Pád Dračího trůnu
hrálo se Jindy
od: 30. prosince 2013 19:11 do: 02. března 2015 23:52
Dobrodružství vedl(a) ignis
| |
 | Starobylá Harrdie Mocná a bohatá Harrdie postavená nad Úzkým průlivem. Harrdie město Královna, Perla v koruně lidí, Paní dvou moří. Harrdie, město bohatých tržišť, tříd zdobených mramorem a sochami. Harrdie město paláců a nádhrených zahrad, město škol a město čarodějů. Harrdie město střed starobylé Dračí říše, v jejím samém středu, nad Zalatým zálivem, v mýty opředeném paláci Magaura sedí na dračím trůně Manuel, třetí svého jména, Císař Draka a Pán lidí.
Moc říše ale upadá. Nájezdy divokých lidí roztrhly říši vejpůl, její západní polovina byla zničena a na jejím popelu povstala nová království. Z východu, z nekonečných plání se přířítili kočovníci, kteří plení a pálí. Největší hrozba ale povstala na jihu v nekonečných pouštích za Zlatým mořem, povstali Pouštní Elfové vedení tajemným prorokem a překročili hranice Dračí říše. jejich vojska jdou od vítezství a nebude dlouho trvat a v ohrožení bude i Altera, druhé největší město říše. A zrda a válka se chystají vstoupit i do Harrdie Ve světě jsou ale i jiné moci. Říše Périsů, ovládána tajemnou mocnou ohnivou magií. Kmeny barbarů na severu. Elfové lesů žijící v nekonečných tajemných severských lesích. Vznešení Elfové mající svou říši na dalekém jihovýchodě. Černí Elfové z dalekého jihu. Trpaslíci ve vysokých horách. Říše Zardů na dalekém východě o nichž není známo nic víc než jméno. A mocní Draci, kdysi páni světa o nichž legenda říká že budou spát deset tisíc let, než znovu uvrhnou svět pod svou vládu |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tarsis, město kadidla 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Slunce nad Tarsisem dnes svítilo opravdu silně, ještě štěstí že je jaro jinak by se to ani nedalo vydržet, pomyslel sis když jsi vešel na městské tržiště. Tarsiský trh bylo velké prostranství ohraničené na jedné straně císařským velkým Bazarem a na druhé straně Bazarem Périsů. Tady na tomto tržišti končila pověstná Kadidlová stezka, obchodovalo se zde s hedvábím, kořením, kadidlem a vším ostatním z čeho se se dal vytvořit zisk. Pro tebe to znamenalo jen jedno jediné, byla zde spousta věcí, které by rády změnily majitele. Vmísit se do davu, nebyl žádný problém, tržištěm znělo snad dvacet různých jazyků a byl zde hluk a tlačenice, no jako na trhu. Choval ses jako vždy, zastavil ses u několika stánků a nenápadně jsi vyhlížel někoho, komu by se dalo ulevit od strarostí s penězi. Uviděl jsi tlustého obchodníka odněkud ze západních království, emotivně smlouval o cenu koření a jeho měšec mu visel vzadu u pasu. Přikročil jsi k němu, jedním nacvičeným pohybem jsi mu uřízl měšec z opasku a stratil ses v davu. Prošel jsi jen dvěmi uličkami mezi stanky, když ti šestý smysl řekl, že tě sledují. otočil jsi nenápadně hlavou, ale nikoho jsi neviděl. Zrychlil jsi krok, skusil jsi několik obvyklých triků, jak setřást nezvanou pozornost, přesto jsi se nemozl zbavit toho protivného pocitu. Vyšel jsi z mumraje trhů a zamířil jsi do jedné z vedlejších uliček. Znovu jsi ototočil hlavu a uviděl jsi postavu. Byl to vysoký muž, oblečen byl ve volné říze ze šedivé vlny, tvář mu halila kápě, ruce ve volných širokých rukávech měl podél těla. Ucítil jsi na sobě jeho pohled, víc si nepotřeboval, tenhle chce tebe. |
| |
 | soukromá zpráva od John-stín pro To zatracené slunce dneska pěkně pálí i když je jaro je to už moc jdu si tak klidně na tržiště a pozorně sleduji lidé kolem sebe je jich tu celkem dost o zboží se nezajímám mají tu stejně pořád to samé a pro mě to nemá moc velkou hodnotu. Ale jak jsem se tak pozastavil u několika stánků zaujal mou pozornost obtloustlí obchodníček který se tam snažil snad usmlouvat lepší cenu nebo něco v tom smyslu. svůj měšec si ani trošku nehlídal jen tak se mu houpal vzadu na opasku tak jsem se jen tak přitočil a jedním lehkým řezem mé dýky kterou jsem jen kousek povytáhl z rukávu tak jsem mu od něho odlehčil. A s myšlenkou jak se bude asi tvářit až na to přijde že mu něco schází jsem se zamotal do davu lidí. Jak tak pokračuji několika uličkami dál mám takové nepříjemné mražení v zátylku zase ten můj pocit něco visí ve vzduchu. Nenápadně se ohlédnu ale nikoho nezpozoruji tak to zatím nechám být pokračuji dál zrychlím ale pocit přetrvává tak zkouším pár osvědčeních triků až nakonec rychle zabočím do jedné boční uličky. A když jsem se ohled tam spatřil jsem za sebou divnou postavu muže do tváře mu sice nevidím přes kápi ale cítím na sobě jeho oči ten chce buď mě nebo něco ode mě ihned mě projede hlavou. Ozbrojení viditelně není alespoň u něho žádnou zbraň nevidím tak to může být posel od někoho nebo mě sleduje nějaký mág jak já nemám rád tu magii není nad chladnou čepel mojí dýky. No nic zůstanu v klidu stát a počkám co udělá až ho oslovím ale pro jistotu si jemním pohybem ruky připravím dýku co mám ukrytou v rukávu tak abych ji mohl ihned použít. Zdravím tě neznámí sleduješ mě z nějakého určitého důvodu chceš něco konkrétního po mě nebo ode mě,nebo tě snad za mnou někdo poslal?Potom čekám jak bude neznámí reagovat na mou otázku |
| |
| Znovu doma Khasteros, Thema Barikon, císařský přístav a první město Modré silnice 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Doma je doma pomyslel sis, když lodníci hodili lana na pevninu. Stál jsi na zadní nástavbě velké kogy zvané "Divoká Lasice", protáhl ses, máš ještě čas než bude potřeba zbalit si věci a vydat se na pevninu. Několik dlouhých let jsi bojoval v západních královstvích, těch zemí a bitev bylo tolik že ti jejich jména začala splývat., teď tě ovšem válka zavála zpět domů. Znovu jsi se nadechl, na palubu právě vstupovali císařští celní písaři v doprovodu několika stráží. Znovu ses protáhl, podíval ses na velkou pevnost vysoko nad městem, citadela byla jak jsi nedávno vysvětloval svým druhům ze západu sídlem stratéga thematu Barikon, zápaďané ale i na dále říkali thematům provincie a stratégům generálové. Citadela bude po příštích několik dní domovem kumpanií snad z celého západu.
Na palubě se objevil Ulf, velitel vaší kumpanie a spolu s ním i jeho dva zástupci. Z podpalubí začalo vylézat mužstvo a řadit se k sestupu na pevninu, vazal jsi své véci a zaujal jsi své místo v čele svého malého oddílu. Nábřeží bylo plné vyloďujících se vojáků, mezi nimiž s obtížemi udržovali pořádek eparchovi muži. Zástupy Vizerů, Vallirů, Fraigů, Serinů s jejich typickými účesy a jinými jste se probíjeli k citadele. Za přístavem, ve vnitřím městě se ulice rozšířily takže ubylo i tlačenice, netrvalo dlohou a prošli jste po kameném mostě otevřenou bránou citadely, za ní stáli dva důstojníci cisařských oddílů spolu s tlumočníkem. Zastavili Ulfa, rozhovor jsi neslyšel ale točil se pravděpodobně kolem zdvořilostí a peněz. Ulf se k vám otočil a co měl sil zvolal " Vojáci bude vyplacena záloha, za naše služby. řadoví vojáci dostanou padesát zlatých dragonů, poddůstojníci sto, nižšší důstojníci pětset". Mužstvo sborově zavolalo "Hurá". Hned za bránnou jste začli řadit k pokladně, panoval u toho důstojný klid a mír chráněný oddílem Charidů, divokých stepních válečníků, používaných v císařství k úlohám vojenského pořádku. Pak sis jich všiml, stáli nenápadně za sloupy a kolem zdí a každého, kdo si u stolku pokladníka vyzvedl obnos sledovali bedlivým pohledem. Velitel tvé kumpanie mezitím znovu promluvil "Máte volno až do večera, brána citaledly se zavírá s posledlím paprskem slunce" |
| |
| Elfí páni Elfí les Ürgielear, daleký sever 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) je to skoro již rok, co se tvůj svět rozpadl na drobné kousky. Téměř rok co tě osud vehlnal do této opuštěné osady na hranicích nekonečných elfích lesů. Dnešní den je stejný jako ty předním a jako ty co příjdou po něm. Ráno jsi vstala jako vždy brzy za svítání, umyla ses a věnovala ses tomu čemu obvykle. Místo které ti poskytlo útočiště poskytovalo útočiště i jedné divoké kočce, která ti běžně dělala společnost dnes ovšem nebyla nikde k nalezení, stejně jako i les byl nezvykle ztichlý a napjatý. Kolem poledne jsi došla pro vododu, aby sis mohla uvařit něco k jídlu, když jsi se vracela zpět o něco jsi zakopla. Chtěla ses postavit na nohy, když jsi na krku ucítila chlanou ocel. Nad tebou stál vysoký válečník s maskou přes obličej, z níž vyčuhovaly jen špičaté elfí uši
Jemu podobní byli všude kolem. Pohybovali se tiše a zručně, byli mezi nimi lučištníci, stopaři a dokonce jeden čaroděj. Ten který ti přiložil meč na krk si tě teprve teď dobře prohlédl, když uviděl tvé typické elfí rysy, zlaté oči mu zasvítily, sumdal si masku s obličeje. Uviděla jsi nádhernou elfí tvář. Mile se na tebe usmál " Slavíku, kdo jsi a co děláš tady na tak opuštěném místě". Než jsi stačila odpovědět přijelo cestičkou několik jezdců. Uslyšela jsi jemný spěvný hlas " Zvedni ji přece, není ani ozbrojená". Konečně ti umožnili vstát. Přímo před tebou stálo několik jezdců, většina byli rytíři, byli tam ale i tři čarodějové. A přímo před tebou On. Na nádherném bílém koni seděl mladý elf, na sobě měl zlatem vykládanou zbroj, pod rozpuštěnými vlasy skrýval zlatou korunku. Upřel na tebe své oči "Jak se jemnuješ Slavíku a proč si tady tak sama " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tarsis, město kadidla 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela Muž v kápi jen pokynul hlavou. Přišel až k tobě a celou cestu si tě prohlížel. " Myslím že máš něco co ti nepatří" řekl hlasem s jasným přízvukem, který ho zařazoval mezi obyvatele Harrdie, hlavního města Dračí říše, pod jejíž vládu patřil i Tarsis . " Ne ty peníze mně nezajímají, ty jsi ale dost obratný, nejsi ovšem dost prozíravý" pokračoval. Pak si sumdal kápi. Přes celou tvář se mu táhla dlouhá a široká jizva, jedno oko měl slepé a druhé se na tebe dívalo pohledem hada lovícího myš. Ze stínů uličky vystoupili dva muži oblečení rovněž do dlouhých říz s kápěmi přes obličej. Jeden z nich držel v ruce kuši, druhý měl v dlani položenou hvězdici. Ten kterého si oslovil se na tebe usmál, což připomínalo spíše škleb " To jenom abychom si rozuměli a abys si nedělal hlouposti, kousek odtud je malá čajovna promluvíme si tam" Rukou ti ukáže abys ho následoval. Čajovna je milá a útulná, majitel vás uvede do zadního salonku. Ten který tě tam zavedl se pohodlně usadí, pak šáhne do rukávu a vytáhne malou zlatou destičku a podá ti ji. Stojí na ni psáno:Cokoliv nositel vykonal a vykoná, číní tak s mým souhlasem a pro blaho říše pod tímto textem je obtisk císařské pečeti. Trochu ti zatrnulo, tento patří k Stínůn; očím, uším a dýkám Dračí říše. Muž se na tebe znovu rádoby usmál " Už víš kdo jsem a poznání zjednodušuje život" řekne když si od tebe bere svou destičku. " Takže poslouchej, teď pracuješ pro nás a jen pro nás. Ještě dnes odjedeš do Harrdie, když tam dojedeš ubytuješ se v hostinstinci u Modrého hroznu ve čtvrti studentů a počkáš na další rozkazy. Je ti to jasné". pak se zvedne a položí na stůl měšec" Na cestovní výdaje otočí se a jde pryč z lokálů, když na tebe zavolá " A ještě něco. Nám neutečeš a pokud nás podrazíš, budeš umírat dlouho a bolestivě! |
| |
 | Elfí družina Zkoumavě jsem si prohlédla družinu. Jak je to dlouho, co jsem viděla naposledy elfy? Byla jsem zvyklá na společnost zvěře. Z očí mi vyhrkly slzy, prudce jsem zamrkala, aby to nebylo znát. Snad si toho nevšimli. Snažila jsem se soustředit na družinu a ne na moje vzpomínky. Jak se sem dostali? Co hledají tak hluboko v lese? ... No každopádně.. můj úkryt je v háji. Přemýšlela jsem nad tím jak se tu ocitli a že tu určitě nebude náhoda. Mé přemítání zarazil hlas, který zněl jako ta nesladší melodie. ,,Slavíku, kdo jsi a co děláš tady na tak opuštěném místě". Zeptal se mě elf na koni. Byl tak vznešený, takovou krásu jsem snad ještě neviděla. Oprášila jsem si svoje šaty, které byli špinavé od země, kde jsem před malou chvílí přistála. Pak jsem se snažila vehnat sílu do mého hlasu. ,, Jsem Ëruvie... A žiji tady!" Žiji tady? Nic horšího jako odpověď jsem vymyslet nemohla ?! Ucítila jsem pobavené pohledy družiny, nebo se mi to aspoň zdálo a přeběhl mě mráz po zádech. Pomalu jsem si strčila pramínek svých havraních vlasů za ucho. ,,A n-nejsem tak neozbrojená jak si myslíte." Snažila jsem se zase znít přesvědčivě. Otevřela jsem dlaň a v ní se mi začínal tvořit malý větrný vír. Zachytila jsem překvapený pohled čarodějů. Nechtěla jsem nikomu ublížit, ale kdyby k něčemu došlo, tak se mi snad podaří uniknout. V tom najednou jsem ten vír utla a v duchu si vynadala. Opatrně jsem se zeptala. ,, Co vás přivádí...do těchto hlubokých lesů?" Koukala jsem nervózně do země.  |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když muž reagoval tak že dokonce přišel ke mě už podle jeho tváře když sejmul kápi je vidět že sním není radno si zahrávat a jeho slova že ho nezajímá měšec který jsem šlohnul na trhu mě celkem uklidnilo ale potom ze stínu vykročily dva ozbrojení muži. Sakra jak jen jsem mohl být tak pitomí a vlézt do takové pasti to snad nemůže být ani možné to museli mít snad nalíčené předem. Ale pak mě jeho slova o čajovně kde si můžeme nerušeně v klidu promluvit částečně zklidní. Když dojdeme do čajovny uvede nás asi majitel do nějakého salonku tam se neznámí posadí a to co udělá v další minutě mnou pěkně zamrazilo vytáhl z rukávu zlatou destičku s císařkou pečetí vidím jí sice poprvé v životě ale už jsem o ní několikrát slyšel s jejím majitelem si není opravdu radno zahrávat mají prsti všude patří k dýkám říše. Pak poslouchám co mi neznámí říká a když odchází a pokládá na stůl měšec na cestovní výdaje a ještě přidává upozornění o mém případném podrazu nebo pokusu o útěk. No nemám z toho moc dobrý pocit to jsem zase dostal do pěkné šlamastyky ale co se dá dělat přežil jsem už horší situace ale teď bude asi nejlepší sbalit měšec a podívat se rychle po nějakém obchodu kde bych doplnil nějaké to vybavení na cestu co mi schází a tak neváhám v rychlosti si prohlédnu kolik je v měšci co jsem šlohnul na trhu a v tom co mi nechal onom neznámí. A potom je ukryji oba do dvou mých mnoha kapes a vypravím se do města hledat nějaký obchod abych mohl co nejdřív najít nějakou tu dopravu do té Harrdie |
| |
 | Město Je to neobvyklý pocit být zase tady, nečekal jsem že se sem ještě někdy podívám. Opřu se o zábradlí a sleduju co se děje na nábřeží, přitom si opět uvědomím co jsou žoldáci zač, sebranka placených hrdlořezů kteří jsou vždy tam, kde jsou peníze. Bože, jak já mám tenhle život rád. Usměji se a půjdu si sbalit věci, poté nastoupím ke svým spolubojovníkům. Jakmile vystoupíme na pevninu a vyjdeme k citadele zamotáme se houfu ostatních žoldáků, ze začátku to bylo hrozné, potom jsme se dostali do širokých ulic to už bylo o něco lepší a pak jsme už konečně dospěli k cíli naší cesty, citadele, Ulf tam něco probíral s královskými úředníky, když domluvil otočil se k nám a začal na nás mluvit, poslechnu si co říká a přidám se k ostatním když volají hurá. Když skončí rychle se s ostatními postavím do fronty shrábnu od pokladníka prachy a pokusím se dostat co nejdřív pryč od pohledu Charidů. Když se trochu zorientuji zajdu za dvěma poddůstojníky kteří se mnou za těch pár let velmi dobře vycházejí a nabídnu jim že tu znám dobrou hospodu kde se dá dobře najíst a napít. Oba dva na to kývnou tak se sebereme opět projdeme uličkami až se dostaneme k jedné z lepších ulic, zelený vývěsní štít se zlatým vzpínajícím se koněm nás rychle navede ke dveřím a vstoupíme do krásného avšak poloprázdného lokálu kterému vévodí velký kamenný krb, navíc když se nadechnu je z kuchyně cítit krásná vůně pečeného masa a vařených brambor. Popojdeme k jednomu z rohů kde obsadíme stůl, objednáme si pivo já si vezmu i jídlo, sedíme tam dlouho, piju však pomalu takže jsem vypil jen tři piva a jak tak popíjíme a mluvíme o tom co nás čeká a co jsme zažili se lokál začne plnit a když se zvedneme k odchodu je už naplněný k prasknutí. Když dorazíme do citadely je asi hodinu před západem slunce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, uzemí barbarů 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Roky a roky jsi cestoval, toulal jsi se od města k městu, šel jako poutník od domu k domu. Před třemi týdny jsi překročil řeku Igar a vsgtoupil do zemí barbarů. Pohraniční lesy byly pusté, jen občas jsi narazil na nejakého uhlíře, nebo hledače medu lesních včel. Kolem tebe se rozkládal nekonečný prvotní prales protkaný jen stezkami divoké zvěře. Putování bylo vždy velmi únavnou činností, blíží se noc a bylo třeba najít nějaké klidné místo na přespání.Utábořil ses na tichém palouku, rozdělal jsi oheň, když jsi uslyšel vlčí zavytí. Potom se ozvala odpověď, a byla blíž než první zavolaní. Potom znovu, znovu a znovu a pokaždé blíž. Smečka se stahovala k tvému tábořišti, podle vytí v ní bylo alespoň deset silných vlků.
|
| |
| Elfí družina Elfí les Ürgielear, daleký sever 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Jakmile se v tvé ruce objevil vír, čarodějové prudce zpozorněli, jeden z jich dokonce popojel v před. Elf na bílem koni se ale jen od srdce usmál. "Ne nejsi neozbrojená Ëruvie, máš odvahu a tu by ti mohl závidět nejeden válečník" řekl a upřel na tebe svůj pohled. Vše kolem tebe bylo najednou prozářené jasně zeleným světlem, pocítila jsi jak tě opouštějí tvé vlastní magické síly, nemohla jsi se ani pohnout. Znovu na tebe promluvil svým zpěvným hlasem " Já jsem Irtho z rodu Elriel, tento les je pod mou vládou, je země mého lidu od počátku světa. Naše sídla jsou mnohem víc na severozápad, jsem nás zavedla povinnost. Stopujeme zrůdy, které před třemi týdny přešly Sněžné hory, napadly několik osamělých vesnic ". Světlo pominulo a tvá magie se k tobě znovu vrátila. Irtho seskočil z koně a podal uzdu jednomu z rytířů, popošel k tobě. " Řekni Slavíčku, proč si zde tak sama, co tě nutí žít tak daleko od našich lidí". Obešel kolem tebe kruh, aby si tě mohl dokonale prohlédnout než pokračoval. " Tady ale zůstat nemůžeš, na východě za horami se probouzejí divné věci a možná brzy přijde válka" . pak upřel své oči přímo do těch tvých a čekal co mu odpovíš. |
| |
| Pozvání k cestě Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Opustil jsi svůj domov v touze po dobrodružství. Chvíli jsi putoval od vesnice k vesnici, po tajemných elfích stezkách. Poslouchal jsi příběhy o bojích daleko na východě i o výpravách daleko na jih až do zemí pouštních elfů a mnohdy i dál. Cesta tě dovedla až na jižní pohraničí elfích hvozdů, k branám starobylého města Nedhel. Město bylo postaveno na vysoké skále, na jejím samém vrcholu stál palác místního elfího pána.
Vstoupil jsi do jeho bran. Pod vysokými věžemi tě obklopil svět neznámých zvuků a vůní. Všude kolem bylo plno elfů, byli zde ale i nějací trpaslíci a lidí z plání, které ležely na jih od elfích lesů. jelikož se smrákalo našel sis poklidný a levný hostinec, kde by si mohl strávit noc. Majitel byl milý a vstřícný elf, navíc měl velmi čisté a levné pokoje s výhledem na hluboký les kolem města. Večer ses posadil v šenku, poručil sis něco k jídlu a k pití, když tě upoutal hlasitý rozhovor od vedlejšího stolu. Seděl u něho jeden trpaslík a tři elfové. Trpaslík byl už notně opilý, elsky mluvil s těžkým přízvukem své rasy. " A já vám říkám že Urethel je průvodce na hovno, ztratil by se i mezi postelí a záchodem. řekl trpaslík a bouchl svým pohárem o stůl, než pokračoval " To já Dwain budu letos vůdcem velké karavany. To já povedu tisíc elfů a přes tři sta vozů s nákladem na jih". Elfové pokývali hlavami a trpaslík pokračoval. " Však ještě hledáme ochotné přiložit ruku k dílu a váš pán dobře platí" dokončil větu, hlasitě si říhl a kývl na hostinského že chce ještě víno. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trasis, město kadidla 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela V měšci,který jsi ukradl na trhu bylo rovných padesát zlatých dragonů, za takovou částku by dokázal žít skromný člověk půl roku, takže se to dá považovat za dobrý úlovek. Ten druhý měšec měl mnohem zajímavější obsah. Bylo v něm tři sta dragonů, čtyřicet zlatých nugetů, každý tak za deset dragonů a dva malé brilianty, jejichž cena byla určitě vyšší než padesát dargonů za kus. A pak tam bylo ještě něco, malé měděná destička s císařskou pečetí a pověřením, k ní byl přiložen vzkaz " užívej ji s rozumem". Teď zbývá jen rozhodnout jakou cestou se vydáš. Harrdii a Tarsis dělí více než tisíc dvě stě mil. Je to dlouhá cesta, po moři zabere skoro měsíc, po císařské Černé silnici je to jen tři týdny koňským klusem, po cestě budou stanice, kde se dají měnit koně a nabrat síly, přesto již silnice není tak bezpečná jak byla kdysi |
| |
| Daň za minulost Khasteroská citadela, Thema Barikon, císařský přístav a první město Modré silnice 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Po návratu do citadely jste se rozdělili. Poddůstojníci zamířili na své ubikace a tebe odvedl sluha do příjemného pokoje. Pokoji dominoval velký krb, postel byla pohodlná a hlavně čistá,kromě postele zde byl ještě stůl a dvě židle, skříň a police na boty. Sluha se ti uklonil a řekl " Pokud si budete něco přát, je tady zvonek a stačí zazvonit. Pokud byste se chtěl umýt, lázně jsou v přízemí, sluhové vám ukáží cestu." pak se ti ukloní a odejde. Ještě než se stihneš rozkoukat, znovu ti někdo klepe na dveře. Za nimi stojí jiný sluha, mírně se ti ukloní " Pane pojďte prosím se mnou, strategos vás očekává, je tam i velitel Ulf. Odvel tě až do horního patra citadely, uvedl tě na terasu, kde bylo postaveno několik zlatem vykládaných židlí. Na jedné z nich seděl Ulf, sluha mu právě do poháru sladké víno. Zády k tobě stál vysoký muž, díval se někam daleko na moře, oděný byl do modrého hedvábí, ani se k tobě neotočil když řekl " Pane Aleone, posaďte se, nabídněte si víno, čeká nás velice nemilý rozhovor o vaší minulosti. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Po prohlídce měšců kdy jsem celkem mile překvapen u toho prvního taková hezká kulatá sumička rovních 50 zlatých dragonů za to už bych se tu mohl klidně někde minimálně na půl roku zašít možná i na delší dobu. Ale když nahlédnu do druhého začaly na mě jít skoro mrákoty 300 dragonů 40 zlatých nugetů a dokonce 2 brilianty ale to nejvzácnější co tam bylo je císařské pověření a pečetí ani ve snu mě nenapadlo že bych mohl někdy něco takového vlastnit. No bude už načase vyrazit na cestu když jsem vyšel z čajovny uvažuji jak se dám na cestu do Harrdie vím že je to dosti dlouhá cesta dá se tam dostat jen po vodě lodí nebo po souši na koních po souši to je tedy o krapet rychlejší co jsem slyšel ale ted už to není tak bezpečné jak to býval kdysi ale kdybych se připojil k nějaké skupině obchodníků tak by to nebylo marné dojdu se podívat do nějakého hostince nákup vybavení muže klidně hodinku počkat něco malého k zakousnutí a korbel piva neuškodí. a jak tak procházím městem rozhlížím se po hostinci který se bude tvářit že se tam budou zdržovat obchodníci nebo jiné skupiny ke kterým bych se mohl přidat ale cestou si dobře pamatuji ostatní obchody hlavně zbraně,zbroje,cestovní vybavení a taky koňského handlíře. Abych se tam potom mohl později vrátit a nakoupit si vše co budu na cestu potřebovat. |
| |
 | Pozvání k cestě Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Už dlouho putuju světem, lovím zvěř, kterou pak prodávám, pomáhám pánům s bandami loupežníků a další malé prácičky pro elfa, jako jsem já. Moje jméno se už pomalu začíná staávat známým, což je to, co jsem chtěl. Lukostřelec jsem výborný a široko daleko na mě nikdo nemá. Piju víno v hostinci, když v tom od vedlejšího stolu zaslechnu něco o karaveně. Vypráví to nějaký trpaslík, který prý povede karavanu . Tato nabídka se mi zdá jako zajímavá, jelikož rád putuji a tohle by mohla být příležitost. Přišoupnus vou židli k vedlejšímu stolu, u kterého je trpaslík. Podívám se na něj a řeknu, samozřejmě elfským jazykem: Mistře trpaslíku. Vaše nabídka se mi líbí. Říkáte, že váš pán ještě shání lidi, kteří by mohli přiložit ruku k dílu? Já jsem Caphalor, pokud jste o mně neslyšel, jsem vyhlášený elfský lučištník, který nabízí své služby. Podívám se na něj a promluvím obecnou řečí: Tak co? Hledáte tedy někoho na tu práci? |
| |
| Daň za minulost Když mě přivedou do pokoje jsem velmi mile překvapen jeho výbavou a komfortem který mi poskytuje. Už už jsem si sedal když se ozvalo zaklepání, potom co mě sluha informoval o co se jedná byl příjemný pocit z pokoje ten tam a vystřídala ho nervozita. Mezitím co jdu do kanceláře hlavou mi poletuje mnoho myšlenek. Co po mě sakra můžou chtít, jsem jen důstojník bezvýznamné žoldnéřské kumpanie. Když mě přivedl na terasu mou nervozitu nahradila zvědavost. Co nejuctivěji to umím jsem pozdravil oba přítomné a počkal až někdo začne, nakonec začal muž oblečený do modrého sametu, jeho slova mě velmi nemile překvapila i přesto že jsem s touto myšlenkou operoval tak jsem byl přesvědčen že to už dávno odeznělo a nikdo si to nevybaví, ale jak je vidět velmi ošklivě jsem se zmýlil. Když konečně odezní šok pomalu dojdu ke křeslu, posadím se a pak čekám až začneme tuto konverzaci. |
| |
| Trpaslík Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë ( Caphalor) Trpaslík se na tebe podíval, pohladil se po bradě, vytáhl dýmku a zapálil si dýmku. " A já elfe jsem Dwain, sny Borina z rodiny Hardwin, klanu Kamenného kladiva. Neznám tě, což ovšem neznamená že jsi slavný".
řekl obecným jazykem a zhluboka se napil. Potáhl z dýmky a pokračoval " jak už jsem řekl tady těmhle, jsem vůdcem velké karavany. Potáhl z dýmky a podrbal se mezi zuby. " každý rok posílá Velekrál lesních elfů na jih velikou karavanu, aby obchodovala. Půjdeme osud na jih, po staré stezce, pak vstoupíme na pláň a urazíme tři sta mil, než dojdeme na velký trh Barbarů. Znovu potáhl z dýmky, napil se vína a říhnul si. " Tam přeložíme naše zboží na říční lodě a poplujeme po řece Or až k jejímu ústí do Moře Měsíce" znovu potáhl z dýmky a uplivl si na zem. Pokud budou bozi milostiví, budou tam čekat velké lodě. Jimi poplujeme až do Harrdie v říši lidí. Práskl pohárem do stolu a nechal si ho dolít. Takže máme před sebou tři měsíce jedním směrem a stejně tolik zpátky. Za cestu jedním směrem se platí pět set říšských dragonů a podíl ze zisku." . Zhasil svou dýmku a podíval se na tebe " A ještě něco všichni pracují stejně, nikdo se neulívá, kapiš to. Pokud se chceš přidat přijď zítra ráno na velké náměstí" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trasis, město kadidla 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela První místo na které jsi zavítal bylo koňské tržiště. Jako vždy tam bylo dost rušno, lidé se dohadovali s handlíři o cenu, a popravdě handlíři neměli svou nemilou pověst neprávem. Ty sám jsi viděl alespoň jednoho koně, kterému očividně nabarvili srst. Byl tam ale i hezký hřebeček pouštního chovu, prodejce za něho chtěl jenom dvacet dragonů, asi tady byl nový a neznal místní poměry. V Ulici zbrojířů bylo jako vždy k dostaní všechno, čím se myslící bytosti navzájem mrzačí a když byl člověk místní a věděl kam zajít byly ceny velmi příznivé. Teď jsi už měl opravdu hlad, tvým cílem byl hostinec u Černé brány, kde se scházely karavany, které chtěly vyrazit tvým směrem. usadil jsi se v koutě, poručil sis pivo a něco k snědku a zaposlouchal si se do rozhovoru ostatních v hospodě. Na druhém konci místnosti se hlasitě bavili vozkové " ještě dneska vyrazíme a budeme v Harrdii dřív než vy ponravy pomalý" tvrdil jeden. " Já ti dám ponravy, ty vaše herky během jednoho dne stejně pojdou" oponoval mu druhý. " Ty hajzle, moje koně si do huby brát nebudeš" zařval první a korbelem praštil svého oponenta po hubě. Ten se už zvedal když se objevil hostinský " Buď tu budete pít v klidu, nebo vás odsud vykopu!" pohled na nabitou kuši vozky okamžitě zchladil. |
| |
| Elfí družina Trochu mě vyděsilo když jsem necítila svou magickou energii. ,,Od-odvahu?" Vykoktala jsem ze sebe. Jo, kéž bych měla odvahu i tenkrát. Zaťala jsem pěsti a stále koukala do země. Najednou jsem ucítila elfův upřený pohled na mě. Snažila jsem se mu také podívat do očí, ale snazší mi bylo se pohledem uhýbat. Pak se mi elf představil. " Já jsem Irtho z rodu Elriel, tento les je pod mou vládou, je země mého lidu od počátku světa. Naše sídla jsou mnohem víc na severozápad, jsem nás zavedla povinnost. Stopujeme zrůdy, které před třemi týdny přešly Sněžné hory, napadly několik osamělých vesnic ". Poslední věta do mě doslova bodla. Může to být..? Když mi Irtho vrátil zase magii, opět se mě zeptal proč tu jsem sama. Když už jsem našla sílu promluvit čistě a jasně, utnul mě svým varováním. D-divné věci?... Co se to sakra dneska děje? Pak upřel na mě své krásné elfí oči a já se zhluboka nadechla. ,,Víte..." Začala jsem opatrně a hledala ta správná slova. ,, to proč tu jsem vám možná odpoví na více otázek a myslím si, že to souvisí s těma zruůdama o kterých jste mluvil. Nevím jak je to už dlouho, čas jsem přestala v lese počítat, ale odhaduji, že je to tak rok nebo dva.. Žila jsem v jedné menší vesnici na východ odsud se svým otcem. A jednu noc..." Odmlkla jsem se a nervózně přešlápla. ,,něco přišlo, nevím co.. byl to hozný zmatek..všichni utíkali...všechno hořelo...můj..můj otec... řekl mi ať utíkám a já ho nezachránila." Vyhrkla jsem to všechno ze sebe na jeden dech a po tváři se mi začali řinout křišťálové slzy. Odvrátila jsem rychle pohled. ,,Od té doby žiju tady... Společnost mi dělala černá kočka,ale nemohla jsem jí dneska najít." Vzdychla jsem s mírným zakňouráním. Kočky jsem zbožňovala ve všech ohledech. Poté jsem se otočila zpátky k Irthovi a mírně se usmála. ,,Omlouvám se.." Špitla jsem. Opět jsem si vynadala v duchu, že tohle nejspíše nebylo vhodné, abych se hned zase rozbrečela a hned jsem si utřela slzy. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Projdu několika uličkami až se dostanu na koňský trh tam je jako normálně rušno jak smlouvají cenu ti co chtějí koupit dolu a prodávající zase naopak. Ale to jsou tak hloupí že nevidí že někteří mají viditelně barvenou srst aby nabylo vidět že nejsou čistokrevného rodu ale jeden hřebeček mě přeci jen zaujal podle štíhlých nohou a dlouhého krku bych ho typoval že pochází z pouštního chovu to jsou vytrvalí běžci. Přitočím se k majiteli hřebce a řeknu mu.Nech mi tady toho hřebečka beru ho za těch 20 dragonů zajdu si sem pro něho zatím se dojdu občerstvit do hostince k černé bráněChvilku počkám jestli mi handlíř něco odpoví. a potom pomalu odcházím směrem k hostinci. Když jsem dorazil do hostince zběžně jsem si prohlédl místní hosty a posadil se do kouta a objednal si k pití korbel piva a k jídlu kus pečeného masa a chleba. jak jsem si objednal zaposlouchal jsem se do hádky co začala na druhé straně místnosti. A zajímavé dva vozkové si tam navzájem haní své koně a už se začínají i rvát lítají korbeli vzduchem ale když zasáhne hostinský dokonce s kuší je vidět že ho takovéhle roztržky nerozhodí asi tu jsou na denním pořádku. Vozkové se tedy uklidní. Zvednu se tedy a pomalým klidným krokem abych je nějak neznervóznil dojdu k jejich skupince a tam je oslovím. Dobrý den pánové zaslechl jsem na druhé straně u mého stolu že máte cestu do Harrdie také bych se tam potřeboval dostat ale neznám zdejší cesty tak jako vy zkušení vozkové kteří tu po cestách jezdíte pravidelně tak je zajisté budete znát skoro zpaměti snad troška lichotek zabere nemohl bych se přípojit k vaší karavaně i ruku k práci rád připojím na cestě jen bych si před cestou opatřil nějaké věci na trhu co mi ještě schází a třeba i koně potom počkám jak budou reagovat |
| |
| Trpaslík Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Podívám se na trpaslíka. Už na něj nemluvím elfsky, ale obecnou řečí. Elfštinu sic ovládám o hodně lépe, ale trpaslík ovládá lépe obecnou řeč a já se před ním chci vytáhnout. Čím lépe budu vypadat, tím spíše se do karavany dostanu. Tvá nabídka, mistře trpaslíku, zní velmi lákavě. Zítra ráno se tedy dostavím na ono náměstí. A o práci se neboj. Jsem pracovity a mám mnoho zkušeností. Hodně se zeměpisem, takže pokud bys potřeboval pomoci s některu mapou, jen se na mě obrať. Loknu si vína a dopiju čísši. Položím jí na stůl pokynu na hostinského, aby mi přilil. Nepřipijeme si na to, že jste nalezli dlašího člena vaší karavany? Poté co s trpaslíkem dopiju půjdu do hostice spát. Ráno vstanu, nasnídám se v hostinci, a dostavím se na velké náměstí, abych se úpřidal ke karavaně. |
| |
| Elfí družina Elfí les Ürgielear, daleký sever 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Mile se na tebe usmál " Neplač, slibuji že už z tebe nebudu mámit žádné další odpovědi Slavíčku". Znovu nasedl na koně a podíval se na tebe. " A pokud zvedneš hlavu, uvidíš tamhle na stromě malou černou hlavičku, myslím že je to tvoje čtyřnohá přítelkyně". A skutečně na jedné z větví na kterou ukázal, bylo vidět černou kočičí hlavu dobře schovanou v listí. Znovu na tebe promluvil "Toho se stalo tvému otci je mi moc líto. Je to z části i moje chyba, dlouho jsem nechával východní pohraničí téměř bez dozoru" . Uklonil se ti a pokračoval " Tady ale opravdu zůstat nemůžeš,jak už jsem řekl." Otočil se na jednoho z čarodějů, kteří s ním jeli "Urielli odvedeš ji do Paláce pramenů, tam bude v bezpečí". Pak vydal rukou pokyn. Jeho družina se vytratila do lesů stejně potichu jako se z nich i zjevila. I on pobídl koně a vydal se dál na východ po stezce. S tebou zůstal jen čaroděj a několik lučištníků. Čaroděj se na tebe přísně podíval " Běž si sbalit věci, nemáme moc času. lesem teď chodí divné věci a já je nechci potkat", řekl a popohnal tě gestem. Pak se zadíval na místo,kde byla schovaná kočka. Zamňoukal, nejprve po tichu pak hlasitěji. Tvoje kočka vykoukla, opatrně sešla se stromu a otřela se mu o nohy. Chytil za kůži na krku " a ty myšilovko půjdeš s námi" řekl jí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trasis, město kadidla 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Vozkům chvíli trvalo trvalo než na tebe zaostřili, měli už dost upito. "To víš že se vyznáme" řekl jeden z nich a pokračoval " Já jsem Ulder, sloužím v karavaně mistra Arista. Tenhle idiot je Ulix a slouží rodině Salliů". Ukázal rukou na svého společníka. Ten se při slovu idiot zaškaredil, ale nechal to tak. " Naše karavana vyráží z Černé brány dnes před setměním a pojedeme celou noc. Našemu ctěnému mistru se nechce platit za stáje ještě jeden den", Ulder chtěl ještě něco říct, ale do hovoru mu skočil druhý vozka. "Arist je vyhlášený škrt a šejdíř, na tvém místě bych měl na cestu dost peněz, jelikož od něho nic za darmo nedostaneš. Jedno se mu musí ale musí nechat. Na Černé cestě je nejrychlejší a jeho karavany vždycky dorazí v čas a bez úhony, což je opravdu umění.". Ulder přikývnul hlavou " Zase ale umí ocenit poctivou práci a poctivě ji zaplatit. pokud se chceš přidat nebude mít nic proti, čím víc nás pojede tím bude cesta bezpečnější. Koně si pořiď určitě, přece nechceš tu celou dlouhou cestu jít po svých. Taky pořádný šaty budeš potřebovat, venku prší, fouká a v Horách malého býka i sněží. A dobrá rada pořiď si něco na odhánění vlků ať už chodí po čtyřech nebo po dvou". Vozka se znovu napil a zamával hostinskému, že mu došlo víno. " Až budeš mít všechno, přijď k císařské mýtnici, je to tady za rohem. |
| |
| Velká Karavana Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 23. a 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Trpaslík se na tebe bodře usmál "To víš že se napijeme a o mapy se neboj, šel jsem tou cestou už asi dvacetkrát, znám ji jako své staré rozbité boty." otočil se a zamával na hostinského pro další víno. Ráno bylo poměrně klidné, slunce příjemně svítilo. Velké náměstí bylo plné elfů všeho společenského postavení. Na jednom konci náměstí byla postavena řečnická tribuna, po její levé i pravé straně stály postavené stolky písařů. Právě když jsi přišel vystoupil na tribunu hlasatel a zvolal mocným hlasem: " Z milosti Velekrále, pána nad elfími pány krále králů bylo ustanoveno že letošní velká karavana vyrazí na cestu 25. dne měsíce Bohyně pramenů. Tento den byl vybrán jako obzvláště bohy požehnaný a vhodný k tomuto účelu. Rovněž se dává na vědomí že vůdcem karavany byl ustanoven trpaslík Dwain zvaný kamenný poutník.. Po něm vylezl na pódium Dwain, byl bledý jak stěna a bylo na něm vidět že pil dlouho do noci. "Budu stručný. Většina bude cestovat s karavanou již po několikráte, ale budou tady i nováčci. Od chvíle kdy vyrazíme, taháme všichni za jeden provaz. Nikdo se nebude ulívat, nebo šidit přidělenou práci. Spory se budou řešit v poklidu a bez použití násilí. Budeme procházet mnoha zeměmi, takže chci abyste se všude chovali slušně a nevyvolávali zbytečné rozbroje. A nakonec, v karavaně jsem bůh na zemi a od mých rozhodnutí není odvolání, jedině snad k bohům a ti bydlí dost vysoko. To je asi všechno, takže otvírám rekrutaci,postupujte prosím ke stolkům písařů." |
| |
| Daň za minulost Khasteroská citadela, Thema Barikon, císařský přístav a první město Modré silnice 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Sluha ti nabídl pohár s vínem. Ten oblečný v modrém hedvábí pokračoval " pane Aleone, abychom byli k sobě upřímní, mně osobně je vaše minulost upřímně ukradena. Samozřejmě jsou mi známy důvody nebo alespoň část důvodů, proč jste opustil naši říši. . Otočil se směrem k vám. Jeho kdysi symetrický obličej kazila mohutná jizva, nejspíše po zásahu sekerou. Upil vína a pokračoval " Vaše činy či spíše zločiny, jsou pro tuto chvíli odpuštěny císařskou amnestií. Mým úkolem je dbát na císařův klid a řešit problémy dříve než nastanou.. Ulf upil vína a oslovil toho v modrém hedvábí " mohu tě ujistit Alexiosi, že problémy nenastanou". Alexios odpověděl " Ulfe nerad to říkám, ale problémy už nastaly. Pan Aleon zkřížil cestu několika vlivným lidem a ti nezapomněli. Pane Aleone na vaši hlavu je vypsána odměna. takže si dávejte pozor kam šlapete. Jak už jsem řekl mým úkolem je starat se o císařův klid, doufám že mi rozumíte." Rukou vám pokynul abyste odešli. Při loučení ti potichu aby to Ulf neslyšel řekl "Pane Aleone, máme společného známého. Mladý Kalster, doufám že jste na něj nezapomněl, nechal otrávit mou dceru. Možná Vás požádám o laskavost pokud se naskytne příležitost" |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Ja je jmenuji John a rád se přidám k vaší karavaně Uldere dojdu si tedy na trh sehnat potřebné vybavení na cestu a potom se sejdeme před setměním u černé brány zatím naschledanou. potom dojdu k hostinskému zaplatit za jídlo a pití a odcházím na trh kde první co hledám je stánek kde seženu vybavený na cestu kde si koupím(velký kožený vak, křesadlo, alespoň 15 sáhů lana s kotvičkou ,2 měchy na vodu. Potom se vypravím k koňskému handlíři jestli mi nechal tedy toho koně a koupím si ho od něho za těch 20 dragonů a pokud má tak si od něho koupím i slušné sedlo s uzdou. Veškeré věci co jsem zatím nakoupil si pověsím nasedlo měchy zatím prázdné+vak do kterého jsem uložil nakoupené věci a jdu se podívat na zbraně. Tam se podívám po nějakém obstojném krátkém meči to my bude stačit a po lehké kuši a k tomu toulec se šípy. Potom jdu koupit jídlo na cestu trvanlivé uzené nasolené maso nějaký kus sýra a bochník chleba. Potom se rozhlédnu po fontáně nebo studně kde si naplním měchy vodou. Ale i nějaké to teplejší oblečení by neuškodilo jak říkal vozka kouknu se tedy po nějaké teplé košili a pokud mají tak koženou zbroj na ní ta se bude hodit a na noc nějakou deku i když jsem většinou zvyklí spát jen pod svým pláštěm ale pod sněhem deka neuškodí a za sedlem jí uvezu. Všude se snažím usmlouvat cení co nejníže tak abych utratil co nejméně a nikde moc neukazuji kolik mám u sebe peněz pokaždé jen sáhnu do pootevřeného měšce v kapse a po hmatu odpočítám příslušní odnos k zaplacení. |
| |
| Velká Karavana Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Dwain, ten trpaslík, se kterým jsem včera pil opravdu nelhal a vede velkou karavnu na jih. Možná bych poté mohl na jihu zůstat, nejezdit zpátky sem na sever. Ikdyž domov je domov. Přistoupím k jednomu z písařů a řeknu: Buď zdráv ctěný písaři. Já Caphalor, bych se rád hlásil d služeb a jel s touto karavanou na jih. Jsem lovu i boje znalý, ovládám elfštinu a obecnou řeč, zeměpis i dějepravu. Kromě manuální práce můžu pomoci i na rovině intelektuální. Mou zbrání je luk, nebo meč, jak můžeš vidět. A s těmito slovy ukážu na své zbraně. |
| |
| Daň za minulost Přijmu sklenici nabízeného vína a napiju se. Pak vyslechnu co mi chce muž v modrém obleku sdělit a musím říct že jsem velmi příjemně překvapen průběhem celé situace. Když domluví přikývnu a řeknu: Nemusíte se ničeho obávat pane, budu jednat obezřetně. Když mě však zastavil na odchodu bylo moje překvapení několikanásobně zvětšeno. Po krátké prodlevě jen mírně přikývnu, přičemž se mi na tváři vyrýsuje slabý úsměv, poté se už jen rozloučím a odejdu. Když dojdu do pokoje zavolám jednoho ze sluhů ať mi ukáže kde si můžu dopřát onu slibovanou koupel, konec konců budete to nejspíš jedinečná šance na hodně dlouhou dobu. Když se vykoupu a vrátím do pokoje je už dávno po setmění nechám si ještě přinést džbánek piva a až ho dopiju začnu si připravovat věci na noc, vezmu dýku dám si ji pod polštář, meč se štítem dám na dosah od postele, zamknu dveře a jdu si lehnou. Jednou se aspoň pořádně vyspím. |
| |
| Ráno Khasteroská citadela, Thema Barikon, císařský přístav a první město Modré silnice 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela[/b] (Aleon Sigmar) Noc proběhla tiše a klidně. Ráno brzy ráno, hned za svítání tě probudil zvuk trubky. Po něm následoval řev poddůstojníků, někde ve spodních patrech citadely. Následoval dupot nohou doprovázený typickým poddůstojnickým pokřikování. Typické vojenské ráno. Stálá vojenská posádka se řadila nejprve do lázní a potom ke snídani. Ze sousedních pokojů se ozývaly jasné projevy nevole, přece jen nebyl důvod vstávat za svítání. Asi dvě hodiny po svítání zaklepal sluha na dveře, sám si otevřel, uklonil se " Pane snídaně je připravena, sluha na chodbě vám ukáže cestu. Strategos vyhlásil žoldnéřským kumpaniím zákaz vycházení z pevnosti, bohužel včera došlo ve městě k několika vážným incidentům" uklonil se a odešel. Z nádvoří pevnosti se ozýval křik, právě začal nástup a velící důstojník měl očividně zlou náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trasis, město kadidla 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Jídlo nebylo nijak drahé, hostinský si vzal jen dvě měděné nomismy. Po zaplacení jsi vyrazil do uliček obchodníků. Věděl jsi zde o několika dobrých místech, kde se dají koupit potřebné věci. za křesadlo, provaz, kotvičku a dva dobré měchy jsi zaplatil pouhé dva stříbrné bezanty, což byla přijatelná cena. Koňský handlíř dodržel slovo a koně ti nechal, dokonce ti ani nezvedl cenu. Měl němu i hezké sedlo a postroje, všechno byla poctivá práce. Prodal ti to za pouhé dva dragony. V uličce zbrojířů bylo dráž, což se ale dalo čekat. Zbrojíř Alen si za meč řekl o pět dragonů, byla to ale dobrá zbraň ukovaná poctivě z vrstev ocele a železa. Výrobce kuší smlouval s větším odhodláním, než jaké má bába na trhu. Kuši ti nakonec prodal, stála ale patnáct dragonů. Za zásoby jídla jsi zaplatil pět nomisem. Šaty a deka stály půl dragonu a kožená zbroj dragonů deset. Pak už stačilo nabrat vodu a vyrazit směrem k mýtnici. Už z dálky se k tobě nesl řev " Ty dobytku ožralá, ty hovado, tebe ztratit z dohledu". Před Černou bránou bylo malé náměstíčko, těsně u brány stála mýtnice. Na náměstíčku stála řada asi dvaceti vozů. U jednoho z nich stál tvůj známý z hospody, opíral se a měl co dělat aby udržel rovnováhu. Před ním stál malý muž, oblečený v černých cestovních šatech a evidentně zuřil. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Jen co jsem nabral vodu do měchů a ty uložil svázané spolu s dekou za sedlo kde jsem je zajistil proti spadnutí řemínky kterými bylo sedlo vybaveno. jsem se vydal k černé bráně jak jsem byl domluven s vozkou bylo už na čase začínalo se pomalu smrákat. Když jsem dorazil na dohled spatřil jsem malé náměstíčko kde už bylo seřazeno dost vozů. Ale co bylo ještě zábavnější někdo tam někomu pěkně nadával ty bobytku ožralá a tu jsem u jednoho z vozů zahlédl svého známého vozku z hostince byl tak ožraly že se musel opírat sotva se držel na nohou aha tak ten si pěkně přihnul jak tak koukám za tu dobu co jsem se zdržel na trhu. Před ním jsem zahlédl menšího muže jak mu viditelně nadává dojdu tedy klidně k nim a oslovím přímo malého muže. Dobrý podvečer vy budete zajisté mistr Arist cestuji do Harrdie a jak jsem mluvil s vaším vozkou Ulderem mimochodem na kterého můžete být hrdý jak hájil vaše koně v hostinci nebudete prí nic mít proti tomu když se k vám připojí dvě další šikovné ruce které pomůžou jak s prací v karavaně nebo i třeba i s její případnou obranou. [/b Potom počkám co mi Arist odpoví |
| |
| Zápis Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caraphor) Písař zvedl halvu a prohlédl si tě." Výborně, vítej v karavaně", pak si do knihy zapsal tvé jméno a věci co jsi mu o sobě řekl. Znovu se na tebe podíval " Platba za jednu cestu je pět set galonů a podíl ze zisku ve výši desetiny promile, což obvykle vynáší něco kolem dvou tisíc dragonů". namočil brk v inkoustu a pokračoval " Během cesty máš nárok na dvě sytá jídla a to ráno a večer.Šípy si platíš sám. Karavana nenese odpovědnost za tvou smrt a zranění během výpravy, jen se zavazuje zaplatit nezbytné výdaje v případě nutného léčení, nebo nezbytně nutné náklady pohřbu. Tady mi to podepiš. podal ti knihu a prstem ti ukázal, kde se máš podepsat. " Práci ti přidělí mistr vozů zítra před cestou. Tady mi podepiš smlouvu." podal ti list papíru a ukázal ti dvě místa, kde se máš podepsat. Tady je tvá smlouva a stvrzenka za kterou ti pokladník tamhle" ukázal ke stolku pokladníka. " Teď máš volno, sraz je zítra za svítání. Pokud se nedostavíš budeš považován za podvodníka a propadneš spravedlnosti Velekrále. Žij v míru. Další!!" |
| |
| Ráno Když mě brzy ráno probudí trubky ani mě to nerozčílí spal jsem tak příjemně a dlouho jak už dlouho ne. Oblékl jsem se pak jsem se posadil do křesla vyndal dýmku velice obezřetně jsem ji zapálil a čekal jsem. Pak přišel sluha, uvítám ho s úsměvem. Dobré ráno. Zpráva o zákazu vycházení mi sice trochu náladu zkazí, no ale s vědomím že s tím nic neudělám to pustím z hlavy. Vezmu z křesla opasek s mečem a připevním si ho, zapálím si další dýmku, opět zamknu pokoj klíč dám do kapsy a vyrazím na snídani. Přijdu jako jeden z prvních, vezmu si jídlo a hned se do něj pustím, netrvalo to dlouho a přišli další lidé, přisednou si ke mně dva poddůstojníci, se kterými jsem byl v hospodě, pozdravím je a hned začnu mluvit. Mám na vás dvě otázky pánové. Víte někdo co se včera stalo? To zaprvé a za druhé. Je v tom namočený někdo z našich? |
| |
| Nová cesta Slavíček, to je pěkná přezdívka, Pomyslela jsem si a usmála se. Když jsem zahlédla znovu svoji kočku, udělalo mi to velkou radost. Nevěděla jsem jak na to všechno mám reagovat, tak jsem se rozhodla poslechnout vše co mi řekli. Vzala jsem svoji kočku z rukou čaroděje a přitiskla si ji k sobě. Automaticky začala příst. ,,Hehe myšilovka, slyšíš to?" Špitla jsem kočce a usmála se. Spatřila jsem čarodějův tázavý pohled. ,,Je to roztomilý pojmenování, ale já jí radši říkám Kuro.". Pobídla jsem skupinku gestem aby šli za mnou. Koneckonců teď mohou vidět kde žiju, když už odcházím pryč. Sešli jsme z cesty a pokračovali hlubokým lesem, místy kde prosvítalo většinou slunce. Paprsky byly jedna z věcí, jak jsem se tu orientovala. Když jsem uslyšela známý zvuk pobublávajícího potůčku šla jsem za ním. Zanedlouho jsme ho mohli spatřit i s kamennou cestičkou, kterou jsem si tu dřív udělala. Došli jsme nakonec k mému skromnému, zato pro mě krásnému domku.  ,,Pojďte klidně dál." Špitla jsem. Vešla jsem dovnitř a nasála tu vůni dřeva,levandulí a bylinek,které jsem sušila. Položila jsem Kuro na zem a začala si balit věci do plátěné tašky, kterou jsem mohla nosit přes rameno. Sbalila jsem snad většinu mých bylinek, starou knížku o magii, a různé věci, které jsem používala na zpracování bylinek. Nakonec jsem si vzala na sebe svůj zelený plášť se zlatým lemováním, nikdy bych ho za nic nevyměnila. ,,Kuro jdeme na delší výlet." Zašeptala jsem znovu kočce a vzala ji do náruče. Skupince jsem přikývla, že jsem připravená vyrazit. |
| |
| Zápis Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Podepíšu se tam, kde je třeba, usměju se na písaře a řeknu: Díky, ctěný písaři, věřím, že budu pro tuto velkou karavanu velmi užitečný. Přijdu k pokladníkovi, ukloním se a řeknu: Buď zdráv, pokladníku, támhle písař, ukážu k písaři, mě za tebou poslal, abych od tebe prý něco dostal. Nějakou zálohu, za tuhle smlouvu.... A s těmito slovy vytáhnu smlouvu o karavaně. Poté, co odejdu z náměstí půjdu do hostince, dám si něco k obědu a poté se půjdu projít po městě. Možná bych na tržišti mohl doplnit zásobu šípů. Dojdu na tržisště a rozhlédnu se, co kde mají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trasis, město kadidla 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela [/b] (John-stín) Muž se k tobě obrátil " Ano jsem Arist, a další ruce bych i přivítal. Na cestách si přece lidi musejí pomáhat, takže nebudu mít nic proti tomu, že se připojíte. jenom bych vás chtěl varovat, demošlapy nesnesu". Podal ti ruku na přivítanou. Pak se znovu otočil k Ulterovi " A ty, ty dobytku zalez do vozu a vyspi se. Vyřídím si to s tebou až vyčichneš.. Znovu se otočil k tobě, mírně se ti uklonil " Máte hezkého koně, je dobře stavěný, pokud byste ho chtěl někdy prodat dejte mi vědět, dám vám dobrou cenu. Pojeďte prosím se mnou v čele karavany". Jeden ze sluhů mu přivedl hezkého černého valacha. Nasedl a pokynul. Dvacet vozů a dvakrát tolik jezdců se seřadilo do kolony a začalo projíždět bránou. Za ní se otvírala poklidná krajina, plná cedrových a olivových hájů, lánů obilí a rovných řad vinné révy. Černá cesta se vinula jako had až k horám daleko na obzoru.
Chvíli jste jeli v tichu zatímco vozkové a členové karavany, zapalovali pochodně a lucerny, pomalu se smrákalo. Arist se k tobě obrátil a zeptal se " Vážený pane, řekněte mi něco o sobě, rád znám lidi s nimiž cestuji" |
| |
| Ráno Khasteroská citadela, Thema Barikon, císařský přístav a první město Modré silnice 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) jeden z poddůstojníků ti odpoví. " Máme štěstí naši to nebyli, ale prý bylo veselo. Někteří se zřídili tak že nevěděli co dělají. Nějakého hostinské zbili do bezvědomí, vykradli několik domů. Jedna barbarská kumpanie vnikla do koleje pro chudá děvčata, co tam dělali ti snad nemusím vysvětlovat. Kumpanie Bosých nohou a Rudých zubů, které se nenávidí už sto let si své účty začaly vyřizovat přímo na náměstí.". Druhý z poddůstojníků jenom pokýval hlavou a dodal "Co taky čekali, najali každého žoldnéře, který se byl ochoten nechat najmout. Jsou tady nejenom ti poctiví, ale i takoví co by patřili na šibenici.". První mu skočil do řečí " No a na závěr. Několik žoldnéřů se pokusilo vloupat do domu nějakého obchodníka s kořením, zabili několik jeho stráží a tři eparchovy muže, pokud dobře slyším tesaři stloukají šibenici, takže bude veselo". Skutečně se z nádvoří ozývaly rány tesařských kladiv. Nestihl jsi a ni dojíst, když se z nádvoří ozvalo víření bubnů. Poddůstojnici se zvedli " Omluv nás prosím, jdeme se podívat na to diavadlo" |
| |
| Elfími cestami Elfí les Ürgielear, daleký sever 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Čaroděj se na tebe na tebe usmál " takže vyrazíme dívenko a doufám že máš ráda pěší chůzi, čeká nás totiž sedm dní pochodu, po lesních stezkách.". Pak zahoukal jako lesní sova, lučišníci se ztratili v lese, a i kdyby sis oči vykoukala, neuviděla bys je. Čaroděj vykročil do hustého lesa. Vedl tě přes potůčky a padlé kmeny s obratností typickou pro tvou rasu. Cestu dovedl najít v místě, kde by si ji ty nikdy nenašla.
Chvílemi si povídal s tvou kočkou, která si ho viditelně zamilovala, nebo pobrukoval nějakou veselou písničky, to se ti potom šlo mnohem lépe a cesta nebyla tak únavná. Po třech hodinách pochodu, tě nechal na chvíli odpočinout, byla to ale opravdu jen chvilka, když se konečně promluvil i na tebe. " Slavíčku mám dvě dcery a nejsou o moc mladší než jsi ty" usmál se na tebe. " Žádná ale není nadána magickými schopnostmi, ty ale kouzlit dovedeš" |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když mě vůdce karavany přivítá se slovy že nebude mít nic proti tomu že se k nim připojím a dokonce mi pochválí mého koně a nabídne mi že by ho v budoucnu i třeba i odkoupil kdybych se ho chtěl náhodou zbavit a také mě varuje že nesnese darmošlapy. Jen mu odpovím.Nebojte se mistře Ariste dokážu přiložit ruku k dílu kde je potřeba a v případě napadení karavany ani má čepel zahálet nebude Což samozřejmě nepřipadá v úvahu tak zdatného koně za tak dobrou cenu se mi dlouho nepodaří zase sehnat. A když mě vyzval abych jel s ním v čele karavany neváhám a když mu přivedl jeden ze sluhu valacha tak jsem na jeho pokyn nasedl a zároveň s vozy se zařadil po jeho boku. Když jsme vyjely z brány okolí bylo celkem pěkné až na tu klikatou černou cestu která se svíjela až k horám tyčícím se v dáli okolo cesty bylo plno polí s obilím a také dost cedrů a olivových keřů. Pomalu ze začínalo smrákat a tak vozkové a sluhové začaly zapalovat pochodně a lucerny. A tu se na mě obrátil Arist s otázkou abych mu o sobě něco řekl byl jsem na něco takového připravení tak jsem měl připravenou odpovídající historku. A tak jsem mu odpověděl. Jmenuji se John a cestuji do Harrdie mam se tam pokusit vyhledat syna jedné místní rodiny jsou již steří a samy by tak dlouhou cestu nezvládly a tak mě o tu laskavost požádali abych jejich syna vyhledal a předal mu vzkaz co posílají aby se návrátil domů a zaopatřil je jak jsem tak viděl nejsou na tom zrovna moc dobře starou paní jste mohl vidět na trhu prodávala tam proutěné košíky které pletou a její manžel už ani z domu vycházet nemůže zdraví mu to nedovolí. Já sám jsem se do Harrdie již dlouho chystal tak takhle alespoň splním jedno přání které bude k užitku. Snad mu to jako odpověď bude prozatím stačit |
| |
 | soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, uzemí barbarů 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše Co jsem překročil řeku Igar, začal jsem se cítit pomalu jako doma. Husté pusté lesy, kde se spíše náhodou někdo objevil. Někdo by mohl říct, že se po takové době odloučení od civilizace musím cítit osamělí. Já ale nikdy osamělí nebyl. Vždy jsem se těšil ze společnosti zvířat, ať už se jednalo o zpěváčky vysoko v korunách, nebo veverky, které my sem tam poslali šišku na hlavu a nebo třeba lišky, které mě za celou dobu nespustili z očí. Moje upoutanost k přírodě a odcizenost k lidem se ještě více prohloubila po mém nuceném odchodu z domova. Den se chýlil ke konci a já jsem usoudil, že bude nejlepší vyhledat nějaké místo k přespání. Našel jsem si palouček prorostlí měkkou trávou a sem tam kořínkem. Odložil jsem si svoje věci a vyrazil jsem se porozhlédnout po suchém dřevě. Dřeva bylo všude okolo plno, takže netrvalo dlouho a vrátil jsem se s plnou náručí. Pomocí škrtadla jsem rozdělal oheň, který jsem umístil do díry a ohraničil kameny tak, aby v žádném případě nemohlo dojít k požáru. Ležel jsem na zádech a přemýšlel, když v tom se z dáli ozvalo vlčí vití. A jsem nahranej, no co jsem si taky mohl myslet, určitě jsem na jejich teritoriu. Vití se stále přibližovalo blíž a blíž. Zvedl jsem se ze země, uhasil oheň vyhrabanou hlínou a čekal. Neměl jsem v úmyslu se rvát. Stál jsem v pozoru, připraven zahodit svou zbroj, bleskově se proměnit a zastrašit je. Třeba to ani nebude nutné, dlouhý pohled z očí do očí a zvíře pozná, kdo je co zač. Nevěřím, že by se do mě pustili jen tak bez varování. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela[/b] (John-stín) "Jste milý člověk Johne. Moc často se nevidí aby někdo něco udělal z dobré vůle. Bylo to od vás moc milé, že jste se tak ochotně nabídl". Řekl Arist a uznale pokýval hlavou, pak obrátil koně a jel zkontrolovat svou karavanu. Noc přišla rychle, cestu osvětlovaly jenom pochodně a lucerny karavany, obloha byla bezmračná a posetá tisíci hvězdami. Arist byl neuvěřitelně aktivní člověk, chvíli jel v předu a zase se vracel zkontrolovat svoje vozy. Jeli jste celou noc. Arist udržoval svižné tempo a nedovolil karavaně aby zpomalila. Vozkům se to nelíbilo čím dál tím víc a dávali to najevo hlasitým bručením. Za rozbřesku nového dne se před vámi objevila malá vesnička přímo u cesty. Na konci vesnice stál veliký hostinec. Arist popojel, k tobě " To je Arie, a na konci vesnice stojí hostinec u Vojáka, což je zároveň i císařská poštovní stanice. Tam si půl dne odpočineme než pojedeme dál". Karavana pomalu projela probouzející se vesnicí vesnicí a zatočila do dvora hostince. Aorist se otočil a zakřičel " Vypřáhněte vozy, ten ožrala se postará o koně. Stejně spal celou noc". Z budovy vyšel hostinský, jakmile uviděl Arista usmál se " Mistře Ariste, zase přijíždíš brzo ráno a zase si najmeš pokoj na jeden den a nenecháš mě vydělat ani o nomismu víc". Arist ho objal kolem ramen a vydal se sním do hostince |
| |
| Trh Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Pokladník se na tebe jen podíval " Dostaneš třicet dragonů ve zlatě, jako zálohu na vybavení" podal ti knihu a ukázal to kde se máš podepsat. vyplatil ti danou částku a popřál ti příjemný den. Po obědě jsi se vypravil na trh. Na tržišti bylo velmi živo, všude se tlačily zástupy elfů. Viděl jsi ale i několik trpaslíků a dva hobity. Zboží na tržišti bylo nepřeberně. Byly zde kožešiny až z nejzazšího severu, sladká medovina a vina ze západního konce elfího lesa. Med sbíraný v lesních úlech v srdci lesa. Také zde bylo mnoho vzácných látek tkaných z tajemných rostli známých jen tvé rase. Daly se zde sehnat pláště, které nikdy nepromokly a deky pod nimiž se nedalo umrznout. Byly zde k dostání tisíce druhů bylin a lektvarů, jako i všechny možné jedlé poldy lesa. Zabočil si na trh zbrojířů. Zde byly k dostání meče kované na úbočích Sněžných hor. Krátké dýky a těžké nože určené k bojí zblízka. Dlouhé luky vyzpívané elfy z poloostrova Urr. Byla zde brnění z kůže lesních medvědů, nebo kovaná mistry kováři speciálně pro pohyb v lese. I výběr šípů zde byl značný. K dostání byly obyčejné, se zpětnými háčky. Byly zde šípy s opeřením umožňujícím rotaci střely a speciální hlavice určené k aplikaci různých jedů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, uzemí barbarů 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Přišli potichu. Viděl jsi jejich zářící oči ve tmě. Drželi se ve skrytu lesa, tvoje bystré uši slyšely jak větří. Stáli ve tmě tiše, sledovali tě, hledali tvé slabé místo. Pak na mýtinu vstoupil ten největší z nich. Byl to samec, čistě černý, jako sama noc a o dost větší než je u jeho druhu obvyklé.
Popošel pomalu k tobě, necenil zuby ani neměl sklopené uši. Pozoroval tě a větřil. Začal tě pomalu obcházet, zkoumal tě všemi smysly. Snažil se zavětřit tvůj strach nebo nejistotu. Obešel kolem tebe kruh a znovu stál přímo před tvým obličejem. Ani na chvíli tě nepřestal pozorovat. Najednou jsi měl pocit jako by tě sledovaly lidské oči. Vlk zavětřil. Najednou se před tebou jakoby rozpil. Místo vlka jsi hleděl na vysokého muže s divokými černými vlasy a vousy. Byl celý nahý, ale každé místo na těla mu pokrývalo tetování. Otočil k tobě prázdné dlaně a oslovil tě pomalu obecnou řečí s těžkým přízvukem " Buď vítán. Kdo jsi a proč procházíš touto zemí." |
| |
| Poselstvo Soin, království Fraigů 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) " Je nám ctí a potěšením, že můžeme na našem dvoře přivítat posly Vznešeného císaře Manuela, třetího svého jména, Císaře Dračí říše. Doufáme, že se nám nyní konečně povede urovnat nehody panující mezi našimi zeměmi. Mír a porozumění je darem Bohů, jímž nesmíme mrhat".Kancléř Alduin domluvil a uklonil se králi na trůnu. Pak promluvil vůdce poselstva o jméně k nezapamatování "Jménem císaře, nechť jsou mu Bohové vždy nakloněni a nechť vedou jeho ruku vždy k vítězství, přejeme hodně zdraví Dagerovi, pánu Fraigů. I my doufáme, že bohové dovedou naše jednání k příznivému konci". Poslové se uklonili a vycouvali ze sálu. Tvůj pán Soreo z Avelore, se naklonil k hraběti z Marine a polohlasem řekl "byli arogantní jako vždycky, neuškodilo by jim naučit se troše pokory". Hrabě jenom pokynul hlavou. Jako vždy jsi stál jeden krok za svým pánem a jako vždy jsi slyšel většinu z toho co řekl. Trůnní síní znovu zazněl hlas kancléře Alduina " Kníže z Avelore předstup.". Tvůj pán vystoupil z davu a zamířil k trůnu, jako vždy jsi byl krok za ním. Oba jste se uklonili. Král promluvil " Kníže z Avelore povedete poselstvo do Dračí říše. Pro tento úkol jste ten nejlepší a navíc Vaše matka byla z lidu Draka. Přeji vám hodně štěstí." Král vstal, dnešní audience skončila. Dvůr se uklonil, jak bylo zvykem. Tvůj pán se otočil k tobě, jeho pohled mluvil za všechno " Běž oznámit správci a služebnictvu ať začne balit věci. Já si budu muset promluvit s kancléřem a několika pány z malé rady" a dodal si pro sebe "démon mi to byl dlužen" |
| |
| Elfí Čaroděj Pěšky mi chodit nevadí, jsem spíše zvědavá kam jdeme. Teď jsem šla bok po boku s čarodějem. Druh elfů, co jsem vždycky obdivovala. Zalíbily se mi čarodějovo písničky, tak jsem se pokoušela navázat melodii s ním. Po třech hodinách jsem si všimla, že je Kuro unavená a tak jsem utrhla pár velkých listů, vložila je do tašky a Kuro jsem dala do ní, ať si odpočine. tašku jsem nezavírala, ať může kdykoliv vykouknout ven. Pak na mne čaroděj promluvil. Zčervenala jsem se. ,,Mno.." začala jsem. ,,Když jsem byla ještě hodně malá, žila s námi i maminka... každý večer před spaním mi vyprávěla o tom jací jsou čarodějové dobří a co všechno umí, zalíbilo se mi to víc jak lučištnictví, ale mému otci se to příliš nelíbilo." Na chvíli jsem se odmlčela. ,,Porazila ji jakási nemoc..nikdo ji nepomohl." .. Ano přesně od té doby jsem se rozhodla se naučit magii, která pomůže všem! Už jsem nic neříkala a zahleděla jsem se do dálky. Všimla jsem si, že kolem nás rostly borůvky a tak jsem je začala automaticky sbírat a pojídat, nabídla jsem i mému společníkovi. ,,V magii jsem našla svou cestu." Řekla jsem bezděky. |
| |
| Poselstvo Soin, království Fraigů 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného Podepíšu se tam, kde musím, vyzvednu si těch třicet dragonů a peníze i smlouvu si uklidím do torny. Když dojdu na tržistě, je tam celkem rušno. Dojdu ke zbrojířům a prohlížím si všechny možné šípy. Všimnu si šípy, které umožňují rotaci. Takové se málo prodávají a já mám štěstí, že se prodávají zrovna tady. Kolik stojí ty šípy, mistře zbrojíři? Zeptám se zbrojíře s úsměvem na tváři. |
| |
| Ráno Když slyším co se stalo tak mě to zas tak nepřekvapí, dalo se čekat že když nacpou do jednoho města žoldáky z celého západozemí něco se ošklivě pokazí, konec konců půlka z nich je jen tupá banda hrdlořezů v bitvě nebudeme vědět koho zabít první. Když domluví chvilku ještě dál jím a přemýšlím nakonec promluvím. Při tom kdo tu všechno je by mě dost překvapilo kdyby se ta poprava obešla bez incidentu, osobně bych se vsadil že to bude velký průser. Nenechají si jen tak pověsit jejich lidi, podle mě se rozzuří a zvrhne se to tam, ale uvidíme. Potom se ozvou bubny že se koná poprava většina z přítomných se zvedne a odejde, rychle dojím a dojdu k sobě navléknu si zbroj přes záda si přehodím štít k opasku si připoutám dýku a jdu se podívat jak probíhá poprava. |
| |
| Elfí čaroděj Elfí les Ürgielear, daleký sever 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) " Děvčátko, čarodějové jsou jen elfi. Někteří jsou dobří a jiní ne. A ano umíme spoustu věcí, přesto ale nedovedeme všechno" mile se na tebe usmál. " Co ty vlastně víš o magii, asi moc ne" pokrčil rameny a vzal si od tebe jednu borůvku. " Víš kdyby ses narodila poblíž elfích paláců, tak by tě nejprve zkoušeli. Pak bys dostala mentora a ten by tě učil až do tvých patnácti let, pak by ti bylo umožněno vybrat si školu nebo učitele a pokračovat ve studiu. Ty jsi ale ničím podobným neprošla což má jednu výhodu, nestihli tě srovnat do latě". Hodil na tebe veselý škleb. " Víš magiků je jako hvězd na nebi a každý je jiný. My lesní elfové jsme mistři lesních kouzel a přírodních zaklínadel, pouštní elfové jsou mistry magie mysli a iluzí. Vznešení elfové milují starobylou magii založenou na moci víry. Černí daleko na jihu, ovládají moc vody. Umí přivolat veliké deště nebo vést řeky pouští. Lidé z dračí říše jsou vynikající teoretici a tak dál" podíval se jestli ho posloucháš. " Možná tě něčemu naučím během cesty pokud budeš chtít". Usmál se na tebe a pohladil Kuro |
| |
| Poprava Khasteroská citadela, Thema Barikon, císařský přístav a první město Modré silnice 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Nádvoří citadely bylo plné k prasknutí. Davy žoldnéřů se na sebe tlačily a pokřikovaly. Na jednom konci nádvoří stála postavena šibenice. Před ní stály tři řady říšských vojáků v plné zbroji. Ochozy kolem vyšších pater byly obsazeny Chardidy, byli po zuby ozbrojeni, s luky připravenými k palbě. Jakmile startegos zaujal své čestné místo rozlehl se nádvořím hlas hlasatele. Pohleďte jak bude vykonaná císařská spravedlnost. Hleďte na ty co se dopustili krádeže, jako trest jim bude useknuta pravá ruka". Stráže přivedly dvacet žoldáků, byli do pasu nazí. Kat a jeho pomocníci začali konat svou práci. Nádvořím se roznesl řev trestaných a bručení žoldnéřů. Kat skončil a hlasatel promluvil znovu " Zde jsou ti se dopustili znásilnění. Budou vykastrováni a zavěšeni mezi nebem a zemí dokud nevypustí duši". Stráže vedly dvacet barbarů, spoutaných řetězem. Odsouzenci byli bledí a vyděšení. Katovi pomocníci se chopili prvního z nich a začali konat svou práci. Nejednou se stratégos v čestné lóži zhroutil. Z prsou mu vyčníval šíp, nejspíš z kuše. Osobní strážci ho ihned přikryli vlastními těly. Po ochozech se ozvalo volání " Zrada, zrada!"vojáci kolem šibenice zvedli štíty a tasili meče. Pak se rozpoutalo peklo. Charidé začali střílet do davu žoldnéřů, nejprve jednotlivě bez rozkazu , netrvalo dlouho a stříleli všichni. Žoldnéři se nechtěli své kůže dát za darmo, část se rozběhla k východům z nádvoří. Zbytek sevřel řadu a vrhl se k šibenici, na říšské vojáky. Rozpoutala se pranice, spíš než bitvu to připomínalo hospodskou rvačku. Císařským důstojníkům se konečně povedlo ovládnout Charidy, ti přestali střílet, jelikož v nastalém zmatku se nedalo poznat kdo je přítel a kdo nepřítel. Na nádvoří se otevřely tajné výpadové branky, vyvalily se z nich příslušníci říšského jezdectva s tasenými meči a za nimi strategovi osobní oddíl. Sto veteránů v plátových zbrojích s obouručními sekerami. "Zastavte boj, zastavte boj" křičel výše postavený císařský důstojník z čestné lóže, ale přes hluk ho nebylo slyšet. Nádvořím se ozvala rána jako by uhodil hrom. Všichni ztichli. " Žoldnéři, složte zbraně, nebo vás do jednoho pobijeme" promluvil důstojník z čestné lóže.Na ochozech se objevili čarodějové bylo jich nejméně deset. |
| |
| Trh Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Vážený pane, ty máme po třech měděných kus" usmál se na tebe prodejce a v předtuše výdělku pokračoval "Je to skvělá práce. Mám tady i lepší kousky" z pod pultu vytáhl dva typy šípů jaké neměl vystavené. " Tento je na zvěř, nemá samostatnou hlavici. Tělo kořisti tak klade menší odpor a střela proniká hlouběji k životním orgánů a navíc je ho jednodušší vyjmout a znovu použít. Opeření umožňuje rotaci a navíc je tiché aby se kořist nevylekala, Mám je jen za šest měděných". Pak ti ukázal druhý šíp " Toto je má specialita na dvounohou kořist. Všimněte si té špičky, po zásahu proniká hluboko do těla, kde se rozpadá na několik částí a tím způsobuje horší zranění. Za pouhých devět měděných můj pane, to je skoro za darmo |
| |
| Poprava Když dojdu na nádvoří a vidím kolik je tu vojáků uklidním se ale částečně mě to i znervózní, evidentně nepodcenili vážnost situace a řádně se připravili i na případný boj. Pak to začne kati useknou pravou ruku dvaceti žoldákům. Je to potupné kdyby v tomhle řemesle nebyla půlka takováhle sebranka měli by jsme lepší pověst. Druhá poprava byla poněkud nechutná na druhou stranu za to co udělali, no taková je prostě královská spravedlnost a obyčejný smrtelník s tím nic neudělá. Pak se všechno zhroutí stratégos je zasažen šípem, to by možná ještě šlo vyřešit vše v klidu ale ty zabedněný lučištníci do nás začnou střílet. Rychle si nasadím štít a začnu se krýt. Já věděl že se něco stane, zatracená práce. Nechtělo se mi nikoho zabít pokud to nebude nutné, navíc jsem nepochyboval že někdo tenhle šílený chaos brzy uklidní a klást odpor stejně nemá cenu, když z se z tajných vchodů vyhrnuli další vojáci bylo už očividné že nikdo z nás nemá sebemenší šanci. Když jsem vytahoval meč protože se zdálo že boj a smrt je nevyhnutelná vyřítil jeden z vojáků, nebyl čas tak jsem rychle zastrčil meč díky bohu se mi obratně podařilo ráně vyhnout, rychle jsem se rozpřáhl a přetáhl ho přes hlavu štítem, voják se téměř ihned skácel na zem s očima v sloup. Pak už se jen ozval děsivá rána a vše utichlo, pak promluvil důstojník. Pomalu jsem sundal štít položil ho na zem, poté jsem si odepnul opasek a položil ho na štít pak jsem jen zvedl ruce a dal je za hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když mi Arist řekl co si myslí o tom co jsem mu o sobě řekl tak jsem mu jen krátce odpověděl. Nevidím na tom nic špatného když vyhledám jejich syna a vyřídím mu pouze krátký vzkaz zase tak mě to nezdrží ve městě. Potom se ode mne Arist odpojil a začal kontrolovat jednotlivé vozy a popohánět vozky aby nezvolňovali tempo. Tak to už se nikdo nemůže divit že jeho karavana patří k nejrychlejším jak je vidět dokáže ze svých zvířat i mužů vymáčknout maximum a můj kůň s projevil jako znamenitý bez problémů stačil celonoční dlouhé a rychlé jízdě . Po celou dobu cesta probíhala v poklidu i když jsme jeli jen za svitu luceren a pochodní ale s prvními paprsky ranního slunce se před námi ukázala malá vesnička kde bylo několik menších stavení a jak mi Arist sdělil že na konci vesnice je hostinec u Vojáka který slouží rovnou i jako císařská statice a že tam si rovnou půl dne odpočineme. Vozi karavany zatím pomalu vjíždějí do dvora hostince a tam zavelí aby vypřáhli koně že se o ně postará můj známí vozka z hostince co střízlivý v jednom z vozů. Mezitím vyšel z hostince hostinsky a podle jeho chování se s Aristem dobře zná jen tak naoko mu vynadá že mu zase nenechá pořádně vydělat když si najme pokoj jen na jeden den. Také sesednu z koně a pomůžu vypřahat koně z vozů a pokud tam je nějaké napajedlo tak je tam odvedu po několika kusech kolik se jich tam najednou vejde vodu potřebuji jako první po tak dlouhé cestě. Svého koně také nechám dostatečně napojit pak si vezmu vak s věcmi a sundám sedlo. Vozkovy co se má starat o koně pomůžu přeci jen nevím v jakém bude stavu po té opici tak bude jistější když mu někdo pomůže napojit zbytek koní a obstarat jim krmivo. Na krmivo se zeptámjen Hostinského nebo Arista. Až bude práce hotová půjdu se také najíst do hostince. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, uzemí barbarů 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše Stál jsem tam a rozhlížel se. Měsíční svit odrážený jejich očima se nedal přehlédnout. Pomalu mě obcházeli, nejspíše si mě prohlíželi a zkoumali. Svoje nohy jsem držel pevně na zemi, sem tam jsem otočil hlavou. Byl jsem sebejistý a snažil jsem se tak co nejvíce zapůsobit. Pak se na mýtině objevil další z nich. Statný, tmavý a o hodně větší než ostatní. Dost pravděpodobně to je Alfa samec. Byl úplně jiný, než ostatní. Jeho pohyby, jeho oči. Obešel mě dokola a já v tu chvíli nehnul ani prstem. Prohlížel si mne a když se dostal zpět před můj obličej, najednou tam místo vlka stál člověk. Doposud jsem se v tváří tvář nepotkal s nikým, kdo zvládá toto umění magie. Věděl jsem, že nemůžu být jediný, kdo na sebe dokáže vzít zvířecí podobu, ale stejně mne tento okamžik překvapil. Nechová se nijak nepřátelsky, možná ve mě vycítil sobě rovného a chtěl se se mnou seznámit? Když mne uvítal a zeptal se, proč procházím tímto lesem, částečně se mi ulevilo. Oddálil jsem svou ruku od spony na brnění a zdvořile odpověděl: "Děkuji za přivítání. Já jsem Delearus, syn Thorina a bratr Lorana. Pocházím z dalekého království, odkud jsem byl vyhnán a ujišťuji vás, že vaší zemí pouze procházím a nemám v úmyslu narušovat svou přítomností váš klid. Doposud jsem nepotkal nikoho, kdo by zvládal toto umění magie. Je úžasné. Když jste se ke mne přiblížil, nejdřív jsem nevěděl, co vlastně cítím, ale potom my to došlo. Po takové době a osamocení je my velmi příjemné potkat někoho, jako já." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, uzemí barbarů 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Buď vítán. Já jsem Merovech, syn Ulfa z kmene Chattů. Stojíš na země mého lidu a my jsme strážci" řekl pomalu. Přišel až tvému ohništi, položil na něj ruku. Opatrně ho prohrábl, našel jeden malý uhlík, který ještě žhnul. Pomalu zazpíval a oheň se znovu vznítil, přiložil trochu dřeva a rozhořel se malý ohníček. Několikrát štěknul, smečka vystoupila z temnoty lesa. Otočil se k tobě "Neboj se oni jsou přátele a i oni mají rádi teplo". Vlci přišli jeden po druhém k tobě, každý z nich si tě očichal, pak se pohodlně rozložili kolem ohniště. " Delearusi, syn Thorina nejsi jako my. My jsme strážci, mluvíme k stromům, mluvíme s potoky, tančíme s ptáky. Ne rukou udělal rázné gesto " my nejsme jako ty ale známe takové jako ty a žijeme s nimi v míru, ctíme je. Pokývl hlavou a pokračoval Zlou dobu sis vybral. Země Chattů již není šťastná. Sarsové přicházejí s meči a ničí naši zemi. Lesy pláčí nad lidem Chattů. Naši starci říkají, že dávno, tak dávno že již nikdo z těch co viděli nežije byly za řekou Igar země dračích lidi. Tehdy se báli lesů, báli se strážců, báli se válečníků a lesy byly v úctě." pokýval hlavou a přihodil do ohně. Obrátil k tobě své téměř vlčí oči " řekni příběh Delearusi, synu Thorina. Je zvykem v naší zemi říkat příběhy v noci u ohně" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Červená cesta, desátý milník na dohled města 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela) Už to bylo dost dlouho co jste se s Caimem rozloučili, on se vydal svou cestou a ty svou. Vozka, který tě svez kus cesty tě vysadil na křižovatce asi míli odsud a vydal se dál směrem na jih. Tvá cesta tě zavedla až na pahorek na kterém jsi teď stála. Byl odsud nádherný výhled na město, vlastně na tři města. Chalked na protilehlé straně průlivu, Aridne vprostřed na ostrově a přímo pod tebou starobylé chámy Harrdie, hlavního města říše.
Čím blíž jsi byla městu, tím více přibývalo na cestě lidí. Před bránou města stála nekonečná kolona vozů, soumarů, lidí a koní. Stejně jako i ostatní pěší poutníci jsi koloně nevěnovala pozornost a pokračovala jsi směrem k bráně. Město mělo dvojité vysoké hradby, brány byly zdobené zlatým plechem, takže v zapadajícím slunci jasně zářily do krajiny. Do města jsi prošla zvláštní bránou pro pěší. Stráže tě nechaly na pokoji, na rozdíl od vozků, jejichž vozy důkladně prohlíželi celní úředníci. Za branou se rozkládalo náměstí a z něj vybíhalo několik širokých tříd do středu města. Najednou do tebe někdo vrazil. Byl to vysoký muž v nejlepších letech, oblečen byl do šatů ze sametu hedvábí. Ze země si sebral knihu " Moc se omlouvám, nechtěl jsem do vás vrazit", řekl aniž by ti vlastně věnoval pozornost. Najednou se zastavil, znovu se na tebe podíval, zatřepal hlavou, zamžikal. Otočil se a nastoupil do nosítek. |
| |
 | soukromá zpráva od Triela pro I když nerada jsem se rozloučila s Caimem. Přeci jenom, jde po mě jeden z mocnějších cechů a nemíním riskovat Caimův život jen kvůli mé sobeckosti a tak, jak už to bývá jsem se zase sbalila a jdu dál. Mé cesty mě zavedly k hlavnímu městu říše. Vidíš to taky. Ty přeplácané ruiny, co si říkají hlavní město a otočím se doleva. Vozka se na mě zadíval se zvláštním pohledem, který říkal něco ve smyslu. To bylo na mě ? a začal prohledávat vůz jako bych snad někoho schovávala v brašně, která mi ležela na nohou. I přes ty roky, co je Zer se mnou zapomínám, že ho ostatní lidé nevidí. Každopádně po tom, co jsem si "povídala sama ze sebou" mě vozka slušně vyhodil, naštěstí brány města nebyly daleko. Cesta pro pěší byla docela čistá, což mě upřímně udivilo. Nakonec to nebude tak špatné, tiše si zamumlám a Zer mi začne klást přednášku o tom, co je tohle město zač. Jako bych to sama nevěděla, ale jsem ticho a užívám si jeho nadpřirozený hlas. Zamyšleně jdu dál a najednou ucítím náraz. Spadnu do reality a vidím, jak sbírá knihu ze země.. "N-Ne, to já se omlouvám" a když nad tím tak PŕemýŠlím tak ani nevím, kdo z toho byl více překvapený. Muž vejde do vozíku a já bez přemýšlení vyhrknu "Pane!" Co to bylo.. má obvykle rozvážná mysl udělala něco, co neměla... Vykuleně zírám směrem k vozíků a upřímně nevím, co si přeji víc jestli aby muž vylezl nebo aby zůstal ve vozíku, který ho kryje před okolním světem. |
| |
| Strategos Khasteroská citadela, Thema Barikon, císařský přístav a první město Modré silnice 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) "Složte zbraně" zavelel důstojník z čestné lóže. Žoldáci začali pouštět zbraně na zem, teprve když své zbraně složili všichni důstojník zavelel znovu. " Nezranění žoldáci se okamžitě vrátí na ubikace, kde zůstanou do odvolání. Zranění co mohou chodit se seřadí před jídelnou a počkají na ošetření o zbytek se postarají léčitelé. Říšské vojsko se vrátí na ubikace, důstojníci zjistí kdo vydal rozkazy k útoku a sjednají disciplinu. Pohyb vy dobytky!". Poddůstojníci na obou stranách začali vykonávat rozkazy. I ty ses vydal zpět na svůj pokoj, než si tam ale stihl dojít zastavili tě dva říšští důstojníci "Aleon Sigmar" . Pokývneš. "Pojďte prosím s námi". Vedou tě chodbami do horního patra citadely. Na každém rohu a v každé chodbě stály po zuby ozbrojené stráže. Dovedli tě před soukromé komnaty stratéga. Stráž ti pokynula aby si odložil zbraně, když splníš příkaz ukáže ti rukou aby si roztáhl paže. prohledají ti celé tělo se zručností profesionálního kapsáře, teprve pak ti umožní vstoupit. V komnatách panuje mrtvolný klid, je zde cítit kadidlo, pach magie a krev. Ujme se tě sluha a odvede tě do velké vzdušné ložnice. Strategos na půl sedí a na půl leží přes hruď má napnutý obvaz. Kývne na tebe a ukáže ti aby si přistoupil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Ulder měl opici že by se o ni klidně mohl opřít, ale práci už dovedl zvládnout. Postarali jste se o koně. Vozka spolu s hostinským zajistili krmivo pro koně karavany a pro tvého koně. Hostinský jen usmál a připsal to na účet mistra Arista. Vešel jsi do hostince, byla to prostorná místnost na jedné straně s barem a dveřmi do kuchyně. Společnost z karavany seděla a z části už spala podél dlouhého dubového stolu. Posadil ses a objednal sis něco k jídlu. Téměř prázdným hostincem prošla hezká holka. Nemohlo jí být víc než dvacet. Sešla z horního patra po schodech umně schovaných v jednom z rohů místnosti. Posadila se u jednoho ze stolů, odkud na tebe měla dobrý výhled. Seděla tam jen chvíli, pak si sedla přímo naproti tobě. Zadívala se na tebe zelenýma očima. " Jsem Elain" představila se |
| |
| Není nic horšího než prohraná bitva Hranice císařství u staré Zelené silnice, Thema Astros 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Tak toto se opravdu nepovedlo, pekelně se to nepovedlo. Tebe a tvou kumpanii si najal jeden z velmožů Dračí říše. Říkal tehdy něco o spravedlnosti, nároku na nějaké majetky a podobné kecy. Mluvil ale vašim jazykem, zlata měl dost a platil bohatě, tak jste se přidali. Byl to ale idiot, jeho vojsko složené z žoldáků, místních barbarů a jeho osobních stráží se rozpadlo v první bitvě. Císařští na vás vypustili těžké jezdectvo a čaroděje. Než jste stihli utéct objevilo se ve vašem týle lehké jezdectvo. Nezbylo nic jiného než zahodit zbraně a doufat v milosrdenství. Jeden z vašich se pokusil utéct. Jezdci ho uštvali jako zvěř a přivlekli zpátky za koněm. Vás ostatní spoutali a odvedli do blízké strážní pevnosti. Rozdělili vás na tři skupiny. Barbary odvedli někam do podzemí. Vás žoldnéře oddělili. Své vlastní lidi popravili. Toho co vás najal lámali v kole a stahovali za živa, to vše přímo před vašima očima. Teprve nyní k vám promluvil jejich velitel " Vy dobytci, vstoupili jste se zbraní v ruce do zemí císařství za což je trestem smrt. Císař ve své moudrosti nechce vyplýtvat vaše životy zbytečně. Od teď jste v jeho službách. Budete posláni na místa o kterých jste nikdy neslyšeli a po kterých vám peklo přijde jako dovolenka. Čeká vás dvacet let císařské služby. Dezertéry budeme vláčet kolem, co se stane zrádcům jste viděli. Seřadit do zástupu ponravy" |
| |
 | Prohraná bitva |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, uzemí barbarů 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše Potvrdilo se mé zdání, že ten muž není žádný barbar ale slušný člověk a ke všemu nadaný. Představil se mi jako Merovech, syn Ulfa z kmene Chattů. Přistoupil k ohništi, zazpíval a zničeho nic se oheň opět rozhořel. To mě ohromilo, zřejmě je v magii zběhlí a bůh ví, co ještě dokáže. Zaštěkáním svolal vlky, kteří se shromáždili kolem ohně hned po tom, co si mě důkladně očichali. Pak jsem si sedl po jeho boku a on začal vyprávět příběh. Prý je nějakým strážcem, z jeho vyprávění jsem pochopil, že se tihle strážci starají o les, o zemi, o zvěř a žili v míru s přírodou, ale že nyní jejich země ztrádá pod útoky Sarsů. Pak mě pobídl k vyprávění příběhu, prý je to u jeho lidí zvyk. Já a příběh? Na to jsem nikdy nebyl, musím to ale zkusit, nemůžu ho urazit. Protože jsem se v jeho a vlčí společnosti cítil v bezpečí, rozhodl jsem se vyprávět svůj životní příběh. Ten, který ve mě zanechal jizvu, která nikdy nezmizí. "Merovechu, synu Ulfa, je my líto, co se děje s tvou zemí." Sklonil jsem svou hlavu k zemi a vzdychl jsem. "Já pocházím ze země daleko odtud. Již roky jsem na cestě a asi před třemi týdny jsem překročil řeku Igar. Utíkám ze svého domova před svým bratrem. Vyhostil mě z našeho království když jsem zjistil, že zabil mého otce, krále Thorina a mou matku, královnu Celestii. Zabil je, protože otec mne chtěl jmenovat jeho následovníkem, přesto, že byl Loran starší." "Mezi lidmi jsem nenašel nic než bolest a tak jsem se uchýlil k samotářskému životu. Svým schopnostem jsem se naučil ještě doma, vlastně, můj otec mě naučil milovat přírodu a postupem času jsem objevil tenhle magický talent. Pořád ve mne vře touha pomsty a doufám, že jednou dostanu možnost svoje rodiče pomstít." Pak jsem pozvedl hlavu, otřel si slzu pod okem a zadíval jsem se do ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela) Nosítka se zastavila. Vystoupil z nich. Otočil tě k tobě " Ještě jednou se omlouvám, opravdu jsem do vás nechtěl praštit. Víte když objevím novou knihu jsem strašně roztržitý. Doufám že se vám nic nestalo" usmívá se a jde k tobě. Jeho milé oči si tě prohlédnou od hlavy k patě. " vy jste ve městě nová, že ano. Pojďte pozvu vás na pozdní oběd nebo brzkou večeři, jako omluvu. Pojďte nebojte se já nekoušu. říká a vede tě k nosítkům. " Máme tady kousek dům. Já jsem Elant" usadí tě do nosítek a sám jde vedle nich. " Víte obvykle nebývám tak neodbytný, ale opravdu je mi líto že sem do vás vrazil." Sluhové zamířili na hlavní třídu města. Nešli po ní ale dlouho, než zabočili do jednoho z honosných paláců. Donesli tě až do velkého atria v jehož středu byla malá myrtová zahrada. Kolem obvodu stály sochy a masky předků majitele domu. Elant se k tobě otočil " Počkejte chvíli, sluhové prostřou". Z protějšího konce zahrady přicházel starý muž. Elant se mu ukonil Strýčku tuto dámu jsem téměř porazil u Červené brány, pozval jsem ji k jídlu doufám že ti to nevadí". " Ne nevadí, proč by mělo. Je to přece i tvůj dům" řekl stařec a uklonil se ti " Drahá dámo, já jsem Kritt, císařův osobní sekretář. Jak znám svého synovce ani se vás nezeptal na vaše jméno". Najednou Zer vykřikl " On mě vidí, ten stařec mě vidí". Ještě než si se stihla vzpamatovat Kritt přikázal všem v átriu " Ven, všichni ven". Pak se otočil k tobě, jeho oči plály studeným ohněm, když si tě prohlížel. "Kdo jsi. Ty oči jsem už jednou viděl. Ta je ale mrtvá a oni si vzali všechno co k ní náleželo. Kdo jsi mluv, nemám rád, když mě chodí navštěvovat stíny cizí minulosti. Mám svých dost". Ruce mu zářily studeným modrým světlem. |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro "J-já", než stačím cokoliv říct, tak sedím na měkkých polštářích nosítek a sám muž jde vedle mě. Začne mi povídat o knihách. Sama je mám ráda, ale nudnější téma pro tuto chvíli si doopravdy vybrat nemohl. Zírám na Zerův pobavený pohled a přála bych si ho praštit, ale asi by vypadalo zvláštně kdybych se začala prát se vzduchem přede mnou. Proto jen zdvořile poslouchám, děkuji a.. přetvařuji se, taky jak jinak. To, kam dorazíme mě ale překvapí. Doopravdy překvapí. Ta budova. Ta výzdoba. Nádhera. Už dlouho jsem nebyla tak okouzlená výtvorem lidí. Když sem dorazí i mužův strýc, tak pronesu slušné "děkuji" a poslouchám. Když v tom to ticho protrhne Zerův výkřik... "Cože?" vyhrknu do prázdna, kde se jakoby vznáší Zer a v tom už Kritt všechny vyhání.. "To není možné, to není možné. P"Jaktože ho vidíte, to není možné. "Opakuji stále dokola. Ať už se probudím, není možné abych se pomátla tolikrát za den. Ne, musím se uklidnit. Pomyslím na něco milého a uklidním se. "Jsem Triela z rodu.. no, o tom jste asi stejně neslyšel. Pokud jde o Zera.. On je.. já ani nevím, prostě se objevil, když jsem byla malá a stalo se.. to..".sklopím oči a vzpomenu si na děsivé sny, které mě pronásledují doteď. sny, ve kterých umírá a matku potkávají ty nejhorší věci, co si můžete představit.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela) Kritt se trochu uklidnil " Nemožné, to slovo neznám. Já jsem Kritt logothetos, strážce tajné pečeti, císařův osobní sekretář. Arcimág říše, ten z očima do tmy. Jsem strážce bran, jsem světlo stínů. Vidím ho ale v tomto městě budu asi jediný a na tomto světě nebude víc než deset tvorů schopných ho vidět, pokud nepočítám draky. Světlo kolem jeho rukou pohaslo ale oči znovu vzplály, když se podíval na tebe. " Nevím co je a nezajímá mě to. Uviděl jsem ho jenom proto že si myslel že ho vidím". Upřeně se na tebe díval " Ty, tady ale nemáš stát. Oni si vždy vezmou všechno zpět. Máš její oči, jsou stejně nádherné jako si je pamatuji. varoval jsem ho, že si s nimi nemá zahrávat. Neposlechl, tvůj otec nikdy neposlouchal moudré rady" Jeho oči pohasly " ale i já jsem se spletl,myslel jsem, že si vezmou všechno a všechny" . Podíval se na tebe a v očích si mu uviděla slzy " Zůstaneš pod mou střechou, pokud ti to nebude vadit.Trielo dcero mého starého přítele" |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro Zmatený Zer a ještě zmatenější zrzka.. Svět potemněl a já jsem zase byla malou holčičkou, která vešla do Velké síně, kde právě umíral její otec. Zase byla tou holčičkou, která se během pár hodin stala sirotkem a přišla o všechno. O všechno, co se nedá vrátit. Tak živé vzpomínky mě nepronásledovali dlouho. Zamrkám do světla slunce, které na nás dohlíží z výšin oblohy a jenom tupě zírám. Dnešek je doopravdy zlý sen. Takhle mimo jsem byla naposledy u Caima i když ne tak moc, tomu jsem pouze vylila svou duši, ale.. neměl mi co říct kromě "to bude dobré". Kritt toho ale ví víc. O dost víc než kdokoliv jiný. "Kdo oni? Ať už to jsou kdokoliv, to oni mi sebrali matku ? Ne, teď ne. Jistě budou další příležitosti na to si o tom popovídat, že?" Nahodím toužebný pohled, mírně se ukloním a tichým hlasem pronesu "jistě, budu ráda vašim hostem" pohlédnu na Kritta a čekám, co se bude dít dál. Upřímně nevím jestli chci, aby dnešek pokračoval.... |
| |
| Čaroděj ,,O magii vím jen to, co mi vyprávěla mamka a to co mám v knížce." Poklepala jsem na tašku. Srovnat do latě? Trochu jsem se zhrozila když mi to čaroděj vyprávěl. I když je asi pravda, že bych vydržela snad cokoliv, abych se toho naučila co nejvíc. Poslouchala jsem dál a nestačila jsem se divit.Jsem sice lesní elf, ale nikdy jsem neslyšela o tom, že jsou na světě jiní elfové a že je takto magie rozdělená. ,, Znamená to, že budu umět jenom to co lesní elfové?" Zeptala jsem se tiše s trochu zklamaní v hlase. Hltala jsem každé jeho slovo. Když mi řekl, že by mě mohl něco naučit zajiskřily mi oči radostí a jenom jsem se usmála. ,,Poprvé vidím čaroděje naživo." Špitla jsem. Nakoukla jsem do tašky, jestli je Kuro v pořádku a ta si tam jen klidně pochrupkávala. Vzpomněla jsem si, že král mě varoval, že se odtud musíme rychle dostat tak jsem se jen zvedla a nervózně koukla po čarodějovi. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když jme obstarali koně vešli do hostince tak tam moc lidí nebylo dá se říct že byl poloprázdní a členové karavany někteří už polehávaly u dlouhého stolu a tak jsem se posadil k jednomu ze stolů a také si objednal něco málo k jídlu a pití k pití jen čistou vodu abych spláchl prach pro začátek pivo si dám později a k jídlu pečené kuře nebo nějaké jiné maso dle nabídky. Když v tom vejde ho místnosti sotva tak dvacetiletá žena z horního schodiště asi tam budou hostinské pokoje jen tak mě napadne. a posadí se u jednoho ze stolů a tak krátce posedí podívá se se zájmem na mne ale co udělá potom mě celkem zarazí zvedne se a dojde ke stolu ke mě a beze slova se posadí naproti mě pohlédne na mě svýma zelenýma očima a jen pronese krátce jsem Elain To mě trošku zarazí co asi tak bude chtít že by to byl jeden ze špehů dýk nebo to bude jen místní lehká děva která si chce něco vydělat že by byla zaměstnaná tady v hostinci to nevypadá budu si na ní dávat pozor a tak jí jen odpovím. Zdravím vás Elain já jsem John s čím bych vám mohl pomoct když jste si ke mě přisedla jen tak bez důvodu to zajisté nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, uzemí barbarů 23.a 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše ( Delearus ) "Smutné věci vyprávíš Delearusi, synu Thorina" pokýval hlavou " smutné věci vyprávíš. Vrah vlastní smečky, zrůda je a nic víc". Vycenil zuby a zavrčel. " Ať takový nezažije klidu, bohové mu odepřou spánek. Ať mu nechutná ani jíst ani pít. a tobě ať dají bohové možnost se pomstít.. Usmál se na tebe " Podívej měsíc postoupil, je čas jít spát Delearusi, synu Thorina.. I vlci se k sobě přitiskli a pomalu usínali. "Noc bude teplá a klidná" řekl, plynule se vrátil zpět do vlčí podoby a stočil se do klubíčka. Netrvalo dlouho a spal. Ráno příjemně teplé. Vzbudili vás zpěvní ptáci. Merovech vstal a protáhl své vlčí tělo. Znovu se změnil v člověka. " jak se ti spalo pod hvězdami, Delearusi, synu Thorina. Jaká byla tvá noc". Vál teplý západní vánek. Merovech zavětřil, vlci zpozorněli, zavětřil znovu. " Cítím oheň a krev,oheň a krev. Zlo vstoupilo do země Chattů. Jdeš se mnou Delearusi, synu Thorina." . Změnil se ve vlka. Zavyl a odpověděly mu tři podobná zavytí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela) " Víš někdy jsem protivný stařík, zahleděný do své moci a minulosti. To se bohužel nám staříkům stává. Klidně ti povím co vím o tvých rodičích, až budeš chtít, ale pamatuj, nikdy nepokládej otázky na které nechceš znát odpověď. Mám taky dvě rady pro tvého přítele. Příště udělá lépe, když se opravdu ujistí že ho někdo vidí než propadne panice. A ať se drží dál od mé pracovny, jsou tam věci s nimiž se není radno si hrát". Mile se na tebe usmál " jsi u nás velmi vítána Trielo". Tleskl několikrát, do átria vstoupili sluhové s podnosy plnými jídla. Za nimi šel Elant, z výrazu tváře pořádně zvědavý. " Elante svěřuji ti našeho hosta, mimochodem jmenuje se Triela. Prosím žádné otázky, nechej nám prosím naše malá tajemství. Nyní mě omluvte musím ještě do paláce. Vrátím se ale dřív než se dostanete ke třetímu chodu". Mírně se ti ukloní a odejde. Elant ti pokyne k jedné s pohodlných židlí " Pojďte něco sníst, určitě jste vyčerpaná. Doporučuji silné víno, to na následky se střetnutí se strýčkem používám já" |
| |
| Strategos Najednou se vše uklidnilo a začalo se to uklízet. Tak dneska ještě ne kamaráde, zas někdy jindy. Seberu ze země zbraně a vracím se zpět na pokoj, už tam skoro jsem, když mě zastaví dva důstojníci a zeptají se mě jestli jsem Aleon Sigmar, jen lehce kývnu hned na to mě odvedou, když procházím chodbami všude jsou vidět zástupy stráží. Pak mě přivedli před komnaty stratéga když mě požádají o zbraně jen jim je podám, poté mě chtějí prohledat jen roztáhnu ruce, pak už mi povolí jít dovnitř tak pomalu otevřu dveře a vstoupím, je zde cítit známý pach krve smíšený s magií a kadidlem, jdu se sluhou až se dostanu k posteli. Díky bohu že žije. Když dojdu k posteli ukloním se a pozdravím ho, poté mi naznačí abych přistoupím blíž pomalu popojdu ještě kus aby nemusel mluvit moc nahlas a počkám co mi chce říct. Ještě mi řekne že je to Klasterova práce. |
| |
| Elfí čaroděj Elfí les Ürgielear, daleký sever 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Pojď půjdeme, do večera bychom měli být v Jelení soutěsce, tam přespíme. Je to bezpečné místo" řekl čaroděj a zvedl se. Znovu jste vyrazili a vydali se po stezkách. Čaroděj mluvil za pochodu " Později se ať už s pomocí učitelů nebo sama můžeš naučit cokoliv budeš chtít. Jsou zásady, které jsou společné pro všechny. Kouzlit se dá v zásadě čtyřmi způsoby. Můžeš používat přírodní síly, jako druidi. Magické suroviny jako alchymisté. Démony jako theurgové, nebo magické pole, což umí kouzelníci, mágové a my čarodějové". Překročil padlý kmen a podal ti ruku aby ti pomohl. " Základem moci čarodějů je magické pole, které je všude kolem. Jeho použitím vznikají naše, tedy moje a tvoje kouzla.", otočil se a zkontroloval jestli si neztratila, načež pokračoval " Všechno má ale svoji cenu. Pokud vykonáš kouzlo příliš velké nebo silné, zemřeš. Což je důvod proč kouzelníci nevládnou světu". Překročili jste malý potůček a vydali se pěšinou vzhůru do kopce. " Takže pro začátek několik velmi dobrých rad. Cokoliv k čemu nepotřebuješ nutně kouzlit vykonej bez magie. Pokud chceš někomu pomoci, zamysli se nejdřív, tím se předejde tomu aby na konci potřebovalo pomoci více bytostí než na začátku. Vždycky měj v záloze ještě jeden trik. A moudro na konec, pokud se rozhodneš bojovat, zabíjej" . Otočil se jestli ho posloucháš. Z kapsy vytáhl kousek Lembasu a podal ti ho. " Jelikož magie je věrná jako prostitutka a předvídatelná jako počasí. Začneme u zranění, tedy u kostí, cév, masa a krve. Pomůže ti to léčit zranění, jak vlastní tak cizí. Takže pokud ti něco nebude jasné tak se ptej a nelekej se", pravá ruka se ti rozsvítila zeleným světlem. Další čtyři hodiny jste udržovali svižné tempo, zatím co čaroděj mluvil o kostech a svalech, tepnách a kloubech, nervech a jiných věcech. Vždy ta část těla o které mluvil se ti na těle rozzářila světlem. Mluvil především o zraněních a o tom jak je léčit s co nejmenším množstvím prostředků. |
| |
 | Poselstvo Vzpřímeně stojím za svým pánem Soreem z Avelore, bez hnutí s vážnou tváří a naslouchám dění v sále. Nejprve proslov kancléře Alduina, poté vůdce poselstva. Co tu asi chce? Očima sleduji, jak po proslovu poslové opouštějí sál. Vyslechnu i slova pana Sorea k hraběti z Marine. Samozřejmě souhlasím s mým pánem. Následně je vyzván můj pán kancléřem Alduinem, aby předstoupil před královský trůn a on tak činí a já jej následuju jako vždy krok za ním. Oba se ukláníme. Že by nás chtěl pověřit něčím důležitým! Bude zábava? Nějaké nové dobrodružství, životní zkušenost? Promlouvá král. Jakmile domluví, tak vstane a celý dvůr se uklání. Pan Soreo se se otáčí ke mně a přikazuje mi ať jdu oznámit správci a služebnictvu, at začnou balit věci. Já mu nato odpovídám:“ Provedu můj pane.“ Taky co mi jinýho zbývá. Pokloním se a odcházím plnit příkaz.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela[/b] (John-stín) Milý Johne, jste příjemná změna. Víte jsem v tomto hostinci již třetí den a stále potkávám jenom vozky a strážce karavan. Vy ne jste ani jedno, že nejste." Zamrká a předkloní se aby si viděl čím ji příroda obdařila. " Víte vozkové jsou nudní, jenom pijí a hrají karty. Jsou tak neskutečně nudní, že to snad ani není možné". Něžně se na tebe usmála. " Strážci karavan, jsou ještě horší pakáž" její koleno se dotklo tvého pod stolem, " jenom pijí, blijí a vyhledávají rvačky. Rvačky nesnáším a nesnáším krev.". Znovu se tebe mile usmála, její ručka pomalu putovala přes stůl. " Nemusíte být tak zakřiknutý, já přece nekoušu. Teda koušu ale jenom ze zvláštních okolností, jestli rozumíte", spiklenecky na tebe mrkla. |
| |
| Cesta k jihu Hranice císařství u staré Zelené silnice, Thema Astros 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) "Tak se seřaďte vy bando idiotů, do řady, pohyb. Tohle je armáda a vy jste její bolavá prdel". Zařval na vás poddůstojník, v ruce měl hůl z větve vinné révy, kterou se vydatně oháněl. " No tak to má vypadat. Já z vás prodejných holek snad vychovám i normální vojáky. Jsem setník Decius a budu vaše noční můra. Mým úkolem je dovézt vás slečinky až do tábora v Aridne. Nemám vás tam za úkol dovést všechny. Doprovod nám budou dělat Charidé, jsou to stepní kočovníci. Milují lov a nejraději loví lidi. Doufám že jste to pochopili. Vpravo v bok, kurva nepoznáš pravou stranu vole. Lepší. Pochodem v chod". Vyšli jste před bránu pevnosti. Čekaly tam vězeňské vozy, do kterých vás začali nakládat. Za kolonou vozů čekali jezdci na malých stepních koních, vyzbrojení luky a zahnutými šavlemi. Netrvalo dlouho a vozy se pomalu rozjely. " Pojedeme celý den a celou noc. To budeme v přístavu Nik. Tam vás naloží na rychlou galeasu. Buďte vděčný, kdyby to bylo na mně hnal bych vás pěšky." Zařval setník pohodlně usazený na jezdeckém koni. Kolona vyrazila v před. Vozy nebyly vůbec pohodlné a vlastně ani pohodlné neměly být. Míli po míli kolem vás ubíhala krajina, kde přibývalo polí, ovocných sadů a vinic. |
| |
| Strategos Khasteroská citadela, Thema Barikon, císařský přístav a první město Modré silnice 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Strategos se na tebe jen chvíli díval, když promluvil, mluvil s velkými obtížemi a na ústech se mu objevovaly bublinky krve. " Pane Aleone, překvapuje vás, že jsem vás zavolal", vlastně ani nechtěl slyšet odpověď a pokračoval. " Potýkám se s krizí důvěry. Bláhově jsem si myslel, že když budu opouštět tento svět, budou kolem mně jenom lidé kterým mou věřit. A teď vidíte jak to dopadlo. Ležím sám v erární posteli. Sluhové se jenom těší až to zabalím, aby mohli krást, pokud už nekradou teď. Mí podřízení se těší na mé místo tak, že mě do rána udusí, pokud jim neulehčím práci a nezdechnu sám. Nevěřím ani vám, ale jste tomu co by se dalo označit za důvěryhodnost nejblíže.". Na chvíli zmlkl, upil vodu z poháru, ketrý měl u postele a pokračoval. " Umírám, je téměř jisté, že se nedožiji rána. Ta střela byla otrávená, ten co střílel rozuměl řemeslu. Je mi velmi líto, že nebudu u toho, jak ho budou lámat kolem."Znovu zmlkl, viditelně ho rozhovor vyčerpával. " Chtěl jsem vás požádat o laskavost, jenom jsem netušil za jakých okolností. Požádám vás tedy teď ale no o to jste čekal. Pojedete do Harrdie, u mistra kameníka Urista, v ulici Bílých růží, učí se u něj chlapec jménem Vill. Odvedete ho do domu Kritta císařského sekretáře. Pokud by se Krittovi něco stalo, vezměte chlapce a ukryjte ho někde na venkově, někde kde bude v bezpečí" Znovu zmlkl. Z prstu si stáhl prsten, malý nenápadný kousek ozdobený dvěma draky. " Podle toho Vás poznají, sluha vám dá nějaké peníze. Pane Aleone ten chlapec je poslední co mi zbylo, postarejte se o něj prosím. A pokud se vám někde podaří narazit na Klastera, pošlete ho za mnou, budu k nalezení v nejhlubším pekle" |
| |
| Přípravy Soin, království Fraigů 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného ( Bernard z Ronie) Svůj úkol jsi splnil. Správce jsi našel a oznámil jsi mu rozkazy svého pána. Zpráva, že s vydáváte na cestu se rozběhla jako stepní požár. Sluhové se pustili do práce s neskrývaným úsilím. Všem hučelo v uších jen jedno jediné spojení: Dračí říše. Dokonce i málomluvný kapitán stráží si hladil vousy. " Dračí říše země nejsladšího vína, dobrého pití a věrných žen. Země těch nejlepších věcí, hotový poklad" recitoval trochu zasněně. Jeden ze straších rytířů z knížecího doprovodu se na tebe usmál když tam byl náš pán naposledy, uspořádali na jeho počest velký turnaj. Kníže shodil ze sedla, deset jejích rytířů. Byla to nádherná podívaná, po které bys i ty Bernarde nosil nos na horu" . Rytíř tě dloubl do žeber a pokračoval " je to země, kde i brány mají ze zlata a ulice dláždí mramorem". " A kde jsou na náměstích kašny z křišťálu a teče z nich sladké víno" ozval se za tvými zády hlas knížete " nemáte nic na práci. Vyjíždíme před setměním, takže do práce". Kníže ti položil ruku na rameno " Dračí říše je zvláštní a podivuhodná země. Je v ní plno divů, jaké jinde nenajdeš, ale pohybovat se tam je jako tančit na hlavách zmijí bez bot. Běž si zabalit, čeká tě cesta jakou nezapomeneš do smrti". Už jsi byl na odchodu, když na tebe zavolal těch rytířů bylo třináct. Ten večer mi jejich sluhové hodili kládu na hlavu, taková je to země" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, uzemí barbarů 23.a 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše Už bylo pozdě v noci. Merovech ještě zalitoval nad mým osudem a pomodlil se za mou pomstu. Měsíc postoupil a už bylo na čase odebrat se ke spánku. Proměnil se do své vlčí podoby a schoulil se ke spánku. Oheň už začínal pomalu uhasínat, tak jsem ještě sebral pár klacků a přiložil. Oprášil jsem si ruce, odložil svou koženou zbroj, luk a opasek s dýkou. Stál jsem tam nahý a cítil úlevu od té přiléhavé kožené zbroje. Zavřel jsem oči, proměnil jsem se a dopadl na všechny čtyři jako vlk. Lehl jsem si na břicho a natáhl přední packy, o které jsem opřel hlavu. Upustil jsem od veškerých myšlenek a po nějaké době usnul.  Ráno nás probudil zpěv ptáčků. Bylo teplo, vál teplý jemný vánek. Zvedl jsem se na nohy, protáhl se, stejně tak i Merovech. Oba jsme se proměnili zpět do lidské podoby a na Merovechovu otázku jsem odpověděl: "Vždy se mi příjemně spalo pod širým nebem a ve vaší společnosti lépe, než kdy předtím." Merovech něco zavětřil, a tvrdil že do země Chattů přišlo zlo. Asi Sarsové. Zeptal se mě, zdali ho budu následovat. Můj domov je daleko, moje pomsta počká, nemohl jsem jen přihlížet ničení této země a se slovy:"Ano, budu se ti držet v patách," jsem se proměnil, dopadl na packy a na Merovechovo zavytí jsem odpověděl dalším, silným vitím. |
| |
| Cesta k jihu |
| |
| Cesta s elfím Čarodějem Pozorně jsem poslouchala čaroděje, když mi začal vyprávět o magii. Super, takže se nemusím omezovat na jeden způsob! Usmála jsem se a hopsavými kroky jsem následovala čaroděje. Chytla jsem se jeho ruky a vesele jsem přeskočila kámen. Nevím proč, ale měla jsem z celé té cesty nějakou radost, možná to bylo tím kolik jsem strávila tolik dnů o samotě, nebo že jsem se konečně hnula z místa a opouštím svůj úkryt a konečně mám společnost.. a dokonce čaroděje. Moji radost však čaroděj utnul s tím že mohu umřít. Achjo, v lese jsem magii používala skoro pořád.. nebo jsem se jí spíš snažila učit. ,,Nikoho zabíjet nebudu." Řekla jsem zcela odhodlaně. Měla jsem v úmyslu docílit opak. Váhavě jsem si vzala kousek Lembasu a poděkovala, strčila jsem si ho do jedné kapsy u tašky s tím, že ho využiju později. Další čtyři hodiny jsem poslouchala přednášku o těle, zranění a léčení. ,,Základy umím, zatím jsem léčila zraněná zvířata v lese." Řekla jsem spíše do prázdna než čaroději. Postupovali jsem lesem dál, čím to že se mi zdál "světlejší" ? ,,Jsme na jiném území? A jak se vlastně jmenuješ? A jakou na jakou magii jsi zaměřen? A jak jsi se dostal na tak vznešené místo? " Chrlila jsem otázky jednu za druhou, že chudák nestíhal odpovídat. Chybělo mi si s někým jen tak povídat.  |
| |
| Elfí čaroděj Elfí les Ürgielear, daleký sever 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Čaroděj, když slyšel tvůj příval otázek, jen pokrčil rameny" takže postupně. Blížíme se k Jelení soutěsce, takže máš pravdu jsme na jiném území a mám pocit, že brzy potkáme přítele.. Nezastavil se a pokračoval dál stezkou. " Co se týče mé magie, miluji lesní kouzla, rád si povídám s ptáky a zvířaty, mou silou je ale práce se živly. Přesněji toto", najednou se prudce ochladilo, kaluže zamrzly a začalo sněžit. " Pocházím ze samotného severu, naší říše. Je tam zima tři čtvrtě roku a já jsem ledový mág. Umím toho ale mnohem víc". Znovu se oteplilo. " Vím že jsi již léčila, ale vůbec si nejsem jistý jak moc rozumíš tělu. Myslím že ti nikdy nikdo nevysvětlil jak funguje srdce, co se stane, když se nám nedostává vzduchu, jak fungují naše smysly. Viděla jsi někdy popáleniny, opravdové popáleniny, kdy je kůže černá jako uhel a postižený upadl do šoku. Uměla by si mu pomoci? Uměla by si rovnat zlomené kosti. To co ti říkám není bezúčelné. Nemohu ti vysvětlit co je to bolest a jak ji zvládat, bez toho aby si věděla co jsou nervy. Nemůžu tě vystavit možnosti vyčerpání, aniž by si znala jeho příznaky.. Povzbudivě se na tebe usmál " neříkám to proto abych tě vyděsil. Pokud pochopíš jak funguje tvoje tělo budeme moci přejít k výcviku soustředění a prvním magickým cviků, bez obav že mi zkolabuješ na dehydrataci, nebo vyčerpání. Budeš totiž vědět, kdy přestat". Podíval se tebe pohledem jako by zkoumal jestli si pochopila. Vstoupili jste do soutěsky. Čaroděj se začal rozhlížet na všechny strany. Všimla sis že tě jeden ze stromů sleduje upřeným pohledem.
" Burrrárum, čaroději, zima už skončila. Burrrárum nenos mi ji sem. Burrárum ozval se sytý melodický hlas a strom se pohnul. |
| |
| Strategos Poslouchám co strategos povídá, původně jsem myslel že přežije, ale když vidím a slyším co povídá je mi jasné že má pravdu, rána se nedožije. Vždy jsem myslel že magie je odpovědí na všechny otázky a teď se ukáže že stačí šíp napuštěný jedem a i magie je slepá a vzhledem k tomu že strategos bude mít ty nejlepší tak mu asi skutečně nic nepomůže. Stojím a pečlivě naslouchám úkolu který mi právě zadává. Natáhnu ruku, vezmu si od něj prsten a schovám si ho, pak potichu promluvím. Sbohem pane, je mi ctí že jste si vybral mě, můžete být klidný všechno zařídím. Pak dojdu ke sluhovu. Strategos mi sdělil že mi máte dát nějaké peníze a také bych potřeboval koně žádného nemám. Peníze si vezmu hned pokud mi vyhoví s žádostí o koně požádám ho ať mi koně přivede na nádvoří. Když vycházím z komnat vezmu si zpět své věci a vydám se k sobě všechno si sbalím, nakonec si obleču svůj cestovní plášť vezmu věci a jdu do komnat našeho velitele, když tam dojdu zaklepu na dveře a až mě vyzve vstoupím, pozdravím ho a začnu. Veliteli, obávám se že musím odjet, strategos mi svěřil určitý úkol a musím se neprodleně vydat na cestu, bylo mi ctí s vámi bojovat a když dají bohové ještě se někdy sejdeme. Podepíšu potřebné papíry aby měl velitel oficiální žádost o ukončení mých služeb pro tuto kumpanii a vrátím veliteli zálohu 100 zlatých, jakmile dokončím formality otočím se a odejdu na nádvoří, pokud tam je kůň nasednu a vydám se na cestu pokud ne zamířím do města k obchodníkům s koňmi a zkusím nějakého sehnat |
| |
| Přípravy Vyřídil jsem správcovi, co jsem od mého pana Sorea měl. Dál se zpráva o vypravení na cestu roznesla bleskurychle. Sluhové se činí, přípravy probíhají radostně. Kapitán nám líčí ódy na Dračí říši. Přidává se jeden ze starších rytířů, který vypráví historku našeho pána z minulého pobytu v této zemi. Jsem zvědav, co je na tom všem o Dračí říši pravda. Všichni ji popisují v těch nejlepších barvách jako „zemský ráj“. Z povídaček a snění nás vyrušíl pan Sorel, který nás kárá a popohání, abychom vše měli připaveno, protože už před setměním vyrážíme. To budeme cestovat přes noc! To doufám ne! Snad se po pár hodinách někde utáboříme nebo zastavíme přes noc v nějakém zájezdním hostinci. To se tam tak těší nebo je to tak urgentní? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, uzemí barbarů 23.a 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Běželi jste dolů, kopcem. Z pravé a levé strany se přidali tři další další vlci. Les postupně řídl. Objevily se stopy lidské přítomnosti, nejprve jen nenápadné. Pak jsi uviděl vesnici. Ležela v malém údolíčku, obklopena poli a pastvinami, nyní byla ale celá v plamenech.
Vlci se rozdělili. Každý z nich se do vesnice vydal jinou cestou. Mezi hořícími domy se válely těla vesničanů a jejich dobytka. Všude byl cítit zápach krve a smrti. Merovech před tebou pomalu procházel vesnicí. Větřil a naslouchal, hledal stopy po těch co přežili, ale vesnice byl tichá. Bylo slyšet jen hukot plamenů a praskání. V samém středu vesnice stál muž. Vlci jej obklíčili, vrčeli, klopili uši a cenili zuby. "Ssstřážci, jak jssete ssstejnííí, jak jsste hloupí". Jeden z vlků zaútočil. Muž roztáhl ruce. Plameny se kolem něj roztančily |
| |
| Cesta k jihu Hranice císařství u staré Zelené silnice, Thema Astros 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Většinu z těch s nimiž ti bylo souzeno sdílet vůz jsi potkala teprve nedávno. Sloužili v jiných kumpaniích, které se taky daly zlákat možností výdělku. Bylo zde i několik tváří z vaší kumpanie. Ve voze panovala neveselá nálada, jeden ze žoldáků zpíval nějakou morbidní písničku. Ostatní byli tiší a tvářili se jako před popravou. Jenom elf sedící v koutu vozu si zachoval trochu optimismu a důstojnosti. Po očku a nenápadně sledoval chování stráží. Zasvěcenému pozorovateli bylo jasné, že se při první příležitosti pokusí vyzkoušet štěstí. Vidíš Freyo, že jsme se na to zlato nevybodli." oslovil tě jeden z mužů tvojí kumpanie. Po pěti hodinách vozy zastavily na malém paloučku u cesty. Stráže začaly otvírat dveře vozů. Přestávka. Máte deset minut aby jste se protáhli. Vsadil jsem se, že se alespoň jeden z vás červů pokusí utéct. Nezklamte mě" zařval setník a sedel z koně. |
| |
| Na cestu Khasteros, Thema Barikon, císařský přístav a první město Modré silnice 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) "Pane Aleone nenechte se zabít, byla by vás škoda" rozloučil se s tebou Strategos. Sluha ti na tvé požádání vydal měšec. Bylo v něm tisíc galeonů, dost peněz na spokojený život do smrti. Je pro vás připraven kůň, pane" řekl sluha než se ti hluboce uklonil. Tvůj velitel na tebe čekal. " Vím proč jsi tady a je mi líto, že musíš odejít. Přeji ti hodně štěstí a snad se někdy setkáme." řekl a podal ti ruku. Na nádvoří bylo připraveno vynikající jezdecké zvíře. Byl to bujný vraník, jeden z těch jaké používali císařští poslové. Stráže ti otevřely jednu z postranních bran. Vedla na úzký kamenný most, přímo k Modré silnici. Jakmile jsi opustil brány pevnosti, ozvaly se zvony. Nejprve jenom ty nejmenší, postupně se k nim přidávaly další a další, ve městě i v citadele. Nakonec se ozval velký zvon citadely a dunivými údery plnil svou povinnost oznamovat smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Merovech zavětřil a vyrazil. Zbroj a zbraně jsem nechal u ohniště a držel jsem se Merovechovi v patách. Běžel jsem rychle a hbitě. Přeskakoval jsem popadané stromy a kameny. Cestou jsem sledoval terén, větřil a dával pozor na Sarsy. Zanedlouho se k nám přidali tři další vlci. Podle vzhledu bych řekl, že to byli další ze strážců z kmene Chattů, ti, kteří odpověděli na Merovechovo zavití. Les začal řídnout. Probíhali jsme kolem oblastí, které už jevili náznaky civilizace. My však nezastavovali. Běželi jsme až do údolíčka, v jehož středu se nacházela hořící vesnice. Všude byl klid, všude mrtvo. Ti další vlci se od nás odpojili a vstoupili do vesnice z opačných stran. Procházeli jsme s Merovechem směrem ke středu vesnice, kde jsme uviděli muže. Vlci se kolem něj rozprostřeli a vrčeli. Podle toho co říkal si byl vědom, že nejsme obyčejní vlci, ale že se jednalo o strážce. O mne pravděpodobně zatím nevěděl. Jeden ze strážců se na toho muže vrhnul. On ale rozpažil a povolal kolem sebe mohutný oheň. Nebylo pochyb, kdo může za vypálení celé vesnice. Žár byl silný a ten ze strážců, který zaútočil musel být nepochybně zraněn. Došlo my, že ve vlčí formě proti plamenům nic nezmůžeme. Zaštěkal jsem a naznačil strážcům: "Pozor, zpátky!" Uskočil jsem bokem směrem k doutnajícímu kusu trámu. Proměnil jsem se zpět do lidské formy, popadl trám a vrhl ho směrem k čarodějovi. Nevím, jestli ten trámek proletí všemi těmi plameny a ani nevím, jestli tohle bylo zrovna moudré rozhodnutí, obzvlášť, když jsem zbroj, luk i dýku nechal u tábořiště. Doufal jsem ale, že upoutám jeho pozornost na tak dlouho, aby se ten zraněný mohl odebrat do bezpečí. |
| |
| Cesta k jihu |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, palác Kritta lolgotheta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Cassandra) Kritt císařův sekretář byl milý a starostlivý člověk. Přijal tě pod svou střechu a na nic se neptal. Sice jsi byla jenom služebná, ale pán domu tě postupně pověřovali složitějšími úkoly a platili za tvé služby víc než dobře. Palác byl zvláštní místo, co ale taky čekat v domě císařského arcimága. Časem sis zvykla na podivné návštěvy, stíny plížící se po chodbách a výbuchy na zahradě. Pak zde byl Elant, roztržitý pánův synovec. Byl to milovník knih, historik nadaný fenomenální pamětí. Elant měl ale i jiné stránky. Zatímco Kritt byl podivín a milý stařík o Elantovi služebnictvo říkalo, že je ukut z ledové ocele. Sama jsi viděla jeho oči žhnout rudým světlem, když se výjimečně vztekl a z dýkami uměl bojovat jako sám otec démonů. Ten den začal jako kterýkoliv jiný. Tvou dnešní povinností byl dohled nad kuchyní a zásobami. tvou povinností bylo rovněž dohlížet na obsluhu panstva u stolu a co bylo s tímto úkolem nerozlučně spjato, poslouchat a sledovat hosty. Pán Elant odešel z domu a vrátil se s nějakou holkou z ulice. Šla sis jako vždy po svých povinnostech, když domem projel poryv magické síly. Cítili ho i sluhové bez jakékoliv magického nadáni. Nebylo to ani pět minut a panstvo si tě zavolalo do atria. Stál tam Elant a spolu s ním i nějaká zrzka. Ukázal ti aby si popošla blíž. " Cassandro, dovol abych ti představil Triela, bude našim milým hostem" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, palác Kritta lolgotheta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela) Ještě než jsi stihla cokoliv odpovědět, do átria vstoupila služebná. Měla zrzavé vlasy a byla oblečená v červené a bílé. Elant ji k sobě přivolal a řekl jí " Cassandro, dovol abych ti představil Triela, bude našim milým hostem". Pak se Elant obrátil k tobě " Trielo, toto je Cassandra, naše ženská ruka v mužském domě. Bude ti ochotně pomáhat s čímkoliv si budeš přát" |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro když dokonce spatřím že pomalu sune svou ruku přes stůl ke mě tak když domluví jen jí odpovím v mé odpovědi nejsou znát žádné emoce ani žádní zájem o její osobu. Slečno asi jste se spletla v tom koho hledáte patřím ke karavaně zavázal jsem se smlouvou a můj zájem tady v hostinci je jen takoví že si chci odpočinout a najíst se než vyrazím na další cestu a tu vaší zmínku o kousání ponechám bez povšimnutí pokud by se stalo že by jste náhodou chtěla vaše krásné zoubky zabořit do mé kůže tak i když je proti mému přesvědčení ubližovat ženám byl bych nucen vám ty zoubky přepočítat tak buďte tak hodná a pro vaše návrhy si najděte někoho jiného. Ale pokud vám postačí pouze konverzace jsem vám k dispozici nic víc ode mě neočekávejte. Potom počkám jak bude reagovat na mé odmítnutí |
| |
| Cesta Jakmile dostanu peníze dvacet zlatých si dám do příručního měšce a zbytek si schovám do tajné kaspsy své brašny. Jakmile vyjedu z města ozvou se první zvony, jedu dál dokud se nerozezní i poslední zvon, když se ozve jeho táhlý umírací tón zastavím se, ohlédnu na citadelu a tiše pronesu. Bohové ať se smilují nad jeho duší. Pak se opět pobídnu koně a pokračuju v cestě, jedu až do večera jen s malými přestávkami na odpočinek a jídlo, jakmile se blíží večer už se začnu koukat po nějaké lepší hospodě ve které bych mohl přespat. |
| |
| Cesta k soutěsce Ach jo zase mi neřekl své jménom asi musí být v tajnosti. Povzdychla jsem si v duchu a najednou elf promluvil. Přítele, ehe? Další čaroděj? Už mě pomalu začaly bolet nohy, ale snažila jsem se udržovat tempo s čarodějem. ,,Ovládat živly?" Na nos mi spadla malá jemná vločka, rozhlédla jsem se kolem a všude to vypadalo jakoby andělé shazovali své peří. Oněměla jsem úžasem a málem jsem uklouzla na kaluži. Čaroděj se na mě pobaveně usmál a začal znovu mluvit. Vločky najednou zmizely a kolem mě provál příjemný větřík. Znovu vše zářilo zelenou barvou a sluneční paprsky mě laskaly po tváři. Učit se o tělu.. Zamyšleně jsem se podívala na svoji dlaň jako bych ji zkoumala. Najednou mi zazářilo tyrkysovou barvou zápěstí, ale nebylo to od čaroděje, protože jsem si všimla jeho překvapeného výrazu. Podívala jsem se zpátky na zápěstí a otočila hřbet ruky naproti sobě, ze zápěstí se začali tvořit malé větrně spirály v tyrkysové barvě a postupovali nahoru k prstům. Vypadalo to jako kdybych měla seslat nějaké kouzlo, ale spirály jen jemně a rychle obtančily celou moji dlaň ke konečkům prstů a zmizely. ,,To vypadalo jako tohle." Přejela jsem prsty po mém znamení co se mi táhlo přes levé oko. Modré spirálovité ornamenty. Podívala jsem se tázavě na čaroděje. ,,Už..se můžu ptát?" Vstoupili jsme do soutěsky a než mi čaroděj dokázal odpovědět zaburácel na nás jakýsi strom. Lekla jsem se a skočila za čaroděje a chytla jsem se za jeho rukáv. C-co to sakra je? |
| |
 | soukromá zpráva od Cassandra pro Krittův palác Už je to nějaká ta chvíle, co mne pan Kritt vzal do jeho služebnictva. Ano, většině lidí by mohla ta práce přijít nudná, či dokonce otravná. Ale já ve své situaci asi moc na výběr neměla. Ani jsem žádnou další možnost nepotřebovala.Byla jsem spokojená. Každý člověk, co není nějak speciálně gramlavý, či třeba hlučný, nemá s takovou prací problém. A nějaké kecy jako, že jsem jen podřadná služka? Nad takových věcích jsem já osobně ani nepřemýšlela. Neměla jsem důvod. Někdy se ukázaly velice zvláštní návštěvy, ale když zde již strávíte nějaký čas, zvyknete si. Stejně jako já. Kromě milého pana Kritta a dalšího služebnictva zde byl pan Elant, jeho synovec. Jeho paměť mne stejně jako ostatní v okolí dočista fascinovala. Upřímnně, jsem ráda za to, co jsem se doteď naučila. Horší bylo pozorovat ho, když se rozčílil. Měla jsem k němu zvláštní pocit náklonnosti, ale zároveň silného respektu. Navíc to perfektně uměl s dýkami, já se svými dvěma rituálními kousky jsem se s ním v boji nemohla měřit. A tak jsem se zase jednoho dne brzy ráno probudila a pustila se do mé dnešní hlavní práce. Ihned jsem se po přípravení sebe sama vydala do kuchyně a začala peskovat pár ostatních služebných, jak a co mají udělat a sama se k nim přidala. A už se jelo, všechno služebnictvo v okolí bylo na nohou jako vždy. Jakmile začali lidé přicházet, pustila jsem se do obsluhování, občas, když někdo chtěl, či neodmítal nějaké to prohození slov, ráda jsem reagovala. Šlo tedy hlavně o naslouchání různým věcem a děkování od některých zdvořilejších, ačkoliv se to pro některé přítomné nesluší, děkovat služce za to, že dělá svou práci. Jediné, co jsem zaregistrovala, byl odchod pana Elanta s dívkou z ulice, ale pak už jsem si zase šla po svém. Když jsem zrovna vyměňovala prostěradla, pocítila jsem magii, dostatečně silnou, aby ji cítili i běžní lidé. Hned na to jsem byla vyzvána jít na dvůr, kde stál pan Elant s ženou, která měla o trochu bledší vlasy, než jsou ty moje. Vyzval mne a bych popšla k nim, tak jsem tedy poslechla a on začal mluvit. Nejdříve mi to přišlo zvláštní, že tak najednou přivedl nějakou ženu, ale co mne zarazilo více.. proč ji představuje zrovna mne. Nebyl k tomu dle mého žádný zvláštní důvod. Kromě toho, že jsem služebná. "Ráda vás poznávám, ctěná slečno." Uklonila jsem se a zachovala si svou obvyklou kamennou tvář. "Mohu teď odejít dělat dále svoji práci, pane? Nebo po mne ještě něco žádáte?" Optala jsem se tiše. |
| |
| Elfí čaroděj Elfí les Ürgielear, daleký sever 23. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Čaroděj se mile usmál tvému překvapení " Slavíčku, toto je náš Přítel a hostitel. Je to ent, pastýř lesa. Toto je jeho domov. Než dojdeme do Paláce pramenů uvidíš spoustu ještě podivnějších věcí." . " Brurrárum mladičká, mě se nemusíš bát, jsem přítel a tak mi ji říkají, ale mám i jiné jméno, dlouhé ve svém jazyce, burrárum. Burrárum ale zimu mi sem nenos Urielli, zima je studená burrrráum a já ji nemám rád. promluvil ent znovu a důkladně si tě prohlížel. " Příteli" oslovil čaroděj enta " dnes tady strávíme noc a ráno půjdeme dál. Doufám, že ti to nevadí". " Vždy jsi tady vítán, čaroději. Burrárum" odpověděl mu ent. Čaroděj se otočil k tobě "Ukaž mi ruce", když mu je ukázala, dlouho je zkoumal. " Nevím co to bylo, možná to souvisí s tím jak ovládáš magii," pak se podrbal po bradě, " ale myslím, že jsem pro tebe našel učitele, pokud tě ovšem přijme". Pak se zamyslel. " Mám pro tebe další cvičení, viděla jsi někdy kočku lovit myši. Kuro ti najde nějakou vhodnou díru, posadíš se před ní a budeš trpělivě a v klidu čekat až hlodavec vykoukne ven". Několikrát mňoukl, Kuro vykoukla ven, protáhla se a šibalsky se na tebe podívala. Pak vyrazila najít myši. Čaroděj tě popohnal " tak běž, není vhodné nechávat kočku čekat." |
| |
| Hostinec Modrá silnice, thema Barikon 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela[/b] (Aleon Sigmar) Jakmile se začalo stmívat, dorazil jsi k poštovnímu hostinci. Takové stály podél všech císařských cest v pravidelných rozestupech na vzdálenost půl denní jízdy. Zajel jsi do dvora, koně jsi předal pacholkovi a vstoupil dovnitř. Hostinec byla velká prostorná místnost, s barem a dveřmi do kuchyně v jednom z rohů. Bylo plno, místností se vznášel tabákový kouř a vůně pečeného masa. U několika stolů seděli místní, bavili se o úrodě a císařských daních. V koutě u baru hráli vozkové skořápky a jejich peníze, plynule přecházely do kapes profesionálního hráče. Několik kupců uzavíralo obchody. Všiml sis i několika představitelek nejstarší profese, lovících zákazníky mezi pocestnými. V tom nejtemnějším konci místnosti seděl osaměle muž, podle znaku na kabátci císařský jízdní posel, vedle něho stál opřený dlouhý meč a hostinský ho probodával vysloveně nenávistným pohledem. Jedna s číšnic se zastavila i u tebe " posaďte se pane, co vám přinesu. Pokoje máme už bohužel plné, ale určitě se něco najde, pokud budete potřebovat" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Elain nasadila vysloveně zklamaný výraz " zklamal jste mě mladý pane. Já už se těšila, že se užiji trochu té zábavy a zase nic" odtáhla od tebe svou ručku. Přisedl si k vám Arist, ten člověk měl vysloveně nekonečnou zásobu energie, jelikož vypadl mnohem méně unaveně než by měl. Objednal si něco k jídlu a oslovil tvojí společnici " Elain, co ty tady děláš, myslel jsem že tě poslali do nějakého kláštera". " Poslali, ale stráže měly více srdce, než tady ten tvůj přítel" hodila na tebe pohrdlivý úsměšek. " tady John má zdravý rozum, že se od tebe drží dál. Navíc co by řekla tvoje matka na to že takhle vyvádíš, odpověděl jí Arist. Byla by zklamaná. Sedím tady už třetí den a vydělala jsem jenom čtyři dragony. Navíc teď musím živit rodinu, matce ještě nedorostly vlasy, co jí kat oholil" pokrčila rameny. "To je mi líto, ale ta rodina zase to tak nepřeháněj. Vaší rodinou byla vždycky Černá cesta, už tvoje babička se živila nejstarší prací podél této silnice". Arist se otočil k tobě, " pane Johne, běžte se vyspat, nahoře je pokoj, hostinský vám ho ukáže. Tří hodiny vám pomohou obnovit síly.". otočil se k Elain a pokračoval v rozhovoru " Elain, klidně tě svezeme, kam až budeš chtít. Dělám to jenom z úcty k tvojí matce a babičce, aby sis nemyslela". Neboj Ariste nemyslela, znám tvoji ženu, vydrápala by mi oči a co je komu po slepý děvce" odpověděla Elain. " Výborně, že si rozumíme" řekl a pokračoval " co bude mezi vozky a tebou je vaše věc, pokud to bude po tichu a nebudete zdržovat. Pokud se mi něco ztratí, tak ti neoholím hlavu, ale pověsím tě na prvním stromě jaký najdu". Pokývla hlavou. " Teď mi řekni co víš o cestě před námi" zeptal se Arist |
| |
| šípy Vzal bych si tu vaši specialitku na svounohou kořist. Myslím, že by se mi mohla hodit, ale Pššt.... Zasměju se u obchodníka. Vzal bych si dvacet kousků pane. Po tržnici dojdu do hostince, kde budu do večera popíjet víno a snažit se zjistit nějaké zvěsti, pokud nic nezjistím, půjdu spát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, palác Kritta lolgotheta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela) Ještě než jste se stihli pořádně seznámit, Zer prudce otočil hlavou. Od hlavní brány do paláce, kterou si vstoupila i ty se ozvaly tupé rány. Vstupní brána povolila, chodbou do átria se ozval dusot mnoha těžkých vojenských bot. Do átria vstupovali vojáci vyzbrojení halapartnami a za nimi dva muži s tvářemi schovanými za železnou maskou.
Do Elantových rukou zajely hlavice dýk. Jeden z těch s maskou promluvil " Jménem císaře Manuela, jsi ty Elante synovče Kritta logotheta okamžitě předvolán do paláce. Všichni ostatní z tvého domu a služebnictva mají zakázáno pod trestem smrti, opustit tuto budovu". Elant vzpamatoval z překvapení a oslovil řečníka " jakým právem jste vpadli do domu císařova sekretáře Železná tváři. Ukaž mi císařův rozkaz, pokud ho vůbec máš a věř mi že pokud ho nemáš, ještě dnes bude tvá hlava zdobit Zlatou bránu. Železná tvář vybuchla v srdečný smích. " Elante, tvůj strýc hrál a prohrál. Teď se v paláci rozhoduje o jeho osudu. My jsme tady na pokyn Bardase císařova strýce a Velkého Domestika". Elanth zbledl jako sama smrt, málem ztratil rovnováhu. Přistoupili k němu vojáci a srazili ho na kolena. Ruce mu zkroutili za záda a nasadili řetězy, pak ho zvedli a vedli pryč z domu. Železné masky se otočily a jedná z nich na vás zavolala "nikdo neopustí tento dům" |
![Obrázek](<http://assassinscreed.wikia.com/wiki/Janissaries?file=Janissaries_Database_Image.png"><img width="125" height="250" src="http://static1.wikia.nocookie.net/__cb20111201190247/assassinscreed/images/thumb/d/d8/Janissaries_Database_Image.png/125px-Janissaries_Database_Image.png)
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, palác Kritta lolgotheta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Cassandra) Ještě než ti stihla zrzka odpovědět, prudce otočila hlavou. Od hlavní brány do paláce, se ozvaly tupé rány. Netrvalo dlouho a brána povolila, chodbou do átria se ozval dusot mnoha těžkých vojenských bot. Do átria vstupovali vojáci vyzbrojení halapartnami a za nimi dva muži s tvářemi schovanými za železnou maskou.
Do Elantových rukou zajely hlavice dýk. Jeden z těch s maskou promluvil " Jménem císaře Manuela, jsi ty Elante synovče Kritta logotheta okamžitě předvolán do paláce. Všichni ostatní z tvého domu a služebnictva mají zakázáno pod trestem smrti, opustit tuto budovu". Elant vzpamatoval z překvapení a oslovil řečníka " jakým právem jste vpadli do domu císařova sekretáře Železná tváři. Ukaž mi císařův rozkaz, pokud ho vůbec máš a věř mi že pokud ho nemáš, ještě dnes bude tvá hlava zdobit Zlatou bránu. Železná tvář vybuchla v srdečný smích. " Elante, tvůj strýc hrál a prohrál. Teď se v paláci rozhoduje o jeho osudu. My jsme tady na pokyn Bardase císařova strýce a Velkého Domestika". Elanth zbledl jako sama smrt, málem ztratil rovnováhu. Přistoupili k němu vojáci a srazili ho na kolena. Ruce mu zkroutili za záda a nasadili řetězy, pak ho zvedli a vedli pryč z domu. Železné masky se otočily a jedná z nich na vás zavolala "nikdo neopustí tento dům" |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když vidím Elain jak je zklamaná že se mnou nic nebude nijak mě top ani netrápí a když tu si ke mě přisedne Arist a jak začne celkem přátelský rozhovor s Elain je na nich vidět že se již nějakou tu dobu spolu znají se zájmem si poslechnu o co se jedná a když mi navrhne abych se došel na pár hodinek vyspat že mě hostinský zavede do pokoje tak se zvednu a rozloučím se s aristem a také s Elain se slovy Sejdeme se tedy zase tady v hostinci za tři hodiny mistře Ariste určitě vás slečna uvítá jako vhodnějšího společníka něž mě.a jdu za hostinským aby mě zavedl do pokoje kde si na pár hodin zdřímnu. |
| |
| Cesta k jihu Hranice císařství u staré Zelené silnice, Thema Astros 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Dlužno dodat, že jste setníka nezklamali. Netrvalo to ani chviličku a jeden z žoldáků ze sousedního vozu se dal na útěk přes blízký lesík a šírá pole za ním. Charidé mu dali krátký náskok než se za ním několik z nich pustilo. Byli to výborní jezdci, v rukou se jim roztočilo stepní laso, byl to opravdu lov. Chviličku po prvním zběhovi se pokusil dát sbohem i elf, kterého sis všimla. Udělal to jinak. Po tichu a nenápadně se pokusil vytratit se pryč. Málem se mu to i povedlo, všiml si ho ale setník, který v nevhodnou chvíli otočil hlavou. " Zdrhá" zařval na Charidy a rukou si přejel po krku. Jezdci pochopili. Místo provazů vytáhli šípy a pustili se na lov. Byli rychlejší a potřebovali jenom tři výstřely, než ho dostali. " Tak slečinky, závody skončily. Do vozů." Stráže vás začaly okamžitě nakládat a zamykat vozy. Chyceného uprchlíka si vedli Charidé za koněm a bylo ti hned jasné, že ho tak povedou dokud nepadne. Setník zkontroloval pohledem zavřené vozy. "Počítat" zařval a sám odjel k mrtvému elfovi, aby odřízl uši. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Hozený trám mága téměř zasáhl. V poslední chvíli se mu povedlo uhnout, zraněný strážce měl ale dost času ustoupit. Chvíli tě pozoroval "Kožžžoměneccc. SStáálo ssseem dnesss přijít". Celé jeho tělo vzplálo a kolem se začaly točit nové zástupy plamenů.
Strážci se nezalekli. Merovech se proměnil do lidské podoby a začal zpívat. Zvedl se silný vítr, který zhášel plameny. Ohnivec se nevzdával. Plameny vyrazily po zbývajících dvou strážcích ve vlčí podobě. Jednoho zasáhly na na zádech. Kožich mu vzplál nenávistným rudým plamenem. Vlk zavyl bolestí. Vrhl se na zem a pokusil se plameny uhasit. Nešlo to. Strážce vyl bolestí a hrůzou. Merovech a druhý nezraněný stráče, který se vrátil do lidské podoby, zadupali na zem. Zvedl se sloup jemného jílového prachu a zasypal hořícího vlka. Plameny na jeho těle zhasly. Zraněné zvíře jen pomalu dýchalo. Ohnivec, který měl v očích slastný výraz, tleskl. Všude kolem vyrazily sloupy ohně a pohlcovaly vše na co narazily a co mohlo hořet. |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro Pohlédnu na služebnou a odvětím na seznámení "Také tě ráda poznávám" a vyloudím ze sebe něco, co připomíná úsměv.. V tom slyším Zera.. "Co se děje?" Zaječím na něj a služku, která musí vidět jak ječím do prázdna z vysoka ignoruju. Teď není čas řešit jestli si o mně bude myslet, že jsem blázen. V tom do átria vtrhnou oni.. vojáci s halapartnami a dvě osoby s maskami na tváři. V tichoosti poslouchám jejich rozhovor a pamatuji na otcovy slova "První přemýšlej, potom jednej" Poprvé jsem si uvědomila, že on taky první jednal a potom myslel. Jinak bych tady nestála. "Ne, ne, ne, nesmím o otci pochybovat" pohlédnu na Zera a všimnu si, kam situace vyvrcholila.. "Nechte ho být" vykulím oči jako by mi někdo šlápl na nohu a uvědomím si prudkost mého hlasu.. už jsem to řekla, položím ruky na pochvy, které ukrývají zdobené dýky a rychle houknu na zbytek služebnictva "Jděte pryč!" a uvědomím si, co dělám.. hele zrzka v uplém brnění s dvěma směšnými dýkami v porovnání s halapartnami proti oddílu královských vojáků. Proč jsem opět nepamatovala na otcovo pravidlo ? |
| |
| Cesta Království Fraigů, strará císařská cesta 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného ( Bernard z Ronie) Přípravy skutečně pokračovaly rychlým tempem. Netrvalo ani hodinu a domácnost knížete Sorela byla hotova vyrazit na cestu. Hradní bránu opouštěla kolona padesáti vozů a odpovídajícího počtu jezdců, aby bylo každému jasné, že se na cestu nevydal žádný chudák. vydali jste se po staré císařské cestě, která byla živou ale dost rozbitou připomínkou toho, že i vaše země byla kdysi jen provincií Dračí říše. Postupovali jste pomalu, vozy byly naložené těžkým nákladem a dámy z doprovodu se chtěly vézt pohodlně. Přesto ve chvíli kdy slunce zapadalo objevil se v dohledu hostinec. " Etampe, první zastávka za městem" ozval se jeden z rytířů. " Tady přespíme" poručil kníže. Vaše vozy zajely do hostinského dvora. Hostinský malý tlustý chlapík s chupatýma nohama, se vám klaněl a blekotal jednu zdvořilostní frázi za druhou. Uvedl vás dovnitř. Seděli tam převážně místní sedláci a řemeslníci. V místnosti bylo i dost pocestných. Poutníků na cestě k posvátným místům, rytířů jezdících od turnaje k turnaji a kupců cestujících za obchodem.Všichni ale zamkli, když jste vstoupili dovnitř Kníže se k tobě otočil a potichu řekl " posaď se tady, dej si něco k pití a dobře se najez. Hlavně ale poslouchej o čem se budou bavit". Nechal tě tam stát a sám se odebral k pokojům. |
| |
| Cesta k jihu |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Můj pokus vyšel, ale nedopadlo to přesně tak, jak jsem čekal. Jeden z vlků byl jen lehce popálený, ale když Merovech začal zpívat, ve snaze porazit toho čaroděje, vrhly se plameny po zbylých strážcích a jednoho zasáhli. I když Merovech spolu s dalším strážcem, který se proměnil do lidské podoby, uhasili plameny na vlkových zádech, byl těžce popálený a sotva dýchal. Určitě nebyl schopný útěku. "Merovechu, co budeme dělat?! Já proti plamenům nic nesvedu, né bez mého luku! Asi by jsme měli zmizet! Zabavím ho, postarejte se o toho popáleného!" Vzal jsem na sebe podobu jestřába a střídavě jsem se vznášel dolů a nahoru ve snaze upoutat čarodějovu pozornost. Létal jsem kolem a snažil se vyhýbat plamenům. Jsem tam jsem se snesl dolů a vzal na sebe lidskou podobu, zařval jsem na čaroděje: "Tady! To mě nevidíš?" a hned jsem se zase vznesl vzhůru. Bylo to těžké, žár byl všude a já jen doufal, že ho dokážu zabavit na dostatečně dlouho, aby strážci stihli odnést toho zraněného.  |
| |
| Hostinec Vstoupím do hostince, je to klasické poklidné místo s příjemnou atmosférou navrch provoněné vůni masa a tabáku. Když na mě promluví číšnice posadím se a objednám si pivo a večeři. Jakmile se u mého stolu objeví znovu s jídlem a pitím usměju se na ní a začnu mluvit. Byl bych vám neskonale vdečný za místo kde bych se mohl vyspat, a ještě se vás potřebuji zeptat nemohlo mi uniknout že tamten císařský posel poněkud narušuje harmonii tohoto podniku tak jsem se chtěl zeptat co se s ním děje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, palác Kritta lolgotheta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela) " Nedělej to" zakřičel Elant. Jeden za Železných tváří se otočil. Uviděl tvé ruce na dýkách. Rozběhl se k tobě. Byl rychlý, byl hodně rychlý mnohem rychlejší než by měl být. Nebylo to ani půl nadechnutí a už byl u tebe. Dostala jsi kopanec přímo do břicha, náraz ti okamžitě vyrazil dech. Překlonila jsi se a dostala ránu něčím hodně tvrdým přes ledviny. Bolest tě vyrovnala. Železná maska kolem tebe zavířil. Nejprve jedno zápěstí pak druhé, ruce ti okamžitě zchromly. Další rána šla na zadní strany kolen, padla jsi na kolena. Teď stál přímo před tebou. Špice jeho boty tě zasáhla přímo pod bradu. Natáhla ses na podlahu jak široká tak dlouhá, před očima se ti dělaly mžitky. Sklonil se k tvé hlavě a do ucha ti pošeptal. "Co sis myslela. My jsem Železné tváře, císařovi osobní strážci. My jsme meč a my jsme věrnost. Nemám rozkaz tě zabít, takže budeš žít.". ještě jednou tě kopl do žeber, otřel si boty do tvých šatů, otočil se a dal se k východu. |
| |
| Přístav Nik Nik, Thema Astros 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Vojáci vás spočítali a vozy mohly vyrazit. Setník se pohodlně uvelebil na svém koni a pobaveně zavolal. " Tohle byla poslední zastávka. Další bude až na přístavním mole.". Tváře několika tvých spolucestující jevily značné zklamání. " Kurva" ulevil si jeden z žoldáků. Zbytek jenom smutně a rezignovaně pokýval hlavou. Vozy se pomalu pohybovaly krajinou. Slunce zapadlo, stráže rozsvítily pochodně a pokračovaly v jízdě. Noc proběhla klidně. Vozy nebyly pohodlné místo na spánek ale únava nakonec přemohla většinu cestujících. Ráno se na obzoru objevilo město a za ním moře. Vozy pomalu sestoupily z kopce nad městem a vydaly se na pouť do přístavu. Město bylo v tuto ranní hodinu ještě poloprázdné. Dojeli jste na molo, čekala tam velká transportní loď, strážní oddíl a několik výše postavených důstojníků. Vyhnali vás z vozů a ranami srovnali do řady. Jeden z důstojníků zařval " Prasata. tahle loď má jeden směr ale dvě třídy. Ta první je dole v podpalubí bez čerstvého vzduchu a jídla. Ta druhá je s vycházkami na palubu. Máte možnost se rozhodnout co jste. Pokud jste žáby čeká vás služba v osamělých pevnostech, na pustých hranicích říše, dokud vás nezabije sračka nebo malárie. Pokud jste lvi, vstupte do První útočné Drungy. Čeká vás slušný plat, posádka v centru říše, děvky a chlast. A nejen to, z vás se budou vybírat armádní poddůstojníci a později i velitelé. Všechno má ale svou cenu. Pokud se rozhodnete a proměníte se v elitu, budete muset krvácet a umírat. Když ale přežijete otevřou se před vámi nekonečné možnosti" |
| |
| Město a karavana Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 24. a 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Tržiště a celé město bylo plné řečí o karavaně. Každý se hádal o tom jaká bude letos cesta a kolik vynese. Vrátil jsi se do hostince. Šenk byl naprosto prázdný. Přitočil se k tobě hostinský, nalil ti vína a přisedl si. " Víte pane tak to máte pokaždé, když vyjíždí karavana. Město je plné a my hostinští z toho nic nemáme. Všichni sedí venku, shánějí věci a do hostince jdou jenom přespat." Sám si nalil vína a pokračoval " letos byla hodně tuhá zima. I tady na jihu bylo sněhu na výšku elfí postavy". Znovu upil. " Víte všude chodí divná šeptanda. Velekrál prý svolal sněm vysoce postavených šlechticů z celé země.". Hostinský si prohlédl celý podnik, jestli někdo nepřišel a pokračoval " daleko na východě se prý objevují divné věci a přecházejí hory. Já tomu nevěřím, východňané jsou divní. Moc se paktují s kentaury, enty, dryádami a ještě většími podivnostmi. To my tady na jihu máme jiné skutečné starosti. Kočovníci v pláních na jihu, jsou čím dál tím neklidnější. Říkají nesmysly, kdo by od nich ale čekal něco jiného. Jsou to lidé a mezi svými nemají nejlepší pověst. Znovu se napil "Víte pane, letošní karavana bude hodně nebezpečný podnik. A to nemluvím o to trpaslíkovi. Trpaslík průvodcem, to tady ještě nebylo. Dejte na má slova, bude to hodně nebezpečná cesta". Hostinský se zvedl, jelikož jeho lokál se pomalu začal plnit. Poseděl jsi ještě chvíli. Venku byla noc, když jsi se konečně došel do postele. Ráno bylo kalné a sychravé. venku chvíli pršelo a chvíli zase ne. Opravdu velmi příjemné počasí na cestu. |
| |
| Hostinec Modrá silnice, thema Barikon 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Číšnice ti na stůl položila mísu pečeného jehněčího a bílý chleba, k tomu jsi dostal dobré ječné pivo. Mile se na tebe usmála " Přespat tady můžete, záleží ale na tom, jak moc chcete pohodlí. Pokoje máme plné, ale můžete se vyspat vzadu, je tam velká místnost, ale nemáme postel na víc, takže vám budeme muset vycpat slamník. A on" , podívala se na císařského posla. " Vy byste vítal posla špatných zpráv. Víme co veze, veze mimořádné daně a vojenské odvody". Rozhlédla se jestli ji nikdo neposlouchá. " Byl u našeho starosty. Brzo přijdou odvodní komise. Budou brát mladé muže a zdravé koně. Chápete to teď, kdy začínají polní práce". Dokončila větu a odběhla za svými povinnostmi. dal ses v klidu do jídla. Ozval se řev " Ty jedna poběhlice, ty děvko, já tě zabiju". Zvedl jsi oči. vysoký mladík, kterému nemohlo být ani dvacet, rudý vzteky si to zamířil k jedné z čísnic. "Takhle se tahat" zařval a vlepil ji facku. Hostinský se hrdinně schoval pod pult. Už se napřahoval znovu. Císařský posel se zvedl, přiskočil k němu a chytil mu ruku. " Chlapy bít neumíš" oslovil ho. " Umím, ale tebe ty pohůnku, chrání císařský kabátec" odpověděl mu mladík. Posel se otočil k tobě " pane pohlídáte mi to". Položil ti na stůl meč a uniformu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Hostinský ti ukázal pohodlný pokoj, kde jsi se natáhl na měkké posteli. Vlastně jsi měl pocit, že jsi jenom zavřel oči a už tě budili, že karavana znovu vyráží na cestu. Sešel jsi na dvůr, tvůj kůň byl již osedlaný a připravený na cestu. Arist stál jako vždy v čele karavany a Elain se usadila na kozlíku prvního z vozů. Jakmile tě uviděl usmál se na tebe. " Doufám že jste se vyspal, čeká nás osm hodin cesty, než zastavíme na noc", mávl rukou a karavana vyrazila. Cesta začala mírně ale vytrvale stoupat. Projížděli jste příjemnou osídlenou krajinou, plnou polí a sadů. Elain vyprávěla košilaté vtipy a historky u kterých se často ani nešlo nesmát. Arist, svým obvyklým zvykem objížděl karavanu a kontroloval svou karavanu. jednou se na chvilku zdržel i u tebe. " Pane Johne, čekají nás čtyři dny stoupání, než dojedeme k Průsmykům. Lidí postupně ubude a cesta bude mnohem méně příjemná. Tam nahoře, žijí jenom pastevci, kentaurové, fauni, satyři a kdo ví jaká pakáž. Cestování má ale i svá pozitiva, myslím že dneska bude k večeři pověstný Elainin jehněčí guláš. Těsně před setměním, jelikož v těchto šířkách přichází noc brzo, jste zastavili u kameny vydlážděného tábořiště. Arist uspořádal vozy do kruhu, čímž vzniklo něco na způsob pevnosti. Koně a lidi zahnal dovnitř. Elain se ženskou rukou ujala správy kuchyně. Netrvalo dlouho a i k tobě se dostal talíř jehněčího, dušeného v černém pivu. Arist si přisedl " pane Johne, mám prosbu. Vzal byste si první hlídku. Dám vám k ruce třetinu chlapů. Druhou si vezme mistr vozů" ukázal na nejstaršího z vozků " a poslední ranní budu mít já" |
| |
| soukromá zpráva od Caphalor pro Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 24. a 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Popovídám si s hostinským, se kterým se i napiju. Celou dobu ho napjatě poslouchám, chvílemi přemýšlím, zda má cenu na tu cestu vůbec jezdit, ale poidepsal sjem se a to je pro ěm velmi důležité. Navíc nechci být vyhnanec. Ráno je sychravo. Sice špatný čas na cestu, ale co se dá dělat, musím vyrazit. Poberu si své věci. Zaplatím hostinskému s malou šrží a dostavím se na náměstí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Delearus Merovech pochopil, pokývl hlavou. Začal dupat a zpívat nějakou velmi zvláštní píseň. Změnil jsi podobu. V podobě jestřába jsi dráždil Ohnivce. Te obrátil své oči k tobě " Zzzzvlááášštníí", to bylo jediné slovo, které řekl než za tebou vypustil svazek plamenů. Nebylo pro tebe těžké se jim vyhnout. Svým bystrým dravčím zrakem jsi viděl, jak strážci táhnou zraněného do bezpečí. Náhle se rozpoutal déšť, déšť tak hustý že jsi neviděl na špičku svého zobáku. Trval jen chvíli, když ale skončil byly již plameny ve vesnici uhašeny. Ohnivec stál stále na stejném místě a viditelně klel. Strážcům se povedlo zraněného odtáhnout ke kraji lesa. Zamával ti a naznačil, aby si přistál. Dosedl jsi a Merovech k tobě obrátil svůj pohled " co to bylo. Nikdo z nás nikdy nepotkal nic takového" |
| |
| Cesta Sbalil jsem si všechny své věci, které jsem uznal za potřebné vzít s sebou. A společně s kolonou padesáti vozů a jezdců se vydávám s mým pánem po staré cisařské cestě.... Jedeme pomalu, protože je cesta rozbitá a vozy jsou těžce naložené nákladem a doprovázejí nás i dámy. Slunce zapadlo a před námi se hostinec. A kníže poručil, že zde přespíme. Myslím, že nikdo nebude proti spát v tomto hostinci. Zajíždíme do dvora hostince. Zdvořile se nám klaní malý hostinský a uvádí nás dovnitř. Sedí tu místní sedláci a řemeslníci, ale i poměrně dost pocestných, poutníků i turnajových rytířů a kupců. Kníže mi tiše přikazuje abych se usadil a objednal si pití a jídlo. A já tak také činím a objednávám si u obsluhy: “Dal bych si bílé víno a nějakou pečenia chléb. Poté, co mi to donesou, tak pomalinku usrkávám vína a k tomu přikrajuju pečené maso a lámu chléb. A jak mi bylo nařízeno, tak poslouchám hovor okolo mne. Co se asi tak tady dozvím? |
| |
| Elfí čaroděj Přikývla jsem a přestala jsem schovávat. Aha! Takže Uriell, hezké jméno. Pomyslela jsem si. Prohlédla jsem si enta a on si prohlížel mě. Připadal mi něčím krásný, měl své kouzlo. ,,Učitele? Já myslela že to budete vy." Špitla jsem udiveně. Vyrazila jsem za kočkou. Snažila jsem se našlapovat tiše, najednou se Kuro nakrčila zůstala na něco zírat. Všimla jsem si že zbystřila všechny své smysly. Podívala jsem se směrem kam kouká. Najednou proběhl kolem potkan a Kuro chvíli vyčkávala a vystartovala po něm. Bohužel ho nestihla chytit a hlodavec se schoval do díry, která byla skoro u cesty. Rychle jsem tam běžela a sedla si k díře. Vyčkávala jsem jak mi čaroděj řekl. Viděla jsem jak jde pomalu ke mě a usmívá se. Co toto má být za cvičení? Kecla jsem sebou na zadek a podepřela si hlavu rukama. Očkem jsem sledovala i Kuro co dělá a ta jen se jen na mě omluvně koukala. Pohladila jsem ji po hlavě a přemýšlela koho dostanu za učitele a co bude dál.. a jestli vůbec uvidím zase Uriella až mě dovede k cíli. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Po tom co jsem si krásně odpočinul v pokoji na pohodlné posteli jsem se po krátké době probral a když jsem sešel z pokoje přes hostinskou místnost na dvůr kde už stáli vozy připravené k odjezdu a dokonce jak jsem si všiml tak i můj kůň byl již osedlaný tak jsem jen zkontroloval sedlo a připevnil na něj pevně svůj vak s věcmi. Arist mě informoval že máme před sebou osm hodin cesty do dalšího tábořiště kde budeme nocovat a na jeho otázku zda jsem si odpočinul jsem mu jen odpověděl. Odpočinul jsem si až příliš na můj vkus byla postel až moc měkká na takoví luxus nejsem zase tak moc zvyklí většinou mi postačuje holá zem a za teplejších nocí se zahálím do svého pláště a když přijde chlad tak pokrývka plně svůj účel splní Potom nasednu na koně a na pokyn Arista se karavana dala do pohybu a ten zase jako minule jezdil sem a tam a popoháněl vozky k svižnější jízdě. Jednou se dokonce zastavil a zdržel se u mne a informoval mě co nás čeká na cestě před námi 4 denní stoupání úbytek lidské populace a že se tam budou vyskytovat kentauři a satirové a kdo ví jaká jiná pakáž. No to začíná znít zajímavě jen tak mě napadne to abych si překontroloval své zbraně a po paměti si zkontroluji obě skryté dýky i zbraně na opasku a také nově zakoupení meč kterým jsem opásán kuši a toulec se šípy mám zatím zavěšen na sedle koně bude se asi v brzké době hodit bleskne mi hlavou Když se začalo stmívat dorazily jsme právě k jakému si kameny vydlážděnému tábořišti a tam vozkové postavily vozy do kruhu a koně jsme zahnaly doprostřed tak jsem posla svého tak s nimi vzal jsem si ze sedla jen kuši a k opasku připevnil toulec se šípy. Elain se zatím ujala vaření atak jsem za chvilku obdržel talíř dušeného masa. Mezitím si ke mě přisedl Arist se žádostí jestli bych nevzal první hlídku že mi dá k ruce třetinu chlapů z karavany.tak mu odpovím Ale zajisté Mistře Ariste jsem odpočinutí jděte se v klidu vyspat já první hlídku vezmu budeme udržovat po celou noc menší oheň a vedle ohně bude připravená zásoba dřeva u které bude neustále jeden muž který v případě napadení tábora ihned přiloží veškeré dřevo na oheň a tak se najednou prostor mezi vozy osvětlí a mi získáme výhodu při obraně. |
| |
| Přístav Nik |
| |
| Hostinec Á tak verbíři přicházejí, to mě pak nepřekvapuje jak se k němu chovají. Ten slamník mi bude stačit. No jo když máte na krku verbíře tak se není čemu divit, nejspíš nás čekají perné chvíle. Pak už odejde a já se pustím do jídla, chvilku je tu klid až se ozve řev. Když se podívám kdo tu řve, docela mě překvapí jelikož to je takový mladík. Říkám si, že jestli se jí opravdu pokusí zabít tak budu muset něco dělat, moje dilema však vyřeší císařský posel který se rozhodl usměrnit mladíka a když mě požádá abych mu pohlídal věci jen lehce kývnu. Tohle bude podívaná, ten posel z něj vymlátí duši. Pak se jen dívám jak tohle dopadne. |
| |
| Další den na cestě Elfí les Ürgielear, daleký sever 23. a 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Uriell, tě nechal tvému trápení poměrně dlouho. byla už skoro tma, když si tě přišel vyzvednout. Ani si mu nemusela říkat, jak jsi byla úspěšná. " Nemusíš být smutná, nebude to trvat dlouho a budeš stejně obratná, tichá, trpělivá a rychlá jako tady Myšilovka. Základem je se nevzdat, potom jde všechno". Poplácal tě po rameni a podrbal Kuro. " Teď se běž najíst a na kutě. Zítra budeme vstávat velmi velmi brzy". Nocleh jste měli připravený v malé útulné jeskyni. K jídlu byl Lembas a nakládané houby. Čaroděj tě velmi brzy vyhnal do postele. Sám se zahrabal pod deky a usnul jak dřevo. Ráno bylo větrné a jak na pokračující jaro poměrně studené. Čaroděj tě vzbudil hodinu před úsvitem. "Vstávat Slavíčku, musíme stihnout hvězdy". Před jeskyní čekal ent. Čaroděj tě nechal v jeho péči a šel připravit něco k snídani. Ent k tobě obrátil své hluboké oči " Burrárum, podívej se". Celou hodinu ti svým hlubokým pomalým hlasem vysvětlovat jednotlivá souhvězdí, z čeho se skládají a jak se po obloze pohybují. Snědli jste rychlou snídani. Poděkovali a vydali se na cestu. Nešli jste ani půl hodiny, když čaroděj začal. " Dneska ti řeknu něco o magických bytostech. je mnoho způsobů jak je dělit. Můj oblíbený pochází od mého moudrého učitele, který je dělil následovně" nasadil přísný až komický výraz. " Jsou přátelské, nejsou přátelské, jde s nimi mluvit, jde je zabít, jde před nimi utéct a poslední kategorie: je lepší je vůbec nepotkat. Dneska začneme u duchů přírody."Zkontroloval jestli si se někam neztratila a pokračoval " Každý kámen, kus dřeva, strom a všechno ostatní má svého vlastního ducha. To on mu dává typické vlastnosti. Vodě tekutost, kameni pevnost, větru sílu. Mistry práce s těmito duchy, neboli Saly jsou druidové." Celé dopoledne jste šli a Uriell mluvil o lesních vílách, dryádách, minotarurech, jednorožcích, kentaurech, faunech, satyrech a jiných podobných stvořeních. U každé z nich ti vysvětlil, kde žije, jak se chová, jakou má povahu a co máš a nemáš dělat, když je potkáš. V poledne jste zastavili na objed. "Pokud se mně chceš na něco zeptat, tak teď můžeš" řekl čaroděj a pohodlně posazen očekával příliv otázek. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Díky bohu za ten liják. Co to krucinál bylo? Mluvil o strážcích, patrně se už setkali. Merovech bude určitě vědět. Když jsem ho tam viděl promočeného, musel jsem se v duchu ušklébnout. Zamířil jsem na kraj lesa a přistál na Merovechovo znamení. Když se mě ale zeptal, co to bylo, zarazil jsem se. "Vy jste taky nikdy nic takového neviděli? To není dobré, protože já také ne. Ale podle toho jak mluvil, on zná vás. Musí to být nějaký mocný čaroděj, těžko říct, kolik mu po tom lijáku zůstalo moci. Mimochodem," je slušnost představit se i ostatním, "já jsem Delearus. Bude ten popálený v pořádku?" |
| |
| Další den na cestě Zklamaně jsem se usmála a podívala jsem se do země. ,,Pokusím se vynasnažit" Usmála jsem se na něj, tentokrát veseleji. Šla jsem si sednou na místo na spaní, které mi připravil Uriell a vytáhla z mé tašky starší deku. Přehodila jsem si jí přes sebe a dostala jsem večeři. Začala jsem jíst a překvapivě mi to moc zachutnalo. Takto si snad neuvařím ani já. Sotva jsem dojedla poslední sousto, Uriell mě vyháněl už jít spát. Zachumlal se do deky a po malé chvíli se mohla slyšet jeho tiché podřimování. Ty jo takhle rychle usnout bych taky chtěla umět. Lehla jsem si na záda a za chvíli se ke mě tiše přikradla Kuro. Hlavičkou se mi otírala o můj obličej a hned mi začala příst do ucha.Pohladila jsem ji a usmála se. Poté si Kuro lehla vedle mě a usnula také. Jen mě nešlo zabrat. Začala jsem přemýšlet o všem co se dneska všechno stalo a jestli bylo správné opustit můj domek. V tom mi hlavě přeběhla vzpomínka na mého otce s jeho slovy ať se schovám někam daleko a ať odtamtud nevycházím. ,,Tati". Vzlykla jsem a snažila jsem se zahnat slzy, které se mi draly na povrch. Naštěstí se mi to podařilo. Nechtěla jsem vzbudit Uriella a dělat mu další starosti. Už tak ho dost zpomaluji. Zadívala jsem se na ruku, která mi předtím zářila akvamarínovou barvou. Zavřela jsem oči a konečně po pár chvílích se mi podařilo usnout. Vzbudil mě Uriell. Otevřela jsem oči a zbrkle se posadila, tvář se mi změnila na zvláštní škleb typu "sakra, to nebyl sen". ,,Brr". Oklepala jsem se a přitáhla si blíž k sobě deku. ,,Nemám ráda zimu." Čaroděj mi řekl, že za chvíli přijde. Protáhla jsem se a začala jsem uklízet naše spaní. Už mi zbývalo dát jen věci do mojí tašky. Podívala jsem na místo,kde jsem spala a spatřila malé klubíčko, které tam podřimuje. ,,Kuro.." Začala jsem ji hladit ,, nerada tě budím, ale jestli chceš můžeš spát tady". Mluvila jsem na ní potichu a otevřela ji tašku, kterou jsem ji vystlala jako pelíšek. Sbalila jsem tedy i svoje věci, jen deku jsmem si nechala přes sebe. Vylezla jsem z jeskyně a přistoupila k entovi. Podívala jsem se na hvězdy a on mi o nich začal vyprávět. Souhvězdí, hvězdy, jejich legendy, příběhy. Ohromeně jsem je sledovala, byl tak jasně vidět, že už vím, proč se říká že se hvězdy třpytí. Skutečně hvězdy poblikávaly a mohli jsme i vidět že každá z nich mí o trochu odlišnou barvu. Vypadalo jako kdyby někdo oblohu osázel drahokamy a stříbrnými nitěmi. Mé omámení hvězdami přerušil čaroděj. Podal mi snídani ve velkém listu. Páni, krásně to vonělo. Čerstvé maliny, borůvky, jahody a Lembas. Dal si opravdu práci to všechno natrhat. K tomu mi podal i svůj měch s čerstvou vodou. Příkývla jsem jako poděkování a napila se, snědla snídani a do listu nalila trochu vody. Vzbudila jsem Kuro ať se také trochu napije. Rukou jsem přejela entovi po kmeni a Uriell mu poděkoval. Usmála jsem se a šli jsme dál. Poslouchala jsem výklad o magických bytostech a jejich dělení. ,,To je zajímavé." Dodala jsem a nechala jsem ho ať pokračuje dál. Takového jednorožce bych jednou chtěla spatřit. Pomyslela jsem si a představovala si jak každá ta bytost vypadá. Posadila jsem se vedle něho a jenom jsem se zeptala : ,,Co bude na oběd?" V tu chvíli vykoukla i Kuro z tašky. Čaroděj udiveně na mě koukal. Usmála jsem se. ,,Dělám si srandu, moje matka mě dříve učila psát a číst runy.. umím to i dodnes, ale neřekla mi k čemu jsou." Tázavě jsem se podívala na Uriella. Myslím, že čekal jiné otázky, dokonce i příval, ale já jsem ho nechala pouze takto a do vzduchu jsem začala kreslit písmeno po písmeni. |
| |
| Runy Elfí les Ürgielear, daleký sever 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Uriell jenom povytáhl obočí. "K obědu bude Lembas a trocha zeleniny". Podíval se na tebe a sledoval jak kreslíš jednotlivé runy. " Víš Slavíčku, je to s tebou těžké. neznáš některé základní věci a ptáš se na věci, kterým nerozumí mnohdy ani nejlepší čarodějové". Ukousl si lembasu a pokračoval. " Runy představují jednu z berliček kouzelníka. Především umožňují ukotvit kouzlo do neživého předmětu, v čemž jsou mistři trpasličí kovotepci. Zároveň se s nimi dá i kouzlit, nemusíš vyslovovat zaklínadla, můžeš kreslit runy. V tomto umění jsou mistři Zardové na dalekém východě. Pomocí svých znaků umí vytvořit kouzla tak složitá, že se dech zatíná i ve mě". Znovu se zakousl do Lembasu a gestem tě popohnal. " jen jez Slavíčku, máme před sebou ještě kus cesty, než se ocitneme v Divokém lese, domově dryád". Dojedli jste, Urriel ti pomohl na nohy a popohnal tě cestou. Jako vždy se ujistil jestli jdeš za ním než zahájil výklad " Naše runy nejsou ke kouzlení moc vhodné, mají málo znaků a musejí se skládat, což je nepohodlné pokud potřebuješ udělat něco opravdu rychle. My elfové máme základní sadu run s třiceti runami a dvě pomocné, každou po dvanácti runách. Každá runa má jméno a spojuje se s jedním jednoduchým kouzlem." Otočil se jestli ses mu někam nestratila " první runou je runa Alph, což značí hvězdný třpyt. Napsal ti ji do vzduchu a na obloze se na kratičkou chvíli zatřpytily hvězdy. Pokračoval, runu po runě. Ukazoval ti jejich význam a schopnosti. Naučil tě i něco o jejich skládání. Les kolem vás se stával divočejší a hustší. Prozařovalo ho tajemné zlaté světlo. Pomalu se smrákalo. Urriel tě vedl po stezce, kterou jste došli na malou vyvýšeninu. Byl na ní palouček, v jeho středu hořel oheň a u ohně seděl vysoký elf, oblečený v smaragdové zelené i jeho vlasy a oči měly zelenou barvu. Jakmile vás uviděl postavil se a uvítal vás. "Buďte zdrávi, poutníci" , hluboce se uklonil. Uriell mu odpověděl " buď vítán Starší, nečekal jsem tě tady", rovněž se uklonil. Starší se podíval na tebe " Už víš, kdo jsem. Prohlédni si mě a řekni mi co jsem".byla to dost zvláštní otázka. Kuro vykoukla z tašky, prohlédla si cizince a schovala se tak hluboko jak jen mohla. Zadívala ses na Staršího. Jeho oči měly studený neelfí pohled a hlavně byly to plazí oči. Sledovala jsi jeho jednotlivé rysy. Ostře řezanou tvář, šaty které se chovaly jako by byly jeho kůží. Vzpomněla sis co říkal ráno Uriell. Toto je beze vší pochybnosti DRAK!! |
| |
| Hostinec Modrá silnice, thema Barikon 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Oba protivníci teď stáli naproti sobě. Ostatní hosté hostince kolem nich vytvořili kruh. Okamžitě se objevil snaživec, který se pustil do vybíraní sázek. Jestli by šlo soudit podle kurzu, neměl mladíček vůbec žádnou šanci. On to ale nevěděl a okamžitě vyrazil vpřed. Posel mu hbitě uhnul. Mladík znovu zaútočil a posel znovu uhnul. To se opakovalo ještě dvakrát. Pak zaútočil posel a zaútočil rychle, jako pouštní kobra. Krok v před a mladík dostal pěstí na solar. Druhá rána zasáhla nešťastníka pod bradu, když zaklonil halvu, nakopl ho posel do hrudní kosti. Mladík se na podlaze roztáhl jak široký, tak dlouhý. Odněkud z kuchyně se ozval ženský vzteklý hlas " V mojem hostinci se rvát nebudete, jděte na ven, když vás to baví". U baru stála malá silná žena v kuchařské zástěře. V jedné ruce měla pohrabáč do krbu a v druhé sekáček na maso. Vypadala, že by byla schopná obě věci použít. Situace se uklidnila, dva místní podepřeli mladíka a pomáhali mu z hospody. Výherci se spořádaně řadili do fronty, aby si mohli vyzvednout svou výhru. Hostinec se pomalu vyprazdňoval. Přišla za tebou jedna z číšnic " Máte připraven slamník, pane. Ukážu vám kudy". V prostorné zadní místnosti, ti nachystali slamník na dřevěné lavici. Nebylo to nic moc, ale noc se strávit dala. |
| |
| Hostinec Podívaná je to vskutku zajímává, mladík sice podlehl cvičenému poslu vskutku brzo ale to šlo snadno odhadnout. Potom se z kuchyně vynoří hostinská ozbrojená pohrabáčem a sekáčkem na maso, její postoj dá všem najevo že je nejspíše zvyklá vypořádávat se s takovýmito problémy. Její promluva vše zklidnila a hostinec se vrátil do starých kolejí, vrátil jsem poslovi jeho vybavení a řekl jsem že se zachoval správně, také podotknu že umí dobře bojovat. Pak přijde servírka a ukáže mi cestu k slamníku. Poeděkuju jí a když odejde začnu se ukládat k spánku zbraně a zbroj si odložím u sebe si nechám jen dýku a cestovní brašnu kde mám schované své věci, lehnu si a přehodím přes sebe cestovní plášť, dlouho jen tak ležím a pak se mi podaří upadnout do lehkého spánku. |
| |
| Přístav Nik Nik, Thema Astros 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Důstojník vám nechal, krátkou chvíli na rozmyšlenou. ty několik žoldáků vystoupilo v před. Velitel zařval " Těší mě slečinky, že se mezi vámi objevili ti s odvahou. Ti co vystoupily na palubu pochodem v chod. Ostatní setníku ocejchujete a zavřete v podpalubí. Ještě něco setníku, cejchujte na čelo a aby to bylo pěkně vidět". Setník se jenom pousmál. Vás vyvedli na palubu. Důstojník vás nechal nastoupit do řady. " Takže vojáci, teď dostanete zaplaceno. Setník Malikus ukázal na poddůstojníka opírajíciho se o hlavní stěžeň vám přidělí kajuty. Doufám že u našeho oddílu budete dlouho a budete mu činit čest.". Váš nový setník zařval způsobem pro zdejší setníky tak typickým " Vojáci. Nechci tady žádné rvačky, potyčky ani jiné problémy. Rozkazy budete vykonávat bez odmlouvání jinak si to s váma vyřídím mimo předpisy. Pokud mě budete respektovat bude se vám dobře žit, rozumíte. Vpravo v bok, k pokladnímu stolku pochodem v chod". Stál tam stolek, pokladník si zapsal tvoje jméno a vyplatil ti padesát dragonů. Přidělili ti hezkou vzdušnou kajutu a čisté povlečení. Loď začala zvedat kotvy a palubou ne nesl řev cejchovaných. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 24. a 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Mistr Arist se na tebe podíval, To vůbec není špatný nápad, pane Johne. Půjdu se teď přespat. Přeji vám hodně štěstí na dnešní hlídce". Zvedl se a tábor se postupně ukládal k spánku. Nakonec bylo slyšet jen ržání koní a typické zvuky noci. Elain ti přinesla hrnek horkého bylinného čaje. " Pane Johne vypijte to, zahřeje vás to a udrží vzhůru. Nebojte se tohle dávám svým dětem aby mi nenastydly". Přisedla si k tobě " víte já jsem se vám chtěla omluvit, že jsem po vás tak vyjela. Je ale těžká doba a holka se musí ohánět, aby se uživila". Usmála se na tebe a odešla si lehnout. Tvoje hlídka uběhla v klidu. Mistr vozů tě přišel vystřídat a ukázal ti pohodlné místo na jednou z vozů, kde jsi se mohl vyspat. Ráno tě s prvními paprsky probudil Elainin řev. " Vy nemehla, nechat si lišku vplížit do spíže. Dobře vám, měla být vejce, budete mít jenom topinky" . Arist stál vprostřed tábora se svěšenou hlavou, když tě uviděl jenom na tebe zamával a zval tě k snídani na kterou byly jenom tousty, jelikož vejce skončily v liščím žaludku. " No" pokrčil rameny Arist " Ne vždy se povede uhlídat všechny zloděje" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Ostatní dva strážci jenom pokývli hlavami na pozdrav. Merovech na tebe upřel svůj hluboký pohled a odmítavě zakroutil hlavou. "Zemřel, byla to dobrá smrt, takovou bychom si přáli všichni. každý by byl poctěn zemřít v boji s nepřítelem. Jeho duch byl silný, najde cestu dos íně předků". Na chvíli sklopil hlavu a pokračoval " Toto jsou mí druhové, Ulf syn Ulfa a Chlodobert, syn mé tety". Jmenovaní se ti uklonili. " My jsme nic takového nikdy neviděli" pokračoval Merovech. " My známe Sarsy, ti přicházejí s mečem a ohněm. Známe Fraigy a jejich muže zakuté v železo. Známe i jiné kmeny, ale neznáme nic co by bylo podobné tomu co jsme viděli". Všichni strážci pokývali hlavou. Plameny ve vesnici znovu vzplály. Merovech seč otočil na své druhy. " Ulfe, hlídej toho tvora. Chlodoberte, objedeš hranice a najdeš více strážců. Já půjdu do Srdce lesa, poradit se se staršími. Delearus, z daleké země půjdeš se mnou" |
| |
| Karavana vyráží Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 24. a 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Náměstí bylo plné vozů, koní a elfů. Vozkové se překřikovali a zapřahali koně. na vozy se nakládaly poslední položky cenného nákladu. Jeden z úředníků karavany ti přidělil práci. dostal za úkol během cesty ochraňovat jeden z posledních vozů. Podle rozkazu se s tebou počítalo i jako se stopařem, pokud by vyvstala taková potřeba. Tvé místo bylo na kozlíku vedle mladého vozky. Netrvalo to už dlouho a karavana byla připravena vyrazit. Tvůj známý trpaslík objel celou kolonu, posazený na malém poníkovi. Mávl rukou a vozy vyrazily. Pomalu sjížděly dolů z kopce k městské bráně a potom na lesní cestu. Vozka vedle tebe se k tobě otočil. Já jsem Amindor a jsem z Nedhelu. Co ty, jak se jmenuješ." |
| |
| Etampe Království Fraigů, strará císařská cesta 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Hovor v hostinci se točí především kolem obvyklých témat. Jaká bude úroda, daně a kdo s kým spí. Kupci se jako vždy věnují trhům a obchodům. "Nedávno po cestě projeli poslové Dračího císaře" prohodil jeden z kupců u vedlejšího stolu. " Projeli, neprojeli a co má být" odpověděl mu jeho spolustolovník. " Já jen že vidět dračí posly je zlé znamení. Nosí to smůlu všem a všude, kde projdou" pokračoval první. " Babský povídačky" odpověděl mu druhý " copak ti paměť neslouží. Není tomu tak dávnou co byla říše i tady" . První ale dál trval na svém " Já jsem ze severu, z Doorstatu ve Fislandu. Viděli jsme tam podivný věci. V zimně se ukázal divoký hon a po něm i kometa. To věští jenom války, zničení a smrt". " Tak to jsou teprv babský řeči" ozval se jeden z rytířů u protějšího stolu a pokračoval. " Divoký hon, to je dobrý tak pro vás kupčíčky. My rytíři se bojíme toho co chodí po dvou a ne pohádek pro děti". Od jeho spolustolovníků se mu dostalo hlasitého souhlasu. " Jenom nevím, proč tam král poslal právě Sorea. Je to napůl drak a draci jsou vždycky věrní jenom sobě. Náš milostivý král, z toho bude mít jenom škodu a žádný požitek", když rytíř dokončil větu znovu se mu dostalo bouřlivého souhlasu. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Ten popálený strážce položil život za svou zemi a ať si říká kdo chce, co chce, až na pár výjímek, je smrt v boji špatná. Obvzlášť pak, když proti vám stojí takoví čaroděj, proti kterému nemáte moc šancí. Merovech pověřil jednoho ze strážců, aby shromáždil ostatní a toho druhého, aby dával pozor na toho Ohnivce. Potom jsme spolu vyrazili do srdce lesa poradit se ze staršími. Trochu mě to udivovalo, ale i lichotilo, že my Merovech věří a vezme mne s sebou ke starším. |
| |
| Karavana vyráží Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 24. a 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Měli jsme vyrazit. Posadili mě vedle nějakého vozky k zadnímu vozu prý pro to, abych ten vůz chránil. Plus možná ještě nějaké ty stopařské schopnosti. Tohle je má obživa, obchrana, stopování a lov. Lepší práci jsem si ani nemohl přát a když je za ni takto dobře zaplaceno, tak si nemůžu stěžovat. Tenhle ročník je prý velmi nebezpečný. Já se nebojím. Alespoň bude více zábavy, nejradši bych si něco ulovil a pokud nás přepadnou lidé, mám předsi jen ty šípy na dvounohou kořist. Když kolem mě projede trpaslík, zamávám mu na pozdrav, ale více si ho nevšímám. Jmenuji se Caphalor, elf hraničář - povolání a rasa má. Už se těšínm na naši spoluprái. Jsem tu proto, abych tenhle vůz ochraňoval a případně stopúoval cestu, pokud by bylo potřeba. Prosím PJe o timeskip, dokud se něco nestane. :)) |
| |
| Přístav Nik |
| |
| Plavba Galéra na cestě do Aridne 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Vyšla jsi na palubu, námořníci zrovna napínali plachty a lodní buben pomalu udával tempo veslařům. Loď zamířila na otevřené moře. Bocmanova píšťalka vydávala rozkazy a námořníci plnili úkoly jako jeden muž. Vál ostrý vítr a čechral ti vlasy. Křik racků se táhl za lodí, která prudce nabírala tempo. Na palubě byli jen poddůstojníci a ti se na tebe dívali dost nepříjemným pohledem. Z podpalubí se nesl tichý nářek těch, kteří se nepokusili vyzkoušet štěstí Život na lodi určoval zvon. Podle něj se střídaly hlídky a co je hlavní vydávalo jídlo. Lodní kuchař připravoval pečené maso s chlebem. Nebylo to nic moc, ale dalo se na tom přežít. Měla jsi naprostou volnost a mohla jsi dělat co jsi chtěla. Setník vám nechával naprostou volnost, jenom oddíl námořních pěšáků byl protivně nerudný. Když se začalo stmívávat ukázalo se daleko na horizontu světlo. Byl to maják, navádějící lodě do Úzkého průlivu. tam byl i cíl vaší cesty. Po večerce postavil setník před vaše kajuty stráž. Ráno, když jste se řadili na snídani ukázal se na obzoru váš cíl. Jasně bylo vidět tří města Chalked vlevo. Po pravé ruce ležela obrovská Harrdie, hlavní město říše. Uprostřed na ostrově stálo Aridne, to byl váš cíl. největší vojenský přístav a tábor v říši |
| |
| Hostinec Modrá silnice, thema Barikon 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Noc byla tichá a klidná přesně taková, jaká by měla být v poctivém hostinci. K ránu se ti povedlo usnout trochu hlouběji. Ze spánku tě probudil křik. Byl to zděšený ženský neartikulovaný křik, který následovalo volání " POOOMOOOCCCC, VRAŽDAAA". Hostinec by najednou celý vzůhuru. Slyšel jsi práskání dveří, dupot obutých i neobutých botou. Odněkud z horního patra se nesl silný hluk z něhož šlo rozumět jen dvě slova " Posla" a "Zabili" |
| |
| Čaroděj mi začal vysvětlovat co to vlastně runy jsou. Je mi jasné, že toho moc nevím, protože jsem neměla možnost se učit tak jako on. Přitáhla jsem si k sobě svou tašku a cosi hledala. Všimla jsem si Uriellova pohledu, čekala jsem co řekne. Ať si pospíším.Jedním kousnutím jsem Lembas snědla a štrachala jsem v tašce dál. Mezitím jsem sledovala Uriella jak mi vypráví o runách a jak je kreslí do vzduchu.Přikyvovala jsem a u toho hledala onu věc v tašce. ,,Všechny tyto runy znám. Jen jsem nevěděla k čemu jsou." Konečně jsem nahmatala tu věc. ,,Aha!" Zvedla jsem ji nad hlavu. Trvalo chvíli, než Uriell zjistil co to je, ale uviděla jsem jeho překvapený výraz. Byla to moje kniha po matce, kterou mi ráda četla před spaním a kterou jsem si pořád dokola četla já. Byla celá napsaná runami, takže mě nejspíš matka naučila runy, abych si ji mohla číst. ,,Je už pěkně stará,ale stejně si ji ráda čtu." Podala jsem ji Uriellovi a ten s překvapeným výrazem si ji dal k sobě do tašky. ,,H-hej, to je moje." Ujistil mě že mi ji vrátí. Tak jsem jenom vzdychla. Postupovali jsme hustším lesem se zlatavou aurou. Elf se..zelenými vlasy? Tady něco nehraje, ale jde vidět že Uriell ho zná, takže by to mělo být v pořádku. Podíval se na mě svýma nefritovýma očima, které probodávaly. Co to má být za otázku? Nikdy jsem ho neviděla. Všimla jsem si reakce Kuro, ne tady opravdu něco nehraje. Prohlédla jsem si cizince víc detailněji, dokonce jsem přistoupila i o krok blíž.Najednou se mi vybavilo to co mi řekl Uriell. Cukla jsem zpátky dozadu a rukou si zacpala pusu, abych nevykřikla. Drak? Co tady dělá sakra drak? Podívala jsem se zoufalým pohledem na Uriella. Všimla jsem pobaveného pohledu draka, který pořád očekával moji odpověď. ,,Plaz...Drak.." Pronesla jsem šeptem a přistoupila blíže k Uriellovi, jako by to byl můj štít. Je nebezpečný, nebo ne? Prolétlo mi hlavou a čekala jsem co se bude dít dál. |
| |
| Hostinec Křik mě zvedne z postele, jakmile zaslechnu že se jedná o vraždu můj zájem stoupne, rychle se obleču vezmu si meč a jdu se podívat co se stalo. Pak ze směsi neutuchajícího hovoru a dusotu bot zaslechnu že zavražděný je posel, okamžitě zrychlím abych se tam dostal co nejrychleji a podíval se co se vlastně stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se na tebe otočil. " Čeká nás dlouhá cesta, ale budu rád, když poběžíš se mnou". Vrátil se do vlčí podoby a vyrazil lesní stezkou typickým vlčím během. Stezka byla jen nenápadným chodníčkem vyšlapaným divou zvěří. Merovech ji znal mistrně, jelikož po ni běžel aniž by zpomalil nebo potřeboval hledat stezku. Čím víc jste běželi k severu tím víc byl les hustší a divočejší. Merovech vás vedl po hřebenech mírné vrchoviny v jejichž údolích se schovávaly malé vesničky. Běželi jste celý den, než jste dorazili do cíle cesty. Les potemněl a byl téměř neprostupný. Merovech tě zavedl do samého středu. Byl tam palouk a na něm kruh ze vztyčených kamenů. V tom kruhu stálo několik starších mužů a jeden bělovousý stařec, Merovech se proměnil do své lidské podoby. " Toto Dealrusi jsou naši straší" ukázal ti aby si přistoupil blíž. |
| |
| Starší Elfí les Ürgielear, daleký sever 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak si tě ještě chvíli prohlížel, pak pokýval hlavou. " O ano jsem drak, ale říkej mi Korr nebo Starší a hlavně mi neříkej plaz. Plazi jsou ještěrky, nebo hadi ale já jsem drak". Gestem vás pozval k ohni. " Co tady děláš, nečekal jsem tě" zeptal se Urriel, když si sedl. " Už jsem se v paláci nudil. Všichni mi tam poklonkují a podlézají. Navíc jsem chtěl proletět a zaujala mě ona" ukázal jedním z prstů na tebe. " Jak často se vidí téměř necvičený čaroděj, takže jsem vyrazil hned po tom co jsi se mnou spojil". Drak obrátil své studené oči k tobě " nemusíš se mě bát. Uriell mě prosil, abych byl tvým učitelem a já přemýšlím, že mu vyhovím". Před tvýma očima se najednou začal jako by rozpíjet. Netrvalo to ani jeden úder srdce a hleděla jsi na zelenou dračí hlavu.
" Máš jednu šanci, takže mi teď předveď vše co umíš a vydej ze sebe nejlepší". Uriell se na tebe povzbudivě usmál. |
| |
| První problémy Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) V poledne karavana opustila hluboké elfí lesy a vyjela na nekonečnou pláň. Vozy se pomalu pohupovaly monotonní krajinou. Cesta byla poklidná a v zásadě nudná. V podvečer se vozy zastavily a vytvořily kruhový tábor. Kuchaři zapálili ohně a začali chystat večeři, když se ozvalo volání hlídek " Prach, velký oblak prachu na horizontu". Všichni se začali dívat daným směrem. Na horizontu se zvedal veliký oblak prachu, postupoval rychle a směrem k vám. " Jezdci, to jsou jezdci. Všichni na místa". V táboře to vypadalo jako, když udeří blesk, každý běžel zaujmout své místo a připravit si zbraně. Netrvalo to dlouho a jednotliví jezdci byli rozeznatelní prostým okem. Jezdci zastavili, jeden z nich předjel v před.
" Kdo jste a co chcete" ozval se trpasličí vůdce karavany stojící na jednom z vozů |
| |
| První problémy Město Nedhel; Elfí les Hiriël, jižní hranice elfích držav 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Celkem nudná cesta krajinou se změnila v něco napínavějšího, když se v táboře, který je celkově kruhový, začal ozývat hluk a že na nás začíná najíždět velký oblak prachu. Vzal jsem si luk a šípy a skryl se za jeden vůz, abych mířil na stranu, odkud prac h vycházel. Do tětivy jsem dal šíp na dvounohou kořist perotože mi bylo jisté, že tohle zvěř není. Když jeden z nich vyjel dopředu, rovnou jsem na něj namířil svůj luk. Je nás tam hodně, a tak nebud na první pohled poznat, ale pokud by ode mne dostal šíp do těla, byl by na místě mrtvý. Vyčkávám na další vyjednávání, ale jsem připravený střílet, či bojovat mečem. |
| |
| Starší ,,Promiňte pane Korre." Začervenala jsem se. Přistoupila jsem k ohni a sedla si do heboučkého mechu. Cože? Já jsem ho zaujala? A kdy se sakra stihl Uriell s tímto drakem spojit? Nasadila jsem nechápavý výraz. Zadívala jsem se do ohně. Myslím, že to není můj živel.. je tak.. divoký... Moje přemítání přerušil drak. Co-cože? Slyšela jsem dobře ? Můj učitel bude drak? Vytřeštila jsem oči a udělalo se mi trochu mdlo. Očekávala jsem mága jako Uriella ale drak?! Aby toho nebylo málo, změnil se na svou pravou podobu. Měl opravdu nádherné šupiny a křídla. Trochu jsem se na něj zadívala a opět promluvil. Dobře, tohle je asi má jediná příležitost, že? Zkusím ze sebe vydat všechno. Podívala jsem se na dlaň své pravé ruky. ,,Súrë". Špitla jsem a začal se mi tvořit v dlani malý větrný vír, jenže něco bylo jinak než obvykle. Kolem víru se začali tvořit zase malé modré spirálky a tancovaly kolem něj. Pomyslela jsem si, že to vypadá pěkně a vír jsem postupně zvětšovala. Spirály se zvětšovali spolu s vírem. Konečně se mi místo víru podařila utvořit větrná koule, a spirály se změnily v modrou zář kolem koule. Snažila jsem se nedělat moc překvapivý výraz a vypadat, že vím, co dělám. I když to vypadalo velkolepě, moc silné kouzlo to nebylo. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zamířila na menší balvan. Vystřelila jsem světélkující kouli na balvan. Úspěšně jsem ho odhodila. Uriell a Korr si mě zkoumavě prohlíželi. Začala jsem být docela nervózní. Otočila jsem se na Uriella a namířila proti němu ruku. Cukl sebou, zřejmě nevěděl, či na něj zaútočím. Usmála jsem se. ,,Coina." Kolem Uriella se utvořila zlatá zář a stoupala nahoru. Mohl cítit příval energie a uvolnění. ,,Víte..teď to nemá žádný efekt.. je to na uzdravování." Usmála jsem se. Jediné tohle kouzlo jsem měla natrénované, protože jsem léčila lesní zvěř. zavřela jsem oči a uvolnila se. ,,Na tomhle stále pracuju... Pumpolë.." Z mechu začala vířit voda a obklopovat mě tělo. Zhluboka jsem se nadechla a začala se soustředit. Měla jsem vodu až k pasu a rukama ji pohladila. Voda stoupala až mě celou obklopila, ale najednou spadla. Sakra.. ,,Omlouvám se, toto nemám natrénované." Zklamaně jsem se podívala na Uriella, ale ten se jen usmál. Z tašky vykoukla Kuro, protáhla se a běžela za mnou. Pohladila jsem ji a skočila mi na rameno, Její přítomnost mě uklidnila a já se podívala na ty dva a čekala co mi poví vznešený drak. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Ostatní strážci se rozprchly do okolí splnit Merovechovi úkoly a já s Merovechem jsme se vydali na cestu. Zavřel jsem oči a proměnil se. Dopadl jsem na všechny čtyři, rozhlédl se, protáhl se a vydal se za Merovechem.  Běželi jsme po stezce vyšlapané jen od zvěře. Merovech běžel vpřed bez jediného zaváhání a já se mu držel v patách. Les houstl a temněl. Přeskakovali jsme popadané stromy a drali se hustými porosty, až jsme nakonec dorazili na to správné místo. Cesta nám zabrala celý den. Byla to mýtina nebo palouk, kolem kterého se dokola tyčily kameny. Uvnitř stálo několik lidí a jeden stařec s čistě bílými vousy. Merovech se proměnil zpět do lidské podoby a potvrdil mou domněnku, jsou to Starší. Pak my gestem naznačil, abych přistoupil blíže. Proměnil jsem se také zpět do lidské podoby, udělal pár kroků vpřed a lehce jsem se uklonil. Následoval můj pozdrav: "Zdravím vás. Já jsem Delearus, syn Thorina a bratr Lorana. Původně jsem vaší zemí pouze procházel a neměl jsem v úmyslu, se na vašem území zdržovat. Pak mě ale našel Merovech, pověděl my jeho příběh a já se rozhodl zdržet. Nicméně já nejsem jediným důvodem, proč jsme tu." Pak jsem ustoupil zase trochu zpět, aby mohl Merovech vylíčit, co se v té vesnici stalo a proč že jsme vlastně tu. |
| |
| Hostinec Pozorně poslouchám diskuzi přítomných v lokále hostince. Nejprve se baví o běžných životních věcech jako o úrodě, daních a milostných poměrech. Kupci samozřejmě o trzích a obchodování. Poté se někdo zmíní o Dračích poslech. Pozornost se přesouvá na toto téma. Někteří hovoří o pověrách, zlých znameních. Hloupost, to budou skutečně jen pověry. Následně jeden rytíř zmíní juméno pana Sourea. Prý nechápe roč byl vedením tohoto úkolu pověřen právě on. Prý jako poloviční Drak nebude věrný a bude z toho jen škoda a né užitek. Další mu souhlasně přikyvují. Nebudu se do toho plést, nechci tady dělat rozruch. Nemusím se hned prát. Vždyť sposta věcí se dají řešit i rozumem s rozvahou. Činy dokázat, že se mýlí, že nemají pravdu. Já se tvářím nenápadně jako že jsem nic neslyšel, že jsem ponořen do svých myšlenek. Mám to panu Soreovi říci nebo si to mám nechat pro sebe? |
| |
| Plavba |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když Arist posoudil že můj nápad s udržováním menšího ohně není špatný nápad a že tam bude připraven neustále jeden muž u dřeva tak jsem zajistil jednoho muže aby udržoval neustále malí ohníček a když nás budou střídat tak aby poučil svého nástupce na hlídce co má přesně dělat. Když mi během hlídky přinesla Elain hrnek s čajem a připojila par omluvných slov jak po mě vyjela v hostinci jen jsem jí krátce odpověděl.To je v pořádku Elain netrapte se s tím jen prostě nejsem ten typ na takového muže Má hlídka proběhla klidně a když mě přišel Arist vystřídat a ukázal mi místo kde se můžu vyspat tak jsem se natáhl a napůl jsem usnul nejsem zvyklý spát moc tvrdě v neznámých končinách. Když tu mě najednou probudí s prvními ranními paprsky řev vy nemehla okamžitě vyskočím na nohy s rukou na tesáku ale když zpozoruji že to křičí Elain něco o lišce že sežrala vejce když tu zahlédnu Arista jak stojí už uprostřed tábora a když na mě mávl vydal jsem se k němu a na jeho poznámku že né všechny zloděje se podaří uhlídat jsem jen odvětil. Mužem být radi že to byla jen ta liška alespoň to svědčí o tom že se v okolí nepohybuje žádná větší dravá zvěř jinak by tu asi sama nebila.A pro těch pár vajec zase tak zlé to nebude když si dáme ke snídani jen ty tousty |
| |
| Nový učitel Elfí les Ürgielear, daleký sever 24. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak pozorně sledoval jak předvádíš svá kouzla. Sledoval každý tvůj pohyb a každé tvé gesto. Pak jenom pokýval svou obrovskou hlavou " Nejsi špatná, na někoho koho školili tak amatérsky jsi opravdu dobrá. Být dobrým ovšem nestačí a proto je potřeba mít učitele. Já budu tím tvým". Vrátil se do své elfí podoby a posadil se k ohni. Ukázal ti aby sis přisedla. " Dneska si tady odpočineme a zítra se mladičká proletí. Budeme muset zahájit její výuku čím dříve tím lépe". Podal ti kus opečeného masa a trochu lembasu. "Urielli, pro tebe mám rozkazy. Král vzkazuje, že máš jít starou jelení stezkou a počkat ho u černého pramene" . Podíval se svýma plazíma očima na tebe. "Zítra poletíš na mých zádech. Tlačí nás čas, tato země bude brzy potřeboval každého čarodějě jaký se najde. Z východu jde válka a bude tvrdá" Z lesa vykoukla hlava, bytost byla na půl strom a na půl elf.
" Drády jsou neklidné a chtějí se ujistit, že jsme v bezpečí. Pojďme spát zítra máme všichni spoustu práce", řekl drak a zchumlal se do klubíčka na holou zem. |
| |
| Hostinec Modrá silnice, thema Barikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela[/b][/u] (Aleon Sigmar) Vyšel jsi nahoru do patra. Pokoj posla se dal najít celkem snadno, stál před ním dav polooblečených hostů. Přímo před dveřmi seděla na zemi mladá služka a usilovně plakala. Pokoj byl jednoduše zařízený. Byla v něm jen truhla stůl a postel. Nešťastný posel ležel na posteli. Z hrudě mu vyčnívala rukojeť obyčejného vesnického nože. V pokoji bylo otevřené okno a celkem chladno. Na podlaze nebyla téměř žádná krev. Po schodech se řítila hostinská, když uviděla pokoj jenom splaskla ruce. " Tak to nás všechny vyvěší" řekla viditelně bledá. dav čumilů postupně řídnul, jelikož zde nebylo již nic zajímavého k vidění |
| |
| Aridne Aridne, Thema ostrovů 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela[/b] ( Freya) Vaše loď zamířila do přístavu. Přístav byl opravdu obrovský. Stálo v něm mnoho obchodních lodí a na tři sta válečných galér. Po přistání vás setník seřadil a odvedl boční branou z rušného přístavu. Vstoupili jste do vojenského tábora. Všude kolem bylo plno vojska a vojenských koní. Cílem vaší cesty byly čtyři baráky v jednom z rohů tábora. Mezi baráky bylo malé náměstíčko tam vás seřadili do řady. Z jednoho baráku vyšli vysoce postavení důstojníci. " Vojáci" oslovil vás ten nejmenší a nejtlustší z důstojníků " Vítejte v první útočné drunze. Já jsem váš nový velitel a jsem, zde po císaři ten první. Plňte rozkazy a budete se mít dobře, pokud se ale budete chovat jako buřiči nemám problém vás pověsit. Nevyhledávejte rvačky, jedině že by jste je dovedli vyhrát a nechoďte do přístavu s námořníky nevyhrajete". Pak promluvil První kopí, nejstarší setník jednotky. " Vím, že víte jakou stranou se drží meč, takže budu stručný. Teď vás rozdělíme do oddílů, potom vám vydáme postel. pak máte volno a můžete opustit tábor, jít třeba do města nebo k čertu. Večerka je při západu slunce, kdo tady nebude je dezertér". Z protějšího baráku se vyrojil houf desátníků. Bylo vidět, že jsou natěšení si vybrat ten nejlepší materiál. Prohlíželi si vás jako koně na trhu. Nakonec jsi zůstala v řadě sama. Poddůstojníci se mohli zhodout, kdo tě dostane. Rozhodli se losovat, takže o tebe tahali slámky. Poražený, starší malý můžík se na tebe znechuceně podíval " Tak vítej v prvním oddíle třetí setniny" |
| |
| Hostinec Nevypadá to moc profesionálně. Když o tom tak přemýšlím ani to není tak překvapující buďto ho zabil ten mladík který se sním včera popral, nebo někdo komu se nelíbilo jaké zprávy přinášel, lidé jsou hloupí a když mají problém jen hledají někoho na koho by se to dalo shodit pak už jen stačí nerozvážnost, chlast, dýka u ruky a je po všem. Chvilku poté co přijde hostinská se dav rozejde, odcházím jako jeden z posledních už už se otáčím k odchodu když si uvědomím že ta dívka pořád brečí, pomalu k ní přejdu a kleknu si. Jestli pláčeš kvůli němu můžu tě ujistit že je to zbytečné, akorát se tím smutkem budeš užírat a pokud si nedáš pozor zničí tě to. Co nejvíc se snažím aby můj hlas zněl soucitně, což se mi i podařilo pak jí nabídnu ruku, pokud přijme pomůžu ji se zvednout a pomalu jí odvedu dolů do lokálu, posadím jí k jednomu stolu a řeknu hostinské ať jí dá něco lepšího k jídlu a započítá to k mé útratě, zároveň s tím svůj účet vyrovnám a půjdu si vzít zbytek věcí abych mohl co nejdřív vyrazil na cestu. |
| |
| Nový učitel Odpověď draka mě mile překvapila. ,,Učila jsem se převážně sama." Když už to zmiňuji, moji kniho měl pořád Uriell u sebe, později si o ní snad řeknu. Co víc, drak mě přijal jako svého učně. Tak toto bude ještě zajímavé. Změnil se do své "milejší" elfí podoby a já si k němu přisedla. Proletět se hmm? zadívala jsem se kamsi nahoru. Korr mi nabídl cosi k jídlu, no musím uznat, že to krásně vonělo. Mohlo by to být...maso? U nás ve vesnici nebylo zvyklé jíst maso, ale táhlo mě pokušení ho ochutnat. Pomalu jsem si kousla a nechala chuť v ústech. ,,Mmm!" Vyhrkla jsem na Uriella. Bylo to tak dobré! Ale asi bych kvůli tomu nevzala život nevinnému zvířeti. Rozdělila jsem se i s Kuro Poslouchala jsem rozkazy pro Uriella a pak se drak otočil k mým očím. Já se opravdu proletím? To abych na to Kuro připravila.. Prý se blíží válka. Zadívala jsem se do ohně. Nemám v úmyslu někoho zabít, vše co jsem chtěla bylo pomáhat druhým. Spatřila jsem dryádu. Chvíli jsem na ní koukala a pak se usmála, bylo to krásné stvoření. Uriell a Korr se už uchýlili ke spánku, zadívala jsem se na draka a bylo mi trochu líto, že spí jen tak na zemi. ,,Urielli, potkáme se ještě někdy?" Špitla jsem spíše do vzduchu než přímo jemu. Z tašky jsem vytáhla onu deku pod kterou jsem spala minulou noc. Znovu jsem se podívala na draka a vzdychla. Proč musím být taková.. Hodila jsem půlku deky přes něj a lehla si k němu. Kdyby se ptal co dělám, jednoduše mu odpovím, že nechci, aby byl nemocný, nebo mu nebyla zima. Kuro si lehla ke mě a konečně jsme všichni usnuli. |
| |
| Aridne |
| |
| Aridne Aridne, Thema ostrovů 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Desátník se na tebe podíval úkosem. " Podívej se slečinko. Já vůbec nejsem rád, že jsem dostal do oddílu ženskou. Budeš mi jenom trhat partu a dělat zlost. Nemůžu se tě ale zbavit, jelikož mám trvalý nedostatek lidí. Nebudeš mi vyhrožovat, zabíjím lidi už třicet let a pokud bude potřeba budeš další v pořadí" Podíval se na tebe jestli si pochopila. " Pozor!" zařval na tebe " Vpravo v bok,poklusem v klus!". Zahnal do tě do skladu, kde jsi dostala povlečení a slamník. Pokoj oddílu byla temná úzká místnost s patrovými postelemi pro dvacet lidí. Uvnitř byla tma a pořádně zakouřeno. Desátník vešel dovnitř " Hergot vyvětrejte si tady prasata, je div že se neudusíte". Ukázal ti aby si vešla. "Vedu nový maso, budete mít radost, je to ženská. Dejte ji postel a pokuste se ji neznásilnit". Ozval se děsivý řev plný sprostých narážek. " Ticho, kurva" zvedl se z poslední horní postele blonďatý obr. Muži ztichli. " Já jsem desátník Bjorn a tenhle bordel je první oddíl. Vyspat se můžeš tamhle vzadu na dolní posteli. Ten poslední co na ní spal jí už nebude potřebovat" |
| |
| Let Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Ráno ti bylo příjemné teplo a vůbec se ti nechtělo vstávat, když jsi konečně přišla k sobě byla jsi zabalena do své deky. Všude kolem tebe bylo obrovské dračí tělo, jedno z jeho křídel tě chránilo od drobného deštíku. Přímo před tebou se tyčila obrovská zelená dračí hlava. " Přeji ti příjemné nové ráno Slavíčku. Děkuji že jsi se tak starala". Uriell už nesl snídani, k jídlu byl lembas a lesní plody. Mile se na tebe usmál. " Neboj určitě se ještě uvidíme. Mimochodem letěla jsi už někdy. Věř mi je to úžasný zážitek, pokud se ovšem nebojíš výšek". Pojedli jste. Drak a Uriell se začali chystat na cestu. Uriell tě vysadil na dračí šíji. Drak k tobě otočil svou hlavu " připravena. Pokud ano můžeme letět. Pokus se házet sebou co nejméně". Zkontroloval jak sedíš a mohutně zamával křídly. Začal postupně nabírat vítr a stoupat. Za chvíli jste byli vysoko na obloze. V dálce na východě se tyčily zasněžené vrcholky hor a až k nim se táhl nekonečný zelený les. Drak roztáhl křídla a namířil na sever |
| |
| Další den cesty Modrá silnice, thema Barikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Hostinské se postupně vracela barva, k čemuž si pomáhala láhví silné anýzové pálenky. Vzala si od tebe půl dragonu a popřála ti příjemnou cestu. Na dvoře stál připravený tvůj kůň, když si nasedal vjížděl do dvora oddíl císařských vojáků v čele s několika důstojníky a knězem. den byl pro cestu jako stvořený, ani teplo ani zima. Slunce mile hřálo a Modrá cesta byla plná pocestných. Všude ale bylo vidět stopy blížící se války. Na východ mířily nekonečné kolony těžkých vozů jejichž vozkové na míle vypadali jako císařští ubytovatelé. Cestou a podél cesty se hnala stáda dobytka a koní. Posledním neklamným znamením války byly vesele ozdobené vozy naložené rekruty. Ti střízlivější tě občas zvali na loka dobrého vína nebo silné vinné pálenky. Celý ten mumraj se pomalu pohyboval na východ, opačným směrem jelo jen několik obchodníku a čas od času císařský posel. V poledne se na horizontu objevil další z poštovních hostinců. Předním stála dlouhá fronta mužů. Na dvoře bylo několik vojáků a velký stůl. Verbíři právě započali své dílo. U venkovního stolu seděla skupinka trpaslíků v císařských uniformách, jedli maso a pili pivo. Jeden z nich se na tebe otočil a zavolal " Pane přijdou k nám, rádi si poslechnem novinky." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Po snídani se vozy seřadily a vyrazily na cestu. Silnice pomalu stoupala vzhůru a přesně jak říkal Arist ubývalo kolem ní lidských stop, zato přibývalo děr. Všichni jste museli přiložit ruku k dílu, když bylo třeba vytahovat těžké vozy z výtluků. Po poledni začala silnice opravdu rudce stoupat, krajina byla divoká a jen občas vám zkřížilo cestu stádo ovcí nebo koz. Arist jel tentokrát v předu. Přejeli jste malý můstek a vjeli do piniového lesíka. Před vámi na cestě stálo několik vyvrácených napůl zhořelých vozů. Arist udělal jednoduché gesto, v rukou vozků se objevily kuše, krátké nože a bojové sekery. Pomalu jste dojeli až k vozům. Arist sesedl z koně a obhlížel vozy. Čouhaly z nich šípy a byly viditelné stopy po mečích a sekerách. Na zemi se válelo několik čerstvých mrtvol, což se dalo usuzovat z toho, že zatím nebylo cítit typický zápach. " Sesedat, postavit hlídky" zavelel Arist, " prohledat okolí a mrtvé pohřbít" dokončil větu. |
| |
| Etampe Království Fraigů, strará císařská cesta 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Rytíři se začali znovu hlasitě bavit. " Copak mezi našimi pány, není nikdo dost čisté Fraigské krve abychom tam museli posílat draka" řekl dost nahlas jeden z rytířů. Na suknici měl tři havrany a z hlasu mu bylo jasně slyšet, že pil přes míru. " Je, ale král upřednostňuje Sorea, kvůli jeho bohatství a vlivu u dvora, ne kvůli jeho cti a odvaze" odpověděl jeden z jeho spolustolovníků. " Soreo je stará baba. Nikdy se neměl dostat tak daleko, je mnoho lepších pánů, jejichž předkové vzali tuto zemi dračí říši a dali ji nám, hrdinným rytířům" řekl ten se třemi havrany. Postavil se a jeho pohled padl na tebe. " A heleme se. My tady o svini a sviňa nás poslouchá v síni!. Udělal pár pomalých kymácivých kroků a došel až k tobě. Kupčíci od ostatních stolů si odsedli dál z dosahu. " No mladej" oslovil tě, " jaký to je sloužit zbabělý dračí svini". Opřel se rukama o tvůj stůl a divál se na tebe skelnýma očima. Hostinský už mířil k tvému stolu a chystal se zarazit hrozící rvačku v zárodku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro srdce lesa Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Bělovlasý promluvil " Vítám tě mezi námi Delearus, synu Throrina. Je nám ctí tě přivítat. Je to už dlouhá doba co mezi nás zavítal kožoměnec." Pak se otočil na Merovecha. " Bratře co tě sem přivádí, co se stalo. Cítili jsme bolest, smrt a hlubokou nenávist lesa. Řekni nám co se stalo.". Merovech začal popisovat váš boj. Chvíli co chvíli se otáčel k tobě, aby jsi jeho slova potvrdil nebo doplnil, když skončil zapanovalo mezi staršími mrtvolné ticho. Všichni upínali zrak na bělovousého starce. Ten mlčel a mlčel dlouho, než promluvil. " Svět se mění. Dávné říše a stará spojenectví upadají. Sarsové, Fraigové a mnozí jiní žili kdysi v těchto lesích, teď ale mají mohutná království a muže zakuté v železo daleko na jihu. Opustili starou moudrost a vydali se jinou cestou" Znovu dlouho mlčel. "Dva muži přišli do naší země. Jeden jako přítel a spojenec a druhý jako nepřítel. Zvláštní znamení posílají bohové". Pak se podíval přímo na tebe " dnes tady zůstaneš, jako náš host a zítra uvidíme, jak se kmen rozhodne." Merovech tě odvedl na kraj palouku, kde ve stínu lesa, stálo několik jednoduchých domků. Ukázal ti místo, kde budeš spát. " Přijď potom ven, za chvíli se bude podávat jídlo" |
| |
| První problémy Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Jezdec popojel ještě kousek do předu, než zavolal lámanou obecnou řečí. My být Bulguři a toto být naše země uruko". Trpaslík vůdce naší karavany se jenom podrbal na bradě. " Toto je země pánů z velkého hradu a i kdyby co po nás chcete". Jezdec si odplivl " Toto být naše země uruko. My chtít haracz, za ochranu až ke kamenným brodům.". Trpaslík vytáhl svou dýmku a nacpal si ji tabákem, zapálil si a několikrát potáhl. " Výpalného se ti zachtělo. Lupiči jste a to ještě dost hloupí. Pokud něco chcete, přijďte si pro to". Jezdec zajel ke svým. Něco zakřičel ve své tvrdé řeči. Jezdci začali tryskem objíždět tábor, stříleli šípy a hledali kudy by se dostali dovnitř. Vprostřed tábora se seskupili čarodějové a čekali na pokyny. " Připravit!" zařval trpaslík "Pal!!". Z tábora vylétlo mračno šípů a několik magických střel. " Palte, jak chcete" zařval trpaslík, když znovu natahoval kuši. |
| |
| Palác pramenů, Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Emily Turnerm) Palác pramenů bylo první místo, kde se ti po letech povedlo zakotvit. Přišla jsi sem poměrně nedávno. V jedné elfí vesnici tě oslovil Azzirell, kapitán stráže pana Irtha, obdivoval způsob jakým vládneš mečem a nabídl ti abys vstoupila do jeho služeb, neodmítlas. Palác pramenů byl nejdále vysunutým elfím palácem v celé zemi. Bylo to tajemné místo na úbočích Sněžných hor.
Zde začínaly stezky ke kovárnám hluboko v horách a přes vysoké průsmyky do pustých zemí dál na východě. Pro tebe to bylo velmi příjemné místo, jakmile ti uplynuly strážní povinnosti všude kolem bylo plno hudby a poezie. Byli zde ale i mistrní válečníci, od kterých by ses toho mohla hodně naučit. Toto ráno ti služba utekla velmi rychle, když pán Irtho odjel s velkou loveckou družinou pryč, Azzirell trochu povolil jinak pevnou disciplínu a dal vám vojákům trochu víc volnosti.Už ses těšila, jak strávíš volný den, když se ozval strážní roh a chvíli po něm druhý. V místnostech strážců se rozpoutal učiněný zmatek. Muži se chápali zbraní a vybíhali na svá stanoviště. Azzirell chodil po o ochozech oděný v plnou zbroj. " Co se děje, co se stalo" křičel. Stráž jenom ukázala prstem. Vysoko mezi vrcholky hor stoupalo několik vysokých sloupů černého dýmu. " Připravte stopaře" zavelel, pak se jenom podíval na tebe. " Už jsi někdy byla ve skutečné válce" položil ti otázku a čekal na odpověď |
| |
| Let Konečně jsem rozlepila oči a prudce jsem zamrkala. Mírně jsem zvedla hlavu a rozhlédla jsem se kolem sebe, nicméně vedle mě už neležel žádný elf, ale obklopovalo mě mohutné dračí tělo. Podívala jsem se na křídlo které mě chránilo a pak jsem teprve zahlédla dračí hlavu. Trochu jsem sebou cukla, ono vidět hned pro probuzení draka, není jen tak. Rozespale jsem se posadila a prohrábla si své havraní vlasy. ,,Děkuji Urielli". Vzala jsem si lembas a lesní plody. ,, Nikdy jsem neletěla a nejvýš jsem byla asi na stromě u veverek." Zasmála jsem se a Uriell se mnou. Dojedla jsem a sbalila jsem deku a Kuro do své tašky. ,, Ona poletí s námi a jediné co vím je, že Kuro je klidnější než já." Když už jsem se vyškrábala na dračí šíji, promluvil na mě drak. Neházet sebou ? To bych mohla zvládnout. Dala jsem si tašku přes rameno a pevně se draka chytila. Pomalu jsme vzlétli až jsme byli nad korunami stromů. Zamávala jsem ještě Uriellovi a pak jsme vzlétli až nad mraky. Přistihla jsem se jak se usmívám a nakonec jsem se začala smát nahlas. Jednou rukou jsem se dotýkala mraků a druhou se pevně držela. ,,To je úžasný Korre!" Příroda kolem byla jako na dlani a let mě docela i probudil. Pohladila jsem draka po krku. Je to nádhera. Zamířili jsme k severu. Ohlédla jsem se na východ, jestli náhodou neuvidím svou starou vesnici, ale moc nešlo vidět a spatřila jsem jen hustý černý dým. ,,Co to je?" Sakra, zapomněla jsem tu knížku u Uriella, myslím že u něj bude v bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro srdce lesa Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Merovech líčil jejich radě, co se přesně stalo. Sem tam jsem přikývl, nebo Merovecha doplnil. Když jsem během toho rozhovoru pozoroval starší, nevypadalo to, že by věděli, o co jde a to rozhodně nebylo nic dobrého. Taky jsem byl pozvaný, abych strávil noc v jejich společnosti. Merovech mě vyvedl na palouk, kde stálo několik jednoduchých domků. Domov Strážců s největší pravděpodobností. Merovech mi ukázal, kde mohu přespat a pozval mě ven na jídlo. Je fakt, že my za celý den sakra vyhládlo. Pak jsem si taky ale uvědomil, že jsem celou dobu nahý. Doteď s tím nikdo neměl problém, ani starší, ale co u večeře? "Merovechu, já neznám vaše zvyky, jak večeříte? V oblečení nebo také nazí? Neznám váš lid tak dobře a nechci nikoho urazit." Pokud oblečení, poprosím Merovecha o něco na sebe. Pokud ne, vyrazím rovnou s Merovechem. |
| |
 | Ano, konečně, konečně jsem zvládla se někde ve svých 17 letech někde zakotvit a usídlit se. Po pár dnech jsem potkala jakéhosi pana Irtha, který mi nabídl vstoupit do jeho služeb a já? Já přijala, už jen díky mé "lásce" k boji, která mě ani po těch letech nikdy nepřešla. Bylo to zvláštní místo, ale už jen díky jeho zvláštnosti, mě zaujalo a hned se mi tam zalíbilo. Stezky ke kovárnám a podobně byli velice pěkné a mě se to líbilo, byla jsem tu chvíli a měla jsem ze všeho radost, má první služba uběhla bez problémů. Těšila jsem se, že strávím konečně celý den, třeba v posteli, ale ono nic, zničehonic se ozval jakýsi roh a všichni se začali chopit svých zbraní, udělala jsem to samé. Do pochvy jsem si zastrčila svůj meč a pár různých dýk, bylo to vzrušující, ale sem tam mě popadl strach, že bych mohla zemřít, hlavou mi projela věta. Nikdy nelituj smrti pro svou vlast, nebo už byť jen z povinnosti. Usměju se a nadechnu se, otcova slova mě vždycky pohladila na duši, přestala jsem zmatkovat a otočila se na Azzirella, který na mě promluvil.. "Ne nebyla, pane.. Ale jsem připravena obětovat svůj život pro svou vlast a podobně." Mile se na něj usměju a chytnu se rukojeti svého meče. |
| |
| Další den cesty Teď bude v tomto hostinci asi o zábavu postaráno. Pomyslím si když projedu okolo vojáků, kteří právě přicházejí, nemůžu ale ztrácet čas tak to brzy pustím z hlavy a rozjedu se vstříc mému cíli. Když míjím naložené zásobovací vozy a čerstvé rekruty v takovém počtu hlavou se mi honí jediná myšlenka. Všechno co vím naznačuje že tahle válka bude krvavá a to víc než jaká jiná a armáda složená z žoldáků a těhle mladíků nebude nikdy nebude schopná rozdrtit nebo jen zastavit elfy kteří se zatím jen valí od vítězství k vítězství a jestli se po smrti stratéga ještě rozštěpí velení budeme rádi když vůbec císařství ustojí tuhle zkoušku k tomu ještě přidejte že právě odvedli půlku farmářů před sklizní, takže nejspíš ani nebude daleko k hladomoru a ten sebou přitáhne ještě své další bratry. Pak uvidím další hostinec, pobídnu koně a za kratičkou chvilku už před ním stojím. Pohled na trpaslíky mě překvapí už dlouho jsem žádné neviděl a když mě jeden přizve k jejich stolu řeknu si proč ne, sesednu a uvážu koně, pak volným krokem přejdu k jejich stolu sednout. Dobré poledne, páni trpaslíci. Pronesu s lehkým úsměvem a posadím se k nim, nechám si přinést jídlo a mezitím mluvím s trpaslíky, mezi řečí se zeptám co je vlastně přimělo dát se do služeb císařství |
| |
| První problémy Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Jsou to banditi, kteří po nás chtějí výpalné. Místo, aby se trpaslík v klidu domluvil, tak chce začít bojovat. Hlava jedna horká, nedokáže se domluvit v klidu! Pomyslím si a nelíbí se mi to, že je jich taky celkem dost, i když nás taky. Šíp mám nátáhnutý a namířený na vedouccího banditů, a tak se ho pokusím strfit. Pokud se netrefím, vypálím po něm ještě dva šípy, poté nuž po jiných. |
| |
| Aridne |
| |
| Hostinec Rytíři si hlasitě povídají, Nemluví skutečně moc pěkně o panu Soreovi. Nikdo si mé přítomnosti nevšímá. Doufám, že to tak zůstane. Nyní mluví rytíř se třemi havrany na suknici. Náhle se otáčí mým směrem a já vím, že si mě všiml a že ví kdo jsem. A sakra, začíná se mi to tu nějak komplikovat. Prohodí pár poznámek ke mně za které bych jej nejraději vyzval na souboj. Nebudeme se přece mrzačit či zabíjet mezi sebou, když máme před sebou důležité poslání! Svraštím čelo a zvážním obličej. Ptá se mě na službu u mého pána přičemž jej hanlivě nazývá a já mu vážně odpovídám. “Nepřísluší se mi soudit mého pána. Jsem mu za mnohé vděčen. Vyžaduje nekompromisně disciplínu a dodržování dvorní etikety. Nikdy jsem u něj nezpozoroval žádné známky neloajálnosti ke králi." Tak to by mohlo stačit. Nemusím jim hned říkat podrobnosti ze svého života. Mám zostřené smysli a jsem připraven se bránit útoku. Tak co, bude jim to stačit a dají mi pokoj? Vidím, že i hostinský nemá zájem, aby se mu to tady pobilo a rozmlátili jsme mu vybavení lokálu. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když jsme po snídani vyrazily zase na cestu bylo už celkem pěkné počasí ani mi moc nevadilo že nás sem tam zdrželi stáda ovcí nebo koz které místní pastevci hnaly přes cestu na okolní louky na pastvu taky se musejí nějak živit. Místy jsme ale musely úplně zastavit abychom pomohly vozům když zapadly některým z kol do výtluků na cestě. Neváhám a také přiložím ruku k práci aby karavana mohla zase rychle pokračovat dále. Ale kdy tu se najednou ráz krajiny změnil jen co jsme přejeli most vedoucí k lesíku tuším že piniovému alespoň to tak vypadá ale to nejzajímavější je před ním. Na cestě několik ohořelých převráceních vozů několik mrtvol na vozech jsou zřetelné nějaké záseky snad mečem nebo sekerami a také je tu zabodnuto několik šípů. A tu se Arist projevil opravdu jako vůdce nekompromisně zavelelpostavit hlídky a pohřbít mrtvé Sesednu z koně vezmu do ruky kuši natáhnu si tětivu a založím šíp abych byl připraven pro nenadálí útok za zálohy. Mezitím se jdu opatrně podívat k jednomu z přepadeních vozů na jeden ze šípů co z něj trčí snad se podle něj podaří určit kdo to vlastně utočil a o případném zjištění se podělím s ostatními aby věděli na co se můžou připravit ale při pohybu neustále sleduji okraj piniového lesíka. |
| |
| Palác pramenů Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak tě nechal kochat se krásou letu a sám bloudil ve svých myšlenkách. vytrhlo ho až tvoje upozornění, otočil svou mohutnou hlavu a zadíval se na stoupající sloupy kouře. " tak toto Slavíčku je válka a co je horší tohle nejsou naše strážné ohně. Teď tě budu muset pevně držet já". Kolem tvých rukou, nohou a pasu se opásaly zelené proudy magie a přitiskly tě pevně k dračímu tělu. Korr provedl obrat, začal klesat a namířil si to přímo ke stoupajícímu kouři. Drak nabíral rychlost a blížil se k zasněženým vrcholkům hor. Pak začal prudce stoupat, a stoupal dlouho, začínala ti být zima a špatně se ti dýchalo. Korr se obrátil přes křídlo a pustil se prudce dolů. Přímo pod sebou jsi uviděla celé množství malých postaviček, byli mezi nimi podivní tvorové, ogři, obři a jezdci na vlcích. Drak klesal jako střela, pak otevřel svou mohutnou tlamu. Ven se vyvalil mrak jedovatého zeleného plynu, kam dopadl, tam padaly postavy jako podťaté. Korr začal znova prudce stoupal. Otočil se k tobě " tak jaké to je létat na bojujícím drakovi. doufám že ještě žiješ". Letěl ještě chvíli a pak začal v pomalých serpentinách klesat. Na horském úbočí přímo před tebou se objevil elfí palác.
Drak pomalu přistál, počkal až sesedneš a změnil se do lidské podoby. " Pojď za mnou" řekl a popohnal tě gestem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro srdce lesa Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se na tebe otočil, chvíli se na tebe zadíval. " Schu, my jsme tam nechali tvé věci" praštil se rukou do čela. " Samozřejmě ti přinesu šaty, bez nich by ti byla zima. Jaro je sice v plném proudu, ale noce jsou ještě chladné". Někam odběhl a vrátil se s čitými ale prostými šaty. Chvíli přemýšlel " budu muset někoho poprosit, aby se pro tvé věci vrátil. Ty zbraně by se ti ještě mohly někdy hodit. Sám se taky oblékl do prosté kazajky a kalhot. Venku před domy stálo několik ohňů a kolem se nesla vůně husté polévky a čerstvého chleba. Merovech tě odvel k jednomu z nich. Kolem sedělo několik mladíků, téměř ještě chlapců. Vstali a uvolnili vám nejlepší místa u ohně. " Toto je Delearus, syn Thorina. Je to kožoměnec a náš host" představil tě všem na okolo " a toto Delearusi jsou naši žáci. Jednou i oni budou strážci". Jeden z žáků ti podal misku polévky a poctivý kus chleba. Chlapci se na tebe dívali jako by byli u vytržení, pak se tě jeden zeptal " je pravda, že jste hodně cestoval. Je pravda, že jste bojoval s ohnivcem". |
| |
| Stopaři Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë ( Emily Turnerm) Kapitán tě jenom poplácal po rameni a vydal se ke stájím. Stály tam připraveni vojáci. Stopaři, lučištníci a jezdci, celkem asi tři sta mečů a luků. Koně přivedli i tobě, kapitán tě pobídl, aby si nasedla. " Drž se mně jako klíště, nemám rád pohřby" řekl ti a vyrazili jste jednou z mnoha stezek do hor. Stezka stoupala prudce do kopce, vojáci drželi svižné tempo. Nejednou se nad vámi mihl obrovský stín. Zvedla si hlavu a uviděla obrovského zeleného draka jak pomalu klesá a přistává. Kapitán zvedl ruku a zavolal " pospěšte, už překročili hřeben". Šli jste asi tři hodiny, stezka byla strmá a dost namáhavá, když jsi ucítila typický zápach spáleniny. V jednom údolíčku těsně u stezky stála malá elfí osada. Žili zde horníci a kováři. Nyní byla ale spálená na uhel, všude se válelo plno mrtvých a zmrzačených těl. Na malém náměstíčku uprostřed vesnice stál veliký kůl a na něm nabodnuté tělo malého dítěte. Azzirell přikázal zastavit a sesednout. " Prohledejte okolí, mrtvé pohřběte a pokud najdete nějaké stopy dejte mi okamžitě vědět". |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro srdce lesa Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, noc, rok 2348 od založení říše Merovech mi na mojí žádost přinesl prosté, ale účelné šaty. Měl pravdu, začínalo být chladno, bez oblečení bych asi pěkně vymrzl. Merovech mě také ujistil, že pošle někoho vyzvednout mé věci. To mne potěšilo, moje zbroj a luk už si něco zažili a připomínali mi, co se tenkrát doma stalo. Pak jsme spolu zamířili k jednomu z ohňů. Dokola sedělo několik mladíků, kteří nám uvolnili místo. Usadili jsme se a Merovech mě představil. Přikývl jsem na pozdrav mladým strážcům a jeden z nich mi nabídl polévku a kus chleba. Není nic lepšího než hustá polévka, pomyslel jsem si. "Děkuji, teplá polévka po dnešním dnu bodne. A ještě jedna věc, zpátky u nás doma mi přátelé říkali jen Del." Jelikož jsem měl opravdu hlad, pustil jsem se do polévky. Pak se mne jeden z mladíků zeptal. Odložil jsem misku s polévkou a odpověděl mu: "Ano máš pravdu. Přicházím opravdu z velké dálky, už jsem i přestal počítat dny i měsíce, jak je to dlouho, co jsem odešel z domova. A k té druhé otázce. Řekněme, že jsme se snažili, ale nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. Ovládal oheň a proti ohni by šel s holýma rukama jen blázen, proto jsme se spolu s Merovechem a ostatními dali na ústup. A nebylo to žádné vítězství, jeden z vašich střetnutí nepřežil." Pak jsem se zakoukal do ohně a přemýšlel, co jsem v tu chvíli mohl udělat jinak. Mohl jsem toho člověka zachránit? Možná. Co se stalo, stalo se, s tím už nikdo nic neudělá. |
| |
| Další den cesty Modrá silnice, thema Barikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela[/b][/u] (Aleon Sigmar) Trpaslíci tě vesele přivítali. Ten nejstarší z nich s prýmky setníka ti povídá " pane řeknou co je v Khasterosu nového. My jsme trpaslíci z Velkých hor modrého býka. Náš král umožnil císaři nabírat dobrovolníky. Na pět tisíc trpasličích pikenýrů slouží pod kathaphanem Alexiem. Je to pro nás velká možnost jak opustit naše přísná pravidla a užít si trochu volnosti" Napil se piva a otočil se k řadě rekrutů. " Kurva, říkal jsem že nebudete chlastat" zařval a práskl rukou do stolu. " Však i z nich budou vojáci jedna báseň, jen co si je setníci a desátnici vezmou do parády." Zapálil si dýmku a pokračoval pokud jedete dál po cestě připravte se na pořádné zácpy. K Harrdii táhnou regimenty jízdy a pěchoty ze všech západních provincií a polykat prach za těžkou jízdou je za trest". Znovu se napil. Desátník, který seděl vedle něho povídá " bude to velká válka, taková o jaké je píšou dějiny. Kurva, kdybych to věděl tak bych kopnul verbířa kamsi. Taka válka je vždycičky na draka" . Ostatní trpaslíci pokývali hlavami. |
| |
| Hrdinný oddíl Aridne, Thema ostrovů 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Bjorn si tě chvíli prohlížel od hlavy až k patě. Vidím na tobě že už jsi někde bojovala a amatéry sem ani neberou. Já jsem zástupcem velitele, velitelem je desátník Urrik, ten tě sem dovedl a podle toho jak se tvářil si mu musela pořádnou radost". Kopl do jedné z postelí zvedla se malá plešatá hlava. " Tak tohle je kaprál Gedross, jinak zvaný Stařík. Zbytek oddílu znám jenom jako hovada a dobytky. Ne že by neměli jména, ale máme velkou úmrtnost a já jsem líný učit se nové věci". Podal ti láhev s levným vínem. " Jen se napij, nebude trvat dlouho a půjdeme do boje, což znamená povýšení na jednu stranu a na druhou nový dlouhý zástup hostí k poslednímu ubytování". Zvedl se a zařval " je tak". Je tak" zařvali ostatní. Sklonil se k tobě a zašeptal ti " je jedno kým si byla venku, tady nejsi nic, jsi dokonce míň než nic.. Já tě budu honit jak psa celý den sedm dní v týdnu, dokud si nebudu jistý, že jsi stejně dobrá jako kdokoliv z nás. Teď máš volno, projdi si tábor nebo dělej co chceš" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) I ostatní členové karavany se chopili svých úkolů. Někteří se postavili jako hlídka, jiní začali kopat hroby pro nalezená těla. Kolem vozů byla strašná spousta stop a krve. Podle šípů a stop se dá soudit, že útok přišel současně z několika stran a tedy že padli do pasti. Útočníků bylo nejspíš dost. Použité šípy nejsou žádný kvalitní výrobek, ale venkovská svépomoc. To vše je jasným důkazem, že kolem řádí nějaká loupežná banda, kterou žene nouze a hlad. Arist dohlížel na pohřbívání obětí, pak si prohlédl vozy. " Co z nich má cenu a dá se použít sebou. Vše ostatní z cesty a na velkou hromadu" |
| |
| První problémy Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Určitě se ti povedlo zasáhnout alespoň jednoho z jezdců, i když byli dost obratní a mistrně se kryli za své koně. Elfové dostáli pověsti mistrných lučištníků, za několik chvil se na zemi válela těla značného počtu útočníků. Jejich velitel svůj pokus nakonec vzdal a se svými lidmi odcválal. " Ošetřit zraněné" zavelel vůdce karavany. Ve vašich řadách bylo rovněž několik mužů zasažených šípy. Trpaslík stál na jednom z vozů a sledoval jezdce mizející v dáli. " Tímto to neskončilo, dám své vousy na to, že si chlapci přivedou pomoc". Podrbal se na bradě a nechal si zavolat všechny stopaře. " Budete ve dne v noci držet hlídky kolem karavany. Nechci aby se bez mého vědomí ke koloně přiblížila ani myš". každý z vás dostal samostatné místo. Tobě připadlo jedno ze stanovišť na boku kolony, bylo dost daleko vysunuté do stepi a vozy vidět jen stěží. |
| |
| Etampe Království Fraigů, strará císařská cesta 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) "Hej nech ho být", ozvalo se od stolu rytířů. Spolustolovníci toho co stál před tebou se zvedali a chystali se svého kamaráda odtáhnout někam pryč. Ten si ale rvačku rozmyslel sám a vrátil se ke svému stolu. Jen se na tebe otočil a zavolal " však ti jednou dojde, že sloužíš dračí kryse". Jakmile se posadil hostinskému se viditelně ulevilo. Opravdu nestál o rvačku mezi pány, která by mu zničila lokál. Hostinec se začal postupně vylidňovat. I tobě se již pomalu chtělo spát. Přišel za tebou sluha, aby ti sdělit že tvůj pán na tebe čeká. Kníže Soreo ti nabídl sklenici vína " tak začni, o čem si atm dole povídali" |
| |
| První problémy Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Alespoň jednoho z nich trefím, což mě činí šťastným, jelikož mám prád, když dostojím své pověsti mistrného lučištníka. Stejně tak jsem neudělal ostudu elfům a tím si vysloužím obdiv několika členů karavany. Stoupnu si k trapsílovi a řeknu: Pokud bys chtěl, mohl bych se za nimi vypravit a stopovat je. Pak bych zjistil, kolik jich je. Nakonec nás ale rozestaví na stanoviště. Stojím celkem daleko, ale stejně pořád napřímeně čekám, co se bude dít a lseduji okolí. Mám pořád šíp v luku a meč u pasu, připravený, abych s ním bojoval. |
| |
| Aridne |
| |
| Prvni akce Jen prikyvnu nad jeho slovy a usmeju se. Nasednu na kone a vydam se po jeho boku do kopce, zahlednu draka, ohromene ho sleduju, polknu a vydam se dal, tohle bylo me vysnene povolani.. Posloucham vsechny rozkazy.. Sesednu z kone, vezmu ho za oteze a jdu pomoct ostatnim, kdyz si vsimnu maleho ditete nabodnuteho na kul, otrese to mnou, jakoby bylo me vlastni, i kdyz nebylo do oci se mi nahrnou slzy.. Pustim kone a dite z kulu sundam, telicko si vezmu do naruci a pohrbim v jakemsi lesiku pobliz ostatnich, dojdu si pro kone, sedim u hrobu maleho chlapce.. V ocich mam slzy, nikdy jsem si neuvedomovala jaci pstatni jsou a ceho jsou schopni.. Povzdychnu si a ziram na hrob.. Zvednu se po par minutach a vratim se k veliteli.. "Vsechna tela jsou pohrbena, i male dite.." Septnu zalostne a sklopim pohled.. Sviram oteze sveho kone. |
| |
| Další den cesty Co nového v Kasterosu ptáte se, no moc vás nepotěším, stratég odešel na večnost, bohové nechť se smilují nad jeho duší. Pak se chvilku odmlčím a zase začnu mluvit. Věřím že podmínky ve vaší armádě jsou mnohem přísnější než co je tady, ale užít volnosti o tom bych pochyboval, teď možná ano, ale určitě víte že elfy zatím nezbrzdilo nic, ano vaše válečnické umění je pověstné a věřte že bych raději kopal do včelího úlu než bojovat proti trpaslíkům, ale stejně, no budu vám přát hodně štěstí doufejme že je vykopete zpátky do těch jejich zatracených lesů. Pak trpaslík řve na rekruty, je nutno se nad tím pousmát nemůžu si pomoct a poznamenám. To bych velmi rád viděl jak z těhle někdo udělá vojáky, dřív než je někdo namele, nebo si myslíte že přitom co se blíží ustojí většina z nich první bitvu? Mezitím co mluví dojím svůj oběd. Máte pravdu tahle válka bude součástí dějin, jenom se modlím aby nebyla také poslední kapitolou těch lidských. No nic pánové, já vyrazím na cestu ať urazím co nejdelší vzdálenost za tak pěkného dne. Zaplatím oběd, nasednu a rychle vyrazím abych se pokud možno dostal do dalšího hostince před setměním, snad to nebude ucpaný už tady. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když si prohlédnu stopy po útočnících a pozorněji jeden ze šípů co zůstal trčet v jednom z vozů je na první pohled vidět že tu na ně někdo nastražil past a provedení těch šípů taky žádná sláva jejich přesnost nebude nic moc ale účinek když zasáhnou je i tak bohužel smrtící. S tím poznatkem přistoupím k Aristpvi a řeknu mu. Mistře Ariste jak jsem postřehl podle stop v okolí přepadu padly do jasné léčky a podle provedení kvality jednoho ze šípů co jsem si prohlédl který jsem vytáhl z vozu je nepřepadly nějaký námezdní dobře vyzbrojení žoldáci šíp je hrubá práce typoval bych to spíše na nějaké vzbouřené vesničany nebo místní bandu lapků která tu možná bude mít nedaleko nějaké doupě ze kterého bude pořádat přepady ani bych se nedivil kdyby se nám podařilo objevit někde v okolí jejich hlídku která bude čekat na další karavanu kterou v láká do některé z pastí dále na cestě.Ať mají raději muži ted neustále zbraně po ruce a na každý vůz bych dal jednoho střelce pokud vám můžu doporučit na zastavení první vlny by to mohlo stačit. |
| |
| Palác pramenů Když se objevila zelená záře, která mě k drakovi připoutala, trochu jsem se zděsila, ale pak jsme nabrali takovou rychlost že jsem se nemohla dívat vpřed a musela jsem mít zavřený oči. Po chvíli jsme cítila zimu a nemohla jsem se pořádně nadechnout. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla jsem se, byla jsem v sakra velké výšce a sotva lapala po dechu. Pak znovu drak nabral rychlost směrem dolu a já se jen k němu pořádně přitiskla a zavřela znovu oči. ,,No tento zážitek nemá na jiné." Vyhrkla jsem jedním dechem a snažila se zhluboka dýchat. Konečně drak nabral klidné tempo, podívala jsem se na své ruce a do teď jsem se adrenalinem klepala. ,,Žiju, žiju..." Dodala jsem vyčerpaně. Když jsem uviděla elfí palác, nadechla jsem se úžasem. Toto místo bylo určitě kouzelné. Les tu byl zelenější, než ten ve kterém jsem žila, ptáci tu zpívali vesele, víly se tu proháněly. Podívala jsem se dolu a uviděla skupinku elfů. Hmm.. kam asi jdou? Přistáli jsme a já jsem jen tak tak slezla z draka. No, málem jsem přistála na zadku, ani bych se nedivila kdyby se to stalo. Z toho letu se mi pořád podlamovaly kolena. Korr se změnil do své elfí podoby. Hlasitě jsem vydechla a naznačila, že je vše v pořádku. Pak jsem ho následovala. ,,Kam to jdeme?" |
| |
| Hostinec Situace se ale naštěstí uklidňuje a ten, co si bral do úst mého pána a mě slovně napadal, se vrací ke svému stolu. Jen si neodpustí pár poznámek, které já nijak nekomentuju. I na hostinském je vidět, že nastal klid. Postupně hosté opouštějí lokál hostince. Já jsem také už unavený. Přichází ke mně sluha a říká mi, že mám jít za svým pánem a já to tak činím a jdu za ním, Nabízí mi sklenici vína a já já přijímám. Následně se mě ptá, o čem si dole povídali. Loknu si vína a začnu mluvit. “Pane, moc se Vám nebude líbit, to co dole povídali, ale nechci Vám nic tajit, i když by to byla milosrdná lež snažší, o to by to bylo horší, když by jste se to dozvěděl od někoho jiného.“ Stále se dívám pánovi do očí. Udělám chvíli pauzu v proslovu, nadechnu se a pokračuju: “Uráželi Vás tam někteří rytíři. Proč si král vybral právě Vás, že prý nebudete králi věrný, protože jste prý napůl drak. Oni to říkali i vůlgárními výrazy, které nechci ani před Vámi opakovat. Jeden se třemi havrany na suknici ně i verbálně napadl, stím jestli vím komu sloužím. Já jsem mu řekl svůj názor. Samozřejmě jsem se Vás zastal. Málem došlo i na fyzické napadení. Ale nakonec se to tam zklidnilo. Tak to je asi tak vše.“ Čekám na reakci pane Sorea. Jak to příjme. Bude klidný? Nebo ho rozzuří, co si to o něm dovolují vykládat? Doufám, že si nebude myslet, že jsem si to vymyslel, abych si u něj šplhl? Vždyť mu vše říkám po pravdě, snad jsem nic podstatného nezapomněl? |
| |
| Palác pramenů Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak se ani neohlédl a pokračoval v chůzi. " Musím, je varovat. Mohli by podcenit co se tady děje, jsou přece tak mladí a horkokrevní" odpověděl ti a pokračoval rychlým tempem mezi budovami paláce. Kolem byla spousta elfů, všichni se klaněli Korrovi a na tebe hleděli s mírným překvapením, nebo závistí. Vešli jste do velké prosluněné a vzdušné knihovny. Seděl tam straší elf s dlouhými zlatými vlasy, oblečený v hedvábí a samet. Povstal, když vás uviděl a uklonil se. " Kancléři" oslovil ho Korr, " je jich mnoho. Nejsou to jenom Uzzové ale i mnoho jiných tvorů." Elf jemně zvedl ruku aby zastavil draka. " Starší, nemusíš se bát, kapitán již vyvedl stráže. Zná hory jako nikdo jiný, on je zastaví." Korr zasyčel jako zmije, když ji šlápneš na ocas, kopl do nejbližší skříně a otočil se. " Pojď, jdeme pryč" přikázal ti. Vyšli jste ven. Drak se zastavil. " Nejhorším neduhem moci je omezenost. Pamatuj si to." Otočil se k tobě " jsi moje žačka, takže bych se chtěl zeptat čemu by ses chtěla naučit. Máme chvíli času, než z hor začnou nosit mrtvé a zraněné. Pokud ovšem vůbec někoho přinesou". |
| |
| Past Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë ( Emily Turnerm) Kapitán přikývl hlavou a přikázal nasednout. Vrátili jste se zpět na stezku a znovu jste začali stoupat. Azzirell se k tobě otočil " Tak taková je válka, krvavá a krutá". Prošli jste úzkou zatáčkou za níž se rozkládalo menší údolí. V jeho středu stála vesnice, znovu byla spálená na uhel a znovu zde byla spousta těl. Pěšáci pomalu postupovali k vesnici. Kapitán najednou začal křičet " ústup, ústup, zrada". Všude kam jsi dohlédla jsi viděla malé postavy oblečené v kůži. V rukou měli šavle a malé kruhové štíty. Kolem tebe začaly dopadat šípy a padat první mrtví elfi. Azzirell se pokoušel ustoupit, ale cesta kterou jste přišli byla zatarasena mohutnou masou sněhu. Dva čarodějové, kteří s vámi jeli se beze slova zhroutili k zemi. Azzirell zakřičel " kolo, utvořte kolo", mečem na kterém rudě zářily runy ukazoval , kde máte zaujmout stanoviště. |
| |
| Tábor Aridne, Thema ostrovů 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Vyšla jsi ven. Tábor představoval hotové mraveniště lidí, koní, dobytka a povozů. Tvoje ubikace se nacházely hned vedle velkého cvičiště, kde zrovna setníci a desátnici cvičili nové rekruty. Byla u toho spousta řevu a občas nějaká ta rána holí. Na druhém konci cvičiště byly umístěné střelecké terče a u nich spousta lučištníků a střelců z kuší. Za cvičištěm byl střed tábora. Kolem mramorem dlážděného náměstí stály ubikace vyšších důstojníků a v jeho středu svatyně boha války, před níž stála čestná stráž. Dále po hlavní táborové silnici byly ubikace těžké a lehké jízdy, což se dalo poznat podle hnojných vozů. Nakonec si došla do tábora pomocných jednotek. Všude bylo plno trpaslíků, elfů a barbarů. Dál už byla hlavní brána do níž se tlačily kolony vozů z obou stran. Nastalý zmatek ještě posilovali vojáci motající se vozům pod koly. |
| |
| Další den cesty Modrá silnice, thema Barikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Trpaslíci ti popřáli hodně štěstí, vytáhli kostky a za mohutného řevu se pustili do hry. Cesta byla čím dál tím víc ucpaná a to ti do Harrdie zbývá ještě alespoň pět dní rychlé jízdy. Narazil jsi na pochodující těžkou pěchotu. Muži měli svá brnění složena na vozech a rovným krokem za silného falešného zpěvu pochodovali v před. Všude bylo plno vozů a stád dobytka. Jasně bylo vidět že císařští ubytovatelé a výběrčí plní své povinnosti s osobním zaujetím. S postupným stmíváním se před tebou objevil hostinec. Stál v malém opuštěném údolíčku a kolem něj se rozkládal hotový stanový tábor. Zajel jsi na dvůr, který byl plný k prasknutí a vešel dovnitř. Hostinec byl plný hluku. Kolem stolů seděli především vojáci a ubytovatelé, bylo slyšet mírně opilý zpěv a veselý smích od stolu, kde seděli vyšší důstojníci těžké jízdy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Arist jenom pokývl hlavou. " Máte pravdu pane Johne. Myslím že střelců máme dost, ale budeme muset být velmi opatrný" Chvíli se zamyslel a pak vydal pokyn, aby se vyjelo. Vozy se pomalu daly na cestu. Všichni měli oči na stopkách a vypadali dost nervózní. Jeli jste asi hodinu, cesta stále stoupala. Za nepřehlednou zatáčkou stál obyčejný vůz se zlomenou přední osou. Stál u něho vesnický forman. "Dobří lidé, zastavte a pomozte" zavolal na vás. Bohové vám žehnej, to víte že vám pomůžeme" odpověděl Arist a seskočil z koně. Přišel až k vozkovi, prohlížel si zlomenou osu. Měl jsi pocit jako by se v křoví u cesty něco pohnulo a na druhé straně cesty také. Arist dlouze hvízdl, vozkové v karavaně rychle sáhli pro kuše. Sám Arist se vrhl v před jako lasička a položil tomu u vozu tenkou dýku pod žebra. "Vylezte ven, možná se dohodneme" zavolal směrem ke křoví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro srdce lesa Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Žáci byli celí nedočkaví se zeptat ještě na něco, ale Merovech je gestem zarazil. " Byl to těžký boj, jaký jsme bojovali a nedal se vyhrát, ale nemá cenu se tím trápit. Nemá cenu snažit se změnit něco co změnit stejně nejde" řekl. Sedl si k ohni a podíval se na tebe. " Teď je nejdůležitější co řeknou starší" ukázal prstem na skupinku sedících u nejvzdálenějšího ohně. " Tak co žáci, neměli byste jít už spát". Mladíci jenom přikývli hlavami a postupně se odcházeli do svých domků. Merovech se podíval na tebe " i my bychom měli jít do postelí. Dnešek byl náročný a nikdo neví jaký bude zítřek" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro srdce lesa Histen, uzemí barbarů 24. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Merovech měl pravdu, minulost se změnit nedá. Už bylo pozdě v noci, měli bychom jít spát. Otočím se na Merovecha, kývnu mu na souhlas a odeberu se do toho domku, který mi Merovech ukázal dříve. Zalehnu na záda, uvelebím se, zavřu oči a pokouším se co nejrychleji usnout. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když jsme vyrazily dále po chvilce jsme narazily na vůz který stál na cestě se zlomeným kolem které zapadlo do jedné z děr jak bylo vidět. No ale no tak takhle brzo a taková průhlédná past jeden forman u vozu v takovéhle krajině žádný doprovod na to by jim mohl skočit snad jen pitomec jen mě napadne a tak zběžně překontroluji kuši kterou mám připravenou ke střelbě zda mám dobře založen šíp. Na slova formana o pomoci zatím reaguje Arist a sesedá z koně a jde k němu ale tu se mi zdá že jsem zahlédl nějaký nepatrný pohyb v křoví u cesty a po chvilce na druhé straně taky tak pomaloučku jako bych si s ní pohrával tím směrem kde jsem zahlédl první pohyb natočím kuši. Arist zatím dojde k formanovy a situace se zatím trošku změnila Arist se vrhl na formana přiložil mu tenkou dýku k žebrům se slovy. Vylezte ven, možná se dohodneme No tak jsem se nemýlil v křoví se přeci jen někdo ukrývá ostatní muži karavany také tahají kuše které mají připravené k výstřelu tak i já zamířím do blízkého křoví při tom dál sleduji pohyb v něm. Potom počkám jak se bude situace dál vyvíjet základ je to že jsme se nenechaly překvapit a past jsme prohlédli včas. |
| |
| Další den cesty Pozdravím trpaslíky a co nejrychleji vyjedu, cesta začíná být ucpaná a přitom jak dlouhý kus mi ještě zbývá to nevypadá dobře, budu muset ráno vyjet brzo. Když jsem se k večeru dostal k hostinci pohled na něj a jeho okolí mě pokud zkazil náladu. Ustájím koně a vejdu do hostince, je to malá místnost a opilecký rámus vojáků ji na první chvíli dělá téměř neobyvatelnou. Pak si zvyknu a když se zorientuju přejdu k jedinému volnému stolu v rohu místnosti od kterého právě odešli hosté. Když se ke mně konečně dostane číšnice objednám si jídlo a zeptám se jestli nemají ještě volný pokoj. |
| |
| První problémy Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Útočníci mizeli v dáli za obzorem. Trpaslík vás chvíli sledoval a pak zmizel mezi vozy. Nikdy tě nenapadlo jak je step pusté místo. Nejhorší bylo, že jsi neměl podle čeho určovat vzdálenost, nebyly zde téměř žádné orientační body. Karavana ještě chvíli stála, než se pomalu vydala dál. Ty a ostatní stráže jste pomalu postupovali v před. Šli jste neuvěřitelným množstvím prachu a nízké tvrdé trávy. Cesta byla neuvěřitelně monotónní. Chyběla asi hodina do stmívání, narazil jsi na čerstvé stopy. Trasou karavany jelo několik jezdců na těžkých okovaných koních. Co chvíli se zastavili a pak jeli dál. |
| |
| Etampe Království Fraigů, strará císařská cesta 23. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Kníže Soreo se na tebe díval, pozorně tě poslouchal a zatínal ruce v pěst. Bylo na něm vidět, že ho příliš netěší co slyší. "Říkáš tři havrani, to bude někdo z pánů z Daheru. Šlechta ze severu nikdy králům nezapomene, jak snadno přijali potomky draků u dvora. Je to už stovky let co seveřani do provincií a stále mezi námi nepanuje jednota." Poplácal tě po rameni. "Dobře jsi vykonal co ti bylo uloženo a vidím, že máš dost rozumu aby ses nezapletl do zbytečných rvaček. Neboj se odměním tě". Chvíli ještě o něčem přemýšlel. " Ty urážky ale nemůžeme nechat bez odezvy. Než půjdeš spát, prohlédni mé zbraně a zbroj. Musí být naprosto v pořádku. Potom se zastav ve stájích, nechal jsem tam několik našich lidí, dohlédni na koně jestli jsou naprosto v pořádku. Zítra ty křiklouny vyzvu na souboj a ty uvidíš něco o čem se píše v rytířských románech". Šibalsky se na tebe usmál a naznačil ti aby si šel splnit své úkoly. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro srdce lesa Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Pomalu jsi usínal, z venku se ozýval tichý melodický zpěv, který tě pomalu ukolébával. Spal jsi jako dřevo, když tebou začal někdo pořádně třepat. Otevřel jsi oči, stál tam Merovech. " Vstávej, je ráno a ty tady vyspáváš. Už čekají, čekají na tebe". Oblékl ses a vyšel ven. V kruhu kamenů stáli starší, byl mezi nimi jeden, kterého jsi před tím neviděl. Tvář schovával pod kápí ozdobenou havraními pírky.
Opíral se o bohatě vyřezávanou hůl. " Kroky osudu vás sem zavedly" oslovil tebe a Merovecha. " Svět se mění a měnit se bude stále. Zlo přišlo do vaší země. Věci se daly do pohybu a nedají se zastavit", pokračoval. Najednou se podíval přímo na tebe. "Delearusi, synu Throrina" ozval se jeho hlas přímo v tvé hlavě " Co ti bylo vzato, ti musí být vráceno. Krev prolita musí být pomstěna. Jdi na na jih a na východ až do země draka, do dračího města. Hledej chlapce s krví velkého draka v péči žoldnéře. To on je klíčem k mnoha životům, včetně toho tvého. To on ti vrátí co ti bylo vzato". Jeho hlas ztichl. Merovech vedle tebe stál a jako by nevěděl čí je. |
| |
| Další den cesty Modrá silnice, thema Barikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Jedna z děveček se na tebe unaveně podívala. " Ráda bych vám něco nabídla, ale u nás jsou plné i stáje a stodoly. Upřímně takový ruch tu nebyl dobrých deset let.". Důstojníci těžké jízdy od vedlejšího stolu si tě dobře prohlédli. Oslovil tě ten z hodností Thoumaria, velitele tisíce jezdců. Pane vypadáte na slušného člověka, nebudete přece spát venku a při tom kolik je tady vojska by to nemuselo být ani bezpečné. U nás je ještě trocha místa, srazíme postele a zorganizujeme vám nějaké dobré nocležiště. Přisedněte si k nám". Důstojníci byli milí a veselí lidé a člověk by je ani nepodezíral z toho že jsou důstojníky císařské armády. Hovor se točil kolem chystané války. " Bude to největší válka našeho věku. Na sto tisíc pěchoty povedou merarchové Eubos a Apstaotos. K tomu padesát tisíc lehké a patnáct tisíc těžké jízdy pod prōtostratōra Irria, to vše jenom ze srdce říše." Začal ten nejstarší z nich a pokračoval. " K tomu posily žoldáků a námořnictvo, teď už nemůžeme prohrát. Teď odčiníme naše porážky" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro srdce lesa Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Merovech se mnou začal třást, jako by se mne snažil dostat zpět mezi živé. "Už jsem vzhůru, jen se obleču a hned se k tobě přidám." Přišli jsme do toho kamenného kruhu, kde jsem se potkal se staršími už včera, nicméně tam byl muž, kterého jsem minulou noc neviděl. Měl na hlavě kápi ozdobenou havraním peřím. Když se pak na mne podíval a já uslyšel jeho hlas, aniž bych viděl pohyb jeho úst, byl jsem trochu zmatený. Jak může znát mé jméno? Pomstění prolité krve? Něco mi bude vráceno? O čem to mluví, o mých rodičích? Vydat se do Dračí země a hledat nějakého chlapce s dračí krví? Jak mohl znát mé jméno? Jak by mohl znát mou minulost a jak my může pomoc nějaký chlapec? Mohl by to být nějaký věštec? Jeho slova ve mne vyvolala spoustu otázek. Mluvil jen se mnou, nebo i s ostatními? Merovech tam vedle mne stál s udiveným výrazem. Patrně asi slyšel to, co já. Měl bych odejít od svých nových přátel? Já nevím, jsem z toho zmatený. Proč? Pak jsem poodstoupil a začal mluvit s Merovechem: "Slyšel si to, co já? Co je to vlastně za člověka? Prý mám odejít do Dračí země hledat nějakého chlapce. Mluvil o pomstě, možná že měl na mysli mého bratra. I když pořád doufám, že jednou dostanu šanci se pomstít, měl bych opustit své přátelé? Teď, když se tu objevil ten Ohnivec? Jsem z jeho slov zmatený. Merovechu, potřebuji tvou radu." |
| |
| Palác Pramenů Vešli jsme do paláce. Pozorovala jsem okolí a zároveň si hlídala Korra, abych se nikam neztratila. Palác byl překrásný, možná že na můj vkus trochu přezdobený. A hlavně, bylo tu tolik elfů. Zahlédla jsem obyčejné poddané se skvostnými šaty, bojovníky s nejnádhernějšími luky, mágy ve vznešených róbách a všichni se klaněli Korrovi. Pak spatřili mně a já zahlédla jejich pohledy. ,,Proč tu má s sebou takového burana" co... Vymýšlela jsem si jejich myšlenky v mé hlavě a celou cestu jsem pak radši hleděla do země. Z tašky vykoukla Kuro, mňoukla a ospale zalezla zpátky. Prošli jsme knihovnou a Korr mluvil s kancléřem. On? Kdo je zastaví? Začala se mi těch věcí o válce už motat hlava když v tom Korr kopl do skříně. Automaticky jsem nadskočila a vyčítavě se podívala na kancléře. Drak se otočil a já ho musela následovat. Nechtěla jsem nijak na něj mluvit, opravdu vypadal rozzlobeně. Kéž bych mu mohla nějak pomoct. Z mých úvah mě vytrhl jeho hlas. Co bych se chtěla naučit? ,,Magii která bude pomáhat ostatním." Zahleděla jsem se jinam. Následovala jsem Korra, vedl mě přes dvůr a došli jsme do zahrady. ,,Nechci Vás nijak zatěžovat, zvlášť když jste takto...rozzlobený." Sedla jsem si pod nejbližší strom a vzala Kuro do ruky. Nechala jsem Korra aby si sedl vedle mě a já mu jen podala do ruky Kuro. Chvilku se ho bála a byla si nejistá,krátce ho očichala a pak začala příst a mazlit se s ním. ,,Kuro vycítí pocity." Usmála jsem se na něj a podrbala Kuro za uchem. Bude lepší, když mě začne učit až bude uklidněný. |
| |
| Že by první boj? Nebo jen další léčka? Ano, tušila jsem to, byla to past, past, která nás všechny vede do záhuby. Polkla jsem a povzdychla si.. "Zemřu pro svou vlast, a svého pána" zašeptala jsem si pro sebe a začala dělat přesně co velitel přikazoval, z pochvy jsem vytáhla svůj meč, já měla, ale jiný a odlišný od ostatních, nikdo nikdy takový neviděl, byl velice vzácný, můj otec si ho vysloužil za pomoc králi a podobně. Pousmála jsem se pro sebe a začala v mysli zmatkovat, ale na povrch jsem vypadala stejně klidně jako každý jiný, v ruce jsem svírala meč a čekala co se bude dít dál. |
| |
| Tábor |
| |
| Palác pramenů Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak se vedle tebe posadil. " Víš já ze všeho nejvíc nesnáším, když mě neposlouchají. Stejně jako ty jsem tady vlastně cizincem. Tvoje rasa a hlavně její páni dovedou být příšerně arogantní, hloupí a omezení. Nikdy mě nepřijali, ano klanějí se mi, ale to je tak všechno. Já tady byl dlouho před nimi, byl jsem tady před stromy, které vidíš kolem. Byl jsem tady i před tímto palácem, pod ním je totiž hnízdo, kde jsem přišel na svět. Chodím po světě už sedm tisíc let a to je dost i na draka". Viditelně se uklidnil. " Nedovedla by si spočítat, kolik jsem za tu dobu viděl tvorů, kteří ztratili svůj život jenom kvůli vlastní hlouposti." Usmál se na tebe. " Chceš pomáhat, dobrá volba. Myslím že budeme mít spoustu příležitostí k praktické výuce". Podíval se na tebe svým plazím pohledem. "A ne nejsem vzteklý, kdybych byl nezůstal by tady kámen na kameni. Pojď pojďme něco sníst". Kuro se na něho podívala naježila se a zaprskala. Korr zasyčel a Kuro se ti schovala za záda. " Víš kočky byly kdysi bohy a nezapomněly na to, proto jim vadí, když narazí na draka. Draci jsou totiž nejpyšnější ze všech tvorů." |
| |
| Past Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Emily Turnerm) Srazili jste se k sobě. Do první řady se postavili ti s meči, za nimi lučištníci. Na pravém i levém rameni, jsi cítila své spolubojovníky. Lučištníci obou stran nepřestávali pálit, a jejich střelba si vybírala daň hlavně mezi vámi. Útočníci vás obstoupili těsným kruhem, bili šavlemi o štíty a vrčeli na vás v nějakém cizím jazyce. Mohla jsi vidět jejich žluté tváře, šikmé oči a vyceněné velké tesáky. Nejednou ztichli a otevřeli řadu. Bílým sněhem k vám šel vysoký muž smrtelně bledý muž, v černém brnění s rudě planoucíma očima.
Zastavil se kousek od vás. Pohledem ,při kterém na tebe šla zima, si vás prohlížel, když uviděl Azzirella upřel na něj svůj pohled a zavolal. Hlasem studeným, jaký by mohla mít sama smrt. " Jsem Seraphus, najde se mezi vámi někdo, kdo by se mi postavil". Azzirell vystoupil z vašich řad. Na jeho brnění zářily runy snad všemi barvami duhy. I tvůj meč se rozzářil, uviděla jsi v něm vyryté runy, zářily světle zeleným světlem. " Nevím, co jsi nebo odkud jsi přišel. Toto je ale naše země a ty po ní chodit nebudeš" Řekl Azzirell svému protivníkovi. Ten se jenom pousmál. |
| |
| Další den cesty Když mi řekne že mají plno jen si povzdechnu, stejně to bylo zcela jasné, myšlenka že naděje však umírá poslední mě ale stejně donutila se zeptat. Poté na mě promluví důstojník, no co lepší spát u důstojníků než někde venku kolem hromady ožralých vojáků. Budu vám vděčný pánové když mi umožníte pořádně se vyspat. Pak si k nim přisednu a zapojím se do jejich debaty. |
| |
| Hostinec Kníže Soreo mě vyslechne, je z toho viditelně rozrušen. A pokračuje v našem rozhovoru. Jakmile domluví, odpovím mu: “Provedu pane. Dobrou noc.“ Zasalutuju a odcházím plnit zadané úkoly. To jsem tedy na ten souboj zvědav, jen aby pana Soreovi něco neprovedli. Vím, že je výborný bojovník, tak by je měl v čestném boji porazit. Nejprve důkladně kontroluju, čistím, mažu a brousím zbraně a zbroj, tak jak mě to pán učil. Vše je perfektní, připraveno na souboj. následně jdu do stájí a kontroluju koně, jestli naši lidé o ně postarali jak se patří. Jestli jsou vyhřbelcované, podestlané, nakrnené a jestli mají co pít... Pak teprve mohu odejít si lehnout... |
| |
| Večer a ráno Aridne, Thema ostrovů 25. a 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Tví spolubojovníci tě nechali na pokoji. I oni sami totiž většinou spali. Vzhůru byl jenom zástupce velitele Bjorn. Seděl v koutě místnosti, kouřil dýmku a se značným zaujetím si brousil meč., tebe ani nebral na vědomí. Začalo se stmívat a kuchaři podávali večerní jídlo, tedy kus chleba kus sýra a lehké pivo. Muži z oddílu jedli v téměř nepatřičném klidu a tichu. Noc se snesla rychle, trubači troubili večerku a noční stráže zhasínaly světla. Ranní probuzení bylo brutální, jen co trubač zatroubil budíček ozval se Bjornův hlas. " Vstávat hovada, héjběnete těmi zadky. No tak jedu jedu. Umýt se a k nástupu." Svá slova doprovázel kopanci do všech postelí, jaké byly v dosahu včetně té tvé. Vyhnal vás na zadní dvůr, kde byly připraveny velké kádě se studenou vodou. Všude kolem bylo slyšet jenom křik poddůstojníků, kteří vás hnali jako stádo dobytka. Potom k nástupu, tisíc mužů se vyrovnalo tam, kde tě včera přivítali. Velící důstojník si vás prohlédl. " Těší mě, že nám dneska nikdo nedezertoval." Zahájil svůj proslov. " Nováčci, dneska dostanete uniformy, zbroj a erární zbraně. Pak si vás poddůstojníci vyzkouší na cvičišti." Dokončil a zavelel rozchod. |
| |
| Další den cesty Modrá silnice, thema Barikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) " Ne nemůžeme" odpověděli mu ostatní a sborem si připili. " Jo to bude ale pořádná válka. Po takové se posypou pozemky, peníze, povýšení a tituly. Dostane se na každého, kdo se projeví jako správný voják". Vstoupil do rozhovoru nejmladší z nich, sotva šestnáctiletý kadet." Do boje mají jít i gardy a s nimi sám císař. Bude to poprvé za sto padesát let co se palácové krysy podívají na bojiště. Možná konečně poznáme proč mají tak velké žoldy" řekl thoumarios, který se představil jako Labios. Jo poznáme, poznáme jak výborní jsou běžci. Bude to asi nejrychlejší útěk z bitvy jaký jsme viděli a že jsme jich viděli" prohodil cynicky jeden z nich. Labios se otočil na tebe. " Pane Aleone, co si myslíte, povede se nám nakopat elfům zadek a chystáte se tam. Promiňte že se ptám, ale vypadáte, že víte kterou stranou se tím bodá" ukázal na tvůj meč a podal ti láhev silného vína. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| Souboj Království Fraigů, strará císařská cesta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Noc byla klidná a tichá. Ráno tě sluhové vzbudili, bylo třeba obléct knížete do zbroje a ujmout se svých povinností. Kníže Soreo byl v dobré náladě, bylo na něm vysloveně vidět jak se těší. " Bernarde" oslovil tě, " ten s třemi havrany je už dole v šenku. Bude to hezký souboj o čest na křižovatce cest. Takové milé zpestření než pojedeme dál". Sešli jste dolů do šenku, hostinec ztichl hned, jak jste vstoupili. Kníže zamířil přímo ke stolu rytířů, kteří ho včera tak uráželi. Postavil se přímo před rytíře se třemi havrany na suknici. Pane z Daheru, doslechl jsem se, že nevěříte mé věrnosti našemu králi. Myslím že teď si to můžeme vyříkat přímo", řekl a udeřil rytíře rukavicí přímo do obličeje. Ten se okamžitě postavil, na jeho obličeji byla vidět spousta emocí, které spolu bojovaly. Nakonec u něj převládla pýcha a strach, že by ztratil tvář."Přijímám" odpověděl " budeme bojovat tady a teď. Zvol si zbraň Soreo". " Meče, na život a smrt" odpověděl tvůj pán bez přemýšlení. Rytíř jenom přikývl hlavou. V hostinci vypukla pořádná vřava, všichni se tlačili ven před budovu, kde dva rytíři z družiny tvého pána a dva společníci vyzvaného rytíře vytyčovali šraňky. Kolem zaujali místa hosté i náhodní kolem jdoucí. Stáli na vozech, lezli po okolních stromech, každý chtěl vidět co nejlépe. Jeden z obchodníků začal přičinlivě vybírat sázky. Bojovníci zaujali svá místa. |
| |
| Palác pramenů Pečlivě jsem draka poslouchala, byla jsem šťastná že mi řekl co ho trápí. ,,Pane Korre, vím, že to bude znít divně, ale chtěla bych mít zažitý to co vy, však víte stáří přináší moudrost." Láskyplně jsem se na něj usmála. Chytla jsem Kuro a z tašky vytáhla sušenou rybu. ,,No tak Kuro.." Hehe, tohle malé stvoření pojídající sušené rybičky bohem? Nad tou myšlenkou jsem se usmála. Zavřela jsem oči a vydechla, tak jak jsem to dělala v lese. Zbystřila jsem svoje smysly a znovu se nadechla. Cítila jsem příval energie, vůni květin v zahradě a jemný vánek. Poslouchala jsem zvuk nedaleké fontány, zvonění třpytících se motýlů, šeptání stromů a zpěv víl. Zaměřila jsem se na sluneční paprsky které mi jemně laskaly tvář. Provedla jsem pár hlubokých nádechů a výdechů a pomalu otevřela oči. Konečně jsem viděla zahradu takovou jaká je. Byla úžasná.  Konečně jsem byla uklidněná a načerpala jsem sílu po tom všem. ,,Jasně pojďme se najíst." Usmála jsem se na Korra, který mě celou dobu pozoroval. Zvedla jsem se a pomohla jsem vstát i drakovi. Než jsme vyrazili, vytáhla jsem z tašky můj drahocenný zelený plášť se zlatými vzory naší vesnice. Rozhodně tu nebudu jen jako cizinka. Nasadila jsem si ho na sebe a Kuro mi skočila do tašky. |
| |
| Palác pramenů Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak se na tebe usmál. " Stáří přináší jenom zkušenosti. Moudrost si musíš získat sama." Vstal a vedl tě spletí palácových chodeb přímo do kuchyně, ze které se linuly příjemné vůně bylinek, koření a chleba. Drak se dost nevybíravě díval do hrnců a kastrolů. Kuchařky ho bez milosti odháněly. Dostali jste velkou porci dušené zeleniny, čerstvý chleba a jablečnou šťávu. Drak tě vyvedl ba jednu z mnoha teras paláce, pohodlně se posadil na lavičce a dal se do jídla. Jedl a zároveň mluvil, tedy nemluvil, jeho hlas se ozýval přímo v tvé hlavě. Tak a teď bychom si měli promluvit o tvém výcviku. Budeš vstávat za svítání a usínat dlouho po setmění. Spoustu času budeš trávit v místní knihovně, která patří k těm nejlepším. Budeš hodně meditovat a obecně cvičit. Nebude to zrovna jednoduché, ale slibuji, že to ponese výsledky. Pokud se chceš na něco zeptat tak se ptej" |
| |
| Druhé kopí Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Snídaně byla jedním slovem chudá, k jídlu byl černý chleba a šunka. Ostatní vojáci nadávali a bručeli, že prý proviantní důstojník kšeftuje zásobami a vojsko má žrát hůř než dobytek. Poddůstojníci ale jakoukoliv debatu zarazili v zárodku. Ujal se tě kaprál Gedross, byl to v zásadě milý člověk, ale nějak na to zapomněl. Poklusem tě zahnal do výstrojního skladu, kde si dostala velký pytel na věci, kompletní sadu krvavě rudých uniforem od pláště po boty, kyrys a další součástí zbroje, dlouhý meč, krátký meč a široký štít. Poslední místnost byla prázdna. " Převleč se a nasaď si zbroj, máš pět minut" řekl a zavřel za sebou dveře. Po pěti minutách na ně zabušil a nesmlouvavě tě hnal na cvičiště. Stála tam spousta setníků a jiných poddůstojníků na jedné straně a na druhé zástup nových rekrutů. Srovnali vás do řady, a začali si vás prohlížet. První šla žena, zdatná čtyřicátnice s tváří plnou jizev a hodností druhého kopí. Zastavila se u tebe, prohlédla si tě od hlavy k patě. " Tak ty budeš první, uvidíme jestli nakopeš ty mě nebo já tebe. Vystup z řady a připrav si meč" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro srdce lesa Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech tě jenom zaraženě poslouchal. Pak pomalu začal mluvit. Ne neslyšel jsem to co ty Dele. Já jsem slyšel něco úplně jiného. Slyšel jsem, že pokud chci najít a zničit ohnivce musím jít až do daleké země Ohnivých lidí na východě, tam prý najdu pomoc". Merovech se zamyslel, chvíli trvalo než promluvil znovu. Ten co k nám mluvil, říkají mu Černý havran, nikdo neví odkud k nám přišel ani co je zač. Jedno se ale ví, nám i ostatním sousedním kmenům mockrát pomohl. Mluví ale v hádankách, kterým je velmi obtížné rozumět.Říkají o něm, že toho ale ví hodně a nikdy tě nezavede ke špatným koncům" Znovu začal přemýšlet. Teď vím proč říkají, že jeho rady potřebují dalšího mudrce, který by je vysvětlil. Já mu ale věřím a půjdu tam, kde mi radil" Podíval se na tebe jako by u tebe hledal někoho, kdo mu potvrdí správnost jeho rozhodnutí. |
| |
| Souboj Noc proběhne normálně, bez komplikací. Rano mě sluhové probouzejí a já se rychle upravím a opláchnu a jdu obléct knížete Sorea do zdroje. Je v dobré náladě. Oznamuje mi, že jdeme dolů do lokálu za mužem se třemi havrany, aby jej vyzval na souboj. Já přikyvuju a následuju jej... A jak říkal, tak i činí a udeřuje toho muže do tváře rukavicí na znamení výzvy a ten tu výzvu přijímá... Dění se přesouvá před budovu, kde se následně připravuje zápasiště. Schází se tu početné obecenstvo z rytířů, družiny, hostů hostince i náhodných kolemjdoucích. Kupec přijímá sázky na vítěze. Soupeři jsou připraveni na vytyčených místech... |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Z křoví se ozvalo: "nevylezem, nemáme proč. Arist svého zajatce trochu bodl, ten vydal vysoký sten. Pak Arist zavolal znovu, "vylezte z toho křoví, krysy, nebo vám kamaráda podříznu jako prase.". " Kamarád je nám ukradený, navíc vás vystřílíme jako krysy v sudu" ozvala se odpověď z křoví. Arist pokrčil rameny a zavolal, " no tak snad tady nebudeme stát celý den. Navíc kdybyste nás chtěli vystřílet, tak bychom spolu nemluvili. Vylez ven, zaplatím ti nějaké peníze a půjdeme oba svou cestou". V křoví bylo chvíli ticho a pak se ozvalo tak dobře dohodnem se." Z křoví se zvedl člověk v otrhaných obyčejných špinavých šatech. " No kolik nám zaplatíš" oslovil Arista. " Kolik vás tady je, nebo si tady snad sám", odpověděl Arist. " Ne, nejsem tady sám. Je nás tady deset odpověděl muž. Dám tisíc dragonů každému z vás, ale nevěřím že je vás tady tak moc", zakřičel odpověď Arist. Kapitán lupičů chvíli přemýšlel než odpověděl. Opravdu nám zaplatíš, přísahej". Teď chvíli přemýšlel Arist. Přísahám před bohy, že každému z vás zaplatím tisíc dragonů, každému z vás" zavolal a odhodil stranou svého zajatce. Z křoví se vztyčilo deset chudě oblečených postav. V rukou měli jednoduché luky, nebo podomácku dělané kuše. " Tak a teď nám zaplať", zakřičel jejich velitel. Arist se jenom ďábelsky usmál. " Střílejte" zakřičel. |
| |
| Další den cesty Poslouchám konverzaci důstojníku, ze které je krásně vidět že jsou to naprosto běžní vojáci a rivalita mezi jednotlivými složkami armád stále zůstává konec konců tomu tak vždy bylo a bude. Pak se důstojník otočí na mě. Vezmu si nabízené víno, loknu si, vrátím mu ji a promluvím. Nevím, bude to tvrdá zkouška, ale věřím vám že máte naději a že je porazíte, ale to jen můj názor nakonec vše ukáže čas. A co se týče války ne, nechystám se vrhnout do bojů, sice ano dlouho jsem bojoval, původně jsem myslel že budu bojovat i v této válce, ale nakonec to dopadlo jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro srdce lesa Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Na jihovýchod do dračího města mám se vydat, no dobrá. "V tom případě se budeme muset rozloučit Merovechu. Musím vyrazit do dračího města a najít nějaké odpovědi. Pokud říkáš, že vám i ostatním kmenům již v minulosti několikrát pomohl, poslechnu ho i já." Pak se rozhlédnu po vesnici a vzpomenu si na moje věci. "Merovechu, nechal si mi přinést mé věci, které jsem onehdá nechal v lese, když jsem tě poprvé potkal? Budou se ještě hodit." Zamyslel jsem se. Na východ říkal? Možná by jsme mohli mít kus společné cesty. Pak se rozhlédnu po táboře a rozloučím se Staršími i s mladíky, se kterými jsem se seznámil u ohně. "Merovechu, budu ti vděčný, pokud mne vyprovodíš z vašeho lesa a nasměruješ mne správným směrem. Možná budeme mít alespoň kus společné cesty." |
| |
| První problémy Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Dále už se nic zajímavého nedělo a karvana pokračuje dál. Jedu raději vpředu, asi deset metrů před skupinou, abych viděl případné nebepečí. Luk mám zavěšený na koni a meč u pasu. Šípy jsou v pochvě na zádech a jedu na svém oři. Občas se zastavím a podám hlášení trpaslíkovi. Stejně tak, jako hledám cestu, tak se snažím přijít na případné nebezpečí, kteé by mohlo ohrozit dobro naší karavany. |
| |
| Druhé kopí Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Druhé kopí si tě důkladně prohlížela, sledovala pečlivým pohledem každý tvůj pohyb. Pomalu vytasila meč a začala tě obcházet. Obešla tě kruhem, pak zaútočila. Byla rychlá a dost obratná. Útočila tvrdě, ale dokázala si ji vykrýt. Po prvních dvou výpadech se stáhla a znovu tě chvíli sledovala. Znovu zaútočila, byla tvrdá, v boji používala celé své tělo. Stálo tě to dost sil, povedlo se ti nejen se bránit, ale i několikrát zaútočit, takže i ona se musela bránit. Znovu se stáhla. Hleděly jste na sebe a hledaly jste něco co by vám poskytlo výhodu. Poddůstojníci a noví rekruti kolem vás vytvořili kruh a bujaře vás povzbuzovali. Druhé kopí znovu zaútočila. Vyrazila do útoku jako kobra. Povedlo se jí podrazit ti nohy. Přistála jsi na zádech, než jsi se stihla zvednout, ucítila jsi na krku špici jejího meče. " Byla jsi dobrá, dost dobrá" řekla a podala ti ruku. " Zařaď se do řady, a vy ostatní taky. Vyzkoušíme jak umíte držet šik" zavelela, když ses zvedla. |
| |
| Souboj Království Fraigů, strará císařská cesta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Souboj se začal. Tvůj pán pomalu a opatrně postupoval vpřed, zatímco jeho protivník zaútočil jako rozzuřený býk. Protivníci si vyměnili několik prvních úderů. Kníže Soreo měl jednoznačně navrch. Byl obratnější a zkušenější než jeho protivník. Jeho protivník vkládal do svých úderů, svou značnou sílu a zuřivost. Boj netrval dlouho. Stačil tvrdý první výpad tvého pána a jeho protivník se na zemi válel v kaluži krve. Kníže ti podal svůj meč, aby si mu ho očistil. " A je to" prohodil k tobě klidným hlasem. " Svlečte z něho zbroj a najděte jeho koně" pokračoval Soreo. " Jsou to naše věci, právem vítěze" dokončil a otočil se k tobě. " Pojď, pomůžeš mi dostat se ze zbroje" |
| |
| Další den cesty Modrá silnice, thema Barikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Labios jen pokrčil rameny. " Je škoda, že nebudete bojovat. Nebudu nic tajit, každý další schopný meč nejen nosit, ale i použít by se nám velmi hodil". ostatní jenom přikyvovali hlavami. " Víte i přes ty odvody, nám stále chybí lidi a nejeden z nových z dezertuje hned po tom co mu poddůstojníci dají první kapky. Však to sám znáte". Ostatní znovu pokývali hlavami a objednali další láhev silného vína a k tomu i láhev poctivé domácí anýzové pálenky. Pili jak kavaleristé a nemělo to na nich téměř žádný účinek. Byla to velmi veselá společnost. celý zbytek večera vyprávěli veselé historky a pili. Bylo už dost pozdě, když jste se vydali nahoru do pokoje. Pokoj byla velká místnost s několika okny. Veselá společnost za zvuků popěvků pokleslé morální úrovně srazila několik postelí k sobě a vytvořila ti vlastní postel. Skládala se z velké truhly jako základu a slamníku jako matrace. našlo se i několik dek a něco pod hlavu. Tví spolunocležníci se svalili do postelí a usnuli jako dřeva. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro srdce lesa Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se usměje. " Tvoje věci myslím před chvíli dorazily". Chvíli přemýšlel. " Opravdu budeme mít společnou cestu, po mnoho a mnoho mil půjdeme společně, než se naše cesty rozdělí nad Úzkým průlivem." Někam odešel a po chvíli se vrátil s tvými zbraněmi a starým oblečením. " Ještě vezmu nějaké zásoby, pro nás pro oba na první dny cesty a zlato, to budeme potřebovat až překročíme hranice kmenů a vstoupíme do Dračí říše" Řekl a vydal se pro zásoby. Vrátil se s velkým tlumokem naloženým potřebnými věcmi. Rozloučili jste s ostatními strážci a vydali jste lesními stezkami na jihovýchod. |
| |
| První problémy Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Trpaslík tvá hlášení vždy s díky příjme. Na tvé pozici v předu skupiny můžeš sledovat všechny stopy mezi prvními. Bylo už téměř stmívání, když jsi znovu narazil na čerstvé stopy. Byly to stopy mnoha jezdců. Na chvíli se zastavili, jako by něco hledali a pak pokračovali směrem jakým se nyní ubírá karavana. Chvíli jsi stopy sledoval, opravdu vedly směrem, jakým jede karavana. Přímo před tebou se otevíralo hluboké, úzké údolí, které nebylo ze stepi vidět. Na jeho dně tekla malá říčka. Kolem řeky byla spousta stromů a nízkých křovin. Dolů vedla jen jediná stezka, na kterou se nevešel víc než jeden vůz. |
| |
| Druhé kopí Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Postavila ses znovu do řady. Jeden z desátníků zařval povel: " Sevřít šik, štíty připravit". Vaše řada vztyčila štíty a zapřela se nohami pevně do země. Poddůstojníci se na vás vrhli jako horda barbarů. Tlačili se na vás, kopali do štítů, tahali za ně, všemi prostředky se pokoušeli roztrhnout vaši řadu. Nakonec se jim povedlo, několik z vás povalit na zem, ty jsi ale stála tvrdě jako skála. V bitvě by tohle nebyl vůbec dobrý výsledek. Druhé kopí si vás nechala nastoupit. " Někteří z vás se ukázali jako neschopní kripli. Budou na sobě muset zapracovat, jinak doporučuju ostatním aby je zabili dřív než jejich neschopnost někoho ohrozí" Jen co to dořekla, pustili se do vás bez smilování. Musela jsi běhat tam a zpět téměř bez konce, dělat kliky a dřepy, skákat žabky, chodit husím pochodem a ještě mnoho jiného, to všechno samozřejmě v plné zbroji. Bylo to nekonečné utrpení, po kterém tě bolelo celé tělo a navíc Druhé kopí tě stále sledovala, zkoumal každý tvůj pohyb a každý výraz tváře. |
| |
| První problémy Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Celá celá cesta jde skvěle a těší mne to, že můžu jet vpředu a plnit velmi důležitou funkci pro karavanu. Když si však všimnu stop, které vedou do nebezpečného, uzkého údolí, zastavím se a zajedu k trpaslíku. tady musíme zastavit. Vpředu je úzké údolí kam ti bandité podle stop pravděpodobně jeli. Je velká šance, že by nás tam mohli přepadnout, měli bychom se tu utábořit, já bych s pár dalšími bojivníky jel prohlédnout situaci. Určitě se tu ale teď musíme zastavit. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| Souboj S napětím sleduju souboj mezi mým pánem a rytířem s třemi havrany. Pan Soreo ale brzy poslal svého soka k zemi. A je po zápase... Pán mi podává zkrvavený meč, abych jej vyčistil. A já se do toho radostně pouštím. Pan Soreo se přihlašuje k právu vítěze na koně, zbroj a vybavení poraženého. Následně pomáhám vysvléci pánovi Soreovi ze zbroje. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro No po celkem přesvědčivých slovech Arista se přeci jen lapkové rozhodli ukázat když měli vidinu že dostanou peníze na hlavu. Ale zvrat situace od arista co měl v plánu jsem ani já moc nečekal ale reagoval jsem celkem rychle hned jak se první z můžu ukázaly vedle mě když vycházely z křoví vzal jsem si ho na mušku kuše a když Arist najednou zavelel ať všichni střílí. Snažil jsem se muže kterého mám na mušce zasáhnout tak abych ho vyřadil z boje ale aby pokud možno nezemřel a mohl nám dát nějaké informace které by se nám mohly v budoucnu hodit. Pokud ho náhodou zasáhnu špatně a bude se snažit nějak moc bojovat dál domluvím mu jedno ze svých dýk když na něj skočím z koně strhnu ho zajisté sebou k zemi a taková čepel na hrdle už je přesvědčivý argument aby začal mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro srdce lesa Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Výborně, Merovech mi nechal přinést moje věci. Hned jsem si oblékl svou upravenou zbroj a nadal opasek s dýkou. Toulec s šípy jsem si zavěsil na rameno a luk jsem držel v ruce. "Tak to jsem rád, alespoň budu mít kus cesty společnost," usměji se. "a nějaké zásoby se taky budou hodit." Rozloučili jsme se s ostatními a vyrazili jsme směrem na jihovýchod. |
| |
| Další den cesty No jo, musíte uznat že nástup a výcvik v armádě není nic příjemného. A co se týče dezerce tak je tu přeci vždy a přitom kdo jsou rekruti tak se nedivte. Lehce s nimi popíjím a když se rozhodnou že půjdou spát, jdu s nimi. Jakmile se dotrmácí do pokoje a vytvoří improvizovanou postel svalí se do svých a vytuhnou, už je docela pozdě tak se jen natáhnu na slamník přehodím přes sebe plášť a usnu lehkým spánkem. |
| |
| Druhé kopí Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela ( Freya) Teprve až se polovina z vás nemohla ani postavit byli poddůstojníci spokojení. Znovu vás nechali nastoupit do řady. "Tak vy ponravy" ,zařvala na vás Druhé kopí, "lapáte po dechu jako stařečci po souloži. Skutečně většina z vás vypadla že prostě jen spadne na zem a už se víc nezvedne. Tobě ale zbylo ještě trochu sil, stála si rovně a nedávala jsi na sobě znát, jak moc si vyčerpaná. "Budeme na vás muset zapracovat, nebude to trvat dlouho a půjdeme do války. Pot jak známo šetří krev, takže vás tady čekám po obědě. Spolu s vašimi zkušenějšími spolubojovníky se pustíme do nácviku boje ve formaci." Znovu si vás prohlédla a s neskrývaným uspokojením se dívala hlavně na ty, kteří byli nejvíc vyčerpaní. "Rozchod" zavelela a pak ukázala na tebe. "Ty tady na chvíli zůstaneš, chci se s tebou promluvit" |
| |
| Další den cesty Modrá silnice, thema Barikon 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Ráno tě probudilo zpěvem ptáků, teplým jarním slunečním svitem a typickým hlukem probouzejícího se vojenského tábora kolem hostince. Tví spolunocležníci, spali ještě jako dřeva a nic nevypadalo že by se to mělo změnit. Alkohol, který včera vypili si viditelně vybíral svou daň. Výčep už hučel plným životem. Hosté se chtěli najíst a zmizet dřív, než vojáci strhnou stany a vydají se na pochod, komu by se taky chtělo polykat prach za pochodujícími kolonami. Popravdě taky by ses měl najíst a vyrazit, jinak hrozí že se budeš celý den muset probíjet mezi vozy a pochodujícími vojáky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech nasadil tempo a s naprostou jistotou tě vedl po lesních stezkách. Některé z nich vyšlapala lesní zvěř, jiné nesly stopy lidského užívání. Na cestu vám svítilo příjemné jarní slunce. Merovech dlouho mlčel než tě oslovil. " Čeká nás dlouhá cesta. Dva měsíce než dojdeme na hranice Dračí říše a další tři týdny než se před námi objeví Úzký průliv. Tak daleko jsem nikyd nebyl, i když mnoho mužů z našeho kmene a nejeden z rady starších bojoval v říšské armádě" Znovu chvíli mlčel a o něčem usilovně přemýšlel. " Sice vím, kde se máme zastavit. Vím kde jsou vesnice, kde nás nevyženou ale přivítají s otevřenou náručí. Přesto jsem plný nejistoty a napětí. Ty jsi mnohem zkušenější, jak si se vlastně naučil žít na cestách." Otočil na tebe svůj pohled a podal ti jablko, z cestovních zásob. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Království Fraigů, stará císařská cesta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Soreo měl viditelně dobrou náladu, když jsi pomáhal ze zbroje. Vidíš Bernarde, povedlo se mi obhájit svoji čest. Nikdo teď nebude pochybovat o mé věrnosti, tedy alespoň o ní nebude pochybovat nahlas a to už je nanejvýš pozitivní výsledek". Snídaně byla bohatá, tvůj pán viditelně oslavoval, i když sis nemohl nevšimnout nespokojených pohledů společníků mrtvého rytíře, kteří seděli v koutě hostince. Po snídani jste vyrazili na cestu. Jel jsi za svým pánem a užíval si pohledů do zemědělské krajiny. Čeká vás osm dní cesty na jih, než dorazíte k pobřeží Moře Slunce. V jednom z tamějších přístavů přestoupíte na loď, která vás zavede do srdce Dračí říše. To je ale daleko, teď je příjemné vidět sedláky a kupce jak uctivě sklánějí hlavu před tvým pánem a jeho rytíři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Vozkové se ukázali být dobrými střelci. Lupiči padali jako podťatí. I tobě se povedlo jednoho trefit. Přestřelka netrvala ani mrknutí oka, než byli všichni lupiči na zemi a mrtví, nebo umírající. Arist se jenom díval jak jeho muži konají svou práci. " Výborně" pochválil své muže. " Raněné dobijte, mrtvým usekněte hlavy. Možná za ně eparchové vyplatí nějakou odměnu. Prohledejte okolí, jestli tady neměli nějakou skrýš a tohle". Ukázal na svého zajatce. Pro tohle najděte nějaký strom a pověste ho". Zajatec zbledl jako čerstvě natřená stěna, čemuž se nebylo co divit. Elain začala mrtvým zkušeně prohledávat kapsy, snad pro případ, že by se v nich nacházelo něco cenného. Arist přišel k tobě. " Na takové jako oni musí být člověk nelítostný. Kdo ví kolik vozů by ještě přepadli a lidí zabili. Jedno je ale jisté, tihle už nikomu neublíží". Bylo na něm ale vidět že mu ten masakr nedělá vůbec žádnou radost. |
| |
| Průzkum Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Trpaslík ani nepřemýšlel. Otočil se a zakřičel. "Vozy stát, vozy stát. Před námi je jar". Vypadal, že ho ta zastávka vůbec ale vůbec netěší. " Proklatá údolí. Místní jim říkají jary. Ze stepi nejsou vidět". Zahvízdal. Průzkumníci a stopaři se k němu okamžitě sjeli. "Potřebuju" ,obrátil se na vás, "abyste prohledali celé to údolí a vylezli až na druhou stranu". Na chvíli se zamyslel. " Pokud najdete dobrou vodu a ovocné stromy, což se v těch údolích stává, strávíme tam noc. Bude tam bezpečně a stejně nám cesta dolů zabere celý zbytek dne". Trpaslík se rozhlédl po krajině a znovu začal o něčem přemýšlet. |
| |
| Průzkum Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë§ Trpaslík se na můj návrh zastaví a s ním se zastaví i celá karavana. Podívám se na všechny stopaře a řeknu jim: podle toho, co jsem našel, tu na nás číhají ti banditi. Pokud někoho najděte, vraťte se a povězte nám o tom. Pokud se dostanete do nebezpečí, zatrubte na rohy. Poté vyjedu a hedám zdroj vdy, či ovocné stromy. Pořád si dávám pozor i na banditi. |
| |
| Průzkum Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Pomalu jsi sestoupil dolů do údolí. Cesta byla plná stop, starých a nových, takže se těžko poznávalo, kdo tudy šel a kdy. Dole bylo údolí plné ovocných stromů. U brodu přes říčku se nacházelo malé, ale často využívané tábořiště. Údolí samotné bylo poměrně úzké a svahy byly strmé. Táhlo a klikatilo se podél malé říčky. Důkladně jste ho prohledali, ale nenašli jste žádnou stopu po banditech ani po nikom jiném, kdo by v něm pobýval. Pomalu jste vystoupali po úzké stezce na druhé straně údolí. Před vámi se otevřela znovu nekonečná step, kde kromě stěhovavých ptáků nebylo ani živé duše |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Natáhl jsem ruku a vzal jsem si od Merovecha jablko. "Jó, trochu se projdeme," usměji se. "Já jsem se většinou na své cestě od civilizace stranil. Pokud jsem narazil na vesnici, utábořil jsem se bokem. Byl jsem soběstačný, něco k jídlu jsem našel po cestě, ať už borůvku, brusinky, a nebo jsem něco menšího ulovil. Někdy ale nebylo nazbyt. Když mi začínala docházet voda, zamířil jsem k nějakému statku s tím, že potřebuji doplnit zásoby a za to jsem nabízel nějakou výpomoc. Ať už to byli práce na poli, nebo kartáčování koní." Pak se podívám na Merovecha. "Navíc teď máme výhodu. Já drtivou většinu cesty nevěděl, kam vlastně jdu, ale teď víme, kde a kdy zastavit," usměji se. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| Druhé kopí Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Freya) Druhé kopí jsi tě znovu pořádně prohlédla. " Jak jsme spolu bojovaly. Byla jsi opravdu dobrá, málo kdo by mě dokázal tak potrápit. Mám talent, vidím věci o něco dřív než se stanou. Jistě chápeš jakou to dává výhodu." Sledovala tvoji reakci, než pokračovala. " Máš výbornou kondici, už jsi bojovala a musela jsi být vážně dobrá. Mám pro tebe návrh. Potřebuji nového zástupce, toho starého nedávno úplavice vypravila směrem do posledních kasáren. Dostala bys desátnické frčky, vlastní pokoj, lepší žold. Skvěla se na to hodíš, navíc ti nebude vadit, že děláš zástupce ženský" Podívala se ti přímo do oči. " Tak co, ber nebo nech být" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se taky usmál. " Znát svůj cíl, je velká výhoda. Člověk nemusí bloudit, ale může jít přímo a doufat v pomoc bohů. A i když mám lesy a přírodu rád, jsem přece její strážce, mám k obědu raději chleba, pivo a sýr, než borůvky a jahody. Navíc v noci je lepší spát pod střechou, kde vítr nefouká a déšť nepadá." Otočil se na tebe a divoce se zasmál. Šli jste celé dopoledne, když jste vystoupili na horský vrchol. Bylo vidět daleko. Merovech se zastavil a rozhlédl se do krajiny. Tohle je poslední údolí země Chattů, mého kmene. Zítra, když vystoupíme na ten protilehlý hřeben, vstoupíme do země Icenů. za ní jsou ještě jiné země, kde žijí kmeny pánů koní. Za nimi, tam co už není vidět, leží hranice císařství" Sešli jste dolů z kopce a vstoupili do malého malebného údolíčka. Všude bylo plno pastvin a polí na nichž rašila pšenice. V jeho středu stála vesnice, spíše tedy městečko a přesně tam tě teď Merovech vedl. |
| |
| Nabídka, která se neodmítá |
| |
| Palác pramenů Neuniklo mi malé zachichotání když kuchařky vyháněly draka od jídla. Sedli jsme si na terasu a začali jíst. Snad takovou porci sním. Poslouchala jsem drakův hlas. Nevím jestli tento nápor vydržím, ale asi mi nic jiného nezbývá. Jde opravdu vidět, že mě potřebuje a já vydám ze sebe to nejlepší. ,,Opravdu věříte, že to vše dokážu? Jsem jen obyčejná elfka, která magii moc nerozumí." Nechci, aby do mě vkládal naději zbytečně. Snědla jsem poslední sousto jídla a myslela, že padnu únavou. V tom se mi vnukla jedna otázka do hlavy. ,,Korre, máte tady v paláci nějaké nepřátelé?" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše "Taky si rád dám pořádné jídlo, ale jak už jsem říkal dříve, civilizaci jsem se pokud možno vyhýbal. A co se týče spánku, mě se nejlépe spí pod hvězdami. Když už to vypadalo, že má pršet, zalézal jsem do nějaké jeskyně nebo pod cokoli, co zmírnilo déšť." Vystoupili jsme na horský vrchol, ze kterého bylo vidět široko daleko. Merovech mi zhruba popsal, kde jsme a kudy půjdeme. "Ještě je před námi pořádný kus cesty, tak vyrazíme." Sešli jsme dolů z kopce a zamířili jsme do prostředku údolíčka, kolem byla spousta vysázené pšenice a uprostřed se rozkládala vesnice. |
| |
| Desátnické prýmky Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Freya) Na tváři Druhého kopí se roztáhl úsměv. Podala ti ruku. " Vítej mezi poddůstojníky. Já jsem Elena. Teď se běž najíst, já mezitím vyřídím formality, jelikož jak známo bez papíru se v týhle armádě ani pes nevysere. Po obědě bude nástup, tam by tě měli oficiálně povýšit" K polednímu jídlu vynesli na dvůr vašich kasáren dlouhé stoly a lavice. K jídlu se podával silný guláš s chlebem. Nebylo to nic moc, ale sníst se to dalo. Poddůstojníci tvého současného oddílu na tebe u oběda házeli podivné grimasy. Správy se viditelně šířily rychle, což ovšem není nic nenormálního. Oběd trval asi hodinu, než trubač ohlásil velký nástup. Vojáci vyskočili jako, když do nich střelí. Všichni běželi na cvičiště, kde měl každý oddíl a každá setnina své předem určené místo. Vaší Drunze se povedlo nastoupit rychle a bez potíží. Důstojníci a praporčíci byli viditelně spokojeni. Nejprve proběhla inspekce. Důstojníci procházeli řadu po řadě, kontrolovali výstroj a výzbroj. I ty jsi prošlo kontrolou a prošla jsi bez závad. Inspekce skončila. Velící důstojník vás oslovil. " Vojáci, je mi ctí, že mohu jednoho z vás povýšit mezi poddůstojníky. Je to pocta pro povýšeného a závazek k císaři, z jehož moci pocházejí všechna povýšení." Nastala dramatická pauza, pak zavelel První kopí. " Vojín Freya, vystup v před". Vystoupila jsi a šla si až dopředu. Důstojník ti na rameno připnul, desátnické prýmky. Podal ti ruku a popřál hodně štěstí. |
| |
| Palác pramenů Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak k tobě otočil svou hlavu. " Ne ty to zvládneš, tak jak to zvládli všichni magici před tebou. Věř mi, nikdo z učených z nebe nespadl. Dokonce i draci a jiná stvoření, obecně považované za magická se musí učit. Všichni totiž přicházíme na svět slabí a bezbranní." Tvá otázka ho doslova rozesmála. " Ano Ëruvie, mám tady nepřátele. Mám jich tady spoustu, ale nemusím se jich bát. Jsou buď příliš slabí, nebo příliš zbabělí na to, aby mě ohrozili. Navíc po těch letech co chodím po tomhle světě, mi smrt přijde jenom jako další zajímavá cesta, kterou musíme jít". Drak domluvil a s chutí se pustil do misky plné zeleniny. Jedl dlouho v tichu, pak se k tobě otočil. " Je z tebe cítit únava, něco mi říká že by si měla jít spát. Teprve až pak tě budu moci začít mučit učivem. Co ty na to" Z kapsy vytáhl malou píšťalku a zapískal na ni. Nástroj sice nevydal žádný zvuk, ale po chvíli se objevil sluha. " Odveďte slečnu do jejího pokoje, měl by už být připraven". Sluha se uklonil a ukázal ti, že ho máš následovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se rozesmál. " Dele ty jsi typický kožoměnec. Vy všichni jste takoví, málo kdo z vás má rád lidi. Většina by byla nejraději zalezlá v lese a bručela jako medvědi. Nemám pravdu" Plácl tě po rameni a pokračoval po upraveném chodníku do osady. Vesnice byla položená na břehu malé říčky. V jejím středu stála velká síň a u ní i obydlí místního náčelníka. Přešli jste řeku po dřevěném mostě. Merovech zabočil a vydal se k jednomu z velkých domů.
Nad domem se houpal korbel, neklamné znamení, že tady je hostinský dvůr. Merovech vstoupil dovnitř. Byla tam prostorná síň, kde kromě stolů a lavic nebylo ani živáčka. V jejím středu hořel oheň a kouř unikal otvory ve vysoké střeše. Naproti vám šel vysoký muž v zástěře a z dálky už se smál. Padl Merovechovi do náruče a silně ho objal, teprve pak věnoval pozornost tobě. "Tohle je Del, cestujeme spolu" představil tě Merovech. Hostitel ti podal ruku a představil se sám. "Já jsem Hrudar a tady Merovech druid je můj bratranec. Pojďte, posaďte se," ukázal vám rukou místa, "Nora, moje žena právě dovařila polévku. Najíte se, stočím pivo a řeknete mi nějaké novinky. Pokud ovšem můj drahý bratranec neutíká někam pryč, jak je u něho zvykem" Merovech se posadil a odpověděl: " ne nepospícháme. Večer ale chci být u statku starého Frodiho. Tam přespíme, než půjdeme přes hory k Icenům" Hrudar, který točil pivo pivo do džbánů, zavolal. " Frodi zemřel, bude tomu asi měsíc, horečka ho odnesla k jeho otcům. Statek zdědil jeho nejstarší syn. Je to čestný a rovný chlap, ale je to strašný chudák. Deset dětí má a všechno jsou to dcery. Než je všechny vyvdá bude statek na buben a je to bohaté hospodářství. Navíc když tady seděl posledně, opil se jak Fraig během nájezdu a nadával že i ten jeho pes je vlastně fena. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, přístav Theodosius 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Tork) Ne nadarmo se říká, že všechny cesty vedou do Harrdie. I tebe cesty dovedly do hlavního města říše, sídla moci a bohatství jakému je rovno málo kde. Sešel jsi z lodi na břeh a podivoval jsi se divům místní architektury. Nejedna zdejší monumentální stavba se do vzduchu vznesla kladivy a uměním trpaslíků. Město bylo plné ruchu, lidského mumraje, podivných pachů a peněz. Nad tím se tyčil obrovský chrám Boha Slunce, se svými věžemi a kopulemi. Takové místo je přesně pro tebe.
Přijet sem nebyl tvůj vlastní nápad. Poradil ti to jeden z kompliců z poslední akce. Sám bohužel přijet nemohl, jelikož ho císařská spravedlnost zavěsila na šibenici. V jednom měl ale pravdu, veselá čtvrť za starým bazarem je opravdu to správné místo, kde by někdo jako ty mohl sehnat práci. Smět malých šedivých klikatých uliček, bordelů všech kategorií a tajných hráčských doupat, kde eparchovi muži vstupují jenom když mají drtivou přesilu, představuje největší nelegální trh zboží a služeb v celé říši. Tam by se jistě našlo uplatnění pro někoho s tvými schopnostmi. Tam by se taky našli ti správní kupci ochotni za kvalitní služby zaplatit slušný peníz. |
| |
 | soukromá zpráva od Tork pro Po chvíly cesty jsem si všiml, že se na mě podezřele dívá jeden muž s páskou přes oko. Proč se tak na mě dívá? Počkat, on se nedívá na mě, ale spíš vedle mě! Ohlédl jsem se a všiml jsem si malého chlapce, který se mi nepozorovaným způsobem hrabal v mém somradle. Naštěstí bylo plné jen potravin a vody, takže by mi takový záškodník pořádně žádnou škodu nenatropil, ale nejsem tu od toho, abych hostil jen tak zloděje. Copak to tu máme, že by malého zloděje? Ve stejný okamžik jsem chlapce chytil za ruku, kterou měl strčenou v somradle. Chlapec se vymlouval, že mi prý ze somradla něco vypadlo a že mi to tam chtěl vrátit. Máš hlad, že probíráš pocestným brašny? Chlapec přikývl. Šáhl jsem do somradla a vytáhl mírně potlučené jablko. Podal jsem jej tomu zbídačenému dítě, které se do něj okamžitě pustilo s očividně velkou chutí. Rukou, kterou jsem ho držel jsem ho pustil a dvakrát poplácal po hlavě. Namířil jsem si to k jednookému chlapíkovi, který se měl už na odchodu. Rukou jsem jej chytil za rameno a povídám: Ten kluk je tvůj, co? Chlap se bránil, že s tím zlodějíčkem nic společnoho nemá a že neví, proč z toho obviňuji zrovna jeho. Hele, z toho se nevykroutíš. Vím, že patří k tobě, ale máš štěstí, nejsem žádný špicl od stráží ani žádný bezúhonný občan, který by tě šel honem naprášit. Jsem z branže, sic ne kapsář, ale taky dělám různý kousky. Tady se o tom nechci moc šířit, ale jestli příjmeš pozvání na korbel? V krčmě jsem ho pozval korbel, jak jsem slíbil. Potřeboval bych nějakou práci. Umím dobře otevírat zámky, jako nikdo jiný, ale ve městě jsem nový a nikoho tu neznám, takže jestli máš nějaké kumpány, kterým by se moje pomoc mohla hodit, tak se jich optej. Zloděj zauvažoval a nabídl mi, že do večera se optá všech co zná, jestli nemají něco v pácu, kde by byl v cestě zámek. Jo a ještě umím s pastmi, to je dobré říci. Dodal jsem. Zloděj mi řekl, že se buď on sám něbo někdo z jeho druhů staví večer do hostince U tří opic a že tam mám být. Ještě se mě otázal, jaké je moje ctěné jméno, aby mě mohli jeho druzi případně poznat. Jméno zatím není důležité, ale že ať se zeptají trpaslíka v umorousaném plášti, jaké je dítě a moje odpověď bude, že syté. Pak jsme se rozloučili a já si zapálil dýmku. Když jsem dokouřil, začal jsem se schánět po tom zmíněném hostinci. Jakmile jsem ho našel, obešel jsem všechny okolní uličky, abych měl přehled o tom, kde co leží a případně kudy vede nejlepší cesta ke krčmě a taky která odtama, jeden nikdy neví. Odpoledne jsem ještě vypomohl v jedné menší dílně s nějakou prací, abych měl večer z čeho koupit pití a taky abych si mohl zaplatit pokoj, protože U tří opic měli docela levné pokoje. Když jsem se tam v podvečer vydal, bylo tam již dost hostí. V hospodě řádně kouřmo a vzduchem se nesla hudba menší kapely o třech členech. Posadil jsem se k jednomu stolu spíše v rohu hospody, docela blízko dvěřím od kuchyně. Zapálil jsem si dýmku a objednal si pivo. Nu, tak teď uvidíme, jestli někdo příjde. |
| |
| Desátnické prýmky |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše "No jo, tak alespoň v tom nejsem sám," usměji se. Dorazili jsme do vesnice, přešli řeku, odbočili jsme a zalezli do budovy, která bude jistě hostincem. Merovech mě představí jeho bratranci, Hrudarovi. "Těší mě," a podám mu ruku. Pak se na jeho pobídnutí usadíme. Tak polévku a pivečko, to si nechám líbit. Hrudar vypráví novinky, že ten statkář, u kterého jsme měli v plánu přespat zemřel a že statek převzal jeho syn. Deset dětí má? Ten chlap musí mít ale pořádné nervy a navíc všechno dcery. Snad nám to nijak plány nezkomplikuje. "Jednou za čas se opít taky není někdy na škodu," pronesu a pak už jen mlčky sedím a pozoruji hostinského. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Hrudar přinesl korbele s pivem a mile se na tebe usmál. "To víte, že každý se musí jednou za čas opít a to už jenom proto že mě běhaj po dvoře tři děti. Z čeho bych je živil a to už vůbec nemluvím o mé velmi drahé ženě". Merovech kýval hlavou a smál se na celé kolo. " Letos není šťastný rok", pokračoval hostinský. " Kupců je málo a neutrácejí tolik jako vždycky. Pokud se něco nezmění, nebudu mít z čeho zaplatit čeledíny při žních. Když nebudu mít z čeho platit čeledíny, nebude mít kdo sklidit a potom přijde zima. Někdy ti závidím Merovechu, že jsi se dal ke strážcům". Merovech se napil silného černého piva a odpověděl. " A já ti závidím ten poklad, který právě vynáší ven z kuchyně polévku a Hrudare musíš mi věřit, že nejsem sám, kdo ti tvou ženu závidí." Hrudar se nadmul pýchou a sledoval, jak vám jeho žena rozdává misky s polévkou. " Co ti říkali kupci, co tudy jezdí do Wesbourghu", zeptal se Merovech. " Jenom drby, samý drby" odpověděl hostinský. "Prý na mnoha místech viděli divoký hon. Krajem krouží morové panny a jiné mnohem horší věci. Znáš to všichni čekají válku. Na západě je zatím klid, ale na východě se sbírá bouře. Nedávno tudy šli královští synové a s nimi mnoho mladíků. Všichni do jednoho kráčeli do císařské služby, kolik pak jich se vrátí Merovechu". " Málo", odpověděl Merovech, "ale vrátí se oblečení v hedvábí a ověšení zlatem. Budou je nosit na štítech a pít na jejich počest dlouhé noce. Co ještě víš Hrudare" Hostinský se zhluboka napil než odpověděl. " Nedávno tady seděl hlouček seveřanů a pořádně pili. Opilí říkali divné věci. Prý se tam u nich otevírají hroby. Vstávají z nich divné věci, napůl lidé na půl zvířata. Werevolf, tak jim říkali a znělo to dost děsivě." Merovech jenom pokýval hlavou. " Ani já ti nepovím dobré zvěsti. Ulfhelm něco vypálilo a s lidmi nezacházelo příliš dobře. Vlastně ani nevíme, jestli někdo přežil" Hrudar upil piva. " Několik žen a dětí uteklo. Ulryka v té vesnici měla synovce. Jeho žena dovedla některé z uprchlíků k nám. Teď se o ně stará celá vesnice" Dojedli jste a byl čas vydat se znovu na cestu. Hostinský se s vámi rozloučil a popřál hodně štěstí. Znovu jste vyrazili směrem na východ. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, přístav Theodosius 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Tork) U tři opic byl veselý podnik. Viděl jsi poctivé hráče, falešné hráče. U jednoho stolu seděli námořníci obklopeni těžce pracujícími ženami, nejstaršího řemesla. Kapela hrála řízně a dalo se říct, že i dost falešně. V lokálu nebylo slyšet vlastního natož cizího slova, což vypadalo jako záměr. Hlavními dveřmi vstoupili tři muži. Byli spíše meších postav, oblečení nenápadně. Úplé kazajky se širokými rukávy v šedé a černé barvě, tváře jim zakrývaly kápě. Dva se usadili u stolu vedle hlavního vstupu. Poslední z nich zamířil přímo k tobě. " Jaké je dítě" zeptal se tě když si sedal. Odpověděl jsi podle domluvy. Muž si tě chvíli prohlížel. " Mám pro tebe práci" začal. " Potřebuju otevřít trezor. Čistá mechanika, žádná magie. Je to trpasličí práce asi sto let stará. Má to několik zámků a asi dvě pasti jenom co víme. Bezvadná kvalita, fakt kousek. Byl by si schopen něco takového otevřít," |
| |
| Desátnické prýmky Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Freya) "Hurá, Hurá, Hurá" křičela celá drunga, když ti důstojník připínal prýmky na uniformu. Postavila si se vedle Eleny na své nové místo. Začal výcvik formací. Nejprve byla pořadová cvičení. Bylo to nekonečné vpravo v bok, vlevo v bok, čelem vzad a znovu a dokola. Nekonečně monotonní a únavné. Důstojníci a praporčíci kontrolovali každý krok a každou řadu. Vše muselo být bezchybné. Setníci a desátníci řvali pokaždé, když někdo udělal chybu. Postupně se úkoly stávaly složitější a obtížnější. Na pokyny trubky jste otevírali a zavírali šik. Cvičili jste přechod do útoku, pevnou obranu a různé typy klínových formací. V boji bude potřeba aby se celá vaše jednotka pohybovala jako velký dokonale seřízený stroj, na tom se staví úspěch říšské armády. Trubka konečně oznámila konec cvičení. Tvá nová velitelka, tě oslovila. "Freyo, tvoje nové povinnosti začnou zítra. Teď máš volno až do večerky. Ubytovatel pošle sluhu pro tvé věci. Sluha ti také ukáže nový pokoj. Hlásit se budeš u mě půl hodiny před svítáním." |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Po mém příchodu do hostince se ještě hodnou chvíli nikdo, kdo by očividně chtěl nějak obchodně mluvit se mnou. Tak jsem si vybalil nějaké zbylé jídlo a s nově objednaným pivem jsem se pustil do svých zbytků potravin. Během večeře jsem si všímal, že hospoda se narvala natolik, že si snad nebylo ani kam sednout. Hudba by tu snad ani nemusela být, kvůli tomu hluku tu pořádně ani není slyšet, ikdyž se asi zděsil, podle toho, jak hráli před tím. Tak neplatil jsem to, tak se o to nemusím starat. Když jsem dojedl, rozhold jsem se, že si vyčistím dýmku, přeci jen nemám do čeho píchnout a dobré pročištění by si taky po delší době zasloužila. Když jsem začal přišel ke mě nějaký menší člověk, který vypadal, že se nejde zeptat, jestli je u mojeho stolu volno a tak jsem na domluvenou otázku v klidu odpověděl. Prohlíželi jsme si jeden druhého, přeci jen jsem čekal větší hrůzu. Tak pro tyhle janky budou moje služby asi zbytečně luxusní, ale práce je práce. Když se na mě vytasil se starým trpasličím trezorem s několika zámky a ještě pastmi kolem: Tak tohle už bude nějaký kumšt se do toho dostat, alespoň nebude nuda, ale nesmím zapomenout na přípravu, taková práce chce přípravu jak na dobývání pevnosti. Předem si chci ujasnit pár věcí: Jako odměnu dostanu podíl z lupu nebo odměnu za vykonanou práci nehledě na výsledku lupu, za předpokladu, že trzor bude muset být otevřený? Dále, kde se ten trezor nachází? Kolik kolem toho bude osob? Jestli ta budova bude prázdná nebo v ní někdo bude, krom nás pochopitelně. No prostě všechno kolem té prácičky. Čím víc informací, tím lépe. |
| |
| Desátnické prýmky |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, hospoda U tří opic 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Tork) Tvůj společník se usmál. "Je milé narazit na někoho od fochu. Dům je prázdný a majitel se tak brzo nevrátí. Je to velký palác, na hlavní třídě města. Máme otevřený vstup z městské kanalizace. Vím, že to není zrovna voňavý místo, ale nechoděj tam hlídky což je značná výhoda. Pokud vím tak tam budeme jenom my a nikdo jiný. Je to císařský konfiskát, barák je zapečetěnej. Musíme se dokončit dneska v noci. Zítra tam nastoupí císařští komorníci a po nich tam nezbude ani na slanou vodu. Nebylo jednoduchý dostat se dovnitř. Museli jsme sestavit pořádnou partu. Elfího zámečníka, kouzelníka, alchymistu, člověka co se vyzná v kanálech. Je v tom utopenejch dost prachů a byli bychom neradi, kdyby vyletěly do čerta. Což je ti zcela jasné. Co se týče odměny. Dostaneš pět tisíc zlatých dragonů na ruku pokud tu hračku otevřeš. V opačném případě jsi v tom zadarmo. Zkrátka vejdeš dovnitř, otevřeš trezor, dostaneš peníze a zmizíš. To vše potichu a zapomeneš, že si kdy v tom domě byl" |
| |
| Císař je mrtev Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Freya) Sluha se dostavil celkem rychle. Odvedl tě na ubikace setníků, kde ti ukázal tvůj nový pokoj. Byla to malá úzká místnost s několika kusy nábytku. ze všeho nejvíc si se chtěla svalit do postele a odpočinout si. Nebylo ti ale dopřáno klidu. Za oknem se rozezněly trubky a troubily poplach. Dveře tvého pokoje se rozrazily. Stála v nich Druhé kopí. " Pohni sebou" ,houkla na tebe, " vyhlásili velký nástup". Před ubikacemi poddůstojníků bylo hotové boží dopuštění. Poddůstojníci, praporčíci a důstojníci se rojili všude, asi jako vzteklé včely. Křičeli a kopali na potkání a nebylo radno jít jím do cesty. Všichni se lili, jako řeka pryč z tábora. Ty a tvoje jednotka jste se předali k proudu lidí a koní valícímu se na velké prostranství před jednu z táborových bran. Jedině tam bylo dost místa k nástupu třiceti tisíc vojáků z tábora. Z panujícího zmatku se postupně vyrojil řád. Setníci vyrovnali řady, důstojníci přestali řvát a pokusili se popadnout dech. Pak zavládlo ticho. Všichni od těžké jízdy na tvé pravé straně, po pomocné sbory daleko nalevo, čekali co se bude dít. Branou vyjíždělo procesí kněží Boha války, ve snadno poznatelných černo-rudých uniformách . V rukou měli bojové zástavy jednotek. Na čele průvodu jel jejich arcikněz. Držel v ruce velkou bojovou zástavu císařství. Byl na ní zlatý drak na rudém pozadí. V před vyjeli praporčíci aby převzali prapory. I Arcikněz vyjel před nastoupené jednotky. Vojáci poklekli, dokonce i těžká jízda sklonila své pyšné hlavy, aby přijala požehnání. Znovu bylo ticho, že by si slyšela i špendlík spadnout. Pak jsi uviděla jezdce. Na sobě měli zlatá brnění a nad nimi vlály osobní císařské prapory. Jeli podél řad nastoupených vojáků a ti je zdravili hromovým "Hurá". Po dokončení přehlídky se jezdci zastavili. V před předjel muž, v nádherné zbroji zdobené rubíny. Seděl na nádherném bílém válečném koni."Vojáci" oslovil vás a ty si slyšela jeho hlas jako, kdyby stál vedle tebe a ne stovky metrů daleko. " S hlubokou lítostí vám musím oznámit, že váš milovaný velitel, můj synovec, Císař dnes zemřel." Nastalo hrobové ticho, netrvalo ale dlouho. Muži z těžké jízdy tasili své meče a jedním hlasem zvolali. " Bardas císařem, krev dračí krve. On nám pánem a velitelem" Volání se neslo podél celého vojska. " Bardas císařem" Za chvíli již křičeli úplně všichni. Praporčíci sklopili prapory na znamení úcty. Bardas neboť to on stál před vámi, jak si vyrozuměla z šeptandy v řadách, popojel a políbil velkou bojovou zástavu. |
| |
| Císař je mrtev, ať žije císař |
| |
| Další den cesty Bylo to krásné probuzení, už dlouho jsem se tak krásně nevzbudil tak se co nejrychleji vytratím z pokoje a sejdu dolů do lokálu. Od hostinského si koupí nějaké zásoby na cestu, rychle si dám snídani nasednu na koně a co nejrychleji vyrazím na cestu abych urazil co největší kus cesty dřív než se armáda vydá na pochod. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Hostinský si k nám přisedl a donesl nám každému korbel piva. "Díky," odpovím. Pak nám jeho žena přinese polévku. Opět poděkuji a s chutí se pustím do jídla. Chlapi si povídají, já se moc nevyjadřuji a jen poslouchám. Otevírají se hroby? Na půl lidé, na půl zvířata? Pane bože co se to děje. Jako by nestačili ohniví čarodějové ničící vesnice. "Werevolf říkáš? To my nic neříká. Co se to s tím světem v poslední době děje." Pak se Merovech zmíní o té vypálené vesnici. "Alespoň někdo se zachránil, díky bohu. Život toho padlého strážce nepřišel vniveč. Možná by nebylo od věci se zeptat, jestli někdo něco o tom Ohnivci neví." Pak jsme se rozloučili a vyrazili jsme dál. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Když jsem si všiml, že muž začal mluvit o okolnostech vloupání, začal jsem dávat pořádný pozor, aby mi něco neuteklo, protože by to už nemusel opakovat. Jakmile se zmínil o 5.000 třpitivých mincí, můj obličej se rozsvítil jako vánoční stromeček. Oči mi zářili jako dvě malé světýlka, úsměv od ucha k uchu a to jsem ty peníze ani neměl před sebou, ale v duchu již moje byly. Když jsem si uvědomil, že tu nejsem sám, snažil jsem se zatvářit, jakoby nic a spustil jsem: 5.000, to mi příjde jako odpovídající cena za poskytnuté služby a přijaté rizoko. Budu ale potřebovat vědět, jak má vloupání proběhnout a to co nejpřesněji, nerad bych potom ve zmíněném paláci zbytečně zmatkoval. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, hospoda U tří opic 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Tork)[/i Muž, který seděl proti tobě ani nepohnul brvou. [b]" Drahý pane, budete mi muset věřit. Dovedeme vás přesně tam, kde vás bude potřeba a vyvedeme vás zase ven. Celá záležitost je velmi choulostivá a popravdě čím míň toho budete vědět, tím lépe pro nás všechny. Včetně vás samozřejmě"[/b] Chvíli si tě prohlížel, než pokračoval. " Budete mi muset věřit, že se dovíte všechno co potřebujete vědět. Jistě chápete, že bychom byli neradi, kdyby naše hlavy skončily na Zlaté bráně jako ozdoba. Od této chvíle vás považuji za člena naší společnosti. Sraz je tři hodinu na křižovatce u Zeleného bordelu, je to tady za rohem". Zvedl se a odešel, jeho kumpáni šli samozřejmě s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se ještě na odchodu zeptal na Ohnivce. Hostinský jenom krčil rameny a nechápavě kroutil hlavou. " Tak o tom nic neví, i když krajem se šíří divné zvěsti. Spíš nekonečné drby, než něco čemu by se dalo věřit", řekl Merovech, když jste vyrazili. Cesta vedla mezi poli a pastvinami. Lidé které jste potkali vás uctivě zdravili. Obzvlášť Merovech byl u nich v hluboké úctě a mnohdy mu to nebylo příliš příjemné. Začínalo se stmívat, když se na obzoru objevil osamělý statek. To byl cíl vaší cesty. V dálce bylo vidět hustý les a hraniční kopce. Merovech otevřel bránu a vstoupil do dvora. Jedním pohledem utišil hlídací psy, kteří zalezli do svých boud. Naproti vám vyšla nádherná žena. Byla vysoká, mnohem vyšší než většina žen mezi barbary. Měla dlouhé zlaté vlasy až po pás. " Vítám vás" oslovila vás s podivným zpěvným přízvukem. " Pojďte dál, dlouho jsme už tady neměli strážce. Jen pojďte". Otočila se a vedla vás do domu. Z vlasů ji vyčnívaly špičky elfích uší. Vnitřek domu představoval jednu velkou místnost. Pán domu seděl v čele velkého stolu, kolem stolu sedělo deset dívek. Nejstarší nebylo víc něž dvacet, nejmladší nebylo méně než osm. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro No to jsi mi pomohl, když mi neřekneš vůbec nic. Tedy nic konkrétnějšího. Pomyslel jsem si. Taky jsem si řekl, jestli to náhodou není nějaká bouda, jak mě dostat do basy, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Lepší umřít rychle pro pylet peněz, než jako chudák v chartči. Pomyslel jsem si a taky jsem se chtěl utakat s dávným mistrem, který zbudoval celou tu nádheru, kterou jsem měl strhnout. Zaplatil jsem svá dvě piva a vydal se z hostince. Začal jsem hledat řádně prašnou cestu, na které jsem do jednoho ze svých plátěných pytlíků, kterých jsem měl několik, převážně na uschování drobnějších ceností, sbíral prach z cesty do připraveného pytlíku. Když jsem toto provedl, zašel jsem si do jedné ze studen doplnit vodu do čutory, aby nedělala zbytečně randál a u jednoho opilce na cestě jsem sebral láhev se zbytkem kořalky. Měl jsem nějaké jídlo, které jsem s sebou ze zřejmých důvodů nechtěl nosit, tak jsem ho až na pár jablek vysypal vedle spáče. Pokud mu to, než se probudí, nikdo neodnese, udělá mu to radost. Haha Pak jsem si upravil většinu většinu věcí tak, aby moc nechrastili. Jako trpaslík sice nadělám hluk nejspíš taky, ale takto nebude tak markantní. Jeden nikdy neví, kdy se ty přípravy můžou hodit. Pak jsem dopil láhev na kuráž a vydal se vstříc Zelenému bordelu. |
| |
| Císař je mrtev Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Freya) Pak znovu nový císař promluvil. " Vojáci, mí bratři. Mnozí z vás pamatují na bitvy, které jste vybojovali pod mým velením. Mnozí z vás mi stáli po boku, od nekončených písků jihu, po studené lesy serveru. Vojáci děkuji vám, za věrnost jakou jste mi projevili. Děkuji jako váš velitel a jako váš císař a císař za věrnost odměňuje zlatem. Každému vojákovi nechám vyplatit padesát dragonů, poddůstojníkům stovku, setníkům dvě stě a důstojníkům tisíc. Tohle byla řeč, které rozumí všechny armády na světě. " Hurá, Hurá ,Hurá" odpověděly řady sborem a císař pokračoval. " Za týden znovu vyrazíme do boje. Vojáci poslouchejte rozkazy nadřízených. Poddůstojníci jděte vždy příkladem. My zvítězíme". " Hurá!!" řvali vojáci s plna hrdla, když císař se svým průvodem opouštěli přehlídku. Trubky oznámili rozchod a muži se pomalu začali vracet na ubikace. Nálada panovala opravdu výborná, kdo by se totiž netěšil z peněz na víc. |
| |
| Zabydlování v Paláci pramenů Drak mi dodal trochu sebedůvěry. Pokusím se ho nezklamat... ne... já ho nezklamu. Rozhodla jsem se pevně. Po mé otázce se drak rozesmál, ale já jen nasadila nechápavý výraz. Čemu se sakra směje? Nechala jsem ho ať mluví. ,,Takže po spánku se uvidíme, že?" Chtěla jsem odnést misky zpátky do kuchyně, ale najednou se objevil sluha. Podívala jsem se na draka a na misky, naznačil, že je to v pořádku. ,,Děkuji." Usmála jsem se, hodila tašku přes rameno a následovala sluhu. Šli jsme dlouhou chodbou, pokračovali do malé předsíně, a pak se vydali dlouhými točitými schody nahoru. Takže budu bydlet vysoko, eh... Dorazili jsme do další chodby, kde byly další tři pokoje. Sluha mě dovedl k tomu nejzápadnějšímu a odemkl mi dveře. Poděkovala jsem a vstoupila dovnitř. Nadechla jsem se úžasem, byl to pokoj přesně jako z paláce. I když pro obyčejné poddané, ale stejně. Malý útulný pokoj byl sladěn do modré barvy, kterou jsem milovala. Přistoupila jsem blíže k oknu, no zase taková výška to nebyla. Měla jsem výhled na malé nádvoří, kde si hráli malé děti. Podívala jsem se na postel a položila na ní tašku. Musím uznat, že spaní zde bude rozdíl než v lese. Vybalila jsem si tašky z věci, Kuro si hned ustala na polštáři. Všude jsem si rozvěsila bylinky, nejvíc hlavně levandule - ty přinášely klid. Sundala jsem si plášť a sundala si šaty. Ztěžka jsem si sedla na postel a pak nakonec do ní ulehla. Ta je tak měkká, že snad neusnu. Moje myšlenka byla mylná, stačilo ab se ke mě schoulila Kuro a začala mi příst do ucha. Spala jsem jako zabitá. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Tak smůla, ale za zeptání nic nedáš. Rozloučili jsme se a vyrazili. Většina cesty vedle kolem polí a pastvin. Každý nás už z dálky zdravil, tedy hlavně Merovecha. Vypadá to, že Strážci mají mezi vesničany dobrou pověst. Začalo se stmívat a my jsme dorazili do cíle podle Merovechova plánu. Prošli jsme branou a Merovech jen svým pohledem utišil hlídací psi kolem statku. Přivítala nás krásná žena se zlatými vlasy tak dlouhými, že jí sahali až po pas. To je ale kus ženské, pomyslím si. Ale kuš! Kroť se! Byl jsem trochu nesvůj, jelikož jsem se na mých cestách nikdy moc nedostal do kontaktu s opačným pohlavím. To je hold úděl vlka samotáře, když to takhle řeknu. Pak nás pobídla, abychom šli dovnitř. Při tom jsem zahlédl z jejích vlasů vyčuhovat špičky elfích uší. Že mě to nenapadlo hned. Elfí krása nemá mezí. Vstoupili jsme dovnitř a uviděli jednu velkou místnost a velký stůl. V jeho čele seděl pán domu a okolo deset dalších dívek. Děti, i již mladé ženy. Chudák chlap, tuhle rodinu uživit musí být pěkná makačka. Moje nervozita se ještě znásobila. "Dobrý večer," pronesu a pak nechám mluvit Merovecha. |
| |
| Znovu na cestě Království Fraigů, stará císařská cesta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Soreo měl viditelně dobrou náladu, když jsi pomáhal ze zbroje. "Vidíš Bernarde, povedlo se mi obhájit svoji čest. Nikdo teď nebude pochybovat o mé věrnosti, tedy alespoň o ní nebude pochybovat nahlas a to už je nanejvýš pozitivní výsledek". Snídaně byla bohatá, tvůj pán viditelně oslavoval, i když sis nemohl nevšimnout nespokojených pohledů společníků mrtvého rytíře, kteří seděli v koutě hostince. Po snídani jste vyrazili na cestu. Jel jsi za svým pánem a užíval si pohledů do zemědělské krajiny. Čeká vás osm dní cesty na jih, než dorazíte k pobřeží Moře Slunce. V jednom z tamějších přístavů přestoupíte na loď, která vás zavede do srdce Dračí říše. To je ale daleko, teď je příjemné vidět sedláky a kupce jak uctivě sklánějí hlavu před tvým pánem a jeho rytíři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, hospoda U tří opic 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Tork) Ulice byly temné padajícím soumrakem a osvětlené jenom pochodněmi nebo ohnivými koši. Došel si až k Zelenému bordelu, křižovatka byla temná a v dohledu nikdo. Teprve po chvíli se ozvalo zapískání. Ze stínů vystoupil jeden z těch, kteří tě najali a ukázal, že máš jít za ním. Zavedl tě do jednoho z domů a potom do sklepa. Byla tam díra ve zdi, tou jste prošli do městské kanalizace. Tvůj průvodce tě vedl spletitými kanály a dával si pořádný pozor, aby se nenamočil v jejich nevábném obsahu. Za jednou ze zatáček, čekala hlídka s pochodní. Vylezli jste nahoru po spuštěném žebříku a protáhli se dírou v podlaze. Místnost kolem byla temná, ale byla to s velkou pravděpodobností kuchyně. Prošli jste několika chodbami do veřejné části domu. Bylo to opravdu bohaté sídlo. Na stěnách byly mozaiky, kde se nešetřilo zlatem a drahými kameny a na podlahách koberce v ceně celých vesnic. Vstoupili jste do pracovny. Místnost byla prostorná a už z dálky byla cítit magií a spáleným masem. Čekalo v ní několik lidí, všichni stáli po koutech a snažili se aby z nich bylo vidět co nejméně. Přímo před tebou byl odsunutý kus stěny a za ním se skrýval trezor. Jeden z lupičů tě oslovil. " Čtyři viditelné zámky, jeden tajný. Imunní na použití magie, takže jde otevřít jenom ručně. Uvnitř je nálož, která má zničit obsah, pokud se něco nepovede a je tam jeden otvor. Myslím si, že je za ním past, která vystřelí při neopatrné manipulaci" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Hostitelka se vás mile ujala a posadila vás na čestná místa vedle svého manžela. Její dcery začaly přinášet na stůl. K jídlu byl chléb, zeleninová dušenina a ovocné víno. Vše vonící a bezevšeho i chutné. Starší děvčata si tě nestydatě prohlížela. Byly hezké po matce i když již nezářily typicky elfskou krásou. Jedno bylo ale jisté, ty půjdou provdat i bez věna. Pustili jste do jídla. Teprve, jak jste dojedli začal Merovech rozhovor. " Je mi líto tvého otce, byl to dobrý a poctivý muž Fjore. Je opravu ho opravdu škoda". " Hodně nám chybí" odpověděl hostitel, " hlavně dcery ho měly strašně rády. Sudičky ale dopletly jeho nit a s tím se nedá nic dělat. Řekni mi co tě přivedlo až k nám, obvykle jsi přeci k nalezení na jiných místech, než v Icenském pohraničí" " Já a tady můj přítel Del cestujeme do Dračí země. " odpověděl Merovech. " Do Dračí země" ,podrbal se na bradě hostitel, " to je daleká a nebezpečná cesta. Přes území Icenů to jde snadno, ale Páni koní jsou divocí a naprosto nevyzpytatelní". Merovech zbystřil, " a jaká je cesta potom", zeptal se. "Potom se vstoupí do říše a na císařské cesty, tam už to jde samo", vstoupila do hovoru hostitelka, " pokud se ovšem za dvacet let nic nezměnilo" |
| |
| Informace Aridne, Thema ostrovů 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Freya) Vraceli jste se do tábora, po tvé otázce se na tebe Elena překvapeně podívala. Ty to nevíš. No dobře. Da jihu, na druhé straně Moře Slunce, jsou nekonečné pouště. V nich žijou pouštní elfové. Císařství s nimi žilo dlouhé roky v naprostém míru. Potom se ale u nich ale objevil nějaký divný prorok. Teď jsme s nimi ve válce. Minulý rok rozprášili dvě naše armády a obsadili celou řadu pohraničních pevností. Letos je klid, říká se ale, že prorok útočí na říší Périsů našeho východního souseda. Proto císař sbírá armádu, chce vytlačit elfy zpátky do pouště a pomoci našim provinciím na jižním břehu Moře sluncí" Pomalu jste se vraceli ke svým ubytovnám a nezbývalo než jenom doufat, že pro dnešek už tanečky skončily. |
| |
| Průzkum Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Najdu místo, kde by se dalo tábořit. Nikde banditi neidím,a tak zajedu za trpaslíkem a řeknu mu: Našel jsem místo, kde bychom mohli noc v klidu přečkat. Budeme však muset držet hlídky. Držel bych ji sám celou noc, ale pak bych asi polevil v ostražitosti a mohlo by to mít šeredné následky. Proto se hlásím jako velitel hlídací a stopařské čety. Vzal bycxh si na starost rozdělení hlídek, trasu hlídky a potřebné vybavení. A stopař jsem myslím dobrý, takže bych tuto nčetu mohl vést taky. Co myslíte? |
| |
| Ráno Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Ráno tě vzbudilo zpěvem ptáků a teplým slunečným svitem, i tady daleko na severu přicházelo jaro. Bylo už celkem pozdě, když jsi se vzbudila. Ozvalo se zaklepání na dveře a po chvíli do pokoje vstoupil drak. Vypadal příšerně. Byl bledý, přes čelo se mu táhl velký krvavý šrám, jednu ruku měl v šátku, druhou se opíral o hůl a na jednu nohu viditelně kulhal. " tak dneska začneme s výukou" ,oslovil tě klidným i když slabým hlasem, " a nezvykej si spát tak dlouho, zítra už budeš vstávat mnohem mnohem dřív. Pojď venku čeká snídaně a potom budeme meditovat" Popohnal tě gestem a vyšel ven, kde se s úlevou posadil. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Když jsme vešli do místnosti s trezorem, vyměnil jsem si svou obvyklou čelenku za tu, kterou nosívám na své pohovory s kovovými strážci pokladů. Zapálil jsem si svou malou lucerničku ne větší než moje pěst a pustil se do díla. Hned po pohledu do všech 4 viditelných zámků se potvrdily moje nejhorší obavy. Všechny 4 zámky byly falešné, ale také aktivovaly pasti, které měly případného lupiče trochu pošpásovat útokem na něj. Otvor v trezoru byl nejspíše střílnou, ale řekl bych, že jich bylo ještě více skrytých. Poklepem malým kladívkem jsem zjišťoval, kde může hrozit nějaké nebezpeří. Kladívkem tak malým, že by se jím daly louskat leda pomerančová jadérka. To co mě trápilo nyní bylo to, že jsem nevěděl, kde se nachází klíčová dírka a na bohatě zdobeném trezoru se takové skryté místo hledá ještě obtížněji. Odstoupil jsem od trezoru a důkladně si promyslel všechny možné rizika. Všichni ven z místnosti. Pokud se mi něco nepovede, nechci Vás mít na svědomí! Všichni opustili místnost a zadavatel práce ke mě přistoul se slovy: Pokud na to nemáš, měl jsi to říct hned! Na to jsem okamžitě odvětil Zvládnu to, jen to bude chvíly trvat. Poté jsem si z dálky trezor pořádně prohlédl. Celou stěnu jsem řádně, ale rychle prohledal. K mojí smůle to nebylo tak jednoduché, že by nějaká tajná páka či klíčová dírka byla na okolní zdi. Vše bylo jen na trezoru samotném. Kurňa! Tak tohle si mi nechce líbit. Na něco blbě šáhnu a je po mě! Započal jsem tedy kousek po kousku prohledávat trezor. Sem tam se mi povedlo aktivovat nějaké tajné zaříení, které mi mělo useknout nohu nebo tak, ale protože jsem již viděl dost podobných skříněk a protože vím, co dovedou, ani jedna zákeřnost ocelové bedny nevyšla. Pomalu se mi ale za zády začali objevovat stíny lidí, kteří pročistili cestu a začínali mít pocit, že nevím, co dělám a že si jen honím triko. Když už i člověk, který mě přibral do party zvolal: Netrvá to přeci jen nějak dlouho? Otočil jsem se, mírně sbrocený studeným potem a odvětil jsem: Je dokonáno! Začněte počítat mých 5000 zlatých.. Chytil jsem veliké a pevné madlo dveří trezoru a pomalu je otevřel. Stěna dveří byla tlustá tak, že kdyby byla naplněná pivem, tak se celá naše výprava opila do němoty a mohla pokračovat ještě několik dní. Z vnitřní strany byly vidět všechny pasti, které potřebovali dobíjet a co jsme jich tam napočítali, tak jich bylo nejméně 9 a to nepočítám chrlič hořícího oleje uprostřed trezoru. Všichni se honem vrhli dovnitř a začali od tama odnášet všechny věci, které tam byli. Většina lupičů se vrhla na klenoty a šperky v kastlících na stěnách trezoru, ale zadavatel a jeho dva poskoci se jali vybrat prostřední stůl, ze kterého brali jakési dokumenty a pár opravdu špičkových klenotů. Když se nikdo nedíval, nabral jsem si do jednoho volného váčku taky pár šperků z kastlíku na stěně trezoru. Bezmála tam bylo tolik lupu, že jsme to všichni byli jen stěží schopní všechno odnést. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Usadili jsme se a Fjorovi dcery nás hned na to pohostili teplou dušenou zeleninou a ovocným vínem. S chutí jsem se pustil do jídla. Jedl jsem pomalu, nehltal jsem a snažil jsem se, abych nevypadal jak nějaký nenažraný dobytek, ale člověk, co má jisté způsoby. Rozpoměl jsem si na večeře s rodiči a bratrem, ještě než mne vyhnal. To byli doby, kdy jsem seděl u stolu a nesměl jsem se ani pokydat. Sem tam jsem si připil vína. Některá s děvčat si mne začala prohlížet. Už tak jsem byl nervózní a ještě k tomu tohle. Na jednu stranu mi to ale trochu lichotilo. Dával jsem si pozor, abych nevypadal jak nemehlo, ale znáte to, když jste nervózní, stane se ledacos. "Vašeho otce jsem sice neznal, ale musel to být dobrý muž, když dokázal vést takovýhle statek a vychovat syna, jako jste vy. Musím vám také popřát upřímnou soustrast." Pak se začala řešit cesta. "Ano, je to tak. Do račí země míříme. S Merovechem máme ještě kus společné cesty." Pak se debata posunula. Páni koní jsou nevyzpitatelní? Tak to se jim asi budeme muset vyhnout, snad to nějak půjde, však vyhýbání se lidem je moje specialita. "S pány koní si snad nějak poradíme, no a když říkáte, že po císařských cestách je to brnkačka, tak budeme za vodou." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, hospoda U tří opic 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Tork) Lupiči se vrhli po zlatu, pak je ale zastavil silný hlas. " Hergot, musí tam být ještě tajná skrýš" Hlas patřil někomu s mocí, ostatní se mu hluboce ukláněli, neviděl jsi mu ale do tváře. Zadíval ses na trezor a opravdu zadní deska byla falešná. Naštěstí se dala snadno odstranit. Za ní leželo několik listin, knih a zápisníků. " Toho se nikdo nedotkne, všichni ven". Opravdu jste rychle opustili místnost. Muž se za chvíli vrátil, podíval se na tebe. " Dobrá práce, své peníze sis zasloužil". " Vyplaťte ho a skončete to tady" řekl a odešel z místnosti. Ten co tě najal ti podal měšec, byl těžký a cinkal zlatem. " Pokud budeme zase dělat něco podobného dáme ti vědět". Podal ti ruku. Řekl ti " promiň, bokem ti projela pekelná bolest, když si se hroutil na kolena viděl si v jeho druhé ruce dýku s velmi tenkou čepelí, pak jsi ztratil vědomí. Probudil jsi se na smetišti a zrovna tě olizovalo prase, asi hledalo něco k snědku. Bok tě bolel až to bylo k nesnesení. Rána se naštěstí svezla po žebru. Co bylo ale horší, prachy a tvoje věci byly fuč, jenom šaty ti milostivě nechali. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Pán domu se na tebe jen milé usmál. " Víte císařské cesty jsou sice bezpečné, ale císařství je klubko vzteklých zmijí. Led je tam tenký a není složité se propadnout, jestli mi rozumíte. Sám jsem tam sloužil v císařské gardě celé čtyři roky. Dovezl jsem poklad a dost zlata aby si moje dcery mohly vybrat dobré ženichy". jeho žena ho něžně pohladila po ruce. " Víte on mě musí pořád chválit a nemůžu tvrdit, že mě to netěší. Měli byste si ale dávat dobrý pozor. V lese nad námi není moc bezpečno. Množí se nám tady krádeže dobytka, a z lesa v noci vycházejí divné věci". Její manžel zvážněl, " opravdu jsou vlci poslední dobou nějací zlí. Moje žena zná ale dost způsobů jak je držet od domovních vrat". Merovech se zeptal. " Jaká cesta přes hory je nejbezpečnější". " Jasanovým průsmykem, je tam řídký les a chodí tam dost lidí. A pokud se mě Merovechu opravdu ptáš na radu, nešla bych kolem starých mohyl, ti mrtví v nich mají poslední dobou hodně špatný spánek" odpověděla elfka. Přisedla si k vám nejstarší z dcer, obrátila své ledově modré oči přímo k tobě. " Putujete často, víte tady se nic zajímavého nedovíme a strážci jsou tak nudní. Řeknete mi něco zajímavého" mile se na tebe usmála a čekala co jí odpovíš. |
| |
| Další den cesty Modrá silnice, thema Barikon 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Aleon Sigmar) Povedlo se ti vyrazit ještě dřív, než vojáci strhli stany a vydali se na pochod. Počasí bylo příjemné jarní a v dálce se rýsovaly obrysy Dračího středohoří. Za ním je již srdce říše a Harrdie cíl tvé cesty. Provoz byl stejný jako v minulý den, jenom zásobovacích vozů značně přibylo. Vypadalo to jako by se císařství rozhodlo nakrmit snad půlku známého světa. Cesta poklidně ubíhala. Kolem poledne se v dohledu objevil hostinec, bylo kolem něho plno lidu tedy především vojska. Ven měli vynesené stoly a právě stavěli polní kuchyni. |
| |
| První noc Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Trpaslík pokýval hlavou. " Výborně, sjedeme dolů a já ti dám několik stopařů k ruce, pro noční hlídku". Vozy v řadě za sebou pomalu sjížděly dolů z kopce. Na tábořišti se rozproudil živý ruch. Kuchaři se pustili do práce. Brzo se z kotlů šířila milá vůně dušené zeleniny. Po večeři tě trpaslík seznámil s tvými novými podřízenými. Bylo to patnáct většinou zkušených mužů. Představili se ti. Pomalu padal soumrak, bylo třeba postavit hlídky a zajistit tábor před nečekanými potíži |
| |
| Ráno Bylo nádherné slunečné ráno. S probuzením od jemných paprsků slunce a zpěvem ptáků jsem se protáhla a zívla. Rozhlédla jsem se kolem. Kuro nikde nebyla. Dělala to vždycky, když jsme bydleli v lese, ale když jsme tady, dělá mi to trochu starosti. Posadila jsem se a už jsem chtěla vstát, ale ozvalo se zaklepání. Přitáhla jsem si deku na sebe. ,,Dále." To co jsem uviděla mě doslova vyděsilo. Co se mu to stalo ? A jak může být tak klidný ? ,,Spát dlouho?" Jak dlouho jsem sakra spala?! Nicméně, byla jsem ráda, že jsem se konečně pořádně vyspala. ,,Jdu hned za vámi." Čekala jsem až odejde ven z mého pokoje, abych si mohla obléknout šaty. Dozdobila jsem to pláštěm, vzala si nejpotřebnější věci do tašky a vyrazila jsem za drakem. Posadil se znovu do zahrady, kde jsem čerpala energii. ,,Hlavně klidně seďte. Hned jsem zpátky." Skočila jsem do kuchyně, kde jsme byli předtím a řekla si o dvě porce jídla. Dostala jsem do dvou misek čerstvé ovoce, Lembas a jablečnou šťávu. Poděkovala jsem a pospíchala za drakem, vypadal opravdu slabě a potřeboval do sebe něco dostat. Sehnula jsem se k němu a položila mu misku na klín a šťávu položila vedle něho na zem. Pozorovala jsem jak pomalu jí a dávala pozor aby se nic nestalo. Sama jsem snědla všechno rychle a pak počkala na draka. Po snídani jsem vše uklidila. Chtěla jsem na Korra použít svojí magii, aby se mu ulevilo, ale zarazil mě. |
| |
| První noc Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Poděkuji troaslíkovi za svlj tým a se všemi se seznámím. Poté jim všem řeknu: Jak už víte, jsem Caphalor. Jsem váš nový vůdce. JSem skupinka stopařů, kteří budou přes noc strážit. Říkejre mi normálně Caphalore a možná mě někteří znáte. Jsem proslulý lučištník, který putuje krajem... No... To je jedno! I se mnou je nás šestnáct. Bdueme strážit po dvou. To znamená osm hlídek. Každá hlídka na hodiniu a půl, od osmi do osmi. Hlídka bude obcházet tábor. Členové skupinky nebudou chodit spolu, ale každý zvlášť. Když budete odcházet z hlídky, zapište se na tenhle papír. Položím na stůl papír, kde je výpis lidí a v kolik jdou. Já jdu první s tebou. A ukážu na jednoho stopaře. Začínáme hlídku. Chodíme okolo tábora, občas vejdu i do tábora, zkrátka vše hlídám. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše "Zmijí je na světě plno a stahují se tam, kde je pro ně nejlepší příjem zlata a přepychu. O tomhle mi povídat nemusíte, s tím jsem již důvěrně obeznámen." Pak jsem upnul svoje oči na elfku. "Víte, mít ženu jako vy, taky bych vás jen chválil," usměji se. Téma se potom posune a já odvrátím své oči zpět na Frodiho. "Důležité je, že si je dokážete držet od těla. Něco ale není v pořádku a mám takový dojem, že se to samo nespraví a bude hůře." A máme jasno, půjdeme cesto Jasanovým průsmykem a široko daleko se vyhneme všelijakým pohřebištím. Na jednu stranu se mi nechce věřit, že by se každou chvílí měli vyhrabat ze země všechny mrtvoly, ale na stranu druhou to ve mě budí respekt. Nikdy nevíte, co se semele. Vedle mne si usedne asi nejstarší Frodiho dcera. Upne na mne svoje modré oči a začne se vyptávat. Je to krásná dívka, aby ne, však má po kom. Moje nervozita opět stoupne a v tuhle chvíli už nejsem daleko k tomu, abych udělal nějaký trapas. "Víte slečno, s Merovechem se zas tak dlouho neznám a s jeho lidmi ještě trochu méně, ale neřekl bych, že jsou nudní. Možná, že je potřebujete jen lépe poznat," usměji se na ní. "A co se mého cestování týče, já jsem na cestách už několik let. Ani nevím kolik přesně, tak nějak se snažím své vzpomínky na minulost potlačit. Jsem hodně daleko od domova, ale pořád doufám, že se jednoho dne dostanu zpět a vyřeším situaci s mým bratrem." |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Vozkové se ukázali že jsou dobří střelci no Arist si je asi pečlivě vybral každého osobně jen mě tak napadne když vidím jak pod jejich šípy padá jeden z rádoby útočníků za druhým. I když se mi ten masakr moc nezamlouvá ale nedávám to na sobě znát a na poznámku kterou ke mě pronesl Arist když ke mě přistoupil že si to zasloužily že by přepadali a zabíjeli dál mu jen odpovím. Mistře Ariste podle jejich zbraní i vedení boje to nebyli žádní zkušení banditi ale spíše mi to připadalo na nějaké zoufalé vesničany nebo rolníky které možná k tomuhle dohnala nouze a obyčejní hlad.Pokud tomu tak je bude tu možné takovýchto skupinek více doporučuji zajatce podrobně vyslechnout a né ho hned věšet na strom. |
| |
| Ráno Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Korr jenom zavrtěl hlavou, když viděl, že ho chceš léčit. "Moje drahá, na tohle tvoje kouzla nestačí, jenom by si plýtvala energií. Chce to jenom čas, příroda je nejmocnější léčitel. Byl jsem včera ještě na výletě a potkal jsem něco co nepatři do našeho světa. Musím dodat, že to nebylo jednoduché, ale poslal jsem ji tam kam patří." Pohyboval se velmi pomalu a dýchal zvolna. " Tak myslím že je čas pustit se do cvičení. Chci aby sis naprosto vyprázdnila mysl, soustřeď se jenom na tento sloup před tebou". Ukázal svou hůlkou a jeden ze sloupů podpírající terasu nad vámi. " Všechno ostatní nechej mimo sebe. Budeme cvičit hodinu, potom začnou přinášet z hor raněné a mrtvé" Zavřel oči a pomalu se nadechl. Do tváři se mu postupně vracela barva a některé z jeho ran se začaly zacelovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše ( Delearus) Dívka se znovu usmála, ", když oni jsou nudní a berou všechno tak vážně. Svět je přece veselé místo, plné barev a vůní". " Tak a dost" ,zavelela její matka, " neobtěžuj našeho hosta a zažeň sestry do postele" Dívka jenom pokrčila rameny, zvedla se a začala ukládat svoje setry do postelí. Paní domu se na tebe podívala, " omluvte ji prosím. Je mladá a naprosto nezodpovědná. Popravdě ji musíme brzo provdat, jinak nám někde otěhotní a to by bylo zlé". " A ty jsi byla v jejím věku odpovědná mladá žena pevných morálních zásad",neodpustil si poznámku Merovech. Hostitel doslovně vybouchl smíchy a jeho žena nabrala vody v ústa. " Jak to vypadá na starých mohylách" zeptal se Merovech " co se tam vlastně děje". " Nevíme", odpověděl hostitel, " po nocích se odtamtud nesou divné zvuky, přes den tam ani lidé nechodí natož zvěř.Byli jsme se tam se ženou podívat. Amulety mé ženy zářily jako světlušky a já jsem na své sekeře objevil i několik run o kterých jsem nevěděl. Byl jsem tam nervozní jako by mi znovu dvanáct a čekala mě první bitva" Zvenku se ozval děsivý zvuk. Bylo to něco mezi vlčím vytím a lidským řevem plným hrůzy. Všichni jste strnuli. Zvuk se ozval znovu, měl vyšší tón a nesl se zdaleka. První se vzpamatoval hostitel. Vskočil ze židle, kopnutím otevřel jednu z truhel a vyndal z ní velkou oboručnou sekeru. Slabým světlem na ní zářily magické runy. Jeho žena rychle počítala své děti. " Víte co máte dělat, malé schovat velké s námi ven" sama se chopila bohatě vyřezávané hole, která stála v koutě vedle smetáků a košťat. První se ven vyřítil hostitel, za ním jeho žena a pak jejich čtyři nejstarší dcery, s kuchyňskými noži a dlouhými luky. I Merovech vyběhl ven. Ten zvuk se ozval znovu, nesl se zdaleka a vzdaloval se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Arist se na chvíli zamyslel, než odpověděl. "Máte pravdu pane Johne, nebude od věci to chudáka vyslechnout, možná se dozvíme něco co se nám bude hodit". Kývl na své lidi aby mu přivedli zajatce. ten chudák byl bílý jako stěna a třásl se strachy. "Tak poslouchej" ,začal Arist, " podle toho co mi řekneš se rozhodne jestli budeš žít, nebo skončíš na tomhle stromě. Rozumíš" Zajatec pokýval hlavou. " Tak že první otázka, proč jste přepadali a koho to napadlo", zeptal se Arist. " Nás by to nikdy nenapadlo. Císař ale vypsal daně na válku s Elfem a my neměli z čeho zaplatit", začal zajatec a hned pokračoval. " Přišel za námi Fetos, zástupce eparchy z Tarsisu. Ten nám nabídl obchod, my budeme přepadat a on se bude starat aby se eparchovi muži drželi z daleka. Ze všeho co jsme ukradli se bral polovinu. Navíc nám říkal jaké karavany máme přepadat, kdy pojedou a kolik budou mít mužů. Vy jste měli tady tudy jet až zítra" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše "Ale to je v pořádku. Zvědavost je jedna z věcí, která nás dělá lidmi. Kdyby jsme nebyli zvědaví a všeho se báli, kde bychom teď byli. Asi někde v jeskyních," usměji se. "Navíc už je to zatraceně dlouho, co jsem si s někým pořádně popovídal, tedy když teď nemluvím o Merovechovi." Pak jsme posunuli téma směrem k mohylám. "Amulety zářili a zobrazovali se runy? To vypadá na nahromadění magie. Něco se děje, nejdříve Ohnivec a teď tohle? To přeci nemůže být náhoda." Když se ozvalo to podivné zavití, všichni strnuli a vrhli se po zbraních. Děti se schovali a čtyři nejstarší dcery se chopili taktéž zbraní. Já jsem sáhl po opasku s dýkou, který jsem si připl, na záda jsem hodil toulec s šípy a popadl jsem svůj dlouhý luk. Všichni jsme vyšli ven. Ten zvuk se ozval znovu, a zdálo se, že se vzdaluje. "Co to u všech rohatejch bylo?" |
| |
| Příjemné probuzení Když jsem se probudil, ucítil jsem dvě věci: Nesmírnou bolest v boku a prasečí rypák na ksichtě. Měl jsem sto chutí nebohému vepři jednu natáhnout, ale nakonec převládly moudřejší myšlenky a to, že stačilo, že jsem byl poraněn jednou včerejšího večera a že další případný souboj s vepřem by asi nebylo nejlepší pokračování. Přeci jen by se prase mohlo bránit. Zvedl jsem se, rozhlédl se kolem a najednou mnou projela ještě větší bolest než předtím, protože jak zapůsobila gravitace, tak žebra spadla na sebe. To samozřejmě vyvolalo velkou bolest a já málem klekl na kolena. Ale protože jsem trpaslík, tak i něco vydržím a do kolen jsem nešel. Když jsem si na nově vzniklou bolest nějak zvykl, pořádně jsem se rozhlédl a zjistil, že jsem nejspíše proplul kanálama a vypadl přímo z kamalizace na začátek skládky. Dalo se tak soudit podle velké roury vedoucí zpod hradeb, která teď čněla nademnou. Po pár pohledech přes haldy smětí jsem zjistil, že u cesty (ano, zkutečně mluvím o cestě) na smětiště stojí menší stavení s ohradou a nějakou šopou či jinou menší, taktéž dřevěnou stavbou. Belhal jsem se tedy k ní. Jakmile jsem přišel ke stavení, zaklepal jsem na dveře a když se otevřeli, byl jsem tak vyčerpaný, že jsem ze sebe vypravil jen: Dobrý d..... a již jsem se soukal onomu muži do domu, poněvač jsem padal přímo na dveře. Měl jsem štěstí, muž mi pomohl na lavičku před domem, omyl mi ránu a ještě mi dal nějakou polévku. |
| |
| Znovu na cestě Je po zápase, pan Soreo má výbornou náladu. A já také. Přitakávám knížeti Soreovi. Jakmile je můj pán převlečený ze zbroje jdeme snídat. Dobře se najím a napiju. Společníci poražeho rytíře na nás vrhají zamračené pohledy. Dosnídali jsme a vypravujeme se opět na cestu... na jih, pokud vše půjde hladce, tak 8 dní k pobřeží Moře Slunce. V jednom přístavu se nalodíme na loď se kterou budeme plout do Dračí říše.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Hostitelé byli chvíli ticho. Elfce zářily oči jemně zelenou barvou. " Tak tohle jsou ty zvuky, co se ozývají od starých mohyl", promluvil její manžel a opřel se o svou sekyru. " Jak dlouho to trvá" zeptal se Merovech. "Od konce zimy" ,odpověděl mu pán domu, " hodně lidí od hranice, už opustilo své domovy a odešli do vnitrozemí. My tady se ženou zůstáváme, ale my jsme trochu jiní usedlíci". Jeho žena pokývla hlavou a ukázala vám aby jste šli dovnitř. "Pojďte půjdeme spát, dneska se už nic dít nebude" řekla a sama vešla dovnitř. Její dcery vám již chystaly postele v zadní části domu, která byla od zbytku velké místnosti oddělena látkovou zástěnou. Nejstarší z dcer si tě stále prohlížela. Dívala se na tebe pohledem, jako by jí nevadilo odvléct si tě do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Tork) Obyvatel tohoto místa si tě trochu nevěřícně prohlížel. " Vážený pane",zeptal se tě, " Jak jste se tady ocitl a co se vám stalo. Ta rána bude potřebovat pořádně ošetřit. Vypadá opravdu škaredě a pokud se zanítí, budete to mít rychle za sebou" Chvíli tě tam nechal sedět než se znovu zeptal. " Máte vůbec kam jít". Z města se ozýval zvuk zvonů. Nejprve jich bylo několik, pak se přidávaly další a další až nakonec se ozval mohutný hluboký zvuk. Tvůj hostitel zpozorněl. " Víte pane, to je velký zvon paláce. Ten oznamuje jenom císařské narozeniny, svatby a úmrtí. jelikož císař nečekal dědice ani nepořádal svatbu, tak nečekají příjemné věci. Co je ale chuďasům do starostí pánů. Hlavně aby nás prostý lid nechali páni na pokoji, nezvedali daně a nevedli zbytečné války" |
| |
| Zotavování Jak jsem se tady dostal? No to je dlouhá historie, ale měl jsem štěstí, mohlo to dopadnou mnohem hůř. Chvili jsem seděl a začínal pomalu přemýšlet, kde se zašiju, než se zotavím a tak kolem. Když se mě muž znovu zeptal, odvětil jsem: To bude asi trochu problém. Ve městě jsem nový, o věci mě okradli a ještě mě takhle pěkně zřídili. Nebyl by jste té lásky a nechal mě tady pár dní ležet a postaral se mi o něco do žaludku? Pokud by se mi to zanítilo, tak mě tu potom někam odnesete a pokud bych se z toho vylízal, tak bych Vám to poté vrátil. Když muž začal mluvit něco o císaři, pomyslel jsem si: Co mi po císaři? Hovno, ale pokud to má za sebou, tak mu ty věci ani nebudou chybět. Muž mezi tím přemýšlel, jestli mi má pomoct nebo ne, ale nakonec mi nabídl, že má známého v jednom menším lazaretu poblíž města. Nechal mě dojíst polévku a pomohl mi k lazaretu, podpíraje mě. Když jsme vešli do kláštera, který pomáhal všemožným churavým a nemocným, pomohl muži s mojí nemalou postavou místní mnich. Spolu mě dovedli do jednoho menšího pokoje, kde mě položili na postel a jen jsem si trochu lépe lehl, tak se mi všechno začalo rozmázávat a usl jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, klášter Milosrdných bratří Ve zdi 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Tork) Probudil jsi se, bylo po poledni. Rána byla dobře ovázaná a ošetřená. jeden z mnichů ti přinesl polévku a zkontroloval tvoji ránu. Bolest v boku již byla mnohem mírnější. Znovu jsi usnul. Bylo podvečer, když si se vzbudil znovu. Byl u tebe lékař,prohlédl tvé zranění. "Máš štěstí", řekl ti, ", kdyby tě netrefil do žeber, neskončil bys si tady ale na městském hřbitově". Znovu jsi osaměl. Za chvíli někdo zaklepal na dveře, vstoupil představený kláštera a spolu s ním mladý muž v prostých šatech. " Máš tady návštěvu" ,oslovil tě představený, "nechám tě tady s panem Elantem o samotě". Ten druhý se představenému uklonil a zavřel za ním dveře. "Mám na tebe pár otázek," oslovil tě Elant, " pokus se příliš nelhat. Jsem něco jako tvoje poslední možnost záchrany. Začneme postupně. Jmenuješ se Tork, že ano. Živí tě zájem o zavřené, ale cizí dveře. Včera jsi otevřel jistý trezor. Zajímalo by mě co jsi v něm našel" |
| |
| Přepadení Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. a 26 dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Tvoje hlídka proběhla poklidně. Vaši stáž rušili, jenom noční tvorové a občas nějaký ten neklidný spáč. Předali jste tábořiště a usnuli jste jako dřeva. Chybělo tak dvě až tři hodiny do svítání, když tě hlídka vzbudila. Po tichu ti ukázala, že máš vstát a jít s ní. Zavedla tě na protilehlý svah. zalehli jste, schováni za hranou hranou útesu. Stepí se pomalu blížilo na tři sta jezdců. Jeli pomalu a po tichu. Rozvinuli se do širokého půlměsíce. Blížili se k vaší pozici a jejich cílem byl nejspíš tábor karavany vzadu pod vámi. |
| |
| Přepadení Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. a 26 dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Moje hlídka sice proběhne úspěšně, ale asi tři hodiny před svítáním mě vzbudí. Urychleně se vzbudím a popadnu svůj meč. Dojdeme na svah a vidme asi třista jezdců, kteří se na nás blíží. Všechny potichu vzbuďte a řekněte jim, ať probudí potichu ostatní. Nebojovníci ať utečou půl kiometru daleko, kde už bude jedn z vás čekat, povedeš nebojovníky. A ukážu na jednoho ze stopařů.My zbytek se schováme okolo tábora a až zaútočí a nikdo tu nebude, přepadneme my je. Jdu budit potichu ostatní a řeknu vždy, co má dotyčný dělat. poté se schovám do křoví asi padesát metrů od tábora a napnu luk. Čekám na jezdce. |
| |
| Rozhovor Lékař mě zajímal jen do té míry, že mi oznámil, že neumřu v dohledné době za své zranění. Mnohem větší zvědavost u mě vyvolal opat a moje nová návštěva, Elant. Když vyslovil mé jméno, svaštilo se mi čelo v zaražený výraz. Odkud zná moje jméno? Co jsem přišel do města, tak jsem jej ani jednou nepoužil. Okdud? Jak? Když domluvil, spustil jsem já:Uděláme menší domluvu. Řeknu Vám vše co vím, ale Vy mě na oplátku krom toho, že se mi nic nestane, řeknete, odkud a jak tohle všechno víte. Věřte, že mám mnohem větší vztek na toho, kdo mě dostal sem, než na toho, kdo Vám tohle všechno řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, klášter Milosrdných bratří Ve zdi 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela[/b] (Tork) Muž jenom zvedl obočí. " Tak dobře, můžem se takhle dohodnout. Znám tvoje jméno od té doby co se ti povedlo vloupat do té císařské pokladnice. Donedávna byla totiž moje práce vědět o všech všechno. Byl jsem císařským specialistou přes tajné a složité záležitosti, jestli rozumíš. Spolu se svým strýcem jsem vlastně vládl tomuto městu a říši. Časy se bohužel trochu změnily. Ten palác, kde jsi otevřel ten trezor, patřil mému strýci. Co se týče zbytku. Stále mám dost přátel, abych tě byl schopen najít, kdekoliv a kdykoliv. Popravdě mě ale diví, že tě vidím živého. Měl jsem pocit, že si dají mnohem víc práce s tím, aby tě uklidili. Mrtvoly nemluví, jak jistě rozumíš" |
| |
| Na cestě k pobřeží Království Fraigů, stará císařská cesta 24. dne měsíce květů až 1. dne měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Cesta na jih plynula povolným, klidným tempem. Vaše družina postupovala měnící se krajinou po staré císařské silnici. Postupně se podél silnice objevovaly vinice a dubové háje. Nocovali jste ve starých hostincích, nebo v městečcích a městech podél trasy. Na jihu měl kníže Soreo i mnohem více přátel, takže jste se nejednou zastavovali na panských hradech, nebo v bohatých městských palácích. Šestý den cesty se objevily citrusové a cesmínové háje. Oblohou se nesl křik racků a vzduchem vůně vzdáleného moře. Osmý den jste vjeli do nekonečných levandulových planí. Na obzoru se jako přízrak jevila nekonečné modré moře. K večeru jste dojížděli k městu Mar, hlavnímu přístavu tohoto pobřeží. Před městskými branami bylo hotové stanové městečko. V jeho středu byla vytyčena veliká plocha a postaveny šraňky a tribuna. Hrabě Felix, pán tohoto kraje pořádal veliký turnaj, jak bylo jeho obvyklým zvykem. Tato země byla totiž matkou turnajů. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Poslouchal jsem, co je Elant zač a když řekl, že si mě se svými příteli může najík kdykoli a kdekoli, tak jsem zaklel: Kurňa! Na nemluvící mrtvoly jsem navázal: Myslím, že tenušili, jak moc má takový trpaslík tuhý kořínek. řekl bych, že si většinou na tyhle práce najímají lidi nebo elfy a ti toho moc nevydrží. Také se ten, co mě k té prácičce přizval zmiňoval o jakémsi elfském zámečníkovi. Určitě to byl nějaký šumař, protože když jsme přišli do místnosti s tím sejfem, tak tam bylo cítit spálené maso, asi to byla jeho poslední práce CHACHA. S jistotou to ale řici nemohu. Teď k tomu na co jste se mě ptal. Bohužel, co přesně bylo scizeno nevím. Moje úloha byla odstranit trezor z cesty a o víc jsem se nestaral. Vím jen, že to byly jisté listiny, snad mapy nebo něco podobného. Ještě něco, co by jste chtěl vědět? Podle toho, co jste řekl, tak se už nemusíme nikdy setkat. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| Další den cesty Díky bohu dostal jsem na cestu včas a vyhnul jsem se velmi nepříjemné situaci. Den byl krásný a cesta ubíhala rychle, sice ji trochu znepříjemňovaly kolony zásobovacích vozů a rekruti ale i tak, bylo to sice několik hodin ale mě to přišlo jako okamžik a už jsem spatřil další z monotónních císařských jízdních hostinců, docela jsem se těšil že si dám pauzu a pak vidím masu vojáků okolo hostince. Jakmile k hostinci dojedu zastavím u něj, co nejrychleji se najím abych se mohl co nejdřív dostat na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, klášter Milosrdných bratří Ve zdi 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) "No opravdu jsi měl chlapče štěstí a pro tvé vlastní dobro doufám, že ho budeš mít i nadále. Tvůj společník se na chvíli zamyslel, "spálené maso, to je dobré znamení, ne všechno jim vyšlo tak jak chtěli. Dovedl by si je poznat, nebo popsat, alespoň některého z nich. Budu k tobě upřímný. Dostal jsi se do vysoké hry. Ti co si tě najali, by jistě uvítali, kdyby jsi, jak to říct umřel. Nepotřebují svědky, to je ti doufám jasné. Myslím, že bych pro tebe měl práci až se budeš moci postavit na nohy, pokud máš ovšem zájem. Vlastně ani nemáš moc na výběr, pokud pokud tě najdou tak tě zabijí a oni tě najdou, sám jsem je školil" |
| |
| Ráno a nové povinnosti Aridne, Thema ostrovů 26. a 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Opravdu jsi usnula dřív než jsi dopadla na postel. Byla ještě tma, když tě přišla vzbudit služba. Voják se postavil do pozoru. "Desátníku, druhé kopí vás očekává za půl hodiny", zahlásil a odešel. Zbylo ti tak akorát času, aby ses umyla a oblékla. Koupelna poddůstojníků měla mnohem vyšší úroveň a dokonce byla i čistá. Druhé kopí tě již čekala. "Vítej",řekla, " probereme s tebou tvé nové povinnosti. Začínáš hodinu před svítáním. Zkontroluješ služby na barácích setniny, pak půjdeš do kuchyně zkontrolovat snídani mužstva. Staršího kuchaře neber vážně, to prase by souložilo i cihlu, kdyby mu dala. Potom je budíček mužstva, to už si myslím zažila. Pak si připrav slavnostní uniformu, naše Drunga byla vybrána jako jedna z jednotek, které doprovodí nového císaře do hlavního města. Prý aby se ukázal císařský majestát. Nemůžu si nějak pomoct, ale asi máme někomu zavřít hubu". Byl čas, aby jste společně vyrazili za povinnostmi nového dne. |
| |
| Přepadení Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. a 26 dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Karvana fungovala jako dobře namazaný stroj. Osazenstvo se probouzelo rychle a svá místa zaujímalo tiše a zkušeně. Po chvíli se dostavil i trpaslík. Lehl si vedle tebe a sledoval přijíždějící jezdce. "Dobrá práce" pochválil tě. " Připravte se,pošli to dál" zavelel. Řadou se rozkaz nesl na obě dvě strany. Trpaslík zvedl ruku a čekal. Jezdci se přiblížili na sto kroků, trpaslík spustil ruku a zavelel, " střílejte". Jeden z čarodějů karavany vypustil do vzduchu velkou svítící kouli, takže bylo světlo jako ve dne. Po první salvě útočníci pochopili, že jejich plán byl prozrazen. Otočili koně a uháněli pryč. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro S vážnou tváří poslouchám, co mi Elant říká, ale jakmile to zakončí slovy : "sám jsem je školil", vyprsknu v menší smích a nadále se ještě usmívám tomu, co pronesl a udělal. To jste si moc dobře žáky nevybral, že teď proti nim musíte vést tuhle hru. A nemusíte na mě mluvit jako na nějakého nováčka, tedy v těhle věcech ne. Klidně to řekněte na plnou hubu, ikdyž musím říci, že jsem něco takového nečekal. Máte štěstí, toho maníka, co se mnou mluvil si pamatuji dost dobře, prohlížel si mě tak dlouho, že jsem si ho taky dost prohlédl a protože mám paměť na dobré zákazníky, tak i tvář toho, kdo mi poslal peníze a bral ty lejstra. Jo na tváře jsem měl vždycky paměť, hlavně od těch, kdo dobře platili. Možná ještě dnes bych vyjmenoval všechny moje dobré zákazníky. S těmi lumpy Vám pomůžu a to nejen proto, že by mě nic jiného neochránilo před celou nebo provazem, ale taky mám s nimi své osobní účty. Přeci jen jsem svou práci odvedl dobře a peníze jakožto odměna mi náleží, ikdyž je mi jasné, že tu teď už asi nedostanu. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Když ty prapodivné zvuky ustali, paní domu zavelela k návratu dovnitř a že je čas jít spát. Já proti tomu nic nenamítal. V zadní části domu nám již dívky stlali postele. Ta nejstarší, co si k nám přisedla a začala si se mnou u večeře povídat, si mne stále prohlížela jejíma nádhernýma, modrýma očima. Byla tak krásná. Sledovala mě pořád, skoro, jako by jí nevadilo si mne odvléci k ní do postele. Kde vůbec spí oni? Na půdě? Nemohl jsem si pomoci a svůj zrak jsem upíral k ní. Ona je tak nádherná a může na mne oči nechat. Možná,... ne to ne. To by mi Frodi, jeho paní ani Merovech neodpustil. Ne! Musel jsem si udržet nad svými pocity a touhami kontrolu. Ale možná bych jí mohl v noci nenápadně navštívit a začít si s ní povídat. Je tak zvědavá a já mám spoustu příběhů k vyprávění, usměji se. To přeci nikomu neublíží, jen musím zjistit, kde spí. Navíc, její mluvila o tom, že už jí hodlají provdat. Byla to hezká myšlenka, dokonce jsem i zapomněl na mého bratra a vůbec mi to nevadilo. Bylo by hezké, mít se ke komu vrátit, až zjistím, co tím vlastně ten prorok myslel. Odhodlal jsem se a přistoupil jsem k té modrooké dívce. Nenápadně jsem jí zašeptal do ucha: "Kde vůbec spíš? Jestli chceš, můžu ti povyprávět nějaké příběhy z mých cest," usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, klášter Milosrdných bratří Ve zdi 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant se jenom usmál. " Těší mě že se na věc díváš takhle. Pokud si pamatuješ jejich tváře, je to pro nás bonus a já budu velmi rád pokud mi je pomůžeš odstranit. Vlastně je to jediný způsob, jak my dva můžeme zůstat na živu. Ještě jedna věc. Ta hra bude dost drsná a bude se při ní umírat. Umírat ne zrovna milým způsobem. Takže pokud na to nemáš, řekni to hned a ušetříš si mnoho utrpení. Pravidla jsou jednoduchá, pokud mi pomůžeš dostaneš mnohem víc než svoji odměnu. Pokud mě zradíš, najdou tvoje tělo v kanále, rozčtvrcené a ohlodané krysami. |
| |
| Ráno Aridne, Thema ostrovů 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Elena byla zrovna v posádkovém vězení. Byli tam zavřeni dva právě chycení dezertéři a jeden z kaprálů jin zrovna vyplácel předpisových sto ran bičem. Byla to těžká práce a kaprál si ji viditelně užíval. Výprask skončil a vás čekal ranní nástup jednotky. Vaše Drunga si ale musela chvíli postát v pozoru než se dostavili páni důstojníci. Výjimečně byli všichni a dokonce i střízliví. " Vojáci" ,promluvil velitel jednotky, "dostalo se nám té cti doprovodit našeho nového císaře do hlavního města. Za své bojové zásluhy bude naše jednotka v čele přehlídky. Tolik zbytečnosti a teď podstatné věci. Po posledních zkušenostech vás chci požádat, aby jste po ukončení přehlídky zachovali zdravý rozum. Nechci ani slyšet, že by jste pouštěli do rvaček s eparchovými muži nebo městskou milicí. Nebudu tolerovat násilí na majetku ani pokusy podpálit nějaký ten bordel, jako posledně. Rozuměli jste.""Rozuměli", odpověděli sborem vojáci. Velitel přikázal rozchod. Dostali jste půl hodiny, na to aby jste se připravili a pak už vás hnali do přístavu a nakládali na transportní lodě, které vás měly dostat na druhou stranu zálivu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Usmála se na tebe nádherným úsměvem. " Otec nám na půdě udělal malé pokoje, spíme tam. Já mám svůj vlastní a nemusím se dělit o postel se svými sestrami. Budu velice ráda, když mi budete vyprávět. Můj pokojík je první po pravé straně, budu se těšit". Znovu se usmála, otočila se začala chystat svoje mladší setry do postele. Pán a paní domu vykonali večerní oběť bohům, elfka uhasila oheň. Schovala si jen několik uhlíků na ráno. Všichni se s vámi rozloučili, popřáli vám dobrou noc a po schodech schovaných v koutě místnosti se vydali nahoru do svých postelí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, císařské vězení 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Galin) Harrdie byla lákavým cílem, spousta lidí, spousta zboží a spousta možností. Do města jsi se dostal celkem snadno. V bráně byla takový nával, že ti ani nevěnovali pozornost. Hned za branou se ti povedlo obrat jednoho neopatrného obchodníka, takže bylo i na celkem slušný hostinec. Našel sis klidné, čisté místo ve vykřičené čtvrti. Jedinou nevýhodou tvého pokoje byly jenom prostitutky lovící zákazníky přímo pod tvými okny. Druhý pokus trochu dost nevyšel. Našel jsi hezky vypadající dům. Měla to být jednoduchá akce. Snadno tam, rychle ven. Nepovedlo se. Majitel se vrátil předčasně. Jenom co mu došlo co u něho děláš a došlo mu to rychle, vyběhl na ulici a křičel. " Poomoc, zloděj. Chytě zloděje" . Eparchovi muži byli dost blízko a chytili tě. Teď jsi skončil v městském vězení. Zavřeli tě do nevelké cely spolu s vysokým silným jednookým mužem. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Slova té modrooké dívky mne potěšila a vykouzlila na mé tváři úsměv. Já se svlékl do spodního prádla a z malé torny na mých zádech jsem vytáhl čisté triko, které jsem nosil v případech nouze. Tedy, pokud jsem skončil rozpláclí v bahně a podobně. Triko jsem si oblékl a ulehl. Ležel jsem tam a díval se do stropu. Přemýšlel jsem, co vlastně najdu v Dračím městě a proč mne tam prorok poslal. Jak to vlastně říkal? Prolitá krev musí být pomstěna? Co my bylo vzato bude vráceno? Hledej chlapce s krví draka v péči žoldnéře? No uvidíme. Pak jsem si řekl, že už by snad všichni mohli spát. Potichu jsem se vyhrabal z postele, odhrnul závěs a tichými kroky jsem si to namířil směrem ke schodům. Vylezl jsem nahoru a vešel do prvního pokoje po mé pravici. Díky svým vlčím očím jsem krásně všechno viděl. Pořád jsem si držel tichý krok. Posadil jsem se na zem ke kraji postele. Nahnul jsem se a zašeptal: "Nespíš ještě? Mimochodem, pořád neznám tvé jméno." |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro pozorně naslouchám co zajatec říká a po tom co domluví se obrátím k aristovi a tak aby to zajatec neslyšel mu řeknu. No vidíte mistře Ariste přesně jak jsem předpokládal že ty přepadení nemají ze své hlavy že je k tomu naverbovali i když to nevrátí zpátky životy které zmařily. Podle mého názoru to ale nebude jen tahle jediná skupinka která tu bude v okolí a zajisté někteří z členu se budou mezi sebou znát a určitě bude znát i jejich místa kde mají přepadat tomu Fetosovy moc záleží aby po téhle cestě nedojela žádná karavana v pořádku. Zajatec by se mohl hodit pevně bych ho svázal a hodil pod plachtu jednoho z vozů posadil vedle něj vozku s dýkou v ruce a jak by se pokusil hlesnout jinak než to že nás tiše upozorní na nebezpečí skončí jako jeho druhové co tu měl co vy na to. po tom počkám jak Arist rozhodne |
| |
| Přepadení Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. a 26 dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Můj plán se povede úplně skvěle, což mě potěší. Za takovéto úspěchy by mě trpaslík klidně mohl jmenovat svým úspěchem. Vždyť jsem vlastně ochránil celou karavanu před smrtí od útoku jezdců. trpaslík vydá povel ke střelbě a nějaký čaroděj pošle kouli, která udělá světlo. Střelci azčou střílet a jezdci se stahovat. pokusím se zastřelit jejich velitele - Napnu tětivu, zamířím a vystřelím! Pak si stoupnu a zakřičím: Střelci střílejte, jezdci pronásledujte je, pěšáci dorážejte mrtvé! Kouzelníci kouzlete! |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Usmála se na tebe. " Já jsem Agnes", řekla a něžně tě políbila. Objala a stáhla tě k sobě do postele. " Můžu ti říkat Del" zeptala se a znovu tě políbila, pak už byl její úmysl naprosto jasný a nedala ti ani moc možností abys kladl odpor. Nakonec jste usnuli jako dřeva. Už skoro svítalo, když jste se vzbudili. Bylo na čase opustit její pokoj a vrátit se do její postele, dřív se dům vzbudí. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše "Agnes je moc hezké jméno," usměji se. Když si mě přitáhla do postele, pořád jsem se snažil držet na uzdě. Přišel jsem si s ní jen povídat, nic víc, opakoval jsem si. "Jasně, Delearus mi říkávala moje matka, pro přátele jsem byl vždycky Del." Znovu mne políbila a pak jsem se neudržel a semlelo se to. Co si budeme povídat, v tu chvíli asi ani nemělo smysl se bránit. Usnuli jsme jak dřeva a vůbec nám nevadilo, že jsme se mačkali k sobě na poměrně malé posteli. Pomalu svítalo a já jsem usoudil, že asi bude čas zmizet zpět dolů. Políbil jsem Agnes se slovy: "Musím běžet. Nezapomeň na mě a já nezapomenu na tebe. Do Dračího města to je ještě nějakej kousek cesty, ale slibuji, že se vrátím co nejdříve to půjde a pak ti budu vyprávět, jak jsem se vlastně ocitl v téhle zemi," usměji se a pomalu se odeberu pryč. Opatrně scházím po schodech dolů, jsem tichý jako myška. Zapluji zpět do mojí postele a v hlavě se mi rozvíří myšlenky, jak to bylo večer prýma a už abych byl z Dračího města zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Když mi Elant dal námět k přemýšlení, podepřel jsem si rukou hlavu a ponořil jsem se do myšlenek. Tak si to rozeberme. Když mu nepomůžu, může mě nechat pověsit on nebo ti šašci, co jsou mi dlužní. Když pomůžu jemu, možná z toho něco kápne, ale pokud to nevýjde, tak si se mnou budou dlouho hrát ve svěráku nebo jiných hračkách. No ani jedno nejsou moc pěkné vyhlídky, ale přeci jen jim to chci vrátit i s úroky. Moje tvář mezi tím byla jako z kamene a když jsem došel řešení, zvedl jsem hlavu a vzduch rozřízla má slova. Slova rozhodnutého trpaslíka, takového, který už jinou cestu nevidí a ani nechce: Jdu do toho! |
| |
| Ráno Ztrápeně jsem se na Korra podívala, když myslí, že je to v pořádku tak ho nechám být. Ji? S kým bojoval? Poté Korr ukázal na jeden ze sloupu, no asi by mi lépe pomohlo se dívat na přírodu než na sloup. Raněné a mrtvé, huh? Takže to znamená že nejspíš budu cvičit na nich. Cítila jsem nervozitu v břiše. Jen klid Ëruvie, tohle jsi dělala už předtím...jen se zvířaty, měla bys to zvládnout. Trochu jsem se uklidnila a začala se soustředit na to co mi drak řekl. Očkem jsem ho sledovala, jak medituje on a k mému překvapení se mu rány začaly hojit. ,,Fajn." Sedla jsem si do nejpohodlnější polohy a zhluboka se nadechla. Zavřela jsem oči a vnímala zvuky kolem mě. V mysli jsem si představovala prostředí, které je pro mě nejbližší - les. Když už mi mysl pracovala na plný obrátky, otevřela jsem oči a nechala ji pracovat dál. Představovala jsem si jak se kolem sloupu dějí různé věci, poletující víly, kvetoucí květiny a tak podobně. Přitom jsem zhluboka dýchala a cítila se...spokojeně... |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro "Já si budu dělat, co" nebudu, po uštědřeném kopanci ztratím dech, sílu, všechno. Dokonce i nějakou sílu žít. Ne, že bych nebyla zvyklá na bolest, to jsem , ale ne na tu psychickou. už dlouho se nestalo, že bych ležela na zemi a nestihla ani nějakým způsobem zranit protivníka. "Co jsem si myslela ? Vždyť je určitě nevinný!" Musí být. Elant je pro mě nějakým příkladem autority, vyšší moci, ke které bych dokázala vzhlížet proto si nedokážu připustit, že by se jednalo o nějakého zločince či něco hůř... Přiletí mi poslední rána do žeber, která už sice nebyla tak silná, ale po předešlých ránách to stejně bolelo jak čert. "Do čerta s nějakým tupcem s tou směšnou tyčkou" zašeptám, teda doufám, že jsem si to jenom zašeptala pro sebe.. Následně se snažím zvednout, ale marně. Po několika nepovedených pokusech zvednout se se to přeci jen povede, ale s normálním zvedáním to má pramálo společné.. "Musím něco udělat, musím, nenechám to jen, nesmím" Klesnu k zemi, vzhlédnu k Zerovi a nevím, co mám dodat. Je doopravdy těžké ztrácet osoby, které máš rád a to už jsem si myslela, že po těch letech mám proti citům nějakou bariéru. Co to se mnou je ? Vytvořila jsem si vztah k poměrně cizímu člověku a za krátkou dobou... lehnu na podlahu a propadám se do hlubin temnoty,... Ať je to jen sen.. |
| |
| soukromá zpráva od Cassandra pro Ještě stále jsem z toho, co jsem právě viděla trošku mimo, ačkoliv jsem vůči takovým věcem vcelku imunní. přeci jenom, když vám pochcípá rodina, ano, another tragic story of young virgin, tak to vás to nenechá takové, jací jste byli dřív. Ale upřímně, nedělá to ze mne nějakou sadomaso megeru, která má chuť pozorovat druhou ženskou, jak ji kopou do koz hrudníku. Ne, k tomu bych si fakt popcorn nevzala. Každopádně si nemohu dovolit jen tak to nechat, kdž už tu se tu vyvyaluje společnice a já jsem jenom služka, asi by bylo záhodno se zapojit a pomoct. Pohlédnu na lady Trielu. "Rugitus deae rosis." Zašeptám a vyšlu intenzivní rudou záři do očí všech přítomných. Jen já jsem schopná totiž své bohyni pohlédnout do očí. Pokud se mi to povedlo, vezmu slečnu Trielu a pokusím se i Elanta vzít za ruku a zařídit bezpečný útěk ze sídla. To se však teprve uvidí. Zobrazit SPOILER  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Arist pokýval hlavou. " Opravdu nám bude mnohem užitečnější živý než mrtvý. Navíc v Antale na druhé straně hor je císařský místodržící pro východní provincie, ten si jistě bude chtít poslechnout, co ví tady ten ubožák", odpověděl ti a pak se otočil na jednoho z vozků, " svázat jako žok a naložit" Vozkové splnili rozkaz a karavana se mohla pomalu rozjez. Arist již od pohledu vypadal doslovně vzteklý. " Zdrželi jsme se o půl dne a to stojí peníze. To co říkal ten břídil mě vysloveně sere, vždyť jako cech kupců jsme Fetosovi přispívali na vojáky a posílení bezpečnosti. Tak tohle si odskáče, hajzl jeden zlodějská", zaklel Arist a odplivl si na zem |
| |
| Přepadení Trasa velké karavany, na jih od elfích lesů 25. a 26 dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Caphalor) Jezdci byli rychlí a brzo je nebylo vůbec vidět. Na zemi zůstalo ležet jen několik padlých, které přičinliví členové karavany brzy obrali o všechno cenné a užitečné. Těla nechali tak, aby si na nich mohla pochutnat divá zvěř. Trpaslík se k tobě otočil, " dobrá práce. Tohle ale bude pokračovat, oni se vrátí znovu a znovu. Myslím, že mám pro tebe úkol. Asi tři dny na jih rychlou jízdou leží první z hradů Rossů. Jejich kníže vybírá poplatky a chrání naše karavany. Přivedeš jeho pomoc, ta by nás měla konečně zbavit těch parazitů". Pomalu začínalo svítat a karavana začínala nový den. Pomalu se zapřahaly vozy a z kotlů byla cítit snídaně. |
| |
| Přehlídka Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Trubky znovu zavelely nástup. Vaše jednotka se vydala do přístavu. Naložili vás na mohutné transportní lodě a během hodiny dopravili na druhou stranu úžiny. Bylo tam obrovské prostranství, odkud se cesta svažovala dolů k hlavní bráně města, která i na takovou dálku zářila zlatem. Tam čekalo vojsko shromážděné k přehlídce. Všude bylo vidět vzteklé důstojníky a praporčíky, kteří se zatím beztvarou hmotu pokoušeli proměnit v něco jako vojenský útvar. Vaše místo bylo v čele přehlídky, za vámi se řadila těžká pěchota, lučištníci, oštěpaři, lehká pěchota, jízda, pomocné útvary, Charidé a nakonec těžká jízda. Za nimi stály již jenom císařské gardy a jízdní druzi ve zlatých zbrojích. Trubky zatroubily a dlouhý had vojáků pod vlajícími prapory se za zvuků pochodových bubnů vydal v před. Město bylo necelé dvě míle daleko, když jste se blížili, jasně jsi viděla tři linie hradeb. Na hradbách stál dav a vyhlížel blížící vojsko. Půl míle od města se postupně začaly ozývat městské zvony. Velký zvon citadely zaduněl, když vaše první řada vstoupila pod oblouk hlavní brány. Pochodovali jste hlavní třídou města. Ulice měla dlažbu z bílého mramoru a stály kolem ní honosné paláce. Jediné co se dalo vnímat byl nekonečný dav. Lidé stáli v oknech a přímo na ulici. Eparchovi muži a městská legie je museli držet vlastními těly, aby jste vůbec mohli projít. Muži křičeli " Sláva císaři" a ženy mávaly malými šátky. Z oken se na vás nesla záplava růžových lístků. Trvalo vám téměř dvě hodiny, než jste došli před brány císařského paláce. Tam vás připravení vojáci odkláněli, k jedné z bočních bran města. Za ní byla dost velká plocha a stály tady stolky císařských pokladníků vyplácejících slíbené prémie. Důstojníci zaveleli rozchod. Začínala se noc pití, děvek a divokých bitek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Sešel jsi dolů, kde tě čekalo dost nemilé překvapení. U vyhaslého ohně seděla elfka a dívala se na tebe svýma hlubokýma očima. " Tak vidím, že Agnes dosáhla svého. Nemám ti to za zlé. Jenom doufám,že se s té dálky jednou vrátíš. A dám ti dobrou radu, nezraď ji. Věř mi že pokud to uděláš, tak si tě najde a zabije, i kdyby to mělo znamenat že by šla do pekla". Řekla ti a začala zapalovat ohniště. Dům se pomalu probouzel. Všichni od Merovecha po některé z dcer na tebe házeli podivné vědoucí pohledy. Po snídani vám nezbylo, než se rozloučit a znovu vyrazit na cestu. Agnes tě před odchodem nepokrytě políbila. Rychlým gestem vyčarovala krvavě rudou růži, zasunula ti ji do kabátu a popřála hodně štěstí. Frodiho statek pomalu mizel za vašimi zády, jak jste spolu s Merovechem stoupali k horským průsmykům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, klášter Milosrdných bratří Ve zdi 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant pokývl hlavou a viditelně se mu ulevilo. " Výborně" ,začal, nejdřív odsud musíme zmizet. Našel jsem tě já, takže tě může najít kdokoliv jiný." Pomohl ti vstát, nevpadal na to ale byl to velmi silný muž. Oblékl ses. Mohl jsi již stát, nebylo to sice bůh ví co ale šlo to. Klášter jste opustili zadní brankou vedoucí do polí. Elant tě vedl cestičkou mezi vinicemi, citrusovými a olivovými háji. Došli jste až k malé a na první pohled opuštěné usedlosti. Elant vytáhl klíč a otevřel. Za malou předsíní byly dva pokoje. Jeden sloužil jako kuchyně a noclehárna v jednom. V druhém byl velký stůl, na něm písařský pultík spousta listin, pečetních vosků, škrabadel, inkoustů a zvětšovacích skel. Zkrátka, tohle byla padělatelská dílna. " Tak tohle bude na určitou dobu náš úkryt. Patří to tady jedné staré přítelkyni" řekl Elant a z kuchyně donesl láhev vína. " První co budeme potřebovat jsou peníze. Bez nich ani pes neštěká. Tamhle v té truhle," ukázal do kouta vedle ohniště, " jsou věci na kasu. Večer se vypravíš do bordelu u Rudé prdelky, v mokré čtvrti. Budeš se ptát po kozaté Monik a dobře si poslechneš co ti řekne. A ještě něco, u ohniště je poklop a pod ním malá zbrojnice, vyber si co budeš potřebovat" |
| |
| Ranění Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Postupně tě naplňoval klid a tvé smysly byly mnohem bystřejší. Slyšela jsi štěbetání ptáků, i šustění jednotlivých listů ve větru. Postupně si sis začínala uvědomovat nejenom svoje vědomí ale i něco jiného. Svět kolem byl plný jiných bytostí a ty jsi cítila jejich vědomí. Někde blízko tebe byla velmi podivná mysl. Byla mocná, vyzařovala z ní síla a obrovská moc. Byla cítit svěžím lesem a lesní trávou, tak jak voní na jaře. Byla to ale mysl neuvěřitelně uspořádána a nebyly v ní žádné emoce. Necítila jsi nic, dokonce i stromy měly radost z toho, že rostou. V hlavě se ti z ničeho nic ozval dračí řev. Přirozeně si se lekla. Drak vedle tebe se smál, když viděl jak jsi nadskočila. " Každého svého žáka jsem poprvé dostal, nic si z toho nedělej a pokračuj. Časem se naučíš, nepřerušovat meditaci, když tě někdo vyruší". Ukázal ti gestem aby si pokračovala. Znovu jsi se ponořila do meditace. Nevíš jak dlouho to trvalo než tě vyrušilo dlouhé zatroubení rohu. Drak vyskočil na rovné nohy. Vypadal mnohem lépe, než ráno. " Jsou tady", řekl a ukázal aby jsi šla s ním. Na velkém nádvoří paláce stálo již služebnictvo a několik léčitelů. Drak ale sledoval přicházející elfy. Mnozí z nich krváceli, nebo stáli jen s pomocí svých druhů. Mezi koňmi byla připevněna provizorní nosítka. " Jako první musíš vždy udělat výběr," začal ti vysvětlovat drak,když se průvod raněných zastavil "je potřeba rozhodnout komu pomůžeš, kdo může počkat a komu již není pomoci" . Drak procházel mezi pacienty a spolu s tebou hodnotil jejich zranění. Těch, které určil jako neodkladné se ujímali léčitelé. Viděla jsi spoustu sečných, bodných, tržných a jiných zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Když mi Elant pomohl dojít až do usedlosti (z mírných kopečků, na kterých se celé ty vinice a jiné polnosti nacházely, jsem sešel sám, ale do vršku mi musel Elant občas pomoct), první co jsem udělal, bylo, že jsem si sedl ke stolu. Nikdy bych neřekl, že mě taková krátká cesta takhle zmůže. Poté, co jsem přestal myslet na namáhavou cestu, jsem se rozhlédl kolem. Do tohoto okamžiku jsem čekal, že Elant je členem šnipské skupiny císaře, ale po té, co jsem viděl stolek na padělání listin, jsem začal dost silně pochybovat. Elant mi naplnil pohár vínem, ale asi ve svém životě ještě moc trpaslíků neviděl, takže nevěděl, že mi je pohár vína naprosto lhostejný. Jakmile se zmínil o tom, že potřebujeme peníze, začalo mě to zajímat a jak ukázal na truhlu, o které prohlásil, že je vní vercajk na kumšty s kasou, o nějaké špionské skupině už jsem neuvažoval ani omylem. Nutno podotknout, že jsem se otočil, abych se na truhlu pudíval. Pak jsem poslouchal Elanta, jak mi popisuje večerní akci a to, že je u ohniště jakási zbrojnice mě také zaujalo. Elant se měl dosti rychle k odchodu a tak jsem z něj stačil dostat jen to, že někde na poličce se snad nachází stará hliněnka a možná i něco do ní. Poté chvatně, ale tiše odešel a já zůstal v celém stavení sám. A co teď? pomyslel jsem si. První, co bylo nutno učinit k mé spokojenosti, bylo najít onu hliněnku. K mému štěstí nebyla poškozená a vedle se nacházel váček s tabákem. Zde jsem již tolik štěstí neměl, protože z toho, co v něm zbylo, jsem si sotva jednou naládoval hliněnku. V klidu jsem si zapálil a podíval se po náčiní. Jak jsem čekal, nebylo ho mnoho a většinu tvořili staré a nepříliš zdařilé kusy. Nejspíše se jednalo o zaškolovací ubykaci spojenou s nouzovým úkrytem. Možná měla i jiné účely, ale z toho, co jsem znal a viděl se dalo soudit jen toto. Náčiní jsem si strčil do bršny pověšené na háčku u vchodových dvěří. Hrozně mě nyní lákolo vědět, co se nachází ve zbrojnici. Když jsem odělal poklop (přičemž se dosti zaprášilo), bylo vidět žebřík dolů. Slezlu dolů a tma. No jistě! Lucernu nebo svíci. Začal jsem šmátrat po zdech a nahmatal velkou kovovou lucernu. Při světle z místnosti nademnou, se mi povedlo rozsvítit lucernu. To je pěkný kousek, v nouzi se dá použít i jako zbraň. pomyslel jsem si o dosti bytelné lucerně. Nakonec ale skončila zase pověšená na zdi. Sklípek, ve kterém měly být zbraně nebyl nijak velký. Sotva 2 na 1 a půl sáhu. Na větší stěně bylo pověšené jedno kopí, očividně dost staré a tudíš neprodejné. Dále se na stojanu ze dřeva nacházelo několik mečů a na speciální podstavci přes celou stěnu mnoho dýk, nožů a jiných podobných malých, ostrých věcí, které jsem moc nepoužíval v boji. Zaujal mě teprve sud s pracovním náčiním. Bylo v něm asi 5 seker (od jednoručních po jednu obouruční). Ačkoli jsem v nich začal hledat nějakou lepší čepel, narazil jsem na něco, co jsem ani já nečekal. Starou trpasličí sekeru, zhruba jedenapůlruční, vykovanou ze železa, již dosti rezavou. Pro oko, které se v těchto věcech vážně nevyzná, nerozeznatelná od obyčejné rezavé sekery. I já jsem si jí všiml jen tak, tak. Obyčejně bych jí zase vrátil, ale něco mi nedalo a vzal jsem ji na světlo, kde jsem po dlouhém zkoumání dospěl k závěru, že je to pravá trpasličí práce, ikdyž v dosti havarejním stavu. Poněvač se již stmívalo, rozhodl jsem se, že zbytek času, který mám než budu muset vyrazit, věnuju ostření oné sekery. Po relativně rychlém nabroušení se měla sekera, alespoň z bojového hlediska opět k světu. Ze sklepa jsem si ještě vzal jednu dýku, kterou jsem si zasunul do boty a nakonec popadl i tu plechovou lucernu. Vše se dobře připl, abych nechrastil. Zavřel jsem tajný poklop a přikryl jej tak, jak byl, než jsem se do něj podíval. Poté jsem popadl sekeru (vzhledem ke svému vzezření nevypadala ani jako vražedný nástoj, ale mnohem spíš jako srdeční záležitost, což v souladu s mou belhavou chůzí muselo působit dosti autenticky) na starého trpaslíka (smozřejmě až na vousy). Zavřel jsem vchodové dveře a vydal se směr město. Když jsem dorazil do města, vrátil jsem se do čtvrti, kde jsem byl toho dne, kdy jsem přicestoval. Bordel jsem už našel docela snadno a kozatou Monik uvnitř při vchodu. Seděla na dekou vyměkčené lavici a jakoby někoho vyhlížela. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, palác Kritta lolgotheta 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela, Cassandra) Triela ucítila Cassandřinu ruku na svém zápěstí, což ji přivedlo zpátky do světa živých. Místností projelo rudé světlo. Obě Železné tváře se otočily, jejich masky zářily tisícem run. Tasili šavle a vrhli se k vám. Elantova pouta zazářily rudým světlem a potom praskala. Elat se vám jako by se rozpil a viditelně se proměnil ve velkého rudého draka. Přední prackou hrábl po Želených tvářích. Ti se po zásahu jenom bezvládně odvalili ke zdi. Z dračí tlamy se vyvalil oheň, který spálil ostatní vojáky. Drak se znovu změnil v Elanta. Nevěnoval pozornost vašemu údivu. " Musíme pryč, ti se vrátí a to by bylo lepší tady nebýt. A vy dvě byste měly příště víc přemýšlet než se postavíte nejlepším mužům císařství. Mizíme odsud, otázky později". Vyvedl vás ven z domu jedním z bočních východů. Poklidnou chůzí zamířil někam k čtvrti kupců a potom k městskému bazaru. Zahnul do vykřičené čtvrti. Celkem dobře se tady vyznal a vedl vás s naprostou jistotou temnými uličkami, kolem bordelů a hráčských doupat. Nakonec zabušil na dveře. Nápis nad nimi hlásil "U hluboké díry". " Je zavřeno, jdi šoustat jinam", ozval se zevnitř unavený mužský hlas. " Tady je Orios," odpověděl Ealnt, "otevři nebo ti nakopu prdel". Dveře se otevřely. Za nimi stál vysoký muž s železnou tyčí v ruce. " Kdybych věděl, že jste to vy mladej pane, tak bych otevřel hned. Sametová paní vás ráda uvidí" , řekl když vás pouštěl dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, klášter Milosrdných bratří Ve zdi 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Kozatá Monik byla děla své přezdívce čest. Kývla na tebe aby sis k ní přisedl, když si to udělal, pošeptala ti do ouška. "Ty budeš ten trpaslík, co ho posílá Elant bývalý vrchní císařský špion a teď císařský nepřítel číslo jedna, že jo. Dobře se dívej, ten naproti, ten tlustý v červeném plášti", nenápadně ti dotyčného tlustého ukázala prstem. " Tak to je významný obchodník s obilím. Jméno si nepamatuju, ale všechny mu tady říkáme Starý zkurvenec. Vydělal poslední dobou dost jmění na vojenských objednávkách. Žije kousek odsud, v Čtvrti kupců vedle velkého bazaru. Dům je na přízemí a první patro. To co tě zajímá je v přízemí v zadní místnosti. Trezor je pod podlahou u stolu. V tom trezoru je deset táců ve zlatě a padesát v úpisech. Dům je prázdný, jeho žena i dětmi odjela ke své matce na venkov, koneckonců jako vždy, když je tady. Služebnictvo má v noci volno. Stráže nemá, platí totiž za ochranu Veselýmu Tomovi a jeho bandě. Té se ale ale bát nemusíš, jelikož právě teď vyspává včerejší tah. Doporučuju ho sledovat, právě ti odchází a nemusíš se bát po tom co jsem mu nasypala do pití bude spát jako nemluvně. Pozdrav Elanta a nezapomeň mu připomenout, že desetina patří sesterstvu " |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Když jsem sešel dolů po schodech, zarazil jsem se. Agnesina matka už byla vzhůru a vrhala ke mne své pohledy. Musel jsem si těžce polknout, protože tohle nevěstilo nic dobrého. A taky že jo, věděla všechno. K mému překvapení jsem takříkajíc, "nedostal za uši," ale i tak to byla velice trapná situace. I když možná, že je to tak lepší. Pravda je venku a nebudeme muset nic skrývat. Podíval jsem se na elfku. "Návrat jsem plánoval už předtím a teď, když mám takovouto motivaci, tak určitě," řeknu upřímnými slovy. Dům se probouzel a já nebyl ušetřen všelijakých pohledů. Nikomu jsem to nezazlíval, asi na to měli právo. Nasnídali jsme se a rozloučili se. Agnes mi vykouzlila růžičku, políbila mne a popřála mi štěstí. Naklonil jsem se k ní se slovy: "Vrátím se, jak nejrychleji to půjde," a krátce ji obejmu. Vyrazili jsme směrem do hor a Frodiho statek se ztrácel za našimi zády. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Když se kozatá Monik zmínila, že Elant byl císařský špeh, snadla mi čelist, ale s další informací, že se dal na druhou stranu zákona, tak jsem se mírně pousmál. Ten Elant! Nebude to tak nudný chlapík, jak vypadá. Když se měl obcodník k odchodu, tak jsem v docela velkém závěsu vyrazil za ním. Nechtěl jsem vzbuzovat přílišnou nápadnost. Jakmile mě obchodník dovedl až ke svému domu, našel jsem si příhodné místo a vyčkal jsem na správný okamžik, chvíly po tom, co zhasne. Během cesty se po ulicích potloukalo na noční hodiny nějak moc stráží. Herdek, co se to děje, že je v noci v ulicích tolik stráží? To snad čekají, že když vykradli Elantovi strýce, že teď budou řádit po celém městě nebo co? Když jsem čekal na to, až se obchodník uloží ke spánku, všiml jsem si jakéhosi pobudy s malým mečíkem či velkou dýkou u pasu, jak se potlouká ulicí a jako by hlídal. A co je zase tohle?!? To nemůžou být zburcované jenom stráže, ale i ti Tomovi pacholci? Naštěstí odešel chvíly po tom, co se v domě zhaslo a tak jsem se pustil do práce. Zámek vchodových dveří byl tak vychozený, že kdybych do něj dobře strčil dýkou a otočil jí v zámku, tak by se otevřel. To je ale škrt, takhle by se mu tu dostal každý ňouma s paklíči. V domě bylo ticho. Pustil jsem se ke psacímu stolu a když jsem šel kolem schodiště, slyšel jsem hlasité chrnění spáče. Alespoň mám zichr, že se nevzbudí, když tak chrápe. Pod podlahou byl sejf, který byl stavěný na útoky nezkušených začátečníků, ke kterým jsem ani omylem nepatřil. Za pár chvil bylo dobojováno a já z úkrytu tahal metrák zlata a kupku papírů. |
| |
| První léčení na elfech |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro Něco, tedy někdo mě chytne za zápěstí, což mě přivede do světa živých. I když jako živola asi nevypadám, chvíli jen tak ležím a čučím do prázda jelikož mi jaksi vypadly poslední dvě hodiny. Najednou se ozve jakýsi podivný zvuk a hle.. drak.. spadnu do reality a to, co uvidím už asi nikdy nezapomenu, jelikož nemám to potěšen, že bych viděla draky každý týden. "Já jen chtěla pomoct" Vzdorovitě si zamumlám a následuji Elanta. Tiše mu závidím jeho dokonalou orientaci ve městech, když si všimnu kama procházíme. Jeden bordel, druhý bordel. Hele nová zábava počítaní bordelů.. "Zer, bože, kde?" Začnu ječet do vzduchu, když si uvědomím, že zmizel. "Já tě jednou doopravdy uškrtím" Projdu okolo zídky, na které si momentálně hoví jako na trůnu a stále následuji Elanta, když se zastavíme u bordelu číslo, čtyři ? kdo ví, před chvíli jsem je přestala počítat. Neznámý nás vpustí do budovy, což mi připomíná staré časy. Podobná budova bývala mým domovem, prací i přežitím. Je docela zvláštní, že jsem zase tam, kde jsem začala žít nový život,... |
| |
| Přehlídka |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Pomalu jste stoupali hustým lesem. Merovech jako vždy v předu, to on určoval cestu a vedl tě. Čím výš jste byli, tím víc byl les tišší a hrozivější. Postupně ubývalo ptačího zpěvu až nakonec umlkl úplně. Vystoupali jste na horský hřeben. Les ustoupil a po pravé straně se uvolnil výhled na velkou planinu plnou nízkých pahorků. " Staré pohřebiště. Nikdo neví kým byli nebo jak dávno to je co tady žili. Jediné co víme, že to byli mocní muži. Jejich hroby jsou plné zlata a drahých kamenů", řekl Merovech a zamířil nalevo, kde se cesta klikatila nejprve dolů kopcem a potom dál mezi dva kopce. Sešli jste do údolíčka a zamířili do jasanového průsmyku. Bylo poledne, když jste na cestě k průsmyku narazili na celou spoustu čerstvých lidských stop. Merovech se viditelně potěšil, jelikož to byl neklamný znak toho, že stezka je užívaná. Jasanový průsmyk nepřišel ke svému jménu neoprávněně. Řídký jasanový les byl tichý, že by šlo slyšet i zvuk motýlích křídel. Přímo vprostřed cesty ležela mrtvola muže. Nebyla tady dlouho, jelikož krev všude kolem ní ještě nestačila zaschnout. Pomalu jste se přiblížili. Muž byl zdatný čtyřicátník v obyčejných šatech, na zádech měl stále nůši plnou černého hliněného nádobí. Přes hruď se mu táhly dlouhé sečné rány, jako by od meče. Chyběla mu půlka obličeje, nejspíš odtržená mohutnými tesáky, které nepatřily žádnému zdejšímu zvířeti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, Elantův úkryt 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Zabalil jsi svůj úlovek a pomalu, teď bylo potřeba zmizet. Z domu to šlo celkem snadno. Stráží na ulici viditelně ubylo. Brzo jsi přišel na proč. jako první jsi uslyšel hluk typický pro hospodskou rvačku, tohle bylo ale mnohem větší. na náměstí před mokrou čtvrtí se mezi sebou bilo na sto námořníků a vojáků. Stráže se snažily rvačku rozehnat, povedlo se jim jedině spojit všechny proti sobě. Bitka nabírala obrátky na zem se hroutili ranění a možná i mrtví. zahnul jsi do vedlejší uličky a zamířil ven z města. Do úkrytu jsi dorazil brzo nad ránem. Uvítalo tě až nepříjemné teplo a Elant, který s důsledností hřál na žhavém uhlí několik cejchovacích želez. Ukázal ti, že máš odložit věci a jít s ním. Zavedl tě do pracovny, stůl byl odsunut na stranu aby bylo víc místa. U zdi stál přikovaný muž, byl to jedním z těch, co tě tak mile odložili v kanalizaci. " Představuji ti Urssuse", začal Elant, " tady Urssus náhle oněměl. Můžeš být tak laskavý a podat mi ta žhavá železa. Myslím že potom zaspívá" |
| |
| Ranění Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak tě s potěšením sledoval a vypadal, že je s tebou naprosto spokojen. " Bylinami se netrap, léčitelé už dali vařit odvary a šetři magické síly, ještě jich bude potřeba. Nemyslím, že by si někdy tahala cizí tělesa z ran. Tak pojď sem, vše je jednou poprvé." Drak pokývl na služebnictvo, " podejte nám nástroje a chyťte ho". Elf měl nohu prostřelenou skrz na skrz, šíp prošel i přes kroužkovou košili. " Nejdřív zlomíme šíp, pak ho vytáhneš. taháme vždy z té strany, kterou střela vyšla" řekl drak a podíval se na tebe jestli si ho pochopila. raz, dva, tři a střela byla venku. Rána začal okamžitě krvácet. " Z toho si nic nedělej, krev je tmavá, takže máme dost času. Teď opatrně prohledej ránu, jestli v ní něco co tam nepatří. Kroužky, kameny, štěrk cokoliv" Opravdu tam byl, kroužek. Vyndala jsi ho kleštěmi a ránu pevně obvázala. Další hodinu, jsi strávila prohlížením, čištěním a šitím drobných zranění. Drak tě to nechal dělat samostatně, jenom kontroloval tvoji práci a nutil tě nepoužívat magii. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Stoupali jsme stále nahoru a mne začalo zneklidňovat ticho, které v lese zavládlo. Ptáci, cvrčci, nic. Ani se svými vlčími uši jsem nemohl nic zaslechnout. Pohled na pohřebiště po pravé straně nebyl o moc lepší vzpruha. Zlato a drahé kameny? Buď už tam řádilo několik vykradačů hrobů, nebo jsou to jen pověry. Však víte, jedna paní povídala. Sešli jsme do údolíčka, do Jasanového průsmyku. Merovech našel stopy, což pro nás znamenalo dobré zprávy, stezka byla pořád využívaná. Řídký jasanový les byl také velkým plusem, bylo slyšet na pěknou dálku. Mnohem více, než v normálním, hustém lese. Nedošli jsme ale daleko, a já ucítil krev. Aby ne, přímo uprostřed cesty ležela mrtvola. Krev byla ještě čerstvá. Ze všeho nejdřív jsem upřel svůj zrak na mrtvolu. Dřepl jsem si na bobek. Byl to muž, tedy to, co z něj zbylo. Měl rozdrásaný obličej, byl to strašný pohled, a na hrudi sečné rány, jakoby od meče nebo něčeho podobného. Kdyby krev všude kolem nebyla čerstvá, odhadoval bych, že toho nebožáka někdo přepadl a smečka vlků si na něm začala pochutnávat. Nicméně, teď tu nebyla ani noha, takže tahle teorie padá a přichází v úvahu ta horší varianta. To podivné vití v noci, ty pověry, že z hrobů vstávají stvůry, na půl lidé, na půl zvířata? Opravdu je něco z toho pravda? Zvedl jsem se a povídám: "Tohle není dobré. Leží tu chvíli takže to, co tohle provedlo se nebojí útočit ve dne. Buď na pozoru, měj oči otevřené. Neměli by jsme se od sebe rozcházet na více jak 5 metrů. Jestli nás to bude chtít přepadnout v noci, budeme mít alespoň trochu výhodu momentu překvapení, možná nebude počítat s tím, že vidíme v noci stejně dobře, jako ve dne." Znervózním. Luk držím v ruce a šíp mám připravený v druhé. Dýka u opasku je jen tak pro případ a pokud pude do tuhého, v medvědí podobě bych to snad mohl i zastrašit. |
| |
| Hostinec Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Město bylo opravdu plné. Všude se motali vojáci, pocestní a obyčejní zevlouni. Trvalo to sice dlouho, ale nakonec se povedlo najít poklidnou tavernu. Hostinský dneska ani neředil, nebylo to potřeba, dneska prodá úplně všechno a za dvojnásobnou cenu. Peníze se rychle protočí a skončí znovu v kapsách císařských výběrčích. I tento podnik se začal plnit hosty. Většinou to byli vojáci a obchodníci, našel se zde ale i jeden evidentní špicl, nový císař viditelně zjišťoval nálady". Chlapec měl ale smůlu. Dva siláci od těžké pěchoty ho vzali po hlavě flaškou od vína a vynesli ho slušně na ulici, byl přeci úřední osoba a ta si zaslouží úctu. Tvému stolu se všichni vyhýbali, byla jsi jediný poddůstojník v hospodě. " Mohu si k vám přisednout", oslovil tě celkem milý muž. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Byl jsem rád, že se po cestě nevyskytly žádné komplikace, ale rána ještě nebyla úplně zahojená a tahání těžkého pytle s penězi se projevilo na cestě z města několika pauzami. Když jsem konečně došel k domu, všiml jsem si, že se kouří z komína a tak jsem vešel do vnitř s tím, že Elant je už zpátky. To jsem rád, že tě vidím. volal jsem již z dálky od dveří. Než jsem se stačil šířit o tom, co jsem donesl a jméno mého druha, stihl mě Elnat upozornit na to, ať teď nemluvím konkrétně. Aha a co to máš, že se musím mít zpátky? a ještě jsem šeptl Mám to všechno, šlo to hladce. Po cestě do pracovny jsem si všiml želez v ohništi. Když jsem tam uviděl jednoho lumpa přišpendleného ke zdi, jeho obličej mi byl povědomí, ale ne a ne si vzpomenout. Elant mě seznámil s našim budoucím mučedníkem a mě se vybavila tvář jednoho z druhů toho ničemy, který mě kontaktoval v hospodě. Já věděl, že ho doněkud znám. Jakmile mi Elant řekl, že mu mám podat ty rozžhavené železa, nejprve jsem se začal ďábelsky smát a když jsem se vracel, tak jsem jakoby mimoděk říkal: Však s naší pomocí si určitě vzpomene. a na závěr jsem se ještě trochu zasmál. |
| |
| soukromá zpráva od Cassandra pro Můj plán vyšel. Jako jo, asi by nevyšel nebýt Elanta, ale koho to zajímá, kdybych se uměla přeměnit na obří lítající potvoru, bych to udělala taky. Bohužel má lady není lítající potvora, je úžasná a pomáhá mi v rámci jejích schopností. A síla není to jediné, co vám zachrání život. Nechám se spolu se slečnou Trielou táhnout uličkami, které dobře znám. Kdysi jsem tudy procházela častokrát. Jakmile jsme na místě, bez ohledu na okolí začnu rukou léčit pohmožděné tělo Triely. |
| |
| Hostinec |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, "U hluboké díry" 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela, Cassandra) Všechny tři vás uvedli do velkého prostorného salónku. Cassandra začala léčit Trieliny podlitiny. Elant nervózně přecházel po místnosti a viditelně přemýšlel tak usilovně, až se mu z hlavy kouřilo. Po dvaceti minutách vešla do místnosti vysoká žena. Bylo jí asi padesát a za mlada musela být opravdová krasavice, když uviděla Elanta vesele se usmála. Na vás dvě jen povytáhla obočí. " Co k nám tě k nám přivádí Oroisi", oslovila Elanta. " Libélie potřebuji pomoc" odpověděl Elant. Libélie se jemně usmála," vrchní císařské oči a uši potřebují pomoct. To je celkem nezvyklá představa". " Nebuď jizlivá", odpověděl Elant, " sama nejlíp víš kolik mi dluží sesterstvo a kolik mi dlužíš ty osobně. Takže tě snažně prosím, pomůžeš mi. Kvůli starým časům". " Kvůli starým časům, ti pomůžu, ale jenom v něčem a jenom na chvíli" ,řekla Libélie a sedla si na jednu z pohovek v místnosti, "co budeš potřebovat". " Budu potřebovat bezpečný úkryt tady pro ty dvě. A informace, ty budu potřebovat především, jelikož sám nevím co se děje", řekl Elant a viditelně se mu ulevilo. " Ty dvě mohou zůstat tady. Co se tebe týče Elante, moc se tady neukazuj. Nechci aby mi tenhle podnik někdo mocný obrátil vzhůru nohama. Ty už mocný nejsi, aby si to pochopil". Libélie měla rozhovor za ukončený a odešla z místnosti. Elant se obrátil na vás dvě, " slyšely jste samy. Zůstanete tady, alespoň na chvíli než zjistím co se děje. |
| |
| Hostinec Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Muž si přisedl. Objednal dobré víno, jedno pro sebe a jedno tobě. Mile se na tebe usmál. " mě říkají Eris. Víte je mi líto že tady sedíte tak sama", pokusil se začít rozhovor. Chvíli jen tak v tichu pil než tě oslovil znovu. " Sloužíte dlouho desátníku. Víte celé město je plné vojáků, zhlukují se a tvoří skupinky. Jen vy tady sedíte tak samotná, až to jednoho celkem překvapí". Podíval se na tebe a čekal jak zareaguješ. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, Elantův úkryt 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Podal jsi Elantovi železa. Místností se roznesl zápach páleného masa. Muž zavyl bolestí, ale nic neřekl. "Urssusi, však víš jak se tahle hra hraje. Budeš trpět tak dlouho, než mi řekneš co chci vědět a já tě budu pálit železem, stahovat z kůže, zatloukat ti hřebíky pod nehty." Mile se na svou oběť usmál Elant a spálil mu železem druhou nohu. "Počkej, počkej" zakřičel muž, " to Bardas, to on tě dostal. Vymohl císařské rozkazy na tebe a na tvého strýce. To on nechal prohledat váš dům. Nevím co tam chtěl, nenašli jsme to ani v tom trezoru. Pekelně vyváděl". Elant se usmál, " tak vidíš jak ti to jde. O co mu šlo a neříkej, že to nevíš. sám jsem tě na něho nasadil," dodal a přiložil žhavé železo o něco výš. Dobře, dobře. Už mluvím. Bardas chtěl vždycky trůn. Chtěl to už dávno. Císaře Manuela, asi zavraždil. Existuje ale někdo, kdo má větší nárok na trůn, než Bardas. Chtěl vědět, kdo to je. Já měl ten problém vyřešit a za odměnu bych dostal tvoje místo". Elant se otočil k tobě, " já jsem skončil. Teď je tvůj, chci jenom aby už nikde nemohl říct, že nás viděl. A ujisti se že to má chlapec za sebou než ho někam uklidíš" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech ještě chvíli prohlížel stopy. " Dele, nikdy jsem nebyl zbabělec, ale nechci potkat to co takhle zabíjelo. Jsme sice oba dost silní, ale přesto to nechci potkat. Bude lepší odsud odejít, až sejdeme na druhou stranu k Icennům, pošlu zprávu starším. Přivedou sem mnohem více strážců, čaroděje a válečníky. Teď ale bychom měli jít, přes noc tady nebudu ani za trest" Popohnal tě a znovu jste se vydali na cestu. Prošli jste průsmykem, mezi dvěma vysokými kopci. Za nimi les začínal řídnout. Bylo vidět, že sem vyhání dobytek. Postupně bylo známek lidské přítomnosti mnohem více až nakonec se na obzoru objevily sloupy dýmu, oznamující blízkost vesnice. |
| |
| Modrá silnice Modrá silnice, thema Barikon 26. dne měsíce květů až 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Dny na cestě byly poněkud jednotvárné. Míjel jsi hostince jeden za druhým. Dračí pahorky se ti povedlo překročit bez jakýchkoliv obtíží. Na jejich druhé straně jsi se dozvěděl o změně na císařském trůně. Císař Manuel stále vlastně ještě chlapec, jelikož mu nebylo ani šestnáct, opustil svět živých. Na jeho místo nastoupil jeho strýc Bardas, muž schopný a pyšný. Vojáci, kterých po cestě jenom přibývalo, byli změnou nadšeni. Bardas byl totiž velmi schopný velitel, jeden z nejlepších velitelů, jaké císařství mělo. Za dračími pahorky cesta utíkala mnohem rychleji. V podvečer druhého dne nového měsíce se před tebou otevřel výhled na Harrdii, hlavní město na břehu Úzkého průlivu. |
| |
| Hostinec |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Les Histen, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše "Však já taky ne. Chudák chlap, je pěkně zřízený. Půjdeme, ale musíme být na pozoru. Ten chudák tu neleží dlouho, ta potvora může být klidně někde poblíž." Luk a připravený šíp si nesu celou dobu s sebou. Procházeli jsme průsmykem a les zřídnul. Začínali se objevovat známky civilizace a po nějaké době se na obzoru objevil kouř, což s největší pravděpodobností znamenalo vesnici. Zkontroloval jsem si náprsní kapsu a dával jsem pozor, abych neztratil růži od Agnes. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když Arist usoudil na mou menší radu že se nám bude zajatec hodit jako živí průvodce zavelel jednomu z vozků jak s ním naložit a ti s pěknou péčí začali zajatce svazovat do úhledného balíčku a potom ho hodily pod plachtu jednoho z vozů. Jen co se karavana zase rozjela zaslechl jsem jak Arist nadává na toho Fetose že mu jako cech kupců pravidelně přispívali na ochranná vojska a že to nakonec dopadlo úplně jinak. Tak jsem přijel na bok k Aristovi a když jsem se k němu naklonil jen jsem mu řekl. Mistře Ariste znal jsem pár takových typů co je zlákala vidina moci nebo dokonce možnost rychlého získání bohatství a vím z vlastní zkušenosti že takovéhle existence se neštítí použít jakékoliv prostředky aby dosáhli svého bude to chtít opatrnost ti najatí lapkové jsou možná jen začátek všeho předpokladám že bude mít umístěné zvedy na všech místech kde se zastavují karavany i ve městech opatrnost bude asi na místě a vaši muži by si měli dávat pozor s kým se dávají do řeči.Tan arist se mi začíná celkem zamlouvat nejdřív střílí a pak se teprve ptá pokud to zrovna někdo přežije když má štěstí svezu se sním a pak se uvidí co dálprobleskne mi ještě hlavou myšlenka jen tak mimochodem. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Tak poď chlapče, my máme spolu ještě nějaké nevyřízené účty, tak to napravíme, co říkáš? Nejprve jsem si od Elanta vzal železa a chvíli ho ještě pálil, ale protože to bylo moc jednoduché, tak jsem toho po chvilce nechal a železo pověsil na stojan u krbu k ostatním pohrabáčům a jiným železným tyčím určeným nejen ke schrabávání popela a ohořených polen. Pořádně jsem Urssuse zmlátil pěstmi a občas ho i nakopl no vajec, aby si to chlapec pořádně užil. Po zhruba půlhodince bití jsem byl já i Urssus pořádně zmožený, ikdyž Urssus už byl tou dobou asi v bezvědomí. Tak, teď bych se ho mohl zbavit, když už nebude klást odpor, ale jak se ho zbavit?Chvíly jsem přemýšlel, jak se ho efektivně a nenápadně zbavit a pak jsem na řešení příšel. Dal jsem jeho bezvládné tělo do pytle a ten utáhl. Když jsem měl připraveného Urssuse k přepravě, vynesl jsem ho do nedalekého lesíka, zhruba 2 hodinky pěšky. Měl jsem štěstí, protože Urssus se začel mírně probírat, až když jsem byl mimo cesty a pěšiny. Jinak jsem během cesty nikoho nepotkal. Přeci jen jsem si na cestu vybral podvečer, kdy už na cestách není tolik rušno. Zatím to šlo snadno, ale myslím, že ani teď to nebude o nic těžší. Jakmile jsem nebožákovi vytáhl hlavu z pytle, abych věděl, kde má krk a kde mám uděřit sekerou, začal pomalu něco blábolit a taky mírně lapat po dechu, protože v pytli to asi moc dobře nešlo. A hernajs, teď ho musím umlčet, jinak mi ještě uteče! Začal jsem docela zběsile sekat Urssua do krku, občas ho sekl i nějak jinam, ale nakonec stichl a začala se pod ním rýsovat kaluž krve. Je dokonáno. My dva jsme spolu zůčtovali, Urssusi. Nakonec jsem se vrátil zpět do domu Elanta. |
| |
| Ranění |
| |
| Harrdie Cesta ubíhala pomalu navíc ji komplikovali zástupy čerstvě naverbovaných vojáků, na druhou stranu byli dobrým zdrojem informací nebyly sice vždy přesné ale lepší než nic, konec konců díky nim jsem se dozvěděl že mladý císař zesnul a jak to vypadá to že na jeho místo nastoupil jeho strýc je pro momentální situaci požehnáním. Dobrý velitel, který to tu vezme do ruky nám všem jen prospěje. Pořád ale nevím kdo nastoupil na místo strategose, nu nezbývá než doufat že to bude někdo schopný. Pak jsem se ale konečně dostal k cíli mé cesty k Harrdii. Rychle se rozjedu abych se pokud možno ještě před setměním dostal do ulice Bílých růží a našel mistra Urista. |
| |
| Hostinec Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Eris tě nechal na pokoji, když viděl jak málo jsi hovorná a dál se věnoval jen svému vínu. Natrvalo to dlouho, než dopil a odešel. Den se postupně chýlil k večeru a hospodu začaly zaplavovat další a další vlny vojáků. Pili jak duhy, vyvolávali rvačky a ohlíželi se za děvčaty. ještě před západem slunce se na ulici sběhlo několik pořádných bitek mezi vojáky a eparchovými muži. Den se pomalu chýlil ke konci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Mezi stromy se pomalu začaly objevovat domky vesnice. Merovech tě vedl jednou z hlavních ulic. Většina domů byla viditelně prázdná. Majitelé z nich odnesli všechno co se dalo odnést a mělo nějakou cenu. Merovech tě zavedl do hostince. Ve velké síni sedělo jenom několik hostí, většinou to byli místní a tvářili se velmi zasmušile. " Co se tady děje," oslovil Merovech hostinského jménem Irix, " když jsem tady byl naposledy, byla to velká a bohatá vesnice, v hostinci bylo večer plno a veselo." " Jo to byly časy", odpověděl hostinský, " ale všechno se změnilo. Hodně lidí odsud uteklo. Nikomu se nechce žít ve stínu starých mohyl a obchod už taky nekvete jak kdysi" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Karavana se znovu dala do pohybu. Arist vás honil jako vzedmutou kozu, bylo třeba dohnat čas. Cesta vedla stále divočejším územím, lidských stop zde bylo poskrovnu. Jak cesta stoupala začalo se i ochlazovat a vysoké sněhem pokryté vrcholky hor byly čím dál tím blíže. Arist znovu jezdil podél kolony tak i zpět a poháněl vozy ke spěchu. Vozkové zůstávali ostražití a své kuše raději neodkládali. V podvečer se karavana zastavila na prostorném tábořišti. Elain se pustila do vaření večeře a Arist začal chystat plán obrany. " Pane Johne", obrátil se na tebe, " vezmete si první hlídku. Dneska v noci může být veselo" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Došli jsme až do vesnice a Merovech nás vedl do hostince. Okolní domky byli pusté, jakoby se všichni sebrali a zmizeli. Potom jsme vstoupili do hostince. Bylo tu skoro prázdno, já pokynul na pozdrav: "Dobrý večer." Jó, časy se mění, ale tady to opravdu viditelně zpustlo. "Koukám, že příběhy o starých mohylách se šíří rychle. Aby ne, po cestě jsme narazili na jednoho neboštíka. Byl pěkně zřízený." Nikdo z těch, co tu byli se netvářil zrovna vesele. "A co se tu vlastně děje? Zaslechli jsme nějaké zvěsti o tom, že z hrobů vstávají nějaká monstra. Na půl lidé, na půl zvířata." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, Elantův úkryt 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant, už stihl uklidit. Seděl v pracovně u stolu a počítal peníze. " Torku tohle se ti povedlo", řekl když jsi vešel, " tady jsou dva tisíce v hotovosti. Ber to jako zálohu za své služby." Podal ti měšec naditý zlatem. " Tak to bychom měli trochu peněz na začátek. Mám teď pro tebe trochu jinou práci. Doufám že ti nevadí pít jak o závod. Zítra kolem poledne půjdeš do hospody U Černé Lišky v soudní čtvrti. Scházejí se tam muži z městské stráže. Budeš s nimi pít a poslouchat jejich rozhovory. Zajímá mě všechno co se od nich dozvíš. A jmenuješ je Balin černý, jsi kupec z Khasterosu. Přijel jsi tady obchodovat železem a ocelí. Tady jsou potřebné listiny, kdyby si tě někdo chtěl prověřit." Podal ti hromádku listin, z nichž nejedna byla opatřena císařskou pečetí. " Teď se dobře najez, v kuchyni je polévka. Já budu muset zmizet. Do rána mám ještě hodně práce." |
| |
| Knihovna Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak tě sledoval s opravdovým uspokojením. " Gratuluji ti, zvládla si to. A vidíš, povedlo se ti léčit i bez magie, což je velmi důležité. Magické síly jsou velmi omezené a věř mi raněných je vždycky mnohem více než sil. Napij se, pomůže ti to." Řekl a podal ti měch plný silné medoviny. Na nádvoří zůstali jen mrtví, teď přišla řada na ně. Drak tě ale odvedl zpět do chodeb a teras paláce. Vešli jste do palácové knihovny. Byla to veliká místnost, plná knih od podlahy až do stropu. Drak ti ukázal jeden z regálů a podal z něj knihu. Název zněl: "Léčivá zaklínadla prostá". " Žádný učený z nebe nespadl. Tohle si přečteš, máš na to celé odpoledne. Jídlo ti sluhové donesou sem. Večer si popovídáme o tom co si se dozvěděla a doufám, že mi předvedeš něco nového co se naučíš," řekl Korr a nechal tě v knihovně. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Zmožený jsem se vrátil do domku opíraje se o svou sekeru. Když přede mě Elant položil pořádně naditý měšec, který většina lidí používá na jídlo a ne na peníze, oči se mi rozvítili jakýmsi slabím plamínkem. Nečekal bych, že ještě dostanu nějakou odměnu, ale tohle je tak na pokrytí toho, co jsem měl u sebe, než mě okradli a něco málo k tomu, škoda. Tak pořád lepší než nic. Po zmínce o pijáckem odpoledni, jsem si začal i docela těšit, přeci jen v posledních dnech jsem toho zažil nemálo a trochu to zapít by mi přišlo v hod. Tak je fajn, že u toho nedostanu po hubě a ještě si u toho trochu odpočinu, nakoupím si řádně silný, ale v krku příjemný tabák s vytříbenou chutí a pak k tomu popíjet něco fajnového, no proč ne, takovou práci si nechám líbit. Zašel jsem si do kuchyně pro polévku a s chutí jsem si ji snědl. Potom jsem si sedl a pročítal listiny. Dodávky železa pro cisařské kováře a zbrojíře, hmm, jak jen to navléci, abych nemusel ukazovat kde mám stát vozy? Notnou chvíly jsem nad tím přemýšlel a pak mě něco napadlo. Jedu napřed prohlédnout si město, protože jsem zde ještě osobně nebyl a ještě dojednat pár obchodů, aby karavana, co má dorazit za několik dní nemusela moc čekat. To zní dobře a věrohodně. Co ještě budu potřebovat. Podíval jsem se na sebe. Bude to chtít nové oblečení, pár nějakých prstenů a umýt se, počkat, to vlastně ne, právě jsem přijel do města, tak jsem se asi těžko mohl umýt, chacha. Když jsem měl tuto přípravu za sebou, uhasil jsem oheň v krbu a šel si lehnout na lůžko a hned jsem usl. Ráno jsem se probudil docela pozdě. Slunce už bylo nad obzorem, což se mi normálně nestávalo. Protálh jsem se, oblékl se a sebral naditý měšec, který jsem rozdělil do několika menších, které jsem musel pohledat po celém domě. To tak, abych chodil s 2.000 zlatých v jednom měšci. Vyrazil jsem tedy do města. Moje první kroky vedli do čtvrtí, o kterých jsem se po vyptávání dozvěděl, že tam sídlí nejlepší kováři města (krom těch císařských) a nechal jsem si tam opravit svou sekeru, aby vypadala alespoň trochu k světu. Částka sice nebyla malá, ale kovář slíbil, že před polednem to pro mě za ty peníze bude mít hotové. Dále jsem navštívil ševce a krejčí a jiné podobné výrobce a obchodníky. Koupil jsem si nové oblečení, tedy: boty od vetešníka, mírně prošlápnuté a trochu zaprášené, pěkné kalhoty, novou košili, pěkně zdobený a vyšívaný kabátec, hnědé barvy, vestu s několika kapsami, plášť se sponami a kapucí, pěkně široký opasek s velkou, masivní kovovou přeskou, několik prstenů železných či měděných s méně ceněnými krystaly, pochvu na sekeru. Poté jsem si šel koupit pěknou a kvalitní hliněnku a po asi hodince chození mezi obchody a stánky s kuřivem jsem našel nějkol tabáků, které mi zachutnali a koupil jsem si je. Některé měli i více ovocvou či bylinnou chuť, ale přersto si zachovali svou sílu, což se mi náramně líbilo. Protože se blížilo poledne, rychle jsem se stavil u kováře pro svou sekeru, která byla vyspravená za ten čas vzkutku skvěle, sám bych to neudělal lépe, takže jsem kováři zaplatil jeho odměnu, protože si jí právem zasloužil. Tímto jsem promrhal 1/4 mojí odměny a to jsem ještě nebyl v hospodě. Byl jsem již řádně hladový a tak jsem se i v převleku vydal směrem ku hospodě U Černé lišky. |
| |
| Na cestě k pobřeží Cesta ubíha pozvolna a klidně. Jedeme po staré císařské cestě, krajina kolem se mění, vinice, dubové háje. Noci přečkáváme ve starých hostincích ve městečkách a městech podél cesty. Zastavujeme se na jihu u mnohých přátel knížete Sorea, na panských hradech, v bohatých městských palácích. Šestý den cesty míjíme citrusové a cesmínové háje. Ve vzduchu je už cítit moře. Na večer dojíždíme k mestu Mar. Je to hlavní přístav tohoto pobřeží. Před městskými hradbami serozkládá stanové městečko. V jeho středu se nalézají šraňky a tribuna, protože pán tohoto kraje, hrabě Felix, právě pořádá velký turnaj. |
| |
| Hostinec |
| |
| Knihovna |
| |
| Harrdie Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Do města jsi vstoupil jednou z velkých bran. Za bránou tě obklopil ruch města, všude bylo plno obchodníků, jejich zvířat a stánků. Město bylo plné vojáků, stáli na každém rohu a viditelně byli v té nejlepší náladě. Městským shonem si se prodíral pomalu, ale dařilo se ti úspěšné postupovat v před. Místo, které si hledal bylo snadno k nalezení. Šel jsi kus po hlavní třídě města, než jsi zabočil do vedlejších uliček. Ulice byla plná dílen a skladů, ale dlažba byla kvalitní a domy na ulici udržované. Dílnu mistra Urista jsi našel celkem snadno. Uvnitř tě přivítal zástup učedníků, kteří se věnovali kamenické práci. Sám mistr byl postarší muž, silných rukou s prošedivělými vlasy. Otočil se na tebe a zeptal se tě, " jak vám pomohu, Pane" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Hostinský si přisedl, stejně toho neměl moc na práci. " Víte Icenové přišli do téhle země už velmi dávno. Vyhnali jsme z téhle země jiné kmeny, které tady žily dávno před námi. Nikdo neví komu vlastně patří mohyly tam v horách. Legendy vyprávějí, že tam leží mocní, bohatí a krutí muži. Byli to dávní válečníci a nikdy se o nich nevyprávělo nic dobrého." Hostinský začal vyprávět, Merovech se napil piva a pohledem ho pohnal k pokarčování. "Víte", pokračoval hostinský, " všichni jsme to měli za pohádky a strašili tím malé děti. Před rokem se to změnilo. Nejdřív se začal ztrácet dobytek, pak se z hor začaly ozývat divné zvuky. Mizeli tam lidé, hlavně poutníci a obchodníci jdoucí horami, ten chudák musel být někdo takový. Tady dole ve vesnici se zabydlel strach. Asi před měsícem, šli do mohyl královští bojovníci a čarodějové. To co se z nich našlo jsme pohřbili za vsí a postavili nad tím kapli. Teď se prý chystá velká výprava, ale co se mě týče moc v ní nevěřím. Kdo nechtěl žít v takovým místě už je dávno pryč. My ostatní máme pro strach uděláno nebo prostě nemáme kam jít |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, U Černé Lišky 27. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Tahle hospoda nebyla zrovna podobná těm, co navštěvuješ obvykle. Žádné děvky, žádný hazard a už vůbec žádné divné typy. Za to tady bylo plno městských stráží. Seděli tady ti co měli před nebo po směně a většina z nich pila, jak trpaslík na svatbě. Posadil ses a objednal si. Pivo bylo dobré a maso vonělo z kuchyně přes celou místnost. Nemusel ses ani namáhat, aby si slyšel rozhovor od vedlejšího stolu. " Tak na nové velitele", připil ten s hodností desátníka, " bozi ať žehnají té bandě řiťolezců". Ostatní připili a objednali si novou rundu pálenky. "Stejně je to divné", pokračoval desátník, " vyměnili téměř všechny setníky a velitele u stráže, některé vyhodili, jiné propustili, ale městský eparcha zůstal". " Nediv se", odpověděl mu jeden z jeho spolustolovníků, " eparcha se dovede nacpat do každé prdele. Prodal by i vlastní péro, pokud by z toho měl užitek. Stejně nám dlouho nezůstane, má z něho být městský prefekt, ten starý prý spadl včera ze schodů a zlomil si vaz". " Jo tak to slyšeli všichni", řekl desátník a podíval se na ostatní, ti přikývli. Pak pokračoval, mě je jedno, kdo bude prefektem a kdo epachou, nikdo z nich nebude zbírat mrtvoly z ulic. Mě víc sere, že vojáci dostali prémie a my muži stráže nic. Dva dny jsem rozháněl rvačky vojenskejch opilců a panstvo mi dalo tak akurát po hubě". " Nám taky", odpověděli ostatní sborem. |
| |
| Temné uličky Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Bylo příjemné bloumat tichými uličkami. Město postupně usínalo nehledě na zástup podnapilého vojska v jeho ulicích. Bloudila jsi dost dlouhou chvíli, než tě tvé instinkty varovaly. Někdo tě sledoval. Nebyl to žádný amatér, téměř jsi ho ve stínu jednoho z podchodů neviděla. Pokusila jsi ho setřást, ale držel se jako klíště. Dával si pozor, aby si ho nikdy přímo neviděla, ale vždy tě měl na dohled. Setmělo se a městská stáž začala zapalovat noční koše. |
| |
| Knihovna Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Začetla jsi se hluboce. V knize bylo mnoho rad, návodů, nových gest a variací na tvá kouzla. Některé věci jsi nechápala, čemuž se ale nebylo co divit. Ze studijního vytržení tě vytrhlo hluboké dunivé zavrčení. Naproti tobě seděl u jednoho ze stolků drak. Všude kolem něj levitovaly knihy, většinou hodně staré knihy. Drak v nich viditelně něco hledal, recitoval přitom v podivném jazyce plném syčivých a chrčivých zvyků. Viditelně nebyl spokojen, jelikož čas od času zavrčel tak až se celá místnost otřásla a nějaká z knih letěla do kouta. Zatmělo se ti před očima. Uviděla jsi velikou ledovou pláň na břehu rozbouřeného moře pod černou oblohou. Pláň byla poseta mnoha malými ledovými kopci. Od moře se přiřítila silná bouře. Ve skučícím větru začaly kopce pukat, vycházela z nich krvavě rudé světlo. Uslyšela jsi děsivý zvuk, znalo to jako tisíce hlasů v tom nejhorším utrpení. Otevřela jsi oči, znovu jsi byla v knihovně. Drak se díval přímo na tebe. " Omlouvám se", řekl, " asi jsem tě zasáhl svými myšlenkami." |
| |
| Večer před turnajem Království Fraigů, město Mar 1. dne měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Rytířům z doprovodu viditelně poskočilo srdce radostí, mnozí byli z jihu a před stany povlávaly prapory jejich vlastních rodin, nikdo ale neměl odvahu oslovit pána jako první. Chvíli po sobě pokukovali, pak našel odvahu ten nejstarší z nich. Sir Byran oslovil knížete. " Pane, víte mnozí z nás uvažují o tom, že by nebylo od věci se pořádně po rytířsku rozloučit s rodnou zemí". Soreo povytáhl obočí a chvíli přemýšlel. Rytíři se na něho upřeně dívali. " Tak dobře, budeme bojovat", řekl tvůj pán. Rytíři v sedlech nadskočili radostí v sedlech. "Sir Virrene", zavolal Soreo na svého herolda, " vyjeď oznámit maršálkům kolbiště, že kníže Soreo a jeho rytíři se připojí k turnaji". Herold se uklonil a vydal směrem k turnajovému městečku. Kníže se otočil k tobě, " Bernarde, co myslíš. Máš tolik odvahy, aby si zítra vyjel mezi šraňky". zkoumal tě pohledem a čekal co mu odpovíš. |
| |
| Temné uličky Hardie |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Nemusel jsem se ani namáhat a luskat prsty, aby hostinský přiběhl a optal se mě, co si ráčím přát. Dobrý den, rád bych si dal nějaké silnější pivo a něco masa k objedu. Jako přílohu bych uvítal brambory či nějakou zeleninu, ale hlavně ať mám na talíři dost masa. Hostinský přikývl, oznámil mé požadavky v kuchyni a rychle mi natočil pivo podle mého přání. Hmm, pivo jak křen, to po tom všem bodlo. Chtěl jsem si zapálit, ale na prázdný žaludek se mi moc nechtělo a tak jsem počkal, než mi bude na stole stát můj objed. Nejprve se z kuchyně linuly překrásné vůně pečinek a trochu také smažené slaniny. Protože byl čas objeda, kuchař očividně připravil na poledne něco masa předem a tak jsem ani nestihl dopít pivo (nutno podotknout, že jsem s tím nijak neotálel) a už mi hostinský nesl mou krmi na krásně velkém podnose. No páni, tolik masa, to jsem už několik dní neviděl. Dobrý muži, natočte mi ještě jeden korbel toho skvělého piva. opáčil jsem na hostinského, zvedaje příbor z tácu, na kterém mi byl pokrm naservírován. S chutí jsem se pustil do té dobroty a během té doby jsem poslouchal rozhovor, který se vedl u sousedního stolu (nenápadně, pochopitelně). Jakmile jsem dopil a dojedl, hostinský odnesl tác a zeptal se mě, jestli si budu přát další pivo. No samosebou. Ještě jsem nechal jídlo v žaludku trochu slehnout a protože strážní už neříkali nic zajímavého, jen obyčejné věci jako mě neužitečné drby, kdy kdo má službu a jiné podobné. No, asi bych se měl do toho trochu dát a zase to trochu rozhoupat. Vztal jsem a promluvil k veliteli stolu: Dobrý den, ctění pánové, mohu si k Vám přisednout? Voják naznačil že ano. Když jsem se usadil, s korbelem v ruce, zeptal se mě velitel, kdo jsem a proč jsem se rozhodl si k nim přisednout. Jmenuji se Balin, obchodník s železem a ocelí. Do města mě přivedly obchodní záležitosti a rád bych se informoval o zdejších památkách a tak podobně. Vy muži z městské stráže by jste v těhle věcech měli mít přehled a taky bych rád zapil dnešního dne dobře provedené obchody a samotný si to jeden pořádně neužije. Proto jestli dovolíte... podíval jsem se po prázdných skleničkách na stole bych si Vás dovoloval pozvat na kořalku. Vojáci se na mě nejprve dívali jako na cizáka a spíše se mnou bavit nechtěli, ale jakmile se začalo mluvit o kořalce grátis, hned jsem nebyl cizák, ale starý přítel, kterého dlouho neviděli. Po pár rundách z nich padaly nejen rady, jak, kde a co je v městě k vidění, ale i odpovědi na moje nepřímo vedené vyptávání. Např. Jak jste se zde předtím bavili o mrtvolách na ulicích. To tady řádí nějaká nemoc nebo snad nějaký vrah? Nerad bych tu umřel na ulici, když jsem sem přijel jen prodávat nějaké to železo, ocel a ještě pár nějakých věcí. a podobně. Vojáci už měli docela dost vypito, takže se jejich odpovědi mísily s opileckým blábolením, ale snaha říct informaci věrně tu byla. |
| |
| Harrdie Dokud jsem neprošel bránou bylo to ještě jakž takž v pořádku, ale jakmile na mě dolehl ruch velkoměsta připravovaného na válku všechno bylo to děsné a dokud jsem nedosáhl postranních uliček neměl jsem chvilku klid, musel jsem se značně otáčet, abych se vyhnul největšímu proudu lidí. Až jsem se konečně dostal do ulice bílých růží, kde už bylo snadné najít dílnu mistra Urista ve které mě on sám rychle uvítal. Rád vás vidím mistře Uriste, jel jsem dlouhou cestu abych vás našel, mé jméno je Aleon Sigmar. No nic půjdu rovnou k věci, ale myslím si že tu není nejlepší místo na rozhovor který bude následovat. Značně ztiším hlas, aby nás neslyšeli žádné jiné uši. Přišel jsem pro vašeho učedníka Villa. Vytáhnul jsem z mých věcí prstýnek, podal jsem mu ho a poté zase uschovám a čekám co Urista udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše "Královští bojovníci a čarodějové dostali takhle na prdel? Tak to není dobré. Merovechu, myslíš, že by to mohlo mít něco společného s tím Ohnivcem u vás? Něco mi na tom smrdí, přeci se nezačnou dít takové věci jen tak sami od sebe," otočím se na Merovecha. "Půjdeme dál, nebo přespíme v hostinci Merovechu?" |
| |
| Temné uličky Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Našla sis hezký temný výklenek, přímo stvořený k tvému záměru. Chvíli jsi sledovala ulici a čekala. Tvůj stín vešel do uličky. Opatrně se rozhlédl. Zaklel, nejspíš ho nepotěšilo, že tě tě nikde nevidí. Pomalu postupoval uličkou. Byla jsi napjatá jako struna, když se blížil k tvému úkrytu. Zastavil se dva kroky od tebe. " Pojď ven",řekl, "chci si s tebou jen promluvit". Stál tam a čekal co uděláš, jeho oči v šeru svítily krvavě rudou barvou. |
| |
| Večer před turnajem Jeden z rytířů vyslovil přání se zúčastnit turnaje. Kníže Soreo s tím po krátkém rozmýšlení souhlasil. Většina rytířů byla svolením nadšena. Můj pán vyslal posla k maršálům kolbiště s oznámením o připojení našich rytířů k turnaji. Následně se mě pan Soreo ptá, jestli bych měl odvahu na to, zítra vyjet mezi šraňky a já mu odpovídám: “Na turnaje jsem byl na Vašem dvoře v Avelore mnohokrát cvičen. Ano, troufl bych si. Ale myslím, že mě tam nepustí. Jsem stále jen panoš, gardista a rytíři mě nebudou chtít mezi sebe pustit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, U Černé Lišky 28. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Vojáci se bouřlivě rozesmáli. " Ani nemoc, ani vrah", začal desátník a použil tón, jako by mluvil s blbcem. " Tohle město má téměř milión duší. Žebráci, prostitutky, potulní chudáci, zloději, podvodníci ti všichni umírají. Některé si k sobě povolali bohové, většinu ale na druhou stranu někdo poslal. Většinou jsou to jednoduché věci. Rozbité hlavy, nože v zádech, sem tam nějaká ta domácí zabijačka. Všechny tyhle mrtvoly končí v rukou eparchových mužů, tedy nás". Vojáci dopili a hostinský hned nesl další korbele. " K tomu tady jsou loupeže, krádeže, podvody a co bych ti ještě říkal", pokračoval desátník, " to vše za dvacet dragonů týdně. Jo setníci a důstojníci berou víc, ale ty jsem chodník šlapat neviděl". Ostatní mu dali hlasitě za pravdu a jeden z vojáků navázal. " K tomu tady máme císařské gardy. Varijagové berou tisíc dragonů každý týden, nesmrtelní dvakrát tolik, jízdní garda tři, strážci komnat a železné tváře dokonce deset. Tahaj se po městě, dělaj bordel a my po nich uklízíme." Kořalka jim postupně stoupala do hlavy a ty jsi byl už jejich nejlepší přítel." Víte a k tomu se tady krade. Berou všichni, městský prefekt, jeho soudci, eparcha, no prostě všichni. Jo, když si ale něco vezme dobrá duše, aby uživila rodinu, tak je zle. Panstvo pálí železem, láme kolem a podobně" |
| |
| Učedník Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Urist se usmál a hluboce uklonil, " ale samozřejmě pane. Velice rádi pro vás ten dům opravíme. Pojďte prosím dál." Zatáhl tě dovnitř a nenápadně se rozhlédl na všechny strany, jestli náhodou nemáš na zádech žádný stín. Zavedl tě do jedné z místnosti v přízemí domu. " Přiveď Villiho", houkl na jednoho z učedníků. " Pane Aleone, ke Krittovi nechoďte. Dost věcí se za posledních pár dní změnilo. Kritt je mrtvý, po městě se říká, že mu nový císař nabídl buď tichou sebevraždu nebo veřejnou popravu. Poprava nebyla. Kolem jeho domu je to sám špicl". Do místnosti vešel chlapec s nápadně rudými vlasy. " Ville, počkej prosím venku", když chlapec vyšel, pokračoval, " dostaňte ho z města. Hodně věcí na něm záleží". Zvedl jedno z prken podlahy a podal ti měšec. Bylo v něm malé jmění v drahých kamenech. " To je pro vás a co se mě týče, nikdy jste tady nebyl, chápete. Pokud jde o chlapce, jeho je jenom to co má na sobě". Usmál se na tebe a gestem ukázal na dveře. |
| |
| Temné uličky Hardie |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech pokrčil rameny a odpověděl. "Dneska už dál nepůjdeme a přespíme tady. Ani za milost všech bohů, bych tady nenocoval venku. Co se tady děje je opravdu divné a smrdí to pořádně." Tvůj společník se zeptal hostinského, " nevíte co se tady vlastně děje. Neříkejte, že jste nepřemýšleli co se vlastně stalo". Hostinský byl očividně potěšen tím, že někoho zajímá jeho názor. " To víte, že jsme přemýšleli ale na nic rozumného jsme nemohli přijít. Víte mohyly byly po dlouhé generace potichu. Jeden z těch čarodějů, co jsou teď pod novou kaplí, říkal podivné věci. Seděl tam co sedíte vy. Vypil pět piv a deset bylinných kořalek a povídá. Probudily se prý temné síly. Dávní duchové chodí po zemi. Draci zvedají hlavy. Pak si dal ještě další čtyři bylinné a povídá. Ti v mohylách, kdysi sloužili krvavé temnotě na dalekém severu a ta je volá zpět k životu. Měl jsem to za opilé kecy, jakých jsem tady slyšel spoustu. Z toho čaroděje ale zůstala jenom ruka a kus hlavy, což jeho slovům přidává na významu" |
| |
| Pasování Království Fraigů, město Mar 1. dne měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; třetí rok vlády krále Dagera Vznešeného (Bernard z Ronie) Soreo pokývl hlavou, " to není přesně ta odpověď jakou jsem chtěl slyšet. Byla to ale odpověď pravdivá a poctivá, což tě šlechtí". Popohnal koně a vyjel před svou družinu. Vjeli jste do města. Knížecí ubytovatelé, kteří jako vždy jeli daleko před vámi, zajistili ubytování v jednom z bohatých městských domů. Kníže tě nepotřeboval, zavřel se v komnatě se svým heroldem a několika staršími rytíři. Za to tebe si pořádně dobírali. " Bernarde, dneska bych být tebou nespal zrovna klidně. Však zítra spadneš z koně, hned v prvním útoku. To teprve bude zábavy". " Tak držte huby vy dobytci", okřikl je jeden ze straších rytířů. Pak se podíval na tebe, " vsadím svého koně a meč, že tě budou pasovat. Už nebudeš panošem. Kníže si vezme nového panoše z dračí šlechty." Všichni byli po dlouhé cestě unavení, takže netrvalo dlouho, než skončili v postelích. Pro tebe si přišli nad ránem. Vzbudili tě tři rytíři. Oblékli tě do bílé košile a odvedli do knížecí komnaty. Bylo v ní několik rytířů z družiny a několik rytířů z jihu, které jsi neznal. Vedle tvého pána stál vysoký černovlasý muž, podle znaku na tunice se jednalo o hraběte Felixe. Přivedli tě před něj. " Bernarde z Ronie, poklekni". Poklekl jsi na jedno koleno. Plochou meče tě hrabě udeřil na levé a pravé rameno. Rukou v bojové rukavici ti udělil pořádný poliček do obličeje. " Toto je poslední rána, kterou přijmeš bez odezvy". |
| |
| Knihovna |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše "Hmmm, divné. Proč by se najednou z ničeho nic začala probouzet starodávná temnota? Mi neříkejte, že jenom tak. Určitě v tom bude mít někdo prsty." Pak promnu v ruce růži, kterou jsem dostal od Agnes. "Někdo, kdo bude prahnout po moci." To se mi nezdá. Kdo, proč jak? Tolik otázek a žádné odpovědi. Navíc mi pořád vrtala hlavou slova toho věštce. Snad se alespoň něco vyjasní, až dorazíme do dračího města. Hostinský se pak zmíní o dracích. "Draci povídáte? O ty jsem se vždy zajímal. Hrdá, statná zvířata. Povídačky nebo ne, podle mne nepochopená zvířata." Jó, draci, krásná zvířata. Naučit se tak jejich podobu, všechno by bylo jednoduší, usměji se tak pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Když bylo vidět, že ze stráží se už nic nedá vymáčknout, rozloučil jsem se, šel za hospodským, vyrovnal účet blížící se stu cinkavých mincí a odešel jsem. Mezi papíry, které jsem ráno prohledával, abych našel pár prázdných měšců, jsem našel i seznam černých trhů a dny jejich konání. Nyní jsem věděl, kam mám přesně vyrazit. Po cestě jsem potkal několik skupinek jak stráží tak vojáků, ale jedna osoba mi zvlášť utkvěla v paměti. Osamocená válečnice, vyšší hodnost a jakoby se snažila někomu uniknout. Skoro mě porazila, když mizela za jedním rohem domu. Kruci, co jí je, že má tak naspěch? V okamžiku, kdy jsem otočil hlavou opačným směrem, pochopil jsem proč. Hned přede mnou, asi tak na tři kroky odemě se blížil jakýsi zamaskovyný muž. Měl otrhaný plášť, který přesto působil velice důstojným dojem a zpod stín vrhající kapuce byli vidět jen dvě rudé tečky. V životě jsem nic podobného neviděl. To nebyl ten pohled, co vám říká, uhni nebo vysol co máš, ale který říká, umřeš! Rychle jsem se klidil z cesty a ona osoby mě hned minula a zmizela za rohem. Po zádech mi přejela husina a na ruce, do které mi muž vrazil, jsem doslova cítil chlad. Nejprve jsem myslel, že se jedná jen o moji představu, ale když jsem ruku otočil dlaní vzhůru, na ruce byla vidět jinovatka. Nejspíše jsem utrpěl slabé omrzliny. Co to bylo za chlapa? Co tu chce, proč pronásleduje zrovna tuhle ženskou? A co všechno vlastně umí? Sice jsem toho o něm moc nevěděl, ale zato jsem věděl přesně, co mám udělat teď. Zmizet a to hodně rychle nebo jedna z dalších nalezených mrtvol může být právě ta moje! Zbytek cesty šel dobře, černý trh se konal na místě, které bylo mimo hlavní ulice, v jednom velkém, ale momentálně volném vinném sklepě. Byly z něj zásobené blízké hospody, ale protože ještě asi nedoplula loď s vínem, tak zde bylo volno a na naše obchody i dostatečný klid. Trvalo docela dlouho, než jsem sklepení našel, protože ve skladištích poblíž přístavu jsem ještě nebyl. Přišel jsem ke dvěřím, pětkrát zaklepal. Muž na druhé straně dveří mi otevřel okénko a já řekl heslo, které jsem našel na papíře spolu s údaji místa a času konání. Chlap přikývl, zavřel okénko a vpustil mě dovnitř. Jednalo se o prodej převážně bescených věcí, které byly ukradeny anebo nalezeny, ale jednalo se o zlodějské náčiní. Za pár zlatek jsem nakoupil pořádné somradlo, podobné tomu, které jsem měl. Další věci, které jsem si obstaral bylo nové oblečení. Zlodějsky upravený kabátec s mnoha kapsami na paklíče a podobně. Postarší kalhoty a obnošený plášť. Protože ke koupi byla i jedna kožená zbroj s širokými kovovými kolečky přišitými s minšími odstupy, které takřka neomezovaly v ohybu zbroje, tak jsem si jí po poslední zkušenosti koupil. Na jednom stole jsem našel i čelenku podobné té mojí, kterou jsem před nedávnem vlastnil. K dostání byla i podobně malá lucerna. Koupil jsem si také nové páčidlo s vakem a k dostání byly i ostnaté čtyřnožky o veliskosti zhruba zátky do lahve. Koupil jsem si jich plný kožený měšec. Na závěr jsem si koupil ještě nějaké lepší paklíče a jiné podobné náčiní. Za to jsem utratil celkem víc jak dvě sta zlatých. Některé věci byli levnější, protože byly kradené, ale za malou lucerničku a šperháky jsem zase musel něco přihodit navrch. Když jsem měl vše potřebné nakoupené, nacpal jsem to do somradla až na zbroj, kterou jsem si oblékl na sebe. Přes ni jsem oblékl krásný hnědý kabátec obchodníka a vydal se zpět do našeho úkrytu. V tu dobu už bylo těsně nad ránem a pomalu už bylo i vidět, jak se tma mění v ranní světlo. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Když se karavana dala znovu do pohybu Arist zase jako minule pobízel vozky ke spěchu ale ti byli tentokrát ostražití nabyté kuše měli neustále při sobě. I já jsem obezřetně obhlížel naše okolí co kdyby se tu někde skrýval nějaký jejich zvěd nebo předsunutá hlídka. Ale cesta uběhla v klidně a když jsme dorazily na celkem prostorné tábořiště kde se dali vozy pěkně srazit k sobě začala se posádka karavany chystat na noc a Elain se pustila do přípravy večeře pro všechny. Arist mě požádal jestli bych si zase nevzal první hlídku a tak jsem mu odpověděl. Ale zajisté mistře Ariste že si vezmu první hlídku zase připravíme oheň a dřevo jako minulou noc a bude to snad se nám tentokrát podaří uhlídat i čtyřnohé zloděje Potom počkám až Elain rozdá jídlo a najím se a vezmu si k ruce jednoho z mužů z karavany aby mi pomohl nanosit nějaké to dřevo na hlídkoví ohníček dlouho ho zdržovat ale nebudu aby šel taky co nejdříve spát. Při hlídce nezůstávám sedět u ohníčku ale potichu obcházím kolem vozů a pozoruji pečlivě okolí co se kolem děje snažím se držet ve stínu abych nebyl moc vidět pro případné útočníky kuši mám připravenou nabytou k výstřelu v ruce |
| |
| Temné uličky Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Jeho oči pohasly, ale stále se schovával ve stínu, když tě oslovil. " Říkají ti Freya. Do říšské armády jsi vstoupila trochu nedobrovolně, pokud se nepletu." Chvíli tě sledoval, aby viděl tvou reakci. " Mám pro tebe nabídku. Pokud přijmeš hodně toho získáš." Znovu sledoval pečlivě sledoval každý tvůj pohyb a snažil se tě posoudit. " Aby si věděla, že se z tebe nesnažím udělat idiota, tady je jen nástin věcí příštích". Sáhl za opasek a vyndal měšec. Hodil ti ho k nohám. Uvnitř byly tři veliké rudé rubíny. |
| |
| Knihovna Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak se na tebe udiveně podíval, knihy spadly na zem. " Ty jsi to viděla. Není důvod proč by jsi to měla vidět." Korr se zdál opravdu zmatený. Usilovně přemýšlel až to na něm bylo vidět. " Dračí myšlenky mohou být velmi intenzivní, myslel že jsem tě nimi oslepil." Opravdu usilovně přemýšlel. Čelo se mu krabatilo a štětinky na špičkách uší sebou nepokojně třásly. " Možná důvod není ve mě, ale je v tobě. Položím ti obyčejně neobyčejnou otázku. Proč si vlastně myslíš, že jsi to měla. Co tě na to tom mohlo upoutat". Obrátil svou hlavu přímo na tebe a čekal co mu odpovíš. |
| |
| Knihovna Sledovala jsem nervózního draka. Kdo ví, proč jsem to měla vidět, možná je mezi mnou a Korrem nějaké magické pouto či jiný důležitý důvod. Ale já jen prostě odpověděla jedním slovem a věděla jsem, že i to je pravda. ,,Minulost." Drak se na mě jen nechápavě podíval. ,,Vyprávěla jsem ji už Uriellovi, mohu vám ji ukázat odtud." Ukázala jsem si na hlavu. ,,Pokud mi řeknete jak. Jen upozorňuji že to nebude moc pěkný pohled." Drak přikývl a začal mi vysvětlovat jak přesunout svoje myšlenky k němu. Začali jsme meditací, a když už jsme cítili klid, mohla jsem začít pomalu myslet na moji minulost. Nechala jsem myšlenky volně proudit, a zhluboka dýchala. Vybavila jsem si ještě Korra, aby moje myšlenky nalezly směr. Cítila jsem jeho pocity a tím jsem si byla jistá že můžu svoji vizi rozvést dál do detailů. Korr se sebou cukl když viděl ono známé světlo. Nechala jsem ho vidět celou mou minulost.. od dítěte až po pobyt v lese. Když byl všemu konec, vyčerpaně jsem vydechla. ,,Myslím že toto jako důvod stačí." Špitla jsem. |
| |
| Temné uličky |
| |
| Dračí pán Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Korr se nad tím co jsi mu ukázala hluboce zamyslel. "Aruááššz, svět se pohnul a pohnul se tam, kde už nikdy neměl být. To co jsi viděla ty bylo staré tisíce let a už nikdy se to nemělo opakovat." Nervózně začal procházet po místnosti. " Potřebujeme rady a myslím, že vím kam musíme jít. Podej mi ruku." Podala si mu ruku. Svět kolem tebe pohltila smaragdová záře. Stála jsi ve středu obrovského kruhového prostoru. Všude kolem tebe byly sochy draků v životní velikosti. Sochy tě sledovaly, zkoumaly každý tvůj pochyb a větřily. Korr tě chytil za ruku. Vedl tě směrem k velikému trůnu. Seděl nebo spíše ležel obrovský zlatý drak. Korr se před trůnem hluboce uklonit. Zašeptal ti do ucha " to je Ürrresss, pán dračí rasy". Zlatý drak zvedl halvu a podíval se přímo na tebe. " Korressiaršši, proč přivádíš dítě mladší rasy", zeptal se. " Zlatý, staří protivníci se znovu probouzejí a ona je má žačka". Zlatá drak se zastavil v polovině pohybu, " mluvte" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se hluboce napil. "To víš Dele, že to není samo sebou. Někdo vložil spoustu snahy a úsilí k tomu, aby vzbudil síly. Jen pro všechny bohy doufám, že ten někdo má alespoň tušení s čím si zahrává". " Doufejme, doufejme" ,pokýval hlavou hostinský, už tak se stála spousta zlých věcí. Život je i tak složitý i bez toho, aby si zlí lidé zahrávali s osudem" Merovech upil a pokýval. "Bude třeba dát vědět tam kde je potřeba" ,řekl tvůj společník, " něco se s tím musí udělat. je přece naší povinností bojovat se zlem, které vstoupilo do našeho světa". Hostinský, pokrčil rameny a šel jsi po svém na jeho pohledu, ale bylo vidět, že v nějakou změnu už nedoufá. "Je mi dost líto, že tady nebudu. Byla by to dost zajímavá výprava. Nás ale vedou povinnosti jinam a nebude o nic méně zajímavé". Řekl Merovech a šibalsky se na tebe usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant byl stále pryč, když jsi došel do úkrytu. Ty sám jsi byl dost unavený, tak jsi pohodlně ustlal a usnul jak dřevo. Vzbudil jsi se po poledni. Elant seděl za stolem a studoval vekou spoustu listin, kterou na něm měl rozloženou. "Doufám, že jsi se včera moc nepil. Byl bych velice nerad, kdyby tě trápila kocovina", řekl a dál se věnoval kupě listin. Něco se mu ale stále nedařilo. bral do ruky jednu listinu za druhou. " Mimochodem, byl by si schopný vloupat se do císařského palácového archivu". Znovu vzal do ruky listinu, chvíli ji zkoumal a pak se obrátil přímo k tobě. " Sbal si věci, musíme do císařského archivu. Zaplatím ti ze svého a i zadarmo by ti to udělalo takovou reklamu, že si to ani nedovedeš představit. PO cestě mi povíš co si ses včera dozvěděl" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Tábor postupně utichal. Noc byla teplá a klidná, nesly se jí typické zvuky noční zvěře. Vozkové drželi svá stanoviště a po těžkém dnu se snažili zůstat vzhůru. Z tvé hlídky uplynuly asi dvě hodiny, byla tma jako v pytli. Všiml sis jednoho z vozků. Tenhle určitě nebyl z tvé hlídky, přesto byl vzhůru. Seskočil z vozu na kterém spal, rozhlédl se na všechny strany. Tebe se viditelně nevšiml. Pomalu a opatrně se začal doslovně plížit z tábora. |
| |
| Temné uličky Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Postoupil trochu blíž k tobě. Byl to ten sám co ti lezl na nervy v hospodě. "Myslím, že jsem se někde potkali", řekl a skoro mile se usmál. " Myslím že je na čase probrat tu nabídku. Pokud nemáš nic proti." Nechal ti jen krátkou chvíli, aby sis to mohla přebrat. jakmile se vrátíte do kasáren, vaši jednotku rozdělí na půl. Ty spolehlivé pošlou s armádou na jih. Vás méně spolehlivé a spoustu nováčku nechají tady. Z tebe bude setník." Zase ti nechal chvilku, aby sis to mohla přebrat. " Budeš plnit své povinnosti a konat poctivě svou službu. Budeš cvičit zobáky. Už jsi byla poddůstojník, tak víš do čeho jdeš. Občas se za tebou zastaví někdo a bude chtít laskavost. Nebude to nic, kvůli čemu by si musela dát hlavu na špalek. A ještě něco, celou dobu budeš mít oči a uši otevřené." |
| |
| Temné uličky |
| |
| Temné uličky Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Znovu tě sledoval, byl ale ,mnohem uvolněnější, viditelně jsi ho totiž potěšila. "Jsem neodbytný, to uznávám. Je to ale přesně ten důvod proč jsem stále na živu. Ty správné lidi poznáš snadno, budou mít tohle". Opatrně ti podal zlatou minci. Na první pohled to byl obyčejný zalťák. Na jedné straně byla vyražena císařská hlava, na druhé drak. Nebyla to ale obyčejná mince, což ti došlo hned vzápětí, když se drak na minci pohnul."Nech si ji. Ti co příjdou ji budou chtít vidět." Rozhlédl se na všechny strany. Těší mě, že jsme se dohodnuli. Nikdy jsme se nesetkali, jestli rozumíš", řekl a zmizel v hluboké noční tmě. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Hlídka mi ubíhala klidně noc byla teplá a byli slyšet jen obvyklé zvuky noci no co ostatně noc a stín to jsou mí velice dobří kamarádi a jak jsem tak pozoroval ze stínu jednoho z vozů své okolí neunikl mi jeden z vozků který viditelně opatrně a téměř nehlučně seskočil ven co chce dělat když jsem spatřil že si to namířil rovnou mezi vozy ven z tábora na jeho pohybech je vidět že se skoro i plíží tak aby ho nikdo nezpozoroval to se mi nechce líbit a co teď s ním mám ho rovnou sejmout šípem z kuše nebo se za ním opatrně vydat. No pro tentokrát se rozhodnu pro druhou variantu i když ta první se mi zamlouvá víc je rychlejší ale živí bude možná užitečnější. Tak se vydám opatrně za ním kuší mu mířím přímo mezi lopatky kdyby náhodou nějak špatně reagoval ale ještě si pro jistotu připravím jednu z dýk mezi prsty. Snažím se k němu dostat co nejblíže pořád se pokouším držet se ve stínu pokud to jde. Pokud se mi podaří se k němu dostat tak na jeden metr položím rychle potichu kuši na zem a rychlím skokem se na něj vrhnu a srazím ho k zemi a čepel dýky mu položím na hrdlo se slovy.Ani se nehni pokud nechceš být mrtví a potom zavoláním vyvolám poplach. Pokud se mi nepodaří se k němu přiblížit a všimne si mě zamířím na něj kuši a rovnou mu řeknu Lehni si na zem a tvář do ní pěkně zaryj počkám až to udělá přišlápnu mu krk nohou a mířím mu rovnou na hlavu a potom vyvolám poplach celou dobu kontroluji jeho ruce aby se v nich neobjevila nějaká zbraň |
| |
| Temné uličky |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Kolem poledne jsem se vzbudil, promnul jsem si vousy, poškrábal se na hlavě a pak ve vousu. Protože jsem pil méně, než stráže, tak jsem nebyl tolik opilý. Jestli pak už je Elant zpátky? Jakmile jsem se rozkoukal, všiml jsem si Elanta jak sedí u stolu a hrabe se v papírech a v okamžiku, kdy si všiml, že jsem se vzbudil spustil. Trochu jsem se protáhl a Elant se mě zeptal, jestli bych to dokázal. On snad žertuje? Každý, kdo se vyzná v císařském zabezpečení ví, že ti šašci jediné, na co dávají prachy je více stráží a více ocelových dveří, ale více lepších zámků a podobně, to je jaktěživ nenapadne. Už několikrát jsem se vlouopal do císařských pevností nebo jiných budov s císařskými insigniemi a kolikrát bylo těžší se vloupat do kas obchodníků než do císařských staveb. Jediné, co měli císařští lepší, byl počet stráří, jinak nic. Samozřejmě, že to svedu. Elant se ještě chvíly vrtal v papírech a pak vynesl verdikt. On snad žertuje? Jak se chce vyhnout všem těm strážím? Když to vypadalo, že to Elant myslí vážně, jen tak na blind vletět do císařského archivu, tak jsem ho chytil za flígr a povídám: Já se kvůli tobě nechci dostat do basy a pak skončit s hlavou na špalku nebo s mašlí na krku! Elant se tedy zeptal, co tak nutně potřebuju. To tam půjdeme sami? Přinejhorším potřebuju pár věcí proti strážím, kdyby se něco posralo a pak by to možná chtělo trochu zlepšit výbavu Elant mi odvětil, že asi půjdeme sami dva, ale že ty věci ví, kde sehant, co přesně že chci. Asi by to chtělo nějaké dýmovnice, mám sice nějaké nášlapné ježky, ale když jich vezmu ještě trochu víc, nic se nestane. Určitě by se hodilo páčidlo, jen kdyby jsme potřebovali rychle zdrhat a taky bych si s sebou raději vzál něco víc než jen paklíče kvalitně vyrobené, ale jen základních tvarů. Jo a ještě by se hodila olejnička. Elant chvilku přemýšlel a pak mě ujistil, že věci dostanu. Než jsme vyrazili, vzal jsem si obnošené oblečení a to krásné zdobené jsem si uložil na lůžko. Zbroj jsem si samozřejmě vzal a stejně tak i sekeru. Vyrazili jsme směrem do čtvrti řemeslníků. Po cestě jsem Elantovi řekl všechny ty důležité věci, které mi strážní byli ochotní říct. Zašli jsme mezi domy, kde se nácházel jeden malý obchůdek, z poloviny zasazený do země. Sešli jsme po schůdcích a přede mnou se oběvil obchod s technickými věcmi srovnatelný s odborným obchodem trpaslíků. Elant šel k pultu a prohodil něco slov s majitelem obchodu. Ten zašel dozadu, něco přinesl a pak se mě ještě zeptal, co ještě budu chtít. Na pultě ležely nějaké zabalené balíčky s knoty, malá olejnička a malé olověné kuličky spojené silným provazem. Obchodník mi je doporučil s tím, že při útěku tím protivníka zpomalím a je relativně jednoduché se s nimi trefit. Zároveň k nim mi dal i příruční pouzdro na stehno do kterého se vejdou čtyři, nechrastí a snadno se vytahují. A ty balíčky jsou dýmovnice? Obchodník přikývl a ještě dodal, že dým je to vskutku nepříjemný. Štípe v očích a v kruku, takže máme mít nějaké šátky. Po chvilce hledání, jsem v obchodě narazil ještě na pár vychytávek. Jednalo se o speciální páčidlo s výsuvnou plochou, které se dvěmi pohyby stalo krumpáčem. Ještě jsem se pořádně prošel po krámku a vybral si mimojiné nějaké šroubováky. Ty se budou hodit. Císařtí jsou lenoši a tohle je jednoduchý, rychlý a pevný způsob spojování dvěří a podobně. Sice je to drahé, ale když to neplatí, tak to rádi používají. Chacha Ještě jsem si vybral pár vychytávek, jako více železných ježků, hliněné kuličky s petrolejem a fosforem a ještě nějaké zámečnické vybavení. Nakonec přišel čas placení. Enat to zatáhl s tím, že to mám brát jako menší zálohu. Když jsme vycházeli ven, znalecky si pohodil jakousi mincí. Nově získané vybavení jsem si uložil do kapes na oděvu, krumpáč si choval do vaku na zádech, připevnil si pouzdro na koule s provazem, za pas si upevnil jeden měšec s ježky a jednu dýmivou si schoval do náramenní kapsy. Vyrazili jsme směrem k císařskému archivu .... |
| |
| Učedník Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase[/u][/b] Když slyším co se stalo jsem značně znepokojen, za prvé nečekal jsem že je situace tak vážná jak nasvědčuje chování kameníka a za druhé smrt Kritta všechno značně zkomplikovala. Potom mi kameník podá měšec ten jsem s díky přijal. Stejně se vás ale ještě musím zeptat. Co je na něm tak nepostradatelného je to jen chlapec. Když mi odpoví, podám mu ještě jeden návrh. Myslím že by nebylo moudré vyjet takhle večer byli bychom nápadní, spíš bych vyjel zítra a proto bych vás chtěl požádat jestli bych se u vás nemohl vyspat, přičemž ráno bych odjel i s chlapcem, už mám dokonce i místo kam ho schovám. Pokud kameník řekne že by to šlo poděkuji mu, pokud odmítne a řekne že je nutné vyjet okamžitě vezmu chlapce a odjedeme co nejdřív. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše "Jó, to by chtělo. Dřív, než se to zvrtne ještě více." Pak se Merovech otočí na mě s úsměvem na tváři a povídá o naší výpravě. "To tedy ne," usměji se také. Pak znovu v ruce promnu květinu od Agnes. "Čím dříve budeme zpět, tím lépe. Slovům toho věštce stejně pořádně nerozumím, tak ať to máme za sebou co nejdříve. A pak se musíme postarat o toho ohnivého zmetka." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 25. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Karavana se probudila velmi rychle. Vozkové se chápali zbraní a dost nechápali, co se to vůbec děje. Arist vypadal jako vyoraná myš, mžoural očima a byl dost nevrlý. Rychle jsi mu vysvětli co se stalo. Nadzvedl obočí a příkře se podíval na tvého zajatce. " Podívej milej drahej,", začal, " buď mi smysluplně vysvětlíš o co si snažil, nebo tě do nejbližšího města nechám táhnout za koněm". "Já, já, já," začal blekotat chycený vozka. "Mluv", okřikl ho Arist. " Já dostal zaplaceno, měl jsem podávat informace. Nedali mi na výběr" odpovídal zajatec zkroušeně. " Tak najali," řekl spíš sám pro sebe Arist. Svažte tu krysu a vystřídejte hlídku", rozkázal. |
| |
| Temné uličky Harrdie 27 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Ještě chvíli jsi bloudila sama téměř prázdnými uličkami. Nakonec si se ocitla na jedné z hlavních tříd města. Všude bylo plno vojáků. Většina se již zmohla jenom na opilé popěvky, nebo na zvracení v mrtvém předklonu. Mezi vojáky se proháněli náhončí. Nabízeli cokoliv od děvek na jednu noc, přes laciný alkohol po teplou postel bez švábů a blech. I tobě se povedlo sehnat teplou postel. Domácí byla milá žena ve střední letech s velikou kupou dětí. Pokoj byl teplý a útulný a navíc cena nebyla nijak přemrštěná. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant tě dost soustředěně poslouchal, když jsi ho chytil za límec, škubl volnou rukou a v ruce se mu objevila hlavice dýky. " Neboj se blázne. Ani já nechci skončit někde na popravišti. Znám v paláci každou chodbu a každé dveře, znám dokonce i ty o kterých nikdo neví. Dostanu nás bezpečně dovnitř i ven. Nejraději bych tam šel sám, ale nedovedl otevírat zámky jako ty" Vyrazili jste směrem ke čtvrti řemeslníků. I Elant potřeboval nakoupit. Vzal si zásobu svíček a několik sáhů poctivého provazu. Zavedl tě do jednoho průchodu a otevřel pevné dveře. Za nimi byly schody vedoucí do městské kanalizace. Sešli jste po schodech dolů a zapálili první lucerny. Elant tě bez zaváhání vedl složitou spletí chodeb a kanálů. Po chvíli ti došlo, že ani trpaslík by se v tomhle labyrintu nenašel, pokud by ho neznal. Smysly tvé rasy ti říkaly jen dvě věci, jedete stále hlouběji a na konci je voda, spousta vody. Šli jste asi hodinu, když se Ealnt zastavil. " Světlo", řekl silným hlasem. Podél stěn se rozhořely stovky pochodní. Před tebou ležela nekonečná podzemní hala, sloupy podpíraly vysoký strop.
Byla to obrovská vodní cisterna. Středem vedl úzký chodníček. " Harrdieské zásoby vody, pojď půjdeme". Prošli jste a vešli do úzké, kde bylo schodiště s mnoha stupni směřující směrem vzhůru. Na konci schodiště byly pevné železné dveře. " Otevři je, jenom opatrně za nimi je jenom malá místnost a pak jen jedno z nádvoří paláce. Nechceme nikoho vzbudit". Dveře měly pět zámků a po jejich obvodu byla vyryta dlouhá řada trpasličích run. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Kameník chvíli přemýšlel. " Víte pane Aleone, já jsem jen bohapustý pěšák a ti co hrají tuhle hru jsou mnohem, mnohem výš. Nevím jak jste se do téhle hry dostal, ale myslím si, že máte právo znát pravdu." Chvíli z hluboka dýchal než pokračoval, " a pokud jste špicl tak už stejně všechno víte. Vill je císařský syn. Neptejte se mě, jak je to možné, ale je to pravda. Kdysi ho ke mně přivedla moje sestra a její manžel Krrit logothetos. Jediné co vím, že by novým císařem měl být on a ne Bardas." Vypadal jako by z něho spadlo veliké napětí. " Pane Aleone klidně tady můžete zůstat přes noc, ale zítra musíte jít. Já sám mám rodinu a nechci aby se jí něco stalo". Otevřel dveře a pustil dovnitř Villa. " Tohle je Aleon, zítra s ním odejdeš. nemusíš se bát je to přítel", představil tě. Chlapec tě zkoumal černýma velmi bystrýma očima. " Já jsem Vill a vůbec se mi nelíbíš", řekl. |
| |
| Temné uličky |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se znovu hluboce napil. "Však se o něho postaráme až se dozvím, co byl vlastně zač a jak ho poslat tam kam právem patří", řekl a uhodil pěstí do stolu. U vedlejšího stolu vytáhl jeden z hostů píšťalu a začal na ní hrát velmi smutnou píseň. Venku se stmívalo a místní postupně odcházeli domů. " Je to teď smutný hostinec,"řekl hostinský, když se lokál naprosto vyprázdnil. " Kdysi tady bylo veselo, od rána hluboko do noci. No nic, pojďte na horu, ukážu vám váš pokoj." Zavedl vás do zadního traktu hostince. Váš pokoj byl celkem útulný. V krbu plápolal oheň a vybaveni působilo domáckým dojmem. Merovech si sundal boty a padl na postel. " Víš Dele celkem by mě zajímalo co nás tam daleko vlastně čeká, když u tady téměř doma je to tak nebezpečné" |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Když mě Elant vzal do podzemí, rychle mi došlo, že nějaké to svítivo jsem si přeci jen mohl vzít, ale na to očividně myslel za mě. Jak hluboko a daleko asi ty choby vedou? Aby se tu jeden vyznal, to aby dostal školení a ještě několik map. .... A jak dlouho asi muselo trvat to všechno vyhloubit? Přeci jen to nevypadá na lidskou práci, ale to tu pracovalo tolik trpaslíků? Chodby byly již dost sešlé a jen stěží odrážely zašlou krásu, kterou musely kdysy oplývat. Zaříkaldo, které rožlo nejméně sto světel na mě udělalo dojem. A ještě si tu dal někdo práci s magií? Co zajímavého tady ještě objevíme? Nejzajímavější však pro mě byly dveře. Jednalo se o staré okované dveře, očividně trpasičí výroby. Kov byl kvalitně zpracovaný do nejmenších detailů. Runy jsem skoro nebyl schopný přečíst, protože se buď jednalo o staré runy nebo o nějakou komolenou verzi, nejspíše typickou pro zdejší stavitele. Na dveřích bylo napsáno něco ve smyslu: 5. únikové dveře císařského paláce a dál se nápis nedal přečíst. Do dveří se zub času zakousl víc, než kdekoli jinde na zdejším prostředí. Dveře už byly mírně rezavé, což naznačovalo, že se zde o ně moc nepečovalo a tak to mohlo trvat i několikset let. Trpasličí kovy jsou přeci jen dost odolné proti zkáze jakou představuje třeba rez. Dále dveře doznaly úpravy plochou zpevňující mříží, přibitou na kovových dveřích. Také zámků původně nebylo tolik. Původně měli dveře nejspíše 2 zámky, ostatní byly nejspíše po určitých událostech přidané navíc. Bohužel jejich celková úroveň nebyla nijak závratně vysoká. Staré trpasličí zámky musely sice být tvrdý oříšek, ale protože o ně nebylo pečováno, tak se postupně vychodily a mírně zrezly. Toto opotřebení vede k jejich snadnejšímu prolomení. Ostatní zámky jsou sic v lepším stavu, ale jejich úroveň není nijak závratná. Jen jediný zámek má jakousi vyšší úroveň, ale jak jsem zjistil, tak i on pro mě nečiní nijak závratnou překážku. Musel jsem do zámků, hlavně těch starších nakapat trochu oleje, aby při otevírání nevrzaly, ale za pár chvil jsem byl hotov a dveře jsem pomalu otevíral. Elant elegantně vklouzl relativně malou mezerou dovnitř a já ho následoval. Nutno podotknout, že jsem dveře musel trochu více pootevřít. Před námi stály další dveře, nyní už jen s jedním zámkem. Kolem nás byly debny a nějaké sudy. Podle všeho se jednalo o místní sklad pochodní a petroleje do lamp. Do vaku jsem si vzal z jedné bedny opatrně 2 pochodně a jednu láhev petroleje, ze které jsem si dolil malou lucernu a zbytek si schoval do somradla. Elant mi naznačil ať přestanu blbnout a otevřu dveře. Stál vedle dveří a menším proskleným okýnkem se koukal ven ze strany na stranu, jestli až je otevřeme, jestli nás náhodou nebude moct někdo vidět. Tyhle dveře měli standartní zámek, takže asi 4 pohyby a dveře jsem pomalounku otevíral. Bylo vidět celé nádvoří a silueta strážného s lucernou v ruce jak mizí za nějakým rohem. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 25. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Dopili jsme a hostinský nám ukázal pokoj, kde můžeme přespat tuhle noc. Útulný, prostý. Sednu na postel, převléknu se do čistého a zalehnu. "No co ty víš, třeba právě tam v Dračím městě bude bezpečno a jen tady u nás se děje tohle. Musíme tomu přijít na kloub. Přemejšlel jsem o tom, co mi řekl věštec, ale nejsem z toho zrovna moudrý. Doufám, že až tam budeme, tak se to trochu vyjasní." Krev prolita bude pomstěna, hledej chlapce s dračí krví pod ochranou žoldnéře, nějak tak to bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant tě poplácal po rameni, "výborná práce." Vykoukl malým okýnkem, chvíli sledoval nádvoří. " Tři, dva, jedna a máme šedesát úderů srdce. Pojď za mnou a pokus se nedělat moc velký hluk." Otevřel dveře na nádvoří a rychle ho přeběhl. Na druhé straně zkontroloval, jestli jsi si s ním. Rozhlédl se vpravo, vlevo. "Výborně, neviděli nás" zašeptal ti. Nádvořím znovu prošla stráž. Vy jste se ale vydali jinudy. Několikrát jste zahnuli mezi pavilony. Elant tě vedl stíny a bylo vidět, že se tady vyzná. Zastavili jste se před dubovými dveřmi. Nápis na nich hlásal Nejsvětější císařský archiv". Otevřel jsi je, zámek obyčejný a vlastně šel otevřít sám. Vešli jste do veliké síně. Všude bylo plno psacích stolků a písařských potřeb. Elant šel do zadní části místnosti. Byly tam otevřené dveře a za nimi dlouhá chodba. "Světlo", zavelel a chodba se rozsvítila magickým světlem. Na konci chodby byly dveře. Elant je otevřel a za nimi byly další. Ty druhé byly vynikající trpasličí práce, nejspíš stará stovky let ne li více. Viděl jsi deset zámků a po obvodu byly vyryty tisíce drobných run, většina z nich byla zaklínadla. " Tak to je důvod proč si tady," řekl Elant. "Tahle hračka se dá otevřít jenom skrz zámky. Magie nebo hrubá síla je tady k ničemu. Až je otevřeš ani je neotvírej, do chodby za nimi já tam musím vejít jako první. Rozuměls" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 26. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše (Delearus) Usnul jsi jako dřevo, ráno tebou dokonce musel Merovech zatřepat, aby tě vzbudil. " Vstávej, je ráno. Dole čeká snídaně a my musíme vyrazit. Navíc se mi povedlo sehnat dva dobré koně. Dal bych přednost vlastním tlapám, ale viděl jsi někdy vlka nesoucího náklad." K snídani byla ovesná kaše ochucená medem, slanina a vejce. Merovech jedl jako vlk a popoháněl i tebe. " Šťastnou cestu a vraťte se brzo", rozloučil se hostinský, když jste opouštěli výčep. Venku stáli dva černí koně, už byli osedláni. Merovech jednomu z nich něco zašeptal do ucha, zvíře vesele pohodilo hlavou a zařehtalo. " Nesedej, musíme jet" přikázal Merovech. Vyrazili jste. Čím více jste jeli do vnitrozemí, tím více přibývalo lidí a i atmosféra byla mnohem veselejší. " Taky mi ten věštec pořád vrtá hlavou," začal Merovech. " To co řekl mě, mi pořád nedává smysl. Spíš je to jako by někdo věděl mnohem mnohem víc a s námi si pak hrál jako s figurkami. Na druhou stranu, ten muž nikdy náš lid nezradil a nerozuměli jsme mu mnohokrát. Je pro mě těžké přijmout, že jsem pouhou figurkou, kterou pohybuje někdo jiný" |
| |
| Nový den Harrdie 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Noc byla klidná, spala jsi jako dřevo a zdály se ti milé sny. Ráno tě vzbudily zvony. Bily jako by městu táhl sám otec rohatý. Na dveře ti zabušila bytná. " Mladá paní, je čas. Vojáci jsou svoláváni k návratu", řekla a šla zabušit na další dveře. Rychle ses oblékla a pospíchala na shromaždiště. Bylo sotva po svítání, ve městě bylo velmi živo. Všude stály hlídky, Charidé chodili dům od domu a za nimi se vlekl těžký zamřížovaný vůz plný těch co měli hloupé nápady. Na shromaždišti bylo plno. Důstojníci a setníci dávali dohromady jednotky a počítali stav. Druhé kopí jenom podskočila radostí, když tě uviděla. Potřebovala totiž dalšího ovčáckého psa, který jí pomůže sehnat její ožralé a notně zmožené stádo. Nezbylo než pomocí křiku, hrozeb, proseb a někdy i násilí zahánět vojáky do řady. |
| |
| Smutný konec vesnice Strážné, země Aristů 1. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Ten večer jsi se s otcem pohádal opravdu ošklivě. Vyříkali jste si všechno co mezi vámi bylo a ani jeden z vás si nebral servítky. "Když jsi tak chytrý, tak se o sebe starej sám," řekl tvůj otec nakonec, praštil dveřmi a šel spát. Ty sám jsi toho všeho měl dost a opravdu to nebyl tak hloupý nápad někam odejít. Nakonec jsi usnul jako dřevo. Byla ještě hluboká tma, když tě něco vzbudilo. Všude kolem bylo až nepřirozené ticho. Ucítil jsi typický zápach kouře. něco hořelo a to něco byla vaše střecha. Zvedl jsi a začal křičet, "Hoří, hoří". Otec rozrazil svoje dveře a zakřičel, " Musíme pryč, dveřmi ne, oknem" Ukázal směr a vyskočil ven. Skočil jsi za ním. Něco ti podtrhlo nohy, dopadl jsi na zem jak široký tak dlouhý. Na zadní straně krku jsi ucítil chladnou ocel. Nedělej hlouposti, a budeš žít", řekl někdo nad tebou hlubokým hlasem s těžkým přízvukem. Teprve ráno odhalilo celou šíři katastrofy. Nájezdníci, vysocí muži s dlouhými plnovousy, odění v železe, celou vesnici spálili. Vás a ostatní zajatce nahnali na náves, ženy s dětmi zvlášť, muže zvlášť. Dvě hodiny po rozednění přijeli další ozbrojenci, vedl je mladík s černými vlasy a nepříjemným pohledem. Navzájem se radostně pozdravili, pak došla řada na vás. Postavte se do řady vy prasata", zařval jeden z těch co vás hlídali. Postavili jste do řady. Ten co přijel, si vás začal prohlížet jako koně na trhu. Vybíral si hlavně mladé a silné muže. Tvého otce přešel, zastavil se ale u tebe. " Toho chci taky. Celkem je jich deset. To máme tisíc dragonů, spokojení", řekl, když si tě vybral. Velitel nájezdníků pokývl. Tebe odvedli stranou a na ruce nasadili železa. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, "U hluboké díry" 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela, Cassandra) Chvíli se na vás jenom díval. " Tak trochu jsem čekal, že mně zasypete otázkami. Jestli nic tak tak jsem na řadě já. Budete tady muset chvilku vydržet, takže bych měl nápad. Zkuste se seznámit s místním osazenstvem. Tedy hlavně s jeho ženskou částí. Klíčem k našemu společnému přežití jsou informace, pokuste se prosím něco dozvědět. Sesterstvo toho ví hodně a mě to nikdy neřeknou". Na chvíli se zamyslel, "teď mě omluvte mám ještě práci". Ani jste nestihly mrknout a už se za ním zavřely dveře. Netrvalo to ani vteřinku a do pokoje vešla nádherná elfka. " Já jsem Ulia. Paní se ptá jestli pro vás nemůže něco udělat" |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Pochvala mě potěšila, ale přišla mi trochu zbytečná, protože pro mě to nic nebylo a taky jsem si myslel, že to, proč mě sem Elant přizval bude někde dál v paláci, což se později ukázalo být pravdivé. Když mi Elant řekl, že doba bude na 60 úderů srdce, tak jsem nevěděl, jak dlouho to má být, protože tak to prý dělají jen mazáci a zkušení zloději. V načasování jsem zaostával a tak jsem si počítal jen v duchu jedna, dva atd. a to se dá, jen pokud se na to dostatečně soustředím. Snad mu je jasné, že pořádně nevím, co mi právě řekl. Poté jsme vešli do archivu, kde opět fungovalo zaříkadlo "Světlo". To si někdo dělal práci pořád někam strkat tyhle čáry? Za chvíly jsem pochopil proč. Vešli jsme do menší místnosti s velkými precizně vyrobenými dvěřmi kruhového tvaru. Po obvodu byly v mnoha řadách malých znaků vyryty runy, podle dost těžké čitelnosti a malé smysluplnosti, runy magické. Více do středu byly umístěny zámky v jak jinak než pravidelných rozestupech. Ještě více ku středu byly vyryty nějaké ornamenty a přímo ve středu bylo umístěno otočné kolo, které sloužilo k otevírání a zavírání oněch dvěří. Každý zámek byl podle důkladného prohlédnutí stejný. Jejich kvalita byla sice na úrovni, ale nic co by mi vzhledem k důležitosti chráněného obsahu přišlo nějak zvlášť dostačující. Oproti posledním těžko prostupným dvěřím, tyto byly udržované a nejevili žádnou známku stárnutí. První pokusy skončili nezdarem, protože po každém druhém otevřeném zámku, se ze dveří ozvalo nějaké kovové lupnutí, naznačující, že se dveře znovu zavřely. Kruci?!? Co s těmi dvěřmi je? Vždyť by se měli po otevření všech zámků otevřít! Elant si všiml mého nespokojeného výrazu ve tváři a také toho, že ve dvěřích pořád nějak divně lupe a tak se mě zeptal, co se děje? To nevím, ale vím co se neděje, nejde mi ty dveře otevřít. Elant se mě snažil uklidnit, že máme ještě dost času a že nemusím spěchat. Tobě se to řekne, ale já nemám páru, jak ty dveře otevřít. Sedl jsem si před dveře a upřeně na ně koukal. Tak těžký hlavolam jsem ještě jaktěživ neviděl. Kéž bych tak měl Thraimorův klíč, s ním by to šlo jedna báseň. Thraimor byl mistr mechanických technik, který se stal tak znalým ve svém oboru, že i z hromádky obyčejného kovu byl schopný vyčarovat takřka holýma rukama zámky, truhlice, kompasy a jiné věci, nad kterými rozum stál. Ke konci života se prý tak zdokonalil, že se mu povedlo proniknout na netušené úrovně znalostí a mimoděk se tak naučil kouzlit. Jeden z jeho nejslavnějších výtvorů vlastní trpasličí král Digry. Jedná se o klíč, který umí otevřít každý zámek, který na tomto světě existuje. Thraimor vyrobil ještě kliku a rukavici a všechny tyto věci jsou magické, avšak o těchto dvou se neví, kde skončily. Dlouhou dobu jsem tiše civěl na dveře a přemýšlel, jak je zdolat. Byla to těžká partie dávných mistrů a mě, Torka od nikud, z neznámého rodu. Jestli to dokážu, tak se stanu skutečně slavným, jak řekl Elant, prolomit tyto dveře bude cesta do velkého světa. Ikdyby se o tom nikdo nedozvěděl, posune mě to dál. Tím jsem si jist. Znovu jsem se ponořil hluboko do svých myšlenek. Čím hlouběji a usilovněji jsem přemýšlel, tím víc jsem začínal něco tušit, když tu najednou jsem pocítil něco, co se mi v životě stalo již několikrát, ale nikdy ne tak intenzivně a tak jasně, spíše to byl jen nějaký neidentifikovatelný pocit. Začal jsem cítit samu přítomnost oněch dvěří, také dvěří za námi, všech mích nástrojů. Neřekl bych, kde jsou nebo v jakém jsou stavu, ale pouze to, že tam někde jsou. Co to? Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Co to je? ....... A jak jsem to vůbec dokázal? Chvíli jsem ještě seděl a přemýšlel a pak jsem dostal neuvěřitelný nápad. Novou myšlenku, která přišla jakoby odnikud. Co když nění důležíté, jestli ty zámky otevřu všechny, ale v jakém pořadí je otevřu? Když už jsem měl jasno, jak mám dále postupovat, podvědomě jsem se ušklíbl. V ten samý okamžik mě Elant vytrhl tím, že mi položil ruku na rameno a zeptal se mě, jestli budu ještě něco dělat nebo ta cesta sem byla zbytečná? Neznáš náhodou nějaké heslo k těmhle dveřím? Nějaké číslo, co by s nimi souviselo? Přeci jen se tu vyznáš, tak by jsi mohl vědět i tohle. Elant ale pokrřil rameny a dodal, že bohužel o žádném hesle nic neví, že myslel, že je potřeba jen prolomit ony zámky a šmytec. Aha, tak ty mi moc nepomůžeš, no nevadí, tak to udělám sám, chce to jen čas. Postavil jsem se k prvnímu zámku, otevřel jej a důkladně poslouchal, co se ve dvěřích děje. Touto metodou jsem nakonec určil správný zvuk, který značí dobře provedený pohyb. Takto jsem opravdu neskutečně dlouho postupoval v před, ale nakonec jsem dveře otevřel. Celá kombinace měla naštěstí jen pět znaků, ale i tak to bylo práce jak na kostele. Ze vnitř se ozvaly jakésy cvakavé zvuky a následně jedno docela hlasité lupnutí a já mohl s hrdostí prohlásit, že cesta je volná. V ten okamžik jsem již byl docela dost unavený, protože takhle usilovně jsem ještě nikdy nepřemýšlel. Elant mě pochvílil a také mi docela tiše zatleskal, protože už to vypadalo, že se vrátíme s prázdnou. Odstoupil jsem od dveří, sedl si ke zdi a odpočíval. To, co mě zaráželo byla skutečnost, že když jsem se začal soustředit, tak jsem ty dveře i moje nástroje stále cítil. Mslím, že jsem překročil most. Ty dveře. Můj starý život skončil a začíná nová etapa, ve které se možná i zapíšu do historie..... |
| |
| soukromá zpráva od Cassandra pro Chvíli jsme vyčkávali v salónku, mezi čímž si pan Elant dal v myšlenkových pochodech asi zabrat, takhle jsem ho já sama nikdy neviděla. Upřímně je to pro mne docela vtipné, ačkoliv by neměla být v téhle situaci taková. Co se mi však líbí, je že se nám povedlo utéct. Alespoň tedy prozatím. Doléčím slečnu Trielu a všímám si ženy, která přišla do místnosti. Ne, že by se mi nějak líbilo její povytáhnutí obočí, ale nikdy jsem nebyla přehnaně agresivní. Umím být nekompromisní, ale tohle není jeden z těch případů. Navíc většinou moc nesvedu. Sama se moc učit pokročilejší magii neumím a z mé rodiny nezůstal nikdo, kdo by mne jí naučil. Pohladím všechny své božské brože na opasku. Ale jsem ráda, že jsem alespoň nějak pomohla. Chvilku se se zmiňovanou Libélií kočkují, když dojde na to, že chce zajistit úkryt pro nás. To by mne zajímalo, kam asi tak půjde a co bude dělat. Mám trochu starosti, protože v sídle jsem si mohla být jistá. Asi se pomalu vracím ke svému původnímu životu, kdy jsem musela chodit do města, ať už z jakéhokoliv důvodu. Když Elanta na posledy vidíme, zmiňuje se o sběru informací, který by mu každopádně dost pomohl. Nejsem výmluvná osoba, ale to jen znamená, že jsem v mluvení spíše rozvážnější a dávám si pozor. Potí nechám tedy, ač nerada, Elanta jít. Libélie si odkráčila a dostavila se pohledná elfka jménem Ulia. "Jediné, co žádáme, je pokoj. Chápejte, nemáme moc ponětí o naší situaci a náš pán nás zde ponechal se souhlasím paní Libélie. " Odmlčím se. "Nevím, ale náš pán.." Chvilku přemýšlím, jak pokračovat. ".. Orois asi není jediný, co byl s paní Libélií nějak spojený, že? Všimla jste si nějakých dalších?" Povytáhnu vřele koutky a sleduju elfku s rukama spojenýma u pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro Elant na požádání Libélie odejde a mi zůstaneme samy s ostrouchem. už docela dlouho jsem neviděla příslušníka téhle rasy, což mi jenom připomíná moji bídnou situaci, kdy se musím schovávat po bordelech a poslouchat, co mi někdo nařídí. Získávat informace není špatnný nápad, ale nemyslím, že bych se toho méla ujmout. Držet jazyk za zuby se mi většinou vyplatilo více jak opak. Proto jsem Cassandře srdečně vďečná, když se ujme pozice mluvčího. Pominu, že ona je něco jako služka, tedy já jsem její nadřízená a dále jenom mlčím, když si uvědmím, co mě čeká. Pochybuji, že každá dostaneme vlastní pokoj, což znamená, že budu na pokoji s ní, takže bude dost zajímavý její názor na mě. Nějaká zrzavá blbka, co si pro okolí povídá sama pro sebe, no, to bude zajímavé.. |
| |
| Dračí pán Sledovala jsem Korra jak přechází sem a tam a nevěděla co si mám myslet. Pomalu jsem se ho chytla ruky a najednou nás pohltila zelená záře. Ocitli jsme se ve velkém temném prostoru. Prostor byl všude zdoben sochami a sloupy s draky. Neměla jsem tu dobrý pocit hlavně z těch soch. Chytla jsem se pevněji Korrovy ruky, ale to co jsem viděla potom, mě překvapilo víc, než jsem doteď viděla. Spatřila jsem zlatého draka, tak obrovského, že před ním vypadal Korr jako mrně. Zpozorovala jsem jak se mi třesou ruce a jak se mi zatajil dech. Uklonila jsem se spolu s Korrem. ,,Dračí pán..." Špitla jsem si pro sebe. Těžko se mi dívalo do jeho očí. Jeho dunivý hlas se rozezněl všude. Správně, jsem Korrovo žačka, takže by mi zlatý drak nic neměl udělat. Cítila jsem před drakem velký respekt a strach. Nechávala jsem všechno na Korrovi. Když vysvětlil o co jde, drak se zastavil ať pokračujeme. Korr začal vyprávět o tom co viděl a o mojí minulosti, sem tam jsem ho doplňovala. Drak si mě zkoumavě prohlížel, ale snažila jsem se mu dát najevo, jaké přesvědčení mám v očích. |
| |
 | Smutný konec vesnice Strážné, země Aristů 1. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Rozmrzele usínám, že ani dnes to nemohlo dopadnout poklidně. Otec byl mrzout a vždycky asi bude. Pak si trochu sebekriticky uvědomím, že i v tomto jsem vlastně otci skoro rovný. *Paličatě si stojím za svým a druzí a jejich názor mě vždy zajímají minimálně. Když je problém a nejde snadný ústupek z druhé strany, tak se zabšknu a jdu si po svých. V horším případě došlo párkrát i na drobnou bitku.* Usměji se krátce během svého převalování na posteli nad tou ironií, že i v tomto jdu ve šlépějích svého otce - otázka, zda je za toto na mne hrdý. Pak konečně s úlevou usnu. Ani nevím, jak dlouho jsem spal, když mě probudil hlomoz. Otevřu oči, cítím kouř, slyším hluk. Vyskočím z postele. Už slyším i praskání ohně. "Hoří!!" V tom otec rozkopnul svoje dveře a křičí, že musíme oknem ven. Moc nad tím nepřemýšlím, je mi jasné, že jsme v nebezpečí, když dřevená chalupa podléhá plamenům. Vyskočím hned po otci. Soustředím se, abych dobře dopadl a nevymknul si kotník. Spíše však spoléhám na koordinaci těla přirozený instinkt. V tom chaosu, panice a rozespalosti, ani pořádně nevidím. *Musím dopadnou dobře na nohy a skulit se stranou, musím dopadnout dobře...* Už, už se mi v hlavě usazuje spokojený pocit, že mé přistání je v pořádku, když v mžiku jsem podražen, sražen opačným směrem. Stěží stihnu heknout bolestí své: "Auu." A již cítím na krku chladný hrot zbraně. Ztuhnu, ani se nehnu. V hlavě mi víří zmatené myšlenky. V plicích mě pálí trocha kouře. Noha mě bolí po podražení. A v očích mám stále zaslepené ospalky a nevidím ostře. *Co se to děje? Není to jen zlý sen?* Zkusím se štípnout prsty. Silnější přitlačení hrotu zbraně mi však v tom zabraní a opět ustrnu v nehybnosti. Radši si proto snažím alespoň srovnat myšlenky a vzpamatovat se z toho šoku a ujasnit, co se vlastně tady děje. Teprve na návsi, kde nás shromáždili, mám již vyjasněnější hlavu. Podařilo se mi cestou na náves protřít i oči a mírně se protáhnout. Znamenalo to pouze drsné upozornění od nájezdníka, abych nedělal hlouposti. Vůbec se mi ani nelíbil ten jeho dodatek o tom, že budu žít. Až teprve tím mi připomněl, že tu jde opravdu o život. A od té doby mi v hlavě tepe na poplach myšlenka, že se tu bude vraždit ve velkém. Opatrně se snažím pokukovat okolo. *Kde je otec? Jsou tu všichni z vesnice? Nepodařilo se někomu utéct? Ve vesnici je hodně chlapů - pokusí se o něco - o útěk, přemoci nájezdníky?* Nacházím jen zmožené tváře, často zabořené bezmocně pohledem do země vyjadřujíc naprostou zničenost. Těch několik málo především mladších, kteří se snaží také rozhlížet během ranního svítání po ostatních působí spíše vyděšeně a v obličejích se jim zračí při pohledu na ozbrojence beznaděj. Dojde mi, že ne každý je tak hrrr do akce jako já. *Když bych teď vyskočil a nějak se mi podařilo uhnout hbitě prvnímu bodnutí, tak možná by se ke mě přidali tak dva, tři, možná čtyři chlapi z vesnice. To by nás brzy přemohli. Kolik těch nájezdníků vlastně je?* Mé vnitřní přemítání a plány zhatí příjezd dalších ozbrojenců v čele s nějákým černovlasým mladým páprdou. Využívám toho, že se zdraví vzájemně a zdvihám opatrně hlavu, abych celou scému přehlédl a odhadl konečně počet ozbrojenců, jejich výzbroj a ..... smutně si uvědomím... a převahu. Dlouhého rozhlížení mi není dopřáno políček mi připomene, že cílem mého pohledu má být udusáná zam pode mnou. Začínám se také bořit do beznaděje. Ještě stále však doutná naděje, že se něco vyklube a stane. Když nás nechají nastoupit, zajiskří mi oči. Velmi brzy ale pohasnou, když zjistím, že jediný dovůd nástupu je třízení, vybírání. Opět se mi v hlavě rozkřičí varování, že se tu bude vraždit. *Spoustu lidí jsem tu ve vesnici nemusel, spousta mi jich byla ukradených, ale přece tu nebudu stát a nechat se podřezat jako na jatkách.* Mé přemítání přeruší můj výběr. Pohlédnu veliteli nájezdníků do tváře a zapamatuji si jí. Na chvíli se zaraduji, že z toho opět svítá naděje. Zarazím se, když otec vedle mne vybrán není. Zároveň mi u toho nasazují okovy. *Takže jsem vězeň, otrok - ale alespoň živý. To vybrali jen deset z celé vesnice? Co bude s ostatními? Přeci nemohou všechny povraždit.* Už , už jsem chtěl vykřiknout, ať vezmou i alespoň mého otce, že je dostatečně silný na práci a zdatný, že se bude hodit. Pak mě ale napadlo, že *možná nezabijí všechny, že ty co tu nechají sice přišli o domovy, které lehli popelem, ale budou žít volně. Nepotřebují je vraždit, vždyť kdo by takovéto ozbrojence pronásledoval. Nějaké vojsko je odsud daleko a než by se to dozvědělo, tak budou dávno pryč. A kdo ví, zda by kvůli jedné vesnici vůbec zasáhlo. A tady všichni mají rodiny. Musí se o ně postarat, postavit vesnici znova. Nebude nikdo, kdo by je pronásledoval. Všichni budou rádi, že přežijí a třeba za pár let poslouží stejnému účelu znovu.* Uvědomění, že doteď se nevraždilo a třeba k tomu ani nedojde. A nyní by nějaká akce mohla způsobit větší problém všem, mě zarazí v mé akci-chtivosti, v mém vzdoru. A tiše si říkám, že příště bude také příležitost. Ještě pohlédnu nenápadně na otce, jak přijímá celou tu situaci, co vyčtu v jeho tváři a pohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Kouká na něj, zcela vykolejený tím co mi říká. Císařský syn to jako vážně, sakra do čeho jsem se to dostal, já myslel že je to syn stratéga. Vždyť po něm za chvíli půjde celá zem a když budu s ním půjdou i po mě, zatracená práce. No nic děkuju že mě necháte přespat přes noc buďte klidný hned ráno odjedu. Jak přišel chlapec podíval jsem se na něj a usměju se, pak chlapec promluví, úsměv mi z tváře zmizí. Nemusím se ti líbit chlapče, nic méně já budu to jediný co bude stát mezi tebou a zbylou císařskou armádou, pokud nebude mě brzo ti i tvému mistrovi někdo podřízne krk ve spaní, teď si můžeš vybrat. Smrt z ruky císařství nebo klidný život s mou pomocí. Když mu říkám o druhé variantě, natáhnu k němu ruku a znovu se usměju. Neboj si zvykneš si na mě a nebudu ti připadat tak hrozný až mě poznáš. |
| |
| Hardie |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant podskočil do vzduchu nadšením. " Jednu chvíli jsem už ani nedoufal jestli se ti to povede. Tak za tohle milý drahý si zasloužíš pořádnou prémii", řekl ti když otvíral ty zpropadené dveře. Za nimi byla další chodby. Svítilo v ní temně rudé světlo a po stěnách byly mozaiky draků, které Ealnta sledovaly živým pohledem. Na konci chodby stály dvě sochy draků s navzájem skříženými krky. Elant došel až k nim, gestem ti ukázal, že máš jít za ním. Sochy tě sledovaly upřeným a velmi nepříjemným plazím pohledem. " Já jsem Elant," řekl tvůj společník dračím hlavám, v purpuru zrozený, nejstarší syn svého otce. Mám právo vstoupit". Dračí hlavy se pohnuly, jako by byly živé. " Známe tě Elante. Ty i ten co jde s tebou může vejít", odpověděly hlavy a uvolnily průchod. " Tak Torku pojď", popohnal tě Ealnt. Procházel jsi kolem hlav, vlasy se ti zježily silnou a velmi starobylou magii. Za průchodem byla obyčejná místnost, s regály plnými zaprášených knih, listin a nekonečných pavučin. " Tak tohle je císařský soukromý archiv. tady většinou končí všechny věci, ketré někdo zapomenul spálit. My hledáme malou červenou knihu. Je na ní zlatý drak a nápis narození v císařském rodě. Já jdu zprava a ty zleva", řekl a začal usilovně hledat. Taky jsi se pustil do hledání. Ani jsi nemusel obrátit příliš věcí a kniha se na tebe usmála. Byla otevřená. Jasně jsi viděl první zápis na stránce:Elant, první dítě císaře Aleose. Chlapec. |
| |
| Dračí pán Dračí říše 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Zlatý drak trpělivě a pozorně poslouchal co mu říkáte a ani vás nezastavil. Nakonec přiblížil svou velikou hlavu až k tobě a citlivě větřil. " Cítím z tebe strach, cítím nejistotu. Necítím ale ani podvod ani zradu a to je velmi dobře. Děvčátko mě se bát nemusíš, jsem strážcem dobrých duší po mnoho tisíc let." Korr vedle tebe se viditelně pousmál a ulevilo se mu. Zlatý pokračoval, je ale třeba vědět co čeká tenhle svět pokud selžeme. Pak už nebude uzdravení, nebude odpočinutí bude jenom smrt". Zaplavily tě tisíce a tisíce myšlenek. Viděla jsi rozlehlé bitevní pole. Pod tebou stály nekonečné řady sličných elfů, trpaslíci se širokými sekyrami, lidé v zlatých brnění a mnoho jiných ras, které jsi ani neznala. na druhé straně stály temné pronárody, orci, divocí jezdci a mnoho jiného. Rozpoutala se strašlivá bitva. Magie se valila bojištěm v mohutných vlnách a smrt brala svou daň plnými hrstmi. Viděla jsi bojovat polobohy a dokonce jsi mezi řadami viděla procházet stíny bohů. Pak se něco změnilo. Blížila se bouře a na jejích křídlech od západu přilétali draci. Byly jich tisíce a tisíce. V čele letěl obrovský samec, jeho šupiny neměly žádnou barvu. Draci změnili poměr bitvy. Temní a zlí byli nyní na útěku a armády světla postupovaly v před. Ozval se křik, přesně takový jaký jsi již slyšela. Od východu přicházely nové legie, vlkodlaci, ogři zakutí v železo. za nimi k obloze stoupala krvavě rudá záře. V jejím středu šla žena. Byla nádherná a děsivá zároveň. V jejích rudých očích plála nekonečná nenávist. Jediným pohybem ruky smetla z oblohy stovky draků. Zamžikala jsi očima a hleděla jsi přímo do očí zlatého tvora. Dýchl na tebe a hned ti bylo mnohem mnohem veseleji." To byla bitva Nekonečného žalu, před více než dvěma tisíci lety, řekl Korr. " Ta co jsi ji viděla nemá jméno. Je to šampion, pravá ruka temných bohů. To ona se probouzí a to její vůle nejspíš zničila celou tvou vesnici". Zlatý drak se na tebe trochu tázavě podíval. " Myslím si, že musíš mít spoustu otázek. Polož je než se my přestárlé ještěrky pokusíme znovu zachránit svět" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Kamenický mistr se na tebe zadíval s nekonečným pochopením. " Já se o sebe dokážu postarat sám. Já už jsem přece skoro dospělý a tebe nepotřebuji", trval na svém Vill a tobě se zdálo, že mu oči rudě září, když se vzteká. Mistr vás na chvíli nechal a osamotě. Kluk byl zticha, ale až na jeho zádech bylo vidět, jak je vzteklý. Kameník se vrátil. Nesl dva slamníky a láhev velmi silné vinné pálenky. " Pane Aleone bude lepší, když budete spát tady. Okno vede na zahradu a tou se dá projít do další ulice. V koutě je poklop a ten vede do sklepa, odkud se dá utéct do městského podzemí. Villi běž se rozloučit s ostatními." Řekl a podal ti láhev. Počkal až se Vill ztratil a pokračoval, " je mi vás líto pane. Vypadáte, že vás do toho pěkně navezli. Kluk je protivný a má svou vlastní hlavu, ale jinak je zlatý. Kritt, ta bestie mi ho se donesla jako čerstvě narozené mimino. Moje drahá sestra tvrdila, že by to dítě jinak nepřežilo. Slitoval jsem se a byla to poslední nov, kdy jsem klidně spal." Vzal si od tebe láhev a hluboce se napil, " pane Aleone, naučte ho používat meč a neříkejte mu kdo je. My jsme mu to neřekli, je to tak lepší pro něj i pro nás" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 26. den měsíce květů, rok 2348 od založení říše Další ráno a opakovalo se přesně to, co pár dní zpět v Merovechově vesnici. Začal se mnou třepat, jako bych byl po smrti a on se mne snažil vytáhnout zpět. "Už vstávám, vstávám. Ty ze mě jednou tu duši opravdu vyklepeš," usměji se. "Na koni už jsem pěkných pár let nejel, snad naposledy doma. Alespoň trochu změna a jak říkáš, táhnout se s tím na zádech..." Hodím na sebe oblečení, schovám čisté triko, růžičku od Agnes zastrčím zpět do náprsní kapsy kabátu a vyrazím na snídani. Spěcháme a ládujeme se o sto šest. Nakonec se rozloučíme s hostinským, poděkujeme a vyrazíme ke koním. Stáli venku, již osedlaní, krásní černí koně. Přistoupil jsem k jednomu, pohladil ho po hlavě a zadíval se mu do očí. Pokynul mu na pozdrav a doufal, že to nebude nějaký paličák. Vyhoupl jsem se mu na hřbet a vyrazili jsme. Mířili jsme do vnitrozemí a atmosféra okolo se úplně měnila. Bylo tu veseleji a hustota populace rostla. Merovech se mi pak svěřil, že taky není zrovna moudrý z toho, co mu věštec řekl, ale že mu věří. A proto já taky. |
| |
| Nový den Harrdie 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Stálo to sice hodně úsilí, ale nakonec se vám povedlo tu bandu opilců nahnat do řad a spočítat. Vyskytlo se sice několik pozdních příchodů a dvě dezerce, ale důstojníci byli celkem spokojeni. Nebylo ještě ani poledne, když jste se nalodili a vyrazili směrem k táboru v Aridne. "Hele Freyo", řekla Elena, "nebudu se tě ptát jak sis to užila. Chodí tady ale fáma, že nás budou dělit. Sama jsem viděla ráno dlouhý zástup odvedenců, které naloďovali směrem a posílali směrem , k našemu táboru". Plavba trvala jen necelou půl hodinu. Pak už tady bylo molo a návrat do starých milých kasárenských bloků. Většina mužstva byla z návratu domů až nadšená. Důstojníci vás nahnali na nádvoří před báráky, kterému se něžně říkalo buzerplac. "Vojáci", začal velitel vaší drungy, " císařské veličenstvo se ve své moudrosti rozhodlo rozdvojit naši jednotku. Ti šťastnější pojednou do boje. Ty druhé čeká dlouhý zástup mladých zobáků. První kopí je to na vás". Nejstarší setník začal číst jména. Tebe zařadili mezi tebe co zůstanou v kasárnách. " Vojáci poklusem. Máte hodinu na sbalení věcí. Poklusem v klus" zařval velicí. Vojáci jdoucí do boje se za pokřiku důstojníků pustili do příprav k pochodu. " Pokud to dobře chápu", zašeptala ti Elena do ucha, " tak teď jsem první kopí" |
| |
| Smutný konec vesnice Strážné, země Aristů 1. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Na tváři tvého otce se značily jen dvě věci, strach a nenávist. Nájezdníci a bylo jich opravdu mnoho se pustili do rabováni cenných věcí a do shánění dobytka. Ostatní vesničany spoutali a začínali hnát k severu. Čs přišel i na vás. Vaši noví věznitelé vyrazili na cestu. Přivázali vás ke koňskému sedlu a vydali se k jihu. Šli jste, nebo spíš běželi celkem rychle. Bylo vidět, že mají na spěch. Cestičkami, kterými jsi za mladá hnával stáda teď hnali tebe. "Tak ponravy, hoďte sebou do večera musíme být v táboře." Bylo vidět že svému řemeslu rozumí a že vás považují za cenný náklad. Vedli vás do divočiny, do země bez pánů, která se rozkládala v sousedství vašeho kmene. Jen málo kdo tam chodil. Všichni ale věděli, že tam protéká veliká řeka Ersa. První hodiny byly plné dojmů, pak se ale nastala krutá rutina. Přestávky jste měli jen co hodinu a to jen na chvíli. Hlídali si vás jako psi, ale nedovolili aby se vám něco stalo. Před soumrakem jste byli v hluboké divočině. Sestoupili jste do malého údolíčka na břehu Ersu. Byl tam tábor a u břehu stálo několik lodí s nízkým dnem. Zahnali vás ke skupince vám podobných zajatců. Mohlo jich být kolem sta a všem bylo v obličeji vidět vyčerpání. K jídlu jste dostali kus černého chleba. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Reakce Elanta mě překvapila. To, že bude rád či možná i nadšený, jsem čekal, ale že ho to až tak sebere, že se začne skoro vznášet, to jsem nečekal ani omylem. Co je za těmi dveřmi tak vzácného a cenného, že i Elant se těší a raduje jak malý Jarda? Elant mezi tím otáčel kolem u dveří a po hlasitém cvaknutí začal s odfukováním dveře otevírat. Byly opravdu dost masivní a soudě podle toho, jak funěl, když je otevíral, tak byly z větší části vyplněné kovem než vzduchem (přeci jen složité mechanizmy potřebují volný prostor). Pomalu jsem se zvedl a následoval Elanta. Už od vchodu bylo cítit cosi, co se nedá popsat, nevoní to, nesmrdí, není vidět a ani se to nedá chytit, ale já měl při tom vždy zježené vousy, vlasy a na zádech mi naskokakovala kusina: magie a to hodně silná, protože ještě nebylo vidět nic, co by jí mělo oplývat. Chodba byla opravdové umělecké dílo. Jednotlivé dílky mozaiky byly opravdu dosti droboučké (kolikrát velké jako klíčová dírka). Nešetřilo se vzácnými kovy, jako zlato, stříbro a oči draků byly nějaké opravdu pěkně zpracované rubíny, křišťály nebo jiné drahé kamení. Umělci si dali práci vystihnou podstatu mnoha různých druhů draků, podtrhnutých vhodnou barvou drahokamu toho či onoho draka. Chodba sice nebyla nijak veliká, ale něco tak krásného jsem už hodnou chvíly neviděl. Mohl bych si vzít nějaký ten kamínek na památku, přeci jen nevím, jestli se sem ještě někdy vrátím a kdo by si toho vůbec všiml? Stejně tu asi moc lidí nechodí... a zrovna jsem se díval na jednoho krásného draka, který jako by se na mě zamračil, jakmile jsem na to pomyslel a tak jsem od tohoto nápadu upustil. Když jsme došli do místnosti s dračími strážci, začínal jsem tušit, odkud se ona magie bere. Sochy se zeptaly Elanta, který správně odpověděl a vpustili jej dovnitř. Já jsem podle pokynu šel hned za ním. V ten okamžik mi bylo jasné, odkud se ona magie bere. Brrrr, proč se ty sochy na mě tak škaredě dívají? Tentokrát tu nejsem, abych něco ukradl. Ale na závěr mě stejně ještě zamrazilo v zádech. Vešli jsme strašně staré místnosti, soudě alespoň podle pavučin a prachu. Elant mi konečně řekl, pro co jsme sem přišli. Co chce hledat v císařském rodu? To chce do úřadu uvést nového císaře a mít za to výhody nebo proč? Udělal jsem pár kroků, prošel asi padesát knih a když jsem se podíval na Elanta, jak je v hledání daleko, tak jsem uviděl na jedné z mnoha psacích desek položených na jednom velkém stole uprostřed místnosti ležet otevřenou knihu, která byla očividně to, co jsme hledali. Horší zpráva byla, že kniha nebyla zaprášená a stejně tak ani podstavec, na kterém ležela, což znamenalo jedniné, ale nejprve jsem si všiml něčeho jiného, co mi spustilo čelist tak nízko k podlaze, jak jen to bylo možné. Oči mi div nevypadli z důlků, jak jsem si několikrát po sobě četl to, co jsem viděl, jen pro případ, že bych měl vlčí mlhu. Elant si povšiml mého výrazu v obličeji a zeptal se, co se děje a já ze sebe vykoktal jen: Po-poď se na něco po-podívat. Elant obešel stůl a já už se dostatečně dal do kupy, že jsem přestal koktat a u knihy jsem přivítal Elanta slovy: Tak si to poďte přečíst, císaři Elante, HAHAHAHA. Elant se sehnul nad knihu a jeho výraz byl zprvu stejný jako můj. V ten okamžik jsem si všiml setřeného prachu a hlavou mi blesklo:Jestli to viděl i někdo z našich nepřátel, pak to znamená, že teď po nás půjdou a bude to souboj buď mi nebo oni. Ale pokud se s mojí pomocí Elant udrží na živu, vyhraje ten spor a stane se císařem, pak by mi mohl oplatit moji pomoc a to hodně. Zdá se, že ví, co to znamená, platit za kvalitní práci. Mohl by být velkorysí a několikrát mě kdyžtak vysekat z problémů se strážemi, pokud se mu to donese nebo mě štědře vyplatit ve zlatě. Začal jsem se radovat spolu s Elantem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant se na tebe podíval jako na vola. " Císaři ani omylem. Jsem totiž bastard, takže bez nároku, ale člen rodu. Pokud bych nebyl tou chodbou bychom nikdy neprošli, tedy ne živí". Vzal ti z rukou knihu. Obrátil dvě stránky a ukázal ti text. Stálo tam: Villios, třetí dítě císaře Aleose, chlapec. Jinou rukou bylo dopsáno: zemřel při porodu. Elant se podrbal na hlavě, " já ti dám zemřel, strýčku. Pohřeb nebyl. Smutek nebyl". Otočil se k tobě, " mám co jsem chtěl. Teď odsud musíme rychle zmizet. Nechám se chytit, čekala by mě šňůra a tebe kolo". Vešli jste do chodby, Elant se otočil směrem k hlavám. "Přikazuji vám, zapomeňte" řekl jim. "Jsme strážci. Slyšíme a posloucháme," odpověděly hlavy. Dveře, které tě stály tolik úsilí se za vámi samy zavřely. " Tak teď ven hlavní bránou. Tvař se prosím důležitě a nedej najevo strach", přikázal ti. Prošli jste několik prázdných nádvoří, než jste se zastavili před jednou z bran paláce. Elant, zabušil na dveře strážnice. " Císařské oči chtějí projít", zařval. Ven vykoukl desátník gardistů s dost protivným výrazem. " Jděte do prdele, je noc", odpověděl. Elant mu pod nos strčil zlatou destičku a listinu. Desátník gardistů zbledl jako stěna. " Tak co otevřeš, nebo si to mám jít vyříkat s velitelem stráže", zeptal se ho Elant. " Ne to nebude potřeba, už to bude", vykoktal ze sebe a otevřel vám malou branku. Vyšli jste ven na ulici a zmizeli ve stínu noci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, "U hluboké díry" 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela, Cassandra) Ulia se na vás podívala téměř pohrdlivým pohledem a pro sebe si jenom prohodila,"žáby". Pak se na vás mile usmála, " pokoje vám právě chystají." Koketně se na vás usmála a pokrčovala: " co se týče vaší situace,to celkem prosté. V paláci je tichý převrat a Orois je na straně, která jde dole vodou. Navíc se to dozvěděl, jako poslední, což znamená, že ho zradila velká spousta lidí. Je mi líto, že to říkám tak tvrdě, ale tak to je." Znovu se na vás zadívala, ale nemusíte se trápit. Orois je jako zmije, které šlápli na ocas. Věřte mi, že bych nechtěla být tou nohou. A víte co, pojďte se najíst, musíte mít hlad" Na chodbě bylo celkem ticho, ale ze spodního patra se ozývaly zvuky mnoha ženských hlasů smíšené s dětským pláčem. Jídelna v přízemí byla plná žen a malých dětí. Všichni seděli kolem velkého stolu plného chutných a voňavých věcí. |
| |
| Smutný konec vesnice Strážné, země Aristů 1. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Otcův obličej a emoce, které z něj vyzařovaly se mi vryjí do paměti. Celou cestu se mi před očima míhají výjevy z poslední noci a brzkého rána. Mám z toho stažené hrdlo. Když si uvědomím, že touto cestou jsem chodíval a byl volný jako pták, tak se ve mne vzedme vlna vzteku. Na protest proti tomuto celému dění, na prostest proti zničení vesnice, na protest proti uvěznění se někde z hlouby mě ozve zavrčení poraněné šelmy. Trhnu okovy, kterými jsem připoután zpět a nic nedbám, že se mi zaryly do kůže. Chřípím zostra naberu vzduch tlumíc tak vnitřní, ale i fyzickou bolest z následného protitahu koně. Je mi jedno, co následuje upadám do apatie zklamání, že ani tento zoufalý protest nic nemění. Nedokáži čistě myslet. Mé myšlení se propadá do začarovaných kruhů ignorující zoufalosti. Okřikování, urážky a rána od dozorců mi však čistí hlavu. Během dalšího rychlého běhu. Kdy noha nohu míjí a krajina jen pomalu jako šedavý stín se pohybuje v mém periférním vidění, tak konečně jsou tu živé myšlenky a s nimi opět naděje a první plamínek dalšího vzdoru. Nyní však mnohem více promyšlenějšího. Navenek nedávám najevo žádné emoce a dále jen jako tělo bezduše běžím za koněm až do další zastávky. Využiji chvíle odpočinku a i přes omezený pohyb rukou v okovech si nenápadně nahmátnu kratičce svou slzu štěstěny a to mi dodá další sílu. S hlavou skloněnou k zemi však z podobočí sleduji, co tu okolo je za lidi. Pozoruji takto několik nejbližších a snažím si je nějak ohodnotit, zjistit, zda je znám, a uhádnout dle jejich výrazů a postojů jaký je jejich příběh a především současné rozpoložení, zda je tato únava z rychlého běhu v poutech zlomila, či stále zahlédnu u někoho plámenek odhodlání. Bez meškání u toho pojím nabízený chléb. *Kdo ví, co bude potom. Dokud jídlo je, tak se najím. Posilnění se bude hodit.* Až si doprohlížím nejbližší spoluzajatce, tak se během dojídání chleba znovu zaměřím na ty nájezdníky, ozbrojence. Snažím se z jejich chování zjistit, kde by se mohla ukázat cestička k útěku. Jestli se stráže mění a jestli hlídají poctivě....a jestli jednotliví ozbrojenci jsou mezi sebou za jedno a nebo mezi nimi panují velké spory a rozmíšky. Během toho si zběžně prohlédnu i lodě u břehu. Mnoho mi pohled na ně nepomůže, snad jen jediné - může to znamenat dalekou cestu pryč z mé domoviny. *Pokud tu chci zůstat a třeba nějak zkusit pomoci otci, Arianně a Janovi, tak musím zmizet ještě tady na břehu. Jenže jak s těma železama na rukách a ozbrojenci okolo?* Snažím se v okolí zahlédnout alespoň nějakou příležitost, která by více rozdmýchala mou šanci zdrhnout. *Kdo vlastně asi tak bude mít klíče od těch mých okovů? Ten mladý tmavý paprda z rána? Ne, ten je na to moc nafoukaný, aby se tahal s klíčema. Ty bude mít nějaký jeho oybčejný podřízený, nějaký z těch ozbrojenců, který jim rozkazuje, nebo nějaký jeho pobočník.* Rozhlédnu se, zda neuvidím někoho, komu by se pohupovaly třeba u pasu klíče od okovů. *Pokud nechci skončit špatně musím objevit nějakou možnost, příležitost, pomoc od druhých, šanci.* Snažím se něco zahlédnout a oči mi častěji a časteji nyní s plynoucím časem sklouzávájí k lodím - k lodím, které mi jsou zároveň strašáky z dalšího možného osudu. Pak mě však něco napadne něco s čím nemám žádné zkušenosti, ale třeba tam se najde ta slabina, ta příležitost. *Pokud nás budou všechny naloďovat třeba vznikne chaos, třeba by se dala rozpoutat rvačka, přemoci toho s klíčema, zatímco ostatní ozbrojenci budou zaměstnáni pracemi okolo lodí a mnozí již třeba budou na lodi, či přímo na moři. V takovém chaosu by se mohlo podařit několika lidem prchnout než by byl zjednán pořádek.* Začnu zkoumat podrobněji okovy, které máme na rukou..... zda by šly třeba rozbít. Či zda to k čemu jsme pak dále za okovy přivázaní je jen lano, či co a zda by se to dalo třeba přeseknout, kdyby se podařil ukořistit meč. |
| |
| Zpět do tábora |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Nedokážeš a to že jsi dospělý nic nezmění, jediné co je potřeba jsou dovednosti a zkušenosti a to nezmění ani to že dosáhneš určitého věku. Chvíli bojuju s touhou nakopat mu, aby viděl že by nebyl schopen složit ani mě, nakonec se ale rozhodnu to neudělat. Sleduju ho velmi soustředěným pohledem a nechám ho aby se uklidnil, pak promluvím. Umíš bojovat? Já ano. Umíš zabíjet? Já ano. Umíš jezdit na koni? Já ano. Pokud na něco přijde, nepřežiješ ani pět minut, já ano. Já tě zachráním, já tě můžu vše potřebné naučit, dát ti spokojený a klidný život kde tě nikdo neohrozí ani se nepokusí ublížit tvé rodině. Nakonec ať se rozhodneš, tak jako tak půjdeš se mnou, slíbil jsem to a já svůj slib neporuším. Pak se vrátí kameník. Děkuju, že mě tu necháte a jsem rád že mám kudy se vypařit kdyby něco. Vezmu si lahev loknu si a vrátím mu jí. Bojím se že nebudu tak trpělivý jako jste byl vy budeme si muset na sebe zvyknout ale nějak to půjde, cestou z města se stavím u kováře a koupím mu nějaký meč, naučím co ho umím, třeba si na mě zvykne a mě čeká karíéra jako poradce císaře. Na to se zasměju a dál pokračujeme v konverzaci. |
| |
| Dračí pán Byla jsem ráda, že mi drak věřil a Korr očividně také. Čekal snad nějaké zklamání? Poté mi Zlatý předal vize z dávné bitvy. Nic tak velkolepě hrůzostrašného a smutného jsem nikdy snad neviděla. Napadalo mě tisíce otázek ale ta hlavní byla Proč to všechno? Donutilo mě to znovu se zamyslet nad životem. Žili snad tak dlouho, aby tu mohli jen tak umřít? Všechno bylo v takovém chaosu, že jsem nevěděla na co reagovat dřív. Můj zrak přilákala znovu červená záře. Z ní se vynořila žena a mě se hned udělalo špatně když jsem ji viděla. Tolik nenávisti...smutku... Cítila jsem z ní pocity i když to byla jen vize. Jedním pohybem smetla draky a už jsem chtěla něco vykřiknout, ale znovu jsem koukala na Zlatého. Napadalo mě spoustu otázek a přemýšlení šlo na plné obrátky. Přistihla jsem se jak se mi slzy kutálejí po tváři, Korra to zřejmě překvapillo. Nakonec jsem ale spustila. ,, Ta žena sice nemá jméno, ale proč je plná nenávisti? O co jí jde? To mě přivádí k další otázce, proč se konala vůbec tato bitva? A pokud je to její nenávist co zničila moji vesnici což bylo před pár roky zpátky, znamená to že se probouzela už předtím... to si toho nikdo nevšiml? " Neznělo to jako kdybych se draka ptala, nýbrž jako kdybych přemýšlela nahlas. ,, Co hodláte udělat? " Nakonec jsem zahodila hordu otázek a zakončila to pouze touhle. Setřela jsem si slzy, ničemu jsem nerozuměla zvlášť té bitvě. Jediné co jsem věděla bylo to, že bych se měla pořádně zlepšit v magii a v boji, protože mi instinkt napovídal že rozhodně budu hrát účast v nějaké bitvě. Podíval jsem se na Korra a doufala že to pochopí z mého výrazu. |
| |
| Dračí pán Dračí říše 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Draci tě sledovali trochu s pocitem údivu a trochu s pocitem nevíry. Chvíli přemýšleli, než ti zlatý odpověděl, "proč je vždycky ta nejsložitější otázka. Nevíme co jí temní bohové nabídli ani proč k nim přišla. Nevíme kým byla před tím než se stala ničitelkou"."A vlastně to skoro nikoho nezajímalo," vstoupil do rozhovoru Korr, " pro mnoho z nás byla jenom nepřítelem. Nebyla bytostí. Byla jenom nepřítelem, kterého je třeba porazit a vymazat ze světa. To proto o ní nic nevíme," dořekl Korr svou myšlenku. Zlatý se na něho uraženě podíval, " nemusíš stále dokazovat, že si hleděl dál než většina z nás." Pak se podíval na tebe, " ta bitva byla poslední kapkou v dlouhém moři utrpení. Byla to bitva, která měla vyhubit Zlo z našeho světa na vždycky"" A dopadlo to jako vždycky", dokončil Korr myšlenku. " Víš, jí nikdo nehlídá" ,pokračoval tvůj učitel, " leží v hrobě daleko na severovýchodě a spolu s ní tam leží stovky, tisíce jejích služebníků. Nikdo tam nechodí, takže se mohou probouzet dlouhé roky aniž by o nich někdo věděl". Zlatý drak se na vás dva upřeně podíval, " možná je na čase začít tam, kde Korr skončil. Já nejsem jako můj otec. Je potřeba se dozvědět, kdo je proti nám. Korr, dokážeš zjistit co je ta zrůda zač". Tvůj mistr jenom pokývl hlavou. " To je dobře a teď jděte. Já jdu svolat staré přátele". Otočili jste se a odcházeli od trůnu. Zlatý drak zařval. země se zatřásla a všude kolem vás se začali zjevovat draci. Někteří byli ve svých vlastních podobách, jiní v podobách lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Vill zaujal uraženou pozici v koutě. Seděl tam a bylo na něm vidět, že je opravdu vzteklý. oči mu zářily a občas jako by se před očima rozpíjel. "Tak dost", zařval kameník, " mám tě snad přetáhnout řemenem". " Promiňte mistře", řekl Vill a jeho oči ztratily krvavou barvu. " Pane Aleone," začal kamenický mistr, Vill opravdu není tak bezbranný jak vypadá. Pokud byste hop opravdu vztekl, čelil byste doslovně dračímu hněvu. Mě se ho povedlo krotit velkou dávkou trpělivosti a koženým řemenem. Kdo má rád své děti, neměl by šetřit hůl" Upil pálenky a podal ti láhev, " co víme. Možná jednou budeme všichni poradci císařů a budou o nás psát v kronikách, spíš ale skončíme jako chudí zapomenutí lidé. Budu muset jít, mám ještě práci a venku se stmívá". Rozloučil se s tebou a odešel. Vill se zklidnil, ale stálo ho hodně přemáháni než se tě zeptal, "opravdu mě naučíte jezdit na koni a používat meč" |
| |
| Nový den Harrdie 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Druhé kopí pokrčila rameny, vím já. To je věcí pánů". Ukázala směrem ke skupince důstojníků, kteří zrovna tahali slámky. Hlavním bodem losování byla otázka, komu bude umožněno položit život za císaře pána a nevypadalo to že by se šarže zrovna hrnuly do útoku. Za pět minut se dohodli a zástupce velitele, nyní váš nový velitel si našel čas i na vás. "Vojáci," začal, " máte rozchod. Poddůstojníci za dvě hodiny sem dorazí noví odvedenci. Všichni by měli být dobrovolníci a měli by mít bojovou zkušenost, což znamená, že verbíři vybílili basy v celém širokém okolí. naším úkolem je z nich vytvořit bojeschopnou jednotku tak rychle jak jen to půjde. Rozchod". Vojáci se rozešli, velitel se podíval na tebe, "Desátníku, chybí mi setníci, takže jsem se vás rozhodl povýšit. Pošlu sluhu aby vám ukázal váš nový pokoj a donesl vám nové frčky. Jste pro, pokud ano mám celou věc za uzavřenou. " |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 1. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Okovy byly dobrá práce. Nekoval je žádný vesnický kovář, ale zkušený řemeslník. Chvíli jsi s nimi zápasil, ale nedaly se. Stráže obcházely vaší skupinku poctivě a důkladně. Byli jste jejich cenné zboží a jako takové vás hlídali. Tví spoluvězni byli většinou mladíci. Většina z nich nebyla o mnoho straší než ty. Značná část z nich ležela na zemi a spala jako zabitá. na mnohých byly vidět stopy zaschlé krve. Jeden z nich, mladík tvého věku s černým vlasy, spletenými do uzlu tě potichu oslovil. " Já jsem Ulf. Jsem ze severu. Většina z nás ani neví kde to jsme. Podívej se, " ukázal na toho páprdu co si vás ráno koupil, " to je Gregios. Vede nás všechny na trh otroků v Dračí říši. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Elant měl pravdu. Když jsem rychle přečetl první řádky, zarazilo mě to tak, jsem již nečetl dál a pořád si znovu a znovu četl ten první, jestli jsem je přečetl dobře. Dále totiž bylo napsáno : Matka neznámá. Jestli byla skutečně neznámá nebo se jen jednalo o nějakou služku a vypadalo by asi blbě napsat: Elant, první dítě císaře Aleose. Chlapec. Matka služebná nebo něco obdobného. V knize se objevoval tento druh záznamu vícekrát, takže je asi jasné, jak to bylo. Úprk mi byl docela proti srsti, protože jsem se cítil, že bych sám složil na hromadu celou císařskou gardu. Přeci jen jsem zaznamenal dnešního večera jedno z nějvětších vítězstí mé kariéry zámečníka lupiče. Další část plánu mi už tak nevadila, protože jsem byl na sebe neuvěřitelně hrdý a tak jsem se v takové situaci asi jako každý trpaslík tvářil neuvěřitelně důležitě. Když nás desátník poslal na ona místa, zatvářil jsem se takovým zlostným výrazem, jako bych snad já byl jeho přímý nadřízený, ale desátník se více zaměřil na mluvčího, tedy na Elanta než na mě. Když jsme vyšli ven a chvilku procházeli uličky, ve kterých byl stín, že by jste v něm schovali i bílé prostěradlo, tak jsem se Elanta nemohl nezeptat: A kdyby ten bastard a mrkl jsem byl poslední žijící příbuzný císaře, tak ani potom by se nemohl stát císařem? Neměl jsem v těhle věcech jasno. Nebyl jsem šlechtic, práva a zákony chudiny, měšťanů a menších obchodníků se od těch šlechtických přeci jen lišily. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro I přesto, že oné "žáby" pronesla velice tiše, tak se to k mým uším stejně dostalo. Zerovi zkrátka nic neunikne. Bohužel mu neuniknou ani věci, které bych slyšet nepotřebovala. Například o věcech které se dějí o patro výš v pokojích pro hosty. Upřímně si nemyslím, že Orois je v tak dobrém postavení, jak ta malá elfí štětka říká. Ano, možná má známosti a podobné "výhody" ale nebýt Cassandry, tak už si hoví v nějaké díře a přemýšlí jaké by to bylo být na mém místě. Upřímné, nic moc. Ulia jaksi vládne přetvářkami, což je hezké, ale měla by si uvědomit, že v jejím postavení by měla klidnit jisté slova. "Ano, hlad zajisté máme a pro příště by sis mohla odpustit ty žáby" Vyhodím ze sebe něco jako milý úsměv. Projdu chodbou a objevím se v jídelně, ve které je až moc lidí. Proto z jídelny zmizím asi stejně rychle jak do ni vkročím. Je docela zajímavé, že stejnou dobou před pár dny jsem chtěla do tohohle mésta za budoucností, teď bych asi dala všechno za to zmizet... |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 1. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Zatr-sakr, u všech pekelných bouří..." zavrčím zlostně, když poznám, že s okovy bez pořádného nářadí nehnu. *Tak leda sebrat někde ten klíč. Jen zjistit, kdo ho má...* Rozlížím se po strážcích. *Tak cenný zboží, jo...já vám ještě ukážu, jak jsem cenný zboží....* V mém zlostném rozpoložení mě vyruší tichý hlas od vedle. "Nazdar Ulfe, já jsem nějakej Žehard...... a pěkně mě to tady sere. Ale určitě to tak nenechám." Odpovím naštvaným hlasem. Pak se zamyslím nad tím, co říká... a kouknu na toho panáka. "Jak to víš, ty ho znáš? A proč by nás vodil tak daleko?" ztiším hlas a opatrně se rozhlédnu, zda nás zatím nezmerčil nějaký z blízkých strážných. "Nevím, jak ty Ulfe, ale já se odsad hodlám zdejchnout....jenom potřebuji sehnat klíče od těch okovů.....nevíš taky, kterej z těch trubců má klíče?" Dopovím tiše a u toho se drbu na noze, aby nebylo nápadné, že se spolu bavíme a tím i znemožním vidět dobře ostatním, že pohybuji ústy. Zároveň si dobře prohlédnu stráže co, jsou nejblíže - co mají za zbraně, zbroje a vybavení....zda by se nedala některému uzmout snadněji.. *i když s tou únavou to bude celkem sebevražedný kousek v každém případě....ale vyčkáme na nějakou vodnou příležitost. A kdyby se přidal tenhle Ulf a třeba ještě další nějací....tak se ztrhne mela... a šlo by to...* běží mi hlavou myšlenky, zatímco poslouchám další věci od Ulfa. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant mlčel dokud jste nedošli do úkrytu a ani tam nebyl příliš hovorný. Znovu se pustil do listin a něco v nich usilovně hledal. Teprve po notné chvíli se ti rozhodl odpovědět. " Já dědit nemůžu, proto je císařem Bardas, bratr mého otce. Představ si ale něco úplně jiného. Villios, to dítě co zemřelo při porodu nikdy nemělo pohřeb a nikdo za něho nedržel smutek, ani jeho vlastní matka. Vnitřní komnaty jsou dost uzavřený svět, žil jsem tam tehdy." Chvíli se zamyslel a pak pokračoval, " takže pokud nezemřel a nebyl pohřben, pak je co. Pak je můj drahý živý a je li živý pak je právoplatným císařem. Má to ale dvě vady. Za prvé, pokud to vím já, ví to Bardas. Za druhé, potřebujeme najít malého kluka o kterém nikdo neslyšel jedenáct let a který může být kdekoliv". Dořekl myšlenku a pokrčil rameny. Znovu se ponořil do svých myšlenek. " Podívej Torku, zítra odsud zmizíme. Mám vyčichnutý hezký byt ve čtvrti tesařů, nad velkým přístavem. Potřebujeme spojence, po sesterstvu je na řadě obchodnická gilda. Doufám, že ti nevadí být vyděračem." Vytáhl kus papíru a nepsal na něj pět jmen. " Gildě vládne rada starších. Nejjednodušší bude Iros, patří mu velká banka a celá spousta obchodních společností, dílen a lodí. Chlapec za poslední rok prohrál přes šest milionů dragonů, pokud to praskne je na bankrot. Najdeš ho ráno na velkém bazaru v uličce hedvábníků. Druhý je Alis z Tarsisu, obchodník se vším možným. Tady to bude taky snadné. Už přes rok je špionem pouštních elfů. najdeš ho v čajovně U Černého dubu na ulici brusičů kamenů. Třetí je Sesrad, dodává armádě červivý chleba a děravé boty za těžké peníze. Jinak je čistý, ale zkus ho postrašit. Bude na obědě v taverně u Draka nad Malým přístavem. Čtvrtý je Ali ben Asuka, pouštní elf. Provozuje obchod s luxusem. Řekni mu, že je buď s námi nebo mu vlastenecký dav spálí jeho živnost na uhel a jeho samotného někdo naučí plavat s kamenem u nohy. Bude na velkém bazaru mezi zlatníky". Podíval se na tebe jestli si pamatuješ všechno. " Všem řekneš, že mají počkat na další pokyny. Teď se zkus vyspat a ještě něco. Ti lidé jsou první liga. Dávej pozor, aby jsi neskončil s nožem v zádech" |
| |
| Noví rekruti Harrdie 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Přišel pro tebe sluha, uklonil se ti a představil se. "Já jsem Ukk, váš osobní sluha, je mi ctí. Pojďte prosím se mnou". Zavedl tě do nejvyššího patra jednoho z baráků. Nápis nad chodbou hlásal: "pátá setnina. Udatní lvi". Činorodá vojenská ruka pod to připsala dlouhý zástup urážek. Pokoje mužstva a desátníků byly plné tak z jedné třetiny. Tvůj pokoj byla velká místnost na konci chodby. Byl slušně vybavený nábytkem a měl i druhý východ a soukromé schodiště. " Setníku," začal Ukk, " mám pokoj vedle, pokud byste něco potřebovala stačí zazvonit. Elena tedy první kopí vám připomíná, že byste měla určit svého zástupce. Večer v jídelně vám představí kandidáty. Nové výložky, máte na stole a nezapomeňte na nové rekruty. Pokud je to vše, půjdu přestěhovat vaše věci". Sešla jsi dolů. Z kasárenského dvora, právě vycházeli do boje. Kolona pochodovala pod vlajícím praporem a za zvuků sprostého popěvku. V celém táboře bylo rušno. Viděla jsi kolony vyrážející z každého bloku. |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 1. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Ulf se rozhlédl, jestli vás nikdo nesleduje. " Já a zbytek seveřanů jsme hosty tady pánů už téměř druhý týden. Za tu dobu se toho celkem dost dozvíš. většina z nás prý půjde na prodej boháčům, jako domácí otroci. Po dvou tisících zlatých mincí za kus". Znovu se rozhlídl, jo taky nehodlám zůstat dlouho. Už jsme to zkoušeli. Bjork můj bratranec to zkusil třikrát. Ani jednou se nepovedlo. Teď sedí zakovanej do klády a to je na draka" Ulf na chvíli dělal jako že spí, " klíče má Erik. Vrchní poskok a seveřan, rád láme lidem kosti". Ukázal ti vysokého blonďatého obra. Vysoký byl přes dva sáhy a obvod ruky měl snad stejný, jako ty v pase. Strážní se opřeli o násady svých kopí. Viděl jsi jak se kolem ohňů válejí meče a bojové sekyry. Pomalu tě zmáhala únava, přece jenom si tělo po tvrdém dni žádalo odpočinek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 2ž. den měsíce květů až 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Další dny ti málem splynuly v jeden. Cestovali jste po pevných cestách, krajinou plnou lidí, polí a hezkých pastvin. Icenové byli pohostinný lid. Přespávali jste po hostincích a na osamělých statcích. Všude vás vítali a byli velmi pohostinní. První den nového měsíce se na obzoru objevily hory a stále se přibližovaly. Třetí den jste dojeli do jejich podhůří. Zde byla už opravdová divočina, ani lidé ani domy. " Tak zítra překročíme tenhle hřeben. To opustíme zemi Icenů a vstoupíme do plání. Bude to nejdál od domova[, co jsem kdy byl./b] Řekl Merovech, když rozdělával oheň. Posadil se k němu a jedním okem stále sledoval koně uvázané poblíž. " Národy z plání jsou divoké a nevyspytatelné, takže se celkem těším co nás tam čeká. Mimochodem Dele, co ty nestýská se ti po něčem, nebo jsi už na cestách natolik zvykl, že ti ani nevadí měnit lidi a území," zeptal se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Vyslechl jsem, co mi Elant řekl, zopakoval jsem si to, abych si byl jistý, že si to pamatuju a pak jsem se šel ještě trochu prospat. Když jsem vzbudil, bylo brzo ráno. Byl jsem sice ještě trochu ospalý, ale to nebylo nic, na co bych nebyl zvyklý. Oblékl jsem si své ošuntělé oblečení, vytáhl z něj veškeré paklíče, protože kdyby se mi stalo to co milule, nerad bych o ně znovu přišel. Stejně tak jsem doma nechal vak s páčidlem. Somradlo taky nebylo potřeba, tak jsem jej také odložil. S sebou jsem si vzal jen dýmivé, ježky, hořlavé kuličky (pár jsem sich přendal ze somradla na místo paklíčů), sekeru a ty vrhací koule (ale jen ty v pouzdře). A samozřejmě taky většinu peněz, protože pokud by měl někdo z nich ochranku, tak bych byl mírně v problémech s mojí dosavadní výzbrojí. Moje zbroj byla samozřejmostí. Takhle to asi bude nejlepší. Nebudu sebou brát nic, co bych nutně nepotřeboval. Vydal jsem se za známím, který mě posledně tak dobře vyzbrojil. Když jsem došel k jeho obchodu, bylo ještě zavřeno, tak jsem počkal než došel otevřít obchod. Přišel, otevřel obchod a přitom se mě zeptal, co mě k němu zase přivádí. Potřebuju se trochu přezbrojit. A co by to mělo být, zeptal se mě obchodník, mezitím co otáčel ceduly otevřeno. No já nevím, potřebuju někomu pohrozit a kdyby snad šlo do tuhého, tak ho i zranit či přímo oddělat. Musí to být lehké a hlavně účinné. Chvíly přemýšlel a pak mě požádal, jestli bych s ním nešel do zadu. Ukázal mi tam malou jednoruční kuši, ne delší než loket. Napínaní bylo vyřešeno pomoví táhla trčícího ze zadní části. Aby byla kuše skladnější, její lučiště bylo složené ze dvou vynutých pružin, které se při napnutí natáhly podel těla zbraně. Posledním vylepšením byl samospádový zásobník umístěný nad drážkou, po které se pohybovala tětiva. Jedinou nevýhodou je krapet menší síla oproti jiným malým kuším a že je taky méně přesná, ale na krátké vzdálenosti, boje tváří v tvář je to neocenitelný pomocník. Bylo mi zdůrazněno, že se jedná o jednu z nejlepších zbraní svého druhu na trhu a že bych ji mohl dostat za řízných tisíc dragonů. To jsem příjmul. Jo a abych nezapomněl, kde si k tomu můžu koupit nějaké pozdro a taky nějaké šipky by se hodily. Majitel obchodu mi doporučil dva lidi: jednoho brašnáře, který vyrábí pouzdra jako nikdo jiný a jednoho kováře, který se specializuje na hroty jak kopí, tak šipek nebo šípů, tak že u něj seženu dobré šipky. Nakonec se mě optal, jestli to bude všechno. Ještě bych potřeboval nějaké základní paklíče. Ty se hned objevily na pultě a já je mile rád zaplatil. Odešel jsem z obchodu jen s nějakými 200 dragony. Našel jsem onoho brašnáře, který měl v zadu v obchodě plno pouzder a jiných podobných věcí přímo pro zloděje. Koupil jsem si pouzdro na svou novou kuši a dvě pouzdra na šipky. Jedno jsem si dal za opasek a jedno na levé stehno. Pouzdro na kuši jsem měl upevněné pod pláštěm na zádech, aby nebyla příliš nápadná. Pak jsem se stavil ke zmíněnému kovař a koupil u něj zhruba 40 šipek, které jsem si upevnil do pouzder a taky jsem si dobil kuši. Chvilku jsem si ještě s kuší střílel do jednoho stromu, který jsem po cestě našel, abych to se zbraní alespoň trochu uměl, než půjdu do akce. Sice jsem už z kuše kolikrát střílel, ale to byla velká kuše, ne takové tiňtítko. je to prostě trochu něco jiného a taky nabíjení je jiné.Tak, teď jsem připravený na ty mrzáky. Podíval jsem se na papír a přečetl si první jméno Iros, tak to začnu u tebe. Iros Měl to být muj nejtěžší dnešní úlovek, ale to jsem v té době ještě netušil. Na ulici jsem ho našel doela snadno, protože chodil v drahém oblečení a v zádech dvě gorily. Sledoval jsem ho a jakmile vešel do dvoupatrového domu, tak jsem se vydal za ním. Měl jsem nasazenou kapuci, aby mě nikdo nemohl poznat. Jednalo se o dům s menší hospodou v přízemí, obchodem s látkami a hedvábím v prvním patře a ve druhém nejspíše žil majitel domu. s odstupem jsem vešel do hospody. V ní bylo asi na šest možná sedm stolů. Bylo tam docela prázdno až na dva mladíky, kteří seděli skoro u baru. Na pravé straně bylo vidět polozaklená nádrž na vodu ve které plavaly velké ryby, nejspíše určené k jídlu, na přání hostu je nejspíše připravovali. V místnosti bylo dost šero a z kuchyně se ozývaly klapavé zvuky, chvílemi hlasitější, nejspíše porcování masa. Jeden mladík měl na sobě jen košili, na hlavě nějaký šátek, který dával tvar jeho dlouhým kudrnatým vlasům. druhý měl naopak krátce střižené vlasy a na sobě nějakou koženou vestu. Přišel jsem až do porstřed místnosti, kde jsem se rozhlédl a uviděl do místnosti pootevřené dvěře na pravé straně, za kterými bylo schodiště do dalšího patra. V ten okamžik se kudrnáč zvedl a zeptal se mě, co tu k sakru chci. Neodpovídal jsem a udělal jsem ještě dva kroky směrem od kudrnáče, než na mě vzkřikl, že tam teď nesmím, jinak že se mi něco stane. Toho jsem se nebál a tak jsem pokračoval dál. Moc mě neserte, navíte s kým si zahráváte. Ale kudrnáčovi se moje jednání ani trochu nelíbilo a tak zpoza stolu vytáhl meč a rozběhl se na mě. Rychle jsem vytasil nabitou kuši a jednu ránu mu uštědřil do pravého ramena. Když doběhl blíž ke mě, dostal další šipku do hlavy a skásel se mi k nohám. V ten okamžik po mě letěla sekyrka od hocha, který se už neseděl u stolu. Rychle jsem se zohl a tím se vyhl sekeře, který se zasekla do dvěří za mnou. Chtěl jsem vystřelit, ale zbraň se nějak špatně nabila a nevytřelila. V tu chvilku už na mě letěla druhá sekera. Z reflexu jsem udělal kotrmelec do pravé stramy podel dvou stolů, ale protože nejsem tak obratný, ale docela dost silný, tak jsem udělal kotrmelce dva nebo tři a pak jsem si již dostatečně ujasnil, co mám udělat. Došlápl jsem a postavil jsem se. Zprudka jsem se otočil a ještě k tomu nabíjel. Když jsem se otočil, chlapec běžel směrem k padlému příteli pro meč, který ležel na zemi. Vystřelil jsem po něm, ale minul jsem jej. Mládenec sebral meč a namířil si to přímo ke mě. Znovu natáhnutou kuší jsem mu uštědřil ránu do stehna. Mladík se ale rozhodl, že mi to trochu stíží. S napřaženým mečem se ohnal, ale špatně odhadl vzdálenost a jen těsně promáchl přede mnou. Padl na kolena a když zvedl hlavu, už jsem mu kuší mířil na levé rameno. V levačce totiž držel meč. Šipka se mu zaryla do těla a já viděl v jeho očích zděšení. Pořádně netušil, jak se to stalo. Vytrhl jsem mu meč z ruky a pomalu jsem jej udusil. Bránil se, ale už neměl dost sil pořádně vzdorovat. Souboj byl dost tichý, podle čehož se dalo soudit, že obránci byli zloději. Když bylo po všem, dobil jsem celý zásobník, vytáhl sekeru ze dveří a všechny jejejich zbraně pobral. Mimojiné jsem zjistil, že oproti schodišti nahoru jsou dveře do sklepa. Nebožáky jsem tam odklidil i s jejich zbraněmi a zavřel. Chudáci, neměli proti mojí nové zbrani pořádně šanci. Nejprve jsem zkusil otestovat své nové schopnosti a tak jsem se zasoustředil a ucítil několik dveří a asi tři okna. Vyšel jsem po schodech, kde přímo proti mě byly dveře do obchodu, kam Iros nejspíše zamířil a před nimi jedna z Irosových goril. Ani pořádně nemrkl a už měl v sobě tři šipky. Jeho tělo jsem tam nechal s liděm ležet. Rozhlédl jsem se kolem. Na patře byly viditelné troje dveře: jedny u kterých stál osobní strážce, druhé hned vedle a další byly na vrchu schodů do bytu majitele domu. Upravil jsem si kapuci, dobil jsem a vztoupil do místnosti. Tam mě čekal Iros na židli pro zákazníky a na druhé straně spíše menšího stolu seděl nejspíše majitel podniku. Rohlédl jsem se po místnosti, kde na stěnách byly pověšené všemožné látky ať hedvábné nebo ne a pak jsem ukázal na obchodního partnera Irose: Ven! Potřebujeme tady s pamen Irosem soukromí. Muž to byl menší postavy a vypadal docela slabě, tak se rychle vytratil. Irosi, mám pro vás takovou obchodní nabídku .... Iros mě přerušil slovy, kdo jsem a jak jsem se dostal přes jeho ochranku? No, to máte .... Přerušilo mě hlasité dupání a následné rozražení dveří druhým ochráncem, který se na mě s křikem rozběhl. Já hlupák, nejprve jsem se měl zbavit i toho druhého. Rychle jsem vytasil kuši a jednu ránu jsem útočníkovi stihl poslat do břicha. Ten se prudce rozmáchl a jediné co mě v ten okamžik napadlo bylo na něj skočit. Vůbec to nečekal, takže promáchl vzduchem a pak už jsme oby leželi na zemy. Jednou rukou jsem se mu opřel o jeho pravačku ve které třímal velkou a těžkou šavly a druhou rukou jsem mu dával jednu ránu za druhou. Všechny směřovaly na obličej. Elantova slova se vyplnila, jakmile Iros viděl, že jeho ochrana je závislá už jen na něm samotném, rozhodl se, že s tím něco udělá a vrazí mi kudlu do zad a to bohužel doslovně. Ikdyž jsem nic neviděl, měl jsem nebalvé tušení, že se děje něco pro mě špatného a tak jsem se ohlédl a uviděl Irose jak se mě chystá s kudlou. Vší silou jsem se snažil gorilu převalit nasebe, ale ten chlap snád vážil víc jak metrák a navíc se mu moc nechtělo. Dělej, no tak, pohni se, Po-hni-se, k sak-ru! Nakonec jsem chlapa převalil a právě v čas. Iros nestihl zareagovat a vrazil kudlu do zad své vlastní ochrance. Než stihl Iros kudlu vytáhnout, skrčil jsem nohu na břicho a chlapa vykopnout do svislé polohy. Chlap chytil balanc a udržil se na nohou. Rychl jsem šáhl po jeho šavly a tu mu zasehl do krku. V tn okamžik byl Iros bledý jako stěna a klepal se jak osika. Nejprve jsem se podíval na zem, kde leželo bezvládné tělo a pak jsem si uvědomil, že mi kapuce už tak dobře nekryje tvář. Iros byl však příliš vyděšený, než aby si toho všiml. Spravil jsem si kapuci a otočil se nazpět k Irosovi, dosti zadýchaný: Takže, ...kde...jsme to.....skončili? Už jsem chtěl přejít k naší dohodě, ale povšiml jsem si chlapíka jak vykukuje zpoza rohu. Jediné štěstí pro něj bylo, že jsem celou dobu stál zády k němu, takže jsem ho teď nemusel zabít, protože mojí tvář neviděl. Přišel jsem blíž k němu a zařval: Táhni, pokud je ti život milý nahoru do své smradlavé díry. Mužíček okamžitě uposlechl. Vrátil jsem se k Irosovi, který se tam pořád klepal a při průchodu dveřmi jsem je rovnou i zavřel. Tak, teď abychom pokračovali. Víme, že máte plno dluhů a že by se Vašim obchodním přátelům nelíbilo, kdyby věděli o Vašich dluzích. Mohlo by Vám to udělat dost nepříjemností no aby se to nedostalo na veřejnost, tak nám prokážete menší službu. V brzku Vás kontaktujeme, s čím přesně by jste nám mohl pomoci. Už jsem skoro zavíral dveře a ještě jsem dodal: A pokud budete dělat problémy, tak dopadnete jako tihle Vaši hoši, akorát to bude dýl trvat. Byl jsem rád, že jsem odešel a zamířil jsem do hostince o několik bloků dál, kde jsem si dal rovnou dva něbo tři panáky a zapálil si svůj nejlepší tabák. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Mluvím tak aby nás Vill neslyšel. Počkám až domluví na zmínku o chudobě a zapomnění jen kývnu a lehce se usměju. Myslím že Vill se uklidní, chce to jen čas a uvidíme jestli po pak půjde, při troše štěstí si zvykne a v nejhorším nemáme dlouhou cestu, takže ho nebudu muset trpět dlouho. Každopádně pokud se toho nezbaví bude mít problém jestli se s touto povahou dostane na císařský trůn bude to velmi špatné. Také se dost bojím že ho na trůn dostaneme jen přes mrtvolu stávajícího císaře a ten má velkou podporu v armádních kruzích, byl by to velmi krvavý puč možná i občanská válka a v době kdy vedeme válku s elfy je to to poslední co potřebujeme. Já sice vím, jak se tato hraje ale nikdy jsem do ní v tak vysokých kruzích nezasahoval, nevím jestli to víte ale stratég který mě sem poslal byl zavražděn stejně tak Krytt a myslím že Vill je další na seznamu, jediné co že podle toho co se děje neví kde je a ani neví, jak ho najít to nám dá výhodu, tak nám přejte štěstí, no již vás nebudu zdržovat od práce, sbohem a děkuju za všechno. Napiju se ještě pálenky a zbytek postavím na stůl, pak se natáhnu na jeden slamník, pro jistotu nic neodkládám a vše mám u sebe, snažím se odpočívat. Pak náhle promluví Vill, zvednu se a podívám se na něj. Jistě že ano naučím tě vše co dovedu, pokud budeš chtít. Každopádně na tvém místě bych si lehnul zítra nás čeká dlouhá cesta a měl by jsi být odpočatý. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Sedím v hospodě a čtu si další jméno v papíře: Alis z Tarsisu. No snad se tentokrát Elant nesplete jako minule, kdy to mělo jít snadno a právě proto jsem musel zabít čtyři lidi. Jestli takhle dobře hlídaní budou všichni, tak se na to rovnou Elnantovi vyseru. Zaplatil jsem a vydal se směrem k čajovně v brusičské čtvrti. Alis v Tarsisu Našel jsem onu zmínenou čajovnu. Mezi obchody, které nebyly zrovna čisté, se nacházela malá a zvenku nenápadná čajovna, ale když člověk vztoupil, jednalo se o rozlehnou místnost plnou polštářů, malých stolků a slabě svítících luceteren buď zavěšených na zdech nebo volně v prostoru. Ze stropu jaké vysely pruhy tenkých tkanin, které snižovali průhlednost celým prostorem. V něm se krom látek nesl také nějaký opar, nejspíše se jednalo o dým, ale nebyl to ani omylem dým, který se nese hospodou. Ten je těžký a moc nevoní. Tenhle byl jemný a docela voněl. Látky měly asi snížit hluk, ale moc to nepomohlo. Sice se nejdnalo o řev typický pro hospody, ale úplné ticho zde také nebylo. Jednalo se o jemný šum hovorů desítek lidí. Do toho se místností neslo několikero bublání a také zvuk tekoucí vody. Chvíly jsem musel hledat správný stůl, ale když jsem se jedné z několika servírek zeptal, kde mám hledat svého nového klienta, tak mi řekla za pár dragonů, kde ho najdu. Seděl sám u veliké vázy, ze které vycházela dlouhá kovová tyč zakončená nějakou kulovitou věcí, ze které stoupal slabý sloupek kouře. Z boku vázy vycházela nějaká hadice a protože z ní Alis tahal dým, dalo se soudit, že se jedná o nějakou dýmku. Seděl tam s takým vykouřeným podledem, který jsem zde viděl již několikrát. Patřil buď lidem, kteří kouřili z toho samého co Alis nebo protože kouřili nějaké drogy z dlouhých dřevěných dýmek. Přistoupil jsem k němu a zeptal se: Dobré poledne, mohu zabrat místo? Alis přikývl. Dovolíte? a natáhl jsem ruku, ve které byly 4 dragony. Alis si je vzal a podal mi hadici. Dým mi moc nechutnal, protože byl na můj vkus moc slabý, ale ocenil jsem opravdu výraznou chuť ovoce. No teď abych vám řekl, proč jsem přišel. Víte, já a mí přátelé bychom od Vás potřebovali určitou pomoc, výměnou za to, že neskončíte na šibenic jako zrádce říše. Alis se tvářil jako by nic a odpověděl, že si ho s někým pletu. No to ani omylem, chlapečku. Okolo nebyl krom nás nikdo, kdo by nás nějak zásadně sledoval. Vytáhl jsem s klidem sekeru a namířil mu ji ke krku. Pokud to nebudeš chtít přiznat dobrovolně, tak ti trochu pomůžu. Alis si už uvědomoval o co jde a začal mě poslouchat pořádně. Výměnou za to, že se tvoje jednání nedoví říše, nám prokážeš službu... stáhl jsem sekeru z jeho krku, dal si ji za pas a překřížil ukazováčky Něco za něco. V brzku tě budeme kontaktovat o podrobnostech, zatím sbohem. Vyšel jsem ven a podíval se na další jméno v seznamu Sesrad, to je ale divné jméno. CHACHACHA pousmál jsem se. Bylo už poledne a tak jsem zamířil k hospodě U Draka. Sesrad S kapucí na hlavě jsem přišel do hospody U Draka. Spíš ne kořalovna to byla jídelna s mnoha stoly, kde se pohybovalo plno lidí, kteří se sem přišli najíst. Mezi nimi jsem našel i častého hosta Sesrada. Přistoupil jsem k jeho stolu a pozdravil ho Dobrý den, můžeme jít ven, potřebuju si s Vámi o něčem pohovořit. Sesrad byl už po objedě a popíjel pivo. Zeptal se mě, proč si nemůžeme pohovořit tady? Protože to dost dobře nepůjde a navíc je tu až příliš lidí. v zákrytu mojeho pláště se objevila nabitá kuše, viditelná jen z mojeho a Sesradova pohledu. Sesrad celý viděšený o co jde vztal, přičemž jsem z pod pláště na něj pořád mířil. Vyšli jsme ven a tam jsem ho zavedl do zadu za tavernu, kde jsem ho přirazil ke zdi. Náš spolek si myslím, že by jste nám měl určitou mírou pomoci, výměnou za to, že ne Vás okamžitě nedoberu mezi vojáky, kteří májí ležení kousek odsud. Jsou vzteky bez sebe z toho, jaké hnusy musí kvůli tobě jíst a v čem chodit. A to ještě neopustili město, potom by tě dobře zřídili, kdyby věděli, kdo jim sehnal tak parádně děravé boty. Sesrad se hájil a snažil se mě obměkčit, že nic špatného neudělal a že nemám důvod něco takového dělat. Tak víš co... chytil jsem ho za flígr a pomalu ho táhl směrem do přístavu poď to vysvětlit přímo těm vojáků, že to není nic špatného a že pokud se jim ty boty někde na bojišti rozpadnou, tak že to taky není nic špatného! Sesrad si klekl na kolena a prosil ať ho tam netahám, že naší společnosti pomůže, ale hlavně ať ho nevystavuju těm "naštvaným" vojákům. No dobře. a pustil jsem ho Někdy v budoucnu se vám ozveme, čím by jste nám mohl pomoci. Odešel jsem a slyšel jsem za sebou, jak se Sesrad div nepoblil. Kdo je další na seznamu? Ali ben Asuka, tak to bych se na to tvé podnikání měl lépe zaměřit. Poslední dva nebyli nic těžkého, tak teď to as inebude o moc jiné. a vydal jsem k jeho obchodu. Pořád jsem měl na hlavě kapuci. Ali ben Asuka Na bazaru zlatníků jsem ho ale nezastihl. Podle jeho přátel zlatníků už odešel do svého obchodu, kde měl koupené věci vystavit. Zašel jsem tedy do jeho obchodu, kde bylo zavřeno. Zaklepal jsem a když mi Ali otevřel spustli jsem. Dobrý den, mohu S Vámi prodiskutovat jednu obchodní záležitost? Ali očividně neměl trpaslíky moc v lásce, ale svolil. Hned za mnou také zavřel, asi očekával nějakou nekalou nabídku. Jakmile jsem už byl v jeho obchodě, vytasil jsem sekuru a začal jsem mu rozhazovat krásně vystavené zboží. Ali na mě začal křičet, proč to dělám? To víš, tvůj obchod je hezký, ale co kdyby se mu něco stalo? To víš, v okolí je plno lidí, kterým se nelíbíš a tak mě poslali se s tebou dohodnout. Ali však o něčem takovém nechtěl ani slyšet. Za opaskem měl schovanou nějakou rukavici, kterou si nasadil a s její magickou mocí mě dostal do vzduchu. Vznášel jsem se v jeho prostorném obchodě dobré dva metry nad zemí. Křikl na mě, že nemám v jeho obchodě co ničit zboží a že mi dá lekci. To se ještě uvidí, kdo komu dá lekci! Rychle jsem volnou rukou vytasil kuši a pokusil se ho střelit, ale se sílou rukavice se mu povedlo nějak záhadně střelu zastavit a ještě ji proti mě poslat zpátky Co?!? To snad ne! Letící šipku jsem jen tak tak odrazil sekerou. Tak zkusíme něco jiného. Sekeru jsem hodil do závěsu a nyní volnou rukou jsem si šáhl do jedné kapsy a hodil proti němu kuličku s petrolejem. Jedná se o kuličku, no spíše o kouli o rozměrech zhruba dvou coulů. Kuličku s přehledem zastavil ,ale šipku, kterou jsem poslal na stejněné místo jako kuličku už dostatečně spomalit nestihl. Kulička se rozbila a protože všechny předměty zastvil zhuba loket nebo dva lokty od své hlavy, tak se mu po rozbití kuličky dostal do tváře petrolej s trochou fosforu. Okamžitě se oběma rukama chytil obličej a začal si třít oči, které dostaly nejvíc zabrat. Protože už na mě nepůsobyla magie, tak jsem spadl na zem a jen co jsem se zvedl, sebral jsem Alimu jeho kouzelnou rukavici. Vyšlo to. Tak co cizáku, budeš ještě něco zkoušet nebo si vyslechneš podmínky našeho bratrstva? Ali velice nespokojeně zakýval hlavou. My tě a tvůj obchod necháme na pokoji, ale budeme za to chtít nějakou pomoc. Až ji budeme potřebovat, dáme vědět. Pochopil jsi to? Ali zakýval hlavou na znamení souhlasu, ale pořád se držel za obličej. Tak se chová hodný elf. a poplácal jsem ho po tváři. Odemkl jsem si jeho klíčem, který jsem nechal z vnitřní strany dveří a za sebou jsem zavřel. Rukavici jsem si nechal. Tak alespoň nějaký bonus, možná z toho Elant něco vytříská, ale rozhodně s ní nebudu nic zkoušet, ještě by se mi to vymstilo. Po cestě k naší stávající skrýši, jsem se stavil někam na objed a t mu to i trochu zapil. Neopil jsem se, ale už jsem byl mírně v náladě. Po cestě z města jsem si ještě zapálil dýmku, takže jsem došel s dýmkou vústech k naší skrýši. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Po tom co se mi podařilo zajmout proradného vozku a vzburcoval jsem ležení a když jsem vyslech co navyprávěl Aristovi když ho vyslechl uložím zase zpátky dýku a dojdu si sebrat kuši kterou jsem předtím odložil opodál a když arist řekne že mají hlídku vystřídat počkám tedy na vystřídaní a jdu se uložit ale nelehnu si do žádného z vozů ale zůstanu venku jen tak si lehnu na zem ostatně deku mám a pláš mě taky zahřeje a taky nemáme jistotu že je mezi námi zrádce jen jeden tak spím spíše tak napůl vnímám zvuky ze svého okolí. Kuši mám vedle sebe připravenou. |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 1. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Zamračeně si změřím pohledem Erika. *Zas tak velký oproti mě není. A že se trošku přežral, to taky může znamenat, že bude pomalejší, .. a třeba i v myšlení. Mít po ruce svou hůl, tak bych mu vyprášil hřbet a nad hlavou vykouzlil svatozář hvězdiček.* Meče a sekery povalující po zemi mne moc nezaujmou. Ale přeci jen mi dají jeden poznatek. *Tihle ozbrojenci jsou pěkní lajdáci, alespoň v nečem. Určitě nebudou vydrezůrovaný jako nějaká pravidelná elitní vojenská jednotka. A tou velkou sekerou by třeba šli přerazit ty okovy a nebo aspoň to přikurtování.* Více mne však upoutají kopí, o která se opírají. To je zbraň mi bližší. Skoro jako hůl a navíc s bodcem. *Jednoho se tak zmocnit a mít volné ruce....to by bylo.* Ale mé úvahy pomalu šednou pod tíhou únavy. Nevím, co to se mnou je....sice jsem se pořádně nevyspal, ale ... *v tom jídle nebo vodě snad byl nějaký jed, či uspávadlo..?* Bleskne mi naposledy těžknoucí hlavou a upadám do spánku. |
| |
| Dračí pán Pozorně jsem poslouchala to, co mi vyprávěli oba draci. Možná je to proto, že jsem ještě nezažila žádnou válku, ale vidět někoho jenom jako něco co se musí zabít mi nepřišlo fér. Kdyby se o ní aspoň pokusili něco zjistit, mohli mít nějakou výhodu a použít ty informace proti ní. Přemýšlela jsem skoro nahlas, ale nechala jsem si to radši pro sebe. ,,Měl tam někdo pravidelně chodit, pak by možná nebylo tak pozdě." Zněla jsem na mou povahu docela naštvaně a oba draky to docela zaskočilo. Konečně dal Zlatý povel k něčemu užitečnému. Zjistí se, kdo to je. Otočila jsem se a vykročila rychlejším krokem. Korr cupital za mnou. Až když Zlatý zařval, docela jsem nadskočila a všude kolem začali lítat draci. Byli všech barev, někteří v ještěří podobě, jiní v lidské. Zastavili jsme se na místě, kde jsme se před tím objevili. Ani jsme se na Korra nepodívala, v hlavě mi furt běhala vize o neznámé ženě. Objevili jsme se znovu v knihovně. Korr se na mě zkoumavě koukal, ale já jsem znovu vzala knížku a studovala mlčky magii. |
| |
| Spousta knih Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Korr tě usilovně sledoval. " Tebe něco trápí a trápí tě to velmi. Nesnaž se mi tvrdit, že to tak není. Ano, nepohlídali jsme si dávno poraženého nepřítele. Máme ale za sebou tisíce jiných věcí, které se nám podařily." Potom zasyčel a zavrčel. Stovky knih se vysunuly z polic a dolevitovaly až před vás, kde se spořádaně složily na zem. " Kroniky, legendy, mýty, historická pojednání, jiná pojednání, filosofie a tisíce dalších věcí. Vše je starší než dva tisíce let. Autoři jsou lidé, elfi, trpaslíci ale i orkové, skřeti a jiní mnohem méně milí. Tady někde na téhle hromadě, je ukrytá perla. Takže se myslím pustíme do práce, co ty na to". Na stole ti přistála hromada knih, úplně na hoře byla kniha epické poezie nějakých severských barbarů. drak se vzal pět knih zároveň, levitovaly před ním a drak je četl všechny zároveň. |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Probudil jsi až když bylo slunce už dost vysoko. Hlava tě bolela jako škopek a vůbec jsi se cítil, jako by tě někdo vzal kladivem po hlavě. Viditelně jsi nebyl sám, kdo měl takové špatné ráno. Všichni zajatci, ho měli takové. Byli jste na lodi. Ruce i nohy vám dali do řetězů, ty pak byly přikovány k velké kládě. Loď byla v pohybu. Vaši věznitelé se opírali do vesel a přidávali lodi na rychlosti. Ulf seděl před tebou. " Myslím že jsme zaspali tu nejlepší možnost k útěku", pošeptal ti, když si byl stoprocentně jistý, že ho nikdo z věznitelů neslyší. kapitán lodi, který stál na zádi sledoval s pobavením jak se budíte. " Vyjebali jsme s váma chlapečci," zařval na vás, " za tři dny budete na tržišti". Na tvářích mnoha tvých spoluvěznů se ukázala mrtvolně bledá barva. |
| |
| Noví rekruti Harrdie 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Venku čekala skupinka setníků, ze všeho nejvíc připomínali koňské handlíře před dražbou. Většina z nich ti kývla na pozdrav. Elena stála trochu bokem. Pozdravila tě a chtěla něco říct, ale zarazil ji příchod vašich nových rekrutů. Kolonu vedli Charidé, většina mužů měla na rukou řetězy, kolonu uzavíralo několik vězeňských vozů. " Zanech veškeré naděje, ty sem vstupuješ", řekla když uviděla ty tváře. Většina těch mužů za sebou opravdu měla bojovou zkušenost. Takové tváře jsi znala, před tebou stáli lupiči, vrazi, násilníci, maniaci a psychopati. Tyhle někdo od šibenice doslovně odřízl. " Tak postavte se do pozoru, jste kurva v armádě", zařvala Druhé kopí hlasem, který by posadil na zem i divokého býka. " Hele co kdybychom si spolu užili", ozval se hlas odněkud z davu. Druhé kopí si mluvčího našla. Za deset vteřin, ležel na zemi a svíjel se bolestí. " Ještě nějaké otázky," zeptala se, "žádné, výborně". Jeden ze setníků ti podal slámky. Vytáhla jsi tu nejkratší a s ní i právo první volby. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Vill pokývl hlavou a uložil se na svůj slamník. Natrvalo to dlouho a spal jako dřevo. Taky se ti povedlo usnout. Bylo po půlnoci, když tebou někdo zatřepal. Nad tebou stál Vill, oči mu zářily jako rudé uhlíky. " Pane Aleone, musíme pryč. Tady je pro nás není bezpečno", řekl ti ale jeho hlas jakoby cize. Všude kolem bylo naprosté noční ticho. Napjal jsi sluch a uslyšel jsi velmi tiché našlapování z chodby. Určitě to nebyl nikdo z místních, ti nechodí podél stěn a nevrže na nich brnění. Will si vzal trochu svých věcí a stál už připravený u okna. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) K vašemu doupěti ti chyběl jen malý kousek. Přímo naproti tobě šel Elant, vůbec si tě nevšímal a jeho oči naznačovaly, že si ho nemáš všímat taky. Míjeli jste, když mu ujela noha a vrazil do tebe. " Promiňte pane," omluvil se a šel dál. V ruce jsi ucítil lístek. Stálo na něm: neotáčej se jdi dál, první vpravo, ulicí až k průchodu, za průchodem doleva. Poslechl jsi a zahnul kam ti poručil. Ulice byla pustá, na zemi se válely odpadky a proháněla drůbež. Za průchodem byla ulice opravdu opuštěná, tohle byla odvrácená tvář jakou mají všechna města. Znovu proti tobě šel Elant. V jeho ruce jsi si všiml hlavice dýky a tvář mu zarývala kapuce. Minul tě. Uslyšel jsi jenom žuchnutí. Otočil jsi se. Na zemi leželo tělo. Elantova dýka ho zasáhla přímo do srdce, takže byl mrtvý dřív než dopadl na zem. " Tvůj stín, šel za tebou přes půl hodiny", řekl když si čistil zbraň. " Nemáš nějaký pytel, rád bych si vzal jeho hlavu", zeptal se tě s klidnou tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 27. den měsíce květů až 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Cesta ubíhala jako voda. Vše šlo podle plánu, lidé bily milí a s přespáváním jsme nikde neměli problém. Naše koně nás nesli dál skrze celou zemi Icenů. Nenarazili jsme na žádné problémy, bylo to fajn. Neustále jsem měl v paměti Agnes. Květinu od ní jsem opatroval jako oko v hlavě a vzpomínal. Už bylo k večeru, když jsme dorazili do podhůří. Podle Merovecha zítra překročíme hory a vstoupíme do plání. Prý to jsou divocí a nevyspitatelní lidé. To bude zajímavé. "To si zvykneš, podívej se na mě," usměji se. Merovech rozdělá oheň a já přisednu k němu. "To víš, že se mi stýská, jenže já už se nemám kam vrátit. Leda se postarat o bratra. Krucinál!" Sklopím hlavu a začnu vzpomínat. "Jediné, po čem se mi teď stýská je Agnes. Už aby jsme dořešili tuhle šaškárnu a vrátili se." |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Trochu malátně se rozhlédnu, abych si uvědomil, co se děje. "Čubky, mají to fakt vymyšlený." zanadávám polohlasem zlostně. Konstatování Ulfa přejdu kyselým obličejem. A začnu se rozhlížet, jak by se dala nová situace použít pro útěk. *Kam ale , sakra, chci utíkat když všude okolo je voda.* Pomyslím si a málem se zmocňuje beznaděj. *Tak utečeme s celou lodí. Pokud si připojí Ulfovi přátelé ze severu.* Začnu počítat, kolik strážců a dalších případně námořníků je na lodi a jaký poměr to je k vězňům. Zároveň vyzkouším ve vhodných chvilkách kolik pohybu a jak daleko mi umožňují dostat se , pohnout se, okovy. *Však na něco přijdeme a třeba se i něco semele - tři dny dluohá doba.* |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Šel jsem zrovna dlouhou rovnou ulicí směřující k bráně, kterou vedla cesta k doupě. Procházel jsem chudinskou čtvrtí. Děti si zde volně pobíhaly a na každém druhém rohu seděl nějaký žebrák. Úzké uličky byly zatarasené šňúramy s mokrým prádlem. Na cestě se málelo samé smětí a obecně byla cesta dost prašná. Jak tak jdu touhle bídou, všimnu si Elanta, jak jde přímo proti mě. To je skvělé, že jsem ho potkal zrovna tady, rovnou mu můžu ukázat ten úlovek, co jsem dostal od Aliho. Elant se však tvářil jako by mě neznal a z toho mi došlo, že je něco špatně. Co má být zase tohle? Co se teď bude dít? Vrazí mi kudlu do zad nebo snad někdo jiný? Když do mě vrazil, už jsem byl připravený na všechno. Po náradu jsem se po něm zlostně ohlédl, protože mi přišlo lepší se tak tvářit, pokud by mě snad někdo sledoval. A taky že ano, hned po mém pohledu za sebe jsem uviděl nápadně oblečenou postavu v plášti, jak zahýbá do vedlejší uličky. Jeho oblečení bylo v centru města mezi relativně bohatými lidmi k nerozeznání od okolního davu lidí, ale tady mezi chudinou, jeho jakoby obyčejné zabočení do uličky, tedy naznačující, že zde snad má normálně chodit, působilo nanejvýše podezřele. Aha, takže tohle je hra? Tak ji tedy dohrajeme. Když jsem se přestal věnovat osobě, která momentálně byla v uličce, ucítil jsem ve dlani lístek. Intuitivně jsem šáhl po dýmce, tačal jí ládovat tabákem a přitom si čelt, co mi elant napsal. Okolním přihlížejícím totiž moje chování nemohlo být nápadné, protože jsem měl dýmku nad papírkem ve stejné dlani a ládování jsem měl už tak nějak automaticky naučené. Neoptáčet se? No snad jsem to moc neporušil. Zahnout vpravo, v levo. Dobrá tedy, uvidíme jak se to vyvine. Udělal jsem přesně to, co mi Elant napsal a když jsem procházel uličkou, proletělo mi hlavou:No, tak pokud se to má rozhodnou, tak uvidíme, jestli bude rychlejší Elnat nebo ten šašek. Elant mě minul a já jen čekal, jestli v zádech nebo jinde neucítím dýku a nic. Nic, snad se teď něco.... a uslyšel jsem zvuk pádu za mými zády. Provedl jsem rychlou otočku a na kolenou předemnou klečel onen člověk, který mě sledoval. Ruce měl křečovitě položené na hrudi na místech, kde se pomalu objevoval červený flek krve. Oči měl vytřeštěné a očividně se snažil polknout bolest. Ufff, nebyl jsem to já. Muž poté dopadl na zem. První co jsem udělal dřív, než se válel v kaluži vlastní krve, že jsem ho prohledal. Nějaká dýka, něco peněz, nějaké dokumenty... ty jsem hodil Elantovi a to by snad mělo být....Ale co je tohle? V tajném úkrytu v šatech měl muž schovanou nějakou minci. Jeho dýkou jsem oděv rozpáral, abych se na minci mohl podívat. To není možné!?! To je přece.... Jednalo se o placku bratrstva Císařské noci, ale mezi zloději se jim říkalo Stíni nebo Bratstvo stínů. Tajná organizace, která byla za zisk schopná udělat skoro cokoliv. Její členové o sobě navzájem skoro nic nevědí a také to, kde mají svoje lidi není pořádně známé. Ví se o nich jen velmi málo a jedna z věcí, která je trochu lepším zlodějům známá, je jejich hierarchické uspořádání. Každý má kvůli horší identifikaci jinými, než členy bratrsva minci, na které je vyraženo jméno člena a jeho hodnost od 1 - 10. Čím nižší číslo, tím lepší je majitel onoho hodnocení. Na této bylo číslo 7, takže to nebyl ještě žádný spolehlivý zabiják. Jak mohl Elant vědět, že se jedná o člena Stínů, aniž by viděl jeho placku? Elant si zatasil čistou dýku a požádal mě o pytel na jeh hlavu. Bohužel, žádný s sebou nemám. Dnes jsem měl naše klienty informovat o naší nabídce a ne se někam vloupat. Takže s sebou žádný patel nemám! Kde by tak mohl být nějaký pytel? Začal jsem se soustředit na okna a dveře, protože v uličce nic takového nebylo. To byl ale také asi důvod, proč si ji Elant vybral. Vycítil jsem dveře několik dveří a oken, které podle holých stěn budov okolo, musely být někde za rohy domů. Vydal jsem se podívat dál směrem z uličky a všiml jsem si malé dvřevěné body s opravdu jednoduchým zámkem. Možná že tam najdu něco užitečného. Dvěře jsem se ani nepokoušel vyrazi, protože byly dosti bytelné. Zámek však nekladl zžádný odpor a tak jsem otevřel dveře a tam bylo naházeno plno všemožného náčiní, od metel a lopat až po sekeru zaseknutou ve špalku. Mezi tím vším jsem po chvilce hledání našel i nějaký sice mírně špinavý pytel. Ani jsem se neobtěžoval zavřít a vráti jsem se k Elantovi. Ten si mezitím četl cosi v dokumentech. Přišel jsem k mrtvému, sekerou mu usekl hlavu a to vrazil do pytle. Tak tady máš tu hlavu. a hodil jsem před Elanta pytel s hlavou špeha. Nakone jsem si očistil sekeru. |
| |
| Noví rekruti |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Usneme, není tomu však dlouho a vzbudí mě Vill se slovy že zde není bezpečno. Pak uslyším kroky a zbroj. Sakra, sakra, sakra jak nás našli tak brzo, to je v pytli. Vezmu věci a co nejtišeji dojdu k Villovi po cestě však nadzvednu poklop aby to vypadalo že jsem ho zavíral ve spěchu a pak Villovi naznačím aby šel první, sám pak až budu vyskakovat, zavřu okno abych je nalákal do kanalizace. Tohle nejsou vrahové, ti nemají plátové zbroje asi to budou vojáci a to je mnohem horší. Ryhcle musíme zmizet ztratíme je v postraních uličkách. S těmito slovy co nejtišeji vyrazíme pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Vill vyskočil z okna, byl mrštný a až neuvěřitelně obratný. Vyskočil jsi za ním, zavřel okno a mizel pryč. Uslyšel jsi typický zvuk vyráženého dřeva a sprosté klení. Rychle jste prošli zahradou. Vill otevřel branku a vyšli jste na druhou ulici. Otočil se na tebe, " musíme rychle pryč", oči mu plány divokým rudým světlem. Zahli jste za roh a téměř jste vrazili do vojenské hlídky. Byli schovaní ve stínu a z místa kde stáli měli pod dohledem celou ulici. " Stůj, kdo tam, heslo", zařval na vás jejich velitel. Vill leknutím nadskočil, jeho obrys se rozpil a místo něj se vedle tebe objevil drak. Tedy spíše odrostlejší dračí mládě, ale stačilo to. Vojáci se vyděsili a vzali do zaječích. Jejich velitel projevil sice víc odvahy, ale nakonec uitekl taky. Drak se ztratil, místo něho tam byl znovu Vill. Byl viditelně vyčerpaný, sotva popadal dech a třásl se jako osika. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant si vzal pytel s hlavou, " díky. Myslím že budu muset někomu připomenout, že nemá strkat svůj nos do cizích věcí. Pojď jdeme do lázní". Tělo jste nechali tak a zamířili jste k jedné z hlavních tříd města. Elant tě vedl zkušenou rukou mezi paláci zdobenými mramorem a luxusními domy. Zabočili jste do jedné z vedlejších uliček a zastavili se před bránou z ebenu a mahagonu. Bylo na ní napsáno "Smaragdové lázně". Elant otevřel dveře, tedy spíše je vrazil dovnitř až narazily do zdi. Za nimi stál sluha. " Ráčte," možná chtěl říci ještě něco, ale tvůj průvodce ho chytil za límec a vytřel s ním mramorovou podlahu. Vedl tě chodbou vydlážděnou bílou žulou, kolem bazénů s teplou vodou. Zahnuli jste. Před vámi stáli tři silní muži a v rukou drželi dýky a krátké meče. " Jděte mi z cesty, chci s ním jenom mluvit". Strážci zbledli a ustoupili. Elant dveře za nimi vykopl tak, že vletěly do místnosti. Místnost byla prostorná obložená nádhernými mozaikami a na podlaze byly položeny vzácné koberce. Na Elanta zaútočili další dva strážci. Viděl jsi za života spoustu věci, ale bojovat někoho jako Elant ne. Doslovně tančil, na každém kroku byl třikrát až čtyřikrát rychlejší než jeho protivníci. Za chvíli ležely na zemi jenom dvě mrtvoly. V koutě za bazénem stál muž, byl malý a celkem hubený. Byl nahý a kapala z něj voda, v ruce držel kuši. Ealnt skočil, bylo to téměř deset sáhů,přesto mu stačil jeden skok. Jeho protivník ani nestačil vystřelit. Elant ho chytil pod krkem. " Ty nulo. Ty posraná nulo, co sis myslel. Že můžeš se mi můžeš rovnat. Že se mnou můžeš hrát své hry. Ty Ulbine jsi jenom nula, vlivná nula to ti nechám, ale pořád jenom nula. Já jsem uši trůnu, jsem strážce města, jsem posel smrti. Už nikdy nestrkej nos do mých záležitostí, nebo tě zabiju. Rozuměls mi ty zmrde", řval Elant na svou oběť. Ruka, kterou ho držel pod krkem se změnila v dračí pařát. Elant se dokonce změnila i hlava a teď připomínala hlavu draka. Dořval a pustil svou oběť k zemi. Z hromádky věcí vzal minci, když ti ji házel oči mu plály divokým rudým světlem. Mince byla přesně taková, jako jsi viděl u toho co tě sledoval. Tahle ale byla bez čísla, zato se vsazeným diamantem. Ealnt vzal pytel a hlavu nechal vypadnout na koberec. Pak se otočil a beze slova se vydal k východu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-stín) Noc už byla klidná. Nestalo se nic co by nějak odbíhalo od běžného stavu věcí. Ráno se vstávalo ještě za tmy. Mistr Arist potřeboval dohnat čas, který ztratil za poslední dny. K snídani byl jenom chleba s kusem sýry a vozy se tak mohly brzo vydat na cestu. Stoupali jste soustavně vzhůru a začínalo se i ochlazovat. Arist k tobě dojel a povídá, díky za tu krysu. Nechám ji ve voze podusit a večer uvidím co mi chlapec poví. Mimochodem v poledne dojedeme na Plošinu plamenů a tím vstoupíme na území kentaurů. Doufám, že hvězdy svítí pozitivně a ty koně budou mít dobrou náladu". Opravdu jste kolem poledne dojeli na velikou plošinu. Byla porostlá křovím a divokými cedry. U cesty stála socha kentaura ve skoku. |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Vaši věznitelé poctivě zabírali do vesel a loď nabírala na rychlosti. Jenom jsi cítil, jak se ti za tebou i před tebou pokoušejí uvolnit pouta, ale okovy se odmítaly třeba jen pohnout. Kolem poledne jste zamířili ke břehu. Lodě jedna po druhé přirážely a vaši věznitelé na břehu stavěli hrnce a chystali polední jídlo. " Takže, mládeži", oslovil vás jeden z věznitelů. " Teď dostanete pět minut, aby jste se trochu protáhli a uvolnili se. Ale budeme vás pouštět jednotlivě, dneska se nám totiž nechce běhat a vy jste příliš cenní aby vás šlo zastřelit". Jednoho po druhém vás pouštěli na břeh. Každý dostal svých pět minut na břehu u lodi. Řada přišla i na tebe. Odpoutali tě a dva strážci tě odvedli na břeh. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se na tebe podíval vlčím pohledem. " Promiň, nechtěl jsem se tě dotknout" začal omluvným tónem, " já se jenom bojím, že až se vrátím nebudu budu už někým jiným". Přihodil několik polen do ohně a zadíval se do tmy. Zavyl a jako odpověď se mu ozvalo vlčí vytí. " Vidíš, není od věci si popovídat s někým moudrým", řekl ti a znovu něco zavyl. Vlci odpověděli, nebylo v tom nic zlověstného, jenom si chtěli popovídat s někým novým a zajímavým. Uložili jste se na noc. Merovech si vzal první hlídku. Usnul jsi jako dřevo. Byla temná noc, když tě Merovech vzbudil. Gestem ti naznačil, že máš být zticha. Ukázal ti na jeden z okolních svahů. Táhl se na něm po něm had ze světel, která vypadala jako malé hvězdy. " Poslouchej", opravdu jsi uslyšel velmi vzdálený zpěv, " to jsou elfí tuláci. Utíkají na východ, do říše lesních elfů. Svět je v pohybu" |
| |
| Noví rekruti Harrdie 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Nakonec sis vybrala. Třicet mužů, ani lepších, ale co bylo hlavních ani horších než byl průměr téhle bandy. Po tobě se rozpoutala hotová bitva. Setníci se přetahovali, losovali a málem i prali o každého, který vypadal trochu schopně. Ti co zůstali a obsah vězeňských vozů připadli Druhému kopí. " Takže," oslovila své úlovky, " do měsíce z vás budou buď hrdinové nebo mrtvoly". Nevypadali, že by se jich to nějak dotklo. Tvoje nové muže měl právě v prádle jeden z tvých desátníků. Jeho šedivé vlasy a hlasitý řev, byly jasným signálem, že ví co dělá. " Heleď," oslovila tě Elena, " pojď do jídelny. Kuchař tam nechal spoustu výborného červeného. Já osobně ho mám v plánu vypít, než ho rozkradou sluhové a ubytovatelé" |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Prošli jsme půlku města a dostali se do části, kde se nacházeli všemožné formy zkrášlování a rekreace. Elant mě bez jakéhokoli hledání nebo rozmýšlení vedl přímo jedněch lázní. Při vstupu rozrazil dveře, sluhu chytil za límec a hodil s ním do místnosti, kde se kluk dobře klouzal po naleštěné a řádně umyté žulové podlaze. Tak to snad nemusel, vždyť mu ten hoch nic neudělal. Poté šel Elant vešel do místnosti, kde stály malé stolky, na kterých stály šálky s čajem, kávou nebo i něčím ostřejším, ale zato vybraného charakteru. U nich seděli hosté, kteří čekali než se v nádržích s teplou vodou uvonlí místo nebo než z nich vylezou nějací příbuzní, obchodní partneři či přátelé. Bylo pro ně dosti překvapující, že do této místnosti vletěl sluha a o pár sekund později do ní vztoupil zahalený Elant a ve větším závěsu já, taktéž zahalený v plášti. Místnost jsme prošli a dostali se tak do chodby, která spojovala jednotlivé haly s bazény se vstupní místností. Všechno bylo účelně jednoduché, ale kvalitně vyrobené z luxusních materiálů. Jakmile jsme zahli, naskytl se nám pohled na menší místnost, ve které bylo několik židlí po stranách a na druhé straně stály zdobné dveře. Na židlích seděli zvalnatí muži, kvůli horku, které bylo všudypřítomné, kvůli ohřevu vody, myli na sobě jen krátké bavlněné kalhoty a za opasky krátké zbraně. Když slyšeli, co se nese ke dveřím, zvedli se a rozhodli se, že zabrání narušiteli klidu projít. Elant si ale v polovině místnosti sundal kapuci a strážsti při pohledu na jeho rozzuřený pohled reagovali tak, že se od dveří rychle vzdálili, celí zbledli a ve tváři měli dosti zděšený výraz. Ten se na mojí tváři objevil za chvíly také a to po té, co Elant jen tak mimochodem vyrazil dveře a tím je poslal minimálně dva metry do další místnosti. Tak tohle snad už vůbec nebylo nutné.. Bylo vidět, že pod dveřmi někdo leží, ale Elant toho nedbal a pokračoval dál. Já už se dosti zaražen pohyboval za ním. Když jsem došel ke dveřím, byl na krásném zdobení vidět otisk Elantovy boty a pod dveřmi ozbrojená stráž, která na sobě měla nějakou kroužkovo-destičkovou zbroj a na hlavě kovovou helmu. Přes dveře jsem přešel také a to co jsem viděl, se jen tak nedá zapomenout. Stál jsem v místnosti s několika bazény a plno dalšími věcmi jako nábytkem, koberci a jiným. Místnost to byla dosti dlouhá a podle páry vycházející ze zadní části místnosti, se tam nacházel cíl našeho, tedy spíše Elantova snažení. Před Elantem stáli dva strážci a já jsem rukou už, už sahal po kuši, že stráže zasypu šipkami, ale ani jsem nestihl chytit držadlo kuše, když jsem pochopil, že to není potřeba. Odkud to vše umí? Jaktože je tak dobrý? Před očima se mi teď odehrávalo něco dosti pozoruhodného, co někdo nevidí za celý život. Dokolalá spolupráce dvou zbývajících ozbrojenců, kteří se na sebe ani pořádně nepodívali, provedli útok, který by normálně roztřetil člověka ani by nemrkl. Elant se ani nezapotil a proklouzl přímo skrz jejich takřka dokonalý útok a jednoho z nich zabil zabodnutí dýkou do krku a druhou mezi pláty jeho složené plátové zbroje. Muž dopadl na zem nevěda, co se stalo špatně. Druhý se ještě snažil provést pár rychlých útoků, ale všechny do jednoho selhaly a svůj cíl minuly. Elant poté skočil poslednímu obránci do zad a zapíchl mu tam své dýmky. Muž padl na kolena a chvíly setrval v této pozici. Elant zatasil dýky a pokračoval dál v cestě. Když byl v polovině rozsáhlé místnosti, z duhého muže odpadl kus zbroje a v ten okamžik padl muž k zemi jako jeho přítel před několika sekundami. Já šel zděšený i ohromený za Elantem, ale stále jsem měl dost velký odstup. Došel jsem k Elantovi, který už jen čekal, než mužíček vyleze z lázně a v okamžiku, kdy se chlapík chopil kuše vedle bazénu, Elant z ničeho nic vyskočil a chytím ho za krk. Chlapík upustil svou zbraň a bylo vidět, že má vážně nahnáno. Elantovi se nejprve změnila jen jeho ruka a následně i hlava na dračí. Bože!?! Co je ten Elant zač?!? Čím mě ještě překvapí? Elant dokončil svůj akt, hodil mi minci a měl se k odchodu. Jestli pro mě tito lidé kdysy bývali tajemnými a mocnými, tak teď si uvědomuju, jak bezmocní vlastně byli. U zlodějů asi platí, že tím čím míň se o nich ví, tím lepší jsou. To je víc než zajímavé... Mužíček se po odchodu Elanta pochcal. Předtím byl asi tak vypjatý, že nebyl schopný ničeho, ale vůbec ničeho. Sebral jsem jeho kuši, kdyby náhodou sebral kuráž a rozhodl se mě střelit ze zadu. Když jsem přišel k vyraženým dveřím, muž podnimi se pomalu snažil vstát. Bez rozmyslu jsem mu poslal šipku z kuše kápa chudákovi přímo do hlavy. Kuše to zvládla bez sebemenších problémů a tak jsem se podíval, co je to vlastně za kuši. Byla malá jako ta moje, ale měla lučiště vyrobebé ze silného pruhu oceli a proto měla tak skvělou sílu. To bych si měl asi taky pořídit. Pak jsem se vydal za Elantem ven a po cestě jsem si všiml stále zděšených mužů, kteří nejspíše z hrůzou sledovali celé dění. Když jsem vyšel ven, Elant čekal o kousek dál schovaný ve stínu. Zdálo se, že čeká na mě. Přišel jsem blíže k němu a zeptal se ho: Co to sakra mělo ve vnitř znamenat? To co se s tebou stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Mrštnost Villa mě značně překvapila a to jsem netušil že toto překvapení nebude jediné. Jen co jsme vyskočili ozval se velmi známý zvuk vyrážení dveří a předním pověstné taktní zaklepaní císařské hlídky. Nečekal jsem ani minutu abychom se dostali pryč, proběhli jsme zahradou a dostali se k brance, tam jsme však narazili na hlídku už, už jsem vytahoval meč když se Vill proměnil v draka. Zcela ochromen tím co jsem viděl, ani nejsem schopen cokoliv udělat jen jsem zasunul meč a couvl několik kroků, pouze zírám a nejsem schopen uvěřit co se děje, pak se Vill promění zpět. Je vidět že je zesláblý, seberu se a doběhnu zpátky k němu, vezmu ho a dám se na útěk zkrze postraní uličky. Vím že nemám moc času než se strážní vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant ti nevěnoval pozornost, zahnul za roh, pak znovu za roh. Vešli jste do domu a prošli jím až na druhou stranu bloku. Znovu za roh a stáli jste znovu před lázněmi. Tedy přesněji na druhé straně ulice, za rohem vedle stánku se sušeným ovocem a vstup do lázní jste měli jako na dlani. Elant si koupil trochu rozinek, opřel se o zeď a čekal. Nemusel čekat dlouho. Uviděli jste lázeňského sluhu jak zděšeně někam spěchá. "Tak správa byla doručena", promluvil Elant. " Myslím že jsi chtěl něco vědět", podíval se na tebe. " Ano můžu měnit podobu. Je to takové moje malé tajemství. Tuhle schopnost mají všechny císařské děti a vnuci." Opustili jste roh. Elant přemýšlel nahlas, " zkus příště nevraždit lidi, kterým naháním strach. Polovina mojí dokonalé prezentace je mrtvá." Šli jste jednou z bočních uliček ve čtvrti pletařů. Byl to slum, toho nejhoršího ražení, na ulici se válely odpadky a mezi nimi se proháněly malé děti. " Tady bude náš nový domov," řekl Elant a ukázal na prázdnou a opuštěnou stavbu. " Nerad se stěhuji dvakrát v jeden den, ale vrátit se provaléného úkrytu je hloupý nápad. Uvnitř nečekej žádný luxus. Je to jenom díra, ale dobré= víly nám do večera přinesou vše potřebné abychom se mohli pohodlně usadit" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Povedlo se ti vzít nohy na ramena právě v čas. Uličkou za vámi se nesly těžké údery vojenských bot a drsné nadávky. Tohle nebyli obyčejní vojáci, podle drsných tvrdých kleteb byli tohle gardisté. Severští žoldnéři, tihle plní svou práci bez zbytečných otázek. Znovu si zahnul, nedařilo se ti ale setřást své stíny. Přibližovali se a to navíc rychle. V jednom z domů se otevřely dveře. " Rychle dovnitř", potichu na sebe upoutal pozornost ženský hlas. " Dělej, nechceš přece aby tě našli" |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Vyčkával jsem na vhodný okamžik, v hlavě mi běžely různé scénáře. Sebevražedné, kdy se jen vrhnu k nejbližší zbrani, abych vzápětí byl lépe vyzbrojenou a připravenou přesilou přemožen, jsem zavrhoval. *Přeci jen se asi ale silovému řešení nevyhnu.* Neuvěřitelná povolnost dozorců, že nás pustí a u toho se ještě část očividně věnuje přípravě pokrmů, se mi zdála až příliš podezřele snadně lákavá. To nebude jen tak. Dobře si prohlédnu ty dva, kteří se budou starat zřejmě o mou bezpečnost. Co mají za vybavení - *stačila by dýka, tesák za pasem volně zasunutý, který by šel rychle vytrhnout a bodnout, či silně seknout přes zadní stranu nohou během úhybu a zdrhat. Nebo volnějí držené, či dokonce odložené kopí - to by bylo jako má hůl - přetáhnout po hlavě a zdrhat.* Nezávazným pohledem po okolí hledám další připravené muže, střelce a zálohy ve větší vzdálenosti, nějaký řetěz stráží. *Něco tu musí být, protože něco tu nehraje. Když přepadli naše domovy měli to ti bastardi dost dobře vymyšlený, jen tak vobchcat nepudou. Chce to překvapení a nějaký zaměstnání. Jinak nebude šance.* Při prvním krocích na břehu zkouším, jak mnoho mne unesou jistě nohy a jak mnoho mám ztuhlé tělo. Abych se řádně prokrvil a rozehřál riskuji i nemotorný pár trošku i přihraný - ale za zamotání a vytuhlost přece nikdo nemůže. Když se snažím neobratně ještě stále spoutaný zvednout ze země. Obrátím ustaraný obličej na své dva bodyguardy s nejistým ale prosebným výrazem a oslovím je: "Vy - , potřebuji se opravdu uvolnit." A nechápavým obličujům doplním velmi názorně ".. má se tady to vaše zboží, které nechcete střílet, vysrat zrovna tady a smrdět více než jindy? Nebo můžem támhle kousek dál, kde roste i něco s velkýma listama na utření? Samozřejmě nepočítám, že mne tam necháte jít samotného. Ale aspoň bych si mohl votřít řiť, když už se můžem protáhnout" Dokončím kapitulovaně. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Ale kuš, se nemáš za co omlouvat. Na tomhle nese vinu můj bratr," povzdychnu. "Merovechu, lidi se mění pořád. Nemáš se čeho bát. Jen musíš mít na paměti to, co je tady," ukáži na svoje srdce. "Jakmile začne něco smrdět, musíš si vzpomenout, odkud vlastně pocházíš. Vzpomenout si na svou rodinu a přítele." Pak zvednu prdel ze země a přesednu si kousek vedle. Tam kde jsem seděl mě něco nepříjemně tlačilo na zadku. "Jo, máš pravdu. Taky jsem se vždycky ve společnosti zvířat cítil lépe, a víš proč? Protože zvířata neznají zášť, chamtivost nebo pýchu, oni jsou takoví, jací jsou." Merovech si vzal první hlídku a já zalehl. Spalo se mi dobře. Zem byla měkká, nebyla zima a všude byla cítit vůně lesa. Když mě Merovech vzbudil a naznačil, abych byl ticho, rozhlédl jsem se a uviděl světlo, táhnoucí se jako had po svahu. Zaposlouchal jsem se a uslyšel zpěv. "Elfí tuláci? Utíkají? Asi je muselo něco sakra vystrašit, když si to tu štrádujou takhle v noci. Proč myslíš, že utíkají? Možná kvůli těm potvorám, o kterých nám vyprávěl ten jeden den hostinský? S trochou štěstí o nás vůbec neví, ale pro jistotu si nasadím zpět svou koženou zbroj a opasek s dýkou. Dávám si pozor, abych nevyvolal nějaký hluk. Luk a šípy nechám ležet, v tomhle lese se bude špatně střílet. Navíc mám výhodu, ve tmě vidím velmi dobře, můžu se pohybovat jako myška sem a tam. |
| |
| soukromá zpráva od Cassandra pro Jsem služka, takže ano, vím, jak se dobře přetvařovat. Nemám s tím nejmenším problém, i kdybych měla ututlat tu nejmenší věc. A asi jsem lepší ve své práci, než jsem si myslela, protože tahle elfka asi neví, že se většinou takovéhle věci neříkají. Ano, beru ohled na to, že pravděpodobně nemá starosti, aby ji to nějak postihlo, nevím, kdo by nás tady pořádně poslouchal. Minimálně tedy slečnu Trielu, ačkoliv o ní moc nevím. Faktem však zůstává, že já jsem služka. Služka klerik přesně. A brzo bude čas, abych se zase ke svému hlavnímu poslání vrátila. Avšak své vedlejší poslání služky nehodlám zanedbávat. Tady mám však čas něco dále studovat. Jediné, co mám, je však pár pergamenů, které nosím u sebe a to jsou pouze kouzla, která už umím, nebo která absolutně nejdou přečíst. "Děkuji za vřelé oslovení, které nám dalo najevo tvoji lásku." Mrknu na ni v rámci možností mé mimiky pobaveně a hodlám jít směr jídelna, kde se hodllám najíst a také něco zjistit. Nasměruji to tedy, teď nehledě na slečnu Trielu, do jídelny. Je tam spousta žen s dětmi a já se pouze připojím k davu a dám si něco k snědku. Je okolo mne spousty žen, tudíž jsem se rozhodla, že familiérně pozdravím, abych snad možná buďto zapadla, nebo byla k smíchu. "Dobrý den přeji," oslovím ženy v mém bezprostředním okolí. "nevíte náhodou, kde bych zde našla knihovnu?" Kousnu si jídla ap okračuji. "Jsem tady poprvé a ta 'přemilá' elfa Ulia nevypadala zrovna ochotně. " Řeknu s úsměvem na tváři, jasně dávajícím najevo, že přívlastek, který ji ctí, jsem nemyslela ani trochu vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že to nejsem já, na koho čeká. Super, nejprve mě sem dotáhne, udělá ve vnitř tu šarádu a pak se ani neobtěžuje to vysvětlit? Úžasné, vážně úžasné. Elnat se z ničehonic rozhodl, že půjde někam pryč a ve své zamyšlenosti trochu pozapomínal na to, že já tak rychlý jako on nejsem. Cesta tedy nebyla tak nenápadná, jak si asi Elant plánoval. Nejprve šel on, který působil jako by jen trochu spěchal, ale já za ním musel doslova klusat, abych mu stačil, takže pro okolní pozorovatele to moc nenápadné nebylo. Nicméně to v ten okamžik stejně nehrálo skoro žádnou roli. No super a teď mi ještě začne takhle rychle zdrhat. Co ho napadne příště? V okamžiku, kdy jsme procházeli kolem stánku se sušeným ovocem, tak si Elant koupil, no koupil by asi nevystihovalo to, co udělal, protože si vzal do hrsti trochu rozinek a mistrně modil na desku, kde prodavač pochutiny balil a vážil, několik mincí, které prevyšovaly hodnotu rozinek. Prodavač to postřehl a tak ani nezařval, že nezaplatil, ale přeci jen se trochu divil. A proč si teď sakra kupuje rozinky? No to je vlastně jedno. Tak si alespoň zapálím. Vytáhl jsem si dýmku, napěchoval ji něčím, co mi zbylo z jemnějšího tabáku a zapálil si. Když jsem to stihl udělat, Elnat dojedl a ze dveří lázní vystřelil sluha. Elnat mi objasnil, co a jak. Aha, takže se umí proměnit v draka? Zajímavé, nanejvýš zajímavé. Došli jsme k novému úkrytu, na kterém mi snad vadila jen jediná věc: že byl na spadnutí. Dům byl v tak mizerném stavu, že se nakláněl na jednu stranu a když jsem do nahnuté stěny praštil silněji pěstí, začal se z ní sypat prach. Tak to není dobré, pokud bude Elant bojovat uvnitř a náhodou provede nějaký kousek jako s těmi dveřmi, pak ten dům asi srovná se zemí. Když mi však řekl, že náš starý úkryt se proflákl, dost mě to zklamalo. No paráda a teď ještě příjdu o své parádní oblečení a další zlodějské pomůcky! Když se elant zmínil o vílách, které všechno přinesou, tak jsem si pomyslel: No snad tam mezi tím budou i moje věci. V domě toho opravdu moc nebylo. V přízemí býval asi kdysy menší hostinec nebo spíše nějaké feťácké doupě, protože zde byl bar, ale budova nebyla dos veliká na to, aby se zde vešlo alespoň 5 stolů. V prvním patře byly dvě místnosti, v nich několik kusů nábytku a schody na půdu. Ta měla dvě menší okna a poklop, který zakrýval schodiště. Usadil jsem se zde, abych mohl cvičit své schopnosti. Vyčistil jsem si dýmku a znovu ji naládoval. Během toho se Elant podíval, kde mě najde a když to zjistil, klidně odešel. Já si mezitím zapálil a zavřel poklop na půdu. Nechtěl jsem být rušen. Snad se mi podaří zlepšit se v tom, co již umím. Bohužel nic, co by stálo za zmínku. Cítil jsem poklop, okna a ještě některé technicky zaměřené předměty v místnosti, ale jinak nic. Strávil jsem tak dost času, ale v zásadě nic nového. Jen jsem si byl víc jistý. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech ti pošeptal, "nevím, proč utíkají. Mají k tomu ale důvod a pokud mají důvod oni, pak chudáci ti co utéct nemohou". Světla i zpěv se postupně blížily. Netrvalo dlouho a šli svahem přímo nad vámi. Nevěnovali vám pozornost. Slyšeli jste jenom nádherný zpěv v jazyce, kterému jste nerozuměli. Prošli jen kousek od vašeho tábořiště a potom zmizeli za kopcem. "Škoda, že už jsou pryč", řekl Merovech, " je nádherné je poslouchat a lesy jsou s nimi veselejší". Tvůj společník vypadal dost zasněně. " No nic," řekl nakonec, "pojďme zase spát. Zítra nás čekají hory a po nich divoké pláně a to je lepší být odpočatý". Trochu škodolibě se na tebe usmál, " myslím, že teď je na řadě tvoje hlídka". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant se zašil nahoře v jednom z několika pokojů, co tam byly. Nevěděl jsi co tam dělal a je otázkou jestli tě vůbec zajímalo. Zrovna jsi věnoval pozornost rozvíjení svých schopností, když někdo zaklepal na dveře. Stála za nimi malá holčička a vozík taženým vyhublým a viditelně protivným oslem. Otevřel jsi. " Maminka posílá vyprané věci", řekla a usmála se na tebe, "pojďte se podívat jestli máte všechno". Na voze byly naložené vaše věci a přímo nahoře pod hromadou prostěradel trůnil pytel s tvou zlodějskou výbavou. Holčička se posadila na kozlík a pošeptala ti. " Vyložte si to a rychle," pohled který ti věnovala nebyl pohledem malé holčičky ale staré šlapky, " a Sametová paní vzkazuje, že všude po městě hledají Elanta a trpaslíka, který se vloupal co císařského archivu." Počkala ještě až složíš věci a pohnala osla pryč. |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Ti co hlídali byli ozbrojení až po zuby. Meče a dýky u opasků a kopí v ruce. Jeden z nich na tebe podíval s opravdovým opovržením. " To víš, že bychom nechtěli, abys nám tady smrděl. Už tak je z vás smradu víc než je potřeba. Takže jo můžeš jít tamhle a ulevit si" Rozepnuli ti pouta na rukou a odvedli tě stranou. Jeden z nic přinesl z tábořiště ještě jeden těžký zámek a kravský zvon. Zámkem ti sepnuli řetěz na nohou tak, že mohl sotva udělat malý krok, natož aby si běžel. Zvonec ti připnuli k řetězu a dělal opravdu hluk jenom co si se pohnul. Jeden šel s tebou. " Tak dej se do díla, ať to máme za sebou" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, "U hluboké díry" 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Cassandra) Ženy tě jenom vzaly na vědomí. Některá na tebe kývla a jiná ti snad ani nevěnovala pozornost. Přišla k tobě asi desetiletá blonďatá holčička. " Já jsem Alie a tohle je Urx", představila ti sebe a kotě co měla v náručí. " Ulia je protivná," řekla s veškerou rozhodností dítěte. " myslí si totiž, že je mnohem, mnohem lepší než my všichni ostatní" Nahodila k tomu grimasu přehnané důležitosti a pokračovala. " A přitom jí tady nikdo nemá rád. Sametová paní o ní říká, že je to prodejná krysa a zajímají jenom peníze". Místnost zmlkla, že bylo slyšet spadnout i špendlík. Přišla, k vám hezká čtyřicátnice a vzala si děvčátko do náruče. " Víte ona je taková dost prostořeká, ta moje Alie. neberte ji prosím vážně a knihovna je tady za rohem. Je tam milý knihovník, jmenuje Tirim a učí naše děti číst a psát" |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Seděl jsem, dýmka už vedle mě dlouho ležela, protože tabák už byl úplně spálený. Soustředit jsem se už také nemohl, protože jsem na to nebyl zvyklý, jen tak se soustředit. Myšlenky mi už utíkaly všemi směry, jako kdy bych si asi tak mohl vylešit svou kuši a vyměnit dřevěné lučiště za kovové, kdy příjdou ty víly nebo nad čím tam Elant asi tak dumá? V tom slyším docela slabé klapání na vchodové dveře. Že by už přišly ony víly? Zvedl jsem se a docela rychle jsem seběhl až dolů ke dveřím. Když jsem je otevřel, stálo před nimi děvčátko s oslem taženým povozem. Děvčátko mi povědělo, že je to zásilka prádla od maminky. Tak že jí děkujeme. a opětoval jsem úsměv. Holčička mě pobídla, abych se na prádlo šel podívat, jestli něco nechybí. Obešel jsem povoz, přičemž jsem se oslovi trochu vyhnul, protože moc spokojeně nevypadal a vážně nerad bych od něj chytil kopanec. Čekala mě tam halda prádla, ve které jsem našel svoje věci a ještě nějaké psací potřeby a další věci, které očividně patřili Elantovi. Mezitím, co jsem to přehraboval, tak mi holčička, tedy v ten okamžik už spíše působila trochu, tedy dost ostříleně, mi řekla, že bych si měl pohnout a že po nás pasou císařští a podle všeho i nějací jiní lumpové. Zarazil jsem se v okamžiku, kdy se z holčičky vyklubala stará šlapka a na poznámku o hledání Elanta a JEDNOHO TRPASLÍKA jsem se mazaně uculil a dodal:Vážně? No to mě těší. Rychle jsem přenesl naše věci zabalené do prostěradel a dek, které se válely nahoře na našich věcech. Uložil jsem je do jednoho pokoje v prvním patře a poté, když jsem se chtěl zajít s ženou rozloučit, tak už tam nebyla. Ta byla opravdu dost rychlá. To se musí nechat. Pak jsem přišel k pokoji od Elanta. Zaklepal jsem a poté i vstoupil. Elant nevypadal moc překvapeně a jeho pohled jakoby naznačoval: Vím, že všechno je vedle v pokoji. Už tu byly víly. Máme všechno potřebné a nějaké prostěradla a deky. Elant přikývl a já pokračoval, jo a taky už je po nás sháňka. Elanta to vůbec nepřekvapilo, skoro jakoby už jen čekal, než se mu to potvrdí. Jo a netušíš, kdy by už mohlo být venku více bezpečno, abych si někde mohl pronajmout na odpoledne kovárnu? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, "U hluboké díry" 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (Triela) Vyšla jsi z jídelny. Chodby nevěstince byly naprosto prázdné. Ani nevíš jak se ti povedlo vyjít na zahradu. Byla tam Libélie. Cvičila v rukou měla dýku a upravenou jehlici do vlasů. Pohybovala se ladnými pohyby. Byla obratná a až nebezpečně rychlá. Krok, krok, útok, otočka a hleděla ti přímo do očí. Zastavila se v půlce pohybu a dopadla na zem. Schovala zbraně. Vypadáš nějak nešťastně", vyznělo to jako prosté konstatování. " Nemusíš se trápit, všichni toho máme občas dost. I já toho mám dost. Je mi protivné, že otec mých dětí někde čeká na smrt a já dřepím tady. Horší ale je, že s tím nemohu nic udělat". Ruce ji mimoděk sjely k rukojetím zbraní. " Nebudu plakat, to nedělám už dlouho. Děvčátko ty dýky máš na ozdobu, nebo je umíš i použít" |
| |
| Knihy Ano, trápilo mě tolik věcí, že jsem nechtěla o tom ani mluvit. Ostatně s Korrem máme jakési pouto, kde si mlžeme číst myšlenky. ( Vůbec nevím jak je to možné. ) Takže si myslím, že Korr dávno ví na co myslím, jen to chtěl dostat ze mě. Udiveně jsem se podívala na hromadu knih přede mnou. ,,Samozřejmě, ráda čtu." Pohnula se ve mě jiskra radosti z toho, že se naučím něco nového. Drak začal číst pár knih najednou. Jak sakra dokáže vstřebat ty myšlenky všechny najednou a ještě je urovnat?!. Neměla jsem chuť si číst nějakou poezii tak jsem vytáhla poslepu nějakou knihu kterou jsem měla po ruce. Název zněl : Dávno zapomenutá a zakázaná kouzla vznešených elfů. He? Proč by to mělo souviset s tím co hledáme? Namátkové jsem prolistovala knihu. Z prvních slov na mě vyskočilo vzkřísení, létání, živly a tak podobně... Spokojeně jsem se uvelebila na polštáře a četla jsem nejspíše to co by obyčejný elf či člověk, nebo něco jiného nemělo číst. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Ti Elfové se blížili čím dál blíže a nakonec prošli kousek od našeho tábořiště. Bylo vidět, že nešli zrovna na procházku, ale že někam spěchali a krátili si cestu zpěvem. "Zpívají hezky, to se musí nechat." Pak se na mě Merovech usmál a řekl, že je čas na střídání hlídek. "Jo jo, už to tak bude. Ne že budeš chrápat tak, že nás uslyší na míle daleko!" řeknu s úsměvem na rtech. Když si Merovech ustele, já ze sebe shodím oblečení a odložím luk. Proměním se v jestřába a vyletím vzhůru. Chvíli sleduji, kam si to míří ti Elfové, ale pak to zase otočím zpět. Kroužím nad stromy a sem tam sletím dolů a přiložím do ohně. Nepřikládám moc, jen tak aby oheň nevyhasl. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Běžím co nejrychleji to jde ale s Villem v náručí to jde těžko navíc jsem moc dobře poznal naše pronásledovatele jsou to severští žoldáci, sebranka pitomých hrdlořezů kteří jsou tupý jako dřevěný sud. Nejsou schopni přemýšlet ani projevit soucit zabijou cokoliv, ale co já dělám to samý. Už už si říkám že naděje je pryč když se otevřou dveře, chvilku váhám, ale co horší to být nemůže. Rychle zaběhnu dovnitř pomůžu Villovi se posadit a poděkuji ženě že nás pustila dovnitř, ale stejně nepolevím v ostražitosti může být taky nebezpečná. |
| |
| Spousta knih Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Opravdu byl důvod proč se ta kniha jmenovala jak se jmenoval. Čím hlouběji si začetla tím víc se před tebou zjevovalo utrpení. Byla tam mocná kouzla umožňující nevídané věci, mohla by si s jejich pomocí vyléčit celou bídu světa. Zarážející byla ale cena. Kouzlit tímto způsobem znamená ztratit duši a vypustit na svět nekonečné utrpení. Poslední kapitola byla o smrti, tedy spíše o tom jak ji přelstít. Princip byl prostý. Život za život smrt za smrt. Cenou za nesmrtelnost byly desetitisíce životů. Na okraj někdo napsal: nebo správný původ. Hekate dcera draka, sestra draka, matka draka. Paní tisicerých muk, ničitelka , dál už byl text nečitelný. Kolem hlavy ti přeletěly další knihy, o které projevil zájem drak. " Mít tak jméno," mumal si sám pro sebe, "jméno by nám řeklo kde začít" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Icenů, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Elfi mířili dál k severovýchodu. Viděl jsi jejich hlídky jak zkoumají cestu a jejich nádherné ženy, nesoucí lucerny. Až na elfy byl les naprosto klidný, viděl jsi jen typická noční zvířata. Z té výšky jsi viděl na východě obrovskou planinu a v dáli rudou záři, která prozařovala horizont. Vrátil si se a přiložil na oheň. Zbytek noci proběhl klidně. Bylo před svítáním, když se vzbudil Merovech. " Měli bychom vyrazit", řekl když zíval, " dneska nás čeká dlouhá cesta". Vstal a osedlal koně. Vyjeli jste Cesta vedla vzhůru do kopce. Jelo se vám dobře a rychle. nebylo ještě ani poledne a byli jste na hřebenu. Před vámi se rozkládal pohled na nekonečnou a pustou pláň. Od obzoru k obzoru se táhlo jen nekonečné moře trávy. " země Pánů koní, tedy spíše její okraj. Pojeď dolů, koně se už těší až se pustí planinou". Povzbudil tě Merovech a vedl koně dolů po staré, ale dobře udržované, kupecké stezce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant se na tebe podíval, jako by si mu řekl nějaký dost dobrý vtip. " Bezpečno. Podívej se. Já jsem jim utekl dost spektakulárním způsobem. Umučili jsme jednoho dost významného špeha. Okradli vlivné obchodníky, vydírali obchodní gildu. Vloupali jsme se do císařského archívu. Jenom fakt, že si lámou hlavu nad tím jak jsme se dostali ven, nám dává ten sladký náskok. Takže bezpečno vynech ze svého slovníku." Pak se zamyslel, " i když budou dost opatrní. Přece bys taky nevytroubil do světa, že ti někdo opakovaně ojíždí starou. Víš co , nemám teď pro tebe nic na práci, takže si najmi kovárnu, pokud po tom právě toužíš. Jenom se prosím nenech chytit. Živý". Na poslední slovo položil opravdu silný důraz. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Icenů, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Noc byla klidná a já zbytek své hlídky posedával u ohně a dával pozor na naše koně. Merovech se vzbudil se svítáním a zavelel k odjezdu. Osedlali jsme koně a vyrazili. Cesta ubíhala svižně. Koně měli dost sil a nesli nás výše a výše, až na samotný hřeben hor. Nebylo ještě ani poledne. Z vrchu bylo vidět do dáli. Táhla se tam rozsáhlá pláň, kterou netvořilo nic než jen tráva. Tady se bude špatně schovávat, budeme muset dávat pozor. Na druhou stranu bude dobře slyšet po okolí, pomyslím si. "Je to nádhera co? Rozsáhlá louka, co si dole protáhnout tlapy?" Otočím se na Merovecha. "Koně se snad nepolekají a já se rád pořádně protáhnu. Za tu cestu mám pěkně naklepanou prdel," ušklébnu se. "A koně si od našich zadků asi taky rádi odpočinou." Pak sklopím hlavu směrem k zemi, promnu v ruce růžičku od Agnes a pomalu vyrazím za Merovechem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Žena, vykoukla z okna. " Tudy, rychle",řekla. Ukázala vám cestu do sklepa. Ozvaly se duté rány na dveře. " Z příkazu císaře, otevřete", ozval se silný mužský hlas. Dveře se otevřely a ozval dupot těžkých okovaných bot. Trvalo to nekonečně dlouhou chvíli, pak se znovu ozvala vaše hostitelka. " Pojďte nahoru, už jsou pryč". Vill už vypadal mnohem, mnohem lépe ale pořád na něm byla vidět silná únava. " Já jsem Alis", představila se zachránkyně. Ty si potřebuješ lehnout", řekla, když uviděla Villa. " Holky, máme hosty",zakřičela směrem do prvního patra, odkud vykouklo šest dívčích hlaviček. " Odveďte taky hosta do postele. Dneska bude spát místo mě". Děvčata pomohla tvému chráněnci vyjít po schodech, což by bez pomoci asi nedokázal. "Neposadíte se", řekla a ukázala na stůl a židle. "Vypadáte, že se potřebujete něčeho napít. V noci už ven nemůžete, chytli by vás. Budete muset počkat do rána" Podala na stůl láhev vína a nalila ti do sklenice. |
| |
| Jídelna Harrdie 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Druhé kopí tě odvedla do jídelny. Byla to prostorná a čistá místnost, stoly měly ubrusy a sluhové byli připraveni splnit jakékoliv vaše přání. "Láhev červeného, z černé zásoby a neředit, jinak vás pošlu do boje", objednala a sedla si. Židle byly měkké a pohodlné. " nejsi u jednotky ani týden a už si setníkem. Dost rychlý postup, jak na to že si dojela v řetězech", řekla a nalila vám vína. " Aby se já dostala takhle vysoko, musela jsem projít třemi bitvami a roztáhnout nohy před jedním generálem. Je mi jedno jak se ti povedlo takhle vyletět na horu, dej si ale bacha. Pokud zradíš jednotku, osobně ti uříznu hlavu". Podívala se na tebe, jako kočka na myš, která bude k večeři. Nalila si znovu, v táboře je celkem klid. Porada setníků je zítra v devět ráno po snídani. Důstojnická inspekce ubytoven je v deset. Pak máš volno až do dvou, to začíná odpolední výcvik. Tam být prostě musíš. Jinak večer se u tebe ohlásí písař setniny a předá ti klíč od pokladny. Tu s ním přepočítáš. Tvůj nový zástupce, teda pokud ho schválíš by se tady měl hlásit asi za dvě hodiny. Do té doby se mám v plánu mírně opít, co ty přidáš se" |
| |
| Jídelna |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Zbytek noci už proběhl v pořádku alespoň mě nic podezřelého neprobralo ze spánku a tak když jsem se nad ránem protáhl viděl i za toho šera do kterého se tábor probouzel že také dobrá polovina tábora je na nohou a ostatní Arist popoháněl ke spěchu potřeboval nahnat ztracení čas bylo na něm už včera vidět že je z toho nesvůj. I snídaně byla rychlá kus chleba se sýrem a zapít čistou vodou a karavana se vydala na cestu. Sotva jsme vyjely přijel ke mě Arist a zmínil se o té proradné kryse kterou jsem lapnul něco že ho nechá trošku podusit aby asi změkl a kápl co ví a také se zmínil že kolem poledního by jme měly dorazit ke kentaurům Tak jsem mu jen odpověděl: No uvidíme co z něj večer vypadne pokud tu jen tak náhodou nemá nějakého spojence který by včas ukončil jeho mrzký život tak aby nám náhodou nic nemohl prozradit nezřídka takhle pracují v páru. A co se týká kentaurů rád je poznám co jsem o nich slyšel jsou to prý přátelští tvorové pokud tedy někdo nějak neublíží někomu z jejich druhu nebo nenapadne jejich území |
| |
| soukromá zpráva od Žehard pro Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Bláznivě se zasměji na ten zvonec a jelikož se stále pořád nemotorně hýbu, tak zvonec zvoní téměř neustále. Když mi zamykají nohy dalším zámkem, tak si nenápadně všímám, kam si dal ten jeden strážce, který mne hlídá, klíč a zvažuji, zda mu půjde snadněji vytrhnout z rukou kopí a vrazit mu ho do břicha, nebo mu vytáhnout ze za pasu dýku a bodnot nebo proříznout hrdlo. *Jsem přeci jen vysoký a statný - mohlo by se podařit ho svalit a uškrtit.* Hodnotím, jak moc nás bude krýt okolní porost a zda se do tábořiště, které je nedaleko donese případně nějaký další podezřelý zvuk. Tyto myšlenky mi rychle problesknou hlavou a snažím se je zhodnotit jedním stručným pohledem za neustále cinkání zvonku a přípravy na vykonání potřeby. |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro Má Paní, věřte mi, že nejsem ten typ, který by si hrál na hrdinu, nosil zbraně a když dojde na lámání chleba, tak uteče. Pohlédnu na ni a je poměrně těžké, představit si jak tahle osoba tančí tanec smrti. Ne, že bych se část mého umění nenaučila v bordelu, kde jsem pracovala, ale k Libélii mi to prostě nesedí. Přesto jsem opatrná jelikož vzhled mnohdy klame. Rychle odvedu své myšlenky někam jinam, aby Libélie neměla podezření, že o ní snad pochybuji. Mimochodem, je poblíž nějaké zajímavé místo, kde by bylo něco k vidění ? Zeptám se trochu opatrně, ale prostě nejsem osoba, která by četla pohádky, pletla bačkory a zpívala vřískajícím dětem. Zkrátka, sedění na zadku mi nikdy nešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se k tobě otočil a radostí mu svítily oči. "Není to vůbec zlý nápad se proběhnout. Myslím, že bychom dokonce dokázali přesvědčit koně, aby běželi stejným směrem jako my". Dojeli jste dolů. Merovech zastavil koně, svlékl si věci a uložil je na koňské sedlo. Chvíli mluvil se svým koněm, pak se proměnil a vyrazil. Následoval jsi ho. Musel na vás být dost zvláštní pohled. Dva koně a dva vlci běžící nekonečnou planinou. Tráva byla měkká a líbivě voněla, byla radost po ní běžet. Bylo už po poledni, když Merovech zastavil. Na chvíli jste odpočívali. Vítr přinesl zvláštní vůně čerstvého popela a mokré země. " Pláň hořela, blíží se léto a požáry tady nejsou nic zvláštního", řekl Merovech a větřil. Znovu jste vyrazili. Nemuseli jste běžet dlouho, abyste dorazili na okraj spáleniště. Od obzoru k obzoru se táhlo velké černé spáleniště, z kterého již rašily výhonky nové zeleně. Merovech jako vždy vyrazil vpřed, bylo na něm ale vidět, že je nanejvýš opatrný. Natrvalo to dlouho a narazili jste na stopy mnoha okovaných koní a na lidské stopy |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-Stín) Mistr Arist se na otočil. "Víš, zdejší lidé považují tohle území za své a s Kentaury nevedou zrovna pokojné soužití", řekl a pokrčil rameny. Vozy si razily cestu planinou, od kol a kopy se zvedaly oblaky prachu, až téměř nebylo vidět na krok. Arist jel vedle tebe v čele kolony a všemi svými silami se snažil alespoň něco uvidět. A uviděli jste. Přímo uprostřed cesty stál jeden z kentaurů v plné zbroji a ve skoku.
Arist zvedl ruku a vozy zastavily. Kentaur na vás promluvil s těžkých starobylým přízvukem. "Kdo jste a proč projíždíte touto zemí, naší zemí," zeptal se. "Jsme obchodníci a jedeme za obchodem do Harrdie. Procházíme tady tudy čtyřikrát do roka. Já jsem Arist a mé jméno je známe u vašich ohňů". " Ano, znám tvé jméno a znám tvůj příběh Ariste. Mezi námi a tebou není a nebude nic zlého. Blíží se válka. Na druhé straně hor stratégové shromažďují armády. Prōtostratōr zažádal abychom splnili svou přísahu rudým drakům a přidali se k armádě. Ale nebude se bavit o velkých věcech stojíc na cestě. Pojď k našemu ohni, noc se blíží," řekl a zaržál. Vyrazili jste za ním. Vedl vás do úžlabiny skryté před pohledy okolí skalami a keři. |
| |
| Otroci Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Tvůj strážce si klíč od zámku zastrčil za opasek. Opřel se o své kopí a sledoval tvé přípravy. Porost byl opravdu hustý a zakrýval vás téměř celé. Ostatní věznitelé se rozsadili kolem ohňů a pustili se do jídla. Viděl jsi jenom hlídky, které hlídaly tvé spoluvězně. Všude na okolo byla jenom divočina. Země plná křovin, lesíků a zvířecích stezek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, "U hluboké díry" 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desátý rok vlády císaře Manuela (Triela) Ještě než ti stihla Libélie odpovědět, uslyšela jsi za sebou kroky. Libélii se ve tváři objevila směs radosti, údivu a děsu. Otočila jsi se. U dveří stál Kritt. Vypadal mnohem mnohem straší, než kdy si ho viděla poprvé. Ve tváři měl zlomený výraz. Za ním stáli dva mniši, říkalo se jim mrtví bratři, jejich úkolem bylo pomáhat lidem na jejich poslední cestě. Usmál se na tebe. Libélie se k němu vrhla a divoce ho políbila. Chtěla něco říct, ale položil jí prst přes ústa. " Přicházím zemřít," řekl tichým hlasem, "nedělej to ještě těžším, než to je." Sametová paní ucukla, jako by ji uštknul had. Tvář ji zbledla, že by jí mohly závidět i bílé stěny. Kritt se podíval na tebe. " Je mi líto, že už ti nikdy nic neřeknu", řekl a otevřel dlaň. Ležel na ní prsten s černým kamenem. " Tenhle patří tobě" dodal a podal ti ho. Sedl si na jednu z laviček a vytáhl ze svého roucha lahvičku. "Neboj, nebude to tak strašné. Nejsem přece první koho trávím", oslovil Libélii. Napil se, zavřel oči a bylo po všem. Sametová paní vytáhla dýku. Přejela si jí přes dlaň. Viděla jsi jak se krev vsakuje do chladné oceli. Něco si pro sebe mumlala. Ve vzduchu jsi ucítila typický pach magie a oči Sametové paní zářily čistou nenávistí. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Merovechovi se můj nápad líbil a jakmile jsme dorazili k plání, svlékli jsme se, věci jsme připevnili ke koňským sedlům a vyrazili. Tráva voněla všemi pachy a byla měkká na dotek. Běželi jsme a někdy po poledni jsme zastavili na odpočinek. Mezitím jsme zavětřili pach popela a vlhké půdy zároveň. "To se ani nedivím, v létě když je sucho, tak to tu musí být jak jedna velká kupa sena." Netrvalo dlouho a narazili jsme na okraj spálené země. Merovech vyrazil v předu a já ho následoval. Po chvíli jsme narazili na stopy. Byly to stopy lidské a okovaných koní. Evidentně jsme narazili na aktivitu Pánů koní. Stopy byli v popelu, tudíž tu nemohli být dlouho. Vítr nebo déšť by je za chvíli zahladil. "Ty stopy tu asi moc dlouho nebudou. Navrhuji zpomalit tempo a doufat, že se neotočí a nenarazí na nás. Nebo máš něco v plánu?" |
| |
| Rozhovor Počkal jsem až dokončí to svoje kecání o bezpečnu a mezi tím co přemýšlí spustím: Hele, to že tam nebude bezpečno mi je jasné, ale snad by se to mělo za několik dní trochu uklidnit, ne? Taky trochu pozapomínáš na to, že se narozdíl od tebe na takovéhle lize běžně nepohybuju. Elant si to rozmyslel a řekl, že je mu fuk, co budu dělat, hlavně když se nenechám chytit. Zatím kovárnu nepotřebuji, ale v budoucnu bych nějakou kvalitní kovárnu uvítal. Vytáhl jsem kuši z pouzdra a pohodil ji na stůl uprostřed místnosti. Ty se o sebe postarat umíš, ale pokud se dostanu do vážného průseru, budu se z něj muset vytáhnout dost možná sám, protože mě nyní zabijou rychleji, než se ke mě stihneš dostat. Tohle mě alespoň trochu ochrání. Mám v plánu postavit ještě něco lepšího, ale zatím na to nemám plány. Proto se ptám na kovárnu už teď, ne až ji budu potřebovat. Elant mezi tím přistoupil ke kuši a všímavým okem jí přeletěl skrz na skrz. Bylo vidět, že už něco podobného viděl, ale jeho soupeř jí nikdy nestačil řádně použít a tak ani pořádně nevěděl, co všechno umí a čeho je schopná. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Rychle zaběhnu do sklepa a zavřu za sebou poklop, vytáhnu meč a schovám se za roh, kdyby sem vtrhli žoldáci abych je alespoň překvapil. Netrvalo to dlouho a ozvalo se bušení na dveře následované klasickým výstupem. Dlouho čekám v napětí, než odejdou nebo přijdou sem, díky bohu nakonec odešli. Když vylezu ven konečně se setkám se svou zachránkyní. Jsem vám vděčný, že jste mi zachránila život, mé jméno je Aleon Sigmar a tohle je Vill. Ukážu na Villa, ale to zjistím, že už jde nahoru, řekl jsem si že je v dobrých rukou a má pomoc by mu teď nepomohla, mezitím mi nabídla abych se posadil, poděkuju a sednu si. Chvíli váhám nad pohárem, ale nakonec si řeknu že kdyby mě chtěla udat mohla to udělat už dávno a ani nás nemusela zachraňovat, tak se napiju. Ještě jednou vám děkuji, že jste mě zachránila, avšak nemůžu si odpustit otázku. Proč jste nám pomohla? |
| |
| Jídelna Harrdie 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Elena se na tebe podívala s upřímným zájmem. "Vím, že jsem si tě vybrala," řekla a napila se vína, "ale nečekala jsem, že budeš mít až takový postup. Není to normální a to ani v této jednotce a věř mi, že tady je normální snad úplně všechno." Znovu se zamyslela a napila. "Kdyby si byla odsud, tak bych odpřisáhla, že máš někde vlivného strýčka. Tady v tom bude něco jiného". Napila se, ale než stihla říct ještě něco přistoupil k vám tvůj osobní sluha. " Madam," oslovil tě, "máte návštěvu. Uvedl jsem ji k vám do pokoje, ale myslím, že nebude chtít dlouho čekat". Elena pokrčila rameny a naznačila ti, že můžeš jít. V pokoji na tebe čekal vysoký muž, obličej mu zakrývala kápě, ale pevné držení těla ukazovalo na vojáka. "Setníku myslím,že máme společné známé", oslovil tě pevný hlas zvyklý velet. V natažené dlani ležela mince a na ní se pohybovala dračí hlava |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se otočil k tobě. " Mám v plánu projít touhle zemí jak nejrychleji a jak nejopatrněji to půjde. Páni koní nejsou zrovna milí lidé. Jsou divocí a nebezpeční jako země ve které žijí." Dořekl to a pomalu vyrazil v před. běžet po spáleništi bylo mnohem méně příjemné než po měkké trávě. Po poledni jste sběhli do malého údolíčka, jeho středem protékal malý potok. Rostly tady ovocné stromy, ale požár je opálil do černa. Merovech se zastavil a zavětřil. "Mrtví lidé, velmi blízko". Řekl a vyrazil v před jako vlk na lovu. Údolíčko trochu zahýbalo doleva, tam v úkrytu před větry bylo malé tábořiště. Teď bylo úplně zničené. Stany byly spálené a kolem se válela mrtvá těla. Muži, ženy, děti leželi všude kolem s jasnými ranami od mečů a seker. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant si tu tvojí hračku chvíli prohlížel. "Pěkný kousek", pochválil ti ji, " To jsi děla sám, nebo je ten kousek koupený. Pokud by se ti povedlo vyrobit ještě něco lepšího, mohl by ses usadit a dokonce se živit poctivě. Nejeden by za takovou hračku byl ochoten zaplatit nekonečné peníze. Dokonce i já bych zaplatit." Vzal si ji do ruky a potěžkal ji. " Víš co, zkus se trochu vyspat. Zítra bude náročný den, máme ještě spoustu věcí k vyřízení. Já mám večer ještě práci." Převlékl se a vypadal jako starý a velmi chudý žebrák. Popřál ti příjemnou noc a vydal se do končícího dne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Usmála se na tebe. " Je to celkem prosté, pane Aleone. Pomohla jsem vám ze soucitu a navíc nemám žádnou důvěru v císařskou spravedlnost. Nemohla jsem vás prostě nechat napospas těm tupým po zuby ozbrojeným idiotům". Řekla a napila se. Přinesla sýr a trochu chleba. " Vill je hezký chlapec. Jenom doufám, že ho ta moje koťata neroztrhají na cucky. strašně moc totiž chtějí mít brášku" Chvíli se na tebe tiše dívala. "Pane Aleone, kdo vlastně jste, že kvůli vám pobíhají nocí po zuby ozbrojení gardisté. Víte oni neradi něco dělají i přes den, natož v noci. |
| |
| Jídelna |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Ze soucitu? Usměju se na ní. Tohle slovo jsem neslyšel už velmi velmi dlouho a člověka s touhle vlastností jsem neviděl ještě déle. Ale máte pravdu císařská spravedlnost je vždy taková jakou jí císař potřebuje a v dnešních dnech je to vskutku pokroucená spravedlnost. Vzal jsem si kousek chleba se sýrem a pokračoval jsem. Máte krásné dcery, ale Vill je bude muset vydržet, to co ho čeká bude mnohem težší a bojím se že to nezvládne a pokud se tak stane bude to katastrofa. Pak na sebe chvilku v tichosti zíráme až žena prolomí ticho. Kdo jsem se ptáte, já jsem jen pešák na šachovnici velmi vysoké hry a ta sahá tak vysoko, že ani já se v ní nevyznám natož abych jí hrál. To všechno se točí okolo Villa ne okolo mě. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Děkuji. Reaguji na pochvalu mého pěkného kousku zdvořile. Bohužel není, ale s dostatkem času a s dobrým vybavením bych to svedl taky. Jak jsi sám řekl, takové věci nejsou lacné a z těch peněz, co jsem od tebe dostal jako odměnu už nemám skoro nic... a vytáhl jsem skoro prázdný měšec, který před pár dny praskal ve švech, jak byl plný cinkavých mincí ale to teď neřešme. Ano, mohl bych se usadit už dávno, ale vím, že se můžu ještě zlepšit a to je plně legálně dost mastné. Když jsi ale na hraně zákona, nestojí tě to nic a ještě ti za to někdo zaplatí. Tímto jsem navázel na to, co Elant říkal před tím, než se chopil kuše a začal si ji řádně zkoušet, jak by mu sedla etc. Elant mě obeznámil s následujícimi událostmi a na znamení, že jsem vše pochopil, jsem reagoval slovy: Jasně, tak zítra a hodně štěstí. Rozloučil jsem s přemaskovaným Elantem. Ještě jsem se za ním podíval z okna, jak mizel za nejbližším rohem. Copak jde asi zařizovat? No to je jedno. ... Co si dám asi k jídlu? Po téhle myšlence na hladový žaludek jsem se šel podívat do pytlů s našimi věcmi. Mezi tím vším padělatelským vybavením, zbraněmi pro vrahy a ještě dalšími věcmi byl i jeden pytel s jídlem. V něm tři láhve vína a jedna menší lahev něčeho tvrdšího. Pálenku jsem sebral spolu s bochníkem chleba, sýrem a nějakou zeleninou. Se vším tím jídlem jsem vylezl na své místo na půdě, kde jsem si vzal i pytel se svými věcmi. Jakmile jsem se usadil, povečeřel jsem třetinu bochníku se sýrem, s nějakou tou zeleninou a to vše jsem proložil pár loky z láhve. Protože její objem nebyl největší, tak onoho večera padla polovina láhve a já dosáhl jen mírné rozjařilosti. V této mírně veselejší náladě jsem začal přemýšlet o konstrukci mojí nové kuše. Vzpomeň si, co jsi viděl v té vesnici na Severním hřebeni. Nanejvýše deset mužů vyplenilo celou vesnici barbarů s domobranou i s eskortou císařské daňové delegace. Nezbylo po nich nic než stovky odlévaných šipek a trosky spálené vesnice. A to, co říkal ten chlapec, jediný, kdo ten masakr přežil, je asi vážně možné. Zbraně, co pálí šipky po stovkách. Nevěřili jsme mu, včetně mě, ale přeci jen by to mohlo být možné postavit. Pokud se někdo může měnit v draka, pak je možné postavit i zbraň, co může střílet šipky jednu po druhé aniž by se přitom hnulo prstem. Ponořil jsem se do myšlenek o nové zbrani. Nepřišel jsem na nic nového či nějak více objevného. Za to když jsem v době, když už slunce bylo za obzorem pohlédl na okno, začali se dít zajímavé věci. Ne, není to něco, co by výrazně změnilo můj život jako návštěva archivu, ale přeci jen mi to udalo směr, kterým se vydat. Cítil jsem okno tak nějak jinak než před tím, tak jako víc jistě a ještě jakoby to okno chtělo něco naznačit či mi dát něco najevo, ale já neměl tušení co. Co se to děje? To mi teď stačí vypít jen pár panáků a už to se mnou cloumá nebo co to je? Ještě chvíly jsem nad tím přemýšlel, ale potom jsem už ucítil únavu a rozhodl se, že bude lepší se prospat, tak jak mi radil Elant. Přeci jen přemýšlet o tom můžu i jindy. Zašel jsem si dolů pro pár dek, které jsem si nahoře rozestlal a jednou se přikryl. Dvě jsem ještě nechal dole Elantovi, kdyby se náhodou vrátil a chtěl se prospat, ale říkal jsem si, že to se spíše nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "I když je tu vážně krásně, budu ti věřit a vypadneme odtud jak jen to půjde." Pokračujeme v cestě přes spáleniště a pak dál. Není to jako měkká tráva, po které jsme běželi do těď, ale co zbývá. Přece musíme něco vydržet. Pak jsme doběhli do údolíčka, jehož středem protékal potůček. Tady by jsme možná mohli dobrat zásoby vody, pomyslím si. V tom se ozve Merovech se špatnými zprávami. Také ucítím pach krve a vyrazím za Merovechem. Oči a uši mám v pohotovosti, když nalezneme to, čemu se dalo říkat tábořiště. Teď už ale ne. Všechno bylo zničené a kolem se válely mrtvoly. "Ženy a děti?! Teď už chápu, proč si odtud chtěl tak rychle zmizet." Vždy jsem opovrhoval lidmi, kteří si dovolili vztáhnout ruku na ženu, nebo dítě. Zavrčel jsem, naježil srst a nevěděl, co dělat dál. Co budeme dělat? Než by jsme je pohřbili, tak je den v pytli a spálit je taky nemůžeme, protože by nás našli. Ale přeci je tu nemůžeme nechat jen tak. "Tak co teď?" |
| |
| soukromá zpráva od Žehard pro Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše V klidu vykonám potřebu za neustáleho pravidelného zvonění zvonku. "Ach, tomu říkám uvolnění." A řádně si do rytmu cinkání zvonku useru. Okolní porost - velké listy - využijí na vytření. Při ohledávání a otrhávání okolního porostu vhodného pro vytření nenápadně mezi listy si také nahmátnu k sobě nějaký pěkný šutrák, pokud bude poblíž schován na zemi pod porostem. *Když jim vadí tolik smrad, tak uvidíme, co udělá tohle. Zoufalá situace vyžaduje zoufalé činy.* Bleskne mi hlavou myšlenka, kterou jsem již slyšel kdysi dávno někoho vyprávět a myslí mi projede scénář, co udělat následovně. Na nic nečekám a řídím se tím. "Tak a bude hotovo." Pronesu spokojeně a začínám se zvedat. Popadnu nenápadně při zdvihání se onen šutrák do ruky a natočím přirozeně ruce tak, aby nebyl vidět. Do druhé ruky popadnu exkrement. Zvednu se opět za pravidelného zvonění zvonku. Udělám ten malý krůček, který mi dovoluje onen nový zámek. Tím si vhodně nakročím. Když se ocitne u mne blíže řeknu s údivem "Viděl jsi někdy tohle?" a začnu zvedat ruku s exkrementem mu k obličeji. V tu chvíli, když se zaměří pohled strážce na hovno, tak se odrazím a vší silou ho udeřím druhou rukou s šutrem do hlavy a svým skokem ho svalím na zem, tak aby měl ruce od sebe. S trochou štěstí si pádem na zem a mým dopadem na něj vyrazí dech třeba. Na nic nečekám a až zběsile mu ruku s exkrementem zabořím téměř v ten samý okamžik do obličeje a následně ho dále biji druhou rukou šutrem do hlavy. Sotva mu takto utřu hovno do ksichtu, očí, nosu i úst. Snažím se mu touto rukou udeřit pěstí zepředu do krku, aby nemohl vydávat zvuky. Druhou rukou mu biji šutrem do hlavy. To vše během jedné, dvou vteřin. Velmi rychle a zběsile. Nic si nenamlouvám, že to nebude bolet, případná bolest se musí vydržet, ale tohle je šance dostat se pryč. Nesmím polevit. Až opadne jeho odpor. Rychle si odemknu klíčem od strážce pouta. Nadále s nimi pravidelně pohybuji, aby stále pravidelně zvonili, jako kdybych je měl stále na nohou. Seberu mu dýku, tesák a kopí. Ještě opravdu rychle prošacuji, zda nemá pár drobných, či něco co by se mohlo hodit, třeba čutoru s vodou. Pak pouta se zvonkem rychle zavěsím na nějakou větev, aby se svou a vahou a případně větrem houpala a cinkala. A vydám se rychle přikrčen během pryč. *Ideálně kdybych mohl běžet po skalách, šutrech a nebo vodou, aby mě nemohli stopovat.* |
| |
| Návštěva Aridne, vojenský tábor 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Muž si se zájmem prohlédl tvou minci. "Jak vidím, máme společné známe", řekl a pokračoval. "Zítra vás setníku vyhledá posel. Řeknete mu tohle: V tuto chvíli není výměna draka možná. Ten současný hlídá hnízdo dobře a děti ho mají v úctě. Potřebujeme víc spojenců a čas." Podíval se na tebe. Byl to opravdu dlouhý hodnotící pohled. " Doufám, že si to pamatujete setníku". Prošel kolem tebe, vyšel z místnosti aniž by ti věnoval jakoukoliv další pozornost. Tvůj sluha vstoupil dovnitř. "Madam, prý se máte vrátit do jídelny, čeká tam na vás nový zástupce. A jen tak mezi námi. Co po vás chtěl Vrchní ubytovatel" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Mile se na tebe usmála. "Svět bez soucitu je strašně špatné místo, na kterém by asi nikdo žít nechtěl pane Aleone", řekla a upila vína. "Kněží tvrdí, že schopnost soucítit je to z nás dělá lidi a čím se lišíme od zvířat. A o chlapce se nebojte. Každý je schopen unést to co mu osud naloží na záda, pokud se má o koho opřít." Napila se a dolila i tobě. " A co se týče vás. Jedna velmi moudrá osoba mi kdysi řekla, že pokud pěšec hraje svůj part dobře, může zajmout krále. Co vy na to, to je přece mnohem lepší pohled než obyčejná bezmoc. Bezmoc je totiž velmi zlá pane Aleone. Já o ní něco vím. Otec mých dcer byl významným mužem a hrál tu hru. Prohrál a já se musela půl roku dívat na jeho useknutou hlavu, pokaždé když jsem šla nakoupit" Zvedla se a přinesla z vedlejší místnosti slamník a nějaké povlečení. "Ustelu vám tady, doufám že vám to nevadí. Měl by jste spát, potřebujete sílu" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Byla ještě hluboká tma. Z dolního patra se ozvaly rány a tiché klení. Slyšel jsi těžký krok a těžké výdechy a nádechy. Nahoru vyšel Elant. Přes obličej se mu táhla krvavá jizva, jedna ruka mu visela podél těla a pravou nohu táhl za sebou. Ve tváři mu bylo vidět kolik síly ho stojí aby se nesvalil na zem. Těžce se posadil na postel a chvíli tě sledoval. "Myslím, že teď je ta správná chvíle, abych ti dal několik rad. Poprvé, každý jednou najde někoho, kdo je lepší než on sám. I já jsem ho našel a to mnohem. mnohem dříve než by se mi líbilo. Rada druhá je prostá. Cokoliv se narodilo musí i zemřít. Je jedno jak je to mocné nebo silné, až přijde čas musí to zemřít." Chvíli mlčel a bylo na něm vidět, kolik úsilí ho stojí aby vůbec mluvil. "Mohu ti dát dar. Umožní ti velké věci, budeš moci pohnout světem a přetvořit ho k obrazu svému. Jde s tím, ale i veliká odpovědnost a tíha poslání. Je to poslední věc jakou mám a obávám se, že jinak se ti už odvděčit nestihnu" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se na tebe podíval. "Teď vážně nevím co bychom měli udělat. Jedná moje polovina mi říká, abych sjednal spravedlnost pro ty tady a druhá, že máme oba poslání stejně důležitá nebo mnohem významnější někde úplně jinde a čas není to, čeho máme nadbytek" Znovu se rozhlédl po okolí a zavětřil. "Ti co to udělali jsou už teď na míle daleko. Stálo by nás mnoho úsilí je dohnat a nevíme jestli bychom proti nim něco svedli". Bylo na něm přímo vidět, jak přemýšlí. " Ne nemůžeme si dovolit ztratit tolik času. Musíme jít a na ty tady nezapomeneme, to je jediné co můžeme udělat. Co si myslíš ty Dele" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Jsem na tom úplně stejně. Ale pravdou je, že pokud by jsme chtěli něco dělat, s největší pravděpodobností bychom dopadli jako oni. Navrhuji přejít zemí tak rychle, jak jen to půjdu. Taky by možná nebylo od věci, kdybych vzlétl k nebi a kroužil nad tebou. Moje jestřábí oči vidí dál a pokryji mnohem větší prostor. Nic proti tvému nosu," otočím se na něj a škodolibě se usměji. "Radši vyrazíme." Pokud Merovech nebude nic namítat proti mému plánu, vyskočím do vzduchu, změním podobu a vyletím k oblakům. Kroužím kolem, letím daleko, hodně daleko ale pořád tak, abych dohlédl na Merovecha. |
| |
| Útěk Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Povedlo se ti to. Tedy zatím to tak určitě vypadá. Nikdo tě nesleduje a ani neslyšíš žádné známky pronásledování. Prodíráš se křovinami a nízkým stromovím. Nakonec se ti povedlo narazit na malý mělký potok. Vydal ses jím a běžel jako o závod. Nevypadalo to, že by tě někdo sledoval. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Bylo pozdě v noci, když se z přízemí ozývaly rány. Nakonec mě probudily, ale muselo to trvat dost dlouho, protože mám tvrdé spání. Co to k sakru může být, že je kvůli tomu takový randál? No jo, už jdu. Vztal jsem a šel se podívat, co se děje. Celý rozespylý jsem se šel dolů po schodech. Už jsem byl na půl cessty ke schodišti mezi přízemím a prvním patrem, když jsem na schodech viděl Elanta, jak se celý zničený tahá nahorů. Ten pohled mě úplně probudil a rozběhl jsem se k Elantovi. Proboha, co se ti to stalo!?! Rychle jsem jej podepřel a dovedl ho do jeho pokoje. Když už byl Elant skoro u postele, opustil jsem ho a rychle jsem vletěl do vedlejší místnosti, kde jsme měli uložené věci spolu s nějakými čistými hadry a nějakými prostěradly. Rychle jsem nějaké sebral a už za cesty jsem jej začal trhat na menší kusy, kterými můžu Elantovi obvázat rány. Sice ne nějak odbodrně, ale lepší něco než nic. Co nebo kdo ho mohl tak zřídit?!? Vždyť je to profík! Toho přeci jen tak NĚKDO nesloží! Když jsem se vrátil do místnosti, Elant se teprve dopracoval k tomu, že si sedl na lůžko. Rychle jsem jej začal obvazovat, jak nejlépe jsem uměl, což nebo nic extra. Kdo tě sakra tak zřídil?!? Elant to chvíli pozoroval a jakmile nabral trochu sil, tak jako bych nic, začal. V okamžiku, kdy si dal pauzu, aby nabral další síly na svou řeč, pokračoval jsem já: To první není žádná novinka a to druhé, to vím moc dobře, jsem z rodu trpaslíků. Sice žijeme o dost déle než vy lidi, ale každý by neměl umírat jen tak, měl by k tomu být dobrý důvod a taky by to mělo za něco stát. Neznáš někoho, kdo by se o tebe v tomhle stavu uměl dobře postarat?? Já to neumím, ale ty tady ještě nemáš konec svojí cesty. Ty budeš žít!! Elant mě ale přerušil, jako bych zase nic neřekl, což naznačovalo, že už vážně mele z posledního. To snad na tom není tak špatně, že už ani pořádně nereaguje na to, co říkám. Elant mi řekl něco o nějaké moci, ale s tím i spojenou zodpovědností. Moc a nové možnosti by se mi líbili, ale zodpovědnost o které nevím nic, tohle zatím nechci .... Bude to stát vůbec za to? .... No pokud bych se naučil něco od Elanta, odborníka mezi odborníky, tak by to asi mělo stát za to. Elant z těžka odfukoval mezitím, co jsem přemýšlel. A o co se jedná? Co bych měl za tebe dokončit? |
| |
| Návštěva |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech jenom pokývl hlavou. Vylétl jsi nahoru. Obloha byla nádherně modrá a bez jediného mráčku. Bylo to nádherné počasí pro létání. Od obzoru k obzoru se táhlo nekonečné spáleniště. Nebylo ale pusté. Tvé jestřábí oči viděly stáda divokých koní a divokého skotu, táhnoucí planinou. Lidi nebylo nikde vidět, zůstaly po nich jenom stopy vedoucí dál do plání, k východu. Merovech a vaši koně putovali pod tebou a z té výšky vypadali jako malé tečky. Viděl jsi i jiné věci. Trosky dávných staveb, starobylé mohutné mohyly a daleko na jihu se táhla modrá linie veliké řeky. Pomalu se blížil večer. Slunce se sklánělo k západu a bylo třeba si najít nějaké místo na noc. Vyhlédl sis jedno z mnoha úzkých údolí vymletých vodou za dlouhé roky. Touhle tekl malý potůček a bylo to příjemné útočiště před prachem a popelem spálené stepi. Navedl jsi tam Merovecha. ten vypadal opravdu unaveně. " Taky bych chtěl někdy umět léta. Musí to být mnohem lepší než zvedat tlapy v prachu," řekl ti a začal chystat jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Elant se usmál, ale moc mu to nešlo. Polovina obličeje mu začínala tuhnout. "Do rána budu mrtvý a v tomhle městě není nikdo, kdo by mi dokázal pomoci". Soustředil na tebe svůj pohled. Vydechl ústy, něco zašeptal v divném jazyce a tobě se zatmělo před očima. Propadl jsi se do tmy, když tvé oči znovu uviděly byl jsi v obrovské prostorné jeskyni. Byla to dračí jeskyně, možná by se tomu dalo říkat dračí trůnní sál. Sám jsi byl drak, veliký obrovský starobylý drak. Ostatní z tvého rodu z tebe měli hrůzu, báli se tě tak až tebou strašili děti. Na trůnu ležel mohutný rudý drak, to byl tvůj pán a před si hrál malý chlapec. Chlapec měnil podobu, chvíli byl člověkem a chvíli mladým drakem. Tvůj pán se podíval na chlapce a pak tě oslovil. " Budeš ho chránit. Budeš ho bránit před každým i před ním samým. Budeš stát ve stínech. Budou ti říkat uši trůnu,strážce hnízda, posel smrti. On je můj syn, on bude tvým pánem a poněm všichni co přijdou z jeho rodu. Tak přísahej". " Přísahám", odpověděl jsi. "Děkuji. Víš co máš dělat", řekl tvůj pán. Pokývl jsi a zmizel jsi ve stínu za jeho trůnem. Přišli další, voják, čaroděj, učenec, strážce, nakonec kronikář a stále ta samá otázka: Budete ho chránit. Všichni to byli mocní, starobylí draci a všichni souhlasili. Nikdo se nikdy nedozvěděl, že jsi je sledoval. Před očima ti šly dlouhé roky. Draků ubývalo a přibývalo lidí. I ty jsi procházel životy. Starobylý drak zemřel, zrazen vlastními syny. Po něm ale přišli další. Jejich očima jsi viděl co přišlo potom. Viděl jsi založení Harrdie. Tisíce trpasličích stavitelů ji tehdy budovaly, jako výraz díků za pomoc ve veliké válce. Sledoval jsi další a další císaře. Jména, příběhy a stovky, stovky let ti míjely před očima. Viděl jsi snad miliony smrtí. Mnohé z nich byly přirozené, většina ale byla způsobená cizí rukou, mnohdy tvou rukou. Svět stárl. Uviděl jsi mladého chlapce. nebylo mu víc než jak patnáct. Klečel nad mrtvolou svého učitele a pak jsi svět uviděl jeho očima, Elantovýma očima. Viděl jsi jak dorůstá i jak bojuje s nepřáteli říše. Poznal jsi jeho strýce Kritta. Viděl jsi jeho první a jeho poslední lásku. Vyváděl jsi ze svého domu dvě mladé dívky. Stál jsi nad Torkovou postelí v klášteře. Vloupal jsi se do císařského archívu a jenom jsi doufal, že ten trpaslík vedle tebe svou práci zvládne. Nakonec přišel poslední den. Převlékl jsi se jako žebrák a vyšel jsi ven. Posadil jsi se před malou, ale luxusní hospůdku kam chodili bohatí měšťané a poslouchal. Ve stínech jsi uviděl postavu, čekala na tebe. Byla jako stín a dým nad uhašeným ohništěm. Bojovali jste. Byl to boj, o jakém by se psaly legendy, kdyby ho někdo viděl. Prohrál jsi, dýka vykovaná z dračí kosti, napuštěná kouzly a jedy tě zasáhla pod žebra. Assasin si chtěl vychutnat chvíli vítězství, "srdečné pozdravy od tvého strýce Bardase a mého pána Strace z Hory". Smál se ti přímo do obličeje. "Pozdravuj v pekle a vyřiď jim, že mi mají ustlat postel", zasmál jsi se a tvá hlava se změnila v dračí tlamu. Tvé čelisti rozdrtily jeho lebku, byl mrtvý dřív než mu došlo co se stalo. Ještě jednou jsi poděkoval za svůj dar. Seděl jsi na posteli a sledoval Torka. Nebyl nejlepší volba, byl jediná zoufalá volba. Znovu se ti zatmělo před očima. Seděl jsi na posteli a díval jsi se na Elanta. Usmál se na tebe. "Až mě budeš proklínat, dělej to hlasitě, nebudeš totiž sám kdo to dělá. Pamatuj, každý z těch co nosili dar byl jiný, nesnaž se být jako já, buď sám sebou. Tvá moc nespočívá v síle, ale ve strachu a vědomostech." Nadechl se, bylko na něm vidět jak ho prudce opouštějí síly. "Najdi toho chlapce. Jmenuje se Vill. Kritt a několik přátel ho schovalo před Bardasovou rukou. To on má být císařem. A až dojdeš nakonec, předej dar dál. Přeji ti hodně štěstí posle smrti". Nadechl se. "Dokonáno jest", řekl a zemřel. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Elant mi oznámil, že než výjde slunce, bude po něm. Poté vyříkal nějaké zaříkadlo v jazyce, který jsem jaktěživ neslyšel a mě se zatmělo před očima. A co má být tohle? Co a kde to vůbec jsem? Byl jsem uprostěd jeskyně. V čele stál kamenný trůn, na kterém seděl veliký rudý drak. Podíval jsem se na sebe, jestli se mi při tom pádu něco nestalo a s hrůzou jsem zjistil, že jsem taktéž drak. Cooooooo? Jak? Proč? Kdy? CO SE TO SE MNOU STALO?!?....Klid, klid. Tak jsem drak, dobrý. A kdo je to tam v zadu? Ohlédl jsem se a viděl, spíše jako přelud dav trpaslíků, jak se na mne dívají a říkají si mezi sebou, co jsem zač. Bylo to takové to, že už nejsem jedním z nich, ale to já nikdy nebyl. Ale takhle se mnou nikdy nejednali, přestože jsem neměl rodokmen, pro trpaslíky tolik typický. Co jim je, že se na mě tak dívají a co to má vůbec znamenat? Má to znázorňovat to, jak se mnou budou snad jednat, když zjistí, kdo jsem? Když jsem se opět podíval na Rudého draka, tak ten jakoby mi četl myšlenky přikývl. A co je zase k sakru tohle? To mi vážně může číst myšlenky? Kruci, kruci! Drak se na mě mírně, ale s velikou vážností zamračil, takže mi došli dvě věci: že mi myšlenky rozhodně číst může a že bych asi něměl tolik klít. Pak Mohutný drak pohlédl na zem mezi nás a tam byl vidět mladý chlapec, který postupně měnil podoby. Když se mě mohutný drak zeptal, zda-li budu sloužit jeho rodu, z části jsem souhlasil a z části souhlasilo něco, co bylo ve mě. Nejspíše to byl dávny drak, kterého dostal každý jako pomocníka při ochraně císařské rodiny. Můj souhlas vycházel z toho, že já svůj rod sice nezakončil, ale neznal jsem jej, takže vyhlídky na to, že zachráním alespoň jiný, nebyly z nejhorších. A navíc tu byla ta sladká síla a nové možnosti, které bych asi nikdy neodmítl. V zápětí jsem měl zjistit, jaké možnosti se mi otevřely, ale to jsem teď ještě neměl ani tušit. Po mém souhlasu jsem se jako mávnutím kouzelného proutku dostal za trůn, kde jsem sledoval další draky, kteří přísahali věrnost rodu rudého draka. Před očima mi běžela historie. Snad několik tisíc let. Tolika jsem se i jako trpaslík nemusel dožít. Lidé, kteří měli dračí dar sice žili déle, ale ne zase tolik, aby žili století. Dlouhověkost a svěžet na dlouhou dobu, to není až tak špatné. Sice budu spojený s trůnem, ale zase to má i své výhody. Za tu dobu se v mojí nové funkci vytřídalo nespočet lidí, několik elfů a dokonce i pár trpaslíků, ale byl jsem snad první, který se zabýval technikou na takové úrovni. Většinu tvořili zvědové, špehové a vrazi, ale byli zde i nějací válečníci, dokonce snad i nějací magií oplývající jedinci. Jiné profese, než ty s nenápadným a tichým stylem boje, se ale staly stínem trůnu spíše náhodou, stejně tak jako já. A pak to přišlo. Život Elanta. Viděl jsem všechno, co v jeho životě stálo za to. No páni! Jesli se takhle někdo bude dívat na ten můj život, tak to asi bude na dlouho. Konečně jsem uviděl, co se stalo Elantovi a byl jsem rád, že alespoň toho hajzla zabil a uvědomil jsem si jednu věc: Nikdy, Nikdy nikoho nepodceň a nedej mu jedinou příležitost, aby mě mohl zabít, protože jinak to udělá. Znovu se mi zatmělo před očima a já seděl vedle Elanta, který mi dal poslední radu, kterou jsem si vzal k srdci: Pamatuj, každý z těch, co nosili dar byl jiný, nesnaž se být jako já, buď sám sebou. To budu. Když se Elant svalil vedle mě mrtev, odpověděl jsem: Splním tvé i jiných přání a s bohem. Položil jsem Elanta na postel a přemýšlel, co dál. Každý z těch, co sloužili císařství měl nějakou minci, tak bych si ji měl vzít a i jiné věci, které už asi potřebovat nebude. Není to sice to, co bych chtěl dělat, ale císař někde čeká a navíc mě můžou brzy nájít, protože v tomhle stavu Elant asi nebyl zrovna schopný hlídat, jestli ho někdo nepronásleduje. Rychle jsem Elanta prohledal a našel u něj minci s dračí hlavou, nějaké mince, jeho dýku, kterou jsem mu ale ze slušnosti nechal a nějaké listiny. Minci, peníze a papíry jsem si vzal, protože je teď už nepotřebuje a přes celé tělo jsem mu přehodil deku. Spi v pokoji....Elante. Myslím, že bych už měl zmizet, nepřátele nečekají. Rychle jsem vyběhl pro své věci, uspořádal svoje šperháky, sebral somradlo s dalšími mojimi zbraněmi a se slzou v oku jsem tam nechal ležet hezké šaty obchodníka. Podíval jsem se z okna, kde jsem viděl, jak se uličkou pronesly nějaké zahalené osoby. Je čas zmizet. Seběhl jsem jedny schody a zarazil jsem se u místnosti s padělatelským vybavením. Měl bych si vzít nějaké to padělatelské vybavení? Nerozmíšlel jsem se dlouho, protože mi v hlavě zazněla Elantova slova o vlastní cestě a tak jsem se zase rozeběhl po schodech dolů. Vybehl jsem do uličky a zahl za roh naší profláknuté skrýše. Najednou jsem ucítil přítomnost nějaké kuše, takže mi bylo jasné, že moji pronásledovatelé jsou blízko. O sekundu později už vběhli do naší profláknuté skýše a já se vydal dále uličkou mezi budovami. Když jsem doběhl na konec postavil se z boku ke mě nějaký kapucí zahalený muž a přiložil mi dýku ke krku. Řekl mi, že je konec, Torku. V ten okamžik zafungovala nějaká dračí síla, já začal vidět rudě a s rychlostí blesku jsem muže uděřil pěstí do obličeje. Nejspíše mu nikdo neřekl, že se schopnosti Elantna mohou přenášet a za normálních okolností bych byl mrtvý trpaslík, ale teď jsem byl něco mnohem víc. Když jsem ho uděřil, chlapík plachtil nejméně pět metrů vzduchem a potom udělal díru do zdi jednoho domku na konci uličky. Spojí-li se síla trpaslíka a draka, není to zrovna málo a já ještě pořádně neuměl onu sílu používat. Takže jsem z reflexu ani onu sílu nijak netlumil. Pohlédl jsem na svou ruku a zděsil jsem se. Aniž bych chtěl, tak se moje ruka proměnila ve dračí pařát. No bezva, teď mám dračí ruku se kterou toho zmůžu hodně, ale zase je to jako bych si vypálil cejch zloděje a lumpa. Musím to rychle vrátit na spátek, ale jak? Tohle mi proletělo hlavou během mrknutí oka, což byl asi důsledek mojí proměny. Nicméně mojí pronásledovatelé slyšely onen hluk a rychle se podívali z okna. Já už mezitím i s pařátem utíkal k díře ve zdi a protože se jednalo pouze o dřevěnou zeď, tak jsem si jí krápítek ještě zvěčil. Překážka nekladla skoro žádný odpor a já se ani trochu nespomalil. Uvnitř jsem viděl na zemi ležet toho ubožáka, který mě ještě před chvílí chtěl zabít. U stěny stáli zděšení obyvatelé domu a muž na mě mířil sekerou, která se mu v rukou klepala. Já je stihl jen přeletět pohledem a zjistit, že pro mne nejsou při tomto stavu hrozbou a obrátil jsem pozornost na muže na podlaze. Zdálo se, že chce ještě zdrhnout a tak jsem mu jedním mocným mávnutím pařátu urval hlavu, která skončila u nohou nebohého ochránce rodinky. Za mě přistála šipka od kumpánů padlého a probíhaje dveřmi jsem slyšel cinkot sekery, který spadla na podlahu. Tohle není dobré. Moc svědků. Co nejrychleji jsem vyklidil pole, protože rvát se s tlupou nájemných vrahů jsem v úmyslu neměl. Během doby, kdy jsem utíkal ulicemi a uličkami jsem se vnitřně nějak uklidnil a můj pařát se opět změnil na starou dobrou ruku. Uff, ještě že tak. Teď už to bude chtít jen najít nějaké bezpečné místo, kde se zašiju.....alespoň na chvilku než si rozmyslím další postup. Nad ránem jsem si našel jednu malou zapadlou hospůdku v přístavu, protože jsem předpokládal, že slamy budou plné všemožných Bardasových lidí. Navíc zde bylo plno opilců, takže to vypadalo dost bezpečně a vyvolat mezi nimi rvačku nebylo ještě tolik těžké, protože jsem je viděl prvně, jak byli ještě střízlivý. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Letěl jsem oblohou, bylo jasno. Viděl jsem daleko kolem sebe, po lidech ale ani stopa. Byl jsem klidný a užíval jsem si pocit, jak mi vítr prolétává mezi peřím. Prohlížel jsem si okolí, viděl jsem trosky starých staveb a dávno opuštěné mohyly. Všechno pokryté popelem. Na jihu se táhla modrá linie řeky. Chýlilo se k večeru a já vyhlédl místo, kde bychom mohli přenocovat. Takové údolíčko, které bylo kdysi dávno vymleto řekou. Teď tam tekl jen potůček. Budeme tam alespoň trochu v zákrytu před popelem a prachem. Navedl jsem Merovecha a sletěl dolů. Těsně nad zemí jsem se proměnil zpět do své lidské podoby a dopadl na nohy. Nebylo to nic příjemného, šmátrat tu takhle naboso. Vzal jsem si oblečení ze svého sedla a oblékl se. "Létání je fajn. Jen si tak plachtíš, nic neřešíš a kocháš se krajinou. Ale chtěl bych v budoucnu zdokonalit svoje schopnosti a naučit se další zvířecí formy. Dokážeš si představit, jak se proměním v draka?" Otočím se na něj a usměji se. "To by byla paráda. Je to takový můj sen." Pak si řeknu, že by možná nebylo od věci na noc rozdělat oheň. Jsme tu hezky v zákrytu, akorát se dřevem bude problém. "Hele Merovechu, bývá tu po nocích zima? Jestli se mám podívat po nějakém dřevě nebo se na to vykašlat." |
| |
| Pátrání v knihovně ,,Zachránit tisíce životů za cenu svého života..." Mumlala jsem si pro sebe a vytáhla jsem si z tašky kousek pergamenu a inkoust s ptačím brkem. Očkem jsem zabloudila ke Korrovi, jestli se náhodou nedívá. Rychle jsem si zaklínadlo zapsala runami a nechala inkoust zaschnout na pergamenu. Když nehrozilo, že se inkoust rozpije, strčila jsem si kousek papíru do tašky. Kolem hlavy mi prolétlo pár knih a já už se lekla, že Korr něco viděl. Naštěstí pátral dál po nějakém jméně. Hekate.... co to je?.. Nebo spíš kdo to je? . Položila jsem knihu stranou a prostudovala hromadu knih na stole, kterou tam nechal Korr. O jméně tam nebyla ale zmínka. Začala jsem hledat v regálech, vytahovala knihu po knize. A takto to trvalo až do podvečera. Korr měl tu hromadu už přečtenou, zatím co já se hrabala pořád v regálech. Najednou se mě zeptal co to provádím a proč mu nepomáhám. Slezla jsem z žebříku, který mi pomáhal dosáhnout do vyšších míst regálů. Vzala jsem onu knihu, kterou jsem položila na stranu. ,, Neříká Vám něco pojem....Hekate?" Korr mi vytrhl knížku z ruky. Začal zběsile číst, to co jsem četla já a nakonec i větu na konci knihy. Když už o tom tak přemýšlím.. kde je ta Kuro? Celý den se neukázala. Zahleděla j sem se z okna, kde před pár hodinami prostupovaly zlaté sluneční paprsky, místo kterých teď byl červánkový podvečer. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Opřu se o židli a pořádně upiji vína. Snad máte pravdu, avšak bojím se že on nebude mít moc lidí o které se bude mít opřít, ale možná ani nebude muset nejspíš ho dějiny pohřbí hluboko do písku zapomnění a on bude žít spokojeně a dlouho, avšak kdo ví, já mu pomůžu k tomu aby byl tím čím je mu souzeno být. Ano je to tak pěšec může zajmout krále, třeba se mi to i povede, ale to ukáže až čas. Usměju se na ní. Je mi líto vašeho manžela, nicméně věřím že tak bystrá a krásná žena to zvládne, určitě dokážete dobře vychovat všechny vaše dcery. Děkuji vám velmi rád si pořádně odpočinu. |
| |
| Návštěva Aridne, vojenský tábor 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Sluha jenom povytáhl obočí a dál si šel za svým. Vrátila jsi se do jídelny. Elena už měla notně upito a začínalo být vidět, že alkohol vyhrává. Spolu s ní seděl u stolu muž šedivých vlasů a robustní postavy. Mohlo mu být už přes padesát, vlasy měl bílé jako sníh a přes obličej se mu táhla dlouhá jizva. Elena na tebe zamávala. "Tohle je Alex, bude tvým zástupcem. Pokud ovšem nemáš něco proti", představila ti svého společníka. "Je zkušenej chlap. Slouží už přes třicet let a všichni si ho zatím jen chválili", dořekla a znovu se hluboce napila. Alex se před tebou postavil do pozoru,"madam, doufám, že budete spokojena". |
| |
| Spousta knih[/b] Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë[/b] (Ëruvie) Kuro potichu vklouzla do knihovny a usadila se na okně. Sledovala draka, který se zastavil v půlce pohybu a možná i v půlce myšlenky. "Hekate", zamyslel se nahlas drak. " To jméno jsem slyšel. Jenom jméno, spíš tedy příběh. Dávný stín". Opravdu se hluboce zamyslel. Chvíli chodil sem a tam po knihovně a o něčem usilovně přemýšlel. Kuro seskočila z okna a začala se domáhat tvé pozornosti. "Možná", řekl drak a zastavil se v půlce místnosti, "tě jednou slavíčku budou velebit celé národy." Podíval se na tebe s výrazem nadšení malého dítěte. Vytáhl jednu z nejstarších knih, jaká vůbec byla v knihovně. Byla napsána znaky, jaké si nikdy neviděla a prudce v ní listoval. "Podívej se", ukázal ti místo. Kdysi tam byl text, později ho ale písaři vyškrábali. "Toto je rodokmen jedné dračí rodiny. Její pán, se kdysi zamiloval do lidské ženy. Narodily se jim dvojčata. Chlapec a holčička. Chlapeček založil velikou říši. O dívence, jsem už potom nikdy neslyšel. Tehdy jí říkali Illia, později o ní ale už nikdo neslyšel. To ona je možná Hekate" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše [/b](Delearus) Merovech si vzal kousek chleba a nevěřícně se na tebe podíval. "Ty a drak. To by musela být opravdu úchvatná podívaná, jenom nevím jestli je něco takového možně, třeba i mezi kožoměnci" Napil se vody a roztáhl několik dek. "V noci tady bude pěkná zima, nevěřím že by si tady našel dost dřeva, abychom mohli živit oheň celou noc. Popravdě doufal jsem, že potkáme nějaké místní. Pokud mají náladu dovedou být velmi pohostinní". Pomalu se blížila noc, slunce mizelo za obzor a vzduchem se neslo volání ptáků mířících na nocležiště. "Myslím, že nás čeká dlouhá a studená noc. Takže něco teplého sníme a půjdeme spát. Popravdě jsem unavený, přece jenom běhat je mnohem složitější než létat." Merovech zamíchal polévku a zaposlouchal se do ticha noci. " Nechtěl by sis vzít první hlídku",zeptal se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 2. a 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase[/b][/u] (Aleon Sigmar) Mile se na tebe usmála. "Co má viset, to se neutopí. Stane se mu přesně, co mu bohové určili a nic jiného". Řekla a dostala ti postel. "Přeji dobrou noc, tady spíš co z ní zbylo pane Aleone". Znovu se na tebe usmála a zhasla svíčky. Noc byla tichá a dokonce i zvuky z ulice nebylo příliš slyšet. Ráno tě vzbudil hluk z kuchyně. Hostitelka se oháněla pánvemi a hrnci. "Přeji dobré ráno", pozdravila tě a upravila si za pochodu vlasy. "Pokud se chcete umýt, voda je tamhle", ukázala na necky naplněné teplou vodou. "K snídani budou míchaná vejce, ovesná kaše a topinky." Řekla když, se oháněla talíři a hrnky. "A posaďte se ke stolu, než vám někde šlápnu na nohu". Dodala a vyběhla nahoru do prvního patra. Za chvíli, se dolů přihnalo šest dívenek a Vill, který byl nepopíratelným středem pozornosti. Dívenky kolem něho poletovaly a stále se s ním o něčem bavily. Vill si pozornost vysloveně užíval a těšila ho, když tě uviděl, mávl ti na pozdrav a posadil se ke stolu. |
| |
| Útěk Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše S nadšením z úspěchu běžím dál. Snažím se však již nyní nepřepínat síly. Spíše je šetřit. Na krátkou chvilenku se zastavím. Naberu dech. Dech svobody a usměji se na slunko. *Hned je veseleji, když se mohu nadechnout volný. Teď jen neztratit hlavu a trošku se zorientovat.* Pohlédnu ještě jednou na slunce jeho polohu a chvilinku zvažuji vlastně, kterým směrem jsem utíkal potokem. Základní informace se snažím na pevno zapamatovat, abych i nadále se mohl dle toho orientovat. Rozhlédnu se po okolí. Krajina, v které jsem nikdá nebyl. Přesto se snažím objevit základní výraznější a případně větší orientační body, které by mi pomohli v dalším směřování. *Bylo by dobré dostat se na nějakou skálu, kamenitý kopec. Tam by nezůstávala stopa. A navíc by odtamtud byl dobrý rozhled, kdyby se blížili pronásledovatelé.* Rozhlédnu se, zda něco takového je v okolí. Napiji se z potoku. Naplním měch sebraný ubitému strážci vodou a vydám se zase rychle dál dle svého úsudku. Snažím se pohybovat vodou nebo na kamenitém podkladu a co nejméně zanechávat stopy. Běžím vytrvalým klusem. Pohled upřený za svým cílem. Cestou si v hlavě rovnám myšlenky a přemýšlím, co všechno budu moci podniknout s věcmi, které jsem sebral strážci. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše[/b] "Taky si říkám," usměji se. "Co ty víš, na světě se toho děje tolik," zvednu hlavu vzhůru. "Jsou to stejně úchvatná stvoření ti draci." "Máš recht, je jasno, v noci bude kosa a dřevo se taky jen tak nesežene." Sednu si na prdel a protáhnu si záda. Dnes bylo klidné počasí, takže se létalo dobře. Když fouká, tak je to panečku jiná sranda. "Jak kdy, ale dneska bylo bezvětrno, letělo se dobře." Kouknu na Merovecha jak rozmíchává teplou polévku. "Určitě, nadlábni se a jdi si lehnout. Já se asi budu pohybovat kolem tábořiště, nebude mi taková kosa." |
| |
| Na cestách Urnail, thema Adronikon 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Siki) Na cestách jsi byl už dlouho a jen málo kde se ti povedlo zakotvit na delší dobu. Sešel jsi z Velkých Hor Modrého býka a zamířil zase jednou mezi lidi. Cestou se ti povedlo vyrobit dost lektvarům k prodeji, což byla dobrá správa. Budeš si moci konečně dokoupit zásoby než se vydáš dál. Urnail bylo malé městečko. Necelých čtyři tisíce duší obehnaných kamennou hradbou s vlastní radnicí a výročním trhem, který se konal právě teď. Město bylo plné k prasknutí. Byli tady obyvatelé vesnic z celého širokého okolí, potulní řemeslníci a umělci všeho druhu. Do města jsi se dostal snadno. Stráže měly dost práce s proclíváním vozů natož, aby si všímaly pěších pocestných. Cestou na tržiště tě upoutal cedule pověšená na místním hostinci. Stálo na ní: Společnost Harina dlouhovousého přijme achymistu |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Hospoda byla plná opilců a námořníků. Tebe v koutě všichni nechávali být, mnohem víc je ale zajímala nikdy nekončící bitva mezi krysami a místní kočkou. Kočka dostála své pověsti a vraždila krysy jednu za druhou. S blížícím se svítáním se hospoda trochu a na chvíli vyprázdnila. Brzy se do ní vrhli rybáři, kterým práce končila s rozedněním. Spolu s rybáři se vrátily i lehké holky. Jedna si přisedla i k tobě. Bylo jí už přes čtyřicet, ale pořád byla neuvěřitelně krásná. Byla tak krásná, až bylo zarážející co dělá tady v hospodě pro životní ztroskotance. Míle se na tebe usmála, co děla takový milý trpaslík v takové noře. Já jsem Libélie, řekla a jemně se dotkla svou ručkou tvé dlaně. V dlani si ucítil útržek papíru. Stálo na něm: "pojď ven, chci si s tebou promluvit. jsem přítel a vím kdo jsi" |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 2. a 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Když ráno vstanu Elena už skáče okolo. Pěkné ráno. Na necky s teplou vodou koukám velmi překvapeně. Děkuju vám moc rád se trochu zušlechtím. Jste moc laskavá dobrá snídaně každého nakopne. Rychle se umyju a vydám se do kuchyně a to zrovna když se sem nahrne celé osazenstvo toho domu a v jejich středu Vill, který si to evidentně užívá, jen se nad tím pousměju a když mě pozdraví zvesela ho pozdravím taky. Přejdu k Eleně a nabídnu jí, jestli chce pomoct a poté se usadím k ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Seděl jsem v hospodě, kde si mě nikdo nevšímal, protože většina hostí byla buď opilá nebo zaujatá do sázek ohledně místní kočky, která mistrně kosila krysy. Já tak měl čas všechno co se stalo, uspořad si a ujasnit si, co budu dále podnikat. Hospodský mi za tu noc donesl několik plných korvelů piva a pár panáků, abych ten svůj "zasloužený dar" mohl něčím zapít. Co bych měl teď dělat? Kritt je mrtvý, Elant taky a mám najít nějakého Villa, který nevím, kde je zašitý a určitě ne špatně, protože jinak by ho našli Bardasovi lidi. Stručně řečeno, pekně v prdeli! A kopl jsem do sebe panáka. Buď poslem smrti, to bych ještě s klidem zvládl, ale kde začít hledat, já nejsem šph, ale spíš mistr mechaniky a kasař v jedné osobě. ... No ale co teď? ... Asi by to chtělo nějaké místo, kde se budu moc naučit proměňovat, jinak je to jako mít dobrou zbraň, ale nevědět jak s ní zacházet. A to mě přivádí k tomu, že krom mě stáli před tím prvním císařem taky další draci, takže i další převtělení draci. Možná, že kdybych některého z nich našel, možná by mě naučil lépe proměňovat, ale jak ho poznám? Šáhl jsem do kapsy, ale než jsem vytáhl svou, tedy Elantovu minci, tak jsem se přesvědčil, že se nikdo nedívá. Poté jsem si ji pořádně prohládl. Drak se na minci na mě tak nějak zatvářil a pak otočil hlavou na druhou stranu. Zajímavé, jestli tohle budou mít všichni přátelé trůnu, toho pravého trůnu, tak by to mohlo jít o trochu snáze. Ale jak zjistím, že ji někdo zná a má v úctě, aniž bych mu jí ukázal? ... Asi by se taky šikly nějaké peníze. Budu si muset vytipovat nějaký cíl, který tak trochu oberu, abych měl na hledání Villa. Počkat! Vždyť jsem přeci vydíral ty obchodníky. Tak by konečně mohli oplatit naše, tedy již jen moje utajovací služby a pustit nějaký ten chlup. S trochu spokojenější náladou jsem si napěchoval hliněnku a spokojeně si pobafával. V téhle době začali pomalu střídat v hostinci opilci rybáře. Začneme tím, že si najdu nějakou novou skrýš. S lepšími přesvědčovacími prostředky by jim to mělo stačit říct a nebudu muset se s tím srát jako posledně. ... Moje myšlenky přerušil příchod lehkých holek, které jako menší skupinka asi 3-4 vešly do hospody. Jedna si po krátkém pohledu přes celou hospodu vybrala mě a zdálo se, že ví přesně kdo jsem, ale kvůli její malé výšce jí trochu dělalo problém vidět přes raní mumraj v hostinci. Pojď ven, chci si s tebou promluvit. jsem přítel a vím kdo jsi. stálo na papírku. Aha, tak uvidíme. Prostitutka to vzala zadními dveřmi přes kuchyni, ale při tom, jak kuchařovi dával zabrat nahluchlý rybář nabízející mu své čerstvé ryby, si jí nikdo ani nevšiml. Já se s menším spožděním vydal za ní. Rybář byl velice vehementní a kuchařovi daválo dost zabrat vysvětlit mu, že o ty ryby nemá zájem, protože ho už někdo předběhl. Stál jsem v zadu za hospodou a přede mnou stála prostitustka, která tvrdila, že je přítel a že ví, kdo jsem. |
| |
| Útěk Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Ještě chvíli jsi běžel potokem, podle slunce se dalo odvodit, že jdeš k západu. Z lesa a houští vyčníval vysoký kopec. Vyšel jsi na něj. Byl od tamtud výborný rozhled do okolní krajiny. Všude kolem tebe byla jenom divočina, lesy a divoké louky. Jako modrá nit se krajinou vinula řeka, po které jsi nedobrovolně připlul. Tvůj domov byl mnohem dál k severu. Cesta k němu vedla buď podél řek, nebo divočinou přes kopce a divoká údolí. |
| |
 | Urnail, thema Adronikon 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase " Už je to dlouho, co jsem byl ve společnosti lidí. Aspoň se dozvím, co je v okolí nového. " V zamyšlení směřuji směrem k tržnici, když si všimnu na krčmě nápisu " Společnost Harina dlouhovousého přijme alchymistu ". Zajímavé, určitě příležitost jak si přivydělat. Určitě bych se tu měl zastavit, jen co prodám své výtvory, abych měl alespoň na nocleh. S touto myšlenkou zamířím směrem k tržnici a doufám, že mi bude přát štěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro [/u]Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se posadil a dal se do jídla. Nervalo to dlouho a už spal jako dřevo. Kolem tebe se snesla hluboká noc. Slyšel jsi jenom hluboké ticho jen tu tam přerušované zvuky hmyzu. V noci se opravdu ochladilo a začalo mírně poprchávat. Vzduchem se nesl pach mokrého popela. Vrátil jsi se do tábora. Merovech spal jako dřevo a i koně toho měly tak akurát dost. Bylo před půlnocí. Nad horizontem se objevila vzdálená rudá záře, jako by mělo vyjít slunce, i když ještě nebyl jeho čas. Bylo těžko říct co ten oheň znamená. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Přituhovalo. Začínala být pěkná kláda. Vracel jsem se zpět k tábořišti a obcházel furt dokola. Chodil jsem potichu, ale chodit jsem musel, vážně byla zima. Merovech mezi tím vytuhnul jako dřevo. Byl klid, sem tam byl slyšet cvrkot hmyzu, ale jinak nic. Mohlo být asi před půlnocí, když se na obzoru začala objevovat červená záře. Oheň? pomyslím si. Zatím cajk, ještě ho budit nebudu. Musí být utahanej jak dřevo, já si dnes jen tak plachtil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Vaše hostitelka tě šmahem odehnala ke stolu, "pane Aleone, nejvíc mi pomůžete, když se posadíte.". Ještě než to dořekla, už nosila na stůl talíře s jídlem a velký džbán vody na zapití. Drobotina se vrhla na jídlo jako by snad celé týdny hladověla. "Pane Aleone", otázala se hostitelka, "kam vlastně máte namířeno. Ne že bych vás chtěla vyhánět, ale pokud chcete odejít z města nejlepší doba je ráno nebo večer, kdy se branami valí spousty trhovců, kteří zásobují město potravinami. A Vill bude potřebovat nové šaty, ty jeho se už téměř rozpadají. No a ty vaše by potřebovaly alespoň vyprat". Dokončila a mile se na tebe usmála. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Tvá nevítaná společnice si tě prohlédla od hlavy až k patě pohledem tvrdým, jako ocelový břit. "Promiň", začala, když se ujistila, že vám nikdo nevěnuje pozornost. "Vůbec mě netěší, že si Elant vybral právě tebe, i když asi neměl na výběr. Jak už jsem řekla, jsem Libélie ale většinou mi říkají Sametová paní, nebo matka sesterstva, pokud rozumíš o co jde. Otázka první, máš vůbec kde spát. Otázka druhá, zbyly ti nějaké peníze. Otázka třetí a poslední na co všechno přišli, když vám vybrali skrýš. Potřebuju znát tvé odpovědi, jelikož jsem asi poslední mocný spojenec, který ti zůstal v tomhle městě" |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Nejprve jsem čekal, že si mě jen prohlédne, ale když si mě její pohled dělil na tenké plátky a postupoval od hlavy až k patě, tak jsem si jí také lépe prohlédl. Byla sice stará, ale něco, na co se jeden musel více soustředit, jí dělalo hezčí než nejspíše ve skutečnosti byla. Byl to nějaký druh tryku či možná nějaké tajemné mlhy, kterou kolem sebe takový lidé vytvoří a nesou. Tak či onak nevypadala nijak škaredě a i mě trochu někde v koutu mysli ležela otázka, jak by asi vypadala nahá, ale tuto myšlenku momentálně přebyly jiné existenciální problémy: nemůže mě náhodou zradit anebo proč mi pomáhá, když jí její mrtvý kumpán už nemomůže? Ale buď rád za to, že mi pomůže, jinak bych byl v pěkný kaši. Oblečení nebylo nijak důležité, protože se jednalo o nějaké dávno seprané prádlo (možná modré barvy), které typycky mělo mužské pohledy upozornit, o jaký druh dámy se zde jedná. Její pronikavý pohled mě již zhodnotil a tak rychle cukla, jen na malý okamžik za moje záda a zase se zaměřila na mou tvář. Toto mě donutilo pootočit se a podívat se za sebe, kde nikdo nebyl a tak jsem se zase otočil nazpět. Vyslechl jsem to, co jsem již věděl nebo to, kdo je mým novým anebo spíše setrvávajícím spojencem. Na otázku, jestli vím, co je sesterstvo a tak kolem, tak jsem se zatvářil "jakože mi je to všechno jasné". Bohužel, nemám kde bezepčně složit hlavu. zněla odpověď na první z otázek. Něco peněz mám, ale myslím, že je to spíše na zálohu, než na zaplacení Vašich služeb. byla moje další odpověď. A na poslední otázku jsem odvětil: Co našli nevím jistě, protože nevím, co vše jste nám donesly. Byly tam i jiné než mé věci a o těch nemám ani ponětí. Jediné co vím, že nemají, jsou listiny, které měl Elant u sebe, většina našich peněz a tohle přičemž jsem ukázal minci s drakem Zato jedno vím jistě, vědí, že Elant je mrtvý, protože jsem ho tam musel nechat a možná ví, že jeho dár je stále na tomto světě, protože při útěku se ve mě probudila nějaká dračí síla, která mi umožnila rozbít půl domu a jedním mávnutím jednomu jejich špehovi urvat hlavu. To není zrovna dobré, ale lepší je být hledaný a živý než v klidu ležící mrtvý. Původně jsem se chtěl ještě Sametové paní zaptat, proč mi pomáhá, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Na tohle bude více času potom, teď jsou tady důležitější věci. |
| |
| Vojenský tábor - jídelna |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro No sotva mě Arist stačil jen tak zběžně obeznámit se situací okolo Kentaurů už jsme vjely na jejich území kde nebylo přes mraky prachu ani na cestu pořádně vydět. Ani jsme nedojeli moc daleko a tu se nám postavil do cesty jeden z Kentaurů jak na něm, bylo vydět byl ozbrojen jak to jen šlo dokonce připraven ke skoku. tu Arist pokynul a vozy se rázem zastavily a ujal se vyjednávání pruchodu uzemím kentaurů. Ale co se nestalo jak jsem zaslech Aristovo jméno je u kentaurů znáámé a dokonce tam padlo že snad něco i o dracích. Sakra jak já nesnáším tu prokletou magii a všechno co s ní souvisí a drak to je jed jedna přerostlá ještěrka plná odporné magiejen tak si pro sebe zakleju v duchu. Ale co mě překbvapí když nás kentaur pozve k jejich ohni aby jsme nestály jen tak uprostřed cesty a tak se po rozmluvě vydala naše karavana za kentaurem do skryté úřlabyny která se schovávale za keři. |
| |
| Společnost Harina dlouhovousého Urnail, thema Adronikon 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Siki) Tržiště bylo plné lidí, jak se konec konců na dobrý trh sluší. "Místo máš tamhle a dostanu pět procent z tržby, jako poplatek", odbyl tě správce tržiště. Velmi rychle se kolem tebe vytvořil hlouček kupujících. Byly tam obchodníci s lektvary, báby kořenářky, místní lékárník a několik obligátních čumilů. Velmi rychle se ti povedlo prodat všechno co jsi mohl a chtěl nabídnout k prodeji. Povedlo se ti stržit dvacet dragonů, nebylo to sice moc, ale stačilo to na zásoby a nocleh v teple. Zamířil jsi zpátky k hostinci. Vevnitř bylo rušno, hlučno a zadýmeno. Děvečky nestíhaly roznášet pšeničné pivo a víno rudé jako krev. Společnost Harina dlouhovousého se nedala přehlédnout natož, aby si ji člověk spletl. U stolu sedělo šest trpaslíků, bojová kladiva a sekyry si opřeli o lavice. Před nimi byl postavený veliký sud piva a celé pečené prase. Trpaslíci jedli a bylo vidět, že jim chutná. Ten nejstarší z nich se na tebe podíval. "Stratil ses, nebo potřebuješ s něčim pomoct", zeptal se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Zbytek noci proběhl klidně. Krátce po půlnoci jste si s Merovechem prohodili hlídky. Ráno tě vzbudila milá vůně ovesné kaše. Tvůj společník ti podal misku, sám si vzal druhou a posadil se. "Přeji ti milé ráno. Měl jsem čas sledovat hvězdy.Ujeli jsme mnohem více mil, než jsem předpokládal. Pokud bude mít dneska štěstí dojedeme do večera na místo, kterému říkáme Addburg. Je tam pevný dvorec, kde sídlí jeden z místních pánů. Tam se dozvíme mnohem víc. Hodně starostí mi totiž dělají ty požáry, nerad bych vjel do války a nevěděl o tom. Rychle jste sbalili tábor a vyrazili dál pustou spálenou plání |
| |
| Společnost Harina dlouhovousého Urnail, thema Adronikon 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Siki) Zdravím vás, mistři trpaslíci. Podívám se, jestli je tady někde volná židle, kterou bych si mohl vzít a přisednout. Bohužel je tady tak plno, že ji nikde nevidím. Předpokládám, že vy jste společnost Harina dlouhovousého. Viděl jsem ceduli, že hledáte alchymistu a myslím si, že bych mohl být dostačující. Můžete o mém návrhu popřemýšlet. S touto větou se otočím a jdu si k hostinskému zajistit ubytování a nějaké to víno, přece nebudu sedět o suchu. Poté se vrátím ke stolu trpaslíků a zeptám se. Tak k čemu jste dospěli, pánové? |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Klidná noc, nikde se nic nešustlo, jen hmyz byl slyšet. Vystřídal jsem si s Merovechem hlídku a vytuhnul pod dekou. Bylo chladno, ale dalo se to zvládnout. Hned ráno mne Merovech potěšil snídaní a dobrou zprávou. Do večera prý dojedeme do nějakého Addburgu a zmizíme z těch studených a spálených plání. "To mi povídej. Připlést se do nějakého konfliktu je to poslední, co bych teď chtěl." Ještě než vyrazíme, svléknu se a své věci připevním k sedlu. Následně se proměním do jestřábí podoby a vzlétnu vzhůru. Držím se na dohled a kontroluji okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) "To že je Elant mrtvý, už vím, jinak bych tě nehledala. První věc co musíme udělat, je dostat tě z ulice, pokud tady zůstaneš, najdou tě a zabijou. Co se týče dračí síly, buď na ni opatrný, ačkoliv už jsem dneska slyšela, že v noci tajemný drak nakopal tajným prdel. Věř mi, že jenom berní úředníky má ulice ráda míň než tajné." Řekla a naznačila ti, abys si šel s ní. "Co se týče mých služeb, jsou zdarma. Pro mně je to osobní. Elant byl přítel, svým způsobem. Co se týče věcí, co vám zabavili, tak to bude celkem problém. Elant ale nikdy nic důležitého nesvěřoval papíru. Mimochodem máš vůbec nějakou představu co teď budeš děla, nebo hodláš utíkat jako pronásledovaná liška" |
| |
| Návrat domů Skalamyrr, Země Norsků, daleký sever 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Bjorn) Jako zkušený muž jsi se vrátil tam, odkud jsi odešel jako mladý chlapec. Tvoje rodná osada vypadal tak, jako sis ji pamatoval. Několik dvorů roztroušených kolem úzkého fjordu. V jejich středu veliký dvůr jarla a náves pod mohutnou osikou. Svou matku jsi našel na mohylovém poli za vesnicí. Bylo to už několik zim, co odešla do síní bohů. Tvůj rodný dům stále stál, teď ale patřil jednomu z tvých mnoha bratranců a ten tě nepřivítal zrovna vřele. Noc jsi strávil u sousedů. Ulf, syn Haralda muž starý a zkušený tě pozval pod svou střechu. Celou noc jste povídal, vzpomínali, vyprávěli příběhy a pili. Měl výbornou pálenku a naléval štědrou rukou. Ráno tě bolela halva jako už dlouho ne a silný roh na který troubili na návsi ti moc nepomáhal. Vyšli jste ven a pořádně proklínali toho, kdo vás tak vzbudil. Dole ve fjordu stálo na třicet válečných veslic, které tam ráno nebyly. Na návsi byl opravdový zběh lidu. Před jarlovým dvorcem, který byl nově opravený, mluvil sám jarl. Za ním stál velký zástup válečníků. Kousek bokem stáli hůskarli. Opírali se o své těžké sekyry a pili pivo. Na sobě měli drahá a vysoce kvalitní brnění a zbraně koval vynikající kovář. Mezi nimi stál chlapec. Nebylo mu víc než patnáct, ale na svůj věk byl neobvykle vysoký, na sobě měl brnění vykládané zlatem a rubíny. Jarl znovu promluvil. "Muži, Harald syn Sigurda naše krále, vyplouvá do vzdálené Dračí říše. Mezi námi hledá muže, kteří se nebojí chopit se vesla nebo sekyry. Kdo jej jako já bude následovat, toho nemine zlato a drahokamy. Ptám se tedy, kdo se mnou vypluje na moře". Do mužů jako by udeřil blesk. Jeden přes druhého křičeli "já, já popluji" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-Stín) Tábor kentaurů byl celkem útulný. Hořel zde oheň a ozývaly se zvuky kovářských kladiv. Kentrarů zde téměř sto. Mnozí cvičili se zbraněmi a bylo vidět, že jsou dobrými bojovníky. Aristovi se oči roztáhly radostí. " Mám na posledním voze několik železných ingotů a tři sudy podkov. Tihle jsou sice trochu divní koně, ale kovat potřebujou stále. Možná se mi jim povede něco prodat, pokud ovšem mají čím zaplatit,"řekl a zmizel směrem ke kovárně. Přišel k tobě jeden z kentaurů. Nejprve si prohlédl tvého koně a teprve potom tebe. "Hezké zvíře. Má nádherné pouštní rysy. Jak mu říkáš a kdo vlastně jsi ty sám. Arista a jeho muže tady vídáme často, i když jen málo kdy se necháme vidět. Tebe ale neznáme a nikdy jsme tě tady neviděli" |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro |
| |
| Odpočinek Konečně ve mě poskočila jiskra naděje, když jsem se dozvěděla že drak něco o tom jméně ví. Konečně jsme na něco přišli. Oddychla jsem si ztěžka. Všimla jsem si Kuro a automaticky ji vzala do náruče. ,,Mě a velebit národy? Proč?" Reagovala jsem prudce. Přecejenom jediné co jsem chtěla, bylo se naučit jistý druh magie a určitě mi postačí jen vděk těch, kterým pomůžu. Vzpomněla jsem si na zraněné elfy. Jakpak se mají asi teď? Nicméně z mého uvažování mě vytrhl drak. Poslechla jsem si příběh a dračích dvojčatech. ,, Zajímalo by mě, proč se o té dívence nic neví.... Měli bychom se dát do pátrání, ale nejspíš až zítra." Potřebovala jsem odpočívat. Ráno brzy vstávám a hned na to budu studovat magii a pozdě večer končím. ,,Omluvte mne." Uklonila jsem se, hodila tašku přes rameno a vzala Kuro s sebou. Vykročila jsem z knihovny a položila Kuro na zem. ,,Celý den jsi byla pryč.. určitě jsi to tu zkoumala... víš co hledám viď?" Kuro mi mńaufla do obličeje, otočila se a cupitala kamsi pryč. Neváhala jsem a šla jsem za ní. Celý dvůr u paláce vypadal jinak než ve dne. Nikde ani noha. Místo denního ruchu šlo pouze slyšet šumění listů za příjemného večerního vánku a šeptání nočních víl. Prošli jsme zahradou, tam kde jsme s Korrem meditovali a za fontánou se točilo kamenné schodiště k místu mě neznámému. Naši cestu osvětlovaly světlušky, kterých bylo požehnaně a světelní motýli. Opatrně jsem sešla schody a Kuro mě vedla po pěšince, která navazovala hned pod schodama, do jednoho z lesů. Celé nebe bylo zatažené. ,,Dneska se na nás mračí." Povzdychla jsem si a zanaříkala že nejdou vidět hvězdy. Jakmile jsme vstoupili na území lesa, věci kolem nás se začaly měnit. S každým mým krokem se otevřelo pár květin a hned jak jsem od nich byla dál, tak se opět zavřely. jako kdybych je rušila z nočního klidu. Mé kroky následovaly i světlušky v početném roji, který obtančil mé nohy, pak se lehce vznesl a radostně vlnivými pohyby pokračoval tam kam my. Čím více jsme byli hlouběji, tím více les zářil. Toto bylo místo určené pouze noci. Před obličejem mi proletělo pár víl se smíchem. Nic podobného jsem v lese neviděla. Byla noc a stejně to tu žilo. Proháněli se tu tvorové, hrálo to tu barvami a já se nestačila divit. Cestu mi zkřížily velké listy od zdejších rostlin. Neviděla jsem co je za nima, ale Kuro je jen podlezla tak mi nezbývalo nic jiného než jít za ní a vypořádat se s těžkými rostlinami. Konečně jsem se procpala. To co čekalo tam bylo nádherné. Vydechla jsem úžasem. Malá tůně s horkými prameny lemovaná těmi listy, kterými jsem se probojovala. Připadalo mi to jako lesní místnost, kde měl jeden soukromí. Kuro se spokojeně uvelebila do trávy a mňouknutím mě pobídla. ,,Opravdu je to v pořádku?" Šeptla jsem nejistě. Po chvilce jsem si sundala šaty a tašku a pomalu vlezla do tůně s horkým pramenem. Tak toto je něco, co jsem dlouho potřebovala. Cítila jsem svaly, jak se mi uvolňovaly po té dlouhé cestě do paláce. Spokojeně jsem vydechla a opřela jsem se hlavou o kámen. Vnímala jsem už jenom přírodu kolem a páru jak jemně stoupá nahoru.  |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Věnoval jsem slovům Sametové paní pozornost a když mi naznačila, že bych jí měl následovat, řekl jsem si, že to bude dobrý nápad. Na otázku, co mám v plánu dál jsem spustil: No, v plánu? Elant mě pověřil jedním úkolem, který je ale za těchto okolností neuskutečnitelný. Jediné co mi teď vážně narušuje život, jsou špehové nového císaře. Myslím, že se schodneme, že za to, co nechal udělat Elantovi, by se mu mělo něco stát, nejlépe takového, aby už potom nemohl dělat nic, ale vůbec nic. Odklizení Bardase nebude z nejlehčích, proto by bylo lepší si o tom promluvit někde v klidu. Poslední část o zlikvidování císaře, jsem řekl trochu tišeji, aby to slyšela jen Sametová paní. Stejně tak bych potřeboval nějakou dobu, abych se na takovou akci připravil ... Veřím, že mi pomůžete, ale budu se o to muset pokusit ať již mi pomůžete nebo ne. O tom, že bych měl odklidit císaře, jsem nepřemýšlel příliš dlouho. Sametová paní se chtěla oplatit Elantovi a ten je mrtvý právě díky Bardasovým lidem. Já přišel o dobrého parťáka. Na zabití Bardase jsme měli v ten okamžik zálusk oba. Sice jsem chtěl nejpve sehnat peníze, ale protože služby Sestersvta teď budou prakticky gratis, tak jsem o tom přestal uvažovat. Přeci jen jsem se v první řadě musel někam zašít a trochu zapřemýšlet nad nějakou tou inovací, která by mi v budoucích událostech pomohla. |
| |
| Útěk Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Chvíli o tom přemýšlím a zároveň opět odpočívám. "Vydám se podél řeky." Zabručím si pro sebe. A vydám se směrem k řece. *Ale taky bych se měl porozhlédnout po něčem k jídlu. Něco zu určitě poroste. Co by jen mohlo růst takhle volně v tomto čase? No něco se určitě najde.* Blížím se obezřetně k řece. Sotva se však přiblížím na dohled, tak se zarazím. *Přímo podél vody jít nemůžu. Kdyby tam plula další loď, tak by mě mohli zmerčit. A navíc přímo podél řeky budou břehy hůře schůdné určitě. Bude lepší se držet kousek dál a přitom řeka mi bude stále udávat směr. A vždy bude co pít, když přijde žízeň.* Přemýšlím si nad dalším postupem zatímco postupuji v jisté vzdálenosti mimo dohled od řeky. *Než se sešeří, tak bych si měl najít nějaké dobré místo na přenocování. Ideálně nějaké vyvýšené místo, skalní převis nebo něco. Klidně i ve větší vzdálensti od řeky. Když něco přímo nezahlédnu, tak se budu muset trochu vzdálit..* |
| |
| Společnost Harina dlouhovousého Urnail, thema Adronikon 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Siki) Trpaslíci se nad tvou nabídkou upřímně zamysleli, což znamenalo, že se začali hádat jak o duši. "Jo bude dobrý", slyšel jsi jednoho. "Ne nebude," odpověděl mu druhý. Hostinský ti nabídl jeden ze svých pokojů. Byla to malá a čistá místnost v prvním patře. Když jsi se vracel byli trpaslíci již celkem rozhodnutí. " Podívej se. Nemáme nic proti tomu, aby ses k nám přidal. Máme jenom několik otázek", začal Harin a napil se černého piva. " Byli bychom velice rádi, kdyby jsi nám o sobě něco řekl. Víš my neradi kupujeme zajíce v pytli jestli chápeš. Na oplátku ti zase řekneme něco o sobě, včetně toho k čemu tě budeme potřebovat". Harin se na tebe upřeně podíval a zeptal se. "Jsi pro" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se hanl v před celý den. Udělal jenom malou zastávku v poledne, aby jste se mohli občerstvili. Bylo odpoledne, když jste konečně opustili spálené pláně. Ze vzduchu byla vidět zelená tráva a stáda antilop. K večeru začalo přibývat známek lidského osídlení. Viděl jsi sloupy kouře stoupající z táborových ohňů a stopy obrovských stád dobytka a koní. nakonec se před vámi objevila vysoká osamělá hora. Na jejím vrcholu stála veliká síň a kolem síně se rozkládalo menší město. Merovech ti ukázal, aby jsi přistál. Sám se vrátil do lidské podoby. Vyrazili jste dlážděnou cestou vedoucí k bráně v opevnění chránícím sídliště. Strážný v bráně vás zastavil. "Kdo jste a odkud jedete", zeptal se s těžkým přízvukem. "Jsem ze zemí daleko na západě a jsme Orovi přátelé", odpověděl Merovech. Strážce něco zakřičel ve svém vlastním jazyce. Dlouho jste čekali před bránou, než si pro vás přišel menší starší muž. Strážce se mu uklonil a konečně vám umožnil vstoupit do města. " Dele tohle je Oro, je přítelem strážců a jedním z rádců místního pána", představil ti Merovech toho muže. "To všechno jsem", usmál se muž a podal ti ruku "jenom se ptám, co hledá jeden z lesních strážců tak daleko na pláních a v tak těžkém čase. Arikk místní pán je s hotovostí jezdců daleko na jihu. Muži Dračí říše se pohnuli přes Velkou řeku a navštívili naši zemi ohněm a mečem. Pojďte teď ale pod střechu, musíte být hladoví a unavení".vešli jste do jednoho z mnoha místních dvorů. Služebnictvo se ujalo vašich koní a vás samotné uvedli do velké síně. |
| |
| Spěch Elfí les Ürgielear, daleký sever 25. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Odpočívala jsi v prameni dlouho, dokonce jsi usnula. Vzbudili tě zvony. Bily snad všechny co jich bylo v Paláci pramenů. Elfí zvony mají duší a tyhle bily na poplach. Úder za úderem se ozýval nad temnou noční krajinou. Vrátila jsi se zpět do paláce. Všude pobíhalo služebnictvo. Na hlavní nádvoří sedlali koně a na tvářích bylo vidět strach. Viděla jsi Korra jak mluví s několika šlechtici, měli na sobě plnou zbroj. Korr se tvářil tak vážně, až z toho šel strach. Pak tě uviděl, kývl na tebe. "Podívej", řekl a ukázal ti na dlouhou řadu hor na obzoru. Viděla jsi stovky ohňů na vrcholcích. "To jsou strážné ohně. Neviděl jsem je hořet nejmíň pět set let. Přišla válka, kancléř svolává hostovost a my musíme na západ do Aras Haldronu, města velekrále. Běž se sbalit, čas se krátí." Když Korr domluvil země se zatřásla a z paláce vyrazil k obloze jasný sloup světla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Zavedla tě do jedné hospody, jmenovala se:"U veselého kance". Výčep byl tak brzo ráno ještě prázdný. Prošli jste dveřmi vedle baru do kuchyně a potom do menší místnosti schované za výborně ukrytými dveřmi. V místnosti byl jenom jeden stůl a několik židlí. Sametová paní se posadila a ukázala ti ať si také sedneš. " Tady je celkem bezpečno. Normálně tady ta místnost slouží jako černá herna." Chvíli tě sledovala. "Víš nekladeš si zrovna malé cíle, přesto nikdo ve městě nebude raději než já, když se ti to povede. Máš ale představu jak by si to chtěl udělat a co k tomu budeš potřebovat. Pokud jde o nezvané uši. Dovedu zajistit aby jsi v tomhle městě zmizel". |
| |
| Nový zástupce Aridne, vojenský tábor 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Alex se uklonil, "velice rád si přisednu." Sedl a kývl na obsluhu aby objednal další pití. Elena pila jako o závod a projevovalo se to na ní stále víc. "Konečně pořádná válka a já sedím v táboře, cvičím zobáky a počítám ponožky", postěžovala si a znovu se napila. "No neber to tak, přece to určitě není poslední císařské tažení", utěšoval jí Alex. "To se ti poví. Oni dostanou kořist a povýšení. Nás čeká tak možná sezona jarní úplavice", trvala na svém Elena. Bylo vidět, že vůbec není jediná. Od ostatních stolů se ozývalo to samo naříkání. " Jo, ale my se dožijem příštího léta, zatím co z nich se vrátí jenom desetina", dodal spíš sám pro sebe Alex. Otočil se k tobě. "Pochopil jsem setníku, že vás čerstvě povýšili," řekl a dolil ti pití. " Takže. Ranní nástup mužstva je v sedm. Potom porada poddůstojníků jednotky, dopolední zaměstnání, oběd, odpolední zaměstnání, večerní nástup v šest, osobní volno, večerka v deset. Tak se to opakuje do zblbnutí, pátek svátek. Pokud vás něco zajímá zeptejte se" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Díky bohu už jsme se dostali z toho spáleného kusu země, proběhne mi hlavou. Byl to smutný pohled a mě se rozzářili oči, když jsem zahlédl zeleň a zvířectvo. Když jsme se potom dostali tak daleko, že už byli vidět lidská obydlí, Merovech mi mávl na znamení přistát a pak jsme se oblékli. To by na nás asi koukali, nahatí chlapi, kteří za sebou vedou koně se zásobami. Vyrazili jsme potom na horu, kde se rozkládalo menší město. U brány nás zastavili stráže, ale Merovech všechno zařídil. "Zdravím vás," a chytnu Ora za ruku. "Na tom bude něco pravdy, že Merovechu?" škodolibě se usměji při představě, že celou dobu běžel a já si to jen tak plachtil. Služebnictvo se pak postaralo o koně a nás zavedli do velké síně. |
| |
| Útěk Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Sešel jsi k řece. Musel jsi se sice protloukat houštím a trním, ale nakonec se ti povedlo narazit na stezku. Byla to úzká zvířecí stezka, kterou průchodnou udržovali hraničáři občas putující touhle krajinou. Cestička vedla podél řeky, ale byla ukrytá v lese, takže by tě nikdo neviděl i kdyby stál na říčním břehu. Vydal jsi se k severu. Cestou jsi narazil na spoustu lesních jahod, malin a nějaké borůvky. Plody byly sladké a chutné. Večer padal pomalu. Dlouho jsi se musel rozhlížet, než jsi narazil na místo, kde se dala strávit noc. Byla to malá jeskyně, kterou od stezky oddělovalo husté ostružinové houští. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech jenom pokýval hlavou. Byl opravdu velmi rád, že si po dlouhé cestě sedne a odpočine. V síni hořel oheň a voněla pečeně, která se otáčela na rožni. Váš hostitel vás usadil a tleskl. Služebnictvo přineslo džbány piva, chléb a zeleninu. Sám hostitel se chopil nože a začal okrajovat kusy pečeně. "Povídejte, co vás zahnalo z vašich lesů do naší země", zeptal se hostitel, když vám podával talíř s masem. "Máme poslání a nemůžeme ti říct o co jde. Sám víš jak je to s cestami strážců", odpověděl Merovech, kterému se vracely síly. "Musíme ale projít do Dračí říše. Nevím jak moc složité to bude teď, když hranice podél řeky hoří", dokončil tvůj společník. "Cesty strážců, sám přece vládu podobnou mocí. Spíš nechceš, aby to věděl můj pán", odpověděl Oro. Merovech pokrčil rameny a Oro pokračoval. "Nebude to sice jednoduché, ale půjde to. Balba kathapano z Istrae vyvedl dračí muže za řeku, aby nás náhodou nenapadlo, jet navštívit Dračí říši, když císař válčí na východě," dokončil Oro. "A vás to napadalo, jako skoro každé jaro", jizlivě poznamenal Merovech. Oro pokrčil rameny ve všeříkajícím gestu |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše V síni usednu na zadek a příjmu nabízený talíř s pečení. Vonělo to krásně, nic proti Merovechově kaši, ale tohle bylo jídlo. Mastnotu pěkně spláchnout pivem a bylo to dokonalé. Pak dojde na vyprávění, proč jsme vlastně tady. Merovech všechno drží v tajnosti a nechce nic vyžvanit, to je dobře. Poslední, co potřebujeme, je aby nás někdo zastavil a vyzvídal. Potom se ale Oro zmíní o tom, že ovládá podobnou moc jako strážci. "Omlouvám se za vyrušení, ale jak to myslíte podobnou moc jako mají strážci?" Moje zvědavost si nedá pokoj, snad ho tím neurazím. Stráže za řekou, hmmm. Já přeletím, což o to, Merovech se taky dokáže protáhnout, ale co naše koně a zásoby? Zatím je čas, všechno se vymyslí. Teď se pořádně najez a nepřemýšlej!" |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Když jsme mešli do hospody, nikdo tam kromě hostinského, který se věnoval raní údržbě hospody jakou je : umívání pohárů, korbelů a jinýho skla či keramiky, zametání, vynesení případného opilce, kterého si v noci nevšiml a tak podobně. V kuchyni tou dobou ještě nikdo nebyl. Kuchař nejspíše scháněl suroviny na vaření jídel. Poté jsme došli ke skříni, na které bylo plno velkých kořenek a Sametová paní naprosto jistě šáhla mezi váčky s kořením a otevřela dveře. Kohokoli jiného by to nejspíše vyvedlo z míry, ale já už tak nějak tušil, že někde budou další dveře, které jsou oku nevšímavého pozorovatele zcela skryty. Dveře měly dobře vytlumené futra, takže nebylo slyšet jejich otevření ani zavření a to Sametová paní s dveřmi docela rychle a prudce mávala. Vešli jsme dovnitř. Uvnitř byl stolek a několik pohodlných židlí. Sametová paní mi vysvětlila, kde jsme a zjemvně pozorovala moji reakci. Když jsem si sedl, rychle jsem si prohlédl místnost od leva do prava. V rohu na proti dveřím byla skříň nejspíše s pomůckami pro hráče a dozajista i něčím lahodným k pití. Podle tvaru a velikosti skříně se dalo hádat na takových 20 lahví. Další část byla police hned vedle dveří, na které se nejspíše odkládali zbraně. Dalo se tak tipovat podle stojanu na meče hned vedle, ikdyž zde se s nejvyšší pravděpodobností jednalo pouze o krátké meče. A samozřejmě zde byly váhy, pokud by hráč platil jinými mincemi než dragony, ale to se zde asi moc často nestávalo. Dobře jsem si vyslechl, co mi Sametová paní řekla dál a chvíli jsem musel přemýšlet. No to je fakt, jak bych to mohl udělat? Jestli sestrojím nějakou lepší zbraň než mám teď, tak bych to spolu s tím, co mám mohl zvládnout. Navíc je na mojí straně prastará dračí moc a Sesterstvo. To půjde. Já vím. Bohužel si to situace žádá. Počítám, že Sesterstvo za mě tuhle práci neudělá, byť by se jednalo o podání jedu. Pokud to tedy mám udělat já, tak je na snadě jen násilné zabití. Nic jiného pořádně neumím. To se dá udělat dvěmi způsoby. Buď zblízka nebo na dálku. Zblízka to bude asi jistější, ale zase bude mnohem težší se dostat pryč, kdežto když se to nepovde z dálky, příští pokus bude jistě značně těžší. V každém případě budu potřebovat pomoc Sesterstva, abych ho nemusel hledat a abych jednoduše přišel, zabil a odešel, v horším případě utekl. Co k tomu bude potřeba? Chci to zahrát najisto, takže ať se zvolí jakákoliv metoda, bude lepší, když se před tím trochu lépe vybavím. Nejprve budu potřebovat čas, klid a rýsovací prkno. V druhé části to bude horší, protože nevím, jestli máte někoho, kdo by dokázal podle plánu něco sestrojit, nikomu to nevyžvanit a ještě s tím být nechycen. Pokud ano, bylo by to nanejvýše dobré, ale pokud ne, jsem schopen to udělat sám. K tomu by ale bylo zapotřebí nějaké dílny a abych tak na den až dva mohl v klidu pracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Oro se na tebe usmál. "Cestuješ s jedním z nich a nevíš jakou vládnou mocí. Strážci jsou přírodní kouzelníci. Jsou strážci lesů a jejich zvířat. V řeči lidí Dračí říše se jim říká Druidové. J8 mám podobnou moc, ale mou domovinou jsou travnaté pláně a nekonečné stepi, po kterých se prohání stáda koní," odpověděl ti Oro. Merovech se Ora zeptal. "Oro jak myslíš, že můžeme překonat řeku". "Budete se muset obrátit k západu. Pojedete plání až ke Starým mostům. Tam přejdete řeku a vstoupíte na území Dlouhých brad. Ti jsou věrnými spojenci Dračí říše. Přes jejich území dojedete až pustému městu. Tam překročíte říšskou hranici po staré Zelené cestě," dokončil Oro svůj zasvěcený výklad. Merovech pečlivě poslouchal a každé slovo si ukládal do paměti |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Sametová paní si tě se zájmem vyslechla. "Myslím, že ti budu schopna pomoci. Vím o jednom způsobu jak tě dostat až do posvátných císařských komnat a do jeho harému. Co se týče zbytku. Myslím, že nebude žáden problém opatřit ti rýsovací prkno a kovářskou dílnu. Myslím, že bude nejlepší, když zůstaneš tady." Uklonila se ti a odešla. Pro tebe přišel hostinský. "Velectěný pane půjdou za mnou, ukážu vám, kde tady budete bydlet."/b] Vyvedl tě do podkroví. Byl tam veliký pokoj, poměrně skrovně vybavený, ale dostačoval. Ukázal ti dvě okna. Vedla na střechy okolních domů. Byla tady i díra ve zdi vedoucí do sousedního domu. "To jenom, kdyby musel mladý pán rychle odcházet". Nakonec ti nahoru přinesl i snídani. Míchaná vejce, chléb a džbán piva. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desátý rok vlády císaře Manuela (Triela) Vrátila jsi se do jídelny. Cassandra tam už nebyla, zato jedna z místních dívek ti poradila, kde ji hledat. "Víte mladá paní, šla do knihovny. Je to jenom kousek, tady za rohem." Venku bylo celkem pěkné počasí. Podle rad jsi několikrát zahnula za roh. Budova knihovny byla veliká a jasně poznatelná. U jejich schodů se kupil dav. Na zemi pod schody leželo tělo. Byla to Cassandra. Její rudé vlasy ležely v kaluži krve a z hrudi ji koukala rukojeť dýky. Přitočil se k tobě žebrák, který zatím stál nenápadně na rohu. "Nezastavuj. Klidně běž dál", uslyšela jsi Elantův hlas. Zašli jste za roh a zahnuli za roh. "Nejsi tady v bezpečí. Město se od rána změnilo možná až příliš. Vlastně tě ani neznám, přesto se tě musím zeptat. Chceš mi pomoci se pomstít".Upřel na tebe svůj pohled a čekal na tvou odpověď |
| |
| Útěk Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Na nasbíraných plodech jsem si náramně pochutnal. Sice žaludek by zvládl i větší kousek, tak nyní aspoň úplně neměl důvod hlasitě protestovat. A ta dobrá chuť za to stála. Poslední jahůdku jsem sezob už na místě vyhlídnutém k přespání. *To křoví je výborné jak stíní. Hlavně ho nesmím pocuchat, aby nebylo poznat, že se tu někdo prodíral. Aby to neupoutalo případnou pozornost.* Kouknu na zem po stopách, zda jeskyni už někdo či něco nenavštívil. Nakouknu do jeskyňky, zda už nemá nějakého jiného nájemníka. Radši se seznámím nyní, nž až v noci. *Takové místo je jak dělané pro přespávání." "Ale radši budu koukat venku na hvězdy vykukující skrze stromy, než se tísnit uvnitř. Snad bude krásná noc." Mluvím si pro sebe a vzhlédnu k obloze, zda něvěstí déšť. *A kdyby pršelo, tak se tam mohu dovnitř schovat při nejhorším.* Zaraduji se nad tou další genialitou tohoto místa, že ráno bude zrovna i co drobného, ale dobrého k snědku k snídani. *Tohle místo si musím zapamatovat.* Naposledy se protáhnu, rozhlédnu po okolí a pak již hledám nejvhodnější polohu pro spánek před vstupem do jeskyně schován za křovím. Trošku mne mrzí, že dnes si ani oheň nezapálím, ale co se dá dělat. *Oheň by mohl přilíkat moc pozornosti. Zapálím si oheň příště někdy a něco dobrého si opeču.* Přemítám si tiše nad tím, co asi dělají ostatní z vesnice a u toho naslouchám, zda v okolí nezmerčím nezvyklé zvuky snad pronásledovatelů. Až usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Rád jsem slyšel, že první část, tedy příprava by měla probíhat hladce. Tak alespoň, že se teď nemusím starat o to,jestli mě někdo nesleduje, do toho ještě hledat nějaké papíry na plány a nakonec i dílnu. To všechno hodně zjednodušuje. Když paní S odcházela a uklonila, tak jsem ze slušnosti a úcty také poklonil hlavou. Když jsem ji opět zvedal, mihnul se její plášť ve dveřích a do místnosti vstoupil starý hospodský. Na jeho pobídku jsem ho následoval. Vešli jsme do velké, prostorné místnosti. Byla zde postel, jedna truhla, tři okna, z čehož dvě vedla na střechy okolních domů a uprostřed místnosti byl bylký stůl a několik židlí. Nejspíše se zde scházely hlavy podsvětí města, ale podle prachu na stole už to asi dost dlouho nebylo. Místnost měla obdelníkový tvar, dvě okna byla na delší straně a jedno na té kratší. Přímo proti ní byla díra ve zdi krytá velkým gobelínem, který byl dosti vybledlý a i jako nový asi nebyl nic extra. Postel zde byla nejspíše přenesena ze sousedního domu. Venku bylo dost zataženo a dalo se hádat, že v následujících dnech možná i bude pršet. Místnoti toto osvětlení dodávalo zvláštní nádech. Nejprve jsem se šel podívat k oknu, které bylo přímo naproti dveřím a při pohledu z něj bylo krásně vydět do dvora vzniklého výstavbou budov. Hostinský mezitím ukázal na zbylá okna a uvědomil mě, že je pod mini střecha pro případný únik. Šel jsem si to omrknout a když hostinský došel na druhou stranu místnosti, odkryl díru ve zdi za gobelínem. Jeho narážka na mladého pána mě dost pobavila a já měl úsměv jako měsíček. Bylo z toho cítit, že hostinský to říká a už nad tím ani nepřemýšlí. Ikdybych měl dlouhý šedý fous a opíral se o hůl, asi by mi tak taky řekl. Říct trpaslíkovi mladíku, je dost vtipné. Určitě mu nebude víc jak 50 a už mi říká mladíku. CHACHA Pak se vrátil se snídaní. U jedné židle utřel pracha položil tam dřevěný tác se snídaní. Než jsem se hostinského stihl ještě zeptat, jestli by mi neopatřil nějaký tabák do mojí dýmky, už byl pryč. Nu co. Zbyl mi ještě nějaký? Prohledal jsem váčky s tabákem a trochu naštvaně jsem zjistil, že mi zbývá tabáku tak na dvě dýmky a konec. No to je pech! Tak se alespoň pustím do té snídaně. Snídaně nebly špatná, ale také nijak skvělá. Nejspíše ji ukuchtil někdo narychlo jen kvůli mě. To mi ale nevadilo. Vše vylepšil džbán skvěle vychlazeného piva, které nebylo nijak špatné. Po snídani jsem začal přemýšlet, jakou zbraň bych měl vymyslet. Celé dopoledne jsem přemýšlel, jak by se taková kuše dala vylepšit a nakonec jsem si řekl, že bude nejlepší připevnit nějakou střelnou zbraň na nátepník. Ta bude vždy poruce a pokud bude z kovu, bude sloužit i jako zbroj, ikdyby se kvůli tomu měla zničit. Také bude možné něco zavěsit okolo kuše (například náhradní šípky nebo jinou zbraň, jako nůž). Těsně před obědem jsem měl také jasno, že to nebude technicky kuše, ale spíše něco poháněné pružinou, protože nosit na ruce lučiště by bylo trochu nepraktické. Buď by nedosahovalo takového výkonu nebo by bylo zbytečně velké a ani jedno se mi nelíbilo. To bude krapet problém, protože s pružinami takové síly a zároveň takových rozměrů, jsem moc nepracoval. Bude to chtít vytvořit nějaký plán a poté ho podle pružiny trochu upravit. No nebude to jednoduché. Ale ten výsledek za tu námahu bude stát. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Tak to potom jo," usměji se. Když se ho pak Merovech zeptá, kde bude asi nejlepší překročit řeku, jen založím ruce a poslouchám. Západ, Staré mosty, Dlouhé brady, to zní celkem slibně. Nevím, jak to teď v Dračí říši funguje, pouštějí cizince na své pozemky nebo ne? Těžko říct, to se asi pozná, až budeme na cestě. Já jen sedím, poslouchám a sem tam připiji pivo, aby mi nevyschlo v ústech. Je to pak podivný pocit, brrrr. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Zběžně jsem si prohlížel tábor a když se Arist zminil že by se mu tu mohl podařit snad i nějaký ten obchod a odešel k jednomu z vozů kde má uložené nějaké to zboží jkteré by se mu tu snad podařilo udat překvapil mě zničeho nic jeden z Kentaurů když přistoupil až ke mě a oslovil mě přímo několika otázkamy To že mi pochválil mého koně mě potěšilo ale jeho následůjící otázky mě tak trochu zaskočily nebyl jsem na ně připraven budu muset improvizovat. Abych řekl pravdu získal jsem svého koně krátce před tím než jsem se přidal ke karavaně mistra Arista a můj důvod abych se jk němu přiudal byl ten že se potřebuji rychle dostat do Harrdie slíbyl jsem jedněm starým rodičům že tam vyhledám jejich potomky a vyřídím jim od nich vzkaz snad se mi to podaří splnit ve zdraví zatím nás cestou potkalo jen jedno rádoby přepadení. A co se týká mého koně ještě jsem nad jeho jménem moc nepřemíšlel Ale je vytrvalí běžec a nedělá mu problém žádní druh terénu jak pozoruji ani změny počasí. Jinak mě říkají John a většinou se necháván najímat jako doprovod nebo ostraha osob nebo i takovíchto karavan jako je tato se kterou cestuji niní. O kentaurech jsem toho slišel již hodně že jste výborní bojovníci stejně tak se v kovářském řemesle vyrovnáte mistrům trpaslíkům ale jsem v těchto končinách poprvé tak pro to vám není mé jméno ani moje tvář známá. Potom počkám jak kentaur bude reagovat |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Dobrá. Řeknu s úsměvem a posadím se. Míříme na vesnici, kde jsem žil chvíli tam Villa můžu schovat a přitom se rozhodnu co dál, díky bohu že plán už mám tak snad to vyjde. A ano, máte pravdu, bylo by vhodné vyrazit ráno a to taky hodlám udělat. Na poznámku o šatech se pousměju. To víte člověk mé práce málokdy narazí na pradlenu, nicméně šaty jsou teď až na druhém místě nejdřív se musíme dostat z tohohle zatracenýho města. Poté se už taky dám do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro Ten dav.. co se tu k peklu děje.. davy nikdy nevěstí nic dobrého.. a ani v tomhle případě to nebylo jiné. "Cass" Zamumlám si pro sebe. Smutek už tu nemá místo.. ne po tom, co všechno se stalo.. "jdi se na ni podívat a poté mi podáš info" iše houknu na Zera a mám v plánu jít pryč, jelikož Cass, jak se zdá byla zavražděna a jelikož to byla obyčejná služka, tak si nejsem jistá jestli nejsem i já v nebezpečí. Otočím se na odchod, když ho uslyším. Odtáhne mě kamsi za roh.. Po pomstě toužím už tak dlouho a nikdy se ji nedostalo. Proč by to teď mělo být jiné? ale Cass byla nevinná.. musí se dostat odplaty "Ehm, asi ano.. ne.. ANO!" Obdivování země skončí, podívám se na něj Proč ji to udělali, vždyť to byla jen služebná... dodám tiše jako bych se bála odpovědi |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Noc byla temná, ale jinak klidná. Ozývaly se jen noční sovy a občas na palouček nahlédla nějaká ta liška, aby se ujistila, že tady nic dobrého nenajde. Spal si jenom chvíli, když tě vzbudily lidské hlasy. Nebylo ještě ani po půlnoci. Slyšel jsi lehké kroky a veselý zpěv. Muži, jelikož to byli muži si to mířili přímo k tvému útočišti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Bylo už po obědě, když tě z tvého přemýšlení vytrhlo lehké zaklepání na dveře. Za nimi stála mladá dívka a s ní tři statní muži s náručemi plnými věcí. "Uctivé pozdravení od Sametové paní", pozdravila tě a pokračovala, "paní vám posílá dárky a doufá že vám budou k užitku". Kývla na nosiče a ti vešli dovnitř. Sestavili nádherné rýsovací prkno a vyložili i zbytek nákladu. Byla tam kružidla, pravítka, úhloměry a jiné rýsovací pomůcky té nejlepší kvality. Nakonec tam bylo i několik rolí vzácného papíru, pergamen a rýsovací tužky. "Přeji příjemný den", uklonili se a odešli. Osaměl jsi s výbavou jakou by ti záviděl nejeden trpasličí mechanik. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Oro vás dva poctivě sledoval. "Víš Merovechu mám pocit, že jsem toho už dneska řekl dost. Vy dva musíte být po cestě taky dost unavení, takže se najezte a pořádně napijte a já řeknu služebnictvu, aby vám připravilo postele. Mimochodem, tvá rada starších u mně má tímhle spoustu laskavostí a já si je velice rád vyberu," řekl Oro a šibalsky se usmál. "To je mi zcela jasné", prohodil si spíš sám pro sebe tvůj společník. " Dele, popravdě mě příliš netěší, že se musíme otočit k západu, ale na tuhle radu dám. Dlouhé brady jsou poctivý a pohostinný kmen, i když jsou až neuvěřitelně chamtiví," řekl Merovecha bylo na něm vidět jak usilovně přemýšlí. Když jste dojedli, odvedl vás sluha do vašeho pokoje. Byly tam nachystány dvě postele, umyvadlo s vodou a ohřívadlo, ze kterého se neslo příjemné teplo. "Dobrou noc Dele," popřál ti Merovech a svalil se do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Snídali jste rychle a potichu. Vaše hostitelka se ukázala jako výborná kuchařka. Nakonec nezbylo než se rozloučit a vydat se na cestu. Bylo ještě ráno, když jste se vydali probouzejícím se městem. Vill se tě jenom potichu zeptal, "co myslíte, vrátíme se tady ještě někdy." Hlavní třída města byla už plná života. Obchodníci spěchali zahájit své obchody a sousta prostých lidí spěchala do práce. Vyrazili jste, k jedné z hlavních bran. Svěží vítr od moře přinášel křik racků a tobě nečinilo, žáden problém ztratit se v zástupech obchodníků tlačících se branou. Všude kolem bylo plno vozů, vozíků a soumarů z nákladem. Bránou jste prošli bez problémů, vojáci z městské hlídky měli dost jiné práce, než aby věnovali pozornost dvěma pocestným. Za branou se Vill otočil a zadíval se na město. "Pane Aleone, nevíte co mě teď čeká. Mě totiž nikdo nikdy nic neřekl" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Pravda, cesta tou spálenou zemí stála za to," šibalsky se usměji, protože já si v klidu letěl. Merovechovy se zrovna dvakrát nezamlouvala myšlenka, otáčet se na západ, pak to ale odsouhlasil a já jen doufám, že má pravdu. Dojedli jsme a sluha nás zavedl do pokoje. Dvě postele, umyvadlo a ohřívadlo, nádhera. Opláchnu si obličej, umyji ruce a zalezu do postele. "Dobrou," odpovím Merovechovy. Potom se otočím na druhou stranu, promnu si v ruce růžičku od Agnes a zavzpomínám na ni. Jak si mě v tom pokoji přitáhla do postele. Odložím květinu, zavřu oči a zkusím usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desátý rok vlády císaře Manuela (Triela) Elant se ti ani nepodíval do očí. "Nevím proč musela zemřít. Možná je mrtvá jenom proto, že sloužila v mé domácnosti. Možná si mysleli, že je něčím důležitá. Opravdu nevím. Teď pojď, vrátíme se", řekl, odvedl tě úplně jinou cestou a stále se otáčel jestli vás nikdo nesleduje. Do bordelu jste se vrátili zadním vchodem. Místo bylo až nepříjemně tiché. Elant vyšel rovnou do posledního patra a zaklepal na dveře Sametové paní. Tebe nechal stát přede dveřmi. Sešla jsi dolů. V jídelně ležela dvě těla. To, které patřilo Krittovi bylo oblečeno do hedvábí a zlata. Druhé patřilo Cassandře. Museli ho právě donést. Na prsou měla hlubokou ránu a ve tváři výraz hlubokého zděšení. Netrvalo to dlouho a Elant se vrátil. "Pojď nahoru", řekl a sám vyšel napřed. Vešli jste do soukromého pokoje Libélie, kromě ní a Elanta tam byla ještě jedna žena. Již od pohledu byla stará, mohlo jí být hodně přes sedmdesát. Za mlada byla ovšem vysoká a neuvěřitelně krásná. Oblečena byla do krvavě rudého sametu a zlatem prošívaného hedvábí. Ohodnotila si tě pohledem, jako by si byla zboží, které se chystá koupit. "Mě vyhovuje. Pokud nebude mít nic proti jsem ochotna udělat co jste po mě chtěli", řekla po chvíli Libélii. Všichni tři si vyměnili napjaté pohledy až promluvila Sametová paní. "Trielo máme pro tebe úkol a všichni tady, obzvlášť já", v tom místě upřela své oči na Elanta, "pochopíme, když odmítneš." Znovu bylo trapné ticho. "Chceme aby jsi pronikla do císařského paláce. Přesněji do císařského harému." Znovu to trapné ticho. "Bože ještě nikdy jsem žádné tak složitě nevysvětlovala, že chci aby byla děvkou", vztekla se Libélie. "Chceme aby si byla naše oči a uši tam, kde se jiní nemohou dostat. Pokud si tě ovšem císař vybere jako společnici. Jistě chápeš". Dodala Libélie a zmlkla |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-Stín) Kentaur se na chvilku zamyslel. "Dobrá a zvláštní odpověď, taková by uspokojila i mnohem méně zvídavého tvora než jsem já," odpověděl kentaur a pokračoval. "Děkuji ti za pochvalu. Je milé vědět, že si nás lidé dovedou i vážit a nejenom námi opovrhovat nebo nás nenávidět. Pojď večeře už bude připravena". Ve středu tábora hořel oheň a nad ním se otáčelo několik gazel. Kentauři se rozložili kolem ohně. Čestné místo, ale zaujal Arist a další z vaší karavany včetně tebe. Kolem ohně začaly putovat poháry s krvavě rudým vínem. Nejstarší z kentaurů povstal. "Připijme si na válku a na sladké vítězství. Připijme na slávu a radost. Připijme na smrt a věčnou paměť". Všichni si připili. Arist si mnul ruce, "zítra jdou do války a půjdou s naší karavanou. Lepší doprovod jsem si ani přát nemohl" |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Harrdie 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Hned po jídle sbalíme všechny věci a vydáme se na cestu ještě předtím se však rozloučím s naší hostitelkou. S úsměvem se na Villa podívám. Pokud se tvůj osud naplní jak bych si to přál já a jak si to přejí to co stojí za spravedlností tak ano. Poté se už prodíráme přecpanou hlavní třídou, díky bohu je to snazší než jsem čekal, u brány sice stojí stráže ale mají plné ruce práce, bál jsem se že sem postaví nějaké stráže navíc potom co se stalo v noci. Bohužel tím že jsme se dostali za hradby nebezpečí nekončí spíše naopak, teď se nelze tak dobře schovat, musím přemýšlet kde bychom sehnali nějakého koně a zbraně pro Villa a z těchto pochmurných myšlenek mě vytrhne až Villův hlas. Na to co tě čeká je víc názorů a je i mnoho možností, nicméně nejvíc pravděpodobné je že teď budeš žít nějakou dobu někde na vesnici a co bude dál se uvidí. Bohužel v životě jsou otázky na které přesně odpoví jedině čas a tohle je jedna z nich. Při cestě hledám jestli nás někdo nesleduje co nejnenápadněji co to jde. Cestu zatím směřuji k vesnici kde jsem žil se svou ženou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Vypadalo se, že se na tebe štěstí usmálo. Neviděl jsi nikoho, kdo by pro tebe a pro chlapce mohl představovat ohrožení. Vydali jste se Příměstím, směrem k tvému starému domovu. Byl to bohatý a veselý kraj plný bohatých vesnic a malých vesniček. V jednom takovém městečku byl právě trh. Byl tady koneckonců téměř stále, jelikož se schovával před nenechavostí městských výběrčích. Právě tady se ti povedlo koupit Villovi dobrého koně. Místní kovář prodával i zbraně. Byly to dobré kousky a nejeden z nich na sobě měl cejch císařských kováren, což je jednoznačně prozrazovalo jako vojenskou šmelinu. Po celou tu dobu Vill nepromluvil ani slovo. Bylo na něm vidět, jak hltá nové dojmy. Jakmile bylo vše zařízeno, mohli jste se konečně plnou rychlostí vydat na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Pánů koní, území barbarů 4. až 9. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Bylo nádherné ráno, když jste se rozloučili s Orem a znovu vyrazili svou cestou. Před vámi se rozkládala nekonečná step, plná divoké, mladé a zelené trávy. Jen tu tam, jste viděli veliká stáda koní nebo divokých antilop. Brzo ze cesta i krajina staly nekonečně monotonní. Jen tu a tam se vám povedlo narazit na stopy lidí. Většinou to ale byly jen staré a opuštěné tábory. Čtvrtý den od výjezdu z hradiště se krajina začala měnit. Postupně přibývalo pahorků a objevily se i menší lesíky. V dálce pak se rýsovaly vysoké a mohutné horstvo, s vrcholky ukrytými pod věčným sněhem. Před vámi se rýsovala mohutná řeka. Její tok byl hluboký a břehy byly pokryté téměř neprostupným lužním lesem. Z letu ptáka bylo dobře vidět neklamné stopy války dál po proudu na východě. Pátý den jsi z oblohy uviděl i ty Staré mosty, ke kterým jste mířili. Přes řeku byly napnuty tři a byly obrovské. každý z nich měl šedesát oblouků a jeden oblouk vydal na deset kroků dospělého muže. Široké byly, že by vedle sebe přešlo dvacet mužů. Merovech ti ukázal aby si přistál. " Za těmi mosty byly hranicí dračí říše, jak byla za stara. Tady končily a končí země barbarů. Po těch mostech, kdysi procházely armády a šířily slávu říše mezi barbary, jak nás nazývali. Legendy říkaly, že mají vlastní vůli. Chci po nich projít v lidské podobě, abych nedráždil jejich duchy",řekl ti a tvářil se u toho až nezvykle vážně. Přešli jste. Za mosty ležely povalené dvě sochy. Podle hlav to byly sochy králů a kdysi musely být obrovské. Utábořili jste se pod troskami mohutné brány.
Merovech zapálil oheň a začal vyprávět. "Tady stávala mohutná pevnost. Říkali jí Karn. Tábořilo tady na dvacet tisíc vojáků a bylo tady i velké město. V pevnosti sídlil císařův zástupce s titulem Strážce říčního pohraničí. Bylo to před čtyřmi sty lety. My ten rok nazýváme Rokem stěhování, tehdy jsem se totiž vydali na cestu z dalekého severu do našeho domova, a v říši ho zvou Černým rokem. Tehdy totiž Dlouhá řeka, řeka Danur, tedy tahle řeka celá až do dna zamrzla. Toho roku převedl Olg Orlí křídlo, pán mnoha kmenů přes řeku stotisícové vojsko. Karn padl za jediný den a nebyl nikdo, kdo by o tom císaři odnesl zprávu. Jako divoká voda se tehdy kmeny rozlily říší a zničily její západní polovinu, kde si vytvořily vlastní království. Velikost a nádhera toho co zničili dodnes trápí krále západozemí. Nyní po čtyřech stoletích opravují a obnovují ve svých říších tuto dávnou velikost". Na Merovechovi bylo vidět určité pohnutí, když sledoval trosky kydsi tak mohutné pevnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Pánů koní, území barbarů 4. až 9. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Postupovali jsme dál den co den krajinou. Z ptačí perspektivy to byl úžasný pohled. Zelená tráva a plno života. Po tom, co jsme přešli to spáleniště to bylo moc hezké zpestření. Nakonec jsme došli i k zmiňovaným mostům. Byly obrovské a nedali se přehlédnout. Na Merovechovo pokynutí jsem sletěl dolů a přistál. Přál bych mu, aby se také na tu krajinu mohl podívat shora, jako já, bylo to úžasné. Přešli jsme a utábořili se pod jedou polorozpadlou bránou. Merovech rozdělal oheň a začal vyprávět. Já se usadil a poslouchal. "Jo, to se nedivím. Dobře zásobované město hned na hranici říše, to je dobrý strategický bod." Pak se zmíní o roku stěhování. "Takže vy nepocházíte z téhle země?" Stotisícové vojsko? To se nedivím, že ta pevnost padla. Navíc, když ta řeka zamrzla, měli obrovskou výhodu momentu překvapení a mohli se do pevnosti dostat ze všech stran. "400 let oprav a pořád nemají vše dokončeno. Ta armáda tu říši musela pořádně zřídit. Je to škoda, zničit něco tak obrovského." |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro Takže další, co neví ani ň, krása... na to, že právě umřelo tolik lidí jsem až podivně klidná. Už mě to ani nepřekvapuje, ne po tom všem co se stalo. Jakoby se to ani nestalo, ale z tohohle snu mě rychle vyvede pohled na dvě těla v jídelně. Ze slušnosti pokleknu, řeknu pár slov typu: "ať žiješ navždy" a pohlédnu na Zera, který má v očích mírné pobavení, jako vždy. I přes ty roky ho docela nechápu, což je smutné vzhledem k tomu, co jsem s ním prožila.. "Hm.. dobře.." A následuju Elanta k pokoji, který patří Libélii. Elant uhne na bok a uvidím tu ženu v rudých šatech.. docela mi připomíná jednu z kultu ohnivých kněžek, ale co by tu taková osoba dělala..? Kdyby to byla kněžka, tak jsem ráda. Takové svaté osoby by mě snad nežádali o takovéhle věci.. doufám.. povytáhnu obočí a změřím si je pohledem.. pohled se zastaví na Zerovi, který momentálně leží na posteli Libélie a představuje mě jak čekám na císaře.. ty šmejde.. pomyslím si a následně hodnotím situaci.. Cassandra=mrtvá, Kritt=mrtvý, má situace=vadná.. ano, to je ten správný výraz.. ale jelikož stejně nemám nic lepšího na práci, tak asi budu muset souhlasit.. špatně se snad mít nebudu. Užívat si s císařem asi nebude stejné jako uspokojovat nějakého panáčka z bohatšího rodu.. no nic, budu muset oprášit mé dávno získané skutečnosti "Udělám pro to všechno, co bude v mých silách" vyslovím to s trochou studu v hlase a nemůžou mě opustit představy císařova milostného žovota.. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Když zjistím že nás nikdo nepronásleduje spokojeně se usměju, leda že by to byl profík, ale doufejme že jsme proklouzli nepozorovaně a že šetří, tak snad zůstanou u žoldáků a profesionálním zabijákům se vyhneme. Cestu jsme směřovali do krásného vesničkami zaplněného kraje, dost mě taky potěšilo, že jsme narazily na menší trh. Koupím nějakého toho koně taky k tomu vezmu jeden krátký meč a dýku. Nejdřív Villovi zavážu opasek se zbraněmi a pak mu pomůžu vylézt na koně, toho pak vezmu za uzdu a vedu ho dál, přitom dávám pozor, aby kůň nezdivočel, jakmile se dostaneme dostatečně daleko od trhu prohodím směrem k Villovi. Až se utáboříme, naučím tě s tím mečem, jo a k tomu trhu nedělej si iluze ty značky byly cejch císařství celý ten trh je pod rukou. Jak se vůbec jede na koni? Potom už dál klidně pokračujeme v cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, palác Magaura 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desátý rok vlády císaře Manuela (Triela) Sametová paní se na tebe mile usmála a Elantovi se viditelně ulevilo. "Pokud už nic nechcete je čas abychom šli", řekla ta v rudém sametu a dodala,"Libélie jsme vyrovnány, pokud se naše cesty zkříží ještě jednou, nechám tě zabít". Pak se podívala na Elanta "ze všech mých vnuků jsi mi nejmilejší. Je našim prokletím, že jsi jenom bastard". Elant se uklonil a políbil jí ruku. Podívala se na tebe. "Své zbraně tady nechej, tam kde jdeš ti k ničemu nebudou. A pojď, času není na zbyt". Počkala až odevzdáš dýky a teprve potom vyšla z místnosti. Před nevěstincem stály nádherná nosítka a spolu s nimi průvod stráží nachových uniformách. Posadila se a tobě ukázala, že si máš sednout naproti ní. jakmile jste byly pohodlně usazené, nosítka se daly do pohybu. "Já jsem Nariela. Pro tebe budu Vznešená paní Nariela. Jsem císařovou babičkou a správkyní jeho harému, jelikož můj drahý vnuk zatím nemá vlastní ženu, která by se té úlohy ujala. Jenom doufám, že si ji najde než mě bohové povolají k sobě". Zamyslela se a zmlkla, přesto stále po očku sledovala tvůj obličej. Cesta rychle ubíhala. Natrvalo to dlouho a nosítka zastavila. Skrze závěsy bylo vidět mramorem dlážděné nádvoří. "Jsme tady. Vítej v doupěti zmijí", řekla k tobě a vystoupila. Na nádvoří stála nastoupena dlouhá řada žen. Všechny se hluboce uklonily a své hlavy nechaly svěšené. Paní Nariela ti ukázala ať vystoupíš a pak oslovila jednu z žen. "Aire, tato dívka je darem vznešenému císaři. Připrav ji komnatu a vše potřebné. až budeš hotova přijď do mých komnat". Aire vysekla hluboké pukrle, " jak poroučíte, Paní". Šla jsi za Narielou dlouhou chodbou, dlážděnou mramorem a zdobenou zlatem a rubíny. Stráže před vámi hluboce sklápěly hlavy. Na konci chodby byly Narieliny komnaty a kydž se vámi zavřely dveře Nariela se s úlevou svalila do polštářů na pohovce. Místnost byla plná slunečního světla a otevřeným oknem, zněl zpěv ptáků ze sousední zahrady. "Omluv mě, ale když stojím moc dlouho bolí mě nohy jako čert", řekla ti a začala ti přikazovat. "Zastav se v tom světle. Otoč se kolem osy. Ukloň se. Ukaž dekolt. Vlasy, zkus s nimi zatřepat. Ukloň se ještě jednou". "Ale babičko, nechej si ji na chvíli odpočinout. I když si ji přivedla, dopřej ji klidu alespoň první den", přerušil sled příkazů mužský hlas. Jeho majitel stál ve dveřích do zahrady. Nemohlo mu být víc než třicet, měl vysokou dobře vyrýsovanou postavu. V obličeji mu zářily nádherně modré oči a na vlasech černých jako havraní křídla měl posazenou zlatou korunku. "Jsem Manuel a klanět se mi nemusíš. tady jsem jenom Manuel" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 9. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Ne ta země, kde nyní žijeme není naší původní zemí. kdysi jsme žili na Dalekém severu u Velerybího moře. Žilo tam tehdy mnoho kmenů, ale byla to chudá a nehostinná země. V roce Stěhování uhodila taková zima, že praskaly statné duby v půli. Toho roku se starší a náčelníci rozhodli naši starou zemi opustit a vydat se k jihu. Ta země, kde nyní žijeme byla původně domovem Fraigů. Ti sice netáhli s Olgem, ale i oni překročili říšské hranice a po dlouhé válce si tam vybudovali novou říši." Vyprávěl Merovech, zatímco přihazoval na oheň a chystal večeři. Nalil kaši do misek a pokračoval. "Tohle je celkem pustá země. Dlouhé brady ají sídliště víc na západ v horských úvalech. Mosty jsou totiž příliš široké, aby se daly bránit a páni koní jsou obtížní sousedé. Zítra vyrazíme údolím mrtvých a potom po staré dlážděné cestě, kdysi ji říkali Zelená. Pokud vše půjde dobře zítra večer bychom měli dojet do Wienu, je to pevné město. Tam se budeme moci v klidu vyspat a nakoupit zásoby". Řekl Merovech a začal chystat nocleh. "Vzbuď mě na moji hlídku", dodal ještě a usnul jak dřevo |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) "Opravdu mě s ním naučíš zacházet", zazářily Villovi oči, "a na koni se jede dobře. Kdysi jako úplně malý chlapec jsem na koni jezdil, ale potom se všechno změnilo. Všechno se ale pak změnilo". Bylo na něm vidět, jak si snaží vzpomenout co se tehdy vlastně stalo. Cesta byla téměř prázdná. Bylo vidět, že se armády konečně přeplavily na druhou stranu Úzkého moře a potom dál na východ. Jelo se vám dobře a Vill ani nemukal. Všechno kolem něho bylo nové a on se s tím snažil seznámit, jako každé mládě lidského nebo jiného rodu. na koni seděl dobře, vlastně až moc dobře na někoho, kdo na něm téměř neseděl. Jak si ho pozoroval, tak ti bylo čím dál tím jasnější, že tenhle kluk seděl na koni dřív než chodil. Příliš jste se nezastavovali, až na konci dne se bylo třeba poohlédnout po nocležišti. U cesty stálo osamělé tábořiště, ukryté před větrem v hlubším dolíku. Byla tam kamenná útulna a před hromada dřeva na ohniště. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 9. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Aha, to jsem nevěděl," odvětím Merovechovi. Já se ani nedivým, žít v zemi, která je věčně pokrytá sněhem, to by mne nebavilo. Musí to být těžký život. "Jo, ty mosty jsou opravdu obrovské." Pak se zmíní o tom, kudy zítra pojedeme. "Údolím mrtvých a pak po Zelené cestě? To je dobrá ironie," usměji se. "Je fakt, že pevná postel by zase bodla. A na hlídku tě vzbudím." Za své hlídky sedím opřený o bránu a v krátkých intervalech se vždy vydávám na obhlídku. Pomáhám si v noci svýma vlčíma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Noc proběhla klidně. Panoval typický noční klid, rušený jen tu a tam zahoukáním sovy. Merovech tě nechal spát až do pozdního rána. Teprve potom tě probudil a podal ti snídani v podobě na ohni pečených topinek. "Dneska si budu muset sednout na koně. Nechci aby si mě někdo na Zelené cestě spletl s chodící kožešinou. Něco takového by bylo nepříjemné pro nás oba", řekl Merovech, když sedlal koně. Znovu jste vydali na cestu. Velmi rychle jsi pochopil, proč tomu místu říkají Údolí hrobek. Dlouhých deset mil byla cesta lemovaná obrovskými hrobkami a malými hroby dávno mrtvých obyvatel pustého města. Po výjezdu z údolí se dlážděná cesta vinula mírnými pahorky na nichž rostly nekonečné háje divoké vinné révy. Jen občas jsi v dálce zahlédl malou vesničku. Osady byly ukryty v hlubších údolích a snažily se, aby na ně nikdo nepřišel. Den utekl poměrně rychle. Merovech udělal jenom jednu zastávku a to k rychlému obědu. Po čtvrté hodině odpolední se na horizontu objevilo město. Bylo obklopeno pevnými a vysokými kamennými hradbami, před kterými se táhl pás trosek. Nebyla ještě tma, když jste prošli branou opevnění. Za ní byl hostinec s obligátním jménem U suché huby. Pacholek od vás převzal koně a vy jste vešli do výčepu. Byla to velká zakouřená hala, která pamatovala mnohem lepší časy. Merovech se usadil a poručil si, "Pivo a maso." |
| |
| Spěch Všechno se semlelo tak rychle, že jsem nestačila vnímat. V hlavě se mi omílala pořád 3 slova : válka, poplach, panika. Nervózně jsem polkla a snažila se vstřebat to co mi Korr povídal. Automaticky jsem vykročila si (znovu) zabalit. Začínám těch cest mít po krk, jenže když celému světu hrozí válka a to co jsme se dozvěděli v knihovně, tak mi asi nezbývá nic než to překousnout. Moje první kroky zastavil obrovský světelný sloup. Vyjekla jsem a instinktivně uskočila. Po chvíli jsem se vzpamatovala a kývla na Korra na znamení že mi později vysvětlí co se děje. Rychle jsem vyběhla do mého pokoje a zabalila si věci do tašky. Kuro jen na mě zmateně koukla, ale jen jsem ji rychle popadla a běžela zpátky k drakovi. ,,Co to pro nás teď znamená?" Vydechla jsem vyřízeně. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Merovech mě vzbudil tentokrát až za pozdního rána. Nadlábli jsme se a když zkonstatoval, že pojede na koni, byl jsem pro. Taky už jsem z toho létání krapet unavený. "Taky dneska pojedu, potřebuji si zase trochu odpočinout." Jeli jsme dál, kolem bylo celkem pusto, jen sem tam se objevila nějaká vesnička. Na konec jsme ale dorazili k našemu dnešnímu cíli, a přesně podle plánu. Mohlo být po čtvrté hodině. Prošli jsme bránou a zamířili si to do hostince. Usadili jsme se, Merovech si objednal a já ho napodobil. "Taky si dám pivo a kus kuřete s bramborem k tomu." |
| |
| Aras Haldron Elfí les Ürgielear, daleký sever 26. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) "Musíme letět. To světlo varuje široké okolí a svolává milice. Nám se ale krátí čas. Poletíme do města velekrále. Mám tam spoustu věcí k vyřízení a je tam i lepší knihovna. Možná tam najdeme odpovědi na otázky, které mě teď trápí. A pro tebe to znamená, že uvidíš a naučíš se mnohem víc než většina elfů"Změnil se do své dračí podoby a ukázal ti, aby sis nasedla. Vzlétli jste a bylo vidět, že Korr pospíchá. Za sebou na východě jsi viděla dlouhou řadu hořících strážních ohňů. Táhly se od východu k západu, kam až tvé oči dohlédly. Viděla jsi i několik sloupů světla podobných tomu, jaký vyšlehl z paláce. Korr, ale prudce zamával křídly a pospíchal k západu. Letěli jste dlouho a rychle. Svět pod tebou i kolem tebe byl ponořený do hluboké tmy, rušené jen tu a tam světlem hvězd. Pomalu se blížilo svítání, když Korr začal klesat. Před tebou se otevřel pohled na mohutné město uprostřed nekonečných lesů.  Přistáli jste přímo na jednom z mnohá nádvoří velikého paláce. "Čekali jsme na vás. Velekrál vás očekává Starší", uvítal vás jeden ze sluhů. Korr se otočil na tebe. "Myslím, že by ses velice ráda vyspala. mysí být obtížné držet se mnou krok, když nejsi drak." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Hostinská se na vás jenom usmála. "Už to nesu, pánové", prohodila a pospíchala do kuchyně. V hostinci seděli převážně místní, vlastně pocestný zde byl opravdová výjimka. Brzy jste vzbuzovali pozornost celého hostince. "Odkud jedete", zeptal se vás straší muž s bradou tak dlouhou, že hned bylo jasné odkud má místní kmen jméno. "Ze severu, zpoza velké řeky", odpověděl Merovech. Hostinská přinesla jídlo a dva mohutné korbele piva. "Jakou jste tam měli zimu", zeptala se vás. "Mírnou, dobytek i obilí ji přežili ve zdraví",odpověděl Merovech. "Tak to je dobře. my jsem měli tvrdou zimu a rychlé tání. Mnoho vesnic a polí bylo na jaře zatopených", pokračovala hostinská. "A jinak, jak se vám daří", zeptal se další z místních. "Dobře, jenom nějaký nepokoj visí ve vzduchu",odpověděl Merovech. "U nás taky. Však mnoho našich odešlo s dračími muži do války a války vždycky znamenají neklid"," prohodil jeden z místních a celá hospoda mu přitakala. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Jistěže, každý by měl vědět jak zacházet s mečem, nebo aspoň vědět jak se drží. Zasměju se. Jo je dobře vidět že jsi už někdy na koni jezdil, nicméně neztrácej čas minulostí na to bude dost času později, teď se musíme zaobírat přítomností. Určitě se mu muselo stát něco hrozného jinak by to jeho mysl nevytěsnila, ale nejspíš si časem vzpomene, no pokusím se ho na to do té doby připravit. Máme štěstí, armáda se přeplavila a cesty budou pohodlnější, jen se bojím, co se stane pokud elfové vyhrají a přitáhnou sem, to by mohla být katastrofa. Á tady se utáboříme. Pomohu Villovi sesednout, zapálím oheň dám na něj oheň a udělám nějaké rychlé jídlo ze sušených zásob a vody. Mezitím co se nám chystá večeře tak si zatrénujeme. Začnu Villovi vysvětlovat základy boje a snažím se ho seznámit se vší o vím a umím a až skončím s teorií a ukazováním jak se co dělá přejdu k praktické výuce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Vill se ukázal být velmi pohybově nadaným. Bylo na něm vidět, že by z něho byl vynikající šermíř, pokud by se mu někdo poctivě věnoval. Měl talent a odvahu, někdy byl až zbrklý. Nakonec vás zastavila únava. Vill sotva lapal po dechu a i ty jsi toho měl po celodenním cestování dost. Vill se pustil do večeře. "Pane Aleone, vy sám nemáte děti", zeptal se tě Vill se zájmem v hlase, zatímco zápasil s kusem černého chleba. "Víte přijdete mi, jako by jste byl pořád smutný", prohodil ještě do větru. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Když nám hostinská donese objednávku, poděkuji a s chutí se pustím do jídla. Kuře prolévám pivem a to mu dodává ještě lepší chuť. Všichni okolo si nás začali všímat, asi proto, že pocestné tu zrovna dvakrát nepotkávali. "Válka je svinstvo," odpovím jednomu z nich. "A ty války jsou čím dál tím horší. Každý, kdo má moc, chce ještě více moci." Pak jsem si vzpoměl na Ohnivce a vypálenou vesnici. Taky na ty podivné zvuky, které byli slyšet na farmě, která patří otci Agnes. Kdyby jenom válka, ale co má být kruci tohle? Jestli budou tyhle potvory přibejvat a potáhnou do války, nebude to nic hezkého. Jen tak si spekuluji pro sebe. Samozřejmě, nemáme vůbec tušení, co se bude dít, jen tak hádám. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Když jsme si sedli k jídlu uznale jsem pokýval hlavou. Jsi velmi talentovaný, málo kdo by řekl že jsi nikdy předtím nedržel meč v ruce, ale jednu věc ti musím říct. Odmlčím se abych si vzal pořádné sousto a pokračuju. Nikdy nebojuj čestně, využij čehokoliv k získání výhody, protože ten kdo bojuje čestně se promění v čestnou mrtvolu. Potom chvilku jíme a Vill na mě nakonec promluví. Lehce nakrabatím čelo a po chvilce odpovím. Ne nemám děti, bohužel život mi nenadělil moc důvodů k tomu abych byl veselý, byl jsem sice ženatý ale to všechno skončilo už dávno teď jsem tohle, a už to nebudu měnit, živil jsem se tím dlouho a když jsem zkusil civilní život byla to katastrofa. Potom odložím prázdnou misku od jídla a vezmu meče a brousek a dám se do úpravy zbraní. Teď si lehni já si vezmu první hlídku pak tě probudím. |
| |
| Vojenský tábor - jídelna |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Hostinská roznesla další pivo. "Však tady všichni víme, že války vedou králové a umírají v nich obyčejní mužové. takoví co se jenom snaží uživit rodiny", řekla a znovu se pustila do práce. "Však se říká že, píka je zbraň králů mající žebráka na každém konci", přidal se další z místních, zatím co se hospoda plnila. "No to je sice pravda, ale pokud vás pán města povolá, půjdete", vstoupil do hovoru Merovech. Chvíli bylo ticho, pak se mu ale dostalo téměř sborové odpovědi. "Půjdeme, tak jsme přísahali. Jinak bychom byli zrádci a zbabělci". Merovech roztáhl ruce ve vše říkajícím gestu a pak se zeptal. "A kromě války, dějí se u vás jiné podivné nebo tajemné věci". V jeho hlase si přímo cítil zvědavost. Tady je klid. Víme že na severu za řekou se dějí tajemné věci. Tady je ale klid. Však také dračí muži vložili do valů a pevností podél řeky mnoho silných kouzel, která je měla udržet v bezpečí," od pověděla hostinská, která se cítila být v této věci nejlépe informovaná. |
| |
| Nový zástupce Aridne, vojenský tábor 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) "No jedna věc by tady byla", řekl Alex a mírně se na tebe usmál. "Útočí se tam", řekl a ukázal do předu. "Utíká se tam," ukázal dozadu. "A co je nejdůležitější. Je třeba dělat co dělají ostatní. Velící setník jde přece vždy příkladem, proto by měl jít do útoku jako první a utíkat tak rychle aby ostatním ukázal směr. Ti co to dělají na opak, tedy útočí když se utíká nebo utíkají když se útočí mají většinou krátký život. Mě v tomhle můžete věřit, já už utíkal i útočil a nemůžu se dopočítat čeho bylo vlastně víc". Dořekl a upřel na tebe své oči, načež doslovně vybouchl smíchy. Vzal jeden z pohárů a pozvedl ho. "Na přátelství", a pak se postavil. "Páni poddůstojníci. Na zlaté prapory. Na naše mrtvé a na jednotku, náš jediný domov", zakřičel. Zbytek osazenstva se postavil do pozoru. "Na jednotku",odpověděl sborem. "Na jednotku", řekla nejspíš Elena, které se už nemohla ani postavit, natož aby mohla srozumitelně mluvit |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Tak to vypadá, že zdejší páni vědí, že něco není v pořádku." Podívám se potom tázavým pohledem na hostinskou. "Vy náhodou nemáte tušení, co se vlastně děje?" To je vlastně důvod, proč jsme tady. Něco není v pořádku a mě se to vůbec nelíbí. "Takže všichni sází na to, že až se to přižene sem dolů, kouzla je ochrání? Na to bych já osobně moc nedal. Něco se děje a není to vůbec hezké." Vzpomenu si potom na toho nešbožtíka s rozdrásaným hrdlem a hrudí. Také na ty pověry, že z hrobek vylézají na půl lidé a na půl zvířata. Brrrr |
| |
| Vojenský tábor - velmi vtipný zástupce |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) "To je mi ale opravdu líto pane Aleone. Přece každý má právo být šťastný", řekl Vill a podíval se na tebe očima, ve kterých se značila upřímnost. Byl, ale opravdu unavený a jakmile se dotkl polštáře tak usnul jako dřevo. Noc byla tichá a klidná. Jen tu a tam bylo slyšet sovu, nebo noční koncert cvrčků. Hvězdy svítily a na obloze nebylo ani mráčku. Nakonec přišel čas vzbudit Villa. Tomu se z postele vůbec nechtělo, ale nakonec vstal celý nadšený z toho, že jsi mu svěřil tak důležitý úkol, jako je bezesporu ochrana tábora. Usadil se v to nejhlubším stínu a splynul z noční tmou. Nakonec jsi viděl jenom oči, rudě žhnoucí v temnotě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Občas se tady zastavují pocestní a říkají divné věci. Tam na severu prý bloudí stíny, divné a ještě mnohem horší věci. Otevírají se prý staré mohyly a vystupují z nich duchové. většina z toho jsou povídačky, ale mnohých takových věcech vyprávějí i naše legendy. I my jsme přece seveřané, stalo se to tak dávno, že už nikdo nevěří že by to mohla být pravda." Odpověděla ti hostinská, i když i na ní byla vidět nejistota. "Všichni se bojíme, když jde o staré temné zkazky. Všichni přece víme, jaký byl Rok stěhování. Vy si ale opravdu myslíte , že jste tady v bezpečí", vstoupil do rozhovoru Merovech. "Ta kouzla nepustí na jih nic zlého. Nepustí sem nic nepřirozeného. Můžou je překročit jenom lidé", odpověděl vám oběma muž, který se doposud umně skrýval v tom nejtemnějším koutě. "Můj lid je postavil dávnou a silnou mocí. Za dva tisíce let, co stojí, nikdy nezklamaly", řekl a vystoupil ze stínu. Na sobě měl cestovní silně zaprášené šaty a u pasu meč, výborné kvality i když bez ozdob. Hruď mu zdobil plát ocele se dvěma tančícími draky."Bohové se smilujte", zaznělo hospodou, "císařský jízdní posel. To přijde válka a přijde brzo". Hostinská si promnula ruce a začala mužům rozlévat silnou pálenku. |
| |
| Nový zástupce Aridne, vojenský tábor 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) "Bodej ostrým koncem," odpoví ti Alex v trochu nadneseném duchu. "Což je mimochodem ta nejmoudřejší rada a jediná věc, kterou si pamatuju z výcviku". Usmál se na tebe, "přeju dobrou noc setníku. Já budu muset tady Elenu dopravit do postele, sama nedojde". Elena se mezitím svezla po tichu pod stůl a nechtěla vstát, ani když ji Alex přemlouval. Na ubytovně tě už čekala měkká a pohodlná postel. Tvůj sluha nanosil i teplou vodu do umyvadla. Panovalo ticho a mír, rušený jenom tu a tam těžkými botami stráží. |
| |
| Vojenský tábor |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Otočím se, když ze stínu vystoupí muž s plátem na hrudi a se znakem dvou draků. "Dva tisíce let je dlouhá doba nemyslíte? A řekněte mi, co se stane s člověkem za dva tisíce let? Obrátí se v prach. Co se stane ze stromem za dva tisíce let? Rozpadne se na prach. A co se stane s pevnou zdí za dva tisíce let?" Napiji se piva. "To samé, co se vším ostatním, rozpadne se na prach a je jedno, jak moc je pevná nebo magicky chráněná. Všechno jednou skončí a možná si někdo myslí, že právě teď je ten čas." Znovu se napiji piva a trochu se zapotím. "Tam nahoře se děje něco nehezkého a pokud to někdo nezastaví, bude to horší a horší." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Však by tady byly meče schopné zastavit nápor a ochránit lidský rod proti temnotě. Někdo ale naši říši vyvrátil. Naše západní provincie proměnil v houf malých a slabých království, jejichž králové se navzájem hádají o každý kámen a každý kus hadru", promluvil posel dost sarkastický tónem. "Čtyři sta let a nic jste nezapomněli", odpověděl mu někdo z hospody. "Však si sami dovedeme ubránit vlastní zem. Nejeden z nás přece ví, kterou stranou se bodá mečem", prohodil další z hostů. "Je tak", odpověděla mu hospoda."Však se holedbáte. Kolik z vás ale bojovalo v opravdové bitvě. V takové, kde krev teče jako řeka a magici trhají svět na malé kousky a skládají ho zpátky dle své libosti", neodpustil si poznámku císařský posel. "A pokud si dobře vzpomínám. Od Grániku vaši muži utekli po prvním útoku pouštních, zatím co mnohé jiné pomocné sbory stály spolu s Cutllainovým Psím řetězem, až do hořkého konce. Já to viděl, stál jsem na tom kopci dokud mě raněného Milosrdné sestry nevynesly raněného z bitvy", dokončil své císařův posel. Hospoda ztichla a každý se najednou díval jenom do svého korbele. Posel se usmál a přišel k vám. "Dlouhé brady nejsou zrovna ti nejlepší válečníci, ale jsou to naši věrní spojenci a přátelé. Já jsem Thaios, mohu si k vám přisednout," zeptal se |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Aridne, vojenský tábor 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Spala si jako kámen, když tě něco probudilo. Byla ještě hluboká noc a byla tma jako v pytli. Na okně seděla malá postava a sledovala tě. Pak rozsvítil svíčku. Byl to malý chlapec, nemohlo mu být víc než takových jedenáct let. Z jedné boty mu čouhala rukojeť tenké dýky. Položil si prst přes ústa a hodil ti zlatou minci. Draci na ní se pohnuli. "Nelekej se. Jsem posel a mám převzít správu, pro našeho společného přítele. Nejdřív ti ale od něho mám vyřídit, že se věci dávají do pohybu. Buď ostražitá a měj se na pozoru" |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro Chápu, že se po paláci nemůžu tahat se zbraněmi, ale stejně je nerada dávám pryč. Zbraně jsou pomocníci, kteří mi vždycky pomůžou.. je to zvláštní pocit odložit je a vědět, že je nemáš po ruce.. s těmito ne příliš příjemnými myšlenkami opouštím nevěstinec a nasedám do poměrně pohodlných nosítek.. až moc luxusu.. začínám o téhle práci dost pochybovat, vyhlédnu ven v čemž mi docela brání závěsy a přemýšlím, co by se asi stalo kdybych vyskočila ven a vzala roha.. ale to budu jenom ta, co utíká, ne ta, co bojuje.. dilema se nakonec vyřeší samo a to když dorazíme na místo.. bylo by trochu vadné vyskočit a utéct před všema těma lidma.. vlastní komnaty? jako fakt.. ne, že by mi to vadilo.. jsem za to ráda, ale.. stejně je to až moc podezřele růžové.. teď už chybí jenom usmívající se sluníčko, jednorožec a jsem v zemi za sedmero horami.. momentálně jsem za sedmero chodbami kdesi v pokoji madam Nariely, císařovi babičky..furt mi to nejde do hlavy, je to šíleně komplikované.. aneb to je život vznešených lidí i když je zvláštní, že si to myslím právě já.. kam vůbec zmizel Zer? nejspíše mapuje okolí, ale kdo ví.. u ducha si nikdy nemůžete být jisti. Po celém pokoji se nachází přepychové vybavení, což není moc k údivu, ale přesto se mi pohled zastaví na kýčovité vázy v rohu místnosti, ale nejsem tu abych obhlížela vázy a tak se chystám splnit příkazy Paní, když v tom uslyším mužský hlas.. co si to dovoluje.. vždyť je to císařova babička a on s ní mluví jako by její postavení ani nestálo za řeč.. "Manuel" uslyším jeho představení a v duši mi projede neklid.. přeci jenom.. je to císař, ne žádný vidlák.. i přes jeho uvolnění se ukloní, jelikož by mě hanba asi sežrala, kdybych to neudělala a docela dost dobře nevím, co dál dělat, zvlášť když tu stále oxiduje Nariela, pohlédnu na ni a zkusím ji nějak naznačit aby zmizela, což asi nebude úplně nejjednodušší.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, palác Magaura 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desátý rok vlády císaře Manuela (Triela) Manuel si tě důkladně prohlédl. "Mě se nemusíš bát. Mohla by si začít třeba tím, že mi řekneš, jak se jmenuješ", oslovil tě. "Jmenuje se Triela. Doporučila mi ji jedná stará přítelkyně", vložila se do záležitosti Nariela. "Drahá Trielo Mlčenlivá, určitě ti nebude vadit, když se se mnou půjdeš projít do zahrady. Moje babička je již žena v letech a potřebuje si trochu odpočinout", řekl Manuel a nabídl ti rámě. Vyšli jste dveřmi na zahradu. Připojily se k vám čtyři Železné tváře. Vypadaly jako kopie těch, které jsi měla tu čest potkat v Elantově domě. Císař tě provedl kolem dlouhého sloupořadí, kde trávily čas ženy harému. Sledovaly tě desítky pohledů a všechny obsahovaly jenom dvě emoce, závist a nenávist. "Kdo vlastně jsi Trielo Mlčenlivá a proč mi tě tady má drahá babička přivedla", zeptal se a usmál se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Debata se ozývala na celou hospodu, ale já tak nějak všechno pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Myslel jsem si svoje a po pravdě jsem byl vcelku utahaný. Byl jsem rád za dobré jídlo a pití. Pak k nám ale přistoupil ten muž s plátem a představil se. Na otázku, zda si může přisednout jsem jen kývl a gestem ruky naznačil, že může. Třeba se s ním bude dát popovídat a možná by se z něj dali vytahat nějaké ty informace. "Já jsem Delearus a tahle veselá kopa, to je Merovech," představím nás. "Co vás přivádí takhle poblíš k hranicím říše?" zeptám se první. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Netrvá to dlouho a Vill už spí jako špalek, jen se pousměju a vrátím svůj pohled na čepele mečů a brousek. Potom co meče dobrousím, se zvednu a odejdu kus z tábora, aby si oči přivykly na tmu a já mohl hlídat co nejlépe. Moc se mi nechtělo ho budit, ale taky se musím vyspat. Vill to přijal dobře dokonce je vidět že ho to téměř těší. Až uvidíš první paprsky slunce, vzbuď mě a kdyby se cokoliv hnulo nebo šustlo v okolí okamžitě mě vzbuď, rozumíš? Potom co kývne že rozumí si lehnu k ohni a upadnu do krásného spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se taky uklonil, aby uvítal příchozího. "Císařská služba", odpověděl Thaios na tvou otázku, "byl jsem se zprávou u krále Baiuwarů, kteří sídlí dál na západ podél řeky. byla to bezpečná, ale dost únavná cesta. Nedovedu si představit, že zítra ráno zase musím sednout na koně. Vy jste ale dost daleko od domova, pokud se nepletu". "Ne nepleteš se," odpověděl Merovech, "máme poslání, které nás vede do tvé říše". "Poslání," navázal posel, "vy seveřani jste někdy až příliš tajemní. I když tajemství je něco čemu dobře rozumím." Merovech chtěl odpovědět, ale jeho slova přerušily údery městských zvonů. Bily jako o život. Dveře hostince se rozrazily a dovnitř vrazilo několik mužů městské hlídky. "Do zbraně. Pání koní překročili řeku" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Tak císařská služba, projede mi hlavou. A o únavě radši pomlč, trochu se usměji, jen tak pro sebe. Merovech se s ním pak začne vykecávat, ale zjevně nehodlá prozradit, proč jsme vlastně tu. Potom se z ničeho nic rozezní zvony a do hostince vlítne několik mužů z městské gardy a oznámí, že Páni koní překročili řeku. Nevím, co teď, jestli se nenápadně s Merovechem vytratit, nebo jestli pomoci v obraně. Možná ale, že kdybychom pomohli, lidé si nás zapamatují v dobrém a dlužili by nám laskavost. Popadnu svůj luk, na záda natáhnu toulec s šípy, připnu si opasek s dýkami a podívám se na Merovecha. Chci vědět, jestli se hodlá jít být, a nebo jestli radši zmizet. |
| |
| Aras Haldron No super... Pomyslela jsem si. Před pár dny jsem byla pouhopouhá existence žijící v lese o které nikdo nevěděl a teď mě ženou do boje. Kuro na mě mňaufla a skočila do tašky. Bez váhání jsem nasedla na obrovitá dračí záda a v cukuletu jsme vzlétli. Byla jsem stále rozespalá, občas mě napadlo jestli nemůžu z draka spadnout když bych nedávala pozor. Proto jsem se snažila co nejrychleji probudit. To co jsem viděla za prostředí mě docela děsilo. Po dlouhé cestě jsem zahlédla město s podobou architekturou jako u Paláce Pramenů. Přistáli jsme a já sesedla z draka. Kuro jen vystrčila svou malou hlavičku a zasyčela na draka. Ihned pro nás přišel sluha. ,, Ráda bych se vyspala, ale pokud je to důležité, leccos ještě snesu." Odpověděla jsem s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Bylo už ráno, když tě vzbudil. Sluníčko svítilo a Vill na ohništi vařil ovesnou kaši k snídani. Měli jste hosta, alespoň tak to vypadalo. U ohniště seděl stařec, zachumlaný do cestovního pláště a upíjel bylinkový čaj. "Nebude rád, říkal sem ti to," ozval se Vill, když uviděl že jsi vzhůru. "On to zvládne", řekl stařec."Tedy pokud měl nebude chtít rovnou zabít" dodal a pokrčil rameny. " Mě říkají Orest učený. Šel jsem touhle cestou a narazil na váš tábor. Tvůj chlapec mě pozval na snídani, když viděl jak se ploužím cestou. taková úcta k stáří se jen tak nevidí. Řekl toho ale mnohem méně než chtěl a mnohem více než bys mu povolil". Chvíli tě sledoval, jako by čekal co uděláš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Pánové, je mi líto, ale musím vás opustit. Pokud bych tady uvízl, tak by mě ti co očekávají mou zprávu příliš nepochválili," rozloučil se s vámi císařský posel, zaplatil a vyrazil ven. "Tak jdem se podívat, co se vlastně děje. Strach mívá někdy velké oči a nepřátele vidí dvojitě", prohodil Merovech a vyšel ven. Na hradbách bylo snad celé město a všichni měli oči upřené na horizont, kde planuly veliké lesní požáry. "Jo mají pravdu, překročili řeku. jak příště uvidím Ora nechám mu mezi obilím vyrůst vysoký plevel a do domu mu přivedu mravence dřevožrouty. Dneska, se ale musíme vyspat a dokoupit zásoby. Páni koní se naštěstí věnují jenom pálení a plenění. Pevné hradby dobývat neumějí", prohodil Merovech a zamířil zpátky do hostince, kde už vám hostinská chystala postele. |
| |
| soukromá zpráva od Triela pro Že se nemusím bát? To je pravda, se vší pravděpodobností si sám nedojde ani na záchod, ale co jeho pomocníci. Těch už bych se bála.. není to tak dlouho, co mi pár týpků s kopími nakopali prdel. "Dobře" Špitnu si spíše pro sebe, jelikož mi nepřijde vhodné ječet to na okolí.. a tak jdu s císařem do zahrady.. docela jsem si polepšila vzhledem k tomu, že před pár dny jsem jedla z ešusu a poslouchala ženské kvílení po celé budově.. teď to asi bude dost podobné, ale minimálně v lepších podmínkách.. v podmínkách ano, ale ve společnosti ne.. začne to čtyřmi Železnými tvářemi, které nás, císaře pronásledují. To je taky důvod, proč se modlím ke všem bohům, na které ani nevěřím, aby ani jeden nebyl ten, kdo se účastnil té potyčky, která se odehrála docela nedávno.. asi bych to císaři jen těžko vysvětlovala.. Dojdeme k místu, kde se vší pravděpodobností budu trávit největší procento času i když nepředpokládám, že to bude nějak příjemné, vezmu-li v potaz, že mě polovina ostatních dívek vraždí pohledem.. kdyby to fungovalo tak už jsem hezkou dobu mrtvá a myslím, že nemilým způsobem.. Proč?.. rozhlédnu se kolem, smůla, žádná šance na útěk.. co mu mám říct.. bohové zachraňte mě?! "No, já.. pocházela jsem z jednoho menšího rodu, ale... dostala jsem se do hlavního města a vaše babička znala mého otce.. setkali se jednou, ale když mě paní Nariela potkala tak mi pomohla postavit se na nohy.. v teto době není jednoduché přežít" bohové,.. právě jsem si vysloužila jízdenku z paláce,.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, palác Magaura 24. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desátý rok vlády císaře Manuela (Triela) Zajímavá a dost nezvyklá odpověď", řekl a mile se na tebe usmál, "Tedy pokud je ovšem pravdivá a v tomto paláci je pravdivé jenom málo co. Většina dívek by totiž odpověděla, že je jejich životním snem položit se do císařské postele." Opatrně se rozhlédl, jestli vás nikdo neposlouchá. "No a většinou je pravda. Většina jich sní o tom, že budou rodit císařské prince a z postele vládnout říši. Nejedna z nich by spálila svět, kdyby mohla být královnou popela. Navzájem se pomlouvají, ničí si věci, vraždí se a nejedna z nich donáší, většinou mému všemocnému strýci Bradasovi. Jemně tě objel kolem ramen a vyvedl tě znovu před oči celého harému. "Vítej mezi námi Trielo Mlčenlivá. Teď už nikoho nepřesvědčíš, že nejsi novou císařskou favoritkou a ony ti to nezapomenou," řekl a jemně tě políbil na tvář. |
| |
| Aras Haldron Elfí les Alwinwar, daleký sever 26. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) "Dobře", podíval se na tebe Korr, "ale jenom se dobře rozhlížej. Nechci aby si tady šlápla vedle, mohlo by to mít dost nemilé důsledky. Ty jsi ale velké a chytré děvče, ty to zvládneš". Sluhové vás vedli dlouhými chodbami a nádvořími plnými vysokých stromů, až jste vstoupili do veliké otevřené dvorany na které rostly obrovské stromy s bílou svítící kůrou. V čele dvorany byl trůn vytvořený z mohutného růžového keře a na něm seděl Velekrál. Nebyl o mnoho starší než ty i když jeho zelené oči prozrazovaly neuvěřitelnou jistotu. "Starší, co se to vlastně děje. Čarodějové kolem mě pobíhají, jako vzteklé včely a každý, ko dokáže unést zbroj chrastí železem. Mám takový pocit, že nás ovládl náš vlastní strach", oslovil Korra a přito stále sledoval tebe. "Určitě to není jenom strach, ale mnozí už vidí velké bitvy a velkou slávu", odpověděl Korr. "A já vidím velikou spoustu mrtvol, které budou mrtvé zbytečně, pokud nezachováme chladnou hlavu. Posnídáš se mnou, všechno tam probereme a ty mi představíš svou milou společnici," nabídl pozvání velekrál. "Posnídám velice rád a svou společnici vám představím, jenom pokud si to bude přát", odpověděl Korr a oba se otočili k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Bylo po objedě a já přemýšlel, jakého vybavení se mi asi dostane. Bude bohat+ě stačit nějaký rovná deska, nějaké do pravítko, tužka a větší kus papíru.... Z přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře. Zvedl jsem se a otevřel dveře. Za nimi byla mladá dívka, která mě uctivě pozdravila a spolu s nosiči zaplnila místnost věcmi. Bylo vybavení, které nastěhovali do místnosti, mi vzalo dech. Tak tohle přesahuje moje sny o dobrém rýsovacím vybavení. Sice jsem se už několikrát dostal do dílen, které přesahovaly moje potřeby tohoto vybavení, ale tohle bylo víc než jsem si dokázal vysnít. S chutí jsem se pustil do práce. Po někilik týdnů jsem byl zavřený v oné místnůstce a rýsoval plány, které tímto městem snad nikdy neprošly. Jednalo se o tři plány. Nátepní samostříl Jedná se o zbraňový systém, na kterém jsem strávil většinu času. Kvůli této zbrani jsem musel vymyslet několik nových mechanizmů, které byly teoreticky "docela" jednoduché, ale bez páru zručných rukou by byly k ničemu. Zbraň byla umístěná na nátepníku, který musí být opatřený dvěmi páry lišt, aby se na něj dala zbraň upnout. Jedná se o velký válec, který má v jedmo místě stahovací pásky, které umožňují zbraň v případě nouze z nátepníku dvěmi pohyby odepnout a odhodit. Válec má v průměru cirka 8 palců. Délka zhruba 10 palců. V celé této zbrani je zakomponováno 10 lehčích střeleckých jednotek, založených za tlačných pružinách. Ty jsou schopné na krátkou vzdálenost prostřelit kůži relativně hluboko, ale jejich účinost už se slabou zbrojí rapidně klesá. Tyto palebné platformy jsou umístěné zespodu zápěstí a je možné je nabíjet přímo na ruce. Pro toto nabíjení je nutné mír speciální háček a tlačítko pro zasouvání šipek. Tyto věci budu mít připevněné na pápěstním řemínku na druhé ruce. Plochou a objemem je to největší část zbraně. Zbytek prostoru válce zabírají tři kazety rozdělené po třetinách zbývajícího prostoru. Zleva je to prostor pro šipky, který se dá otevřít. Je to menší plechová krabička, ve které jsou úchyty pro 20 šipek. Tato zásoba slouží pro bezprostřední nabíjení platformy na spodní strany. Jednu komoru lze nabít za přibližně 10 vteřin, takže celá platforma se dá kompletně přebít do 2 minut. Kvůli úchytům šipky v krabičce nevydávají žádné ťukavé či podobné zvuky. Naproti platformě na spodní straně nátepnůku je hlavní zbraň celé bandasky a to pružina se silou srovnatelnou se silnými kušemi. Dlouhou dobu jsem přemýšlel, jak dosáhnout této síly a zároveň si uchovat skladnost. Po týdnu přemýšlení jsem již znal odpověď. Pružina se již natažená vloží zezadu do zbraně. Abych udržel pružinu nataženou, bude pružina v kazetě, která se skládá ze dvou podélnách tyčí a plechového pláště, který zabraňuje pružině se vydouvat do stran. Tyče slouží také jako ližiny pro zasunutí kazety do zbaně. Na kazetě se také nachází západka, která po zasunutí do zbraně zapadne do otvoru v horním krytu a bude tedy prstem možné vystřelit. Jedinou nevýhodou je, že po výstřelu musí pružina asi o polovinu přesáhnout délku zbraně, protože jinak by nepředala všechnu svou energii střele. Kazeta se tedy musí po výstřelu z praktických důvodů vytáhnout. Zo zajišťují 2 západky po stranách ližin. Při zvednutí přeloktí kolmo nahoru a udjištění západek, kazeta samovolně vypadne. Na krátké vzdálenosti se jedná o docela přesnou zbraň s dosti ničícími účinky. V poslední třetině se nachází zbraně na blízku. Delší čepel určení převážně k bodání, ale také k sekání. Na horní straně a na této boční se hodní vrstva plechu silnější, aby plnila i funkci obrannou. Všechny čtyři části nejsou k sobě navzájem připevněné, drží poze na kovovém pásku, které se tahem musí připevnit do lišt na nátepníku. Celá zbraň tedy drží pohrodě díky tahu způsobeným vnitřními ptáky hrubého plechu. Na místech mezi krabičkou na šipky a spodní platformou jsou právě spoje oněch kovových pásků. Zde je možné je rozpojit a spojit. Jsou zde také oka pro provlečení popruhu. Zbraň váží okolo 5 kg. Možnost ji odepnout je hlavně kvůli nenápadnosti, protože její rozměry odpovídají dvěma měnším kotlíkům nebo pořádné dece. Jak již bylo řečeno, hlavní zbraň se ovládá zezhoda pojistkou zapuštěnou do válce (hlavně proto, aby při pádu zbraň sama nespustila). Spodní platforma má na spodní straně před zápěstím menší táhlo, za které když se zatáhne jednou spustí se jednen výstřel. Při držení se spustí postupná střelba s menšími mezerami mezi výstřely, aby bylo možné korigovat množství vystřelených šipek. Čepel se aktivuje táhlem v zadní části válce. Stejným způsobem se i schovává. Kazety do hlavní zbraně se musejí natahovat na speciální napínáku, která sení příliš praktické nosit s sebou. Je mnohem jednodušší nosit náhradní natažené kazety. Hlavní zbraň může nést různé střely. Od obyčejných průrazných, se zpětnými háčky, až po zápalné či vystřelovací kotvičku. Platforma je vybavena převážně šipkami se zpětnými háčky, které jsou určené hlavně proti mrštným protivníkům beze zbroje. Také ale s sebou budu nosit šipky se čtyřstěnými hroty, které mají skvělou průraznost, ale to jen kdyby náhodou. (poznámka, není to všechno, zítra dodám zbytek) |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Vylezli jsme před hostinec a uviděli většinu měšťanů stát na hradbách. Páni koní pálili a plenili, ale podle Merovecha si na hradby netroufnout. Budu mu věřit, nerad bych se probudil až s dýkou v zádech. Potom jsme zamířili zpět do hostince, kde už nám chystala hostinská postele. "Asi to zapíchneme ne? Já jsem celkem utahaný." Převléknu se do čistého trika a zalehnu. Podívám se zase na růžičku od Agnes a pak zaklapnu jak dřevo. |
| |
| soukromá zpráva od Tork pro Tímto projektem jsem strávil většinu času. Hlavně odhadem síly pružin a jejich vlastností. Během této doby jsem požádal paní S, která byla tak laskavá, že moje přání splnila, tedy nechala podle mojich požadavků vyrobit několik pružin, několik válců, které mi sloužili k přesnému zjištění vlastností pružin. Než jsem ale přišel na to, že by zbraň mohla být nabíjena tlačnou pružibou, strávil jsem týden dumáním. Když jsem konečně přišel na koncept tlačné pružiny, nemohl jsem nepoužít stejnou metodu pro víceranné zbraně. Přišel jsem tedy se dvěmi dalšími zbraněmi, jejichš základem byla kazeta s tlačnou pružinou. Válcový samostříl Zbraň do jisté míry kopíruje nátepní samostříl. Taktéž se jedná o válcovou zbraň, ale tentokrát má držadlo i prodloužení pro zapření o paži nebo pod ní. Tímto je zbraň podstatně přesnější. Válec je přibližně stejně velký co do průměru. Délka je schodná s délkou pružiny při nulovém stlačení. Oproti nátepní verzi ale obsahuje 7 kazet. Ty jsou buď vestavěné, tedy se nedají vytáhnout a mohou se nabíjet přímo na bojišti (nemluvě o úspoře za kazety navíc) nebo výměnné, které mají vyjímatelné kazety. pružina v kazetě má stejné sílu jako obyčejný samostříl, ale počtem 7 ran v zásobě bez nabíjení je to drtivá síla. Spouštěcí mechanizmus je nastavený na jednotlivé rány, takže na jedno spuštění spouště se vymrští jen jedna šipka. Ještě jsem navrhnul jednu verzi, která se od předchozí liší jen silou a velikostí . Síla je menší, stejně tak velikost a počet ran zůstává stejný. Zbraň se může v klidu držet v jedné ruce. Oproti svojí větší sestře nemá prodlouženou oporu, která by zde byla naprosto zbytečná. Obě zbraně mají kovovou konstrukci a plechové pouzdro válce, což je činí odolnými proti mechanickému poškození. Když jsem měl všechny plány hotové schoval jsem je do pouzdra, které mi bylo doneseno spolu se vším tím vybavením a rýsovacími pomůckami. Nechal jsem poslat pro paní S, abych věděl, co se bude dál dít. |
| |
 | Návrat domů Skalamyrr Když jsem v dáli zpozoroval vesnici schylovalo se už k večeru, trochu se mne zmocnili obavy a chvíli jsem měl chuť se otočit a odejít zpátky na jih. Opravdu se mám vracet? Říkal jsem si. Rodina, jestli ještě nějaká je na mne bude pohlížet jako na vyděděnce. Byl jsem pryč skoro třicet let a teď se vracím zpět a jsem možná ještě chudší, než když jsem odcházel. ,,Nu což, teď už se přeci neotočím!" Když dojdu až do vesnice, přemohou mě vzpomínky na dětství. Vesnice je totiž úplně stejná jako kdysi, snad jen kamenné a dřevěné chatrče jsou více porostlé mechem. Větší budova zdobená už omlácenými dřevěnými hlavami draků je asi jediná "impozantní" stavba v téhle díře - je to jarlův dům. Místní obyvatelé na mě pohlížejí se zájmem, moc návštěv tu nemívají. Občas poznám nějakou tvář, ale pro ostatní jsem cizincem. No aby taky ne, když jsem odcházel bylo mi sedmnáct a teď mi je čtyřicet. za takovou dobu se člověk hodně změní a moje zarostlá a ze stovek bitev a soubojů zjizvená tvář jim nemůže být povědomá. Náš dům pořád stojí a vypadá poměrně udržovaně. Zabuším na dveře, které byli nedávno nalakované a když už se chystám vstoupit, dveře otevře nějaký muž s pohublým obličejem a chladnýma očima. ,,Co chceš cizinče?! Jestli hledáš jarla tak ten je ..." Začne ten muž, ale já mu skočím do řeči. ,,Jarla nehledám, já jsem Bjorn syn Galmara. Vracím se po dlouhé době domů a tady má žít moje matka. Kdo jsi ty? ,,Bjorn? Hmm já jsem tedy nejspíš tvůj bratranec Thorgeir... Něco jsem o tobě už slyšel, prý jsi utekl z domu a nechal tu svojí matku a sestru samotné. Tvoje matka zemřela, už je to rok. Dostala silnou chřipku a nezvládla to. Tvoje sestra Ygrite se vdala za nějakého Trandila Thorodssona ze západu a žije tam s ním. No a dům teď patří mě, ale pohostinost ode mne nečekej!" Domluví a rozhodně stojí ve dveřích. ,,Dobrá, jen mi řekni kde je má matka pochovaná a půjdu." ,,Nahoře na mohylovém kopci." Odpoví a zabouchne dveře. Vydám se tedy na kopec a když najdu její mohylu stoupnu si před ní a chvíli tam jen hloupě zírám. Něco mi říkalo, že už bude s bohy, ale i tak mne to docela zasáhlo. Přesto ale vím, že bych se jí nebyl sto omluvit a podívat do očí. ,,Tak... promiň." Řeknu jen a pomalu se vydám zpátky do vesnice. Přemýšlím, co budu teď vlastně dělat, když nemám střechu nad hlavou. Proč jsem se sem do hajzlu vůbec vracel?! Nejspíš bych mohl vstoupit do služeb jarla a nebo začít rybařit ale to.. Z myšlenek mě vytrhne něčí hlas. ,,Hej! Nejsi ty náhodou Bjorn Galmarsson?" Otočím se a spatřím starého muže jak kouří dýmku na verandě svého domu. ,,Ulf? Ulf Haraldsson? Cha, ano jsem Bjorn, jak jsi mě poznal?" Přijdu ke starci a potřesu mu rukou. ,,Podle očí, pojď dovnitř naleju ti svoji pálenku. Mám tu i nějaké sleďe a chléb." Dlouho do noci jsme klábosili a pili pálenku. Vyprávěl jsem Ulfovi co jsem zažil jako žoldák v jižních zemích a pálenka tekla proudem. Ráno mě zbudí příšerný zvuk rohu z návsi. ,,Zatraceně, to řvou ledoví obři?!" Promnu si od ospalků a zamžourám do pootevřené okenice. Po včerejšku mě dosti bolí hlava. ,,Vstávej, na návsi se něco děje." Řekne Ulf a podle jeho hlasu je jasné, že má také kocovinu. Oplachnu si obličej, obléknu se a vyjdu ven za Ulfem. Na naves se slezla snad celá vesnice, jarl obklopen ozbrojenci zrovna provolával do davu, ať se k němu připojí na výpravě. Ihned jak domluvil se většina mužú začalo překřikovat a hlásit jeden přes druhého, že chtějí jet. Hmmmm tady mě stejně asi nic nečeká, nejspíš bych se mohl taky přidat. Nic jiného stejně vlastně neumím. Zdá se, že mým údělem je prostě prolévat za někoho krev. Lehce si povzdechnu, podívám se na Ulfa a kývnu na něj. ,,Nejspíš pojedu, až se tihle horlivci uklidní, půjdu se také přihlásit." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Noc byla nad očekávání klidná. Oba jste spali jako dřeva a vzbudili se až ráno. jako první sešel dolů Merovech. Nálada ve výčepu byla úplně jiná než včera. Bylo tady téměř nábožné ticho i když byl výčep plný. Hostinská chystala a roznášela ji místním, kteří seděli kolem stolů v plné zbroji. Vedle dveří se o stěnu opírala celá velká hromada halaparten, pík, cepů a velkých seker. "Tak jaká je situace", zeptal se Merovech. "Koňáci pálí okolí. Do města utíká všechno co má nohy. Koňáci se zatím nepřiblížili opravdu blízko," odpověděl mu jeden ze straších mužů. Merovech jenom pokýval hlavou a pustil se do snídaně. Pojedli jste a byl čas vyrazit na cestu. vaši koně už stáli osedlaní ve stáji. Město jste opustili jednou z malých bočních branek, kterou se v opačném směru tlačil dlouhý zástup vyděšených vesničanů. Chvíli jste jeli udržovanou stezkou. Merovech potom zahnul do divokého lužního lesa. "Vyleť nahoru. Dneska opravdu potřebujeme vědět, jestli kolem nechodí vlci po dvou nohách" |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Když se vzbudím uvidím jak Vill vaří ovesnou kaši, také ale uvidím našeho hosta, jsem rozespalý a dělám to, co mi říkají instinkty, tak okamžitě nahmatám jílec meče a hodlám zaútočit, díky bohům se vzpamatuji dřív, než to udělám a napůl vytasený meč schovám zpět do pochvy. Omlouvám se. Teší mě Oreste, mé jméno je Zandalor Maldor a tenhle mladý muž je Bill. Když jsi budu, brát kaší řeknu Villovi tak aby mě Orest neslyšel. Odteď jsi Bill a já jsem Zandalor Maldor. Teď už mluvím nahlas. Příště až ti řeknu aby jsi mě vzbudil, jakmile něco uslyšíš tak to uděláš, nemám nic proti tomu, že jsi pohostinný a laskavý, nicméně musíš se také naučit myslet a dbát na moje rady, jsem zběhlý v tom co dělám a jen ti prospěje, pokud se budeš řídit mými radami. No dobrou chuť. Potom se otočím na Oresta. Máte pravdu taková úcta se jen tak nevidí. Tak co Oreste co tě sem přivádí? |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Probudili jsme se k ránu a já se v klidu zase převlékl a vyrazil směr výčep hned za Merovechem. Vládlo zde oproti včerejšku ticho a vypadalo to, jakože se všichni připravují na bitku. Všude byli vyskládány různé zbraně a všichni seděli s připravenou zbrojí. Opatrnost nade vše, projede mi hlavou. Podle slov jednoho z mužů se situace nijak nezlepšila a páni koní pokračovali v drancování okolních vesnic. Chudáci lidi, pomyslím si. O všechno přijít při mrknutí oka. Ironie, u mě to bylo podobné. Nasnídali jsme se a vyrazili dál k cíli našeho putování. Vyrazili jsme pryč boční bránou a po chvíli jsme sjeli ze stezky. "No to teda. Jestli na ně narazíme..." odmlčím se. "Tak to budeme řešit až potom," dodám nakonec. Pak se vysvléknu, oblečení a svou výbavu upevním pevně na koně a vystoupám vzhůru k mrakům. Začínám kroužit a udržuji Merovecha na dohled. Ostřím zrak mezi stromy a hledám, kde se co šustne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Harrdie, 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády Císaře Bardase (Tork) Trvalo to dost dlouho, než ses dočkal nějaké odezvy. Bylo už dost pozdě v noci, když ti na dveře slabě zaklepala ručka. Za dveřmi stála mladá dívka s rudými vlasy, taková jakou by lidé nejspíš označili jako nádherný kus. "Sametová paní se ti teď nemůže věnovat", řekla místo pozdravu. "Poslala mě, abych tě zavedla tak kam potřebuješ. Vem si plány a pojď". venku na vás čekala nosítka. Nesli vás poměrně dlouho, přes záclony ale nebylo vidět kam. Jediné co určovalo okolí byla vůně. Nejprve to byly typické vůně velkoměsta, potom neopakovatelný smrad koloželužen a barvířských dílen a nakonec neopakovatelná vůně taveného železa. Zastavili jste. Byli jste na mořském břehu, všude kolem bylo nekonečné množství různých dílen. Hladinu moře, ale osvětlovalo rudé světlo. Takové světlo, jako dávají jenom trpasličí vysoké pece. Tichou nocí se nesl pravidelný zvuk těžkých hamrů. Přímo před tebou ležel na ostrově v zátoce císařský arsenál, železné břicho impéria. "Pojď, musíme jít," oslovila tě tvá průvodkyně. Vedla tě do temných uliček mezi dílnami. Nakonec zaklepala na jedny z dveří. Otevřel vám vysoký elf. "Pojď dovnitř", oslovil tě. Uvnitř byla veliká dílna vybavená snad pro práci s každým kovem. Podél stěn se na dlouhých stolech válely nástroje pro veškerou práci s kovem a v zadní části místnosti byly umístěny kovářské výhně a žíhací pece. "Tak ukaž co sis připravil", oslovil tě elf. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest chvíli mlčel než odpověděl. "Nevím jaká odpověď by tě uspokojila a jaká by mi umožnila jít dál s vámi, když jsem našel co jsem hledal. Popravdě na chlapce se zlobit nemusíš, jsem velmi přesvědčivý, když potřebuji. A poslední dobou potřebuji být velmi přesvědčivý, jelikož v mém věku je obtížné hledat si nové přátele, když ti staří umírají. Znal jsem dobrého člověka, vysokého důstojníka. Nedávno zemřel, někdo ho zastřelil z kuše v jeho vlastní pevnosti. Jiný můj přítel byl přinucen spáchat sebevraždu. Já sám považuji za štěstí, že byli natolik omezení a nenechali mě popravit, zavraždit, nepřinutili mě k sebevraždě ani neumořili hlady. Jsem jenom učenec, kterému odešli přátelé a nepřátelé zůstali." Chvíli mlčel a pozoroval tě pohledem, jakým učitelé zkoumají u svých žáků pochopení. "Nevím, kdo jsi a jak se vlastně jmenuješ. Vím ale kým by si mohl být, pokud se on domůže svého nároku". Nakonec dodal, "Mluvím třiceti šesti jazyky, dějiny říše znám nazpaměť,dovedu recitovat většinu známých právních textů. Dovedu sešívat rány, léčit nemoce, kreslit mapy. Ty předpokládám dovedeš sotva tak číst a psát." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Obloha byla jako vymetená a do křídel ti foukal příjemný jižní vítr. Celý kraj před tebou byl v pohybu. Viděl jsi jak po cestách táhnou zástupy uprchlíků k horským údolím na jihozápadě. V opačném směru se valily družiny válečníků na koních nebo pěšky. Na kopcích hořely strážné ohně jako varování. Za tebou se v dálce rozlévalo moře ohně a zničení. Dým z požárů stoupal vzhůru na dalších a dalších místech. Bylo před polednem, když na tebe hvízdl Merovech, aby jsi slétl dolů. Tvůj společník stál na stezce mezi lužními jezírky a přímo před ním okusoval listí cizí osedlaný kůň, jezdce ale nebylo nikde vidět. "Podívej se", ukázal Merovech na křoví ze kterého vyčuhovaly nohy v jezdeckých botách. Merovech se nerozpakoval, a tělo za nohy vytáhl z křoví. Ukázala se vám tvář císařského posla, to který s vámi diskutoval v hospodě. Z krku mu trčel dlouhý černý šíp. |
| |
| Návrat domů Skalamyrr, Země Norsků, daleký sever 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Bjorn) " Kdo se chce s námi a vík, ať jde domů a rozloučí se se svou ženou nebo matkou. Ať si vezme svou zbroj a věci. Nevezmu nikoho, bez štítu nebo bez přilby. Každý si přinese taky vlastní pokrývku, křesadlo a jídelní misky. Rozuměli jste", zařval nejstarší z Hůskarlů. Byl to muž spíše rozložité postavy a vlasů barvy mědi. Náves se rychle vyprázdnila. Jarlovi osobní muži začali dole ve fjordu spouštět na vodu dlouhé lodě. Nejstarší z hůskarlů tě chvíli sledoval a pak přišel až k tobě. "Já jsem Hegnir syn Ulfa", představil se. "Promiň mi, že se zeptám. Ty jsi nosil zbroj dlouho, vešla ti do krve. Kde jsi bojoval a s kým", zeptal se tě. |
| |
| Nový zástupce Aridne, vojenský tábor 28 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Spala si jako kámen, když tě něco probudilo. Byla ještě hluboká noc a byla tma jako v pytli. Na okně seděla malá postava a sledovala tě. Pak rozsvítil svíčku. Byl to malý chlapec, nemohlo mu být víc než takových jedenáct let. Z jedné boty mu čouhala rukojeť tenké dýky. Položil si prst přes ústa a hodil ti zlatou minci. Draci na ní se pohnuli. "Nelekej se. Jsem posel a mám převzít správu, pro našeho společného přítele. Nejdřív ti ale od něho mám vyřídit, že se věci dávají do pohybu. Buď ostražitá a měj se na pozoru" |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Zůstanu ležet a nadále pravidelně tiše oddychovat v doufání, že mé stanoviště za křovím přejdou, přehlédnou. Ruka mi však pomalu a tiše sjede ke zbrani, aby byla v případně nutnosti rychle k použití. *Kdo to může být? Že si po nocích vykračují podél řeky a vyzpěvují si? Snad nějací místní rybáři? Ale v noci? Možná nějací pašeráci, lapkové? Snad si tohoto mého útočiště za křovím nevšimnou, když je noc.* |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Letělo se dobře, žádný silný vítr a já měl krásný rozhled kolem sebe. Na jedné straně všechno hořelo a k nebi stoupal dým a na straně další se táhly válečníci na koních, i pěšky. Všechno šlo dobře, úspěšně jsme se vyhýbali všemu špatnému do doby, kdy mi Merovech mávl na znamení sletět dolů. Dosedl jsem dolů a zatím se neoblékal. Tak nějak jsem doufal, že široko daleko nikdo není, ale když Merovech ukáže na osedlaného koně okusujícího listí, dojde mi, že jsem se mýlil. Pak si ještě všimnu, že pod keřem čouhají nohy, pravděpodobně nějakého neboštíka a když se Merovech ujme iniciativy a vytáhne ho ze křoví, má domněnka se potvrdí. Co víc, ukázalo se, že se jedná o toho posla, co se s námi vybavoval v hostinci. "Tak hádám, že mu ty jeho zdi moc nepomohli," pronesu a podívám se na šíp, který mu čouhal z krku. "Co myslíš? Zůstal tu osedlaný kůň, má i pěkné boty. To nevypadá jako obyčejné přepadení." Znovu se postavím. "Hádám, že cokoli měl někomu říct, zemřelo s ním. Ale možná," a znovu se sehnu dolů k němu a začnu mu prohledávat kapsy. "má u sebe něco zajímavého." |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Pozoruju ho velmi nepříjemným a tvrdým pohledem. Víte já na náhody nevěřím, a to co mi vykládáte je velmi velký soubor náhod, řeknu to zcela upřímně, nevěřím vám a vy jste mi za celou dobu naší konverzace nedal jediný důvod k tomu abych s tím začal. Nicméně evidentně něco víte, teď vám dám poslední možnost, řeknete mi co víte a já potom budu přemýšlet o tom že vám pomohu, pokud mi budete lhát, tak jsme spolu domluvili, je pěkné že mluvíte třiceti šesti jazyky, nicméně mezi mé schopností patří zabíjení lidí a umím to mnoha způsoby. Teď mi řekněte váš přítel, kterého zastřelili, mluvil před smrtí s někým? Pokud řekne že ano zeptám se s kým a o čem mluvil, pokud řekne že ne přejdu k další otázce. A mám ještě jednu otázku, proč chcete jít s námi? |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Má odpověď kentaura uspokojila podle jeho reakce a i jeho nabídkou že večeře je už připravena abych se šel také najíst. Když jsme došli do tábora Arist dokonce zaujal čestné místo u ohniště zahlédl jsem tam mnoho kentauru a jak jsem zjistil i nějaké gazely se tam pohybovali. Ale sotva jsme se usadily začaly se rozdávat poháry s krvavě rudým vínem. A tu jeden z kentaurů povstal a pronesl přípitek na válku a vítěství. A na to se všichni napily a já také víno bylo velice dobré mělo takovou zvláštní kořeněnou chuť. Arist si mnul ruce a jen tak pronesl že kentauři jdou do války zítra a že se připojí k naší karavaně že si lepší doprovod nemohl přát. Tak jsem mu jen krátce odpověděl:No mistře Ariste s takovíhle doprovodem si na nás jen tak žádná banda lapků netroufne každá si to rychle rozmyslí. A jen tak mimochodem už jste se rozhodl co uděláte s tím proradním vozkou co zradil potáhnete ho do města až k soudu nebo uděláte rovnou polní soud na místě Počkám jak mi Arist odpoví a budu se potom dál věnovat okolí a zábavě a hovoru u ohně abych se dozvěděl nějaké ty novinky z okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se sklonil k mrtvému tělu a začal ho prohledávat. "Má u sebe váček z penězi a nějaké osobní věci. Jinak nic", řekl když skončil s prohledáváním. V sedlových brašnách jeho koně bylo jenom několik osobních věcí a jinak nic co by stálo za námahu. Merovecha zaujal šíp, který posla zabil. Vynadal ho z rány a dlouho si ho prohlížel. "Tenhle nevyrobil nikdo v širokém okolí. Vlastně to není ani lidská práce. Tohle vyrobili elfové na dalekém severu. Někomu až příliš záleželo na tom, aby tenhle chudák nedojel, tak měl", řekl nakonec Merovech, to co ho trápilo. "Pohřbíme ho", dodal na konec |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest pokrčil rameny, "Můj přítel, ten co ho postřelili mluvil před smrtí s jedním žoldákem. Byl to celkem bezvýznamný muž, ten žoldák. Takový pěšec, kterého je možno posunout po šachovnici a zasadit protivníkovi těžký úder a zároveň pokud se něco pokazí, lze takového obětovat bez výčitek svědomí. Vím dokonce o čem povídali. Šlo o jistého malého chlapce. Ptal si se proč bych chtěl jít s vámi. Nemám pro tebe jednoduchou odpověď. Na jednu stranu je to moje povinnost. Jsem vrchním císařským archivářem a vychovatelem, nebo jsem spíše byl. Na druhou stranu je to i mé osobní rozhodnutí. Rozhodnutí nesloužit tomu co zabíjí zabijí, ale sloužit tomu co může zahájit dlouhé období dobré vlády" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-Stín) "Zatím jsem se tak úplně nerozhodl. Tedy jde jenom o to jek z něho vytáhnout co nejvíc toho co ví. Potom je už rozhodnuto. Najdu mu hezký strom, jelikož já takovým nepromíjím", odpověděl na tvou otázku Arist. "Dál za horami nás čeká jiný svět", promluvil nejstarší z kentaurů. "Po mnoho let jsme znali jenom tuto pláň a její stezky. Teď nás čeká dlouhá cesta a mnozí z nás se z té cesty nevrátí", pokračoval a ostatní mu přikyvovali. "Ano jdeme do války a jdeme k vítězství", ozval se najednou silný hlas a do kruhu ohně vystoupil kentraur, které jsi do té doby neviděl. Měl husté černé vlasy, černé tělo, kryté mistrně kovanou zbrojí. "Všichni víte kdo jsem. Bojoval jsem dlouho po boku říšských. Táhl jsem s řetězem, byl jsem u Grániku. Říkám vám, že pokud vytáhneme, padneme a to bude jediné. Nezbude nic. Náš rod vyhyne a tuhle zemi zaberou lidé. naše děti budou umírat hlady a nebo se budou plížit po světě jako vyhnanci." Kentauři ztichli a bylo vidět jak přemýšlejí. "Připrav se", zašeptal ti Arist do ucha "budou problémy". |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Hraničáři došli skoro až k tvému úkrytu. Bylo jich šest, všichni dobře oblečení a poctivě ozbrojeni silných postav. Rozložili se na zemi a založili ohniště, od kterého se brzo linula vůně ovesné kaše a pečených ryb. "Dobře, že jdeme v noci. Na řece jsou obchodníci s lidským zbožím a já nejsem na prodej", prohodil jeden z nich. "Jo dobrý nápad, ale Pán Arnulf neocení, že mu někdo pálí vesnice a my se touláme divočinou bez výsledku", odpověděl mu druhý. "Neocení, ale my budeme na živu. To je podle mě dobrá náhrada na pánovu nevoli." Ostatní jenom přikyvovali. "Však k němu nejdeme s prázdnou. Neseme nějaké uši, aby pán věděl, že jseme se netoulali nadarmo." Najednou se jeden z nich otočil k tvému úkrytu. "Nemáš hlad", zakřičel na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Prohledali jsme jeho i koně, ale nic zajímavého jsme nenašli. Zdá se ale, že Merovecha zaujal ten šíp. Když řekl, že to je práce elfů, trochu se zamračím a šíp si také prohlédnu. Moc se v tomhle ale nevyznám, takže dám na jeho úsudek. "Takže buď něco věděl, a nebo u sebe měl něco mnohem cenějšího než váček s penězi." Merovech má pravdu. Nikdo si nezaslouží zůstat takhle ležet. Přemýšlel jsem, jak asi nejlépe vykopat díru. Nemáme tu lopatu, hmm. Rozhodnu se tedy využít medvědí síly a drápů. Byl jsem tam pořád nahý, takže jsem vyhlédl místo, proměnil se a začal hrabat jámu dostatečně velikou. |
| |
| Noční návštěvník |
| |
| Posel Aridne, vojenský tábor 28. a 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Chlapec chytil minci a usmál se na tebe. "Až bude potřeba zase přijdu", řekl a přehoupl se z okna. Musel být dobrý, jelikož si neslyšela jeho dopad na zem. Očividně zmizel někde v temné noci, jelikož stráže pod okny si ničeho nevšimly. Zbytek noci byl klidný a tebe vzbudilo, až zaklepání na dveře. Tvůj sluha tě přišel probudil jak byla jeho svatá povinnost. "Setníku, máte vstávat. V táboře je živo, prý chytli nějaké provokatéry. Chystají soud a chlapi začali na cvičáku ztloukat šibenici. Mám vám vyřídit, aby jste za půl hodiny přišla do poddůstojnické jídelny. Velitel by měl mít nějaký projev." Poklonil se ti a začal uklízet tvůj pokoj. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Jo měl u sebe něco cennějšího. Vezl správy, které už nikdy neuslyší ty správné uši", dodal Merovech, zatím co se svlékl a proměnil se do vlčí podoby, aby ti pomohl. Trvalo vám to notnou chvíli, než se vám povedlo vykopat jámu dost hlubokou. To co, ale bylo nejvíc namáhavé byl hmyz. Všude kolem se rojila nekonečná hejna komárů, která bodala do všeho co bylo po ruce. Obzvlášť vaši koně z toho byli téměř šílení. Nakonec se vám povedlo nešťastníka pohřbít. "Asi hodinu jízdy odsud by měla být Stolová hora, tam strávíme noc. je to dost vyvýšené místo a nemělo by tam být tolik komárů", řekl Merovech a chystal se na cestu. Vzal sebou i poslova koně, nemělo smysl tady to zvíře nechávat. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) No, moc se mi nechce věřit mu, ale císař by poslal vojáky ne starce, takže bych neřekl, že mám co ztratit. Nu myslím, že na to kašlu a vyjdu s pravdou ven, stejně jsem si myslel že víte kdo jsme, jen jste to nechtěl přiznat a tou poslední větou jste mě v tomto názoru utvrdil. Já se jmenuju Aleon Sigmar a tohle je Vill, já jsem ten žoldák se kterým stratég mluvil. A ano vezmeme vás ssebou na cestu, snad se to neukáže jako chyba. Tou dobou už byla snídaně snědená a začali jsme sklízet, netrvalo to dlouho a jsme připraveni vyrazit na další kus naší cesty. Nehodlal jsem otálet a tak jsme hned vyrazili. |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Zůstanu chvíli ležet, sotva dýchám. Po výkřiku jednoho z mužů mým směrem ve mne hrkne. *To volá na mě? viděli mne? Zaslechli mne? Ozářilo mne snad světlo?* Zmaten a trochu vyděšen, co bude dál, snažím se zahlédnout příchozí aniž bych se pohnul. *Co jsou vlastně zač? A komu slouží přesně?* Bez pohnutí, to ale nepůjde je spatřit pořádně a prohlédnout si je. Vstanu. "Kteří bodří druhové mě to budí u všech všudy?" Zahartusím s přátelským tónem v hlase a konečně si cizí příchozí lépe prohlédnu. *No to jsem fakt zvědav, co jsou zač a co mi přinesou.* |
| |
| Ráno |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Vyrazili jste. Ty jako vždy první, Vill za tebou a Orest pěšky vedle něho. Nejeli jste nijak rychle, přesto byste měli vašeho nového společníka nechat daleko vzadu. Nestalo se tak. Stařec dokázal bez potíží udržet krok s koněm a nebylo na něm znát, že by ho to unavovalo. během cesty si povídal s Villem. "Víš co je to trojúhelník", slyšel si jak se ptá Villa. Chlapec souhlasně přikývl hlavou. Probírali spolu geometrii, matematiku, astronomii, historii a zeměpis. Chlapec nebyl úplně nevzdělaný, ale Orest nebyl vůbec spokojen. Nakonec vytáhl se záhybů svého roucha malou knihu a podal ji chlapci. Ten se do ní začetl s radostí a koně nechal jít téměř volně. Orest ho předešel a došel až k tobě. "Chlapec dostal Životopisy dvanácti císařů. Je to zajímavá četba. Hodně se naučí a hodně by ses naučil i ty, kdyby sis ji přečetl." Chvíli jenom mlčel a sledoval tvou reakci. "Velel jsi někdy v bitvě, nebo si vždycky jenom poslouchal rozkazy, které ti vydali jiní" |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše[/b] (Žehard) Ten nejstarší z nich vstal. Nebylo mu víc než čtyřicet, byl dost vysoký a silně stavěný. "Víme, že nespíš. Pojď k nám, je tady dobré jídlo. Nechceme ti ublížit", řekl a ukázal ti prázdné ruce. "My jsme hraničáři pána Arnulfa z Hluboké vody, z kmene Chattarů. Má pevnost den cesty divočinou k západu.Hlídáme říční břehy před nezvanými hosty. Takovými, jako po ní pluli dneska. Myslím, že víš o kom mluvíme. Já jsem Ulle, syn Frika." Znovu se posadil a čekal co uděláš. |
| |
| Jídelna Aridne, vojenský tábor 28. a 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Jídelna byla plná k prasknutí. Poddůstojníci se snažili získat co nejlepší místo. Tvůj zástupce a První kopí už čekali v jedné z prvních řad, dokonce ti drželi místo. Netrvalo to dlouho a objevil se velitel v doprovodu důstojníků. Prošel celou místností a zastavil se v na připraveném stupínku v předu. "Poddůstojníci", oslovil vás. "Máme necelý měsíc, než vyrazíme k jihu. Čeká nás dlouhá a vyčerpávající válka, která povede k triumfu našeho císařství. Poddůstojníci vy jste páteří této armády a proto mám dnes tu čest mluvit k vám. Je potřeba udržovat vysokou morálku mužstva. V poslední době se projevily i mezi vojáky naší jednotky,zarážející projevy neposlušnosti. Nemůžeme tady tolerovat zbabělost nebo nedostatek bojového ducha. Řeči o tom, že bychom snad mohli utrpět porážku musí být zatnuty v zárodku. A Už vůbec se nemůžeme dovolit pochybovat o osobě božského císaře. Každý, kdo by urážel císařský majestát bude bez milosti popraven." Velitel skončil a spolu s důstojníky vyšel z místnosti. "Tak odtud vítr fouká", zašeptala ti do ucha Elena. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Chvíli nám trvalo, než jsme vykopali jámu dost hlubokou na to, aby zvěř mrtvolu nevyhrabala. Nicméně kopat jámu, to byl ten nejmenší problém. Průser byli ti komáři. Štípali, kousali a tahali z nás krev a koně nevýjmaje. Na mě se ty šmejdi dostávali přes mohutnou srst blbě, ale i tak to bylo dost nepříjemné. Chudák Merovech a koníci. Ti tu byli jako hostina. "Jo, zmizíme odsud. Ty potvory koušou až moc," odpovím na jeho otázku. "Tady už to vypadá klidněji, ale stejně radši budu dávat pozor tam nahoře." Pokud nebude mít námitky, vyskočím a následně mávnu křídly a vznesu se vzhůru nad koruny stromů. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Poslouchám jejich rozhovor a jsem překvapen vědomostmi jaké Vill má. Když skončí Orest přejde ke mně. V tomhle oboru narazíš na málo lidí, kteří čtou knihy, tomuhle řemeslu se většinou věnujou pitomci a zkrachovalý existence většina z nich ani neumí číst a ti co to umí tak umí knihy jen pálit, barbaři. Poté mi Orest položí další otázku, odpověd na ní ale musím dlouho zvažovat, až mu nakonec odpovím. Záleží na tvé definici slova bitva, upřímně řečeno já jsem nikdy nesloužil v královské armádě já byl v šlechtické, takže do opravdových bitev jsem se moc nedostal, nicméně tenhle šlechtic měl jednu z největších armád a vzhledem k tomu že mě generál cvičil jako svého nástupce, tak jsem velel hromadě šarvátek velkým i malým potlačení vzpour a tak dále. Nicméně pokud se snažíte mě zařadit půjde vám to lépe pokud budete procházet odměny na zločince, tam jsem se párkrát zjevil, to holt patří k tomu pokud pracujete pro šlechtice a provádíte tahy v vysoké hře, kterou on plánuje a další nápověda k tomu kdo jsem, naplánoval jí blbě a zaplatil za to, myslím že teď už přiřadíš jméno ze své paměti k mému obličeji, nebo ne? Lehce se usměju a čekám na jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest se vůbec nezdál překvapený. "Vím kdo jsi a věděl jsem to už předtím, než jsem vás potkal. Je milé, že jsi tak upřímný. Upřímnost buduje důvěru a důvěra vyhrává války. I já byl v mnoha bitvách, císařských i jiných, ale nemyslím, že by sis vůbec všiml. Strávil jsem mnoho dní opravováním toho si co lidé jako ty dělají navzájem. Moje bitvy byly plné křiku, krve, raněných a umírajících, kteří mi procházeli pod rukama. Orest na chvíli mlčel a sledoval jenom cestu před sebou. "Je dobře, že tě učili i velet. Vill bude potřebovat šampiona a velitele, pokud má vykonat to k čemu se narodil. Já dovedu dobývat města, ale bitva v poli potřebuje úplně jiný druh velitele". Znovu zmlkl a čekal, jako by byla řada na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech jenom přikývl a nic nenamítal, bylo na něm, ale vidět jak ti závidí. Nad korunami stromů vál příjemný teplý vánek, který ti čechral křídla. Stolová hory vlastně nebyla ani hora, ale spíše menší pahorek vypínající se nad okolní lesnatou krajinu. Trvalo necelou hodinu než k ní dorazil Merovech i s koňmi. V malé prohlubni schované před deštěm ležela trocha suchého dříví, připraveného k podpalu. "Pojď uvaříme si něco k jídlu" , řekl Merovech a začal vytahovat zásoby. "Tohle je divoká země, je to i bezpečná země. Nebýt těch komárů a mrtvého posla." Dodal, když stavěl hrnec na oheň |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Let byl klidný, foukal teplý vzduch a dole se nic nedělo. Asi po hodině cesty Merovech dorazil na zmíněné místo a naznačil, abych přistál na zem. Převlékl jsem se , Merovech vytáhl zásoby a začal kuchtit něco k jídlu. "Ti komáři se ještě dají přežít, ale šíp v krku už ne. Někdo nechtěl, aby ten chlápek došel, tam kam měl." Kdo to byl? Nemám tucha. "Na jak dlouho to ještě vidíš, než se dostaneme do toho Dračího města? Já tak nějak nemám vůbec představu." |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Přes obličej mi přelétne zlostný a nahněvaný výraz při zmínce o nezvaných hostech na lodích. "Hmm...." Zamručím a u toho si jednoho po druhém prohlížím, co jsou zač, že mají takový přehled. Po chvílce se rozhovořím : "to si pište, že vím, o koho se jedná. Ti bastardi vypálili mou vesnici a zle naložili s našincema. Ale to těm šmejdo-cucákům neprojde. Bohové vědí, že odplata musí být tvrdá. Už jednou jsem jim nakálel na tych jich křivý hovniválský ksichty hnusný." V rozhořčení se usadím mezi ně. "Říkáš, že pán Arnulf z Hluboké vody proti něm vede válku?" Obratím se na Ulleho. "Pokud ano, třeba by uvítal moje ruce, které se budou mít k dílu v tomto směru." Kývnu hlavou, na potvrzení toho, že svou pomstu myslím vážně. "Nejprve však mířím zpět do své vesnice, podívat se, co zbylo, zda někdo přežil, vrátil se." U toho si nabídnu nabízené jídlo. Přeci jen to je lepší než jen samotné i když čerstvé plody země. "Jo a mě říkaj Žehard. Rád vás poznávám." |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Bohužel, války vyhrává, lest, podvod, krveprolití a odhodlanost. Upřímnost a důvěra podle mě válce zabraňuje. Pak poslouchám o bitvách které zažil, chvíli mlčím a pak taky promluvím. To znám párkrát jsem se dostal pod ruku nějakého toho felčara a ve víru boje jsem byl taky už mockrát. Taky jsem o tom přemýšlel, ale na to bude potřeba vybudovat armádu, plánoval jsem, že až Villa ukryju tak objedu svoje známé šlechtice kteří by císaře neměli a rádi a byli by nakloněni útoku, armáda teď bude zaměstnaná elfy a tady jí bude málo, navíc císař není oblíbený a můžeme zažehnout i rebelii, problém je že i šlechtický armády budou z velký části ve službách krále ale uvidíme, nicméně mám pocit že podle toho co říkáš tak máš vlastní plán jak dostat Villa na jeho právoplatné místo, nemám pravdu? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech zamíchal polévku, která se vařila v kotlíku nad ohněm. "ještě tři dny pojedeme zemí Dlouhých brad, než dojedeme k Opuštěnému městu. To budeme na říšské hranici. odtamtud je po císařských cestách do Dračího města deset dní. Tedy pokud nás po cestě nic nezdrží. Pořád je to přes šest set mil a to je dlouhá cesta". Podal ti misku a posadil se. Z kopce bylo vidět daleko do kraje. na jedné straně se tyčily vysoké hora a druhé se táhla velká řeka. Kolem řeky země hořela, válka viditelně nepolevila. "Kdysi, když do téhle země přišli první lidé tohle byla jejich pevnost. Kdyby si tady kopal, narazíš na kameny a dlaždice. Narazil by si i na popel, který tady nechali dračí muži. Pevnost dobyli a každého, kterého našli zabili. To bylo téměř před tisícem let. Moc jsme se od té doby nezměnili", dodal Merovech, když sledoval hořící ohně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest významně pokýval hlavou. "Plán je to do dobrý, nebo spíše ten nejlepší jaký máme. Já sám, jsem nepřemýšlel o tom jak Villa dostaneme na trůn, to přísluší jiný. Takovým jako jsi ty, vojákům, vrahům a našeptávačům. Mým úkolem je ho vychovat k tomu, aby nebyl jenom korunovaným oslem, nebo korouhví, kterou si každý mává jak chce. Musí se naučit spoustu věcí a spoustu věcí pochopit, aby se udržel na tom trůnu." Na chvíli se zamyslel, než pokračoval. "Pomohu ti ale jak umím nejlépe. Budu stavět stroje, když bude potřeba. budu řezat nohy a ruce, když bude potřeba. Budu shánět obilí a tučné voly, když bude potřeba. Armáda přece nejsou jen velká slova a bitvy. Teď je ale třeba ukrýt chlapce, v tom s tebou souhlasím. Myslím, že před námi je menší zapomenuté odpočívadlo. Zastavíme se k obědu, potřebuji si opravit boty, co ty na to". Ještě než to Orest dořekl objevilo se za zákrutem odpočívadlo ukryté mezi pomerančovníky a olivovníky. |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) "Tvé vesnice je nám líto", začal Ulle. "Sledovali jsme je, když pluli po řece. Náš pán Arnulf ani král všech Chattarů nemají rádi obchod s lidským masem. Nás bylo ale příliš málo, na to abychom udělali nějakou pořádnou práci," řekl Ulle a uvolnil ti místo u ohně. Podali ti misku s kaší a pečenou rybu. "Pán Arnulf přivítá každou ruku, která umí vládnout mečem, nebo stopovat divokou zvěř. Jistě přivítá i tebe a je to dobrý pán a nešetří podporou pro své služebníky." Chválil Ulle svého pána, na kterého byl viditelně hrdý. "Pánové dojíme a půjdeme spát. Byl to těžký den," rozhodl po chvíli Ulle, který byl velitelem téhle skupinky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sněžné hory 3. dne měsíce Bohyně Úrody, 66 rok éry Tirë Meldon Byla to dlouhá cesta, která tě zavedla až sem na vrcholky Sněžných hor. Před čtyřmi léty zrada toho kterého jsi považoval za přítele zničila tvůj svět. Přátelé byli mrtví, vesnice byla zničená a ty sám. Ty sám jsi byl psancem. Pán Illë vládce území, kde vesnice stála a pán mnoha hvozdů nechtěl slyšet tvou obhajobu. Pro něj a pro všechny okolo jsi byl jen další, kdo se dal do spolku s temnými silami. Nikoho nezajímalo, že bez tebe a tvých přátel by to celé skončilo mnohem hůř. Dlouho jsi putoval nekonečnými stezkami elfích lesů v hledání odpovědí na tvé otázky. Nakonec tě cesta dovedla až sem na hřeben Sněžných hor.
Za tvými zády leží nekonečné elfí lesy plné smrků, dubů a borovic. Před tebou se rozkládá temná Východní země. Je to svět mrazu, temnoty a temných ras. Někde tam ale, pohřben v temné hrobce, leží u nohou svého pána Aurionna Alduin. Ta zbraň pohání tvé kroky, pomyslíš si když uděláš první krok dolů z kopce. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Tak to máme před sebou ještě pěkný kousek cesty. Jen doufám, že všechno stihneme včas, než se něco zvrtne." Promnu v ruce květinu, kterou zase schovám zpět do náprsní kapsy. "Díky," povídám a vezmu si od něj polévku. Pak se Merovech rozpovídá o historii. Pamatuji si, jak jsem jako malí smrad úplně nesnášel dějepis, byla to taková nuda, tenkrát se to zdálo jako ztracený čas. A přeci, v dějinách člověk může mnohé zjistit. "Lidi se mění jen málokdy. Jak říkáš, všude všechno hoří a to, co někdo postavil, lehne popelem a přijde vniveč. Jaký to má pak smysl?" Zakroutím hlavou a věnuji se dál polévce. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Jo bohužel lepší plán nemáme, nicméně můžeme ho ještě vylepšit. Ve všem máš pravdu Vill potřebuje vědět mnohé než bude moci usednout na trůn, problém je čas, nevím kolik ho máme, bojím se ale že ho nemáme dost. Co se úkrytu týče, vím kam ho schováme. Poté chvíli jedeme v tichu až se Orest zmíní o jídle a odpočívadle. Máš pravdu, odpoledne pojedeš na koni a doufám že časem najdeme nějakého handlíře a pořídíme ti taky koně. Potom co dorazíme na odpočívadlo rozdělám oheň Vill začne připravovat jídlo a v tom ho zarazím. Je dobře, že získáš vědění a moudrost také ale musíš vědět jak se bránit, Oreste doděláš prosím to jídlo, díky. Tak Ville do střehu, ukaž co jsi si zapamatoval a já tě pak naučím něco nového. |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Kývu hlavou na Ulleho slova a u toho užvykuji nabízenou večeři. "Na tvého Pána samou chválu díš." Polknu další sousto. "Tož rád ho uvidím na vlastní oči." A chvíli se věnuji dobrému jídlu. "Předtím vás bylo málo. Příště nás bude více a ty ksichty křivý otrokářský zmordujeme za všechny ty jejich svinstva na bezbranných pacháné." Dodám když dojím. Po Ulleho výzvě k spánku se příliš nezdržuji a uléhám a usínám. *Tihle nevypadají jako špatní chlapi, snad jsou i čestní a jejich pán je dobrý a udatný. Možná jen příště více k boji popostrčit budou potřebovat, když se děje bezpráví. Ale i zítřek má své starosti a já jsem opravdu unavený nyní....* |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech dojedl. "Nikdy jsem v tom žádný smysl neviděl. Pořád dokola je to jenom zabíjení. Víš co pojďme spát. Vem si první hlídku a potom mě vzbuď". Zvedl se a šel jsi si ustlat. Netrvalo dlouho a spal jako dřevo. Noční tmou se nesly zvuky žab, kvákajích někde pod kopcem, v lese. Ohně na horizontu hořely vytrvale, což z takové vzdálenosti vypadalo opravdu strašidelně. Bylo před půlnocí, Ohně najednou vzplály i ve směru vaší cesty. Nové požáry ozářily oblohu. Merovech se probudil, zavětřil vzduch a začal sledovat horizont. "Válka teď začala naplno"," řekl a přitáhl si svoje zbraně, "Dračí říše je znovu v pohybu. Tohle místo nemá zrovna dobré vzpomínky, ale tady jsme v bezpečí. Víš co běž už spát. Budu hlídat až do rána" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest jenom pokrčil rameny. "Nedá se říct, kolik máme vlastně času, pokud se nebude hrát podle našich pravidel. Říše je ale velká, můžeme se propadnout do země na tak dlouho, jak dlouho budeme potřebovat. Na odpočívadle se Orest ujal malého kotlíku, ze kterého se brzy linula milá vůně, pak se posadil na hromadu kamení, vytáhl šídlo a silnou niť. Opravoval svoje boty a sledoval tebe s Villem. Vill byl celý šťastný, že může znovu držet meč. Z minulé lekce si zapamatoval dost. "Opravdu mě naučíš něco nového", žadonil s vyslovenou touhou v hlase. |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. a 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) "Jo zmordujeme," odpověděli hraničáři sborem. To už se chystali na noc. Rozbalili několik teplých přikrývek, jedna dokonce zbyla i pro tebe, a uhasili oheň. Tábor téměř okamžitě usnul jako dřevo, tichou nocí se neslo jenom tiché melancholické broukání strážce, který se posadil do té nejhlubší tmy a sledoval dění kolem tábora. Noc jsi prospal jako mrtvola a vůbec ti nevadilo, že tě nevzbudili na hlídku. Ráno se ale ozvalo celé tvé tělo, která si připomnělo všechna příkoří za poslední dny. K snídani byl chleba a čerstvě nabraný med. "My půjdeme ještě půl dne podél řeky, pak odbočíme podél Lososího potoka ke Hluboké vodě. Nevím jestli chceš jít s námi, ale pokud chceš k severu musíš podél řeky. Naše společnost, tě ráda alespoň ten kousek doprovodí. Co ty na to", zeptal se tě Ulle |
| |
| Proslov |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 10. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Dojedli jsme, chýlilo se k noci a Merovech mě pobídl, abych si vzal první hlídku. "Dobrá, vzbudím tě na střídání." Jako obvykle jsem si vyhlédl místo na stromě, odkud bude dobře vidět a jednou za čas jsem se prošel okolo tábořiště. Alespoň, že ty mrchy kousavý dali pokoj, pomyslím si. Na horizontu jsou stále vidět ohně a když se potom objeví žár i ve směru naší cesty, Merovecha to probudí. "Jestli je Dračí říše na pochodu a válka se rozběhla, nikdo nikde nebude v bezpečí," osvětím mu. "Dobře, ráno mě vzbuď a vypadneme co nejdál." Potom zalehnu a usnu lehkým spánkem. |
| |
| Aras Haldron Přikývnu a držím se u Korra. Užívala jsem si krásu města a když jsem viděla stromy s bílou kůrou, měla jsem sto chutí se u nich zastavit a prohlídnout si je zblízka. Netušila jsem, že něco takového existuje. Pak jsem si všimla nádherného trůnu z keřů a teprv mě upoutala osoba, která na něm seděla. Jeho nefritové oči se sem tam dostaly ke mně, ale já utíkala pohledem a schovávala jsem se za Korra. ,,Nebude mi vadit společná snídaně." Řekla jsem tak potichu až jsem viděla jak se Velekrál naklonil aby mě lépe slyšel. Z tašky se mi na rameno vyškrábala Kuro a nedůvěřivě si prohlížela okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Do rána jsi spal jako dřevo. Nevzbudil tě Merovech, ale vůně snídaně. Tvůj společník právě chystal koně na cestu. "dobře, že jsi vzhůru. Rychle se najez, musíme vyrazit. Ty máš výhodu, že letíš vysoko. mě čeká cesta hlubokým dusným lesem, plným komárů" , gestem tě popohnal. Netrvalo to dlouho a vyrazili jste na cestu. Vysoko na nebi nebylo ani mráčku a panovalo příjemné letní počasí. Dole pod tebou se rozkládal hluboký lužní les. Viděl jsi nekonečnou spleť jezírek slepých ramen a mokřadů. Tu tam stoupal nad les sloup kouře, neklamný znak lidského osídlení. Cesta, kterou se pod tebou ubíral Merovech vedla daleko od lidí, ale les nyní představoval i vynikající úkryt pro vyděšené vesničany. Daleko an jihovýchodě odráželo něco sluneční paprsky. Říšské vojsko vypadalo jako dlouhý třpytivý had |
| |
| Jídelna Aridne, vojenský tábor 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Elena zaslechla tvou poslední poznámku. "Jo jsou odsouzení do předu. Ti naši dva přijdou o hlavu jenom proto, že veřejně vyhlásili svou nechuť umřít pro císařský zadek. Já s nimi souhlasím a stejně tak polovina tohohle tábora. Už se těším, až mě pošlou do boje, tam totiž výrazně ubude špiclů a a jiných pomocníků", řekla a pokrčila rameny. Vyšla jsi z jídelny. Na placu stáli nastoupeni vojáci a už od pohledu mezi nimi byla dost nebezpečná nálada. Připojili se k tobě tvůj zástupce. "Za tu dobu co sloužím se toho moc nezměnilo. Teď se začnou množit dezerce a udavači se dají do práce, protože nechcou do bitev. Setníku sázíte se. S klukama sázíme na počet dezrtérů tuhle noc. V banku bude už tak padesát dragonů. Co vy na to, přidáte se." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přístav Araibe 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Cesty tě většinou nevedou do zemí lidí, tentokrát jsi ale udělal výjimku. Poslední práce tě zavedla do Vinných hor. Najali tě aby si jednoho místního šlechtice odeslal k jeho bohům. Bylo to docela jednoduché a za těch sto zlatých dragonů to určitě stálo. Z Vinných hor jsi zamířil do Aribe, malého a tichého přístavu. Potřeboval sis doplnit zásoby a potom zvážit co dál. Na tržišti bylo celkem rušno. Bylo tady zboží za všech možných koutů světa. Ještě si se nestihl ani pořádně rozhlédnout a už jsi měl pocit, že se ti někdo pověsil na záda. kamkoliv ses pohnul ten pocit jenom sílil. V tom davu jsi ale stále neviděl nikoho, kdo by tě sledoval. Nakonec se přímo před tebou, jako by z ničeho nic objevila postava. Byl to muž dost vysoký a robustní postavy. Oči a tvář mu zakrývala kápě, nejapný zvyk všech těch co se chtějí skrýt. "Nevyváděj a pojď s námi máme pro tebe práci", řekl. Přímo za tebou stál druhý muž, který jako by tomu prvnímu z oka vypadl |
| |
 | soukromá zpráva od Saluris pro |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Uvidíme, snad to vyjde a budeme mít dost času, ale to uvidíme. Jakmile se pustíme s Villem do tréninku jsem mile překvapen. Moc dobře Ville pomatuješ si toho dost, ale to víš vždy se dá naučit něco nového, tak zaútoč na mě. Jakmile zaútočí, vykryji jeho ránu elegantně se k němu přitočím a podtrhnu mu nohy. Pak mu podám ruku a pomůžu mu se zvednout. Vždy je něco co neumíš a co se hodí. Tak Teď to naučím a zkusíš to na mě. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Ráno mne výjimečně nebudil Merovech, ale vzbudil jsem se sám od sebe, když mi do nosu vletěla vůně snídaně. Zvedl jsem se, rozhýbal jsem se a společně si dali do nosu. Merovech zdá se pospíchal, asi kvůli všemu tomu, co se dělo kolem. A má recht. V tom hustém lese to musí být samá štípavá bestie. Jsem rád, že nahoře nad stromy nic takového není. A ještě k tomu vítr tak krásně fouká a čechrá mi peří. Sledoval jsem cestu a chvíli to vypadalo spíše jako nějaký močál. Mokřady, slepá ramena potoků a tak podobně. Jaj, ty mu musí dávat. A koním. Chudáci... Viděl jsem daleko a mému oku nemohl uniknout dlouhý had, které tvořilo vojsko. S největší pravděpodobností to byli vojáci Dračí říše, kdo taky jiný by to mohl být. Zamířím tedy dolů, abych mohl Merovecha informovat a mohli jsme se rozhodnout, co uděláme dál. Prokličkuji mezi stromy a dosednu na zem kousek před Merovechem. Proměním se a ukážu rukou tím směrem, kterým se táhlo vojsko. "Vojáci a není jich málo. Asi táhnou na posilu proti Pánům koní. Nevím, jestli se půjde jim dobře vyhnout, jsou celkem roztažení." |
| |
| Aras Haldron Elfí les Alwinwar, daleký sever 26. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Ještě než ti a Korrovi stihl velekrál odpovědět, skočil mu na klín veliký kocour a mlsně se podíval na Kuro. Tvoje myšilovka seskočila na na zem a posadila se. "Kabuko, nech toho," houkl velekrál na kocoura a vstal z trůnu. Kocour stáhl ocas a vyprskl. "Kabuko, no tak. Kabuko je někdy neuvěřitelně neodbytný, dokonce i na kočkodlaka," promluvil na tebe velekrál, zatím co vás vedl chodbami paláce. "Korre představíš mi konečně svoji společnici. Málo kdy tady vidím takovou milou osobu,"popohnal velekrál draka v dost žertovném tónu. "Jmenuje se Ëruvie a je mojí žačkou," odpověděl mu Korr. "Takže Ëruvie, hezké jméno. Já jsem Allior. Tedy celým jménem Allior aep Dvürrë aep Hall."Uvedl vás do menší místnosti vyhloubené přímo v obrovském kmeni stromu. Stál tam stůl a několik pohodlných židlí. Sluhové přinesli snídani, byl to čaj spousta ovoce, zeleninové saláty a velký kus masa pro Korra. Drak se sklonil nad svým talířem. Viděla jsi jeho hlavu jak se mění v dlouhý dračí pysk, nozdrami očichal kus masa. "Veličenstvo, máš vynikající kuchaře s úžasnou pamětí," řekl a usmál. "Od tebe to je opravdu pochvala prastarý," odpověděl mu král. "Drahá Ëruvie jezte prosím. Doufám, že nemáte obavu z mé přítomnosti. Většinou se snažím být zcela příjemný, jaksi nemůže za to, že mi osud posadil na hlavu korunu, oslovil tě a vypadal, že ho tvoje odpověď i zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přístav Araibe, Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Saluris) Muži na tvoje otázky odpověděli jenom nevrlým, "všechno se v čas dozvíš". Vedli tě pryč z ruchu tržiště, někam do změti bočních uliček města. Nakonec ti jenom tvůj orientační smysl umožňoval určit, kde to vlastně jsi. Vzduch byl cítit rybami, mořem a borovým kouřem. Zavedli tě do nějaké námořnické putyky. Uvnitř bylo jenom několik lidí, každý z nich seděl ve svém koutě a snažil se upít do bezvědomí. Zavedli tě do vedlejší místnosti. Seděla v ní žena. Nemohlo jí být více než třicet a na tebe hleděla modrýma hlubokýma očima. "Posaď se," řekla a ukázala ti na pohodlnou židli. "Nechci mrhat čas. Chci aby si pro mě někoho našel a zabil. Zabíjení je něco v čem si dobrý", řekla a hodila ti na klín měšec. Bylo v něm nejmíň tisíc zlatých dragonů |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest ti zatleskal, když se Vill poroučel k zemi. "To nebylo fér, já to nečekal", protestoval Vill s razancí přerostlého dítěte. Rychle se ale postavil a bylo na něm vidět, že se tuhle fintu hodlá rychle naučit a vrátit ti to i s úroky. "Ještě chvíli a bude stejně schopný, jako ty", prohodil Orest, když se Villovi konečně povedlo tě poslat k zemi. "Ne já budu mnohem lepší", odpověděl Vill a udělal k tomu směšnou grimasu. "Ville běž se na chvíli posadit, chci si půjčit pana Aleona", požádal Orest Villa. Ten se na chvíli díval na tebe, ale na konec se posadil. "Omlouvám se, že do toho tak vstupuji, ale i já potřebuji partnera, abych zjistil co všechno jsem zapomněl, řekl a postavil se před tebe. V ruce měl jenom svoji hůl a vypadal staře, když tě požádal, "zaútočíte na mě" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se zastavil, stál na vysokém náspu mezi dvěma slepými rameny. Bylo tady plno komárů, tvůj společník ale pomazal sebe a koně šťávou z nějaké protivně páchnoucí rostliny. Hmyz jim dal očividně pokoj. "Další vojáci to není dobrá správa. Dračích mužů se nebojím, ale vojsko vždycky vyžene místní do lesů a já bych nerad dostal šípem nebo vidlema do zad, od někoho kdo nejdřív bodá a potom se ptá. Vrať se nahoru, dneska musíme jet celý den, tady není kde zastavit. Večer dorazíme ke Smutným skalám. Je to ještě téměř pět hodin cesty." Na chvíli se zamyslel, "víš co zaleť to místo prozkoumat. Nerad bych vpadal mezi k smrti vyděšené vesničany" |
| |
| Jídelna |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Krista pána, to je smrad... Ale jestli to pomáhá... "Jo tak. Vesničani jsou vyplašení, tak se brání zuby nehty a je jim jedno, kdo to odnese." Podívám se vzhůru. Ti komáři, to je děs. Ještě, že tam nahoře je to pohoda. Pak se Merovech zmíní o tom, že se musíme dostat z těch lesů a že to potrvá asi pět hodin cesty. Taky mám prý letět napřed a zkontrolovat cestu i ono zmiňované místo, jestli nenajdu známky po vesničanech. Kývnu tedy. "Dávej pozor," řeknu, proměním se a vyhoupnu se nad stromy. Letím kupředu a vyhlížím ty Smutné skály, které Merovech zmiňoval. Ve vzduchu se cestuje mnohem lépe a mnohem rychleji. Ale i tak mi to chvilku potrvá. Letím nízko, abych viděl, kde se co šustne. Oči mám na stopkách, kdyby si někdo z místních měl v plánu dát k večeři opečeného opeřence. I když, jsou tu jiná zvířata, které by tomu účelu posloužili lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Saluris pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přístav Araibe, Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Saluris) Přehodila si nohu přes nohu a mile se na tebe podívala. "Je milé, že jsme se tak rychle dohodli. Vydáš se odtud po silnici do Athera, to jest na jih. Tvůj cíl je žoldák a malý chlapec. Žoldák se jmenuje Aleon a chlapec je Vill. Mají před tebou asi tři cesty náskok, ale cestují pomalu a já ti dám nejrychlejšího koně široko daleko. Za dva dny by si je měl dohnat. Až uděláš, za co jsme ti zaplatili, usekneš jim hlavy a přineseš mi je ukázat. Potom dostaneš ještě jednou tolik." Vstoupil jeden z těch, co tě přivedli a ukázal ti, že máš jít s ním. "Pokud někde zmizíš a práci neodvedeš, najdu si tě. Uříznu ti koule, nacpu ti je do krku a budu se dívat, jak se jimi dusíš", dodala, když si stál ve dveřích. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Steska se pod tebou vinula jako niť a v okolních lesích nebylo nic co by chodilo po dvou. Nebyl to nijak dlouhý let a před tebou se uprostřed lesa objevila skupina osaměle stojících skal. To muselo být to místo, o kterém mluvil Merovech. Nebylo tam ani živáčka, jenom pusté skalní sloupy a malé jezírko u kterého se právě usadila skupinka divočáků. Všude kolem byla jenom diková příroda, taková jaká panovala ve světě bez lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Saluris pro |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Na Orestův potlesk se lehce pousměju. Ville na touhle svojí poznámkou jsi mi připomněl další dvě věci, které ti řeknu a které chci abys si pomatoval. Ta první fér nebo nefér to je jedno, podstatou je že v reálném souboji by jsi byl mrtvý a to že to nebylo fér nebo že jsi nebyl připravený by ti nijak nepomohlo. A ta druhé naučit se prohrávat s hrdostí a ne rozčilovat jako děcko, promiň že to říkám na rovinu ale tak to je pokud v tobě vyvolá prohra to co se stalo teď tak hrozí že to ovlivní tvoje další jednání. Když mě shodil, jen se pousměju a řeknu. Tohle bylo velmi dobré, ale než budeš lepší, to bude ještě chvilku trvat. Žertovně na něj mrknu a postavím se pak se lehce nevěřícně se podívám na Oresta. Proč mám pocit, že mě pošlete k zemi v pár minutách. Poroto si připomenu že nikoho není dobré podceňovat a cvičný boj začnu opatrně lehkými výpady, ale přitom dávám velký pozor, abych se nevystavil jakémukoliv jeho protiúderu. |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 2. a 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Jak jsem řekl předtím, chci se podívat domů. Musím." Se skleslým výrazem při představě co tam asi najdu se odmlčím. "Společnou cestu s vámi využiji a rád." Dodám již s úsměvem. "Ale kde Vás pak přesně najdu - opravdu bych se k vám přidal, do služeb vašeho pána..... hlavně když vedete boj proti těm bídníkům!" Poslední slova mi vyjdou z hrdla s jakýmsi až zlostným mručením, které je plné odhodlání. "Každopádně děkuji. Děkuji za jídlo, rady i společnou cestu. A věřím, že se již snad brzy opět potkáme na dvoře vašeho pána. Jakou nejlepší cestou, jakým směrem se vydat, abych bezpečně došel dvoru vašeho pána Arnulfa a mohl mu nabídnout své služby?" Vydám se tedy společně se skupinou Ulleho a následně se odpojím na svou vlastní cestu s ještě jedním díkem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přístav Araibe, Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše, první rok vlády císaře Bardase (Saluris) Mile se na tebe usmála, pokud by ale pohled mohl vraždit, byl by si mrtvý nějakým nepěkným způsobem. "Ten žoldák je jenom nepohodlný svědek, jde o toho chlapce. Můj pán chce aby se chlapec odebral na věčnost. Je to pro něj velmi důležité. Doufám, že ti to stačí. Pokud ne nemohu ti dát lepší odpověď. Já sama toho totiž víc nevím. Baví mě žít, proto nestrkám noc do cizích věcí." Odpověděla ti a sledovala tě smrtelně klidným ledovým pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest tě sledoval bystrýma očima. Tvým výpadům jenom uhýbal a šlo mu to docela dobře. "Aleone vy mě se mě bojíte", prohodil Orest po jednom z tvých výpadů. "No dobře, trochu zrychlíme, ať se má chlapec na co dívat". Zatočil holí a zaútočil. Hůl dovede být strašlivá zbraň, pokud jí člověk umí používat. Orest jí uměl ovládat výborně. Dalo ti hodně práce uhýbat jeho úderům. Bodal a oháněl se jako ďábel. Používal plynule oba konce zbraně. Nakonec se mu povedlo zasáhnout čepel tvého meče pod jílcem. Zbraň ti vylétla z ruky a opsala dlouhý oblouk. Orest se na tebe jenom podíval, "Jdeme se najíst, co vy na to" |
| |
| Jídelna Aridne, vojenský tábor 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) "No setníku, většina se vsadila, že utečou tři. Já bych řekl, že jich bude víc než šest. Na šest a víc je kurz jedna ku pěti, což je dobrá volba. Kluci začnou vždycky brát roha, když ucítí že jde do tuhého. Já se jim ani nevidím". Mířili jste k buzerplacu, kde se zrovna jeden z desátníků vaší setniny věnoval nácviku boje s mečem. Pohled na jeho svěřence byl vskutku žalostný. Ne že by nevěděli, jak se drží meč. Chyběla jim ale naprosto disciplína o schopnosti alespoň předstírat, že jsou jednotka ani nemluvě. "No jak vidím, taky chcu dezertovat. Tihle se poserou jenom co na ně nepřítel vybafne", prohodil zástupce. |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Vyrazili jste brzy ráno. Cesta vedla příjemnou pěšinou podél řeky, ale ukrytou v křoví. Kolem poledne jste dorazili na křižovatku. Do Velké řeky se tady vléval větší potok. "Tady to je Lososí potok. běž podél něho půl den silným krokem a dojdeš k velkému jezeru plnému černé vody. To bude Hluboká voda. Ta břehu jezera právě u výtoku Lososího potoka stojí pevnost našeho pána. Tam nás najdeš, pokud nebudeme znovu na cestách." Rozloučili jste a ty si zamířil dál podél řeky k severu. Cesta tady nebal zdaleka tak udržovaná a ani schůdná. Občas na ní rostly divoké růže nebo ostružiny. Cesta byla vyčerpávající a únavná. |
| |
| soukromá zpráva od Saluris pro Mlčky kývnu hlavou na srozumitelnou a dál se radši neptám. Poté následuji muže který mě má dovést až k mému koni. Ještě že mě za to tolik zaplatí, jinak bych do toho nešel. Dojdeme až ke stájím . Tak to jsem zvědav co to dostanu za toho nejrychlejšího koně ... |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Cesta netrvala dlouho a dole nebylo vidět ani živáčka. Kličkoval jsem, ale nespouštěl z očí stezku. Nakonec se přede mnou objevil skalní útvar, který by možná odpovídal tomu, co říkal Merovech. Nebylo vidět ani živáčka, jen jezírko, stádo kanců a kolem klid. To bylo dobré znamení. Otočím teda svou okřídlenou prdel zpět a ještě jednou zkontroluji, zda u stezky nekempí ozbrojení domorodci a hledám Merovecha a koně. Propletu se mezi stromy a přistanu. "Zdá se, že až k těm skalám, je čisto. Pár kaců, ale po lidech ani stopa." |
| |
| Snídaně s Velekrálem Jakmile jsem spatřila kocoura, instinktivně jsem před Kuro dala na znamení ochrany ruku. naštěstí se ten kocour, nebo-li kočkodlak ztratil. Šli jsme chodbami paláce. Normálně bych se divila do jakého přepychu jsem se dostala, ale za poslední dny mám toho divení akorát dost. Zdálo se, že mě už zřídka něco překvapí. Nebyla jsem zvyklá na takové cestování a tak mi v hravě kroužilo jen slovo spánek. Nechala jsem Korra s Velekrálem spolu mluvit a šla jsem mlčky po jejich boku. Zbystřila jsem potom když se mi hodlal Velekrál představit. ,,Těší mě." Řekla jsem s mírným úklonem. Místnost, kde jsme měli snídat se mi líbila. a jídlo také. Ostýchavě jsem si vzala kus ovoce a čaj. Allior na mne promluvil. ,,Ne, vše je v pořádku, jen je toho na mě v poslední době moc." Spatřila jsem Korrův omluvný pohled. Vím, že za to nikdo nemůže zvlášť v téhle době... Najednou mi přišla moje odpověď příliš sobecká. ,,Tak jsem to nemyslela." Dodala jsem rychle. ,,Já jen, že jsem na toto nebyla cvičena, nedávno mě ještě sebrali v lese a než jsem se nadála, jsem Korrovo žačka." Snažila jsem se to říct nějak ve vtipném tónu a trpělivě jsem čekala na odpověď jednoho z nich. Snad to vezmou dobře. |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro Arist mi odpovi že se zatím nerozhodl co udělá s podplacením vozkou ale jak nadhodil mimochodem asi mu najde pěkný stromek kde se bude pěkně houpat kdo by se s ním taky táhnul až do města a vrány a krkavci potřebují taky něco jíst jen tak se pro sebe ušklíbnu. Potom dál poslouchám jak vůdce Kentaurů mluví ke všem přítomným když tu náhle ho přeruší silný hlas a předstoupí jiný kentaur jeho mistrně kovaná zbroj ukazuje že to nebude jen tak normální řadoví válečník. Ale to co pronese mě celkem zarazí je to přesní opak co tu říká vůdce kentaurů nově příchozí všechny nabádá a zrazuje od nadcházejícího boje a tažení do války že jediné čeho dosáhnou je to že jejich pokolení bude vyhlazeno že byl přítomen i jiných bojů ale ty místa o kterých mluví mi bohužel nic neříkají nic jsem o nich neslyšel. A tu se ke mě nakloní Arist a pošeptá mi abych se připravil že budou problémy. No tak to mi tak ještě scházelo začít si boj s kentary bojoval jsem už s ledasčím ale s kentaurem ještě né zatím zůstanu v klidu sedět ale budu ve střehu čekat jak se situace vyvine ještě že jsem zbraně neodložil a mám je stále při sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Zatracenej dědek s holi, že já blbec nevzal štít tím bych s tou holí takový problém něměl. Dojdu k meči a seberu ho, přitom jen tak prohodím. Hůl je velmi dobrá zbraň pokud s ní umíš, ve skutečném boji je však pro lidi jako já zcela nepoužitelná, žádná zbraň totiž není dobrá ani špatná každý ale preferuje něco jiného, takže časem si najdeš zbraň pro tebe nejlepší. Nicméně Orest hůl používá velmi dobře. Potom si sednu k jídlu a začnu jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přístav Araibe, Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše, první rok vlády císaře Bardase (Saluris) Ve stáji na tebe čekalo nádherné zvíře. Silný a vyšší hřebec divoce pohazoval hlavou. "je to dobré zvíře", řekl ten co tě vedl. Vyvedl jsi koně na malý dvorek. Tvůj průvodce tě provedl bočními uličkami. Zastavili jste až kousek od jedné z městských bran. "Projedeš touhle bránou. Za ní je silnice. Po té pojdeš den a půl než se dostaneš na velkou křižovatku. Tam se dál dál k jihu. Nebude trvat ani den a měl by si narazit na svou práci. Až ji odvedeš, vrátíš se sem. Má paní ti potom vyplatí druhou polovinu peněz" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech jenom pokynul hlavou a dál pokračoval lesní stezkou. začínalo se stmívat, když dorazil ke Smutným skalám. Rozdělali jste oheň. Světlo ozářilo tisíce smutných tváří vytesaných do kamene kdysi dávno. "tohle jsou bohové prvních lidí co tady žili. Bohové lesa, vod, země, větru. Ten s tou dlouho bradou je bohem dobrého ohně. Když dračí muži porazili ty lidi, toto místo zůstalo opuštěné. Dračí muži sem nechodili, měli z těch tváří strach a říkali tady tomu Smutné skály. Jakmile zemi dobyly Dlouhé brady, přijali tohle místo za své. Často jsem místní zajdou a nechávají tady obětiny za bohatou úrodu a bezpečný porod. Diví mě, že tady nikdo není. Muselo se něco stát a já snad ani nechci vědět co. Sedláci jsou jako psi, když mají strach běží se schovat domů a tohle je duchovní domov mnoha vesnic na okrajích lesa". bylo na něm vidět, jak usilovně přemýšlí. |
| |
| Aras Haldron Elfí les Alwinwar, daleký sever 26. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) "Nemohla sis přát lepšího učitele. Korr své žáky nikdy nenechá na holičkách a pomáhá jim jak může, proto většina z nich dorůstá k velikosti", odpověděl ti Velekrál. "Korre, co se tady děje. Zastavila se tady All a i na starou All se tvářila velice tajemně. Vlastně se tady všichni tváří, jako by na sobě nesli celou tíhu dějin. All říkala, že nebude trvat dlouho a přiletíš. Mám tě od ní pozdravit a vyřídit, že se sem vrátí aby se s tebou viděla. Ani se raději nebudu ptát co s ní máš společného" obrátil se Allior znovu na Korra. "Klidně vám odpovím. Dvacet dětí, z nichž šest dorostlo do dospělosti. Veličenstvo se ale chtělo zeptat na něco jiného, že." Odpověděl Korr. "Co se děje, na to se chci zeptat", upřel král pohled an Korra. "Já vlastně nevím. Nevím co se děje". Korova odpověď byla mnohem upřímnější, než sám chtěl. "To nám pomáhejte všichni bohové. Omlouvám se ale mám ještě nějaké povinnosti. Sluhové vám přichystali pohodlné postele, musíte být unavení." Velekrál vstal a uklonil se. Sluha tě odvedl do velkého pokoje, kde byla připravena pohodlná postel. |
| |
| soukromá zpráva od Saluris pro |
| |
| Aras Haldron Přikývla jsem k souhlasu a usmála se na Korra. Poté jsem pouze poslouchala rozhovor mezi drakem a Velekrálem. Moc jsem tento rozhovor nepochopila, možná to bylo únavou a nebo mám dlouhé vedení. Určitě se mi brzy dostane vysvětlení a něco mi říká, že i já uvidím tu tajemnou osobu. Ty jo konečně se snad prospíme. I když je Korr zkušený, musí být také hodně unavený. Rozloučili jsme se před našimi pokoji a já vkročila dovnitř. Postel vypadala opravdu nadýchaně a Kuro hned na ní vyskočila. Z jejích očí jsem hned vyčetla že se v noci někam chystá. Pohladila jsem ji po malé hlavičce a pro případ jejího úprku jsem otevřela okno. Pak jsem s příjemným vyčerpáním ulehla do postele a byla jsem hned tuhá. Kuro zatím spala u mě. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Takže je to takové útočiště jo? Ale fakt že je tu prázdno." Odpovím jen na jeho povídání, když dojdeme ke skalám. "Dá se tu dobře schovat. Z vrchu jsem si to tu prohlédl, je to tu hodně kličkovité." "Nadlábnem se, já si zase vezmu první hlídku." |
| |
| Aras Haldron Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Když si se probudila bylo nádherné ráno. Vlastně si prospala celý den a celou noc. Kuro seděla na okně spolu s malým podivně oblečeným chlapcem v šedé. Ten se na tebe podíval a v úsměvu ukázal své ostré kočičí zuby. Zaplavily tě zvláštní pocity. Viděla jsi obrovskou starou divokou zelnou kočku s křídly. "Čeká tě, drak", řekl chlapec. "Pojď za mnou," dodal a proměnil se. Kabuko počkal, až vstaneš a oblečeš se. Vedl tě chodbami na jedno z nádvoří. Korr seděl na lavičce a měl společnost. Byla to nádherná žena středních oblečená celá v zeleném. Žena na tebe upřela medově sladké plazí oči a důkladně si tě prohlédla. "Líbí se mi. Vlastně ze všech tvých žáků je nejhezčí. Doufám, že nebudu muset žárlit", řekla. "Ëruvie tohle je All, All Ëruvie," představil vás Korr, který vypadal notně nejistě. "Ëruvie, dneska dopoledne nebudu mít čas. Můžeš si dělat co chceš. Uvidíme se po obědě a myslím, že na tebe dohlédne Kabuko, kterému se líbí tvoje kočka". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přístav Araibe, Příměstí 3. 4 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše, první rok vlády císaře Bardase (Saluris) Kůň pohodil hlavou a vyrazil v před. Cesta byla dlážděná a udržovaná, takže se po ní dalo jet i po setmění. Jelo se ti pohodlně a cesta rychle ubíhala. Kolem půlnoci začal kůň zpomalovat. I takové dobré zvíře jako byl on, si potřebovalo odpočinout. Na chvíli jste zastavili. netrvalo to dlouho a dalo se znovu vyrazit. V ranním svítání jsi dorazil na Velkou křižovatku. Už takhle ráno byla plná pocestných co směřovali do hlavní města, tvá cesta vedla dál na jih. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Aleon má pravdu. Jakákoliv zbraň je jenom tak dobrá, jako ten co ji drží v ruce. No možná ještě něco. Nikdy nikoho nepodceňuj, nejnebezpečnější bývají ti od kterých top čekáš nejméně", dodal Orest a pustil se do jídla. "A já budu nebezpečný", zeptal se Vill a myslel to zcela vážně. Orest se na tebe podíval, než mu odpověděl. "Ty už jsi nebezpečný", řekl a usmál se na chlapce. Dojedli jste a byl čas znovu vyrazit na cestu. Orest se opřel o svou hůl a pevným krokem vyrazil v před. Pane Aleone, já nepotřebuji koně, ale pořádného vesnického ševce. Tyhle boty jsem si vypůjčil z vojenského skladu a sám víte jakou kvalitu má vojenský erár. Popravdě tyhle boty vůbec nestály za těch deset dragonů, co za ně císařská vojenská pokladna zaplatila. myslím, že si někdo namastil kapsu" |
| |
| Jídelna |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desatý rok vlády císaře Manuela (John-Stín) Kolem se rozpoutala vřava. Kentauři řehtali, tloukli kopyty a křičeli. Jedni, "je to zbabělec. Zrádce, zabijte ho." Druzí, "Má pravdu. Lidé nás chtějí nechat vyzabíjet" Kolem tvojí hlavy proletělo mohutné poleno a za ním druhé. Proběhl kolem tebe jeden z kentaurů a mával velikým rožněm. To co se dělo potom vypadalo jako bitva koní ozbrojených vším co právě našli. Bylo to brutální jako jarní souboj o klisny. "K sobě, k sobě", křičel Arist na lidi s karavany. Měl k tomu dobrý důvod. Skupinka těch nejstarších a nejdivočejších kentaurů se probíjela táborem a každého člověka, který se jí dostal pod ruce, bila hlava nehlava |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Na Villovu otázku jsem jen lehce nadzvedl obočí a mírně usmál, ale s tím co Orest řekl musím souhlasit, Vill by už nejspíše byl schopen obstát nějakému horšímu bojovníkovi. Dobře, kdybys změnil názor, řekni. S těmito slovy jsem se vyhoupl na koně a když jsem se uvelebil pokračoval jsem. Máš pravdu vojenská výzbroj je poslední dobou špatná, zaprvé je větší korupce a jakmile se blíží válka kvalita je horší, hledí se jen na kvantitu. Potom se na něj usměju a dodám. Myslím, že Vill bude mít plno otázek možná by jsi si s ním mohl promluvit já pojedu v čele kdyby náhodou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Najedli jste se a Merovech brzy usnul jako dřevo. Noční ticho rušilo jenom jeho chrápání a občasné zaržání koně. Na chvíli jsi usnul. Probudilo tě citelné ochlazení. Na louce kolem skal hořely ohně a viděl jsi spoustu postav. Některé byly v dlouhých řízách, jiné v bronzových zbrojích. Mnohem víc tam bylo obyčejných lidí, prostých vesničanů, jejich žen a dětí. Všichni měli tváře obracené ke skalám a tebe si vůbec nevšímali. Modlili se, opakovaně padali na zem a povstávali. Přivedli oběť. Byl to vysoký statný muž. Šel hrdě a vzpřímeně, ve tváři mu vůbec nebylo vidět strach. Jeden z kněží mu bronzovým nožem prořízl krční tepnu. Krev smáčela holou skálu. Najednou se vše rozplynulo a ty jsi seděl, tam kde jsi usnul. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Snad by i tahle noc byla stejně stereotypní, ale přes den jsem se musel unavit více, než obvykle a musel jsem zaklapnout. Nejdříve jsem nic neslyšel, ale potom se kolem nás objevili nějací lidé. Spousta obyčejných lidí, venkovanů, ale i někteří ve zbrojích. Nevím, kde se tu vzali a ni proč jsem se nevzbudil dříve. Zdálo se, že si mne nevšímají a už jsem chtěl sáhnout po Merovechovi, abych ho vzbudil, ale to mě zaujal nějaký muž a kněží. Přistoupil ke skále bez známek strachu a nechal se dobrovolně podříznout. Vykolejilo mě to, bylo to tak rychlé a náhlé. Potom ale všechno zmizelo, jako pára nad hrncem. Seděl jsem tam, co předtím, jen okolo byla tma a nikdo nikde. Zamrkal jsem a proměnil své oči na ty vlčí. Nikde nikdo nebyl a já přemýšlel, co to bylo. Na sen to bylo moc živé, možná nějaký magický otisk z toho místa a promítl se mi do hlavy. Ale proč? Proč mě? Taky mi hrabalo, jestli to má co společného s tím, co se začalo dít. Mrtví vstávají z hrobů, podivné zvuky... Nedalo mi to a stejně jsem potřeboval Merovecha za chvíli vzbudit. Štouchl jsem do něj. "Hej, vstávej, vstávej... Stalo se něco podivného." |
| |
| soukromá zpráva od Saluris pro |
| |
| Tábor Aridne, vojenský tábor 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Tvůj zástupce se podrbal na hlavě. "No díky tomu rannímu kázání nám utekly nástupy. Teď budou desátníci a kaprálové honit mužstvo po placu. Je to potřeba, bohové opravdu je toho potřeba." Otočil se k tobě a povídá. "Myslím, že je na čase vás seznámit s nejdůležitějším mužem jednotky. Ubytovatel Desátník Chamtivá tlapa je teď u sebe. Mám v plánu ho navštívit od včera, kdy se mi rozpadly nové boty. Taky jsem viděl muže, kterým vydali ohnuté a zrezivělé přilby a meče. O zatuchlé mouce v kuchyni ani nemluvě. No a desátník prohrál včera tři sta dragonů a má novou hedvábnou uniformu". Ani nesledoval jestli jdeš s ním a zamířil jsi to k dlouhé budově skladů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se zvedl jako střela. V jedné ruce držel dlouhou dýku na které spal a druhou se chystal krýt. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že nejde o život. Na tebe se ani nepodíval, jenom pomalu větřil, znovu a znovu nasával vzduch. Teprve po chvíli ti věnoval svou pozornost. "Co se stalo. Mluv, něco tě muselo pořádně vyděsit, jsi bílý jako stěna" |
| |
| soukromá zpráva od John-stín pro No tak to začalo zajímavě sotva kentaur domluvil ostatní kolem něho na něj začli hulákat že je to zbabělec a zrádce ale zase druzí mu dávali za pravdu tak se to pěkně rozdělilo na dvě skupinky a ty se po chvilce dohadování do sebe taky pustily netrvalo to moc dlouho a těsně kolem mé hlavy prolétlo dost velké poleno a tak jsem moc dlouho nečekal a stáhl se kus dozadu do bezpečí od kentauru ale tak abych se držel pořád v blízkosti Arista nebo ho měl neustále na očích a tu jsem zahlédl jak mým směrem letí další poleno jen tak tak jsem mu uhnul že jsem sebou praštil na zem do nějaké hroudy bahna. Když jsem se zvedal jen jsem zaslechl Arista jak volá na své lidi k sobě k sobě a zahlédl jsem jak několik ze starších kentauru pobíjí lidé co jsou kolem. Co se stalo probleskne mi hlavou přijaly nás přátelsky a ted se nás tu snaží pobýt no doufám že se to vyjasní nerad bych s nimi bojoval ale i tak si pro jistotu připravím do ruky dýku a druhou jsem připraven tasit meč. Pak počkám ve skupince arista jak se bude situace dál vyvíjet. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Bylo to jako... jako sen, ale nebyl to sen," začnu povídat. "Nejdříve jsem ztuhl. Myslel jsem si, že jsem usnul a kolem bylo najednou spousty lidí. Obyčejní, i ve zbrojích. Už jsem tě chtěl budit, ale pak se tam objevil kněží a nějaký chlápek. Šel naprosto dobrovolně tady," zvednu se a ukáži na místo, kde stál. "Tady, přesně tady a nechal se dobrovolně podříznout." Přejdu blíže k Merovechovi. "Ale pak najednou šup," lehce lusknu prsty, "a všechno bylo fuč." Stále nějak nemohu uvěřit, co se to vlastně stalo. "Bylo to, bylo to, jako by si tam teď stál ty, tak to bylo živé. To nebyl jen sen..." Zamyslím se. Mohla by to být práce nějakého čaroděje nebo co já vím. Viděl jsem už dost podivných věcí. "Možná, možná jsou ty skály očarované, aby zaháněli každého pryč... A nebo někdo chtěl, abych tohle viděl." Rozhlédnu se kolem a mezitím zamrkám očima, takže z lidských přeměním na vlčí, tmavě žluté. Vidím tak dobře ve tmě. Zavětřím, ale ani oči ani nos mi nic nenaznačují. "Co to mohlo být? Nenapadá tě něco?" |
| |
| Hraničáři Divočina, země barbarů 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Díky braši, tak snad brzy na shledanou!" mávnu jim na pozdrav a vydám se zpět směrem k domovu. Cestou příliš nepospíchám, šetřím síly....a když je příležitost se osvěžit nebo něčím potěšit chuťové buňky, tak toho využiji. K večeru si opět budu hledat místo ke přespání. A po nedávném setkání s hraničáři se snažím takové místo lépe přirozeně zamskovat a případně i trochu zamést stopy. *Rád bych se v poklidu vyspal až do rána.* |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest se jenom jemně uklonil a počkal na Villa. jejich rozhovor se stočil k dějepravě a k dávno mrtvým císařům. Cesta ubíhala poklidně vpřed. Nebyli na ní žádní pocestní a ani v okolí nebylo vidět mnoho lidí nebo nějaký dobytek. Zato jste co chvíli potkávali u cesty stopy velkých táborů , co tady zbyly po armádě. V podvečer se před vámi objevila malá vesnice. nebylo to víc než pár domků, ale uprostřed stál pořádný vesnický hostinec a vůně pečeného berana byla cítit na míle daleko. Vill dojel až k tobě a začal škemrat. "Zatavme tady, nebudeme přece zase spát pod hvězdami, když nad sebou můžeme mít střechu" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech jenom napjatě poslouchal. "No říká se, že když je těžká doba, tak tady obcházejí duchové mrtvých lidí. Nevím proč se to stalo zrovna tobě, možná. No nevím a netroufnu ani hádat. Strach a magie mají strašlivou sílu, pokud se použijí společně. Víš co běž si lehnout. Já za tebe vezmu hlídku. Uvidíme, možná uvidím něco i já", řekl Merovech a přihodil několik větví do ohně, který se poslušně rozhořel. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Koukal jsem na opuštěné tábory a mezitím poslouchal konverzaci mezi Vilem a Orestem. Až jsme se k večeru konečně dostali k vesničce, hospoda vypadá velmi lákavě a ještě než se ke mně Vill dostal jsem se rozhodl, že tam přenocujeme. Na jeho žádost jsem se pak už jen široce usmál a pobídl koně, tak jedem už mám hlad. U hostince sesednu z koně, řádně ho ustájím a pak vejdu do hospody, objednám pokoj, ale ještě předtím se posadím do lokálu a objednám si jídlo a pivo, jeden korbel posunu i před Villa a lehce se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 11. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Musím ti říct, že to bylo teda jako živé..." Zakroutím hlavou. "No nic, zalehnu. Třeba se to bude opakovat a něco zjistím," usměji se a pak zalehnu. Merovech ještě přihodí do ohně a ten se rozhoří. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta k jihu, Příměstí 3. 4 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše, první rok vlády císaře Bardase (Saluris) Projel jsi Velkou křižovatku. Cesta dál na jih byla mnohem hůře udržovaná a cestovalo po ní mnohem méně lidí. Cesta ti ubíhala celkem rychle. Ne trvalo dlouho a dorazil jsi na malé tábořiště. Ještě na něm byly patrné stopy. Těžké vojenské boty a malé stopy dítěte, k tomu dva koně. Byli tady včera večer, takže mají asi den náskoku. nezbylo ti než znovu vyrazit na cestu. Dál po téhle cestě je malá vesnice a v ní zájezdní hostinec. Pokud budeš dost rychlý, možná je v něm zítra ráno dostihneš. |
| |
| Cesta k severu Divočina, země barbarů 3. 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Putoval jsi celý den. Bylo to únavné a namáhavé putovaní. Bylo ti naprosto jasné, že kdo může snaží set tady plout po řece. K večeru jsi našel místo, kde by se dala strávit noc. Malý ostrůvek utopený v moři divokých růžových keřů. Bylo to naprosto nenápadné místo, jedinými jeho obyvateli byla rodina divokých koček, což bylo nanejvýš dobré znamení. Netrvalo dlouho a usnul jsi na posteli z mechu a kapradí. Noc byla klidná, kdo by tě taky tady tak daleko od lidí rušil. Možná se u tebe zastavila liška na svých cestách a divila se co tady vlastně děláš. Ráno tě vzbudil říční chlad a valící se mlha. Byl čas znovu vyrazit na cestu a k domovu ti zbýval ještě pořádný kus. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 12. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Ráno tě vzbudil Merovech. Už od pohledu silně zamyšlený, v hrnci míchal ovesnou a kaši a drbal se po bradě. "No už je mi asi jasné proč se tady neschovávají místní. Nevím kdo z vesničanů by vydržel opakující se vidiny každou noc. Já viděl enty, chodící stromy, mluvící zvířata, kožoměnce a jiné podivné věci. Ty jsi sám jsi kožoměnec, takže máš dost široké obzory. Vesničané jsou ale velmi prostí lidé a ti by odsud utekli a mysleli si přišel konec světa. Taky sem měl vidění, ale jiné než ty. Viděl jsem co se stalo, když sem přišli Dračí muži. Byla hodně krvavá záležitost a pád jednoho světa, který se dost podobal našemu světu na severu. Pojď se najíst a vyrazíme. Chci nechat duchy tohohle místa na pokoji a doufám , že nebudu muset přemýšlet nad tím proč se probudili" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) V hostinci bylo plno. Většinu stolů obsadili místní z širokého a dalekého okolí, kteří si přišli odpočinout od svých žen a tuhé práce. U jednoho stolu seděli vozkové a obchodní cestující. Orest se od vás odpojil a přisedl si ke stolu, kde sedělo několik mužů jeho věku. Chvíli si jenom povídali, pak se ale odněkud objevily kostky domina a stařečkové začali hrát. Orest vypadal viditelně šťastný, že si může popovídat s někým svého věku. Hostinská donesla pivo a postavila před vás mísu s kusy pečeného berana, zeleninový salát a pořádný pecen chleba. Posunul si jedno pivo Villovi. Ten se na tebe nevěřícně podíval a pak se napil. Bylo na něm vidět, jak je na sebe hrdý a vypadal dokonce o něco starší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá cesta, Thema Tharikon 26. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; desátý rok vlády císaře Manuela (John-Stín) Arist se postavil na obrácený sud, aby měl větší možnost rozhledu. Pohledem přelétl svou skupinku. "Těsněji k sobě. Těsněji. Musíte cítit ramena, těch vedle.", řval na vás hlasem poctivého setníka. Skupina vzteklých kentaurů se dostala až k vám. Bylo ale vidět, že se jim nechce najíždět do uzavřeného šiku. "Tři kroky v před", zařval Arist a skupina se pohnula. Kentauři ucouvli, tohle už vůbec nebyl boj, jaký by se jim líbil. Netrvalo dlouho než se situace uklidnila. Arist si sedl na sud a nechal kolem kolovat láhev dobré pálenky z zásob karavany. "O bože, někdy si připadám starý a unavený. Už bych to měl pověsit na hřebík a usadit se někde, okopávat vinnou révu a sledovat vnoučata", řekl ti a zapálil si dlouhou dýmku. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 12. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Duchové? No to my chybělo... Jako by nestačilo všechno ostatní... Povzdychnu si a přisednu k Merovechovi. "Takže ty taky jo? A každý viděl něco jiného. Zajímavé..." Zamyslím se a zakroutím hlavou. "Tak jestli se nás snaží jenom vyhnat, nebo je v tom něco víc? Čert to vem... Najíme se a vyrazíme, vůbec se mi to tu nelíbí..." Začnu dlabat a nepřestávám si kontrolovat okolí. Hodím pohledem po Merovechovi a zeptám se. "Jak vidíš cestu? Mám zase letět, nebo už bude klid?" |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Tania) Ráno tě vzbudil sluha. "Má paní Velemágové tě očekávají v Tiché síni" , řekl uklonil se a zmizel. Chodby Velekrálova paláce, který byl po posledních deset let tvým domovem, byly neobvykle rušné. Jenom stráží tady bylo trojnásobně více, než obvykle, k tomu nekonečné zástupy služebnictva. Celé to mraveniště, vypadalo skoro vyděšeně. Stráže před Tichou síni se ti hluboce uklonily a otevřely dveře.
Uvnitř byli Velemágové, těch šest, které si dobře znala. Chyběl jenom Lisë Černý, ten ale nikdy neopouštěl své komnaty v hlubokých sklepeních. Byly tam i dvě tváře, které jsi neznala. Muž a žena, oba středních let a oba v zeleném. Ona měla hlavu položenou na jeho rameni a on tě sledoval upřeným pohled. Přísahala by si, že ani jednou nemrkl. "Pojď blíž", oslovil tě Arinë Zlatý, nejstarší z Velemágů. "Máme pro tebe úkol Tanio. Bude potřebovat hodně odvahy a hodně umu. Jsi ochotna ho vykonat", zeptal se tě Derien Modrý. Žena v zeleném opustila své místo a došla až k tobě. Obešla tě dokola. "Je slabá. Je slabá na duchu i těle. Nemáššš dossst odvahy aby si došla nakonec", řekla a podívala se ti přímo do očí. Zorničky se jí stáhly, tak jako u koček nebo u hadů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 12. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech si taky sedl ke snídani. "Nemyslím, že by nás chtěli vyhnat. Spíš si myslím, že uvízli ve svém světě. Pád jejich světa, pro ně byl tak strašlivý, že hodně z toho strachu uvízlo tady na tom místě. Něco ho jenom muselo probudit". Dojedli jste a byl čas znovu vyrazit na cestu. "Ano budu rád, když poletíš napřed. Dračí vojáci jsou sice disciplinovaní, ale ještě jsem neviděl vojsko, které nepálí, neloupí, nevraždí, neznásilňuje." Den i počasí bylo nádherné, jako stvořené pro létání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vill se hluboce zamyslel. "Moc si toho nepamatuji. Jsou to jenom obrázky, takové letmé vzpomínky", řekl. To usilovné přemýšlení, vzbuzovalo dojem, že je straší než opravdu je. "Všude bylo plno jiných dětí. Hráli jsme si spolu, hlavně na schovávanou. Služebné a Strážci nás potom honili po dlouhých chodbách vyložených koberci. Vzpomínám si na zahrady. Babička mě tam učila jezdit na koni a dával mi sladké bonbóny. Mohl jsem si jich vzít kolik jsem chtěl. Maminka nebyla ráda, když jsem jedl hodně bonbónů. Jednou večer si pro mě přišli do pokoje a odvedli mě pryč. Maminka plakala, ale nějaký muž ji utišoval.Tak to musí být, říkal pořád dokola a objímal ji. Mě odvedli pryč. Ty muže jsem neznal, byli vysocí oblečení do purpuru a mluvili cizím, takovým tvrdým jazykem. Druhý den mě odevzdali u mistra kameníka", odpověděl ti a napil se. |
| |
| soukromá zpráva od Saluris pro Já tolik unavený nebyl. Přece jen Takovéhle práce za ˇˇkořistíˇˇ jsem dostával často a mnohdy jsem jel dál než je zdrávo. A to jsem vždycky bívával rád že jsem dostal aspon toho koně. |
| |
 | soukromá zpráva od Tania pro Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë Probuzení do nového dne. Probudil mne sluha. Podle jeho promluvy mne očekávají Velemágové. Nevím co by mohli chtít ale i tak se obléknu do své bílé róby a vydám se za nimi. Už delší dobu zde žiji a ne že by to tu nebylo příjemné, to ne, ale poslední dobou je tu přehršel stráží a to nikdy nevěstí nic dobrého. Dostanu se do Tiché síně. Stráže se mi klaní. Je tu spousta známých tváří. Dojdu až k Velemágům. Tam stojí mně dvě úplně neznámé tváře. Elf a elfka která se o svého druha opírá hlavou. On mne sledoval jako ostríž což mne lehce znepokojovalo. Pak mne oslovil Velemág Arinë Zlatý. Pak následoval Derien modrý s jeho ponukou. Pak, což mne překvapilo, mne obešla ona elfka v zeleném a promluvila. Jak se vůbec opovažuje. ,, Jsem si nad slunce jasná, že jsem ochotna tento úkol vykonat." řeknu jakobych opovrhovala slovy oné elfky. Pak se na ní otocím a v očích jako by mi zaplálo. ,,A kdo jsi ty, že se o mne opovažuješ pochybovat?" řeknu nejdříve s notnou dávkou opovržení ale pak se usměji. ,, Pokud se tedy necítíš na onen úkol silnější." řeknu jako bych jí k tomu vyzvala. Pak se otocím opět na Velemágy. ,, Tedy, o co se jedná?" zeptám se s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 12. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Fajn, budu dávat pozor z vrchu." Shodím ze sebe oblečení a opět ho upevním na svého oře. Pohladím ho po krku, mrknu, skočím a už si to fičím směrem vzhůru. Je krásně, slunečno, mírný vítr. Co si jen pták může přát. Dávám pozor, kroužím kolem a sem tam to vezmu i skrz korunu stromů. Většinou podle toho, jak moc je les hustý nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Hmm, zajímavé na dětství si pamatuje, ale přitom neví kdo ve skutečnosti je, vskutku podivné, ale co ničemu to nevadí. Rodiče se vždycky o nás starají a matky jsou k tomu, aby nás vychovávali tak to musela dělat. Lehce se usměju. Já moc dobré dětství neměl, mí rodiče zemřeli a vychovával mě strýc. No, už to dojíme a půjdem spát zítra nás čeká dlouhý den. Dojíme jídlo a pak jdu obědnat pokoj, jakmile se mi ho povede sehnat tak jdu spát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Tania) Ta v zelením na tebe zasyčela a před obličejem ti scvakly dračí zuby. Trvalo to jenom okamžik, než se vrátila do své elfí podoby. "Sebevědomá je dost. Statečná je dost, aby mi odporovala. Líbí se mí." Řekla a vrátila se ke svému společníkovi. Ten ji něžně pohladil po hlavě a pak oslovil tebe. Daleko na východě leží hrobka. Před mnoha tisíci lety, jsme tam něco pohřbili a zapečetili. Nyní potřebujeme někoho kdo v tichosti a nenápadně dojde, až na dané místo a přesvědčí se jestli jsou pečeti v pořádku". Na chvíli se odmlčel a teprve po dlouhé chvíli pokračoval. "Je to mnoho mil cesty, jak bych letěl já. Území za Modrými horami, patří divokým národům a temným bestiím. Nikdo z nás tam nemůže dojít, jsme příliš velicí a nápadní" |
| |
| soukromá zpráva od Tania pro Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë To co následovalo mne celkem šokovalo. Chvíli jsem zůstala ztuhlá. Protřepu si mysl. Musím zústat chladná jinak mě "sežerou". Elfka měnila názor. Pak se vrátila ke svému druhovi jenžji pohladil po vlasech. Pak začal mluvit onen elf. Vysvětloval mi podrobnostio úkolu. Je mi celkem jedno jak je to daleko. Pokud to pomúže míru, dokážu to. Pak se elf odmlčí. To mi dá chvilku na přemýšlení. Proč se tam nevydají sami. Vždyť jsou dost mocní. Pak začne po své dlouhéodmlce opět mluvit. Nakloním hlavu doprava. Stříbrné vlasy se mi svezou po krku směrem dolů a zorničky se mi soustředěním stáhnou. ,,Dokážu to. Tím si můžete být jisti. Udělám pro to maximum." řeknu oshodlaně směrem ja k dvěma elfúm tak k Velemágům a napřímím hlavu opět zpátky. Pak se usměji. ,,Vyrazím okamžitě. Dejte mi jen chvíli na přípravu." řeknu a rozejdu se zpátky do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Tania) Všem v místnosti se viditelně ulevilo. velemágové si vyměnili úlevné pohledy. "Jsme ti velmi vděční, že jsi se rozhodla s takovou odvahou. Teď jen jak tě vyslat na cestu co nejrychleji, čas není to čeho by se nám zrovna dostávalo".Promluvil Derien a vypadalo to, že s ním všichni souhlasí.Ta v zeleném se na tebe jenom usmála. "Připrav se. Počkám tě tady před síní a zanesu tě tak daleko jak jen to bude pro má dračí křídla bezpečné". |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 12. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se znovu pustil spletitými uličkami lužního labyrintu a tobě tam na hoře mohl jenom závidět. Jako vždy ho trápily obvyklé obtíže tohoto cestování, hustý les a vzteklí komáři. Tys se měl ovšem jako v bavlnce. Mírný vítr ti čechral křídla a pod tebou ubíhaly míle tiché lesní masy. Kolem poledne jsi jasně a zřetelně uviděl starou kamennou silnicí mířící k jihovýchodu a k říšským hranicím. Bylo vidět i jasné stopy lidského osídlení. Les prudce prořídl a kolem cesty se ukázaly vesnice. Většina z nich byla prázdná. jen tu a tam z kouřových otvorů ve střechách stoupal dým. Nikde ale nebylo vidět žádná domácí zvířata. Na cestě bylo téměř mrtvo, jen občas se jedním nebo druhým směrem prohnal jízdní posel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 3. a 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Hostinský vám dal jeden z pokojů nahoře nad výčepem. Vill byl pekelně unavený a byl rád, že se konečně dostal do postele. jenom co se dotkl peřin usnul jako dřevo. Jako poslední z vaší společnosti se dostavil Orest. Byl v celkem veselé náladě. "Není nad příjemnou společnost. jednomu z těch starců jsem před třiceti lety zachránil nohu. Přejel mu ji volský potah", začal a klidně pokračoval. "Zatím nás tady nikdo nehledal. Eparchovi muži a císařští špezi odsud odtáhli, hned jak odešla armáda. Cesta před námi by měla být taky volná. Čeká nás ještě pět mil Příměstím a pak už je Thema Athenikon. Císařští tam nejsou moc v oblibě, odvedli odtamtud hodně mladých mužů, koní a peněz do války s Elfy." I Orest byl nakonec rád, že je v posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 12. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Vítr mi čechral peříčka a tady z vrchu jsem měl jako obvykle krásný rozhled do dalekého okolí. Chudák Merovech se dole trmácel lesem a bažinami, museli ho zase brutálně žrát komáři. Mě stačila ta chvíle před tím. Potom už bylo něco k poledni a dole pode mnou se objevila jasně viditelná štěrková cesta. I takhle z výšky bylo vidět, že byla prošlapaná lidskými stopami. Les pomalu mizel a já uviděl náznaky prvního osídlení. Nezdálo se, že bu tu bylo moc husto, naopak. Jen sem tam byl vidět dým stoupající z komínů a ani jsem nezahlédl snad žádnou chovnou zvěř. Když jsem se pořádně rozhlédl a zkontroloval okolí, jestli v dohledu není ani živáčka, sletěl jsem dolů za Merovechem. Proměnil jsem se a podíval se na něj. "Zdá se tu celkem pusto," mávnu rukou směrem k vesničkám. "Jako by všichni někam zmizeli." |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 3. a 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Vill se hned svalil a usnul, jen jsem se pousmál, ale chápu ho, musel být dost unavený, den byl dlouhý a on na to není zvyklý. Počkal jsem, až přijde i nadšený Orest. Na jeho poznámku že potkal muže, kterého zachránil, jsem jen prohodil. No jo svět je malý. Poté Orest pokračoval a tehdy mi spadl kámen ze srdce, zároveň se mi ale i přitížilo. Musím ale říct že je dobře že špehové odtáhli, ale trochu mě děsí, že nás tu ještě nehledali, podle mě jsem určitě přijdou, dřív nebo později, ale snad tou dobou už budeme pryč. Poté se už jen připravím pokoj, ke dveřím dám stolek a na ně něco co když spadne udělá hluk, stejnou věc dám i k oknu a půjdu si lehnout přičemž zbraně si dám na dosah a pak už upadnu do lehkého spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Noc byla klidná, jenom ráno vás vzbudilo Orestovo chrápání. Venku bylo hezky a sluníčko nad obzorem věstilo první letní vedra. Dole ve výčepu bylo až na pár vozků naprosto prázdno. K snídani byla míchaná vejce. Orest si od hostinského vyzvedl nové boty a pak se pustil do debaty s Villem. Mluvili o nějakých dávných císařích a o obchodu s otroky. Nakonec jste vyrazili. Cesta ubíhala rychle a klidně, jenom Orest pořád otáčel hlavu dozadu, jako by kohosi vhlížel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 12. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Utekli", řekl Merovech a podrbal se na hlavě. "Jenom nevím, jestli je to dobře nebo ne. Dneska bych chtěl tábořit u opuštěného města. Není to odsud daleko, ale budeme muset po cestě". Trvalo to ještě dobré čtyři hodiny, než Merovech dorazil k silnici. Tam nasedl na koně a vyrazil po silnici k jihu. Netrvalo to dlouho a uviděl jsi kam směřuje. Původně jsi to z té výšky považoval za obyčejný skalnatý a kamenitý terén, kterým se vinula silnice. Byly to ale městské ruiny a byly obrovské, i když značnou jejich část zakrývaly křoviny a divoký les.
Merovech zapálil oheň v úkrytu za starými domovními zdi a ukázal ti, že máš přistát. "Dneska je to poslední den v zemi Dlouhých brad. Zítra vstoupíme do říše a vyrazíme plnou rychlostí k Dračímu městu" |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Až na to chrápání to byla celkem příjemná noc, žádné podezřelé zvuky a ani žádní opilí žoldáci, podtrženo sečteno konečně jsem se docela dobře vyspal. Ráno jsem se velmi dobře nasnídal, vejce a pivo sen každého vojáka, nicméně byly jsme celkem nápadní takže jsem chtěl co nejdříve vypadnout, rychle jsem zaplatil doplnil zásoby a vydali jsme se na cestu bohužel jakmile jsem vyšel ven pocítil jsem letní vedro, lehce jsem heknul a pak nabručeně řekl. Jak já nesnáším léto, to vedro je ubíjející a ta zbroj to jen zhoršuje, ještě že jsem zvyklý ale ty první dny bývají nepříjemné. Po cestě jsem si všiml jak se Orest otáčí. Čekáme snad někoho Oreste, ráno jsem spěchal a nějak jsem se zapomněl více rozhlížet, doufal jsem že tam nepřijdou tak brzy, ale hádám že ty máš jiný názor. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 12. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Dobrá," prohodím k Merovechovi. "Nevím proč, ale dneska na mne začíná padat únava nějako brzo," povím a pak se už jen vznesu do vzduchu a vyletím vzhůru. Trvalo to, ale pak se Merovech dostal na cestu a zřejmě ke zmiňovanému starému městu. Tedy k tomu, co z něj zbylo. Jen samá ruina a většina z nich byla zakrytá v zeleni. Na jeho znamení jsem přistál za domkem, kde Merovech rozdělal oheň. Oblékl jsem se do své zbroje, která taky moc dobře hřála. Výhoda kůže... A zítra prý alou do dračího města. Doufám, že na nás nebude čekat žádné překvapení... Měli by jsme zjistit, co a jak a zase se fofrem vrátit, než se něco stane. Pak můj pohled spočine na květině, kterou jsem dostal od Agnes. Vytáhnu jí z náprsní kapsy a přivoním si. "Ať to máme brzo z krku... Mám si zase vzít první hlídku?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země Dlouhých brad 12. a 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech sundal postroje z koní. "Ano budu rád když si vezmeš první hlídku. Je to dobrý zvyk a funguje to", dodal a vesele se na tebe zašklebil. Noc proběhla nad očekávání klidně. Výjimečně nebylo nic co by vás rušilo, nebo nedej bozi strašilo. Ráno tě probudil svit slunce a vůně snídaně. Merovech už se chystal na cestu. "Dnes pojedeme oba na koních. Musíme přejít hranice a nechci provokovat Dračí stráže. Jejich kouzelníci by tě mohli odhalit, což by nemuselo být příjemné." Řekl když nasedal na koně. Vyjeli jste po staré silnici a zamířili na jihovýchod. Jeli jste jenom dvě hodiny, než se před vámi obvila řeka a za ní pevnost. Přes řeku vedl most a na jeho protilehlém konci stály dvě veliké sochy. Nebyly tak působivé jako ty co jsi viděl u Velké řeky, ale stále byly dost působivé."Tady je hranice Dračí říše. Pod tou pevností je celnice" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest popošel až k tobě. "Ne nikoho nečekáme. Mám jenom takový pocit, že bych se měl ohlížet přes rameno. Pochop celý svůj život jsem strávil s císaři, mágy a vrahy, kteří často splývali do jedné osoby. V takové světě, když ti něco říká aby ses ohlédl, tak se ohlédneš i kdyby si byl sám v prázdné místnosti. Sám jistě chápeš o čem mluvím", dodal a znovu se ohlédl. Víll si mezitím četl v nějaké knize, kterou mu Orest dal. "Já jenom doufám, že mě straší vlastní opatrnost a nic horšího", řekl Orest nakonec a vrátil se k mladému chlapci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta k jihu, Příměstí 4 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše, první rok vlády císaře Bardase (Saluris) Přes noc se jelo dobře a příjemně, přesto se již na tobě i na tvém koni začínaly projevovat známky únavy. Kůň již nešel tak živě a tebe bole celé tělo. Tedy ze všeho nejvíc tě bolela zadnice. Nakonec jsi nabyl pocitu, že kdyby jí dali bohové hlas, tak tak by křičela, jako by ji vraždili. Slunce vyšlo brzy a dalo najevo, že s postupujícím dnem bude čím dál tím víc tepleji. Asi kolem desáté hodiny ráno se před tebou objevila malá vesnice. Byl to spíše shluk několika domů, v jejichž středu u cesty stál velký hostinec. To bude nejspíš to místo, které hledáš. Tady by si měl najít svou práci. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Chápu, mě taky učili abych si v jednom kuse hlídal záda, možná že jsem teď trochu polevil v bláhové představě, že tady budeme trochu víc v bezpečí, ale císařství má dlouhé prsty, nicméně naučil jsem se spoléhat na instinkty a vzhledem k tomu že to vypadá, že ty máš nějaké cítění a věřím, že tvé instinkty budou v tomto ohledu ještě ostřejší než ty mé tak to ověříme. Cestou se začnu rozhlížet, kde bychom se mohli dobře schovat a mít rozhled na cestu, jakmile takové místo najdeme, schováme se tam a tak hodinu dvě počkáme, zároveň Villa poučím v oblasti správného pozorování a ukrývání, budeme hlídat celý obzor, hledám jakoukoliv známku pohybu a pokud i já budu mít špatný pocit, počkáme klidně i déle. Během čekání velmi potichu řeknu. Jen doufám, že tu čekáme zbytečně. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Země Dlouhých brad 12. a 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Na jeho odpověď o hlídce jen kývnu hlavou. Fungovalo nám to tak většinu cesty, proč to měnit. Ne, že by let nebyl únavný, ale přeci jen plahočit se dole. V noci byl klid a nic se nedělo. Tentokrát jsem ani neusl a nestrašili mě žádní zlí duchové. Brrr, oklepu se. Jo, byl to hnus. No a ráno mě probudili sluneční paprsky a vůně snídaně. A to je další výhoda, hlídat jako první. Nemusím ráno dělat snídani a probouzím se k připravenému. "Jo, radši jo. Nerad bych skončil s šípem v hrudi a nebo uprostřed ohnivé koule," odpovím směrem k Merovechovi. Pak jsem se převlékl, udusali jsme oheň a vyhoupli se na koně. Toho svého jsem poplácal po krku a vyrazili jsme na cestu. Netrvalo dlouho a narazili jsme na most přes řeku, který vedl k velké pevnosti a po jeho bocích stáli sochy. Tamty před tím byli větší, ale i tyhle určitě dali spoustu práce. "Celnice? Tady někdo ví, jak si hlídat vstup do říše." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Birke, země Skawerů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Kishon) Birke bylo právem jedním z největších měst severu. Z kopce nad městem jsi sledoval mravenčení lidí po dřevěných chodnících a mezi malými domy, obehnanými vysokým zemním valem. Jakmile povolily zimní ledy vyslal král Skawerů posly na všechny strany. Hledal silné a odvážné seveřany schopné vládnout mečem, nikdo ale nevěděl proč nebo k jakému účelu. Teď na vrcholu léta se na pláni před Birke shromáždilo dost početné vojsko. Viděl jsi zdobené stany Jarlů a vysoké šlechty , stejně jako i příbytky obyčejných válečníků. Cesta tě vedla dolů na pláň mezi dál stany. Byly tam všechny pachy a hluky vojenského ležení. Zaposlouchal jsi a všude kolem zněla jen jediná otázka. "Co se vlastně chystá. Do jaké války nás povolali". Odpovědi byly různé a všechny nebyly víc než drby. jedna věta se vinula jako nit. "Dnes má promluvit sám král". Nakonec jsi narazil na stoly verbířů. Kupila se před nimi dlouhá řada ozbrojených seveřanů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Nya Vlčí oko) Lesy Ferahlik domova se staly i tvým domovem. Byla to divoká, hornatá a lesnatá krajina, plná potoků a malých jezírek. Ferahlik tvůj nový přítel, domácí a učitel v jedné osobě se tě ujal s otevřeným srdcem. Naučil tě co věděl o místních stezkách, bylinách a zvířatech. Učil tě ale i jiné věci. Pod postelí měl schovaný dlouhý meč a nádherný luk a byl rád, když ti mohl předvést své bojové dovednosti. Dnešní den začal stejně jako ty předchozí. Po snídani tě starý pán poslal na místo zvané Jezevčí vrch pro byliny jimiž si ulevoval od těžkostí stáří. Cesta netrvala ani dvě hodiny. Jezevčí vrch byly vlastně staré ruiny. Kdysi to nejspíš byla vysoká strážní věž, dnes z ní ale zbyla jen hromada kamení provrtaná jezevčími doupaty. Horský Střežec, který jsi hledala měl nádherné modré květy a silnou příjemnou vůni. Už jsi se chtěla vrátit, ale něco tě zarazilo. Poprvé po hodně dlouhé jsi nikde neviděla Velkého vlka. Pak se věci sběhly rychle. Les všude kolem se rozezněl štěkotem početné psí smečky. Podle zvuku bylo jasné, že psi něco štvou. Na mýtinu, kde jsi stála vyběhl z hustého lesa nádherný jelen osumnácterák. Za ním vyběhli lovečtí psi. Jelen byl na kraji sil. Nechtěl už utíkat, sklopil hlavu a chystal se bojovat. Z lesa vyjeli tři jezdci. Neviděli tě, jelikož tě zakrývaly ruiny, ty jsi ale viděla jako na dlani. Zaujal tě ten první z nich. Byl obrovský, přes dva metry vysoký s černými vlasy, které zdobila koruna zlata a rubínů. "Bojoval jsi statečně, je čas to skončit", oslovil jelena. Do ruky vzal lovecký oštěp a vedl koně blíž , aby mohl zasadit ránu. Náhle se zarazil a zbledl. Jeden z jeho společníků mu do boku bodl dlouhý lovecký nůž. "Pozdravy od vašeho pana bratra", řekl třetí jezdců a bodl černovlasého nožem pod žebra, ten se skácel z koně. Ten co bodl jako první, na chvíli jsi mu viděla do tváře, kde chybělo jedno oko, hvízdl na psy. Ti poslušně nechali jelena být, stáhli ocasy a zmizeli za svými pány v lese. Les znovu ztichl a ticho narušovali jen sípění černovlasého, který na zemi bojoval o každý nádech. |
| |
 | soukromá zpráva od Nya Vlčí oko pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Už je to dlouhá doba, co žiji s mistrem Ferahlikem. Přijde mi to jako včera, kdy jsem seděla u svého oblíbeného stromu a sledovala všechno okolo sebe. Byl to pro mě navyknutý stereotyp, proto jsem na jednu stranu zase ráda, že jsem se dostala až sem - konečně jsem začala aspoň trochu žít a poznávat i jiná místa a osoby, s nimiž jsem se doposud nesetkala. Mistr Ferahlik byl pro mě vším. Někdy přemýšlím o tom, proč se ten stařec vlastně ujal mě, proč mi poskytl přístřeší, něco mě naučil a také mě nakrmil, vždyť pro něj jsem úplně cizí holka. Dokonce jsem se ho na to i ptala, svou odpověď jsem však nedostala. "Nyo," osloví mě mistr. Poté následuje prosba, zda bych nedošla na Jezevčí vrch pro jakési bylinky, které on požaduje. Samozřejmě s tím nemám žádný problém. Kopnu do sebe zbytky snídaně, přehodím přes sebe svůj oblíbený plášť s kapucí a vyrazím na cestu. Procházím lesem, na který už jsem si za dobu svého pobytu zde už celkem zvykla. Měla jsem naučené jeho stezky, které jsem si sama vytvořila, a tak nebyl problém s blouděním. Po dvou hodinách cesty jsem došla na místo. Nebyla jsem příliš udýchaná, jelikož jsem si dávala na čas - vždyť, kam taky pospíchat, když stále míjím ty krásné, zelené lesy. To, že se jedná o ruiny, mě trochu překvapilo. Byla to vlastně má úplně první změna terénu, kterou jsem podstoupila. Ani mi to nijak nevadilo - staré a rozpadlé trosky mi byly i vcelku sympatické. Mohu zde vzpomínat a uvažovat o tom, jak to zde vypadalo, když byly ještě funkční. Pak jsem zahlédla bylinu, kterou jsem hledala. Okamžitě jsem po ní vystartovala. Nadchla mě její výrazná vůně a sytě modrý vzhled. Pár kusů jsem utrhla a schovala. Když jsem se otočila a chystala se odejít, uslyšela jsem nějaké štěkání. Než jsem se stihla rozkoukat, vyběhlo několik psů, jelen a pár lidí. Reflexně jsem se skrčila, ovšem bylo mi jasné, že mě za troskami vidět nemohli ani vestoje. Ve chvíli, kdy se ten přerostlý člověk chystá skončit jelenův život, dá o sobě vědět osoba vedle něj a bodne mu nůž do těla. Ač mi vlastně můžou být ti lidé šumafuk, při tom pohledu mě trochu zamrazí a já si zděšením zakryji dlaní ústa. Během několika mála vteřin se všechno opět vytratilo - jelen utekl a zbylí dva lidé se spolu se psi vrátili svou cestou. Jediný, kdo tu zbyl, byl onen černovlasý člověk. 'Aspoň jde vidět, jací ti odporní lidé jsou. Samá faleš.' projede mi hlavou první myšlenka. Tenhle, co tu leží, také určitě nebude žádný andílek. Měla bych mu nejspíš pomoci, ale nějak k tomu ani nemám chuť. Stále se schovávám skrčená za ruinami, aby mě, pokud by se dotyční vrátili, neviděli. Pořád se tu okolo ozývá sténání a sípání toho člověka a já rychle přemýšlím, co bych měla dělat. Nakonec se vztyčím, vylezu zpoza zbořeniště, kapuci na hlavě upravím tak, aby mi bylo co nejméně vidět do obličeje a dojdu k dotyčnému. Nedělám nic - jen si nad něj stoupnu a prohlédnu si ho. Nekleknu si, nepokouším se mu zavázat ránu, nic. Tedy, aspoň zatím. Mám sto chutí vzít svůj nůž a bodnout ho pořádně, aby už konečně přestal sténat. Pak se ale uvolím s tím, že nebudu jako oni, necitelní a chladní zabijáci. Dřepnu si k němu. Předpokládám, že má na sobě brnění, nebo tak něco. Pokud se mi podaří nalézt u něj kus nějakého hadrového oblečení, odtrhnu velký kus a začnu mu s tím zavazovat ránu. Při celém tom "ošetřování" nevydám ani hlásku. Pouze si dám prst před rty a jemně syknu "pšššt", abych mu naznačila, že nemá tak halekat. Pokud chce pomoct, tak ale v klidu. |
| |
| Cesta k severu Divočina, země barbarů 3. 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Další den kráčím opět směrem k domovu. *Pospíchat zřejmě není kam. Přesto se chci podívat, co z vesnice zůstalo. Třeba někdo se vrátil.* V hlavě si rovnám myšlenky na události posledních dnů, vzpomínky na všechny příbuzné, známé a sousedy. *Co bude dál? Dost bude záležet na tom, co najdu doma. Ta nabídka Ulleho s možností nastoupit do služeb na panství Arnulfa - to nezní špatně. Jakže to říkal? Jeho panství najdu cestou podél Lososího potoka, u břehů jezera Hluboká voda. Tam se budu moci pomstít.* Cestou si vykračuji dál volným krokem. V tváři mi hraje spokojený úsměv, protože příroda okolo mne mi cestou dopřává nejrůznějších dobrot. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Nya Vlčí oko) Muž ležel téměř nehybně, jenom jeho kalné oči tě sledovaly, když si ho zachraňovala. Sledoval tě i jeho kůň takovým zoufalým téměř lidským pohledem. Velmi rychle se ti povedlo zastavit krvácení. Rány byly hluboké, ale pokud se dobře ošetřily neměly by být smrtelné. Muž pomalu přišel k sobě. V obličeji byl bílý jako stěna. "Musíš odsud pryč", potichu zašeptal. "Oni se vrátí a pokud tě tady najdou tak tě zabijí", dodal a pokusil se pohnout. Pohyb mu způsobil značnou bolest, aniž by k něčemu prospěl. "Utíkej, já se o sebe postarám" dodal nakonec s větším důrazem. |
| |
| soukromá zpráva od Nya Vlčí oko pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Jeho slova ignoruji. Jakmile dovážu jeho ránu a zastavím krvácení, věnuji mu pohled do očí. "Když přestaneš mluvit a raději se rychle zvedneš, možná odsud odejdeme i živí." To, co řekl, mě sice krapet vyděsilo, ovšem nedávala jsem na sobě cokoliv znát. Snažila jsem se působit lhostejně a soběstačně. Nic víc neříkám a už pomáhám muži vstát. Chtě nechtě, dostanu ho na nohy a pokusím se s ním vyjít do lesa. Ten hlupák si myslí, že se o sebe postará sám. To určitě, když se sotva dokáže pohnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Nya Vlčí oko) Povedlo se ti ho zvednout. Pořád byl sice strašně slabý a potřeboval tvou oporu na každém kroku, ale s každým nádechem vypadal o něco málo lépe. Vyrazili jste a jeho kůň vás následoval. Cesta lesem byla utrpení. Hlavně pro něj, ale i ty jsi dostávala pořádně zabrat. Nešli jste ani dvacet minut, než si musel odpočinout. Posadil na jeden z kamenů u cesty a na chvíli to vypadalo, jako by měl na chvíli ztratit vědomí. "Měl bych ti poděkovat, zachránila jsi mi život", oslovil tě. "Já jsem Dagobart, ale nevím kdo jsi ty a kam mě vedeš", zeptal se tě a sledoval co mu odpovíš. |
| |
| soukromá zpráva od Nya Vlčí oko pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Pomoci mu pro mě bylo těžší, než jsem si myslela. Táhnout skoro dvoumetrového chlapa, to je hodně velká dřina. Mohlo mě to napadnout hned. Po nějaké krátké cestě jsme si již oba dva potřebovali odpočinout. Já jsem byla vyčerpaná z jeho tíhy a on byl vyčerpaný ze svého zranění. Posadí se na kámen a já ho následuji, vyberu si však kámen přímo naproti němu. "Někdy mi to splatíš." Poté se začne vyptávat na mou osobu. "Moc se ptáš, člověče. Buď rád, že jsi mimo, a nevyzvídej. Nic horšího, než ti udělali oni, ti já udělat nemůžu. Kdybych chtěla, udělala bych to hned na místě." |
| |
| Zpět domů Divočina, země barbarů 4. až 12. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Žehard) Šest dní jsi putoval podél řeky k domovu. Byla to cesta opuštěnou krajinou, kde jsi potkával jen divoká zvířata. Byly tady stopy i po lidech, po uhlířích, lovcích kožešin, sběračích lesního medu, poustevnících a jiných lesních mužích. Tebe ale cesta vedla dál k severu. Pátý den jsi se oddělil od řeky a zamířil divočinou ke své vesnici. Z tvého starého domova moc nezůstalo. Vesnice shořela do základů, jenom podle obrysů podezdívek se dalo poznat, kde byly kdysi domy. Na vesnickém hřbitově přibylo několik čerstvých hrobů a vše kolem si začínala brát zpět příroda. našel si i několik starých stop. Jeden starší vedl na sever. Byly tam stopy těžkých bot a dlouhého zástupu zajatců. Ty druhé byly o něco mladší. Patřily malému oddílu jezdců. Přijeli z jihu, moc dlouho se ve vesnici nezdrželi a zamířili zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Nya Vlčí oko) Trochu se na tebe usmál. "Promiň, nechtěl jsem se tě dotknout a nemyslím si že by si mi dokázala ublížit a pokud ano bránil by mě", dodal a podíval se na svého koně. "V jednom máš ale pravdu. Jednou ti to oplatím. Měli bychom jít. Galeon se za chvíli vrátí a když nenajde tělo, začne hledat. Já se nechci nechat najít a tobě radím to samé" Postavil se a vypadal mnohem lépe. Síly se mu vracely až neuvěřitelně rychle. "Tak co budeš můj průvodce a ukážeš mi cestu, nebo mě tady necháš bloudit po lesích", zeptal se tě, když uvažoval jakým směrem má vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Nya Vlčí oko pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Dotknout? Jestli to vypadalo, že se mě to dotklo, tak to bylo špatně. Poté se podívám na jeho koně. Byla jsem naučená lovit zvířata, a myslím, že ochočený kůň by se dal zkrotit lépe, než divoký jelen. To je ale věc názoru. Dále nechápu, proč by se ten, co ho zabil, měl vracet. Vždyť to, co chtěl, již dokončil, tak proč chodit zpátky? To rovnou mohl zůstat na místě a čekat. Ale na druhou stranu, jak se říká - zločinec se vždy vrátí na místo zločinu. Nebo tak nějak. Žasla jsem nad tím, jak rychle se mu udělalo dobře. Ten člověk musí být nějaký "rychlohojec", když během pár minut dovede ignorovat bodnou ránu v těle a najednou v pořádku stát a nejevit známky jakéhokoliv zranění. Poté se postavím také a naznačím mu, aby mě následoval. Cesta je ještě dlouhá, a tak bychom měli již vyrazit, jestli chceme dojít do cíle brzy. Na jeho slova už nijak nereaguji a mlčky postupuji lesem. Pokud zraněný bude chtít ještě oporu, poskytnu mu jí, ovšem s jeho rychlým zotavením to nejspíš nebude potřeba. |
| |
| Aras Haldron Protáhla jsem se a zdálo se mi, že jsem spala celou věčnost. První věc kterou jsem spatřila byla Kuro. Unaveně jsem se posadila a až teprv jsem zaostřila na chlapce. Tedy kocoura v lidské podobě. Hned mě napadlo, jak se sem sakra dostali a proč je zrovna s mou Kuro. Převlékla jsem se a šla za Korrem. Ženu jsem si prohlédla a do hlavy se mi hned vloudil obraz moudré velekněžky. Když promluvila i její hlas zněl moudře a laskavě. Takový ten hlas od kterého byste si nechali vysvětlit a naučit se od něj cokoliv. ,,Těší mě, a děkuji za kompliment, myslím si, že se nemáte čeho bát." Laskavě jsem se usmála ,,Dobře pane." Odpověděla jsem a rozloučila se. Šli jsme do zahrady ke kamenné zídce na kterou jsme se spolu s kočkami posadili. ,,Ty Kabuko, doufám že Kuro nehodláš ublížit a nic neplánuješ." Podíval se na mne trochu zmateně. ,,Nemyslím to nijak zle, ale neznám tě.... když už jsme u toho.. povíš mi něco o tvém pánovi?" |
| |
| Aras Haldron Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Kabuko se na tebe podivně usmál a změnil se zpět v chlapce. "Pokud jde o Kuro, mňauuuu. Budu na ni hodný," dodal a protáhl se. "Pokud jde o mého pána, je jako já. Má dvě tváře. Je to milý a mladý muž. Rád mi dává dobrou smetanu a nechává mě lovit myši. Taky u něj mám teplý pelech, jak je dobrým a starobylým zvykem." Znovu se protáhl a ohnul záda do kočičího hřbetu. "Je to ale tvrdý a spravedlivý pán. Hodně přemýšlí než něco udělá. Nikdy ale neschvaluje zbytečné zabíjení ani nemá rád násilí", dokončil a a zasyčel. Změnil se zpět do kočičí podoby a začal se ti otírat kolem nohou jakoby byl obyčejná kočka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Nya Vlčí oko) Znovu jste vyrazili. Tvůj společník byl tentokrát zticha. Šel už sám, i když byl stále bílý jako stěna a viditelně vyčerpaný. Oba, on i jeho kůň tě poslušně sledovali. Cesta lesem byla mnohem pomalejší, než když by si šla sama. Trvalo to dlouho, ale nakonec jste dorazili kam jsi chtěla. |
| |
| Tábor |
| |
| Aras Haldron ,,No dobrá". To co mi řekl Kabuko mi moc o jeho pánovi neřeklo, ale když se změnil zpět v kočku, pochopila jsem, že bych se neměla dál vyptávat. Aspoň že uznává vše živé. Vůbec mě nenapadalo co bychom měli dělat celý den, když mi dal Korr volno. ,, Kabuko, je něco co by jsi teď chtěl dělat?" Napadla mě nejaká pomoc při práci, nebo procházka, nebo by si kočky chtěli jen hrát? Podívala jsem se na Kabuka a čekala jeho odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Příměstí 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Najít vhodné místo ti netrvalo až zas tak dlouho. Byl to malý lesík, který se rozkládal kolem cesty. Zaujali jste svá místa a čekali. Čekali jste dlouho. Slunce putovalo po obloze a stále se nic nedělo. Jako první začal být nervózní Vill. Nejprve se jenom ošíval a vrtěl. pak se začal vysloveně nudit, až nakonec se otevřeně zeptal. "Na co vlastně čekáme". Podíval se na tebe a mnohem déle na Oresta. Ten už byl taky unavený čekáním. Sáhl do jedné z kapes svého oděvu a vytáhl malé zrcátko v rámu ze slonoviny. Na chvíli se do něj zadíval. "Máme o starost méně a o otázku více.", řekl, když zrcátko znovu schoval. "Ten co ho za námi poslali nás už neohrozí. Myslím, že můžeme jet díl." Dodal a pak ti zašeptal do ucha. "Tomu co nás sledoval, někdo vyřízl srdce z těla." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Thema Illirikon 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Přejeli jste most a projeli mezi sochami, když jste mezi nimi projížděli ucítil jsi silný příval energie. Vlasy ti vstávaly na hlavě, ale trvalo to jen chvíli a pak ten pocit pominul. Ujeli jste jen kousek a opravdu jste dorazili k celnici. Byla to nízká kamenná budova. Postávalo a posedávalo před ní několik vojáků i se seržantem a dva písaři. Starší z písařů vám naznačil, abyste zastavili. "Ať vám bohové požehnají", oslovil vás a pokračoval. "Vidím že nic nevezete, takže se zeptám kdo jste a kam jedete". Vojáci se zvedli a líným krokem si to namířili k vám. "Jsme pokojní pocestní za severu. Naše záležitosti nás vedou do Dračího města, kterému vy říkáte Harrdie." Písař se jenom pousmál. "Císař ustanovil aby se od každého, kdo překročí říšskou hranici, vybral poplatek deseti zlatých dragonů. Vy jste dva, takže zaplatíte dvacet dragonů a můžete jet". Merovechovi se příliš nelíbilo, co mu písař řekl. "Nebudu se s tebou hádat, ale podle císařského nařízení se nesmí od pocestný bez nákladu vybírat víc než dvě stříbrné nomismy od osoby." Písař pokynul rukou a vojáci viditelně ožili, ale Merovech pokračoval. "Správce pevnosti Ikarios je čestný a poctivý muž, neliž pravda. Co by se asi stalo, kdyby se dozvěděl že okrádáte pocestné. To by se mu velmi líbilo a ještě víc by se to líbilo jeho katu, jelikož by dostal dobře zaplaceno". Písař pochopil a nechal vás projet dokonce bez placení. Merovechovi se viditelně ulevilo, hned jak celnice zmizela z dohledu. |
| |
| Ubytovatel Aridne, vojenský tábor 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Tvůj zástupce se zarazil. "Všichni mu tady říkají Chamtivá tlapa. Tu přezdívku má od té doby co ho znám a znám ho dlouho. Je odněkud z druhé strany Moře Slunce a moc bych za to nedal, že se tady před něčím schovává." Dokončil svou větu, pokrčil rameny a vešel do skladištní budovy. V první místnosti sedělo několik písařů a pomocných ubytovatelů. "Všichni, kurva ven", zařval tvůj společník hlasem hodným poddůstojníka a zabralo to, během mrknutí oka byla místnost prázdná. Prošli jste a vstoupili do další místnosti. Desátník Chamtivá tlapa seděl s nohami na stole a spal. Tvůj zástupce mu nohy srazil na zem a ke krku mu přiložil dýku. Už začínalo být veselo, když dovnitř vběhla spojka. Voják ti zasalutoval. "Setníku, máte jít okamžitě na dvůr. Čekají tam na vás". Vyšla jsi ven před sklad. Na druhé straně dvora stálo několik mužů v civilu a mezi nimi chlapec, který ti v noci přinesl vzkaz. Chlapec vypadal jako přes něj přepochodovala celá legie. |
| |
| Kočkodlak Aras Haldron, Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Kabuko do tebe dost nevybíravě dloubl hlavou a pak se rozvalil, viditelně chtěl aby si ho podrbala. Jakmile si vynutil dost pozornosti a péče, uznal konečně za vhodné ti odpovědět a znovu se změnil v chlapce. "Víš nikdo se mě tady nezeptal co bych chtěl dělat", řekl a usmál se na tebe, až byly vidět jeho ostré špičáky. "Všichni tady se mi vyhýbají. Pro ty hloupé jsem jenom trochu jiná kočka. Pro ty moudré jsem nebezpečný tvor, kterému je radno jít z cesty," když to řekl pohled mu ztvrdl a ty si se dívala na studené oči vraha. Byla to ale jen chvilka, než měl znovu pohled veselého kocoura. "Ty jsi ale jiná. Je to z tebe cítit. Pojď se mnou do zahrad. Je tam jedna myší díra, kde chodím přemýšlet." Znovu z něj byla kočka. Hlavou tě pobídl, aby si šla za ním. Najednou se ti o mysl otřel podivný tvor, plný protikladů. Nejspíš byl hodně starý, ale byl veselý jako kotě, co právě poznává svět. "A máš ráda kočky, což se cení. Mňauuu! Zahrady byly nádherné. Všude kvetlo tisíce růží a kolem se vznášela opojná vůně květů. Kabuko tě vedl bezchybně spletí keřů a uměle vytvořených živých plotů. Zavedl tě na malou paseku obklopenou vysokými keři. Pohodlně se usadil a svůj pohled upřel do země. Možná by si se chtěla na něco zeptat. Otřel se znovu o mysl. |
| |
| Problémy |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Thema Illirikon 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Držel jsem se Merovecha a mířili jsme si to rovnou kupředu, skrze kamenné sochy a pak ke zmiňované celnici. Je dobře, že Merovech si pamatuje takové detaily a podle toho, co se stalo potom, zná i spoustu vlivných lidí. Oni nás totiž strážní chtěli doslova oškubat. Deset zlatých? To je moc... Neřeknu pro obchodníky s nákladem, ale takhle? Sledoval jsem strážné, jak se zvedají a Merovechovi se stejně jako mne nelíbilo, co že to máme zaplatit a začal se s tím písařem přít. No samozřejmě stráže zbystřili a já taky. Jenže, co bych asi teď mohl dělat? Kdybych se tu začal být, mnohonásobně by nás předčili v počtech a my by jsme neskončili zrovna dobře. Jenže jak už jsem se zmínil, Merovech nás z téhle šlamastyky vykousal, ti strážní nevypadali zrovna šťastně a my jsme projeli bez placení. Dlouhou dobu jsem ještě sledoval, jestli nemáme někoho v patách a když zmizela celnice z dohledu, oba dva jsme si oddechli. "Ty toho Ikariose opravdu znáš, či si jen blafoval?" Podívám se na něj s tázavým pohledem a pak se usměji. "Ale to je jedno. Hlavně, že jsme prošli." |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Příměstí 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Ulevilo se mi, že jsme našli vhodný úkryt tak brzo, zaujali jsme tedy pozice a zahájili čekání. Slunce putuje po obloze a nic se neděje, to mi ale klid nepřináší, pořád mám obavy, že se něco má stát. Jako první čekání nevydržel Vill a promluvil, na jeho poznámku jsem jen nabručeně odvětil. Nemáš žádnou trpělivost Ville, ale klid tomu se naučíš. Čekáme tu proto, že nám nejspíš někdo dýchá na záda a já bych nerad aby mě někdo zařízl ve spánku. Na to začal jednat Orest a jeho jednání přineslo víc otázek než odpovědí, nicméně jsem se rozhodl, že to před Villem nebudu řešit počkám, až vyrazíme na cestu. Řeknu jim, ať jedou napřed, já ještě deset minut počkám a pak je doženu. Až se tak stane, dojedu k Orestovi. Potřebuju se na něco zeptat, řekni mi co víš a chci pravdu nejenom že víš něco co já ne ale navíc evidentně ovládáš magii nebo minimálně magické artefakty, takže povídej. Až domluví, zeptám se ho ještě na jednu věc. Teď mi ještě prosím řekni kdo byl ten, kdo nás sledoval a kdo ho zabil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Thema Illirikon, Rudá silnice 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se na tebe usmál. "Já ho sice neznám, ale znám někoho, kdo ho zná. My strážci máme spoustu přátel mezi lidmi a zvířaty, kteří nám nosí zprávy. Bylo to ale jenom o chlup. To že jsou císařští celní úřednici zloději, to jsem věděl, ale že až takoví to by mě nenapadlo." Vyrazili jste kupředu. Cesta byla dlážděná, výborně udržovaná a byla po ní radost jet. Jeli jste ale sami, silnice byla viditelně opuštěna a v okolí se taky moc lidí nevyskytovalo. Bylo už k večeru, když jste dorazili k odpočívadlu. Byla to otevřená budova na místě chráněném před větrem. Merovech rozdělal oheň a začal chystat jídlo. "Zůstaneme zde na noc, lepší místo stejně nenajdeme. Císařská hranice je pusté místo. Žijí tady pastevci a procházejí družiny císařských hraničář. Zítra před polednem bychom měli dorazit do místa zvaného Izttki. Je to malé městečko, kde začíná usedlé osídlení a kde dokoupíme zásoby, jelikož nám docházejí. Pak už je to do Dračího města jenom kousek." Jídlo bublalo v kotlíku a Merovech ho míchal vařečkou. "V dračím městě se budeme muset rozdělit. Mě povede cesta dál na východ, až do země Uctívačů ohně. tak daleko nebyl žádný strážce za dlouhá pokolení." |
| |
| Špicl Aridne, vojenský tábor 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Jeden z mužů, nejspíš jejich velitel se na tebe podíval, pak otočil na chlapce a zeptal se. "Je to ona?". Chlapec se na tebe ani nepodíval, jenom pokýval hlavou. Muž kývl rukou. Dva z jeho společníků chytili chlapce za ruce a vedli ho pryč. Muž se otočil k tobě. "Oba víme, že jste po krk v žumpě setníku a hladina stoupá. Je jen na vás jestli se utopíte, nebo se necháte vytáhnout setníku." Chvíli tě klidně pozoroval a pak pokračoval. "Ten chlapec nám řekl jenom polovinu, toho co ví. Je taky pravda, že jsme s ním teprve začali. Do večera nám řekne všechno co ví a značnou část toho co neví, ale domyslí si. Víme, že si vás někdo najal, abyste nosila zprávy a měla oči a uši otevřené. Nejste natolik významná osoba, abyste mi za tu námahu nechat vás mučit, popravit nebo něco podobného". Znovu tě sledoval a bylo na něm vidět, jak si užívá svou moc. "Tady ale nezůstanete. Máte schopnosti, které se říši budou hodit. Po poledni vyráží pochodová drunga k jihu. Budou v ní posily pro boj s elfy a budete v ní vy. Zajistil jsem, abyste stála v první řadě, až půjdete do akce. Nástup bude před jižní bránou, takže jsi jděte sbalit věci" Už to vypadalo, že chce odejít, když dodal. "Mimochodem, tu minci prosím" a natáhl k tobě svou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hnědá silnice, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest se na tebe podíval a chvíli uvažoval, než ti odpověděl. "Ano ovládám magii, ale ne takovou jaká by nám teď mohla pomoci. Dovedu si pamatovat mnohem víc než je mezi lidmi nejen obvyklé, ale i možné. Mám také pocity, dost zvláštní pocity a mám dost rozumu abych je poslouchal. Musel jsem ale zaplatit vysokou cenu a vzdát se podstatné části své vůle, abych dostal takový dar. Nesloužím Villovi, protože chci, ale proto že musím. Má přísaha mi nedává jinou možnost." Chvíli mlčel a pokračoval v cestě, ale pak se znovu rozmluvil. "Když jsem odcházel z paláce vzal jsem si víc věcí než jen nové boty. Bardasovi, našemu novému císaři nebudou ty věci chybět a nebudu mu chybět ani já. Nikdy totiž nedocenil sílu vědění a svou moc postavil na pochodujících vojácích a dýkách za závěsem." Sáhl do kapsy a podal ti malé zrcátko, do kterého se před tím díval sám. Podíval jsi se do něj. Nic si neviděl, sklo bylo matné a nic neodráželo. Po chvilce se v něm objevily rozmazané tváře. Nepoznal jsi ani jednoho z těch lidí. "Ukazuje to lidi, kteří tě chtějí zabít", řekl ti Orest a pokračoval. "Většinu těch tváří neznáš, ale znám je já. Jsou to Bardasovi služebníci, poradci, špioni a jiní poskoci. Nedávno jsem v něm uviděl ženskou tvář. Říkají ji Aerin krvavá. Svou přezdívku si zaslouží. Najal ji kdysi Ellant, aby děla špinavou práci pro císařské špehy. Uviděl jsem její tvář a došlo mi, že ji poslali po stopě jako psa. Pak tam byla elfí tvář, to jeho poslali, aby nás zabil. Když jsme se schovávali měli jsme ho za námi, jen kousek za námi. Teď je mrtvý a já opravdu nevím, kdo ho odklidil z cesty" |
| |
| Konec představení |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Hnědá silnice, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Velmi zajímavé, pro teď si s touto odpovědí vystačím, stejně bych vaše vysvětlení nejspíš nepochopil. Usměji se, ale potom co jsem se dozvěděl o funkci zrcátka mi do smíchu není, po krátké odmlce však pokračuji. Měl jsem očividně klamnou iluzi, že neznají mou tvář, nicméně pokud to není pravdou, jsme na tom mnohem hůř, než jsem myslel. No k magii se nebudu ptát, ale hodilo by se mi vědět něco o novém císaři, posledních pár let jsem byl zcela mimo říši a nic nevím, trochu jsem totiž změnil plán naší cesty, z doby kdy jsem pracoval pro šlechtice, mám plno známostí a věřím, že někteří z nich by mohli být proti císaři, pomohli by nám, u nich bychom se schovali a mohli začít budovat vzpouru. Jen doufejme, že mám nějakého známého blízko a pokud ano tak změníme cíl naší cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Thema Illirikon, Rudá silnice 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Kráčeli jsme si to po upravené cestě a nikterak jsme nepospíchali. Koně si odfrkovali a jejich kopyta klapala na dlaždicích. Jenže všude kolem bylo poměrně pusto a když jsme to s Merovechem zapíchli u odpočívadla, vypadlo z něj i proč. No čemu se divím, dračí říše by měla být obrovská... V kotlíku začne Merovech připravovat večeři a pak se zmíní, že už to nepotrvá dlouho a dorazíme do dračího města, kde se budeme muset rozdělit. Škoda, bude mi chybět společnost... Pomyslím si a pak se podívám na růžičku v náprsní kapse, kterou jsem dostal od Agnes. Promnu jí mezi prsty a zase zvednu zrak k Merovechovi. "Neuvidíme se naposledy doufám," usměji se. "Až vyřeším své věci, hodlám se vrátit zpět," odpovím a růžičku zase schovám do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hnědá silnice, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest jenom přikývl hlavou a vyrazil ku předu. "Možná znají tvou tvář a možná ne. To my teď neuhodneme, ale o císaři ti něco říct můžu. Začnu od rodinných záležitostí. Alexios toho jména šestý Villův dědeček měl dva syny. Tibius Villova otce a Bardase. Tibius byl idiot, opravdový tupec na trůně, který se říši přisloužil nejvíc tím, že se jedné noci utopil v lázních. Říkalo se tehdy spoustu divných věcí, ale nakonec se všichni shodli, že to byla nešťastná náhoda. Bardas proti tomu se ukázal velmi schopný, až všehoschopný. Byl to vynikající voják a velitel. Nikdy se neštítil jít přes mrtvoly, když to považoval za nutné a byl v tom dobrý. Celou tu dobu, ho ale hlodalo, že se narodil druhý a nikdy se nestane císařem. Tibius měl navíc tři syny. Nejstarším byl nemanželský Ellant, císařský vrchní špeh. Prvorozeným manželským byl Manuel, náš bývalý císař a druhorozeným manželským je Vill. Tady se dostáváme k tomu co tě bude zajímat. Bardas za svou pouť vzhůru šlápl na prsty mnoha lidem. Byl a je stále dost brutální. Vraždil, mučil, znásilňoval, nutil lidi k sebevraždě. Zavraždil určitě alespoň jednoho císaře, ne li dva. Člověk jako on má celé legie nepřátel. Pomalu jste sjížděli k malé křižovatce. Tady by si mohl odbočit. Asi den cesty směrem na východ žil jeden z tvých starých známých, který by ti mohl pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Rudá silnice 13. až 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "I já se hodlám vrátit, až skončí má záležitost. Pokud mi bohové dopřejí požehnání". Dojedli jste a šli spát. Noc byla klidná a tichá. Následující dny vám splývaly. Jeli jste po dobře udržované silnici. Všude kolem se táhly vinohrady, olivové sady a obdělaná pole. Místní byli pohostinní a zvyklí na obchodníky. Čím dál k jihu jste se dostávali tím víc bylo na cestě lidí. Předjížděli jste dlouhé karavany naložené vozy i obyčejné chudé pocestné. Po patnácti dnech se před vámi ukázal cíl vaší cesty. Stáli jste na veliké křižovatce a slunce ozařovalo věže Dračího města vzdáleného necelý půl den cesty.
"Jsme tady. naše cesty se ve městě rozdělí. Dnešní noc strávíme ještě společně, tam v tom mumraji". Řekl a ukázal k městským branám, kam se valily davy lidí. "Nevím jak ty, ale já mám pořádnou žízeň". Dodal a pobídl koně dolů k městu. |
| |
| Nový oddíl Aridne, vojenský tábor 29. dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Sbaleno jsi měla rychle, tvůj sluha přiložil ruku k dílu. Bylo na něm vidět, že ho představa přesunu na frontu příliš neláká, ale jednou byl tvůj osobní sluha a jít s tebou do boje byla jeho osobní povinnost. Nebylo ještě ani poledne a už jsi byla na shromaždišti. Nebylo od věci mít hodnost. Ubytovatelé tobě a tvému sluhovi vydali slušné koně a mulu, aby nesla pohodlný stan a vaše věci. Pochodová drunga byla útvar k pousmání. Základ tvořilo osm set pěšáků a lučišníků. Pak zde byli čtyři setníci a pět důstojníků. Ti starší důstojníci vypadali, že je cesta na frontu těší jako bolavá zadnice, nebo svědivá vyrážka. Pak zde byli tři mladíci, dva z nich se ještě nemuseli holit. Ti byli přímo nadšeni svou důležitostí a viditelně se do boje těšili. "Bohové jim žehnej, ti by se měli držet máminy sukně a ne meče", prohodil tvůj sluha když je uviděl. Nakonec dorazil váš nový velitel. Jizvy na jeho obličeji dávaly najevo, že ví co dělá. "Takže, nikdo z nás toto přidělení nedostal kurva za odměnu", začal. "Ani vy tři ne", dodal a podíval se na mladíky. "Jakmile překročíme průliv budeme stále na říšském území. Nebude ani krást, ani znásilňovat, ani rabovat. Rozuměli jste kurva", zařval směrem k pěšákům. "Rozuměli", zabručeli muži odpověď. "Výborně. Před lodním mostem se k nám připojí polní pochodový bordel a důstojnické kasino v jednom. Prosím naše mladé pány důstojníky, aby nejprve využili jeho služeb, než budou mít na toto jakékoliv připomínky." Otočil se a mávl rukou. Jeho hlavní seržant zařval, "pochoééém! V chod!. Vyrazili jste. Město Aridne jste minuli po široké kamenné cestě. Před tebou se otevřel výhled na úzký mořský průliv, přes který ženisté postavili most na lodích. Než jste v jeli na most přidala se k vám skupina pestře pomalovaných vozů naložena až po vrch pochybnými ženami. |
| |
| soukromá zpráva od Nya Vlčí oko pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Zavedla jsem onoho muže až k domku mistra Ferahlika. Byla jsem ráda, když jsem onu chatrč již zdálky mezi stromy zahlédla. Cesta mi přišla mnohem delší a o to nudnější, když muž stále mlčel. Nesnažila jsem se s ním navázat hovor - jednak taková nejsem, navíc on vypadal, že je vůbec rád, že jde. Ani jsem nezaklepala a okamžitě otevřela dveře. Muži jsem pokynula, aby svého koně přivázal ke stromku hned vedle a naznačila, aby vešel za mnou dovnitř. Ačkoliv je zde útulno (až příliš), přeci jen jsme měli každý prostor a svému mistrovi jsem svého nalezence mohla ukázat. "Tohle je Dagobart," ukážu jeho směrem. "Našla jsem ho na Jezevčím vrchu, chtěli ho zabít nějací..." zamyslím se, "lovci." |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Rudá silnice 13. až 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Jak jsme se druhého dne ráno vzbudili, už cesta ubíhala mnohem lépe. Začali jsme potkávat stále více a více lidí, cesta byla hezky udržovaná a po patnácti dnech jsme se konečně dostavili tam, kam jsme měli celou dobu namířeno. Bohužel to na jednu stranu znamenalo, že se budeme muset odtrhnout a každý si teď půjdeme po svém. Merovech hledá informace o tom ohnivci a já, já vlastně ani nevím, co přesně tu hledám... Znovu a pořád dokola si promnu v ruce květinu, kterou mi věnovala Agnes. Pak už se vydáme směrem k městským branám, kde hodláme strávit poslední noc, než se rozdělíme. "Taky, taky. Měli by jsme oslavit, že jsem v pořádku došli až sem," usměji se a pak pobídnu koně a vydám se kupředu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zelené Středohoří, Království Fraigů 13. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Nya Vlčí oko) Mistr Ferahlik se na tvého nalezence zamyšleně podíval. Prohlédl mu rány a chvíli ho pozoroval. "Ta rány vás měla zabít. Určitě je na to dost hluboká a pravděpodobně i otrávená, takže i kdyby vás nezabila měl byste teď někde ležet a prosit bohy aby ukončili vaše utrpení." Mistr vynadal ze skřínky velmi ostrý nůž a v ohništi nechal nažhavit kus železa. "Bude to teď pekelně bolet", jenom prohodil k vašemu hostu a rozřízl již téměř zacelenou ránu. Místnost zaplavil puch hnijícího masa a podivná vůně, připomínající hnijící ovoce. Ferahlik vzal žhavé železo a ránu vypálil. Dagobart řval bolestí, jako raněný tur. Málem omdlel, ale jakmile byla rána vypálena, začala se znovu zacelovat. "Několik příštích dní byste se měl šetřit, budete mít závratě a nejspíš i horečku, ale budete žít." Mistr se na chvíli odmlčel než pokračoval. "Nikdy jsem neviděl, aby se rány hojily tak rychle. Jenom jsem o tom slyšel a považoval jsem to za pověst, jako spoustu jiného co si lidé vyprávějí o mocných. Nejsem potěšen, že jste vstoupil pod mou střechu a budu velice rád, když odejdete veličenstvo". Dagobart, stále ještě bílý jako stěna si vás změřil pohledem než odpověděl. "Odejdu, jak mě žádáš. Jednou vám to ale oběma odplatím", vyšel ven. Nasedl na koně a vyrazil stezkou vedoucí ven z lesa. Mistr se za ním dlouho díval a pak se otočil k tobě. "Budeš muset odejít. Tady už nebude bezpečno" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Městská brána byla ozdobena zlatem a drahými kameny. Prošli jste celkem snadno a bez zbytečných otázek. Stráže a celní úředníci měli práce až nad hlavu s obchodníky a jinými vezoucími něco k proclení. Za branou bylo veliké náměstí, zdobené sochami. Vedla z něj spousta ulic dlážděných mramorem. Všude kolem byla spousta lidí. Tlačili se na sebe, pokřikovali, spěchali a tvořili neuvěřitelný. "Věděl jsem, že tady žije přes milion duší. Nikdy jsem si ale nedovedl představit, že je až tolik", promluvil zaraženě Merovech, který snad poprvé za celou cestu nevěděl jak dál. Chvíli mu trvalo, než se rozhodl pro jednu z bočních uliček. Byla to nejspíš správná volba, jelikož to netrvalo dlouho a stáli jste před místem, které se jmenovalo U Ožralého seveřana. Uvnitř bylo seveřanů plno a nejeden z nich byl pod obraz. Přitočil se k vám hostinský, který měl rozměry poctivé pece a vystupování válečného veterána. "Co vám mohu nabídnout. Máme výborné pečené vepřové. Dobré černé pivo a silnou pálenku." Merovech se rozhlédl po lokálu. "Maso a pivo. Taky místo na přespaní pokud se najde", poručil si. "Najde, najde", odpověděl hostinský, počkal na tvou objednávku a odběhl. Měl jsi pocit jako by vás někdo pozoroval. V koutě seděla žena, bylo jíž už přes čtyřicet, ale pořád byla nádherná. Oblečená byla do tmavě zelené a upřeně tě pozorovala. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Poušť, pro mnohé kteří zde nevyrostli je to pusté místo bez života, plné jenom písku a spalované nekonečným sluncem. Pro tebe je to jiné. Je to domov, místo kde jsi vyrostl, místo kde znáš každou studnu, stezku a kámen. Poslední karavanu jsi opustil před třemi dny když dorazila na velký trh s kadidlem a kořením v oáze Nursá. Tebe čekala cesta zpět Rudými písky, srdcem země pouštních elfů. Cesta ubíhala celkem rychle a bez potíží. Cíl dnešní cesty, malá neobydlená oáza kolem pouštní studny již byla vidět. Něco tě ale zarazilo. nad oázou stoupal dým a byly vidět čerstvé trosky nějaké karavany. Přijel jsi blíž. To co se tady stalo bylo naprosto brutální. Všude po oáze se válely kusy těl zvířat i elfů. Loupežnictví na karavanních stezkách nebylo nikdy neobvyklé, ale po té co Prorok odvedl válečníky na západ nájezdů znatelně ubylo. Stopy ti řekly že útočníci již v oáze čekali. Přijeli na lehkých koních a taky na nich odjeli. Do pouště vedly, ale ještě jedny stopy. Byly to lehké dívčí stopy a jejich majitelka viditelně utíkala kam ji nohy nesly. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Hnědá silnice, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Po cestě mi Orest nějak shrnul vlastnosti a nástup k moci našeho nového císaře a musím říct že i přesto že leccos nedávalo příliš nadějí k tomu být ohledně našeho nového úkolu optimistou, tak fakt že má mnoho nepřátel a že cestou k trůnu leckomu šlápl na kuří oko mi dalo alespoň základní povědomí, kdo by se mohl v nadcházejícím konfliktu postavit na naši stranu. Potom už jsme dorazili na křižovatku. Myslím že znám jednoho muže který by nám mohl pomoci, není to typ člověka který by se nechal takovýmto jednáním zlomit, takže jedem k němu. Řeknu a zabočím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Zabočili jste a vyrazili poklidným venkovskou cestou mezi olivovníky, pomerančovníky a vinohrady. Popásající se stáda vepřů, koz a ovcí byla ale mnohem menší než by se na poklidný venkov slušelo. Většinou jste potkávali ženy. Pracovaly na poli a hlídaly dobytek. Viděly jste dokonce dvě ženy zapřažené do pluhu, kterým orala třetí žena. Villa to docela zarazilo, ale Orest mu odpověděl dřív než stihl položit otázku. "Muži a koně odešli bojovat. Někdo ale musí orat, sít a hlídat dobytek. Venkovanky se snaží jak umí nejlépe a ty uděláš dobře, když si to budeš pamatovat." Orest se trochu zdržel a nechal jet Villa z doslechu. "Věděl jsem, že říše hrabe po dně, ale netušil jsem, že až tak. Nejen muži a koně, ale i prasata, ovce a jiný dobytek šel do války. Nemusím snad říkat, co se stane když říše prohraje. Nebude to první povstání v říšských dějinách, ale mohlo by být poslední" Prohodil k tobě a vypadal dost nešťastně. Bylo k večeru, když jste dojeli k malému městečku Iznniki. Váš cíl, ale ležel nad ním. Mohutná pevnost, sídlo rodu Izauros.
Její současný pán Isakos Isauros byl kdysi společníkem tvého pána, ale byl příliš vlivný a dobře postavený, aby s ním i padl. Projeli jste městečkem a zamířil k bráně pevnosti. |
| |
| Ctný imperiální tribunál Stratopedarcha Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Nebylo to nejlepší ráno v tvém životě. Probudily tě nárazy železné tyče na mříže cel. Pojízdná cela, jedna z mnoha v toto táborovém vězení byla tvým domovem už tři dny, tedy od té doby co tvá fajfka způsobila požár a následný výbuch proviantního skladu. Osazenstvo tohoto pojízdného zařízení bylo nanejvýš vybrané. Byli tady zloději, násilníci a účastníci ozbrojeného přepadení, dále rváči, ožralci, celý zástup dezertérů, ti měli opravdu smůlu, jelikož mnoho šťastnějších druhů Charidé nikdy nechytili. Pak tady byla poslední kategorie, té nikdo neřekl jinak než političtí. Skládala se z podvracečů, buřičů, spiklenců a sabotérů, to poslední označení patřilo i tobě. Politickým se všichni vyhýbali, jelikož z nich čišela přinejmenším šibenice. Ty jsi tady byl jediný trpaslík a vlastně jediný nečlověk. Nebylo se co divit, tohle byla císařská armáda lidské říše, kde elfové a trpaslíci sloužili jenom jako pomocné oddíly. Takové oddíly, jaké se posílají na místa kam by velení nikdy neposlalo vlastní rasu. Tak a je to tady, pomyslel sis, když se oddíl gardistů zastavil před tvou celou. " Dúrin Aglarond", zeptal se jejich seržant. Nemusel jsi odpovídat, nemohli si tě s někým splést. Nasadili ti pouta a dovedli tě před tribunál, který tvořili dva vojenští soudci a předsedal mu mistr tábora. Jeden z písařů soudu tě uvedl. " Dúrin Aglarond, trpaslík pomocné sboru. Je obviněn ze sabotáže, které se dopustil tím, že podpálil proviantní sklad a přivedl ho k výbuchu. Zároveň tím způsobil zanesení ohně na zásoby pro další tři útvary". Mistr tábora se na tebe znuděně podíval. "Pokud máš něco na svou obhajobu, řekni to hned, nebo budeš mlčet na věky" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Město zářilo čistotou a oslňovalo přepychem. Zlatě poskládaná městská brána a celkově to tu působilo impozantně. Jen těch lidí všude kolem... Prodírat se davy by asi nebylo zrovna nejjednodušší, tudíž Merovech zavelí a my se vymaníme z haldy upocených lidí do jedné z bočních uliček. A hrome, zrovna to jsme potřebovali. Výjdeme totiž před hostincem, kam jsme vlastně směřovali, už když jsme se blížili k městským branám. Zaplujeme dovnitř, netrvá to ani moc dlouho a u nás se objeví hospodský se svou nabídkou. "Stejně. Vepřové a k tomu pivo," kývnu hlavou a když se ztratí, skočí mi do zad jakési mravenčení. Jenže, i když jsem se na tu flákotu vepřového vážně těšil, bohužel to nebylo z toho. Měl jsem zlý pocit, že mě někdo propichuje pohledem a já na své pocity vždy dám. Začnu nenápadně bloudit očima po hostinci, snažíc se vypadat normálně a jako, že se dobře bavím tady s Merovechem. A ani tentokrát mne moje smysly nezklamaly. V zádu v koutě posedávala žena. S krásnou tváří a oděná v tmavě zelené a seděla na místě, odkud byl slušný rozhled. Zjevně asi ví, co dělá. Nekoukal jsem jejím směrem moc dlouho, nechtěl jsem vzbudit moc podezření, i když na to už dost možná došlo. A kdyby ne, dojde k tomu později. Totiž, nemám rád, když mne někdo pozoruje. Tudíž, bych to asi paní měl potom vysvětlit... Ale nejdříve porada. "Za tebou v koutě sedí žena, v tmavě zeleném a nespouští z nás oči. Nenapadá tě, o co by jí mohlo jít?" Prohodím trochu tišším hlasem k Merovechovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Merovech se ani neotočil, vlastně se tvářil že ho zajímá jenom pivo a pečeně. "Nevím, ale sleduje nás od té chvíle co jsme přišili." Na chvíli se zamyslel. "Co uděláme. Nemám rád, když budím až tolik zájmu". Řekl a čekal na tvůj návrh. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "Nápodobně... Ale to vepřové tu nenechám," odpovím jen a koutkem oka sleduji tu ženu v koutě. "Navrhuji se v klidu najíst, jakoby nic a pak se na férovku přifařit k té ženě a optat se." Možná to není zrovna nejlepší přístup, ale proč hned situaci hrotit, když možná bude stačit rozhovor. "Souhlas?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Souhlas", odpověděl Merovech a pustil se do jídla. Dojedli jste dopili a zvedli jste se . Merovech šel jako první a klidně si přisedl k té ženě. Následoval jsi ho a taky jsi si přisedl. Chvíli bylo ticho. "Pánové, mohu se zeptat co vás přimělo si ke mně přisednout", zeptala se žena. "Nás by zajímalo, proč jste nás celou dobu pozorovala," zeptal se Merovech. Žena se na vás podívala velmi hlubokýma černýma očima. "Zajímavý zvyk, odpovídat na otázku otázkou. Zajímavý i na druida a kožomněnce na cestách", odpověděla a mile se na vás usmála. "Čekala jsem na vás a chtěla jsem se ujistit, že jste to opravdu vy", dodala a sledovala vaší reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše[/b] Merovech můj návrh odkýval a když nám hostinský přinesl jídlo a k tomu to černé pivo, dal jsem se s chutí do toho. Opravdu, to vepřové bylo výborné. Když jsme pak dojedli, zakoukali jsme se na sebe, kývli hlavou jako znamení a pak jsme se oba zvedli od stolu. Merovech se chopil vedení a ke stolu s tou ženou se vydal jako první. V klidu si přisedl na jednu židli a já na druhou. Prostě to teď vypadalo, jako že si jdeme v klidu popovídat. Ta žena z nás nespouštěla oči a dříve, než bychom stačili něco říct, zeptala se ona, proč že si to přisedáme vedle. Merovech nechodí kolem horké kaše a přejde rovnou k věci. Opět s klidným přístupem se optá, proč že jsme to v jejím hledáčku. Její odpověď mne ovšem trochu.. snad rozhodí. Nevím, jak by zrovna ona mohla vědět o nás dvou. V takovém obrovském městě. Možná by snad mohla mít podobné schopnosti, jako ten věštec, který nás na tuto cestu vyslal. Možná, že jsou nějak v kontaktu, co já vím... Po těch podivných věcech, co jsem viděl a slyšel, bych se ani nedivil. Každopádně, tentokrát přeruším mlčení, které jsem do této doby udržoval. Pohledem se ještě otočím k Merovechovi, ale pak už se zase zadívám na tu ženu. „Ovšem to... to nám tu vyvolává další otázky. Převážně, proč že to tu na nás čekáte?“ Jasně, že by mne zajímalo, jak o nás může vědět, ale pěkně popořadě... Třeba nám hodlá vrazit dýku do zad, jakmile se otočíme. Jsem zvědaví s čím se vytasí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Žena na tebe upřela svůj pohled a tobě teprve teď došlo, že její černé oči nemají zorničky. "Mohla bych říct mnoho důvodů, ale jedné polovině byste stejně nevěřili a druhá polovina by nebyla pravda. Takže se musíte smířit s odpovědí, že jsem měla osobní zájem vás potkat". Prudce se otočila na Merovecha a ten zbledl jako stěna. "Nezkoušejte prosím hlouposti. Nechci vám ublížit, pokud nebudu muset." Pak se otočila na tebe a v hlavě se ti ozval hlas. To co hledáte již není ve městě a já vám to pomohu najít, pokud budete chtít. Mám ale jednu podmínku. Nikdy se nebudete ptát kdo jsem. Řeknu vám jen toto. Pokud vy splníte svůj úkol pomstíte se a já se pomstím také. Vy sám víte, jak silná motivace je touha po pomstě". |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Až teď jsem si tak nějak uvědomil, že ten můj nápad nebyl až tak skvostný. Její hluboké, černé oči totiž rozhodně nevypadali vůbec lidsky a ty informace, které na nás měla, by žádný člověk mít neměl. A to mi ještě potvrdí Merovechův bledý výraz, když se na něj podívá. Zjevně ví, o koho, nebo vlastně o "co" se jedná. Její, varování se mne prozatím moc nedotkne. Jen se mi vůbec nelíbí Merovechův vyděšený pohled a to nemůže být dobré. Ovšem, když se mi v hlavě rozezní cizí hlas, musím se usmát. "Pomsta... Slovo pomsta používají většinou vrahové a lidé, s pokřivenou duší." Trochu kývnu hlavou a v tu chvíli mi úsměv ze tváře opět zmizí. "A tohle by mohl být trochu problém. Věřím jen velice málo komu a obyčejně od sebe držím lidi dál..." Zadívám se do těch jejích hlubokých očí. "Navíc jsem od přírody velice zvědaví," kývnu hlavou a rozhlédnu se po hospodě. Jo, možná si trochu zahrávám s něčím, co neznám, ale jak jsem řekl. Věřím málo komu a rozhodně ne, úplně cizí ženě, která se chce pomstít. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Cesta je krásná, za dobu co jsem tu nebyl jsem zapomněl jak krásné mohou být olivovníky a pomerančovníky při měsíci Slunce, ale zdejšímu venkovu chybí jeho nejpodstatnější složka, stáda koz, dobytka a pilní rolníci, na místo toho je zde pouze pár menších stád a práci za pluhem dělají ženy. Je vidět že Vill je tímto výjevem hodně překvapen, nicméně Orest mu vše vysvětli, poté přejel ke mně a svěřil se mi se svou obavou. Máš pravdu je to znepokojivé, obávám se že císařství za žádnou cenu nesmí prohrát, čelíme naprostému kolapsu celého lidského impéria a já začínám pochybovat, že je správný čas na vzpouru, pokud to nevyjde uvrhneme vše do chaosu a to je to poslední co nyní potřebujeme. Zbytek cesty už byl celkem klidný, až nakonec k večeru jsme stanuli před branami města. No tak jsme tady pánové, vítej v sídle mocného rodu Izauros, jen vás poprosím zbytečně na sebe neupoutávejte pozornost, ani se ode mě neoddělujte. Jakmile dorazíme k bráně požádám stráže, že potřebuju mluvit s pánem pevnosti Isakosem Isaurosovem, ať mu vyřídí že ho shání jeho starý známý. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Usmála se na tebe. "Říkáte vrahové a lidé s pokřivenou myslí. Já jsem vlastně obojí. Svým způsobem jsem vrah a určitě mám pokřivenou mysl. Jaká by byla vaše mysl, kdyby vám uškrtili dceru jenom proto, že čeká dítě. Jistě chápete o jakých pocitech mluvím. Nejsem sice člověk, ale dovedu milovat a nenávidět jako každý smrtelník. Chápu, že jste opatrný, ale já vám nechci ublížit, pokud bych chtěla už by jste byl dávno mnohem hůř než mrtvý. Já vás potřebuji, stejně jako vy potřebujete mně. Upřímně jste jenom pěšec na veliké šachovnici a ani já nejsem příliš významná figurka. Zkusme si jen na chvíli věřit."V hlavě ti dozněl její hlas. Merovechovi se vrátila barva, ale jenom mlčel a usilovně přemýšlel. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Když se zmíní o vraždě její dcery a pokřivené mysli, nadechnu se, jako bych chtěl něco říct, ale pak se zastavím a nevypadne ze mne nic než jen tupý, posmutnělí výraz. Přeci jen, dcera je dcera... Samozřejmě, rodiče jsou zase rodiče... Takže opravdu to není člověk, no výborně... Do čeho jsem se zase nevědomky zapletl?! Pořád sice nechápu, jak její mrtvá dcera souvisí s cílem naší cesty, ale dá se říct, že jí částečně lituji. Rodič by neměl přežít své dítě... Zamyslím se, rukou si přejedu po bradě a nakonec se vymáčknu. "Nu dobrá tedy. Dejme tomu, že máme společný cíl a půjdeme za ním," znovu se zadívám do těch hlubokých očí, až mi snad přeběhne mráz po zádech. "Ale věřit vám? To ne. Důvěru si musí člověk získat..."Znovu odpoutám pozornost od jejích očí a trhnu hlavou. "A vaší dcery je mi upřímně líto," kývnu hlavou a ruce složím na stůl. Co ta asi ví o všem, co se teď děje? Možná by z ní i nějaká ta informace dostat šla... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Orest ze zamyslel, chvíli přemýšlel než ti odpověděl. "Budeme muset učinit spoustu rozhodnutí a většina z nich bude těžká. Možná ne všechna budou správná, ale nemá cenu se tím trápit. Je takové přísloví: Ani ten nejlepší prorok neuvidí všechny konce. Jediné co můžeme dělat je činit rozhodnutí." Zaklepali jste a stráže vám otevřely. Jejich velitel si tě poslechl, chvíli si vás prohlížel a pak vás pustil dovnitř. Odvedli vás do strážnice a posadili na tvrdé dřevěné lavice. Čekali jste dlouho. Vill a Orest spolu počítali nějaké příklady a od pohledu bylo vidět jak Villa matematika nebaví. Nakonec přišel jeden z komorníků a požádal tebe a Oresta, aby jste šli za ním. Stoupali jste patry pevnosti až úplně nahoru do komnat pána pevnosti. Uvedli vás na zastřešenou terasu. Isakos Isauros se otočil. Trochu zestárl od té doby co jsi ho viděl naposled.
Prohlédl si vás oba a ukázal na stolek a připravená křesla. "Posaďte prosím a nalijte mi víno. Musím uznat, že ještě nikdy tahle pevnost nehostila dva živé mrtvé najednou", řekl místo pozdravu a usadil se. "Oreste, jak vidím zvěsti o vaší smrti byly poněkud přehnané, což mě u vás ani nepřekvapuje". Orest se mírně uklonil a nalil si víno. "Aleone, musím se přiznat, že jsem si myslel že jste po smrti a celkem mě těší, že jsem se mýlil. Dost ale zdvořilostí. Co mě k vám pánové přivádí" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Takže dohodnuto," odpověděla ti. "A teď mě prosím omluvte. Přitahuji pozornost a o pozornost nestojím. Sejdeme se zítra na Ovocném tržišti za starým bazarem. Budu k nalezení u stánku muže jménem Ilizios. Má ty nejlepší fíky a fíky dlouho nejedla" řekla ještě než se zvedla, přičemž její poslední věta byla jasně určena tobě. "Děkuji, princi", ozvalo se ti v hlavě, když procházela dveřmi. Merovech se za ní díval s dost zamyšleným pohledem. "Nikdy jsem nepotkal nikoho jako je ona. V porovnání s ní jsou i ty nejstarší sekvoje jako malé semenáčky", prohodil napůl k sobě a na půl k tobě. Kývl na hostinského a poručil si pálenku. Hostinský se uklonil a dosel láhev silné čisté žitné pálenky. Merovech si nalil půl velkého korbele a obrátil to do sebe, aniž by měl alkohol jakýkoliv efekt. "Jenom na chvíli jsem se pokusil dotknout její myslí, občas to tak dělám abych se vyhl zbytečným problémům. Bylo to ale jako bych se dotkl bezčasí." Znovu se na chvíli zamyslel a už mnohem veseleji dodal. "Zítra nás oba čeká těžký den, takže je asi na čase jí spát." |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Harrdie 28. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Ač nemám vůbec páru, do čeho tu jdu, mám z toho takový zvláštní pocit a nevím, k čemu ho přirovnat. "Dobrá tedy, zítra na tržišti. Prozatím naschledanou," odpovím jen a pozoruji, jak mizí ven z hostince. "Fíky? Kdo sakra dlouho nejedl fíky?" Tuhle větu si prohodím spíše tak pro sebe, ale nevěnuji tomu tolik pozornosti. Ovšem, když se znovu ozve její hlas v mé hlavě, zůstanu zírat div ne s otevřenou hubou. A jak ví sakra zase tohle? Co je zač? Moje zvědavost rázem poskočila o dalších pár příček nahoru a už teď jsem věděl, že to nenechám jen tak. Merovech čuměl taky dost podivně, musela ho taky něčím rozhodit a hned mi taky řekne čím. "Nepovídej?" Podívám se na Merovecha a pak se zase zadívám směrem, kterým odešla. Loknu si jen trochu pálenky, aby se lépe spalo a v hlavě mi šrotuje, co se právě stalo. Znovu se podrbu na bradě. To by mohla možná vědět o tom, co se děje v celé zemi a proč se zvedají ty mrtvoly z hrobů... Hmmm. Pak mne vytrhne z přemýšlení Merovech a když navrhne, že je čas jít spát, jen kývnu na souhlas a zvednu se od stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Harrdie 28. a 29. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Noc proběhla klidně. Merovech spal jako zabitý a i tebe pálenka uspala jako malé dítě. Ráno nadešla chvíle loučení. "Hodně štěstí a snad se ještě setkáme", popřál ti Merovech, než zamířil ven z města k přechodům přes Úzký průliv. Tvá cesta vedla na ovocné tržiště. Našel jsi to celkem snadno. Nebyl ani tak velký problém najít ten správný stánek s fíky. Mladí chlapci, kteří na tržišti pracovali jako dohazovači ti ochotně poradili. Včerejší známá stála u stánku a jedla fíky. Na zádech měla dlouhý zahnutý elfí luk z ebenového dřeva a u pasu meč z černé ocele. "Jsem ráda že jsi došel," řekla ti místo pozdravu a podala ti jeden z fíků. "Bude na čase, abychom vyrazili. Co ty na to" Podívala se na tebe a dala ti malou chvíli na reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Harrdie 28. a 29. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Ráno bylo ve znamení loučení se a po pravdě, tou cestou jsem se s Merovechem dost dobře seznámil. Přeci jen jsme cestovali dlouhou dobu. "Tobě taky a ať najdeš odpovědi," podám mu ruku a levačkou ho obejmu, jak to dělávají chlapi. "Taky doufám," kývnu jen a Merovech zmizel z města, jakoby se po něm slehla zem. Já si to zamířil na trh a nebylo ani moc těžké, najít ten správný stánek. Někteří lidé zde byli dokonce i příjemní a dokázali poradit, což se stává čím dál tím méně... Už z dálky jsem tam tu ženu viděl stát. Na zádech majestátní elfský luk a meč, kovaný z černé ocele. Já se jen podíval na své dvě dýky u pasu a rukou sáhl na luk. Nic z toho se nedokázalo vyrovnat jejím zbraním, ale co nadělám. "Dobré dopoledne i vám," řeknu, když si beru fík, který mi právě podává. "Neztrácejme čas," kývnu jen a rukou naznačím, aby se chopila vedení. Když si to tak uvědomím, já neměl ani páru, kudy se vlastně vydat... |
| |
 | soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení Další bezpečně odvedená karavana. Už mi skoro příjde zbytečné abych je vodil. Je to už dlouho co někdo zaútočil. Od zjevení toho proroka je na pouštích klid. Aspon ze strany banditů. Zvířatům neporučíš. Automaticky podrbu Alsahiba na krku. Oáza už byla na dohled, ale co se nestalo. Stoupal z ní kouř. Popoženu Alsahiba, aby zrychlil. Na místě je to pořádně zdevastované. Tohle snad ani nevypadá jako banditi. Většinou jen zabijou všechny co potkají a vezmou si vše cenné. Ale že by karavany i takhle ničili? No stát se může Slezu z Alsahiba a pořádně trosky projdu. On se mezitím vydá k vodě napít. Takže koně, byly to nakonec banditi. Vše vypadalo jako normální přepad, ale stopy mířící do pouště mě zaujaly. Asi nějaké dívce podařilo utéct. Zahvízdám a o chvilku později vedle mě stojí můj drahý společník. Vyhoupnu se do sedla a popoženu ho směrem po stopách oné osoby co se asi zachránila. Haimala létá spokojeně nad námi a sleduje okolí. Je vycvičená aby mi dala vědět pokud by se někdo blížil. Ženu Alsahiba docela rychle aby jsme co nejdříve zjistili co se s ní stalo. |
| |
 | Vojenský trestanecký tábor |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Chvilku pozoruji jak Vill a Orest řeší příklady, na chlapci je vidět jaký k tomu má postoj, ale naučit se to musí, trochu škodolibě se usměji a pak se na lavici natáhnu, když už musíme čekat tak to alespoň nemusí být tak nepříjemné. Po dlouhé chvíli se konečně začalo něco dít a odvedli nás na terasu k Isaurosovi, poté co se na nás otočí, se mírně pokloním, na výzvu abych si nalil víno nic nenamítám, přejdu ke stolku, naleji si zároveň naliji i našemu hostiteli. Také jsem rád, že vás vidím, pane. Chvilku se odmlčím a váhám, jak nakousnu tuto situaci, nakonec po chvilce váhání začnu. Potřebujeme úkryt, přesněji úkryt před říší a jejími lidmi, celá situace je velmi složitá a vyžaduje dlouhé vysvětlení, ale jak vás znám říkal jsem si, že nebude jeden z fanoušků našeho nového císaře a tak vás prosím o pomoc, císařští zvědi mají dlouhé prsty a nepochybně po nás několik z nich neúnavně pátrá, ale vaše pevnost by nám poskytla to co je třeba. Pokud bude souhlasit poprosím ho aby Villa poslal pryč a my si poté můžeme pohovořit o celé naší věci. |
| |
| Aras Haldron Podrbala jsem Kabuka tam, kde to má ráda každá jiná kočka.. hlavně na malé bradičce a pak za ouškama. Počkat, to chce říct že jsem hloupá?! Já ale přece- ,, Ty jsi ale jiná." Přerušil můj vnitřní hlas. Následovala jsem toho podivného kočkodlaka, o kterým jsem si myslela že to není vrah ale spíše dítě, kotě, které nedostalo potřebné množství pozornosti. Nepřišel mi nijak nebezpečný i když jsem zahlédla ten studený pohled. Možná ho učili ke špinavým věcem... Teď na to není vhodná doba přemýšlet, mám pocit jako kdyby se zvětšovalo množství bytostí, které mi můžou číst mysl.. urovnej své myšlenky a dej se do klidu. Došli jsme na paseku. Vskutku útulné to místo. Sotva jsem přestala přemýšlet o svých myšlenkách, otřel se mi o mysl zase jeho hlas. Schválně jsem odpověděla nahlas. ,,Nerada bych strkala nos do cizích věcí a věci na které bych se neměla ptát, nebo prostě nebýt příliš zvědavá, tak to nechme být." Usmála jsem se na Kabuku. Sedla jsem si vedle něj a Kuro se zvědavě koukala do díry a pak zase na Kabuku. Lehla jsem si do trávy a nechala si kočky hrát, byl to příjemný odpočinek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Harrdie 29. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Výborně", řekla a vyrazila. Mistrně se vyznala v tlačenici a místních bočních uličkách. Netrvalo dlouho a ocitli jste se před výpadovou brankou v hradbách. Bylo otevřeno, aby se místní mohli dostat do ovocných sadů a vinohradů za hradbami. Zamířili jste k jihu a brzy jste narazili na starou téměř zarostlou dlážděnou stezku. "Tohle je stará jižní cesta. Už o ní ví jen málo kdo a používají ji jenom místní. Pro nás je jako stvořená, jelikož tady upoutáme jen málo pozornosti." Řekla a svižně pokračovala v chůzi. V poledne jste zastavili pod velikým olivovníkem. Tvoje společnice si lehla do trávy a nastavila tvář slunci. Chvíli byla ticho. "Mám mnoho jmen. Můžeš mi ale říkat Alexiss. Tohle mám nejraději. Čekajá nás táýden cesty na jih, takže by si asi měl nějak říkat" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Jel si rychle a sledoval stopu. Mířila stále hlouběji a hlouběji do pouště, do míst, kde nebyly oázy a karavanní stezky. Trvalo to téměř pět hodin, než se stopa stala čerstvější a výraznější. Další hodinu než se stopa stala opravdu čerstvou. Ta dívka musela mít výdrž, když došla až tak daleko. Pomalu se začínalo stmívat, když jsi zamířil mezi vysoké duny. Poprvé si ji uviděl, seděla na zemi a byla viditelně vyčerpaná. Upoutal ji zvuk sypajícího se písku. Otočila hlavu a uviděla tě. Pokusila se vstát, ale byla na to příliš slabá. Přijel jsi blíž. Z pod ozdob a závojů jí bylo vidět jenom oči a konce špičatých uší.
Vytáhla krátkou dýku a vypadalo to, že se jí chce bránit. "Tak pojď blíž, pojď dokončit co se nepovedlo tvým kumpánům, nebo se snad bojíš", zakřičela na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Harrdie 29. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Vyrazili jsme kupředu a protože já neměl páru, kudy že se to vlastně vydáme, držel jsem se za svou novou společnicí. Ve městě se vyznala velmi dobře a tak jsme se vyhnuli většině největších tlačenic v bočních uličkách města. Prošli jsme jednou z výpadových branek a zamířili na jih, rovnou za nosem. Narazili jsme na v celku zarostlou, starou cestu a svižně pokračovali kupředu. "Výborně," kývnu a bez jediného slova jí následuji. Když pak slunce vystoupalo nejvýše na nebe, zastavili jsme se pod jedním vzrostlým olivovníkem. Má společnice se rozvalila do trávy na slunce. Já si sedl pod strom a opřel se o jeho kůru a přemýšlel, jestli jsem udělal dobře. Ovšem, ta žena pak začne mluvit a já mám v tu chvíli pocit, že se hanbou propadnu do samotného pekla. No i když, ona mne vlastně zná až moc dobře... "Alexiss, krásné jméno. Já jsem Delearus, ale to už asi víte že," podívám se na ní, jak tam leží v trávě. "Ale stejně se omlouvám. Chlap by se měl představit vždy jako první." Pořád jí sleduji a nepřestávám přemýšlet, co by mohla být zač... Krásná a zjevně i nebezpečná. Nebo to alespoň tvrdí. A stejně se zeptám, jen ne teď hned. |
| |
| Ctný imperiální tribunál Stratopedarcha Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Tribunál ti nevěnoval velkou pozornost. Jeden ze soudců se dloubal v nose a předsedající se jen zasněně díval do dálky. Domluvil jsi a Mistr tábora se podíval směrem k šibenici. Viselo na ní již deset nešťastníků a jedenáctého zrovna chystali. "Pánové, vypadá to, že kvótu oběšených máme už dneska splněnu. Takže navrhuji odeslat provinilce k trestnímu útvaru", nastínil mistr tábora svým spolu soudcům. Jedenáct za půl hodiny. Dost dobrý výkon excelence. Možná ještě stihneme svačinu a bílé víno u Velkého domestika, než se dá tábor na pochod." Odpověděl mu jeden ze soudců, druhý jenom pokynul hlavou. "Po důkladném zvážení odsuzuje soud táborového mistra tohoto trpaslíka, jehož jméno jsem už zapomněl k službě v trestním oddíle. Zároveň mu propadá žold na půl roku a všechny cenné movité statky na úhradu škody jím způsobené. Prohledat a odvést", oznámil Táborový mistr. Stráže tě důkladně prohledaly od hlavy až k patě, vzali ti všechno co by mohlo mít cenu. Nakonec tě odvedli na druhé konec tábora. Stála tam skupina špinavých stanů, trestní útvar. "Cos proved, že tě sem poslali kurva." Uvítal tě místní setník. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Izakos se zamyslel napil se vína upřeně vás sledoval, jako by v něco doufal. Trvalo to dost dlouho než promluvil. "Ne nemám rád tohoto císaře a neměl jsem rád ani toho před ním. daně se zvedly třikrát. Na jih odešlo mnoho mých rolníků, které povolali. Já sám jsem musel poslat pět tisíc pěších a dva tisíce jízdy. Mohu zajistit aby vás nikdo nenašel. V téhle pevnosti nejsou žádní císařští zvědi, o to se starám sám". Znovu se napil a chvíli přemýšlel. "Oreste je na tebe dost velká odměna a císařské listy, které přikazují všem aby tě zatkli a odevzdali císařské spravedlnosti. Aleone i ty máš dlouhý zástup nepřátel, kteří se za dobu cos tady nebyl stali ještě mocnější. Pokud vám mám pomoci, chci vědět do čeho jste vy dva strčili nos a chci to vědět dřív než mi to oznámí císařský strategos s vojskem za zády. Myslím, že je to poctivá cena." Dokončil a sledoval vaši reakci. Orest pokrčil rameny a podíval se na tebe. |
| |
| Z louže pod okap |
| |
| soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení Stopování je většinou pomalá, klidná a rozvážná práce. Lidé se v poušti stopují docela lehce. Po dvou hodinách už mi začínalo být divné kam až se ta dívka dostala. Je k smrti vyděšená, všichni její známí jsou mrtví a ona si myslí že po ní určitě půjdou. Vlastně proč to neudělali? Na celé téhle situaci je něco špatně. Alsahib držel jistě stopu tak jsem mohl být zabraný do myšlenek. Co rozhodně bylo úctyhodné byla její výdrž. Až když se stopy zdáli vážně čerstvé popohnal jsme ho do rychlejšího tempa. Konečně jsme se dostali k té dívce. Jemně zatáhnu za uzdu aby Alsahib zastavil pár metrů od ní. Dívku si krátce prohlédnu, má docela pěknou postavu.... "Máš 20 vteřin aby jsi nalezla, jestli nechceš skončit jako krmení pro nějakýho dravce." Zamlaskám a Alsahib si lehne na písek aby mohla dívka nalést za mnou. "Kdybych tě chtěl zabít prostě bych počkal na noc než tě něco v tvém stavu uloví." Opřu se o sedlo a počkám jak dívka zareaguje. Myslím že mluvím dost jasně. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Ulevilo se mi když Izakos řekl že zvažuje nám pomoci, ale také přišlo na to co jsem čekal, ale doufal jsem že to probereme za lepších podmínek. Když se na mě podívá Orest, vypadá to že nic nenamítá tak začnu. Máte pravdu, zasloužíte si to vědět. Ville mohl by jsi nás na chvilku nechat, u tohohle nemusíš být. Jakmile odejde, budu pokračovat. Co se týče Oresta, nemám nejmenší tušení odkud se vzal, jediné co vím je že je na mé straně. A co se mě týče tak mě poslal strategos asi hodinu předtím než zemřel, abych došel pro Villa a přivedl ho k jednomu muži, nebo pokud zemře, což se stalo abych ho sám ochránil. Rozhodl jsem že ho odvedu z města a ukryji ho na venkově, no co ti budu říkat, ve zkratce potkali jsme Oresta zjistili jsme že po nás jde zástup císařských špiclů, tak jsem změnil cestu k jednomu z mých starých, známých což jste vy. Chvilku mlčím, napiji se vína a dám Izakosovi trochu času na řádné přijetí této informace. Nepochybně se ptáte kdo je ten chlapec a proč se kvůli němu děje tolik věcí a odpověď na tuto otázku je velmi lehká, je to syn Manuela a tím i právoplatný dědic císařského trůnu. |
| |
| Zvláštní rozhovor Aras Haldron, Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Bylo příjemně teplo a kočky si vesele hrály. Nakonec je to přestalo bavit, takže si našly nejteplejší kousek trávníku a začaly se vyhřívat. Najdou Kabuko zbystřil. I ty jsi uslyšela dvoje kroků. Jedny nohy byly v těžkých botách, druhé nohy našlapovaly zticha, takže se jen po hlasech dalo poznat, že jdou dva. "Je čas. Mí páni trvají na tom, že je čas." Uslyšela jsi jednoho z nich. "Ještě ne. Je silný a opatrný. Není to tak snadné jak si tví páni myslí. Je vždy nejmíň o krok před námi.", odpověděl druhý. "To je tvoje starost, zapomněl jsi jak zněla dohoda, pokud ano rád ti to připomenu", promluvil znovu ten první. "Vím jak zněla dohoda, pokud to ale tví páni chtějí mít hotovo hned mohou se uráčit udělat si práci sami", odpověděl druhý dost podrážděně. "Slyším od tebe jenom urážky a výmluvy. Pořád jenom výmluvy. Věci jsou v pohybu a smrt Velekrále je nanejvýš důležitá", odpověděl první. Pak ztichli a jejich kroky zmizely v dálce. Kabuko se na tebe podíval, jako by se chtěl ujistit, že jsi slyšela to též co on |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 29. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Jo, chlap by se měl představit jako první, ale já jsem zvyklá že moje přítomnost bere lidem řeč", odpověděla ti. Odpočívali jste dlouho, jelikož všude kolem vládlo polední horko, kyd na slunce lezou jen vzteklí psi a Bristonci. Teprve, když se trochu ochladilo vydali jste se znovu na cestu. Všude kolem byly pole pšenice, vinohrady, olivové a ovocné sady. Byla to příjemná cesta, kde jediným zdržením byly obcházení ovčích a kozích bobků. "ty budeš asi na dlouhé putování zvyklý," zeptala se tě. V tom vám přes cestu přeběhl nádherný zajíc. jedním pohybem stáhla luk se zad a natáhla tětivu. Vlastně asi jedním pohybem, byla tak rychlá, že se ti její pohyby rozpíjely. Střela vylétla a zasáhla přesně. "Dnes bude k večeři králík", dodala když svůj úlovek sbírala ze země. Šli jste až do večera, kdy jste se utábořil v malém dolíku, kde se křížilo několik cest. Alexxis rychlým téměř nepostřehnutelnými pohyby stahovala dnešní večeři. "Buď tak hodný a zapal oheň. Kolem roste divoký tymián, bude to čím okořenit. Kdysi tady byla velká křižovatka. Procházely tudy spousty lidí a jiných pocestných. Bylo to když jsem chodila po světě mezi smrtelníky poprvé a to bylo dávno", řekla zasněně. Zajíce nebodla na rožeň a začala pomalu opékat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Isakos videlně uvažoval, jestli jsi z něj neděláš srandu. Bloudil očima mezi tebou a Orestem, jako by čekal, kdy přijdete s jinou snáze uvěřitelnou historkou. Nakonec mu došlo, že tohle není vtip. Chvíli mlčel a usilovně přemýšlel. "Aleone Strategové jsou jako všechno v říši instituce. Pokud zemřou jmenují na jejich místo někoho jiného." Znovu se zastavil jako by nevěděl jak pokračovat. "Musím uznat pánové, že jste šlápli do pořádně velkého hovna. V žádném případě vás odsud nevyženu. Vlastně jsem přesvědčený, že vás pod mou střechu seslali sami bohové. Již stovky let neměla moje rodina možnost posadit na trůn nového císaře. " Zazvonil a přišel sluha. "Přineste nám jídlo a další víno." Sluha se otočil a odešel. "Nabízí se tedy prostá otázka. Jaké máte plány teď" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Chvíli se na tebe dívala a viditelně přemýšlela. Nakonec zasunula dýku do pouzdra a přisedla si za tebe. Chvíli byla z ticha. "Mě říkají Saida a kdo jsi vlastně ty. Proč jsi mě našel a zachránil místo toho aby si si hleděl svého". Znovu zmlkla ale trvalo to jen chviličku než se znovu rozmluvila. "Cestovala jsem s karavanou mého otce šaika ibn-Musá. Byli jsem na cestě už dvacet dní, když nás přepadli a celou naši karavanu zničili. Nevíš přežil ještě někdo. Utekla jsem do pouště hned jak začal boj a ztratila jsem se." Možná by ses jí i pokusil odpovědět, ale položila ti další otázku. "A co je to vlastně za zvíře, na jakém jedem. Nikdy jsem takové neviděla." Blížilo se stmívání a to v poušti přichází náhle. Bylo třeba najít vhodné tábořiště, jelikož jen málo kdo by si troufl cestovat pouští v noci. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 29. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše "To se ani nedivím," kývnu jen hlavou na souhlas. Odpočívali jsme ve stínu, než přešlo to největší horko. Přes poledne je hold vždy nejhůře, ale to se dá za slunečných dnů čekat. Pak se ochladilo a my jsme se shodli, že bude rozumné vyrazit dál. Ta cesta byla opuštěná, kolem se rozléhali pole a nebylo tu vidět ani živáčka. "To jsem," odpovím na její otázku pohotově a stále se držím vedle ní. "Ale vždyť ty mne znáš... To já jsem ten, co nemá o svém společníkovi na cestách vůbec páru." Jo, musím začít pomalu, zlehka, nebo mne nakopne do prdele a bude. Když nám přes cestu přeběhne králík, nestihnu říct ani slovo a ona mezitím sundá luk ze zad, založí šít a vystřelí. A přesně. "Páni," vykulím oči. "Nejen, že máš krásnou výbavu... ale tohle byl sakra fofr." Dojdeme pak až k velké křižovatce a zakempíme to v menším dolíku. Ale ono to vystačí. Poprosí mne taky, abych rozdělal oheň a já neváhám. Nasbírám dost dřeva, abych nemusel chodit vícekrát a nezapomněl jsem pozorovat, jak stahuje králíka. Byl to taktéž mžik... Co jsi sakra zač? Zakroutím si tak pro sebe hlavou. "Jak moc dávno?" |
| |
| soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení Čekal jsem že za mnou vyleze. Ale když najednou spustila řeč pozvedl jsem obočí. NO asi tak unavená nebyla, když ještě zvládá takhle kecat. Pobídnu Alsahiba aby zatočil víc doprava, měli by tam být kousek od nás hory a v nich by se dalo schovat. Nechám ho jít rychlejším tempem a vlastně pokud sám někam zatočí nechám ho. Instinkty mu budou velet lépe než mě. "Gilean a no dělávám ochrany u karavan. U oázy nikdo nebyl jen zbytky po vozech... Byly to banditi?" Ohlédnu se za sebe. "A tohle je Alsahib, našel jsem ho v poušti." Natáhnu se a podrbu ho na krku. On s ním pro změnu zatřese. Doufám jen že kvůli té holce nebudeme zbytečně bloudit. Prostě ji vyhodím v nějakém městě a pojedu po svých. Nechci se nechat zdržovat. |
| |
| A Dúrin opět přežil den… |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 29. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Otočila se na tebe a vypadala, jako by ji tvoje otázka zaskočila. "Dávno, hodně dávno. Bylo to před říší lidí i před královstvím elfů. Na obloze pluly mohutné dračí hrady a smrtelníci spolu vedli války kamenem a bronzem." Na chvíli zmlkla a dívala se do plamenů. "Nejspíš se ti prohání hlavou, kdo že to jsem. Něco mi říká, že bych ti na to měla odpovědět. Čarodějové by mně nazvali vysokým démonem. Nemám, ale to označení ráda, jelikož s démony nemám nic společného. Jsem z rasy Yariků. Obýváme místo mimo tento svět, o kterém ti raději nic neřeknu. Kdysi vyslal císař Dračí říše výpravu až na konec konec světa, je to dlouhý příběh na jehož konci jsem složila manželskou přísahu císařovu generálovi. Starším mého lidu, se ale manželství nelíbilo a tak nechali mého manžela zabít a mně odvedli zpět do našeho světa. Nechala jsem tady dceru, které nakonec Železné tváře v císařském harému hodily kolem krku hedvábnou šňůru", podívala se na tebe jako by uvažovala, jestli ti tahle odpověď stačí. |
| |
| Trestní oddíl Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Setník zamžikal očkama. "Panstvo, to je ten debil co podpálil proviant", zařval. V okamžiku bylo mezi stany rušno. Shluk se kolem tebe dav třiceti a možná vice mužů, nejen z nich měl v ruce nějakou zbraň nebo kus táborového vybavení a všichni byli vzteklí. "To kvůli tobě, žerem už dva dny jenom plesnivý suchary", zařval po tobě vysoký voják s jedním okem. "dejte mu nakládačku, volovi jednomu", ozvalo se z davu. "Jo nakládačku, nebo ho donuťte jíst to co my", přihodil si další. "Však my už ti ukážem", ozvalo se znovu s davu a na hlavu ti dopadl kobylinec. "Vyřešíme to postaru a jednou pro vždy. Jeden na jednoho. Pokud trpaslík vyhraje dáte mu pokoj a pokud prohraje je váš a dělejte si s ním co chcete a jak dlouho chcete", zařval setník. Dav zmlkl, muži jenom pokyvovali hlavami. "Jeden na jednoho, beze zbraní. Souhlasíš", zeptal se setník tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Dívka zmlkla, to teď nebylo podstatné, teď bylo potřeba najít tábořiště. Naštěstí to netrvalo dlouho. Našel jsi vhodné místo. Byl to jen malý plácek schovaný mezi dunami, který používali pouštní kočovníci při cestách za novými pastvinami. Saida seskočila na zem a hned se pustila do práce. Jen za malou chvilku se kolem rozléhalo praskání malé ohníčku, nad kterým se hřála voda na mátový čaj. Saida seděla a jedla pšeničné placky a sušené datle, své poslední zásoby. Nalila ti omamně vonící čaj a zeptala se. "Co teď se mnou bude, kam mně zavedeš." Zajímavá otázka. Všude kolem na týden cesty je jenom poušť prokládaná občasnou malou oázou nebo pouštní studnou na karavanní stezce. Dalo by se vyrazit k severu, kde by jsi došel po pěti dnech do Darníku, kde jsi měl původně namířeno. |
| |
| Nový oddíl Aridne, vojenský tábor 29. a 30 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Již sám přechod po lodním mostě byl neuvěřitelný zážitek srovnatelný s nejednou menší bitvou. Jednotlivé lodě se pohybovaly v rytmu vln, které se dost často přes celý most přelévaly. Upevňovací lana vrzala a všude bylo cítit mořskou vodu. Nejeden u vojáků dostal na mostě mořskou nemoc a všichni jste byli rádi, když jste dorazili na pevnou zem. Dál jste pochovali po dlážděné silnici hlouběji a hlouběji do vnitrozemí. Bylo to šest hodin pochodu zemědělskou krajinou. Místní se na vás dívali, jako by jste byli stádo kobylek. V podvečer jste dorazili na velikou planinu. Všude okolo byly pozůstatky čerstvého vojenského tábora. "Tak tady se utáboříme", zavelel váš velitel a zmizel směrem k polnímu bordelu. Ztratili se i důstojníci a mužstvo si postavilo stany, jak samo uznalo za vhodné. I tvůj sluha postavil stan a začal vařit večeří. Netrvalo to dlouho a z hrnce se linula vůně husté polévky ze sušené tresky. "Pojďte se najíst", zavolal na tebe tvůj sluha, který se s každou dálší mílí od hlavního tábora stával méně formálním. |
| |
| soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení Když konečně najdeme dunu oddechnu si. Navedu Alsahiba do ní. Když dívka začne rozdělávat oheň jen pokrčím rameny a odstrojím z ještěrky sedlo a brašny. "Tak odpočiň si" Podrbu ho a z brašny mu hodím kus masa. Potom si pomalu sednu k ohni. "Asi tě prostě nechám v nejbližším městě, co s tebou mam dělat?" Napiju se čaje. "A díky za čaj" Po chvíli vedle ní přistane Haimala. Zkoumavě si ji prohlíží. "Klidně ji pohlad nic ti neudělá." Alsahyb si lehne do pomyslného půl kola okoli nás spokojeně začne podřimovat. Doufám jen že ta holka se o sebe umí postarat, nehodlám mít na krku nějakou ženskou. Ani neívm co je zač. |
| |
| Ve vojenském táboře, před torturou |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 29. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Jsem rád, že jsem s otázkou o jejím původu tak trpělivě vyčkával. Totiž, nakonec jsem se ani nemusel vůbec ptát a ona sama mi to prozradila. Zaujme mne, její vyprávění o minulosti. Když se prý lidi mlátili ještě šutrama a draci vládli obloze i zemi ze svých měst v oblacích. Já si to nedokáži ani zdaleka představit, muselo to být úžasné... Pak mne ale vytrhne její už zmiňované vyprávění o sobě. A je to fér. Ona o mne ví tolik a já o ní skoro nic. Pečlivě poslouchám a když se zmíní o démonoch, trochu se zamračím. Jak by někdo mohl nazývat démonem něco tak krásného, jako je ona sama? Ale to je teď jedno a já si nesmím nechat utéct vyprávění. V části, kdy se pak zmíní o manželské přísaze a její dceři, sklopím zrak. To jsem nevěděl, ale já vlastně nemohl. Bylo to jistě mnoho let před tím, než vůbec vzniklo naše království. Zabili jí milovaného... nebo, prostě manžela, odtáhli jí pryč a její dceru nechali napospas svému osudu. To mi připadá dost drsné. Nemělo by se to dít, ačkoli se to stává až moc často... A co z toho plyne? Že nejen lidi jsou kruté svině... Zase potom zvednu zrak ze země a podívám se na ní. "To je kruté..." řeknu jen. "Váš lid je asi hodně podobný tomu našemu." |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Máte naše hluboké díky Isakosi. Na poznámku o dosazení nového císaře se usměji. Možná budete mít možnost si tento sen splnit, když budeme mít štěstí. Jakmile sluha odejde z místnosti, budu pokračovat. To je ten problém, všechno je teď strašně ošemetné nebezpečné, dlouho jsem tu nebyl a už si nejsem jist, komu ze svých starých známých můžu věřit a kdo mi podřízne hrdlo, jakmile se od něj otočím zády. Další z velkých problémů je válka z elfy, sice válka nám dává mnoho možností jak získat prostý lid, ale vzpoura by mohla být i to poslední co tohle císařství uvidí, dokážete se to jistě živě představit, navíc Vill si potřebuje osvojit dalších pár nezbytných dovedností a znalostí než ho před tuhle věc postavíme. Nicméně řekl bych, že naší prioritou by mělo být sehnání spojenců. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 29. a 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Na chvíli se zasnila. "Vlastně ano jsme si dost podobní", řekla na půl pro sebe. Pomalu se blížil večer. Tvoje společnice přihodila dřeva na oheň a mile se na tebe usmála. "Můžeš se klidně prospat. Já budu hlídat celou noc, takže nemusíš míst obavy". Noc byla tichá a klidná. Ráno bylo ve vzduchu cítit přicházející vedro neklamná známka vrcholu léta. Alexiss tě vzbudila brzo, slunce ještě ani nevyšlo. "Pojď se najíst. Musíme vyrazit, pokud chceme ujít kus cesty dřív než přijdou polední vedra". Cesta vedla divokým a na půl pustým krajem, mezi vysokými píniemi a ovčími stády. Alex si cestu vysloveně užívala, vypadala vlastně jako malé šťastné dítě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Isakos se zamyslel. "Máš pravdu Aleone, nepotřebujeme teď rolnickou vzpouru. Taková by celou tuhle říši obrátila v hromádku popela", řekl a napil se vína. "Villovi se zde dostane té nejlepší výchovy. Orest," začal a mírně se uklonil Orestovi. "Se ujme teorie a mí muži ho naučí zbytku. Co se týče spojenců. Dám ti doporučující dopisy vhodným lidem. Některé budeš znát z minula jiné ne. Vždycky jsi byl schopný člověk, takže si poradíš." Znovu se napil vína. "Pokud nebudete potřebovat ještě něco, služebnictvo vás odvede do pokojů. Mimochodem Aleone, kdy budeš chtít vyrazit na cesty." |
| |
| Rvačka Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Z davu se vynořil malý podsaditý člověk. Malý znamenalo, že byl o hlavu a půl vyšší než ty. "Borku do toho. Nakopej ho" a podobné věci se ozývaly z davu. Rychle kolem vás vytvořili kruh. Povzbuzovaní nahradila jiná volání. "Dám deset a nový boty na trpaslíka", zaslechl jsi v davu. "Boty si strč do prdele, beru jenom hotovost", odpověděl setník, který vybíral sázky. Pak už to začalo. Bork zaútočil a nebral si servítky. Mlátil do tebe jako trpasličí kovář do kovadliny. Vlastně to byly jen dva údery srdce než tě zasáhl do oka a ty jsi přistál na zemi. "Jedna, dva, tři", počítal dav a neskrýval nadšení. Na tři ses zvedl. Teď byla řada na tobě. Bork znovu zaútočil, povedlo se ti ale vyhnout se jeho pěstem, zato tvoje zasáhla cíl. Udeřil jsi ho na solar pravačkou a levačkou o něco níž. Bork se ohnul a zavyl bolestí. Nechtěl se ale dát. skončil po tobě a povalil tě na zem. Pak už nevíš co se stalo. Víš jenom že ti zlomil nos a dvě žebra. Když jsi znovu nabyl příčetnosti, klečel jsi na zemi a mlátil mu hlavou o zem. "Dost, dost" řval na tebe setník a pokoušel se tě odtáhnout. "Devět, deset", odpočítal dav a pak už bylo ticho. Hluk se přesunul hlouběji do tábora, kde si se vítězové domáhali vyplacení výher. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 29. a 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Stejně mi na té "dívce," příjde něco strašně zvláštní. Je taková... milá a i taková jiná. Rychlá, jako nikdy žádný člověk nebude a bystrá tak, že by jí každý had mohl závidět její reflexy. Každopádně, začala padat noc a Alexiss se nabídla, že bude hlídat celou noc. Samozřejmě jsem chtěl nejdříve namítat, že v žádném případě a na hlídkách se poctivě vystřídáme, ale pak jsem se zarazil. Není člověk a co já vím? Třeba nepotřebuje spát vůbec. "Dobrá tedy, dobrou noc." Uvelebil jsem se kousek vedle ohně a moc dobře jsem věděl, že celou noc nezahmouřím pořádně oči. Jak jsem již zmínil, důvěru je potřeba si zasloužit. Každopádně, celou noc jsem to nevydržel a pak jsem prostě usnul. Alexiss mne vzbudila dost brzy, ještě ani slunce nevyšlo. Patrně chtěla někam dojít dříve, než začne pražit polední, letní slunce. "Máš pravdu," kývnu jí na souhlas a zbaštím snídani, kterou nachystala. Procházeli jsme opět vcelku pustým krajem. Sem tam jsme minuli ovčí stádo, ale jinak nic moc. Zato mě se zdálo, že tady Alexiss si cestu užívala, jako holčička s tatínkem na výletě. Nedá mi to a zeptám se. "Smím vědět, co tě tak rozveselilo?" Zeptám se tázavě. "Je tu celkem pusto," mrknu na ní s úsměvem na tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Iznniki, Thema Athenikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Moc vám děkuji že jste nás přijal a jsem vám vděčný za vaší pomoc. Vill bude potřebovat seznámit s mnoha věcmi jako ty nejdůležitější bych viděl naučit ho pokoře, všeobecné vzdělanosti, umění boje a vedení války, to bych považoval jako prvotní cíl, ale nechám to na vás. Potom až Isakos domluví opět se ujmu slova já. Ne děkuji už nic jiného nepotřebuji, co se týče toho kdy vyrazit tak to nevidím důvod proč to odkládat, asi bych tu přespal a pak hned ráno bych vyrazil na cestu. Pokud už nic jiného chtít nebude půjdu do pokoje a tam si odpo4inu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Před polednem jste si našli stinné místo ve fíkovém háji. Bylo na čase, blížilo se polední vedro a od rána jste se ani nezastavili. Pochod byl soustavný a únavný. Alex se pohodlně uvelebila a usmála se na tebe. "Místo odkud pocházím není vůbec tak veselé, jako tento svět. Tam je jen jen věčné šero a nekonečné ticho. Nefouká tam žáden větřík a nerostou tam květiny. Neutíká tam čas, tedy ne tak jak je zvykem tady na zemi. Je velmi pusté místo. Už chápeš, že jsem šťastná, když můžu chodit pod sluncem a hvězdami." Znovu se posadila a chvíli odpočívala. Pak najednou zbystřila a v ruce se jí objevila dlouhá zelená hůl na jejíž špici zářilo magické zelené světlo. "Sledují nás", řekla a ukázal ti že se máš schovat. Sama se taky ukryla v jednom z roští. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Iznniki, Thema Athenikon 4. a 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) "V pořádku Aleone. Do rána pro tebe připravím vše potřebné." Řekl Isakos. Ještě jste si popřáli dobrou noc. Služebná tě odvedla do pohodlného bohatě vybaveného pokoje. "Lázeň je tam za těmi dveřmi", řekla a ukázala dveře v tvém pokoji. "Pokud by si pán ráčil ještě něco přát, stačí říct". Uklonila se a počkala na tvou odpověď. Noc byla tichá a naprosto klidná. nebylo zde nic co by rušilo klidný spánek, jen zvuky velké pevnosti, která nikdy nespí. Ráno ti přinesli snídani až do pokoje. Sluha se ti uklonil a podal ti několik dopisů. "To jsou vaše doporučující dopisy. Můj pán Isakos k nim přidal i několik dlužních úpisů na které si budete moci po cestě vyzvednout peníze", uklonil se a zmizel za dveřmi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Opatrně se přiblížila k ještěrce a pohladila ji po krku. Ta jenom pohodila krkem, aby ukázala jak je to pro ni příjemné. Chvíli tě sledovala a viditelně přemýšlela jestli se tě na něco může zeptat. nakonec sebrala odvahu. Proč vlastně cestuješ pouští tak sám. Musí to být nebezpečné a únavné", dokončila a vypadla že ji odpověď velmi zajímá. "Já sama bych se do pouště nikdy neodvážila a to jsem v ní vyrostla. Můj otec byl význačným kmenovým náčelníkem a vedl početný kmen pouštních kočovníků. Měli jsme tisíce kusů dobytka a bohaté stany. Pak ale otec odmítl uznat proroka a musel uprchnout do hluboké pustiny, kde se nedá pěstovat dobytek. Proto jsme byli na cestě, hledali jsme si nový domov", dokončila a zamýšleně hleděla na dunu, zpoza níž vykukovala hlava zvědavého fenka. |
| |
| soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení "Příjde ti že cestuju sám? Navíc cestovat s někým dalším by znamenalo dvojitou starost, o kterou nestojím." Napiju se čaje a mrknu jejím směrem. "Poušt je můj domov, je mi bližší než města ve kterých žijeme... A ano od doby co přišel prorok se spousta věcí mění. Ale naštěstí mě se to zatím moc netýká a doufám že ani týkat nebude. Jsem spokojený se svým životem tak jak je.... Mimochodem výborný čaj." Možná bych mohl projevit lítost ohledně její rodiny, ale co za pár dní ji dovedu do města a asi se už nikdy neuvidíme. "Čím víc je lidí pohromadě tím hůře se živí, mi v poušti vydržíme dlouho a bez větších problémů." Zahvízdám na Haimalu a ta doskáče ke mě. Začnu ji jemně drbat na krku, ta ho spokojeně nastavuje. "Máš nějaké další příbuzné nebo známe co by se o tebe mohli postarat?" Optám se potichu a znovu se napiju čaje. Když zjistím že na něco hledí mrknu tím směrem taky. A hele liška. Mohla by z něj být dobrá večeře. Haimala by ho bez problému chytila. "Pojd sem prcku." Řeknu jeho směrem. Jestli uteče tak ať, já do jeho života moc zasahovat nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Iznniki, Thema Athenikon 4. a 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Děkuji vám. Řekl jsem, pak jsem mu už jen potřásl rukou a odešel se služebnou k pokoji, který mi vyhradili. Na otázku jestli nepotřebuji, jen zavrtím hlavou, poděkuju jí, že mě sem zavedla a jdu si dát lázeň. Panečku to je život, poslední dobou spím často v posteli, mám dobrý jídlo, pití a navíc mám možnost se koupat. Jakmile se vykoupu, jdu se natáhnout. Noc probíhala klidně, jen jsem se okolo půlnoci na chvíli probudil a z okna sledoval noční pevnost. Ráno se trochu překvapeně kouknu na sluhu, který mi přinesl jídlo, tohle je už vskutku nad úroveň toho na co jsem zvyklý, ale nevadí. Vezmu si od něj i dopisy, až dosnídám obléknu se a vydám se za Villem. No je čas se na nějakou dobu rozloučit, vyrážím na cesty, ale za nějakou tu dobu se vrátím, tak zatím studuj. Poslední věc co před odjezdem udělám je že se ještě rozloučím z Isakosem a Orestem, jakmile i tohle dokončím, vydám se na cestu k nejbližšímu šlechtici ze svého seznamu |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Od rána jsme se nezastavili a před polednem jsme si opět našli klidné a stinné místo, kde se dalo složit tělo tak, aby jsme se neuškvařili na slunci. A že bylo opět příšerné vedro... Ale Alexiss se alespoň zase trochu rozpovídala o sobě. Šero, mrtvo, žádní květina a pusto? To musí být nudné místo... Jestli ale tak vypadá opravdu celý jejich svět? Asi na to musí být zvyklí, všude je to jiné... pomyslím si. Jenže ona se zdá teď jako malá holka, která dostala lízátko. Prohlížím si jí pohledem. Asi tomu nikdy neporozumím a možná bych ani neměl nikdy porozumět. Je to jejich svět, je úplně jiný a podle toho, co jsem slyšel, tak její lid taky stojí za starou belu. To samé, jako tady u nás. Jedna svině větší, než ta druhá... Užívali jsme klidu a dopřávali odpočinek zmoženým nohám, když v tom Alexiss vyskočila, ozbrojila se dlouhou holí a pokynula mi, abych se schoval, protože jsme sledováni. Nezdálo se mi to a stále nemám žádný důvod jí důvěřovat, ale proč by mi lhala zrovna v tomhle? Kývl jsem na souhlas a schoval se do jednoho z keřů. Dýchal jsem potichu a klidně, abych na sebe neupoutal pozornost a pozoroval okolí. Alespoň v rámci možností, jak se to přes to křoví dalo. |
| |
| Bitka |
| |
| Po stopách neznámých Rychle jsem si přemítala to, co jsem právě slyšela. ,,Kabuko," otočila jsem se k němu a řekla vážným tónem : ,, věřím ti, podle toho co jsi říkal, že tvůj pán je spravedlivý a hodný vládce... Proč by měl mít nepřátele? Na povídání ale není čas, běž ho varovat." Popadla jsem svoji kočku. ,,Kuro utíkej za Korrem, dej mu vědět, že je tu nebezpečí..... Já zkusím jít po jejich stopě." Kočky vyrazily a já opatrně sešla na onu pěšinku, kde jsem slyšela hlasy. Sice to nebyly stopy zvířat, ale tohle snad ještě zvládnu. Krůček po krůčku jsem šla po neznámých krocích. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Lišák se na tebe jenom podíval a zmizel za písečnou dunou. Něco ti ale říkalo, že se po setmění vrátí, aby zjistil jestli tady nenajde něco k snědku. Dívka se na tebe jenom zlehka podívala. "Musíš být nekonečně odvážný, když žiješ takový život. I já jsem byla odvážná, ale v poslední době si říkám, že odvaha je jen lepší jméno pro hloupost. Stále snad mám pár tetiček a strýčků, kteří se mně nebudou bát pustit pod svou střechu." Na chvíli zmlkla. "I tak ti děkuji, za všechno co jsi pro mně udělal". Noc přišla náhle. Setmělo se a prudce se ochladilo. Zachumlala se do svých šatů a přisunula se blíž k ohni. Chvíli přemýšlela jak si na tvrdém písku ustele, ale nakonec se pohodlně uložila. Z pod šatů jí vyčuhovaly ruce zdobené hennou. "Pojď spát", řekla. "Máme před sebou dlouhou cestu" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Iznniki, Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Villa jsi našel snadno. Byl na nádvoří a cvičil s ostatními chlapci. Místní zbrojmistr jim dával plně do těla a i na Villovi bylo vidět nějaké ty modřiny. "Hodně štěstí", popřál ti jenom, než se musel vrátit. Orest byl také na nádvoří. Seděl vedle tabule, na které byly nějaké výpočty a učil sedmileté děti, chlapce i dívky. "Hodně štěstí pane Aleone. Dejte na sebe pozor" popřál ti. Jeho žáci vstali a hluboce se ti uklonili. Zato pána pevnosti jsi nikde nenašel. Vyjel pryč již brzy ráno, aby dohlédl na sklizeň obilí. Nezbylo tedy než vyrazit na cesty. První na tvém místě byl vlivný muž a Eparcha v Athikosu, hlavním městě Thematu. Čekalo tě pět dní jízdy a to při dobrém počasí. Dostal jsi ale dva nové koně, aby jsi mohl cestovat rychleji. Jakmile jsi vjel na most, hradní brána se za tebou zavřela a ty jsi vyrazil do otevřené krajiny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Nemuseli jste dlouho čekat, než jsi uslyšel pomalý klapot kopyt. Kůň se zastavil jen kousek od vašeho úkrytu. Jezdec, starý muž v dlouhé říze s ohnivě rudými vlasy, jakoby větřil. Znovu a znovu otáčel koněm na místě a větřil vzduch. Na chvíli toho nechal, ale začal vydávat podivné zvuky. Znělo to jako šustění a šeptání. Allexis se zvedla. Vypadala teď o dost vyšší, oči jí zářily zeleně a světlo na holi se divoce zmítalo. Jezdec jenom pohnul hlavou a seskočil z koně. Sedlo opustil jako člověk a země se dotkl jako veliký rudý drak. Pomalu sunul svou hlavu k Alexx. "Mocná, nechci s tebou bojovat. Nechci trhat svět na kusy a sama víš, že není jisté kdo z nás by vyhrál a ten v křoví ať taky vyleze" slyšel jsi v hlavě hlas i když tvé uši slyšely jenom syčení mohutného hada. "Proč mě sleduješ, proč za mnou jdeš", zeptala se Alexx klidně a z její hole vyrazil proud síly. Drak zvedl hlavu a z jeho tlamy se do vzduchu volně vyvalil proud ohně, pak dupl přední nohou a země pod Alexou se rozestoupila, i když ona sama se ani nepohnula a volně levitovala nad propastí. "Copak nevíš, kdo jsem. Já jsem prastarý, pán celého rodu. Nesledoval jsem tě, jen jsem šel po starých stezkách a narazil na tvůj pach. Copak je zvykem aby se někdo tvého rodu toulal světem. Potkávám zde děti Tmy, Stínu nebo Světla, ale vás ne. Pojď posadíme se a promluvíme si jako slušní tvorové. Mám tady v brašnách chutné kuře a láhev dobrého Dračího vína, řekni kdy jsi naposledy pila víno vytlačené dračí řečí" odpověděl drak a dodal k tomu škleb, který byl snad úsměvem. Znovu se proměnil do lidské podoby a všechny stopy jeho magie zmizely. Alexx se viditelně uklidnila. "Ano promluvíme si", řekla. Drak upřel ohnivě rudé oči přímo na tebe, "pojď ven. Nesežeru tě dávám přednost paštice nebo kuřeti naloženému v dobrém koňaku". |
| |
| Nová jednotka Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Dav se velmi rychle rozpadl. Viděl jsi ještě několik potyček o vyhrané nebo prohrané peníze a pak už si šel každý po svém. "Bojoval jsi dobře" uslyšel jsi nad sebou hlas setníka. "Takového něco jsme tady dlouho neměli. Chlapi ti teď pokoj a já ti ukážu, kde budeš spát. Jo a vsadil jsem proti tobě dvacet dragonů, takže zítra uklízíš latríny. Podal ti láhev ve které byla silná kořeněná vinná pálenka. Provedl tě táborem, aby ti nakonec ukázal tvůj stan. Byl to spíš chatrný děravý přístřešek, než stan. Před poledním sluncem chránil dobře, ale to říct nešlo, jelikož byl samá díra. "Nediv se, tady u nás končí veškerý odpad z celého tábora", prohodil k tobě dlouhán se čtyřmi prsty na parvé ruce. Tohle je Dorre a bude tvůj spolubydlící. Buď ale opatrný, tomu poslednímu uřízl koule. Seznámil vás setník a odešel. |
| |
| Prohlídka v táboře |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Schovávali jsme se ve křoví a ani jsme nemuseli dlouho čekat na toho, co se táhne v našich stopách. Nechápu, jak o něm mohla takhle vědět dopředu, ale... Ale je toho hodně, co o ní nevím. Vždyť není ani člověk a moc mi o sobě doposud neprozradila. Klidným krokem si to přifaří nějaký rudovlasý cápek a zastaví se hned vedle nás. Začne se otáčet na místě a podivně větří vzduch. Jakoby nás hledal po čuchu, fakt že jo. Už si připravuji dýku, abych byl v případě nutnosti připraven se po něm vrhnout, když v tom se zvedne Allexis. Její oči teď září a to barevné světlo na její holi začalo podivně poskakovat. Bylo viditelně živější. Už už jsem se pomalu krčil, že po něm půjdu ze zadu, to by mě nečekal, když sleze z koně... To by samozřejmě nic neobvyklého nebylo, kdyby po jeho dopadu na zem země nezaduněla a přede mnou nestál obrovský drak. Fajne, tak tohle u nás není... Allexis provede něco s její holý a ten drak pak vychrlí do vzduchu proud ohně, načež pukne i zem pod jejíma nohama. Schovám dýku, k čemu by mi tady byla. Beztak už o mne jistě ví... Pak se ale oba dva uklidní a shodnou se na tom, že by bylo dobré si v klidu promluvit. Jasně, tomu, o čem ten drak mluvil, jsem hovno rozuměl, ale co se dá dělat že... Na drakovu pobídku jsem se zvedl ze křoví s neutrálním výrazem na tváři. Nevěděl jsem, co očekávat. Drak, co má rád paštiku a kuře. Krucinál, ten musí sežrat dvě farmy, aby měl dost alespoň na pár dní... Vtipálek jeden. "No to bych prosil. Skončit mezi dračími zuby asi není zrovna nejpříjemnější druh smrti," prohodím jen a doufám, že si to v brzké době nerozmyslí. |
| |
| soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení "Šlo by říct že jsem se prostě naučil soužití s přírodou. Není to až tak těžké. Moc se od zvířat nelišíme, jen si to nikdo nechce připustit." Pomalu se zvednu, vezmu zbytky jídla a zanesu je k okraji duny, kde byl ten fenek. "Vem si toho fenka. Žije tady každý den, nějakých dobře pět let? Nemá města kde si může odpočinout. Každý den v poušti shání potravu a vodu. Nemluvě o tom že možná živí mladé." Poté se vrátím k Alsahibovy a vytáhnu jednu deku. Lehnu si a opřu se o jeho bok, potom ji přes sebe hodím. Jelikož si předtím lehl blízko ohně myslím že mě docela vyhřeje. "Pojď sem ať ti není zima." Zvednu deku aby si mohla lehnout vedle mě. "Líp se zahřejeme." Jestli si lehne ke mě docela bez ostychu se k ní tak říkajíc přitulím. Nic ale nezkouším, jen mi jde o to at nám není zima. Teda hlavně jí. Nic nezkouším a docela rychle začnu podřimovat. Pravděpodobně nespávám moc hluboko, už jen z důvodu kdyby se nás něco chtělo chtělo zabít. Haimala se pravděpodobně přiblíží taky aby si užila trochu tepla. V noci bývá zima. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Iznniki, Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Když vidím jak má Vill na pilno musím se usmát. Je vidět že je zbrojmistr pěkně dře a Vill ani nemá čas se pořádně rozloučit, tak se na něj podívám s lišáckým úsměvem podívám a řeknu. Ty na mě budeš ještě s radostí vzpomínat. Potom co dojdu k Orestovi tak mu ještě řeknu ať dá na Villa pozor. Při odchodu se ještě otočím a řeknu Orestovi, tak aby to nikdo neslyšel. Málem bych zapomněl, zkus něco zjistit o lidech co se mění na draky když jsou v úzkých, Vill je jeden z nich, no teď už ale vážně musím. Řeknu nasednu na koně a vydám se k Eparchovi. |
| |
| Nový oddíl |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Drak, který se vrátil do lidské podoby se na tebe usmál. "No nevím, jaká je smrt mezi dračími zuby. Já to nezkoušel a nemůžu říct, že bych to vyzkoušet chtěl" Ze sedlových brašen vydal pečené kuře, bílý chléb a láhev, ze které se po otevření linula silná vůně kořeněného vína. Posadil se ke kraji cesty a ukázal vám, abyste se taky posadili. Alexx se na něho udiveně dívala, ale nakonec si přisedla a upila z nabízené láhve. Chvíli draka sledovala. "Kdo vlastně jsi", zeptala se nakonec. "Kolik znáš příslušníků mého druhu se smyslem pro humor a sklonem k dobrému jídlu a vínu, ale říkají mi Kocc. Mám tedy ještě mnoho jiných jmen, ale nechci vás nudit." Odpověděl vám drak a podal ti láhev. "dávej pozor ať se neopiješ. Je silné a ta láhev je bezedná", poradil ti ještě. "A co jsi tady dělal a proč jsi nás sledoval", vnutila se Alexx se svými otázkami. "Dějí se podivné věci, že i já vtipálek jsem musel vylézt ze svého hnízda, zahnat řevem rytíře co před ním tábořili, bohové ti utíkali a něco mi říká, že utíkají ještě teď, a vydat se na cesty. Nebyl jsem ale sám, kdo za vámi šel. Ten druhý byl dost hloupý a odporný tvor. Pokusil se mě okrást, aby si přilepšil a to neměl dělat. Ano dějí se podivné věci. Děti mají draky za pohádku, kouzelníci si myslí, že snědli celou moudrost světa a z východu na křídlech války přichází smrt" Upil vína a nechal ho kolovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Cestoval jsi celý den mezi polí, vinicemi a sady. Byla to poklidná venkovská krajina, ponořena do svého tisíce let starého střídaní polních prací. K večeru jste už byli ty i tvůj kůň unavení, jako na zavolanou se ale před tebou objevilo městečko. Byla to vlastně jen jedna dlouhá dlážděná ulice a malé tržiště, kterému dominoval starý hostinec, který tady snad musel být od nepaměti. Před hostincem bylo srocení lidé. V jejich středu stál formanský vůz, jehož kočí se hádal z davem. "Jo je to pravda. Viděl jsem draka. V noci proletěl nad Issmirem a na vlastní oči jsem viděl rytíře, co je rozehnal pod Olivovou horou. Lidi si už dlouho povídali, že tam je drak a ono fakt tam byl. Několik statečných si natřelo kalhoty na hnědo, jen co ho uslyšeli. A je toho mnohem víc podivného co se ve světě povídá. Draci, nemrtví, wyrmi a jiná stvoření se dala do pohybu" |
| |
| Po stopě Aras Haldron, Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Kabuko naježil chlupy a zaprskal směrem kam odešli, pak kývl hlavou a zmizel někde mezi keři. Vrazila jsi za nimi. Nebylo to nijak složité, jejich hlasy byly stále slyšet, i když jsi nerozuměla slova. Hádali se a byli čím dál tím víc hlasitější. Mířili k jednomu velmi odlehlému koutu v zahradě. Na chvilku si ti je povedlo zahlédnout. Jeden byl vysoký elf, oblečený do dlouhé bohatě zdobené říze. Druhý jako byl zahalený do mlhy. Byl rozmazaný, takže jsi nemohla ani zaostřit obrysy postavy. Udělala jsi ještě krok, pak se kolem prudce ochladilo a za tebou se ozvalo zasyčení. "Ssssseedovat mééého pááána, by chtěěla elfffka. Hloupááá elfffka". Otočila jsi se a hleděla na postavu oblečenou do šedé řízy, kápě ji překrývala obličej, ze kterého jsi viděla jenom zlatě zářící oči. |
| |
| Spolubydlící Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Dlouhán se zamyslel a ukázal ti tu nahoře. "Jenom doufej, že tě unese. Tyhle postele mají už nejlepší za sebou" Na chvíli přemýšlel, jestli ti má odpovědět i na poslední část otázky. "Byl to zloděj. Pokusil se mi ukrást i tu trochu peněz co mám a navíc byl vůl a myslel si, že na mě má. Neměl, já mu uřízl koule a ostatní ho ukopali. Tělo pohodili za táborem, ať mají supi taky důvod k radosti. Doufám, že ty budeš moudřejší než byl on, i když vy nelidé jste sprosté rasy a bohové by vás konečně měli našima rukama vyhubit, abyste nešpinili tuhle zem." Skončil a nevěnoval ti víc pozornosti. Zato venku před stanem se začal sbírat menší dav. Stáli tam vojáci a dívali se na tebe. Nakonec jeden z nich kývl, aby si šel k nim. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 a 14 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Přitiskla se k tobě a nevypadala, že by trpěla jakýmkoli ostychem. Rychle jste všichni usnuli i když se prudce ochlazovalo. Ráno vás probudil chlad. Všechno kolem bylo pokryté tenoučkou vrstvou jinovatky. Ještěrka se otřásla a šla najít místo, kde by mohla nastavit své tělo slunečnímu svitu. Dívka se rychle otřepala a začala chystat snídani. "Poušť zpívá. Dneska přijde bouře.", řekla, když ti podávala chlebovou placku. Opravdu bylo slyšet tichý dunivý zvuk a zvedal se vítr. Vyrazili jste na cestu. Ještěrka byla neklidná a neklidný byl i tvůj orel. Vše kolem bylo plné napětí a očekávání. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Na pokyn draka, aby jsme si sedli, jsem hodil očima po Alexx. Pořád se jí něco nelíbilo a já si taky nepřipadal zrovna dobře před stvořením, které mě může v mžiku oka roztrhat na maličké kousky. A to vlastně Alexx asi taky že... Nakonec jsme si ale oba přisedli a on nám nabídl něco ze svých zásob. To víno hezky vonělo a jeho varování jsem vzal v potaz. "Silné, ale výtečné," usoudím a lahev mu podám zpět. Kocc. Nic mi to neříká, no čemu se divím že. My, lidi o dracích víme kuloví, natož nějakého znát. Jen nějaké legendy, historky, ale to už se dávno ztratilo a přeformovalo, že už to pravdě asi moc neodpovídá. "Něco není v pořádku. Z hrobů vylézají mrtví a po zemi se potloukají podivná stvoření. Jedno jsem viděl na vlastní oči a taky jsem viděl, co dokázalo..." Jistě, pro draka by to byla asi dobrá pochoutka, ale pokud by jich bylo víc... "Někdo další šel po naší stope?" nadzdvihnu tázavě obočí. Vždyť jsme byli tak opatrní... oba. |
| |
| soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro Země pouštních elfů, Rudé písky 13 a 14 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení Ráno když se Alsahib odejde nahřát ani nereaguju. Ale když se dívka odtáhla nespokojeně jsem zamručel. Pomalu se zvednu a dojdu k ní. Pořádně se protáhnu a přikávnu. "Musíme urazit co největší vzdálenost než nás dostihne a najít nějaký úkryt." Vezmu placku a rychle ji sním. O několik minut později už jsme znovu na Alsahibovy a jedeme dál pouští. "Možná by jsme mohli jít za těmi bandity. Určitě mají úkryt, někde blízko. Nevíš kolik jich bylo?" Jsem také nervozní. Pokud jsou nervozní zvířata mám také důvod být nervozní. Můžu jen doufat že je to bouří a ne něčím jiným. "Mimochodem jak to ted vypadá ve městech? Od toho co přišel Prorok se věci rychle mění. Příjde mi to zvláštní..." |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Cesta byla moc krásná, pole, vinice a sady na člověka působí velmi uklidňujícně, až by občas člověk zapomněl, že je válka. Nicméně k večeru už mě to začlo unavovat, už, už jsem začal klimbat v sedle, když se jako na zavolanou objevila hospoda. Byl to malý zázrak, to jsem však netušil jak mě, znepokojí to, co tu uslyším u tohoto zázraku. Hned jak dojedu blíž k hostinci, uvidím dav okolo formanského vozu, přijedu tedy blíž a začnu poslouchat, o čem se baví. Co se to děje, válka s elfy, císaři padají mrtví jako mouchy, vrací se draci a já ještě doprovázím chlapce, který se mění v draka, tohle určitě není náhoda. Jen bůh ví, do čeho jsem se to namočil, ale asi to nebude nic hezkého. Nakonec dojdu k názoru, že teď a tady to nevyřeším, tak se radši proderu skrze dav vejdu do hospody a zařídím si nocleh a večeři. |
| |
| Tábor Thema Anatolikon 30 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Tábor si žil vlastním poklidným životem. Vojáci stavěli stany a podpalovali varné ohně. netrvalo to dlouho a všude kolem byla cítit vůně polévky. Většina mužstva i poddůstojníků seděla před stany a věnovala se poklidným činnostem. Důstojníky nikde vidět nebylo, ale jejich hlasy se nesly klidným podvečerem z polního bordelu, který rozložil své hospodářství za táborem. I hlídky si užívaly uvolněnou atmosféru. Narazila jsi na tři muže strážící tábor. Všichni se rovnali do pozoru jakmile tě uviděli, ale bylo ti jasné, že svou službu nevykonávají ani s nadšením ani zodpovědně. Za táborem již byla jen krajina upadající do nočního ticha |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Drak na tebe otočil svou hlavu. "Ano šel za vámi jeden elf. Jistě byl velmi nadaným stopařem a lovil vše, jedno jestli to létá chodí po čtyřech nebo po dvou. Myslel si, že mě jednoduše zastřelí a vezme si koně a jiné věci, které považoval za cenné. Trochu jsem ho připekl, aby vlkům chutnal." Pak otočil svůj pohled na Alexx, "a ano z hrobů vylézají mrtví a z tajemných stezek tvá společnice. Můj pán svolal všechny naší rasy, což není dobré znamení, ale uvidíme uvidíme" Oba s Alexx se na chvíli zamysleli a byla to tvoje společnice, která promluvila jako první. "Řekl jsi nám zajímavé věci. Mohu se tě ale zeptat kam máš namířeno". Drak si ukousl kuřete a odpověděl. "neboj nebudu strkat nos do tvých záležitostí, pardon do vašich záležitostí. Mířím dál k východu, kde budu moci roztáhnout křídla bez toho, aby mě lovili nějací mázi nebo rytíři". Tvé spolucestující se viditelně ulevilo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) V hostinci bylo docela prázdno. V koutě seděla skupina trpasličích horníků.Ponoření do oblaků tabákového dýmu, hráli karty až pod nimi praštěl stůl a děvečka nestíhala jejich spotřebu piva. Hostinský vypadal nabručený. "Co si dáte", zeptal se tě a pokračoval "jo stojí před hospodou a povídají se o nesmyslech. Uvnitř mají sedět, pít jak duhy a mluvit o úrodě nebo o ženských. To se potom slušný člověk jako já nemusí bát o výdělek. Nebýt těch trpaslíků co tady sedí už třetí den a pijí jak duhy, byl už bych na buben. Ti trpaslíci jsou taky podivná cháska. Prý že nebudou pracovat, dokud jim důlní nezvedne plat. Už tady za nimi byli dvakrát a nic. Prý se pod zem vrátí až dostanou dvacet dragonů za směnu. Tolik peněz nemá já ani za týden. Jo někdo by měl s těmi nelidmi konečně udělat pořád, aby se ta pakáž špinavá mezi lidma neroztahovala." Konečně se zastavil a čekáš co že si to vlastně poručíš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 14 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Dívka se na chvíli zamyslela. "Bylo jich hodně, nejmíň čtyřicet. Nechci je znovu potkat a doufám že mi rozumíš. Ale míjeli jsme starou strážní pevnost. Byla necelou hodinu cesty od místa, kde nás přepadli a byla tam voda". Bylo by to k tomu místu necelé tři hodiny a pokud budou duchové pouště milostiví dalo by se to stihnout. Vyrazili jste. Tvá společnice se pevně chytla a začala vyprávět. "Ve městech se toho změnilo hodně. Skoro všichni již přešli na prorokovu stranu. Staré chrámy jsou zbořené nebo se změnily v modlitebny, kde se všichni pětkrát denně modlí. Sochy starých bohů zničili. Něco ale stejné. Kdo byl bohatý je ještě bohatší a kdo byl mocný je mocnější. Prorokovy války přinesly spousta zlata, otroků a jiného bohatství. Obchod a řemesla jenom kvetou jelikož prorok drží v poli velkou armádu." |
| |
| soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro Země pouštních elfů, Rudé písky 14 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) "Dobře v tom případě se jim vyhneme." Věž zvážím jako možnost. "Myslím že vím o které mluvíš. Dobře půjdeme tam." Otočím Alsahiba a vyrazíme přesně opačnou cestou. "Od toho co jsem se o něm doslechl si lámu hlavu nad tím jak se mu to všechno povedlo. Pobláznit všechny okolo do víry v něj a navíc ji udržet a ještě rozšiřovat. Víra je dobrá, ale nemělo by se to s ní přehánět." Vezmu vak s vodou, napiju se a podám ho za sebe. "Sám čekám kdy se kvůli prorokovy dostanu do problémů. Možná to bude tím že se do věcí jiných moc nepletu. Proč jste prostě nepředstírali že jste na tu víru přišli? Měli by jste o spoustu starostí méně, a k tomuhle by asi nedošlo." Ohlédnu se na ni. Kdo ví co za tím bylo, morálka? Odmítání přizpůsobit se? V přírodě přežije ten co se dokáže nejlépe přizpůsobit. |
| |
| Vojenský tábor, ve stanu |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Nic moc zajímavého z něj nevypadlo. Prostě mizí někam, kde se nebude muset stále skrývat a podle jeho slov na nás narazil úplnou náhodou. Jen snad, jestli se setkání všech draků dá považovat za zajímavé. Nechtěl bych se v tu chvíli motat kolem, co kdyby dostali hlad? Uchechtnu se tak pro sebe. "To už ho to lovení přejde," zašklebím se. Asi nečekal, že narazí na draka. Bastard jeden, patří mu to. Abych pravdu řekl, pořádně nevím, o čem to ten drak mluví. Alexx společnice? Vždyť já ani neznám jí, natož si něco odvozovat že jo... Každopádně, viditelně se jí ulevilo. Asi se bála, že by ten drak mohl strkat nos do našich věcí, co já vím. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Jsem hodně překvapený tím, že hospoda je prázdná , nicméně podle enormní spotřeby trpaslíků má hostinský alespoň nějaký kšeft. Poté už ke mně přijde nabručený hostinský, který mi více méně vše co jsem si myslel, potvrdí. Na jeho promluvu jen lehce přikyvuji a až na konci promluvím. Máte pravdu, dvacet dragonů je zcela absurdní částka, tohle jim nikdo nezaplatí, ale to je pro vás přeci plus, ne? Dokud tu sedí, vy neproděláváte. A co se týče těch lidí tak je sem nějak nalákejte, to přeci zvládnete, jste hostinský, ti dokážou i nemožné. Nu to teď necháme být, rád bych si objednal pokoj a večeři, děkuji. |
| |
| Po stopě Sevřel se mi žaludek. V hlavě se mi motali samé myšlenky, ale dávala jsem pozor na to, co si myslím. ,,To je omyl, nejsem odtud... ztratila jsem se a šla jsem podle hlasů...doufala jsem že mi někdo může pomoct... avšak uchvátilo mě to co jsem viděla. Nikoho nesleduju, to je sprosté obvinění." Vychrlila jsem ze sebe, avšak jsem to ze sebe vypravila s přímým pohledem a snažila jsem se aby to znělo jako pravda. Modlila jsem se a pevně doufala že Kuro našla Korra a včas ho varovala. Nemůžu tu umřít. Bla jsem připravena zaútočit. Postava si mě divně a dlouho prohlížela. ,, Koukáte na mě jako já na vás, podobnou bytost jsem ještě neviděla. Nesmíte se zlobit za můj údiv." Snažila jsem se co nejvíce zdržovat podivnou postavu. PROSíM KORRE PŘIJĎ!! řvalo mé vyplašené srdce, nikdy jsem se tak nebála. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Drak zavětřil a jazykem ochutnal vzduch. "Večer bude pršet", řekl aniž by na obloze byl jen jediný mráček. "Je na čase, aby se každý z nás vydal svou cestou. Přeji vám hodně štěstí" Dodal, sbalil své věci a vysedl na koně. Alexx se mu hluboce uklonila a bylo na ní vidět, jak je ráda, že vás opouští. "My musíme jít dál k jihu. Nesnáším draky. Jsou to protivná a mocná stvoření a tenhle je jeden z těch horších. Vždyť jaké musejí být ty jeho žertíky, když má tolik moci že by dovedl trhat svět na kusy." Trochu se ochladilo a znovu jste se vydali na cesty. Celý zbytek jste pochodovali. Alexx vás hnala jako by vás pronásledovalo samo peklo. K večeru jste dorazili do malé vesnice a ty jsi pochopil smysl spěchu. Byli jste jen tři kroky od hostince, když začal déšť a stejně jste dveřmi prošli mokří až na kůži. Déšť vypadal jako by se otevřela obloha, nebo by v nebi někdo vyléval kbelíky vody. V hostinci bylo příjemně teplo a plno. Seděli tam místní a pili víno nebo anýzovou pálenku. Nad ohništěm se pomalu obracel tučný beran a hostinský, milý člověk se vás okamžitě ujal. "Co byste si ráčili přát", zeptal se vás. "Postel a něco k jídlu. To nejlepší co máš", odpověděla Alexx a položila na stůl zlatou minci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Hostinskému se roztáhla očka prostým nadšením. "Jistě pane, vše por vás bude. Pokoje máme hezké, pošlu děvečku aby vám jeden nachystala a jídlo hned přinesu." Otočil se a zamířil do kuchyně, když ale míjel stůl trpaslíků jeden z nich na něho zavolal. "Doněs nám ještě víno, ale ni jak posledně. Mám vodu sice rád, kor když lezu ze šachty ale to přeca něznačí že ju musim piť." Hostinský se ctěným zákazníkům uklonil a i sezadu bylo vidět, jak je vzteklý. "Jaja u Zalte pumpy by to měli pojmenovať", dodal další z trpaslíků, to už ale před tebe stavěla děvečka bohatou večeří. Položili před tebe sýr a na větru sušenou šunku, nakládané papričky a mísu zeleninového salátu, polévku s vejci a citronem a na konec pečené maso a křupavý bílý chléb. K tomu všemu byl džbánek bílého, který dával trpaslíkům za pravdu. Mohlo by se to tady jmenovat u Zlaté studně. To už se dovnitř valili místní, kterým přestala stačit jen debata na suchu a konečně se rozhodli začít pít. Někdo vytáhl malou kytaru a začal hrát. Hostinec brzo celý zpíval. |
| |
| Po stopě Aras Haldron, Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Trvalo to nekonečně dlouho, ale přesto to byly jenom byly vteřiny, když se objevila pomoc. Vracel se Kabuko, tentokrát ve své lidské podobě a v rukou držel dvě dlouhé dýky. Za ním šel velekrál s taseným mečem. Vypadl mnohem vyšší, než když si ho viděla posledně a kolem něj zářilo bíle světlo. Kabuko na postavu prskal a cenil zuby, ta už se ale rozplývala ve stínu. Znovu se oteplilo a stín byl pryč. " Teď jsme to zahnali." Usmál se na tebe velekrál. Všude v zahradě bylo najednou živo. Slyšela jsi těžké kroky okovaných bot. Na místo kde jste stáli se vyřítil Korr, jeho společnice a zástup vojáků. Korrova společnice zavětřila. "Půjdu za tím stínem, možná ho ještě dokážu vystopovat", dodala a nevypadalo, že by se o tom chtěla s kýmkoliv bavit. "Dej pozor, může to být nebezpečné", obrátil se k ni starostlivě Korr. "Vychovávala jsem tvoje syny. Není nic nebezpečnějšího", odpověděla a zmizela v zeleném světle. "Pojď. Musíš být v teple", dodal drak když se ti podíval do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 14 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Dívka se chytila pevněji. "Jsem děti pouště. Vždycky jsme chodili po těch samých stezkách a pásli dobytek, nebo obchodovali s kadidlem nebo jinými stezkami. Po stovky let jsme se neklaněli králům, ani jiným pánům. Když přišel Prorok, poslali jsme ho pryč. Mnoho z naších mužů navíc sloužilo Dračím císařům jako pomocný sbor. Prorok ale Císaře porazil na hlavu a pak si přišel pro nás. Svět kolem nás se změnil tak rychle, že nám utekl." Vypadalo, že chce ještě něco říct, ale zarazila se. Na chvíli sledovala vítr, duny a slunce. "Nejsem taková písečná zmije jako já, ale mám takovým pocit, že jedeme jiným směrem. Co ty na to." nedala ti ani čas na odpověď. Jenom ti poklepala na rameno a ukázala prstem k severu. Nemusela nic říkat, divadlo přírody mluvilo samo za sebe. |
| |
| Tábor |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Drak nás jen ještě varoval před deštěm, i když se mi to fakt nezdálo. Nebe bylo jasné a nebyl vidět ani mráček. Ani vítr nefoukal. Každopádně, drak musel vyrazit dál. Alexx se hluboce ukloní, stejně tak i já. Přeci nejsem žádný nevděčník a on nás pohostil. Navíc, mohl si prostě kousnout a šmitec. "Dobré vědět. Já si vždy myslel, že draci jsou hrdá a moudrá stvoření..." pokrčím rameny, vyslechnu si, co má na srdci a vyrazíme dále k jihu. Nebylo takové vedro a Alexx hnala kupředu, jakoby nám hořela koudel u prdele. Ani jsem nevěděl, kam vlastně jdu a pořád mi vrtalo hlavou, že jí vůbec neznám a že bych jí neměl věřit... Co když mne táhne na popravu? Co když jí někdo za mou hlavu zaplatil? To ale nezjistím, dokud tam nedojdeme. Zanedlouho jsme dorazili do hostince a těsně před budovou se spustil liják takový, že nás oba zmáčel až na kost. "Doprdele..." zakleju si sám pro sebe. Ještě, že nás ten drak varoval, jinak by jsme se v tomhle počasí táhli dost dlouho a nebylo by to příjemné. Když se přířítí hostinský, Alexx mne předběhne s objednávkou a objedná za oba. Já jen hodím okem po té zlaté minci a pak zase po hostinském. Vyhládlo mi... Ne tolika, jako kdybych letěl, ale vyhládlo. I když je fakt, že zítra bych mohl zase protáhnout křídla. Co jdeme, tak je dost pusto. "Zveš mne na jídlo a do postele?" Prohodím s úsměvem na rtech ke snížení možná napjaté atmosféry. |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Nad poznámkou trpaslíků o zvyku hostinského, vše nastavit vodou v poměru 2 ku jedné jsem se pousmál. Jakmile mi však hostinký přinesl jídlo vše jsem odpustil, výborný chleba k tomu šunka, sýr a nakládané papričky jak to mám rád, navíc ještě řádná porce pečeného masa a salátu. Začal jsem si užívat tohle jídlo a na chvilku jsem zapomněl že po mě jedna půlka všech špehů a vrahů v císařství a když jsem si to opět uvědomil bylo mi to jedno, tohle je krásný úkol každý den teplé jídlo a měkká postel, i kdybych tady měl zemřít zemřu štastný. Bylo to dlouho co jsem byl štastný a tak když se začal lokál plnit nešel jsem si lehnout, jen jsem si vzal další džbánek bílého zapálil si dýmku a poslouchal zpěv, dávám však pozor abych na sebe neupoutal pozornost. |
| |
| Táborová kuchyně Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Podívali se po sobě. Na chvíli se domlouvali pohledy než jeden z nich začal mluvit. "Ne nechceme tě zbít, ani do tebe kopat ani nic podobného", začal. "Prozatím,"dodal někdo z davu. "No tak ticho, " okřikl je ten co s tebou mluvil a pokračoval. "Víš ty si trpaslík, že. No a vy trpaslíky jste dobří u kovářské výhně, že jo." Na chvíli zmlkl a vypadal dost nervózně. "Víš my jsme se dohodli s táborovými kováři, že když jim seženeme pár lidí ku pomoci, oni nám dají normální jídlo. No a my od tý doby, co nějakej vymatlanec podpálil proviant, žerem jenom plesniviny. Takže jsme si říkali, že by si nám mohl trochu pomoct" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Usmála se na tebe a podívala se ti do tváře očima černýma jako bezměsíčná noc a hlubokýma jako mořská hlubina. "Pokud hodláš spát na zemi je to tvoje věc a pokud hodláš být hlady tak taky. Pokud se mě ale jenom jenom dotkneš slibuji ti nekonečná muka v naprosté prázdnotě. Doslovně, ne v přeneseném významu těch slov." Znovu se na tebe usmála. Hostinský zmámený barvou zlata se za chvíli objevil s mísami plnými pečeného masa, zeleniny a pečiva. Přinesl také kořeněné víno. Jeden z místních si k vám chtěl přisednout, ale Alexx ho spražila pohledem takovým, že vycouval jako by viděl kobru. Tvá společnice se znovu otočila k tobě a dala se do jídla. "Možná by ses zítra mohl proletět. Jsme už daleko od Harrdie, takže je nepravděpodobné, že by si narazila na arcimága, nebo mága dost mocného na to aby poznal co jsi zač. Co ty na to," zeptala se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Nejdříve mne potěšil ten úsměv na její tváři, ale když se pak zmínila o tom, že pokud se jí jen dotknu, skončím hodně, hodně špatně, zase tak trochu opadl. Ale ona se znovu usmála, takže doufám že pochopila, že to bych rozhodně nikdy neudělal. Vlastně jsem počítal s tím, že budu spát na zemi... Ale to je jedno. Hostinský začal nosit jídlo a já měl hlad po té cestě, takže jsem popadl chléb a kus pečeného masa. Víno jsem si sem tam usrkl, ale jen spíše na chuť. Ládoval jsem se, přesto jsem se snažil vypadat slušně jak se patří. Co mne pak pobavilo byl pohled někoho z místních, co si chtěl přisednout. Když se na něj Alexx zadívala tak zmizel, jakoby viděl ducha. Ona má opravdu své kouzlo, a to možná doslova. Vůbec nic o jejím lidu nevím. "Zrovna jsem nad tím přemýšlel," odpovím na její otázku o létání. Za jedno vidím hodně dopředu a za druhé létám rád. "Určitě ano." |
| |
| Na útěku Thema Anatolikon 30 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Nebylo to nijak složité zmizet v noční krajině. Měsíc a hvězdy ti svítily na cestu a kolem tebe se rozkládala mozaika vinohradů, ovocných sadů, polí se zeleninou a pastvin. Široko daleko, ale nebylo vidět žádná lidská obydlí. Pomalu jsi začínala bloudit, když jsi se ocitla na křižovatce několika polních cest u malé studánky. Vlastně bylo těžké určit kam všechny ty cesty vedou, ale všechny vedly k lidským sídlům. |
| |
| Pomoc v táboře |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Hostinec zpíval a pil. S každým dalším vyneseným korbelem byl hostinský veselejší a veselejší. Obzvlášť trpaslíci svou pověst pijáků dorovnali a překonali. Bylo už docela pozdě, když dovnitř vešel císařský jízdní posel, unavený a v zaprášených šatech. Posadil se do kouta a snažil se tvářit, že v místnosti není. Nepomohlo, všichni se k němu sběhli a chtěli vědět jenom jedno. "Co je nového. Co se děje", křičeli hosté jeden přes druhého. Nakonec se posel zlomil. "Zvítězili jsme. Strategos Aligenos, rozdrtil vojska Černého Alího. Na čtyřicet tisíc elfů zůstalo na bojišti. Velký Domestik Aliernor obléhá Allepo a císař vede armádu na Damma. Mnozí říkají, že se prorok na svém trůnu třese." Hostinec vybouchl nefalšovanou radostí a hostinský za barem si jenom mnul ruce. Posel jsi sjednat znovu pozornost. "No neradujte se. Vezu i špatné správy. Císař vyhlašuje nové daně a přikazuje povolat nové muže. Půjde jeden nový branec na čtyři ohniště." No a bylo po náladě. Hostinec ztichl a každý okamžitě hleděl jen do svého poháru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) "Výborně, dohodnuti", podívala se na tebe Alexx. "Vždycky mě zajímalo, jaké je to létat. Mohu žít tisíce let, mohu navštívit místa o kterých nikdy nebudeš mít ani ponětí, ale nemohu se proletět. Jak vidět svět má rád věci v rovnováze." Usmála a na chvíli se věnovala večeři. "Je docela zvláštní, jak se necháš vést někým o kom nic nevíš. Je taky docela zvláštní, že se mě na nic neptáš. Vy lidé jste pokud si dobře pamatuji, zvědaví jako opice. Takže teď, pokud budeš chtít můžeš se něco dozvědět." Podívala se na tebe a čekala jakou otázku jí vlastně položíš. |
| |
| Táborová kovárna Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Vojáci se na sebe usmáli. "Výborně, výborně. Pojď s námi", řekl ti ten co s tebou mluvil. Vedli tě táborem. Netrvalo dlouho a ucítil jsi typickou vůni žhaveného železa. Ocitl jsi se před velkou polní kovárnou. Hořelo tady přes padesát kovářských výhni a panoval ruch jako v úle. V jednom směru stála dlouhá řada koní k okování. No a všude jinde se vršily hromady zbraní a jiných železných věcí. Nad tím vším vládl člověk, rozměrů dobře rostlého medvěda. Jak uviděl koho mu tvoje společnost vede, podskočil radostí a povídá "Pokud je tohle ta vaše posila. tak u mě máte šedesát velkých chlebů, šunku a další věci. Kuchař vám to vydá."Tvá společnost okamžitě zamířila ke kuchyni. Pak se podíval na tebe. "Výheň dvacet pět. Čeká tam spousta mečů, které potřebuji překovat a kroužkových košil, k opravě. jakmile skončíš posuneš se ke třicítce. Tam dávají dlouhovousí do pořádku zbroje pro gardy a těžkou jízdu." |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše Na tu poznámku o létáni se usměji a přikývnu. "Létání je skvělé. Podívat se na ten svět z vrchu a on se pak zdá tak maličký..." Trhnu rameny. "Bohužel, je to projížďka jen pro jednoho. Dalšího člověka bych na záda asi vážně nevzal," prohodím s úsměvem na tváři a pak zase začnu chvíli v klidu jíst. Poznámka o tom, že se vlastně ženu za ní a vůbec nevím kam mne překvapila. Já vlastně ani nevím, proč to dělám. Ale ona je asi moje nejlepší šance a stopa, na kterou jsem narazil. "Za jedno jsem zvědaví, přesně jak říkáš a zajímá mě, kam že mne to vlastně vedeš. A za druhé... ty jsi moje jediné vodítko, které mám. Jinak bych asi zmateně procházel městem a hledal bůh ví co..." Pokrčím rameny a když mne pak vybídne, abych se ptal, usměji se. "Inu dobře..." Zapřu se o židli a založím ruce na hrudník. "Kde bych začal... Kam že to vlastně jdeme? A co že to přesně hledáme? A proč vlastně já?" |
| |
| U kovářské výhně ve vojenském táboře |
| |
| Záhadná postava mě chladně probodávala pohledem a moje srdce bilo tak, že to musel slyšet i on. Všechno ze mne spadlo když jsem uslyšela hlasy svých známých. Když jsem je viděla přicházet, vypadali majestátně a já si připadala jako pouhopouhé slabé nic. Zachránili mě a králův úsměv mě trochu uklidnil. Podívala jsem se drakovi do očí. ,,Omlouvám se...dělám potíže... sama jsem nic nezmohla a kdyby jste mě nenašli......" Poté jsem ho následovala mlčky koukajíc do země. Jsem rozhodnutá... musím více trénovat ať už mě to bude stát energie kolik chce... už Vás nesmím nikdy zklamat pane... Pokud nikam nevycestujeme vplížím se v noci do knihovny, nechce se mi být zrovna v těchto časech přítěží a po téhle zkušenosti vím, že Korr tu pro mě nebude pořád. Ale sama jsi si předtím vystačila. Já vím, ale to jsem žila jinak a od společnosti pryč... Vím že mě k čemusi potřebují... |
| |
| soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro Země pouštních elfů, Rudé písky 14 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení Poslouchám její dojemný příběh. Ach je mi z toho až do breku. O důvod víc proč cestovat sám. Unikám tak hledáčkům proroka. Ale očividně se to ostatním moc nedaří. "Často si říkám o co mu vlastně jde. Chuť po moci? Pobláznění? Halucinace? Pochybuju že by někdo mohl chtít aby zabil každého kdo ho nebude poslouchat... Být větší blázen měl bych i tendence snažit se přijít tomu na kloub." Když mi poklepe na rameno otočím se. "Ale mám své problémy." Pobídnu Alsahiba aby se rozběhl. Navedu ho směrem na jih. Bouři sice neutečeme, ale možná najdeme nějaký úkryt. Haimala bouři uletí a pak nás v nejhorším najde o to se nebojím. I Alsahib by se to zvládl. Ale problém jsme mi dva. "Musíme najít skrýš!" Zavolám do větru. Rozhlížím se po okolí. I obyčejná duna, nebo prohlubeň dost hluboká i pro Alsahiba. Jakto že jsem si toho nevšiml dřív zatraceně? |
| |
| Svoboda |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Thema Athenikon 5 den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase Nálada byla skvělá a i já jsem se příležitostně přidal k prozpěvování. Pak všechno umlklo a stačilo k tomu jedno, aby jeden muž vešel do místnosti, samozřejmě nebyl to ledajaký muž byl to císařský posel. Zprvu se zdálo, že nese dobré zprávy, tvrdí že na frontě vítězíme, bohužel nese i špatné zprávy, císař potřebuje víc masa do mlýnku. Osobně si nejsem jist, jestli se nám nesnaží lhát, můj názor je totiž ten že císařství nemá dostatek vojáků aby frontu prorazil takhle rychle, ledaže by velení elfů bylo neschopné, ale i kdyby to byla pravda jedna bitva nerozhodne celou válku. No uvidíme, co se stane nějak se to rozvine. Po téhle myšlenkové úvaze se opět vrátím do reálu a poslechnu o čem se mluví a jaký je na tyto zprávy názor, potom se už vydám na kutě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus) Usmála se na tebe a mrkla svýma hlubokýma černýma očima. "Nehledal by si co, ale koho. Hledal by si mladého chlapce. Člověka s dračí krví, připraveného o dědické právo mocichtivým příbuzným. Vlastně spolu máte hodně společného, to ale budeš moci posoudit až se s ním potkáme, jelikož je to on za kterým tě vedu. Teď žije v úkrytu jedné pevnosti několik dní cesty dál k jihu" Trochu se napila a opatrně se rozhlédla kolem, jestli vás nikdo nesleduje. "Proč ty je mnohem složitější otázka. Vlastně jen proto, že to tak možná má být. Možná to bylo rozhodnuto, při stvoření světa. Možná jsem se rozhodla, když jsem tě poprvé uviděla, procházel jsi městskou branou ve společnosti druida. Upoutal jsi mě. Kožoměnci jako se již nevidí, kdysi to bylo jiné, ale dnes narazit na někoho jako jsi je opravdové štěstí." Znovu se na tebe podívala a sledovala jestli chápeš nebo nechápeš co ti říká. "Mnoho věcí sama úplně nechápu, ale jako bytost stvořená magickou silou věřím svým instinktům" Znovu se na tebe podívala a čekala co jí odpovíš. |
| |
| Táborová kovárna Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Postavil jsi se k peci a dal jsi se do práce. Údery střídaly údery a z hromady věcí k opravě rychle ubývalo. Císařské zbraně byly z velmi dobré ocele a pracovat s nimi byla pro trpaslíka opravdová radost. Byl jsi v polovině hromady, když ti do nosu udeřila vůně žhavého železa syceného magií. Někde poblíž kovali magické runy a železo slyšitelně zpívalo radostí. "Kurňa, co to su za runy", ozval se celou kovárnou trpasličí hlas. Kovářská kladiva se zastavila a všichni otočili hlavy. Jen o několik míst dál stála opravdová trpasličí výheň a kovadlina, obojí popsané mocnými runami, z nichž nejednu si nedovedl poznat ani ty. Kolem kovadliny stála početná a podivná společnost. Čtyři kováři tvého plemene, všichni čtyři runoví mistři, podle bohatě zdobených náramků a dlouhých bílých plnovousů, staří a zkušení. Tři lidé, z nich dva mistři kováři a jeden čaroděj. Posledním byl vysoký elf, kterému v očích hořely rudé ohně a v rukou držel kladivo. "Kurňa, cosyk takeho som ještě něviděl a to mam bily fus", prohlásil nejstarších z trpaslíků a podrbal se na hlavě. "Jak by si taky mohl. Tohle jsou pravé dračí runy. Dračí runy, vyražené do kovu žhaveného dračím ohněm, vyražené kouzlem a ne kladivem", prohodil elf s náznakem pobavení v hlase. "Kecy," odpověděli trpaslíci sborem. "Kecy, šikmouško" pokračoval znovu ten nejstarší z nich. "Nikdo něviděl draka kovať skoro tísyc let", houkl a podíval se na elfa. Odpověděl, ale lidský čaroděj. "Ten kus plechu, je ale mnohem starší. Je to zbroj velkého Domestika". Trpaslík zmlknul. Chvíli se drbal na hlavě a potahoval z dýmky. "Vic ruk, do roboty. Budeme potřebovat vic ruk", hodil pohledem po kovárně a zatavil své oči na tobě. "Synku poď no tu. Buděš držeť kleště", řekl a popohnal tě gestem. Na jejich kovadlině ležel hrudní plát z černé ocele strašlivě prohnutý a spálený. Byla to mistrná práce a bylo z ní cítit starou kovářskou magii. |
| |
| Trocha tepla Aras Haldron, Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Drak jenom zakroutil hlavou. "Prokázala jsi odvahu, jaká se jen tak často nevidí", usmál se na tebe. Vlastně se na tebe všichni smáli a byli příjemní. Korr tě vedl bludištěm palácových chodeb, až se najednou zastavil vprostřed jedné z nich. Rozhlédl se všemi smysly kolik jich jako drak mě a zatlačil na jednu z cihel ve zdi chodby. Zeď povolila a otevřely se tajné dveře. Drak ti pokynul aby si šla jako první. Ocitla si se ve velké pohodlně zařízené místnosti plné denního světla. Drak ti ukázal na jedno z křesel a nalil vám oběma víno. Podával ti pohár, když oknem vskočil kočkodlak znovu ve své kočičí podobě. Mněěě bys nenalil mňaaauuu", řekl drakovi a upřel na něj hluboké kočičí oči. "Ne nenalil", odpověděl drak, "víš jak vyvádíš, když se přiopiješ". Kočkodlak se urazil a vyskočil do jednoho z křesel. Tebe, ale sledoval výhrůžným pohledem. "Sedíš mu na křesle", ozval se od dveří velekrálův hlas. "Kočkodlaci míjí rádi, když jim nikdo nezabírá jejich oblíbená místa" Velekrál si také nalil vína a usadil se do jednoho z křesel. "My čtyři jsme jediní, kterým můžeme věřit." Začal drak a upřel pohled na ostatní. "Ëruvie, prokázala jsi dnes velikou odvahu, přesto se tě musím zeptat", pokračoval drak a velekráli se obličejem mihl výraz nelibosti divoký jako zimní bouře. "Musím se tě zeptat, jestli nám chceš pomoci. To do čeho tě chceme namočit je opravdu nebezpečné. Mohou tě zabít na tisíc způsobů, mohou tě mučit, nebo uvěznit až do konce světa. Pokud půjdeš dál s námi, chci aby top bylo tvé vědomé rozhodnutí a aby sis byla plně vědoma důsledků" |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Příměstí 30. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše (Delearus)[/b] "Takže hledám chlápka s dračí krví, kterého o všechno připravili... Jo, máš recht, zní mi to dost povědomě," povím a mám oči a uši na stopkách. Výhoda být kožoměněc. Některé zvířecí instinkty a schopnosti přetrvávají. I když je fakt, že s očima jestřába se to srovnávat teď vážně nedá. To je jiné pokoukáníčko. Ale i ona dává pozor a mám takoví dojem, že v tomhle mne teď mnohonásobně předčí... Večeři jsem už dojedl a jen jsem popíjel. Ale střídmě. Hlavně jsem ale poslouchal, co mi tu říká. Všechno bylo předurčeno, instinkt... No jasně... Nebo taky z úplně jiného důvodu... Ale to jsem si teď nechtěl připouštět. "Jinak řečeno, na první pohled jsem tě ohromil svým šarmem," mrknu na ní a usměji se. |
| |
| Práce |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Země pouštních elfů, Rudé písky 14 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení (Gilean "Pouštní Orel) Povedlo se vám najít malou prohlubeň chráněnou před větrem, kde navíc nehrozilo, že by vás písek hnaný větrem zasypal. Sotva jste se dostali dovnitř, přihnal se písek. Všude na okolo se setmělo a začalo se i obtížněji dýchat. Písek byl najednou všude, lezl do očí a dostával se i pod šaty. Dokonce skřípal mezi zuby. Tvoje společnice si přetáhla přes obličej rub závoje, aby se vůbec mohla nedechnout. Trvalo to nekonečně dlouho, než bouře přešla. Poušť všude kolem se změnila. Duny se posunuly, některé ubyly, některé přibyly, tak jako vždy po písečné bouři. "Co myslíš. Asi bychom měli jet, než přijde noc", prohodila spíš sama k sobě než k tobě tvá nedobrovolná cestující, když si vytřepávala písek z šatů. |
| |
| Na útěku Thema Anatolikon 30 dne měsíce květů, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Freya) Měla si štěstí. Nikdo si tvé nepřítomnosti nevšiml a nikdo tě nezačal pronásledovat. Vydala si se za nosem. Cesta byla příjemná vedla třešňovou alejí a místy byla dokonce dlážděná, takže se na ní tolik nedrželo bláto a prach. Šla si tou cestou dost dlouho, než se ti z mírného kopečku otevřel výhled na malou vesničku utopenou v polích. Bylo už dost pozdě, brána do vesnice byla zavřená a kamenné zdi stavení vytvářely druh hradby který bránil proniknout do vesnice jinudy než bránou. |
| |
| Začínající dobrodružství nebo cesta ke smrti? ,,Děkuji že jste mi pomohli, bez vás už bych tu nejspíš nebyla." Následovala jsem draka do tajné místnosti, ukázal mi místo k sezení, které už bohužel patřilo někomu jinému, tak jsem si přesedla o jedno vedle. Přičichla jsem si k vínu a měla jsem co dělat abych nezkroutila obličej, moje chuťové buňky k tomuto nápoji ještě nedozrávaly. Nicméně nedávala jsem to ze slušnosti najevo a upíjela jsem malými doušky. Poté mi dal drak nabídku ze které ve mně hrklo. Urovnávala jsem si pomalu myšlenky a zvažovala všechny následky jak kladné tak záporné. ,,Jistě že bych byla nejradši s Kuro ve svém malém lesíku a žily spokojený život, jenže zaprvé, z toho lesa je už možná jen místo plné temnoty, už když mě tam našli bylo něco v nepořádku." Nadechla jsem se a vydechla. Můj pohled patřil teď spíš Velekráli a kočkodlakovi, protože tohle Korr už nejspíš věděl. ,,Za druhé bych radši pomáhala jiným bytostem a učila se magii ve své rodné vesnici, a našla zaklínadlo na nemoc, která skolila mou matku...vesnice už mimochodem také nejspíš není. Naposled když jsem tam byla ji napadli bytosti temnoty a já v ten den ztratila všechno." Kuro se mi objevila na klíně. ,,A poté také něco získala." Pohladila jsem ji. Podívala jsem se na Korra. ,,Tenkrát jste si mě vzal pod křídla a ještě předtím Uriell, a oba jste mě učili a vím že , Korre, něco ode mne očekáváš, tenkrát jsi řekl že bych mohla být klíčem k něčemu.... Nemůžu to po tom všem jen tak vzdát, hodně jste toho pro mě udělali, i když se vám to může zdát jako maličkost." Usmála jsem se na něj. ,,A když už bych měla umřít, tak aspoň aby to bylo k užitku." Chvíli jsem si zavzpomínala na Uriella a pocit že se mnou někdo po dlouhé době mluví a jak mi vyprávěl o magii a učil mě a dělal výborné snídaně, na přezdívku jako Slavíček a myšilovka.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Thema Athenikon 5. až 9. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Aleon Sigmar) Noc proběhla klidně. Hostinec spal, jako vždy, když bozi a počasí dopřejí. Jen myši a kočky si dopřávaly trochu vzrušení ve své věčné hře. Po snídani jsi vyjel. Všude kolem byla obyčejná venkovská krajina, jen občas prokládaná cedrovými háji nebo dubovými lesy. Život kolem plynul docela pokojně, jen kolem zájezdních hostinců se shlukovaly davy žádostivé nových zpráv. Drby sice potvrzovaly císařská vítězství, ale pouštní elfové se nadali tak snadno. Zvěsti tvrdily to či ono, ale bylo jasné že válka teprve začíná. Sedmého jsi opustil prašné cesty venkova a připojil si se k zástupu poutníků na kamenné silnici k jihu. Devátý den Měsíce slunce se před tebou objevil Athikos.
Město bylo plné ruchy a v přístavu za městem se daly jasně poznat stěžně mnoha a mnoha lodí. Kotvila tam spousta obchodních plavidel, ale i velké množství válečných plavidel. Přístav ze všeho nejvíce připomínal vojenskou základnu. Stačilo jen projet branou a vstoupit do města. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Thema Athenikon 30. den měsíce slunce až 4 den měsíce zrání, rok 2348 od založení říše (Delearus) Podívala se na tebe, usmála se ti na oplátku a váš rozhovor skončil. Nezbylo než jít spát a ráno se znovu vydat na cestu. Šli jste rychle bočními silnicemi, mezi poli a ovocnými sady. Alexx ti vyprávěla o místech, které jste míjeli. Občas jste narazili na vesnici nebo na starobylé svatyně schované v údolíčkách mezi poli. V dálce jste na vrcholcích kopců viděli silné císařské pevnosti nebo šlechtické hrady. Živých bytostí jste potkávali po málu a když už tak šlo jen o srnce nebo zajíce, kteří přeběhli přes. Tvoje společnice se lidem očividně vyhýbala a ještě něčeho jsi si všiml. Tvá průvodkyně občas dovedla zmizet v podvečerní tmě tak dokonale, že ji nebyl schopen odhalit ani tvůj jestřábí zrak. Konečně se před vámi objevil cíl. vysoký mocný hrad posazený na vysoké osamělé skále.
Alexx zamířila počkala, až přistaneš. "To je místo kam jdeme", oznámila tě prostě a počkala až budeš moci vyrazit dál po svých. Prošli jste po mostě a zastavili se před hlavní bránou. Tvá průvodkyně něco zašeptala a stráže vás bez otázek pustily dovnitř. V koutě hradního nádvoří seděl stařec v šedivé róbě ušpiněné od inkoustu. Za ním byla tabule a na ní napsaná písmena. Kolem něj sedět houf malých dětí, které učil psát. Chvíli vás pozorovat jak stojíte na nádvoří. Pak vstal a vydal se k vám. "Má paní", uklonil se, když došel blíž, "možná, že kdyby si vysvětlila stráží co chceš, nemusela by si zde stát a přemýšlet kam dál" dodal s notnou stopou sarkasmu. "Přesto rozhovor mezi desátníkem stráže, který byl nejspíš zase opilý a Strážkyní středu a Ochránkyní trůnu by vešel do dějin." Alexx se zarazila a nevěděla co říct. Stařík se zadíval na tebe, "dovolte mi abych se představil. Orest císařský archivář a vychovatel, toho času na útěku před císařem a jeho takzvanými vychovateli. Vás ovšem neznám, což je docela zvláštní jak společnost v níž cestujete" |
| |
| Táborová kovárna Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Ty a dva lidští kováři, jste vzali do rukou kleště, popsané runami. Nejstarší z trpaslíků zavelel, "do výhně, kurňa". Lidský čaroděj foukl do výhně a z jeho úst se vyvalil divoký vítr, silnější než největší kovářské měchy. Elf sledoval jak se hrudní plát žhaví ve výhni. "Teď", zavelel a vzplál. Celé tělo mu hořelo magickým ohněm a nevypadalo to, že mu to vadí. Rychle jste položili plát na kovadlinu. Hořící elf a trpasličí runoví mistři udeřili kladivy. Plát zaplál tisíci runami. Každý úder zviditelňoval nové a nové. Některé jsi znal, jiné jsi dokázal alespoň zařadit, ale byla tam i stovky malých a velkých tobě naprosto neznámých. Kolem vás vířila magie. Kus železa vzdoroval, ale postupně se vracel do své původní podoby. Runoví mistři hrubými hlasy zpívali železu a zaklínali do něj další magii. Všichni jste zaklínali. Dokonce i z tebe učinili součást kouzla. Mluvili s železem a říkali mu kdo jsou a co po něm chtějí. Železo nakonec splnilo o co je žádali. Vrátilo se do původního tvaru. Byla už tma, když jste skončili. všichni jste toho měli dost. Nejstarší z trpaslíků si sedl na okraj vyhasínající výhně a zahříval jsi záda. "Co do čerta dokazalo ten kus žlastva takhle zřidit". Lidský čaroděj, který seděl na zemi a opíral se o kovadlinu odpověděl. "Arcimág. Spálil všechno kolem asi v okruhu sta stop. Domestik dostal přímý zásah a neupálilo mu to ani vous. Jenom to železo to odneslo." |
| |
| U výhně |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Thema Athenikon 30. den měsíce slunce až 4 den měsíce zrání, rok 2348 od založení říše Dopovídali jsme si a po nějaké době jsme usoudili, že je na čase jít spát. Svlékl jsem se zase z těch zpocených šatů a zalehl do postele. Uvelebil jsem se hodně u kraje, aby dáma měla nějaké to místo. Přeci jen, když už jsem byl pozván, tak neodmítnu že... Jen hlupák by odmítl sdílet lóže s krásnou ženou, ale jen moudrý člověk dodrží své sliby. Každopádně, ráno jsme se vydali na cestu a hned jak to bylo možné a známky civilizace zmizeli, smotal jsem své oblečení a výbavu do jedné větší tašky a poprosil Alexx, zda by se o ní nepostarala. Bylo mi to blbé, že nechávám nést výbavu, která není zrovna extra lehká, ženu. Ale koně jsme tentokrát neměli, takže jiná možnost tu nebyla. Kroužil jsem celou dobu nahoře a sledoval jak okolí, tak i Alexx. Díval jsem se kupředu, díval jsem se dozadu a vánek mi pročesával peříčka. Jen sem tam v podvečer se mi Alexx ztratila z dohledu a pak se zase objevila. Nevím proč, nevím jak ale hádám, že to bude schopnost, kterou její lidé zvládají. Skrývat se ve tmě... Došli jsme až k zjevně cíli cesty. Velký a rozlehlý hrad. Když mi Alexx naznačila, abych přistál, jen jsem ještě obletěl hrad kolem dokola. Chtěl jsem si ho prohlédnout, abych věděl, do čeho jdu. Až pak jsem teprve přistál, proměnil se a vzal si své věci. Že jsem nahý, to jsem vůbec neřešil. Já už si na stud odvykl. Prostě jsem se zase oblékl a spolu jsme vyrazili přes most k hlavní bráně. Dovnitř jsme se dostali lehce, stačilo jen něco zašeptat. Ovšem když se ten stařík na nádvoří zvedl a zamířil si to k nám, řekl něco, co mi bude vrtat hlavou ještě hojnou chvíli. Strážkyně Středu a Ochránkyně trůnu? Tak to bude má další otázka, jen jak se dostaneme do soukromí... Hmmmm. Z mého myšlenkového pochodu mne vytrhne až ten stařík, který se mi představí a oznámí mi, že mne vážně nezná. Dobře. Lehce sebou trhnu a pak se mírně předkloním na znamení úcty. "Delearus jméno mé a nedělejte si z toho těžkou hlavu, pocházím z daleka..." |
| |
| soukromá zpráva od Aleon Sigmar pro Cesta pod koňskými kopyty ubíhala rychle, krajina byla krásná i když pustá a prázdná, bojím se ale že válka ji zpustoší, drby sice říkají že jsme skutečně vyhráli ale jedna bitva není válka a i drby připouštějí že není zdaleka konec, začátek války značí velký nápor na říši. Mezi cestou a přemýšlením o stavu říše jsem zjistil že Vill mi chybí toho kluka jsem sice znal jen chvíli, ale oblíbil jsem si ho. Pak už jsem dojel k Athikosu, na první pohled je vidět že se zde shromažďuje vojenská mašinérie. To však není můj problém, takže to pustím z hlavy a vyjedu do města za svým cílem. |
| |
| Vesnice |
| |
| soukromá zpráva od Gilean "Pouštní orel" pro Země pouštních elfů, Rudé písky 14 den. měsíce Džviva, rok 15 od prorokova zjevení Jakmile se dostaneme do prohlubně rychle si okolo obličeje omotám látky a lehnu si k Alsahibovy. Jeho druh bouři zvládá a poskytne mi i nějaký úkryt. Sice né moc. Ale lepší než nic. Po bouři vstanu a začnu se otřepávat. Pomalu vylezu na Alsahiba. Který si zároven s námi začal vytřepávat písek z těla. Vypadal jako mokrý pes když se otřepává. Pomůžu jí naskočit na něj a dáme se do pohybu. Pokračujeme v cestě směrem jako předtím. Chvíli jsem se musel orientovat. Po bouři poušť vypadá vždycky jinak. Nicméně jsou jisté záchytné body, kterých se dá naštěstí držet. "Pospíšíme si ať už jsi v bezpečí ve městě." Povzdechnu si. Doufám jen že mě ta ženská nedostane do problémů. Po chvíli se dokonce na obzoru dokonce objeví Haimdala. Nevypadá dotčemá tou bouří. |
| |
| Dobrodružství Aras Haldron, Elfí les Alwinwar, daleký sever 27. dne měsíce Bohyně pramenů, 66 rok éry Tirë (Ëruvie) Místností projela vlna viditelné úlevy a chvíli bylo ticho, jako by tví společníci uvažovali, který z nich má začít. "Neplašte to kotě", promluvil jako první kočkodlak a pokračoval. "Copak jsme všichni zapomněli jaké je to být kotětem, válet se v mokré trávě, lézt po stromech a lovit motýlky". Podíval se na zbývající dva a na tebe. "Korre ty jsi snad nikdy nebyl mládě. Copak musíme strkat její život do oprátky, jen proto, že je to potřeba". Dokončil své kočkodlak a uraženě se podíval na své okolí. "Musíme", odpověděl velekrál a jeho hlas dal jasně najevo, že debata na toto téma skončila. "Musíme", navázal drak. "Všude kolem se to plní zrádci a egoisty. Polovina tohohle paláce by se zaprodala komukoliv, ta druhá by se nejprve zeptala na cenu. Vím, že některým z vás se nebude líbit co řeknu, ale říše umírá." Velkrál nespokojeně klepal prsty o opěradlo křesla. "Musíme zjistit, kdo je na naší straně a kdo je proti nám. To bude tvůj úkol Ëruvie. Budeš mí otevřené oči a uši. Také se ale budeš učit a tady Kabuko tě bude chránit." Dokončil drak. Kočkodlak naježil chlupy, jako by se mu představa být chůvou vůbec nelíbila. "myslím, že to je vše, co se dá v tuto chvíli říct", promluvil potichu velekrál. "každý máme své povinnosti. Mě volá válka", usmál se na tebe a odešel z místnosti. |
| |
| Táborová kovárna Císařský vojenský tábor, Thema Anatolikon 4. den měsíce slunce, rok 2348 od založení říše; první rok vlády císaře Bardase (Dúrin Aglarond) Runoví mistři vytáhli láhve s pivem a nechali je kolovat. Elf, který se opíral o sloupek podpírající střechu vybouchl smíchem, když tě slyšel. "Mistře trpaslíku, kdyby bylo tak snadné vzít arcimága něčím po hlavě, pak věř by jich velmi rychle ubylo a mě můžeš věřit, jelikož mluvím sám o sobě. Sám jsem arcimág a kdybych chtěl nechal bych vzplát celou tuhle Dračí říši a ani bych nezeslábl." Na chvíli se zastavil, aby se mohl napít piva. "navíc nejsem si jistý, jestli by mě tvoje sekera dovedla třeba jen zranit, natož zabít", pokračoval elf čím dál tím víc zaujatě. "A boha mojho", ozval se jeden z trpaslíků, přímo k tobě. "Tys mu otevřel hubu, tak se pokus aby ju zavřel, jinak nam tu bude vyklodať, jak bojoval s draky či čert vi, jakymi monstry" Elf se na trpaslíka uraženě podíval a pokračoval. "Měl by si mít dost rozumu, aby si mě nepřerušoval. Chodil jsem po zemi, když chodby vašich praotců byly jenom krtčí tunely". Nejeden člen společnosti nasadil znuděný výraz a všichni se začali dívat na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dračí říše, Thema Athenikon, Izniki 4 den měsíce zrání, rok 2348 od založení říše (Delearus) Staříkovi se oči jenom rozsvítily. "Z daleka říkáte. To je velmi zvláštní a nanejvýš potěšující. Dokonce i váš přízvuk je docela jiný, než většina z těch které znám, což mě docela těší. Není nic krásnějšího, než se dozvědět něco nového", pokračoval Orest a důkladně si tě prohlížel. "Posaďte se", ukázal na schodiště, které bylo poblíž. "Omluvte mě prosím. Jsem zvědavý od přírody a být zvědavý je i má práce. Velice rád bych si poslechl co nejvíce, z toho co mi můžete říct. Samozřejmě chápu, že máte svá tajemství, ale již samo slovo tajemství nesnáším." Otočil se na své žáky. "Máte přestávku a pokud se budete prát jako posledně, zmaluji vám zadky tak že si na ně dva dny nesednete". Žáci vyskočili, uklonili se a začali si hrát na honěnou. Ani za dva údery srdce bylo nádvoří plné dětského křiku. Stařík vytáhl z kapsy své řízy láhev s vínem. Upil a podal ti ji. "Mohli bychom začít, jak jste se seznámil s ní", ukázal na Alexx, která stále stála vprostřed náměstí a byla viditelně vzteklá. "Bude tam stát ještě tak pět minut, tedy pokud se nerozhodne si přisednout. Pak se přiřítí místní mág a s ním rota vojáků, takže máme čas na jeden příběh", pošeptal ti do ucha a usmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Delearus pro Dračí říše, Thema Athenikon, Izniki 4 den měsíce zrání, rok 2348 od založení říše Děcka se rozutekli jak pára nad hrncem a rozprostřeli se po nádvoří. Začali blbnout, ječet a prostě se hašteřili. Všechno to, co děti dělávají. Já se jen usmál a mávl nad tím rukou. Orest je jeden z těch zvědavějších, ale já nevím, co bych mu měl říkat... Není co a nechci, aby ještě někdo věděl, kdo jsem, nebo proč se sem ženu. Ostatně, to nevím ani já že... "5 minut říkáte?... Víte, ono není o čem moc mluvit. Ona si našla mne a mám takové tušení, že jí alespoň malinko znáte no ne?" uchechtnu se a zadívám se směrem na Alexx. Pak jí zamávám a pokynu, jestli se nechce přidat do debatního kroužku. "Mám takoví pocit, že na toho mága a rotu vojáku snad čekáme..." povzdechnu si... Vždyť já ani nevím, proč jsme tady... |
| |
| Po práci |
| |
| Nový úkol Opravdu jsem si jako kotě připadala mezi těmito nejspíš válečnými experty. Můj věk dosahoval čísel sotva poloviny, než měli oni a už se mám pouštět do takových věcí. Naštěstí mi bylo přikázáno jen sledovat lidi i nelidi. Omluvně jsem se usmála na Kabuka, který na mě civěl s výrazem "mé dny válení právě končí". ,,Půjčím si v knihovně nějakou tu knížku a vyrazíme do terénu, viď Kabuko?" Rozloučila jsem se s Korrem a Kabuko s Kuro vyrazili za mnou. Když jsme byli v chodbách vedoucích na nádvoří otočila jsem se na Kabuka. ,,Myslíš že bys neměl spíše chránit Velekrále....však víš..plánují jeho vraždu..." To mě přivádí k myšlence si proklepnout jeho stráž. Než jsme šli do knihovny, stavili jsme se u mě v pokoji pro pár papírů a nový inkoust. Vložila jsem je do brašny a Kuro do ní hned skočila. Kabuko se díval tak trochu závistivě. ,,Pokud chceš, můžeš si v knihovně zdřímnout, potřebuji si něco sepsat." Vyrazili jsme do knihovny. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR