Osudy hrdinů z Tane
hrálo se Jen víkendy
od: 21. července 2010 17:04 do: 07. prosince 2010 21:53
Dobrodružství vedl(a) Eamë
| |
 | Tane. Země hrdinů, dobrodružství, bohů, monster a příběhů. Hrdinů jak dobrých tak i zlých. Tane ještě neodehnala bohy od jejich boží pomoci. Rendé bůh boje a spásy dohlíži na paladiny-bojovníky věřící v bohy. Wernu Rendého manželku však táhne povinost k léčitelům. Rena je bohyně chaosu a pomsty. Pak také Rest. Bůh sklizně,vody a ohně. Patří k nim i Rejt. Syn Rendého a Werny. Bůh myšlení, radosti a správného běhu života. Poslední z nich je Lendrea. Bohyně času, pokroku a myšlení. Lendrea dohlíži i na ostatní bohy- paní bohů. Bohové však nemění osud Tane. Na Tane hrozí válka mezi dobrem a zlem. Paladinové přestávají věřit. Léčitelé- Ranhojiči se ztrácí. Hraničáři i s chodci (Elfové) utíkají hledat štěstí jinde a ze zaklínačů se stávají namyšlení muži a ženy. Kde je jejich víra? Kde je jejich čest? Kam se hrdinové ztrácí? Nyní je všechno na jejich ještě neposkvrněných potomcích. Možná nejsou silní. Možná neumí ani máchnout mečem. Však osud jim umožnil stát se hrdiny. Chopí se této možnosti? |
| |
| Malor Kráčíš malou vesnicí. Vesnice je tak malá že není ani na tvé poctivě ukradené mapě. Procházíš vesnicí a před sebou spatříš paladina. Něco ti říká: Nech ho na pokoji! Něco jiného však tvrdí: Okraď ho! Jsi snad mistrem svého řemesla ne? Poslechneš druhou myšlenku a jdeš k paladinovy. Natáhneš ruku k jeho váčku s penězi. Paladinova reakce je rychlá. Chytne tě pod krkem a přimáčkl tě k nejbližšímu domu. Sakra! Co teď? Pomyslíš si. Dante Vcházíš do vesnice tobě neznámé. Seš paladin a mapu nosíš v hlavě. Tvá dobře vypadající zbroj se leskne v raním slunci. Ženy z vesnice na tobě mohou oči nechat. Nevadí ti jejich pohledy ale přesto odmítavě zakroutíš hlavou. Tvou cestou kráčí i ne moc sympatický kudůk. Když je u tebe všimneš si že má jiný záměr. Nestihne ho ani provést a už ho držíš pod krkek přimáčknutého k domu. Odvaha mu nechybí. To se musí nechat. Hotham Cestuješ krajem. Narážíš na vesnice známé i neznámé. V poslední vesnici kde se stavuješ je neznáma tak že ani náznak její existence nevidíš na své mapě. Před sebou spatříš pravděpodobně paladina. K paladinovi se přibližuje kudůk. Natahuje ruku k jeho opasku však paladin ho chytne a přimáčkne ke zdi. Tady bude hodně veselo. Pomyslíš si. Gardev Budíš se ze spánku s výkřikem. Uf... To byl sen. Pomyslíš si. Otřeš si pot z čela. Tedfs se dívá z okna a vrtí ocasem. Ospala se vykolébáš z postele a podívaš se ven. Vidíš tam jak paladin drží kudůka u krku a snaží se ho udržet u zdi. Zasměješ se nad tím obrázkem a podrbeš vlka za uchem. Uslyšíš jak někdo vchází do hostince ve kterém si přespal. Asi víš kdo to je. Vyjdeš z pokoje. Seběhneš ze schodů a tam vidíš svou kamarádku. Faenorien. Blödhgarm Kousek za tvou rodnou vesnicí tě tvůj mistr učí nová kouzla. Najednou se ti před očima mihne černý paprsek. Tvůj mistr padne k zemi. Přiběhneš k němu. tvůj mist mezitím se sesbíral ze země. Pohlédneš mu na zavřené oči. Mistr je otevře a cladně se na tebe podívá. Nemá oči zelené tak jako vždycky ale prázdné. Lekneš se a začneš utíkat. On po tobě vystřelil kouzlo. Štěstí že se netrefil. Řekneš si a utíkaš dál k vesnici. Ohlédneš se ale ten muž co jsi ho nazýval svým mistrem už tam není. Naštěstí. |
| |
 | Chviličku sleduji kudůka a paladina. Něco mi říká ->je to lump a zaslouží si to , ale ten malej lump je vlastně tak trochu i chudák.Přistoupím k paladinovi a řeknu Zdravim ,neznám vás ,ale toho malýho lumpa nechte prosimvás dyď by ste ho klidně zamáčk do země...souhlasím že by si nejaký trest možná zasloužil ,ale vždyď vám vlastně nic neudělal ,alespoň zatím. Kouknu se na kudůka a lehce se pousměju. Ukážu na kudůka prstem A ty si příště rozmysli koho se pokoušíš okrást, služebník boží to neni ta správná volba. Chviličku se zamyslim.Zatraceně dyď já se ani nepředstavil. Jhó a menuju se Hotham. |
| |
 | Vesnice, hostinec s Faenorien Ospale se obleču a trošku nevrle se podívám na své přítele.Co tě tak pobavilo chlupáčí ? Již napůl ozbrojený a z cela oblečený se vydám k němu, pousměji se tomu co uvidím, ale není v tom nic moc veselého, ne v tom úsměvu. Podrbu Tedfse a za chvilku, já s krátkým mečem a loveckým tesákem u pasu, zahalen do žedozelého hraničářů a s černým vlkem po boku pomalu scházíme do hostince. Cestou dolů si přemílám v hlavě ten podivný sen. Na hladce oholené tváři se mi ukáže úsměv, když v hostinci spatřím Faenorien, můj druh se k ní rozběhne a já k ní pomalu dojdu a s úsměvem se usadím u jejího stolu, jen ona na mě může poznat že nějak nejsem ve své kůži, zná mě. Nemám sebou ani luk a ani toulec, jak může vidět to vše jsem nechal v pokoji. Jak ses vyspala ? Zeptám se a podívám se kolem. Nemám moc rád města, je to jako klec, už abychom se zase vydaly dál, pokud tady nemáš něco na práci. Povím jí a jedna ruka je na desce stolu. Ten sen byl vážně divnej, opravdu divnej. Hodně divnej a to mi dělá trochu starosti. Přes obličej mi přeletí úšklebek, ale ten zmizí, když se podívám do očí své společnici, pak mávnu na hostinského a objednám si pivo. |
| |
 | Vesnice, hostinec Pomalu vejdu do hostince a rozhlédnu se kolem. Gardev zde ještě není, a tak se posadím k blízkému prázdnému stolu. Zadívám se z okna a lehce se zamračím. Pach, lidi. Projede mi ve zkratce hlavou a nevědomky trochu ohrnu nosík. Na víc pomyslet nestihnu, když koutkem oka zahlédnu černého vlka, co se na mě hrne. Lehce se dotknu jeho čumáku a pak ho podrbu za ušima. I tobě přeji dobré ráno, příteli. Povím s úsměvem vlkovi. Kousek se posunu, abych Gardevovi udělala dostatek místa, a i na něj se usměju. Celkem jsem se vyspala. A pokud jde o práci. Nevím o žádné, co bych právě zde měla na práci. Ale ty nevypadáš, že by ses zrovna dobře vyspal. Mrknu na něj a chvíli se mu dívám do očí. |
| |
| Vesnice, hostinec s Faenorien Lehce se pousměji a zavrtím. No moc jsem se nevyspal zdál se mi jeden divnej sen, jeden starej sen. Povím potichu a znechuceně se podívám po lokále. No pokud nenarazíme na někoho, kdo bude chtít průvodce tak bych byl rád, kdybychom před tím, než padne noc odešli, rád bych strávil další noc pod širým nebem, ve městech se cítím podivně, je tu moc lidí. Co divně smrdí.. Kam bys chtěla jít ? mě to je nějak jedno, mam jen jednu podmínku. Povím a pousměji se. Teda dvě jedna je že se tady najíme. Mávnu na hostinského a v žaludku mi zakručí. |
| |
 | u paladina "Já jsem nechtěl váš měšec." zaoupím, když mě paladin chytí. Je pravda, že nikdy nebudu okrádat lidi, když jsou sami na volném prostranství. "Ahoj, já jsem Malor." prozradím Hothamovi, který se mě zastal. "Dneska jsem ještě nejedl, mám hlad." řeknu na vysvětlenou, proč jsem sahal paladinovi na měšec. "Paladinové přece pomáhají bezbranným a lidem v nouzi, ne?" snažím se trochu zahrát na city. |
| |
 | Vesnice Ale mistře! Tohle kouzlo je pitomost! K čemu mi to bude?! vztekám se, když se mi kouzlo znovu nepodaří. Musíš se naučit všechno postupně. Pamatuj, že žádný učený z nebe nespadl a proto.... A už je to zas tady... pomyslím si znuděně. Teď si vyslechnu sáhodlouhou řeč o zodpovědnosti a zakončí to u toho, že musím pomáhat lidem a konat dobro... Blablabla... Podivejte se na mě! Sice vypadám na třicet, ale ve skutečnosti mi je stopadesát. A ještě nemám žádnou známost. Jo! A taky otravuju svého studenta svou supernudnou řečí a při tom vím, že mě stejně neposlouchá... v duchu ho paroduju. Páni...Já jsem dneska vtipnej! pochválím se. Tak posloucháš mě vůbec?! zakřičí mistr rozhořčeně, přesně podle mého očekávání. Ale než stačím odpovědět, tak tak se objeví černý paprsek a zasáhne mého mistra přímo do hrudi. Rychle se k němu rozběhnu a pomůžu mu vstát. Sakra! Odkud se to vzalo? A co to vůbec bylo? rozhlídnu se kolem. Mistře? otočím se na něj. Pomalu otevře oči a podívá se na mě ledovým pohledem. Pohledem bez života a bez emocí. Zalapám po dechu. Co...co...co to ksakru je? zakoktám. Napadne mě, že bych tu měl zůstat a zkusit mu pomoct, ale něco uvnitř mě mi říká ať raději vezmu nohy na ramena a uteču, co nejdál od tohohle místa. Začnu utíkat...Utíkat, co nejdál od té zrůdy, protože tohle není můj mistr. Něco mu sebralo život! proběhne mi hlavou. Možná vám to příjde poněkud zbabělé, ale v tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo. Z nenadáni kolem mě proletí útočné kouzlo. Možná bych mohl použít štít... ušklíbnu se. Jasně frajere! Před chvíli si se o to pokoušel a málem tě to zabilo! zastavím se těsně před nějakou vesnicí. Ohlédnu se přes rameno, ale svého mistra nespatřím. Ještě jednou se rozhlédnu a pak vstoupím do oné vesničky. Co to mělo znamenat?! Počkat! Jestli se to stalo jemu, tak proč to nezasáhlo i mě? při mých úvahách nedávám pozor na cestu a srazím jednu slečnu. Pro...Promiňte já jsem si Vás nevšiml. zakoktám rozladěně a pomohu ji vstát. Ještě jednou se Vám moc omlouvám. Opravdu mě to moc mrzí... ještě jednou se na ní omluvně podívám a pak se zase rozejdu. Co teď? Měl bych se teď vydat na nějakou nebezpečnou výpravu, abych pomstil, nebo zachránil svého mistra? A nebo se půjdu prostě opít do němoty? Hmm... Asi zvolím to druhé... cestou si všimnu paladina ve třpytivé zbroji, jak svírá malého kudůka. Náfuka! znechuceně si odfrknu a pokračuju v cestě. A hele! Konečně hospoda! rychle zahučím dovnitř a posadím se k nejbližšímu stolu. Jedno pivo bych prosil. křiknu směrem k hostinskému. Po chvilce mi ho přinese a já ho vypiju na ex. Poté mu pokynu rukou, aby mi přinesl další... |
| |
 | Kudůka držím u zdi ale za mnou se ozve hlas:Zdravim ,neznám vás ,ale toho malýho lumpa nechte prosimvás dyď by ste ho klidně zamáčk do země...souhlasím že by si nejaký trest možná zasloužil ,ale vždyď vám vlastně nic neudělal ,alespoň zatím. Pustím ho. Chtěl jsem zde najít bojovníky neboť můj řád rychle mizí. Jsem Dante. Bůh s tebou. A samozřejmě i s tebou malý lumpe. Řekl jsem kudůkovi neboť jeho slova mne obměkčila. Šel jsem do blízkého hostince. Všiml jsem si tam tří podivných lidí. Jeden měl dokonce vlka. To je zvláštní. Elfové přece utíkají. Tak co tady dělají? No přece to samé co já. Usmál jsem se nad svou myšlenkou a šel jsem si sednout. |
| |
| Mno Malore teda když si tak dlouho nic nejed tak to tě v tom případě zvu do hospody na polívku...Řeknu následujíce paladina do hospody.Když dojdu do hospody můj pohled upoutájí dva hraničáři vypadající jako elfové , dojdu k nim a zeptám se jestli je u jejich stolu místo, ale ještě předtím doběhnu k hospodskému a požádám ho o dvě misky nejaké polévky a chleba a poprosím ho ,aby nám to přinesl ke stolu. Ještě venku před hospodou s paladinem Ano přidám se k tobě rád ,ale moc toho neumím jen trochu střílet s kuší a drobet se vyznám v jedech...Ale záleží na tobě jestli stojíš o to ,aby jsem byl tvůj společník. |
| |
| Vesnice, hostinec Zachichotám se a přikývnu. No když teda jinak nedáš. Ale platíš ty! Lehce do něj šťouchnu. Půjdeme tam, kam nás nohy zanesou. Pokud to tedy neodporuje tvé první podmínce. Té podmínce, kterou jsi mi ještě vůbec ani neřekl. Nezapomenu si do něj trochu rejpnout i slovně. Náhle si všimnu, že do hostince přijde nějaký elf a chvíli po něm i někdo další. Zběžně si je prohlédnu. Pak trochu znejistím. A pokud jde o to jídlo. Víš že nejim maso od někoho cizího. Ber to prosím na vědomí. Vrátím se znovu k tématu a raději se zadívám do stolu. Myslím, že brzy opravdu vyrazíme. Začíná se mi tu líbit čím dál tím míň. Čím dál tím míň. |
| |
| Vesnice, hostinec s Faenorien Zasměji se když do mě šťouchne a lehké štouchutí jí s úsměvem oplatím. Mé první podmínce to vyhovuje. Usměji se a spiklenecky na ní mrknu, ale pak si všimnu, jak se sem začnou trousit další cestovatelé, trochu delší pohled věnuji elfovi. Všimnu si zněny v chování své společnice a pousměji se nad poznámkou kterou mi pověděla, pokaždé mi jí opakuje, když někde jíme. Vím. Pošeptám jí, když se zvednu a za chvilku se vátím s dvěmi porcemi dušené zeleniny a chlebem. Náš vlčí přítel se jí otře o nohy a lehce zavrčí. Snad ti bude chutnat. Postavím před ní talíř a posadím se. No ta další podmínka byla že si spolu zalovíme. Usměji se a tošku do ní za dloubnu loktem. O chvilku později si to k nám přivalí Barbara, chvilku si jej prohlídnu a kývnu hlavou. Přisedni, ale varuji tě, něco si zkusíš. Zasičím a pak jakoby nic se pustím do jídla. A co tě sem přivádí příteli ? a proč dvě polívky ? kdo cestuje s tebou ? Jím pomalu a po očku jej sleduji, to se ale nedá říct o vlkovy ten si ho prohlíží. Neboj se mého přítele Tadfse, neublíží ti.. Já jsem Gardev. Představím se po chvilce, ale svou společnici ne to nechám na ní. Ano opravdu bychom měli odejít.. |
| |
| Hospůdka Rád vás poznávám mě říkaji Hotham Neboj nemam duvod ti něco dělat ne Pousměju se a klidně svěsím ruku vlkovi před čumák aby si jí očuchal. Ano potkal jsem cestou jednoho kudůka mno přesneji jsem ho potkal když byl tak trošku zaměstnán, chtel ho rozmáčknout paladin když se ho pokoušel okrást protože měl hlad, tak jsem mu objednal polívku ,věřim že měl hlad je celej takej malej a slaboučkej mno myslím tim hubenej Pošoupnu kudůka vedle sebe. Chvíli čekám až si pes očuchá ruku zvednu jí a sundám si vak a kuši ze zad a přisednu si k nim. |
| |
| Vesnice, hostinec Jistě můžeme si jít zalovit. Aspoň budeme mít zase na nějakou chvíli dostatek jídla. Ochotně souhlasím s nabídkou a mile se usměju. Pak Gardev vstane a dojde pro nějaké to jídlo. Zadívám se na něj a přičichnu k němu. Dobře to voní. Snad to bude i tak skvěle chutnat Poděkuju Gardevovi a zadívám se na vlka. Jsi nepoučitelný, příteli. Zeleninu přeci nejíš. Musím se tomu zasmát, ale nakonec ho pohladím jako omluvu. Pomalu ochutnám naše jídlo a uznám, že je opravdu dobré tak, jak voní. Náhle se před námi objeví barbar. Chvíli jen tak sedím a prohlížím si ho. Vůbec jim nezasahuji do rozhovoru. Pak si všimnu i kudúka, kterého přišoupne k sobě na lavici. Nevědomky však ohrnu nosík. Když se situace trochu utiší, tak se odhodlám představit. Já jsem Faenorien. Špitnu a začnu se dál věnovat svému jídlu. I přes to je poočku sleduji. |
| |
| Hospoda Usměju se Zdravím vás paní Fenorien mě říkaj Hotham A radostně se podívám na polévku kterou nám přinesli , přičichnu k ním Hmm, vývárek Oblíznu se. Nebude vám vadit když půjdu na lov s váma? Zeptám se obou elfů a podám vlkovi kousek masa z polévky ze které se line překrásná vůně. Jo nevadí že sem mu dal to maso , že ne.. Zašklebím se Tady ve vesnici se mi nelíbí...málo místa takovej divnej pocit tu mám. A spolknu další lžíci vývaru. Tyjo fakt dobrej vývarPomlasknu si. |
| |
| Vesnice, hostinec Poslouchám jeho vyprávění. Těší mě. Pousměji se, když uvidím jeho přítele a vzpomenu si na to co jsem viděl z okna a podívám se na vlka, který se usadí zase u elfky a lísá se jí k noze, mezitím co pozoruje ty dva. Naštěstí to chutná tak dobře jak to vypadá. Pousměji se mile na Faenorien. Vlk se na hozené maso podívá, pak na Hothamana a nakonec maso sní. No mě to nevadí, je to na něm zda to maso sní a očividně mu to nevadilo. Pousměji se, na jeho otázku ohledně lovu se podívám na svou společnici a znovu si jej prohlídnu. Hmm no snad by to nevadilo, alespoň to bude zábavnější, tak či onak vždy něco ulovíme, uvidíme, jak se bude pohybovat lesem. Pokrčím rameny. Máš pravdu je tu těsno a co se týká lovu, proč by ne, pokud budeme mít společnou cestu, odkud vlastně cestuješ a kam ? Zeptám se ho a podívám se z okna. snad to s tím lovem půjde. Vzpomenu si, jak jsem s elfi lovil v jejích lesích, jako mladý a pousměji se. Byla to taková doba, ale byla to krása, ovšem sním to nebude takové. Podívám se po lokále a usmívat se přestanu. Faenorien opavdu se na ten lov těším. Pousměji se na ní. Opravdu sní moc rád lovím, pohybuje se jako duch, je krása jí sledovat v lese, elfka, mam se co učit. Spusím z ní oči a zase se podívám na Hothama. Jak dlouho jsi na cestách ? |
| |
| Vesnice, hospoda Těší mě Odpovím na naše představení a k tomu jeho směrem lehce pokývnu hlavou. Mimoděk se musím usmát nad jeho chutí k jídlu. Rád by jsi s námi lovil? Zeptám se Hothama a zadívám se mu přímo do očí. Možná by to šlo. Jen mi pro začátek řekni, co všechno víš o lovu. Vyhrknu hnedka na něj a pohladím vlka po hlavě. I lov má svá pravidla. A já nemám ráda, když se porušují. Podívám se na vlka a lehce ho šťouchnu do čumáku. Ty víš, jak lovit, příteli můj. Dokáže ocenit i jeho krásu. Šeptnu směrem k vlkovi a znovu se podívám na Hothama s trochu zvědavým pohledem. |
| |
| hospoda Já ,já se jenom tak toulám jednak proto že sem se svým kmenem kromě rodičů moc dobře nevycházel a taky proto že se mi líbí chodit jen tak...Na cestách můžu být tak 4 zimy zhruba ale nikam přímo necestuju jenom se tak toulám Ta elfka je zvláštní skoro nemluví a tváří se tak mno asi se jí moc nelíbim...Zatvářim se trošku ukřivděně ale jenom na malou chviličku Podívám se na elfku A váš názor? Ufff Najedeně se rozvalím. |
| |
| hospoda Vím jak lovit ale vždy sem zatím lovil sám a to tak , že jsem prostě čekal v úplné nehybnosti ,ale rád se podřídim vašim pravidlum. O tom jak loví elfové ve skupinách mi jednou vyprávěli ,jsem hodně zvědavej Doufám ,že neni na obtíž že používám pouze kuši už sem zlomil hodně luků i tim sem si mimochodem popudil pár lidí z mého rodného kmenu to víš rodinné památky.. Lehce se ušklíbnu a trošku posmutním. |
| |
| Hospoda *Nakonec to pro mě dopadlo dobře.* pomyslím si, když mě pozve Hotham na polévku, kterou si nebudu muset ani platit, po pravně si myslí, že nemám ani z čeho. Trochu se oklepu, přeci jen, když mě paladin trochu prokřupne páteř a vyzkouší odolnost krku, kudůkovi není zrovna nejlépe. V hospodě už sedí dost lidí. Rozhlídnu se kolem a čekám, kam se usadí Hotham. Čekám na jídlo a jakmile ho přinesou, tak se hned pustím do jídla, stajně jako Hotham. Ten to podle mého názoru do sebe naháže jako nic. Já si to vychutnávám, po dlouhé době zase teplé jídlo. "Moc děkuji." ukáži svůj vděk mému dnešnímu hostiteli, který se už baví o tom, kamse půjde dál. Pánové, jsem sice malý, ale pokud byste mě vzali s sebou, dokážu být i užitečný. Například umím klást pasti. řeknu jim do jejich rozhovoru. Nemám tu zrovna co na práci a z této prácičky by pro mě mohlo něco kápnou. Přinejmenším aspoň nějaká pečíňka. Když se trpaslík rozvalí, usměju se na něj. To bylo jído, co? uznale zhodnotím a poplácám se po břiše, ve kterém je jako v pokojíčku. |
| |
| hospoda Usměju se na malora Jsem rád že ti chutná ,ale mě moc pasti nepřijdou jako férová zbraň na lov ,akorát to trápí zvířata pokud je to rovnou nezabije ,ale je dobře že to umíš může se to hodit. Mnooo ařek bych že elfikum se to s tema pastma taky libit nebude... Podívám se na elfy Tak co můžeme jít s váma? |
| |
| Vesnice, hostinec Usměji se, snad je ten usměv i trošku škodolibí, když se náš noví přítel dozví že Faenorien neloví s kde kým a sám musím uznat, že je to pravda, sám si vzpomenu na to, jak jsem jí poprvé zahlídnul v záři plamenů jejího ohně, druhý den jsme se vydali na lov a pak na cestu. Vlk se nechává hladit a docela se mu to líbí. Máš pravdu, nikdo z nás neumí lovit tak jako Tedfs, ten jen velice zřídka zůstává o hladu, vlastně se mu to ještě nepovedlo. Usměji se na vlka a pak se podívám ba Hothama a pokrčím rameny. No netrpěliví lovec, je hladoví lovec, mineš a máš hlad příteli. Základ je se trefit, pokud lovíš sám, ikdyž pokud si dovedeš zvěř najít je to jiná. Pokrčím rameny a pousměji se. Kuš nevadí, ale hmm promiň, ale přijde mi neohrabaná, mi jak jsi zaslechnul používáme dlouhé luky. Kuš má ale jiné výhody. Kývnu hlavou a pokrčím rameny. Ty bys chtěl jít také ? hmm snad by to šlo, vypadáš obratně a snad se budeš pohybovat tiše v lese, ale nevíme ani jak se jmenuješ. Povím a podívám se na něj, poznámku Hothamana ignoruji. Umí někdo z vás číst stopy ? Pasti, mučení. Ale radči se nauč lovit zvěř jinak, než pomocí pastí, pastě jsou hmm na jiný účel ale ne na lov zvěře, pokud máš na vybranou jasně, že oka se někdy hodí. Ale v tomto případě asi ne. Pasti se hodí tak na králi, pokud musíš, ale my půjdeme na jiný duh zvěře a na ty se pasti nehodí, pokud nejsi pytlák. Obličej se mi při posledním slově skřívá a podívám se na něj. Pytláci verbeš, jen dělají škodu, ovšem pokud si berou jen pro jídlo, dá se to omluvit. |
| |
| hospoda Věř mi že trpělivosti mam dost jinak by jsem umřel hlady. Podrbu vlka na hlavě. S kuší se zvířata měně trápí protože je podle mě jednak přesnější a někdy i průraznější ale to teď není důležité. Můj děda mě kdysi učil číst stopy ,ale už to moc neumím. Rozhlídnu se po stolech okolo a zahlédnu mága . Hmm vypadá docela nadraně... Ale neřeším to. Nemůžu se ubránit pocitu že mi ten pes nebo vlk či co to je no prostě že se mmi snží číst myšlenky...Znova ho podrbu na hlavě |
| |
| Vesnice, hostinec Při slově past se zamračim a zavrčim. Přimhouřim oči a podívám se na kudúka. Zvířata si nezaslouží být lovena takovým špinavým způsobem. Jak by líbilo tobě umírat několik dní v pasti? Zraněný a v bolestech? Zvýším přitom hlas a zavrtím hlavou. Pak se trochu uklidním a podívám se zpátky na Hothama. Jistě že kuše nevadí. Má velikou sílu a zvíře nemusí trpět. Na chvíli se odmlčím a vezmu si další sousto z již mého vystydlého jídla. Zvíře má taky duši a svojí čest. Chci, aby jste na to brali ohledy. Můžeš zabít zvíře svojí zbraní a svými schopnostmi. A já se pak postarám o jeho duši. To jsou mé podmínky. Nic, co by se nedalo splnit. Odmlčím se pak a zahledím se na oba přísedící. Dokáží to pochopit? Aspoň to málo pochopit? |
| |
| hostinec Mohu vás ubezpečit, že jsem pasti na zvířata ještě nikdy nepoužil, mám luk. Ale pokud bychom lovili na čekanou a nechtěli střílet, tak se pasti hodí. říkám na vysvětlenou a pokrčím rameny, protože je vidět, že si o mě teď všichni myslí, že mám dobrý pocit, když se zvířata trápí. Popravdě nemám žádný pocit, když je vidím. Povídačky o duši a dalších večech ignoruji a raději jim nebudu povídat, jaké další způsoby lovu zvěře znám. |
| |
| hospoda Ano souhlasím s tvými pravidly a nezlob se hned na Malora každý se musíme nějak živit a já ho můžu kdyštak naučit třeba střílet z nějaké lehké kuše nebo by si mohl pořídit nějakou foukačku a u alchymisty seženeme nejaký uspávací jed každý jsme nějaký a já jak se na něj koukám myslím že se bude umět pohybovat dost tiše na to aby mohl požívat foukačku... Chápu že pasti jsou pro zvířata kruté ,ale nechápu proč se do něj hned oba tak pustili chudák malej a navíc to může bejt dost užitečná výhoda Ano takže pokud je tohle jediná vaše podmínka tak já myslím že by bylo dobré pomalu vyrazit. |
| |
| Vesnice, hostinec Jsem rád, že jsi to neudělal. Dodám než dojím svou porci. Ano je to jediná podmínka, žádné pasti. Pak se zvednu a dojdu si do pokoje, při návratu, mám přes ramenu malí vak, schovaný pod pláštěm v jedné ruce dlouhý luk s toulcem opeřených šípů. Cestou projdu kolem, elfa co se nalévá, nakrčím nos a vrátím se ke svým společníkům. Já také nemám nic proti tomu abychom šly. Vlk se mi postaví k nohám a tázavě se podívá na elfku a zavrtí ocasem. Jasné že půjde Tedfsi. Povím příteli a usměji se na elfku. Co ty na trošku stopování aspoň bude co na oběď. Usměji se na ní a pak přeletím pohledem ty dva. Jdeme ? |
| |
| Opatrně si do kapsy pod plášť schovám těžkej koženej bič a na záda připnu kuši a dám si vak přes ramena. Podívám se na všechny okolo Tak já jsem připraven. Postavím se dojdu zaplatit hospodskému a vrátím se ke stolu. |
| |
| Vesnice, hospoda Chvíli nad tím přemýšlím a pak kývnu. Dobrá. Jestli chcete, tak můžeme vyrazit. Odpovím a pomalu vstanu z lavice. Zkontroluji, jestli mám sebou všechny věci. Mezitím se Gardev vrátí ze svého pokoje. Rozhlédnu se kolem po hospodě a potom po našich spolusedících. Já jsem připravena. Podívám se na vlka a musím se nad ním usmát. To víš že půjdu s tebou. Přeci tě nenechám jen tak jít. Podrbu ho za ušima a ještě se na něj chvíli jen tak dívám. Nikdy to už nebude stejné, příteli. Už nikdy. Lehce si povzdechnu a pak pomalu vyjdu před hospodu. |
| |
| Hostinec Seděl jsem v hostinci a přemýšlel jsemo svých bratrech. Štvalo mne jak už si všichni myslí že jsem jen další odpad od paladinů. Už nebylo tolik paladinů co by dál bylo s bohem. Z hostince začala odcházet skupinka lidí kterým se dalo říkat válečníci. Až na jednoho nejspíše mága který vypadal že ho pivo moc nedokáže uklidnit. Už jsem chtěl odejít ale ten mág skončil pod stolem. Ti se nikdy nepoučí. Hodil jsem hostinskýmu několik mých peněz za pokoj a toho kouzelníka jsem si přehodil přes rameno. Vstoupil jsem do pokoje a tam jsem mága položil na postel. Seš pěkně zřízenej kamaráde. Řekl jsem a vyšel jsem z hostince. Opřel jsem se o hostinec a začal jsem přemýšlet. |
| |
| Odchod z hostince Když odcházíme z hostince prohlížím si vesnici. Buhví co se tam v lese může stát. Ta ulice je dost špinavá. Co nejméně nápadně namáčím čtyři šipky do výkalu bahna či co to je na ulici. Spokojeně se usmívám na zbytek skupiny. Ještě než opustíme město potřeboval by jsem dojít buďto do nějakého obchodu nebo k alchymistovy potřebuji sehnat buďto čistý alkohol nebo alespoň hodně silnou pálenku. Chviličku sleduju mé společníky. Ta elfka vypadá jako všichni ostatní elfové ,několik jsem jich už potkal ,ale ten elf je zvláštní... Ale hnedka je dobíhám. Omlouvám se trochu jsem se zamyslel. |
| |
| Vesnice-shánění líhu. Všimnu si pohledu Faenorien a vydám se za ní ven, ale mlčím. Klidně tak jdeme shánět alchymistu pokud tu nějaký je, ale nemám tušení kde, možná jsi se mohl zeptat hostinského, určitě by nám to usnadnilo hledání, a nebo něco koupit u něj. Poznamenám na jeho nápad, jít shánět líh. Shánět líh,když jsem nalov.. Lehce a s pobavením se podívám na Tedse. asi se bojí, že ho kousneš. Mrknu na vlka a ten vycení zuby Barbarovím směrem, ale když ho pohladím po strti zase přestane pouštět hrůzu.Kleknu si k němu a čekám, jak se Hitham rozhodne, zda jít, hledat naslepo v tohle mraveništi a nebo ne. Podívám se na Feanorien a lehce se pousměji, když zakoulím očima. Líh on chce líh.. Dívám se na ní, jak tam tak stojí s lukem v jedné ruce a tesákem za pasem a přeji si abychom už byli všichni v lese. Kde žila jako malá ? tak dlouho spolu chodíme a já se nikdy zeptal, stejně jako ona mě, budu to muset napravit, ale ne teť, není vhodná doba a ani místo. |
| |
| Vesnice Venku se zastavím a nadechnu se z plna plic. Sice je to vesnice, ale je tu cítit špína. Špína, kterou nikdo jen tak nesmyje. Pohroužím se trochu do svých myšlenek. Pak si znovu povzdechnu a zadívám se na Hothama. A nač to vše potřebuješ? Na lovu. Zeptám se ho trochu nechápavě. Jak už říkal Gardev. Zkus to v hostinci. Poradí ti tam, když ne jinde. Dopovím ještě a zadívám se směrem k lesu. Přivítáš nás s otevřenou náručí i tentokrát? Ne, dnes nejsme sami. Dnes opravdu ne. Podívám se na vlka a pousměji se na něj. Nerozčiluj se, příteli. Budeš mít ještě tolik příležítostí. |
| |
| shánění lihu Usměju se Faenorien. Chci ho na ošetřování případných zranění a také se z něj dají vyrábět zápalné lahve ale to se lovu netýká. Skočim do hospody, třeba bude mít kořalku ta bude stačit aspoň bude k večeru trochu veseleji. A vrátím se do hospody. Hmm už tu neni ani ten kouzelník ani paladin nejspíš šli spát. Dojdu k pultu a požádám hospodského o tu nejsilnější kořalku a aby mi jí nechal v láhvi. |
| |
| Blödhgarm Probouzíš se a první co tě napadá je:Jak jsem se sem dostal? Nepamatuješ si ani jak tě paladin sem donesl. Sice tu jeho chladnou zbroj si cítil ale stejně si ho nevybavuješ. Vykolébáš se se z postele a podíváš se ven. Asi jsem spal půl hodiny. Řekneš si protože víš kolik je tak hodin díky svému mistrovi. Chudák... Měl bych ho pomstít nebo aspoň ho zbavit jeho prokletí protože to nebyl on. Však víš že sám to nedokážeš. Tím se to všechno komplikuje. Štěstí že už můžeš normálně myslet. Moc to pivo neučinkovalo. pomyslíš si. |
| |
| Po nějaké chvilce vycházím z hospody s láhví kořalky v batohu. Připraven... Vytáhnu láhev a cvaknu si . Hmm dobrá. Usměju se spokojeně a následuju elfku. |
| |
| Vesnice, hospoda,lov Pomalu se zvednu od Tedfse s pohledem upřením na Hothamovi. Jdeme Pomalu se vydám ven z vesnice.Netrvá dlouho a jsme za posledním domem, během cesty si na zádech usadím toulec šípů. Za vesnicí se na chvilku zastavím a podívám se kolem, pak se lehce dotknu loktu elfky a pousměji se na ní a pak se pomalu rozběhnu k lesu, směrem odkud jsme spolu s ní přišli, nedělám si starosti o to, že by neudržela tempo. Po pár metrech se, ale ohlédnu, když mi dojde, že ty co jdou s námi, nejsou elfové a ani stopaři, lovci. A v duchu si vynadám. Podívám se na svou společnici a v očích se mi na chvilku ukáže smutek, ale jen na krátkou dobu a ona tuší proč. Pak se podívám na naše dva společníky a omluvně se usměji. Omluvte mě, nějak jsem zapoměl. Dál se vydám, rychlím krokem. Jaká to byla krása, když jsem lovíval s elfy, běhal lesem. Ale to je už dávno, hodně dávno, alespoň, že je tu ona. Pousměji se trochu zasněně na Faenorien. Škoda, že se nadá čas vrátit, jak rád jsem se jako mladý toulal elfým lesem, lovil, stopoval. Povím jí a dál jdu loukou k lesu, který je každým krokem blíž. Tráva se za mým krokem zvedá, stejně, jako za krokem každého elfa, je to věc cviku, nebo vrozeným genem opravdu nevím. Konečně, jsme venku z toho páchnoucího místa. Tedfs pobíhá kolem a užívá si volného místa. |
| |
| Lov Vydám se pomalu za Gardevem a nechám ho vést. Za vesnicí se zastavím vedle něj. Zadívám se do hloubi lesa a přimhouřím oči. Kolem tváře mi zavane čistý vzduch a já se sama pro sebe pousměju. Náhle ucítím dotyk na svém lokti. Znamení, že lov může začít. Jen překonat tu louku před námi. Zhluboka se nadechnu a postavím se na špičky. Vyrazím rychle za Gardevem, udržuji si však své pravidelné tempo. Konečně ucítím znovu svobodu. Gardev se však zastaví. A i já si uvědomím, že dneska nejsme sami. Zahlédnu smutek v jeho očích. Chápu proč. Pak znovu vyrazíme, ale tentokrát jen rychlým krokem. Dívám se na louku před sebou. Jemně našlapuju a snažím se soustředit jen na to, co stojí před námi. Ale není mi to dopřáno. Čas se nedá vrátit. Ani elfí lesy nejsou to co dříve. Řeknu tiším hlasem a zavrtím hlavou. Na toto téma se mi nechce zrovna moc povídat. Ne teď a ne tady. |
| |
| Hospoda Kde to jsem? Zmateně zamrkám a promnu si spánky. Nechápu proč lidé ten alkohol pijí? Co mě to napadlo?! Je mi špatně a ještě k tomu mi třeští hlava. Hlasitě zasténám. Napadne mě, že bych mohl použít kouzlo, ale přece jen jedno pravidlo jsem si z mistrových sáhodlouhých řečí vzal: Nepoužívat zbytečně magii. A pravidla dodržuju odkdy? Nevesele se uchechtnu. Přece jen mě ten protiva něco naučil... Při vzpomínce na svého mistra posmutním. Přejdu k oknu. Takže jsem pořád v té hospodě! Někdo mě sem musel dotáhnout... Každopádně bych mu měl poděkovat... Takže můj plán opít se do bezvědomí a zapomenout na ten incident nevyšel, tak bych se ho možná mohl pokusit ho zachránit, nebo pomstít, když už nic jiného... Povzdechnu si. Aspoň tohle udělám...Tohle mu dlužím. Ale co teď? Zazní mi otázka v hlavě. Nejdřív bych se měl vydat domů. Musím si zabalit pár věcí a navíc bych tam mohl ucítit i jeho magickou stopu. To vůbec není špatný nápad! Samolibě se usměju. Tak jdem na to... Pomalým krokem jdu od okna ke dveřím. Rozhlédnu se po místnosti, jestli jsem něco nezapoměl a poté ji opustím. Sejdu po schodech do hostince. Promiňte... Zaťukám hostinskému na rameno. Nevíte, kdo mě včera odnesl do toho pokoje? A zaplatil za mě, nebo ne? Překvapí mě poctivost, kterou hostinský projeví, když mi oznámí, že už to za mě zaplatil ten cizinec. Rozumějte- Většina lidí by řekla, že ne a nechala by si zaplatit znovu. Poté hostinský ukáže ven z okna na nějakého chlápka ve zbroji. Tak díky... Rozloučím se, opustím hospodu a zamířím si to k tomu týpkovi. Prej jste včera za mě zaplatil a dotáhl mě do toho pokoje. Takže bych Vám chtěl poděkovat a vrátit peníze... To víte-Nemám rád dluhy. Zašklebím se a podám mu několik mincí. Takže ještě jednou...Díky a sbohem. Nenechám ho nic říct a už zase odcházím. Doufám, že tam nejsou žádné pasti... A nebo hůř-On... Zamumlám si pro sebe a pokračuji v cestě. Po chvilce vytrvalé chůze konečně dojdu k mistrově srubu. Všechno se zdá být normální. Opatrně jdu k domu, připravený seslat zneškodňující zaklínadlo. Chytnu za kliku, otevřu dveře a vstoupím. Všude je klid a krom vrzání podlahy a mého dechu tu je naprosté ticho. Hmm... Tohle už potřebovat stejně nebude... Seberu ze stolu několik věcí. Připadám si trochu jako zloděj... Ušklíbnu se. Rozhlédnu se po místnosti, jestli nespatřím ještě něco užitečného a můj pohled padne na lektvary, které jsou vyrovnané v poličce. Ty se hodí vždycky... Vyberu si jen pár nejužitečnějších, pak zamířím k pultíku s knihou kouzel. Tam bych možná mohl najít odpovědi... Položím svou "kořist" na stůl a začnu listovat knihou, jestli tam nenajdu nějakou zmínku o tom kouzlu, co zasáhlo mého mistra... |
| |
| Za chvíli potom co projdeme městskou branou na louce na táhnu nosem vzduch. To je krásná vůně co, při tomhle si vždycky říkám že se už nikdy nevrátim do města. Vidím jak se elfové rozbíhají. Ale běží pěkně rychle v běhu bych je nikdy neměl šanci porazit... Rozeběhnu se za nimi ,ale prostě těžkopádným během většiny barbarů ... hlavně udržet stabilitu a pokud se s něčim střetnu shodit nebo ješte líp zadupu do země> popis typu běhu Postesknu si. To by se mi líbilo umět takhle běhat... Ale jen tak ,aby to ani jeden z elfů neslyšel mám svou hrdost. Spokojeně sleduju louku. Tohle je nádhera. Doufám že těm elfikům budu na lovu stačit ten jejich styl lovu vůbec neznám. Trošku se ušklíbnu. Když je doháním jsem docela udýchaný. Ještě je to docela pěknej kousek přes tu louku ,ale tenhle výhled miluju. A dál se pěkně usmívám. |
| |
| Lov louka, nedaleko lesa No Faenorien, jednou se tam vrátíme a podíváme se i na královský dvůr, pokud budeš chtít. Slíbím s úsměvem Ale ne dnes, bohužel. Ohlídnu se, jak jsou na tom naši společníci a tomu přizpůsobím tempo. Užij si čerstvého vzduchu Hothame, je to lepší než ta zatuchlina ve vesnici nemyslíš ? Za chvilku jsem v lese. Tedfs doběhne na okraj lesa a tam si lehne a dívá se na nás, kde se loudáme, vybere si slunné místo a leží. Podívám se k lesu a posměji se. Je tak krásný a nádherný. Hmm bude to v tom lese zajímavé půjdeš první Faenorien ? já půjdu kousek nalevo od tebe a oni hmm no uvidíme, tentokrát to bude asi pomalejší ale i tak zajímavé. Povím jí tiše a zase se ohlédnu na ty dva. Až tam budete, dívejte se, alespoň na chvilku kam šlapeme, budeme se vyhýbat větvičkám a tak aby nedělaly hluk, sice to bude vypadat jednoduše, ale chce to nějakou dobu cviku a hlavně nás nespouštějte z očí, sami určitě víte proč. Ale mi si vás stejně najdeme, nebojte se a stopy nechte na nás pokud vám to tedy nevadí. Povím jím, protože poravdě, nevím nic o tom jakými jsou lovci a nechci aby dělali větší hluk, než je nutné. Ale tohle jste věděli tak se omlouvám za zbytečnou rozmluvu, a kam se vydáte pak ? Zeptám se jich a zase se obrátím pohledem k lesu a usměji se. Je to nádhera ta volnost a krása a navíc rád sleduji jak Faenorien loví. |
| |
| Lov Hmm je tu o moc líp než ve vesnicích a městech. Ale k tomu lovu v lese to moc nevím vyhovují mi spíše okraje lesů a jít podle okraje, těžko se v tom listí a trní proplejtám a docela brzo o mě každej ví a taky se tam těžko vejdu. Tiše zamručim. No ale co bude tam taky hezky a možná se trošku líp naučim pohybovat v lese. Zadívám se na vlka. To je moc hezký zvíře. Pomyslím si. Má krásnou srst...někdy lituju že neumím ochočovat psy... Svěsím hlavu. Už se moc těším na lov ,hmm pečenej kanec. Zamlasknu si. Trochu zrychlím tempo. |
| |
| Lov Až jsem udivený, jak se situace vyvrbila. Neměl jsem co do hubya teď už si to kráčím na lov. Poslouchám své spolulovce a radši nic neříkám. Jsem zvyklý trochu do lidí rejpat a teď y to asi nedělalo dobrotu. Když se přiblížíme k lesu elf se rozběhne. *To sou mi móresy, já tak dlouhé nohy nemám* zakleju si v duchu. Nohy mám v pořádku, výdrž také, ale spíš na lezení a ne běh s elfem, který má nohy někde na úrovní mojí hlavy. (když to přeženu) Podle rozkazů se rozdělíme. Jdu s barbarem, přeci jen je z nich nejhodnější, i když až začne utíkat, tak ho asi nedohoním. Když vidím jak si zamlaskne tak ho oslovím: "Určitě myslíš na nějakou pečíňku, co?" a usměju se, protože myslím na to samé. |
| |
| Lov Ještě chvilku sleduju Tedfse a pak se otočím k oběma elfům a podám jim každému jeden otrávený šíp. Pokud vás někdo napadne nebo po vás vystřelí pokuste se ho zasáhnout tímhle , alespoň neuteče a pokud mu tu ránu někdo do 10-20 minut nevymyje lihem chytnou ho horečky a křeče zhruba do jedné hodiny my s Malorem půjdem podle okraje lesa ,pokud vám to nevadí no on možná půjde kousek v lese ,ale pokud něco ulovím zavolám vás... Stejnej šíp podám Malorovi . Usměju se na něj Ale máš pravdu myslím na pečínku , jó a všichni až půjdeme lesem nasbírejte taky nějaký houby a bylinky. Znova se oblíznu. Prohlížím si spokojeně okraj lesa a usměju se .Bezva jenom krátká spasená tráva takže sem zvířata chodí. Kouknu se na Malora Seš trošku zvyklej chodit ,nebo mam jít spíš pomaleji. |
| |
 | Vesnice S batohem na zádech a mečem u pasu kráčím vesnicí. Sundám si batoh a z něho vyndám svou kočku pouštní. Kočka jménem Laja šťastně mňoukne. Tak jo Lajo. Najdeš ještě bratříčka? Řeknu kočce a kočka zakroutí ocasem. Procházím vesnicí. Můj meč cinká do mého kroku jak naráží do mé zbroje. Asi po pěti minutách spatřím hostinec. A kdo se o něj opírá? Dante to je jasné. Doufám že se zase nenaštve na Laju to by poté nedobře dopadlo. |
| |
| Lov Když dojdeme k lesu Vlk už vypadá lehce znuzeně a zrovna se protahuje. Podívám se na podávávaný jedovatý šíp a na chvilku se kouknu do svého toulce, jde nejsou všechny šípy stejné, ale žádný s jeden a pak se zase podívám na Hothama a zavrtím hlavou a pak si přehodím luk do druhé ruky. Děkuji, ale nech si ho, pokud se nás někdo rozhodne napadnout hmm pokud poběží, bude dost času ho dostat normálním šípem, pokud se netrefím a nezabiju, bude zraněn a pak se lehce stopuje. V druhém případě. Rychle vytáhnu z toulce šíp a zacílím na jeden kmen stromu šíp se po asi dvaceti metrovém letu zabodne do výše Barbarova krku. Už nedoběhne a pokud bude moc blízko.Lehce se dotknu jílce krátkého meče, můžou na ní vidět podivnou rytinu. Ale děkuji. Podívám se na vlka a a ten odběhne. Tak jo jdeme se sehnat, nějakou pečíňku ne ? Pousměji se na ně. Myslel jsem že půjdete s námi ? Každopádně Tedfs už loví. Dojdu si pro šíp a uložím jej do toulce. Podívám se kolem a usměji se a ukáži jedním směrem, troškou hlouběji do lesa. A Dvě laně a před chvilkou. Jdeme ? |
| |
| Lov Samozřejmě že můžeme. Vytáhnu skorem metr dlouhou starou kuši a s jen malým usilím ji natáhnu a vloším šipku... A klidným tichým krokem se vydám po okraji lesa s kuší opřenou přes rameno. To je ale krásnej klid. Jenom si klidně mlčím a s klidným výrazem bez jeďiného zvuju pokračuji po trávě obklopující les. |
| |
| Lov Hathoma a Malora Kráčíte podél lesa a myslíte na pečinku. Je to hezká představa ale teď poněkuď nereálná. Kolem začne procházet mág ale bez emocí. Bez života. Prostě jen lidská schránka. To nevypadá dobře. Pomyslíte si a raději se schováte do lesa. Procházíte lesem a vůbec vám to nepřijde jako lov. V lese je spousta zvířat ale i jedno co je chycené v kleci. Je to orel jestřábí. Bezmocně máchá křídly ale nic. Potom chvíli přestane a jako by začal projevovat lidské emoce. Chudák. Pomyslíte si. |
| |
| Lov, mno něco jako Vyšplhám k síti a vyprostím ho , vypadá nezraněně. Usměju se .Chudák měl docela štestí . Jen tak ho zkusim pohladit po krku zezdola a čekám na jeho reakci. |
| |
| Lov Po zahlédnutí mága opatrně spustím bič složený pouze na 4/4 (délka +-2,5-3m dost silný n to aby zlomil kosti. a plížím se k okraji lesa a sleduji mága. Divné raději zavolám elfy ty se trošku vyznají v magii a mágách já je moc rád ale nemam. A potichu hvízdnu na prsty. |
| |
| Orel Orlova reakce je rychlá. Nechává se pohladit a z jeho zobáku slyšíš něco jako děkuji. Lekneš se a málem upadneš. Orel skloní hlavu v pokloně a vyletí ti na rameno. Od teď cestuje s váma. Jeho lechce poškrábané křídlo není pro něho nebezpečné. Už se nebojím. Projede tvou hlavou. |
| |
| Blödhgarm Jen kouzla. Samá kouzla. Přetáčíš stránky. Asi po pěti minutách se ale nad jednou zastavíš. Je na ní roztřesenou rukou napsáno: Přestávám se ovládat. To má na svědomí ta čarodějka. Mám se zabít? Pokuď to přežiju bude ze mne prázdný obal bez života. Ať to čte kdokoli varujte Blödhgarma. Ať nemá nade mnou slitování stejně jsem už ztracený. Jsem zvědav kdy ze mne udělá zrůdu na kterou se brzy přeměním. Je to kletba které se zbavíš jen když do sebe dáš jed mne neznám... Tím to končí. |
| |
| Lov - hotham a malor Odmítnu gestem otrávený šíp. Umím se o sebe postarat. řeknu na vysvětlenou. Když se barbar zeptá, jestli stíhám, jen přikývnu a neříkám nic. Dívám se spíš kolem sebe a sledují, zda neuvidím něco, co by naznačovalo, že jsou tu zvířata nebo že spoň nějaká tudy prošla. Zlomenou větvičku nebo cokoli. *Tady snad nic není?* ptám se sám sebe. Po chvíli se před námi objeví výjev, který jsme asi ani jeden z nás nečekali. Hotham je rychlejší a osvobodí orla. Pěkné zvíře. řeknu stroze, když ho Hotham hladí. *Třeba se nám bude hodit.* pomyslím si, když kráčíme dál. |
| |
| Lov - kouzelník šťouchnu do malora a zašeptám Připrav si luk a dej tam tu otrávenou šipku a připrav si taky jednu stříbrnou minci možná je to něco co nesnáší stříbro... Znova hvízdnu Kde ten elf je.... Sleduju pozorně mágova záda. Zaléhám s kuší do vysoké trávy a křoví . Ty se asi v magii take nevyznas moc co Malore Hele ten pták taky něco říkal. Hele ftáku a ty asi toho o magii taky moc nevíš co... |
| |
| Lov hmm Pomalu jdu po boku elfky lesem a sledujeme stopy tří laní, když zaslechnu hvízdnutí, ale jen slabě. Co to vyvádí ? Nakloním se k uchu Faenorien a špitnu. Za chvilku si tě najdu, jen se zajdu podívat co se děje. Tichým poklusem jí opustím a o něco později se vynořím za Hothamem, lehce se dotknu jeho ramene. Co se děje ? A z toulce vytáhnu šíp. Snad jsem ho nepolekal.Ale jinak to nešlo, jsem elf. |
| |
| Lov Zamávám rukou a ukazuju jako že se má přikrčit a ukazuju temnou postavu. šeptám Vyznáš se alespon trošku v magii vypadá trošku jako chodící nemrtví jednou sem ho videl ,ale raději sem tenkrát zůstal na stromě ,co s nim udeláme? |
| |
| Lov podivnost Přikrčím se a chvilku sleduji postavu s přimhouřenýma očima. Co to sakra je ? vypadá jako.. Jediný co vím o magii je to, že musíš bejt rychlejší než mág, šíp do krku pokud si zrovna nechce povídat, ale tohle vypadá jako nekromancie, něco jsem o tom zaslechnul jako dítě. Odmlčím se. Hmm je to elf, ale jde moc strnule, vidíš ? Budeme ho chvilku sledovat, ale nemám ponětí co s tím, ale zajímá mě kam jde. Takhle jsem si ten lov nepředstavoval snad později.. Malore dojdeš prosím pro Faenorien bude osud asi půl míle na sever. Nebo mam jít já ? Zeptám se ho a sleduji postavu elfa. Je to divné, chtělo by to se podívat z větří blízkosti. |
| |
| Domek Sakra!!! Zavrčím nevrle. Nic tu není... Dál zběsile listuju knihou, div při tom netrhám stránky. Konečně!!! Vykřiknu nadšeně, ale mé nadšení mě brzy opustí. Cože? Jaká čarodějka? Jed...? Jaký jed? Tohle mi přineslo snad ještě víc otázek, než odpovědí... Když už to psal, tak proč to nedopsal? Nebo to napsal hned potom, co na mě zaútočil? Některé kletby jsou ze začátku poněkud nespolehlivé... Trochu se zamračím. Každopádně jestli tohle dokázala udělat mistrovi, tak bude mocná. A asi toho jen tak nenechá. Budu se muset připravit... A cvičit-To především. Ale co teď? Nepatrně se zamračím. Měl bych začít pátrat po té čarodějce. A trénovat můžu po cestě. Ale k tomu budu potřebovat tohle... Vezmu knihu kouzel do ruky a podívám se na věci, které si beru s sebou. Je toho nějak hodně. Nespokojeně mlasknu. Ale co s tím? Na chvilku se zamyslím a za chvilku mě napadne spásná myšlenka. Zmenšovací kouzlo!!! Jasně! Někde jsem ho tu viděl... Zase začnu zběsile listovat knihou. Zapuzovací...Zmrazovací... Á tady! Zmenšovací kouzlo. Rychle se podívám na postup a kouzelnou formuli. Nejdřív bych si měl najít kouzlo, co to zase zvětší. Vidina mě, jak si s lupou prohlížím malou knížečku mě pobaví. Vida... Kouzlo, které to vrátí do normálu je hned na druhé stránce. Rychle ho přelétnu pohledem, ale raději si ho zapíšu na papírek, abych ho nezapoměl. Poté odříkám zmenšovací kouzlo a udělám příslušné gesto. Věci se ihned zmenší na polovinu své původní délky a mě se po tváři roztáhne samolibý úsměv. Hned na první pokus! Bolestně si uvědomím, že své nadšení nemám s kým sdílet. Budu si muset začít zvykat. Povzdechnu si. Naházím všechny věci do cestovní brašny a opustím domek. Skvělý... Ale kde mám teď ksakru začít hledat tu čarodějku, když ani neznám její jméno? Začnu přemýšlet jestli se mistr nezmiňoval o nějaké kouzelnici, která by odpovídala jejím schopnostem. Nic mě nenapadá...Ale kdybych našel mistra a zajal ho, tak bych možná našel nějaké informace v jeho mysli. Zkusit se má všechno... Pokrčím rameny. Tak jdem na to... zavřu oči a začnu se soustředit na mistrovu magickou stopu. Je to tu! Ale je to velmi slabé... Zamračim se. Tudy...Ne! Tudy! Ukážu směrem do lesa. Otevřu oči a vydám se tím směrem. A jak ho asi porazíš ty blboni?! Budu muset doufat, že ta kletba svazuje i jeho mysl. Jinak jsem v prde... V čudu... Po několika minutách chůze dojdu k místu, kde je to cítit nejsilněji. Rozhlédnu se okolo sebe... Támhle! Tam je nějaká postava! Zaostřím svůj pohled na bytost mezi stromy. Jen tam tak nehybně stojí. Pokud je to opravdu on, tak nemá cenu se skrývat. Určitě už by o mně věděl. Rázným krokem jdu k oné postavě a při tom sešlu svazující kouzlo. Z ruky vystřelí slabá třpytivá záře, která se řítí přímo na onu osobu... |
| |
| Lovíme Undeady :D Sleduju louku a kouzelníka a najednou Můj bože co to je za blázna . Nabiju otrávenou šipku . A teď pěkne do krku kamaráde. Chvíli mířím a sleduji druhého kouzelníka jak se k postavě přibližuje . Zmáčknu spoušť kuše a vylétává šipka a vyskakuji na volný prostor s bičem... Jauva to možná bude bolet jestli mu ten šíp neprorazí páteř nebo se netrefím . Zakřičim Gardeve hlídej toho Ftáka ať ho nezraním bičem . Fták sice klidně sedí na stromě vedle Gardeva , ale jistota je jistota . čekám na PJ aby vyhodnotil zásahy |
| |
| Lovíme kdoví co Začíná to být čím dál více záhadné. Nemám zrovna chuť to prozkoumávat z blízka a tak se mi hodí prosba o informaci pro Faenoriena. "Jasně že jdu." šeptnu a přikývnu, aby bylo jasné, že jsem to pochopil. Poté se co nejtišejí vydám daným směrem. za chvíli už mizím z dohledu. |
| |
| Kouzelník Kouzelník vypadá nezůčastněně. Hothamova šipka ani nestihla trefit svůj cíl ale druhému kouzelníkovi to dost pomohlo. Kouzlem svázal toho elfa jestli se tomu vůbec dá takhle říkat a přistoupil k něnu. Blödhgarmovi značně ubyli síly. Podařilo se! Uvědomíte si ale kouzelník to nevzdává. Zbaví se kouzlo a mizí pryč. Co to je za přemisťování?! Pomyslí si Blödhgarm. To teda byl lov. Pomyslí si zas Hotham s dávkou ironie. Nebude zas tak lehké chytit mistra kouzelníka. |
| |
| Lov Zdravim sem Hotham. Zatracený mágové nechtěj natáhnout brka. Zlobně se zašklebim a otočim se na kouzelníka. Co to bylo zač nějakej nemrtvej nebo co ? Skovám bič zpět do pláště a znova si nabiju kuši . Hvízdnu. Ftáku poleť. Orel na mě chvilku natáčí hlavu a pak slétá na zem přede mě . Tak jestli chceš můžeš mi jet na ramení nebo na batohu jak chceš jestli tě to křídlo bolí. Fták zavřískne a vzletí ke mě na rameno a usadí se tam. Otočím se na Gardeva Já myslim že lov může pokračovat ne? Nevim co s tim kouzelníkem jestli ho vzít sebou nebo ne nevim co by dělal kouzelník na lovu.... |
| |
| Podivný lov Všechno se nakonec tak nějak zvrtne a rozdělíme se. Zůstanu s Gardevem a procházíme opatrně lesem. Nedávám ale příliš pozor, protože jsem pohroužená do svých myšlenek. Elfí království. Co z něho zbylo? Ach nevím. Dlouho jsem tam nebyla. Ale elfové odcházejí. Daleko. Moc daleko. Už kolikrát mě napadlo také odejít pryč. Ale to ne. Tato země je mi blízká. Pokud nebudu muset, tak tu zůstanu. Ukončím svůj tok myšlenek a lehce si povzdechnu. Zadívám se konečně na stopy před námi. Kam jsi utekl, přiteli můj? Šeptnu si sama pro sebe a rozhlédnu se okolo. Dnes asi není správný den na lov. Pomyslím si a za chvíli uslyším hvízdnutí. Dobrá. Půjdu pomalu napřed. Přikývnu a chvíli se dívám za Gardevem. Pak po chvíli osamotím. Jen si nechte elfku samotnou v lese. Však ona se neztratí. Zamručím si rozmrzele pro sebe a vydám se pomalu po stopách dál. |
| |
| Les Společně s mým kouzlem vyletí i šipka od někud z lesa. Kterej idiot se do toho plete? Já ho potřebuju živýho... Naštěstí ho šipka mine, ale mé kouzlo dál pokračuje. Hned na to ucítit značný úbytek mé energie. Ten raní trénink mě docela vyčerpal... Naštěstí ho mé kouzlo trefí a on se nehybně skácí k zemi. Jo! Povedlo se!!! Zaraduju se, ale mé nadšení rychle opadá, protože se od mého kouzla oprostí a hned na to zmizí. Do kelu!!! zařvu a vší silou kopnu do šišky, která odletí a rozprskne se o strom. Jak se dokázal, tak rychle osvobodit? A co to bylo za druh teleportu? V životě jsem nic takového neviděl! Sakra! Co teď? Nemůžu ho sledovat, dopadlo by to stejně... Teda možná by mě i zabil... Otočím se na toho, co se mi pokoušel pomoct. Blödhgarm. Řeknu prostě a dál už mu nevěnuju žádnou pozornost. Budu muset vymyslet nějaký plán... Zamumlám si pro sebe. A hlavně najít tu, co mu to způsobila. Hlavní město no jistě... Pokud bych se měl někde něco dozvědět, tak tam! Ale kudy se tam jde? V životě jsem tam nebyl... Hej ty! Jakže se to jmenuješ? Hotham? No to je jedno... Kterým směrem je hlavní město? Zeptám se ho. |
| |
| Před hospodou Sedím před hospodou a koukám na lidi kolem sebe a najednou mi zrak padne na jednu ženu kterou sem dřív viděl a najednou si vzpomenu že to je má sestra s tou svojí kočkou. Musím jednat rychle řeknu si a první co mne napadlo bylo to že se schovám do hospody a to také udělám uvnitř si spokojeně oddycnu. |
| |
| Lov Přijdu za Faenorienou. "Dej si pozor, asi půl míle tamtím směrem (ukazuji odkud jsem přišel) se děje něco podivného. Nech lovu a pojď za námi." řeknu rychle a čekám, jestli se za mnou vydá nebo se bude vyptávat. |
| |
| Ve vesnici-Před hospodou-V hostinci Dante jak mě vidí rychle zapluje do hospody. Takže si ještě vzpomíná na naše poslední setkání. Díky bohům. Aspoň si nebude dovolovat na mojí kočku. Stopnu si před hospodu a zakroutím hlavou. Vstoupím do ní a tam vidím svého bráchu. Usměju se a on jen povzdechne. Ahoj brácho! Jak dlouho jsme se neviděli? Nějakej ten pátek. Viď? Nasadil svůj poraženej výraz a znovu vzdychl. Asi chvíli budem cestovat spolu. Doufám že ti to nevadí. Laja mu vyskočila na rameno a on vzdechl ještě víc. Co se děje? Připadáš mi nějakej smutnej. Zeptám se ho. |
| |
| V hospodě Celý červený hněvem se kouknu na sestru a řeknu. Promluvme si o tom u piva. A okamžitě jdu k pultu. A řeknu. Dvakrát pivo.A dál čekám až sestra rozvede rozhovor. |
| |
| V hostinci Usrknu si piva a uznale mlasknu. Hele jestli bude nějaký problém bude to na tebe. Ty víš že mi je teprv patnáct. Usměju se na bratra. Kouká jako by jsem byla jedna velká pohroma. Možná jsem. Laja vyskočí na pult a prosebně se na mne koukne. Ne! Žádný pivo. Vzpomínaš jak to dopadlo posledně. Řekla jsem Laje. Díky za pivo. Řeknu až pivo dopiju. Pořád se zlobíš na mou kočku. Zeptám se Danteho. On jen hlavou narazí do pultu v zoufalství. Jak já se na to cestování těším! |
| |
| Podivný zbytek lovu Chvíli pomalu stopuju dál, když za sebou zaslechnu několik malých kroků. Přikrčím se a rychle obrátím. Spozoruju, že je to náš kudúk a tak se znovu uklidním. Vyposlechnu si ho a pozvednu obočí. Tak dobře. Veď mě zpátky. Odpovím mu a čekám, až vyrazí. Pak se vydám za ním. Do čeho se to zase připletli? |
| |
| Lov u mágů Sleduji pohledem podivného mága, pomalu natahuji luk, stejně jako Hotham kuši,ale já luk sklopím, když si povšimnu druhého mága. Rázným krokem se blíží k nám, ne k nám, ale k tomu bez ducha. Co elfí mág, ale co tu dělá ? Z jeho ruky mu vystřelí kouzlo a zamíří k druhému, ale ten prostě zmyzí, snad jako by to tušil napadený mág, protože i šipka díky jeho přesunu mine. Hmm sice dlužím elfím mágům dost, ale to neznamená že mám rád magii. Zamířím na něj, luk v plném tahu a cíl jeho krk, na rozdíl od barbara není mne vydět, nevystoupil jsem z úkrytu, ale u mágů jeden nikdy neví, luk skloním až tehdy když se mág zeptá na cestu, ale nemám se k odpovědi, neoslovil mě. co to mělo bejt. Ucítím někde za sebou pohyb, když se otočím uvidím Faenorien, jen ukážu na mága a naznačím aby si ho vzala na mušku, na mé tváři se neukáže úsměv. Já sám vystoupím z ukrytu a pomalu založím šíp do toulce a pak se podívám na mága a pomalu jdu k němu. Po cestě jen kývnu na Hothama že má ještě chvilku počkat. Nevím kudy se jde do hlavního města lidí, elfí mágu Blödhgarmane. Mě říkají Gardeven, co to bylo, kdo nebo co to bylo za mága ? Zeptám se ho a zastavím, ovšem dávám si záležet, abych nestál v cestě šípu, který má na tětivě Faenorien. Špičku dlouhého luku opřu o zem a dívám se na mága. Snad jsem neudělal pytomost, jestli jo tak se to dozvím. |
| |
| Zbytek lovu - mág Zběžně se rozhlédnu kolem. Co jste tu zase... Nedořeknu a zamračím se. Gardev mi naznačí co mám udělat. Rozvážným pohybem založím šíp na tětivu a natáhnu luk. Zhluboka se nadechnu a zmířim na neznámého. Co se dneska ještě vůbec stane! Zanadávám si v mysli a snažím se soustředit na elfího mága. Jen tiše na něj mířim. |
| |
| Les Jsem v lese daleko od civilizace... Kolik se tu ukáže ještě lidí, nebo co vlastně jsou... Unaveně si povzdechnu. Asi budu muset jít do vesnice a zeptat se po nějaké mapě... To byl můj bývalý mistr. Zasáhla ho kletba nějaké čarodějnice. A já se ho teď pokusil zajmout, abych o ní zjistil nějaké informace... Samozřejmě skrz jeho mysl. Musím ji zastavit, co nejdřív, aby to neprovedla i ostatním mágům. Jen málo lidí je na vyšší úrovni, než byl můj mistr. A s každým dalším se její moc zvýší. Tedy alespoň podle mých domněnek... Řeknu tu naprosto bez emocí, což mě samotného překvapí. Nemá smysl se tím zaobírat. Duše už není, už je jen prázdná schránka ovládaná na dálku... No....Vypadá to, že jsem vás vyrušil. Takže se omlouvám a zase půjdu. Zanechám je tam a jdu směrem k vesnici. |
| |
| Les s elfím mágem Jo bezva, zakletej elfí mág, čarodejnicí, nejdřív mágové a pak. Ale zatím to je věc mágů. Sleduji jak odchází. Snad se ještě potkáme mágu, třeba nás osud svede do hromady. Možná se ti jednou hodí průvodce lesy. Otočím se a pomalu se vydám k místu odkud jsem přišel, pokud nic nepoví tak dojdu ke svím společníkům, kde jím potichu zdělím co jsem se dozvěděl. No něco bych ulovil vátil se do hostince, tam náš úlovek přiravil k jídlu a zítra bych tyhle končiny opustil. čekám na jejich souhlas nebo ne. Nechci se mýchat do záležitostí mágů, většinou to není nic dobrého. A tohle se mi nezdá nic, jako práce pro lovce. Prosnás bude práce až půjdou lidé a elfové do boje. |
| |
| Lov Ano souhlasím že by bylo dobré něco ulovit ,ale raději by jsem spal někde v přírodě... A taky tam už spíš nenajdem žádný mágy. Zlomyslně se zazubim na Blothgarma. Hnusný kouzelníci, čarodějky a zaklínání jak bych se jim měl bránit. Tak co budem dál lovit? |
| |
| Les Vrátím šíp do toulce a zamračím se. Pokud jde o mě, tak já s tímhle lovem končím. Očividně narazíme na kde co a nakonec ta laň sežere nás. Zamručim a opřu se o strom. Navíc je to tu celý divný. Tak se rozhodněte, jestli chcete spát v lese nebo ve vesnici. Já se nějak tak přizpůsobím. V životě by mě nenapadlo, že to řeknu. Ale už je to tady. |
| |
| Les lov Podívám se na Faenorien jak se opírá o strom a chvilku mlčím. No doufám, že mě ta laň nestihne sežrat, chci ulovit já jí a nenechat se ulovit od ní. Pousměji se. V tomhle má pravdu, ale nemůžu uvěřit tomu, že nechce jít lovit. Na chvilku se zadívám do korun stromů a pokrčím rameny. No záleží na tom, zda budeme chtít držet hlídky, nerad bych se už neprobudil, a s tím co jsme dneska viděli. Pokrčím rameny. Asi mil a půl odstud na jih je mýtina a poblíž je potok. Tam by to bylo nejlepší. Navrhnu vhodné místo, kterým jsme pocházeli jsme přicházeli do vesnice společně s Faenorien a Tedfsem. Nalevo od nás se z lesa vynoří Tedfs a potichu si lehne k elfce, na mordě má ještě trošku krve. Alespoň ty jsi měl dobrý lov co ? Usměji se na něj, on mi to oplatí pohledem, jako že jsem uplněj blb snad to vypadá že se i diví, kde máme mi úlovek, když nás je tolik. Jako by si myslel tolik lovců a nic neuloví hrůza. No no neboj nebudeme ohladu, chlupáčci, něco si ulovíme. Ovšem Tedfs vypadá že o tom pochybuje, když se dívá nahoru na elfku, jeho oči mluví za vše. Je asi moc starej aby něco ulovil. |
| |
| Lov Achjo tak asi budu muset lovit sám. Já by jsem osobně raději spal na té mítině a pokud už nechcete lovit nikdo tak já si půjdu sám a vrátím se za vámi... Tyjo jen proto že tu prošel nekromant se mužou po.... Tak půjdem rozdělat tábor a pak se nějak dohodneme jak budem pokračovat... |
| |
| V hospodě Zvednu otráveně hlavu. Ano. Na tvou kočku jsem pořád naštvaný. Podívám se na kočku která dělá jako by nic. Bože! Proč ještě chvíli nezůstala v tom oltáři? Pomyslím si. Jestli tohle přežiju jsem snad dítě bohů. Usměju se. Hele můžeš se mnou cestovat. Řeknu sestře. Tihle mladší sourozenci nikdy neodmítnou příležitost někoho poštvat. |
| |
| V hostinci Ráda souhlasím. Řeknu a chvíli přemýšlím. Nechceš si se mnou dát souboj? Dlouho jsem nebojovala pokuď nepočítám těch několik skřetů po cestě z toho města. Nebo těch pár kouzelníků s kolegy. Usměju se. Podívám se na svůj štít v ruce s modrým znakem. Jo a to s tou kočkou byl omyl. Víš přece jaký je to andílek. Usměju se na kočku a ona souhlasně mňoukne. Nyní čekám jen na bratrovu odpověď. |
| |
| V hostinci Ta jedna otázka mne velmi zaujala. Mám rád souboje se sestrou. Teď se mi naskytla skvělá příležitost jak se odreágovat. Rád si s tebou dám souboj Eliko. Ale počítej s prohrou. Doufám že toho neumí víc než já. Za ta léta se toho mohla hodně naučit. Dáme si ten souboj za vesnicí. Nenávidím ty pohledy. Usměju se na sestru. |
| |
| V hostinci-Před hostincem-Kousek za vesnicí Nejásej bratře dokuď nevyhraješ. Řeknu Dantemu a zvednu se. Dante se také zvedne a následuje mne. Jdu před hostinec. Laja mi vskočí zase do tašky. Tak bratříčku. Až uvidíš co sem se naučila. Pomalu kráčíme vesnicí až z ní vyjdeme. Tas meč bratříčku. Řekla jsem a Dante vytasil meč. Já vytáhla svůj a pořádně jsem si nasadila štít. Sundala jsem si tašku a čekala jsem až Dante zaůtočí. |
| |
| Za vsí Vše co si myslela se rázem stalo skutečností. Opravdu jsem bleskově zaůtočil. Ale chvíli měl navrch ten chvílí onen.Ale sestra se ukrutně bránila. Takhle jsme bojovali asi dvě a půl hodiny. Potom přišli dokonce i lidé. |
| |
| Za vesničkou Souboj byl jen cvičný nikoli opravdový. Neměla jsem v plánu se vysílit jen abych to měla z krku. Měla jsem v plánu si to vychutnat. Začali sem přicházet lidé. Nebylo jich tu moc ale stejně. Bránila jsem se víc než jsem měla v plánu. Dantemu začal po čele téct pot. Nedivím se když má obouručí meč. Všichni přihlížející nás napjatě sledovali. Já už to chtěla ukončit tak jsem začala najíždět. Rozpřáhla jsem se k poslednímu úderu. Zásah! Zvolala jsem. Vyhrála jsem. Řekla jsem. Ne tak docela sestřičko. Řekl Dante a já jsem se koukla na sebe. U boku jsem měla přiloženou dýku. Sakra! Pomyslela jsem si a odstoupila jsem od bratra. Lidé kolem začali rozcházet a šlo slyšet jak si něco šeptají. No super. Tak. Teď by jsme si mohli najít nějaké místo na přenocování. Navrhnu Dantemu. |
| |
| Les Zasměju se Gardevově větě o lani. Tím mě aspoň trochu mrzutá náladu opustí. Dobrá. Můžeme jít na tu mýtinu a trochu si to tam připravit na přenocování. Hlídky je to poslední co by mě zrovna trápilo. Zavrtím hlavou a znovu se zasměju představě jak laň honí Gardeva. Pak se z křoví vynoří Tedfs a já se na něj usměju. Najedl ses pořádně, příteli můj? Najedl? Zeptám se ho, skloním se k němu a podrbu ho za ušima. Aspoň někdo si to užil. Zašeptám mu a znovu se narovnám. Tak. Myslím, že proti tomu nikdo nic nemá. Tak můžeme vyrazit. Podívám se po spolucestujících a vydám se pomalu k jihu. |
| |
| Les Usměji se, když uslyším smích Faenorien, podívám se na ní a povytáhnu obočí. Co jí tak pobavilo ? Hmm někdy nevím, ale elfí ženy jsou záhadnější než lidské. Podívám se na vlka který se vydá hned s elfkou. Někdy mam pocit, že se ten vlk jen nudí. Zasměju se a podívám se na Hothama s Malora. Tak jdeme chlapi podíváme se na tábor a pak si ulovíme nějakou tu laň k ohni at je co jíst k povídání. A ráno zase dál Přeci nenecháme jednoho chlupatýho vlka aby nás zahambil ne ? Usměji se a vydám se za Tedfsem s Faenorien, potichu se za ní proplétám lesem směrem k mýtině. |
| |
| Les lov Usměju se na Gardeva ,trošku ze zachechtam a rozběhnu se s Ftákem na rameni za elfkou a vlkem. Mno a kdyby sme nic neulovili pořád máme vlka nebo ftáka.Při téhle myšlence dostanu lehký záchvat smíchu ,ale jak se zdá ten Fták čte myšlenky protože mě pěkně štípnul zobákem do ucha. Mnojo promin ftáku nic ve zlym ...A dál běžím za Fenorien až na místo kde se máme utábořit. Rozhlédnu se po mýtince. Moc hezky tu je kam se může hrabat hotel v jakémkoli městě. Shodim batoh na zem a kývnu na Gardeva Tak co chcete tu někdo zůstat a rozdělat oheň a připravit nám to tu, nebo jdeme všichni A natáhnu znovu kuši. Otočím se na Ftáka Tak co půjdeme zpět na louku tam se nám bude lépe lovit oboum co...Do tohodle hustého lesa jsi moc velký... Pták stáhne krk a vytáhne se z něho něco mezi skřekem a krknutím a vystřelí do výšky za nějakou poštolkou nebo holubem...Za chviličku slétá dolů i s pěkně vykrmeným holubem který byl nejspíše i poštovní pře měl na noze i malou brašničku ale nic v ní rad Raději mu ten zbytek holuba vrátim sleduje Ftákův pohled.Co ty lumpe ptačí ten holoubek byl něčí ,ale věřim že byl dobrej.Uchechtnu se. |
| |
| Les Po chvíli dojdeme na mýtinku a já se po ní rozhlédnu. No, místo na ohniště by tu ještě stále bylo. Zamumlám si pro sebe a podívám se po ostatních. Já tu zůstanu a všechno připravím. Můžete klidně jít. Mrknu na ně a podívám se na Tedfse. A co ty? Zůstaneš tu se mnou nebo ne? Nečekám však na odpověď a s prozpěvováním se vydám pro dřevo, ale tak, abych stále viděla na naše věci. |
| |
| Les mýtina ochod na lov Podívám se na Faenorien,kývnu hlavou. Tábor, je v dobrých rukách. Dívám se za elfkou, podívám se na Hothama a pokrčím rameny. Tak jdeme, nenechám se zahambyt v lovu hladovím vlkem. Podívám se na Tedfse, který se očividně rozhodne že nepůjde, lehne si na zem a pomalu si líže tlapu. Pokrčím rameny a dlouhými kroky se vracím nazpět do lesa, na jeho okraji se zastavím a počkám na zbytek, pak se všichni ponoříme do lesa a já začnu hledat stopy. Nebude to trvat dlouho. |
| |
| Les Opustím skupinku v lese a vydám se nejkratší cestou do vesnice. Vzhledem k mému orientačnímu smyslu se z nejkratší cesty stává nekonečný pochod. Po hodince se konečně vymotám z lesa se značně podrážděnou náladou. Nejdřív se mi nepodaří zajmout mistra a teď tohle! Agrrh!!! Měl jsem ten les celý spálit!!! Kterej idiot ho tam vysázel? Ten si to pěkně slízne!!! nadávám hlasitě. Po cestě si všimnu dvou lidí, kteří spolu bojují. Nejspíš muž a žena... Pche válečníci! Řežou se mezi sebou, jak idioti, ale aby dělali něco užitečnýho to ne! znechuceně si odfrknu a aniž bych se pozastavoval nad jejich zápasem tak pokračuju do vesnice. Lidé se mi raději klidí z cesty a není se čemu divit. Kdybyste potkali chlapíka v plášti s kápí na hlavě, co se tváří, že by nejraději každýho zabil nestranili byste se mu? Promiňte? Nevíte, kde bych tu sehnal nějaké mapy? zeptám se náhodného kolemjdoucího. Pokouším se o co nejmilejší tón, což se mi zrovna dvakrát nedaří. Ten chlapík zakoktá něco ve smyslu ať to zkusím v jednom zapadlém obchůdku kousek od hospody. Ani nestihnu poděkovat a ten muž rychle zdrhne. To vypadám tak děsivě?? zamyslím se. Jen pokrčím rameny a pokračuji do onoho krámku. Dobrý den. Chtěl bych se zeptat jestli nemáte nějaké mapy okolí? prodavač ochotný víc, než by mi bylo milé. Než se konečně dostanu k tomu, co chci tak mi nabídne stovky "zaručeně originálních" spisů a artefaktů. Zrovna mi nabízí "nefalšovaný" dračí zub, ale to už ve mě všechen ten vztek vybublá. Tak sakra máte ty podělaný mapy, nebo ne?! vykřiknu vztekle. Prodavač nadskočí a rychle vyndá na stůl několik srolovaných map. Děkuju... řeknu jedovatě. Chvilku si je prohlížím a pak si vyberu tu nejpodrobnější. Sáhnu do měšce s mincemi a dám na stůl několik mincí. Doufám, že to stačí... Sbohem! rázně se otočím a rychle vyběhnu z krámku. Klid... Musíš se hlavně uklidnit.... párkrát se hluboce nadechnu a vydechnu. Lepší... Podívám se na oblohu. Hmm... Bude něco kolem poledne... Dnes už asi nevyrazím. Počkám do zítra a všechno si ještě nechám projít hlavou... zamířím do hostince, který je přímo naproti. Chtěl bych pokoj pro jednoho. Zdržím se tu jen do zítra... hostinský mi podá klíč od mého pokoje. Díky... podám mu pár mincí z váčku. O peníze zatím nemám nouzi, protože jsem pár sáčků vzal z mistrova domu. Poté co si vezme peníze z mé ruky se rychle odeberu nahoru do svého pokoje. Brašnu hodím na postel. Vyndám z ní knihu kouzel. Pomocí kouzla opsaného na lístečku jí zvětším. Začnu si jí pročítat ve snaze najít nějaká kouzla, která bych mohl použít v boji s mistrem a posléze i s tou, co mu to provedla... |
| |
| les Rychle i s Ftákem dobíhám Gardeva. Tak my jdeme zase na louku Fták ani já se tu nevejdeme v lese je tu moc husto...Otočím se a kráčím směrem na louku. Asi v půlce cesty najednou přede mnou něco zahluší...Fták zpozorněl všude okolo mne je křoví... Najednou asi 5 metrů ode mne se z porostu vynoří pěkně velkej kanec. Ou a sakra. Zlobně pohrabuje nohou. Vytáhnu rychle kuši ale to už se na mne kanec hrozivě zadívá a skloní hlavu rychle mu zamířím na hlavu kuší ale už se rozběhl v panice po něm vystřelím a šíp se mu zabodl ale někam do boku sice celkem daleko ale tyhle kanci ti něco vydrží. Rozzuřeně zařvu a vytáhnu tesák ale to už je kanec skoro u mě a naráží do mne ješte na poslední chvili vyskočím do vzduchu takže mi jen trochu pohmoždil nohu a chytám se ho za krk a obejmu mu i nohama břicho. Tesák mu vrazím do krku Uff a teď se už jen udržet. Kuši jsem upustil už když mi pohmoždil nohu a tesák je taky pryč. Kanec běží ze všech sil směrem na mýtinku. A sakra jestli tohle uvidí elfové budou se mi asi pěkně smát.... Prostranství se trochu uvolnilo a z nebe se snesl Fták.Co ty tu zmůžeš ...FtákuAle ten jenom zase zlobně zakřičí a sedne si kanci na mno "kančí obličej" a začne zlobně klovat. Zatraceně Ftáku vyleť nahoru než vběhne do křoví akorát se ti něco stane stejně musíe počkat až vykrvácí... Těsně před křovím u mýtinky se Fták pustil kance a vyletěl přes křoví na mýtinku těsně vedle vlka... a sedne si.Kanec už ztratil mezitim dost krve a začíná se trochu naklánět do stran a zpomaluje...Prorážíme křoví a jen tak tak zahlédnu Fenorien jak nás udiveně sleduje. Asi v půlce mýtiny kanec konečně spadne na bok. Sice mě z půlky zavalil ale jen z půlky zlobně se vyhrabu z pod kance. Uff mrcha jedna velká... Tak Fenorien postarej se o kančí duši , musim si dojít pro kuši a tesák... Tak si na mě vylez ftáku. A pajdám si pro zbytek věcí do lesa. Za chvíli sem tady. |
| |
| Mýtina Hotham Tebou chycený divočák ti naštěstí neudělal vážná zranění. Jen několik modřin a pobolívá tě noha. Fták se na tebe podívá a jeho pohled říká: To nebyl moc dobrý nápad. Co uděláte s tím celým divočákem?? Faenorien Když vidíš co Hotham ulovil podíváš se na Tedfse. Vypadá dosti uraženě. No vidíš kamaráde. Všichni dokážeme něco ulovit. Pomyslíš si. |
| |
| Lov-Mýtinka Domotám se zpět z lesa se zbraněmi. Auu moje hlava, zatracenej divočák. Pomyslím si. Hodim zbraně na zem a natáhnu se rukou pro kořalku do batohu ,mohutně si loknu trošku zavrčim a vydám se k fenorien. Najednou ucítim slabost a začíná se mi točit hlava a upadám do bezvědomí na zem kousek od Ftáka a Fedfse. |
| |
| Mýtinka Chvíli sbírám suché dřevo a stále si u toho potichu prozpěvuju. Když usoudím, že hromádka vydrží na celou noc, tak se vrátím k Tedfsovi. Co ty se tu tak vyvaluješ? Mohl by jsi mi taky pomoct. Mrknu na něj a usměju se. Pak si kleknu na zem a začnu připravovat ohniště. Najednou však Hothan přitáhne divočáka. Lehce pozvednu obočí. Máš štěstí, že ti tu nohu rovnou neroztrhal. Zavrtím hlavou. Zvednu se a kleknu si tentokrát k divočákovi. Položím mu svojí dlaň na hlavu a lehce mu zašeptám do ucha. Nyní klidně odejdi. Vrať se do půdy, po které jsi běhal. Vrať se do stromů, které nad tebou bděli. Šumění listí vypoví tvůj příběh, když si s ním vítr bude pohrávat. Tak běž a zapomeň. Nakonec ho jemně pohladím po hlavě a vstanu. Náhle si však všimnu, že Hotham padá k zemi. No tak to vidíš. To máš z toho chlastu. Zamručim si sama pro sebe, když si všimnu, že mu kromě lehce pohmožděné nohy nic není. Dám mu tedy deku pod hlavu a jdu dokončit ohniště. |
| |
| Les a mýtina Pomalu se procházím lesem, sice stopy najdu, ale rozhodnu se nelovit, jen se procházím. Zaslechnu hlas, známý hlase a rozběhnu k němu. Snad to stihnu. Doběhnu, a zjistím že nestihnul jsem, na chvilku se zastavím a podívám se na stopy všimnu si krve a rozběhnu se po stopách. Má štěstí, snad ho najdu rozrhaného. Za pár okamžiků doběhnu na mýtinku, kde máme tábor, uvidím jak se Faenorien stará o duši a pak o lovce a s úsměvem se vydám k nim. Podívám se na Hothama a párkrát se ho dotknu na pár místech a usoudím, že nemá vážná poranění, jen pohmožděniny. Bude žít, má dost štěstí, no alespoň nemusím lovit já. Povím elfce, když k ni dojdu a vedle ní položím svůj luk a toulec.Asi to kuchání bude na mě co ? Hothama ten lov nějak zmohl. Usměji se na ní a pak se podívám na barbara, pokrčím rameny a dojdu, ke kanci a odtáhnu ho se zavrčením kousek stanou, kde ho s zavrčením nechám, z pochvy u pasu vydám, krásný elfí lovecký tesák a zabodnu jej do země. Kleknu si vedle kance a pohladím ho po srsti. Tvá duše je volná příteli, děkujeme ti za tvé dary. Povím mu potichu elfsky a pak začnu s jeho kucháním a porcováním. .Budeme si sušit ? Zeptám se své společnice, když z kance odříznu kus masa a donesu ho Tadfsovi, kterej se do něj dá, a pár kusu masa dám i ptákovi a pak se zase vrátím ke kuchání a stahování…. |
| |
| Lov Hmm asi 20 minut klidně ležím. Pak se zmateně zvednu a chytím se za hlavu a sednu si k Ftákovi a Tedfsovi. Jů co to mohlo bejt... dyď tej kořalky sem se napil jenom trošku a neni ani moc silná...Sleduju Fenoriin pohled Promiň já nevim z čeho to bylo nějak se mi zatočila hlava ,to se mi ještě nestalo no i když taky se mi jeste nestalo že bych jel na kancovi aby sem se přiznal. A podívám se na Gardeva Hned ti dojdu pomoct. Tyjo co to mohlo bejt. No lok kořalky mne snad probudí mno ale radši ne. Dojdu k Tedfsovi a Ftákovi jejich lehce výsměšný pohled se mi vůbec nelíbí ,ale stejně si k nim sednu a oba dva začnu drbat na krku. Dopajdám ke Gardevovi Mám ti teda pomoct nebo ne? [ |
| |
| Mýtinka Vždycky to zbyde na tebe. Mrknu na něj a usměju se. Sušit? Vypadá to tak. Celého kance těžko sníme. Pokrčím rameny a pomalu dodělám ohniště. Lehnu si k Tedfsovi do trávy a zadívám se na nebe. Všechno mi tak chybí, příteli můj. Ale ono se opravdu všechno změnilo. Pomyslím si a pak se znovu posadím. Mám ještě něco udělat? Zeptám se a podívám se na oba dva. |
| |
| Mýtina Pousměji se na elfku. Někdo to udělat musí. Pomalu se vrátím ke své práci, zase vezmu ze země tesák a pokačuji. Ne děkuji,Faenorien dělej společnost tomu vlkovy. Je rád cílem tvé pozonosti. Pousměji se. Tadfs se podívá mím směrem a zavrčí, ale pak si klidně položí hlavu na Faenorienino břicho a blaženě přivře oči.. Pousměji se, když si všimnu, jak ke mně jde Hotham, když keme dojde dám mu zbytek, jeho střeli a zavtím hlavou s lehkým úsměvem. Ne tys ho ulovil, zbytek nech na mě a odpočin si, Lovče. Měl štítí, že ho ten kanec nerozpáral..vlastně víc než to, tou ránou ho je naštval. Asi po půl hodně mé páce, jsem spokojený se vysledkem a pomalu začnu k ohništi nosit pák velkých kusů na opečení a daleko víc, slabých pátku, které rozmístím, tak aby se sušili, pak se vrátím abych si vzal tesák, a zbytek tam nechám aby se o něj po našem odchodu postarali vlci. Zajdu si umýt ruce do potku a zase se vrátím, pak jen ochutím maso, trochou divokého koření co vytáhnu z váčku a rozdělám ohniště a s potěšením výrazem i já usednu vedle Faenorien do trávy, meč od elfů položím vedle svého toulce a luku a chvilku se dívám do ohně než promluvím. No máme, čas než bude maso, k jídlu. Tak jaké jsou příběhy vašich zbraní přátelé, mnoho zbraní má dost, osudů a ne jinak tomů je i u elfích zbraních. Jejich příběhy jsou zajímavé, už jen proto že jejich nositelé jsou dlouhověcí. Usměji se a podívám se na své společníky. Ale slyšel jsem dobré příběhy i od lidských lovců a vojáků. Pokrčím rameny a pousměji se. Tak kdo začne aby se čas skátil ? Dívám se na ně a čekám zda někdo začne, nebo zda mi naznačí že mám začít já, když to napadlo mě. Na malou chvilku se zatoulám, do jiných lesů, daleko od doby, kdy jsem potkal Faenorien, do dob kdy jsem byl členem stopařů lidských jednotek.Často jsme vedli tyto vyprávění pro zkrácení chvil, byli to dobré historky, od dobrých můžu a žen |
| |
| Mýtinka Lehnu si znovu do trávy a nechám Tedfse, aby si na mě položil hlavu. Znovu se zadívám na nebe. Začnu pomalu hladit Tedfse za ušima. Celou dobu jen tak ležím. Pak se Gardev posadí vedle mě a položí si zbraně na zem. Na chvilku na ně přenesu svůj pohled. Elfí zbraně bývají opravdu pozoruhodné. Odpovím a trochu si povzdechnu. Však nevím, co bych měla říkat. Tak raději začni ty. Podívám se na Gardeva a lehce se na něj usměju. |
| |
| Mýtinka- povídání Pousměji se na Faenorien, podívám se na Hothama, když se ani on nemá k tomu aby začal, tak se nadechnu a začnu. Natáhnu se pro svůj luk a lehce brnknu na tětivu luku a ozve se krátký zvuk. Nadechnu se a pousměji se. Většina lidí a elfů, přátel, mě nejčastěji vidí právě s touhle zbraní, dlouhým lukem, už od mala mě s ním učili elfové zacházet, ale tenhle jsem dostal až při odchodu z rodné vesnice. Znovu ten výtvor pohladím a zlehka brnknu na tětivu. .Jen málo kdy brnká na tahle na prázdno. To té doby jsem se přes tětivu díval, jen na zvěř, kterou jsme lovili v lesích. Poté jsem se dostal k elfým lovcům a stopařům a začal jsem oblíkat zelený plášť a dostal jsem tesák. Odložím luk, tak aby na něj dosáhli a z pochvy vytáhnu svůj lovecký tesák, který ještě před chvilkou porcoval maso. Podívám se na jeho ostří a usměji se. Vyrobili jej elfové a sním po boku, jsem plnil jejich úkoly, lovení stopování a poznal jsem jedny z nejlepších lučišníků a lovců. Jednou jsme hlídali hranice našich lesů. Nás bylo pět, vyděli jsme jak, jednu elfku pronásleduje šest skřetů. Elfka sice měla za pasem meč, ale věděla, že takovému počtu útočníků se neubrání naštěstí pro, ní jsme byli poblíž. Pět z nich nevědělo co se děje, naše luky jim zazpívali poslední písničku. Toho posledního zabila čepel prchající elfky. Ale nehlídali jsme jen hranice, jednou jsme dělali doprovod elfý princezně v té době jsem byl vybrán k elfy gardě. Odložím tesák a natáhnu se abych z pochvy vytáhnul leč s černým jílce, odložím pochvu a podívám se na ten krásný meč. Při nástupu do služby jsem dostal i tenhele meč, ale předtím, jsem složil přísahu, že budu vlastním životem chránit královnu a její rodinu, ale nevěděl jsem zajak dlouho do budu muset doržet. Podívám se po ostatních, jestli nespí a jestli mám pokračovat a obnažený meč podám Faenorien. |
| |
| Mýtinka No moje zbraně... Vyndavám kuš a bič. No kuši mi udělal jeden kovář ,udělal mi hlavně ty železné součástky třeba středovou část listu aby měla větší sílu a tak ,za to že jsem mu pokácel několik velkých dubů. Je udělaná z tisu a nikdy jsem ji moc k boji nepoužíval ,spíše k lovu a jednou když mne najmulo vojsko jako žoldnéře ,to bylo hned když jsem opustil můj klan. No co o tý kuši říct povim jim o biči. No tenhle bič je asi jediná věc co mi zbyla z mého mládí ten jsem vždycky využil v boji jeden na jednoho ,zabít se s nim dá ,ale kosti se s nim lámou jedna báseň a já se hlavně nikoho zabít nesnažim. Je udělanej z jelení kůže ,ale já fakt nevim co o mejch zbraních říct. |
| |
| Mýtina Jak si tak povídáte o zbraních tak Tedfs zvedne hlavu a zavětří. Něco cítí. Spíš někoho. Rychle a bez varování běžel k lesu. Asi po pěti minutách vykoukl z lesa jeho ocas. Pak už byl venku celý a pomalu někoho táhl. Člověk sebou hodně cukal. Byl to mladý lidský muž. Všichni přítomni jste na vlka překvapeně koukali. Když k vám Tedfs došel pustil člověka a on se jen rychle zvedl. Jestli dovolíte tak váš ,pes´ po mě vystartoval. Jen tu někoho hledám. Muži začne po čele stékat pot jak vidí vaše zbraně. Tedfs se jen vítězně pokoší o úsměv. Před vesnicí Dante Dobojováno. Už jen přemýšlíš kde se utáboříte a jestli tvá sestra ještě vůbec zná řitířský desatero. Bože! Že já sem souhlasil. Pomyslíš si. Teď už to nevrátíš. Super. Čeká mě cestování s touhle otravnou osobou. Řekneš si v duchu. |
| |
| Mýtina Když vypráví barbar tak se Tedfs vydá do lesa. Natáhnu se po tesáku a sevřu jej v ruce, zrovna, když nám táhne svůj úlovek. Prohlížím si jeho úlovek a nechám jej mluvit, Tedfs se ale pořád drží blízko něj. Touláš se v lesích v dosti podivných dobách, kohopak hledáš člověče ? Upřu na něj pohled a čekám co se dozvím. Maso začne už vonět, žaludek se mi sevře hlady. Co to kruci chce ? Hlučnej, není lovec a nevypadá nebezpečně. |
| |
| Mýtinka Mlsně se koukám na pečící se maso když najednou vytáhne Tedfs z lesa nějakého chlapa. Co tu blbneš? Trošku mrzutě a nepříjemně na něj houknu ,protože se mi stále trochu točí hlava. Zatím sleduju Ftáka jak si to kráčí k jeho obličeji. Ani to nezkoušej ty lumpe... No kámo vypadá to že zatim máš štestí pře se Fták nechystá zatim ti něco dělat s oblyčejem... |
| |
| Mýtina V tichosti poslouchám vyprávění ostatních. Když tu náhle Tedfs vyrazí k lesu. Udiveně se na něj zadívám a vyskočím na nohy. Pozorně si prohlédnu jeho úlovek. Hodnej kluk. Povím Tefsovi a zběžně na něj mrknu. Kdo se tu v tuhle chvíli může jen tak toulat? V lese. A ještě někoho hledat. Ano. Jistě by nás vše zajímalo, proč se tu tak plížíš a koho hledáš. |
| |
| Mýtina Sakra! Zakleje muž. No... Jediný co vám řeknu je že pravda je taková že hledám svého koně. A tím ,někoho´ vyjadřuji jen že je to můj dobrý přítel. Nerad bych ho nenašel. Můžu jít?? Řekne muž a čeká na vaši odpověď. Sedne si a docela zle se usměje. Nevypadá na bojovníka, ale stejně je nějak zvláštní. Pomyslíte si. Tedfs se na něj zle koukne. To už je moc. Nekromancerové bez emocí a muži co se toulaj po lesích ve zvláštní dobu. Uvědomíte si a dál podezíravě sledujete muže. |
| |
| Mýtina Přihmouřím oči a Tedfs potichu zavčí, pomalu se zvednu a tesák zasunu do pochvy u upasu. Hmm dobrá dobrá jít můžeš, nikdo ti neprání, ikdyž je pravda, že jsme tě sem tak tošku dotáhly, to uznávám. Dívám se na muže a vrátím do pochvy svůj meč. Jen jak vypadal tvůj „dobrý přítel“ třeba ti můžeme pomoct, snad jsme ho viděli dneska. Povytáhnu obočí a dostanu chuť ho praštit, když si všimnu jeho úsměvu. Ne nevypadá ustrašeně, snad vyděšeně z Tedfse. Okem střihnu po svém luku s toulcem a lehce se dotknu jílce meče, nevěřím mu. A jak dlouho, hledáš svého koně ? Příteli ? Pokynu hlavou k masu. A klidně si vezmi snad to bude delší povídání, co nám povíš, pokud teda hned neodejdeš. Ale jestli máš naspěch klidně jdi. Nikdo ti nebude bránit. Postavím se vedle vlka, nemám chut si sednout, zatím ne. Ten chlap je divnej. Nestojím od něj daleko, tak půl kroku a čekám co nám poví, nebo, jak se rozhodne, nevěřím jeho povídání. |
| |
| Mýtina Jestli vám to pomůže uvolnit atmosféru tak sem poutník a nějakej nekromancer mi vystrašil koně na kterém jsem měl své vybavení. Byl to nějakej divnej nekromancer jestli to spíš nebyl kouzelník či co. Nevíte náhodou něco? Určitě rád něco o vás uslyším. Rád poslouchám příběhy. Řeklu muž a jeho tvář se uvolnila. Nikomu z vás se nezamlouvá. Muž už jen čeká jak budete reagovat. |
| |
| mýtina Trošku marzutě mávnu na Ftáka kterej se stáhne zpět přede mně.Hmm moc se mi nelíbí a ani za mák se mi mu nechce věřit moc se mi nezamlouvá... |
| |
| Mýtina Ten člověk se mi vůbec nelíbí. Nevědomky se zamračím a dál si ho prohlížím. To nemáte moc na spěch, když vám utekl přítel. Jak říkáte. Povím s podezřením v hlase. Nejdřív spěchá hledat koně, pak chce vyzvídat o nekromancerovi a nakonec i naše příběhy. Ne nelíbí se mi. Předtím to byl on, jako jeho přítel a teď to je zase jen kůň. Zůstanu však stále stát a podívám se na něj dál dost podezřívavě. |
| |
| Zamračím se Rekl bych zaprvé že tě asi tak rád neměl když ti utekl a zadruhé že si ho moc nevážíš když tě zajímá šechno možný okolo a moc ho nehledáš ,pokud by jsi ho měl opravdu rád snažil by jsi se víc.... |
| |
| Mýtina Udiveně vytáhnu obočí a pak se zamračím se. Hmm pochopil byc, kdyby jsi utíkal před bandyty, ale co by v lese dělal nekomant a nebo dokonce kouzelníky ? Zeptám se podivína nechápavě. Jak jste si všilm byli jsme tu jen lovit a proč vy jste potkal tak podivnou společnost ? Zeptám se, ale ruku z jílce nezpouštím. |
| |
| Mýtina *No super, nekromanceři, to nám chybělo.* pomyslím si a možná i navenek je vidět o čem přemýšlím, protože svraštím čelo. "Nechci být moc rýpavý," *ale to já tak rád* "ale proč by vám nekromancer plašil koně?" Nejsem zrovna člověk, co všemu uvěří a rozhodně nechci uvěřit něčemu, co nás uvede do záhuby. *Rád poslouchá příběhy? To je jasný, jen sbírá informace a potom nás zabije.* Nebudu tomu člověku říkat vůbec nic. |
| |
| Možná vám to bude připadat divné, ale já vím co se aspoň trochu děje s mím koněm. Muž se zvedl. Teď vím že běží už domů. Já nemám úplně normálního koně. Možná bych mohl sehnat takové koně i pro vás, ale neudělám to. Své jméno radši říkat nebudu neboť by to mohlo vést k překvapení a boji. To bych opravdu nerad. Sice nemám zbraně, ale v nevýhodě nejsem. Pokuď už nic nepotřebujete tak abych radši šel jinak nestihnu jednu pro mě důležitou věc. Řekl muž a čekal na vaši reakci. |
| |
| Před vesnicí Bratr se dál usmíval a šlo vidět že o něčem uvažuje. Já zasunula meč do pochvy. Když mě budeš hledat tak budu v hostinci. Zvedla jsem ze země baťoh a Laja se zvedla ze země. Podrbala jsem jí a šla jsem k hostinci. Byla jsem celkem ráda že jsem potkala bratra. On asi ne, ale to je fuk. Došla jsem k hostinci a vešla jsem do něj. Přistoupila jsem k hostinskýmu. Jednu noc tu přespím. Řekla jsem a dala jsem mu nějaké peníze. Vystoupila jsem po schodech nahoru a vešla jsem do pokoje. Odložila jsem si na židly opasek s mečem a štít. Baťoh sem hodila na zem a natáhla jsem se na postel. Laja vyskočila za mnou a stočila se do klubíčka. Podrbala jsem jí a začala jsem trochu přemýšlet. Nebylo by jednoduší zůstat v mém rodném městě? Co na tom sejde teď sem tady. Však s jakým cílem? |
| |
| Za vsí Probral jsem se a v okamžiku jsem byl také v hostincy a zeptal jsem se hostinského kam šla mladší dívka s mečem a štítem.Řekl že si koupila pokoj. Tak sem šel před hostinec a zamířil jsem přímo k lesu. Před lesem jsem si připravil deku nasbíral jsem klacky na oheň taky jsem ho rozďelal lehl sem si a pomyslel jsem si.Snad tady nežijou vlkodlaci. |
| |
| Mýtina Sleduji muže a mračím se, při jeho řeči. Divné nebo ne. Otázka, je proč nám to povídá ? Ani my jsme se ti nepředstavili, proto se nemusíš představit ani ty.Pokrčím rameny a lehce spustím ruku z jílce meče. No my jsme nic nechtěli, to ty jsi hledal přítele a pak koně o kterém víš, kde je. Zavrtím hlavou a uhnu muži z cesty aby mohl odejít. No pokud nepotřebuješ stopaře, nebo průvodce tak nemám co nabídnout a ty pospícháš takže ? Podívám se do ohniště, ale jen na chvilku a pak se zase dívám na podivného muže, který bude nejspíše mágem, nebo něčím takovým a čekám. |
| |
| Mýtina Tak jo. Půjdu, ale za vaši ,milou´ konverzaci vám něco daruji. Řekl muž a dal ruku do kapsy. Vytáhl čutoru a postavil se. Napřáhl ruku s čutorou v ruce. Berte nebo ne. Je to proti vlkodlačí kletbě. Nemusíte to příjímat. Vím že mi něvěříte. Kdo by tady, ale věřil cizinci. Slibuji potom že zmízím, ale asi se ještě někdy potkáme. Řekl muž a usmál se. |
| |
| Mýtina Dívám se tomu podivnému muži do očí a pomalu natáhnu kuku k čutoře a sevřu jí. No mam špatnej pocit, že pokud se příště potkáme, tak nepůjde jen o povídání že ? Povytáhnu obočí a pousměji se. Děkuji, ale snad ten protijed nebudeme potřebovat, a pokud by se ti hodil stopař, tak si mě najdi. Snad to nebude moc brzy. Pousměji se natáhnu k němu duhou ruku, aby jí stisknul na rozloučenou. Vlkodlaci, hnusná sebranka, proměněnci. V mysli my vystane, jeden příběh co jsem o nich zaslechnul, jako malí kluk. Snad není dnes v noci úplněk. |
| |
| Mýtina Asi to nebude jen o povídání jak říkáš, ale nevím jestli mě nebudete chtím zabít. Ty co se o to pokusily... No nedopadli moc dobře, ale na tom nesejde stejně by jste mohli reagovat jinak než ostatní. Přeju dobrou cestu! Řekl muž a poté začal odcházet. Najednou se zablesklo a muž byl pryč. Tedfs si lehl a už byl klidnější než v přítomnosti toho muže. Je dobře že už je pryč. Pomyslíte si. |
| |
| Mýtina Celou dobu jen tak stojím a prohlížím si muže. Radši nechám jednat Gardeva a dál se tiše dívám. Trochu se zamyslím nad tím, co ten muž vlastně říkal. Vlkodlaci? Nejde mi z hlavy a najednou muž zmizí. Trochu si oddechnu, ale i přesto se raději okolo rozhlédnu. Posadím se zpátky k Tedfsovi a pohladím ho. Tak kdo přijde jako další? Zeptám se mrzutě a přičichnu k jídlu. Aspoň že tohle je už hotové. |
| |
| mýtina Zamračím se, když ten podivín zmizne a pomalu se posadím, čutoru položím vedle sebe a podívám se na Tefse a Faenorien. Tefs se nechá od ní hladit. Pak se podívám na ostatní a je na mě vydět úleva, že náš host zmizel. To bylo divný, hodně divný. Ale proč nám dál ten protijed na vlkodlaky. Natáhnu se po jednom hotovém mase a pomalu jej začnu jíst. Nemám je rád a můj chupatý přítel ví proč. Povím mezi sousty a dál pomalu jím. Nechci potkat vlkodlaka, tedy v lidské podobě klidně ale jinak ne. Zamračím se a z boty vytáhnu poslední dýku, ze stříbra a má společnice pozná kdo jí dělal, elfové a zná i runy na ní je to mé jméno. Začnu jí protáčet mezi prsty a pak jí zase schovám. Nevím, kdo sem ještě přijde, ale zítra bych se rád vydal dál Faenorien. Vy ostaní můžete jít také, pokud chcete. Podívám se na společnost u ohniště. |
| |
| Mýtina Atmosféra na mítině je dál klidná. Nic se neděje a mezi sousty si snažíte vymeňovat poznámky. Pomalu se začíná stmívat a každýho z vás zmáhá únava. Začíná se ozývat vytí vlků a ačkoli není úplněk tak si stejně začínáte uvědomovat že nějací vlkodlaci kteří nemají lidskou podobu tu můžou být. Skoro všichni usínáte ale něco vám říká ať máte nějakou hlídku. Určitě nikdo z vás nechce spát navěky jen kvůli tomu že jste si nedomluvily nějakou hlídku, která upozorní na případné nebezpečí. Přestáváte mít dobrou náladu a u ohniště je ticho. Nevíte jestli si můžete věřit. Možná jen Gardev a Faenorien, ale u ostatních je to jinak. Každopádně určitě nemůžete čekat od někoho zradu. To by bylo selhání pro všechny a skupina by se rozdělila což by nebylo moc dobré. Začíná se ochlazovat ale ne zas tak abyste kleli na zimu. Sovy začínají vylétat ze svých hnízd a jejich houkání se ozývá po celé mýtině. Začíná noc...  |
| |
| Mýtina Dívám se do ohně a pomalu žvíkám kousek masa. Potom co se všichni najíme a já zabalím suché kousky masa, nějak nálada ochladne, snad je to nocí která se snáší, snad povídáním toho podivného hosta, nebo přítomností, lahve kterou nám dal a která leží vedle mého vlčího společníka. Proberu se když zaslechnu dlouhé zavití, tak známé a přesto ho nemám rád. Vlci. Podívám se na mho vlčího druha, který se dívá kamsi do lesa a pokývám hlavou. Máš pravdu chumáči, máš pravdu. Zvednu se, přiložím trochu na oheň a do pochvy si uložím meč a dýku a podívám se po ostatních. No přátelé, je na čase abych si vzal hlídku vy se vyspěte, já budu hlídat první půlku noci a pak pokud vám to nebude vadit bude mít hlídku Faenorien vy se vyspěte a zítra se vydáme dál, další noc máte hlídku vy, ale dnes v noci..potom co jsem slyšeli..nechci se nikoho z vás dotknout, ale mé smysli a smysli Faenorien budou asi ostřejší než vaše a my jsem v lesích vyrostli a poznáme zvuky co do něj nepatří a pak je tu Teds. Podívám se na chlupáče a na členy skupiny, mezitím co čekám co mi nato poví si zase sednu a zadívám se do lesa, na zádech už mám toulec a luk po ruce.. Hlídka začala, ten staroch byl podivnej. Normálně bychom stejně drželi takhle hlídky, pokud bychom byli jen spolu, jako normálně, ale takhle se zítra oba vyspíme. To jeho povídání mi na klidu nepřidalo, nemám rád ty proměněnce. A snad proto byl ten proslov. Hmm urazil jsem se svou nedůvěrou ? A kdyby hm co na tom sejde. To co jsem pověděl je pravda. |
| |
| Mýtina *Tak jsem zvědavý, co nás všechno ještě potká.* říkám si pro sebe, když zajídám nějaké zbytky, co sebou tahám v brašně. Nic moc jídlo, kdybychom tu zastřelili něco pohyblivého a upekli, tak bych se tvářil jinak. Usměji se při tom pomyšlení a raději zaženu tyhle představy, abych si svoje jídlo nezprotivil Je tu docela depresivní nálada. Rozdělují se navíc hlídky. "Ne, mě to opravdu nevadí," odpovím Gardevovi a jsem rád, že tu nebudu muset celou noc strašit. Každopádně máme teď svoje živote v jejich smyslech, takže doufám, že to nejsou nějací začátečníci. Po chvilce se uložím ke spaní. Deka, přikryji se pláštěm, víc toho stejně nemám. *Doufám, že dnes nebudu chrápat.* jsou moje poslední myšlenky. |
| |
| Mýtina Dívám se zamyšleně do ohně a pomalu přežvykuji kousky masa. Pak se ozve dlouhé vlčí zavytí a já se zadívám do lesa. Dobře. Vezmu si druhou hlídku. Odpovím Gardevovi. Pak si lehnu a zachumlám se do deky. Nemám zrovna náladu si nějak dál povídat. Proto zařvu oči a zbytek nevnímám. Ach moji milí. Vidím, jak se vám dech sráží před čumákem. Lesklá srst se leskne ve svitu měsíce. Jen utíkejte. Utíkejte. Je tu pro vás příliš nebezpečno. A vaše ušlechtilost si nezaslouží smrt. Přemýšlím sama chvíli o vlcích a nedávám mi to spát. |
| |
| Tábor na mýtině-první hlídka. Pousměji se na Faenorien a kývnu hlavou. Budu jen rád. Zašklebím se na vlka po svém boku, ten se dívá někam do tmy a je klidný. Cítí své bratry, ale také zná jejich zvyky a zatím je klidny. No chlupáčci, je to změna co ? Je to jiné než sami dva na cestě. Podrbu jej za ušima a zase se i já zadívám do tmy… Hlídka začala a všude, je zatím klid a ticho, potichu přecházím kolem, kousek od míst, kam dopadá světlo a hlídám své druhy.. Tadfs pokojně leží u elfky, ale nespí hlídá i on. |
| |
| Hostinec Elika Po chvíli se zvedneš z postele a přistoupíš k oknu. Projede ti hlavou několik vzpomínek a otočíš se k oknu zády. Něco tě chytne chtíce tě to stáhnou dolů. Laja zoufale mňoukne a schová se pod postel. Vzpíráš se ale to něco je silnější. Něčím tě to v boku probodne a jen zoufale vydechuješ naposled. Blödhgram Listuješ knihou a hledíš na stránky kde tvůj mistr detailně popisuje jak vyvolat nějaký monstrum a nebo kouzlit s různými živly. Většina kouzel je celkem tobě nedostupných, ale jak jde u některých kouzel v knize tak mistr taky nedokázal všechno. Na některých stránkách jsou i útržky jeho minulosti, ale všechno to je celkem k ničemu protože to jen částečně popisuje jak kouzlil, kde sehnal kdejaké byliny a jak se pokoušel čarovat s mocnými kouzly. Prohlížíš si knihu dál a zjišťuješ že některá kouzla bys zvládl. Tvá moc je sice menší než mistrova ale stále roste což ti umožňuje se pomalu učit nová kouzla. Stačí jen chtít. |
| |
 | Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR