Pečeť
hrálo se Dvakrát týdně
od: 12. srpna 2008 18:47 do: 08. září 2010 20:50
Dobrodružství vedl(a) g.mess
| |
 | Jak vyprávějí báje a pověsti, v Norionu bývalo mnoho šlechtických rodů, avšak v touze po moci se vyvražďovaly až do chvíle, kdy zůstaly jediné dva – Ardusané a Qarrionové. Tehdy Qarrionové ustoupili a přenechali korunu jiným, oslabeni, na prahu vlastí zkázy, neboť jim nebylo přáno tak četné potomstvo jako Ardusanům. Jenže čas ukázal, že nic netrvá věčně. Valael Ardusan tiše sténal ve své posteli. U jejího okraje seděl Zaryn, jediný králův syn, poslední z rodu, a se slzami v očích očekával otcův skon. Král těžce pohnul víčky, otevřel do krve rozpraskané rty, ale z jeho hrdla vyšel jen nepatrný vzdech. Tělo zvláčnělo a začalo chladnout. "Král zemřel, ať žije král!" sálem zaduněl jednohlas desítek přítomných. "Král," zasyčel jediný, skryt pod těžkým pláštěm a kapucí, s neskrývaným odporem. Vedle něj se ozval tichý, ale přesto neuvěřitelně živý, dívčí hlásek. "Mevdire?" Nemusel se ohlížet, aby ji poznal. Už pouhá vůně šeříku o ní prozrazovala víc, než na co by chtěl vzpomínat. Hnusila se mu. Ještě před pár lety byla jeho, slibovala, utěšovala, ošetřovala těžké rány a pak, stačilo tak málo, aby podlehla královu synu. "Svůj slib jsem dodžela, viděl jsi jej zemřít. Měl bys jít," její šepot neprosil, rozkazoval. Za ta léta podřízenosti Ardusanům mladému Imannorovi Qarrionovi, který se rozhodl bojovat o své právo na trůn, moc nezbylo. Norion sice byl jednotnou říší na mapách, ale skutečnost byla trochu jiná, protože nepřátelství mezi oběma rody nikdy nevymizelo a bylo víc těch, kteří uznávali královskou rodinu, ať k titulu přišli jak chtěli. To mladíka donutilo k činu, ke kterému by se jinak neodhodlal, spojit se s drowy. Zarynova korunovace má proběhnout až za několik dní, což dává prostor druhé straně, aby se projevila jak uzná za vhodné. Do toho všeho jste chtě nechtě zataženi i vy a jak se říká - "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.." |
| |
| Kdesi na cestě; Teleri Vodopád. Hory. Lesy. Ptáci. Váš dům. To všechno se ti nesmazatelně vrylo do paměti už jako malé holce, ale s každým dalším rokem tvá láska k tomuto místu rostla, a teď, po všech letech, se s čerstvou ranou v srdci se vydáváš pryč - vstříc novým krajům a lidem. Tam někde, jistě daleko před tebou, je tvůj strýc. Ani nečeká tvůj příchod, bude překvapen? Jak asi proběhne setkání s tak smutnou správou na rtech a co dál? Tíha posledních dní tě chvílemi nutí neposlouchat, co se děje kolem tebe, tehdy nevnímáš ani vlastní kroky a přesto jdeš, aniž bys uhnula z přibližného směru, kterým má být nejbližší větší vesnice, kde tě mají nasměrovat do města. |
| |
 | Kdesi na cestě Kráčím po cestě s hrdě vztyčenou hlavou, ale ve skutečnosti jsem si tímto postojem snažila dodat odvahy. Bála jsem se odejít ze svého domova. Les jsem tak důvěrně znala. Věděla jsem kde sklonit hlavu, kde překročit kořen, kde jsou hnízda ptáků a nory zajíců. Na rozdíl od světa, ten jsem znala jen z vyprávění své matky. Se smutkem v srdci si vzpomenu na svou zesnulou matku. Vzdychnu a potřesu hlavou, abych se chmurných myšlenek zbavila. Zadívám se zase před sebe, na cestu, vyhlížím nějaké obydlí, lidi, vesnici? Cokoliv. Cítila jsem se tady na té cestě osamocená a trochu i ztracená i když jsem věděla, že cesta vede k vesnici. Mimoděk pohladím loutnu co se mi pohupovala u boku. Jediná věc co mi zůstala po otci. Třeba ještě žije. Možná... se někdy setkáme. |
| |
 | Kdesi na cestě Je to sotva pár minut, co jsem se položil do sametové trávy, abych si trochu odpočinul po cestě, jak jinak hladový, když nepočítám těch několik málo lesních plodů, které jsem spořádal. Vždyť by nenasytily ani dítě, natož pak mě. Málem jsem usnul, chybělo tak málo, jenže jsem si vybral špatné místo. Nejdříve otevřu oči, abych naivně zjistil, že nade mnou nikdo nestojí, to mě donutí zvednout se na lokty a rozhlédnout se pořádně, protože dotyčná za tu chvíli ušel slušný kus cesty, jak lze odhadnout z rámusu, který dělá. Přimhouřím oči ve snaze zaostřit na dívku, tím jsem si jist. Ty vlasy, postava, všechno je tak povědomé a mě se vybaví vzpomínky na mládí. Pokud budu meškat znovu, další příležitost nedostanu. Rychle a tiše, jako kočka, vyskočím na nohy a vydám se za ní, s jemným úsměvem na tenkých rtech a šibalskými ohníčky v očích. Cítím se jako dítě a budu dítětem, snad mi odpustí ten malý žertík. "Umiel, copak tady děláš?" zašeptám jí do ucha a stejnou rychlostí, jakou jsem se přiblížil, ji chytím kolem pasu. |
| |
| Kdesi na cestě Vykračovala jsem si na cestě, všímaje si jen cesty před sebou. Rukou občas přejela přes kapsu ve které jsem měla schovaný dopis a následně zase hladila svou drahocennou loutnu. To, že mě někdo pronásleduje jsem netušila až do poslední chvíle, kdy mi někdo zamručel do ucha a popadl mě kolem pasu. V té chvíli mi leknutím ztuhla krev v žilách a celá jsem pobledla. První co mě napadlo bylo Bandyta! matka mi vyprávěla o krutých banditech co tě nečekaně přepadnou a udělají s tebou strašné věci. "Ááááááíííí!!!"zaječím vyděšeně, popadnu první pevnou věc co mi padla do ruky, tedy má loutna. "Nech mě být!"vykřiknu, rozmáchnu se, prudce se otočím a udeřím. Dřevěná loutna, navíc mnoho let stará nebyla zrovna dobrá zbraň. Sice zasáhla hlavu bandity, ale ihned se rozletěla v déšť dřeva a třísek, které se mi usadili ve vlasech a na šatech. Nevím jestli jsem mu ublížila, ale v tu chvíli jsem zůstala ohromeně stát a zírala na mou, rozbitou, drahocennou loutnu. |
| |
| Kdesi na cestě Výkřik mi projel hlavou a na okamžik potěšil, ale pak přišla cena za tu chvíli radosti a dost veliká. Tak násilnou reakci ze strany dívky jsem nečekal a i kdyby ano, pravděpodobně by se mi nepodařilo uhnout. Cítil jsem každý kousek dřeva na své kůži, chlad i horko zároveň. A bolest. Zatmělo se mi před očima a já zavrávoral, zrovna tak, jako kdybych dostal pořádnou pěstí v nějaké hloupé hospodské rvačce. Těžce dopadnu na zem. Jen ruka, která mě ještě pár dní bude bolet, zabránila tomu, abych si natloukl kromě jiných částí těla také hlavu, jež si už tak vytrpěla své. Mžitky před očima mají dlouhého trvání, avšak jakmile zmizí, jsem vtažen do ohromující reality. Spletl jsem se. Posadím se, narovnám v zádech a zamračený pohled znovu zvednu k vystrašené dívce. Volnou rukou ohmatávám čelist a lebku pod vlasy, abych se ujistil, že jsem celý. Krátce se podívám i na zbytky loutny. "Uhm," začnu nerozhodně, zahanben, překvapen a otráven zároveň "Dlužím vám, jak se zdá, omluvu, slečno," mluvím tiše až se zdá, že se bojím hlasitějších slov, abych nezhoršil svůj stav. Pomůžu si rukama a nejistě se postavím, čelem k dívce a ne do příliš vhodné vzdálenosti, kdyby chtěla pokračovat ve své obraně, každopádně couvat si netroufám. |
| |
| Kdesi na cestě Stále jsem ohromeně zírala na svou loutnu. Jak jsem ji jen mohla použít, jako zbraň. A takhle ji rozbít? Loutnu? Po tatínkovi? Já jsem takový hlupák! Hlupák! Hlupák! Muž promluví, omlouval se mi, podívám se na něj a brada se mi lehce chvěla. "Dlužíte omluvu?"zeptám se ho "Omluvu?! Dlužíte mi hlavně novou loutnu! Copak jste se úplně zbláznil?! Takhle přepadávat lidi?!"postoupím k němu a strčím mu rozbitou loutnu pod nos. "Víte co jsem kvůli vám udělala? Rozbila jsem o vaši, dutou hlavu loutnu po tatínkovi!" v očích mě pálili slzy. Co to je sakra, vůbec za člověka? Proč jsem jako na prvního člověka musela narazit na chlapa s úplně hloupým smyslem pro humor? Co jsem jen komu provedla? |
| |
| Kdesi na cestě Nespouštím z květiny přede mnou oči, ten pohár viny si musím vypít až do dna a útěk, i když by šlo jen o uhýbání pohledem, nepřipadá v úvahu. Loutnu přistrčenou pod nos jí zlehka vytrhnu, okamžik ještě hledím do milé tváře s plačícíma očima, načež prohlédnu i zbytky drahocenného nástroje, který bude těžké spravit. "Je to jen věc," pronesu lehce vyčítavě "Vzpomínky uchovavé a vyvolané náklonností jsou víc, než ty, které přežívají díky věcem," nevěřím, že jsem to vážně vypustil z úst. Taková snůška romantických žvástů jen proto, abych se zbavil části viny. Jenže moc dobře vím, jak působí každý výraz v obličeji, kterému dominují dve ledově šedé oči, takže udělám další nesmyslnou věc - kterou sám sobě omluvím tím, že jsem na tak vyhrocenou situaci nebyl připraven a nevím, jak se zachovat - a dívku opatrně obejmu. Loutnu v tu chvíli samozřejmě držím jen v jedné ruce a mimo křehké tělo. "Nechám ji spravit. Nebo vám koupím novou," pronesu klidně, přesvědčen o tom, že jedna či druhá věc tento okamžik z části obarví víc na růžovo. |
| |
| Kdesi na cestě Tiše fňuknu "Vzpomínky... žádné nemám. Otce neznám. Jediné co od něho mám.. měla jsem.. byla právě tahle loutna."vysvětlím mu pravdomluvně a nešťastně se zadívám na svou loutnu, kterou mi ten muž vzal. Najednou mě objal, celá se otřesu a naskočí mi husí kůže. Na okamžik ztuhnu a nemůžu pochopit, proč mě ten cizí člověk objímá. Začnu si otírat mokré oči a ustoupím od něj. To co řekl ve mě zažehlo jiskru naděje, že by má loutna mohla být zase opravena. Zadívám se na něj "Myslíte, že půjde ještě opravit?"zeptám se a zadívám se na to co z loutny zbylo. Natáhnu k němu ruku, dlaní nahoru a čekám až mi ji vrátí. |
| |
| Kdesi na cestě Vrátím dívce zbytek jejího nástroje a ruce zase zvednu ke své vlastní hlavě a čelisti, které dostaly tou ranou zabrat, ale zdržím se jen u nepatrného ohmatávání bolavých míst. "Za pokus nic nedáme," odvětím stroze a hluboce se dívce ukloním, což je mimochodem jedna z věcí, kterou jsem měl udělat už dávno, místo toho dětinského přepadávání zezadu. "Dorian, jméno mé," představím se "A ten incident mne opravdu mrzí, spletl jsem si vás s jednou starou přítelkyní, odpusťte," na tenkých rtech vykouzlím milý úsměv. |
| |
| Kdesi na cestě Vezmu si od něj loutnu, kterou sevřu v náručí, jako by to bylo malé miminko. Zadívám se na muže, který si prohmatává tvář a mě píchne trochu vina. "Já se jmenuji, Teleri, pane Doriane."představím se také. Omluví se mi za to přepadení, zavrtím hlavou "To je v pořádku. Spletl jste se. To se stane. I já jsem se zachovala ukvapeně."odpustím mu to. Pak se na něj pozorně zadívám a prohlédnu si ho. Byl to vlastně první muž, kterého jsem v životě viděla. Prohlédnu si ho od hlavy k patě a zvědavě nakláním hlavu na stranu a v očích se mi odráží zájem. |
| |
| Kdesi na cestě Dlouhé téměř bílé vlasy a pod nimi se nejasně rýsující špičaté uši, zvláštně šedavá hladká pleť, obličej s nejasným výrazem, chladné šedé oči s černými řasami, ale světlým obočím, menší nos a tenké rty. Na sobě dlouhý plášť černé barvy a pod ním stejně temná vesta, úzké kalhoty a vysoké boty, na kterých je jako jediných vidět sešlost časem. Kolem krku dlouhý stříbrný řetízek. Prsty jsou dlouhé a štíhlé s delšími nehty. Ovšem i přes tu všechnu elfskou jemnost je vidět, že jsem muž. To mi nikdo nemůže upřít ani náhodou. Její prohlížení si mé osoby není přímo nepříjemné, jako spíš zvláštní a zaskočí mne stejně, jako pohlavek loutnou. "Děje se něco?" dětská hravost, jak se zdá, mě úplně neopustila. |
| |
| Kdesi na cestě Začervenám a přestanu si ho prohlížet "Promiňte. Jen... nikdy jsem neviděla muže. Matka mi tedy o vás vyprávěla, jako o mužích. Ale vidět je.. tedy vás na vlastní oči je zcela něco jiného."rozpačitě zašoupu nohou. "Omlouvám se jestli vás to snad nějak urazilo."pohladím svou loutnu, tedy co z ní zbylo. "Míříte do města?"zeptám se, abych změnila téma rozhovoru. Oči jsem měla ještě trochu červené od pláče, ale smutek mě už přešel. Teď jsem spíš byla zvědavá a to se mi i odráželo v očích. |
| |
| Kdesi na cestě Pravé obočí překvapeně vyletí vzhůru. Opět, během několika málo minut mi, jak se říká, vyrazila dech. "Nikdy? Odkud jste, Teleri, že jste neviděla muže? Promiňte, ale," vůbec to nevypadá, že bych měl v plánu smát se. "To je možné, stranit se mužů?" Vyměnili jsme si role - nyní hledím já na ni a nemůžu tvrdit, že mi pohled nesklouzává i tam, kam by neměl. Být poblíž někdo třetí, nařkne mne z toho, že přemýšlím o tom, zda ji svést hned tady nebo až za chvíli, třeba támhle za lesem. |
| |
| Kdesi na cestě Tiše se zasměji a rukou si zakryji ústa "Ano. Nikdy."potvrdím mu, když ruku zase nechám klesnout, ale stále se usmívám, přesto jde vidět, že mě jeho překvapení rozveselilo. "Žila jsem nedaleko. Jen pár hodin chůze. V lese se svou matkou a zvířaty."úsměv zmizí "Ale matka zemřela. A nechtěla, abych tam zůstala sama. Tak mě požádala, abych po její smrti odešla. A šla za svým strýcem."zvednu ruku a dotknu se dopisu co jsem měla ukrytý v kapse. "Nebylo to, ale nijak strašné. Mě se tam líbilo. Měla jsem matku. Nikoho jiného jsem nepotřebovala. A díky knížkám a obrázkům vím jak vypadá to co jsem v lese nikdy nemohla vidět. Jako třeba muže, koně, rytíře a tak."pokrčím rameny. "Také mi vyprávěla o banditech. Proto jsem tak zaútočila, když jste mě překvapil. Myslela jsem si, že jde bandita. Matka říkala, že přepadávají osamocené pocestné." rozpačitě se usměji. "Ale vy nejste bandita, že pane Doriane?" |
| |
| Kdesi na cestě Přestanu na Teleri užasle civět a vrátím se ke svému klidnému výrazu, ačkoliv se mé rty stočí do jemného úsměvu. Děvče jako z pohádky, opravdu. Princezna držená ve věži, která se shodou nemilých událostí dostala ven a nyní má osud ve vlastních rukách. "Nejsem. Alespoň si to o sobě nemyslím," odpovím zastřeně, neboť si snažím představit jiný život, než ten městský, který jsem poznal sám. "Jen.. život je jiný, než se píše. A i když teď budu proti sám proti sobě, nevěřte každému, koho potkáte, ani kdyby měl tvář anděla. V každém z nás se skrývá zášť," zahledím se jí do očí, tentokrát bez náznaku úsměvu. "Měli bychom vyrazit, pokud chceme být v Dariasu ještě dnes," pokynu rukou směrem, kterým dívka mířila. |
| |
| Kdesi na cestě "Tak to je dobře."usměji se, když mě ujistí, že není bandita. Prudce se otočím až mi zavlaje sukně kolem lýtek "Já vím... moje matka žila kdysi ve městě. Říkala mi podobné věci, jako vy pane Doriane."řeknu otočená k němu zády. Hnědé vlasy se mi ve slunce zlatě leskly "Hmm... Darias... tak se to město jmenuje? Hezké. Tam žije rod Ardusanů, že ano?"zamyšleně natočím hlavu na stranu, pak potřesu hlavou a vykročím znovu na cestu. Po pár krocích se, ale ještě otočím "Sbohem lese. Sbohem můj domove."rozloučím se se svým lesem. Pak teprve jsem opravdu připravená odejít. |
| |
| Kdesi na cestě Souhlasně přikývnu, pohledem přilepen na Teleri se kterou mne dohromady svedla náhoda. Alespoň mi zpříjemní cestu. "Ano, právě tam," doprovodím souhlas i slovy, ovšem vyřčenými s notnou odměřeností, ne-li přímo odporem. "Královské město," pronesu polohlasně, spíše sám pro sebe a po dívčině boku se vydám kupředu, přemítajíc nad tím, kolik mě bude oprava loutny stát a zda to někdo vůbec dokáže. |
| |
| Teleri, Dorian Cesta ubíhala rychle, ačkoliv jste toho během ní moc nenamluvili, oba jste měli o čem přemýšlet. Ztráta loutny Teleri tížila ještě pěkných pár minut po tom, co jste vyšli, ale Dorian v podstatě slíbil, že ji nechá opravit, což by bylo nejlepší řešení. Něco do sebe však měla i jeho slova o vzpomínkách a věcech, jenže co on může vědět. Jeho loutna po otci to nebyla. Po několika hodinách jste konečně dorazili k městu, vysílení a unavení, protože jste se nikde nezdrželi dlouho, a vešli do jeho středu. Azraell Ve městě se už nějakou dobu zdržuješ a ke tvé smůle, možná štěstí, ses zalíbila jednomu ze zdejších hostinských, ačkoliv jsi do jeho podniku zatím ani nestrčila nos. Co jsi zaslechla, je to vdovec a má téměř dospělého syna, který pracuje na hradě, podle všeho hodný muž. Častokrát jsi jej přistihla, kterak seděl před hostincem a zíral na tebe, vždy s okouzlujícím úsměvem, a živnost nechával vést vypomáhající dívku. Jinak tomu není ani dnes. Jeho pohled si tě našel mezi těmi, kteří vysedávají u sochy. Norian Už jsi slyšel, co se chystá za horami, a proto jsi přišel – nabídnout svou pomoc, ochránit korunu. Těžko říci, jestli je někdo, kdo o hrozbě ještě neví, jenže ve městě to vypadá, že prvotní výhružky berou na lehkou váhu a Qarrionů se nebojí. K hradu ses ještě nedostal, ale kdyby ses dostal až k Zarynovi, třeba by podnikl nějaká opatření. Wolf Hezké holky, dobré ceny, příjemná atmosféra. Vidina hezkých dní až do chvíle, než ti malý ušmudlaný lotr ukradl peníze s zmizel v davu a ty jsi zůstal bez šance jej chytit, protože lidé byli všude a blokovali cestu. Zůstal jsi na trhu, bez peněz a hladový. Innaya Kde lépe sehnat bylinky, než ve městě. A k tomu flakónky, pytlíky, možná i něco víc, ještě ses nerozhodla. Jenže do města jsi došla příliš pozdě, na trhu už žádná bylinkářka nezbyla a hledat ji po domech, i kdyby ses zeptala, by bylo šílenství. V Dariasu, královském městě, vládne i přes všeobecný zármutek z královy smrti živý ruch. Životní příběh vás dovedl právě sem a je jedno, jak dlouho se hodláte zdržet. Jste tady nyní a dál.. kdo ví. Je pozdní odpoledne. Nacházíte se na jedné z prostorných ulic, kde se běžně koná trh. Obchodníci sice už pomalu balí své stánky s nejrůznějším zbožím a míří domů, zatímco hostinští otevírají dveře svých lokálů dokořán, aby vůní všemožných jídel i pouhým zjevem prostor přilákali zákazníky, ale hudebníci vesele vyhrávají dál, roztroušeni nedaleko od sebe mezi lidmi. Někteří tančí, jiní jen posedávají u domů nebo na schůdcích vedoucích k soše Halrada, zakladatele města. Hezký rozhodně nebyl. Jeho obtloustlé tělo, prasečí očka a velká ústa mohla dívky lákat jen stěží, dokonce se povídá, že byl nehorázně chamtivý, ale přesto všechno zde jeho socha zůstává jako vzpomínka na dávné doby. Do veselé melodie jedné z tradičních písní se ozval křik. Davem prodejců, kupujících i obyčejných průchozích touto oblastí, proběhl mladý tmavovlasý chlapec s jedním okem, ječící jako o život, který se u jednoho ze stánků se zhroutil k zemi. Za ním už pospíchala městská stráž a až v té chvíli jste si všimli krve, jež pokrývá chlapcovy ruce. "N-nevěřte jim! Nic jsem neudělal! Já.. jen já to vím! Jste všichni až do jednoho m.." "Zmlkni!" jeden ze strážných umlčel chlapce silným kopancem do břicha. Ten zaúpěl, stočil se do klubíčka a z pod košile vykoukl zlatý řetízek s medailonkem. Hudebníci utichli a lidé se začali tlačit ke středu dění, aby jim nic neuniklo. |
| |
 | Stojím u sochy Halrada a pozoruji okolí. Po chvilce se rozhodnu popojít dále a zamířím mezi stánky. Zastavím se u jednoho stánku a chci se právě zeptat kolik stojí jistá věc, kdyý mi téměř k nohám spadne chlapec zašpiněný krví. Chvíli jej poslouchám a pak po kopanci strážného zakročím. Dost! Co ten chlapec provedl? Zastavím stráž sametovým, přesto ostrým hlasem. Založím si ruce na hrudníku a pozorně strážné sleduji. |
| |
 | Dav; Ulice Zrovinka jsem pozvolna procházel ulicí. Stánky, lidé, to všechno jde okolo mne, já jsem tu přeci klvůli něčemu jinému. Hledím daleko dopředu a chci se napojit na směr k hradu, ulice mě matou. Je to tady pro mě všechno nové a i když jsem se lidí poptal, tak vyznat se v tom mi dá zabrat, obzvláště, když tu je takový šrumec, jaký se právě začal tvořit. Zloděj? Nebo co se to tady děje zas ? Kroutím hlavou nad vzniklou situací. Kluk nejspíš něco ukradl, a tak dostává co proto od městské stráže. To jde taky mimo mě, co bych se zajímal o nějakého prachsprostého zloděje ? Ledatak bych mohl pomoci strážím, kdyby jim utíkal, ale to už teď potřeba nebude. Ženská, nepleť se do toho. Stráže ví, co dělají, takových kluků tu bude spousty. Divím se nad jednáním té ženy, co se chlapce zastává. Dle mého mínění s tím nemá co dělat. Podívat se však, jak to stráž vyřeší můžu, to mě zas zajímá. Postavím se tedy na špičky a vyčuhuji přes těch pár lidí, co stojí přede mnou, uši napínaje. Dlouho se tu však nezdržím, už je večer a nemusel bych to k hradním branám stihnout včas. |
| |
| Město Darias Když jsme vešli branou do města, vezmu Doriana za ruku, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc. Kráčela jsem pomalu vedle Doriana a oči rozšířené údivem. S otevřenými ústy hledím na ohromující barevnou podívanou, kterou představovaly davy lidí všude kolem. Tiskla jsem pevně jeho ruku a rozhlížela se v očích strach, ale výraz tváře však vypovídal spíš o překvapení a úžasu. "Je to tak hlasité."poznamenám. Musela jsem skoro křičet, abych přehlušila tu směs zvuků "A tolik lidí je tady! To všichni žijí v Dariasu?!"zeptám se. Byli jsme na trhu a kdybych tu nebyla s Dorianem, asi bych se zastavila u každého stánku a obdivovala všechny ty věcičky co tu nabízeli. Najednou se zastavím, když slyším křik. Zahlédnu v davu běžícího chlapce, vidím, jak se hroutí a pak mi výhled zacloní další lidé. Proto si dřepnu, abych aspoň viděla přes jejich nohy co se děje. Zalapám zhrozeně po dechu, když vidím, jak chlapce mlátí. "Doriane!"sevřu oběma rukama jeho ruku. Už jsem mu přestala říkat "pane". "Oni toho zraněného hocha mlátí!"tvářím se zděšeně. Nikdy by mě nenapadlo, že by někdo mohl být tak krutý k dítěti a ještě navíc zraněnému. "Měli... musíme.. něco udělat!" |
| |
| Darias Nebylo poznat, na co jsem myslel, když mne Teleri vzala za ruku. Ani jsem se na ni nepodíval, jen se přitiskl blíž k ní, kterak jsem mlčky přijal svou úlohu ochránce. Celá krátká procházka městem byla nezapomenutelná - nikdy jsem neviděl víc nadšení z tak obyčejných věcí a pobytu ve městě. Pravda, pro mne to nikdy zvláštní nebylo. Jenže pak se všechno zvrtlo a stalo se to, čeho jsem se obával už na cestě, projevil se dívčin soucit nad jinými. "Nevíme, co provedl," skloním hlavu a pohlédnu na ni, nezdá se, že bych se do konfliktu mezi mladíkem a strážemi chtěl míchat. "A pokud se něčím provinil, zmůžeme jen málo," ustoupím jejím krásným očím, opět ji přitáhnu blíž k tobě a vedu směrem k hloučku lidí, abychom zjistili, co se děje a jaké jsou šance splnit její rozhodnutí. |
| |
| Darias Jeden strážný se sklonil k chlapci, aby mu svázal ruce kusem provazu, druhý se otočil k davu a první osobě, která promluvila přímo. Sjel ji káravým pohledem. "Zabil a roznáší lživé informace," zahřměl mužův hlas a není pochyb o tom, že to slyšel každý, kdo se zdržoval poblíž. Otočil hlavu k mladíkovi a znovu do něj kopl, tentokrát lehce do stehna. "Takoví tady nemají co dělat, konáme spravedlnost," dodal přesvědčeně. Jenže údajný vrah sebou zacukal, aby se vyvlékl z pout a posadil se, což se mu díky včasnému zásahu stráže nepodařilo. Přesto vykřikl. "Nelžu! A nikoho jsem nezabil! Když jsem ho našel, byl už mrtvý! Chystají válku, je to pravda! Věřte mi! Vidě..," další rána. |
| |
| Darias .. chystají válku, doznívá zrovna. Ten kluk něco, do hajzlu, ale maj ho stráže, co teď ,co teď... Neudržím chladnou hlavu. Napřímím se začnu mezi lidmi „Uhni na stranu, zmizni...“ Pronáším celkem klidně, ale ne zrovna příjemným hlasem. Pohled na chlápka oděného v kožené zbroji se železnými cvoky většinu z nich asi odradí přemýšlet o odporu. Zvlášť když má u pasu připnutý meč, dost zlověstně vyhlížející. Bastard může poznat zkušené oko. Z druhé strany je na opasku připevněn ještě nůž. Jsem asi něco pod 190 coulů vysoký, se širšími rameny. Svalnaté ruce, statná postava. Neoholená tvář a přísný pohled, co vychází z pod klenutého obočí. Mám krátké hnědé vlasy, co jsou rozčepýřené na všechny strany, hřeben jsem asi neviděl, nebo nechtěl vidět. Už vidím na toho kluka jasně. Co však zmůžu proti městské stráži? Její pravomoce jsou teď mnohem vyšší než moje. Já teď vlastně ani žádné nemám. Zachraňovat kluka na vlastní pěst se mi nechce, ne když nevím jistě co je vlastně zač. A i kdybych věděl, je tady příliš zvídavých pohledů a ti dva strážnící, co si do toho nikoho šahat zrovna nenechají, kdo by si nechal kecat do práce ? Co ví ten kluk sakra, něco ví, ví o nich... možná je to příležitost, jak dát o sobě vědět. V momentě se rozhodnu, že se postavím na jeho stranu netradičním způsobem, snad to pomůže a kdyžtak do budoucna, už se mi nejasně rýsuje i plán, až moc smělý, ale ne neproveditelný. Jestli jsou tu vztahy aspoň trochu provázané a všechno se řádné prošetřuje, tak je tu naděje. „Je to pravda! Co říká je pravda! Já to vím taky a znám toho kluka! On ho nezabil !“ Nevím co to do mě vjelo, ale co se stalo, stalo se. Napjatě očekávám reakci strážníků, snažím se tvářit drsně, aby tady po mě nezačali šlapat, ale udržet tvrdý pohled mě stojí hodně sil. |
| |
| Darias Zakryji si rukou ústa, když jsem uviděla pořádně chlapce. Nemůžu uvěřit, že může být tak mladý a už takto zmrzačený. "Zabil?"opakuji po strážným. Otřesu se, vím, že se lidé zabíjejí, ale nemohu uvěřit, že už tak mladý kluk by zabíjel. "Ten muž říká, že zabil. Ale chlapec zase říká, že to neudělal. Jak poznají, že to udělal nebo ne?"zeptám se Doriana. Matka mi říkala, že se nemám do takových věcí plést, ale co když je ten hoch nevinný? Mohli by ho popravit, skousnu si ret a nemohu to v sobě udržet. "Co když, ale opravdu toho mrtvého jenom našel? Co když je nevinný? Jestli ho nikdo neviděl toho člověka zabít, tak nemůžete s jistotou říci, že to udělal!"zavolám nahlas rozhodnutá zkusit tomu chlapci aspoň trochu pomoci. |
| |
 | Dav Pokrčím rameny a jdu ke stráži, tam si nevšímám co právě dělají a klidným hlasem se ptám. Kde je tady radnice nebo kde bych našel starostu, a mimochodem slečna se vás na něco ptala. |
| |
| Pohodím naštvaně hlavou. A máte proti němu nějaké důkazy? Když ale dorazí další dvě osoby, tak se zamyslím a elegantně se vypařím. V nastálé pozornosti, která se strhla na cizince pak stojím v jedné z postraních uliček. Hmmmm, ten chlapec něco ví, ale otázka je co. Pokud ho zabásnou, tak ho pravděpodobně pověsí, a to by bylo nemilé. Musím se dostat k Zarynovi a na dvůr dříve než zavřou bránu. Přemítám a pak se jak lasička prokmitnu uličkami až před bránu. Stráže jež mne znaj mne s úklonou pustí. Rychle dojdu do svých komnat a začnu detailněji promýšlet plán. |
| |
| Darias "Řekl bych, že jim to je jedno. Hlavní je, když někoho obviní," zašeptám polohlasem, aby to nikdo jiný než má společnice neslyšel a stále si ji držím co nejblíž u sebe. Jenže touha po spravedlnosti převládne a tak se i Teleri zapíše na seznam těch, kteří žádají skutečného viníka, ne jen loutku, která později na mučidlech přizná vše. A to jsem se do toho nechtěl plést. "Pokud nemáte skutečný důkaz, že je vinen, prokažte tomuto mladému muži alespoň špetku úcty, kterou si zaslouží každý z nás," promluvím ke strážím i já. |
| |
| Darias Tolik odporu ze strany lidí stráže nečekaly a je vidět, že jsou značně zaskočení. Raději by, kdyby lid jásal nad tím, že dopadli viníka, a ne se pídili po tom, zda je skutečně vrahem. Když k tomu všemu vykřikne Norian, že chlapce zná a je to pravda, stráže se po sobě podívají. Jeden z nich, aby získal čas si vše urovnat, se otočí k Wolfovi a odpoví na jeho zatím nejbezpečnější otázku. "Správce města bydlí kousek od hradu. Je to malý ošuntělý domek, poptejte se tam." Vhodný čas na to, začít situaci opravdu řešit a nečekat, že se vše v dobré obrátí. Obvinění sedí na zemi, odplivává krev se slinami a nemít svázané ruce za zády, jistě by si třel čelist. První podezřívavý pohled padne na Noriana. "Hm, takže ty ho znáš a tvrdíš, že má pravdu? Radím ti chlapče nechat si ty lži pro sebe, nerad bych odváděl dva místo jednoho," obořil se na něj a pak se obrátil k davu. "Našli jsme ho u mrtvoly s dýkou v zakrvácených rukách, to je dostatečný důkaz pro obvinění. A lživé zprávy neroznáší poprvé," sehnul se, aby mladíka vytáhl na nohy a mohl jej konečně odvést tam, kam patří, do vězení. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Usadíš se na měkkou postel a do nosu tě udeří vůně čerstvého dřeva, která se jako had nepravidelně proplétá vzduchem od novějších kousků nábytku. Stále je tady možnost, že si dav vydobyde své a mladíka pustí, ale ta šance je velmi malá. A pak, obviní-li ho z vraždy a budou důkazy, zbaví se ho, jak nejrychleji to bude možné. Jenže co když existují i jiné možnosti? Prolétla kolem tebe tlustá masařka a usadila se na okraji stolu. |
| |
| Zatvářím se překvapeně. A jaké lživé zprávy, že roznášel? Rád bych si poslech novinky, ikdyž nepravdivé a zabil ten chlapec, alespoň někoho důležitého? |
| |
| Darias „Neznám ho“ přiznám svou lež raději tady a teď, než abych byl potom vyslýchán na strážnici. To bych opravdu nechtěl. Sakra! Tady není žádná jiná cesta kromě risku ? .. co jenom nevinná infromace ? Chtěl jsem jít na hrad, takhle moje slovo nebude mít váhu vedle zločince, zřejmého... jde mi v té rychlosti hlavou. Jsem jako rozpolcen, nejraděj bych šel s nimi a nechal se zatknout. Tím bych byl vyslyšen, ale také bych mohl skončit ještě hůře. V nějaké hladomorně, kde by mě něchali nějakých pěkných pár dní vychladnout... Všechno mi to uniká před očima. Celý můj plán se zbrotil jako domeček z karet, bude třeba vymyslet jiný a nebo se vrátit k tomu starému. Udělám, co jsem měl původně v plánu. Pokud se to povede, můžu tomu klukovi poskytnout aspoň nějakou šanci. Raděj půjdu, dokuď nebude pozdě. Jenom doufám, že mají hradní stráže zrovna dobrou náladu, sakra dobrou... otáčím se od místa, kam jsem vlezl a prodírám si svou cestu zpět. Už se neotáčím. Poslední, co ybch potřeboval by bylo, aby byla moje slova znevážena touhle hloupostí. Pro neinformované musí vypadat moje chování hrozně. Nejdřív se chlapce horlivě zastávám a poté odcházím? Co se mi asi tak může honit hlavou. Své kroky směřuji k hradu. Jdu spěšně. Možná se párkrát přeptám na cestu, ale to je vše, co udělám. |
| |
| Sedím na posteli a vnímám vůni dřeva. Ach, tak tohle miluju. Ta chvilka pohody, klidu a ticha. Hmmm, ale co s klukem? Jak ho z té šlamastiky vytáhnout? Přemítám a nemůžu na nic přijít. Po chvilce se zvednu a rozčíleně si to rázuji po komnatě. Po čtvrt hodině se zastavím, zvednu hlavu a otočím se k oknu. Dojdu k němu a pozoruji město. Hmmmm, žeby jsme něco vytáhli na velitele městké stráže? Zamumlám si tiše, ale vzápětí se rozpomenu, že je velitel vlastně nevěrnej s jednou paničkou z královského dvoru. Zlomyslně se mi blýskne v očích. |
| |
| Darias Podívám se na Doriana, který se také za hocha přimluvil a mile se na něj usměji. Vděčně mu stisknu ruku, myslela jsem si, že se do toho on nechtěl plést. Strážný pronesl důkaz. Našli ho se zakrvácenou dýkou, vzdychnu. To se zdál, jako jasný důkaz. Podívám se posmutněle na Doriana "Tak to asi znamená, že to udělal."zavrtím hlavou "Těžko uvěřit, že tak malí kluk mohl někoho zabít."podívám se znovu na hocha "Už mu asi nepomůžeme. Půjdeme?"zeptám se ho a jde vidět, že jsem z toho smutná. |
| |
| Rienn - dům u řeky; Infaustus Přirozený hluk města a zurčící vodu považuješ za ticho, nic, kvůli čemu by se někdo musel vzrušovat. Dokonce i výkřiky, které se občas večer ozývají z temných uliček nebo hostinců, dokážeš bez problémů ignorovat. Lidé. Musí se bavit, musí si ubližovat a pokud jdou tyhle dvě věci dohromady, což se při milostných záležitostech často stává, je to to nejlepší. I tentokrát klapot koňských podkov, řinčení postrojů, jekot žen a hrubé hlasy mužů nevnímáš. Jsi jen ty a šero, protože okna domu stíní těžké závěsy. Není to domov, jen další přestupné místo na cestě životem, které tě stálo jen pár stříbrných. Není divu, dům je v hrozném stavu a jeho oprava by stála nehoráznou sumu peněz. Město na druhou stranu není vůbec tak ponuré, jak se zdá. Ulice jsou široké, obyvatelé po nich nepohazují odpadky a domky vesměs také vypadají slušně. Nejhezčí je samozřejmě sídlo Qarrionů. Imannor trval na několika barevných záhoncích a tryskající fontáně, aby město ještě rozzářil. Tentokrát se koňské kroky ozvaly blíž, než obvykle a pak někdo zaklepal. Za okny byl vidět jen vysoký mohutný stín, pokud to není nějaká mužatka, je velká naděje, že stín má na svědomí statný chlapík. |
| |
| Darias Strážný se narovnal v zádech. "Ztrať se, než přijdeš k úhoně," vyštěkl na Wolfa, který ho svými dotazy bez obalu, sem tam opravdu přehnanými, vyvedl nejen z míry, ale také rozčílil. Po Norianově přiznání pravdy se vítězoslavně zazubil, víc to nekomentoval. Proč taky - dosáhl svého. A jako by toho nebylo málo, stačil se vmísit i do rozhovoru Teleri a Doriana, čistě z principu. "Vaše přítelkyně má pravdu. Zbytečně se zdržujete něčím zcela zbytečným, tomu mladíkovi by pomohl už jen zázrak," popadl vraha na rameno, ten od poslední rány ani nepípl, a spolu se svým kolegou se vydal vstříc strážnici. I lidé se pomalu začali rozcházet, živě mezi sebou debatující o tom, co právě viděli. Přihlížející obchodníci toho využili ve svůj prospěch a snažili se prodat v několika minutách to, co nestihli za dlouhé odpoledne. |
| |
| Darias Sjedu strážného nepříjemným pohledem, jako by nestačilo, že všechny přesvědčil o tom svém, bude kafrat dál. Jedna z věcí, kterou na městě nesnáším. Na druhou stranu to konečně odlákalo pozornost Teleri a můžeme tak pokračovat dál. "Jídlo, nebo raději loutna?" nechám jí zvolit, které ze dvou věcí dává přednost. Na opravu loutny budeme čekat víc dní, takže já bych se šel najíst a poté našel mistra svého řemesla, jenže je docela pozdě. |
| |
| Darias Překvapeně vzhlédnu, když strážný řekne Dorianovi, že jsem jeho přítelkyně. Musím se zasmát, rukama si zakryji tváře "On si myslel, že jsem tvoje přítelkyně."s úsměvem se na svého společníka zadívám. Dorian si toho vůbec nevšiml a zeptal se mě co budeme dělat teď. Zase nechám klesnout ruce k bokům a zamyslím se. Ale žaludek dá nahlas najevo co by chtěl, znovu se zasměji "Tak jídlo. Stejně je teď už pozdě. Vidíš? I obchodníci už balí zboží. Stejně asi už nenajdeme nikoho kdo by mi loutnu opravil."znovu ho vezmu za ruku. "Tak kam půjdeme? Půjdeme do hostince? Já ještě v hostinci nebyla! Matka říkala, že tam bývá hodně veselo, že se muži smějí a pijí a ve vzduchu jde cítit jídlo."mluvím nadšeně. |
| |
 | Rienn Již hodiny jsem neměla, co dělat. Ty hodiny byly neskutečně nudné, tupé. Obyčejně oděna, bez viditelné zbraně u pasu, pouze v domácím oděvu se vydám dolů ke dveřím, abych je vzápětí mohla bez jakýchkoli strachů otevřít a zvědět, kdo si žádá mé ticho, tak nepochopitelně rušené... |
| |
| Darias - cesta k hradu; Norian Lidé ti odpovídají ochotně, nehledě na to, že podobných dotazů na cestu k hradu mívají cizinci desítky denně. Jedna či dvě místní dívky se po tobě ohlédly, ovšem to byla veškerá pozornost, kterou ti obyvatelé věnovali. Do několika minut jsi dorazil před zavřenou hlavní bránu, která odděluje město samotné od hradního nádvoří a hradních prostor. Venku jak jinak stojí ozbrojené stráže, na každé straně po dvou, a o něčem se spolu dohadují. To ale neznamená, že nedávají pozor na to, co se děje kolem nich, protože jeden z vojáků tě sjel krátkým, ale výstižným pohledem, jež jasně říkal zmiz. |
| |
| Rienn - dům u řeky; Infaustus Otevřenými dveřmi do domu vniklo sluneční světlo. Podlaha pod tvýma nohama zapraskala, jako by dům byl živý a po dlouhých letech se konečně nadechl sluneční svěžesti. U ztrouchnivělého prahu stál ten, kterého jsi očekávala - mohutné tělo, pleť opálená do bronzova, zažloutlé zuby a meč u pasu. Voják, podle zkoumavého pohledu možná jeden z těch, který už delší čas zastává spíše diplomatické záležitosti. "Mohu dál?" jeho hlas se vůbec nehodí k tělesné schránce. Je příjemný, hřejivý. Tedy pro notnou většinu žen. "Přináším pozdravy od Imannora Qarriona," dodal, očekávaje, že tato slova k něčemu budou. |
| |
| Darias Vážnost mne dosud neopustila a zdá se, že s dalším dotykem něžné ručky jen vzrostla. Hodilo by se, abych se tvářil mileji, ale cožpak mohu? Donutím své rysy změknout, víc nyní nesvedu. "V tom nelhala. Je mnoho takových, jenže zábava má i své stinné stránky. Jako každá věc," je vidět, že odpovídám, ale myšlenkami se toulám úplně někde jinde. Krátce se rozhlédnu kolem, po nějakém blízkém hostinci, který by zhruba odpovídal popisu. Konečně vykročím kýženým směrem, ačkoliv svým výběrem si nejsem jist. A pak se zamračím. "Mimochodem, co je vtipného na tom být má přítelkyně?" shlédnu na dívku, jak se zdá, je na světě důvod mého bručounství. |
| |
| Darias Nechám se jím vést, kam on chce. Přece jenom se ve městě určitě vyzná lépe, jak já. Nechápala jsem co mu zkazilo náladu, snad byl také nešťastný z toho chlapce? Zvědavě se dívám na jeho profil, byl hezký, aspoň myslím. Žádného jiného muže jsem zatím blíže nepoznala, ale určitě jsem měla štěstí, že jsem poznala tak hodného muže, jako prvního. I když jsem si kvůli němu rozbila loutnu. Najednou se na mě podívá a já pochopím kvůli čemu je tak nabručený. Skoro jako starý medvěd z údolí. Taky věčně nabručený, ale stačilo ho podrbat na břiše a svalil se blaženě na záda. Začnu se smát "No protože... nejsem tvá přítelkyně, ne?"odpovím mu. Cožpak to není logické? Přestanu se smát a s úsměvem se na něj zadívám "Nebo ty by jsi snad chtěl, abych byla tvá přítelkyně?"zeptám se ho upřímně zvědavá. |
| |
| Darias "Takže být má přítelkyně, nesmějete se?" podruhé stočím pohled jejím směrem, stále vážný jako kámen. Vypadá to, že si rozdíl ve vykání a tykání vůbec neuvědomuji. "Co bych chtěl či nechtěl je vedlejší. Přítelkyně je příliš silné slovo pro někoho, kdo se mě pokusil zneškodnit loutnou a znám jej sotva den, ačkoliv uznávám, že setkání to bylo bezmála plodné," můj krok je pomalý, procházkově laděný do posledních sluečních paprsků dnešního dne "Známí. Řekněme, že známí. Pokud jste neměla na mysli jiný druh, eh, přátelství," potutelně se usměji, jaká škoda, že mne toto vyložení si slova nenapadlo dříve. |
| |
| Darias "Být tvá... vaše... hm.. tvá přítelkyně, tak bych se tomu nesmála. Protože by to byla pravda. Ale když nejsem tvá přítelkyně, tak ano.. přišlo mi to legrační."přikývnu. Přestanu sledovat na chvíli jeho tvář a rozhlédnu se kde jsme. Pak se na něj znovu zadívám "Známí?"opakuji po něm "A to znamená co?"zeptám se. Sice jsem to už slyšela, ale nejsem si jistá co to slovo obnáší. "Jiný druh přátelství?"ihned zbystřím "Ono je víc druhů? A jakých?" |
| |
| Darias; Hradní brána Pohled na zavřenou bránu mě zchladí stejně, jako kdyby na mne někdo vylil kýbl ledové vody. Jsem ozbrojený, vypadám jak žoldák a procházím se před hradní bránou, není divu, že se mi nedostalo vřelého přivítání. Ááh, tihle chlapíci nevypadají moc mile... s těmi nebude žádná řeč. Rozejdu se k nim váhavou chůzí. Zprvu držím svůj pohled k zemi, potom se rozhlédnu na stranu a až potom ho nasměruji k nim. Snad v obavách z toho, že by na mě něco pokřikovali už z dálky. Jejich pohledy to stejně dělali za ně. No co už, člověk se ne všude setká s otevřenou náručí. Uvědomím si, že jsem sem přišel bez rozmyslu, bez plánu a hlavně, bez jakkéhokoliv označení. Pro ně jsem akorát další buran. Žoldák, ti nebudou mít hradní stráže zrovna v lásce, to je jasná věc. Většinou na ně všichni z vojenských složek náležících k Říši koukají jako na nějakou špínu. Ruku mám podél těla, nevykračuji si tu jako pán s dlaní na jílci meče, to by byla první chyba. V druhé držím popruh od tlumoku s koženým dnem, který mi visí přes rameno. To je v háji, to je v háji, kdybych tu aspoň někoho znal z vojáků, nebo byl ještě ve službě... lituji už dopředu svých následujících slov. „Dobrý den pánové...“ začnu neutrálním oslovením, míříc k jedné z hlídek. K té, kde nebyl ten ten muž s přísným pohledem. Zastavím se na dva metry od nich, aby si nemysleli, že chci zkoušet nějaké hlouposti a pak spustím. „. Mířím z oblasti pohraničí, konkrétně jsem patřil k posádce v Barithu. Upotám nejdřív jejich pozornost, to se zdá jako dobrá taktika. Jak začít? Jak to jenom říct, nechci být za blázna, za plašiče.... obávám se, jak vemou mojí zprávu, kvůli které jsem vážil tu cestu sem. „Mám informace ohledně jistého nebezpečí, které by mohlo hrozit naší koruně ...“ Tak teď jsi se pohřbil kluku, pošlou tě do háje, ať to jdeš vykládat za měďák do hospod... proboha ! Obličej jsem měl až doteď vážný. Teď vypadá mírně poplašeně. Obočí se mi trochu povytáhlo a rty nepřirozeně strnuly. Budu rád, když mě pošlou bez zbytečných nadávek pryč. Jak mě tahle bláznovina mohla napadnout... |
| |
| Rienn Pomalu otevřu skřípající dveře. Nijak mne nevzrušuje celkové vzezření a stav domu. Lehce pozvednu jedno z obočí, prohlédnu si muže stojícího přede dveřmi, a pokynu mu mlčky, ať vejde dovnitř. Ihned nato se otočím k němu zády a sama odejdu dovnitř ku dveřím, abych mohla ihned zavřít, až vejde... "Bohužel, nemám, jak bych vás obsloužila, pane návštěvo... A copak hezkého pan Qarrion vzkazuje, mladý... muži?" Optám se obyčejně, pozorujíce jej. |
| |
 | Doma Den spolu s rozbřeskem začíná. Já už jako každý den sedím na dřevěné lavičce před mým domkem. Mám dobrý výhled, pochopitelně, bydlím poměrně vysoko v horách, sic pod čarou stálého sněhu, ale v místě klečí mechů a skal, jehličnaté lesy a potůčky, či další obyvatelé se nachází snad ani ne půl míle níže. Fouká na mě mírný, chladný vítr a pročesává mi mé vlasy, jsem však na něj zvyklý a už mi ani jako chladný nepřipadá. U nohou mi leží Čtyřnožka, můj pes, nejspíš skřížený s vlkem. (Čistokrevný haski, ten název však Dein nezná a nejspíš ani nikdo v té době.) V puse mám svou fajfku, kterou, jako tradici kouřím vždy jen v těchto hodinách, při čekání na příchod slunce které už právě vychází. "Dneska to vypadá na bezva den, nemyslíš? To si říká o změnu! Jen stačí vymyslet jakou. Hm, hm, hm. Vyjít na vrchol hory? Už zase? Nebo co třeba naopak. Mohli bysme sejít do úplného údolí. Nedaleko je přeci Darias, no ne? Hahá, tak teď jsem na to kápnul, nemyslíš? V Dariasu jsem už pořádně dlouho nebyl určitě se velice změnil, od té doby co jsem tam byl naposled, to ještě s otcem. Souhlasíš, Čtyřnožko?" říkám a podívám se na něj. Pes se zvedne, když slyší své jméno a pak jednou, přátelsky štěkne. "Já věděl, že budeš souhlasit, na tebe se můžu vždycky spolehnout." říkám radostně a natěšeně při pomyšlení na to, že bych opět viděl tak velkolepé město, jako je Darias. Pohladím Čtyřnožku na hlavě, zvednu se a odejdu do domu připravit několik věcí na cestu. Většinu všech svých peněz beru s sebou, protože se nevyplácí nechávat je doma, sušené maso - to vydrží dlouho a není zas tak špatné, bochník chleba, vědro na vodu, křesadlo, luk, toulec s šípy a dýku za opasek. Nic víc nepotřebuji. Stačí při cestě doplnit občas jídlo a vodu a můžu cestovat několik dní dál. Když mám všechny tyto věci, vyjdu před dům, zamknu dům na dvě kládky a vyrazím. Držím se stezky kterou jsem si sám vyšlapal až do té doby, kdy se napojí na jinou. Pak jdu podle rozcestníků směrem do Dariasu... |
| |
| Darias; osobní komnaty na hradě. Codím dokola a tiše nadávám. Po takový půl hodince mne to omrzí a jdu k dřevěnému vyřezávanému baru jež je hojně zásobován. Chvilku se v něm přehrabuju, když najdu to co sem chtěla. Poté přejdu ke křeslu u krbu a sednu si do něj. Po pěti minutác zavřu uvolněně oči. Tak si to ujasníme. Máme tu kluka co má očividně cenný informace. Pak tu máme velitele městkýc stráží, přes kterého se musím dostat skrz jeho nevěru. A pak už stačí čapnout kluka a vytáhnout z něj ty zatracený informace....Ale co pak s ním? Přemítám tiše u krbu. |
| |
| Darias- hradní brána; Norian Jakmile jsi promluvil, otočili se k tobě všichni čtyři čelem, takže tě sjely čtyři páry očí s tvrdým vojenským pohledem. Ale nechali tě mluvit, bez přerušování. S tvým posledním slovem se na rtech všech mužů usadil posměšný úsměv, k tobě však vykročil pouze jeden. Je připraven k případnému útoku, ovšem nezdá se, že by si dnešní den chtěl kazit nějakou pitomou potyčkou přímo před bránou. "Podobných jako ty tady bylo už hodně. Máš nějaký důkaz? Něco, čím bys podložil své tvrzení?" Ona informace o Barithu nakonec možná k něčemu byla, protože přijít obyčejný tulák, zřejmě by jej vyhodil. Jenže ani tím si nemůžeš být jist. Co když je to jeden z těch, kteří do druhých rádi vkládají marné naděje a za pár minut, po dlouhém rozhovoru, že pošle do háje. "O co vlastně jde?" přešlápl na místě, aniž by na sobě dal znát byť jen kapku nervozity. |
| |
| Darias - osobní komnaty na hradě; Azraell Na chodbě se ozval šramot, následně na to křik jedné ze služebných a hulákání nejméně dvou mužů, zřejmě vojáků. O chvíli později se na zem, někde mnohem dále, zhroutil snad celý jídelní set nádobí, neboť trvalo několik dlouhých vteřin, než se hluk uklidnil. Znovu křik, další nadávky. Čas se ti krátí, jenže nejhorší na tom je, že vlastně přesně nevíš, kolik času máš. Možná celé dny, ovšem klidně to mohou být jen hodiny nebo minuty. |
| |
| Rienn - dům u řeky; Infaustus Voják se zastřeně usmál, mlčky vstoupil do tvého domu a jak se dalo předpokládat, začal se rozhlížet kolem sebe. Nic určitého nehledal, pravděpodobnější je, že jej vzhled domu překvapil a on toužil nahlédnou do jeho pravé podstaty. "Mám vyřídit vřelé pozdravení, v první řadě. A dále pak, že se doslechl o vašich, ehm, dovednostech, které by chtěl vidět na vlastní oči," během řeči se vrátil pohledem k tobě "Mám vás přivést do jeho sídla, budete-li svolná," utrousil další kousek ze slov svého pána, které ti měl sdělit a není pochyb o tom, že se tohoto úkolu ujal docela rád. |
| |
| Darias- osobní komnaty. Otevřu oči a trhnu sebou. Pak se postavím na noy a jdu rychle ke dveřím. Zamračím se když se znovu ozve křik a nadávky. Vyjdu na chodbu a rozhlédnu se. Co se tu děje? Zeptám se a prohlížím si přítomné osoby. Na sobě mám černý korzetový šaty. Vlasy mám sepnuté do elegantního drdolu. Přimouřím oči. Nemám ráda hluk. A to obzvláště, když přemejšlím! Vrčím v duchu. |
| |
| Darias Hostinec je ještě daleko před námi, není tudíž nutné se tím znepokojovat a připravovat si v hlavě druh svého vystupování před ostatními, jak to nejeden pocestný rád dělá. "Vy jste, věru, zajímavá osoba," pousměji se nad její odpovědí a pustím se do objasňování výrazů, které jsem použil. "Známí se zkrátka už viděli, znají se, ale nikterak dobře. Přátelé, řekněme, že toto slovo má hlubší význam. A co se druhů přátelství týče, jsou ta, hm, nechci říci čistá," odmlčím se, hledaje vhodný výraz "Takto. Mnozí považují i milenecký vztah za přátelství, ačkoliv dle mého je to víc. Pokud v tom hrají roli city, samozřejmě, ne jen tělesná touha." Říci někdo tohle mě, smál bych se. Z plných plic a dlouho, opravdu dlouho. |
| |
| Darias; Dein Tvá cesta netrvá nikterak dlouho, jak se to vezme. Místa, kterými procházíš, nejsou ničím zvláštní. Sem tam nějaký ten domek, ovocný sad nebo něco podobného, ale o pravý požitek z pohledu na přírodu nebo veselící se lid je zde nouze. Dokonce ani před samotným městem to nění o nic lepší, pokud ovšem nevnímáš vůni tisíce koření, které používají kuchaři v místních lokálech nebo prodávají babky kořenářky na trhu. Ten však pro dnešní den skončil, zbylo jen několik málo opozdilých obchodníků, kteří ještě nestačili sbalit své stánky. Město jako takové je obyčejné. Nuzní chudáci a mezi nimi se proplétající bohatí občané, s nosy řádně nahoru. Nic zvláštního, jen klidně plynoucí život jednoho z mnoha měst. "Tři děti jsem vychovala, manžela pohřbila, nemáte měďák, vzácný pane?" přitoulala se k tobě stará nevábně vonící žena v otrhaných šatech. |
| |
| Darias "Doriane... prosím. Začni mi tykat. Nejsem žádná urozená dáma na to, aby jsi mi vykal."požádám ho po tom, co mě znovu osloví tak neosobně. Když mi začne vysvětlovat, jak to myslel s tím přátelstvím, zadívám se na něj. "Aháá... ty mluvíš o takových těch věcech, jako jsou polibky, nošení květin, námluvy, láska, sex a tak dále?"zastavím se a zatvářím se nespokojeně "Mě ty boty asi zabijou..."postěžuji si. Já byla zvyklá chodit bosky a tak mě boty silně tlačili. Sundám si boty a vezmu si je do ruky, hned to bylo lepší. Pak mi to, ale dojde, překvapeně se na něj zadívám "Ty jsi myslel, že ti nabízím, jak jsi sám říkal "jiný druh přátelství?" zeptám se ho zvědavě. |
| |
| Darias "Jistě. Omlouvám se," svolím, s lehce provnilým tónem, neb jsem si vůbec nevšiml, že jsem zůstal uvězněn v odtažitém vyjadřování, které však běžně užívám. Ovšem s vážnou tváří tady daleko nedojdu, rozhodně ne s Teleri po boku. Z počátku ještě doufám, že se vydržím jen pobaveně culit, ale během mžiku oka se začnu hlasitě smát a veškerá snaha o vážnost je pryč. Oběma svýma rukama chytím jednu dívčinu, otočím se k ní čele, samozřejmě tehdy už držím smích na uzdě. "Ne, nemyslel. Původní myšlenka mého dotazu se týkala pouze a jen toho obyčejného přátelství," jenže jak si ji tak prohlížím, možná.. kdo ví. Malý hřích, jako by mi to mohlo uškodit. Ach, Doriane, tyhle jedno noční záležitosti nejsou pro tebe. Stačí čekat, čas sám ukáže, co dál. |
| |
| Darias- osobní komnaty; Azraell "Nic, nic paní. Jen nedorozumění," uklonila se okažitě mladinká služka, jejíž něžnou ručku svíral ve své jeden ze starších vojáků a druhý, zřejmě kamarád jak to tak bývá, byl připraven zasáhnout v případě dívčiny větší nevole. Oba muže tvá přítomnost značně překvapila, voják pustil služtinu ruku. "Mýlka," zavrčel rozezleně, neboť musel upustit od toho, co měl v plánu. Mladá dívka mezi tebou a jimi ještě chvíli těkala pohledem, než se sehnula a začala sbírat kousky rozbitého nádobí i to, co díky odolnému materiálu zůstalo pohromadě. |
| |
| Darias Když se Dorian začne smát, začnu se usmívat, smích byl pro mě hodně nakažliví. Při jeho vysvětlení se mi rozzáří oči nadšením "Takže... ty by jsi chtěl být mým přítelem?"v úsměvu odhalím bílé zuby "Jen to obyčejné přátelství?" zeptám se. Ráda bych měla přítele, sice jsem měla přátele, ale to byli okřídlení a čtyřnozí. Lidského přítele jsem ještě neměla a Dorian mi byl sympatický a vím, že je to dobrý člověk. Kdyby nebyl, tak by mi nenabídl že mi nechá loutnu opravit a ani by mě nedoprovázel do města. |
| |
| Darias-chodba Přivřu oči. Opravdu? Mne se to nezdá pánové. Přiblížím se a pozoruji pichlavě strážný. Tiše zuřím, páč mi pomalu dochází k čemu tu molo dojít. Když už, tak té maličké pomůžu utéct. Pomyslím si a chráním služku tělem. Koutkem oka se podívám na tu spoušť. Škoda tak hezkého servisu. Aspoň s ní pujdu a přimluvím se u toho komu to nesla. Usmyslím se a ruka mi pro jistotu sevře pečlivě schovanou dýku. |
| |
| Darias Po namáhavé cestě, sice směrem z kopce, ale přece, jsme s Čtyřnožkou dorazili do Dariasu. Má představa o krásném a velkolepém městě s každým krokem uhasínala a spolu s ním i nadšení. Litujícíma očima se dívám po těch chudácích bez domova, povalujících se po ulici. Tu mě, však osloví starší žena, právě jedna z řad těch, po kterých jsem se před pár sekundami díval a vyleze z ní prosba. Dlouze si ji prohlédnu, všimnu si i nevábné vůně, která z ní vychází, pak si však vzpomenu, že peněz mám poměrně dostatek, ale následně mě napadne sebezáchovná myšlenka, že by někteří tito žebráci, byli schopni mě například okrást, když by viděli, že mám peníze, naopak však mám chuť této stařeně něco darovat, takže jsem udělal kompromis a vytáhnul z koženého vaku zbytek bochníku chleba, odlomil půlku položil ho na ruku ženy. Pak ji oběma rukama, spolu s chlebem stiskl, pohlédl ji doočí a pronesl s úsměvem. "Rozděl se, prosím." Pokračuji dále po ulici a na uličních křižovatkách se na každou další rozhlédnu a odbočím na tu, která vypadá o něco slušněji. Představuji si davy lidí, plno stánků z obchůdkama a podobné věci. Ne takovou chátru politování hodných lidí.. pomyslím si a pokračuju. |
| |
| Darias; Hradní brána Že by ? Doufám v duchu. Tihle chlapy vypadajím, že by mě i poslouchali, ale jak to podat, abych nebyl za blbce. Mnohem raději bych stál před nějakým zvídavým městským strážníkem, než tady. Podle toho, co řeknu, se bude lámat chleba. Přeskočím část o důkazech, podložení a pevným hlasem začnu mluvit. „Pane“ oslovím ho a dívám se mu někam na hrudní kyrys. Nechci ho dráždit pohledem do očí, ale taky jimi nechci těkat po okolí. Jak, jen jak.. „Jde o rozruch, který byl v okolí Barithu vyvolán. Teď nemluvím jen o vojenské síle, ale i o nátalku, který se tam objevil.“ Pokračuji rychle, snad aby mi neskočil do té špatně zvolené věty. Rychle se nadechnu k druhé a povídám: „Důvod, proč sem nejede vojenský posel pane je ten, že tam není královská korouhev tak pevně stojící... proto jsem přišel.“ Naznačím, ale nic víc neprozradím. Takhle se snažím kontrolovat, jestli mají skutečný zájem o moje slova, nebo si ze mě jen chtějí tropit blázny. Snad jsem volil slova dobře. Sice jsem jim neřekl nic, čeho by se mohli pevně chytit, ale aspoň jsem jim ukázal, o co mi tu ve skutečnosti jde. Pokud tedy zbystří mé narážky. Nejsou moc k přehlédnutí. Celou zprávu přednáším pevně stojící, skoro jako bych stál ve stanu velícího důstojníka. Trochu mi to tahle atmosféra připomíná. Napjatá, přísný pohled. Disciplína. Vážnost. To se očekává. Snad to napomůže a já tím zaimponuji jejich podvědomí. Jsou to přeci jen vojáci a tenhle bude mít asi o jeden frček navíc. |
| |
| Rienn Nijak nevzrušena, vyslechnu si jeho další slova. V duchu se sama pro sebe zasměju, jestli opravdu vzkazuje přímo toto - i s těmi pozdravy -, je Qarrion pěkný hlupák. Chlap... "A jaké mé dovednosti má tvůj pán na mysli? Samozřejmě, že je to na mě, za prvé - když už, samozřejmě nejsem zadarmo a také se musím rozhodnout..." Zdá se, že pro tuto chvíli jsem pověděla vše, co jsem potřebovala. Pozoruji, jak to na něj zapůsobilo a co přesně chce... |
| |
| Darias "Proč ne?" odpovím otázkou, stále dobře naladěn, celý usměvavý. Je to už tak dlouho, co jsem se naposledy takhle usmíval. "Tak, dost řečí, bude se jíst," nenásilně ji přitisknu na okamžik k sobě, pouze v přátelském gestu, neboť mne mé téměř nechutné myšlenky přešly, a bezmyšlenkovitě zamířím k zavřeným dveřím hostince. |
| |
| Darias - hostinec; Dorian a Teleri Dům ve kterém je hostinec umístěn je poměrně velký, opravený a dobře udržovaný už na první pohled. Dveře jsou pokryty rozličnými rytinami a nezdá se, že by vyjadřovaly víc, než umělcovu zálibu v krucáncích a podivných záhybech. Než Dorian otevře dveře, slyšíte jen tlumený hukot hlasů.. .. z otevřených dveří se vyvalila směsice vůní, která jímala jak tučnou vůni jídel, tak i alkoholový odér a nechyběl ani domácký zápach vybafaného tabáku z fajfek. Vše v jednom a přitom každé zvlášť, jako by pachy byly ve vzduchu přesně nalinkované. Většina stolů je obsazená, ale dva u dveří zůstaly volné - kdo by taky chtěl být rušen věčně přicházejícími a odcházejícími hosty, jenže vy nemáte na výběr. Podívalo se po vás několik párů očí v nichž se blýskla nejistota, ne-li rovnou odpor, a to vůči Dorianovi, jenže pohled všech poté padl na krásku po jeho boku a veškeré nepřátelství, alespoň na oko, bylo pryč. |
| |
| Darias- osobní komnaty; Azraell Ten odvážnější z mužů, který dívku držel, se slizce usmál. "Opravdu nemusíte mít starost. Stává se to každou chvíli, vždyť není ženy na hradě, která by neoplývala neskrývanou krásou," přeměřil si tě pohledem. Nikoliv tím lačným a chtivým, ale téměř soupeřivým, komu z vás dvou to vydrží déle. "Můžete nám věřit, neboť je naší povinností starat se o dobro vaše, i našeho budoucího krále. Zdálo se nám jen, že tahle kráska není zdejší," ani se na dívku nepodíval. Ta zatím sesbírala vše co mohla, zbytek nechala ležet se slovy, že si okamžitě donese metlu a nepořádek uklidím pořádně. |
| |
| Darias; Dein "Oh, děkuji vám. Převelice děkuji, pane, a nebojte, rozdělím se, jen co sama zaženu hlad," inu, upřímnost nade vše. Našly se i lepší ulice a části města, ne o moc, protože domy jsou jak vidíš stejné skoro všude, pokud jejich vlastníci nechtějí vyhazovat zbytečně velké částky na pozlacené ozdobné nutnosti. Potkal jsi sličné i méně hezké děvečky, které spěchaly připravit večeři, dámy v prostých šatech ale drahých látek ověšené blyštivými cetkami a muže nejrůznějších podob, z čehož někteří vypadali opravdu netradičně. Jako například mladý muž v doprovodu slečnyoba vcházející do hostince, jehož vlasy zářily bílou barvou a pleť ze všeho nejvíc připomínala kov. A tu se kolem tebe mihl útlý chlapec s namalovanými tvářemi a rty, oděn v pronikavě modrém kabátku. |
| |
| Darias- hradní brána; Norian "Barith je daleko, příteli," pousmál se voják a rukou dal znamení ostatním, že je vše v pořádku. "Kdyby se dělo něco, co by mohlo ohrozit i Darias, nepochybuji o tom, že by poslali víc, než jediného muže. Ovšem, tvá zpráva bude ohlášena na vyšších místech, o tom tě ujišťuji," váhavá chvíle. Myslí to vážně? Nebo tě chce jen odbýt? Zdálo se, že je to upřímný muž, ale kdo ví, každý má v těle neposedné rarášky, kteří jej nutí dělat věci s vážnou tváří, zatímco duše se otřásá výbuchy smíchu. "Teď se jdi veselit, bude to lepší než věčně žít v očekávání." |
| |
| Rienn - dům u řeky; Infaustus "Nu, tak důvěrně se mi pan Qarrion nesvěřuje. Jsem jen poslíček a co jsem vám měl vyřídit, to jsem udělal," za tu krátkou chvíli znervózněl, jednou či dvakrát dokonce přešlápl "Nyní mi nezbývá, než předat mu vaši odpověď," dodal vážně. Znovu se rozhlédl po domě, tedy po tom, co měl na dohled, a zdálo se, že kromě rostoucí nervozity v něm květe i odpor k místu, na kterém žiješ. Nebo nelibost vůči tobě. |
| |
| Darias - hostinec Když mě k sobě přitiskl zasměji se a také ho lehce objemu. A teď jsem měla přítele. Myslím, že to byl úspěšný den. Až na tu rozbitou loutnu, ale ta mě už tolik nemrzela jako předtím. Když dojdeme ke dveřím obdivně si je prohlédnu "Ty jsou moc pěkné."pochválím si a pak vejdeme do hostince. Zasáhne mě mnoho různých pachů, že jsem musela zalapat po dechu a pak až jsem se mohla nadechnout. Rozhlédnu se po lokále a cítím se nesvá ze všech těch pohledů. Zadívám se na Doriana a zase se chytím jeho ruky "Proč tak koukají?"zeptám se ho, když vejdeme a sedneme si k volnému stolu. Sundám si ze zad vak a uložím si ho k nohám a pak do něj schovám i boty, rozhodnutá, že si je už neobuji. Poposednu a rozhlédnu se, stejně jako na trhu, oči doširoka otevřené a hltala jsem všechno pohledem. |
| |
| Darias-osobní komnaty Přivřu oči a tiše si je prohlížím. To že se vymlouvaj na to že je služka odjinud jim nesežeru. Upřeně se koukám strážnému mrazivým pohledem do očí. Na to ti tak skočím hochu, mne jen tak neoblbnete pánové. Ste si chtěli užít co? Myslím si a pak se narovnám a elegantně pohodím hřívou vlasů. Když se služka vrátí tak se jí zeptám. Děvče komupak jsi to nesla? Jedním okem pozoruji stráže a druhým služku. Dýku mám v pohotovosti. |
| |
| Hradní brána; Darias Tak takhle se lsušně posílá do... dojde mi, po tom, co ten voják předvede. Ještě že jsem tady ze sebe neudělal většího šaška. Takhle toho bylo dostatečně. Za prvé, by mu tyhle zprávy nemohli absolutně stači, nic jsem mu neporozradil - víceméně a za druhé, nechce po mě ani vědět, v jakém hostinci budu. Nejsem tak naivní abych mu uvěřil jeho slova. Hm, díky.. „Dobře“ přitakám jak syn sedlákův, co dostává za ucho. „Nashledanou“ odpovím mu na netradiční rozloučení. Otočím se a můj výraz ve tváři zahořkne. Jsem naštvaný, tohle jednání nemám rád. Dá se říci, že ho i chápu, ale nemám rád, když se tak zachází se mnou. Strážníku, užji si službu odplivnu si, když už jsem otočen na cestě na dlažbu. Ruku přenesu na svůj bastard, abych se zklidnil, ale doopravdy mi to nepomáhá. Spíš cítím sílu, která z něj vychází. Nedodá mi klid, ale pocit sebevědomí. S touhle vlnou energie se začnu poohlížet po místních hostincích. Jdu dál od téhle hlavní třídy, nechci žádný nóbl podnik. Potřebuju spíš něco normálního, někde kde bude relativní klid, tvrdá postel a kus žvance. |
| |
| Rienn Mlčky vyslechnu vše, co má tento "mládenec" na srdci, poté se jen usměji. Spíše to však vypadá, jako nezřejmé ušklíbení. "Zůstaň tam, kde stojíš. Hned jsem zpět..." Pomalu se otočím, založím si ruce na hruď a vystoupám po schodech do patra. Za pár chvil se na schodišti opravdu objevím, oděna již ve svém obvyklém oblečení, ve kterém se cítím nejlépe. Ano, vlastním i dalších pár kusů oděvů, však sukno, ze kterého je stvořen tento oblek, je mi nejbližší... Již léta. "Nuže? Jsem připravena." |
| |
 | Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche S neskrývanou nechutí ve tváři procházím největším městem mého lidu. Menzoberranzan nebo Město pavouků, není však ničím jiným než chaotickou změtí čtvrtí a budov, jež dohromady tvoří domov pro několik desítek tisíc mých stejně chaotických bratří a nesčetněkrát více otroků, však o nic méně zmatených. Podtemní je krutý svět ve světě a vytvořil z mého lidu dvakrát tak krutější a nemilosrdnější národ, ale přes to všechno jsou drowí města možná ještě více nebezpečnější, právě pro absenci nějakého vyššího řádu. Jediné co opravdu platí je právo silnějšího, a ve společenství temných elfů kde jsou mocnějšími ženy, tvrdě udržovaný matriarchát. Nevracel bych se kdybych nepotřeboval prodat otroky a sám otrocky podat zprávu o splnění mise a zakrýt stopy. K tomu jedinému účelu se chaos města opravdu hodí. Zastav se kocourku, paničky by si s tebou rády pohrály. Ozve se hlas jedné a zlověstný smích druhé z kněžek, které mi zkřížily cestu. Bez odpovědi sáhnu po meči. Bez odpovědi se ozve krátké zamumlání a vzduchem se mihne kouzlo. Zamrznu ve svém pohybu, i když se kouzlo odrazilo, to ty dvě ale nemusí vědět, zvlášť že jim za chvíli bude dlouhá elfí čepel projíždět krkem. Ale copak kocourek by chtěl vystrkovat drápky, to se paničkám ale vůbec nelíbí, budou muset kocourka potrestat. Slova opět doprovázena smíchem. V odpověď jen ticho. Dlouhé prsty zakončené až nepřirozeně dlouhými nehty zabroušenými do špičky začnou přejíždět po adamantinové zbroji, když se ale chystají zajet do škvíry mezi pláty zastaví se a i se zbytek ruky až k lokti se bezvládně sesunou k zemi. Ozve se hlasitý řev. Další kouzlo se znovu jen neškodně odrazí, a to je taky poslední, protože místo magických formulí teď vychází, či spíše vytéká, z krku kněžky jen široký proud husté černé krve. Druhá se vzpamatuje a pokusí se o nějaké jednoduší s jednou rukou, jenže vzápětí přijde i o tu. Kocourek nemá zájem si hrát. Ozve se ledově klidný ale jako ostří břitký hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| Darias - hostinec "Civěli by na každého cizince, je to normální," nezdá se mi správné lhát, ale mám jí narovinu říct, že civí na ni, protože oplývá nezvyklou krásou, a taky na mě, protože zde nejsem vítán? Dokud se něco nesemele, bude to milosrdná lež. "Líbí se ti tady aspoň trochu? Nebo jsi čekala něco zcela jiného, více, usedlejšího nebo živějšího?" rozhodl jsem se, že Teleri zabavím na tu malou chvíli, než přijde hostinský a teprve poté jí dám prostor. |
| |
| Darias - osobní komnaty; Azraell Stráže o nějaký ten metr poodešli, ale ne tak daleko, aby chodba zůstala prázdná. Možná mají v plánu i horší věci, než si jen obyčejně užít. Drzost jim však nechybí, to musíš uznat, neboť stejně jako ty sleduješ je, oni věnují pozornost tobě. Služka se zatím vrátila s koštětem, ale tvůj zájem jí nedovolil pustit se do úklidu. "Slečně Siral, paní," pípla. Jistě, Siral. Zarynova milenka, snad i budoucí žena a královna Norionu. Krásná je, o tom žádná, jen její minulost a věk se k budoucímu králi nehodí, ale co naplat. Nikdo nemůže soudit lidi jen podle toho, s kým trávili noci před několika lety. |
| |
| Darias; Norian Šel jsi, hledal pohledem, po sluchu i čichu. Přivábily tě až zvláštní, rytinami pokryté dveře jednoho z mála bezejmenných podniků. Chvíli sis je prohlížel z dálky a měl pocit, že vidíš místa, někdy i tváře, vše poctivě složeno ze záhybů a krucánků, ale každá chvíle nesoustředění obrázky zničila. Dveře se najednou otevřely a ven vyšel párek statných chlapů, ani se na tebe nepodívali. Jenže jak se dveře zavíraly, nemohl sis nevšimnout té krásky a elfa, půldrowa, které jsi dnes viděl při incidentu na trhu. Chtěla obviněnému pomoci. |
| |
| Rienn - dům u řeky; Infaustus Jako bys mu před nosem mávala nožem – strnul na místě a bylo jasné, že se dle tvého příkazu ani nehne z místa, na kterém právě stojí. Jen co se vrátíš, muži se evidentně uleví. Otevře dveře a vyjde ven, tebe nechávajíc za sebou. Projdete městem až k Imannorově sídlu. Záhony květin, nízké keře a malou fontánku právě opečovávají dvě ženy a jeden mladík, vůbec vám nevěnují pozornost. Muž tě klidně zavede až do domu, do honosné vstupní haly a poté nalevo, útlou chodbou až k masivním dveřím, za nimiž se skrývala Imannorova pracovna. Moc tady toho není, jen knihovna s několika kousky knih, svitků, stolek obklopen pohodlnými křesly a na něm džbán s vodou, a velký stůl, na kterém můžeš zahlédnout nějaké mapy Norionu. Muž naznačil, že se během svého čekání můžeš posadit. Po několika minutách vstoupil Imannor. V jeho opálené tváři bylo znát rozčarování. Delší husté vlasy hnědé barvy měl rozcuchané, na sobě bílou košili, kabát těsně nad kolena z tmavě zeleného brokátu a tmavé kalhoty pod jejichž nohavicemi se ukryla větší část černých bot. Cosi tiše přikázal vojákovi a konečně se jeho hnědé oči podívaly na tebe. "Hm. Nečekal jsem, že se objevíte tak brzy," pronesl téměř otráveně a usedl do jednoho z křesel. Propletl prsty, jednu nohu netáhl nepatrně před sebe. "Něco jsem o vás už slyšel, ale rád bych se dozvěděl, co z toho doopravdy umíte a zda jsou i věci, kterými známa nejste." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Městská stráž má plno. Není třeba doplnit oddíly armády, možná by se hodil podkoní, co říkáte? V královských stájích, samozřejmě," odpověděl a zářivě se usmál. Na stole před ním leží nějaké dokumenty, mapa města, brky a inkoust, kupodivu i dvě zlatky. |
| |
| Darias - hostinec "Aha..."trochu se uvolním a znovu se začnu rozhlížet. "Jestli se mi tu líbí?"opakuji jeho otázku a horlivě přikývnu "Ano. Moc. Předčilo to mé představy. Krása... těch vůní a všichni ti lidé co se baví. Škoda, že mám rozbitou loutnu. Mohla bych zahrát a zazpívat."trochu si postesknu, ale hned to zase zmizí. "Co myslíš? Mohla bych si dát pivo? Chtěla bych ho zkusit. Už jsem pila víno, ale pivo ještě ne. Zajímalo by mě jak chutná. Matka říkala, že je oblíbené a že ho hodně lidí pije."poposednu "Krása.... teď mě, ale tak napadlo... kde budeme spát? Myslíš, že se tady dají pronajmout pokoj na noc?" |
| |
| Rienn - Imannorovo sídlo Celou cestu jdu mlčky, co bych také měla na srdci, aby to bylo důležité pro tohoto vojáčka. A na druhou stranu, nijak neoplývám samomluvou, slova jsou příliš drahá... Na jeho pozemku si všímám mnoho věcí. Nezaujatě pozoruji vše "esteticky" "zajímavého" i nezajímavého, v další chvíli už však vkročíme oba do jeho panství a následně do jeho pracovny... Nemám, proč bych si o takovémto místě dělala nějaký obrázek. Trpělivě čekám, než se pán dostaví a poté jen poněkud stroze kývnu na pozdrav. "Nečekala jsem, že pro mne pošlete." Odpovím jednoduše, byť se to může zdát jakkoli urážlivé a opovážlivé... "Otázkou je, co jste o mne slyšel? Další otázka je, co si myslíte, že umím a tušíte, zda jsou věci, kterými známa nejsem?" Moc mu to neusnadňuji, ale co... |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| Rienn - Imannorovo sídlo Jediným gestem poslal vojáka pryč a vy jste osaměli. Dalo by se očekávat, že se něco stane, ale to bys čekala marně. Mladý dědic zůstal usazen do pohodlného křesla bez jediné známky jiného, než čistě pracovního zájmu o tvou osobu. "Také jsem žádal pouze odpověď, ne bleskovou návštěvu. Nu, což, budeme to mít z krku oba," nezaváhal zatím ani na chvíli, ať říkal co říkal "Slyšel jsem o lektvarech, jimž lidé přisuzovali obrovskou magickou sílu. Tinktury, které okouzlí muže na míle daleko, bylinné kaše, které stačí přimíchat do jídel a jedlíkův život je zpečetěn. Jenže kdybyste opravdu uměla tak zázračné věci, zřejmě byste si žila lépe, než je tomu nyní. A lidé, alespoň někteří, by si od vás neudržovali odstup. Možná vládnete silou přirozené magie? Trocha dračí esence v rodové linii?" nepohnul ani koutkem úst. Jen chladně předkládal své domněnky a informace. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Ne, to vy jste zřejmě nepochopil, že hledáte na nesprávném místě," utrousil jedovatě "Hledat počestnou práci, jdete za některým z mistrů, možná se poptáte ve městě. Hledat vojenskou službu, šel byste za velitelem stráží. Nechápu, proč jste skončil u mě. Já žádnou práci nenabízím a nikdy jsem nenabízel," pomalu přešel k oknu, poklepal rukou o jeho hranu a pak se otočil zpět k tobě. "Ovšem, mimo to je možné, že jste nájemný vrah, jak mi sám pohazujete. A odpusťte mi, ale bylo by neslýchanou chybou, kdybych vás nechal odejít," v tu chvíli k tobě rázným krokem vykročili jeho muži. |
| |
| Darias - hostinec Bloudím očima po hostinském, který ne a ne dojít. To protahování z jeho strany se mi nelíbí, mám pocit, jako by se nám vyhýbal schválně. Kvůli mě. Jestli ztropí povyk.. přikývnu. "Jestli ne tady, jinde jistě ano. O to se neboj, času na to máme ještě dost. Za slušnou částku seženeš nocleh o půlnoci i v nejdraším hostinci ve městě," odmlčím se "Vyzkoušej vše, na co má tvůj nezkušený jazk chuť. Ačkoliv víno je dle mého lepší volbou, je v něm více.. pocitů." Srovnávat pivo s vínem je neomluvitelná chyba, o tom jsem se už poučil, stejně jako o tom, že v červeném není to samé jako v bílém. A jen to karmínově rudé je hodno skutečného obdivu. "Snad budou mít medovinu, ta také stojí za vyzkoušení." |
| |
| Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche; Min'Gael Dyrr Ze stran se ozvalo jak nevěřícné vzdychání, tak i pohrdlivé syčení a vrčení, a to, jak jinak, vycházelo z úst těch, které byly v plném právu. Muži zatím stáli opodál, rozhodnuti jednat a příkaz svých paní v tu pravou chvíli. "Chyťte ho!" vyjekla jedna z přihlížejících, sama se vrhaje na kolena, aby mohla jedné z kněžek. V tu chvíli přiběhly i další, aby pomohly sestrám a ztrestaly toho, jež se ve svém životě dopustil tak hrozného neomluvitelného omylu. Čarodějové zůstali v povzdálí, vždyť kouzla samotných kněžek nezmohla nic, a rozkazů se ujali ti, kteří preferují především sílu. Kněžky se zatím pokoušely vyléčit své družky, ovšem zůstalo zde i dost takových, které nenávistnými pohledy, v nichž se odrážel i neskrývaný zájem o tohoto muže, sledovaly Minovo další počínaní. "Budeš se zpovídat Nejvyšší!" ozvalo se za tebou jedovaté zasyčení, z úst pokřivených vzteky, nad nimiž oči žhnuly touhou po trestu. "Zaslouží okamžitý trest! Vzepřít se..," odfrkla si jiná, skloněná nad raněnou kněžkou. "Bude škoda vidět, jak umírá. Takový hezounek, která by jej nechtěla," posteskla si třetí a zálibně si útočníka prohlížela. Kdybys už neukázal, že o pozornost žen opravdu vůbec nestojíš, jistě by byla jednou z těch chtivých, které nyní leží v kaluži vlastní krve. "Jak se jmenuješ?" ozbrojení se k tobě přiblížili na dosah, všechno, včetně ženských řečí, se odehrálo rychle. Jeden z nich se po tobě natáhl, po boku druhého, který je připraven zaútočit. A není sám. |
| |
| Darias - hostinec Oči se mi rozzáří "Medovina? O té jsem také slyšela."vzrušení z toho všeho kolem mi nedovolilo klidně sedět a tak jsem neustále poposedávala a rozhlížela se. Občas se podívám na Doriana a přívětivě se na něj usměji. "Víno je celkem silné. Měla jsem jenom jednu skleničku a po zbytek dne jsem se motala a neodhadovala jsem vzdálenost."přiznám se, jak na mě víno působí. "Hmmm... nemám zajít za hostinským? Asi má hodně práce a přehlédl nás. Je tu přece jenom hodně lidí."navrhnu. |
| |
| Rienn - Imannorovo sídlo Na jeho první slova jen lehce zakroutím hlavou. Nemožné, abych odpověděla na něco tak choulostivého - pro obě strany - a neviděla mu do očí. Občas si prohlédnu celou místnost, usměji se. "Tím si nejsem až tak jistá..." Věnuji mu další z mých úsměvů, zamrkám a v jednu chvíli, jakoby se mu mohlo zazdávat, že mé panenky nabyly hutně nachové barvy, v dalším momentě však jsou andělsky bílé, při následném mrknutí pak modré, jako ta laguna... A tolik, tolik krásné a přitažlivé... "Hm?" Opáčím pouze, přehodím si ladně nohu přes druhou a plně se opřu do křesla, takže mám hlavu mírně předkloněnou a oči doširoka pozorují jeho tvář... Stačí jediné mrknutí a mé oči se opět změní, v noční čerň za Novu, barvu princezniček, jemnou růžovou, nakonec hýří všemi barvami, které do této chvíle uviděl... |
| |
| Darias - hostinec Opět se jí podařilo rozesmát mě, i tentokrát přátelsky, ale jen na půl hlasu, abych jí nepřivedl do rozpaků. "Opravdu po zbytek dne?" zastrčím si dlouhé vlasy za špičaté ucho, zavrtím se na židli a pod stolem si opatrně natáhnu nohy, stranou, aby náhodou nezakopla. "To si po tom pivu asi užijeme hodně zábavy, co říkáš?" tohle bylo rýpnutí, ale pronesené s úsměvem. Čas od času už ani nevím, co lidé mohou brát vážně a co ne. Zvláště pak, když vyrůstali zcela mimo běžné podmínky. "On přijde. Kdyby přehlížel, i nechtěně, škodilo by mu to." |
| |
| Darias - hostinec Hostinský si vás všiml, což vy nevíte, jen nejdřív raději obsloužil už platící hosty, než došel k vám. Jenže z výrazu jeho tváře se to rozhodně vyčíst nedalo. Vypadá utahaně, ale stejně šťastně. Hadříkem, který nosí u pasu, smete drobky ze stolu a mile se usměje na Teleri. "Vítám vás u nás, co si dáte? Jídla i pití máme dost, jen ryb je tam posledních pár kousků. Pokud byste si dali, neváhal bych být vámi," oznámil příjemným tónem, zastrčil hadřík na své místo a trpělivě čekal na odpověď i případné dotazy. |
| |
| Darias - hostinec Zasměji se "To ano. Pak bude na tobě, aby jsi hlídal, abych nevyváděla hlouposti."souhlasím pobaveně. Konečně k nám přijde hostinský, vzhlédnu k němu a usměji se na něj "Děkuji za vřelé uvítání, dobrý muži."poděkuji mu "K pití bych si dala... dala..."na okamžik se zamyslím a podívám se na Doriana, pak se, ale znovu podívám na hostinského "Dala bych si pivo a k jídlu... jestli by jste neměli nějakou zeleninovou polévku nebo tak něco. Děkuji vám za nabídku, ale já nejím maso. Nikdy bych totiž nedokázala sníst nic co má tvář."vysvětlím mu, proč odmítnu jeho rybu. |
| |
| Darias-hostinec Našel jsem ulice lepšího vzhledu, což mi zvedlo náladu. Procházím se procházím, když tu na mě padne hlad a vzápětí vidím jakýsi hostinec. Na chvíli se u něj zastavím a projdou kolem mě další zvláštní lidé, například si všimnu jakéhosi párečku, kde mužskou roli zastáva muž, elf s naprosto bílými vlasy. Tento páreček, jak se později ukáže taky míří do hostince, což neubere na nápadu do hostince si zajít. Vejdu tam tedy, s úsměvem se rozhlédnu a zamířím si to k volnému stolu - pokud zde teď ovšem je takový stůl vůbec. Vyčkávám příchodu hostinského, mezitím se zde rozhlížím, po vnitřním vzhledu hostince, či koutkami očí zhlédnu postupně většinu přítomných. Čtyřnožka mě následuje a když se usadím ke stolu, lehne si na zem vedle mých noh. |
| |
| Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche Očekávatelný vývoj situace. Pousměju se. Ale v zápětí můj úsměv vystřídají tradiční chmury. Bránit se nemá cenu a ani to nedělám, v podstatě jsem smířený s osudem kterým bude zodpovídat se první matriarše. Ušklebek nabyde ironického nádechu, ale nijak zvlášť to poznat nejde. Stejně přesně tam jsem měl namířeno. A jestli to ostatní kněžky budou urgovat třeba nebudu ani muset čekat. Těší mě jejich nenávist, nakonec je vzájemná, ale slova té co mě nazve hezounkem mě znovu trochu zorzuří, šlehnu po ní pohledem. Ale to už jsou na dosah zbraní a já se nechávám zatknout, spoustat, cokoli. Trocha bolesti za hodně strachu, to je dobrý obchod. |
| |
| Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche; Min'Gael Dyrr "Mluv!" přikázala jedna z nich nepříjemným tónem. Jejich oddaní se zatím starali o tvé zápěstí, které pevně svázali řezavým provazem. Pro ně to však bylo málo, další příkaz nepatřící tobě zněl "Utáhnout!", nikdo neodporoval. Okraje provazu nepatrně prořízly kůži, ale na většině míst ji spíše spálily, díky rychlému škubnutí, kterým bylo utažení provedeno. Rána tupým předmětem, zřejmě nějakou holí, do lýtek těsně u podkolenní jamky tě donutil klesnout na kolena. "Jaké je tvé jméno? Kdo jsi?" ten samý rozkazovačný tón, přešla blíže k tobě a konečky prstů ti zvedla bradu. Nikdo z ozbrojenců se ani nehnul, jen většina náhodně přičumujících se raději vrátila k tomu, co dělali dříve. |
| |
| Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche Syknu, ale spálená kůže se zhojí rychle, mysli těch dvou se budou vzpamatovávat hůř. Plyvnu té co se mě dotkla na ruku, s očekáváním další rány. Jenže i tak stejně budu muset odpověděť. Zwyrtt Oblodra Řeknu nakonec, a to s naprostou jistotou, pečlivě připravený systém falešných jmen nakonec nebyl jenom můj nápad. Vědět že jsem z domu Agrach Dyrrů zabijí mě hned, nebo hůř, našel by mě můj rádoby "děd". Oblodra je navíc známý dům, nikomu nepřijde divné že tak silný jedinec pochází právě z takového rodu, což by se ovšem mohlo stát kdyby tak silný jedinec ani nebyl členem vůbec nějakého domu. A jestli mě dovedou nejdřív dovedou k matroně rodu než k první tak to bude znamenat akorát víc ran a snaha zjistit pravé jméno. A mezitím si mě ona najde už sama. |
| |
| Rienn - Imannorovo sídlo; Infaustus V nitru jej možná všechno, co umíš, zaujalo, ale nedal to na sobě znát. Dál se tváří téměř znuděně. Podle toho, co jsi sem tam už zaslechla takový běžně nebývá, takže se něco muselo stát. Přece jen už při svém příchodu se tvářil, jako by právě byl na špatném čajovém dýchánku a celou dobu přitom seděl na hromadě ježků. "Mé zdroje jsou omezené. Mimo to jsem netušil, že bych si vás měl nechat prověřit podrobněji," podepřel si hlavu a nespouští z tebe oči, alespoň nějaký náznak zájmu. "Můžete nabídnout ještě něco, co by k něčemu bylo? Tohle je hezké, jen proti nepřátelům málo odstrašující. Nechci urazit vaše schopnosti, jen se snažím zjistit, byla-li byste ku prospěchu." |
| |
| Darias – hostinec; Teleri, Dorian "Tvář?" podivil se neskrývaně hostinský a přeměřil si Teleri pohledem, načež uhnul očima i k Dorianovi. Ten se tváří jako by nic. "Dobře, takže polévku. Ale měla byste vědět, že máme výborné maso, kdybyste náhodou změnila názor," vyslechl pak i Dorianovo přání. Ten si dal víno, sýr, chléb a s omluvným pohledem pečené maso. Darias – hostinec; Dein Poslední volný stůl je druhý u dveří, kousek od dvojice, která ti padla do oka – tedy krásky a elfa, a protože byl hostinský u nich, otočil se rovnou i k tobě. Dokonce se sehnul, aby pohladil Čtyřnožku. "Vítejte. Co si dáte? Máme posledních pár kousků ryb, jestli jste o nich uvažoval, neváhejte," usmál se "Budete si přát i něco pro vašeho společníka?" |
| |
| soukromá zpráva od Cizinec pro "Budiž." Naposledy se usměju a trošku se uvelebím. Snažím se číst v jeho mysli, zacházím hlouběji a hlouběji, byť mne to stojí sice kapku času a sil, neboť jsem se dneska moc dobře nevyspala, ale když chce důkaz, má ho mít... Ve stejné chvíli můj mozek přemýšlí nad říkankou, kterou mu vzápětí chci vetknout na jazyk, až bude chtít opět promluvit. "Leze leze králíček, má košík plný buchtiček. Leze leze, dlouho leze, objeví se kuna a - Ham!" Mé druhé já se nechutně ušklíbne nad tím, co muž vzápětí vysloví... |
| |
| Darias – hostinec Když po mě hostinský překvapeně opakuje tak jen přikývnu, že to myslím vážně. Nikdy bych nemohla pozřít maso, když si třeba představím to nebohé zvířátko. Jelena, jeho krásné hnědé oči a jemnou srst, nebo zajíce, jeho čumáček... bylo mi skoro do breku jen z pomyšlení, že tak krásná zvířata zabíjejí, když ze zeleniny a ovoce se člověk dokáže najíst do sytosti. Není potřeba zabíjet menší jen proto, že jste větší nebo že můžete. "Ne. Děkuji, dobrý muži. Ale ta polévka bude stačit."poděkuji hostinskému a podívám se na Doriana, který si také objedná. Omluvně se na mě podívá, když si objedná maso. Zavrtím hlavou "V pořádku. Nemusíš se omlouvat. Vím dobře, že lidé z měst a vesnic mají rádi maso. A já vás nebudu přesvědčovat, aby jste se dali na zeleninu a ovoce, jako já."usměji se, natáhnu se a stisknu jemně jeho ruku ve své. "Ono by to asi poznamenalo každého, kdo žil tak dlouho, jako já. Kromě matky mi dělali společnost zvířata."vzpomenu si na příhodu kvůli které jsem vlastně přestala jíst maso úplně. "Když mi bylo asi pět.. tak matka zabila kuře. Ale to kuře mě pak ještě asi minutu i bez hlavy honilo po místnosti. I když mě matka přesvědčila o tom, že bylo už dávno mrtvé."pokrčím rameny "Od té doby nedokáži prostě maso sníst. Možná se bojím, že na mě z omáčky vyskočí kus vepřového a zachrochtá na mě."trochu zavtipkuji. |
| |
| Hostinec v Dariasu Hostinský vypadá na dobrého chlapa a s úsměvem mu odpovídám. "No, já sice ryby jím často, neboť jsem něco jako neobchodnickej rybář, prostě rybařím pro svoji potřebu a občas rozdávám ve vesnici, ale velmi rád bych ochutnal tu vaši a na zapití mi prosím doneste jen obyčejnou vodu." říkám s přátelským úsměvem. "Co pro Čtyřnožku? No on není náročnej... jestli vám někde zbyl kus, třeba kuřecího masa a studené vody do misky, bude v sedmém nebi..." mrknu na něj. Po malé chvíli, když už se chystá k odchodu začnu ještě mluvit. "A ještě, příteli, můžete mi říct něco o zdejší situaci? Myslím jako jak je to s naší zemí, s vládou a podobnými věcmi, víte já bydlím poměrně vysoko v horách a naprosto strácím přehled o situaci kolem mě. No, víte co, já si sednu za bar, ať vás nezdržuji od práce..." A s těmito slovy se zvedám a mířím si to k pultu kde si sednu na barovou stoličku. Čtyřnožka jde za mnou a lehne si vedle mojí židle, zády k pultu, občas pozvedává obočí a dívá se po přítomných... |
| |
| Pohlédnu na služku a zamyslím se. Ah, dobře maličká. Pujdu s tebou a přimluvím se u Siral. Ale myslím že tady pánové by měli bejt někde jinde že?! Na začátku mluvím klidně, ale když se dostanu ke strážím, tak můj hlas nabyde na kousavosti. Šlehnu po chlapech pohledem ve stylu "ruce pryč, jinak bude zle." Pak se otočím a sleduju celou chodbu. Čekám až služka uklidí, abychom mohli jít do Siraliných komnat. Tvářím se uzavřeně a lehce povýšeně. Můj pohled stráže mrazí do morku kostí. |
| |
| Hostinec Cítím se, jak kdybych narazil na neprostupnou tvrz. Nevím jak do ní vejít, roh nemám, abych zatroubil. Je to zvláštní, vidět, jakou má obyčejný člověk pramalou šanci na cokoliv. Když jsem byl vojákem, tak mělo moje slovo větší váhu. Plný hostinec mě přivítá všemi možnými pachy. Vonící pečeně mi okamžitě připomene hlad, který se teď začíná ozývat. Ještě podněcuje moje rozlícení. V tváři mám kamenný výraz, stojím ve dveřích a prohlížím si lokál, kdoví, zda-li někomu neblokuji vchod. Po chvíli zírání si všimnu toho půldrowa a té dívky, co se zastala onoho chlapce. Nad ním trochu nakrčím obličej, když si všimnu jejich spojených rukou, tak se ve mě všechno otáčí. Ani nevím proč. Zřejmě nemám drowy v lásce. Co si myslí? Že bude svádět dobré dívky z naší Říše? Okamžitě provádím závěry. Vidím v něm jenom to špatné. V dívce naopak nevinnou chuděru co podlehla jeho kouzlu... to nikdy nepochopím. Však nevidím důvod, proč nějak zakročovat, razantně. Nechci tu dělat virvál. Přikročím k jeich stolu. Šáhnu na opěradlo a pronesu k nim „Máte tu volno ?“ . Předpokládám, že mladé páry nemají zrovna rády, když si k nim přisedají cizí lidé, ale přesto nečekám na odpověď. Docela neslušné, neřekli byste ? Ale co, ten drow se mi prostě nelíbí, ihned mu to dám najevo svým pohledem. Potom ho otočím dozádu k pultu místního hostinského. Ruka mi vytřelí do vzduchu, zamávám na něj, aby ke mě vyslal pacholka. Chtěl si bych si dát něco k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "To bylo..," usmál se nad vlastním úspěchem "Perfektní. V něco tak mocného jsem ani nedoufal! Úžasné," narovnal se. |
| |
| Rienn - Imannorovo sídlo; Infaustus Imannor trpělivě čekal, tvé „budiž“ jej povzbudilo, ovšem jeho trpělivost nebyla věčná. … Jeho oči konečně zářily opravdovým zájmem, štěstím a nadšením. Rty se vítězoslavně smály. "Další otázkou zůstává, zda-li jste ochotna zůstat v mém domě? Pro všechny případy, pro lepší plánování věcí budoucích," úsměv pohasl, vrátila se napjatost a v jistém ohledu i nejistota z vlastních činů. Bylo mu to vidět nejen na očích. "Nic by vám nechybělo, včetně klidu," mluvit o penězích mu v té chvíli přišlo nemyslitelné. Musí si tě udržet, nejlépe tady, hezky pod nosem, i když ví, že i kdyby chtěl, nebude mít možnost tě sledovat a nechat tě sledovat, to nepřipadá v úvahu. |
| |
| Darias – hostinec; Dein Přikývl s ujištěním, že pro zvířecího přítele něco vymyslí, aby mu chutnalo. Tvá slova jej zdržela, ale než cokoli řekl, zvedl ses a on jen mlčky přikývl, s úsměvem, jak jinak. Cestou k pultu si otíral ruce, pak na okamžik zmizel v kuchyni za průchodem a teprve když se vrátil, s vodou pro tebe i Čtyřnožku, začal povídat. Na jídlo si budeš muset ještě chvíli počkat. "Valael byl dobrý král, ale i pro něj si přišla zubatá. Je to sotva pár dní, velká škoda. Nu, s tím zřejmě přijdou problémy. Valael sice měl mnohé smlouvy a ujednání, udržoval mír a jistě tomu učil i Zaryna, svého jediného dědice," upřesnil, neboť netušil, co všechno znáš "Ale povídá se, zrovna dneska kvůli tomu prý zatkli nějakého hocha a není jediný, že qarrionští kují železo, dokud je žhavé. Abyste rozuměl, proslýchá se, že jejich poslední rodový se chystá zaujmout Valaelovo místo, vzít si korunu a podrobit naši část země ku prospěchu té své. Jenže má málo lidu. Nikdo by se s ním nespojil, z okolních říší, ale jejich území je i územím temných. Drowů. Jenže by musel být blázen, kdyby to udělal. Co jsem slyšel, jsou to barbaři, takže netuším, co by jim tak mohl nabídnout. Zbytek svých věrných? Nebo nás? Hehe, nás! Je to jen rozmazlený chlapec, který se snaží Radu i Zaryna vyděsit, ale jediné, čeho tím podle mě dosáhne je rychlejší korunovace. A neklid lidu, ale toho prostého, který se bez krále do boje nepustí," mladík, který vyběhl z kuchyně, před tebe postavil voňavou teplou rybu. Upravenou obyčejně, hezky opečenou s minimem koření, ale lahodnou. A kus chleba navíc. "Ale ani u nás to není čisté, to víte. Každý mladík má své neduhy a náš budoucí panovník se prý zakoukal do jakési obyčejné dívky, navíc značně starší, než je on sám! Zlé jazyky tvrdí, že je čarodějnice, já si to nemyslím. Spíš je.. ví, jak potěšit muže svým tělesnem," hrubě se zasmál a jal se přípravy dalších objednávek, ovšem drží se ti na blízku. |
| |
| Darias – hostinec Překvapeně vzhlédnu, když nás osloví nějaký muž a zeptá se jestli tu máme volno. "Ale jistě po...saďte se."řeknu přívětivě, ale než stačím domluvit už sedí což mě trochu zarazilo, ale jen na okamžik, můj úsměv na chvíli poklesl, ale hned se zase vrátil. "Cožpak se neříká, že čím více nás je tím je větší zábava?"zasměji se. Pomalu pustím Dorianovu ruku a nabídnu ji muži "Jmenuji se Teleri. A tohle je můj přítel, Dorian. Moc mě těší, pane."měla jsem radost, že si k nám přisedl. Viděla jsem totiž možnost získat dalšího přítele. |
| |
| Hrad; Azraell Služebná mlčí, jen nezřetelně přikývla. Občas je zkrátka lepší držet jazyk za zuby a věnovat se uklízení. "Kam nás velitel poslal, tam jsme, paní," odpověděl ten bojovnější a sáhl na jílec meče, možná nevědomky ze zvyku, možná cíleně. Ani teď se ovšem nehnuli z místa. "Jak jsem už řekl, hledáme ženu-dívku, kterou viděli vniknout do hradu. Za rušení klidu se omlouváme, avšak jednáme ve vašem zájmu," uklonil se, ale jeho výraz byl vyzývavý. Vzpurný. Služka uklidila, odklidila nářadí do rohu, kde nikomu nepřekážel, a s lehkou úklonou odběhla pro nový servis, tentokrát už naložený jídlem. Na nošení nádobí a jídla zvlášť ji nezbývá čas. Stejně tiše, jako byla dříve, vydala se ke komnatám Siral. "Paní vás očekává? Já- už tak mám u ní vroubek, nerada bych si přidělala další, paní, když vás ohlásím," tázavě na tebe pohlédla. |
| |
| Darias – hostinec Od chvíle, kdy jsme si obědnali, jsem opět tichý. Hodí se to ke mě více, než sedlácká upovídanost, ale v tom mlčení je cosi napjatého. Nenávist. Proto jsem opustil vlastní město a mnoho jiných měst, a nejen proto. Ale jméno je stejné - nenávist. "Jen si sedněte," usměji se na příchozího, ale je to chladný úsměv, bez citu. Jeho přítomnost mi nevadí, pokud se na mne celou dobu nehodlá dívat jako na vraha, který zabil jeho milou nebo hůř. |
| |
| Darias – hostinec; Teleri, Dorian, Norian Hostinský vzal všechny objednávky, včetně té Norianovy, a odešel k pultu, kam za ním přišel Dein. Čekat byste museli tak jako tak, není tedy důvod se hněvat. U stolu však nastala podivná atmosféra, ačkoliv Telerina ochota a láska ke všemu, co dýchá, to nepříjemné z části rozhání. Nakonec pomohl i Dorianův úsměv, ač postrádal chuť se usmívat. Z hostů si vás nikdo víc nevšímá. Žádný tajemný cizince v kapuci, žádný vandrák, který by náhle přišel k penězům. |
| |
| Hospůdka; Athan-ver Ženský smích naplnil lokál. Kolik jich může být, snad deset? Kde je ten muž vzal není těžké poznat, jejich lačné pohledy a rádoby svůdné pohyby mluví za vše, ale jsou mezi nimi i takové, které do obecného nezapadají. Zvláště jedna je moc hezká, plavovlasá drobná dívka. Jenže i ona patří skupince tří dobrodruhů, kteří se rozhodli utratit vydělané peníze rychle a snadno. Ženy, víno, zpěv. Tak se to přece říká a jediné, co chybí zdejší veselé atmosféře je zpěv. Hojně jej však nahrazuje kouř z dýmek, které si pokuřují dva staříci u stolu v rohu. Od místních ses dozvěděl i novinky, když sem zaskočili zapít další den. Jakýsi mladík, nepamatuješ si, že bys ho kdy viděl, prý zabil svého bratra nebo jiného příslušníka rodiny (zde se vyprávění lišila) a poté po města hlásal lži, které v jistém ohledu poukazovaly na nespolehlivost budoucího krále.Co z toho je pravda těžko říct. Lidé si v dnešní době vymyslí cokoliv, aby zaujali a nejlépe z toho ještě vymlátili peníze. "Hej! Ještě džbán vína. Toho nejlepšího!" k nohám ti doletěly dvě stříbrné mince. No, lepší když platí, i když tak potupně. "A pečeni! Třeba křupavé kuřátko, mmm," ozval se druhý z trojice, načež chytl dívku kolem pasu a pevně ji k sobě přitáhl, až se začala bránit. Nakonec se všichni zase smáli. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro P.s. Neškodilo by kdyby Pj napsal kolik jich je a jako mají výzbroj. |
| |
| Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche; Min'Gael Dyrr Nechala tě mluvit, dokonce se pak usmála a zdálo se, že všechno se uklidní ještě o kousek víc.. a v podstatě to byla pravda. Uhodila tě rukou přes tvář, přičemž skrčila prsty s tvrdými nehty tak, že ti na tváři způsobily hluboké krvácející šrámy. "Měl by ses naučit odpovídat na první dotazování, zvlášť, když jsi se předtím postavil kněžkám," svá slova pronáší klidně, s lehkou elegancí v pohybu, kterak tě obchází "Málem jsi je zabil. Zasloužil bys smrt! Ach, jak špatně tě vychovali," zastavila se znovu až před tebou. "Tentokrát ti tvá hezká tvářička nepomůže," zvedla hlavu a zasmála se, spolu s dalšími, které byly dosud tady. Zraněné kněžky zatím odnesly jejich sestry do chrámu, aby mohly jejich zranění dále léčit v klidu, v přítmí a ochraně stěn. "Odveďte ho!" spočinula pohledem na jiné kněžce, ta jako na povel kývla na muže, kteří tě chytili. Muži tě vytáhli na nohy, hezky bez zdržování, za ruce, takže provaz začal nepříjemně škrábat a bylo to cítit víc, než dříve. "Měl by ses stydět!" křikla ještě za tebou, ačkoliv jsi jí neviděl do tváře. Provedli tě částí akademie a městem, směrem k sídlu Nejvyšší. Za celou cestu s tebou nepromluvily přímo, ani muži, ovšem zaslechl jsi dost pikantních poznámek na svou osobu, jenže nejen ty. Bylo i dost takových, které by tě proklínaly a posílaly na smrt. V doprovodu tří kněžek a asi šesti mužů jste došli až k domu Myrayn Illiamwae. Stačil jen okamžik, abyste byli vpuštěni dovnitř a uvedeni až k Paní. Její první pohled byl přívětivý, dá-li se to tak říci, ovšem všechna vstřícnost rychle zmizela a nahradila jej vážnost, v úzkém obětí tlumené vášně a divokosti. Byla to rychlá změna, ale utekla by jen málokterému oku. Stejně jako fakt, že před vašim příchodem postrádala všechnu radost ze života i z povinností, které nese na svých bedrech. Její štíhlé prsty si dosud pohrávají s drobným kovově lesklým předmětem. "Nuže?" její otázka byla přímá, pronesená s nejvyšší vážností, když si všimla, že důvodem náhlé návštěvy kněžek je Min. "Napadl dvě z nás, paní Illiamwae! Dvě kněžky skoro zemřely jeho vzpurnou rukou. Potrestání bychom se ujaly samy, ale zlostí bychom jej dříve zahubily, než by došel řádného trestu, proto přicházíme za tebou," žena po levém boku ji umlčela nepatrným gestem ruky a pokračovala sama. "Zasluhuje smrt, o tom není sporu, ale Oblodra.. nemůžeme pomíjet jeho postavení. Vzepře-li se jednou, nejsou záruky, že to neudělá znovu. Ale ani žádné, že se nepolepší." "Cožpak si dům Oblodra neumí sjednat pořádek mezi svými? Neudrží jediného?" "To jistě, jen.." Myrayn se za celou dobu nehnula z místa, jen její prsty se uklidnily a ruce svěsila podél těla, rozhněvána a otrávena zároveň, nejen jednáním a argumentací kněžek. Ztišila je pohledem. "Trest je na místě, nechte ho tady. Můžete jít," otočila se k věrným i Minovi zády, aby odložila stříbrnou brož na hladkou chladnou desku stolu. Pouta nepovolila, jen kněžky se svými poskoky se vzdálily s nechtěným bouchnutím těžkých dveří. Zdánlivě se ochladilo. "Očekávám rozumné vysvětlení, Min'Gael Dyrre. Nebo důvod, skutečný důvod," dlouhé sněhově bílé vlasy se kroutí kolem ladných křivek štíhlého těla, pohled jejích očí nepatrně změkl, vrátilo se otrávení nad řešením podobných hloupostí. "Problémy. Ve tvé situaci to není nejvhodnější," dodala polohlasem. |
| |
| Rienn - Imannorovo sídlo Poté, co si vyslechnu jeho říkanku, nedá mi to, nechutně se usměju a v růžových očích se to jen ďábelsky zaleskne. Trošku se poposunu v křesle, abych se znovu uvelebila a přehodím si nohu přes druhou. "Pokud se mi zaručíte vlastním životem, že tím klidem myslíte opravdu Klid, počítejte semnou. Také chci ale znát všechny detaily toho, co po mě budete chtít." Povím jednoduše své pocity, pozoruji jeho oči. |
| |
 | Darias - Hospůdka Už dávno jsem se naučil nevnímat nesmyslné žvásty návštěvníků hostince, případně jim odpovědět nějakou nenáročnou větou, kterou jsou schopni ve svém stavu jakýms takýms způsobem zpracovat. Zároveň se ale vždy snažím být vstřícný a vyhovět jejich přáním co nejrychleji – už dlouhou dobu jsem neslyšel stížnosti a doufám, že je už neuslyším. Od otevření krčmy jsem v jednom kole. Donést medovinu ke stolu u dveří, načepovat pivo štamgastům sedícím na svých oblíbených místech, cestou k výčepu se protlačit davem veselých dívek a na jejich pomrkání odpovídat úsměvem – to vše je mým denním chlebem. Ale nestěžuji si. Celkem nenáročná práce, když vezmu v úvahu, co všechno se musí řešit na hradě právě teď, když je panovník mrtev. Budiž mu dopřán věčný klid… A doufám, že budu mít někdy klid taky, když se podívám okolo sebe… V téhle době člověk neví, čemu věřit. Vrah běhající po městě a vykládající své názory na dědice královského titulu… Nevím, nakolik se tomu dá věřit. Z úvah mě vytrhnou pokřikované objednávky chlápků, kteří mají na svědomí naprostou většinu rámusu v hospodě. “Jistě, pánové.“ Prostá objednávka, prostá odpověď. Pánové… Trochu přemrštěné… Možná… dobytci, ano, to je ono… Tři ženský na jednoho chlapa, to je trochu moc, i na mě… Ale zažil jsem i horší věci… Zvednu ze země peníze a prokmitnu se mezi stoly za výčep. Během chvilky se vracím se džbánem plným karmínově červeného vína, skutečně nejlepšího, který náš podnik nabízí. Naliji nejdříve všem do číší a pak džbán položím na stůl. “Nejlepší víno, dle vašich přání. Kuře bude za chvíli, jak jste si ráčili přát.“ Pohledem zavadím o drobnou světlovlasou dívku, nepatřící sem, to rozhodně. Kdyby bylo po mém, tak by tu už dávno nebyla. Tohle je ještě dítě, prostě sem nepatří a už vůbec ne do spárů těchto tří. V duchu si povzdechnu a hledím si obsluhy ostatních lidí v lokálu. Po několika vypitých číších našich drahých hostů uprostřed hloučku rozesmátých žen dopravím k jejich stolu i dozlatova upečené kuře. “Prosím, jedno pečené kuřátko. Přeji dobrou chuť, pánové.“ S úsměvem se od nich odvrátím a začnu běhat po celé hospodě, abych pomohl návštěvníkům uhasit jejich žízeň a zahnat jejich hlad. |
| |
| Hostinec Poděkuji za vodu, kterou mi hostinský přinesl. Se zájmem poslouchám jeho slova, když mi mladík přinese rybu načež taky odpovím poděkováním tak abych hostinskému neskočil do řeči a když domluví, zamyšleně říkám. "Takže Valael umřel a Qarrionští se "konečně" ozývají. Hmm... . Nevím, ale Drowy bych nepodceňoval, pár jsem jich potkal, tam nahoře, v horách a... Kdo ví co bude. My se jim, pokud na to přijde, ale samozřejmě ubráníme" zasměji se. Můj smích v tuto chvíli neznamená, ironii, ale ani jistotu. Všiml jsem si, že zde v této místnosti je jeden Drow a proto jsem také část, kde se oběvovalo ono slovíčko značně ztišil. "Hh, sám jsem sice lásku k ženě nikdy v životě nepoznal, ale vím oč jde, hh, já jsem se zase zakoukal do těch krásnejch červánků, do vrcholkových skal, stromů, listí, potůčků, zasněžených kopců a podobnejch věcí, hh. říkám s úsměvem. Nyní si však již všímám ryby, kterou přede mne mladík postavil, tedy, možná bych mluvil dál, ale ta vůně co se mi drala do nosních děr se nedala odmítnout. Jako vždy. Jídlo bylo skvělé a pomalu jsem ho vychutnával, neporovnával jsem to však s rybami, které dělám já sám, tahle byla asi teda o něco lepší, to jo, ale rybu, kterou si sami ulovíte a už za pár minut ji děláte, tak je tak čerstvá, šťavnatá a lahodná, že by se nejspíš i téhle vyrovnala. "Teda, příteli, tak dobrou rybu jsem už teda setsakramensky dlouho neměl, to ne. Svého kuchaře můžete pochválit." usměji se na něj. Není to lež, byla opravdu dobrá, velmi dobrá. Když dojím, utřu si ubrouskem pusu. Napiji se vody a ještě shrnu "Takže se toho tady změnilo hodně, velmi hodně." usměji se ještě a koutkem oka mrknu po stole, kde seděli ti dva. Drow s kráskou a zjístím, že se nějak nejspíš začínají scházet, neboť tam o člověka přibylo. Nikdo mi z nich však nic neříká, tedy co se vzhledu týče. Sedím tedy v hospůdce dál a pomalu upíjím vody, mezitím si nenápadně prohlížím všechny přítomné... Čtyřnožka zblázněně pije a když už se napije dost, spokojeně si lehne. |
| |
| Hospoda, Darias Teleri se právě odlepila od Doriana. Přítel Dorian... její úsměv nad tou zprávou se mi trochu protiví. Do toho teď náladu nemám, ještě aby začala povídat o nějakém jejich společném zážitku. Ruku jí podám. Její jemná ručka se s tou mou nedá srovnat. Sám mám ruku hrubou, silnou, je to znát, že pracuji rukama. Docela zvláštní, že se chce seznamovat, nějak to nepobírám, většinou nejsou lidi nějak zvlášť sdílní. Zvlášť k cizincům, ale třeba taky nejsou odsuď a proto je to přijetí přátelské. Ale co potom ten drow? Raděj nechám pro chvíli chladné pohledy stranou, co kdybych se spletl. První dojem, první myšlenky. Na to bych dávat neměl. Musím se klidnit. „Norian“ vyjde ze mě. Je znát, že jsem překvapený. Řekl jsem to totiž dost rychle, vlastně vypálil. Hlas má jemně vyšší tón, hladší, než mívám obvykle. Drowovi pokynu hlavou. Ruku mu nepodávám, ačkoliv to jistojistě nezdvořilé je. Starší jak já bude určitě, o společenském postavení nevím. Navíc, to já si přisedám k jeho stolu. Znalec etikety nejsem, ale tohle je jedna z věcí, co si dokážu odvodit. Sedím s rukama opřenýma o stůl. Chvíli pozoruji spolusedící, ale pak své pohledy věnuji desce stolu, vyčkávám na jídlo a pití, které by mělo co nevidět přistát přede mnou. Po chvíli se skutečně dočkám, vlastně po docela krátké chvilce. Příjemné. Všechno vypadá pekně, tak se do toho pustím. Jím slušně, zapíjím pivem, které mi po tomhle dni rozhodně přijde vhod. Hm, tak teď co... poptat se po pokoji a potom ... zkusit zajít na strážnici?... Zavrhuji tento nápad, další výsměch zažít nechci. Zkusit štěstí jako voják Dariasu? Nebo k městské stráži? Přinejmenším bych takovou zprávu mohl přinést po čase, kdyby jsem byl členem místních ozbrojených sil, ale upisovat se někomu na rok, to se mi moc nelíbí. Mohl bych se poptat nějaké žoldácké tlupy, žádnou tu ovšem nevidím. Potom se asi zajdu podívat do nějakých putyk. Pár piv, pár panáků a snad se dostanu tam kam potřebuji. |
| |
| Darias – hostinec "Moc mě těší, Noriane."usmívám se na něj upřímně a nadšeně mu potřesu rukou. "Copak jsi zač? Máš hodně hrubou dlaň... musel jsi v životě hodně pracovat, ale na farmáře nevypadáš... takže jsi bojovník, že?"pustím jeho ruku a dlaně složím do klína. Norianovi přinesou jídlo a tak zmlknu, abych ho nechala v klidu najíst. Podívám se proto na Doriana "Doriane. Zítra až dáme opravit mou loutnu. Mohl by jsi mě odvést do sídla rodu Ardusanů?"požádám ho "Mám tam totiž strýčka. Dělá tam velitele stráží nebo něco takového."vysvětlím mu proč tam chci. |
| |
| Hrad Sjedu pohledem stráže. Tsss....Tak proč tu ještě stojíte? Jděte hledat, tady není, jak vidíte. Zavrčím na ně. Pak se ohlédnu na služku a naznačím že jdeme. Ne, neočekává mne, ale raději pujdu s tebou, než abych riskovala, že to kvůli těm nemehlům schytáš. Odpovím služce a pokračuju v chůzi. Ostražitě se rozhlížím a hlídám si záda, kdyby někoho z té tlupy napadlo za náma běžet. Jsem lehce naštvaná z toho jejich odmlouvání. |
| |
| Darias, Hostinec Zaskočí mi. Původně jsem poslouchal jen jedním uchem, ale hned jak jsem uslyšel sídla rodu Ardusanů... probudil jsem se z mechanického pojídání pečeně. Ruka sevřená v pěst mi vyletí před ústa, zakašlu si. Potom ten nepříjemný pocit v krku"spláchnu" pivem. Co-Cože ? Div to nevyřknu nahlas. Těžko skrývám dychtivý výraz. Zorničky se mi rozšířily a tváře napjaly. Ústa mírně pootevřená. Dřevěnná vidlička v mojí ruce klepne o talíř. „Eh... ano, jsem vojákem, vlastně teď jsem bez práce...!“ odpovím na její otázku. Snažím se být rychlejší než drow. Ta žena vypadá, že je velice hodná, ale teď je to všechno na drowovi, ano na tom, na kterého jsem hodil ten ošklivý pohled, když jsem vešel do hostince. Toho, komu jsem ani nepodal ruku. Sakra. Tohle je jako naschvál. Moje šance jsou mizivé. Moje šance je ona, je to hnus, ale musím to zkusit takhle. Snad... „Slečno Teleri“ použiji v oslovení její jméno, snad aby to vyznělo lépe, osobněji. „Myslíte si, že byste mě mohla představit vašemu strýčkovi? Já mám opravdu mnoho zkušeností...“ Lepší žádost o práci jsem v tuhle chvíli vyřknout nedokázal. Záměrně svá slova nesměruji k drowovi, ale k dívce. |
| |
| Darias – hostinec Norian mě oslovil, otočím k němu hlavu i pozornost. "Věřím, že máte. Však vaše ruce mi to řekli."usměji se. Pak se, ale nad jeho žádostí zamyslím. Ráda bych mu vyhověla, ale nebyla jsem si jednou věcí jistá. "Ráda bych vás seznámila. Jenom nevím... strýc neví o mém příchodu a nejsem si ani jistá jestli ví, že existuji."skousnu si nerozhodně ret. "Nejsem si jistá jestli by bylo vhodné ho hned žádat o laskavost."začnu si na prst zamyšleně navíjet pramen vlasů "Ale možná později. Až se s ním trochu seznámím. Tak by to mohlo jít. Jenom doufám, že mě přijme."zadívám se znovu na Noriana "Víc vám bohužel zrovna teď slíbit nemohu, promiňte." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Jsi hlupák. Útočíš, ačkoliv vůbec nevíš, co jsem ti chtěl. Necháš se vyprovokovat málem, jsi příliš krvežíznivý. Pro takové práci opravdu nemám," oznámil a smutným pohledem si přeměřil napadené muže, kteří se začali sbírat ze země. Rozhněvaní, s rukama na jílcích mečů, ale bez rozkazu se do ničeho nepouštějí. Špatnou zprávou pro správce je fakt, že jejich újmu za zdraví bude muset zaplatit ze svého a budou to vysoké sumy, aby chlapi mlčeli. A ani to mu nedává jistotu, že pod vlivem alkoholu nebudou mluvit. Jeden ze strážných se vrátil ke dveřím a otevřel je. "Vypadněte." |
| |
| Rienn - Imannorovo sídlo; Infaustus Jeho tvář pobledla, ale nakonec stejně přikývl. Hlavou se mu v tu chvíli honily výčitky. Slibovat tak nejistou věc, to nedopadne dobře. "Dozvíte se vše, co bude třeba," oznámil klidným hlasem "Jen, pokud dovolíte, nechám si bližší shrnutí až na dobu, kdy si já sám budu vším jist. Nerad bych se pak opravoval a mátl i jiné, než pouze sebe." Tázavě zvedl obočí. Víc zatím slíbit nemohl a i kdyby mohl, byl si jist tím, že nechce. |
| |
| Darias – hospůdka; Athan-ver Čekat, že se dnes nestrhne žádná hádka nebo rovnou rvačka, by bylo marné přání. Je to téměř pravidlo, provést něco, co se majitelům nelíbí a hosté tomu rádi přihlížení. Ne však každý. Jeden ze tří mužů, v lehce podnapilém stavu, k sobě stáhl ono plavovlasé děvče a vášnivě se pustil do líbání jejího labutího krku, nebránila se, jen slastně přivírala oči a nechala se laskat. Postupně však začal šmátrat rukou po její těle a dostal se i k nahým kolenům, přičemž směle pokračoval dál. Tehdy se začala bránit, snažila se mu vysmeknout, zarazit ho v jeho chtivosti, ale byla příliš slabá. Ostatní se dívčiným rudnoucím očím jen smáli. Druhý z trojice se do toho všeho začal překřikovat s jiným návštěvníkem. Hlasitě, sprostě a prskavě. Jeho oponent začal bouřlivě rozhazovat rukama a stejně, jako dobrodruh, začal křičet. Jediným klidným mužem byl jejich třetí druh, který se hladově pustil do jídla a dokonce ti kývnutím hlavy poděkoval. Zbytek hostů v lokále sledovalo, co se děje, ale mnohé to brzy omrzelo nebo byli znechuceni a zaplatili dřív, než by se zamíchali do blížící se potyčky. |
| |
| soukromá zpráva od Cizinec pro Rienn - Imannorovo sídlo Tak, jak to dělávají ti vysocí úředníčci - významně pozvednu jedno obočí, můj pohled v tuto chvíli vypadá poněkud nežensky. Jde vidět, že si rozmýšlím, co odpovím. "Hmm... Dobrá. Toto je zřejmě velice těžké, abych po vás chtěla. Přistoupím, ale žádám to, co jste před pár chvílemi pověděl, stejně se nudím. Ale chraň vás, klidně kdokoli chcete, jeden podraz, nebo nepřesná informace a povíte světu to, co jste ještě nikdy nepověděl. Nesnáším, když nemám přímé, přesné informace." Z mého sladkého úsměvu to ani nevypadá jako výhružka, byť to výhružka i možná je... |
| |
| Darias – hostinec; Dein "Jsem rád, že vám chutná, má žena si na dobré chuti zakládá," usmál se hostinský, evidentně potěšen. "V horách musí být krásně. Děláte si, co chcete a kdy chcete. Nádhera. Takový den jsem už nezažil spoustu let, musím být tady a živit rodinu. Navíc má žena, nesnáší tu horskou volnost a samotu," postěžoval si hostinský, ale bylo vidět, že si na město už zvykl a nevadí mu zde žít. Snad by se ani nedokázal přizpůsobit jinému životu. V hospodě se toho moc neděje. Hučí to tady desítkami hlasů, ale nic určitého neslyšíš, až na rozhovor Teleri a Noriana, a jedné trojice žen. Ty probírají problém s porodem a dětmi, jejich přítelkyně zřejmě čeká dítě. Hoch z kuchyně vyběhl už dvakrát, aby psa počastoval pohlazením, vlídnými slovy a hlavně zbytky od hostů. "A co že jste se vydal do Dariasu? Jen kvůli novinkám, abyste nezůstal zcela odříznut od okolního světa?" optal se hostinský ve chvíli, kdy vyřídil jednu z posledních objednávek. |
| |
| Hostinec, Darias Teleri mi odpověděla dost zvláštním způsobem. Je mi jasné, že odpověď je ne, ale tam všechno zamotala... Nevím, jestli ví, že existuji. Tak mám takový pocit, že tam bude klepat na bránu stejně jako já. Vlastně ne. Ten drow je její přítel, však ona se tam dostane tak jako tak. Hm, nejspíš si ze mě ale dělá legraci, ale má stále vážný tón. Nevyprskla na konci smíchy a drowův výraz mi toho taky moc neříká. Důležité je však to, že z toho nic nebude. Jelikož si nejsem jistý, co si mám myslet, tak děvčeti ani neřeknu o tom, že se tu chci ubytovat, aby mi kdyžtak podala zprávu, kdyby se tu zdržela. „Aha, jistě, chápu.“ odpovím jí stroze a znovu se začnu plně věnovat svému jídlu. Hm, no to co mělo být.. nevím, jestli ví, že existuji... co to má znamenat? Drow, zvláštní dívka, přístup do hradu, či co to... Hodím to za hlavu. Nic mi to neříká a nevidím žádnou spojitost. Hm, vaří tu dobře. S jídlem budu za chvíli u konce. Sním všechno se sníst dá. Stejnětak vypiju korbel toho obstojného piva. Následně bych chtěl zaplatit, abych mohl zmizet do nějaké horší společnosti. I když porovnát žoldáky a ožraly s drowem... aspoň z mého pohledu... |
| |
| Darias – hostinec S odpovědí vyčkávám. Nelíbí se mi, co po mě Teleri žádá. Už jen ochomýtat se ve městě je mi nepříjemné, ale tohle bude horší. Ale nejsem ukníkaná ženská, která by se stranila lidí jen proto, že jí většina ihned odsuzuje. Ty pohledy se dají ignorovat, ale vím, že jsou. Vždycky byly a budou. "Jistě, dovedu tě tam," nepatrně se usměji a začnu se věnovat svému jídlu, které voní i vypadá opravdu lahodně. Loutna. Na tu nesmím zapomenout a budu to muset vyřídit co nejdřív, protože to bude na dlouho. "Pozná tě strýc?" byl jsem mimo, většinu jejich rozhovoru nevnímal, ale tato otázka mi náhle vyvstanula na mysli. |
| |
| Darias – hostinec Mám pocit, že jsem Noriana zklamala, ale já mu opravdu nemohla nic slíbit. Přišlo mi to neslušné žádat strýce, aby přijal tohoto muže, když se uvidíme poprvé v životě. Hodím na Noriana omluvný pohled a pak se zadívám na Doriana. "Nepozná. Právě, že ani nevím, jestli ví o mé existenci. Tedy... abych to vysvětlila. Matka odešla z domova ještě, jako svobodná žena. Poznala otce a zplodili mě. Matka se nikdy nevrátila domů a nejsem si jistá jestli o sobě dávala své rodině zprávy. Asi, ale ne."odpovím. "Strýc tedy asi ani netuší, že jsem se narodila a ani neví, že jeho sestra zemřela. Proto mi matka pro něj dala dopis, který mu mám předat. Je to vlastně můj jediný důkaz, že jsem jeho příbuzná."pokrčím rameny. |
| |
| Hrad; Azraell Voják se jen zašklebil, ale nic už neřekl. Jenže stejně tak se ani nehnul z místa, kde stál, jen se naklonil ke svému druhovi a něco mu šeptal. Služka jen přikývla a vešla do pokoje své paní. Uctivě ji pozdravila a zamířila k malému jídelnímu stolku. Siral nerada jídala u společných stolů, vážila si ticha a samoty. Nyní stála u okna, otočená k němu čelem, dlouhé vlasy má svázané na několika místech tmavými stuhami. Na sobě má docela obyčejné modré šaty a tmavý pásek. Pokud se stane královnou, bude se muset začít oblékat více honosně a méně pohodlně, jak je to zvykem. Jemné vrásky na její tváři prozrazují, že není nejmladší. Bude jí něco málo přes třicet, od Zaryna se věkově liší o dobrých šest sedm let. Ani se neohlédla. Oběd očekávala, nemá důvod se otáčet a tebe si zatím nevšimla, je ponořená do vlastních myšlenek, tváří se ustaraně, což možná jen posiluje pocit, že je už stará. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche Od chvíle co celý trestný průvod došel k do síně první matriarchy se na mojí tváři rozlil nepatrný úsměv. Moc nevěnuji pozornost žalobám nebo obhajobám, ani Jejím odpovědím na ně. Až když se ocitneme sami podívám se jí zpříma do očí. Jak lehké je dožadovat se odpovědi od spoutaného, nakonec je stejná jako všechny. Nenechám na sebe nikoho sahat, rozumíš?! Nikoho, ani tebe! Řeknu hlasem, ze kterého ale lze jasně vyčíst, že se tak už stalo. To už jsme si jednou vyjasnili. Dodám už o něco klidněji. Rozvaž mě, víš moc dobře že přijmu trest ochotně. Zdánlivá hysterie se už vytratí zcela, teď klidným vyrovnaným hlasme začnu vyzvídat jaké příkoří mě čeká. Co to bude? Povídej. Normální bič nebo lamie, kyselina, oheň nebo mráz nebo snad něco sofistikovanějšího? |
| |
| Darias – Hostinec S úsměvem hostinského poslouchám a občas přikyvuji. Zvuky ostatních rozhovorů mě zatím nezajímají, nic co by mě mělo znepokojovat a navíc nechci odposlouchávat ikdyž se velmi rád dozvím novinky, už jen proto, že zde dole, v Dariasu v žádném případě nebývám často. "Hh, no jo no. Já žiju v horách už od malička, žil jsem tam s..." zarazím se a na chvíli je můj pohled nepřítomen a úsměv o něco spadne, ale samozřejmě je to mnoho mnoho let co se to stalo, nechci si to připomínat, ale už nejsem malý kluk abych nad tím po tolika letech opět smutnil, ale na druhou stranu to rozhodně nechci rozebírat, před nikým... . "...s tátou, s tátou už od malička. Teď, ale už sám…" po chvíli už se zase tak usmívám jako vždycky, ne že by mi na tom nějak záleželo, ale na mém obličeji vypadá ten stálý úsměv přirozeně, podle mě můžu říct že pěkně, rozhodně mnohem lépe než mračení. Mladíkovi, který se na okamžik věnuje Čtyřnožkovi nevěnuji příliš pozornosti, jsem zvyklý na to, že si chtějí Čtyřnožku lidé často pohladit. "A-ano, ráno mě při pohledu na rozbřesk napadla myšlenka zajít si zase do Dariasu a zjístit co a jak. Hh, no a teď už jsem všechny hlavní novinky nejspíš zjístil, ale nějak mě popadá pocit, že bych tady měl nějakou dobu ještě posečkat... A chvíli tady žít, pak se zase s o to větší chutí vrátím domů, nahoru, dohor. Například... Ehm, získat d-další přátele..." usmívám se a poté zase upiji ze sklenici. Co teď, vrátit se zpátky? Už teď? Ne, to se mi nechce, to ne. Jenže co? tady podniknu... zamyslím se. |
| |
| Darias – hostinec Vykouzlím vlídný úsměv. "Neměj strach. I kdyby tomu nevěřil, bude to dobré," teď ani nevím, proč jsem se vlastně ptal. Nezáleží na tom. Slíbil jsem pomoc a necouvnu. "Určitě bude stejně milý jako ty a pozná, že patříš do rodiny. V něčem si budete podobní, o tom nepochybuji," jsem rozlazen a to hlavně vlastní vinou. Neměl jsem tolik přemýšlet o minulosti. Znovu se však usměji. "Co na to říkáš?" kývnu hlavou k nápoji, který si objednala. |
| |
| Darias – hospůdka Mezi lítáním po hospodě stíhám ještě koutkem oka sledovat dobrodruhy a jejich společnice. Vždycky doufám, že se nic nestane a že ti lidé mají v mozku něco jiného než piliny, ovšem pokaždé se ukazuje, že je marné se na to spoléhat. Když lidé začnou odcházet z hostince a platit mi, rozhodnu se vložit se do přestřelky. Ostatně soudím, že ten, co tu tak násilně zachází s tou dívkou, přispěchá svému druhovi na pomoc. Když ne, podaří se mi přesvědčit, aby šli ven, tak to budu řešit pak. A když se strhne rvačka, tak ho to vyruší. “Pánové, byli by jste tak laskaví a šli to řešit ven, prosím?“ Prozatím zůstávám u zdvořilého tónu i slovníku. Nevěřím ale tomu, že by to mělo mít nějaký efekt. |
| |
| Darias – hostinec Úsměv mu oplatím "No já doufám, že máš pravdu. Je velitel stráží... a takoví lidé musí být.... tvrdí."pokrčím rameny. Už jsem si to představovala, jak stojím před velkým mužem s vousy prokvetlými šedinami, jak na mě s vrchu tvrdě hledí, odmítá mě a vyhazuje. Potřesu hlavou, až mi zlatě hnědé vlasy poletují kolem hlavy. Zaženu tu nepříjemnou předtuchu. Chopím se svého pohárku a zadívám se na tekutinu v něm "Počkej chvíli.. hned ti řeknu."slíbím mu. Napiji se a hned se rozkašlu, do očí se mi vehnali slzy, položím si ruku na prsa a pořádně si odkašlu. Podívám se na Doriana "Je to takové... hořké."znovu se zkusím napít, ale mělo to podobný účinek jako poprvé a tak pití odložím a zavrtím hlavou "To se nedá pít."řeknu zkroušeně. |
| |
| Hospoda v Dariasu Není to zrovna nejslušnější, poslouchat cizí rozhovory, ale co má dělat člověk, co si přisedl k cizímu stolu, u kterého rokuje nějaký pár? Dopis, dopis... prokáže, no to by časem možná mohlo nějak vyjít, stejně mi bude trvat něco sehnat, zkusím to... „Ehm.. slečno Teleri ?“ oslovím jí, zrovna pokládá svůj korbel zpátky na stůl. „Chtěl jsem vás jen požádat, že kdyby to s vaším strýcem vyšlo, a že vám to přeji...“ natahuji. Hlas zní upřímně, i když kdoví, žoldáci můžou být cháska proradná, aspoň tak vypadám na první pohled. Morální moc nebývají, aspoň ta většina, co se tu určitě válí po všemožných i nemožných krčmách. „Mohla by jste se zmínit o mém zájmu? Já budu určitě pobývat v tomto hostinci, nejspíš to bude ještě pěkných pár dní. Kdybyste tedy byla tak hodná a optala se tedy.Případný vzkaz můžete nechat u hostinského, jak jsem říkal, mé jméno je Norian. Sloužil jsem v Barithu, čtyři roky. Zopakuji své jméno, aby se jí lépe vrylo do paměi. Zmínka o Barithu pomůže, kdyby se ptal, co o mě ví. Jaké mám zkušenosti. Lepší než nic. Všechno zakončím trochu nejistým úsměvem. Znovu se podívám na drowa. Vím, že to on má ony kontakty. Přesto to za pokus stojí. Za ten přeci nic nedám. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Nezajímá mě, co jste udělal. Čím méně toho budu vědět, tím lépe," pomalu, jako by v sobě neměl ani špetku sebezáchovy, přešel ke stolu, posadil se a z truhličky na stole vytáhl jeden zlatý. Hodil ho směrem k tobě. "Dnes zatknuli mladého muže. Za vraždu. Chci, aby se nedožil zítřejšího večera," založil si ruce na prsou. "Další peníze dostanete po splnění úkolu." |
| |
| Darias – hostinec; Dein "Víte," hostinský se dramaticky odmlčel, ale hned na to se přívětivě usmál "Ne všichni jsou ve městě šťastní. A vám by se jistě hodila ženská ruka, myslím, že tady o ni nebude nouze. Jen je příliš pozdě," odkašlal si, polknul hlen a pokračoval "Dám vám pokoj za poloviční cenu, víc slevit nemohu, žena by se hněvala. A zítra ráno se tady jistě jedna dvě děvčata ukáží. Mám několik tipů," vypadá to, že nepřímé rozhodování o tvé budoucnosti je jeho novou zábavou, jinak by se do něj nepustil s takovou vervou. |
| |
| Darias – hostinec Poklepu špičkami prstů o desku stolu, usměji se a zvednu od stolu. "Čekal jsem to a mám náhradní plán," zastrčím si pramen neposlušných bílých vlasů za špičaté ucho a podívám se k pultu, za kterým postává hostinský. "Dáš si víno, nebo něco jiného? Medovinu?" jen co mi odpoví, nechám ji u stolu a odběhnu pro něco jiného k pití. Nebudu pryč tak dlouho, aby se jí mohlo něco stát. Snad. A Norian vypadá neškodně, pokud si nepřipouštím jeho nechuť vůči mě. |
| |
| Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche; Min'Gael Dyrr Unaveně se usmála. V tu chvíli, na jediný okamžik, vypadala jako kdejaká lidská žena něco po padesátce, jenže Myrayn byla stále krásná. Ta únava, či znuděnost, jí sžírala zevnitř. "Nebylo jiné řešení, jak se jim.. ubránit?" pronesla stejně tiše jako dříve, vrátila se ke stolu a usedla na jednu z volných židlí. Byly zde jen tři, všechny tmavé a chladné, s nepatrným zdobením. Teprve v té chvíli si uvědomila, že díky své nedočkavosti promluvit s tebou, zcela zapomněla na pouta, ačkoliv jsi o nich mluvil. "Pojď sem," vybídla tě a mezi štíhlými prsty se objevila čepel nože. "Čím více problémů si naděláš z vlastního rozhodnutí, nehledě na příčiny, odrazí se v tom, co bude dál. Ony nebudou mlčet, Mine. Nedej jim důvod, aby tě nenáviděly a zároveň po tobě netoužily víc, než je nutné a běžné," chtěla říct něco úplně jiného. Nestojí o to tahat tě z problémů a ke vší smůle, přemáhat k tomu všemu ještě vlastní chtíč. |
| |
| Darias – hospůdka; Athan "Hola! Pánové! Pan hóstinský se zlóbí!" zasmál se muž pokoušející dívku, na malý okamžik o ni ztratil zájem, ale nepustil ji. Ona se jen dál bezmocně zmítala, což byla chyba, protože tak znovu přitáhla jeho pozornost. Její vzdor jej vzrušoval víc, než nějaká rvačka. Muži po sobě dál štěkali. Dokonce i ve chvíli, kdy jsi žádal o klid. Jen dobrodruh po tobě loupl očkem a zamračil se. Těžko říci, zda kvůli tobě samotnému, nebo proto, že rozvrací klid, který zde panoval. Jenže první rána přišla z druhé strany. Nečekaná, silná. Dobrodruh byl však ihned na nohou a ránu muži oplatil, ten spadl na zem a práskl se hlavou o podlahu. Podle zadunění docela silně. Zůstal ležet na zemi, oči zavřené, z úst vypouští tiché sténání. "Vida ho!" zasmál se muž na své kumpány a natáhl se pro stehno z pečeného kuřete. |
| |
| Darias - Hostinec To, že mě Norian najednou oslovil mě polekalo a tak sebou trhnu a plaše se na něj zadívám. Myslela jsem si, že se mnou nemluví protože jsem ho předtím.. no... zklamala. Vyslechnu si jeho žádost a na tváři se mi hned objeví úsměv, natáhnu se a přátelsky ho poplácám po ruce "Slibuji vám na svou čest, že udělám co je v mích silách. Jen co to bude trochu vhodné, tak se strýce na vás zeptám a dám vám vědět. To slibuji."stáhnu zase ruku a položím si ji na srdce. Pak se otočím na Doriana "Jsi moc hodný, Doriane. Dala bych si vínu."trochu rozpustile se na něj podívám z pod mích dlouhých řas. Když odejde otočím se zase na Noriana. "Že je Dorian moc hodný? Úplné zlatíčko. Jsme se potkali před městem a byl tak hodný a vzal mě pod svá ochranná křídla. Kdyby mě sem nedoprovodil nejspíš bych tu byla úplně ztracená."začnu Doriana vychvalovat. |
| |
| Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche Uchechtnu se, skoro až šíleně. Čekáš ode mě, že začnu řešit věci jinak? Není právě tenhle přístup důvod proč si mě vybíráš pro takové úkoly. Když to dořeknu, už mám odepnutou přední část kyrysu, pod jehož dokonale vytvarovanou "iluzí" osvalené mužské hrudi a břicha se objeví stejně dokonalá skutečnost skrytá jen přiléhavým pavoučím hedvábím. Na vnitřní straně odepnuté části zbroje je jakýsi pytel, zdá se prázdný, ale když do něj sáhnu a následně vyndám ruku držím v ní odseknutou hlavu hranatého tvaru s dlouhým a umě pleteným vousem. Hodím jí trpaslíkovu hlavu k nohám. A pak, jim jejich bolístky vyléčí do poslední jizvičky. A já bych si rád promnul bolestivé zápěstí, jenže to by mi způsobilo akorát víc bolesti kvůli spáleninám. A když bych ji taky mohla požádat o zhojení, nesnesl bych kdyby se mě dotýkala, znovu. Jenže to musí být, akorát trochu jinak. Odepnu si i ostatní pláty z vrchní části zbroje a svléknu i přiléhavý trikot z pavoučího hedvábí, takže se od pasu nahoru leskne jen černá kůže s fialovým nádechem. Otočím se k ní zády, s už tak nesčetnou řadou jizev. Tak dělej, nemůžeš přece ztratit tvář. A můj hlas je smutný, ne kvůli bičování, ale protože se mi hlavou mihne, že kdybychom žili jinde v jiném společenství, možná bych ji dokázal i milovat. |
| |
| Hospoda, Darias Ta je nějak hrrr, pomáhat cizímu... to je to tak dobrá duše? Je to možné ? „Děkuji, děkuji...“ pokývu zmateně hlavou, takhle horlivou reakci jsem nečekal. To věru ne. Kdyby ji chtěl něco provést, asi by ji neodváděl do města... kdoví ale, co má v úmyslu. Pravda, že to může být klidně i milý člověk, jenom je prostě na špatné straně. Nejhorší straně, nepřátelské. „To je od něj milé slečno. Velice.“ Přikývnu, co jiného ? „Už se budu muset omluvit, chtěl bych si tu objednat pokoj a ještě se tu po městě porozhlédnout, bylo mi ctí Vás poznat.“ Ukončím rozhovor a naposled Teleri potřesu rukou. Vstanu od stolu. Ještě potřeba zaplatit útratu, co jsem tu udělal a objednat si lůžko na noc, snad už tu nebude plno. |
| |
| Darias – hostinec; Dorian, Norian a Dein Hospodský uhnul očima z Deina, se kterým celou dobu mluvil v přátelském duchu, a neopustil si ani lehké dohazovačství, a rychle obsloužil Doriana. Nalít víno, nechat si zaplatit bylo to nejmenší, co pro něj mohl udělat. Navíc se nezdálo, že by půldrow chtěl nechat svou přítelkyni u stolu čekat. Krátce na to se od stolu zvedl i Norian, minul se s Doriane a téměř po jeho vzoru zakotvil u pultu. Hostinský si vás oba přeměřil pohledem, krátce střelil tázavým pohledem i na Deina, a nasadil svůj obvyklý, pracovní výraz. "Pán si bude přát?" během několika okamžiků jste vyřídili jak zaplacení útraty, tak i pokoj. Nebyl drahý, ale zdržet se ve městě déle a přespávat zde, a zřejmě i kdekoli jinde, se prodraží. Nemluvě už vůbec o tom, že také musíš jíst a pít. "Chcete klíč ihned, nebo se ještě posadíte a něco vypijete? Noc je mladá," usmál se. Tentokrát nehledí na zisk, ale na spokojenost svých hostů. |
| |
| Darias - hostinec "Červené, nevadí?" postavím pohár s vínem před Teleri, usměji se a usadím se na své místo, pohledem zkoumaje její tvář. "Jak se cítíš? Bylo to sice jen pár loků, ale..," další potutelný úsměv. Chtěl bych ji vidět, když je v podnapilém stavu, protože mi něco říká, že pak září ještě víc, než zářila teď. Na druhou stranu se bojím toho, že bych jí pak nemusel ohlídat a ona by se z čisté nevinnosti změnila na dračici, ne v tom pravém slova smyslu, a mé iluze by se rozplynuly. |
| |
| Hospoda, Darias "Já vás také. Doufám, že se ještě setkáme."rozloučím se s Norianem a dívám se jak odchází. Nejsem u stolu, ale sama jsem nezůstala dlouho, vrátil se Dorian, radostně se na něj usměji "Jistě, že ne. Děkuji ti, Doriane."odpovím a uchopím pohár s vínem. "Cítím se dobře. Zatím necítím žádný rozdíl. Ale jestli to na mě mělo nějaký vliv, tak se projeví až vstanu."na rtech se miobjevil tentokrát trochu uličnický úsměv "Mám vstát, abychom to zjistili?" |
| |
| Hostinec, Darias Peněz jsem měl na začátku své cesty dostatek. Nicméně tenhle život je neskutečně rychle vybírá z mého měšce. Už je poněkud povadlý, ne úplně, navíc mince jsou větší hodnoty, ale koupel si zrovna platit nebudu. Lavor se studenou vodou, pro který si dojdu sám, bude stačit. Za optání nic nedáš... je to u hlavní třídy, možná bude o něčem vědět. „No, klíč si už vezmu, jenom bych měl jeden dotaz, pane hostinský, kdybyste byl tak hodný.“ Slov jsem s ním zatím neprohodil, a tak chvíli uvažuji, co může být za povahu. Zda-li mu podsunout měděnou minci, nebo ne. Nakonec se rozhodnu, že to tak bude lepší. „Chtěl jsem jenom vědět, jestli nevíte o nějaké práci, kde by se uplatnil obstojný šermíř. Mám zkušenosti z pohraničí, byl jsem vojákem v Barithu...“ Musím to zmínit kudy chodím. To víte, lepší toho říct víc, než míň. To kdyby se někdy hostinský s někým bavil a zmínil se. Nikdy nevíte, na koho narazíte, kdo sem přijde. Měděná mince se posune po pultu. Stříbrňáky mrhat nehodlám, to jen kdyby si řekl o víc, kdyby o něčem věděl... teď už ví, že jsem schopný za infromace platit. Však on si řekne, pokud bude chtít. |
| |
| Darias - hostinec Hledím poněkud vylekaně na hostinského a na jeho slova kterými rozhoduje má rozhodnutí. "E-e, no já, nemyslel jsem to, tak. Já nehledám, ženu. Já, já jsem raději sám, teda ne úplně, mám plno přátel, ale no, nevim jak to říct, myslím, že ženu nehledám..." řeknu koktavě. Pak se trošku vzpamatuji a zběžně odpovídám na jeho nabídku ohledně pokoje. "Ne, ne! To přeci nemohu, zaplatím pokoj jako každý jiný, prosím. Klíče si, ale od vás vezmu až později, ještě se zde porozhlédnu." říkám. Tu se, ale u pultu oběví další dva muži, změřím si je. Jeden z nich je drow a druhý od stejného stolu jako první, vypadají zvláštně, myslím, jeden vůči druhému, jako by se tak trochu předháněli, kdoví, třeba o onu ženu v pozadí... Pousměji se. Napadne mě na okamžik přátelství s nimi, což jsem však, ale rychle zase vyloučil, neboť jsem nenalezl žádný pádný důvod jak s nimi navázat kontakt. To kdybych věděl o nějaké práci pro šermíře, bylo by to něco zcela jiného, ale takto.... Po chvilce "No, asi už půjdu, moc rád jsem vás poznal příteli, jo mimochodem, já jsem Dein." usměji se a podám ruku, "Kolik to dělá?" řeknu, poté zaplatím kolik si řekne a přidám ještě pár měděných. Pak pomalu odcházím, pohlédnu ještě na všechny tři ostatní od jednoho stolu, usměji se na ně a odejdu. Ulicí se loudám, rozhlížím se a směřuji po ulicích spíše nahoru a snažím se dojít k hradu... |
| |
| Podtemní - Menzoberranzan - Tier Breche; Min'Gael Dyrr Na tváři hlavní matriarchy se objeví spokojený úsměv, jakmile trpaslíkova lepkavá krev zamaže část podlahy pod jejíma nohama. Je to opět jedna z chvil, kdy se zcela podobá svým sestrám a kdy z její tváře zmizí všechny pochybnosti o sobě, svých činech i všem, co se děje kolem. Jistota, která se v tu chvíli usídlí v jejím pohledu je odporná. Nebezpečně odporná. Tehdy před ní staneš nahý do půli těla. Odhodí nůž a to takovou silou, že smete na zem stříbrnou brož, kterou dříve položila na stůl. Je jedno, co se odehrává v její hlavě, protože v ruce se jí místo odhozeného nožíku objevil bič střední délky jehož tělo je rozděleno do tří pletenců, přičemž jejich konce zdobí uzlíky. Prvních několik ran bylo těžkých, ale bolest rychle odeznívala. Jenže s každou další ranou jako by jí přibývaly síly, jako by její ruka byla plná hněvu. Už tak citlivá kůže se začala rozdírat, nejprve vznikaly jen drobné ranky, ale Myrayne se nekrotila. Oči jí nepřítomně zářily. Objevily se krůpěje krve, ty se slily v tenké krvavé pramínky a začaly stékat po tvých zádech. Drobné kapičky krve začaly skrápět podlahu, stejně jako kusy kůže. A ona mrskala bičem, stále znovu a znovu. Bolest začínala být nesnesitelná, na některých místech se prošvihala až k živému masu. Krve přibývalo. Když skončila, sotva ses udržel na nohou. S ledovým klidem ve tváři odložila bič. "Můžeš odejít." |
| |
| Darias - hostinec "Hmm, ne. Ještě ne," zamyslím se, ale jen na okamžik. Je to dávno, co jsem byl v Dariasu, budeme tedy muset hledat. "Tančíš ráda? Myslím, že bych mohl najmout pokoj a pak tě vzít někam ven, tančit. Uvidíme, jestli se nám popletou nohy," opřu se a jako dříve, i nyní natáhnu nohy pod stolem, dál od Teleri. Musel bych jí nosit v náručí, kdyby kvůli mé pohodlnosti upadla. "Nebo můžeme vymyslet něco jiného," tanec, zábava, ruch města. Jak vzdálené jsou tiché lesy a paloučky v nich. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| Darias - hostinec Napiji se vína, trochu se zachvěji, ale když se napiji znovu už je to dobrý. Když se mě zeptá na tanec, rychle k němu vzhlédnu a oči se mi rozzáří nadšením. "Tancovat? Moc ráda tančím!"řeknu dychtivě. Trochu se k němu nakloním přes stůl "To je skvělý nápad. Moc ráda bych si s tebou zatancovala."usměji se na něj "A víš o nějakém takovém místě? Kde se tancuje?" |
| |
| Hrad Kouknu na služku a jemně povytáhnu obočí. Poté se začnu rozhlížet po pokoji a lehce se u toho zamyslím. Ach jo, škoda že Valael umřel. Za jeho časů bylo dobře a já mám ošklivý pocit že se něco stane. Něco opravdu ošklivého...A to jsem tak dlouho nebyla ve své pravé podobě...Život fakt není občas spravedlivý... Přemýšlím a vzpomínám, po chvilce se proberu a zamířím pohledem k Siral. Jemně si odkašlu. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Něco ti přece jen řekne hned, na zbytek bude čas později, až si odpočine a vše si srovná v hlavě. "Vyjednal jsem pro naši věc spojenectví s drowy, chci, abyste se stala součástí války. Pomůžeme mi k vítězství nad Ardusany, k získání koruny. Odměnou vám bude, tedy kromě luxusu a peněz, přízeň nového krále a..," odmlčel se, protože si uvědomil, že vlastně neví, co bys chtěla. "Uvidíme, co vy sama budete chtít a zda budu ochoten vám to poskytnout," chtěl skončit, ale napadlo jej, že se vyjádřil příliš nepříznivě a nevýhodně, vzhledem k tomu, v čem mu máš pomoci. "Tedy, určitě budou věci, se kterými bych nemusel souhlasit, abyste mi rozuměla." Zvedl se z křesla, zazvonil na zvonec a do pracovny vstoupil sluha. "Ještě dnes si promluvíme, zatím si prohlédněte vaše pokoje a nechce si z domu přinést vše, co jen chcete," pokynul hlavou k mladému muži, jemuž opálenou tvář hyzdila nejedna drobná jizva, a odebral se ke stolu. Sluha tiše čeká. |
| |
| Hrad; Azraell Služebná vyloží všechno jídlo na stůl, odklopí poklopy a položí je na tác, který odnáší s tebou. Ještě jednou se na tebe opatrně podívá, ale zmizí dřív, než bys jí ty nebo Siral stačila něco říct. Odkašlání zapůsobilo přesně tak, jak mělo. Siral se otočila, její pohled směřoval ke stolu, ale na půli cesty si povšimla, že pozornosti ses dožadovala ty, ne služka. "Paní Azraell," podezřívavě přimhouřila oči, než se její tvář rozjasnila úsměvem "Potřebuješ něco, paní Azraell?" její hlas je laskavý. Krok, kterým se k tobě vydala, ladný a pomalý. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro zamračil se, ale ihned se zazubil. Vytáhl z truhličky na stole dalších pět zlatých a posunul je k hraně stolu, tvým směrem. "Zjistěte si to. Lhát by mi tady mohl každý, o tom, jak je dokonalý ve své profesi, a pak..," sladce se usmál. "Myslím, že víc spolu nemáme co mluvit," ukončil. |
| |
| Darias - hostinec Telerina blízkost mne donutí, abych si ji prohlížel a nerušil tu chvíli slovy. Tenké rty se usmívají. "Ve městě se nevyznám, ale nebude těžké najít místo, kde budou mít hudebníky. V nejhorším případě pak budeme tančit bez hudby, pod hvězdným nebem," zvednu svůj pohár a přiji jí na zdraví. |
| |
| Darias - Hostinec Znovu se zasměji "To zní skvěle." řeknu nadšeně a zase se narovnám a také vezmu svůj pohár a připiji si s ním, ale jenom jsem trochu upila, ráda bych ještě, abych zvládla chodit sama, zvlášť když chci jít s drahým Dorianem tancovat. "Už se moc těším. Bude to skvělá zábava."pivo a víno už nejspíš začínali trochu působit, protože mi lehce zčervenaly tváře. Znovu se napiji a zase pohár odložím "Je mi s tebou moc dobře, Doriane. Jsem ráda, že jsme se potkali. Moc ráda." oči mi zářili štěstím a radostí. Odsunu od sebe prázdnou mysku od polévky "Jsem připravneá, kdykoliv vyrazit." |
| |
| Darias – hospůdka Proč se vždycky všechno vyvíjí jinak, než člověk čeká? Ještě něž stačím něco říct poduhé, leží muž, který oponoval dobrodruhovi, na zemi. Teď už si nehraju na hodného pana hostinského, co se snaží domlouvat lidem jako nějakým dětem. "Pánové, žádám vás, abyste opustili hostinec. Nejlépe ihned." Je vidět, že jsem rozhněvaný a už nikoho o nic nežádám. Pokud by to celé chtěli řešit pěstmi, jsem připravený. Překvapili by mě jen tehdy, kdyby řekli, že tedy odcházejí, když jsem je o to poprosil. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| Darias - Hostinec "Jen za lehce nepříznivým okolností," dodám omluvně, ta loutna mě vážně mrzí, jenže já si byl tak jistý, že byla někým úplně jiným. Vzpomínkou, která zůstala daleko za mnou. Vyprázdním pohár. "Pak tedy můžeme vyrazit, sličná Teleri," vstanu a rychle stanu po jejím boku, ukloním se a nabídnu svou ruku, ačkoliv ještě sedí, abych jí zdvořile - snad až příliš přehnaně, mohl doprovodit. |
| |
| Darias - Hostinec Když tak najednou dopije a vstane, maličko zpanikařím a rychle dopiji své víno, ale asi příliš rychle, protože dvakrát za sebou škytnu. Lehce se začervenám a zhlédnu k němu, znovu se na něj usměji, přijmu jeho nabídnutou ruku a vstanu. Překvapeně zamrkám, když se se mnou všechno zhoupne, ale naštěstí to trvalo jen chvilku. Přesto jsem měla dojem, jakoby bylo všechno... poněkud ostřejší. "Oh.. málem bych zapomněla."skloním se a seberu ze země svůj tlumok. "Tak dobře. Můžeme jít." |
| |
| soukromá zpráva od Cizinec pro Rienn - Imannorovo sídlo S mírným úsměvem Imannora pozoruju, poslouchám. Uznale kývnu hlavou, když poví o Drowech. V tu chvíli jsem snad překvapenější, než když poví to hlaví - že se chce opět chopit koruny a moci. "Lhala bych, kdybych řekla, že jsem překvapena." Povím mezi jeho slovy, ale prozatím neříkám nic na jeho připomínku o mé odměně. Vyčkám, snad přemýšlím, než na svém odchodu dojde až ke dveřím. "Odměnu si žádám vybrat až v průběhu času. Děkuji vám." Povím, ale to už mne ani nemusel slyšet. Ještě na moment se zde rozhlédnu, poté vstanu a připojím se ke sluhovi. "V mém domě je jistý vak. Veliký asi takhle..." - ukážu pažemi rozměry - "...je vlastně jen jeden, nic jiného z domu nepotřebuji. Zařiďte, aby zde byl co nejdříve, nerada opouštím své osobní věci. A také svého koně... " Povím prudce, byť nijak rozkazovačně, následuji jej... |
| |
| Darias – hospůdka; Athan Ten chtivý se stále dožaduje svého. Dívce už po tvářích stékají obrovské slzy, tiše pláče a nebrání se, nemělo by to cenu. Několik zbylých dívek na ní pokřikuje, přičemž si mezi sebou špitají a střílí po ní posměšnými pohledy. Jedlík už je se svým dílem pečené lahůdky hotov, vstal a přidal se k tomu, díky kterému zde vládne napjatá atmosféra. "Až dojíme a dopijem to, za co jsme zaplatili, půjdem. Dřív se nehnem ani o krok," zamračil se na tebe. "Nebo nás snad chcete vyhodit? Hmm?" protáhl provokativně a pravou ruku zatnul v pěst. Krev v žilách dobrodruha dosud vřela, rozprouděna krátkou potyčkou. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian Vaše bloudění z počátku nemělo konce. Potloukali jste se po ulicích, mezi cizími temnými domky, sem tam jste prošli kolem nějaké té rozjařené hospody, ale nikde žádná muzika k tanci. Hudebníci, kteří odpoledne tak odhodlaně přihlíželi odvedení jednookého mladíka do vězení, jako by z města zmizeli. Ne, že by Teleri nebyla veselá normálně, ale nyní je její veselost podpořena alkoholem a ona sama se cítí jako v nebi, jen roztáhnout křídla a letět. Žádné starosti, žádné chmury. Dorian je na tom o něco lépe. Přece jen jeho tělo je na alkohol zvyklé a snad za to může i jeho původ, že nepociťuje žádný z příznaků opilosti. Bloudili jste dobrou půlhodinu, ale nic nenašli. |
| |
| Darias Zklamaně si povzdechnu. Tolik jsem chtěl slyšet hudbu a tančit při ní, ukázat Teleri něco trochu jiného, než na co byla dosud pravděpodobně zvyklá, ale nepodařilo se. Nechápu, kam se všichni poděli. "Vypadá to, slečno Teleri, že nám opravdu bude muset stačit jen ševelení větru v korunách stromů a chladná zem," naštěstí nepršelo, vyhneme se tedy blátu i zrádným kalužím. Ukloním se, nyní mnohem níž než tuhle v hostinci. "Smím prosit?" v očekávání před sebe natáhnu pravou ruku. |
| |
| Darias Hledali jsme nějaké místo, kde by hrála muzika a mi si mohli zatancovat. Bohužel jsme neměli štěstí, nikde nebyli žádná hudebníci. Mě to, ale přespříliš nevadilo. Věděla jsem, že si zatancujeme tak jako tak. Proto jsem byla stále veselá, držela se Doriana a možná trochu přiopile berebntila o všem možném, což nemohlo Doriana zajímat. Dorian nakonec uznal, že asi nic nenajdeme "Zem není tak chladná, jak se zdá a vítr je příjemně osvěžující."namítnu "Skvělá noc pro taneček."zasměji se a podívám se na jeho ruku. Vložím svou ručku do jeho "Jistě, můj pane." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Jen vám ukáži pokoj a ihned pro něj někoho pošlu," odpověděl uctivě sluha a krátce si tě prohlédl, beze strachu, z čisté zvědavosti. S úsměvem tě pak vyvedl do prvního patra. Mluvit o vlastních komnatách bylo přehnané, i když dostat tři místnosti v cizím sídle není ten nejhorší začátek. Jako první jste prošli jakousi přijímací místností. Židle, pohovka, dva nízké stolky a na každém prázdná mísa, které se jistě brzy naplní ovocem nebo pamlsky. Podlahu kryjí jen dohladka opracovaná prkna, zdi zdobí obrazy krajinek a jedna vesnická potyčka. Druhou místností je ložnice. Nízká postel s nebesy vypadá pohodlně, u okna je postaven psací stůl a pohodlné křesílko. Na druhé straně, vedle vysoké šatní skříně, je odstavena židle, která jistě náleží ke stolu. Zrcadlo a vysoký toaletní stolek, na kterém je minimum místa, je z druhé strany skříně. Odtud vedou dveře do malé koupelny. I zde je zrcadlo, nyní přikryté dlouhým bílým plátnem, a kovová vanna, také zahalena plátnem. Samozřejmě stolek s lavorem a džbánem. Vedou sem ještě jedny dveře z chodby, bylo by přece neslýchaným skandálem, kdyby vodu do lázně nosili přes dva pokoje. |
| |
| Darias Vykouzlím milý úsměv, sevřu drobnou ruku ve své a přitáhnu si Teleri blízko k tělu. Druhou rukou ji pevně chytím kousek na křížem, čímž ji připoutám ještě blíže k sobě. Oči mi září, rty se stále usmívají. "Protančíme zrádnou temnotou noci až k zářivému rozbřesku," zní to divně, ale hlavu si s tím nelámu, jen udělám první krok. Chci ji vést a veškerá nejistota z toho, že třeba nezná stejné tance a kroky jako já, je pryč. Může se učit ona, mohu já a v krajním případě bych snad vydržel i tanec s dívčinými špičkami na svých. |
| |
| Darias Znovu se zasměji, ale teď jeho slovům "Myslíš si, že to tak dlouho vydržíme? Abys mě nakonec nenesl vyčerpanou v náručí."sleduji jeho zářící oči a dělá mi radost, vidět ho takto rozzářeného. Vypadal hned živěji než předtím a také mu to řeknu. "Moc ti to sluší, když takto záříš."řeknu upřímně a následuji jeho krok a úspěšně se vyhnu jeho noze. Naštěstí mě matka učila některé tance takže jsem nemusela být takové nemehlo. Stisknu jeho ruku za kterou mě držel a druhou položím na jeho rameno. |
| |
| Darias – hospůdka Na takovéhle jednání jsem zvyklý. Tihle tři se žádným způsobem neliší od ostatních dobrodruhů. Ani od ostatních opilců. "Nechci vás vyhazovat, slušně jsem vás požádal o to, abyste opustili hostinec. A je normální, když člověk na prosbu odpoví tím, že jí vyhoví." Stojím před nimi se zamračeným výrazem a rukama založenýma na prsou. "Co se týká té pečeně a vína, tak si je můžete klidně odnést." Nehodlám jejich přítomnost v hospodě dál trpět. Z mého výrazu je to jasně vidět, doufám jen, že nejsou tak tupí a všimli si toho. |
| |
| Darias – hospůdka; Athan "Jak chceš, starouši, tvá chyba. Tys přišel o majlant," oba se mračili, hrubě odstrčili děvčata, která se na ně se slovy útěchy vrhla, shodili pár židlí a vytáhli na nohy i svého přítele, který se už dostal plačící dívce pod sukni. I on po tobě vrhl zamračený pohled, popadl dívku a vytáhl ji ven, zmítající se, křičící. Během několika málo minut se sebraly i lehké děvy a zmizely ve tmavé noci. Zůstalo jen pár hostů, kteří se zdrželi až do pozdních hodin, vesele se bavící. Tržba za tento den nebyla malá a ty víš, že to nebylo jen přispěním tří dobrodruhů a jejich kurviček. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro V prvních chvílích se vážně zdálo, že chce, abys odešel po svých. Pohled na tebe jí dlouho nevydržel, jenže dost pochybuješ o tom, že to bylo vážně tebou a tím, co se v místnosti právě stalo. Trápí jí něco jiného, něco mnohem většího, než touha po blízkosti.. .. když tě odnášeli, nebyla tam. A pak, o pár hodin později, kdy se ti nikdo nevěnoval, uložen na tvrdé chladné posteli, bez přikrývek, se v ložnici objevil Mevdir. Spařil tě nepříjemným, téměř až nenávistným, pohledem a zem postavil jídlo. "Chce, abys s námi ráno letěl do Dariasu. Zničit jej," proťal Mevdirův hlas tíživé ticho. |
| |
| Darias – hospůdka Trochu překvapen tím, že se dobrodruzi nakonec rozhodli bez potyček opustit hospodu, začnu uklízet nepořádek, který zůstal po těch třech a jejich kurtizánách. Občas ještě doběhnu pro případné objednávky zákazníků. Když se seberou i poslední hosté, uklidím po nich, utřu všechny stoly a pozvedám židle. Pak vyjdu ven a zamknu lokál. Ani nevím proč, ale dnes večer nejsem ani nijak unavený. Rozhodnu se, že si cestu domů trochu prodloužím a udělám si procházku. Cesta mi normálně trvá tak pět minut, dnes jsem si to protáhl na dobrých dvacet. Doma se svléknu, trochu opláchnu a pak už se odeberu do postele, kde se pokouším usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Večeře byla vynikající, čítala maso, zeleninu a ovoce. K pití pak lahodné červené víno a prostá voda. Sídlo - brzy ráno Hlasité zabušení na dveře by probudilo i největšího spáče pod sluncem. Krátce na to vtrhl do prvního pokoje sluha, nakoukl i k tobě, aby ti oznámil, že se máš připravit. Všechno bylo náhle zmatené. V prvním pokoji bylo naskládáno několik druhů šatstva, aby sis buď vybrala, nebo si nechala své. Přesnější příkazy nedošly. Když ses poté setkala s Imannorem, vypadal ještě hůř, než včera. Tmavé kruhy pod očima hyzdily jinak hezký obličej, zdál se otrávený a psychicky na dně. "Změnili plán. Musíme jim vyjít vstříc, nemůžu si dovolit ztratit tak mocného spojence," celý nervózní prošel kolem tebe a vyhlédl ven z okna, kde pofrkávali koně a hemžili se muži. "Mí muži vás doprovodí na Sedinovou louku uprosřed lesů, je to hodina nejvýš dvě cesty odtud. Umíte létat? Ach! Pochybuji," zlostně práskl do rámu okna. "Očekávejte drowa jménem Mevdir, nikomu jinému než jeho mužům a našim nevěřte. Vyzvednou vás na louce a přepraví do Dariasu," poprvé za celou dobu se mu na tváři mihl úsměv. "Část mých mužů už je na cestě, ale dorazí až po vás. Musíte dostat Zaryna do úzkých, nedovolte mu utéct. O město a lid se nestarejte, vašim cílem je on." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Budíček přišel dřív, než by sis přál. Tlo stále rozbolavělé, chladem prokřehlé, žaludek hladový. Byla to příliš malá porce vzhledem k tomu, co jsi v posledních hodinách zažil. "Vstávej!" Mevdir tě vytáhl z postele a hodil ti nějaké oblečení, o to, jestli se do něj oblékneš, se už nezajímal. "Vyrážíme! Hned!" zdálo se, že je rozčílenější než dává najevo. "Zřejmě nezvládneš let s pasažérem navíc, co? Nezkušeným," ohlédl se. Měl jsi sotva pár minut na jídlo a přípravu. Dozvěděl ses jen tolik, že v Sedince (tzv. Sedinová louka, která je uprosřed lesů) máme vyzvednout někoho od Imannora, ale až po tom, co napadnete Darias. S touto osobou - jak jsi vyrozumněl ženou - se do Dariasu vrátíte. Proč, co umí, jestli je důležitá, to ses už nedozvěděl. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Záda nebolí tak jak by měla, zřejmě se nakonec našel někdo z kněžek kdo mě vyléčil, nebo aspoň obětoval lektvar. Jenže bolest vyčerpává víc než cokoli jiného a tak i když mě Mevdirova zpráva překvapí nezmůžu se ještě na to abych vstal a po chvíli znovu usnu. Když přijde znovu tak se mi už vstát podaří, nevšímám si ho ať mi říká cokoli a začnu se potácet chodbami směrem k hlavní svatyni. Když rozproudím krev začínají se mi pomalu vracet síly, a stejně tak se ve mě hromadí hněv. Stráže před dvoukřídlími dveřmi zareaguji docela hbytě, ale i když třeba něco slyšeli rozhodně to nečekali a tak s neuvěřitelnou jak rychlostí tak silou srazím k zemi. Pak rozrazím dveře. On neletí! Udělal jsem chybu, potrestala si mě, tím to končí. Jestli si myslíš že mě ty zranění nějak indisponují tak se pleteš! A jestli mi nevěříš tak mi dovol vyvést tě z omylu, ano nenávidím tě a celý ten váš matriarchát, ale to není nic proti tomu jak nenávidím ostatní rasy a lidi zvlášť. Na chvilku to už vypadá že sem domluvil, ale ne, nesmím ji nechat protestovat, třeba se v ní něco vážně změnilo, v tom pohledu. A bolest z toho bych už nemusel přetrpět tak dobře. Letím sám! Ostatních kněžek si nevšímám, chci jenom vidět její oči slyšet její slova, ujistit se že ten včerejší pohled už je pryč, a je pryč kvůli mně. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Mevdir se za tebou otočil, ale nakonec z vlastní vůle zůstal daleko za tebou, nadávající. Když jsi vrthl, seděla u boku stolu zahleděná do prázdna s jemným úsměvem na rtech. Vypadá lépe než včera, znuděnost i únava za těch pár hodin zmizely. Překvapeně vzhlédla. Jen tři kněžky, které jí právě dělaly společnost, na tebe pohlédly s opovržením. Poslala je pryč, dál od vás. Alespoň pro pocit, že vás neuslyší. "Právě proto poletí," řekla téměř chlácholivě "On ji tam chce a je to jeho válka. Diktuji si už více než dost požadavků, bylo by příliš nevyhovět maličkosti," krátce se odmlčela. "Ta lidská coura musí letět s vámi a pokud jí tam nedopravíš ty, musí on. Je to její převzetí jeho jménem, které stvrzuje dohodu. Víc v tom není," oči se jí zaleskly, tvář zůstala klidná. |
| |
| Darias "Já zářím?" rozesměji se. Dříve nebo později nás zdejší vyhodí, aby mohli klidně spát. "Nikdy nezářím, je to tvůj odraz, Teleri. Záře čistého srdce, to se stává," pokrčím rameny, ale nebylo to skutečné gesto. Jen nevím, jak dlouho vydrží naslouchat mým lichotkám. Kdy příjde chvíle jejího útěku nebo trapné napjaté chvilky. Pevněji než doteď ji chytím za pas, zvednu do výšky a otočím se kolem své osy. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Asi mě uklidní že to všechno tedy není kvůli mě, ale požadavkům toho lidského zrádce, jenže z nějakého důvodu to nejde poznat. Pořád křičím a neberu ohledy na její postavení, nakonec proč teď když sem se ujistil o její stálé náklonosti. Tak poletíme oba, ale každý zvlášť. Já si vyberu svoji letku on si vybere svou. Já zpustoším město on bude vozit couru. Už přímo nerozkazuju jako předtím, spíš chladně konstatuju bez možnosti nesouhlasit. Většinou musí být po mojem, nakonec to tak je i když si sám vynucuju vlastní trest. |
| |
| Hrad Usměju se. Chci jen omluvit služku že jí to tak trvalo než donesla vaše jídlo. Po cestě totiž její maličkost otravovali strážný a nebýt mne, tak nevím nevím, jak by dopadla. Takže prosím omluvte služku za zpoždění, jež nebylo způsobeno její chybou Lady Siral. Mluvím jemným a tichým hlasem, přitom se koukám Siral do očí a vůbec neuhnu pohledem. |
| |
| Hrad; Azraell "Já v domě pánů Ardusanů netrestám," odvětila prostě. "Jsi na špatném místě a vychvalováním svých činů se nikomu nezavděčíš, tím spíše ne mě," špatná nálada? Nenávist ke tvé osobě? Kdo ví, její nevyřčený požadavek je jasný - odejdi. Možná jí už stoupla do hlavy vidina sebe jako královny, ale je dost možné, že je to obyčejná přetvařující se necitka, kterou zájmy prostého lidu absolutně nezajímají. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| soukromá zpráva od Cizinec pro Do svého pokoje se docela těším. Neodolám potěšenému úsměvu nad luxusem, který mi byl dán. Usadím se do jednoho z křesel v mé nové ložnici a dalo by se říci, že relaxuji. Poskokovi, který přinesl mé věci, jen ledabyle kývnu, ale záměrně na něj pohlédnu poněkud nehezkým pohledem, který určitě přímo vyhrožoval, jestli se s věcmi uvnitř něco stalo, zaplatí za to. Dvacet malinkých vrhacích dýk - neradno zahrávat si, když vrhač umí měnit směry letu, pečlivě naostřených a opečovaných. Dvě krátké dýky do bot a zbytek věcí pro potřeby dobrodruha. Kvalitní přikrývka, pár mastí na bolavé nohy a kopyta, většinou spíše tedy pro potřeby mého koně. Jídlo žádné, pokud bude třeba nějakých výprav, je na Immanorovi, aby mne vybavil na cesty. Ráno nemám dobrou náladu. Už jen proto, že mne kdos takovým způsobem budí. A když nemám dobrou náladu, jsem zlá. A když jsem zlá, není semnou téměř k vydržení a jsem nepříjemná. Ranní hygienu nijak neprodlužuji, pouze si opláchnu důkladně obličej, stáhnu si vlasy do pevného koňského ohonu a zabručím cosi do zrcadla. Obléknu se do svého oblečení, meč upnu k pasu, vak s vybavením si přehodím přes rameno, určitě by mě takhle nebudili, kdyby se nespěchalo... "Létat..." - snad jediné slovo, které mne z Immanorových slov ovlivnilo a takřka probudilo. Více mne snad nezajímá, ale když na informace přijde řada, uvědomím si je. Když domluví úplně, nechápu, jak to s takovým přístupem chce kam dotáhnout. "Zaryn. Tuším, jeden z těch vám podobných vyšších pánů? Nástupce trůnu, ano." Povím spíše sama pro sebe. Nemeškám, vyhrnu si rukávy a postupně na každé zápěstí připnu jednu vrhací dýku. Zbytek k pasu. "Co tím myslíte, dostat do úzkých? Doufám, že plány necháváte praktikům..." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Nastalo dlouhé ticho. Kněžky se ohlédly, jestli se náhodou něco nestalo, ale nehnuly se ze svých míst. Myraynin obličej se stáhl zlostí. "Výborně," procedila nakonec mezi zuby, nemá důvod ti odporovat. Rozhodně ne takový, který by chtěla vyřknout nahlas. "Palác musí zůstat nedotčen do Mevdirova příletu, chtějí Prince živého," dodala lhostejně, být to na ní, nechá celý Darias srovnat se zemí a víc se o něj nestará. Jste ve výhodě. |
| |
| Hrad Pohodím hřívou a tiše řeknu. Já se nevychvaluju, nemám to zapotřebí. Jinak dobrou chuť Lady. Zpočátku klidnej hlas a tón je na konci trochu kousavej a ledovej. Otočím se na patě a vyjdu ven z komnat, aby se neřeklo, tak teda zavřu. Jen ztěží v sobě ovládám vztek na tu ženskou, která mi řekla že se vychvaluju. Dojdu do komnat a obnovím již vyhaslej oheň a uvelebím se v křesle u krbu. Notnou dobu do něj hledím. |
| |
| Darias Když mě vyzvedne do výšky, překvapeně vypísknu a chytnu ho za ramena "Ooh... Doriane! Motá se mi hlava!"vyjeknu, ale směji se. Když se mé nohy zase dotknou země opřu se čelem o jeho rameno. "Ale ano..."namítnu pak a obejmu ho kolem pasu "Ty také záříš. A neříkej, že ne. Jsi dobrý člověk. A já jsem s tebou ráda."vzhlédnu k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro posměšně si odfrkl a vůbec mu nedošlo, že se svými emocemi nechává příliš unést a dává je najevo jak jen může. "Ta mrcha chce uspíšit útok, jinak nám neposkytne pomoc, kterou potřebujeme tak zoufale, že.. nemohu ustoupit," pak se ale usmál "Zkrátka Zaryna nenech utéct, udělej to jak chceš, ale musí přežít a být tady. Lidem namluv co chceš, komukoliv," 'A spolu, ty, jednou třeba zničíš i ji' napadlo jej, ale nahlas to neřekl. |
| |
| Darias; Teleri Dorian ucukl první, pobouřen myšlenkami a pocity, které tobě zůstaly skryty, jenže okna do duše, tedy oči, mohou prozradit mnohé. Stačí se jen dívat. Svolil ještě k několika minutám tance, ale pak měkce rozhodl o návratu do hostince. Z úsporných důvodů a také proto, aby ti byl nablízku ať by se dělo cokoliv, dostali jste společný pokoj. Postel byla tvá, on se uložil na zemi, s dekou navíc. |
| |
| Darias a širé okolí Noc byla klidná, mírně větrná, ale déšť nepřišel. Ráno jste se tedy nemuseli být blátivých cest ani zrádných kaluží, do kterých stoupnete vždy v tu nejnevhodnější chvíli. První sluneční paprsky se prodraly lesem a naplnily svým životodárným světlem první uličky, zasvítily do prvním oken. Slunce přivítali jasné modré nebe, po mráčku není jediná stopa. Jen za obzorem mizí noc. Ulice se naplnily lidmi, obchodníci začali stavět stánky a městem se opět linula vůně koření, ovoce, zeleniny i masa nejrůznějších druhů. Ne všechny stánky však voní, zvláště pak ne ty, kde se prodává zvířectvo. Vyběhli i kapsáři a jiní zlodějíčci, krytí přívětivým vzezřením davu. Slečna u stánku s květinami přešla z tichého soukromého broukání veselé písně do hlasitého zpěvu, který lákal zákazníky stálé i cizince. I hrad se probral do dobré nálady. Ve zdejší kuchyni, stejně jako v hospodách a hostincích, se začaly připravovat vydatné snídaně. Někde začali rozlévat i první pivo a víno. "Muzikanti! Hudební večerní vystoupení! Tancovačka!" podivně vyhlížející mladík v modrém kalhotovém kostýmku s namalovanými víčky i rty pokřikoval mezi obchodníky a zval lidi na večerní zábavu. "Přijďte všichni! Večerní tancovačka! Hudebníci..!" Rozličné nálady, rozdílné stavy.. bolest hlavy, žaludku, bezstarostné probuzení. Ráno vítá i vás. |
| |
| Hrad Probudím se celá rozlámaná v křesle a zívnu. Pak se zvednu a rozdmýchám oheň. Přejdu k oknu a pozoruji okolí hradu a uličky, kde se to hemží lidmi, jak na mraveništi. Zívnu a přivolám si služku, které přikážu, aby mi pomohla do šatů. Poté co jsem ustrojena se vydám do hodovní síně na snídani. Na sobě mám černé šaty, které vykreslují mou postavu. S sebou si nesu plášť, páč mám v plánu jít pak na prohlídku města a zjistit od svých zdrojů jak se věci mají. |
| |
| soukromá zpráva od Teleri pro Ráno jsem se probudila už za svítání. Byla jsem na to zvyklá vstávat brzy. To abych všechno stihla a copak východ slunce není ta nejhezčí část dne? Stojím u okna a vykláním se z něj ven. Pozoruji střídavě nebe a ulici. Pozoruji lidi co spěchají za svými záležitostmi. Nechávám Doriana spát a jsem co nejvíce potichu, abych ho nerušila. Ulice se pozvolna zaplňuje čím výše slunce postoupilo. Radostně se usměji, když uslyším volání, že bude Tancovačka. To si budu moci s Dorianem doopravdy zatancovat na hudbu a všechno. Už jsem se moc těšila. Přejdu k místu, kde Dorian spal. Pokleknu vedle něj a jemně mu sundám vlasy z čela a pak ho pohladím po tváři "Vstávej, Doriane. Už je ráno. Přece nezaspíš tu nejlepší část dne."pobízím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Dorian C'Scyth pro "Hmm.. taková část existuje?" zamumlám rozespale a přitáhnu si přikrývku výš. "Lidé z města jsou zvyklí spát dlouho, klidně až do poledne. To jen fešná děvčata z vesnic a lesů vstávají brzy, aby stihla nasbírat ranní rosu," tlumeně se rozesměji a otevřu oči. "Promiň, nemyslel jsem to vážně.. jen mě to tak napadlo," ohlédnu se k oknu, abych zhruba zjistil, jak na tom jsme. Musíme nechat opravit loutnu, předtím se najíst, napít, projít se. Já nevím. Připadám si hloupě. Vzbudila mě slečna, která mě čas od času přivádí do rozpaků, zase mám pocit, jako bych byl nahý. Naštěstí jen pocit. "Inu, slečno Teleri, jak se vám spalo?" zůstanu zvednutý na loktech. |
| |
| soukromá zpráva od Teleri pro "Oh jistě, že existuje. Není nic krásnějšího než pozorovat východ slunce a poslouchat ptáky, jak výtají nový den svím zpěvem. A také projít se bos v chladivé trávě. Brzké ráno je opravdu ta nejkrásnější část dne."s mírným úsměvem se na něj dívám. "S rosou to nemá nic společného... jedině třeba když se sbírají bylinky. To jsem totiž nejčerstvější."poučím ho. Ale on řekl, že to nemyslel vážně, pokrčím rameny "Nemusíš se omlouvat. Neurazila jsem se. Navíc máš svým způsobem pravdu."mrknu na něj. "Jak se mi spalo? Nádherně. Byla jsem utahaná, tak jsem usnula skoro ihned. Asi mi to víno vstoupilo do hlavy až moc. Ale pořád si myslím, že jsi měl spát na posteli ty. Já jsem zvyklá spát na tvrdém. A byla bych nerada, kdyby jsi byl teď kvůli mě celý rozlámaný, drahý Doriane."vyskočím na nohy "Ale teď už alou ven z postele. Máme krásný noví den. Musíme ho co nejlépe využít."a se smíchem mu ukradnu přikrývku. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Uvidíme Ja jasné že nebudu čekat až se v paláci stačí opevnit, takže by mělo být spíš důležité aby to vyzvednutí Mevdir vyřídil Mevdir co nejrychleji. Z Arach-Tinilith chrámu Lloth vyjdu ven už v plné zbroji a přes Tier Breche se vydám k Sorcere, odkud mě některý z mágů teleportuje na povrch. Drowí kemp na povrchu je poměrně velký, ale pořád je to jenom kemp. Vládne tu už ale trochu odlišná atmosféra od Menzoberranzanu, asi proto že toto místo neslouží pouze pro jeho potřeby, ale i pro potřeby jiných drowích měst, i když představení z Tier Breche mají rozhodující slovo. I když funguje už nějakou dobu je stále mírně polní, ochranou linii tvoří jen valy, palisády a pár strážních věží. Ubykace jsou zřízeny v dřevěných chatrčích a stejně tak sklady proviantu, zbraní a munice a kořisti připomínají dřevěné stodoly. Velkou část kempu pak zabírají klece, ať už ty s wyvernami nebo ty s otroky, kterých je samozřejmě několikanásobně více. Jediné dvě klamené budovy jsou chrám Lloth sloužící i jako polní ošetřovna a správní budova, kde se také nachází mágové zodpovědní za směřování teleportů a toho co přepravují z nebo do podtemní. Ještě ve správní budově seženu vojáky, kteří se mnou už byli na několika předchozích misí, nakonec z nich vyberu šest a vydám jim rozkazit vyzbrojit se a osedlat wyverny. Což pak jdu učinit sám. Když vyjdu do raní záře začne moje zborj emanovat hustou černou mlhu, což je asi magická obrana adamantinu proti slunečním paprskům, na kterých se normálně rozkládá. Ve zbrojnici se vybavím těžkým ebenovým lukem se sedlovým toulecem na šedesát šípů a toulcem na deset šípů na záda, všechny šípy jsou samozřejmě otrávené a rozhodně ničím rychle smrtelným, aby byla muka obětí o to víc prodloužena. Svou kombinaci dlouhého a krátkého meče pro tuto misi zvolím s očarováním proti lidem, zbraně pak mají tendence mírně vést vlastníkovu ruku k zranitelnějším místům dané rasy a udílet zranění charakteru se kterým se ona rasa špatně vyrovnává i za cizí pomoci. Nakonec ještě popadnu přes deset metrů dlouhé nebeské kopí vyrobené ze aeroglassu aby bylo vůbec možné s ním při takové délce bojovat. Zbytek členů letky není vybaveno o nic méně těžce, je jim jasné do čeho jdou. K nebi vlétne pět wyvern poslední šestá, která se chytá vzlétnou si dává na čas, svou mohutností předčí všechny wyverny v kempu a stejně tak svým oplátováním, když ale ještě párkrát zamává křídly je vidět, že jí nechybí ani neobvyklá síla a je tak snad i rychleší než ostatní, jen asi méně obratná. Skupina wyvern se rozletí směrem na Darias. |
| |
| soukromá zpráva od Cizinec pro V duchu se usmívám nad tím, jak je jeho nenávist k nástupci na trůn téměř hmotná. Však ono to ustane, až půjde do tuhého, s tím nic nenadělám. Jsem odhodlaná... "Dobře... Snad si uvědomujete, že to bude ale více, než jenom těžké. Žádám jídlo minimálně na dva dny." Povím rázně, zamrkám a prohlédnu si jej. "Ještě mi ale povězte, koho myslíte tím "ji"." Stojím nehnutě, prozatím hlouběji nepátrám po významu té věty. |
| |
| Darias Ráno. Jsem zvyklý stávat chvíli před svítáním což se stane i dnes. Když jdu po schodech dolů, do hostince všimnu si jen pár lidí, kteří se tu nejspíš stavili na snídani. S úsměvem pozdravím hostinského, požádám o kus chlebu a mléko jako snídani. Když dojím a zaplatím, vyjdu ven a spolu se svítáním se ulice kolem mě začínájí vyplňovat. Přídám tedy trochu do kroku a mířím si to na náměstí, na tržnici. Prostě do centra. Prohlížím si různé zboží, nejvíc se však pozastavím u zbrojíře, kde si důkladně prohlížím luky. Ze zásady luky nekupuji, jen si je pro inspiraci vždy pečlivě prohlédnu, či prohodím pár slov s prodavačem když se mi bude případná vychytávka zamlouvat. Když tu, když se procházím dál ulicí, se blízko mě ozve mužský mladší hlas jež svolává lidi k večerní zábavě. Nezastavuji se, jen se ohlédnu na místo kde se to nejspíš má konat a řeknu si, že se tam nejspíš večer stavím. Jenže... ... co dělat teď? pomyslím si. Mohl bych otestovat své lovecké schopnosti u nějakého zdejšího lovce tím, že mu nabídnu své služby. Ale to mi připadá... jaksi divné. Čtyřnožka, kráčí vedle mě a často se po něm ohlížím jestli ho někdo nezašlápnul. Avšak on si svůj pořádek nastolit umí. Když se zdá, že se na něj někdo chystá šlápnout, nepatrně, ale slyšitelně zavrčí, což nepřipraveného adresáta naprosto vyleká, tak, že se klidí z cesty a vrhne po mě propalující pohled, nad kterým se jen a to dost provokativně pousměji... |
| |
| Darias Probudím se brzy z rána, Slunce teprve vychází. Jsem tak navyklý z vojenské služby, kde tomu nebylo jinak. Další den, kdy nemám jisté, co se bude dít. Zase další den plný shánění práce. Nevím, jestli mi mé chechtáky vydrží, něco jich mám, ale stravovat se po hostincích, přespávat v nich, ono to člověku vleze do peněz, jen co je pravda. Po snídani, ke které jsem měl tlačenku s cibulí si posbírám všechny své pověstné švestky a zamířím si to z hostince pryč. Kam ? Kde bych se mohl dozvědět víc než na místní strážnici ? Proto své kroky směřuji tam. Jinak než mečem se ohánět neumím, a tak musím hledat ve svém poli působnosti. Snad tam bude nějaký ochotný člověk, co mi řekne, jaké jsou mé možnosti. K městské hlídce bych to sotva bral, pravidelná armáda mě také neláká. Určitě se tam ale budu moci dozvědět o nějakých místech pro žoldáky, co nabízí své meče. Zkusím tedy své štěstí. Snad ho dnes budu míst dostatek a budu si moci vybírat. |
| |
| Darias; doma => hospůdka Probudím se celkem časně ráno, je ještě tma a obloha má svou obvyklou tmavou indigovou barvu. Ještě chvilku ležím v posteli a koukám do stropu, o ničem nepřemýšlím, tak to dělám téměř každé ráno. Zvednu se z postele, obléknu se a rovnou vyjdu do ulic Dariasu a hned zamířím do hospody. Odemknu dveře, klíče schovám pod pult a zamířím do kuchyně, kde ještě nikdo není, vezmu si krajíc chleba a kousek sýra a v rychlosti se najím. Vrátím se do hospody a začnu sundávat židle ze stolů, pak zkontroluji všechny obvyklé věci - sudy s pivem, jestli nemám narazit další, jídlo ve sklepě, popřípadě nahradím oharky svíček na stolech novými svícemi, pak už jen čekám, až začnou přicházet první hosté, ať už ti, co tu přespávali, nebo ti, co jdou před prací na snídani či ranní pivo. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| soukromá zpráva od Dorian C'Scyth pro Uznale protáhnu obličej, o bylinkách toho vím jen málo. Znám ty základní, které pomohou od bolesti či horečky, ovšem o jejich sběr jsem se nikdy nezajímal, když se dají koupit snad na každém rohu. "Nejsem rozlámaný. Možná trochu, ale to nevadí. Je lepší mít vedle sebe mrzutého muže, než-li ženu," zářivě se usměji, natáhnu se po přikrývce, ale nechytím. I kdyby nic neřekla, stejně bych vstal, byla to teplá deka. Protáhnu se. Necítím se nijak hrozně, naštěstí, hlava nebolí a levé rameno, to se za chvíli rozhýbe samo. "Je dobře, že jsi.. šťastná," řeknu opatrně, nejistě, a na několik okamžiků se vzdálím, abych vykonal ranní očistu. Když se vrátím, zářím stejně jako včera, jen vlasy nad čelem se zdají tmavější, kterak jsem je namočil při mytí obličeje. "Snídaně v hostinci nebo si koupíme jídlo na tržišti?" |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro zatoulá se pohledem na krátký okamžik k oknu, jako by kontroloval venkovní dění. "Matriarchu. Lady Illiamwae, drowí paní." Dveře se tiše otevřely a dovnitř vstoupil muž v kožené zbroji, dlouhé hnědé vlasy svázané do copu. "Můj pane, měli bychom vyrazit. Čas kvapí," krátce, s pokorným úsměvem, se na tebe podívá. Tvůj doprovod, ač muž, vypadá příjemně, nevlezle. Imannor přikývl a muž zase odešel. "Cestu zpět snad zvládnete, tady," podatil ti měšec s penězi. "Kdybychom nepřijeli včas, stačí se jen dostat do Rienn." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Před tebou přistál kožený měšec s penězi. "Odměna dle dohody. A zmizte z města, budou vraha hledat. Jestli se někdo dozví, že ta tím stojím já, stáhnu vás do temné jámy s sebou," usmál se. Nebyla to přímo výhružka, spíše doporučení vzhledem k tomu, co se stalo. Kdo jiný by také mohl znát město lépe, než ten, co jej má na starosti. |
| |
| Darias; Dein Něco měkkého a teplého do tebe lehce vrazilo a hned se ti to omluvilo tichým, příjemným dívčím hláskem. "Nechtěla jsem," špitla znovu spanilá elfí dívka modrých šatech, s vlasy staženými na temeni hlavy. V rukou drží košík s kusem chleba, sýra a několika jablky hned vedle čerstvé cibulky uložené v plátnu, aby hlína neznečistila zbylé potraviny. "Upadl mi prstýnek, nepomohl byste mi jej najít?" usmála se tím nejkouzelnějším úsměvem, jaký jsi kdy viděl. I její oči jako by se smály. |
| |
| Darias; Norian Lidé tě ochotně nasměrovali ke strážnici, samozřejmě se k vašemu rozhovoru připletlo i několik obchodníků, kteří se vám za každou cenu snažili vnutit jakési látky a lahve s pochybnými obsahy. Těsně před strážnicí tě však zarazila čísi ruka. Jen co ses otočil, okamžitě jsi poznal muže z městské stráže, se kterým jsi včera mluvil. Podle zkoumavého pohledu, kterým si tě měřil, byl na pochybách, zda-li to jsi ty. "Včerejší odpolední návštěva?" položil nejasnou otázku, ale pochopil jsi – opravdu si není jist tvou totožností. |
| |
| Darias, Před strážnici Prudce se otočím, protože se docela leknu toho doteku, který jsem nečekal. Tvář je pevně sepjatá, rty spojené v úzkou linku a pohled se trochu zachmuřil. Jen co si vzpomenu, že muž je onen strážník, se kterým jsem včerejší odpoledne skutečně mluvil, tak mu odpovím „Ano, pane.“ Následně se narovnám, protože jsem se při otočce mírně shrbil a vyčkávám na slova, která mi chce adresovat. Že by to včera nebyla jenom hra, kterou si krátil chvíli? Kéž by. Z jeho pohledu to vypadá, že ne, kdo ví. Třeba mě chce zatknout a vyslýchat, protože se něco stalo. Proboha, jen to ne ! Takovéhle hrozné scénáře se mi ale v hlavě nepřehrávají. Žeby došel k závěru, že nejsem jenom nějaký pobuda, co si vymýšlí historky ? |
| |
| Azraell; hrad U stolu jako obvykle chybí Siral, ale po včerejší události v jejich komnatách ti to ani při nejmenším nevadí. Navíc, Zaryn nevypadá že by mu o tobě řekla něco špatného a pokud ano, pak se tím nehodlá zabývat. Při tvém příchodu pozvedl pohár s vínem. "Přeji dobré ráno, lady Azraell!" pozdravil tě jeho velmi příjemný hluboký hlas a ohníčky v očích, kterých sis povšimla, když si tě rychle prohlédl. "Pojďte! Přisedněte si ke mně! Jsem tady tak sám," zasmál se, ale své pozvání myslel vážně. Po jeho levé straně byly volné židle, napravo pak sedí dáma v létech a její muž, zřejmě někteří z bohatých měšťanů podporující Zarynovy zájmy, nebo nižší šlechta spravující pozemky za hradbami Dariasu. |
| |
| Darias – domov a hospůdka v jednom; Athan Postarší pár si objednal jen víno, chléb a sýr, aby nasytili hladové žaludky, a ke tvému mírnému zklamání vtrhl do hospody mladý podivín. Modrý kalhotový kostým, namalované ry a víčka, skoro jako žena. Párkrát si jej ve městě už zahlédl, ale neznáš jeho jméno. Zářivě se na tebe usmál, pokynul na pozdrav a než jsi jej stačil zarazit, pozval oba hosty na večerní zábavu. Pak přitancoval ladnými kroky doplněnými o lehounké mávání rukama až k tobě a zahihňal se. "Přijdete? Zábava, pivo, víno, jídlo.. ženské! A hudba, hm? Tady se už dlouho nehrálo, co říkáte? Při špatném počasí bychom mohli pomoci vám a vy zase nám," natočil hlavu na stranu a stočil koutky do sladkého úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Cizinec pro Zadívám se na něj trochu podezřívavě - upřímnosti a nicneskrývavosti z mého chování mi opravdu nechybí. "Dobrá." Kývnu v souhlas, poté jen s ledabylým zájmem pohlédnu na příchozivšího chlapa ve zbroji. Už nemluvím, jen přeberu od Immanora měšec a vydám se s doprovodem. |
| |
| soukromá zpráva od Teleri pro Zasměji se "Mrzutá? Já? Dokážeš si mě představit mrzutou?"zavrtím hlavou. Ani... uměla jsem být smutná, ale mrzutá? "Proč být mrzutý, když na světě je tak krásně?" "Ano.. jsem šťastná. Dnes se seznámím se strýčkem, dáme opravit tátovu loutnu, je nádherné ráno a jsem s tím nejlepším přítelem na světě."nechám ho ať vykoná co potřebuje a já se zatím přesunu k oknu z kterého se zase vykloním "Ano.. jsem moc šťastná."souhlasím. Dorian navrhne jídlo, ihned se k němu otočím "Oh.... koupíme si jídlo na tržišti!"přiskočím k němu a obejmu jeho ruku "Půjdeme ven... mám si vzít věci? Asi se sem už nebudeme vracet, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| Darias - hospůdka Obsloužím starší ženu a muže a když se otevřou dveře a já už už chci vyrazit a začít nabízet místo, v obličeji se mi objeví zklamaný výraz. Na kývnutí hlavou odpovím chlapci jen jakýmsi škubnutím do strany a úsměv neopětuji vůbec. A když pozve mé první dnešní hosty na zábavu, raději zamířím za pult. Když osloví i mě, sjedu ho pohledem a odpovím. "Mám to chápat jako pozvánku na zábavu pro hosta, nebo pro hostinského?" Opřu se o pult a jemu ukážu na židli, aby se posadil. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Strategii sme probrali krátce probrali už před vzlétnutím, a kdyby bylo třeba změnit stačí pár náznaků, všichni jsou ostřílení vojáci a už jsme spolu prošli pár akcemi takže jsme vcelku sehraní. Už nějaký kus před městem se celá skupina rozdělí do párů a páry v křídlech skupiny se rozletí po obvodu města, aby následný útok byl proveden ze všech směrů. Warrose ještě s jednou vyvernou letí k městu přímo. Co nejdéle se všichni drží nízko při zemi, pokud možno mezi stromy, když už začne volné prostranství jako první se nebi vyletí právě Warrose. Silně stoupavý let vzrůru a hlasity křik wyverny by měl upozornit většinu stráží, to je ovšem plán, i kdyby se zmobilizovali na tolik že začnou střílet, tak střelba do vzduchu je téměř nemožná nebo minimálně jen málo účiná, navíc na tak obrněného tvora jakým je Warrose. Ostatní naopak letí nízko u země, takže zatímco oči strážců budou upřeny k nebi na mě, je zastihnou co nejnepřipravenější. V tu chvíli začnu klasat střemhlav k městu s napřímeným kopím. |
| |
| soukromá zpráva od Dorian C'Scyth pro "Dnes už ne, zkusíme jiné bydlení. Navíc musíš navštívit svého strýce, třeba ti sám nabídne místo ve svém domě," sevřu Telerinu ruku obtočenou kolem té mé a zlehka ji pohladím. "Tak pojďme," aniž bych si to uvědomil, přičichnu k jejím vlasům. Na tváři se mi znovu objeví úsměv, tentokrát jeden z těch zasněných. "Půjdeme," zopakuji tiše, s podtónem omluvy za to, co jsem udělal. |
| |
| Darias; Norian "Říkal jsi, že něco víš? Co to bylo?" veškerá předchozí slušnost a přátelskost je ten tam, je z něj voják, jak má být. Jen ta naléhavost je poněkud, nezvyklá. "Mluv!" přikázal tvrdě, ale pak jako by si uvědomil, že se taky říká „se slušností nejdál dojdeš“, k tomu už dojde těžko, ale malé vysvětlení.. "Někdo se včera dostal do vězení a zabil mladíka, který prohlašoval podobné hlouposti. Mluv, ve vlastním zájmu." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro ukázal rukou na malý výběr zbraní, který tady má. "Lidi mají raději originální kousky, já na originalitu moc nejsem. Uznávám spíš kvalitu, případně kvantitu," hořce se zasmál. "Nátepníky jsou támhle, v tom koši." |
| |
| Darias – hospůdka S úsměvem se posadil a položil si před sebe štíhlé ruce, kde se na prstech blyští tenké i nevkusné, velké, prsteny s naoko drahými kameny. "Obojí. Můžete se bavit s ostatními, dosadíme si za pult někoho od nás – za zálohu, samozřejmě, nikdo nám nepůjčí svůj lokál jen tak. Nebo si to tady můžete obstarat sám, jak chcete," rozhlédl se kolem sebe. "Jste první, koho se ptám. Taková ohraná věta, ale dali mi na vás pifku, víte. Místní. Že jste takový pohodový." |
| |
| Hrad -> Hodovní Síň Vejdu do Hodovní síně a pronesu. Dobré ráno Veličenstvo. Pak ještě pokývnu ostatním šlechticům na pozdrav a rozejdu se ke stolu. Těsně před ním se zarazím a zastavím se. Očima pátrám kam se mohu posadit. Když pak ale zaslechnu Zaryna tak se rozejdu k němu. Děkuji za pozvání Výsosti, bude mi ctí s vámi posnídat. Čekám až si Zaryn něco veme k jídlu, abych nevypadala nezdvořile. Mezitím podezřívavě pozoruji přísedící šlechtice. Hmmm, to by mne zajímalo co tu řešili, přeci jenom, vypadají že přijeli v noci a zdaleka. Pamyslím si a očima mimoděk zalétnu ke vchodu do síně. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro A stejně tak, jak bylo řečeno, nesou dva z nich pytle s jídlem v sedlových brašnách. Vyrazili jste na cestu. Imannor říkal hodinu, možná víc, ale jak jsi vyslechla od jednoho z mužů - zřejmě zde zastává post vůdce - vezmete to zkratkou. Pro všechny případy. Délka cesty se možná zmenšila, ale ve výsledku se zdálo, že jste jeli stejně dlouho, což bylo k vzteku, protože jste se proplétali mezi mladými stromky, které vás švihaly do těl i obličejů, museli jste projet dvěma menšími říčkami, což pro mnohé znamenalo do půl lýtek mokré kalhoty. Koně byli uštvaní, od huby jim šla pěna a celí se lesknou potem.. jak se pach potu mísil s vůní lučního kvítí, objevila se před vámi louka, skrytá v hloubi lesa. Zde už čeká šest jezdců i s vyvernami, jejichž štíhlá těla připomínají hady se dvěma nohama a silnými, blanitými křídly. Původ jezdců je jasný – drowové. Jeden z nich, nepříliš vysoký, ale s jakýmsi osobním zvláštním kouzlem, které ostatní loutky erosích žen postrádají, se vydá přímo k vám. Všichni vypadají jako vojáci, ale sama víš, že zdání může klamat. "To je ona?" podíval se na vůdce vaší skupiny a kývl k tobě hlavou, jeho druhové si tě nevšímají. Dostalo se mu krátké, stručné odpovědi. Osobní kouzlo přebíjí jen fakt, že tě nevidí zrovna rád. Připomíná to tvou nechuť k mužům, ale u něj není jasné, zda-li je to kvůli tomu, že jsi člověk nebo žena. Snad obojí. "Jsem Mevdir a mým úkolem, dle dohody, je dovést vás do Dariasu," představil se stroze, bez příchuti. Z jeho mysli se dá jen těžko číst, vše je zmatené a nejasné. Tví muži zatím donesli vaky s jídlem. "Poletíte se mnou. Snad to na lidskou ženu nebude příliš," dodal jedovatě. |
| |
| Hrad - hodovní síň; Azraell "Jen si vezměte, já dnes nemám na snídani ani pomyšlení," omluvil se Zaryn a aby svá slova dokázal, přisunul k tobě jeden z táců s jídlem. Gesto nehodné budoucího krále, ale stále přijatelnější, než-li omluva. "Právě jsme mluvili o letošních daních, mohli bychom je snížit, co říkáte? Příštím rokem je zvednout do původní výše, ale nyní lidem ulevit," krátce se pohledem setkal on a šlechtična, která se mile usmála. Zřejmě se podporovali navzájem, zatímco její manžel byl proti. |
| |
| Hodovní síň Vemu si trs hroznového vína a tiše naslouchám. Když Zaryn promluví o snížení daní překvapené nakloním hlavu na stranu. Tiše vydechnu a začnu přemejšlet co dnes podniknu. Tak co dnes podniknu? Momentálně mne nic nenapadá, možná že kdybych zašla do knihovny, tak bych tam něco našla. Na tváři se mi usadí lehce nepřítomnej výraz a já jím jen automaticky. Po chvilce se natáhnu po svém poháru naplněném pitím. Nenápadně a zadumaně se pohlédnu na Zaryna, ale zas se odvrátím. Mám obavy že se stane něco špatného. Vzdychnu a na chvíli zavřu oči, není mi zrovna nejlépe. |
| |
| soukromá zpráva od Teleri pro Pohlédnu na něj z pod dlouhých řas a usměji se na něj. Voněla jsem po Zimolezu, mrknu na něj a rozzářeně se usměji. "Hned to bude."řeknu a pustím jeho ruku. Přebehnu k brašně se svými věcmi a zkontroluji jesli mám všechno. Loutna byla zabalená v mích náhradních šatech. Mám vše a tak si hodím brašnu na záda a pak zkontroluji jestli mám matčin dopis. Opatrně ho vytáhnu z kapsy a přitichnu k němu, smutně se usměji a zase ho schovám. Podívám se na Doriana "Voní po mamince."vysvětlím mu proč jsem to udělala. Ale pak se smutek ztratí a já se zase těším na to až budeme venku. "Takjo. Jsem hotová. Můžeme jít."přicupitám zase k němu a vezmu ho za ruku "Bude to úžasný den."ujistím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Dorian C'Scyth pro dovolím si další malý kompliment, vezmu svůj měšec a chvíli se v něm přehrabuji, abych přepočítal peníze. Moc jich nezbývá, ale bude to stačit, tím jsem si jist. Nabídnu místo ruky své rámě a vyprovodím Teleri z hostince jako dámu. |
| |
| Drarias Všimnu si, jak se přehrabuje ve svém měšci, zatvářím se provinile "Omlouvám se, Doriane. Nemusíte za mě nic platit. Já mám nějaké peníze."ujistím ho, že není nutné své peníze kvůli mne obětovat. "Už tak jsi ke mě štědrý tolik, že si to snad ani nezasloužím." Vyjdeme spolu ven z hostince a já se potěšeně nadechnu stále ještě chladného vzduchu rána. Nejkrásnější část dne, jak jsem ráda o ránu tvrdila. Obyčejně jsem na nohou už od pěti hodin někdy šesti, takže na rozdíl od jiných jsem již čilá a plná života. |
| |
| Darias - cesta na tržistě Odmítavě zavrtím hlavou. "O nic nejde. Já si běžně nocleh nenajímám, peníze vůbec používám jen málo, v poslední době," uklidním ji. Mohlo mě to napadnout, že k něčemu podobnému dojde, ale kdy naposledy jsem nebyl sám..? "Jen to není královská suma, to je vše. Jídlo, loutnu a nocleh za to ještě obstaráme," chytím Teleri pevně kolem pasu a přidám do kroku. "Umírám hlady." |
| |
| Hrad - hodovní síň; Azraell Rozhovor se ubírá do nikam, žádný kloudný výsledek. Nakonec, pokud bude králem, nemusí se jich na nic ptát. "Jak byste ulevila našim lidem vy, Azraell?" otočil se k tobě, zatímco se po sobě starší manželský pár zlobně podíval. Mají jen kousek od hádky, ubohé. U královského stolu.. |
| |
| Darias - Cesta na tržiště "Oh... "vydechnu "Dobře. Ale přece jen... bych se ti měla nějak odvděčit za to, jak jsi na mě hodný, drahý Doriane."trvám si na svém. "Jen mě nenapadá co... ale já něco vymyslím."ujistím ho. Usměji se, když se zmíní jak velký má hlad "Neumírej. Byla by tě škoda, Doriane."stisknu jemně jeho paži. |
| |
| Darias – všichni Všeobecné veselí protne zděšený výkřik, těch, kteří uzřeli stíny jako první. Kousek od brány, nad tržiště, se vznesla mohutná oplátovaná vyberná s jezdcem na svém hřbetě, koho nezaujal stín na obloze, toho připravil o klid její hlasitý, divoký křik. Všichni byli v šoku, někteří víc, jiní míň, podle toho, zda brali varování od jednookého mladíka vážně či ne. Většině však chvíli trvalo, než si uvědomili, co se děje. Vojáci na tom nebyli o moc lépe. Když se konečně vzpamatovali, rozeběhli se varovat ostatní, tedy většina, protože k sídlu krále je to daleko a Zarynova dosavadní bezstarostnost by klidně mohla způsobit, že by vyverní křik považovali za hloupý žert. Navíc muži jsou často líní, natož aby vážili cestu k oknu od rozehraných kostek. Krucinál! Napadlo nejednoho z vojáků. Nástup lučištníků byl poměrně rychlý, ale museli jednat v zájmu lidu – z počátku tedy stříleli střídmě. Vyberná začala prudce klesat k zemi, přímo na trh a okolní zdi, na kterých nervózně postávali lučištníci. V tu dobu byl už dávno vyhlášen poplach, zvony rozezněly město stejně jako řev hrubých jenských hlasů a téměř všichni obyvatelé se rozeběhli ke svým domům nebo ti chytřejší k nejbližším stavením, která by mohla něco vydržet. |
| |
 | Krásné tržiště v Dariasu Kdy jsem dorazila, na tom nezáleží, důležité je, že jse tady. Už skoro hodinu procházím mezi stánky, od bylinkářky k bylinkářce, prohlížím si lahvičky, nožíky na bylinky, plátěné pytlíky a levné látky. Mé bílé šaty by zasloužily vyprat. Vyměnit, to je lepší výraz. Z původní kotníkové délky se chozením otrhaly až ke kolenům, takže odhalily štíhlé nohy ve starých sandálovitých křuskách. Z obličeje vyzařuje přirozené teplo úsměvu, do určité chvíle. "Co-," zamračeně se rozhlédnu a fakt by se mi ulevilo, kdyby to vycházelo od některého z těch páprdů kolem.Kouknu nahoru. Nemožné. Hlesnu si tak sama pro sebe ve své kulaté hlavince. "Útočí! No tak, darmožrouti, dělejte něco!" křiknu na stráže, které proběhnou kolem mě a sama si vyhlédnu jednu z vyšších budov v okolí a vydám se k ní, se svou holí pevně v ruce. |
| |
| Darias - Cesta na tržiště Ohromeně se zastavím, když začne ten frmol. Zmateně se rozhlížím a nechápu co se děje. Ohromeně zírám na temnou oblohu a... je to možné? Letícího koně s jezdcem? Že by stále byla opilá? Matka ji říkala, že někdy lidi třeba vidí bílé myšky nebo růžové slony. Ze zamyšlení mě však vytrhne to, jak lidé prchají, pak lučištníci a vojáci utíkají zburcovat snad celé město. Pak si uvědomím, že se chvěji strachem. Napůl zmateně a napůl polekaně zvednu oči k Dorianovy "Doriane... co... proč... co se to děje? Co jsou zač?"nechápu ten povyk a při tom vnímám strach obyvatel města a stává se mým vlastním. |
| |
| Darias-ulice Jen tak se dále procházím a rozhlížím se kolem. Čtyřnožka kráčí vedle mě a očividně ho již přestalo bavit neustálé proplétání se mezi nohami a ustavičné dávání si pozor na to, aby ho někdo nepřišláp a tak zvolil pohodnlější metodu. Jednoduše, když se zdálo, že na něho někdo míní ať už omylem šlápnout Čtyřnožka dostatečně hlasitě a výhružně zavrčí, načež se nic nevědoucí dotyčný lekne a Čtyřnožku pak dále obejde. Nad tímto poznatkem se jen pousměji, ale v duchu rozesměji. Najednou do mne někdo vrazí, je mi hned jasné že to žádný kovářský či hospodský hromotluk nebude, ale spíš dítě nebo dívka. Ukázalo se, že dívka a to ne jen tak ledajaká. Spanilá Elfí dívka jež do mě lehce vrazila a pak se jemným hláskem rychle omlouvala a nakonec ještě dodala prozbu. Napadne mě hned nekolik věcí. Může to být naprostá normální náhoda, to že do mne narazila druhá možnost je, že je to taková ta neviná zlodějka. Dívku si s úsměvem prohlédnu a změřím, navenek se tvářím usměvavě vevnitř jsem však podezíravý. Na nic nepřijdu a proto zvolím obojí najednou... "Nic se nestalo, nejsem přeci z cukru." řeknu s úsměvem. "Ó, no to je tedy špatné. V takovém davu si myslím, že pokud někde spadl prstýnek, už ho někdo má v kapse, jediná možnost je, že bychom dali přičuchnout k ruce na které jste prstýnek měla Čtyřnožkovi, teda mému pso-vlčímu příteli."řeknu s úsměvem, zůstávám napřímen, protože kdybych se sehnul a zůstal k ní zády, byla by to pro ni, pokud to tedy je zloděka, dobrá příležitost. Proto tedy čekám jestli zváží mou nabídku a pokud ano a dá přičichnout své ruky Čtyřnožkovi, hned jak to udělá řeknu "Hledej, hledej Čtyřnožko!" Tu se však stane něco co bychom předpokládali tedy velmi málo a já teda vůbec. Vyverna! Slyšel jsem o ní něco a proto, nepřímo propadám panice, ale starosti, jen chvíli nehybně pozoruji ten zjev na obloze, pak se, ale klusem vydám, nemyslíc na Elfku k domu na straně ulice. Chvíli jen tak sleduji co se děje a když uvidím lučištníky uprostřed tržiště něco mě napadne, při této myšlence se mi koutky zvednou nahoru v mírný a kutilský úsměv. Nevím sám, asi jsem dostal chuť tak nějak se předvést, což a to nemůžeme říci že ne, občas chce každý muž. Každopádně to taky nemusí vyjít, je to tak možná padesát na padesát, jestli trefim nebo ne. Teda toť to co si myslím já. Dále už nepřemýšlím a nestojím, vyjdu mírně z podúkrytí domu a přitom vytahuji luk a vkládákm na tětivu šíp. Snažím se v sobě uvolnit napětí které k této scéně neodmyslitelně patří, soustředit se, vyčkávat. Vypočítávám rychlost šípu a jezdce a taky kde poletí, jestli se nebude otáčet. Snažím se ještě trochu odhadnout vítr a pak, po všech urovnávání, když mi došly myšlenky na zdokonalení střely a jsem naprosto nejvíc přesvědčen, že by šíp mohl zasáhnou... ajo neřeko jsem na co mířím- mířím na jezdce, vím že ten asi moc neublíží, ale vyvernu přece mají lučištníci dole a já rozhodně vyverně neublížím víc než oni a proto mířím na jezdce, ten přece taky vyvernu řídí. Když jsem si tedy naprosto jistý správností okamžiku vystřelím... Modlím se s upřeným pohybem na dějiště a na šíp, zda zasáhne, či nikoliv. Cosi si mumlam pod zuby a zároveň pomalu zakládám nový šíp... Tref se, sakra tref se!! |
| |
| Darias - cesta na tržiště Brada vysoko nahoře, pohled upřený k nebesům, tělo napnuté jako málokdy. Pomalý, tichý dech. Strach, překvapení. "Drowové..," vydechnu zničeně a má tvář se stáhne nespokojeností. Pevně chytím Telerinu ruku, v jedné chvíli opravdu bolestivě, a táhnu jí rychle pryč. "Musíš jít. Musíš zmizet, hned!" rozhlížím se kolem sebe, ale i kdyby, bude mi to jen málo platné. Bude jich víc, jednou. Teď, nebo za týden, na tom nezáleží. Musí pryč. "Běž! Tímhle směrem! Utíkej a zastavuj se jen když se budeš moci schovat," ukáži zcela opačným směrem, než jsme včera přišli. Z toho směru totiž přiletěli a že vážili dlouhou cestu. "Dávej na sebe pozor, utíkej! Tady není už nikdo v bezpečí," zamračeně se na ni podívám, ale vím, že nemůžu jít s ní. Unikne, ale pokud někdo uvidí mne, půjdou po nás obou. |
| |
| Napadený Darias Když prohlásí, že to jsou Drowové otevřu ohromeně ústa a teď můj pohled spíš než strach nahradil naprostá fascinace. "Och!"vydechnu, když mě Dorian popadne až to zabolí. Začne mluvit o tom, abych utekla. Nelíbilo se mi to co říkal. Proč říkal "já?" proč neříkal "Mi?". "Doriane.. ne..."vydechnu a do očí se mi nahrnou slzy. Popadnu ho za ruku "Doriane. Pojď se mnou! Nemůžeš tu přece zůstat! Ne... jsi můj jediný přítel. Nechci... nechci o tebe přijít!"fňuknu žalostně. |
| |
| Darias; Innaya Nikdo si tě nevšímá až do chvíle, kdy vtrhneš do jednoho z domů a začneš hbitě stoupat po schodech, aby ses co možná nejdříve dostala na střechu. Jeho obyvatelé tě však nezastavili, jen zavřeli dveře na závoru a s bázní, kterou v nich vyvolal tvor venku, se za tebou dívali, dokud jsi nezmizela z dohledu. Příkré schůdky na půdu jsou vydrhnuté, ale málo používané. Podlaha na půdě je zaprášená a zápachá zatuchlinou a usazenými pachy jídel a kdo ví, čeho ještě. Na střechu to pak už byl jen kousek. |
| |
| Napadený Darias "Teleri..!" chci ji okřiknout, ale nakonec odvrátím pohled k nebi, aniž bych pustil její štíhlou paži. Jestli vás chytí, bude to jen tvá vina, Doriane ze Scythu. Jen a jen tvá. Se rty pevně přitisknutými k sobě kývnu směrem, který jsem naznačil už dříve, a sám udělám první krok. Potřebuji kabát, cokoliv, abych se skryl. Budu se schovávat abych.. proč vlastně? "Jestli se přiblíží, musíš utéct. Sama," dodám přísně, o tomhle smlouvat nebudu. A vlastně my nesmlouvali, jen jsem se poddal jejímu přání. Plášť.. Táhnu ji s sebou blízko u domů, vstříc městu a snad i bráně, abychom zmizeli. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| Darias; Dein Zakmitala dlouhými řasami a zvonivě se zasmála. "On, že by jej našel?" byla překvapená a pobavená zároveň, a k tomu všemu v tom viděla svou naději. Opatrně natáhla k Čtyřnožkovi ruku a nechala si ji očuchat. Poté se znovu zasmála a šířila kolem sebe vůni květin. "To máte šikovného pejska," dodala ostýchavě. A bohužel to byla jedna z posledních hezkých věcí, které ti spanilá dívka řekla. Jakmile obrátila svůj pohled k nebi, tiše hlesla a zakryla si ústa rukou. "Zachraňte se!" špitla rychle, když se sama dávala na útěk. V té větě bylo cosi hřejivého místo znepokojení, snad mají elfové opravdu nějakou podivnou moc, kterou jiní postrádají. Čtyřnožka zaštěká, stáhne ocas mezi nohy, ale povzbuzen tvou odvahou a touhou předvést, co umíš, krátce zavrtí ocasem ve spokojeném gestu. Šíp vyletí vzhůru o něco později, než ty patřící vojákům. Je rychlý, téměř přesný, ale v té rychlosti a mrštnosti zvířete, i když je zatíženo pláty, jezdce mine a odrazí se od jedné z kovových částí. Druhý šíp mine úplně, ne však tvou vinou, ani šikovností vyverního jezdce, pouhý poryv větru. |
| |
| Darias - všichni V jediné hrozné chvíli, se nad hradbami města na různých místeh objeví pět dalších vyvern s jezdci a protože pozornost vojáků v první chvíli zcela upoutala vyverna první, trvá jim, než si všimnou. Většina jejich útoků je však marn. Šípy létají vzduchem, sem tam se odrazí a několik jich našlo cíl v dračí kůži, ale nejedná se o žádné vážné zranění. Jezdci zůstávají bez jediného škrábnutí. |
| |
| Napadený Darias; Teleri a Dorian Dorian spěchá, ale brzy zpomalí. On by rychlé tempo ještě několik chvil udržel, ale byl jsi vědom toho, že ty ne, a nebylo jeho zájmem unavit vás natolik, abyste se udýchaní svalili těsně před cílem.. před cílem, který se zdá být v nedohlednu. Pospícháte kolem jednoho z domů, když všeobecný chaos a částečnou vojenskou morálku, která se dosud nerozpadla - a bylo by trapné, kdyby ano, protrhne prasečí kvíkání. U jednoho z domů byl zřejmě chlívek, jeho dveře někdo vysadil z pantů, nebo vypadly, a pod nimi se zmítá přední část malého selátka, které nemůže ven. O vteřinu později kolem vás proběhne vyděšená svině, dosud schovaná v bezpečí přístřešku. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro ukázal víc do boku a ruka s těžkým kladivem dopadla na kovadlinu. Hřbetem druhé si otřel zpocené čelo. "Můžu vám nějakou udělat, ale bude to trvat tak dva dny a bude draž..," zarazil se, ohlédl.. a zbledl. Všiml si útoku, byl to krátký pohled, protože okolní domy mnohé zakrývají, ale vyverní výkřik byl dostatečně slyšitelný. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro |
| |
| Napadený Darias Uleví se mi, když jde se mnou. Tolik jsem se bála, ale víc než úočníků tak toho, že by mě mohl Dorian opustit. Věděla jsem, že bychom se nemuseli už nikdy setkat. Klopýtám vedle něj a snažím se udržet s ním krok. Zatím co jemu stačil jen jeden já musela odcupitat dva. "Dobře..."souhlasím s ním a pak mě něco napadne "Jestli... jestli se rozdělíme... Tak mě budeš moci najít v sídle Ardusanů.. tedy pokud ti.. ti... Drowové neobsadí město.. a taky pokud mě budeš chtít vidět."mluvím trhavě, protože jsem zadýchaná. Srdce mi bušilo jak splašené a doufala, že se nebudeme muset rozloučit. Uslyším prasečí zakvičení. Ihned otočím hlavu za tím žalostným zvukem. "Och... Doriane počkej!"vydechnu a vyprostím ruku z jeho sevření. Rozběhnu se k chlívku "Ty malinkej chudáčku. Neboj se už jsem u tebe miláčku."řeknu když k selátku přiběhnu. Dveře zvednu a nechám je padnout na zem vedle sebe, pak se skloním a vezmu nebohé selátku do náruče "Ach ty můj malinký chudáčku."pohladím malé prasátko a rychle se i s ním vydám zpět k Dorianovy. |
| |
| Darias Když šíp mine tiše zakleji. Už chci zakládat nový šíp, když tu se oběví dalších pět drowů na vyvernách. Zakleji ohromeně znovu rychle zvážím všechno možné, jestli utíkat za elfkou do bezpečí, nebo se postavit blížícímu se nebezpečí. Dlouho váhám. Strácím tak mnoho času ve kterém bych již mohl dávno jednat. Neustále se otáčím do uličky kde bych asi utíkal a na blížící se drowy. Nakonec se rozhodnu. Svraštím obočí a vyhlídnu si jednoho z blížících se drowů. Toho jež letí nejvíc mým směrem, dívám se na něj, přimhouřím oči a koutky úst mírně zvednu. Tak jo... tak jo! říkám si. Nyní jsem se však již vzpamatoval. Rychle zakládám nový šíp, ale na drowa se nepřestávám dívat. Nyní už na něj mířím, pomalu lehce, co nejpřesněji. Má v plánu vypálit první co nejpřesnější a pak rychle za sebou, jak nelépe to dokáži vypálit další, další a další. Přesnost, rychlost, dokonalost, sílu. Přesnost, přesnost, přesnost, přesnost, přesnost... říkám neustále a snažím se míření co nejvíce zdokonalit zarovnat s větrem i s jeho poryvami, s dráhou jestce tak aby se v daném místě v daný čas střetli. Nelehký úkol, avšak ne nezvladatelný. Můžu to dokázat. Ano, můžu. řeknu si, víc se usměji a pak řeknu nahlas sám pro sebe "A já to dokážu" dodám si odvahu, zádami mi projede mražení, ne však strachem. Naposledy důkladně zamířím, snažím se netřást hýbat se jen podle požadavků k dokonalosti střely. "Prosím!" řeknu a vypálím. Dále dělám přesně to co jsem si naplánoval a "do rytmu" při každém vloženém šípu a velmi krátkém zamíření si řeknu Rychlost, rychlost, rychlost, rychlost... Přestanu, až teprv když bude drow moc blízko, až se to stane stáhnu se ke zdi jednoho z domů... dále dělám akci jen podle činnosti drowa jež sedí v sedle vyverny... Zbabělec.. řeknu si... |
| |
| Darias - útok Pět wyvern i svými jedzci tiše a rychle přeletělo přes prostranství před hradbami, když pak ale doletí k hradbám už nejsou zdaleka tak tiché. Buď se usadí na hradbách, na některé z věží, nebo létají kolem, podle toho jak jsou jejich jednotliví jezdci zvyklí bojovat. A devastují vojáky, kteří se stihli organizovat, chápají je do pařátů a trhají, zubaté tlamy na dlouhých krcích hbitě odkusují hlavy, obrovská křídla vytvářejí poryvy větru které schazují vojáky z hradeb. A i když by se mohlo zdát že největší zhoubou vojáků jsou právě obrovská zvářata není to nic v porovnání jakou zkázu do toho všeho zasívají právě jejich drowí jezdci. Přesně kontrolují své zvíře, navádějí jeho útoky na nejzranitelnější místa jednotek, a sami přitom střílí z luků, vrhají oštěpy, nebo hůř. Vzduchem se mihne kovový kotouč ostrý jako břitva odsekne hlavu jednomu z vojáků, ale nestavuje se letí dál a projedy končetinami ještě dvou dalších, než se zaryje do hrudi čtvrtému. Jezdec se jen pousměje a začne nabíjet další. Krom vojáků demolují i strategickou infrastrukturu, věže se balistami, které by wyverny mohli nějak vážněji zranit. Jezdec největší wyverny z těch nových pěti už stačil rozhodit pár len s háky, chvíli létal kolem než se háky pevně zachytili o nějakou část hradeb, pak lana přivázal ke speciální konstrukci na svém sedle a pobídl své zvíře, zvuk trhajících a bortících se hradeb lahodil jeho sluchu. Další jezdec zas nejdřív počkal až se vojácí trochu seskupí a zaměří na něj, než rozpoutal své osobní peklo. Když zápalné láhve se speciálně uprvenou směsí oleje dopadnou na zem rozhoří se oheň který se nedaří hasit ani vodou, a samozřejmě nestravuje jen vojáky, ale i budovy , na které nějaká z těch láhví náhodou přístane. Na druhé straně města někteří z jedců už dokonce vyskočili ze svých sedel. Asi neobrněnější wyverna z těch pěti nových do vojáků na hradbách vyloženě narazí, a setrvačností se smýkne mezi a po nich, pak se ale zvedne a otřepe, očividně úplně v pořádku. I když zvláštní, je tenhle způsob přistávání rozhodně dost smrtící pro cokoli co se ocitne v dráze wyverny. Ze zvířete pak seskočí stejně obrněný drow a začne velkým kladivem odhazovat už tak nárazem wyverna rozhozené vojáky. Posledního z nových pěti členu drowí letky je těžké pořádně postřehnout. Jeho zvíře je nejmenší a neskutečně hbité, dá se říct že taky vlétává mezi vojáky, jenže docela jiným způsobem, vletí do chumlu jen aby z něj v pařátech vythlo jednoho nebo dva vojáky, vyletí s nimi do vzduchu a odhodí, trochu to působí jako by si wyverna vlastně jen hrála. Kdo se na ni zaměří pozorněji si pak všimne ještě jedné zvláštnosti, není jejím sedle není žádný jezdec, ale jestli už přilétla bez něj, nebo kde jezdec je těžko říct. |
| |
| Darias – hospůdka Poslouchám výstředního mladíka a mezitím mu naliji medovinu. Když domluví, chvíli přemýšlím. “Dobrá, půjčím vám hospodu, peníze zatím neřešte. Přijďte tak hodinu před začátkem zábavy a domluvíme se na podrobnostech. A teď už mě omluvte, musím se věnovat hostům. Ještě se uvidíme.“ Zvednu se a začnu chodit po lokále a obsluhovat hosty. Nakonec jsem i rád, že se tu ukázal. Peníze se hodí vždycky a z tohohle kouká hodně zlata. Lidé utrácí, aby se bavili. Z práce mě vytrhne řev. Ten neuvěřitelně známý, jakoby z nejtemnějších částí paměti vycházející děsivý řev. Ihned pochopím a stačí jediný pohled z okna, abych se ujistil, že jsem se nezbláznil a že si nepředstavuji něco, co se odehrálo dávno a co je dávno také pryč. Pustím sklenici, kterou právě držím v ruce, na zem, kde se roztříští na tisíce střepů a vyjdu ven z hospody, jako bych stále nebyl schopen to pochopit. Musím domů... Musím ihned domů... Myslím, že by nebylo správné nechat hosty v hostinci jen tak, proto vstoupím dovnitř a řeknu jednoznačnou větu. “Zůstaňte tady, nechoďte ven.“ S těmito slovy za sebou zabouchnu dveře a vyrazím směrem domů. |
| |
| soukromá zpráva od Athan-ver pro Proplétám se mezi lidmi a snažím se co nejrychleji dostat domů. Mezitím se nad město dostane dalších pět draků, proto se snažím ještě zrychlit. Občas proběhnu nějakou volnější uličkou, abych se dostal domů co nejrychleji. Když se mi konečně podaří dostat k sobě, rozrazím dveře a zabouchnu je za sebou. Hned zamířím do svého pokoje, kde otevřu skříň a odundám vršek jejího dvojitého dna. Vytáhnu dlouhý předmět nedbale zabalený do tmavé látky, ovšem dokonale schovaný. Látku strhnu a koženou pochvu ukrývající krásný meč, které se ze záhybů látky vykutálí, si připnu k opasku. Vyběhnu z pokoje a zamířím na střechu svého domu, odkud bych měl dobrý výhled. Tady si kleknu a rozhlédnu se, zda mě nikdo nevidí, případně se přesunu na střechu jiného domu, odkud bych nebyl vidět, ale měl bych dobrý výhled na oblohu. Sleduji létající zkázu nad městem, a když se nějaká z vybern přiblíží, zavřu oči a zvednu k ní obě ruce. Použití magie se nadá zapomenout, cítím se najednou volnější než za celou tu dobu, co jsem byl v Dariasu. Nikdy bych si netroufnul magii použít zde, nechtěl jsem riskovat prozrazení. Jenže k drowům cítím odpor a k těm stvořením, na kterých si tu létají nad městem ještě větší. Cítím energii, která se uvolňuje před mýma rukama, otevřu oči a spatřím zvětšující se ohnivou kouli. Namířím rukama na jezdce draka, který je nejblíže a pokusím se odhadnout vzdálenost a kam vyberná poletí, abych ho trefil. Když má ohnivá koule v průměru asi třicet coulů, vystřelí k obloze. Schovám se za jeden z komínů a sleduji plameny letící k obloze a jezdce, na kterého jsem mířil. |
| |
| soukromá zpráva od Wolf pro S tím seberu tři oštěpi, sekeru a jdu ven, bleskově vašplhám na nějakou vyšší budovu a skrčím se za komín, pak si nadhodím oštěp a když mě míjí jeden z draků, vstyčím se a hodím ho do, respektive pod místo, kde vrchní čast křídla s kostmi zaúsťuje do trupu. Oštěp nespůsobí smrtelné zranění, ale rozedře jemnou kůži křídla a zabrání mu v máchání. Drak to samořejmě po chvilce překoná, ale v zástavbě to nemůže vybrat a překlopíse a ve spirále narazí do budovi nebo do střechy. Já zvednu druhý oštěp a čekám až přiletí další srovnat úšty za svého druha. |
| |
| Napadený Darias Na kvičení nereaguji, zvíře se z toho dostane, nebo zemře. Rozhodně pro mě jeho život neznamená tolik, jako život dívky, se kterou jsem strávil už víc jak den. Bohužel mám podobný názor jen já a Teleri nestihnu zastavit, když se mi vytrhne. "Teleri! Teleri, kam..?!" zakřičím za ní a i přes šedavou barvu kůže zrudnu vzteky, když mi dojde, že riskuje kvůli zvířeti. "Zbláznila ses?!" vyjedu na ní, znovu ji popadnu za paži a táhnu ulicí dál. "Je to jen sele! Nemůžeš kvůli každému zvířeti v nouzi riskovat život!" |
| |
| Napadený Darias Zamračím se na něj a selátko pevně svírám druhou rukou "Každý život je důležitý. Jeho život není o nic méně důležitý než tvůj nebo můj."namítnu a nechápu, jak to může říci. "Kdyby to nebylo sele, ale malé dítě to by jsi už zastavil a pomohl mu, ne? Já životy tolik nerozlišují. Skočila bych do ohně jak pro člověka, tak i pro zvíře i kdyby to byla jen slepice."vysvětlím mu své pohnutky. Dál už nic neříkám, šetřila jsem si dech k rychlému kroku, skoro běhu a snažím se udržet jednou rukou u sebe růžovoučké selátko. |
| |
| Útok na Darias Doufám, že tohle by udělal každý čaroděj ve městě. Jestli ne, budu vypadat jako totální idiot, ale alespoň s malou mocí. Pevně sevřu prsty kolem hole, jak už to tak ti největší machři mají ve zvyku, a její konec namířím k obloze, což je mi úplně k ničemu. Takhle to nepůjde, prostě ne. Nápad mířit zamítám. Vzpomínej, ty huso hloupá! Nějaké větší kouzlo, účinější při.. rozptylu a pohybu. Rozpytyl pohybu, to je zase kec.. Mírně se rozkročím, protože se jednak nekryji komínem ani jiným výstupkem, jednak stojím na nepříliš udržované střeše. Jestli odtud spadnu, budu tuhá stejně, jako by mě sežrala jedna z těch ještěrek. Natočím hůl o dvacet stupňů doprava, čistě pro pohodlí a jak se říká - abych se mohla cítit důležitě, a s tichým mumláním nejrůznějších nadávek pro svou neschopnost vykouzlím pár větších šípů, které směruji zhruba tam, kde se pohybuje "ohnivý jezdec". |
| |
| Darias – útok; Dein Co jsi viděl, netrefil jsi, ale zároveň jsi ztratil z dohledu tolik šípů, že jsi klidně vyvernu nebo jezdce mohl zasáhnout. Nic tomu sice u jezdce nenapovídá, ale drowové by mohli mít tvrdý kořínek. Jenže nejsi jediný, kdo se snaží jezdce i zvíře zasáhnout a čím více vám podobných je, tím větší se zdá být šance pro zásah. V kůži první vyverny uvízlo několik hrotů šípů, ale všechny na nedůležitých místech, které se zahojí bez následků na zdraví. Leda, že by byly šípy otrávené. Lépe to vypadá u jednoho z dalších jezdců, toho s kovovými kotouči, jehož zvíře jsi trefil do horní části nohy. Přesto se vyverna po šípu ani neohlédla. Min zatím zmizí z tvého dostřelu a pustí se do vojáků, kteří jsou ostatně prioritním cílem všech útočníků. |
| |
| Darias – hospůdka; Athan Jste úžasný! Prostě skvělý! Díky vám moc! zvolal podivím šťastně a pořádně si lokl medoviny, jako by už několik dní nic nepil. Nakonec se zašklebil jako dítě, kterému dali vypít ohavně hořký odvar. Jak reagoval na útok, to už netušíš. Zřejmě se stejným děsem, jako ostatní.. vypadal na to. |
| |
| Napadený Darias; Teleri a Dorian Poloviční drow už nic neřekl, zřejmě se bál, že by mohl říct další věci, které by se jeho společnici vůbec nelíbily, takže jí jen táhl dál. Bohužel jste nedošli moc daleko, když se několik metrů před vámi rozprskne na zemi oheň zabraňující vám průchod dále. Můžete se jen vrátit nebo se schovat do nejbližších stavení. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Tedy, trefil jsi, ale oštěp se proti vší logice odrazil od jedné z části brnění a spadl na zem. Aspoň, že jsi nezasáhl nějakého toho kolemjdoucího. Žádný z jezdců si tě nevšímá. Většina útočí na vojáky, jen jeden se vrhnul proti hloupé čarodějce. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Nejblíže k tobě byl bohužel jezdec se hbitým tvorem pod zadkem, takže se v prvních chvílích zdálo, že jakákoliv tvá snaha bude marná. Jenže to hned neznamená, že bys nutně musel minout. Těžko říct, jestli to bylo štěstí, náhoda nebo v tom byl další neplánovaný kousek magie, ale zasáhl jsi alespoň ocas vyverny. Ta sebou cukla, prudce se otočila po ráně, snad v záchvatu vzteku a bolesti, aby odehnala nepřítele. Ono bolestivé zranění ji evidentně vyvedlo z míry. Jezdec z jejích zad zmizel. O kus dál si můžeš povšimnout rudovlasé ženy, která se nekryje. I ona útočí kouzly, jen řekněme, že méně nápaditými. |
| |
| Útok na Darias; Innaya Myslela jsi to možná dobře, ale ve chvíli, kdy k nebi vyletěla ohnivá koule, šlo všechno proti tobě. Nejsi sice jediná, kdo je na střeše nebo jiné vyvýšenině a brání město a jeho obyvatele, ale jsi jediný čaroděj v dohledu, takže se nemůžeš moc divit, když se popálená vyverna vydá tvým směrem s dost krvelačným pohledem, ale to uvidíš až za chvíli, jen co bude blíž. |
| |
| Darias - všichni Obecně se nezdá, že by šípy byly vůči vyvernám nějak účinné. Sem tam je škrábnou, zabodnou se, ale víc je těch, které jen proletí a při troše štěstí pro "záporáky" zabijí některého z vojáků nebo prchajících obyvatel města. A že ještě pořád dost těch, kteří běží dál, než ve skutečnosti musí. Zato útok jezdců je více než ničivý. Krev nevinných a bránících Darias se už do země vpíjí na mnoha místech, na ulicích a hlavně kolem hradeb leží desítky mrtvých nebo zraněných.. ano, i za tak krátkou chvíli. Útěchu vám dává jen to, že stále zbývá dost bojeschopných a jak se zdá.. .. ano, na jednom místě k nebi skutečně vyletěla ohnivá koule, ale její stvořitel je v nedohlednu. Tento útok byl mířen k nejhbitějšímu členu letky a vyverně byl spálen kus ocasu. Ne zcela, ale musí to slušně bolet, protože vyverna je vyvedená z míry. Jezdec z jejích zad zmizel, neznámo kdy přesně. Kouzlí i Innaya, nekrytá, a ačkoliv si za svou oběť zvolila někoho jiného, je považována za toho, kdo vyslal ohnivou kouli. Zvíře se tedy pro ní vrhá s jediným cílem - zabít. Dále je tady jezdec, který se vyžívá v ohni. Ten byl zasažen jedním z mnoha stovek šípů do ramene, ale i tak pokračuje ve své zkáze. Hoří už mnoho domů, ulice jsou blokovány plameny, hoří i část hradeb, ač se to zdá jako šílenství. Lidé křičí, bědují. Plameny se šíří a hrad, jak se zdá, tápe ve snech, protože kromě vojáků, kteří brání město, se nic neděje. Nejobrněnější z pěti nových jezdců i jeho zvíře má svůj boj a ten se zaměřuje hlavně na vojáky. Jak se říká – dostaň městskou stráž, město se ti poddá samo. Nebo se to neříká, ale rozhodně to vypadá, že se toho drowové snaží držet. |
| |
| Hrad; Hodovní síň Když uslyším Vyverny, tak se my na zátýlku zježí chloupky nenávistí. Poblednu a pohlédnu na Zaryna, který je zticha. Veličenstvo? Jste v pořádku? Optám se prince a po očku sleduju k smrti vyděšený šlechtice. Tss, bojej se zbytečně, pokud se sem nikdo nedostane. Hledím na krále, ale když se ozve dalších pět vyvern, tak se neudržím. Omluvte mne prosím. Ozvu se tiše a pak vyklouznu nejen ze síně, ale rovnou z paláce. |
| |
| Darias - útok, Min Šípů si nijak zvlášť nevšímám, Warrose sama ví nejlépe jak se jim vyhnout, a jediného osamělého střelce ani nemám šanci zahlédnout. Jsem někde nad středem města a pozoruju hlavně počínání ostatních. A přese všechny pochybné úspěchy mi přijde málo efektivní a hlavně pomalé. Warrose vydá druhý srdce rivný křik. Znamená jediné, změnit taktiku. Pak se spustí dolů směrem na tržiště. Je to rychlý téměř štřemhlavý let, a až pochých několik metrů těsně nad zemí Warrose mohutně mávne křídly aby zabrzdila ve vzduchu. Dlouhé kopí se vší silou ještě při střemhlavém letu zabodne do jednoho z lidí na tržišti, útok na nikoho vyloženě nesměřuji, ale dítě by bylo lepší, nicméně nabodnutý na kopí nakonec skončí první kdo bude po ruce. Wyverna pak po zbrždění klesne o něco více, při jejím pohybu se i kopí zabodne hlouběji do nějspíše už mrtvého těla, až nakonec projde skrz a zabodne se hluboko do země. Drowí standarta na koncí kopí se začne třepotat ve větru. Warrose přistane, dalším mohutným máchnutím křídel, které nespíše srazí přilíš blízko nacházející se lidi k zemi a smete několik stánků, pokud se někdo nacházem přímo pod ní už jsem v něm zabořené její pařáty - minimálně rozšlape pár kiosků - a ti kdo byli na dosah nejspíše přišli o hlavu když bleskurychle scvakla čelisti na dlouhém krku. Když už všechny na dosah zabila vydechno mohutný oblak něčeho podbnému zelené mlze, která se téměř jakoby rozleje po zemi po tržišti, mezi uličkami ale i skrz stánky. Rozleje se daleko a rychle a rozplývá se pomalu. Seskočím, ať je efekt wyverního dechu jakýkoli na mě asi nemá vliv. Vytáhnu krátký meč a začnu popravovat paralizované obyvatele, přednostně ženy a děti. Nijak zvlášť rychle ani nijak zvlášť hezky, vcelku si dávám záležet, odřezávám hlavy a končetiny, vyřezávám srdce, plíce, játra, párám břicha a střeva. Jestli postřehnu někoho kdo wyvernímu jedu odolává, podle potřeby založím šíp do luku a vystřelím, většinou mířím na nohy, nebo do ramene, nechci je šípem zabít, jen přidat jed ze šípu k jedu wyverny a až se k němu dostanu popravím je podle svého. |
| |
| Darias - útok, Pět jezdců Jamile ostatní letci uslyší křik wyverny jejich velitele začnou měnit strategii, hlavně více spolupracovat. Cutter, drow s vrhačem kotoučů se rozletí směrem k Hammerovi, obrněnci s kladivem, tak taky nechal drcení kostí vojáků a s nevídanou lehkostí vyskočil na svou wyvernu a ta se vznesla k nebi. Letí směrem k sobě, a mírně při tom krouží, obhlížejí město. Pak se Hammerův ještěr snese střemlav dolů na jednotku lučištníů uprostřed města, jako už jednou předtím do vojáků wyverna vyloženě narazí a nejednoho při tom rozdrtí pod svým tělem a těžkým kovovým pancířem, Její jezdec seskočí, rychle smete kladivem několik nepozorných a než se z tho náarazu stačí osttaní pořádně zpamatovat znovu naskočí na své zvíře a vznese se opět k oblakům. Tímhle stylem začne útočit na početnější jednotky, drtivý úder a stažení se, nechá je se znovu zformovat a znovu udeří. Cutter zvolí podobnou, ale přesto odlišnou strategii, hledá skupiny vojáků, kteří se přesouvají ulicemi, aby podpořili ať už lučištníky nebo jinou z bojujících skupin. Snese se dolů, zablokuje ulizi a v úzkém prostoru začnou díky jeho unikátní zbrani jatka, kdyby se někdo chtěl příliš přiblížit chopí se svého jeho wyverna a cvaká čelistmi jak nejrychleji umí. Když se vojácí moc zabarikádují, nebo když se objeví lučitníci znovu se vznese aby na ně mohl zaútočit až se zas o kus pohnou, nebo najde jinou početnější skupinu, kterou by jeho zbraň zmasakrovala efektivněji. Blaze, letec který schazuje na město lahve s tekutým olejem si vytrhne šíp z ramene, vystryskne proud krve a krev začne silně z rány téct, drow se zapotácí, ale udrží se, vytáhne ze sedlové brašky lahvičku, vypije její obsah a zranění přestane krvácet a dokonce se začíná pomalu zacelovat. Pak pobídne svou wyvernu a ta se rozletí k polím za městem, nebude to trvat dlouho a ta se ocitnou v jednom ohni, kouř z nich by mohl být dobrým způsobem jak ztížit nepřátelským lučistníkům ještě více jejich střelbu. Reaper, který už potrhal hradby na důležitých spojnicích - a tak je pro vojáky téměř nemožné se po nich efektivně rozmisťovat, a musejí se přemisťovat městem kde je čeká Hammer s Cutterem - si našel nový cíl, městské sýpky, k nimž se rozletí. A jen co se obilí vysype ven bude mít Blaze novou stravu pro svůj neuhasitelný požár. |
| |
| Hrad - po klidné snídani Zaryn vskutku stuhl, vytřeštil oči a nějakou dobu se zdálo, že ani nedýchá. Neodpověděl, nezajímal se o město, tebe ani o vyděšený starší pár, který dlouhoé vteřiny tápal v myšlenkách, než jim došlo, co se děje, jen co se vzpamatoval, vyskočil ze židle a vyběhl ke dveřím. "Siral! Siral!" řval jak nejhlasitěji mohl, zatímco běžel chodbou k jejím komnatám. Princův hlas otřásal chodbami ještě dlouho po tom, co se vám ztratil z dohledu. Ani stráže, ani vy si nedokážete vysvětlit, proč tak náhlá a vášnivá reakce, ale to už máš své vlastní zájmy a vojáci svou práci a sice odvést šlechtice do pomyslného bezpečí a pak zastihnout prince, aby se ujistili ve svém jednání. Nikdo si tě nevšímá, každý má dost svého strachu, cesta před tebou je tedy volná, ačkoliv si můžeš být jistá, že brány k propuštění tvé osoby z hradu nikdo neotevře. |
| |
| Útok na Darias "Doprdele!" povzdechnu si, když vidím, že jasně minu a všechna momentální snaha je na nic.. a pak hlasitě zavýsknu. "Íííáá!" a to právě ve chvíli, kdy jsem se chtěla zapřít nohou o střechu, abych mohla odvrátit útok vyverny na mou osobu - kruci, kdyby se ten někdo ke svému ohni přiznal, takhle to schytám - a noha mi nejen podjela, ale tmavé břidlicové tašky se jedna po druhé začaly sunout k zemi a s nimi i já. Takže se jak široká, tak dlouhá, rozplácnu na střeše, jen abych se udržela a jak jinak - pustím hůl. Ta dopadne mezi došky na ulici. "Zatracená práce! Co tak dlouho dělaj, už měli dávno chcípnout! Místo toho..," jestli budu jako tupka otálet, tak mě to zvíře zabije. Brzo. Kde jsou ty veselé obrázky předchozího života? Mám jich hodně, potřebuju víc času, než obyčejní lidi! |
| |
| Darias Přes oheň nepřejdeme, jak by se nyní hodila znalost magie! A já jí vyměnil za.. ohlédnu se. "Zpátky! Musíme zpátky!" trhnu s Teleri, ale pak ji pustím a běžím napřed, jen o pár kroků. Hledám uličku, protože si nejsem jist, jestli se dá projít domy na druhou stranu. "Pojď!" vykřiknu směrem k Teleri. Oheň se brzy rozšíří na okolní domy a pak už bude možný jen ústup a to přímo do středu dění. |
| |
| Útok na Darias; Innaya Změna taktiky vyvern i jezdců ti přišla vhod, protože i raněná a vážně rozzuřená vyverna, kdo by nebyl, se spáleným ocasem, změnila směr a obletěla ve vzduchu kruh. Jenže břidlicovým taškám na střeše nikdo povel ke změně taktiky nedá, takže si dál pohodlně padají k zemi a tebe táhnou s sebou. Mohla bys sice vylézt výš, ale tak hrozí, že se střecha propadne úplně, nebo si to můžeš namířit o kus dál, kde se zdá být střecha v pořádku. |
| |
| Darias - útok; Min'Gael Dyrr Masová poprava pokračuje ve vší rudé kráse, sem tam světlejší, jindy tmavší. Podle toho, co stříká či dopadá na zem v kouscích. V dosahu "dechu" nebyl nikdo imunní. Jenže všude jsou takzvaní hrdinové, udatní obránci a zároveň blázniví útočníci - samozřejmě jim to nemůže mít nikdo za zlé, když jim jiní pobíjejí nehybnou rodinu a oni pak musí šlapat v jejich zbytcích, a právě ti se seskupili a následně rozdělili. Jedna - pěti členná skupinka - začala provokovat vyvernu, ale zároveň ustupují tak, aby šla za nimi a jsou připraveni utíkat před jedem. Druhá - tří členná - se vrhla k tobě, ze všech stran. Jsou to dva velmi udatní muži a jeden velmi hbitý, ale zato mladý, nezkušený. Tři strany, jeden cíl.. a je nutno říci, že výběr jejich zbraní je zvláštní - jeden mohutňák má dvě kabely, ze kterých hází vše, od nožů, dýk, po kusy kovu. Druhý, nejmladší, dva dlouhé tesáky. Třetí z mužů v průměru opravu silnou, okovanou hůl, kterou tě s chutí praští do boku, čímž tě srazí na zem. |
| |
| Darias Polekaně vykřiknu, když před námi vyšlehne plamen. Prudce zastavím a ustoupím. Bylo mi jasné, že tudy se nikam nedostaneme. Rozhlédnu se a pak se zadívám na Doriana doufaje, že něco vymyslí. A nezklamal mě. Hned našel jinou cestu. Rozběhnu se za ním, druhou ruku, kterou jsem měla už teď volnou, obejmu selátko, aby se mi lépe neslo a běžím co nejrychleji, abych jeho dlouhým krokům stačila. Podívám se krátce směrem, kterým jsme přišli a hned rychle pohled strhnu jinam. Na tu zkázu jsem se dívat nedokázala. |
| |
| Darias - útok, Min Warrose není hloupá, roztáhne křídla vznese se a přistane za pětičlenou skupinkou, a zříží jim cestu v tom směru, kam se ji snažili lákat. Pak začnou cvakat čelisti. Zakleju něco nesrozumitelného. Pak mrštím krátký meč, kterým jsem popravoval paralyzované obyvatele po jednom z útočníků, tom ne kterého nebudu muset při vrhu nějak zvlášť kroutit zápěstím. Pak vytáhnu šíp z toulce na zádech překulím se a skrábnu druhého z mužů do nohy. Toho co je nejblíž. Možná jsem se měl zaměřit na toho s tesáky, protože ten mě ohrožuje asi nejvíc, jestli jednu z těch zbraní dostane do některé ze špár mezi jednotlivými zbraněmi. Ale chtěl sem hlavně aby to bylo rychlé neměl sem moc čas uvažovat a orientovat se. Když by dva z nich měli být vyřazení pokusím se vstát, adamntin sice není těžký jako normální kov, ale moje zbroj je víc než mohutná, takže pořád na sobě mám nejmíň 25kg. |
| |
| Darias - útok; Min'Gael Dyrr Vyverna opravdu není hloupá, ovšem to samé se nyní dá tvrdit i o obyvatelích, kteří v jistých ohledech začali kopírovat vaše vlastní zbraně. Město, alespoň většinu, už nezachrání, toho si je zřejmě vědom i muž, který vyběhl z hostince za Warrose, v ruce lahev od vína do poloviny naplněná silnou pálenkou a hořící pochodeň. Nejdřív hodil lahev, která se ři nárazu rozbila a poté hodil i louč, načež zasažené místo okamžitě vzplanulo. Není to nic moc, ale jeden nikdy neví. Dva odvážlivci v té chvíli vyběhli a tesáky zaútočili tvorovi na nohy. Muž s holí je mrtev a pokud ne, za chvíli bude. Na další hrdinskou akci se už nezmůže. Muž s kabelou je raněn, ale jeho hněv jej popouzí k další akci, takže s hlasitým řevem vytrhne šíp, z brašny vytáhne dýku a vrhne se k tobě. Kov škrábne o kov, ale nic se ti nestane.. až na to, že tvůj pokus vstát byl marný, nyní na tobě navíc leží živý dospělý muž. Mladík s tesáky začal couvat. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian Jediná ulička mezi domy vede na druhou stranu, kam Dorian běžet odmítá, protože oheň se za tu chvíli už rozšířil a mohlo by to tam být stejně nebezpečné, jako tady. Místo toho se tedy věnoval dalšímu plánu. Zatáhl tě do jednoho z větších domů u kterého doufal, že bude mít okna i na druhé straně, a téměř se trefil. Sice zde nebyly okna, nepočítáte-li patro, ale byly zde dveře vedoucí na malý špinavý dvorek a nechutně zapáchající uličku. Odtáhl stranou vozík, který bys jinak musela přelézt, a s omluvným pohledem na tebe a selátko pokračoval dál, bude mu lépe ve tvých rukách. |
| |
| Darias Napůl jdu, napůl běžím, jen abychom se rychle dostali z města. Mohl to být kousek, ale teď kdo ví.. třeba se dostaneme ještě do větší šlamastyky a pokud ano, rád bych měl volné ruce pro boj, takže zachráněné prasátko nechávám v náručí Teleri. Zmírním krok, protože ulička před námi se zdá být klidná a bez překážetk, a otočím se. "V pořádku? Nestalo se ti nic?" zeptám se udýchaně. Zachraň ji! Zachraň tu dívku. Běž! šeptají mé myšlenky, ale tělo odmítá jít dál a žádá alespoň chvíli odpočinku. |
| |
| soukromá zpráva od Azraell pro Vyběhnu z hradu a mířím k brance v hradbě, o které vím jen já. Když vylezu za hradby tak mířím do asi tak kilometr vzdáleného lesa na mýtinku. Když tam po chvilce s pomocí magie dopajdám, tak si krátce odpočinu. Poté zvednu oči a zhluboka se nadechnu. Během jediné vteřiny ze mne vyšlehne prudká záře a já se přeměňuji do své dračí podoby. Cítím jak se mé tělo prodlužuje a mé ruce a nohy se mění do předních a zadních spárů. Poté ucítím jak mi ze zad vyrostly po vobří době křídla a radostně vzdychnu. Když záře zmizí, tak na mýtině sedí nebo spíše polosedí 25 metru dlouhá a 10 metrů vysoká dračice s temně rudýma očima a šupinama té nejčernější barvy. Tiše vzlétnu a ukryju se v mracích. Potí se vyřítím ku městu s čím dál větší nenávistí k vyvernám a drowům, které cítím ve vzduchu. Když tam dorazím tak ještě udělám kolečko v mracích a slabě nakouknu co se děje dole. Když shlédnu to krveprplití, tak nepříčetná vzteky zařvu. Vrhnu se střemhlavě dolů a jdu s přesnou ránou po jezdcích a vyvernách. Vře to ve mne jak v nevybuchlý sopce. Tak tohle ne vy nedomrlý napodobeniny mé vznešené rasy! |
| |
| Darias Zavrtím hlavou "Ne. Nic mi není. A ty? Jsi v pořádku?"zeptám se a starostlivě pohladím pašíka ve svém náručí. "Oba jsme v pořádku. Díky tobě."pousměji se a pak zhluboka vydechnu a nadechnu se. Bolest v boku zmizela. "Doriane... proč to dělají? Proč napadli město?"zeptám se a jdu k němu blíž. "Tohle jako sen... krásný sen... který se najednou změnil v noční můru. Něco takového jsem doma neviděla... boj, vraždý, všeobecná panika."oklepu se "Víc než jindy si přeji vrátit se zpět domů. Ale to by znamenalo být zase sama. A to nechci."ohlédnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Athan-ver pro Hned, jak koule vystřelí k nebi, si uvědomím, že to muselo být neskutečně nápadné. Možná že mi pobíhání po hospodě ubírá na inteligenci. Při troše štěstí si ale lidé budou všichni myslet, že to čarovala ta dívka, co posílá k nebi šípy. Když proti té rusovlasé dívce vyrazí šílená vyverna, vylezu zpoza komínu a pokouším se k ní co nejbezpečnější cestou, pokud to na střechách vůbec lze, dostat. Dostanu se kus za dívku a opět se schovám za jeden z komínů, připraven ji chránit před zuřivou vyvernou. Jen co zvednu ruce k dalšímu kouzlení, tentokráte k obraně, vyverna se otočí a odplachtí. Všimnu si, že dívka upadla a teď se sune ke kraji střechy i půlkou břidlicových tašek. Vylezu zpoza komínu a vyrazím k ní tak rychle, jak mi jen střecha povolí a pokud se k ní dostanu, chytím ji a pokouším se ji vytáhnout. |
| |
| Darias Při otázce na mé zdraví jen souhlasně přikývnu. Zůstávám stát na místě, abych naplnil plíce dostatkem vzduchu a zanedlouho mohl pokračovat v útěku. Kdyby napadl město kdokoliv jiný, snažil bych se pomoci, takto podléhám vlastnímu pudu sebezáchovy. "Mohou mít desítky důvodů, jeden malichernější, než ten druhý," vydechnu zamračeně. "Jednou by to došlo až k vám domů, ne hned, ale za pár let, kdo ví. Města by na to měla být alespoň připravená," ušklíbnu se, vždyť v Dariasu nebyl nikdo připraven a mám pocit, že i kdyby se jednalo o útok pozemních jednotek, město by na tom stejně nebylo nejlépe. "Měli bychom pokračovat, co říkáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Zdá se, že dívka čeká, jestli střecha povolí hned nebo jí dá možnost uniknout. Jenže žádná střecha nedojde zkázy bez pomoci něčeho cizího. Tím hybatelem jsi nyní ty. S každým tvým krokem se k zemi sesunulo několik tašek a s nimi i dívka, ale zachytil jsi ji právě včas, klečíc na jednom z mála pevných míst. Kdyby se děvče nesnažilo vylézt, nyní s tvou pomocí, visely by její odhalené nohy přes okraj střechy. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro Tak tomu já říkám pomoc na poslední chvíli. Stačil už jen takový kousek a byla bych dole, rozplácnutá na zemi, ale zřejmě ještě stále živá. Pevně chytím svého zachránce za ruku a s jeho pomocí se snažím vyškrábat na nohy, nebo se alespoň posadit, abych už neklouzala dolů, protože stát na téhle střeše v téhle situaci je vážně o hubu. "Patří vám můj velký dík," usměji se na něj co nejmileji a upravím si šaty, protože není třeba, aby okukoval mé polonahé tělo. "Kam letěla? Kruci! Potřebuji svou hůl," zamračím se a kousnu se do rtu. Hůl, má úžasná hůl se nyní válí dole na ulici a já můžu jen doufat, že ji už někdo nesebral nebo nezlomil při zběsilém útěku. Dívat se tam teď rozhodně nehodlám, ne z téhle zatracené střechy. |
| |
| Útok na Darias - všichni - další novinky Mladé čarodějce dnes přeje štěstí, zřejmě si to vybírá za všechny ty mrtvé, protože jí na pomoc přibehl jakýsi muž (kdo je daleko, vidí jen nepříliš zřetelné siluety, kdy jedna z nich má na sobě zřejmě bílé šaty) a vytáhl ji na část střechy, která zatím nevypadá, že by měla podlehnout zkáze. A pak je zde ještě jedna věc. Neznámo odkud se na obloze objevil černý drak (s temně rudýma očima), chvilkové mapování situace ukončil hlasitý dračí řev a hned na to se drak vrhl dolů, aby podle svého skoncoval s drowy a také s jejich mazlíčky. Většina z vás ovšem nemá čas podobné věci sledovat, protože sami stojíte proti nepřátelům v boji na život a smrt. |
| |
| Darias "Doufám, že se tak nestane. U mě doma je moc krásně. A oni by to tam jistě zničili."pohlédnu na prasátko ve svém náručí, přitulím ho k sobě a přehmátnu, aby se mi lépe nesl. Pak přistoupím k němu a vezmu ho za ruku "Můžeme jít."souhlasím. Na chvíli se odmlčím "Jsem moc ráda, že jsi šel se mnou a nezůstal tam. Nevím co bych si bez tebe počala, Doriane. Jsi můj hrdina."řeknu mu upřímně. |
| |
| Darias - útok, Min Znovu zakleju. Aspoň že jed účinkuje, i když se mohl svalit někam jinam než na mě. Toho co couvá už moc nesleduju, pokud ustupuje jedině dobře, pošlu mu šíp do zad později, ale přesto se sem tam podívám jeho směrem, jestli si to náhodou nerozmyslel. Mezi tím ze sebe napůl odvalím a napůl se vyzouskám zpod toho paralyzovaného muže. Pak znovu zkusím vstát, tentokrát tak že si nejdřík kleknu na čtyři pak se postavím na kolena, a nakonec vstanu úplně. Když sem na nohou začnu hledat luk, který sem při tom pádu upustil. Proti lahvi s kořalkou se Warrose kryje křídlem, oheň jí očividně není přijemný, ale kromě hlasitého křiku nedělá nic víc, je příliš chytrá než aby křídlem začala mávat, prostě jen trpí, protože nic víc dělat ani nemůže. Alkohol stejně nebude hořet dlouho. Warrose, jakkoli je velká, je taky neskutečně rychlá a navíc teď ještě naštvanější než já. Můži se ani nedostali na metr k jejím nohum a jednomu už chybí půlka těla která skončila v jejich čelistech a druhého si přidupla, drápy mu projeli do těla a těl svoji vahou drtí jeho kosti. |
| |
| soukromá zpráva od Athan-ver pro Vytáhnu dívku do bezpečnějších míst na střeše. "Není zač, madam." Oplatím jí úsměv a jejího poodhaleného těla si pokud možno nevšímám. "Pokud dovolíte, rád bych vám vaši hůl pomohl získat zpět." Opatrně, po stabilnějších taškách či krovech a trámech se pokouším dostat na okraj střechy a mezi střepy břidlicových tašek se pokouším najít hůl. Mezi nepřehlednou změtí rozbitých tašek, utíkajících lidí a věcí, které za sebou nechávají, je to nadlidský výkon najít dřevěnou hůl. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Je víc jak o plovinu menší než ty, jenže oproti tobě je ve značné výhodě, protože je mnohem hbitější. Navíc nemůžeš doufat ve chvíli překvapení, neboť zvíře další útoky očekává. Třeba ne ze vzduchu, ale je připravena bránit se. Řítila jsi se tedy dolů, na vyvernu, abys jí buď srazila k zemi nebo se to pokusila s ní skoncovat už ve vzduchu. Neohlédla se po tobě, změnila směr a zamířila nahoru - není pochyb, že o tobě věděla, takže jsi jí minula. Začala si tě hlídat, ale zatím sama neútočí, jen se snaží mít tě na očích. |
| |
| Darias Cítím se vážně jako hlupák. Jí to nedochází, ale já utíkám, nejsem žádný hrdina, který se alespoň pokusí pomoci, jsem sbabělec co si chce zachránit hlavně život. Kdekdo by řekl, že se nemůžu stále schovávat, což je pravda, ale nepřišel jsem zemřít a sobecky musím říct, že tohle ani není má starost. "Půjdu napřed," opatrně vyvleču svou ruku z dívčiny a rázným krokem, jako dříve, se vydám kupředu. Tentokrát se však ohlížím mnohem častěji. Vždyť já vlastně nevím, jestli to dělám kvůli sobě nebo kvůli ní. Třeba je to kvůli ní, ale zároveň kvůli sobě, protože si umím představit dokonalý život. |
| |
| Darias "Dávej na sebe pozor, drahý Doriane."poprosím ho a dívám se za na jeho záda jak se ode mě vzdaluje. Vždy když se na mě ohlédne se na něj povzbudivě usměji, aby si nedělal starosti. Nakonec sklopím oči k prasátku, které podrbu mezi ušima "Ahoj Prase. Já jsem Teleri. Těší mě, Prase."začnu mluvit na prase "Doufám, že ti nic není. Ještě chvíli tě ponesu tak sebou prosím neškubej, aby jsi mi nevypadl."poprosím růžovoučké prasátko a znovu ho k sobě přivinu. Pak vzhlédnu a znovu pozoruji Doriana a čekám na nějaké znamení, abych mohla jít za ním. |
| |
| Darias - útok; Min'Gael Dyrr Po značných obtížích se ti podařilo vstát a dát se dohromady - on ten chlapík nebyl zrovna nejlehčí a jeho pád nebyl jedním z těch "lehký jako pírko". Poslední z útočníků někam zmizel. Ani by ses nedivil, kdyby ho při útěku zabila Warrose. Vyverna sama, ač rozzuřená, je v pořádku. Alkohol nezpůsobil prakticky žádné zranění a pokud ano, pak nyní není zřetelné. Kolem ní se válejí zbytky těl, nohy stojí v nepravidelných kalužích krve a ona sama hledá dalšího, který by padl díky ní. Najít luk nebylo těžké, ležel kus od tebe, naštěstí nezničen, jen je ulepený od krve. Z počátku to nebylo tak patrné, ale po střechách se k vám pomalu blížila skupina zhruba sedmi vojáků. Tři z nich mají šípy, zbytek meče a štíty. Jsou to ti nešťastníci, kteří museli začít zasahovat ihned, proti jiným, dosud skrytých za zdmi hradu, jsou ve velkém nebezpečí, kterému se však staví čelem. Skupina se rozpadla. Dva lučištníci, tři muži se štíty se srovnali na jedné ze střech a začali střílet po Warrose. Zbývající lučištník a voják se štítem sešli dolů a šípy jsou v poměrně krátkých intervalech vysílány ke tvé osobě, zatímco oni sami jsou skryti v domě. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian Prasátko se na Teleri dívá nechápavě, ale vypadá to, že se mu tahle nová cizí prasečí máma docela líbí, i když klidně to může být i tím, že nemusí používat vlastní nožky, takže se jen sem tam zavrtí, aby protáhlo svaly nebo o kousek změnilo pozici. Dorian zmizel za rohem, ale v okamžiku se vrátil a z dálky naznačil, že můžeš jít. Při další cestě se Dorian drží kousek před tebou, aby tě při každém ohlédnutí měl na dohled. Tímto způsobem jste došli až na konec úzké uličky a před vámi se objevila jedna ze širokých ulic, nyní pokrytá upuštěnými, rozšlapanými věcmi a několika mrtvými těly. I přesto jste pokračovali dál. Z blízké boční uličky vyšla skupina čtyř statných mužů, možná by si vás ani nevšimli, kdyby neviděli Doriana. V tu chvíli se věci zvrtly. Tři vyrazili proti němu a on nebyl tak rychlý, aby se stačil bránit, a srazili jej pěstí k zemi, což doplnili i o slušný kopanec do břicha. Poslední zastavil tebe a gestem naznačil, aby ses nehýbala. "Co jste zač? Odkud jste?" |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro "Pojďte raději sem. To je v pořádku, stačí sejít dolů a mám ji. Doufám," mile se usměji a pomalu se soukám tam, kde jsem vylezla na střechu. Sice bych mohla dovnitř kteroukoliv dírou v téhle pitomé střešem ale proč riskovat. "Hlavně tam nespadněte, ano?" zavolám. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Hůl dole skutečně je. Jen tak se válí v prachu, nikdo si jí nevšímá a jak se zdá, není ani poškozená. Střecha drží, ale otázkou je, jak dlouho bude trvat, než některá z tašek ujede i pod tvýma nohama. Z některých míst už nyní vycházejí nepříjemné zvuky, jako by lehké závany větru rozrušovaly ta poslední místa, díky kterým tašky drží. |
| |
| Darias Když vidím, jak muži srazili Doriana polekaně vypísknu "Matko boží! Nechte ho!"chtěla jsem se k chudákovy Dorianovy vrhnout, ale jeden z můžu mě zadržel. Vyplašeně se na něj zadívám a ochranitelsky k sobě prasátko přitisknu, jako kdybych jeho i sebe tím chránila. "Já... jmenuji se Teleri a tamto je Dorian... a..a... já jsem bydlela nedaleko města, ale přišla jsem včera s Dorianem do města. Přišla jsem sem hledat strýčka a Dorian byl tak hodný a ujal se mě a pomáhal mi se městem. Já nikdy ve městě nebyla a... jak začal ten útok tak mě zachránil."začnu blekotat. "Prosím nechte ho. On je hodný. Moc hodný. Neubližujte mu."popotáhnu a do očí se mi nahrnuli slzy. |
| |
| Darias - útok, Min Warrose vzlétne do vzduchu. Šípy střílené směrem dolů jsem zbytečně moc nebezpečné než aby se jim vystavovala když může prostě vyletět a na vojáky zaútočit zvrchu sama. Po chvíli kdy si je oblétává, aby se museli otáčet a aspoň minimálně ztratit pevnou půdu pod nohama, zvlášť na střeše, se na ně vrhne. Někoho přidupne k zemi, a čeká i že by se střecha pod její výhou mohla probořit, což by nakonec mělo podobný efekt jako když je bude muset rozdrtit sama. Zuřivá nálada jí už přešla a tak si s nimi i trochu hraje, což mi sice úplně nevyhovuje, ale nechám ji. Věřím že by šípy prošli adamantinem, ale pro jistotu se proti prvnímu kryju rukou. Tam jsou sice pláty zbroje o něco slabší aby umožnili větší pohyblivost, ale i tak by měly šíp odrazit. Až se přesvědčím, že mě šípy nijak neohrozí natáhnu svůj luk, ebenové dřevo se pomalu porhne, ještě pořád trochu nepoddajné, ale o to větší razanci to šípu dá. Nemířím nijak zvlášť hlavní je aby šíp letěl rovně, tím větší bude mít průraznost. Pak ho vypustím, samozřejmě že čekám, že ho voják se štítem zablokuje, prostě chci vyzkoušet kolik ty jejich štíty vydrží. |
| |
| Napadený Darias Tiše zakleji. Nejen že očividně neumím vůbec střílet což jsem si teda po těch zdlouhavých a úmorných tréninzích rozhodně nemyslel a mám nevyslovitelný vztek na všechno. Tolik let tréninku a k ničemu. Vždyť je to vyverna! To není nějaký vrabec, malý, hbitý. To je vyverna, menší drak! Ne zrovna malé zvíře. Takže proč? Proč já se nemůžu trefit?! Mám sto chutí namístě rozmlátit luk a kousky házet dovzduchu jakože po vyvernách. Nakonec si to však rozmyslím a vzhledem k tomu, že jsem už asi 15 šípů vystřílel někde do prdele a zbylo mi taky kolem 15 šípů, tak se ještě naposledy ohlednu po vyvernách a pak se první klusem, poté pomalejším sprintem vydám do uličky kde předtím běžela ona elfka. Dále se snažím najít a vytypovat tu uličku do které pravdě podobně odbočila. Při běhu ještě přemýšlím... Zazrané vyverny, blbé. Možná, ale kdybych vytáhl křesadlo a pokusil se rozdělat oheň jímž bych pak zapaloval hroty šípů a třeba, kdybych se trefil by to mělo větší učinek, ale to už je jedno... S Dariasem je konec a pokud ne, nemám mu jak pomoci, dovedu jen střílet z luku a to nijak nepomůže. Kde jen běžela ta elfka... říkám si v běhu a rozhlížím se. |
| |
| soukromá zpráva od Athan-ver pro Když se koukám přes okraj střechy a hledám hůl mezi břidlicovými střepy, odpovím dívce. "Neměte strach. Jen se podívám, zda je vaše hůl pořádku." Ani mě nepřekvapí, že je hůl dole, i když jsem trochu doufal, že bude zachycená třeba v okapu. Když se ujistím, že je v pořádku, otočím se na ženu. "Nic se jí nestalo, ale když si pro ní hned nezajdete, tak jí nejspíš někdo zlomí." I když je každému v tuhle chvíli ukradená... Začnu se dostávat zpět na stabilnější část střechy, zase co nejopatrněji. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian "Nevíš co plácáš, hloupá couro!" vyštěkl muž až mu od úst vyletěly sliny, celý se napjal a třásl se vzteky, neměl daleko k tomu, aby sám uhodil Teleri. "Je to jeden z nich! Špinavej elf! A ty, hlupačko, se s ním taháš jako by byl normální!" dál prskal kolem sebe. Jeho druhové se jej nesnažili zastavit, stáli kolem Doriana a zamračeně přihlíželi tomu, jak se pomalu zvedal na čtyři. Další kopanec do břicha. "Co o tom víš? Mluv! Během vašeho šoustání z něj muselo vylézt něco z jejich plánu! Nebo u toho jen zarytě mlčel? Hm?" nezdá se, že by jim tvá první odpověď stačila, antož pak ujištění o tom, že Dorian je hodný. |
| |
| Darias "Nechte ji.." varuji je pevným hlasem, ale po dalším kopanci mi chybí dech. ..být," zavrčím a znovu se zapřu rukama o zem, abych vstal, ale nespěchám s tím. Měl jsem to čekat, měl jsem vědět, že tady jsou a reagovat rychleji. Po té první ráně se mi zatmělo před očima, po téhle druhé mi není o nic líp, ale je nejvyšší čas opravdu začít jednat. Nemůžeš, víš, že ne. Měl jsi pravdu, umře kvůli tobě. A jestli ne, stejně jí nečeká nic dobrého. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian "Drž hubu! Tebe si podáme za chvíli, uvidíme, jak se ti to bude líbit!" vyštěkl muž před Teleri, ostatní dál mlčí. Další Dorianovu snahu o zvednutí se nechávají být, až se posadí, bude to ta pravá chvíle k tomu povyrážet mu všechny zuby. "Mluv!" zaječel opět "Řekni nám všechno, co víš, a třeba nechcípneš jako on!" |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro "Bezva, aspoň nějaké dobré zprávy," uculím se na něj a okamžik počkám, kdyby náhodou začal padat, abych mu mohla oplatit tu zachraňovací službičku. "Tudy se dá sejít dolů," ukážu na průlez na půdu, odkud vedou schody a tak dále. Pokud je všechno v pořádku, už na něj nečekám a spěchám pro svou hůl. Můžu sice fungovat i bez ní, ale je to taková životní jistota. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Nepředstavená ženština v šatech, které chtě nechtě více ukazují než skrývají, opravdu čekala než jsi ušel zhruba polovinu dráhy k průlezu a pak v něm sama zmizela, bez jediného slova. Situace ve městě ani nad ním se pro tuto chvíli nemění. Mohl by ses pokusit znovu pomoci, ale souboj vyverny s drakem bude už tak dost nebezpečný a ostatní jsou daleko. Nezbývá ti, než se rozhodnout, jestli se vydat za Innayou a vzít to pěšky po ulici, nebo pokračovat po střechách. Sem tam sice budeš muset skočit, ale není to nejhorší volba cesty. |
| |
| Darias Zalapám šokovaně po dechu, když mě nazve courou. Sice jsem nevěděla co to znamená, ale podle toho jak to řekl, jsem si domyslela, že je to nějaká nadávka. Ustoupím od muže, začínala jsem se ho bát, víc než těch hrozných temných elfů. Celá se roztřesu, pomalu se skloním a pustím Prasátko na zem, aby mohlo jít pryč. Nechtěla jsem, aby mu ublížili, kdyby mě ten muž napadl. "Tak... tak to není!"začnu se bránit a zrudnu, když mě obviní z toho že s Dorianem spím. Tohle slovo jsem už znala. "Mi o tom... opravdu nic nevíme!"unikne mi vzlyknutí "Dorian je můj přítel. Nejsme milenci! A je hodný! Moc hodný! Rozbil mi loutnu a aby mi to vynahradil, tak mi slíbil, že mi ji nechá opravit a od včerejška se o mě stará a je hrozně pozorný... není zlí a s tímhle útokem nemá on ani já nic společného!" pohlédnu k Dorianovy "Prosím nechte ho. On za nic nemůže. On by i s těmi útočníky bojoval, kdybych ho nepřemluvila, aby utekl se mnou!" snažím se je přesvědčit, slzy na krajíčku. Jestli mi ani teď nebudou věřit nevím co jiného bych jim mohla říci. "Prosím... vemte rozum do hrsti. Kdybychom s tím měli něco společného, myslíte si, že bychom před tím vším utíkali? Že bychom se tu jen tak potloukali všem na očích? Navíc s prasetem?"zkusím zaťukat ještě na jejich logické myšlení. |
| |
| Napadený Darias; Dein Elfí dívka zmizela, jako by se po ní slehla zem. Asi neměla v plánu na tebe čekat a později ti ošetřovat rány způsobené bojem, jen chtěla, aby ses schoval. Ulička se teď zdá být prázdná, ovšem to samé neplatí o domech, které jí lemují. V těch zcela určitě budou schováni lidé, třesoucí se díky obavám o svůj život. Nechtějí utéci, třeba doufají, že vše skončí.. třeba jsou to jen sbabělci. Tlustá mužská hlava vykoukla z jednoho z oken (všiml sis, že se u ní mihlo i něco stříbrného), když tě uviděl, vyklonil se o kousek víc a pak se stáhl. "Utíkat nemá cenu! Pojďte sem, počkáme si na ně," houkl na tebe poloskytý za rohem okna. Dveře do domu jsou otevřené a v jeho hloubi posedává asi deset ozbrojených mužů. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr Štíty drží a zdá se, že vydrží hodně, protože šíp se jen zabodl a konec. Voják za ním se usmál, spokojen s tím, že pro tuto chvíli je chráněn. Vojáci na střeše byli zlikvidováni, někdo skutečně zemřel, minimálně jeden spadl na zem a přežil, ovšem válí se na druhé straně, za domy. Přeživší voják se štítem tasil meč a vydal se po střeše dál od tebe a od Warrose, ale nespouští z ní oči, krátce za ním pospíchá lučištník, nyní bez luku i šípů, jen s dýkou. Kamínky za tebou zaskřípěly pod tíhou lidského těla, které se k tobě přiblížilo z některého z domů. "Pryč! Zabije tě!" vyjekl voják za štítem a lučištník přestal střílet a zmizel za stěnou domu, zřejmě shání nové šípy, protože jeho toulec leží na zemi, prázdný. Stejně tak je ale možné, že jen sebral šípy a nahradí své druhy na střeše. Každopádně za tebou se objevila dívka s dlouhými plavými vlasy svázanými stužkou, umazaná od sazí, vyjevená. V prostých zelených očích se zračí bázeň a neschopnost jít dál, nebo se otočit a utéct. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian "Kecy!" zařval muž a udělal krok k Teleri. "A to ti mám věřit? Hahá! Já nejsem blázen, cuchto! Na takové pohádky ti neskočím! Otoč se!" přikázal přísně, ostatně vzhledem k tomu, že tady celou dobu křičí, by to jinak ani nešlo. "A o nic se nepokoušej nebo ti rozmlátím tu tvou hezounkou proradnou tvářičku!" |
| |
| Darias Když ke mě udělá krok já od něj o krok ustoupím "Je to pravda, pane. Věřte mi."pípnu nešťastně a slzy se konečně osvobodili a začali se kutálet po tvářích, ale nevzlykala jsem ani nefňukala. Jeno nařízení mě překvapilo "Proč... proč se mám otočit?"nechápu. Pak mě něco napadne, poslední naděje "Počkat... ještě jedna věc... jestli vás nepřesvědčí tohle, že jsme nevinní.... no prostě. Znáte velitele stráží rodu Ardusanů?"řeknu a snažím si vzpomenout rychle na strýcovo jméno. "Jsem jeho neteř. Jsem dcera jeho sestry Elizabeth. Má matka zemřela a její poslední přání bylo, abych vyhledala jejího bratra Randolfa."uleví se mi, že jsem si vzpomněla na jeho jméno. "Strýček se vám za mě a za Doriana jistě zaručí." |
| |
| Darias; Teleri, Dorian Dorian zůstal klečet na čtyřech, hlavu sklopenou, a díky vlasům, které mu spadly k zemi, ani nevidíš do jeho obličeje. "To mě nezajímá!" vrhl se k tobě a než jsi stačila uskočit chytil tě silně za ruku, stiskl a zkroutil ti ji za zády. Chránil se při tom, abys jej nemohla kopnout do citlivých míst, ale samozřejmě celý se chránit nedokázal. Ozvalo se tření něčeho o drobounké kamínky na zemi. Muži byli překvapeni stejně jako dříve Dorian, když se náhle postavil a muži nalevo uštědřil ránu loktem do obličeje. V Dorianově druhé ruce se zatím objevil tenký stříbrný řetízek, doteď pečlivě skrytý pod oblečením, který se druhému muži jako had obtočil kolem krku. Mezi tím, co se první muž sbíral ze země, byly třetímu podraženy nohy. Na to samozřejmě reagoval jejich mluvčí, který se vrhnul po Teleri a srazil ji k zemi. Odtud můžou být oba svědci odkapávání krvavých kapek na zem přímo z hrdla druhého muže. Druzí dva se vzpamatovali a o něco ustoupili, ale neutekli, výhoda je na jejich straně. |
| |
| soukromá zpráva od Azraell pro Kroužím a hlídám si vyvernu. Po chvilce hromově a zle zavrčím, tudíž se nad městem ozve dunivý zvuk. Vrhnu se znovu na vyvernu a pokusím se ji lapit do tlamy. Krev ve mne vře a ve mne se probouzí dlouho spící dravec jenž byl příliš dlouho bez akce. Jdu střemhlav dolů a pak se na vyvernu vrhnu zezdola. Koutkem oka zahlídnu Teleri a Doriana. |
| |
| Darias Vyjeknu, když mě se na mě muž najednou vrhl a znovu vykřiknu, ale teď bolestí jak mi zkroutil ruku za záda. "Ne prosím! Mýlíte se!"zvolám zoufale, ale pak jenom ohromeně otevřu ústa, když vidím, jak Dorian začal bojovat. Trhnu sebou, když se ovine stříbrný řetízek kolem hrdla muže. Začínala jsem se bát, že Dorian ty muže zabije. Nechtěla jsem, aby umřeli i když to byli hlupáci. Muž, který na mě řval mě srazil k zemi, až jsem si vyrazila dech. Zvednu hlavu a když uvidím krev ztuhnu, oči se mi rozšíří zděšením. Udělalo se mi špatně, zamotala hlava a omdlela jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Vyverna se ti vyhnula s nepříjemným, téměř výsměšným skřekem, který se jí vydral z hrdla. Tvé snahy jsou marné. Její zranění nejsou vážná, ale i tak se zdá, že tě chce unavit a sama doufá, že jí zbyde dost sil na útok. Ze zápasu o život dole moc nevidíš, co se týče detailů. Situace je tak nějak jasná, protože barva Dorianovy pokožky je stejně nepřehlédnutelná, jako barva drowů, i když je značně světlejší (Dorian je jen poloviční drow). A jak se zdálo, že je s nimi konec, obrátí se převaha a ty cítíš úbytek vlastní magické síly, ačkoliv ji nyní prakticky nevyužíváš. Vyverna se zatím vzdálila, ale pak vyrazila proti tobě v útoku, drápy i zuby nachystané. Nebyla však úspěšná a její tlama stiskla do prázdna, i když jen kousek od tebe. Jenže si neuvědomila, že jí nyní máš blíž, téměř na dosah, pokud budeš rychlá. |
| |
| Darias; Teleri Tma zahalila hrůzný obrázek i celé pokračování boje o život, do kterého se Dorian tak náhle dal, pln síly. Ke tvému vědomí doléhají jen nezřetelné zvuky a tupé dotyky. Muž, který tě srazil k zemi, buď vstal nebo tě táhne dál nebo.. Nevíš, temná propast se prohloubila. Pod víčky ti tančí nezřetelné ornamenty v rudé a žluté barvě, přirozený jev vzhledem k tomu, že se pomalu probíráš ze mdlob a jsi jen kousek od toho otevřít oči dokořán. Nad tebou se sklání Dorian, levý koutek úst zdobený krvavou šmouhou, ve tváři vážný skoro zamračený výraz. Jeho rty se jemně pohybují. |
| |
| Darias "..leri, slyšíš mě? Je po všem," šeptám hrubým polohlasem, který jako by mi vůbec nepatřil. Horkou dlaní bloudím po štíhlé dívčině paži a tváři, kde odhrnu několik pramenů hebkých vlasů. "Prober se," sám mám vlasy zastrčené za špičaté uši, aby se mi nepletly do výhledu, a dříve černé oblečení je pokryté prachem a prosáklé potem. Dech už však mám klidný, stejně jako hlas. Jen oči se bojí toho, co přijde. |
| |
| Darias Pomalu otevřu oči a sluch ho o pár sekund následuje. Zakoulím očima, když si vybavím poslední vzpomínku a to na krev. "Oh můj bože..."zasténám a položím si ruku na čelo. Pak se zadívám na Doriana "Doriane!"vykřiknu napůl radostně a napůl úlevně. Posadím se a pevně ho obejmu a políbím ho"Jsi v pořádku, Doriane? Neublížili ti?"začnu se hned starat o jeho zdraví a pak se rozhlédnu, abych zjistila kde jsem a co se stalo s těmi muži. |
| |
| Darias Rád opětuji pevné sevření v náručí, je to úleva a radost zároveň. "Jsem v pořádku," zašeptám jí do ucha jako už jednou, minulou noc při tanci, a i když povolím sevření a o něco se odtáhnu, má dlaň zůstane zlehka položena na Telerině rameni. "Cítíš se dobře? Důležité je, abys byla v pořádku ty." Muže zahlédneš ještě v dálce, tři žijí a táhnou s sebou svého mrtvého druha, po kterém na zemi zůstala krvavá skvrna, kterou z části přikryl nový prach. Není pochyb o tom, že došlo ještě k menší šarvátce, protože snaha o odtáhnutí druha by zem tolik nerozryla. Na okamžik stočím stranou i hlavu, avšak během krátkého okamžiku se podívám zpět do pohledného obličejíku přede mnou. "Omlouvám se. Něco takového se nemělo stát, je mi to líto," omluvím se, i když vím, že ničemu nepomohu. |
| |
| Darias "Je mi dobře... jen.... nesnesu pohled na krev. Když ji uvidím, tak modlím."řeknu. Když uvidím krev a mrtvého, musím se rychle odvrátit, protože se mi udělá zase špatně a cítím, jak na mě jdou zase mdloby. Chvíli tak zůstanu než se uklidním. Mrtvý. Dorian zabil. Ale... musel. Chránil tím mě i sebe. polknu a znovu se na Doriana zadívám. "Nemůžeš za to. Oni.. nebyli rozumní, neposlouchali co jim říkám. Kdyby jsi se nebránil a nebránil mě, kdo ví co by nám provedli. Možná by nás zabili."pohladím ho po tváři. "Jak jsi je.. ale... co ti ostatní? Jak jsi je přesvědčil, aby nás nechali být?" |
| |
| Darias Nevypadá, že by na mě dívčino uklidňování zapůsobilo. Stále mám strach, že uteče a pak.. to bude jako dřív. "Dostali strach," odpovím prostě "Mít plán, odhodlaně za ním jít.. napadnout téměř bezbranné, to je zcela něco jiného, než když pak vidíš zemřít svého druha a uvědomíš si, že jsi to mohl být ty. Pak tě žene hlavně strach, do boje nebo do bezpečí," podívám se jejich směrem. "Nebo nakonec uvěřili, pod tíhou okolností, tvým slovům," pousměji se a nabídnu svou pomoc při vstávání ze země. |
| |
| Darias Přijmu jeho ruku a vstanu "O tom pochybuji. Myslím, že to bude spíš to první co jsi říkal. Kdo by mi taky věřil? Byla jsem vystrašená a skoro brečela. Mohli si to vyložit, jako že mají pravdu a že jsem na straně těch zlých."zavrtím hlavou. Vytáhnu čistý kapesník a otřu mu krvavou čmouhu z koutku úst. "Nechápu, ale proč mi nevěřili. Vždyť to byla pravda."postěžuji si a otřu mu i čelo, kde se zachytil prach, pak kapesník schovám. "Snad duše toho mrtvého dojde pokoje."začnu se rozhlížet, jestli neuvidím někde prase. Pak se, ale zase zadívám na Doriana "Co to vlastně znamená coura?"zeptám se "Tak mě ten muž předtím nazval. Ale co to znamená?" |
| |
| Darias Nejistě se usměju, když mě začne upravovat. Připadám si trochu jako dítě ušmudlané od hraní, ale je to příjemné. "Byla jsi se mnou, proto. Jsem poloviční drow, mnohým lidem to k obvinění stačí," a teď bych měl říct, že jsem jiný a přiznat, ale odpustím si to. Poznala mě, ví jaký jsem a těch pár tajemství, ty chtějí čas. "Nejsem vítaný ani na jedné straně. Mezi lidmi násilním, mezi drowy špiním rasu," hodně jednoduše řečeno. "Coura?" uhnu pohledem na delší dobu, couru z očí do očí vysvětlovat nebudu. "To je jako prodejná žena, ehm. Ty spoře oděné nabízející své tělo za peníze," nechci z ní dělat hlupáka, ale netuším, o čem všem jí doma řekli. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian Prasátko někam odběhlo hned po tom, co jej Teleri pustila. Ani jeden z vás se o něj nestaral z dobrých důvodů, takže ani netušíte na kterou stranu se vydalo, v zemině nejsou vidět ani jeho stopy. Posloucháte-li ale pozorně, můžete slyšet občasné vyděšené kvíknutí z druhé strany, než kudy se vydali útočníci s mrtvolou. |
| |
| Darias Vzdychnu "Jsou hloupí."řeknu rozhodně "Jsou hloupí, že nevidí jak jsi skvělý." pohlédnu mu do tváře. "Ale to je jejich smůla a moje štěstí. Já jsem moc šťastná, že jsi se mnou." Pak mi sdělí co znamená slovo coura. Otevřu udiveně ústa "Ti lidi jsou tedy sprostí."řeknu pohoršeně. Pak rychle pohlédnu dolů na své oblečení "Nebo tak snad vypadám? Jako... lehká žena? Musel mít nějaký důvod proč mě tak nazval." Zarazím se a zaslechnu kvičení prasete "Odkud to jde?"pozorně se zadívám směrem odkud vychází kvičení "To je Prasátko."usměji se "Pojďme za ním. Chudáček musí být úplně vyděšený."vezmu ho za ruku a vydám se za Prasátkem. |
| |
| Darias Ještě, že jsem se díval jinam, protože můj vyděšený výraz by jí na náladě nepřidal. S každým milým slůvkem, které mi řekne, jsem k ní připoutaný víc a víc. Jestli to tak půjde dál.. "Vůbec nevypadáš jako coura. Možná ušpiněná princezna, ale ne coura. Neboj," chlácholivě se usměju a prohlédnu si ji od hlavy až k patě a pokývám hlavou, abych svá slova potvrdil. Volání selete bych si sám od sebe nevšiml. Abych řekl pravdu, pak jsem za těch pár minut úplně zapomněl, že tady bylo a jak moc si jej Teleri oblíbila. Nechám se tedy vést ulicí. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian Je docela boj prasátko najít. Jeho hlasitý projev se sice ozývá čím dál blíž, ale nevidíte ho. Ulice je prakticky prázdná - jen kus od vás, na obloze, bojuje černý drak s vyvernou, doteď jste si toho díky vlastním problémům moc nevšímali. Dva domy jsou otevřené, mohlo vběhnout tam, ale spíš bude schované někde mezi deskami a různým hrampádím, které je v bočních uličkách. |
| |
| Darias Usměji se na něj "Ušmudlaná princezna?"zasměji se "Děkuji."poděkuji mu za takovou lichotku. Ať už ušmudlaná, tak přece jen princezna. Na chvíli se zarazím a úsměv mi zmizí, když vidím na obloze bojovat černého draka s nějakým dalším tvorem, kterého jsem neuměla pojmenovat. Nejspíš také nějaký druh draka. Odtrhnu se od té podívané díky dalšímu vykviknutí prasátka. Chvíli se rozmýšlím, ale nakonec jdu prohledávat boční uličky. "Prasátko... pojď sem."zamlaskám na něj a klesnu na všechny čtyři, abych mohla nahlédnout do škvír mezi vším tím bordelem. |
| |
| soukromá zpráva od Azraell pro zavrčím a bleskově se otočím. Chňapnu po vyverně čelistmi a trochu si nadlítnu. Spropadená mrcha! Už ani ty vyverny v dnešní době nemaj vychování. Kdysy to byly časy...aspoň měly úctu. Pomyslím si a snažím se tu mrchu chytit. Když ucítím úbytek magické síly jen vydechnu nozdrama. Oheň nepoužívám proto, že nechci způsobit v Dariasu ještě větší paniku než je doteď. Z toho co jsem zahlídla moudrá nejsem. Jsou daleko a já nevím přesně co se stalo. Stisknu pevně čelisti. |
| |
| Darias Zarazím se ve svém tempovém běhu, když z jednoho z domů vykoukne muž. Chvíli přemýšlím co mu mám odpovědět a jak se vlastně rozhodnout, nakonec se však jasně rozhodnu pro souhlasení. Neodpovídám mu však nic a místo toho jen udýchaně kývnu a vejdu, otočím se zrovna ve chvíli, kdy muž rychle zavírá dveře a zarazím je. V tu ránu se ještě dostatečnou škvírou protáhne Čtyřnožka a když vejde i on dveře pustím a podívám se na muže protože chtěl jistě už už něco říct, ale zcela určitě poté, co Čtyřnožka přišel, pochopil. Udělám pár kroků dál od dveří a pořádně se porozhlédnu, pokud tam někdo je tak ho jen zběžně proletím pohledem a dívám se spíše na strop a zdali vedou z této místnosti další dveře někde jinde a v nejlepším případě výš. (Zatím však nic nedělám, až poté co se dozvím od PJe věci na jež jsem se nepřímo zeptal) |
| |
| soukromá zpráva od Athan-ver pro Nakonec se doškrábu za dívkou bez jakékoliv úhony, střecha naštěstí držela celou mou cestu nahoru. "Výborně." Rozhlédnu se po střechách, ale nakonec se rozhodnu jít se ženou po ulici. Přece jen jsem se právě přesvědčil jak nebezpečné střechy mohou být. Začnu slézat průlezem na půdu domu a odtud následuji dívku, která díky svým šatům vypadá, že se zapomněla převléknou z noční košile. |
| |
| Darias Moc rád bych ji odtáhl pryč, do relativního bezpečí, a nechal sele osudu, jenže to by mi nikdy neodpustila. Co hůř, je to žena, jednou by mi to připomněla a začala vyčítat. Donucen nepříliš dobrými důvody začnu Telerina mazlíka hledat i já, i když volím spíše rozhled z výšky a naslouchání, než abych se pletl mé přítelkyni mezi ruce a nohy, a hlavně pod nos. "Kde je? Zase tak malé, aby se schovalo do myší díry, nebylo," postěžuji si nahlas, protože se opravdu chováme jako blázni. Kdo mohl utekl nebo se schoval, my málem přišli o život díky místním a teď hledáme prasátko. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian Prasátko vážně nikde nevidíte a dlouhou chvíli po tom, co Teleri klesla na kolena ani neslyšíte. Něco se šustlo napravo od vás a pak bylo zase ticho. Napínavé, nepříjemné ticho, kdy by si jeden domyslel, že prasátko něco chňapnulo a odtáhlo pryč, aby mu rozsápalo hrdlo a nažralo se. Jenže pak se objevil růžovoučký rypáček ušpiněný prachem a zpoza jedné popraskané desky vykoukly i dvě ustrašená očíčka, která se nejistě rozhlédla kolem sebe, ale do zvířecího mozečku žádný další příkaz - jít vpřed nebo zpět, nedošel. |
| |
| Darias Nahlížela jsem všude, kde by se mohlo prasátko schovat a nevadilo mi, že jsem si při tom zašpinila ruce a sukni. "Nevím.. někde tu musí být. Ach... snad se mu nic nestalo. To bych si neodpustila."postesknu si. Když ale uslyším nějaký zvuk, ztuhnu a pak otočím hlavu tím směrem. Napínám oči a uši a snažím se zjistit co se to tam hýbe. Když se, ale objeví rypáček usměji se "Tamhle je."řeknu tiše a ukáži Dorianovy aby byl potichu "Je vystrašený. Stačí nějaký hlasitější hluk a uteče."šeptnu a po čtyrech se opatrně začnu blížit k prasátku "Ahoj.... neboj se Prasátko. To jsem já. Pojď ke mě."začnu na pašíka mluvit uklidňujícím hlasem a lákám ho k sobě. "No tak.. pojď ke mě drahoušku."natáhnu k němu ruku a mrzí mě že nemám pro něj žádný pamlsek. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian Dorian se tiše stáhl, aby prasátko nevyplašil a jen z povzdálí sledoval, jak jej Teleri láká milými slůvky. Často se ale rozhlížel kolem sebe, aby všechny tři nepotkalo další nemilé překvapení. Prasátko se samo od sebe nehne. Když Teleri natáhne ruku, ucukne dozadu, takže je zase mimo dohled. Po chvíli je ale rypáček venku a očichává nataženou ruku, zdráhavě, ale s rostoucí důvěrou. Nakonec Telerinu ruku olízne, ale zůstane stát na místě, což znamená, že se pro něj dívka bude muset natáhnout. |
| |
| Darias Pohladím prasátko po hlavě, když mi olízne ruku a tak mi dal vlastně najevo, že jsem pro něj důvěryhodná. "Tak pojď ke mě, vepříku. Hodný pašík."posunu se trochu blíže a opatrně ho chytnu za kůži za krkem a trochu ho vytáhnu, abych ho mohla lépe chytit. Konečně ho vezmu do náruče a přitisknu k sobě "Ale ty se tak třeseš. Jen se neboj miláčku. Už jsem u tebe."otřu se mazlivě tváří o jeho hlavičku a políbím ho na rypáček. "Už ho mám."trochu nemotorně vstanu a dojdu k Dorianovy "Koukni na něj, jak je vyděšený."lépe si pašíka chytnu, takže ho teď chovám skoro jako miminko "No, ale že je roztomilí?"usměji se na Doriana. "Takového malého miláčka by bylo hřích tu nechat." Pak zase vzhlédnu a úsměv odumře "No... ale teď bychom se asi měli jít někam schovat, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Utekl ti zbytek toho, co se děje dole. K dalšímu úbytku magie naštěstí nedošlo a Dorian i Teleri ti zmizeli z dohledu, vidíš jen nezřetelně tři mužské postavy a čtvrtého zhrouceného muže, zřejmě mrtvého. Vyverna je stále blízko tebe a v jednu chvíli pochybí dost na to, aby ses po ní mohla ohnat a způsobit jí tak dvě krvácející rány. Po tomto útoku se vzpamatovala, mávla křídly a rychleji než dříve unikla z tvého dosahu. Hbitě se otočila a vyrazila proti tobě, šílená bolestí a vztekem. Jediné, čeho však dosáhla je prásknutí už tak poraněného ocasu do zad, těsně za křídlem. Načež ti opět unikla z dosahu. |
| |
| Napadený Darias; Dein Při zaražení dveří muž jen vykulil oči a ostatní se napřímili, jako by je všechny napadlo, že budeš jejich zkázou. Není divu. Jsou zde sice připravení na boj, ale jistě ne na ten zběsilý a nečekaný, a ve skrytu duše každý z nich doufá, že vyverní jezdci zkrátka odletí a oni budou mít klid. Když však do domu konečně vběhne pes, který se zapomněl kdo ví kde, všichni si očividně oddechnou. Čtyřnožka se ti otře o nohy a přeběhne dopředu, prohlédne si sedící přítomné, tiše štěkne a vrátí se k tobě. V místnosti je asi deset ozbrojených mužů, s mužem, co tě vzal dovnitř, jedenáct. Někteří mají meče, jeden luk se šípy a několika noži, ale jsou tu i tací, kteří mají kopí nebo obyčejné nářadí, které se dá v případě nouze použít jako zbraň. Všichni to jsou obyčejní městští muži. Domek má patro, kam vedou příkré dřevené dveře z boku ověšené sušenými bylinkami a plátěnými pytlíky s jinými přísadami. Mimo to jde zde průchod do další části v přízemí, tam zřejmě bude nějaká malá světnička nebo spíž. Další východ, kromě oken vedoucích do zahrady společné i jiným domům, zde není. Nikdo nic neříká, všichni obrátili svůj pohled ke chlapíkovi, který ti otevřel, ale i ten si jen tiše sedl pod okno. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Dům se zdá být prostorný, ale je to jen a jen tím, že je v něm tak málo věcí. Na půdě jsou uloženy staré i nové břidlicové tašky, nějaké dřevěné desky, menší truhla na šaty a hromada hraček, víc nejsi schopen rozeznat. V patře se nerozhlížíš skoro vůbec, ale jsou zde dvě postele, skříň a další truhla. V přízemí je věcí nejvíc a vládne zde domácí nepořádek běžný pro každý dům, kde se žije, včetně prachu a špíny nameteného do rohu s tím, že se uklidí později. Innaya tlapká rychle před tebou, cestu zná jako by zde sama žila, a tak není divu, že z vedlejší místnosti vykoukne vystrašená hlava dvou manželů ve středních létech. Nic vám však neřeknou, jen se strachem a jistou nadějí v očích sledují, co bude dál. Poloodhalená dívka se na majitele domu usměje a zmizí za hlavními dveřmi. Na ulici před domem je už klid. Hůl se stále válí v prachu, protože Innaya vyběhla o kus dál, aby se podívala jak to dopadlo z vyvernou a jaká je vlastně situace. |
| |
| Napadený Darias - všichni - co je kde nového Dorian a Teleri unikli ze spárů čtyř mužů, kteří je obvinili ze zrady, neboť se domnívali, že Dorian, jakožto poloviční drow, je z části zodpovědný za masakr, který na mnoha místech pokračuje. Jeden z mužů zemřel, co přesně se stalo ví jen Dorian. Oba se nyní snaží vytáhnout prasátko a vydat se dál. Dein zmizel z dohledu do jednoho z domů po tom, co vzdal své snahy o boj ve jménu záchrany města. Innaya a její 'nový společník' zmizeli v průchodu na střeše do domu, nějakou chvíli po nich nebylo ani vidu ani slechu, načež spoře oděná dívka vyběhla na ulici, kde zatím leží její hůl, a zahleděla se k nebi, aby zjistila co se děje. Ve vzduchu zůstávají všechny vyverny. Asi nejzajímavějším děním je souboj nejhbitější neobrněné vyverny s černým drakem. Hodnou chvíli obě zvířata létala kolem sebe a útočila na prázdno, než se drakovi podařilo zasadit mnohem menší vyverně dvě krvácející rány. Vyverna hned na to zaútočila vší silou, ale nedocílila ničeho víc, než že už tak poraněným ocasem zasáhla draka za křídlo. Hammer i Cutter pokračují v masakru prakticky bez zranění a újmy, až na nějaké ztráty týkající se výzbroje. Blaze zmizel z dosahu a nikdo jej nezastaví.. bude nějakou chvíli trvat, než se zprávy o dalších požárech donesou do už tak zničeného hořícího města. Reaper měl sice hezký plán, ale nevyšel. Do ulic blízko sýpek byly jako první dotaženy dvě balisty, rána z první balisty minula, ale druhá škrtla o jeden z plátů na vyvernině hřbetu a narazila do jezdcova stehna, načež se zaryla mezi části chráničů. Balisty jsou vytahovány i na jiná místa, avšak jde to pomalu a proti rychlým vyvernám jsou v mnoha případech stejně neúčinné, jako menší šípy. Vojáci dál bojují, ale bez výsledku. |
| |
| soukromá zpráva od Azraell pro Překvapeně, ale vztekle zařvu. Poté co mi vyverna narazila ocasem do zad těsně za křídlem mi vře vzteky krev. To snad není možný!! Já že nedokážu porazit nějakou primitivní vyvernu. Tak to teda ne. Pěkně madam zavaříme. Syčím vzteky v duchu. Vrhnu se bleskově zezdola na vyvernu a vychrlím na ni proud ohně. Jsem pořádně rozlobená tímto popichováním. |
| |
| Darias Vyjdu do místnosti, chvíli ještě oddychuji, všechny si zběžně proletím pohledem a přejedu očima na další východy odsud. Opravdu si myslíte, že lze porazit drowy jenž lítají kdesi na obloze na hřebetech vyveren díky... obyčejných městských lidí, kteří kdoví jestli někdy okusili boj? neodpustím si myšlenku. První zamířím do dveří jež jsou umístěny zde v přízemí, neboť tato budova má, jak lze vidět patro, možná i víc, kdoví. Předpokládám ještě před otevřením dveří jakousi spíž. Všimnul jsem si suchých, pověšených bylinek a to vcelku posílilo mé doufání, že bych zde mohl najít nějaký lektvar který by v těle mohl způsobit problémy, tedy nejlépe jed. Pokud bych našel odebral bych se právě do těch schodů, na kterých byly bylinky pověšeny. Nevím co jiného a lepšího bych mohl podniknout, nyní když jsem nepřímo souhlasil s tím, že zůstanu a budu bojovat, ikdyž kdoví jestli to tihle mají vůbec v úmyslu. Přesto to, ale zkusím. |
| |
| Darias Je zřejmé, že tolik vřelých citů jako Teleri k prasátku necítím. Aby vyjádření mých pocitů bylo přesné, musím přiznat, že jejich vzájemný vztah ještě stále dost dobře nechápu. Kočka, pes, možná kůň.. ale prase? Nejistě se usměji. "Alespoň z města něco zachráníme," a vzápětí přikývnu, opravdu bychom měli vyrazit, je nejvyšší čas. Jemně chytím Teleri za paži a táhnu ji uličkami, kterými se dá projít, abychom se vyhnuli jak nebezpečí v podobě drowů, tak i dalším měšťanům. "Budeme muset projít jednou z bran a zůstat hned za městem je riskantní, zvládneš to?" zapřemýšlím, jak těžké by bylo teď sehnat koně. Sice by byl problém s prasátkem, ale vždy se najde řešení. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Vyverna se zatím otočila tak, aby tě mohla podletět a v nestřežené chvíli zaútočit, jenže to se jí díky tvému útoku vůbec nevyplatilo. Plameny jí sjely po hřbetu a kdyby rychle nezareagovala, jistě by to schytal i ocas, který už spálený má, i když díky některému z čarodějů dole ve městě. Po tvém posledním útoku vzala tak říkajíc do zaječích. Mávání křídel nabralo rychlejšího tempa, z hrdla se jí vydral hlasitý skřek, a ona zmizela někde nad poli, zcela z tvého dosahu. |
| |
| Darias; Dein Našel jsi jen výluh z rulíku zlomocného, byl udělán teprve nedávno a rostlina se ještě dá rozpoznat. Na co zde výluh je raději ani nechceš vědět, ale lahvička není v první polici ve spíži jediná, takže její majitel jistě věděl, co dělá. Když se ohlédneš na muže v místnosti nezdá se příliš pravděpodobné, že by dům patřil některému z nich, jinak by je něco podobného také muselo napadnout. Bohužel zbytek lahviček není ani popsaný, natož aby jsi poznal bylinky či jejich zápach v louzích, takže máš jen rulík. Ze sušených bylinek poznáváš mnohé - tymián, šalvěj, rozmarýn, majoránka, heřmánek, meduňka, kozlík.., ale ani jedna ti nyní nijak nepomůže. Patro je jen jedna obrovská místnost, kde jsou dvě neustlané postele, velký stůl s mnoha knihami, jak jinak než o bylinkách, židle a skříně. Ty jsou do obytné části otočeny zády a otvírají se na druhou stranu, kde je velké zašlé zrcadlo. Na to není od postelí ani stolu vidět. U jedné ze zdí je pak komín, ale žádný výstup na střechu. |
| |
| Darias Usměji se na něj "Samozřejmě. Jsem v pořádku."ujistím ho a lépe si chytím prasátko o které jsem nesla v náručí. "Ale... kam pak půjdeme? To budeme někde čekat až to všechno přejde a vrátíme se?"zeptám se a vydám se s ním kamkoliv nás povede. Doufala jsem, že strýček ať už je kdekoliv, že je v pořádku a setkám se s ním. Musím se sem pak vrátit a najít ho. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr Už sem se chystal vydast se proti těm dvou s mečem, když se luk ukázal jako neefektivní, ale když lučtištník přestal střílet měl sem konečně požnost přestat si dávat na šípy takový pozor a podívat se nahoru jak si vedou ostatní. Tehdy poprvé zahlédnu draka jak bojuje se Swiftovou wyvernou, a jak znám toho idiota, klidně ji nechá umřít. Co mě ale zařádží víc, že s drakem nebojují taky ostatní, momentálně se mi jeví jako největší hrozba. Pak za sebeou zaregistruju pohyb, otočím se a uvidím ty vyděšené oči. Výborně to se bude hodit. Zapískám na Warrose, ta na mě ihned zareaguje, nejdřív ocasem, přitom jak se otáčí mrskne po těch dvou přeživších co se snaží utíkat. Potom vypustí znovu ten jedovatý dech a zelená "mlha" se valí i dolů po střeše na vojáka, který se kryl proti mému šípu štítem. Já mezitím chytnu dívku pod krkem a když je už konečně Warrose u mě naskočím na ni i se svou obětí. Letím směrem k drakovi. Po cestě Warrose vydá znovu ten hlasitý křik jako signál ostatním. K obloze pak vzlétnou ještě dva další Hammer a Cutter, kteří mají nejméně práce. Ve třech se rozeltíme za drakem na pomoc Swiftově wyverně. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dirr, Azraell Jediný dívčiným pohybem bylo rychlé zalapání po dechu, načež jí vystřelila ruka ke tvému zápěstí, ale pak se bránit přestala a jen vyděšeně zírala, co se vlastně děje. Mezi tím, než však stačil zasáhnout Min a ostatní, nabral souboj vyverny s drakem jiný směr. Drak vychrlil dávku ohně a vyverna se jim nestačila vyhnout. Plameny jí sice sjely jen po hřbetu a zřejmě nezpůsobily větší zranění, každopádně vyverna se otočila a zamířila do polí, pryč od města. Zřejmě už má toho ohně plné zuby. A tak ve vzduchu zůstal černý drak s karmínovýma očima a v jeho blízkosti také tři jezdci a jejich zvířata. |
| |
| Darias "Půjdeme do jiného města, nebo vesnice, kde budeme v bezpečí. Co bude potom, to ti nepovím," otázkou je, jestli někde budeme v bezpečí. Pokud jako první napadli královské město, co je zadrží nezničit i obce v okolí nebo postupně netyranizovat celou zemi? "Pokud se město alespoň z části zachová, můžeme se za pár dní vrátit." |
| |
| Darias Když uvidím vyverny i s jezdci, tak temně zavrčím. Oči mi zaplanou vzteky a vychlím proti nim pořádnou dávku ohně. Nevidím jestli sem zasáhla, ale slyším výkřik. Udělám půlobrat pod jezdce a zautočím zezpoda. Když se přesouvám pod jezdce, tak si prohlídnu město. Bastardi! Tohle si vypijete. A to dodna, protože tohle město vzkvétalo. Zaplatíte! Zavrčím v duchu. Když se pod nima ukážu vypálim po nich několik plamených koulí. |
| |
| Darias Zachvěji se "To zní hrozně. Vždyť přece... ve městě je tolik lidí, tolik vojáků. A těch útočníků jen pár... přece je musí porazit... i když sedí na dracích."řeknu a snažím se to říci s jistotou. Stisknu více jeho ruku "A to to bylo tak krásné ráno. Myslela jsem si, že se nemůže nic pokazit. Krásný den se změnil v mizerný."zamyslím se "A víš ty, že se mi nikdy nic takového nestalo? Když jsem byla doma tak jediné neštěstí, které mě mohlo potkat bylo, že se mi rozbilo vejce.... a nebo jsem našla mrtvé zvíře.. a nebo zvíře, které nedokáži zachránit. Ale častěji se mi dělo to s tím vejcem."začnu mluvit. Věděla jsem, že je to teď nepodstatné a že máme větší starosti, ale pro mě to byl jediný způsob, jak nemyslet na to co se mi děje za zády. |
| |
| soukromá zpráva od Athan-ver pro Chvíli následuji dívku, pak se ale podívám na nerovný souboj vyvern s drakem bránícím město. Ze země se mi stejně asi nepodaří zvrátit průběh boje. Je načase zakročit razantněji. Chvíli ve mně vláda obava z prozrazení, teď je ale načase Dariasu vrátit to, co mi dal. Zahnu za roh a po chvilce se rozeběhnu, přičemž přemítám. Nenapadá mě žádné místo dost velké na přeměnu, ale chráněné před zraky lidí. Žádná ulice není tak velká, abych se tam mohl proměnit. Žádné náměstí teď nebude prázdné. Možná bych mohl odejít z města a proměnit se za hradbami… Jo, to asi udělám… Nebo v nějaké ulici blízko hradeb, přinejhorším rozšlapu pár domů. Své kroky namířím směrem k hradbám. Když jsem jim dostatečně blízko, začnu se poohlížet po nějakém tišším místě. Když by se mi to nepodařilo najít vhodné místo, dorazil bych až ke hradbám. Je asi jedno, jestli by mě někdo viděl z dálky, nejraději bych ale zůstal co nejdéle inkognito. Pomalu se začnu proměňovat. Z kůže se mi stávají šupiny černé barvy, na rukou a nohou vyrůstají drápy a na zádech se mi objevují složená křídla. Jediné, co zůstává stejné, je světle modrá barva duhovek a jizva přes pravé oko. Jakmile je proměna dokončena, párkrát mávnu křídly a vznesu se k nebi. Zamířím k nejbližší vyverně a s větrem v zádech proti ní pošlu rudo-žluté plameny. Nesnažím na sebe upozorňovat nějakým řevem, to by mě nejspíš připravilo o moment překvapení. Raději, když budu v dosahu, se jí pokusím uštědřit pořádnou ránu svými drápy. Dokud bude zmatená, útočím na ní, pak se trochu vzdálím a čekám na její reakce, popřípadě se pokusím vyhnout jejím útokům nebo je odrazit. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr, Azraell Dívka, kterou Min'Gael Dyrr držel a chtěl jí využít jako objekt vydírání vyjekla, když horní polovinu jejího těla ožehly plameny a drow jí musel pustit. Její z posledních sil se zmítající tělo dopadlo na ulici, mrtvé. Drak vyverny rychle podletěl, ale v té chvíli nebyl pořádně schopen vyhýbat se útokům a do masa se mu zařízly dva rotující kotouče. Jeden do boku, poměrně hluboko, druhý v podstatě jen škrábl jednu ze zadních končetin. Odplata za bolest byly plamenné koule. Už by se zdálo, že po tolika útocích s ohněm bude toto kouzlo neúčinné, ale jak vidno, není tomu tak. Jedna z koulí smetla z hřbetu vyverny Hammera. Cutter díky útoku musel uhnout a tím původně tříčlenná skupina ztratila svou "formaci", nehledě na to, že ve vzduchu v blízkosti Azraell zůstali jen dva bojeschopní jezdci. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Ke tvému plánu ti dobře posloužilo malé náměstí - zřejmě se zde koná trh či něco podobného. Po lidech nebylo ani vidu ani slechu, nic ti tedy nebránilo ve tvé proměně. Innaya zůstala daleko za tebou, ale v této chvíli se to nezdá důležité. Stejně nejdeš proti ní, ale s ní proti drowům.. |
| |
| Napadený Darias - všichni - co je kde nového Dva jezdci, jeden drak. Třetí jezdec padající dolů, kterého se snaží zachytit a nezranit vlastní zvíře.. a konečně také mrtvá dívka, jejíž osud jí jistě nikdo nezávidí. Ve vzduchu se však objeví další kus z dračího plémě, stejně černý, jen s delšími drápy a jemně modrýma očima. Jeho nečekaný útok je veden proti osamocenému vyvernímu jezdci, který se dlouhou dobu zaměstnával strháváním městských hradeb. Opět plamenný útok, tolik typický pro draky a ve většině případů účinný. Reaper se mu sice vyhnul, ale bylo jasné, že více než-li schopnosti pomohla mu paní Štěstena. Každopádně jezdec i vyverna jsou nezraněni, přestali se věnovat stávající zábavě, vzlétli vzhůru a obletěli nad drakem dobrý půlkruh, což byl také jejich čas k rozmyšlení toho, co udělají. |
| |
| Průchod Dariasem s kráskou po boku "V bezpečí lesa muselo být krásně," přisvědčím Teleri a vzhlédnu vzhůru. Dvakrát dobrý výhled na souboj nemám a jsem tomu i rád. "I s těmi rozbitými vejci," nevím, jak se zachovat. Nejraději bych mlčel, jenže se to neosvědčilo a mluvit o tom, co se děje také ne. Zkusím tedy Teleriin způsob. "U nás doma bylo také krásně a snad ještě je. Zahrady kvetly snad po celý rok, někdy to bylo neuvěřitelné. Jen se zvířaty to bylo horší, ve městě se jim nedostávalo takové volnosti jako jinde." |
| |
| Napadený Darias Rychle vyběhnu schody a otevřu dveře místnosti. Nějak nemám snahu horlivě a pobíhajíc sem a tam zjišťovat co zde je a proto jen stojím zády k otevřeným dveřím a tedy sestupu do přízemí v podobě schodů a jen projíždím očima místnost od hlavy až k patě. Žádný výstup na střechu, to by se na to mohl jeden pěkně vyblajznout.. řeknu si a kdybych stál venku a přede mno by byl kamínek, kopl bych do něj. Když se nepovede ani tento pokus o jakousi podivně náhlou záchranu Dariasu, kterou bych stejně nedokázal úplně mě popadne chuť odsud co nejrychleji vypadnout. Když se otáčím a už, už chci zašlápnout prkno na prvním schodě vzpomenu si na lektvar který jsem si první vzal v zájmu dobra, leč teď nějak odbočil od prvního úmyslu a spolu s malým úsměvem na mých rtech vklouzl lektvar do mého koženého vaku. Schody poté tedy seběhnu stejně rychle jako jsem je vyběhl a když procházím kolem muže který mě před chvílí oslovil na ulici řeknu "Bylo mi tu s vámi krásně, ale teď už zase frčim" řeknu a odberu se k východu. Dveře otevřu, projdu a nohou je přidržím ať může Čtyřnožka, který z toho co se tady děje asi moc nechápe a tak je opožděný jak v myšlení, tak v pohybu.. Dá se to pochopit, vzhledem k tomu, že jsem v tak krátké chvíli dokázal projít dohromady třemi dveřmi, ani se v nich neohřát a zase mazat zpět ven. Stojím nyní zase venku, než vyjdu z přítmí stěny domu rozhlédnu se po obloze a i po stranách ulice a pak se vydám po ulici s cílem pryč z tohoto města. Klušu si to ulicemi neustále se rozhlížíc, jestli jsem náhodou někde už nebyl, protože, a to si musím přiznat, se v tomto bludištním městě opravdu strácím, ikdyž není se čemu divit ne? Jsem přece z venkova, vyznám se v lesech ne ve městech. Při té myšlence mi pod nosní dírky zajede zde smyšlená vůně domova, tedy čerstvého studeného vzduchu, vůně smrků a na jazyk vyplyne chuť ledové osvěžující vody z jedné známé říčky, nedaleko mého domova. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr, Azraell Drak je úctyhodný soupeř, ale ve chvíli kdy se mu kotouče zakousnou do těla se samolibě usměju. V životě sem neslyšel o drakovi co by byl imuní na jedy. A že drowské jedy jsou pořádně silné. Otázkou ovšem je jestli Cutter nezapoměl použít otrávený kotouč. Hammera nechám svého osudu, může se to přičítat drowí bezcitnosti, ale spíš vědomí, že všichni jezdci mají náramek s očarováním, které jim na při pádu na potřebnou dobu poskytne lehkost pírka. Hammerova wyverna tak spíš než aby se jezdece pokoušla zachytit klesá spolu s ním, aby ho rychle mohly vynést znovu nahorů. Pokud jed nezabere a Cutterovy kotouče se nedostanou hloběji než kam se zatím dostali bude to záviset na Hammerovi, který jediný je aspoň trochu připraven na boj s drakem, který nutno přiznat nečekal ani jedn z nás. Natož dva draky. Když uvidím druhého létajícího obra zakleju, jednoho bych ještě bral jako náhodu, ale o tom že město budou bránit dva draci nám už někdo říct měl. Reaper každopádně nemůže bojovat sám, pošlu k němu zmanením Cuttera, který je tedy v podstě už nepotřebný, ať už jeho útoky jsou učinné nebo ne. A i kdyby nebyli může aspoň odvádět pozornost což dá Reaprovi hned dvojnásobné šance na přežití. Já se budu taky muset pustit do riskantnější počinu, jinak ty draky nedonutíme se stáhnout, natož abychom je zabili. Warrose se rozletí přímo proti drakovi, a i když je pořád menší než drak, není to o moc a jako největší z wyvern má tak i šance v takovém souboji nějakou dobu vytrvat. Drápy se zaměřuje hlavně na už zraněné místo na boku, a tlamou se snaží sakousávat drakovi do hrdla aby ji příliš nemohl ohrožovat ohněm. Já mezitím přeskočím na draka. Už dávno jsem použil kouzlo náramku a tak není až tak těžké se na drakově těle držet, snažím se mu dostat na křídlo, který bych pak silně potrhal mečem. Celý tenhle plán by pak měl dokonat Hammer, který by spolu s wyvernou prudce narazil do drakova druhého křídla. A snad bychom mu takto znemožnili zůstat ve vzduchu. |
| |
| Napadený Darias Sehnu se pro hůl a s lehkostí vzlétající labutě si ji zvednu před oči. Druhou rukou setřu prach. Mladík, který se mnou byl na střeše a pomohl mi je pryč, ani nevím, kdy odešel. No co. "Čarodějové, je vás třeba. Zachraňte trosky," víc se totiž z města už ani zachránit nedá, marná sláva. Aspoň ty zbývající lidské životy stojí za záchranu. Protočím hůl. "Stejně nechápu, proč na hradě sedí u jídla a nic nedělají, je to přece v jejich zájmu. Jen co nemají krále, je konec. Nechtěla bych být v kůži prvorozeného," povídám si pro sebe cestou a hledám jinou vhodnou střechu, na kterou by se dalo vylézt a pokračovat po vrcholcích domů dál. Chce to novou techniku, šípy byly na houby. |
| |
| Útěk z Dariasu Poslouchám Doriana, jednou rukou k sobě tisknu vepříka, který mi funěl na ucho a druhou rukou se držím Doriana. Poslouchám co mi říká a snažím se představit si zahrady, které jsou v květu po celý rok. "Tvůj domov musí být krásný. Jednou bych se tam ráda podívala. Podívala na ty zahrady. A ráda bych tam šla s tebou."oslnivě se na něj usměji "A pokud jde o zvířata. I když se to zdá omezující tak pokud to nejde jinak je dobré jim udělat výběhy a oni se s tím spokojí. Když tam budou nějaké ty keře a stromy."řeknu. Na chvíli se odmlčím "Doma je to také moc pěkné. V lese, ale když je tam člověk sám tak to už tak skvělé není. Máma věděla proč mě posílá do města."koutkem oka pohlédnu na nebe jako kdybych se bála, že nám snad spadne nebe na hlavu. |
| |
| Napadený Darias; Dein Po cestě narážíš na tělo z poloviny ožehlé dívky z jejíchž úst vytéká pramínek rudé krve a je jasné, že jí už nikdo nepomůže. Krátce na to v prakticky prázdných ulicích potkáváš Teleri a Doriana, kteří běží na opačnou stranu. |
| |
| Napadený Darias; Teleri, Dorian Proplétáte se uličkami a zdá se, že jste na okamžik ztratili směr a zahnuli jinam, protože narážíte na tělo mrtvé z poloviny ožehlé dívky, kterou vynesl na nebe drow a během chvíle se zabila při pádu na zem. Ulice jsou prázdné. Sem tam se v některém z domů mihne osoba, ale jinak nic. Jako by z města zmizeli i vojáci. Tehdy si všimnete proti vám běžícího Deina. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr, Azraell Útok vyverny je marný, ale Dyrrovi se přece jen podaří dostat na černou dračici. Každopádně ačkoliv se to zdálo jako docela snadný úkol, protrhnout křídlo není vůbec snadné. Jednak díky všem útokům drak neustále uhýbá a nahýbá se na strany, jednak Dyrra vlastní zvíře málem srazilo k zemi, když se drak otočil a vyverna se pokoušela o útok. Přesto to drowa znejistilo. Ohnivé jazyky pak brání v bližším přístupu Hammerovi. Zatím. |
| |
| Napadený Darias - všichni Vojáci se nakupili poblíž místa, kde je nyní druhý černý drak a s ním jezdci. Bez ohledu na to, že se je drak snaží zasáhnout, střílejí z balisty a sem tam i z obyčejných luků. Jeden ze strojů je přetahován blíže k místu, kde je Dyrr a dračice. Kromě toho si někteří z vás mohli všimnout, že hlavní brána aristokratického sídla byla otevřena a vyjel z ní jezdec na černém hřebci. Uháněl přímo do města, k probíhajícím vzdušným bojům.. Zaburácel hrom a blesk pročísl nebe až k zemi na místě, kudy jezdec před chvílí projížděl. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr, Azraell K čertu už s tím drakem i těmi otravnými lidmi. Na tohle nejsme vybavení, chce to novou taktiku. Pustím se. Když to Warrose vidíš vychrlí oblak jedovaté mlhy, který jestli je drak skutečně imuní proti jedům, aspoň wyvernu aspoň skryje. Pak vyletí a zakřičí. Všichni jezdci na wyvernách se rozletí střemhlav dolů, do ulic. Když je nepřítel až příliš velký, přenes bojn do prostředí kde je výhodou být menší. Wyverny se začnou míhat ulicemi, někdy musí vyletět pokud je ulice moc nízká, ale drží se hodně blízko země. První cíle jsou znovu zorganizované jednotky vojáků a balisty. A draci ať si přijdou dolů, a foukají oheň mezi lidmi, které chtějí zjevně chránit. Dopadnu na zem. Vyskočím na Warrose, které slétla kus ode mě a začnu dělat to samé co ostatní, prolétání mezi ulicemi, těsně nad střechami domů, draky sleduju, ale ignoruju, ať si oni přijdou pro nás. A teď potřebuju Blaze. Warrose zakřičí znovu velmi pronikavě, takže se její ryk nese daleko za město až k lesům. Snad to uslyší. |
| |
| Darias Když uvidím mrtvou dívku zvedne se mi žaludek a zase na mě šli mdloby. Rychle se odvrátím, párkrát se zhluboka nadechnu, což mě uklidnilo. Přesto se mi do očí vkradou slzy, bylo to strašné. Ještě před chvílí jsem žila ve svém růžovím světě a teď najednou jsem byla vtažena do kruté reality, kde lidé umírali strašlivou smrtí. Všimnu si, že k nám někdo běží, přivinu k sobě sele co jsem držela v náručí a přiblížím se blíže k Dorianovy. Dobře jsem si pamatovala co se stalo před chvílí, jak nás ti muži napadli. Naštěstí tenhle byl sám, ale stejně jsem dostala strach. |
| |
| Útok na Darias - všichni Dračice zůstává ve vzduchu, stejně jako druhý černý drak, který se začal činit nedaleko. Oba nyní zůstali ve výšce sami, zatímco vyverny se vrhly k zemi, na vojáky. Nějaký ten hrom a blesk se objevují i nadále, i když na nebi není stopy po bouřkových mračnech. |
| |
| Darias; Teleri, Dorian Jako by nestačilo, že už tak musíte utíkat, a potkáte dalšího potencionálního útočníka, snesou se k zemi vyverny s jezdci na zádech. Dorian si jich nevšimne včas, ale naštěstí to nemá žádné krvavé následky.. i když. Jedna z vyvern proletí nad vámi, ale díky tomu, že jste právě probíhali částí, kde jsou nad vchody domů stříšky, nemohla slétnout níže a zranit vás. Jenže jezdec se po vás ohlédl, nechal zvíře prudce vzlétnout a když byli oba z dohledu, ozval se dvojí vyverní křik. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr Chvíle překvapení jsou dávno pryč. Vojáci, ani lidé, kteří jim pomáhají a doplňují stavy, sice nečekali tak rychlou změnu, ale rozhodně byli schopni zareagovat dost rychle na to, aby se většina skryla. Přesto byli i tací, kteří se tím spíš pustili do nabíjení balist, někteří na to doplatili životem, hlavně pak po seznámení se s Cutterem. Co se týče Blaze - žádná odpověď, žádný náznak, že by byl poblíž. Za to Reaper se prudce vznesl do vzduchu a jeho vyverna hlasitě zavyla. Něco tam dole není v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Tvé tělo je nyní jiné než to lidské, silnější. Přesto začínáš pociťovat únavu. A pak vyverní jed. S tím je to už horší. Normálně paralyzuje a u tebe to není o nic víc jiné, jen postup je díky vzdušným proudům a samotného víření křídel tvých i vyvern mnohem pomalejší, reps. působí v "návalech" a tuhnutí svalů zabránit nedokážeš. |
| |
| Právě pustošený Darias se spoustou obětí Běžet po střechách není zase takový problém, je to rozhodně lepší pro rozhled, když chcete sledoval dění tam nahoře. Jiná situace je, když se vyverny vrhnou dolů. "Do pytle!" vyjeknu a zastavím se. To bude teda životu nebezpečná akce. Přeskočím na další dům v pořadí. Jít dolů je zbytečné. "Zatracení zmetci! Tohle není možné! Taková packárna!" zlostně vzhlédnu k nebi. "Hej! Ještěrko!" volnou rukou si odhrnu vlasy z čela a nakloním hůl horním koncem kupředu. Ze špice hole vyletí proud ostrých ledových jehlic přímo na toho matláka, co jim asi velí. |
| |
| soukromá zpráva od Athan-ver pro Otočím se po jezdci a jeho vyverně, které jsem vyrušil od strhávání hradeb a kteří se vznesli do výšky a začali kroužit. Zkusím se po nich vrhnout, ale než se k nim dostanu, tak, se vyverna snese k ulicím města a začne ničit domy a mařit životy lidí. Nemůžu po nich chrlit oheň ani posílat žádné jiné ohnivé a výbušné útoky. Vrhnu se po nejbližší vyverně a pokouším se jí dohnat, přitom se vyhýbám domům a snažím se město ušetřit další zkázy. Když se mi podaří dostat se dostatečně blízko ocasu, zaseknu do něj své drápy a snažím se ho vytáhnout z dosahu ulic a lidí. |
| |
| Darias Překvapeně vyjeknu, když se vyverna nad námi prožene "Probaha..."zalapám po dechu a vzhlédnu "Doriane... musíme se rychle ukrýt."to, že se na nás ohlédl se mi vůbec nelíbilo. Všiml si snad Doriana? Poznal jaké je rasy? Rozhlédnu se jestli neuvidím nějaké místo, kde bychom se mohli schovat. Co když se vrátí, aby Dorianovy ublížil? To jsem nemohla dovolit. "Co třeba do některých z domů?"zeptám se naléhavě. Lepší místo mě nenapadalo. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr Tohle není dobré, Blaze je kdesi daleko a zjevně ve svém živlu. Je sice hezké že zničí úrodu široko daleko, ale zrovna teď ho potřebuju tady. A nejrychlejší wyvernu si nechal Swift uletět, to mu taky jen tak neprodje, stejně jako fakt, že jestě nic neudělal s těmi zpropadenými čaroději. To znamená, že plná třetina naší skupiny je "vyřazená" a já je na každý pád potřebuju. A Reaper je na tom bledě, už tak byl zraněný a jestli má nějaké porblémy je jasné, že tenhle rozkaz měl přijít už dřív. Warrose zakřičí a dá Reaprovi znamení aby se stáhnul a našel Blaze. Stejně se pro akci mezi ulicemi příliš nehodil, jeho wyverna je na to příliš velká. Stejně jako Warrose, která se stala snadným terčem nějakému čaroději. Wyverna se sama od sebe ledové spršce pokusí vyhnout, ale menévrování v prostoru, kde ani není moc kam uhnout není zrovna nejsnadnější, takže se budu muset spolehnout na schopnost brnění útok pohltit a to, že se co nejdřív objeví Swift. |
| |
| Darias "Najdou nás," konstatuji téměř chladně. Vím, že mé schopnosti na to stačit nebudou, vždyť jsem je zavrhl už před tolika lety.. "Ale ano, schovej se. Bude to tak pro tebe lepší," vyhlédnu si jeden z domů a k tomu i s Teleri zamířím. |
| |
| Drias Zadívám se na Doriana "Schovat se sama? Bez tebe?"vypísknu nešťastně. "To ne! Já tě nikam nepustím, Doriane. Jak by nás mohli najít, když se schováme? To nás ty létající zvířata můžou snad vyčmuchat?"stisknu rty. "Nechci, aby jsi kvůli mé bezpečnosti ze sebe dělal návnadu."přitisknu k sobě vepříka. Začínala mě bolet ruka, tak jsem si většinu jeho váhy musela přesunout na druhou ruku. "Měli bychom zůstat spolu. V každém příběhu, když se přátelé rozdělí se jim něco špatného stane."snažím se ho přemluvit. |
| |
| Napadený Darias - všichni K vyvernám se vydá jeden z draků, sice nechrlí oheň, ale i tak se snaží být městu nápomocen jak se jen dá. Útok spoře oděné čarodějky nebyl sám o sobě nijak účinný, ale jak se vyverna snažila ledu vyhnout, vrazila bokem do okraje jednoho domů. To málem srazilo Mina z jejího hřbetu. Reaper splnil rozkaz bez odporu a ono nečisté tajemství si nechal jen pro sebe. Nebe opět proťal pozornost odvádějící blesk. Vzduchem proletěly dvě šípové střely z balisty a jedna z nich zasáhla Hammera, který se zřítil k zemi. Druhá proletěla naprázdno. V uličce zařehtal uštvaný kůň, lady Siral pozvedla ruku a vyslala několik žhavých měsíčků přímo proti jeho zvířeti. Z vojska nezbylo moc mužů, ale jejich kuráž s každou další minutou roste. V dosahu už je i třetí balista, jejíž přesně mířená střela zasáhla levý bok vzlétající Warrose. |
| |
| Darias "Když zůstaneme spolu, stane se to stejně. Jestli si mě opravdu všiml.. nenechají mě jen tak odejít," zahnu k jednomu z domů a nahlédnu dovnitř přes okno. "Ale možná bychom přece jen měli běžet dál. Jestli se znovu pustí do boje, lehne popelem celé město a tady stejně nebudeme v bezpečí," podívám se na vepříka, popojdu ke dveřím a otevřu dveře, pln obav, že se na nás vrhnou schovaní obyvatelé nebo jiné nemilé překvapení. "Odpočineme si, najdeme něco k jídlu a pak uvidíme." |
| |
| Masakr v Dariasu "Pavučinka..," usměju se sama pro sebe a pohnu se zase o kus dál. Jenže pak si všimnu Siral. Jako jasně.. povídalo se, že měla pletky s jedním z nich, a taky, že umí čarovat a je docela mocná, ale kdo by tomu věřil, když si posledních několik let žije v klidu na hradě a kde nic tu nic? Evidentně to pravda byla. "Sem! Vy idioti nenechejte ho uletět!" zařvu na vojáky a ujdu několik dalších opatrných krůčků. Tahle střecha se mi nezdá. "Šmarjá! To si říkáte chlapi?" tohle je obrana asi jako u chlívku. |
| |
| Darias "Nenechají tě odejít? Já bych tě nenechala odejít."řeknu, při tom se mračím a trucovitě špulím rty. Pozoruji ho co vyvádí, nakonec rozhodne, že budeme odpočívat a najíme se. Tenhle plán jsem uvítala, na chvíli si odpočineme. "Dobře."souhlasím a opatrně nahlédnu do dveří domu. Pak opatrně vejdu "Tak pojď."pobídnu ho. "Určitě tu bude něco k jídlu. Lidé těžko měli čas na to balit si věci." |
| |
| Darias; Teleri a Dorian Obytné prostory domu jsou velmi ponuré, na zemi se válejí chuchvalce prachu, vlasů a chlupů, jako by se někdo narychlo snažil zamést i pod nábytkem, ale byl vyrušen. Nábytek samotný vypadá staře, ošuntěle, některé skřínky mají upadnutá dvířka. V rohu, za stolem se zlomenou nohou, leží plátěný váček od bylinek. Na háčcích u oken visí starý cestovní plášť a kus jakéhosi prostěradla. Skříňky ve svém nitru skrývají nádobí a nějaké prádlo, jedna je plná sušených bylinek mezi kterými je i hrníček medu. Chleba či mouka zde není. Z hlavní místonosti vedou dveře do další, ovšem dveře jsou zavřené, takže tam zatím nevidíte. Nějakou dobu byste zde mohli být v bezpečí, ale jestli se drowové pustí do prohledávání nejbližších ulic, což se momentálně nezdá pravděpodobné, nebo se po střechách rozšíří oheň, budete v nebezpečí. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr Náhlý byl návrat Blaze, který se vrátil opačnou stranou, než kterou se vydal pryč. Bez doprovodu. "Korunní princ s družinou opustil město a Mevdir není v dohledu! Nejsou ani v půli cesty, viděl bych je!" jeho oči zářily i na tu dálku a všechny stíny nadšením, ale kdesi za plameny zrůdné radosti byly i obavy. Skryté, hluboko, ale pomalu se deroucí na povrch. Obletěl kolečko a na zemi bezděčně přistála další část jeho ohnivé zkázy, téměř ve středu jedné skupiny vojáků s balistou, která zanedlouho lehne popelem. Shlížel chvíli dolů, pak se obrátil pozorností zpět k tobě a vyčkával v klidu tak dlouho, jak jen mohl. |
| |
| Masakr v Dariasu; Innaya Tvůj křik byl marný. Muže sice podnítil k rychlejší akci, ale z polí se vrátil jeden z jezdců a vrhl na vojáky další ze svých věčných plamenů. Otázkou zůstává, co se děje se Siral. Zatím totiž neudělala nic, čím by vám a městu skutečně pomohla a jestli bude takhle ještě chvíli okounět, skončí na škvarek nebo v kouscích poházená po zemi. Vojáci jsou mimo hru, tato skupina určitě, a popravdě ty jsi taky docela na ráně. |
| |
| Darias - úkryt Ještě okamžik se rozhlížím a pak vejdu "Tady by to bylo dobré. Na chvíli se schováme. Pak do bude dobré. Určitě. Třeba je i mezitím zaženou."pustím vepříka na zem a pohladím ho mezi ušima. Narovnám se a znovu se rozhlédnu, pak pohlédnu na Doriana a usměji se na něj způsobem o kterém jsem si myslela, že je uklidňující. "Budeme v pořádku. Jen se neboj, Doriane. Vše se nakonec v dobré obrátí."přijdu k němu a jemně ho políbím na tvář. "Tak... a teď si dáme něco k jídlu. Mám ve své brašně půlku chleba. Je jen necelé dva dny starý. Dáme si ho třeba s tím medem."shodím ze zad tlumok a vezmu z police sklenici s medem. Pak najdu nůž a vrátím se k Dorianovi, kterému do ruk dám sklenici s medem a nůž. Pak vytáhnu půlku chleba, vezmu si nůž a začnu krájet krajíce. "Ten med je určitě v pořádku. Med se jen tak nekazí. Ten vydrží dlouho."ubezpečím ho, že med je jistě jedlý. Nabídnu mu největší krajíc chleba "Dej si."usměji se na něj. |
| |
| Darias - úkryt "Obavy jsou na místě. Nic není jen tak," v posledních chvílích nejsem příjemným společníkem, neboť se zdá, že vše vidím jen černě a nečekám, že bychom se odsud mohli dostat zdraví. Podle toho se i tvářím. Svůj hladový žaludek však zapřít nemohu a proto dívku nechám, aby nám připravila něco malého k jídlu. Sám bych si nejspíš nevzal a s jídlem počkal až na vhodnější chvíli. Pusa na tvář mi zvedne náladu, ale jen uvnitř. Navenek zůstávám chladným. Když mi však nabízí krajíc namazaný medem, chytnu jej do levé ruky a odložím bokem, zatímco má pravá ruka sevře její ruku kus nad zápěstím. Není to silný stisk, aby bolel, ale je dost silný na to, aby se mi nevyvlékla. Potáhnu jí k sobě, ale sám se přitáhnu blíž, skloním se a zlehka políbím hebké zápěstí. "Nechci, aby ses se mnou musela bát," zašeptám, stále skloněný. "Omlouvám se za to, co jsem způsobil," špičkou nosu sjedu po kůži níž a opět ruku políbím. |
| |
| Darias - Úkryt Celá znejistím, když mě najednou chytne za ruku. Trochu jsem se také lekla, ale ne třeba že bych si myslela, že mi chce ublížit, ale spíš proto, že jsem to nečekala. Znejistím, ale po tom co mě na ruku políbí upadnu do rozpaků. Tváře mi o něco více zrůžověli. Rozpačitě se rozhlédnu a odložím chleba, který jsem stále držela v druhé ruce. Pak mu ruku položím na hlavu a pohladím ho po vlasech "Já se nebojím.. tedy bojím. Trochu. Ale bojím se s tebou méně než kdybych byla sama."řeknu mu upřímně "A vůbec... neomlouvej se. Nemáš se za co omlouvat. Ty za tohle co se děje nemůžeš. Ani trochu a ani mě to nenapadlo."odmítnu jeho omluvu. |
| |
| Darias - úkryt Do obličeje je mi vidět jen na půl, díky vlasům, ovšem je zřejmé, že ve tváři nemám prakticky žádný výraz. Změním směr a pokračuji v polibcích. Kousek po kousku, stále držíc ruku ve své. Nad loktem se zastavím a opřu se o ruku čelem, jako ve všech dotycích hledal útěchu. "Odpusť mi," narovnám se, díky tomu, že jsem nepustil ruku, si tě přitáhnu co nejblíže k sobě a políbím tě na ústa. To je to, co jsem měl udělat už dávno. Svědomí je proti, brání se, srdce je na vážkách, ale tělo touží a to to nejsilnější, co právě cítím. |
| |
| soukromá zpráva od Teleri pro Když mě začne líbat na ruku a stále víš a víš začala jsem se usmívat i když stále cítím rozpaky. Najednou přestane, natočím mírně hlavu na stranu abych zjistila co se stalo, ale on se narovnal a požádal mě o odpuštění. Na okamžik se zamyslím nad tím, kvůli čemu to je a pak to pochopím. Přitáhne si mě k sobě a políbí na rty. První ztuhnu překvapením, ale to netrvá dlouho a uvolním se. Zrovna takhle jsem si svůj první polibek nepředstavovala, ale... ne. Nebyla jsem zklamaná, pohlédnu ke stromu a přemýšlím nad tím jaké to je a jestli se mi to líbí. Jako první odsouhlasím to, že se mi to líbí a nakonec jaké to je a to tak, že příjemné. Znovu se na něj zadívám, po těle se mi pomalu rozlilo příjemné teplo. Přivřu oči, přitisknu se k němu a obejmu ho kolem pasu. Pak mu váhavě, nesměle polibek oplatím. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr Blaze se vrátí a dokonce s novými informacemi. Zatracený Mevdir, ale aspoň nemáme důvod tady nadále riskovat své životy. Je nevyšší čas začíná se to tu hemžit čím dál více čaroději a zatracený Swift je taky k nedostižení, jestli je mrtvý čeká ho rozhodně lepší osud než jestli se mi dostane do ruky. Warrose zakřičí. Všechny wyverny, ať už se svými jezdci nebo bez nich, začnou odlétat z města. Mě a Blazovi ale zbývá udělat jestě jednu věc, zjistit kam se zřítil Hammer a vyzvednout jeho, nebo jeho tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Dorian C'Scyth pro Tisknu tě k sobě stále víc, chvílemi to může být bolestivé, nemůžu se nabažit doteků a vůně, která mě obklopuje. Pomalu tě začnu tlačit k jedné ze zdí. Jenže když se ozve křik vyverny, stisk i má pozornost jsou pryč. Jen trhnu hlavou a nasměruji svůj pohled k nejbližšímu oknu. Stále však stojím proti tobě a nehnu se ani o krok. |
| |
| soukromá zpráva od Teleri pro Když mě začne tlačit ke zdi, na okamžik pomyslím na to proč to dělá. Snad že by nějaký zvyk jeho rodu? Když se však ozve křik vyverny, Dorian mě přestane líbat a podívá se k oknu. Srdce mi zklamaně pokleslo, a to se mi to začínalo opravdu líbit. Nevím jak to udělal, ale měla jsem dojem jako kdybych dlouho utíkala. Srdce mi splašeně bušilo, bušilo mi ve spáncích a slyšela jsem jak mi hučí krev v hlavě. Poněkud zrychleně dýchám, opřu se čelem o Dorianovu hruď a obejmu ho kolem pasu a přitisknu se k němu. Nejsem však vyděšená z výkřiku vyverny, ale spíš kvůli tomu co se to se mnou dělo. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr Hammer se jakýmsi způsobem dostal na malé náměstíčko, které je kousek odsud a kromě mrtvol na něm není žádný pohyb. Dokonce se mu podařilo dostat se kolem čarodějky na koni, musela ho přehlédnout, jinak by jistě zaútočila. Kulhá a snad má i víc zranění, ale momentálně nevypadá, že ho to zajímalo. Vlastně nevypadá, že by ho zajímalo cokoliv. Obě však - Innaya i ta na koni vzhlédly vaším směrem, když Warrose zakřičela. Jistě nebyly jediné. Tvým směrem opět vyletěly ledové šípy a spoře oděná dívka se vydala na další běh po střechách. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr To kouzlo jsem měla na jazyku už nějakou tu chvíli, ale těžko můžu zapomenout na to, co bylo zatím nejužitečnější a nejvíc používané. "Aby vás vzali ďasové!" zavrávorám, protočím a obrátím konec hole proti odlétajícím tvorům a jejich jezdcům. Nějaké tři čtyři metry přede mnou se zhmotní už letící hromádka ohně. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr, Innaya Téměř ihned po tom, co se na nebi objeví ohnivá koule, objeví se i Swift, který se s trochou chtěné námahy vydrápal na střechu. Dívce se podtrhla noha a upadla, k jejímu štěstí na druhou stranu a zůstala ležet na střeše. Pak se posunula směrem k drowovi. Tehdy hlasitě zaječela a ohnala se kolem sebe holí, což byl úctyhodný výkon. Drow se zatím postavil a vzhlédl k nebi. Je celý špinavý od prachu a.. snad hnoje, nebo podobné hmoty. Z dálky to není cítit, ale stejně tak není vidět, jak je jedna jeho ruka popálená až po loket. |
| |
| soukromá zpráva od Dorian C'Scyth pro Byl to jen jeden jediný výkřik a po něm se už nedělo, což by mohlo být dobré znamení. Kolem domů ani bloku se nic neděje. Přesunu svou pozornost zpět k tobě. Prst ti položím pod bradu, kterou zlehka zvednu a znovu přitisknu své rty na tvé. Je to však jediný polibek, pak tě jen přitisknu k sobě a pevně tě držím. |
| |
| soukromá zpráva od Teleri pro Když mě vzal za bradu, otevřela jsem oči a dostanu polibek, jeden jediný ale i tak potěšující a pak mě k sobě přivinul. Ráda jsem se mu stulila do náruče, chvíli nic neříkám "Líbí se mi tvé polibky."řeknu tiše. Usměji se "Děkuji, Dorieane. Myslím že můj první polibek nemohl být krásnější a příjemnější."pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Dorian C'Scyth pro Vypadám spokojeně, rozhodně klidněji, i když v očích se chvílemi stále objevuje nejistota. Při pohlazení na okamžik přivřu oči. "Mně ty tvé také," prohrábnu rukou Teleriny dlouhé vlasy a jeden pramen si natočím kolem prstu, druhou rukou nepravidelně hladím její záda a bok, jednou sjedu prsty o po jejím krku. "Najíme se, co říkáš?" sice bych mohl pokračovat, ale pro tuto chvíli jsem s nasytil sladkých polibků a myslím, že vzhledem k tomu, co se děje kolem, bude vhodné nechat si další něžnosti na pozdějí dobu. |
| |
| soukromá zpráva od Teleri pro Tváře mi zčervenají a na okamžik sklopím oči, tohle co se mezi námi stalo mě uvádělo do rozpaků a zjistila jsem, že mám Doriana ráda ještě víc než předtím. "Ano... měli bychom. Tedy.. byl to původní plán."znovu k němu zvednu oči a nesměle se usměji I když se mi jeho dotyky líbili tak jsem od něj ustoupila a znovu jsem ukrojila chleba a začala ho mazat medem. Tenhle jsem však dala na zem pro naše prasátko "Na... dej si drahoušku."pobídnu vepříka. Pak teprve si ukrojím pro sebe "Až budeme moci vařit tak připravím něco lepšího."slíbím Dorianovi a když na něj pohlédnu aniž bych chtěla zase se začervenám. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr Warrose místo aby se natočila proti šípům břichem a kryla jezdce udělá pravý opak. Její břicho je pochopitelně nejzranitelnější a na zádech je těžco obraněná stejně jako já, a pokud by šípy měly nějaký magický efekt projeví se drowská přirozená odolnost proti kouzlům. Nečekám, že to nebude mít následky, ale radši budu snášet bolest než zbytečně riskovat přílišné zranění mé wyverny. Blaze na zem schodí další lahvičku, tentokrát se ale nobjeví oheň, když lahvička dopadne začne se vzduch sytit hustou mlhou a není to ledajaké mlha, v téhle mlze totiž není možné vydat jedinou hlásku, to ty kouzelníky snad zastaví, než vyzvedneme Hammera. Ke kterému taky sletíme a já ho rychle pobídnu ať vyleze na hřbet Warrose. Co se týče Swifta i když jsem si ho všiml nehodlám s tím nic dělat, svoji roli celou dobu neplnil, to že ho tu teď enchám napospas je ještě dost mírný trest za jeho neschopnost. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Venku začíná být poměrně klid. Popravdě se zdá, jako by se venku nic nedělo a po vší té hrůze nastal konečně klid. Prasátko se spokojeně pustilo do pojídání chleba, ale nedá se říct, že by s ním nemělo problémy. Alespoň se však zabaví. Ty ani Dorian si toho z počátku nevšímáte, přece jen povyku bylo už dost a je přirozené, že to člověk přestane vnímat. Tvůj přítel, po těch polibcích snad i víc, než pouhý přítel, snědl asi polovinu tebou připraveného chleba, než si uvědomil, že je to nepřirozené. Kousl si ještě jednou, pak chleba odložil a šel se podívat ven. |
| |
| Útok na Darias Jsem jen takový kousek od cíle. Srazit k zemi aspoň jednoho z nich, hezky bych si na něm vyzkoušela všechno, co jsem dlouho nezkoušela. "Aáá!" sklouznu po střeše a rozplácnu se na ní jak široká, tak dlouhá, a je štěstí, že mi zase nevyletí hůl z ruky. Až po chvíli mi dojde, že mi nepodjela noha, ale něco mě stáhlo dolů. "Všechny..," zavrčím při ohlédnutí se. Jeden z nich se dostal skoro až ke mě. "Sper tě blesk, elfíku!" nadzvednu se a špice hole namíří přímo na něj. |
| |
| Když uvidím, že jde Dorian pryč narovnám se, nechtěla jsem ho zadržet. To ne. "Dávej pozor."řeknu mu a dojím svůj chleba. Chvíli čekám, ale pak si sednu na zem vedle prasátka a začnu ho hladit po hřbetě. "Vypadá to, že je ticho. Že by odešli? Nebo číhají venku na nás jako kočka před myší dírou?"podrbu pašíka za uchem. Pak se znovu zadívám na dveře a čekám kdy se vrátí. |
| |
| Útok na Darias; Min'Gael Dyrr, Innaya Lahvička se roztříštila o roh střechy. Z úst spoře oděné dívky však neunikne ani hláska, což, jak se zdá, je poměrně velký problém, protože z hole je naráz bezcenný kus dřeva, zatímco ona sama je chycená do magické pasti. V její tváři se objeví opravdové zděšení, protože bez svých kouzel už zbývá jen málo šancí na přežití. Kůň dole nervózně přešlápl a čarodějka vyčkávala, až střechu zachvátí oheň, aby jej uhasila. Proti drowům je i její moc málo, nebo zkrátka čeká na příhodnější chvíli. Jenže není hloupá a nečeká, co se z lahvičky vyklube, rychle otočí koně na druhou stranu a pobídne jej ke cvalu, aby unikla z dosahu ať je to co je. Výraz v drowově tváři se ale změnil, když zahlédl, že mu nikdo nepomůže a on zde bude muset zůstat a dopravit se do Menzoberranzanu jinou cestou, než čekal. Něco zamumlal a shlédl na dívku ležící na střeše. Min i zbytek drowů s vyvernami zatím zmizeli z dosahu. |
| |
| Darias - všichni - jak to dopadlo Na scéně se objevil další drow, ovšem pokud byl někdo takový, kdo je sledoval už od příletu, tak ví, že je to ten, který hned na začátku zmizel a vyverna, která dnes zemřela, pravděpodobně byla jeho. Do jeho spárů však padla mladá dívka s holí. To mu však je na nic vzhledem k tomu, že jeho druhům evidentně příliš nesejde na jeho přežití, neboť se o něj nestarají – minimálně jeden z nich jej musel vidět, a nechávají ho napospas městu a vyděšeným obyvatelům. Sami odlétají do míst, odkud přišli. Jestli se vrátí, to ukáže až budoucnost. Zapomenout nesmíme ani na poslední lahvičku, která dopadla na zem a vzala všem v okolí řeč. Na střeše tedy zůstala dívka-čarodějka a jen kousek od ní špinavý drow s popálenou rukou. Město je zničené, v mnoha částech neobyvatelné a dosud hořící. V ulicích mezi domy, na náměstíčkách a kolem hradeb oddělujících město od okolních polí, lesů a luk, se válí stovky mrtvých těl. Vzduch je nasycen pachem krve, smrti a kouře. Panuje zde ponurá nálada a ti, kteří byli schováni v relativním bezpečí svých domovů tam zatím zůstávají. Jistě, našly se i výjimky, ale tito lidé jen bědují a obcházejí domy. |
| |
| Darias – úkryt; Teleri a Dorian Jak můžeš vidět jedním z oken, Dorian po chvíli váhání vyšel dál na ulici a dokonce se vydal k dalšímu z domů, tvář obrácenou k nebi, takže jsi neviděla jeho výraz. Selátko ještě po podlaze cizího domu, ve kterém jste se ukryli, válí nedojedený zbytek. Tobě to s chlebem jde lépe, i když máš jisté obavy, aby se Dorianovi venku něco nestalo. A tvé myšlenky jako by byly předzvěstí toho, co se stane. Od jídla tě vytrhl zvuk cválajícího koně – ve ztichlém městě, v této ulici, je to nepřeslechnutelný zvuk z jisté části nahánějící strach. Jestli to jsou městské stráže, mohly by se Doriana splést s drowy stejně jako rozhněvaní a vyděšení obyvatelé, kteří vás napadli. Černý hřebec zmírnil před Dorianem svůj krok a žena na jeho hřbetě trhla otěžemi tak náhle a prudce, až se zvíře postavilo na zadní a chvíli divočilo, než jej zkrotila. Na Doriana už nedohlédneš, vidíš jen její záda a druhou polovinu koňského těla, avšak jsi si jistá, že měla v ruce nějaký klacek nebo hůl. Dlouhé vlasy má rozcuchané jízdou, ale zřejmé, že je měla upravené a na několika místech svázané tmavými stuhami, na sobě má poměrně prosté dlouhé modré šaty a tmavý pásek. |
| |
| Darias Když uslyším koně přejdu k oknu a ustaraně se dívám ven na Doriana, pohlédnu směrem odkud dusot kopyt přichází. Ale nemýlila jsem se, jezdec mířil sem. "To se mi nelíbí... vůbec se mi to nelíbí. Doriane pojď zpátky."mumlám si a přešlápnu. Měla bych jít za ním, když budu s ním tak lidé nebudou hned útočit. Snad. Kůň zastavil, na koni seděla žena a ukazovala na něj. Holí? Uleví se mi. Holí ho nezabije. Už jsem měla opravdu strach. Ještě že nemá meč. Přejdu ke dveřím, které pootevřu a vyhlédnu ven. Ženy jsou vždy rozumnější. Tahle by mohla nechat Doriana na pokoji. Ale i tak.. jestli ho začne mlátit tou holí také mu může ublížit. “Doriane?“zeptám se a dívám se na tu ženu. Vyjdu ven a zavřu za sebou, aby prasátko neuteklo. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Stočíme se směrem, který měl přiletět Mevdir s tou lidskou čubkou, ať už je zač cokoli. Ale primárně hledáme příhodné místo, kde bychom přistáli a zhodnotili ztráty. Nakonec přistaneme na jedné poměrně velké louce. Reaper a Hammer jsou pěkně potlučení, a stejně tak jejich wyverny, dám Blazovi rozkaz ať se o ně postará, krom výbušných lektvarů má i slušnou zásobu těch léčivých. Cutterovi, který z celého toho přepadu města vyvázl asi nejlépe dám rozkaz, ať se hned rozletí podívat se co je s Mevdirem, každopádně kdyby narazil na nějaké nepřátele, důrazně mu připomenu, že se má vrátit, nebo minimálně počkat v povzdálí až dorazíme my, jako hlavní síla celé skupiny. Blaze se zatím činí, oprava škod bude ale nějakou dobu trvat, zatím je třeba strhat poškozené a proražené části zbrojí jak jezdců tak wyvern, zhojit zranění. V tomhle ohledu se Blazovy lektvary vyrovnají i kouzlům kněžek, dokonce je schopný nechat dorůst ztracenou končetinu. Pak opravit zbroj a znovu ji přidělat k ostatním plátům. Oprava zbrojí taktéž probíhá magicky, na každé části je runa, jejíž aktivací se uvolní kouzlo, které část zbroje opraví. Problém je v tom, že někde jsou runy porušené a taky že kouzlo neopraví každou škodu. Takové pláty, které už nezle opravit magicky prostě necháme na poli. Když jsou všichni oštřeni a zbroj opravena jak to jen šlo je prostor na dohady. První co zve Blaze. Zahlédl jsem draky, co se tam u Lloth dělo? Já nevím. A co je s Mevdirem, měl tu už přeci dávno být, takové byly přece naše rozkazy. Já nevím co s ním je. A princ odjel, nebudeme ho pronásledovat? Já nevím k sakru, palác sme měli nechat na pokoji dokud nepřiletí Mevdir s tou lidskou čubkou, předpokládám, že šlo o prince, dokud nenajdeme Mevdira nemá cenu hledat koruního prince. Co se stalo se Swiftem? Já nevím, asi je mrtvý. Do toho se ozve Hammer. Lžeš, já ho viděl, a tys ho musel vidět taky! Tak co? Celou dobu jedná jenom sám za sebe, měl se postarat o čaroděje, ale nakonec to musel vyřídit Blaze. O wyvernu přišel vlastní vinou, a bez svého zvířete je nám na nic. On to přežije, má v rukávu víc triků, než kdokoli z nás. Nenávidíš ho a proto si ho tam nechal! Nechal bych tam každého z vás, kdybyste nebyli k užitku! A dost o tom. Ale přidá se i Reaper. Taky nemáme žádnou kořist. Někdo to musel říct, když tu Swift není. Dobře, Hammer poletí najít Swiftovu wyvernu, když ji najde živou a letuschopnou může zkusit vyzvednout Swifta. Ale máš na to jen čas do západu slunce, so té doby se vrátíš! |
| |
| Darias – úkryt; Teleri a Dorian ".. když umírají lidé, není záhodno se..," ženě nebude víc, jak třicet let, její tvář zdobí vrásky a v modrých očích plane hněv, ačkoliv bez něj to bude jistě příjemná dáma. Ohlédla se přes rameno a zamračila se. V ruce skutečně drží důl, ta může být něco málo přes metr dlouhá, zdobená barevným malováním. Nejvíce asi připomíná vycházkové hole měšťanů, jen nemá jednoznačný horní ani dolní konec a je o něco hrubší. Drobné rty tiskne pevně k sobě. "Kdo jsi?" zeptala se mírně a pobídla koně tak, aby o něco couvl a ona na tebe měla lepší výhled. Sice se tím vzdálila od Doriana, ale zřejmě jí to nevadí. Dorian zpoza ní vystoupil a povzbudivě se usmál, a i když to byl jen okamžik, víš, že tím chtěl naznačit, abys neměla strach. Jeho ústa však mlčí. |
| |
| Darias Pohlédnu na Doriana, který se na mě usmál a naznačil mi tak že je to v pořádku. Oddychnu si "Jmenuji se Teleri a jsem..."zaváhám "Jsem kamarádka Doriana."řeknu "A vy jste kdo?"zeptám se a začnu se pomalu přesouvat k Dorianovi. "Ty ji znáš?"zeptám se ho a znovu pohlédnu na ženu "Víte. Dorian je hodný. Není jako ti co dnes napadli město."ujistím ženu, že s tím nemá Dorian nic společného. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Jedno je mu, i vám všem, jasné - váš úkol nebyl splněn a matronu ani jiné kněžky nebude zajímat, že vše mělo mít náhradní, či pouze doplňující plán, kdyby ten hlavní selhal. Potrestáni budete vy. Jedinou možností, jak zabránit mučení všech by bylo, kdyby vinu přiznal jediný.. ale tam nezáleží na vás prakticky nic. "Počkej!" ozval se však rázně Blaze zuřivým syčením a zarazil rukou odcházejícího drowa. "Je po ní. Víš, že je mrtvá a víš to moc dobře!" "To jako, že ho tam prostě stejně nechá a Hammer tam poletí zbytečně?" "Přesně." Pohledy jejich očí se chvíli protínaly mezi sebou, ale nakonec každý z nich padl na tebe. Reaper se odvrátil jako první a zamířil kde svému zvířeti, nechtěl se dál účastnit rozhodování o Swiftově osudu. Hammer se mračí ze všech nejvíc, zuří, ale své pocity umí dokonale držet v sobě, ač už se několikrát zdálo, že se vrhne kupředu a vyřídí to po svém, v afektu. Nakonec jen suše konstatoval, vyrovananě hledíc do Minových očí. "Pokud žije, nenechám ho tam." Za tvými zády se zlomila větvička. Pak zašustilo listí a tráva, krůčky se zastavily. Děvčeti s obrovskýma hnědýma očima nebude víc, jak šest let, světlé šatičky má upatlané od borůvek a malin, stejně jako drobné prstíky. Hledí na vás z dostatečné dálky, nekrytá a se zájmem. |
| |
| Darias Její příjezd mne překvapil, zaskočil, a přesto jsem o něm věděl dost dlouhou dobu na to, abych se schoval. Věřím, že zastává stejné cíle jako já a že nebude zaujatá stejně, jako muž, kterého jsem dnes musel zabít, abych ochránil sebe i Teleri. "Znám ji převážně z vyprávění," přiznám se a nespouštím z jezdkyně oči, sluch zaměstnávají i okolní zvuky, ale těch příliš není. Město se zdá být mrtvé, nedivím se tomu. Při Teleriných slovech se usmívám, je příjemné to všechno slyšet a cítit, že se mě zastane, ať se děje co se děje. Je to jedna z věcí, které stojí za můj obdiv. |
| |
| Darias – úkryt; Teleri a Dorian I Dorian se kolem koně vydal blíž k tobě. Tváří se neutrálně, ale vidět, že je připravený jednat, kdyby se něco dělo. To ale neznamená, že by vám chtěl skákat do řeči, pravděpodobně zastává pravidlo, že by se ženy mezi sebou měly seznámit samy, bez mužského přičinění. "Takže kamarádka," žena chvíli slova převalovala na jazyku a sledovala blížícího se Doriana. Když začal mluvit o její osobě, rysy v její tváři ještě více ztvrdly a ani po tom, co domluvil, se neuvolnila. To ti napovídá, že řeči, které se o ní vedou, nemá v oblibě. "Mé jméno je Siral. Sloužím Ardusanům, naší zemi a králi," pronesla s hrdostí, tehdy její pohled padl na Doriana a její čelo se mírně nakrčilo, ale v hlase i tentokrát zazníval nepříjemný podtón. "Věřím ti, děvče, ale člověk musí v těchto časech být nanejvýš obezřetný. Nemohu dovolit, aby město bylo dál ohrožováno, ale je mi líto, jestli jsem tě vyděsila," kůň pod ní netrpělivě přešlápl z jedné strany na druhou, žena potáhla otěže a on nespokojeně zafrkal. |
| |
| Darias - úkryt "Z vyprávění?"zopakuji a znovu se na ní zadívám. Jak prozradí své jméno zavrtím hlavou "To jméno mi není známé."prozradím na sebe, že mi to nic neříká. "Ne.. nevyděsila jste mě. Jen jsem měla strach, že by jste mohla ublížit Dorianovi."usměji se. "Ale jsem ráda, že můj strach byl neopodstatněný." "Vy sloužíte Ardusanům? To je výborné. Tak to jistě budete znát mého strýčka Rohana. Velitele stráží, že ano?"zeptám se s nadějí. "Já ho totiž hledám. Nevíte kde bych ho našla?" |
| |
| Darias – úkryt; Teleri a Dorian Zmínku o tvé neznalosti s radostí přehlédla a z vlastní vůle se k ní nevracela. Mlčí i Dorian, bude tedy lepší nechat toto téma na později. Krátce se pak zamyslela, když jsi zmínila strýce, horní polovinou těla se otočila směrem kterým přijela a zahleděla se do dálky. "Jestli dnes nezahynul, pak jej jistě najdeme na hradě nebo v jeho okolí. Nepředpokládám, že by se osobně podílel na nošení vody a hašení ohně či pomoci ostatním," otočila se zpět k vám a několikrát mrkla, než promluvila. "Je to tvrdý muž," upozornila tě, pak však náhle změnila téma hovoru, i když se zcela neodklonila od toho, o čem mluvila do této chvíle. "Pomůžete mi, oba dva. To, co se dnes stalo byl jen začátek a nesmí se opakovat. Zpočátku nikdo nevěřil, že by byl Immanor tak hloupý a spolčil se s nimi, ale jak se ukázalo, je to pravda. Jakou silou vládnete?" oba si vás začala přeměřovat pohledem. |
| |
| Darias - úkryt "Och!"vydechnu a zakryji si rukama ústa "Doufám, že je v pořádku. Já... já ho totiž ještě neznám. A on mě... nejsem si ani jistá, že ví že existuji. Mám pro něj dopis od mámy. Jeho sestry.. no je to trochu složitější."vysvětlím Siral. Ale pak hned změní téma a ptá se na nějaké síly kterým vládneme. Váhavě pohlédnu na Doriana a pak pohlédnu na Siral "No... no... víte..."váhám "Dobře. Já nemám žádnou bojovou sílu. Jedinou silou kterou vládnu je síla lásky ke všemu živému. A pak umím zpívat a hrát na loutnu."a na to se na ní stydlivě zadívám. "Omlouvám se, jestli jsem vás zklamala." |
| |
| Darias I nadále nechávám mluvit jako první Teleri, zdá se, že mluvit s lady Siral jí nedělá problémy, kdežto já si nejsem jist, jestli k ní mluvit jako k sobě rovné, nebo jako k ženě, která by se měla v budoucnu stát královnou. Avšak nečekal jsem, že má drahá Teleri vymyslí tak nádhernou odpověď. Z počátku jsem byl klidný, ale s každým dalším slovem jsem se usmíval víc a víc, až jsem propukl v opravdu pobavený smích a objal dívku zlehka kolem ramen. "Nádherně řečeno! Skutečně nádherně a pravdivě," stále dobře naladěn vzhlédnu k ženě, uvolním své lehké sevření kolem ramen a rukou zajedu pod vestu, odkud vytáhnu tenounký řetízek stříbrné barvy. Více neřeknu. |
| |
| Darias – úkryt; Teleri a Dorian Siral by bohatě stačilo, kdybys zůstala u první věty s tím, že nemáš žádnou bojovou sílu. Dále totiž vytřeštila oči, ale tento překvapený výraz okamžitě zmizel. Uhnula pohledem do strany s viditelným a slyšitelným hlasitým povzdechnutím. Přísně si přeměřila smějícího se Doriana. Chvíli ještě mlčela, než konečně pohnula rty. "O zklamání nemůže být řeč, jen jsem doufala. Vidím však, že u sebe nemáš loutnu..?" Nadhodila a promnula o sebe rty, které si předtím navlhčila jazykem. Ve stejnou chvíli, kterou čekala na tvou odpověď, si všimnula řetízku na Dorianově krku, který jí mlčky ukazoval. Okamžitě seskočila z koně, který o kousek ustoupil, ale neutekl, rychle k němu přiskočila, natáhla ruku.. ale nedotkla se ani řetízku, ani Dorianovy ruky. "Nemožné..," zašeptala uchváceně, stála a zírala a drobné propojené články před sebou. |
| |
| Darias - úkryt Když se začne Dorian smát a objal mě, usměji se na něj ráda že se směje. To jsem u něj tak často neviděla. I když je pravda, že zase tak dlouho ho neznám. Znovu pohlédnu na Siral, která si povzdechne "No.... hm... mé loutně se stala menší nehoda. Střetla se s Dorianovou hlavou."odpovím a dívám se jak sesedá a maže si to k Dorianovi aby si prohlédla jeho řetízek. Nechápu co je na něm tak nemožného, že to pronesla. Otočím hlavu a pohlédnu na jeho řetízek "Co se děje?"zeptám se "Co je nemožné?"snažím se zjistit to co ví oni a já ne. |
| |
| Útok na Darias a drowův zlostný pohled Teď můžu tak leda máchat svou holí kolem a doufat, že se nic dalšího nevymamlasí, jen si zkrátka myslím, že jsem v háji. Já nemůžu mluvit, on asi taky ne, ale co na tom, když je to nejmíň jednou tolik silný elf.. a je tady, naštvaný, kousek ode mě. Rychle se pokusím postavit a o něco couvnu, tak abych neupadla, a hůl držím vystrčenou před sebou. Teď bych nadávala, až bych brečela. U bohů, ochraňuj ty, kteří napadli město, protože jestli dnes přežiji, vím, kde je najít. Není to tak úplně pravda, ani s tím, že bych se vyloženě chtěla mstít, ani s tím, že vím, kde žijí, ale s trochou ochotné lidské pomoci – začínám být vážně naivní, by se to dalo vyřešit. Znovu zkusím něco říct. |
| |
| Darias – vězení sídla Ardusanů; Jamal Je to už pět dní, co jsi vězněn v Dariasu, v temném, chladném a vlhkém vězení pod hradem, na kterém sídlí královský rod Ardusanů. Nechal tě uvěznit sám Zaryn a je štěstí, že jsi okamžitě nepřišel o hlavu. Immanor věděl, že král Valael umírá a už dlouho plánoval, jak a s čí pomocí se ujme trůnu, aby obnovil slávu vlastního rodu. Byly to šílené plány, které předčily všechna očekávání. Drowové. Nakonec jsi ale zhodnotil, že jeho prostředky pro jeho vládu nejsou tvou starostí, ostatně je to už nějaká doba, co se ti nesvěřuje. Dokonce odřekl obvyklé večeře, které se opakoval každých deset dní. Nezměnil se příliš, ale propast, která mezi vámi vznikla zamrzela a zároveň urazila. Teď, jako by si více vážil drowů a to ne jen kvůli spojenectví. Dokonce nechal vyrobit stříbrnou brož - jak ses doslechl od sloužících, kteří si jako všude špitají pikantnosti, kterou věnoval matriarše. Kvůli těm dvěma jsi vlastně tady – prý posel. Kdo ví, co v té zprávě stálo, každopádně to nebylo nic dobrého, když tě Zaryn uvěznil. Kůrka suchého chleba a dřevěný kbelík s poměrně čistou vodou jsou jediné věci, které ukojí tvůj hlad a žízeň. Včera jsi dostal ještě kaši, ale dnes, když se venku semlelo něco opravdu velkého se o tebe nikdo nestará. Není těžké domyslet si, co se stalo, a naopak není lehké být klidný a neobávat se, že v téhle temné neprostorné cele zemřeš. Křik a hluk boje utichl, z ulic k tobě nyní nedoléhá jediný zvuk. I hrad, jako by byl zcela opuštěný. |
| |
 | vězení sídla Ardusanů Celou dobu to věděl, chtěl se mě zbavit, jako všech nepohodlných kolem jeho osoby! Mám v hlavě jistý zmatek, protože při zatýání jsem se praštil do hlavy a doteď mě to nepřestalo bavit. Vlastně každá myšlenka je docela bolestivá. V těchto obkách se mi sotva dostane nějaké péče. Moje myšlenky potvrdí tvrdý chléb, který se válí na zemi vedle vědra. Za normálních okolností bych to nejedl, ale zde nemám na výběr... Po několika dnech v chladu, uslyším odněkud zeshora rány, které jsou doprovázené značně tlumeným řevem. nejsem si jistý nad tím co to je, ale snad by se to dalo domyslet. Immannor zaútočil na město. "Sakra jsem tady!" Zařvu i když je mi jasné, že to neni nikdo schopný slyšet. Zalomcuju s mřížema na malém okýnku na dveřích už jako několikrát. Nikdy mi to nepomohlo a teď asi taky ne. Vztekle kopnu do dvěří a posadim se vedle kbelíku s vodou... |
| |
| Darias – úkryt Nehodu s loutnou Siral přeslechla a pokud ne, nepovažuje za nutné o ní mluvit. Řetízek na Dorianově krku jí zajímá víc, než seznamovací tlachání. Překvapeně se na tebe podívala, když ses začala zajímat o řetízek a ihned se pustila do vysvětlování. Než jí Dorian gestem a slovy zastavil, pustila se do vyprávění. "Je to jedna z částí Řetězu bohů, jak se mu říká. Existuje jich několik a nikdo si není jistý, jak vlastně vznikly. Vidíš jednotlivá očka? Je to dokonalá práce do které někdo vdechl hodně magie. Jeho majitelé mají velkou moc, bohužel si Řetěz vybírá svou daň na jejich životech a mnohdy i na zdravém rozumu. Za celý svůj život jsem slyšela jen o jednom Řetězu, který někdo skutečně má. Vlastní jej jistá Umiel," to jméno, něco ti říká. Netrvá dlouho a rozpomeneš se, že právě tak tě oslovil Dorian, když na tebe tehdy v lese vybafl. |
| |
| Kousek od hořících polí u zničeného Dariasu; Godrek a Kai Máte za sebou několik dní cesty a i když jsou lesy plné hub, nějakých těch bobulek a samozřejmě zvěře, není nad teplé jídlo v hostinci, se kterým si nedáte žádnou práci. Je tu sice i druhá stránka věci, peníze, ale to je nyní to poslední, co vás trápí, když se v měšci ještě blýská trocha zlata. Na neuvěřitelně bledé tváři Kai se objeví vážný výraz, téměř černé oči se skryjí pod víčky a ona hlasitě vydechne, když další část pole před vámi vzplane díky letci, který si pro svůj plán osedlal vyvernu. Pole už pustoší nějakou tu chvíli, ale nevěnovali jste tomu pozornost dokud nebylo zřejmé, že za oběť mu padlo i město, do kterého jste mířili kvůli noclehu a jídlu. Darias. Jisté je, že vás mohl potkat i horší osud, ale prchající lid z města a královskou rodinu jen stěží. Tedy kromě smrti. Jezdec i jeho zvíře po chvíli zamíří k městu, odkud se vznesou další – teď jste si všimli až teď, a společně pak odletí na druhou stranu. Další výhled vám zakryjí stromy v okolí. Zůstala jen hořící pole, ze kterých po chvíli nezbylo téměř nic a oheň se naštěstí nerozšířil do suchých lesů, prchající lidé a ponuře vyhlížející město se svými strhnutými zdmi a doutnajícími domy. |
| |
| Útok na Darias – mocná ruka drowova; Innaya Kouzlo, nebo co to vlastně bylo, trvá a oba jste i nadále odsouzeni k mlčení. On je vzteklý, protože ho tady nechali, ty bys mohla být, protože Siral utekla. Jenže to byl asi také způsob, jak se vyhnout nucenému mlčení a bezmocnosti. To ale nic nemění na tom, že jsi ve slušně husté kaši. Máchání je zbytečné, stačí jedno a jeho ruka pevně sevře hůl, druhá pak chňapne po tobě. Chce si vybít vztek, možná tě ale ušetří a bude doufat, že budeš jeho vykoupením v budoucnu. |
| |
| Darias – vězení sídla Ardusanů; Jamal "Kdo? Kdo je tam?" ozval se starý ženský hlas z vedlejší cely, tím si ale nejsi jistý, možná stojí někde na chodbě a vůbec do vězení nepatří, jen se schovává. "Kde je kdo? Kdo jste?" na konci se ozvalo hrubé zakašlání, dva tlumené kroky a klepnutí o něco dřevěného. Venku je stále ticho a klid, kromě starého ženského hlasu není kolem žádný pohyb ani náznak lidské přítomnosti. Někdo ale přijít musí, rozhodně budou brzy chtít informace kvůli útoku. |
| |
 | S kočandou na poli u města Nohy už mě bolí u samé pedele, jako ne že by to znamenalo příliš velkou vzdálenost, ale vážně bolí fest. Kai ta je v klidu, baštit bobule to je její. Ale co já! Nevěřím ničemu co utrhnete a ono to nekvičí a nekrvácí. Žaludek už se mi kroutí, těch pár zajíců a veverek rozhodně nemohlo stačit. Do hostince se těším jak malej … no jo porát … jak malej Jarda, už se nemůžu dočkat správně vyhřáté betle a pořádného gáblíku. Nějaké Goldy ještě mám a když dojdou ty v pytli tak ještě furt mam cetky ve vousech a další serepetičky na které lidi berou. „Pazgřivec jeden zkurvené, si kóme když má velkého fógla si može hópat!“ Lítostivě sleduji obraz, který se rozvinul před mejma očima, když jsme přelezli mudlu u cesty. Koukám na uprchlíky a zničení město. Do očí se mi derou slzy a já se snažím namluvit si, že jde o reakci na všechen ten bordel co poletuje vzduchem, ale vím, že to není pravda. Sundám si rukavicu a otřu si kukadla … Jak hydrant. „Hakl krén, tolik knajp co štatlí gebišem, tolik grilovaných šniclů co nezfutruju a tolik hajfeců, kterým nedám do čárky… Hej Kai co gómeš, su mezi kramleřama ňáké elfí žihadla. By mohly mít slynu na lepačku a vyrubat z kule kráglovačku. Co gómeš Kai?“ Plácnu svou souputnici bodře po stehnu, kousek nad kolenem. Ne, že by neměla pěknej zadek o tom žádná, radost do něj plácnout. Ale je vysoko a s chráničama na rmenou se děsně blbě zvedaj ruce. Někdy se seknou a pak musí pajzl poskakovat jak blbej, aby se uvolnili. „Tož sypem ne?“ |
| |
| Darias Poslouchám co mi Siral říká "Aha... tak to je asi vzácný a cenný."prohlédnu si znovu řetízek "A navíc je hezký."viditelně mě to, že je to nějaká mocná věcička moc nebrala. Maličko se zamračím "Umiel? Ah! Tak to je ta tvá kamarádka s kterou jsi si mě spletl, že?"podívám se na Doriana. Pak ve mě hrkne "Moment."otočím se a vejdu znovu do domu. Zapomněla jsem tam Prasátko. Vezmu selátko do náruče a zase s ním vyjdu ven "Málem bych na toho drobečka zapomněla."dám selátku pusinku na rypáček. Ukáži ho Siral "No není roztomilí?"usmívám se. |
| |
| Darias Není mi příjemné, když se Siral rozpovídá o tom, co zná a ví o zbrani, kterou používám. Já sám jsem o tom nemluvil roky, ale jí to nedělá sebemenší problém, ačkoliv jsem si jist, že zná každou podrobnost. S malými obavami se podívám na Teleri, ale nezdá se, že by se hněvala, což je dobře. Nakonec, není každá dívka a žena stejná, znal jsem ale spoustu takových, které by ječely na lesy kvůli tomu, že jsem jim neprozradil své tajemství. "Ano, to je ona," mírně zvednu koutky do úsměvu, je to ale křečovité. Budu si muset se Siral promluvit. Všechno napětí mne však opustí, jakmile se Teleri vrátí se selátkem v náručí a pyšně jej ukazuje čarodějce. |
| |
| Darias – úkryt; Dorian, Teleri, Siral Siral jen mlčky přikývla a těkala pohledem mezi tváří Doriana a řetízkem, který jí ukazoval a ona jej obdivovala. Jenže když se zmíníš o Umiel jako kamarádce, Siral opět ztuhne, narovná se a z jejích očí lze číst nové překvapení, snad ještě větší, než předtím. "Umiel je tvá přítelkyně? Víš, co to..," nedořekla a dokonce odvrátila pohled, nyní bez překvapení, ale s narůstajícím hněvem. To tě už však nezajímá, protože sis vzpomněla na prasátko. Za tu chvíli, kterou jsi s nimi nebyla Dorian schoval řetízek a Siral se vyhoupla do sedla, kde i přes rozcuchané vlasy vypadá velmi autoritativně. Chudák Siral, je toho na ní asi moc. Nejdřív poloviční drow, jeho tajemství, jeho přítelkyně a její hodně výmluvný výčet schopností.. a teď prasátko. K tomu všemu zničené město, krveprolití. "Vy cestujete s prasetem?" vykulí oči a hledí na selátko, jako by nikdy dříve něco takového neviděla. |
| |
| Darias - úkryt "Ne... tedy ano. Ale teprve chvíle. Jsem ho zachránila když bylo město napadeno. Chudáček byl uvězněný pod sutinami."polechtám prasátko na bříšku a zase ho k sobě mazlivě přitisknu. "Je to mazlíček. A hrozně rozkošný."usmívám se úplně rozněžněle. "Říkám mu prostě Prase. Asi si ho nechám."stoupnu si vedle Doriana. "Jen doufám, že mě strýček i s tím prasátkem nevyhodí."znovu se na Siral zadívám. "Co je? Jste v pořádku?"zeptám se znepokojeně když vidím její překvapený výraz. |
| |
 | U města - cestou k Dariasu Mimoděk zatahám za obě přezky, horní přes prsa i tu dolní pod nimi, a zahledím se k městu, kde jsme měli utratit zbytek peněz a najít nějakou práci, abychom zase mohli jít dál s plnými měšci. Znovu se pláštík, dlouhý sotva pod lopatky, pohne díky kontrole širokého nátepníku na pravé ruce. Brzy se však musím usmát nad komentářem, který vypustil z úst můj partner. "Vážně myslíš na tohle?" stočím k němu zvědavý pohled a ani nečekám na odpověď, vždyť ho už nějakou dobu znám. "Nějaká svolná fešanda se najde vždy, za všech okolností. Aspoň teda lidská ženská.. vždyť víš," ústa se roztáhnou do širokého úsměvu. "Ale takové elfky, asi se budeme muset pořádně poroz..," pod plácnutím do nohy ukončím větu dřív, než bych chtěla. Úsměv trochu ochabne, ale nezmizí. "Tebe ty prsatky ale ženou kupředu, příště nějakou zaplatím, až se ti nebude chtít dál," dodám poměrně vážně a vykročím k městu se stejnou rázností v kroku jako vždy, jednu ruku podél těla a druhou opřenou o meč. "Tak hnem zadkem." |
| |
| S kočandou na poli u města Kai vypadá trošku nepřítomně, beztak to má z těch borůvek. Říkal jsem jí to, že to nemá žrát, když to nekvičí, ale ona furt, že su hloupej a teď to má, vypadá jako by měla zaražený prdy, ale moc dlouho jí to nevydrželo a už se zase usmívá. Holka se umí přemáhat. „A né snad, má přerostlího fógla, typluje tu luftem a vopruzuje! A tame má buzuluky, s nemlich stejnýma pazgřivcema … A vysaď mi kirch s lidskejma gapašama Kai, dobře gómeš, že se mi eklujou!“ Na dlani stále ještě cítím pevné svaly schované pod pevnou látkou a jemnou kůží. Ale raději se hned kouknu na Kai, kdyby mě náhodou chtěla plácnutí vrátit, už jsme zkusil všechny chytrý věty co mě napadli, ale furt se mi ju nepodařilo zlomit. A navíc na elficu má děsnou páru. „Nežgrindej Kai! Máš ánunk, že dudáče sů u mě lagricoví, ale taký elfí žihadlo to je v pikách … Když zagolduješ, zagolduješ.“ Pokrčím rameny, mám tu babu rád a s tím velkým mečem si myslím, že úplná netykavka nebude, když ho furt tak osahává. Stačí najít tu správnou větu, určitě! „Klíďo aj s tvým, stačí hóknót Kai, však ánunk …“ Popoběhnu abych jí stačil, to je jediné čím mě putování právě s ní vytáčí. Jeden aby vedle ní pomale sprintoval. |
| |
| Darias – vězení sídla Ardusanů V cele koukám do rohu místnosti. Nemám co dělat a moje volání zjevně nikdo neslyšel. Doufám, že tam nahoře aspoň někdo přežil a pujde sem Nevim proč v to doufám. Když mi nikdo neotevřel asi těžko vyhráli naši, protože by tu už určitě někdo byl. Pojem naši je taky dost nevhodné, ale aspoň bych byl venku. "Jsem tady!" Zařvu a zvednu se ze země. Přejdu ke dveřím a zabušim na dveře. Docela mě překvapuje, že dole někdo je... |
| |
| Darias – vězení sídla Ardusanů; Jamal "Kde je tady?" odpoví ženský hlas a znovu jsou slyšet kroky, které zcela zřetelně procházejí kolem dveří tvého malého nechutného vězeňského pokojíčku. "Ach, tady. A máte klíče, jinak vám neotevřu, ať jste pobuda nebo král sám.. bohové ať dají klid jeho dobré duši," zaskřehotala stařena nábožně a zalomcovala zkusmo dveřmi. No, tu trochu demence jí zkrátka budeš muset odpustit, kdo ví, kolik jí je a celý život dělala, pokud tedy není mírně padlá na hlavu už od narození. Každopádně je to tvá naděje na to, jak se dostat ven. |
| |
| Darias – úkryt; Dorian, Teleri, Siral Čarodějka mírně protáhne obličej a podívá se s neskrývanými obavami vtisknutými do tváře na Doriana, je to krátký pohled, ale výstižný. Dorian se však tváří zcela normálně, ani se nepošklebuje nebo naopak nepochechtává, je tedy jasné, že Teleri zná, ví jaká je a ani v nejmenším mu to nevadí, natož aby to komentoval. Je sice trochu divné vidět Siral rozhozenou z jednoho selete, které se stává domácím mazlíčkem, když před několika málo chvílemi viděla smrt, zbytky těl, zkázu a sama se pokoušela bojovat proti drowům, ale někdy člověk snese spíš to zlé, než rozkošné a růžové. Rychle pokývá hlavou, o úsměv se nepokouší, to by bylo marné. "Jsem a budu. Jen, tohle se nevidí každý den," pevně chytila otěže do prázdné ruky a pobídla koně k velmi pomalému kroku, aby dva přeživší stačili a nemuseli za ní běžet. "Půjdeme na hrad. Při troše štěstí narazíme na vašeho strýčka, ale nezdržíme se," ještě než dořekla načatou větu, prudce se ohlédla a vzhlédla k nebi, odkud se ozvalo hlasité zakřičení. Draci jsou už dávno pryč, kdo ví, kam zmizeli, a mělo to platit i pro drowy, ale jeden z nich se vrátil, o tom není pochyb. "Přesně kvůli tomu se nemůžeme zdržet. Jděte na hrad!" s těmi slovy otočila koně a vyrazila zpět do ulic. |
| |
| Zničený Darias - všichni - převážně nebe Život nikdy není tak lehký, jak se může na první pohled zdát a i když si mnohý z obyvatel myslel, že je na nějaký čas po všem, na zemi se mihl stín obrovského tvora a vzduchem se rozezněl hlasitý výkřik vyverny. Vrátila se jen jedna, ovšem i s jezdcem, a není pochyb o tom, co by i pouhý jeden článek mohl způsobit. Nějakou dobu krouží nad městem, pak se snese níž a většině z přihlížejících se ztratí z dohledu. |
| |
| Mocná ruka drowova Dnešní den se vážně vyvedl. Nestačí, že jsem se ani pořádně nenajedla, museli zaútočit na město a pak mi ještě podlým kouzlem vzít řeč, abych se nemohla bránit. Pokusím se dropovi vytrhnout, předtím samozřejmě uhnout, ale je to marné. Hůl se s teskným ťukáním o došky střechy skutálí dolů. Hrome! Zač? To je neskutečné.. až ti nakopu zadek, ty zmetku, živ už dál nebudeš! Vztekle zaryju do dropovy ruky nehty a snažím se jí odtrhnout. To už mu ale na pomoc letí další z té sebranky. Nechat ho tady je moc kruté i na ně, směšné. V další minutě jeho nepozornosti se napnu a jednou nohou vystřelím proti němu, ať mířím kam mířím, rána to bude pořádná a né že ne. |
| |
| U města - cestou k Dariasu "Eklujou neeklujou, líp se sháněj," překročím jeden z větších kamenů ležící v cestě a těžce došlápnu. Nezdá se, že by mi to nějak vadilo nebo bych si chtěla začít stěžovat. Nechci moc myslet na to, na co myslí on, ale zkrátka mi to nedá. To plácnutí nebylo jen tak. "To jsme si už vyjasnili," ohlédnu se a zpomalím, aby mi stačil, a nehezky se přitom zašklebím. Nesnáším, když musím chodit pomalu. "Ale kdybych měla někdy nouzi, budeš první, komu se s tím svěřím," jenže já nouze nemívám. Chlapi jsou chlapi, bez nich by to tak úplně nešlo, ale jsem stejně vybíravá jako Gorek. Možná ještě víc. Jemu stačí špičatý uši. |
| |
| Darias - další útěk "Dávej na sebe pozor Siral!"zavolám za ní s obavami a pohlédnu na nebe "Raději bychom měli jít."řeknu a uchopím prasátko do jedné ruky "A nevrť se mi. Aby jsi mi nevypadl."přitulím ho k sobě a druhou uchopím Doriana za ruku "Tak honem. Půjdeme na hrad. Tam jistě budeme oba v bezpečí."usměji se na něj povzbudivě a vydám se rychle pryč, pak se ale zarazím. S rozpaky na Doriana pohlédnu "Jenže já nevím jak se tam dostaneme."přiznám se a váhavě na něj pohlédnu "Ty to víš?" |
| |
| U štatlu - cestou k Dariasu “Kai nemotej mě, dudáče mě nehycujou, kdyby ju, su vylepené pod šutrem a fachám u fotra za těžký goldy. A nekómej že se z toho vytrukneš, pleskla si že vyplázneš rentále, tak neval křiví války. Ale nésu žgrd Kai, nechci tě vobtáhnót o goldy, estli chceš holecovat, tak lebeda. Já blbý helfy nepovedu, neboj.“ Že by se jen sama styděla? Možná když budou dvě tak se pajzla bát nebude nebo je možná taky na babáče. Po očku kouknu nahoru, jestli jsem se tentokráte trefil, ale zase to moc nadějně nevypadá. Kai se zase šklebí jako by měla prdíky a tak raději zkusím přidat do kroku, aby náhodou nezačala mít žgrindy, že zdržuju. “To mám radovanec Kai, že gómeš kde mózovat fajnovou baldu! Sichr budeš v goldě, nic legricovýho. “ Zálibně se zadívám na pohupující se měsíčky a přemůžu touhu si plácnou, za prvé nechci skákat a za druhé, nechci dostat tím jejím šidítkem po hlavě. I když má jeden přilbu tak to bolí a já přilbu nemám a tak to bolí dvojnásob a ještě by mi rozčísla háro. |
| |
| Darias - další útěk S obavami sleduji odjezd Siral a pohledem přeletím i oblohu, na které se znovu objevil jeden z jezdců. Můžeme jen doufat, že se nevrátí všichni, i když pak netuším, proč se vrací. "Přibližnou cestu znám. Nějak se tam dostaneme, nemusíš se bát," položím dlaň na Telerin kříž a něžně jí postrčím kupředu. Stejně jsou věci, které mě trápí. Nač nás Siral chce mít na hradě? Vždyť musí vědět, že když půjdu proti drowům já, nebude z toho nic dobrého a raději bych chránil Teleri daleko odsud, než se pustit do tak nejisté věci. |
| |
| Darias – cesta na hrad; Teleri a Dorian Zpočátku jdete postranními uličkami, než na malém plácku zahnete na ulci podstatně větší, lemovanou domy bohatší vrstvy. Nyní vypadají málem hůře než domy chudiny a na mnoha místech ještě hoří ohně, které nikdo nehasí. Přes první hradní bránu projdete snadno. Nikdo jí nehlídá a vypadá nepříjemně opuštěně, jen na boku leží převrácená židle, kterou si donesl některý z vojáků. Za ní je malé nádvoří, kde už dávno sedl prach, který rozvířily nohy pobíhajících vojáků. U druhé brány už postává několik vojáků, jeden z nich má ruku staženou k tělo širokým pásem plátna. Všichni vypadají utahaně a vyděšeně, i když jakmile vás spatřili – opět si hodně nepříjemnými pohledy měřili Doriana – snažili se tváři vážně. Dva z nich se vám vydali naproti, ruce na jílcích mečů. "Co tady chcete?" vyhrkl jeden z nich a postavil se vám do cesty, abyste nemohli pokračovat. |
| |
| Hrad Držela jsem se Doriana za ruku, už když jsme se blížili jsem začínala být nervozní. Bála jsem se, že budou nepřátelští vůči Dorianovi. Jak jsme se šli, rozhlížela jsem se a div mě ten pohled na zničené město nerozbrečelo. Bylo tak nádherné a živé, když jsem sem přišla. Zarazím se, kdy nás zastaví vojáci, hned se postavím před Doriana. Váhavě se na ně usměji "Zdravím vás pánové. Já... jmenuji se Teleri a jsem... neteř Rohana. Velitele stráží. A tohle je můj přítel a ochránce Dorian."rychle představím Doriana. "On o mě možná strýček Rohan neví. On se s mou matkou, se svou sestrou už hodně dlouho neviděli. Ale... matka mi dala pro strýčka Rohana dopis. Kdyby byl jeden z vás tak hodný a přivedl strýčka Rohana? Nebo mu předal dopis a mi bychom třeba zatím počkali tady?"navrhnu jim a vytáhnu se skryté kapsy v sukni obálku. "Šlo by to? Prosím?" |
| |
| Mocná ruka drowova Trefila jsi. Drow se naklonil, mlčenlivě zaúpěl bolestí, ale než ses stačila s uspokojením pokochat tím pohledem, hmátla po tobě jeho ruka a on pevně stiskl krk, abys nemohla dýchat. K tomu všemu začal ruku zvedat, což není dobré, protože jsi nejméně o hlavu menší než on. Kyslím pomalu dochází, objevují se mžitky před očima a tlak na spáncích sílí, zatímco v ústech se hromadí sliny. |
| |
| U města - cestou k Dariasu Koutky zacukají do stran, ale už se mi moc nedaří dusit v sobě smích. "Kdo říká, že chci vycouvat?" zahledím se nad město, kde znovu začala kroužit vyverna i se svým jezdcem. Hezkého uvítání se asi nedočkáme, ani od přátel ani od místních. Oči jiskří pobavením a možná i něčím jiným, co se smíchem nemá moc společného, přesto svému společníkovi věnuji jen velmi krátký pohled a raději si hledím toho před sebou. "Máme něco čím se dá bojovat na dálku? Už ne, co," tentokrát otočím hlavu jeho směrem na delší dobu. Škoda toho zlomeného luku, který jsme dva zpět pohodili někde u cesty. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Stráže jsou evidentně zaskočeny výřečností mladé krásky, která se tady objevila po boku míšence a ještě tvrdí, že je to její přítel. Pohledy jsou různé, chvíli zaujaté, znechucené, mnohé z nich jsou chtivé a oči strážných bloudí po dívčích křivkách. Krásný výhled však ničí míšenec, který položil ruku kolem dívčina pasu a na tváři se mu objevil dosti nepříjemný úšklebek, který jasně varoval, že na ní nedovolí sáhnout. "A co po něm chcete? Tady se schovat nemůžete, máme problémů víc jak dost, nebo jste slepí?" "Zajdi pro něj, než se to dozví od jiných a bude zle." "Co?! Zbláznil ses? Je to drow! Klidně to může být léčka.." muži na sebe začali vrčet a kdoví proč se neustále ohlíželi dozadu. "Jak že se to jmenuješ? Talira? Telina..?" |
| |
| Hrad Překvapeně zamrkám, když řeknou, že nemůžeme zůstat. Koutky úst se mi zklamaně svezly dolů "Já... já nevím. Matka umřela. A smrtelné lóži mi dala tenhle dopis pro strýčka s tím, že se o mě strýček už postará."namítla. A pak se zase dostavil ten problém s Dorianovou rasou, já to nechápala. Vždyť... je mezi Dorianem a těmi druhými na těch ještěrech dost viditelný rozdíl. Je to jako kdyby oni byli noc a on den. "Prosím, pánové. Tohle opravdu není léčka. A Dorian není jako ti co napadli město. On je hodný. On opravdu za nic co se tu děje nemůže. A také nemůže za to, čím se narodil. Někdo se prostě narodí člověkem, někdo drowem a někdo třeba krávou. Krávám přece je také jedno jestli všechny ve státu jsou hnědé a jen jedna černá. Jim to nevadí, protože je stejná jako ty hnědé. Jen má jinou barvu."snažila jsem se jim vysvětlit, že by neměli kvůli takové povrchnosti, jako je barva nebo rasa člověka, být na lidi zlí. Musela jsem si selátko dát do druhé ruky, protože už se mi začínali napínat svaly. Pohlédnu na Doriana "Promiň, že jsem tě přirovnávala ke krávě."omluvím se mu. "Jmenuji se Teleri."opravím je, když začnou lovit z paměti mé jméno. Okamžik se na ně dívám "Prosíííímmm..."začnu prosit "No tak.. co vám to udělá, když jeden z vás za strýčkem zajde a dá mu ten dopis? Vždyť je to jen chvilka."s prosíkem se na ně dívala. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Muži naslouchají, ale netváří se příliš sdílně. Hezká, srdceryvná historka v nich nezanechala sebemenší dojem, jednou či dvakrát se dokonce ušklíbli, ale možná to bylo jen kvůli selátku, které držíš v náručí. "Hezké pohádky nám povídáš, děvče, ale tohle je královský hrad, ne kravská stáj." "Nechtěl nás tím spíš urazit? Abychom to nepoznali? Víš, jaká bývá lady Siral, má jazyk ostrý jako meč a přece to tolikrát nepoznáme," vznesl druhý jistou obavu. Je to právě ten, který by vás raději pustil dovnitř a zavolal strýčka - musí tam být, vždyť neřekli, že nikdo takový neexistuje - než aby čelil problémům s vyšší šarží. Dorian se měkce usmál a pohladil prsty dívčin bok s tichými slovy, že se nic nestalo. Pak ale jeho výraz zase ztvrdl. "Výprask holí, ale to jen jedna z možností, samozřejmě. Je vidět, že svého strýčka neznáte, jinak byste se raději odplížila pryč a nikdy o nic takového neprosila." |
| |
| Mocná ruka drowova Chytím nepřítelovu ruku a zaryji do ní nehty. Cukám sebou, házím ze strany na stranu jak jen to jde, abych se dostala z jeho sevření, nezapomínám ani kopat. Nehty ryjí a škrábají, ne nedarmo by jeden řekl, že jsem jako kočka, kterou chtěli vykoupat. Když chrčivě vydechnu, překvapeně ztuhnu a přestanu se bránit. Vrátil se mi hlas.. jenže teď přijdu o život. Vykopnu znovu a znovu, už je mi jedno, kam mířím a jestli rány dopadnou nebo ne, chci, aby mě pustil. |
| |
| Hrad "Já vám neříkám žádné pohádky. Kdyby ano, tak bych tam dala aspoň nějakou kouzelnou vílu a mluvící zvířata."namítnu. Proč pořád musím někoho přemlouvat a přesvědčovat? "To je hrozný. Proč jsou všichni místní lidé tak nedůvěřiví?"postěžuji si. "A když tak mluvíte o Siral, tak ona nás zná. A poslala nás sem. Jsme ji potkali ve městě."zkusím se ještě odvolat na tu ženu na koni. "A jistě, že strýčka neznám. Nikdy jsem ho ani neviděla. Jak jsem říkala, tak jsem žila s maminkou. Ještě nedávno jsem ani nevěděla, že mám nějakého strýčka."vzdychnu. "Copak špatně slyšíte? Vždyť jsem vám to už říkala. Ale jestli špatně slyšíte tak bych na to měla takovou skvělou mastičku, sice chvíli po ní budete slyšet ještě hůře, ale z vlastní zkušenosti vím, že funguje."nabídla jim a myslela to vážně. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Oba muži zaváhali více než dosud, podívali se po sobě a oba se mlčky ohlédli. Buď je to tik, nebo očekávají nemilou návštěvu, protože to jejich ohlížení se není normální. Navíc, když za nimi nikdo není a ani nebyl. Rychle ale zamrkali, když jsi spustila o mastičce a zcela vážně nabídla svou pomoc a zkušenosti. Dorian se začal třást, chvíli se sice mohlo zdát, že je to vzteky, ale brzy je jasné, že se jen začal smát. K mužům promluvil vážným rozkazovačným hlasem. Prostě se dožadoval vpuštění do hradu nebo odnesení dopisu Rohanovi. Jeho snahu odměnili jen tvrdnoucími výrazy ve tvářích a zpola vytaženými zbraněmi. "Nikam. Nikdo tam nesmí," zavrčel ten odvážnější. "Ani ty, ani tahle krasotinka. Nevidíte, co se stalo? Vaše osobní zájmy jsou to poslední, co nás tady zajímá. Všichni máme problémy." |
| |
| Cesta k městu Dál špacíruju vedle Kai i když se držím půl jejího kroku za ní, abych si alespoň trochu zpravil ten neutěšený pohled na zničenou krajinu, něčím krásným. Ten pazgřivec ve vzduchu tomu celému také nijak neprospívá a nebýt Kai, asi raději zavřu oči a půjdu poslepu. Kai po mě hodila jedním z krátkých pohledů, ve který ještě pořád nemám úplně jasno, ale doufám že jsou znamením něčeho pěkného, ale raději stejně strhnu pohled z jejího pohupujícího se zadečku a koukám před sebe na tu spoušť. “Nikdo nehantýroval, já gómu že jsi v rovná a goldě …“ Znovu na mě hodila kukanec, možná je to vážně na dobré cestě. Jen kdyby u toho nemyslela na toho pazgřivce v luftě. Asi mu budu muset vážně přistřihnout křídla, fóglovi jednomu nanicovatýmu. “No, kromě tvýho betélnýho kukuče? Za hubana možná něco vykajloju z haubny.“ Po očku koukám na kočku po svém boku jestli to s ní nějak hejbne. |
| |
| Hrad Začínám být rozčílená, netáhla jsem se sem takovou dálku jen proto aby mě za strýčkem nepustili, když je vlastně za rohem. Dám si vzpurně ruce v bok "Ale já s ním musím mluvit! A já jen tak neodejdu."dupnu si. Pak mě něco napadne, znala jsem muže, sice jen z vyprávění od matky a z příběhů z knížek, ale i tak bych nejspíš poznala z jejich pohledů, že se jim líbím. Mohla bych zkusit toho využít i když to bude trochu trapné. "Tak jinak... najdu si ho sama a je to."tváře mi mírně zčervenají. Otočím se a dám Dorianovi do náruče prasátko "Podrž mi ho."požádám ho a dopis schovám do kapsy. Znovu se na muže otočím, chytnu lem halenky a jednoduše si ji vyhrnu ke krku. S červenými tvářemi jsem jim ukázala prsa, nechala jsem halenku pár sekund vyhrnutou, než ji zase spustím dolů, vezmu Doriana za ruku a proklouznu kolem mužů. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to opravdu udělala. Rozhlédnu se a jen co jsme od nich aspoň pár kroků "Rohane?! Rohane!? Veliteli Rohane?!"začnu volat. Nepoznala bych ho, tak se třeba přihlásí sám, když na něj volám. |
| |
| Darias - všichni - po útoku Většina z vás nemohla nepostřehnout, že se během velmi krátké chvíle jeden z jezdců vrátil na hřbetě toho otřesného zvířete a několikrát zakroužil nad městem. Některým z vás neuniklo ani to, že na střeše zůstala opuštěná a náhle tak bezbranná spoře oděná čarodějka, kterou během chvíle zbývající drow chytil pod krkem a ať se děvče brání jak chce, nepouští ji. Vyverna zmizela se svým jezdcem na okrouhlém náměstíčku odkud se dali na úprk zbývající lidé. Zvíře po některých líně chňaplo, ale k žádnému novému útoku nedošlo. Zbývající drow, kterého jeho druhové nechali osudu, stáhl Innayu dolů - rozhodně s ní nezachází slušně - a táhne ji mezi domy až k čekající vyverně. Dívka se přestala bránit, ale není zřejmé, proč se to stalo. Kouzlo? Zrada? Kdo ví.. Siral řítící se ulicemi, zdržena nevrlými stěhujícími se měšťany, kteří přežili, přijela na místo pozdě. Vyverna se už zvedala k odletu, na hřbetě dva drowy a mezi nimi jedna křehká vyděšená dívka. Nebylo záchrany. Dvě máchnutí blanitými křídly a bylo po všem. Siral zaklela a vztekle otočila koně, aby se co možná nejrychleji dostala zpátky na hrad. Nic jiného jí taky nezbývá. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Dorian překvapeně vzal prasátko k sobě. Očividně mu to není dvakrát po chuti, protože se nemůžu bránit, kdyby se náhodou něco stalo, ale tvou prosbu plnil. Tváře mužů v první chvíli zkameněly, pak se o něco uvolnily a nakonec jim brady padly málem až na zem. Oči vykulené, hltající každý kousek nově odhalené kůže. Těch několik krátkých a Dlouhých vteřin zároveň byli zcela jiní, více mužští.. což se projevilo i v jejich náhle napnutých kalhotách, protože to v nich zkrátka nedokázali udržet. Dorian naštěstí stál zády s prasátkem, takže to všechno neměl možnost vidět, každopádně dle jeho přísného a pobaveného výrazu zároveň nešlo moc vyčíst. |
| |
| Hrad Výrazy vojáků mi bohatě stačí k tomu, aby mnou projela dávka vzteku a závisti zároveň. Také jsem jen muž, ne kamenná socha, která nic necítí a nemá své touhy a potřeby. Na Telerina odhalená záda – jen tak málo stačilo k tomu, abych se na ní vrhl a zakryl jí – mě stejně jako ty přede mnou nenechávají chladným. Jenže já okusil její hebké sladké rty, mohl jsem jí mít už dávno. A náhle, málem než jsem se stačil vzpamatovat a uklidnit vlastní vzbouřené smysly mě chytila za ruku a táhla sebou za zaražené vojáky, dovolávající se strýčka. "Tohle už víckrát nedělej," hlas zní zastřeně. Těžce polknu a konečně zahlédnu ruměnec na Teleriných tvářích. Styděla se, nebylo to tedy zcela bez rozmyslu. "Prosím. Taky jsem jen muž," usměji se a přendám selátko do druhé ruky, aby se mi lépe drželo. "Jsi neuvěřitelná. Divoká víla z lesa, skutečně," dodám se zavrtěním hlavy a snažím si vyhnat z mysli představu těch pevných sametových ňader. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Muži se vzpamatovali nedlouho po tom, co jste prošli a Telerin líbezný hlásek proťal vzduch prosycený pachem spáleniště. "Hej! Stát! Tam nesmí..," rozeběhli se za vámi ale ve stejném okamžiku couvli. Zpoza rohu vyšel vysoký ramenatý muž s plavými vlasy až na ramena. Pod jeho hnědýma očima se rýsují kruhy, na tvářích je umouněný, vypadá unaveně, ale přesto všechno je jeho výraz hrozivý a pohled tvrdý, nesmlouvavý. "Co je to tady zase za humbuk!" zahřměl dokonale vojenským hlasem, který by donutil mluvit nejednoho zajatce a mnoho nepřátel by raději uteklo, než aby se s ním setkali. "Neumíte za branou udržet ani ženskou a.. její doprovod, jak chcete bránit město? Táhněte mi z očí oba dva! Ať vás nahradí někdo, komu se nerozklepou kolena jen co před tím stane nějaká kurtizána!" Dorianovi během svých slov věnoval jen krátký pohled, Teleri ještě kratší. Jestli onu kurtizánu myslel vážně, nebo jen jako přirovnání je těžko říci, ale vzhledem k tomu, že se nepustil do urážení Doriana, mohl to skutečně být jen příklad. "Já jsem velitel téhle neschopné chásky. Co tady pohledáváte?" nemusí nic dělat a přesto vypadá opravdu hrozivě. Vojáčci jen proběhli kolem něj – velkým obloukem – a na jejich místo okamžitě přišli jiní dva, kteří spíš zapadají do skupiny, které by mohl velet. |
| |
| Hrad Podívám se na Doriana, pousměji se "Nic lepšího mě nenapadlo. Byl to vlastně zoufalý pokus. Který vyšel."pohlédnu dozadu na vojáky. Znovu pohlédnu na Doriana "No neboj se. Nehodlám to často dělat."ujistím ho a jsem stále na rozpacích. Pak se ale zachichotám "To je pravda. Tam totiž ještě nikdy nikoho moje prsa nevyvedla takto z rovnováhy."zakryji si rukou ústa abych zadržela smích. Pak ale mě smích přejde, když se ozve ten řev. Překvapeně se zastavím, odolala jsem nutkání schovat se za Doriana. Ale namísto toho se zhluboka nadechnu a předstoupím před toho muže. Byl strašidelný, máma se mi nikdy nezmínila o tom, že vypadal nebo byl tak... hrozivý. "Prosím nezlobte se na ně. Já na ně udělala celkem... zákeřný trik. Ale pochopte... já s vámi. Musela mluvit a oni mě nechtěli pustit."vysvětlím mu a najdu dopis. Podám mu ho "Tohle je pro vás. Jste tedy.... velitel Rohan, že?"zeptám se váhavě. |
| |
| Hrad Zlehka podrbu sele za uchem ale víckrát to nezkouším, nevypadá, že by se mu to ode mě líbilo. Někdy jsou zvířata skutečně jako lidé. "Mě z rovnováhy vyvedla a to jsem je ani neviděl," dodám krátce před tím, než se na scéně objeví pravděpodobný strýček mé drahé kamarádky. Nemám z něj dobrý pocit, ale je to voják jak se patří, což musím ocenit. Stejně schopně vypadají i jeho vojáci - tyhle musel mít pod rukou on sám. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian "A co jsi jim provedla, děvče? Ukázala voňavou vodou a kartáč?" stále stejný nepříjemný vojenský tón, jen teď se k tomu všemu ušklíbl na účet nepřítomných vojáků. "Nepustit je byl taky jejich úkol. Ty musíš být mazaná a odvážná, lištičko, tak co tam máš? Že tě to žene do takového nečasu," poočku se podíval na Doriana, ale ten vypadá docela neškodně se svým nyní poměrně milým úsměvem a selátkem v rukách. Vlastně vypadá jako hodný sedláček milující zvířátka, jen v dobrém oblečení a vlastně velmi netypickém vzezření celého těla. Ještě dopis ani neotevřel, jen plynulým pátravým pohledem přejel z muže na dívku. "Ano, to jsem. Někdo mi něco posílá?" zakmital ve vzduchu obálkou, kterou pevně drží mezi špinavými prsty. |
| |
| Hrad Znovu se začervenám a začnu se palcem dloubat v zemi. Boty jsem si znovu neobula, měla jsem je hezky schované. "Ne to ne.... voňavá voda a kartáč by mi asi nepomohl.... ukázala jsem jim... něco trochu jiného."řekla jsem váhavě. Rozhodně se mi nechtělo před strýčkem říkat, že jsem se před nimi obnažila. Ale takhle to nejspíš také pochopí. Znovu k němu vzhlédnu, když se mě zeptá od koho dopis je. "Ano.... je to od mé mámy. Tedy... od vaší sestry."odpovím mu. "Maminka umřela. Ale ještě předtím mi dala tenhle dopis a řekla mi, že až odejde mám jít za vámi a dát vám dopis."váhavě k němu vzhlížím. Byl oproti mě tak velký, ale měla jsem pocit, že si jsme podobní. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Nad tvými donucovacími metodami jen zavrtí hlavou a nechá to být, nezajímá jej to. Vojáci nesplnili svou povinnost, budou potrestáni a víc o tom není třeba diskutovat. Jeho mužná tvář se stáhla překvapením a krátce na to se uvolnila nenuceným smutkem. Ta slova jej zasáhla ze všech stran, přesto před vámi dál stojí vzpřímeně jako správný voják, kterého skolí až smrt. Nic neodpověděl, jen rychlými pohyby otevřel dopis – kupodivu jej zničil jen minimálně, a očima rychle prolétl řádky, které tvá matka sepsala. "Takže Lianne zemřela a ty.. kdy se to stalo?" otázku vyhrkl tvrdě a rozkazovačně, v jeho hlase není příliš patrná známka smutku, obličej však ukazuje na něco jiného. "Pojďme dovnitř, ať neokounějí. Kdo je vlastně tvým společníkem?" jde dva kroky před vámi. Prošli jste druhou hradní branou, kolem nízkých budov zasazených do vysokých hradeb a ještě dál, přes nádvoří k bočnímu vchodu. Odtud širokou chodbou až do menší místnůstky s prostým stolem a několika židlemi, zde vám nabídl místo k sezení a sám se posadil, otevřel dopis a začal jej číst ještě jednou. Ač jsou kolem vás jen chladné kamenné zdi a dvě malá okénka, je překvapivé, kolik je zde světla. |
| |
| Hrad Musím se usmát Telerinu vítězství a tomu, že nakonec vše dobře dopadlo, a předám selátko zpět majitelce. U rodinných záležitostí budu nadbytečný, ale nechci vílu opustit a nechat jí s cizím člověkem - i když je to její strýc a já na tom v tomto ohledu nejsem o nic lépe - osamotě. "Dorian ze Scythu," předběhnu Teleri v její odpovědi, ale více sám sebe nerozebírám, toho ať se klidně ujme sama, alespoň znovu uslyším jejím hlas. |
| |
| Hrad - místnost Oči mi zesmutní při pohledu na něj, jak i strýček zesmutněl. Matka mi chyběla a moc, ale s její smrtí jsem se už smířila. Celý život mě učila že smrt že přirozená věc a já si už nad její smrtí poplakala dost. "Asi před týdnem."odpověděla jsem "Přesněji před týdnem a dvěma dny."odpověděla jsem strýčkovi. Podívala jsem se na Doriana a vzala si od něj prasátko a druhou rukou jsem ho vzala za ruku a následovali strýčka tam kam chtěl. Strýček se začal zajímat kdo je Dorian, sám se představil, ale nic dalšího k tomu neřekl "Dorian je můj přítel a ochránce. Bez něj bych se sem možná ani nedostala. Je to můj anděl strážný."ohlédnu se na Doriana a usměji se na něj. "A ještě Prasátko."poukázala na svého mazlíčka. Došli do nějaké místnosti, mě to přišlo spíš jako ošklivá cela. Však na druhou stranu, to tu bylo pěkně prosvětleno. Posadila jsem se. Prasátko jsem pustila na zem, aby si tolik nezvykalo, že ho pořád někdo bude nosit a trochu šlapal i po vlastních. "Je mi líto, že po tom všem co se tu stalo jsem vám přinesla další špatnou zprávu."omluvila jsem se. "Maminka onemocněla. Naše bylinky na to nepomáhali a pak ke konci mi řekla o vás a dala mi dopis. Ne dlouho na tom odešla do nebe. Ale aspoň ji teď už nic nebolí a nemá žádné starosti." |
| |
| Darias – všichni na dohled Siralin kůň málem ani nestihl zastavit, když trhla uzdou a už ho otáčela zpět, aby se vrátila na hrad. Mohla se pokusit Innayu dostat dolů, ale šance jsou jen malé, a navíc by ji při svém snažení mohla zranit. Kůň doběhl k hradní bráně uřícený a lesknoucí se potem, od huby mu stékají dlouhé provazce slizkých slin. Zmírnila tempo a posadila se rovně. Vojáci jí chvíli sledovali podezřívavými pohledy, ovšem čím více se blížila, tím jasnější bylo, že se vrátila právě ona, jejich budoucí paní. Sklonili pohled k zemi a hluboce se uklonili, ustupujíc jí z cesty. Na nádvoří dojela za klidného dopadání kopyt na dlažbu, seskočila a zamířila dovnitř. Statného hřebce se okamžitě ujali dva vystrašení chlapci ze stájí. |
| |
| Hrad – vězení; Jamal Hlas staré ženy se vytratil v zatuchlém vzduchu, ještě chvíli šoupala nohama kolem tvé cely, než se její kroky začaly vzdalovat a pak utichly docela. V onom mezičase jsi slyšet vypísknout nějakou ženu, spíše ještě dívku, a dusot nohou několika vojáků přímo z hradu. Nikdo z nich ale nedošel k tobě. Kromě toho můžeš slyšet nějaké nezřetelné zvuky z venku. Pak ale kamenné ticho zdí prorazily rázné lehké kroky a brzy na to je následoval dusot některého z vojáků, oba návštěvníci se blíží k tobě, ten s lehkým krokem napřed. "Nemůžete! Z nařízení korunního prince, to..!" hrubý mužský hlas zanikl v praskotu dřeva, které se kolem tebe rozletělo pod silou vyslaného kouzla. Muž se hlasitě zajíkl. Prach se usadil rychle, stejně jej zde moc nebylo, protože dveře byly více mokré, než suché, a ty jsi konečně spatřil obě postavy. Ta výraznější, málem se choulící vzadu, je královský voják střední výšky, nepříliš štíhlý a s plnovousem. Postava stojící blíž je o tolik líbeznější.. Nebude jí více než třicet let, tvář zdobí vrásky a v modrých očích plane hněv. V ruce skutečně drží důl, ta může být něco málo přes metr dlouhá, zdobená barevným malováním. Nejvíce asi připomíná vycházkové hole měšťanů, jen nemá jednoznačný horní ani dolní konec a je o něco hrubší. Drobné rty jsou zkrouceny v uspokojeném úšklebku. Dlouhé vlasy má rozcuchané, ale je zřejmé, že byly upravené a na několika místech svázané tmavými stuhami, štíhlé ale přesto ženské tělo halí poměrně prosté dlouhé modré šaty doplněné o tmavý kožený pásek. |
| |
| Hrad – vězení Přešlapování mě už přestává bavit. Ta stařena za dveřma musí být značně hloupá nebo nevím co s ní je. Nakonec někam odejde a moje naděje dostat se ven je zase o něco menší. "Nechoďte pryč!" Zařvu ke dveřím a vztekle do nich bouchnu. Soce už to asi neslyšela, ale je to jedno. Otřu si mokrou ruku do nohavice a vztekle do dveří ještě kopnu. Co to? Poslouchám za dveřma mužský hlas, který tam říká nějaký pravidla, ale dlouho mu to nevydrží. Žeby pro mě šly stráže? Odstoupím od dveří a koukám se na ně. Je docela možný, že nakonec pujdou dál a nechaj mě, ale nestalo se tak. Dveře se otevřeli a já nevidím nikoho jiného než nějakou dívku. Mlčí Chvíli na ní koukám a potom na strážného za ní. "Asi jste mě nepřišla osvobodit?" Pousměju se na ženu a potom si důkladnějš prohlídnu strážného, který tam je s ní... |
| |
| Cesta k městu Úsměv rozjasní tvář, na které se začínaly dělat vrásky, ale tentokrát se neohlédnu. "To bychom toho moc nevybojovali, možná kalhoty nějakého chasníka nebo zdejšího rytíře, nebo tvoje," meč povyjede ze svého pouzdra, zasune se a tak ještě jednou. To gesto nic neznamená, je to jakýsi tik, krácení si dlouhé chvíle. "Ale možná.. třeba běžet tam nahá, tak všechen boj ustane a postaví se jiné věci, ačkoliv někdy stejně nebezpečné, jako taková dýka nebo meč," druhou rukou si zastíním oči a hledím k nebi, za odlétajícím tvorem, který už na hřbetě nemá jen jednu osobu, ale snad.. tři, pokud mě neklame zrak. "Co se tady ksakru děje," zabrebentím nespokojeně pro sebe a stáhnu ruku zase dolů. |
| |
| Hrad Teleri se rozpovídá a mě se ani přinejmenším neuleví. Tíha kamenných zdí i tíha jejích slov na mě doléhá pomalu, ale s neomylnou přesností. "Zase tolik bych nepřeháněl. Zničil jsem tvou loutnu, zapoměla’s?" nerozhodně přejdu po místnosti a opřu se zády o jednu ze zdí, dost blízko a přitom dost daleko. Ti dva si mají co říct a měli by mluvit teď, než bude pozdě. A jednou bude pozdě. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Promnul si prsty bradu a naslouchal, co mu kdo z vás říká. "Ze Scythu? Řekla bych spíš, že jsi více zdejší, než abys žil za mořem, ale budiž. Já se v tom světě po dnešku už málem nevyznám," mávl nad Dorianovým původem rukou. "Jen se nic neomlouvej, lištičko, války už takové jsou, a život na tom není o moc líp," na drsné tváři se objevil chlácholivý úsměv vystupující až z hloubi vojákovy duše, hřejivý a příjemný, skoro hmatatelný. "Ona tajila zbytek rodiny?" podivil se nejistě a snad i trochu hloupě, zaklenul do sebe prsty a narovnal se na židli. I takhle, když sedíte kousek od sebe, vypadá velký a nepřemožitelný, ale zároveň trochu připomíná rytíře a všechny udatné muže, o kterých jsi kdy slyšela a kteří chránili své dámy i za cenu vlastního života, do poslední dechu. Jeho objetí musí být pevné a hřát musí přesně jako letní slunce a strniště na jeho tváři musí píchat jako seno a sláma ve stájích nebo na hromadách, které ještě nikdo nesklidil z pole. |
| |
| Hrad Ohlédnu se na Doriana, usměji se na něj "To je pravda. Ale tak to není nic hrozného. Navíc... získat přítele jako jsi ty za tu rozbitou loutnu stálo."řeknu ale pak se zase otočím ke strýčkovi. Podívám se na jeho ruce, odvážím se a natáhnu ruku, jemně položím svou ruku na jeho a zvednu k němu oči. "No ne tak docela. Když jsem byla malá prostě jsem věřila... že já a máma jsme jediní lidé na světě. A že svět není větší než les ve kterém jsme žili. A pak když jsem dospívala.... jsem se vlastně nikdy neptala jestli mám někde příbuzné."pohladím ho opatrně po ruce. Dívám se na něj s němým obdivem, nikdy by mě nenapadlo že bych mohla mít takto obrovského strýčka. Usměji se na něj "Kdybych se však zeptala, myslím že by mi to řekla. Možná že mi to neřekla sama od sebe, protože se bála, že bych tě chtěla poznat. A chtěla bych jít za tebou." |
| |
| Cesta k městu “Mám ánung Kaji že by sichr nerazilo jen o róry, ale aj o untrhózny. Negómu jak konzeráči, u mňa tutáč.“ Zakřením se, ale když zmerčím co vyvádí její ruka, rázem mi vyschne v krku. Takřka marně hledám slynu, kterou bych mohl polknout. Oči sledují jak vysouvá a zasouvá .. a znovu. V hlavě mám rázem pořádný průvan. “Jo, splašený jahody … tutáč“ Pronesu mnohem tišeji a můj hlas zní jako bych s ním před tím jezdil po brusným kameni a zapomněl na vodu. Snažím se strhnout pohled od pohybující se hrušky mečiska a moc se mi to nedaří. “Nic!“ Si lisknout! Vypadlo to země tak nějak samo, ale co už je to venku. Alespoň se mi podařilo odtrhnout pohled od prstů, pod hruškou. Přece jen se podívám také nahoru za tím pazgřivcem. Konečně povolí jiné tlaky a průvan v hlavě ustane a nahradí jej výpočty. S trochou štěstí a dobrým větrem by to mohlo aj vyjít, teda pokud je ta poletucha pořádnej macek jak vypadá. „Tam sicnujou betelnej grupec co? Kai, mám kajlovat, nebo na to hážem kakáč?“ |
| |
| Hrad – vězení; Jamal Na tváři ženy se rozlil nepříjemný úšklebek, který během okamžiku zmizel. "To záleží na tom, co si představuješ pod slovem osvobodit, ale svým způsobem jsem přesně proto přišla," hlas má stále pevný a jistý. Na sobě má sice šaty, které by si na sebe většina hradních paní nevzala, pokud by neměly nouzi, ale výraz v očích vojáka jasně napovídá, že bude víc, než nějaká obyčejná měšťanka. Podle hole ti pak pomalu dochází, že máš nejspíš čest s čarodějkou. "Pohni zadkem," zahalekal muž stojící stále za ní a naznačil rukou, abys vylezl. Ona sama z tebe nespouští oči. Něco málo jsi už slyšel, ale jestli je to ta, o které se vypráví, těžko říct. Všechno tomu ale nasvědčuje a ty, jak si pomalu vzpomínáš a lovíš stále hlouběji v paměti, si za chvíli musíš být docela jistý. Cuchta drowů, velmi schopná čarodějka, která se nakonec vetřela do přízně krále, zalíbila se jeho synu a on ji už dlouhou dobu drží jako svou milenku, i když je starší, a hodlá z ní udělat budoucí královnu. Něco takového se povídalo, snad. Jen jméno se ti nevybavuje. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Strýček poslouchá tvé vyprávění a málem ani nedutá, což musí být u vojáka, kterého se dotkly záležitosti rodiny, hrozná chvíle přemáhání. Ale třeba je stále víc obyčejný člověk než voják. Nechává si hladit drsné ruce a stále častěji k nim padá jeho pohled a zdržuje se tam. "Jsou to už léta, přesto si myslím, že bývala jiná, než jakou jí znáš ty. Třeba šťastnější v životě, který si vybrala. V životě bez lidí, když on.. jak se jen, už ani nevím, jak se jmenoval tvůj otec. Tvář i jméno se mi ztrácí mezi zdejšími," zamyslel se, ale marně. "Ale vyrostla jsi nám do krásy, lišče, a máš jak vidno dobré srdce. A zřejmě čich na lidi," pohledem naznačil, že Doriana jako doprovod schvaluje. Ve vzduchu ani nevisí dusno nad tím, že jej nazval člověkem, protože na rasu v té chvíli vůbec nehleděl. "Jen mě mrzí, že jsi mě našla až v tak těžké chvíli. Nemohu ti věnovat tolik času, kolik bych chtěl. Povinnosti," zvedl oči od tvých rukou, které na chvíli chytil do svých silných tlap, a odhalil zuby v úsměvu. |
| |
| Cesta k městu; Kai a Godrek Křoví vedle vás zachrastilo, zašustilo. Pak to zašustilo i na druhé straně a než stačila Kai odpovědět, skočil po ní mladík, asi šestnáctiletý, v něčím lesklým v ruce. Na druhé straně to není o nic lepší, jen mladíkův kamarád je o něco starší a mohutnější, v ruce kus nějaké větve a dýku. "Navalte prachy!" zařval ten mohutnější a namířil svou zbraní na Godreka. Ten menší se pověsil Kai na záda, ale než stačil udělat něco dalšího, srazila ho rukou tvrdě k zemi. Jenže ostří se mihlo ve vzduchu a z její ruky stéká pramínek krve. |
| |
 | soukromá zpráva od Swift pro Provázek se pak prodlouží ještě trochu takže ho můžu chytnou a táhnout tě jako psa na vodítku. Kdybys kladla odpor poznáš ještě jednu nemilou stránku toho magického lanka, pokaždé když s ním jen o něco víc trhnu projede tvým tělem hrozná bolest, která ale nijak neomezuje tvoje pohybové schopnosti a zatímco se duševně svíjíš v agonii tvoje tělo jde poslušně za vlatníkem provázku. Když dojdeme k Hammerově wyverně hodím tě na ni a pak nasednu sám. Můj společník pak ještěra pobídne a ten vyletí do vzduchu daleko pryč od města. Už zdálky sem si všiml Mina a ostatních. Když přestaneme, hned začnu na Mina řvát, protože vím, že kdybych mu dal prostor začne si on vybíjet zlost na mě. Tys mě tam nechal ty hnusný zmetku, myslel sem, že naše rozepře jdou v misi stranou?! A co se vůbec k sakru stalo, co tam dělali ti draci? A proč nepřiletěl Mevdir, měl přece přivést nějakou čubku ne? |
| |
| soukromá zpráva od Swift pro Provázek se pak prodlouží ještě trochu takže ho můžu chytnou a táhnout tě jako psa na vodítku. Kdybys kladla odpor poznáš ještě jednu nemilou stránku toho magického lanka, pokaždé když s ním jen o něco víc trhnu projede tvým tělem hrozná bolest, která ale nijak neomezuje tvoje pohybové schopnosti a zatímco se duševně svíjíš v agonii tvoje tělo jde poslušně za vlatníkem provázku. Když dojdeme k Hammerově wyverně hodím tě na ni a pak nasednu sám. Můj společník pak ještěra pobídne a ten vyletí do vzduchu daleko pryč od města. Už zdálky sem si všiml Mina a ostatních. Když přestaneme, hned začnu na Mina řvát, protože vím, že kdybych mu dal prostor začne si on vybíjet zlost na mě. Tys mě tam nechal ty hnusný zmetku, myslel sem, že naše rozepře jdou v misi stranou?! A co se vůbec k sakru stalo, co tam dělali ti draci? A proč nepřiletěl Mevdir, měl přece přivést nějakou čubku ne? |
| |
| Hrad Když mě vezme za ruce usměji se a stisknutí mu vřele oplatím "Donald. Táta se jmenoval.. nebo jmenuje Donald. Potulný zpěvák."připomněla jsem mu. Když řekne, že jsme vyrostla do krásy zatvářím se potěšeně a tváře mi mírně zčervenají "Děkuji."znovu se na něj usmála "Jsem po mamince. Vím, že jsi se s maminkou dlouho neviděl, ale jistě si pamatuješ že byla moc krásná."na okamžik posmutním. Ztráta maminky mě stále bolela, ale hned se znovu pousměji. "Čich na lidi? No.... já lidi moc neočichávám."řeknu poněkud zmateně a nechápu jak to myslí. Ale nechám to být "Nedělej si starosti, strýčku. Já to chápu. Až se to uklidní, tak budeme mít na sebe odst času."vstala, obešla stůl a objala ho "Jsem tak moc šťastná, že jsem tě našla."políbila ho na tvář "Můžeme tu s Dorianem zůstat? Budeme vám pomáhat znovu dát dohromady vaše město. Nebo prostě pomáhat jak to půjde."stále ho objímám, jako kdybych ho nechtěla nikdy pustit, nemluvě o tom kolik lásky jsem najednou k tomu velikánovi cítila "Že Doriane?"podívala se na svého přítele. Doufala že tu s ní zůstane. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Reaper mi položí ruku na rameno. Počkej, vezmem ji. Mlačky se na něj otočím a trhnutím ramene setřesu jeho ruku. V tu samou chvíli vypustím šíp. Ten kupodivu proletí kolem děvčátčiny hlavy. Ovšem ne zcela bez dotyku, na zem začnou padat vlasy a lebce stékat krev. Šíp jí škrábl, zybtek zařídí paralyzující jed. Udělej si s ní co chceš. Osobně bych ji radši uřízl hlavu a hodil jejím rodičům. Teď je mi na houby, bude mít jizvu! Která pod vlasy nepůjde ani vidět. Jestli ji nechcete já si ji vezmu, pokusným králíkem zadarmo nikdy nepohrdnu. Lidské děti jsou navíc přispůsobivější co se jedů týče, takže vydrží dýl než dospělí. Blazova poznámka Reapera očividně rozčílí. Dojde k nehybnému tělíčku a surově do něj kopne. Pak holčičku za krk zvedne a mrští s ní směrem k Blazovi. Dělej si s ní co chceš! Blaze se jenom usměje, dost zvráceně. Dojde k holčice otočí ji na záda a do úst ji nalije nějakou tekutinu. Parylíza okamžitě pomine, ale to už má blaze ruku pevně na jejích ústech. Ani jediný zvuk maličká, jen jedno slovo nebo docela malé pípnutí a podříznu ti krk, stejně jako to u vás děláte prasatům a pak půjdu a udělám to samé tvojí mamince a tatinkovi a taky sestříčkám a bratříčkům jestli nějaké máš. Když budeš rozumná, možná je dokonce někdy zase uvidíš. To už si ale všimnu že se vrací Hammer a má sebou Swifta a ještě někoho. Takže si přestanu všímat Blaze a jdu k místu kde přistávají. Chci Swifta hned seřvat, ale on mě předběhne. Drž hubu! Kde ses flákal celou dobu? Měli sme na prdeli přilepený nejmíň tři kouzelníky, jako by nestačili ti draci. Můžeš být vůbec rád, že jsem Hammerovi neposlal šíp do zad když se tě na vlastní kůži vydal hledat. Nevím jak se tam dostali ti draci a Mevdira hladá Cutter. Ať tě Lloth, Swifte ty zmetku, tohle bylo naposledy, ještě jednou nebudeš dělat co máš, a přísahám, že tě nejenom nechám nepřátelům na pospas, ale dokoce jim osobně naservíruju tvoji hlavu. Takže poslední varování! A tím tu záležitost končím. Rozumíš! |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro Ze začátku se škubu, protože se přece jen nenechám odvést jen tak, jenže bolest holt přemůže každoho a tak rychle zkrotnu a poslušně dělám, co se ode mě chce. Kdybych se tak mohla aspoň pořádně vyřvat, zanadávat si, ale ne. Určitě si pánové myslí, bůhví jak bych nekřičela o pomoc. Hajzláni. A k tomu moje hůl! Má krásná, drahocená, cenná, nejcennější hůl! Hlasitě si povzdechnu, což evidentně můžu, a nikomu to nevadí. Pak se ještě jednou pokusím Swifta alespoň nakopnout. Znuděně pak musím poslouchat hloupé hádce, která se mě vůbec netýká, takže nechápu, nač tady jsem, když se ani nejedná o mě ale o nějakou jinou. Nemohla jsem si nevšimnout holčičky, ale těžko pomůžu sobě, jak bych asi mohla pomoci jí.. bez hole, navíc. Proklatě! Tohle si někdo ale vážně vyžere! zaškubu sebou a hlasitě si povzdechnu. Pak znovu a ještě jednou, hezky dlouze a co nejhlasitěji. Vážně nechápu, proč když jsou v přesile a já nemám ani hůl, musím být svázaná a ještě musím mlčet místo toho, abych se mohla zapojit do debaty. Mohli by mi raději zavázat oči, to bych nevěděla kudy kam, ale mohla si pořádně ulevit. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro Ze začátku se škubu, protože se přece jen nenechám odvést jen tak, jenže bolest holt přemůže každoho a tak rychle zkrotnu a poslušně dělám, co se ode mě chce. Kdybych se tak mohla aspoň pořádně vyřvat, zanadávat si, ale ne. Určitě si pánové myslí, bůhví jak bych nekřičela o pomoc. Hajzláni. A k tomu moje hůl! Má krásná, drahocená, cenná, nejcennější hůl! Hlasitě si povzdechnu, což evidentně můžu, a nikomu to nevadí. Pak se ještě jednou pokusím Swifta alespoň nakopnout. Znuděně pak musím poslouchat hloupé hádce, která se mě vůbec netýká, takže nechápu, nač tady jsem, když se ani nejedná o mě ale o nějakou jinou. Nemohla jsem si nevšimnout holčičky, ale těžko pomůžu sobě, jak bych asi mohla pomoci jí.. bez hole, navíc. Proklatě! Tohle si někdo ale vážně vyžere! zaškubu sebou a hlasitě si povzdechnu. Pak znovu a ještě jednou, hezky dlouze a co nejhlasitěji. Vážně nechápu, proč když jsou v přesile a já nemám ani hůl, musím být svázaná a ještě musím mlčet místo toho, abych se mohla zapojit do debaty. Mohli by mi raději zavázat oči, to bych nevěděla kudy kam, ale mohla si pořádně ulevit. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian S nádechem pokýval hlavou a s letmým pohlazením pustil tvé ruce. "I tak si jej vybavuji jen matně, ale to nevadí. Kdybych ho viděl, poznal bych ho," ujistil spíš sebe, než vás dva, a spokojeně se usmál nad tím, že nyní ví alespoň jméno, když už si nepamatuje nic víc. "Pamatuji, to si pamatuji moc dobře. Však já býval taky krasavec! Jeden z těch nejhezčích hochů ve vesnici! Každá se za mnou otáčela, i ty staré a vdané, a čekaly, jestli je náhodou na nějaké tancovačce nevezmu do kola!" hrubě se zasmál a pleskl se dlaní do stehna. Oči se mu při té vzpomínce dočista rozzářily. "Jenže vojandění změní každého. Tělesně i duševně. Předtím bych nikdy nechodil takhle neoholený, upocený a špinavý," dodal vesele. "Jo děvče, to nezáleží na mě. Ve městě, teda tom, co po něm zbylo a že toho zase není tak moc, jak se asi zdá, to bude teď těžký život," povzdechl si a upřeně se na Teleri zadíval, i když bylo jasné, že by jí rád a nadšeně přikývl, protože by tak mohl s neteří strávit víc času. "Bydlím tady, k sobě vás vzít nemůžu." |
| |
| Hrad Telerin dotaz mě zaskočí. Plánoval jsem zůstat pár dní, možná týdnů, ale její otázka dle mého zahrnuje trochu delší období, než jaké jsem si představoval. Měl jsem nad tím uvažovat dřív. "Zůstanu, dokud budu moci." Znovu mě přepadne nepříjemný pocit, jako bych lhal. Ten pánovitý hlas v mé hlavě říká všechno jasně a srozumitelně. Utečeš. Půjdeš dál, bez závazků, na víc nemáš. Nechceš. Kdybys chtěl, neváháš. "Měli bychom se podívat za Siral. Nebo ty zůstaň, máte si co říci, a já půjdu zjistit co se dá." |
| |
| Hrad "Ale strejdo!"zasmála se "Podle mě jsi krasavec pořád. Z mého pohledu jsi pěkný muž."usmála jsem se a narovnala, ale ruce jsem stále nechala položené na jeho širokých ramenech. Trochu mě zklamalo že nemůžeme zůstat na hradě s ním, pak uslyším co říká Dorian, ohlédnu se na něj. Dokud bude moci? To mě chce časem opustit? Stisknu rty, jistě... přece jsem ho nemohla k sobě.. připoutat. To by bylo sobecké, ale... jen z představy že by byl pryč už se mi stýskalo. A pak řekl něco dalšího co mě znovu překvapilo, chtěl jít za Siral, ale chtěla jsem ještě mluvit se strýčkem. Ale zase... to by bylo poprvé co bychom se od sebe odloučili, vlastně od doby co jsme se potkali jsme byli stále spolu. "Já..."začnu, ale pak zaváhám "Ráda bych ještě zůstala se strýčkem. Ty běž jestli chceš."řeknu, pak k němu přejdu a líbnu ho jemně na rty "Jen na mě nezapomeň."usmála se a zase se vrátím ke strýčkovi. "Takže tady na hradě nemůžeme zůstat?"ujišťovala se "A nešlo by to nějak zařídit? Třeba kdyby mě tady zaměstnali? Nešlo by to tak udělat? Nebo někde v blízkosti hradu?"snažila jsem se najít nějaké řešení. "Mohla bych třeba vařit vojákům. Umím dobře vařit. Nebo ošetřovat rány, také umím vyrábět různé masti na svědění, rýmu, záněty, na otoky... mohla bych vám tu být užitečná." Na Doriana jsem se neptala, nebyla jsem si jistá jestli by tu chtěl pracovat, nebo jsem ještě využila toho že neodešel "Doriane. Kdyby jsme tu mohli zůstat, na hradě jen kdybychom tu začali pracovat... hm... pracoval by jsi tu?"zeptám se váhavě a mám pocit že to zní divně. |
| |
| soukromá zpráva od Swift pro To sebou ale začne moje zajatkyně škubat, stáhnu jí z wyverny a postrčím k Minovi. Měl jsem prostě nějaké problémy no. Ale chytil jsem tuhle. Je to čarodějka. Udělám zvláštní pohyb zápěstím a provázek se sám začne odmotávat nějdřív z Innayina krku, a pak i rukou, až mi v ruce skončí zas jen jako kraťounký kousek. Je tvoje. Řeknu s úsměvem a znovu postřčím čarodějku k mému veliteli. Je to tak trochu omluva, trdiční část kořisti odevzdaná vůdci, ale taky pomsta, když si vzpomenu jak moc jsem se s tou děvkou musel lopotit, Mina budou taky určitě čekat veselé časy. |
| |
| soukromá zpráva od Swift pro To sebou ale začne moje zajatkyně škubat, stáhnu jí z wyverny a postrčím k Minovi. Měl jsem prostě nějaké problémy no. Ale chytil jsem tuhle. Je to čarodějka. Udělám zvláštní pohyb zápěstím a provázek se sám začne odmotávat nějdřív z Innayina krku, a pak i rukou, až mi v ruce skončí zas jen jako kraťounký kousek. Je tvoje. Řeknu s úsměvem a znovu postřčím čarodějku k mému veliteli. Je to tak trochu omluva, trdiční část kořisti odevzdaná vůdci, ale taky pomsta, když si vzpomenu jak moc jsem se s tou děvkou musel lopotit, Mina budou taky určitě čekat veselé časy. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro A chtěl jsem se přestat věnovat i Swiftovi a začít organizovat důležitější věci, vzhledem k tomu v jaké situaci zrovna jsme. Ale Swift si nedá pokoj a strčí ke mně tu čubku. Osobně si myslím, že je to jeho druh pomsty, ale darovaná kořist, zvlášť kouzelnice se neodmítá, i když být to na mě na místě bych jí podřízl krk. Jenže ostatní by si mysleli, že jsem s už úplně zbláznil. Je mi jasná že ta děvka určitě začne hned otevírat hubu, takže jí ještě než to udělá vrazím pořádnou fakcu hřbetem ruku v kovové rukavici. Nemám na tebe náladu ani čas. Takže drž hubu děvko! A jestli chceš žít radši nic nezkoušej, na nás stejně tvoje kouzla neplatí a tady tě uslyší leda nějací vesničané. Takže jestli nechceš abychom povraždili další z tvých lidí budeš sticha. A jestli zkušíš utéct zastřelím tě. Poslední větu řeknu až nezvykle klidně, vzhledem k tomu že bych to udělal s největším potěšením, jen když mi dá důvod. Každopádně by to pro ní možná bylo nejlepší. Jinak ji totiž čekají těžké časy, vzhledem k tomu jak nenávidím nejen ženské pokolení ale i mágy. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro A chtěl jsem se přestat věnovat i Swiftovi a začít organizovat důležitější věci, vzhledem k tomu v jaké situaci zrovna jsme. Ale Swift si nedá pokoj a strčí ke mně tu čubku. Osobně si myslím, že je to jeho druh pomsty, ale darovaná kořist, zvlášť kouzelnice se neodmítá, i když být to na mě na místě bych jí podřízl krk. Jenže ostatní by si mysleli, že jsem s už úplně zbláznil. Je mi jasná že ta děvka určitě začne hned otevírat hubu, takže jí ještě než to udělá vrazím pořádnou fakcu hřbetem ruku v kovové rukavici. Nemám na tebe náladu ani čas. Takže drž hubu děvko! A jestli chceš žít radši nic nezkoušej, na nás stejně tvoje kouzla neplatí a tady tě uslyší leda nějací vesničané. Takže jestli nechceš abychom povraždili další z tvých lidí budeš sticha. A jestli zkušíš utéct zastřelím tě. Poslední větu řeknu až nezvykle klidně, vzhledem k tomu že bych to udělal s největším potěšením, jen když mi dá důvod. Každopádně by to pro ní možná bylo nejlepší. Jinak ji totiž čekají těžké časy, vzhledem k tomu jak nenávidím nejen ženské pokolení ale i mágy. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro "Cože?! Já nepatřím nikomu!" oprávněně se rozčílím a začnu kolem sebe prskat jako vzteklá kočka, ale není mi to nic platné, protože vzápětí jsem sražena k zemi a po bradě mi stéká široký pramínek čerstvé krve. Můžu být ráda, že se mi neviklá nějaký zub nebo už není venku. Pro jistotu ještě jednou ohmatám špičkou jazyka zuby i dásně a pak vyplivnu velký krvavý plivanec rovnou k Minovi, bez ohledu na to, jestli se trefím nebo ne. Brní mi hlava a po ráně mi není dvakrát do smíchu, ale přesto se zase postavím a hřbetem ruky si otřu stékající krev. "Ty seš teda hajzl. Nejdřív mechtle a pak mě přehodíš jako prase," zamumlám a hladím si přitom poraněnou tvář, na které zanedlouho vyběhne ošklivá modřina. Znovu vyplivnu dávku krve. "Sviňata elfský," ulevím si tiše, protože každé slovo bolí. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro "Cože?! Já nepatřím nikomu!" oprávněně se rozčílím a začnu kolem sebe prskat jako vzteklá kočka, ale není mi to nic platné, protože vzápětí jsem sražena k zemi a po bradě mi stéká široký pramínek čerstvé krve. Můžu být ráda, že se mi neviklá nějaký zub nebo už není venku. Pro jistotu ještě jednou ohmatám špičkou jazyka zuby i dásně a pak vyplivnu velký krvavý plivanec rovnou k Minovi, bez ohledu na to, jestli se trefím nebo ne. Brní mi hlava a po ráně mi není dvakrát do smíchu, ale přesto se zase postavím a hřbetem ruky si otřu stékající krev. "Ty seš teda hajzl. Nejdřív mechtle a pak mě přehodíš jako prase," zamumlám a hladím si přitom poraněnou tvář, na které zanedlouho vyběhne ošklivá modřina. Znovu vyplivnu dávku krve. "Sviňata elfský," ulevím si tiše, protože každé slovo bolí. |
| |
| Stále na cestě Urvamať! Jak je možný, že se něco tak velkýho schová ve křoví!! Mohl bych sice tvrdit, že mě plně zaujalo dění na nebi, ale sám sobě kecat nemusím. To co mě zaujalo bylo o hodně níž než nebe, ale také o hodně zajímavější. Taký čumpelík! Diť mu ještě kape mutrwasr po papuly. Kai, neměla tak dobrý výhled jako já a jak se zdá rozhodně není na zajíčky a už vůbec to nemá ráda zezadu. Takže, alespoň k něčemu to bylo. “Estli sem na něco vysazené, tak na mamomrdy, co si votvíraj miksnu, když na to nemaj. Kapíro Jungovu, goldy nekópíš, ale zrumplovat tě můzu. Tak co kdyby sis vzal toho přizdisráče a klapal na kér?“ Sice bych ho radši přesvědčil, zabíjet mlíčňáky mě nikdy moc nehycovalo, ale hlavně mi jde o to, aby se koukal na mou krásnou štriclu a ne na moje škaredý hnáty. Protože ty mají co na práci, pokud snad vyjednávání zkape. Jen doufám, že Kai je v pořádku, ale ptát se jí teď nemůžu. Teď jde o to, jestli pakoš vezme kramle nebo příruční axnu. |
| |
| Hrad "Vždyť já vím," odpovím Teleri s úsměvem, nechci si to připustit, ale jsem rád, že tady zůstane a nepůjde se mnou, aspoň si budu moct vyhradit chvíli na to, abych přemýšlel o tom, co zamýšlím dál. Ale pak přijde políbení a já po něm zůstanu nějakou chvíli stát na místě jako přikovaný, překonávající vlastní dotěrnou touhu, která zaplavila nejen ona místa, ale celé mé tělo a vlastně se projevila spíše jako touha po boji, kdy se v těle válečníka napíná každý sval, než jako tělesná žádostivost. Zhluboka vydechnu a konečně se pohnu kupředu, odolávající naslouchat hlásku. Znovu se zastavím až ve dveřích a ohlédnu se přes rameno, naštěstí jsem se neusmíval, protože nyní by mi úsměv z tváře zmizel. "Nevím, opravdu nevím, Teleri," odpovím jasně, otočím se a raději jí zmizím z dohledu. Nechci vidět, jak se bude tvářit. |
| |
| Hrad; Teleri Strýc se pobaveně zasmál a zkoumal pohledem chvíli tebe, chvíli zase Doriana. Zřejmě odhadoval, co všechno se už mezi vámi stalo. Při polibku jsi mohla zahlédnout nesouhlasný výraz v jeho tváři, ale ani necekl. Výraz nesouhlasu brzy vystřídala spokojenost a rozloučil se s Dorianem pouhým kývnutím. "Nic si z toho nedělej, lišče," broukl tiše, když Dorian zmizel za rohem a povzdechl si. "Kdybych věděl, jak to teď bude. Co bude. Byl to útok na budoucího krále, hrad není v bezpečí a jeho okolí také ne, s tím musíš počítat ty i tvůj přítel. Práce by se tady ale jistě našla, zvlášť teď, ale nikdo neví, co bude. Jak se princ rozhodne," Odmlčel se. "Jak se rozhodně Siral. Když nebude chtít zůstat, věřím, že půjde s ní, a město ztratí svůj lesk a museli bychom jinam. Do bezpečí. Zkrátka teď není dobrý čas na plánování takových věcí." Venku zaržáli koně a slyšeli jste rychlý dusot nohou, nějaké halekání a cinkání postrojů. Se strýčkem to ale vůbec nehnulo, takže se zřejmě nic neděje. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Když se holčička ocitne v Blazeových rukách, roztřese se ještě víc než předtím, oči zalijí nové vodopády a ona se jako na povel po jeho posledních slovech začne bránit. Kope a hlavně kolem sebe máchá ručičkama, ale nekřičí, jen se brání jako topená kočka. Innaya si děvčete moc nevšímá, rozhodně to s ní nešije jako s jinými, ve kterých se probudí mateřské pudy, ačkoliv samy děti nemají, a pokoušejí se takové chudáčky zachránit za každou cenu. Ač rozzuřená a částečně pokořená ranou, která jí srazila k zemi a minimálně na několik dní zohyzdila obličej, zůstává v ní stejná bojovnost jako předtím. Cutter se nevrací a z dálky se neozývá ani jeho vyverna, aby vám dala alespoň nějaké znamení. Vlastně v lese panuje až nehezký klid a ticho, ale není se čemu divit, když jsou zde přítomny vaše zvířata. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Když se holčička ocitne v Blazeových rukách, roztřese se ještě víc než předtím, oči zalijí nové vodopády a ona se jako na povel po jeho posledních slovech začne bránit. Kope a hlavně kolem sebe máchá ručičkama, ale nekřičí, jen se brání jako topená kočka. Innaya si děvčete moc nevšímá, rozhodně to s ní nešije jako s jinými, ve kterých se probudí mateřské pudy, ačkoliv samy děti nemají, a pokoušejí se takové chudáčky zachránit za každou cenu. Ač rozzuřená a částečně pokořená ranou, která jí srazila k zemi a minimálně na několik dní zohyzdila obličej, zůstává v ní stejná bojovnost jako předtím. Cutter se nevrací a z dálky se neozývá ani jeho vyverna, aby vám dala alespoň nějaké znamení. Vlastně v lese panuje až nehezký klid a ticho, ale není se čemu divit, když jsou zde přítomny vaše zvířata. |
| |
| Hrad – vězení Stále nespouštím oči ze ženy, ale i z muže, který stojí za ní. Čekám až mi konečně něco řeknou... "A co chcete?" Zeptám se té ženy a nespouštím oči z toho muže. Vůbec se mi nelíbí jak semnou mluví. Nikdo semnou takhle dlouho nemluvil i když v tomhle království je to asi už normální. Co máte v plánu Nyní koukám hlavně na ženu, která tu zdá se velí. Přístoupim k nim blíž a čekám kam pujdeme. Moc to tady neznám a jsem rád, že mi poslouží jako průvodce. Prudce se otočim na toho vojáka a prst mu zabodnu do hrudníku. "To pohni, si nech pro svoje vojáky!" Řeknu nerudně a otočím se směrem k ženě... |
| |
| Hrad Když mi Dorian odpoví, sklopím jen oči a vzdychnu. Přejdu ke strýčkovi kterému se vetřu na klín a obejmu ho, hlavu si opřu o jeho rameno "Jsi tak hodný, strýčku."pousměji se "Vždyť já si z toho nic nedělám. Už trochu Doriana znám. On je jako táta. Nedokáže vydržet dlouho na jednom místě. Vím dobře, že jedou bude chtít jít dál ať už sám nebo se mnou."pousměji se, ale smutně. Trochu se leknu když slyším venku koně, ale strýček je v klidu tak já se také uklidním. Ale to o říkal mě nepotěšilo, ani trochu "Chápu... ale co mám tedy dělat? Nechci od tebe odejít, když jsem tě konečně našla. Já už nikoho nemám. Jsi má jediná rodina."řeknu smutně "A co kdybychom se šli Siral zeptat?"navrhnu. Nakonec proč ne? Jestli to je na ní, tak se prostě zeptáme. Pohledem sklouznu na prasátko co se svalilo do kouta a usnulo. |
| |
| Hrad – vězení; Jamal "Nepřipadá mi, že byste byl v postavení, kdy se můžete jen tak ptát," pokárala tě, ale v jistém ohledu to znělo velmi slušně. Pohlédla do cely za tebou, otočila se a s lehkým klepnutím hole o zem vykročila vpřed. Jen o něco později, když tvůj prst dopadne na hruď vojáka, udeří tě žena svou holí po ruce. Její výraz není vůbec milý a je v něm kus divokosti, kterou už jsi u čarodějů mohl vidět. Neváhala by, kdyby ses o něco pokusil. "Jak jsem řekla," zavrčela. "Nejste v postavení, kdy byste si mohl dovolit moc věcí." Hůl prolétla vzduchem a zmizela ti z dohledu, jak si ji přendala do druhé ruky. Pokynula volnou rukou ke dveřím a voják je urychleně otevřel, vyšel na chodbu a tam čekal, až kolem něj projde čarodějka a pak samozřejmě ty. V jeho očích je stále strach, ale ten se rozhodně nemá nic společného s tebou ani tvým vyhrožováním. |
| |
| Cesta k městu; Kai a Gorek Chlapec překvapeně zamrkal, když Gorek promluvil, protáhl obličej, pak jej zkřivil a nakonec ze sebe posměšně vyrazil. "Cóže? Tebe doma nenaučili mluvit, jó! Hahá!" zasmál se, nevěnujíc pozornost kamarádovi, který je v přímém ohrožení života. Vlastně díky ráně, kterou udělal Kai na ruce, je docela dost blízko smrti. "Si myslíš, že seš nějakej tvrdej, co? A ani mluvit neumíš. Hehe, há," zasmál se chlapec znovu a pokusil se Godreka oběhnout tak, aby se k němu dostal zezadu. Druhý chlapec, potěšen krvácející ranou Kai, se proti tomu pokusil vstát – rychle, obratně, rudý vzteky, že ho dostala na lopatky nějaká hloupá ženská, co chodí kolem s trpaslíkem. |
| |
| Cesta k městu - hlupáčci Zcela mimo rozum mi jde chlapcův pokus o to postavit se, když mám meč sotva pár centimetrů od jeho krku. Inu, dobrá. Zvednu o kousek ruku a silně chlapce kopnu do boku, opravdu bez jakýchkoliv zábran, a jakmile se stočí bolestí do klubíčka, objeví se ostří znovu. Tentokrát se ale dotkne kůže na chlapcově krku. "Jsi hlupák. A tvůj kamarád není o nic lepší," pronesu nezaujatě a ohlédnu se po Godrekovi. Nechci se mu do toho míchat, klučinu jistě zvládne sám, ale je lepší být připraven. |
| |
| Hrad; Teleri Strýc se ošije, chvíli si není jist, co vlastně zamýšlíš, ale protože nemá důvod myslet si o tobě cokoliv zlého – všechna podezřívavost šla stranou – pevně tě obejme silnými pažemi. "Áá, tak to bych neřekl. Tvůj táta byl bard, měl to v nohách, toužil stále po novém dobrodružství. Dorian, sakra to jméno mi něco říká, tě nechce ohrozit," přitiskl tě k sobě o něco víc, trochu to zabolelo, ale hned tě pustil, takže jsi nemusela ani protestovat. "Paní Siral?" ošil se znovu, uhnul pohledem a dokonce se zamračil. "Co ty o ní vlastně víš? Kde jste se potkali? Nebo vás za ní někdo poslal? Hm?" |
| |
| Tupci na cestách Jestli sem vysazené na jurgonský mamomrdy, tak na čumpelíky najedané do palice just negolduju. Zatímco se mládě řechtá jak kůň mám kupu času pozdravit se s Axnů. Také mám dost času všimnout si, že spíš než zraněná je Kai hodně nasraná. Holt je to ostré děvče a takové si brát takhle zostra rovnou zezadu se nevyplácí. Zato tem můj jurgoň bude asi bukva. Jinač netuším, proč se mi furt špacíruje za prdel. Tobě toho mutr do květáku taky moc nenakyblovala Buzuluku. Jelikož Kai zatím jasně určila způsob naší další komunikace a vzhledem k tomu, že mi je to hýkání opravdu protivný, nemám důvod dál v hantýrování pokračovat. Je čas aby si s ním promluvila Axna. Takže není proč čekat a hodím ji po něm. Není to nijak úžasný hod, taky co jiného se dá čekat když se háže od boku. Ostatně ani to není příliš důležité, protože jej má hlavně zaměstnat, aby koukal na krásnou Axničku co se na něj řítí a nekoukal na mou krásnou postavu co se řítí hned za ní s Axniččinou kamarádkou v pařátech. |
| |
| Hrad – vězení "Možná ano možná ne" Zamumlám si pro sebe trochu nerudně a krátce se podívám na tu čarodějku. Vůbec mi není sympatická a nejradši bych jí... škoda mluvit. Chytnu si ruku, do které mě ta čarodějka praštila a promnu si jí. Ano to bylo výborné Uznám její ránu a usměju se i když není důvod. Poté se otočím na vojáka a významným pohledeme se na něj podívám. Líbí se mi jak jenom mlčí a musí jí poslouchat. Je mi jasné, že kdyby něco udělal potrestá ho víc jak uhozením do ruky. Vojáka si krátce přejedu pohledem a potom se vydám za tou ženou, která si přehodila hůl. Za jiných okolností bych se choval jinak. Nyní je to hlavně proto, že jsem se dostal ven a vím, že v tom vězení nezahynu, nikdo na mě totiž nezapoměl... |
| |
| Hrad Zvědavě se na strýčka zadívám "A jak to víš? To je nějaká mužská intuice? Jak to můžeš vědět, když jsi s ním pronesl zatím jen pár slov?"zajímala se. Na okamžik zaváhala jestli mu má říci to o tom jeho řetízku, nakonec byl důležitý, ale přece jen se rozhodla že nic neřekne. To byla Dorianova věc a ona neměla právo to vykládat na potkání. "Ale on mě neohrožuje. Jsem s ním ráda. Mám ho ráda."protestovala "Vy muži máte divné myšlení. Jsem sice žena ale to neznamená že mě musí vehementně ochraňovat."vzdychla a podívala se na ní. "Co? Nene.. nikdo nás za ní neposlal. Jsme ji potkali ve městě, když jsme se schovávali před těmi drakouny. Chvíli jsme se povídali a pak nás poslala sem na hrad. Celkem milá slečna, ale bylo vidět jak moc má starosti. No jak by ne. Z toho co se dnes stalo." zavrtím hlavou. "Jinak o ní nic nevím. Jen že je to silná žena. A neměla by se tolik mračit." |
| |
| Hrad – vězení; Jamal Očima jí projela směs rozčilení a překvapení v nerovném rozložení, ale nic na to neřekla. Tvůj odpor a poznámky považuje za zbytečné a hloupé, na druhou stranu s nimi ale musí počítat. Chodby jsou temné a chladné, ale není to jen kámen, který způsobuje nepříjemné mrazení. Chybí tu lidské teplo, které – ať už chceš nebo ne – zkrátka v podobných stavbách bývá cítit, pokud tam nepanuje smutek nebo jsou tato sídla opuštěná. Chůze čarodějky je dynamická a příjemná, svým způsobem je to ladný pohyb, při kterém člověk pohledem nejednou sklouzne od ramen přes záda až k zadečku, ale rozhodně se nehodí pro dámu, kterou by se měla stát. Holí sem tam zčeří vzduch, ale víc nic. "Jsi na Imannorově dvoře někým důležitým? Nepochybuji o tom, že víš, co se stalo," pronesla náhle mírným tónem. |
| |
| Hrad; Teleri "No, mužská intuice.. mám oči, lišče. S jeho původem jej jen málokde přijmou bez pomluv a obav. Jinak ho ale soudím čistě podle sebe a svých pocitů," odpověděl klidně, s chlácholivým úsměvem na rtech. "Ah tak. Ti dva mají dost společného, abych tak řekl. Alespoň podle toho, co se povídá. Řeči jsou všude, ale to není důležité," pokusil se neobratně zamluvit načaté téma, které jej bezesporu zajímalo, ale dál se tváří jako by o nic nešlo. "Nemáš hlad, dítě? Něco by se pro tebe jistě našlo." |
| |
| Hrad Pokrčím rameny "Mě je jedno, že by nás někdo pomlouval nebo odsuzoval. Jsem to vysvětlovala i těm vojákům co mě nechtěli pustit za tebou. Lidé příliš nadělají kvůli tomu že má někdo jinou barvu kůže. Krávám je taky jedno že jsou všechny černé a jediná z nich hnědá. Nevadí jím to. Tak když to nevadí zvířatům proč to vadí lidem? Je to hloupost. Dorian je dobrý člověk a mám ho ráda. A když ho lidé poznají jistě ho také budou mít rádi."řeknu hlasem jako že jsem o tom opravdu přesvědčená. Zadívám se strýčkovy do tváře "Počkej... kdo ti dva? Siral a Dorian? Nebo kdo? Co ti dva by mohli mít společného? Až na to, že se umí tvářit přehnaně vážně."zavrtěla jsem hlavou. Ale jak začne mluvit o hladu zamyslím se nad tím "No... trochu ano. Ale to je dobrý. Jistě to jídlo potřebuje někdo jiný mnohem více. Jen jestli by jste neměli trochu pomejí tady pro prasátko."kývnu hlavou do kouta kde spalo prasátko. |
| |
| Hrad – vězení Téměř bez mrknutí oka pozoruji její výraz a docela mě to těší. Sice to už neřeší tolik jako předtím, ale minimálně nad tím přemýšlí. Po chvíli mě však tahle hra omrzí a všímám si spíše okolí kudy procházíme než těch dvou. "Nevím proč by obyčejný posel měl být nečím významný!" Řeknu trochu nechápavě té čarodějce a krátce se podívám i na její doprovod, toho vojáka. "O jeho plánech nic nevím" Dodám ještě čarodějce a oddechnu si. "Kam tedy máme namířeno?" |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Sáro! Sáro, kde jsi? Táta tě zřeže páskem, jestli se okamžitě nevrátíš! Sáro!" v mladém chlapeckém hlase zaznívá výsměch, zřejmě chce jen dítě vystrašit, aby se hned vrátilo a nehrálo si s ním v lese na schovávanou. Chlapce nevidíte, je ještě daleko. "Sáro!" ozval se náhle i druhý hlas, tentokrát ženský a o dost starší. Pokud poblíž někdo žije nebo byl v lese jen na dříví nebo lesní plody, nebylo by divu, kdyby vás viděl přilétat, což by vysvětlovalo náhlou starost o zatoulanou dceru. Dívenka sebou v tu chvíli začne znovu šít, plivat, kousat a bránit se tak, jak jen to jde, dokud si nevyslouží prudkou facku, tentokrát od samotného Blaze. Cutter stále nikde, začíná to být velmi nepříjemné čekání. "Je taky?" nadhodí s nepatrným úsměvem Reaper a kývne hlavou k lesu, odkud se ozývaly hlasy. "Když ne, mohli bychom letět. Cutter domů trefí a my tady nemáme co dělat. Jestli Mevdir zase zdrhnul, stejně ho už nechytíme. Aspoň ne s touhle rajdou a tím děckem." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Sáro! Sáro, kde jsi? Táta tě zřeže páskem, jestli se okamžitě nevrátíš! Sáro!" v mladém chlapeckém hlase zaznívá výsměch, zřejmě chce jen dítě vystrašit, aby se hned vrátilo a nehrálo si s ním v lese na schovávanou. Chlapce nevidíte, je ještě daleko. "Sáro!" ozval se náhle i druhý hlas, tentokrát ženský a o dost starší. Pokud poblíž někdo žije nebo byl v lese jen na dříví nebo lesní plody, nebylo by divu, kdyby vás viděl přilétat, což by vysvětlovalo náhlou starost o zatoulanou dceru. Dívenka sebou v tu chvíli začne znovu šít, plivat, kousat a bránit se tak, jak jen to jde, dokud si nevyslouží prudkou facku, tentokrát od samotného Blaze. Cutter stále nikde, začíná to být velmi nepříjemné čekání. "Je taky?" nadhodí s nepatrným úsměvem Reaper a kývne hlavou k lesu, odkud se ozývaly hlasy. "Když ne, mohli bychom letět. Cutter domů trefí a my tady nemáme co dělat. Jestli Mevdir zase zdrhnul, stejně ho už nechytíme. Aspoň ne s touhle rajdou a tím děckem." |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro "Sráči pitomí," ulevím si znovu polohlasem a žuchnu sebou na zem, zapřu se rukama a zahledím někam pod sebe do země. Mít zavřené oči by bylo ještě horší. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro "Sráči pitomí," ulevím si znovu polohlasem a žuchnu sebou na zem, zapřu se rukama a zahledím někam pod sebe do země. Mít zavřené oči by bylo ještě horší. |
| |
| Cesta k městu - hlupáčci Srazím mladíka zpět k zemi a tentokrát se s ním už nepárám. Jestli se hodlá chovat jako zkušený válečník nebo minimálně hospodský rváč, nemám sebemenší důvod proč mu stejnou měrou neoplácet. Rány si nevšímám, na její ošetření budu mít čas později, a hlavně to není nic vážného. To samé se už však nedá říci o chlapcově pravé dlani, která byla pod tíhnou mé nohy nejdříve přitlačena k zemi a chvíli na to má vlastní váha vysadila kosti z jejich chrupavek a možná i nějaké zlomila. Sehnutá k mladíkovi mu ještě jednu vrazím pěstí, aby se už o nic dalšího nepokoušel, protože nemám daleko k tomu způsobit mu několik řezných ran a pak jej tady klidně nechat krvácet, dokud se nedobelhá domů nebo jej někdo neodtáhne. "Děcka..," poznamenám znechuceně a ustoupím, takže zmizí i tlak na chlapcovu dlaň. Není to nic příjemného a jeho zranění mu ani trošku nezávidím, každopádně také ani trošku nelituji. |
| |
| Cesta k městu; Kai a Godrek Kai může být spokojená. V hochově ruce to opravdu zakřupalo a on hlasitě zařval, načež se začal zmítat, ale rána do obličeje jej umlčela a po bradě mu začal stékat tenký pramínek krve, kterak se mu roztrhl spodní ret. "Ty huso! Zlomila mi ruku! Uau.. au!" zafňukal a schoulil se na bok, zraněnou ruku nechal ležet na zemi a nepokouší se s ní ani trochu pohnout. "Có? Říkám, nauč se ml.." jen těsně uhnul, zapletly se mu nohy – určitě předtím nemohl přeslechnout také svého druha svíjejícího se bolestí, který si chtěl poradit „jen s holkou“ – a on upadl na zem. "Stůj! Stůj!" začal před sebou máchat rukama. |
| |
| Šikana na hřišti Kurňa nagrgnout Kai je fakt o miksnu! Stále v běhu jen po oušku slyším Kaino roztomilé chování. V duchu si ji představuji na mnohem užších podpatcích a samozřejmě mnohem méně oblečenou. Ani nevím kde se ta představa vzala, ale stojí za všechny goldy i s tím křupáním v končetině toho cucáka. Tedy, nechtěl bych být na jeho místě, proti pěsti nic nemám, takové malé oťukávání je občas příjemné, zvláště když bolí zuby, ale sví kosti mám přece jen rád. Axna splnila svůj účel více než dokonale. Takže hlavní cíl mého běhu, teda srazit ho k zemi, už je pasé. Co bych to ale byl za pajzla kdybych nevyužil příležitosti, když je někdo pro změnu menší než já. Sestřičku axnu potřebovat asi nebudu, ale moje těžký bagančata se pro změnu proběhnou po měkkým a ty mátožný větvičky co se tu vyklaj mi v tom vůbec nevadí. A jestli si nebude chlapec dávat pozor na angrešty, tak z nich bude mít marmeládu. Znovu na tvrdé poctivé zemi se zastavím a otočím. Na tváři se mi usadil škodolibej a hlavně pěkně vošklivej ksicht. Když já ty čumpelíky vážně nesnáším! “Tak co rybízku, ještě ti neštymuje jak hantýruju? Bejt tebou loupnu toho druhého pazgrivnce zkurveného a hodím takou pilu až ti za fajfkama bude hořet vatra“ |
| |
| Hrad; Teleri Rohan se přívětivě usmál, lehce překvapen tvou kreativitou, kterou jsi použila ve svém vysvětlení, a sem tam přikývl. "Nejde o barvu kůže, ale o jeho rod. Tedy jednu část, která z něj nedělá člověka, ale drowa. Těch se lidé bojí už nepaměti a po tom, co se stalo dnes, jejich oblíbenost jistě nestoupne," pokusil se ještě vysvětlit, ale poslední slova řekl velmi tiše, jako by si celé své řečnění rozmyslel a vlastně s ním raději ani nezačínal. Po tom, co domluvil, se mračil. V reálném čase to byla jen chvíle, ale tobě to připadalo jako věčnost, zvlášť, když by už by bylo vhodné dodat, co vlastně mají ti dva společného. Trocha nepříjemného pocitu v žaludku, pak konečně promluvil a výraz rozjasnil úsměv. "Drowy, lišče, nic víc." "Pro čuníka? Určitě něco najdeme, ale kvůli ostatním ty nemusíš trpět hlady," než jsi stačila namítnou jediné slůvko, vyšel dlouhými těžkými kroky z místnosti. Když se vrátil, nesl půl bochníku chleba a mírně okoralý sýr. Obě chudé pochutiny položil před tebe na stůl, načež z chleba kus ulomil a odnesl jej prasátku. "Já ti ani nevím, co taková čuňata malá jedí." |
| |
| Hrad – vězení; Jamal Čarodějce hněvivě zajiskřily oči, ale po krátké odmlce ti konečně odpověděla. "Do trůnního sálu," voják jde stále s vámi, nezastavuje se, ničemu se nediví, jen si hledí svých povinností, které se však zdají být v této chvíli zcela nepotřebné, neboť čarodějka se o sebe umí jistě postarat lépe, než kdokoliv jiný. "Skutečně se mi nechce věřit, že by k nám Imannor poslal před útokem někoho nezasvěceného, ale možná bych měla přestat věřit, že každý člověk má svou dobrou stránku, a raději se smířit s tím, že on obětuje vlastní lid stejně snadno, jako by to byla jen polena u krbu," tentokrát se ohlédla na delší chvíli, kdy tě sjela zkoumavým pohledem, jako by sama sebe chtěla přesvědčit o něčem úplně jiném, než o čem právě mluví, a dokonce se usmála. To se už ale ocitáte na jedné z hlavních chodeb, jak lze soudit podle výzdoby i šířky, a míříte směrem k pootevřeným dubovým dveřím s vyřezanými ornamenty. Za nimi se skrývá trůnní sál, který v této chvíli rozhodně nepůsobí majestátně. Je zde vykládaný zlacený trůn, u stěny pak dlouhý stůl a několik židlí, na podlaze se však válí podnosy i se zbytky jídla, rozbitá keramika a také zbytek z kytice žlutých růží. Těžko říci, jestli nepořádek způsobili prchající lidé při útoku nebo je smetl cíleně někdo jiný vzteky, nebo pouhou potřebou udělat si místo. U okraje stolu, na prosté židli, sedí mladý muž a hledí do jakéhosi rozloženého pergamenu. |
| |
| Hrad Našpulím nespokojeně rty "Lidé by měli žít první roky svého života o samotě v lese, aby neměli takové předsudky. Je to hloupost. Hrozná, hrozně velká hloupost. Tak je trochu drow. No a co? Copak na trpaslíky jsme také zlí jen proto že jsou malí a divně mluví?"mračím se "Tohle mě děsně štve."zamávám rozhořčeně zatnutou pěstí. Slezu mu z kolenou a a počkám než se vrátí, poděkuji mu za jídlo a hned se do něj pustím zatím co se dívám jak krmí Prase. "Prasata jedí všechno. Ale takhle malinká mají asi nejraději ještě mléko, ale jinak sní cokoliv. Jak jsem žila s maminkou v lese tak jsme tam měli hodně divokých zvířat a často jsme se starali o zraněná zvířátka. Mezi nimi bylo i jedno selátko od divočáka a jednou taky už dospělí Divočák."řeknu a pousměji se, ukousnu si kus chleba a k tomu kousek sýru. |
| |
| Hrad – vězení Její vztek, jestli to tak můžu napsat, se mi opravdu líbí. Asi si je nejistá jestli jsem ten pravý koho měla zachraňovat, ale asi je o tom přesvědšená. Vojáka si nevšímám je to pro mě jenom poskok, který dřív nebo později umře v nějaké nedůležité bitvě. "Ano i to je možné!" Její řeč o polenech a o Immarovi se mi moc nelíbila, ale s tím teď nic nenadělám. V podstatě se mě to týká a ta čarodějka asi nebude tak úplně hloupá. Ticho, které po mé krátké odpovědi nastalo je docela nepříjemné. Prolamovat ho zatím nehodlám i když by to bylo možná o něco lepší. Spoušť v sále mě ani nepřekvapuje. Začátek války nebo bitvy je vždycky zmatený, především teda u obyčejných lidí, kteří mnohdy ani nevědí co dělat. V místnosti mě však nejvíc zaujme muž, který hledí do pergamenu. Prozatím to vypadalo, žebude všechno v pořádku, opravdu jenom prozatím... |
| |
| Cesta k městu; Kai a Godrek Chlapec zděšeně zaječel a pak už to byl jen nářek a vzlykot z obou stran, občas nějaká ta nadávka, ale hlavně hodně sebelítosti a mnutí poraněných částí těl. A tak se hrdinové změnili v děti, kterými ještě asi dlouho budou. "Co? Aúííú! Co to me-au-leš?" Chlapec si spěšně z tváří setřel slzy a na zlomek vteřiny nasadil vážný, málem výhružný, výraz, ale ten okamžitě zmizel. Jsou poraženi, snažit se o něco jiného by bylo marné a přece jen, kdo by celou tu hrůzu chtěl zažít znovu. Možná někdy později, s větší silou a zkušenostmi. "Vstávej, Štovko, padáme! Honem! Tak dělej ty tupče! Ani nevíme, co to žvatlá! Třeba nás chce zabít!" hoch se vyškrábal na nohy a pomohl svému druhovi, který se zvedl za neustálého kňourání jen velmi neochotně, a rychlým tempem se vydali odkud přišli. Tedy k lesu. "Hlupáci jedni.. však počkej, já jim jednou vypráším ty jejich kožichy! Té couře zvlášť!" |
| |
| Hrad; Teleri "Mlíko, hmpf, zkusím se později po nějakém podívat," zabručel si pro sebe a složil ruce na hrudi, takže jeho vypracované svaly a opálená kůže vynikly ještě o kus víc, než dříve. O takového chlapa by se nejedna ženská poprala. A to je navíc voják, jistý slušný peníz, i když ve chvílích jako tahle dost nebezpečné povolání. "Jo, to si dokážu představit. Lianne měla ráda zvířata už jako malá, každou chvíli přitáhla domů nějaké kotě nebo štěně," přestal se usmívat nad vzpomínkami a vrátil se ke stolu, zatím se ale neposadil. "Co tedy budete dělat teď?" |
| |
| Hrad Začnu se smát "Tak v tom jsem po mámě. Já dělala to samé. Také jsem domů nosila kde jaké zvířátko."dívám se na strýčka. Byl to tak pěkný muž, kromě tedy barvy vlasů si ale s mámou nejsou vůbec podobní "Máma se ti vůbec nepodobala. Jenom barvou vlasů. Jinak jste každý úplně jiný."řekla jsem nahlas co jsem si myslela. Narovnám se "Já nevím, strýčku."odpovím a znovu si ukousnu chleba a sýru. "Myslela jsem... doufala jsem, že můžu zůstat s tebou. Nikoho jiného už nemám... ale když říkáš že tady zůstat nemůžu tak... tak... já nevím. Možná bych mohla trochu cestovat. Prohlédnout si svět, pak bych... třeba... možná bych se vrátila zpět domů do lesa."blekotám "Já nevím... po pravdě jsem o to nepřemýšlela. Myslela jsem, že zůstanu s tebou. Já... asi zůstanu s Dorianem, když mi to dovolí."pokrčím rameny. Pak mě něco napadne "Máš rodinu strýčku? Ženu? Děti?"zajímám se jestli nemám nakonec ještě víc příbuzných. |
| |
| mutr bejbak Nemohu říct, že by mě jejich reakce svým způsobem nepotěšila, nejsem sice žádnej sadistickej bastard, ale kňouraj moc hezky. Ono není nikdy na škodu, vyprášit těm přerostlejm chuligánům kožich. Naposled nakopnu toho svýho do srandovní kosti, to jen tak aby nezapomněl na vřelé pajzlovské způsoby a odebéřu se k domnělé couře, odkud se zalíbením sleduju jejich poněkud srandovní běh. "Kosti najebaní, seš v goldě Kai?" Cucáci jedni, ještě jim bryndá mutrwasr po papuly, ani nepoznaj couru od kobry. A ani negómou, že cvelfí žihadla kožuchy, ale vyprášil bych taky o tom žádná. Když ti mamomrdi definitivně upustí bojiště, poohlédnu se co nám tu po nich zbylo a při té příležitosti se stavím také pro svou milovanou Axničku, která mi prokázala tak dobrou službu. V prvé řadě nemám rád, když se mí železo dlouho povaluje po zemi a také nechci být moc blízko ke Kai, kdyby mou poznámku vzala za špatný konec. Když ženský krvácí, pajzl nikdy neví. |
| |
| Hrad – trůnní sál; Jamal Muž se při vašem vstupu ohlédl a vystavil tak na obdiv svou skutečně nádhernou tvář, hodnou spíše anděla, než obyčejného člověka. Možná to jsou ty fialkově modré oči pod tenkým tmavým obočím, malé ale zvláštně do úsměvu vykrojené rty, ale klidně to můžou být i delší rozčepýřené hnědé vlasy. Na sobě má obyčejné hnědé kalhoty z měkké kůže, bílou hedvábnou košili a vysoké boty. Nejdřív se podíval na Siral a potom dlouze na tebe. Jeho pohled ale není plný nenávisti nebo strachu, ani ničeho takového, je to pouhá zvědavost. Čarodějka tě zlehka holí postrčí kupředu, aby ses nezastavoval. "To má být ten Imannorův poskok? Není na to příliš mladý? Nechce se mi to líbit. Vždyť ani nevíme, jestli je to opravdu někdo důležitý. Třeba jen sebrali na cestě nějakého chudáka a podstrčili nám ho, jako kukačka vejce do cizího hnízda," zazněl sálem melodický a velmi příjemný hlas, který by dostal na lopatky jistě nejednu ženu. Ono líbezné příjemno zůstalo ve vzduchu i po tom, co sis plně uvědomil, co říká. Mladíkův pohled skáče z tebe na čarodějku a zase zpátky, každý pohled je tvrdý ale přesto zvědavý. Siral jej zatím zdárně ignoruje a pokračuje volným krokem jeho směrem. |
| |
| Cesta k městu Hrdinové se dali na útěk a přesto, jak jsme jim hezky vyprášili kožichy, se stejně zmůžou na poznámky a nadávky. Od svalnatých chlapů bych to brala víc, než od malých kluků. Schovám meč a zběžně prohlédnu ránu, kterou mi mladík způsobil. Bolí, spíš pálí, ale není to nic hlubokého ani hrozného a pokud se rána nezanítí, nebude to za pár dní poznat. "Copak bych se nechala zbít od takových mrňat? Jedna či dvě rány se jim vždycky povedou, tím ale končí," odpovím neuzaujatě a odplivnu krev, kterou jsem slízala z rány. Pak ránu narychlo ovážu kusem čistého hadříku, který mi zbyl. "Co je to vůbec popadlo? Krucinál, co to má být? Vypálí mi dům, tak aspoň někoho okradu? Pche.. jestli takhle smýšlejí všichni.." |
| |
| Hrad; Teleri Strýček překvapeně zamrkal. Neviděl jí už tolik let, že na detaily zapomněl a i když to důležité si pamatoval, stejně tato poznámka přišla náhle. "To ano. Když ale bylo třeba, drželi jsme za jedno.. třeba i proto to mělo větší účinek, než kdybychom si byli příliš podobní." "Nechtěl jsem to říct takhle. Jen.. pro žádnou mladou ženu není dobré, aby tady teď zůstávala. Jsou zkrátka šťastnější místa, kde není třeba se dívat na ohořelé zbytky domů," pronesl nešťastně a povzdechl si. Na zbytek ti už nic neřekl, buď souhlasí nebo ti do toho nechce mluvit. "Ale kdeže! Míval jsem jednu vyhlídnutou, ale byla víc na blýskavé zlato, než teplé objetí. Nevadí mi to, sil mám ještě dost a mrzák taky nejsem, abych to ještě nemohl napravit. No ne?" hrubě se tomu zasmál. |
| |
| Hrad Usměji se "Je mi líto, že mi o tobě máma nikdy nevyprávěla. No... ale pozdě bycha honiti."pokrčím rameny. "Pořád si říkám že k tomu musela mít důvod... jaký.. nemám tušení."poklepu si zamyšleně na ret, ale pak už to nechám být. "Mě by to opravdu nevadilo. Domy se opraví a vše bude jako dřív. A bude tu zase krásně..."stisknu rty a vzdychnu "Raději bych tu s tebou zůstala. Ale jestli si to nepřeješ, protože si myslíš že teď není vhodná doba abych tu zůstávala tak tvé přání budu samozřejmě respektovat."řeknu nakonec a dojím zbytek jídla co mi přinesl. Začala jsme přemýšlet o tom proč nějakou ženu zajímalo víc zlato. "To nechápu... proč chtěla raději zlato? To musela mít asi nějakou zvláštní úchylku."zavrtím hlavou. "Co? No jistě že ano. Podle mě jsi hodně atraktivní muž. Nevidím důvod proč by se do tebe nějaká slečna nemohla zamilovat. Spíš bych se obávala toho, že je nestačíš od sebe odhánět. Jsi pěkný muž."řeknu po pravdě a usměji se na něj. |
| |
| Cesta cestička s městečkem snad na konci Trochu se zamračím, když Kai cosi o mrňatech. Sice vím, že teď nemluví o mě, ale nějak jsem na ty narážky na víšku furt háklivej. Naštěstí má dost práce s ošetřováním a tak si toho snad nevšimne, ještě by pak narážela schválně. I když možná by to stálo za to, kdo ví kudy vede cesta k jejímu srdéčku. Aj jinam by koštovalo za makačku vymáknout štreku… „Však kulový nekéruju Kai, nechcu zavazet, jen kdybys helfnout chtěla. To je malíčková záležitost Kai, někdo jim zjebal kafák a tak maj slinu vyjevit, že na to maj taky gryf. Prostě obtahování prutů, akorát v štrycli jestli mě gómeš Kai.“ Využiju ošetřovačku a očistím Axničku a vrátím ji na její míst a jelikož je Kai děvucha šikovná a rychlá. Stihnu to akorát tak abych byl připravenej na další vandr k městu. Jak tak na něj koukám, nějak nevím jestli to pořád stojí za návštěvu. Babáče budou pryč nebo vystrašený. Bordely zavřený a hospody vyžraný. Snad se najde alespoň nějaká goldovačka aby to zaplatilo štatl. Trochu odevzdaně si protáhnu hřbet a vandrujeme dál. |
| |
| Hrad; Teleri "Zlatem zaplatíš mnoho věcí. Zajistíš své děti, poskytneš jim lepší léky, když jsou nemocné. Nemusí v tuhých zimách mrznout, protože zlatem zaplatíš tolik dřeva, kolik jen budeš chtít, a k tomu všemu se oblékneš do toho nejteplejšího a nejlepšího, co ti na trhu nabídnou..," jestli chtěl pokračovat, pak uznal, že zbytek si jistě domyslíš sama a tak jen usměvavě rozhodil rukama. "Oj, děvče! Jen nezapomeň, že jsem bratrem tvé matky! Nerad bych tě od sebe odháněl kvůli neuhlídaným citům!" rozesmál se z plna hrdla, přiblížil se a otcovsky tě pohladil dlaní po tváři, ačkoliv z jeho nitra stále vycházel hluboký pobavený smích. V tu chvíli se ve dveřích objevil mladý voják, poznala jsi to podle jeho oblečení, které vypadalo téměř stejně jako to strýcovo, jen bylo menší, a nesměle zaklepal. Ne, že by to k něčemu bylo, když tam už nějakou chvíli stál a nerozhodně se na vás díval. Zvlášť tedy na tebe. "Marit říká, že pro tebe nechává vzkázat princ. Čekají tě v trůnním sále, zřejmě kvůli tomu napadení. Víc nevím," sdělil klidně příjemným hlasem, ale na strýce se vydržel dívat sotva chvíli. Pravdou je, že se není čemu divit. Strýc se zamračil už ve chvíli, kdy voják přišel, a jeho neprostupná vojenská maska ho neopouštěla ani nyní. "Hned dojdu. Můžeš jít," odpověděl. Voják přešlápl, kývl na souhlas a zmizel za stěnou. "Člověk v mém postavení nemá ani chvíli klidu, to je tady pořád. Ať se něco děje nebo ne, stále stejná písnička. Pojď se mnou, přinejmenším se můžeme Paní zeptat, jestli by se u ní pro tebe nenašlo místečko," odstoupil od tebe a o kousek povolil nakrčené čelo. |
| |
| Cesta k městu; Kai a Godrek Kai cosi zamumlala a pak nechala celou potyčku být. Vyšli jste z toho velmi dobře, jen jedno drobné fyzické zranění, s tím, jestli vás někdo urazil nebo pobouřil se budete muset ve svých hlavách poprat už sami. Vykročit na další kus cesty už není problém, jen je v tom možná o něco méně jistoty. Co kdyby chlapci našli další agresory a ti by se za ně chtěli pomstít? Do jistého počtu byste měli šanci, ale co pak? Městské stáže mají jistě i tak dost své práce a vám by tady pomohly jen stěží. Nerovnou cestou vyšlapanou v trávě jdete už jen chvíli, protože brzy navazuje na cestu normální, na kterou by se klidně vešly dva vozy jedoucí vedle sebe. Město, tedy Darias, smrdí spáleninou a krví. Pach smrti, který je na podobných místech cítívat už dávno zmizel, zato se ale objevily otravné bzučící mouchy posedávající a ožírající mrtvé obyvatele a hlavně vojáky. Do města na tomto místě vedla brána, jenže po útoku je zničená nejen ona ale také kus obranných zdí. Kameny z nich se válí všude kolem v nerovném rozmístění a jednou či dvakrát přes ně zkrátka musíte přelézt, protože vám brání v průchodu a obejít je také nelze. Za kamennou spouští vás nečeká pohled o nic lepší. Mnoho domů shořelo, některé dosud doutnají a není moc těch, kteří by si dávali práci s odtahováním mrtvých. Vidíte jen dva tři statné chlapy, kteří se snaží dotáhnout mrtvé na káru, a o kousek dál sedí zdrcená matka s kloučkem v náručí. |
| |
| Hrad Přemýšlela jsem nad argumenty strýčka, zavrtím hlavou "Jídlo si můžeš vypěstovat. Léky si můžeš vyrobit. A dřevo si můžeš sám nasekat. Mi to tak s matkou dělali celé léta. Jídlo jsme si pěstovali na zahrádce, léky jsme si vyráběli z bylinek co jsme našli v lese nebo také pěstovali a když jsme potřebovali dřevo... no v lese je dřeva víc než dost. A zlato jsme k tomu nepotřebovali."usměji se na něj. Po jeho poznámce o neuhlídaných citech jsem se první tvářila nechápavě, ale o chvíli později jsem pochopila a začala jsem se smát také. Zmlknu stejně jako strýček když se objevil ve dveřích voják. Otočím se na něj a poslouchám co strýčkovi chce. Když se na mě podíval přátelsky jsem se na něj usmála. Jak zmizel a strýček mě pobídl abych šla s ním, že se můžeme zeptat jestli bych tu nemohla zůstat hned jsem byla na nohou. "Jistě."přicupitám k němu a pohladím ho po ruce "Tak tohle je tvoje maska?"zeptám se a zvědavě se dívám na jeho zamračenou tvář "Asi to chápu... před vojáky se tváříš tvrdě, aby jsi měl jejich respekt, že? Tak takhle to funguje?"pak zaváhám a ohlédnu se na prasátko "Můžeme tu Prase nechat? Nevezme ho někdo a nebude chtít zapíchnout? Nemám ho vzít sebou?"zajímám se. |
| |
| Už zase k městu Když se dostaneme na pořádnou cestu hned se mi šlape veseleji. Nevím jak Kai s těma jejímá krásnejma, dlouhejma nohama. Ale já se svejma krátkejma, mám to polňačky už plné zuby. Zdá se že krysy už z hnízda utekly, cesta je jak vymetená, tedy až na bordel, který tu po nich zbyl na zemi. Vypadli vážně jako krysy, když někdo ve stokách založí požár. Lidi a krysy zdraj vždycky první. Když dorazíme k městu, taky to k tý stoce nemá moc daleko. Nafučenci, muchy, škvarky a další chuťovky tohohle druhu. Světlým bodem je když Kai přelézá přes trosky, jsou docela velký, takže mám docela dobrý výhled když jí zespoda jistím. Když se přes ně musím dostat sám, je to vtipnější mnohem míň. Když se dostanu na poslední, tak ji využiju, alespoň abych se pořádně rozhlédl po tom malebném hnízdečku. Není to zrovinka idylka, což jsem ale ani nečekal. Můj pohled pátrá po mnohem podstatnějších věcech a když jednu z nich uvidí, ostře mě bodne u srdce. Jako by mi zmizelo jedno ze světel mého života. Je to v gébišu, kurva drát! Pazkřivci jedni najebaní! Kái, voni to udělali, hodili žhavku aj na čochnu! Hlas mám nasraný, ale jinak jsme zlomen bolem a jen lítostivě ukazuju na očazený vývěsní štít knajpy. |
| |
| Hrad – trůnní sál Krátce pohlédnu na muže, který se na nás po našem vstupu do sálu podívá. Moc pozornosti mu nevěnuju, protože se s ním za chvíli setkám. Zvednu hlavu a podívám se po sále. Uznale kývnu hlavou a nepřestávám si prohlížet sál. Krásné místo, škoda, že bude dřív nebo později zničeno! Skloním hlavu, abych viděl kam šlapu. To její postrčení holí bylo zbytečné, ale asi si tím potřebovala dokázat svojí důležitost nebo nevím co. Na jejich slova jenom kývnu ramenama a nespouštím oči z muže. Jen si přemýšlej! Zatím mi do smíchu je, ale až přistoupěj k jiným metodám asi to tak úsměvné nebude. Čarodějka přestane být doprovodem a pokračuje k tomu chlapovi. Na chvíli se otočím jestli je tam ten strážný, ale pes se musí držet své paní takže je to jasné. Jenom doufám, že si to tu předemnou nezačnou... vlastně cokoliv... |
| |
| Hrad; Teleri "Aby měl člověk respekt, musí být tvrdý a to nejen výrazem tváře," přesto se mu na tváři rozlil příjemný úsměv a přitom tě objal kolem ramen, tím pádem i přitáhl k sobě a zlehka stiskl. "Ale chovat se stejně i k ženám nebo dívkám, to je podle mě ohavnost. Maskou není ani jedno a přitom obojí, protože mé je obojí," odkašlal si, usmál a spolu s tebou se otočil k prasátku. "Necháme ho tady. Siral by prasátko zřejmě přežila, ale u prince bych si už nebyl tak jist. Po dnešku je hodně podrážděný, stačí už, že tě vezmu s sebou někam, kde bys být neměla," neřekl to však s očekávatelnou obavou hlase, nýbrž rozhodnutě a plný přesvědčení, že má právo vzít tě s sebou a jestli princ jen cekne, nasadí svůj vojenský výraz. Otázkou je, jestli by ho ten výraz nestál hlavu. "Hm, ale měli bychom ho dát jinam. Aby neuteklo. Vezmi si ho, půjdeme ke mně," pobídl tě slovně, spustil ruku z tvého ramene a vyrazil ke dveřím, v ruce třímajíc svazek klíčů. |
| |
| Hrad Jak mě objal a přitiskl k sobě tak jsem ho objala a usmála se "Tak ty máš obojí ano? To jsi to musel trénovat dlouho."zavtipkuji "Myslím že jsi toho vojáka vyděsil. Tě asi moc často nevidí se smát co?"mrknu na něj nahoru. Takhle blízko něho jsem musela zaklánět hlavu, zvláštní že je tak vysoký. Musel jíst hodně masa. Spolu s ním se otočím k prasátku co bylo uvelebené v rohu místnosti. "No ona už ho přežila. I když se tvářila jako kdyby toho na ní pro dnešek už dost. Prase jako mazlíček byla asi poslední kapka. Ale bylo to legrační. Nevím proč to lidem přijde divné... tedy... pomalu to začínám chápat... aspoň myslím."řeknu. "Já tedy jen doufám že to že má přítomnost ti nezpůsobí nesnáze nebo nelibost prince. To bych nechtěla."pohladím ho po ruce. "K tobě? Dobře."přikývnu a vezmu ze země prasátko, které k sobě přitisknu "Tak pojď zlatíčko."pohladím ho mezi ušima a pak se usměji na strýčka, vezmu ještě svou brašnu "Můžeme."řeknu a vydám se pak za ním. Podlaha mě trochu studila do chodidel, ale už jsem si skoro zvykla. Bylo to něco jiného než chodit po trávě. Ta je mnohem teplejší a po pravdě i příjemnější. Ale v horkých dnech to může být osvěžující. |
| |
| Hrad – trůnní sál; Jamal, Dorian Dveře se za vámi po chvíli zavřou a tlumené bouchnutí se rozezní celou místností. Když se ohlédneš vidíš dva strážné. Jeden je ten, který vás provázel z vězení až sem, a druhého neznáš. "Raději mi řekni, na co jsi přišel, Angu," promluvila smířlivě Siral, došla až k mladíkovi a zastavila se jen kousek od něj, nahlížeje mu přes rameno na stůl, kde se válejí pergameny. Než však stačil mladík cokoliv dalšího říct, otevřely se dveře podruhé. Stráže poskočily a hned se chopily svých zbraní, aby nového návštěvníka mohly v případě nutnosti zneškodnit. Na okraji dveří, které se rozhodně neotevřely neslyšně, se oblevila tmavá ruka a pak, jako by se nic nedělo, vešel míšenec člověka a drowa. Možná elfa a drowa, tu temnou stránku rodičovství rozhodně není možné přehlédnout a stejně tak je jasné, že není z čistého rodu. Ohlédneš-li se zpátky na Siral, jen míšenci pokynula, aby vystoupil. Zato výraz ve fialkových očích mladého muže je k popukání. Celý ztuhl, vytřeštil oči a rty se mu stáhly do tenkých čárek. Je jasně vidět, jak rukou pevně svírá opěradlo židle. Bílé vlasy se odhrnuly z elfovy tváře a šedé oči, zcela jistě z té druhé, lepší, stránky rodičovstva, pohlédly přímo na tebe. Jeho reakce však nebyla téměř žádná, tudíž očividně netuší, kdo jsi. Vešel tiše a stejně tiše, nebo spíš opatrně, za sebou zavřel hlavní dveře. "Siral?" zasyčel mladík a jen velmi krátce se ohlédl na ženu kousek od něj. "Co se děje? Ah, je to čaroděj," mávla nad tím rukou a dál se Dorianem nezabývala, jen dál hleděla do pergamenu. Nakonec přistoupila ještě blíž, aby se mohla sklonit a zřejmě přečíst něco, co je na něm napsáno malým písmem. "To vím! Moc dobře víš, že to vím! Je to jasné – každý z nich to umí! Mě zajímá, jestli je jako tenhle," naznačila bradou k Jamalovi. "Nebo je náš vlastní," fialkové oči náhle zahořely touhou a snad i triumfem nad svou myšlenkou, ruka opustila židli a spolu se svou sestrou byly založeny na hrudi. "Je náš." Triumf ve fialkových očích náhle nabyl nebeských výšin. |
| |
| Hrad – trůnní sál; Jamal Vyznal jsem se poměrně rychle na to, že jsem na tomto hradě poprvé. Kdybych ho měl srovnat s těmi Scythskými, je více tmavý, ztísněný a nepřehledný, to v první řadě. A nebýt rady vojáků, kteří věděli, že z mé strany nehrozí žádné nebezpečí, bloudil bych po chodbách až do této chvíle. Jenže ani příchod do sálu nebyl výhrou, když se na mne upřelo hned několik párů očí a jen v jedněch nebylo vidět rozhořčení. Následovaly dotazy a ani ty nebyly vůbec příjemné a vlastně ani teď, když tady stojím, mi uniká pravý význam těch slov. Vyměním si s muži několik neurčitých pohledů a mlčenlivě se zastavím u okna. Nemám k tomu co říci a mohu jen čekat, až bude mít Siral chuť nám říci, co vlastně chystá. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Kývnu na znamení že vyrážíme a sám naskočím na Warrose. Pak se obrátím na Innayu. Vylez! Víc ani neříkám, mohl bych zase vyhrožovat, ale i to je ztráta času. Musí jí být jasné, že wyvernám neuteče a jestli nás tu zdrží akorát docílí toho že vyvraždíme ty co hledají tu malou holku. Když vzlétneme nevyrazím směrem k portálům do Menzoberranzanu, ale směrem, kterým letěl Cutter, cestu domů možná zná, ale taky zná svoje rozkazy, jestli se nevrátil je něco špatně a já chci vědět co, než ze mě Myrayn bude stahovat kuži, kvůli Mevdirově neschopnosti, nebo neloajalitě. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro "Pomůžeš mi aspoň..? Prosím..," zkusmo natáhnu ruku dopředu. Na takové zvíře jsem nikdy nelezla a popravdě si nemyslím, že by to mohlo být něco lehkého. Jakmile jsem nahoře, ať už s pomocí nebo se tam stěží vyškrábu sama, přitisknu se k drowovi a víc neřeším. Buď mě nechá se držet nebo může využít kouzla, ale sama se na zvířeti prostě neudržím, to jsme se neměli "prát" a on mě nemusel takhle zřídit. |
| |
| Darias Přelézání přes trosky a pohled do tváří přeživších, kteří neměli dost chuti na to utéct ve mně zanechává smíšené pocity. Je to odporné, ale z druhé strany v tom vidím kus lidské zbabělosti a neschopnosti, co se obrany města týče. Štěstí nebo smůla, drowové ve zdejších krajích bývali a budou. Je smutné, že za celé roky nepřišli lidé na nic, čím by se mohli bránit. "V tak velkém městě určitě nebude jediná," mávnu nad naštvanou poznámkou rukou a překročím zbytky poházené po zemi. Dnes to bude asi hlavně o přeskakování, přelézání a překračování. "Vezmi si přístavní města, tam je knajpa na knajpě, přece by tady nebyli tak zdrženliví. Tudy," zavelím směr. "Sice ještě budem přelízat, ale dál to vypadá čistě. Rozhodně líp, než támhle," ukážu rukou na druhou stranu než kterou chci jít. Na zemi se válí desítky mrtvol a sem tam navíc nějaká troska. Takhle před náma jsou ten jedny trosky, pokud to pak není horší. |
| |
| Konečně v Dariasu; Kai a Godrek Cesta, kterou zvolila Kai, se skutečně zdá být lepší, ale i tak vám skutečně nic nezaručuje, že stejná průchodnost je i dál. Aspoň, že se můžete vrátit. Ujdete tedy několik metrů k další z bariér, která neplánovaně leží v cestě. Pod troskami jsou mrtví, o tom nemůžete pochybovat, ale i tak se dvě těla válí poblíž. Kai šla přes trosky jako první, ale i když volila cestu opatrně, sjely kameny pod jejíma nohama o kus níž dopředu, což posunulo další kameny a kusy dřeva z blízkého domu. Posun menších kamínků však také odhalil hrot zaklíněného šípu a jak vzal Kai balanc, sjela o kus níž a i když se pevně zapřela rukama, nic už nemohlo zabránit krvavému zranění na stehně. Jenže šok z bolesti brzy vystřídal šok mnohem větší, a to když začala působit paralýza. Ta ochromila Kaino zhroucené tělo a ona zůstala nehybně ležet na místě. |
| |
| Hrad; Teleri "Pochybuji. Buď něco bude mít a za chvíli zapomene, nebo to zcela přehlédne. Má starostí až nad hlavu a nebude to mít lehké," poznamená k princi. Nejsi si sice jistá, ale podle toho všeho, co se stalo, nemáš důvod strýčkovi nevěřit. Vždyť dnes zemřelo tolik lidí, i dětí, a většina vůbec neměla možnost se bránit. Za to někteří se bránili až až a doplatili na to, například když se zapletli mezi vás s Dorianem. Prasátko se nechá vzít a vůbec se nebrání. Zřejmě si už zvyklo na tvůj pach a jakmile poznalo, že se není čeho bát, začalo tvou přítomnost brát jako výhodu. Jen tvých bosých nohou si strýc nevšiml ani dříve, ani teď. Jestlipak tomu předtím věnoval pozornost Dorian nebo Siral? Prošli jste chodbou, která se za průchodem, kde bývaly dveře zúžila, takže jste se dostali do další chodby. Z té kousek přes nádvoří a zase chodbou až ke strohé místnosti s postelí, skříní a pracovním koutem. Tam se na stole vršily pergameny i nějaké zbraně, ale v jedno rohu byly vidět zbytky jídla a také odhozený kus oblečení. "Nikdo by sem neměl lézt, neuteče," jenže si svým tvrzením není zase tak jistý. Podívá se na tebe a čeká, jestli jeho návrh schválíš i podruhé. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Přesto jí to nezabránilo přimáčknout se vší zbývající silou ke svému únosci, pohodlí nepohodlí, nedbaje na bolest. Vyverny vzlétly a zamířily zhruba stejným směrem, kterým nedlouho před vámi zamířil Cutter hledat Mevdira, který spolu s ostatními měl vyzvednout Qarrionovu ženskou posilu. Dole pod vámi se ozval srdceryvný výkřik a následovalo rychle se vzdalující halekání, jehož původce je vám více než jasný. Louka, na které se mělo vyzvednutí konat je daleko, ale ne tak, aby vás to zdrželo nějak déle. Nejbizardnější na tom je, že podstatu úkolu a snad i ženštinu znala hlavně Mevdirova skupina bez ní jste nahraní. Nemůžete totiž dokončit úkol. Objetí čarodějky povolovalo, kterak získávala své vlastní zkušenosti s letem na tak silném a nevypočitatelném zvířeti. Ostatní se oddělili a letí buď po stranách nebo za vámi. Minuli jste pole, louky i pár vesnic, ve vzduchu stále ani stopa po Cutterovi nebo Mevdirovi. Kolem hlavy Warrose prosvištěl dobře mířený šíp, ale zvíře nezranil. To se ovšem nedá říci o čarodějce za tebou, která se v jediném okamžiku přitiskla takovou silou, že by jí mohla dusit muže ve svém náručí. Další šípy na sebe nenechaly dlouho čekat, jsou stejně dobře mířené a tentokrát je jich víc než prve. Slyšíš a cítíš, jak se otírají nejen o Warrose a tvou zbroj, ale hlavně o měkké tělo zajatkyně a pronikají hebkou kůží až k masu. Zbytek skupiny se okamžitě vrhl dolů, aby nepřátele zlikvidoval dřív, než vám stačí nějak uškodit – přece jen se už ukázalo, že lidé v sobě nějaký ten potenciál mají. Jako první ale vzlétl zpět k obloze Blaze a zařadil se po tvém boku. Ne, že by chtěl situaci nějak komentovat. Pod vámi není nic vidět. Jen les, mýtina a nějaké křoví, rozhodně žádné známky po nepřátelích. I kdyby stáli skryti mezi stromy, museli byste je zahlédnout. Dát se na útěk, viděli byste je tím spíš. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro Mám strach jako ještě nikdy a z té hýbající se výšky je mi ještě hůř, než jsem si myslela, že mi kdy bude. Svůj podíl na tom má i slabost i zranění, ale tomu nepřikládám větší váhu. Jak si ale zvykám na pohyby i poryv větru, přestávám tak křečovitě svírat tělo, které bych měla nenávidět, ale nepouštím jej s odporem. Pořád je ten drow má záchrana před jistou smrtí pádem. První šípy proletí a já si jich ani nestačím pořádně všimnout, vlasy slepené krví mi často zakrývají výhled, ale první dotek šípu cítím jasně. "Dopytle!" vykřiknu a nesmyslně se přimáčknu na drowa. Ten už mě musí mít plné zuby, škoda brát zajatce, co se na vás pak lepí jako na mámu. Navíc se na ten blbý škrábanec na noze nemůžu ani podívat. "Proč střílí?!" vyjeknu znovu a hodně rychle mi dojde, že jsem blbá nána, když se na to ptám. Je úplně jasné proč. Pokusím se zacloumat s jeho rukou. "Leť pryč! PRYČ! Vždyť mě zabi.. Aa!" druhá noha těsně pod kolenem a hned na to ruka, tady se šíp zaryl poměrně hluboko. K tomu všemu jsem si plně uvědomila bolest v čelisti, která opuchla. "Pitomče! Leť pryč!" Za tohle se mu budu muset omluvit, jestli mě teď neshodí. Znovu prásknu rukou do jeho zad, ale jak je vyverna nakloněná, protne šíp i kůži na čele a pramínek krve mi stéká do pravého oka. To si..! Není možné! Je mi vidět pod sukni, to těm tupcům nedojde, že tady ten obejda není sám?! |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Bohužel to některým dojde až poté, co je pozdě vzít své skutky pryč. Šípy tedy létat přestaly a útočníci, ať to byl kdo chtěl, zmizeli. Warrose v téhle výšce není zraněná a ostatní také jen těžko, pokud si sami nešikovně nenalétli přímo do rány. Každopádně Innaya už působí jako hadrová panenka zbrocená krví a to doslova. Od šípů má poškrábané obě nohy, není to nic vážného, s pravou rukou raději moc nehýbe a je ráda, že se drží, protože tam se šíp zaryl hlouběji, a levou rukou se pokoušela vynutit si od Mina trochu pozornosti. Stálo jí to jen bolest a další bolestivé a krvácivé rány. Šrám na čele je hluboký a krev z něj jí napolo oslepila. |
| |
| Hrad "Aha... tak jo."řeknu když pronese že má přítomnost u prince nebude vadit. Odvede mě do svého pokoje, zvědavě se rozhlédnu "Pěkný."pohlédnu na strýčka "Ale není to pro tebe moc malé? Když jsi tak velký?"zeptám se. A pustím Prasátko na zem "Jsem si jistá, že bude v pořádku. Ale možná ti sní ty zbytky jídla."pohladím Prasátko a pak se narovnám. "Tak jo... můžeme jít. Jsem připravená a budu hodná. Slibuji."usměji se a vezmu ho za ruku "A jak se vlastně mám chovat? Mám tam stát a mlčet? Nevím jak se před šlechtou chovat. Já se chovám vždycky... ke každému stejně. Mohl by to být problém?"obejmu jeho paži. |
| |
| Darias “No dufec Kai, bez čochu je jak válčit bez zoncny..“ Furt v obavách slezu dolů ze své rozhledy a následuju svou čupr souputnici. Jí se to skáče a hopsá … a jak jí to při tom hopsá … s těma nádhernejma dlouhejma hůlkami. Jenže chudák pajzle jako já, to musí všechno přelízat a to ještě fofrem aby tý babuši stačil. Takže su celkem rád když se zastaví a zvolí další cestu. “… dyť gómeš. Žingle jsou legricový, co když jim něco mázlo po štrycly a faktyš tu je jediná knajpa? Nikdá nemáš ánung do foroty … Však já přelízávám imrvére, tak je mi to lókr. Stejně merčím houbeles co je za brumlou. Ale furt goldovější než přelízávat zdechlotiny.“ Jim se to překračuje, prostě udělaj krok, ale dejte dvě tři mrtvoly na sebe a pajzl aby se v tom pachtil prackami. To je fakt nefér. Celej tenhle den je pěkně nefér. Prvně knajpa a pak tohle hopsání a ještě bejt po lokty ve střevech, to by mě fakt chybělo. Je asi pochopitelný, že se nijak neženu dopředu, proč taky, když to jediné pěkné na tohmle zasratým dnu vidím mnohem líp teď. Zrovna si tak obdivuju tu krásu, když se stane něco zatroleného. Vypadá to jako když si fotřík stavěl věž ze skřipců do vousů a když dával ten poslední, tak mu ujela ruka. Bác a celá věžička letí dolů. Tady neletí věžička, ale holčička. Tedy pěkná kočka. Nebylo by to asi ani tak špatné, kdyby se tam neobjevilo jakési blyštivé, ostré cosi. a kurva! Když je ticho a neozvou se klasické nadávky na sebe, na svět, na bohy a vůbec na všechno, je jasné, že se děje něco vážného. kurva kurva! To už šplhám za Kai a dávám si pozor na další ošklivá blyšťátka. Nehýbe se a na té hromadě se mi vůbec nelíbí. Bejt větší mohl bych si ji hodit přes rameno, ale to by si omlátila hlavu a nohy o šutráky. Nebo bych jí mohl vzít do náruče, ale problém by byl stejnej a možná větší. Takže mi nezbývá než ji prostrčit ruce pod rameny a opatrně ji stáhnout dolů z hromady. Ruce se mi tak dostanou tam kde jsem je už pěkně dlouho chtěl mít i když za trošku jiných okolností. Nechám dlaně kde jsou a spojím prsty abych mohl zabrat a stáhnout jí dolů na bezpečnější půdu. Že my nenadává do prasáků a nesnaží se vykroutit, když mám pracky tam kde mám, je vážně otřesný. Vždyť ona na mě jen mrká i když pěkně naštvaně! Kurva kurva kurva! Když ji položím, chcu jí v první okamžik roztrhnout kalhoty kolem rány. Ale když srovnali s fasbódou i čochnu, jak asi dopadl krejčík. To by mě Kai asi moc nepoděkovala a tak ji kalhoty raději pěkně sundám tak jak se má. Rána sama fakt nevypadá nijak zle, jenom takový škaredý škrábnutí. Ono toho tady nevypadá zle trošku víc když už jsme teda u toho. Kůůůrváááá… Najednou mám v lebeni velice pěkné i když asi nemístné myšlenky. Teda ony jsou velice místné, ale asi bych je teď mít neměl. Ale jsou fakt zajímavý. Raději kouknu dolů a zkontroluji si suknicu, kdyby náhodou byla až moc pěkný. Až tak pěkný zatím nejsou, takže k věci a věnujem se pacošovi. Zaškrcovat nohu nad ránou mi přijde včilkaj už uvalené, když se jed či co dostalo očividně mnohem dál, když je z toho taková tuhá… Kůůůrva kůůůrvááá Ještě že je ta suknice vystužená těma ocelovejma plátama. Kůůůrva kůůůrvááá Babáš, já nésu žádnej felčar, estli máš v báglíku něco co by helflo tak mrkni bulvou. Třebas tuhé a živočišné wasr. A filčíš něco bo nefilčíš a jsi jak ťuhýk. A mrkaj fortelně ať gómu co žgrindáš.“ |
| |
| Hrad -> trůnní sál; Teleri a Jamal Strýc se hluboce zasmál a rozhlédl se kolem. "Stejně tady skoro nebývám, takže mi to nevadí. Popravdě mi to vyhovuje," znovu se usmál. "Hm, pokud bude mluvit k tobě, netykej mu jako nějakému sedlákovi. Možná by mu to nevadilo, ale i přesto by to nebylo slušné a vhodné vzhledem k jeho postavení," poradil stroze, nečeká, že by ses s princem dávala do řeči. Jakmile není co řešit – minimálně z jeho pohledu, vyjdete na chodbu a pečlivě za sebou zavřete. Studená podlaha do bosých chodidel stále více místo toho, aby sis na to nepříjemno zvykla. Přejdete přes nádvoří a zcela jinou chodbou, než kterými jsi zatím měla možnost jít, vejdete do hlavní části hradu. Jsou zde mnohem širší chodby a stěny jsou zdobeny pravidelně rozmístěnými pochodněmi, občas obrazem nebo kusem závěsu, aby kamenné chodby nevypadala tak stroze. Nikde nejsou volně pověšené zbraně, ty mají jen hlídkující vojáci a ti vám nevěnují větší pozornost, než projevení úcty svému veliteli. Každá další chodba i schodiště se zdá být stejné, jednotvárné. Nakonec stanete před masivními zdobenými dveřmi. I u těch stojí stráž, ale podobně jako předtím i teď se vojáci chovají úslužně a pouštějí vás dovnitř. Trůnní sál v této chvíli nevypadá vůbec majestátně. Je zde vykládaný zlacený trůn, u stěny pak dlouhý stůl a několik židlí, na podlaze se však válí podnosy i se zbytky jídla, rozbitá keramika a také zbytek z kytice žlutých růží. Těžko říci, jestli nepořádek způsobili prchající lidé při útoku nebo je smetl cíleně někdo jiný vzteky, nebo pouhou potřebou udělat si místo. Tvůj první pohled patří Dorianovi, který stojí kousek od okna a zvědavě se po vás dívá. Nedaleko od něj je cizí muž (Jamal), kterému za zády stojí voják a očividně jej hlídá. U stolu s rozloženými pergameny se sklání Siral, splést si lze jen těžko. Ale pak.. Jako by tě zasáhl šíp do srdce, když pohlédneš jen kousek stranou od Siral. O židli se opírá ten nejnádhernější muž, kterého jsi kdy měla možnost vidět. Z tělo kůže, těla i v tom jak stojí je něco nadlidského. Tvář hodná spíše anděla, než skutečného člověka. Bledá a hladká, nádherná, jako socha, jen mnohem víc živější. Fialkově modré oči pod tenkým tmavým obočím tě měkce probodnou zvědavým pohledem, malé ale zvláštně do úsměvu vykrojené rty se přitom usmějí. Ani delší rozčepýřené hnědé vlasy a dokonce ani obyčejné hnědé kalhoty z měkké kůže, bílá hedvábná košile a vysoké boty mu nedodávají ani špetku prostého vzezření, jak by se dalo čekat. |
| |
| Hrad - Trůnní sál "Dobře. Nebudu mu tykat."slíbím mu, pak se ho chytnu za ruku a následuji ho... no tam kam mě vedl. Chladná podlaha mě studila do chodidel, myslela jsem že si zvyknu, ale zdálo se že podlaha je stále studenější a mě to začínalo vadit, ale nehodlala jsem si stěžovat. Později se obuji, když to už nepůjde vydržet. Vešli jsme do trůnního sálu a já si hned všimla Doriana na kterého jsem se usmála a zamávala mu. Pak jsem zvědavě pohlédla na muže co stál kousek od Doriana a hlídala ho stráž. Siral jsem poznala hned, měla jsem z ni respekt. Připomínala mi generálku. Ale pak jsem uviděla toho muže, srdce se mi rozbušilo a já z něj nemohla spustit oči. Je tak krásný až se mi z toho zatajil dech. Jak na mě pohlédne a pousměje se, cítím jak rudnu a přesunu se trochu za strýčka jako kdyby mi to snad nějak pomohlo schovat se před červení a jeho pohledem, přesto jsem stále z poza strýčka vykukovala a prohlížela si toho muže. "Strýčku?"šepnu tiše "Kdo je ten pěkný muž vedle Siral?"zajímám se. |
| |
| Darias – v pěkné bryndě; Kai a Godrek Její pohled, i když se zdá být trochu otupělý, je stejně moc dobře čitelný. Je v něm mnohem více vzteku a nadávek, než by stačila říct na tři nádechy a co hůř, odráží se v něm i hezké scénka přímého nakopání do zadnice, pokud ne rovnou někam jinam. Asi vážně nesnáší pocit, že se jí dotýkáš. S vysokýma se tahá, občas, ale u tebe to bere asi moc osobně a chce uchovat vaše přátelství. No, tak nejdřív by tě nakopala a pak by se snažila to přátelství uchovat. Ale taky je možné, že je naštvaná tak nějak na všechno kolem, ne přímo na tebe. To z pohledu přece jen poznat tak jednoznačně nejde. Když jí stáhneš kalhoty, budeš se vymlouvat na nejednoznačnost jejího pohledu už jen těžko. Kdyby to aspoň trochu šlo, cukla by jí ruka nebo noha, ale takhle zůstává bezmocná, ležící na místě jako hadrová panenka. Ten pohled.. no setsakra hezký pohled. Někomu by to mohlo připadat nemístné a raději by trhal a platil nové kalhoty, ale když se toho dá využít.. Stačilo by se jen vyprostit z těch zbytečných zakrývačů a chráničů, hezky dát sem jednu nohu a druhou tam a.. ale jistě, tohle ty neuděláš. Jenže, třeba by jí to v její poslední hodince taky nepřipadalo až tak špatné. Nakonec by se nemusela zlobit ani když by se z toho dostala, třeba by se jí to vážně líbilo. Ale pryč od všech přisprostlých a s postupem času už hodně čuňáckých představ. Ten rozzuřený pohled na tobě ulpěl nehybný, málem jí začaly slzet oči, než pomalu mrkla. Takže nic. O nic víc ti nepomáhá ani to, že vlastně nevíš, co to je. Jestli je to jen dočasný stav, trvalý, nebo to bude horší, ne-li přímo smrtelné. |
| |
| Darias – v pěkné … móc pěkné … teda v bryndě Je těžký poznat co jí tak sejří, chybí mi totiž ten patřičnej nadhled. Ale když se zkusím vcejtit do ní. Jako co si myslí, ne jako do ní. Tak bych byl spíš nasranej, že se nemůžu hejbat, že jsem zraněná a taky pěkně otrávená. Přesto mám pocit, že jí serou naprosto jiné věci. V každém případě mě její pohled mě hřeje u srdce. Fotřík vždy říkal, že dokud nadáváš, tak žiješ. Z tohoto pohledu jsem moc rád, že na mě tak nakvašeně kouká, skoro cítím špičky jejích bot na své prdeli. I když stačil by jeden sladčí pohled a mohl bych jí zahřát docela jinak a určitě by pak na zadku necítila špičky mých haksen. Klidně se ksichti milá zlatá, ale jak sem tě měl podle tebe dostat dolů? Cha? Drapnout tě za haksny tak máš kebulu tak potlučenou, že vypadáš jako já. “A za ty rourky se nepruď, bys měla házet diksony. Knajpa na žhavku, nehantýrovat jak dozrál hadrošuk. To bys teprv hantýrovala bouřku, až bys měla štatlit v rozhozenejch rajtkách, tedy estli nezkapeš. A řekl jsem ať mrkáluješ goldově. Sem hantýroval zda filčíš bo ne a ty prdlajs. Tak co?“ Zatímco co žgrindám a čekám na mrkajz, stíhám taky přemýšlet. Ostatně nic jinýho mi ani nezbejvá, páč nemám ánung co s ňou. Teda mám a část mýho přemýšlení se právě tomu věnuje s velkou parádou a v barvách. Takhle když na nu hážu oko, už to jsou aj velice konkrétní barvy a tvary. Jenže ta druhá část, která se normálně věnuje goldu má jiný starosti a furt mi to kazí. Hodím očkem po nebi a vzpomenu si na ty pazgřivce zkurvené. Jestli Kai zkape tak ji stejně nehelfnu, ale pokud sa z toho má dostat, tak by nás nemuseli alespoň zmerčit bo něco horšího. Takže začnu kalhoty zase oblíkat, nechápu jak na sobě může mít něco tak ouzkýho, zlatý sukně. Při tom oblíkání za suknicu děkuju ještě víc, do nějakejch rourek bych se teda včilkaj nevešel. Pak ju zasejc popadnu jako před tím a v pevném úchopu ji táhnu někam kde nebudeme tak na očích a může na mě bouřkovat jak chce. Takhle bude mít maximálně pomletou prdel a paty. |
| |
| Hrad – trůnní sál; Teleri, (Dorian, Jamal) Dorian ti oplatil úsměv, ale zůstal stát na svém místě u okna, a netrpělivě pohlédl zpět směrek k Siral, která zřejmě ještě neřekla nic k tomu, co chce. Ta se ale od pergamenů stále nezvedá a hledí do jejich obsahu jako uhranutá. Strýčkovo tělo se napjalo, jakmile jste vešli, ale nijak tě nekrotí. Když se zeptáš na velmi pohledného muže, přejede pohledem po místnosti – díval se totiž na zajatce – a má se k tomu ti odpovědět. "To je složité. Sám se v tom příliš nevyznám, ale je.." nedořekl, protože jeho slova sou přerušena tichými kroky. "Jsem Angelus. Jak příhodné jméno, že, pro někoho, jako jsem já," tvář se rozzářila úsměvem a fialkové oči se zaryly hluboko do tvých. Sice pak na okamžik uhnuly k veliteli Rohanovi, ale ve vteřině se vrátily k tobě. Okouzlující mladík chytil tvou ruku a políbil ji – rozhodně ne tak, jak se u dvora sluší, protože se dotkl tvé kůže svými rty. "Někteří rodiče zkrátka mají smysl pro humor," dodal a jeho úsměv nepolevil. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Horší je to s tou lidskou čubkou, kterou jako naschvál šípy zasáhnou. Docela s klidem bych ji nechal tak jak je, když by pak vyčerpání vypadla jenom dobře. Ale vztek, který jsem měl, na Swifta, Mevdira nakonec i Myrayn kvůli těm drakům a vůbec už polevil a ona je přeci jen cenná kořist. Takže přiměju Warrose zpomalit a klesnout na zem. Ostatním signalizuju ať letí dál že je doženu. Když jsme na zemi otočím se na svou otrokyni a zhodnotím její situaci. Pak ji dost nešetrně chytnu za zraněnou ruku, nátáhnu a šíp zabodlý v paži bez nějakých okolnků druhou rukou vytrhnu, na její bolest nijak nehledím. Ať už omdlí nebo ne v zápětí ji chytím železnou rukavicí za tvář a zmáčknu tak, že pokud není vyložená masochystka donutí jí to rozevřít čelisti a do krku ji naliju dva Blazeovi lektvary. Jejich magie pak udělá svoje, zastaví krvácení a urychlí hojení ran a taky ji vrátí trochu sil. Nakonec ji chytnu a přehodím na místo před sebe, kam se měla posadit už předtím a oba bychom si mohli odpustit tyhle nepříjemnosti. Pak se vydám za ostatními. |
| |
| Hrad - trůnní sál Všimnu si kam se strýček dívá a tak ho chci zadržet, že toho muže nemyslím. Ne že by byl škaredý, ale proti tamtomu... no nemohla uvěřit tomu, že strýček hned nepoznal o kom mluví... i když muži možná mužskou krásu vnímají jinak. Ale strýček nestačí doříci a ani já nic říci, když ten "muž" s velkým "M" k nám přijde a představí se. Jak mě vezme za ruku a políbí na ní, mám pocit že víc ani červená být nemohu, hořeli mi i uši, ale ty byli aspoň schované pod vlasy. "Těší mě. Jmenuji se Teleri."pípnu a odkašlu si "Oh.... to je pravda. Opravdu jste krásný jako anděl."souhlasila jsem s ním upřímně "A máte moc hezké oči. Fialové oči jsem ještě neviděla."usměji se a pak pohlédnu na strýčka "Tohoto muže jsem myslela, strýčku."řeknu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro "Mohl bys přestat být tak surový?!" tentokrát vyjeknu na plno, ať tady nepřátelé jsou nebo ne. Ani pes si nenechá od pána všechno líbit a jednou za čas se vzepře, nehodlám být až tak hodný pes.. vlastně jím nehodlám být vůbec, ale lepší pes než mršina. "Vždyť ti nic ani nevyčítám! Stačilo prostě říct!" vztekám se dál, ale už sebou nemelu. "Hrom ať tě bací, elfíku! Tohle.. nemá.. žádnou úroveň," uvelebím se na zvířeti a hlavně si stáhnu šaty tak, aby mi pod ně nekoukal. Nenávidím čumily. Na nové pozici se hned cítím líp, přehnaně řečeno bezpečně, jenže teď pořádně nevidím co dělá a tak mám tence se na něj pořád otáčet. Bohové mi ale nenadělili dvakrát vysoké tělo, takže všechna snaha marná. "Já tady být nechtěla.. a nepřerušuj mě! Jestli sis chtěl ušetřit uši před užvaněnou ženskou, měl si tomu čuňákovi říct ne. Nemusela bych tady být. Ale ty ne, vidíš kořist a hned po ní chňapneš. Jenže já nejsem dobrý úlovek. Sice umím kouzlit, ale dělám to vážně nerada. To takhle bylinky.. mohla bych ti něco ukázat, i když na ty vaše mícháníčka to mít nebude. Jo, mám být zticha, jak myslíš..," ukončím svůj rychlý polohlasný monolog. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Další minuty sice jsou ulehčením od Innayiny upovídanosti, ale najednou se neuvěřitelně táhnou. Čekáš akci, útok, možná další proud slov, který bys mohl ukončit, ale nic z toho nepřichází. Zajatkyně se jen křečovitě drží a přísahal bys, že i teď se na tebe vyděšeně mačká, jen z druhé strany. Z mraků kus před vámi vyletí černá tečka, jakmile se vzduch zavlní jejím výkřikem, můžete slavit částečný úspěch. Cutter se vrací. "Nebyl tam nikdo živý, jen on," zakřišel z vyverny a opsal kolem vás velký kruh, aby ukázal raněného Mevdira v bezvědomí. "Někteří naši byli mrtví, ale určitě nebyli všichni. Museli se vrátit. Ta ženská tam nebyla, asi je to její práce, když byla táák důležitá," Cutterově vyverně se z hrdla vydral přidušený výkřik. "Buď se to vymklo z ruky nebo je to bouda. Tipuju boudu, ale nechci Ji z ničeho obviňovat." "Ukaž, proberu ho." "Ne! Nechal jsem ho tak schválně. Nevěřím, že by se nechal jen tak zničit a o jeho útěk nestojím." "Tak ať chcípne," Blaze pokrčil rameny. "Můžeme se tam podívat. Mine?" Hammerův pohled na okamžik sklouzl k Innayi, která jen tiše hledí a naslouchá. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Zhnusím se nad tou představou a na malou chvíli vidím svou rusovlasou kořist jako spřízněnou duši postiženou stejným zlým osudem, jen ten její bude nejspíš kratší. Ale když pak doletíme ostatní a z mraků se vynoří přibližující se Cutter začnu se víc soustředit na misi a jen si krátce připomenu, že ať tak či tak, stejně ji musí hned po příletu rychle prodat, už jen kvůli Myrayn. Vyslechnu co mají všichni říct k naší situaci a jen pokynu ať sletíme dolů, kde to proberem. Když dosedneme na zem rychle seskočím a jen tiše otočený k ní zády promluvím k elfce. Seskoč. A není to jen rozkaz ale i upozornění, protože ať už Innaya seskořčí nebo ne Warrose se brzy vznese do vzduchu aby hlídala okolí. Jako první zamířím k Cutterovi a prohlédnu si Mevdira. Nechápu co se stalo, hlavně jakotože on žije, když ostatní byli mrtví. Nebo proč neodletěl s těmi co se vrátili, i kdyby sám nemohl pořád byl velitel ostatní ho měli vzít. Celé mi to prostě přijde divné a vůbec mě nenapdá co se stalo a proč se to vůbec pokazilo. Swiffte, svaž ho. Pak se otočím na Cuttera. Co přesně si viděl? Měl jsi čas si to tam prohlídnout? Co je zabilo, něco tam muselo být šípy, sečné rány, magie? A zatímco naslouchám jeho odpovědem, přemýšlím co dál. Nejlepší by bylo najít tu lidskou čubku a donést její hlavu Myrayn. Jenže k tomu nejsme ani pověření ani vybavení. Probraní Mevdira by možná vyřešilo otázku čí hlava má přijít na podnos, ale v tomhle zase souhlasím s Cutterem. Takže nakonec se rozhodnu vrátit konečně do Menzoberranzanu a Mevdirův výslech nechát na kněžkách. Jestli se před cestou domů ještě prověříme místo činu rozhodnu podle toho co mi ještě řekne Cutter, ale pokud nevyvstane příliš mnoho dalších nepříjemných otázek vydáme se asi přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro Překvapeně seskočím a držím se celou dobu za ním, jen abych nepadla do rukou těm ostatním. On mě přinejmenším nechá mluvit a nemá k tomu už žádné viditelné námitky. "My máme čas na procházku?" vykouknu zpoza něj, abych si to mohla trochu srovnat v hlavě. "Ne že bych se teda hnala tam, kam máme namířeno..," zabručím k tomu. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Setkali se na louce kus dotud. Musela přijet na koni, zbyl tam, dva naši mrtví. Sice proti nim někdo použil sečné zbraně, ale spíš v tom měla prsty magie," Cutter stočil znechucený pohled na Mevdira a pak se krátce podíval na Innayu, s naprosto stejným znechuceným výrazem. "Žádné vyverny, jen ten kůň a dva naši. Krev. Udusaná tráva. Víc tam prostě nezbylo." "Možná se někdo jal úklidu," Blaze kývnul směrem kde se v lese dosud skrývali útočníci. "Hloupost. Nemají důvod.. jedině, že by to byla součást plánu." "Čího?" "Ničího, nikdo nevymyslí tak ztřeštěný plán." "Jsou to lidi.." "No právě. Všichni víme, kdo se tady paktoval s lidskou děvkou," znovu se pohledy stočily k Innayi a o chvíli později i k tobě. Ty tvé byly velmi krátké. "Žádná skrytá narážka. Ona je jen kořist," dodal Cutter rychle. Dívčiny oči za tebou nechápavě zamrkaly, ale pak najednou jako by prozřela. V tu chvíli se zamračila a bojovně si založila ruce na prsou, váhu těla přenesenou jen na jednu nohu. Mevdir je svázaný. Jeho stav se nehorší a lepší se jen pomalu. "Stejně je nějaká krotká." Nastalo ticho, ale Innayin postoj se neuvolnil. Všechny pohledy patří tobě. "Mohla by to být past. My se zabýváme tím, čeho ona je součástí. Oběť pro vyšší dobro," hrubě se zasmál Hammer. "Je jen zvědavá a hloupá." |
| |
| Hrad – trůnní sál Tiše stojím na místě a koukám se střídavě na postavy, které jsou v místnosti. Ještě stále mi nedochází proč mě sem nechali přivést když si stejně povídají mezi sebou o věcech, které mi můžou být ukradené a možná ne. Stále mi nedochází o čem je tu přesně řeč a ani to zjišťovat nehodlám. Kdyby byla možnost ihned se odsud vypařím, ale to mi zabraňuje ten hromotluk co je zamnou. Po chvíli se otevřou dveře a aby toho nebylo málo, vejde další - něco. Jeho fialové oči vypadají stejně odporně jako on sám. Nikdy jsem neměl rád míšence jakékoliv rasy. Byly to jenom špíny, které si nezasluhovali život... "Hm opravdu krásné seznámení, to se musí uznat!" Neřikám to vůbec nahlas. Nejde mi o to, aby to někdo z nich slyšel. Pokud to uslyší ten zamnou nevadí, ty ostatní nemusí. Stačí když si všimnou, že jsem tady a pustí se konečně do něčeho proč mě sem nechali zavolat. Pokud se chtěli dozvědět pouze to jestli jsem sedlák, mohli se mě zeptat v cele a měli by to mnohem snadněšjí... |
| |
| Hrad – trůnní sál; Jamal, Teleri, Dorian Angelus se při Telerině pokloně rošťácky zakřenil, ale pohledem pln rozpaků neuhnul. Popravdě není v rozpacích ani trochu, je si vědom svého vzhledu i toho, jak působí na lidi. "Není vám zima?" otázal se v zápětí a jen velmi krátce sklouzl pohledem k Teleriným bosým nohám. Strýc místo toho jen zabručel něco „Vím, koho jsi myslela.“ a na Angela se dál mračí, jako by to byl jen nějaký klučina z vedlejší Chalupy, který mu není po chuti. V tu chvíli už ale fialkové oči nenávistně probodnou Jamala. Rysy ve tváři zkamení a vystoupí, jako by každý sval by ovládán magií v mladíkově těle. Otočil se pouze o několik stupňů, postoupil o krok kupředu. "Dostaneš svou šanci," ale věta jako by byla nedokončená, ohlédl se přes rameno ke druhým zavřeným dveřím, načež se narovnal a jeho nenávist se z andělské tváře vytratila. "Udělejte si pohodlí. Princ je už na cestě. Co jsem, ah, jistě," otočil se zpět k Jamalovi a melodicky zvolal do chladné atmosféry místnosti: "Znáš cestu domů, pse?" |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro Ať se tady raději pobijeme, než abych já poslouchala od takových packalů, že jsem hloupá! "Zrovna takový má co mluvit!" zavrčím vztekle a mávnu rukama v jednoduchém gestu, se slovy dobře připravenými na jazyku. Od konečků prstů vyletí několik bělavě namodralých šípů přímo proti elfským zmetkům. Další várka ledových ostrých krystalů následuje téměř ihned a to s více než plnou razancí. |
| |
| Darias – v pěkné bryndě; Kai a Godrek Kaiin pohled je i nadále němý. Oči sice umí říct mnohé, ale záleží člověk od člověka, jestli je umí správně použít. Ty v téhle situaci ani nevíš, jestli myslí normálně nebo jed ovlivnil i její myšlení a vnímání. Starší žena vystěhovává nezničené věci ze svého polorozbořeného domku a očividně jste neunikli jejímu pohledu. "Nemá smysl se s ní táhnout. Nechte ji tady a odklidí ji jiní. Je to kruté, ale co zmůžeme.. sama jsem ve městě ztratila muže," pronesla hlasitě, netruchlící po druhově smrti. Na mladé tělo se však dívá s lítostí, asi nebyla svědkem svlékání v ulicích, jinak by si svou klidnou hlavu zachovala jen těžko. "Těžký den pro nás, těžký den pro říši. Radím ti dobře, trpaslíku, nech ji tady." |
| |
| Hrad - Trůnní sál Když se mě Angelus jestli mi není zima a pohlédl dolů na mé nohy také sklopím oči a podívám se na své holé prsty které vykukovali z pod dlouhé sukně. "Trochu ano. Nejsem zvyklá na boty, tlačili mě, tak jsem si je sundala. Myslela jsem že si zvyknu na studenou podlahu. Ale nějak se to nemění."svěřím se mu. Ohlédne se na muže, toho u zdi a hlídaný jiným mužem. Promluví a pak znovu pohlédne na mě, pousměji se "Děkuji."řeknu a dívám se jak se znovu věnuje tomu muži, asi vězni. Překvapeně zamrkám "Proč mu říká Pse?"zeptám se tiše strýčka a podívám se na něj. Jeho zamračený výraz mě trochu poleká "Co se stalo? Proč se tak tváříš? Provedla jsem něco?"zeptám se tiše a chytím se jeho ruky. |
| |
| Darias – s rašplí a babáčem Ať myslí normálně nebo pošahaně, nemrká a to je blbý, protože nevím co cejtí a i když jsou ty představy vážně moc pěkné, jestli se z toho jednou dostane měl bych asi sakra velkej průser. Když do mě začne hantýrovat nějaká stará škatula, docela mě to rozčílí. Nejen že furt nevím jak je na tom Kai, o tom jak ji pomoct už ani nemluvě, ale tu bude kibicovat nějaká baba. Přesto se ve svém vláčení na chvíli zastavím a na tu rašpli se otočím, dokonce se pokusím vykřesat i maličko méně vražedný pohled. Nakonec to není tak těžké s rukama na těch měkoučkých pokladech, to jde skoro samo. “Hele mutr, na říšu vám hážu kakáč, mi je u gebiše. Radši val zvonky, jestli máš ánung, kde lapnout lapiducha. Páč jestli tenhle šnycl zkape, rozkřápnu ti štriclu a to teprv budeš gómat co je to těžké den.“ Ten milí výraz mi přece jen dlouho nevydržel a když jsem domluvil jsou mí augle jak dva ledy, které krátce kmitnou k axničce u boku. Mít volné ruce, tak ji poplácám dlaní, ale ty teď mám úplně jinde a je jim tam hezky. Jen doufám že Kai moc netlačím zezadu do krku. |
| |
| Hrad – trůnní sál; Jamal, Teleri, Dorian K rozhovoru o botách se Angelus nevrací a tebe zamrzí, že si tě nevšímá víc. Měla bys možnost si jej pořádně prohlédnout a zjistit, jestli má jeho jméno a vzhled také něco společného s chováním, i když už jeho obraz trochu poškodilo oslovení „pse“, kterým počastoval jednoho z přítomných mužů. "Je to zrádce, zajatec. Nikdo z nás by s ním neměl mít slitování," vysvětlí nepřesně strýc a jeho svaly nabudou na objemu. Zase vypadá jako medvěd a stále se zvětšuje, i když jen ve tvých očích, do kterých se ti v téhle chvíli stejně nedívá. "Dávej si na něj pozor, na anděla, slib mi to. I Dorian by mohl být nebezpečný, kdyby na to přišlo, ale ten tě má rád. On tě ani nezná." Poslední slova velitele stráží byla pronesena jen velmi tiše, protože se na chodbě ozvaly chvátající kroky. Ty podle všeho slyšel Angelus už dávno před tím, než jste je postřehli vy ostatní. Dveře se rázně otevřely, jako by byly ony samy vzteklé, a do místnosti vešel asi třicetiletý muž. Není sice ani tak hezký jako Angelus, ani tak zvláštní jako Dorian, dokonce není ani mohutný jako Telerin strýc, ale něco v něm je. Směs majestátnosti a útrap, které pokřivily jeho tvář, mládí a zamilovanost, která mu přeběhla po tváři když pohlédl na Siral. A pak rozhodná tvrdost, až to zabolelo. Nenávist, při pohledu na Jamala, a další pohled věnovaný Siral už nebyl tak milý. "Začni s vysvětlováním!" rozduněl se jeho hlas sálem, až sebou Siral trhla. Bojovně ale vystrčila bradu a vzdálila se od stolu směrem k vám. "Já, Angelus, tady Dorian ze Skythu.." Nedělej ze mě blázna! Víš, na co se ptám! Pustila si ho dovnitř a slibovala, že jedná ve vlastním zájmu! Zatím jen donáší svým vlastním a spojil se s Qarrionem! Uvědomuješ si vůbec, co jsi způsobila? Má královna..! A zradila svůj lid!" "Nikoho jsem nezradila! MLČ!" zatímco princ Zaryn si udržel vážnou a chladnou tvář, ta Siralina se zbarvila doruda a její hlas nebral nebývalé výše. Tónem, který používá, se s princem nemluví. "Ty i já víme, že Mevdir nikomu nevládne. Za to, že se Imannor Qarrion paktuje s drowy nemohu, uzavřel dohodu s matriarchou. Mevdir by se k nim nevrátil, ne po tom vše.." "No jistě! Máš na všechno vysvětlení! Tvůj Mevdir by nic takového neprovedl, jen chtěl vidět zemřít krále." "Je to přítel a.." "Pomohla jsi jim bez mrknutí oka!" "Zaryne poslouchej mě! Nikdy bych ti nelhala! Dorian je taky.." "Tento muž je míšenec, chceš svést vinu na něj? To jsi tak ubohá? Budeš mi tvrdit, že za to může on a jejich zběsilý hon, jehož cílem byl?" Dorian nehnul ani brvou, stejně jako strýc a všichni ostatní. Jen Angelus se tiše pochechtává a s dětskou radostí v očích sleduje, jak se dva milenci hádají kvůli minulosti, přítomnosti a budoucnosti zároveň. "Zaryne nebuď hlupák! Nikdy bych.." "Mlč. Zkrátka už mlč. Každý v této místnosti ví, že jsi byla Mevdirovou courou. Snažím se lid už měsíce přesvědčit o tom, že láska si nevybírá a rasa, i když jde o drowy, s tím nemá co dělat. Ale tys ho přivedla mezi nás a zajistila tak naši porážku, ale to ti nedovolím. Tobě ani jemu!" plesknutí proletělo místností a Siral jen pomalu otočila hlavu zpět ke svému princi, dlaní si přidržujíc horkou pulsující tvář. "Svažte ji a odveďte, ať už jí nevidím. Nemá na tomto sídle ani v celé zemi už žádné slovo, rozumíte? Ať to všichni vědí. Vy..," podíval se na vás. "Jste tady proč? Napravujete její chybu?" |
| |
| Hrad – trůnní sál Nikdy jsem takové monstrum neviděl. Fialové oči? Co to sakra je. Jak tu vůbec takový stvoření můžou tolerovat. Nechápavě zavrtim hlavou, ale rychle mě to přijde. Na tu šanci čekám už hodně dlouho Krátce se podívám na tu dívku co sem přišla s tim dědkem. Zrovna si něco šeptaj. Nechápu co je tohle za sebranku, opravdu to nechápu. Na oslovení psa nijak nereaguju. Nevím jestli čekal, že se tady rozuřím a budu po něm skákat nebo něco jiného. Tímhle mě teda rozhodně nezlomí. "A vy si pamatujete cestu k sobě domů?" Zeptám se muže, který se mě zeptal a usměju se na něj. Co bych to byl za posla, který by ani neznal cestu domů. No je pravda, že to mohlo vypadat, že se mě někdo chtěl zbavit a možná i chtěl. To budu řešit až se vrátím domů, jestli... Z přemýšlení mě vyruší až další otevření dveří. Už sem zase někdo vešel. Vypadá to jako kdyby si tu někdo udělal docela důležitou schůzi. Ten někdo začne řvát po ženě, která mě dostala z vězení. Ještě před pěti minutama bych jí to přál, ale teď je mi jí i trochu líto. hm nadruhou stranu docela dobrá příležitost Pousměju se a dám obě ruce ruce za sebe. Jsou schované v pěst. Dlouho mi to však nevydrží. Zamumlám nějaké slovo, které by slyšel jenom někdo kdo je opravdu hodně blízko mě. Prudce rozevřu ruce a otočím se na svůj doprovod, který stál zamnou. Jak jsem čekal už tam není a já za chvíli taky nebudu. Rychle se rozeběhnu rovnou ke dveřím kudy sem všichni přišli. Cítím jak mi z nosu něco teče. Jako lepší možnost bych bral nudli, ale bohužel je to krev. Dlouho jsem to nepoužíval a takhle to vždycky dopadá. Za běhu si krev otřu. Neotáčím se a jenom doufám, že jsem pro ně tak cenej na to, aby po mě nestříleli, ale jenom mě honili, což ve zbrojích není určitě nejsnazší... |
| |
| Hrad - Trůnní sál Když mi řekne kdo ten hlídaný muž je mírně se zamračím "Ale pořád je to člověk."řeknu tiše Překvapeně se na strýčka podívala, nevěřil Angelusovi, to bylo z jeho výrazu a tónu hlasu jasné. "Slibuji ti že si na něj dám pozor, strýčku. Slibuji."ujistím ho. A pak už jenom zírám, i brada mi padla snad až na zem. Princ, nevypadal zrovna jako princ, myslela jsem že princové jsou mladí. Tenhle byl starší, ale co mě nejvíce šokovalo bylo to jak se začali hádat. A nakonec Siral nechal uvěznit! Byla jsem otřesena "Strýčku?"zeptám se stále ohromeně s očima doširoka otevřenýma "Já to nechápu. Co se stalo? Já myslela že jsou snoubenci a milují se."řekla jsem tiše. Když ale princ najednou vyštěkl, trhla jsem sebou a dnes už po druhé se za strýčka schovala. |
| |
| Hrad – trůnní sál; Jamal, Teleri, Dorian Využití příležitosti, několik chyb. Tak by se daly nazvat poslední prožité vteřiny. Vojáci od dveří se vydali, ač neochotně, za Siral, aby jí odvedli dle princova rozhodnutí, ale v tu chvíli zaútočil Jamal, od kterého to většina z vás nečekala. Jediný, kdo se netváří překvapeně ani v téhle chvíli je Angelus, který si ponechává svůj úsměv i pobavené těkaní očí z jednoho místa na druhé. "Kdo by čekal, že se všechno tak zvrhne..," pronesl pomalu. Jak se zdá, vždycky se najde někdo, kdo má k dané situaci co říct. Jamalův útok odhodil jeho strážného a protože stráže od dveří se vydali za Siral, nic mu nebránilo proběhnout kolem šokovaného Rohana a Teleri, rozrazit dveře a vyřítit se na chodbu. Rohan vykřikl a bez odpovědi na Telerinu poslední otázku se rozeběhl za Jamalem, za zády se mu rychle objevili oni dva strážní od dveří. Siral zůstává stát uprostřed místnosti, překvapená, zrazená.. utopená v slzách a myšlenkách. Dorian jen nerozhodně postává u okna, jako by ho žádná z právě proběhlých akcí nezajímala a čekal na řádný rozkaz. Zaryn vyčkává, klidný a chladný. Po svém výstupu a předešlém zničení města už nečeká, že by se stalo něco horšího. Teleri Tak se své šance ujímá Angelus. "Abych byl upřímný, měli by vám useknout ruku, princi. I tobě, Siral. Sháněl jsem tu rudovlasou čarodějku celé měsíce! A když už si jí odnesou drowové, tak princ svou výbušností odrovná i tuhle," zavrtěl hlavou a změnil dráhu svých kroků. Míří zpět k Teleri. "Vysvětlení je složité, ale žádný aristokrat nemůže upřednostňovat lásku k jednomu před povinností ke své zemi. Máš ráda čáry?" mile se usmál a odhrnul dívce vlasy za rameno. Z jeho ruky sálá příjemné teplo. "Já je mám rád. Víc než to, a taky rád poslouchám příběhy. Vím, čím se dá uplatit drowská chátra, čím lidé, čarodějové nebo sedláci. Ale i tak jsem položil svou otázku nesprávně. Měla bys ráda svou magickou moc, kdyby pomohla mnoha lidem? Celému království?" stáhl ruku od Teleri a upřeně se jí zahleděl do očí. "To ne!" vykřikl Dorian a vyběhl dopředu. "Jen jí nech, ať se rozhodne sama," Angelus se na něj ani nepodíval, "stejně nemáme na výběr, potřebujeme někoho čistého." "K čemu?" Dorian se postavil ochranitelsky vedle Teleri. Sálem zazněl hluboký výdech. Siral se ohlédla po princi, který se zaujetím sledoval, co se děje, a stáhla ruku z napuchlého obličeje dolů. "Je to jako pohádka, i tady může nést artefakt jen někdo s čistou myslí i tělem." Jamal Podařilo se ti vyběhnout na chodbu, ale brzy jsi za sebou uslyšet dunivý dusot tří párů nohou. Stráže ti skutečně nestačí, ale ten další, i když mnohem starší, který stál celou dobu u dívky (Teleri), by tě dohnat mohl. Přesto máš obrovský náskok. Okamžik překvapení se vyplatil. Blíží se schodiště, ale to tě už dobíhá onen muž, chytá tě za oblečení a svou silou, za doprovodu zvuku trhání látky, tě zastavuje. "Už ani krok!" zasípěl a položil ti druhou ruku na rameno. |
| |
| Hrad – trůnní sál Tohle snad nemyslí vážně! Netuším, o co tady přesně jde, ale je toho už moc! Postavím se vedle Teleri, ale rázem se vmáčknu mezi ní a toho andělského, na kterého tady každý druhý kouká stejně vyjeveně, jako na mě. "Ne! Ať je to co je to, říkám ne. Klidně vám pomohu, ale Teleri do toho netahejte!" zvýším hlas, aby bylo jasné, že to myslím vážně. "Pochopil jsem jen to, že Siral dotáhla do hradu jednoho z drowů. I kdyby tomu tak bylo, nyní chce pomoci, to mohu dosvěčit. Vzala jsi nás sem, čarodějko, tak nám řekni, co se děje!" v této zemi nemám žádnou moc, ale to není důvod k tomu, abych se nechal jen tak odbýt. |
| |
| Darias – v pěkné bryndě; Kai a Godrek Žena se na tebe chvíli mračí, přitom couvá a naklání se dozadu, abys jí náhodou něco neudělal. Po chvíli mračení se zašklebí. "Ty si myslíš, že není mrtvá?" zavrtěla hlavou, ale pak docela zbledla. Její ustupování i naklánění se zastavilo, žena se nahrbila a znovu zamračila. "Možná, viděla jsem takový. Dneska. Padali nebo zůstali stát, ale nikdo jim nemoh pomoct. Zkus se prosit na hradě, budoucí hradní paní se vyzná v podivných věcech. Je to kouzelnice. Ptej se po lady Siralien," těžce polkla. Poslední slova vyřkla tiše, s úctou a bázní, a navíc pohledem upřeným na nehybné tělo Kai. "Tudy," ukázala si cestu, kterou máš jít. "Ale nevěřím, že by ti pomohla. Vypadá dočista jako mrtvá." |
| |
| Hrad - Trůnní sál Ten vězeň využil chvíle kdy byli všichni překvapení z... hádky prince a Siral a utekl. Strýček hned vyrazí za ním, zakryji si rukama ústa. Hlavně ať se mu nic nestane! Pak se otočím a podívám se na smutnou Siral, zželelo se mi ji a chtěla jsem jít za ní a trochu ji povzbudit když se ke mě zase přiblížil Angelus. Otočím se k němu "Ale měl by ji dát šanci to vysvětlit ne ji hned zatracovat."obrátím se na Siralinu stranu. Ale jeho další otázka mě překvapí, zamyslím se nad tím. Ale to se do toho vloží Dorian, jeho starostlivost mě dojme. Postaví se přede mě, jak se mě snažil chránit. Jemně vsunu svou ruku do jeho a jemně ji stisknu, pak se postavím vedle něj a usměji se na něj a pak se zadívám na Angeluse a Doriana se stále držím. "Nevím.. ještě jsem žádné čáry neviděla. Ale četla jsem o nich. Jsou krásné, ale můžou být jak zlé tak dobré."řeknu mu. "Ale já nemám žádnou magii. Jsem naprosto obyčejná."odpovím. "Ale kdybych měla magii... samozřejmě bych se snažila ji používat tak abych lidem pomáhala."odmlčím se a okamžik se dívám na Siral co říkala něco o čisté duši i tělu. "Jaký artefakt?"zeptám se "Já... nebudu s ničím souhlasit pokud to nevysvětlíte." |
| |
| v Daryndě “Ánung, že nezgebla, nemerčíš prézla, že mrká auglema!“ Mít v ruce něco jiného než mám, tak s tím švihnu o zem nebo po babě plesnivé. Blbý žgrindy a ani nepozná, že Kai žije. Takhle po ní vrhám jen milá slovíčka a ještě milejší úsměvy. Ale jestli z ní urychleně nevypadne něco užitečnýho, poletí Axňa. Fakt betelný prohazunk Kai. Co zaštatlit do Doriasu Gotreku? Lebeda, mraky čochen, betelný šnycle. Že já negómal levandulu! Že já se vůbec na něco ptal, nejen že valí blbý zvonky, ale ještě to vypadá, že se budu muset bavit s nějakou bradavicemi posetou čarodějnicou, šerednou. “Děkovanec šochtla. Mekání nech starýmu, pokavaď negómeš zda filčí, jinak je mi u gebiša.“ Věnuji prézli poslední milí úsměv a vláčím se s Kai naznačeným směrem. Jenže to se musíš rozloučit s milou společností jejích kozenek, páč takto bych akorát do něčeho vrazil a jinak než by mi bylo mylo. Nic naplat sice to nebude tak pohodlný, ale nikdo nemůže říct, že se nesnažím. Prvně Kai položím, vytáhnu řemen a protáhnu jí ho pod pažemi a hodím si ho přes rameno. Kai mi tak visí na zádech a kouká dozadu, bohužel pro ni jsem já ten menší a tím pádem tahá nohy po zemi. Pokud nic necítí, může jí to být jedno, pokud cítí, nebude to moc pohodlná cesta. Já se ale potřebuju koukat na cestu. Doufám Kai, že jestli filčíš, tak si i valíš do gule kdo ti tu zachraňuje květák a všechno to vostatní a že na goldovýho pajzlíčka pěkně odměníš. “Kdyby na nás někdo hópal zezadu, tak mrkni Kai.“ |
| |
| Hrad - Trůnní sál "Zastávám spíše ten názor, že čarodějové jsou dobří a zlí," mávl nad tím rukou fialovooký a usmál se. Úsměvy zřejmě budou jeho tajnou zbraní, jinak by se jimi tolik neoháněl. "Já nejsem odrovnaná," vmísila se do rozhovoru Siral. Její tvář je zarudlá a trochu opuchlá, princ musí mít opravdu sílu. "To tady teď neřešíme." "Ano, řešíme mladou dámu, která s magií nemá co dočinění, Angu." "Ale Siral! Přece mi to nebudeš kazit!" osočil se na ní hezounek jako malé dítě. Dokonce k tomu našpulil rty a tak trochu se nafoukl. Byl to nezapomenutelný rozkošný pohled. Žena, která s ním sdílí, nebo bude sdílet, domov to bude mít hodně těžké. Princ došel až k vám, zamračený a hrozivý než dříve. Zíral rozčileně na Angela, zato své milé nevěnoval jediný pohled. Ostatně, ona jemu také ne. "Ty magii nemáš, ale my ano. Nemůžeme jí dát přímo tobě, ale klidně jí můžeme dát nějakému předmětu. Bude to stát hodně sil, ale jestli půjdeš, mohlo by se to hodit." "On neví, jestli se to bude hodit. Pro tu věc může jít jen neposkvrněný čaroděj, chce to obejít. Ne, promiň Angu, ale je to její život. Má právo to vědět," souboj, který proběhl mezi jejich pohledy byl málem hmatatelný. "Kromě toho, pak stačí jen projít jeskyní a vzít pečetní prsten. To je vše. V dnešní době se na takových hloupostech, jako je čistota a magie už tolik nelpí, ale chápej, vůle našich dědů byla jiná. Prstenem pak..," máš pocit, jako by se v celé hale setmělo, když se Angelus odmlčí (není to zřejmě jen tvůj pocit, princ se totiž ohlédl k oknům). "stvrdíme skutečného vládce. Spoutáme tím i Quarriony a zastavíme drowy." Chvíli bylo ticho, pak nejistě promluvil Zaryn. "Jak zastaví nějaká hloupá pečeť drowy?" Tentokrát se usmála Siral, ustoupila o krok od něj a hořce se usmála. "Protože ho stvořili." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Dobrou půlku tvých druhů odhodil její útok stranou. Dopadli sice měkce, ale troufalost a síla těch kouzel je ohromila. Jediný klidný zůstal Hamer, který se k Innayi vrhl s nebývalou razancí, jako by před ním stál rovnocenný protivník a ne jen zesláblá a díky tvé dobré vůli zachráněná lidská holka. Dřív než ses stačil ohnat chtěla ustoupit, ale vše se slétlo až příliš lehce a než se stačila bránit, už ležela po Hammerově ráně stočená na zemi v klubíčku, vykašlávající krev. |
| |
| Hrad Ještě než opustím sál, krátce se do něj podívám. Byla to dobrá chvilka na to se zdejchnout. Řekl bych, že asi nejlepší jaká mě mohla potkat. Stále utíkám a už se za sebe neohlížim. Beztak to nemá cenu. Horší pro mě bude dostat se nějak z hradu. Procházel jsem ho jenom dvakrát, od brány do trůního sálu a potom ze sálu do vězení. Přimhouřim oči a potom se rozeběhnu k hlavnímu východu. V tom mě nečekaně někdo chytne za košili a donutí mě zpomalit. No výborně Podívám se na roztrhlou košili a hned potom na toho muže. Čekal jsem někoho, no mladšího. "Nech mě být dědku, špatně dopadneš!" Chvíli tam stojím a čekám jestli mě opravdu pustí, ale moc se k tomu nemá. Zamumlám stejné zaklínadlo jako předtím a vyšlu ho přímo proti němu... |
| |
| Hrad - Trůnní sál Zadívám se na Siral, pustím se Doriana a přejdu k ní. Zvednu ruku a zlehka ji přejedu přes její tvář "To bude dobrý."řeknu a pousměji se na ní, sáhnu do svého tlumoku odkud vytáhnu lahvičku se zelenou vodou "Tohle si dávej jako obklad. A do dvou dnů by ti to mohlo tvář vyléčit. Vytáhne to horkost a možná se ti neudělá ani modřina. A za pár hodin ti i to opuchlé zmizí."vložím ji lahvičku do ruky "A s princem to bude také dobré. Miluje tě."řeknu ji tiše "Viděla jsem to hned jak vešel a uviděl tě. Takovou lásku nemůže nikdo skrýt. Ani princ."snažím se ji povzbudit. Pak se otočím a vrátím se k Dorianovi, kterého znovu vezmu za ruku. Zadívám se na Angeluse "Víte... mrzí mě to, ale vůbec jsem nepochopila co po mě chcete. Mluvíte tu jeden přes druhého a matete mě."řeknu rozpačitě. "Můžete mi to říci nějak tak abych tomu rozuměla? Jaký artefakt to chcete abych vám přinesla?"požádám je a rozhlédnu se. "Proč vlastně ti drowové zaútočili. Co jim ten artefakt provede?"dívám se střídavě na Siral, Angeluse a prince. |
| |
| Darias – v pěkné bryndě - hrad; Kai a Godrek I když Kai není nijak těžká, cestou se dost pronáší a pravdou je, že ta cesta není nijak snadná. Když už na vás nezírají lidi, vyděšení zhnusení a ve špatné náladě, pak musíš často obcházet nějaké rozházené nebo pobořené věci, které nikdo neodklízí. Nikdo ti nenabídl pomoc, žádná dobrá duše kolem. Je to pochopitelné po tom, co se stalo, ale stejně to zamrzí. Dostat se ke hradní bráně není problém, vojáků je kolem jen málo drží se spíše za branou, než aby se snažili ochránit hrad u cesty. Přesto ti v průchodu zabrání dva vojáci. Jeden se postaví do cesty a druhý ti vyjde vstříc, aby tě případně vrátil už od pár kroků dřív a tys je nemusel šlapat zbytečně. U pasů se jim houpají meče, nějaké další zbraně vidíš také, ale kromě oho vidíš jak jsou strhaní a dobrá nálada jimi taky dvakrát necloumá. Zvlášť udivené pohledy – to se podívali několikrát i jeden po druhém – hází na bezvládné tělo Kai. "Co bys rád?" zeptal se voják neformálně. Situaci to dělá lehčí a pro všechny přijatelnější, než kdyby opakoval jaké jsi rasy a čehož si žádáš zde, když v celém městě jen málokdo může pomoci přeživším. |
| |
| Hrad - trůnní sál "Mé slovo tady možná má jen malou cenu, ale přesto nesouhlasím," ozvu se znovu, ale předpokládám, že mne přehlédnou. Hlavní slovo mají oni a nyní i Teleri, které nabízejí tak nebezpečnou věc. Rád bych se na to díval z jiného pohledu, minimálně z jejich úhlu, ale nemohu. Má magie je mou destrukcí ať konám dobro či zlo, proč bych měl věřit, že ta jejich bude jiná. "Měl jsem za to, že drowy znáte. Nic je nezastaví. Ty, kteří zradili, zabijí. I za mnou se poženou s jasným cílem se mne zbavit a to jsem nic neprovedl," pokračuji ještě plnějším hlasem než dosud. "Nabídka, smlouva, nic je nezastaví, když nebudou chtít. A pochybuji, že je něco tak mocného, aby to zastavilo Qarriona, když jsou na jeho straně," krátce se odmlčím a přitáhnu se k Teleri, takže se hrudí opírám o její záda. "Chabou šancí je válka." |
| |
| Hrad – trůnní sál; Teleri, Dorian Siral se zamračila a vzala si lahvičku, natočila jí proti oknu a po chvíli zkoumání se vrátila očima k tobě, lahvičku ti vtiskla zpět a usmála se. "Není třeba, zmizí to samo, ale i tak děkuji za tvou ochotu. Sama se v léčení trochu vyznám, hodí se to do života a ne každý je lehký a bezstarostný," na zmínku o princi však neřekla nic, jako by tě v tomhle případě vůbec neslyšela. Nemůžeš se však divit, je starší než ty a jistě také mnoha zažila, aspoň to můžeš soudit podle toho, co jsi zatím vyslechla, i když ne všemu rozumíš. Čarodějka pohlédla na Doriana a kývla na jeho námitky. Jak se ale zdá, nechce se k nim nyní vyjadřovat, stejně jako kdokoliv jiný, ačkoliv jej vzali na vědomí. Princ je rozpačitý, chvíli naštvaný, chvílemi jako by také nevěděl, o čem je řeč. Angelus se usmál a přikývl, nechal tedy mluvit Siral. "Je to složité a přitom docela snadné," začala se širokým úsměvem a rozhodila rukama do stran. "Drowové zaútočili na pokyn své paní, říkejme jí královna, ale její rozhodnutí jsou závislá na Immanorovi. V naší zemi jsou dva vládnoucí rody, jeden však musel kdysi ustoupit a nechat vládu tady Zarynovi a jeho rodině. Nyní se však hlásí o své právo," úsměv jí během řeči přešel, ale stále zní i vypadá klidněji a přívětivěji než před chvílí. "To byla odpověď na to, proč útočí. Pomáhají Immanorovi," rozhlédla se a chvíli počkala, aby sis v tom udělala jasno a roztřídila si obě strany i situace. "A teď artefakt. Píše se o něm ve starých spisech, které máme na stole, ale nikdo už dnes nemůže říct, jestli jsou pravdivé. Sázíme tedy na důvěru a věříme, že existuje pečetní prsten – tedy artefakt – a chceme jej získat. S jeho pomocí by měl být uznán vládce království, tak se to píše. V našem království byli drowové vždy a i přes jejich zvyky nebyly vztahy mezi námi a nimi vždy napjaté. V době pomyslného míru tedy měl vzniknout tento prsten a dát tak šanci znepřáteleným stranám, aby přestaly bojovat. Zkrátka symbol vzájemné dohody hlavně pro držitele prstenu a drowy," místy se tvářila hodně nevěřícně a nejistě v tom, co vlastně říká. "Jenže nic z toho nemůžeme teď a tady potvrdit. Je to legenda, která může být pouhým výmyslem a ničemu nepomůže. Nebo to může být pravda a stejně nám v ničem nepomůže. Riziko zůstává, ale je tady také naděje." |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Každopádně musím uznat, že tím svým kouzlem překvapila i mě samotného, navíc to vypadá že přišla na to jak obejít naši přirozenou odolnost na magii, na člověka hodně chytré. Nicméně spíš než abych k té zrzce cítil obdiv se moje myšlenky ubírají směrem, že nebude až zas tak bezcenná za jakou jsem ji původně měl. S těmito myšlenkami jsem došel až ke své kořišti, s ledovým klidem vytáhl meč a zabodl ho do země jen pár centimtrů od jejího obličeje. Jestli chceš umřít stačí říct. Pak se otočím na ostatní, kteří jak doufám se už vspamatovali. To platí pro kohokoliv z vás. Zvlášť jestli se ještě někdy bude chovat jako klepna a ne jako voják. A teď nasedat uvidíme co v Menzoberranzanu kněžky vytáhnou z toho zrádce. Střelím pohledem k bezvědomému Mevdirovi. Pak vytáhnu meč ze země, odplivnu si na zajatkyni a vydám se k Warrose. Jestli o to stojíte můžete si kopnout. Ale chci ji živou s jazykem a všemi prsty. Reaper ji vezme do sítě. To už se obří wyverna začne snášet dolů, hned jak přistane nasednu, pobídnu ji zpátky do vzduchu a čekám až se vznesou i ostatní, abychom konečně mohli vyletět. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Nezbylo, než ji hodit do sítě a ujistit se, že nevypadne nebo se nepokusí utéct, ačkoliv v jejím nynějším stavu by to byla jen těžko proveditelná akce se šťastným koncem. K Menzoberranzanu dorážíte během pozdního odpoledne. Přestupní místo mezi světem nahoře a Podtemním se nezměnilo ani o píď, stále tu jsou jen dvě kamenné budovy, spousta klecí a též mnoho dřevěných domků. Nikde ani známka po tom, že by vás někdo hledal nebo na vás čekal, ať už z pouhé zvědavosti, nenávisti, nebo protože to prostě dostal úkolem. Bráno z jedné strany je to stav normální, s pomyšlením na nynější matriarchu (a váš úkol) by se ovšem nějaký doprovod dal očekávat, tudíž na setinu vteřiny vypadá tohle místo podezřele. Reaper dotáhl v síti balíček masa s popraskanou krvavou krustičkou na povrchu a nechal jí ležet u tebe, zatímco se s ostatními vydali odvést a odstrojit svá zvířata. Samozřejmě až na Swifta, jehož zvíře pravděpodobně padlo. Ten jako jediný chvíli otálel, zda má zůstat nebo jít, ale pak se ti přece jen ztratil z dohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Teoreticky bych ji mohl prodat i takhle, určitě by se našel kupec co by si tu užvaněnou zrzku užil právě ve stavu jakém je. Ale to by moc dlouho nepřežila. Je mi jasné, že momentálně bych ji k chůzi nedonutil ani dalšími kopanci, takže se prostě sehnu a bez nějakých okolků vezmu ten uzlíček masa a rudých vlasů do náruče a vydám se k nižsím kněžím, které ošetřují zraněné vojáky, kněžky Lloth by mě vyhnaly prásnkáním biče. Vyléč ji! Selvetarmův Kněz, jeden z těch drowů mužů co nebyl dost inteligentní na to aby se stal mágem ani dost fyzicky zdatný aby se stal bojovníkem. Se na mě podívá s neskrývanou neochotou. Vypadni! Tady ošetřujem válečníky ne tvoje mazlíčky. Železná rukavice se sevře na mužpvě hrdle. Dělej! Po chvíli chroptění se knězi podaří nashromáždit dostatek vzduchu pro odpoděď. Já ... nemůžů! Kouzla jsou jen pro ... válečníky. Příkaz ... kněžek. Tak to máš špatný den, protože až s tebou skončím tak to vypadá že na tom budeš stejně blbě jako tahle čubka. Chrčení a pak rychlé přikývnutí. Pustím ho a nechám ho dělat jeho práci. Zastavím krvácení a zacelím rány, ale zůstanou jí jizvy. Chvíli se na muže mlčky dívám přes helmu. Od začátku mi bylo jasné, že někdo jako on nebude dost zkušený aby dokázal vyhladit i jizvy. Koneckonců ta děvka si o to řekla sama s nějaké následky nést musí. Teoreticky klesne její cena, ale z nějakého důvodu uvažuju o tom, že svou kořist vlastně vůbec neprodám a poškozené zboží bude aspoň malá záminka proč sem se té lidské čubky dávno nezbavil. Takže knězi nakonec kývnu i když pomalu a vůbec ne sdílně. Seslání potřebných kouzel nějakou dobu zabere a bude potřeba tu zrzku ošetřit normálně, takže necháme kněze pracovat a dojdu si pro obojek. Koukám, že výlet se nepovedl co Zwyrtte. Ani žádná kořist? Ale něco jste nesli v síti jestli se neplatu. Drž hubu! Na to že jsi obyčejný obchodníček s otroky si docela vyskakuješ! Dej si pozor aby se tvým patronkám mezi kněžkami tady nedoneslo jak si za jejich zády užívás s lidskýma čubkama. Umm, no dobře co bys rád. Obojek. A náramky. Takže kouzelník. A kotníkové taky, hmm? Ne. Takže čubčí syn. Nebo nemám potřebu každé čubce roztahovat nohy. Stichni a dej to sem! Hej Zwyrtte, ty si ji chceš nechat? Kněz neodvedl úplně nejlepší práci, ale já od něj ani žádné zázraky nečekal. Mlčky Innaye nasadím obojek a náramky. Obojí jsou tlusté kruhy ze zvláštního kovu či snad kamene který ve tmě jasně opalizuje. Jejich účel je podobný jako jaký měl Swiftův provázek, jen poskytuje o něco víc volnosti. Obojek čte úmysly toho kdo jej nosí a pokud ten jen pomyslí na to zranit svého majitele nebo některou z kněžek Lloth dostane velmi bolestivý šok, který se může vystupňovat až ve smrt. Navíc zabraňuje vyřčení magické formule vyjma případů kdy je to v rámci splnění rozkazu majitele. A náramky brání vy vytváření somatických komponent kouzlení se stejnými podmínkami. Jako ale kruhy nijak neomezují mluvení ani gestikulaci a kupodivu ani samotný pohyb toho kdo jej nosí, je víc než zřejmé, že z podtemní se žádný otrok jen tak nedostane. Odteď žádné hlouposti. Může se ti zdát že moji muži byli krutí a bezohlední, ale to není nic proti co ti je schopná udělat některá z kněžek i za mnohem menší projev neposlušnosti. Nemluvě o tom jak zareaguje Myrayn. Pak se končně vydám k teleportům, s jistotou že mě Innaya bude následovat. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Od ramen dolů je však situace horší a i když se něco možná ztratí, nebude to tak slavné, neboť mnoho z ran bylo hlubokých a některé trhané víckrát než jednou. I plošných oděrek je zde mnohem víc. Přesto, že je děvče zdravé, za celou dobu se tebe ani nepodívá. Jen se zběžně – a rozhodně ne uspěchaně – nasouká zpátky do šatů a zkoumá přitom své tělo, jako by čekala, že právě teď by to mělo zabolet. Místy je ta opatrnost opravdu nesnesitelná, protože pak opatrně i našlapuje. A to, že nemá boty s tím má jen pramálo společného. Kněz byl její vyléčení ještě nepříjemnější a snažil se vás vyhodit co jak možná nejrychleji a vymyslel by si cokoliv, jen abyste už vypadli. Ke zlosti mu bylo to, že Innaya i ve svém spěchu byla neuvěřitelně pomalá. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro Nemám k tomu ani co říct, natož chuť nadávat. Vlastně nechci mluvit nejen z nechuti, ale ze strachu. Tohle bylo moc i na mě. Všechny mé myšlenkové pochody zůstaly viset kdesi v prázdnu a tak jen bezmyšlenkovitě jdu, zírajíc střídavě na zem pod nohama a náramky, do kterých se v jednu chvíli pokusím zkusmo rýt nehtem. Jenže i tak mám nutkání prohlížet si ruce, nohy i zbytek. Nevěřím, že je všechno v pořádku a zůstaly jen nevzhledné jizvy, kterých mám během pár hodin pokrytý snad každý centimetr těla. "Nebyly to hlouposti," hlesnu po dlouhé chvíli, kdy vyřkl své varování, ale i tak za ním poslušně tlapkám a hledím dolů. Omrzely mě už i náramky. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Na přenesení do skutečného království temné rasy jste však museli chvíli čekat. Na svědomí to mělo jakási nepříjemnost, do které jste ale neměli možnost nahlédnout, snad kromě několika kolem letících nadávek jednoho mága na druhého. Swifta ani ostatní jsi od té doby neměl šanci zahlédnout, ačkoliv jsi měl pocit, že se po vás při cestě k teleportům někdo otáčel. V samotném Menzoberranzanu vládne nepříjemný ruch. Tváře kněžek jsou zkroucenější vzteky a nelibostí ještě více, než kdy jindy, a v první chvíli není vinna ani tvá ani Innayina přítomnost. Otroci se víc než kdy jindy krčili a snažili se příkazy plnit o to rychleji a zručněji. Některé ze Sestřiček vás přehlédly bez reakce, ale byly i takové, které si neodpustily syčivé poznámky, až se vám jedna z nich postavila do cesty – zcela jistě je to jedna z těch, se kterými jsi měl čest docela nedávno a nedopadla zrovna nejlépe – její ruka vyletěla k pobledlé tváři tvé otrokyně a pevně jí sevřela. "Copak to tu máme. Dovedl sis někoho míň důležitého, na kom si můžeš beztrestně vybít vztek, kocourku?" zasmála se a zvedla Innayinu hlavu tak, aby jí viděla do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Co se týče ostatních ani je nehledám, nejpodstatnější je že Mevdira předali kněžkám a pak bude lepší když zůstavou na povrchu, k nim by totiž Myrayn nemusela být tak "schovívavá". Tier Breche jsem chtěl spěšně projít právě z důvodu aby si mě nenašla některá z kněžek, které vůče mě chovají žásť, ale asi jsem očekával příliš. Nechci si z kněžkou nic začínat, vzhledem k tomu v jakém jsem momentálně postavení, to ale nemusí vědět a přes všechen ten vztek v ní musí být zakoženěný strach ze mě a toho právě musím využít abych se jí zbavil. Vidím, že se vám ruka pěkně zahojila, paní. Řeknu tiše a jakoby výhružně právě ve chvíli kdy kněžka chytí Innayu. To, že teď bych se ani nemusel příliš snažit - aby si celý, jistě příjemný, regenerační proces mohla pojít znova - ani zmiňovat už příliš nemusím. |
| |
| Hrad; Jamal Velitel stráží se tě pustit rozhodně nechystal a tak si díky kouzlu slušně natloukl o protější zeď. Podle kašle je zřejmé, že si vyrazil dech. Tak jako tak nemáš ani důvod zkoumat, co se mu vlastně stalo. Otočíš se s tím, že poběžíš dál, ale při prvním kroku ti jeden z vojáků co se za tebou vydali podrazí nohy. Tíha druhého na sebe nenechá moc dlouho čekat. "Ruce! Držte mu ruce! Čaroděj!" zakřičel hlasitě velitel. Současně s jeho povelem voják nad tebou chytil tvou pravou ruku. Levá zatím zůstává volná než doběhne někdo další, tudíž máš ještě šanci se z toho dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Proti očekávání se jí na rtech mihl úsměv. "Sám moc dobře víš, jak rychle se rány dokáží hojit. A nejsi sám, kdo to už poznal," prudce pohodila rukou dolů a s tím strhla dolů nejen dívčinu hlavu, ale ji celou. Innaya dopadla na kolena a ruce a mlčky zůstala na čtyřech na zemi, stále s pohledem přilepeným k zemi. "Dávej si na mě pozor," sykla a střídavě pohlédla na vás oba. "Příště by ti to nemuselo projít tak lehce," varovala tě, do očí se jí vrátila nenávist úzce spojená s touhou a nechala vás být. |
| |
| Hrad - Trůnní sál Poslouchala jsem co Siral říká, teď už jsem to chápala. "A nezkoušeli jste vyjednávat?"zajímá mě "Nakonec... přece musí mít nějaký důvod proč to dělají."zavrtím hlavou a zvednu k Dorianovi tvář. On nesouhlasil, věděla jsem že mě chce chránit ale co řekne nakonec mě vyděsí. "Válka? To ne! Umřelo by spoustu lidí!"kousnu se do rtu. A tomu nebezpečí by byl vystaven i strýček a Dorian a prostě všichni. Vzdychnu "A co... co bych tedy měla udělat abych vám pomohla?"zeptám se. "Kam bych musela jít? A jak moc nebezpečné by to bylo?"stisknu Dorianovi ruku. Nejspíš ten úkol příjmu, musím, abych zachránila životy. |
| |
| Hrad - trůnní sál; Teleri, Dorian "Vyjednávat? Šlo by to mnohem jednodušeji – přenechat Immanorovi korunu a trůn. Udělat z něj krále, jak žádá. Co by to však bylo za krále, když už nyní do svého sporu zatahuje silnou a velmi nebezpečnou rasu?" po tváři jí přeběhl smutný úsměv. Chvíli na to se ohlédla na Zaryna a po jejich krátkém očním kontaktu se podívala zpět k tobě, rozhodně klidnější a spokojenější. "Stačí, když budeš odvážná. Zachováš si svou počestnost – vím, že je to omezující a nikdo by do toho neměl jiným mluvit, ale chceme se držet našich informací, a pak nám trochu věřit," Angelus se přestal o rozhovor zajímat a namířil si to rovnou k otevřeným dveřím, jimiž utekl vězeň za nímž se vydal jak strýc, tak všichni vojáci, kteří byli v sále. Princ Zaryn postává stále na svém místě a pozorně naslouchá vašemu rozhovoru. Ten mu dal sílu a snad i naději, protože se na tebe v jeden okamžik pousmál. "Cestu vám ukážeme při večeři, chci ji s Angem ještě jednou probrat. A nebezpečí.. cestou by to mělo být bezpečné, jako bys cestovala kamkoliv jinam. Předpokládám, že nás Dorian doprovodí a s ním i jiní, to by mělo zvýši tvou i naši bezpečnost. Na místě samotném, to ti nedokáži říct. Jsem čarodějka, za svůj krátký život jsem něčím prošla. Někdy byly výstrahy pravdivé a situace byla velmi nebezpečná, jindy šlo jen o báchorky a cestou stačilo překročit jen několik kamenů uvolněných věkem." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Zde jste byli oba svrženi na kolena a to mnohem tvrdším způsobem než kdy dříve. Stráž zůstala stát na svých místech a sama matriarcha si dala načas, než se na vás vůbec podívala. Sál se zdá být temnější než jak si jej pamatuješ, ale může to být jen shoda náhoda, protože zase tolik času jsi zde nestrávil, i když by Myrayn jistě ráda.. posměšně si odfrkla, vstala a vydala se pomalu a rozhodně nepřehlédnutelně kulhavě k vám. Ale ani tak to neztratilo příliš z její elegance, na tom však nezáleží. "Proč jsi přišel?" prořízla ticho mrazivým tónem. Až nyní jsi ucítil lehký odér krve, tu však nikde nevidíš. Jen u jedné ze stěn se válí ona stříbrná brož, kterou jsi už měl možnost tady vidět. "O vašem neúspěchu jsem již slyšela. Tu lidskou ženu zabiješ, není ti k ničemu," rozhodla prostě, na první pohled nevzrušena Innayinou přítomností. "Nechápu, proč sem tu couru vůbec vodíš," dodala a jako by se o nic víc nezajímala se otočila a pomalu se vydala zpátky ke svému trůnu. |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Hlupáku nadutá, myslel jsi si, že mě můžeš zastavit? Vymsěju se mu v duchu a věnuju mu krátký pohled jak tam kašle a snaží se postavit na nohy. Vždycky jsem bral takovéhle vojáky jako odporné psy co splní všechno do posledního slova. Rychle se vydám dál na cestu, ale v tom mi jeden z těch psů podkopne nohy a další na mě skočí. Ani jsem si toho nevšiml a byla to jistě moje chyba. Měl jsem být ostražitější. To už někdo z nich řve, že jsem čaroděj nebo co to mele. Nemám moc čas poslouchat jejich řeči. Cítím jak mě jeden z nich drží, ale zatím jenom za jednu ruku. Krátce se na něj podívám a usměju se. Potom začnu říkat kouzlo a levou rukou na něj zamířím. Doufám, že mě nedrží tak pevně, aby mě nevzal sebou. Rychle tyto myšlenky zaženu, protože to jsou podle mě jediná kouzla co za svůj bídný život mohl vidět... |
| |
| Hrad - Trůnní sál Zamyslím se. Počestnost? Počestnost? Co to znamená? Počestnost má víc významů. Myslíš duševní počestnost a nebo myslí... tělesnou? Jako panenství? Nad tou myšlenkou jsem se trochu začervenala. Dívala jsem se za Angelusem, jistě.... krásný byl, celkem i zdvořilí, ale měla pocit že nemá dobré srdce. Ne jako Dorian. On byl ke mě milí asi jen proto že mě potřebují... nejspíš. "Jakou počestnost myslíte? Duševní? Nebo abych si zachovala panenství?"zeptám se přímo co mě zajímalo. "Byla bych raději kdyby jste mluvili přesněji. Já některé významy slov ještě neznám."řeknu a propletu si s Dorianem prsty, jak stál za mnou. "Já tedy souhlasím. Nechci aby byla válka. Ale musím se ještě zeptat strýčka jestli mi to dovolí."oznámím. Vzhlédnu k Dorianovi, zatvářím se omluvně "Promiň, Doriane. Vím že máš obavy o mou bezpečnost, ale neodpustila bych si kdyby kvůli tomu že jsem nesouhlasila s pomocí nakonec začala válka. Tolik mrtvých mít na svědomí... do bych nesnesla."dívám se na něj "Vím že ty to pochopíš, Doriane."něžně se na něj pousměji. |
| |
| Na Hrábě Během štatlovačky mám dost času užívat si pravého smyslu vousisek a pořádně si pod ně kéruju. Tak levé prohazunk sem ještě nežral. Tu a tam si nadhodím řemenisko s Kai a mlátím lojfkama dál do zbořeniska a valím k hradisku. Na haluze kolem hážu takový držky, že by se nemusel stydět ani můj praprafotr a to už je pěkný járo pod šutrem. Nevím z čeho maj takový rédry, ale helfec jsem od nich stejně nečekal a na blbý žgryndy nejsu zvědavej. Konečně doklapu až k hradisku, prve to vypadá, že vzali roha i tady. Dvě haluzky se ale přece jen objeví a jedna si to štatlí ke mně. Zdvořile teda zastavím a pustím řemen tak že si Kai sedne na chinďák a já mám volné ruce na diplomatický řešení, ale prve zkusím něco ze svých opravdu milých úsměvů, který u prafotříka prostě nenajdou. „Brej den Vratočuč, tadáč holpecka šukala po zbořenisku a škrábla se o nějaký pasový ostřisko a zcepeněla, ale baldachýny ještě hópe. No a jedna shnilá prézla mi valila zvonky, že tu v hradisku máte zašitou nějakou bosorku, co by mohla helfnout. Takže by bylo goldový, kdybys mňa pustil, abych s ní mohl hodit rovnou válku.“ Ještě se na Jungoša pěkně usměju a počkám co zaševelí, všechny tři stupně diplomacie mám sice sebou, ale nejraději bych vystačil s tím prvním. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Na každý pád se necítím ani v nejmenším zodpovědný za selhání naší mise. Každopádně pokorně pokleknu. Přece abych ti sloužil má paní. Na její slova proti Innaye nijak nereaguju ani se na čarodějku nijak nedívám, spoléhám na to, že má dost inteligence na to aby držela svůj ostrý jazyk za zuby. Nakonec i já jsem zkousnul její poznámku o Našem neúspěchu. Mevdira jsem ti už přivedl, ale on určitě není jediný kdo tě zradil... Dovol mi být tvým démonem pomsty. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Zradil?" Myrayn se zastavila v půlce kroku a zvolna se otočila zase čelem k vám, evidentně nenadšená tím, že Innaya ještě žije. Slabě se usmála a oči se jí na okamžik zúžily jako kočce. "Nikdy není jen jediný, že Mine? Máš pravdu, zrádců je tady více, než bych si přála," za vstupními dveřmi se ozval tlumený lomoz, ale jak rychle začal, tak také skočil, doprovázen šoupavými zvuky a tichými odrazy kroků stráží. Patriarcha tomu nevěnovala pozornost, jen se nepatrně protáhla v zádech a jednou rukou smetla z té druhé pramen bělostných vlasů. "Opravdu-li toužíš po tomto postu, pak můžeš začít. Lidské plémě je více než dost početné, aby oželelo ztrátu jedné dcery," pronesla citelně zvědavěji než svůj první rozkaz o popravě. |
| |
| Hrad - trůnní sál; Teleri, Dorian "Ano, myslíme tím panenskou čistotu," Siral se při těch slovech trochu zaškaredila. Buď o tom nerada mluví přímo, nebo je jí hloupé žádat takovou věc po dospělé ženě, které ač neznalá světa jako mnohé jiné, stejně má svůj rozum a vůli. Dorianovy prsty sice ochotně přijaly ty tvé mezi sebe, ale cítíš, že je napnutý jako proutek. Zarynovi i Siral se viditelně ulevilo, když jsi nakonec souhlasila. Víc ti už k tomu neřekli nic, jen čarodějka ještě děkovně přikývla dřív, než jsi začala promlouvat k Dorianově kamenné tváři. |
| |
| Hrad Blázni a potomci v jednom. Neměl jsem nechat Teleri, aby navštívila strýce, nyní jsme mohli být už daleko za městem, bez obdobných plánů, které si nyní musíme vyslechnout. Tvářím se nepřívětivě a svůj nesouhlas dávám otevřeně najevo i když se mnou mluví Teleri. Samozřejmě, že pochopím její rozhodnutí, ale.. "Chci jen, aby sis uvědomila, že to nemusíš být ty. Jsi náhradou za čarodějku, která nebyla celý svůj život odříznutá od života ve městě nebo vesnici, která si je jistá tím, co dokáže. Vím, že jsi silná, ale tohle je příliš nebezpečné, než abych nic neříkal a nechal tě jít," stočím pohled k čarodějce a takzvané zrádkyni. Pokud bych si chtěl sepsat svůj seznam osob, kterým nikdy nebudu schopen odpustit, její jméno by bylo mezi nimi. Vždy je i jiná cesta, ale oni jako malí hledají jen tu nejbližší. "Půjdu také, ale jak jsem řekl – Scyth má své vlastní problémy a rozhodně se nemíní míchat do zdejších věcí." |
| |
| Hrad - Trůnní sál Dívám se Dorianovi do tváře, mírně natočím hlavu na stranu "Ano.. vím že to nemusím být já. Přesto... potřebují pannu. A v dnešním světě... není snadné najít takovou ženu. Viděla jsem dost abych pochopila že svět není takový jak jsem si ho představovala. Jedině kdyby snad vzali malé dítě. A vzít dítě od rodiny na takovou cestu?"tázavě se na něj zadívám. "Navíc ráda pomohu. A strýček na mě bude hrdý že jsem tak pomohla království a samozřejmě že si uvědomuji nebezpečí které mi hrozí."pokrčím rameny. "Budou nás chtít zastavit. Ale nebudu sama jistě mě ochrání nebo přinejmenším dají něco čím se budu moci ochránit sama."řeknu a pak ho obejmu a přitisknu se k němu. "Díky Doriane že se mnou zůstaneš. Jsem moc ráda. I když už jsi klidně mohl být pryč."řeknu, ale po chvíli se znovu otočím na ostatní. "A kdy chcete vyrazit?"zeptám se, ale pak mě něco napadne. "A.... já nevím... nebylo by třeba lepší kdybych... pro tu věc šla sama? Nakonec kdyby nás šel větší průvod tak je hodně pravděpodobné že by nás napadli. Nebylo by... více nenápadné kdyby nás šlo co nejméně? Jen já..."zaváhám a pohlédnu na Doriana "Nebo dva?" |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Úder magie vojáka vojáka odhodil, či spíše něžně odstrčil a on se mrtev zhroutil k zemi s pramínkem krve vytékajícím z koutku úst. Za ním bylo slyšet tlumené heknutí a rychlý nádech, jak se některý z jeho kamarádů ve zbrani vyděsil. Přesto se vydali za tebou i tentokrát. Za tu dobu překvapení a ochromení strachem ses však dostal zase na nohy a rozeběhl znovu vstříc svobodě, bohužel ani tentokrát ne na dlouho. Chodbou zazněl výsměšně laděný tón hlasu Angela, který vojákům přikázal vrátit se na jejich místa. Pak jsi v zádech ucítil jeho pohled a byl to právě pouhý pocit, který tě také donutil se ohlédnout. Fialovooký démon z nebes je blíže, než jsi předpokládal. Musí k tomu používat magii, jinak by to nikdy nedokázal – z trůnního sálu až sem za tak krátkou chvíli? Nikdo by to nedoběhl, navíc on opravdu nevypadá, že by kdy musel běžet, byť by honil celou bandu takových jako ty. Na dokonalém obličeji si se rty pohrává úsměv a on zvolna kráčí k tobě. Nepatrně zvedl ruku. K zemi tě srazil silný nápor tlaku, kterému jsi nemohl odolat ani vteřinu. Dopadl jsi tvrdě na dlažbu, ale nezdá se, že by tě něco drželo.. ačkoliv kdo ví, protože Angelus je stále dost daleko jenže přesto všechno s tebou doslova zametlo podlahu silné kouzlo. "Mám rád, když se přede mnou lidé plazí a prosí o svůj malicherný život. Co říkáš, uděláš mi tu radost, zbloudilče?" |
| |
| Hrad - trůnní sál Diskutovat dál o tom, co si myslím já, a jaký je na to naopak názor Teleri je nyní zbytečné. Zkrátka jsme se všichni rozhodli k tomu pokusit se pomoci a tím to až do večeře nejspíše hasne, protože situace je komplikovaná a ani oni sami nemají pořádný plán. Musím však uznat, že jednají poměrně rychle a snad i efektivně. "Já zůstávám rád, Teleri," usměji se na dívku skrz pramen svých vlasů a sklouznu po ní pohledem, ale jen tak trochu, jako bych si jí prostě chtěl zapatovat na celé věky svého žití. "Vždyť to víš." |
| |
| Hrad – trůnní sál; Teleri, Dorian "My si o tom promluvíme a uznáme, co by bylo nejlepší," zazněla rozhodně Siral a sama i také přikývla, princ se tváří nejistě, ale zřejmě jí podporuje, když mlčí a nic nenamítá, a Angelus se vytratil ze sálu a do této chvíle se ještě nevrátil. "U večeře to probereme s vámi. Tak bychom měli nalézt nejlepší řešení, které bude vyhovovat všem, a bude co nejvíce znepříjemňovat život a špehování drowům, pokud se něčím takovým vůbec zdržují," něžně se usmála. "Pošlu za tebou své služebné, pokud o to stojíš, ale neznám nikoho, kdo by pohrdl teplou koupelí, čistými šaty a nakonec i něčím k jídlu a pití." |
| |
| Darias – v pěkné bryndě - hrad; Kai a Godrek Když jsi začal mluvil, voják se zarazil a vykulil oči. Po chvíli – při pohledu na oba dva – však bylo jasné, že se ti snaží porozumět, jak se ostatně tak nějak očekává, i když zvykem to není. Častěji tě prostě vyhodí a pošlou do háje, pokud ne rovnou dál a hlouběji, do smrdutých zákoutí. "Vážně ještě žije? Já tam dole takový lidi viděl, ale buď jim setli hlavy nebo tak, takže hned zhebnuli," přistoupil blíže druhý z vojáků a zvědavě se ke Kai naklonil. "Bosorku říkáš. Nemůžu nic slíbit, ale zkusím se zeptat. Na hradě mají dost vlastních starostí, než aby tady zachraňovali jednotlivce." Ušklíbl se jako správný voják a rychlými kroky se ztratil z dohledu. Druhý ti zůstal stát v cestě. "Já tý poslední větě nerozuměl, to chceš lady Siral vyhrožovat a bít se s ní nebo co?" |
| |
| Hrad - Trůnní sál - Dorian Zvednu k němu oči, usměji se a pohladím ho po tváři a lehce mu sundám vlasy z očí "Ano. Vím. A jsem moc ráda."odpovím mu a odolám nutkání ho znovu obejmout. Místo toho se podívám na Siral "Dobrá. Tak se raďte. Ale doufám že mé návrhy také vezmete v potaz."řeknu ji. "A taky musíte ještě přesvědčit strýčka."připomenu jim že bez svolení strýčka nikam jít nemohu. Stisknu Dorianovu ruku, pousměji se "Děkuji, Siral. Ráda vaši nabídku přijímám."zaváhám a znovu se podívám na Doriana "Půjdeme? Nebo tu chceš ještě zůstat?"zeptám se ho. |
| |
| Darias – Inteligentní Vratočuč „Na jejich války hážu kakáč, ale estli ta bosorbaba nehelfne Kai, tak ji helfnu jednu Axňou!“ Řeknu zcela klidně a co nejvíc mile, ušklíbajícímu se Vratočučovi i když na konci se mi to maličko nedaří a jistému zavrčení se prostě neubráním. Takový miluju, prej bojujou za lidi a veřejný blaho, ale najednou nemaj čas na jednohubky. A co jinýho ty člověčiska jsou? Než kupa jednohubek. A čí veřejný blaho asi vybojujou, když jim všechny jednohubky někdo sežere. Ještě jedny takový zvonky a asi někomu vysvětlím co je to osobní přístup. „Jo a zeptej se zda filčí, když je takhle zdechlá!!“ Křiknu za ním otázku co mě trápí už pěkně dlouho a na kterou neznám odpověd. Doufám, že mě slyšel, protože jestli budu muset na bosorbabu čekat, tak by se šiklo si to zpříjemnit. Pak už se má pozornost obrátí k tomu druhému, kterej taky zvonkuje pěkný hovadiny. „Hókal sem, že sní chcu hodit rovnou válku o nějaký mlatě tu nepadlo ani slovíčko. Gómeš?“ |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Výborně, to by bylo projede mi hlavou když uvidim padat mrtvého vojáka. Na nic víc nečekám. Určitě se jich tu ukáže každou chvíli víc a víc. Rozeběhnu se nějakým směrem, kde si myslím, že je východ. Šel jsem tudy asi jednou možná ani to ne, ale ten východ najít musim. V tom za sebou někoho ucítím. Na malou chvíli se otočim a jakmile ho uvidim ještě zrychlim. Proč zrovna tahle kreatura Zamračim se, ale dlouho mi to nevydrží. Na mé tváři se objeví překvapení z toho jak mě tlaková vlna odhodila a já jsem spadl na zem. Ještě nějakou chvíli jedu po zemi a jakmile zastavím podívám se na ruku, která mě trochu bolí. Naštěstí je v pořádku. To už na mě mluví ten hnusák. Pomalu se otočim s hrdostí v obličeji tak jak to náš národ umí. "Tobě nikdy zrůdo!" Slovo "zrůdo" opravdu vyzdvihnu, aby mu bylo jasné co si o něm myslím. Mohl bych na něj použít nějaká kouzla, ale je mi jasný, že tahle napodobenina čehosi bude silnější než já... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Rozhodně je chyba že tu Innaya je vůbec se mnou, ale to jsem věděl už od začátku. Mohl bych se tomu znovu zkusit vyhnout, ale popravdě by to nejspíš nikam nevedlo a mě víc trapí a bolí jak taková pošetilá věc dokáže Myrayn zbavit věcného uvažovaní. Takže se nakonec rozhodu pro trochu odlišný způsob. Ne! A ty laskavě skonči tuhle pošetilou hru, než uděláš další chyby! Jestli ji chceš zabít udělej to sama! A pak můžeš začít s těmi tisíci lidksých otroků co tady má i ten nenanicovatější rod. A nakonec samozřejmě zabij i mě. Pak se na chvíli odmlčím snad abych dodal slovům na váze, snad abych zjistil jak si vůbec po tom všem u ní stojí, kdyby mělo přijít na to aby se mě opravdu zbavila. Nebo mě pošli znovu ven a já ti donesu hlavu té čubky co oklama Mevdira a když na to přijde i toho lidského princátka. Samozřejmě je mi jasné, že tu jde o něco víc, ale o to mi nejde. Já teď hlavně hlavně chci usměrnit matriaršin hněv správným směrem. |
| |
| Hrad - Teleri "Můžeme jít, ale neměla by sis odpočinout?" příliš starostlivosti v mém hlase není, ale přesto svůj dotaz myslím upřímně. "Nějaký pokoj by se tu pro tebe jistě našel a po tom všem, co se dnes stalo, nejsem si jistý.. nu, kam jsi to vlastně chtěla jít?" v obličeji se mi objeví tmaější flíčky, které ze všeho nejvíc připomínají zrudnutí u lidí. Úsměv a cuknutí očí pak utvrdí v tom, že jsem se skutečně zastyděl a tak říkají zrudl, když se tady snažím Teleri přesvědčit, abychom nechodili, když vlastně vůbec netuším, o čem přesně mluvila. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Jestli běžíš správným směrem nevíš, můžeš se dál jen domnívat. "Pokud o mě toho tolik víš.., úlisně se usmál a natočil hlavu na stranu jako zvíře. ".. pak ti jistě došlo, že přes city na z nemůžeš," naklonil hlavu ještě o kousek, takže nyní je v takovém úhlu, který by normální člověk udělal jen ve chvíli kdy by si chtěl pořádně protáhnout krk. Zůstat v takové pozici dlouho, určitě bys dostal křeč. Jenže on jen přešlápl, dal nohu za druhou, přikrčil se a jeho ruce zůstaly nebezpečně viset ve vzduchu těsně pod úrovní ramen. "Nemůžeš mi oponovat ani tím, že nyní zuřím, neboť jsem útočil už dříve. Vlastně se můžeš už jen marně bránit, než tě jako správná dravá a po krvi lačnící zrůda roztrhám," navlhčil si dokonale krojené rty jazykem a přitom vrátil hlavu do běžné pozice, přimhouřil oči. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Neměla jsem pocit, že bys kdy potřeboval svého otroka. Z místa neúspěšného tažení. Takového tě neznám. Nejspíš tě neznám vůbec, Zwyrtte," poslední větu vyřkla přesně tím lítostivým tónem, na který jsi u ní zvyklý. Co můžeš soudit, pokud se v ní něco změnilo, pak jen nepatrně proti tobě, protože ta šílená touha a dusivá nedosažitelnost jí svírá dál. "Přesto tě varuji!" řekla rázně do ticha měříc si Innayu ještě jednou a znovu ne jako otroka, ale jako hrozbu. "Mevdira to pokušení stálo mnoho sil, aby zůstal živ. Nemůžu však.. a nechci promíjet prohřešky každému, zvlášť když tím porušuje vše, co uznáváme. A tahle nevypadá jako někdo, kdo by věděl něco cenného," nehty protáhla svislou linii svého stehna, odtrhla pohled a na malý okamžik kdy ještě byla otočená čelem k vám jsi mohl zahlédnout opětovné zúžení očí a ztuhnutí všech svalů ve tváři. "Pokud mi už nemáš co říct, jdi," Innaya se s výdechem uvolnila. "Tvou nabídku zvážím, stejně jako to, jestli mi Imannor může nabídnout něco zajímavého, abych měla důvod dál podporovat jeho plán." |
| |
| Hrad - Dorian "Odpočinou? Ne... nejsem unavená, ale děkuji za starost. Pokud by jsi si však ty chtěl jít odpočinout tak klidně můžeš."ujistím ho že kvůli mě se přemáhat nemusí. Ale pak se mě zeptá kam jsem chtěla jít, pousměji se, tak spíš mě neposlouchal. "Chtěla jsem jít pryč. Siral mi prý nechá připravit koupel, ale to chvíli potrvá a tak mě napadlo že bychom si to tu mohli třeba zatím trochu prohlédnout. A navíc... myslím že u dalšího jednání už být nemusíme."zaváhám a pak pokrčím rameny "Pokud tu tedy nechceš zůstat. Klidně řekni co by jsi chtěl. Já tě nechci nijak omezovat nebo do něčeho nutit." i když jsem s ním byla hodně ráda. |
| |
| Darias – hradní brána; Kai a Godrek Muž zvědavě poslouchá, co říkáš, a jak přitom nespouští oči ze tvého obličeje a hlavně rtů, vypadá velmi komicky. Nakonec to vše podtrhne prostou, ale s dětskou naivitou vyslovenou větou. "Víš ale, že to nemůžeš!" v tu ránu však jako by se vzpamatoval a on zase trochu ožil. Narovnal se v zádech, zamračil se jako správný voják a rázem ten malý kluk, co tady stál a fascinovaně naslouchal trpaslíkovi je pryč. "Nikam! Máme problémů dost i bez tebe a té holky, co jí táhneš," postavil se ti do cesty, ale pořád je dost daleko. Neútočí, jen koná svou povinnost. Druhý se ani neotočil, ale možná jsi postřehl kývnutí jeho hlavy. Jestli patřilo tobě a tebou vyslovené otázce, toť další otázka, ale vše se jistě brzy dozvíš. "No to prr, trpaslíku! Nevím, o čem mluvíš, ale válka je dost jasné slovo. Nepustím tě." |
| |
| Vratočuč –Hradisko S trochou naděje doufám, že tak důležitou otázku nepřeslechl a že se zeptá. Pak už má pozornost patří znovu tomu méně chápajícímu brouskovy u vrat. Prej že nemůžu, to tak aby mi ještě omezovaly právo, někoho majznout Axńou, lidi jedni pobouchaní, co ani neumí pořádně mluvit a už vůbec ne poslouchat. „Hele Vratočuč, hantýroval jsem něco o mlatě? Nehantýroval. Tak vyklesni na dřepu, trkni kó, vymlaskni čechr bo já vím co vy haluze robíte, ale vyjeb si tu mlatu z kule. Já hantýruju o rovný válce, ona meká a mlátí pantem, ja melu klapáky a klavíruju do ní a všecko je v goldě, žádná levandule.“ Doufám, že nechápavka už konečně góme a tak lupnu očkem, jestli už se nevrací ten druhej vratočuč. Nijak se dovnitř neženu, pokud budou spolupracovat, proběhne všechno pěkně v klídku. Moc šancí, že by byl Vratočuč taky expresní posel, si nedávám a tak se v zápětí kouknu po nějakém flíčku kde složit Kai. Pokud budu muset sáhnout po třetím stupňu diplomacie, bude lepší mít volné ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Pěstí se udeřím do hrudi ve vojenském pozdravu a odejdu. Jakmile se však dostaneme z chrámu a dveře se za námi zabouchnou můj výraz se náhle rychle změní ve vzteklý a já bez jakéhokoli varování silně a s rozpřahem udeřím Innayu hřbetem ruky do tváře. Nejpravděpodobnější je, že sem si prostě potřeboval svůj vztek na někom vybít a je asi i pravda protože vztek se z mého obličeje vytratí. Kamenný a neúprosný výraz ale zůstává a po něm nálasují stejně tvrdá a chladná slova. Ještě jedno si ujasníme. Už víš co s tebou můžou udělat moji muži, stejně tak ti nejspíš došlo co by ti s největší radostí rády udělaly kněžky, nemluvě o matriarše. Ale ten koho se skutečně budeš bát a koho budeš nenávidět jsem jen a jen já. Časem možná zjistíš, že kdybych tě tam před matriarchou zabil čekal by tě nekonečně lepší osud. Ale neboj, já tě umřít nenechám a ty budeš litovat každého dne. Odteď jsi moje a to znamená, že cokoliv řeknu ty uděláš, bez prodlení. Ale neboj o tvoje špinavé čubčí tělo nemám zájem, kdyby to bylo jen trochu možné už nikdy bych neměl nic s jakoukoliv ženou. Budu chtít ale mnohem horší věci, budeš zabíjet svůj ubohý podřadný druh, ženy, děti, možná i své přátele, snad i svou rodinu a budeš to dělat krutě a krvavě. Protože teď jsi moje a budeš dělat všechno proto abys mi byla užitečná. V očích se mi krátce zablískne. Proč? Udělám jednoduché gesto rukou a obojek na krku se rozzáří a zrzavá čarodějka začne pociťovat palčivý neústupný narůstající žár, který jí začne prostupovat krkem a z něj každou šlachou, každou žilou, skrz páteř každým nervem v těle způsobující bolest k nevydržení. A až si zvykneš na tohle, a ty si zvykneš, přijdou jiné, horší způsoby bolesti. A i to bude jen začátek. Všechna slova co teď vyřknu se Innaye jakoby společně s žárem začnou vypalovat do mozku, každá slabika, každé písmeno. Pak bolest rázem ustoupí, obojek pohasne. Já se bez dalších slov otočím a vydám do ulic Menzoberranzanu. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro "Jau!" přitisknu dlaň na místo, kam mě uhodil a zamračená přitlačím. Není to tak hrozné a jestli budu mít modřinu, to jde už vlastně úplně mimo mě. Pak jen nevýrazně hlesnu a nechám se unášet stovkami slov, které chrlí ve své nenávisti. Jen sem tam se donutím kývnout. Nechápu, co to do něj vjelo a jestli za to můžu já, nebo ona, každopádně je mi jasné, kdo si to odnese a bude odnášet dál. "Vždy..ťcht," svezu se na kolena. Bolest není o nic menší, ale alespoň nemusím ovládat nohy, aby držely mou váhu. "Pr.. kch.. já.. on-a.. zat..," zase ten pocit, že už nezvládnu naprosto nic. Pohnout víčky, natož prsty nebo dokonce celým tělem. Jenže musím. Teď. Zůstanu ležet na zemi, kde je mi prozatím nejlépe a ani se za ním nepodívám. Nasbírat dost sil k tomu, abych udělala to, co chci je dost těžké. "Za nic nemůžu, ušoune! Ksakru.. Nic jsem po tobě nechěla a nechci, jdi si to vybít na ní! Nejsem tvůj pes!" mluvím zřetelně a poměrně hlasitě, přesto velmi rychle, abych stihla, co chci, než přijde další trest. "Kdybys nebyl úplně tupý, odešel bys, nebo si sakra vážně myslíš, že jsi jediný chudáček tady? Pff! Hlupáku! Hlupáku.. vždyť nikdo neříkal, že bych se nepodřídila sama.. o sobě.. bez bolesti.. chtěla js.., ve vlhkých očích se objevil strach, ale po něm už jen bolest. Obojek odvádí svou práci dobře. |
| |
| Hrad - Teleri Jednou za čas se zaobírám něčím jiným, než mám, a hned se mi to vymstí. Skoro bych myslel, že nějaká vyšší síla doslova čekala na to, až se zamyslím, aby mi mohla oplatit nějakou dávnou událost. "Omezovat? Ne, to jistě ne, já bych se nenechal," odpovím usměvavě a mrknu na ní po vzoru všech mladých lidí, kteří chtějí vypadat rozpustile. Skutečně k rozpustilosti nemám daleko. "Pojďme, sám se rád zase jednou porozhlédnu po stavbě, jako je tahle. Věřím, že najdeme i nějakou zahradu s jezírkem, alespoň u nás doma to bývalo zvykem," během krátkého zamyšlení se vrátím letmou vzpomínkou na Skyth, který jsem nechal napospas všemu, co ho v jeho dlouhé pouti časem čeká. Jednou se vrátím, možná usadím. "Třeba tam zbyla květina pro krásku." |
| |
| Hrad – trůnní sál; Teleri, Dorian Netušíte, jak to Siral udělala, ale během okamžiku se za těžkými dveřmi objevila mladá služebná, sotva dvacet let. Uklonila se jí i Zarynovi, vyslechla několik příkazů a rychle se vydala za vámi. Její pomalu se vytrácející nervózní úsměv vám prozradil, že je skutečně ráda za to, že může něco dělat a ne jen nečinně sedět a přihlížet té zkáze venku. Kdyby totiž měla domov a rodinu, jistě by se tam dávno hnala. Uklonila se vám. "Musíme ohřát vodu na koupel, zatím mne lady Siral pověřila, abych vám byla ve všem k službám," přestala hledět na vaše boty a s milým dětským úsměvem vzhlédla. "Říkají mi Natka," představila se a čeká na vaše přání. |
| |
| Hrad Usměji se na Doriana a vezmu ho za ruku, propletu si s ním prsty a vyjdeme z trůnního sálu. Zatvářím se nadšeně "Zahrada s jezírkem? Myslíš že by tu byla? To by bylo skvělé! Vnitřní zahrada... ano... máš pravdu. Hrady přece mívají zahrady."souhlasím a rozzářeně se na něj dívám. Ohlédnu se na dívku "Těší mě Natko. Já jsem Teleri a tohle je můj přítel Dorian. Natka... to je moc pěkné jméno. Zní to skoro jako Matka."usměji se na ní. "Ah... ty jsi tak roztomilá."začnu se nad dívkou rozplývat. "Byla by jsi tak hodná a zavedla nás do nějaké zahrady?"zeptám se, natáhnu se a také ji vezmu za ruku. Usměji se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Jeho naprosto nechutná gesta ve mě vyvolávají ještě větší nenávist než jsem čekal. Bohužel jsem opravdu v takové nevýhodě, že si to můžu jenom myslet a utěšovat se tím, že mi nic neudělá, protože jsem pro ně důležitý. "Roztrháš?" Dám si hodně záležet na tom, aby tam byla slyšet ta otázka. "Myslel jsem, že jsem pro vás důležitý, proč by pro mě jinak chodila ta vaše čarodějka a odváděla mě do vaší zničené síně. Klidně mě mohla zabít ve vězení a nemusela při tom ani mrknout!" Pomalu vstanu ze země a oprášim ze sebe prach a nečistoty, které se jim tu válali na podlaze. Zůstávám narovnaný jako podle pravítka a nespouštím ze slizouna oči... |
| |
| Darias – hradní brána; Kai a Godrek Zamračené čelo vojáka už takové zůstalo. Z posledních vět zřejmě nerozuměl ničemu, natož aby pochopil, co o co přesně ti celou dobu jde. Buď to, nebo je dobrý herec. Druhý z vojáků se ještě pořád nevrací. Stav Kai je stále stejný a jak už to tak vypadá, je prostě všechno stejné. Žádný živý ruch se do města nevrací, lidé ze svých domků a úkrytů vylézají pomalu a bojácně, ohlížejí se a bědují. Většinu z nich však nemáš vůbec šanci vidět, takže i kdybys chtěl najít někoho, kdo by ti pomohl s překladem, máš smůlu. Stejně tak můžeš asi zapomenout na pořádné ženské, které by tě obšťastnily. Na křehké a přitom silné elfí dívky, půvabné, se smetanově hebkou kůží. "Koho mám jebat?" zeptal se zčista jasna nechápavě voják a jeho tvář pozbyla výrazu nadřazeného. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Služčinu tvář neopouští její upřímný milý úsměv. Oběma se vám znovu ukloní, když jste jí představeni, a zrudnou jí tvářičky ve chvíli, kdy jí Teleri zalichotí. "Děkuji, paní," řekla měkce a uhnula očima do strany, zřejmě aby se v rozpacích vyhnula chladně šedým očím Doriana. "Zahrady?" podivila se a rychle zvedla hlavu, jak jinak než s úsměvem. "Nečekejte ale prosím žádný zázrak, naše zahrada je sice krásná, ale prosté přírodě se nevyrovná. Pojďte za mnou," vykročila rázně v před ke dveřím, kterými jste původně do sálu přišli. Chodba za ní je temná, nepříjemná už na první pohled, stejně jako pro uši sem doléhající zvuky, které nejste schopni pořádně rozeznat. Prošli jste chodbou do další, mnohem menší, tudy po úzkých schodech dolů – nejspíše jedna z cest pro služebnictvo, ale takové bývají nejkratší, a pak dlouhým patrem až okovaným vratům, které Dorian otevřel podle jejich instrukcí. Naskytl se vám pohled do šestiúhelníkové části hradu beze střechy, s obyčejnou kamennou podlahou, na kterou však někdo umě nasypal hlínu a nyní zde roste tráva. Uprostřed se rýsuje studna s vysokým ozdobným kováním, obrostlá vysokými travami a keříky – vše je zasazeno do masivních nádob z kamene, které však dokonale doplňují okolní hradby. Ty jsou z jedné poloviny porostlé jasně zelenou popínavou rostlinou. Jsou zde i stromy a je jich hodně, ovšem i ty jsou zasazeny do monstrózních květináčů a tím pádem mají menší vzrůst. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Máš s-strach?" zaslintal. V jeho tváři už nezbylo nic z lidského výrazu, jen bestiální krutost a šílenost. Na zem mu ukápla slina. "Oh, to jistě. Já ale nejsem Siral," zachroptěl a zubatě se usmál. Pak se rázem narovnal, olízl si přebytečné sliny, které nestihly ukápnout na zem, a těžce polkl. Přesně jako člověk, kterému se příčí to něco polykat. "Ale máš pravdu, uznale kývl hlavou, načež jsi s jediným slovem a pohybem jeho ruky odhozen. Chvátá za tebou a nezdá se, že by se chtěl zastavit i tentokrát a hrát si. "Plány s tebou máme. Nebudu zabíjet zrádce, který chce prospět naší věci." |
| |
| Hrad - Dorian "Ah... to jistě. Krásám přírody se máloco vyrovná."souhlasím a usměji se na Doriana, který se tváří zase jako socha, nevinně na něj zamrkám očima "Netvař se tak."pobídnu ho něžně. Když nás odvede do zahrady, spokojeně se usměji že vidím zase zeleň. Ale když uvidím ty květináče "Ale tohle je barbarství!"vykřiknu zhrozeně a položím si ruce na tvář. "Kdo to kdy viděl strkat stromy do květináčů?!" přejdu k jednomu stromu kterého pohladím po kůře. "Až se vrátíme musíme tuhle zahradu předělat. Tohle nejde."zavrtím hlavou. "Ale ty popínavé rostliny jsou pěkné."aspoň něco pochválím. "Pak z toho tady udělám pořádnou zahradu. Není divu že tady nikdo není. Ty květináče... vypadá to hrozně uměle."začnu se rozhlížet po nějakém místě kde si budeme moci sednout. |
| |
| Vrata do zbořeniska Sleduju Haluzku a přemýšlím, kolik práce by mi dalo, podťat a složit ji k zemi. Ale nepředbíhejme. Ještě pořád jsme u druhýho stupně diplomacie a naděje prý zgebne poslední. Přesto doufám, že tohle přísloví není tak úplně goldový, jelikož bych byl radši, kdyby chcípla dřív než Kai, páč pak už by to bylo v gebišu. “Tož to je mi lókr, ale osobňa vinšuju ňáků betélnů ramlicu, prostě snový žihadlo. Ale proti gustu žádný, bo já vím zda máš slinu na dudáče bo raděj fošnu, pro mě za mě, klidně hobluj pakátly, čokly, hajtry bo třebas prče. Hlavní je z kule vyjebat tu mlatu. To nerobý goldy, by ti to mohlo i veget zdrcnout. Nemlych pokud se zamixníš mimo tvů lajnu.“ Městu moc pozornosti nevěnuju, pokud ta rašple nekecala a v hradisku je bosorbaba, beru to jako první štacu. Kdyby ani s Axovou platbou nepomohla dobrýmu oumyslu, tak půjdem čmuchat jinam. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Služebná poplašeně nadskočila ve chvíli, kdy Teleri začala lamentovat kvůli tyranským květináčům. Dorian ne netvářil ani překvapeně, natož pak zděšeně, jako by podobné věci viděl už mnohokrát a nijak jej to netížilo. Natka pootevřela pusu, ale jak marně hledala slova, umlčel ji Dorian svým lehkým gestem. Rychle – snad i ráda, protože nespokojené výčitky hradním pánům a k tomu pohled toho míšence na ní bylo trochu příliš, když se městu stalo, co se stalo – se otočila na patě a vystřelila ze zahrady. Ještě za sebou zavřela těžká vrata, ale podle škvírky nedovřela. Stojí nebo sedí tedy za nimi a čeká, jestli nebudete něco potřebovat. |
| |
| Hrad - Teleri Unikne mi úsměv nad roztomilou starostí Teleri o rostliny. Já sám bych nikdy takovou banalitu neřešil pokud by přímo nepřekážela v nějaké činnosti nebo byla zkrátka nevzhledná. Tento počin považuji za jeden z těch zdařilejších, ale pořád zde je fakt, že čarodějka se svou mocí zvládne víc, než květináče. Rychle zaženu úsměv a pospíším si za ní. Mezi tím ještě taktně vykážu služku, protože vypadá zděšená mnou, ale třeba je to jen zdeformovaná část obdivu a chtíče. "Ne všichni mohou mít nádherné zahrady," postavím se vedle svou drobnou hrdinku s rukama v bok a otočím se kolem své osy. "Ale každý by je chtěl. Je to jako se zvířaty, řekl bych, k těm také nebýváme milostiví," to děvče mne nadobro zkazí. Jak budu moci riskovat život a udělat cokoliv, co jsem běžně dělávat do této doby, když už se zamýšlím i nad krutostí lidí k přírodě. |
| |
| Hrad; Teleri a Dorian Nebe se vyjasnilo a zmizely z něj poslední náznaky vysoko stoupajícího kouře ze zničených domů. Na druhou stranu sýpky, kde přišlo na zmar mnoho obilnin, které mohly nasytit Zarynův lid, stále hustě doutnají, jak se nejspodnější vrsty obilí dusí a pálí. najednou. Malá kamenná lavička bez opěradla je hned u studny, částečně vrostlá do jednoho z uměle vysazených keříků. Druhá, tentokrát dřevěná a oprýskaná, se tiskne k jedné z hradních zdí porostlých plazivkou. Jinak lze také usednou na některé z květináčů nebo na zem, ale nebude to nejčistější záležitost. |
| |
| Hrad - zahrada - Dorian Všimnu si že dívka uteče pryč, otočím se jejím směrem "Pro boha... nevyděsila jsem Natku náhodou? To jsem nechtěla."zhrozím se. Ale pak Dorian se postaví vedle mě, poslouchám ho. Přikývnu "To je pravda. Ale snad když mi to dovolí tak bych z tohohle místa udělala malí zelený ráj." přistoupím blíže k němu a obejmu jeho paži. "Pokud se zvířata zabíjejí kvůli jídlu a ne pro zábavu, tak je to normální. Přirozený koloběh života. I když v takovém množství by také nemuseli, ale... je pravda že lidí je stále více a tak je potřeba stále více jídla."pak se najednou rozzářím. "A když mi dovolí to tady předělat mohla bych tu udělat i ohrádku pro Prase!"řeknu nadšeně. "Určitě by se mu tu moc líbilo."přitulím se k jeho paži. "Jsem moc ráda, že jsi tu se mnou. Nevím co bych si bez tebe počala. Jsi mi oporou, Doriane. Teď už vůbec tátovi loutny nelituji."usměji se na něj. "Pojď sedneme si." pobídnu ho a vedu ho ke kamenné lavičce. Vzhlédnu k nebi "Jsem ráda že se vyjasnilo. To člověku vždy dává naději že dny příští budou zase dobré."řeknu, pustím jeho ruku a posadím se na lavičku. |
| |
| Darias – hradní brána; Kai a Godrek Nad některými slovy se usmíval zasněně, nad jinými se spíš posměšně chechtat a těžko říci, jestli v tu chvíli rozuměl jejich významu, nad jinými se opět mračil, protože nerozuměl. S výsledkem rozhovoru byl ale nanejvýš spokojen, konečně něco, na čem se musí shodnout všichni chlapi. To se už k vám ale blíží druhý ze strážných, který se byl zeptat, jestli tě pustí do hradu za jejich čarodějkou. Za ním se pomalu táhne postarší chudý človíček, vetché ručky vražené hluboko do kapes a protáhlý obličej krabatý starostí. "Tak co to tady máte? Hm? Není mrtvá? Ah, ano, vím co jsi říkal. Nebude mít nic proti. Samozřejmě, samozřejmě, dobrý exemplář," zadrmolil si stařík pro sebe pod bedlivým dohledem obou strážných. Netušíš, jestli mu rozuměli oni, ale ty z toho moc nemáš. "Pan trpaslík ji donesl. Ano. Vezměte ji a pojďte." Strážný ti naznačil, že nebohou Kai klidně vezme, ale pokud se svého břemene chceš ujmout sám, rozhodně ti nebude bránit. Jen si myslí, že by to bylo pohodlnější. Ať tak či onak, nechali tě projít bránou a vstoupit do hradu. Vyhnuli se kdo ví proč hlavnímu schodišti a zamířili do bočního křídla. Stěny jsou chladné a tmavé, ve vzduchu visí pach zatuchliny a loučí, a jen místy se kolem kamenných zdí otírá vlezlý průvan kvílející někde daleko za vámi. Zastavili jste se a vstoupili do vysoké ale přitom velmi malé místnůstky, kde by se stěží dal zařídit panský pokoj. O tom, že by tady vůbec někdo v posledních měsících přebýval nemůže být ani řeč. Dvě nahrubo sbité postele se slámou vystlanými poduškami a tenkou přikrývkou rozhodně nejsou to, co bys od hradu čekal, ale nejspíš vás nemají za nijak významnou návštěvu, takže vám pokojík s malým oknem, stolem a jedinou židlí u něj musí stačit. Stráže se rychle vrátily na svá místa a s vámi zůstal jen podivný stařec, stále s pusou plnou tichých nesrozumitelných řečí. Ty však brzy proťal zvuk rychlých klapavých kroků, ke konci i šustění sukní. Stanula ve dveřích jako prostá dívčina, ne žádná hradní paní či něco takového, i když jemná látka jejích šatů by tomu odpovídala. Dokonce i dlouhé vlasy má celé pocuchané a podle jejího výrazu nemá v plánu si je upravovat. Modré jiskřivé oči krátce přeměřily situaci, droboučké vrásky v obličeji se prohloubily, ale pak se usmála. Jako anděl. Nebude míň jak třicet, ale přesto s ní malými potůčky – jednou v tom a podruhé zase při ono pohybu – prýští energie života. "Pověz mi, co se stalo. Snad budu nápomocná," prošla dveřmi a až v tuto chvíli můžeš za ohybem modrých šatů zahlédnout polodlouhou zdobenou hůl. Čarodějka, i když ty hole mívají normálně delší. |
| |
| Hrad - Teleri Při zmínce o prasátku už se neudržím a začnu se smát. Dočista jsem na tu malou příhodu s růžovým zvířátkem zapomněl, natož abych se po něm sháněl. "Kde vlastně zůstal ten tvůj mazlíček?" zeptám se zvědavě a trošku se Teleri paží vysmeknu, abych jí mohl položit dlaň na záda a ona se mohla dál dle libosti lísat k ruce. Smích mě sice přešel, ale úsměv k tomu má ještě hodně daleko, i když prostě mlčím. "Snad máš pravdu," nechám jí se posadit, sám ještě nerozhodně stojím proti ní. "A třeba se o tebe nakonec bojím zbytečně, třeba tam nebude nic, čeho bychom se museli bát a ty prostě jen všem prospěješ, a pak.. Jsem šťastný, že jsem tě poznal, Teleri," kleknu si na jedno koleno, vezmu její drobné ruce do svých a políbím jí na hřbety dlaní. "Přál bych si pro tebe lepší svět." |
| |
| Hrad - Zahrada - Dorian Když se začne smát usměji se, byla jsem ráda když se smál. Líbil se mi jeho smích "Zůstal u strýčka v pokoji. Měl tam nějaké nedojedené jídlo na zemi, tak Prase se o to postará. Museli jsme ho schovat, měla jsem trochu obavy že najít ho někdo kdo neví že patří ke mě tak by ho snědli."vysvětlím mu a složím ruce do klína když on zůstal stát. Poklekl přede mnou a vzal moje ruce do svých, usměji se na něj a trochu se začervenám jak mě políbí do dlaní. Vzpomenu si totiž na ten velký polibek ve městě. "To že se o někoho bojíš znamená že ho máš rád. Tak mu to ukazuješ. A já jsem ráda, že mě máš rád. Také tě mám ráda."řeknu a stisknu jeho ruce ve svých. "To je od tebe milé že to říkáš."znovu se trochu začervenám po jeho slovech že je šťastný že mě poznal. "Já také, Doriane. Jsem moc šťastná že se naše cesty střetli."přitáhnu si ho k sobě blíž a obejmu ho. "Já mám ráda svět takový jaký je. Mohl by být lepší... ale mohl by být i horší a tak jsem ráda za to co je. Ale proč mi to zní jako kdyby jsi se se mnou loučil Doriane?"zeptám se ho, odtáhnu se a zadívám se mu do očí. Zvednu ruku a odhrnu mu vlasy z očí, ale pak nechám dlaň položenou na jeho tváři. "Víš že jsi moc hezký?"zeptám se ho "A ne jen z vnějšku, ale i uvnitř. To se mi na tobě líbí nejvíc. Nic nepředstíráš, zatím všechny co jsem potkala, kromě tebe předstírali že jsou jiní než jaký doopravdy jsou." |
| |
| Hradní zahrada - Teleri Rychle potřesu hlavou a znovu políbím její ruce. "Nenapadlo mě, že to může vyznít takhle. Neloučím se, minimálně ne na dalších pár let, jestli dovolíš," zeširoka se usměji, ale víc k tomu nepovím. Nechám si jen svůj lehce tajemný a následně šibalský úsměv. Jenže při dalších slovech úsměv opadne a já uhnu pohledem do strany. Skloním hlavu a promnu rty, jako bych se něčím cítil vinen, ale zároveň o tom nikdy nechtěl mluvit. Ani teď, když bych to tak moc říci chtěl. "Nemyslím..," kraťoučce se odmlčím. "Nemyslím si, že bych nic nepředstíral. Dokonce ani teď, tady a před tebou nemám pocit, že bych byl takový, jakého mě vidíš. Nejsem tak bezúhonný a snad i nevinný, jak si myslíš," zvednu hlavu. "To ale není nic, co by tě muselo trápit. Každý má v minulosti své stíny, nechtěl jsem tě tím zatěžovat. Budu teď muset dál předstírat, jak hrozně moc tě nechci políbit?" zavtipkuji. |
| |
| Hradní zahrada - Dorian Řekne že se nechce louči přinejmenším aspoň pár let a to mi rozzáří oči radostí. "Jestli dovolím? Trvám na tom."usměji se na něj. Pak ale posmutní a řekne že není takový jaký si myslím. "Důležitá je přítomnost, Doriane. Co je teď a tady. Netuším co jsi dělal v minulosti, jaký jsi byl, ale jestli si myslíš že jsi byl kdysi horší... teď si můžeš být jistý, že jsi dobrý. Já si tím jsem jistá."usměji se na něj povzbudivě "A nikdy jsem neřekla, že si myslím že by jsi byl nevinný."zazubím se. Ale jeho poslední slova mě rozesmějí "No...."napínám ho "Ne. Nemusíš."vyprostím svoje ruce z jeho a položím mu je na ramena "Polibek máš povolený a navíc je i vítaný." |
| |
| Teplá branka Je fajn, že ať už haluze nebo zakrsláči a nejspíš jak špičáci, máme tohle malé potěšeníčko společní, jinak by nám zbyl fakt už jen chlast a to je sakra málo. Popravdě je mi opravdu úplnej buřt s čím si zatrká, s kým bych si zatrkal já, vím velice dobře, ale záludná otázka mě stále trápí a její odpovědi nejsem ani o kousíček blíž. Přitom se to přímo nabízí a je hřích nevyužít takový příležitosti zklátit Kai, kór když je to taková kóc a jinak taková ledovice. To si piš holube, že by to bylo ajto těžký piánko. Ale zapomeň, že bych nechal nějaký vytáhlí čaganisko jako seš ty ohrabávat ty výstavní kousky, kór když je to možná na nějakou dobu naposled co si můžu pořádně sáhnout. S chápavým úsměvem se opět ujmu Kai, čímž samozřejmě předvedu čaganiskám prvotřídní divadlo. To mě ale nechává v klidu, páč mám Kai a navíc vím, že pokud bych jim podťal kolena bude vypadat ještě směšněji a navíc si nachčijou do gatisek. Prostředí a libé vůni chodby si moc nevšímám. Proč taky, však deme za bosorbabou a ta nemá nahoře v hradisku co dělat, nějakej sklep či jeskyňa k ní sedí daleko víc. Co se smadu týče, doma pod šutrem bylo v takové chodbě na tucet pajzlů a všichni pracovali a potili se. Tohle je proti tomu čajíček, sice bez alkoholové příchutě, ale to přežiju. Kai jsem odložil na jednu z postelí a už jsem se chtěl vyschliny zeptat, kdeže schovávaj tu bosorku, ale někdo si to přikvačil. To co vidím, mě trochu zklamalo, já čekal pořádnů bosorbabu a místo toho tu je to čiperný děvčátko v krásných šatičkách, co ta může umět, ale za pokus nic nedám. Tady se pěkně usměju a zhluboka se ukloním, ale pak se ještě otočím k dědkovy. ”Tož dikec vyschlino, ale teďkom se ráčej kvantýrovat jinde.” Rozloučím se sušinou a doufám, že pochopil, nerad bych ho vynášel v zubech a toho jeho žbreptání mám už taky tak akorát. Pak už má pozornost patří jen bosorské omladině. Tedy ještě jeden pohled patří konci její hole. Nikdy sem negómal, proč maj ty klačiska tak blbě dlouhý, vždyť s tím musí být kupa práce, aby to posloužilo svýmu účelu. ”Tož když nevyhantýroval vratočuč, tak hóknu rovnů válku já. Tak takhle borosbabo … Tadáč holpecka ušatá šukala po zbořenisku a škrábla se vo nějaký pasový ostřisko a zcepeněla, ale baldachýnama ještě hope a hercna ji rigluje. A jedna shilá prézla mě bonzla, že tu na hradisku maj bosorku, teda tebe borka. Takže by bylo goldový abys hodila čučku a helfla. Pokavaď nemáš písek v hodinách a holpecka nenatáhne kramle, tak mi alespoň hoď zvonek estli filčí a doštatli co nejdřív.” |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro "Strach? Z tebe?" Zamračim se na toho exota a čekám co dál hodlá dělat. Jeho divadlo už mě opravdu nudí. No, taky jsem si všiml, že nejsi ona, ona měla aspoň něco do sebe... Krátce se podívám za něj, ale moc dlouho mi to nevydrží. Mávnul rukou a já už letím dozadu. Je to opravdu nepříjemný pocit. Jenom čekám kdy dopadnu na tvrdou zem. Opravdu se to po chvíli stane. Ten exot mi bohužel nedá ani příležitost k útěku, protože se hned přemístil ke mě. Ani nevim jak to udělal, protože jsem ho neměl čas sledovat... |
| |
| Hradní zahrada - Teleri Přivřu oči a s úsměvem na rtech si hraně vydechnu. "To se mi ulevilo." Přisunu se o kousek blíž. Zůstanu v jakémsi polokleče, jednou rukou se opřu o lavičku a druhou zlehka vjedu Teleri do vlasů, abych si ji trochu přitáhl a políbím ji. Lehce a něžně, jako bych polibkem stvrzoval úmluvu. Druhý polibek je o něco naléhavější a vášnivější, s rukou na jejím krku, kdy se prsty dotýkám podní čelisti. |
| |
| Hradní zahrada - Dorian Usměji se na něj a když se ke mě přisune blíže, srdce mi začne tlouct rychleji. Vydechnu, když mi vjede rukou do vlasů a srdce začne tlouct ještě silněji. Nechám se jím přitáhnout a přitisknu rty na jeho, obejmu ho kolem krku. Chtěla jsem se k němu přitisknout, jenže to nešlo, na to jsme byli v trochu špatné pozici. Vydechnu, zavřu oči a polibek mu oplatím. První polibek byl letmý, jakoby zkoumaví, dotyk motýlích křídel a druhý polibek byl zase úplně jiný. Nevědět jistě že je to Dorian myslela bych si že to je úplně jiný muž. Jeho ruka na mém krku mi způsobí mravenčení a vzrušení, které jsem vždy cítila jen s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Jednou rukou tě chytil pod krkem a druhou, opět s nezřetelným zamumláním kouzla, tě omráčil. Před očima se ti udělalo černo a pak už nebylo nic. Obrazy, obrazce ve tmě, zvuky ani pocit, že se s tebou něco děje. Zkrátka nic. Když ses pak probudil s rukama svázanýma za zády v kovové kleci, velké na výšku a šířku asi jako jeden a půl dospělého muže, umístěné ve velkém sále a dlouhým jídelním stolem, bylo to pro tebe opravodvé překvapení. Klec je dělána z pevných kovových kusů celá, jen pod tebou abys nešplapal mezi jednotlivé části, jsou nataženy desky. V rohu je pak položena tlustá teplá deka, vedle ní je hluboká miska s vodou. Jak už bylo řečeno jedná se pravděpodobně o jídelnu, protože je zde dlouhý hodovní stůl, na který navíc tři mladé služebné chystají talíře, příory, vodu a víno. V jedné míse je dokoce nějaké pečivo a placky, zatímco ve druhé nějaká zelenina a ovoce. Jenže nemáš takové štěstí, aby tady byly jen hloupounké služtičky. U dveří stojí stráž. |
| |
| Malý pokojík v hradě; Kai a Godrek Siral po tobě jen zvědavě mrkla, když jsi promluvil k drmolícímu dědkovi. Ten se pro změnu zašklebil a podíval se na ni. Kývla a on konečně odešel, dokonce bez řečí. Další rychlé kroky a ve dveřích už stojí štíhlý vojáček. Kývl na pozdrav a zůstal stát na svém místě, podle jeho uvolněného a trochu zvědavého výrazu je tady čistě proto, aby čarodějce případně pomohl. Čarodějka odložila svou hůl na stolek, aby jí nepřekážela, a zatímco tě poslouchala a sem tam přikývla, přesunula se ke Kai. Ani se jí nedotkla, jen na ní hledí. "Přišli jste až po útoku?" chtěla se ujistit a přesunula se Kai k nohám, aby se podívala na ránu. Ta je ulepená krví, zamazaná trochu prachem a tak podobně, takže najít jí nebyl moc velký problém. Začala si ránu prohlížet, ale jde to těžko přes kalhoty. "Hm, je to hluboké, ale ne vážné. Vyléčí se to. Ona je otrávená, ale..," zamyslela se a narovnala v zádech, a s rukama v bok otočila čelem k tobě. "Promiň, mistře trpaslíku, nejsem ve vašem jazyce zběhlá. Mluvil jsi o šípu nebo jiném hrotu? Noži? Kousku keramiky?" zeptala se bez špetky studu, že nerozuměla, nebo taky klidně neposlouchala. |
| |
| Hradní zahrada - Teleri Nemohu jinak, než se po pouhých dvou polibcích odtáhnout. Zpytovat svědomí nebudu, jsem muž, který je o samotě s krásnou ženou, kterou mám navíc rád. Zůstanu ještě chvíli klečet před ní a dívám se na její oči, na růžové tvářičky a rudé lesklé rty. Usměji se. "A nyní jsem také naprosto spokojen," zvednu se, nepatrně se protáhnu v zádech a posadím se na lavičku vedle Teleri. Svou ruku přitom položím na sé koleno a nabídnu jí otevřenou dlaň. |
| |
| Hradní zahrada - Dorian Polibek mi úplně sebralo dech a další část srdce, kterou si Dorian ukořistil pro sebe. "Já také..." souhlasím a jak se vedle mě posadí a nabídne mi ruku, hned svou ruku složím do jeho a propletu si s ním prsty. Opřu si hlavu o jeho rameno, spokojeně si povzdychnu. "Víš co si myslím?" zeptám se "Že ty jsi můj anděl strážný. Staráš se o mě... a dáváš pozor na mé bezpečí. Copak právě to andělé nedělají?" podívám se na něj a tváří se mazlivě otřu o jeho rameno. Jak by se asi na tohle lidé tvářili? Jak se k sobě máme? On jako míšenec a já? Jak by se na to tvářil strýček? Určitě raději uvidí mě a Doriana než kdyby to byl Angelus. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Není zvykem, aby takový poměrně běžný jev vyvolal takovou zvědavost, když se nepočítají noví otroci, kteří často na takovéto obrázky hledí se smrtelnou hrůzou v očích a doufají, že je nikdy nic podobného (už) nepotká, ale máš prostě smůlu. Jakožto jeden z nedobytných, prakticky jediný „svého druhu“, na sebe poutáš pozornost kněžek na každém kroku. Nyní tomu není jinak, ovšem většina z těch, které ti věnují pozornost – a že jich není málo – překvapeně těkají pohledem z tebe na tvou drobnou otrokyni. Není těžké uhodnout, že víc než osud tvé otrokyně je překvapuje to, že vůbec nějakou máš, a navíc poměrně hezkou i po tom všem, čím si prošla. "Ale, ale..," odfrkla si posměšně jedna z nich. "Kocourek si opatřil vlastní hračku. Roztomilou mazlivou lidskou čubku." Zatím jí došla její nejbližší společnice pro tuto chvíli. S touhle jsi zatím neměl tu čest a kupodivu při pohledu na tebe nevypadá tak chtivě, jako ostatní. Vlastně je docela odměřená. "Umučené do naprostého vyčerpání jsou nejlepší," pronesla znuděně a pokračovala ve své cestě, nečekaje na svou sestru. Druhá se hořce usmála. "To tě už teď nenávidí tak, že se pokouší vzít si život? Nebo je to kvůli nám všem, kvůli našemu způsobu života, který se jí nezdá být dost dobrý?" odfrkla si jako prve, ale zůstala stát. "Jednou se přede mnou budeš krčit jako ona, Zwyrtte." |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro Když jsou poblíž kněžky, ještě chvíli se trápím, ale nechci to přehnat. Ve chvíli, kdy si něco skutečně udělám bude pozdě. Jenže když se jedna z nich skutečně zdrží, hodlám vyzkoušet, co tedy dokáží, když se jich mám bát. A co dokáže on, když se mám bát i jeho, zkurvysyna. Nadechnu se, odkašlu. "Podvádí.. vás.." Pokud zemřu, pak to tak má být. Ale žádný drowí hlupák a obyčejný podlízavý slouha mi.. Skrčím se další křečí, tentokrát přirozenou, vyvolanou předchozím mučením vlastního těla. "Lže.. není takový.. ch.. zradit.. viděla jse..," těžce ze sebe vysoukám těch několik slov, která pořádně nedávají dohromady pořádnou větu, ale jsou to ta nejdůležitější. Užij si to, tupče. Znovu se stočím do klubíčka v hořkém tichém pláči a trhavými pohyby, jak mě bolí celé tělo. |
| |
| Hradní zahrada - Teleri "Anděl?" zopakuji překvapeně a pohladím konečky prstů její ruku. Sedím sice uvolněně, ale přesto rovně, a prohlížím si zahradu. "Hm, a jak poznáš rozdíl mezi andělem, který chrání vše - nebo by měl, a démonem, který si vyhlédl svou oběť a hraje si s ní?" zeptám se zamyšleně. "Je pravda, že jsem nikdy nad něčím podobným nepřemýšlel." Několik okamžiků sedím a zírám upřeně před sebe, do nikam, pak se pousměji a políbím Teleri do vlasů. "U nás anděly nemáme, ani démony. Nyní už asi ano, víry se hodně mísí, ale ti, kteří se drží starých zvyků, ti věří v různé bohy. V podstatě je to to samé." |
| |
| Hradní zahrada - Dorian Zamyslím se nad jeho otázkou "Já nevím... nepáchl by jsi třeba sírou?" zkusím "Po pravdě nemám tušení jak to rozpoznat... ale ráda bych si myslela že bych to poznala." řeknu nakonec. Zvednu hlavu a políbím Doriana na tvář "Bohové.... ano. To je pravda. A ty? V jakého boha věříš ty? Já abych řekla pravdu tak věřím v přírodu a koloběh života. Kdyby mi někdo boha ukázal... pak bych věřila, ale jak mám věřit v něco co jsem v životě neviděla? Jak pak mohu vědět jestli existuje? Myslíš že je to v tomhle světě špatné? Matka mi vždy říkala že mohu věřit v co chci, ale co když tady lidi co řeknou že v bohy nevěří odsuzují?" zajímám se o jeho názor. |
| |
| Bosorka Jen co se pajzle, zbaví jedné voschlé haluze, hned se na její místo sere jiná čučka. Ošklivě se po kolíkovi ve futrech podívám. O soukromí tu asi nikdo neslyšel. Teda ne že by pod šutrem bylo nějak intimno, tam se i na hajzle chodilo po dvou, ale tedy na luftu? Tady vypadnout z domu, neznamená vyrubat si vlastní ve skále. Dojdu po fasbódě až k futrům a vezmu křídlo do ruky a hodím odspoda zvonek na haluzu. ”Vysmahneš sám bo tě mám vynést v zubiskách za to nač dosáhnu? Sůkromej kulich ti nic nehatýruje co?” Na odpověď ani nečekám a dveře prudce zavřu a jdu se kuknout co dělá bosorka a jsem vyloženě zklamanej. Bosorka je nejen mladá, ale ještě to vypadá a na sví řemeslo moc hezká, ale navíc ho pěkně fláká, ani se Kai nedotkla. Když ji začne i ránu prohlížet jen tak přes kalhoty, mám pocit, že jsem u švícka a ne u bosorky. Kde jsou nějaký smrady, mysteriózní žgrindy a oslizlý propriety. Kdybych to měl zaholdovat, byl bych pěkně namýchnutej. Ani tu pitoumou kulu nehladí a žhavku nezapálila. ”Hele babáč, že je to levanduloví gómu taky, bo jinak bych sem neštatlil. Bylo to zkurvený pasový vostřisko. Bo já vím co to bylo, asi šíp, já na to čučku neházel, páč to bylo vysoko na zbořenisku.” |
| |
| Hradní zahrada - Teleri "Sírou?" rozesměji se. "Možná. Netuším, nikdy jsem nikoho takového nepotkal. Jen lidi, mocné i chudáky a ti, kteří páchli nejvíc, měli mnohdy to nejčistší srdce," dodám už zcela vážně, ale přesto s jemným úsměvem. Jakmile zabředneme k hlubším otázkám víry, ztratí se i poslední náznak úsměvu. Nejsem nijak zvlášť vážný, ale rozhodně místy zamyšlený. "Věřím ve spoustu věcí, ale pokud jde o bohy, pak se přikláním k Ylirovi, bohu čarodějů a jejich moci. Podle mě by měl člověk věřit v to, co se mu líbí a je mu prospěšné, třeba když je bída nebo je nemocen. V něco, co ho donutí myslet na to, že bude líp. Jenže mnohým lidem na tom už dávno nesejde, když je dobře, málokdy děkují a chtějí víc, když je špatně, stěžují si a prosí o odpuštění," opatrně pokrčím rameny, abych jí neublížil. "Odsuzovali by možná to, kdybys nevěřila vůbec v nic. Tedy nikoho, podle mě je to to samé. Kdo se dnes shodne na víře? Kromě drowů snad nikdo," svou odpovědí si ale nejsem jist. |
| |
| Hradní zahrada - Dorian "Ah... já nemyslela zápach špíny... ale síry... copak se neříká že démoni páchnou po síře?" zmateně se zamračím na svoje nohy. Ale pak začneme probírat otázky víry, poslouchám jeho slova, hlava mi na jeho rameno poskočí, jak pokrčil rameny. "Ty jsi hodně chytrý a uvědomělí." podívám se na něj. "Kdo se dnes shodně na víře? To nevím... o otázce víry jsem se zatím bavila jen s mámou a tebou. A vy jste měli vlastně stejné názory." taky pokrčím rameny. "Myslíš že nás drowové napadnou? Až půjdeme pro ten artefakt?" začnu se tváří o jeho rameno jemně otírat. |
| |
| Malý pokojík v hradě; Kai a Godrek "Děkuji ti," uctivě přikývne ke svému vyřčenému díky. S rukou na hrudníku Kai pak na chvíli strnula, ale byla se svým pozorováním hotova dřív, než by ses pustil do dalšího povídání. "Tvá přítelkyně má v těle zřejmě znehybňující jed. Naprosto jistá si tím být nemohu, ale pokud vím, použili drowové takové šípy ve městě. Zabránili tak lidem v útěku a útoku, načež je chladnokrevně zabili," řekla bez jediného mrknutí oka. Jestli jí je lidí opravdu líto, umí to skrývat. "Měla opravdu smůlu," jemně se usmála, vstala a vzdálila se od postele na několik kroků. Ještě jednou si Kai prohlédla, došla ke dveřím a něco tiše sdělila vojákovi. Ten přikývl a okamžitě odběhl. "Nemám protijed," sdělila ti náhle. Vzala si svou hůl a ledabyle ji potěžkala v ruce. "A zkoušet lektvary a louhy náhodně by mohlo víc uškodit, než pomoci, takže musíme počkat. Jeden z královských vojáků sem byl donesen v podobném stavu nehybnosti a nyní je na tom už mnohem lépe. Doufejme tedy, že ona na tom bude stejně," žádné dobré zprávy tedy neslyšíš. Rozhodně by bylo lepší slyšet jistojistě jak a co bude dál, než zůstat s tím, že prostě musíš počkat. "Zatím jí obstaráme čisté šaty. I tobě, pokud chceš." |
| |
| Hradní zahrada - Teleri "A jak v zápachu hnoje a hniloby poznáš síru?" ale zamyslím se nad tím hlavně sám, protože nakonec je tady ještě jedno možné řešení. Nemusí zapáchat vůbec po ničem. Stejně se to všechno zdá jako pouhé fantazírování, než skutečné úvahy, kter bychom si někdy mohli ověřit. "Nevím," přiznám a zamračím se. Stačili by čtyři, abychom měli opravdu velké potíže. "Ani pořádně nevím, co se tady stalo a proč. Zdá se, že to skutečně s jistotou neví ani princ a to každpádně není dobrá situace." |
| |
| Hradní zahrada - Dorian Vyprsknu smíchy, když se mě zeptá jak bych síru rozpoznala od hnoje a hniloby. "To nevím... pravda... vlastně ani nevím jak síra smrdí. Ale tak vím jak páchne hniloba a hnůj tak bych to možná rozpoznala." narovnám se, zvednu se a protáhnu se. Dám si ruce v bok a pohlédnu na nebe "No... to nevadí. Ať se stane co se má stát. I když si pořád myslím že by nebylo od věci kdyby spolu jednali. Zkoušeli to vůbec? Nebo se hned začali mlátit jako dva kohout na jednom dvorku?" zamračím se a zavrtím hlavou. Podívám se na něj a usměji se "Už nemluvme o vážných věcech. Bude to tak lepší." posadím se mu na klín a obejmu ho. "Teď když máme zase trochu klidu... určitě se brzy zase něco stane, někdo se po nás bude shánět a pak se po zbytek celého dne neuvidíme." |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Ten někdo mě chytne za krk a tím mě zvedne i ze země. Jsem sice rád za jeho službu, sám bych to však zvládl mnohem lépe a bez bolestně. Neslyšel jsem jeho zaklínadlo. Oči se mi pomalu zavřeli a já jsem usnul. Probuzení je nepřájemné. Je mi trochu zima z toho na čem ležím. Nezvedám se a ještě chvíli odpočívám. Myslel jsem, že jsem zpět ve své cele, kde bylo podobně chladno, je dost možný, že za to můžou následky kouzla. Pomalu se zvednu a podívám se kolem sebe. To co tam je jsem nečekal, čekal jsem chladné stěny a né služebné přinášející na stůl různé věci. Když to tak vidím, začínám mít pořádný hlad, v cele jsem toho moc nedostával, rozhodně né takové pochoutky, které tu jsou nebo které sem chystají nosit. Pomalu se odsunu ke stěně klece, o kterou se opřu, čelem k hodovnímu stolu. Nechci jim dát najevo, že jsem slavý i když si to rodina vždycky myslela... |
| |
| Hrad; Teleri Vrata do hradní zahrady se otevřela. Natka dovnitř strčila nejdřív hlavu, aby se přesvědčila, že neruší, a pak se škvírou protáhla celá. "Vaše lázeň je připravená," oznámila vám ode dveří, ale její hlas byl v tu chvíli tolik výrazný, že jste rozuměli. S trochou námahy, protože Dorian tě vzal za ruku a rozhodně se nehal služce pomoci, otevřela dveře abyste mohli pohodlně projít. Vedla vás opět cestou, kterou jste sem přišli, jen jste vystoupali o patro výš. Tady jste se bohužel museli s Dorianem rozloučit a tím se naplnila tvá neblahá předtucha. Skutečně jste byli vyrušení a po chvíli rozdělí, na jak dlouho zatím netušíš, ale snad ne déle jak na dobu koupele. Natka tě s úsměvem zavedla až na konec chodby a tady rovnou do otevřených dveří. Místnost je poměrně velká, bohatě zařízená. Koberce, křesílka a závěsy v rudé barvě se zlatým obšíváním, sem tam méně nápadná ale méně se hodící modrá, jako například naducané polštářky na rozložité posteli. Na to, jak hrad vypadá chladně, je to úžasná místnost. V jejím středu stojí velká vana s rozloženým bílým prostěradlem a bohatě se z ní kouří. Voják do ní vylil poslední vědro vody a rychle se s úklonou zdekoval pryč. "Přejete si zůstat sama, nebo chcete pomoci?" avšak nečekala na tvou odpověď a vrhla se ke kádi s vodou, aby zkusila, zda se v ní dá koupat. Pak se otočila k tobě a ukázala na přistavený stolek a židli. "Jsou zde mýdla a vonné oleje, vše se dá použít jak do koupele, tak po ní. Plátno na utření," ukázala na židli. Otočila se a pokynula rukou k další židli. Na té jsou složené společenské tmavě rudé šaty. "Lady Siral si myslela, že by se vám mohla líbit. Bohužel jste každá jinak vysoká, ale tyto by vám měly padnout. Kdyby ne, tak v truhlici jsou ještě jedny. Modré," malovanou truhlici ti neukazovala, našla sis ji očima sama. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Pohyb v kleci donutil služky se ohlédnout. Všechny ti věnovaly několik vyděšených pohledů, jedna sebou dkonce vyděšeně trhla, když se ohlédla, ale pak si všechny zase hleděly své práce a nakonec odspěchaly ze sálu pyč. Stráže nijak nereagují. Do sálu pak vletěla jedna malá holčička. Zarazila se, chvíli na tebe hleděla než se vydala ke stolu a postavila na něj misku se sladkostmi - poznal jsi některé, protože jsi je viděl kdysi ve městě, pak se otočila zase k tobě a se zvědavě vytřeštěnýma očima se přiblížila asi na délku dvou paží. Zaváhala. "Proč jsi tady zavřený?" zeptala se a rtíky se jí stáhly do tenkých čárek. Lidi by se přece neměli zavírat do klecí jako psi. "Udělal jsi něco zlého? Já když zlobím, tak mě táta posílá klečet do kouta," dodala. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Kněžka strnula, když na ní Innaya začala bez dovolení mluvit a už by jí něco udělala, nebo alespoň výhružně zasyčela – těžko říct, jakou k tobě a tvým otrokům má úctu - tedy jaký z tebe má strach – ale místo toho po tobě jen střelila výhružným pohledem. Pak jí v proradných očích zablýsklo a ona se naklonila níže. "Opravdu?" zašeptala smyslně. "A proč bych měla věřit, že životem zrazená a polomrtvá lidská děvka, mluví pravdu?" Narovnala se, oči stále upřené na rudovlásku ležící na zemi a pokývala hlavou. Další pohled patří opět tobě. "V lecčem stále neschopný. Mít tě v rukách.. mít tě v rukách, byl bys nejmírnějším mužem tady a přitom nejdivočejším milencem, o to bych se už postarala. Byl bys vděčný za to, že můžeš vůbec dýchat," pronesla a v jejím pohledu se zračilo něco mezi touhou a povýšením, rty zkroucené v polovičním úšklebku s úsměvem. Sehnula se k Innayi. "Budu na tvé upozornění myslet, až budu s naší Paní, a nezapomenu se zmínit i mým sestrám," její úsměv však patřil zase tobě. O problém máš jistě postaráno, pokud se tě Myrayn nezastane, ale na to už moc spoléhat nemůžeš. Dnes jste toho spolu zažili už víc než dost, připočti k tomu tvůj nezájem o ní a její touhu, zřejmě bys nelhal, kdybys rovnou tvrdil že její zlomené srdce, a vážně to nevypadá moc dobře. Úplně se proti tobě neotočí, na to je pořád moc hloupá a doufá, že jednou podlehneš, ale na malou pomstu má prostoru dost. "Snad se tě kocourek nezbaví moc brzy. Hmm? Jaké mučení bude jejím trestem, miláčku?" |
| |
| Hrad Asi jsem to zakřikla, protože přišla Natka a oznámila že je koupel připravená. Podívám se na Doriana "Příště raději budu mlčet." usměji se a vstanu, Dorian mě vezme za ruku a vydáme se spolu za Natkou, ale pak se musíme rozdělit. Rozloučím se s Dorianem s tím se nechám odvést do opravdu moc pěkného pokoje. "Oh... to je hezký pokoj. Tady spí Siral?" zeptám se a usměji se na Vojáka, který se hned vytratí. Natka mi ukazovala kde co je a také nové šaty "To je od Siral moc milé, že myslí tak na mé pohodlí." jdu si šaty prohlédnout "Červená je moc hezká barva. Ale není to náhodou barva vášně? Nechci působit moc vyzývavě i když je pravda že se chci Dorianovi líbit, ale ta červená... nejsem si jistá. Možná spíš ty modré." požádám ji. Svléknu se "Ale nemusíš tu zůstávat jestli nechceš. Ale když zůstaneš budu ráda. Já si ráda povídám." složím pečlivě své šaty a položím je na zem. Pak opatrně vlezu do vody, vydechnu "To je příjemné." řeknu spokojeně. Zadívám se na Natku "A co ty Natko? Máš nějakého svého milého?" zeptám se a ponořím se do vody až po bradu. |
| |
| Divnej pokojík Začínám mít pocit, že mladá bosorka, cis je to pěkný žihadlo, si ze mě parádně utahuje a nebo je ještě nezkušenější než vypadá. Sám žádná bosorka nejsu, ale že je tuhá jak prkno merčím taky a že v tom maj pazhnýty ty buzuluci s fóglama mi došlo už dávno. Jaké pak negómu, je to jasné jak facka. Přesto spolku jedovou slinu a pokračuju v prvním stupňu diplomacie, ostatně všechny mé otázky ještě zdaleka nebyli zodpovězeny. “Však to gómu a když není vodmašťovák na levandulu nedá se nic móglovat. Furt ale nemám ánung estli může zaklapat šlapkama a estli v tomhle jináči něco filčí. To kdybys hókla bosorka by bylo goldový.“ Jedno se bosorce musí nechat, odpustila si citovku, což by se k její profesi taky vůbec nehodilo, ještě by mohla Kai začít říkat dušinka a nevydržím a preventivně ji jednu majznu a vylepším ji bosorskou fazónu. Stejně jako chápu, že se potřebuje se svou hůlkou odšatit někam do soukromí. Zajímalo by mě, co řekla té haluzce, s trochu lítosti vidím, že hošek stihl uhnout včas a nerozbil jsem mu dveřma ciferník. Už přemýšlím jak si zase Kai nahodím na záda, když v tom zazvoní cosi o hadříkách. “Tož darovaný Axně na toporo nekoukej, funglovej volep bude goldovej. Ale se mnů nešíte bouřku. Mám gómat, že možem vysadit dřepa, bo máme pali z hradiska? V každým případku, bych rád hodil žebroňu o nějaký patok na chrupaňu.“ Předvedu co nejlepší výraz hodící se k žádosti malého trpaslíčka na velků bosorbabu a doufám, že to projde. Ostatně ani ten dřepec tady by nebyl špatnej. Knajpy budou teď v ďupě a tady to není vůbec legricoví. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Mám kněžek tak akorát dost, a Innayina hloupého lidského vzdoru taky, dokonce jsem chvíli přemýšlel i nad tím, že bych je vážně nechal tu čubku zabít. Sní dál paní, ale dej si pozor, už jedna takhle snila a pak o ty ruce o kterých mluvíš přišla. Řeknu klidně, ale s naprostou jistotou, že i tak to kněžku vyvede z míry i když to třeba nedá na sobě znát. Skončeme to, divím se že se s tou lidskou čubkou vůbec vybavuješ. Nebo je to snad soucit? Ani se nesnažím skrýt znechucení, to k tomu nakonec patří. Určitě nejsem jediný kdo by řekl že se kněžka chová pod svou úroveň. Normálně bych tím rozhovor ukončil, ale poslední slova té kněžky mi vnuknou nápad jak jim uštědřit ještě jeden políček a přitom svým způsobem potrestat i Innayu. Třeba bych jí mohl vzít i tu poslední důlstojnost, která jí jako ženě zbývá. S těmi slovy chytím zrzku za vlasy a vytáhnu ji na nohy. Pak z ní druhou rukou strhnu šaty. Chtěla by ses dívat? Moji oči jsou upřené na kněžku a zračí se v nich výzva jak dlouho by dokázala se jen dívat na něco co sama chce ale nemůže mít. Na druhou stranu Innayu jsem celou dobu ubezpečoval že mi o její tělo nejde, ale teď to vypadá že bych ji jako formu trestu klidně znásilnil. A přinejhorším kněžky aspoň znechutím. |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Nechápu proč se mě ty služky tak bojí. Možná jsem trochu otrhaný, to však neznamená, že jsem nějaká zrůda. Nadruhou stranu jsem rád, že si mě stráže nevšímají a dělají jenom poslušné psy. Tiše pozoruju služky dokud neustrojí stůl a neodejdou. Na malou chvíli svěsim hlavu. Překvapí mě dětský hlas dívky, která ke mě přijde. Další příležitost? Zasměju se a zvednu hlavu. Pohled na dívku však není veselý, ale spíše smutný a útrpný. Chvíli si jí prohlížim a potom si oddechnu. "Nevím, proč mě sem zavřeli ani kdo to byl!" Zase na malou chvíli sklopim hlavu a podívám se na plechovou zem. "Hrozně mě bolí ruce a nic zlého jsem neudělal nevím proč jsem tady!" Dávám si záležet, abych mluvil potichu, protože nehodlám, aby si naší soukromé komunikace všimli stráže... |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Nejsem jiné, miláčku. Já si umím naklonit vůli naší Paní tak, aby ti nezbylo nic jiného než mi lízat nohy a pitvořit se přitom blahem, s vděčností na rtech v každé volné chvíli," opět se usmála, jako by jí výhružka vůbec nevadila. Jenže s dalšími slova přestala být její obrana na nic, zvlášť když se před ní začalo blýskat bělounké tělo té čubky v celé své kráse. Tehdy chuť provokovat přerostla v chuť tě na místě srazit k zemi a rozhodně s úmyslem si s tebou přitom užít. I když, možná je tak zvrácená, že by si to užila. Dřív než však stačila něco říct svistlo vzduchem ostří meče a jeho špička se zastavila kousek od tvého krku. Netřesoucí se, pevné uchopení, na jehož konci stojí jeden z jejích psíků obranářů. Třeba ani ne její, ale tvé chování se mu nelíbí. "Jsi nechutný," poznamenala a sjela strnulou a očividně vyděšenou dívku pohledem. Snad i proto sis uvědomil, že se vážně změnila, že ani výhružka smrti a bolesti, která v ní vyvolala roztodivné pocity s ní nezacloumala tak, jako to, že bys s ní měl spát. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "H-a-mm," protáhla dívenka a rychle se podívala po vojácích, jestli jí nejdou vyhubovat. Dětská zvídavost může být někdy k užitku, když se dobře využije, a tohle děvče není moc rádo, že jsi zavřený. "Něco jsi musel provést. Mě táta nikdy nehuboval jen tak," pustila se do řešení tohohle zapeklitého problému, ale blíž nejde. Podle toho, jak se občas podívá na jednotlivé mříže je jasné, že se bojí té klece víc, než tebe. Jako by jí mohla pohltit do svého středu za tebou. "Tak já musím jít, pane," nespokojeně se přitom ušklíbla, nafoukla tvářičky a otočila se k odchodu. |
| |
| Hrad – koupel; Teleri Natka překvapeně zamrkala, ale hned na to se usmála. "Ne. Toto je jeden z pokojů pro hosty, ale paní jej zařizovala, to ano. Král se o takové věci nezajímal, jeho žena zemřela už dávno, všechno se začalo měnit až s příchodem paní. A dřív, nevím, to jsem snad ještě ani nebyla," mávla nad tím rukou a přešla blíže k šatům, aby si je s tebou mohla prohlédnout. Chvíli uvažovala, hleděla z jedněch šatů na druhé. "O tom jsme ani jedna nepřemýšlely, paní Siral na to nehledí, ale nejspíš máte pravdu, paní Teleri," přikývla a donesla ty modré. Důkladně je rozložila a prohlédla většinu záhybů, aby se ujistila, že v nich není díra. Ty druhé zatím zmizely neznámo kde. Natka samozřejmě zůstala. Jestli proto, že opravdu chtěla, nebo z pouhého zvyku být vždy po ruce nejen své paní, ale také všem hostím, netušíš. Nijak se k tomu nevyjádřila. Zůstala poslušně stát kousek od vany, blízko všem věcem, kdybys je chtěla podat. "Ne, nemám. Ve městě ani tady se zatím nenašel nikdo.. vhodný," zasmála se. |
| |
| Malý pokojík v hradě; Kai a Godrek "Pokud mohu soudit, pak nezemře. A vnímání, pravděpodobně ano. Možná je ale něco, co necítí jako normálně. Bolest, možná má snový stav, takže vnímá jen napůl. Jestli je schopná uvažovat a v jaké míře, to si netroufám odhadovat," odpověděla, ale podle jejího výrazu dost hádala, na co ses to vlastně ptal. Podobné je to s tvým dalším slovním projevem, ale snaží se. "Jsi zván na večeři, jen to ještě chvíli potrvá. Nechám ti donést víno, nebo něco jiného?" teď se ale nezdá být tak zaujatá tím, co říkáš, jako vlastními myšlenkami. "Zůstanete tady, dokud se jí neudělá líp. Možná, kdybych se poradil s Angem.. hm, poslyš, mistře trpaslíku, kam jste vlastně měli namířeno?" |
| |
| Hrad - koupel "Pro hosty? Tedy... hosty pěkně rozmazlujete. Nedivila bych se kdyby jste tady pořád někoho měli." usměji se a zase se vynořím "Ah... podala by jsi mi mýdlo? Děkuji." vezmu si ho a začnu se drhnout "A nemusíš pořád stát. Klidně si sedni." pobídnu ji "Já nejsem žádná paní. Jsem Teleri. Jsem jen obyčejná dívka z chatrče. Takže žádnou paní." podívám se na modré šaty. "Ano... ta modrá je mnohem lepší. Modrá je jako klidná voda. Ony barvy hodně vyjadřují, a červená... ta je spíš pro zkušené ženy." vysvětlím ji. Chvíli mlčím když si myji vlasy "Chápu. Jednou na něj nerazíš. Určitě. Já jsem do toho doslova praštila. Celý život jsem žila jen s mámou v lese. Nikdy v životě jsem nemluvila s nikým jiným než jen s mámou. Když maminka umřela, poslala mě za strýčkem. A brzy po tom co jsem odešla, jsem potkala Doriana. Vylekal mě a praštila jsem ho loutnou po tátovi a tak jsme se potkali." na chvíli se zasním. "A teď ho mám moc ráda, jsem do něj poblázněná a on mě taky má rád." usmívám se na ní. "Kdo by řekl že se zamiluji do prvního člověka kterého potkám." |
| |
| Přešlapování pod střechou Poslouchám bosorku a je mi skoro do pláče. Všechny žihadla z města jsou v loji, knajpy jsou na hadry a já furt nevím, co ta kost cítí. Tohle je fakt bosorka na pendrek, doufám si to s tou hůlkou alespoň pořádně užije. Přesto se zdá, že s prvním a druhým stupněm diplomacie tu dojdu nejdál a tak nechávám Axně odpočívat. ”Tož v tom případku, žádný pajzl chálku neodmítne. Vaníř už mám betélně prázdné a módr se už o mňa pěknou chvilku pokouší. Ale vajnoš nechlemptám, to spíš čech na vohtyzek. Ale pokud mohu štipec z tvé fachy, nějaký patok na chrupaňu, by se našel? To by bylo goldový. Hodil bych si před dlabancem malej kysanec, tak abych zabral.“ Zkusím ještě jednou kout mé malé želízko v ohňu a jen doufám, že ta bosorka nemá něco s ušima, furt to vypadá jako by mě neposlouchala. Takže jsem s tím počkal, až dožgryndá a dokonce to vypadá, že se na něco ptá. Tak snad dokonce bude dávat pozor. Schválně taky nechám pauzičku, aby si to stihla přebrat, než ji odpovím na to druhé. ”Tož děkovanec za šlovčírnu, ale toho Anguša neznám, to je ňákej bosordědek? Já a tutáč Kai, mlataříme za goldy, žoldáci, esli gómu váš henz. Štatlili do nějaké knajpy v tomhle zbořenisku. Kai slybovanec čechr, betélné babáše a ňáků hoknu, teď je to všechno v gebišu, takže nemám šajn. Ale negómej bosorka, pajzle není nevděčný, moje Axně ti dluží ňáků fachu, stačí říct Bosorka.“ |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro "Nic jsem neudělal, jsem tu neprávem!" Řeknu docela naléhavě a poměrně dost nešťastně. Je jediná moje naděje jak se odsud dostat. Vrať se spratku Trochu se zděsím když má namířeno pryč od mého nového působiště. Zamračim se na ní, ale jenom chvíli a v době kdy se na mě nekouká. "Né počkej, prosím!" Řeknu mile a dokonce se na dívku usměju. "Nepomohla by jsi mi odsud? Přísáhám, že hned zmizím a už o mě nikdy neuslyšíš, možná dostaneš i malý dárek!" Usměju se na ní ještě jednou. Děti mají rády dárky a ona je ještě tak malá, to přece nemůže odmítnout... |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Dívenka se zastavila a nejistě se ohlédla ke kleci. Dárek zřejmě opravdu zapůsbil, protože se zase o kousek přiblížila. "Dárek? Pohádku?" šťastně se usmála a posadila se na zem před klec. "Vyprávěj mi o své rodině, prosím!" rozzářila se. "Já zatím najdu nůž na tvá pouta," bleskurychle vstala, pozorně se rozhlédla - i ty si můžeš všimnout, že strážní zatím opustili síň a dohadují se o něčem na chodbě, zřejmě s dalšími - a rozeběhla se ke stolu. |
| |
| Hrad – koupel; Teleri Mýdlo voní krásně, místy je ale až příliš omamné, ale proč by ne? Jakmile jej spláchneš vodou, jistě na kůži zůstane jen jeho nepatrný odér. Sice jsi měla možnost se bylinkami mýt i dříve, ale v tomhle bude něco víc a máš pocit, že ta vůně jen tak nevyčichne ani z potící se kůže. Natka jen překvapeně kulí oči a nadšeně poslouchá, už usazená na volné židli. Místy se sice usmívá, ale stejně je více překvapená. Přece jen nepotká každý den někoho, kdo jiné zraní loutnou a pak se do něj zamiluje, to skutečně ne. "A to všechno.. je pravda?" otázala se nesměle. "Ta loutna? Je to jako příběh z pohádky! Krásný a dokonalý, skutečně. Snad také budu mít jednou takové štěstí, a třeba hned na celý život, jak se to říká!" zvonivě se zasmála až to místnost rozzářilo. Samotnou tě překvapilo, jak zní její smích nenuceně a krásně. Připomnělo ti to hebkou trávu, vůni lesa a klid tvého domova. Dokonale do toho zapadla i vůně mýdla, sice nová, ale nádherná jako všechny ty bezstarostné dny tvého dětství. "A svatbu již chystáte? Náš pán měl se svatbou velké plány," jak jsi chtěla, oprostila se od toho titulovat tě paní a mluví s tebou jako s každou jinou. |
| |
| Hrad - Koupel Těší mě její nadšení z mého vyprávění jak jsem poznala Doriana. "Ano. Samozřejmě, že je to pravda. Dorian si mě s někým spletl. A pak se cítil provinile, že jsme si kvůli němu zničila loutnu, tak se nabídl že mě doprovodí do města a zaplatí mi opravu. No a pak začal ten útok a on mě po celou dobu ochraňoval." Pousměji se a přičichnu ke svým vlasům. "To krásně voní. Normálně používám bylinky. Ale ty tak výrazně nevoní a vydrží to jen chvíli." Libuji si. "Ráda bych věděla jak se vyrábějí." Zadívám se na Natku a přikývnu "Ano. Jako z pohádky." Souhlasím. Ale otázky ohledně svatby mě zaskočí a pak se začnu smát "Svatba? Ach kéž by. Samozřejmě že si přeji mít svatbu s mužem, kterého miluji. Ale Dorian je.... nemyslím si, že je ten tip muže, který by se chtěl trvale vázat. Je myslím trochu jako můj otec. Sice matku miloval, ale jeho povaha toulavého psa ho znovu začala volat. Muselo se mu něco stát, protože jsem si jistá že jinak by se za námi vrátil. Jednou." pokrčím rameny. "Ale jinak svatba. Nedělám si iluze o tom, že by si mě chtěl vzít. A tak jsem prostě jen šťastná za to co mám teď a budu si to užívat dokud to půjde." Usměji se na Natku, "Ale stejně si v hloubi duše trochu přeji aby si mě jednou vzít chtěl." trochu zasněně vzdychnu. "Podala by jsi mi to... to na utření? Už vylezu. Začínají se mi dělat vrásky na prstech a máma vždy říkala, že když se začnou objevovat tak bych měla vylézt ven z vody. Není to prý dobrý pro pokožku." vysvětlím ji. |
| |
| Malý pokojík v hradě; Kai a Godrek "Jistě, něco donesu, pokud v mých zásobách ovšem taková lahvička ještě je," přívětivě se usmála. Na pivo nijak nereagovala, ale zřejmě to nebude problém. Co by to byl za hrad, kdyby tady neměli pivo nebo nebyl způsob, jak jej získat. Když ses zeptal na Anga, zavrtěla se, líčka se nadmula a ona se holčičkovsky uculila. I tak se to dá říci, mistře trpaslíku, rychle však zapomněla i na to, že se ještě před chvílí usmívala a začala vážně přikyvovat každému druhému slovu. Zřejmě to bylo přesně to, co chtěla. "Měla bych pro vás práci, ale to můžeme probrat až u večeře," s tím odešla z místnosti. Když se po pár minutách vrátila a s ní mladík, kterého předtím poslala pryč, dala ti bylinkově voňavý lektvar, po kterém se ti chtělo spát téměř okamžitě. Kai převlékla do pohodlnějších věcí hned potom, samozřejmě ne přímo před tebou, a také ji ošetřila ránu na noze. Jako tečku za svou prací ji také napojila nějakým lektvarem. Stačil jsi ujíst ještě z narychlo doneseného chlebu a sýra a zapít to trochou piva, ale právě to jako by tě dohnalo k tomu jít spát. Propadl ses do temné hlubiny snů a se starostmi byl konec, protože vesele skotačící nahá elfí těla nemůžeš nechat čekat. |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Výborně tak to bychom měli Usměju se a koukám na dívku, která právě odešla od klece. Sehnat nůž na jídelním stole určitě nebude těžké a za chvíli budu snad i venku. Horší bude dostat se ven z klece. Tak toto je ještě lepší Podívám se na stráže, kteří někam odešli a ještě chvíli pozoruju to místo, kde byli jestli se každou chvíli nevrací. "Tak o mé rodině by jsi chtěla vyprávět!" Řeknu si spíš pro sebe a podívám se na dívku, ktera se už asi vrací s nožem, aby mi povolila pouta. "A co kdybychom si zahráli ještě takovou hru než ti řeknu příběh o naší rodině" Řeknu nadšeně, skoro jako malé dítě a usměju se na ní. |
| |
| Hrad – koupel; Teleri "Nu, třeba se stále vrátit chce, jen má pocit, že má na to ještě dost let. Muži takoví občas bývají, mají na všechno čas a pak je už pozdě," smutně se usmála a upravila si sukni. "Oh, jistě," v mžiku byla na nohách a už ti, s pohledem taktně odvráceným na stranu, nabízela roztaženou látku k osušení těla. "To naše paní si s tím nikdy hlavu neláme. Ani s těmi olejíčky ne, ale je pravda, že nás z toho někdy obě bolí hlava," pomohla ti vylézt ven a nechala, ať se osušíš sama, pokud tedy nenaznačíš, že bys potřebovala pomoci. Nezbývá, než vklouznout do šatů a ještě se poupravit, aby to bylo opravdu dokonalé. |
| |
| Hrad - Koupel "To nevím... maminka už nebyla nejmladší. Já... raději si budu myslet, že umřel s tím že maminku miloval než třeba to... že by snad si našel jinou ženu." Řeknu váhavě a pořádně si vytřu vlasy. Obléknu si šaty, docela mi seděli a ta modrá se mi líbila "Můžeš se otočit, Natko. Šaty mi padnou, jen trochu v pase jsou trochu volnější. Není tady někde nějaká stuha nebo něco takového?" zeptám se a rozhlédnu. Uvidím hřeben, hned se ho chopím a opatrně si začnu vlasy česat. "Bolí hlava? Jestli si toho nedáváte moc... ono mnohdy stačí jen pár kapek." Vysvětlím ji. "Au... au...." Skuhrám tiše, mám husté vlasy a mírně kudrnaté a tak to česání hodně tahá, vždycky to byl boj. "Tvá paní... Siral ne? Dala ti pak nějaké instrukce co dělat až se umyji a obleču?" |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Holčička se zastavila a zašklebila. Strážní se sice nevrátili, zato ve dveřích – přesněji o jejich rám je opřený Angelus a netváří se nijak nadšeně. Jakmile zpozoruje tvůj pohled, odrazí se od rámu a pomalu se vydá k děvčátku, přestože jeho pohled patří tobě. "Vážně jsi jí to chtěl říct, nebo jsi tak hloupou hru prohlédl už od začátku?" zeptal se klidně a vzal holčičku do náruče, ta se mu dala pusu na tvář a nožky obtočila kolem jeho pasu. Sice si jí víc nevšímal, ale i tak byla ráda.. tehdy nabyla věta „Mě táta nikdy nehuboval jen tak“ docela nových rozměrů. "Ať tak či tak, tuhle bitvu si vyhrál. Sice s kýženým výsledkem svobody, ale vyhrál jsi nade mnou." Pak zřejmě zase nepozorovaně mávl rukou, protože jsi byl odhozen na stěnu klece, která přitom zarachotila, a krátce na to jsi ztratil vědomí. |
| |
| Hrad – koupel; Teleri Natce to sice chvíli trvalo, ale nakonec byla i stuha, dokonce sis mohla vybrat mezi stejnou barvou jakou mají i šaty a mezi o odstín světlejší nebo tmavší, takže padá v úvahu i případná kombinace. "Ano," usmála se a přešla ke stolečku na druhé straně místnosti, kterému jsi nevěnovala pozornost. Odtud vzala malý džbánek a nalila ti z něj vína. Byly z něj cítit skutečné hrozny a na chuť bylo až příliš sladké. "Tímto se vám omlouvá, ale potřebují klid. Do večeře se jistě vzbudíte," únavu necítíš hned, to spíš chuť pít dál a dál, ale jak čas plyne, najednou se hrozně táhne. Stihneš si najít nějaké pohodlné místo a tam, spokojeně i když překvapeně, usneš. |
| |
| Darias – hrad - všichni - toho samého dne, pozdní odpoledne Probudili jste se tam, kde jste usnuli a na první pohled se nic nezměnilo. V každém z pokojů je připravený voják, aby vás dovedl k večeři. Jediného Jamala nevítají žádné příznivé vyhlídky pro další minuty. Stále jídelní sál, stále ta samá klec. Z toho, co můžete zahlédnout oknem je jasné, že se den chýlí ke svému konci, ale přesto je venku ještě dostatek světla. Zarážející jsou mnohé hlasy, které sem doléhají pravděpodobně z podhradí. Šum města, že by shromáždění? Možná vojáci rozdávají jídlo a vše potřebné k přežití, když je město po útoku v troskách. Přišli jste do velkého čtvercového sálu. Proti dveřím, na opačném konci, je opět zeď s obrazem zachycujícím zdejší kraj před mnoha lety. Své místo tam má i hrad, příliš se nezměnil. Zbylé dvě stěny jsou zdobeny mnoha okny. U jedné této stěny je postav dlouhý hodovní stůl, na kterém vás už vítají nejrůznější pochutiny, od ovoce, zeleniny, přes věci sladké až k masitým lahůdkám. Všechno to úžasně voní až se sbíhají sliny. Nechybí ani džbány s vínem, pivem a medovinou, zkrátka královská hostina. Zarážející jsou však dvě věci. Tou první je velká krychlová klec, ve které se krčí hnědovlasý muž (Jamal). Někteří z vás jej už viděl, tehdy se pokusil utéct, ale očividně neměl tolik štěstí, aby se mu to podařilo. Ruce má svázány za zády a je zde vystaven jako zvíře. Tou druhou věcí je prostý fakt, že stůl a všechny místa k sezení jsou natočená právě čelem ke kleci, ale tím pádem také ke druhé stěně s okny. Ta je ale z části zakrytá rudým závěsem. Během chvíle, kdy se usazujete na svá místa, přijde také princ Zaryn s čarodějkou a svou nastávající Siral. Ani jednomu z nich nehraje ve tváři spokojený úsměv, ba ani kapka toho, že by zde byli rádi. Jako poslední přichází netradiční dvojice. Je jí Angelus, oblečen celý ve fialovém s výjimkou vysokých bot a kožených rukavic, obojí černé, a pak ozdobné přezky na jedné straně a z ní vycházející řetízky, které končí na druhé straně jeho hrudi, s konci daleko od sebe, a v jeho doprovodu kulhavě přichází Kai, upravená jako skutečná dáma v tmavě zelených šatech. Kai se posadila vedle Godreka a zamračeně se na něj ohlédla, přesto neřekla ani slovo. Jediný, kdo zůstal stát je Angelus, a právě na něj se nyní upírají vaše pohledy. "Přeji příjemný večer," řekl sladce s úsměvem na dokonalé tváři anděla a blýskl po vás svýma fialovýma očima. "Všichni jsme tady proto, abychom pomohli našemu budoucímu králi a jeho zemi, která se díky nechutným intrikám Imannora Qarriona dostala do sporu, ne-li rovnou do války s drowy. Čekají nás ničivé prohry, pokud se tomu nepostavíme včas čelem," jeho hlas ztvrdl na kámen. Přešel k závěsu a strhl jej dolů. Okna za nimi chybí, zato nadbývá nepříjemně vyhlížející dřevěná konstrukce. Halas dole pod hradem zesílil a vy jste si uvědomili, že nemůžete být výš, než patro právě nad těmito lidmi, protože mnohé z nich také vidíte. Do své práce se pustili také vojáci, kteří dosud trpělivě čekali u dveří. Vysmekli z klece prkna, která sloužila Jamalovi za lože, a vzali i deku k přikrytí. Zůstala jen krychle z pevných mříží, bez jediného pořádného záchytného bodu. Pak se dala klec do pohybu směrem k oknu. V téže chvíli se ozval vrzavý zvuk, jak se některé části dřevěné konstrukce pohnuly a k oknu se spustilo několik hrubých lan s háky. Na ty byla klec zaháčena. Angelus přistoupil k oknu, utišil početný dav pod okny a zůstal k vám samotným stát zády. "Pohleďte na zrůdu, která s úsměvem přihlížela smrti stovek nevinných! Na zrůdu vzešlou z lidského plémě, která se paktuje s drowy a souhlasí se vším, co činí! Člověk, který pomáhal zosnovat plán proti vám! Proti králi Zarynovi! Zatím jediný, kterého máme,.. .. ale se všemi zrádci proti království naložíme stejně!" Jak málo stačilo k tomu, aby kdosi z davu vykřikl jediné slovo. "Smrt!" Angelus přikývl. Klec se naklonila na stranu, ale ve chvíli byla protažena chybějícími okny a poprvé se zhoupla nad davem rozzuřených lidí toužících po odplatě za zničené domovy a za mrtvé. Konstrukce znovu zapraskala pod tíhou kovu, provazy ji vytáhly o dobrý metr výše a pak vše, včetně davu dole, utichlo. "Nechť je toto výstraha pro všechny, kteří se postaví proti nám! I my známe krutost a budeme jí oplácet, pokud na nás samotných bude činěno takové bezpráví jako dnes! Žili jsme s drowy v míru, ale lidská pýcha a touha po moci nás uvedla do války!" Tím jeho řeč skončila. Rty se sice ještě pohnuly, stejně jako ruce, ale to jen vzduchem blýskla magická nezvukotěsná bariéra ochraňující prostor v místnosti od dění venku. V té chvíli totiž klecí prolétl první kámen. |
| |
| Hrad - nemám páru o co jde Probudím se celá ztuhlá, usnula jsem na židli kde jsem se z nějakého pro mě neznámého důvodu složila a spala... dlouho. Nejspíš. Zívnu a rozhlédnu se, byl tu strážný, Natka nikde. Zamračím se a snažím se vybavit poslední co jsem dělala předtím než jsem šla spát. Byla tu Natka a dala mi víno a pak... jsem usnula. No jistě! V tom víně bylo něco na uspání... ale proč? Aby nebyli rušeni? Vždyť já za nimi nehodlala chodit pokud by pro mě neposlali. Trochu jsem se urazila a jen chvíli jsem byla pohněvaná než mě to přešlo a vydala jsem se za strážným, který si vůbec nechtěl povídat, a odvedl mě do sálu kde byl dlouhý stůl s jídlem a klec kde byl ten muž co ho strýček chytal a asi chytil. Zamávám mu a pak se posadím vedle Doriana na kterého se usměji. "Ahoj. Tak si představ že mě po koupeli uspali a já usnula na židli. Bolí mě záda." Svěřím se mu se svým zážitkem a vezmu ho za ruku. Vůbec nemám problém všem ukazovat jak se k Dorianovi mám. To co se, ale dělo dál mě v klidu nenechalo. Úplně jsem zbledla a trhnu sebou, když do klece hodí první kámen. Nemůžu pochopit, že ho tomuhle vystavují. Jistě chápu že lidé jsou rozhněvaní, ale tohle bylo kruté, ukamenují ho a může umírat hodně dlouho. Postavím se. "Tohle je kruté! Vždyť ho ukamenují k smrti! To máte doopravdy nějaký důkaz o tom, že s tím útokem ten muž má něco společného? Nebo z něho děláte jen obětního beránka? Aby se lidé vyvztekali na něm a ne na vás? Jsem naprosto znechucená a nehodlám tohle dál sledovat a ani se toho nějak účastnit." odsunu židli a vydám se ke dveřím. Pak se zarazím, uvědomím si, že mám docela hlad, tak se vrátím zase ke stolu odkud si vezmu dvě jablka a kousek pečiva a pak teprve se vydám pryč ze sálu. Byla jsem z tohohle představení naprosto otrávená a rozčílená. Tohle nebylo řešení. Bylo mi jasné, že tohle udělali jen proto aby měli někoho koho ukáží lidu a ti na ně mohou svalit vinu, aby se lidé nezlobili na krále a obviňovat je z toho že svůj lid nedokázali ochránit. |
| |
| Darias – krutá večeře; Teleri, Godrek, Kai, Dorian a Jamal Stůl a všechno na něm se otřese, když se dveře do místnosti prudce zavřou a tím zabrání Teleri v odchodu. "Vyvztekali na nás kvůli čemu přesně?" pronesl Angelus ledově, odtáhl si svou židli stranou a posadil se, pohled upřený na Teleri. "Že jsme nebyli připraveni na zradu? Nebo že jsme se nedokázali ubránit drowům, proti kterým nemá šanci ubránit se kdokoliv z nás a proto jsme s nimi dosud žili v míru?" usmál se. "No jen pověz, proč by se měl lid obrátit proti nám. Mě totiž zajímá názor toho, kdo přislíbil svou pomoc při znovuobnovení míru. Máš možnost se vyjádřit, drahá Teleri," spojil konečky prstů. "Možná by sis předtím, než zase budeš vykřikovat jak je kruté nechat zabít nepřítele, měla zkusit představit to, co cítí ti lidé dole. Co si dnes prožili. Neumírali jen muži ve zbrani, pod náporem toho útoku zemřely ženy a dívky, mladé, staré, s nenarozenými dětmi v lůně. Starci, desítky dětí nejrůznějšího věku. Nikdo nebral ohled na to, že chtějí žít," stále mluví klidně a neupouští ani od upřeného pohledu. "Důkaz. Je Imannorovým poslem ve věci předání vlády jeho rodu. Odmítli jsme. Krátce na to se objevili drowové. Nuže, argumentuj!" zakřičel pronikavě. |
| |
| Hrad – konečně můžu Godrekovi nakopat prdel Jsem nervózní. Ten fialovooký mi sice řek, že Godrek zařídil nějakou práci pro ně, ale nezmínil už to, o co jde. Navíc mě donutil navlíknout se do šatů, takže si připadám jako princeznička pipinka vytažená z močálu. Aspoň, že je tady ten prevít. "Jen co tenhle candrbál skončí, vyřídíme si ty kalhoty," zašeptám nakloněná k trpaslíkovi a zle se přitom uculím. Ten stav ochrnutí byl nepříjemný, ale horší bylo to věčné vláčení a nejhorší, co jiného než svlíkání vprostřed města. Teprv pak to ale začne být zajímavé. Klec vytažená venku, hezký způsob jak pobavit měšťany a utlumit tím jejich vztek a bolest. Mohli si to nechat ale až na čas po jídle, protože takhle tady musíme poslouchat ty skřeky zvenčí. S vězněným soucit nemám, každý boj má oběti. Nějaké paničce se to ale nelíbí, no což. "Stejně se vám bouří vlastní lidi. Cestou sem nás přepadli dva holobrádci a chtěli nás okrást. Lidi maj pocit, že jak přišli o dům a rodinu, můžou si taky vzít co chtěj," řeknu prostě fialovookému, natáhnu se k pečeni a uříznu pořádné dva kusy masa. Jeden dám na talíř sobě, druhý Godrekovi, a hodím po něm očkem, co si ještě dá. "Boj o přežití není sranda," raději se zase posadím, ona taky ta má necitelnost nemusí být všem tady po chuti. |
| |
| Hrad - sál Dveře se mi skoro před nosem zavřeli, zarazím se, ale pak se otočím. Poslouchám Angeluse, strýček měl pravdu abych si na něj dávala pozor. Byl zlý, bylo to slyšet z jeho hlasu a i z jeho pohledu sálala krutost. A nakonec na mě křičí! Ozve se i jedna z žen, ta v zelených šatech, kterou jsem nikdy neviděla. Zvedne se ve mě naštvání, byl to trochu nezvyk, doma jsem se nerozčílila... snad skoro nikdy. Ale tady... mezi lidmi jsem byla naštvaná už několikrát a v tak krátké době. Založím si ruce na prsou. "Laskavě na mě přestaň ječet! Já se tě nebojím a tak tohle na mě nezkoušej." Požádám ho. Cítím jak mi hoří tváře, jen tentokrát to nebylo studem. "Vyvztekali se na vás za to, že jste je neochránili. Protože to oni očekávali." jeho řečnické otázky jsem ignorovala, protože záměrně to podal tak že jsem na to nemohla odpovědět. Poklepu si bosou nohou o zem. "Já si uvědomuji co si ti nebozí lidé protrpěli. Mi jsme totiž při tom útoku také byli venku a všechno jsme viděli. A právě proto copak už nebylo dost smrti?" zeptám se a stisknu rty. "Takže... posel? A jenom proto, že je to posel tak musí umřít? To přece není důkaz! A já si vždycky myslela že nezabíjet posly je nepsaný zákon!" rozhodím rukama ve kterých držím jablka a pečivo. "A aby bylo jasné... Angelusi. Já svou pomoc přislíbila ze své vlastní dobré vůle, abych vám pomohla a lidé netrpěli. Ale po pravdě po tomhle co tu vidím.... začínám mít pochybnosti. A teď mě laskavě nech odejít pryč, protože dokud tam ten muž bude vystaven na pospas rozzuřenému davu tak já tady nechci být." řeknu a znovu si tvrdohlavě založím ruce na prsou. |
| |
| Darias – krutá večeře; Teleri, Godrek, Kai, Dorian a Jamal Než stačil Angelus cokoliv dalšího říct, dveře se se skřípěním otevřely a do sálu napochodovala rozcuchaná zhruba sedmiletá blondýnka v dlouhé noční košili. Pod paží drží hrdinně panenku a razí si to přímo k fialovookému. Za ní se vyřítila udýchaná Natka a padla v sále na kolena. "Omlouvám se, pane, nemohla jsem ji zdržet. Víte, jaká je..," polekaně se podívala po přítomných hostech a marně zalapala po dechu. Holčičce to bylo jedno, prostě šla a pak se mazlivě posadila Angovi na klín, přivinul jí sice jen jednou rukou, ale přesto dost silně na to, aby nespadla. Tehdy se dveře zase zavřely, mnohem mírněji. "Nu, tak s ním promluv, já ti přece nebráním vyslechnout obě strany," volnou rukou upravil děvčátku vlásky. Siral si vyměnila několik pohledů s princem a promluvila. "Je to čaroděj. Odkdy jsou poslové čaroději? To nebyla žádná náhoda, děvče, chtěl jen důvod k tomu, aby útok mohl začít. V jeho poselství byly jen výhružky, nic víc," zavrtěla hlavou. "Angelus má pravdu a pokud on," kývla směrem ke kleci. "Bude dál odmítat jakoukoliv spolupráci, pak pro nás nemá cenu. Cejch zrádců má celý Imannorův dvůr, taková je politika." |
| |
| Hrad Už od začátku jsem věděl, že to nebude lehké, ale to, co se tady děje teď překročilo jisté hranice. Přesto k tomu neřeknu nic. Chápu rozhodnutí vládce, který chce uchránit svou říši - sám jsem v takové situaci byl a zaprodal jsem se pro dobro svých lidí. Mohli si však uvědomit, že Teleri bude proti. A ta malá.. bojím se toho, aby tam nakonec neposlal ji. Svou vlastní dceru. Za celé odpoledne jsem se Zarynem a Siral probral mnoho věcí, zvláště těch důležitých, a právě princovo mlčení je to, co tady dává čarodějům moc a on nemá na výběr, protože se vše hroutí pod pletichami matriarchy a kněžek. "Můžeme toho posla vzít s sebou," navrhnu a probodnu Anga pohledem. Pokud nechce zbyteně ztrácet čas hledáním jiné dívky, nebude proti. "Upokojíme tím Teleri a zároveň ho dostaneme pryč od drowů i Qarriona. Jestli ho vystopují, pak budeme mít prostě smůlu a jen mu pomůžeme k trůnu. Tuším, že matriarše nabídl to jediné, co mohl - otroky," odmlčím se. "Jenže tady jsme otroky války všichni. Navrhuji, abychom hlasovali o jeho životě." |
| |
| Hrad - sál Do sálu vejde dívenka, otočím se na ní a kupodivu i ten pohled na malou holčičku mě poněkud uklidní. Byla roztomilá o to víc mě znepokojilo, že je to dcera toho prohnilého Angeluse. Pak když má dceru u sebe, zase promluví. "Jistě... nasadím si křídla a zaletím si s ním promluvit." Pohlédnu do stropu a povzdychnu si. Promluví Siral, podívám se na ní a pokrčím rameny. "Aby se měl jak bránit na cestě? Nakonec by přece neposlali někoho kdo by sem ani nedošel. Navíc... asi to není ani moc dobrý čaroděj, když se nechal chytit, dvakrát a teď trčet v té kleci. Vždyť už mohl tu klec třeba roztavit nebo... se přenést nebo co já vím." Dorian se do toho také vloží, ale jeho návrh... mě moc neuklidnil. Upokojíme?! Znovu jsem se rozhněvala. Vždyť to znělo jako kdyby to měl být snad nějaký můj nepochopitelný rozmar. Ale možná že si to jen příliš beru, když jsem od Angeluse podrážděná. Hlasovat není špatný nápad, ale pochybuji že kromě mě a Doriana bude hlasovat pro to muže v kleci zachránit. "Víš Doriane... nejsem si jistá jestli by bylo rozumné ho brát sebou. Já spíš myslela na něco, jako vypovězení. Odvést ho na hranice a poslat domů. Nebo tak něco." |
| |
| Před velkým ublížením pajzlíčkovi Nemohl jsem si nevšimnout, jak se Bosorbaba zatvářila, při zmínce o Angušovi. Jak se zdá, tak to umí nejen s tou svojí hůlkou. A co, však je to taky jen babáč i když bosoráckej a má sví potřeby, na tom není nic divnýho. A tak s nadějí na dobrou žranici, kšeftík a hlavně na bosoráckej patok, jsem se spokojeně svalil na postel vedle Kai. Nejspíš toho na mě bylo tenhle den faktyš hodně, bo šlo o to neustále napětí a obavy o stav Kai, v každém případě jsem zabral ani nevím jak. Když jsem se probral, je mi jasné, že jakákoliv šance zašpásovat si s Kai je v loji. Za prvý v místnosti zase stepuje nějaká haluzka. Za druhé, žádné vytouženej lektvar tu nevidím a za třetí, chybí tu Kai, což v mých plánech, představuje skutečně vážnou trhlinu. Žranice a divný války Haluza toho moc nenakecá a já na nějaké žgrindy také nemám náladu a jelikož to vypadá, že velice stojí o to abych štatlil za ním, tak to udělám s nadějí, že posrat se to už víc nemůže. Nakonec se ze štatlu vyklubala pila na žranicu a proti tomu teda rozhodně nic nemám. Ještě než si sednu, popadnu čechr a pečenou hnátu a pustím se do dlabance. Jak tak poslouchám, tak buď tu mají opravdu báječně uklidňující povětří, nebo mi ta bosorka ten patok přece jen dala, ale pěkně blbě. Kudla drát, alespoň pět minut mi mohla nechat! Nakonec se objeví i Kai, vymóděná, že bych ju skoro nepoznal, kdybych neměl betélně nastudovanou její postavu. Sic mi moje plány nevyšli jak jsem si přál, ale na druhou stranu su rád, že je v pořádku. A když po mě hodí varovnej zvonek, mám pocit, že se svět definitivně vrátil do původních kolejí. ”Co sem měl robit, bo som neměl ánung co tě jeblo. Ale čumím, že ses betélně volepila.” Oplatím Kai její zvonek, ale jelikož mám co jíst a pít, tak mě další dění příliš nezajímá. Ani nepodařená defenestrace ne. Ostatně jinej kraj, jinej mrav a co mě je do toho. U nás je třeba něco takového nemyslitelný. Dost těžko pod šutrem vyhodíte někoho z okna, ale pokud by se to udělalo pořádně, mělo by to něco do sebe. Zato pořádnou rubačku či dobré zvonky si k dlabanci vysadíme rádi. Ale jak hantýruju. Tohle není můj šolich a čerchu maj dost, tak proč mekat. Když mi Kai přihraje druhej předkrm spolu s talířem, na kterej sem dočista zapomněl, rozzářím se jak před goldovačkou. Vzpoměla si na malýho, hodnýho pajzlíčka a dokonce o něj tak pěkně pečuje, to už na mě určitě není vysazená za ty rórky. ”Ještě čuně bo dvě, k tomu čokla pasové zrzky a bude to v goldě...” Hodím po Kai tlumenej zvonek, ale nějakým šeptáním se obtěžovat nehodlám. Proč taky když cítím, že si brzo budu muset odříhnout a pochválit tak kuchaře i toho nemluvnýho šéfíka. Což mě tak nějak taky přihlásilo o slovo. Ukousnu ještě kus masa z hnáty a pustím se do proslovu. ”Tož v prvý lajně Angušu, seš Anguš že? Tobě sem makačku negarantoval, co gómu hantýroval jsem s Bosorkou a teprv sme měli hodit rovnou válku, takže tu nemekaj, že je to fertig. Tutaj Borosorka má taky bahno na dvoře, bo pančovat vajnoš patoky je pěkná podpásovka. V druhý lajně estli goldově větrám ovar, tak jde o nějaký kénig a ty mi jako kingoš nepřipadáš. A taků zvonkohru má valit kingoš, ne bojaký ochtl. A valit augle můžeš prubnót na babáš, já nésu bukva, tak bacha. V třetí lajně, když už sme u babáše, má recht. Sic je mi u gebiše, co je to za brouska. Ajto je volný keho jim vyperete a rubnete po něm buřtem. Dav je kurva, když nedostanů krev, vykostí vás. A v čvrtý lajně, estli tu chcete průbnót tu démokacijů, tak prosím. Beztak budou dva vlčáci a vovca klavírovat, jakej bude zobanec. Ale hodtě fofra a pak mi ráčej vyzvonit co je to za hoknu. A bylo by goldové lótnót kam můžu hodit sranec, než doválčíte a fofrem pač mi jde o rórky.” |
| |
| soukromá zpráva od Godrek pro Pokud dobře poslouchám, tak tu jde o nějaké království a ty mi jako král nepřipadáš. A takovéto řeči by měl vést král a ne nějaký poskok. A zkoušej házet po té holce, tam to možná funguje, ale já nejsem buzík tak poroz. A navíc má ta holka pravdu. Je mi sice jedno co je to za chlapa a ve své podstatě je take jedno koho vystavíte a ukážete na něj prstem, že za to může. Dav je kurva, když nedostane krev, půjde po vás. A jeslti chcete hlasovat tak do toho. Stejně to bude jako když dva vlci a ovce hlasují co bude k obědu. V každém případě si pohněte a doufám, že mi pak někdo konečně řekne o jakou práci tu vlastně jde. Zatím mi bude stačit, když mi řeknete kde mate záchod a rychle, protože mi jde o kalhoty. |
| |
| Hrad Teleri to očividně pořád nechápe a to se mi ani v nejmenším nelíbí. Navíc začínám mít pocit, že čím víc se do toho budu plést, tím rozhněvám obě strany a to je to poslední, o co stojím. "Ale on je doma tady, Teleri," poposednu a zhluboka se nadechnu. Měli prost donést mapu a všechno ukázat názorně, abychom měli všichni stejné vědomosti. "Žije pár mil odsud. Stejné království, jen jiné město. Je to souboj dvou rodů a ne království, ačkoliv nevím, proč jste mu nenabídli možnost odtržení se? To pohraničí přece ovládá celé, nejen Rienn," podívám se přímo na Zaryna. Ale mluvil jsem s Teleri a toho bych se měl držet. "Žádné vyhnanství mu nezabrání vrátit se, jedině, že by jej uvrhli do vězení. A čarodějů je více, je rozdíl mezi mnou, Angelusem a jím. Pokud se nepletu, on kouzlí podobně jako Siral, že? Kdežto já využívám, či spíše jsem využíván řetízkem," položím si dlaň na hruď. |
| |
| Darias – krutá večeře; Teleri, Godrek, Kai, Dorian a Jamal "Říkal jsem, že ti to nevyjde," zvedl se od stolu princ a pomalu jej obešel, jeho vyvolená Siral zůstala zahloubaně sedět na místě. Zašklebil se na Angela. "Jsou tady dva problémy. Ten u čarodějů, jak už naznačil ten míšenec, je takový, že Angelus je taková přírodní zvláštnost. Je mnohem silnější, jenže to nám proti drowům nepomůže, i když Siral a míšence umlčet může," nadechl se. "Druhý problém je v tom, že tohle království nemá krále. Jsem korunní princ, ale nemůžu ze sebe udělat krále jen tak a přesně na tom nám chybí čas," zahleděl se na klec a promnul rty. "Tohle jsou způsoby mého otce, lid je na to zvyklý, ale popravdě už ve větších problémech už být nemůžeme, takže ho klidně můžeme poslat domů. Přesto si myslím, že každý zrádce by měl být potrestán. Ale náš plá-," shrnul do několika vět a nelibě se nad vězněm ušklíbl. Když však znovu otevřel pusu, přerušil jej rázně Angelus. "Spasíme svět láskou?" zasmál se a postavil. "Ukážu ti, děvče, jaká jsi hlupačka. Na tvou zodpovědnost, protože mám tuhle zemi docela rád a jestli ji máš zachránit, pak si s ním přece poradíš," mrknul na Teleri a vzduch se zachvěl. V kleci sice stále je vězeň, ale jeho náhlá strnulost napovídá tomu, že ten skutečný je opravdu ten, který klečí za klecí, kousek od vás. "Dala ti volnost, čaroději, využij ji dobře," Pronesl a i s děvčátkem v náručí vypochodoval z místnosti. Jediné, co ještě prořízlo vzduch, byl prostý rozkaz: „Přichystejte koně!“ |
| |
| Darias - sál Dorian mě upozorní na to, že ten vězeň je doma tady. Překvapeně zamrkám nad tímhle zjištěním. "Oh... aha... a já myslela že bydlí u Drowů když je to jejích posel." Vysvětlím. Podívám se na trpaslíka, oči se mi rozzáří nadšením. Trpaslíka jsem v životě neviděla a to že jsem mu nerozuměla ani slovo nic neměnilo na tom, že jsem byla z něj nadšená. Za jiných okolností, bych se nejspíš k němu vrhla a začala se ho vyptávat. Ale nevím jestli by mi to k něčemu bylo, když bych mu nerozuměla. Znovu přinutím svou mysl aby věnovala pozornost tomu co se děje a co jsem vlastně vyvolala já sama. Těm věcem o magii jsem moc nerozuměla. Magie je prostě magie, já v ní nevidím žádný rozdíl. Ale nechci Doriana nijak urazit a tak to mlčky přijmu. No pře se zapojí i princ, zadívám se na něj a natočím hlavu na stranu. Pak se zakousnu do jablka a přemýšlím nad jeho slovy. Pro lidi už byl králem, jen jím nebyl oficiální cestou. Znovu se ozve Angelus a nazve mě hlupačkou. Uraženě se na něj zadívám a mračím se. Na mou zodpovědnost? Proč zrovna na mou? Já jen nechtěla aby ho nechali zabít tak krutým způsobem! Nechtěla jsem za něj nést zodpovědnost. Mě stačilo úplně to že nesu zodpovědnost sama za sebe. Podívám se za Angelusem a s povzdychnutím se znovu zadívám na vězně. Teď jsem byla trochu bezradná, otočím se na Doriana. "Co teď s ním?" zeptám se ho bezradně a doufám že mi poradí. "Pustíme ho... tedy domů? Třeba?" |
| |
| Hrad "Je poslem Imannora, ne drowů," vysvětlím klidně. Potřebujeme mapu. Všechno mohlo být dočista jinak, kdyby si ten fialovooký démon nemyslel, že všechny nadchne jeho počínání s vězněm. Možná to ale bylo všechno předem připravené, ani bych se tomu nedivil. A pak se všechno moc šeredně zvrtne. Ani nemusím věnovat pozornost Siral, abych poznal, že je napjatá k prasknutí. V mžiku jsem na nohou, připraven se bránit, pokud nám to Angelus dovolí. Pokud tady není jeho další zatracená bariéra. "Nevím," v očích se blýskne ocelový chlad. Ruku mám zastrčenou pod košilí, ale předemnou je stále stůl. Jak blízko tomu bestiálnímu chtíči, že? Zabít. Zbavit se a ochránit. |
| |
| Hrad Pomalu otevřu oči a podívám se co se děje. Tiše jsem doufal, že budu někde jinde než v kleci, ale opak je pravdou. Je to ještě horší než předtím. Do sálu pomalu začínají chodit lidé, kteří si usedávají na jednotlivá místa. O hodně z nich jsem něco slyšel, ale obličeje si k nim přiřadit nedokážu. Chytnu se za hlavu, kterou jsem předtím, díky tý zrůdě narazil do klece a očima ho hledám jestli tu je také. Dřív než ho stačím spozorovat přijdou ke kleci stráže a vysunou desky. Už se zde nesedí tak dobře jako předtím. Mříže docela tlačí a je to dost nepříjemné. Chvíli na to se klec pohne ven nad rozbouřený dav, který pomalu začíná házet kamení na klec. Ten váš ubohý rod se nezmůže na nic lepšího! Zamračím se na řečníka, ale dlouho mi to nevydrží, protože mě trefí první kámen. Zrovna polechtání to nebylo. Nikam se schovat nemůžu což se předpokládalo a díky poutům na rukou mi jsou kouzla taky k ničemu. Jediné co mě v tuto chvíli těší jsou kameny, které se netrefili do klece a které padají zpět do davu. Možná to i někdo odnese. Tak takhle jsi skončil, u dvora, na který tě poslal bratr, aby jsi umřel! Zamračim se do davu a chystám se na lidi pod sebou plivnout, ale nemám k tomu příležitost, protože mě někdo přenese zpět do sálu. Je to pro mě docela překvapení. Pomalu se zvednu ze země a přejedu si všechny přítomné pohledem. Vysvětlení téměř v okamžiku přijde. Podívám se na onu dívku, která může za moje osvobození. Už jsem jí viděl tenkrát v tom sále... "Děkuji!" Zamumlám jejím směrem a poté se vydám pryč na chodbu... |
| |
| Hrad - sál Zarazím se a snažím si vzpomenout na to, kdo Imannor je, ale prostě jsem to nechala tak že asi někdo důležitý. "Aha..." Odpovím váhavě Dorianovi. Ptala jsem se ho co s tím vězněm, ale Dorian neví a já také ne. A nakonec to vězeň vyřeší sám, poděkuje mi a vydá se pryč za svobodou. Zaváhám, ale pak se na něj otočím. "Rádo se stalo. Dávejte pozor a také buďte hodný!" zavolám za ním. Pak se podívám po ostatních v sále, znovu se zakousnu do jablka a jen co sousto spolknu tak se posadím na židli. "Tak... hm... teď když je zase všechno v pořádku... co teď?" podívám se z jednoho na druhého. Pak se podívám na Doriana, který stále stáhl, natáhnu se a chlácholivě ho vezmu za ruku. |
| |
| Sál úlevy Jelikož mi Kai doteď nezakroutila krkem a chová se celkem mile, tedy až na ty kalhoty. Zdá se, že je vše jak má být. Tedy až na to, že vůbec nikoho nezajímají problémy malého pajzlíčka. Prvně mu nikdo nepomůže s Kai, ach jo tohle mě fakt štve. A teď mu ani neřeknou, kam se dá hodit sranec. Když je jeden po pás, všichni ho přehlíží. Takže si budu muset zase poradit sám. Dál se snažím dávat pozor a vydržet, dokud se nevypindá Kingoš, přitom ale očima hledám nějakou možnost úlevy a během chvíle ji nacházím. Trochu se uvolním a zbytek divadla si vychutnám s pořádným kusem žvance a čechru. Když se všichni vyžvanili a Anguša uraženě odešel i s harantem, tak se zvednu a konečně si jdu ulevit. Vlastně se mi docela hodí, že tu při tom útoku udělali takovou betélnou kadibudku. V klídku dorazím až k díře, kterou před chvilou přijížděla klec a otočím se ksichtem k přítomným hostům. Svou druhou méně milou tvář tak vystrčím na dav dole. V lehkém přidřepu a se snahou tvářit se co nejvíc společensky si konečně pořádně ulevím. Když je mi konečně zase dobře, zvednu se a razím si to ke dveřím, nějak se mi zdá, že v nich někdo chce luftovat. ”Tož estli z té války chytám něco do gebeně a gómu to v goldu. Tak sa tu dva skorokingoši, rubů o to kdo bude velkej Kingoš a kdo utře čuňu. Ajto po nás chcete, abysme helfli zrovinka tuhle skorokingošovi, proti druhýmu. Richtig? To je kuřba, ale furt nikdo nehodil zvonek o jaký hokně tu furt melete pantem. Co máme urobit?” Během řeči klidně dojdu ploužící se klecovku a chytnu ju za rórku. „Co se týče tuhle klecovýho. Klidně ho kopnu dolů, ať si to s lidma vyřídí na férovku. Ajto je mi u gebiše co s ním bude, ale měl by to rozlóskót kingoš. Ne aby sa vomzák jen tak producíroval. Jediný co zatím negómu je ten goldovej plán a co s tím maj společnýho bosoráci, tady to žihadlo a ty zmrvenci, tutaj mamomrd promine.“ |
| |
| Hrad - hodovní sál Tvář mi zkameněla a oči nabyly zvláštního lesku, který nezmizel ani po tom, co Jamal opustil místnost. Nelíbí se mi to. Sice už snad každý ve městě ví, že je tady drowí míšenec, jenže pustit někoho od druhé strany s takovou informací ven, je to skoro jako sebevražda. Dřív nebo později by se to stalo stejně, alespoň mě čeká milosrdná smrt a ne život v otroctví. V první chvíli se Teleri vytrhnu, je to jako bodnutí jehlou. Netrvá však ani mrknutí oka, než se moc vsákne zpátky do kovu a přestane napínat každý sval v těle. Vydoluju z úst neupřímný úsměv a posadím se zpět na své místo. |
| |
| Darias - hrad - hodovní síň Princ se posadil a opřel, když se Godrek vydal vykonat svou potřebu, protože se nedočkal žádné odpovědi od nikoho z vás - je to hnusný přístup, ale zase se řešily důležitější věci - chvíli jej sledoval ale včas zabořil hlavu do dlaní, tlumeně se zasmál a klidně nechal posrat svůj lid. Siral to taktně přešla s tím, že to lidi svedou na vězněného. Nakonec si lidi budou stejně jen stěžovat a bědovat, i kdyby jim všem postavili nové domky. "Ať jde," naroval se Zaryn v zádech, ale moc nadšeně jeho rozhodnutí neznělo. "Jestli byla chyba chtít ho dát lidu, tohle je taky. Jsem jenom člověk a můžu doufat, že mě takhle chyba nezničí. Jak se říká, odpouštět je božské..," očividně se tím nechce dál zabývat, ve skrytu duše doufá, že si najde venku jiný dav nebo prostě chcípne cestou hlady. Godrek tedy pustí Jamala a ten může odejít. |
| |
| Hrad V klidu se cpu vším možným, co stůl nabízí. Dávno neřeším takvé hovadiny, jako oni tady, a jestli mě zachránili, navlíkli do hezkých šatů a ještě čekali, že se snad budu starat o jejich blaho, spletli se. Ať taky někdy někdo obchraňuje můj zadek. Naložím si na tělíř dalí flák masa, ale k ústům odkrojený kus už nedonesu. Vím sice, že Godrek měl malér, ale kdo by čekal, že to vyřeší tak nechutným způsobem před tolika lidma. A na tolik lidí! Jeden by si řekl, že si už odtrpěl dost za ten šíp a kalhoty neuctivě nízko vprostřed města, ale překvápek není nikdy dost. Zapomněla jsem na vláčení přes město, ale to bylo to nejmenší. Jediné, co mě na večeru mrzí je konec zábavy s klecí a odchod hezounka, protože kdyby chtěl, obětovala bych jednu noc ve jménu záletné lásky. Možná i dvě. Vždyť byl taky srdcem kruťas bojovník, klec si jen tak někdo nevymyslí. Škoda každého masa, které přijde nazmar. Bílého i červeného, klidně s fialkovýma očima. Uříznu si další kousek večeře a začnu přežvykovat, ale už s menší chutí po tom Godrekově sraní. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro I když meč ale pustí já jeho zápěstí nepouštím, pokračuju v pohybu až mu nakonec zkroutím celou paži za záda. Z téhle pozice ho pad zezadu vší silou kopnu do kolene, tam kde plátování, aby umožnilo pohyb chybí. Kop je prudký a měl by ho přinejmenším přimět přejít do kleku. Pak následuje rána loktem do zátylku, spolu s neustávajícím kroucením ruky, což by toho drzouna mělo dostat na čtyři, respektive tři. Když je v téhle pozici, stálu mu držím zkroucenou ruku ocelovým stiskem zatímco druhou rukou vytáhnu dýku a mířím s ní mezi pláty v útočníkově rozkroku. Velmi těsně před svým cílem se ale zastavím a otočím se na kněžku. Měla bys své psíky naučit, kde je jejich místo. Ale nepochybuji o tom, že ten nebožák bude nesmírně trpět za to jak tě zklamal. Pak se odmlčím. Možná bych mu měl to trápení ulehčit, co myslíš? Ale nečekám na odpověď dýku zabořím hlouběji a zkušeně trhnu, rozhodně to není poprvé co jsem někoho kastroval. Pak jako by se ni nestalo přejdu k Innaye a pokud se ještě nezvedla surově do ní kopnu. Vstávej ty čubko! Jdeme! A ať už vstane nebo ne chytnu zrzku neohleduplně za paži a táhnu jí pryč. Než ale bolestí zkuhrající uzlíček a jeho paničku zcela opustíme otočím se s zlomyslným úšklebkem na tváři na kněžku a škodolibě utrousím. Přeju hezky strávený večer. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Jenže kněžka vyrazila vpřed se svou vlastní pomstou, ke které jsi jí dal nyní záminku. Je jen malá pravděpodobnost, že by se mstila za ztraceného samečka, zkrátka má jen skutečný důvod k tomu zaútočit. Kupředu se vrhl i zbytek jejích strážců, jednu z nich vyškubla meč. Nemuseli tě ani dostat pryč, protože Innayu nijak nechráníš. Jen ji obstoupili v jejím rychlém kroku a udělali tak mezi vámi stěnu z masa. Pak sekla. Dívčino křehké zbídačené tělo se prohnulo bolestí. Na meči i kolem rány se objevila krev. To ale mstitelce nestačilo a jednoduše zarazila zbraň mnohem hlouběji a nechala vězet ve třech čtvrtinách proseknutého boku. Z Innayina těla se vyvalil rudý potok horké krve a ona se s bolestí zkamenělou v pohledu hadrově svezla k zemi. Kněžka zatím ustoupila s ní její strážci. Žádný pohled do tváře plné triumfu, je bez výrazu, s ještě méně pocity vyplouvajícími na povrch, než před vaší hádkou. "Budu žádat tvé potrestání za neposlušnost," oznámila prostě. "Chyťte ho a doveďte k matriarše," přikázala svým nohsledům a otočila se k odchodu. Muži ti zastoupili cestu a vydali se tvým směrem. |
| |
| Darias - hrad - hodovní síň Siral udělala na stole místo a donesla dva pergameny. Ona si je prohlédla, pak jeden z nich složila zpět a na stůl už rozprostřela jen ten zbývající. Už z dálky je vám jasné, že se jedná o mapu. Zahleděla se do jejího obsahu a chvíli po mapě bloudila očima, pak se podívala vašim směrem a přizvala vás blíž. "Tady je Darias," ukázala na Darias obklopený velkou plochou plnou dalších, mnohem menších nápisů rozdílných měst a vesnic, chybí jen ty nejmenší. Darias ukazuje záměrně, nečeká totiž, že by všichni z vás uměli číst. "Vašim úkolem bude jít sem, do hor. Nemusíte se ale bát, podle všeho byste měli hledat průrvu, jeskyni, něco takového, jen na jejich spodním okraji. Pak vám to ukážu," udělala pauzu, abyste si mohli mapu prohlédnout. Přesnou cestu neukázala, jen dvě místa. "Jde tedy o úkol pro Teleri, která souhlasila, že se nám pokusí pomoci. Jedná se o nalezení artefaktu, který by nám mohl pomoci se stávající válečnou situací, ale v horách také nemusíte nalézt nic. Teleri ví, co hledat. Úkolem vás ostatních je dělat jí družinu, na kterou se může spolehnout a ochrání ji, protože na konci musí jít pro artefakt sama. Vy zůstanete venku a za ní nepůjdete. Ať se stane cokoliv, měli byste se pokusit ho získat, je to naše naděje, i když nejistá. Ta cesta nemusí být snadná, to snad nemusím zmiňovat," podívala se na vás, jestli je všechno jasné. "Protože půjdu s vámi, navrhuji hory obejít, ale měli bychom naši cestu probrat," vyzvala vás k reakcím, případným dotazům a podobně. |
| |
| Žranice nad pergameny Jakmile Kingoš rozhodně co s klecovím, moje perutě pustí vozmáka, ať si táhne ke všem čertům. Kdo ví, možná tam doštatlí dřív než my a bude nám držet fleka. Jednou je to holt Kingoš a Kingoše je třeba poslouchat, zvlášť když mají rentále a chcou cálovat. Ale jelikož zatím rentále nezvoní, tak se vrátím ke Kai a ke žvanci, než mi ten babáš všechno sežere. Někdy nechápu kam to do toho svýho betélně šnyclovýho těla všechno nafutruje. Jenže moc dlouho nás ládovat nenechaj. Henzu se ujala kingošova gapa a udělala tu nejblbější věc co gómu. Místo žvance na ponk rozkládat pergameny. Skousnu poslední flák a vezmu čechr do teplejch a jdu hodit augle. Jenže když stepuju jak všeci kolem ponku, vidím leda velký kulový. Teda spíš polokuloví, pěkný pevný, ale z mapy vím prdlajs. Oni tady prostě nemaj rádi pajzlíčky a kdybych si na ňákejů dřepu sáhl, určo by mi vysadila mixnu a tak nezbejvá než se vysadit na ponk, přímo naproti bosorce a čuhnout na plánek aj na ty prče co tak hezky vystavuje. Naštěstí se záhy ukáže, že gapa je nejen kost, ale aj pálená. Nehodlá nás ternovat povinosťou k lidu, či metat kolem huby canci o goldu a levanduli. Uďála z toho malíkovou záležitost. Tož jen houpu štryclí dokud ševelí a když dokyndá ajto se ujmu henzu, páč nehodila do placu ten veledůležitej vál. “Tož máme vařit garde tutáj žihadlu a dovalit ju tam a zasejc zpátky v jednom kuse a s ňákým fakřiskem. Ajto jeden žgrind ovárek nelópnul, čím polepí tvůj staré, tenhle tah.“ |
| |
| Darias - hrad Překvapeně se zadívám na Doriana, který sebou tak cukl když jsem se ho dotkla. Měla jsem pocit, že ho něco trápilo, aspoň podle toho falešného úsměvu. Když začne Siral mluvit, věnuji ji už plnou svou pozornost. Ukáže nám mapu, hned vstanu a jdu se podívat blíže, nahnu se nad mapou a pozoruji kam všude ukazuje. Byla jsem jen zvědavá, svět neznám za hranice tohoto města a nemluvě o tom že v mapách také neumím moc číst. "Já se vším souhlasím." Řeknu a pak pohlédnu na trpaslíka. Vůbec jsem mu nerozuměla, jakou řečí to hovoří? To je nějaká Trpasličina? "A kdy vyrazíme?" otočím se na Siral s otázkou. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Dva z vojáků, kteří tě hlídali, se tiše vydali za tebou, ovšem v dostatečném odstupu, aby ses necítil špatně nebo utiskovaně. Své sis prožil a i když z jejich pohledů je jasné, že by tě nejraději na místě umlátili, tak se nechtějí vzepřít budoucímu vladaři. Jdou s tebou až k východu ze hradu, kde zůstanou stát. Před tebou je hradní nádvoří, sice sem tam někdo projde, ale je to jen ve spěchu. Vojáci jsou stále na svých místech. Možná by nebylo od věci zajistit si koně a domů prostě pohodlně projet, ale máš zlé tušení, že bys ho musel ukrást a kdo ví, co by se zase stalo. A půjčit ti ho nepůjčí, to je jasné. Zbývá možnost si nějakého zajistit za hradbami ve městě, ale ani to není jisté. Hlavně bys měl mít na paměti, že si lidé stále myslí, že jsi v kleci. Kdyby tě někdo z davu potkal a poznal, nemuselo by to být příjemné.. pro tebe, ani pro ty, co tě věznili. Pak se také nabízí možnost zůstat nebo se případně vrátit a zúčastnit se té jejich výpravy. Třeba bys něco získal. A nakonec, samozřejmě, můžeš klidně jít domů nebo někam, kam tě to zrovna táhne. |
| |
| Darias - hrad Jak se zdá, má nynís překladem problémy i sama Siral, ačkoliv se předtím Godrekovi muselo zdát, že mu rozumí poněkud obstojně. Teď to spíš vypadá, že hodně hádala a proto také vynechávala některé odpovědi. Nutno však uznat, že se snaží a i když jí nyní téměř přešel úsměv, je to přijatelné. Vysvobodil jí dotaz Teleri - může dělat, že trpaslík neslyšela, nebo že na něj nechce reagovat. Bohužel, podle jejího pohledu je jasné, že by mu ráda rozuměla bez problémů. "Vyrazíme zítra ráno. Vše je už připravené, až na několik drobností, ale když se ráno chvíli zdržíme, nemělo by se nic stát. Problém je v tom, že Angelus odjel.. ale to je má starost, ne vaše," přívětivě se usmála a znovu se podívala na mapu. "Takže opravdu žádné připomínky? Doriane,.. je ti dobře?" pokud může šedá kůže nabýt smrtelně bledého odstínu, tak se stalo. Míšenec jen přikývl, ale blíž k mapě nešel. |
| |
| Hrad V těch svých nových hadříkách, do kterých mě navlíkli, mám docela problém dojít těch pár kroků k mapě. Nakonec se mi to podaří, ale takticky jsem si u svého místa nechala tlačící boty, takže mě podlaha zebe do chodidel. Není to ale nic hrozného, rozhodně lepší, než chodit po střepech. Nahlídnu do mapy a pořádně si jí přeměřím pohledem. Nevypadá to, že je to nějak moc daleko, ale pár dní to zabere. Vtipné je, že existují zase jen dvě cesty. Buď po zdánlivé rovince nebo horama, přičemž všude můžou čekat krvežízniví lupiči. Už se těším. "Válka, peníze. Takže kolik?" Godrek má v tomhle pravdu. Jít někam jen tak a ještě za to nic nedostat, to by byl pěkně ubohý počit pro takové, jako my. Chcípli bychom hlady. "Umí.. hej, ty," podívám se na Teleri. Nevzpomínám si na jméno, stejně to není důležité. "Umíš se bránit? Meč? Luk? Ne, že bych nevěřila čarodějům, ale pracky skutečných bojovníků jsou jistější," ušklíbnu se. Jestli jsem rozuměla dobře, jdeme jen my. Ta ženská je čarodějka, bělovlasý hezoun taky, a já a Godrek. Princ nejde a o té holce vím zatím tolik, že si umí vyřvat svou. |
| |
| Hrad Povzdechnu si, zaženu všechny zbytečné i zcela oprávněné obavy a vstanu. Dojdu k mapě a nahlédnu do ní, i když zhruba tuším, kudy chce Siral jít. "Cesta by měla být v pořádku," klepnu prstem do mapy na místě, kde jsou naznačeny hory, které tak nešikovně brání přímému průchodu k jeskyni. "Kdyby plán selhal, můžeme jít přes hory. Bude to sice zdlouhavější a namáhavější, ale nic, co by někdo z nás nezvládl. Jen bychom museli sehnat teplejší odění, protože nemoc je nebezpečnějším zabijákem, než tlupa krvežíznivců," stále se dívám do mapy, ale máme jasno. Je to dobrý plán, s trochou štěstí bychom tam mohli být zpět do týdne, pokud ovšem nepůjdeme po svých. Krom toho, horami bychom koně stejně neprotáhli. Dotaz Kai přeslechnu, nezdá se mi rozumné pronášet takové řeči ve chvíli, jsou přítomni dva čarodějové. |
| |
| Hrad Přikývnu. "Dobrá." Souhlasím s tím že vyrazíme zítra ráno. Pokud šlo o připomínky, tak jsem žádné neměla. Otočím se na Doriana, když se ho Siral zeptá jestli je v pořádku. Sice přikývl že je, ale mě se stejně nějak nezdál. Něco ho trápilo. Leknu se když mě najednou jedna žena osloví, podívám se na ní. "Teleri." Prozradím ji své jméno. Zajímá ji jestli se umím bránit, zaváhám. "No... kdybych... kdyby jste mi dali klacek a cítila bych se ohrožená tak bych jim toho dotyčného praštila... ale... ne... neumím bojovat. Ani meč, ani luk a ani nic jiného." Řeknu skoro omluvně a pak pokrčím rameny. Dorian se zvedl a šel se podívat na mapu, sledovala jsem ho pohledem. "To je dobrý nápad." Souhlasím s plánem Doriana a hned začínám uvažovat kde bych mohla sehnat něco teplejšího na sebe. Pochybuji že teď budou nějaké obchody otevřené. Na to se město ještě nestačilo vzpamatovat. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Takže zůstanu vklidu stát a čekám, dokonce i schovám dýku, nic co by Innaye pomohlo bych nakonec ani nestihl. Když se ke mně ale začnou blíži kněžčini pochopové zase zbystřím. Taste zbraň, nebo proti mně vstáhněte ruku a skončíte přinejlepším stejně jako tenhle. Řeknu jim s ledovým klidem a pokynu k vykastrovanému mladíčkovi. Ve své podstatě jediné co je ve společnosti drowů pro muže horší než kastrace je snad už skutečně jen smrt a život po životě v říši Lloth. Na druhou stranu, pokud se mu podaří přežít, může mě považovat za svého vysvoboditele z metaforického náručí smrti samečka těhle černých vdov. Zapomínáš, že i když muž, jsem stále šlechtic. Ten hlupák proti mně odkryl ostří. Měl jsem plné právo se bránit a kdyby na to přišlo ho i zabít. Tys na druhou stranu bez oprávněné záminky poškodila můj majetek. Ta lidská čubka je čarodějka, nemusím ti říkat jakou hodnotu otroci jako je ona mají. Mluvím dost nahlas aby nás slyšeli i ostatní kolemjdoucí. Nakonec, je nadmíru jasné, že jsem v právu. A i když mezi kněžkami sympatizanty asi nenajdu, stále tu jsou čarodějové, které, ačkoli nenávidím stejnou měrou jako služebnice pavoučí bohyně, určitě nenechá klidnými, že kněžka porušuje zákon a myslí si, že proti muži si to může beztrestně dovolit. Můžeme jít za matriarchou, nejsem proti. Určitě bude nadšená, že může jedné ze svých podřízených objasnit literu zákona, který by měla sama prosazovat. Chvilku počkám, aby měla kněžka čas vychladnout a aby jí došly všechny okolnosti. Tou dobou bude doufejme moje neposlušná otrokyně mrtvá a já budu mít nárok na plnou cenu za lidskou čarodějku, nehledě na její vzpupnou povahu. Řekněme pět statných orků dobře vycvičených v boji. V jistém smyslu je cena, kterou jsem si řekl o mnoho vyšší než kolik bych skutečně ja čarodějku utržil. Innaya není zas tak výjmečná a stejně tak by nebyl ani opravdu ani jiný, pravděpodobně lepší čaroděj navíc už kondiciovaný k poslušnosti. Problém je v tom, že kdybych zrzku prodal, musel bych část zisku odvést domu Oblodrů, jejiž jméno užívám a taky matriarše a značnou část by si samozřejmě vzal i obchodník s otroky, který by prodej zprostředkoval. Jenže jestli Innaya umře bude muset kněžka zaplatit celou cenu sama, bez podpory svého rodu nebo chrámu. Což už je pro jednoho člověka, i kněžku, docela značná suma. Navíc je možné, že další odškodné si bude nárokovat i rod Oblodrů a když na to přijde i sama matriarcha, což musí být jasné i když se o tom už nezmiňuju. Ale možná bych se spokojil s tím, že bys mi na dnešní noc dělala otrokyni ty, drahá přítelkyně. Celé je to samozřejmě provokace, která má přimět kněžku aby Innayu zachránila. A tak, i když se to nezdá, dělám vlastně všechno proto abych rudovlasou čarodějku vyrval z náručí smrti. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro jen se zamračila a větu nedořekla. I přes svůj prvotní vztek si očividně uvědomila, v jaké situaci se ocitla a pokud vůbec hledá cestu, jak z ní ven, je stále dost zuřivá na to, aby dělala další chyby. Dál tě vyslechla poměrně klidně, dokonce, i když jsi začal s cenou za mrtvou. Nakonec, co má taky dělat, když se stalo co se stalo – čas jen tak nevrátí, nezbývá, než se smířit s následky. Zájem některých osob kolem vás vzrostl, ale u mnohým opadl, když si všimli, že středem zájmu jsi ty. Nebyl v tom strach, jako spíše výraz v očích jasně říkající „zase on“. Přesto se její muži zastavili, aniž by k tomu dala pokyn, a zůstali na místě. Zato se vydala kupředu ona. Pomalu, krotce a s nadějným úsměvem na tváři i v očích. "To je.. velmi laskavá nabídka," usmála se. "Na to, že tady jdeš s cenou od pěti orků tak nízko, že by ti stačila otrokyně na jednu noc. Netuším sice, co služba tobě obnáší, ale připadá mi velmi podivné, abys ji tak bránil a pak o tolik couvl," kněžčiny ruce se mihly ve vzduchu a mezi rty se prosmeklo několik slabik. Tím pokusem si nejsi jist, každopádně se jí nějak podařilo notnou dávkou energie tě odhodit na zad. Bohužel pro ni to mělo ten samý efekt. Kdy se za tebou objevila drobná kněžka netušíš. Za celou dobu sis jí vůbec nevšiml a pravděpodobně jsi nebyl sám, i nyní jsi první, který její štíhlou postavičku postřehl, jak vytrhává zbraň z Innayina těla. Dlouhé bílé vlasy spletené v několik copánků se jí smekly po tváři, když se bez jakéhokoliv výrazu podívala tvým směrem. Vojáci paní Illiamwae přispěchali a postavili se dívce za zády. "Paní si vás žádá," pronesla měkce, ale přesto s dostatečným respektem. Jeden z drowů se od ní oddělil a odvedl tvou protivnici, druhý postoupil k tobě. Kněžčina rána ti ubrala sil – i ji museli pomoci na nohy a dále podpírat – jenže tobě se nikdo pomáhat nechystá. Možná je v tom strach. "Pospěš si," pobídla tě a odhodila zakrvácenou zbraň. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Pak kněžka sešle nějaké kouzlo a to nás oba odhodí. To mě samozřejmě překvapí, protože jsem čekal, že díky přirozené odolnosti na magii selže. Což se nakonec i nejspíše stalo, jen s trochu prudčími následky. Pak se tu objeví další kněžka, zjevně posel matriarchy. Nechápu co přesně po mě Myrayn po tak krátké době chce, a rozhodně teď nemám náladu na její rozmary. Navíc je to už třetí věc co mě za tak krátkou dobu vyvedla z míry a já mám co dělat abych potlačil nutkání zlomit drobounké kněžce ten její vlezlý krček. Když pak vojáci pomáhají i mojí, tak říkajíc, protivnici už mi dojde, že se slyšení u matriarchy bude nejspíš týkat tohodle incidentu, i tak mi ale přijde divné, že to už stihl někdo žalovat. Zvednu se a klidně krátce promluvím. Pojďme. Ale ve skutečnosti vřu vzteky, jako tolikrát, když něco když se něco děje úplně mimo můj záměr. Což je taky důvod proč si odpustím nějaké další poznámky, kterých bych díky své momentální náladě mohl později taky litovat. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Voják vykročil vpřed několik kroků před tebou. Jít vedle tebe si netroufá a ani za tebou se mu příliš nechce. Podle všeho vás krví pomalu barvená kněžka následuje. Kousek od sídla se vám kněžka ztratila z dohledu, takže do domu matriarchy vcházíš pouze za doprovodu jejího vojáka. Volně projdete vstupní chodbou a zamíříte k sálu, kde Myrayn obvykle tráví dlouhé hodiny. Jste skoro u dveří, když se otevřou a cestu vám zastoupí Briza z domu Fey-Branche. Bývá zde často, a ačkoliv se nemáte zrovna v lásce, tentokrát na tebe nehledí se vzrůstající nenávistí. Vlastně vypadá dost roztržitě a jediné, co vám oznámí je, že dovnitř nemůžete. Nepomůže ani fakt, že jsi byl pozván. Dovnitř nyní zkrátka nesmíš. Aby tě alespoň trochu uklidnila, poslala vojáka pryč a tebe samotného vyzvala, abys jí následoval do svých pokojů. Nebylo by to sice poprvé, co bys v nich přebýval, ale rozhodně to není normální v takové situaci, aniž by tě Myra přijala, navíc, když jsi podle všeho měl být očekáván. Briza ti prozradila jen to, že se osobní návštěvy brzy dočkáš. A že se stalo něco během doby, kdy pro tebe bylo posláno a že to nešlo nijak ovlivnit. Než odešla, slyšel jsi, jak si povzdechla. V pokoji se nic nezměnilo a ani tentokrát nemáš pocit, že by v něm kdy byl někdo jiný, než ty. Zdání může ale klamat a nakonec to není nic, co by tě opravdu zajímalo. Na židli dokonce zůstalo to, co jsi měl naposledy na sobě, než jsi odešel. Jen nyní je to srovnané, jako by ti někdo nepřímo nabízel, aby ses převlékl. Čas se táhne, když chodbou zazní kroky. Dveře se prudce otevřou a dovnitř vejde ta malá copkatá drowka, vepředu stále od krve, a za sebou táhne Innayu. Ta je živá a vzhledem k tomu, co se stalo, vypadá dobře. Šaty jí nevyměnili, vlastně se ani nesnažili, aby vypadala nějak lépe. Kněžka tě vyhledala pohledem a bez postraních úmyslů se na tebe usmála. Nedošlo jí však, že lidská dívka je zesláblá, zmatená a podle všeho také vystrašená, když má ruce svázány za zády a oči zavázané kusem látky, takže když ji postrčila tvým směrem, Innaya škobrtla a tvrdě ti dopadla k nohám. Úsměv na tváři kněžky v tu chvíli zmizel. Neotálela, zase se pousmála – očividně jedna z těch usměvavých a snad i vstřícných, i když se to z počátku nezdálo – a opustila pokoj. |
| |
| Darias - Hrad Siral vás zkoumá pohledem. Někdo možná postřehne ohlédnutí se na Zaryna, několik pohledů a přikývnutí, které si vymění. "Řekněme, tisíc zlatých?" s očekáváním se chytne okraje opěradla jedné z židlí a rozhlédne se po vás. Za obyčejný doprovod je to spousta peněz, víc, než byste čekali. Ve chvíli, kdy vezmete v úvahu válečný stav je to ještě více. Pokud sobecky přemýšlíte jen nad svým životem, je to dost, ale říct si o víc by vypadalo hodně vychcaně, už jen proto, že vaše cesta není nijak dlouhá. "Jsou v tom započítány peníze na cestu, takže polovinu můžete dostat hned zítra. Zbytek, až se vrátíme," nevypadá, že by o ceně chtěla nějak smlouvat. Přece jen nevíte, že by kdokoliv z vás byl hrdina nebo se zasloužil o něco velkého. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Samozřejmě, mě zarazí, že zrzka je živá. Co vím, tak z "podsvětí" se lze vrátit jen pokud si to jeden skutečně přeje z vlastní vůle. Kněžky Innayinu duši nemohli k návratu nijak přimět, takže z nějakého nepochopitelného důvoda se ta rusovlasá kouzelnice chtěla vrátit do života otrokyně. Tím se ovšem teď zabívat nehodlám, takže když kněžka postrčí Innayu do mého pokoje a pak odejde, tak svou otrokyni surově zvednu ze země a hodím na postel, kde ji přivážu aby nemohla útéct. Pak ji nechám tak jak je i s látkou přes oči a bez jakýchkoliv slov na vysvětlenou a vydám se do domu zjistit co je s Myrayn. Je mi jedno, jestli mě nemůže přijmout, i když pro mě poslala a je mi jedno proč. Jestli čekala, že mě sem dotáhne a já tu budu sedět a čekat až se ona uráčí tak mě zjevně vůbec nezná. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Na chodbě nikdo nebyl a stejně tak nebylo složité dostat se do jedné z tajných chodeb, která vedla právě do sálu. Riskoval jsi sice, že potkáš některou z pospíchajících kněžek, které si tudy občas krátily cestu, ale měl jsi štěstí. Když skryté dveře na druhé straně tlumeně cvakly, zdálo se, že je místnost prázdná. Ale jen co jsi vyšel, už na tebe hledělo několik párů rozhněvaných očí. Ty nejdůležitější se tvým směrem podívaly jako poslední, bez jediného náznaku zloby. Myrayn stojí nakloněná nad stolem, zapřená rukama o jeho desku a nevypadá vůbec dobře. Na kůži se jí perlí kapičky potu a vypadá velmi unaveně, i když se na tebe usmívá. Před ní jsou postaveny dva poháry. Jedna z kněžek stojí dost blízko, aby ji mohla zachytit, zbytek postává poblíž dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Jako první se mi hlavou mihne, že jsem přerušil nějaké vojenské jednání, které se týká pomsty těm zrádným lidským čubčím synům, ale to by tu byl někdo z mágu a snad i nějaký generál. Tanhle to vypadá jako nějaká vnitřní záležitost kněžek. Každopádně si nemůžu nevšimnou Myraynina stavu a i když už když jsem ji viděl dnes prvně nevypadal dobře, teď je opravdu zřetelné, že s ní něco je. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu se o ni strachuju a mám nutkání je všechny poslat pryč a vzít ji do náruče. Jenže to bych nesměl žít v matriarchální společnosti. I tak se ale na ostatní okřiknu. Co se tu u všech vládců devíti pekel děje! Co je s matriarchou? Otázky nesměřuju na Myrayn jednak aby se nemusela vyčerpávat odpověďmi, ale hlavně protože ty jejich nevraživé pohledy je vždycky nejlepší jim z tváří "vykřičet" vlastním hněvem. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro vykřikla jedna z kněžek, neochotná odpovědět, ale protože zůstala stát u dveří, nemá zájem ani o žádnou potyčku. Tím spíš, když ses sem vplížil tajným vchodem. Kdo ví, co dalšího máš v rukávu. Dopředu postoupila jen Briza, tvář staženou v káravou masku. "Kdybychom to věděly, neodvedla bych tě, abys počkal, až jí bude lépe. Nebo si snad myslíš, že tvá přítomnost něco změní?" odpověděla tak klidně, jak jen mohla, ale vzniklý problém jí trápí stejně, jako všechny ostatní. "Možná je to pouhá vůle Lloth, Zwyrtte, nemáš nám jak pomoci. Jedině, že bys znal tohle?" zvedla ruku do výše pasu a rozevřela prsty. Na dlani jí leží stříbrná brož. Žádná z nich se netváří, že by tě podezíraly nebo podobně, ale jsou poměrně bezradné, jak čteš v jejich tvářích. Nebo se tak tváří schválně, abys vypadl. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Vy si očividně nedokážete pomoct ani samy. Řeknu kousavě a vezmu kovovou rukavicí brož Brize z dlaně. To vám sama velká matriarcha nedokáže říct odkud tuhle cetku má? Moje otázka teď ale není směřována ke kěnžkám, ale přímo k Myrayn. Sám moc dobře nechápu co se tu děje, ovšem, jestli je ve hře nějaká magie, může být její efekt i takový že matriarcha není schopná o broži mluvit nebo jinak cokoliv sdělit. Pak ale nechápu, proč už tu dávno není arcimág nebo někdo jiný z čarodějů. Ovšem, že kněžky nerady projevují slabost, ale smrt jedné znich, ani té nejvyšší, nezvrátí poměr sil v prospěch mágů. Pokud v tom ovšem nemá prsty lich. Což je taky důvod proč by bylo lepší kdyby je Myrayn poslal všechny pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro zamračila se znovu ta u dveří. Briza tentokrát mlčí, ale nezdá se, že by jí tvůj dotaz zaskočil nebo překvapil. Jeden z pohárů se převrhl a na tmavou desku stolu se vylila bělavá tekutina. Matriarcha posunula ruku zpět s hlubokým povzdechem a udělala opatrný krok ke svému trůnu. "Řekla jsem to už tisíckrát. Je to dárek od Imannora Qarriona. Některé byly u toho, když mi jej dával. Možná, že jej podceňuji, ale něco takového by si netroufl udělat. Běžte si raději po svých," dlouhé vlasy jí zakryly tvář. "Všichni!" s dalším krokem klesla o čtvrtinu své výšky, nespadla jen díky stolu, o který se dál opírá. Možná právě proto stojí ostatní kněžky až u dveří – nebylo by divu, kdyby vykřikovala, že vše zvládne sama, že jí další den bude lépe a nechtěla si nechat pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Není snad tohle další důkaz zrady? Už ta lidská čubka co vyběhla s Mevdirem byl dostatečný důvod uříznout mu hlavu. Já na rozdíl od matriarchy nesdílím přesvědčení, že prašivý člověk by si na vznešeného drowa nic netroufl. A od té doby co mám Innayu jako otrokyni jsem dokoce přesvědčen o pravém opaku. Lidé jsou mistři v přetvářce, že oni jsou těmi kdo je "na koni", i když je jejich situace naprosto beznadějná. Každopádně Myrayn je úplně mimo sebe a když jí v podstatě znovu nabídnu, že jí přinesu hlavu toho zkurvysyna opět odmítne. Budu to prostě musel zařídit bez jejího svolení. Nejdřív ale musím dohrát tuhle hru. Proč jsi mě tedy nechala zavolat, má paní? |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Několik z nich pootevřelo ústa, aby namítly, že v jejím stavu to není moudré, ale nakonec nic neřekla ani jedna z nich a tiše se vytrousily z místnosti. "Jsou tady dvě věci," další opatrně vedený krok, ruka sjela k okraji stolu a ona zvedla hlavu. Tobě od chvíle, kdy se pomalu posouvá, nevěnovala jediný pohled. Jinak tomu není teď, jen si měří vzdálenost od stolu k trůnu. "Zaprvé se to týká naší dohody. Nedělej kolem sebe zbytečný rozruch, když to není nutné, Mine. Zkrátka je ignoruj, ale nenech je, aby se nadále pokoušely dokázat si, o kolik jsou lepší než ty," poslední slova pronesla polohlasně, nadechla se a její ruka opustila stůl. Následoval další úspěšný krok. "Nemůžu tě chránit donekonečna, stejně jako je nemohu donekonečna trestat," další krok. "Ta druhá věc se týká té hloupé války," snad se zašklebila, kdo ví, přes vlasy to není vidět. "Co nejdříve zajmeš korunního prince Zaryna. Mevdir to nedokázal, ta čarodějka obelhala Imannora, šla za vlastními cíli. Dopravíš ho živého Imannorovi, tím naše..," při dalším kroku se jí podlomily kolena a ona se bezvládně svezla na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Možná, že by si toho ve svém stavu ani nevšimla, ale nemůžu riskovat. Když si bude myslet že ji nenávidím stejně jako všechny nenapdne ji, že hodlám z Immanora vymlátit co jí udělal a pak mu uřezat tu jeho čubčí hlavu. Takže místo objetí se jen postavím těsně vedle ní a zvrchu k ní povýšeně promluvím. Je to všechno, čeho si ode mě žádáš? Nebo bych měl ještě něco vědět. Potřebuješ snad pomoct, má paní? |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Otočila hlavu na stranu. Vlasy jí sklouzly přes nos a zakryly ústa, na druhou stranu ale odhalily unavený pohled očí. "Mrzí.. mrzí mne, že v tom máš prsty, ale já naši dohodu neporuším," skoro se usmála. "Ať zav-o-lají Me-vdira. Mů-žeš jít," svalům došla síla a její hlava v záplavě sněhobílých vlasů tvrdě narazila o zem. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Myrayn může být slepá, ale očividně něco ví. Jenže není schopná o pomoc požádat přímo. Navíc je teď víc než zřejmé že mi nevěří, pak ovšem nechápu proč tu vlastně jsem. Vůbec celá takhle situace je absurdní, jako nějaká hříčka připravená lichem aby mi dal další důkaz jako jsou kněžky slabé. Ať už v tom má prsty kdokoliv opustit teď Menzzoberranzan by nebylo nejmoudřejší. Nechápu proč pořád musíš nosit tu masku někoho kdo je za každých okolností dost silný aby všechno zvládl sám. Jak si přeješ, má paní. Pak se sehnu abych Myrayn vzal do náruče a šetrně položil na trůn. Dávám si ale záležet aby v tom nebylo víc intimity než je třeba. Děláš další chybu. Mevdira pustit na povrch nevyústí v nic dobrého. Už se neuvidíme, předpokládám. Dodám otočený k matriaše zády než se vydám z místnosti abych kněžkám sdělil další její přání. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro "Nechci jej nikam pouštět," jestli se do téhle chvíle o něco snažila, pak povolila. Hlava se naklonila níže k rameni a šaty smočily první kapky. "M-oje jediná chyba jsi ty," zašeptala stejně jako prvně, ale protože jste tady jen vy dva, slyšíš ji dobře. "Kdybych tehdy.. kdybys byl jen trochu.. jen trochu.. Kdybys i ty měl svou masku, nemusela bych bojovat jen pro sebe sama," prameny vlasů se nalepily na tvář, která už neklesá, ale o to hůř vypadá, když se třesoucími rty snaží říct něco dalšího, ale místo toho jen němě tápou ve vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Takže k ní zůstávám zády. Kdybys mi jen řekla, jak tě můžu zachránit a ne pořád lpěla na té pitomé dohodě. Pak můj hlas dostane hořký podtón. Ne že by na ni zaleželo, až budu tomu zmetkovi podřezávat krk, i kdyby jenom za to, že dal někomu příležitost tě takhle zničit. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Zhroucená troska dále tiše prolévá potoky slz a jedinými jejími pohyby je zvedání a klesání hrudníku. Pokud se chystá mluvit, pak i třesoucí se rty, ale oči už dávno zavřela a nepokouší se je otevřít. "Budu č-eka-t.. že se v-rátíš," rty jí zvlhly slzami. "Jedna z nich.. někdo s přís-tupem.. sem.. Nikoho j-sem neviděla, nikdy. Mů-že-š to být ty.. kdo-koliv," umlkla. Snad by bylo lépe počkat, až se její stav zlepší, ale zatím to vypadá, že bude jen hůř. |
| |
| Konečně vážné téma „Štengruj za sebe, mě sa zimisko neekluje a čudle se v něm hezky vyhópnou…“ Brblu si pod vousy, nad poznámkou toho pobledlého ušáka co očividně pálí za Žihadlem. Jinak se pohledem spíš než mapě, věnuju vejkladu bosorky a když budu mít stěstí, možná zahlídnu i čudle. Sice to není elfica, ale úplně legricový to není. A jak říkal fort: ‘Lepší krysa v hubě než zdrhající čunisko.‘ Mapě jsem už pohled věnoval a víc ji studovat nepotřebuju, bitky tam zakreslený nejsou a průvodca určitě bude dělat někdo jinej než já. Od čůdlů mě odpáře až tichá domluva bosorky s kingošem a cinkání rentálů. „Dvě kila goldů, pro mě s Kai? To zní jako rovná válka, Bosořico. Si můžem třepnout haluzou. Ale pokud sa z Kingoša vyloupne skrčkař, tak to odsere. Gómu však, že ve zbořenisku beztak nezbyla žádná knajpa, bordel bo ani kvelbař, tož nemám Ánung co bych tu s půlkilem počal a štatlit s takou fůrou je krén. Klíďo može cálovat až po curyku, ale po štrece lepíš ty bosorko.“ Pohledem skáču z jejích žhavek na čudle a ke Kingošovi podpantoflákovi. Nésu si zcela jistej kdo z nich drží kasu. |
| |
| Darias - Hrad Zatím co oni se začnou bavit o penězích, já se pustím hladově do jídla. Docela mi vyhládlo, pořád jsem tak nějak přemýšlela o tom vězni jehož svobodu jsem si vydupala. Pořád váhám jestli jsem udělala dobře, ale já se prostě nemohla dívat jak ho tam kamenují. Když se najím chvíli jen tak sedím a třu si bosé nohy o lýtka, abych si je trochu zahřála. Nakonec začnu poposedávat, nejsem zvyklá nic nedělat. Nakonec vstanu. "Jestli tedy se mnou už nechcete nic probírat nevadí když půjdu?" zeptám se a ustoupím od stolu. Pořád totiž ještě nevím jestli o tomhle ví strýček a co na to bude říkat. Nejspíš se nestřetnu se souhlasem, bohužel toto se již zrušit nedá. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Budu tedy potřebovat čas, víc času, než nejspíše mám. Normálně bych přiměl Myrayn mě nenávidět a tím jí dát důvod bojovat, ale to už se jednou neujalo. Je zvláštní, že Innaya jako člověk, na toto jednání reagovala podle očekávání, ale drowská matriarcha, která by měla být o to víc posílena nenávistí, už jenom ze základu naší povahy, ne. Takže, ačkoli mi to přijde zvrácené uchýlím se k něčemu co je proti veškerému mému dosavadnímu jednání. Najdu toho kdo ti to udělal, dostanu z něj jak to zvrátit a pak ti přehodím jeho hlavu, má paní. Pak se k matriarše otočím a podívám se jí do očí. Ale musíš na tom svém trůně zůstat sedět živá, Myrayn. Pak už se obrátím ke dveřím. Nejsem si jistý, že to že jsem v Myrayn vzbudil naději ji pomůže udržet se déle naživu, ale ona byla vždycky slabá a není snad naděje pro slabochy. Otveřu dveře z matriaršina pokoje a vyjdu ven mezi čekající kněžky. Přijdu k jednomu ze strážných a okřiknu ho. Ať někdo dojde pro tu lidskou čubku v mém pokoji a dovede ji do věže mágů. A nechte poslat taky pro Xunaereda Zaumtora. Swift, ačkoli mu plně nedůvěřuji, je bohužel pro tenhle podnik klíčový. S kněžkami nijak nekomunikuji, samozřejmě že nejjednoduší by bylo jim oznámit, že mě matriarcha poslala na povrch, ale to by jim právě bylo až příliš podezřelé, jen ať si to vypátrají a domyslí sami, o to dokonalejší celé iluze pak bude. |
| |
| Darias – hrad Siral jen přikývla slovům Godreka a ještě jednou se podmračeně zahleděla do mapy. Princ se místo toho zahleděl na okno stále chráněné magickou bariérou, za kterým visí klec s podvrhem kamenovaného Jamala. Nyní je už zhroucený, celý od krve. Dotazem oba dva zaujala až Teleri. Siral očividně nad něčím přemýšlela, protože se snažila odpovědět, ale jako by nevěděla co říci. Zaryn se usmál. "Jen jdi. Myslím, že všechno ostatní můžeme probrat zítra a nakonec, že už není o čem mluvit," kývl. "Klidně se ale ještě najezte, jídla a vůbec všeho je zde do sytosti," vybídl vás všechny. Pohladil Siral po rameni a šel usednout na své místo, nabral si na talíř maso a chléb a pustil se klidně do jídla. Čarodějka jej brzy následovala. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Nepostřehl jsi, že by se byť jen snažila oči otevřít. Zkrátka tam poloseděla, hlavu téměř na rameni, zhroucená jako hadrová panenka. Vytratil se úsměv i škubání víček, zůstaly jen slzami zvlhlé tváře a rty. Mělký dech. Jen co jsi vyšel a kněžky tě zahlédly, pospíšily si vstříc té zkáze. Ozvalo se několik hrubých pokynů, když se dveře s prásknutím zavřely. O tebe se žádná nestarala. Vylít si na tobě zlost můžou i později. Vojáci si zachovávají klidnou hlavu a jejich kamenné obličeje si vyměnily jen nepatrná gesta k tomu, co dělat dál. Jeden zůstal, druhý se ztratil v chodbě. Nepromluvili a tebe si též dvakrát nevšímali. Znají tě stejně, jako znáš ty je. Důvod k neposlechnutí tedy nemají. Věž mágů Ruch venku neutichl. Stále je tam živo více, než kdy jindy, stále je cítit, že něco není v pořádku. Kolik z nich tuší v jakém je matriarcha stavu netušíš, třeba to neví žádná z nich. Třeba jen tuší, že se něco děje, a třeba se skutečně děje i něco jiného. Kdo ví. Po tvé roztržce s kněžkou nezůstalo venku ani památky. Kastrovaný byl odveden a kněžce samotné je konec kdoví kde, ostatní se rozprchli do domů nebo se ztratili mezi jinými. Do věže mágů jsi dorazil první. Po Swiftovi ani stopy, stejně jako po Innayi a jejím průvodci. Několik prostých více nezaujatých pohledů. Když voják dotáhl Innayu, rozhodně to v první chvíli nevypadalo, že by ji skutečně dotáhl. Dokonce máš pocit, že se na ni usmíval, zatímco ona si udržuje svůj vyděšený pobledlý výraz. Ruce a oči stále zavázané. Když byl dost blízko, postrčil ji kupředu a bez jediného slova odešel. |
| |
| Hrad Odpověď mě nepotěší, ale co nadělám. Musím se smířit s tím, že jediní schopní jsme tady my – já a Godrek. Čarodějům se mi věřit nechce, ale tuším, že jsem někdy kdysi dávno vždycky chtěla být v družině a mít tam i čaroděje. Rozdělení úkolů a takové. "S tím už nic neuděláme. Aspoň si pořádně odpočiň, abys byla jako laňka," mrknu na děvče jedním okem. "Kurňa," nevěřím tomu, co slyším. Jedna z těch chvil, kdy si říkám, že by bylo super mít dům nebo něco takového, kde by se člověk cítil být doma. "To teprv budem odhánět mladé zloděje a drtit ještě víc jejich prstíků," tlumeně se zasměju a vezmu si ze stolu kousek sýra. Godrekovi pak věnuji významný pohled. Budeme mít peníze, takže bychom se klidně mohli někde zastavit na delší dobu a oba si pořádně užít zaslouženého odpočinku. |
| |
| Hrad; Teleri V sále tě tedy nic nedrží. Pokud si chceš vzít nějaké jídlo s sebou, není to žádný problém, nebo se alespoň nikdo netváří tak, že by mu to vadilo. Dnes se stalo mnohem více a mnohem důležitějších věcí, než aby někdo řešil takovou banalitu. Opustíš tedy hodovní sál a vydáš se po paměti chodbou ke schodišti. Sice si nejsi moc jistá, jestli jdeš správně, ale když před sebou zaslechneš mužské hlasy, máš alespoň naději, že ti někdo poradí. Jenže trocha nepříjemností se objevuje právě ve chvíli, kdy dojdeš ke skupince čtyř vojáků. Tvář jednoho z nich si pamatuješ – je to ten, který hlídal bránu při vašem příchodu. Ten, který měl možnost vidět to, co přítomní ostatní ne, ale on jim – jak slyšíš, i když nechceš – nadšeně vypráví. Protože jsi bosa, všimnou si tě až na poslední chvíli a přestože zmlknou, visí ve vzduchu napětí a jejich poťouchlé úsměvy a zvědavé pohledy se jen těžko ignorují. A schodiště není na dohled. |
| |
| Hrad Pousměji se a zvednu se, vezmu si ještě jedno jablko, stisknu Dorianovy rameno na rozloučenou a vydám se pryč. Vydám se pryč chodbou a váhavě se rozhlížím, nevím jistě kudy jít, ale jak zaslechnu hlasy vydám se hned za nimi. Jistě mi poradí kudy jít nebo kde najít strýčka. Jak se, ale blížím postřehnu, že mezi čtveřicí mužů je i jeden z těch co byl u brány. Začnu se červenat, jak uslyším, že jim vypráví o tom mém způsobu jak se dostat kolem nich. Všimnou si mě až teprve, když jsem skoro u nich, zastavím se před nimi. Zčervenám ještě víc a na chvíli sklopím pohled k zemi, za chvíli, ale zase pohled zvednu a váhavě se usměji. "Zdravím pánové." Řeknu a prohlédnu si jejich úsměvy a zvědavé pohledy. Povzdychnu si. "Nečekejte, že vám budu něco ukazovat. Tamto... u brány... to byl už jenom zoufalí pokus jak bych se mohla dostat dovnitř. Nečekejte, že se to bude opakovat." Pronesu už jistěji. Pak pohlédnu na vojáka, který byl jedním u brány. "Omlouvám se, jestli vám to způsobilo problémy. Ale nedal jste mi na vybranou a já se za strýčkem potřebovala dostat." Omluvím se a vysvětlím. "A když už je řeč o strýčkovy. Nevíte kde bych ho mohla najít? Jsem tu tak trochu ztracená. Nejsem si jistá kudy mám jít." Požádám je o pomoc. |
| |
| Hrad; Teleri Voják odvrátil hlavu, tiše si odkašlal a ačkoliv nezčervenal, zrůžověl studem, žes jej nachytala při jeho vyprávění. Ostatní se nepřestávají culit, ale mnozí z nich se to snaží skrývat pod mihotavými záblesky jejich vážných tváří. "Nó, možná přijde na další zoufalý pokus," usmál se jeden z nich, naštěstí nijak chlípně, jen lehce šibalsky. "Třeba pokus dostat se ven?" udělal krok kupředu a roztáhl ruce, aby naznačil, že neprojdeš. Vše zatím myslí v pouhém žertu, alespoň to tušíš z jeho pohledu. Ostatně bylo by dost hloupé, kdyby si na tebe dovolovali tady.. nebo ne? Několik mužů se zasmálo. Voják, který o tobě mluvil, se na tebe rychle podíval a zářivě se zazubil. "Problémy? Ale ne, nic, co by nespravila trocha vyprávění. To já bych se měl omluvit vám, za to vyprávění, takže jsme si vlastně v omluvě rovni, nebo ne?" je zvláštní, jak se tihle muži chovají. Někdy jako dutá zvířata, která nejsou schopna poskládat větu a jindy naopak okouzlí složeným souvětím. "Velitel? Ten je dole, ve svém pokoji, pokud vím," odmlčel se a nechal si přikývnout svými kamarády. "Ale pokud potřebujete něco, co zvládne i někdo z nás, řekněte si. On je.. trochu potlučený," prozradil ti. |
| |
| Hrad Dám si ruce v bok, když si začnou dělat legraci. Usměji se. "Doufám tedy, že už se tak nestane, ale zaručit to nemohu." Také zavtipkuji a když mi muž "jakoby" zahradí cestu zasměji se spolu s ostatními. S pobavením na muže pohlédnu. "Dávejte si pozor pánové. Já mám i jiné zbraně než jen ty ženské. Pohrozím mu prstem." Bylo příjemné si s nimi povídat. Byli to prostě obyčejní lidé, stejně jako já. Podívám se na vojáka, který se mi zase omluví za to, že o tom incidentu před bránou vypráví. Znovu se zasměji a mávnu rukou, jako že o nic nejde. "To nevadí. Myslím že je to zábavná historka a také... nemám se za co stydět. Myslím že mám hezká prsa, tak co." Usmívám se, ale pak přikývnu. "Ale jinak souhlasím. Jsme vyrovnáni." Prozradí mi, kde je strýček, usmívat se přestanu a místo toho se zhrozím. "Strýček je zraněný? Tak to musím jít hned za ním." Znovu si vojáky prohlédnu. "Jste hodní, že jste se tak nabídly, ale s tímhle mi pomoci nemůžete. Musím si se strýčkem promluvit o tom, že vyrážím zítra na tu výpravu a nejsem si jistá jestli to už ví a tak." Vysvětlím. "Hmm... myslíte, že by jste mě mohli k pokoji velitele dovést? Nejsem si totiž jistá, jak se tam dostanu a nechtěla bych zabloudit." Poprosím je. |
| |
| soukromá zpráva od Innaya pro Jako by nestačilo, že jsme umřela! Ale místy o tom pochybuju, protože ruka, která mě teď vede není tak nezohledná jako ty před ní. To si vyžereš, ty hnusáku. Už mám té pásky přes oči a svázaných rukou dost. Kouzlit nemůžu, protože mám na krku a na zápěstí a já už nevím kde všude ty blbé magické krámy. Ještě bych mohla někoho ukopat, ale oslepená těžko. Těžce udržím rovnováhu když mě strčí dopředu, protože jsem zvyklá, že předtím zmírní krok nebo zastaví, takhle za pochodu je to o držku. "Uhm..," heknu, když se hlava není schopná domluvit se zbytkem. |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Mít stráže za zádama je opravdu nepříjemné, ale nadruhou stranu je to lepší jenom takhle než, aby mě zase honili. Celou tu dobu co jdu, přemýšlím jak se bezpečně dostanu z města a co nejrychleji na naše území. Velice rád bych si promluvil se svým bratrem, který mě sem poslal asi, aby se mě zbyvil... Před východem do prostoru před hradem se na chvíli zastavim a shluboka se nadechnu. To už mě stráže došli a zdržování nemá moc cenu. Bezeslova opustím hrad a nasadím si kápi, která sice není moc příjemná a vzbuzuje možná ještě víc pohledů, ale za risk to stojí. Třeba budu mít za městem větší štěstí na koně jak tady. Docela rychlým krokem se vydám pryč z města, protože se zde nechci už nadále zdržovat... |
| |
| Host do domu, Pajzle na stole – Hrad Žihadlo se pustilo do žvance, ale asi se ji masisko ekluje, bo bere kramle. Mňa to nechává v klidu, alespoň zbude víc žrádla pro pajzlíčka. Tedy až se vykouká na jiné dobroty. Což nakonec netrvá ani nijak dlouho, protože majitelka oněch dobrot, přestala čumět do mapy a začala se věnovat jídlu. Ze stolu neslezu, ale následuji jejího příkladu, než mi všechno sežere. Bo pajzl nikdy neví, kdy se příště pořádně nažere, ani jestli bosoráci nejsou nenažření. Ještě než mi v papuly zmizí první šunka, otočím se na Kingoše. “Kingošu, nemám šajnu jak to vaříte u vás, ale u nás se kvelb ferbluje henzy bo haluzou. Futrovačku si možem vysadit, na fet. Tož jo bo se mám hodit zvonek Bosorce, ajto alespoň kévla.“ Až mi z těch henzů v puse chytla slina, tak ju hned uhasím čechrem a zajím sviňou. Jestli mi Kingoš odpoví hned bo si dá čas na rozmyšlenou, netuším. Takže baštím a po očku sleduju okolí, jak se Kai a Bosorka nahýbají pro jídlo. Už sem se lekl, že si toho Kai všimla a chce mě okřiknout, ale její zvonky hrají jinou písničku, která na mé tváři vykouzlí souhlasný škleb. “Máš recht Kai, ty jim buřtíky goldově vydrť, ale jestli si lajznou máknout na můj pytel, tak jim zrychtuju sandál, bo rovnou pošlu fetovat pugét.“ Dál se bavím představou, trochu jiného drcení a s dobrým přístupem k jídlu čekám dokud mi Kingoš neodpoví a pokud už nebude co žrát ani mekat, odebéřu se do betle. Teda pokud se v tomto zbořenisku, nenajde přece jen nějaká hajfa co by mňa pustila do kajaku, když už to Bosorka cáluje. |
| |
| Hrad; Teleri "Óóó-ho-hó!" zasmáli se chlapi tvému upozornění, ale nechali svého rádoby hrubiánství a všichni o krok ustoupili, abys mohla pohodlně projít, až nadejde čas. Při tvém zhodnocení vlastních prsou však všichni vyjekli a propukli ve veselý smích. Zaslechla jsi několik poznámek o tom, že co lze soudit přes látku, tak rozhodně, a že tak otevřených žen by mělo být víc. Zvlášť těch, co jsou hezké, vědí to, a přitom to nejsou nafoukané husy, jak někdo navíc poznamenal. Samozřejmě to všechno bylo doprovázeno mnoha pohledy, úsměvy a dokonce několika lehkými úklonami, jak se ten či onen snažil předvést v co nejlepším světle. "A vybereš si sama?" zazubil se ten, který ti dříve zastoupil cestu. "Myslím svého prince bez koně, aby tě dovedl, kam jen chceš. Jinak to vidím tak, že mezi sebou budeme muset svést souboj, jako správní rytíři o princeznu." |
| |
| Hrad I když jsem měla obavy o strýčka, tak přesto když chlapy vyjekli po mé poznámce o prsou, začnu se smát s nimi až mě z toho začalo bolet v boku. Nakonec musím vydechnout. "Ufff... chlapy nechte toho. Nebo ze sebe vytřesu duši." Oddychnu si. "Ah pánové. Nenuďte mě si mezi vámi vybírat. Nechci, aby pak kdokoliv z vás byl naštvaný nebo zklamaný. Škoda, že nemůžete jít všichni." Všechny muže si prohlédnu. Tohle bylo něco jiného než to upjaté jednání v té síni. "Ale musím říci, že jste mi pánové ohromně zlepšili náladu, za to vám musím poděkovat. Děkuji." Usměji se na ně. "Ale tak jestli tedy nemůžeme jít všichni tak... pojď se mnou třeba ty." Ukáži na toho co mi předtím zastoupil cestu. "A vy ostatní nebuďte smutní." pousměji se. "Až se vrátím z toho výletu budu potřebovat někoho kdo mě naučí se tady trochu vyznat." Slíbím ji. Mám pocit, že tomuhle se říkalo flirtování, bylo to možné? Je pravda, ale že mi s nimi bylo příjemně, tak nějak přirozeně. "Tak... půjdeme? Měla bych se věnovat strýčkovi než odejdu." podívám se na toho co byl v podstatě ze všech nejdrzejší, ale ne že by mi to vadilo. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Někdo se po tobě občas podíval, ale ani jednou jsi nevyvolal žádný rozruch. Většina lidí zůstala u kamenovací klece a ty zbylé hloučky obyvatel, které zůstaly mimo, raději bědovaly nad svým zlým osudem. Z města ses dostal poměrně rychle, i když na všech zasažených místech ještě leží trosky i mrtví a nikdo se příliš neobtěžuje s tím je odklízet. Pokud budou otálet ještě pár hodin, je jisté, že to tady začne nelibě zapáchat, o šíření nemocí ani nemluvě. Za branami to vypadá mnohem lépe, pokud tedy hledíš skutečně směrem od města a ne za ně, nebo více nalevo, kde k nebi dosud stoupá dým ze zapálených polí a sýpek, které také zničili drowové. Na cestě před tebou se rýsuje jen několik postav. Většinou s malými vozíky taženými koňmi a oslíky, častěji si lidé nesou svůj majetek jen na zádech. Vypadají zbídačeně, zničeně, i když se šatstvo mnohých blýská novotou. Musíš ukročit z cesty stejně jako ostatní, když branou projede tmavý vůz tažený čtyřspřežím. Vypadá obyčejně a přitom neuvěřitelně honosně a i když nevidíš dovnitř, protože závěsky jsou dobře zatažené, nenapadá tě nikdo jiný, kdo by mohl takto cestovat, než ten fialovooký čaroděj či co byl zač. |
| |
| Hrad; Teleri K velkému překvapení všech přítomných neproletěla vzduchem žádná poznámka o vytřásání duše z tvého těla někým z nich. Jak je to asi těžké, být najednou tak zdrženlivý? Všichni vědí, ze zkušeností vlastních i knih, že vojáci bývají častěji horší než zvěř, jak se říká. Hloučkem to zahučelo. Někteří se zamračili, jiní obrátili oči v sloup, že taky neudělali podobnou věc, čímž pravděpodobně snížili své šance na doprovod. Taky mohli víc mluvit, halekat, šaškovat. Myšlenek je spousta. Pak už jen bručeli, kývali, jeden se usmál, a loučili se nesborově, nenadšeně. K tobě zatím přispěchal výherce a nabídl ti rámě. Jeho postoj sice nevypadá tak, jako kdyby vedle tebe stál Dorian, ale snaží se. "Budu mluvit myslím za všechny, když řeknu, že náladu jste tady zlepšila hlavně vy nám. Netušíte, co takový život obnáší. To jsou samé příkazy, rozkazy, nečinné postávání nebo zběsilý boj o život," rozpovídal se a nechali ostatní za sebou. "Ten smrad, málo pohodlí, věčně nespokojená žena, když nějakou máte. Dívky jako vy se nevidí často. Příjemné zpestření všedních dní, vážně," zpočátku mu činí problém s tebou srovnat krok, tak alespoň nechvátá a nešije sebou ze strany na stranu. Kolik chodeb, chodbiček, síní, předsíní a kdo ví čeho jste prošli nevíš. Dobře si pamatuješ jen to, že cesta byla dlouhá kvůli čekání a zároveň krátká na kroky, a že to je sotva tři kroky, co jsi oknem zahlédla nádvoří. Matně si pamatuješ i schodiště, kdy tě voják málem nesl, protože jít po tvém boku jako pán zkrátka nesvedl. Objevila se pro tebe mnohem známější chodba, dveře, čenichání a tiché zachrochtání. A také tlumené hlasy, dva možná tři. Voják bez klepání sebejistě otevře dveře a nechá tě projít. Strýčkův pokoj je stejný, v rohu stojí provizorní ohrádka z prken a v ní postává prasátko u poloprázdné misky s jídlem. Rohan sám leží na posteli, v obličeji pobledlý, na pravé straně tváře mu začíná fialovět modřina. Dýchá opatrně, mělce. Jistě několik zlomených žeber, to na chvíli položí každého, i hrdinu. A dřívka pod obvazem na ruce napovídají, že má zlomenou i ruku. U něj stojí dva další muži – tedy, skutečně jsou v pokoji tři osoby - jeden z nich drží zbytek obvazu a ještě nějaké věci, podle všeho je to obyčejný voják, ten druhý vypadá čistě, usměvavě. Na bradě mu raší několikadenní strniště. |
| |
| Hrad - pokoj strýčka Když ostatní muži posmutněli a byli zklamaní, povzbudivě se na ně usměji. "Ale no tak. Chlapy. Nekazte si kvůli tomuhle náladu. Je hodně pravděpodobné, že se ještě několikrát ztratím." Mrknu na ně a pak jim zamávám a pak se zavěsím do svého doprovodu. Potěší mě co můj doprovod říkal, že jsem jim zlepšila náladu, pohlédnu na něj, ale po jeho slovech se začnu zamyšleně mračit. "Pokud vám tato práce nevyhovuje, proč si nenajdete tedy jinou práci?" Zeptám se zmateně. Nakonec kdybych dělala práci co nemám ráda, tak bych šla jinam. Ale jeho poslední slova mi zase na rtech vykouzlí úsměv. "To je od vás milé, že to říkáte. To když žijete jen se svou matkou a hromadu zvířátek, tak se naučíte být hodně otevřený. Také nač něco předstírat před zvířaty? Jenom by jste tak ztratili jejích důvěru." Vysvětlím mu. "Navíc... zatím nemám moc přátel a moc ráda bych si našla přátele." Vysvětlím mu. Vedl mě hradem, ale musím říci že jsem se asi po druhé odbočce už nedokázala orientovat a byla jsem vděčná za to, že ho mám sebou. Cestou jsem mu vyprávěla o svém životě. Jak jsem se s matkou starala o zraněné zvířata, jak jsem dokonce jednou spala i s hlavou na břiše divokého prasete. A podobné příhody, také jsem mu vysvětlila, že kromě matky jsem až do nedávna nepotkala jiného člověka. Nakonec mě dovedl až do pokoje strýčka, otevřel mi, poděkuji mu a vejdu. To co uvidím mě hodně vyleká. Zakryji si rukou ústa, když vidím jak je strýček bledý a jeho zranění. Přijdu blíže. "Strýčku? Jak je ti?" zeptám se ho ustaraně, pak pohlédnu na muže. "Má ještě nějaké jiné zranění kromě zlomené ruky a žeber?" Zeptám se. Nakonec jsem přece uměla léčit, sice jsem vždy léčila jen zvířata, ale u lidí to přece nebude o tolik složitější. Dojdu k prasátku v ohradě, kterému dám jablko a pak vezmu svou brašnu. "Třeba bych vám mohla pomoci. Mám nějaké léčivé masti, na otoky a také myslím mám jeden co vytahuje horkost a také na mírnění bolesti." Jeden byl voják, to jsem poznala, takže asi jako výpomoc a ten druhý mohl být tedy léčitel. |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Občas se koukám po lidech ve městě i když bych to neměl dělat. Je to docela nebezpečné, hlavně proto, že by mě někdo z nich mohl poznat. K bráně se dostanu poměrně rychle. I za městem je to bez problémů. Bohužel se mi moc nelíbí moje tempo. Nutně bych potřeboval nějakého koně. Vyvernu tady těžko někde najdu, aspoň toho koně. Z přemýšlení mě vyruší až koně, které mám za zádama. Když se otočím, zjistím, že to nejsou koně, ale přímo kočár. Cestu tu maj tak úzkou, že musím ustoupit stranou, aby vůbec mohl projet. Jenom nevrle pokývu hlavou a vrátim se za cestu. Nejradši bych za kočárem vyslal nějaké kouzlo, aby se rozpadl nebo na něj svalil třeba skálu, ale radši to nebudu pokoušet. Rozejdu se dál cestou směrem domů... |
| |
| Hrad; Teleri "Lišče..," pronesl tiše a usmál se, než znovu promluvil, olízl si rty a chvíli počkal, aby se nadechl o trochu víc, což bylo k mluvení třeba. "Bude to dobré. Jen pár oděrek, zlo-menin, ale jsem unavený," přívětivě se usmál a muž se strništěm usměvavě přikývl, zatímco si tě prohlížel od hlavy až k patě s patrným leskem v očích. "Skutečně bude v pořádku, slečno-," tázavě nadzvedl obočí, neboť nezná tvé jméno. "Potřebuje jen chvíli klidu, aby nabral síly. Můžete mu uvařit něco na ztišení bolesti, prozatím. Vím, že masti a obklady hodně pomáhají, ale sám jsem pro je používat až od druhého dne, ovšem záleží na vás, jak se rozhodnete. Jde hlavně o to, že tělo, které vypadá zdravé, rozhodně být zdravé nemusí," znovu zvedl koutky a úsměv zahřál u srdíčka. Možná není pro pořádnou péči a trochu nelogicky odmítá masti hned, ale na druhou stranu tím dává nemocnému minimálně ten den léčení navíc, což rozhodně nemůže být na škodu. |
| |
| Hrad Skloním se nad strýčkem a pohladím ho jemně po tváři. "Tak odpočívej. Odpočinek si zasloužíš." Narovnám se a pohlédnu na muže, který byl nejspíš léčitel. "Teleri. Jsem jeho neteř." Představím se a znovu pohlédnu na strýčka. Kéž bych tak nemusela odejít, vědět, že je strýček raněn, tak to bych pak raději zůstala tady a srala se o něj. Znovu pohlédnu na léčitele. "Máte pravdu pane léčiteli, první ať pracuje příroda. Ale připravím mu ten odvar na tišení bolestí, aby se mu lépe spalo." Souhlasím. "Děkuji. Dobře jste se o něj postaral." Pousměji se na ranhojiče. "Kdyby se strýčkovi přitížilo, kde bych vás mohla najít pane léčiteli?" zeptám se ho. Také budu muset sehnat někoho, kdo by se o strýčka staral zatím co budu pryč, zlomeniny ty se budou hojit pomalu, někdo mu musí nosit jídlo, pití... a nejspíš i s tělesnými potřebami protože chodit asi také nemůže. Musím najít nějaký nočník. |
| |
| Hrad; Godrek Jak se zdá, dáváš zabrat téměř všem přítomným a to právě tím, mluvíš. Na druhou stranu všichni projevili zájem ti porozumět a přeložit si alespoň něco málo, což je rozhodně potěšující. Princ Zaryn jen kývl. "Slova bohatě vystačí," nenuceně se usmál a projel si prsty obě tváře, jao by jej svědily a bolely zároveň. "Jsem rád, že jsme dohodnuti," dodal po krátké odmlce. Nikdo tě dál nedrží ani nesnaží zastavit, nikdo tayk neříkal nic o dnešku a nějakém dalším veledůležitém setkání. |
| |
| Hostina na hradě "Však jim to patří, parchantíkům rozmazleným..," olíznu si rty a natáhnu se přes stůl pro další kus dobroty, kterých je tady vážně hodně. Pořád mi vadí tyhle šaty, ale svlíkat si je tady nebudu. "Jak je to vůbec napadlo," začnu znovu, ale svou řeč neadresuji nikomu přímo. "Takoví zbabělci! Zloději, che," poočku kouknu na prince, ale s tím nic nebude, když má tuhle čarodějku. |
| |
| soukromá zpráva od Swift pro Min musí mít něco vážného když mě nutí jít do Tier Breche. Nejradši bych přes sebe přehodil svoje piwafwi a zmizel všem z očí. Ale těžko můžu čekat, že by na území akademie magickou neviditelnosti nikdo neodhalil a asi bych jim těžko vysvětloval, že jsem jen nechtěl aby mě otravovaly. Takže prostě vyjdu po schodech nahorů a nejbližší cestou zamířím k Sorcere, hlavu skloněnou, hlavně neupoutat pozornost žádné z kněžek. I když Min nevzkázal kde přesně ho mám hledat, znám ho natolik že zhruba vím kam zamířit. Vím moc dobře jak nenávidí mágy, takže pokud bychom měli vyrazit na povrch setkaly bychom se až v táboře a rozhodně ne v mágské věži, což znamená, že má tu má nějaké vyřizování a u teleportu ho nenajdu. Bohudíky vím, kteří čarodějové Minovi dluží laskavost, takže rovnou zamířím do pracovny jednoho z nich, který mu toho dluží nejvíce, těměř naprosto jistý, že tam Mina najdu. |
| |
| Na slovíčko s Kingošem „Tož v tom případě máme kvelb Kingošu. Tož odteďka naše cechy cáluje bosořica a po curyku vypláznete kilo goldů, každýmu kdo doštatlí.“ Hodím po Kingošovi přívětivější držku z mé diplomatické sady. Je sice Goldový, že se tu uzavíraj tak dobrý kvelby, ale nějaké gléd s kódrem votlačeným ve vosku by byl rovnější. Páč tu ale stačí henzy, tak si haluze zaměstnám ubývajícím čechrem a masem. Kai se také cpe jako by měsíc nežrala, ale to je vlastně skoro v goldě, bo to co jsme futrovali po cestě se žvancem ani nedá nazvat. „Klíd Kai, však ti po pytlu zatím nikdo nehrabe.“ Ajto bych raději hrábl po něčem onačejším… Nevzdávám se zábavy, dokud trvá a Kai sekunduju, jak to umí jen pazli. Když však vyschne poslední sud a zmizí poslední kus prasete a i košíčky sladkého ovoce už se nenahýbají nad stolem, je vážně na čase zvednou gebiš. Tož se zvednu a otřu si haluze do rórek, bo jednat s kingošem s mastjnejma pazourama my přijde nevhodný. Chvíli přemýšlím, že zkusím štěstí na vlastní pěst, ale bo to nevypadá, že by mě někdo složil, když se ke kingošovi přiblížím, vezmu židli a táhnu ji ke Kingošovi. Když jsem u něj, tak si na ni vylezu a nenápadně mu zašeptám do ouška. „Hele Kingoš, vím že máš sví žihadlo, ale určo máš ánung kde tu rovné pajzle najde ňákou hajfu.“ Doufám, že mi kingoš poradí, kde dojít spokojenosti. Když poradí pěkně poděkuju a vydám se po stopě, pokud ale bude mít žgryndy tak je mi u gebiše a zkusím to na vlastní pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Cesta z Dariasu; Jamal Kočár zmizel za ohybem cesty daleko před tebou a už po něm není ani vidu ani slechu, narozdíl od jiných prchajících lidí, kteří se v rozestupech ubírají pryč jak před tebou, tak i za tebou. Naštěstí je poměrně hezký den, i přesto všechno co se stalo a to, že se pomalu blíží večer. Zpočátku se to nezdálo, ale nyní si čím dál více uvědomuješ jak se slunce kloní k obzoru a že nemáš více jak tři hodiny k tomu cestovat za pořádného světla. Z těchto myšlenek tě vytrhne až koňské zaržání kus od tebe. Když se podíváš tímto směrem, vidíš mladého - ne víc jak dvacetiletého - hocha, kterak nechává napájet dva koně u malého potůčku. Voda nebude nejlepší, ale alespoň neteče směrem od města, ale jak tak vidíš koně, také to není žádný zázrak. Do dobrého chovu určitě nepatří, ale při pomalejší jízdě by mohli dost vydržet. Pustit se s nimi do trysku by byla naprostá hloupost, nejsou na to stavění. Krom toho nemají ani pořádné sedlo. Na jednom z nich sice cosi takového je, ale také to má daleko do jakékoliv pořádné kvality. S krením v sedlových brašnách to nebude o nic lepší, ale po tom, co si lidé dnes zažili a vzhlem k tomu, že byly zničeny všechny sýpky s obilím v okolí se není vo divit. |
| |
| Hrad; Teleri Strýček se usmál, zavrtěl a jeho tvář se na okamžik stáhla bolestí. Když však vydechl, ulevilo se mu. Je spousta mužů, kteří dokáží skrývat svou bolest a jít statečně dál, ale v konečném důsledku je to k ničemu. Bolest i zranění zůstává. "Jsem rád, že se mnou souhlasíte," usmál se léčitel a pohlédl na strýčka i na vojáka po svém boku, který něco tiše špitl, léčitel přikývl a on následně opustil místnost. Jsem Kothi, prosím. Jestli je vám milejší Koth, říkají mi i takto, představil se ti i on, též se k tobě znovu vrátil pohledem, a hned na to se jal ti odpovědět. "Třetí dveře nalevo od zbrojnice. Kdybys bloudila, někdo ti určitě pomůže. Mě tady znají všichni," přívětivě se usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Innaya tiše hlesla a od té chvíle se nehnula ze svého místa ani o centimetr, jen stěží krotila své tělo, aby se dále netřáslo, zatímco jí střídavě naskakuje husí kůže. Jestli děsem nebo zimou, těžko říci. Avšak po chvíli už se jí rty kroutí do nespokojeného vzpupného šklebu. Se svázanýma rukama a oslepenýma očima díky šátku však více nemůže, navíc tady je lepší mlčet. Swift dorazil o několik minut později po tom, co byla přivedena Innaya. Nic se na první pohled nezměnilo, jen ubylo zkoumavých pohledů a zájmu o vás vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Innaya tiše hlesla a od té chvíle se nehnula ze svého místa ani o centimetr, jen stěží krotila své tělo, aby se dále netřáslo, zatímco jí střídavě naskakuje husí kůže. Jestli děsem nebo zimou, těžko říci. Avšak po chvíli už se jí rty kroutí do nespokojeného vzpupného šklebu. Se svázanýma rukama a oslepenýma očima díky šátku však více nemůže, navíc tady je lepší mlčet. Swift dorazil o několik minut později po tom, co byla přivedena Innaya. Nic se na první pohled nezměnilo, jen ubylo zkoumavých pohledů a zájmu o vás vůbec. |
| |
| Na slovíčko s králem a ulice města; Godrek Zaryn se zprudka rozkašle zaskočenou slinou v krku, když trpaslík dořekne svou otázku. S rukou před ústy se nakloní dopředu a chvíli se dusí, než je schopen se uslzenýma očima podívat Godrekovi do tváře. V té jeho je jak špetka pochopení, tak dávka překvapení. "No, ehm..," najednou se usmál a pokývla hlavou, spíše sám pro sebe. "Tuším, že by bylo lepší zeptat se nějakého vojáka, protože já skutečně nevím, ale jestli po útoku stojí nějaká hospoda, kde se už nalévá, pak jistě tam," překvapivé je, že ve tváři není ani trochu červený. Zkrátka jen překvapení a skutečná neznalost takových míst, i když je ochoten ti pomoci. Nakonec ale lepší taková rada než žádná. Zahlédneš ještě Kaiin tázavý pohled, ale protože za tebou neběží ani se na nic neptá přímo, vydáš se do města. Bloudění ulicemi, opět a zase. Nyní jsou sice protkáni docela veselými vzpomínkami na raněnou a díky tomu svlékanou Kai, ale po tvém cíli ani vidu ani slechu. Zahlédl jsi sice jednu takovou, ale byla člověčí a navíc se nakonec ukázalo, že vlastně vůbec nebyla to, na co vypadala. Město samotné vypadá lépe, i když zbývá ještě mnoho zničených domů a přístřešků, mnoho roztodivného hrampádí a hlavně mrtvol. Snažíš se tomu vyhnout a přitom narážíš na zdatně ožralého měšťana s rukou zaraženou pod sukní jedné slečny. První známka toho, že by se mohlo dařit. Přicházíš na menší plácek s hospodou v jednom z domků. Při bližším pohledu zjistíš, že na dokonalý pijácký ráj je předělaný i vedlejší dům, kde chybí dveře a dvě děvečky tam nosí pití z vedlejšího skutečného lokálu. |
| |
| Hrad - u strýčka Pousměji se a přikývnu. "Samozřejmě, že souhlasím. Jste nakonec zkušenější. Já se vyznám jen v ošetřování zvířat." Přejdu k ohrádce a pohladím prasátko, které zápasilo s jablkem, jak mu utíkalo před rypáčkem. Vezmu mu jablko a rozkrojím ho na půlky, aby se chudáček za ním celí den nehonil, narovnám se a vrátím se k posteli ke strýčkovi. Chudáček strýček, pohyb ho bolí, musím nějak zařídit aby měl stálou péči. "Velice mě těší Kothe." Pousměji se na léčitele. "Dobře. Kdyby něco tak si tě najdu." Podívám se na něj a začnu se usmívat. "Hmm.... nevíš náhodou Kothe kde bych sehnala někoho kdo by se věnoval a staral o strýčka, zatím co budu pryč?" zeptám se ho. "Nějakou ošetřovatelku, která by mu nosila jídlo a starala se o jeho potřeby, aspoň než ho každý pohyb přestane tolik bolet. Nevíš o někom, Kothe?" Strýček sice asi nebude rád, ale je to nutné, snad jeho hrdost nebude tak moc velká. |
| |
| Hrad - u strýčka; Teleri "Nemusíš se bát," lajdácky si zastrčil ruce do kapes a jejich vydřenými okraji začala prosvítat léčitelova kůže. "Postaráme se o něj jak nejlépe to půjde. Nebude strádat, to mi věř, ale pokud bys u něj přece jen chtěla někoho na trvalý dohled, obávám se, že bys mu musela najít nějaké lůžko ve městě, protože sem nikoho jen tak nepustí, natož aby sem docházel nebo tady byl delší dobu," odpověděl. Strýček vás zatím nechal mluvit, ale chvílemi se už tváří poměrně netrpělivě a jakmile Kothi domluvil, hned se přihlásil o slovo. "A proč jsi za mnou vlastně přišla, Lišče? A kde máš toho svého kamaráda?" zajímá se. |
| |
| Hrad - u strýčka Nad jeho slovy se zachmuřím, chtěla jsem mít jistotu že se bude mít strýček dobře. Nakonec si povzdychnu. "To je vlastně pravda. I mě málem nepustili dovnitř, když jsem přišla za strýčkem... ale..." Zvědavě se na něj zadívám. "O tom jsi nejspíš už slyšel." Trochu rozpačitě se usměji a pak se otočím na strýčka, který se ozval. Myslela jsem si, že už usnul. Sednu si na kraj jeho postele a pohladím ho po tváři. "Dorian? Ten je nejspíš stále ještě u hodovního stolu a projednává... tu zítřejší výpravu." Zaváhám. "Přišla jsem ze dvou důvodů. Původně proto, abych ti řekla, že zítra také odcházím s tou výpravou na získání toho důležitého artefaktu. A pak jsem přišla také proto, že jsem slyšela, že jsi zraněný." "Vím, že jsem se s tebou první měla poradit než jsem s tím souhlasila. Omlouvám se. Někdy se nechám hrozně unést, když chci někomu pomoci. Kéž bych to mohla vrátit... kdybych věděla, že jsi zraněný nikam bych nešla a starala bych se o tvé pohodlí." Jemně mu sundám vlasy z čela, které mu padali do očí. |
| |
| Hledání Kingoš je vážně ještě bažant, bo to vypadá, že ani futrovat se pořádně neumí a zaskočilo mu. Sice bych jej měl nechat se s tím porvat, aby příště věděl. Nějak mi ale ve společnosti haluzí měkne srdce, a když už jsem pěkně vysoko, tak jsem mladýho pořádně majzl přes záda, ať mu odskočí. Vypadá to, že se mu ulevilo, ale pro Pajzlíčka má jen pramálo goldovou radu. „Tož děkovanec Kingoš, vygómu a cejch pošlu Bosořici.“ Ještě mladýho poklepu po rameni a cestou ze sálu se rozloučím s babášama. Pak už vyrazím do štatlu. Cestou z hradiska do zbořeniska se sice snažím ptát okovanejch haluzí, ale ánung z toho nemám. Nakonec jdu přece jen na vlastní krkadlo. Moc nadějí, že bych v tomhle zbořenisku narazil na ušatou ramlicu nemám a tak koukám i po haluzách. Jednu sem zmerčil, ajto není v goldě, položil jsem jí perutě na dřepu a zaševelil rovnou válku, v ten curich mi málem vysadila mixnu. Pajzle však jen tak něco nesloží, neodradí a tak to zkouším dál. Ajto mám kluku, jedno žihadlo sem zmerčil. Ale už ji jeden štatlař, chapadlama vobjíždí kocóra a na grupu slinu nemám. A tak klapu ploutvama dál a dávám pozor abych nehamsnul do něčeho co zbylo po ťuhýkovi nebo rovnou do ťuhýka samotnýho. Nakonec se mi nepodařilo najít volnou hajfu, ale knajpu jo a jak to tak vypadá, nejspíš mi nezbejvá než se držet Kingošovi rady. Když si hledám fleka u ponku, je vidět, že mlata někomu taky helfla, bo drasticky zmenšila konkurenci a putika expanduje. Jediné babáše co tu merčím, jsou posluhovačky a obyčejný haluze, ale mlata je mlata a těžko můžu eklovat. Takže když se jedna ramlica přitočí s čechrem, podle čuchu pěkně kyselý chcánky, zkusím sví štígro, i kdyby mě vynesli v zubech, ten čechr bych stejně neriskl. Perutí plesknu přes kotel a goldovýho henzu vyšiju. „Hej borka, chceš fógla do čárky?“ Ploutev nesundávám místo toho jí trochu pomačkám chinďák. Tlamu mám sice od ucha k uchu, ale připravenou na případnou kráglovačku. |
| |
| Hrad - u strýčka; Teleri Léčiteli po tváři přelétl nechápavý výraz načež tázavě pozvedl obočí. "Měl bych?" zeptal se, ale víc se na to nevyptával a nechal svůj dotaz tichu. Kdy odešel a jak za sebou dokázal tak tiše zavřít nedokážeš říct, ale určitě za tím bude hodně lékařské praxe. Strýček se tváří hodně rozpačitě, otevírá a zase zavírá pusu, mračí se, nepřirozeně rychle mrká. "O čem to, Lišče, vlastně mluvíš? Jaká výprava? Jaký artefakt? Ten Dorian v tom má prsty? Proč bys..," s bolestivým výrazem nad tím vším zavrtěl hlavou, o kousek se povytáhl a chytil tvou ruku. "Hezky popořádku, povídej." |
| |
| Hospůdka; Godrek "Hej! Hej! Hej!" vyjekla dívčina, zaváhala s ústupem tak akorát dost dlouho na to, abys jí zmáčkl půlku, a neslyšně zalapala po dechu. Možná spíš po nadávkách, tak se tak zdá. Během minuty úplně zrudla a ruce s prázdným nádobím se jí roztřásly. Skoro bys řekl, že studem a strachem, ale ty dvě zelené oči přetékající vztekem mluví za vše. V tu chvíli si taky mimo jiné všimneš, že i když je slečna malého vzrůstu, je kyprá tak akorát a má dva rozkošné culíky, rozhodně už má něco za sebou. Nastala chvíle mlčení. Bát se ale zřejmě nemáš čeho. Ženština vypadá, že se uklidňuje, a nikdo si vás nevšímá, takže starého s pohrabáčem už nečekáš. "Ne..!" vydechla nasupeně nakřáplým hlasem. "Takový seženeš vedle. Mě nech na pokoji, jsem tu od čeho vidíš, ne od jiný práce," konečně se jí podařilo couvnout z tvého dosahu. Hlavou naznačila průchozí zavřené dveře, ale jak sis všiml, zabrousila pohledem taky ke tvému pití. No co, když už nic, třeba by sis dal ještě něco na svlažení hrdla. |
| |
| Hrad – U strýčka Jsem překvapená že léčitel Koth o tom neslyšel, myslela jsem si že se něco takového rychle roznese. Ale můžu být ráda že to neví každý. Kývnu mu na rozloučenou a znovu se věnuji strýčkovi. Jemně jsem sevřela jeho ruku ve svých, moje ruka se v té jeho úplně ztrácela, líbilo se mi jak je strýček velký. „Ne... Dorian za nic nemůže. Spíš by byl mnohem raději, kdyby nikam nešla.“ Bráním Doriana. „No... je to tak, že princ posílá výpravu za nalezením artefaktu, který mu pomůže určit následovníka trůnu a až se tak stane, tak drowové nebudou už moci útočit nebo tak nějak jsem to pochopila.“ Hladím ho po drsné ruce. „Ale k tomu ho získat potřebují někoho nevinného. Nezkaženou duši a oni si myslí, že k tomu se hodím právě já. Souhlasila jsem, že s nimi půjdu a ten artefakt jim získám. A to je v podstatě vše.“ Pokrčím rameny. „Jsem ráda, že mohu pomoci. Že to zabrání drowům aby ubližovali nevinným lidem. Ale teď když jsi zraněný... se mi vůbec nikam nechce. Ale kdybych nešla já tak by tam poslali dceru Angeluse a myslím, že malá holčička by se neměla takové výpravy účasnit.“ Poposednu si. „Nelíbí se mi, že tě tu musím nechat samotného.“ Zamračím se nespokojeně. „Snad nebudeme pryč moc dlouho.“ Povzdychnu si znovu. |
| |
| Smlouvání Když lape vona, lapu taky. Ajto ne po ščórovým smradu haluzek, to bych faktyš nekoštl. Radějc si lapnu chapadlem po jejím jakostním gebišku. Podla kukadel co na mě valí, to nebude žádný měkota a to mě rajcuje. Už tak mi haluze nešmakujou, bo eště tak ovcu co jen zamečí. Tahle sic taky není můj čechr, ale podle bouřky v auglích by to nemusela být ztracená válka. Dokážu si ju představit na znak, jak zvedá paprče a když si vezmu, co držím v tlapě. Kochám se představami, zatímco mlčí a drží chinďák v mí tlapě. Kebulu mi nevylágrovala, tak sa buřtama čóhnu kusek dál po goldový štrece rygólem. Už mám vaška na kajaku, když štatl přeruší svým ‘Možná’, bo její augle aj čárka tak vodmítavý nejsou. Zkouzla mi z vaška, ale pryč nejde. Však jak hantýruju, prostě možná. „Prr ramlyca. Ty máš kajak, já mám rórku, voba to mamé rádi a Kingoš to zacáluje goldem, jaký v tomhle zbořenisku kolik járů nezmerčíš. Tož co si vysadit pauzičku a hodit někde v klídku lepačku? Jo a tu pasovuo zrzku co jí tu nahantýrujete čechr, nechcu.“ Chapadla nechám v diškrétní vzdálenosti, aby se neplašila. |
| |
| Hrad - u strýčka; Teleri "Áh, ah,..," lehce kývl hlavou. Když začneš o nevinné duši, jeho tvář se poněkud stáhne a obočí nakrčí, ale nic neříká ani nebručí, takže ať se mu hlavou honí cokoliv, nechá tě nejdřív domluvit. "Ten by jí tam jít nenechal, na to má tu malou rozmazlenou holčičku příliš rád. Nevypadá na to.. ale ji ano. Takže půjdeš ty, pro artefakt," odmlčel se. "Mám pocit, že jsem o tom už slyšel, ale vybavuji si vše jen matně. Musel jsem ztratit část paměti, ale proč zrovna tuto? Nu, nevadí.. o mě strach mít nemusíš. To spíš já, já mám strach o tebe. Dávej na sebe pozor, přece jen jsi děvče, které vyrostlo mimo město.. co hůř, vždyť nejsi žádný hrdina," hlas mu zhrubl, jak se rozčílil. |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Koukám na uhánějící kočár a se zatnutou pěstí sleduju jak mizí někde v dáli. Přesně takový kočár bych tu teď potřeboval. Nakonec mávnu rukou a nechám to být. Divím se, že mě to tak rozčiluje. Ujdu pár kroků směrem k domovu když to kousek od cesty uslyším koně. Výborně! Další co se tu bude promenádovat! Zamračim se a podívám po zdroji zvuku. Až po chvíli mi dojde, že to vůbec není žádný jezdec, ale jenom nějaký smrad, který dává koním napít. Dojdu blíž k němu a prohlídnu si jeho koně. Možná ani nejsou tvoje, ale beru je Nakonec se podívám na toho chlapce a i když mi není zrovna do zpěvu, usměju se na něj. Dělá mi to docela potíže. "Co chceš za ty koně?" Vybalim rovnou na toho kluka. Moc věcí u sebe nemám, obávám se, že mě to bude stát úsilí v podobě kouzla... |
| |
| Hrad - u strýčka Něžně se na strýčka usměji a pohladím ho po vousaté tváři. "Jen klid strýčku. Nerozčiluj se. Budu v pořádku. Nepůjdu tam přece sama. Dorian mě bude ochraňovat a také s námi půjdou nějací ti bojovníci nebo co jsou zač... tak budu mít prvotřídní ochranu." Snažím se ho uklidnit, rozčílení mu rozhodně nepomůže. "Bude to snad jen pár dní. Jestli jsem to pochopila správně, tak to není daleká cesta a za chvíli mě budeš mít zpět." Usměji se na něj. "A zatím co budu pryč ti bude dělat společnost prasátko." Mrknu na něj. "A určitě ti bude už lépe až se vrátím a pak tě pořádně obejmu." Slíbím mu. "Dneska jsem poznala pár tvých mužů. Jsou hrozně milí a ochotní. Trochu jsem se tu ztrácela a jeden z nich mě doprovodil. Hezky se s nimi povídá a jsou vtipní." |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Chlapec se s úlekem postaví. Jenže když si tě prohlédne, jen se zamračí a zavrtí hlavou. "Nejsou na prodej," odpověděl tvrdě, vzápětí si však pravděpodobně uvědomil tvrdost svého tónu a tak o něco ubral. "Zkuste to jinde, tyhle neprodám. Jsou to jediné, co naší rodině zbylo, a stejně by vás neunesli daleko, jak jsou vyplašení a hladoví," a nezdá se, že by o čemkoliv z toho, co řekl, chtěl smlouvat. |
| |
| Smlouvání; Godrek Vztek v podobě jasně červených tváří se ženě vrátil, semkla rty pevně k sobě, ale nakonec byla všechna její snaha marná. "Nejsem žádná prodejná děvka! Rozumíš?! Děvky si hledej támhle, já nepudu ani s tebou, ani s králem, i dyby se měl posrat!" oči se jí rozšířily a hrudník se začal pohupovat mnohem rychleji, jak nabírá vzduch a zase vydechuje. Naštvaná je, jen co je pravda, ale protože se nikdo jiný neplaší, zřejmě ti to ještě nějakou dobu bude procházet jen s trochou hulákání. "Jasný?! Kurvy jsou támhle!" paže vystřelila kupředu, až v ní luplo, ale směr ti tady může ukazovat celý den a nic to nemusí změnit. |
| |
| Hrad - u strýčka; Teleri "Půjdu s vámi! Nenechám tě jít s.. samotnou," zkřivil tvář bolestí a chvilkově se rozkašlal. Měla jsi tedy dost času na zbytek svých slov bez přerušování a strýčkova zbytečného trpení, i když by se klidně mohl vyvztekat polohlasnými nadávkami. Na konci se už málem zdálo, že jej tvá slova uchlácholila a uklidnila, ale jak se do řeči připletli vojáci, bylo to tady nanovo. "Vtipní a milí, dokud se jim to hodí! Jak je omrzíš, jsi jen vzduch! Nechci, abys..!" rozčileně našpulil ústa, nějakou dobu bylo a on se uklidnil. "Tobě by samozřejmě neublížili. Vraťme se raději k té cestě, jinak bych musel vstát a srovnat si tady pořádek. Co to je za způsoby?! Máme válečný stav a oni mají čas vtipkovat s děvčaty! Nu, Lišče, buď na sebe opatrná. Vezmi si dostatek jídla a teplou přikrývku, a.. to je už let, co jsem se musel takto o někoho starat, vím, že to nedělám nejlépe. Určitě víš, co potřebuješ, odpusť." |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Na tohle nemám čas! Chování toho smrada se mi vůbec nelíbí. Chvápu, že zrovna nevypadám tak jak bych měl, ale to ho neopravňuje takhle semnou mluvit. Zvednu ruku a roztáhlé prsty schovám do pěsti. V tom okamžiku chlapec spadne na zem. Nic mu není jenom by měl mít problém se pohnout. Nevím jestli je tu ještě někdo. Radši se podívám kolem. Potom přejdu ke koním a na jednoho z nich si sednu. Toho druhého nechám přivázeného k tomu, na kterém sedím a vyrazím na cestu. Kouzlo nepřerušuji do doby než budu dostatečně daleko od kluka... |
| |
| Odmítnutí, fňuk! Prdlačky! Však dá jiná :D Merčím, jak čapla žhavku a je ještě se že se rozpálila a že jí to sekne ramlici. Když ještě přidá dechový cvičení a rozdmýchá fajry na maximum a poňokadla přiměje k tancu, je těžký na ně nekoukat s parádní slynou. „Hážu snad Henzu, že si džigola? Jestli tě rentále urážej, tak si možem dát lepačku z gusta a nekyndej, že nemáš slynu babáš. Taký šnicl jako ty, ju na tuty má.“ Lupání ani plácání ploutve si nevšímám, spíš toho co to dělá s bresty. |
| |
| Smlouvání; Godrek Její prsa se ti na dvě mrknutí zastavila před očima, jak zadržela dech. S nádechem přišlo pomalé zhoupnutí s jemným pružením, které předčilo všechna očekávání. A pak ti jedna hezká, pevná a štiplavá facka opravdu přiletěla. Ženština se rozzuřeně otočila na podpatku a vystřelila k pultu, tam odložila co měla v rukách a vletěla právě do dveří, na které předtím ukazovala. Když se během okamžiku zase objevila, vytančila za ní drobná, rusovlasá slečna nesmírné krásy. Třeba už proto, už měla ouška delší, než bývá u lidí zvykem, ale zase ne tak dlouhá, aby byla pravá. Svůdně se zhoupla v bocích a rozhlédla po lokále, zastavila se pohledem u k tobě se řítící ženštiny a zvesela vílím krokem vykročila stejným směrem, popotahujíc si skromnou hedvábnou košili víc dolů. Ženština se přiřítila a bouchla rukou do stolu. "Opečuj si tohle poupě, sviňáku, a poctivý ženský nech napokoji!" míšence ukázala prstem na zem jako nějakému psovi a odřítila se k prázdným korbelům na pultu ještě dřív, než víla dotančila k tobě. |
| |
| Hrad – u strýčka „Strýčku, strýčku...“ položím opatrně ruce na jeho ramena ruce jak jsem se ho snažila uklidnit. „Strýčku, uklidni se.“ Něžně se na něj usměji. „Není co odpouštět. Jde ti to dobře a já jsem vlastně ráda, že si děláš starosti. Vím tak že ti na mě záleží a to mě hřeje na srdci.“ „Ty rozhodně nikam nepůjdeš. Nakonec to musíš uznat sám, že do zítřka se asi těžko uzdravíš a někdo musí chránit město.“ „A nesmíš se na své vojáky zlobit. Vyli na mě hodní. A po pravdě jsem s nimi začala vtipkovat já... aspoň myslím... hlavně jsem po nich chtěla pomoci tak přece jsem jim nemohla rozkazovat, že? Já si nechci dělat nepřátele, chtěla bych aby mě měli rádi a ne aby zmlkly hned jak se přiblížím, protože se bojí že hned poběžím za strýčkem žalovat.“ Vysvětlím mu. „Tak to prosím nech být.“ Požádám ho a políbím ho na čelo. „Vezmu si všechno strýčku. Jídlo, pití i přikrývku a budu se držet blízko Doriana. On se o mě postará stejně dobře jako kdyby jsi to udělal ty.“ Ujistím ho. Zadívám se na něj. „Mám tě ráda strýčku, neboj se. A tak... když jsme si to ujasnili. Nepotřebuješ něco strýčku? Hlad? Žízeň?“ |
| |
| No neříkal jsem to? Ještě jednou je mi dopřáno merčit na mekedla, která sice nejsou úplně dle mýho gusta, ale za čučku teda stojí. Rázem to špicově hvízdlo vzduchem a má tlama vzplála stejným fajrem jako její miksna. Jenže tím zdá se krásný laškování končí a ramlica bere čáru, zanechávajíc za sebou jen doznívající ohnisko. Bo co se stalo potom, všecko rychle vyvážilo. Ramlica nejspíš nevzala jen tak obyčejnou čáru, ale opatřila mi jedno ušaté žihadlo na sekačku. Tož to se nedivím, že nechce krocana, když pase kozišťata. Od obdivování Žihadla a její maličkatý šlupky, mě vyruší až pecka do ponku přede mnou a parádně rozfajrovaná Ramlica. Jen škoda že nemá slinu, protože žhavku má rozhodně parádní. Jen kejvnu květákem, když dostanu kopny. ”Ajto budu Ramlica, ale rentále za pasec nečíhej…” Zazvoním ji do kroku a už mám čučku jen pro Žihadlo. Přehodím i druhý kopyto přes lavicu, beztak tu na ponk nic goldovýho nedotlačí a takhle mám lepší výhled. Nahodím diplomatickou tlamu číslo jedna a čekám estli babáš gecne na fusbodnu, jak Ramlica ukázala, jako čubě a čuby já rád. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Kolem vás nikoho nevidíš, takže sice je možné, že by někdo mohl přiběhnout, ale nyní to považuješ za málo pravděpodobné. Navíc kdo ví, jestli by vůbec stihl doběhnout. Kůň vypadá nespokojeně a podle toho se i několik prvních kroků chová. Sice se nemá k tomu, aby vyváděl jako pominutý, ale rozhodně sebou trhá víc než dost. Druhý je klidnější, snad právě proto, že na něm nesedíš. Chlapci už nevěnuješ pozornost a on tě díky kouzlu neotravuje. A když už by mohl, jsi příliš daleko. Kůň tedy kráčí vstříc tvému novému cíli. S nadcházejícím večerem je však na koni znát únava. Přesedláš tedy na druhého, ale není to o moc lepší. Díky tmě navíc musíš přerušit cestu úplně. Není to dobrá doba na táboření, ale s koňmi jako jsou tihle to není ani dobrá doba na to jet dál. Oheň nerozděláváš. V jedné sedlové brašně jsi našel něco málo k jídlu, ale spát jsi šel stejně téměř hladový. Ráno vstáváš rozlámaný a značně rozlazený z hladu i z nepohodlí. Člověk by řekl, že sis ve vězení zvykl, ale připadá ti, že i tam bylo víc pohodlno. Vydáváš se tedy znovu na cestu a po půl dni narážíš na menší městečko. Tady dle všeho panuje dobrá nálada, i když si lidé šuškají a ukazují na nebožáky, kteří sem přišli z Dariasu. |
| |
| Hrad - u strýčka; Teleri Rohan zabručel. "Ty to máš holka ale vymyšlené," za zamračeným čelem jen stěží skrýval pobavení z dokonalého vysvětlení. "Nepotřebuji nic, Lišče. Raději jdi a pořádně si odpočiň, stejně jsem unavený a za chvíli se mnou nebude kloudná řeč, až se mi začnou klížit oči," usmál se a natáhl ruku ke tvé tváři, aby tě pohladil. "Hlavně na sebe dávej pozor. Když jsi mě našla, nechci tě hned ztratit." |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Cesta na koni je horší než jsem původně předpokládal, ale lepší než kdybych šel jenom pěšky. Lepší možná, ale pěšky by to bylo asi rychlejší. Nemá cenu se s tím teď zaobírat. Po nějaké době jsem nucen vyměnit si koně. Udělám tak při prvním náznaku únavy koně. Nerad bych ho zabil ještě předtím než dojedu do nějaké civilizace. Přecejenom mi to bude k ničemu, protože nemám peníze. Po setmění se utábořím i když oheň nerozdělávám. Najím se a hned potom si lehnu. Dalšího dne se nezdržuju a vydám se na cestu. Koně moc neženu, aby se jim něco nestalo. Docela se zaraduju když uvidím městečko. Mohl bych tam ty koně prodat a možná si koupit lepšího. Je to sice moje zbožné přání, ale asi těžko se vyplní, kdo by je kupoval. Vejdu rovnou do městečka a zjišťuji jeho název, abych si mohl propočítat jak dlouho mi to ještě bude trvat domů... Kooukám se kolem sebe a hledám nějakou stáj, kde bych mohl koně prodat. Nejvíc se obávám toho, že budou muset skončit rovnou na jatkách což se mi nelíbí, ale peníze z toho budou... |
| |
| Hrad – u strýčka Usměji se. „To víš, strýčku... Jsem chytrá hlavička.“ Poklepu si na čelo. „Tak dobře strýčku.“ Slíbím mu, že nic nechce a také že si půjdu odpočinout. Vezmu ho za ruku, kterou ke mě natáhne, skloním se a přitisknu si jeho velkou ruku na svou tvář. „Neboj se strýčku. Budu v pořádku. A vrátím se dřív než se naděješ.“ Vůbec se mi od něj nechtělo, ale co se dalo dělat. Slib je slib. „Odpočívej. Mám tě moc ráda, strýčku.“ Opatrně položím jeho ruku zpět a postavím se, pak se k němu skloním a dám mu pusu. „Hezké sny.“ Popřeji mu a pak neochotně vyjdu z pokoje. Povzdychnu si a rozhlédnu se, teď jenom zase najít svůj pokoj. Vydám se prostě namátkou chodbou a snad zase někoho potkám, kdo mi poradí. Měla bych požádat někoho o mapu, nijak budu muset věčně někoho otravovat aby mě odvedl tam kam potřebuji. Také jsem doufala že si ještě budu moci promluvit s Dorianem, ale ten je kdo ví kde. |
| |
| Hospoda; Godrek "Cože?" úsměv odhalil drobné bílé zoubky a jak se na místě zakroutila, vypadala jako rozkošné děvčátko, kterým nakonec možná i je. Prohlíží si tě se zdravým zájmem, možná ve skutečnosti víc zaujatá tím, jak mluvíš, než tebou samotným. Rozhodně jsi ale postřehl i pár tázavých pohledů vyslaných ke druhé ženštině. Bez odpovědi. "To je taky hlupačka. Řekla mi "malý muž" a ty jsi normální trpaslík. Nebo ne?" zhoupla se na patách a zamrkala. "No to je jedno. Pojď, jestli ti nemá nic donést. Já tady.. nezapadám," odkašlala si, přičemž se rozhlédla kolem sebe, aby upozornila na nejeden pohled ostatních. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Hned u nejbližšího hostince jsi našel i stáje, ve kterých podle slov stájníka koně i vykupují nebo vyměňují unavené za lepší, silnější a vytrvalejší v cestě. Za určitý příplatek, samozřejmě. Jenže ihned po prohlídce obou koní stájník zavrtěl hlavou, aby ti sdělil, že o takové koně nemá zájem. Prozradil ti i jméno města - Kunim, což ti nic neříká. Zřejmě toto není nijak významné město, ačkoliv nemůžeš s jistotou říci, zda bys jej našel na mapě. Zároveň ti prozradil, že do Riennu je to zhruba další dva tři dny, s dobrými koňmi. Ty ti samozřejmě hned nabídl. Další dobrou informací bylo sdělení, kde by koně koupili. Zmínil místního řezníka, jak se dalo čekat, kováře, kočovnou společnost, která přitáhla před pár dny, a pak ti poradil i statkáře obecně. |
| |
| Odspoda Okukuju žihadlo, které se přede mnou kroutí. Není to čistokrevná ušatka, ale ksichtík má goldovej a gómu, že nejen ksichtík. Ramlica už vymázla a tak mám špendlíky jen pro Ušopleska. Chvíli ještě čekám, ale zdá se, že čubu se jí dělat nechce. „To si pískej, že su fonkovní pajzl a kosák taky nejsou legricovej, to neměj fedry. Tož možem štatlit, ty jejich chcanky neglgám a něco co pásne mezi lupeně už mám.“ Na haluzáky nacucané chcánkama hážu sranec. Hópnu ze sesle a číhnu na ušopleska z inčí perspektivy a taky to není leví. Sic tahle taktika dneska neskóruje, ale neubráním se a plesknu chapadlem žihadlo v úrovni svejch kukadel. To co buřty najdou není zdaleka tak mohutný jako u ramlice, o to goldověji to pásne do dlaně. „Tož kam babáč, mazanec do betle, klapem na kér bo aus na luft?“ |
| |
| Hrad - bloudění po chodbách; Teleri Strýček už se jen usmál a kývl hlavou, a nedala bys moc za to, že jakmile za tebou zapadly dveře, usnul. Jen co jsi vyšla ze dveří, ovanul tě chladný průvan. Žít na takovém hradě nebude jen tak, když tady věčně táhne a tělo div nemrzne od studeného kamene, ze kterého je sídlo postaveno. Jako obvykle k tobě doléhá hluk z okolních chodeb, pokojů a také z nádvoří, které je přece jen docela blízko. Krom toho je to nejlepší místo, kde bys mohla někoho najít. Přesným směrem si sice stále nejsi jistá, ale paměť tě už trochu vede a tak se brzy octneš v podloubí, ze kterého se lze volně dostat na nádvoří. Na jeho druhém konci zahlédneš vojáka a Kai, stále ve společenských šatech, jejichž sukni si vykasala nad kolena a uchytila páskem či provázkem, jak společně o něčem mluví a prohlížejí si několik na zemi rozložených zbraní. Je už šero, takže není divu, když se postupně od brány směrem k tobě rozsvěcejí na obou stranách pochodně uchycené ve zdech. Přest máš pocit, jako by mnoho zvědavých očí zůstávalo ukryto v těch několika temných koutech, které oheň neosvětlí. |
| |
| Hrad – bloudění Zachvěji se, když mě ofouklo a přejedu se chodidlem po lýtku, musím se naučit chodit v botách. Rozhlédnu se a vydám se chodbou o které jsem si myslela, že by mohla být ta pravá až se dostanu do podloubí odkud se mohu dostat na nádvoří, ale tam jsem nechtěla. Všimnu si Kaii a jednoho vojáka, kteří se dívali na zbraně na zemi. Zajímalo by mě, proč nad nimi takhle stojí. Už byla poměrně tma a tak se začnou rozsvěcet úchyty na zdech, hned je to lepší, ale přesto mám pocit, že se někdo ukrývá v temných koutech. Zvědavost mi říkala ať jdu zjistit kdo a proč se tam skrývá, ale zdravý rozum zase říkal ať se raději držím ve světle. Zdravý rozum vyhrál, vydám se Kai a vojákovi. „Zdravím. Co to děláte?“ zeptám se když přijdu blíž a pohlédnu na zbraně na zemi stejně jako oni. Pak se na ně, ale zadívám. „Omlouvám se jestli ruším. Ale pořád se tady nevyznám a nějak nemůžu najít svůj pokoj. Nemáte tušení kudy se mám vydat?“ |
| |
| Hrad - bloudění; Teleri Chci ještě probrat předcházející zbraň, když za sebou zaslechnu tiché, jindy zřejmě přeslechnutelné, kroky. Ohlédnu se přes rameno, abych ukojila svou zvědavost, a donutím se k úsměvu. Pořád nevím, jak se jmenuje. Jména jsou zatraceně těžká věc "Večír," pozdravím příchozí slečnu a nemůžu se zbavit dojmu, že proti ní jsem chlap jak bota. "Vybírám si zbraň, něco na polepšenou. Tobě by se taky něco mohlo hodit, hm? I když s tím neumíš," kývnu hlavou ke zbraním. Aspoň dýku, neříkala jsem to už? "Pokoj? Někde nahoře, ne? My s Godrekem spíme dole, ostatní by měli být někde nahoře. Riana jsem viděla vysedávat na schodech. Chceš doprovod?" |
| |
| Hospoda; Godrek "Každej pajzl není hajzl, říkávala máti," řekla kdo ví proč a pokrčila drobnými ramínky. Plesknutí komentovala mlčenlivým úsměvem, její dlaň vyletěla nahoru, přejela po tvé a pomalu se přesunula až k rameni, kde opsala kličku a svezla se zpátky. "To záleží," rozhodnutá odejít zamířila směrem, odkud ji hospodská dovedla. "Můžem to i to, jak je libo. Za šuk nahoře bude asi příplatek, za špinavý prádlo, i když nevím, kolik toho může takové trpasle vystří..," najednou před vámi stála hostinská s výrazem psa, který neštěká, ale nemá daleko ke kousnutí, pokud si nepohnete a půlelfka si nenechá svá moudra pro sebe. Lehká děva se jí tedy rychle vyhnula a zastavila se až mezi rámem dveří, abys ji dohnal. |
| |
| Hrad – bloudění – Kai Podívám se znovu na zbraně. „Ah... možná ano. Ale já s tím opravdu neumím. Leda tak se ohánět klackem. S něčím ostrým bych zranila leda tak sama sebe. I když možná nějaký nůž bych mohla... s tím mi to docela šlo. Při vaření, ale aspoň vím jak se drží.“ Usměji se na ně. Kai také bohužel neví kde mám pokoj, no jak by mohla, spíš jsem doufala že by to mohl tušit voják, ale Kai to ví aspoň přibližně... aspoň myslím. „No já nevím. Opravdu si nepamatuji. Tady je to úplné bludiště. A navíc tu děsně táhne.“ Oklepu se. Rozhlédnu se. „Ale jinak netuším... když mě tam vedli snažila jsem si zapamatovat cestu, ale... bylo to k ničemu.“ Povzdychnu si a pak se na Kai znovu usměji. „To je od tebe milé. Ale nevím jestli je to moudré. Ještě zabloudíme obě a co pak?“ pokrčím rameny. |
| |
| Rozličné děvy hospodské Její dlaň se moc vysoko ubírat nemuselo, jen od půlky stehen k oblince dřepušky, kam jinam by pajzle na úrovni, taky mohlo merčit. O to větší žrádlo bylo větřit dotek jejich buřtíků na svejch i jejich další štreku, nevyhýbající se, spíš bonzují další upozorňující na další betélně žhavé oblinky. „A měla recht rašpla stará!“ Zvonek nedofakčila, odpověděli mi ale její kroky, který vedou do míst, odkud pochází. Má dlaň si vychutnala to napětí, když sa její půlka stáhla v mým dlanisku, chvilu před tím než ji opustila. Žihadlo se s tím nesere a jde hned k cajku bo spíše k cajkům a jejich cenám. Zarazí ji až pohled Ramlice, která je studená jako zdechlina, ale pohled má plný vášně. Pila přidala do kroku, také fofr, že jí nebohé pajzle nemohlo stačit a muselo nahodit kvalt. Ajto neva, bulva se dočkala další potěchy, skorem zrychtované s merčením kotlíku Kai. „Líbíš se mi babáš, fofrem k cajku, tak to má bejt. Neměj fedry, svišťa budem vařit ve studeném vasru a kingoš vyplázne rentály o jaký si pískneš. Když dáš lepačku, možná zalepí větší cál. S olepem to bude ajto těžká levandula, leda bys měla slinu…“ Když už jsem u ní, zvednu pracku a zkusím i oblinku, na kterou mě tak goldově upozornila, jestli je taková jak merčím a jestli najdu už takhle na slepo čudle. |
| |
| Hrad - bloudění; Teleri "Žít na hradě není žádná legrace, aspoň je jasné, nač mají ty okázalé kabáty a kožichy," předvedu mou napodobeninu bohaté paničky v mnoha sukních, abych dala svým slovům taky trochu hmotnou podobu. "Jestli zabloudíme, najdeme nějakou cestu zpátky. Není to tady nekonečné, abychom se ztratily a pošly hlady. A Rian tě určitě bude hledat, pokud tě to uklidní," spustím si sukni jak se sluší a patří. Kývnu na vojáka, že může schovat zbraně a ještě naposledy na ně lítostivě pohlédnu. Je jich tolik a já můžu mít jen některé. "Pojďme, pojďme, nebo se tady nachladíš. Vážně nemáš boty?" zavrtím hlavou nad jejím chabým oblečením a hlavně botami, které nemá, a neměla ani v síni před večeří. |
| |
| Hospoda; Godrek "Víc po našem by to nešlo?" chytila tě za rukáv a protáhla do vedlejší místnosti, přičemž druhou rukou zavřela dveře. Místnost je zhruba stejně velká jako hospoda vedle, jen prázdnější. U dvou spojených stolků sedí vousatý chlapík, který když vás vidí, jen pokývá hlavou a pak se opět zamračeně zahledí na dno svého korbelu. U dalších dvou stolků sedí necudné děvy a jejich zákazníci, přičemž jedna z dvojic neskrývá a do pouhého laškování má svým činěním se také daleko. Schody vedoucí nahoru okupuje další z lehkých žen, v neslušivých špinavých mini. "Co je lepačka? Teda, mám pár tipů, ale raději si to nechám vysvětlit od povolaného. Půjdeme nahoru? Nebo chceš vážně ven? Je to tam hnusné, mrtvoly, smrad a mouchy, vážně bych raděj zůstala tady, hm?" zamrkala a zatahala tě za rukáv, aby tě tak dostala ke schodům. |
| |
| Hrad – Bloudění – Kai „No tedy ano. Musí tu mít někde nějaké škvíry jinak by to tady jistě tak neprotahovalo.“ Usměji se a zasměji se jejímu převádění. „Jsi si jistá, že to tady není nekonečné? Mě se zdá, že ano.“ Usměji se. „Já už vidím, jak se krčíme u ohníčku v nějaké zapomenuté chodbě.“ Usměji se a zamávám vojákovi zatím se se vydám po boku Kai pryč. „No nemám no... tedy vlastním boty, ale jsou mi hrozně nepříjemné. Strašně tlačí. Já jsem zvyklá z lesa, že tam mé nohy chránila tráva a v zimě jsem si jen nohy zabalila do kusů kůže svázané provázky, naprosto pohodlné. Ale ty co mi dala má matka... to je mučící nástroj ne boty.“ „Ale já to přežiji. Asi si zase seženu nějakou kůži jako doma a budu nosit zimní boty.“ Pokrčím rameny. „Už abychom odešli a zase se vrátili. Strýček se zranil, nejsem nadšená z toho, že ho tu nechávám.“ Rozhlédnu se. |
| |
| Co hospoda, bordel to je :D „Vařit svišta budem v goldě po vašom, ale hantýrovat jinak negómu.“ Táhne mě dál, že skoro nestíhám mekat, ale já rozhodně nehodlám zůstat pozadu a nedej bože na špatné straně futer. Zdejší kydance nejsou o moc lepší než ty vedle. Kór v porovnání s žihadlem co mě táhne. Holt haluze se mi eklujou. Hlavně ten kárb s bobrem na ksichtě se mi neštymuje, ale co taky může cucat ty chcánky, než taková filcka. Mastírna kousek dál je zajímavější, ale už jsem hodil zvonek že grupec nejebu a to cáluje, navíc mám stále větší slynu na svoji ušatou klisničku. Minivolep na schodech skýtá pro pajzle alespoň goldovější čumendu, ale ploutve tam nezaměstnávám, možná po cestě zpátky. Nechám se vést po schodech svým průvodcem, ale rozhodně se nesnažím držet krok co schod za ní. Přišel bych tak o další čučkový pošušňání. Trochu zpomalím, abych si to užil a snažím se zvolit slova, tak aby mi rozuměla. „Lepačka? To je lupačev, sekačka, to je dát kocoura do pece, dát fógla do čárky, projet se v kajaku, jebat, mastit, motat, sekat, šuntat, šukat, vařit svišta.“ Vysázím několik tipů, snad jí docvakne. „To máš ánung, že je to levandula, tož kočíruj k betli a čuhnem se ti pod volepy.“ |
| |
| Hrad - bloudění; Teleri "Sice chápu, moc pohodlné to asi ve tvým případě není, ale kamení je svinstvo. Rozřeže ti nohy jako nic zrovna když nedáváš pozor a myslíš, že je všechno v pohodě. Krom toho se tady povalují otrávené šípy," nadhodím zcela záměrně a pravdivě, jak mne naučila vlastní zkušenost. "Aspoň kusy hadrů, když nic jinýho," zamračeně se rozhlédnu, v těch chodbách mám taky občas problém, ale něco dobrého vždycky čeká cestou nahoru. Další životní zkušenost, minimálně nějací obránci jsou vždycky po ruce. |
| |
| Hrad - bloudění; Teleri a Kai Chodby s nocí nabraly na svírajícím chladu i temnotě, černočerné kouty se staly nekonečnými a i sebemenší zvuk nutí se ohlédnout, přestože víte, že vám zde nic nehrozí, ale plápolající světlo pochodní a stíny tančící na stěnách zkrátka nejsou důvěryhodné. Jak Kai říkala, spěcháte po hlavním schodišti nahoru. Zdá se docela liduprázdné, jakoby se všechny stráže ztratily v okolní černi a zůstalo jen prázdno. Jenže Kai měla taky v něčem pravdu. Dorian stojí u jednoho z menších oken jedné postranní chodby a zadumaně hledí ven. Ani jeho však zvuky příchozích nenechaly zcela klidného a ohlédl se. |
| |
| Hrad - bloudění; Teleri "Zas sem měla pravdu," hrubě se zasměji, jakmile uvidím Riánka romanticky postávat a zírat ven. Není mi sice jasné, proč se pokouší o slušně vlezlou nemoc u okna, když tady táhne ze všech stran, ale jiný kraj jiný mrav, nebo nějak podobně. "Máš tu slečnu, Riánku. Hlídej si ji, hm? Víš, co jsem říkala a nemysli, že neumím být nebezpečená. Ten pohled si nech, nezájem," převrátím očima a podívám se na Teleri. "Našly jsme poklad, co? Tak dobré sny," pohladím dívku dlouze po rameni, oči upřené na míšence, ale nemám co víc říct a ani tady nechci být, když jsem navíc. |
| |
| Hrad - bloudění; Teleri Někdy mám vlastního zamýšlení se plné zuby, ale je to nutné, stejně jako dýchání. Nejsem rolník, abych si mohl lehnout pod strom a pohodlně před sebe natáhnout nohy, a dávno též nejsem mladíkem, abych mohl zasněně mařit čas. Ty dvě mě překvapily. Hlavně protože jsem nečekal, že by Teleri ještě mohla být venku a vlastně kdekoliv mimo svůj pokoj, po tom všem, co se dnes odehrálo. "Dobrý večer," pozdravím obě, přičemž se k ničemu dalšímu díky vodopádu Kainých slov nedostanu. Je to zvláštní žena, rázná a chlapecká. Teleri vedle ní vypadá jako princezna. Nesnaž se být roztomilý, oba víme, co jsi zač. Žádný drakobijec. Nesouhlasně uhnu hlavou do strany, Kai tedy ani neodpovím na její přání dobré noci, ale jen co jsme sami, usměji se. "Není ti chladno? Já.. omlouvám se, jestli jsi mne hledala. Chtěl jsem jen být chvíli sám." |
| |
| Hrad – Kai – Dorian Polekám se. „Oni tu nechávají povalovat se otrávené šípy? O tom si pak musím promluvit se strýčkem to je hrozně nezodpovědné!“ Zavrtím hlavou. Ale s tím kamením určitě měla pravdu, navíc mi čím dál tím více mě zebali nohy. Ať už to měla Kai v úmyslu nebo ne, tak namísto pokoje mě dovedla k Dorianovi. Překvapí mě, že mu říká Riánku. Proč zrovna takhle? Je to snad jeho přezdívka? Podívám se na Kai a usměji se. „To ano. Děkuji, Kai. Také ti přeji hezké sny.“ Rozloučím se s ní a dívám se jak odchází. Pak se otočím na Doriana a přejdu k němu. „Dobrý večer.“ Oplatím mu pozdrav. „Ano. Je mi chladno, ale jen na nohy. Přes den to ještě jde, ale čím pozdější doba tím víc je chladno. A nemusíš se omlouvat. Po pravdě jsem tě nehledala.“ Usměji se na něj. „Myslela jsem na tebe to ano, ale nehledala. Hledala jsem svůj pokoj. Bloudím, Kai se mě ujala a snažili jsme se nějak zorientovat, když jsme narazili na tebe.“ Přistoupím až k němu a měkce obejmu jeho paži a přitisknu se k němu. „Ale jsem ráda, že jsem na tebe narazila.“ Zvědavě se na něj zadívám. „Máš starosti, že ano? Nechceš si o tom promluvit?“ nabídnu mu. |
| |
| Štíhlonohá v bordelu; Godrek "Jáásně, áha! Chápu. Jen jak jsi to řekl, tak mi to tak jasný nebylo, víš, ale už se v tom úplně vyznám," mrkne na tebe a ujišťujícím pohledem sjede řadu pootevřeným dveří v chodbě v patře. Otevřela nejbližší dveře a laškovně vklouzla dovnitř. "Tak pojď, nikdo tu není. Je to smůla, co se dneska stalo, Darias bylo hezké město se spoustou zbohatlých chtivých zákazníků. Teď je mrtvo," zacvakla dveře a dotlačila tě k nízké zatuchlé posteli takovým způsobem, že by se za něj její matinka musela hodně stydět. U jejího okraje se do tebe pak pokusila strčit, abys upadl. |
| |
| Borčuš ve zbořenisku Mám radovanec, že mě žihadlo gómalo a ještě větší když vklouzne do cimry. Dveře klapnou, háček cvaká, žihadlo k betli láká. Je jasný, že to není žádná panica, nerobí to prvně a ví o co klape. Jen ty mekance vo zbořenisku by si mohla vodpustit, bo ten mi je u gebiše. Možná tak kdyby cálovali za ochranu, tak ať, ale teď? “Však žádnýho kybice nepotřebujem. No jo levandula, aspoň nési vofakčená, možeš mi vymáknout jak to motáte po vašom a když nebudeš zdechlá, tak tě na revers přefiknu po našom.“ Dotlačila mě k betli cítím jak mi kolena a stehna narazili do pelesti. Kdybych byl haluza tak bych se už asi rozplácl na betly, nebo gecnul na kotel, ale na ubohý pajzle je to trocha vysoko a tak si stoupnu na špičky a na na gebiš se usadím sám, přece jí nebudu kazit koncepcu. “Tož jak hajfa, rovnou na sekačku, bo nějaký candr, falcovačka, přeliz?“ |
| |
| Hrad; Teleri Políbím Teleri do vlasů a volnou rukou pohladím její hebkou tvářičku. "Každý má někdy starosti, bude to v pořádku. Teď bychom měli jít do tepla, aby ses tady nenastydla," povím konejšivě. "Takže do tvého pokoje?" asi není nejlepší pomýšlet na to, že bych ji mohl zatáhnout k sobě, ale nemůžu si pomoct. Rád bych byl s ní a kvůli jedné noci ve vší počestnosti se přece nic nestane. |
| |
| Hrad – Dorian Spokojeně se usměji, když mě políbí do vlasů a pohladí po tváři. „Dobře. Nebudu naléhat.“ Řeknu a pak přikývnu. „Ano. Do mého pokoje. Jenže... ty víš kde je? Jsem tady úplně ztracená, bez mapy nebo doprovodu se tu úplně ztrácím.“ Pokrčím rameny. Jsem ráda, že je zase takoví jako předtím, předtím při té večeři jsem se ho lekla a chvíli i bála, ale jen na chvíli. „Pomůžeš mi pak vyrobit si boty? Ty boty co mám nosit nebo nosí ostatní jsou hrozné. Děsně tlačí. Raději bych si udělala boty takové co jsem nosívala v zimě v lese. Prostě jen svázaná kůže kolem nohou. Je to pohodlnější.“ Vysvětlím mu svůj problém. „Kdybych v tom pořád chodila tak mám pak nohu samí puchýř.“ Postěžuji si. „Vím, že bych si na to zvykla, ale raději si na to budu zvykat až tady až se vrátíme z té výpravy.“ |
| |
| Hrad; Teleri "Mluvit o tom můžeme, ale až v pokoji," zlehka jí prstem cinknu o nos. "To víš, že vím. Jsem občas takový vševěd, co rád radí krásným slečnám v nouzi," usměji se na Teleri a ačkoliv ještě zabloudím pohledem k oknu, ze kterého jsem hleděl ven, lehkým tlakem naznačím, abychom vyrazili. "Boty?" podivím se, ale brzy se mi vybaví, že se o tom už jednou zmiňovala. "Ale jistě, zkusit to můžeme. Snad budou mít nějaké kůže, které by mohli postrádat. Až tě doprovodím, půjdu se po něčem poohlédnout a přinejhorším použijeme nějakou vzácnou loveckou trofej," zasměji se. Mířím na druhou stranu chodby, kde zahnu na úzé schodiště vedoucí ještě o patro výše. "Ještě bychom mohli zkusit něčí staré boty, ale nejspíš bude lepší, když půjdeš v tom, na co jsi aspoň trochu zvyklá. Nebo tě můžeme vést na koni jako princeznu," nadhodím s úsměvem. Před námi je už o něco známější chodba, ale přesto tolik podobná všem jiným. Pomalým, nikam nespěchajícím krokem sebejistě mířím k jedněm ze zavřených dveří. |
| |
| Hrad – Dorian Trhnu sebou, když mě cvrnkl do nosu, který si ochranářsky hned zakryji a zadívám se na něj se rty mírně našpulenými jako kdybych se urazila. „Copak jsem dítě?“ zeptám se a abych mu to oplatila, já ho zase za nos zatahám, ale pak se zasměji. Pak mě ale začal směřovat k mému pokoji. „To se divím, že víš kde je... asi mám děravou paměť. Ještě že tě mám, takového chlapa s dobrou pamětí.“ Usměji se. Souhlasí s tím, že mi pomůže vyrobit si boty. „Díky. Budu ráda. Myslím že jedna menší kůže nikomu scházet nebude. A jestli ano tak na to, že tu bydlí v hradu tak jsou pěkně lakomí.“ Protočím oči. Stisknu mu pevněji paži, kterou jsem mu objímala a nehodlala jsme se ho jen tak vzdát. Znovu se zasměji, když řekne, že si mě povezou na koni jako princeznu. „No to by vypadalo... bych byla princezna celá od prachu a šrámů a modřin z toho, jak bych pořád padala. Na koni jsem ještě neseděla. To bychom na tom už byli lépe, kdybych chodila bos, to by to bylo rychlejší.“ Zavrtím hlavou. „Ale je to hezká představa... princezna...“ zase se zasměji. „A ty by jsi byl můj princ?“ zeptám se zvědavě a všimnu si, že chodba je mi povědomá, ale to také mohlo být jen zdání, chodby tady jsou poměrně stejné. „Měli by ty chodby něčím označovat. Něčím čeho si lidé všimnou a když tudy projdou už podruhé zapamatují si díky toho předmětu, kde to je... ty chodby nemají vůbec žádný záchytný bod.“ Zadívám se na dveře ke kterým jsme se blížili, to byl nejspíš můj pokoj. Zamyslím se. „Takže... zůstaneš přes noc se mnou ano? Budu moc ráda, když se mnou zůstaneš, ale nesmíš zapomenout na to, že... ehm... musím zůstat nevinná.“ Připomínám mu. Samozřejmě v tomhle ohledu jsem nebyla nevědomá, jen jsem nevěděla jak to vnímají muži. I když matka říkala, že muži na to myslí pořád, napadlo mě že bych se možná mohla zeptat. „Je pravda, že na to muži myslí pořád?“ |
| |
| soukromá zpráva od Jet Basco pro Kunim? Zopakuju si v duchu. Nikdy jsem o tom neslyšel. Moje nálada se o něco zhoršila. Pořádně nevím jak dlouho mi to bude trvat domů a ještě ani nechtěj koupit ty koně. Spíš kundín! Kývnu na pozdrav stájníkovi a s obouma koněma zamířím rovnou k řeznictví. "Omlouovám se vám, ale je to nutné!" Zamumlám směrem ke koním. Je to sice zbytečné, ale co. Mě se uleví možná i od vzteku a koním je to asi jedno. "Dobrý den, měl bych tu dva koně na prodej!" Podívám se na řezníka a usměju se. Snažím se vypadat seriózně i když po té cestě co jsem už musel absolvovat pochybuju, že se mi to povede... |
| |
| Hrad; Teleri "Nevadí, pořád tě můžu přivázat," lhostejně pokrčím rameny. "Musím si to dobře zapamatovat, ráno přivázat na koně.., abychom tě cestou neztratili," snažím se být vážný, ale Telerin dotaz mě donutil se usmát. "Bylo by mi ctí, být tvým princem." Zůstanu poněkud zaražen stát na místě, obličej jako by se nemohl rozhodnout, jestli se budu smát nebo zůstanu vážný. Nakonec volí kompromis v podobně jemného, ale vážného, úsměvu a přikývnutí, abych dal najevo, že jsem nezapomněl a nezapomenu. "No," ošiju se, ale nakonec nemám proč to před ní skrývat. "Nemohu soudit jiné a mám-li mluvit o sobě, pak ano. S tebou ano, s jinými také, ale ne se všemi. Na svou obranu bych ale rád řekl, že myslet neznamená konat," pokusím se svou odpověď odlehčit. "Krom toho si nemyslím, že by na to ženy nemyslely. Jen je pro ně snadnější se ovládat a nedat najevo, co se v nich zrovna odehrává. Muži jsou divočejší, svým způsobem." |
| |
| Hrad – Dorian Podívám se na něj když řekne, že mě přivážou, ale jak vidím jeho vážnou tvář překvapeně vykulím oči. „To myslíš vážně?“ zeptám se a představila si sebe samu, přivázanou na koni jak pytel brambor. Pak se usměje a já se uklidním. „Už jsi Doriane.“ Odpovím a zadívám se na něj, pohled plný citu. Najednou se zastaví, také zastavím a znovu se na něj zadívám. Začne odpovídat na mou otázku, když se přizná že když je se mnou tak na to myslí a já se začnu červenat. Chápavě přikývnu, ale nemám na to co říci, pak začne mluvit o tom, že se to týká i žen. Zamyslím se nad tím, upřeně se na něj zadívám a pak zamyšleně nakloním hlavu na stranu. „Jsem si jistá, že to tak je. Lidé rádi myslí na věci, které jim jsou příjemné. Já třeba moc ráda myslím na tvou přítomnost, objetí...“ zase se začervenám. „A polibky.“ Stoupnu si na špičky a políbím ho rychle na tvář, pak se zase rozejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro U řezníka to vypadá docela idylicky. Předzahrádka kvete a vývěsní štít, zdobený kovovým kováním, zcela zkresluje skutečnost, že v tomto domě žije ve své podstatě vrah. Samotného řezníka nacházíš u nízkých stájí a chlívů, kde má zvířata na dochov. "Có? Koně?" promnul si bradu a olízl suché rozpraskané rty, ruce se mu lesknou od vody, ve které si právě umyl ruce od sypání zvířatům. "Tak kdyby sele na množení, ale koně? Jakó ale uznávám, že jsou svalnatí. Masa je v nich dost.. jenže já mám plno pro vysoké," kývl ke stájím. Sice dovnitř nevidíš, ale podle jeho výrazu soudíš, že by mu nevadilo, kdyby ses chtěl ujistit, že ti nelže. "Navíc tihle nejsou na pekáč, pané. Takové valachy je lepší nechat a prodat líp. Víte có, zkuste to kus od náměstí. U tramtydýdádů," odkašlal si. "Artistů, nebo jak se jim to říká." Vítr k vám zavál pach stájí a chlívka, pravá vůně venkova. "Určitě aspoň jednoho koupí. Nechcete nějaké sušené maso? Mám nejlepší ve městě, za dobrou cenu." |
| |
| Štíhlonohá v bordelu; Gorek Zachichotala se. "Já ti někdy vážně nerozumím, nebo možná..," Už se jen usmála, upřímně a roztomile, jak to někdy ženy umí. Pak už se zase s ničím nezdržovala. Zaútočila na tvé kalhoty tak rychle a hbitě, jako by její prsty byly rybkami ve vodě, ovšem místy si vynucovala pomoc. Stejně tak u zbytku oblečení. Mezi jehož svlékáním si neodpouštěla krátké taneční kreace a při té poslední, která právě skončila, se konečně svlékla a odhalila své tělo v jeho plné kráse. Tu kazí pouze jediná dlouhá jizva, táhnoucí se od kříže přes bok až pod pravé ňadro. Je stará, ale přesto dobře viditelná. Nadechla se, zvesela poskočila – čímž dala prostor k houpavému pohybu svým ňadrům, a přitočila se k tobě s dalším veselým smíchem, který ukončila škádlivým „škrábavým“ pohlazením přes hruď. |
| |
| Hrad; Teleri Nechám Teleri kousek utéct aniž bych cokoliv řekl, ale jen proto, abych jí v následující chvíli dostihl, objal kolem pasu a se rty nepatřičně blízko jejího ucha zašeptal. "Jsem rád, že chápeš a nebojíš se takových myšlenek. A ještě raději jsem proto, že jsem součástí právě takových tvých myšlenek," zlehka jí přes vlasy políbím na krk a nechám své provokace, takže ji pustím a způsobile se zařadím vedle ní. "Tak prosím, jen račte slečno do vašeho pokoje," u dveří Teleri předběhnu, abych otevřel dveře. |
| |
| Hrad; Teleri Místnost je poměrně velká, bohatě zařízená. Koberce, křesílka a závěsy v rudé barvě se zlatým obšíváním, sem tam méně nápadná ale méně se hodící modrá, jako například naducané polštářky na rozložité posteli. Na to, jak hrad vypadá chladně, je to úžasná místnost. Pokoj vypadá stejně útulně, jako když jsi se zde před tou nešťastnou večeří byla koupat. Chybí jen horká lázeň uprostřed pokoje a Natka, služebná, která by ti byla k službám. Na stolku blízko pokoje však přibyla karafa s vínem a vodou, několik pohárů a také místa s ovocem. |
| |
| Hrad – Pokoj – Dorian Zjistím že jdu najednou sama, zrovna se chci po Dorianovi ohlédnout, když mi najednou ovine ruce kolem pasu a rty skoro přitiskne k mému uchu. Překvapeně vydechnu a zachvěji se, pohladím ho po ruce kterou mě objímal a usměji se. Věděla jsem proč se mi jeho blízkost tak líbila, bylo to prostě hrozně příjemné. Po jeho slovech se začnu červenat, nevím co bych na to mohla odpovědět a tak se na něj jen usměji, když se znovu postaví vedle mě. Předběhne mě a otevře dveře od pokoje. „Děkuji.“ Poděkuji mu a když kolem něj projdu zlehka mu přejedu prsty po tváři a vejdu. Znovu mě překvapí, že pokoje jsou tak útulně zařízené zatím co chodby jsou chladné a nepřívětivé. „Ah... tohle je úplně něco jiného než co jsem měla doma.“ Řeknu a přejdu k míse s ovocem, odkud si utrhnu kousek hroznového vína a pak přičichnu k vínu, s pokrčením ramen si trochu naliji a napiji se. Hned na to vyprsknu. „Tfuj...“ vypláznu jazyk a začnu si ho utírat do rukávu. „Má to takovou trpkou chuť.“ Znovu se zkusím napít a už to chutná lépe, ještě jednou si usrknu a pak nedopitou skleničku odložím. „Divný... na podruhé a na potřetí už je to lepší.“ Zatřesu hlavou nechápaje proč to má pokaždé jinou chuť. Pak se podívám na postel, rozeběhnu se a skočím na ní. „Krása.“ vydechnu a celá se na posteli rozvalím a začnu se protahovat, pak se posadím a přitisknu k sobě jeden z měkkých polštářů. „Zajímalo by mě jestli bych měla takový pokoj, kdyby mě nepotřebovali.“ Řeknu Dorianovi a zastrčím studená chodidla pod přikrývku. „Vsadím se, že ne. Ale to nevadí. Tak nějak čekám, že se pak přidám ke služebnictvu tady na hradě.“ Přitisknu si polštářek na prsa a obejmu ho. |
| |
| Hůlková v borčusu Takže s ánungem to neni taková žhavka, ajto také golfové pusině s útlemem jak zoncna sa to dá vodpustit. Hajfa je to nadupaná a grifová, ale aj tak má kliku, že mám ty modní volepy z hradiska. S plechamy by byla nahratá s těma párátkama i když nepochybně odlepila nejednoho vozbrojenca. Jasná páka že radovanec helfuju a mám ho i z candru, při kterým helfnu s volepy i hajfně. Krupón sa z volepů vybalí na to šup a jak merčím, někdo ju faktyš přefik vejpůl. Ajto jizváče se mi neeklujou. Sám jich mám dost na ksichtě a chapadlech. Na těle o poznání míň a na kule se mi nikdo dík šutru nedostal. Merčím její pohyby ajto kam čumí angresty, jak tak poskakuje. Líbí se mi její lochec, špičácky zvonkovej. Ne hrdelní basisko jak u prézlí zpod šutra. Však pod šutrem je všechno tak nějak v gebišu, aj její škádlení by bylo jak lovení svišťa v džungli a přeliz bych ji ajto nepřál. Holt další věc co se mi doma ekloval, stejně jak štriclu zbavil sem pajzlovského dědictví ja těla. Pravda co štatlíme s Kai bez střechy nad lebeňou, nebyla na vožer příležitost, ale svoju malou reverzně vohlů axniku mám furt u sebe. Nevydržím to, chytnu žihadlo během škádlení za kaďák a přitáhnu k sobě. Ajto nevím co má za lubem, pokud mě nepřekvapí, skončí mi na klíně a angrešty akorát u pusiska, ale co překvápka mám taky rád. “Cos nezgómla hajfa?“ Zeptal bych se i na přefik, ale na to bude času, až se líp poznáme. |
| |
| Hrad; Teleri "Doma je to vždycky jiné. A za sebe musím říct, že to tady není zase tak strojené, jako to bývá jinde," usměji se, zavřu za námi a tak trochu nerozhodně a nejistě jdu pokojem. Incidentu s vínem se jen tiše směji. Jsem rád, že zkouší něco nového a svým způsobem se u toho i baví. "Jen aby ses mi neopila, zatímco budu shánět kůži na boty," zasměji se. "Časem přijdeš na chuť skoro všemu, pokud si to nezhnusíš vzpomínáním na tom, jak to minule bylo ohavné. A ani v tom nejsou žádné čáry, jen přirozenost. Třeba by ti chutnala více sladká vína," zamyslím se nakonec. Z myšlenek o víně mne ale vytrhnou myšlenky o pokojích a budoucnosti. "Myslím, že měla. Mne nepotřebují a pokoj mám dosti podobný, i když s jinými převládajícími pokoji. Ale jak by to bylo doopravdy nevím, kdybys přišla jen tak navštívit strýčka, asi by tě hned do takového pokoje necpali," sleduji Teleri s nekonečným úsměvem na rtech, zůstávám však stát zhruba uprostřed pokoje. "Kdo ví? Ty musíš vědět, co by se ti líbilo více – jestli poctivá práce a tvrdá postel, nebo sladké tloustnoucí nicnedělání v měkkých peřinách. Nebo něco mezi tím, proč ne. Mám rád přepych, i ten přehnaný, ale žít v něm pořád beze změny bych nesnesl. To pak není pohodlí domova ale zrádné vězení tvářící se jako ráj." |
| |
| Hrad – Dorian „Neboj... neopiji. Na druhý doušek to jde, ale není to něco co bych popíjela jen tak.“ Odpovím. Dorian si myslí, že by mi víc chutnalo sladké víno, přikývnu. „To jsem si jistá, že ano. Já mám ráda sladké.“ Usměji se. Také mi odpoví na mou otázku, že bych asi měla stejný pokoj, zasměji se. „Ale Doriane... možná že tě nepotřebují, ale zase je na tobě... nebo umíš něco zvláštního a třeba se bojí, že dát tě na nějakou úzkou pryčnu, že by tě urazili.“ Pokrčím rameny a odložím polštářek, který jsem celý pomuchlala, jak jsem ho objímala. Natáhnu si pohodlně nohy a zahýbám holými chodidly. Vyprsknu smíchy, když řekne, že bych si mohla v pohodlí tloustnout. „To ne... nic nedělání není pro mě. To bych asi zešílela.“ zavrtím hlavou. „To bych raději měla třeba malí pokoj společně s ostatními služebnými. Rozhodně nechci být zase tlustá.“ našpulím rty. „No jo... když jsem byla malá tak jsem byla baculatá. Už když jsem se narodila, byla jsem silnější. Ale když jsem byla pořád jako tenhle nadýchaný polštářek v pěti letech, matka s tím začala něco dělat.“ pousměji se. „A pak jsem se prostě vytáhla.“ zasmála se. „Máma mi vždy říkala, že nadváha není zdravá. A já vím že je to pravda. Jednou k nám zabloudila kočka, byla hrozně vypasená a strašně nemocná. Nasadili jsme ji dietu a pak byla zase čiperka. Ale už byla stará, za dva roky umřela.“ Pokrčím rameny. Zadívám se na něj. „Chápu co tím myslíš. Myslím, ale že to není jen ten přepych. Ty jsi jako můj otec. Když jsi dlouho na jednom místě, tak tě to začne nudit. A jak jsi říkal, cítíš se jako ve vězení a tak jdeš raději dál, aby jsi zase něco ve svém životě změnil.“ usměji se na něj. „Máš toulavé nohy.“ sednu si do tureckého sedu a v dlaních si začnu hřát studené chodidlo. |
| |
| Štíhlonohá v bordelu; Gorek Štíhlonohá se nechala zatáhnout na klín, aby sis dosyta užil angreštků. Vzápětí však zašmátrala rukou ve tvém klíně a to poměrně šikovně – zkušená ručka se pozná, o to líp, když se zdá, že ručka vážně chce a nedělá to jen kvůli zlatu. Tím se ti sice trochu zkreslil pohled na její ňadra, kterými ti záhy zlehka zatřásla před nosem, až se kůže otřela o kůži. "Hmm?" broukla zvědavě, ale nenechala se dotazem vyvést z míry. Vymanila se ti a stáhla poslední kousky oblečení, a i když její prsty stále tančily kolem tvé chlouby, rázem sjely po stehnech dolů a její sladká ústa se semkla kolem ztopořeného údu. Ani takové radosti ti však nedopřála nadlouho a jako nenasytná semkla tvůj úd docela jinou horkou částí svého těla, aby započal tanec plný něžností i zvrhlostí. |
| |
| Hrad; Teleri "Ale nemůžeš popřít, že si sedlák raději vezme pořádnou ženskou, než nějaké vyžle," usměji se. "Jen jsem chtěl říct, že plnější boky mají své výhody. Mě se líbíš jaká jsi, máš v sobě to zvláštní něco, které dělá i ze štíhlé slečny skutečnou ženu pro život, i když nejsem sedlák," zasměji se. Mám pocit, že jsem se v tom úplně ztratil v tom, co jsem chtěl říct. "Hm, něco na tom bude. Spíš mě ale okolnosti donutily, abych měl toulavé nohy, než abych to skutečně chtěl. Umím si představit, že bych se usadil, jen ostatní ne. A pak.. jsou věci, kterými se nechci nechat vázat. Z povinnosti," prohlížím si tě, s nepatrným úsměvem na rtech. "Dojdu pro ty kožešiny, co říkáš?" |
| |
| Hrad – Dorian Zasměji se, když řekne že sedlák raději pořádnou ženskou než nějakou hubenou tyčku. Když řekne že plnější boky má své výhody hned se dotknu svých boků, pak aniž bych pohnula rukama ruce zvednu abych se podívala jak široké boky mám, jen jsem nedovedla určit jestli je to hodně, málo nebo tak akorát. Když řekne že se mu líbím taková jaká jsem, že mám v sobě to něco co žena do manželství potřebuje a já se mírně polichoceně začervenám. Znovu obejmu polštář. Prozradí mi, že si sám sebe umí představit jako manžela, možná i otce. Natočím zvědavě hlavu na stranu. „Já si tě tak umím také představit.“ řekla jsem konečně. „Myslím, že nejlepší manželka pro tebe by byla ta, které by nevadilo cestování. Pak by jste totiž mohli po světě chodit spolu a tak netrpět stereotypem, kterého se bojíš.“ zavrtím se. „Dobře. Běž. Já tu počkám.“ řeknu a naznak padnu po zádech do měkké postele v které se spokojeně stulím. Měla jsem z té měkkosti a hebkosti látek takovou radost až jsem se potěšeně zachichotala. |
| |
| soukromá zpráva od Godrek pro I když mám překvápka rád, podle latě, taky není levandule, a když to přinese žhavý stehniska na klín a špunty do pusiska, je to v goldě bo spíš v papuli a jaky. Sladky ja cumel a ostrá jak mečiska. Její párátko je fakt šikovný, málem sem hryzl, když se prstíky rozběhly. Sic mi s tím čudle skoro vytrhla, ale ajto není vůbec levý. Jako by nestačilo do teďkom, jakmile se její peruťka rozběhne, má fofrem tutovej ánung proč pajzlata lepí dlouhý suknice. Odpovědi jsem se nedočkal, však vidno, že pusinu chce použít na něco jiného. Musim uznat, čekal jsem ze se stróhne, ale aj s malou papulou to zvládá fortelně. Ajto je nejspíš zviklá na užší baldy. Přeliz byl betélnej, ale kuva forfovej, než sem se nadál už je pryč. Papule je nahoře a o brko se roztahují jiné pyskadla. Ajto je to zkušená hajfa nejde to jak mlata. O to goldovější je její klesání. Chapadla mám hnedle na dřepě, po kterým už mě svědili buřty. Poňokadla se do chvile vrátí na tu správnou rovinu a já se s gustem přilepím. Cítím pohybující se gebiš v pazourách, jak se svírá a kroutí. Trochu mu helfnu, když se zvedá a nechám si jej tlačit do lopat, když se vrací. Už dlouho sem elficu neměl a prdlajs záleží na tom, že je to hamsnóta. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Jak si chvíli užívala, objevil se jí v obličeji zvláštní výraz. Vlastně, možná byl docela normální, ale na tu krátkou chvilku se zdálo, že tak docela obyčejný není. Smýkla se dolů a tebe na chvíli v klíně ochromil mokrý chlad, než se její rtíky šikovně obemkly kolem žaludu a za jemné spolupráce jazyka sjížděly níž. Místy přidala i zuby, čímž se její počínání stalo dráždivějším. Zpátky ke špičce se vrací pomalu, s malými obtížemi způsobenými sáním tvé chlouby a s posledním dotykem horké špičky jazyka se vrací mokrý chlad. Rtíky se jí lesknou a ona neztrácí svůj kouzelný úsměv, trochu šibalský a trochu dětsky nádherný. Děvčátko k pomilování. A pak rychle dosedne, vykřikne do udýchaného ticha pokoje a začne se znovu zvesela pohupovat v bocích, jazykem dráždící tvá ústa i krk, a její ruce místy zlehka, místy ztěžka hladí a škrábou hruď a boky. Napnuté bradavky ti tančí kolem tváře a jen někdy nahradí nestydaté prstíky. |
| |
| Hrad; Teleri Krásně se to poslouchá, každé slovo. Každá představa. Nechám Telerina slova bez odpovědi, jen zlehka kývnu – pravděpodobně na to, že počká, otočím se opustím místnost. |
| |
| Hrad; Teleri Jen co za Dorianem zapadnou dveře, je všechno takové prázdnější. Jako bys byla doma a všechno bylo krásné, ale nezpívat venku ptáci nebo nepříst ti kočka pod nohama, cítila by ses sama. A hrad je prázdný a tichý, jeho stěnami nic nepronikne. Těšíš se tedy alespoň z luxusu, který je tady v posteli na každém kousku. Za oknem se už černá noc ve své plné kráse a jen místy můžeš zahlédnout nějakou hvězdu. Po několika minutách čekání, až se Dorian vrátí, se ozve lehké zaklepání na dveře. Ničí kroky jsi neslyšela, což tě jen utvrzuje v tom, že kamenné zdi nejsou nic dobrého, když chtějí být lidé mezi jinými. Vzápětí ale slyšíš známý příjemný hlas. "Omlouvám se, paní, že ruším, ale přišla jsem se zeptat, zda něco nepotřebujete?" táže se Natka, tvá dočasná služebná. |
| |
| soukromá zpráva od Godrek pro Její ksichtík mě rajcuje a včíl vůbec nemám mozkovnu na ánung, co znamená. Ajto si jej dlouho neužiju, bo se přesune k baldě a jak špicově. Užívám si dalšího goldovýho přelizu a chapadla, která se musela vzdát gebiša se producírujou po zádech, tak žinglovní, že bych je zvládl přelomit. Dávám si pozor na papulu, bo když se přidali réče a málem jsem hodil do placu nějaků békovinu. Ani tentokrát přeliz netrval dlouho. Když se její pubálské ksichtík zvedl, neodolal jsem paprdlama ju lapl a přitáhl k zakósnotí, mlaskanec goldovej, žádná levandule že je cítit po baldě a sluji. Ajto ji narušuju plány, rychle se k nim vrátí, když ji lopaty pustí. Goldově rychle až naruší ticho cimry. Jedno chapadlo se vrátí k gebišu a při houpačce se buřty sklouznou i mezi špicové obliny až na dno skuliny. Druhé si to po stehně, břichu a komoře šine k poňókadlu, které mi kolčí kolem fasády s kteru se šponuju pro další kósanec. Som pajzle a mý lopaty nejsou z peří a tak ajto pěkně zmáčknou, co se jim dostane pod buřty. Ale když větřím drápy tý číči na komoře, tak zas tak legricový to žihadlu nebude. Dál si lebedím při jejím kolčení, netlačí na sekyru, pyskadlo napnuté kolem baldy a špicově mastí. Snad má hamsnóta aj pořádnů výdrž, bo se mi to goldově líbí a nechce se mi žihadlo jen tak pustit. Znovu se natáhnu po kósanci a buřty po další štrece po oroseným tělisku, najdů špičatý špuntiska, trocha morký od má mixny. Trocha mezi buřty smeká. |
| |
| Hrad Dívám se jak odchází a mírně se usmívám, když odejde znovu se rozkošnicky rozvalím na posteli. Opravdu si to užívám. Ozve se zaklepání, posadím se na posteli a vyzvu aby šel dál. Objeví se Natka, zářivě se na ní usměji. Měla jsem Natku ráda, už od pohledu byla příjemná a milá. „Ah Natko! Jen pojď dál.“ Vyzvu ji a posunu se, poklepu na postel vedle sebe. „Pojď. Sedni si ke mě.“ Pobídnu ji. „A prosím... žádná paní. Říkej mi prostě Teleri. Nejsem o nic větší paní než ty.“ Znovu popleskám postel vedle sebe. Jen co přijde blíže natáhnu se a stáhnu ji k sobě. „Jsi hodná, že se staráš o mé pohodlí. Ale nic nepotřebuji. Jak jsi se dneska měla?“ zeptám se ji. Pak mě, ale přece jenom něco napadne. „Vlastně... by jsi pro mě mohla jednu věc udělat. Slyšela jsi už o tom, že se můj strýček zranil, že ano? Tak mě tak napadlo jestli by jsi za ním občas nezašla až budu pryč a ujistila se že má vše co potřebuje a tak. Udělala bych to sama, ale když musím jít na tu výpravu.“ Pokrčím rameny. „Kdybych jen tušila, že se strýček zranil nic bych neslibovala a zůstala tady a starala se o něj. Ale slib je slib.“ Pousměji se na ní a vezmu ji za ruku. „No ale já pořád žvaním. Tak jak jsi se měla?“ |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Jízda pokračuje ještě zhruba půlhodinku, než už je poznat, že děvče nemůže ani sténat, ani se pohupovat a ani si pořádně užívat. Však to taky pro ni muselo být něco, cítil jsi každý záchvěv jejího těla a každý slastný stah jejího klína. Přesto se ale snaží. Mírně se zakloní a rukou zašmátrá pod svůj zadek, aby se pokusila uspíšit tvé vyvrcholení. Tělo se jí leskne potem, rty slinami, jak si je olizuje a oči má víc zavřené, než otevřené. |
| |
| Hrad; Teleri Natka se usmála, ale jen přešla k posteli aniž by se posadila. Když ji stáhneš k sobě, zvesela se zasměje. "Jenže teď jsi tady důležitá, paní Siral mi to kladla na srdce," ospravedlnila se, ovšem ryze přátelským neodměřeným tónem. "To je to nejmenší, co můžu udělat. Jistě to nebude nikomu nevadit a stejně by se o něj jistě někdo staral, jsou to silní chlapi, ale jak se jim něco stane, vždycky jsou rádi za ženskou ruku. Určitě na něj dohlédnu," ujistila tě. "Obyčejný den, když pominu ty hrůzy.. ale snažím se dělat, že se to nestalo a že nic dalšího už nebude. Nikdo nechce válku. Mnozí do vašeho úkolu vkládají velké naděje, ale byla bych raději, kdyby se umoudřili ti, kteří za to můžou, než abys to musela řešit ty," přerovnala si záhyb sukně. "Už se těším, až si lehnu a pořádně si odpočinu. Doufám, že budu mít dobré sny a nebudou mě pronásledovat noční můry. A ty? Těšíš se na tu výpravu?" |
| |
| soukromá zpráva od Godrek pro S radovancem merčím že hamsnóta má výdrž, lepačku zmákla v cajku goldovou chvylu. Ale jednou je to žihadlo špičatý a síly docházej. Ajto musím rentovat snahu, když mi už grogy hrábla po šutrách. Aj bych hodil helfa, ale takhle skoro nemůžu. Lepnu lopatou po gebišu a zajedu oběma pod fajky a čapnu frajlu za pasovku a začnu zvedat. Aj na pajzla je to výkon, ale vysazenej kotel je goldová odměna, kor když je mlaskadlo furt na baldě. Doufám, že babáš má grifa v lónputí, bo nechci hodit mixnu. Hoblovačku na betly nechcu, posadil bych ji chinďák na ponk, ale je vysoko. Takže ji jebnu hřbetem o zeď, poňoukadla mám přímo před miznou a radovanec jim věnuju mlaskanec a už začnu hrnót po pajzlovsku do žinglovýho kajaku. A že je mlaskadlo špicové, tak nasadí aj pajzl tuml a pěkně kropí hrobku. Spokojené jak těžké king s žinglou jebnu do betle. Dal bych ještě lupena, ale ramlica vypadá chcíple. Nechám brko ve voskáču a při ňahňání a mlaskancích hodlám zavřít augle. Ale jestli bude klisna vyhazovat, tak si dám další lupeň, bo slinu ještě mám. Poznámka pod čarou: Je to na tobě babáš jakou válku povalíme a jak to doklepem k ránu :D Pajzle své řeklo myslím, ale z boja prostě neuteče :D |
| |
| Hrad Usměji se. „Teď ano. Ale vsaď se, že jen co už mě nebudou potřebovat tak na mě zapomenout.“ Protočím oči. „I když mě možná ze vděčnosti nechají tady v tomhle pokoji a budou mě živit nebo tak něco... jenže to není pro mě.“ Stisknu ji přátelsky ruku. „Já vím, ale stejně budu raději když se občas na něj podívá někdo kdo má rozum. Děkuji, Natko.“ Řeknu vděčně. Chápavě přikývnu. „To souhlasím s tebou aby se nějak rozumně dohodly. Jenže tihle monarchové mají děsný problém jednat rozumně. Ale snad to zvládneme rychle a pak bude klid. Nejspíš už útoky na město nebudou. Jen co se dozvědí ti druhý že jsme na výpravě za tím artefaktem půjdou po nás. No... to bude zajímavé.“ Zachvěji se. „Ah... ano těším. Kupodivu. Těším se na to vzrušení a dobrodružství, že poznám nové lidi a udělám si nové přátele. Ale zároveň se i bojím. Ale to k tomu patří. A jsem také hrozně ráda, že se mnou bude Dorian. On je skvělý. Starostliví, milí, ochranářský a prostě sladký.“ Usměji se. „Je moje první láska.“ Položím si ruku na srdce. „Ale nechci tě zdržovat Natko, jestli už chceš jít si lehnout tak běž, jistě jsi velmi unavená a já tě jen zdržuji.“ Krátce ji obejmu. |
| |
| soukromá zpráva od Pokušitel pro Když ses brzy ráno probudil, chvíli jsi váhal, jestli ještě není noc. Z okna, kromě zničeného města, které se pomalu a těžko vzpamatovává z katastrofy včerejšího útoku, vidíš i slabé svítání na východě. Není tedy pochyb, je brzké ráno a tím pádem nejvyšší čas se vrátit do hradu, abyste mohli vyrazit. Když sejdeš dolů do bordelu, je zde jen několik dívek. Žádnou z nich nepoznáváš, asi jakási noční směna, aby se zbylé dívky měly kdy vyspat. Jedna z nich k tobě zamíří a vyžádá si peníze za služby – pokud jsi nechal platbu nahoře, zajde pro ni a až pak tě propustí. Mohl bys sice jít, ale všechny přítomné dívky tě bedlivě sledují. Pak už nezbývá, než se vydat směrem k hradu. Od včerejšího večera se toho ve městě opravdu moc nezměnilo. Stejný nepořádek, stejný smrad, i když mrtvol ubylo a stejně zachmuřené tváře přeživších obyvatel. U hradní brány stojí stráže, ale nemají problém s tím tě pustit. Buď tě poznali, nebo mají rozkaz, který ti zkrátka usnadnil vstup. Ani na nádvoří se nezdá nic jiné. |
| |
| Hrad; Teleri "To si nemyslím. Pani Siral ani princ takoví nejsou. Lidé možná, ale ti dva ne. Znám je už nějakou dobu a na pány si pamatují dost, dokonce i jména svých poddaných," snaží se je dívka bránit, ale víc tě nepřerušuje. Chápe, co říkáš, jen zkrátka nechtěla, aby vypadali jako jiní. "Závidím vám ho. Je vážně hezký a milý, co jsem slyšela, jen.. ale to nic, není to důležité. důležité je to, jaký je. Snad také brzy poznám takovou lásku," nechala se obejmout a pak vstala. "Dobrou noc, Teleri, a hezké sny. Snad se ráno ještě uvidíme," s těmito slovy opustila tvůj pokoj a ty jsi osaměla. Pokoj se najednou zdál tichý a nepříjemně velký, chladný. Byl to však jen tvůj chvilkový pocit a ten během chvíle odezněl. Navíc se za pár minut na to objevil Dorian s nějakými kůžemi a kožešinami, které našel. Nebo taky možná někde ukradl, nechtěl ti to říct a vtipkoval, když ses snažila něco zjistit. Pomohl ti udělat boty a pak s tebou ještě chvíli zůstal. Usnula jsi brzy po jeho políbení na tvář. Ráno tě probudila služebná. Byla ve špatné náladě a tak ses nedozvěděla ani její jméno, donesla ti teplou vodu, nějaké šaty – obyčejné i honosnější, nějaký ten kabát a plášť – s tím, že si máš vzít, jestli se ti něco hodí. Vstávání nebylo lehké, protože bylo opravdu brzy ráno, ale z postele tě přímo nehnala. |
| |
| Den odjezdu – nádvoří hradu Kai a Siral byly dole mezi prvními, stejně jako princ Zaryn, který s vámi však cestovat nebude. Vy a Dorian jste se dostavili chvíli po sobě. Objevili se zde zatím koně a je jich víc, než kolik vás má cestovat, což jistě vznáší nějaké otázky. Také je zde znovu postaven stůl a na něm se lesknou zbraně, kdyby si chtěl někdo ještě něco vzít. Stejně tak jsou k dispozici sedlové brašny, těch je však přesně tolik, kolik vás. "Ještě se jděte klidně najíst do hlavního sálu, máme čas," ujistila vás Siral, ale sama se posnídat nechystá. |
| |
| Den odjezdu – z bordelu na nádvoří hradu Není Goldovější ráno, než s baldou v olšinách. Žihadlo je v limbu, ajto lehká helfa. Brko na čárku, dva tři jeby a má ánung jaká se vaří válka. Fofrová Sekačka na boku, tomu hantýruju probuzení v pikách. Eště oklep o dřepu a pila na hradisko. „Tož děkovanec žingle, rentále melduj u kingoša a ať zacáluje dvojitou.“ Prolítnu mezi džingolama, žádný špičisko, ajtak voxiduje. Páč sem se kapinek zajebal, nemam času na blbý henzy a tak se nezastavuju a jen melduju svou. „Cáluje kingoš, hamsnóta má ánung, kde zobat goldy.“ Štatl zbořeniskem mě nehecuje, za chvilu sem na hradisku a překvapivě i přerostlý haluze sou v golde a neprudí. Holt goldový ráno. A ještě větší piky, když uvidím Kai. Hukot baldy ševelí, že aj tuhle kó bych s radovancem mastil. Z čeho mám levandulu jsou hajtry. Pokynu chapadlem Kai aj zbytku a jdu si spravit chuť železem. Není to legricový, ale zpodšutra je lepší. Ajtak si vezmu nějaků kudlu jako suvenýr. Lebedu přihrne až Bosorbaba se zvonkem o zobancu. Okamžitě naberu směr, po cestě přihodím taky zvonek. „Fajrunt fonkovní henzy bosorka. Gómat to dřív, tak šuntnu ještě cifru, ale aj dlabanec je goldovej. Ale na hajtry vám jebu... Kai, štatlíš gáblovat?“ |
| |
| Den odjezdu – nádvoří Usměji se na ní. „Když to říkáš musí to být pravda.“ řeknu a neříkám to jen tak. Zadívám se na ní, když začne mluvit o Dorianovi a pak se zarazí. Chápavě přikývnu. „Já vím... to kvůli jeho původu. Ale to nic nemění na tom jaký je. Má zlaté srdce i když se tak někdy netváří.“ Stisknu ji ruku. „Určitě ano.“ Ujistím ji a pak ji popřeji dobrou noc. Brzy se vrátí Dorian a spolu vytvoříme pro mě boty, které mi chránili nohy a při tom netlačili. Nakonec mě políbil na tvář a já brzy na to usnula. Ráno mě probudila služebná která vstala z postele levou nohou, oblékla jsem si obyčejné šaty, nevím kdo by si bral na cestu nějaké honosné šaty. Obula si boty které jsme spolu s Dorianem udělali, oblékla si kabát a vzala si i plášť, ten se může vždy hodit. Nakonec jsem se šla ještě rozloučit se strýčkem než jsem vyšla na nádvoří kde se to pomalu shromažďovalo. Siral řekla, že máme čas a tak se otočím a odejdu se tedy ještě najíst, snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Ale když jsem se vrátila na nádvoří musela jsem se zabývat jiným problémem a to tím, že neumím jezdit na koni. To bude poměrně těžké. Prohlédnu si zbraně, všechny vypadali nebezpečně a vražedně a tak si vezmu jen dýku i když ne s moc velkou chutí. Pak už jen čekám na Doriana protože ohledně jízdy na koni potřebuji jeho radu. Nevím co si s tím počít. |
| |
| Odjezd - nádvoří hradu; Teleri Jeden z vojáků ti dovedl grošovanou klisnu, není vysoká tak jako většina ostatních koní, ale za to se zdá, že bude klidná. Nabídl ti otěže. Dorian na sebe nenechal dlouho čekat, přerušil rozhovor a doběhl až k vám, aby koně chytil. Voják s kývnutím odspěchal. |
| |
| Odjezd - nádvoří hradu; Teleri "Vybral jsem dobře? Co myslíš?" popleskám koně po krku a usměji se. Vím sice, že většina byla proti koním, ale musíme být co nejrychlejší. A měl bych to vysvětlit. "Princ si myslí, že musíme být co nejrychlejší a já souhlasím, proto se koním nevyhneme. Nemusíš mít strach, je krotká a trpělivá," věnuji Teleri další milý úsměv. Snad to přijme a alespoň to zkusí, protože s vozem by bylo vše těžší. |
| |
| Nádvoří hradu; Godrek "Hm, tak ses vrátil až teď?" hrubě se zasměji a vydám se Godrekovým směrem. Mám dobrou náladu, takže při chůzi lehce poskakuji, což se nestává tak často. "Už jsem tam byla, ale klidně ještě něco zdlábnu," krátce se ohlédnu po ostatních, ale víc to nijak neřeším. Hlavně, že jsme všichni tu a nikdo se neztratil. Stejně mi to připadá trochu divné, nedomyšlené a na koně se mi taky nechce. "Maso ve dne v noci, to si nechám líbit. Tak a teď povídej, jaká byla? Nebo jich bylo víc? Co?" začnu vyzvídat něco bližšího o noční návštěvě. |
| |
| Odjezd – nádvoří Když mi přivedli klisnu hned jsem ji musela pohladit, ale sednout si na ní... k tomu jsem neměla odvahu. Ale bylo jasné, že na mě mysleli, protože klisna byla menší než ostatní koně. Poděkovala jsem vojákovi, převzala otěže a hladila dál klisnu po dlouhém krku. Brzy na to přišel Dorian na kterého jsem se zářivě usmála. „Dobré ráno.“ pozdravím ho vesele. Přikývnu. „Myslím, že ano. Sice se v koních nevyznám, ale vypadá to tak že je hodná.“ řeknu, vezmu ho za ruku a stisknu ji. Podívám se na klisnu. „No... co se může stát nejhoršího? Leda tak spadnu a natluču si. Nebylo by to poprvé kdy bych odněkud padala.“ Usměji se. „Tak... co mám dělat? Budeš mi dávat rady prosím?“ požádám ho o rady jak na ní nasednou a vůbec jak ji řídit. |
| |
| Štatlujem na dlabanac ”Pajzl nikdy nebere roha uprostred mlaty! To přeci gómeš, Kai…” Jap, Tohle špičisko má ánung jak mě rozlechtat a já mám hnedka lochec sňou. Lebeda z ní přímo chléstá jak hópe. Na tuty nesu jedinej, co měl betélnou noc. Že by se ofrňovala nad žvancem, o tom žádná. V tomto má borka v květáku jasno, kór po šuntu vyhládne. „Golgový henzy Kai, chálka a žvanec, klíďo bych nechal kingova cálovat dokavaď neexnu.“ To už štatluju vedle spichový dřepy a svíjivejch boků, z kterých mám držku samou slynu a v baldě hukot. Už čuju zobanec a aj na ten se mi hrnó slyny, tak se hrnu k němu a s kusem v lopatě a čechrem v druhé se obrátím na kó. „Co mám vrkat Kai, jedna byla, žihadlo špičatý, ale vydrž žádná, ani k přelizu sem sa nedohrabal a zdechla. Ale mastila betélně a kukačka goldová. Se zocnou malý repete a těďkom to zachálčím, dokaď nerupnu, tímhl betélným dlabancem. Ale klavíruj aj ty, rumpluješ jak zoncna, poskakuješ jak prvnička, s kýmpak mlaskala, no?! Jaká?“ |
| |
| Odjezd - nádvoří hradu; Teleri "Jistě," oplatím úsměv a začnu Teleri instruovat. "Nohu do třměnu a došlápni, abys zjistila, jestli se tak udržíš. Věř mi, viděl jsem i takové. kteří spadli jen proto, že se jim smýkla noha. A pořádně se drž hrušky sedla, případně okraje," klepnu rukou do přední vyvýšené části sedla. "A pak se stačí pořádně vyšvihnout, nejlépe napoprvé," usměji se. "Když už budeš sedět, udělej si pohodlí, ale tak, abys byla stabilní. Jestli budeš vysedávat nebo ne je na tobě, jak ti to bude pohodlnější, to poznáš," mohl bych tady básnit o souznění s koněm, ale bylo by to zbytečné. S jinou možná ne, ale Teleri zvířatům rozumí. Počkám, jak si povede s nasednutím. |
| |
| Odjezd – nádvoří Dělala jsem všechno co řekl, dala jsem nohu do třmenu, chytla se hrušky a zhluboka vydechla, abych uklidnila své pádící srdce. Pohladila jsem koně po srsti, několikrát jsem se nohou mírně odrazila, tak to vypadalo trochu jako kdybych poskakovala a pak se konečně vyšvihla. Nečekala jsem že to bude tak těžké, málo jsem zabrala rukou a tak jsem na sedlo spíš nalehla než nasedla. „Uf... je to těžší než se zdá.“ Řeknu když jsem sklouzla zase na zem, ale nevzdávala jsem se. Znovu jsem to zkusila se zadrženým dechem jsem se odrazila a tentokrát se i přitáhla a napjala svaly na noze, kterou jsem měla ve třmenu. Konečně se mi podařilo přehodit nohu přes koňský zadek a posadit se do sedla. Chvíli mi trvalo než jsem dostala i druhou nohu do třmenu a uvelebila se. Sevřu v ruce hrušku a rozhlédnu se, najednou jsem byla hrozně vysoko. „Tak jo... už se mi sedí pohodlně. A jak se řídí?“ zajímám se a znovu koně pohladím po krku abych ji mlčky poděkovala za trpělivost. |
| |
| Odjezd - nádvoří hradu; Teleri Jen se shovívavě usmívám, i když místy to přece jen vypadá pobaveně. "Nic se neděje, nikdo to nemůže umět hned. Leda by byl vyvolený a ty už umíš dost věcí na to, aby ti jízda na koni moc nešla," pokusím se Teleri uklidnit a případně jí pomoci, ale její snaha mě nutí být dál a nechat jí se s tím poprat. "Docela jednoduše," přehodím uzdu přes koňskou hlavu. "Pokud je kůň chytrý, což tenhle jistě je, pak se na většině cest nemáš čeho bát a stačí ho jen pobízet. Buď lehkým kopnutím patou a nebo pobídnutím uzdou. Pokud chceš někam zabočit, stačí zatahat tam, kam chceš jet," opatrně předvádím vyslovené úkony, abych koně nevyplašil. "A když chceš zastavit, přitáhneš uzdu k sobě. Zbytek zase záleží na čase, jezdci a koni, tohle je jen základ a myslím, že by to mělo stačit. Tak co, jak se cítíš?" zazubím se. |
| |
| Odjezd – nádvoří hradu – Dorian Usměji se na Doriana. „Díky.“ Poděkuji mu a pak poslouchám jeho další pokyny. „Ah... to zná lehce.“ Řeknu nadšeně a pevně držím otěže. „No... jak se cítím. Trochu podivně. Vystrašeně. Jsem hrozně vysoko. Ale to je určitě jen o zvyku.“ Řeknu. „Tak já to zkusím.“ Řeknu a opatrně koně pobídnu. Když kůň vykročí srdce se mi ještě rychleji rozbuší. „Jéééé!!!“ neudržím se a vypísknu. Zatáhnu za otěže a nechám koně zahnout, otáčela jsem ho dokud se nevrátil, neprošli jsme kolem Doriana. Znovu jsem se otočila a zastavila se vedle Doriana jako předtím. „No.. jde to... ale jsem ještě víc vyděšená než předtím.“ Přiznám se ke svému strachu. „Je to takové zvláštní na něm jezdit.“ Pohladím klisnu a pak zaváhám. „Jak teď, ale slezu?“ zajímám se. |
| |
| Odjezd - nádvoří hradu; Teleri "To přejde," shovívavě se usměji. Postavím se blíž ke koni a popleskám ho po krku, pak rukou volně sjedu až k sedlu, natáhnu se a Teleri z koňského hřbetu doslova ukradnu do své náruče. "Takhle.. nebo podobně, jako jsi na něj vylezla. Důležité je mít stabilní nohu ve třmenu, na to pamatuj," zazubím se na dívku. |
| |
| Odjezd – nádvoří hradu Zasměji se když mě sundal z koně a sevřel v náručí. Obejmu ho kolem krku. „Tenhle způsob sesednutí se mi líbí.“ „Ale budu si to pamatovat. Stabilní nohu ve třmenu.“ Pokývnu hlavou a rychle ho letmo políbím na rty. Pak ho pustím a znovu pohladím klisnu. „Díky tobě to teď určitě zvládnu.“ Řeknu Dorianovi. „Ale... potřebovala bych ještě něco naučit.“ Začnu váhavě a pak vytáhnu tu dýku, kterou jsem si vzala z nabízených zbraní. „Sice bych se mohla ohánět klackem, kdyby se něco stalo, ale nevím jestli by to k něčemu bylo. A tak mě napadlo, že by jsi mě mohl naučit jak zacházet s touhle věcí. Dokázala bych tím nakrájet zeleninu, vykostit rybu, ale bojovat s tím? To asi ne...“ Rozpačitě se na něj zadívám. „Víš... ani si nemyslím, že bych tím dokázala někoho bodnout i kdyby to byl nepřítel. Nechci nikomu ubližovat.“ Povzdychnu si. |
| |
| Odjezd - nádvoří hradu; Teleri "Abys někomu ublížila, měla bys chtít mu ublížit..," řeknu polohlasně, zamyšleně. Nicméně krátce na to se usměji a kývnu hlavou. "Já popravdě moc nevím, co tě naučit. Sám tak nebojuji a je to spíše o cviku, než o tom se něco naučit, ale můžeme něco zkusit," pokusím se předvést několik výpadů a dát k tomu i příslušný výklad, který by k něčemu byl, ale je vidět, že po každé akci chvíli přemýšlím a nejednou i zvažuji jiné postavení. "Snad to nebude třeba, nejsem v tom dobrým učitelem. Navíc to podle mě není něco, čím by ses ubránila na delší dobu." Zkusím ještě několik rádoby výpadů, ale spokojen jsem sotva jednou. "Ale věřím, že se nedostaneme do žádné takové situace, aby bylo třeba bojovat. Abys ty bojovala." |
| |
| Odjezd – nádvoří hradu Našpulím rty. „Ale já nechci ubližovat. Ale.. právě... co kdybych někdy prostě musela?“ vysvětlím mu svůj problém. Sledovala jsem jeho ukázky výpadů a zkoušela jsem je napodobit, neměla jsem dojem, že mi to zrovna jde. Jednou mi nůž i vypadl z ruky a musela jsem uskočit, jak jsem se bála, že by mi ostřím mohl spadnout rovnou na nohu, ale hned jsem ho s hořícími tvářemi sebrala. Zkusím to znovu a pak řekne, že doufá že nebudu muset bojovat. „To je ten problém, Doriane. Nechci být přítěží. Když se nebudu umět bránit... bude mě bránit někdo jiný. Bude dávat pozor na mě a ne na sebe a ještě se mu něco stane. Cítila bych se pak děsně provinile. Proto se to chci naučit, aby mě nikdo ochraňovat nemusel.“ Podívám se a nůž. „Možná by mi seděl víc luk.“ Povzdychnu si a raději nůž schovám. |
| |
| Odjezd - nádvoří hradu; Teleri "Vždycky ale bude někdo, kdo tě bude ochraňovat. Nejsi bojovnice, aby tě někdo jen tak nechal nakráčet do bitevní vřavy nebo se tě nezastal před bandou lapků," vydechnu a zapřemýšlím. Moc možností nemáme, ne za tak krátkou chvíli. "Luk je dobrý na dálku, navíc to vyžaduje čas, který my nemáme. Možná meč, ale.. nakonec, jedeme s tebou, protože chceme, ne protože bychom museli. Budeme tě chránit ať chceš nebo ne," skutečně nevím, co by mohlo pomoci, v takové situaci jsem nikdy nebyl a nikdy jsem ani nemusel řešit nic podobného. |
| |
| Kdesi v Menzoberranzanu; Kasian V poslední době se nad Menzoberranzanem vznáší nepříjemný oblak napětí, zášti a nejistoty. Ne, že by to tady bylo něco zase tak neobvyklého, nicméně tohle je jiné. Už není tajemstvím, že se matrona Myrayn Illiamwae dohodla s lidskými červy na pomoci, kterou drowí společnost poskytne za.. za co vlastně? Snad za desítky otroků, které zajmou? Za moc nad nadzemním územím? Nebo je to jen její kratochvíle? Rody mlčí. Ona sama zatím do celé záležitosti zapojuje jen svůj dům a pro ostatní se nic nemění, ale kdo ví, co se stane za pár dní. Navíc, jak je veřejně známo, je do toho celého zapletený její mazlíček, Zwyrtt Oblodra. Nedotknutelný. Mnoho kněžek muselo být léčeno a kříšeno, přesto stále žije, ubytován v Myraynině domě, hýčkán jako nikdo jiný. Avšak zdá se, že on sám se svým místem tak docela spokojen není. I když, proč jinak by šílel vzteky, když byla matrona otrávena? Kdo ví, jak to vlastně je. Jedni mluví tak, druzí jinak. Jisté je jen to, že by nejedna kněžka dala mnohé za jeho kůži. O samotném sporu na povrchu se příliš nemluví, podle všeho jen obyčejné hašteření mezi šlechtickými rody s nárokem na trůn. Mezi posledními svého rodu s nárokem na trůn, kdy slabší Imannor Qarrion zašel tak daleko, aby žádal o pomoc drowy. Podivné rozhodnutí, podivné spojenectví, avšak zatím plodné – útok na hlavní město Norionu, Darias, bylo úspěšné. Není překvapením, že se jej účastnil právě Zwyrtt spolu se svými společníky. A vzhledem k proběhlým událostem, které nejsou každému po chuti a ne každý nad nimi chce mávnou rukou se šeptá i o tom, že se Myrayn Illiamwae brzy někdo zbaví a bude nahrazena matronou schopnější, typičtější a přijatelnější pro celou drowí společnost. |
| |
| Odjezd – nádvoří hradu – Dorian Povzdychnu si. „Vím, že nejsem bojovnice. Já jsem spíš léčitelka. Spíš zranění léčím než je způsobuji.“ Souhlasím. Přesto... nelíbil se mi ten pocit, že musím být chráněna. A už jenom při pomyšlení na to, že by byl někdo zraněn kvůli tomu, že se staral o mé bezpečí jsem se cítila provinile. Znovu se na Doriana zadívám a usměji se. „No nechme to být... asi s tím prostě nic neuděláme.“ Rozhlédnu se. „Takže... za jak dlouho vyjíždíme? Ráda bych byla zpět co nejdříve. Abych se mohla postarat o strýčka. A taky mám pořád obavy o prasátko. Aby někdo nepřišel, nevzal ho s tím, že si ho upeče.“ Položím si ruku na srdce. |
| |
| Menzoberranzan; Kasian Příchod zrádce z domu Illiamwae na sebe nenechal dlouho čekat. Přišla tajně a tiše, nejistá, jako by jí spíš někdo poslal, než aby šlo o její vlastní plán – a přesto jej tak představila. Pod kapucí jí nebylo vidět do tváře, ale tělo by jí snad prozradilo. Kněžka, možná jedna z těch, které jsou matroně nejblíže. "Co žádáš za své služby.. na povrchu?" snažila se o přívětivý tón, když zde stojí v pozici té, která něco žádá od muže, ale dařilo se jí to jen částečně. Noha jí podupávala netrpělivostí a neochotou k dalšímu takovému vystupování. "Poslali mě sem," odmlčela se a rozhlédla, zřejmě krotila svou touhu po rozkazu. "protože ti nechybí zkušenosti. Je to tak?" viděl jsi odraz její oka, nebo to snad byla ozdoba? Kdo ví. Cítíš na sobě její pohled. |
| |
| Odjezd - nádvoří hradu; Teleri "Jistě co nevidět, už tak se mi zdá, že máme zpoždění," zamyšleně se ohlédnu ke skupince vojáků. Trpaslíka ani jeho společnici nevidím, zřejmě budou ještě snídat. Při zmínce o prasátku se musím opět usmát, ale chápu její starost. Myslím, že si nikdo nedovolí mu něco udělat. Navíc proč taky. Hrad má vlastní statek a teď bude myslím nakupovat hlavně od obchodníků, aby se město vzpamatovalo. A kdyby, musel by ten někdo být pořádně hladový, aby vzal za vděk takovým prckem," pohladím klisnu po krku. "Ještě chvíli počkáme. Máš vše potřebné?" zeptám se Teleri, abych se ujistil, že jí nebude nic scházet. |
| |
 | Menzoberranzan Jarlaxl mě poslal na jednu z náhorních plošin nad Menzoberranzanem, abych se zde setkal s kněžkou rodu Illiamwae. Na místo setkání dorazím o něco dřív a otočím se směrem k městu - zády k chodbě, ze které přijde a natahuji sluch, abych ji slyšel přicházet. Přijde přesně, což bych od kněžky vládnoucího rodu nečekal. Její příchod neoznámí nic, žádný zvuk dechu ani kroků, ale já ji přesto cítím. Otočím se. Nepozdravím ji, jen ať si uvědomí, že jedná s někým, kdo jí není povinován žádnou úctu. Musím se pousmát, když na mě promluví nuceně přívětivým hlasem. Měla by se ale naučit ovládat i zbytek svého těla. Je netrpělivá a očividně se jí příčí jednat s pouhým mužem. Po krátké odmlce pokračuje, nějak jsem nedostal šanci promluvit. "Je to tak." Odvětím tichým, chladným hlasem a ani při přikývnutí neuhnu pohledem od jejích očí. "Cenu si sjednejte s Jarlaxlem. Já nepracuji na vlastní pěst." Stojím napřímeně a dívám se ji do očí, periferním viděním ale kontroluji zbytek jejího těla. Jsem připraven při sebemenší známce nebezpečí tasit meč, který už si poradil i s jinými nejvyššími kněžkami. Čekám na její odpověď. |
| |
| Omlouvám se, ale nemám zájem vést dál tuto jeskyni. V nejbližší době bude zrušena. Děkuji vám za snahu, za hru, a ještě jednou se omlouvám. g.mess |
| |
| oh... ah.... tak dobře..... děkuji za hru a třeba někde jinde :P |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR