvaní vycházejícího od lesa by jste se nejspíš nedivily, kdyby se na vás zanedlouho vyvalila obří armáda vedená minimálně Admirálem, ovšem nic takového se nestalo. Několik dlouhých minut byl naprostý klid, ticho a pak...šplouchání moře, a táhlý zvuk, jako by se někdo ze všech sil snažil dostat na pevninu. Pak slabé pomoc...pomozte mi někdo... pokud jste se podívali přes palubu, mohli jste si všimnout, že z vody vedle vaší lodi vylezla těžce zraněná(zbitá) osoba, tedy spíše rybák...rybačka. Vaše známá Kitty Fisto. |
| |
| Na palubě Když Thor mizí mimo moje zorné pole tak zvednu ruku od houslí a ukážu mu prst. Jestli tady někdo chcípne tak tě budu činit zodpovědným že je to tvoje vinna. A jestli zhebnu já tak si vezmu sebou tvojí duši. A věř že tam kam půjdu já se ti moc líbit nebude. Poté pokračuji v hraní na housle, jako kdyby se mi nevraždila většina posádky bůhvíkde a bůhví s kým. Když uslyším nějaké volání o pomoc. Pustím housle od brady vedle těla a nakloním se přes zábradlí abych se podíval odkud ten zvuk vychází. Když uvidím Kitty tak jenom nadzvednu pravé obočí. "Už seš tady zase? Já sem myslel že sem se tě zbavil na tom posledním ostrově. Sakra to je tedy pěkně odfláklá práce." Pak se zase otočím pryč a přiložím si housle k bradě abych nerušeně pokračoval v hraní. Jenže to její volání o pomoc a šplouchání jako když se topí mě ruší. Tudíž než zahraji první tón tak jsem nucen dát zase ruce dolů. Povzdychnu si a zařvu směrem Joha/její dílna. "Hej! Joha! Pojď sem, máš náštěvu... přišla se na tebe podívat tvoje kamarádka chobotnice. Tak jí koukej vytáhnout na palubu. " Začnu balit housle do jejich pouzdra. "A přines mi ty moje nože, jestli už jsou. Chci se oholit ještě dneska." Poté natočím hlavu směrem k Abe a Taigovi. "Hej Abe a ty jehož jméno si ještě vůbec nepamatuju! Naběhněte k doktorce a přineste mi sem pár obvazů ať nám nezasviní podlahu. Nechci tu mít bordel. |
| |
| Musashi island: Vztek, krvežíznivost a masakr (verze 2.0) Než jsem se dočkal odpovědi od Kenjiho, tak se ozvala znovu ta uřvaná ženská. Tentokrát už jsem nevyskočil místo toho jsem upřel svůj zrak na ní, abych zrovna viděl, jak se snažila napadnout Kazumu, který ve stejný okamžik se připravoval tasit katanu. To snad.... V tu chvíli si osoby mě nejblíže mohli všimnout, že ruce my zcela automaticky sklouzli ke zbraním a zorničky se zcvrkli na dvě malinkaté tečky. V ten okamžik jsem viděl rudě a nejspíše bych byl schopen oba tesáky vrazit Kazumovi bezmyšlenkovitě do boku. V hlavě se mi totiž ozývaly pouze výstřely... výstřely z mých vlastních zbraní, které se zarývaly do těl ubožáků jenž se ten den Pyromanovi nelíbili. Lidí, které jsem pak každý večer viděl ve snech umírat znovu a znovu... do doby než se mi přestali zdát sny. Kdyby to sledoval Kyouma asi by to označil jako posttraumatický blok. Jakmile kapitán srazil navigátora na zem, tak se kolem rozstříkla rudá kapalina až nápadně připomínající krev. Poslední nitka jenž držela mé nevědomí na uzdě. V tu chvíli se můj mozek odstřelil do fáze offline a nařadu přešli moje obranné instinkty a několik měsíců nahromaděný vztek a bolest. Zapomocí Henkou Henka "Blesková výměna" se mi v ruce velice rychle objeví obě bambitky s jedním jasným cílem a to je Kazumova hlava (nehledě na Psovu ruku, která mi tam pouze překáží). Chcípni! Jediné štěstí pro navigátora je nedávná moje koupel, která navlhčila prach na zbraních a tak zbraně nevydaly ránu. To už mi očividně nevadí a obě zbraně pouštím s tím, ž pokračuji ve své technice a vytahuji wakizashi (asi poslední možnost mě zastavit), pak se velice rychle dostanu ke Kazumovi stále využívajíc toho, že ryje držkou zemi mu vrazím obě wakizashi ze strany do boku. Ať už se mi to povedlo nebo mě někdo zastavil, tak asi 15 sekund ještě hluboce oddechuji s pohledem, který šel občas vidět u Saiga. Potom zavřu oči a po otevření vypadám překvapivě zase normálně. Co se sakra děje? Co ta krev? Héj... Koukám pak po společnících a evidentně jsem dezorientován. PS: Dodatek pro Satua Ve chvíli, kdy mi můj okřídlený přítel oznámý, že vlastně ani neví, kdo je tak se zatvářím vcelku překvapeně. Ahááá, no tak v tom případě bude lepší, když to probereme na lodi. Přece jenom je toho asi docela dost, co by jsi měl vědět. A o co horší je, že já toho taky moc nevim... kromě toho, jak se jmenujeme, kde ležíme a že máme super extra silný mušličky... |
| |
| A dost! Tichý hněv Zemská jednotka…
Mé snažení to vše urovnat překazí povaha kovářky. Ta se bohužel nedá přemluvit a udělá tu největší pitomost jakou mohla. Z čekání, jak to dopadne, nás vysvobodí Pes, který se snaží předejít nejhoršímu. Bohužel ona krev spustila něco ve mně. Slušná rychlost a síla, žije ještě? Moment…krev?...Kruci můj absťák…zabij, zabij, zabijjj ty odporné lidské stvůry…Umí jen ničit a ničeho si neváží…Ne počkej všichni nejsou takový, musíš jí pomoct… Naštěstí se proberu zrovna ve chvíli, kdy uvidím, že nejsem sám kdo tu trpí záchvaty. Han se očividně snaží potrestat Navigátora za jeho reakci. Na přemýšlení mám jen pár vteřin. Kruci, no to si děláš srandu! A mám toho právě dost – nemáte být náhodou posádka-rodina podle Thora?! Nejdřív pomocí techniky Piero trefím Hanovi nohy od kolen po stehna růžemi(3) v mé levé ruce zatímco z těch v mé pravé udělám pomocí techniky Kōjō no tenkai bič z růží(bez trnů, zato zesílený v pevnosti) a prásknutím jej omotám kolem kotníků. Pak pomocí techniky Ruiseki přesunu energii z levé ruky do pravé a plnou silou trhnu. Jelikož Kapitán a Han byli v ten moment hlavními herci, tak jste si nejspíš nevšimli odkud jsem vzal ten bič. Teď tu stojím s klidnou naštvanou tváří, která ukrývá hněv. A to si říkáte posádka?...Vždyť se snažíte jeden druhého zabít!...Doktorko, prosím věnujte se tamté dívce, já se postarám o tohohle cholerika… Pak volným krokem kráčím k Hanovi, který se zrovna probral ze svého záchvatu. Co s ním?...Nemám za úkol jim dělat chůvu, ani jim nějak významně pomáhat, ale takhle je to jak sedět na soudku s prachem…Jenom doufám, že mi nakonec nedají po té práci za úkol je pohřbít za živa…No co, hold do práce, už jsi jedné osobě s podobným problémem přece pomohl…i když pokusným králíkem jsi byl ty. U Hana se zastavím, dřepnu si a začnu luskat prstama. Hej…tady…Tvé jméno?...Jak mi říkáš?...Fajn poslouchej právě ses snažil zabít toho troubu s hlavou v zemi… Co se stalo?... Jak dlouho trpíš těmito záchvaty? Zatímco na něj mluvím opatrně vyndávám růže a bič z jeho nohou a schovávám si je do pláště. Pak mu pomohu vstát a nabídnu nám cigaretu, kterou okamžitě zapálím. |
| |
| Musashi island: Nevykonaný trest Naštěstí mě stačil před těmi jatky zastavit Rose. Fláknul jsem sebou o zem a hubou zaryl do prachu. Wakizashi jsem anštěstí pustil a tak leželi kousek přede mnou. Několik hlubokých nádechů, které my vrátili kontrolu nad tělem a potom jsem se zvednul nebo spíše převrátil na záda a začal si vytrhovat s bolestivým sykáním růže. Debil, takovej debil... co to provedl... jestli jí Alex nezachrání může jí to zabít... idiot, totální idiot. Povídám si pološeptem spíše pro sebe, takže to může slyšet Rose. Ten mi pak začne louskat prsty před obličejem. Klid... už jsem v pořádku... nic se nestalo... jen jsem se vrátil do reality... myslel jsem si, že Psí piráti si neléčí své ego na civilistech jako Pyroman, ale asi jsem se zmýlil. S tím si sundám i provaz z růže, samozřejmě opatrně když Rose je tu háklivý na ty kytky a pak mu ho podám. Dostává mě Kazumo, že zrovna ty s osudem tvého ostrova se chováš jako on... Pyroman. Nejsi o nic lepší než on... ba naopak si o to větší odpad, když svým chováním špiníš takové jako je Alex nebo Thor. Zvednu se a zároveň zvednu obě wakizashi, které uklidím do svých pochev, pak si obě bambitky vrátím na místo a zamířím si to ke Kenjimu. Pak se ovšem vrátím a opatrně přicupitám k Mumeiovi. Díky Mumeii, jsi vážně kámoš. Vezmu si od něho cigaretu, ale pak se zase odeberu k muži jenž stojí opodál. Nějak se necítím na to zdržovat se v blízkosti Kazumy... ještě při představě, že bude chtít své činy hájit. Když se ladným krokem chromého kozla dostanu ke Kenjimu tak si vložím cigaretu do úst a zároveň vytáhnu svůj dial (mušlička) po stisknutí čudlíku, který je na její straně se objeví menší plamínek kterým zapálím cigaretu a pořádně natáhnu. pak udělám před Kenjim menší úklonu. Sorry za ten povyk, ale byl bych nerad, aby jsi si myslel, že souhlasím s tím, co ten idiot provedl. Doufám, že to nebyla nějaká známá. Pronesu s jasně podrážděným tónem a pak si vytáhnu jednu z bambitek. Je to obyčejná předovka s tím rozdílem, že její hlaveň vypadá jako hlava rudého čínského draka, ovšem můžeš poznat, že to je jen pro efekt. Tohle se nemělo stát... takové selhání. Pronesu jako bych se vynil z mého útoku na člena posádky pak ovšem začnu prstem odstraňovat mokrý prach. Voda ve zbrani střelce je ostuda a mě se to stává docela často. Tentokrát už to zakončuji jako by to byl celou dobu jen nějaký žert a nakonec se zadívám na Kenjiho s úsměvem. Každopádně já jsem Hansen. Rád poznávám někoho, kdo je očividně také pro boj na správně straně hlavně. Nevadilo by kdybychom si zašli do hospody? Mluvím zcela vážně až prapodivně přátelským tónem, jako by jsme opravdu byli staří přátelé, kteří se potkali po delší době. Dokonce ti podávám na znamení přátelství ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Dr. Kyouma (psycholog) pro Vše bezproblémů, tak jak jsem očekával. Při mém odchodu to ale vypadá na to, že to nedopadne příliš dobře. Doufejme, že si neudělají nic víc, než jen psychickou újmu. Křiky které slyším za chvíli mi moc na dobré náladě nepřidávají. To znělo jako panika... Vesnice Normálně postavená vesnice... Takových existuje hromada. Několik baráků, studna na náměstí a několik stodol. Dle tohoto rozpoložení mi dochází, že toto budou především vegetariání (Prosím o opravu, pokud uvidím nějaké znaky po větším množství zvířat). Přicházím až doprostřed ke studni, do které se na vteřinu podívám, abych zjistil jak je hluboká a jak to vypadá uvnitř. Poté se otočím k budově, ze které cítím nejvíce lidí. Ehm... odkašlávám si a pohledem přejíždím po pár budovách. Svůj pohled směřuji nad okna (abych je nevyděsil tím, že vím že se na mě koukají a jejich pohled jim neoplatil. Také při tom zvedám trochu bradu, tak aby to vypadalo, že s nimi mluvím z vyššího postu, aneb jako reprezentativní osoba, která je ve společenském žebříčku na horních příčkách) Technikou Traitor maker se pokouším je donutit jim dát jednoduchý příkaz s okamžitou platností (Jednat s piráty jako s kýmkoli jiným, nerozčilovat je a nenapadat je.) Snažím se používat davovou manipulaci. Přišel jsem vám říci, že na ostrov přijeli piráti... Ale jak vidím, tak jste se to dozvěděli dávno přede mnou. Promlouvám k nim podmanivým hlasem, dostatečně hlasitým, aby to šlo dobře slyšet ve stodolách a většině budov. Při slově "piráti" ukazuji levou rukou směrem k místu, kde jsem je opustil (aneb lehké využití mozkových příkazů.) Ale nemusíte se jich bát. pohyby levou rukou. (pirátů se nemusí bát) Přijeli sem jenom pro zásoby. Dokonce vám chtějí i zaplatit Znovu levou rukou naznačuji jako kdybych držel bankovky a třel s nimi o sebe (piráti jsou dobří a mají peníze.) Neublíží vám, dokud se k nim nebudete chovat urážlivě, budete je urážet, nebo na ně snad útočit! tentokrát gestikuluji pravou rukou. Při každém novém špatném chování zvedám další prst. Chvíle na vstřebání dosavadních informací a přerovnání myšlenek. Pokud jim ublížíte jemným zvednutím pravé ruky a pokynutí dlaní směrem nahoru ukazuji na domy. Tak se budou muset bránit. Levou rukou ukazuji směrem k pirátům. Doufám že vás nenapadlo něco takového, jako je poslání nějákého zbrojeného oddílu, ať si to s nimi vyřídí. Nebo snad ano? Snažení o vyvolání pocitů strachu, protože přesně něco takového udělali. To by moc nadšení nebyly a potom ani já nevím co by s vámi udělali. Pravou rukou na ně ukazuji a učiňuji první oční kontakt. K podlomení její morálky a neurčitosti v budoucnosti. (Pro umocnění efektu by bylo výborné kdyby přišli dezertéři, jenž budou zvěstovat zprávu o neúspěchu kovářky. Jestli se tak stane ale nevím.) *Vysvětlení: - Levá ruka vždy naznačuje něco dobrého. Pravá ruka zase naznačuje něco špatného. Proto gesta levé a pravé ruky u různých situaci. Tohoto "naprogramování" se budu snažit využít v dalších příspěvcích, kdy jakéhokoli odpůrce ze strany vesničanů budu oslovovat a ukazovat na něj pravou paží, zatímco ty, kteří jsou pro piráty a pro mě + samotné piráty, tak zase levou rukou. - Piráty označuji slovem "oni", nikoliv "my". To aby jim došlo, že já nejsem pirát. Stále vám ale mohu pomoci Přehlušuji jejich šuškání v domech a stodolách, nebo jenom proudy myšlenek a levou rukou ukazuji na sebe. Především se před nimiNeschovávejte. To že před nimi máte tajnosti jim bude připadat podezřelé pravou rukou zvedám prst na pravé ruce a touto rukou k nim poté pokynu, aby věděli že mluvím o nich. Neponižujte je, a snažte se jich nebát. na pravé ruce zvedám další prst a poté ruku dávám dolů. Buďte k nim zato milí a přívětiví Levá ruka, na které postupně zvedám dva prsty. Všechny mé pohyby jsou co nejvíce plynulé. Naprosto přirozené, tak aby splnili svůj účel. |
| |
| Do háje se vším Všichni u vesnice Nemohla jsem uvěřit tomu co Kazumo udělal. Zase! Ten krvelačný hajzl! Kdyby ho Pes nezastavil mohlo to být mnohem horší i když ta žena možná stejně zemře. Jestli ji přetnul tepnu... což nejspíš ano... tak to bude hodně složité. Až budu mluvit se Psem navrhnu mu ať toho pitomce svážou a přenechají mariňákům. Protože já rozhodně už nehodlám být v partě s někým takovým. Nebo spíš... odejdu já. Dali by mi Mariňáci milost, kdybych prokázala lítost a vzali mě mezi sebe? Možná kdyby se Mark přimluvil... Sice jsem o takovýhle věcech přemýšlela, ale to už jsem byla u ženy a zaškrtila ji ruku nad ránou, abych zpomalila krvácení. Hned si vytáhnu věci z brašny. Ještě, že ji nosím sebou. Už jsem připravená na to, že se někdo pomátne a začne tohle dělat. „Měli bychom se toho parchanta zbavit. Tohle je už po druhé! Je to krvelačnej parchant! Nikoho takového ve své blízkosti nechci. Je jen otázkou času, kdy zabije i dítě.“ Prskám naštvaně. Podívám se do rány, operovat uprostřed cesty není moc dobré, ale nemám čas ji přenést na loď. Sterilizovala jsem si ruce a pustila se do práce. Snad se mi ji podaří zachránit. Sakra... |
| |
| Musashi Island Thor, Kazumo, Pes, Sarutobi, Alex, Satu, Bazuso, Rose "Hmm.." Jen zabručím když doskočím na Kazuma a znehybním ho v měkké farmářské hlíně. Jen tam na něm dlouze sedím a dívám se do země, mezitím co všichni ostatní mluví. Teprve, až zareaguje doktorka, se bez dalších řečí z Kazumy zvednu a ustoupím kousek stranou. Čekám jak Kazumo zareaguje, když neútočí tak dělám následující... Rozhlédnu se po skupince posádky, která kolem mě stojí a povšimnu si, že s námi není Dr.Kyouma, kterého jsem viděl přicházet. "Hmm..." Zadívám se na zraněnou kovářku a pozvednu její kladivo, které dopadlo nedaleko na zem. Dojdu pár kroky k Alex, která se zklání nad zraněnou dívkou a dívám se v tichosti co se děje. "Není to Kazumova vina." Pronesu zcela vážně. "Ona byla ten kdo první udeřil." Následně v tichosti odejdu kousek dál a otočím se na skupinu. "Zůstaňte tu. Jestli to ta holka přežije, pomozte jí vzít Alex zpátky na loď." Zadívám se na Hana a Satua "Hane, Satu.... vy půjdete semnou. Mám dojem, že Kyouma odešel do vesnice." Otočím se na Bazusa, (pokud neutekl s ostatními). "Hej ty.... zaveď nás do vesnice." |
| |
| Pri dedine(Thor, Kazumo, Pes, Sarutobi, Alex, Satu, Bazuso, Rose) Ako tak utocim zrazu ma popadne Pes a prasti mnou o zem ...kurnik jeho som si vobec nevsimol... ...moje reflexi su zrejme dost slabe... Ked ma pusti vstanem a oprasim sa. Vypocujem si to co zakrici Alex a aj Oliver. Trochu sa mi toci hlava ale je to v poriadku. Kuknem na krater a potom na katanu ktora je na zemi. Vezmem si ju a mlcky ju utriem do nohavic a potom zasuniem do puzdra. Kym tu este je Oliver poviem mu. Oliver nabuduce nezasahuj. Mohol som jej nechtiac utnut celu ruku miesto toho aby som ju len mierne porezal. Pozriem sa na kovácku a potom dodám pre Olivera. "Hm to je važnejšie zranenie ako som jej chcel spôsobiť pôvodne som ju chcel len škrabnúť po tej ruke aby od bolesti pustila kladivo." Potom sa otočim smerom k Alex a poviem. "Alex kebyže ju chcem zabiť tak je mrtva skôr ako by ma Oliver stihol zastaviť. Kebyže chcem niekoho zabiť tak idem po krku a nepokušam sa spraviť malý škrabanec na ruke. A okrem toho ona zautočila najskôr na Olivera čo som prehliadol a potom druhý krát po dalšom varovani útočila aj na mňa. Ty preto radšej nevyvolavaj súdy ked nevieš všetky informacie a hlavne ju stabilizuj alebo zeby si ju naschval nechala vykrvacať ako Jillien." Podídem k Oliverovi a niečo mu pošepkam tak aby to počul len on. Nato idem kúsok od ostatných a sadnem si do trávy s prekriženými nohami. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro "Počkam tu ale nechaj mi v hospode niečo na pitie a hlavne mi zisti kde je hrob zakladateľa môjho bojového štýlu rád by som mu vzdal uctu. Vdaka" |
| |
| Dědinka (ale vi to víte) KDyž se dostal konečně ke zbytku posádky zjistil pár podstatných věcí. Zaprvé někdo ubližil zase nějakému civilistovi a podle všeho to byl kazumo ne opravdu nemohl utočit aspoň s tupou stranou. Thor měl co dělat aby ho do země nezadupal sám. Naštěstí se o to postaral kapitán a ostatní. " To si sakra děláš srandu, ještě jednou proti Alex něco řekni!" zařval naštvaně a rozhlédl se na Alex i na okolostojící dav. " Nekoukejte. Ona potřebuje pomoc,Alex to zvládne ale bude potřebovat vodu a tak ... a taky nějaká nosítka nebo postel .... To pokud jí dostane do dobré ....prostě pokdu to pude. Thor by chtěl vzít kovářku na loď Thor slibuje že vrátí. Thor tu nechá svoje jídlo. Thor rád jídlo ... ..nebo Thor nechá jeho." ukázal na Kazumu. " Rose myslíš ,že by šlo...aby pomohli té kovářce. Thor potřebuje Ona je jako Joha víš..." stále se dost zmateně rozhlížel už proto, že neměl tušení co udělá dav. " Jo Thor postará říct Thorovi co dělat a Thor postará a neštvat Thora Thor nemá náladu." |
| |
| Banda děcek Zkuste hádat
Hana se mi naštěstí podařilo uklidnit, ale bohužel ostatní z posádky na sebe začínaj štěkat…Dejte mi už svátek…Kouřím a rozmýšlím co dál. Dokonalý… už se nedivým jak tu odměnu získal, spíš mně udivuje, že přežili tak dlouho…Nejsou schopni se pořádně domluvit ani si všichni nevěří… dá se tu spolehnout vůbec na někoho?...Samozřejmě já sám… Kdybych po alkoholu netrhal hlavy hned bych si dal vlašku… Nechcete toho už laskavě nechat? Na tom čí to je vina momentálně nezáleží… Raději se snažte té ženě pomoct slečno doktorko, to je vaše práce. O velení rozhoduje důstojník nebo kapitán, tak to prostě je…Je mi líto Thor-san ale já jí pomoct víc nemohu. Veškeré léčivé bylinky má doktorka buď u sebe nebo na lodi v ordinaci…Ten zbytek co mám jí nijak nepomůže, když zrovna není při vědomí… Ledaže by umřela, zvládl bych z ní udělat nádherný keřík z růží…Víc pomoct nemohu. S tím se otočím a jdu směrem kam utíkali vesničané svým nenápadným krokem. Očividně mi je život té ženy volný. Proč ale taky? Vůbec jí neznám…Nebo souhlasím s tím, že to byla její vina především. Vážně mi už dejte svátek…Snad ve vesnici prodám pár sazeniček…Zajímalo by mně jak dopadl tamtem chlapík…možná jeden z málo, který tu má rozum…ale jen tak pro jistotu… Připravím si tucet růží na vrhání a zkontroluji i kunaie s shurikeny. Zapálím si další cigaretu a jakoby nic kráčím do vesnice. |
| |
| Musashi Island Když se ke mě přez celý ten poprask vydá samotný ohňostřelec ostro-ruka, málem si strachy cvrnknu do kalhot. Vím, že i mě často zkropí něco jako šílený záchvat, jenže rozdíl mezi tímhle šílenstvím a tím jímž si procházím já je...jiné. Ať je to ta či tak, mírná úklona mě naprosto překvapí ! Mé zbývající oko se na muže zaujatě zahledí a pak mi chvíli trvá než stihnu odpovědět na jeho první dotaz. Polknu a odpovím, Nemyslím, že by na mém názoru na tebe, nějak moc záleželo. Piráte. Pohledem sjedu na jeho zbraně. Jsou to opravdu znamenité kousky. Krásně provedené. Tvar, samotný knotek...a...navlhlý prach ?! V mozku mi narůstá až moc velké napětí, než abych vnímal podivné věty, které si sotva vybavuji. V týle naroste slabá bolest, ohlasšující přicházející záchvat. Pohled se mi trochu zatemní, ale po zamrkání a zatřesení hlavou se to trochu zlepší. Na představení "Hana", ale již zareaguji. Narůstající záchvat se ustálí a bolest v týle ustane, jak se soustředění přehodí na jinou prioritu. Jenže to co uslyším mi málem vyrazí dech. Ústa mám otevřená do kořán a oči se stáhnou do vzteklé grimasy, nyní už se opravdu zachovám jako šílenec, protože nemorálnost tohoto uvažování mě zaráží ! Příjdete co cizí vesnice, jen s nebohými vesničany, přizabijete kovářku, vyděsíte celé město, pozabíjíte se málem mezi sebou a ty myslíš jen na hospodu ?! Zařvu na něj a pleskne se do čela a zahledím se do nebes. U žhavého železného kalibru ! Vy piráti jste šílenci ! Skloním hlavu a zavrtím hlavou na Hana. V mém zbývajícím oku není vidět nic jiného než opovržení a něco jako skrytá nenávist. Když příjde zřejmě samotný velitel, celé téhle bandy povzdychnu si a ukáže palcem za sebe, kde vede cesta. Kapitánovi pro změnu věnuju pohled plný tichého odevzdání. Požádám Vás jen o to, abyste tam toho s tím mečem ani pistolema nepouštěli. Udržte je mimo lidi. Už tak se dost bojí. Pokud chcete, odvedu Vás ke krčmě...pokud se budete chovat...jinak mě budete muset zabít...nebo teoreticky umlátit a donutit mě abych Vás tam dotáhl mimo svou vůli. Dodám a oko, které hledí na velitele celé téhle bandy se jemně třese (čočka), v zátylku opět ucítím jemnou bolest, jak se můj záchvat opět hlásí o pozornost. Sakra...tohle opravdu není dobrá chvíle na něco takového... |
| |
| Musashi island: Oblak šílenství No asi jsem toho chlapce přecenil. Očekával jsem nejspíše profesionála, ale očividně se tenhle kluk za chvíli sesype stejně jako kovářka. Natáhnu si pořádně z cigarety a pokusím se udělat úsměv i když s cigaretou v puse a pociťovaným sarkasmem spíše jen zkřivím obličej. Krásný výbuch, skoro jako ten můj. Ale být tebou přemýšlím... hospoda je místo, kde teď bude většina lidí. Tam můžeme vysvětlit tohle nedopatření. Jakmile dočistím zbraně, tak je znovu nabiji a použitelné vrátím do pouzder. Zároveň pohled odvrátím od Kenjiho a zadívám se na Psa. Klidně půjdu, ale ať se Kazumo s Thorem, Alex a tou ženou vrátí na loď. Tam Kazumo nenapáchá tolik škody a zbytek se může snažit ať ta kovářka nedodejchá. Pak se vrátím ke kapitánovi a přitom se snažím vyhýbat pohledem navigátorovi, jelikož bych měl asi znovu nutkání ustřelit mu hlavu. Mumeii? Jdeš s námi, tedy jestli se ti chce a uznáš to za dobrej nápad. Podám návrh, jelikož je jasné, že teď náš květinový přítel asi silně zvažuje, zdali si chce tenhle další zbytečný konflikt připsat na listinu. Cestou ke kapitánovi se také snažím rozchodit malé bodné rány v noze, které mi způsobili Roseho růže a zachoval jsem si jistou dekóru. Tahle situace chce jiný přístup... né dítě, tohle chce chlapa! A od teď budu chlap... a do dětských let se vrátím zpátky až vrabčák dodejchá... Dotáhnu cigaretu na ex div se nezakuckám a pak vydejchnu mohutný oblak kouře. Můžeme jít. Já jsem připravenej na všechno... skoro všechno. |
| |
| Další problémy Thor, Kazumo, Pes, Sarutobi, Alex, Bazuso, Rose Stojím vzadu a ani tu hádku moc nevnímám. Koukám se na ně, ale všechny zvuky jdou mimo mě. Hádky mě nebaví a tak vypínám. Sleduji je a po chvilce se to dost přiostří. Konči to tak, že Kazumo útočí na tu kovářku. "Tak seš debil?!!!" Křičím, když vidím jak ostří katany jede její rukou. Naštěstí to zastaví kapitán a Kazumu uzemní. Ta holka má štěstí, jinak by už byla bez ruky. Chytnu rukojeť katany a křečovitě jí svírám, až mi z dlaně teče krev. Nesnáším násilí na ženách. Snad s tou rukou bude moci ještě hýbat... Alex je dost dobrá aby jí zachránila. Vidím Alex, jak se o ní stará a to mě uklidní. Vyrazím směrem ke zraněné kovářce. Snad budu nějak nápomocný. Cestou míjím Kazumu. Pokud se ještě nezvedl, tak mu nastavím ruku na pomoc. "Nemyslíš si, že si to přehnal? Stačilo ji jen omráčit a ne takhle riskovat její ruku." Mám sto chutí ho znovu poslat k zemi, ale přemůžu to. Určitě jí tu ruku nechtěl useknout, snad ne. Pokračuji k Alex. Když k ní dojdu, přikrčím se a chci se jí zeptat jestli nepotřebuje nějak pomoct. V tom ale začne Oliver rozdávat povely. Mám jít s ním do vesnice. Zvednu se a jen mu tiše přikývnu. Dojdu ke kapitánovi a čekám dokud nevyrazíme. |
| |
| Na paluběSamael, Abe, Taiga, Joha Na tvůj rozkaz se Joha přiřítila i s nabroušenými noži, načež se zadívala přes palubu a nadšeně vypískla. Jééé, Chobotnička! pak vystřelila svou umělou paži a s její pomocí ji vytáhla na palubu. Kdyby se Samael díval jejím směrem, všiml by si, že to co z dálky vypadalo jako strašlivé pohmožděniny a zlomeniny byl ve zkutečnosti jen velmi dobře připravený Make-up. Joho, ráda tě vidím. Usmála se, načež dívenka vykřikla a už v bezvědomí proletěla kolem rozkazy vydávajícího Samaela. Ten si teprve teď uvědomil, že je něco strašně špatně a pomocí Soru se jen tak tak vyhnul silnému proudu vody, který, vystřelen z úst Kitty proletěl přesně tím místem, na kterém ještě před pár vteřinami stál. Moc času na vzpamatování ovšem nemá. Jak Taiga tak Abe jsou někde v podpalubí a Kitty už sahá po pistoli, kterou má schovanou u pasu. Na cestěVšichni ostatní(mínus Kyouma a Rose) Na zranění jako první zareagovala Alex, která se ve stížených podmínkách pokusila dívku zachránit. Navzdory faktu, že nepatří k nejlepším doktorům na světě a dosti polním podmínkám se jí nakonec podařilo zastavit krvácení a sešít ránu, ovšem zranění bylo dost vážné a rozhodně nebylo jisté, jestli dívka bude schopná ruku někdy znovu použít. Navíc bylo třeba ji co možná nejrychleji dostat někam, kde bude Alex moci lépe operovat a pečovat o pacientku, která rozhodně nemá ještě vyhráno. Vesničané však nevypadali, že by byli ochotni jí pomoci, vzhledem k tomu, že jediné co jste z nich viděly byla jejich prchající záda, následování pozvolna kráčejícím Rose, který je sledoval do vesnice. |
| |
| Pláně Han, Satu, Kenji "Jdeme." Řekl jsem těm lidem co tu postávali, sundal si čepici a šel do vesnice. |
| |
| Volné moře U Musashi IslandRoja Iluvia Nebylo to fér, to sis opakovala, když ti od tvého bratra přišel dopis, ve kterém ti psal, že jej povýšili na Komandéra a zařadily mezi 10 nejlepších šermířů Marine v North Blue. Co víc, Komodor Ryuuken ze Severní pevnosti mu prý sliboval brzké přeřazení na Grand Line, možná prý dokonce pod Komodora Cobyho. Něco takového jednoznačně probudilo tvého soutěživého ducha. Přece jsi nemohla dopustit, aby tvůj bratr byl lepší než ty. Právě z tohoto důvodu sis pronajala malou lodičku a rozhodla se dostat nějakého ze slavnějších pirátů v North Blue. Tvá volba padla jednoznačně na Psy. Důvod? Byli noví, rychle si získávali věhlas téměř nemožnými skutky, celková odměna na ně byla přes 20 000 000 a hlavně mezi nimi byl i Kazumoto Kogo, o kterém se říkalo, že je poslední žijící praktikant Musashiho Kenjutsu, jednoho ze tří Velkých stylů severu. Něco takového sis rozhodně nemohla nechat ujít a tak jsi je sledovala několik týdnů na moři, než jsi je dohnala u Musashi Island. Nyní sedíš na své malé loďce několik minut plavby od jejich lodi, zakotvené u ostrova. Moc dobře výš, že na lodi zůstala jen malá stráž a tak bys ji dokázala poměrně snadno obsadit i sama, neboť většina posádky, včetně Kogo a kapitána se vydali na ostrov. |
| |
 | Na loďce Po sáhodlouhém ploužení, jsem se konečně dostala na Musashi island. Sehnat loďku bylo rozhodně jednoduší než, se sem dostat. Celou dobu jsem si přitom pročítala dopis od mého bratra. |
| |
| VesniceKyouma Poprvé, od okamžiku co jsi se přidal k posádce Psů jsi měl možnost využít svou psychologii a zadařilo se ti to více než úspěšně. Ač původně naprosto vyděšení, na konci tvého projevu začali vesničané pomalu a jaksi nerozhodně opouštět své příbytky, přičemž se s lehkým strachem v očích dívali tvým směrem. Můžete zaručit, že nikomu neublíží? ozval se roztřeseným hlasem starší muž s jakousi šerpou, patrně místní starosta, který si tě prohlížel se strachem v očích. Moc mu nepřidal ani fakt, že asi o vteřinu později do vesnice vtrhla vyděšená skupina místních mladých, co se okamžitě hrnula ke starostovi. Je to STRAŠNÉ, STRAŠNÉÉÉÉÉ. křičel jeden z nich. TI PIRÁTI, ZABILI KARU, NĚKDO kdo...kdo říkal že je student Musashiho školy jí skoro usekl ruku a ona padla na zem, byla tam krev, hodně krve... mladík vypadal, že se za chvíli zhroutí a i zbytek jeho společníků na tom nebyl nejlépe. Co hůře, jeho slova vyděsila i starostu. Tak takhle vypadá vaše neubližování? Tak, že zabijete poslední Kovářku na ostrově? obořil se na Kyoumu, strach očividně vystřídalo silné rozhořčení a vztek. Zhruba v té době do vesnice dorazil i Rose, při pohledu na něj vesničané zděšeně ztuhly, neboť si jej pamatovaly od cesty. |
| |
| Na lodi Taijga, Roja, Samael V klidu spím ve své nově získané podobě, když ucítím neznámý pach, což mě probudí. Naprosto instinktivně vyrazím za vetřelcem. Mimo jiné to obnáší vyražení dveří, které jsem ve spěchu opomněla otevřít, což bohužel způsobilo, že vetřelec skončil mezi prkny, co tvořily dveře a hlavně pod mými předními tlapami. Okamžitě ji chytnu do tlamy a zamířím na palubu pochlubit se kořistí. Následně se již plně proberu a teprve si začínám uvědomovat, co se vlatně děje. Nebylo by lepší se proměnit, aby mě poznali? Ale zas, jak bych ji odtáhla? Poté, co vylezu jen tak tak vykryju proud vody svou kořistí a zatvářím se překvapeně. Vezmu Roju opravdu pevně do drápů za krk a začnu se přeměňovat. Jediné, co se nepřemění jsou drápy a kůže na končetinách. Co se tu sakra děje? Překvapeně kouknu na Samaela a Kitty.
Můj vzhled v "kočičí" podobě: cca 500kg vážící přerostlá lvice. |
| |
| soukromá zpráva od Dr. Kyouma (psycholog) pro Interogace s vesničkou byla jakž takž úspěšná. Alespoň vesničané vycházejí ven. Jejich pohledy ve mě vyvolávají samé skvostné pocity. Strach o sebe, své bližní a o to co zde tak dlouho budovali. Nádhera. Stařík To by mohl být starosta. Staří lidé mají často důležité posty, kvůli jejich znalostem a zkušenostem... Takže zde má jeho slovo nějakou váhu. Když přichází mladíci, tak je mi jasné, že přinášejí špatné zprávy. Dělám dva kroky blíže ke staříkovi, v tu chvíli, kdy není veškerá pozornost směřována na mě. To co říkají nejsou dobré zprávy, ale jsou očekávatelné. Stejně tak je očekávatelné jednání starosty. Začátky rozčílení. Naštěstí, pro tento případ jsem připravil opatření. Přesně tohle je to neubližování! Promlouvám útočným, jemně zvýšeným hlasem. Nemluvím jen na starostu, nýbrž na celý dav. Jde vidět, že to jeho útočné jednání zde nemá vůbec co dělat, jednoduše: je neoprávněné. Všímám si že přichází někdo z lodi. Kdo přesně nevím, ale cítím příchod nové osoby na vesničanech. Možná Kazumo? nebo Pes? Ale ne, ti by asi řvali... No dokud budou zticha, tak všechno bude vpohodě. Co jsem říkal o tom ozbrojeném oddílu? Ptám se jich a dávám jim dvě vteřiny na to aby si vzpomněli. vzali jste na ně vidle, kladiva, motyky, rýče a bůh ví co ještě. Výčet zbraní na pravé ruce, při každé zbrani zvednutý další prst. Tuto svou akci jim ukazuji tak aby ji nepřehlédli. Za okamžik svěsím ruku zpátky podél těla. Jestli to nepochopili a neuklidnili se. |
| |
| Překvapení na lodi. Joha přiběhne a vrátí mi moje krásné nožíky. Zatímco tahá zřízeného bývalého člena na palubu. Já obdivuji jak krásně jsou dýky nabroušené. Je sice úplně retardovaná, ale s nářadím to fakt umí. To se jí musí nechat. JEnom kdybych si pořád nemusel vynucovat i ty nejběžnější práce. Náhle jakýsi andělský hlas, jenž mi nedovoluje v klidu umřít, varoval mé tělo a to pomocí soru uskočilo. Zdá se že mi štěstí opět nepřeje a zatím zůstávám naživu. Zatím je ale ten správný pojem. Neboť vidím že Kitty již sahá po pistoli. Inu nedá se nic dělat. Pouštím svoje dýky na zem a totálně je ignoruji zatímco se chopím své kůsy. Provedu soru vlevo od ní a pokusím se jí seknout obloukovým sekem na krátké držení do pravého bicepsu ( pravá ruka horní část tam někam) vyřadit jí tak pravou ruku z funkčnosti. Ale pozor! To ještě není všechno! Neboť ať už mému útoku čepelí vyhnula či nikoliv. Díky pohybu boků a ramen jenž sek doprovázel mám "nabito" na zpětný útok. Tudíž použiji vytočení boků abych tupou stranou vrátil úder zpět ( předtím šel zprava doleva pomocí ostří nyní jde zleva do prava) a tupou stranou zbraní jí zezadu praštil do hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Arisu Záloha pro A zase ty problémi
Mé nohy mně nakonec dovedou až do vesnice, kde náš zbývající člen zrovna stojí celkem v chumlu. Nicméně se nezdá, že by mu něco hrozilo, koneckonců není ozbrojen a nezdá se mi že by vyhledával konflikt. Ten jsem bohužel tak trochu dovedl já. Skvěle, všichni okolo jsou vyděšení a já zase stojím u sudu se střelným prachem. Jeden špatný pohyb nebo slovo a začne tady řež… stejnak na mluvení moc nejsem. Možná bych to měl nechat na tom druhém…No zajímalo by mně o co se snaží…Každopádně by měl vědět co se stalo z neutrálního pohledu. Dojdu tedy za Kyomou neslyšným krokem nenápadným neprovokující chůzí a šeptem mu sdělím novinky. Bohužel jejich kovářka odmítla diplomacii a zaútočila na navigátora kladivem, které jí vrátil. A ten konal po svém…Doktorka ji teď ošetřuje, ale hodně krvácela. Navíc sem právě míří kapitán s Hanem a jedním z nich…Možná bychom měli zmizet než se tu objeví nebo jít trochu stranou… Pak se trochu odsunu, vytáhnu pár růží a začnu si s nimi hrát točením kolem ruky. Vytáhnu další cigaretu a zapálím si jí čekajíc jak se ten druhý rozhodne. Snažím se působit tak, že jsem tu s ním ne s piráty a nehrozí ode mně žádné nebezpečí(ironicky). |
| |
| V(po) trave zelenej (Thor, Satu, Pes, Sarutobi, Alex, Bazuso, Rose) Ako tak sedacky oddychujem niektorý clenovia sa zacnú hadat a vytýkat mi útok na kovacku. ...ako ked na niekoho utoci musi ratat s konsekvenciami... ...pokial sa Alex posnazi tak o tu ruku nepride... ...a ak aj hej Joha jej spravy novu a potom bude fakt nielen pre Thora Johou cislo 2... V duchu ma tá myslienka mierne pobavi ale v zasade mi je jedno co s nou bude predsa len bola varovana a aj napriek tomu nas napadala. Práve preto netazi moje svedomie ziadne výcitky tak ako to bolo v pripade tých marinakov. Satuovi odpoviem celkom kráto ale zato výstizne bez toho aby som sa so sedu co i len pohol. "Pövodne som ju chcel len mierne porezat ale akosik sa to zvrtlo ked ma Oliver chcel odtiahnut do bezpecia z pred jej kladiva ktoré mi mierilo do rozkroku." Thorovi odpoviem na jeho pokusi kricat nieco na utekajúcich dedincanov "Thore s jedlom a pitim som to skusal. O to nemali záujem tá kovacka chcela nechcela o tom ani pocut a utocila predtym na Olivera a potom aj na mna." Následne sa chvíilku odmlcim a potom ked je Alex takmer hotova s stabilizovanim tej zenskéj dodám. "Myslím ze by bolo vhodné aby som ju odniesol na lod ja predsa len som tam asi najrýchlejsie. A ak by Alex zase bezala s predlzenymi nohami tak za pár minut by sme tam boli a potom by sa mohla Alex venovat uz len starostlivostu o nu." Pritom ukazem len tak ledabolo prstom na kovacku a dodám "Ale ak nezálezí na tom ako rychlo ju treba dostat na lod möze ju vziat aj niekto iný." Prejdem zrakom po vsetkých co tam este sú a ocakávam ich reakcie. |
| |
| Kovářka Ignorovala jsem jejich řeči. Hlavně proto, že jsem potřebovala být klidná a ten idiot by mě jenom rozčílil. Zhluboka jsem dýchala, abych se zbavila zbytku vzteku a soustředila se jen na záchranu té ženy. Podařilo se mi zastavit krvácení a sešít ránu, ale potřebovala jsem ji dostat do na svou ošetřovnu, kde bylo lepší vybavení a mohla se o ni postarat lépe. Provizorně jsem ji přivázala ruku k tělu, aby s ní příliš nehýbala a pak jsem se zvětšila a opatrně ji vzala do náruče. Nehledě na ostatní, prostě jsem se otočila a vracela se k lodi. Rozhodně jsem svou pacientku nehodlala nikomu svěřovat. A už vůbec ne tomu kdo ji to udělal. Spěchala jsem, nalodila se na loďku a odpádlovala zpátky k lodi. Na ošetřovně jsem ji hned uložila na lůžko a ze vzorku krve zjistila, jakou má krevní skupinu, abych ji mohla dát transfuzi. Nasadila jsem i kapačku s přípravkem na rychlejší tvorbu červených krvinek. Pak jsem se znovu začala věnovat její ruce, pořádně jsem ji vyčistila, protože uprostřed cesty se tam mohlo dostat kde jaká špína. Musím jen doufat, že se ji ruka chytne a nebudu ji muset amputovat. Měla jsem obavy, že bude zmrzačená. Bude vůbec moci ještě někdy vzít kladivo do ruky? Pokud jsou šlachy v háji.... „Grrrr...“ Vztekle zavrčím. Rozhodla jsem se zůstat s ní na ošetřovně, až se probudí bude to docela boj. |
| |
| Máme druhou Johu Alex byla přímo v léčícím tranzu což, bylo na jednu stranu dobré na druhou to ,ale vypadalo o vážnosti situace. " Jo protože jste oba blbouni ty i Pes." zařval na Kazuma a dál sledoval Alex, když byla kovářka aspoň schopná přenosu zkusil se sice nabídnout ,ale Alex ho moc nevnímala. " Ty už prosím nic nedělej, ne dřív než se naučíš uvažovat hlavou." varoval KAzumu, jenže to už Alex spíš pádila s kovářkou na loď. " Thor nemuže nechat druhou Johu jen tak a vyj ste odradili strávníky." řekl Thor a hopsajíce se rychle rozběhl za Alex. |
| |
| Na LodiSamael, Kitty, Abe, Roja Roje se bez větších problémů podařilo dostat na loď do podpalubí hlavně proto, že nahoře, na palubě probíhala patrně nějaká oslava nebo bitka. Její nadšení nad tím, jak snadno se na loď dostala však bylo následně zničeno. Když nenápadně procházela kolem něčeho, co vypadalo jako kajuty pro posádku, dveře, kolem kterých šla, doslova explodovaly a dřív, než si uvědomila, co se vlastně děje ji na zem povalila obří lvice, která si ji skoro až něžně přišpendlila obřími předními tlapami na podlahu. Dřív, než si Roja, která si nedokázala vybavit, že by v infu o Psech bylo něco o obřím domácím mazlíčkovi, stihla uvědomit, co se děje, kočička si ji obrátila, popadla za límec a s ocasem vztyčeným zamířila na palubu za Samaelem, snad aby ji podrbal za ouškem za to, jak velkou myšku chytila. Na palubě se však lvici přestalo dařit. Podařilo se jí sice vykrýt s Rojou proud vody, ovšem studená voda do obličeje Roju probrala z jejího omámení, takže v okamžiku, kdy se jí pokusila lvice přišpendlit k zemi už byla schopná se bránit.(V překladu, Abe si tě pouští z tlamy, tváří napřed, na zem a chystá se ti položit tlamu zezadu na krk. Bránit se můžeš, ale vzhledem k pozici bych se Soru nepočítal). Pak práskl výstřel, jak Kitty vystřelila po Samaelovi, respektive jen do prostoru, ve kterém Samael před chvílí stál. Ten vám však všem zmizel z dohledu a dříve než se Kitty vzpamatovala, objevil se vedle ní a sekl ji přes ruku. Překvapená rybačka bolestivě sykla a upustila svou pistoli, načež se pokusila na Samaela zaútočit, ale ten jí pomocí svého úderu z boku zasál do hlavy a poslal na zem, kde omámená válela sudy po palubě až k zábradlí, kde se ztěžka zvedla na kolena a zadívala se za Samaela. Ts…ta je ale neschopná. očividně mluvila o zajatkyni Abe. Hned na to se Kitty pokusila zvednout a skočit přes palubu do moře. VesniceDr. Kyouma, Rose, Satu, Pes, Bazuso, Sarutobi(Snad nikdo další nešel) Vesničané na tebe reagovali jako poslušní pejsci. Když jsi na ně zvýšil hlas, zarazili se a skupina mladíků se zahleděla do země, jako školáci, kteří ví, že něco provedli. My… začal jeden z mladíků, ale starosta ho přerušil. Kara je horkokrevná. Je to její vina, že se chtěla stát hrdinkou a napadla naše…počestné hosty. Pokud se můžete, pane… zarazil se a zadíval se na Kyoumu jak si nedokázal vzpomenout, jestli se vůbec představoval, popřípadě si jeho jméno prostě nezapamatoval. Pokud se zaručíte za to, že oni piráti, za které tu vyjednáváte, zaplatí svou útratu a budou se chovat slušně, pak je rádi uvítáme v naší vesnici. V ten moment dorazil i zbytek vaší posádky, tedy Satu, Pes a Sarutobi spolu s Bazuso. Na Cestě k lodiAlex a Thor Nechali jste Kazumu na poli a vyrazili směrem k lodi. Až tam jste se ale nedostali, neboť v lese jste potkali toho nejnepravděpodobnějšího člověka, jakého by jste v těchto končinách ani nečekaly, tedy člověka. Vysokého, svalnatého rybáka, žraloka Mečouna, který se zamyšleným výrazem kráčel směrem k vesnici. Co to… vyvalil překvapeně oči, načež se postavil do pozoru a bojovně se nahrbil. Giant bodyguard Thor? |
| |
| Na pirátské lodi Potichu jsem se plížila lodí. Myslela jsem si, že jsem připravena na všechno, ale opak byl pravdou. Mohutný výbuch a třísky všude kolem mě odhalily jeden podstatný detail, který jsem přehlídla. Obrovská chlupatá bestie mě zasáhla buď dveřmi a nebo svojí vlastní váhou, to opravdu nevím. Každopádně to nadmíru bolelo, dost na tom, že jsem se ocitla v lehkém stavu bezvědomí. Po chvíli mě naštěstí probral sprška. Zásah studené vody mi vrátil kontrolu nad tělem. "Co to sakra!" Nejdříve nenápadná a teď součást nějakého boje na palubě. Radši jsem se ani nepokoušela zabíhat do detailů a pokusila se vyprostit ze lvího sevření té bestie. Ta mě naštěstí pouští a já se odvalím k nejbližšímu okraji lodi. "To mluvila na mě?" S lehkým nepochopením se snažím co nejdříve postavit a za pomocí Soru se dostat na kraj lodi. Samozřejmě ten správný okraj, abych se co nejrychleji dostala na svoji loďku. Na kraji pak skočím šipku do vody co nejblíže lodi, abych se na ní vyhrabala. Potom se za účasti obou nožek pokusím odstrčit od té lodi, kterou mají psí piráti a vydat se nejrychlejším směrem pryč. Nepluji ovšem na širé moře, ale snažím se loď držet při břehu. Zároveň se rozhlížím za lodí soupeřů, kdyby měli pro případ chuť mě zničit za pomocí děla, tak ihned opouštím loď a pokusím se doplavat na břeh. |
| |
| Vesnice Dr. Kyouma, Rose, Satu, Pes, Bazuso, Sarutobi(Snad nikdo další nešel) "Čus." Zamávám Kyoumovy zrova když ho kolem obcházím a vejdu do hospody, ve které bude nejspíše prázdno, nebo plno.. to už je jedno. "Meh, konečně." Povzdychnu si, zkontroluju, jestli mám po kapsách pořád svou čepici a nakonec se radostně usedím na barové stoličce. "Pivo a něco k jídlu." Povim, položim ruce na pult a začnu se rozhlížet kolem jak to tu vypadá. |
| |
| Rozchod Všetci sa niekam poberú a ja ešte chvíľku zostávam na mieste. Avšak asi minútku po tom čo Thor a Alex zdrhli sa za nimi vyberiem menšim poklusom a občasným využitím Soru aby som ich dohnal. Dobehnem ich v lese tesne pred tým ako začne rýbák svoj prejav. Chvíľku ma ani nieje vydno nakoľko stojím za Thorom ktorý svojou statnou postavou zakrýva moju osôbku avšak výjdem z jeho tieňa a postavím sa tak aby som bol čo najdalej od Alex(Thor bol medzi nami). Avšak aby som bol aj dosť daleko od rybáka(idealne 3 metre) a pozerám sa na neho. ...tak sa teraz ukaž... ...som zvedavý ako daleko zájdeš s tým tvojím jedlom... Prejde mi hlavou a takticky necham Thora hovoriť ja sa ale držim takto obdalej aby som v pripade útoku bol dalej. |
| |
| Žraločík Asi se mu to zdálo poslední dobou prostě moc běhal a žraloci přece nechodí po dvou. Takže to ,že před ním stál žralok a oslovil ho jeho odměnovou přezdívkou bylo zvláštní. Tak jako tak okud byl skurtečný tak hodně sumo kuchařů neběhalo po světě a hodně jich nepoužívalo jeho malování. Možná to byla past, ale na druhou stranu. Kdyby žralok chtěl už utočí no ne? A Hlavně bylo potřeba zajistit aby se alex dostala na loď. " Nooo Thor si nemyslí ,že je bodygard ne ten z novin. Pokud chceš něco Thorovi reš to s Thorem. Hmm máš hlad? Nebo co potřebuješ po Thorovi?" zaregistroval že přišel i Kazumo. " Pán chce mluvit se mnou myslím ,že mluvit kdyby ne už utočí no ni." |
| |
| Stretnutie v lese "Však ja nič nenamietam. Kluďne si debatuj so svojimi kamaratmi" nato dam ruky pred seba s rostiahnutými prstami na znak že som stranov tak aby to aj Thor pochopil. Stale stojím obdaleč a necham hovoriť Thora. Pričom som ale stále v strehu nakolko ten rybak vyzerá že bypredsa len chcel bojovať ale môžem sa mýliť. Pritom ako postavam dalej si prekrížim ruky pred sebou tak že prava ruka je pod ľavou čiže v prípade núdzeto mam k katane veľmi blízko avšak napriek tomu je to cele nenútene a vôbec nevyzeram nebezpečne. |
| |
| Rybák v lese Thor šel se mnou, byla jsem ráda za přátelskou tvář, ale k mé velké nelibosti nás brzy dostihl i Kazumo. Zastavím se, když potkáme rybáka. Nebylo by to nijak překvapivé, kdyby nepoznal Thora a začal se stavit do bojového postoje. Na čele mi naběhne podrážděná žilka a rty se vzteky našpulí. „Dej si voraz!“ vyštěknu na rybáka. „Na tyhle kraviny nemáme čas! Z cesty!“ Vyrazím dál a rybáka ignoruji. Jestli se chce rvát tak ať se pere třeba se stromem. Mám na práci důležitější věci. Co to s těma chlapy vůbec je? Co mají za problém, že se musí hned naparovat, mlátit se do prsou a s někým se porvat? Díky bohům, že jsem žena a nemám ten přiblblej testosteron. A já chudák, abych se snažila napravit jejich chyby. Aspoň, že Thor má rozum. On jediný se nenechá hned vyprovokovat. |
| |
| Výprodej vesnice
Pan Kyouma má opravdu diplomační schopnosti…nebo ovládací? Slušně pane fetiš uniforma…nechápu co lidi viděj na uniformách…každopádně bych si na něj měl dát pozor…a taky nějak odlišit sebe od těch pirátů…už to mám balí na ty uniformi ženský a ukazuje tak svou důležitost… no pokud po tom touží tak je to jeho věc…Sakra měl bych začít prodávat a zjišťovat informace, když mně o to tak laskavě Samael požádal…vzhůru do obchodu a sbližování člověka s přírodou. Použiji své DF schopnosti a potajmu si vytvořím v kapsách(vně i venku) pláště různé sazeničky a semínky, pak típnu cigaretu a s lehkým úsměvem začnu zvolávat. Květiny!...Sazeničky! Semínka!... Jen pojďte a nebojte se, mám spoustu druhů květin i rostlin. Léčivé, okrasné i pro zahrádkáře. Kupte si za přijatelnou cenu. Jen pojďte a nebojte se… Začínám pak hledat zákazníky a při této činnosti z nich občas zkouším vytáhnout informace, které se zdají naprosto neškodné až po novinky ze světa…Celou dobu mám nasazený úsměv a nedělám žádnou provokující činnost. Pokud mně označí za piráta odpovím: To je nezdvořilé! Pouze s nimi cestuji abych se dostal kam potřebuji, nijak jim nepomáhám… a řeknu vám jsou to děsně vypočítaví lidi, obrali mně o 10 000 beli a ještě musím pomáhat na lodi… No trosečník si hold nemůže vybrat, když je to jediná loď v jeho okolí… |
| |
| Na lodi Můj souboj s Kitty probíhá lépe než sem čekal. Nejenom že žiji, ale dokonce sem zranil i svého nepřítele. Hold občas je fajn den. Pozoruji svého soupeře a snažím se ho nespouštět z očí. Vím až příliš dobře jak zákeřná Kitty byli a že využije jakoukoliv šanci k úniku. No a já jí samozřejmě tu šanci dát nemohl. Čekám na příležitost. Na jakoukoliv známku toho že je vhodný čas udeřit. A ten čas přišel téměř záhy. Jakmile se podívá někam za mě a promluví začnu se pohybovat. Jakou jinou šanci mám než teď? Teď mluví a je v nevýhodné pozici. Snaží se utéct. ALe zrádci nesmějí utéct. Proto když se snaží zvednout se pomocí Soru objevím za ní a pokusím se jí překazit její plán dostat se z lodi do moře. Pokusím se ho překazit tak že pomocí prudkého úderu jí zkusím probodnout záda a zarazit jí tak do podlahy. Jako když rybí jednohubku probodnete párátkem. |
| |
| Musashi Island Vše se semele nepěkně rychle. Přestože se mi nechce piráty vést do vesnice, nemám na výběr a v zájmu vlastního přežití jim ukážu cestu do vesnice. Celou dobu co jdeme, se pokouším co nejvíce vyhýbat tomu podivínovi s dračími pistolemi. Neříkám že mi připadá divný, já sám jsem šílenec do kostí, ale tenhle zneužívá jiskru intelektu k bezmyšlenkovitému vraždění. Nevím co si o celé téhle skupince myslet. Je jasné, že kapitán je vrcholem síly celé skupiny. Přesto však nemá tolik respektu, aby se před ním jeho členové chovali. Jsou opravdu tak volnomyšlenkářští nebo je to opravdu jen mým podivným bodavým pocitem v týle ? Každopádně následuju piráty až do vesnice a s výrazem plným ostudy se podrbu na hlavě. Omlouvám se pane Starosto. Kara mě neposlechla, nemohl jsem ji zastavit. Doufal jsem v rozum pirátů, takže pokud se budete chovat hezky nezkříví Vám vlásek...že jo ? Zeptám se ještě před vchodem do hospody kapitána celé pirátské bandy. Ať už dostanu odpověď nebo ne, posadím se ke stejnému stolu jako kapitán celé téhle posádky. Mám jen jednu otázku, kterou si musím být jistý. Pokud mi ji odpoví, kdo ví, kam se až mé kroky zapíší. Jaký je Váš cíl ? |
| |
| Do vesnice a zase prič Pes Došli jsme do vesnice. Oliver si to zamíří přímo do hospody. To se chce jít opít? Vždyť nemůže být starší než já... Opilej Pes. To bude něco. Jdu tam sním. Když si objedná, tak já poprosím jen o skleničku vody. Co teď? Asi se tu půjdu ven porozhlédnout. Rychle vypiji skleničku a otočím se směrem k východu. "Trochu se tu porozhlídnu." Řeknu směrem ke kapitánovy a vyjdu ven. Procházím se po ulicích mezi domky. Nic moc se tu neděje a tak se rozhodnu jít trochu dál od vesnice. Jdu do takového většího kopce, kolem cesty je spousta Vlčího máku. Krásná kytka. Skoro jako modré růže z mého ostrova. Jdu dál a dál, dokud na něco nebo někoho nenarazím. |
| |
| Na lodiRoja Natalia, Abe, Samael Tvůj útěk se zdařil překvapivě bez větších problémů. Lvice, respektive dívka zhruba tvého věku tvé prchající já nepovažovala za příliš nebezpečné a tak tě nechala prchnout do vody. A protože na lodi se více než těžce potýkaly v boji s Rybačkou, nevystřelil po tobě ani jeden kanón. Díky tomu se ti podařilo snadno doplavat až ke tvé lodi a s ní se rychle ztratit z dostřelu jejich děl, kdyby se náhodou rozhodli si to rozmyslet. Mezitím pokračoval souboj Kitty a Samaela, který v něm měl jednoznačnou výhodu. Ať už Kitty dělala cokoli, rozhodně se to nerovnalo Samaelově tvrdé škole života. Když se otočila a pokusila se utéct, objevil se jí Sam za zády a prudce bodl. Kitty zachránily jen její reflexy. Když se za jejími zády objevil stín, prudce se odrazila a skočila směrem do vody, ovšem Samaelova kosa jí trefila ve vzduchu do boku, který jí proťala skrz. Do vody pak už Kitty padala rovnou do vody, přičemž cestou dolů se hlavou udeřila o bok lodi a dopadla do vody přímo před tváří Alex, s těžkým krvácením a v bezvědomí neměla bez pomoci moc šancí. VesnicePes Hostinský se na Psa díval dost vyděšeně, ale docela jasně si pamatoval Kyoumovi instrukce a tak se neopovažoval Psa neuposlechnout a tak, dříve než se Pes nadál, přistál před ním plný korbel piva, preventivně natočeném o fous přes míru a úslužný hostinský začal vypočítávat na prstech, co si může dát k jídlu. Jistě pane Kapitáne, máme eee…můžete si dát uzenou rybu s chlebem, pak nedávno se tu zastavili obchodníci, takže máme i solené vepřové, nakládaný sýr a, kdyby jste chvilku vydržel, možná by byla i pečeně. Rose Jako obvykle tvůj prodej měl docela úspěch. Místní ostrované neměli moc velké zásoby bylin a jejich vlastní ostrov na ně nebyl příliš bohatý, proto se na tebe místní ženy a dívky doslova vrhly a div ti nevytrhávali tvé zboží z kapes, takže se ti nakonec podařilo vydělat celých 10 000,-. Když se pak dav rozestoupil, přišel k tobě nejistý starosta a odtáhl tě kousek stranou. Víte…nevím jak bych…nemáte něco na tooo…no…aby zase… mával kolem sebe rukama. Aby zase fungoval jak má? Však víte, nějakou bylinu co by ho zase postavila. Na cestěAlex, Thor, Kazumo Mečnouna naprosto překvapil fakt, že přišel i Kazumo, takže prchající Alex s pacientkou v ruce si vůbec nevšímal, takže za chvíli dorazila k lodi(viz. loď). Giant Bodyguard Thor a Vrah Kazumo, dohromady odměna 10 000 000,- takže ta loď na pobřeží je vaše. Doufám, že si váš kapitán Pes Oliver nenárokuje tenhle ostrov, to by bylo nemilé, neboť se nachází v teritoriu mého kapitána, Devilfrog Gamagana. CestaSatu Kráčel jsi cestou směrem do kopce, nejdříve skrz pole, pak už lesem. Vesničané tě raději nesledovali, báli se co by mohl strašlivý pirát jako ty provést ubohým osobám jako jsou oni. Tvá cesta lesíkem pak trvala asi čtvrt hodiny, než jsi došel k něčemu, co se nedalo popsat jinak než zřícenina, kdysi mocné, z kamenů postavené pevnosti, obehnané vysokou hradbou a vodním příkopem, s uzavřenou bránou. Právě toho vodního příkopu se děsíš nejvíce, neboť na jeho dně jsou korály a mořské kameny, které hrozí Devil Fruit uživateli jako ty utopením v případě, že nedokáže oněch pět metrů přeskočit a zachytit se na velmi hladké stěně na druhé straně. |
| |
| Na lodi K mé nelibosti Kitty sice zraním ale ta bestie stihne skočit přes palubu. Rychle doběhnu ke kraji paluby a podívám se dolů. První čeho si všimnu že dole je i Alex ve člunu. V tu chvíli vypustím Kitty a zavolám. "Hej Alex! Máme tu zraněnou! Pospěš si na palubu! Ta zelená chobotnice se nás pokusila zabít a zranila Johu! Potřebuju tu pomoc! Já nevím jestli jí není něco vážného! Raději polez než nám tu Joha zařve a Thor nám všem utrhá hlavy! " Pak se otočím směrem k Abe. Přeci jenom někam tímhle směrem Kitty na někoho mluvila. Jenže nevidím nikoho jiného než naší Lvici. Asi zvládla utéct. "Hej Abe... fajn práce. Díky tobě nám její kolegyně nevběhla do zad a nepodřezala nám krky. Máš to u mě. " Máchnu prudce kosou úderem ze shora dolů abych tak sundal většinu krve. Poté se podívám směrem k pláži. Neřeknu přesně jestli to je náš ježek který stojí na pláži. Naštěstí ale Thora poznám a tak se hluboce nadechnu a zařvu na ně vší silou. "THORE! NAPADLY NÁS! JOHA JE ZRANĚNÁ!" Poté se normálně nadechnu abych se uklidnil. Ještě jednou se podívám dolů na Alex a všimnu si že není sama. Opřu se levým loktem o zábradlí a podepřu si hlavu. Na chvíli se zamyslím. Kouká se zase činili naši milí zlatí. Hm kdopak si hrál tentokrát? No vypadá to na řeznou ránu. Takže někdo s nožem nebo mečem. Což vylučuje Alex, Thora, Psa a nejspíše i Kyoumu a Roseho. Takže buď Satu nebo Kazumo... Hm no to je jedno... Můj zrak se pak otočí zpátky na pláž kde pozoruji onu trojici. Nelíbí se mi to ani trochu, jenže nemůžu teď nic dělat. Pokud začne boj tak než se tam dostanu tak bude po boji. Jedním či druhým způsobem. Raději zůstanu tady a budu si dál hlídat svůj krk. Jo to mi jde nejlépe... Pak čekám na to co udělá Alex abych se podle toho zařídil. |
| |
| Hospoda Bazuso Kenji, Satu "Jasný, brzo se vrať, jsme tu jenom na zastávku." Povím Satuovi, když odchází a všimnu si, že se při odchodu míjí s tím Bazusem... myslím, že se tak jmenuje. Otočím se na hostinského s úsměvem a na pult plácnu vedle načepovaného piva, taky svou čapku, aby se mi nemuchlala v kapse. Pomalu začnu v tichosti upijet a zhluboka nasávat atmosféru místní hospůdky. Hospodský na mě mluví a já na něho se zájem zírám. Jak tak klopím do bříška to pivečko, přisedne si k mé maličkosti Bazuso a začne povídat. Tak samo, že ho opomenu nastavenou dlaní, jež říká "Moment, hned se ti budu věnovat." "Guararara... obchodníci, že tu byly nedávno? No to je super." Zasměju se a zaplácám rukou vesele o pult, načež hodím navrh svoje peníze. "Za tohle mi připravte nějaké trvanlivé zásoby na loď a jestli něco zbyde, tak mi dejte nějaké to vepřové. A jablka, jestli taky máte." Otočím pohledem na Bazusa a jenom odvětím. "Grand line, přece...." Načež se otočím zpátky na hostinského, opět s veselým úsměvem. "Hehe, kdo to kdy viděl, aby někdo vyvolával jen tak rvačky. Ach jo..." Zesmutním a zadívám se pohledem do své skoro vypité sklenice. "... prý je tu nějaký hřibitov někde nebo co.... hmmm, ale...." Zamyšleně se podívám na pana za pultem. "Nemáte tu náhodou zkušenosti s nějakými zákeřnými piráty, nebo tak? Povídejte..... "Mohli bychom je vypráskat po cestě a získat suroviny na další plavbu... a hlavně zlato... |
| |
| Žraloček..a Joha " Hmmm jo Thor pluje s Kazumem a jo maj odměnu... Ale pokud Thor ví tak kapitán chce zabrat jen jidlo a chlast... pak poplujeme dál. Žádnej ostrov nechce... kdo je kapitán Devilfrog Gamagan a kdo jsi ty?" Thor se podrbal na hlavě což bylo skoro přátelské gesto, když se k němu dostala ta slova. " Kdo jak?!" zařval rozzuřeně Thor a otočil se na žraločka. " To je vaše práce?" řekne Thor nasupeně pravda počká na odpověd ,ale jen chvilku vidina toho ,že se Joze něco stalo ho žene na loď a on se rozhodně nemíní zdržovat žralokem. |
| |
| Vesničani Je zajímavé jak jemně navýšený hlas dokáže rozhodit mysli lidí. A co teprve, když tomuto hlasu předchází lehká manipulace? Roseho slova beru na vědomí skoro neznatelným pokývnutím hlavy, aby pochopil že jsem rozuměl. Jsem rád, že uznávají chybu "Kary - kovářky". To že si nepamatují mé jméno mi nevadí. Stejně jsem jim ho neříkal a ani ho říkat nehodlám. Teď mám jiný cíl. Zdrhat. Starosta se pokouší získat nějakou jistotu. Heh... Všivák. Ví že to už jinak nepůjde, tak se alespoň snaží v případě něčeho špatného své chyby hodit na někoho jiného. Nejspíše proto je starostou. Na jeho slova se usmívám a otáčím. To vy se zaručte za to, že se budete chovat tak jak jsem říkal. S těmito slovy odcházím z vesnice. Rose přejímá pozornost vesničanů a začíná s obchodem. Do vesnice přichází Pes a zdraví mě. Já jeho skupinku zdravím nazpátek, a zamávám na pozdrav levou rukou Čau, přičemž se nebráním možnému high-five. Jdu pryč z vesnice. Pravděpodobně k lodi. Může být pravda, že zvládnu manipulovat s jakýmkoli člověkem. Ale když potom nemám co na práci, tak jsem až moc ospalej. Stačilo by si jenom lehnout tady do trávy a na pár minut se prospat. Jenom pár minut. I přes to, že se přesvědčuji k tomu abych si lehnul, tak to přeci jenom neudělám a jdu dál. Nemám co na práci, ale i přesto mám pocit, že mě ještě budou potřebovat. Říkám si polohlasem. Pravděpodobně ta kovářka. Jak že se jmenovala? Kara? Musím se kouknout jak špatně na tom je a jestli nebude vzdorovat potom až se probere. Možná potom ten otravnej pocit zmizí a já se vzbudím... Nebo je ještě šance, že mě ještě něco čeká cestou co mě probudí a donutí jednat... Takovej povzbuzovák. Jen nevím, jestli by bylo moudré něco takového chtít. |
| |
| Bylinky za informace starosta
Vždy mně potěší, když se někdo až tak zajímá o přírodu…nebo alespoň květiny. Chvíli dokonce uvažuji zda se budu muset bránit nějakou zbraní jak se na mně vrhly…Každopádně obchod šel skvěle a já vydělal na platbu Psovi(vrazím to veřejně do nějaké jejich kasičky, beztak by to prochlastal). Nicméně žádné informace se mi nepodařilo získat…tedy zatím. Naději ve mně probudil Starosta s delikátním problémem. No věk už na to pomalu má…Myslím, že směs afrodiziak by mu měla pomoct…nicméně bych za to mohl získat nejen peníze. Docela by mně zajímalo proč je tu jediná kovářka ženská…raději ho zatáhnu někam do soukromí. Rozhlédnu se po okolí a pak šeptem odpovím. Řekněme, že mám nějaká afrodiziaka, ale budu muset upravit dávku…a k ní vám budu muset položit celkem soukromé otázky…tak jestli bychom taky nešli někam do soukromí… Počkám až se rozmyslí a zavede mně někam, kde budem sami. Po cestě se jej zeptám na kovářku. Říkal jste, že ta dívka je vaše poslední kovářka… dost neobvyklé ne?... Byli tu snad před Psy nějaké problémi? Na daném místě se pak rozhldnu, zda jsme skutečně sami a jak to tam vypadá(a zda je někde nějaká pastička či zbraň). No dobrá… potřebuji vědět nějaké soukromé věci… vaši váhu, přesný věk, jak často pijete, zdravotní stav…také zda se chcete „vzchopit“ kvůli své partnerce nebo nějaké mladší…nevztekejte se, podle toho musím upravit dávku aby jste vydržel nejen vy, ale i vaše partnerka…navíc vás musím varovat, že pokud si jich vezmete moc, může te přefiknout i nevinou oběť…Fajn dáme se do toho…Jo a budu potřebovat nějakou nádobku na ně… Podle jeho odpovědí začnu umýchávat potřebnou směs bylinek do jakých si pilulek a broukám si u toho. Když jich umíchám 5 začnu se znovu vyptávat způsobem, že dané informace jsou součást platby. Pomalu míchám další a další… Víte, celkem by mně nějaké zajímavosti z vašeho okolí…a také směrem k tomu průlivu do East Blue… Jestli chápete co tím myslím…Víte s tou posádkou tam musím odjet kvůli osobní záležitosti a nerad bych narazil na problémy, kterým by se dalo vyhnout… |
| |
| Pláž a následně vesnice Nakonec se mi podařilo uniknout a tak jsem se ocitla na pláži oddechujíc, jak vyvržená velryba. "Tohle jsem nedomyslela! Špatná příprava! Špatná příprava Nataly!" Praštila jsem pěstí do země a pak se pomalu zvedala. Po úpravě, kterou bylo vyždímání oblečení jsem se vydala lesíkem hledajíc cestu a nějaké obydlí. "Budu muset vymyslet jiný plán! A vůbec, kdo byla ta rybačka, co se objevila na té palubě? Netušila jsem, že mají Psi na své lodi rybáky. I když ona vypadala, že s nimi není zadobře, takže k nim asi nepatří." Pak se jen posměšně ušklíbnu při pomyšlení, že ta holka dopadla stejně jako já. Po chvíli cestování jsem objevila cestu vedoucí do nějaké vesnice a tak jsem se tam vypravila. "Snad tam nenarazím na piráty. Pokud neudělají nějaký extra velký poplach, tak bych tam mohla přečkat a sebrat se z toho, jak mi ta potvora uštědřila lekci. Pomsta bude sladká!" Když dojdu do vesnice, tak je v ní vcelku velké pozdvižení. Skupina lidí je venku a ochomýtá se kolem nějakého muže. Se zaujetím sobě vlastním se přiblížím k hloučku, v tu chvíli se pohled naznačující zájem promění v pohled plný vzteku. "ZAHRADNÍČEK!!! Co ten tu sakra dělá?!" Sevřu rukojeť katany a přehodím si přes halvu kapuci své mikiny, aby mě jen tak nepoznal. Zůstávám v hloučku a sleduji Rose. "To už mi zase leze do zelí? To si snad dělá srandu! Tentokrát ho určitě zabiju!" Rose náhle vezme jednoho z místních. Pomalu je sleduji a dávám si sakra dobrý pozor, aby mě nikdo neviděl. Minimálně né ti dva. Neplánuji vyslechnout jejich rozhovor, jelikož muže který je vedle Rose neznám a jeden ze Psů to rozhodně nebude. Počkám si až se ti dva rozdělí a já budu možnost vyslechnout Rose sama a dostat z něho, co tu sakra chce. |
| |
| S Thorom pri buducom sushi neskôr pri lodi (Thor a sushi, neskôr Samael, Alex, Abe, Joha a kto je ešte na lodi) Pekne postávam a nechávam to Thora vyjednať nech sa ukaze ako je na to on s vyjednávani no vtom započujem Samaelov hlások a novinu ktorú oznamuje. ...žeby dalši rozzurený obyvatelia... ...alebo tý piráti... ...možno spolupracuju... ...no necham tohoto na thora a idem sa kuknuť k lodi... prejde mi niekoľko možných scenárov načo poviem Thorovi. "Ok Thore ty tu kecaj so svojim kamarátom ja sa idem kuknuť na tých čo zranili Johu." Nato menším oblúkom pomocou Soru obídem rybáka a ešte si to zopakujem 2 krát aby som bol od nich dalej prejdúc na normálne tempo behu a keď výjdem z lesa zopakujem si zase Soru aby som bol bližšie k vode načo mam ľavú ruku na katane a obzerám sa po okolí kde zbadám nejakých útočiacich nepriateľov aby som si tak spravil čo najlepši prehlad o situácii. Pričom vykrýknem smerom na Samaela. "Čo sa deje? Aj tu na nás útočia dedinčania. Kto zranil Johu?" Pričom príjdem až k vode obzerajúc sa či na mňa niekto nevybehne alebo nevyskoči. |
| |
| soukromá zpráva od Arisu Záloha pro Na Green island to byl pěkný, klidný den. Nicméně se schylovalo k bouřce a nejenom na nebesích, neboť dva různí lidé, z různých důvodů i přesvědčení zatoužili po hlavě jednoho piráta. Tedy o 4 megové hlavě kapitána Wulfgara, kapitána barbarských pirátů. Ti prosluli hlavně hrubou silou, povýšeným chováním a naprosto tupou hlavou. Jedním z těch lidí(má postava) šla po jeho odměně, protože dostal za úkol získat finance. Naneštstí ubohému nájemnému vrahu nepřispěchal na pomoc nikdo z jeho kolegů a tak musel improvizovat...Seděl v místní hospůdce a pozoroval partičku pirátů a jednu lovkyni odměn, která mezi nimi hledala kapitána a zároveň držela plakáty v ruce. Kčertu už... už je sleduji dva dny přestože ti svalovci toho v hlavě moc nemají věčně jsou spolu... A teď se k tomu přichomítla i nějaká lovkyně odměn...i když možná jsem konečně našel řešení... jen teď rozpoutat bitku...Konečně šance! Piráti se k číšnicím nechovali zrovna rovnoceně a zrovna jeden z nich procházel kolem lovkyně. Jedna skořápka od ořechu a má technika hodu a síli ve správnou chvíli trefila zadnici oné lovkyně a vyvolal tak dojem plácnutí po zadnici. Další ořechy dopadli tvdě z boku do hlavy pár opilých pirátů a rozpoutala mezi pyšními barbary rvačku. Má postava sebrala svou číši s židlý a z dálky pozorovala dění, zatímco hodnotil jak svou rivalku tak piráty. |
| |
| Na lodSamael, Abe, Joha, Alex, Thor, Kazumo Celé to bylo nějaké zvláštní, divné a podezřelé. To si Samael opakoval, když si všiml Thora s Kazumou, jak se objevili na pobřeží u Alex a člunu, jenom stále nedokázal pochopit, co přesně se mu na tom nezdá. Pochopil teprve v okamžiku, ve kterém si všiml jak se kolem Kitty hromadí voda. Nebyla to mořská voda, byla to voda, která ztékala z vaší paluby, respektive vytékala z podpalubí a kolem zraněné vytvářela kouli, která ji celou obalila a ucpala její ránu. Water prison. ozval se vysvětlující hlas, který jsi docela dobře znal. Taiga, ten šermíř, který se k vám přidal a celou záležitost s Kitty přečkal v podpalubí teď vylezl jedním z otvorů pro děla a vyskočil na palubu, asi tři metry napravo od tebe. Jednu ruku měl namířenou směrem k moři, druhou opřenou o svou katanu. obvykle to používám k utopení soupeře, ale v tomhle případě se to bude hodit i takhle. No vážně Samaeli věnoval ti kouzelný úsměv. Jak hloupí vůbec jste, když mezi sebou vezmete jednoho z nejlepších lovců lidí vůbec, Water Mage Taiga? Chjoo, původně jsem to chtěl udělat jinak, ale když se tu objevily tyhle dvě, musím hejbnout kostrou, aby mě vás nikdo nevybral. s tím vodní koule s Kitty vylevitovala kousek nad úroveň paluby a Taiga poprvé za dobu co jsi ho znal tasil meč. Celou tuto scénu pak mohli z pobřeží pozorovat Alex, Thor a Kazumo. VesniceHospoda-Pes Bazuso Když Pes na stůl položil svých 5000 belli, hospodský jen překvapeně vytřeštil oči. Ehm pane kapitáne, ten...pán co tu za vás vyjednával sliboval, že za všechno řádně zaplatíte. Neuražte se, ale tohle...tohle není na zásoby pro celou loď, pokud tedy nechcete živit jen jednoho člověka a to ještě ke všemu pouhých pár dní...nebo je tohle jen za vaši útratu a eee zásoby doplatíte později z vašeho eee pokladu? zeptal se hostinský vyděšeně, načež si všiml že máš prázdnou sklenici a hbitě ti natočil novou. Ehm hřbitov...jistě že máme hřbitov, jako většina ostrovů v okolí nepohřbíváme mrtvé do moře ale do země, je kousek za vesnicí v lese a...no pár pirátů tudy proplouvá. Hlavně ten rasista, DevilFrog Gamagan s tou jeho dcerou Kitty. Je to hodně silná skupina rybáckých pirátů, co nám při poslední návštěvě ukradla všechen dobytek, že prý opice nemusí jíst maso a...slyšel jsem že útočí na lidské piráty a mariňácké lodě, aby si dokázali svou nadřazenost, ale už asi rok tu nebyli, takže kdo ví, možná se neukážou. Pak se zarazil, jako by ti chtěl číst myšlenky. Ovšem ti, ti jsou nad vaše možnosti. Jenom dva z nich, kapitán a první důstojník mají dohromady odměnu 25 000 000,- dodal. Rose a nejspíš Raja Na Roseho návrh o nutnosti to probrat někde v soukromí starosta jen zuřivě kýval. Jistě, v soukromý. To je dobrý nápad. s tím ti pokynul a hlavně nenápadně jako nějaká parodie na špiona tě odvedl do svého domu, respektive do jeho předsíně, prosté dřevěné místnosti s jedinou malou komodou na boty, jejíž samotná existence dávala tušit určité bohatství majitele. Ehm Kara, jistě. Víte, náš ostrov je známý pro své kovářské umění. Za poslední staletí si je předávali místní kováři z mistra na žáka a spousta skvělých zbraní a zbrojí vznikla právě na tomto ostrově. Tři z dvanácti Saijo O Wazamo, nejlepších mečů na světě vzniklo právě tady. No a co se Kary týče, tak ona je jen poslední z linie. Její otec, původní kovář zemřel před lety a od té doby pročítá všechny ty knihy svých předků a učí se řemeslu. Pravda, svým slavným předkům ještě konkurovat nemůže, ale je něco co by se dalo nazvat géniem. Už teď je schopná vykovat meče, které svou kvalitou konkurují čepelím z Grand Line. V novinách jsem četl, že jste se setkali s Ryuukenovými sourozenci. Všechny jejich meče, to je právě její dílo, stejně jako meč, který používá kapitán Sabre z pevnosti. pak se odmlčel a prohlédl si tě důkladněji, jako by nevěděl jestli ti může věřit, než pokračoval. Problémy, jistě. Loni nás přepadli Gamaganovi piráti. Odporná skupina rasistických rybáků, jestli chcete vědět můj názor. Prohlásili nás za své teritorium, zmlátili pár chlapů a zabavili veškerý dobytek, že prý opice maso nejí. Pak zase odpluly. když ses začal vyprávět na osobnější otázky, tak se mu očividně ulevilo. Ne, že by pro něj bylo snadné ti na ně odpovídat, ale otázky ohledně minulosti byli očividně ve vesnici tak trošku tabu. Kdo ví, jaká byla jeho role při onom přepadu a jestli se nezachoval jako zbabělec. Tedy váha no obávám se, že vám to zcela přesně neprozradím, protože na ostrově není nic v čem bych se mohl zvážit, ale obávám se, že nadváhou to nebude... ušklíbl se a naznačil ti svou dosti vyhublou postavu co se těch ostatních věcí týče, piju zřídka. Tak jednou, dvakrát týdně s pár přáteli v hospodě pivo, sem tam pálenku a no...kvůli své ženě. Jedna z těch co od vás kupovala byliny. Ona...ne že by se mi nelíbila, ale jsme spolu už třicet let a...už to prostě není ono. když ses pak zeptal na nádobu kývl a na chvíli zmizel v útrobách domu, načež ti dotáhl něco co vypadalo jako pětilitrová bečka bez víka. No nekoukejte na mě tak. Plánuji žít dlouho a kdo ví, kdy se tu zase zastaví někdo jako vy. A o peníze se nebojte, můžu vám zaplatit. když jsi pak začal míchat pilulky, zatvářil se překvapeně, neboť nechápal kde pořád bereš rostliny. Pokud ale měl podezření na to, že jsi DF uživatel, nechal si jej pro sebe. Tedy, naše okolí od doby co tu postavili ten průplav není nijak zajímavé. Do vzdálenosti týdne plavby žádný ostrov, jenom ty zatracený proudy a skaliska, ale na žádném z nich není ani pitná voda, natož obyvatelstvo. Co se té cesty týče, poplujete odsud pořád na západ a nemůžete to minout, ovšem upřímně bych vám nedoporučoval dát se tou cestou. Postavili ji mariňáci a ti si ji zatraceně střeží. Celou cestu křižují jejich lodě a i kdyby jste se dostali přes ně, uprostřed cesty je mohutná pevnost, Plamen severu, střežená Komodorem Edwardem Ryuukenem, otcem kapitána Marka Ryuukena a dalšími pěti kapitány, Saber, Lancer, Archer, Assassin, a Berserker. Všichni jsou strašlivě silní, elita North Blue, ovšem nejstrašnější z nich je Flame Sword Ryuuken. Je to veterán z Grand Line, kde sloužil pod Flotilním admirálem Akainu. Nejlepší šermíř všech Blue a majitel nejstaršího Saijo O Wazamo, Surtologi, známého jako Plamen Severu. Právě po něm dostala celá pevnost jméno. vzhledem k hrdosti, s jakou to prohlašoval jsi hádal, že právě Surtologia byl jeden z oněch mečů ukovaných na jejich ostrově. Na cestěThor, Kazumo, Kyouma Mečoun se jenom ušklíbl. Jasně, jste mladí, to je jediný důvod proč neznáte mého kapitána. Devilfrog Gamagan je totiž nejmocnější pirát v celém North Blue, kdokoli mu zkřížil cestu, ten zemřel a ne zrovna hezky. A co se mě týče, já jsem jeho první důstojník, Ignis Basara, odměna 9 000 000,- prohlásil hrdě, když se Thor zeptal, jen pokrčila rameny. Možná a záleží na tom? zeptal se, to už ale Thor vyrazil pryč, stejně jako Kazumo, který zmizel pomocí svého Soru. Dlouho však Basara sám lesem nekráčel, neboť se mu naproti vydal z vesnice Kyouma. Oba dva se pak potkali na hraně lesa a polí, na cestě, kde došlo k onomu nešťastnému krveprolití. Hmmm co to je? Jenom jeden zatracený posel? To se starosta zbláznil? No nevadí, okamžitě mě za ním odveď, kapitán Gamagan se zde za pár dní zastaví a chce aby bylo vše připraveno na jeho příjezd. vyštěkl na něj hned jak jej zahlédl. Pak si všiml krve na cestě a z pozorněl. A co je kurva tohle? Vraždíte se mezi sebou nebo co? |
| |
| Hospoda Bazuso Kenji Začnu si klepat rukou o pult do rytmu, načež začnu klapat nohou. "Hmmm.. mmm.. hmmm.. mm..." Pobrukuji si nějakou melodii mezitím co pan hostinský mluví. Naklopím do bříška další pivečko a podívám se na něj s usměvem. "Ale tak samo, že chci živit jen sebe. To je za jídlo jen pro mě, ostatní má na starosti lodní kuchtík. Kdyby jste ho viděl, tak mu to připomeňte. Vypadá jak sumo, takových tu určitě nemáte moc." Zasměju se a neustále se vyklepávám o pult nějakou melodii. Rozhlédnu se po hospodě, kolik je tu vlastně lidí, jesti tu vůbec nějací jsou. Hospodský domluví a já se chvilku ještě v tichosti koukám do sklenice poplného pivča. "Hmm, krade dobytek a né zlato, to je divný. Bych chtěl spíš zlato.... hmm..-" Zívnu, pak si krknu, a pak se podrbu na zadku. "Tak mi nandejte to co jsem si koupil do pytle, ať si to můžu vzít. Už půjdu. Jo a řekněte taky někomu, ať si jde vyzvednout tu holku co proti nám chtěla bojovat. Naše ošetřovatelka jí nějak chtěla zachránit, nebo co, ale já jí nikam nepovezu, tak někoho pošlete k nám k lodi, ať vám jí můžem vrátit. Cenu záchrany určí naše lodní rusovláska.... a ještě dodatek, pokud vyjednáváte s piráty, mluvte z kapitánem, to je pravidlo." Šibalsky na něj ukážu prstem a mrknu. Dojím co mi hospodský dá, dopiju pivo, vezmu si pytel s jídlem a postavím se. Pytel si hodím na záda. Protáhnu se a nasadím si čapku na hlavu. "No nic, tak já jdu zpátky na loď....Kazumovy říct o tom hřbitově.--- nikdo semnou pařit nebude zdá se." Když zaplatím, začnu pohoďácky kráčet z hospody zpátky k lodi. "Oi, oi, oi, oi ..... Já jsem TNT.... dynamit.... jooo" (odkaz) Začnu si za chůze pozpěvovat "Zajímalo by mě jestli jsou ostatní taky ready na odjezd." |
| |
| Loď - smrt za lidi jenž neznám a nemám rád Sleduji hladinu dole a vidím že se děje něco co určitě bude na*** pro mě a ostatní. Skousnu si spodní ret abych přerušil překvapení a sáhnu si k pasu pro svojí masku. Maska... skrýt se. Skrýt pocity, zamaskovat se. Když vylézá Taigo na palubu už mám nasazenou masku a zrovna utahuji poslední spodní přezku. Když vidím že to je on mírně s usměji a začnu jí povolovat. Jenže pak začne mluvit. Úsměv mi ztuhne a já dotáhnu přezku aby mi maska naklouzala. Pevně uchopím svojí zbraň a namířím jí jeho směrem. Olíznu si oschlé rty a nasadím úsměv. Sleduji ho velice pečlivě a čekám na jeho útok. Čekám jestli se pohne abych byl připraven uskočit. A hlavně se snažím vnímat jestli se kolem mě nehromadí voda. Dělám to tím že čas od času jemně klepnu špičkou levé nohy. Pokud to čvachtne víc než by mělo na normální palubě tak Soru vlevo asi metr a půl. Snažím se poslouchat pokud můžu jestli neslyším klasické zvuky vody někde za mojí hlavou. Ale je mi jasné že je to zbožné přání. "Ano jsme hloupý. Ale nemůžeš se divit. Nikdy nikdo z nás neslyšel o Water Mage Taigovi. " Udělám pomalý úkrok vlevo abych se dostal dál o zábradlí. "A jelikož sis přišel pro naše hlavy. Nechám tě znát má pravá jména. Určitě si budeš chtít vybrat odměnu. To zní fér né? " Usměji se jako kdybych věděl něco co on neví a řeknu. "East blue... Otcovrah Mikel de Halllet pět milionů. West blue.. Kiwishira Ojou dva miliony. South blue The homeless eater čtrná. " Pokud doteď nezaútočil. Doufajíc že sem získal alespoň minimum jeho pozornosti tak v půlce slova provedu prudký úder na jeho střed. Nečekám ale že vyjde, je to jenom klam. Vím že mě viděl snad stokrát provádět tento útok. Stejně jako moje zbylé. Takže určitě ví jak nejsnáze jednoduchý bod blokovat. Ale nikdy mě neviděl skutečně bojovat. Neví o síle klamu a přetvářce. Jsem zhruba ve fázi kdy jsem chytil kosu blíže čepele a byl jsem v půlce kroku. Vypadalo to že už se chystám bodnout z mé pozice asi dva metry od něj. Jenže bod neměl nikdy přijít. Udělal jsem krok dopředu na začátek bodu ale nebyl to rychlý posun, místo toho sem udělal prudké soru( zkouším základ andělských kroků o nichž sem ti psal). Doufajíc že se dostanu za jeho levé rameno. Pokud se dostanu za něj tak použiji vířivá smrt abych ho zkusil zasáhnout i pokud mi zkusím mírně uhnout do strany. Jakmile dokončím, ať úspěšně či nikoliv, svojí techniku použiji 2xsoru abych se dostal nejprve co mi paluba dovolí dopředu a pak do strany. |
| |
| CestaKyouma a Pes Poté, co váš kapitán dopil, zaplatil(odečti si 900 beli) a posbíral věci, které mu hostinský zabalil(dopiš si do životopisu to jídlo a jak ho nesníš včas, budeš nosit plesnivej ranec :D), načež vyrazil směrem zpět k lodi v naději, že už je připravené k odplutí. Moc daleko se ale nedostal, neboť na místě, kde se před pár minutami utkal s kovářkou a jejími pohunky potkal Kyoumu a nějakého rybáka s dlouhým nosem ve tvaru meče, který si ho se zájmem prohlédl. Ale, koukám sám kapitán Pes. Těší mě. Já jsem Ram Izad, první důstojník na lodi kapitána Gamagana. Koukám, naše zájmy se trošku kříží, měl by jste něco proti přátelskému rozhovoru? Na lodiAbe, Samael, Joha Kolem tebe vůbec nic nečvachtalo, očividně zas tak dobrý nebyl. Když jsi řekl, že ho neznáš, tak se jen ušklíbl. Na tom není nic zvláštního, když amatér jako ty nezná moje jméno. poté co jsi začal vyjmenovávat nejrůznější jména překvapeně pozvedl obočí. O čem to... dál se však ve svém proslovu nedostal, protože jsi prudce vyrazil vpřed a bodl ho svou kosou. Tvá rychlost byla očividně značně nad jeho možnosti, neboť nestihl ani pozvednout meč, v okamžiku, kdy tvá kosa pronikla hluboko do jeho těla. Au byla jediná věc, kterou vydal a ty sis uvědomil, že to do čeho jsi vrazil svou kosu není ani tak jeho tělo, jako spíš kaluž vody, ve kterou se část jeho břicha proměnilo. Water Prison zazubil se ti do obličeje a pokusil se tě prudce seknou přes paže držící kosu. |
| |
| To nám to pěkně Samael ,Abe,Joha,Kazumo,Alex " Zaleží Thor je Bodygard tak zaleží ne? Thor musí. Ty mužeš pak dojít za Thorem Thor ti dá svačinku a ty mi povíš víc o vaší posádce , Thor nechce problémy." odpověděl rychle žraločkovy a vydal se dál vydina toho, že je Joha zraněná donutila Thora vyvinout takřka nadThorovu rychlost. V té rychlosti Thor zahlédl Kitty ve vodní kouli, opravdu si nebyl jistý proč tam je ani jak se tam dostala tak jako tak pro něj byla koule nepřirozená stejně jako byl nepřirozený souboj Samael a divný katano člověk. "Kitty?!" zařval Thor protože z toho co viděl ,byla Kitty uvězněná a ač nevěděl kdo nebo proč měl za to že jí prostě musí vysvobodit. Proto se velice ryhcle nalodil na člun nejspíše i s Alex a Thorovo turbo pokračovalo i při pádlovaní když byl dostatečně blízko aby to šlo tak přestal pádlovat. " Tak jak to bylo , je to bouchnout do země a odrazit se pořádně našponovat svaly v noze a skočit jako žába ... no zapomnění si na žabí stehýnka." Znělo Thorovi v hlavě spolu s tím vším co jeho skákací trénink provázelo. A pak to zkusil vůbec si nebyl jistý jak to dopadne a jestli vyskočí tak dobře aby se trefil ,přesto chtěl prostě proletět vodou chytnout Kitty a chránit jí nejlépe se s ní dostat někam na palubu. K Alex Joze zraněné kovářce a tak. |
| |
| Cesta Cesta je pokojná. Klidná. Dalo by se říci harmonické. Alespoň do chvíle, než se dostávám k části, kde se stalo to krveprolití. Takže tady se to událo... Nejspíše jenom chvíli poté, co jsem odešel. Dokonce i cítím ve vzduchu, jak se zde stalo něco, co silně ovlivní následné činy okolních lidí. Rád bych zde zůstal o něco déle. Bohužel to nelze, hlavně kvůli nečekanému příchodu, někoho a nebál bych se klidně říci "něčeho". Promlouvá to ke mě a já se otáčím. V této chvíli mám vážné obavy. Svou tvář si dokáži zachovat jenom díky svému tréninku. Kdyby to byl člověk, cítil bych jeho přítomnost. Proto jenom po tom, co slyším hlas mám nutkavé pocity zdrhnout, nebo to střelit. Naneštěstí jsou tyto akce potlačeny. To co se jsem uviděl byl rybák. Sakra velkej rybák, kterej byl tak hustej, že měl místo nosu čepel. Věděl jsem, že jednou na někoho takového narazím. Tak trochu jsem ale doufal, že zde bude někdo kdo bude mezi mnou a jimi. Tuto čelní srážku nepřijímám příliš dobře. Mé vědomí se z velké části soustředí na techniku Rozpoznání. To co říká vnímám jenom trochu. Spíše odhaduji o co se jedná jen z pár slov které od něj slyším. Pět vteřin po tom co skončil začínám mluvit Omlouvám se, ale ani já nejsem ten posel, kterého hledáte. Možná někdo za mnou. Mluvím tak zdvořile jak umím a snažím se chovat neagresivně. Naštěstí mě ale přichází vystřídat Pes. Pozornost se stáčí někam jinam a já dělám pár kroků od těch dvou, abych jim nestál v cestě. Když slyším že chce přátelský rozhovor, tak prohlašuji polohlasně Tak to abych šel a nezacláněl. A s tím odcházím k lodi. Sice není moc rozumné nechat Psa samotného, ale v tomto případě bych jenom zacláněl a zhoršoval situaci. |
| |
| Loď Když jsem dorazila k lodi jenom jsem zírala co se to zase děje. Mít volné ruce, tak se zoufalstvím plácnu do čela. Co to k čertu má zase znamenat? Samael na mě z lodi začne hulákat, že je Joha zraněná. Viděla jsem Kitty jak dopadla do vody. „Do háje...“ Vzdychnu a vlezu do loďky. Thor se hned chopil pádel a pádloval ke Kitty aby ji vytáhl z vody. Tedy z té koule, ale zdálo se, že ta vodní koule vytvářela na její zranění tlak a tím zastavil krvácení. Thor najednou vyskočil, chtěl dostat Kitty z koule. Já opatrně položila kovářku na dno loďky a sednu si k pádlům. „Thore zvládneš to?“ zavolám. Protože já nemohla čekat než Kitty vyprostí. Asi bych se měla o ně víc bát... měla. Ale já už byla ze všech těch problémů tak otupělá, že na nějaké strachování jsem neměla sílu. Musela jsem udělat svou práci. Všechny ošetřit. |
| |
| Hluboký les a hluboký příkop Pokračuji v chůzi. Jdu cestou, polem, lesem. Zatím jsem na nic nenarazil. Les se pomalu stává hustějším, ale já stále pokračuji. A v tom se přede mnou ukáže kamenná stavba. Prostě se tu najednou objevila. Jdu blíž, abych si ji prohlédl. Je už celkem rozpadlá a vypadá staře. Chci jít dovnitř, ale v tom mi brání příkop. Hluboký příkop s vodou na dně. "To není dobrý." Nedůvěřivě se dívám na hladinu vody. Je tu možnost to prostě přeskočit, ale to není tak jednoduché. Pokud neskočím dost daleko, padnu do příkopu a na 100% se utopím. A i kdybych to přeskočil, musel bych se zachytit na té hladké stěně na druhé straně. Je to dost nebezpečné. Ale já se tam prostě chci podívat. Co by tam mohlo být?... Poklad?... To by bylo skvělé. Peníze řeší většinu problémů... Musím se tam kouknout, jen pro jistotu. Sáhnu si za záda, za opasek pro wakizaši. Bude dobré když se při doskoku za něco zaháknu, Ať už za okraj nebo za nějakou škvíru. Sundám si batoh a ten hodím přes příkop za zeď. Obě katany si přiváži na zadá, ty si u sebe nechám. Z vlasu vyženu Ryuua a jdu dál, abych měl nějaký rozběh. Ryuu se posadil na okraj zdi za příkopem a jen mě pozoruje. "Tak teď." Řeknu si a vyběhnu. Běžím a pomalu zrychluji. Wakizaši držím v pravá ruce, obráceně, čepelí dolů. Běžím a když jsem u okraje příkopu skočím. Měl jsem si to odměřit, ten rozběh. Takhle jsem musel skočit půl metru před okrajem. Ale letím. Docela dlouhý skok. Pokud se mi podaří zachytit se na stěně, tak vylezu nahoru a rozhlížím se po zřícenině. |
| |
| Cesta Dr.Kyouma ...And women to the right, Ain't got no gun Ain't got no knife Don't you start no fight... Pozpěvuji si, když tu náhle dojdu na místo, odkud jsem přišel. Předemnou se objeví velká ryba s pilníkem na hlavě. Taky si všimnu Kyouma, který zrovna někam odchází. Batoh s jídlem mám přehozený přes záda a neustále z něj něco ujídám. Třeba zrovna koušku do soleného vepřového. "Om nom nom nom nom nom....." Jím a dívám se v tichosti na rybáka a mezitím co jím, tak odložím batoh vedle sebe na zem. "Hmm?" Zabručím při pohledu na pilník předemnou. |
| |
| Oprava pro SamaelaAbe, Samael, Joha Kolem tebe vůbec nic nečvachtalo, očividně zas tak dobrý nebyl. Když jsi řekl, že ho neznáš, tak se jen ušklíbl. Na tom není nic zvláštního, když amatér jako ty nezná moje jméno. poté co jsi začal vyjmenovávat nejrůznější jména překvapeně pozvedl obočí. O čem to... dál se však ve svém proslovu nedostal, protože jsi prudce vyrazil vpřed a naznačil bodnutí svou zbraní. Podle toho, že vůbec netušil co se děje ani nezpozoroval tvůj útok jsi dokázal odhadnout, že tvá rychlost je nad jeho možnosti, ovšem i tak jsi raději využil svou fintu, přičemž ses pokusil použít svou novou techniku. Moc se ti ale nepovedla a tak jsi při změně směru přeci jen zpomalil, což využil tvůj soupeř k tomu, aby se otočil tvým směrem. Víc toho ale opravdu nestihl, protože v ten moment se mu tvá kosa zasekla hluboko do boku. Au byla jediná věc, kterou vydal a ty sis uvědomil, že to do čeho jsi vrazil svou kosu není ani tak jeho tělo, jako spíš kaluž vody, ve kterou se část jeho břicha proměnilo. Water Prison zazubil se ti do obličeje a pokusil se tě prudce seknou přes paže držící kosu. Právě v ten moment sis uvědomil, že tvůj únikový plán má docela problém. Jeho tělo drželo tvou kosu v pevném sevření a odmítalo ji pustit, ať jsi zabíral sebevíc. |
| |
| Na lodiThor, Alex, Abe, Joha, Samael Zatímco Samael se potýkal s problémem zjevné nezranitelnosti vašeho soupeře, Alex s Thorem nasedli do člunu a Thor prudkými pohyby dopravil neuvěřitelnou rychlostí člun k lodi, načež se celý našponoval a odrazil. Nepočítal však s několika problémy. První, nebohý člun nebyl stavěný na to, aby se od něj takovou silou odrážel dvě stě kilo vážící chlap a tak prostě praskl. Celá přední část, na které byl Thor se rozletěla na prkýnka a nechala ostatní cestující napospas rychle stoupající hladině. Druhý problém byla Kitty samotná. Ve své snaze každého zachránit si totiž Thor vůbec nevšiml jejího zranění, tedy v okamžiku kdy rozmetal vodní kouli svou vahou na kousky a dopadl na palubu s Kitty v náručí, všiml si že voda, která kolem ní byla zadržovala ošklivou ránu na boku, která začala okamžitě silně krvácet. CestaKyouma, Pes Mečoun očividně nechtěl nikoho nechat odejít, a tedy když se Kyouma pokusil pokračovat v cestě, postavil se mu do cesty s rukama výstražně skříženýma na hrudi. Jakožto zkušený psycholog dokázal Kyouma více než jen snadno rozpoznat jeho ochotu zaútočit v případě, že se pokusí udělat další krok. Ještě jsem s tebou neskončil upozornil ho, načež se otočil na psa. A vy kapitáne, mohl by jste mi laskavě věnovat pozornost? Nevím co tu vy a vaše posádka děláte, ale na vašem místě bych odplul. Můj kapitán nemá zrovna v lásce, když se mu jiní piráti producírují po jeho ostrově. HrobkaSatu Skok se ti podařil celkem bez problémů. Odlehčený od přebytečné zátěže ses rozběhl proti stěně, odrazil se a skočil. Bylo to jen tak tak, ale nakonec se ti podařilo přeskočit propast a zachytit se hradbě. Pomocí tvých nově nabytých schopností šimpanze pak nebylo moc obtížné vyšplhat až nahoru a rozhlédnout se po okolí. A to co jsi viděl ti vyrazilo dech. Celý hrad byl spíše než jako hrad koncipovaný jako obrovská hrobka. Pozemky byly zcela zaplněny hroby, nad každým stála jako náhrobek socha nějakého šermíře, ukovaná z ocely, se jménem vyrytým nahrudi. Hrad pak byl obrovskou kryptou bez oken, jen s jednou mohutnou branou popsanou písmem, které jsi v životě neviděl, snad Abe by jej dokázala rozlušitt, ale ta tu s tebou nebyla. |
| |
| Loď „Uááá!“ vyjeknu, když se loď zhoupne a pak rozpadne a začne se potápět. Tohle jsem nečekala. Rychle jsem popadla kovářku a v rekordním čase jsem se vydrápala na loď. „Uff...“ Rozhlédnu se a pak spěchám do své ordinace, kde uložím Kovářku. Bohužel jsem neměla čas ji obstarat, bude muset vydržet než se postarám o ostatní. Zase se vrátím na palubu. Nechám Samaela ať se postará o toho všiváka. Já měla na starosti jiné věci. Jako postarat se o Johu a Kitty až mi ji tedy Thor přinese. Jdu najít první Johu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá schopnost ti umožnila rozpoznat jisté napětí ve slovech i jednání mečouna a zároveň i určitý nezájem o to, jak dopadne váš rozhovor nebo co se v něm odehrává. Jakoby nedělal nic jiného, než jen získával pro někoho čas. |
| |
| Cesta Kyouma Z batohu vytáhnu další vepřové a začnu ho pomalu ukusovat. Dívám na rybáka. "Om nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom Z batohu vytáhnu rybu a začnu jí pomalu ukusovat. Dívám se na rybáka. "Om nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom Z batohu vytáhnu nakládaný sýr a začnu ho pomalu ukusovat. Dívám se na rybáka. "Om nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom Z batohu vytáhnu jablka (pokud mi je tam přibalil) a ukusuju. Dívám se na rybáka. "Om nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom nom Krknu si. "Já si budu dělat co budu chtít." Prosesu. |
| |
| Informační linka ala parodie bond Starosta, Roja Za strostou jdu bez řečí, ale musím si dát na zklidnění cigaretu, jinak bych vybuchnul smíchy. Jeho informace jsou ale naprosto zajímavé a pár věcí objasňují a další otázky vyvstávají...Z nějakého důvodu ale cítím něco v zádech a zároveň mně to neznepopokuje. Takže génius kovářka?...jenom doufejte, že bude s tou rukou ještě někdy scopna máchat, pokud přežije... a pan navigátor má celkem smůlu... vlastně mi taky, páč budem mezi obchodníky nedůvěřiví...Ryukenovi? O tom nic nevím, ale překvapuje mně, že ti pitomci to od nich zvládli... Copak? Copak jste dělal pane staosto při tom útoku? Navíc mi je divný, že jste nezavoval mariňáky, když pro ně kováte meče... Své pochybnosti nedávám najevo a upravuji dávky podle jeho odpovědí. Nad bečkou rozhodně vyvalím oči a výraz "to si děláš srandu!". Každopádně pokračuji dál a poslouchám jej. Začnu vytahovat i potřebné bylinky ze svého batohu Pardon, ale naplním nejspíš jen polovinu i s využitím mých tajných zásob...A i tak to bude pěkná sumička... Nebylo by dobré mu potvrdit mou schopnost tak mu dám jen půl tý bečky...ty informace jsou stejně důležitý jako nepříjemný... to škvírou budem muset nějak projet, možná nám pomůže to, že je to původně mariňácká loď, ale tomu ostrovu se budem muset buď za každou cenu vyhnout nebo na něm strávit maximálně půl hodiny... momentíček... Mají tak blízko Mariňáckou základnu, k tomu tak silnou a jejich velitel má díky meči celkem blízký vztah k tomuhle ostrovu ati piráti tu už jsou rok?...Kdy tu byli naposledy vlastně?...Raději zkontroluji zda tu nemá zbraň a zeptám se jej... Zatímco mýchám další "tabletky" nenápadně se rozhlídnu po možné zbrani a připravím si plán na obranu proti ní... Když dodělávám poledních pár "tabletek" podívám se přímo na starostu a zeptám se jej trochu oklikou. Kdo ví možná nás je slyšet přes dveře. Víte... všechno co jste řekl je podle mně pravda...Proto mi připadá divný, že elita místních strážců zákona vás nechává na pospas pirátům... rase nepočítaje... hlavně když mají týden možná něco déle někalik schopných lodí a k tomu ještě jejich velitel má meč jak předpokládám od otce Kary... Kdy tu vůbec byli naposledy? Kdy je další termín výběru... Takže buďto nemáte Den-Den mushi na jejich spojení, což by se dalo koupit asi od každé třetí lodě, která tu zastaví nebo máte s piráty nějakou dohodu... a vzhledem k reakci oné kovářky by tu dohodu znalo jen pár lidí počínaje vámi... Vhodím poslední pilulku a raději se připravím rychle odskočit a něco hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Roja Natalia [Šermířka] pro Green island Už tomu budou asi tak tři dny, co jsem na tomhle zpropadeném ostrově čekala až mi dorazí zboží. No zboží, jde o jednu pirátskou posádku, která sem měla v nejbližších dnech dorazit. Skupiny a vedená mužem za jehož hlavu se lze dostat k pěkné sumičce. Wulfgar byl už od pohledu na plakát pěkný hovád. Takový ten typ barového rváče, který najednou našel loď a rozhodl se drancovat po okolí se svojí skupinou na mol ožralých svalovců. Právě tenhle typ pirátů se mi hnusil nejvíc. Téhle skupině chybí rafinovanost, styl a grácie, vše co by správný pirát měl mít. Po čase jsem dostala konečně příležitost tohle tupé zvíře dostat. V přístavu se objevila jejich loď a posádka si to ihned zamířila do nejbližší hospody. Vydala jsem se za nimi a vešla do podprůměrné přístavní putyky. Společnost mi tu dělalo pár podřadných živlů a skupina pirátů, kteří si ihned objednali chlast a začali oplzle dotírat na servírku. Vztekem jsem přimhouřila oči a černé linky obočí se proměnily skoro v dokončené V. "Odporná prasata, brzy vám bude konec." Došla jsem k baru přičemž jsem si prohlédla každý obličej postavy jenž měla na svém těle vytetovaný pirátský znak svého kapitána. Lebka s hnědým plnovousem a za ní dvě zkřížené sekery. U baru jsem si objednala sklenku whiskey a začala prohlížet plakáty jestli náhodou není jedním z nich někdo cennější a nebo přinejlepším muž jenž by věděl, kde se zrovna nachází kapitán. Mé prohlížení ovšem přerušila náhlá bolest. Ať už šlo o štípnutí či plácnutí, někdo zaútočil na moji zadní nejměkčí část těla a to zrovna místo na které jsem byla vcelku háklivá. Doslova rudá jsem se otočila na muže, který stál za mnou. "Co si to dovoluješ ty prase!" Plešoun se znakem barbarů vytetovaným na holém čele. Jeho výraz vypadal jako by sám nevěděl, co se stalo ba dokonce jako by nechápal proč jsem se ohradila. Proto se napřímil založil ruce v bok a evidentně se snažil bránit, nebo jiným způsobem vychloubat, na to jsem ovšem nehodlala čekat já. Využila jsem zmatku, který najednou vyvolali další dva barbaři připravení řešit nějaký spor a svému sokovi jsem uštědřila jeden silný kopanec mezi nohy. To mu značně shodilo hřebínek a nohy dal velice rychle k sobě. S protáhlým zavytím se div neskácel k zemi. Toho jsem využila a svým druhý kop jsem zaměřila na podstatně důležitější část těla a to jeho koleno. Po jednom úderu se ozvalo ošklivé lupnutí a svalovec se sesunul k zemi. "Máš jediné štěstí, že tě potřebuji. Přestaň bulet a řekni, kde je váš kapitán!" Sklonila jsem se k muži, který se zrovna v bolestech válel po zemi a snažila jsem se ze stenů vyrozumět, zdali chce přidat nebo konečně bude mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Arisu Záloha pro Jak se zdá má (ne)přítelkyně má celkem tuhý kořínek a zlikvidovala piráta celkem bez problémů(ikdyž výslech bude chvíli trvat. Nebýt rvačky mezi piráty sotva by ji dovoli takhle mučit jejich kamaráda...ale zpátky k práci. Dopiji svou číši s vínem a vydám se za jkapitánem, který by v téhle chvíli měl být na lodi a ukojovat svůj alkoholismus s prvním důstojníkem a jednou prostitkou. Ještě se jen postarat aby se za mnou jen tak nevydala... hold vyvolám tu barovou rvačku ve větším...tenhle se mi bude hodit... Zrovna ke mně pozadu odkráčel maník, který se chtěl vyhnout bitce. Bohužel mu nebylo přáno. Jednou zesílenou rukou jej strčím směrem ke stolu kde mastili karty o slušnej peníz a zároveň nastavím nohu aby ten pád neudržel. Na chvíli se ozvalo hrobové ticho, když spadali hlasitě peníze na zem a všichni se na sebe podívali. Kdo začal už nebylo důležité a bitka se rozpoutala ve velkém. Zatímco kolem lítali židle a stoly já klidně prošel ke dveřím otočil se na lovkyni a zamával aby jí došlo co se děje. Rychle jak stín jsem pak zmizel a vydal se k jejich lodi. Bárka to byla teda pořádná, vypadala spíš, že někdo utrhl hospodu a posadil ji na větší člun. Dnešní piráti mi víc a víc připadají jak vystřižení z nějaké grotesky. No nic, měli by tam být 3 max 4 členové posádky + nějací příživníci. Zlatá šance, jen ji teď nezkazit... U vstupu na loď mně zastaví jeden z posádky, ale taky zrovna nebyl dvakrát při smyslel díky těm opijátům, který z něj táhli. Co ty chtít? Padej pryč pobudo! Přišel jsem podat nějaký informace vašemu kapitánovi, měl by je co nejrychleji slyšet... Ale tobě to říkat trosko.. Jóó, takovejch už bylo... Moment cos mi to řek? Obyčejnej dezorientovanej úder, který i tak schovával neobyčejný ničivý poteciál nikdo nezastavil, ale také nedopadl, protože jeho protivník využil jeho setrvačnost a přehodil jej bolestivě na zem, kde se probral teprve chvíli před tím než dorazila má (ne)přítelkyně. Kapitán s prvním důstojníkem pohodlně seděli a hráli kostky, zatímco jim tamčili na klíně dvě prostitutky. Jejich hra, ale brzy skončila neboť pootevřenými dveřmi proletělo několik růží a zabodlo se důstojníkovi zezadu do hlavy a zabilo ho a kapitánovi do ruky před okem. Prostitutky okamžitě vzali do zaječích a kapitán si vyškubl růži z ruky a udělal si prostor pro souboj. Kdo seš ty hajzle?! Pojď blíž ať ochutnáš můj vztek! Vztek?...Co ti o něm víš?... Tak fajn, pryč s dobrákem. Ve dveřích se objevila postava, která si právě sundala brýle a pochychtávala se. Čemu se směješ?...Co si sakra zač? SHihihihh....hahahahah.... jsem něco co nepochopíš...Pravý Vztek Země... Tím se debata ukončila a kapitán na pošahance zaútočil pravačkou, která by zlomila býkovi hlavu...Jen kdyby dopadla. Dopadl totiž podobně jako jeho podřízený venku, jen měl větší výdrž a začal se pomalu zvedat. Podivný bič kolem krku mu však odvedl pozornost jinam, neboť mu kolem dokola podřízl krk a ucítil další a další růže zabodávajíc se do zad. Když o něco později Roja dorazila podivná postava byla celá od krve a smála se, zatímco žonglovala s hlavou kapitána. Jeho tělo bylo celkem dost rosekané nožem... Soráč...shihihihh... deeeeeeš kapánek pozděěěěěě.... |
| |
| Pes, Rybák. Rybák mě nechce pustit pryč. Zastavuji se. Dělám pár kroků dozadu, abych mezi námi vytvořil určitou mezeru, ačkoli pochybuji že by mi nějak pomohla... Místo toho se snažím alespoň trochu analyzovat tu stvůru před sebou... Pes si alespoň užírá toho svého jídla a já pozoruji rybáka, přičemž přemýšlím, jak asi přemýšlí. Jak to mohu vědět... Přeci není člověk... Jak ho ale tak pozoruji, tak má podobné chování jako agresivní člověk... Možná trochu naivní agresivní člověk. Avšak určité motorické funkce má stejné... Postavení těla je podobné. Možná i stejně vyjadřuje pocity... Stejně co by tady dělal? Není to tak, že by to mělo nějaký smysl. Nechová se jako někdo, kdo by chtěl mluvit. Nevypadá ale ani na někoho, kdo by byl sám. Neříkal něco s pirátskou posádkou? Jenom co Oliver řekne svojí větu, tak čekám, až rybák otevře pusu aby něco řekl a poté rychle říkám: Tvá posádka je v nebezpečí. s notnou dávkou urgentnosti, přičemž pečlivě sleduji rybákovy výrazy a jeho chování. To co udělá bude mít pravděpodobně velký ohlas na mé znalosti ohledně psychologie rybáků. |
| |
| U lodi (Abe, Alex, Thor, Samael, Joha a ja) Thor nejak nečakal a vydal sa k lodi pritom si vzal čln a zničil ho zaroveň. Ani neviem prečo som tam len stál. ...sakra sam tam budem rýchleši... ...ale ak to proti logii nedame tak sa odtial neevakuujeme predsa len ked su Abe Samael a Alex kladivá... ...mysli chlapče... ...hrubou silou to asi nepomôže... ...on ale neovlada morskú vodu... ...ta by na neho mohla pôsobiť... ...jak ho ale dostať do vody sakra... ...alebo treba dostať vodu k nemu... Ako tak premýšlam ani som sa nenazdal a aj Thor a Alex boli na palube a boj medzi Samaelom a Tajgom sa nevyvyjal dobre. Preto som sa rozbehol po člne a od konca člnu som sa vďaka Soru odrazil a preskočil som časť vody. Tak som dopadol do niečo hlbšej vody ktorá stlmila môj dopad a zaroveň som bol celý vlhký. Nohamy som sa pritom sekundu držal pri hladine, Katanu som si s puzdrom vytiahol z opasku a povytiahol som katanu tak aby sa mi do puzdra dostala voda. Následne pomocou pár záberov rukov sa dostanem k lodi. ...snaď už tu nema časti svojej vody... ...inak som v ****... ...nesmiem byť moc nápadny avšak Samael a Thor odlakajú jeho pozornosť kým sa k nim dostanem.... Nasledne s katanou v puzdre v ľavej ruke vyleziem až na palubu. Kým som ešte pred zabradlím sa oboznámim v krátkosti so situáciou aby som mal prehľad hlavne kdo kde je, následne preskočím zábradlie a pomocou jednej až dvochSoru sa dostanem na 7 hodinu od Tajga pritom si davám pozor aby nahodou pri pohybe nevrazil do mňa Thor alebo ma Samael nezasiahol. Snažím sa dopadnúť kúsok od neho aby to vyzeralo že ho tým mečom idem seknúť no v skutočnosti využijem Iaita ktore som predtým trénoval aľavou rukou dam katanu s puzdrom tak aby som mohol výhodne zautočiť tak jak chcem. Aj keď to vyzerá že z tejto blízkosti ho chcem seknúť v skutočnosti hneď po tom čo vytiahnem katanu z puzdra plneho vody poviem Mizu'to Kaze no Kizu pričom na Taiga zošlem kvazi Kaze no Kizu s tým že meč je celý od vody a pomocou toho pohybu by tieto kvapky morskej vody mali vyletiet podobnou rýchlosťou ako vzduch. Ak by to nevyšlo tak to dopadne ako obyčajne Kaze no kizu. Davam si pozor pri doskoku aby na druhej strane nebol nikto z nas ak by to vykryl tak aby som nezranil člena posadky. Následne v rámci komba sa ľavou rukou v ktorej mam mokré púzdro z katany snažim pri potočením trupu ktorý je čiastočne vysledok mojej predchádzajúcej techniky využiť kinetickú energiu a spraviť z ľavou rukou a mokrým púzdrom Hirameki Dangeki Pričom ak by som nepocítil odpor a púzdro by len preletelo Taigom tak odskakujem pomocou Soru a ak by bolo potrebne necham púzdro pri/v Taigovy a snažím sa dostať k Samaelovi aby sme vymysleli čo potom. |
| |
| A sakra Křupnutí prken pod Thorem Thora přivedlo do kruté reality kde se těžká tělesa která se o něco opřou svou vahou mohou rychle ocitnout bez pevné půdy pod nohama. Inu Roseho skřítkové asi nebyli všude... Thor se moc ani nestačil podívat jestli se Alex dostala ze člunu upřímně doufal, že ano a letmí pohled do vody ho v tom mohl utvrdit, důležité bylo ,ale chytit Kitty dostal jí ze zdánlivého vodního vězení ,ale jeho ruce najednou pocítili jak na ně něco teplého teče teplejšího než voda. Thor s úspěchem zapochyboval o tom ,že by se Kitty mohla počurat a jeho zrak opravdu nalezl co je zdrojem toho pocity. Kitty dost krvacela. Thor jednal spíš reflexivně strhl si zástěru a prostě jí přitiskl na místo odkud krev tekla nejvíc pak Kitty pevně chytil tak aby zástěru držel opravdu pevně na místě co krvací . "Alex!" rozhlednu se. " Kde je Joha?" začnu panikařit. "Same kde je Joha?" pak se zhluboka nadechnu. Jak to říkali první věci první. Musím Kitty donést do ordinace musím tam dostat kovářku a musím najít Johu. Prostě musím stejně jako bude potřeba něco udělat s tím vodníkem,ale toho snad zvládne Samael zatím. |
| |
| V hospodě Následoval jsem Psa do vesnice. Samozřejmě jsem očekával, že jde vysvětlit situaci, do které jsme se dostali, ale on zamířil rovnou do hospody. Jdu s ním a šátrám po kapsách jestli najdu aspoň jedna z dalších cigaret... bohužel, ty potvory mě v tom nechaly. Proto, jakmile jsme dorazili do hospody, tak si objednám pití, překvapivě nealkoholické a samozřejmě balíček cigaret, přesněji co nejvíc, za 500 belli. Pak rovnou zbytek peněz nechám na stole a zapálím si cigaretu. Pes se mezitím baví s hostinským. Radši mlčím, přece jenom výbuch už jsme dneska zažili, tak postačí když se ze mně bude jenom kouřit. Vcelku mě zarazí, že se Pes nestará o zbytek posádky, ale pouze nahromadí jídlo pro sebe a jde pryč. Achjo, tohle je kapitán za všechny prachy. Štěstí, že jich sebou moc nemám. Jakmile odejde pryč, tak se podívám na Bazusa a mám na tváři úšklebek. Tak to bychom měli. Vypadá to, že jedeme pryč. Vzhůru za dalším dobrodružstvím! Pronesu s velkou dávkou ironie a posměchu. Stejně to s nimi skončí další krveprolitím. Příště radši zůstanu na lodi a budu doufat, že je na ostrově něco sežere. Pak se zvednu já a zamířím si to také k lodi, ale rozhodně nemám v plánu cestovat po boku Psa. To se spíše flákám po cestě a zdržuji se, kde se dá, abych dorazil alespoň o pár minut později. |
| |
| Na lodi/ Potíž s vodou "Na to není čas! Taigo je zrádce a přišel nás všechny zabít! Pokud ho nezastavíme tak nebude mít kdo koho léčit! Já ho nezastavím! Má tělo z vody! Nedokážu ho sám zranit! Vezmi ho pánví a zkus ho zdržet! " Pokud Thor poslechne a pustí se do nepřítele tak soru k místu kde jsem předtím stál a pustil sem dýky. Seberu si dýky, rychle rozepnu dvě přezky a shodím přes jeden bok svoje brnění. Pomocí soru se dostanu do boku nepřítele. Držím se ale od něj dva tři metry odstup a pozoruji jak si vede Thor a jestli jeho útoky mají na nepřítele nějaký Efekt. Pokud by se mi zdálo že Thor je v nebezpečné situaci udělám Soru k nepříteli, buďto do zad nebo boku, podle toho co bude rychlejší. Když budu u zad tak ho lehce seknu špičkou dýky do hlavy a když budu v boku seknu ho přes prsty jenž drží katanu. Účel toho je aby se přerušil útok na Thora. Pokud uvidím že útoky Thora mají nějaký efekt tak si užívám show. Pokud by se nepřítel rozprskl po okolí tak si dávám pozor kde se začne zase slučovat a objevovat. Pokud uvidím že se Thorovi/ nebo komukoliv jinému/ daří slušně zaměstnávat nepřítele, nebo je plně položen do útoků na Thora, prostě ve chvíli kdy si myslím že se na mě vůbec nesoustředí. V tu chvíli zkusím zariskovat. Provedu Soru do zad nepřítele a udělám bodnutí. Pokusím se mu prostě zarvat nůž i s rukou co nejhlouběji do těla. Pokud mě obklopí stejně jako mojí kosu, zkusím vycítit jestli je v té vodě co mě drží životní energie. Pokud je bodnu se volnou levou rukou hluboko do břicha směrem nahoru a použiji oko za oko a zkusím ho vysát co možná nejvíc. |
| |
| Na lodiAlex, Joha, Kazumo, Thor, Abe Alex se podařilo bez problémů dostat se na loď i s kovářkou v rukou, ačkoli aby ji tam dostala musela si zvětšit ruku, protože jinak by ji nahoru dostat nedokázala. Hned jak ji dostala na ošetřovnu, vydala se hledat Johu. Tu našla ležet v bezvědomí hned vedle vchodu do podpalubí. Nebyla nijak zvláště zraněná. Dostala úder do hlavy a ten jí přivedl do bezvědomí, jinak byla až na pár škrábanců v pořádku, je ovšem otázka jestli nebude mít otřes mozku. Mezitím se Samaelovi podařilo udělat Soru z dosahu svého soupeře, ovšem nebylo to dost. Nikdo mu nepřišel na pomoc. Abe, se svou kočičí náturou byla příliš vyděšená z vody, Thor se snažil zastavit krvácení Kitty a Alex se starala o Johu. Ačkoli obyčejnému seknutí uhnul, nedokázal se vyhnout tomu co následovalo. Obrovské vodní vlně, která se ze soupeřova meče uvolnila, nabrala jej a hodila přes palubu vstříc oceánu. Jen tak tak se mu podařilo zachytit zábradlí a nespadnout vstříc značným problémům. Tak slabý, netušil jsem že podlehneš obyčejné Destructive Wave zakroutil nevěřícně hlavou, načež se obrátil směrem k Thorovi. Ji si s dovolením vezmu... s tím natáhl ruku směrem ke Kitty a kolem Thora, kterému se nedařilo zastavit její krvácení se začala shromažďovat voda. Dál se však nedostal, protože na palubu vylezl konečně Kazumo a vyslal proti Taigovi své Kaze no Kizu. Jako v případě Samaela, Taigo ani nestihl zvednout svůj meč, ovšem Kazumův útok jej nechal bez sebemenšího zranění, jen z něj vyšplouchl dva prameny vody a nechal v něm dva vodní šrámy, které se však rychle zacelily. Chjooo, všichni se mi musí plést do cesty? I když, ve tvém případě jsem rád, alespoň budou... přestal mluvit, když mu saya projela hlavou a trošku ji našplouchla, načež Kazumo uskočil dozadu a Taiga si znovu zformoval hlavu. Fajn, chceš li to po zlém... zvedl naštvaně meč a kolem čepele začal formovat velké množství vody. Na cestěPes, Kyouma, Sarutobi Mečoun se na vás díval poněkud zvláštně, načež promluvil Pes a celý se naježil. Právě v ten moment dokázal Kyouma rozpoznat, že je jen nepatrný krůček od toho, aby vyrazil proti Psovi a pokusil se mu zabodnout svůj nos hluboko do břicha, pak však z ničeho nic přestal a veškerá jeho touha zabíjet zmizela. Heh, jste zvláštní muž kapitáne Olivere, to se musí nechat. usmál se a veškeré napětí z něj zmizelo. Mám rád lidi jako jste vy, nedíváte se na nás s despektem, nemáte proti nám zášť. Možná jste tak trošku blázen, ale koho to zajímá? Proto vám dám radu. Odplujte. Do jednoho dne opusťte tento ostrov. Můj kapitán totiž není tak milej chlap jako já. Prožil si svoje a lidem toho nemůže hodně zapomenout. Osobně si myslím, že je lepší se vyhnout konfrontaci, která by pro nikoho neskončila dobře, nemám pravdu? pak se zarazil, v okamžiku kdy otevřel pusu Kyouma a varoval Psa před nebezpečím. Ignis se na něj otočil a vražedně přimhouřil oči. Jeho chuť zabíjet byla skoro hmatatelná. Nevím o čem to mluvíš chlapče. procedil skrz zaťaté zuby. Asi o vteřinu později dorazil Sarutobi. VesniceRose, Roja Starosta vypadal lehce zklamaně, když jsi řekl, že naplníš jenom polovičku a tak zkusil vyjednávat. A co kdybych vám dal...dvojnásobek obvyklé ceny? Výměnou za to, že pohledáte i tajné, tajné zásoby? zeptal se s určitou nadějí v hlase, pak se však zarazil a lehce útrpně se zasmál. Otce? Ne, to určitě ne. Její otec sice vyrobil jednu úžasnou čepel, ale Surtologia je mnohem starší meč, vlastně je to vůbec nejstarší z Saijo O Wazamo na světě, úplně první z velkých mečů, který kdy byl na tomto ostrově ukován a co se těch mariňáků týče... ušklíbl se Piráti tu byli asi den a zase odpluly. Nejbližší loď Mariňáků to sem měla týden cesty a... zarazil se. to je jedno. jeho náhlé rozčilení ti bylo dost podezřelé, jako reakce člověka co se za něco stydí a bojí se, že by to vyšlo najevo. |
| |
| Na cestě Han, Dr, Kyouma Stojím a poslouchám co mi rybák říká. Mezitím se mu dívám do očí a sleduji ho v naprosté tichosti. Když Kyouma skočí nadějně do řečí, ani se neohlédnu. Pomalu dožvýkám zbytek jídla co jsem měl v puse, nekrknu si, nic zvláštního nedělám. Opatrně zavážu ranec s jídlem a hodím si ho přes záda. Na vteřinku pohlédnu okem na Kyoumu a poté obejdu v tichosti kolem Rama. Jdu ladným krokem směrem k lodi. |
| |
| S pravdou ven Starosta, Roja Starosta je očividně zoufalej, když mi nabízí takovou cenu. Nicméně já zas nejsem spokojený z toho jak mi něco tají a zní to důležitě. Pro jeho vlastní dobro bych to ale už měl skončit, páč mi s ním začíná docházet trpělivost... He? Takže to je vlastně počátek slávy vašeho ostrova... ale mi mariňáky se mi nezdá...co tajíš starče?... Začínáš mně tím svým tajnůstkářstvím štvát... No nic nabídnu ti ještě pár kousků, ale raději začni mluvit... Podívejte... možná bych ještě něco našel... na plný to sice nebude, spíš něco přes 3/4... ale vy mi tu něco zatajujete... a já se boím že ta informace je pro mně důležitá... Takže vám nabídnu tohle... platíte mi za polovinu toho džberu... i tak ta částka bude slušná... a ten zbytek mi zaplatíte tou informací... soudit vás nebudu, kdo ví třeba se vám i uleví... nikdo krom nás tu není takže to i zůstane mezi námi... Jestli ale nechcete tak mi zaplaťte a já si půjdu po svých... Pokud povýdá začnu dělat další pilulky, jestli ne řeknu si cenu, sbalím peníze a odejdu z domu. Každopádně nevypadám že blafuji a rozhodně se mi objeví v hlase trochu podrážděný tón. |
| |
| Nedám naše skupinka na lodičce Thor ani nemusel pochybovat o tom ,že všechno to hrkání které způsobuje jeho pohyb rozhodně nepomáhá zastavit Kittino krvácení. Skoro měl pocit ,jako by její krev tekla spíš na truc Thorově snažení. " Taigo je voda....krev taky teče mohl.....to je...." napadlo ho na chvilku ale měl víc starostí s Taigem který si chtěl evidentně Kitty vzít zpět. Vlastně za tu dobu byl rád, že je ježek moc akční, protože evidentně dokázal zaměstnat Taiga na tak dlouho aby jeho blížící se voda ustoupila. " Alex Kitty moc krvácí!" snažil se utéct do ordinace, doufal ,že tam bude Alex ,která Kitty pomůže. " Thor ví Alex toho má hodně ... ale Thor neví co má dělat....Thor...Proč Taigo utočí na nás?" |
| |
| Hřbitov šermířů Skok se mi naštěstí podařil a tak můžu v klidu vyšplhat na stěnu. Vylezu až na horu a rozhlížím se po tom místě. Je tu spoustu železných soch nějakých lidí. Všichni u sebe mají meč. Že by nějací válečníci? Seskočím ze zdi na druhou stranu. Po dopadu se vzpřímím a udělám úklonu, jako dělají gymnasté. "Tadá" Pousměji se. Začnu se procházet mezi sochami a zjišťuji, že to jsou pravděpodobně náhrobky. "Že by pohřebiště?" Chvilku se procházím mezi náhrobky. Tohle místo je celkem děsivé. Zajímalo by mě kdo to všichni jsou. Čtu si jejich jména vyražená na hrudi. Chodím mezi nimi, než se dostanu před velké dveře. Jsou zavřené, ale snad půjdou otevřít. Je na nich něco napsaného, ale nepřečtu to. Nakláním hlavu, ale ať to zkouším číst z jakéhokoliv úhlu, tak nevím co se tam píše. "Kašlu na to." Začnu na ty dveře tlačit, pokud se neotevírají, tak je začnu páčit katanou. Chci vědět co se skrývá za nimi. Pokud se mi nakonec podaří otevřít, tak vstoupím dovnitř. |
| |
| Na lodičke Môj útok nevyšiel a ja som nejako rozzúril Taigu. ...Juchu... ...tak to nevyšlo jak sa ho zbaviť inač... ...musim sa vyhnuť inač skončim jak Samael... ...kurna kde je Samael... Preventívne spravim Soru tak aby som bol bližšie k thorovi a poviem dosť hlasne aby to počul. Pričom spravim krok od neho aby ked zošle Taigo vodnu vlnu aby ma nezasiahla "Taigo zabiť Johu a získať odmenu čo je vypisana. Samael padol cez palubu skus ho dostať spať skôr než sa utopi a potom potrebujem tvoju pomoc. Skúsim ho odlakať a dať ti čas." Preventívne spravím následne dalšiu Soru, aby ma voda nezasiahla a potom poviem. "Čo si to vravel nejak som to nepočul keď sa ti rozčlapla hlava." ...sakra neni dobré ho provokovat... ...ale jediný kto ho dokáže zastaviť bude buď Thor so svojou bertou alebo Alex so svojou jemnou rúčkou... Spravim dalšiu Soru aby som bol v pohybe keď vidím že moc nestíha svojimi reakciami. ...mysli tu moc meč nepomôže... ...treba ho dostať do vody... ...sakra alebo vysiliť... ...aj keď asi sa ja skôr uskáčem k únave... |
| |
| Na cestě-U lodiKyouma, Pes, Sarutobi K překvapení Kyoumi, který patrně každou chvíli čekal Rybákům útok se k žádné akci neodhodlal. Možná tušil, že už není důvod vás nadále zdržovat, možná si jen nebyl jistý svou schopností porazit Psa v přímém boji, ať tak či tak, nechal vás bez problémů odejít, přičemž sám pokračoval směrem k vesnici. Vás dva pak cesta zavedla skrze lesík zpátky k lodi, kde jste zahlédli končící bitvu mezi posádkou a Taigem. VesniceRose Starosta se na tebe útrpně podíval, načež se zadíval na džber a zatvářil se jako by zvažoval, co pro něj má větší cenu. Jak sis ho tak prohlížel, napadlo tě že možná ani nechce všechno pro sebe, ale spíš prodávat ostatním a namastit si na tvůj úkor kapsu. Vyhrál jsi to u něj, když jsi řekl, že bude platit jen půlku džberu. Dobře, dobře, možná tu je ještě jedna věc... začal dosti neochotně. Aby jste to pochopil, nebyla to má vinna, on jen... dál se nedostal, protože se na ulici ozval křik vyvolávající jedno slovo, nebo snad jméno. Izad, JDE IZAD! takové zděšení tě docela překvapilo. Pokud na násilníky jako Pes a Kazumo reagovali vesničané agresí, kdo musel být ten, na jehož příchod reagovali naprostým zděšením. A právě ono zděšení bylo to pravé slovo, to jsi pochopil, když se starosta před tebou celý rozklepal a zesinal v obličeji. Zrovna teď...musíme tě někam schovat...zahrabat...ne..ne...vydáme tě mu a budeme prosit o smilování. blábolil nesouvisle, načež se podíval na tebe a vyrazil dovnitř do svého domu, snad pro pistoli nebo jinou zbraň, snad se ukrýt před blížícím se nebezpečím. PohřebištěSatu Bez větších problémů se ti podařilo přeskočit zeď a přistát na zemi za ní, odkud ses vydal skrze děsivý hřbitov až směrem k hrobce a její bráně, na kterou jsi po chvíli váhání zatlačil a...nic se nestalo. Zkusil jsi to tedy ještě jednou a opět nic. Proto ses odhodlal k vytáhnutí katany, dříve než jsi ji ale strčil do brány a začal s ní páčit se za tvými zády ozvalo vrzavé zapraskání, když ses otočil, zjistil jsi že jedna socha, ta stojící nad nejčerstvějším hrobem, který vypadal jako by byl vykopaný teprve před pár dny, se pohnula směrem k tobě. Mé jméno je Musashi Okikiba, mistr Musashi Kenjutsu 28. generace, přijímám tvou výzvu. prohlásil strnule, načež vytáhl svůj meč a postavil se do střehu proti tobě. Na lodiZatímco Thor volal Alex, rozhodl se Kazumo poněkud nemoudře, že místo poskakování z místa na místo začne mluvit na Thora. V ten samý moment jeho směrem sekl Taigo mečem, ze kterého uvolnil přílivovou vlnu, která prudce udeřila do Kazuma i Thora. Zatímco klečící dvě stě kilo vážící drobek vodní spršku ustál celkem bez problémů, Kazumo dostal přímý zásah a podobně jako Samael letěl směr přes palubu, na rozdíl od svého méně šťastného společníka, který se právě na palubu vydrápal, se ale zarazil o zábradlí a nepřepadl dolů. Ts. Na tohle nemám čas... zavrčel Taigo naštvaně, načež mávl rukou a kolem Kitty se opět utvořila neprůchodná vodní bublina, která ji vyrvala z Thorovy náruče a zastavila její krvácení. Hned na to se útočník rozběhl směrem k zábradlí a skočil dolů do vody, přičemž koule letěla asi půl metru za ním. Do vody ovšem Taigo nedopadl, tedy dopadl, ale ne do té mořské. Těsně před tím, než se jí mohl dotknout se jeho vlastní nohy proměnili ve vodu a vytvořili pod ním velkou vlnu, ne nepodobnou té, kterou smetl Kazumu, na které vyrazil dál na širé moře. |
| |
| U lodi Alex Dovro, Kazumo, Thor, Samuel, Han(?), Dr.Kyouma, Abe Kameko, Isuzu Thor Pomalou chůzí se dostaneme zpátky k lodi, až se divím, že jsem se po cestě neztratil, to asi dělá to jídlo co mi dodává do mozku potřebné vitamíny. "Phef... Kyoumo, viděl si jak byl ten chlapík silný. Myslím, že bych s ním prohrál, kdyby jsme bojovali. Páni.... jak silný musí být asi jeho kapitán..." Zasněně se zadívám do nebe a přitom ukazuji svůj úsměv z toho jak jsem vzrušený. Tu náhle se však ozvou nějaké zvuky z lodě a já si jen prohlédnu scénu, nejdříve jen z pláže. "Hmm.." Zamračím se a znuděně kouknu na loď. Nějakou chvilku jen tak postávám, než se vydám na lod, ať už v člunu, nebo přebrodit mělčinu s pytlem jídla umístěným nad vodou, aby se mi nepřesolil. Vyšplhám se na palubu a rozhlédnu se co se tu děje. Kupodivu docela mlčím. "Ne.... nemusíte mi nic říkat." Pronesu si spíš pro sebe, když si všimnu Samaela vysícího přes palubu. Položím pytel s jídlem a vydám se ho vyzvednout zpátky na pevnou lodní zem. Chlapácky ho jen poplácám po rameni, abych mu oprášil prach a špínu z oblečení, ale nic mu zezačátku neříkám. Místo toho se otočím na Thora. "Thore, ty se staráš o jídlo, že jo?" Ukážu palcem na Samaela. "Jestli nemáš peníze, domluv se tady s prvním důstojníkem, jestli ti nějaké půjčí a běžte do vesnice koupit zásoby. Já tomu nerozumim." Pronesu jako bych s Thorem ani nemluvil a vydám se směrem za Alex, přičemž projdu vedle Kazumy. "Pohřebiště je kousek za městem..." načež mu řeknu polohu a jdu dál. Po cestě ještě popadnu svůj pytel s jídlem a ještě než se zastavím u naší doktorky, popadnu někde láhev rumu, abych to měl čím zapít. "Smím už za ní?" Optám se Alex Dovro ohledně kovářky. Popřípadě vstoupím, až mi řekne. Tiše si sednu vedle jejího nemocničního lůžka a popíjejích po malých douškách rum, čekám, až se probudí. |
| |
| Na lodi ...a sakra... prejde mi hlavou keď ma zasiahla tá vlna. ...utoky na dialku... ...obrana premeny na vodu sakra... ...jediná jeho slabina je jeho rýchlosť a pomalé reflexy... Trochu analyzujem jeho štýl boja zatial čo ma zachytilo zábradlie lode. ...ale ma to vyhody keď som nezjedol diablove ovocie... ...aspoň sa nemusim báť vody... ...voda sakra kde je samael dufam že neskončil vo vode... ...ten hajzel ma chce asi doraziť... ...tak na to ešte musí dorásť... Idem sa postaviť aby som sa mohol brániť alebo aspoň uskočiť pomocou Soru avšak on si to zamieril do vody. ...sakra čo to... ...tak tam ho nedobehnem... ...hm aspoň vidím že by ani môj plan dostať ho z lode nefungoval... ...musím najsť neaký spôsob ako ho poraziť ak by sa vratil... Pozerám sa za ním ešte chvíľu kým vidim že sa Samael driape opät na palubu. "To sme mali štastie." Poviem svoje myšlienky nahlas a dodám "Mohli sme utrpieť horšie zranenia. Ako je na tom Joha?" Spýtam sa Alex a kým čakam na odpoveď tak sem dorazí aj Oliver a Kyouma s novými informáciami. Po tom čo Alex odpovie alebo ak dlho neodpovie tak riešim dalšie veci. ...tak kúsok za mestom... ...dobre vedieť... ...Thor pôjde kupovať zásoby tak sa môžem vydať s ním... ...ale najskôr musim niečo zistiť... Oliverovi odseknem "Vďaka.“ Podídem k Kyoumovi a spytam sa ho "Počuj mam na teba vlastne dve otázky snáď mi s nimi budeš môcť pomôcť. Najprv by ma zaujímalo ako sa vlastne voláš krsným menom predsa len je mi trošku divné ťa oslovovať Dr. Kyouma. Teda ak nič proti tomu nemáš. Druhá vec čo by ma zaujímala ty si doktor. Mohol by si mi potom pomôcť s jednou vecou. Chcel by som vyvinúť techniku pomocou ktorej by som mohol druhých omráčiť. Nakoľko seknutie katanou jedno či tupou alebo ostrou stranou môže mať za nasledky bud viacnasobne zlomeniny alebo hlboke rany. Preto by ma zaujimalo kde by som mal zasiahnuť nekoho koho potrebujem ukľudniť pomocou kashiri tak aby to danej osobe vyrazilo dych alebo ju omračilo." Pritom mu ukázem jak by som si to predstavoval, že rýchlim vytiahnutim katany udriem pomocou kashiri protivnika na nejake miesto idealne do hrude. Pritom čakám čo mi povie a rozmýšlam ako by to šlo. |
| |
| Tak uvidíme Nechápal je jasně Samael letěl přes zábradlí ale co Thor chtěl bylo zdržet Taigu dostatečně dlouho to opravdu nemohli? Copak pro nikoho z nich nebylo to co se dělo důležité, proč mu dovolili udělat tu vlnu? Jistě jeho samotného vlna spíš pohladila ale Taigo měl čas. Snažil se bojovat s vodou, kterou se mu Taigo pokoušel vyrvat Kitty z rukou a sám až moc dobře věděl ,že to je marné. Ale každý centimetr ,který bude blíž ke kuchyni k svatyni pro něj tak důležité se počítá. Nakonec mu jí Taigo přeci jen vyrve a uzavře do své koule pravda aspoň nekrvácí. Proč jí chtěl tolik zachránit nedávalo Thorovi smysl ,ani to jak někdo muže být voda. Jeho hlavou se řítila jiná myšlenka, vzpomínka na první jídlo které kdy udělal jednoduché obyčejná moučná placka.... To bylo ono placka k tomu aby se udělala stačila jen mouka a voda. Musel to zvládnout rychle moc se nerozhlížel na levo a na pravo a ani se moc nezdržoval tím, že by někomu na něco odpověděl. Kitty pro něj byla duležitější. A on to musel zkusit našel jeden z velkých pytlů mouky a lehce ho nařízl aby až s ním praští mouka letěla ven. Pak přišlo to legračnější musel dohonit Taiga on se svou pomalostí. " Tak Eriku teď se uvidí jestli Thor umí dobře trénovat jako ty. Thor musí musí to vyjít . Kvůli Kitty nikdo nebude Thorovi brát Kitty" s touhle myšlenkou se Thor řitil na kraj lodi a pokud ještě Taiga vůbec viděl napružil své svaly a skočil, teď ho jeho žabka nesměla zradit musel tam dohopsat. Musel musel to zkusit dostat se až tam a praštit Taiga pytlem byl odhodlaný to udělat i když nevěděl jak se pak dostane zpátky. |
| |
| Loď Všichni na lodi Prohlédla jsem Johu, byla v bezvědomí, ohmatala jsem ji hlavu. Našla jsem bouli, ale žádná krev. Oddychla jsem si. Bude ji nejspíš jen bolet hlava, možná lehký otřes mozku, ale nic vážného. Zvednu Johu do náruče a uslyším Thora, který volal. „Dostaň ji na loď! Musím ji ošetřit!“ odpovím mu a rychle Johu zanesu na ošetřovnu, kde bude prozatím v bezpečí. Hned se zase vrátím. Takže Taigo je z vody, tělesné útoky jsou na nic. Hodilo by se, kdyby tu někdo uměl něco s elektřinou. Dostal by pořádný šok. Jenže to tu asi nikdo neumí. Co s tím? Škoda, že nemáme cement... ale možná, že mouka, by pomohla. Tak nějak by ho zahustila... a pak bychom mu mohli dát přes držku. „Joha bude v pohodě.“ Odpovím Kazumovi. Pak mě poněkud vykolejí příchod Psa, který se chová jako kdyby bylo všechno v pořádku. Zůstanu na něj zírat. „Ne. Je pořád v bezvědomí a nebudeš ji budit.“ Řeknu mu. Pak běžím k zábradlí, které Taiga přeskočil a Kitty plula za ním, jak na vodítku. „Nikam nepůjdeš ty zrádce! Ještě jsi se neutkal se mnou!“ zavolám za ním. Nemohla jsem dovolit, aby Kitty dostal z mého dosahu. Kdo ví co s ní provede. Použila jsem svou novou techniku a ruku si ztenčila a tím se prodloužila. Šlehla jsem po něm svým rukou bičem. Jen jsem si nebyla jistá jestli na něj dosáhnu. V tu chvíli jsem zahlédla Thora, jak se po Taigovi vrhl s pytlem mouky. Skvělé! Přesně to mě taky napadlo! Snad ho tou moukou trefí. |
| |
| Rybák Rybákovo chování bylo jasně nepřátelské. Chuť po krvi se stala hmatatelnou. Ztuhl jsem. Připraven vytáhnout v případě potřeby jakoukoli z mých zbraní a s tou eliminovat rybáka, jsem čekal, co se stane dál. Naštěstí neměl žádnou potřebu nás již nadále zdržovat. Procházím tedy kolem něj směrem k lodi. Na Oliverovo zasněné komplimentování rybáka mu odpovídám Vážně? Bál se tě ale víc než ty jeho. Když přicházíme k lodi, tak už vidím, že se tady zase něco divnýho děje. Pes jde na loď přes vodu. Já něčeho takového ale nejsem schopen. Proto raději zůstávám na pláži a ohlížím se kolem, cože se to vlastně děje. Něco zvláštního... Jako kdyby na ně někdo snad zaútočil. Pokud kolem mě někdo proletí/proběhne/projde tak jim jenom uhýbám z cesty pokud je to potřeba a případně se bráním. Nejsem tudíž na lodi, takže Kazumovi neodpovídám. Pokud mě ale vyzvedne na pevnině, a zeptá se mě znovu, klidně mu odpovím. |
| |
| Problémi Starosta, Roja Starosta jak se ukázalo mně spíl využít jako dojnou krávu než pomocníka. Což mně nijak nevadilo páč tím akorát tak sám riskoval. To je hňup... proč jsem se tě asi tak ptal na tvoji váhu? To si myslíš že u ostatních to bude fungovat stejně jak u tebe? Těší jedinci si toho budou muset vzít víc než jednu a pak ten efekt ude víc nepříjemný než příjemnej a lehčí... Každopádně na tom vidělám tak akorát já a bůh ví co ti provedou... Napjatě čekám na jeho odpověď protože se konečně dozvím o co tu jde... bohužel nemám dnes štěstí a venku se ozývá něco jako Izad. Starosta pak nevypadá zrovna dvakrát dobře. Kruci... co je to za chlapa že nahání takovou hrůzu?... Jak se zdá nejspíš bude člen těch pirátů který je napadli... aasi přišli pro výběr peněz... co to meleš chlape?!...Raději se zdekuji a forem! Popadnu džber a rychle pospíchám ke dveřím ven(případně vylezu oknem), pokud budou zamklé otevřu je pomocí svého DF a zamířím někam do opuštěné ulice či jiné bezpečné místo které uvidím. Dávám nenápadně pozor kolem sebe a po chvilce si všimnu jedné osoby, která mně sleduje. Zatočím ted za nejbližší budovu, schovám se a počkám až přijde blíž. Pak ji chytnu a strhnu ke stěně s kunaiem na jejím krku...Pochvilce ale povolím ruku když onu osobu poznám. Kdo sakra.... Rojo?...Co tu?...To je fuk musíme někam do stínů jinak nastanou problémi... Schovm zbraň a vedu ji na ono bezpečné místo. |
| |
| U lodi Kazumo, Samael, Alex Dovro, Joha, Han(?), Abe Kameko "Oukej." Odpovím doktorce a naprosto v klidu dojdu na horní palubu, ke kormidlu, opřu se o zábradlí a sleduju okolí popijejíc rum. Tak nějak koukám na Thora, který se semnou zřejmě nebavil, jestli se náhodou neutopí, při svém pokusu doplavat Taiga a hodit po něm mouku. Zajímavé ke všemu sledovat to, jak dělá, aby se mouka nenamočila dřív než jí hodí, přes ty vlny co šplouchají k pobřeží. Dobré k tomu je, že si můžu ujídat dál ze svých zásob a dát si třeba solené vepřové, k té podívané. Narozdíl od ostatních, jako Alex a Thor, kteří jsou docela dost koncentrovaní na to, jestli chytí nepřítele, nebo jestli se s ním utkají, já spíš dávám i pozor na vodu, jestli se neblíží nějaká velká masožravá ryba, co by Thora snědla. |
| |
| Na lodiPokus Thora a Alex Jak Alex tak Thor se pokusili chytit prchajícího Taiga. Zatímco Alex za ním bezvýsledně prodloužila ruku, Thor se za ním rozskákal po vodní hladině. Byla docela síla sledovat obřího Thora jak si to hopsá po vodě a nechává za sebou vlny, které zvládli rozkývat i vaši loď. Ačkoli se pak dostal mnohem blíže než Alex, ani jemu se mnohem rychlejšího Taigu nepodařilo chytit a tak vám za chvíli zmizel za horizontem, zatímco Thorovi nezbylo, než se pokusit doskákat zpět na loď. |
| |
| soukromá zpráva od Roja Natalia [Šermířka] pro Hospodská rvačka Rámus okolo mě začíná stoupat a to se mi moc nelíbí. Sotva totiž rozumím mému obětnímu beránkovi. Ono taky není čemu rozumět, jelikož se chlapák nedostal k jednomu rozumnému slovu a jediné, co mu proniká přes ústa jsou steny bolesti. "Tihle piráti toho moc nevydrží!" Chytnu ho za vlasy a jelikož rvačka začala prostupovat celým hostincem chytla jsem mého plešouna za plnovous, který byla narouzdíl od jeho holé lebky vcelku hustý a odtáhla ho za bar. Tam jsem jen tasila meč a přiložila mu ho ke krku. Muž jako by se probral z omámení začal div né plakat a ukazovat směrem ven z hospody. "Kkkk... kapitán je furt na palubě." To mi stačilo, ale než jsem stihla opustit hospodu tak přes pult k nám přilétl jeden z rváčů, kterého tam hodily jeho kumpáni v tuto chvíli soupeři. Muž se svalil na mojí oběť a oba zaklínění v sobě se jen oddávali protrpěné bolesti. Opatrně jsem vykoukla zpoza baru a sledovala situaci. "Jak se odsud dostat a způsobit nejméně rozruchu?" Do očí mě uhodil muž, který reagoval přímo na mě. Chvilku mi to trvalo, ale pak mi pomalu docházelo o co tu šlo. "To snad ne! Konkurence!" Vystřelila jsem za pomoci Oscilante směrem k východu. Díky této technice se mi podařilo proklouznout davem bez potíží. Jakmile jsem ovšem vylezla z hostince, tak už muž nikde nebyl. Ihned jsem si to zamířila k přístavu, přesněji k lodi, kde se nacházel kapitán Wulfgar. Špatným znamením už bylo jen to, že stráž před loží ležela na zemi. Když se ten nebožák zvedal ze země, tak mu další podrážka zaryla obličej zpátky do bahna a muž tak nadále ztratil vědomí. Já zase využila jeho těla, jako odrazového můstku a dostala se o krok blíže ke svému cíli. Jakmile jsem se ocitla na palubě mé pohyby se znatelně zpomalily a utišily. Sevřela jsem rukojeť zbraně a pomalu se vydala ke kapitánské kajutě, tedy do doby dokud se neozvalo zakňučení připomínající prasečí porážku. V tu chvíli jsem se vřítila do kapitánské kajuty, která vypadala, jako po nepěkném vymalování. Uprostřed náš nečekaný host a v rukách moje peníze se kterými si hraje. Spíš než vyděšeně vypadám jistojistě naštvaně. "To si dělá srandu!" Pořádně sevřu v ruce rukojeť své katany a lehce sklopím zrak, abych se na něj znovu podívala tentokrát všechen vztek zmizel a místo toho mám na tváři úšklebek. "Pozdě? To je tak možná pro tebe, měl jsi s tou hlavou zmizet dřív dokud jsi měl čas! Ale protože, nejspíše netušíš koho máš před sebou, dávám ti poslední možnost položit tu hlavu před sebe a odporoučet se odtud." S tím očekávám jeho reakci. Katanu mám připravenou přece jen, ale stále v pochvě. |
| |
| Špehování Ze špehování se stala pěkná otrava. Jak se dalo vytušit, tak nešlo o sešlost dvou informátorů, pokud tedy nepoužívali vcelku neobvyklou šifru. Jedno se ovšem z toho poznat dalo, Zahradníček se snažil ze starosty vytáhnout několik informací, ale nedostal ze sebe nic. Dokonce než se dobavili ve vesnici se spustil poplach. Z toho důvodu jsem se ihned stáhla z místa u dveří a zamířila si to do temnější uličky, přesto s výhledem na starostův dům. Čekání se vyplatilo a Rose se vyplížil ven. Pokračovala jsem ve sledování a pro jistotu si připravila do každé ruky senbon. Rose najednou opustil ulici a zamířil si to do temnější uličky. Vzhledem k lehkému ošívání než zahnul bylo jasné, že mě odhalil, to mi ovšem nevadí. Pořádně uchopím senbon a vřítím se do uličky. Arisu mě strhne a přimáčkne ke zdi. Na krku se mi objeví chladivá čepel kunaie, ale Rose ucítí na těle jehlici přesněji na místě, kde by pronikla hrudním košem přímo do srdce. "Jak milé uvítání! Co dát tu čepel pryč!" Odpovím na jeho překvapený výraz a počkám až dá kunai pryč. To mě už ovšem táhne zase pryč. "Ani náhodou! Nikam nejdu. Už zase si najdu solidní práci a zase se tu objevíš ty! Koukej mi vysvětlit co tu sakra děláš!" S přimhouřenýma očima a pomalu, ale jistě stoupajícím hněvem stojím zapříčená na místě a čekám až Rose začne mluvit. Pokud se mi pokusí utéct, tak za pomocí Sory se dostanu před něj. |
| |
| Pokec se známou Natali Nad dlouhou jehlou se jen usměji když zjistím kdo je onen špion. S menším úsměvem schovám zbraň a snažím se jí odtáhnout pryč. Sakra jak už je to dlouho? Rok?...Jo to zhruba souhlasí... Co tu sakra dělá?... Hold náhoda si se mnou zase hraje... he? Zas s něčím nesouhlasíš? A za jakou prací si sem dojela? Za Psy nebo za těmi druhými piráty?... Fajn pár bodů ti objasním...Hlavně pohni tím svým perfektním zadkem Jelikož nikam nechce jít vezmu ji za ruku a táhnu jí pryč. Sakra, něco ti povím ale pojď nemáme čas... Zhruba takhle můj zaměstnavatel mi poručil doprovodit jednu skupinu amatérů, co si hrajou na piráty do East... tady jsem zjišťoval případné komplikace no a jsme v teritoriu rybáckých pirátů a nejspíš sem míří jejich výběrčí... Když to zjistil starosta tvářil se tak, že uvažoval o mé smrti... a to ví že ke Psům nepatřím... Porozhlédnu se zda nás někdo nesleduje a pokračuji dál do bezpečí. A když jsme u toho po kom jdeš? Momentálně nevím zda tě můžu nechat ti nebo tě zastavit... Hlavně teď nedělej humbuk |
| |
| soukromá zpráva od Arisu Záloha pro Ona záhadná soupeřka vletí do místnosti, zrovna když se uklidňuji s kapitánou hlavou(čisté pohazování). Místo aby vzala moje činy jako varování brala je spíš jako výzvu... Nebo si toho vůbec nevšimla?... Zatímco přemýšlím si připravím pár růží pod rukáv. Tak copak s tebou krasotinko? Uvědomuješ si, že to samé platí o tobě?... No uvidíme jestli bude stát štěstěna při tobě a přežiješ... Fajn tak na rovinu... Pardon, ale nejsi v postavení si tu něco diktovat... a ta šance platila spíš pro tebe!... Když jsme u toho... máš ráda květiny? Vyhodím hlavu trochu víc do vzduchu, trhnu zápěstím, takže mi růže vyjedou do správného držení a hodím po ní pomocí techniky Piero 8 růží(podobá se to jehlicemi) - 4 na horní polovinu těla, 4 na dolní- zatímco se kvapem postavím a přesunu se tak aby byl mezi námi stůl. Hlavu jsem chytnu za vousy do zubů, takže mně nemůže seknout do krku aniž by přišla o odměnu. Při obraně pak držím v ruce kunai zatímco druhou se dotýkám stolu a zpevňuji jej. Pokud na mně zaútočí na střední vzdálenost mečem tak do jeho trajektorie přemístím stůl ve kterém se zasekne a následně pomocí svého DF zacelím dírů, takže nepůjde ani vytáhnout. Pokud na mně zaútočí z větší blýzkosti pokusím se chytnout jí ruku do páky a zlomit jí ji...bohužel se mi včas vysmekla díky hebké kůži... Dál si snažím držet odstup a občas po ní hodím nějaké růže. Nicméně po asi dvou minutách boje málem spadnem na zem jak kousek od lodi přistane dělová koule. Kruci mariňáci?... Na tohle nemám čas, musím zmizet a jít za předákem... SNad někdy později krásko... HOdím mezi nás hrst okvětních lístků, které zamaskují na chvíli můj sprint z lodě. Pak přistane další dělová koule a tentokrát přímo do stěžně... Navíc začíná pršet.... Já jsem mezitím zastavil až u třetí lodě a vydýchával se zatímco jsem si nasadil brýle a zapálil cigaretu. Děsivá ženská... štěstí že nás stopli mariňáci... Fajn Teď si dám nenápadnou chůzi na určený místo aby mně nenašla... O dvě hodiny později sedím za posledním nerozbytým stolem v hospodě s 200 000 beli v kapse a čekám na jídlo zatímco si zašívám ránu od té holky... Když v tom nakráčí moje poněkud zmoklá soupeřka... Nemůžu se neusmát té ironii. Když se na mně otočí jen pokynu na židli přede mnou. Vypadám naprosto jinak než před pár hodinama, mnohem klidnější výraz v obličeji. Raději bych měl zastavit ten boj dřív než začne...Možná bych jí měl dát nějaký podíl aby se neurazila... i když třeba to udělá... Myslím jedna rvačka už stačila...Sedni si a objednej si něco... Když se posadí sáhnu do kapsy a odpočítám 100 000 beli, které ji hodím na stůl. Tvůj podíl, za problémi a omluva za kešft... Následně mně začně propalovat pohledem a otázkami co má být ta směšná částka... Hele, dostalas polovinu mého podílu, zbytek šel mým nadřízeným.. ber nebo nech být... Mezitím nám donesli jídlo a flašku whisky, ze které jsem nám nalil. Tak na lepší shledání slečno?... No mé jméno už sám nevím... když jsme u toho nechcete koupit nějaké květiny či rostlinky? Velmi levně :D |
| |
| Na lodi Vlna mě smetla přes palubu. Strach mi zaplavoval tělo když jsem letěl směrem k moři. Jenže štěstí mi stále nepřálo. Místo abych konečně zahynul jsem byl zachráněn. Vlastní strach ze smrti mě donutil chytit se z posledních sil zábradlí. Držel jsem se jenom jednou rukou a vysel tam jako terč pro kohokoliv kdo by si chtěl střelit. Chytnu se pro jistotu i druhou rukou a snažím se vytáhnout. Bohužel to nejde. Jsem příliš slabý a začínám mít hlad. Bitva mě příliš nabudila a Samael se pomalu probouzel. Nemohl sem dělat nic. Jenom tam viset a přemýšlet jestli se pustit či nikoliv. Nikdo mi nešel na pomoc. Všichni se starali jenom o sebe. Slyšel sem nějaké hlasy a viděl jak se přes zábradlí převalila další vlna. Možná sem měl volat o pomoc. Jenže to sem si nemohl dovolit. CHtěl sem od nich pomoct předtím. Předtím to totiž mělo smysl a mohly sme vyhrát. Jenže všichni na to sra**. Zahodili nejlepší šanci zachránit všechny. Pak mě náhle někdo popadl a začal mě tahat nahoru. Při pohledu nahoru si všimnu že je to Pes. Odvrátím zrak a dívám se někam pod sebe zatímco mě tahá na palubu. V očích mám stud, strach a beznaděj. Jestli jsem se předtím cítil špatně tak teď se cítím hůř. Navíc ještě Kapitán mluví o prvním důstojníkovi, nákupu jídla a tak různě. Rozhlédnu se po palubě kde vidím absolutní chaos. Thor má pytel něčeho co vypadá jako mouka, pak skáče z lodi, skáče po vodě, ALex si prodlužuje ruku, Pes stojí u kormidla jako by se nic nedělo a Kazumo se válí kousek ode mě. Smutně zavrtím hlavou. Podívám se jestli tam kde předtím byl Taigo zůstala moje Kosa, nebo jestli utekl s ní. Pokud tam je tak si jí seberu. Pokud ne tak jenom pokrčím rameny. Jsem v příliš velké depresi aby mě ještě trápilo něco takového. Pomalými kroky vyrazím směrem k Psovi. Můj pohled je stále sklopen směrem k podlaze abych se nikomu nemusel dívat do tváře. "Kapitáne... Zatímco jste byl pryč odešly i lidé které sem žádal aby tu zůstali. Sám s Abe jsme zkusili odrazit útok dvou samostatných skupin lovců odměn. Obě skupiny byli vedeny zrádci které jsme považovali za členy posádky. " Otočím se k němu bokem abych mu neviděl ani boty. "Byla to moje chyba a příjmu svůj trest. Neměl jsem věřit ani členům posádky a měl jsem je popravit hned jak jsem je zahlédl se zbraní. Kitty, Taigo... měl jsem to vědět. Omlouvám se... zklamal jsem všechny. " Poté na chvíli zvednu hlavu a podívám se směrem k prchajícímu Taigovi. "Kdyby mi tak kdokoliv z posádky pomohl. Mohl jsem ho porazit. Jsem možná jediný na palubě který ho mohl zranit. A oni mě prostě nechali bojovat samotnýho bojovat a posléze viset přes palubu. " Zavrtím smutně hlavou. "Všichni umřeme kapitáne, všichni do jednoho. " Shlédnu opět na zem a vyrazím dolů ke svým houslím. "Není naděje pro samotné. " Cestou dolů si sundám masku a zastrčím jí za pásek. Dole si posbírám svoje věci které mi vypadly při bitvě a pokusím se tak obnovit můj majetek. Poté si vyndám housle a něco si na ně tiše hraji. Čekám na Thora, jakmile se objeví tak jenom směrem k němu pronesu. "Jestli chceš vyrazit pro jídlo musíme hned. Podle mého pokud do večera nevyplujeme tak jsme mrtví. " |
| |
| Plaváček Thor ani nevěděl jak se mu to povedlo a,ale fakt to vyšlo odrazil se od vodní hladiny jako kámen hozený pod správným uhlem, že by se soustavné hopsání opravdu začalo vyplácet. Jenže to nestačilo Taigo mizel i s Kitty moc rychle. A i když Thor do svého hopsání dal opravdu všechno, nestačilo to. Flustrováný sebou Thor po dalším doskoku plácl zády na vodu a nechal se chvilku nadnášet. Musel přemýšlet to co se stalo ,bylo na něj moc. Nebyl si jistý kde byla chyba ,tedy bylo jich víc. Rozhodně neměl odejít, jenže kdyby neodešel mohl si být jistý ,že by se situace s rybákem vyřešila tak jak vyřešila. Vlastně nejlepší by bylo kdyby nebyl důvod odcházet. Jenže důvod byl na lodi a právě byl nejspíše vracen pomocí Alex do stavu ,který nevylučuje žití. Thor sevřel pytel mouky jednou rukou a druhou se jal plavat zpátky a přitom dál přemýšlel. Nevěděl co se stalo že se Taigo zachoval takhle ani proč unesl Kitty i když jí chtěl živou, neb jeho voda jí zachránila. Stejně neuměl pochopit Taigovu zradu stejně jako důvod pro který bylo takřka nemožné pro Samaela a Kazumu Taiga zdržet. Důvod pro který se Taigo měnil ve vodu mu byl taky cizí,ale když se lidé mohli stát kostěnými muži, mohli se natahovat jak chtěli a byli nesmrtelní proč by nemohli být voda. Problém byl, že Thora štvalo to ,že jeho řešení jak bojovat s vodou napadlo jen jeho a až tak pozdě. Rozhodně měl při svém návratu čas hloubat nad dalšími věcmi i když pro jistotu trochu přidal , neb si nebyl jistý jak dlouho posádka bez něj vydrží se nepozabíjet. Navíc na lodi čekali dvě Johy ,které budou potřebovat Thora. Když se Thor dostal na loď pokusil se na ní vyskočit neb není nad dobrý trénink. A jen co byl na palubě už po něm Samael něco chtěl. " Thor nechápe, proč bychom měli ještě dnes umřít když nevyrazíme? Navíc nemužeme Alex tu má kovářku o kterou se musí postarat. Ale Thor prostě nechápe, čeho se Samel bojí Thor myslel ,že Samael má rád smrt a navíc. Thor myslí, že pokud se Samel bojí toho ,že se Taigo vratí tak Thor říká ,že si to Taigo muže zkusit." Thor rezolutně položil mouku na palubu i když byla silně nasáklá slanou vodou. " Navíc Thor myslí, že kdyby chtěl připlout někdo další tak nepřipluje. Thor potkal rybáka Ram Izad se jmenuje a co on říká tak má odměnu 9 000 000. No On řekl Thorovi ,že tenhle ostrov je jeho kapitána Gamagana, Thor neví jak nněkomu muže patřit ostrov ,ale Thor myslí že ho Gamagan chrání...ten Gamagan má odměnu 16 000 000." Thor se na chvilku odmlčel aby si to sesumíroval. " No Thor myslí ,že dát do pořádku kovářku a vůbec být hodný na místní je duležité..už proto ,že má Gamagan přijet. Thor ale musí rybáka Rama najít. Thor neví jestli to co se stalo Joze není na něčí rozkaz. A taky Thor chce vědět co ví o Taigovi a Kitty. Thorovi se to nezdá Taigo nějak moc lpí na Kitty. Thor myslí že Taigo umí nějaký kouzla když umí bejt voda a třeba těma kouzlama ovládá i Kitty." |
| |
| U lodi Samael, Isuzu Thor, Kazumo, Abe Kameko, Alex Dovro, Dr. Kyouma, Joha Když se vše uklidnilo a Thor se vpořádku dostal zpátky na loď, vypukla tu bouřlivá diskuse, kterou započal depresivně Samael. Mezitím co povídal jsem se já pomalu nacpával jedním kusem vepřového. Ostatní jídlo jsem už měl v zauzlovaném pytli, abych se zase tolik nepřecpal. U jídla jsem si tiše chrochtal smíchy. Tak trochu se však uklidním, když Samael vytáhne housle a já doufám, že něco pěkného zahraje. Bohužel nic neuslyším, přes zvuky moře. "Hmm..." Dojím své poslední soustou a s opatrností donesu svůj pytel jídla do své kajuty, kde si ho položím na stůl (abych ho nezapoměl dojíst). Potom výjdu na kapitánský můstek a rozhlédnu se po palubě, stojíc u zábradlí. "Nikdo nikam nechoďte..." Zařvu, aby mě slyšel i Kyouma stojící na pobřeží. Hned na to se ďábelsky usměju. "Dnes večer, my Psí piráti naučíme Gamagana nějakým mravům." S úsměvem plesknu pěstí do dlaně, jako bych naznačil, že ho chci zmlátit. Samozřejmě jsem to říkal dost nahlas, aby mě slyšel i Kyouma. "Tak buďte připraveni, jasné posádko?" Usměv mi pomalu zmizí, hned jak se opřu rukama o zábradlí a zasněně kouknu na oblohu. Můj zasněný pohled netrvá dlouho, protože se hned na to zamračím. "Ty si myslíš, že ti prominu, když zaútočíš na mojí posádku." Odlepím se od zábradlí a naštvaně sejdu na dolní palubu. Jen po očku hodím okem po Alex a hned na to si stoupnu ke člunům (pokud nejsou, tak k žebříku z lodě ven) a zahledím se na pobřeží, připraven vystoupit zpátky na ostrov. |
| |
| Cesta k lodi a následné sledování fishmana Bohužel se mi nepoštěstilo vyhnout se Psovi a tak jsem na ně znovu narazil na cestě. Překvapivě se k Psovi přidal i Kyouma a do toho třetí osoba. Můj první rybák na kterého jsem hleděl překvapivě a s obdivem. Při lehce otevřených ústech mi vypadla cigareta a zapadla mi za kabát, kdy jsem ucítil, jak mi žhavý popel putuje tílkem dolů. Au, au, au. Vyklepu si popel s vajglem a sleduji rybáka, který právě něco dovyprávěl kapitánovi a potom se vydal za mnou, prošel a zamířil si to k vesnici. Co to je sakra za obludu? A co chce ve vesnici? Projedu si dlaní po tváři a na mém obličeji jde vidět výraz urputného přemýšlení. Zůstal pro jistotu vůbec někdo ve vesnici? Rose? I když toho jsem potom už neviděl... co když ta obluda přepadne vesničany? Pak putuji pohledem k Psovi s Kyoumou, kteří si to zamířili k lodi a k zádům rybáka jenž se také vzdaloval. Inu tahle ošklivá situace si žádá hrdinu! Dohlédnu na tu potvoru a když se povede, tak si jí ochočím! Zabuším na hruď a při pomyšlení, jak pěkného bych měl mazlíčka se začnu ďábelsky usmívat. Pak jdu zpátky do vesnice. Nesnažím se plížit se přímo za rybákem dávám si odstup, abych nebyl příliš nápadný. Odchyt stejně provedu asi až ve vesnici. |
| |
| Musashi socha Tlačím na bránu, ale ta se nechce otevřít. Tak se rozhodnu ji zkusit vypáčit katanou. Tasím ji z pochvy. "Co to?" Za sebou slyším nějaký zvuk. Rychle otočím hlavu a co nevidím. Jedna ze soch slezla s podstavce a zamířila si to směrem ke mě. Jako fakt? "Zdravím, jsem Dino, Tsubasa Dino." Také se představím, postavím se do střehu a pozorně si ho prohlížím. Tady v tomhle světě se už nedá ničemu divit... Počkat, řekl 28.? To jich budu muset porazit dalších 27? Teda pokud bych dokázal porazit i jeho? Ale jak ho mám dostat?... Tenhle materiál, ten ze kterého je vyrobený asi neproseknu, to je problém, velký. Ale asi zase nebude moc pohyblivý, ale co já vím. Třeba je i rychlý. Sakra... No musím doufat, že je těžkopádný. Takže bych ho mohl shodit na zem a pak by pro něj mělo by být těžké se zvednout... Takže musím utočit na nohy. Ještě jednou si ho znovu prohlédnu a zhluboka se nadechnu. "Tak jdeme na to." Povzbudím se. Nevybíhám proti němu, pomalou chůzí se k němu přibližuji a pravou ruku s katanou držím nataženou před sebou. Čekám jestli neudělá nějaký výpad. Pokud ne, tak jdu dostatečně blízko a jen lehce oťukávám špičkou katany jeho meč. Pokud stále nic nedělá, tak se rozhodnu do toho jít. Rychle se skrčím, katanou si kryji hlavu a druhou katanou okamžitě zaútočím na jeho ruku. V poslední chvíli, před kontaktem změním směr seku a zamířím na jeho levou nohu. Ostrou? Tupu? Probíhá mi v hlavě, těsně před tím než ho zasáhnu. Ale nakonec se rozhodnu pro ostrou, je to jen socha, ne? Pokud se mi ho povede vyvést nějak z rovnováhy, tak ho rychle kopnu ho břicha, abych ho povalil na zem, pořád se kryji druhou katanou. Pokud se mi ho ale nepovede tím seknutím vyvést z rovnováhy, tak se pokusím co nejrychleji dostat za něj. Než se otočí, tak ho chytnu zezadu za krk, při tom ho kopnu zezadu do kolena a pokusím se ho stáhnout dozadu k zemi. Když se to povede, tak mu rychle vyrazím meč pryč z ruky a odmrštím ho někam dál od něj. |
| |
| To pude těžko Jak se zdálo směřovali opět k další čistě nesmyslné válce, nebo tak se aspoň kapitánův plán jít proti Gamaganovi Thorovi zdál. Vždyť zatím nebyl důvod s nimi bojovat, zvláště pokud jim opravdu patřila část west blue. "Kapitáne Thor potřebuje vědět proč chceš utočit na gamaganovi piráty." ozvlas se Thor. " Thor moc neví jaké mravy máš na mysli. Thor potkal jenom rybáka a ten neměl špatný mravy. Thor myslí , že byse od rybáka mohlo pár lidí učit. On sice našponovanej a tak ,ale když Thor řekl ,že Thor je Thor tak se uklidnil. Thor myslí ,že kdyby rybák byl ze Psů tak na Thora skočí." Thor rozhodil rameny. " a navíc thor říkal, že Gamagan přijede až za pár dnů ještě tu není. Nemůžeme bojovat s někým kdo tu není." |
| |
| Ten Usopp Thor a jeho výmluvy Samael, Isuzu Thor, Kazumo, Abe Kameko, Alex Dovro, Dr. Kyouma, Joha Stojíc na palubě se pomalu dostávám k žebříku vedoucímu z lodě (nebo spouštím pomalu na vodu člun, pokud tam je.) a přitom poslouchám Thora, který zase něco povídá. Jak tak stojím zády k němu, tak znuděně protočím oči. "Neříkal náhodou, že chce ochutnat všechno jídlo na světě? Jak toho hodlá dosáhnout? Tim, že bude věřit všem, ale né těm co stojí na jeho straně? Vážně už mě nebaví všechno vysvětlovat... připadám si jak strejda Garp. Všechno v marině má mít svůj důvod bla bla bla... já jsem pirát, já si dělám co chci, už jsem jim to sakra říkal. Když nedokážou stát ani při posádce, proč s námi cestují.... pff! Doufám, že si aspoň vzpomene na ten piknik někdy, nebo jsem kupoval to jídlo zbytečně. " Po nějaké té chvilce se mrzutě zamračeným pohledem otočím na Thora, ale zároveň kouknu i na Samaela, Kazumu, možná i Alex jestli tam stojí. "Gamagan je zoodpovědný za útok na naší posádku. Víc důvodů nepotřebuju, abych riskoval život." Pronesu s ráznou odhodlaností, načež je posádku nechám být a začnu vylézat ven z lodi, přičež ještě hodím další pohled po Thorovy. "Gamagan je Kittin otec.... Nechal ji skoro zemřít." Vyskočím z lodě ven, bez toho, abych čekal na další reakce. Když dorazím na pláž, tak ještě projdu kolem Kyoumy říkajíc si tiše pod nosem. "Tak doufám, že jsi měl pravdu." Načež se vydám chůzí za Ramem Izadem. |
| |
| Na Lodi Nejak rozmýšlam nad tým čo sa stalo a aj na Thorom chodiacim po vode. ...to je cool to sa musim naučit... V tom ale začne jak Samael tak aj Oliver s preslovmy. Aby som nestál len tak a to by som nebol ja keby som nepridal svoju omačku poviem. "Tak v zásade ak by sme vytvorili taktiku proti Taigovi tak by nemuselo byť až tak náročné ho zasiahnuť predca len už to nebude také prekvapenie. Hold môja oceľ a prievan ktorý robím nepomohli." Potom sa pozriem na Olivera a odpoviem aj jemu. "Ako súhlasím v tom že treba potrestať tých čo zaútočili na posádku. Nemôžeme predsa nechať len tak že niekto zraní najšu Johu a pokúša sa zvyšok posádky zabiť. Avšak ak by to šlo rád by som skočil z Abe na jeden výlet." ...zrejme si niektorý budú myslieť že sa chystam vyvraždiť celu dedinu... ...teda minimalne Thor a Alex... ...ach jaj keď ja sa vždy len bránim... ...nikto ma nechápe... ...okrem toho potrebujem pár vecí vybaviť... Preto po pár sekundách dodám. "A ak niekoho stretneme necham hovoriť hlavne ju a budem sa držať v pozadí avšak na ten výlet musím isť. Verím však že za pár hodin by sme sa sem mali vrátiť." Nato si prejdem pravou rukou po vlasoch a dodám. "Ale ak by ste potrebovali nutne niekoho na stráženie lodi zatial môžem tu ešte chvíľu zostať. Prípadne môžeme íst s tými do dediny čo idú do dediny po nové zásoby." |
| |
| Na lodi Unaveným pohledem se podívám na Thora. Zvednu se a dojdu k němu blíž. "Dovol mi náš pomalejší obříku osvětlit ti tedy situaci. Nejprve k té mojí lásce k smrti. Ano miluji smrt, avšak kvůli tvojí tuposti jsem dneska už umřel. " Jemně do něj strčím smyčcem. "Když si totiž mě tu nechal samotného přišla skupina lovců lidí vedená Kitty a pokusili se zabít Johu." Poté začnu smyčcem plácat thora po boku. "Rána co měla Kitty na boku je od toho když se pokusila useknout Joze hlavu. Nějak se mi to nechtělo nechat dovolit. Takže sem se místo toho nechat seknout já. No a pak jsem předal svoje zranění zpátky Kitty. A abych ti řekl pravdu když jsem zachránil Joze hlavu tak mě to stále většinu síly. Právě teď skutečně nemám náladu ani sílu na další smrt. " Přestanu do něj plácat a opřu si smyčec o rameno. "To že někomu patří ostrov znamená to že si tak mocný že si něco zabereš. Pak kradeš jídlo, zabijíš lidi, bereš zlato prostě to co kterej pirát chce. Samozřejmě jsou piráti kteří mají některé ostrovy pod ochranou. Avšak za to si nechávají platit. " Ustoupím o krok dozadu. "A Kitty nebyla ovládaná. To co provedla byla její svobodná vůle. Kdyby totiž Taigo mohl někoho ovládat ovládl by někoho z posádky. A proč umřeme? " Poté se otočím ke kapitánovi lezoucím do loďky. "Nejsilnější lovec lidí ve West blue jde po vašich hlavách, skupina neznámých lovců odměn jde po vašich hlavách, zranili jste někoho ve vesnici a ještě k tomu náš kapitán právě vyhlásil válku nějakejm pirátům. Už máš nějaký přehled Thore? " Pak dojdu blíže ke Kapitánovi. "Sory šéfe, rád bych ti pomohl a šel zabíjet. Fakt že jo... ale poslední bitka mi sebrala zbytky životní energie. Když mi seženete pár živých zvířat nebo nějakého člověka co můžu vysát tak klidně půjdu. Takle ale hrozí že mi sleze kůže zaživa z těla. " Pak se otočím na Kazumu a prohlédnu si ho. Chvíli vypadám že chci něco ostrého říct, nakonec ale jenom povzdychnu, pokrčím rameny a vrátím se k hraní na housle. |
| |
| Na lodi "MOJE TUPOST?! zařval Thor opravdu rezolutně a začal se rozhlížet po soli tohle bylo i na dobračisko jaké byl Thor moc. " Moje tupost! Thor tu neměl zůstat sám! Navíc kdyby Thor nemusel na pobřeží kvůli bordelu byl by tu. To není Thorova tupost to je tupost nás všech!" ohradil se. " A že se Thor stará dřív o raněné než o boj. Tak promiň všichni ostatní to se smrtí nemaj jak ty." stále se dost naštvaně koukal na Samaela a přemýšlel jestli ho prostě nemá párkár praštit o palubu aby se vzpamatoval. " Kitty zautočila na johu. Vidíš to je kouzlo Kitty by to nikdy neudělala Kitty Johu měla ráda. Thor to ví Thor tyhle věci pozná. Navíc pokud Kitty utočila tak kdy? JEstli to tak je tak proč neutočila S Taigem najednou no? Není to proto ,že musel udržet kouzlo.... a třeba se na to kouzlo musí nevím dotknout . AHA!" Thor se nadechl. " Jo nejsilnější asi kdyby Thor mohl zkusit mouku tak by se vidělo. Další lovci ,který. Tohle místo je chráněný a jestli za to platí....To je přece v pořádku, když lidi chrání lidi nemusí to bejt zadarmo určitě je maj před kým chránit. Jo a zdejší jsou naštvaný proč protože honíme smrt. A že kapitán vyhlašuje válku i když neví jestli je důvod.... to Thor radši ani nekomentuje." |
| |
| Pláž u lodi Nějak se to všechno začíná zase nezadržovatelně zvrhávat. Rozhodnutí kapitána, které říká "Zabte všechny rybáky, protože jsem to řekl" a to dokonce bez žádný větších důkazů, či objasnění situace ostatním... To, že ho budou následovat je spíše z nutnosti než z toho že by chtěli, nebo mu věřili. Každopádně pro mě pořád nikdo nepřijel s loďkou, což mi z toho všeho vadí asi tak nejvíc. Mno co. Nějaká hloupá bitka mezi piráty se mě netýká. Vlastně se mě to tady vůbec netýká, pouze s nimi cestuji, takže s nimi nemusím bojovat. Navíc jsem jim pomohl až až. Teď bych se spíše rád dostal k té kovářce, která byla tak strašně zraněná. Pes prochází vedle mě, přiemž si něco mumlá pod vousy. Můžu jenom odhadovat, co by to mohlo být, ale jsem si jist, že to bude nějaké shazování viny na někoho jiného. Vždycky to tak je. Ty nejdůležitější věci se snaží lidé skrýt. Proto často různé věty pronášejí polohlasem, aby je ostatní neslyšeli a potom se přesně na tyto věty odvolávají. Druhou možností by byla slova sebevědomí, či dodání si odvahy. To ale u Psa asi také nebude to správné. Oliver je totiž pesimistický introvert, jenž se pouze snaží změnit a snaží se chovat jinak na veřejnosti. Což jen dokazuje to co jsem řekl. Z lodi slyším hlasitý Thorův hlas. Nedivil bych se, kdyby ten řev byl slyšet až do vesnice. Na větu "Je to vina nás všech" Řvu zpátky na loď Doufám že mě do toho nezapočítáváte! Přičemž stále stojím na pláži mimo dosah vody, jako tvrdé íčko. Vůbec je zde čas na to, aby se mlátili s nějakými piráty? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem ke tvé úrovni inteligence jsi obeznámen se jménem Ram Izad i jeho kapitána Gamagana. Gamagan je rybák rasista. Původně obyčejný pirát, který byl ale zajat mariňáky a jeho rodina povražděna. Podařilo se mu však utéct a od té doby tyranizuje North Blue jako jeho jeden z největších postrachů. Jeho odměna je 16 000 000 kvůli častým útokům na Marine a civilní obyvatelstvo. Ram Izad je jeho agresivní první důstojník, původně obyčejný vrah a rváč, nyní pirát s odměnou 9 000 000,. Poslední dobou se povídá, že Gamagan shání nějakou speciální zbraň, s pomocí které by mohl zůčtovat s Hammerhead Gorkim, nejsilnějším pirátem v North Blue, který jediný ho v tomto moři dokáže ohrozit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem ke tvé úrovni inteligence jsi obeznámen se jménem Ram Izad i jeho kapitána Gamagana. Gamagan je rybák rasista. Původně obyčejný pirát, který byl ale zajat mariňáky a jeho rodina povražděna. Podařilo se mu však utéct a od té doby tyranizuje North Blue jako jeho jeden z největších postrachů. Jeho odměna je 16 000 000 kvůli častým útokům na Marine a civilní obyvatelstvo. Ram Izad je jeho agresivní první důstojník, původně obyčejný vrah a rváč, nyní pirát s odměnou 9 000 000,. Poslední dobou se povídá, že Gamagan shání nějakou speciální zbraň, s pomocí které by mohl zůčtovat s Hammerhead Gorkim, nejsilnějším pirátem v North Blue, který jediný ho v tomto moři dokáže ohrozit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem ke tvé úrovni inteligence jsi obeznámen se jménem Ram Izad i jeho kapitána Gamagana. Gamagan je rybák rasista. Původně obyčejný pirát, který byl ale zajat mariňáky a jeho rodina povražděna. Podařilo se mu však utéct a od té doby tyranizuje North Blue jako jeho jeden z největších postrachů. Jeho odměna je 16 000 000 kvůli častým útokům na Marine a civilní obyvatelstvo. Ram Izad je jeho agresivní první důstojník, původně obyčejný vrah a rváč, nyní pirát s odměnou 9 000 000,. Poslední dobou se povídá, že Gamagan shání nějakou speciální zbraň, s pomocí které by mohl zůčtovat s Hammerhead Gorkim, nejsilnějším pirátem v North Blue, který jediný ho v tomto moři dokáže ohrozit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vzhledem ke tvé úrovni inteligence jsi obeznámen se jménem Ram Izad i jeho kapitána Gamagana. Gamagan je rybák rasista. Původně obyčejný pirát, který byl ale zajat mariňáky a jeho rodina povražděna. Podařilo se mu však utéct a od té doby tyranizuje North Blue jako jeho jeden z největších postrachů. Jeho odměna je 16 000 000 kvůli častým útokům na Marine a civilní obyvatelstvo. Ram Izad je jeho agresivní první důstojník, původně obyčejný vrah a rváč, nyní pirát s odměnou 9 000 000,. Poslední dobou se povídá, že Gamagan shání nějakou speciální zbraň, s pomocí které by mohl zůčtovat s Hammerhead Gorkim, nejsilnějším pirátem v North Blue, který jediný ho v tomto moři dokáže ohrozit. Kromě těchto obecných informací víš také o tom, že kromě těch dvou nebyl až do nedávna na Gamaganově palubě žádný významný bojovník, jen něco kolem 50 obyčejných rybáků, mezi kterými se ale v poslední době začala prosazovat dívka jménem Kitty, o které se vzhledem k jejím schopnostem a brutalitě spekuluje, že bude třetí odměnou v rybácké posádce. |
| |
| Loď Zaklela jsem, když nám unikl, ale víc jsem klela, když začala probíhat ona diskuze. Promnu si spánky. Tohle nikam nevede... vážně že ne. „Má tady vůbec někdo rozumu co by se za nehet vešlo? Nemůžeme odplout, protože tu máme kovářku o kterou se musím postarat. A nemůžeme s ní odplout, protože to by byl únos! Pak pokud jde o toho piráta Gamagana. Prostě si tu na něj počkáme a pokud bude chtít bojovat tak prosím. Taiga nejspíš odvedl Kitty k němu, když je to jeho dcera.“ Podívám se na Psa. „A jak víš, že za tím útokem je Gamagan? A proč si myslíš, že ji nechal skoro zemřít? Třeba ji chtěl živou a nezraněnou a k tomu zranění došlo nedopatřením. Nakonec Taiga se snažil, aby nevykrvácela, takže rozhodně ji zabít nechtěl. Nejlepší by bylo zůstat tady. Než sem Gamagan dorazí, snad nějak doléčím kovářku.“ S tím mávnu rukama, jako, že jsem skončila. „Jdu se postarat o pacienty.“ Řeknu a odejdu na ošetřovnu, kde jsem měla práci. Hnát se bezhlavě do další bitvy, když neznáme nepřítele a ani jeho sílu. Další blbost. |
| |
| VesniceRose, Natalia, Sarutobi, Pes Rose, dokázal Natalii i přes její odpor stáhnout kus stranou od domů. Pravda, vzhledem k tomu, že všechna stavení byla postavena do jednoho kruhu, nedokázal ji odtáhnout do žádné postaní uličky, ale jen za nejbližší stavení, ale i tak to stačilo k tomu, aby jste se dostaly do bezpečí, neboť ani ne za vteřinu ze svého domu vyběhl starosta s pistolí, se kterou začal mávat kolem sebe a pátrat po Rosem. Toho však okamžitě nechal, když se dav, obklopující jednu osobu přiblížil ke středu vesnice a vy jste tak mohli nenápadně zpozorovat, kdo byl ten Izad, kterého se tu všichni tak báli. V prostých šatech oděný, obří rybák/mečoun, s poměrně mohutnou svalovinou a tvrdým výrazem na tváři, kterým si měřil místní, kteří se div nepřetrhli, aby se mu nedostali na oči. Starosta, který tu stál s pistolí v ruce ji okamžitě pustil na zem a vrhl se k rybákovi, než však stačil něco říct, přistála mu na tváři mečounova noha obutá v snadáli a srazila ho velkou silou na zem. Co má tohle znamenat starosto?! vyštěkl na něj. Dohoda zněla jasně. Výměnou za Hrdlořez vás necháme naživu. Ta vaše kovářská běhna říkala, že tu zbraň zvládne dokončit do jednoho roku. Jednoho roku starosto! stařík začal něco blekotat, ale přes krev a bláto toho nebylo moc rozumět. Ty tvoje výmluvy mě nezajímají! Můj kapitán je tu do dvanácti hodin, jestli tu uvidí Psi a nedostane svůj meč, srovná to tu se zemí. Ale...ale pane, to...jeden ze Psů, Vrah Kazumo napadl Karu, usekl jí ruku, já...ona... TO JE VÁŠ PROBLÉM! vybuchl Izad. Neměli jste je vůbec nechat přistát, měli jste je nalákat sem a zabít! v ten moment začali všichni vesničané překotně něco brebentit a vy jste začali čuchat průser. Nebude trvat dlouho, než starostu napadne vás prozradit, aby alespoň trošku utěšil rozzuřeného rybáka. Pak se však situace zvrhla ještě víc, když do vesnice suverénně nakráčel Pes, mířící rovnou k Ramu Izadovi, čímž vzbudil naprosté překvapení jak vesničanů tak rybáka, který se zmohl jen na nechápavý výraz ve tváři. Celý výstup pozoroval také Sarutobi, ze svého úkrytu v poli, kousek od vesnice. PohřebištěSatu Tvůj protivník od okamžiku, kdy jsi se mu postavil už nepromluvil jediné slovo, jen slepýma očima pozorně sledoval tvé pohyby a natáčel se tak, aby tě měl pokaždé přímo před sebou. Na tvé oťukávání nijak nereagoval a nenechal se tebou vyprovokovat. Teprve, když jsi poprvé zaútočil, tak prudce pohnul rukama a bez problémů vyblokoval tvůj útok. Jsi slabý zamručel nespokojeně. Musashi kenjutsu muselo za mého vedení strašlivě upadnout, jsi li opravdu nejsilnější žák, kterého jsem měl. zamručel zklamaně. |
| |
| Vesnice Roja, Rose, Han, (Bazuso?) Rázně jsem kráčel směrem do vesnice a vydal jsem se bez přemýšlení k Izadovy. Věděl jsem, že posádka má na moje jednání rozlišný názor, ale prostě jsem se nechtěl vzdát svého názoru. Jak jsem tak prošel vesnici, zřejmě jsem si i všiml, že se na mě se zájmem dívají. Moc jsem se však nerozhlížel, nýbrž jsem kráčel s mrzutým výrazem k Izadovy a vypadal jsem snad, že si chci popovídat. Jenže jak jsem již byl tak pět metrů od něj (což je dost velká vzdálenost), použil jsem svoji techniku Instant move, přičemž mi sletěla psí čapka z hlavy a svojí stopadesáti kilovou prackou jsem ho následně poslal letem do jednoho z nejbližších domů. Samozřejmě, že jsem neletěl přímo na jeho čepel, abych se jako idiot nenabodl, ale spíš níže, protože jsem přeci jen menší než on, i když nevím o kolik. (Teoreticky nevím kam jsem ho praštil, ale mělo by to být někde v oblasti krku, nebo hrudi, dle toho o jak moc je větší). Pokud odletěl zůstal jsem stát na místě se zaťatými pěstmi a se stále mrzutým výrazem jsem sledoval jestli se z té hromady zvedne. Stále jsem tiše a nic jsem neříkal. |
| |
| Velké dilema s malým úkolem Natali, Pes a štěně
Málem jsi toho chlapa ztála život…nebo by spíš skončil jak Wulfgar. Zabiják by neměl být tak dlouho bez kšeftu…A heleme se koho tu máme…Tak tady se pár věcí vysvětluje… Gamaganovi prý už leze krkem Hammerhead, ale nemá jak ho sejmout…Takovou zbraň by možná, ale uvítali v naší organizaci a nejen ji. Kovářka by mohla dostat zajímavé a dobře placené objednávky…a myslím, že Pride by jí mohl pomoct s tou rukou…vlastně bych se mohl později stavit u ní v dílně a podívat se co zatím vyrobila…a jéje. Za chvíli nás prodá, už jen chvíli a půjde po nás kdo ví kolik lidí No bezva, raději bychom měli zmizet než po nás začnou pátrat… Oba, páč Gamagana nepotěší ani lovkyně odměn, natož bývalá mariňačka… A sakra hlavní aktér dorazil… Rozhlédnu se po okolí zda neuvidím kovárnu, do které bych pak zaskočil, zatímco Pes předvádí suverenitu vyšší kategorie. Zapálím si další cigaretu a přemýšlím zda mu případně pomoct nebo ho v tom nechat. A hlavně co s Natali. Mezitím si připravím 10 růží vylepšených ostrými trny a koncem + menším okvětím díky které budou hodně rotovat = vyšší přesnost. Výtečně, nevím co udělá Pes, i když to bude na 70%, ne 85% Psovina, ale pochybuji, že takovej rváč jako Izad bude trpět kapitána cizí posádky, zvlášť když před chvílí za to seřval starostu…Na druhou stranu, ale musím toho človíčka dopravit do East, to je můj úkol…takže mu ze zálohy pěkně potajmu pomůžu…A co Natali? Rozhodně ji teď nechci za soupeře a někoho komu bych věřil u Psů neuškodí…Zvlášť pokud pak dostanu rozkaz pro sbírku peněz bude se hodit dvojnásob… Fajn Natali, na čí stranu se přidáš?... S takovou tu brzo propukne boj mezi Rybáky a Psy…Pochybuji, že se udržíš nevmíchat se do boje o cenné hlavy a dvojnásob, že se přidáš ke Gamáčovi… a u mě máš jistotu, tedy určitou, že se za tebe přimluvím… rozhodni se rychle… Nenápadně se vydám k propuklému souboji a udržuji si mezi nimi vzdálenost na kterou můžu Psa podpořit svými růžemi, abych trefil Izada do oka nebo důležitých partií při jeho protiútoku. |
| |
| Na lodi (Večšinou pre Thora) Neako ma všetci ignorujú ale nevadí. ...tak asi nikto nema zaujem miniečo povedať... ...nevadi... ...ale to chodenie po vode je cool... Podýdem k Thorovi a poviem mu. "No ochrana od toho rybáka je zaujimavá vec. Neviem či si o nom počul ale podľa zvestí som v porovnaní s ním dobrodinec, ochranca civilistov a marinakov. Ma na svojom učte viac mŕtvych civilistov a marinákov ako ako s kolkatimi sme my všetci bojovali. Toľko k tej ochrane od neho." na chvíľku pomlčim a potom dodám "Zostávaš tu alebo ideš do dediny pre nejaké tie zásoby. Môžem sa pridať a aspoň dohliadneš aby som nerobil sprostosti." Nato sa na neho usmejem a pokračujem "A nemáš niečo malého k zakusnutiu?" |
| |
| VesniceRose, Pes, Natali, Sarutobi Pes suverénně kráčel vesnicí a poutal na sebe zcela automaticky pozornost všech kolem sebe, což patrně zachránilo Roseho a Natali. Koukám kapitána, že jste opravdu nepoučitelný. Říkal jsem vám tuším, ať se do toho tady nepletete. zavrčel a bojovně vystrčil svůj nos směrem k Psovi, ovšem nevypadalo to, že by se chystal bojovat. Jen tam stál a čekal až Pes přijde blíž, vesničané kolem něj pak jen postávali a nejistě koukali z něj na Psa. Když byl Pes asi deset metrů vzdálený, ukázal na něj Izad prstem a zařval: ZABIJTE HO! vesničané však reagovali pomalu. Dříve, než někdo z nich dokázal vůbec zpracovat co se to děje, zmizel jim všem Pes z očí a objevil se přímo před Izadem, kterého praštil do hrudníku takovou silou, že se dobré dva metráky(lehce přes 2 metry vysoký) vážící rybák zvedl ze země a zády napřed proletěl stěnou dovnitř, do starostova domu. Nastal chaos. Vesničané začali křičet a utíkat na všechny strany, kdesi se rozplakalo dítě, jen starosta s bledým výrazem ve tváři zvedl pistoli a z boku ji namířil Psovi na hlavu. To..tohle nemůžeš, ne po tom všem co jsem udělal pro...pro tuhle vesnici, nenechám tě to zničit! blekotal nesrozumitelně a postupně mačkal spoušť. Co se Roseho, Sarutobiho a Natali týče, tak ze svých úkrytů vidí vše, Rose sám pak dokázal identifikovat ve vesnici kovárnu, umístěnou téměř naproti vašemu úkrytu. |
| |
| Uprostřed chaosu Natali, Pes, Han
Zrovna se chystám vykročit, když Pes doslova odpálkuje Izáda do baráku. Na tváři mi vyvstane úsměv při ukázce síli onoho muže a sledování dokonalého zmatku. Všimnu si kovárny naproti mně a tak se tam nenápadně vydám a koutkem oka sleduji Psa. Na takový hovado je opravdu rychlej… aspoň je teď vidět proč má na hlavu odměnu nejvyšší z posádky…kde je vůbec zbytek posádky?...To je fuk…a sakra, ten trouba si prostě nedá říct… Starosta jak se zdá se úplně pomátl a míří se zbraní na Psa. Vezmu to tedy ke kovárně trochu oklikou, abych se k němu přiblížil na dostatečnou vzdálenost, připravím si 3 z 10 mých vylepšených růží a skombinuji techniky Piero a Ruiseki abych trefil starostu do ruky(mířím zhruba na zápěstí), pokud minu vytáhnu hvězdici a hodím ji na zbraň. Pro jistotu pak ještě trefím starostu dvěma růžemi do ramene a pokračuji do kovárny. Pokud jsou dveře zamčené otevřu si pomocí Kōjō no tenkai a zase za sebou zavřu. V kovárně se porozhlídnu co nejrychleji abych našel potřebný arzenál zbraní(či něco z čeho zbraň zvládnu udělat), případně i onen nedodělaný meč. Hold na souboj s Gamaganem budem potřebovat co nejvíc zbraní a té kovářce mohu poslat peníze později, takže nejsem zloděj… |
| |
| Vesnice Roja, Rose, Han, (Bazuso?) Po útoku na rybáka dopadnu nohami na zem, přičemž použiji opět svojí techniku Instant move, tentokrát abych udělal jakýsi nepovedený přemet vzad, při kterém dopadnu na všechny čtyři zhruba do míst, kam mi spadla moje čepice. Jak tak dřepím na té zemi, první co udělám je to, že se kouknu zda je můj "nepřítel" stále zaražený v domě. Poté popadnu čapku, nasadím si jí na hlavu a opatrně se postavím zpátky do pozoru. Hmm... Zabručí mi hlavě zřejmě moje první myšlenka, která mi po útoku proletí hlavou. S upřeným zrakem se dívám do baráku do kterého jsem rybáka odpálil a v zorném poli si také nechávám starostu. Samozřejmě se taktéž trošku podivím co starostu vlastně zasáhlo (pokud Rose zaútočí), ale poté tomu přestanu věnovat pozornost. "To je opravdu divný... donutil mě skočit více jak ze sedmi metrů. To je skoro víc než sekunda na zareagování na můj útok. Jak to, že se nezkoušel vyhnout. Chtěl testovat svojí sílu, nebo proč...? (Aby ostatním připoměl - Instant move je technika podobná prostému skoku.) |
| |
| Loď ALex, Kazumo, Thor a další Poslouchám Thora a můj obličej je plný překvapení. Kdyby mi tvrdil že je malá stonožka překvapilo by mě to méně. To je vážně tak tupej? Bože co je to za kre**a? Co to sakra mele? To snad nemůže myslet vážně? To si ze mě střílí? V půlce jeho proslovu si dám facepalm a poté začnu přikyvovat. Néé... néé... ještě pokračuj. Ještě další. Hm a ještě tu o sněhurce mi řekni. Pak promluví Alex. Otočím se jejím směrem a jenom pokrčím rameny. Bože tak tu ženskou prostě vyhodíme před loď nebo jí rovnou popravíme. Jako kdyby na nějaký zas*aný krá*ě záleželo. Božínku tady je to samej ma*or. Ještě do toho promluví Kazumo. Hm zásoby by se jim asi fakt hodili. Ale to jsem skutečně zvědavý za co je koupí. Já na ně seru. Končím... zůstávám na břehu a se svejma prachama tu přežiju než přijede další loď. Tohle už není možné... Zkontroluji si jestli mám veškerou svojí výbavu na správném místě a vyrazím směrem k loďce. Počkám tam chvíli jestli se připojí i ty blbci kteří mají jít kupovat zásoby. Poté nejspíše vyrazíme hromadně do vesnice, pokud ne hromadně tak tam vyrazím sám. Když cestou míjíme Kyoumu tak na něj jenom kývnu na pozdrav. Nemluvím na něj jelikož právě teď toho mám plný kýbl a vypadám jako kdybych stěží vnímal kam jdu. |
| |
| Loď Když se z pobřeží ozve malá výtka ohledně zahrnutí někoho do počtů tak se Thor trochu zamyslí. " Hmm počítat Kyoumu není v posádce vlastně ,nebo je? Ono kdo z nás je vlastně v jaké posádce a proč... To byl těžký oříšek mohl teda pak mohl Kyouma za to ,že byli všichni hloupí." " Jasně ,že počítám. Thor myslí ,že doktor na hlavu muže za tupost taky." zařval odpověď zpátky. Pak se otočil na Kazumu. " Podle zvěstí je Thor bodygard člen posádky co zabíjí. Thor se tak necítí. Podle zvěstí jsme chladnokrevní vrahové. Tomu také Thor nevěří . Co si lidé říkají nemusí být pravda to by jsi měl vědět." pak přišli na přetřes zásoby. " Hmm Tohr by šel rád ale." Thor vztyčil 3 prsty. " Za prvé za co chceš nakoupit zásoby, jediný kdo bude mít peníze bude asi Samael ... nebo Rose...." Thor jeden prst sklonil " Za druhé myslíš ,že nám vesničani teď něco prodaj.. Thor nevěří tomu ,že by nám po tom všem prodali cokoliv a kdyby jo ,že by to nebylo aspoň zkažené nebo otrávené." zbyl poslední prst. " A za třetí Samael odjíždí se člunem a Thor nemá jistotu kdo bude hlídat loď když bude Thor pryč." otazka jestli má Thor něco k zakousnutí Thora trochu vyvede z kontextu. " Hmm Thor ... " Trochu se zadíval směrem na ošetřovnu. " Thor prostě .... neví ..." |
| |
| VesniceRose, Natali, Pes, Sarutobi Starosta byl opravdu chudák, nejen že mu Pes bez větších potíží před jeho šnečím výstřelem z roztřesené paže uhnu, ale ještě jej do paže zasáhly tři ostré růže, které jej škaredě pořezali a poslali kňučícího a řvoucího na zem, kde se jen válel a svíral si pořezanou ruku. Rosemu se pak celkem snadno podařilo proklouznout kolem domů až ke kovárně, do které se vloupal, čekalo tě překvapení. Dům označený vývěsním štítem s kovadlinou a kladivem nebyl o moc víc, než obyčejný obal pro díru v zemi a žebřík do ní vedoucí. Teprve, když jsi slezl dolů dostal ses do pravého království místních kovářů. Dlouhá, podivnými, zářícími kameny vsazenými do stěn, osvětlená, kamenná chodba vedla několik metrů, rovně, přičemž z ní odbočovali tři menší chodby, dvě vedoucí do skromných ložnic a třetí do něčeho, co vypadalo jako kuchyně a špajz v jednom. Na konci chodby pak bylo něco, nad čím by zaplesalo srdce každého kováře. Obrovská jeskyně, tak velká, že by se do ní pohodlně vešla celá vesnice, celá zaplněná několika kovadlinami, výhněmi, nepřeberným množstvím nástrojů, vlastní studánkou a...pravý poklad byl upnutý mezi dva, čtyři metry od sebe vzdálené svěráky ve středu místnosti. Kopí, monstrózně velké kopí. Mohlo mít snad deset metrů na délku, přičemž mohutná, rovná čepel tvořila asi 1/3 délky. Nedokázal jsi odhadnout, jak přesně těžká tato zbraň může být, ale jsi si jistý, že je hmotnostně zcela nad tvé možnosti. Zatímco pak Rose zkoumal zákoutí místní kovárny, Pes zůstal na náměstí a pozoroval budovu, do které poslal svého soupeře. Ten se z ní asi vteřinu poté, co Rose zmizel v kovárně vyškrabal, s ústy a nosem od vykašlané krve a otiskem Psovi pěsti vyraženým v hrudníku. Ty jedna hnusná, chlupatá opice! zařval a vyplivl chuchvalec krve Za tohle tě zabiju slyšíš? Zabiju! ještě během řvaní poklepal hlavou, přičemž ze svého mečovitého nosu uvolnil několik desítek kapek krve, které vyrazili přímo proti Psovi(jsi moc daleko na to, aby ses k němu dostal pomocí 1 Instant move). Na cestě-VesniceSamael Nudná cesta ti náladu nijak nezlepšila, na rozdíl od krásné a malebné vísky, do které jsi přes pole dorazil. Už od prvního pohledu ses zde cítil jako doma. Mezi do kruhu postavenými staveními pobíhali vesničané v hrůze a panice, snažíce se dostat co nejdále od Psa, který od pohledu slušně zametal podlahu s nějakým přerostlým rybákem mečounem(zjevně ho prohodil jedním místním domem a nechal mu otisk své pěsti v hrudním koši). Kus dál od nich se na zemi válel nějaký stařík a strašně řval, s rukou rozdrásanou od něčeho, co mohli být obří trny nebo drápy, přičemž se kolem něj váleli 3 růže. Také sis všiml, že v poli, nedaleko od tebe se schovává a celou situaci pozoruje Sarutobi. |
| |
| Vesnice Roja, Rose, Han, (Bazuso?) "Geez... ty jsi vážně jeden velký vytrvalec." Smutně se zamyslím nad tím faktem, že se dostal z rozvalin baráku. Bohužel, to už zase začne útočit. Samozřejmě, že mě to nemile překvapí, protože jsem vživotě ještě žádnou takovou techniku neviděl. Hmm? Co to je. Zbystřím pohled, ale moc nad tím nepřemýšlím. Měl jsem štěstí, že jsem uskočil tak daleko, protože mi takhle zbyde nějaký čas na zareagování. Nijak na něho neútočím, nýbrž se snažím jeho útoku vyhnout. Opět použiji Instant move, ale tentokrát v tom smyslu, abych se dostal na střechu jednoho z domů, a to třeba i tak, že se odrazím třeba od stromu, abych se tam dostal. (nebo stěna protějšího domu, nebo něco - kdybych tam nevyskočil jedním Instant Move). Když jsem již na střeše, tak přeskakuji jednu střechu za druhou, přičemž se vyhýbám jeho útoku (domy jsou dokola, takže bych se měl teoreticky dostat k němu (?)). Pokud mi tedy obranná část vyjde a já doskáču, až k němu, tak zaútočím. "Hmm, to plivání to je něco jako můj Cannon. Určitě to bolí jako rána kulkou." Doskočím na rozvaliny starostova domu a hodím po rybákovy nějakou těžkou kládu - na jeho hlavu (bez techniky, protože je to určitě kláda nad 6 kilo.). Když Izada vyvedu z míry vrženým předmětem, tak se proti němu z ruin odrazím pomocí techniky Instant Move, tentokrát abych doskočil pod něj, kde ho pěstí odpálím podběrákem do brady lehce do vzduchu. A pokud mi to moje reflexy a rychlost dovoluje (což nevím), tak vyskočím ještě předtím než dopadne k zemi do vzduchu pomocí Instant move a další pěstí ho srazím k zemi. Tentokrát ho udeřím do břicha.... Pokud mi to moje dovednosti nedovolí, jen ho nechám spadnout k zemi. |
| |
| Vesnice Rose, Natali, Pes, Sarutobi Cesta do vesnice je hrozná. Možná kdybych nebyl tak hrozně rozčílený, smutný a depresivní. Nebo kdyby ta cesta nebyla tak nudná. Jenže když se oboje spojí je to hrůza. Celou cestu mě pronásledovali vlastní myšlenky a mých třicet vnitřních hlasů. Cesta mě opravdu hrozně užírá. Naštěstí pro mě brzy přicházím do vesnice. Když se podívám v jakém je stavu tak se usměji. Jééé... to je jako kdybych přijel na víkend za rodičema. To je krása. Usmívám se když vidím všude tu paniku, křik a strach. Moje srdce alespoň na chvíli je zase spokojené. Rozhlédnu se po okolí a všimnu si Hana. Usměji se na něj a zamávám mu. Poté si začnu kráčet směrem k vesnici. Když tak kráčím tak si stylově hodím hlavou dozadu a hodím si tak vlasy. Poté si je pěkně uhladím pravačkou a nasadím široký úsměv. Tak teď ještě zařídit krveprolití a bude to fakt úžasný. A možná přitom helfnu i kápovi. Dorazím k nějaké větší skupince lidí a stoupu si tak aby byli mezi mnou a rybákem. "Hnusnej rybí podčlověk! " Zařvu z plných plic a poté se pomocí soru přemístím jinam. Takle cestu od lidí k lidem a z různých míst, tak nějak kolem dokola, řvu nadávky a provokace. "Špinavá ryba! Takovej podčlověk si nezaslouží žít! Pryč s rybákama! Táhni zpátky do tmy zrůdo! Hnusná obluda! Zabíjte jí! UPalte toho rybáka! V naší vesnici už nemáš šanci! Teď sme se psy ty zrůdo! Chcípni potvoro! " A tak různě. Vždy jenom jednu a poté rychlý přesun pomocí Soru k nějakému vesničanovi či vesničanům. A pokaždé měním hlas tak aby ani jednou nezněl stejně. To ho snad trošku vyruší ze soustředění a nebude tolik nebezpečný psovi. |
| |
| Jeskynní komplex Asi nikdo krom mně
Na tváři se mi objeví šok, když zjistím co se skrývá za dveřmi. Obyčejná díra do země… nebo spíš do tunelů v trpasličím stylu. Není divu, že místní kováři patřili mezi špičku. Zavřu za sebou dveře a slezu po žebříku dolů. Moc pěkný…Jestli ta ženská nechodila moc na sluníčko, tak chápu proč je takovej pruďas…Teď mně ale zajímá tenhle komplex chodeb…Pes nahoře válel, takže se o něj teď nemusím bát a mám dost času…Jen by mně zajímalo co je to za kamení…A kde ho sehnali… Začnu tedy prohledávat komplex, ale z počátku celkem nic zajímavého, jen ložnice pro dvě generace a nějaká kuchyň. Obě místnosti zařízené spíš pro pragmatičnost než pohodlí. Další důvod její nerudnosti…Když ale vyjdu na konec hlavní chodby opět se mi zastaví dech. S obdivem procházím místností dost velkou pro úkryt všech místních. Nakonec mi oči sjedou doprostřed místnosti. Úžasné…začínám tu její rodinu obdivovat čím dál tím víc…i když mi nějak nevycházejí ty ložnice… je tu dost výhní aspoň pro tucet kovářů. I když ta holka je spíš zvyklá dělat podkovy. Tak copak tu máme?…Kladiva, pilníky, kleště, nějaké rycí nástroje, studánku s čerstvou vodou a …OMG co je tohle?...Kopí?...Ale maličko vetší než normální…Ale…nevím jestli je dokončené…Je to vůbec kopí když má ostří do jedné třetiny?...musím se kouknout z větší blízkosti… Jdu tedy blíž a opatrně si prohlížím ono veledílo. Nakonec se neudržím a jemně na něj položím ruku a zjišťuji si jeho kvality…A myslím mi přitom probíhají další myšlenky. Je to vskutku obdivuhodné dílo, jen…Přísahal bych, že Hrdlořez bude něco na sekání jako meč, či sekera…Tohle mi spíš připadá jako Dračí párátko nebo Lovec mořských králů…Pak mi přijde na obtíž ta jeho váha. Určitě váží víc než 60 kilo, možná klidně sto a víc…Kvůli ní bude muset být násada celá z kovu, žádné dřevo by dlouho nevydrželo, což přidá na váze…a i přes rybáckou sílu s tím sotva bude plynule mávat a nijak rychle…i manévrování bude víc než nemožné…tohle je spíš vhodné pro obra…škoda, no nic zkusím to tu ještě prohledat, jestli nenajdu něco na boj s Gamaganem…Nějak mi přijde divný, že je to jediná zbraň tady…Navíc, kde jsou ty knihy zanechané po jejích předcích o kterých mluvil starosta?...Třeba tu je nějaká tajná místnost, nebo je má uchované někde jinde…stejnak je nechcu, i když jsem zvědavej… Nechám tedy tu zajímavou zbraň být a rozhlédnu se po jeskyni, zda něco nenajdu. Pokud nic napiji se ze studánky(pokud je čistá a určená k pití), poděkuji matce země za pohostinnost a vrátím se zjistit jak dopadl souboj. |
| |
| Musashi? "Novinka." Zareaguji na jeho zjištění mých schopností. "Cože? Jaký žák?" Snažím se od něj zjistit více. Při tom zasunu katanu do pouzdra a sednu si na velký kamen, pravděpodobně nějaký ulomený kus zdi a začnu se přehrabovat v batohu. Z toho muže, tedy sochy, necítím nějaký zlí úmysl a tak jsem se uvolnil. Ale i tak mám pro jistotu připravený plán obrany. Z batohu vytáhnu mé poslední jablko a zakousnu se. "Ho hehahi..." Polku sousto. "Omlouvám se... Jestli můžu mít dotaz? Kdo jste?" Znovu si kousek ukousnu, rychle rozkoušu, polknu a bez nádechu pokračuji s dotazy. "Kde to jsem? A co je Musashi?... Není to náhodou něco k jídlu?" Skončím s otázkami a nadšeně se pustím do zbytku jablka. |
| |
| VesniceSarutobi, Samael, Roja, Pes K Psovu překvapení se Izad ukázal jako opravdu nebezpečný soupeř. Ačkoli je dělila značná vzdálenost, vodní jehly byly neuvěřitelně rychlé a tak i když se Psovi podařilo uskočit dozadu a na střechu, jedna jehla ho slabě škrábla do boku. Nebylo to nijak vážné zranění, ale i tak to jasně ukazovalo, že soupeř, proti kterému stál nepadne bez boje. Když pak Pes začal pobýhat po stavbách, směrem k rozbitému Starostovu domu, popadl jeho soupeře amok. Ty jedna prašivá opice, bojuj! zařval a začal prudce trhat hlavou, jako by dostal nějaký záchvat. Výsledkem toho však byly překvapivě silné tlakové vlny, které v podobě seknutí létali směrem k Psovi a zanechávali stopy na stěnách a střechách domů po kterých běžel. Pokud by to Pes měl k něčemu přirovnat, tak k technice kterou používal Kazumo, když útočil svým mečem na dálku. Přes veškerou jeho snahu se však Izadovi nedařilo Psa zasáhnout. Ten se nakonec dostal až k silně poškozenému starostovu domu, odkud po Rybákovi hodil těžkou kládu, které se ale Izad bez větších problémů vyhnul. Pak ale do boje zasáhl Samael, který se skryl za skupinou vyděšených vesničanů a zařval na rybáka. Ten se reflexivně otočil, s tváří slibující strašlivou smrt opovážlivci, který jej vyzval. Víc však ale už nestihl, neboť v ten moment se pod ním objevil Pes a pomocí zvedáku jej poslal do vzduchu, načež vyskočil za ním a pokusil se jej jedním dobře mířeným úderem dorazit, ovšem Izadovi se na poslední chvíli podařilo blokovat Psovu pěst svým mečovitým nosem. Nebyl to však perfektní blok, neboť síla úderu mu jeho vlastní špičku nasměrovala do břicha. Po dopadu na zem pak od sebe odlétly asi na vzdálenost pěti metrů. Pes dopadl bez větších problémů na nohy, zato Izad se ztěžka zvedal a bylo vidět, že sil mu povážlivě ubylo. Špinavá...špinavá hra kapitáne, myslel jsem že máte víc cti, ale vážně nejste víc než hnusná, podřadná rasa. Zaútočit na mě když...využít těch zkurvysinů jako rozptýlení. Jste pirát, pirát se vším všudy. v ten moment se opět ozval Samaelův hlas a Izadovi přeskočilo. Snad si uvědomil, že už nemá co ztratit a chtěl s sebou vzít všechny opovážlivce, snad jej zaslepil hněv, na tom nezáleželo. Podstatné bylo, že začal mávat svým ostrým nosem na všechny strany z posledních sil, zrozených ze slepé zuřivosti a jeho větrné seky začali masakrovat vyděšeně utíkající lidi. Co na domech vesničanů působilo jen menší poškození, trhalo jejich těla na kusy. Nebyli to však jen vesničané kdo byl cílem, i Pes a Samael se museli bránit, vystavěni hned několika Izadovým projektilům. Rose Jak jsi postupoval dál a dál do jeskyně, všímal sis mnoha podrobností, které ti předtím unikly. Na rozdíl od chodby a místností, kovárna nebyla osvětlena ničím jiným, než světle, pocházejících ze stále planoucích výhní. Jak jsi se blížil víc a víc, mohl sis všimnout, že každí výheň planula jinou intenzitou. Byli tu takové, které byli schopny rozžhavit železo i takové, které by ho spálili na prach. Samotné kopí tě pak překvapilo. Jeho čepel byla určené nejen k bodání, ale i sekání, přičemž ratiště bylo stejně jako čepel z oceli. Když jsi k němu přiblížil ruku, uvědomil sis, že zbraň zvláštně vibruje a zdálo se ti, jako by snad vydávala nějaký zvuk, hovořila k tobě v tobě neznámém jazyce. Následující průzkum jeskyně ti pak odhalil, že je toho tady opravdu mnohem víc. Kromě samotného kopí tu bylo několik čepelí, v různém stádiu dokončení a asi desítka hotových dýk, uložené každý ve své krabičce poblíž jedné z výhní. Vzhledem k umístění ostrova tě ani moc nepřekvapilo, když na krabičkách byl vyryt symbol Světové vlády. Dál tě už přitahovala jen studánka, plná naprosto čisté, skalou filtrované, ledově chladné vody. Jak ses tak nad ní skláněl, všiml sis, že skála těsně za ní není jednotná, ale obsahuje jeden volnější blok. Přísahal bys, že než ses napil vody nebyl tam, ale teď jsi ho vyděl zcela jasně. Zvědavost ti nedala, musel jsi jej vytáhnout a odhalit tak za ním ukrytou skrýš. Nebyla příliš velká, přesto se do ní pohodlně vešel svazek asi tří poměrně tlustých knih a jeden narychlo zabalený balík, obsahující meč. Dlouhé nodachi, s o něco širší čepelí než je zvykem. Nebyl jsi zrovna znalec přes zbraně, ale dokázal jsi odhadnout, že tento meč má určitě svou hodnotu, ačkoli srovnávat jej s oním kopím by bylo silně netaktní vůči onomu meči. Pevnost Satu V okamžiku, ve kterém jsi sklonil meč po tobě socha vyrazila a udeřila tě tvrdě mečem do hlavy tak, že jsi ztratil vědomí. Poslední myšlenka, která ti hlavou probleskla byla, že je příliš rychlý, dokonce i na tvou Logia obranu. Probral ses o několik minut později, na kraji vesnice ze které jsi vyšel zrovna v okamžiku, kdy nějaký rybák začal masakrovat obyvatelstvo pomocí větrných seků. |
| |
| Na lodi (Thor, Alex, Abe) Po`ckám si na thorovu odpoveď a na toho bodyguarda mu odseknem. "Tak pokial viem tvoja prezívka a odmena nenaznačujú ze si chladnokrvný vrah. A Johina prezývka a odmena tiež nie. U mna je to už trochu iné aj keď si za to môžem sám." Zatvárim sa pritom akoby mi to boľo lúto predsa len sa mi tie posledne slová akosik zaseknú v krku a so sklopenými očami podídem k zábradliu ktoré je smerom k brehu. Zahľadím sa trochu na ostrov a potom dopoviem Thorovi odpoveď na zvyšok jeho preslova. "Myslím si že by sa našli dôvody prečo by na nás obyvatelia mohli byť milí. No nevadí. Ak by ste ma potrebovali idem k hrobke. A cestou si možno najdem niečo podzub." Kedže sa Abe doteraz nevyjadrila že chce ísť tiež k hrobke tak to beriem ako odmietnutie. Dám nohu na zábradlie a vyleziem tak naň. Pomocou Soru Soru preskočím hlbokú vodu tak ako predtým a zvyšok vody prebrodím. Následne sa pomocou dvoch dalšich Pomocou Soru Soru dostanem trošku dalej od pláže a následne rýchlou chôdzou pokračujem do vnútrozemia rozmýšlajúc kde presne za dedinou je tá hrobka. ...ale tak mohol by som ju nájsť... ...však uvidíme... |
| |
| Vesnice Sarutobi, Samael, Roja, Pes Dopadl jsem v pohodě na nohy a by jsem celkem rád, že se mi můj útok podařil. Izad odletěl pět metrů, odemne, ale stále se dokázal hýbat. "Hmm..." Zabručel jsem a s dosti zamračeným výrazem jsem těch pět metrů naposledy použil Instant move, abych doskočil na jeho ruce, které jsem tím zadupnul do země. Hned na to, zřejmě mezitím co se snažil něco říct, jsem nelítostně sevřel jeho hlavu ve své dlani. "Ticho...." Zadíval jsem se mu s ledovým klidem do očí. "Cannon." (Cannon) Rukou jsem jeho hlavu zarazil do země, nezabil jsem ho, ale omráčil. Hned na to jsem z něj slezl a položil si svou ruku na psí čepici co jsem měl na hlavě. Se zamračeným výrazem se mé oči rozhlíželi kolem dokola. "Nemám rád dlouhé proslovy...." Zůstal jsem stát s rukama spuštěnýma podél těla. |
| |
| Vesnice Sarutobi, Samael, Roja, Pes Stojím za další skupinou lidí, za takovou od které sem ještě nekřičel když se spustí masakr. Lidi panikaří, krvácejí, jsou sekaní na kousky. Přesně jako doma. Na tváři se mi objeví krátký úsměv, poté ale nasadím vážnou tvář. Pomocí Soru / jedno či více/ se přesunu před nejbližší pěknou slečnu kterou uvidím. Když na mě něco poletí tak to zkusím krýt. Vzdušný projektil zkusím krýt tím že stáhnu ramena k sobě, schovám si mezi ně hlavu a dám před sebe kosu jako štít. Pokud nic krýt nemusím tak prostě popadnu dívku za rameno a postrčím jí směr nejbližší stěna. "Rychle se schovej!" Poté nasadím svůj zvučný hudební hlas a pokusím se překřičet celkovou paniku. "Všichni utíkejte! Schovejte se za budovy! Zahoďte všechno! Utíkejte! " Poté se pokusím dostat k nějakému zraněnému blízko domu ( ať už rohu či dveří), zahodím zbraň a začnu ho táhnout do bezpečí. Jakmile ho odtáhnu do bezpečí tak se tvářím že se mu snažím pomoc tím že u něj stojím, ruku mám na jeho čele a ptám se ho jestli je v pořádku. Poté se přesunu za dalším raněným a stejnou věc opakuji dokud jsem schopen se hýbat. Respektive nedostanu nějaký kritický zásah. |
| |
| soukromá zpráva od Samael (hudebnik) pro Z každého raněného kterého tahám se snažím vysát trochu života. Nesnažím se ho zabít, ale když se to stane tak což. Když tahám ženskou neubráním se tomu abych si nesáhnul na privátní partie ale pořád se tvářím starostlivě. Ohledně kritických zásahů... Tahám zraněné tak že si je házím na rameno/záda když ještě trochu chodí čím se kryji jejich těly před případným útokem. A pokud leží tak je tahám tak že je chytnu za ruce a couvám. Pokud na mě letí něco špatného tak prostě udělám zaškrobrtnutí a spadnu na zem takže mě bude částečně krýt táhnuté tělo. |
| |
| Výbava na směnku Tajemná jeskyně
Moje pátrání celkem slavilo úspěchy. Sice mně udivovala víc jeskyně a tajemné kopí. Výhně jsem obcházel s dávkou odporu, zvědavosti a úcty. Spíše mi připadalo divné, proč stále tak různě hoří byť se do nich dlouho nic nepřidalo… Zvláštní…jako by tam byla nějaká speciální směs, či tam přímo vyvěral zemský plyn…raději to nebudu zkoumat moc blízko, koneckonců je oheň můj…nepřítel, slabina, ukázka toho co mám v duši?... Každopádně si troufám říct…nebo myslet, že je to minimálně nejlepší kovárna v Norst Blue… Můj obdiv ke „kopí“ a k oné ženě roste čím dál tím víc. Překvapí mně ale hlavně ony vibrace, než ratiště z kovu. Co to jenom je?...Jakoby to ke mně mluvilo a vábilo mně… s tím ostřím by se jí dalo nazvat Hrdlořez, ale pořád je to hrubost… Pokud tebe nazvali Hrdlořezem, je to nevýslovná hrubost… Možná Obří či titání hrdlořez… Nebo možná Gungnir, kopí boha Odina…to ale trochu zavání drzostí… Naposledy se rozhlídnu po tom veledíle a pouštím se do dalšího pátrání. Po chvilce najdu další objednávky, i když né všechny jsou hotové. Dýky jednu po druhé vyzkouším a pak si je přivlastním. Místo dýk tam nechám něco jako směnku bez jména a adresy s tím že pošlu někoho zaplatit. Pak jdu ke studánce… Nebojte, využiji vás dobře…rozhodně líp než nějakej poskok od Akaina… No, teď trochu vody…Hmmm…pročištěná skálou a ledově příjemná…Ta těm zbraním nejspíš také hodně přidala…Moment!...Tamhle ten kus nepasuje přesně do skály…Proč jsem si toho nevšiml dřív?...Co tam asi bude?...Peníze mně sice nezajímají, ale objevování pokladů je víc než napínavé…Tak se kouknem co tu máme… Opatrně vytáhnu onen blok a vyndám ukryté věci, pár tlustým biblí a šíleně dlouhý meč. Ten opatrně vytáhnu a prozkoumám jeho vlastnosti(váhu, délku, ostrost, pevnost, případně další zajímavosti), potom zkusím pár výpadů a fint. Trochu tlustší čepel, ale jinak je to parádní meč. Naučil bych se ho používat nebo bych jej měl vrátit po bitvě?... Toť otázka, jen by mně zajímalo zda máš jméno a pro koho jsi byl určen…Ale to mi asi nepovýš co?... Nodachi uložím do pochvy a pak se jím opásám(pokud je moc velké přivážu si jej k zádům). Sehnu se ke knihám a opatrně si je prohlédnu. To budou ty knihy starších generací…hrozně rád bych si je přečetl a zjistil víc o zbraních, ale nemám dost času, ani jí nechci vzít ty knihy…aspoň jí je trochu opravím…a mohl bych i víc s mou mocí možná… Zkusím nejdřív pomocí techniky Kōjō no tenkai co nejvíc opravit(omladit) stránky knihy a pak je pomocí stejné techniky rychle zkopírovat. Pokud se mi to podaří schovám pravé knihy do skrýše, kopie k sobě do batohu a vydám se podívat jak skončil souboj Psa vs Izad. Pokud se mi to nepodařilo rychle projedu stránky, které se mi zdají být pro mě využitelné, pak je stejnak schovám do skrýše a jdu se kouknout ven. Místo nodachi tam zase nechávám směnku. |
| |
| VesniceNatali, Samael, Sarutobi, Pes Pes se snažil, to se mu muselo nechat, ale v okamžiku, kdy se vyřítil na Izada, tak prostě přestal mluvit a začal útočit do všech stran, takže Pes musel uskočit dozadu, aby se dokázal všem těm projektilům vyhnout a přerušit tak svůj útok. Trvalo to dlouho, skoro minutu, za kterou se na zemi válela velká spousta zraněných lidí. Pak vše utichlo. Izad přestal útočit jako zběsilý a zaměřil se na to, na co měl největší vztek, na Psa. Zařval a vyrazil proti němu, prostě se odrazil od země, roztočil se kolem své osy a jako vystřelený vrták letěl proti Psovi nosem napřed. Mezitím Samael rozjel svou záchranou akci, ovšem moc se mu nedařilo. Vzduchem prostě létalo příliš mnoho projektilů a on měl problém všem se vyhnout. Nejbližší dívku ještě dokázal před zásahem ochránit, ale když se pokusil odtáhnout postaršího muže, dostal přímý zásah větrným projektilem, který s ním praštil o zem. Jediné co jej zachránilo byl fakt, že už před tím odtáhl pár lidí do bezpečí a nacucal se trošky života, takže jeho tělo bylo schopno zužitkovat získanou energii a dát jej zase do pucu. Chvíli to však trvalo, než sečná rána na hrudi srostla a on se tak postavil až v okamžiku, ve kterém se Izad doslova vystřelil proti Psovi. Rose Hrátky s mečem ti řekli jednu věc. Byl neuvěřitelně tvrdohlavý a těžký. Ačkoli zkušené ruce by s ním nejspíše dokázali poměrně dobře zacházet, ty jsi měl problém manipulovat s na tebe příliš dlouhou a tvrdou čepelí, které se odmítala poddat tvé snaze o spřátelení. Přesto sis však dokázal všimnout, že meč je jednoznačně ukovaný tak, aby pokud možno maximalizoval destruktivní sílu toho, kdo s ním mává. Nedokázal jsi to popsat, ale jasně jsi cítil jeho „tíhu“, která nevycházela pouze z hmotnosti a přitom umožňovala této zbrani působit devastující škody. Když jsi si s ním dohrál, zabavil dýky a meč, pokusil ses zkopírovat knihy, ale nevyšlo ti to. Místo knih jsi měl jen tenké listy nesvázaného papíru, plné barevných fleků. Proto sis je alespoň prolistoval. První kniha obsahovala popis všech zbraní, které její rodina vyrobila, včetně dýk a meče, které jsi našel. Dýky se jmenovali „Deset zkurvysynů“ a byli vyrobeny na přímou objednávku nějakého úředníka Světové vlády. Podle toho co jsi vyčetl byly ukovány tak, aby byly pokud možno nenápadné a jejich čepel klamala co se délky týče, takže se proti nim nejen špatně bránilo, ale soupeř je zpozoroval často až je měl zaražené hluboko v břiše. Co se meče týkalo, tak to byl „Hrdlořez“, zbraň, kterou na přání Gamagana vykovala. Meč velké tvrdosti, určený k maximalizaci destruktivní síly jedince, který jím vládne. Cenou za to však byla svéhlavost a špatná ovladatelnost meče. Lehce tě také překvapilo, že o kopí, které tu bylo jsi v knize nenašel vůbec nic. Zbylé knihy se pak obsahovali komentované a neustále přepisované návody na zpracování oceli, výrobu nových slitin, kování zbraní atd. Vše bylo psáno rukou a v knihách se vystřídalo velké množství rukopisů. Když ses dostatečně vynadíval, s novou výzbrojí jsi vyrazil na povrch, na který ses dostal přesně v okamžiku, ve kterém se Izad vystřelil proti Psovi. Shark Spear! Na Cestě Kazumo Z lodě ses vydal směrem do vnitrozemí, v záři pomalu zapadajícího slunce. Nešel jsi stejnou cestou jako do vesnice, spíše jsi se ji snažil obejít a projít okolí lesy, což se ukázalo poměrně problematické. Ačkoli byl ostrov docela malý, nebyl zcela nejmenší a místní lesík měl slušnou rozlohu. Spolehl ses však na své navigátorské schopnosti a selský rozum, který ti radil hledat pevnost na kopci. Po několika hodinách potulování se po lesích jsi ji nakonec našel na kopci. To co jsi viděl se dalo nejlépe popsat jako zřícenina, kdysi mocné, z kamenů postavené pevnosti, obehnané vysokou hradbou a vodním příkopem, s uzavřenou bránou. Právě toho vodního příkopu se děsíš nejvíce, neboť na jeho dně jsou korály a mořské kameny, které hrozí Devil Fruit uživateli jako ty utopením v případě, že nedokáže oněch pět metrů přeskočit a zachytit se na velmi hladké stěně na druhé straně. |
| |
| Nový kámoši a kapitán v průšvihu Pes, Sam, Han, Natali Ale no táák…Budu muset požádat pana navigátora nebo Natali aby mi ukázali jak na to…Ale i tak je to úžasný meč…Jen maličko víc paličák s destruktivním účelem…jako bych se trochu díval na svoje nitro, jen pochybuji, že by bylo tak velké….A rozhodně by bylo těžší, i když ta jeho zvláštní tíha…co do něj vložila, že je to tak těžké? Seš paličák, ale tak snadno to s tebou nevzdám. Líbíš se mi čím dál tím víc…Jen neboj, brzo poznáš i tu druhou stránku ve mně… Nodachi si bohužel nedá říct, aby bylo můj kamarád, ale rozhodně s ním nejsem nespokojen a časem třeba změkne. Časem by možná vyvážil mojí nízkou destruktivní sílu oproti rychlosti. To bude vyžadovat trpělivost a čas… V jistém smyslu ho ale nemám moc. Každopádně jej zas schovám, opásám se a začnu po kopírovacím neúspěchu listovat. Naštěstí jsem s knihou měl větší štěstí a objevil jak jméno dýk tak onoho nodachi. Když jsem zjistil čím jsem se opásal musel jsem se smát a lehce jsem zrudnul studem…Pak střídám pohledy mezi kopím a nodachi…Pak se kouknu na svoje nové dýky a soucitně se na ně podívám. Promiň, že jsem si o tobě myslel, že jsi hrdlořez…hahaha…Vskutku, na tebe to jméno sedí víc, ale pokud se ti nelíbí můžem jej změnit, páč s tebou se dají lépe porcovat těla než podřezávat krky…Možná Krvotok nebo Dračí tesák… A vám hoši raději najdu jiné jméno, možná Lokiho desatero nebo Deset stínů… A rozhodně u mě najdete větší využití než nějakej úředník ze Světový vlády…No nic, je na čase jít zpět… Potěšilo mně, že jsem našel i nějaký způsoby na ostření a péči o zbraně, jinak nic užitečného, takže zavřeu knihy, schovám je a jdu dál. Cestou si ještě rozmístím dýky a lehce je odzkouším.Jinak mi hlavou vrtalo, jak dlouho mi bude trvat ovládnout toho paličáka a co mělo znamenat to kopí. Je dost paličatej a já nikdy nepůsobil na ostatní jako zvlášť velkej drsňák…Možná v tom je problém, takže mi nezbývá než si sundat brýle a rozřezat nějakého soupeře. Třeba pak bude svolnější stát se mým kamarádem…Ale co mělo znamenat to kopí?...Kdyby bylo starší byly by o něm záznamy, jak ho ale vytvořila, když měla dost práce s Hrdlořezem?...Navíc bylo nepopsatelně odlišné, jak velikostí tak vnitřní duší…Možná bych si měl promluvit s kovářkou až se probere a přestane na mně ječet zloději…A světlo, málem jsem na tebe zapomněl…Zajímá mně jak skončil ten souboj, raději bych mu měl pomoct pokud s ním ještě bojuje… Moje radost, že opět cítím na tváři teplé sluneční paprsky pomine jakmile si všimnu, že souboj stále pokračuje a na Psa se řítí Izad. Do každé ruky si připravím 4 shurikeny a hodím je přibližně do míst kudy Izad bude letět. Nezabije ho to, nejspíš ani nikoho dalšího pokud jej netrefím do hlavy, ale mělo by jej to vyvést z rovnováhy. Jakmile Izad dopadne Tak s pomocí Piero posílené Ruiseki(odebral jsem kus energie z nohou do rukou) hodím zbylých 7 upravených růží(mířím na nohy). Pardon kapitáne, ale ten váš souboj už trvá moc dlouho…a já potřebuji menší protažení svalů bojem… Tentokrát vytáhnu dva kunaie, ale držím je mimo Izadův zrak a opatrně se k němu blížím. Případným útokům jednak uhýbám kotouly či odskoky do stran a zároveň po něm hážu kunaie. Když jsem v dostatečné blízkosti vytáhnu růžový bič, kterým jsem předtím chytl Hana při jeho amoku(tentokrát má ale ostré trny), omotám mu jej kolem hlavy a jednou s ním trhnu. Znovu udělám kotoul do strany a tentokrát po něm začnu házet svých „10 kámošů“. Pokud bych se nějakému útoku nedokázal vyhnout zkusím blokovat Hrdlořezem v pochvě. |
| |
| Pri hrade Ako sa tak pozerám na bránu a val s vodou napadne mi niekoľko myšlienok. ...hento sa fakt oplatí preskúmať... ...poloha na kopci... ...vzdialenosť od mora dostatočná... ...múr tiež vyzerá dobrý... ...musim kuknuť dovnútra jak to tam vyzerá... ...možno by sa to dalo použiť ako sídlo prípadne úkryt pri stiahnutí sa ak by ten Rybák bol príliž silný a zničil nám loď... ...na druhú stranu to by musel byt set sakra silný predsa len my slabý na pomery v North Blue niesme... ...ale predsa možno by som sa sem utiahol a mal rok na zlepšenie sa ak by niekto silou mocou chcel isť na Grand Line... Ešte raz si premeriam bránu a chvíľku rozmýšlam či skúsiť otestovať aká je silná avšak ak by som to chcel využiť neskôr ako skrýšu ničiť ju by nebol dobrý nápad. Trochu nakloním hlavu a poškrabem sa pravou rukou na mojich bodlinkách. "Hm preplávať to alebo preskočiť. Pri mojom štastí dam do skoku moc energie a rozčapim sa na hradbách." Poviem si viac menej pre seba v tichosti a vyzerám pritom ako mierny schyzofrenik čo sa rozpráva sám zosebou. Vzhľadom na to že tá voda vyzerá dosť stojaco som sa predsa len rozhodol pre skok. Popozerám sa po hradbe tak, že idem kúsok doprava či niekde nenájdem vhodne miesto na lezenie. Predsa len nejaké diery alebo výčnelky ktoré vznikli vďaka zubu času by boli vhodné. Keď sa už rozhodnem pre najvhodnejšie miesto na vylezenie trošku sa ponaťahujem, skontrolujem či mám katanu pevne za pásom a trošku viac dozadu tak aby mi pri skoku a načapení sa na stenu nezavadzala. Odhadnem vzdialenosť na skok a spravím tri kroky na rozbehnuťie a pred okrajom priekopy využijem Soru na zrýchlenie a odrazenie tak aby som prekonal tú vodnú priehradu. Nasledne sa pokúšam zachytit na stene. Ak by som spadol do vody snažím sa z nej vyliezt a dostať sa tak na stenu. Po stene sa snazím za pomoci vystupkov a priehlbín dostať až nahor na hradbu. Len čo sa tam dostanem prezriem si čo tam zbadám a zvolám "Hej je tu niekto?" |
| |
| Vesnice Natali, Samael, Sarutobi, Pes, Rose Ležím a "užívám" si vlastní agonie zatímco všude tečou moje střeva a krev. Zatímco se moje tělo postupně dává dohromady tak se natočím na bok. Moje tělo se již pomalu uzdravilo ale já si hraji na velice zraněného a v obličeji mám agonii a odhodlanost. "Musím....zachránit... lidi... Musím... pomoct..." Opatrně se vyškrábu na kolena a vyplivnu krev která se mi tam dostala ze zranění předtím. Všimnu si že rybák se katapultuje na kapitána, ale co mi je do toho. Ještě by mě seřval za to že mu pomáhám. Počkat? Proč vůbec myslím na to že mu chci pomáhat. Měl bych myslet na to jak tomu zrádnému šmejdu podřežu krk a ne na to jestli se mu něco stane... hnusnej zrádcovskej čokl. Chytnu se jednou rukou za hrudník a dojdu rychlým krokem k starším člověku kterého sem nesl. "Nebojte dostanu vás odsud..." Čapnu ho a táhnu ho do bezpečí ( tentokrát bez DF). Poté se začnu starat o další lidi a tahat je do bezpečí. Maximálně ještě pokud se bitva bude vyvíjet v náš prospěch tak zvolám,. "Rychle! Pomozte mi s nima! Musíme je dostat někam do bezpečí!" Poté začnu opět odtahovat zraněné. Pěkné slečny bez DF, chlapy či starší s DF. |
| |
| Vesnice Natali, Samael, Sarutobi, Pes, Rose Dopadnu na nohy někam pár metrů od rybáka a hbitě uhnu pár nesmyslně vrženým projektilům, přičemž se rozhlédnu po okolí na všechny ty lidi. V hlavě mi to trochu zabuší na nervy, ale není to vztekem... pochopil jsem, že jsem to zvoral. Je mi jasné, že to malé peklo tady jsem způsobil já a že jsem do toho vtáhnul i ostatní. Se smutným výrazem se podívám na rybáka, který se proti mě vyřítí s čepelí trčící dopředu. Už od začátku vím, že má o dost pomalejší reflexy jako já, proto ho nechám letět na mě. Když je blízko mě, udělám úkrok stranou (abych neměl své tělo přímo nasměrované na čepel) a udeřím ho drtivou silou zezadu do hlavy, přičemž mi sletí k zemi moje psí čapka. Tak by měl zůstat rybák ležet omráčený pod mýma nohama, pokud mi na kostkách nepadne jedna. "Ještě nezemřeš." Zůstanu stát ohromen pohledem na okolo ležící vesničany. Potom se můj pohled odkloní, abych to neviděl. Ani nevím, nad čím jsem tak přemýšlel. Snad jsem cítil vinu, snad jsem si myslel, že takhle to nemá být. Pak, někde v tom zmatku jsem zaslechl Samaelův hlas. "Samaeli." Pronesl jsem a rychlou chůzi jsem pospíchal k němu a sledoval jak se snaží zmatečně zachránit vesničany. Přistoupil jsem k němu se smutným výrazem, ale nedokázal jsem se mu podívat do očí. Potom jsem se však odhodlal. Se zachmuřeným pohledem si prohlédnu je obličej. "Jsem to, ale debil co? Odpovědný za takový zmatek." Rozhlédnu se. "Samaeli, říkal si, že potřebuješ nějaké velké zvíře, které by jsi vysál. Už jsem jednou viděl tvojí sílu, ty dokážeš odvracet zranění." Zakryju si krvácející ránu na boku a stále s takovým podivným pohledem se dívám na Samaela, přičemž mluvím normálním tónem. "Můžeš to udělat semnou? Dát všem mojí životní energii.... nebo.. nebo můžeš přenést jejich zranění na mě?" Zadívám se na vesničana, kterého zrovna tahá. "Jestli to dokážeš, tak rychle, nebo zemřou." |
| |
| VesniceSarutobi, Satu, Pes, Rose, Natali, Samael Do souboje mezi Izadem a Psem z ničeho nic zasáhl Rose, který vylezl z nedaleké budovy ozbrojený o nové Nodachi. Hned ode dveří hodil tři Shurikeny na útočícího rybáka, ale jeho hod neměl dostatečnou sílu, aby rotujícího Rybáka zasáhl. Hozené Shurikeny se prostě od něj neškodně odrazily a on pokračoval dál směrem k Psovi. Tomu se podařilo na poslední chvíli letícímu rybákovi uhnout a tvrdě ho zasáhnout zezadu do hlavy, čímž jej poslal na v bezvědomí na zem. Mezitím Samael tahal lidi do bezpečí a porůznu si přivlasťnoval jejich životní energii, až naplnil svůj osobní zásobník, než se u něj objevil Pes se svým návrhem. Pravda byla, že to chtělo trošku léčení, neboť na zemi se válelo několik mrtvých a velká spousta lidí utrpěla závažná zranění. U HraduKazumo Podařilo se ti bez větších problémů přeskočit příkop a vyšplhat na Hradby, odkud jsi měl výhled na celý hrad. Celý hrad byl spíše než jako hrad koncipovaný jako obrovská hrobka. Pozemky byly zcela zaplněny hroby, nad každým stála jako náhrobek socha nějakého šermíře, ukovaná z ocely, se jménem vyrytým nahrudi. Hrad pak byl obrovskou kryptou bez oken, jen s jednou mohutnou branou popsanou písmem, které jsi v životě neviděl, snad Abe by jej dokázala rozlušitt, ale ta tu s tebou nebyla. |
| |
| Pohrebisko Prezriem si celé pohrebisko a potom zleziem dole k hrobom. Taktiež si pozriem kde a ako sa dajú dať tie padacie dvere dole a ak niečo nájdem tak ích otvorím aby keď sem prídem nabudúce som nemusel šaškovať s lozením po hradbách. ...žeby toto bolo pohrebisko šermiarov?... ...celkom zaujimavé ale ja tu neskončím... Prechádzam od sochy k soche a pozerám sa na tých šermiarov a aj ich mená. Po chvíľi sa ale dopracujem až k tej hrobke. ...vzhľadom na to že sú tu samí šermiari toto asi bude hrobka Majstra Musashiho... ...vskutku paradox keď si spomenie na to čo mi vravel môj majster ako legendu o ňom... ...do štyriciatky bol hrdlorezom a nájomným mečom a na staré kolená si založil školu... ...skoda že sa nedostanem do hrobky... ...chcelo by to vypáčiť tie dvere niečim ale to by bolo dosť že zneuctenie hrobu... ...asi by to chcelo abe aby to preložila... ...no najskôr si uctím jeho pamiatku... ...a ak by tu neležal tak aspoň pamiatku tých čo sú tu pochovaný... Najskôr sa pokloním podobne ako sme to robilipred tréningom v našom doju. Následne vytiahnem spoza opasku katanu so saiou, dám ju do vodorovnej polohy a vytiahnem katanu pravou rukou z saie tak aby som si mohol sadnúť na kolená a položiť predomňa saiu a pred ňu Katanu čepelou odomňa. Ako tak sedím spomínam na veci čo som sa učil na Rakate o Musashi Kenjutsu |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec se ti bez větších problémů podařilo Johu i Kovářku dostat do ordinace, kde jsi je ošetřila. Obě utrpěli vážná zranění, ale větší starosti ti dělala Joha. Na to jak byla malá dostala velkou ránu do hlavy a bůh ví co to s ní mohlo udělat, každopádně není moc velký div, že si pobude nějakou dobu v bezvědomí. Na druhou stranu, příjemně tě překvapila kovářka. Očividně nebyla žádná zdechlinka a i přes značnou ztrátu krve se ti podařilo jí dobře ošetřit a po krevní transfuzy se za pár hodin i probrala. Celá překvapená a zmatená otevřela oči, zaostřila na tebe a položila jedinou otázku. Kde to...co se stalo? |
| |
| Lék na nudu Thor trochu nevěděl co dělat, všichni plavali na ostrov a byli na ostrově, jenže Thora napadla ta jediná důležitá věc, když půjde taky , kdo tu bude chránit Johu a Kovářku? Nezůstalo tu moc lidí a Thor si dost uvědomoval, že pokud by se někdo teď vylodil, na jejich lodi měl by dost problémů, už proto ,že na to budou s Abe sami ,přeci jen nevěděl, jestli bude Alex vůbec moc případně bránit, aniž by tím ohrozila život kovářky. S touhle docela šílenou představou chodil po lodi a snažil se najít dalekohled nebo něco co by mu umožnilo pozorovat, možná kvůli němu prošmejdil všechny místnosti a hlavně se zeptal Abe jestli o něm neví a jestli ho tu vůbec mají. Tak jako tak se ujal jisté pozorovací činnosti ať už s dalekohledem nebo bez něj se prostě rozhlížel jak po moři i po souši aby věděl co se stalo , poučen z předchozí lodě si raději ty nejdůležitější věci nahromadil na nějakou kupičku, nikdy si nemohl být úplně jistý ,že nebude muset opustit loď ačkoliv mu něco říkalo, že v tom případě bude něco jako záchranný člun , neb byl jediný tvor při vědomí, který by nešel okamžitě ke dnu. I Tato představa ho děsila a protože Thor sám neměl rád tyhle ty vypjaté situace musel se něčím zaměstnat. Proto vždy když zkontroloval ,že se zase nic neděje zkoušel použit svůj noví způsob skákání a odrazit se jedním směrem a ve chvíli kdy byl dost daleko od místa odkud skočil se odrazit od vzduchu a prudce skočit zpátky. Potřeboval se naučit tuhle změnu směru stejně jako zrychlení odhopnutí zatím to zkoušel jen na malou vzdálenost ,ale vzhledem k tomu že jinak stejně neměl moc co dělat tak se zabavil aspoň tímto. Co se týká toho ,že by snad loď mohla dopadnout jako člun si Thor moc starostí nedělal, doufal,že Roseho skřítkové loď dostatečně vyztužili aby byla Thoro vzdorná. |
| |
| První vítězství a co dál? Pes, Sam, Han, Natali Moje pomoc sice přišla v niveč, ale kapitán si poradil i beze mě. Lehce získal můj respekt, když si poradil jen s pár škrábancem, ale času není nazbyt. Jdu za Izadem a cestou seberu svoje shurikeny a Psovu čepici. Pes pak začne svůj proslov, při kterém se neudržím a pomocí techniky piero jej trefím do hlavy jeho čepicí(zajímavé jak může tak lehká látka dopadnout tvrdě:D). Můj výraz je lehce podrážděný. No to si děláš srandu…Má sem přijet Gamagan a on se chce naschvál zranit? Jak to vůbec…o čem to mluví?...To má být Samaelova schopnost DF, o které tehdy mluvil?...Další důvod nenechat jej se mně dotknout…Teď ale musím svázat Izada než se probere a prohledat jej… Vážený kapitáne, momentálně vás potřebujeme v plné síle, protože má do 12 hodin přijet velitel tohohle jednorožce. Když budete příliš zraněný pravděpodobně Gamagan způsobí mnohem větší škody, zranění a ztráty na životech…Nějak vás navíc nechápu s tím přemístěním zranění, ale nemůžete je přemístit tady na Izada, když to především způsobil on? S tím se můj výraz vrátí do normálu a já začnu svazovat Izada lanem, které jsem přetvořil z růžového biče pomocí Kōjō no tenkai. Ruce mu uložím k lopatkám, kde je svážu a pak mu lano upevním i kolem krku tam, aby se škrtil nebo vykloubil ruce, když pohne moc prudce nebo moc dopředu hlavu. Nohy mu spoutám tak aby mezi nimi byl tak půl metru prostor(na pomalou chůzi). Pak pomocí Kōjō no tenkai zpevním lana jak jen můžu, aby je náhodou neroztrhl svojí silou či nerozdrásal šupinami. Pak se vedle něj postavím na stráž s jednou rukou na nodachi, kdyby přece jen se probral a dostal se z pout Tak, ale co s ním?...A co dál kapitáne? Odplujeme pryč nebo jim tady pomůžem s obranou? Mohli jste si všimnout, že se mi nyní u pasu houpá velké nodachi odkaz, které jsem rozhodně neměl, když jsem odcházel z lodě ani když jsem opouštěl Natali. Navíc jsem ono lano vytáhl z nějaké „černé díry“ mého kabátu. |
. Můj výraz je lehce podrážděný.<br>No to si děláš srandu…Má sem přijet Gamagan a on se chce naschvál zranit? Jak to vůbec…o čem to mluví?...To má být Samaelova schopnost DF, o které tehdy mluvil?...Další důvod nenechat jej se mně dotknout…Teď ale musím svázat Izada než se probere a prohledat jej…<br>Vážený kapitáne, momentálně vás potřebujeme v plné síle, protože má do 12 hodin přijet velitel tohohle jednorožce. Když budete příliš zraněný pravděpodobně Gamagan způsobí mnohem větší škody, zranění a ztráty na životech…Nějak vás navíc nechápu s tím přemístěním zranění, ale nemůžete je přemístit tady na Izada, když to především způsobil on?<br>S tím se můj výraz vrátí do normálu a já začnu svazovat Izada lanem, které jsem přetvořil z růžového biče pomocí Kōjō no tenkai. Ruce mu uložím k lopatkám, kde je svážu a pak mu lano upevním i kolem krku tam, aby se škrtil nebo vykloubil ruce, když pohne moc prudce nebo moc dopředu hlavu. Nohy mu spoutám tak aby mezi nimi byl tak půl metru prostor(na pomalou chůzi). Pak pomocí Kōjō no tenkai zpevním lana jak jen můžu, aby je náhodou neroztrhl svojí silou či nerozdrásal šupinami. Pak se vedle něj postavím na stráž s jednou rukou na nodachi, kdyby přece jen se probral a dostal se z pout<br>Tak, ale co s ním?...A co dál kapitáne? Odplujeme pryč nebo jim tady pomůžem s obranou? <br>Mohli jste si všimnout, že se mi nyní u pasu houpá velké nodachi http://imageshack.us/photo/my-images/839/nodachisirakosakubysenn.png/, které jsem rozhodně neměl, když jsem odcházel z lodě ani když jsem opouštěl Natali. Navíc jsem ono lano vytáhl z nějaké „černé díry“ mého kabátu. <br>){kind=link}
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Joha se neprobouzela, měla jsem obavy jestli neupadla do komatu. Proto jsem ji pro jistotu napojila na přístroj, který kontroloval její životní funkce. Za to Kovářka se zlepšovala, po tom co jsem ze vzorku její krve zjistila, jakou má krevní skupinu, dala jsem ji transfuzi, abych ji vrátila všechnu tu krev co ztratila. Ruku jsem pořádně ošetřila... tedy lépe než předtím, ale pořád nevím jestli ještě někdy bude moci použít kladivo. Když se probudila, hned jsem zpozorněla. Byla zmatená, snad nebude vyvádět. „Ten idiot Kazumo ti málem uťal ruku, když jsi po něm hodila kladivo. Já jsem Alex. Doktorka. Vzala jsem tě na naši loď, abych tě ošetřila.“ Odmlčím se. „Moc mě to mrzí. Kazumo je magor. Všechno řeší násilím. Nejraději bych ho předhodila žralokům. Bohužel jako doktorka to nemůžu udělat.“ Pousměji se a vstanu. „Co ruka? Cítíš ji? Bolí tě? Hlavně opatrně. Ztratila jsi hodně krve. Mohla by jsi sebou seknout, kdyby jsi dělala moc prudké pohyby.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dolů ses dostal celkem bez potíží, stejně jako jsi neměl problém najít mechanismus brány. Poté, co jsi odstranil závoru stačilo jen spustit padací dveře pomocí mohutného kola a systémů kladek a lan. Následoval průzkum prostranství, při kterém sis všiml, že počet hrobů(27+ hlavní hrobka) odpovídá počtu generací mistrů Musashi Kenjustsu až do dnešních dnů, včetně tvého vlastního mistra, jehož hrob jsi našel po chvíli hledání. Netušil jsi, kdy nebo jak ho sem z Rakaty převezli, ale byl tu. Od pohledu v teprve před pár dny vykopaném hrobě se sochou, zpodobňující jej místo náhrobku a jménem vyrytým do hrudi. Musashi Okikiba. stejně tak sis všiml, že všichni šermíři, ač jsi si byl jistý, že nebyli příbuzní nesli jméno Musashi. Přes tuto záhadu, ses rozhodl památku svých předků uctít tichým rozjímáním, které však nemělo dlouhého trvání. Sotva ses usadil před hrobkou, udělalo se ti slabě mdlo, načež se za tvými zády ozvaly těžké kroky. Jako by jedna ze soch vstala a rozhodla se tě jít navštívit. Lepší, tohle vypadá jako můj trénink. Ne jako to co předvedl ten předchozí narušitel. Pověz mi, Kogo-kun, jsi nejlepší z mých žáků? Jsi hoden toho stát se mým nástupcem? ozval se za tebou lehce kovový hlas tvého mistra. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Trošku ma zaskočilo že je tu aj socha môjho senseia avšak plánoval som mu vzdať úctu hneď po zakladaťelovi. K tomu som sa nedostal nakoľko len čo som sa chystal vzdať úctu Musashimu ozval sa známy hlas. ...to nieje možné... ...podľa dedinčanov bol mrtvy... Nato sa celý naradostený otočím aby som pozdravil môjho senseia. Všimnem si však že je to len jeho socha avšak hlas by aj sedel. Postavím sa vezmúc si katanu a saiu do rúk a dosť prekvapene vravím. "Sensei ste to vy? Počúl som že ste zomrel. Prečo ste v tej soche? Obávam sa že som posledným z vašich študenov a pravdepodobne asi aj posledným praktikom Musashi Kenjutsu v North Blue nakoľko Toku a Opičák sa odvrátili od mečou a prešli k paliciam. To či som hodný byť vašim nástupcom musíte určit vy." Poviem aj keď s dosť prekvapením a menšou nedôverou aj keď z patričnou úctou nakoľko stale neviem ako je to možné že by môj majster prehovoril ku mne tu a vo forme sochy |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj mistr pokýval hlavou, což byla vzhledem k jeho podobě sochy patrně nejjemnější mimika jaké byl schopen, načež tasil meč. Překvapivě se jednalo o zkutečný meč od pohledu vysoké kvality, ne bronzová replika. Zemřel a jsem zde, abych ti předal poslední lekci. Tas svůj meč Kogo-kun, chci vidět co vše ses ode mně naučil. vyzval tě, načež počkal až se postavíš a připravíš si zbraň. |
| |
| Samael? Léčit? Da faq? Když ke mě přišel Kapitán odložím jednoho člověka kterého táhnu. Postavím se tak aby bylo vidět že jsem velice rozzuřený, ruce v bok, vypnutý hrudník, temný pohled. Pak přijde a začne něco mluvit. Při jeho řečích se do toho ještě pustí Rose. Já skloním pohled směrem k zemi a podepřu si pravačkou bradu. Léčit? Hm... proč? Když umřou bude to vtipnější. Hm přemýšlejme tedy. Mám tu dvě možnosti... zkusit je léčit či je nechat pochcípat. Jaké jsou výhody a nevýhody toho nevyléčit je. Nevýhody... neobnovytelný zdroj energie a nejspíše by na mě vypsali větší odměnu. Navíc se pak nemůžu těšit z jejich obdivu. K tomu ještě bych pak musel šukat mrtvoly. A popravdě to už mě příliš nebaví. Kdo to má pořád promazávat. Sice bych v tomhle případě asi jako lubrikant mohl použít jejich krev ale to je nudné. Hm a co výhody? Obdiv, možná nějaký dárek, možná šukačka, můžu je znova vysát... Hm jenže když chcípnou budu snáž vyvražďovat zbytek města a všechen majetek si přivlastním. Jenže pokud tu kapitán bude chtít zůstat bude lepší tu mít lidi jakožto lékarničku a něco za co se schovám až zaútočí rybáci. Ok... uvidíme. Nakonec si povzdychnu a pokrčím rameny. "Nemám ponětí jestli to pude. Nikdy jsem to nezkoušel. Teoreticky by to mělo jít. Díky tomu kdo byli moji předci by to mohlo fungovat. Možná dokážu i energii dávat. Jenže jsem to nikdy nedělal. Archanděl který je uvnitř mne naučil pouze brát. " Pak si protáhnu ruce. "Ale za pokus nic nedáme. Můžu to zkusit, ale v tom případě potřebuji pomoc. " Sednu si před nejbližšího zraněného. "Doneste našeho zraněného rybáka abych na něj dosáhnul a ujistěte se že je pořádně svázaný. Rose jestli máš nějaké kytky které redukují bolest, utupují či přivádějí trans tak mi je dej. Potřebuji něco co mě udrží při rituálu. Bude mě to totiž strašlivě bolet. No a pak nakreslete kolem mě, léčeného člověka a rybáka kruh. Do toho kruhu nikdo kromě nás tří nesmí. Za žádných okolností. Může se stát že sílu nevládnu a pohltí mě to. V tom případě mě musíte z dálky zabít. " Položím ruce na zraněného a tiše řeknu uklidňujícím hlasem. "Nesmíš se bát. Bůh je milostiv každému tvoru. Dovol mi vejít. Příjmi boží světlo jehož sem průvodce a dovol mi abych ti pomohl. " Položím mu ruku na čelo a začnu si něco pro sebe tiše šeptat. Zavřu oči a soustředím se. Už si to používal Samaeli. Někde hluboko to určitě je. Dokážeš energii brát ale určitě jí umíš i dát. Ty to nejen víš! Ty tomu věříš! Vzpomeň si na Zainin a váš večer. Vzpomeň si na tu energii která mezi vámi proudila. Nakloním se blíže k čelu zraněného, stále zavřeného oči, rukama ho chytnu za spánky aby nemohl příliš škubat hlavou. Stále si šeptám. "Jsem Samael... svůdce. Jsem archandělem sídlícím v sedmém nebi jenž byl vyhoštěn na zemi. Já jsem jed boží... jsem archanděl smrti. Ve mne pán vložil úlohu rozhodovat čí duše odejdou. Já rozhoduji kdo zemře a kdo nikoliv. Já jsem smrt a jen ve smrti jest život. " Pokusím se soustředit na svůj DF, najdu životní energii toho zraněného a poté naleznu svojí životní energii. "Ve jménu Samaela odepírám ti dnes smrt. " Poté se pokusím přetáhnout jeho zranění na své vlastní tělo, alespoň to nejzávažnější. Nebo do něj napumpovat svojí životní energii aby se léčil. Podle toho co cítím že bych mohl zvládnout. Pokud mi mezitím Rose podal nějaké bylinky tak si je vezmu. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Vypočujem si čo mi povedal a tie slová mi zneli v hlave. Z hlboka sa nadýchnem, položím saiu na zem, dám sa do štartovného postoja ako pri kende a nespúštam zo sochy oči. Skôr než však zaútočim poviem. "Je toho tak veľa čo by som sa od vás chcel naučiť avšak keď je toto posledná lekcia tak sa musím učiť ešte rýchlejšie Okikiba-sensei" Nato neotálam z oťukávanim sa nakoľko môj sensej nikdy nebol na zbytočné hrátky alebo slová a prejdem k veci. Spravím krok do pravej strany tak aby som sa mierne priblížil a následne sa rozbehnem k nemu a ako prvý útok začnem s technikou o ktorej mal ako môj sensei vedieť predsa len bola jedna z dvoch techník ktoré ma on naučili. Preto len čo sa dostanem kúsok bližšie k nemu vyskočim a držiac katanu oboma rukami seknem sochu zvrchu pomocou Tobu Zangeki Aj keď viem že by sa tomu mohol vyhnúť keďže je vo forme kovovej sochy niesom si istý či je rovnako obratný, preto by sa mi prieraznosť zišla. Následne po zablokovaní alebo vyhnutí sa pokračujem rýchlim diagonálnym sekom Hirameki Dangeki nakoľko po predchádzajúcom útoku som dosť blízko a tento útok by mohol byť efektívnejši. Len čo ukončim sek alebo ho zablokuje správím úkrok do strany, zostávajúc vo vzdialenosti na dosah vystretej ruky s katanou a zopakujem Hirameki Dangeki. Snažím sa na neho vytvoriť tlak avšak ak by sa dostal do protiútoku blokujem uder katanou radšej ako by som mal obätovať vzdialenosť medzi mnou a sochou. Zatial som mu však nepredviedol nič o čom by nevedel že ovládam. Predsa len v posledných súbojoch som sa naučil nezačať hneď najsilnejšimi útokmy ale nechať si esá v rukáve na neskôr aby boli o to prekvapivejšie. Po tom čo som spravil posledný útok využijúc to že ako socha zrejme nebude vládať sa otáčať tak rýchlo tak som sa rozhodol že je čas ukázať že odkedy som opustil Rakatu a dojo som sa niečo naučil. Preto spravím menší skok do strany ďalej od jeho meča pomocou Soru avšak nesnažím sa dostať moc daleko predsa len chcem byť čo najbližšie nakoľko Kaze no Kizu aj keď diaľková technika je na blízko najničivejšie. Avšak po prvý raz odkedy viem zosielať dve vlny ich koncentrujem do jednej tlakovej vlny tak aby dokazala normálnemu človeku spôsobiť na vzdialenosť do 10 metrov ťažké zranenia. Na vzdialenosť ktorú medzi sebou máme by tá vlna mala zasiahnuť sochu veľmy rýchlo a nenechať tak veľa reakčného času. Aj keď niesom si úplne istý aký účinok bude mať na ten kov tak v súčastnosti je to asi jednen z mojich najničivejšich útokov. Následne sa stiahnem dozadu pomocou Soru aby som jednak pre istotu chytil dych, počkal ako zareaguje socha majstra respektíve dal mu možnosť ohodnoťiť môj vývoj |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro hudobný podmaz Na niekoľko úvodných sekov reagoval Okikiba viac menej pasívne. Snažil sa im vyhnúť alebo blokovať pomocou svojho meča. Kombinácia Soru a Kaze no kizu sa ukázala ako prekvapivá a zasiahla svoj ciel avšak až na menšiu priehlbinu tiahnúcu sa cez prsia(podobne ako Zorrova jazva) nezanechala žiadne večšie stopy. Na Kazumove stiahnutie sa však reagoval Okikiba začaním svojich útokov. Aj napriek tomu že bol kovova socha sa pohyboval rovnako rýchlo ako za života a vzdialenosť ktorá ích oboch delila prekonal veľmi rýchlo a skôr ako sa Kazumo nazdal musel čeliť útoku ktorý dobre poznal z vlastného používania. Pomocou Soru sa sice opät stiahol o niečo dozadu avšak pri doskoku pocítil ako sa mu po ľavom líci rynie teplá krv ako následok Okikibovho Hirameki Dangeki. Zranenie to nebolo hlboke sotva hlbši škrabanec avšak vzhľadom na množstvo kapilár a prekrvenie tváre začal ten škrabanec krvácať. Následne chcel Kazumo kontrovať sériou rýchlich útokov pričom s času na čas tam zaplietol aj vlastné Hirameki Dangeki. Okikiba však utoky vykryl bez toho aby sa musel nohami pohnúť z miesta a kontroval vlastným útokom ktorý Kazumo poznal avšak neovladal. Tatsu Bari(dračie rohy) bola technika ktorá vychádzala večšinou z bloku protivnikovho útoku a miernym pohybom zápestia viedla hrot meča do oblasti brucha protivníka tým že sa meč kĺzal prakticky pozdĺž nepriateľovho meča. Tomu sa však dokázal Kazumo tak ako ešte v doju elegantne vyhnúť. Další sek však len tak tak zablokoval svojou katanou. Spraviac krok do strany aby sa napriahol na protiútok však dal Okikibovi priestor aby mohol vyskočiť a z hora zaútočiť. Tobu Zangeki ktoré dopadlo na Kazuma bolo podstatne silnejšie ako si pamätal z doja čo mohlo byť spôsobené večšou váhou sochy alebo zvečšenou silou. Aj preto Kazumo ktorý blokoval ten sek svojou katanou držiac ju oboma rukami išiel mierne do kolien a posunúl sa o pár centimetrov dozadu. Okikiba nasledne švihol svojim mečom tak že čepel ktorá bola predtým hore nad Kazumom sa objavila kúsok od Kazumovej ruky zospodu. Pomocou Soru sa však Kazumo dostal z bezprostredného nebezpečenstva. Dokonca stihol prejst do protiútoku kde naznačil výpad na nohu avšak viedol normálne Hirameki Dangeki ktoré sa sice podarilo Okikibovi zablokovať no nasledné Agitowari ho donútilo uskočiť a špička Kazumovho meča mierne zasiahla jeho nos až zaznem hlasitý kovový zvuk. Ak by bol Okikiba z mäsa a krvy mal by v nose tretiu dierku avšak zrejme by ho to nezabránilo v tom aby pokračoval. Tak ako to nezabranilo tomuto kovovému v dalšom boji. Aj keď asi dve sekundy stál na mieste pozorujúc Kazuma následne sa vydal do protiútoku. Jednu ruku dal za jílec svojho meča a pravou rukou ho viedol tak akoby chcel Kazuma prebodnúť pomocou Ichi Yari. Počas tých dvoch sekúnd sa Kazumo stihol opäť z hlboka nadýchnuť a dostať sa tak ku kyslíku ktorý tak nutne potreboval. Práve preto sa zvládol zablokovať ten útok s prehľadom následné Hirameki Dangeki dokázal tiež zadržať no v tom zopakoval Okikiba svoje Tatsu Bari čim zasiahol Kazuma špičkou a čepelou do pravého boku. Kebyže sa Kazumo nepohol tak by to dopadlo podstatne horšie takto to skončilo ako stredná rezná rana na boku. Aj keď to nebolo životanebezpečné spôsobilo to dosť bolesti a viacej takých zranení by znamenalo veľké problemy. Okikiba však z svojich útokov nepoľavil a zasypával Kazumu dalšimi a dalšimi udermy kde striedal rýchle seky z tými prieraznými. Kazumovi sa to darilo vykrývať pomocou Katany a občasných Soru avšak mal pocit že útoky ktorým čelí sú čim dalej rýchlejšie a silnejšie. Ako sa mu tak rynuli kropaje potu po tvári a hrudi uvedomil si krutú pravdu, že nie Okikibove útoky sú silnejšie ale on sám je pomalší a slabší. Tento boj ho do značnej miery vyčerpával a z času na čas nevykryl sek správne a zinkasoval neaké to drobné alebo malé zranenie vo forme škrabancu či modriny pripadne male rezné poranenia. Taktiež si uvedomoval, že čim dalej robí viacej a viacej chýb. Preto to musel rozhodnúť rýchle inač by sa proti tej soche vyčerpal. Po jednom bloku Okikibovho seku skočil do strany pomocou Soru následne spravil pár krokov dozadu a keď sa Okikiba k nemu začal približovať a išiel ho seknúť držiac katanu v oboch rukách skoncentroval čo možno najviac energie a vo chvíľi keď sa už meče skoro stretli zoslal Kaze no Kizu v jednej vlne Okikiba očakávajúc obyčajný sek pomocou Kenjutsu odpovedal štandartným blokom spoliehajúc sa na silu v svojej pravej ruke. Tlaková vlna bola sice jeho mečom rozpolená avšak zasiahla ho čiastočne do brucha a čiastoč do oblasi kde by mal ucho. Čo však viac donútila ho spraviť krok dozadu aby sa udržal na nohách a nespadol na chrbát. To sa snažil využiť Kazumo aby ho zasiahol pomocou Agitowari no meč ktorý mal v ľavej ruke akosik minul svoj ciel keďže Okikiba spravil ešte jeden kratší krok dozadu a naklonil sa svojim trupom a hlavou dozadu. Mynutie ciela však vytvorilo u Kazuma otvor ktorý Okikiba využil a viedol sek po Kazumovej ľavej ruke. Kazumovi sa to zdalo ako keby v časovej lupe ako sa jeho ruka z katanou vzďalovala od Okikiba a Okikibov meč približoval k jeho ľavej ruke. Pred zásahom však Okikiba stočil meč do strany tak že zasiahol kazumovu ruku po plochej strane. To stačilo však na to aby mu katana vyletela z ruky a po celej ruke sa rozširilo brnenie a tupá bolesť. Kazumo si inštinktívne chytil svoju ľavú ruku za zápästie a pozrel sa celý zadychčaný a spotený na Okikibu. Pritom si neuvedomoval koľko času prešlo od jeho prichodu na pohrebisko alebo od začiatku duelu. ...naozaj som sa nikam neposunul... ...aj napriek tomu že mám na mojej hlave odmenu, som členom pirátskej bandy... ...zažil som mnohé stále nedokázem poraziť a ani skončiť vyrovnanú partiu so senseiom... Dychčiac a priam lapajúc po dychu sleduje Okikibu a v hlave sa mu výria rôzne myšlienky |
| |
| Vesnice Sarutobi, Satu, Pes, Rose, Natali Když přijde Rose a začne něco mluvit, jen se podrbám na hlavě (vůbec nevím, že mi spadla čapka) a podívám se na něj, jak něco vysvětluje, přičemž si ho se zájmem prohlédnu. Hned na to však v tichosti ustoupím pár kroků dozadu a rozhlédnu se po vesnici. "Asi... asi máš pravdu." Zadívám se na Izada ležícího na zemi s kterým si Rose hraje nějaké bondage hry, mezitím co Samael přemýšlí nad nekrofílií. Mluvím si spíše pro sebe, než pro ostatní, i když to je nejspíš slyšet. "Možná si to zaslouží....." Můj pohled se změní na takový nevěřícný, protože vážně nevím jestli to tak má být. Na Roseho otázku o tom, jestli zůstaneme jsem ještě neodpověděl. Na druhou stranu jsem začal bedlivě a tiše pozorovat Samaela. |
| |
| První vítězství a co dál? Pes, Sam, Han, Natali Pes ustoupí jako bych mu vrazil psychologický políček, což mně sice překvapí, ale mám moc práce s Izadem, tak o tom nepřemýšlím. Pak začne Samael mluvit a já z počátku vůbec nechápu o čem mluví. Možná o jeho DF, ale mluví spíš jak nějakej pomatenec ze sekty. Jediné co jsem pochopil bylo, že mu mám dát nějaký bylinky aby si šlehnul , že máme přenést Izada ,a že se nějak pokusí vyléčit pár lidí. I když dost dlouho dumal nad tím zda to udělat. O čem to sakra mele?...To si jde sakra hrát na klerika či co?...Klid třeba se dozvíš něco důležitého o něm konečně…Bylinky…třeba nějaké listy koky nebo bych mu mohl dát kanabis smíchaný s tabákem…Dám mu vybrat…ale s tímhle sumcem rozhodně nehnu… Hudebníku chceš listy koky nebo ti mám namíchat tabák s marihuanou, abys jej mohl vykouřit?... Hej a vy tam vzadu! Potřebuji pomoct s přenosem tohohle. Aspoň dva nebo tři jej přeneste do toho kruhu nebo co…Svázaný by měl být dostatečně, takže buďte v klidu. Podle toho co si Samael vybere mu buď hodím menší balíček s listy koky nebo rozložím pár cigaret a namíchám je s marihuanou(3-5), zbytek cigaret z balíčku schovám do kapes a hodím mu to i se zapalovačem(před tím si ale sám zapálím normální cigaretu). Pak jen stojím opodál a sleduji scenérii, zatímco si kapitán pořád láme hlavu(a skoro doslova). Kapitáne, filozofické řešte v době, kdy je na ně čas. Když vás něco trápí a nemůžete s tím nic udělat nechte to na později. Snažte se soustředit na přítomnost a co se musí udělat…Není to povinnost a věc co z vás činí kapitána? |
| |
| Pláž Samael přijíždí na pláž na loďce. Konečně nějaká záchrana, se kterou se mohu bezpečně převést na tu jejich loď, kde by měla být kovářka z vesnice. Samaela jenom zdravím Yo! a zvednutím levé ruky. Poté nasedám do loďky a pluji k lodi, nikterak rychlým tempem. Z lodi také skáče Kazumo, který se snaží znovu zdrhnout pryč od všech povinností a zase se mu to bez problémů daří. Loď Thor, Joha, Alex, Abe (snad) Jen co se šplhám na palubu, tak vidím Thora, kterému jenom mávám jako pozdrav. Je mi jedno jestli si mě všiml či nikoliv. Já musím někam jinam. Okamžitě jdu do ošetřovny za kovářkou (a Alex). Potřebuji plně zanalyzovat situaci. To co se tam stalo, to co se stalo potom. Pro budoucí interogaci s kovářkou také potřebuji, jak jí Alex léčila (použití různých drog, či bylinek, léků, které ovlivňují lidskou tělesnou a psychickou činnost.) Když je kovářka volná, tak za ní přicházím. Jestli stále spí, tak dělám pár menších příprav místnosti, které mi mají pomoci k lepšímu prostředí a zapůsobení na kovářku. (Například si sundávám tmavý kabát, připravuji si židli vedle levé strany její postele, z jejího pohledu, který bude směřován především na mě odstraňuji/přemisťuji jakékoli špatně působící předměty a další.) Za předpokladu že je vzhůru, nebo se vzbudí, tak okamžitě začínám s terapií, která zahrnuje využití většiny mých technik, abych plně rozpoznal co je kovářka zač, co dělá, proč to dělá, co všechno ví o situaci a vlastně jakékoli pro mě užitečné informace. Zároveň se ale odhodlávám jí dodat více morálky, chutě do života a další kladné vlastnosti. Celkově se snažím pojat celou léčbu, jako kdybych se snažíl s kovářkou zkamarádit a byl její kamarád, přičemž jí za žádných okolností nechtěl ublížit. Zároveň zamlčuji jakékoli informace o rybákovi, pirátských posádkách či její vesnici. (To ale neznamená že se na tyto předměty neptám jí.) |
| |
| Lelkování Vyhlédl jsem si pěkný strom nedaleko vesnice, na který jsem se usadil a očekával nějaké pěkné představení. Popravdě jsem se nejdříve snažil sledovat rybáka a zjistit, jaký je jeho úmysl, ale když jsem spatřil, že za námi zároveň ihned vyrazil Pes, tak jsem se rozhodl, že už není potřeba se do toho míchat. A popravdě opravdu bylo na co se koukat. Kapitánovou návštěvou vesnice započal plán genocidy místního obyvatelstva i když tentokrát s nepřímým podílením kapitána, spíše většinu práce odvedla ta ošklivá šupinatá potvora. Když se do boje přidá ještě Rose a Samuel, tak seskočím ze stromu a zamířím si to zpátky na loď. Na tohle už nemám nervy a vůbec žaludek. Když dorazím na loď, tak vyhledám Thora, což není tak velký problém jelikož se rozhodl poskakovat po palubě. Zdravíčko Thore, tak jak je kovářce? Povedlo se jí zachránit? Bude zdravá? Zahrnu ho otázkami, jelikož počítám, že je zde zase ze všech nejinformovanější. Do vesnice každopádně radši s Alex nechoďte, asi by jste to nerozdýchali. Vypadá to, že si Pes vyřizuje účty s nějakým svým dost nechutným kámošem. Tedy za účasti širokého publika, které to zatím schytalo nejvíc. Prohodím zklamaně hlavou jako by mi bylo už všechno jedno a posadím se k hlavnímu stěžni opřu se o něj a dokouřím cigaretku. Pak zavřu oči a poslouchám šplouchání vody o trup lodě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj mistr ti vyrazil zbraň z rukou, načež kývl. Výborně. Jsi slabý, ano ale není to tak zlé jak jsem se bál. Když si dáš záležet, budeš důstojným vůdcem Musashi Ryu. s tím schoval meč a prostě zmizel. Překvapeně jsi zamrkal. Socha tvého mistra byla na místě nad jeho hrobem, po zápase nebylo ani památky, i meč jsi měl zpátky u pasu. Něco se však změnilo. Dveře krypty se otevřeli a ty jsi spatřil co ukrývali. Obrovský prostor vyplněný jen jedinou kamennou rakví u nohou obrovské sochy, která vypodobňovala Musashiho. Co tě však nejspíš zaujalo ještě víc byly stěny hrobky, popsané slavnou historií Musashiho a dva meče. Katana a Wakizashi, umístěné na podstavci na Musashiho hrobce. Vyschlo ti v ústech, až moc dobře jsi znal ty meče z vyprávění svého mistra. Drak a Tygřice, Daisho pár patřící do kategorie Saijo O Wazamo dohromady v hodnotě přesahující 300 000 000 beli. Byli silný a nebezpečný pár. Drak, neuvěřitelně tvrdá, divoká a těžká čepel, vytvořená tak, aby maximalizovala sílu svého uživatele a jeho destruktivní potenciál. A k němu Tygřice lehké, přesto neuvěřitelně ostré Wakizashi, umožňující nejen rychle zablokovat zbraň soupeře, ale bodnout nenápadně pod kryt tak rychle, že si jí soupeř všimne, až když ji má hluboko v břiše. |
| |
| Na lodi-VyhodnoceníThor, Abe Zatímco Pes řešil své soukromé problémy s Gamaganovým 1. důstojníkem, Thor se dal na trénink své nové techniky, která měla za následek, rozhoupání lodi a popraskání několika poměrně nedůležitých prken na palubě. Den pak zakončil svým úžasným skokem, při kterém dokončil svou techniku a prorazil loď od paluby až na její naprosté dno, kde ho zastavil sklad munice a spousta olověných kulí, které mu zabránili prorazit loď skrz na skrz(tu techniku si můžeš dát jako naučenou jestli jsi zaplatil těch 1000) Alex Mezitím Alex vysvětlila kovářce, co se stalo, čímž si u ní nezískala zrovna moc sympatií. Piráti, jeden jako druhý! zavrčela naštvaně na tvou adresu. a co jsi ty že bys ho hodila žralokům? Jenom mi netvrď že jsi tu nedobrovolně, že tě nutí ošetřovat jim rány, které utržili při loupení a vraždění. s tím se otočila na bok a ukázala ti uražená záda. Kyouma Přes všechnu tvou snahu měla tvá léčba kovářky trošku pochybný efekt. Pravda, zjistil jsi toho o ní dost, například, že je neuvěřitelně tvrdohlavá, hrdá a taky že má dostatečnou vůli na to, aby tebe a tvé pokusy zcela ignorovala. Respektive, pokaždé když jsi ty nebo někdo jiný přišel na ošetřovnu, ležela na boku, zády k tobě a hrála že spí. Snad jediný s kým komunikovala byl Thor, kterému vždy vyškubla jídlo z ruky, načež se vrátila ke svému předstírání. Očividně vám nedokázala nikomu odpustit, že se plavíte s Kazumou na stejné lodi. Tak to bylo celý onen den. VesniceRose, Samael, Pes, Roja, Satu Po konci souboje se jako první vzpamatoval Rose, který nejprve varoval Psa, hodil po něm čapku, načež zamířil svázat Izada, který vypadal, že i bez provazů mu bude trvat ještě několik hodin, než se probere, přesto svázat ho a hodit do rohu bylo vzhledem k jeho nebezpečnosti poměrně chytré. Mezitím se Samael dal na léčení, což se pro něj ukázalo jako poměrně obtížný úkol. Hned první člověk, kterého mu přinesli prostě exnul. Nebylo tedy tak úplně jisté, jestli za to mohl hudebník, vzhledem k silnému tepenému krvácení, které měl, každopádně, umřel přesně v okamžiku, ve kterém se ho Samael dotknul, a ještě mu do tváře vystříkl nechutně silný proud krve. Po tomto incidentu se nezraněným vesničanům vašemu Archandělovi(význam tohoto slova spolehlivě neznali) nechtělo moc pomáhat. Nakonec se však donesli dalšího, tentokrát s probodeným břichem, kterému už Samael dokázal jeho ránu zacelit. Stálo jej to však poměrně velké množství energie. Pak už to šlo jako na běžícím pásu. Různé přenášení energie, které několik(asi čtyři včetně rybáka) jedinců nepřežilo, na druhou stranu se však podařilo zachránit zbytek z raněných. Na konci celého procesu byl Samael tak vyfluslý, že se zhroutil na zem a zbytek dne prospal(můžeš se naučit léčivou techniku jestli chceš). Time SkipVšichni Na Musashi Island jste zůstali ještě následující dva dny na rozkaz vašeho kapitána Psa, který se chtěl utkat s Gamaganovými piráty stůj co stůj. Co jste dělali během těch dvou dní je vaše věc(ale samozřejmě to od vás chci vidět sepsané). Každopádně několik drobností ohledně vaší situace: 1)Vesničané k vám nakonec našli cestu. Díky Kyoumově masáži jejich mozků a také faktu, že Samael pár z nich zachránil před smrtí na vás nevzali vidle a motyky a dokonce vás i ostražitě tolerovali. Neminul ovšem den, kdy by se starosta nesnažil své spoluobčany přesvědčit aby vás pobily a naházeli do moře. K vaší smůle je třeba říct, že se mu poměrně dařilo a hodinu od hodiny se objevovali hlasy proti vám. Těm nepomohl ani moc fakt, že stále máte na palubě jejich kovářku, kterou Kyouma po dvou dnech usilovného snažení konečně alespoň trošku rozpovídal. Dozvěděl se tak několik zajímavých informací(pošlu soukromě). 2) Přišly do vesnice noviny, které jste umě zrekvírovaly 3) Na konci druhého dne se na obzoru objevila korály obrostlá loď s vlajkou ve tvaru obrovské žabí hlavy. Gamagan se blížil. NovinySvětOBROVSKÝ SKANDÁL, Monky D. Garp NAŽIVUObrovskou ostudu si utrousila nejen naše redakce, ale i vedení Marine, když uvěřili zprávy o smrti bývalého Vice-Admirála Marine Monkey. D. Garpa z rukou do té doby neznámého muže, Bunshichi D. Tawari. K naší obhajobě je nutné zdělit, že tito dva spolu opravdu svedli velmi tvrdý souboj, mna jehož konci Monkey D. Garp padl s něčím, co vypadalo jako srdeční příhoda, po několika dnech se však ukázalo, že se jednalo jen o opravdu tvrdý spánek. Pravda vyšla najevo teprve poté, co se bývalí Vice-Admirál a nyní instruktor Marine v East Blue probudil při převozu svého těla do East Blue a vyšel na palubu Bitevní lodi, která jej převážela. Jak je možné, že si jeho doktor spletl spánek se smrtí se nám doposud nepodařilo objasnit. Otázkou zůstává, jak se Marine vypořádá s Exorcistou Tawarou, kterého mezitím jmenovala na post 7. Shichibukai. North BlueRed-Haired Shanks Ano je to tak, největší obavy velitelství Marine se naplnily. Red-Haired Shanks v současnostni služebně nejstarší a nejsilnější Yonku si udělal výlet z New World do North Blue. Je otázkou co ho k tomu vedlo, přesto však radíme všem, aby pokud možno nevyplouvali na moře kolem Grand Route, kde byla jeho loď naposledy spatřena. Kontakt mezi Elitou A poslední neradostná zpráva. Hammerhead Gorki, doposud považovaný za nejmocnějšího piráta North Blue a Pyroman Lang se setkali nedaleko Grand Route. Důvod tohoto setkání se nám nepodařil zjistit, ani to, jestli nějak souvisí s objevením Shankse a jeho mužů. Zkušenosti za mini Arc Kazumo: 23 Dr. Kyouma: 16 Samael: 26 Satu: 9 Abe: 3 Alex: 10 Sarutobi: 8 Thor: 17 Joha Pes: 31 Rose: 25 Bazuso: 3 Roja 8 |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Niesom si sice celkom istý čo sa to v skutočnosti stalo predsa len po zápase nezostali žiadne stopy až na otvorené dvere do hrobky. Niečo mi však vravelo, že to čo som zažil nebolo len výplodom mojej fantázie. Preto skôr než podídem do hrobky vzdám úctu Musashi Okikibovi pri jeho hrobe a podobizni tak ako som predtym chcel vzdať úctu pred hrobkou. Po minúte ticha vložím svoju katanu do saie a vydám sa do otvorenej hrobky. Dvere nechám za sebou pootvorené aby som tu mal aspoň trochu svetla. Všimnem si rakvu a aj meče avšak moje prvé kroky vedú k rakve. Tak ako predtým pred dverami vytiahnem katanu zo saie a následnesi sadnem na kolená pred rakvu a sochu a vzdám úctu Musashimu. V hlave sa mi vynoria slová Okikibe-sensei a aj slová toho majstra Kyuu Ryu o tom že som jediným praktikom Musashi Kenjutsu. ...budeš důstojným vůdcem Musashi Ryu... ...to najskôr treba najsť dalšich čo sa toto umenie chcú naučiť... ...Satu niečo spomínal ale neviem či ešte chce... ...inak nemáme v posádke veľa šermiarov... ...aj keď Oliver chce ísť na Grand line... ...nebolo by správnejšie zostať prípadne ten rok tu a za ten čas naučiť obyvateľov aspoň základy... ...aby bol aspoň niekto v North Blue kto toto umenie ovláda... ...ale zas nechať zvyšok posádky v štychu to tiež nieje správne... Ani neviem koľko času prešlo keď som sa postavil z rozímania. Prešiel som si históriu Majstra Musashiho. Hlavne ma zaujímalo to čo vravel Okikiba-sensei o tom aký bol Musashi predtým ako založil vlastnú školu. Nakoniec sa dostanem až k Daishu. Trochu sa mi zatají dych ked vidím tie dve zbrane. ...otvorili sa tie dvere preto aby som ako nástupca zobral tie dve čepele?... ...predsa len sú tu už mnoho rokov... ...na druhej strane možno tu možnosť mali aj ostatný majstri ale nikto z nich sa nerozhodol ich zobrať... Ako tak rozmýšlam vratim sa ešte raz k pasáži o tom ako tie čepele získal Majster Musashi |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ačkoli terapie nebyla naprostým úspěchem, dozvěděl jsi se několik užitečných informací. Vesnice je na tomto ostrově už několik staletí, vlastně od dob Temného století a byla založena následovníky tehdejšího šermířského velmistra Musashiho. Postupně se na ostrově vyvinula jakási základna podporovatelů jeho školy, která jim poskytovala přístřeší jídlo a zbraně, neboť k nim patřili i jedni z nejlepších kovářů na světě, mající na svědomí hned několik slavných čepelí. Samotná kovářka je pak posledním potomkem této slavné linie, přičemž trpí silným komplexem vůči svému otci. Zatímco on jako poslední akt před smrtí vytvořil jakési kopí o kterém pořád mluvila, ona se nezmohla na nic lepšího než na to, aby kovala zbraně pro Gamagana. Důvod toho byl prostý. Úzké vztahy mezi upadající šermířskou školou a ostrovany už skoro pohasli a ti sem jezdili už jen pohřbívat své mrtvé, a volit nové mistry své školy. Z toho důvodu se ostrované ocitli bez ochrany a když ji nedostali od mariňáků, rozhodl se jejich starosta dostat se k ní jinak. Oslovil piráta Gamagana. Výměnou za přístav a zbraně od Kary je budou chránit a Gamagan souhlasil, alespoň z počátku, po pár dnech ale jeho muži zabavili co mohli a z ostrovanů si udělali více než cokoli jiného otroky, hlavně proto, že kvůli proudům nemohli utéct ani poslat zprávu do světa. Kara pak dostala za úkol pro Gamagana vytvořit meč, který by byl schopen porazit Gorkiho kladivo, pokud by to nezvládla, vyvraždil by celou vesnici. Ona sice meč ukovala, ale ani zdaleka si není jistá jeho kvalitou. |
| |
| Nová technika Docela se mu i dařilo, vlastně to sám mohl nejvíc poznat podle toho, že se i loď houpala do tempa jeho zdaru. Byl na sebe hrdý s každým odskokem mu to šlo lepe a lépe ai když tu a tam praskla nějaká vyztužená prkna nevadilo mu to. Naopak zkoušel se odrážet čím dál tim víc a víc. Až se ten skok orpavdu povedl ,ani nevěděl jak ale jeho tělo prorazilo vrchní palubu i mezipalubu a sám se zastavil až ve skladu munice. chvilku se snažil vzpamatovat pak vstal opraši lse podíval se nad sebe a trochu smutně prohlásil. " No skřítkové budou mít co dělat." pak se pokusil vyškrabat nahoru byl nejvyší čas na návštěvu lékařské kajuty. Musel se na ní hodně připravit přeci jen kdyby ho joha vyděla trochu odřeného a špinavého, bylo by to nu divné a navíc nepotřeboval působit víc divně i na kovářku. Proto se umyl pak přišel čas na trochu Food Of Friendship nemohl si dovolit nic složitého a tak zkoušel obyčejné záviny sypané cukrem , když jich měl velký talíř cítil se připraven. " No jo ale jak řeknu Joze ,že umím skákat chtělo by to jméno.....hmmm velký bum? ne jak by to pojmenovali doma?....Orochi Breaker....ano to by mohlo být." pak za doprovodu vůně ze šátečků zaklepal na dveře od kajuty Alex. " To je jen Thor a jídlo." Thor prakticky hned vešel a zjistil, že u pacientů jsou oba doktoři. " Tak jak to vlastně vypadá?" Thor očima těkal z kovářky na Johu. " Thor přinesl dobroty aby jste se tu citili líp." s těmito slovy Thor položil talíř. A sám si prostě sedl na zem čekajíc jestli s ním někdo začne komunikovat. |
| |
| Dva dny plné akce Inu, jak to nakonec vypadá, tak tu pobudeme. Dokonce jsme dostali nového společníka v podobě toho rybáka, který se pral s kapitánem. Bohužel byl svázán, tak jsem se netrápil tím, že bych si s ním povídal. O co zajímavější bylo to, že se tu měl brzo ukázat jeho kapitán a nejspíše se s námi nebude mazlit. Vidina konečně pořádného boje moji postavu nastartovala už příliš dlouho jeho zbraně jen tak leželi v klidu v pouzdrech a vlastně jedinou šanci měli, když jsem se v pološíleném stavu pokusil zabít našeho navigátora. Vlastně hned, ten den co se vrátil kapitán s Mumeiem a rybákem jsem se rozhodl poradit o dalších krocích s celou posádkou. Tak co budeme dělat? Evidentně nás čeká boj a dle všeho bude lepší, když budeme bojovat na zemi. Navrhuji proto schovat loď na místo, kde nebude na očích. Nechceme přece, aby nám jí zničili jako vám Pyroman zničil tu vaši chiméru. Navrhuji se na ně pořádně připravit, přichystat nějaký pasti po cestě do vesnice tu vylidnit a počkat si tam na ně. Pronesu opovážlivě, jako bych to bral vše jako samozřejmost a rozkaz mnou vydaný. Mumei vlastně díky plesnivým vlasům ovládá stromy, tak by nám mohl pomoct, minimálně v dělání pastí. Pač pochybuji, že náš kapitán s Thorem v zádech vymlátí celou posádku. Při proslovu si mimoděk vytáhnu krabičku cigaret a jednu cigaretu vytáhnu, přiložím si jí k ústům a zapálím. Kyouma by se mohl pokusit přesvědčit vesničany, aby nám s těmi pastmi pomohli, nebo spíše aby se radši ukryly někam do bezpečí, než se s rybáky vypořádáme. Toť k tomu, co jsem chtěl říct na úvod. Potom po zbytek toho dne se snažím se zbytkem o naší situaci diskutovat. Den na to nebo spíše tentýž večer využiji indispozice kovářky a potají se chci podívat do její kovárny. Cílem mého tažení je domek kovářky, přesněji její kovárna, hledám olej na zbraně a nejlépe i nějaké střelivo či prach i když pochybuji, že bude mít na šermířském ostrově nějak velký podíl výroba střelných zbraní. Pokud tam něco objevím při nejlepším wakizashi o lepší kvalitě, tak je nenápadně ujmu, přece jenom jsem pirát. Zbytek dvou dní bych rád započal výstavbou nějakých pastí nebo nejlépe strategickým domlouváním plánů, abych byl v obraz, sice s mojí natvrdlostí půjde vštěpování nějakého plánu do hlavy špatně, ale aspoň něco. |
| |
| soukromá zpráva od Musashi Kazumoto (Navigátor) pro Po tom co si prezriem historiu vezme z podstavca Draka a vyberiem ho z saie. Skusim ako sa citi v ruke a spravym s nim niekolko sekou jednouu rukou a potom aj dvomi rukami. Snazim sa zistit ako je voci mne nakloneny lebo s ixh popisu mi Okikiba vravel ze tieto mece maju svoje osobnosti. Nasledne vezmem do ruky Tygricu drziac Draka v pravej ruke. Skusiac niekolko kombinacii mi je jasne ze som zanedbaval boj z daishom. Avsak vzhladom na ich historiu by bolo skoda ich tu nechat. Avsak zobrat ich len tak tiez nieje vhodne preto aj ked si vezmem Tygricu so saiou za opasok vezmem moju katanu z saie a dam ju do puzdra Draka a Draka do puzdra mojej katany ak pasuju a ak nie tak ich vymenim aj so saiami. Nasledne polozim moju katanu ktoru som dostal ako dar pred mnohymi rokmi a prezil som s nou mnohe na miesto kde bol Drak so slovami “Musashi-sensej poziciam si ich od vas davajuc vam do zalohysvoj vlastny mec. Ako posledny praktik Musashi kenjutsu neskonam kym ich nevratim. Nato sa este raz poklonim soche a rakve a vijdem von zavruc za sebou dvere hrobky. Nechce sa mi ist este k ostatnym a tak sa Na pohrebisku pod ocami predchodzich majstrov snazim s novym daishom spriatelit a rozpomenut si na styl boja s dvoma mecmi. Obcas do toho pridam SORU ako trening uhybnych manevrov a tak pokracujem az kym sa neunavim. Pritom ma napada nova technika ktora by mohla fungovat ako rozvoj soru kde by som sa tak rychlo dostal z superovho dosahu ze by si myslel ze som este na povodnom mieste aj ked by som bol uz pri jeho boku. Neskôr ked ma uz zacne chytat hlad sa vydam najst ostatnych (prispevok neskor a dam ho verejny ked dojdem k lodi) |
| |
| Musashi Isle Už bola noc keď som sa vybral naspäť na loď. Bol som dosť zničený špinavý a hladny ako som sa tak prechadzal lesom z kopca smerom k lodi. ...tak pomali by sme sa ráno mali začať chystat na prichod tej maxižravej ryby... ...dúfam že si Oliver a spol nezmenili nazory a nechcú odísť skorej... ...to by som tu asi musel zostať sam... ...obyvatelov je najlepsie ukryť v hrade... ...tie múry by to mohli vydržať... ...a poskytnúť dobrú pozíciu... ...ostatný ak by tu zostali by mohli somnou čakať v dedine kde by sme s gamaganom zúčtovali... ...snáď bude dosť dní na prípravu... Pokračujem ďalej lesom a zívnem si. Na neby už dávno žiarili hviezd keď som sa ocitol na pláži. Tam som ako prvé zlozil jak katanu tak wakizashi na zem a išiel som sa trochu umyť do vody som šiel len kusok a voda mi tak siahala asi do prostred stehien. Umyl som sa a potom som si šiel zobrať na pláž daisho a veci. Následne som si to potom namieril k lodi s tým že som daisho držal nad hlavou aby sa nenamokrylo. Potom mi došlo že som sa vlastne ani umyvať nemusel keď sa teraz brodím vodou ale čo už. Na palube som zo seba striasol vodu a porozhliadol sa čo je tam nového. Všimol som si trhlinu v trupe lode(ak ju Rose hned v prvy vecer neopravil) ...co to sakra... ...žeby sa tu zase bojovalo alebo thor skackal ako na tom člne?... ...ach jaj musim to zistiť takýmto tempom budú mať naše lode veľmi krátky polčas rozpadu... Následne sa pokúsim nájsť niekoho aby mi vysvetlil čo sa tu a v dedine dialo za poslednych pár hodín. Len čo som sa to dozvedel šiel som za Thorom aby mi dal niečo k snedku nakoľko som zase celý deň nič nejedol. Pokial by spal tak by som sa prepašoval do kuchyne a vzal si odtial niečo. Následne som sa vydal spať vzhľadom na moju únavu a vyčerpanie z udalostí posledného dňa. V noci som si ako tak oddýchol aj keď som nespal dlho. Prvý deň loď (asi všetci) Ráno po tom ako som vstal som si dal trening Soru aby som sa zlepšoval v rýchlosti a hlavne v tom ako zmiznúť z jedneho miesta a objaviť sa na druhom bez toho aby si to súper čo i len všimol. V zasade som jak blazon poskakoval pomocouSoru z jednej strany paluby na druhu od provy az po kormu. Po asi polhodine tréningu týchto úhybných manevrou som sa výdatne naranajkoval a potom som povedal Thorovi. "Thor máš niečo proti ak by som kováčke odniesol ranajky?" Ak súhlasí tak jej ich odnesiem ak nesúhlasí tak si vezmem trojnohu stolicku, knihu co prelozila Abe, lodné denniky a esťe mapu North Blue a nasledujem Thora za Kováckou. Keď tam prídem tak jej poviem ked si odomna alebo od Thora vezme jedlo. "Mrzí ma čo sa stalo. Trochu to môj put sebazáchovy prehnal. Chcel by som sa s tebou o niečom porozprávať." V zásade mi jedno ci tam niekto je alebo nieje prisadnem si a v kľude čakám či sa otoči alebo neotoči. Nemám sa kam ponáhľať zobral som si dosť vecí na čitanie a hlavne vzdelávanie sa v navigácii. Ako tak čitam a občas si robím poznámky do mojho denníka a do mapy sa občas pozriem na kováčku ktorá sa stále snaží tváriť že spí. V zásade na reakcie ostatných ktorý by ma vyhanali nereagujem. Občas k nej poviem slová ako. Si si istá že sa nechces porozprávať to čo ti chcem povedať ťa bude zaujímať. Prípadne poviem. "Ja viem že nespíš tak si môžeš v kľude prelahnúť na druhý bok." Keď konečne zostanem z kováčkou sám alebo okolo obeda aj keď tam niekto bude vyberiem Tygricu so saiou spoza opasku položim ju vedľa nej na postel . Následne si sadnem na stolcek a potom jej poviem. "Skutočne ťa teda nezaujíma čo ti odkazuje prvý majster Musashi Kenjutsu? Inač ak chceš vedieť vedla ťeba leží Tygrica ako kováčka si o nej musela už počuť. Nechceš si ju prezrieť? Nemyslím si že máš každý deň možnosť si prezrieť dielo starých majstrov pokochať sa dokonalosťou čepele jedneho z 12 Saijo O Wazamo." Nato pozorujem ako zareaguje. Predsa len neviem si predstaviť šermiara alebo kováča ktorý by odolal tomu pokušeniu. Ak by mu neodolala tak sa s ňou porozpravam ak hej tak po 10 minútach čo necham Tygricu pri nej si ju opôť zoberiem a vyberiem sa preč s tej kajuty. Pred obedom schovám všetky svoje veci čo som mal pri kovačke pod moju spaciu sieť podídem za Oliverom Samaelom a Thorom ak ich najdem pri obede tak tam ak nie tak ich vyhľadam ihneď potom a vravím. "Tak pokial budeme bojovať najvhodnejšie bude evakuovať obyvateľov do hradu na kopci. Je tam fajna priekopa s koralmi a vysoke hradby. Padaci most sa dá stiahnuť tam by boli v bezpeči. Nakoľko keď budeme bojovať s rybákmi a obyvatelia by boli pri nás asi by to schytali a došlo by k smrteľným zraneniam. Ak by tam isť nechceli tak si mysim že by stačilo povedať že pokiaľ zostanu v dedine to asi neprežiju lebo Gamagan je známy tým že zmasakrováva tých čo sa mu postavia. Kľudne to môžem s nimi skúsiť vybaviť ja ale myslím si že budú skôr počuvať iných členov posádky Čo vy nato? " Následne si vypočujem názory ostatných a potom dodám. "Ja by som sa s rybákmi najradšej stretol na súši čo najdalej od mora. V prvom rade kôli tomu že polka posádky su neplavci a rybáci majú na súši nevýhody. Preto by bolo vhodné oboplávať loďou ostrov, najsť nejake vhodne miestečko a tam loď buď Zakotviť na plytčine, Počas prílivu sa dostať čo najbližšie k brehu alebo vytiahnuť úplne loď na breh. Taktiež by som všetky dôležite veci z lode vzal a umiestnil do hradu. Tam by sa s civilistami mohli schovať aj Joha Alex a prípadne Thor a Abe by ich mohli ochraňovať ak by sa Rybaci rozhodli ísť najskôr do hradu a tak ich zadržat aby neprešli hradby kým by sme dorazili z dediny. Ako niejeto najlepši nápad ale predsa rozdelovať sa na viac ako 2 skupinky nás len zbytočne oslabí Avšak ak máťe lepšie nápady sem s nimi. " Potom diskutujem s ostatnými čo a ako. Keď mám toho dosť alebo sme sa dohodli zájdem za Rosem keďže si všimnem jeho Nodachi ktoré sa dá dosť ťaźko prehliadnuť a poviem. "Kukám že máš novú hračku. Jak dobre s ňou vieš zachádzať? Prípadne nechceŠ sa s ňou niečo naučiť mohli by sme si dať menši sparing od včerajška som 29tym Majstrom Musashi Kenjutsu. Tak ak chceš môžem ťa niečo podučiť. Pripadne tréning nezaškodí keď čoskoro dojdu maxižravé ryby. Čo ty na to." Po kladnej odpovedi trénujem spoločne s Rosem na pláži s tým že ja sa snažím trenovať boj s dvoma zbraňami a on s Nodachim. Pričom neskúšam techniky ale viac menej len zakladné kenjutsu. V tom pokračujem kým sa Rosemu chce alebo niesme obaja moc vyčerpaný. Po skončení treningu a snahy zlepšiť sa v boji po boku Roseho, A za predpokladu že som si na obed dobre pokecal s Kováčkou zajdem za Samaelom a poviem. "Samael mohol by si presunuť časť kováčkyných zranení na moju ľavú ruku? Idealne tak aby to jej pomohlo ale aby som ju mohol použiť zajtra v boji." Pokial ma Kováčka len ignorovala alebo sa po tom presune zranení citim na to tak zájdem do lesíka a tam si hopkám pomocou Soru a vďaka Bleskovým krokom tak skúšam úhybné manevry tak aby som ich mal čo najlepšie nacvičené a mal možnosť sa presunúť do strany alebo za protivníka skôr ako si to on mohol všimnuť mysliac si že som zmizol alebo ešte stále na mieste. Stale skáčem medzi stromami tváriac sa že sú stromy protivnici. Po večeri idem spať aby som sa vyspal a mohol hneď ráno začať z realizáciou planu pokiaľ sme sa na niečom vôbec dohodli. |
| |
| Změna plánu? Telefon u pohřbu Pes, Sam, Han, Natali Samael se nakonec předvedl jako někdo užitečný, byť při tom zabil pár lidí a Izada. Kapitánovo rozhodnutí mně ale nutí k otázkám, které musím předložit nadřízeným. Navíc tu je ještě věc s jeho odměnou a s tím, že brzy nastane další bitva. Tohle je vážně na nic…Budu se muset zeptat nadřízených na kolik jim mohu pomoct, aniž bych prozradil svoje schopnosti v plné výši nebo něco dalšího…A odměna za Izadovu hlavu by taky měla jít přes ně, jen nevím kolik si naúčtují úrok…každopádně bych to tělo měl rychle odnést a zavolat si. Vypůjčím si od někoho nějaký trakař s omluvou, že pohřbít Izada ve vesnici nikdo nechce. Pokud mi jej nikdo nepůjčí tak jej odkoulím do lesa mimo zraky ostatních, sám vytvořím nějakej trakař a zavezu jej hluboko do lesa. Pokud se mnou někdo šel a pomáhal mi s tělem neukážu mu svou moc, pomůžu mu ho zahrabat a odejdu někam do lesa. Zkontroluji, že mně nikdo nesledoval a zavolám pomocí den-den mushi své nadřízené. Těm po heslování sdělím situaci(Gamagana, Izadovu hlavu i kovářku, která by se mohla stát dodavatelem užitečných zbraní) a čekám na instrukce či případné další novinky. Podle rozkazu pak oddělím/neoddělím hlavu od těla a nechám vykvést nějaké hezké květiny na jeho hrobě. Pokud mi nadřízení dali za úkol zachovat hlavu, tak brzy ráno(než půjdu spát) seberu dost velkou nádobu a dost alkoholu, uložím hlavu v ní a zakopu na místě, podle domluvy s velením. Plánování, Trénink a další starosti Všichni Když se vrátím na loď vidím ještě kousky rozbitého jednoho člunu a díru v podlaze, kvůli která se vydám za Thorem vynadat mu. S tím skákáním to opravdu přehnal a mně začíná docházet trpělivost. Kupodivu jsem ho našel u kovářky, ale nijak mi to nebrání mu nadat, protože kovářka nám sotva věnuje pozornost.. Ani mi nijak nevadí, že se mi u ramen houpe „zapůjčené“ nodachi a pod pláštěm. Sakra Thor-san, co to má znamenat? Proč tu rozbíjíš loď a co se sakra stalo s člunem? Takhle hnusně znevažuješ práci lidí, kteří dělali se dřevem i stromy, které padli na její stavbu a opravy…*takhle podobně nadávám asi dalších pět minut*…rozumíte Thor-san? Laskavě to svoje skákání kroťte, jinak potopíte celou loď i s posádkou, vybavením a jídlem… a za takové vědomé plýtvání by jste si jako kuchař měl useknout ruce…Fajn, prostě si příště dejte pozor, opravím to… Pouštím se pak do opravy podlahy, kdy viditelně dám přes díru prkna a zatluču hřebíky, ale navíc použiji svou moc abych tu díru vyplnil dřevem, jakoby tam díra nikdy nebyla a ještě raději nenápadně vyztužím zbytek lodě. Když pak Han začne vykládat ten svůj takzvanej plán nesouhlasně zakroutím nad některými částmi hlavou. Zatracenej Thor, beztak mu něco pověděl…Až na ty pasti ale s plánem souhlasím, tedy trochu…A nemám sakra plesnivou hlavu! Hane, jestli já mám plesnivou hlavu, co pak máš ty?... Jinak nástraha těch pastí je zbytečnost, protože nevíme odkud příjdou a ztratíme moment překvapení… navíc by si mohli myslet, že vesničané se proti nim vzbouřili… Navrhuji tedy toto, rozdělíme se na dvě skupiny. Jedna bude chránit loď, kterou přemístíme do oblasti kam schováme vesničany, a případně budou opětovat palbu, druhá počká ve vesnici, či kolem ní a přivítá rybáky…tento tým bych navrhoval rozdělit po dvojicích… Hane, jelikož nejspíš tady ovládáš jako jediný střelný zbraně navrhuji abys byl v první skupině a obsluhoval kanón. Já se hlásím do druhé skupiny… Má ještě někdo nějaké nápady? Třeba kam by se dalo přemístit místní obyvatelstvo na dobu bitvy?... Do diskuze párkrát ještě zasáhnu, ale spíš abych někomu hned ukázal na nedostatky plánu nebo k němu něco doplnil. Zbytek večera, po vydatné večeři, pak trávím v tělocvičně, kde zkouším své nové partnery – Hrdlořeza a deset zkurvisynů na vlastně vyrobených terčích. Zkouším také novou techniku, při které hodím v krátkém čase co nejvíc zbraní zatímco posiluji ruky pomocí ruiseki. Zkouším také zaměřit vzdálenost a rozptyl, ale hold teprve jsem s ní teprve začal. Jdu spát až někdy ke druhé ráno , kdy buď ještě cvičím nebo posiluji dřevo na lodi, či další překvapení. Kovářka s doktorkou najdou ráno v ordinaci kytici tvořenou různými druhy(od růží, přes kosatce, až po levandule) pěkně ve váze, vedle nich byla pak směnka s nápisy Hrdlořez a Deset zkurvisynů. Thor zase najde pár váz s květinami na stole v kuchyni. Nicméně spím zhruba do půl desáté, kdy do sebe v rychlosti naházím jídlo a vezmu si ještě balíček na oběd. Nicméně ještě nejdu trénovat, místo toho poprosím Alex o knihu s jedovatými rostlinami a vezmu ji se svou knihou o anatomii zvířat. V ní pak hledám které by byli nejúčinnější jedy rostlin(ze kterým připravím vrhací kytky skombinované s růžemi) proti rybákům(nebo spíš různým rybám, parybám a žábám). Po dokončení průzkumu a tvorby smrtících šipek(pak se domluvím kolik jich bylo a jaký typ) začnu trénovat novou techniku, tentokrát ji občas zkusím s Piero a trénink s Hrdlořezem.V momentě kdy opět zkouším Hrdlořeza přijde do tělocvičny navigátor a po pár minutách vyměňování lichotek nad novými zbraněmi mi nabídne, že mně s nodachi trochu víc zacvičí. Jak rád souhlasím a odjíždím s ním trénovat na pláž. Beru sebou dva bokkeny(ty které jsem měl předem udělané v pokoji) pro Kazumu a a velké dřevěné nodachi(kdo ví kde jsem ho vzal tak rychle) Díky, trochu s ním mám problém…Je to děsnej paličák a já jsem zviklej spíše na kratší zbraně. Navíc ho asi respektuji víc než by nějakej šermíř měl…Tak Mistr jo? Tak to by měla být pro tebe hračka mně něco přiučit… Hele co kdybychom pak utvořili dvojčlenný tým, když už spolu trénujeme? Aspoň bychom se tak vyhnuli zbytečným zraněním…. Před tréninkem mu dám pár listů koky, abychom se tak snadno neunavili a začnem trénovat. Zatímco se snažím poslechnout rady od Katuji, zkouším nejen útok a obranu s hrdlořezem, ale i zkouším v jakém vztahu jej nejlépe ovládám(já řídím, oba spolupracujeme, nebo nechám řídit jeho a jen zamířím a přidávám pohyb). Zkouším i techniku ničení zbraní(spíš jakej vzorec můžu použít s Hrdlořezem než pokus zničit Kazumovi zbraně) a vyzkouším si i boj s dýkami proti jeho mečům. Až toho máme oba dost tak odcházím(pár hodin později) do vesnice, kde očividně starosta bouří lidi proti nám. I tak nasadím úsměv a prodávám květiny a bylinky(mám i pár menších, ale pěkných pohřebních věnců zdarma) za poloviční cenu. Jeden nákup dokonce směním za noviny, ve kterým se dozvím pár zajímavostí. Pak odcestuji hluboko do lesa, kde se opět spojím s nadřízenými a s ohledem na novinky čekám, zda nemají nové rozkazy. Po té trénuji s vytvořenými terči házecí techniky, s nahrubo vytvořenými figurínami techniky Ryu kekai jiu-jitsu a trénuji i DF, kdy přetvářím a vracím do původního stavu okolní rostlinou říši a zkouším i hýbat s listím(vůbec mi to nejde). Asi v osum večer se vracím na loď, kde u večeře nechám kolovat noviny. Po večeři zajdu za kovářkou, položím nodachi kousek od židle a zatímco měním vodu kytkám a další zalévám, k ní mluvím. Asi jsi už zjistila, kde jsem včera byl… A co jsem našel, prozkoumal a vzal si… K tomu co jsem si vzal tak na ty směnky napiš účet a já ti to splatím… Pak bych se tě chtěl zeptat na jednu věc, která mně trápí… Jedna z nich je ten úžasný výtvor pro obra…ale to mně trápí méně, akorát by mně zajímalo jeho jméno… A dostáváme se k hlavnímu trápení… Proč jsi pojmenovala tak úžasné zbraně tak jak jsi je pojmenovala?...Nějak mi to k nim nepadne… chápeš co tím myslím?...Jak je na tom vůbec tvoje ruka? Chvíli si tam s ní povídám, pokud nereaguje odejdu (Nodachi nechám u ní) a vrátím se k ní s vypůjčenou knihou od Alex a svou a pokračuji ve výzkumu jedů a ryb…. Sednu si na židli kousek od ní a jsem natolik potichu i při otáčení listů, že to vypadá, jako bych tam nebyl. Teprve nějak k desáté zaklapnu knihy, seberu nodachi a odejdu. Na palubě ještě opečovávám všechny svoje zbraně(olej, brousení atd. co která potřeje) a odcházím spát. |
| |
| Timeskip Den kdy jsme zabily vesničany Samaelovo naříkání jsem zdaleka nechápal. Když to tedy vše skončilo, tak jsem se jen divil co to vlastně udělal. Pár minut na to, když jsem vesničanům pomáhal dávat první pomoc zraněným, jsem se zároveň nabídl, že pomůžu kopat jejich hroby. Což se také stalo a samozřejmě jsem taktéž pomohl pohřbít i Izada, kterého z nějakého důvodu chtěl pohřbít Rose sám. Jakmile byly hroby hotové, vzal jsem si láhev nějakého toho pití a šel jsem si ve vší tichosti sednou do stínů opodál k hrobům, kde jsem zbytek večera popijel a sledoval hvězdy. (jestli jsem si všimnul Rose jak něco krade, tak jsem stejnak nic nedělal - řekne mi PJ). Timeskip První den Abych zbytečně nepsal dlouhé hlouposti, ta jsem si šel po tom sezení také lehnout. Probral jsem se ráno, s myšlenkami na novou dovednost, kterou jsem začal přezdívat Iron fist. Celkem se mi líbila představa toho co by ta schopnost měla umět, a také jsem věděl jak na to, ale zatím jsem to netrénoval. Po následné ranní procházce jsem byl spatřen na lodi, kde to docela žilo mluveným slovem. Šel jsem se tam najíst a poslouchat kdo mi co říká, což jsem s překvapením jen odkývával. Co se týče novin, jež přišli, tak ty jsem vůbec nečetl. Na lodi jsem zůstal, až do oběda, kvůli tomu, že jsem nechtěl poslouchat vesnické reptání o tom, že jsem snad nějaké monstrum. (ve skutečnosti jsem nic neudělal.). Bylo mi to sice jedno, ale lezlo mi to na nervy, a tak jsem před obědem trávil čas ve své kajutě, kde jsem si trénoval co jsem zrovna mohl a především jsem nacházel způsob jak využít tu techniku, která mi proletěla dříve hlavou. Oběd prvního dne Všichni hráči Ať již Thor ten den uvařil, nebo jsem musel dojíst své nakoupené zásoby. Sešli jsme se zřejmě všichni u jednoho stolu. Vyslechl jsem plány jak Roseho, Kazuma a ostatních a jen jsem nad tím kýval hlavou jak primitiv, přičemž jsem se ládoval jídlem. Měl jsem na to sice svůj názor, ale bylo mi jasné, že by ho každý považoval za idiotský a navíc jsem si nebyl zcela jistý, jestli by to vůbec šlo. "Já zůstanu na lodi." Řekl jsem jednou a dosti nahlas, aby to bylo slyšet, i když jsem nevěděl jestli to je správná volba. Time skip První den Po obědě jsem si šel zdřímnout, pač jsem byl přejedený. Spal jsem asi dvě hodiny, načež jsem se probudil a vydal se na krátkou procházku po okolí, abych se podíval jak to tady vypadá, přičemž jsem si prohlížel památky, jako byly ten hrad, nebo ten hřbitov. Bohužel jsem na procházce zabloudil, takže mi trvalo celý večer se vracet zpátky na loď. Pojal jsem to netradičním stylem a trochu jsem přitom trénoval. Time skip Druhý den Druhý den jsem byl vidění poblíže lodě. Když semnou někdo potřeboval mluvit, tak jsem si s ním promluvil a jinak jsem kdyžtak pomáhal s těmi naplánovanými přípravami co ostatní vymyslely. Snídal jsem, obědval jsem, trénoval, zaplaval jsem si krátce. Většinu času jsem se, ale jen vyvaloval na předku lodě a sledoval oblohu. Pokud chtěl někdo semnou probírat nějakou taktiku, tak jsem ho většinou odkázal na Samaela, jako prvního důstojníka. Ten večer co se na obzoru objevila Gamaganova loď jsem se vloudil tajně do nemocničního pokoje, abych se tam posadil na jednu postel a s lahví rumu v ruce jsem jen sledoval kovářku. |
| |
| Beckley – Virginie Pousměji se. „To netvrdím. Přidala jsem se dobrovolně i když jsem si to představovala trochu jinak... spíš hodně jinak. Už nějakou chvíli si pohrávám s myšlenkou, že od nich odejdu... ale tady je to trouba jeden vedle druhého a beze mě by byli brzy mrtví.“ Zavrtím hlavou. „Trochu přeháním. Většina z posádky jsou dobří lidé, se svými chybami, ale žádní vrazi a zloději.“ Odmlčím se. „Tedy samozřejmě jsou mezi námi i pár těch co jsou... násilní. Snažíme se je co nejvíc krotit, ale někdy to nevyjde. Musím jen doufat, že je zvládneme převychovat.“ Pokrčím rameny. „Myslela jsem si, že budeme jako ti správňácký piráti. Co poráží ty zlé, abychom pomohli obyčejným lidem. Zatím to není tedy nic moc.“ Vzdychnu. Objevil se Kyouma, který chtěl kovářku zbavit... hm... no prostě si s ní promluvit. Já mezitím odešla do své cimry a četla si. Objevil se Thor, který přinesl jídlo. Usmála jsem se na něj. „Díky. No... ta ruka... ukáže čas. Ale jinak trucuje.“ Pokrčím rameny. „A Joha je v bezvědomí. Její zranění není vážné, ale...prostě se jen ještě neprobudila.“ Další tři dny Čas utíkal a já ho trávila všechen na ošetřovně. Kovářka byla v pořádku, víc starostí mi způsobovala Joha, která se pořád nechtěla probudit. Pořád sem někdo chodil za kovářkou nebo Johou nebo oboje. Já kontrolovala obě pacientky a po zbytek času jsem pročítala lékařské knihy nebo zkoumala nasbírané rostliny. V jednu chvíli se tu objevili květiny, které mi poměrně zlepšili náladu a dala jsem je do květináče. Když se ke mě doneslo, že se blíží Gamaganova loď, moje špatná nálada se stala ještě horší. Další pitomé boje... jen doufám, že se k tomu nepřiplete někdo nevinný nebo abychom nezničili vesnici. Kovářku jsem musela pustit domů. Takže jsem ji hned začala dávat instrukce, nabalila ji léky, masti, bylinky a napsala co a jak používat. Hlavně, že dva týdny ji nesmí používat a pak teprve ji pomalu používat a cvičit. A nabádala jsem ji aby to dodržovala jestli chce zvýšit šanci, že ji někdy bude moci zase normálně používat. Pak jsem ji odvezla na břeh a pustila ji domů. Pak jsem se vrátila na loď. |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Alex Dovro Byl ten druhý den, co se na obzoru objevil Gamagan. Netrvá dlouho a přijede. Ať se stalo co se stalo, tak já jsem plány ostatních moc neřešil... nebyl jsem na to. Místo toho jsem se šel podívat na ošetřovnu, kde jsem našel zmoženou poté co odvezla onu kovářku. Podal jsem jí do ruky sklenici limonády a sám sobě jsem si taky jednu nadělil. Posadil jsem se na postel a zadíval se na Johu, která ležela opodál. "Vypadáš nějak otrávená. Děje se něco?" Napil jsem se a oslovil jsem Alex, přičemž jsem si z kapsy vylovil nějaké jídlo co jsem ukradl Thorovy z jeho zbytku zásob. Nabídl jsem jí ho. "Nechceš... je to... ummm.... asi maso?" Pozvedl jsem nad tím na momentík obočí, protože to vypadalo vážně hrůznostrašně, pak jsem se usmál a opět to nabídl Alex. |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Přišel Pes, přinesl mi pití a začal se ptát co mě trápí a nabídl mi maso. „Ne. Díky.“ Odpovím mu a napiji se. „Ano. Děje. A hodně. Štve mě všechno co se děje. Když jsem se přidala k pirátům čekala jsem, že to bude jiné. Pořád se jen bojuje, nemáme chvíli klidu... a když se nebojuje, tak udělá někdo nějakou kravinu a znepřátelíme si místní obyvatele. Nemůžu si ani nakoupit, protože se stydím jim jít na oči.“ Zamračím se do sklenice. „Pořád se ženeme do nebezpečí, bezhlavě, bez rozmyšlení a dokonce i s vědomím, že třeba proti tomu protivníkovi neobstojíme.“ Zadívám se na něj. Tím jsem mínila ten bláznivý nápad pokusit se proplout tou pevností. Pořád to byla sebevražda. „Mám jenom dvoje oblečení. Když už zalodíme nemůžu si jít dokoupit oblečení, protože někdo něco vyvede... třeba Kazumo někoho zabije nebo zmrzačí.“ Z mého hlasu bylo jasně znát, jak ho nesnáším. „A ženská na nakupování oblečení potřebuje aspoň dvě hodiny!“ rozhodím odevzdaně rukama. „Tak se nediv, že jsem den ode dne víc otrávená.“ |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Alex Dovro Alex to na mě vyklopí všechno najednou, až z toho zůstanu chvíli zaraženě hledět, pak se vzpamatuju, pozvednu skleničku a trochu se napiji. Bohužel se zakuckám. "A jo... oblečení. Chtělo by to nějaký penízky no." Zadívám se do sklenice, jak se v ní houpe voda. "Tak musíš čekat komplikace, když cestuješ s někým kdo chce být králem světa." Chlapácky si zaklepu na hruď a usměju se, načež se znovu zamyšleně zadívám do skleničky. "Necestuješ se svatými, musíš počítat, že tady vždycky něco bude, že někdo nekoho zraní. Nikdo není zoodpovědný za tvůj osud." Pohlédnu na Johu. "Ale víš, jsem docela rád, že tu jsi. Když tě vidím, dodává mi to odvahu." Odložím skleničku a sundám si psí čepici, načež jí podám Alex. "Na vem si ji, oblečení to sice neni, ale je to jediné co mám." |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Zavrtím hlavou. „Peníze mám. Problém je v tom, že není kdy si ho koupit. Nejdelší zastávku jsme měli na tom ostrově, kde se trénovalo... ale tam jaksi butik s oblečením scházel.“ A kupovat použité oblečení... eh... Zadívám se na něj. „Tak to není, Pse. Pokud nás někdy chytí a budou soudit. Tak rozhodně nebudou rozdělovat kdo co udělal. Jestli někdo z posádky zabije nevinného člověka, připíšou to na vrub nám všem. Činy jednotlivce budou činy nás všech.“ Stisknu rty. „Já samozřejmě s bojem počítala... ale s těmi zlými piráty, občas s Marínou, ale že je nebudeme zabíjet. Ne, že budeme Mariňáky bodat do zad a civilisty mrzačit. Já chtěla lidem pomáhat. Jak to dělal Luffy.“ Vzdychnu. „Chtěla jsem cestovat po světě, poznávat nové lidi a dělat si přátele, poznávat víc medicínu, zkoumat rostliny a občas rozkopat koule nějakému pirátskému parchantovi!“ Znovu vzdychnu. „Jenže se zatím nestalo ani jedno.“ Překvapí mě, když mi nabídne Pes svou čepici. Zavrtím hlavou. „Díky. Jen si ji nech. Je to od tebe milé, ale ta patří k tobě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Pes Oliver (kapitán) pro Alex Dovro Když zmíní Luffyho jméno, tak si zastrkám čapku do kalhot a poslouchám jí s notným zájmem. Jakmile dopovídá, nastane chvilka ticha, ale tu pak hned přeruší můj veselý smích. "Guararararara...." Utřu si slzy smíchu a popadnu skleničku, abych to zapil, načež se zadívám na Alex. "Já si myslím, že tvůj hlavní problém je, že nad tím, až moc přemýšlíš." Zadívám se do stropu "Aww... kdy je to naposled, co jsem se takhle pobavil." |
| |
| soukromá zpráva od Alex Dovro (Doktorka) pro Zamračím se, když se mi začne smát. Já to myslela vážně a on se mi směje? Skvělé. „Možná. Ale takhle to prostě cítím, Pse. Jsem doktorka. Moje poslání je léčit a pomáhat lidem. To co se kolem mě děje... mě trápí. Upřímně... nebát se, že by jste beze mě všichni umřeli na různá zranění, tak bych už odešla.“ Myslela jsem to vážně. „Já fakt nevím jak dlouho tohle vydržím. Pořád doufám, že se něco změní... myslela jsem si, že se Kazumo poučil, že tohle jeho násilnické chování nebudeme tolerovat... a zase znovu něco vyvede. Bojím se toho, kdy obrátí svou zbraň proti dítěti. Když už zranil ženu, proč by to neudělal dítěti?“ odfrknu si. „I když ho nesnáším, začnu asi všude chodit s ním, abych ho hlídala.“ Zadívám se znovu na Psa. |
| |
| Timeskip Den kdy kapitán zabil vesničany a Samael byl "hodný" Žvýkám ty divné listy a cítím jak mě brní prsty. Ale nemám čas si na ten pocit zvyknout. Snažím se léčit ale je to fakt na levačku. První člověk mě tak nechutně zakrvácel obličej že se budu muset dokonce i vykoupat. Jenže nemám čas přemýšlet nad tím co mi zaschlá krev udělá s vlasy. Takže si jenom otřu rukávem obličej a pokračuji v léčení. Snažím se dělat co můžu ale nejde to dobře. I přes tu divnou rostlinu se zmítám v bolestech. Po každém vyléčeném se delší přestávky, které potřebuji abych se přestal třást. Je mi jasné že dlouho nevydržím. Pomalu mě zraňuje zrak a nejsem schopný pořádně vnímat svoje okolí. Cítím jenom energii která se kolem mne pohybuje, tančí. Život který odchází a přichází jako příliv. Utíká jako jedna velká vlna a jenom já jí stojím v cestě s jednoduchým úkolem, zdržet jí. Najednou se něco ve mě zlomí. Znám ten pocit... tolikrát sem ho už zažil. Pocit který nejde popsat jinak než nekonečný hlad. Ruce se mi přestali třást a já se prostě otočil celou svojí pozorností na rybáka. Dotkl sem se ho a usmál se. Byl to nádherný pocit jak umřel. Tolik krve co z něj teklo. Prostě se na něm objevilo spousta ran které ho zabili. Jeho zbylá energie mě dala trochu dohromady a já se pustil do dalšího léčení. Další léčení se opět slilo v jedno divné vidění naplněné bolestí a utrpením. Nakonec sem omdlel když sem překročil svojí mez a dal sem poslednímu léčenému více než sem měl. První den po léčení- probuzení Probuzení není jedno z těch příjemných. Celé mé tělo je pokryto krví a co je horší velká část je moje. Vnitřek mého těla cítím stylem jako kdyby mi tam Kazumo zase narval tu svojí **ranou katanu. Navíc mě k tomu všemu hrozně bolí hlava. Opatrně se posadím. Bolest je stále hrozná ale alespoň žiju. Michaeli, Michaeli... to si zase přehnal. Neříkal ti to vždycky táta? Nepomáhej těm sráčům vždycky to nakonec odneseš ty. První co dělám je že kontroluji svoje věci. Fajn mám všechno takže alespoň mě neokradli. Hm to je dobré. Horší je že se podlaha houpe. Takže jsem na lodi a na lodi sem rozhodně nechci být. Protože to může bejt loď těch zrádnejch umr***ů, rybátora, jinejch pirátů nebo mariňáků. A ani jedna možnost mi není vůbec příjemná. Já někoho zabiju... Postavím se a opřu se o svojí kosu jako o hůl. Zasyčím bolestí,. Nejspíše sám sebe... Opatrně kráčím dopředu opírajíc se o svojí hůl. Když vylezu na palubu jsem bílí jako stěna a zpocený jako po celodenním tréninku. Světlo se mi opřelo do očí a já si musel zakrýt oči a chvíli mi trvalo než sem se rozkoukal. Jakmile je ale zrak zpátky tak zjistím na které lodi jsem. Nééé... to raději ty mariňáky do psí prdele... já tu nechci bejt! Bohužel ale vím že se odsud nedostanu, nemám dost síly na to abych to upádloval. Takže sem zasranej vězeň! Hezký! Jestli mě nevyklopí do večera v městě tak se raději zabiju než abych tady byl s těma nevděčnejma zmrdama. Pak se mi pomalu začnou podlamovat nohy takže jsem nucený se svézt na nejbližší zeď a zhroutit se tam. Ztěžka oddychuji a trochu se sbírám. Po pěti minutách zjišťuji že jsem již celkem v pořádku. Energie se doplňuje... do večera snad budu poblíž svého normálního stavu. Opět se zvednu a vyrazím na příď, tam se svalím, odložím si svoje věci před sebe a odpočívám. Občas kolem mě projde někdo z posádky ale já si ho nevšímám. Dívám se před sebe a mám prázdný pohled. Když se přiblíží čas obědu tak pokud je něco uvařené tak si to prostě seberu a odnesu opět na příď. Stěží vydržím na jedné lodi s těma lidma, natož v jedné místnosti. Pokud ke mě dojde Kazumo a začne mi přednášet ten jeho plán tak ho zcela ignoruji. Pořád se dívám před sebe, nebo do talíře. "A co je mi do toho jestli nějaký vesničani chcípnou? Pokud jde o můj názor měli by si sami podřezat hrdla a mi s nimi. Alespoň nebudeme trpět. " Večer už mi je o něco lépe tak se i trochu protahuji na přídi a snažím se rozhýbat ztuhlé svalstvo. Začíná se mi vracet moje obvyklá nálada. Jenže pak mi ji zkazí náš ježek. Přijde a něco po mě chce. Já jenom pokrčím rameny, opřu se o okraj lodi a složím si ruce na hrudi. "A co takle kdyby sis tu tvojí katanu strčil do prdele a zhebnul? Já nejsem žádnej hej uzdrav. Nemám jedinej důvod pomáhat komukoliv z vás a jí taky ne. Takže mohl by si presunuť svoje tělo na jinou část lodi? " Večer si dojdu pro večeři stejně jako sem si došel pro oběd. Poté sem bezeslova šel spát. Druhý den-ráno Po probuzení sem zjistil že sem docela v pořádku a můžu se hýbat, více či méně. Tudíž sem vylezl na palubu a tam sem se pustil do tréninku soru abych dopiloval svojí novou techniku. Jedinou přestávku co sem si udělal bylo na přečtení novin. Jelikož sem měl již základy tak již brzyse mi již obstojně dařila. Potěšeně sem šel projít po palubě. Zahlédl jsem na přídi Psa. Vyrazil sem k němu jelikož tu stále byli dvě věci které sem potřeboval udělat než umřu. Opřel sem se poblíž něj a zadíval se na oblohu. "Dneska je pěkně co Olivere? " Na chvíli sem se odmlčel a pak se podíval na Olivera, člověk který by mě neznal by řekl že mám pohled člověk kterého ostatní možná i zajímají. "Nebyla to tvoje vina kapitáne. Nemohl jste za to že ten rybák začal zuřit a porcovat lidi okolo. Snažil ses jim pomoct. A udělal si vše co si považoval za správné. Vím o sebelítosti a obviňování sebe sama víc než zbytek posádky dohromady. A vím že ti to dobrého nepřinese nic. Ty lidi ve vesnici jsou odsouzeni ke smrti. Rybáci je stejně všechny pobijou až dostanou co od nich chtějí. Možná si myslíš že sme jim přinesli utrpení. Nejspíše si to myslí i oni. Jenže já znám lidi jako byl ten rybák. To že sme se tu objevili je jediný důvod proč mají šanci přežít. Jenže bez tebe nemáme šanci. Vím že si asi připadáš jako špatný kapitán když se podíváš jak tě málokdo respektuje. Vím že si půlka z nich myslí že by byli asi lepší kapitáni. Jenže kdyby byl kapitánem kdokoliv jiný než ty tak bychom spolu nedokázali vyjít. Posádka by se rozpadla. Jenom díky tomu že jsi kapitánem ty dokáže spolu vycházet tak nesourodá skupina jako jsme mi. " Usměji se, zavřu oči a nechám si vítr rozcuchat vlasy. "Nosím svoje masky před ostatními lidmi tak často a tak dlouho že sem zapomněl jaké to je být s jinými lidmi. Zapomněl sem jaké to je mít rodinu. Ale to co si povídal tenkrát když nás opustila Zainin, to jak se chováš. To všechno ve mě budí naději. " Otevřu oči a usměji se na Psa. "Díky tomu že jsi můj kapitán, sem našel lidi které chci chránit a pro které bych třeba umřel. To by nikdo jiný než ty na postu kapitána nedokázal. " Odlepím se od zábradlí a protáhnu si záda. "Takže to nezvdávej velkej taťko, rodina tě potřebuje. Až se objeví rybák budeme potřebovat kapitána Olivera aby nám pomohl ochránit celou naší rodinu." Praštím ho jemně do ramene a vyrazím dolů na ošetřovnu. To ho snad trošku probere... bože byl sem tak sladkej že je mi špatně. Potřebuju někoho vidět chcípnout, vykrvácet. Sakra proč sem na něj vůbec byl tak hodnej a vymyslel si takovouhle lež? Hm nejspíše ve mě je stále trochu euforie z toho včerejšího masakru... hm jenom si vybavím ty masakrovaná těla a krev létající vzduchem a sem úplně blahem bez sebe. Olíznu si rty a vejdu do naší "polní nemocnice". Kývnu doktorce na pozdrav a vyrazím k ní. "Ahoj Alex... doufám že ti nebude vadit že se ti budu montovat do řemesla. Ale přišel sem ti vyléčit pacientku. " Pak si dojdu stoupnout nad kovářku. "Dobré poledne přeji. Jsem Samael... Vím že se tu na tebe byli podívat už snad všichni a všichni ti mlely svoje věci. Já sem ti přišel kompletně uzdravit ruku. Jsi prý dosti nadaná kovářka. Navíc já nedokážu nečině stát a dívat se jak trpí krásné dívky. Takže tě teď vyléčím. Nežádám za to nic. Nic pro tu bandu bezbožných parchantů kteří se plaví na téhle lodi. Ani pro sebe... možná někdy v budoucnu budu prosit o pomoc ale jestli mi pomůžeš či ne je jenom tvá věc. " Klekl sem si k posteli a dotkl se jí. Kdyby se chtěla bránit tak se s ní klidně začnu rvát a chytat jí ruce. To mi nevadí. Stačí mi se jí držet pár sekund. Použiji Ruku života a vložil do ní dost energie abych jí zcela vyléčil ruku. "Dokonáno jest...sbohem" Otočím se opět bledý jako stěna a zpocený a vyrazím do jídelny na oběd. Tentokrát jsem tam na jídlo zůstal. Najedl sem se a přitom přemýšlel ohledně těch plánů co oni vymysleli. Moje myšlenky se neustále točili ohledně toho jestli alespoň umřeme rychle nebo nás žabák ještě předtím bude mučit. Po obědě sem vyšel ven na palubu a vyhledal Hana. "Na... budou se ti hodit více než mě " S těmi slovy mu podám 2x"Pistole I" a "39x"Náboje I". Později obejdu všechny členy posádky ( i nečleny) a zeptám se. "Ahoj... něco bych potřeboval. Chystá se bitva a já v ní budu dosti nepoužitelný. Vyléčil sem totiž kovářku a vzalo mi to více energie než sem čekal. Mohl bych si vzít část od tebe? Neboj vezmu si jenom tolik, že to stěží poznáš. Ale když si vezmu maličko od každého tak snad budu v bitvě schopen pomoct. " Pokud mi dá trochu energie tak poděkuji, pokud ne tak jenom pokrčím rameny a jdu za dalším. Po zbytek dne podle toho kolik mám energie pomáhám lidem připravovat jejich plán obrany, nebo jenom někde ležím a odpočívám. Když někdo za mnou příjde v průběhu dne ( od rána do příjezdu nepřátel) tak si již povídám a snažím se odpovídat normálně. Co se týče taktiky vyjádřím se takto: "Osobně souhlasím s Rosem že pasti jsou zbytečné. Když nevíme kudy příjdou nemá smysl se s tím dělat. Co se týče toho nápadu s pevností myslím si že je dobrý. Měli bychom přemluvit vesničany aby tam vyrazili a schovali se tam. Nápad s dělem a lodí je podle mě zbytečný. Nikdo z nás pořádně neumí střílet z děla, nebo mi to aspoň nikdo neřekl. Takle máme malou šanci že tu loď nepotopí. Když vystřelíme potopí jí určitě. Osobně si myslím že bychom měli využít momentu překvapení poblíž vesnice. Pár z nás vyrazí společně s lidmi aby je přemluvilo a chránilo, zbytek bude u vesnice. Jestli chce kapitán zůstat na lodi může ale to bude první místo kam pudou a sám tu nemá šanci. Jestli chcete loď přesunout na druhou stranu ostrova klidně to udělejme. Nic tím asi neztratíme. Zbytek z nás by se mělo domluvit na úderné týmy, vyrazit k vesnici a poté prostě nepřítele obklíčit a zaútočit na něj a zničit ho rychle než se vzpamatuje. Jinou šanci asi nemáme, toť můj názor. " Jakmile uvidíme nepřátelskou loď na obzoru tak hlasitě polknu a mám strach. Nejraději bych utekl pryč jenže nemám kam. Poté se zachovám podle toho jak se domluvila strategie. Já rozhodně pokud jsem schopen boje tak mířím s nějakou skupinou bojovat na souši. Pokud nejsem mířím s vesničany někam do bezpečí ( v obou případech peníze a housle sebou). |
| |
| Lodička Alex,Rose, Kyouma Thor se chápavě podíval na kovářku. " No Thor se nediví Thor by taky trucoval, ono přece jen jsme jí nedali důvod netrucovat ,že.... no snad jí tu Thor nebude vadit." pokusil se usmát. " takže muže sladký teda...." pak se ale jeho oči stočili zpátky na Johu. " Neprobere? A jak dlouho to muže trvat? A jak bude jíst ,když se neprobere? Může člověk v bezvědomí jíst?" vzhledem k tomu ,že se kolem motal i druhý doktor více specialitzovaný ,tak se Thor ptal dál. " Ty Kyoumo dokážeš zjistit ,proč se Johan nemůže probrat, nebo jak to bude dlouho trvat? Ale tak aby jí to nebolelo. " Thor s napětím čekal na odpověď, kterou si stejně přeložil jako Thor musí být u Johy povídat si s ní a vůbec dát jí dost podmětů na to aby se Joha vzbudila a jelikož už stačil zapomenout jak je to s lidma v bezvědomí a jídlem jal se odejít do kuchyně. Cestou potkal Roseho, který na mu začne nadávat. Thor jen chytne Roseho za rameno a trochu se k němu skloní. " Proč je člun pryč? Protože se Thor snažil zjistit co se děje s těma kdo tuhle loď pomáhali dát do kupy. Proč je v lodi díra, protože tu Thor nebyl když tu Taigo a jeho kouzla uspali johu spánkem, ze kterýho se nemusí. Proto Thor skáče, aby se to už nestalo Thor musí být sylnější a Thor nesmí nechat Johu samotnou." pak Thor sevřel svůj stisk na Roseho rameni silněji. " Takže Thorovi je líto stromů co na to padli a až bude Thor mít nějaký sazeničky tak je zasadí...Ale Thor teď nemůže řešit stromy ,které nezná. Musí se starat o Johu. Taky proto se Thor neptá kde Rose vzal noví meč, i když Thor pochybuje o tom, že ho Rose koupil." Thor zněl dost naštvaně otázkou byl ale důvod vzteku ,zdálo se že Thor není tka naštvaný na Roseho jako spíš na sebe a Rose se jen připletl do cesty nasupenému obřisku. Pak se Thor zavřel do kuchyně ,aby uvařil spoustu nejspíš rybího neb ostatní maso sylně docházelo to Thorovi bylo jedno z velkého hrnce nabral do menšího tedy spíš opatrně přelil aby v menším nebylo nic než prostý vývar bez masa i zeleniny. S tímto malým hrncem se vrátil k Joze i kovářce , bylo mu celkem jedno jestli tam ještě někdo je. Prostě tam chvilku seděl a protože Thor nevydrží dlohuo nečině sedět po chvilce začal povídat. " Thor neví jestli ho Joha slyší a Thor vlastně ani neví jeslti by to říkal kdyby jo,ale to nevadí Thor tu bude a bude Joze povídat. Thor tu bude pořád bude vařit ,ale bude chodit sem , jen Thor neví jestli Joha může jíst Thor se bude muset zeptat. No tak jako tak bude Thor vyprávět." a Thor se pustil do vyprávění ap rotože nevěděl co nejdřív začal vyprávět nejrůznější recepty ,ale neb si aspoň trochu uvědomoval ,že je Joha ještě dítě přetvářel je do formy pohádek, takže se za chvíli místnustí ozívali pojmy jako, Doupě masových kuliček, nebo zálivka a sedm zelenin. Thorůvi tři dny Bylo vidět, že Thora to že Joha není při vědomí dost trápilo a nejvíc to odnášelo Thorovo vaření Thor v kuchyni trávil minimum času vždy uvařil něco co si myslel, že muže sníst i Joha a pak toho část odnesl co se děje se zbytkem tak nějak nebyla jeho starost, stále cítil potřebu ,že má být u Johy a neb ho nenapadlo jak kuchyni přestěhovat za Johou, fungovalo vše tak jak fungovalo. Kazumova žádost donést snídani byla povolena pod podmínkou ,že bud nechá zbraně u Thora nebo půjde Thor s ním žádná jiná vyjímka nebyla přípustná. Stejně tak další návštěvy kovářky mohli zjistit, že jediná šance kdy si s kovářkou popovídat o samotě je ta chvíle kdy Thor vaří a nesedí u Johy, neb Thor byl schopen, a taky to dělat. U Johy i spát. Tvorba strategie na Gamagana ho moc nezajímala , jediné co bylo duležité dostat vesničany a Johu někam do bezpečí. To taky každému řekl, i když nejvíc mluvil s Johou jakkoliv ho nemohla vnímat a protože Thorovi došli recepty povídal jí o kovářce o tom, že má taky kladivo a že je určitě stejně šikovná a že by se měla vzbudit ,že si určitě budou mít o čem povídat, třeba o tom jak se jmenují jejich kladiva. Pak Thor dlouze vysvětloval ,proč je kovářka ve stejné místnosti a několikrát se zmínil o tom ,že posílat pana rychle tasím Kazumu nebyl nejlepší nápad, ale že někdy pokud chceš špatný jídlo změnit musíš prostě víc pracovat se surovinami a naučit je fungovat dobře.Thor přinesl všehcny kytky z kuchyně k Joze aby prý si mohla připadat ,že není furt jenom v místnosti i když odér Thora asi musel přebíjet cokoliv. Samelova otázka na pučení si trochu energie stejně jako ukázka léčení Thora trochu, zaujala přeci jen byl zvyklí pozorovat ,že Samael umí jen zabíjet. " Sílu no sílu ti dá pořádný jídlo, ale jestli chceš můžeš si půjčit trochu Thorovi... hmm ty asi taky Johu nevzbudíš co?" zeptal se s nadějí i když mu bylo jasné co Samael odpoví ,tedy jestli s ním vůbec mluví. |
| |
| Deň D aneb ticho pred búrkou Ráno po tom čo vstanem pokračujem v tréningu techniky ktorú som začal pred dvoma dňami pevne rozhodnutý ju teraz zvládnuť. Po polhodine tréningu a ranajkách sa zastavím za Samaelom a keďže nenamietá s presunom lode na opačný koniec ostrova čo najdalej od dediny tak začnem s prípravami. Taktiež sa zastavím za Thorom, Alex, Abe a Kyoumou so slovami. "Alex Kyouma vy ste doktory tak by som odporucil aby ste zobrali pacientov Johu a Kováčku a zamierili si to do hradu v ktorom je hrobka. Nachádza sa na kopci za dedinou. V podstate ked od dediny pojdete stále viac a viac na kopec nemôžete to minúť. Keď som odtial odchádzal nechal som bránu spustenú. Tam by ste mohli byť s pacientami v bezpeči. Idealne ak by ste cestou prehovorili aj obyvateľov nech si spakuju čo unesú a stiahli sa do pevnosti. Alex ty si davaj pozor aby si neskoncila v priekope lebo tam boli take divne koraly. Thore ty si najsilnejši bolo by vhodné ak by si išiel s nimi a ochranoval ich. Hradby sú pevné tak môžeš skákať ak bude potrebné len ťa prosím neponič hroby mojích predkov. Abe ty by si tiež mohla ist s nimi ako posilnenie obrany. Ale tak ak by si chcela určite nájdeme aj v dedine využitie pre tvoje bojové schopnosti." Následne počkám kým odídu na pevninu a potom sa op§t pustím do rozhovoru s Samaelom a Rosem. "Čo sa prepadovky týka tak ja by som navrhol aby sme my dvaja boli v inych týmoch predsa len aj keď tým kde ovládame obaja Soru môže byť zaujímavy ale včera som skúšal určite veci s Rosem a celkom fajne to fungovalo. Navrhol by som preto aby sme to skúsili tak že Han Satu a ty by ste boli v jednom týme v dedine. A Rose somnou by sme mohli vyhliadať pirátov tunák kúsok od pobrezia. Len čo by sa zjavili a spozorovali nás z lode by sme sa stiahli do dediny. Predsa len nieje to daleko a klusom sa to dá zvládnuť rýchlo. Dalo by sa to využiť aby sme ich sem vylákali a oni potom nešli niekam inam ale zakotvili tu najbližšie. Ak máte iné napady kľudne to môžeme spraviť tak že s Rosem by sme boli v pevnosti a len čo by sme ich zbadali na obzore bližiac sa by sme dosli dole do dediny vám oznámiť z ktorého smeru sa dostanú do dediny. Čo vy dvaja na to? V dedine by bolo dostat ich do klieštov s tým že ty a Satu z jednej strany krytý palbou Hana a Rose somnou z druhej strany. Aj keď na nejaké manevry nás bude dosť málo. Predovšetkým by sme sa ale mali sústrediť Na Gamagana predsa len ak ho porazíme ja určitá šanca že vydá rozkaz aby sa vzdali alebo aspoň to môže oslabiť ich vôlu bojovať dalej. Pokial nemáte žiadne námietky tak by sa zišiel ešte 1 až 2 pomocníci keď idem presunúť túto loď na druhú stranu" Keď sa dohodneme a večina opustí loď tak po spustený plachiet a vytiahnutí kotvy ju preparkujeme na opačnu stranu ostrova k skaliskám kde spustíme kotvu. Ked vidím že na pobrežie to z lode chvíľku trvá či už plávaním alebo v člne treba oboplavať tie skaliská prídem za Oliveroma poviem. "Vážne nechceš ísť na breh s nami? Zišla by sa tam silná ruka. A tu na loďi si trochu odrezaný od sveta. Ak sem príjdu a nájdu ťa tu nemáš moc dobré šance. A prázdnu loď budú zrejme skôr ignorovať. Rozmysli si to ale ak tu chceš zostať tak ti držim palce." Následne sa poberiem zbaliť si moje veci predovšetkým denniky, mapy a ostatné nástroje do batôžka ktorý si prehodím cez plece a po tom čo skontrolujem, že je loď dobre ukotvená a zaistená sa vidám k člnu kde sú už ostatný čo mi pomáhali s prepravou lodi. Či tam je aj Oliver je už jeho vec. Následne sa vydáme na člnku k pobrežiu. Ja sa ponúknem že budem veslovať . Na brehu vytiahnem čln vyššie od vody a ak je niekďe krík tak ho skúsim dostať k nemu a aspoň trochu zakamuflovať. Cestou lesom do hradu kde si mienim uložiť moje veci trénujem rýchle pohyby a úhyby pomocou bleskových krôčikou. Nesnažím sa vyčerpať predsa len čaká ma ešte boj ale proste chcem zvládnuť tú techniku k mojej spokojnosti ešte pred bojom. Keď dorazím do hradu skontrolujem či tam Thor a spol už dorazili a dám svoje veci v batôžku pod sochu Musashi Okikibi. Soche a hrobu vzdám úctu tak ako predtým a následne po jedle(obed, olovrant) sa pustím do toho na čom sme sa dohodli z Samaelom, Rosem a ostatnými. Teda ak čakáme v hrade nájdem si najvyšśie miesto na hradbách odkial mám vyhľad na celý ostrov alebo ak čakáme pri pobreží tak som kus od vody takmer až pri hranici lesa. Počaš čakania si dam ešte jednu polhodinovú sekciu tréningu. Následne však len sedím, stojím a oddychujem aź kým sa na obzore nezjaví Gamaganova loď. |
| |
| Time-skip S kovářkou je vážně těžké pořízení... Takové jsou těžké na rozlousknutí... Ale když už se to povede, tak se rozpovídají, že je ani já často nedokáži zastavit. Chvíli s ní zůstávám, a pokouším se o všechno možné... Zjevně neúspěšně. Byl bych jí začal vymývat mozek, ale poněvadž jsou zde tak tenké stěny a je zde vždycky někdo kdo odposlouchává vše co se děje, tak něco takového pro jejich dobro dělat nemohu. Poté odcházím s tím že se stejně vrátím a jdu za ostatními, optat se jich, co se dělo na lodi i mimo loď. Po zjištění toho co se stalo ve vesnici je mi jedna věc jasná. K tomu co je starosta zač a jak se zachoval je vcelku jasné, že toto nenechá jenom tak být. Hned další den proto odcházím do vesnice. Nechtěl jsem se vracet, ale když to tak ze*rali, tak co s nimi? Zde všem říkám, že to co se stalo není vina Psových piratů. Schválně argumentuji tak, aby zde byla určitá vynechávka, které se může někdo chytit a když už se jí chytí, tak další argument, který naprosto rozmetává jakékoli pochyby, které vyvstanuli při položení chybějící části. Jako viníka nikoho neoznačuji. Neříkám jim, že to oni jsou ti kteří za to můžou, ani je o tom nepřesvědčuji. Schválně volím svá slova tak, aby oni samotní pochopili, že oni můžou za to co se zde děje a Oliverova posádka teď dělá to co dělá především pro ně. Většinu času pendluji mezi kovářkou a vesnicí. Jakékoli vyjednávání s vesnicí o tom aby se přesunuli nebo udělali něco jiného pro svůj blahobyt ohledně nadcházející bitvy nechávám čistě na někom jiném. Rozhodně nehodlám něco udělat jenom proto, že mi to někdo jiný řekl nebo nakázal. Thor Jeho otázka mě vcelku překvapuje... Ono s ní něco je? Ptám se sám sebe a až potom mu odpovídám Kdybych mohl tak už bych to udělal. Vrtím hlavou. Ale jestli chceš, tak můžu zkusit zakročit... Ale až potom, co odeplujeme z ostrova. Do té doby jí zkusme dát šanci se probrat sama. Přírodní cesta je ta nejlepší. Kazumoto Není to tak že se mě to nějak extra týká ne? Odpovídám mu na jeho návrh ledabyle. Jako doktor budu tam, kde jsem potřeba a né tam, kde bych měl být... Pokrčím rameny. Není to má vina že je to tak uděláno. Izmael M-mou energii? Ptám se, ačkoli je mi jasné, že po mě zase budou něco chtít. Na to že jsem jen cestující, tak toho po mě vyžadují vcelku dost... Promiň, ale teď jsem docela unavený a nevím jestli by mi ta ubraná troška vážně nechyběla... Možná až mi bude o něco lépe tak pomůžu. Říkám tak zdvořile jak mohu a když odchází, tak se mu za zády ještě jemně ukloním, bez zjevného důvodu Všichni - Většinu svého času trávím s kovářkou. Dokonce tam i přespávám. Když ho netrávím s kovářkou tak optáváním se všech co se děje nového nebo ve vesnici. - Jakákoli taktika bitvy jde mimo mě. Ostatně i bitva samotná jde mimo mě, především kvůli tomu proti komu stojí. Samotné rozhodnutí kapitána o bitvě ale schvaluji. O tom, že zůstává na lodi a nebude v první linii již nikoli. - Kdykoli vidím zbraně, která vytvořila kovářka, tak se chovám zvláštně... Celý se zastavuji a svůj pohled směřuji na danou zbraň, přičemž nevnímám okolí. Pomalu se přibližuji ke zbrani a natahuji k ní ruku. Když na mě někdo zvýší hlas, nebo se mě dotkne, či udělá jiný úkon aby mě zastavil, tak se jakoby probudím, omluvím se a pokračuji v tom co jsem dělal předtím než jsem viděl tu zbraň. |
| |
| Dodatek Thor Thor si dělá starosti o Johu, není divu. Mě její bezvědomí také dělá starosti. „Nevím jak dlouho to může trvat. Mozek je velmi složitý. A já bohužel nejsem zase tak dobrá doktorka, abych si troufla hrabat se ji v hlavě. Až dorazíme do nějakého většího města, můžeme vyhledat profesionála, který je na to zaměřený. Jinak nám nezbývá než čekat.“ Pronesu a snažím se mluvit a tvářit pozitivně, aby se Thor nebál. „No... jestli se dnes neprobudí, budu ji muset nasadit umělou výživu. Jinak normálně jíst samozřejmě nemůže.“ Příprava Kazumo začal korigovat co máme dělat. Nebyla jsem nadšená, že máme odejít. Naštěstí kovářka už byla pryč a ruku měla díky Samaelovi zdravou. Nechtělo se mi pryč, protože jsem doktorka, tak bych měla být u boje ne? Ale nechala jsem se přemluvit jen kvůli tomu, že se někdo musí postarat o Johu a navíc, když to bude nutné může uzdravovat Samael. Takže jsem posbírala co se dalo a hlavně co jsem potřebovala. Lékařské potřeby, taky stroj na monitorování životních funkcí a umělou výživu. Johu jsme nechali přenést na nosítka. Musela jsem se zvětšit, abych to všechno unesla. Jestli půjde i Thor, aspoň mi pomůže s Johou. Takže do hradu? Hrobka? Výborně... chladné místo... to není moc dobré pro pacienty. Ale bude tam bezpečno. A snad tam nebude moc vlhko. |
| |
| Plánování beze mně No krásně jsem rozpoutal debatu o taktice i když potom mi jí zkritizovali a přišli se stejně děravými plány jako jsem měl já. Když Pes prohlásil, že zůstane na lodi přesto, že "většina" se rozhodla loď opustit bylo poněkud zarážející. Buď chce jít kapitán ke dnu se svou lodí a nebo to má nějaký hluboký význam, který nejsem schopen pochválit. Každopádně mě tahle situace mrzela, jelikož má sice kapitán v hlavě napliváno, ale jeho destruktivní síla by se rozhodně hodila při hlavním střetu. Nejvíce se mi asi líbil stručný nápad Samaela, který jsem byl schopen rozumě probrat. Pak ovšem přišli soukromé hovory s Kazumem, který začal znovu se svým bohulibým proslovem, který mě totálně zmátl. Aha, takže jediné tři jedince schopné větší destrukce rozmístíme okolo vesnice a na hlavní útok ve vesnici bude čekat jen skupinka, alias otravný hmyz. Uvidíme jestli nám rychlost budek něčemu, o jsem viděl tak ten rybák byl schopný vcelku velkých útoků s velkým rozsahem... to nezní dobře, pokud takhle bude bojovat více ryb pohromadě, tak tomu neutečeme. Thor by se rozhodně hodil ve vesnici, nebo kapitán v nejhorším i Alex. Pokud s nimi budeme bojovat jen tím, že je pořežeme a budeme doufat, že se leknou, tak asi skončíme neslavně. Do toho Kazumo věnoval řeč skoro každému, ale na mě nějak zapomněl. Minimálně mi neohlásil moji pozici v jeho rozehrané šachovnici. Sice jsem uslyšel na chvíli svoje jméno, ale to mluvil k Samaelovi s Rosem, takže jsem tak nějak tušil, že potom přijdu já, ale ono nic. Jak u mě bývá zvykem, tak přehlížení rád nemám a proto uražen jsem jen lehce zvedl nos a založil ruce v bok. Další důvod proč ho střelit v boji do zad. Když se objeví rybáci, tak se přesunu velice rychle do vesnice. Najdu si dům ze kterého je pěkně vidět na náměstí vesnice a uložím se pod jedno z oken, kde si připravím své bambitky a také si připravím pár kulí a prach pro rychlé nabíjení. Jakmile jsem připraven na místě, tak si upravím okolí. Minimálně se pokusím vniknout do dvou domů vedle mě a zjistit, jak nejlépe přeběhnout z jednoho do druhého, abych byl co nejméně vidět. Musíme se připravit na trochu té záškodničiny. Zůstat v jednom domě s tou jejich palebnou silou by mohlo být sebezničující. Třeba tím vzbudím i dojem, že je nás víc. Pak si ve zbývajících domech ponechám kule a prach u oken stejně jako u prvního, abych byl schopen rychlého nabití (3x domy u každého po 4x kulkách). Tam už jen čekám až se do vesnice dostane zbytek. Samozřejmě pokud přijde člen posádky, tak se mu ukážu, tedy pokud už za sebou nebude vést hromadu ozubených rybáků. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro KazumoNa pohřebišti Na pohřebišti ses uklonil soše svého mistra a přísahal bys, že socha ti úklonu opětovala, i když se její hlava nepohnula ani o milimetr. Pak jsi vešel do hrobky a vyměnil svůj meč za Daisho, které zde odpočívalo u hrobu bývalého mistra. Byl tu také nápis, který hlásal: Ty, jenž pyšně tyto meče nosit budeš, přijmi mé jméno, jako důkaz lásky k meči. a to bylo vše. Hned poté, co sis vzal ony meče a prošel branou se za tvými zády s hlasitým rámusem zaklapla, aniž by byl vidět jakýkoli mechanismus nebo důvod pro takovýto čin. Ještě na pohřebišti ses pokusil spřátelit se se svými novými bratry, ale ač tvé ruce nekladli žádné překážky, jasně jsi cítil, že tvé schopnosti nejsou dostatečné, abys mohl vládnout takovýmto zbraním. Pravda, pamatoval sis něco málo o tom, jak se bojuje se dvěma meči, ale byla to dávná lekce, mistra Okikibi, které jsi nevěnoval přílišnou pozornost, takže bojovat s oběma zároveň jsi nedokázal, co víc, samotné vlastnosti těch mečů ti jasně ukazovali, že tvé šermířské schopnosti se musí ještě hodně zlepšit, abys jim dokázal zkutečně vládnout. Nejprve Drak: Meč neuvěřitelné tvrdosti, stejně jak váhy. Netušil jsi, z čeho je jeho čepel ukovaná, ale určitě to nebyla obyčejná ocel vzhledem k tomu, že i člověku zvyklému na váhu meče ti připadal na jednu ruku příliš těžký a silný. Co víc, i když jsi ho držel v obou rukách, byla jeho síla na tebe příliš, abys ji dokázal plně kontrolovat. S každým seknutím či výpadem tě Drak doslova tahal a nutil tě přetahovat své údery tak, že ses odkrýval zbraním nepřátel. Kvůli tomu jsi neměl pod kontrolou ani jeho obrovskou destruktivní sílu, která způsobovala, že doslova každý sek i bodnutí se proměnili ve větrný sek/bodnutí a ten pokračoval ve své cestě destrukce i daleko za tvou čepel(tohle si dej k popisu draka do deníku). A Tygřice? I ta byla zlobivé dítě. Lehká, přesto nezkutečně ostrá a poddajná, ač nevhodná k brutálním větrným útokům, schopná rychle a tvrdě zasáhnout. Myslel sis, že sis, že budeš moci plně bojovat alespoň s ní, ale opak byl pravdou. Byla tak lehká a poddajná, že jsi prostě nedokázal dostatečně skloubit své schopnosti se silou. Nedokázal jsi do svých útoků vložit vše co jsi měl a navíc jsi úplně zapomínal že ji máš v ruce a hrozilo ti, že sám sebe zraníš.(Taktéž vložit do deníku k popisu tygřice). Jediná dobrá zpráva, která ti tedy zůstávala byl fakt, že se tvé schopnosti v Rokushiki začali o něco zlepšovat, neboť vylepšená forma Soru, která tě napadla se ti pomalu ale jistě začala dařit. Poté co zapadlo slunce jsi se vydal zpět k lodi. Tentokrát jsi to bral jistou cestou přes vesnici, kde jsi našel značnou spoušť a zkázu způsobenou jak ses dozvěděl soubojem Psa s Izadem, kterému padlo za oběť několik místních a sám Izad v něm zahynul. Vzhledem k vašim dosavadním akcím a faktu, že i Samaelovo léčení stálo několik místních život si tě prohlíželi dosti opovržlivě navzdory předchozí Kyoumově snaze navodit mezi vámi a vesničany přátelství. Posun Ke kovářce tě preventivně nepustili. Jediní, kdo k ní chodil byla Alex, Thor a Kyouma, přičemž jediný s kým mluvila byl právě Kyouma, jinak se lehce dětinsky uraženě uzavřela do sebe a odmítala komunikovat s vnějším světem. Na druhou stranu jsi tak měl více času trénovat své Soru, které se náležitě zlepšilo v oblasti neviděného unikání soupeřovu útoku. Přes počáteční odmítání nakonec Samael kovářce ruku vyléčil, ale bez tvé asistence, takže tě nadále zcela ignorovala, což však pomohlo tvému tréninku, během kterého jsi plně ovládl sou novou techniku. Pes ti nakonec dovolil loď přesunout, zůstal však na ní spolu s Abe, zatímco ty a zbytek posádky jste se stáhli do vnitrozemí. Ještě před vaším odjezdem ale vyprovodila na pevninu Alex kovářku, která od pohledu nebyla vaší posádce zrovna dobře nakloněná. Ty sám jsi zamířil do vesnice, odkud v panice před Gamaganovým příjezdem prchali vesničané do pevnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ThorNa lodi Poté, co jsi dokončil svou techniku ses vydal na palubu a uvařil trošku svého proslaveného jídla. Přičemž sis všiml, že vaše lodní zásoby vám vystačí maximálně na tři týdny a to jen v případě, že to co máte se nezačne kazit, což vzhledem k podmínkám na lodi akutně hrozilo. Když jsi měl plný talíř dobrot, napochodoval jsi k nemocným, jen abys zjistil, že jediní ochotní si něco vzít jsou doktoři. Kovářka ležela ke všem zády a vytrvale všechny ignorovala a Joha byla v bezvědomí. Během následujících tří dní se nic zajímavého nestalo, až na to, že Samael zcela vyléčil ruku Kovářce, načež chodil cucat energii od všech okolo. Několik hodin před útokem Gamagana Alex vyprovodila Kovářku na pevninu. Pak se na obzoru objevila Gamaganova loď a přípravy se rozjely ve velkém. Hlavně tě zajímala Alex, která na jeden z člunů nalodila Johu, své lékařské vybavení a vydala se směrem k Hradu, kam se měla ukrýt spolu s vesničany. Ty jsi ji následoval a po několikatiminutové cestě ses ty a Alex spolu s Johou usadili uvnitř opevnění hradu, který nebyl o nic víc než hradbou obehnaná hrobka. Vzhledem k uzavřené bráně hlavní budovy jste museli spolu s Johou zůstat venku na "nádvoří" posetém hroby a sochami dávno mrtvých šermířů. Za vámi se sem hrnuli vesničané, vyděšení z Gamaganova příjezdu. Jediný kdo se nepřišel schovat byla Kovářka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro SarutobiLoupeživá výprava Tvá loupeživá výprava na ostrov nedopadla zrovna dvakrát slavně. V podzemních prostorách kovárny jsi nenašel vůbec nic, až na jedno obří kopí, které tu bylo patrně jen na výstavu, protože bylo tak velké, že ho žádný člověk prostě nemohl udržet. Na druhou stranu, tvé zkušené oko dokázalo poznat, že tu nedávno byl někdo jiný než jen kovářka a docela slušně jí to tu pročesal, což ti o během následujících dvou dní potvrdil Rose se svým novým mečem, který nosil vystavený u boku. Když se objevil Gamagan a spol, vydal ses do vesnice, kterou její obyvatelé s panickým strachem hodně rychle vyklízeli, ani se neobtěžovali zamykat, což to docela nahrávalo do karet tak, že ses mohl zabydlet v libovolném domě. Problém byl, že všechny měli jediný vchod a to směrem do kruhu, tedy do návsi, na které se očekával hlavní boj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pes samozřejmě chtěl pomoci s pohřbením Izada, takže ti nezbylo nic jiného, než si s vybráním jeho hlavy počkat. Poté co jste ho se Psem zakopali a drželi minutku ticha, tak se Pes ztratil a ty jsi měl dost času na to, abys zavolal svým nadřízeným. Opět se ti potvrdilo, že tvá mise má vysokou míru priority, neboť Den Den Mushi ti zvedl sám Pride a tentokrát, aby sis nestěžoval, dokonce použil i patřičná hesla. Poté, co jsi vše ohlásil bylo pár vteřin ticho, načež se ozval Pride, tentokrát ne sebevědomí a arogantní, nýbrž nerudně rozčarovaný. Celé se to komplikuje. zavrčel Nevadí, pomož Psům zlikvidovat Gamagana a vezmi s sebou jeho i Izadovu hlavu. Cestou vás potká plavoucí restaurace a když bude znát heslo, předáš mu hlavy výměnou za peníze. Hlavně se ale nesnaž moc upoutat pozornost. Jestli na tebe mariňáci dají odměnu, bude to problém. Zasahuj jenom v případě, že to bude nezbytně nutné. Je jen jedna výjimka. V posádce je jeden muž, říká si Samael. Za každou cenu musí přežít bitvu a dostat se do East Blue. I kdyby to znamenalo, že musíš pobít všechny Gamaganem počínaje a nejmladším kojencem v té vesnici konče, rozumíš? Co se té kovářky týče, není moc důležitá. Pokus se Psi přesvědčit aby ji unesli, když to nezvládneš, nech to být, co je ale důležité je to kopí co jsi našel u ní v kovárně. Pokud jsi ho popsal správně má pro jisté lidi nedozírnou hodnotu, která by mohla jít až přes miliardu belli. Kup ho, ukradni ho, to je jedno, ale dostaň ho do East Blue spolu s posádkou, to je vše. V případě nějaké změny se znovu ozvi. s tím zaklapl. Co se dalších událostí týče, ke Kovářce ses nedostal. Thora si potkal mimo ordinaci a dovnitř tě doktoři odmítli pustit, kvůli špatné náladě pacientky. Možná to bylo i dobře. Kdo ví, jestli by se tě nepokusila oddělat tvým novým mečem. Ani trénink s Kazumem nebyl dvakrát úžasný. Sice ti kázal pár pohybů, ale ač se pyšnil titulem mistr, rozhodně nebyl zázračný učitel. Ty pohyby sis sice pamatoval, ale tvůj šermířský styl měl stále spoustu mezer a hlavně jsi ty pohyby vůbec nedostal pod kůži, takže tvůj nový kamarád ti stále vzdoroval. Ve vesnici se ti podařilo s tvým, poněkud nevhodným produktem celkem prorazit, takže jsi vydělal krásných 320 beli. Nové rozkazy jsi nedostal, co víc, svým voláním jsi Pride naštval, o nových událostech očividně věděl a měl za to, že jej zbytečně otravuješ. Nakonec jsi spolu s ostatními počkal na Gamagana a vyslechl si několik různých plánů. Z rozkazu kapitána jste loď nechali zakotvenou v úkrytu za ostrovem, přičemž on sám se rozhodl zůstat na palubě, kterou do té doby opustila už Alex s Johou, Kazumo a s předstihem několika hodin i kovářka. Ty jsi pak následoval Kazumu do vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro PesPosun Po bitvě jsi následoval Roseho a společně jste pochovali Izadovo tělo. Že by něco kradl sis nevšiml, neboť sotva sis sedl ke stromu a zadíval se na hvězdy, Rose se vytratil, asi se vrátil zpět do vesnice a nechal tě v tichém rozjímání s padlým nepřítelem. Další den, hned po zdravotní procházce jsi uvažoval o své technice a napadlo tě, že Alex by mohla vědět, jak zpevnit své tělo na úroveň oceli, přeci jen, ona je doktorka a o takových věcech něco prostě vědět musí. Při následné procházce jsi obešel lesem celý ostrov a zjistil, že kromě vesnice a pevnosti je tu ještě ukrytá pastvina, kde místní schovávali svůj skrovný dobytek. Asi tři krávy a deset koz s jedním kozlem. Právě na této pastvině sis docela slušně zatrénoval a zahrál si přetlačovanou s býkem, který se tě pokusil nabrat na rohy. Důkazem tvé síly zůstává, že jsi vyhrál. Pak už jsi našel jen hřbitov, v podobě malého hradu, jehož brána byla zcela zavřená, obehnaného hradbou(její brána zase otevřená dokořán) a vodním příkopem plným nějakých kamenů. Mezi hradbou a hradem pak bylo volné, kruhové prostranství plné bronzových soch šermířů, stojících nad hroby. Cestou zpátky jsi pokračoval v tréninku, až jsi došel na loď. Tu jste druhý den přesunuli za ostrov a ty jsi zde zůstal jen s Abe, neboť všichni ostatní vyrazili na pevninu chránit vesnici, včetně Alex, která se spolu se zraněnými ukryla v oné pevnosti, kterou jsi vyděl posledně. Odešla i Kovářka, které Samael zpravil ruku a tak se vrátila do vesnice pár hodin před Gamaganovým útokem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro AlexPosun Tvou promluvu si Kovářka vůbec k srdci nevzala, neboť tě zcela ignorovala po celé tři dny a jediný, s kým mluvila byl Kyouma. Jediná práce, která na tebe tedy zbyla bylo ošetřovat její rány a starat se o to, aby se znovu neotevřeli, stejně jako pečovat o Johu, která se stále ne a ne probudit. Během těch tří dnů se nestalo nic zvláštního, až na ten poslední. Nejprve jsi musela vyhodit Kazumu a Roseho, kteří se snažili vetřít za kovářkou, Kazumu proto, že ten kdo jí málem usekl ruku by jí asi k zotavení nepomohl a Roseho proto, že vzhledem k jeho novému meči jí na 100% vybílil kovárnu, což by jí asi také nerozveselilo. Pak, těsně před Gamaganovým příjezdem přišel Samael a za cenu velké ztráty energie kovářce zcela uzdravil ruku, načež bez čekání na díky odešel a cestou vycucl trošičku energie tobě. Po promluvě se Psem začaly velké manévry, jako příprava na příjezd Gamagana. Vysadila jsi kovářku, a spolu s Thorem začala stěhovat Johu a své vybavení do opuštěné pevnosti, načež jste přesunuli i celou Loď. Jediní kdo na ní zůstali byly Pes a Abe jako strážci. Napadlo tě, proč když před Gamaganem schováváte loď jsi nemohla zůstat s pacienty na ní schovaná, ale už bylo pozdě. Vedeni zástupem v panice prchajících obyvatel jste se dostali lesem až na kopec, na kterém stála pevnost. Tedy, spíše velká hrobka v podobě hradu(brána dovnitř pevně uzavřená), obehnaná hradbou(v té byla brána otevřená) a prostor kolem vyplněný bronzovými sochami šermířů, střežících jejich hroby. Hned, jak jsi vešla dovnitř ti došlo, že tohle nebude to pravé místo pro tebe. Celá hradba totiž byla obehnána příkopem s vodou, plných mořských korálů a sotva jsi jej překročila cítila jsi, že se z tebe vytrácí síla a nejsi schopna použít své DF. Také tě znervózňovalo, že mezi všemi uprchlými vesničany nikde nevidíš kovářku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro SamaelPosun Bez větších problémů jsi vyléčil oné dívce ruku, tedy bez problémů...stálo tě to takřka veškerou energii a nebýt toho, že ti většina členů posádky dovolila si trošku cucnout, asi bys byl na tom hodně špatně, takhle ses ale dostal na svou obvyklou energetickou hladinu, i když to tvé společníky příliš nestálo a byl jsi schopen spolu s nimi vyrazit chránit vesnici. Už od pohledu to ale bylo poměrně zvláštní. Alex a Thor spolu se všemi vesničany zalezli do hradu a zbytek vás čekal trošku hloupě přímo uprostřed vesnice, vedeni Kazumem, až přijdou nepřátelé. Snad jediný, kdo se tomu vymykal byl Sarutobi, který si zřídil střelecké stanoviště v jednom z místních domů a v dalších dvou náhradní střelecká stanoviště pro případ, že by byl odhalen. Jinak ale byla strategie veskrze nulová. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro KyoumaPosun Po poněkud vyčerpávajících dnech strávených u kovářky jsi byl docela unavený. Pravda, něco se ti z ní podařilo dostat a byl jsi jediný s kým z celé posádky mluvila, ale to ještě neznamenalo, že se ti otevírala nějak ochotně. Z toho důvodu jsi ji také následoval, když jí Samael vyléčil ruku a Alex ji tak poslala na pevninu domů. Bylo to ještě pár hodin před Gamaganovým útokem, když jsi spolu s ní zamířil do vesnice, kde tě pozorovali ostražité oči místních obyvatel. Tušil jsi, že tvůj vliv na ně zeslábl, asi proto že nějaká vnitřní autorita horečně pracovala proti tobě, kdykoli si nebyl přítomen, přesto však, když tě viděli ve společnosti kovářky, nechali tě bez problémů projít a dokonce někteří i polevili v ostražitosti. Kovářka tě pak vzala k sobě domů, přičemž vzhled kovárny tě poněkud překvapil. Onen dům nebyl nic víc, než kůlna, postavená nad dírou do země, která vedla do rozsáhlých podzemních prostor, osvětlených zvláštními, světélkujícími kameny. Tvá průvodkyně pak zamířila přímo do hlavní jeskyně, osazené desítkami výhní a kovadlin, kde uprostřed, mezi dvěma obřími svěráky bylo masivní, přes deset metrů dlouhé kopí. Kovářka si ho ale nevšímala. Místo toho zamířila rovnou ke studánce a skrýši ukryté za ní, odkud vytáhla několik knih a zaklela. Je pryč, někdo to ukradl, jsme všichni mrtví! tvé přítomnosti si očividně nějak zvláště nevšímala. |
| |
| Den D, aneb můj nový partner
Druhý den do oběda ještě trénuji, a pak už jen odpočívám a uklidňuji mysl žonglováním a voněním ke kytkám. Také zkoumám kde by na lodi dala nejlépe schovat *ona* věc. Samael za mnou přijde, abych mu prý dal nějakou energii. Okamžitě od něj odskočím jako bych se bál nechat jej se mně dotknout. Co? Ani náhodou. Kdo ví jaký by to mělo následky a stejnak jí mám málo. I když…jo pár lístků bych mu mohl dát. Ale stejnak čím je tenhle maník tak důležitej?...Tak mně napadá, že bych mu měl povědět o starostovi a těch novinkách co chtěl vědět. Vytáhnu balíček s těmi listy, kterými ses dopoval při obřadě. Pár ti jich dám do dlaně pustím se do řeči. Tyhle listy v menší míře otupují jen únavu a hlad, ale buď páč u každého přestanou účinkovat jindy…Jo a vzpomínáš cos po mně první den chtěl? Tak poslouchej! Ohledně tý cesty do East… V cestě nám je jedna mariňácká základna střežená Komodorem Edwardem Ryuukenem řečený Flame Sword Ryuuken, otcem kapitána Marka Ryuukena a dalšími pěti kapitány, Saber, Lancer, Archer, Assassin, a Berserker. Všichni jsou prý strašlivě silní, elita North Blue. Je to veterán z Grand Line, kde sloužil pod Flotilním admirálem Akainu. Jeden z nejlepších šermířů všech Blue a majitel nejstaršího Saijo O Wazamo, Surtologi, známého jako Plamen Severu. Právě po něm dostala celá pevnost jméno… To je část problému, prý je cesta hlídaná loděmi a dost prověřují podezřelé lodě, takže bych navrhoval nějak tu vaši loď přestrojit či zamaskovat… A teď k našim současným problémům. Starosta proti nám šije odboj…zatím v klidu, ale získává členy. Původně měli nějakou dohodu s Gamaganem, že jim místní kovářka vyrobí Hrdlořeza*pohladím nevědomky nodachi* a on je nechá být… Možná bychom se měli připravit, že vesničani budou dělat problémi i když jim pomůžeme, ale vykládat to Thorovi… škoda slov…
Pak se k nám přikrade „Mistr“ a nabídne nám svůj plán. Úderné týmy byl sice můj nápad(částečně), ale nechám to být. Místo toho vytáhnu pár svých „šipek“(defakto je to ostrá růže jakoby spojená s jinou kytkou, jsou v barvách zelená, červená a modrá) a varuji je. Poslouchej te. Hodlám proti nim použít tyhle vrhací „šipky“, všechny jsou jedovaté, ale s jinými účinky. Sice je malá možnost, že vás trefím, ale pokud vás trefím… Musíte co nejdřív vytáhnout celou šipku nehledě na to co si tím způsobíte, pak si zapamatovat jakou barvu měla ona šipka, abych vám mohl podat protilátku. Jasné? Potom pomohu přesunout loď a odejdu na svou pozici na pobřeží, kde čekám na Kazumu, provedu menší rozcvičku a kontrolu výbavy. Když Kazumo dorazí díky tomu svému rychlému kroku napadne mně společné kombo. Vydám se tedy k němu s chladným výrazem a promluvím. Hele Kazumo, co kdybychom tu tvoji techniku lehce vylepšili? Takhle… A ledabyle po něm hodím kunai aby ho mohl chytit. Usměji se a pak asi 20 minut nacvičujem, že on po hesle uhne a já zasypu oblast před ním kamínky. Ze srandy za každý podařený pokus mu hodím lesní jahodu. Později mu už jenom háži po hesle jahůdky. Jakmile se objeví loď přesunu se do lesa a počkám abych viděl, kde jejich loď přirazí a jestli jdou přímo do vesnice. Pak potajmu doběhnu do vesnice a varuji ostatní, ať se připraví. Sám se zařadím vedle Katuji do stínu a připravím si svoje šipky abych jich bych schopný hodit co nejvíc v krátkém čase. Nodachi si dám na kříž přes záda, aby mi nebránilo v pohybu a mohl jsem je rychle použít k obraně a k útoku.
Thor dodatek Když se mně Thor pokusí chytnou za ramena sklopím mu ruce, aby se mu to nepodařilo a uhnu lehce zpět. Jeho výbuch přečkám ale pochybovačně kroutím hlavou. Všechna síla na světě ti bude k ničemu, když u toho nejsi. A to jsi nemohl skákat do vody? To že někdy zasadíš nějaký sazeničky tvůj hřích nesmaže, nesmaže žádný hřích. Pokud je to hřích, musíš s ním žít do konce života, projevit lítost a snahu o nápravu. Jen Země ví zda ti bude odpuštěno po smrti… A na ten meč se klidně ptej. Vzal jsem ho, protože jdeme do boje s Gamaganem a potřebujeme výstroj co jen jde. Peníze pak pošlu poštou, až je vydělám… S tím jej opustím a jdu dál po svých. I on toho má dost, ale vypadá to, že spíš nad něčím přemýšlí |
| |
| VesnicePředvoj-Kazumo,Rose Jako dva stateční jste se rozhodli postavit Gamaganově hordě ještě před vesnicí a čekali jste na něj na kraji lesa.. Všichni obyvatelé už se dávno ztratili do pevnosti ve strachu před blížícím se Gamaganem, kterému to trvalo ještě asi hodinu, než se dostavil. Udělal to však se značnou pompou a parádou. Bez starosti přistál u břehu, kde nechal vylodit téměř všechny své lidi a ty pak rozdělil do dvou skupin(což viděl jen Rose). První vedl on sám a šla cestou přímo do vesnice, druhou vedla Kitty s Taigem a ti to vzali oklikou přes les. Hrubým odhadem si Rose uvědomí, že vzhledem k rychlosti skupiny co jde přímo dorazí ke Kazumovi dříve, než on doběhne do vesnice a zpátky. Pokud se vrátil ke Kazumovi, naskytl se jim tento pohled: Po cestě k vám kráčel přes dva metry vysoký, mohutný, žabák, který svou stavbou těla vzdáleně připomínal člověka, v dlouhých, modrých kalhotách a rudé košili, přepásané provazem. Za ním pak šli dva rybáci v podobě žraloků bílých. O hlavu vyšší než jejich kapitán s rameny jak stodola a svaly, kterým nemohl konkurovat ani váš kapitán nebo Thor. Na tváři usazené tupé výrazy a přes rameno z řetězu upletené síťovky plné dělových koulí. Vzhledem k jejich konstituci by jste i věřili, že je po vás budou házet. Celý voj pak uzavírala desítka obyčejných rybáků převážně ničím neozbrojených spoléhajících na Fishman Karate. Vesnice-Samael, Sarutobi Vesnice byla prázdná, takže se vám ve vašem úkrytu nikdo nepletl do cesty a vy tak mohli nerušeně pozorovat dění na cestě, kde se skupinu třinácti rybáků rozhodli zastavit váš navigátor společně s Rosem. Byli jste poněkud překvapení, neboť na celou pirátskou posádku se vám zdálo vašich nepřátel poněkud málo. Z omylu jste ale byli vyvedení vzápětí, když jste si Sarutobi všiml, že ukryti mezi stromy kolem vesnice klušou další. Jako první běžel Taigo, následovaný deseti rybáky a celý průvod uzavírala Kitty. Jsou mimo hranici dostřelu. Je otázka, jestli chtějí do vesnice vtrhnout zadem, nebo čekají odpor tady a chtějí se nepozorovaně dostat k pevnosti a tu vybít. Každopádně Samael si jich ve svém úkrytu nevšiml. Pevnost-Alex a Thor Do pevnosti se za vámi nacpali všichni místní snad jen s výjimkou Kovářky. Starosta pak zevnitř zavřel bránu a vy jste si mohli na chvíli vydechnout, než na vás ukázal prstem a zařval Co ti tady dělají? okamžitě se ztrhl značný povyk a spolu s bezvědomou Johou vás obstoupil dav, jejichž tváře se vám nezdáli ani trošku přívětivé. Vy...vy jste to všechno začali! Vy jste na nás to neštěstí přivedli! Měli by jste za něj zaplatit a chcípnout s vašimi kumpány tam venku! hřímal starosta zatímco se sice neozbrojený, avšak rozzuřený dav pomalu stahoval kolem vás. |
| |
| Pevnost Thor Nelíbilo se mi tu. Ten příkop a korály, kvůli tomu jsem se cítila slabě a nemohla jsem používat DF. Ale bylo to nejbezpečnější místo na ostrově. Asi... jen kdybych tušila, že se sem nacpou všichni z vesnice. Rozhlížela jsem se po tvářích a překvapilo mě, že tu není Kovářka. Kde je? Pak mě napadlo, že možná zapůsobila její horká hlava a šla do boje. To by tak scházelo. Jen tak tak vyvázla se zdravou kůží a teď se vrhne do dalšího nebezpečí? Zavrtím hlavou a začnu obstarávat Johu, pořádně jsem ji přikryla, aby v chladu pevnosti ještě neprochladla a znovu jsem ji zavedla výživu a zapojila přístroj. Snad baterka vydrží. Jakmile začal stroj pípat, tak nás postřehli vesničané. Trhnu sebou, protože starosta fakt zařval, jako kdyby uviděl čerta nebo co. Narovnám se a rozhlédnu se. Vesničané vypadali, že by nás nejraději roztrhali. Ještě, že je tu Thor. Ale teď mi vadilo ještě víc, že nemůžu použít své schopnosti. Zamračím se. „Neblázněte lidi. Jsem v první řadě doktorka a musím se starat o pacientku. Vše ostatní je vedlejší.“ Pronesu s chladnou hlavou. „Podívejte se... vážně mě mrzí co se stalo. Věřte mi, že z tohohle nejsem nadšená o nic víc než vy. Bohužel, někteří lidé z naší posádky jsou bojechtiví pitomci co se furt musí s někým rvát. Ale už se stalo a nedá se nic dělat než se modlit, aby všechno dobře dopadlo.“ Podívám se na Johu. „No... a když už jsem tady... Jak jsem řekla. Jsem doktorka. Nemá tu někdo nějaký neduh, který by chtěl nechat vyšetřit?“ navrhnu jim. |
| |
| Pevnost Nesl Johu do pevnosti, nebo spíš do toho co někdy možná bylo pevnost, moc nemluvil ono nebylo o čem jen se rozhlížel první věc,která ho trápila byla voda okolo, matně tušil ,že rybičky budou ve vodě v značné výhodě. Navíc se zdálo ,že se Alex nějak necítí, ale to mohlo být taky důsledkem toho ,že Alex většinu času trávila léčením. To že jso uv pevnosti vesničané, bylo vlastně dobře jen tu nebyla kovářka ,což Thora trochu štvalo. Hlavně proto, že se vesničané na pokyn starosty začali víc seskupovat vedle nich. Starosta promluvil ano byl naštvaný a právem ,Alex se je snažila uklidnit, ale težko říct jestli by to zabralo. " Ticho." Thor rezolutně vykročil vstříc vesničanům. " Jo udělali jsme chybu a jo zaplatíme. Ale mi to nejsme ,abychom neplatili, my tu jsme aby nemusel platit nikdo kdo za to nemůže." řekl nasupeně. " Takže pokud si chcete vylejt zlost fajn praště do mě." Thor počkal jestli někdo praští kdyby chtěl střelit tak se pokusí mu zbran se slovy jen praštit vyrazit. " Tak a teď je potřeba vás dostat do bezpečí...takže dvě otázky...kde je kovářka? A dá se nějak dostat za ty velký dveře? Pokud sem někdo příde bylo by fajn když budete schovaný Thor vás bude chránit, ale pro Thora to pude líp když bude vědět ,že se vám nic nestane." Thor si odfrkl. "Takže jak budeme spolupracovat?" |
| |
| Lets us sleep with the fishes (Rose a Ja na okraji lesíka) To dlhé čakanie začinalo byť už neznesitelné keď sa v tom zjavila tá loď. Preistotu sme sa stiahli mierne do vnútrozemia do toho lesíka aby sme neboli videný. Rose ktorý bol vo farbách prírody vyzerajúc ako lesný mužiček mi priniesol dosť zlé správy avšak aj pre túto variantu sme mali plán a rozhodli sme sa že nedovolíme aby sa tie dve skupiny spojili v dedine. A prekvapenie pri vychadzaní z lesa je najvhodnejšie. Keďže sme sa na taktike a niekoľkých manévrhoch dohodli už počas čakania tak som si vytiahol len Tatsu z saie a schoval sa za trošku hrubši strom tak že medzi mnou a cestičkou bolo menšie huštie(ak tam nikde nebude tak len strom) Prikrčim sa tak aby ma nebolo vidno keď sa blížia schovám Tatsu držiac ho v oboch rukách smerom na hor za kmeňom stromu. Snažím sa dýchať nosom a kľudne aby som nevydával žiadne zvuky čo by mohli počuť avša vyzerali tak, že by si moc okolie nevšimali. ...snáď budú tak namyslený že si nás nevšimnú... ...aj keď musia vedieť že sme tu boli predtým... ...možno si budú myslieť že sme sa ich zľakli... ...to by bolo dobré... Pozerám sa ako sa bližia, už je Gamagan takmer na mojej úrovni na ceste avšak stále čakám nakoľko ešte čas na útok nenastal. ...tri... ...meč je pevný ako diamant... ...dva... ...odhodlanie vedie moju ruku... ...jedna... ...všetci majstri predomnou stoja pri mne a dávajú mi silu... ...teraz... Gamagan a jeho žraločie hlavy prešli pár krokov dalej a keď sú viac menej na úrovni Roseho a vychádzajú prakticky už von z lesíka spravým menši pohyb trupom a krok do strany odkiaľ rybáci prišli tak aby mi strom nebránil v útoku. Držiac pevne Tatsu v oboch rukách ho dvihnem nad hlavu pričom sa s prikrčenia postavím do plnej výšky. Seknem zvyslo Drakom nadol tak aby sa veterné jazvy mohli vydať priamo do rybákov-námorníkov a ja na ních zošlem pomocou tohoto nového meča Kaze no Kizu asi v tej chvíľi keď Rose spustí svoj útok na Gamagana a Zralocie hlavy. Po tom čo to zošlem spravím dva rýchle krokyk najbližšiemu stromu ktorý je pozdĺž cesty smerom odkial po ceste prišli tak aby môj pohyb na seba upútal pozornosť rybákov a Rose mal možnosť pokropiť ich svojimi darčekmi. Zatial sa ja prichystám na môj druhý útok za pomocou Kaze no Kizu tentoraz ale trošku diagonálnejšie a smerom na žralokov a Gamagana keďže rátam že Roseho útok ktorý bol kúsok od nich upútal znovu ich pozornosť. Načo ešte dodám s úsmevom na perách. "You hou hou." Tak aby mal Rose čas sa stiahnuť o niečo dozadu. Ak by na mna letela delová guľa prípadne neaký vodný projektil použijem Soru aby som sa kryl za najbližšim stromom ak na mna nič neletí tak spravím krok do strany a zopakujem Kaze no Kizu smerom k najväčšej koncentrácii rybákov aby moje veterne jazvy spôsobili čo najviac jaziev na ich šupinách. V prípade ak by sa niekto z námorníkov dostal za ten čas ku mne použijem na neho Hirameki dangeki berúc do úvahu že sa odkryjem ale dúfajúc že by to na nich malo stačiť. V prípade že by sa ku mne blížil niekto z prvej trojice tak použijem Soru aby som sa dostal od neho čo najdalej(smerom do lesa) a začnem sa stahovať späť do lesa za Rosem ktorý sa za ten čas mohol dostať kúsok za mna a spoza stromov mi poskytnúť krytie. Pričom sa klučkujúcim behom zastavím asi až 3 metre smerom hlbšie do lesa za Rosem. Pričom poviem nahlas. "Sushiii" Krýjúc sa za stromom skontrolujem situáciu kto by mohol najviac ohroziť Roseho pri jeho ústupe. Ak by sa k nemu blížil niektorý z námorníkov tak použijem kombináciu Soru a seknutie Drakom do životne dôležitých partii ako je hlava, krk, brucho... V prípade že by to bol niektorý z zralokov alebo Gamagan tak spravím Soru do strany aby som nasledujúcim útokom nezasiahol stahujúceho sa Rosa a vyšlem na neho, ich obojručné Kaze no Kizu. Aj keď všetky seki robím s drakom obojručne nakoľko inak by som ho asi ani moc v rukách neudržal. Pri obyšajných rybyškách v prípade vyhnutia sa môjmu seku a odkrytia sa využijem moju znalosť Rokushiki aby som im uštedril ľakťovku alebo sa aspoň kryl rukou pred ich útokmy. K velitelom sa do close combatu zatial nechcem dostať pokial nebudú dostatočne pod vplyvom jedov. Alebo to nebude nevyhnutné aby som zabránil ich útoku na Roseho. Keď takto dám Rosemu niekoľko sekúnd času aby sa stiahol aj on hlbšie do lesa a začal kryť mna, spravím únik vďaka Soru podobne ako nespočetne veľa krát v týchto lesoch pred tým ako som sa pripravoval na novú techniku. Pár krát sa z hlboka nadýchnem aby som získal čerstvý vzduch a mohol zhodnotiť situáciu. Pričom poviem znovu "Sushi" aby ma počuli a zamerali sa na mňa a ja sa hnovu mohol vyhnúť do strany pomocou Soru. Trochu sa tak snažím upútať na seba pozornosť aby zabudli na Roseho čo najviac. A keď počujem vopred dohodnute heslo od Roseho skríknem "Chutné rybýšky" a skočim Sorou šikmo do strany uvolniac tak Rosemu voľné pole pôsobnosti. Využijúc túto chvíľu na stiahnuťie sa a menší oddych. Pred tým ako sa ku mne príblíži dalši rybák prípadne niektorý z tých silnejšich. Dúfajúc pritom že v tomto boji v lese budeme mať najviac výhod my nekoľko sme tu posledné dni spolu s Rosem trénovali jak šerm tak prípadné uniky a koordináciu na heslá a ja k tomu moju novu pohybovu techniku. Práve preto sa menšim stahovaním snažíme dostať hlbšie a hlbšie do lesa a cestou čo najviac z nich zraniť alebo zabiť a hlavne otráviť žralokov a gamagana. Taktiež získať tak čas na to aby jed začal pôsobiť. Avšak po druhom úniku na heslo od Roseho a po jeho zahraní sa na guľomet prešlo dosť času aby sme mi pomaly prešli do ofenzívy a postavili sa zbytkom rybákov a hlavne ich veliteľom v close combate |
| |
| Fishman vs forest men (Kazumo a já) Jako jedinej jsem se rozhodl chvíli zůstat v úkrytu a přineslo to své, byť ne dobré zprávy. Pozoruji jak se seřazují a uvědomuji si hloubku našeho průšvihu. Prohlédnu si ještě skupinku s Gamaganem a utíkám co mi síly stačí ke Kazumovi, zatímco vymýšlím plán jak z toho. Kruci, takhle s nimi budem muset bojovat jen já a Kazumo a nestačíme varovat ostatní…Budem je muset vyřídit nebo alespoň zpomalit než vyloží všechny karty…Sice mně to bolí, ale nikdo není nebezpečnější v lese než já…Tak musím se zamaskovat a domluvit s Kazikem jak na ně, ještě, že jsme tu oba trénovali, společně i zvlášť…Gamagan je ropucha, asi jedovatá, tak mu dám raději celou dávku žlutejch, těm jeho bodygárdům zas zelený a červený, když to jsou takový kolohnáti…Stůj při nás Květeno…Raději si dám svou dávku lístků koky před bojem a dám nějaký i Kazumovi… Po cestě si ještě obarvím a zamaskuji plášť pomocí DF, hlíny a nějakých rostlinek, abych se maskoval s okolím. Kazumu v rychlosti spravím o naší situaci a hned domýšlíme plán jak na ně. Samael s Hanem to hold budou muset nějak zvládnout, už tak pro ně děláme maximum. Kazumovi ještě podám dva lístky koky, sám jeden rozžvíkám a řeknu: Tohle rozžvýkej až se budeš cítit unavený, potlačuje to únavu a hlad…jo, zkus mně napodobit a nezapomeň kde mám volný prostor. Zašpiním si ještě obličej a postavím se na svou pozici za stromy, abych měl na první dvě salvy pouze Gamagana se žraloky a pak po úkroku nebo dvou zbytek jeho bandy, pak si připravím šipky(pro Gamagana žlutý- co nejvíc na obouruční hod Pierem- a pro žraloky zelený a červený-na jednu či dvě salvy throwing machine, zbytek tak abych je mohl rychle házet a míchat s kunaiema). Zklidním dech a svou mysl přepnu do módu nájemném vrah. Stejně jako ty předchozí roky trpělivě čekám na svou oběť. Ta se pomalu blíží a zatímco se neslyšnými oddechy uvolňuji připravím si první dávku šipek pro Gamagana. Ten se již blíží a já v duchu počítám poslední kroky. Čtyři…stáhni své pocity do sebe…tři…nech je plout…dva…a naplň s nimi své pohyby … jedna…a svých zbraní si važ…Akce! Pomocí piera hodím žluté šipky na Gamagana(mířím na hruď, pak rychle začnu házet na jeho pořízky červené a zelené šipky pomocí throwing mashine a piero (trup, ramena a ruce). Pak rychle udělám pár úkroků aby mezi mnou a Gamagenem se žraloky byl strom(y) a já měl volný prostor na zbylých 10. Posílím si ruce pomocí ruiseky a pomocí throwing mashine a piero házím po zbylých náhodné barvy šipek(tak abych je trefil) a přidám k nim i nějaké kunaie(s těmi mířím na důležité partie-hlava, srdce, krk…). Jakmile Kazumo spustí druhou vlnu posílím si nohy ruiseky, otočím se a pádím hlouběji do lesa(kličkuji mezi stromy), navíc pomocí Kōjō no tenkai za sebou vytvářím pasti(kluzké či ostré rostliny, vystoupnuté kořeny jehličnanů, nízké větve pro rybáky s ostrými jehlicemi) – jelikož Kazumo i já utíkáme z jiných pozic neměl by se chytit, ale pro jistotu nastavím past tak, aby se mu vyhnula. Po 8-10 metrem se zastavím, připravím si zbytek růží s shurikeny a křičím Kotva, abych dal znamení Kazumovi pro ústup. Pak kryji jeho ústup pomocí piero – šipky házím opět tak abych trefil, ale shurikeny mířím na nohy nebo na hlavu, či krk.
Pokud mně cestou nějaký rybák dohonil a útočí na mně tělěm(kop, úder) odvrátím útok pomocí Hajiku, zatímco útočníka buď nasměruji do stromu či jeho kámoše nebo jej nechám tvrdě přistát na hlavě a podříznu mu krk dýkou. Jakmile uslyším Kazumu opět zrychleným krokem utíkám hlouběji do lesa, tentokrát jen 5 metrů za Kazumu, kde jej opět kryji a tentokrát dělám pasti jen metr před Kazumem. Při ústupu navíc dělám nové vrhací růže a šipky. Boji s vyššími třídami se vyhýbám tím že jim háži do očí květy nebo na ně nechám spadnout jehličí. Případně se útoku bráním pomocí Hrdlořeza v pochvě, hodím po něm pár šipek či růží(mířím na hlavu) a pak prokličkuji stromy. Pokud pociťuji únavu dám si ještě jeden list koky a šetřím pohybama.
Když uvidím, že Kazumo stojí v cestě pár rybákům zakřičím na něj heslo „Meny?“ a po té co řekne první slabiku hodím tam kde stojí(či stál než se přemístí pomocí soru) pomocí throwing mashine a piero co nejvíc šipek, růží, shurikenů a kunaiů. Po druhém použití této kombinační techniky rychle vylezu na nejbližší strom aby mně nebylo vidět a připravím se skočit na nejbližší pronásledovatele s dýkami v ruce, buď jim je zabodnu do hlavy a nechám je tam nebo jim podžíznu tepny na krku a postavím se kousek od Kazumi dalším protivníkům, kde využívám výhody lesa, svého výcviku a DF.
Pokud budu mít na nějakém místě dost prostoru využít Hrdlořeza vytáhnu jej, sundám si brýle, posílím si ruce Ruiseki, nechám jej přijít na dosah a několika zrychlenými seky se jej pokusím odstranit, pokud mi to nevyjde tak vyhodím Hrdlořez do vzduchu, abych odlákal pozornost a pomocí throwing machine po něm začnu házet zbylé zbraně, či jej trefím do očí hlínou pomocí Piero, chytnu nodachi a znovu se je pokusím roseknout aniž bych zasekl meč do nějakého stromu. |
| |
| Záchrana Taiga Při svém sezeníčku v domě čekám, co se bude dít. Po chvíli dorazil Samael který se také schoval v jednom z baráků a očekával až nám návnada přivede kořist. Po chvíli tomu opravdu tak je, vidíme Kazumu a Mumeie, kteří ovšem velice rychle zamíří do lesa. To m zarazí a sleduji to trochu nechápavě. Neměli nám je přivést pod nos? Co ti dva mamlasové zase dělají? Se obětovali ve jménu šílenství? Tak nějak čekám, co se semele nadále, dokud si nevšimnu druhé skupiny rybáků. Sakra, dostali Taiga. Sice nevím, kde se celou dobu flákal, ale někde ho asi objevili. To ho vedou k hradu? Že by jako návnadu... měli bychom ho zachránit. Namířím na rybáky svými předovkami, ale ouha... rybáci jsou příliš daleko. Zaskřípu zuby a rychle si seberu svých pět švestek a vyrazím za Samaelem, kam se přesunu přískoky a přeběhnu vesničku na místo, kde je on abych unikl zrakům rybáků jenž asi v lese hledají Mumeie a Kazumu. Samíku, máme problém... unesli Taiga a vedou ho na hrad. Měli bychom ho jít zachránit... jinak by mu mohli nevědomky Thor s Alex otevřít a rybáci by se dostali dovnitř. Nebo se rozdělím. Jeden půjde pomoct těm dvěma tady a ten další těm dvěma na hradě. Založím si všechny své bambitky k pásku a připravím se vyrazit do lesa. |
| |
| Zabíjení Taiga Han V tichu čekám schovaný a sleduji přístupovou cestu. Tiše jí sleduji a nervy jsou napnuté k prasknutí. Dalo by se říct že jsem zmrzlý strachem. Přeci jenom očekávám v brzké době útok který nečekám že přežijeme. Zvláště ne když nás zradilo tolik členů posádky. Tolik lidí.. tolik lidí nás už opustilo. Paulieho zabilo když chtěl chránit posádku. Zainin nás opustila na tom prokletém ostrově. Kitty nás zradila, Taigo nás zradil a teď ještě Pes. Hm jsem zvědavý co budeme dělat bez kapitána. Pak si všimnu že na cestě se něco děje. Zdá se že míří k vesnici docela početná skupina. Jenže to není moje starost. Moje starost to začne být až příjdou do vesnice. DO té doby je to jejich starost. Pak na mě promluví Han a já se na něj podívám dosti nechápavě. Pak si povzdychnu. "Jo ty jsi tam vlastně jako jedinej snad nebyl. Taiga neunesly... Taigo je lovec lidí známí jako Taigo Water mage. Byl v naší posádce jenom aby nás ulovil. Je to logia uživatel ho elementem je voda. Je to docela ucházející šermíř. Kitty je taky zrádkyně... to ona dostala Johu do péče naší Lékařky. Nebál bych se toho že jim Thor otevře. Ačkoliv... blbej je na to dost. On nedokáže pochopit to že nás ty dva zradili. " Začnu se mračit jak přemýšlím. "Hm ale co teď proti Taigovi nemá nikdo kdo nedokáže zranit Logia šanci. Ani s tím jak jsou tam ty korály, páč on nemůže spadnout do vody. A navíc jestli Thor otevře dveře do hradu tak všichni umřou. Jenže náš hlavní problém podle mě bude stejně kapitán těch rybáků. Nelíbí se mi ten nápad rozdělit se... Sakra proč to tady musíme bránit ve 4. " Odplivnu si. "Fajn musíme to začít řešit... zkus pomoct Kazumovi a Rosemu, ale snaž se držet v bezpečí. S těma tvejma bambitkama máš šanci tak proti rybákům ale ne proti Taigovi." Zvednu se, protáhnu se abych nebyl příliš ztuhlý, seberu si svoje housle, hodím na záda a poté vyběhnu. Beru to silnou oklikou aby mě nezahlédly a používám občas soru. Snažím se dostat na dohled hradu, ale zůstat schovaný. Snažím se být z druhé strany než z jaké čekám že příjde Taigo a spol. |
| |
| Kapitán Pes, Alex Dovro, Thor Stál jsem na horní palubě naší schované lodi a hleděl jsem zamyšleně na nebesa. Snažil jsem se přemýšlet, jestli to byl dobrý nápad tu zůstávat, ale něco tam uvnitř mi neustále říkalo, že ano. Pravda... měl jsem taky strach o posádku, která je tam někde vepředu. Povzdechl jsem si. Pomalu jsem sešel na bok lodi a nabil jedno dělo, tak aby bylo připravené vystřelit směrem ke Gamaganovy lodi. Obrátil jsem se na Abe a řekl.: "Kdyby jsi byla v nebezpečí, vystřel z děla. Bude to vidět přes celý ostrov." Opět jsem si povzdechl a tentokrát jsem si vzal do ruky jedno z našich 6 děl. Mělo tak 60 až sto kilo, prostě obyčejné lodní dělo. Jako každé bylo na kolečkách, takže jsem ho nemusel táhnout na ramenou. Když jsem ho vyndal z lodi, jen jsem kolem něj uvázal provaz, aby se mi lépe táhlo... jako ty dětské dřevěné hračky. Chvilku na to jsem umístíl do sítí pár železných kulí a jednu tu speciální. Nebylo jich mnoho, ale tak akorát, abych to všechno i s dělem bez problému pobral. S náboji a dělem jsem se posléze vydal oklikou k hradu, abych nenarazil na nebezpečenstvo. Po cestě jsem si broukal melodi Morituri te salutant. (jdoucí na smrt tě zdraví). "Otevřete bránu, nebo jí vyrazím. Tady Oliver a jdu dovnitř." Zařval jsem, když jsem přišel k hradu. |
| |
| soukromá zpráva od Dr. Kyouma (psycholog) pro Nevím jestli to byl dobrý nápad, aby jí tu ruku vyléčili zrovna tímto způsobem, avšak když se to semlelo, tak jsem se zrovna vracel z vesnice. Informace, že se propouští kovářka na svobodu se mi také nelíbí... Je zde ještě tolik věcí, které s ní musím udělat. Nikomu si ale nestěžuji. Nikomu nenadávám. Na takové emoce popravdě ani není čas. Rovnou jen všechny informuji, že jdu s kovářkou. O jakéhokoli nepřítele se ani nestarám a to především pokud je to rybák... Od rybáků co nejdál! Ve vesnici mě nějak nemají rádi... Popravdě ani se jim nedivím... Nějaká iracionální síla pracuje proti mě... Já to vidím na toho debilního starostu, který je tak labilní, až to bolí. Zjevně je úplně jedno, jak silně působím na jejich vnímání logiky, stejně je nakonec přemůže nějaká hloupá pevně zakořeněná emoce, která je navíc dostane do zkázy... Nebýt kovářky, pravděpodobně bych již psa přesvědčil, že tato vesnice bude mnohem lepší zničená a vypálená. Dokud se budou umět chovat, a nezaútočí na mě, ať již přímo či nepřímo, tak mi to může být jedno... Navíc s kovářkou u sebe je vše jednodušší. Zajímavé bylo ale to, že nikdo nějak extra kovářku nezdravil, na to jak byla vzácná a jaký kvůli ní dělali povyk. Vůbec nic je o ní nezajímalo. Byl bych řekl, že je zde někdo další, kdo dokáže ovládat lidi tak jako já, kdyby to nebyla tak šílená myšlenka. Kovářka mě pouští k sobě do kovárny... Teda ta vrchní část nic moc. Vše začíná až dole, v podzemí. Kopí si nevšímám (především z toho důvodu, že si ho nevšímá ani kovářka.) Místo toho mě zaujímá světlo a různé okolní speciální zbraně, které vytvořila kovářka. Následně vykřikuje, že něco bylo ukradeno a něco mi říká, že za to může ten Rose a Kazumo. Využívám své charisma, abych jí na sebe upozornil a zvedám pravou ruku nad hlavu, se zvednutým ukazovákem. vypadá to na lehce podkopnutou morálku... Let's take this to the max! Přesně tak! Všichni umřeme! Není zde nic co bychom mohli udělat a není zde nic čím bychom mohli napravit sled věcí, jenž se udály. Rozpoznáním ji sleduji, a jestli nastane dostatečně dobré prostředí, tak používám Traitor maker |
| |
| PevnostAlex, Thor Vesničanů se ukázalo být poměrně hodně, kolem třiceti, a byli naštvaní, opravdu hodně naštvaní a ať jste udělali cokoli, starosta je vždy směřoval proti vám. Krvelační? A co jste vy? Neviňátka? Následujete je, vraždíte, kradete spolu s nimi! zařval a vztekle mávl rukou k Alex, přičemž mu dav, který už se dávno změnil v jednu velkou krvelačnou masu jen přizvukoval. Jenom jste sem přijeli a už jste dotáhli neštěstí a smrt! Málem jste zabili Karu a teď? Teď je tu kvůli vám Gamagan, ne aby potvrdil mír, ale aby nás do jednoho zabil a já vám říkám, JÁ VÁM ŘÍKÁM není jiná cesta než zabít ty piráty a donést mu jejich hlavy. Když to uděláme, když to uděláme tak NÁS možná nechá naživu! to stačilo. Všech třicet lidí se k vám vrhlo, s hlasitým souhlasným řevem. Nebyli nijak ozbrojení, jen sem tam se někomu v ruce mihnul nějaký kámen, ale i tak jich bylo hodně a byli agresivní .Tlačili se na vás a snažili se bít, kousat, škrábat, kopat, v závislosti na věku a pohlaví dotyčného. A nebyli jste to jen vy dva. Malá skupinka puberťáků se rozhodla, že si smlsnou na malém, bezbranném cíli a zkusili zaútočit na Johu v bezvědomí. Cesta u LesaKazumo Čekání se strašlivě protahovalo a tvá nervozita stoupala. Když se konečně objevily u břehu a vylodili se, stáhli jste se s Rosem do vnitrozemí, na okraje lesa a ukryly se v něm. Zprávy, které ti Rose z vnitrozemí donesl nebyly vůbec dobré a protože jste nechtěli, aby přepadli vaše přátele, rozhodli jste se je přepadnout v lese a zlikvidovat pokud možno co nejrychleji, za tímto účelem jste vytvořili poměrně dobrý plán, s velkou nadějí na úspěch. Zatímco Rose se připravoval zaútočit pomocí svých šipek na jejich vůdce, ty jsi se připravoval pro zlikvidování nohsledů, pokud možno jediným, mocným útokem. Čekal jsi schovaný za stromem, s taseným mečem a modlil se, aby prošli kolem tebe a nevšimli si tě, neboť to by byl konec celého vašeho plánu. A povedlo se, ani Gamagan, ani jeho dva nohsledi, si tě nevšimli a prošli přímo kolem tebe. Rozhodl ses zaútočit, s mečem připraveným jsi se vytočil zpoza stromu, periferním viděním jsi zahlédl, jak Roseho šipky vyletěli proti Gamaganovi. Neviděl jsi už ale, jestli zasáhl, nebo ne. Soustředil ses plně na svou techniku. Sekl jsi a přetáhl to. Sám jsi netušil, jak se to stalo, ale stalo se to. Dříve, než jsi stihl veškerou tu destruktivní sílu uvolnit tě váha vlastní zbraně stáhla dolů a špičku meče jsi zaryl do země. Explodovalo to. Koncentrovaná síla tlaku vzduchu vyrazila proti hlíně pod tvýma nohama a rozmetala ji na drobné kousíčky, které létali vzduchem všude možně. Tebe samotného to nabrala a mrštilo několik metrů zpátky, proti kmenu vzrostlého stromu, po kterém ses přiomráčený svezl na zem. Chvíli jsi měl dost mžitek před očima, než Gamagan, kterému jeho nohsledi ze síťovky podali dělovou kouli zařval Zabte je!, načež se deset nezraněných, jen neuvěřitelně špinavých rybáků vrhlo do lesa tvým směrem s hlasitým bojovým pokřikem. Rose Věděl jsi, že to do vesnice nestihneš a nehodlal jsi v tom nechat Kazumu samotného a tak ses spolu s ním schoval v lese a zamaskoval se proti prozrazení a čekal spolu s Kazumou v lese. Váš plán byl jednoduchý. Zatímco ty pomocí šipek vyřadíš kapitána a jeho nohsledy, Kazumo zlikviduje mužstvo, pokud možno jedním obřím útokem. Takový byl plán a ze začátku se i docela dařil. Vaši nepřátelé si vás vůbec nevšimli a zcela nerušeně prošli kolem vás, načež jste zaútočily. Byl jsi mnohem rychlejší než Kazumo a tak jsi vykoukl z poza stromu a hodil šest žlutých šipek zároveň, po Žabákovi(odečti si je). Byl to překvapivý útok, byl sis jistý, že tě nic neprozradilo, že prostě nemohl stihnout zareagovat a pak, prostě skočil. Vyskočil asi pět metrů do vzduchu a šipky proletěli prázdným prostorem. Připravil sis další salvu, ale než jsi ji stihl hodit, Kazumův útok doslova explodoval. Všude létala hlína a tobě bylo jasné, že skrz stromy, hlínu a tlakovou vlnu z toho výbuchu neuděláš vůbec nic. Periferním viděním jsi postřehl, jak Kazumo odletěl kamsi do dálky a Gamagan, který bůh ví jak dokázal stále ještě poskakovat ve vzduchu zařval: Zabte je! z ničeho nic se k vám pohnula vlna rybáků. Po Kazumovi šla desítka nohsledů, zatímco k tobě se řítili dva obří mečouni, kteří se před tvými útoky částečně kryli hromadou dělových koulí. Teprve, když dosáhli hranice lesa, Gamagan dopadl na zem, načež mohutnými skoky vyrazil tvým směrem taktéž. Ve vesniciSarutobi Dostal ses přesně na to místo, na které ses nikdy nechtěl dostat. Doprostřed všech průserů. Spolu se Samaelem jste vyhodnotili směr druhé skupiny pirátů jako směr k Pevnosti a tak Samael vyrazil na pomoc Thorovi, zatímco ty jsi zůstal ve vesnici a pomalu ses chystal sbalit svých pět švestek a vyrazit na pomoc Kazumovi a Rosemu. Blahořečil sis, že jsi počkal asi vteřinu na to, když rybáci nečekaně změnili směr a zamířili přímo do vesnice. Došlo ti to. Ani náhodou nehodlali jít na pevnost, nejdřív chtěli zlikvidovat veškerý odpor ve vesnici a pak teprve obléhat ty co se schovaly. Stál jsi schovaný za jedním domem a sledoval, jak prochází vesnicí a míří podpořit druhou skupinu, bojující proti těm dvěma. Pokud měli Rose a Kazumo jen malou šanci na přežití před tím, teď proti dvaceti obyčejným rybákům a čtyřem velitelům neměli šanci vůbec žádnou. Jak jsi tak nenápadně skupinu pozoroval, všiml sis, že tu nejsi sám. Nějaká dívka s mečem a Satu stáli ve vesnici připravení zaútočit na tudy procházející skupinu. U pevnostiSamael Dohodl ses se Sarutobim a vydal ses pomocí Soru lesem oklikou k pevnosti. Poměrně tě překvapilo, že jsi celou dobu poblíž sebe neviděl žádné rybáky, ale v okamžiku, kdy jsi dorazil k pět metrů vysoké hradbě obehnané vodním příkopem, plným korálů jsi na tyto starosti zapomněl. Stál jsi na druhé straně hradby, než z jaké byla brána a slyšel hlasy, které se ozývali zevnitř. Nebylo to nic příjemného, řev a nadávky, jako by se vesničané rozhodly pozabíjet tvé přátele uvnitř. Pak sis všiml, že se z lesa, nedaleko od tebe vynořil Pes, s hromadou dělových koulí přes rameno a jedním menším lodním dělem, taženým za sebou. Pes Rozloučil ses s Abe, instruoval ji jak si má v případě problémů zavolat pomoc a vydal se na cestu, ovšem ne na jen tak ledajakou cestu. Čekal jsi cestou problémy a tak sis přibalil 8 dělových koulí, jednu Pyromanovu speciální kouli a dělo. Všechno sis to hezky seskládal, připevnil k sobě lanem a vydal se na cestu, při které by se většina ostatních, snad s výjimkou Thora zlomila vejpůl, jen kdyby se o nich pokusila. Ty jsi však svůj náklad nesl hrdě a bez větších problémů. Z lodi si skočil do vody a pod vahou svého nákladu šel okamžitě ke dnu. Podařilo se ti však několika mocnými tempy doplavat až ke skále, pod vodou a po ní vyšplhat nejen nad hladinu, ale i nahoru na ostrov a odtamtud už to byl jen kousek cesty lesem až k pevnosti(z druhé strany než je brána), kde jsi potkal Samaela. Fakt, že v samotné pevnosti se děje něco hodně špatného jsi slyšel už z dálky. Znělo to, jako by místní starosta chtěl spolu s vesničany zabít Thora, Johu a Alex a zaplatit si tak svůj život u Gamagana. |
| |
| Boj ve vesnici První důstojník rozhodl. Sice jsem chtěl jít Thorovi pomoct spíš já, ale nakonec jsem zůstal jako podpora pro Mumeie a pro Kazumu. Co se dá dělat. Je na čase vložit se do práce. Jakmile mě opustí Samael, tak si to co nejméně nápadně zamířím ke Kazumovi a Mumeiovi. V půlce cesty ve vesnici však uslyším zvuky, které se mi příliš nelíbí. Jen tak tak se stihnu schovat za roh budovy, když si všímám, že rybáci vyslaní nejspíše na průzkum se vracejí pomoct vůdci. Sakra... takže Samael vyrazil zbytečně. Lechce zkousnu ret a rozhlédnu se po okolí jestli nenajdu lepší místo odkud bych je napadl. Místo toho vidím Satu a ještě někoho, jak dělají to stejné co já. Dobrá, takže oni je chtějí také napadnout... co dělat? Mám je nechat první zaútočit? To by byla blbost... jsou to šermíři lepší bude, když je nechám zaměřit se na mě ať se k nim Satu dostane co nejblíž. Počkám si tedy na moment, kdy to bude nejlepší. Tudíž ve chvíli kdy se rybáci budou vyskytovat dost blízko Satua a vykouknu zpoza rohu s bambitkami od Samaela. První koho si beru na mušku jsou rybáci ozbrojení střelnou zbraní z prostého důvodu, aby nemohli rychle opětovat palbu. Jakmile vystřelím vrátím se za roh budovy a co nejrychleji jí oběhnu přičemž za pomocí Kyūsokuna "Rychlonabíjení" dobiji obě zbraně. Znovu vykouknu a vystřelím na další dva cíle popřípadě dodělám dva zraněné. Pak už Samaelovi bambitky pouštím na zem, jelikož by mi v boji pouze překáželi. |
| |
| Selhání, ale jede se dál… Kazumo Plán byl vynikající, hlavně díky tomu, že jsme předem nepočítali, že je odstraníme všechny naráz. Bohužel když je něco skoro perfektní zkazí to vždy jedna věc – smůla kombinovaná s lidským faktorem. Ten podcenil protivníky a přecenil spojence… Moje šipky byli rychlé, nenápadné a hlavně překvapivé, bohužel netrefili nic jiného než vzduch, zatímco si můj protivník odhopkal do vzduchu. Teď tě vyřídím a ostatní půjdou snadno…co to?!...Zatracená žába! Aspoň vyřídím ty tvoje…co to sakra? Kazumo!...no paráda, o tomhle ses mi zapomněl zmínit…teď trefím tak akorát nějakej šutr, musím se stáhnout, doufám žes přežil…No ještě ty se přidej…Naštěstí je můj plán pořád použitelný pokud jej upravím…tady mně budete špatně pronásledovat v mém maskování i ze vzduchu, navíc jste si omezili prostor pro útok…a tebe v tom taky nenechám samotnýho Kazumu nechám být, páč je podle mě na tom lépe než já a rychle se tedy stáhnu do lesa, kde kličkuji mezi stromy, aby mně netrefili koulemi, zatímco pomocí Kōjō no tenkai dělám narychlo pasti v mém rozsahu(kluzké či ostré rostliny, vystoupnuté kořeny jehličnanů, nízké větve pro rybáky s ostrými jehlicemi, smůla na stromech na které padnou při zakopnutí či se chytí pro lepší otáčky nebo smůla na jehličí, které na ně padne jakmile se dostanou pod něj…a další pasti podle různých stromů na které narazím, proti gamaganovi vytvořím různé ostré větve, jehličí, které navíc namířím proti němu aby byli jak miniaturní kopí) a při zatáčkách si všímám mezer v jejich „zbroji“ kterou bych mohl využít. Po asi minutě kličkování se zastavím a zatímco pokračuji v „kladení pastí“ hodím pár salv(počet, který uznám za vhodné abych si před nimi udržel náskok a nemohli po mně hodit koule) po žralocích shurikenů a šipek(zelených + červených) pomocí throwing mashine a piero. Shurikeny mířím na hlavy a horní trup(abych je donutil sehnout hlavy či zvednout ruce v obraně) a šipky mířím na nohy a břicho(pokud tam mají koule tak na mezery mezi nimi). Po té co salvy dopadnou(všímám si mezer v obraně a bodů, kde bych mohl přístě hodit další salvy) si pomocí ruiseky na chvíli posílím nohy a vytvořím mezi námi patřičnou mezeru(pastí už dělám míň, abych si mohl vytvořit další šipky a vylepšit je pro horší vytažení z rány), po které opět spustím několik salv. Tentokrát ale hodím po každém jen dva shurikeny(na hlavu) a do mezer a důležitých odkrytých míst (oči, krk, hruď, tepny…) házím kunaie a šipky pomocí technik throwing mashine a piero. Opět si posílím nohy pomocí ruiseky a vydám se směrem ke Kazumovi na pomoc(pokud také utekl do lesa- což zjistím pomocí stromů, pokud ne, tak i tak zdrhnu do strany a kličkuji), při cestě vytvářím nové pasti a doplňuji si šipky, navíc si i dám pár listů koky(ne moc) do úst abych se zbavil únavy v končetinách a nabral novou energii. Pokud doženu Kazumu zredukuji počet jeho nepřátel(šipky, kunaie a shurikeny) pomocí technik throwing mashine a piero, posilněných ruiseky. Pak utíkám před něj abychom se mohli vrátit k původní strategii – organizovaný ústup.
Pokud mně cestou dohonili (Gamáč či ti dva svalovci) a útočí na mně tělěm(kop, úder) odvrátím útok pomocí Hajiku, zatímco útočníka buď nasměruji do stromu či jeho kámoše nebo jej nechám tvrdě přistát na hlavě a podříznu mu krk dýkou. Další obranu vytvářím tím, že jim háži do očí květy pomocí piero, nechám jim spadnout jehličí plné smůli na hlavu. Případně se útoku bráním pomocí Hrdlořeza v pochvě, hodím po něm pár šipek či růží(mířím na hlavu) a pak prokličkuji stromy. Navíc si přizpůsobuji okolí či nechám zbytky rostlin v jeho těle bolestivě růst pomocí Kōjō no tenkai. Pokud budu mít v daném místě dost prostoru využít Hrdlořeza vytáhnu jej, sundám si brýle, posílím si jednotlivé části, které zrovna využiji Ruiseki, nechám jej přijít na dosah a několika zrychlenými seky se jej pokusím odstranit, pokud mi to nevyjde tak vyhodím Hrdlořez do vzduchu, abych odlákal pozornost a pomocí throwing machine po něm začnu házet zbylé zbraně, či jej trefím do očí hlínou pomocí Piero, chytnu nodachi a znovu se je pokusím roseknout aniž bych zasekl meč do nějakého stromu. Pokud se moje „spojení“ s nodachi nezlepšilo zasunu jej zpátky do pochvy při útěku a už jej nevytáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si tě kovářka konečně všimla, prudce s sebou trhla a překvapeně se na tebe zadívala, jako by opravdu nevěděla, že jsi ji následoval. Co tady děláš jak... pak jsi na ni ale promluvil a ona vybuchla v něčem, co vypadalo jako kombinace panického strachu a agresivity, prostě čistá hysterie. Jasně že umřeme do hajzlu! Nějakej debil ukradl to jediný co nás mohlo před Gamaganem zachránit. Celej rok jsem na tom meči dřela a teď je pryč. Proti tomu žabákovy a jeho lidem nemáme šanci! bylo zajímavé sledovat, jak v jejích očích roste strach, skoro jako by z Gamagana měla nějaká dávno schované trauma, jinak sis nedokázal vysvětlit proč tak panikaří, když proti Kazumovi se postavila zcela neohroženě. Každopádně, s tím jak je její psychika v pytli se ti otevírá volné pole působnosti pro manipulaci s ní. |
| |
| Naštvaní vesničané Jak se zdálo ,byla všechna slova marná...Vesničané si opravdu neuvědomovali ,co se jim Thor snažil říct a po pravdě se jim nebylo možné divit, vždyť viděli Kazumu a nebýt těch problémů, nemuseli by být ve strachu. Thor by je tedy dokázal pochopit, dokázal by snést rány a celkem klidně, jenže vesničani udělali něco, co dělat neměli. Tím nečím byl utok na johu na bezbrané dítě v bezvědomí. " Tak to ne!" zařval Thor a ohnal se kolem sebe aby si udělal místo. Udělal pár kroků a popadl Alex pak dupl do země a pořádně se odrazil na chvilku byl Thor na d všemi vesničany ,ale vlastně jen proto aby se odrazil znovu a vystřelil se tak zpátky dolů kousek před Johu, tedy takový byl použít Orochi Breaker jako zastrašení, dával si hodně pozor aby nedopadl přímo na Johu a pokud dopadl dál snažil se držíc Alex dostat k Joze. Když je držel obě použil další Orochi Breaker tentokrát se ale " vystřelil" vpřed k nejbližší zdi odhodlaný rozrazit připadné vesničany jako kuželky. U zdi položil Johu i Alex a sám si stoupl tak aby za jeho zády byli obě dívky a zeď a před ním vesničané. Nohou načrtl kousek před sebou čáru. " Thor uznává ,že spousta problémů je díky nám...Ale Gamagan by si i tak bral víc a víc a jednou by jste mu to dát nemohli a pak by vás nešetřil. A to je dobře lidé ,kteří zautočí na dítě v bezvědomí si zaslouží ránu." zařval. " Thor přísahá, že kdo se pokusí dostat za tuhle čáru, nebo sem něco hodí, bude pro Thora nepřítel a Thor ho nebude šetřit." s tímto varovaním Thor zaujal klasický sumo postoj, tedy mírné rozkročení podřep předklon a pěsti opřené o zem , sledoval každého z vesničanů aby viděl co udělá opravdu byl odhodlaný při jakémkoliv pokusu ublížit Alex nebo Joze vystartovat jako dělová koule a smést vesničany a pak se zase vrátit zpět do kruhu. |
| |
| Před hradem čivava Dorazím před hrad a začnu se vydýchávat a zklidňovat se. Fajn sem tu brzo... tudíž sem ještě rybáci nedorazili. Pokud sem teda míří. Zaposlouchám se do zvuků a zjistím že v hradu se už něco děje. Hm tohle nezní jako rybáci. Bejt tam rybáci je tam mnohem více zvuku utrpení. Tohle je zvuk rozlobeného davu, vidle a pochodně. Hehehe... tak to vypadá že naši pacifisti se dostali do průseru. Zjevně už došla vesnickejm balíkům trpělivost. No to není můj problém. Buďto je tam vesničani pozabijí páč se nebudou ty kreténci bránic nebo se budou bránit a vesničani dostanou. Pokrčím rameny a s úsměvem se rozhlédnu po okolí. V tu chvíli si všimnu psa. Zvednu ruku v pozdravu. "Hoj kapitáne, koukám taky jste si vyšel na procházku." Lehce se opřu o svojí kosu. "Příjemná muzika což?" Palcem levé ruky ukážu směrem k hradu. "Zdá se že ti vesničánci pochopili situaci a že nejlepší řešení je zkusit se domluvit s rybákama pomocí našich hlav. CHehehehe... Jinak vesnice je v obležení a jdou po nás asi tři desítky rybáků. Kazumo, Rose a Ohnivák je zkoušejí zastavit. V tuhle chvíli už to nejspíše někdo v nich posral a jsou na útěku zkoušejíc si zachránit vlastní životy. Nebo už jsou mrtvý. Já sem tady páč další část rybáků razila oklikou. Byla s nima Kitty a Taigo. Řekl sem si že jestli razí do hradu tak bych tu raději měl bejt. Přeci jenom nikdo z našich kamarádů vevnitř by nebojoval proti Kitty páč Thor věří že je nevinná a Taiga by nikdo nedokázal asi zranit. Jenom doufám že to neobcházejí. Páč potom by už byli naši kámoši ve vesnici nejspíše mrtvý. Útok ze zálohy je pěkný svinstvo. " Čapnu kosu do obou rukou a dám si jí za hlavu na ramena a opřu si o ní ruce (zaháknu lokty). "Tak co teď šéfe? Co mám dělat? Mám jít potlačit rebélii ve hradu? Páč docela by mě bavilo a i bych uvítal možnost pozabíjet všechny ty vesničany uvnitř. A podle pirátského práva... no však víte. Zaútočili na naše lidi, nejspíše je chtějí zabít a za to je jenom jedinej trest. Nebo to tu zvládnete pokud příjdou rybáci a necháte mě běžet celou cestu k vesnici abych našel naše mrtvé spolubojovníky a přinesl vám o nich zprávu? Co to bude kapitáne? Potřebuji rozkaz když už jste se uráčil vylézt. " |
| |
| Bitka v lesiku ...sakra čo to je... uvedomím si až keď sedím opretý o strom niekoľko metrov od mojej pozície. Dojde mi jak sa to pokaslalo a pokusím sa dostať opäť na nohy a skúsiť to znovu. Keďže na mna idú tý rybaci namorníci tak držiac katanu v oboch rukach napriahnem sa tak aby som zoslal Kaze no Kizu vodorovne. čiže aj kebyže to zase prefláknem tak to zasiahne niekoľkých prípadne z boku tých žralokov, alebo ak aj nie zasiahne nejaké tie stromy a možno zatarasí tým rybám cestu. Ja som sa potom pomocou Soru stiahol kúsok dozadu podľa pôvodného plánu aby som sa viacej skoncentroval a vydýchol si. Pričom sa snažím pokračovať štýlom že keď som kúsok od nepriatelov tak sa pomocou Soru dostanem k rybacine a seknem po nich drakom tak aby boli v polke az druhej tretine cepele. Vecinou sa snazim sekat vodorovne alebo trochu sikmo ale nie zvyslo. Predsa len stojac v ceste mecu bez nejakých zbraní ktorými to mozu blokovat je celkom nebezpecne. Po kazdom útoku sa stiahnem a popobehnem o niečo dozadu aby som sa stiahol k Rosemu a mohli sme prípadne skusit niektorú z kombinácii. V prípade potreby vyuzijem voci rybákom aj niektorý úderov, blokov a kopov spadajúcich pod Rokushiki . |
| |
| Před hradem Marilyn Manson Po vydatné chůzi s palebným spotřebičem a pytlem plným železných koulí, jsem se dostal k hradu, k pevnosti.... nebo jak by se to dalo nazvat. Stále ještě trochu mokrý jsem se podíval na hradbu a povzdychl si. Bylo mi celkem jasné, co se vevnitř děje, ale na druhou stranu mi přišlo zvláštní, že je tu i Samael. Stejně jako on, tak i já jsem ho pozdravil zvednutím ruky. Svůj náklad jsem následně odložil stranou a se zachmuřeným pohledem jsem sledoval kamennou stěnu hradby, zatím co Samael mluvil. Pravda byla taková, že toho Sam mluvil opravdu mnoho a dávalo mi sílu si to všechno přebrat ve svém malém mozku. Ano, malém, nejsem moc inteligentní a šprt ze mě nikdy nebude. "Proč jsem si tě zvolil za zástupce Samaeli hmm ..." Zabručel jsem, aniž bych se na něj podíval. Má slova zněla jako slova starého kmeta. Jako kmet jsem se i cítil, když se mi v hlavě vařil mozek. ... víš, u mě doma bylo všechno jednoduché. Věděl jsi kdo je proti tobě a kdo je s tebou. To je asi taky důvod, proč nejsem dobrý na řešení některých situací." Sklopím hlavu, jelikož jsem zrovna hleděl na vrchol pevnosti, a tak napůl se otočím kebulí na Samaela. "Poprvé v životě přijedu na neznámý ostrov, kde si chci dát něco dobrého k jídlu a najednou zjistím, že mě a naši posádku se snaží někdo zabít. Já většinou nehodnotím ničí sílu, protože ... jak víš ... já jsem člověk co se stane králem světa ... (ukážu na sebe hrdě palcem.) ... takže, musím prostě porazit všechny. Když na mě někdo zaútočí, tak se přece bránim, to je jednoznačné. Hmm ... dobře. To je jedna věc. Ta druhá je... proč bych se měl starat o někoho, kdo se mě snažil zabít a ještě se s ním třeba domlouvat, že mu budu platit za jídlo? Proč? (pokrčím zmateně rameny) Nehledně na to, že jsem jen bránil naší posádku, před někým kdo na ní zaútočil." Šáhnu si na čelo, jako by Colombo a dělám, že mě bolí hlava. "Na druhou stranu tu máš nějaké jiné piráty, co nenávidí lidi, a tak... ani se jím nedivím, kdyby je ti lidé taky chtěli jenom zabijet a celou dobu co by byly na jejich ostrově, přemlouval starosta každého občana, aby je zabil...." Usměju se na Samaela. "To zní vážně šíleně, že jo? A my tu zůstáváme, abychom bránily místo, kde žijí lidé, kteří se nás snaží zabít.... prakticky se snažíme zničit rybáky, co nemají rádi ty, co se nás snaží zabít...." Začnu zmateně gestikulovat rukama. "Můžeš mi to nějak vysvětlit... protože mě přijde, že jediný kdo tu drží pohromadě, jsme my.... naše posádka." Sklopím ruce a povzdychnu si. |
| |
| Před hradem Pes Oliver... kapitán Překvapeně se dívám na kapitána zatímco mluví. Když domluví tak se hlasitě zasměji až se ohnu v pase. Sundám kosu z ramen, opřu si jí o hrudník a zatleskám. "Bravo... konečně si začínáme rozumět." Chytnu kosu do levé ruky. "Ano je to zvláštní. A mohu ti to vysvětlit celkem snadno můj kapitáne. " Shrábnu si pravačkou vlasy dozadu aby mi nepřekáželi v obličeji. "Svět řídí základní pravidla. Jedním z nich je kombinace strachu a naděje. Lidi se dají řídit pomocí strachu snad nejlépe ze všeho. Ale dokud mají naději tak nikdy nepodniknou zoufalé kroky k tomu aby svrhly toho kdo je ovládá pomocí strachu. " Ukážu rukou na pevnost. "Jim vládli rybáci pomocí strachu, ale naděje že je nezabijou když jim budou sloužit jim bránila v tom vzepřít se. Když jsme přišli tak jsme narušili rovnováhu naděje a strachu. " Ukážu prstem na kapitána. "Tím že jsi přišel jsi uvrhl na vesnici nový strach a zmenšil jejich naději na přežití. Protože jim docházela naděje udělali co museli. Zaútočili na nás. Protože doufají že pokud nás eliminují mohou se vrátit do starého systému kde byli. " Pak ukážu směrem k vesnici. "Rybáci mají strach z lidí. Lovíme je, zabijíme, nazýváme podlidmi, to je jejich strach. A jejich naděje pomalu zhasínala. Když některým rybákům došla stali se z nich piráti a jejich touha je jednoduchá. Zabít všechny lidi. Nemyslete si kapitáne... Kdybychom nezabili jejich prvního důstojníka tak by on a jejich kapitán zabili celou vesnici. Potřebovali lidi ve vesnici kvůli něčemu. Jakmile to splní zemřou. " Pak ukážu na sebe. "Pak jsou tu lovci pirátů. Proč na nás zaútočili? Proč nás napadl Taigo a ostatní? Jejich strachy mohou být různé. Já jsem byl dlouho lovcem pirátům a můj strach byl to že piráti zabijí hodné lidi. A moje naděje byla to že pokud jich zabiju dost bude na světě o něco bezpečněji. Navíc je tu naděje na bohatství které může leckdy pomoct. " Zavřu oči a pokrčím rameny. "Ve zkratce kapitáne... Lidi nás napadly protože se nás bojí. Bráníme tyhle lidi protože se bojíme že pokud nebudeme opustí nás hodní členové naší posádky. Navíc se bojíme že je to naše odpovědnost, odpovědnost za to co se jim stane. Bojujeme s rybáky protože se bojíme o naše životy. A naše posádka drží pohromadě protože se bojíme být sami. A pokud chceš být králem světa... Budeš muset donutit všechny ostatní aby se tě báli. Buďto se musejí bát tvé pomsty, tvé moci, tvého bohatství nebo musejí mít strach z toho tě ztratit. Protože i spojenci, milenci, přátelé jsou spojeni strachem. Strachem z toho že příjdou jeden o druhého. " Pak otevřu oči a usměji se. "Proč jsi mě zvolil svým zástupcem to nevím. Možná se bojíš že nikdo jiný by to asi nezvládl. Možná se bojíš něčeho jiného. Toť ale není důležité. " Opět ukážu prstem na Psa. "Důležité je nyní co budeš dělat? Bojíš se tolik o Thora, Alex a Johu aby jsi přeskočil bránu a bránil je před obyčejnými vesničany kteří jsou v tom skoro nevinně? Nebo se více bojíš o svou posádku ve vesnici která čelí útoku rybáků? A co uděláš se mnou? Hm... samé otázky že ano kapitáne. " Podrbu se vzadu na hlavě a na tváři mám stále malý úsměv. "Pokud chcete radu prvního důstojníka... Thor a Alex jsou více než schopní pozabíjet lidi ve hradu. Jenže oni je nechtějí zabít a lidi je ano. Jenže dokud tam je Joha. " Na tváři se mi objeví sadistický výraz. "Dokud tam je Joha jako pacient tak je Thor a Alex zmasakrují pokud bude skutečně třeba. Ale útok rybáků nepřežijí. Pokud se nějak vyřeší problém s nepřátelskými piráty tak se tohle všechno dá vyřešit. Můžeme si vzít jídlo, peníze... můžeme jim pomoc obnovit vesnici pokud budou chtít. Můžeme je ušetřit a zachránit. Ale jenom jakmile odpadne jejich strach z rybáků. Dokud tu budou rybáci tak jsou vesničani proti nám. Zabijeme rybáky nebo je zpacifikujeme a ostrov už proti nám nebude nepřátelský. " |
| |
| Před hradem Samael... první důstojník Nebýt Samaela, tak bych tomu vážně nerozuměl. On má v těhle věcech přehled a vím, že mi v tom lhát ani nemůže, protože je to jeho hobby. Když mi to vyprávěl, poslouchal jsem jako bych už nikdy nic jiného slyšet neměl a zároveň jsem si klekl, abych mohl rozuzlovat pytel s dělovými koulemi. Vysypal jsem je na zem a do pytle nastrčil zpátky jednom 3 koule, tu speciální jsem tam nechal ležet na trávě s ostatním zbytkem. Pytel jsem znovu zauzloval a zamyšleně jsem se podíval do nebe. "Nemyslím si, že nějak lpím na posádce. Přece jen by to bylo dotěrné na ně pořád dávat pozor, jestli jsou vpořádku. Určitě by to každému lezlo na nervy." Usměju se. Mluvím si přitom spíše sám pro sebe. Hned na to se postavím a přehodím si pytel s třemi koulemi přes rameno. Otočím pohled na Samaela a pokynu několikrát hlavou, jako že jsem ho poslouchal. "No hmm.... mohli jsme odplout a nechat je tady, ale neudělal jsem to. Né kvuli těm vesničanům, ale jen kvůli té holce ... poklepu na kladivo, které mám v kapse, a které se mi kovářka tehdy snažila zarazit do hlavy. ... však ti je jasné jaké." Udělám pár kroků v před, přičemž dojdu bok k boku k Samaelovi. "Už se ti někdy stalo, třeba s Taigem, že jsi bojoval na smrt, i když jsi prostě mohl odejít? To samé jsem viděl na té holce ... mohla nás nechat a odejít, ale bojovala, protože .... protože tohle je domov." Pronesl jsem spíše řečnicky a povzdechl si. "Těžko se to dá popsat, ale.... (s pohledem do prázdna pokrčím rameny) ... nemůžu nechat bojovat prcka proti armádě samotného. Bylo by to jako opustit tebe, nebo někoho z posádky." Uchechtnu se. "Heh..." Zakroutím nevěřícně hlavou a pustím se do chůze směrem k vesnici. "Podívej se za Alex a Thorem, jestli potřebují pomoc ... a ti vesničani ... jestli stojí na naší straně, tak jim řekni, že tu mají kanón, a jestli ne ... rozhodni se sám, jsme piráti, né svatí." Pozvednu za chůze ruku na pozdrav, aby jí Sam viděl, jak odcházím. "Půjdu pomoct našim. Nezapoměň připravit hostinu s dobrou melodií, až se vrátim." Usměji se, sklopím ruku a pokračuji chůzí k vesnici, zády k Samaelovy. |
| |
| Před hradem Pes Oliver, Kapitán Usměji se na Kapitána a přikývnu. "Ano ta dívka měla strach o svůj domov. To jí pohánělo." Nad otázkou že se mám podívat na Alex a Thora se podívám směrem k hradu a olíznu si rty. "Ještě než odejdete kapitáne. Dvě věci... " Otočím se ke kapitánovi. "Sám se do hradu možná nedostanu. Ty korály ve vodě jsou... divné. Co kdyby jste mě hodil na hradby? Nevím jestli bych to sám přeskočil ale s vámi to určitě zvládnu. A za druhé... Pár rad... Pokud zajmete nepřátelského kapitána tak se nejspíše většina posádky vzdá. Stačí pohrozit kapitánovi že ho zabijete. Nemusíte to myslet vážně ale díky tomuhle snad nebudete muset bojovat se všemi. Dejte si pozor na Kitty, je to zrádce. Střílí vodu z úst takže to že nemá zbraň neznamená že vás nemůže zastřelit. A hlavně bacha na Taiga. Není součástí nepřátelské posádky. Hrozby ohledně smrti ostatních ho nebudou zajímat. A jeho tělo je tvořené z vody. Pokud ho napadnete musíte vymyslet jak ho zranit. Zkusil bych ho srazit do bahna, hodit na něj mouku, vmíchat mu do vody nějaký alkohol, nebo prostě ho rozcákat po okolí. Snad něco z toho bude fungovat. Jestli ne... no pokusím se tam doběhnout co nejrychleji. " Ukážu na sebe. "Moje schopnosti nám dají šanci ho přímo zranit. Jestli se tam dostanu a vy budete pořád bojovat s Taigem tak zkusím pomoc. Tady je co musíte udělat. Dostanu se k němu a zabořím do něj svoje ruce. Nejspíše mě uvězní pomocí svého těla z vody. Jakmile se to stane tak mě někdo musí ošklivě zranit. Střelit mě do boku, bodnout nebo jenom udeřit do ledvin. Následně všechno zranění přesunu do Taiga a tím ho snad vyřadíme. " Poté počkám jestli mě Kapitán pomůže na hradby. |
| |
| Před hradem Samael (hudebník) Na moment se zastavím a se zdvyženým obočím koukám na Samaela, přičemž po očku pohledénu na korály. "Kitty umí plivat kulky z pusy? Hustý...." Odplivnu si. "Ach jo." Smutně sklopím hlavu, odložím koule na zem a mezitím co Samael povídá něco o Taigovy k němu prostě přijdu, čapnu ho hbitě oběma rukama a vyhodím pomocí techniky Cannon na hradby. Proplácám si ruce, abych si je očistil a s pohledem upřeným do nebe, popadnu pytel s třemi koulemi, otočím se a začnu odcházet pryč, přičemž pozdvednu ruku. "Není zač." |
| |
| Na hradbách Jakmile se ocitnu na hradbách začnu si tiše sám pro sebe nadávat. Takovej cvok. Mohl mě taky varovat že mě sem hodí! Opatrně se zvednu a začnu si prohlížet situaci uvnitř hradu. Když vidím na Thora, Alex, Johu a vesničany tak se široce usměji. Vyrazím nahoře po hradbách na místo které je jim nejblíže, opatrně opřu kosu a vytáhnu housle. Stoupnu si na hradby a zahraji jim trochu muziky k tanci. odkaz, ale zpívám do toho. Částečně jim hraji protože mám radost že vidím naše dva hrdiny v kaši. Částečně protože mám chuť si zahrát a částečně jelikož doufám že to lidi dole vyvede z míry. Přeci jenom asi nikdo dole nečeká že člověk který tahá sebou dlouhou kosu se najednou objeví na hradbách a začne hrát. Mezitím se stále usmívám a dívám se dolů. Většinu pohledů věnuji vesničanům, pokud by totiž někdo měl střelnou zbraň raději rychle zalehnu dolů. Pokud ale nevidím střelnou zbraň tak věnuji úsměvný pohled Thorovi. Tak co hodláš dělat? Vyřešíš situaci brzo? Nebo uplyne čas a já sejdu dolů a spustím masakr? |
| |
| VesniceSarutobi Jednoduchý plán bývá obvykle ten nejlepší. Vzhledem k tomu, že bambitkami byla ozbrojená pouze Kitty, vybral sis za cíl ji a Taiga, neboť jakožto velitelé byli ti dva nejnebezpečnější. Hned, jak se přiblížili k Satu a Roje, vykoukl jsi z poza své budovy a vystřelil. Kitty neměla ani šanci zareagovat, jen se otočila po směru hluku a už se poroučela k zemi s kulkou ve stehně. Na druhou stranu Taiga se ani neobtěžoval otočit. Tvá kulka mu proletěla hlavou a nechala za sebou jen hlasité šplouchnutí vody. Hned na to se s hlasitým řevem ze svých úkrytu vyřítili Satu a Roja, oba se zaměřujíc na mužstvo. To už jsi ale neviděl, neboť jsi zmizel za budovou. Pak třeskli dva výstřely, ozval se výkřik a ty jsi se znovu nabytýma bambitkama vykoukl zpoza budovy, připraven opět střílet. O tvém cíli bylo rozhodnuto hned, neboť Taiga s taseným mečem utíkal přímo k tobě. Ani tentokrát však tvé kulky neudělali nic víc, než že neškodně prošli jeho vodním tělem. Periferním viděním sis také všiml, že se poněkud zredukovalo množství ostatních bojovníků. Z deseti obyčejných rybáků jich bylo už jen sedm. Jeden ležel zmrzlý na zemi, další dva měli na sobě stopy po meči. Schytala to ovšem i vaše strana. Roja ležela na zemi se střelnou ránou v oblasti hrudníku a Satuovi se zrovna ze sněžných vloček znovu skládalo prostřelené oko. Kitty pak ležela na zemi, s ranou ucpanou pomocí vody a horečně znovu nabíjela své bambitky. Většina rybáků se stahovala kolem ní, aby jí poskytly ochranu. (Stav: 2:9) Pes Poté, co jsi hodil Samaela na hradby ses se třemi dělovými koulemi vydal směrem k vesnici. Vzhledem k tomu, že už ses netáhl s dělem, ani velkým množstvím munice se ti šlo o poznání lehčeji a snáze, takže ti cesta rychle ubíhala pod nohami. Přesto jsi nebyl ještě ani v půlce cesty k vesnici, když jsi zaslechl první výstřely a zvuky boje. Znělo to, jako by se ve vesnici rozpoutala opravdu tvrdá bitva na život a na smrt. Pokud si pospíšíš, můžeš tam být asi do minuty, ale musel by jsi vzít celou cestu sprintem.(V případě, že to odsprintuješ, můžeš reagovat na to co se děje ve vesnici ještě před Sarutobim, nebo spolu s ním, když ne, tak musíš počkat na jeho reakci a reagovat až na to). V lese Rose Poté, co plán ne tvou vinou tak dramaticky v první části selhal ses dal na ústup lesem a za sebou vytvářel nejrůznější pasti. Už po prvních pár uběhnutých metrech sis všiml, že proti svým pronásledovatelům získáváš poměrně slušný náskok. Tvé pasti fungovali celkem dobře, nejrůznější větve a kořeny se žraločákům pletly do cesty a brzdili je, navíc jejich mohutná těla jim byla v lese spíše překážkou než ku prospěchu a stejně tak Gamagan se držel v závěsu, za rybími štíty svých podřízených. Po asi minutě kličkování jsi proti nim získal opravdu slušný náskok, ale zároveň sis uvědomil, že tímhle tempem to už dál nevydržíš. Výdrž nikdy nebyla tvá silná stránka a i když jsi byl o poznání rychlejší než oni, po minutovém sprintu lesem jsi byl dosti vyfluslý, zatímco ti tři se k tobě hnali stále stejnou rychlostí. Rozhodl ses tedy na ně zaútočit, z dálky, ale les se ukázal být v tomto případě tvým nepřítelem. Když si všimli, že jsi zastavil a otočil se jejich směrem, prostě začali kličkovat mezi stromy a před tvými útoky se za nimi schovávat. Ačkoli tvůj hod měl opravdu sílu, skrze kmeny stromů a barikádu dělových koulí ses k nim dostat nemohl. Původní plán před nimi utíkat a případně pomoci Kazumovi vzledem ke tvé únavě padl. Mohl by jsi sice napumpovat nohy pomocí své techniky, ale sám jsi věděl, že pak by byl zbytek těla tak unavený, že by jsi už nedokázal rozumě bojovat, z toho důvodu jsi zasypával své soupeře salvou útoků, dokud se k tobě nepřiblížili na kontaktní vzdálenost, přičemž se ti povedlo uštědřit žraločákům větší množství nejrůznějších škrábanců, převážně v oblasti nohou, Gamagan byl ve své podstatě nezraněný. Když se k tobě dostali na kontaktní vzdálenost, oba žraloci upustili svá břemena na zem a vrhli se po tobě, mohl sis všimnout, že v každé ruce mají něco co vypadalo jako kompletní žraločí čelist plná ostrých zubů, připravených tě roztrhat. Co dělal mezitím Gamagan jsi neviděl, neboť ses plně soustředil na své protivníky, kteří ač jste byli na mýtině rozhodně neplánovali nechat tě vytasit meč. Myslel sis, že budou unavení po nesení svého nákladu, ale spíše to vypadalo, že poté cos je zranil projevilo se u nich bojové šílenství. Oči měli rudé, u tlam pěnu a neartikulovatelně řvaly ve snaze tě dostat. První zaútočil žraločák zprava, prostě se tě pokusil na přímo udeřit pomocí své dlaně se zuby, tobě se však podařilo jeho útok převést stranou a nasměrovat jej na jeho parťáka, do kterého dotyčný narazil, přičemž se oba poroučeli na zem. Právě včas, aby sis všiml Gamagana, stojícího u otevřné síťovky s dělovými koulemi, tlamu nepřirozeně nafouknutou. Hell CANON hned poté tlamu prudce stáhl a proti tobě obrovskou rychlostí vyletěla dělová koule. Jen tak tak ses stihl sehnout. Podle zvuku jsi odhadoval, že koule za tvými zády přerazila strom. Rozhodně to nebylo něco, čím by jsi chtěl dostat zásah, to už si ale asi o pět metrů dál stojící Gamagan ládoval do tlamy další a žraločáci se vztekle zvedali na nohy. Kazumo Rybáci se na tebe řítili jako nezadržitelná lavina deseti těl, vyzbrojených zuby, ostny a nejrůznějšími trny, v několika případech jsi zahlédl i dlouhý, zubatý nůž. Rozhodl ses tedy se s nimi moc nepárat a vyřídit je všechny najednou, pomocí Kaze no Kizu. Jeden by řekl, že po předchozím pokusu si takový hazard se štěstím odpustíš, ale ty ne. A nutno dodat, že se ti to značně vyplatilo. Možná to bylo tím, že jsi sekal horizontálně, možná štěstím, každopádně se ti podařilo udržet při své technice meč a vyslat vlnu správným směrem. I tak tě ale zbytkové momentum roztočilo jako káču kolem vlastní osy, načež jsi žuchl na zadek, odkud jsi sledoval zkázonosné dílo svého útoku. Tlaková vlna si razila cestu směrem k tvým nepřátelům, přičemž shazovala stromy a vytvářela před tebou přirozenou hráz proti útočníkům. Právě kvůli tomu si také rybáci dost časně uvědomili, v jakém jsou nebezpečí a proto se rozhodli krýt se před tvým útokem. Krčili se, nadskakovali, snažili se utéct do stran a přitom si sobě navzájem pletli pod nohy. Přesto se 6 z nich podařilo vyhnout zranění. Ten zbytek však tvé Kaze no Kizu zasáhlo a doslova rozseklo v půli. Ti co přežili zůstali ležet za hradbou z padlých stromů překvapeni nenadálým vývojem událostí a čekali, co se bude dít. HradThor Ti prťaví lidičkové se ukázali být pěkně nebezpeční soupeři i pro obra jako jsi ty. Než sis vůbec uvědomil co se děje, obklopili tě a začali do tebe bušit, takže když ses rozmáchl, už nedokázali utéct a tak je tvá mohutná paže zasáhla a smetla stranou. Podobný osud měli ti, kteří začali útočit na Alex, když jsi ji popadl a vyskočil s ní vysoko do vzduchu. Spousta párů očí na tebe zůstala překvapeně hledět, tedy až do doby, kdy ses otočil a od vzduchu odrazil směrem dolů, to začali zděšeně utíkat, ani tentokrát však neměli lidé příliš štěstí. Když mezi ně padla 200 kg vážící dělová koule ze špekosvalu a rozdrtila velký kus země, spousta z nich byla zasažená tlakovou vlnou a kusy létajících náhrobků a kamení si vyžádali značnou daň. Když pak Thor popadl Johu, a odrazil se raději se mu všichni klidili z cesty. Poté, co si za sebe položil Alex a Johu nastala panika. Z původních třiceti vesničanů jich na nohou byla sotva polovina. Zbytek ležel na zemi se zlámanými kostmi, šrámy od létajících kamenů a podobně. Těch patnáct pak v panické hrůze utíkalo směrem k bráně ve snaze dostat se z oné kamenné pasti, ve které byli uvězněni s tím monstrem. Ano, monstrem to křičeli když utíkali od dobráckého hromotluka, kterého se před chvílí pokoušeli linčovat. Panikařit začal i starosta, neboť nad situací začal ztrácet kontrolu a tak nakonec udělal to jediné co mohl, zařval STŮJTE VY PITOMCI!!! vytáhl pistoli, namířil ji na Thora a vystřelil. Dobráckého obra zasáhla kulka do spodní části břicha a zaryla se hluboko do špekosvalu, nechávaje za sebou tekoucí proud krve. Přesto, že to bylo dosti nebezpečné a těžké zranění to ale stále nevypadalo, že by Thor hodlal padnout. Lidé se zastavili. Zjistili, že strašlivé monstrum krvácí a je přeci jen člověk. Nikdo se neodvážil pohnout. Lidé a starosta čekali, jestli střelený obr padne, jako kterýkoli jiný smrtelník a nebo se proti nim vyřítí ještě více rozzuřen. Alex Oslabená korály ses na moc nezmohla, když se vlna lidí k tobě vrhla, snad jen ses mohla pokusit zaštítit bezvědomou Johu vlastním tělem, ale ani na to nebyl čas. Zahalila tě vlna lidí a ty jsi schytala první údery. Sama jsi nevěděla čím vším a jak tě bily. Nedokázala jsi o nic víc, než se schoulit na zemi a krýt si hlavu a pak se to změnilo. Ozval se výkřik, lidé se rozlétly a ty ses vznášela nad hřbitovem v náručí Thora. Než sis však stihla uvědomit, co se to děje, už jsi zase prudce letěla směrem dolů. Těsně po vašem dopadu(Thor pěstí napřed) nastalo peklo. Tlaková vlna spojená s létajícími kusy kamene rozrazila vesničany a vy s Thorem jste se dostali k hradbě, ke které položil tebe a Johu, která měla několik nových šrámů a modřin. Pak se ozval výstřel a všimla sis, že Thor lehce zakolísal v kolenou, ale nepadl. Nevíš jestli se jen lekl, nebo ho trefili. Samael K tvému překvapení vzal kapitán ono hození více než doslova, prostě tě popadl za košili a mrštil s tebou na hradby. Jen štěstí, že měl poměrně přesnou mušku a ty jsi kamennou zeď nepřeletěl. Těsné poté, co jsi dopadl jsi mohl zpozorovat Thora, jak v sebeobraně a v jeho případě určitě nechtěně začal masakrovat místní obyvatelstvo. Opravdu královská podívaná, ke které jsi začal hrát na své housle. Snad jen trošku zamrzelo, že si tebe a tvé hry vůbec nikdo nevšiml, kvůli vážnosti situace dole. |
| |
| VesniceSarutobi Jednoduchý plán bývá obvykle ten nejlepší. Vzhledem k tomu, že bambitkami byla ozbrojená pouze Kitty, vybral sis za cíl ji a Taiga, neboť jakožto velitelé byli ti dva nejnebezpečnější. Hned, jak se přiblížili k Satu a Roje, vykoukl jsi z poza své budovy a vystřelil. Kitty neměla ani šanci zareagovat, jen se otočila po směru hluku a už se poroučela k zemi s kulkou ve stehně. Na druhou stranu Taiga se ani neobtěžoval otočit. Tvá kulka mu proletěla hlavou a nechala za sebou jen hlasité šplouchnutí vody. Hned na to se s hlasitým řevem ze svých úkrytu vyřítili Satu a Roja, oba se zaměřujíc na mužstvo. To už jsi ale neviděl, neboť jsi zmizel za budovou. Pak třeskli dva výstřely, ozval se výkřik a ty jsi se znovu nabytýma bambitkama vykoukl zpoza budovy, připraven opět střílet. O tvém cíli bylo rozhodnuto hned, neboť Taiga s taseným mečem utíkal přímo k tobě. Ani tentokrát však tvé kulky neudělali nic víc, než že neškodně prošli jeho vodním tělem. Periferním viděním sis také všiml, že se poněkud zredukovalo množství ostatních bojovníků. Z deseti obyčejných rybáků jich bylo už jen sedm. Jeden ležel zmrzlý na zemi, další dva měli na sobě stopy po meči. Schytala to ovšem i vaše strana. Roja ležela na zemi se střelnou ránou v oblasti hrudníku a Satuovi se zrovna ze sněžných vloček znovu skládalo prostřelené oko. Kitty pak ležela na zemi, s ranou ucpanou pomocí vody a horečně znovu nabíjela své bambitky. Většina rybáků se stahovala kolem ní, aby jí poskytly ochranu. (Stav: 2:9) Pes Poté, co jsi hodil Samaela na hradby ses se třemi dělovými koulemi vydal směrem k vesnici. Vzhledem k tomu, že už ses netáhl s dělem, ani velkým množstvím munice se ti šlo o poznání lehčeji a snáze, takže ti cesta rychle ubíhala pod nohami. Přesto jsi nebyl ještě ani v půlce cesty k vesnici, když jsi zaslechl první výstřely a zvuky boje. Znělo to, jako by se ve vesnici rozpoutala opravdu tvrdá bitva na život a na smrt. Pokud si pospíšíš, můžeš tam být asi do minuty, ale musel by jsi vzít celou cestu sprintem.(V případě, že to odsprintuješ, můžeš reagovat na to co se děje ve vesnici ještě před Sarutobim, nebo spolu s ním, když ne, tak musíš počkat na jeho reakci a reagovat až na to). V lese Rose Poté, co plán ne tvou vinou tak dramaticky v první části selhal ses dal na ústup lesem a za sebou vytvářel nejrůznější pasti. Už po prvních pár uběhnutých metrech sis všiml, že proti svým pronásledovatelům získáváš poměrně slušný náskok. Tvé pasti fungovali celkem dobře, nejrůznější větve a kořeny se žraločákům pletly do cesty a brzdili je, navíc jejich mohutná těla jim byla v lese spíše překážkou než ku prospěchu a stejně tak Gamagan se držel v závěsu, za rybími štíty svých podřízených. Po asi minutě kličkování jsi proti nim získal opravdu slušný náskok, ale zároveň sis uvědomil, že tímhle tempem to už dál nevydržíš. Výdrž nikdy nebyla tvá silná stránka a i když jsi byl o poznání rychlejší než oni, po minutovém sprintu lesem jsi byl dosti vyfluslý, zatímco ti tři se k tobě hnali stále stejnou rychlostí. Rozhodl ses tedy na ně zaútočit, z dálky, ale les se ukázal být v tomto případě tvým nepřítelem. Když si všimli, že jsi zastavil a otočil se jejich směrem, prostě začali kličkovat mezi stromy a před tvými útoky se za nimi schovávat. Ačkoli tvůj hod měl opravdu sílu, skrze kmeny stromů a barikádu dělových koulí ses k nim dostat nemohl. Původní plán před nimi utíkat a případně pomoci Kazumovi vzledem ke tvé únavě padl. Mohl by jsi sice napumpovat nohy pomocí své techniky, ale sám jsi věděl, že pak by byl zbytek těla tak unavený, že by jsi už nedokázal rozumě bojovat, z toho důvodu jsi zasypával své soupeře salvou útoků, dokud se k tobě nepřiblížili na kontaktní vzdálenost, přičemž se ti povedlo uštědřit žraločákům větší množství nejrůznějších škrábanců, převážně v oblasti nohou, Gamagan byl ve své podstatě nezraněný. Když se k tobě dostali na kontaktní vzdálenost, oba žraloci upustili svá břemena na zem a vrhli se po tobě, mohl sis všimnout, že v každé ruce mají něco co vypadalo jako kompletní žraločí čelist plná ostrých zubů, připravených tě roztrhat. Co dělal mezitím Gamagan jsi neviděl, neboť ses plně soustředil na své protivníky, kteří ač jste byli na mýtině rozhodně neplánovali nechat tě vytasit meč. Myslel sis, že budou unavení po nesení svého nákladu, ale spíše to vypadalo, že poté cos je zranil projevilo se u nich bojové šílenství. Oči měli rudé, u tlam pěnu a neartikulovatelně řvaly ve snaze tě dostat. První zaútočil žraločák zprava, prostě se tě pokusil na přímo udeřit pomocí své dlaně se zuby, tobě se však podařilo jeho útok převést stranou a nasměrovat jej na jeho parťáka, do kterého dotyčný narazil, přičemž se oba poroučeli na zem. Právě včas, aby sis všiml Gamagana, stojícího u otevřné síťovky s dělovými koulemi, tlamu nepřirozeně nafouknutou. Hell CANON hned poté tlamu prudce stáhl a proti tobě obrovskou rychlostí vyletěla dělová koule. Jen tak tak ses stihl sehnout. Podle zvuku jsi odhadoval, že koule za tvými zády přerazila strom. Rozhodně to nebylo něco, čím by jsi chtěl dostat zásah, to už si ale asi o pět metrů dál stojící Gamagan ládoval do tlamy další a žraločáci se vztekle zvedali na nohy. Kazumo Rybáci se na tebe řítili jako nezadržitelná lavina deseti těl, vyzbrojených zuby, ostny a nejrůznějšími trny, v několika případech jsi zahlédl i dlouhý, zubatý nůž. Rozhodl ses tedy se s nimi moc nepárat a vyřídit je všechny najednou, pomocí Kaze no Kizu. Jeden by řekl, že po předchozím pokusu si takový hazard se štěstím odpustíš, ale ty ne. A nutno dodat, že se ti to značně vyplatilo. Možná to bylo tím, že jsi sekal horizontálně, možná štěstím, každopádně se ti podařilo udržet při své technice meč a vyslat vlnu správným směrem. I tak tě ale zbytkové momentum roztočilo jako káču kolem vlastní osy, načež jsi žuchl na zadek, odkud jsi sledoval zkázonosné dílo svého útoku. Tlaková vlna si razila cestu směrem k tvým nepřátelům, přičemž shazovala stromy a vytvářela před tebou přirozenou hráz proti útočníkům. Právě kvůli tomu si také rybáci dost časně uvědomili, v jakém jsou nebezpečí a proto se rozhodli krýt se před tvým útokem. Krčili se, nadskakovali, snažili se utéct do stran a přitom si sobě navzájem pletli pod nohy. Přesto se 6 z nich podařilo vyhnout zranění. Ten zbytek však tvé Kaze no Kizu zasáhlo a doslova rozseklo v půli. Ti co přežili zůstali ležet za hradbou z padlých stromů překvapeni nenadálým vývojem událostí a čekali, co se bude dít. HradThor Ti prťaví lidičkové se ukázali být pěkně nebezpeční soupeři i pro obra jako jsi ty. Než sis vůbec uvědomil co se děje, obklopili tě a začali do tebe bušit, takže když ses rozmáchl, už nedokázali utéct a tak je tvá mohutná paže zasáhla a smetla stranou. Podobný osud měli ti, kteří začali útočit na Alex, když jsi ji popadl a vyskočil s ní vysoko do vzduchu. Spousta párů očí na tebe zůstala překvapeně hledět, tedy až do doby, kdy ses otočil a od vzduchu odrazil směrem dolů, to začali zděšeně utíkat, ani tentokrát však neměli lidé příliš štěstí. Když mezi ně padla 200 kg vážící dělová koule ze špekosvalu a rozdrtila velký kus země, spousta z nich byla zasažená tlakovou vlnou a kusy létajících náhrobků a kamení si vyžádali značnou daň. Když pak Thor popadl Johu, a odrazil se raději se mu všichni klidili z cesty. Poté, co si za sebe položil Alex a Johu nastala panika. Z původních třiceti vesničanů jich na nohou byla sotva polovina. Zbytek ležel na zemi se zlámanými kostmi, šrámy od létajících kamenů a podobně. Těch patnáct pak v panické hrůze utíkalo směrem k bráně ve snaze dostat se z oné kamenné pasti, ve které byli uvězněni s tím monstrem. Ano, monstrem to křičeli když utíkali od dobráckého hromotluka, kterého se před chvílí pokoušeli linčovat. Panikařit začal i starosta, neboť nad situací začal ztrácet kontrolu a tak nakonec udělal to jediné co mohl, zařval STŮJTE VY PITOMCI!!! vytáhl pistoli, namířil ji na Thora a vystřelil. Dobráckého obra zasáhla kulka do spodní části břicha a zaryla se hluboko do špekosvalu, nechávaje za sebou tekoucí proud krve. Přesto, že to bylo dosti nebezpečné a těžké zranění to ale stále nevypadalo, že by Thor hodlal padnout. Lidé se zastavili. Zjistili, že strašlivé monstrum krvácí a je přeci jen člověk. Nikdo se neodvážil pohnout. Lidé a starosta čekali, jestli střelený obr padne, jako kterýkoli jiný smrtelník a nebo se proti nim vyřítí ještě více rozzuřen. Alex Oslabená korály ses na moc nezmohla, když se vlna lidí k tobě vrhla, snad jen ses mohla pokusit zaštítit bezvědomou Johu vlastním tělem, ale ani na to nebyl čas. Zahalila tě vlna lidí a ty jsi schytala první údery. Sama jsi nevěděla čím vším a jak tě bily. Nedokázala jsi o nic víc, než se schoulit na zemi a krýt si hlavu a pak se to změnilo. Ozval se výkřik, lidé se rozlétly a ty ses vznášela nad hřbitovem v náručí Thora. Než sis však stihla uvědomit, co se to děje, už jsi zase prudce letěla směrem dolů. Těsně po vašem dopadu(Thor pěstí napřed) nastalo peklo. Tlaková vlna spojená s létajícími kusy kamene rozrazila vesničany a vy s Thorem jste se dostali k hradbě, ke které položil tebe a Johu, která měla několik nových šrámů a modřin. Pak se ozval výstřel a všimla sis, že Thor lehce zakolísal v kolenou, ale nepadl. Nevíš jestli se jen lekl, nebo ho trefili. Samael K tvému překvapení vzal kapitán ono hození více než doslova, prostě tě popadl za košili a mrštil s tebou na hradby. Jen štěstí, že měl poměrně přesnou mušku a ty jsi kamennou zeď nepřeletěl. Těsné poté, co jsi dopadl jsi mohl zpozorovat Thora, jak v sebeobraně a v jeho případě určitě nechtěně začal masakrovat místní obyvatelstvo. Opravdu královská podívaná, ke které jsi začal hrát na své housle. Snad jen trošku zamrzelo, že si tebe a tvé hry vůbec nikdo nevšiml, kvůli vážnosti situace dole. |
| |
| Hrad Thor Nemohla jsem uvěřit, že nás vážně napadli. Blázni! Nebýt Thora, možná by mě umlátili. Najednou jsem se vznášela ve vzduchu a pak další sešup dolů až jsem vyjekla. Popadl i Johu a obě nás pak dal do bezpečí, aby se postaral o vesničany. Byla to katastrofa. Spousta zranění a pořádný bordel. Když se ozval výstřel, trhla jsem sebou a znepokojeně se podívala na Thora u kterého jsem si všimla, jak sebou škubl. Lidé přestali najednou utíkat a dívali se na Thora... na co čekali? Ale teď byl klid. „Sakra!“ zavolám na ně. „Vy jste se úplně zbláznili? Chováte se jak pomatená zvířata! A podívejte čeho jste tím svým chováním dosáhli. Spousta vašich přátel je zraněná. A do háje si za to můžete sami! Co to byl za debilní nápad pokusit se nás zabít? Uvědomujete si vůbec, že kdyby se vám to podařilo a zjistili by to ostatní s naší posádky, tak to nenechají jen tak?“ zkusila jsem ještě jednou uklidnit situaci. „Takže co kdyby jste se všichni uklidnili a nechali mě, ať všechny ošetřím. Vemte rozum do hrsti lidi!“ |
| |
| Hrad Museli mít opravdu strach ,jinak si to Thor neuměl vysvětlit než opravdu velkým strachem z toho co s nimi vlastně bude, chápal jejich strach přeci jen poznali Ježka a těžko se věří že v posádce jsou i jiní lidé.Thor jim nechtěl ubližit ,ale v současné době to bylo buď oni nebo Alex a Joha. Na malí okamžik se zdálo ,že všechno to skákání převaží misky strachu v prospěch Thora ,že vidina rozzuřeného obra bránícího obě slečny bude stačit na to aby se vše trochu zklidnilo, pak ale starosta vzal pistoli a střelil Thor věděl ,že nesmí uhnout jinak by kulka mohla zasáhnout Alex nebo Johu proto stál na místě, štíplo ho to a místo kde se kulka zaryla do masa začalo pálit Thor si na něj sáhl a pak se podíval na ruku opravdu to krvácelo, Thor tušil že to zranení nebude nejlepší ,ale stejně tak věděl že pokud teď padne nezabraní nic vesničanům aby ublížili těm co chrání. Proto použil Orochi Breaker ,aby dostál svým slovům chtěl skočit přímo před starostu vyrazit mu pistoli z rukou chytnout ho a skočit zpátky. Pak držel starostu stále nad zemí ale dával si pozor aby ho nesvíral moc bylo to jako držet malého holoubka, ne moc aby ho nezabil a né málo aby neutekl. " Jeden špatný pohyb a Thor s tebou praští o zem..." zavrčel Thor a pak chtěl něco říct ,ale většinu těch slov řekla Alex dřív. " Thor ví ,že máte strach z rybáků...Ale máte větší strach z rybáků tma nebo z Thora tady? Jen se podívejte vy blbci co děláte...umožním starostovi aby se rozhlédl po bojišti...Tohle je jen vaše vina Thor by vám nikdy neublížil...Thor takový není ,ale Thor bude bránit svou posádku.... A Thor doufá ,že si uvědomujete že Thor mohl všechny z vás už dávno zabít ,kdyby chtěl. Thor nechce Thor chce přemoc váš strach z rybáků ...vy musíte... náš kapitán se s rybákama teď asi pere a asi i kovářka... sakra Thor vás tu měl jenom chránit a vy takhle blbnete." |
| |
| Fishman vs forest men 2nd round Čím dál tím víc si začínám uvědomovat že hlavní slabinou není plán, ale ti co jej provádí. První část probíhala dobře, ale pak se projevila moje slabá výdrž a musel jsem přehodnotit svoje další pohyby. Kruci, tohle už dlouho nevydržím…musím přejít do protiútoku, stejnak jsou dost daleko. Tak pojďte!...Kruci, omlouvám se stromy…nehýbej te se vy šmejdi… Bohužel můj protiútok dopadl tak jak dopad a já vyplítval skoro půlku munice a musel utíkat dál. Pak došlo k boji na blízko, kde jsem sice nedostal šanci vyzkoušet Hrdlořeza, ale povedlo se mi odrazit jejich útok. Co to sakra maj v ruce? Zuby?...A proč shodili ty koule, když je po mně mohli házet. Navíc nevypadají vůbec unaveně a tou zuřivostí mně dost dráždí…A máš to, jak se ti líbí síla jiu-jitsu? Co to sakra?! Stihnu se sehnout před svou vlastní smrtí, ale zvuk, který uslyším narazil na moji mentální bariéru jako beranidlo, kvůli kterému si sundám brýle. Už žádný pan hodný!. Pokud byli výrazy rybáků nějak extra děsivé, vůbec na mně nefungovali. Po duši i tělu se mi rozbíhal jiný pocit než strach. Čistý a pravý hněv. Vy…ZABIJU VÁS!! Udělám menší úkrok do strany(aby byli žraloci trochu mezi mnou a Gamáčem), zatímco sáhnu pro další zbraně a posílím si ruce Ruiseki . Pak pomocí technik Piero a Throwing Machine hodím po Gamaganovi jedovaté šipky(převážně žluté, mířím na krk a oči) a po žralocích pár(max 6 a pak přidám kunaie nebo šipky) dýk(důležitá viditelná místa- oči, krk, spánek nebo klíční tepnu). Díky vlastnostem dýk s kombinací působení jedu(pokud již začal působit) a předešlému zranění po srážce bych je měl při nejmenším zranit. Pak udělám další úkrok a přikrčím se tentokrát k rybákům, abych byl v menším úkrytu před koulí, pokud rybáci ještě žijí oslepím je hlínou hozenou technikou Piero, podříznu jim zrychlenýma ruka dýkami hrdla či zarazím do hlavy a ty pak hodím po Gamaganovy(pokud je emůžu vytáhnout hodím šipky). Vrátím rychlost do normálu a běžím ke Gamaganovi. Zatímco úhýbám stylem zik-zak na jednu a pak na druhou stranu(aby nemohl zaměřit), případně si zrychlím záda o ruce, kdybych se musel rychle sehnout, vytahuji meč a ruce z kabátu a až jsem dost blízko hodím mu kabát přes hlavu pomocí Piero a zrychleným sekem Ruiseki seknu v oblasti kolen, zatímco křičím „Tvá hlava je má!“ ,a pak mu zaseknu meč co nejhlouběji do hrudníku na straně srdce.
Pokud mi uskočil a plivnul po mně kouli zkusím buď uhnout nebo zničit kouli technikou Kan heiki a hodím po něm další munici(co mi zbylo) a snažím se nějak využít svoje DF abych ho zpomalil či zastavil na místě. Pokud už nemá munici zastavím se na chvíli na místě a těžce oddechuji, abych ho vyprovokoval jít blíž a buď po něm pak hodit Hrdlořeza, doprovázeného dalšími šipkami technikami Piero a Throwing Machine, nebo přehozením na zem technikou Hajiku a následným doražením. |
| |
| Lesík Rybysky vs Drevorubac(Rose nejakych 300 metrov) ...jou hou hou to je cool... Prejde mi hlavou len čo dopadnem na moju prdel a pozerám sa na to čo môj útok spôsobil. ...sice to chce ešte vypilovať drobnôstky ako presnosť, nepadanie na zadok a tak... ...v zasade to je ale dobré... ...ideálne proti masám nepriateľov... ...alebo že by to bola karma... ...prvý raz som to dosral tak teraz na zmenu to vyšlo aby to nebolo nudné... ...no nevadí treba to využiť... ...možno zmena taktiky by bola zaujimavá... Postavím sa a držiac Tatsu v oboch rukách spravím dva kroky smerom k preživšim rybákom a poviem nahlas. "Som Musashi Kazumoto, majster Musashi Kenjutsu, ochránca tohoto ostrova a je na mňa vypýsaná odmena 6 milionov. Pokiaľ chcete somnou bojovať prosím nikto z vás neprežije a skončiťe ako vaši kamaráti. Ak odídete a už sa sem nevrátite nič sa vám nestane. Osobne proti vám nič nemám ale tento ostrov je pod mojou ochranou." Snažím sa byť čo najviac presvečivý ale nekričať aź tak aby ma počuli ich šefikovia. Avšak dúfam, že skaza ktorú som spôsobil bude dostatočná aby ich to zastrašilo. Po pár sekundách dodám. "Tak čo pripravený na druhé holo alebo radšej odýdete. Tentoraz ale zvýšime obtiažnosť nech to nemáte až také ľahké. A čoskoro už dojdú stromy v tomto lese." Nato sa sebavedome rozosmejem. ...mohlo by to výjst to že hneď nevstali a nešli na mňa znači že váhajú... ...ak by to vyšlo ušetril by som si sily na boj a mohol isť pomôcť Rosemu a ostatným v dedine... Ak by sa rozhodli pokračovať v boji som pripravený. Využívam chvíľe kým váhajú na to aby som si oddychol avšak Tatsu držím stále v oboch rukách tak aby mi nespadol. Ak by niekto z nich vyskoči a išiel na mňa počkam si kým sa priblíži o niečo bližšie načo využijúc Soru by som sa presunúl k tomu čo je najbližšie ku mne al najdalej od ostatnych a vodorovným Agitowari sa snažím rozseknúť rybáka alebo aspoň dostať sa Tatsuom tak hlboko aby sa pri bočnom seku zastavila čepeľ až o chrbticu. Následne pomocou dalšieho Soru by bol taktický ústup aby som mal večšiu vzdialenosť medzi nimi a mnou, avšak snažím sa operovať na tej čistinke ktorú som vytvoril tak aby medzi mnou a masou rybákov bolo čo najmenej stromov. A okúsim moje štastie do tretice a držiac Tatsu v oboch rukách zošlem vodorovne na rybákov Kaze no Kizu Pričom keďže viem že to pretahujem tak začnem o niečo skôr tak akoby som to chcel zoslať len na tých krajných rybákov a anticipujem váhu meča s tým že to zase pretiahnem a tak by som to mal zoslat na všetkých. Ak by sa rozhodli že odídu zostanem ešte chvíľku stáť na mieste a pozorujem ich čo robia a ako sa stahujú. Využívajúc tie chvíľe aby som si oddýchol aspoň trochu. Hlavne nechcem chodiacemu sushi ukázať chrbát skôr než budú dostatočne daleko. Následne sa poklusom vydám smerom k Rosemu tak aby som mu mohol pomôcť. Tatsu aj Toru mam u pásu aby sa mi lepšie bežalo a ruky si oddychli od váhy Tatsu. Keď som kúsok rybakov tak nadšene mávajúc na Roseho, tváriac sa že som si žralokov a Gamagana nevšimol kričim. "Juhú Rose všetko ide podla plánu. Tý rybaci podcenili moj utok myslic si že som to pobabral a boli ľahka korysť. A Taigo-san doviedol Kitty k kapitanovy tak aby ju mohol odpraviť jedným uderom ako toho rybáka čo k nemu priviedol pred pár dnami. Hehe a ropušiak rozdelil svoje sily a hlavne sa nechal nami zdržať zatiaľ čo Taigo-san doviedol Kitty a polku jeho posadky do pas..." Vetu už nedopoviem nakoľko sa zatvárim že som si všimol žralokov a Gamagana a dám si ruku pred ústa na znak toho že som mal byť ticho a ja debil som sa prekecol. V skutočnosti som sledoval periferne všetkych troch rybákov a bol som pripravený sa stiahnuť pomocou Soru ak by som bol ohrozený a následne sa pripravým na boj |
| |
| vesnice ti ve vesnici Samozrejme ze jsem mel na veci trochu jiny pohled nez Samael a hlavne jsem si nemyslel ze vse se da kontrolovat jenom strachem. Bohuzel pro me, nad tim nebyl cas premyslet. Dorazil jsem hbite do vesnice a postavil se na volny placek, kde jsem predtim bojoval s Izadem. ( prosim o popis toho co vidim a co se deje kolem me). Bitva uz byla zrejme v plnem proudu. Netusil jsem kde je kdo a co dela a tak pro mne bylo obtizne nejak okamzite zasahnout do situace. Samael mi rikal ze mam pohrozit nejakemu kapitanovy, ale zadneho jsem kolem sebe nevidel. Nemel jsem napady co delat a ani jmeno jsem neznal, tedy aspon jsem si na to jmeno nevzpominal. Kapitane! Zacal jsem opakovane vyrvavt a doufal jsem ze se neco stane |
| |
| Hrad Thor, Alex, Joha Když vidím jak Thor zmasakroval většinu obyvatelstva ostrova tak přestanu hrát a místo toho se hlasitě směji. Myslím že mu dojdu pogratulovat. Složím housle, chytnu kosu a vyrazím dolů. Mezitím se ale dějí další věci, lidé utíkají a pak Thor čapne starostu a začne se dožadovat klidu. Já se mezitím hezky v klidu po kraji aby si mě nikdo nevšiml razím blíže a blíže. Když dojdu tak na dvacet metrů tak udělám soru,soru,andělský krok. Díky tomu se jakoby odnikud vynořím přímo před Thorem a starostou. Pohledem jsem otočen směrem k vesničanům. Násadou udeřím do země a přísně se podívám na vesničany. "TAK TO BY STAČILO!" Zahřmím spravedlivým hněvem směrem k těm ubohým lidem. "Okamžitě toho všichni nechte! Thor mluví pravdu... všichni tady chcípnete jestli toho okamžitě nenecháte! To že jsem vás polovinu přivedl z hrobu neznamená že vás tam klidně všechny nevrátím." Rozzuřeně máchnu rukou abych dodal svému projevu nějakou gestikulaci. "Slyšte slova Archanděla Smrti Samaela! Vaše šance porazit nás se právě staly nulovými! Váš starosta vás pouze vede do záhuby! Copak to nevidíte! Sami si pletete smyčku kolem svého krku! Vždyť proč jinak by jste napadali jediné dva lidi kteří stojí mezi vámi a jistou smrtí! Prohlédněte lide zdejší! " Rukou ukážu někam za sebe. "Tento starosta není ten kterého by jste měli poslouchat! Vždyť se dohodly s rybáky. Copak nevíte co jsou zač? Měli jste tolik možností udělat to jinak. Najít si jiné východisko ale tento muž se rozhodl s nimi spojit! Ačkoliv již od začátku věděl pravdu! On totiž nejenže jí věděl jemu vyhovovala! Váš útok na nás není z vaší hlavy drazí přátelé! Nikoliv! To rybáci mu slíbili za jeho spolupráci že on a jeho blízcí mohou z ostrova odejít, získají peníze a budou volní! A co za co? Za co si získal tuto výhodu? Inu to je snad jasné! Výměnou za vás! To on je příčina vašeho trápení! To on dovolil rybáckým nájezdníkům by se roztáhly po ostrově! Odplivnu si před sebe a stáhnu opět ruku k sobě. " Proč jinak by vás nutil útočit na nás? Proč jinak by stále volal po vaší smrti? Vždyť se zamyslete! Proč by chtěl aby jste zaútočili na nás? Odplata za kovářku? PCHE! Vždyť já sám sem jí vyléčil všechna její zranění a je nyní úplně zdravá! Odplata za to co se stalo ve vesnici! Vzpomeňte si jak jsem kryl vaše životy vlastním tělem a posléze vás zkoušel léčit! A kde byl váš slavný starosta?! Nechal vás na holičkách a šel si pro zbraň. Neboť jeho spojenectví s rybáky bylo námi ohroženo! Jeho pohodlné místečko jakmile by vás nechal všechny zemřít! A tak osnoval plány proti nám! Šířil zlobu a nenávist! A mi jsme mezitím zkoušeli pomáhat! Za své náklady sme platili, léčili sme vaše těla, dokonce nyní bráníme vaší vesnici! Krvácíme a pláčeme spolu s vámi! Mí bratři" Ukážu někam na horizont. "Právě teď umírají za vaší vesnici! " Stáhnu ruku k hrudi, svěsím hlavu k zemi a můj hlas začne znít zlověstněji. "A jak jste se nám odvděčili? Jak platíte za to že necháváme vaší vesnici na pokoji? Za to že jsme se starali o vaší kovářku útočíte na malou dívku v bezvědomí, za to že jsme vás léčili a bránili nyní napadáte mé přátele. Náš kazumo je nyní ochránce vašeho ostrova a následník Musashiho učení a vy chcete zabít jeho chráněnce " Zvednu hlavu a prudce před sebou šlehnu kosou ( jenom na efekt :P). " Špatně jste zvolily strany přátelé! A váš konec se blíží! Dám vám poslední šanci. " Ukážu špičkou kosy k zemi. "Ti z vás kdo si váží svého života, ti z vás kdo vidí nesmyslnost tohoto boje. Těm dovolím přežít. Pokud nyní přestanete útočit, příjdete po jednom ke mne a poprosíte o odpuštění. Tehdy vám bude uděleno. Nikdo z posádky k vám nebude cítit žádnou nenávist. Necháme vás na pokoji, živé a nezraněné, krom starosty který bude nucen uzdravit Thora. Pomůžeme vám postarat se o raněné. A až budeme odplouvat vezmeme si jenom tolik kolik uznáme za potřebné. A to všechno pokud požádáte o odpuštění. " Když mluvím o odpuštění snažím se tvářit skutečně mile, svatě, prostě tak aby věřili že ho mohou dostat. Poté se zatvářím smutně. "Pokud však trváte na boji." Poté provedu Soru před nejbližšího vesničana abych se ocitl přímo před ním tak na deset centimetrů. "V tom případě vás klidně všechny do posledního pozabijím. Vezmu vám vaše duše, způsobím vám bolest a utrpení. A nakonec si vezmeme všechen váš majetek. Nikdo na ostrově to nepřežije. " Pomocí andělského kroku se opět dostanu do původní pozice. "Tak co říkáte? Chcete odpuštění a milost? Nebo necháte udělat z ostrova jenom hořící pohřebiště zapomenuté v propadlišti dějin?! Rozhodnutí je na vás mí drazí. A vězte že útěk není řešení. Venku čekají nepřátelé a jediné spojence které můžete mít jsou zde. " Ukážu na sebe a za sebe. "Nevolte smrt... volte život." Usměji se co nejpříjemněji a natáhnu směrem k nim ruku jako spasitel zachraňující tonoucího. |
| |
| Vesnice Moje představení skoro vyšlo, tedy kdybych nezapomněl, že ten týpek jenž s námi plul je vlastně kulkovzdorný. Sakra... tolik zbytečných kulek. Naštěstí pro mě jsem trefil tu rybačku a na chvíli jí vyřadil. I když mohl jsem to vyřešit lépe. Primární cíl... odstranil střelkyni. Tohohle týpka můžu maximálně zdržovat. Já proti němu nemám šanci. Ošklivý a odpudivý šermíř běží proti mě. Ovšem nepočítá s tím, že já rozhodně nehodlám s ním bojovat. Své dvě bambitky u pasu vytasím za pomocí Henkou Henka. Nemířím ovšem na Taiga, zcela úmyslně ho chci prostřelit a trefit cíl za ním, tedy Kitty, dříve než jí obklopí zbytek rybáků. Když už tasím wakizashi, tak počítám že Taigo bude už u mě a tak použiji Kiba Kama. Je mi jasné, že pokud to vyjde tak útok jen projde, ale využiji času, kdy se bude dávat dohromady, abych kolem něho proběhl a dostal se co nejblíže k Satuovi. Satu navrhuji výměnu... já s Louží bojovat nebudu! Přítomnosti kapitána si nevšímám když už jen při poslechu stačí vědět, že nedělá nic. |
| |
| V hraduAlex, Thor, Samael Z počátku situace nevypadala vůbec růžově, neboť snaha Alex uklidnit rozvášněný dav se zcela minula účinkem. Pak se pohnul Thor. Jako střela vyletěl proti starostovi, popadl ho za krk a vrátil se s ním zpět, přičemž lapený muž se nezmohl na víc, než jen vyděšeně viset v obrově sevření. Již prázdná pistole mu vypadla z třesoucích se rukou. Vesničané ztuhly. Pak se u vás objevil Samael a promluvil. Jeho řeč, spolu s faktem, že je již předtím načali Alex a Thor měli překvapivý efekt. Vesničané ho pozorovali s otevřenou pusou a pak...pak se první z nich sehnul pro kámen, a pak další a další. Kameny začali létat vzduchem, směrem na Starostu, kterého Thor držel v ruce. Dřív, než Obřík stačil zareagovat, už si více než tři našli svou cestu na starostovo tělo. Ten začal řvát, křičet a žadonit, aby jste ho ochránili, zatímco vesničané provolávali SMRT ZRÁDCI! je ovšem otázka, jestli se chcete stavět mezi ně a starostu. V situaci v jaké teď sou prostě potřebují někoho, na kom si vybít své zoufalství a frustraci. V leseRose Poté, co Gamaganův útok schytal strom tě popadl amok. Všechna únava byla z ničeho nic pryč a ty jsi začal zuřivě útočit na Gamagana pomocí šipek. Bohužel tvůj vztek ti bránil v rozumném uvažování. Zatímco jsi se rozmachoval po Gamaganovi, nevšiml sis, toho, že jeden ze žraloků po tobě skočil. Šípky ti vyletěli z ruky. Jedna žlutá zasáhla Gamagana, který zrovna nabíjel svou tlamu do levého ramene. V ten samý moment jsi ale ucítil strašlivou bolest v boku. Žraločák, kterého od tebe předtím dělilo sotva pár metrů se po tobě vrhl a svou ozubenou dlaní tě prudce udeřil do boku. V němž ti nechal zaražené své zuby.. Tvé tělo zaplavila strašlivá bolest a ty ses nezmohl na víc, než se svést k zemi a rukama si svírat ránu. Kazumo Vzhledem k tomu, jakou destrukci jsi napáchal nebylo zrovna dvakrát překvapivé, že se rybáci, nebo alespoň to co z nich zbylo dalo na útěk, směrem z lesa, zpátky k cestě. Rozhodl ses je nepronásledovat a raději jsi zamířil z a Rosem, což se ukázalo jako poměrně dosti dobrý nápad, vzhledem k tomu, že jsi našel Roseho ležet na zemi s něčím, co vypadalo jako kompletní žraločí čelist zaraženém hluboko v boku. Nad ním se skláněli dva žraločáci, chystající se ho dorazit, teď jen překvapeně hledící na tvou maličkost a Gamagan, který se s tlamou nepřirozeně nafouklou prudce otočil tvým směrem. Mohl sis přitom všimnout, že mu z ramene kouká Roseho žlutá šipka. Tentokrát jsi ovšem ani zdaleka neměl takové štěstí. Gamagan, místo aby vyrazil do vesnice prudce vyfoukl a vystřelil tak proti tobě dělovou kouli. Hell Canon rychlost střely byla taková, že ses nestihl ani pohnout v okamžiku, ve kterém tě zasáhla do hrudi a srazila na zem. Ke tvému překvapení však její síla nebyla ani zdaleka dostatečné na to, aby tě zabila. Pravda, slyšel jsi ve svém hrudníku nepříjemné křupnutí, ale to bylo vše. Sám Gamagan pak vypadal zadýchaně a značně překvapeně. Pak mu v očích svitlo porozumění, zaklel a vytrhl si z ruky Roseho šipku. Je otrávená, protijed! štěkl po Žraločácích vzteklý rozkaz. Ti pochopili okamžitě. Zatímco jeden vyrazil na pomoc svému kapitánovi, druhý popadl Roseho a začal jej prohledávat ve snaze najít protijed. Ve vesniciPes Když jsi dorazil do vesnice, byla situace poměrně špatná pro tvůj tým. Sedm rybáků obklopilo zraněnou Kitty, ke které se snažil probojovat Satu, zatímco Sarutobi se marně potýkal s Taigem, jehož vodní tělo jej činilo do značné míry nezranitelným. Vzhledem k tomu, že všichni byly zaměstnání bojem, nikdo si tě nevšímal, až do okamžiku, ve kterém jsi začal řvát. V ten moment se k tobě otočili Taigo i několik rybáků, pro které jsi byl, jakožto kapitán nepřátel poměrně lákavé sousto. Tři z těch, co až doposud ochraňovali Kitty vyrazilo proti tobě a stejně tak Taigo, tomu se ale do cesty postavil Satu. Malá lavina se srazila s vodní vlnou a k překvapení všech ji zatlačila zpátky. Taiga zůstal překvapeně v pokleku, s tělem pokrytým slabou jinovatkou. Zdá se, že mráz ti nesvědčí Vodníčku! zasmál se Satu a zaútočil na něj mečem, s čepelí pokrytou jinovatkou. Taigovy nezbylo, než jeho útok blokovat vlastní čepelí. Vypadalo to, že jeho voda proti Satuově sněhu nemá šanci. Sarutobi Na scénu dorazil Pes a situace se tak stala rázem o mnoho složitější, neboť očividně chtěl vyzvat Gamagana na souboj a ten se do toho moc neměl, tak tam stál a vyřvával jako na lesy. Ty jsi mezitím vystřelil po Taigovi, který se řítil proti tobě a místo něho zastřelil jednoho z rybáků, kteří dělali živý štít Kitty. Pak se však Taigo otočil a místo pokračování útoku na tebe se v podobě napůl člověka, napůl vlny vyřítil proti Psovi. Do cesty se mu ale postavil Satu. Malá lavina se srazila s vodní vlnou a k překvapení všech ji zatlačila zpátky. Taiga zůstal překvapeně v pokleku, s tělem pokrytým slabou jinovatkou. Zdá se, že mráz ti nesvědčí Vodníčku! zasmál se Satu a zaútočil na něj mečem, s čepelí pokrytou jinovatkou. Taigovy nezbylo, než jeho útok blokovat vlastní čepelí. Vypadalo to, že jeho voda proti Satuově sněhu nemá šanci. Spolu s Taigem se k Psovi vrhli i 3 obyčejní rybáci, což zredukovalo stráž kolem Kitty na 3 statečné. Na druhou stranu, Rybačce se konečně podařilo nabýt své bambitky, takže je opět o poznání nebezpečnější. 3:8 |
| |
| Ve vesnici Satu, Sarutobi "Tsssk" Zasyčím rádoby, když si všimnu, že na mě už někdo útočí a přestanu křičet. Nachvilku zůstanu stát klidně na místě a dívám se na celou scenérii, která mi běží před očima. Není to nic zajímavého.... nějaký zrádce, pár rybáků, další zrádce. Nikdo z nich nevypadal jako jejich kapitan, tedy pokud jsem si spravne pamatoval.... jejich kapitan byl tata Kitty a tady nikdo moc otcovsky nevypadal. "Co?" Pozvedl jsem oboci a aniz bych se pohnul jsem zmatene hledel na priplouvajiciho Taiga, ktery byl vsak zrazu zastaven odvaznym Satuem. "Hmm?" Zabručel jsem a nechal Satua Satuem.... jenže na mě vyběhli nějací rybáci. Byly to vazby, to se musí nechat. Musel jsem nějak tvrdě zareagovat. Normálním během jsem se tedy rozeběhl naproti nim a jak jsem si pamatoval od minule z boje s werewolfovými žáky, musel jsem dát větší ránu, než obyčejně. Takže jsem použil Instant move asi metr, možná dva před tím, než jsem k rybákům doběhl a naletěl jsem s rozmáchnutou pravačkou (v levé jsem držel pytel s koulemi) a jak jsem tak letěl, tak jsem to pravačkou udeřil jednoho z těch rybáku. Doufal jsem, že se proletí až ke Kitty. Pokud se mi to povedlo a já dopadl zpátky na nohy, tak jsem zbylé dva rybáky srovnal nějakými běžnými ránami pěstí a úhyby, podle toho jak na mě zrovna útočily. (normální souboj). Pokud se mi podařilo i to, oddechl jsem si. "... už mě to nebaví..." A pomocí Instant move jsem poskakoval směrem do lesa (směrem k Rosemu a Kazumovy)... něco jako ninjové v Narutovy. |
| |
| Bolestné rány a vzpomínky? Síla přírody vše zažene V mé hlavě se rojila pouze jedna myšlenka. Zabít. Možná, kdybych se líp ovládal rosekal bych na kusy nejdřív ty žraloky nebo je vzal v jednom vrhu dohromady. Zásah za zásah, ale pochybuji, že jsem schytal ten menší, když jsem ucítil zuby v boku. Pořádně jsem ani nevnímal okolí ani příchod Kazumi. Místo toho mně zaplavila jen bolest a bezmocnost. To bolí…Já umřu?...Všechny ty roky tréninku a studia přišli v niveč?Všechny ty rostliny, které jsem nasbíral, aby mi pomohli v boji proti vandalům a vrstvám lidí?... Všechna ta bolest, kterou jsem vytrpěl při slýchání sténání lesa?...To je vlastně pravda. On toho vydržel víc než já a stojí. A já se musím taky postavit a bojovat…Ne! Nesmím se vzdát. Sama příroda mi dala tuto sílu k nějakému účelu, abych napravil hříchy lidí a potrestal je i další kdo bezcílně ničí přírodu. Kdo si neváží svatého cyklu života, kdo zapomněl odkud jeho život vzešel. Tak sakra vstávej ty slabý stéblo! Musíš vyrůst ve strom! To už uslyším jak to Kazumo schytal a Gamagana jak začíná zjišťovat své ohrožení. I tak mé tělo se nechce hnout, bolest mi vystřeluje z rány spolu s krví. Zkusím tedy použít své DF trochu jiným způsobem a zatímco mluvím s přírodou v myšlenkách pomocí svého DF(aby mi poskytla sílu či pomoc) zkouším aktivovat semínka ve svém těle. Jedny aby produkovali léčebné látky proti zranění a bolesti, dalšími zkouším obalovat své zranění, na zástavu krvácení, a zuby, aby nevnikali dál do mého těla a bezpečně bez dalších zranění je vytáhli ven. Prosím půjč mi kus své síli, abych mohl dál bojovat, abych mohl dál chránit ostatní,vesničany tebe…Prosím půjč mi svou sílu a já za to od tebe převezmu tvůj hněv a zahrabu jejich těla, aby mohli očistit své duše a těla v tobě. Na jejich hrobech zasázím stromy a další ošetřím…A mé tělo, prosím hni sebou, máme povinnosti. A ty splníme protože dokud uslyším plakat přírodu, neumřu. Můj duch, mé tělo ani má mysl nezemřou! Tak se pohni!... Pokud se mi povedlo alespoň ovládnout jednu ruku vyhlídnu si nejbližší, nejlepší místo kde zarazím tomu rybákovi jednu z dýk (či jinou zbraň, na kterou dosáhnu a zvládnu rychle vytáhnout) do těla(krk, srdce, spánek) a ve správnou .Ruku si ještě zrychlím Ruiseki abych ho zabil jednou ranou, aniž by mně zvládl dorazit. Pokusím se jej trochu odstrčit aby nepadl na moje zranění, ze kterého si pak zkouším opatrně vytáhnout zuby pokud to půjde bezpečně. Pokud to nepůjde opatrně se zvedám na nohy připravej hodit další dýky. |
| |
| Hrad Alex, Samael Věděl to věděl, že slova nebudou mít význam dokud někdo něco neudělá a ten někdo musel být Thor čapnout starostu dost zabralo,pak mohla přijít slova pravda přišla z úst někoho jiného někoho o kom ani Thor moc nevěděl ,že tam je. Jenže Thor si začal připadat jako koblížek ze kterého pomalu vytéká sladoučká marmeláda cítil se prázdný unavený a k ničemu. Ale stál věděl ,že musí stát kdyby teď jen klekl mohl by efekt hromotluka Thora spadnout stejně jako špatně udělaná šlehačka. Vesničané svůj hněv obratili proti starostovi možná opravněně....Thor nevěděl co z toho co říká Samael je pravda, na druhou stranu tenhle zrádce mohl počkat. Thor prostě nemohl přihlížet tomu jak starostu dav ukamenuje a tak ve chvíli kdy si všiml že letí první kameny a zasahli starostu se i se starostou otočil tak aby ho kryl položil jej i když k jemnému položení to mělo daleko a pak se otočil zpátky. " Jo smrt zrádci. Ale není největší zrádce ten kdo roky zneužívá tenhle ostrov není největší zrádce ten kdo koupil vašeho starostu než starosta sám? Jestli hledáte zrádce hledejte Gamagana!" zařval věděl ,že to asi moc nezabere nebyl Samael ,neuměl najít správná slova. |
| |
| soukromá zpráva od Dr. Kyouma (psycholog) pro Přesně tak! Všichni tady umřeme kvůli tomu, že vzali ten meč! A ke všemu "Vy" nemáte šanci tomu nijak zabránit. Jedním slabým, ale i přesto zdůrazněným a důležitým slovičkem ji vháním určitou víru. Určitou naději k řešení. Určitou vůli bojovat proti svým dosavadním akcím. Přesně tímto začínám svou techniku Traitor Maker. Gamagan může být mocný, avšak má daleko k nesmrtelnosti. Pořád je pouhou bytostí, která je zabitelná střelou z kanénu, kulkou, mečem, nebo i holými pěstmi. Rozhazuji levou uku do prostoru. Mohou zde být časy, kdy to přijde nemožné, ale nakonec i to co se zdá nepravděpodobné je nakonec tak snadné, jako dýchat, nebo se pohybovat. "Vy" to nezvládnete, avšak- prsty na levé ruce se dotýkám své hrudi -já jsem schopen toto celé napravit! Mám dostatečnou moc k tomu abych zabránil rybákům v dalším plundrování vaší země. Tvé země. Průběžné vysvělování: (Účelem techniky je v tomto případě vyvolat věrnost, oddanost, důvěru vůči mě a v průběhu zvednou morálku, přičemž ji stále oblbovat.) (Jsem schopen tě z toho celýho vysekat) (Náznak toho že to co dělám nedělám pro sebe, ale pro ni.) Kovářka - pokračování Starosta je starý, vesnice potřebuje nového vůdce. Tebe. Zajisté ti to zní šíleně, avšak poté, co se vypořádám s rybáky tam to bude potřeba. Ale ať jsem jakkoli silný, tak nedokáži nic, pokud v jeho porážku nebudeš věřit levou rukou na ní, přičemž mám otevřenou dlaň směrem ke stropu. Následně pronáším citaci Jakkoli dobrý plán je již předem určen k zániku, pokud mu nebudou všichni členové skupiny věřit a říkat o něm, že uspěje. Teď jsem vážně v prdeli.... To abych vymýšlel plán jak se z toho všeho dostat? Ne... Ostatní! Ti se o to postarají! Mě stačí se někde schovat dostatečně dlouho a potom dorazit zbytek. Tak, aby to vypadalo že jsem to celé ukončil já a já také udělal nejvíce práce, respektive všechny zachránil. Podaří se mi to ale? Kovářku bych měl někam uklidit. Mimo dosah vesničanů, pirátů, rybáků, ale i mě. Zároveň ale musím zajistit, aby se jí nic nestalo a ona se nerozhodla utéct pryč, nebo ještě hůře do bitvy... To je složitý... Uspávat ji nechci, ale nakonec to asi bude nutné... Zhypnotizovat a potom odhypnózovat za nějaký čas. Teď je potřeba jen pár věcí. Například co všechno víš o těch rybácích? Čím více toho budu vědět, tím snadnější všechno bude. Průběžné vysvětlování (Určitý úkon pro obět, aby se nesoustředila na předchozí úkony, nýbrž se soustředila na mě a na to co říkám.) (S předchozími slovy z toho vyplývá, že je členem "mé" skupiny, aneb že jí věřím a důvěřuji, a stejně tak by ona mohla mě) |
| |
| Čistinka 1 a čistinka 2 Moje zastrašenie malo presne taký efekt ako som dúfal. Čomu som sa pousmial a hlavou mi prešlo. ...keď porazíme Gamagana, jeho žralokov a Taiga s Kitty tak naše odmeny porastu... ...a keď hentý prežijú tak budu o mne hovoriť ako o monštre čo sundalo jednou ranou 4 z nich... ...a možno bude dvojmiestna odmena... Trošku zamyslený nad tým sa pomaly dostávam do oblakov predstavivosti. No pohľad na Roseho ma dostane späť do reality. No guľa čo ma zasiahne je ešte tvrdšim prebudením a hlavne to neprijemné puknutie. ...nice to zadržim delovú gulu vlastným hrudnikom... ...no pekne.... ...nebyť tej šipky asi by to bolo horšie... Opäť sa pozriem na Roseho a dojde mi že kým sa žralok stará o gamagana a druhy prehladáva Roseho naskyta sa mi príležitosť. ...predsa len ak ten jed vyprcha alebo najdu protijed bude to naročnejšie... Vytiahnem Tatsu a chytím ju pevne do oboch rúk. Využijúc moment keď som pravdepodobne nepozorovaný, sa rozkročim aby som stál pevne zošlem znovu vodorovný Kaze no Kizu smerom k zralokovi co bezí k Gamaganovi a Gamaganovi veriac že to znovu víde a neprítomnosť stromov prispeje k tomu že ich to zasiahne nepripravených. Ak by to nevyšlo zostava mi jedine postaviť sa na nohy čo najskôr spraviť pár krokov k nim (ak by sa nepohli kumne) a na koncovú vzdialenosť využijúc Soru a nasledne vyskúšať na tom žraločikovi pomocou(ak by bol dead tak na Gamagana) Agitowari po ribacine. Celkovo uprednostnujem vodorovné seky nakoľko tam je menšia šanca že to pretiahnem a skončim v zemi. Ak by bolo nutné využijem na ochranu pred uderom Utsusemi ako také malé prekvapenie a následne by som sa pomocou Sorua Agitowari pokúsil dostať utočnikovy k boku, chrbtu a trošku ho seknúť. |
| |
| Whispers in the dark Alex, Joha, Thor, Vesničani, Starosta Moje řeč měla efekt, nádherný, krvavý, dokonalý efekt. Říkal sem to psovi... lidé sou řízení a ovládáni strachem a nadějí. Obraťte jejich naděje proti nim a strach udělá z lidí co jsou doopravdy. Krvelačné bestie, běsnící po krvi, toužící po násilí, syn se otočí proti otci, matka utopí své čerstvě narozené dítě, bratr zabijí bratra, thor drží dietu. Stáhnu předtím nataženou rukou a zatvářím se mírně uraženě. Otočím se na Thora co dělá když na něj létají kameny. Jak jsem čekal Thor nechápe situaci a volá po útoku na Gangmana. Jistě... útok neozbrojených lidí proti rybákům se zbraněmi... Tak jako proč ne? Spáchal sem už horší genocidy. Ale nějak si nemyslím že by nám to prospělo. Tedy... ehm mě ano. Ale nějak pochybuji že by to pomohlo Thorovi, Alex a spol. Přeci jenom jejich duše jsou ještě křehké. Nemyslím si že by snesly kdyby jejich vinou zahynuli všichni lidé ve vesnici. A sice by určitě házeli vinu na mě ale byla by to Thorova chyba že by zemřeli. Hm a jestli má tahle posádka fungovat tak Thora ještě chvíli potřebujeme. Hm... možná kdybych je vyprovokovaly aby zabili Johu, tak by to mohlo pomoc. Jeho následné běsnění by nalomilo jeho duši a navíc bychom ztratili zbytečnou váhu kterou Joha představuje. Jenže kdo ví jestli bych ho nezlomil moc a navíc... Joha se může probrat a být užitečná. Hm takže co teď? Zamračím se na Thora kryjícího starostu. Poté tiše promluvím směrem k Thorovi, je mi jasné že mě neslyší a tak mluvím jenom k sobě. Ale někdo to říct musí. "Děláš to všechno zbytečně komplikované. " Natočím se k Thorovi bokem takže nyní mám po pravici vesničany a po levice Thora. Natáhnu pravou ruku s kosou směrem k vesničanům a zvolám. "KLID! " Pokud to nezabere tak zařvu ještě pár dalších věcí stylu, ticho atd. Jakmile mám trochu klidu tak se podívám na Thora a Alex. "Starosta zaútočil na tebe Thore, střelil tě do břicha. Poštval na nás vesničany, dokonce kvůli němu zaútočili na Johu. Vážně chceš kvůli němu riskovat svůj život? Alexin život? Johyn život? Kvůli němu? Nezapomeň že když chceš vařit z masa tak kousek hniloby, který nevyřízneš. Zkazí celé jídlo a otráví celou posádku." Podívám se na Alex. "Alex vyndej mu kulku z těla, musíme ho rychle začít léčit..." Poté se otočím pohledem opět k vesničanům. "Slyšte mě vesničané! Váš starosta za svojí zradu zaplatí! To vám slibuji. Jeho činy nebudou bez trestu! Ale kdo jste vy aby jste házeli první kamenem! " Otočím se přímo na ně. "Oháníte se tu smrtí a zradou! Ano on je zrádce! Ale copak se neumíte podívat do zrcadla? Thor má pravdu... tím hlavním zrádcem jsou zde rybáci." Pustím zbraň na zem až to cinkne. Ze zad rychle stáhnu pouzdro a začnu tahat ven Housle. "V tomhle světě je tolik utrpení. Tolik smrti a nenávistí a vy chcete přidávat další. Já to chápu... rozumím vaší bolesti. Rozumím tomu co všechno jste kvůli tomu muži ztratili. Ale pokud... pokud ho nyní zabijete bude ten hřích věčně připsán vaší duši. Vážně se chcete stát posly smrti? " Podívám se na ně a mám smutný výraz. "NEchte nyní svojí nenávist... zapomeňte na smrt a myslete na život. Spoutejte ho, dejte mu roubík ale nezabíjejte ho. Nekažte svá srdce zlobou a smrtí. Já vám přísáhám na své jméno Samael že bude na starostovi učiněna spravedlnost až skončí tento boj. " Zvednu ruku v které nyní držím smyčec. Namířím jí směrem k nebi a zvednu svůj zrak tím směrem taktéž. "Má moc která mi dala možnost vyléčit spousty z vás... Tato ruka je dar od boha... od boha který stvořil celý svět. Tato ruka mi dává tu moc léčit ale i trestat. Pokud je váš starosta skutečně vinný má moc ho potrestá. Stejně jako nevinné z vašich řad dokázala vyléčit tak ty jejichž duše jsou zkažené dokáže zahubit. " Skloním ruku a přiložím housle k líci. "Nezatěžujte své duše dalšími hříchy. Prosím vás by jste odložili svojí zlobu na pár minut. A pokud je vaše nenávist a zloba tak silná. " Smutně zavrtím hlavou. "V tom případě jste sami tak zkažení jako je váš Starosta. Pokud si skutečně myslíte že nedokážete nezabít člověk po dalších pár minut zabíjte mne... Stojím zde a nebudu se bránit. " Poté začnu hrát a zpívat. Pomalou klidnou melodii. O Ztracených létech, o mládí a nevinnosti, o kráse světa a o všem co je lidem drahé. |
| |
| Boj se komplikuje Musím přiznat, že kapitán jako bojové rozptýlení skvěle sehrál svoji úlohu. Vyřídil dva rybáky a zvládl zaujmout Taiga dost dlouho na to, abych mohl přiblížit ke Kitty a její společnosti. Díky Satu. Pronesu ke kolegovi, který zvládl brilantním tahem odrovnat Satua. Tohle chci taky umět! Potom se zaměřím an skupinku tří rybáků, jenž brání Kitty. Nabít už nestihnu... to bych musel pustit meče. Budu je tedy muset vyřídit na blízkost... do toho je za nimi ta potvora. Každopádně, jakmile se blížím k nim použiji Hagane no Gaikotsu „Ocelová kostra“, v naději, že na ocelové kostře by se projektil mohl zastavit a nenapáchat nikterak těžká zranění. Jakmile jsem u rabáků pokusím se proklouznout přes jejich obranu zapomocí Suberu "Proklouznutí", pokud se mi to podaří a dostanu se na dostatečnou blízkost ke Kitty, tak vedu útok na její hlavu, což vzhledem k tomu, že je na kolenou není moc těžké. Pokud ovšem na mě namíří zbraní vedu první útok radši na její ruku a až druhým útočím na důležitější části jejího těla. Každopádně nehodlám v davu rybáků skončit příliš dlouho a tak po dvojici útoků se snažím prorazit kolem Kitty ( i kdybych jí měl šlápnout do úsměvu) zase pryč, nejlépe k nejbližším dveřím. Za dveřmi ihned začnu nabíjet. Druhá možnost je, že rybáky neprorazím a v dané situaci se Suberu bude zdát jako velice špatný nápad. V tom případě narychlo odskočím a zasunu své wakizashi, abych se znovu vrhl do útoku a zapomocí Kiba Kama "Skus tesáků" se postaral o jednoho z bodygárdů. Pokud se mi to podaří tak se snažím se zbylými dvěma bojovat co nejvíce natěsno. Wakizashi chytnu obráceně podél předloktí, abych s nimi mohl vykrývat údery a zároveň se snažím mezi sebou a střelkyní držet minimálně jednoho z jejích bodygárdů. |
| |
| Hrad Joha, Thor, Samael Nakonec všechno urovnal Samael. Byl poměrně... dramatický. Není divu, že to na vesničany udělalo dojem. Unaveně jsem se posadila a promnula si oteklou tvář. Ale hned se zase zvednu a jdu pro Johu, kterou odnesu zpět na lehátko a připojím ji ke stroji na monitorování životních funkcí. Začalo se ozývat pravidelné pípání. Joha naštěstí byla jen trochu potlučená. Hlava žádnou ránu neschytala. Naštěstí. Nechala jsem Samaela pracovat. Nikdy bych do něj neřekla, že je to takovej diplomat. Zdá se, že přes milá slova to někdy nejde. A místo toho je nutné aplikovat drsnou lásku. Došla jsem k Thorovi a pohladila jsem ho paži. „Pojď si lehnout. Musím ti tu kulku vytáhnout než ti víc ublíží.“ Řeknu mu. Jsem ráda, že tu Samael velí. |
| |
| VesnicePes Pes měl opravdu dobrý den. Nejen, že se mu podařilo pomocí své techniky překvapit rybáky, ale prvního z nich zasáhl takovou silou, že jej poslal vzduchem směrem ke Kitty, kde narazil do jednoho z jejích zbylých bodyguardů a srazil ho k zemi. Vzhledem k tomu, že letěl hlavou napřed a ani jeden z nich se nezvedal to vypadalo, že se mu podařilo složit dvě mouchy jednou ranou. Následovala rychlá bitka, při které se ukázala obrovská převaha kapitána, proti obyčejným námořníkům. Celý boj netrval déle, než tři vteřiny, přesně tolik času Pes potřeboval k tomu, aby nejprve srazil do bezvědomí jednoho z nich úderem na spánek, načež se vyhnul úderu druhého a dobře mířeným úderem na solar jej poslal do říše snů. Pak pomocí své techniky odskákal do lesa, ve snaze najít Gamagana a spol. To nebylo dvakrát těžké, stačilo běžet za hlukem. Když pak dorazil na mýtinu(můžeš reagovat na můj poslední příspěvek pro Roseho a Kazumu), byl poměrně unavený z neustálého používání Instant Move. Rozhodně nezvládne bojovat déle než pár minut pokud si chvíli neodpočine. Sarutobi Pes byl mnohem efektivnější v boji proti rybákům, než bys čekal, ale nakonec odskákal a ty jsi zůstal sám proti Kitty a jejím dvěma strážným. Na druhou stranu, nemůžeš si stěžovat, neboť Pes jednou ze svých obětí vyřadil i jednoho tvého soupeře. Zatvrdil sis tedy kostru a vyrazil na steč. Obyčejní rybáci proti tobě byli až směšně pomalí. Bez problémů jsi proklouzl jejich řadou, jen abys zjistil, že Kitty má nabyto a na někoho míří. Jenže ten někdo jsi nebyl ty, ale Satu, který zrovna sťal Taigovu hlavu a s uvolněným, veselým výrazem ve tváři se podíval tvým směrem. Ťal jsi po Kitty, která věřila svým bodyguardům tak, že si tě nevšímala, ale bylo pozdě. Třeskl výstřel a tvůj Wakizashi se zasekl do její hlavy, ale už bylo pozdě. Koutkem oka jsi zachytil, jak se Satuho výraz změnil na překvapený těsně předtím, než se s prostřeleným srdcem zhroutil k zemi. Nechápal jsi to. Nemělo se mu nic stát, byl přece Logia, ale viděl jsi tu krev, která byla v ráně. Dál už jsi neměl as se o to starat, neboť tvé Wakizashi bylo pevně uvězněno v lebce Kitty a její dva bodyguardi zařvali jako jeden muž, otočili se tě a zaútočili svými dlouhými noži. MýtinaRose Zatímco tě Žraločák prohledával, začal ses modlit...no ano, modlit k přírodě o sílu a pomoc. Ke tvému zklamání se však ve tvé hlavě žádný nápomocný hlas, přesto se něco změnilo. Na tvou mysl z ničeho nic zaútočila záplava emocí. Bolest, zděšení, strach. Bylo to na tebe prostě moc a tak jsi jednoduše ztratil vědomí. Kazumo Tvoje očekávání bylo poněkud přehnané, i když nebyla to tvoje vina, jako spíš Roseho, to co jsi totiž viděl, když ses podíval jeho směrem ti doslova vyrazilo dech. Když se ho žraločák snažil prošacovat celé jeho tělo se napjalo, jako by dostal zásah elektrickým proudem, načež z jeho rány začal růst strom. Mohutný dub, který jej celý obklopil a ukryl ve svém nitru, načež dál rostl, až tu uprostřed lesa stál mohutný strom, který bys odhadoval spíše na sto let, než pár vteřin stáří. Začal sis o něj dělat starosti. Netušil jsi, jestli je to jeho obranná technika, nebo se mu něco nepovedlo. Druhý žraločák od něj uskočil, jako když ho uštkne v okamžiku, kdy Roseho tělo obklopilo dřevo a teď s tupým výrazem ve tváři čuměl na strom, jako by nedokázal pobrat, co se to tu právě stalo. Jenže Gamagan ani druhý žraločák nic takového neviděli a ke tvému nepříjemnému překvapení neběžel dotyčný pomoci svému kapitánovi, ale vyřídit tebe. Kolem svého vůdce se prohnal jako zubatá vichřice a řítil se k tobě. Nezbylo ti nic jiného, než znovu vyslat Kaze no Kizu. Mocná větrná střela vyletěla proti tvému soupeři. Začínalo se ti dařit, tentokrát ses už jen protočil kolem své osy, ale na zadek se ti podařilo nesednout. Žraločák ani nezpomalil, jako střela vletěl přímo do tvého útoku a ke tvému zděšené jej mávnutím mohutné paže srazil stranou kamsi do lesa, kde měl ještě dostatečnou sílu na to, aby sundal čtyři stromy. Dřív než ses vzpamatoval z překvapení byl žraločák u tebe a pokusil se tě udeřit ozubenou dlaní. Byla to rychlost. Dřív, než jsi stihl použít svou techniku dostal jsi zásah do hrudi a proletěl se zády napřed k nejbližšímu stromu. Úder ti vyrazil dech a zuby zabodnuté v hrudníku, které jen tak tak zastavila hrudní kost ti taky moc nepomáhali. Naštěstí pro tebe absence jedné zbraně jej nijak nezpomalila, vypadalo to, jako by ho popadlo nějaké bojové šílenství a tak stále utíkal směrem k tobě ve snaze tě dorazit. HradThor, Samael, Alex Na vesničany toho už prostě bylo moc, takže Thorova slova zcela ignorovali. Místo toho dál házeli kamením a několik kamenů si našlo cestu k obříkově tělu. Vzhledem k předchozím zraněním to pro něj bylo poměrně nebezpečné. Pak se ozval Samael a kameny přestaly létat. Vesničané na něj koukali s otevřenými ústy, načež jim kameny začaly padat z ruky. Několik žen se dalo do pláče, muži zahanbeně odvraceli oči. Zdálo se, že je přešla veškerá bojovnost a chuť po krvi. Starosta ukrytý za Thorovím tělem jen plakal a mezi vzlyky se snažil protlačit slova omluvy a vděku. Bylo po boji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bylo to šílené. Jako by někdo vytrhl tvou duši z těla a vytáhl na světlo, které tě svou září oslepilo, ale pak jsi najednou prohlédl. Stál jsi v samém srdci lesa, na malém, kruhovém prostranství, obklopené neprostupnou hradbou stromů, v jehož středu stál jejich otec, obrovský smrk, který mohl mít snad několik desítek metrů v průměru. Najednou sis uvědomil, že máš ruce v nepřirozené poloze, jako bys někoho pevně svíral za rameno a tiskl mu nůž ke krku. Opatrně ses podíval dolů a zjistil, že tvé tělo není tvé. Patřilo nějakému monstru, démonovy se srdcem ze shnilého dřeva, jemuž hniloba pomalu prorůstala tělem. U svých nohou jsi pak spatřil překrásnou dívku, jejíž tělo bylo obrostlé větvemi a listím. Pevně jsi jí svíral za rameno a ke krku jí tiskl dlouhý zubatý nůž. Plakala. Dokázal jsi vycítit její strach. Cítil jsi, že se nebojí o sebe, ale o své děti, které ve strachu o její život plní tvou vůli. Cítil jsi, že se bojí Kazumi, který svým mečem popravil několik jejích dětí. Bála se rybáků, kteří před rokem vraždili její děti kvůli opravě lodi, ale nejvíc ze všeho se bála tebe. Démona, který přišel a prostřednictvím strachu o ni zotročil její děti. Pravda tě bodla jako dýka doprostřed mozku. Najednou jsi to chápal. Chápal jsi na jakém principu funguje tvé DF, na jakém principu fungují všechny DF a vůbec se ti to nelíbilo. Pak sis uvědomil, že dívka přestala plakat. Z ničeho nic na tebe upřela prosebné, zelené oči a zašeptala. Přestaň, prosím přestaň. Vím, že jsi dobrý člověk. Vím jak miluješ přírodu, tak tě prosím, neubližuj už mým dětem, prosím. znovu se rozplakala. Vím, že v jádru jsi dobrý, to to prokletí...ten démon tě nutí dělat tohle, prosím Arisu... |
| |
| Padnul Anděl, nechť hvězdy truchlí... Boj se nevyvíjí zrovna dobře pro naši skupinu. Rána, která vyšla Kitty z pistole zastavila čas. Když kulka pronikala Satuovým tělem zdálo se to jako věčnost. S hrůzou v očích jsem pozoroval, co se právě stalo. To né... rozpadni se na sníh... rozpadni a znovu povstaň... to nééé! Bohužel jsem neměl tolik čas na to, abych mu mohl zrovna pomoci. Bodyguardi, kteří byli účinní asi jako papírová krabice proti atomovce se rozhodli pomstít svoji střelkyni stejně jako já jsem se rozhodl tenhle boj ukončit co nejdříve, abych mohl za Satuem. Další anděl po tolika letech... neumřeš! Využil jsem toho, že Kitty se rozhodla nepustit čepele jenž jí rozetnula hlavu a použiji tak wakizashi jako madlo a tělo Kitty jako štít, kterým se pokusím vykrýt útoku rybáků. Jakmile se do jejího těla zabodnout dlouhé nože využiji druhé wakizashi, abych díky ní přejel rybákům po rukách jenž svírají nože a zbavil je pár prstů přinejlepším celých rukou. Pak jakmile je zbavím jejich zbraní pustím wakizashi jenž uvízla Kitty v hlavě a nejlépe se pokusím z ní vytrhnout jeden z nožů... pokud se mi to nepodaří budu se muset spokojit se svojí rukou vystuženou svým DF. Krev je nejlepším platidlem v pekle... držte mi tam místo. S tím zasunu wakizashi zpátky do pochvy, potom použiji na jednoho z nich Suberu, abych se mu dostal za záda a mohl mu vrazit dýku do zad popřípadě mu dal ránu pěstí do zátylku. Snad se mi podaří ho tak dostat na zem. Když mi tam zůstane poslední, tak se jen usměji a olíznu si ret. Můžeš ještě volat o pomoct... snad nejsi němý, jak ryba. Snad poslední snaha o vystrašení soupeře v mém pološíleném stavu. Pak proti němu použiji Kiba Kama "Skus tesáků". Bohužel kvůli absenci jedné wakizashi se pokusím jeho útok zastavit rukou. Pokud znovu drží v ruce nůž, tak mu nastavím dlaň nebo se mu spíše úder vedený proti mě pokusím vyrazit chycením ruky zespod a vyhozením úderu nahoru. Pokud zaútočí pěstí, tak se pokusím zastavit protiúderem pěstí vyztuženým ocelovou kostrou, přece jenom pokud by mi i tak mělo prasknout pár kostí, tak se mi znovu zregenerují, ale jemu už jen tak ne. Pokud se mi podaří odrazit útok tak dokončím techniku a když zůstanu na místě sám vrhnu se ihned Satuovi, abych zjistil, jak na tom je. |
| |
| soukromá zpráva od Arisu Záloha pro Cesta k pokání či zatracení část první
Mé prosby a motlitby měli trochu jiný efekt než jsem čekal. Byl jsem trochu zklamaný než jsem ucítil onu změnu, která na mně byla trochu moc a já ztratil vědomí. Další pocity nebyli také zrovna nejpříjemnější, ale po prohlédnutí jsem oněměl úžasem. Kde to jsem? To jsem zemřel?...ne něco je špatně…Moje ruce…co to má sakra znamenat?! Když se konečně ohlédnu dolů málem se složím nad tou scenérií a sérií okolních pocitů, které jsem pocítil. A hlavně pravda…Ta mně málem stála poslední zbytky zdravého rozumu. Tohle jsem opravdu já?! Tahle stvůra?...Takže, celé ty roky místo abych chránil a pomáhal jsem vlastně…To ne…To ne, to ne…To jsem přece nechtěl, nevěděl jsem to…Proboha co jsem to za zrůdu…Vždyť největší zločinec jsem tu na ostrově já…A jen tady? Nebo v celém moři? V celém světě? Dýku spustím z jejího krku, ale víc se opřu tou druhou. Né abych ji přidržel, ale bez opěry bych se nejspíš složil neschopný se pohnout. Má duše pláče žalem a pokáním spolu s onou dívkou, ani nevím zda to monstrum pláče, jak u něj vypadají slzy, ale má duše pláče krvavé slzy. Nutnost promluvit pocítím když vysloví mé jméno. Mé jméno! To které jsem prozradil jen těm, kteří přinesli do mého života nějaké světlo. Tohle…tohle jsem nechtěl… Kde jsem udělal první chybu?...Odpusť mi, prosím odpusť… Zrak mi spadne na dýku a hlavou mi proběhne myšlenka zda bych tu zrůdu ve mně neměl hned zabít. Podříznout si hrdlo…Ale nemůžu. Protože nejsem zbabělec, který utíká před svou vinou a není na mně abych se trestal. To musí někdo jiný, ta, které jsem tolik ublížil a kterou tolik miluji. Vzápětí si uvědomuji ještě větší hrůzu. Bez téhle zrůdy bych neměl žádnou sílu a v honbě za ní bych nejspíš musel hledat u techniky, která ubližuje přírodě minimálně stejně, ale bez účelu. Bez přirozeného řádu, který dává hodnoty okolí. Padnu na kolena a ptám se jí. Co mám dělat?...Jak to mám odčinit? Jak tě můžu chránit dál spolu s tvými dětmi, aniž bych vám ubližoval ?...Jak? |
| |
| Pozor padá Thor Thor nemohl zastavit letící kameny svými slovy a tak je musel zastavit svým tělem, jenže hněv flustrace a bezradnost dala vesničanům sílu navíc, jeho předchozí zranění dál odebíralo svou část života. Thor jen na půl slyšel co říká Alex ,nebo Samael jeho svět přestával mít barvu zvuk i jisté zaostření. "Nezabíjejte je." řekl Thor tiše pustil starostu a sám se pomalu sesunul k zemi, ne nebyl v bezvědomí jen jeho tělo opouštěla tolik potřebná síla. Pokusil se ještě otočit na záda a nepřevalit se při tom na starostu. Pak už mu zbývalo jen čekat jestli se jeho síla vrátí nebo ne. |
| |
| Mýtina Kazumoto Musashi, Rose Prvního čeho si všimnu přes vykácené stromy je ležící a zřejmě skoro bezbranný Kazumo a onen podivně vyhlížející soupeř. Nebýt toho, že jsem zakopl o kámen, tak bych si ani nevšiml jak moc jsem vyčerpaný. Potřeboval jsem nabrat dech a trochu se najíst, ale to teď bylo vedlejší. Byla to bitva a na něco takového jsem neměl čas (respektive jsem si zapoměl od Thora něco vzít, když jsem šel kolem). Navzdory tomu, že se mi asi nedostatek jídla stane osudným, přeletěl jsem přes les rychlostí blesku, avšak jen obrazně a šinul jsem si to ke Kazumovy soupeři. Pořádné jsem uchopil pytel s dělovými koulemi a s pokřikem. "Tu máš!" Jsem do rybáka doslova naletěl a pytlem s železem ho přetáhl přes kebuli. Hned poté jsem se zkácel k zemi a zůstal jsem tam ležet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kovářka ti doslova zobala z ruky. Její zděšení bylo přímo ukázkové. Mocný? Nemáš tušení o čem mluvíš! panikařila. Jak může zabít obyčejná kulka někoho, kdo dokáže vyplivnout dělovou kouli takovou silou, že je to jako by vyletěla přímo z lodního děla? Neviděl jsi ho, tak to nemůžeš pochopit pak se zarazila a poslouchala tě, v očích plných paniky jí probleskl náznak naděje. Ty? Co zmůžeš? Nemáš ani odměnu a ten váš kapitán, Pes možná je dobrý herec, ale když se střetne s Gamaganem, umře. zarazila se. Bylo vidět, že šance na přežití se jí pevně rozkročila v hlavě a teď začala usilovně přemýšlet jak tu drobnou jiskřičku změnit v plamen. To...to je těžké, nevíme o nich o moc víc než se píše v novinách. Před rokem sem přijeli ukázali svaly, cenili zuby, kradli, plenili, zastavil je až starosta, který se s nimi dohodl. Výměnou za poskytnutí našich zásob a...mých služeb nechají ostrov na pokoji. Pak odpluli s tím, že se vrátí za rok. Oni, jsou děsiví. I když většinu věcí vyřizoval první důstojník Ram Izad, on není ten nejsilnější, důvod proč je prví důstojník je ten, že ty žraločí dvojčata jsou pitomý jak dutý kmen stromu, ale síly mají dost aby si poradili s celou jednotkou mariňáků a pak jejich kapitán, ten je nejděsivější. Z kapky vody udělá smrtící kulku a holou nohou dokáže jediným kopem přerazit vzrostlý smrk, viděla jsem to na vlastní oči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka se na tebe podívala překvapeně, jako by ani nečekala, že ji uslyšíš, natož že zareaguješ tak jak jsi zareagoval. Když jsi padl na kolena, otočila se k tobě, načež tě opatrně objala kolem ramen. Ššššš, to je v pořádku, všechno bude v pořádku zašeptala. Vše se dá napravit. Vím, že v jádru jsi dobrý člověk, stačí chtít a můžu tě poslat na správnou cestu. na chvíli se odmlčela, jako by se bála říct to, co měla nyní na jazyku, snad ze strachu aby sis nerozmyslel své náhlé pokání. Stačí, když se vzdáš temnoty ve svém srdci. Můžu ti pomoct. Mohu tě toho zbavit, ale nejdřív ty sám musíš chtít. pronesla nakonec naléhavě. |
| |
| soukromá zpráva od Arisu Záloha pro Cesta k pokání či zatracení část druhá Kdo vlastně jsi? Jak se jmenuješ?... Já…nechci ubližovat přírodě, chci ji chránit. Před každým kdo ji ničí a ubližuje jí… Budu mít ale bez toho démona dost síli? Vždyť jsem jen slabí člověk co má jen vůli…A já se nechci uchýlit k používání techniky, která tak ubližuje přírodě, zatímco špiní posvátný kruh života…CO mám dělat? |
| |
| Hrad Alex, Joha, Thor Sleduji efekt toho jak mluvím a usměji se.Znamenitě... všichni mi zobou z ruky. Jsou zničeni... Zlomil jsem jejich vůle, jaká nádhera. Teoreticky by mě teďka mohly poslouchat a plnit mé rozkazy. Alespoň než se najde někdo kdo jim řekne aby to nedělali. Jenom se na ně podívejte na ty prázdné zmatené obličeje. Jejich nálada se změnila v posledních pár minutách tolikrát že asi ani neví co cítí. No myslím si že je třeba jim to říct. Jenže co? Co vlastně po nich chceme? Hm... V tu chvíli za mnou padne Thor a něco řekne. Otočím se na něj a zakroutím smutně hlavou. Kdybych je chtěl zabít tak už jsou mrtvý. Nemá smysl je dorážet když jsou v takovémhle krásném smutku. Ne smrt by pro ně byla vykoupením. Jenom ať trpí životem... "Alex začni s léčbou. Nemusíš se ale starat zatím příliš o ránu. Potřebujeme hlavně dostat ven kulku. Starosta nám poté pomůže ránu alespoň z větší části zahojit. Takže ho nenech odejít moc daleko. " Poté se opět otočím a prohlédnu si přísným pohledem muže a ženy kteří tu stojí přede mnou. Tak co s vámi? Zatímco si prohlížím dav a hledám pohledem onu dívku kterou sem zachránil před rybákem už ve vesnici tak mi něco dojde. Hm počkat jak jsem tu už dlouho? Hm docela dost... to je divné. Jaktože nás ještě nenapadly? NEmíříli snad směrem sem? Hm... možná je potkal Pes a sundal. Nebo odlákal. No to je teď jedno. Nejprve musím dořešit situaci tady pak se pokusím pomoc našim s bitvou... možná. No pokud to naši prohrajou tak zkusím navrhnout rybákům zdejší lidi jako krvavou oběť a nějak se s nima domluvím. Snad... Pokud najdu onu dívku jenž sem chránil předtím, nebo nějakou jinou pěknou dívku jenž skrápí svou tvář, udělám jednoduchou věc. Smyčec a housle chytnu v levé ruce. Soru/Andělský krok přímo před ní. Jemně jí pohladím přes tvář pravačkou a promluvím na ní hlasem plným něhu a soucitu. "Neplač... Není důvod k pláči... vše bude zase dobré. " Pokud se na mě podívá zkusím nahodit svůj nejlepší úsměv. Poté zvednu hlas a promluvím opět ke všem. "Mí bratři a sestry! Neklesejte nyní na mysli! Však mnoho toho ještě jest nutno vykonat. A času jest málo. " Ukážu na nějakou pobudy vzadu u brány. "Vy tam vzadu! Venku před branou jest dělo! Jeden z vás nahoru na hradbu! Když neuvidí nepřítele tak hlásit. Brzy budu odcházet. Až otevřu bránu a pudu pryč tak dělo vtáhnout dovnitř! Kdyby něco hrozilo stačí vystřelit a příjdu na pomoc." Poté ukážu na nějakého chlápka poblíž. "Ty! Starostu svázat a dát mu roubík. Budeš jeho stráž, nikdo s ním nesmí mluvit. A nikdo mu nesmí ublížit. Bude souzen za své činy až příjde čas. Do té doby je to vězeň. Drž ho poblíž Thora. Thor jakmile se dá trochu do kopy bude ho hlídat. " Ukážu na dvě blízké slečny. "Vy dvě běžte pomoct naší doktorce! Jistě bude potřebovat mnoho pomoci a vaše ruce se jí budou hodit. " Poté označím mávnutím ruky všechny přítomné. "Vy z vás kteří chcete! Vy z vás kteří chcete bránit své domovy, životy vašich milovaných! Ti jenž se chtějí vykoupit ze svých hříchůch dobře mne poslouchejte. Tam venku je bitva. A vaše pomoc jistě bude vítaná. Za chvíli odejdu abych bránil váš ostrov se svými přáteli. Nemohu vás nutit jít bojovat se mnou. Nemohu vás nutit bojovat. Ale pohleďte do svých srdcí. Vážně se tu chcete schovávat zatímco ostatní bojují za vás? Chcete na smrtelné posteli říct... nebránil sem náš ostrov a nechal sem piráty umírat za naše životy. Co kdybychom prohráli protože nás jest málo? Kdy se poté zvednete a budete se bránit? Osobně si myslím že máte poslední šanci bojovat s rybáky. TI z vás kdo chtějí jít připravte se u brány. Za chvíli vyrazíme! Vezmeme to přímo do vesnice! Vezmeme si klidně vidle a krumpáče! Nebo pokud vaše kovářka kove zbraně vezmeme to přes její kovárnu a vezmeme si zbraně! Budeme bránit tento ostrov! A až se nás naše děti zeptají! Otče! Otče cos dělal když tvé rodině hrozilo nebezpečí! Cos dělal když nás chtěli všechny zahubit! V tu chvíli budete moci hrdě napnout svojí hruď a říci... Bojoval sem! Bojoval sem s ostatními a byl jsme ochoten položit můj život za to aby ty jsi vyrůstal svobodný a bezestrachu!" Otočím se a pomalým krokem zamířím k Alex. "Dobře se připravte. " Snad je to trošku zabaví a nebudou sledovat co se bude dít tady u Thora. Potřebuji je v akci aby nepřemýšleli. Jdu Alex která jak doufám už začala s vytahováním kulky. Přesunu housle do futrálu, seberu kosu. Ukážu na snad již svázaného starostu. Pokud ne svázaného tak ho prostě jenom vezmu za oblečení a přitáhnu ho blíže k Thorovi kterého Alex léčí. "Vidíš to Starosto! Vidíš! Pohleď na svůj hřích! Pohleď na to cos udělal muži jenž tě chránil vlastním tělem i když si ho střelil! Zbabělče! Vrahu! Zrádče pohleď do jeho očí které se pomalu koupou v řece duší. " Poté se dívám na Alex. "Brzy odsud odejdu. Kdyby něco bude tu dělo které nás donutí se stáhnout vám na pomoc. Lidé už by neměli být problém. Starosta taky ne. Zůstal bych tu... ale trápí mě to kde je nepřítel či někdo z našich. Začínám se bát že rozdělit se nebyl dobrý nápad. Musím je dojít zkontrolovat. " Jakmile Alex vyndá kulku tak chytnu Starostu za obličej a podívám se mu přímo do očí. "Podívej se na svůj hřích a přijmi první značku. Trest se blíží. " Přechytnu si ho zezadu za krk a natočím ho k Thorovi. Dotknu se Thorovo hrudi a začnu přenášet energie. Vezmu ze starosti co nejvíc budu schopen abych ho přímo nezabil. THorovi dám tolik energie abych nezranil sebe. Chci být poblíž své průměrné kondice až budu vyrážet, možná něco pod tím tak 1/4. Je mi jedno jak moc Thora vyléčím či ne pustím starostu. Zadýchaně řeknu ALex. "Postarej se ... o všechny. Víc teď už dělat nemůžu. Prosím postarej se o mé housle. " Odložím u ní svůj jediný poklad a s kosou v ruce kráčím směrem k bráně. "Nyní je čas! Je čas bratři a sestry bránit své domovy! Své rodiny! I své životy! Tento ostrov! Ostrov mocného šermíře! Stojíte na místě požehnaném předky! Muži a ženami které bojovali a umírali s myšlenkou na tento ostrov! I nyní když jsou již mrtvý vás chrání! Přišel čas jim to oplatit! Přišel čas to oplatit sami sobě! Pojďte přátelé! Vyražme! Bojujme! A společně vyženeme tu rybáckou špínu z tohoto ostrova! " Zvednu ruku s kosou. "Za svobodu! Za naše přátele! Vpřed! Vpřed bratři a nebojte se ničeho! Bůh je s námi a já také!" Zatímco jdu skrze lidi na ostrově a v pravé ruce třímám kosu levačkou se dotýkám lidí. Klepu je po ramenech abych jim dodal sílu. Kecám :D. Sílu si od nich beru. Po malých troškách tak aby to stěží poznali. Ale přeci nemusí pršet stačí když kape. Poručím otevřít bránu pokud nikde nevidí nepřítele. Pokud se mnou jde nějaký lid míříme směrem k vesnici, směrem ke kovárně. Samozřejmě že oni znají cestu lépe tak se ptám kudy budeme nejméně nápadní a nejrychlejší. Pokud jdu sám mířím do vesnice a tam se pak otočím podle toho kde budu slyšet bitvu. Budu mířit podle sluchu. Cestou se snažím dýchat a soru použiji maximálně 2x abych se příliš neunavil. |
| |
| Dostavanie na búdku To, že mi zablokoval vzdúšnú jazvu rukou ma trochu zaskočilo avšak zasah ktorý som schytal bol nadmieru neprijemny a ja som sa trošku preletel. ...sakra tak toto nie... ...nedostaneš ma ty sviňská ryba... ...nie dnes... Je mi jasné že ešte jednu takú ranu a som mŕtvy avšak utekať nemá vyznam. Nie v tomto stave a nie keď je rybák nezranený. ...ty ešte pocítiš Tatsu v sebe... ...dnes nie... ...dnes je rad na tebe nie na mne... Keďže využiť dialkovú techniku by nebolo vhodne nakoľko by mal viac času na reakciu a minule to nevyšlo preto sa rozhodnem zaryskovať a počkať si kým sa trošku priblíži aby som potom mohol využiť kombináciu dvoch techník. Keď je už bližšie nečakám kým na mňa znovu zaútoči, ale ešte trochu skôr využijem Utsusemi tak aby som sa dostal do strany kde nemá v ruke zúbky. Robím to preto lebo ked som minule nestihol dostatočne rýchlo zareagovať tak to teraz chcem vykompenzovať tým že začnem trochu skôr. Predsa len ešte tú techniku nevidel tak ho to môže zmiasť. Len čo dokončim pohyb tak pomocou Tatsu ktorý držím v oboch rukách seknem po rybakovi vdaka Agatowari, tak aby som sa mu dostal tým mečom čo najhlbšie do tela. A následne pomocou Soru uskakujem. Ak by sa mi Tatsu zasekol v jeho svaloch, rebrách či ho držal rukou ho pustím a po stiahnutí sa vytiahnem s poza pásu Toru. |
| |
| soukromá zpráva od Dr. Kyouma (psycholog) pro To co říkala má něco do sebe. Někdo kdo dokáže vyplivnout dělovou kouli s takovou devastací? S tím nechci mít vůbec nic společného. Ale právě o to zde jde. Já s tím nemám nic společného, pouze se tak tvářím. Jen díky tomu mám svou šanci. Jen díky tomu jsem schopen zde stát a takhle klidně vystupovat. Na její útočení na mé schopnosti a schopnosti kapitána odpovídám rázně, tajemně, jako kdybych právě teď říkal něco, co ona nevěděla a co jí chybělo v jejím proudu myšlení. Odměna neukazuje to jak je kdo silný. Právě to že nemám žádnou odměnu ukazuje to kolik mám síly. Dávám jí dvě vteřiny na uvědomění si toho jak jsem to myslel. A co se jedná Olivera tak ani nevím proč by se měli střetnout. Ve chvíli, kdy říká o tom, jak starosta uzavřel smlouvu s rybáky, tak jí skáči do výkladu s tím, že ji jemně poplácávám po rameni Ty musíš být vážně něco, když na tobě závisí něco takového. A co jsi měla pro ty rybáky vyrobit? Nebo se snad... Snad se nejednalo o jiný druh služeb... Že ne? Ptám se s obavami a během toho co se tázám na otázku pomalu ustupuji dozadu, s tím, že by se mi mohlo něco stát, kdybych byl v blízkosti s takovou poskvrněnou bytostí jakou by se stala v mých očích. |
| |
| Hrad Thor – Samael Samael pokračoval v tom svém divadélku. Nic proti... když to funguje. Víc než jeho řečí jsem si všímala Thora, který se zhroutil. „Neboj se. Dám tě do pořádku.“ Řeknu mu starostlivě. První jsem ho lokálně umrtvila. Do narkózy jsem ho nemohla dát. Pustila jsem se do práce. Pinzetou jsem začala lovit kulku. Bylo by fajn mít rentgen, ale takhle jsem prostě musela opatrně lovit na slepo. A to, že byl Thor tak obrovskej mi to taky neusnadňovalo. Úplně se mi ze snahy orosilo čelo, ale konečně jsem kulku ucítila, opatrně jsem ji uchopila a začala vytahovat. Srdce se mi zastavilo, když mi málem vyklouzla, ale udržela jsem ji a konečně dostala ven. Pak jsem ránu začala dezinfikovat a chtěla jsem ji zašít, ale to přišel Samuel a mou práci dokončil. Uzdravil Thora. Pořád jsem jeho novou moc příliš nechápala, ale byla jsem za ní vděčná. Z tohohle by se musel Thor značnou dobu zotavovat. Takhle to bylo hned. Pak mi svěřil svoje housle. „Neboj se. Postarám se o ně. Dávej na sebe pozor.“ Řeknu mu. Chápala jsem jeho obavy. I já měla o ostatní strach, ale já nikam jít nemohla. Teď už vůbec ne, protože tu teď bylo spousta zraněných vesničanů. Sterilizovala jsem svoje ruce a přivolala k sobě ty dvě dívky co mi měli pomáhat. „Ty si Thore trochu odpočiň.“ Pohladím obra po tváři a pak jdu k dalšímu pacientovi. Dívky mi asistovali, naštěstí tu nebylo horší zranění než zlomeniny. A ty jsem uměla dát do pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro To je v pořádku utěšovala tě. Já jsem...říkají mi Tessa a jsem strážce tohoto lesa. Duše přírody na tomto ostrově a zároveň les samotný. vysvětlila ti, načež zvedla hlas v okamžiku, ve kterém jsi začal o sobě pochybovat. Jistě, že jsi dost silný! vykřikla. Ze všech 13 lidí, které kdy tento démon pohltil jsi ty ten první, který se dokázal vzepřít, který dokázal odolat volání jeho moci a následovat svou lásku k přírodě, raději než touhu po osobní moci. položila ti opatrně dlaň na hrudník. Když se ho zbavíš, když zavrhneš zkaženou sílu toho démona nebudeš sám. Nejen já, ale My všichni budeme stát za tebou. Pomůžeme ti na cestě ke tvému cíli. Jistě, to co ti můžeme dát není tak okázalá ukázka moci jako to co provádí ten démon ve tvém nitru, ale je to síla čistá, pramenící ze tvé lásky k přírodě a k úctě a lásce, kterou příroda chová k tobě. usmála se na tebe a ten úsměv byl plný naděje. Věřila, že se rozhodneš správně. Rozhodnutí je ovšem jen na tebe. Dokážeš se vzepřít tomu zlu? Mohu ti pomoci, ale ten kdo musí chtít jsi ty a nikdo jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Arisu Záloha pro Cesta k pokání či zatracení část třetí Tessin hlas mně utěšuje a zklidňuje mou duši. Dokonce se mi trochu vrátil můj humor, pozůstatek toho chlapce před deseti lety, který metal salta a bavil lidi, ne zabíjel. Je vidět, že 13-ka nosí smůlu i ďáblovi, nebo že by mi z těch všech jizev vznikali kříže po těle?... Jen si vtipkuj, stejnak si málokdy slovy rozesmál někoho…Fajn, teď mám šanci použít správnou, ale o něco jinou sílu nebo špatnou a mocnější… Doufám jen, že uslyším ještě někdy její hlas nebo jí podobné…Šéf z toho taky nebude mít radost, pokud to před ním aspoň nějakou dobu neutajím a pak kdo ví zda ještě zůstanu ve Stínech…ale to fuk. Přidal jsem se k nim z jediného důvodu a ten je důležitý… Usměji se na Tessu a promluvím vyrovnaným hlasem. Devět a půl roku zpátky jsem si přísahal, že budu chránit přírodu ať už viníka budu muset zmrzačit nebo zabít…Viník jsem teď já, ale pokud mi dáš ty a příroda šanci budu vás chránit i bez moci toho démona. Nabídku přijímám, veď mně ať můžu pokračovat v boji… Jen doufám, že uslyším tvůj a tvých dětí hlas ještě někdy… |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka se na tebe usmála a lehce tě políbila na tvář. Zvolil sis moudře. zašeptala, načež ruku, která doteď spočívala na tvém hrudníku vrazila hluboko do tvé hrudi a vyrvala ti z ní ono zkažené srdce. Bolelo to strašlivě, tak moc, že sis myslel že zemřeš. Padl jsi na zem a lapal po dechu. Dívka si klekla vedle tebe a opatrně tě pohladila po hlavě. V ten moment veškerá bolest zmizela. Cítil jsi, jak se rána ve tvé hrudi zavírá, cítil jsi srdce, své srdce jak buší ve tvé hrudi. Teď už to bude v pořádku zašeptala a tvé tělo se naplnilo silou, jakou jsi doteď nepoznal. Veškerá únava a slabost byla v tu ránu pryč a ty jsi byl plný síly a energie. V ten moment jsi otevřel oči opět na mýtině(neodepisuj, druhá část bude spolu s ostatními) |
| |
| VesniceSarutobi Ke tvému vlastnímu překvapení ti tvůj obranný manévr vyšel na 100%. Prudkým škubnutím ses otočil i s Kitty kolem vlastní osy a nože rybáků se zabodly hluboko do jejího, již mrtvého masa. V nadcházející sekundě se ukázalo, že svou rychlostí se ti dva prostě nemohou rovnat. Rychlé šlehnutí Wakizashi jim způsobilo dlouhé krvavé šrámy na rukou a připravilo je o zbraně. Naneštěstí, oba nože v ní byly uvězněné opravdu silně, takže v oné rychlosti se ti nepodařilo je z nich vytáhnout. Oba tví soupeři se na tebe dívali se směsicí strachu a nejistoty, očividně přemýšleli, jestli se víc bojí tebe, nebo pomsty svého kapitána. Nakonec se rozhodly pro kapitána a s hlasitým zařváním vyrazili proti tobě, připraveni tě bít, kopat a kousat. Až směšně snadno jsi proklouzl skrz jejich útoky za záda jednoho z nich a ocelově tvrdou pravačkou jej uspal. Pak už tu byl jen poslední. Očividně k smrti vyděšený rybák. Už se ani nesnažil na tebe zaútočit. To co jsi předvedl ho vyděsilo dostatečně, přesto musel jít. Rychlé seknutí pomocí Wakizashi přes hrudník jej poslalo k zemi, snad již nadobro. Pomalu ses uvolnil a rozhlédl kolem, aby sis uvědomil masakr, který jsi z větší míry způsobil ty sám. Až do tohoto okamžiku sis ani neuvědomoval, jak strašlivě se tvé bojové schopnosti a umění zabíjet zlepšilo na palubě Pyromanovi lodi. Byl jsi unavený, cítil se, jako by ses měl každou chvíli zhroutit, ale při pohledu směrem k lesu sis uvědomil, že to nejtěžší tě teprve čeká. Šest vyděšených rybáků utíkalo tvým směrem, v očích šílený výraz říkající, že ať jejich 4 kolegy zavraždil kdokoli, bylo to mnohem děsivější, než mrtvoly nakupené kolem tebe. Ta šestice chtěla svou cestu ven z ostrova a byla ochotna pro ni jít přes mrtvoly(jsou od tebe cca 30 metrů, než se dostanou na dosah, zvládneš vystřelit 2x). PevnostThor, Alex Thor na tom nebyl zas tak špatně. Byl unavený, zraněný, ale kdyby chtěl, dokázal by se postavit a rozdat pár ran, jenže on nechtěl. Byl unavený a smutný z toho, jak se to všechno seběhlo a tak padl na zem, převalil se na záda a zůstal ležet. Mezítím se Alex dala rychle do léčení. Thorovi vytáhla z boku kulku, načež přišel Samael a přelil do něj trošku své energie, rozhodně to ale nebylo dost a tak na něm měla Alex práce více než dost. Vzápětí se kolem ní začalo shromažďovat velké množství místních lidí, většina v náručí nesla své hůře zraněné přátele a příbuzné, přičemž všichni se dožadovali pomoci doktorky, které měla k dispozici jen dva pomocníky, jen jeden z nich měl alespoň nějaké zkušenosti s první pomocí. Ten druhý se spíše motal pod nohama. Ke značnému smutku doktorky i místních spousta těch přinesených buď už nešla zachránit, nebo byli rovnou mrtví, byli však i případy, které vyžadovali okamžitou pomoc lékaře a právě s nimi měla Alex plné ruce práce. Když skončila, byla zalitá potem. Z 10 kritických případů se jí podařilo zachránit 4, hlavně kvůli tomu, že všichni potřebovali pomoct okamžitě a ona byla sama. Se všemi ztrátami to redukovalo populaci této vesnice zhruba na 1/3 v případě, že přežije těch 6 co vyrazilo ven se Samaelem. Samael Najít nějakou pěknou dívku bylo v tom zmatku poměrně obtížné, neboť většina z nich byla špinavá a od krve, nakonec se ti to ale podařilo a tak jsi k ní zamířil. Když ses z ničeho nic před ní zjevil, poděšeně vzhlédla, ale tvůj dotek ji uklidnil. Následný výkřik si získal pozornost všech přítomných vesničanů. Tvůj inspirující projev na ně měl přesně takový účinek jaký jsi doufal. Ti, které jsi oslovil se chopili svých úkolů a muži, kteří se dokázali udržet na nohou(všeho všudy šest) se začali shánět po čemkoli, co se dalo použít jako zbraň. Když jsi pak přišel ke starostovy a začal mluvit o hříchu a zradě jen vyvalil oči a v slzách začal blekotat ne, prosím ne...ušetři mě démona, prosím... vzhledem k tomu, že se strachem pomočil se dalo čekat, že byl u toho, když jsi kompletně vysál mečouna. Tvá snaha pomoci Thorovi nebyla moc účinná. Ačkoli se rána po pistoli částečně uzavřela, stále byla patrná spolu s množstvím dalších zranění, které utržil od vesničanů. Náhle jsi pochopil nezměrnou výdrž toho chlapiska a došlo ti, že bys ho plně nedokázal vyléčit, i kdybys za to obětoval svůj život. Když si starosta uvědomil, že mu už nehrozí nebezpečí, upadl do blaženého bezvědomí. To však neplatí pro tebe. V doprovodu šesti statných chlapů jsi vyrazil do vesnice, kde jste našli doslova masakr. Sarutobi celý od krve stál mezi mrtvolami rybáků, nějaké dívky a Satua, který měl uprostřed hrudi střelnou ránu. Proti němu se směrem od lesa hnala skupina 6 rybáků, kteří vás ještě nespatřili(byly jste mezi stromy). Vypadal dost vyčerpaně, takže se mu bude hodit jakákoli pomoc. Ani on vás nevidí, neboť se plně soustředí na útočící rybáky. LesPes Tvůj plán měl hned několik poměrně výrazných trhlin. 1 byla, že ses lesem plahočil prostě příliš pomalu na to, aby ses ke Kazumovi zvládl dostat včas. Druhý, ačkoli si tě první žraločák ve snaze probít se k Rosemu uprostřed mohutného dubu, nevšiml, Gamagan, kterému se očividně špatně dýchalo ano a zastoupil ti cestu. Heh...kapitán, proti kapitánovi, Ropucha proti Vořechovi. Uvidíme, jak moc jsi dobrý, človíčku. zasípal, načež otevřel tlamu, jako by se chystal zhluboka nadechnout a vystřelil tvým směrem jazyk, na jehož konci byla zrádně připevněná dlouhá dýka. Shoot díky krátké procházce po lese ses značně uklidnil a odpočinul si. Pravda, nejsi úplně odpočatý, ale i tak jsi na tom lépe, než zadýchaný žabák a zvládneš bojovat. Kazumo Podařilo se ti dostat na nohy ještě před tím, než se ta horda svalů k tobě dostala, ale rozhodně jsi nepočítal s jeho neuvěřitelnou rychlostí, která ještě narostla kvůli jeho touze po krvi. Neměl jsi moc času a tak sotva jsi se dostal na nohy, použil jsi Uetsumi, a nechal svou košili za sebou, jako návnadu. Žraločákova ruka do ní narazila, ale ty už jsi v ní nebyl. S čím jsi ale nepočítal byly reflexy té obludy. Možná proto, že jsi se svou technikou ještě nebyl tak dobrý dokázal sledovat tvůj pohyb a rychlým půlobratem uhnout tvému seknutí, které proťalo vzduch a vystřelilo do prostoru slabou vzdušnou jizvu. Síla tvé vlastní techniky tě vyvedla z rovnováhy, když se tvůj meč zaryl hluboko do země. Jen tak tak se ti podařilo jej uvolnit a sehnout se před ozubeným žraločákovým hákem, který ti měl urazit hlavu. Tato obrana tě však vyvedla z rovnováhy natolik, že jsi neodkázal použít Soru a odpoutat se od svého soupeře. Rose Probral ses opět na mýtině. Ležel jsi vedle obrovského dubu, na jehož větvích rostlo jediné ovoce. Devil Fruit v podobě obrovského žaludu, které jsi před mnoha lety sám snědl. Po své duševní pouti jsi byl plný energie a síly takže ses mohl s opodál stojícím žraločákem ihned pustit do boje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvíli ji trvalo, než jí došlo jak jsi to myslel s tou odměnou, ovšem netvářila se moc přesvědčeně, když jsi se zeptal na jiný druh služeb, přes veškerou manipulaci, ti na tváři přistála facka jak vyšitá. Inu, ženská hrdost je ženská hrdost. Co si to o mě myslíš? vykřikla rozhořčeně. Ovšem že se jednalo o služby kováře! Měla jsem pro tu obludu vyrobit meč, meč, který by dokázal konkurovat kladivu „Hammerhead“ Gorkiho, ale o tom jsi už snad slyšel ne? jistě, že si slyšel a kolik toho bylo..Gorki byl jednoznačně nejsilnější pirát v North Blue. S odměnou 20 000 000 a flotilou 5 velkých karavel bez konkurence vládl tvrdou rukou tomuto moři. Gamagan byl jediný, kdo se mu tu snažil vzdorovat, ale nikdy se mu nepodařilo jej ohrozit. Říkalo se, že ač jsou Gamagan a Gorki relativně vyrovnaní soupeři, díky Gorkiho obřímu kladivu se mu dařilo vítězit pokaždé, když se střetli. |
| |
| Pokání učiněno, human vs fishman Její pohyb do mé hrudi mně nejen bolel, ale i pěkně vyděsil. Chvíli mně dokonce napadali černé myšlenky o mé smrti. To bolí…to bolí, to bolí…Zemřu? Nakonec po tom všem pokání zemřu?...Nechci umřít, nechci…Moment…co to cítím?...Mé srdce…copak mi jej teď nevyrvala?...A ta síla… Díky… Stihnu ještě zašeptat než se probudím. Mé tělo je odpočaté a hlavně nezraněné. Navíc i má duše cítí menší klid z toho, že již neděsím les. Ale pořád v něm cítím ten strach lesa. Nad sebou vidím své staré DF jak roste z mohutného dubu. Šaty mám trochu červené na jednom boku, ale nikdy v životě jsem se necítil lépe. Trochu nostalgie…jenom bych jej měl ukrýt na vhodné místo tady na ostrově, aby se ten démon neobrodil v někom jiném, slabším…No pro začátek musím vyřídit tohohle žraloka. Teď je sám, trochu jej nadopuji šipkami abych v něm zvýšil jeho zvířecí vztek, hodím pár dýk aby mně podcenil v boji na blízko…Předtím jsem ho zvládnul přehodit na jeho kolegu, podruhé to už půjde snáze, když znám jeho pohyby... Potichu vstanu a připravím si šipky. Pokud o mně žraločák ještě neví hodím(nechráněná místa a slabší vrstva šupin) po něm co nejvíc šipek pomocí technik Piero a Throwing machine(pokud si mně všiml usměji se a hodím jen menší počet a hlavně zelené), pak rychle oběhnu strom na druhou stranu, vytáhnu dýky a technikou Throwing machine mu je hodím na důležitější místa(krk, kolena, oko). Pokud jsem jej nezabil nebo alespoň neznehybnil připravím se na jeho útok na blízko a tentokrát se snažím pomocí techniky Hajiku jej nechám políbit kmen dubu. Pro jistotu jsem připravený si posilnit jednotlivé části těla technikou Ruiseky, kdyby byl o něco rychlejší. Pak mu ještě zabodnu dýku do druhého obratle u míchy. Rozhlédnu se jak pokračuje Kazuma a jdu mu na pomoc s připravenýma šipkama. |
| |
| Les Křižoval jsem lesem do té doby, než jsem narazil na prvního protivníka, jímž měla být přerostlá žába v podobě humanoida. Nevěděl jsem co si už o tom všem mám myslet, nebo snad jestli to mám nějak komentovat... že už mě to prostě nebaví. "Dobrý den" Pozdravil jsem milostivého pána s pozvednutím volné ruky a on mi to oplatil vypláznutím jazyka, jak jsem zjistil... s mečem na jeho konci. Věděl jsem, že jazyk je pružný sval a že se zřejmě bude moci kroutit, a to proto, že jsem ho měl taky. Nezajímalo mě tedy jestli je pán udýchaný, ale jestli se dostanu z dosahu jeho jazyka. Provedl jsem to takto. Použil jsem Instant move, takovým způsobem, že jsem uskočil za vzroslý a pevný strom a pokuď by jazykem s mečem švihl proti mě, zarazil by se právě o tento strom. Následně jsem vyskočil na strom, a přeskočil na jiným, abych se mu ztratil v nepřehledných korunách stromů. "Nechceš to vyřešit nějak jinak? Já nemám nějak náladu bojovat." Povím nahlas, avšak znaveně a urychleně změním skokem pozici na jiný strom, protože vím, že by mě mohl nějak sestřelit. Po změně pozice a jistotě, že mě nevidí, se velmi krátce rozhlédnu, jak to vypadá okolo. |
| |
| Vesničko má středisková... jde se vařit! Stojím sám osamocen mezi hromadou těl a snažím se rozdýchat nával vzteku. Než se ovšem stačím věnovat tělu Satua, tak se z lesa vyřítí další nepřátelé. To snad né! Rychle chytnu wakizashi pevně do ruky a přemýšlím co teď. Mohl bych zabít dva, ale pak tu zůstanu s jedním wakizashi... potřebuji něco co vydrží déle... dial! Takže co teď rybáci... ryby... mysli! Jak to vůbec říkal tvor? Zčnu si vybavovat jeden z dalších dní, kdy jsem se snažil pomáhat Thorovi a Joze ve vaření. Až teď zpětně si uvědomuj, že to byl trénink. Snaha vyhnout se nádobí, které létalo vzduchem, Joze jenž si potraviny z horních poliček podávala svojí vystřelující rukou a Thorovi jenž se často prohnal kuchyní jako uragán. "Rybu je nutné opékat na středním ohni, pokud je ryby příliš velké sousto je dobré jí na několika místech naříznout, aby se pořádně dopekla." Mezitím co si povídám pro sebe se sehnu k tělu mrtvé rybáky a odseknu jí ruku přesněji její dlaň. Druhou rukou mezitím vytáhnu dial z kapsy. Pomocí ruky rybačky uchopím dial a pokračuji směrem k rybákům klidnou chůzí v jedné ruce dial s "rukavicí" a v druhé wakizashi zasunuté v pochvě. Jakmile se dostanu blízko k rybákům, tak natáhnu dial a skupinu zahltím plameny. Odhaduji, že se spěchem můžu očekávat, že plameny proběhnout, ovšem kdo by to zkoušel s otevřenýma očima. První rybák, který proběhne se brání mému útoku na hruď tasením zespod. Pokud se mi to podaří pokračuji útokem ze shora na druhého nejbližšího rybáka. Následně na to se prosmyknu skrz skupinu a použiji dial podruhé rybičkám do zad. Jestli ti tvorové se rozhodnou bojovat jsem ochoten použít podobnou taktiku znovu, narušit jejich obranu za pomocí dialu a zaútočit. Pokud se rozhodnou pokračovat v útěku, tak si dobiji bambitky a pokusím se jich co nejvíce dostat na zem. Neútočím ovšem na tělo, abych je zabil, ale na nohy, abych je přinutil zastavit. |
| |
| Vesnice Přicházíme k vesnice a spatříme prapodivné výjevy. Jako něco co člověk vídá v nočních můrách o pekle. Nebo jako v mém případě, divoká fantazie krásy. Krev, křik, umírání a bolest a všeho dosytosti každého jednotlivce. Jak rád bych se radoval. Jak rád bych vytáhl housle a tančil mezi trpícími hrajíc veselou melodii. Jenže teď není čas ani místo. Teď nemůžu být Samael. Ne musím být někým víc. Otočím se a prohlédnu si všechny ty muže jenž jdou se mnou. Ve tváři se mi zračí odhodlání. "Teď přišel váš čas. Nyní zachráníte ostrov a vyženete ty vraždící stvůry zpátky do hlubin oceánů odkud přišli. Nebojte se ničeho neboť bůh je na vaší straně. Držte se svých zbraní a svého odhodlání. Své lásky k domovům a rodinám, své nenávisti k těm kdo vám tak moc ublížili. " Otočím se čelem k vesnici a pevně sevřu svojí zbraň. "Vyrazíme na ně jakmile budou blíže. Vrazíme jim do boku a do zad jako dýka. Budeme jako jed Boží ničící jeho nepřátele. Připravte se na můj signál. Držte se u sebe a hlídejte jeden druhého. Ale hlavně ty monstra pošlete tam kam si zaslouží. " A tak tam stojím a čekám na správnou chvíli. Na chvíli kdy budou ve správné pozici. Tehdy vykřiknu "Vpřed! Na ně!" a rozběhnu se stejnou rychlostí jako moje šestice proti rybákům. Jakmile jsem dost blízko provedu andělské kroky abych se dostal do zad rybáků a provedu vířivou smrt. Pokud budu mít poblíž sebe někoho živého, klidně i umírajícího, tak ho zezadu chytnu za krk a začnu z něj vysávat život. |
| |
| Isuzu Thor ležící spící Thorovo podvědomí a technicky vzato Alex Ležel na zemi a kolem něj byl jenom nářek vzduch okolo jím byl prosycený stejně jako pachem krve a obecnou skázkou. Thor jen hleděl do nebe napůl mimo sebe a napůl stále při vědomí. " K čemu to je k čemu je když se tolik snažím a stejně lidí kolem mě umírají neviní lidé, proč se to děje proč je všude tolik strachu a nedůvěry, proč je kvůli tomu v bezvědomí Joha...proč?" míhali se Thorovi hlavou otázky a s nimi se před jeho očima stále opakovali ty samé události a pocity to jak dostává kulku do břicha to jak našel Johu v bezvědomí a jak mu řekli, že se z něj nemusí vůbec dostat. To jak všechny jeho ideáli o tom jaké by to mohli mít končí v potocích krve...Na Thora padla marnost marnost tak velká že se mu nechtělo vstát i když cítil lépe. Jen koukal ma mraky a jeden z nich mu připomínal obřího chlapíka koukajícího přímo na něj. " Co tu ležíš Thore, tohle je Thor ,který chtěl do světa tohle je Thor který chtěl poznat jak chutná svět a spojit jeho chutě v nejlepší jídlo co Thore... a neříkej ,ale copak si přestal vařit když se ti něco nepovedlo? Ne musíš umět využít i to co zkazíš začít znovu nebo se to pokusit zachránit. Musíš začít od surovin Thore a né se válet a utapět se ve zklamaní. Ti lidé mají strach a potřebují tě tak vstaň. Vstaň jako pravý obyvatel Dohjóiri. Vstávej aby se za tbe doma nemuseli stydět. Není ostuda spadnout v ringu ,ale musíš se oklepat psotavit a připravit na další zápas tak dělej. HNED!" ve stejnou chvíli jako tenhle vnitřní hlas v Thorově hlavě utich, se Thor začal zvedat do sedu. " Sumo bojovník nesmí být dlouho na zemi. " řekl a rozhlédl se kolem. " Thor chce vědět jak muže pomoc...Thora zajimá co je za těma dveřma co Thor nemohl otevřít Thor myslí, že bychom se měli schovat tam...Thor takyn eví co říkal Samael a kde je...Někdo to musí Thorovi říct." |
| |
| Pevnost Thor Zachmuřeně jsem se začala věnovat zraněným. Najednou mi začali nosit těžce zraněné a já je nedokázala zachránit všechny. Snažila jsem se, ale nedokázala jsem zázraky. Možná kdyby toho dohadování bylo méně a dostala jsem se k nim dřív... To jsem si snažila namluvit, že to nebyla moje chyba, že jsem je nedokázala zachránit. Ta slečna, která spíš překážela jsem nakázala ať ty čtyři sleduje a kdyby se stala nějaká změna ať mi to hned řekne. Z deseti jen čtyři... jen čtyři.... hrozně málo. Mrtvé jsem nechala odnést do nejvzdálenějšího kouta místnosti, omluvila se pozůstalým a nechala je ať nad těly truchlí. Byla jsem vyčerpaná. Ty operace byli náročné, ale moje práce ještě neskončila. Musela jsem ošetřit další zranění, zlomeniny a otevřené rány. Thor se posadil. „Opatrně. Dávej pozor a nedělej prudké pohyby. Ať se ti nepotrhají stehy.“ Řeknu mu varovně a řeknu své asistence ať dá dohromady všechny se zlomeninami, abych je mohla narovnat a dát dlahu. „Nic moc dělat nemůžeš. Radši odpočívej.“ Požádám ho. Kdyby mohl něco uvařit... ale asi tu nic neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Dr. Kyouma (psycholog) pro Oooouuu!!! Výkřik bolesti se vydírá z mého hrdla, přičemž dělám nádhernou otočku, kterou násilím zastavuji tím, že se rukou opřu zdi. uuuu... Takže takhle to je... Říkám jako náznak toho, že už konečně rozumím další části jejího příběhu. Není to ale nebezpečné? Dávat někomu již tak dost silnému ještě zbraň, která by ho dostala do postavení nejsilnějšího piráta zdejších vod? Natahuji levou ruku ke stropu. Možná je potom lepší že ten meč pravděpodobně nemá... S tvým skvělým kovářským uměním by nejspíše byl vážně neporazitelný... Přemýšlím nahlas, přičemž si podepírám levou rukou hlavu. |
| |
| Bitka s rybyškou Vduchu zanadávam na prekliate reflexy tej obludy avšak nemám čas nad moc veľkým rozmýšlaním čo spraviť vzhľadom na to že sme príliž blízko. Aj keď sa mi v hĺbke mysle zjavila myšlienka na pokus o útek hneď som ju zavrhol. Ako som tak zohnutý pod jeho hákom ani neviem prečo ale prirazým čepeľ Tatsu k zralokovmu pásu a inštinktívne spravím úkrok do strany(tak aby som sa dostal z pod jeho ruky na jeho stranu a on sa musel otočiť) čim za sebo Tatsu potiahnem ale rukami mierne tlačim smerom k rybakovi. V podstate ani neviem prečo som to spravil ale asi ciel bol dostať sa spod jeho ruky a podvedome som mu asi chcel aspoň trochu spôsobiť bolesť. Len čo dokončim úkrok zaženiem sa Tatsuom ktorý po potiahnutí mam pri mojom boku, otočiac čepeľ opäť smerom k žralokovi ho idem seknúť z boku viac menej vodorovným Hirameki dangeki tak že mierim niekde do oblasti kde by mal človek rebrá. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR