Andor.cz - online Dračí doupě

Nathan - 18. dubna 2007 14:12

Mezi lidmi a elfy byl uzavřen mír. Vyhoštění temní elfové se stáhli na sever a vytvořili pohoří, které je oddělilo od zbytku světa. Ale nebyl klid.. Orkové na jihovýchodním pobřeží napadali města spojenců a všechny znepokojovaly zprávy o hrozivém teroru za Temným pohořím. za hranicemi se učili temné magii noví fámulové, vznikaly vojenské oddíly a pustošily kraj Sindarů. Ale největší zlo číhalo jinde a stále číhá. Svět obletují zprávy o podivných tajemstvích Temných hor a hrozbou je také portál. Ne portál ledajaký - Portál. Portál do světa démonů. Tajemný portál na území skřetů. Zatím zapečetěný. Ale jak dlouho ještě? Všemi městy Eriadoru znějí hlasy spojeneckých heroldů. Volají, že se objevil nový, neznámý mág, jenž chce Portál otevřít a odhalit jeho tajemství. Zvou dobrodruhy do hlavního města Eriadoru - Ostokwendi. Rada Třinácti, sídlem zde, vybere družinu, která má Jazuaka zastavit. Kdyby dokázal portál odepečetit, nepřežil by nikdo. Stojíš před Radou a hledíš do dvanácti zachmuřených tváří, jež rozhodnou o tvém osudu. Třináctou nevidíš. Vysoká postava, které patří, je oblečena v dlouhém černém plášti a obličej jí halí hluboká kápě. Chtějí slyšet jedno - kdo jsi, co jsi prožil a jaké pohnutky tě vedou k této výpravě. Promluv, cizinče.. -------------------------------- Chci slyšet jméno, povolání, něco o tobě, historii a pádné důvody. Bojujte, jen dvanáct z vás půjde dál. A také nechci nic, jako je ve fóru Hledám Q - chci to s akcemi postavy a myšlenkami...prostě normální příspěvek do každého jiného Q.

Kim - 23. dubna 2007 14:32

Sedím na svém černém ocásku a lížu si packu, jsem celý černý, mám křiklavě žluté oči, do kterých se nikdo nedokáže dívat dlouho. Možná někdo z těch v Radě ani neví, že jsem kočkodlak a myslí si, že jsem pouhá kočka někoho z družiny. V družině je spousta lidí s kterými jsem se však ještě ani nestihl seznámit, protože jsme se vlastně setkali až tady, před Radou. Těch třináct dědků, až na toho jednoho, který tak činí ve stínu kápě, na nás vyvaluje bulvy a zřejmě čeká, až jim něco řekneme. Já se toho zrovna ujmout nechci, nemám rád mluvení, radši používám telepatii, nebo ještě radši těm lidským stvořením neříkám. Jsem samotář. Nemám rád, když m někdo ruší všetečnými otázkami, třeba při lovu, který jsem si tak oblíbil. Ze začátku mi to přišlo odporné - jíst myši, ale pak mi nějak zachutnali, když jsem se seznámil v dalekém městě s koučkou Mickou. Lížu si tedy kožíšek a čekám až se některý můj budoucí spoludružijník ujme slova...

Ryglinakin - 23. dubna 2007 21:26

rada Všechno se zdá tak snadné, celý svět je snadný až do té doby, dokud nepřijde čas na činy, činy, slova Zadívám se do tváří starších a jistě nejmoudřejších ze všech. lehce kývnu hlavou v náznaku úklony a oceánové oči postupně bádají v jejich vrásčitých tvářích. Mluvím s jistotou a cizím, zvláštním přízvukem, který je tak trochu lákavý a chtivý. Ústy pohybuji nepřirozeně. Jako by mi mluva v obecné činila velké potíže, ale z mých úst zní kouzelně. Vážená rado. Říkají mi Ryglinakin. nevím jestli jsem schopna splnit úkol, na který se chystám, ale z důvodu toho, že miluji zemi se budu snažit prokázat co největší službu. Dříve jsem byla obyčejnou dcerou starého rybáře, dokud můj osud nezkřížila první nyrik a má budoucí učitelka. Láska rodiny přešla mžikem na její stranu. Nevzpomínám si kolik přesně mi bylo, když jsem našla naší chatu prázdnou. Tehdy jsem se vydala k moři a tam se mě ta samá nyrik ujala a naučila mě svému řemeslu. Nemusím snad rozebírat co to přesněji znamená. To je asi tak vše- nemám zapotřebí tady rozprávět dlouhý příběh na několik kapitol... lehce se ukloním a z lhostejným výrazem čekám, jestli jsem byla svou krátkou výřečností úspěšná.

Alerogar - 23. dubna 2007 23:56

Rada Hmm příliš mnoho otevřenosti. Zde to bude na škodu, mít se na pozoru, čekat sledovat, pak teprve konat... Vážená rado! Pronesu s přehnanou pompézností a vkročím před třináct hlav. Jméno mé jest Alerogar. Mé činy mluví za mne, netřeba je znovu opakovat a mé válečné řemeslo je všeobecně známo. Poctil jsem tuto výpravu návštěvou ze zvědavosti a s vědomím, že pokud se otevře portál, ani já nebudu schopen čelit jeho moci, tedy jsem zde... Znovu několika kroky nazad vystoupím ze středu a lehce se opřu o válečnou kosu mé výšky. Budu na téhle misi, ať už s požehnáním vašim, či bez něj... Ale jste zoufalí a tak to bude spíše s ním.. Málokdo odmítne sílu samotné bouře na své straně...

Kili Nezdolný - 24. dubna 2007 07:20

Rada Předstoupím před radu velice jistým krokem,černou kápi,která mi kryje mou tvář sundám a oči rady můžou konečně spatřit mou tvář.Mám blonďaté vlasy a modré oči v který lze spatřit naději,ale také moudros a odhodlanost. Jsem Kili Nezdolný,do města jsem dorazil dnes ráno.Povím jistě a pokračuju. Jsem vyučený kouzelník a v bojích jsem zatím moc nebyl,ale můj učitel řekl že jsem vyvolený a že musím jít na cestu.Nevím proč,ale prý to zjistím.Chtěl bych se připojit k této skupině protože portál není hrozbou jen pro toto město,ale pro celý svět.Deřeknu jistě a moudře a čekám na posouzení rady.Mezitím si nasadím opět kápi která zahalí mou tvář.

Kili Nezdolný - 24. dubna 2007 07:30

Četl jsem myšlenky všech a u jedné jsem si jist že to neni obyčejné zvíře,nevím co přesně to je,ale zjistím to.Moudrá slova v myšlence.Pošlu myslí Redlinaklin. A co ty jsi vlastně zač,tvá slova zní jak moudrého bojovníka,ale také skušeného,máš odhodlanost splnit ten úkol,ale co když se něco stane a zjistíš že na to nemáš,co dokážeš to ustát nebo ne?Pověz mi kdo jsi a odkud já ti to povím také.Pošlu myslí Alerogarovi a přistoupím blíž k němu.

Kim - 24. dubna 2007 07:39

Prohlížím si pokradmu mé nové společníky, ale snažím se být nenápadný, aby ve mě nepoznali kočkodlaka. ...někteří z nich vypadají jako elfové, ty by mě snadno poznali...ale to je jedno... copak mi na tom záleží?... "Jsem kočkodlak z dalekých krajů. A nemohu si nechat ujít takovou událost, jako je konec světa." řeknu jen, v mé mluvě jsou protáhlé hlásky a nezní zrovna nějak zvukolibě. ...zase ta řeč...zase ta řeč...jak já jí nenávidím...jen prozrazuje, co jsem...jen mě z ní bolí tlamička...proč ti zatracení lidé neumí pořádně telapatovat, to by bylo hned všechno lepší... ale oni né, jsou to jen idioti, kteří chlastaj pivo a žerou opečené prase... ještě že jsou ti elfové, ti nejsou tak tupý, ale kočkodlakům se nevyrovnají...co by byl svět bez nich?...nejspíš svět tupých barbarů... ale stejně jestli nedokážeme toho hajzal zastavit bude konec světa tak jako tak... at´už toho barbarskýho, nebo plného moudrosti...

Leny de Vallu - 24. dubna 2007 21:30

RADA Na sobě mám hnědý plášt kapuci nenosím takže můžete vidět dlouhé hnědé vlasy pod pláštěm je kožená zbroj pod kterou můžete zahlednout košili. Kožené kalhoty nejsou nějak neobvyklé. na zádech mám batoh. Vypadám jako obyčejný dobrodruh. Dobrýden dovolte mi abych se představil. Jsem Leny de Vallu. Mluvím velice srozumitelně. Vypadá to, že inteligence mi nechybí. Ano pocházím z rodu Vallů. Jsem poslední člen našeho rodu, rozhodně nechi jít na tuto misi jít jako šlechtic, ale jako obyčejný dobrodruh. Také se jako dobrodruh chovám už nějaký pátek. Můj původ vám říkám z prostého důvodu náš rod je znám výbornými šermíři a věrností. A navíc nemůžu dovolit aby někdo řekl, že náš rod se schovával a nechal za sebe bojovat jiné. Řeknu ukloním se a zajdu zpět do řady...

Alerogar - 24. dubna 2007 22:49

Rada - Kili Opětuji zpříma pohled Kiliho a naprosto klidně a vyrovnaně mu odpovím: K čemu ti bude znalost mého původu člověče? Kčemu ti bude znalost mého příběhu a mého řemesla? Nechej si tu svou a mě nech tu mou, až se mě někdo na tebe bude ptát, zachrání ti to třebas život. Neboj se, vše se brzy dozvíš a nedávej tak najevo svou nervozitu tím, že ihned začneš prohlížet mysli všech v místnosti, ve které stojíš poprvé... Moje myšlenky jsou čisté, pouze informativní, na tváři přitom však vykouzlím samolibý úšklebek.

Kili Nezdolný - 25. dubna 2007 07:50
	Co pak si provedl,že se bojíš přiznat pravdu,jsi tak pyšný na svá slova,že páv je oproti tobě červ.Dobrá nech si svá tajemství,ale neočekávej mou důvěru.Pošlu myšlenkou Alerogarovi. No jistě kočkodlak,to je ono,máš v sobě i lidskost,no nic.Pošlu myšlenkou Kimovi a přemýšlím.

Kim - 30. dubna 2007 11:58

Laskavě mě neurážej tím, že jsem nějaký bídný člověk, můžu tě klidně na místě zabít a ani bys nastačil říct - švec, nebo jak to vy lidi říkáte. A myslím, že kdejaký člověk, by to nedokázal... A laskavě mi už nelez do mysli, jinak budu nucen ji uzavřít. řeknu trochu vztekle a namyšleně Kilimu... A podle pohledu toho dalšího jsem vyrozuměl, že nejsem jediný, kterému se ten bídák hrabe v mysli... ...jako by je neučili dobrému chování... pomyslím si a povzdechnu zároveň nad úrovní čarodějné školy pro lidi

Nathan - 13. května 2007 12:42

Postava v černém hávu se zvedla a napřaženou rukou zastavila váš rozhovor. Ticho! Jste tu snad od toho, aby jste se navzájem uráželi? ne.. Tak projednou dodržte ticho..osloví vás a z jejího hlasu čiší tichá hrozba. zatímco jste se hádali, rada se usnesla, nyní zvíte, kdo uspěl a kdo ne..pokývne, abste předstoupili trochu blíže. Domyslíte si, že je to asi předsedající celé rady. Kim, byť je v očích ostatních jen pouhou, zbytečnou a plachou kočkou, byl přijat, jelikož se dokázal ovládnout a nepřipojil se do hádky ostatních ostrými slovy. Radě nevadí, že mu překáží lidská řeč - mohl mluvit telepatií, neboť všichni zde ji ovládají. Nevadí, že nám o sobě mnoho neřekl - my známe jeho činy a víme, kdo je. Kočkodlak je dobrá volba, je tichý, ale nebezpečný, byť neudrží řádnou zbraň a nerad mluví lidskou řečí. Zároveň je lstivý, a může tak budoucí družině v mnohém pomoci. pokyne Kimovi rukou, aby odstoupil trochu dál a telekineticky mu předá klíč od pokoje ve zdejším paláci. Ostatním pomalu dochází, že asi vážě musí umět telepatii, neboť kdyby ne, slyšeli by rozhovor rady, jak se domlouvá o jejich osudu. Dále byl přijat Alerogar, neboť ovládl svůj vztek a nepopuzoval dále vzniklý spor. I o něm a jeho činech víme mnoho a jsme rádi, že se připojí k naší družině. jeho macické, i válečnické schopnosti budou ku prospěchu. pokývne ti a předá ti klíč. Jediný, kdo dnes opustí tuto družinu je bohužel Kili Nezdolný. Nebyv provokován, napadl své možné budoucí přátele telepatií a rozpoutal spor. nemůžeme si dovolit, aby tento spor zničil svět. Ano, Kili, rada celou dobu slyšela veškeré vaše rozhovory, tedy i tvé popichování.. Nemůžeme tě vzít. Mávne rukou a Kili zmizí. Je to škoda, byl by to dobrý bojovník, však hádka ho připravila o místo zde. Zapomene na vše, co zde udělal a obnoví svůj minulý život..pokrčí postava smutně rameny a mluví dál. Dále však smutek opomíjí.. Dalším členem družiny se stává Ryglinakin, jež přes všechny své pochybnosti dokázala přesvědčit radu, že sem patří. pokývne ti a zdá se ti, že se usmála. I ty dostaneš klíč. dalším členem se stává Lenny de Vallu, i přes pochybnosti některých členů rady..otočí se a některé si nehezky změří. ..které nepřesvědčil o své správnosti bytí zde. I mne hlodají pochybnosti, zda je tím pravým.. Ale nechť jsou zapomenuty. Poslední z rodu Vallů se zúčastní mise o záchranu světa.I tobě pokývne a předá ti klíč. zatím se nepřihlásilo vícero dobrodruhů, tedy se ubytujte a až dorazí další, vyrazíme..pokývne vás všem a přestane si vás všímat. každého z vás se ujme lokaj a odvede vás do vašeho pokoje, který jakoby vám byl postaven na míru.

Kili Nezdolný - 13. května 2007 13:02
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Co kde to jsem.Rychle musím uzavřít mysl už teď zapomínám.Uzavřu mysl a přemýšlím. Mám dvě volby,zničit je nebo jim pomoct i když nechtějí.Pomsta nikdy nic dobrého nepřinesla.Kdo je ten zahalený muž?A snažím se dostat do jeho mysli.Pak se teleportuji blíže k nim a vyčkávám na jejich pochod.

Nathan - 13. května 2007 13:06
	soukromá zpráva od Nathan pro To si počkáš..teď si asi chvilku dáš oddych, než totiž najdu posledního do družiny, tak to chvilku potrvá.. ****************************** Podařilo se ti ubránit vymazání paměti, aniž by si toho všimla ta zahalená postava. Nicméně do její mysli se nedostaneš, má hrozně silnou obranu.

Nathan - 13. května 2007 14:06
	Od chvíle, kdy se rozdělíte, prosím pište šeptem. To se týká Samuela a ostatních, kteří se zapojují později a jsou u rady v jinou denní dobu.

Samuel - 13. května 2007 14:26

soukromá zpráva od Samuel pro Stojím v sále sám, tedy až na radu města. Chvilku si rozmýšlím co říci, abych radu nějak nepopudil proti sobě. Okašlu si a odhrnu pramen svých blond vlasů z čela. Velevážená Rado! začnu. Jméno mé je Samuel. Přicházím z velmi vzdáleného kontinentu. Sem do tohoto kraje jsem přišel před nedávnem. Jsem pouhý dobrodruh. To, co jsem dělal než jsem sem přišel by jste asi nechtěli slyšet a já osobně se na ty časy snažím zapomenout. Nicméně chci se pokusit o záchranu tohoto světa a to i za cenu toho, že zemřu. Hluboce se ukloním a čekám na rozsudek rady. Jsem poněkud nervózní. ruce mám zaťaté v pěst a vduchu se modlím, aby mě přijali. Bílý plášť mi padá ke kolenům. Kapuci nemám nataženou, takže můžete vidět můj drobet zženštilý vzhled, který převážně tvoří po lopatky dlouhé, čistě blonďaté vlasy. Modrýma očima hledám tváře starců a stařen v radě. Hnědé kožené brnění mi zakrývá zelenou košili. Kalhoty jsou hnědé, od půly lítek zastrčné v tmavohnědých botách. U pasu se na honosném opasku houpá krásný, dlouhý meč.

Nathan - 13. května 2007 14:37

soukromá zpráva od Nathan pro Zahalená postava povstane. Ta tvá "velevážená" rada svoluje k tvému přijetí..zasměje se tiše. Známe tvou minulost, vidíme tvou přítomnost a doufáme v tvou budoucnost. Budeš dobrým bojovníkem v této věci.. Jsi pátým členem budoucí družiny. Važ si toho. Zde máš klíč, lokaj tě doprovodí to tvého pokoje. Až najdeme posledního uchazeče, dozvíš se to. Nyní běž. Pošle ti vzduchem klíč a pokyne, abys odešel. --------------------------- Oh, takže jsem velevážená..děkuji. jsi trochu zženštilý..tedy jen rysy, ale to je u mangy obvyklé..

Leny de Vallu - 14. května 2007 17:05

soukromá zpráva od Leny de Vallu pro Netrpělivě přešlapuji na místě pozorně poslouchám na mne se dostane až na konec hltám každé slovo o mé osobě. dalším členem se stává Lenny de Vallu, i přes pochybnosti některých členů radykteré nepřesvědčil o své správnosti bytí zde. I mne hlodají pochybnosti, zda je tím pravým.. Ale nechť jsou zapomenuty. Poslední z rodu Vallů se zúčastní mise o záchranu světa Proč proč pochybnosti copak někdo něco v minulosti pokazil copak někdo porušil přísahu Vallů a knal zlo? Táži se sám sebe. Ano určitě Lexan, jenže ted je již mrtvý. Musím jim dokázat, že já a celý rod je čestný prostě musím Hlavou mi koluje stovky myšlenek vezmu si klíč a se skloenou hlavou odejdu.

Samuel - 16. května 2007 19:54

soukromá zpráva od Samuel pro Příjmu klíč, znovu se jemně pokloním a odejdu. Cestou se zastavím v hostinci, kde jsem dosud přespával a sbalil si věci. Nebylo jich moc, ale využil jsem toho že s sebou mám pomoc. Pokoj Před pokojem se zastavím, zhlubaka nadechnu a otočím klíčem. Vejdu dovnitř. Je to tu docela útulné. Lokajovi ukážu místo, kde by mohl odložit moje věci a poslal jsem ho pryč. Zamknul jsem. Odepnul si meč a pásek. Prohrábnul jsem si vlasy a lehl si na postel. Jsem zvědav, kdo je ještě ve skupině. Plně doufám v hodně pěkných žen. Zavřu oči s myšlenkou, jak asi bude vypadat zítřek.

Ryglinakin - 16. května 2007 20:36

cesta k pokoji Rozhodně se dívám po svých budoucích společnících a prohlížím se je, jelikož první pohled je pro mne velmi důležitý. Vštěpím si do hlavy i pokoje kam vcházeli a pak zamířím k tomu svému. Vklouznu dovnitř, ale nezamknu se. pokoj je prost, ale zdá se být pohodlný jak pro náročné tak pro obyčejné lidi, kteří jsou potěšeni i ze skromného přístřešku....I já jsem spokojená. Lavor plný vlažné vody hned pod zrcadlem, drobný stolek, pár židlí....Na první pohled pohodlná postel, skříň, noční stolek a chlupatý koberec rozvinutý kolem postele.....Nejvíc mě však zaujme houpací křeslo vyskytující se naproti oknu. Ihned do něj vklouznu a houpavými pohyby jako bych ze sebe smetla všechny obavy najednou....Cítím se klidně s výhledem na prostory hradu (či paláce). pootevřu okno a nechám se ovívat čerstvým vzduchem.

Kili Nezdolný - 17. května 2007 19:47
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro SS:Pššš,já chci taky hrát.

Nathan - 18. května 2007 11:54

soukromá zpráva od Nathan pro Okey.. Objevil ses v lesíku v těsné blízkosti své rodné vsi. myslíš jen na pomstu. Proč tě nepřijali? Vždyť jsi nikoho nepopuzoval. Vře ti krev a máš chuť zabíjet, nějak smýt tu nespravedlnost. A napadá tě, že se asi něco nepovedlo, protože až na pár okamžiků si pamatuješ vše,co se stalo, ačkoli jsi to měl zapomenout. Tvá ves leží několik set kilometrů na východ od hlavního města, ale k cíli, k jižnímu portálu je odsud stejně blízko.Cítíš šanci se pomstít.

Krax - 21. května 2007 22:13

Na ceste k rade Bežím tým kúskom krajiny ,ktorý mám obhajiť pred portálom bežím už necítim chlad večera hviezdy svietia a vtom spatrím koniec ....tu začína cesta, cesta na ktorej sa to má začať alebo skončiť ...aj keď je ešte stále čas sa vrátiť a nechať to na iných, možno skúsenejších ,aj keď to môže byť posledná možnosť ako dostať našu rasu medzi ľudí ....ale tu ide o viac ide o záchranu ,záchranu toho kde som vyrastal toho kde som naberal skúsenosti .... Úsek k ceste sa kráti a ja si uvedomím moju podobu ruka sa pomaly začne pĺznuť (nieje to veľmi príjemné ale časom si zvykneš ) končatiny sa začnú zmršťovať a tvár sa premieňa to už som mynul posledný krík a cesta .... dláždená ,tvrdá a chladná ma zase bude niesť dalej v rýchlosti skontrolujem moje zbrane, meče visia tam kde majú pri bokoch stredne vysokej postavy svalnatej a niesom žiadny mladík na zahodenie krátke vlasy prehodím z očí a pridržím meče aby mi nevadili v ďalšom behu k rade , rýchle nohy ma čoskoro doneú k rade len dúfam ,že nebude neskoro ... Brány ... Idem za radou Z dialky temným hlasom zakričím na stráže pri nich , stráž otvorí a ja vojdem ihneď mi padne do oka starý vrasčitý dedo pribehnem a padnem v hlboký úklon - je vidno že idem neskoro nikto nikde a rada sa išla už tiež rozísť stihol som to len tak tak .... Vážená rada ... Začnem stále v úklone ...najprv by som sa chcel ospravedlniť za svoj neskorý príchod ... viem že to není váš problém ,ale meral som veľmi dlhú cestu až z ďalekých krajín aby som mohol pomôcť pár vyvoleným zastaviť zlo ,ktoré sa nanisto približuje ...cíti to každý vták ,každý strom v lese ,prosím... jemne nadzdvihnem hlavu aby som videl výraz porotcu - neviem rozoznať jeho výraz je príliš vráskovitý a som už predsa trochu uťahaný z cesty ...dovolte mi zachrániť všetko začo stojí tu stráviť tolké roky ...rozmýšlam či poviem aj o rase a mojich požiadavkách ale to nieje dobrý nápad už má dosť dôvodou prečo ma nepriať Prisahám na svoju dušu že kým portál nezabezpečím nevzdám sa ! teraz už úplne zdvihnem hlavu od chladnej podlahy a pozerám starcovi do očí ako malé dieťa keď prosí o cukrík ... Je to jediné dobré čo by som mohol pre našu rasu urobiť ... skončiť tie nekončiace lovy a honby na nás .......

Nathan - 22. května 2007 15:05
	soukromá zpráva od Nathan pro Byl jsi přijat, dostal´s klíč a jdeš si po svých.

Krax - 22. května 2007 15:35

soukromá zpráva od Krax pro Izba Klúč padol do dierky a ja som vstúpil do útulnej izbičky na lavo blízko okna bola umiestnená postel vedľa nej stolík a uprostred miestnosti koberec ... Zatvorím dvere , zhodím zbrane a unavený lahnem na postel ... Chvíla prešla a stále mi niečo chýba Jedlo ,už dva dni som nič poriadne do seba nedal Pomaly vstávam z postele až ku dverám opatrne otváram ich otváram a vyzerám na chodbu .... Prázdna ? Hmmm.... zahmmkam si sám pre seba a vydám sa po chodbe v lavo ide odtial lepšia vôňa a z prava som prišiel ...a nič také ako kuchyňa tam teda nebolo ...

Kim - 22. května 2007 17:50

cesta k pokoji Jsem, rád, že mě přijali. Myslím, že nebudou litovat, však já ještě tomu prašivci ukážu... Předali mi klíč a já čekám na ostatní členy družiny. Klíč, ačkoli se mi to zdá krajně nechutné, nesu v tlamičce. Všichni členové jdou do svých pokojů, zdá se, že mě moc nevnímají. Kdo by taky vnímal kočku, která podřimuje vzadu, v koutě místnosti. Jen, co zjistím, že spoludružijníci nejsou v doslechu vydám se podle pokynů mě zdělených ke svému pokoji.

Kim - 22. května 2007 17:56

soukromá zpráva od Kim pro Jen co dojdu ke svým dveřím vyslovím jedno slovo. "Nýbrh-ella" řeknu ho téměř neslyšně, zato ale se vší zřetelností. Začnu se měnit, měnit se v člověka. Je to už dlouho, kdy jsem byl donusen se přeměnit do toho hnusného těla. Před dveřmi stojí nahý mladík. Ve tváři má asijské rysy. Vlasy má černé jako uhel. Otevřu rychle dveře za pomoci onoho klíče a vklouznu do pokoje. Pozorně si ho prohlížím.

Nathan - 17. června 2007 14:07

Ráno, po docela rušném dni se vzbudíte kupodivu odpočinutí a všehoschopní. Jakoby měla tato bájná budova magické účinky.. Pro každého z vás v určitou dobu přijde lokaj, provede vás do lázní, pro zbraně a vybavení, Pak vás zavedou do hlavního sálu, kde panuje čilý ruch, jak zděšeně zjistíte, i v dnešních sedm hodin ráno. Všude pobíhají lidé, kteří si jdou pro radu, a členové rady, někteří se tvářící ustaraně, jiní uspěchaně. Náhle se sál bleskurychle vyprázdní a v jeho středu postává vám už známá postava v černém plášti a s obličejem zakrytým kápí. Vítejte..ozve se tiše, ale přesto zřetelně. "Vítejte v družině, která má zachránit svět.. Nijak mne netěší, že se nacházíme v takovéhle situaci, abychom museli vypravovat družinu. Ale nyní pojďte, čeká nás dlouhá cesta, na které se mnoho dozvíte. Vždy vám odpovím, na co se zeptáte.(otázky pište šeptem, já je pak shrnu do jediného příspěvku..at toho tu není moc..) Jinak já jsem.. Kertamaika, to vám musí stačit.pobídne vás. Vyvede vás z rozsáhlého komplexu chodeb, sálů a zahrad a občas něco prohodí na typ: Tuhle zahradu založil sám zakladatel, je to nejstarší zahrada zde. a V tomhle sále probíhají volby do Rady. Pak vás provede městem, které je podivně liduprázdné, na první pohled, na druhý spatříte tisíce tváří, tisknoucích se v oknech, v temných uličkách a ve dveřích domů. Procházíte už šeřící se krajinou dvacet mil od města, když zastaví (mezitím mát samo přestávky, když se potřebujete najíst a tak..). Přenocujeme. a rozloží tábor, mávnutím ruky se snese dříví a zapálí oheň. Popis krajiny: Naprostou většinu doby cestujete zalesněnou krajinou. Proplétáte se hustým lesem a trochu nadáváte na cestu, kterou vám ta osoba vybrala. Ona mlčí. Jde dál. Jako by ji něco hnalo, jakási snaha zabránit něčemu ještě horšímu. Okolo poledne, jakoby natruc, ve chvíli, kdy je nejvíce vedro, se les otevře a přecházíte mýtinu plnou zlaté plané pšenice. Pak, patřičně upoceni, se znovu vnoříte do husté lesní spleti a putujete jí až do pozdních hodin odpoledních, jak odhadujete podle slunce, které už zase spatříte, jelikož se kmeny započínají rozestupovat kolem pomenší mýtiny, která je jen pár metrů úzkým průchodem od konce lesa. Tam se utáboříte.

Alerogar - 21. června 2007 22:42

Cesta Přesto, že se probudím celkem svěží, vůbec se mi tak časné vstávání nelíbí. Svoje emoce si ale nechm jen pro sebe a co nejrychleji projdu všemi úkony, které pro mě vybral lokaj. Naopak v hlavním sále se cítím docela spokojeně, neboť jsem zjevně z naší nové družiny dorazil první a teď již mohu jen čekat a s potěšením pozorovat uspěchané lidi okolo mě. Během chvilky se sejdeme všichni a najednou se sál vyprázdní. Trochu mě to překvapí a to se tentokráte i projeví v mém obličeji tázavě pozvednutým hustým obočím. Ta osoba zde musí mít zřejmě velkou moc. Je dobré mít takové na své straně... Všechny zdravím, jak praví zdvořilost, ale nijak více. Pouze u kočkodlaka a zahalené postavy je moje úklona hlavou doprovázena úklonou těla. Uznmávám tak jejich moc a postavení. Pozorně si vyslechnu, co se mi chce, ale žádn otázky mne zatím nenapadají, a pokud napadají, nedovoluji se je vyslovit. Místo toho se odeberu spořádaně na cestu. Dosti mě také překvapí, že budeme cestovat pěšmo, ale nic nenamítám. Zato proti terénu jsem schopen vznést námitky poměrně nevybíravím způsobem a to sprostým klením, i když bez extrémně přehnaného hlasu, ale pořád jsou to sprosté nadávky. Nakonec se nachvíli zastavím a vyřknu nějakou fomulku. Kolem mne se během okamžiku seběhne mlha a v malém obláčku mi obklopí nohy. Od té chvíle už jsem zticha a spokojen. V táboře Když se konečně utáboříme, vůbec mi to nevadí a jsem docela rád, že mohu přestat udržovat kouzlo. Velice rychle ale tábor znovu opouštím a vydávám se sám do lesa se slovy o tom, že jdu hledat vodu. Jdu poměrně daleko, minimálně 800 metrů. pak se zastavím, zdánlivě uprostřed lesa. Z ničeho nic se mi v ruce objeví kovová hůl ozdobená prostou, stříbrně se lesknoucí kovovou koulí. Volným koncem klepnu do země a z ní vyvěrá pramen jako prou z kašny. Potom začnu zaříkat. A jak mluvím, mé okolí se počíná měnit. Pozorovateli by nejdříve asi nebylo jasné, co se mu tolik nezdá, ale když se jeden z listů snášející se vedle mne na zem zastaví ve vzduchu, je to už jasné. V okolí jako by všechno pozbylo svou váhu. V té chvíli skončím. Ustoupím krok a svléknu se do naha. Mé oblečení sestávající z dvoudílné, dvouvrstvé černé róby zůstane zmačkané viset asi půlmetr nad zemí. Odhalím tak sice pohublé, ale jinak průměrné a zdravé tělo s bledou kůží. Začnu pohybovat rukama a voda poslouchá moje pokyny. Rozdělí se do dvou proudů, které se jakou šroubovice propletou až ke spodním větvím mohutných stromů. Poté vstoupím do rotujících vodních stěn a nechám se omývat příjemnou vodou. S dětskou hravostí nechávám vodu stále měnit tvar a svíjet se jak klubko hadů. Když se vyřádím, nechám kouzlo vyprchat a vše znovu spadne na zem. Voda získá tekutý tvar a vsákne se do země. Já se na stále vlhké tělo obleču a vracím se osvěžen do tábora, využívajíc své hole. Tam zapálím připravené dřevo drobným lusknutím prstů a posadím se na kmen k ohništi.

Samuel - 26. června 2007 17:54

Cesta a tábor Ráno jsem se probudil rychle a kupodivu jsem byl čilý a pln života, což se často nestává. Oblékl jsem se, opláchl si obličej a rozčesal své dlouhé vlasy. Pak si pro mě přišel takový člobrda a dovedl mě do Hodně velké místnosti, kde už po ránu je dosti velký rozruch. Nebyl jsem tu první, ale ani poslední. Usoudil jsem že skupinka ozbrojených lidí bude skupina ke které patřím. Slušně jsem pozdravil, ale dále už jsem nemluvil. Sál se najednou vyprázdnil. N asvědomí to měla ona osoba ze včerejška.. Usmál jsem se na ni a vyslechl její řeč. Potom jsme vyrazili na tu dlouhou cestu. To, co Kertamaika občas prohodila u velkolepých zahrad nebo u něčeho podobného jsem moc pozornosti nevěnoval, spíše jsem zatím v duchu nadával na bolavé nohy. Po chváli mi už pár nadávek z úst vyjelo. Sednu si k ohni a vytáhnu si chleba. Pomalu ho začnu uždibovat. Sedím nezvykle potichu.. Modrýma očima pročesávám okolí. Můj pohled se zastaví až na obou dívkách, které s námi cestují. Usměji se na ně. Kdo ví co se bude dít zítra.. Nebo ještě dnes v noci...?

Nathan - 02. října 2007 21:39

Tábor Po Alově večerní očistě jste si dali něco k snědku. něco málo, neboť vás Kertamaika varovala, ať se neukvapujete, že vás čeká ještě dlouhá cesta. Už se začalo poměrně rychle stmívat a odkudsi z veliké dálky tlumeně bily zvony večerku. P tom dnešním výkonu je vám trochu..nohabolavě. Ani nevíte jak - sedíte, povídáte..hovor potichu utichá a všici chrníte jak koťata. Asi v polovině rána vás vzbudí nemilý hluk. Hluk zbraní, provázený výkřiky bolesti. To vás dokonale probere - zatímco jste spali, vtrhla na vás rota skřetů a už vás stihla polovinu pozabíjet. No polovinu...ryglinakin se svíjí na zemi s bodnou ranou v hrudníku a neřekla bych, ře třeba Kerta je na tom lépe. Ovšem na to, že je nejspíš smrtelně raněná, se velice rychle zvedne a pošle proti urukům obrovskou masu podivné, temné mlhy. V následujících vteřinách se jich většina rozpustí a zbytek už pro vás nedělá problémy. ty magiezběhlé z vás trochu překvapí, jak mohla Kerta použít jedno z kouzel spadajících pod Temnou magii, ale to není čas řešit. Ryglinakin umírá a totálně zelená Kerta se právě sesypala zády ke stromu a snaží se kouzlit. *********************** omlouvám se za opoždění a za nevybírav slovník, ale píšu to narychlo...mám teď vedro ve škole a nestíhám vůbec nic..

Samuel - 09. října 2007 16:45

Křik a řinčení zbraní mě dokonale probralo ze spánku. První, na čem moje oči ulpěly byla Ryglinakin a Kerta. Okamžitě jsem tasil meč a válečnickým pokřikem se pustil do těch ohavných stvůr. Nešetřím je. Sekám hlava nehlava. Oni by nás taky nešetřili! Nad nikým by se neslitovali. Parchanti! Zbabělci! Chtěli nás pozabíjet ve spánku!!! Pozdě, je příliš pozdě pro Ryglinakin, možná i pro Kertamaiku. Tedy pokud neudělá nějaký zázrak a nevyléčí se. Hm…byli zřejmě hodně tiší…že by nějak specielně vycvičení? Za normálních okolností bych slyšel jak o sebe cinkají jejich zbraně, nebo alespoň křupnout větvičku pod jejich nohama, ale já jsem do doby, než co probodli Ryglinakin a Kertu nic neslyšel. Že já vůbec usnul!! Honí se mi hlavou. Ostatní už jistě také vstali a zabíjí je.. V mých očích se objevuje krvelačnoust. chci jich zabít co nejvíce to půjde. V boji ještě stíhám nadávat těm prokletejm Parchntům!!

Alerogar - 11. října 2007 14:12

Také se probudím až řinčením kovu. Ihned se postavím s holí pevně v rukou. Nejbližšího skřeta srazí úder blesku, který vystřelil z konce hole jako šíp. Dalších pár smete vlna natlačeného vzduchu. Já sám se postupně vydávám proti zbytku, když Kertamaika zakouzlí a použije mlhu. Velice silné temné kouzlo... Jak mohla? Vyřídím holí nejbližšího dorážejícího skřeta a přes rameno křiknu na spící, hlas zesílený magií. Dohlédněte na Kertu, já neumím léčit zranění... A ať už nečaruje! Mohlo by jí to zabít...

Nathan - 19. října 2007 09:01

Velice oslabený zbytek skřetí družiny vám nezabere přiliš času. Mezitím se probudivší přátelé vám pomohou a když se opět obrátíte ke zraněným, spatříte Kertu, jak se sklání nad ryglinakin a zjevně se jí snaží pomoct. Obrátí se k vám, bílá jak stěna a namáhavě ze sebe vypraví. Jazuak je sem..přemístil.. neslyšela jsem je..nestihla jsem zareagovat..a odpoví tím na nevyřčenou otázku samuela. Pak kývne k ryg. je mi to líto...já...nedokážu ji zachránit, má protržené plíce a já..nemám moc síly, abych ji uzdravila.. Můžu jí jenom pomoct od trápení..skloní se nad ní a něco zašeptá, Ryg vyčerpaně kývne. Pak zasupí: Přeji vám úspěch, přátelé.. Dojděte cíle...ve zdraví.. Kerta nad ní vztáhne ruku a vyřkne cosi podobného "Mortal eienerikum" (mimo jiné další kouzlo z temné magie pro experty). Ryg se potáhnou oči mázdrou a zemře. Kertamaika kolem ní nakupí její osobní věci a pak ji další, tentokrát lehkým kouzlem zapálí hranici. Iia nua ee souone daile.. waan estubeda enemiokonose.. iire, morta anemaari..zazpívá tiše píseň mrtvých, což však odhadnete pouze podle psychických účinků, slova jsou vám neznámá, a ačkoli to zní jako elfština, je to jazyk hrubší, severnější. Do myšlenek se vám dere zapomenutý jazyk temných elfů, zavržených za severním pohořím, ale to přeci není možné, aby.. Píseň utichne a Kerta se náhle začne kácet k zemi, přímo do plamenů.

Alerogar - 20. října 2007 18:08

Kertamaika Velice rychle po vyřízení skřetů se naše družina sejde vedle umírající Ryg. Potom pomáhám Kertě nosit dřevo na hranici, nakonec ji zapálí. Jako omámený stojím a poslouchám, jak zpívá jazykem, který jsem i já studoval. Nakonec kouzlo pomine a já se probudím jako po štípnutí a všimnu si... Ne! Zahlédnu Kertu kácející se do plamenů. Služebníci temnot, buďte poslušni mé vůli! Myšlenkový příkaz bleskne hlavou rychleji, než dvakrát udeří srdce a já natáhnu ruku, jako bych chtěl Kertu zachytit. Ze země za ní vyrazí tři hnusná, tlustá černá chapadla a zachytí ji za pas a paže, okamžitě ji tahajíc pryč z plamenů. Není to zrovna šetrné, ale rychlé. Když je konečně pryč od hranice, chapadla se zas stáhnou do země...

Samuel - 20. října 2007 18:54

Poslouchám zpěv Kertamaiky. Neznám ten jazyk a ani jsem ho jakživ neslyšel.. Krásně zpívá.. Pomyslím si.. Zpěv ustane a Kertamaika se začne kácet do ohně. Ovšem dřív než něco stihnu podniknou Alerogar vyčeruje "Něco", co nevím jak pojmenovat..No chapadla, která zachytí Kertu.. Pěknej kousek. Nedokážu to říct nahlas..jsem už takový..chlapi prostě chválit neumím. Uf..Ještě že jsi tak rychle zareagoval.. řeknu a pokleknu ke Kertě, která leží na zemi..

Nathan - 09. listopadu 2007 09:34

Samuel, Alerogar: Čeká tě opravdu nemilé překvapení - Kerta už není mezi živými. Opustila svět spolu se zpěvem mrtvých, který Al správně identifikoval jako jazyk zavržených temných elfů. Což ovšem odkrývá jedno tajemství - byla snad Kertamaika temnou elfkou? Co by však tedy dělala ve vedení Rady třinácti, když jsou temní elfové navěky odvrženi, zapovězeni za magickou hranicí severního pohoří? Minimálně je to dobrý námět k přemýšlení. jaká je pravda? Vaše přemýšlení naruší jasný praskot zespodu. Tělesná schránka kertamaiky se započala netušenou rychlotí rozpadat v prach. S její smrtí se zjevně aktivovalo staré destrukční zaklínadlo, které nyní zasáhlo. Během chvilky Kerta zmizí. Vám, oslabené skupince, však nezbývá, než pokračovat. Dokončit načaté dílo. Ovšem, skýtá se zde otázka - kde leží portál, jenž máte uzavřít? A kde hrozí svým žezlem tajemný Jazuak, o němž není pochyb, že to on sem přemístil útočníky, kteří vás překvapili. V paměti vám utkvívá pouze stručný návod Rady, že Portál se nachází na hranicích skřetí říše, ovšem nikoli s říší elfů, ale s říší Nikoho, věčnou pouští, která se naléza poměrně daleko odsud. Budete si muset pořídit slušnou mapu, na které bude vyznačeno i nepřátelské území, a snad i Portál.

Nathan - 09. listopadu 2007 09:48

soukromá zpráva od Nathan pro Zrádci a nepřátelé: Kili: Tvá zlost stoupá na nejvyšší míru. Už dlouho putuješ krajem, však po družině, která tě natruc nepřijala mezi sebe, jako by se země slehla. Není k nalezení, a přitom stopy byly tak nápadné.. Potloukáš se ztemnělým lesem, pomalu se ukládajícím ke spánku. Neklid tě nenechá odpočívat. Ačkoli nic nevidíš, nic neslyšíš, matně tušíš, že tu nejsi sám. Nic tomu nenasvědčuje, avšak jako by byla kořist velice, velice blízko. A přece - někde za tebou se ozve lehký šustot a lupne větvička. Opravdu tu nejsi sám.. Lady: Uprchlice z otcova domu, vysoké postavení, však duše neklidná, rozpolcená mezi zlo a dobro. tvá upírská podstata tě honí k lovu lidí, tvé druhé já jí brání a nutí přemýšlet. Která vyhraje? Z úspěšné mise se vracíš Ardejským hvozdem do dočasného domova, však vycítíš, že tu nejsi sama. Člověčina a snadná magie lze cítit na poměrně velkou vzdálenost. Láká tě to, toužíš vidět toho, který tento zvláštní "zápach" vydává. Který bláhový člověk se dal na cestu magie? Opatrně rozhrneš křoví a spatříš muže neurčitého věku, jak neklidně přechází kolem. Však v přílišném úhlu jedna větvička praskne a.. ************************ hezky pokecejte, spřátelte se.jste na stejné straně. a pod čaru nebo do samostatného šepotu mi napište, kdo z vás chce obrátit na správnou stranu.. později se k vám připojí ještě jeden.. pište šeptem mezi sebou..

Nathan - 09. listopadu 2007 09:48

soukromá zpráva od Nathan pro Zrádci a nepřátelé: Kili: Tvá zlost stoupá na nejvyšší míru. Už dlouho putuješ krajem, však po družině, která tě natruc nepřijala mezi sebe, jako by se země slehla. Není k nalezení, a přitom stopy byly tak nápadné.. Potloukáš se ztemnělým lesem, pomalu se ukládajícím ke spánku. Neklid tě nenechá odpočívat. Ačkoli nic nevidíš, nic neslyšíš, matně tušíš, že tu nejsi sám. Nic tomu nenasvědčuje, avšak jako by byla kořist velice, velice blízko. A přece - někde za tebou se ozve lehký šustot a lupne větvička. Opravdu tu nejsi sám.. Lady: Uprchlice z otcova domu, vysoké postavení, však duše neklidná, rozpolcená mezi zlo a dobro. tvá upírská podstata tě honí k lovu lidí, tvé druhé já jí brání a nutí přemýšlet. Která vyhraje? Z úspěšné mise se vracíš Ardejským hvozdem do dočasného domova, však vycítíš, že tu nejsi sama. Člověčina a snadná magie lze cítit na poměrně velkou vzdálenost. Láká tě to, toužíš vidět toho, který tento zvláštní "zápach" vydává. Který bláhový člověk se dal na cestu magie? Opatrně rozhrneš křoví a spatříš muže neurčitého věku, jak neklidně přechází kolem. Však v přílišném úhlu jedna větvička praskne a.. ************************ hezky pokecejte, spřátelte se.jste na stejné straně. a pod čaru nebo do samostatného šepotu mi napište, kdo z vás chce obrátit na správnou stranu.. později se k vám připojí ještě jeden.. pište šeptem mezi sebou..

Lady Ai de' Rellain - 10. listopadu 2007 19:07

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Jsem prozrazena. Nemám jinou volbu než-li vylést ze zákrkytu. Vylezu tiše a k onomu muži se přiblížím asi na pět metrů. "Ai! Vrhni se na něj! Dělej!Stejně neodoláš chuti toho masa..a krv.." Drž hubu! opáčila jsem na svoje Druhé Já. "Bojíš se? Ai nech toho, obě víme že neodoláš. Slyšíš jeho tep. Máš na něj chuť..řekni čeho se bojíš? Proč otálíš?" Protože nejsem jako ty a tobě podobní! A už drž hudu jasný!! Jsem rozzuřená. Krvežíznivost, kterou ve mě vyvolala Ona se mi odráží v očích a však jsem vyrovnaná. Konečně cítím va své hlavě ticho. Konečně můžu začít vyzvídat, kdo je onen muž. Omlouvám se vyrušení..Cizinče..Pověz, kdo jsi? letmo se usměju a ještě se o kousek přiblížím.. Proč jsi zde..A co tu hledáš? Ruka mi instinktivně klesla na jílec jedné z dýk, které mám u boku. To jen pro případ že bych se nelíbila.. ________________________________________ Rozhodla jsem se jinak...CHCI "ZEMŘÍT" JAKO POTVORA... ;)

Samuel - 10. listopadu 2007 19:35

Zmateně zamrklám, neboť Kerta se najednou začala rozpouštět. Ups..tohle asi není v nejlepším pořádku.. Zableskne se mi v hlavě. Rozhlédnu se po zbylých členech skupinky a zavrtím hlavou. Nuže Kertamaiko členko Rady třinácti odpočívej v pokoji. Jemně se pokloním místu, kde se Kerta rozpadla na prach. Zničehonic pronesu : Co teď budeme dělat? Vždyť ani nevíme kam máme jít.. Má někdo nějaký nápad? Zvednu se ze země a začnu se tvářit jakože přemýšlí..No ona je to vlastně pravda.. Já bych pokračoval směrem, kterým nás Kertamaika vedla. Po cestě bych pak asi zaopatřil nějakou dobrou mapu.. Co vy na to? usměju se.

Verdan Alwerend - 30. listopadu 2007 10:36

soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro Příchod na shromáždění Rady Vím že přicházím později, než bylo Radou stanoveno. O celý jeden den. Byl jsem ale cestou zdržen vesničanyv jedné malé vísce. Nikdo mne totiž nenaučil odmítnout pomoc v nouzi. Vesnice byla napadena byndity, jak mi její přeživší obyvatelé sdělili. A syn jednoho z nich byl v boji těžce zraněn. Chlapec sotva patnáctiletý. Vesnice, jak jsem zjistil, neměla léčitele. A já, i kdybych chtěl ignorovat skutečnost, že ti lidé jsou zoufalí a opravdu potřebují pomoc, nedokázal bych nechat to dítě zemřít. I s použitím léčivých magických sil jsem měl co dělat, abych jej vyrval smrti z kostlivých pařátů. Ale po mnoha vysilujících hodinách střídavě vyplněných praci na hojivých mastech a pokusy o léčbu magií, se dílo podařilo. Bylo již pozdě a já vyčerpáním usnul v nepohodlné pozici na židli, nedle chlapcova lůžka. Neodjel jsem tedy ještě téže noci, jak jsem měl zprvu v plánu. Ráno mě vesničané jemě probudili se slovy, že chlapec se probral a mému koni se prostá vesniocká stodola zřejmě nezdá dostatečnou stájí. Zdvihl jsem se tedy ze židle, na níž jsem usnul, protáhl nepohodlnou pozicí zatuhlé svaly a zkontroloval chlapce. Po těžké ráně neměl téměř ani památky a vykazoval sice sníženou, ale přece jeho mládí příslušnou aktivitu. Pohladil jsem jej tedy po vlasech a doporučil mu opatrnost a příště se nehnat do boje, příslušejícího dospělým. Rozloučil jsem se s vesničany a s přáním šťastných příštích dnů popohnal Falcona k rychlému cvalu, nechávaje Ertha aby si cestu zvolil sám pomocí vlastních křídel. Nyní, se září poledního slunce opírající se do bílého kamene zdí sídla Rady, vstupuji tedy po dlouhé cestě do tajemné budovy a nechávám se, své dva cestou unavené přátele ze zvířecí říše zanechávaje v laskavé péči sloužících, uvést do místnosti, v níž jsem měl stanout již včera touto dobou. Snad mi bude osud přízniv a Rada omluví mé zpoždění, jež se neudálo ze sobeckých důvodů, nebo z lenosti. Vyplývá cestou v mé misli myšlenka, které jsem nedokázal zabránit být vyslechnutou kýmkoliv, kdo ovládá telepatii. Přistihl jsem se dokonce, že vykazuji, zde, v tajemném sídle Rady třinácti..... téměř už tváří v tvář jejím členům.... po tolika letech putování světem, nervozitu téměř školáckou.

Alerogar - 02. prosince 2007 14:37

U mrtvého těla No... Tak jsme ji nezachránili. Má to tedy zasebou... A ta slova, ten jazyk, ta kouzla, to všechno poukazuje na to, že byla temná elfka. Zvláštní, nakonec nás zřejmě bude více vyvrhelů... Sám pronesu několik málo magických slov a prudce spustím obě ruce. Zničeho nic se přižene proud vzduchu a udeří do hromádky popela, roznášejíc jí do širokého okolí. Leť s větrem, statečná... Potom zamáčknu jednu slzu. Nerad vidím umírat nedokončené hrdiny. Nakonec se otočím na Samuela. Máš pravdu... Pokusíme se pokračovat rovně, daným směrem, jakmile narazíme na první osadu, pokusíme se získat mapu, nic jiného nám nezbývá. Jen se nám s každým krokem vedle snižuje šance na úspěšnou záchranu jednoho světa. Lehce si povzdechnu, ale dál už nemluvím, spíše se připravím k odchodu a postupně vyrazím směrem, kterým bychom asi tak měli jít, soudě podle toho, odkud jsme přišli.

Nathan - 03. prosince 2007 09:50

soukromá zpráva od Nathan pro Rada Sídlo Rady je prostě úchvatné. Bílé mramorové stěny, mohutné sloupy, atlasy, podpírající nekonečnou klenbu, rozsáhlé zahrady rozkládající se všude kolem. Nádherná atmosféra. Byla by nádherná... Cosi ji kazí, ničí ji. Černé prapory a kovaná brána, tarasící ti cestu, to všechno dává místo úplně jiný ráz. Opačný ráz. Tiché zaklepání, po dlouhé době kdosi otevírá. Postava, od halvy k patě v černém, si tě přeměří letmým pohledem. Rada tě dnes nepřijme..zamumlá a ustoupivši, chystá se zavřít bránu. ------------------------ je na tobě dveřníka zastavit, vyptat se atd.. sry, zaklepala jsem za tebe, bylo by to moc krátké..

Verdan Alwerend - 03. prosince 2007 11:50

soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro "Jmenuji se Verdan Alwerend, pane. A.....mílíte se, jsem očekáván." Odpovím na dveřníkova slova dříve, než stačí bránu opět zavřít. "Ano, všiml jsem si, že Rada drží smutek. Vážil jsem však dalekou cestu, abych vyhověl žádosti ctěných členů Rady a dostavil se. Vím....jdu s hodinovým spožděním a za tu hodinu se jistě mnohé mohlo změnit. Nemohl jsem ale neposkytnout pomoc lidem v nouzi, bylo-li v mé moci jim pomoci. Jsem znaven cestou, pane. Soucítím s žalem ctihodných, ale vy mějte soucit se mnou." Můj hlas je pevný, hluboký, ale přitom jako by příjemě hladil po duši. Ne, není v něm ani známky po pachuti odporného podtónu podlézavosti, vemlouvání, či falše. Ta slova, ač velmi pečlivě volená, jsou upřímná. Nic nepředstírám. Z mé mluvy je znát moudrost, zkušenost v jednání s ostatními i úcta k Radě téměř posvátná, ale také hrdost někoho ne pyšného, leč vědomého si pevně vlastní ceny. A touha být ještě přijat.

Nathan - 03. prosince 2007 13:58

soukromá zpráva od Nathan pro Rada Je mi líto, družina vyrazila už včera. Mimo očekávání dorazili všichni den předem..zavrtí halvou a dále zavírá, ovšem pak se zarazí a otevře dokořán. No dobrá, pojďte tedy dovnitř.. Zeptám se čelenů Rady, jestli by vás ještě nevzali..povzdechne si a pustí tě do jakéhosi předpokoje, kde se můžeš umýt a odpočinout. Sluha ti za moment přinese jídlo a pití. Asi za půl hodiny se vrátí dveřník a pokyne ti, abys šel za ním. Předvede tě na zasedání, na kterém až příliš nápadně někdo chybí. Zbytek viz první příspěvek s tím rozdílem, že nemluví Kerta.

Nathan - 03. prosince 2007 14:06

soukromá zpráva od Nathan pro Hostinec U zkřivených hnátů - Blizzy, Drye Není divu, že si krčmu každý vychvaluje.. Nu, každý ne, pouze osoby vašeho ražení. ostatní opouštějí lokál značně otřeseni. Hostinský, sám kostlivý, obchází hosty všech možných ras - skřety, nemrtvé, troly, sem tam sedí i temný elf. Belhá, nohy zohýbané křivicí. Kořalku a hadrr, Snorre..zachrčí mohutný hlas ode dveří. Celý sál se otočí a utichne. Před dubovými lítačkami postává rozložitý (nikoli rozkládající se) kostlivec, oční důlky vyložené diamanty a prsteny na rukou zdobené zlatými bodci. je ozbrojený až po zuby a brnění na něm chrastí. Hej, vy chrrastístka.. sháním potvorry! zakráká. Ráčkující zombie je možná směšná představa, ale v tomhhle případě.. Pak se vymáčkne, že jistý (zlý) mág shání (zlé) dobrodruhy, kteří jsou té (zlé) vůle ulehčit (znesnadnit) jiným cestu k cíli. Nabídka vypadá velice lákavě. Budete mít příležitost zase někomu překážet v plnění úkolu! Během chvilky se zdvihl celý les rukou. je na vás, zda se připojíte, či nikoli..

Nathan - 03. prosince 2007 14:06

soukromá zpráva od Nathan pro Hostinec U zkřivených hnátů - Blizzy, Drye Není divu, že si krčmu každý vychvaluje.. Nu, každý ne, pouze osoby vašeho ražení. ostatní opouštějí lokál značně otřeseni. Hostinský, sám kostlivý, obchází hosty všech možných ras - skřety, nemrtvé, troly, sem tam sedí i temný elf. Belhá, nohy zohýbané křivicí. Kořalku a hadrr, Snorre..zachrčí mohutný hlas ode dveří. Celý sál se otočí a utichne. Před dubovými lítačkami postává rozložitý (nikoli rozkládající se) kostlivec, oční důlky vyložené diamanty a prsteny na rukou zdobené zlatými bodci. je ozbrojený až po zuby a brnění na něm chrastí. Hej, vy chrrastístka.. sháním potvorry! zakráká. Ráčkující zombie je možná směšná představa, ale v tomhhle případě.. Pak se vymáčkne, že jistý (zlý) mág shání (zlé) dobrodruhy, kteří jsou té (zlé) vůle ulehčit (znesnadnit) jiným cestu k cíli. Nabídka vypadá velice lákavě. Budete mít příležitost zase někomu překážet v plnění úkolu! Během chvilky se zdvihl celý les rukou. je na vás, zda se připojíte, či nikoli..

Drye - 03. prosince 2007 15:30

soukromá zpráva od Drye pro Hostinec U zkřivených hnátů Sedím si tak v hospodě s mým společníkem Blizzym a bavím se pozorováním ostatních hostů. Je to opravdu úžasná směsice! Můj modrý přítel zase jako obvykle mlčí, na tváři naprosto lhostejný výraz. Ovšem nejvíce legrační na tomhle místě jsou občasní lidští jedinci. Zrovna jeden z těch odvážnějších vešel dovnitř a objednal si pivo. Bohužel nevydržel tak dlouho, aby ho mohl ochutnat a úprkem lokál opustil. Zasměji se na tím a dorazím svůj vlastní korbel, hned potom zkušeným pohybem nohou vytřu hadrem podlahu. Kouknu na Blizzyho a neodpustím si poznámku, Měl by ses přestat tvářit jako kostka ledu! Bav se, tohle je naprosto parádní místečko. Měli bysme se zajít častějc! Což doplním třísknutím korbelu o stůl. Už si chci objednat další pivo, když v tom do místnosti vrazí ohromný kostlivec. Celej ověšenej zbraněma. V očích diamanty, na rukou prsteny. Ten teda je, ale chtěl bych ho vidět plavat! Ha ha ha!, zasměju se pro sebe. Ale tím to neskončí, kostlivec se rozpovídá a vyplyne z toho, že shání lidi na prácičku. To by nebylo nic divného, pokud by jste si ovšem nevšimly jeho ráčkování. Chvilku se snažím zadržet smích, ale nakonec to vzdám. Rozchechtám se na celé kolo a mlátím pěstí o stůl. Po čase záchvat přejde a já jen vyčerpaně oddechuji, ležíc na stole. Pomalu chytím dech, zvednu se a strčím loktem do Blizzyho, Tohle vypadá na prácičku přesně pro nás. Konečně nějaká sranda!, nadšeně se na něj zazubím a moje ruka se připojí k ostatním.

Blizzy - 03. prosince 2007 15:35

soukromá zpráva od Blizzy pro Hostinec u zkřivených hnátů Bez jakýchkoliv akcí pomalu vstřebávám vodu, kterou mi po chvilkovém nechápání konečně přinesl hostinský, snažíc se ji ze všech sil nepohlcovat i s jejím odporným znečištěním. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo, ovšem nejlepší vstřebávání je vždy čísté pramenité vody, či v nejlepším případě polárního ledu. Domovina... Jednou se tam vrátím, až najdu cestu... Nazeler inv umben... Z mého " procvičování " starého runové jazyka, který sice znám, ovšem vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyl trénován, ho nevyužiju víc než znalost Dryových vtipů ( tedy vůbec ), mě vytrhne ruch v hostinci. To zas Drye vybral lokál, chodí pít něco, co z něj stejně vypadne a říká tomu "zábava ve společnosti "... Kdybych to nebylo pod mou úroveň, tak bych mu to i řekl. To bych ovšem nejdříve musel dopřemýšlet o jeho narážkách na mě, týkajících se " kamenné tváře " . K čemu úsměv, mračení, výrazy emocí ? Bah, ubohé. A lidé, ty jsou úplně nejhorší, kdo není jako oni, hned by ho zabili, pokud on dřív nezabije je... Aspoň to, že tu není moc lidí je malé plus... Drye si jako obvykle, neodpustí poznámku na můj účet a navíc nadhodí, že bychom jsem měli zajít častěji. Po ní dokonce chvíli zauvažuji, zdali mu neodpovědět ( na mě ) dlouhou jednoslabičnou větou. Automaticky pozvednu svůj " korbel s vodou ", neboť Drye pozvedl svůj, což jsem identifikoval jako pokus o " rychlé položení ho zpět " , které vyústí v otřesení stolu a tedy šanci na potencionální rozlití mé zakalené vody. Po chvíli dovnitř vtrhne podivný kostlivec, který na sobě doslova nešetří. Instinktivně pohledem přejedu hostinec, snažíc se rozpoznat jakékoliv nebezpečí, či změnu chování některých hostů. Dle mého očekávání se ovšem zdá, že nikdo nejedná ofenzivně. Po chvilkové mluvě onoho kostlivce prohloubím mé opovržení k němu samotnému, a začnu přemýšlet o tom, jestli se na nás po Dryově výbuchu smíchu nevrhne, ale to už do mě Drye bouchá loktem a mele něco o " srandě " . Sranda... K ničemu, nepotřebná.. ovšem s Dryem se vždy dostanu do nějaké zajímavé situace a jestli se chci vrátit k Icerům, je objevování a získávání informací to nejlepší, co mohu dělat. Inu jako obvykle, souhlasně mlčím...

Verdan Alwerend - 03. prosince 2007 17:38

soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro Rada Pokloním se členům Rady a přívětivým hlubokým hlasem, v němž zní milý tón, jakoby hladící samotnou duši v její nejčistčí podstatě, bez přetvářky a předstírání se představím: Mé jméno, ctěná Rado, zní Verdan Ismeril Alwerend. Narodil jsem se coby syn bývalého dobrodruha Ralna Alwerenda, jemuž byl za zásluhy dědičně udělen hraběcí titul. Ten titul jsem zdědil, ctěná Rado. Ale co je do titulu, není-li za ním rodina, ke které bych se vracel, nebo panství, o které bych pečoval. Ikdyž jsem po nelehkých studiích a dlouhých letech života na cestách dosáhl v magickém oboru postu arcimága, dodnes nevím, kdo připravil mého otce, macechu i tři mladší sestry o život a proč. Tento ukol jsem přijal ne z potřeby peněz. Nejsem ve svště neznámým a finance zanechané mi otcem postačí jewště dlouho na život, který vedu. Nemohu ale nečinně přihlížet, jsou-li ohrožovány životy nevinných nezůčastněných obyvatel, nebo dokonce když zkáza hrozí celému světu. Ne, nejsem chvástal, proto zde nebudu vykládat, jak odvážným jsem hrdinou, ani jmenovat své skutky. Jsem pouhým mágem a léčitelem, který nesnáší bezpráví a nedokáře nepomoci, je-li toho třeba. Ale....dovoluji si předpokládat, že tohle vše už přece ctěná rada zná." A znovu se ukloním. Je to akt spíše zdvořelého vychování, nezli patolízalství.

Kili Nezdolný - 08. prosince 2007 12:31

soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Když rozzuřen procházím tichím a setmělím lesem,ve kterem se vše až na pár nočních tvorůp ukládá ke spánku,zachytím nepatrný,ale rozhádaný proud myšlenek.Nevěnuji tomu pozornost a jdu dál,ale když usliším zapraskání a posléze hlas nějaké dívky tak se zastavím. Netřeba znáti jméno mé,leč otázka je proč rušíš můj klid. Otočím se k tobě čelem a zadívám se ti do očí.Ta krvelačnost,to nebude člověk.No nevadí zjistím co je zač ať che,či nechce.Pomyslím si a čekám na odpěď dívky.

Lady Ai de' Rellain - 09. prosince 2007 15:49

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Zrádně se usměju. Já ? To Ona se rozhodla tě rušit já bych tě rovnou zabila, to Ona si chtěla promlu... Její hlas najednou utichl.. Proč? Co mi to děláš Ai! zaječela mi v hlavě.. Já? Já se tu snažím získat zpět, to co jsi mi ukradla! Moje tělo.. to, že mě vytlačíš do mysli si nezvykej! ostře jsem na ni sykla. moje tělo se jako bezduché svalilo na zem. nikdo ho teď neovládal. Obě dvě jsme se stáhly do mysli a bojovaly o nadvládu na mým tělem.. Jsme zranitelné nech mě zkusit vyjednávat! zařvala jsem na ni. To ne! mám hlad. Nemysli si že to tentokrát vyhraješ! To ty budeš dělat ozvěnu v hlavě mě ne já tobě!! rozkřikla se na mě. Neblázni..Uděláme dohodu.. Když se mi nepodaří ho přemluvit zab ho, zmasakruj k nepoznání..A užíj si to! Dobrá..ale toto nebyla poslední bitva o tebe..o tvé tělo! řekla a schovala se mi do mysli. Asi po deseti minutách se proberu. Vím moc dobře, že jsem byla pryč dlouho. Příliš dlouho. Kdo ví, co se mnou ten muž mohl udělat. Prudce vstanu. Obě ruce jsou v pohotově nachystané na rukojetích dýk. Ehm.. Omlouvám se ze vyrušení. Šla jsem pouze kolem a chtěla jsem zjistit, kdo že je to tu vlastně cítit magií.. Když mluvím pohybuji se dokolečka..Chci si dotyčného trochu prohlédnout. Bylo by dobré ho nalákat k nám..nemyslíš? Otáži se Jí. Bylo.. dostane se mi pouze krátké odpovědi, ale vyjímečně souhlasné. Čekám jak ten tajemný zareaguje..

Nathan - 10. prosince 2007 14:25

soukromá zpráva od Nathan pro Hostinec, Počátky Zla Po Dryeovi hodí majstrkostlivec velice, ale velice ošklivý pohled. Ovšem je velice rád, že se vás přihlásilo tolik, nuže spokojeně se usměje a pokyne rukou. Dobře tedy.. Zítra se tu setkáme hned za svítání.. Buďte tu, nebo se vyrazí bez vás.. Křivošlapko, kde seš s tím chlastem! Dej mi to tamhle do rohu, mám teď vyřizování.. Pak se otočí na Dryeho. Ty pojď se mnou, mám pro tebe práci..mohlo by se zdát, že jsi byl poctěn, ovšem.. A tak, zatímco Drye po celý zbytek večera kydá hnůj ve stájím (a kydat ho v boxech zapáchajících kostivých koní a ne zrovna vonících jinačích "jízdních bytostí", není zrovna příjemné..), zbytek hospody se baví. Včetně majstra. ******************************** Blizzy: popis zábavy, spaní, probuzení, nástup Drye: nálada při plnění úkolu, unavený návrat (toho hnoje je tam víc než dost..) do postele k Blizzymu, nechtěné probuzení třeba, spánek, probuzení, nástup..

Nathan - 10. prosince 2007 14:25

soukromá zpráva od Nathan pro Hostinec, Počátky Zla Po Dryeovi hodí majstrkostlivec velice, ale velice ošklivý pohled. Ovšem je velice rád, že se vás přihlásilo tolik, nuže spokojeně se usměje a pokyne rukou. Dobře tedy.. Zítra se tu setkáme hned za svítání.. Buďte tu, nebo se vyrazí bez vás.. Křivošlapko, kde seš s tím chlastem! Dej mi to tamhle do rohu, mám teď vyřizování.. Pak se otočí na Dryeho. Ty pojď se mnou, mám pro tebe práci..mohlo by se zdát, že jsi byl poctěn, ovšem.. A tak, zatímco Drye po celý zbytek večera kydá hnůj ve stájím (a kydat ho v boxech zapáchajících kostivých koní a ne zrovna vonících jinačích "jízdních bytostí", není zrovna příjemné..), zbytek hospody se baví. Včetně majstra. ******************************** Blizzy: popis zábavy, spaní, probuzení, nástup Drye: nálada při plnění úkolu, unavený návrat (toho hnoje je tam víc než dost..) do postele k Blizzymu, nechtěné probuzení třeba, spánek, probuzení, nástup..

Nathan - 10. prosince 2007 14:32

soukromá zpráva od Nathan pro Rada Dvanáct "měsíčků" se tváří hrozně nadšeně. Ale není to tvým nevhodným příchodem, vypadá to, že chybí někdo ale velice důležitý. Zjevně sám vrchni radní. Tváří se nejistě, jako kdyby nevěděli, co teď. Ano, známe tvé dobré...i ty špatné skutky..pohled do nitra duše, do tvého svědomí. Je nám líto, že...naše přivítání nebylo příliš vřelé..rozmáchne se rukou nejstarší z nich. Tvé srdce je dobré a není důvodu, proč tě nepřijmout, ovšem budeš muset družinu nejprve dohonit. vyrazili už včera, ale neměli by být dále než za hvozdem.. Dáme ti mapu, měl bys je najít včas. zde je. Před tebou se zmaterializuje svitek, popsaný mnoha znaky a značkami, mezi nimi i vyznačenou bezpečnou cestou přes les. Nyní běž, ať je dostihneš před večerem..

Verdan Alwerend - 10. prosince 2007 15:52
	soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro "Děkuji, ctěná rado, že jsem byl vyslyšen i v této, pro vás tak neradostné chvíli." Poděkuji za slyšení i za mapu. "Doufám, že budu schopen vaši důvěru ve mě nesklamat." A s hlubokou úklonou se rozloučím a odcházím. Je třeba spěchat. Já vím, jsem unaven a můj kůň i sokol by také uvítali odpočinek. Na ten ale bude čas až dohoním družinu.

Verdan Alwerend - 10. prosince 2007 15:59
	soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro Opustil jsem tedy sídlo rady a vydal se hledat stáj, kam mi byl odveden kůň. Když stáj najdu, osedlám koně a vyrazím. Sokol se k nám sám připojí až opustíme město. Nemá města moc rád.

Drye - 11. prosince 2007 11:57

soukromá zpráva od Drye pro Hospoda Poté co mi kostlivec řekne, že mám jít vykydat hnůj, se znovu zasměji. Ten si teda věří... Ha ha ha, opravdu vtipné. Nejspíš jste nepochopil naši situaci. Pracovat pro vás budu až zítra a dneska mi nemáte co nařizovat. A jenom pro vaši informaci, já tu jsem na boj a né na kydání hnoje, je to jasné? Po svém proslovu si znovu sednu na židly ke stolu a čekám, jak na to náš zaměstnavatel zareaguje. Sranda je sranda, ale co je moc to je příliš. Prej kydat hnůj, pche. Já mám vtipy rád, ale nesmí překročit určitou mez! Sice mi hlavou běží chmurné myšlenky, ale navenek nedávám nic znát. Přece si nebudu kazit svoji image veselého chlapíka! Jediný, kdo dokáže rozpoznat moji zhoršující se náladu, je Blizzy.

Kili Nezdolný - 11. prosince 2007 14:25

soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Když se probereš,nezačneš se pohybovat v kruhu,ale na místo toho vysíš ve vzduchu a já sedím opodál na kameni,zkoušíš sobou házet a škubat,ale nic,furt na stejném místě ve vzduchu. Tak co si zač?Povíš mi to sama nebo ti mám zase vlézt do mysli?Zeptám se a pak zvednu levou ruku,ukážu prstem na dýku vlevo a pomalým pohybem ji zabodnu do země hned vedle mě,pak udělám to samé i s tou druhou,ale tu si vezmu do ruky a préhlednu si jí.(Popiš jak vypadá.) Tak co už mi něco povíš? Stále čekám na odpověď,ale dobu si krátím tím že po tobě házím asi centimetrové kamínky.

Lady Ai de' Rellain - 11. prosince 2007 18:02

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Dobrá příteli..Řeknu ti co jsem zač..ale musím tě upozornit, že má minulost je poněkud krvavá.. řeknu znechuceně. Vidíš co způsobila naše hádka? Hm..bojíš se že tě zabije? Ne! Jen mu řekni co jsi zač..heh..třeba se k tobě přidá... Možná..Když ho to nevyděsí.. Ušklíbnu se.. Dobrá řekneme ti naší minulost..i to co mám v plánu.. Nuže poslouchej : Pocházím ze starého rodu Relainů. Když mi bylo asi 12 otec mi zabil matku. Z jakého důvodu nevím..Utekla jsem z domu..Potkala jsem starce..Naučil mě přežít a trochu vycházet s Ní. Řekl že až se Portál otevře budeme vládnout světu..Líbilo se mi to pomyšlení..hm..Ach ano! Zapomněla jsem na jednu důležitou věc..po pár letech jsem se vrátila domů Otec ze mě měl radost..Chovala jsem se k němu hezky? ano hezky. Ovšem po dalších měsících doma jsem měla nutkání se pomstít..Nevěděla jsem že můj otec je velitel Mistrova vojska, tak jsem ho zabila. Jedna hlavní věc mi unikla není to ale až tak důležité..Můj otec byl upír..doufám, že víš cizinče, co to znamená.. Možná se divíš, že nic netajím. Nemám ani proč. Povšimnu si, že si prohlížíš mou dýku. Je skvěle vyvážená.Na čepeli je vyryt ornament. Postříbřená rukojeť vykládaná (jen z části) drahým kamenem. Dostala jsem ji od mistra..Hezká že? usměju se.. A teď mě prosím pust..nic ti neudělám..tedy pokud nevyprovokuješ Ji. A něco by jste zase mohl říci o sobě..Nemyslíte? položím otázku tajemnému..A čekám, co mi odpoví.

Nathan - 11. prosince 2007 20:03

soukromá zpráva od Nathan pro To Drye Veliteli "mírně" naběhnou neexistující žíly na spáncích. Takové vzepření zjevně nečekal. Chlapečku..osloví tě zprudka, ráčkování je náhle prryč. Pracuješ u nás od té doby, co ses uvolil vstoupit do naší armády. neznamená to, že se budeš do zítřka flákat,a už vůbec se vzpouzet. JÁ jsem tu velitel a TY mne budeš poslouchat..neřve, ale přesto jeho hlas rozechvívá vše kolem. Pak sebou lehce trhne a po chvíli zamumlá. Já vím, pane, ale jeden nový nechce poslouchat.. Smál se.. Já vím, ale.. Dobře...vím to, pane.. Pak se znovu obrátí k tobě. Dobrá tedy.. necháme hnůj na stájnících, máš úkol od samého vůdce.. Považuj si toho. Asi deset mil odtud jsou dva "zájemci" na spříznění s námi. Doveď je sem a přesvědč je.. Urychleně, než je najde Rada. Je ti to jasné? A můžeš s sebou vzít i toho druhého hlupáka..otáčí se a odchází. Slyšíš jen tlumené " u prrrašiviny, to byl ale křřivohnát..".

Kili Nezdolný - 11. prosince 2007 21:50

soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Na mích rtech se objeví úsměv,který ty ale nemůžeš přes vidět,protže má tvář je zahalená ve stínu kápi co mám přes hlavu. Heh...Nemyslím,já nejsem ten co je v ohrožení života,alespoň doufám...No vlastně já se tu nehoupu ve vzduchu.Zatím ti nic nepovím,ale možná časem ... kdo ví.Vrátím tvé dýky tam kde byli a pustím tě na zem,když v tom se objeví oblak dýmu a když se rozplyne,já už tam nejsem.V tom se za tebou ozve. Kam máš právě teď namířeno?Zeptám se a vyčkám na odpověď.

Drye - 11. prosince 2007 22:25

soukromá zpráva od Drye pro Hospoda Kostlivec se asi rozhodl, že mi dá kázání, no nebudu ho rušit, když ho to baví. Zajímavé ovšem je, že se jeho mluva najednou zlepšila a ráčkování zmizelo. Chvilku ho poslouchám a je na mně jasně vidět, že kdybych mohl, culím se od ucha k uchu. Už už mu chci odpovědět, ale někdo mne zřejmě předběhl.Asi další šéfík. A nejspíš teď dává našemu kostitřasovi pěknej sprdunk. Dobře mu tak, to ho naučí posílat mě do stájí. Ha ha ha. Když znovu obrátí pozornost ke mně, má jeho hlas úplně jiný tón. Dostal pro nás od šéfa úkol, Hurá, už jsem se začínal nudit..., máme jít pár mil a naverbovat nějaký dva typany. Ale nikdo neřek, že je před tím nemůžeme trošku postrašit! Postavím se a hluboce se mu ukloním, hlavu skoro opřu o zem. Posměšně pravím, Strašně si toho považuji pane a jistě ihned vyrazíme, přece vás nesmíme nechat čekat. A prosím neurážejte mého přítele. Je sice pravda, že má zmrzlý mozek, ale to ještě neznamená, že je hloupý pane. Víte on dokonce občas dokáže mluvit, když se hodně snaží a na záchod si taky umí dojít sám pane. Stále v úkloně počkám dokud neodejde a pak se s hurónským smíchem skácím zpátky do židle. Pak strčím do Blizzyho a pravým směrem k němu, Tak co ty na to zmrzlinko? Dáme se do toho?

Blizzy - 11. prosince 2007 22:35

soukromá zpráva od Blizzy pro Hostinec Další debata, další uhýby, posunky, emoce... Pořád to samé... Znudění na sobě, jako obvykle, nedávám znát a pozoruju okolí, neboť po Dryově mluvě se již mnohokrát stalo, že nás ostatní samou láskou napadli. Ne, že by to přežili... Zpozorním teprve, až kostlivec začne mluvit s někým jiným. Opět rozhlédnutí se po místnosti, kontrola reakcí. Drye zabodoval a tentokrát odejdeme asi bez boje... už chci vsát dokud ke mě nepřiletí slovo hlupák. Zapochybuji o kostlivcově inteligenci a už si připravuji ledovou čepel, když Drye zasáhne. Dryovi narážky by sice mohli být nepříjemné, ovšem je to jedna z věcí, kterou dělá opravdu dokonale. Nepřítel, který mě podceňuje, je mnohem výhodnější...

Blizzy - 11. prosince 2007 22:37
	soukromá zpráva od Blizzy pro Hostinec Po Dryově otázce kývnu hlavou, abych dodal trochu důležitosti, i když vím, že je to zbytečné. Drye už se stejně rozhodl...

Lady Ai de' Rellain - 12. prosince 2007 19:39

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Jen se nad tím vším usměju. Zvláštní..uvidíme, co mi o sobě řekneš. už se těším, ale jak ti mám věřit? Nerada mám cizího člověka v zádech..Jak mám vědět, že mě nezradíš? Nuže snad neudělám chybu když ti to řeknu...nebo..Já ti to vlastně říci nemusím..Vůbec.. můj úsměv zjedovatí. To ty ovšem nevidíš neboť stojíš za mnou.. Neotočím se a stejně jedovatě pronesu : Víš, čarodějíčku jak mám vědět, že mě nezradíš? Neznám tvé jméno ani o tobě nic nevím. Chápu, asi se tím nechceš chlubit, ale..zmlknu na chvilinku. Ale kam jdu ti říci nemohu. Nevěřím ti ! V tom je ten háček. nakloním jemně hlavu na stranu.. Můžu? Ai dovol mi ho trochu poškádlit.. Víš..To ti nemohu dovolit..Nechci aby sis zvykala na to že mě budeš ovládat.. Proč? Myslíš si, že si na něm pochutnám? Ne..ta chuť mě přešla.. Nevěřím ti.. To je ten problém. Já jsem tvá součást. Ovládala jsem tě téměř tři roky než jsi ho potkala. Ano to vím a proto, co jsi dělala tě už do vedení nepustím. Hm...jak myslíš! Ale..pá! Jak jak to myslíš? Takhle.. před očima se mi zatmělo..Ona mě prachprostě odstrčila do pozadí.. Oči mi nepatrně zčervenaly a oběvila se již známá krvelačnost. Prudce jsem se otočila a s nadliskou rychlosí strhla kápi a přitiskla ti na krk ostrou dýku. Tak co? chceš jít s námi i když je to riziko? tajemně jsem se usmála..a pořádně jsem si prohlédla s kým to mám tu čest (pls..popis obličeje). Tak pojď! můj hlas zněl teď trochu jinak. Bylo z něj slyšet opovržení tvou rasou. Nebyla to ta dívka se kterou jsi mluvit před chvílí... -------------------------------------------------------------- Pls teď žádný machry s kouzlama někdy můžu mít na vrch já ne? ;)

Samuel - 12. prosince 2007 19:50

Protáhnu se. Chvíli jště postávám, pak se pomalu vydám směrem, kterým nás Kerta vedla. Tak pojďme musíme aspoň do večera najít nějaký hostinec nebo vesnici nejlépe..můžeme se tam podívat po nových členech skupiny. Tak dost vykecávání jdem ať to stihneme. Páni chlape, tohle bude dost zajímavý. Půl skupiny povraždila ta hnusná verbež. Zbyli jsme jenom dva. Mno..snad ve městě najdeme někoho, kdo se k nám přidá. Dalšího blázna.. Mno tak abychom se lépe poznali, já jsem Samuel, ale říkej mi Same svoje jméno nějak nemusim. I po takové tragédii se donutím k úsměvu. A čekám, co mi na sebe prozradí Al.

Kili Nezdolný - 13. prosince 2007 14:12
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Pod kápí spatříš asi 25 letého muže s blonďatými vlasy a modrými oči.Má tvář není překvapená ani vyděšená,já se usmívám. Riziko,jaké já si žádného nevšiml. A v tom se rozplynu. Já sem tady.Ozve se z druhé strany A tady.Ozve se z leva. Ne,to nejsem já,já sem tady.Ozve se z prava.Teď už tam stojim třikrát a ty nevíš kdo sem.

Lady Ai de' Rellain - 13. prosince 2007 18:56

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Hm..Jen si hraj kouzelníčku..Nebudu tu pančat svoje sílí jen kvůli tomu, že si chceš hrát.. Zakroutím hlavou a úsměv se mi vytratí z tváře. Vykročím směrem do leva. Obejdu tvou dokonalou kopii. Myslela jsem, že chceš jít se mnou.. řeknu a už se proplétám mezi stromy pryč. Máš nějakou slabinu..pane? co myslíš Ai? Nic..chci abyjsi mě pustila do vedení.. Chceš toho po mě moc. Po té dlouhé době si chci užívat. Víš že to pozná. Kdo? Mistr. Možná.. Ne určitě. Co si o něm myslíš? To jako o něm? Ano o tom čarodějíčkovi.. Hm...ani nevím, co si mám myslet. Nevíš? Mno vím jen to, že dokud nenajdeme slabinu nebudeme ho moct nachytat.. My? Tak dobře já.. Sklapni už! Ukončíme krátkou debatu. Čekám zas na okamžik, kdy se ten mladík někde objeví..já nevím nic o něm, on neví, krom mého původu také o ničem..Ale já neznám ani jeho jméno..Smůla. Proč nám nechceš říci své jméno? To se toho tak bojíš? neusměju se..má tvář je jakoby bez výrazu.

Drye - 14. prosince 2007 22:07

soukromá zpráva od Drye pro Hospoda Čekám jak Blizzy zareaguje na mé popichování, jenže on jako vždycky vše přejde se stoickým klidem... I když ta kostlivcova poznámka ho dost vytočila. Pro normálního člověka, zrůdu atd. by to nebylo poznat, ale já už s ním nějaký ten rok jsem a dokážu rozeznat jemné změny v jeho náladě Tedy občas dokážu... Ha ha ha. Jako tuhle, když jednoho chudáka rozsekal na kousíčky a pak mi to zdůvodnil jednou z jeho nečastých vysoce inteligentních odpovědí. Tenkrát jsem byl z toho, že promluvil tak vedle, že jsem skoro spadnul do příkopu. V odpověď na moji otázku přišlo opět mlčení, které bylo následováno pokývnutím hlavy, dalším velice poskrovnu výdaným projevem, Ten se musel asi pořádně naštvat! No nic aspoň mu vztek zahřeje jeho zmrzlé tělíčko. Chi chi chi, pohihňávám se pro sebe a vstanu. Položím na stůl peníze za pivo a namířím si to ke dveřím ven. Při chůzi se otočím a nedá mi to, abych si nerýpnul, Tak jdeš?? Nebo jsi tam přimrz? Otevřu dveře a naberu směr k našim dvou obětem... tedy vlastně rekrutům!

Blizzy - 15. prosince 2007 10:29
	soukromá zpráva od Blizzy pro Hostinec Vyčkávám, než Drye zaplatí a poté prohodí jednu ze svých nezastavitelných poznámek. Vstanu a pomalým krokem ho následuji. Je čas pracovat...

Kili Nezdolný - 15. prosince 2007 18:39
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Ne,teď půjdu s tebou,ale tak aby si se ke mně nemohla zákeřně dostat. Povím a už mlčím a jen tě sleduji.

Nathan - 04. ledna 2008 09:57

soukromá zpráva od Nathan pro Drye a Blizzy: Rozhodli jste se tedy vyrazit okamžitě. Hostinský postřehl nějakou změnu a hbitě vám přináší balíček se zásobami a vod(k)u. Cesta bude dlouhá. Jako každé temné doupě, hostinec obklopuje nepřátelský hvozd a hory, aby sem náhodou nezabloudili dobří, přičemž dobrodruzi jsou vítanou pochoutkou pro zdejší vlkodlaky a podobnou havěť. Mapa vám říká, že k vašemu cíli, který se nyní pohybuje kdesi u jižních hvozdů, vás čeká poměrně dlouhá cesta skrze lesní průsmyk a později Planiny (dodělám mapu). Rozhodně nebude jednoduchá a pěšky jen těžko urazitelná. O svém cíli toho moc nevíte, jen že jsou to dvě temné osoby a míří proti vám, alespoň jeden z nich. Už je téměř půlnoc a vytí havěti se rozléhá po lese. je čas vyrazit.

Nathan - 04. ledna 2008 09:57

soukromá zpráva od Nathan pro Drye a Blizzy: Rozhodli jste se tedy vyrazit okamžitě. Hostinský postřehl nějakou změnu a hbitě vám přináší balíček se zásobami a vod(k)u. Cesta bude dlouhá. Jako každé temné doupě, hostinec obklopuje nepřátelský hvozd a hory, aby sem náhodou nezabloudili dobří, přičemž dobrodruzi jsou vítanou pochoutkou pro zdejší vlkodlaky a podobnou havěť. Mapa vám říká, že k vašemu cíli, který se nyní pohybuje kdesi u jižních hvozdů, vás čeká poměrně dlouhá cesta skrze lesní průsmyk a později Planiny (dodělám mapu). Rozhodně nebude jednoduchá a pěšky jen těžko urazitelná. O svém cíli toho moc nevíte, jen že jsou to dvě temné osoby a míří proti vám, alespoň jeden z nich. Už je téměř půlnoc a vytí havěti se rozléhá po lese. je čas vyrazit.

Lady Ai de' Rellain - 28. ledna 2008 17:25

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Znuděně se usměji a pokračuji dále v cestě. Pobrukuji se neznámou písničku v neznámém jazyce. U toho si dávám pozor na cizince. I on je mi nebezpečím. Nevím o něm zhola nic. Proč o sobě nechceš mluvit? začnu se zase vyptávat. Nemám ráda, když mám v zádech cizího člověka a navíc čarodějíčka. Začínám se nudit. Není tu ani Ona, abych se mohla hádat. Kdo ví kam se poděla.. Najednou se zastavím. Není žádný důvod proč, protě se posadím na zem a založím ruce na prsa. Tak! A teď mi o sobě řekneš vše nebo se dál ani nehnu! Vyjedu po cizinci. A sedím , sedím..a čekám na odpovědi..

Kili Nezdolný - 28. ledna 2008 19:03
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Když se mě zeptáš nic nepovím a když si sedneš a vyjedeš po mě tak se posadím a vedle tebe a řeknu. Tak fajn,dáme si pauzu. a sedím vedle tebe a nic neříkám.

Lady Ai de' Rellain - 29. ledna 2008 14:14
	soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Já tu nehodlám odpočívat. Co jsi udělal tak strašného, že to nechceš říct? Někoho jsi zabil? Pozabíjel jsi svou rodinu? Chladnokrevně a bez milosti..? Zamračeně sedím otočená čelem k tobě. Co mám dělat? Poraď mi.. požádám o pomoc starou přítelkyni avšak odpovědi se mi nedostává. Fajn! zamračím se na něho a sedím nakvašeně dál.

Kili Nezdolný - 30. ledna 2008 17:01
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Sedím koukám ti do očí,je vidět,že mě to byví. Ach jo,už třetí den ne a ne najít tu zkupinu,alespoň nějaké rozptýlení.No neva,uvidíme jak bude reagovat dál. Jentak sedím nic neříkám a stále ti koukám do očí.

Lady Ai de' Rellain - 30. ledna 2008 19:59

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Hm? nehodláš se se mnou bavit, pak já taky ne.. Změňme tedy téma.. Co jsi tu dělal když než jsem se objevila? Otáži se až podezřele mile. Žádná zrada mi však na očích vidět není. Tvůj pohled nemilostdně vracím zpět. Ještě jsi ho nedokopala k tomu aby ti o sobě něco řekl? Nech mě.. já to z něj vytáhnu. Ne..Jestli to nechce říct tak ať.. časem to z něj vypadne..Možná jsem s ním začala jednat ze špatného konce.. v duchu se usměju. A co vlastně umíš? další otáka řečená ještě milejším tónem než-li před tím..

Kili Nezdolný - 30. ledna 2008 22:07

soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Usměji se a povím. Proč máš tolik otázek,neni to zbytečné? Řeknu a znovu se usměji. Co umím?No dobrá otázka,já už vlastně ani nevim,ale vim že číst myšlenky když někomu pohlédnu do očí umím,že se ti toho honí v hlavě hodně,ale zajímavější je jiná věc a to je nějaká věc se kterou si povídáš.Mám tě tý věci zbavit?Otáži se s úsměvem a pořádně se zahledím do tvých očí.

Lady Ai de' Rellain - 31. ledna 2008 16:12

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Zajímavá dovednost, ale té věci, jak ji nazýváš mě zbavit nemůžeš..Ona je mou součástí jsem to já..jako ten tvor, ze kterého pocházím..A radím ti dobře..nepokoušej se jí zastavit. odpovím trochu smutně. Když se tak umíš lidem dívat do mysli..měla bych vás představit..Oh to mi připomíná že stále neznám tvé jméno ale ani její..No nevadí.. Mě to nezajímá Ai. Já vím.. Skloním hlavu tak aby jsi mi nadále nemohl číst myšlenky. Pčo mám toliko otázek? Možná proto že z tebe vyzařuje zajímavá energie.. Nadále mlčím. Po chvilce se zvednu a bez jakých koliv řečí jdu po neviditelně cestičce..

Kili Nezdolný - 31. ledna 2008 21:58
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Když mi povíš ,že tě té věci zbavit nemůžu tak se usměji. Vím že tě jí zbavit nemohu a to z toho důvodu,že to neumím. Povím vesele a když se vydáš někam pryč vyjdu za tebou.

Kili Nezdolný - 31. ledna 2008 21:59
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Hele promiň že píšu tak krátce,ale nějak mě nic nenapadá.

Alerogar - 04. února 2008 18:42
	Na cestě Podívám se na Samuela malinko úkosem, protože je mi jeho přístup nepříjemný. Alerogar. Odpovím chladně, nakonec se ale také donutím k slabému úsměvu. Nezdá se, že bychom s takovou skupinou měli šanci na úspěch... Rada očividně neví co dělá... Co myslíš, byla ta žena temnou elfkou? Prohodím jakoby nic. V mém hlase je cítit popíchnutí a nadřazenost, kterou cítím nad ostatními...

Samuel - 07. února 2008 12:58

Nevím..v tomhle se nevyznám. odpovím. Není mi nějak do řeči. Po tom, co Alerogar řekl mi naskočila husí kůže. Chtělo by to, aby jsme si věřili. Když to neuděláme tak daleko nedojdeme. Povzdechnu si a se skloněnou hlavou vyrazím po cestě dál. Alerogarův tón hlasu ignoruji. -------------------------------------------------------------------------- Soráč že jsem nenapsal delší, ale už nevim, co napsat..

Nathan - 08. února 2008 08:34

soukromá zpráva od Nathan pro Verdan: Opouštíš město úzkou vedlejší brankou, jelikož hlavní brána je ucpaná povozy, snažícími se dostat před setměním do města. je to zdejší zákon a všichni jej striktně dodržují, takže i nyní, dvě hodiny před soumrakem, jsou ulice beznadějně ucpané a můžeš být rád, že jsi se prodral až sem. Už vylézáš ven, když se téměř tváří v tvář srazíš s někým, kdo zas pro změnu míří do města. Taktak že oba stačíte uhnout. (už to není Carwell, ani člověk...popiš se.) A piš Naamah.

Nathan - 08. února 2008 08:35

soukromá zpráva od Nathan pro Naamah: Už brzy dorazíš k Radě, jen pár mil tě dělí od opěvovaného města elfů. V jednu chvíli se ti naskytne pohled z vrchu, na němž se právě ubíráš už řídnoucím lesem, však nijak tě to nepotěší. K branám města se táhnou kolony vozů, narychlo mířících pod ochranu mohutných zdí. Ač tak vlivné město, venku není bezpečno. I ty se musíš dostat k městu ještě před soumrakem. Uklidní tě malá branka dál od té hlavní, zjevně úniková cesta pro všechny případy. Sotvaže se do ní vejde člověk vedle koně. Ihned zamíříš k ní, vyhýbáš se karavanám a už vstupuješ, když se z ní vynoří jakýsi půlelf a málem se srazíte. Brána je na vás oba příliš úzká. (Popiš se, piš Verdanovi..pokud s to ještě neudělala, přečti si první příspěvek.)

Nathan - 08. února 2008 08:42

soukromá zpráva od Nathan pro Blizzy, Drye: Bude to dlouhá cesta.. Vykročili jste udaným průsmykem a udatně šlapete už druhou noc. Cíl se pomalu blíží. Průsmykem musíte jít asi tři dny, aby jste vyšli na Pláně, za nimiž vás čeká ona dvojice. Pravda, nečeká vás. A také není jisté, zdali vás někdo nepředhoní. Druhý den k večeru, když už před sebou v dálce vidíte skalní bránu, tvořící východ, se před vás shora z prudkého svahu sesype lavina menší kamenů a průsmyk před i za vámi obsadí asi dvacetičlenná sebranka. K vašemu úžasu, chce po vás zlato a šperkyXD

Nathan - 08. února 2008 08:42

soukromá zpráva od Nathan pro Blizzy, Drye: Bude to dlouhá cesta.. Vykročili jste udaným průsmykem a udatně šlapete už druhou noc. Cíl se pomalu blíží. Průsmykem musíte jít asi tři dny, aby jste vyšli na Pláně, za nimiž vás čeká ona dvojice. Pravda, nečeká vás. A také není jisté, zdali vás někdo nepředhoní. Druhý den k večeru, když už před sebou v dálce vidíte skalní bránu, tvořící východ, se před vás shora z prudkého svahu sesype lavina menší kamenů a průsmyk před i za vámi obsadí asi dvacetičlenná sebranka. K vašemu úžasu, chce po vás zlato a šperkyXD

Nathan - 08. února 2008 08:58

soukromá zpráva od Nathan pro Lady, Kili: Část vás by se ještě hádala, však ta druhá, větší, vás nutí, abyste se konečně vydali na cestu. Je už na vás, zda spolu, nebo každý vlastním směrem. Lady: Víš, že tebe čeká šlyšení u vůdce. Pradvěpodobně dostaneš další důležitou misi, ovšem jiný hlas ti našeptává, abys vypátrala kohosi v okolí a pořádně mu okořenila život. Kili: Tebe s tou ženou nic nenutí jít. Máš vlastní cíl a víš, že pomsta je blízko. Je na tobě se rozhodnout správně.. Přemýšlíš snad zrovna, jak se zbavit té ženštiny, když tu cítíš, jak se rozpadá nějaká bariéra a náhle konečně zříš, kde se nachází skupinka, kterou pronáseduješ. Dokonce ji na chvíli i spatříš - tajemná postava v plášti zmizela a na zemi leží popel. Zůstali jen dva, právě rokující nad bůhvíčím. Bariéra, kterou nejspíš vytvořila černopláštnice, je asi kryla před tvými zraky i smyslu po celou dobu cesty. nyní jsou ve stejném hvozdu jako ty, nicméně mají náskok jednoho dne a ty máš na krku Lady, zatímco oni mohou nerušeně zmizet.

Nathan - 08. února 2008 08:58

soukromá zpráva od Nathan pro Lady, Kili: Část vás by se ještě hádala, však ta druhá, větší, vás nutí, abyste se konečně vydali na cestu. Je už na vás, zda spolu, nebo každý vlastním směrem. Lady: Víš, že tebe čeká šlyšení u vůdce. Pradvěpodobně dostaneš další důležitou misi, ovšem jiný hlas ti našeptává, abys vypátrala kohosi v okolí a pořádně mu okořenila život. Kili: Tebe s tou ženou nic nenutí jít. Máš vlastní cíl a víš, že pomsta je blízko. Je na tobě se rozhodnout správně.. Přemýšlíš snad zrovna, jak se zbavit té ženštiny, když tu cítíš, jak se rozpadá nějaká bariéra a náhle konečně zříš, kde se nachází skupinka, kterou pronáseduješ. Dokonce ji na chvíli i spatříš - tajemná postava v plášti zmizela a na zemi leží popel. Zůstali jen dva, právě rokující nad bůhvíčím. Bariéra, kterou nejspíš vytvořila černopláštnice, je asi kryla před tvými zraky i smyslu po celou dobu cesty. nyní jsou ve stejném hvozdu jako ty, nicméně mají náskok jednoho dne a ty máš na krku Lady, zatímco oni mohou nerušeně zmizet.

Nathan - 08. února 2008 09:05

soukromá zpráva od Nathan pro Alerogar, Samuel: Ačkoli vám záležitost s původem Kertamaiky stále vrtá hlavou, bylo by načase jít dál. Není čas přemýšlet nad tím, kdo dorazí k cíli. Pomalu svítá a lehounký vítr rozfoukává popel, který ještě zbyl na zemi, spolu s vašimi vzpomínkami a pochybnostmi. Ano, zbylo vás málo, ano, šance nejsou veliké, ale cítíte, že váš cíl je ušlechtilý a stojí za to za ním jít i v tomto počtu. Snad vás ještě někdo dohoní, kdo ví, snad se k vám někdo přidá. Není kdy nad tím přemýšlet. Lesem se dále vine stezka, pokračování té, po níž jste přišli. Na místě, kde spala Kerta, se povaluje zažloutlý cár papíru a popaden větrem do spárů, utíká už po zemi pryč, kamsi mezi stromy.

Nathan - 08. února 2008 09:05

soukromá zpráva od Nathan pro Alerogar, Samuel: Ačkoli vám záležitost s původem Kertamaiky stále vrtá hlavou, bylo by načase jít dál. Není čas přemýšlet nad tím, kdo dorazí k cíli. Pomalu svítá a lehounký vítr rozfoukává popel, který ještě zbyl na zemi, spolu s vašimi vzpomínkami a pochybnostmi. Ano, zbylo vás málo, ano, šance nejsou veliké, ale cítíte, že váš cíl je ušlechtilý a stojí za to za ním jít i v tomto počtu. Snad vás ještě někdo dohoní, kdo ví, snad se k vám někdo přidá. Není kdy nad tím přemýšlet. Lesem se dále vine stezka, pokračování té, po níž jste přišli. Na místě, kde spala Kerta, se povaluje zažloutlý cár papíru a popaden větrem do spárů, utíká už po zemi pryč, kamsi mezi stromy.

Alerogar - 09. února 2008 15:48
	soukromá zpráva od Alerogar pro Odcházím po pěšině, už mám před Nathanem náskok, takže se párkrát ohlédnu a koutkem oka zachytím dokonce i ten cár papíru. Na chvíli se zastavím, pak se ale s vědoucím úsměvem znovu rozejdu. Papír nechám unášet větrem...

Verdan Alwerend - 11. února 2008 23:37

soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro Chvíli to vypadalo na zcela nedůstojné, příliš blízké setkání, stačil jsem včas uhnout a vyhnout se tak srážce s tebou. Můj kůň, přenádherný tmavý ryzák s kovovým leskem až skoro do měděna, bílou lisinou a bílýma ponožkama na pravé přední a levé zadní noze, se ti ale váhavě a s pohrdlivým zafrkáním, z něhoý je jasně znát, že zvíře si je velmi dobře vědomo své krásy a vznosnosti a je na to patřičně hrdé, se přitiskl ke stěně, abys mohla projít. Skutečnost, že oba nynístojíme proti sobě, jeden druhého si měříme pohledem a ani jeden z nás nikam nejde, však rozehrála ve svalech temperamentního, hrdého hřebce neklid způsobený nudou a než promluvím, kůň už netrpělivě pofrkává a hrabáním pravé přední nohy o zem víří v úzké uličce prach. "Promiňte. Nečekal jsem, že tudy někdo půjde dovnitř." Omluvím se ti a ačkoliv zní můj hlas tiše, zřejmě abych k postranní brance a děni u ní neupoutal hlasitým hovorem pozornost těch, kteří dbají o to, aby nikdo město neopouštěl, schyluje-li se k večeru, je vlídný a nezní v něm falešný tón neupřímnosti. Pouze snad stopa údivu, že v tuto hodinu a touto cestou vstupuje do města žena. Popis postavy: Muž - půlelf, možná více než napůl elf. Počítal-li bys věk v lidských letech, odhadl bys jej tak na 26 - 28. Vlasy.....hmm....kdysi měly zřejmě barvu havranních křídel, ale předčasně zestříbřely. Nejspíše nějakým prožitkem, nebo více prožitky, z minulosti. Velmi pohledná tvář toho muže vykazuje stopy po přítomnosti lidských genů, ale více rysů je elfských. To nejpozoruhodnější z rysů tváře jsou jeho oči. Nejsou tmavomodré, ale ještě ani ne fialové. Mají barvu čerstvých květů fialek, v tom neopakovatelném odstínu mezi fialovou a tmavou modří, jakou mívá někdy modrý horský safír. Hloubku nejhluběích mořských hlubin. A jas třpytných jisker moudrosti věků. Oblečen je ten muž vznešeně, jako šlechtic, v batistu, zlatohlavu a aksamitu. Ale v nenápadných přírodních barvách ( až na bílou košili ) a téměř bez zdobení. U sedlových brašen se mu houpe připevněn meč, na popruhu šikmo unístěném přes tělo zřejmě bude pod pláštěm připevněna kuše. A podle koženého řemení připevněného k jezdecké rukavici na pravé ruce bys odhadla, že někde nad městem krouží jemu náležející dravec. Snad.......sokol?

Kili Nezdolný - 16. února 2008 16:08
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Bez jakéhokoliv slova se zvednu a vyrazím za skupinou.Až je doženu budu sledovat co kdo dělá.(Halvně mě zajímá kdy se kdo odpojí a tak.)

Naamah - 21. února 2008 12:05

soukromá zpráva od Naamah pro Z úst se mi náhle vydere vylekaný sten. Až moc pozdě jsem si všimla muže mířícího stejným směrem, jakým vedla i má cesta. Uskočím rychle nazpět a zády narazím do zdi. Ruka instinktivně sáhne po černé dýce, jejíž čepel se v paprscích zapadajícího slunce ostře zaleskne. Prsty druhé trochu zoufale přejedou po kamenné zdi stojíc za mnou. U úzkého pasu je vidět v černé pochvě, ozdobenou obtáčejícím se ocáskem dráčka jež je u jílce meče, zahnutá katana. Až moc vyvinutý v ženských přednostech hrudník se chvíli mocně vzdouvá, dokud alespoň částečně neovládnu a nezklidním svůj dech. Bujné pramínky kaštanově hnědých vlasů splývají po ramenech až někam do půli zad a pletoucí se i po světlounké pleti v tváři. Pronikavá hnědá očka si zkušeně rychle změří muže před sebou. Pohled na chvíli uvízne i na jeho čtyřnohém doprovodu, přičeš se mé zornice nepatrně zúží. I hned se zas vrátím k pozorování člověka stojícího několik málo kroků ode mne. Jemně zašpičatělé uši a až abnormálně jemné rysy ve tváři napoví že se o člověka jedna jen z půli. Napůl člověk, napůl elf… pro elfy půl-člověk, pro lidi půl-elf. Když vidím, že připraven a očekávající na boj rozhodně není, s trochu rozpačitým a nejistým výrazem vrátím dýku zpět za opasek do pouzdra a postavím se rovně proti němu. Na okamžik se pohledy obou setkají. Jeho fialkově modré oči mne pohltí a já nejsem s to se chvíli pohnout. Jen mé rty se malinko pootevřou, jakoby chtěli cosi zašeptat. Rychle však pohledem uhnu a ústa skousnu. Já… omlouvám se Šeptnu a aniž bych se znovu podívala do těch modrých očí, vydám se podél zdi k brance. Již při prvním kroku se mé šaty ve vysokém rozparku rozevřou a mé dlouhé štíhlé nohy vydám malinko na obdiv okolí. Nožky obezřetně kladu jednu přes druhou a kožené vysoké boty opatrně našlapují na půdu, tak že není slyšet jediného kroku. Černá šatová látka zašustí vzduchem. S rukou stále na zdi, co nejvíce tělem k ní přitisknutá, se propletu kolem půl-elfa do města. Snad naposled se ještě podívám jednou na zvíře a na jeho jezdce. Zvířecí strach, který v jejích očích nejdříve byl v takové hojné míře, se nyní téměř vytratil a zůstalo po něm jen pramálo. Mladou dívčí tvář teď zdobí jen lehký úsměv koutkem úst. Otočí se do ulic města a pomalu se s padajícím šerem do nich vydá.

Verdan Alwerend - 21. února 2008 20:38

soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro Když se naše pohledy setkaly utopil jsem se v jiskrném hemžení čokoládové hlubiny těch tvých, zatím co ona tkvěla pohledem v tom mém. Neschopen chvíli slova neodpověděl jsem hned na tvou omluvu. Až po chvíli, kdy už jsi se otáčela, vrátila se mi opět řeč, odejmutá mi oním pohledem. "Nic se nestalo, slečno." Zaznělo ti v odpověď tichým jakoby medově laděným měkce laskavým tónem hlubokého hlasu. Ale to už jsi vkročila do města a po dchvíli jsi se mi ztratila z dohledu. A já vyšel pomalu ven z města, úzkou uličkou a postranní brankou, z níž mi lehký večerní vánek, ve zvířených částečkách prachu přinesl pod nos poslední záchvěv tvé vůně. Otočil jsem se zády k brance, nasedl a pobídl koně. Tu vůni.....tvou vůni.....si budu pamatovat, neznámá krásko. Slíbil jsem si v duch, opouštěje město, v němž jsi se mi, snad jen pro tuto chvíli, ztratila.

Naamah - 23. února 2008 03:50

soukromá zpráva od Naamah pro Pár kroků jdu nepřítomně jak duch, myslí ještě stále přítomna s mladým půlelfem. Ač bych si toho nějak výrazně všimla ještě o okamžik zastavím a bezděky se ohlédnu zpět. Jen matně zahlédnu odjíždějícího jezdce. Vrátím k brance a vyjdu ještě na chvíli ven z města. Přitisknutá ke zdi, smutně pozoruji pomalu se vzdalující siluetu jezdce. Zadívám se na městské hradby a okrajní periferie města a má tvář poměrně pochmurní. Úsměv, který se na lících objevil aniž bych si toho nějak všimla, se velice rychle vytratil a vystřídalo jej smutné poblednutí tváře a tichý povzdech. Proč tam jdu? Studené šedé město. Plné povalečů, mrzáků, šejdířů a kdejaké jiné havěti… nechci tam Dívenka si obejme ramena a zdrceně se zachvěje. Ponurost podvečerního města jí silně zasáhne a ona trochu poklesne v kolenou. Vděčně se opře o zeď, co tu tak náhodou šikovně stojí a znovu se teskně zadívá po nyní již tak vzdáleném půlelfovi. Počkej… Tiše zašeptá, ne-li jen pohne rty aniž by slůvko vyslovila. Efekt by byl stejný. Nikdo jí neposlouchal. Už kolik dní. Pro nikoho nikdy nebyla. Ostatní ji přehlíželi. Nebo snad jen chtěla být přehlížena. Teprve nyní je samota zasáhla tvrdou ranou a přinesla postih, který neočekávala. Chladný větřík si různorodě pohrává s jejími prameny, které tak volně povlávají kolem ní a spadají ji do obličeje. Dlouhým upřeným pohledem ve větříku se podráždí oči. V koutcích se objeví slané slzy. …vrať se… Ač již doopravdy nyní vyslovené není o nic moc slyšitelnější než předchozí prosba, přání. Vím, že mne neuslyší. Jak by mohl? A navíc, co by zrovna jemu mělo záležet na neznámé cizince, která jej nejdříve srazí z cesty a ještě na něj vytáhne nůž? Pche… má jistě lepší starosti. Smířeně si sednu do řídké trávy na zemi a zadívám se na oblohu. Luna již dávno vyšla na východě a první hvězdy již rovněž přesvítily zapadající slunce. Měla bych se vrátit zpět do města… ale, kam tam jít? Neznám to tu. A lidská města po setmění bývají nebezpečnější než otevřené planiny před nimi. Chlad se mi začne dostávat na kůži. Zatřesu se a podívám směrem odkud jsem přišla, k lesíku, kde bych se mohla snad někde lépe skrýt. Pomalu vstanu a rozejdu se tím směrem, půlelfovi již raději nevěnujíc pozornost a nedívajíc se jak mi úplně mizí z dohledu a vzdaluje se

Verdan Alwerend - 23. února 2008 15:20

soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro V hlavě vířící množství myšlenek a před očima obraz neznámé dívky s čokoládovýma očima, pokdračoval jsem ještě chvíli v jizdě. Měl bych tu skupinku co nejdříve dostihnout. Možná jsou v nesnázích. Možná v nebezpečí. Jde mi hlavou. Ale........ona je v tom městě sama. Tak krásná. Tak křehká. Tak zranitelná. Je až neuvěřitelné, jak rychle se ztrácí myšlenky na dobrodružství....na poslání, když se někdo zhlídne v něčích očích. Na náhlý podvědomý popud jsem prudce trhl otěží a donutil svého koně téměř na místě zastavit. Jeď, ty pitomče. Nezahodíš přece důležité poslání kvůli ženské. Plísní mě v duchu můj vlastní smysl pro povinnost. Ale i Falcon je zřejmě opačného názoru, neboť sám provedl elegantní otočku a dokonce už i udělal pár kroků zpět k městu. "Ty myslíš Falcone, že ji najdeme?" Promluvil jsem na něj, kako bych čekal, že mi snad odpoví. Vlastně odpověděl.......s frknutím pokýval hlavou. "Ale to přece......Co náš úkol?" Kůň jen znovu odfrkl a začal hrabat, jako by říkal "Tak pojedeme už, nebo co?". Až když se k jeho nervoznímu přešlapování ještě přidal Erthův káravý křik, konečně jsem tedy pobídl Falcona k návratu k městu. Vlastně bych si sám přál, aby tam ještě byla. Jenže......nejspíš je už dávno pryč a já tam přijedu, budu za pitomce a ještě ztratím spoustu času. Nadávám si v duchu. Ale........co když ne?

Naamah - 23. února 2008 19:14

soukromá zpráva od Naamah pro Pomalu se navracím odkud jsem přišla. Z menšího lesíku nedaleko přes planinu k městu. Hlavu svěšenou a pohled upřený teskně do země. Tak dlouho jsem putovala sama. Nemám samotu ráda, ale právě ta mě doprovází po velkou část dosavadního života nejvíce. I přes otupělost mysli, utápějící se ve svém utrpení, má bystrá ouška mne nenadále vyruší z sebelítosti a přinutí pohlédnout vpřed. Koňská kopyta dusají do změklé země a uhání rychle k městu. Má zorničky se o trochu zúží snažíc se rozeznat zvíře. Ale je ještě dost daleko a slunce jej již neosvětluje dostatečně. Připozdívá se. Postavím se rovně a rukou chytnu jílec meče. Tato krajina mne již naučila, že po setmění nemívá slitování s žádným slabým či nepřipraveným. Pomalu začnu meč obnažovat. Ostří se pomalu odhaluje a vystupují ostré zuby vykuté v kataně. Vítr odfoukne prameny vlasů z mého obličeje a nechá je i se sukní za mnou vlát. Oči začnou z ostrého poryvu vzduchu slzet. Neotřu je však a dál stojím připravená. Že by alespoň posel smrti mi chtěl dělat společnost? Napadne mne skeptická myšlenka, které se nepatrně ušklíbnu a vyčkám co se stane…

Verdan Alwerend - 23. února 2008 22:33

soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro Falcon se rozběhl rychlostí letícího šípu. Jsem dobrý jezdec....nebo to o mě alespoň tvrdí jiní jezdci....ale málem jsem se neudržel v sedle, neboť jsem seděl příliš uvolněně. Zaujal jsem tedy správný posez a přiměl koně zmírnit tempo. Právě včas, jinak by ve svém rozběhu porazil mladou šermířku, zřejmě se připravující procvičit se trochu v boji s mečem. Zastavil jsem asi dva kroky za dívčinými zády a opatrně, co nejtišeji sesedl. "Cvičení dělá mistra. Ale, nechybí vám zde k nácviku boje partner?" Oslovil jsem ji aniž bych se jakokliv měl k tomu ukázat se jí. Nebo tasit vlastní zbraň. Na tváři my pohrává lehce pobavený, ikdyž nijak zlý úsměv. Ale náhle mi lehký větřík pošle vstříc její vůni. Tu vůni, o které jsem si přísahal, že si ji budu pamatovat navždy. Netuším, jak mnoho bylo v tu chvíli znát, že jsem ji poznal, ale přísahal bych, že mi nenápadně uniklo tichounké, jakoby.....blažené zapředení. A zřejmě nejen v duchu. Pomalu, potichu, se ji teď snažím obejít. Aby mě viděla.....ale hlavně abych viděl já opět lesk hvězd v těch čokoládových očích.

Lady Ai de' Rellain - 24. února 2008 16:35

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro V půlce kroku se zastavím. Vyítím někoho dalšího. Něco co tu před tím nebylo. Někdo tu je..někdo, koho jsem před tím necítila. Co o tom víš? Otočím se na toho tajemného chlápka. Pocucháme těm lidem nebo kdo to je trochu vlásky..Co myslíš, cizinče? umyslně se mu podívám do očí, aby věděl co mám za lubem. Pak čakám na jeho reakci. Láká mě zase někoho zabít. Někoho zmasakrovat. Popustila jsem trochu uzdu mé krvežíznivosti a vytáhla dýky z pouzder. Potutelně se usmála. V rudých očích mi hořeli plamínky nedočkavosti. JDEME! zavrčela jsem a vydala se velmi rychle a tiše směrem, který jsem zvolila, protože energie, kterou jsem cítila byla tím směrem nejsilnější.

Naamah - 27. února 2008 06:32

soukromá zpráva od Naamah pro Koutky úst uhnou do ne příliš patrného úsměvu. Očka se však pobledlém světle hvězd zalesknou. Pomalu vytasím zbraň. Neslyšela jsem jej říct ani pět vět, avšak.... hlas, který vysloví písmenka skládajících se do slov a vět, ihned poznám komu patří. Obnažený meč pomalu skloním vedle těla. Připraven k obraně i útoku. Zůstanu stát na místě. Každý sval v těle napnut, smysly zbystřeny. Tráva pod nohama šustí, v nedalekém lese šumí stromy. Po očku se ohlédnu na půlelfa. Stojí neozbrojen, ale já sama vím, jak snadné a rychlé může být tasení zbraně. Pomalu, né ostýchavě, spíše se rozvahou, promluvím... Ano, vskutku, cvičení dělá mistra, ale mne k nácviku chybí partner. Škoda, dnes již asi žádného neseženu. Ani do města zpět se nebude dát dostat, až zítra... možná. Pokud mne do té doby osud neodvane až přes příliš daleko, než by se mi chtělo vracet... kdo ví? Usměje se. Ten malý záchvěv rtů uvolní celé tělo. Mírně skloní hlavu a nechá vlasy přepadnout jí do tváře. Ač je pro ni neznámý, z nějakého, pro ni nevysvětlitelného důvodu mu věří. Byla jsem to opravdu já, kdo byl tak dlouho na cestách? Opravdu já? Nevím... myslela jsem si, že mne život naučil býti ostražitější a teď tu věřím někomu, koho vůbec neznám, nevím ani jak se jmenuje, kdo je... Lehce zavrtí hlavou, hlasitěji se nadechne a stojí poté klidně dál. Čeká na odpověď....

Verdan Alwerend - 28. února 2008 00:09

soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro Usměji se na oplátku. Letmé náznaky v chování té dívky, slova......ale i myšlenky. To vše hovoří tichou a rozumem zatím nevnímanou, ale jasnou řečí. "Pak tedy dovolte, abych se představil, slečno. Mé jméno je Verdan Alwerend. A......Ani já se již dnes zřejmě nestihnu dostat tam, kam jsem chtěl. Pokud smím, navrhoval bych noc přečkat zde a.........třeba mohu jako váš partner při cvičení posloužit já. Jen předem varuji, nedržel jsem meč v ruce už nejméně půl roku." Nabídnu se raději, místo planých úvah.

Samuel - 29. února 2008 15:47

soukromá zpráva od Samuel pro Zpozoruji papír a chvilinku přemýšlím, zda na něm není napsáno nebo alespoň naznačeno něco, co by nám pomohlo. Začnu honit papír po zemi a nakonec se zaním vydám do lesa. Alerogar to má zřejmě na háku. Nicméně papír se mi podaří konečně chytit.. Tak se podíváme, co na něm je... Dychtivě si začnu papírek prohlížet. -------------------------------------------------------------------- Snad jsem tím nic nepohnojil.. xD

Kili Nezdolný - 02. března 2008 21:48

soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Když začneš pomýšlet na masakr,zjistíš že se můj pohled zcela změnil.Už není klidný,ale rozzuřený.pak zvednu ruku a dám jí do polohy jako kdybych někoho držel pod krkem,v tom ucítíš tlak na krku,ano je to jak kdybych tě tam držel. Neopovažuj se na ty lidi sáhnout,sou mí.chceš-li se pobavit ,pojď se mnou.Přidáme se k nim a budem je rozvracek a když se někdo vzálí z dohledu skupiny zabijem ho tak aby to ukazovalo směrem od nás.Ale jestli tam vtrhneš a všechny je naráz zabiješ,tak potom zažiješ něco cos ještě nezažila.Dopovím to a usměji se,dem za nimi.Chvíli počkám na reakci a pak vyrazím.Když sem domluvil skončil i tlak na tvém krku.

Naamah - 03. března 2008 23:45

soukromá zpráva od Naamah pro Tiše se rozesměje a otočí se k němu čelem. Smích není nijak posměšný, je upřímný s mírnou dávkou pobavení. Nedržel jste meč v ruce tak dlouho? Ale pane, nerada bych, kdyby se vám něco stalo. To by mne opravdu netěšilo, když s vámi nejsem v žádné rozepři. Lehce se usměje. Již klidněji bez smíchu pokračuje hledíc mu upřeně do očí. Těší mne, pane. Mě říkají Naamah. chvíli se odmlčí Co se přespání týče... Rozhlédne se kolem. ... na otevřené planině se mi moc ulehnout nechce. Ale ten les by byl jistě příjemnější když už nic jiného Lehce ukáže k nedalekému lesu

Nathan - 09. března 2008 20:47
	soukromá zpráva od Nathan pro Papír před tebou zjevně utíká. Jiné vysvětlení není. Vzdaluješ se od mýtiny a bzry už neslyšíš Alerogara, seč by na tebe chtěl volat, jak by mohl. Když jej konečně dostihneš a otevřeš, není tam nic než výmluvná šipka ukazující ve směru, kudy prve letěl. Pak ti vyklouzne z ruky a utíká dál.

Nathan - 09. března 2008 20:47
	soukromá zpráva od Nathan pro Papír před tebou zjevně utíká. Jiné vysvětlení není. Vzdaluješ se od mýtiny a bzry už neslyšíš Alerogara, seč by na tebe chtěl volat, jak by mohl. Když jej konečně dostihneš a otevřeš, není tam nic než výmluvná šipka ukazující ve směru, kudy prve letěl. Pak ti vyklouzne z ruky a utíká dál.

Verdan Alwerend - 09. března 2008 21:23

soukromá zpráva od Verdan Alwerend pro "Máte zvláštní jméno, Naamah. Zní trochu exoticky." Podala-li jsi mi při představování ruku, místo stisku ji dvorně políbím. "Co se týče cvičení, o mé bezpečí není třeba se obávat. Býval jsem s mečem docela dobrý, když jsem jej musel použít. Jen už pár let nedošlo k situaci, kdy bych se musel v boji spolehnout na zbraň ve své ruce." Vysvětlím, aby jsi nedošla k milnému dojmu, že se boji vyhýbám z obavy, že bojovat neumím. "Ale.....než se dostaneme ke cvičení, možná by bylo dobré přesunout se k lesu a zbudovat si na dnešní noc tábor. Až opravdu padne tma, už by nemuselo být na budování tábora bezpečno ani v lese, ani na pláni." Na to vezmu Falcona za uzdu a vykročím k lesu. Po chvilce se zastavím. "Nejste unavená, Naamah? Nechcete svézt?"

Kili Nezdolný - 11. března 2008 17:33
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Když kouzlo nezabero podívám se na ruku a pak jí dám zpátky,povím co sem řek a du.

Nathan - 12. března 2008 17:00
	soukromá zpráva od Nathan pro ne. Ty přepracuj svůj příspěvek.. Jsi moc dokonalý a já se rozhodla, že ti to nebudu trpět. Vem původní příspěvek a přepracuj ho i s tím, že zjišťuješ, že ti nefachčí kouzlo.

Lady Ai de' Rellain - 15. března 2008 13:00

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Pobaveně se na tebe usměju. Cizinče asi si stále nejsi vědom s kým máš tu čest. Ale nevadí. Ehm..krom toho tohle kouzlo na mě neplatí. V této podobě nepotřebuji k životu vzduch. S ledovým klidem poslouchám tvůj plán. To není špatné. Bude to zábavná hra. Jdeme tedy spolu? Miloučce se usměju a jdu rovnou za tebou. Ty ty lidi znáš? Nebo co o nich víš? Kde se tu vzali, co mají v plánu? Ty to víš? Kladu otázky, které možná zachytíš. Musím přiznat, že tvůj plán je lepší, ale co jim řekneme? Zdravíme, přišli jsme z velké dálky, jsme dobrodruzi a blá blá blá?Rozhodně nemám v plánu jim říct svoje pravé jméno mohli by o tom něco vědět..O mé rodině se kdysi vyprávělo a psalo pořád..Kolik jich vlastně je? zeptám se opatrně..a dál tě následuji..

Kili Nezdolný - 21. března 2008 11:35
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Otočím se k tobě a povím,umíš se proměňovat? Umíš se proměňovat? zeptám se a vyčkám na odpověď.

Lady Ai de' Rellain - 21. března 2008 13:39

soukromá zpráva od Lady Ai de' Rellain pro Na tom snad nezáleží...A teď mě zraň.. Hodím ti jednu ze svých dýk.. Bodni mě.. Musíme zahrát přesvědčivé divadlo na ty šašky ve skupině, po které jdeš..Tak dělej.. Ale nezab mě.. usměju se.. Zbláznila ses? Asi ano, co na tom záleží..? Můj i tvůj život! no a co..částečná nesmrtelnost je stejně nudná.. Jak to můžeš říci? Jednoduše! A už drž klapačku! Popovídám si se svým druhým já.. a čekám a násáh a tvou reakci..

Kili Nezdolný - 26. března 2008 18:20
	soukromá zpráva od Kili Nezdolný pro Chytnu dýku a bodnu te s někam kde máš střeva.A pak tě kopnu až do cesty té zkupině.

Nathan - 26. března 2008 18:28
	soukromá zpráva od Nathan pro Kiliho úder však sjede stranou a pouze ti poraní bok. Po stezce před vámi přejde jediný muž, zraky upřeny na papír, ubíhající po zemi. Lady si ani nevšimne.

Nathan - 26. března 2008 18:28
	soukromá zpráva od Nathan pro Kiliho úder však sjede stranou a pouze ti poraní bok. Po stezce před vámi přejde jediný muž, zraky upřeny na papír, ubíhající po zemi. Lady si ani nevšimne.

Nathan - 30. března 2008 18:39
	soukromá zpráva od Nathan pro Papír jako by před Samuelem utíkal a ten, následujíc jej, po chvilce zmizí v hlubinách lesa. Chceš li s ním zůstat musíš jej dohnat, nechcešli, čeká tě vlastní cesta. Samuela se již nedovoláš.. Ovšem drží se tě jistá předtucha, že ať je kdekoli, v bezpečí zrovna není.

Nathan - 30. března 2008 18:49

soukromá zpráva od Nathan pro Pozlátko, jednoho dne zrána Jako obvykle se touláš městečkem Pozlátko. Už ti není cizí a na zdejších trzích přestalo být nápadné ztrácení měšců. Nejsi tu jediný zloděj, existuje zde malá gilda tohoto povolání, a tak místo aby šli po tobě, hledá se v tamních kruzích. Nedávno jsi zaslechl nabídku herolda, putovat do Ostokwendi, hlavního města elfského, za dobrodružstvím, ale dosud jsi nenašetřil dost peněz na dlouhou cestu. Stále však doufáš. Dnes zrána není na trhu mnoho lidí, o to víc je zde však bohatých. Náhle spatříš podivný zjev, kráčející bezcílně mezi stánky. Je to člověk, podivný je však tím, že má jedno oko bílé. Kdyby obě, byl by to slepec, kdo však je slepý v tomto věku? Nehádal bys mu přes třicet. On má ale bílé pouze jedno a podle toho, jak se otáčí, slepé není. To není jediná věc k zájmu o tohoto člověka. U pasu se mu pohupuje poměrně objemný měše, to je to. Záleží však na tom, stojíli ti to za to, okrást jej zde, či si počkat do užší uličky..

Nathan - 30. března 2008 18:56

soukromá zpráva od Nathan pro Pozlátko, jednoho dne zrána Touláš se naprosto bez cíle ulicemi a po tržním náměstí. Do města jsi dorazil teprve nedávno a cílem tvého putování je vyhlášené hlavní město, Ostokwendi, kde se právě scházejí dobrodruhové, aby vykonali důležitou pouť, na které závisí existence světa. Bloumáš tedy po trhu, bez zájmu i se zájmem obhlížíš stánky, když si všimneš nenápadného půlelfa, jak po tobě pokukuje. Zjevně o tebe jeví zájem, což však není výjimkou. Vzbuzuješ jej v každém, kdo jen spatří tvé levé oko.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR