Přežíj jinde VIP
hrálo se Denně
od: 06. června 2013 20:26 do: 19. února 2014 16:44
Dobrodružství vedl(a) Aiko Rion
| |
 | Na území Ukrajiny, v hlubokém temném lese, se pořádá mládežnická soutěž o přežití ve skupinkách. Nikoho kolem neznáš a se svojí skupinou najdeš opuštěnou starou vilu, která skrývá velké tajemství.... |
| |
| Ke startu připravit, pozor, TEĎ!! Sraz soutěžících se konal v malém městečku na kraji již zmíněného lesa. Sraz je v Osm ráno na náměstí. Soutěžících není moc.. Né víc než padesát.. Všichni nedočkavě čekají až se dozvědí s kým vlastně budou spolupracovat. Najednou se všichni začnou hrnout k velké tabuli na jedné straně. Už vyvěsili rozdělení do skupin. Když už se dostaneš konečně k tabuli zjistíš že jsi ve skupině číslo 7. Na tabuli jsou jména: Anitta Velvet, Keltar, Klára, Lexx. Máte se hlásit na konci města u benzínové pumpy, odkud vás odvezou na vaše místo. |
| |
 | Ráno mě probudí budík na mém nepříliš moderním, ale zato nerozbitném telefonu. Hned vstanu a složím si bundu na které jsem ležela. Rozhlídnu se spokojeně kolem. Mmm.. Už se těším.. Bude to zábava.. pousměju se a rozhlídnu se po tichém, prázdném lese. Když seberu všechny svoje věci které se mi vejdou do kapes a nebo menší tašky přez rameno, vydám se do vesnice. Po cestě tak něják ignoruju že mám ve svých tmavě červených vlasech nějáké listy a vetývku.. vsimnu si toho až když procházím kolem výlohy se zbraněma a i tam mě spíš zaujmou pistole a mačety než můj odraz. i přez to se aspoň trochu upravím a vydám se zas na cestu.. na náměstí nedočkavě čekám.. rozhlížím se a každého si měřím pohledem a hned mi v hlavě jede jakej bude atd. Uvidím tabuli a hned se k ní zvědavě prorvu. Hmm.. vypadá to na jednu holku a dva kluky.. to jde... i když jsem doufala že budu jen s klukama.. Pomalu se šourám k benzínce a tam si ještě koupím 5 krabiček cigaret. Na nervy.. pousměju se sama sobě a opodál si zapálím a pozorně vyhlížím kdy kdo příjde... |
| |
 | Čekám kousek vzadu než se to tam uklidní pak teprve se jdu podívat na tabuli ,když najdu své jméno pokývnu přehodím bundu a utáhnu vestu .Po pár minutách dojdu na stanoviště dívám se na nebe které je ještě modré .Snad to ještě chvíli vydrží .. doufám jen že mě nebudou nějak zdržovat .Pousměji se .Jo budou ! Lexxi každý tě zatím jen zdržoval .Když už se všichni seskupí jen na ně přikývnu a držím se o kus dál .Čekám co bude dál . |
| |
 | Ráno jako každý jiný, vstanu z postele, umeju se a vemu si jablko.Sednu na postel a v ruce držím plánek města. kterej dům asi navštívím dneska Obleču se a jdu ven. Nekoukám nijak moc na cestu a postupně se dostanu na náměstí. vždyť vlastně ten závod.. Jdu do davu.. proplétám se bez nějakého vyššího povšimnutí. Najednou si všichni někam hrnou,uvidím taky tabuli.Počkám si až skoro všichni odejdou od tabule a podívám se na seznam jmen.[/i]samý holky??ach jeeej..[/i]. Rovnou vyrazím k benzínce.Na mapě mi to vychází na rovnej kilometr. |
| |
301.jpg) | Doma seberu posledních pár věcí do tašky. Jsem hrozná. Jdu soutěžit s ostatními, ale beru si s sebou takové zbytečnosti? No, já jsem jít soutěžit nechtěla. Přihlásila mě spolužačka doufajíc, že bude ve skupině se mnou. Což je teda jediná věc, ve kterou doufám taky. Krom toho, že přežiji. Jak mi tohle mohla udělat? Jen tak.. Prostě mě tam zapsala a řekla mi o tom až ve chvíli, kdy se to nedalo změnit. Mě! Bože, vždyť já mám problém komunikovat s okolím, natož abych dokázala někde přežít! A co když mě přiřadí k někomu jinému? To nezvládnu.. Přemýšlím po cestě a pomalu se blížím k tabuli, kde jsme všichni rozepsáni do skupin. Chvíli váhám, než se pomalu dostanu tak blízko, abych viděla na písmo. Proč mě to jenom ani nepřekvapuje, že s Mari ve skupině nejsem? Je nás tu tolik.. Pomyslím si ironicky, než se od tabule přes horu lidí dostanu zpátky. Takže.. já mám dojít k pumpě.. O něco svižnějším krokem se tam vydám. Dorazím tam a už se tam stihli sejít dva z nich. Při pohledu na chlapce, který je evidentně o něco starší než já se zarazím. Stejně tak, když si prohlédnu hnědovlasou dívku. ..Proč musí být oba dva tak děsiví..? Zaskuhrám v duchu, když se pomalu došourám až k nim. "A-Ahoj.." Sakra, chceš říct jedno slovo a ani to pořádně nedokážeš?! Seber se, bačkoro! Peskuji se, zatímco svým pohledem provrtávám brouka s modrými krovkami, který mi leze kolem nohou. |
| |
| "zdar.." usměju se mile na příchozí holku.. Hmm.. to bude asi trochu princezna no nevadí... Já jsem Klára! podám dívčině ruku. Pak se kouknu na kluky... Docela ujdou ale nevypadaj, že s nima bude nějáká zábava kývnu k nim "Klára.. jak se jmenujete?" čekám nedočkavě na odpověď a doufám, že už se někdo z nich rozmluví.. |
| |
| Prohlížím si všechny ve své skupině. aha Lexx je kluk.. :D Ahoj,já jsem Keltar nemám moc náladu se bavit dál tak jdu k benzínce se podívat na nástěnku . |
| |
| Oslovení Usměju se na holčinu, která se na mě poněkud mile uculila. Vypadá děsivě.. Třeba bude fajn..? Napadne mě, když stisknu její ruku a rozhodnu se se také představit. "Anitta.. Anitta Velvet.." Všimnu si, že se jako jediná představím celý jménem, tak ještě dodám. "Stačí mi říkat An." Pronesu s jemným úsměvem a tři různobarevné náramky na pravé ruce se mi zalesknou ve svitu slunce. |
| |
| Prohližim si s přizavřenim okem všechni okolo ne ne princezna holka co spala v popelnici a hraje si na vojačka a trouba ."čus ja jsem Lexx . Doufám že nebudou něaky akcičky ci jsou dostupné až po desate " pousměju se hodim na zem bundu a oběvi se takicka vesta plana ruznejch věci pak ještě ze zad hodím mačetu na zem .Protahnu se podivam se na oblohu ktera už neni as tak čistě modra snad se to neskazí |
| |
| Uvědomím si že nemám co k jídlu, tak si na benzínce něco koupím. V kabátu mám dost kapes, tak jsem v klidu. Kam sem se to jenom přihlásil.. Nakupuju.. |
| |
| Když se všichni seznamíte a nakoupíte si přijede auto a zastaví u vás.. "Tak si naskočte" Vykoukne z okýnka jeden z pořadatelů. V autě hraje rádio. Po usazení všech řidič vyjede po silnici od vesnice a po hodině jízdy po silnici zabočí na lesní cestu. tam jede asi další hodinu a pak zastaví uprostřed lesa u skály. "Tak se mějte děcka.. Jo a tady je vysílačka.. prej musíte mít jednu do skupiny když by se něco vážnýho dělo!" a odjede.... Zustali jste sami uprostřed lesa... |
| |
| "super! An." usměju se na dívčinu Snad nebude tak hrozná.. Kouknu se na Keltera Takovej bručoun... Když se představí Lexx trochu se pousměju nad jeho poznámkou... V tom ale přijede auto... kouknu na něj a když zjistím o co jde bez váhání nasednu dopředu na místo spolujezdce... a čekám na ostatní... Je vidět, že mě nic netrápí.. |
| |
| Pokrčím rameny . tak jo no.A vlezu si do auta nejprve chci do předu ale když tam uvidím klaru hlasitě povzdechnu .Hej ?! Co to tady jako je ?? ja myslel že jsi jen faninka .Zasměju se a sám vlezu na zadní sedadlo , na levou stranu .Mačetu ,bundu i brašnu mam na kolenou .... Celou cestu mlčím , skoro spím opřenej o sklo.....Když dojedem na určenej cíl usměju se .Super!!!!!!! les to bude hračka .Vystoupím s auta ihned jak si poslechnu posledni řeč vemu vysílačku jak kdy bych byl vudce skupiny hned ji hodím do brašny .My jí potřebovat nebudem ti co to nezvládnou zakopem někde v lese .usměju se a pořadně se protahnu jak kočka co se zrovna probudila .Porozhlédnu se kolem sebe a ještě dodam .No a kdy to konči a kde se máme hlasit na konci soutěže ???? tady ??.Při čekáni na odpověd si zapálim cigeretu ..... |
| |
| "Konec soutěže až se všichni ostatní vzdají.. proto máte tu vysílačku aby jsme vám pak kdyžtak podávali informace" odpoví a odjede... |
| |
| Nasedám si rovnou do zadu. bohužel tím pádem sedím uprostřed mezi Lexx a An. Během jízdy nemluvím, jen sleduju cestu a snažim si Ji zapamatovat. vystupujeme. takže takhlo to všechno bude, ale tím ztratím spoustu času na svoje plány. mno už jsem se přihlásil tak to tady zvládnu! Jen poslouchám rozhovory ostatních. |
| |
| Koukám na všechy kolem sebe ,pak se podívám na An tak co An ? přežiješ to nebo mam už kopat hrob ... pro Klaru ? Zasměju se a podívám na ni jdem ? |
| |
| Dle pokynů nastoupím do auta spolu s ostatními. Nevím, jak se mi to povedlo, ale skončila jsem vzadu u okna, ale nestěžuju si. Tohle místo je ideální.. Z okna po celou cestu sleduji okolí, které vypadá vskutku.. kresleníhodně. Bohužel, na to teď není čas. Jenom rukou pohladím tašku. Později se na tebe dostane, neboj se.. Napadne mě a když po dlouhé cestě vystoupíme, uleví se mi. Vyslechnu si pokyny o vysílačce a mlčky stojím za ostatními. Až Lexxova poznámka mě donutí znovu promluvit. "Myslím, že kopat hrob nebude potřeba. To spíš až časem." Zakřením se na něj, přičemž odhalím řadu bílých zubů. |
| |
| No ikdyž mii nepřijdete jako někdo kdy dokaže přežit v divočině moc se mi libi to že jste tak v pohodě holky, ještě kdy by nam pan frajirek něco řekl .podívám se na Keltara. Pomalu se vydám na cestu |
| |
| zasměju se... "já hrob potřebovat nebudu.. ale bacha ať tam nedostaneme brzo tebe.. to víš An vypadá jako pořádnej roubíř.." a trochu do An drknu.. a šibalsky se usměju... Když Lexx začne mluvit o Keltarovi trochu se pousměju a podívám se jeho směrem.. bručoun no.. tak snad se ještě trochu rozjede.. "Kam pujdem? navrhuju najít nějákou řeku nebo tak něco.." usměju se na lexxe a An... Kelter stojí zamnou... |
| |
| "Hej An, můžu Tě o něco poprosit? Jdu k An a co se týče odpovědi na tu narážku na frajírka, nechám to být. "Možná nejsem nějakej řečník ale budu vám k užitku to se nebojte." |
| |
| Při Klářiném drknutí do mé maličkosti a její poznámce jenom nasadím nejděsivější výraz jaký umím, ale.. dopadne to jako grimasa rozzlobeného kotěte. "Jsem hroznej tyran, trhač nohou mravenců." Prohodím jakoby mimochodem, než se otořím na Keltara. "Copak?" Zakřením se. |
| |
| koukám že asi nebudu moc oblíbenej.. Podívám se An do očí: "Můžu Tě poprosit o papír a tužku? Všiml jsem si Tvé tašky a pochybuju že v takové tašce nebude hned několik bloků papírů a několik tužek. Usměju se, ikdyž dlouhá léta beze smíchu, krom občasných chvilek, způsobila že smích vypadal jako úsklebek. |
| |
| "No.. klidně. Mám tu dva, tak ti půjčím menší sešit. Jenom pár počmáranejch papírů vepředu ignoruj, ju?" Otevřu tašku a vytáhnu z ní menší, lehce otrhaný sešit. Je vidět, že ho s sebou nosím hodně často, protože už je to trochu.. salátové vydání. Stejně jako druhý sešit, který mohli ostatní zahlédnout. Jenom na chvíli, ale i tak. Podám mu sešit a zahrabu hlouběji do tašky,odkud po několikavteřinové odmlce vyhrabu i tužku s gumou na konci, kterou mu taktéž podám. |
| |
| otočím se a koukam na své společníky tak seznamovat se mužem až postavíme tabor nebo při te práci ne ?? asměju se když vcházím do lesa docela mě zaskočí ,nevipadá jako nermalní les ale ja kdyby zněj všechno chtělo utéct .Hned na prvním stormu je takova pavučina že se rochu zatřesu Tady malí pavouci asi nejsou co .? eště se otočim Doporučim jit co nejhlopš do lesu tam bude i voda a nejspíš i čista ... nějake namitky ???Podivám se tak že spiš chci slyšet nějake nazory .. |
| |
| "Děkuju moc" Vemu si sešit a začnu listovat.Nemohu si nevšimnout krásných obrazů v něm.Ale nezdržuju se prohlížením. Prohlédnu si to později. Začnu kreslit jednoduchý ale srozumitelný plánek. "Rád bych kdybyste jen chvilku počkali než tohle dokreslím. Řeknu ale nepřestávám kreslit. |
| |
| Jen co předám Keltarovi sešit a tužku, kousek popoběhnu za Lexxem. "To máš recht, minimálně to tu teď hrozně zdržujeme." Pronesu a pod pavučinou, před kterou se Lexx zarazil, bez problému projdu. Jo, aspoň k něčemu mi ta výška je. Takže Lexx evidentně nemusí pavouky, jak to tak vidím.. V lese jako takovém panuje lehce ponurá atmosféra. Ticho, jenom praskání větví a šustění listí pod našima nohama. Jako kdyby naše přítomnost a barevné oblečení bylo zpestřením tohoto místa. Něco jako show. Ale je mi jasné, že jak budeme lesem prostupovat, bude les postupně asi i zelenější. U cest je vždycky mrtvo. Které zvíře by chodilo k cestě, byť není tolik používaná? Po několika málo krocích se otočím k ostatním. Ani nevím, jak mě napadla taková iniciativa, že jsem vyrazila jako první. Uklidni se, An.. Hezky v klídku, v pohodě.. A pozvednutými koutky, které vyvolávají na mé jemné tváři dojem potutelného úsměvu čekám, až Keltar dokreslí plánek. |
| |
| "jo klidně.. to bude nejlepší" řeknu směrem k Lexxovi... když Keltar začne kreslit kouknu mu přez rameno.. "eh.. nemužeš si nechat kreslení na později?" |
| |
| tamhle to bylo minutu.. tamhle 15 vteřin.. rychlost.. Kreslím co nejrychleji to jde ale ne přiliš aby to byl schopný každý přečíst. "Jasně že bych si to mohl nechat na později, ale čím dýl to budu kreslit, tím horší plánek to pak bude a věřte mi. Mít zadní vrátka je vždycky výhoda. Lexx by o tom měl dost vědět,že? Podívám se na Lexxe pohledem že vím o co mi jde. Pak se pootočím a mrknu na Kláru. Otočím se a zase se ponořím jen do kreslení. |
| |
| doběhnu An .. ty jo to jsem nečekal . jsi me dost prekvapila . ale v tom hezkém slova smyslu směju se ... podívam se na Keltara no zprvé zadni vratka je dobrej napad ale jako kreslíš jakej planek lesa ?? sorry ale můžeš v případě utíkat kudy chceš nejsou tu slepe uličky pokažde někam dojdeš a pokud nejsi hlupák tak nespadneš do potoka ..... |
| |
| zasměju se představě jak utíkáme před medvědem a napadáme všichni do potoka... "ale měli by jsme vážně vyrazit co nejdříve... ať postavíme tábor než se setmí..." |
| |
| "je vždycky kam utýct ale já mám radši když vím kam běžím a ještě mi řekněte že si někdo pamatujete celou cestu do města, což je nejbližší místo kde se dá sehnat něco k jídlu,schovat se apod. Vždyť ani nevíme co tam na Nás čeká.Každopádně už mám hotovo. V mých rukách je teď na dvojlistu jednoduchý plánek cesty k benzínce i s odhadem vzdáleností. Dám tužku do sešitu a ten zavřu. Jdu k An a podám Jí sešit. "Pořádně ho hlídej." Mrknu na An. "A jinak se Všem omlouvám za malé zdržení. " |
| |
| Převezmu od Keltara sešit a i s tužkou v něm ho uklidím zpět do tašky. Usměji se a potom se jenom provokativně zakřením na Lexxe. "Fíha, moje minivýška je působivá? To potěší." Spojím ruce před hrudníkem a protáhnu se. Rozhlédnu se okolo, ale.. ať teď půjdeme kamkoliv, tak je to vcelku jedno, protože.. je to prostě les. "Jdeme?" |
| |
| asi jsi nečetl pravila co jakmile opustíš les končíš jasne ????zasměju sea jde parvě oto si tu jidlo sehnad v lese přižit tu pokud to neumíš mužu ti podat už teď vysílačku |
| |
| Jdem |
| |
| Tak koukám, že ty pravidla jste nečetl ani jeden z vás! Když jeden člen skupiny opustí soutěž končí tak automaticky celá skupina... Takže na nějáký město rychle zapomeňte... a vydám se směrem kam šla An a kouknu znechuceně na pavouka a obejdu pavučinu |
| |
| jak myslíte.. já tady ale nehodlám chcípnout.. to radši prohraju.. "jaksi jsem neměl čas si ty pravidla přečíst tak se omlouvám.. " Protočím oči a jdu poslední. |
| |
| Čekám, než se ke mně všichni dokopou a potom jako skupina jdeme dál. Vyjdu rovnou, když jsou u mě dost blízko, vyjdu, aby nemuseli zastavovat. Nemám ráda neznámá místa, jako je třeba tohle, ale co nadělám. Před nimi bych asi měla působit o něco drsněji, než jaká doopravdy jsem. Možná trochu nervózně se porozhlédnu okolo, ale tu nevinnou grimasu okamžitě schovám za nacvičený tvrdý pohled. "Možná bychom ani nemuseli chodit moc daleko, ale jenom sehnat dříví a připravit něco jako tábořiště. Co myslíte?" |
| |
| no vlastně maš pravdu jen musime najit aspoň nějakej potiček s voudou a aby byla čista můžem se utabořit tam " usměju se na An |
| |
| Jdu vedle nich a jen poslouchám.. "no jasný.. na prozkoumání lesa budem mít spoustu času... pak se třeba můžem přesunout když najedm lepší místo" mrknu šibalsky na An |
| |
| Jdu a nezúčastňuju se konverzace. |
| |
| "To je pravda. nevíte, kolik je přibližně hodin?" Zeptám se všech tří, protože mě štve, jak se Keltar moc nezapojuje. Jde poznat, že jsem lehce přidala do kroku ve snaze co nejdříve najít nějaký potůček. Lexx má pravdu.. A Klára taky.. Spokojeně se pousměju a spojím při pochodu ruce za zády. |
| |
| jsem hned vedle An a klary tady by jsme mohly byt zatim je tu dost stromu tak i bude co topit a je tu dost mechu tak něco měkeho pod hlavu zasměju sea hlavní tabor mužem udělat zitra až se teda pozname a pořadně odpočinem co vy na to ?? |
| |
| "mě je to celkem jedno... vodu na dnešek stejně asi máme.. " usměju se a koukám na názor ostatních... |
| |
| to bude zábava.. vodu máme? jen dva lidi tu maj jídlo a pití.. ale co.. Hodím na zem kabát tak aby byly vnitřní kapsy nahoru. "Kdo bude mít hlad nebo bude chtít něco k pití tak si klidně něco vemte..je mi to jedno.Jdu se projít a trochu se tu po okolí porozhlédnout.Do půl hodiny budu zpět. Vyjdu. |
| |
| soukromá zpráva od Klára pro |
| |
| soukromá zpráva od Klára pro |
| |
| soukromá zpráva od Lexx pro |
| |
| soukromá zpráva od Lexx pro |
| |
| soukromá zpráva od Klára pro |
| |
| soukromá zpráva od Klára pro |
| |
| Přijdu zpět a jdu rovnou ke kabátu. "Vidím že jste se taky moc neflákali" pousměju se. Obleču si kabát. "jinak kolem nás v okruhu kilometru nic není.. jen stromy,křoví,mech ale žádná zvířata zatím. Nikde nebyly jediné stopy. |
| |
| soukromá zpráva od Anitta *An* Velvet pro Abych zabránila jakýmkoliv poznámkách o tom, že on se tak moc nechová, ukážuna jeho rozložený kabát. "Přeci jen, nabídl nám jídlo a pití z vlastních zásob. A až se vrátí, budeme se ho moct zeptat, jestli něco našel, nebo tak, ne?" Zastanu se ho, ačkoliv si nejsem jistá výsledkem z jejich strany. Na Lexxovu otázku ale jenom zavrtím nesouhlasně hlavou. "Dneska jsem ho viděla poprvé." Pokrčím rameny a sleduji, jak Klára začne stavět přístřešek a Lexx se k ní přidá. Ráda bych jim pomohla, ale.. teď bychom se tam akorát ve třech motali.. Možná bych mohla udělat něco jiného.. "To nevadí, zvládneme to i bez celty." Prohlásím, sundám si tašku z ramen a položím ji asi tři metry od přístřešku. Usměji se a popojdu k nim. "Mám zkusit sehnat třeba nějaký mech pod hlavu?" Třeba.. bych mohla k něčemu být.. |
| |
| Když se Keltar vrátí, jenom mu lehce zamávám a poslouchám, co nám říká ale mezitím hledám mech, který bychom si mohli dát alespoň pod hlavu. Našla jsem několik krásných velkých drnů hned o pár metrů dál. Postupně jsem je utrhala, ale jak jsem zjistila.. jsou jenom tři. Přinesla jsem je k ostatním a začala hledat čtvrtý. "Hele, lidi, ale uvědomujete si, že když ty mechy tu vypadají takhle.. Na ukázku do jednoho krásně zeleného, měkkého šťouchnu, ..Tak tu musí být i voda? Protože jak jinak by mohly být takovéhle?" Potom se otočím na Keltara. "Nejspíš bychom měli potom zajít hlouběji do lesa, tam by už nějaký život být měl." ..Doufám.. Dodám v duchu a uculím se. |
| |
| "Další mech už hledat nemusíš, já si dám pod hlavu kabát." Řeknu An. "tak mně ale napadá, budou potřeba hlídky ? " |
| |
| podívam se na An "souhlasim stebou voda tu bude a lisi oživaj v noci a hluboku doděláme svou praci a pak šahnu do sve brašny vytahnu nějake energiticke tyčinky "date si na posilněni ?? |
| |
| "já si tyčinku nedám.. a hlídky.. no neřekla bych že tu budou potřeba.. necháme rozdělanej oheň aby kdyžtak nepřišli žádný zvířata.. a jídlo by jsme měli pověsit na strom kvuli medvědům.." usměju se a sednu si na zem... (bude snad v noci hezky...) |
| |
| "jestli můžu tak si tyčinku rád vemu" Podívám se na Lexxe. tak já pak vylezu s jídlem na strom. pokud se teda nehlásí někdo jiný |
| |
| Jenom se omluvně podívám na Keltara a v očích by se mi dala dokonale vyčíst slova "omlouvám se", ale nahlas nic neřeknu, jenom se postavím vedle Lexxe. "Já bych si jednu vzala.." Převezmu od něj jednu tyčinku a kousek z ní rovnou ukousnu. "Tak to tu potom najdeme.." Voda by bodla.. hlavně ji najít co nejdřív, mno. Podívám se na nebe. "Nevypadá to, že by mělo pršet.. ale případně od toho máme přístřešek, ne?" Usměji se povzbudivě na Kláru a i při své malé výšce k ní popojdu, natáhnu ruku pořádně do výšky a lehce jí rozcuchám vlasy. Ano, jedna z věcí, kterou na mě lidi nemají rádi. Pořád někomu cuchám vlasy. |
| |
| Upřímně a od srdce se při té scéně rozesměju. |
| |
| trochu se zaksichtím ale rozhodně né naštvaně... "ééé.. nesnáším když mi někdo sahá na vlasy..." zasměju se... sednu si a napiju se z lahve vody co mám v tašce... "mm.." a nabídnu ostatním.. |
| |
| Zakroutím hlavou, že pít nechci. |
| |
| Když se takhle bavíte.. najednou.. začne z ničeho nic pršet... není to takový ten začínající deštím.. ale hned od začátku pořádný slejvák... |
| |
| Jakmile ucítím kapky vody dopadající na má ramena, popadnu Lexxe a Kláru, kteří ke mně stojí nejblíž a zatáhnu je do našeho "úkrytu". Potom ještě vyběhnu nabrat mechy, které jsem utrhala a po cestě seberu i několik větví, které popotáhnu blíž k přístřešku. Pokusím se je poskládat u úplného kraje a skrýt je před deštěm, aby tolik nenavlhly a my si potom mohli později třeba udělat ohýnek. Jen co se posadím, zašmátrám rukou po uchu tašky, která leží kousek od přístřešku a zatáhnu ji dovnitř. "Hehe.. možná jsem trochu akční.." Rovnou se pokusím obhájit, proč jsem sem vzala i ty větve, dřív než se začnou ptát. "To.. abychom si mohli kdyžtak ráno udělat ohýnek, nebo něco. Protože všechno bude zmáchané.." Pronesu a ke konci je poznat, že se trochu zadrhávám. "Te-teda.. Jestli vám to tu takhle.. překáží.. tak je můžu dát pryč.." Trochu se studem začervenám. Nevím, jak dlouho dokážu mít ještě nasazenou tuhle masku.. |
| |
| " to byl ale fofr An .Zasměju se .škoda že se musim vidat pro svou tašku A ukážu směrem k ní .Vstanu a rychle pro ni skočím ... a vratim Kde se valo takove protrž mračen ??, a přitom to vypadalo na krasnou noc .povzdechnu si jo An neměj strach rodělame ohen tak i tak mam tu benzin do apalovače tak nějak to rozděláme .Mrknu koukam na oblohu která s ničoho nič sčernala jak kdy by byla hluboká noc takovíhle výkyvy vubec nehlasily to je docela blbe snat to nebude trvat dlouho .Prsto že se začlo i ochlazovat se usmivam jak kdy by sluníčko svítilo Nadruhou stranu miluju déšť dost mě uklidnuje a i uspáva .. tak se nelekejte kdybych nahodou odpadl |
| |
| zasměju se... "neboj.. kdyžtak tě oýživíme menší dírou v přístřešku přímo nad tvojí hlavou" mrknu šibalsky.. "já déšť teda radá vubec nemám... bléé.. je to mokrý! a to mi fakt stačí jako důvod k nenávisti.." zasměju se.. |
| |
| Začne pršet a já jen sleduju jak se všichni schovávají do přístřešku. "Jak jsem se nabídlo ještě někdo musí odnést jídlo na strom" Dojdu k přístřešku a počkám až mi podáte všechno jídlo. Pak vše zabalím a začnu šplhat na blízký strom. Očividně mi déšť vůbec nevadí, přeci jen, mám koženej kabát a ten jen tak nepromokne. Podívám se dolu a vidím že přístřešek je celkem velký avšak pro pohodlné ležení 4 lidí je nedostačující. "Hej lidi.Já zůstanu tady nahoře, moc sem neprší a ten příštřešek je stejně malej" Překřičím déšť a najdu si pohodlné místo mezi dvěmi větvemi. a zároveň s tím budu mít i klid.. |
| |
| "Ty se asi hodně rád distancuješ, co?" Pronesu ironicky směrem ke Keltarovi. No, jestli chce moknout a být sám.. tak fajn. Povzdechnu se a.. docela mě uklidní, že těm dvěma můj nápad se dřevem nepřijde stupidní. Aspoň něco. Nakonec se rozhodnu jim svěřit svůj názor na déšť. "No a k tomu dešti, abych se taky vyjádřila. Mám ho ráda, ale jenom takovej menší deštíček, který je příjemný.. Třeba takové ty lehké letní deštíky, ale tohle.." Poposednu si o trochu víc dozadu, aby mi kapky deště neomývaly špičky bot. "No, dokud nelítají blesky, tak to přežiju." Pronesu a je vidět, že slovo 'blesky' jsem řekla s opravdovou bázní v hlase. |
| |
| No ja pravě mam rad bořadnou bořku kdy litaj blesky ... toje moje usměju se .kouka jak prší |
| |
| Nejde o to jestli se rád distancuju..gah proč to řešit.. Sedím na stromě a ignoruji kapky stékající po kabátu. Ležím tak, že žádná kapka nemá šanci na mně zůstat. Vytáhnu si zpoza krku ještě kapuci. Je celkem teplo, když se to tak veme. Začnu si v klidu porbukávat a přemýšlet o všem co se děje a co se asi ještě dít bude. |
| |
| Když se mluví o bouřce zatvářim se trochu podobně jako An... "nesnáším bouřky... Nejsi jediná An..." usmeju se na divčinu... "budem se bát spolu" a šibalsky na ní mrknu... "hele hned jsem zpět... "Usmeju se a vylezu ven... Lezu po stromě nahoru k Keltarovi... "ahoj.. " usmeju se na něj... "myslím že by jsi měl jít s náma dolů... Vejdem se tam...a hlavně by jsme měli drzet pohromadě jestli to chcem vyhrát... A ja to chci vyhrát! A to samý určitě i Lexx!! U An ši nejsem tak jistá ale já ši to nenechám zkazit takže jestli tě trápí něco z soukromého života tak se můžeš svěřit... Ale jestli nechceš tak na to teď zapomeň a řešení to až bude po všem!" prohlasim suverénně ale i chapave... |
| |
| hmpf.. Leze za mnou nahoru Klára Copak to nemůže nechat být ?? Než stihne cokoliv říct svléku si kabát a dám Jí ho. "Když už tu kvůli mně jsi, tak kvůli mně nepromokneš. Tak teda mluv. Vslechnu si proslov. Docela hezký. "Ty to asi bereš hodně vážně. Neříkám že to taky nechci vyhrát, ale nemůžu jen tak jít dolu. Jste tam dvě hezký holky a já... Ühnu pohledem se vzpomínkou na Amy v hlavě. Já prostě nemůžu bejt tam dole s Vámi dvěma holkama a zase se nebudu lepit k Lexxovi. A když si to tak vemu tak mi to tu vyhovuje a jsem tu víc užitečnej. Málo kdy spím a když tak stejn ějen pár hodin, takže bych Vás mohl pohlídat a Vy byste mohli spát s pocitem bezpečí. Jop, vím že tu nejsou zvířata a žádný stopy ale člověk nikdy neví ne ? |
| |
| kouknu na tebe a je vidět že mi trochu lezeš na nervíi.. "tak jinak.. pojď dolů nebo tě schodím!" a hodně rychle do tebe strčím a chytnu tě tak že když tě pustím spadnul bys... "Nejde o to to vyhrát nebo ne.. a mě je celkem fuk jestli se budeš tulit k lexovi.. ale prostě pujdeš s náma dolů.. nevěřím ti natolik abych tě nechala uprostřed lesa se zásobou našeho jídla!" říkám už fakt hodně naštvaně... a plášť mi už dávno spadnul na zem... |
| |
| Aha, takže nakonec jde jen o jídlo! Chytnu Kláru za ruku a přitáhnu Ji k sobě tak že můžeme oba spadnout. |
| |
| "jo taky o jídlo! prostě bys měl být s náma dole! Naprosto nechápu proč se takhle předvádíš! Mlčet a trocovat můžeš i dole!! navíc se taky potřebujem dohodnout jak budem pokračovat.." snažím se vyrovnat rovnováhu abych nespadla.. "nechápu co ti to udělá když se budeš do konce soutěže chovat jako soutěž.. klidně ti odpřísáhnu že nikde nebudu vykládat že ses bavil s holkama aby se ti náhodou nikdo nesmál!!" naše hádka je i přez hustý déšť slyšet až dolů do přístřešku.. |
| |
| "Tady vůbec nejde o to jestli by se mi někdo smál a já netrucuju ! všechno co jsem předtím říkal byly pouhý fakta!" Strhnu Kláru i sebou dolu. Dopadneme na zem, vyškubnu se Jí a vemu si na sebe kabát. Ale co je mi potom. Když máš takovej strach že bych kradl jídlo tak dobře. Budu dole. |
| |
| ležím na zádech jak jsem spadla na zem a mračím se... (Já toho kluka zabiju!!) je vidět že mám vztek.. a pomalu vstávám a držím se za záda.. vlezu mokrá pod přístřešek a sednu si přímo na druhou stranu než Kelter... a koukám se docela nabručeně a naštvaně.. |
| |
| Sednu si pod přístřešek a prší mi na záda. Nevadí mi to protože stejně ta voda steče. Tvářím se jakoby nic. "Chtěla jsi něco probírat ne ? " |
| |
| dívam se na celou hadku když Keltar přijde podívam se na něj Uděle to ještě jednou a zlom ti vaz rozumiš klidně si hraj se svim životem ale s ostanima ne .. Jasne ??? sevřu mačetu co mam na klině a je na mě vydět že to myslím opravdu smrtelně važně .Pak se podivám na Klaru bolí tě něco ???? když tak tu mam rašky a bud v klidnu mam i jidlo tady taky mu ho nehdlam dat |
| |
| No jasný pán má mačetu tak si myslí že je největší machr! Hlavně že jsem lezl na ten strom s jídlem aby se nikomu nic nestalo! fakt se na to vyseru už teď!! Ignoruju Lexxe a stále čekám až Klára odpoví. |
| |
| "ne.. jsem v pohodě.." tvářím se ale dost naštvaně... Venku přestává pršet.. "chcete tu ještě dneska zůstat něbo půjdem dál a najdem nějáký lepší místo?" snažím se znít že jsem v pohodě.. ale trochu se zasekávám v řeči.. (sakra.. jau..) "když jsem doma koukala na mapu tak by tu měla být někde řeka.." |
| |
| Mužeš odpovědět nebo maš mindrak s holek ??? jak koukam ublížit jim ti neděla problem a ani víčitky nemaš ?? Tva arogance mě udivuje koukam na Keltara |
| |
| No počkal bych ještě chvíly jestli se to nepřežene a a pokud ne určitě musime někde založit oheň |
| |
| Nechtěli jste náhodou zůstat tady tuhle první noc ?! Řeknu bez nějakého všímání si Lexxe, mluvím směrem ke Kláře . |
| |
| "já jsem v pořádku Lexxi.. už to neřeš.." chytnu lexe za ruku kterou drží mačetu a snažím se pusobit klidně aby se taky uklidnil.. pak stáhnu ruku zpátky a kouknu na Keltera.. "já se jen ptám.. myslela jsem že by bylo lepší si co nejdřív najít stálý tábor aby jsme ho mohli postupně zdokonalovat a mít na to dost času.." |
| |
| koukam se na klaru promin ale asi ho brzo zabiju nesnaším arokantni idioty ...no a nebyly tam i nějake skaly ted bychom když už bychom měli jít nějakou skalu schovat se někde kde bude sucho a budem tam moc rozdělat ohen . Usměju se fakt idot proč se sem hlasil když je takovej .. no jak bych to bylo nejlepši blb |
| |
| trochu sklopím hlavu.. "jo byly.. ale za řekou.. a já nevím jak je ta řeka velká.. jestli přez ní pujde přejít..." |
| |
| ignoruju vaše řeči.. "Je mi to jedno!!Dělejte si co chcete.Když ani pořádně nevíte co chcete tak mi řekněte až to budete vědět." Řeknu už nasupeně a otočím se zády dovnitř. Jen si něco zkus.. Lexxi. |
| |
| zhluboka se nadechnu " hele ja to omrknu jo " usměju se a vyyběhnu jak smyslu zbaveny zachvíly se stratim mezi stromi |
| |
| Přestane pršet.. jak rychle déšť přišel tak taky odejde... |
| |
| Tábor má být bezpečné místo, ne bojová zóna Sleduji, jak Klára vylezla za Keltarem na strom. Nejdřív to zkusila v klidu s úsměvem. Ale potom obrátila. Evidentně její nabídku se k nám tady dole připojit odmítl a to ji naštvalo. Tady je přesně vidět psychologie těch postav.. Zkusí to mile, nenápadně a opatrně oťukávají. Ale když narazí na problém, řídí se pravidlem 'nejde to silo, půjde to ještě větší silou'. To je jako s izolepou. Když to s její pomocí nedrží, nedal jsi jí tma dost. A přesně to je tady. Přijde a zkusí to tou neviditelnou, průsvitnou lepící páskou zpravit. Nenápadně úsměvem oblepuje a protože co je zlomené, to nikdy nebude znovu držet úplně rovně, tak začíná lepit jako šílená. Jenže předmět dotyčný se pořád brání a.. začíná praskat čím dál víc, protože oběma z nich začínají rupat nervy. Teď jsou dvě možnosti. Možnost A, nakonec se poštěkají.. Jako malé děti a budou trucovat. Možnost B, pohádají se a ještě si něco udělají. Při nejlepším nastydnou. Jak je tak sleduji, přikláním se víc a víc k možnosti B, která se nakonec vyplní. Keltar je oba dva shodí dolů. Zakončí to triumfálním gestem, které značí o jeho opovrhování námi. Obleče si kabát, Kláru nechá, ať se zvedne sama, sedne si k nám a vyčkává. Klára se mezitím zvedne ze země, drží si bolavá naražená záda a pomalým krokem se k nám blíží. Jenom těžko lze teď odvodit, co se jí rojí v hlavě za myšlenky, ale žádná z nich nebude zrovna milá vůči Keltarovi, který si teď evidentně podepsal ortel u Lexxe i jí. Kláře po tvářích stékají jemné kapky deště, které na ni napadaly, dokud si k nám zmoženě nesedne. V očích je jí vidět podráždění a velmi brzy se projevující nepříčetnost, kterou se ale pokouší zklidnit. Přeci jen, dosáhla svého. Keltar je tu s námi dole, což byl původní cíl. Teď se ale do toho začne vkládat Lexx. Nechal se strhnout okolnostmi a vybublal. Ze svého pohledu chápu, proč jsou naštvaní všichni z nich. Klára je naštvaná, protože její plán dostat Keltara dolů k nám se jí sice vyvedl, ale ne tak, jak by chtěla. Pohádala se s ním, spadli dolů, jsou smočení v dešťových kapkách. Lexx je naštvaný, protože se ti dva pohádali. Od začátku se od nás Keltar distancoval a dělal tím- možná mimovolně, možná záměrně- rozbroje, které vedly až k tomuto. Keltar je naštvaný, protože se to cele vrhlo v tohle. Chtěl mít vlastní klid a nemyslel to špatně, ale chyba byla v interpretaci jeho vlastních myšlenek. A já.. Co já? Já se snažím si to celé shrnout v hlavě, abych neudělala chybu..Vlastně, když nad tím přemýšlím, zjišťuji, že nejsem ani naštvaná, jako spíš přešlá z toho, co se jim tu povedlo vyvést.. Možná bych to mohla zkusit spravit.. Ale.. stojí o to ti tři? V tom se Lexx zvedne a odběhne. Celou dobu tu řeší možný přesun minového pole o kus dál. Jako by na tom záleželo! Teď by si měli urovnat spory mezi sebou. Nechám Lexxe odběhnout o kus dál, sundám si mikinu a hodím ji Kláře přes ramena. Poté si přidřepnu ke Keltarovi a pošeptám mu do pravého ucha tak, aby to slyšel jenom on. "Pojď se mnou prosím na chvilku ven.." Potom se zvednu, na oba dva z nich se povzbudivě usměji a vydám se sama bez jakéhokoliv vysvětlení vez z pod přístřešku. Jdu na stranu, kam není z pod něj vidět, abychom měli klid, jestli se mě teda rozhodně následovat. Potřebuju něco zkusit.. Nutně. |
| |
| soukromá zpráva od Lexx pro |
| |
| já jen sedím pod přístřeškem... nohy mám přitažené k tělu... "díky.." řeknu mile na An když mi podá mikinu... |
| |
| asi a dvě hodiny se vratím dost udejchanej a unavenej když přiběhnu hned si sednu a vydejchávám se |
| |
| Ze zahloubání mne vytrhne zašeptání do ucha od osoby od které bych to vůbec nečekal. Zvednu se a jdu k An. |
| |
| soukromá zpráva od Keltar pro |
| |
| soukromá zpráva od Anitta *An* Velvet pro "Víš.. omluvu bys měl říct jít a né mně.. Ale ne takhle.." Chvilku se odmlčím. "Můžu se tě zeptat, proč sis od nás od začátku tak odsedával? Jde o to, že ačkoliv to nejspíš nebyl tvůj prvotní zájem, vyvrbilo se to v tohle. A kdybychom to teď dokázali vyřešit my dva, můžeme to potom spolu interpretovat i těm dvěma a napravit tuhle situaci celou.. Co ty na to?" Pronesu s povzbudivým úsměvem, ve kterém je vidět můj zájem tohle vyřešit. |
| |
| soukromá zpráva od Keltar pro Zamračím se při jejím proslovu. "Hmm.. *odmlka* jop nechtěl jsem to takhle, jen jsem se prostě nechtěl zapojit hned a když jsem to zkusil tak mne hnedka shodili. Chci to zpravit ale pochybuju že to půjde tak lehce, protože Lexx se mi neomluví. Moje chování vyšlo z jejich. Jsem z ulice a jsem zvyklej bejt sám. Na vše, já jsem spolupracoval i přesto že jsem si udržoval distanc ale pokud se jim to nelíbí tak to můžu rovnou ukončit." |
| |
| soukromá zpráva od Anitta *An* Velvet pro Můžeš jim zkusit všechno takhle vysvětlit v klidu a omluvit se Kláře za ten pád ze země. Lexx je chlap, chvíli bude trucovat a potom s uklidní. Ale budeš se muset přiblížit k nám jako k lidem. Viděla jsem sice, že jsi spolupracoval ,ale třeba před tou obhlídkou okolí by to chtělo říct, že se jdeš porozhlédnout. Tys prostě řekl: Za půl hodiny jsem tady. Je pochopitelné, že to nevezmou tak jak jsi chtěl, když jim to nevysvětlíš.. Já jsem se nijak neúčastnila celé té scény na stromě a pouze jsem sledovala a přemýšlela jsem. Proto to teď taky takhle řeším nejdřív s tebou a ověřuji si svoje domněnky." Vysvětlím jednoduše a pohodlněji se o strom opřu. "Hele, víš co.. Chápu, že jsi zvyklý všechno dělat sám, ale tohle by nás mělo všechny naučit nejen to, jak přežít, ale jak využít naše schopnosti pro ostatní a jak se naučit věřit a spolupracovat." Na chvilku se odmlčím. "Víš co, prostě tam půjdeme a pokusíš se jim to v klidu vysvětlit. Ju? Já teď chápu tvůj postoj- víceméně- a můžu se tě když tak pokusit pomoc. Ale hlavní akci musíš vytvořit ty. Hlavní bude nevylítnout, ale v klidu to s nimi vyřešit. Lexx by už měl být zpátky.." Pronesu nakonec a čekám na jeho vyjádření se. |
| |
| soukromá zpráva od Keltar pro Sednu si na zem nasupeně. "Myslí si o sobě bůhvíco jen proto že má mečík a vojenskou vestičku jak nějaká buzna v gaybaru. Nebudu se už dál distancovat ale s Lexxem se jen tak nesmířím. Každopádně jestli Tě můžu poprosit tak mluv Ty. Ne že bych to nedokázal říct sám ale hlavní část by jsi mohla říct Ty. Přeci jen jak vidím jsi lepší řečník než já a očividně to máš pořádně promyšlený. Může Tě teda poprosit? Ale Kláře se omluvím už sám. " Zvednu se a podívám se prosebně na An. |
| |
| soukromá zpráva od Anitta *An* Velvet pro Uculím se a dokud sedí, nahnu se k němu a pocuchám mu vlasy. "Můžu jim to zkusit říct, ale musíš mi říct, co jim vyžvanit můžu a co ne." Nabídnu stručně a čekám co z něj vypadne. |
| |
| soukromá zpráva od Keltar pro Rozcuchaný vlasy nechám tak jak je zanechá An. Je to divný, ale mně to nevadí, spíše naopak se mi to celkem líbilo. "Jsi fakt zvláštní človíček. Zvednu se a rozcuchám An vlasy taky." Usměju se na Ni. |
| |
| když doběhnu je tam jen Klara sednu si kde pak jsou ??? |
| |
| pokrčím rameny... "nevím.. An mu něco pošeptala do ucha a on za ní šel jak beránek..." řeknu trochu otráveně... |
| |
| aha hel co ty zada fakt ne hceš nějakej prašek ?? nebo masaž ???usměju se až se vratej mam dobre spravi |
| |
| soukromá zpráva od Klára pro |
| |
| soukromá zpráva od Lexx pro |
| |
| soukromá zpráva od Klára pro |
| |
| Spolu s Keltarem se vratime k ostatnim. Posadim se vedle Klary a na vsechny se usmeju. "Hele, chteůa sem vam jenom oznamit, ze jsem si s Keltarem promluvila. Zjistovala jsem, proc se zachoval, jak se hachoval a tak. Rekl, ze s nami bude spolupracovat. Kdyz se na to podivate, tak vlastne spolupracoval od zacatku, ale drzel si odstup. Ten si sice nejspis bude drzet i dal, ale asi bychom meli pochopit, ze ma proste sve duvody." Otocim se na Keltara. "ty bys s nami mohl zacit vic komunikovat, at nedojde znovu k takovemu nedorozumemi, ju? Nebo to muzes rict jen mne a ja te budu tlumocit." Otocim se a cekam na reakce. |
| |
| Vrátím se a s nehybnou tváří se dívám na Lexxe a Kláru. "Když už se spolu budem bavit tak nebude problém abych mluvil sám za sebe, že. Jde jen o to jak to vemete teď. Děkuju An, řela si to hezky." Pousměju a šťouchnu An do ramene. |
| |
| Trochu s obtížemi vstanu. podívám se omluvně na Keltera "já se ti chci taky omluvit. Přehnala jsem to. Jen mě prostě štve, když někdo takle ignoruje lidi kolem sebe. Promiň." podám Kelterovi ruku. a usměju se na něj co nejomluvněji. |
| |
| Postavím se podivám na Keltara "Jsem zvědavý jak dlouho ti to vydrží." nadechnu se "Tak lidi mam dobré zprávy! Asi pět kilometru na sever jsou skaly. Je tam i dost pěkná a prostorná jeskyně, kde pujde rozdělat i oheň a asi deset metru od tamtuď vyvěrá ze skal pramen. Je fakt čistej a pruzračnej. Doporučil bych se přesunout tam. Teda než si trochu odpočinu. Jsem si docela zaběhal." Pousměju se a zas si sednu a vytahnu zbytek tyčinky a tu sním. Napiju se "Jo! Přez řeku musíme po spadlém stromu. Snad to nebude problem." |
| |
| Taky si stoupnu, podám Kláře ruku a s pokývnutím hlavy se omluvím. Pak se podívám na Lexxe a uvažuju o nějakém odseknutí ale pak si uvědomím An za mnou a vzpomenu si že bych se měl chovat umírněněji. Usměju se "Já sem taky zvědavej, to se neboj.A ta jeskyně se mi fakt zamlouvá.Takhle to zní možná líp než můj barák " Zasměju se znova a podám Lexxovi ruku na usmířenou. |
| |
| Podívám se na Keltara s klidným obličejem ..." řeknu to jinak pokud chceš abychom vychazely stačí jen aby ses tu choval jako týmoví hrač . a taky aby jsi mi odpověděl .. víš bylo by mi přijemnější kdy by jsi mě poslal do prdele ... a nechoval se jak kdy bych ti nesahal ani po kotniky ...jinak když změníš svuj přistup tak ti pak ruku podám .. ano ?Koukám klidně je vidět že ta procháka .. no maraton mě dost uklidnil .Nezvládne to.. no ale každej ma narok na druhou šanci .. uvidíme .Jinak bylo by fajn ....teda myslím si že by bylo nejlepší kdy bychom se tam vydali co nejdříve . |
| |
| tak tohle si přehnal ! do háje co si o sobě myslíš. tak já se nechovám týmově jasně.. nešel jsem prohledat okolí a nesnažil jsem se o alespoň malej plánek kdyby se něco stalo abychom si mohli zachránit život.. a ještě mi budeš dávat ultimáta že mi dáš ruku až se já začnu chovat jinak?? tak to neee. Otočím se na An a jde vidět v obličeji že jsem fakt nasranej. "An prosímtě. Můžeš mi rozcuchat vlasy jako jsi to udělala předtím? " Nevím proč řeknu zrovna tuhle blbost ale prostě Ji řeknu. |
| |
| Když vidím Kelterův výraz rychle si stoupnu mezi kluky. (Klid..) "měli by jsme vyrazit... na cestě se všichni uklidníme a v jeskyni můžem začít odznova" snažím se uklidnit situaci a už si beru tašku.. |
| |
| An se na Keltera mile usměje a rozcuchá mu vlasy.. Pak se podívá na Kláru "jo.. pujdeme.." a usměje se na oba kluky... vezme si batoh a hned vyrazí... |
| |
| zbaím si všechny své věci .. koukám kolem sebe jestli sem nic nezapoměl.... pak se rozejduTak jdem |
| |
| Zvláštně mně uklidní to rozcuchání vlasů a já jsem najednou v pohodě.Otočím se zpátky a usměju se na Lexxe. "Dobrá tedy." A taky vyrazím. Nic si balit nemusím protože mám vše u sebe. |
| |
| Vezmu si všechny věci a svižným krokem se vydám na cestu za Vámi... "jak je širokej ten strom?" zeptám se lexxe |
| |
| Po chvíli chůze dojdete k řece... |
| |
| "no tak dub je dost velej usměju se |
| |
| vesele se usměju a hned běžím ke kládě.. nejdřív se ujistím že je dobře zapevněná a pak na ní vesele vyskočím a používám jí jako kladinu... udělám na ní hvězdu a pak skočím salto až na druhý břeh... "tak dělejte ne?" koukám na vás s usměvem... |
| |
| usměju se pomužu An na strom a pak ji jistim přejdem obadva " no jo už jsme tu |
| |
| Jdu celou cestu beze slov a přemýšlím o všem co se dělo a co se asi ještě dít bude. Jdu poslední. Přijdeme k řece a koukám že dub je dostatečně široký že by tam prošli skoro dva lidi. Počkám až všichni přejdou a pak sám přejdu strom. "Jak je to ještě daleko Lexxi ?" |
| |
| No asi čtyry kilaky .. dál určitě ne usměju se a jdu dál |
| |
| Já jdu a je vidět že mám docela dobrou náladu protože dělám trochu blbosti jako lezení na menší skalky atd. |
| |
| Jdu lesem a užívám si přírody. Vnímám co nejvíc celý les. |
| |
| Hele jen aby řeč nestala co dělate ?? škola či prace ?? Ja ted jsem ve třeťakku na Vojensky ..Usměju se a podivam se na všechny tři |
| |
| "Já jsem na záchranářský... taky v třeťáku.." vykouknu na vrcholku jedné skalky opodál... a yas zalezu.... |
| |
| "Já.. no.. jsem na ulici.." Řeknu zezadu a doufám že se nikdo neotočí a nebudou to rozebírat. |
| |
| Otočím se . to je blbi .. a proč se sem přihlasil ???? jdu ale pořad dál.no aspoň to něco vysvětluje . |
| |
| já vystrčím hlavu z křoví opodál.."jako fakt?" kouknu trochu zvědavě a taky trochu lítostivě... |
| |
| Hele klaro ??? namáš v rodině Nahodou .. teda není máma či táta surikata ???asměju se |
| |
| Rozesměju se. "Jo, jsem na ulici už docela dlouho.. po smrti rodičů nebyl nikdo kdo by se o mně postaral..ale je to občas i celkem pohoda hlavně teď když je člověk starší..jsem svým pánem." |
| |
| "Tss.. surikata.. ani náhodou! ale muj táta byl tygr.. tak jsem na půl tygřice" a zařvu jak tygr ze srandy... pak se podívám na Keltera... "aha.. no.. já jsem taky svým pánem.. rodiče furt říkali že pod jejich střechou platěj jejich pravidla tak jsem si našetřila na karavan a postavila ho na zahradě a už nemůžou prudit.." usměju se šibalsky |
| |
| Pousměju se. Hmm jop.. to je hodně podobný mno.. Jdu dál a občas přejedu rukou po nějakém stromu. Jen pro ten pocit že se dotýkám přírody. "Mno přihlásil jsem se.. tak nějak náhodou.. prostě jsem jen uviděl plakát a zaujalo mně to. Co Ty??" |
| |
| No kvuli odci .. že dokažu tady vyhrat .. že nejsem dítě |
| |
| "Lexíček je miminko podle tatínka.." stojím najednou před lexem a provokativně ho chytnu za tváře jak to dělaj babičky... je vidět jak jsem hyperaktivní... |
| |
| Na čem ta holka jede? Ale je fakt že mně celkem baví jak je jak malé dítě Ona. Usmívám se a jsem kupodivu celkem šťastný. |
| |
| "Ne podle něj jsem jen zbabělec a slaboch nic víc ..." řeknu važně |
| |
| "Tak mu, společně, dokážem že se mýlí! " Řeknu nečekaně zezadu a jde slyšet menší vztek v hlase. |
| |
| Podle mě máš odvahu.. už jen to že jsi neutekl hned jak si nás viděl u benzínky je odvaha! zasměju se |
| |
| až vyjdem posedni a jako vytězi vysměju se mu do tváře |
| |
| usměju se... "musíme to vyhrát.." řeknu povzbudivě... |
| |
| "Počítej s mou pomocí." Řeknu i přes to všechno co se mezi námi odehrálo a co je mezi námi za vztahy. |
| |
| usměju se trochu překvapeně na Keltera... pak se otočím a začnu si broukat písničku.. "je to jak nic to totiž neváží víc... je to něco jak dech..." |
| |
| Protočím trochu oči.. zpěvačka.. |
| |
| podívám se na Kláru .No jo hudebně založená tak to tu umřem .jdu dál cestou a pomalu zrychluji |
| |
| Po chvilce když zahlídnu jeskyni přestanu zpívat a hned lezu do ní jí prozkoumat... "hmm... vypadá fakt dobře.. tady by jsme se mohli utábořit až do konce soutěže.." |
| |
| "Ale co jídlo? Po cestě jsem zatím neviděl nikde ani stopu a to jsme nešli po žádné cestičce." Optám se a prohlížím si také jeskyni. Je to fakt dobrý místo.. Podívám se na Lexxe a když se na mně podívá usměju se a kývnu hlavou na důkaz že je dobrej že to našel s vědomím že to pochopí. |
| |
| přikívnu hlavou sednu si .No mam nějaké jídlo tak na tři dny pět když budem hodně šetřit jinak bych skusil jít na pstruhy do řeky a nějake veverky jsem vyděl |
| |
| "O ryby bych se dokázal postarat pokud se toho nebude chtít ujmout někdo jinej. " Podívám se po všech. |
| |
| Já se vám do toho srát nebudu.." zasměju se.. "ale moc ráda se podívám jak lexx chytá veverky.." bavím se při té představě |
| |
| koukám po stromech pak s jedné kapsi vytahnu hvězdu a hodím na strom veverka spadne na hlavu klary . jí teče krev po obličeji s veverky |
| |
| výcvik dělá hodně.. Mno Kláro, tady to máš. Zasměju se a hodím Kláře šátek, který vytáhnu z kapsy. |
| |
| No fůůůj! "Tak to teda pěkně děkuju!" chytnu veverku za ocas a hodím jí po Lexovi. Šátek od Keltera si s úsměvem vezmu a otřu si do něj zkrvavený obličej. "Díky" rozhlídnu se kolem a vlezu do jeskyně. Když to vevnitř pořádně prohledám výjdu ven už bez své tašky a začnu lézt nahoru na skálu. |
| |
| směju se ... No hned mužeš pect pak hodim batiuh do jeskyně jdu skusit ulovi něvco lepšího vy byjste mohly natahat vou a skusit se podíat i po houach to by mohla An ne usměju se |
| |
| ANITTA An celou situaci pozorně sleduje "já se skočím podívat na nějáký houby.." usměje se vesele a zmizí v lese.. |
| |
| Dosměju se z celé scény. "Takže já mám dojít pro vodu a Klára tu zůstane?" Optám se směrem ke Kláře tak aby to vyznělo že se má rozhodnout. |
| |
| Usmeju se... jak chceš... Mě je to celkem jedno odpovím a čekám na odpověď... |
| |
| "Tak buď tady necháme věci a budem všichni pryč a nebo tu jeden zůstane. Ale společnost by mi nevadila" Pousměju se. |
| |
| Lišácky se usměji... "no tak já teda půjdu s Tebou, aby jsi se nebál!" a vypláznu na Tebe jazyk. |
| |
| zasměju se "davej bacha at se nám neutopí jo .... otřu hvězdu a odchaim hlouběji do lesa |
| |
| Zasměju se.. "Jasný!" a vydám se směrem kam ukazoval Lexx, že je voda. |
| |
| Vtípky.. Vyjdu a pomalu doženu Kláru. |
| |
| Usmívám se na Tebe a jdu rovnou k vodě. tam se opláchnu... "aaa... Tohle je super! Ani jsem nečekala, že to bude tak snadný." |
| |
| Jednou rukou naberu trochu vody do dlaně a napiju se. Výborná.. Pousměju se a začnu nabírat vodu do láhví. "Voda je v pohodě ale ryby pak bude obtížnější chytit." |
| |
| To bude taky v pohodě... usměju se a napouštím lahve vodou... |
| |
| "Hotovo, a s těma rybama taky doufám." Vemu všechny lahve a vyrazím zpátky k ještě nezaloženému táboru. |
| |
| ja jsem už v táboře rozdělal jsem oheň a opékám tam kralika .. čekám kdy příjdete |
| |
| "mmm.. sehnal jsi i smetanu? Bude králík na smetaně?" zeptám se s usměvem a sednu si k ohni... "kde je An? Už by tu měla být ne?" |
| |
| Odložím lahve do jeskyně a dvě vemu k ohni. Voní to dobře. Pousměju se a tázavě se podívám když Klára řekne svou otázku. |
| |
| NO bude našel jsem i nějake byliny tak bude mit i nějakou chuť .. jo a An ještě nepřišla |
| |
| Sednu si k ohni a jen pozoruju Lexxe jak opéká. |
| |
| koukám trochu starostlivě... "asi se půjdu po An podívat..." a vydám se směrem kam šla.. |
| |
| no jestli ji jades tak za hodinku to bude hotove zakříčím na klaru |
| |
| "Myslíš že Ji najde?" Optám se Lexxe když je Klára už v lese. |
| |
| nevypada ze by se tu klara nedokazala orientovat a po stopach snad jo když tak jim to snime a pak je najdem mi |
| |
| za hodinu se vrátím... "nemůžu jí najít.. šla jsem po stopách ale ty najednou z ničeho nic zmizely..." řeknu udýchaně a je vidět že jsem se docela proběhla.. |
| |
| Jen tázavě koukám na Kláru když přiběhne a řekne nám že nemohla An najít, díky ztraceným stopám. Co je to za blbost?! |
| |
| "co ?? stratily se stopy ,?? nebo zmizely ?? jestli to druhe tak je to kravina .. |
| |
| "nevím.. asi oboje.. pojďte se podívat.." |
| |
| Vstanu a koukám jestli se LExx zvedne od pečení. Jak prostě zmizeli nebo co ??! |
| |
| No tak ji jdem najit mno .. jeste že to mam hotovi aspon budu jist po ceste |
| |
| Pousměju se a vydám se cestou odkud jsem přišla jdu docela dlouho až dojdu na mítinu.. koukám před sebe a na ní stojí dům... docela velký.. spíš jako vila... zaraženě na něj koukám... "ten tady nebyl.." |
| |
| Jdu za Klárou a Lexxem a svou část jídla už mám dojedenou když dojdeme na mýtinu. Tázavě koukám na Kláru když řekne že dům tu předtím nebyl. Další zvláštnost nebo kecá??! |
| |
| koukam na dum poslouchám klaru a pak ji podam kralíka měla by jsi už něco sníst |
| |
| "Nedělejte si ze mě srandu! Vážně tu nic nebylo!!" ale maso si i přes to vezmu... jdu docela odhodlaně k domu... stopy vedou až ke dveřím.. |
| |
| "Já nic neřekl. Ale kde se teda ten barák vzal?" Vyjdu k baráku. |
| |
| "asi ho postavil nějákej rychlo architekt.." řeknu trochu ironicky a jdu dovnitř.. zevnitř je slyšet zvuk klavíru |
| |
| Prochazela jsem neznamym domem, ktery se zdal byt opustenym. Nekolikrat jsem pokousela zvolat otazky typicke pro hororove filmy, cimz je mysleno: 'Je tu nekdo?' 'Kde jste kdo?' A dalsi. Samozrejme jsem zustala bez odpovedi. Kdyz jsem prosla snad veskerymi mistnostmi, ktere sly otevrit, postoupila jsem do jineho patra. Stejnym zdlouhavym zpusobem jsem se dostala az do podkrovni knihovny. Mela jsem byt venku a hledat veci, co by se nam mohly hodit, ale tento dum me svou prijemnou atmosferou donutil se tu alespon chvili zdrzet. Jenom chvilku. Zaujalo me tocite schodiste, ktere me dostalo do one knihovny. Byla zde citit vune starych knih. Pri rozhlednuti se po mistnosti jsem si vsimla piana. Prvni co me napadlo? Jasne, bylo to neco si zahrat! Usedla jsem na tocitou zidlicku, zvedla jsem poklop nad klavesnici a prilozila ruce ke klavesam. S potesenim jsem zjistila, ze klavir neni rozladeny. Zacala jsem tedy hrat pomalou skladbu. Preludium C dur od Bachaodkaz. Pokracovala jsem pres Dear you odkaz a Mononoke Hime odkaz k Fairy Talu a dalsim. Uz jsem ani nezastavovala mezi songami a jela jsem porad dalsi a dalsi. Okoli jsem dokonale ignorovala. |
| |
| u domu se astavím ...No zazvoň ..! Někdo doma je tak at na nas nevolá policii nebo rovnou nestřílí |
| |
| Dojdu nejistě ke dveřím a natáhnu ruku směrem k zvonku, jakobych čekala kdy dům zmizí. Zazvoním. "Docela dobře hraje. Třeba bude vědět o An." Pousměju se na kluky a nedočkavě stojím před dveřmi. |
| |
| "jo a nebo bez varování střílet" |
| |
| Stojím u dveří a jen poslouchám piano znějící z domu. Krásné.. Prohání se mi hlavou při neznámých ač překrásných písničkách. Napjatě čekám až se otevřou dveře domu a zjistím, kdo dokáže takto krásný soulad tónů zahrát a nejspíš si i všechny pamatovat. |
| |
| Sejdu dolů a otevřu dveře. Nadšeně se usměju, když vidím ty tři. |
| |
| Když uvidím An ve dveřích pousměju se "Myslím, že ta střílet nebude a navíc ví kde je An takže jsem vyhrála.." a vypláznu na Lexxe jazyk. Pak vejdu dovnitř do prostorné chodby s třema dveřmi a schody nahoru.. |
| |
| hej an kde maš ty houby ?? zeptam se s usměvem |
| |
| Zůstanu nevěřícně koukat na An, otevírající nám dveře. To hrála Ona???? Vejdu dovnitř a stále nemůžu uvěřit že tu doopravdy stojí An. |
| |
| "Houby.. No, nemám. Hledala jsem, ale nemohla jsem žádné najít a dostala jsem se až sem.." Ukážu prstem na dům za mnou. Potom si ale všimnu, že na mě Keltar tak divně zírá. "Um.. Co se děje?" Nervózně se ošiju. Nemám ráda, když na mě takhle lidi koukají. |
| |
| usměju se.. "dobrej bejvák? kde jsi ho tady sehnala? je to prázdný? jestli jo tak tahle soutěž o přežití bude spíš jak dovolená u moře.." |
| |
| jen jestli to neni někoho chata na dovolenou .. nerad bych byl zastřelen jako zloděj |
| |
| "To..to Ty jsi hrála na klavír?" Řeknu s úžaslým pohledem stále na An. Pak si to uvědomím, trochu se vzpamatuju a čekám na Aninu odpověď. |
| |
| "Nikdo tu není. Ačkoliv to tu vypadá udržovaně, nic neznačí, že by tu teď někdo byl. Hlavně by na mě nejspíš naběhl, že jim tu dělám rámus a volal by pilicajty za vloupání se do domu." Pronesu směrem k Lexxovi a Kláře. Potom se otočím na Keltara. "Jep, to jsem byla já.. Bylo to hodně slyšet?" Poněkud nervózně přešlápnu z nohy na nohu a začnu si mnou spodní červené prameny mých vlasů. |
| |
| Já už v tu chvíli jsem v jedné z místností z které se ozve zvuk kulečníkovývh koulí které do sebe narazili... "no.. já netušila že budu ve hře o přežití hrát kulečník a sedět v křesílkách" zasměju se... |
| |
| "Bylo to slyšet.. a bylo to překrásný.." Řeknu a pozdě si uvědomím že to říkám tak trochu.. zasněně. Otočím se a jdu do jiné místnosti, přesněj (aniž bych to tušil) rovnou do knihovny. Tam si sednu na klavír a jen si prohlížím místnost. |
| |
| Když se vejde do domu, nasleduje chodba, z které vedou troje dveře a schody do dalšího patra. Za dveřmi nalevo je prostorná jídelna s velkým stolem a množstvím židlí. Naproti, jsou dveře do salónku s kulečníkem, krbem, křesly a pohodlným gaučem. Další dveře vedou do kuchyně, která je moderně vybavená, lednice je plná jídla. Když se jde po schodech nahoru přijde se zas na chodbu s čtyřmi dveřmi. Dvoje vedou do prostorných pokojů, každý je vybavený velkou postelý, na který by se bez problému vyspaly i tři lidi a nekolika skříňkami a poličkami. Mezi nimi je prostorná koupelna s velikou vanou podobající se spíše výřivce a dvěma umyvadli. poslední místnost je knihovna.. je docela malá ale vedou z ní točité schody do podkrovní místnosti kde jsou velké regály s knihami, společenské hry, všude na zemi jsou obrovské polštáře na sezení. V rohu místnosti stojí křídlový klavír. Celá budova je dobře zateplené a vybavená spíše moderními věcmi ale nikde nenajdete ani zmínku po obyvatelích nebo případných škudcích (myši, pavouci). Dům je jak když by ho někdo postavil a nikdy v něm nebyl. |
| |
| ja jsem venku "ee tak ja se jdu vratit jo "a bezeslova se otočim a odejdu smerem k našemu taboru |
| |
| Vyletím rychle ven. "Počkej! Kam jdeš? Nikdo tu není. Proč bychom se nemohli utábořit tady?!" A usmívám se na Lexxe. |
| |
| "jeeeeeeeeeee se uklidni jdu pro věci jsme tam všechno nechaly a hoři tam oheŇ musím ho uhasit "usmeju se |
| |
| "To je fakt.." Zaculím se a je vidět že se stydím, že mi to nedošlo.. "pomůžu ti s nima." a doběhnu tě |
| |
| Já sedím u klavíru a když si tak prohlížím knihy zavadím o klavír a ten vydá až moc hlasitý zvuk. Sakra! Podívám se kolem jako by mi za to někdo měl urazit hlavu. Pak, když vidím že tu nikdo není, se uklidním a sednu si k pianu. Sáhnu na několik kláves a líbí se mi jak jemně chladí bříška mých prstů. Vzpomenu si na několik písniček, které hrála An a pokouším se najít začínající tóny tak že tiše mačkám klávesy. (jestli se tomu neříká klávesy tak sorry, skoro spím =D ) Několik kláves za sebou pak dokážu dát dohromady a zahraju jen malinkatý kousíček jedné z těch písní a ještě k tomu s šíleným rytmem. An je neskutečná když dokáže zahrát tak krásně tolik písniček. Podivím se a pak se soustředím jen na klavír. |
| |
| fajne .. ale asi by jsme měli hnoutt ta přehaňka se nejspíš vraci ..." |
| |
| soukromá zpráva od Klára pro |
| |
| stim domem to je strašně ulechčeny ..." když dojdem do tabora uhasim ohen a pozbiram věci |
| |
| Pozbírám několik věcí a i jídlo co jsme našli nebo ulovil Lexx... "Co říkáš na An? Já myslím, že je milá ale na takovouhle soutěž se nehodí... Možná jí podceňuju ale když by jsme nenašli barák tak jí nedávám víc jak tejden.." |
| |
| No spíš mě vadi Keltar nedokaže hrat v bandě a to nám muže vzít vítěství ...Když uhasim oheň a vemu všechny naše věci vydám se na cestu Jen doufám že tam nikdo nepořijede , myslím, majitel... |
| |
| Vyjdu nahoru za Keltarem a poslouchám, jak hledá správné klávesy. "Kterou z nich se pokoušíš zahrát?" Pronesu, když se objevím přímo za ním a nakloním se ke klavíru. Když mi odpoví, opatrně se nahnu a pomalu mu ukážu, kde daná píseň začíná a nechám ho to zopakovat. |
| |
| Když na mne An promluví tak jediné, na co se moje tělo zmůže je vyleknutí. A to v podobě leknutí a zírání, během toho však jedna ruka okamžitě zavírá klavír avšak zapomíná na druhou ruku která tam ještě je. No následky si představíme všichni že. Když si uvědomím co se právě děje tak klavír zase otevřu a trochu se uklidním. Levou ruku však už asi nepoužiju a jsem dost rád že neřvu bolestí, takže jen potichu skučím a jsem rád že mi nevidí do obličeje. Pak Jí odpovím a když mi poradí tak mi to začíná i jít, avšak podle mně jsem totální hlupák. |
| |
| S Lexxem jsem vracíme dovnitř a když jsme konečně u domu vejdu dovnitř jakobych tam už dlouho bydlela... "MMM.. vypadá to fakt luxusně.." |
| |
| tatka je doma !! a ma vaše věci co ste si nechali u ohniště |
| |
| "Chceš k tomu naučit i doprovod..?" Uculím se a na chvilku se protáhnu. Nenápadně pozoruji jeho zraněnou ruku. Ne, že by se mi tohle nikdy nestalo.. Pomyslím si ironicky, když zaslechnu ty dva dole. Docupitám ze schodů dolů k nim a vystřelím nacvičený úsměv jako malé dítě na Lexxe. "A tati, neseš i něco dobrého?" Potom ale ten infantilní úsměv shodím a vezmu si od něj svoje věci. "Díky." Pronesu jenom a přehodím si batoh přes rameno. |
| |
| Zasměju se... "A maminka žádný přivýtání?! Já nesu dobroty.." Zasmeju se a z tašky vyndám zbytek jídla a několik tabulek čokolády co jsem si vzala sebou... |
| |
| Usměju se při Annině otázce a chvilku si ještě opakuji těch několik kláves co jsem se naučil a když chci odpovědět, uslyšíme Kláru a Lexxe jak přicházejí. Sejdu dolu za An a usměju se při tom malém divadýlku. Přijdu k Lexxovi a vemu si věci, podívám se mu zpříma a upřímně do očí. "Děkuju, no.. trochu jsem přemýšlel a chtěl bych si promluvit." Podívám se na Kláru a pak na An. |
| |
| "máme zmizet?" zvaznim najednou... |
| |
| "Nenenene tak jsem to nemysleel." Zaseknu se a mávám rukama. "Jen co se týče toho jak tu přežijeme a začátku." |
| |
| "Pro maminku také, samozřejmě!" Andělsky se zaculím i na Kláru a spojím ruce za zády. Potom přijde i Keltar s tím, že si chce promluvit. Jenom na něj i Kláru lehce zmateně pohlédnu, ,ale spíše sleduji to, co dělají oni, než abych se nějak sama vyjádřila. "Tak povídej." Otočím se na Keltara. "Nebo chceš nejdřív najít něco jako obývák, abychom si k tomu i sedli?" Uculím se nevinně a pohoupnu se na patách. Jsem docela zvědavá, na ten rozhovor. |
| |
| zaprve klidne Keltare pokecame to da rozum ... za druhe chtěl bych ještě jednou podotknout že tohle je nejspiš něči dum a my jsme se mu sem vkradly řikám s úsměvem |
| |
| Otočím se rychle na Lexxe. "Bylo odemčeno a pootevřené dveře, ale nikde ani noha." |
| |
| Kouknu na Lexe s rebelskym usklebkem... No a? a vejdu do vedlejší místnosti... Je to neco mezisalonkem a obyvakem.. Je tam velka sedačka, stůl, kulečník, a krásný velký krb.... Skocim ro kresla... A čekám na vás... |
| |
| Já si stoupnu ke kulečníku a počkám až se všichni usadí. "Začít bych měl tím že se chci omluvit za začátek. Je to týmová věc a ikdyž to vypadalo že týmovej nejsem tak mi nevadí obětovat se pro tým a tak. Nevím jak jinak to říct. No a hlavní věcí by bylo to jak to uděláme dál. Jednu noc tu asi zůstat můžemea možná, když se nikdo neukáže, tak i dýl ale kdo ví co je tohle za místo." |
| |
| no prespat by sme tu mohly ale nemužem tu byt do konce musime si uvedomit ze si tu nekdo budouval ekny dum a ted mu to tady okupujem usmívam se |
| |
| Pousměju se při Lexxově odpovědi. |
| |
| V místnosti se opřu o malou skříňku a poslouchám. Při Lexxově poznámce se usměju. "Představ si ale..bude se chtít dostat dovnitř a místo toho tady postavíme stolovou hradbu, hodíme po něm sem tam papírové kuličky a budeme okupovat dál." Na chvilku se odmlčím při uvědomění si, jak nesmyslně to zní. "Ale.. na druhou stranu, kdybychom se dokázali schovat do skříní, pohybovali se po domě jako ninjové a kdykoliv by si majitel udělal něco k jídlu, jen by se od toho otočil a jídlo by i s talířem bylo pryč.. Dokázali bychom přežít, ne?" Myslím, že se dá docela silně uvažovat o mém duševním zdraví..To asi ty knížky, už mi to leze na mozek. |
| |
| S otevřenou pusou sleduju An... Cože?! Najednou dostanu šíleněj výtlem... mám problím se nadechnout... |
| |
| "No tak by to asi taky šlo ale v celku dost odůvodněně pochybuju o našich možnostech." Zkusím tenhle nápad zavrhnout aniž bych urazil An. |
| |
| no.op hlavně že mame planzasměju se tak co budem dělat ted ????? |
| |
| "Tuhle noc bych tu ještě zůstal. Každopádně někdo by měl zůstat vzhůru kdyby někdo přišel, Nabízím se jako první ." |
| |
| "já si zabiram největší postel " zasmeju se... |
| |
| Taky se zasměju.. "myslím že pokojů je tady dost." |
| |
| "Nedělá mi problém vzít tu hlídku." Pronesu vlídným hlasem. |
| |
| "Já si ji klidně vemu " Usměju se a dívám se na An. |
| |
| "Tak to jsem nečekala, že bude takový zájem o první hlídku.." pousmeju se a vstanu a pripravim stůl na kulečník... |
| |
| " O první možná, počkej za týden, to se budeme hádat, že ten a nemůže, protože to a to." Pokrčím rameny. "Já jen myslela, že využiju toho, že jsem odpočatá." |
| |
| "To jsou vlastně všichni... Navrhuju aby si jste ji měli napul.. Aspoň se oba trochu vyspite..." usmeju se a hraju si s tagem... |
| |
| "To není až tak špatnej nápad.. Co Ty na to An?" Podívám se na An. |
| |
| "Chceš první půlku, nebo tu druhou?" Bleskově Keltarovi vystřihnu zářivý úsměv. |
| |
| "Doobře." Usměju se taky a cítím se nějak .. zvláštně. |
| |
| "Zahraje si taky někdo?" Usměju se s tágem v ruce... |
| |
| Lehce nervózně si prohrábne vlasy. "Hrála jsem to jednou v životě, ale zkusit to můžu." |
| |
| "Jasně!" Zasměju se a beru si tágo. |
| |
| "Co ty Lexxi? Pujdeš hlídat ven jestli nejde šílenej myslivec nebo si zahraješ taky?" pousměju se a trochu vypláznu jazyk... |
| |
| ja udělam večeři usměju se |
| |
| "Fajn... ale zahraješ si potom? Chci tě porazit.." zatvářím se vyzývavě... |
| |
| Postavím se ke stolu a pokouším se nenápadně okukovat, co a jak začnou dělat během hry. |
| |
| "A co hrát v týmech?" Optám se. |
| |
| neboj dám ti přiležitost mrknu na Kláru |
| |
| "Lexxi a nechceš s tím pomoct? Že by jsme pak daly po týmech?" usměju se |
| |
| "klidně .. mam tu kralika tak hio budeš moc vykuchat ale v jakem tymu pak budu???? |
| |
| "To mně taky zajímá" Podívám se zpět na Kláru a tázavě pozdvihnu obočí. |
| |
| "Co?! To to mám rozhodovat já?! Snad se dohodnem ne?" Zasměju se... a dám tágo do stojanu.. |
| |
| "Co.. si hodit mincí?" Povytáhnu lehce obočí, protože mám stejně tak nějak pocit, že už vím, jak se týmy rozdělí. Teda.. mám dvě možnosti, tak se nechám překvapit. |
| |
| "To je dobrej nápad..." usměju se... a koukám na kluky a jejich reakci.. |
| |
| Pokrčím rameny a kývnu hlavou s úsměvem na znamení že to není špatnej nápad. |
| |
| jo to by šlo ja jdu dělat jídlo.. kde je kuchyň ??? |
| |
| "Nevím, neprohledával jsem to tu,zatím. " Řeknu a kouknu na An. |
| |
| "Jdem jí najít!" Usměju se a protlačím se mezi kluky stojícími ve dveřích, takže je oba naplácnu na futra. Začnu koukat do místností v patře až poslední do které kouknu je kuchyň. "Tady!!" Kuchyň je vybavená jak pro nějákého šéfkuchaře. |
| |
| Já zůstanu stát u futer dveří a Lexx jde za Klárou. Podívám se na An. "Co takhle se rozehrát jen tak obyčejnou hrou hmm ? " Usměju se na An a vemu si tágo. |
| |
| Usměji se trochu nejistě na Keltara. "Já to ale ještě ani jednou nehrála..Jetstli mi to vydbětlíš, klidně." Popojdu k hrací ploše a pravou rukou do ruky vezmu tágo. Obráceně.. |
| |
| Trochu se zasměju ale hnedka přestanu, aby to nevypadalo že to myslím nějak zle. "Je to v celku jednoduchý, jediná koule do které se musíš trefit je bílá. Při rozstřelu většinou spadne alespoň jedna koule do dir, umístěných na stole." Ukážu dva typy barev koulí (celé a poloviční) a ukážu na díry na stole. "No a tu barvu koulí se pak musíš snažit vystřílet do dir. Ke konci jde o to zakončit to vystřelením černé koule, ale má to pravidlo že to musí být do protilehlé díry oproti té do které spadla poslední "naše" baervná koule. Ono to takhle zní složitě ale je to v celku jednoduchý." Stojím vedle An a podám Jí jiné, trochu kratší tágo a tamto otočím, zakryju tím to že ho vzala opačně. Ukážu Jí pak jak a proč se kříduje špička tága a tím Jí i řeknu to že tohle je špička. Pak Ji nechám udělat první úder na rozstřel. |
| |
| v kuchyni začnu ořipravovat kralíka ... |
| |
| Hned začnu prohledávat lednici, špajz a mražák. V mražáku najdu zmražený chléb a spoustu dalšího pečiva. Chleba vyndám ven a dám ho na stůl roztát. Zjistím, že v domě je spoustu jídla pro nás pro všechny. "Myslím, že majiteli nebude vadit, když mu sníme nějaký ten chleba a krapet koření." a vyndám i několik skleniček s různým kořením na králíka. |
| |
| První rána Pozorně poslouchám, co říká, ačkoliv už u slov "je to v celku jednoduchý" vím, že to tak jednoduché nebude. Pomalu sjedu pohledem na kulečníkový stůl. Tak trochu nejistě se mi lesknou oči, ale to, že bych měla přiznat, že to opravdu vidím poprvé jinak, než v televizi, nepřipadá v úvahu. "Takže budu stílet buď to těchle, nebo těchle," ukážu na typ koulí, od každého druhu jednu. "A musím se teda.. ke konci.. asi.. pokusit trefit tuhle," ukážu na černou, "Na druhou stranu než spadne ta poslední.. Nějaká jiná pravidla..? Rady?" Vezmu si z jeho rukou o něco kratší tágo a toho, že to druhé jsem pravděpodobně držela obráceně, když ho musel na rozdíl od toho kratšího otočit, si všimnu. Panebože proč já.. Napadne mě, když už cítím, jak mi pomalu rudnou tváře studem. To skryji tím, že se otočím ke stolu, který je, díkybohu, menší než já a pomalu se k němu nakloním. Tak dobře, udělám to stejně jako ti pánové v televizi. Takže.. Dvěma prsty pravé urky tágo přidržím kus od špičky směrem ke srovnaným koulím. Jo, akhle to bylo. Mám tam dát i tu chvilku napětí, které vždycky "vyvolávají" u protivníka, nebo si prostě přiznat, že se buď trefím, nebo netrefím? Ale jo.. Několik vteřin počkám a poté druhou rukou rychle posunu tágo kupředu, až narazí do svého cíle. Ozve se několik ostrých ran, při kterých od stolu okamžitě odskočím s vyděšeným výrazem. "Já.. Já to rozbila!" Vypísknu, ačkoliv je to normální rána, stojím asi metr a půl od stolu a zírám na koule, jak se kutálejí po stole. Jedna poloviční zapadne do pravého rohu, ale jak do sebe koule při pohybu vždycky narazí, jen s sebou lehce trhnu. |
| |
| no uvidime až jsem přijde ne .." zasměju se |
| |
| "Co to bylo?!" Leknu se rány a vyběhnu z kuchyně zpátky do pokoje. "U jste to rozbili?!" Zasměju se ve dveřích |
| |
| přiěel majitelk co ?? a ZAČAL STŘÍLET "zakřičím s kuchině |
| |
| Zasměju se,chytnu An aby do ničeho neflákla tágem a sleduju která koule spadne jako první do nějaké z dir. "Dobrej šťouch, máš poloviční." Pousměju se a na Kláru se otočím jen s tím že An zauučuju a celkem dost se Jí směju ale i tak mne to baví a líbí se mi jak je nervózní. Šťouchnu já a nepotopím žádnou ze svých. "Jsi na řadě An." |
| |
| U kulečníku Sleduji, jak koule putují po stole, odrážejí se od sebe s rachotem a stejně hlučně reagují i na dotyk s ohraničením stolu. Na rozdíl od filmů, je to mnohem hlučnější, prakticky vůbec tak.. dalo by se říci elegantní a spíše než zábavné mi to zatím připadá děsivé. Nakonec ale jedna ze všech najde cestu do díry na okraji stolu. Než tma stihnu dojít a zjistit, která to byla, Keltar zareaguje rychleji. Evidentně má v tomhle cvik, ale co, třeba budu jednou taky dobrá. Na jeho pochvalu a zároveň oznámení mi, že moje jsou ty s pruhem jenom němě přikývnu a sleduji jeho šťouch. Jak je kruci možné, že jemu ty rány vůbec nevadí? Mně ten zvuk připomíná štěkot psa sousedů, který byl.. opravdu otravný, ale i přesto budil respekt. Zvlášť, když cenil tesáky. Když do pokoje přiletí Klára s tím, co jsme rozbili, pouze se na ni provinile otočím. "No, učím se hrát.." Ukážu ke stolu, od kterého se mi neustále pošklebuje Keltar. Jen na něj vrhnu pohled, ze kterého musí během první vteřiny poznat, že jestli mě tím nepřestane iritovat, asi mu s tím tágem vypíchnu oko. Ačkoliv jsem osoba (rozto)milého vzezření a vypadám, že bych si mohla nechat všechno líbit, nedoporučovala bych mu testovat moji trpělivost. V seznamu mých nedostatků by byla na prvním místě, protože stačí málo a už startuji. Jen počkej. V tu chvíli, ve kterou se vzdálí od stolu k němu hrdě nakráčím a ačkoliv ten stůl není o moc menší než já, soustředěně zamířím. Chvilku mi to trvá, ale opravdu, šťouch je dobře mířený. Trefím se takzvaně do černého, ačkoliv se dotknu jen bílé koule. Ať žije logika. Bílá koule odrazí poloviční modrou, která se s rachotem zastaví přesně na hraně. Stačil by jeden milimetr a trefila bych se přímo do díry. Jo mít jenom sílu dostatečnou na nadzvednutí stolu, mohla bych mít prakticky hned první bod. Napadne mě, zatímco hrdě projdu kolem Keltara. Ačkoliv se tvářím hrdě, doznívající rány, při kterých do sebe koule narazí, mi stále poněkud.. nahánějí hrůzu. Ale evidentně je správná ,když to takovýhle rámus dělá. Tedy alespoň Keltar se tak tvářil. Ale kdo by přiznával to, že si není jistý, když se druhého snaží přesvědčit o opaku. "Co že ti to předtím přišlo tak vtipné?" Optám se ho a v mém hlase je možné snadné rozeznat velmi patrný náznak soutěživosti. |
| |
| "Vždycky mne baví někoho učit něco nového,protože sám si vzpomínám na sebe jakej jsem měl strach z první hry a je škoda že už to nezažiju." Udělám dva šťouchy a třetí se mi už nepovede. |
| |
| "Tak co se třeba bát první hry s někým?" Zakřením se zatímco on šťouchá a když skončí, šťouchnu onu kouli přímo do díry a co jsem odpozorovala, jsem si vybrala, kam šťouchnout znovu. Bohužel to skončí jako předtím a koule se zastaví těsně před dírou. Jen si rezignovaně povzdechnu a trochu poodstoupím od stolu, aby měl prostor ke hraní. |
| |
| Když spokojeně hrajete, najednou se z ničeho nic rozhoří ohěň v krbu. Slyšíte zámek dveří, které se zamkly, aniž by v nich byl klíč. Helpu min te! Iru al la biblioteko kaj helpi min! Ozve se. Nejde však poznat odkud hlas přímo jde. je to jakoby vycházel ze všech koutů domu. |
| |
| Co to sakra je?! Rychle skočím ke dveřím a snažím se je otevřít. Ně však protože bych chtěla utéct, ale protože hledá klíč. Oheň plápolá v kamnech. "An? Co přesně je všechno nahoře?" zeptám se pomalu a co nejklidněji. |
| |
| vyběhnu s kuchyně "co to dělate ?!" divám se na vás nechapavě |
| |
| Najednou od stolu odskočím jakmile se rozhoří oheň v krbu a ozve se hlas. Většinou bych měla tendenci to zazdít a panikařit, ale tak nějak jsem se spíš opřela o stůl přibližně v polovině místnosti a podezíravě sleduji všechny kouty v místnosti, odkud že hlas vychází. Ale nějak to nedokážu přesně určit. Nakonec se s tím pouze smířím a poslouchám hlas. Pomozte mi mluvit.. nebo říct.. jděte do knihovny a pomozte mi.. Překládám si v duchu jazyk, který sice moc neovládám, ale alespoň základy mám. Už ale slyším Kláru za dveřmi. "Nahoře je koupelna, dvě ložnice a dvoupatrová knihovna! Až nahoře je je ten klavír, na který jsem hrála!" Zavolám a doufám, že mě dobře slyší. Dojdu až ke dveřím s poněkud hrdým krokem a výrazem. Nijak na sobě nedávám znát nervozitu, která sice v tomto pokoji stoupá, ale nějak se mi nechce hrát ubohou dívenku v nesnázích. "Ale.. Mluví tu nějaký hlas a nevím odkud vychází a posílá nás přímo do knihovny." Řeknu a jemně kloubky zaklepu na dveře, za kterými je Klára. |
| |
| Zůstanu na místě zmražen stát a jen se tak nějak na všechny koukám a nechápu. Nechápu nic z toho co se děje. "Co je tohle za místp??!!" |
| |
| "Tak jdeme nahoru..." řeknu ale spíš nepočítám, že se někdo vydá za mnou. Po cestě si pozorně prohlídnu i všechny ostatní místnosti. Nikde jinde není nic podezřelého. Poté se vydám po schodech nahoru, na každém schodě se pozastavím abych se ujistila, že se pode mnou nepropadne. Poté vystoupám až nahoru a rozhlídnu se nejdřív po pokojích a koupelně. Pak pomalu vejdu do prvního patra knihovny, kde se zastavím asi metr od dveří a rozhlížím se. "Ĝis!" Ozve se znovu, ale tentokrát je už hlas slyšet jen z vrchního patra. Pomalu výjdu nahoru. Nikde nikdo. Znejistím. Co to má být? co když si s náma jen hrajou poředatelé souteže? |
| |
| "hej vždit ja vařím !! no jo "a jdu pomalinku za Klárou " ty vole nějakej vztipalek nebo jiné družstvo si děá prdel prosim vás .." |
| |
| Jakmile se dvere otevrou, vydam se za Klarou bez jedineho slova nahoru. Na rozdil od ni nevenuji takovou pozornost kazde mistnosti, protoze jsem si je uz stihla prohlednout, zatimco jsem tu byla jenom ja. Dojdeme az nahoru a ja vcelku bez okolku zamirim primo do knihovny, konkretne ke klaviru. Nemuzumse tak nejak zbavit dojmu, ze je tohle patro divny.. Nejde mi o hlas, ale o usporadani prostoru tady. |
| |
| Nakonec vyjdu jako poslední, vstřebání z šoku musím holt přežít za pochodu. Prohlížím si znovu všchny místnosti jako bych je předtím neviděl, zároveň hledám někoho nebo.. něco.. co mohlo vydat onen hlas. V knihovně se taky tak nějak přiblížím k piánu. "Není Ti tady nějak.. divně?" Zeptám se Ann potišeji. |
| |
| "Ta místnost, je o dost menší než patro, musí tu někde něco být!" pronesu zamyšleně. |
| |
| Co vastně hledáme ?? jen si tu někdo z nás vystřelil a nebo.."Odmlčím se a obrátím ke stěně vypadám jak kdy bych něco zahledl pak se prutce otočím." Nebo to je duch muhahahaha .Začnu se smát |
| |
| Trochu se napnu když Lexx zdržuje řeč, pak se však začnu smát taky. "Teď by to však mohla bejt možná i pravda.." Kouknu se taky na stěnu kam se díval Lexx a připadá mi něco opravdu zvláštní. |
| |
| Opřu se o klavír. "Není, mělo by?" Povytáhnu obočí. Předtím mě tu zaujala jedna kniha. Má pozlacené okraje a červený obal, plus nějaké zdobené hůlkové písmo. Sáhnu na ni a lehce ji vykloním, kdyz v tom se začne něco dít. |
| |
| Stěny knihovny se náhle rozestoupí a za nimi se objeví temný tunel. |
| |
| POmalu se k němu přiblížím. "Wau... No.. tajná chodba.. jdem ne?" řeknu povzbudivě a hodím hlavou směrem do tmy. |
| |
| No ja nevím... Začína mě to tu trochu děsit. Usměju se a zvědavě kouknu do chodby . |
| |
| "Co to.. ??" Zaseknu se a dívám se do temné chodby. "Tak tam mně nikdo nedostane." Podívám se na Kláru jako na cvoka. |
| |
| Přímo přede mnou se náhle objeví temný tunel. Chvíli ho pohledem zkoumám, ale jakmile se Klára rozhodne vejít dovnitř, tak trochu bezhlavě ji následuji. Nevidím žádnou logiku v tom, že se před námi tunel otevřel, tak nepotřebuji vidět žádnou logiku ani v mém počínání. Všimnu si, že kluci za námi trochu zaostávají. "Tak šup, šup, ne? Přihlásili jste se do hry, kdy máte za úkol přežít, tak buď budete přežívat nudně, nebo zábavně." Řeknu, otočím se a jdu dá chodbou. |
| |
| Trochu skloním hlavu dopředu s delším mrknutím než obvykle a s pozvednutým obočím koukám na An. Úplně mne vyvede z míry co právě řekla. "Chce se Ti jít Lexxi?Upřímně, já tomu vůbec nevěřím, a ani nevíme jestli tohle je v plánech téhle hry.? " Řeknu a je vidět že nejsem vůbec rozhodnut ani pro jedno. Zůstat nebo jít. |
| |
| "Tohle nebude ve hře .. tohle bude nějakej mafianske doupě ale nemužem nechat tam jit ty telata samotny "Zasměju se a rozeběhnu k holkám "ahoj krasotinky copak děláte v mém tunelu muhahaha" |
| |
| Jakmile se za mnou vynoří Lexx, jenom povytáhnu obočí a otočím se přes rameno. "Spíš bych řekla, že je to můj tunel. A ty by ses jako strašidlo neuživil.", pronesu skepticky a jdu vedle Kláry dál do tunelu. Zatím si nemůžu pomoct, ale zdá se mi zatím skoro nekonečný. |
| |
| Já jdu dál tunelem s rovnými stěnami. "No nazdar strašáku.." Zasměju se a Lexe provokativně plácnu přes zadek. |
| |
| "To máš pravdu.. " Řeknu si na názor Lexxe a vydám se za Ním. POzoruji temný tunel ale nejde poznat nic než černé stěny. Trochu se udivím plácnutí po zadku od Kláry. Pak ale jen kývnu trochu hlavou a pousměju se. |
| |
| "hele doufám že potkáme nějakeé obrovské pavouky v tehnle jeskyni " |
| |
| Zasměju se, když si uvědomím že by se holky mohly bát pavouků. Dál však nic neříkám a jen jdu dál. |
| |
| Z ničeho nic se za námi vchod s ohlušujícím skřípěním zavře a my se ocitneme ve tmě... |
| |
| co to..?? leknu se. pak se vsak uklidnim protoze..co jinyho by nas cekalo nez tohle. |
| |
| Prudce se otočím a rozeběhnu směrem ke dveřím. Po cestě vrazím do kluků jak v tý tmě nevidím... Snažím se najít po hmatu nějáké otvírání... |
| |
| Tunel se za námi zničeho nic zavře a já jenom tiše vykviknu. Otočím se směrem, kterým tuším, že stojí Lexx. "Tohle je horší než tvoji pavouci a strašidla." ,odmlčím se a z hlasu je mi snadno poznat, že bych nejradši dodala slova" Co teď?", ale to nemůžu, protože do tunelu jsem nás nahnala víceméně já a Klára. Prot se jenom zhluboka nadechnu a usměju se, ačkoliv to nemají šanci vidět. "Myslím, že budeme radši pokračovat dál tunelem, ne? Protože stát na místě nám bude k ničemu.", pokrčím rameny. |
| |
| Tma Směju se, když mě Klara plácne. Najednou se ozve rána. Prutce se otočím. Dveře se zavřely. "Sakra. No asi už nemáme navybranou, než jít dopředu." |
| |
| "Tak já půjdu první a Lexx poslední, to bude asi nejlepší. Jen nevím jak to uděláme abychom se udrželi u sebe? Budem se nějak držet? Lano nemám." Řeknu nenuceně a trochu zažertuju. Rovnou se postavím na začátek naší skupiny. Když vyjdu trochu se otřu o An. Hned trochu strašidelně zachroptím. Ale pokračuju dál. |
| |
| Vstanu od dveří. "Máte pravdu..." Pomalu se vydám jejich směrem ale omylem strčím do Lexxe. "Sorry" omluvím se a s rukama nataženýma před sebe pokračuji ve tmě, kam si myslím, že tunel vede. |
| |
| "Sice je to trochu prihrate reseni, ale muzeme se drzet za ruce, abychom se vzajemne neztratili." ,reknu a zacnu opratrne pravou rukou nahmatavat Klaru ktera je pravdepodobne za mnou, kdyz vrazila do Keltara. Levou se pri zmenu pokousim nejak chytit Lexxr. |
| |
| 3áhnu do kapsi a vytahnu svuj benzínoví zapalovač . škrtnu . Sice to chodbu , buch vi jak neosvětlí ale aspoň uvidím ostatní . |
| |
| Pousměji při rozsvícení zapalovače. "Tak ono přeci jen někdy kouření má výhody." Čekám a pohledem se lidí ptám jestli můžem vyrazit. |
| |
| "Pokud nešoupneme kluky vedle sebe tak to není teplý..." Zazubím se a snažím se odlehčit situaci. |
| |
| Mám chvíli pocit, jako kdybych asi vlastně ani nic neřekla a neudělala. Jako kdybych byla neviditelná, či pro ně nepřítomná. Viděla jsem to v jedné hře. Bylo to děsivé. Jedna z takových těch starých 2D her. Jak že se jmenovala? Cosplay party? Ne, to ne. Corpse party! Ano, to je ono! Najednou na mě ale zareagovala Klára, čímž jsem jí byla vděčná. chtěla jsem jí poděkovat, ale její poznámka mě rozesmála. "To je pravda. Ale.. mohla by to být sranda!" ,zasmála jsem se tiše. |
| |
| "No holky tak pomalu budem klopítat dál ..někde vyjdem..Snad ne ve městě" Zasměju se. |
| |
| Po chvíli cesty se objeví konec tunelu. Když výjdete ven, zjistíte že jste na velké skále. Na obzoru je les a asi dvě hodiny chůze od vás je vidět vesnice... dál už jsou velké pláně.. |
| |
| "Uááu, pěknej výhled. " Trošku se zaseknu do takového pohledu, který se mi naskytne. |
| |
| Šli jsme tmou, ale jakmile se objevilo světlo, všichni jsme viditelně zrychlili. Jakmile jsme se dostali ven, trochu zmateně jsem hleděla na to, na čem stojíme. Hned, jak jsem si to uvědomila, jsem o kousek couvla, abych nespadla. Nemám ráda výšky. Tedy spíše mi vadí, že bych se asi nestihla ničeho chytit, kdybych spadla. Radši jsem od skály odpoutala pohled k obzoru a slyšela vydechnutí Keltara vedle sebe. Jen jsem se pousmála a chtěla jsem souhlasit, ale potom jsem se zarazila. O kus dál jsem poodešla a pokusila se pohledem vyhledat dům, ze kterého sem vedl ten tunel, ale neviděla jsem nic. "Hele, nepřipadá vám to kapánek divný?",zeptala jsem se pochybovačně. |
| |
| Zastavila jsem se vedle ostatních a koukala do dáli. "Možná je na druhý straně hory a tohle je jen východ.. ale.... Žádná hora tam nebyla v okolí..." Přemýšlím nahlas a koukám do dály na pláně, které se zdají odtud, jakoby se přelévali jako moře. |
| |
| podívám se ven . Zamyslím se nad mapou.."tady vesnice nemá byt??.. sakra nechaly jsme všecny věci v baraku" |
| |
| "Já si tak nějak říkám že už nejsme v našem světě. Cítím se prostě jinak. Nepřijde vám?" Otočím se směrem k ostatním a stojím celkem blízko kraji. Krásně tu fouká vítr. Na chvilku přivřu oči a užívám si větru. |
| |
| " No jasně .. Jsme u šmoulů..." Zasměju se své poznámce |
| |
| Mezitím se vrátím k ostatním a jenom nad Lexxovou odpovědí Keltarovi povytáhnu obočí. "Dokud nejsme u liliputů, kteří by nás měli za obry, tak je to ještě dobrý." ,pokrčím jednoduše rameny a tak nějak ze zvyku, kdy se starám o mladšího bratra, Keltara odtáhnu od kraje za rukáv kousek dál bez jediného hlesnutí. |
| |
| Nad jejich nápadama jen protočím oči a mirně do Keltera šťouchnu. Jestli to je nějákej kouzelnej svět tak se ti nic nestane ne? a mírně do něj žďuchnu on však zakopne o okraj a já ho nestihnu chytnout.. už jen koukám jak padá ze srázu dolů... |
| |
| "Kdo tu něco říkal o "kouzelném".." Nedomyslím si to protože najednou se ocitám jen ve vlnách vzduchu, který mi bere dech. Letím vzduchem dolů a nemůžu dýchat natož normálně přemýšlet. Řítím se k zemi a nakonec už se smířím se smrtí. 50 metrů, 40,30,20,10,5, zavřu oči a usměju se. Tma. Zamračím se a pomalu otevřu oči. Dívám se na nebe, hora mi leží u nohou a nahoře vidím tři stíny "Takhle vypadá peklo?? Tak jsem se sem jen dostal.." Sednu si a vidím že ležím v polokouli vyhloubené do země. "Sakra co to?!" Podívám se nahoru a rozeznám An,Kláru a nakonec i Lexxe. "Hej?! Co se stalo?!" Zakřičím na Vás nahoru, téměř neschopen slova, avšak zvědavost to za mne vyhrkla sama.Pomalu si stoupnu. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR