Příběh zakletého amuletu
hrálo se Denně
od: 20. ledna 2008 13:08 do: 08. června 2008 16:05
Dobrodružství vedl(a) Taron
| |
 | Svět už není takový, jakým býval. Elfové, trpaslíci a jim podobné rasy dočista vymizely z povrchu zemského a je tomu tak již řádově po dvě tisíciletí. Právě před těmi časy zuřily války mezi všemi rasamio nadvládu nad světem. Hvozd elfů se rozrůstal závratnou rychlostí a jako nenasytný žrout nemilosrdně hltal vše, copřišlo do cesty jeho kořenům. Města trhal na kusy a zdánlivě pevné stěny z toho nejkvalitnějšího kamene bořil jako domky z karet. Elfové se na nepřátelskou odezvu ostatních ras vskutku bravurně postavili světu. Ano, právě elfská komunita se brzy chopila moci. Vydrželo to tak po dobu jednoho století, když jednou... čistě ze dne na den si misky vah vyměnily své místo. Na straně zla, která se zdála být svým způsobem utlačovanou, se objevila nová zbraň. Nikdo z elfů zpočátku netušil, jaký dopad bude mít její použití, brzo se o tom však přesvědčili. Byla to nemoc, či zkáza přinášená démony, provázena křikem nevinných. Mor, z něhož byla vykoupením snad jen smrt. Z řad elfů proto začlo rychlým tempem ubývat a k moci se dostala temná strana. Skřeti, trolové, temní páni, všechna ta havěť, která ještě zbývala se vydrala na světlo světa ze svých úkryt, aby podpořila definitivní úpadek elfské rasy a hodovala na rozvalinách dlouho budovaného impéria. Z hvozdu se tak stal pouhý lesní porost udržovaný snad jen dřevorubci a po temné havěti, jakoby se zem slehla. Nyní je tu věk menších království a žádné větší bitvy, jen občas se v pohraničí něco semele. Legendy z dávných časů se ale dostávají opět na povrch, bohové si budou žádat oběti. |
| |
| TECH: Tak, dáme se do toho vážení, nastal den D! Zatím se zde neobjevil náš mág, tudíž za něho zastoupím. Očekávám častou aktivitu, mám teď ale zkouškové, tak tu nebudu věčně vysedávat každý den. Všichni jste pokročilými hráči, proto žádné extra krátké příspěvky. Je to jasné? To jsem rád... :) |
| |
| Nedaleko města Elinor - Tanin Alfréd zatím neloglý mág: Nerad bych se dotkl Alfréda, mluvit o něm jako o věci, nicméně všichni tři cestujete z jednoho konce světa na druhý a díky svým schopnostem si občas přivyděláte nějakou tu zlatku na živobytí, které Vám zatím postačí. Nohy Vás za poslední dobu zavedly už na mnoho míst, přičemž na žádném z nich dlouho nepobýváte. Mág s velikým nacpaným batohem tvaru koule na zádech, vyplněný množstvím svitků, nějakou tou stravou a mimo jiné i chrápajícím Alfrédem, který se někdy nechává nosit a jeho dlouholetý druh Tanin se tedy dostávají v blízkost onoho města zvaného Elinoren, které je známo především těžbou a zpracováním kvalitní železné rudy pro výrobu zbraní a všeobecně i zemědělského náčiní. Nepřivedli Vás sem však kovářské výrobky, nýbrž mágův zájem o horniny a extrakci magie v nich skrytých. Mimo jiné také pověst, jež roznesli dva z doposud žijících bardů, přičemž ostatní jejich lži a touha po slávě dovedla až do hrobu. Údajně jde o místo, které leží na úpatí vyhaslé sopky a proto je zde ruda toliko kvalitní. O tom ale jeho píseň nebyla. Při práci kopáčů byla objevena štola, či chotba vytesaná v kameni a bez trámů držící pohromadě. Rudá záře, jež prostupovala až ven vyvolala v lidech pochybnosti o nejrůznějších nestvůrách a vstupu do pekla, což samozřejmě mnozí z historiků považují za žvásty a výmysly bojácných občanů. Alfréd nabádal ostatní členy Vaší tříčlenné družiny k přesunu na to místo a prohlédnutí té šaškárny o démonech a mystických stvořeních. Zavítali jste tedy v tuto oblast, cesta trvala tři dny a dvě noci. Již seschyluje k večeru a bylo by vhodné najít nějakou noclehárnu a občerstvit se něčím chutným. Zastavili jste se na vrcholku kopečku, z něhož již vidíte na brány města vzdáleného sotva pár desítek metrů od Vás. Mnoho kouřících komínků a osvětlené ulice působí za šera pěkně. U brány postávají opření strážci a evidentně jim dává jejich práce zabrat, poněvadž oba zdá se - pospávají. Mág vdechl mocně vlahý vzduch do plic, protáhl se a pevně stiskl pravicí svou hůl, na to s poplácáním svého společníka po zádech jej oslovil Elinoren... Tak jsme tu kamaráde. Město Merinor, uvnitř chrámu boha Erviona - Cservia Fiero: Ze svých dlouhých cest po království Etheronském jsi se vrátila právě před chvílí. Splnila jsi jeden z mnoha úkolů a v důkaz vezeš sebou svitek se zprávou nejvyššímu knězi řádu boha Reneria, kterému jsi mimo jiné i oddána svou věrností. Netušíš, oč se může jednat, nicméně učeň, jež ti ráno ve městě Helinoru svitek předával, nevykazoval právě známky radosti. Evidentně psal pisatel zprávu v jeho přítomnosti, nebo byla dokonce jemu diktována a on pod slibem mlčenlivosti poté zprávu jen předal. Jsou to ale jen nedůležité spekulace. Právě stojíš před chrámem z bělostného mramoru, jehož vchod je osvětlen dvěma mocnými chrliči, držícími nad hlavami mísy se zapáleným olejem. Slyšíš cvrčky na nedaleké zahrádce a jsi ráda, že máš další úkol, i když nenáročný za sebou. Město Merinor - Sandr Kein: Nacházíš se právě ve městě, které je tvým domovem a útočištěm. Na žádost u nejvyššího kněze bohyně Sterus jsi byl do nepříliš zalidněné, však stráží proti eventuelním útokům zvenčí dobře střežené oblasti v blízkosti jezera, kam jsi mimo jiné čas od času pohřbil nějakého toho souseda, který ti lezl na nervy. Kněžími v chrámu jsi respektován pro úspěch ve svých misích a cítíš, že velký den triumfálního úkolu se blíží. Nevíš jen kdy a kde se tak stane. Procházíš se za šera městem. Zavedl tě tam hlad a vědomí, že doma už nic k snědku není. Váček máš plný zlaťáků, tudíž není potřeba někoho přepadávat a naproti tomu se každou chvíli ozývá tvůj žaludek. Blízko tvého nynějšího stanoviště se nachází pár dobrých hostinců, proto by jsi do jednoho z nich mohl zapadnout a něco dobrého pozřít. V blízkosti vesnice Xerovon - Seh hok Longi: Navracíš se z náročného úkolu, který spočíval v hledání čehosi v rozvalinách města Helinor. Bylo ti podáno jen pár indicií pro vyhledání toho předmětu, však ne tolik, aby to postačilo k jistotě. Nicméně doufáš, že neseš tu správnou věc a jsi již druhým dnem na cestě zpět v město tvého řádu zvaného Merinor. Zastavil jsi se po cestě ve vsi Xerovon a občerstvil se vydatným jídlem, něco málo pobral i na cestu. Další obcí na trase je menší město zvané Konor, od něhož si také slibuješ nocleh ve zdejším hostinci. Vyjel jsi s jedním obchodníkem řádově ve tři hodiny a za pár okamžiků již dorazíte k branám městečka. Cesta byla přímočará, jen se dvěma mosty a několika odbočkami. Po cestě se snažil onen kočí – vousatý muž, menší podsadité postavy navázat s tebou rozhovor a vyptával se tě na různé věci, týkající se tvého povolání a ve městě, ve které žiješ. Měl jsi také možnost získat několik informací o tom, že za týden hodlá do Melinoru zavítat a dodat nějaké ty proprietky na tržiště. Přijíždíte k bráně a ty seskakuješ z vozu, přejíc mužíkovi vydařený prodej A já zas tobě bezpečnou cestu a pevnou půdu pod nohama chlapče. s přívětivým tónem, chopí se opét oběma rukama opratí a s pokyvem na jednoho ze stráží u brány vjíždí dovnitř a mizí za rohem jednoho z domků. Ty nyní postáváš asi pět metrů od stráží, další počiny jsou na tobě. Na planině nedaleko města Melinor – Lithorai de Lohre: Stůj, nebo tě sejmu! ozval se z houštiny ve tvé blízkosti mužský hlas a z opačné strany jsi zaslechla zapraskat několik suchých větviček. Nebylo bezpečné chodit tudy obzvláště za šera, kdy se tu vyskytují bandyti, jak ti radila postarší žena v nedaleké vesnici, jež jsi právě před pár hodinami opustila. Dle výstrahy jsi se zastavila s mírným úsměvem skrytým ve stínu korun stromů, jež obklopují prašnou cestu mezi dvěma údolími. Je jich tu víc, cítíš to. Nejen dva, nýbrž nejméně pětice mužů stejného odění i výzbroje. Registruješ zatím jen dva, ostatní zatím zůstávají skyti. Výborně, holčina umí poslouchat, jak vidím. opět pobaveně z houští na čtyři metry od tebe tentýž hlas. Tak sem hoď, co máš… no dělej… asi v domění, že jim něco vydáš. Na planině nedaleko města Melinor – Sandr Kein: Při svém dlouhém putování mezi městy jsi si v únavě vylezl na strom se trochu prospat. Máš momentálně namířeno zpět v město Melinor, čas tě však netíží, proto jsi tak beze strachu před vlky a všelijakou tou havětí tak učinil. Stůj, nebo tě sejmu! tato slova tě probrala z tvrdého spánku. Nebylo to na tebe a nikdo nestojí ani pod stromem, nýbrž hlas zazněl opodál v blízkosti cesty, kterou jsi sem také přišel. Díky svému oděvu jsi dobře maskován před případnými útočníky, jen několik mravenců tě během spánku stihlo pokousat. Něčí kroky na cestě se právě zastavily a po chvíli se rozezněl zase ten hlas. Výborně, holčina umí poslouchat, jak vidím. Tak sem hoď, co máš… no dělej… pobaveně a zcela bez ostychu, zřejmě to ten člověk nedělá prvně. Jsi několik sáhů nad zemí a tichý pohyb pro tebe není problém, proto ti nějaké to slézání ze stromu, aniž by tě ten dotyčný zaslechl jistě nebude činit problémy. |
| |
 | Po dlhej ceste tam se zase vracím. Je to skvelý pocit ísť domov i keď to bude trvať ešte asi dlho. Dúfam že to čo som zobral bude ten spravný predmet lebo by to nebolo moc dobré keby nebol. Pousmeju se na obchodníka, ktorý sa pozdravil so strážami a zmizol v meste. Cvhíľu som sa za nim ešte pozeral aj keď zmizol. Stál som pred mocnými strážcami i keď by som ich asi porazil. Takže mesto KOnor. Je to zaujmavé že sa vraciam inou cestou ale musím sa poponáhľať, to mi sprízvukovali. Môžem iba dúfať že to stihnem i keď neviem prečo som sa mal poponáhlať. Zoberiem si svoju kapucnu a prehodím si ju cez hlavu. Pomalým krokom dojdu k bráne a zastanu pred strážcami. Vpustili by ste do svojho mesta pútnika z ďaleka, ktorý chce v meste prespať a niečo so zajesť. Spýtam sa trochu spýtavo. Ukosem kouknu na strážce, ktorý se chvíli rozhodoval. |
| |
 | U brány Elinoru Tak jsme tady, moc se mi sem sice nechce, ale co nadělám? Kouknu na Jonatana a vyrazím s ním k bráně. Dojdu až ke strážným, který si dopřávaj šlofíka. Dobrý podevečír pánové Oslovím je, na druhý pokus je takto probudím. Ty by nevzbudilo ani kdyby tady prošla armáda Chvíli na nás koukali pohledem, my jsme stále vzhůru a zkuste tvrdit opak. My zdovolením projdeme ano? Nečekám ani na odpověd strážných a proklouznu společně s Jonatanem a Alfrédem skrz bránu. Občas mi je divný, že se ještě nikdo nedivil, proč ten baťoh chrápe Zastavím se kus za bránou a otočím se na Jonatana. Tak kam půjdeme? MH: Jsem vysoký asi 182cm, štíhlý, mám delší hnědé vlasy a zelené oči. Taky se mi přes obličej táhne malá jizva od pravého ucha až k nosu. Nosím luk, krátký meč a zelený plášť |
| |
 | U brány Elinoru Stojí před Vámi metr a půl vysoký mladý muž, s dlouhými do copu svázanými vlasy, kulatou hlavou. Hlavou s malým nosem, plnými rty, propadlými tvářemi, hnědé oči. Mé malé mladistvé tělo je schopné rychle utíkat. Na sobě mám hnědou čelenku, modrý kabát, pod ním modrou košili, hnědé kalhoty a kvalitní cestovní boty. Cestou se opírám o hůl – metr dvacet délka. Tak konečně jsme tu, další část skládanky pro mé studium Spolu s Taninem jsme sešli poslední kus cesty až k bráně. Nyní stojíme u strážných a já přenechávám slovo Taninovi. Přeci jen vyzná se v takových věcech o něco lépe než já, ale zase nerozumí mým svinutým miláčkům - momentálně podestýlka pod Alfredem a zároveň taky peřinka. Tady v tom městě jsou asi hodně důvěřivý, když nechávají stráže v klidu spát Tanin vyřídil náš vstup do města a táže se mě kam půjdeme. Nenapadá mě nic lepšího než zajít do nějakého hostince. Vyhledal bych nějaký útulný hostinec a v něm se pro začátek ubytoval, probudil Alfréda Na okamžik jsem se odmlčel a zamyslel co dál. To už jsme kráčeli městem a já pokračoval dál v plánování. No a pak bych samozřejmě sešel dolů do lokálu, vyslechl si nějaké ty báchorky o městě, přenocoval a ráno se vrhl na horiny Dychtivě jsem pohlédl na teď již znuděného Tanina. |
| |
 | V batůžku a všude kol Dokud ještě můžu, poskakuju vedle svých přátel a vyprávím příběhy o této zemi, kam až mi paměť sahá. A když už dosáhne určitého konce, trochu si to domyslím a okořením. Díky tomuto způsobu vypravěčství mě nejeden z občanů této země nazval šotčí lebkou. Vesele se kutulálím, nebo poskakuji vedle svých druhů. Cesta je občas trochu nerovná, tak se stane, že se někam zakutulálím, nebo spadnu. Ale co. Blížíme se k městu což znamená, že nemůžu moct kouřit, ani pít, ani mluvit a vlastně musím dělat že tu nejsem. Na potřetí pokus vyskočím do otevřeného batohu a zuby jej zacvaknu. Jsem zatuchlého báglu a kouká na mě hromada svitků. Rudá očka se rozzáří a já si začnu opatrně číst, mezitím co procházíme do města. Když si myslím, že jsme dostatečně daleko od všech lidských uší a uslyším otázku kam půjdeme automaticky rozhodnu. Hospoda! co to je? jak vyrobit plamen? Jo gestikulace rukama....první háček cvaknu mezi zuby kus papíru a otočím ho Budeme tedy experimentovat. začnu cosi tiše huhlat. |
| |
| Před branami vesnice Xerovon - Seh hok Longi: Jeden ze stráží na tebe pohlédne a zkoumá tvou postavu odzhora dolů a zase zpátky. A copak, že Vás v tak pozdní odpoledne v město přivádí mladý muži? při pohledu do tvé tváře, poklepávaje prsty na dřevěné rukojeti píky. Nedaleko města Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Ve slova Taninova téměř okamžitě jeden ze strážných zareaguje slovy Počkat... kdo jste a co tu tak v podvečer pohledáváte vážení pánové? promluví, snažíc se udržet oči dokořán, překročíc ke svému kolegovi, žduchnouc do jeho paže a ten málem skončí na zemi, však k pádu na štěstí nedojde. Alfréda? Vy jste tu snad tři? podiví se strážník a jeho přísný výraz poleví. Hej Bobe, vidíš tu snad nějakýho třetího? loktem postrčí svého kolegu, až mu spadne helmice do čela. Ani ne Horte... narovnávaje si helmu a hledíc na vás oba. při slovu vykřiknutým třetím členem vaší družiny, doposud skrytým v batohu, který měl zůstat a také zatím zůstal zavřen, stráže na sebe kouknou Slyšel si to taky Bobe? jeden na druhého V tom budou nějaký čáry, že jo? osloví vás trochu v obavách ten druhý, sic stále ve snaze udržet nebojácný výraz. |
| |
| U brány Elinoru Mrknu spiklenecky na Tanina a promluvím Mám to na ně vysypat? Snažím se aby to znělo vážně, ale bohužel jsem u toho trochu vyprskl smíchy. Pokouším se situaci zachránit: Víte já, mám mocný artefakt, který má jedinou vadu - mluví když nemá, víte dřív to byl člověk Po chvíli dodám Myslím, že to dříve byl člověk Kouknu opět na Tanina, při tom si sundavám batoh, tázavým pohledem se ho ptám zda vyndat Alfréda Alfrede? Nějací pánové by se s tebou rádi seznámili, chceš je vidět? |
| |
| U brany A je to tu zase, zase se budou predvadet Vzpominam na to jak takhle Alfreda ukazal v jedne vesnici, malem nas zabili za nekromancii, ale jinde nas zase pokladali za bohy. Clovek si nevybere Tak jim to ukaz Řeknu mu a čekám na jejich reakci co udělají. Už chci být v hodspodě a spát, jsem unavený Můj orel zatím někde loví, ještě je brzo aby se vrátil, ale chybí mi. Ano, chybí mi tu někdo normální, někdo kdo mi rozumí |
| |
| U brány města Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Ehm... ozve se za vámi nyní z vnitřní strany města Co je to tu za maškarádu? promluvý odměřeně něčí hluboký hlas, na to si oba strážci nemotorně stoupnou do pozoru. Podle předpokladu se otočíte ve sméru, odkud hlas vyšel a tam zahlédnete muže silnější posty řádově Jonatanovy výšky, oděného v lehkou plátovou zbrou, přilbicí naraženou hluboko do čela a fečkou se třemi peckami. Tváŕí se pŕísně a tomu dojmu dodává ještě jeho pěstěný plnovous, splývající až na jeho kyrysem orýsovaná bedra. |
| |
| Má jedinečná šance Kdyby to šlo, zčervenaly by mi líce. pak se zašklebím. Jen pouhý artefakt? K čertu, já jsem přece něco víc! pak si uvědomím, že jsem mluvil dřív. ještě jsou tam nějací šašci co střeží bránu. Kdybych byl potich,bez problémů by mě propašovali, takže by ani nemuseli hlídat vchod když nechají někoho jako mě vstoupit...-tedy v kutulálet se. Ukázat? mě? Nadechnout se čerstvého vzduchu? dychtivě zalapám po dechu (ačkoliv to ani nemusím, ale jen tak pro efekt) a jak začnu poskakovat a šrotovat věci v batohu, páska batohu se začne rozevírat. Jo jo ukažte mě! Ukažte mě! Ukažte mě! jásám a vykřikuji na celé kolo. Třeba když mě uvidí, nabídnou mi něco k pití, nebo z toho omdlí a vezmu si to sám.... |
| |
| U brány Tak tedy ano, Alfréde budeš mít radost Alfréd samou nedočkavostí již povoloval pásku batohu. Povolit ji úplně a nechat vyskočit Alfréda z baťohu nebyl žádný problém. Alfréd vyskočil a já začal hořečně vysvětlovat. Tak tady to je Alfréd, onen artefakt jak jsem Vám o něm tuhle povídal. To, že mluví je jen takový vtípek. Ve skutečnosti to slouží k...... Zarazím se a zamyslím se, k čemu by něco takového mohlo sloužit. .....Eee.... No prostě k nasátí energie a když Vám hrozí nebezpečí tak se tomu rozsvítí oči V duchu se modlím aby ten kapitán či co to je měl smysl pro humor. Prosím, ať to pochopí, ať to klidně bere jako vtip, ať to bere jakkoli, ale ať nás pustí do toho města. Tázavě hledím na muže v kyrysu a zároveň ho pohledem prosím aby to nerozpitvával a řekl prostě "sbalte si tu šaškárnu a mazejte do města...." nebo něco takového. Nebo by mohl zatleskat a zasmát se, všichni se zasmějeme, jo to bude fajn a pak pudeme do hostince a spát a pak ráno zkoumat Při této myšlence se mi trošku rozzářili oči. |
| |
| U brány. Tak a teď jsme v tahu. Dneska to spíš vydím na to, že nás vyhodí a né prohlásí za bohy. Usměju se. Horší už to být nemůže, tak co? Popojdu směrem k tomu nově příchozímu muži. Takže, vážený pane. Jsme unavení po cestě a rádi byhcom někde u vás přenocovali. Žádný problémy dělat fakt nechceme, jen nějaké místo na přespání, jídlo a pití. Nic víc. Čekám co udělá. A zatím přemýšlím co udělá Alfréd. Ani bych se nedivil, kdyby nám to zase zavařil, nebylo by to prvně. |
| |
| Před branami vesnice Xerovon Zamračím se lebo je vydno že majú somnou asi nejaký problem. Proč proč proč. Co vyzerám tak odpodive alebo jako nejaký vrah??.Sem predsa poutnik. Prezru si ješte jednou strážce který mi bráni vstoupit. No ja idem z dedinky Konor. Neďaleko toho sem mel najít jeden predmet pro svého mistra a teď se vracím spät k nemu s nádejov že to je ten správny predmet. A tadiaľto chcem iba prejsť. Prespať a najesť sa ak by vám to nevadilo tak by som už išiel dnu lebo hostince sa dosť skoro na noc obiednajú. Usmejem se na strážnika, ktorý se stále rozhoduje. |
| |
| U brány města Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Alfrédovo tzv. vyskočení se poněkud nevydařilo, i když ten kousek měl jako když vytahují králíka z klobouku nacvičený. Z batohu se obratně vykutálel, však před jeho zraky se objevilo jedno z křídel brány, o nějž se Alfréd odrazil, čímž jeho rotace nabila ještě na síle. Dříve již tolikrát opakovaný kousek se proměnil v nepovedený... Alfréd se odkutálel až k obrnénému muži a ten jej zastavil nohou tím způsobem, že mu položil chodidlo okované boty na spánkovou kost přesně, jako to dělají fotbalisti s míčem. Onen muž stojí stabilně a svou váhou zaryl chudáka Alfréda pár centimetrů do hlíny. Konec divadla pánové! prohlásí triumfálně koukajíc na Vás stále tím přísným pohledem nadřízeného Musím ale říct, že takový kousek jsem už dlouho neviděl... rozesměje se a sundá nohu z alfrédova boku., přičemž ten si od té tíhy konečně může oddechnout. Ten chlapík je vskutku těžký a ani skořápka lebky nevydrší věčnost. Město Merinor - Sandr Kein: chvíli netrvalo a hostinský přikvačil s vonícím masel a čerstvě vonícím chlebem, k tomu přidal osvěžující tuplák piva, jak bylo tvým požadavkem. Rychle jsi to zhltal, aby ti náhodou něco neuteklo z talíře a s hozením několika mincí na pevný dřevěný stůl prchl ve svůj domek u vody. Během pár chvil usínáš. Před branami vesnice Xerovon - Seh hok Longi: Strážník zbystří při tvých slovech "předmět" a "pro mistra", jakmile vyklopíš všechno o svém úkolu pro řád, což mělo zůstat utajeno a což je také vcelku pochopitelné. Předmět? Pro mistra? A mohu ho vidět? promluví k tobě onen strážník podezíravě nastavujíc dlaň s prsty ukazujícími, jako by říkal No tak, dej ho sem. |
| |
| nevydařené číslo před branami jsem zklamán, že mé divadélko dopadlo tak katastrofálně. Samozřejmě že za to nemůžu já, ale ten proradný ničema, co mě tahal ven. bez něho bych to přeci zvládnul mnohem elegantněji a nemusel jsem tu lítat kol dokola jak potrefený holub. Již jsem si chtěl při odkutulálení otevřít hubu na toho hňupa, ale někdo mě jaksi začal mačkat do země. Oči se mi zděšeně rudě rozzářili. Počkat přece mmmch....ghmbflmmmmmhmmmgrrrrrr věta se změní v zkomoleninu jak začnu hubou nabírat zem. Když mě pustí, začnu se rychle valit zpět do mágova batohu s výkřiky: Vraždáááá pomóóóc docela dosti nečekaně vyskočím až do výšky batohu a zapluji do něj tak hluboko, jako bych venku nikdy nebyl. Je jasné že s toho budu mít doživotní šok a někdo si to odpyká.... Kde je jen to kouzlo s tím ohněm? |
| |
| Pri Xerevone Zamračím se na strážniho, ktorý nastavil ruku. Asi sem se prozekl. Chcel sem být pratelskyy a vyspat se na posteli ale videt že se mi to asi nepodarí. No tento strážni je trochu naivný. Ja ani sám nevím naco je ten predet tak mu ho nesmím dát. Když mne nepustí budu muset prospat asi v lese alebo vejít druhou bránou no co se dá delat. Prekročím z nohy na nohu a potom ustúpim. Když strážnik nastaví ruku ani si ju vubec nevšímam ako keby tam nebyla. Prepačte pane strážni ale nemate právo mne prezerat. Když mne nechcete pustiť dnu tak to povedzte, ale ja vám nic ukazovat nebudu. Bud a nebo... Poviem celkom zreteľne. |
| |
| U brány Se zděšením pozoruji jak kapitán zavrtává Alfréda do země. A posléze jak Alfréd spěšně prchá zase do bezpečí baťohu. Tak to tedy ne frajere, menší utlačuje ještě menší... ten chlap má komplexi Uklidním svou v tu chvíli rozzuřenou mysl, uklidním se rychle a snažím se aby to nebylo vidět. Pánové... Alfréd je velmi citlivá lebka. Jak by se Vám líbilo, kdyby Vás někdo botou zarýval do země? S napjatým pohledem čekám na jejich odpověď. Zatnu pěst a pokouším se tak dát najevo, že já jsem zákazník a zákazník má vždycky pravdu.... Tak burani, teď to máte.... Vyrovnejte se s uraženou lebkou |
| |
| U brány města Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Strážník a dokonce i ti dva za vámi sledují to rádoby kouzelnické představení a až se po Alfrédovi zapráší, jejich velitel prohlásí směrem k batohu Hej ty, vykutálenej... hlasitě natolik, aby ho lebka slyšela ...vypadáš žíznivě. s humorem v hlase, však i s jistou dávnou vážnosti Pojďte se mnou hoši, doprovodím vás do hostince. otáčeje se na patě a mířeje kamsi do hlubin města. Pro stráže za Vámi ta podívaná evidentné skončila a proto se postavili zase do svého "pozoru" u brány. Před branami vesnice Xerovon - Seh hok Longi: Z úřední moci mi svěřené v obraně města jsem povinen každého, kdo se odmítne podrobit prohlídce do města nevpouštět. Pokud máte námitek, hledejte si noclehárnu jinde. zamračí se, ruku samozřejmě stáhne a stoupne si do pozoru. Chvíli jen tak stojíte a civíte na sebe a ty si vzpomeneš na jednu z indicií, kterou ti dal velekněz, než si se vydal onen předmět hledat. Křišťálový krystal na drobném řetízku, který však už zdá se, svůj navigační účel splnil. |
| |
| U brány Výborně, kapitán dostal rozum Vytáhnu Alfréda zase z baťohu ať může vesele a triumfálně skákat vedle nás a a%t může udělat rozruch mezi lidmi - přesně jak to má rád. To rád slyším kapitáne... Otočím se na Tanina, který se do té doby tvářil zachmuřeně, mrknu na něj a špitnu. Tak vidíš, nakonec se tam dostanem Ale chvíli to nevypadalo.... Nasadím potěšený úsměv a vyrazím za kapitánem do města. Při tom si prohlížím detailněji opevnění města. Na architekturu a rozmístění budov, na štít hostince do kterého nás vede, na všechny detaily, které se mohou hodit. |
| |
| Pri meste Xerevon Zamračím se na provokujício strážce. Fakt je tuhej. Takže mne nepustí. Musím jet k druhý bráne. Musím se dostat dnu. Ja nebudu spat vnutry. Dobre ja nepujdu dnu ale nezabudnite že vám to raz vrátim. neopskytnout ubhoenmu poutnikovy nocleh. Odfrknu si a otočím sa okolo hradeb. Rýchlim krokom som išiel okolo hradeb dost dlho. A potom sa predomnou otvorila nová cesta a nová brána. Dojdu blíž a pozru se na strážce a uistím sa že nejsem pri stejné bráne. Dúfam že ma pustí lebo se zbláznim. Ale musím to vyskoušet. Pomalým krokom jedu dnu do brány. Z hlavy si zložím kápi aby bolo videt že sem mladý chlapec. |
| |
| roztrženě přemýšlející v batohu Vivate ty šmejde, už jsem si vzpomněl, tuhle ohnivou věc znám kdyby to někdo vidě, což je možné, začalo by se z mágova batůžku čmoudit. A počkej si na noc to není to jediné co umím ozve se tichý zákeřný smích a dupání pak hasím plamínek. Vykouknu z batůžku a tvářím se naprosto nevinně. Ohýnek byl naštěstí uhašen-ale pokud ne, tiše pípnu. Nemáte kousek vody? zubatě se usměji na strážného v obličeji nekalý výraz blížící se pomsty. Přeci jen jsem žíznivý krev krev krev krev krev - možná tento můj nevinný výraz znáte....jakož to mí přátelé. :) |
| |
| U brány města Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Alfréd se evidentně z batohu vytáhnout nenechal a proto mág opět batoh zavřel, před tím, než vůbec začala lebka skřehotat a jakkoli se projevovat. Na to lebka vykoukne z batohu a tváří se až nezvykle nevině, nicméně nikdo z vás tomu nevěnuje sebemenší pozornost. Strážník se na žádost pousměje a otočí se směrem k mágovi a jeho batohu Vody? Vypadáš na něco tvrdšího... Rum by se tu našel, ale voda leda ze studny. naznačujíc prstem ve směru, kde se nachází cosi kruhového půdorysu se stříškou. Podle vzhledu to nemůže být ani snad nic jiného než studna - samozřejmě. Nechceš tam doufám spustit ve vědru, že ne? zazubí se. Ještě pár kroků a... Tak jsme tu, račte dál... ukáže muž na vyšší dům s pevné vystavěným štítem a čouhajícími trámy, ve vrchním patře se svítí a z oken v přízemí line vůně pečeného masa. Ozvaly se vaše žaludky i Alfréd náhle dostal chuť na něco... krvavějšího naprudko opečeného. Muž vstupuje do lokálu jako první a už se ozývá hlas postarší ženy Á, zdravím tě Florenci, dáš si to, co obvykle? a vy si všímáte několika svícnů, dlouhých stolů a lavic rozmístěných různě po poměrně velké místnosti. Ano, tentokrát to bude čtyřikrát Dolorez, vedu si pár nových přátel. Nalévej jim, co hrdlo ráčí. A jistě mají i hlad... usměje se muž na ženu Před druhou z bran maloměsta Xerovon - Seh hok Longi: Chvíli ti cesta kol hradeb trvala, nicméně druhou bránu jsi vzkutku našel a tato se krom stráží liší i vzhledem. Po jejích bocích vyrůstá pár vysokých věží. Oblast, kterou jsi procházel nebyla osvětlena, proto stráže ze tvých kroků, které byly šustěním místy vysklé trávy lehko slyšitelné. Kdo jsi a co tu děláš tak pozdě? vyhrkne na tebe jeden z nich, ukazujíc tvým směrem s nabitou kuší. Popojdeš blíže a odhalíš svou tvář, na to skloní zbraň. Koukni na něj, vždyť je to chlapec... podle oděvu mnich boha Reneria. promluví ten druhý trochu úlisně, vypadá to však na jeho klasický tón hlasu Co Vás sem přivádí mladíku? promluví k tobě ten, jež tě před pár vteřinami ohrožoval střelnou zbraní v domění, že jsi někdo nevítaný. |
| |
 | Na planine neďaleko mesta Melinor Tulec vrhacích kudličiek opatrne schovám do do koženého bágliku s potravinami čo držím v ľavej ruke (ona je to v podsate vlčia koža zošitá v štyroch rohoch) Ale čo správím s lukom? Ten predsa pred ich zrakom neskryjem, dumám si sama pre seba .. Pomaly sa prehnem v kolenách a jemne spustím báglik na zem, obratom pravej ruky si prehodím luk cez krk a pomaly ho držiac za tetivu poližím na zem. Prosím, neubližujte mi, nemám nič vzácne, nejaké jedlo a luk na lovenie zajacov, tých je v tejto oblasti veľké množstvo, .. vysvetľujem a snazim sa zamestnať pohľad banditov na luk a báglik. Dvaja v húští za mnou, po jednom napravo a naľavo na strome a jeden predomnou. Ten predomnou je najdaľej a nemám z neho dobrý pocit, možno ich vodca, .. premýšľam ako sa v prípade nutnosti dostať z tejto zapeklitej situácie |
| |
| Na planině nedaleko města Melinor – Lithorai de Lohre: Výborně, skutečně poslušná. ozve se zas ten hlas. Za tebou se něco šustlo v křoví a na to odtud vyšel muž menší postavy, zřejmě patřící k nim. Ustup kus stranou od těch věcí ženská! křikne na tebe muž za tebou. Na to se ozvalo tiché zaskřípání, jako by také třímal zbraň a některý z jejích prvků byl uvodlněn. |
| |
 | Pri meste Xerevon Zamračím se lebo ty strážci mne spoznali. Prepáčte, ale účel mojej cesty není treba znať. Kéž Vás mocný Renerius osvítí pánové. prohlásím s miernou poklonou, vcházeje bránou vnutri mesta. Tak a som tu... něbolo to zas tak ťažké, ako som si myslel. prehlížaje si okolních domou. |
| |
| Ve městě Xeveron: Konečně se ti podařilo dostat dovnitř a rozhlédl jsi se po okolé. Je tu plno menších domků, z nichž v ŕadě oken se stále svítí. Neznáš to tu sice, však najít nějaký hostinec by neměl být problém. Vidíz tři dlážděné cesty, z nichž jedna z nich, ta prostřední a soućasně i nejširší vede od brány zřejmě až do středu města. Ty další dvě jsou o néco užší a vedou podél hradeb, každá na opačnou stranu. Pod jesním z oken domu zamňoukala kočka a ty sleduješ její oči, jak ve tmě září. Po chvíli vzájemného sledování se kočka zvedla z chladné zemi a odcupitala neznámo kam. Je již večer a začíná být chladno. Přechází totiž pomalu, ale jistě léto v podzim. |
| |
| hospoda Nenápadně vykukuji z batohu. No tak klidně rum ještě neví, že umim prskat oheň he he he....a nejen pusou. Idiot, nepochopil, že jsem chtěl tady v tom báglu něco uhasit, ale co, stopy zahlazeny, trocha popele- no na něco se vymluvím Když dojdeme k baru, vyškubnu už několikrát zašívaný řemen batohu a skočím na bar. Ňam ňam ňam prohlásím a nasaji vůni. Když se na mě hostinská začne přihlouple dívat samozřejmě že se neukloním,ale jen kývnu. Brý den, máte to tu moc pěkné. Ostatní lokály musí závidět a ačkoliv jsem ještě neochutnal nic od vašeho kuchaře, vzkažte mu, že tou vůní přiláká mnohé zákazníky...Nebyl by tam nějaký trošku krvavější kousek? radši bych si sice dal něco co se ještě hýbe, ale nevadí.... Doufám že můj přátelský hlas a chvála pomohla hostinské, aby se zbavila strachu z pohledu na mou maličkost. Florenc? pitomě se ušklíbnu. Já jsem Alfréd mluvím i spíš k té ženě za barem. Ale omlouvám se, ruku vám nepodám |
| |
| Na planine neďaleko mesta Melinor Započula som zvuk akéhosi kovu.. Ten zvuk dobre poznám. , vravím si a dumám či sú ozbrojený všetci. Na príkaz muža ustupujem od vecí, ktoré som zložila na zem a siaham na nože schované pod kusom kože prehodenej cez bedrá, ktorá pripomína sukňu a uvoľňujem telo aby sa bolo v prípade potreby schopné vymrštiť a spraviť všetko preto aby uniklo možnej zkaze .. Poslúžte si Pane, prikrčím sa v kolenách na úklon ako pred vznešeným kniežaťom, nemám pred Vami čo skrývať Pripravujem sa. V bágliku sú predsa schované dýky .. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Žena zpočátku stuhle kouká na lebku, jež s takovou vervou vyskočila ne barový pult. Po jejích pár komických větách však náhlé ticho a houstnoucí atmosféru v lokálu prolomil hlas nějakého děvčete ze zadní části místnosti Tati, zase jsou tu komedianti. rozesměje se radostně a postupně s ní celý lokál. Jo Alfréde, taky mě těší. Mě říkaj Čtyřprstej Farel. křikne jeden z mužů od stolu s jednou nohou na přitažené židli, zdvihajíc svůj dřevěný korbel ze stolu. Alfréd tedy strhl všechnu pozornost na sebe a snad nic jiného si ani nemohl přát. Posaďte se pánové, tu je volný stůl. prohlásí žena do toho lomozu kolem, obcházejíc pult a utěrkou oprašujíc desku mohutného stolu hned vedle baru. Na to se vrací opět za pult, natáčejíc další korbele piva a berouc z police několik čistých pohárů. Nikdy bych nevěřila, že může být lebka tak roztomilá. promluví se smíchem k Alfrédovi skláněje se pro rum pod pultem. Předvedeš nám nějaké kejkle? dodá v okamžiku A co vi pánové? Ještě jsem neslyšela vaše jména... pokynouc hlavou ke dvěma dobrodruhům. Na planině nedaleko města Elinor: Alle... vem ty věci. křikne jakoby snad v rozkaz muž za tebou. Na to, se ze křoví na druhé straně cesty, naproti místu, odkud vyšel druhý muž vysouká mladík pružné postavy a podle chování nemá, či dokonce ani nechce mít s loupením zkušenosti. Kdo ví, proč se k nim přidal. Pro sebrání všech těch věcí potřebuje volné ruce, proto netřímá žádnou zbraň. S pohledem na tebe upřeným jde pro věci, jak mu poručili. Cesta je dosti široká, tudíž je nyní od tebe tak na dva a půl sáhu, což je přibližná výška urostlého muže s nataženými pažemi vzhůru. Prochází místem, kde měsíční světlo ozáří jeho tvář a ty zahlédneš jeho nevinné oči a tvář umazanou od hlíny s drobnými oděrkami, což nasvědčuje tomu, že jej muži zjevně mlátili, ať už když neuposlechl, nebo jen měli náladu, tak si kopli. Chlapec se obloukem, čímž udržuje od tebe stálý rozestup onoho půl třetího metru, blíží ke tvým věcem. |
| |
| Xerevon POusmeju se když mne konečne vpustí dnu. Vrelá díki pane strážci. Poviem s úctou strážcovy. Pomalým krokom vojdu do mesta. Všade sú samé domky. Niekde je nejaý väčší ale skoro všude sú malé. Zrazu prebehne pokraji kočka a ja se na ni zahľadím. Chvíli za ní pozerám když si uvedomím že je zima a že bych se mel jít nekde ubytovat. Začnu hledat hostinec. Netrvá to dlho a jeden. Najdu. Hore na tabuli je načmáraný nejaký naápis ako sa hostinec volá ale ja si to moc nevšímam. Vojdu dnu. Vnútry je pomerne málo ľudí. Sadnu si za jeden z rožných stolu a počkám kým kumne príde hostinský. prosím jede korbeľ piva a chcel by som si zarazervovať jednu izbu na dnešnú noc. Poviem milo stále so stiahnutou kapucnou. Ps: jak si zamnňa napísal prispevok??? |
| |
| Hostinec U kováře v maloměstě Xeveron - Seh hok Longi: Vskutku, hostinec jsi našel. Patří mezi ty z chudších a jde o dvoupatrový dům vměstnaný mezi dva malé domečky. Hostinský hned přikvaćí s plným tuplákem sladkého piva Ano, jeden pokoj s měkkou postelí tu ještě volný je... A dáte si také něco k jídlu vzácný pane? zřejmě v tobě poznal něco víc, než jen obyčejného mnicha |
| |
| Xerevon Usmeju se na hostinského, ktorý mne považuje za pána a pri tom mám iba16. Je to čudné tak ale čo už. Zoberiem si do ruky korbeľ s pivom a spravím veľký glg. Áno, pane hostinský. Dám si neco k jíslu ale jen nejakou maličkost. Bo nejsem moc hladný. Povím s radostí. No možno se hostinský zbláznil. Pane??? to sem nepochopil skôr chlapče. No asi to nechám tak. Trochu se pomrvím a svý hákové meče si dám vedle seba na stoličku bo se s nimi moc dobre nesedí za pásom. |
| |
| Na planine neďaleko mesta Melinor Ten ich veliteľ vyzerá byť mocný a v umení boja schopný, nie je dobré dať sa s ním do boja zoči voči, to ale taktiež nie je moj štýl .. Plynule a pomaly sa obzerám okolo seba, tvárim sa nenápadne a zraniteľne, nesmiem na sebe dať nič vidieť. Zvečerieva sa, na pláň padá súmrak. Zem je pevná, udupaná, často tu niekto chodí a prší pomenej .. Okolnosti mi hrajú do kariet .. Prichádza moja šanca .. Pomaly sa pripravujem na súboj a rýchly únik pred zberbou, ktorá ma obklopuje .. Nevedela som, že banditi, lúpežníci a podobná chamraď si vyberá už aj spomedzi detí, zvyšujem hlas a ironicky sa pozerám na junáka, ktorý je nutený ísť v ústrety nebezpečenstvu len aby splnil príkaz a vzal mi veci, Nemal by si sa učiť remeslu od rodičov chlapče? Počula som, že sú tieto končiny v neskorej hodine celkom nebezpečné! Pripravujem sa na akciu .. |
| |
| Hostinec U kováře v maloměstě Xeveron - Seh hok Longi: Jako je zvykem ve světě vykat vzácným hostům a obzvláště takzdobeně oděným, jako jsi ty, nemusíš se ani divit, že se k tobě hostinský zachoval právě takto. Jakmile jsi se usadil, cítíš na sobě těch několik párů očí od stolů, u nichž sedí chasníci. Ti se však hned otoćí zpět a dále si tě nevšímají. Začínáš mít podivný pocit, jakoby tě nékdo sledoval. Nevíš však odkud, ani kdo by to tak mohl být. V zadní části lokálu se někdo hlasitě zasmál, nejspíše nějakému dobrému vtipu a ty jsi si všiml skupinky, která sedí za rohem klenutého vstupu do další místnosti. Nezdá se, že by ti věnovali pozornost, evidentně se ale dobře baví. Koukáš chvíli jejich směrem a v ten okamžik klepne dřevěný talíř o dřevěný stůl. Tvé jídlo je tady. Kus propečeného kuřeta a k němu dva krajíce chleba. Na planině nedaleko města Melinor: Chlapec na tebe při první větě koukne, již bere brašnu za ucho a zvedá jí ze země Mí rodiče jsou mrtví... poví tiše chlapec a na to vzkřikne muž Mlč nebo ti prošpikuju hrdlo děvko! úsečně a zcela nekompromisně, jistě připraven k tomu ohavnému činu. |
| |
| Na planine neďaleko mesta Melinor Prikrčiť! Útok! Obratne vyberiem dva nože zpod koženej sukne a šikovne ich vrhám do strán na prisluhovačov. Dva zásahy, oba presne do obličiek na dokonalú paralýzu bolesťou. Bežím smerom k mladíkovi, vytrhávam mu z ruky moje veci a pošepnem mu: Tvojich rodičov mi je ľúto. Obtočím sa okolo chlapca chrbtom k nemu a v akomsi polovýskoku ho odstrčím k zemi, pričom sa od neho odráaza do výšky za pomoci pevného podkladu na ktorom stojí a miznem v okamihu ako tieň v korunách stromov. Báglik a luk vešiam na mohutný konár listnatého a krásne košatého stromu aké v týchto krajoch takmer nevidieť, z topánky vyťahujem katar a opätovne miznem a nepozorovane sa vydávam na útok .. |
| |
| Na planině nedaleko města Melinor: Rychlá a dobře naplánovaná akce se zdařila až na drobný detail. Jeden z mužů, k nimž směřovaly tvé dýky byl skryt za stromem a pouze vykukoval s připravenou zbraní, což mělo za následek, obzvláště pak ve spojitosti jeho lokalizace tvými smysly, že se při tvém hodu pouze přikrčil za oním mohutným dubem a dýka se zarazila do stromu. Muž za tebou to však poněkud neustál. S pohybem paží vzhůru křečovitě sevřel pažbu kuše a s ní i kouhoutek. Tím vychýlil mušku z místa, na něž byla původně namířena a žipka vysřelila kamsi do korun stromů. Dýka prorazila svým ostřím jeho čelist a muž se začal dávit. Upustil kuši a padl na kolena, přičemž se snažil vytáhnout dýku, trčící mu z hrdla. Chlapec byl odhozen ke stromu po zdařilém odrazu kamsi do výšin stromoví a tím nárazem ztrácí vědomí. Zjevně si při pádu vyrazil dech. Támhle je! zaslechneš ta dvě slova přesně v omažiku, kdy proti tobě vzduch pročísne šipka. Nemine však svůj víl, jako ta předešlá, nýbrž zasáhne tvé rameno. Deltový sval, který má podstatný vliv na pohyblivost celé paže. Sykneš bolestí, není však čas věnovat se nyní takovým malichernostem, jako vytahování kusu kovu z rány. |
| |
| na baru Když si na zdraví ťuknu svou hlavou o něčí skleničku, tu svou cvaknu zuby za hranu a vyklopím jí do sebe. Ňamy zamlaskám labužnicky a otočím se opět ke kuchyni. Ňam ňam ňam Dáme ještě jednuuu? protáhnu toužebně. Hostinská asi přemýšlí jak můžu zaplatit. Zamyslím se, soustředím se a když odskočím z místa kde jsem před chvilkou ještě byl, leží podemnou celý stříbrňák. Vesele se zazubím. Lebčičko otřes se pak se otočím k tomu dítěti co zachránilo mé já. Pokud to nestačilo jako jeden z triků, umím ještě například železného ježka chvilku jsem potichu- plamen v očích pohasne. Začnu zlehka poskakovat a cosi vyřvávat hrobovým hlasem- jako by šlo o nějaký rituál. Nadzvednu se levitací takových třicet čísel nad pultem a různě po celé lebce mi začnou růst dlouhé, střídavě rozházené asi 20 cm dlouhé železné hroty. Neodvážím se přistát na bar, jelikož by to asi zanechalo v dřevě několik děr. Takhle jsem tam pár sekund. Bodliny po chvíli zmizí a jsem jsem zase ta normální vychechtaná lebka. |
| |
| Xerevon Trochu si znovu odpiju z poháru piva a zadívam se okolo. Nekterý lidi se namne dívali ale hned jak sem zdvihol pohľad odvrátili se a zase se zabrali do rozhovorú. No neni to tu až tak zlé. Vedí čo se sluší a hostinský je prívetivý, hádam tu prespím pkojnú noc a zajtra sa zase vyberiem ďalej. Pousmejem sa. Sedím no cítim že se na mňe stále nekdo pozerá nevím odkud ale hned zdvihnu pohľad. Pozru se najskôr v miestnosti ale tam se namne nikdo nedíva. V tom počuji obrouský rehot z vedlejší místnosti asi na nejakém dobrém vtipu. Kouknu se tam ale nikoho nevidím. V tom dojde hostinskyý a polží mi na stôl jedlo. Vrelá díki pane Hositnský. Poviem pokorne. Niekto ma sleduje a ja neviem kto. Kto by mi už niečo chcel no musím byť ostražitý. Zoberiem si do ruky chleba a do druhej kura a začnu pomaly jest. Stále sa ale potom pozerám okolo či nanájdem ten pár očí ktorý mne sleduje. Sem stále v strehu a ostražitý. |
| |
| Hostinec U pašíka Pomalu jdu za přáteli. Koukám, jak Alfréd vyskočí z baťohu a nasadí výraz typu:Já nic, já muzikant. Ten chlap je divný, moc se přátelí. Prohlížím si město až dojdeme k hostinci, vlezeme dovnitř. Naposledy se podívám na oblohu, jestli někde nezahlídnu Foxe. Kdepak jsi můj létající příteli? Hostinec vypadá zevnitř pěkně, rozhlédnu se kolem dokola. Sednu si ke stolu, k přátelům. To je divnů, Alfréd se ještě nepředvádí, touhle dobou obvy... Moje uvažování přeruší sám Alfréd, který vyskočí na stůl a začne se předvádět. To to trvalo, už jsem myslel, že nám tam umřel. Při představě toho, že lebka umře sem se pousmál. Jsem Tanin. Odpovím příjemné ženě. Poprosil bych o trochu vody k pití, žádný alkohol. Rozhlédnu se po hospodě, jestli tam neuvidím něco zvláštního, mezitím předvádí Alfréd svůj starý trik s bodlinami. Bože, kdy vymyslí něco nového? Tak mě napadá pane, možná jsem to přelechl, ale kdo jste vy? |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Všichni kolem sledují to dokonce již velké divadlo a všichni se také náramně smějí Hostinská roztřesenou rukou sejme z pultu stříbrnou minci a pohlédne na ni... Hih... jako by ti z oka vypadla... zachichotá se vysokým tónem, když si povšimne lebky s vystrčeným jazykem na obou stranách mince. To byl dobrý trik Alfréde, tu máš za nej další číši dobrého rumu. vymívaje číši a nalévajíc opět vrchovatou. Ráda tě poznávám Tanine. pousměje se žena k nejvyšśímu z mužů. Vy máte pro nás co by kejklíři také něco připravené? houkne na dva muže sedící s jejím přítelem u stolu. na to cosi zaťuká na okno... pár klepů a hned nic... po chvíli zase a o něco silněji, div že nevyrazí skleněnou tabulku a to také upoutá pohledy několika z přítomných. Co je to tu za rozruch? vykoukne najednou kuchař z kuchyně, jež se asi právě probral ze zimního spánku. Tu se to nese pánové... Tři extra propečené a jedno napůl krvavé. pošle po pultě Alfrédovi naprudko opečený flákot masa na jednom z dřevěných talířů a ostatním třem přinese jídlo až pod nos. Hostinec U kováře v maloměstě Xeveron - Seh hok Longi: Pustil jsi se do jídla a tu se nalevo od tebe se ozve zvláštní zvuk. Vypadá to, jakoby někdo střídavě poklepával prsty o dřevěnou desku stolu. Ostatní tomu nevěnují příliš pozornost, ty jsi si ale naprosto jistý, že tam ještě před chvílí nikdo neseděl... Koukneš v to místo a vidíš muže středního věku s páskou přes čelo a dlouhými vlasy splývajícími až na lopatky. Je oděn v černý cestovní plášť a ještě krom tmavé prošívanice, kterou má přes hruž a kožených kalhot z něj za stolem nic nevidíš. Sedí opřený, s jednou nohou na lavici a druhou svěšenou k zemi. Před ním na stole se nachází pouze číše. Sleduje své okolí, hledí kamsi stranou. Ty však cítíš, že jsou to právě jeho oči, které tě sledovaly. |
| |
| Hostinec u Pašíka Kouknu se k oknu, co to na něj klepe. Foxi, konečně. Usměju se, vstanu a jdu k oknu. Musím se naklonit, přes jednoho muže, abych otevřel okno. Fox vletí dovnitř a přistane u mě na stole. Nemáte ještě nějaké syrové maso? Pro mého přítele Foxe. Vratím se ke stolu a sednu si. Fox si zatím čistí svá křídla. Je dlouhý okolo tří stop a když roztáhne svá křídla dosahují délky až devíti stop to jeste 270cm. Má černou barvu a obě křídla mají bílí pruh, ocasní pera jdou taky bíla. Foxi, chovej se slušně. Napomenu ho, jelikož se vznese do vzduchu a začne plachtit po hospodě. Já nejsem kejklíř, je mi líto. Já jsem pouze dlouholetý přítel a spíše umím střílet z luku, než dělat legraci. Na tu je tu odborník Alfréd. Vzpomenu si, jak nám to Jonatan málem zavařil u brány. Ale můj přítel Jonatan umí zajimavé kousky, když se mu chce. Drknu do něj a zasměju se. Viď? |
| |
 | Chrám boha Erviona Oddychnu si, když už nyní stojím na podlaze chrámu. Cítím se v bezpečí. S úsměvem naslouchám zpěvu cvrčků a praskání pochodní. V nose mne šimrá známá vůně tohoto místa. Výraz mladíka, jež mi předával ten svitek mě trápil dokud jsem nedorazila sem, na místo, které je téměř mým domovem. Konečně, nechce se mi toto místo nikdy opouštět... Povzdychnu si a vyrazím za nejvyšším knězem. Dávám si pozor, abych se dychtivě nerozeběhla, neboť toužím po tom, že si zajdu do knihovny a s vypůjčenou knihou se ukryji v zahrádce. Avšak něco mi říká, že klidu se příliš nedožiji... Procházím známými chodbami a zastavím se až přede dveřmi vedoucími do Nejvyššího. Nadechnu se a upravím si dlouhý háv zaprášený z cesty. Jeho kdysi rudá barva je spíše došediva a tuším, že i v mých dlouhých černých vlasech se uchytila špína z cesty. Zamrkám a své modrofialkové oči upřu na ony dveře. Čekám, až uslyším vyzvání, abych vešla. Svitek držím v ruce a stále ještě si oprašuji šaty a těším se do koupele, kdy ze své tváře smyji ten nános prachu. Nechápu, přoč se z pod koňských kopyt musí tak prášit. povzdechnu si... |
| |
| hospoda Zasněně jsem vstoupil do hospody. No tak se předváděj, ať z toho něco kápne Alfréd plival mince a levitoval a takový ty obvyklý srandičky co dělává. Jestlipak na to už není trochu starý... ikdyž... starý? Jak může být lebka stará Zasněně jsem tedy myslel na svou drahocennou rudu, slušně jsem se představil hostinské. Jonatan, jest jméno mé A zase jsem upadl do zasnění, rukou poťukávaje po stole a občas jsem upil z Taninova poháru vody. (Samozřejmě, když se nedíval, nebo jsem si to aspoň myslel) Jeho orel přiletěl právě včas na jídlo. Jak to asi dělá? Že je vždy všude přesně? Že by telepatie? Nad tímto tématem jsem přemýšlel již mockrát a nikdy jsem k ničemu nedospěl, nidky jsem se ani nezeptal. Připadalo mi hloupé aby se mág ptal na takovéhle prosté věci a tak jsem to bral jako fakt. Ale než umřu, musím se na to zeptat. Přinesli jídlo a Tanin do mě drknul, až jsem málem sletěl ze židle. Nechápavě jsem zíral co po mě chtějí.... Zopakovali mi otázku a já se začal koktavě vymlouvat. E... mno promiňte, ale já... no totiž, já nejsem kejklíř a navíc... Když jsem to zkoušel posledně... ee no to víte, nedopadlo to nejlíp.... On totiž, já můžu kejkle dělat jen za deště, a oni jsou to takové ohnivé kejkle, takže neni nic moc vidět a hned to zhasne Ha!... teď jsem na to kápnul...... Zatvářil jsem se smutně a snažil se tvářit, že je mi to opravdu líto a pak jsem opustil všechny myšlenky na kejkle a pustil se do jídla. Páni, já vám byl tak hladový - jako už dlouho ne. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Orel se rozletěl v kruhu po lokále a málem vzplanulo jeho křídlo od velkého kola se svíčkami, visícím od stropu. Na to usedl opět na stole, seskočil na zem a chvíli ťapkal po podlaze. Hostinská mu předhodila flákot masa a zasněně ho sledovala. Jistě měla myšlenky týkající se létání a fantazie s ním spojeným. Na to začal Jonatan se svými výmluvami a z rozčarování ptákem ji dočista vytrhl Venku je dnes krásná noc, můžete nám něco předvést před bránou. Co vy na to? stále s tím úsměvem ke kouzelníkovi Když jste začal s tím deštěm, už jsem si pomyslela, že tu máme indiánského šamana... zasmála se. A co vás sem vůbec přivedlo? Nevypadáte zdejší a jistě máte za sebou i pořádný kus cesty. schovávaje stříbrňák, se kterým si během rozhovoru stále pohrávala ve dlani do napěchovaného váčku na pásku. Chrám boha Reneria (Erviona) - Cservia Fiero: Vystoupala jsi několik pater a dostala se tak ke dveřím. Vyřezávanými obrazci zdobené dveře na chvíli upoutali tvou pozornost, když tu se zevnitř ozvaly kroky a dveře otevřel jeden z knězů. Hned naproti vchodu sedí u stolu nejvyšší kněz boha Reneria. Jeho pracovna je dobře vybavená, připadá ti to jako věčnost, co jsi tu byla naposled a přitom je tomu sotva pár dní. Dvě ze čtyř rovných stěn obklopuje knihovna a nechybí ani posuvná stupátka, několik z knih je odložených na stolku vedle. Pojď dál a posaď se Cservio... vyzve tě velekněz, než jsi vůbec sthla vstoupit od místnosti. Jeho roucho je bělostné jako vždy, jen černý talárek u krku dodává zajímavý invertovaný obraz skutečného kněžského roucha. |
| |
| Hostinec Povzdechnu si a v klidu dojím jídlo, občas pohlédnu na hostinskou a znovu povzdechnu. Tvářím se tak unaveně jak to jen jde a že mi to nedělá moc potíží. Asi bych jí měl říct ten příběh o malém chlapci Víte.... Jeden malý chlapec, byl vysoký asi jako já. Celý den si hrál s míčem s chlapci z vesnice. Dováděli, výskali, skákali a prostě dělali neplechu. Ten chlapec byl sirotek, po večerech si vydělával tím, že ukazoval kejkle, kejkle s ohněm. Já jsem tenkrát byl ještě menší chlapec a moc se mi ty jeho kejkle líbili. A právě jeden takový den, byla stejná noc jako dnes, možná dokonce stejné datum. Každopádně si šel zase přividělávat a ukazoval různé kousky a z nebes do něj uhodil blesk. Na mou duši, přísahám. Vydechnu a povzdechnu Ale to není to nejhorší, pak se totiž zjevil ON a toho ubohého chlapce uškvařil za živa a..... A při tom mu domlouval... Nikdy neplítvej mocí pro světské účely a potom se furt dokola ptal "PROČ?!". Tak jako tenkrát jsem nebyl vyděšenej nikdy v životě, a rozohdně nechci plýtvat mocí, kejkle ukazuju jen když Alfréd nemůže vystrčit nos z báglu a to dneska očividně může a navíc ten faktor únavy Přešel jsem ze srdcervnoucího projevu opět do normálního konstatování a opět jsem upil z Taninova poháru. |
| |
| Hosinec Sedím a hladim Foxe. Při tom večeřím kousky kuřete a zapíjím to vodou. Když slyším hostinskou málem mi zaskočí. Bože, ta ženská snad neslyšela, že nejsme kejklíři! Pak začal Jonatan říkat svojí báchorku. Překvapivě si jí vymyslel. Tomu nikdo neuvěří. rychle to sněs, než tě odsud vyrazí, ať jdeš aspoň s plným žaludkem. Skoro dojím a Jonatan skončí svůj příběh, kupodivu nás ještě nevyrazili. Oddychnu si, úlevou a taky tím, že jsem přecpanej. Hostinská se otočí na mě s nadějí, že já bych něco mohl předvést. Ne ne, jak jsem říkal, nejsem kejklíř, jen lukostřelec co se vyzná trochu v přírodě. Olíznul jsem si prsty od zbytku masa. Vypadá to, že hostinská se přece jen spokojí s výstupy Alfréda. To pití ale mizí rychle. Povzdychnu si a dopiju ho. Můžu poprosit ještě o jeden pohár? Hostinská se zvedne a jde mi pro něj. Já se zatím pohodlně opřu a začnu si pískat jednu smutnou melodii, kterou si vždy pískal můj učitel. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: V hostinci se ozývá jen mágův hlas a všichni naslouchají jeho historce. Při větě o škvaření zaživa vypískne v úleku dívka, která předtím tak dobře ohodnotila Alfréda a přitiskne se blíže ke svému otci. Mocí? Takže to očividné nebudou pouhé triky, jako tahéní karet z rukávu, nemám pravdu? pronese s mírným podezřením strážník sedící s Vámi stále při stole s mírně podezíravým výrazem. Skutečně netuśíte, co se od něj dá čekat a jak zareaguje při slovech magie, nicméně za dobu, co by cucáte svůj první pohár vody a to ještě napůl, on má již v sobě třetí s rumem. A sozvíme se, co vás to sem vůbec přivedlo? V tomto městě toho není příliš k vidění... až na tu výrobu zbraní, viď Jenere? dodá ke konci trochu s přízvukem k muži sedícímu ve druhém rohu místnosti. Jasně, ty nejlepší v celém královstní. odpoví hlubokým hlasem postarší, však dobře stavěný muž s vousy i vlasy prokvétajícími stříbrem. |
| |
| Xerevon Nikto nikde. Odkusnu z kurata a v tom si niekto na vedľajší stôl prisadne. Otočím sa a pohlédnu na cudzince. Je to asi poutnik ale kto proč by mne sledoval. No to nevím ale myslím že to byl on. Musím sa ho to spýtať i keď to bude netaktné. Musím ale nejdríve dojest. Sem zvedav kto to by by a ja to zistím. Pustím se s lahodím do jedla až kým se nevyprázsny talíř. Na jeden doušek dopiju pivo a pozru na cidzince. Postavým se a namířim si to k jeho stolu. Tesne pred ním zastanu a pozruse na nej. Prepáčte pane ale zdalo sa mi že mne už dlhší dobu sledujete. Je tomu tak??? A proč??? Spýtam sa trochu neochotne lebo sa mi to zdá dosť čudné že jedu jen tak za ním.... |
| |
| Hostinec U kováře v maloměstě Xeveron - Seh hok Longi: Muž ti při tvé výzvě pohlédne do tváře a pousměje se, na to se jeho výraz vrátí k původnímu. Posaď se, mám pro tebe poselství z chrámu. klasickým tónem, nijak vážným Jakmile přisedneš naproti něj, obratně sundá i druhou nohu z lavice a nakloní se k tobě. Stále s oním výrazem pokračuje v řeči Nejvyšší velekněz tvého řádu mne vyslal, abych tě vyhledal. Jde o událost, která se včerejšího dne přihodila. usrkne z poháru vína a zase jej položí zpět na stůl Jedna z kněžek údajně upadla do spánku, z něhož ji nelze probudit. A ten předmět... s důrazem na to slovo ...který neseš, má tu moc ji opět probrat k životu. Kdo ví, prý ji uspala bohyně Sterus a dala tak najevo, že den triumfu se blíží. |
| |
| Hostinec U pašíka Tohle není dobré, to není vůbec dobré. Říkám si po slovech toho vojáka. No, já zoho o magii moc nevím. Ne všechna je ale špatná, že? Nebo se mílím? Napil jsem se vody a odsunul pohár dál od Jonatana. Zmetek, upíjí mi. Chvíli rozmýšlím co řeknu. Víte, my tudy spíše procházíme. Potulujeme se z města do města a hledáme nějakou práci. Povzdechl jsem si. Tady jsme se zastavili a hledáme nějakou obživu nebo něco, jak si něco málo vydělat. Chvíli sedím, znovu se napiju a pak zase promluvim, spíš k tomu muži na druhém konci místnosti. Vážený pane, co jste myslel tím, že jsou tady nejlepší zbraně? Nikdy jsem o nich neslyšel. Čím jsou lepší, smím-li vědět? Napiju se a očekávám odpověď. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Nějak vám vysychá v hrdle, nemám pravdu Tanine? odpoví strážník ve tvou báchorku, očividně ti na špek neskočil Jak bych to tak viděl... odkašlal si Mág a lovec... zavítali jste sem z nějakého důvodu, ne si přivydělat. pousměje se muž, přičemž se opět lidé rozpovídali a již vám skoro nikdo nevěnuje toliko pozornosti. Muž v pozadí lokálu, zdejší kovář chtěl na tebe zvolat k odpověď, však si všiml, že s tebou zavádí rozpravu muž po tvém boku u stolu. Bude tu celý večer, můžeš se tedy pak přijít zeptat přímo k jeho stolu. |
| |
| Hostinec u Pašíka. Ale co, říct to můžeme ne? Nakloním se k němu aby to slyšel jen on. Já nevím proč tu jsme, opravdu putujeme a vyděláváme si a já bych si tady rád přividělal. Umlčím ho, když mě chce okřiknout. Můj přítel tady chce něco zkoumat, ani nevím co, je mi to jedno. Takové věci mě nezajímají. Narovnám se zpět na židli a usměju se, abych uvolnil atmosféru. Teď když mě omluvíte, půjdu na záchod Vstanu, pak mi ale dojde, že nevím kde je, zajdu za ženou co předtím chtěla vidět kejkle. Ehm, slečno, můžete mi říct kde je záchod? Žena někam ukáže a já tam jdu. Naposled se ohlédnu na Foxe. Leť příteli ven, odpočiň si. Večer možná vyrazíme na lov, možná. Zajdu na záchod. |
| |
| Ňam Nechám si jídlo strčit až pod nos. Chvilku to vypadá, že zabořím hlavu do talíře. Pak se mi ale povede jinná věc (předpokládám že je poblíž nějaký příbor) nůž se vznese do vzduchu a začne krájet maso, které přidržuje vidlička. Vidlička pak kus masa namočí do omáčky a putuje vzduchem k mým ústům. Já docela nevině otevřu pusu....A náhle se pohne i ta sklenička z rumem. Něco mi asi špatně vyšlo, takže stíhám jen tak tak polykat a pak upíjet rum. Několik drahocenných kapek zůstane na pultu. Rozmrzele položím pohár a znovu pomalu jím. jsem rád, že mě mí druhové chválí Ale stejně vám to s tim strážným nedo tak neodpustím... Když dojde ke kejklům a žádaný je Jonathan, začnu zvesela poskakovat a příbor- na kterém díky bohu není žádný kus masa poskakuje vedle mě. No do toho, do toho když se vymluví, sklesle přestanu poskakovat a věnuji se zase jídlu. Nejdřív musím ale najít příbor...Kam jenom spadl? |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Tanin se náhle zvedne a odchází na toaletu, na to strážníkův pohled přejde z lovce na kouzelníka Hm... výzkumy, to zní zajímavě. Smím se o tom dozvědět více? osloví Jonatana, jakoby všechno o kejklích před chvílí zapomněl a hostinská před n´ím vymění jeho číši znova naplněnou tou hořkosladnou tekutinou. Orel seskočí na zem a chvíli capká, než mu někdo otevře dveře a on s roztažením svých mohutných křídel vylétá ven. Hostinská po celou tu dobu se zaujatým pohledem sleduje Alfréda a vymění také jeho prázdnou číši za plnou vymývaje tu prázdnou a vytíraje ji následně utěrkou. To by se mi také hodilo, aby věci kolem mě lítaly. opře se hostinská o pult lokty, rukama si podpírajíc hlavu a se zasněným pohledem poví tato slova mluvící lebce. |
| |
| U kovaře, Xerevon Pozru se poutniku rovno do očí. No moc nevyzerá že by mal spoločný neco s kláštorem. A je nejaký čudný proč nešel rovno zamnou a sadol si za vedľajší stôl. To sú veľké otázkyy. Pozru na nej ješte raz a kývnu hlavou. Poklopkám prsti o stole jak o robil on, A naco seš prišel zamnou keď ja se vracím do kláštora co odemne chceš. Ja idem nejrychleji jak se dá. Však mistr hovoril že si mám ponout a taky to delám ale zaslúžim si i jeden den spánku na mekej posteli. Poviem pohrdavo. |
| |
| Hostinec U kováře v maloměstě Xeveron - Seh hok Longi: Hm... pousměje se muž Jsem tu koňmo. vysvětlí ti těma slovy tvou otázku Cesta péšky ti řádově potrvá ještě dva dny, kdežto já se dvým koněm bych docválal do města při troše štěstí již s ránem. při pohledu v okno, kudy je vidět již hvězdami pableskující noční obloha. Chvíli se odmlčí a na to pokračuje. Možná si říkáš, proč jsem tě neoslovil rovnou. Řekněme, že onen předmět je příliš vzácný na to, než aby se dostal do rukou nepovolaným a všude okolo mohou být přisluhovači bohyně Sterus. vysvětlí další ze tvých nevyřčených dotazů zcela přímo a nekompromisně. Něco se ti na tom však stále zdá podivné, i když vše do sebe dobře zapadá. Je možné, že jde jen o paranoiu a pocity s ní spojenými. |
| |
| TECH Sákryš! Jsem já to ale zmatkař... Upozorňuji touto zprávou hráče postavy Sandr Kein, aby reagoval na druhé ze zapojení, které bylo napsáno již v úvodu. Pro jistotu zde ona slova přepíšu a něco málo dodám. Jeho dva kraťoučké příspěvky tím pádem nenabývají platnosti a budou smazány. Zapojení ve hru je to dle mého názoru dobré, tudíž by byla na místě objektivní reakce. |
| |
| Na planině nedaleko města Melinor – Sandr Kein: Při svém dlouhém putování mezi městy jsi si v únavě vylezl na strom se trochu prospat. Máš momentálně namířeno zpět v město Melinor, čas tě však netíží, proto jsi tak beze strachu před vlky a všelijakou tou havětí tak učinil. Stůj, nebo tě sejmu! tato slova tě probrala z tvrdého spánku. Nebylo to na tebe a nikdo nestojí ani pod stromem, nýbrž hlas zazněl opodál v blízkosti cesty, kterou jsi sem také přišel. Díky svému oděvu jsi dobře maskován před případnými útočníky, jen několik mravenců tě během spánku stihlo pokousat. Něčí kroky na cestě se právě zastavily a po chvíli se rozezněl zase ten hlas. Výborně, holčina umí poslouchat, jak vidím. Tak sem hoď, co máš… no dělej… pobaveně a zcela bez ostychu, zřejmě to ten člověk nedělá prvně. Jsi několik sáhů nad zemí a tichý pohyb pro tebe není problém, proto ti nějaké to slézání ze stromu, aniž by tě ten dotyčný zaslechl jistě nebude činit problémy. Během oněch okamžiků se rozvíjel mužův monolog ještě o nékolik vět. Ohrožovaným je tedy evidentně žena a učinila, jak jí muž přikázal. Poté se ozval ještě další hlas, který hlásil, aby od svých věcí ustoupila a opět ten prvý muž přikázal nějakému třetímu, aby věci sebral. Po chvíli se ozval hlas ženy, na to rychlé kroky, zachroptění jednoho z mužů a náraz néco tvrdého do kmene stromu. Jsi už na zemi a olížíš se křoviskem, aby jsi obhlídl situaci. Jedivná větévka nezapraská ani lísteček nezašustí, tichý pohyb zvládáš i ve tmě skutečně bravurně. Nenápadně vyhlédneš spoza keře a zahlédneš muže skrytého za stromem připraveného s kuší, ženu však jinde, jen další postavu na kolenou uprostřed cesty opodál, jak se chopila sváho krku. Nedaleko onoho druhého muže se svalil k zemi malý chlapec a zašustily koruny stromu, jakoby se do nich snad někdo vymrštil. Muž před tebou je k tobě otočen zády a zjevně si tě ani nevšiml. |
| |
| Na planině nedaleko města Melinor Zacítim bolesť. Obzriem sa no žiadnu osobu na blízku nevidím. Cítim kdesi opodiaľ akúsi silu, karmu. Je to strelec šípu, ktorý mi spôsobuje takú bolesť a vyradil mi jednu ruku z boja? Možno Hlavu mi zatemňuje bolesť a nie som schopná naplno využiť svoje zmysly .. Bolesť je pre slabochov, pomyslím si a v hlave sa mi opäť naskytne chlapcov obraz, ako ku mne kráčal neisto a zmietaný nekonečným strachom. Avšak bol ten strach zo mňa či z toho, že keď neuposlúchne tak ho zbije jeho kumpán? Musím mu pomôcť! Pevne sa rozhodnem, vytiahnem svoju dýku z chlapíkovho hrdla, rýchlym mávnutím mu ho podrežem a opäť unikám ako tieň, no tentokrát po zemi .. Mám plán |
| |
| Hostinec u kovaře, Xerevon Zamračím sa a prestanem klopkať prstami o stôl. Vzdychnem si lebo mi asi došlo čo odomňa chce. Je to určite tak. On chce ten amulet a mňa tu nechať. No to se nestane ja pujdu a když chce môže mi dať svojho oňa aby to bolo rýchlejšie. Zahľadím sa chodcovy do očí. Prepáčte ale nemôžem vám dôverovať, pretože nemáte nič čím by ste dokázali že vás vyslali a po druhé mi môžte dať koňa a ja tam pôjdem a vy sa vrátite. No jednu vec musíte vedet. Ja vám ten amulet nedám. Poviem vzdorovito. |
| |
| Hostinec u kovaře – Xerevon: Hm... pousměje se muž ironicky Jak si můžeš dovolit tvrdit, že mne nevyslali z chrámu boha Reneria, když jsi neviděl tohle?! poví ti trochu zostra v odpověď na tvé nařčení šmátrajíc náhle rukou pod lemem límce u své haleny. Po chvíli vytáhne kulatý lisovaný přívěsek se znakem boha Erviona, jak se Renerius nechal mnohdy nazývat. Teď už mi věříš, že nejsem špeh nebo někdo takový? mírně se pousměje, však tentokrát ona počáteční ironie dočista vymizela. Navíc… I tak, můj kůň by tě nenesl. Podílel jsem se na jeho výchově v místní staji a nikoho jiného než podkonního a mě k sobě nepustí. Jak se tak na tebe koukám... Bez urážky, ale ty příliš nevypadáš na krotitele koní. Do minuty by jsi letěl k zemi. na to jeho úsměv zmizí Ale dost tlachání. Zatímco my tu vysedáváme, tak ta kněžka umírá. Vyber si mezi klidným spánkem nebo nočním tryskem na jednom ze Xerevonských hřebců. Slyšel jsem, že tu chovají jedno z krotkých a rychlých plemen. dodá jakoby snad v nějaký kompromis Na planině nedaleko města Melinor - Lithorai de Lohre / Sandr Kein: Jakoby předpokládali, že dokončíš, co jsi začala, po tvém obratném seskoku k tělu muže s dýkou v hrle a utnutí nitky jeho života, tvůj bok lehce olízl hrot další šipky. Ta však tentokráte pocházela od tvého dřívějšího terče pro druhou dýku. Šipka jen prolétla kolem, žádné zranění jsi díky ní neutržila, jen je tvůj oděv v tom místě trošku natržený. Ti muži jsou zjevně dobrými střelci a není vhodné je proto podceňovat, sic na tebe v mnohém nemají. V mžiku mizíš ve křovinách a vše utichne. Jakoby snad očekávali, že se zase někde objevíš. Hrobové ticho, jen cvrčci na nedaleké mýtince cvrkají. Ticho náhle prořízne ostrý zvuk a výkřik muže skrytého v křovinách Uaaaargh… Ty se skrýváš v temném stínů jednoho ze stromů a v podstatě ani netušíš, co se tam děje. Tupý náraz a křupnutí lámaného vazu. Pociťuješ duševní sílu muže, který byl zjevně někde poblíž a přišel ti na pomoc, i když by jsi byla schopna v tomto boji obstát sama – Sandr Kein. |
| |
| Hostinec Rozhovor rychle změnil téma, z kejklů na zbraně, ze zbraní na nás, ze mě na magii. Tanin se jako vždy zdekoval když dojde na slovo o magii. Alfréd je jako vždy zklamaný, že jsem nic neukázal a zklamaný z toho, že přišel o pozornost. Tak jak se z toho vykecam teď? A proč je to dycky jen horší? Povzdechnu a začnu zase vypravovat. Jo je to tak, přišel jsem vyzkoumat jak to pracuje. Víte magie jako taková si myslím, že je jako voda. Kdo jí umí nabrat co nejvíc do ruky a následně ji správně odhodit. A taková magie se schovává ve všem možném. A já myslím, že by se dala nabírat i z toho železa co tady tavíte. V očích mi jiskří zájmem, vždy se hrozně rozpovídám když přijde na to správné téma. A nevadí mi zda to povídám nějakým venkovským balíkům, kolegům z oboru nebo třeba kočce. Natáhnu se pro Taninův pohár a dopiji zbytek. |
| |
| Lesy nedaleko města Mervion -Keia Morvena: Pře pár okamžiky jsi se uložila ke spánku, cesta v město Mervion tě vcelku zmáhá. Tvá cesta je již skoro u konce, ještě tak půl dne a budeš u jejího cíle. Probudil tě ryk kdesi zdály a ty jsi sebou cukla, až málem vzplál tvůj rukáv od uhasínajícího ohně. Oheň byl obžený kameny správně, že ani jiskřićka neutekla, aby zapálila porost kolem. Jsi zrovna na malé mýtině, svůj luk položený vedle sebe, toulec coby polštář podestýlá tvou hlavu. Posadila jsi se a protáhla. Hluk z dáli doléhá až k tobě a tobě dochází, že vlastně není tak daleko. Je už tma a viditelnost pro normálního smrtelníka mizivá. Ty jsi si však na noční lov zvykla, jeden čas to byl dokonce tvůj koníček. Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Nedáte si ze svého poháru? osloví Jonatana žena u pultu, podávaje mu dva poháry plné a ten jí téměř automaticky předá ten prázdný. Hm... to je vskutku zajímavé. V tom případě by bylo možné i tuto magii vlávat do oněch zbraní, nemám pravdu? otáže se strážník evidentně s vidinou peněz. Pokud se nepletu, hodláte se tedy zítra vypravit na Melindařinu horu...? přeruší hostinská mužovo myšlení o penězích částečným dotazem. |
| |
| Hostinec u Pašíka Vrátím se ze záchoda, vykouknu ven a zjišťuji, že za chvíli bude noc. Že bych vyrazil na ten lov? Dlouho jsem jen s Foxem nikde nebyl Vrátím se ke stolu a sednu se zpátky na své místo. Můžu mít dotaz pane? Chtěl bych si jen jít zalovit do lesa, tak jestli vám to nebude vadit. Vrátil bych se do města až někdy v noci. Počkám si na odpověď a zjistím, že předemnou je plný pohár vody. Vypiju ho. Čekám zda mi to povolí a nebo ne. Nevidím sice důvod, proč mi to zakazovat, ale člověk nikdy neví. Maso, které bych ulovil bych dal k vám do kuchyně, za velice nízkou cenu, budete-li chtít. |
| |
| hospoda Poslouchám nadšeně jaké rozhovory se tu začínají vyvíjet. A ještě lépe- jsou dobrého tématu. Jistě že se dá magie ukládat do zbraní zatvářím se na muže který se ptal a předběhnu tak odpověď svého druha. Ale kouzelník se tak často ubírá o kus vlastní duše. Takovým věcem se pak také říkají artefakty rozumuji. Přehluší mě, až lovcova prosba, že by chtěl jít lovit. Já na něj dám pozor mrknu (tedy spíše bliknu) okem a zazubím se. |
| |
 | Lesy nedaleko města Mervion Vsatnu a protáhnu se. Za jiných okolností by má záda byla rozlámána od tvrdé země, avšak jsem již zvyklá. Žiji tak skoro celý svůj život. Zbystřím když uslyším hluk. Vyskočím na nohy a v rukou držím luk, toulec si obratně přehodím přes záda. Podívám se po směru hluku. Uhasím oheň a vydám se po sluchu za hlukem. Sotva slyšitelně zasyčím a ze tmy nemotorně vyběhne Rafa, vezmu ho do náruče a opatrně uložím do torny. Upravím si plášť a dám se na cestu. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Muž upije ze svého poháru několik mocných doušků a paží si utře kapky na vousech. Jistěé, zdejší lesy sou plné zvěře, jdi si, když chceš. odpoví v Taninův dotaz a začínáte nabývat dojmu, že ten pátý pohár rumu, který tu do sebe hrne mu už začíná pěkně stoupat do hlavy. A dávej na sebe pozor, v noci je tu spousta vlků. dodává záhy. V Alfrédova slova se ozve hostinská A ty jsi tedy vznikl jak, není-li to tajné? Čípak duše je tam uvnitř? zaťuká na Alfrédovo čelo. Ty jsi také jeden z těch takzvaných artefaktů, ne? dodává Lesy nedaleko města Mervion -Keia Morvena: Vydáváš se tedy tím směrem, tiše našlapujíc a nepozorovaná. Onen hvizd, který jsi předvedla před chvílí zněl spíše jako křik káněte, než pořádné zapískání, o to však lépe, i když káňata ani orli v noci létají jen velmi zřídka. Zaslechla jsi zašustění a dupot, na to ostrý zvuk, jakoby někdo prořízl kus masa a opět zašustění houštiny. Obratně se skrčíš, aby tě onen člověk neviděl a sleduješ ženskou siluetu svírající zvláštní dýku, kterou jsi jakživ neviděla. Žena se skrývá za stromem a zjevné na někoho číhá. |
| |
| soukromá zpráva od Cservia Fiero pro Nadechla jsem se a vešla do místnosti. Po pár krocích se zastavím a ukloním se s rukama přitisklýma k čelu, jak je zvykem a slušností při jednáí s Nejvyšším... Poté dojdu až k židli naproti jemu a posdím se. Na nic nečekám a podám mu onen pergamen, který jsem ochraňovala po celou cestu... "Pane, zde je to, pro co jste mě poslal." pronesu a poadím se o něco pohodlněji. Přecijen cítím únavu po dlouhé cestě... (Omlouvám se za krátký příspěvek, ale nějako mi utekla moje fantazie...) |
| |
| les Pomalu jsem vyšel z města. Objednal jsem si pokoj, abyhc si měl kam lehnout až se vrátím. Prej vlci, vidíš tady nějaké Foxi? Ohlídnu se. Já taky žádné nevidím. Pokračujeme dám lesem, až se dostaneme na louku. Konečně, hlavní důvod, proč jsem sem šel. Výtáhnu nuž a ohnu se. Tripis. Usměju se pro sebe. Už mi dochází. Pomalu prohledávám louku a nacházím různé rostliny. Smrtník zelený na horečku. V lese Omlinus lesní proti krvácení a infekci. Choroš léčivý proti jedům... Asi tak po hodiny mám už dojem, že mám vše. Vydám se oklikou do města a hledám stopy zvěře. Asi po několika stovkách metrů najdu stopy krve. Vytáhnu šíp a připravím do luku. Co to je? Po chvíli se dostanu na další louku na ní leží srnka, téměř mrtvá, má ošklivě zlomenou nohu a krvácí. Brzy umře. Pošeptám modlidbu k bohu lesa za její duši a probodnu jí dýkou. Pak jí prohlídnu, nemá žádné jiné zranění, asi si to udělala při běhu o nějakou překážku nebo špatně dopadla. Přehodím si jí přes ramena a vyratím do města. Foxi, promiň, zalovíme jindy. Fox zakrouží, jde si ještě ulovit něco k jídlu, já se vrátím do města do hospody. I s úlovkem. |
| |
| Chrám boha Reneria - Cservia Fiero: Ano, děkuji Cservio. natáhne se muž přes stůl, aby od tebe přebral zprávu. Opět se opře ve své pohodlné křeslo a zlomí rudou pečet, která jistila ono tajemství, které až do posud po dobu několika dní skrýval. Jeho oči ze tvého pohledu přejdou na obratně rozbalovanou rolku onoho pergamenu. V průběhu četby se jeho výraz změní v zamračený až dokonce v nespokojený. Po chvíli svitek opět sroluje se znepokojenými slovy. Stalo se to, čehož jsem se obával. promluvil jeho silný hlas Bohyně Sterus shromažďuje své jednotky a onen den, kdy bude blízko od vrcholu své moci se brzy naplní. Podnítí jej znovuzrození jednoho z jejích služebníků, jež byl před mnoha lety uvržen v temnotu a zatracení. na okamžik se odmlčil Nevědomky vstoupí v místo jeho odpočinku dva dobrodruhové s jedním z mocných artefaktů, který však příchodu onoho mocného nezabrání. |
| |
| Chrám boha Reneria Pozoruji Nejvyššího a jeho výraz při čtení zprávy se mi vůbec nelíbí a i mne přepadají obavy... "Můj Bože! T-to přeci nemůže být pravda! On se nesmí vrátit!" vykoktám zděšeně a cítím, jak mi přeběhl mráz po zádech. Cítím, jak z mých tváří zmizela jakákoliv barva a také nedokáži zastavit mírný třes v mých rukou A vše začne odznova, utrpení, smrt a boj lidstva o přežití...NE! Potlačila jse výkřik a podívala se na Nejvyššího kněze "Je možné, aby je někdo zastavil, pane? Přeci...přeci jim nemůžeme dovolit se dostat na to místo a nechat je, aby jej probudili!" v očích mi zaplane cosi, co jsem už dlouhá léta snažila ukrýt kdesi hluboko v mé mysli. Touhu po boji, tak dlouho potlačovanou klidem v chrámu... Nyní je v mém výrazu jasně vidět odhodlání zabránit znovuzrození stvůry, jež vládne mocí tak strašlivou... |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Dveře se za taninem zaklapnou a béhem pár chvil je zpátky i s úlovkem. Uběhlo sotva půl hodiny, při které Jonatan vedl rozpravu se strážníkem, Alfréd se předváděl před hostinskou a všichni ostatní se věnovali pitivu a krom toho i přihlížení Alfrédovým kouskům. Lovec (Tanin) vchází v lokát a odkládá laň ve volné místo na barovém pultu. Na to Alfréd zacítil pach čerstvého masa a zasychající krve a jeho očka se rozzářila. Chrám boha Reneria - Cservia Fiero: Velekněz pohlédne do tvých očích s odhodláním podniknout něčeho, což by návratu mocného démona v opětovném příchodu v náš svět zabránilo a na to promluví. Ano, je tu jedna cesta. Řádově den cesty ne východ od Melindařiny hory, kde podle pověstí byla elfí královna zakleda v magický orb, nachází se obětní kámen a poblíž něho lze mocným kouzlem vyvolat mezidimenzní portál. Dám ti k dispozici nejrychlejšího koně ze zdejších stájí - Arshaka, který tě ponese. Měli by jste v město dorazit řádově v poledne. Pojď se mnou. vstávaje od stolu a směřujíc ke dveřím, kudy jsi před chvílí přišla. Klete, sežeň toho koně, já dám vědět ostatním knězům, že je čas. na to kněz, který ti předtím otevřel odpoví jen přikývnutím a s otevřením dveří vybíhá v chodbu, mizeje za jedním z rohů. Velekněz se poté vydává s tebou v závěsu po schodech dolů, po níž jsi přišla, dveře se sammy od seba zavřou a cvakne i zámek. |
| |
| Hostinec U pašíka Vrátil jsem se, skoro mi připadá, že se ani nikdo nepohnul ze svého místa. Položím laň na volné místo a zajdu za hostinskou. Kam mám dát tu laň, klidně vám jí i naporcuji, chcete-li. Pokud řekne, že jí chce naporcovat, tak naporcuju, pokdu ne, vezmu si klíč a jdu na pokoj, cestou se zastavím u stolu kde je Jonatan. Já jdu spát pánové, uvidíme se ráno. Popřeju dobrou noc hospodské a poděkuji za jídlo a jdu do pokoje. Rozložím nové byliny a pořádně je uskladním, zkontroluju, zda nejsou něčím napadené. Venku je krásně, otevřu okno a sleduji hvězdy, zahlédnu Fose, jak plachtí ve větru, pak si to namíří ke mě. Tak pojď spát. Uhnu od okna a on přistane na zemi. Někde se uvelebí, já zkontroluju, zda-li je zamčeno a lehnu si, dýku si dám zcela automaticky pod hlavu. Dobrou noc Foxi. Za chvíli usnu. |
| |
| Hostinec U pašíka Vrátil se nějak podezřele brzy... že by to koupil? Ne to ne, nic nekoupil Když Tanin řekl, že jde spát objednal jsem si ještě jeden pohárek vody. Vyprázdnil ho až do dna a usoudil, že je na čase jít též na kutě. Došel jsem klidným krokem k pultu. Rád bych tady přenocoval S tím položím příslušný počet mincí na pult a přesunu blíže hospodské. Vezmu si klíč a očima vyhledám Alfréda. Deš spát Alfréde? Pak se otočím a odejdu do svého pokoje, kde chvíli počkám na Alfréda a ať už přijde či ne tak zamknu dveře a odeberu se do svých snů. Magie... magie... magie... mag...... Má mysl odplouvá někam jinam. |
| |
| Hostinec u pašíka Jsem pyšný na to, že jsem opět středem pozornosti. A když už jsem se zmínil o artefaktech, nějak mi došlo, že jsem vlastně na to, že mi říkají artefakt hodně pyšný...Ale stále mi něco nesedí. Dobrá otázka, co je tam uvnitř? Nikdy mě to nezatěžovalo, ale teď, když k tomu došlo....-Lebka sedí na stole a čučí do prázdna. Možná odpovím hostinské. Kdybych začal rozebírat verze svého vzniku, asi by vzala do zaječích a tak jen dodám. Většina artefaktů si to ani sama nepamatuje takový žvásť...Tiše zadoufám, aby jí to stačilo. Když lovec vztane- docela neslušně a ani nám nic neřekne a nerozloučí se, jsem zrovna v přemýšlecím transu, takže to zjistítm, až když se zabouchnou dveře a vidím, že je o jednoho míň. Vrhnu po něm zlobný, žhnoucí pohled Nezdvořák Téměř v zápětí se vrátí. Páni, docela rychlovka ušklíbnu se od ucha k uchu (což není tak těžké) Mno, spát se mi nechce, vlastně nikdy se mi nechtělo spát, když o tom tak přemýšlím....Budu s vámi na pokoji jsem si jist, že to nebylo nutné říkat. Ale vyhnul jsem se tak dalším problémům...Kdybych měl pokoj sám, živě si dokážu představit jak se tam návštěvníci chodí dívat, jak na vstavu kuriozit a já skáčů po zámku, a vřeštím na ně kletby abych je odehnal... Navíc ti dva budou jistě potřebovat můj výjimečný rozum…A to není vše někdo přece taky musí hlídat jejich uboze krátké životy.. |
| |
| Lesy nedaleko města Mervion Skryta za stromem pozoruji neznámou ženu. Jít za ní se neodvážím, to by má cesta byla opravdu krátká. Jen Bůh ví, kdo to je a jaké má úmysly. Jsem tedy tiše a opatrně našlapuji, bojíce se aby žena neslyšela byť jediné zapraskání větvičky. Najednou se z mé torny ozve slaboučké kňučení. Ššš, Rafaeli, teď musíš být tiše. Brzy tě opět vyndám neboj. šeptám opatrně příteli schovanému v torně. |
| |
| Hostinec u pašíka - Tanin: Hostinská ti jen s překvapeným výrazem, že jsi skutečné brzy zpátky odvětila něco ve smyslu, že kuchař se o to postará a s díkem ti podala klíč. Tvůj pokoj není ničím vyjímečný. Obyčejná dřevěná postel, malý stolek se židlí, na němž je postaven džbán s čerstvou vodou a velká mísa, co by proprietky pro ranní hygienu. Dále už jen skříň na šactvo. Uložil jsi se ke spánku a téměř okamžitě usnul, přičemž se ti zdá o zítřejší cestě. Stoupáš společné s Jonatanem a kutálejícím se Alfrédem v patách po tvrdě kamenné cestě, jen místy porostlé lišejníky. Je to tu úplně jiné než dole ve městě. Vypadá to tu spíše jako v nějaké poušti. Nad hlavou krouží Fox a vše je zvláštné rozmazané, jak to ve snu bývá, však viditelnost stále dobrá. Jdeta, šlapete si svou cesstou a najednou, Jonatan jsoucí před tebou zavrávorá a uklouzna na pokraji útesů. Kus nalomená skály způsobí jeho pád. Jemu se však na poslední chvíli podaří svou zkázu zadržet zachycením o pevný okraj. Jeho hůl padá kamsi do porostu pod ním a batoh, který na to záměrně odhodil, aby jej netížil také. Ještě, že v něm není Alfréd, jinak by to nebylo pěkné. Hostinec u pašíka - Jonatan "ledový" Rucher: Dostal jsi jiný pokoj, než byl ten Taninův, však vypadá to tu obdobně. Dřevěná postel u okna, malý stolek s potřebami pro ranní hygienu a židlí na strané druhé a skříň na šactvo hned za rohem vedle dveří. Čekal jsi na Alfréda a nakonec tě únava dočista přemohla. Sníš o velké místnosti obklopené regály s knihami a ty se linou na výšku kamsi do neznáma. Netušíš, jak jsi se sem dostal a dokonce ani místnost nemá východu. Je čtvercového půdorysu a strop tvoří neproniknutelné temno. Je tu však posuvný žebřík na kolečkách, díky kterému můžeš dosáhnout do vyšších pater knihovny. Ten vypadá také nekonečně dlouhý a jeho konec - pokud vůbec néjaký je, se ztrácí v tom zdánlivém nekonečnu černé tmy. Stůl uprostřed místnosti, u něhož jsi posazen je osvědlen jen olejovou lampou. Hostinec u pašíka - Alfréd: Hm... máte to asi podobné, jako mi lidé. usměje se hostinská Také si nevzpomínám na první tři roky svého života. na to se ozve strážník Už mi to dnes stáčilo drahá... půjdu si už táky lehnót. je na ném vidět, že těch šest plných pohárů, které do sebe ěhem večera stihnul kopnou mu dávají zabrat. Na to jí hodí na pult váček s několika zlatkami i za alkohol a vodu pro své nové - přátele - a sbírá se ze židle. Otevře dveře a klopýtá po schodech ven. |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion -Keia Morvena / Lithorai de Lohre: Jakmile se ozve zakňučení a Keia promluví, bleskem se otočí hlava ženy (Lithorai de Lohre) směřem, odkud zvuk vyšel a její oči sledují ono místo. Jakoyb cítila, že tu někdo je, jakoby si tím byla stoprocentně jistá. Pomalu se shýbá k zemi do čupu, stále hledíc v to místo. Krátký okamžik a skokem se vymrští neznámo kam do korun stromů. Náhle Keia zaslechne hlas, který nejspíš náleží právě té ženě. Kdo jsi a co tu pohledáváš?! ostře pokládajíc dotaz někomu druhému. Na to se v odpověď tiše ozve hlas jiný, tentokráte mužský. Není však slyšet, co odpověděl a nemá cenu nad tím ani přemýšlet, poněvadž jej přeruší zašustění v keři nedaleko Keie skryté za stromem a s praskáním větviček pádí neznámo kam. Jde o jednoho z banditů, silnějšího muže, který se skrýval ve křoví. Šikovně mířená vrhací kudla jej náhle zasáhne do středu zad a muž padá k zemi. |
| |
| Lesy nedaleko města Mervion Neschopná slova hledím na mrtvolu muže, jehož právě zabila žena. Díky své vyzáži si již můžu být jista že se neschovám. Přece jen bílá pleť, vlasy oblečení a dokonce i oči jen tak neskryji. Stále tedy sedím tiše za stromem a přeji si aby mě neviděla. Když v tom Rafa opět zakňučí. Mmm, Rafo! Buď tiše! pokouším se mu sdělit alespoň telepaticky. |
| |
| Xerevon Zamračím se na chodca, ktorý chce odomňa trošku veľa. No tak ja si teda vyberu na tom konskom zadku v trysku ale koňa mi kúp ty ja nemám peníze. Poviem a pousmejem sa. A mal by si ho ísť rýchlo kúpiť lebo tá knažka umíra. Povím rychle. Postavím se. Na stúl kde sem sedel hodim jeden zlaťák a vyjdu von z hospody kde sem mnel prospat. Počkám tam na chodca čo spraví. |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion -Keia Morvena / Lithorai de Lohre: Žena si mužem, kterého tam drží nejspíš pod krkem, nejdříve slovně proklepne a pak Keia zaslechne jen její hlas. Ano, chtěl jsi mi pomoci, zvládla bych to ale i bez tvé pomoci. Nevinné nezabíjím, je to proti mému přesvědčení. Oni mne chtěli okrást a patřićné za to zaplatili. Lze zahlédnout ženu, jak se vrací do Keina průzoru mezi keři. Opět pohled v to místo, kde se dívka ukrývá. A ty už konečné vylez, je po nebezpečí. Při východu ze křoví na lesní cestu, má dívka ve svitu měsíce možnost zahédnout celkem čtyři mrtvoly, všechny oděny relativně stejně a vzadu u keře stojícího muže s černým pláštěm a kápí přehozenou přes hlavu, i když tu si v okamžiku sundává. Vypadá otřesen zážitkem, který se mu zrovinka přihodil. Žena zatím přišla k chlapci, který nešikovně upadl a nyní je v nebezpečí. Patřil k nim - chudáček, často ho bili. konstatuje žena stále tím sebevědomým hlasem, však je slyšet i jistý druh slitování. Má někdo z Vás alespoň mastičkářské znalosti? pronese k těm dvěma. Hostinec u kovaře – Xerevon: Hm... koně mi půjčí, znají mne tu. poví muž krátce, pohnouc rukou s narovnanými prsty nad stolem a tam zůstane jedna zlatá pěkně vyleštěný mince. Následujíc tě z lokálu, pokračuje za roh a po chvíli se ozve zaklepání na dveře, objeví se i světlo. Šafáři, potřebuju koně - toho nejrychlejšího. Do zítřejšího večera ho tu máš zpět, pošlu s ním některého kněze zpět. ozve se zaklapnutí průzoru ve dveřích a zaskřípání pantů. Ano, jistě pane, pojďte dál. ozve se mužský hlas Ne, děkuji, máme s přítelem naspěch. ozve se mužova reakce. Netrvá dlouho a muž přivádí osedlaného černého hřebce. Tak krásného vraníka jsi jakživ neviděl. Jeho kůže nemá jedinou jizvičku a žíně vyčesané snad k dokonalosti. Jak vidno, o koně se tu starají vskutku s úctou. Vís, jak se na tom jede? promluví k tobě muž s úsměvem, když ti předává opratě. V mžiku zmizí za rohem a ty zaslechneš klusot koňských kopyt. Můžeme vyrazit. ozve se opět ten hrubý hlas ve dvou slovech. |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion Když vyslechnu jejich rozhovor, myslím si, že konečně odejdou. Avšak ne. Naštěstí se ukázalo, že od ženy mi nebezpečí nehrozí. Vylezu tedy z úkrytu a dojdu až k ní. Mohu mu pomoci, jen potřebuji nějaké byliny a vodu. řeknu a vyndám z měchu, jež mám připevněn u pasu, léčivé byliny, kamenem je rozdrtím a smíchám s troškou vody z čutory. Nanesu mu směs na rány. Teď by měl být v pořádku. odpovím, když v tom se z torny opět ozve slabé knučení, otevru tornu a zní zvědavě vystčí hlavu malé šedé štěňě vlka. No jo, tak pojď ven řeknu něžně a opatrně ho položím na zem. |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion -Keia Morvena / Lithorai de Lohre: Chlapcovy rány nejsou hluboké, jde jen o oděrky a tvrdý úder do hlavy, po kterém bude mít na hlavě bouli. Žena se na chlapce zahledí a pravou rukou jej slabě propleskne. No tak, probuď se...! promlouvajíc k němu Na to chlapec pomalu otevře oči a zakašle... Co se stalo, kde to jsem? poví pomalu a bojácně Žena vstane s mírným úsměvem, ten však z její tváře v okamžiku mizí. Odhalí totiž ránu, z níž ční šipka. Šipka je zaražena v kůži zbroje, přesnéji v místě deltového svalu. Uchopí za šipku a prudce zatáhne. Oh... bylo nepříjemné tě tam mít ty malá mrško. usměje se poté s lehce pokropeným čelem potem. Šipku, na jejímž hrotu lze zahlédnout kapky krve, odhodí do křovin nedaleko cesty, poté sahajíc v to místo. Hm...chá... ozve se tiše z jejího hrdla Bude to dobré, šipka mne jen škrábla. Ta rána není hluboká, jen pár čísel. Na to ruku opět odtahuje a přes proseknuté místo na zbroji okamžitě přetahuje popruh tašky, kterou před chvílí zvedla ze země. Jakoby snad nechtěla, aby někdo z kolempřítomných pro ni něco dělal. |
| |
| Xerevon, cesta do chrámu Ideme k nejakému šafárovy a ten mi dá koňa. Chodec mi hodí opraty a vysadne na svojho koňa. No skvelé nikdy som lepšieho koňa nevidel ale to nič ale škoda že ho musím vrátiť. Pozru na miziaceho stajniara a potom na chodca. Pozru se a vidím ako vysadá na svího koňa. Sadnu si na svojho koňa a pomaly ho poháňam za chodcom, ktorý už mizne vo vedľajšej uličke. Zovru kolená do konského boku a začnu koncom čižiem udierať do konských slabín. Môžme ísť. Poviem potichu. |
| |
| Nedaleko města Xerevon - Seh Hok Longi: Rychlým klusem jste vyrazili k bráně a přes ni ven. Vítr si pohrává s tvými vlasy a užíváš toho příjemného pocitu, jak se ti otírá o tváře. Cesta je stejně rovná, jako ta z minulé vesnice do Xerevonu. Cesta je dost široká pro dva jezdce a po chvíli také muž zpomalí, aby cválal po tvém boku. Mimochodem, říkají mi Tareus, doposud jsem neměl tu čest s tebou Sehu. blížíte se k prvnímu mostu a koně jsou pobízeny ke stále rychlejšímu tempu. Mezi korunami stromů prosvítají sem tam měsíční paprsky, úsek lesa je však vcelku krátký a zanedlouho bude opět svítit měsíc. Muže v té tmě pořádné nevidíš, až ve chvíli, kdy přejíždíte most si povšimneš čehosi lesklého a muže sehnutého v úrovni tvé levé nohy a v tu ránu letíš k zemi. V oné rychlosti letíš vzduchem a tvůj pád ubrzdí až kamenné dno říčky, protékající pod mostem. Znamená to, že jsi přepadl přes okraj a nebýt oné řádově půl sáhu hluboké vody, ležel by jsi tu nyní mrtvý. Muž na koni zpomalil a otočil koně zpět k mostu, kde z něj obratně seskočil. Neměl jsi mne k tomu nutit Seh Koh Longi. Měl jsi mi ten předmět vydat dříve, než jsem musel tohoto učinit. Nyní zemřeš a nebudu mít k tobě slitování. nechá tě se alespoň postavit, v tom mokrém rouchu si připadáš, jako by jsi byl o desítky let starší, nebo přibral několik kilogramů. Pojď se bít jako muž! křikne k tobě muž, tasíc dvou šavlí. Až nyní si šupinkovaných kovových plátů, které mu visí spod prošívané vesty, kterou jsi zahlédl již v hostinci pod jeho cestovním pláštěm. |
| |
| Nedaleko XErevonu Já to vedel.pomyslím si keď padám cez most. Dopadnu na podlažie malej riečky. Je hlbšia teda asi tak po pás. Pomalu se postavím a pozru se na Tareusa. Zišiel z koňom dole a zoskočil k nemu. Neco nezmyselne zamrmlal ale ja sem ho vôbec nepočúval i keď som pochopil význam. Vylezu z rieky a trochu sa otrasiem. Vytasím meče a pozriem na nepriateľa. Snažím se ho jen nejako buvhnout aby došel do bezvedomého stavu. Meče držím tak ako ma to učili robím rýchle výpady keď to najmenej čaká. |
| |
| Sen Jonatane!! Neboj držím tě. Vytáhnu jej nahoru na plošinu. Ježiši, jsi v porádku? Jonatan se ohlédne po svých věcech. Moje věci, moje věci, všechno co jsme měl a hůl Naříká. Chudák. Říkám si pro sebe. Já ti tam slezu, neboj se. Pomalu začnu sestupovat dolu, chytám se úchytů. jsem jen pár metrů pod cestou, v tom mi uklouzne ruka. Padám. Néééééé!!! Vidím viděšený výraz v Jonatanově tváři. Foxe, jak letí za mnou dolů a Alfréda jak poskakuje na okraji srázu. S trhnutím se probudím celý spocený. Sednu si a chvěju se. To bude v pořádku, byl to jen sen. Fox se na mě dívá z koutu. To je dobrý Foxi, spi. Lehnu si a otočím se na bok. Musím, musím to říct ráno Jonatanovi, tohle bych neměl brát na lehkou váhu. Kouknu se na měsíc. Musíme na něj dát pozor Foxi, oba. Zavřu oči, ale nemůžu dlouho usnout, stále se mi v hlavě opakuje ten sen. |
| |
| Nedaleko města Xerevon - Seh Hok Longi: Vypadá jako zkušený bojovník, všechny tvé rány vykryl a dostal jsi od něj dokonce i naplocho čepelí přes hlavu, což ti ovšem nezpůsobilo zranění. Byl to záměr, aby jsi se zpamatoval. Poslední tvůj výpad využil v přenesení své síly a odhodil tě ke kmenu jednoho z mohutných stromů. Nemáš žádné povrchové zranění, cítil jsi ale už od začátku souboje, jek tě tvůj mokrý hábit zpomaluje a jistě i tvůj soupeř očekával, ěz jej odložíš a obnažíš svou hruď. Pak se ti bude se zbraněmi zacházet mnohem lépe, kalhoty při rychlém pohybu usychají poměrně rychle. Myslel jsem, že jsi mocnější válečník. pronese k tobě s ironií. Stojí od tebe nyní na pět sáhů, skláněje zbraně k zemi a otáčeje se, jakoby snad k odchodu. Nemá to s tebou význam. Teď dovol, abych si vzal, co mi patří. pokračujíc pomalými kroky ve směru, kde ti při pádu z koně, ve tvé snaze ubrzdit pád pažemi upadl vak i se skřínkou. Jeho kroky jsou pomalé, o to více se však od tebe vzdaluje. Hostinec u pašíka, snění - Tanin: Po tvém probuzení a opětovném usínání se ti zdál onen sen zas a znova, bylo to jako zvláštní kolotoč, však pokaždé se tu něco změnilo. Kolikrát jsi měl co dělat, aby jsi vůbec Jonatana vytáhl nahoru a dolů se již nevydal, poněvadž skalní stěna i přes své četné výstupky je příliš kolmá, než aby se po ní dalo slézt bez jištění. Převalil jsi se na druhý bok a tentokrát je to jiné. Kráčíš krajinou ve společnosti svých druhů. Jonatan po tvém boku, Alfréd se kutálí a sem tam i poskakuje a vypráví zase nějakou nesmyslnou historku. Víš, kam jdete, nevíš však proč. Náhle se setmí, mlankyt z oblohy zmizí a den se promění v noc. Zaslechneš klusot koňských kopyt. Kdo to jen může být v takhle pozdní hodinu? ozve se Jonatanův hlas, jakoby ozvěnou a ty sleduješ černou siluetu na vraníkovi, jak cválá po nedaleké cestě. Její klus zpomalí a pohlédne vaším směrem. Cesta, ne níž se nachází je v pravém úhlu s tou vaší a tvoří tvar písmena 'T'. Jeho oči jsou jako řeřavé úhlíky a na hlavě má kápi. Z jeho tváře nic nevidíte, jen ty do tmy zlověstně svítící oči. Stojíte jako přikování a hledíta všichni tři na onoho jezdce. |
| |
| Sen Toliko knížek, sliny mi tečou po bradě. O něčem takovém se mi nikdy dříve nesnilo. Fantastické! Chvíli jen stojím na místě a snažím se hlavu zvrátit tak abych dohlédl stropu a při tom se otáčím dokola až nakonec můj pohled utkví na žebřiku. Než by okem mrkl jsem byl na vrcholu žebříku a zkoumal tituly. Všechno! Všechno... všechno vědění světa je tady... dočista všechno SLezu zase dolů a pročtu názvy všech knih dole. Nahlas vydechnu Úžasné! A zase se hrnu k žebříku, posouvám ho k vedlejší stěně a lezu nahoru. Zkoumám knížky až mé oko zbystří to co hledám.... vytahování magie z magmatu. Natahuji se pro tu knihu, už ji skoro mám a ona zmizí. Zahlédnu ji o kousek dál. Jako šílenec se za ní honím po celé knihovně. Vždy je těsně nadosah mé ruky až ji jednou vytáhnu a vítězoslavně si ji chci zastrčit do kapsy kabátu, když v tu ránu se kniha promění na zrzavou kočku, vyklouzne mi z ruky, poškrábe mě u toho samozřejmě a spadne na zem. Kočka! Zrzavá kočka! Oči mi planou hněvem - má kniha se změnila v rezatou kočku! Skáču/padám ze žebříku a honím kočku dokola po zemi knihovny. Kočka zuří, já zuřím! A rozzuřený se také probudím. Zjistím že jsou pootevřené dveře. Alfréd zase nezavřel! Jsem celý zadýchaný jako bych v tom snu vážně běhal. Dojdu ke dveřím a zavřu je, zamknu a jdu si zase lehnout. Tentokrát budu chytřejší! A rychlejší! Mé poslední myšlenky než zase upadám do spánku. |
| |
| Blízsko Xerevonu Všechno vykrýva. Musím zozierať poslednú silu a zaútočiť celým svojím umením. Pozriem sa na vysmievajúceho Tariusa. Strhnu zo seba rouchu a odhalím svoju hruď. Na sebe si nechám krátke gate ktoré som mal pod rúchom. Pomaly idem k nemu. Priložím si meče k čelu a zašepkám: Ochraňuj ma Reneriu.Povím prosebne. Nato sa k nemu rozbhenem a spravím čo najrýchlejší útok. Meče si dám vedľa seba. 5ahom ich zdvihnu hore. Stočím ich znovu dole šikmo do ľava. Odtiahnu ruky od seba a idem s nimi znovu hore. Keď sú tesne pri jeho hlave stočím je dole a seknu mu po briše. Dosť zložité ale nekdy zaber. Pomyslím si keď úder dokončím. |
| |
| Hostinec u pašíka, snění - Jonatan "ledový" Rucher: Tvé probuzení doprovázel táhlý zvuk přivírajících se dveří a ty jsi si pak s jejich zavřením povšiml, že Alfréd není v místnosti. Jsi si vědom, že jsi předtím zamykal, jsi ale natolik ospalý, než abys tomu věnoval pozornost, že raději zalehneš. Tvůj sen se opakuje, nyní však víš, kde onu knihu hledat a vylezeš pro ni nahoru po žebříku. Tentokráte však žebřík, jakoby neměl konce. Brzy se ti ztratí z dohledu i podlaha. Jsi ve výši, kde se nachází kniha, kterou také pevně uchopíš za hřbet a zatáhneš. V tu ránu pocítíš otřesy a nedohlédnutelný konec žebříku ztratí kontakt s knihovnou. V poslední chvíli seskočíš, aby jsi se zachytil jednoho z regálů, srážeje celouřadu svazků do temnoty pod tebou. Nyní je to všechno tak realistické a nejsi schopen se ani probudit. Ve snaze o vzbuzení se, křečovitě zavřeš oči. Tvá ruka už už klouže z regálu, pocítíš však, jak tě někdo uchopil a snaží se tě vytáhnout. No tak, snaž se taky trochu! zaslechneš Taninův hlas a na to otvíráš oči hledíc vstříc jeho obličeji. Rozsáhlá knihovna je pryč i se žebříkem a nekončící temnotou nad i pod tebou. Jste oba na pokraji útesu. Zřejmě se pod tebou odlomil kus skály a ty málem skončil v porostu hluboko pod tebou, stejně jako tvá hůl i vak s veškerými svitky. Alfréd je tu však také, vyděšeně na vás dva hledí, strnule stojíc vedle Tanina. Hostinec u pašíka, snění - Tanin: Jezdec se rozeběhne Vaším směrem a tasí zbraň ve výši vašich krků. Snažíte se uhnout, ale jste skutečně jako přikovaní. Nic jiného nezbývá, než křečovitě zavřít oči a tak učiníš i ty. Chvíli ćekáš, nic se však nestane, nemísto toho tě i přes víčka do očí začne bodat sluneční světlo. Stále sníž, nyní jsi však opět na pokraji onoho útesu a Jonatanův pád se opakuje tentokráte již popáté. V poslední chvíli jej zachytíš za paži a zapíráš se, aby jsi jej mohl vytáhnout, tentokráte je však zapotřebí i spolupráce. Alfréd je vedle tebe a jen zděšeně hledí na to, co se právě děje, neschopen ze sebe vypravit jediného slova. Nedaleko Xerevonu - Seh Hok Longi: Muž k tobě otočený zády zasttaví své kroky, jakmile zaslechne zvuk trhající se látky. Hm... to je lepší, konečné to bude stát za to. uchchtne se, otáčeje se tvým směrem. Jsi již o něco obratnější, když nemáš přes hruď tu mokrou látku. Mužovy zbraně jsou stejně skloněné jako předtím podél těla, jen trochu pod úhlem směrem před sebe. Pozoruje řeč tvého těla, což je při boji mimochodem velmi důležité. Jelikož máš obě zbraně podél těla, může oćekávat několik variant útoku. Se svým rozběhem k němu jsi rozšířil svou nevyspytatelnost, na poslední chvíli před střetem zahlédneš v jeho tváři zvláštní úsměv plný očekávání. On poté nastaví čepele svých šavlí ve směru tvého úderu při zdvihu odspoda nahoru a sice tak, že tvé zbraně sjednou po tupých hranách šavlových čepelí a zarazí se o záštity. Dále následuje vzájemné odstrčení, přičemž se od sebe vzdálíte na dobré dva sáhy. Dále následuje tvá akce opačným směrem, kterou jsi však kvůli jeho zbraním trocha pozměnil. Jeden ze tvých mečů odklonil jednu z jeho zbraní a ten druhý vedl řed příčně zeshora dolů. Následoval tvrdý náraz na šupinovou zbroj. Nebýt jí, měl by nyní rozpárané břicho. Dostal jsi se svými výpady na jeho bok, však jeho druhá zbraň je stále volná. Výpad odsponu šipno přes tvou nohu, přičemž jsi stihl na poslední chvíli uhnout hlubokému poranění, špička šavle však rozřízla tvé stehno. Rána není hluboká, zůstane ti ale nepěkná jizva. Stojíte na chvíli jako dva panáci hledíc si vzájemně do očí. Ač mé on oko jen jedno, je schopen o to lépe využít ostatních smyslů. Hm... Jsi skutečné dobrý. v jeho hlase lze zaslechnou úsilí, jakmile se od sebe opět vzálíte na několik sáhů. Strhávaje svůj plášť, odhaluje takřka holé paže i nohy, ovšem až na suknici, která je součástí zbroje. |
| |
| Blízsko Xerevonu Odskočím od nej a pozrriem na svoju nohu, ktorá trochu krváca. Muj útok byl úspešný ale zabudl sem že on má zbroj vlastne sem ji nevidel a keby ju nemel bolo by po souboji no musím vymyslet ješte neco lepšího a teď to už bude smrtelný úder. Chvílu jen tak postávam a oddychujem. Potom pozbieram zvyšky síl a potlačím svoju bolest. Pomaly idem k nemu a pozriem sa mu do očí. Nato se k nemu zase rozbehnu. Zohnu se a seknu mu po nohách. Jeden meč stále držím pred sebou na obranu. Hneď potom sa otočím a spravím kotúľ za jeho chrbát postavím sa a obratne sa otočím. Jedným mečom sa z otočky po ňom zaženiem a druhým spravím zprava výpad. Tesne pred dopadnutím ho zdvihnem hore a seknu mu po krku. Hneď nato z druhím mečem zaútočím na jeho ruky. |
| |
| Nedaleko Xerevonu - Seh Hok Longi: Tvůj počáteční výpad ti vyšel, nicméně nebylo to přesně dle tvých představ. Sehnul jsi se a seknul jej po nohách, on však stihnul trocha uhnout do strany a s odkloněním tvé druhé zbraně tě poté přetáhl jednou ze svých šavní po zádech. přitom ti způsobyl hlubokou řeznou ránu, až jsi povítil, jak čepel sjela po jeznom ze tvých obratlů. Naopak tvou ránu schytala jedna jeho holeň, zdařilo se ti přeseknout několik šlach a šlo to až na kost. Oba vykřiknete bolestí a muž v poslední chvíli přestoupne, aby udržel rovnováhu. Z vás obou prýští hrev proudem, během pár vteřin se pod každým z Vás vytvořila karmínově rudá kaluž. Máš ještě dost sil? oddychuje, však tón jeho hlasu je stále zabarven tím nechutným humorem. Obě zbraně drží před sebou skoro v horizontální poloze, jen jejich hroty trocha pod úhlem vzhůru. |
| |
| Blízsko Xerevonu A ty?Spýtam sa so smíchem na tváry aj proti bolesti, ktorú cítim. Pomaly k nemu prijdu. Svoje meče držím stále pred sebou v obrannom postoji. Jeden meč hore a druhý dole. Začnu okolo neho pomaly kroužit co on asi neudalá kdyyž nemúže chodit. Tak co. Cítiš ako sa ti vyléva krv ze žil a tvoje noha odumíra? Je ti jasné že po tomto souboji se už na svý nožulky nepostavíč poviem s pohŕdaním. Prijdem k nemu. Jedným mečom sa mu snažím zasiahnuť nejaké citlivé miesto druhú nohu krk alebo podpazušie kde namá spevnenú zbroj. Druhým mečom sa snažím chrániť. Snažím sa robiť čo najrýchlejšie pohyby a dostať Taurusa na lopatky. |
| |
| Nedaleko Xerevonu - Seh Hok Longi: Nemám jedno oko a přeťaté šlachy na levé noze. řekne s podivným klidem, jakmile se k němu začneš blížit. To ovšem neznamená, že mne porazíš. na nezraněnou nohu stále došlapuje pevně, na tu druhou jen zlehka, přesto však vykrývá tvé rány lépe, než kdyby běhal z místa na místo. Stejně jako ty se snažíš objevit jeho slabinu, tak činí i on. Neustále ti hledí do očí a právě tak odhaduje tvé následné útoky, ne rozdíl od tebe však nesleduje směr své zbraně. Nu dobrá, přestaneme hrát tu hloupou hru! vrhne se po tobě, odkláněje tvou zbraň, s níž jsi se celou dobu kryl a kolenem, které je cháněno suknicí šupinové zbroje zaráží tvůj druhý meč. Pouští jednu ze svých zbraní k zemi a svou ruku poté navádí ke tvé hlavě, přičemž dostáváš pěstí do nosu. Rána není slabá, pocítil jsi i křupnutí nosní přepážky a to tě donutí k ústupu na několik sáhů. |
| |
| Nedaleko Xerevonu Stále ustupujem ale svoj meč držím stále pevne. tak zemřeme obaja. Nee to bude dobrý a ten prívesek odpláva cez rieku a nikdo ho nenajde. Alebo zemřeš a skusí štestí nekdo jiný.Poviem ironicky i keď musím zatíínať tuby od bolesti. Pozriem na neho. Musím ho zabit veľmi rychle už to nevydržím dlho na tom ani ja. Sem viac zranení musím máknut. Pozru se na svojho soupera. Zrazu spravím ješte stále obratne skok k nemu. Jeden muč mám pripravený na náprah a druhý mám pripravený na obranu. |
| |
| Nedaleko Xerevonu - Seh Hok Longi: Jakmile jsi přiskočil k němu, stačilo mu jen natočit čepel z obranné pozice na bod. V tom případě jsi se narazil na jeho šavli a ta ti prošla břichem a její hrot vyšel na druhé straně tvými zády, načež čepel tvé zbraně se v tom úleku jen otře o vrcholek jeho hlavy a skalpuje její kůži až na kost, tudíž je nyní tvá zbraň zalepena jaho bohatou hřívou. Oba vykřiknete zděšeně bolestí, on z posledních sil vytahujíc meč ze tvých útrob, čímž rychlým trhnutím ještě ránu rozšířil. Máš co dělat, aby jsi se udržel na nohách a brzy upadneš. S couváním od něho se pokoušíš udržet rovnováhu, instinktivně jsi stejně jako on upustil zbraň a chytil se za břicho. Tvůj sok padl na kolena a sáhl si na temeno hlavy, přičemž zlostně zařval Mé vlasy! Za to zaplatíš! z posledních sil se chápaje zbraně, která leží v jeho blízkosti. Ty jsi nyní od té své řádově na dva sáhy, vzdálenost mezi vámi dvěma je řádově čtyři sáhy. Stojíš nyní na pokraji mostu, kdesi v dáli zahřmělo a začíná pokapávat. |
| |
| Nedaleko Xerevonu Zakríčím od bolesti a padnu na zem. S jednou rukou držím meč a duhou se držím sa bricho. Ten hajzel toto neprežije. Ak to prežiju ja. To ti zaplatíš za mí čreva.Zařvu na nej. Chytím meč ješte pevnejšie a stojím. čakám kým kumne pribehne. Kyž namne zaútočí ták pustím ranu na briše a z pásu si vytáhnu nunčaky. Chytím jeden konec a plesknu po jeho meči. Snažím sa aby se omotali. Nato nim šklbnu aby mu vyypadol z ruky. Mečom sa ho snažím zatiaľ pichnúť na nejaé bolestíve smrtelné miesto. |
| |
| Nedaleko Xerevonu - Seh Hok Longi: Muž se postaví na nohy se stejnou námahou jako ty, však oběma Vám zbývá ještě dostatek sil pro poslední střet. Opíraje se o meč, se muž zvedne, chápaje se i druhé zbraně, kterou má po cestě k tobě. Zastaví se dostatečně daleko, aby měl přehled nad situací a současně, aby nestačil pouhý jeden krok ke střetu. Čepele obou zbraní o sebe při chůzi rychle v kříži otřel a odlétlo i několik jiskřiček. Déšť postupně nabývá na síle, není to však zatím liját a dá se to zvládnout. Cesta je udusaná, však brzy z ní bude mazlavé bahno. Jen tam tak stojíte a pozorujete se navzájem, muž evidentně nehodlá učinit první krok. |
| |
| Nedaleko Xerevonu Čakám kým muž neco spraví lenže on tam jen tak postáva v strehu jako já. Takže posledný stred začnu já co? Povím zamyslene. Ako vymyslieť úder, ktorý by ho odradil. KEby sme bojovali bez mečov tak by som ho vyradil ale s mečmi??? Co vymyslet nepreniknu jeho ochranou a on nezaútočí. Spravím pár kroku dozadu a trochu od neho odstúpim. Ukončíme to ako muži.Povím. Zapichnu meče do zem vedle sebe a vystriem pred seba ruky na náznak toho že to myslím vážne. Sem vstrehu keby sa rozhodol podvádeť a vyšiel by s mečmi. |
| |
| Nedaleko Xerevonu - Seh Hok Longi: Hm... muž se pousměje, evidentně něco podobného čekal. Jsi správný chlap, víš to? odhazují jedné zbraně do k nedalekému keři, drohou na břeh jezera a strhávají ze sebe šupinovou vestu. Jeho postava je vcelku svalnatá, kdyby měl klasický plechový kyrys, udělal by pro jejich zvýraznění lépe. Klouby jeho paže zapraskají, jakmile předvede zajímavou pózu, jakoby snad odněkud z orientu, odkud pochází i jeho schopnost boje se zbraněmi. Pevně se rozkročí, evidentné se soustředíc na odstranění své bolesti, ten zvláštní tanec zakončí stoupnutím na jednu nohu, druhá je ohnutá v koleni - ta s přeříznutými šlachami a opě tuce od sebe, jako v néjakém kung-fu trháku. Stojíte nyní od sebe na dobrých pět sáhů, atmosféra houstne a déšť stále zesiluje, jeho kůň již pře drátkou chvílí odběhl neznámo kam. |
| |
| Nedaleko Xerevonu Stale nechapave pozerám na Taurusa ako predvádza umení a nakonec skončí an jednej nohe kousek odemne. Ten je dobrý. Orient??? Nebudu se nijak predvádzat. Své ruky dám do tvrau tigriej laby. Zahnu končeky ruky a palec vysuniem nad zahnuté prsty. Dám se do základního postoja. Jedna ruka stočená pred tvárou a druhá pred mechúrom. Svoje stehná si dám rovnobežne zo zemou. je TODOST ťAžKé ALE KEĎ TO ROBíTE HODINU DENNE desať rokou tak je to lahké. Začnu se pomaly hýbat aj proti svoji bolesti. TEsne pred tý než k nemu dojdu spravím beztienový kop. Moja noha spravý rýchli poloobrat takou rýchlosťou že to není ani videt. Zvyčajne tieto údery lámu nohy. Hned ako úder dokončím prenesu váhu na druhou ruku. Hornou rukou vystrelím k jeho tváry. Dolnou trocuh skrútim a namierim mu ju na rozkrok. |
| |
| Nedaleko Xerevonu - Seh Hok Longi: V době, kdy se přemístíš o těch pár sáhů k němu na dosah, můž se postaví pevně na zem, připadajíc ti dostatečně koncentrován, že se vyrovnal se svou bolestí, kterou mu přivádí jeho zraněná noha. Jedna noha vpřed, druhá vzad, záměrně ti nastrčí tu zraněnou dopředu. Jakmile se chystáš ke kopu, stačí přenést výhu na zadní nohu a nohy vyměnit, tudíž ta, co byla dříve vepředu, je nyní vzadu. Tvé paži, jež vedeš na jeho obličej na poslední chvíli uhne a jeho hlevu střídá vymrštěná paže, která lehkým dotykem ve dlaň a následným přesným úhybem tvůj údel zpomalí. Na to muž tvou pěst pevně uchopí a protočí. Přitom tobě nezbývá nic, než se odrazit a přetočit ve vzduchu, aby ti ruku zcela nezlomil. To má za následek, že tvou ruku pustí a couvne o krok, aby držel rozestup. |
| |
| Sen - s Taninem Jak jsem se sem dostal? Byl jsem přeci v knihovně! Snažím se se vytáhnout, opravdu hodně moc, ale nejde to. Kopu zděšeně nohama a snažím se nějak odrazit od skály podemnou a vyšvihnout se nahoru. Já se snažím! Moment! Mám druhou ruku! No já jsem hlupák Radostně zavýsknu. Mám druhou ruku! Druhou rukou se chytnu Tanina a snažím se se vytáhnout nahoru na okraj. |
| |
| Snění - Jonatan "ledový" Rucher / Tanin: Spolećným úsilým se Vám skutku podařilo dostat se na relativně pevnou zem. Ztěžka oddechujete a ležíte na zádech. To si děláte srandu, ne? Jen tu tak ležet, když je tak krásný den. ozve se Alfrédův hlas. Je v úrovni vaśich hlav, zŕejmě se tam odvalil, když jste sebou sekli na tvrdou zem, která ovšem, jak už to ve snech bývá, nebyla zase tak tvrdá. |
| |
| nedaleko Xerevonu K sakru. On je fakt dobrý, možno to nebol moc dobrý nápad hrát bez mečú aspoň neskôr zemřu. Chytím si kosť a trochu si ju puknem aby prešlo strpnutie. Pozriem na Taurusa, ktorý je kúsok odomňa. Seš dobrý.Povím né moc nadšene. Pár krokú ustúpim a čakám co se bude dít. Sem dobrý ale když budu stále útočiť nevyhrám. Musím sa aj brániť. Nevyjdu ani za nič nech on zaútočí. Postavím se zase do základního tigrího postoje a rakám až uderý môj tvrdý súper Keď na mna bude útočiť tak sa mu snažím zasiahnuť aspoň okrajovou silou nejakú ranu, ktorú som mu spôsobil lebo to mu spôsobí najväčšiu bolesť. PS nepis že se vube nehybal a čakal kým uderým já lebo to bude do nekpnečna lebo ja se nehnu kým nezaútočí.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když přestaneš psát barvama a neherní správy do neherního příspěvku, vyhovím ti. Pravidla ve verbířích sis četl a začátečník taky nejseš, ne?! |
| |
| Nedaleko Xerevonu - Seh Hok Longi: Já vím, také nejsi špatný... byli by z nás dobří parťáci. pousměje se muž. Evidentně také raději stojí v obraně, proto tě začal obezřetně obcházet. Pomalé jisté kroky, jen o malý úhel. Poté začal směřovat kroky tvým směrem, aby tě donutil alespoň o malý kousek couvnout. Jste nyní oba na mostě, souběžně s osou řeky a ty máš za sebou už jen jeden sáh pevniny, jinak by jsi opět zahučel do vody. Muž je obezřetný, přetahuje svou váhu z jedné nohy na druhou, aby stále stál pevně. Hledí ti upřeně do očí a rozvažuje nad dalšími kroky a to jak svými, tak i tvými. |
| |
| Chrám boha Reneria Celá zmatená poslouchám Nejvyššího kněze a pak jej následuji.... Měl to snad v plánu? Věděl, že se tak zachovám? Byla jsem pro to vybrána? takové otázky se mi honí hlavou a dál následuji Nejvyššího.... Když uslyším, že mě ponese samotný Arshak, poklesne mi čelist.... Dál už pak jen vyčkávám, kdo všechno se k nám připojí... "Pane....ten portál....dostanu se...kam?" zeptám se a vzpomínám, co všechno mi chybí...jistě, zbraně....ale ty si nakonec vytvořím, pro mne to není problém. Rozhlížím se kolem sebe a snažím se si zapamatovat každičký detail. Jakmile dorazí ostatní kněží, čekám už jen na povel Nejvyššího a poté naskéčím na koně a vyrazím k hoře, k místu, odkud vyrazím dál....už jen sama... |
| |
| Chrám boha Reneria: Z portálu vyjdeš východně od Elinoru, což je město, kde má dojít k pohromě. Řádově půl dne ti potrvá cesta na ono místo, sám ale netuśím, zdali přijdeš včas. Ať už se stane cokoli, přiveď ty, kteří spustí pohromu. Bylo předpovězeno, že právě ti dokáží démona navrátit opět do podsvětí. promlouvá k tobě muž, zatímco společné sejdete několik desítek schodů až pod úroveň přízemí, odkud jsi přišla. Vcházíte v temnou chodbu, kterou v okamžiku osvítí dvě řady pochodní po jejích obou stranách. O desítku sáhů dál se objeví mocná dvoukřídlá dřevěná vrata s vyřezaným reliéfem. Vypadají jako od stejného řezbáře, jež tvořil i vstup do komnaty veleknězovy, však zde jsou obrazy trochu jiného tématu. Na křídle jednom krásná stvoření s křídly v podobě humanoidu, na tom druhém démoni a ošklivá rohatá stvoŕení. Uprostřed toho všeho, kde by se za normálních okolností měla nacházet spára se obě tyto síly srážejí a dílo tak působí poměrně zmateně. Ve výši ramen přesně ve středu dle vertikální osy je kruh, v němž je také vyryt otisk lidské paže i s prsty a tobě hned dochází, co se bude dít dále. Již vědí, že se mají připravit. s pohledem v plamen první zažehnuté louče. Velekněz přišel ke dveřím vyhrnujíc rukáv svého hábitu a přihládaje dlaň s narovnanými prsty v onen otisk a cosi zamumlá v jednom z již zapomenutých jazyků. Na to se ozvou rychle po sobě tři zydunění a se zapraskaním a lehkým zavrzáním nedávno naolejovaných pantů se ta masivní vrata otevírají směrem ve velkou kulatou místnost, osvětlenou od stropní klenby obrovskými talíři s hořícím olejem, zavěšených na řetězech. Mramorová podlaha je pokryta zvláštními ornamenty a uprostřed toho všeho je vyvýšený kruh, v němž se nejspíše bude odehrávat samotný obřad. Cesta v podzemí nebyla zdlouhavá, však vidíž už jedenáct knězů oděných v bělostná roucha se znakem hvězdy na hrudi, jak napjatě očekávají, co se bude dít dál. I Kleta s jasně bílým koněm jako sníh, kterého jsi viděla jen několikrát za život a přesto je ti tolik povědomý. Jeho hŕíva je stříbrná a stavba těla dokonalá. Zatímco jsi zaujata tou okolní krásou, velekněs přejde o velkému plochámu kamenu a navlékne přes svůj oděv podobný hábit, jako mají všichni ostatní, ten jeho ovšem má několik výšivek navíc i hvězda je více zdobená. Můžeme tedy začít? přikývne k tobě Stoupni si i s Arshakem ve střed kruhu. Přenos bude možná trochu nepříjemný, nemáš se ale čeho bát. Dokážeš se o sebe postarat, jsi silná Cservio a ať už se stane cokoli, především se vrať s těmi třemi. přicházeje k tobě, berouc tě za ramena během řeči, na to tě však pouští a kněz stojící vedle tebe ti podává oprať koňského spřežení. |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion Pokud dovolíš, mohu ti tu ránu ošetřit. Rána sice hluboká není, ale můžou v tom být nečistoty, které se rozšíří dál do těla. řeknu té ženě Pokud ale nechceš, je to tvé rozhodnutí. Neměli bychom jít? Ten chlapec by se měl co nejdříve dostat do postele. |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion (Melinor) -Keia Morvena / Lithorai de Lohre: Nnnee, díky, to nebude nutné. pousměje se Lithorai, což je také jediná kladná emoce, která se objevila v její tváři Je to dobré, vážně... popotahujíc si popruh v místo, kde má být rána, aby jej překryla. A kdo vy vůbec jste? A co tu děláte takhle v noci? osloví tě i muže stojícího opodál. Já jsem nějaký Sandr Kein a schrupnul jsem si tady na stromě, spíš by mé ale zajímalo, co ty tu pohledáváš. Vypadáš schopná v boji, očekávám tudíž nějakou misi. žena neodpoví, jen přesune pohled z muže zahaleného v kápi k tobě. A ty jsi kdo, smím-li být tak nezdvořilá? Chlapec bude v pořádku, neměj o něj strach. Půjde se mnou do Melinoru. Jen se uhodil do hlavy a eď si chvíli pospí. odpoví žena současně ve tvé obava o chlapce, kterému snad nebylo ještě ani patnáct. |
| |
| Sen. Vytahuji Jonatana, jde to z tuha, ale nakonec jej vytáhnu. Svalím se na zem. Pak slyším Alfréda, jak něco mumlá. Jdi někam. Pomalu vstávám a oklepávám se. Tohle je moc, to už není možmé, vždyť jej vytahuji po několikáté!! Rozhlédnu se okolo a čekám, zda se nenaskytne nějaké vysvětléní celé té věci. |
| |
| Snění - Jonatan "ledový" Rucher, Tanin: Sen je takový, jako už tolikrát. Kontury okolí lehce rozmazané, však stále vše vypadá podivné realisticky. Cesta vede dál a pak do zákruty, stoupajíc kopíruje obvod sopky. Vysvětlení těch podivností se - zdá se - zatím nenaskytlo, však máte zvláštní pocit, že tento sen, má jistou symboliku. Nemusí se vše odehrát stejně, však může jít o néjaké proroctví. |
| |
| Sen Tak tohle se v mém snu stalo poprvé, že bych se octl někde jinde, Tanin na druhou stranu vypadá zkroušeně a značně unaveně. Kde to jsme? Rozhlédnu se po okolí, nejdříve dolů kde spatřím město a posléze nahoru, kde spatřím vršek hory. Mám chuť odkopnout Alfréda někam do dáli do města, ale vím, že by se stejně vrátil. Co by se asi stalo kdybych skočil dolů? Zabil bych se ve skutečnosti, našli by mne ráno mrtvého na posteli? Nebo bych se prostě s trhnutím probudil? Třeba těsně než dopadnu na zem. Jak už to ve snech bývá. Rozhodně by to možná stálo za prozkoumání. Nebyls náhodou taky v knihovně? Zeptám se Tanina. |
| |
| Sen Otočím se na Jonatana. Knihovna? Co já bych dělal v knihovně? Já se furt brodím v tomnhle. A docela mi to už vadí. Sednu si a zamyslím se. Mysliš že to je sen nebo nějaké kouzlo? Už jsem o takových slyšel, lapeni kouzlem, že se mysleli, že to je sen a zbláznili se a nebo skočili ze skály a zemřeli i ve skutečnosti. Chci odsud pryč. Hnusnej sen. Bojím se co přijde pak. |
| |
| RÁNO Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin / Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Není to jen snění Tanine! ozve se hlas a na to zpoza obvodu sopky schází po cestě směrem k vám osoba. Muž v bílém hávu, na prsou podivný znak a s obličejem zahaleným ve stínu kápě. Jde volným krokem, obě ruce založeny v široké rukávy. Je to předzvěst toho, co se stane, však vše nemusí být tak, jak to vypadá. Je to pouze symbolické a zdání může mnohdy klamat. Zamyslete se nad tím oba. promluví opět muž Vše nemusí být tak, jak to vypadá... tato slova zní Vám oběma v uších, kdy se s kokrháním kohouta na nedalekém statku probouzíte ve svých pokojích. Jonatan sice neví, jak se dostal Alfréd do pokoje, však skříň je pootevřená a on si ustlal právě na vypraném ložním prádle. Neznámo kde - Seh Hok Longi: Probouzíš se s bolestí hlavy v nějaké chatrči se silnou bolestí hlavy. Zcela si nedokážeš vybavit, jak boj skončil, však jen tušíš, jaký byl jeho závěr. Bolest není natolik ukrutná, aby jsi ztratil paměť. Cítíš se jako omámený, jakoby tě nékdo nadopoval léky. Pokoušíš se posadit, však zjišťuješ, že tvé ruce i nohy poutají provazy ke kovové konstrukci lůžka. Začneš trhavými pohyby instinktivně kmásat. Tu se zvenčí ozve dívčí hlas Už se probral! a zaslechneš kroky, dveře vedoucí z onoho pokoje - dály se tato chatrč nevelkých rozměrů tak nazývat. Je asi půl druhého sáhu vysoká a co tě na ní zaujalo jsou její pronikavé modlé oči. Mají zvláštní auru, jako by tě snad uklidňovaly. je vskutku krásná a její blond vlasy splývají až v úroveň ke kolenům. Její hříva je vskutku bohatá a v ruce svírá hřeben, kterým ji asi právě rozčesávala. Uklidnil jsi se a pozoruješ ji. Je vskutku krásná, ale to, jak jsi se sem dostal ti vrtá hlavou víc. Přistoupí k tobě blíž berouc při těch pár krocích stoličku, vedle níž si všímáš stolíku a na něm svých zbraní i v pochvách, ovinutých popruhy a také svého ošacení. Až nyní si uvědomuješ svou nahotu, však máš na sobě pouze bederní roušku a pod kůží z nějakého většího zvířete. Tvá zranění jsou ošetřena a obvázána bílou látkou, na břiše prosakuje krev, však je již zaschlá. Několik hlubokých škrábanců na levém rameni je pomazáno hustou mastí, která již také zaschla. Jak se cítíš neznámý bojovníku? oslovila tě s vlídným úsměvem sedaje si na židli blízko tebe. Omlouvám se za ty provazy, ale měl jsi horečku a nemohla jsem tě tak nechat. dodává s pohledem na provazy kol tvého levého zápěstí. Na pláni poblíž města Melinor - Keia Morwena Poněvadž si žena stála za svým a nenechala tě své zranění ošetřit, zanechala jsi své snahy a znovu prohlédla alespoň chlapce. Pro výstrahu jste nechali těla tam, kde jsou, přičemž budou i tak nalezena dalšími náhodnými pocestnými, ba dokonce kupci, který tu občas projíždějí a vydali se zpět na mýtinu, kde jsi před pár chvílemi uhasila oheň. Zjistila jsi, že onen palouk vlastné není zase tak daleko a všichni čtyři - tedy ty, ona bojovnice, zahalený muž i chlapec - jste se přesunuli v to místo. Zapálila jsi znova oheň, čistě proti vlkům a uložili jste se všichni ke spánku. Druhého rána se probouzíte u vyhaslého ohniště a žena, která držela celou noc hlídku se zrovinka vrací se čtverem bažantů v ruce. Jejich bezvládná tělíčka visí za nohy a hlavičky poklimbávají. Zdá se, že jejich vazy jsou zlomené. Dobré ráno. Byla jsem na lovu... pohodí doposud nepřipravenou snídani na trávu ve tvé blízkosti. Chlapec se v noci probral, spí jak mimino. odpoví s mírným úsmévem s pohledem ke chlapci. Chrám boha Reneria - Cservia Fiero: Vše se odehrálo poměrné rychle. Po vstupu ve kruh i s koněm se rozestavělo dvanáct mužů kol onoho kamenného pódia a počali odříkávat mocná slova, kterým však nerozumíš. Jejich hlasy se rozléhaly po sále a ty jsi pocítila zvláštní lehkost. V mžiku se objevilo jasné bílé světlo a hlasy mužů i oni sami se začaly vzdalovat. Hrubý skok nastal, kdy světlo zesílilo svou intenzitu, až jsi musela zavřít i oči a i pod víčky jsi viděla jen bílo. Hlasy zcela zmizely a jako když utne, změnilo se i světlo ve tmu. Otevřela jsi oči a pohlédla ve své okolí. Po dvanácti mužích ani velkém sálu ani památky, jen ve tvé blízkosti se nachází poměrné veliký dva kvádry, z nichž jeden leží a druhý je postaven v ose toho prvního nedaleko od něj. Na onom stojatém se rýsuje vytesaný symbol oka, který však nejevý žádné podivné síly. V momentě sedíš na Arshakovi a uháníš po cestě, kterou nebyl problém najít ve směru k městu jménem Elinor. Není nutné ani zadávat povely, kůň jako by snad sám znal cestu. Vítr pročesává tvé vlasy svými tisíci prsty a je to nesmírně příjemný pocit i vzhledem k faktu, že za pár hodin bude možná svět pod hrozbou největšího z démonů. S východem slunce máš za sebou sotva třetinu cesty a už jsi minula i menší vesničku, kdy na tebe lidé na poli hleděli, jako by spadli z višně. Jistě jim nedocházelo, kam se tak ženeš, v momentě se však navraceli opět ke své práci. |
| |
| Ráno Probudím se ze snu a posadím na postel, jsme celý zpocený. To byl hnusný sen, co sen, předtucha? Co říkal ten muž? Vše nemusí být jak vypadá... Pomalu se uvolním a sesednu z postele, dojdu k nádobě s vodou a opláchnu si obličej. Opřu se o skřínku a vykouknu z okna. Foxi, musíme si dát pozor, to co se mi zdálo se mi nelíbí, mám strach. Obleču se, Fox mezitím léta po obloze a hledá si něco k snědku na zemi. Pomalu jdu po schodech dolů a stále přemítám ten sen, abych nic nezapomněl. Dole nikdo není zatím, vezmu si číši vody a sednu do rohu, čekám, zda-li přijde ke mě Jonatan. Nelíbí se mi to, ani trochu. Napiju se. Celé tohle město se mi nelíbí. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin: Opustil jsi pokoj a sešel do prázdného lokálu. Podle východu slunce, který jsi zahlédl z okna odhaduješ, že je pŕibližně půl sedmé. Jen, co jsi došlápl na poslední schod v hostinec, ten zavrzal a zpoza baru, který je hned vedle schodiště se vyklonila Dolorez a věnovala ti úsměv. Dáte si zase vodu, nebo alespoň kapku dobrého vína? osloví tě stále s oním úsměvem, na baru je však již připraven pohár a džbán s čerstvou vodou. |
| |
| ve skříni na podušce přikrývek a látek Vzbudím se s hlasitým Uíááááááááááááááááááá což zní napůl jako nějaký válečný pokřik. Pak si vzpomenu na ten podivní, velmi podivný sen. Tedy já mam vlastně snů plno, ale žádný nebyl tak moc podivný. pamatuji si jen útržky a zdá se, že jsem v něm byl i se svými novými společníky. Pokud je skříň zavřená, pomalu ji otevřu a vyjuknu. Jestli uvidím jediného človíčka vzhůru, zpovídám ho. Hej! Co mi lezeš do snu? teda né že bych si něco z něj pamatoval. jen snad něco, že mě někdo z vás málem shodil ze skály zamračím se, jak jen to umím nejlíp. To sou nápady. Víte jak to bolí? Ano- ten dlouhý osvobozující let je úžasnou záležitostí, ale ten tvrdý dopad kdy se kosti roztančí kolem těla...I když ...Co by se vlastně roztančilo kolem mě? začnu hlavu otloukat o skříň, takže vzbudím i zbytek spící v pokoji. jako bych se snad snažil dělat nevinného, zapluji hluboko do kopičky s prádlem. Díky bílé lebce vykouknou ven opravdu jen rudé oči. Stín skříně mi dodává trochu strašidelný nádech. Asi si to tak moc přesně nepamatuji...nemůže mi to někdo osvěžit? oči se mi změkčí na takové ty krásné štěněcí (no kdo by mi odolal?) |
| |
| Ráno - probuzení šokem Z mého snu mě vytrhne šílený válečný pokřik linoucí se z mojí skříně. Málem jsem to už nerozdýchal, pak se ze skříně vykutálel Alfréd a okamžitě mě seřval, což mi sebralo všechen zrovna se rozfoukávající vítr z plachet. Alfréd začíná omlacovat hlavu o skříň. Ne, Alfréde prosím ne.... Vyjde ze mě zoufale, po tak strašných snech jsem se moc nevyspal. Takovéhle probuzení si nezasloužím..... Ale odpor je marný, koneckonců - co můžete udělat tak roztomilé lebce? Aaaa... .Alfréde... nemůžeš být trochu.. ohleduplnější? Prosebně se táži a na chviličku zamyslím. Co kdyby ses šel zeptat Tanina? Ten měl určitě lepší spaní..... |
| |
| v pokoji Přikutulálím se k Jonathanovo posteli a začnu poskakovat. Ohleduplnosti? zasměji se a podívám se tam, kde by každý obyčejný člověk či bytost měla mít tělo. To mi opravdu nic neříká, promiň, ale zdá se, že si po ránu takový nerudný, vůbec to nechápu, ale jeto zábavný. Vy smrtelníci se dokážete nadchnout z maličkosti a na zuřit z drobnosti. A pak moc dobře vím co dokážete udělat nebohé lebce zadivám se k oknu a oklepu se. Za Taninem říkáš? přestanu skákat a opravdu se zdá, že o tom dumám. Dobře, třeba bude v lepší náladě. Až se vrátím tak ty tu svou zase najdi pravím jako napůl rozkaz. Otevřu si dveře, tak že vyskočim na kliku a zakousnu se do ní. Má váha jí posune dolů a dveře se otevřou ( případně využiji nějaké kouzlíčko) a kutulálím se po chodbě. Dveře samozřejmě nezavřu, abych si je nemusel znovu otvírat, až se budu vracet. Je slyšet jak se kutulálím po hodbě a nahlas přemýšlím. Do kostí! Kde jen můžou být, že by hned vedle? zastavím se před pokojem svého nosiče a vykouknu dovnitř. promiňte, že vás ruším pane Jonathane , ale které dveře že to jsou? jsem připraven uhýbat např. před letící botou, která v zuřivosti lítá od lidí snad nejčastěji. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher: Dveře byly zprcu zamčené, tak byla tvá snaha otevřít je zakousnutím do kliky možná až příliš komická. Použil jsi tedy kouzlíčko na jejich odemčení. Tanin - co by lovec vstává obvykle brzy ráno, proto už jistě nebude v pokoji, ale nékde jinde. Chodby na konci chodby se stáčí spirálovitě dolů vedou přímo v lokál - jen tak pro informaci. |
| |
| nemilé překvapení- chodba Eeee, máme drobný problémek přikutulálím se ke schodům a poslouchám kolik tak tam asi může být lidu. Šance že bych proklouzl jsou asi minimální. I když, hostinský už mě zná, tak by v případě problému mohl případně i zasáhnout....A vzhledem k tomu, že tu stejně nemam nic na práci, tak ten případ asi bude případně velmi aktuální... Lebka se s rachtáním skutulálí dolů ze schodů. Jak už někdo říkal, je těžké dávat pozor na cestu, když se vám oči ocitají všude možně po hlavě a tak skončím s hlasitým KŘACH v něčem, co připomíná košík s polínky. herdek špitnu a trhavě zažvýkám čelistí. Mezi zubem mi uvízl nepěkný kus třísky. Rozhlídnu se po lokále jestli hledaného někde nevidím. A pak jako myška skrytá ve stínu stěn a koutů se tiše kradu (tedy kutulálím) k onu místu- případně ven. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Alfréd: Tvé počínání, kdy jsi skončil v košíku dřeva nebylo příliš poklidné, tudíž je tu velká pravděpodobnost, že si někdo mohl povšimnout tvé teatrálního přichodu - respektive přikutálení se. Tudíž nějaké kradení se stínem nebude zcela na místě. Lokál je opuštěný až na dvě osoby, kterými je hostinská Dolorez a pochopitelně také hledaný Tanin, který již tebe a Jonatana očekává. Hostinská při lomozu vzhlédne a usměje se. Zdravím Alfréde, dáš si další alko? pozvedaje láhev s tou chutnou kapalinou, aby jsi na ni lépe viděl. Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Jonatan "ledový" Rucher: Alfréd ti položil otázku, kde se asi může nacházet Tanin, však ani chvíli nelenil a odkutálel se někam pryč, nechaje za sebou dveře otevřené dokořán. Ty máš nyní čas v poklidu se umýt a obléci, než sejdeš dolů na snídani. Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin: Zaslechl jsi lomoz přicházející od schodů a vzhlédl. Již zprvu ti bylo jasné, že jeho původcem je lebka ve snaze dostat se po schodech dolů v lokál, však svou rotaci poněkud Alfréd neuřídil a skončil v košíku s připravenými poleny, kterými se tu každý večer přihládá ve velký krb. Hostinská téměř okamžitě vzhlédla a nabídla lebce láhev rumu. |
| |
| NEznámo kde Tma. Stále všade tma. Moja myseľ upadla do zabudnutia a moje telo nebolo moc silné aby som sa do neho mohol vrátiť. MOja myseľ lietala tadiaľ kadiaľ sa dalo. Potom ucítim mierny šok a ocitnem sa späť vo svojom tele. Pomaly sa nadvihnem a skúsim sa pohnúť. NO nič sa nedeje. Ako vlastne dopadol ten súboj. Asi som prehral. Vyzerá to tak. Posažím sa posadiť ale nepodarí sa mi to lebo som pevne popriviazovaný k postelil. Zrazu sa niekto ozve a dnu do malej chatky vbehne očarujúca mladá žena. Pozriem na nu a keď sa ma spýta ako sa mám a nazve ma bojovníkom trocu sklopím pohľad. Mám sa lepšie. Ani neviem ako som sa mal predtým. Prepáčte ale kde to som a ako to skončilo. Poviem nakoniec váhavo. |
| |
| Hostinec U pašíka Při onom hlasitém křach sebou vylekaně cuknu a pomalu mi dochází, že je ráno a že je třeba vstát a dát se do díla. Zvedám se z postele a protahuji se, ruce nad hlavu, nohy protáhnout. Pokusit se vykopnout před sebe. Udělám několik namáhavých dřepů. A podívám se na sebe: Jak jsem přišel tak jsem usnul. Všechno zmačkané..... ale ono to stejnak bude všechno brzy od popela a sazí a všeho možnýho.... Hlasitě nad tímto zjištěním zívnu, sbalím případné rozházené věci, najdu svoje boty. (které jsem si nějakým záhadným způsobem v noci vyzul) Baťoh se svitky pověsím na rameno a vydám se hledat nějakou vodu, nějaká byla na skříni, ale jak do ní Alfréd mlátil hlavou (čím jiným taky) tak se většina vycintala. Nakonec mi nezbývá než sejít dolů do společnosti a rozhlédnout se po lokále. Tanin tam již samozřejmě sedí, má pohárek vody - při pohledu na něj mi zajiskří oči. Ale pak si vzpomenu že se nejdříve musím umýt. Dojdu k hostinské a Dobré ráno přeji, nebyla by trocha vody na opláchnutí? Ta v pokoji se... eeee... někam vypařila. Pokusím se o ranní ospalecký úsměv s troškou vloženého optimismu |
| |
| Neznámo kde - Seh Hok Longi: Tvé rány byly hluboké, ale babička tě dala dohromady. Budeš brzy v pořádku, je šikovná mastičkářka. říká, rozvazujíc provazy kol zápěstí tvé levé ruky. Uzly jsou pevné, proto to jde stuha. Měl jsi horečku a blouznění, ty provazy byly nutné. pohlédne na tebe omluvně. Naďla jsem tě včera u řaky, voda tě odplavila až sem ke splavu. Jaké je vůbec tvé jméno? zakouká se do tvých očí a provaz na tvém zápěstí povolí. Tvé meče ležely dál proti proudu, nic se jim ale nestalo... když dovolíš... vstane a vezme jednu ze zbraní, jednou rukou za jílec, druhou za pochvu. S pohledem na tebe a mírným úsměvem zatáhne a pak se zvonivým zvukem tasí zbraň z pochvy. Přistoupí k tobě podebere špičkou meče provazy, aby se rázem rozpadly vejpůl jako břitvou přeřezané. Činí tak velmi opatrně, tudíž se tě čepelí ani nedotkne. Můj otec byl kovář, něco o zbraních vím. usměje se Tato je dobře vyvážená a zdobení napovídá, že budeš obyčejným pocestným. Že mám pravdu? opět ten pohled do tvých očí. Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Jonatan "ledový" Rucher: Nikoliv, vody nebyla ve skříni, nýbrž toaletní potřeby pro ranní hygienu stály i se džbánem na stolku nedaleko od skříně, však džbán byl nějakým nedopatřením prázdný. Asi se s pomocí vody, která v něm dříve byla Alfréd dostával z kocoviny po těch pohárech rumu. Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher, Tanin: Nedaleko po Alfrédovi, objevil se v prázdném lokále, až na Tanina, Alfréda a Doloraz leštící několik pohárů, také Jonatan. Ale zajisté. Támhle za rohem je koupelna s kamenným umyvadlem. usměje se žena v Jonatanův požadavek a ukáže ve druhý roh lokálu. Tanin sedí vpravo od uličky mezi stoly, kudy také bude Jonatan procházet. A, co si dáte pak ke snídani? zvolá ještě hostinská za Jonatanem oscházejícím v koupelnu, však ona otázka patří i jeho dvěma polečníkům. |
| |
| Snídaně. Koukám se po Alfrédovi, jak letí ze schodů. Napiju se a zasměju. Proč nelevitoval až dolu? Vždyť to umí? Kouknu na jeho krásný dopad na zem. On se nikdy nezmění, mám dojem, že to dělá jen pro to, aby si ho někdo všímal. Pomalu jsem dopil číši. Vstanu a jdu za hostinskou. Mohl bych požádat o krajíc chleba, kus sýra? Kouknu se do prázdné číše. A taky ještě trochu vody. Prosím Poděkuju a vrátím se zpátky ke stolu. Lokál se pomalu zaplňuje. Musím se zeptat Jonatana na ten sen co se mi zdál. Hostinská mi za chvíli donese co jsme si přál. Děkuji. Odtrhnu kus chleba a začnu jíst. Než se zeptám, tak se najím. |
| |
| ňamka uhaha Tedyž, když už se vyhrabu a svým příchodem se odsoudím k tomu, že jsem opět středem pozornosti (o což jsem se samo sebou nesnažil od začátku, a tak-svedeme to na kocovinu, nebo něco takového) vesele přiskočím k Taninovi. Spěšně mu popřeji Dobré ráno, copak to dobrého piješ? a už se nakláním nad pohárem a přičichnu. Skřivým tvář v komickém šklebu nechutě. Fuj! Voda! To by mě zabilo pak se uchichtnu nad blbostí co sem právě řekl. Vyskočím na pult a věnuji se hostinské. Ano, něco dobrého pro začátek dne něco lehkého jen s kapkou alkoholu větší ironie mi v hlase nemůže hrát... Máte to tu fakt moc pěkný. je možný že už jsem tu jednou byl... (tedy pokud je to možné: Odskáču k výčepu a zadívám se na jednu obzvláště zaprášenou láhev s čímsi. Kdyby to šlo, po tváři by mi stekla slina. No jistě že jsem tu byl, tohle jsem vždycky toužil ochutnat, ale ten mini kyklop co tu před tím obsluhoval mi nikdy nedal ochutnat povzdechnu si. Podle toho jak je to zaprášený, by z toho asi moc nezbylo, kdyby někdo ten prach smetl) Odmlčím se a zašilhám na jídelní lístek (či štítek) Takže něco dobrého k snídani....Nechám se překvapit a při tom mrknu na hostinskou (tím že se důlek odtemní a rudá zář z onoho oka zmizí) |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher, Tanin: Ovšem, tu je sýr a tu čerstvý chléb - dvě skývy. usměje se hostinská na Tanina, jakmile si přijde pro něco k snědku, vytahujíce vše spod pultu, jakoby to snad byla nejobvyklejší strava dobrodruhů. A tu číše vody, jak jste si přál. s dalším zářivým úsmévem podá čistou číši naplněnou křišťálově průzračnou ekutinou, berouc číši prázdnou, kterou lovec vrátil. Poté, co se přikutálí opět na pult Alfréd a vyklopí něco o snídani, Dolorez opáčí Co bys řekl telecí telecí kotletě na víně s chlebem? usměje se s opřenými lokty o pult, rukama si podpíraje hlavu, však lebka se rázem odkutálí na druhý konec pultu a hledí kamsi ke stropu. Myslíš "Dračí lok"? s výrazným úšklebkem. Ano, tohle je už vskutku stará láhev. Ani si nepamatuji, který z kupců ji tu zanechal, někde ve sklepě by měla být ještě půlka truhly. Je to údajně tak ostré, že smrtelníkovi vyšlehne i plamen z hrdla. povídá se strašidelným přibarvením. Tehdy jsi byl asi ještě člověk, když ti nechtěl dát Manfréd ochutnat. Je teď už v důchodu nékde na venkově u jezera a chytá ryby. vzpomíná žena na muže s jedním zdravým okem a páskou přes to druhé, který tu již dávno dělal co by vedoucí lokálu. |
| |
| Hostinec U pašíka - snídaně Děkuji Usměji se na hostinskou a zabrousím za roh, kde naleznu vše potřebné. Naberu tedy vodu do dlaní a opláchnu si obličej. Pak nechám vodní hladinu trochu zklidnit a prohlédnu si svůj obličej v obraze. Nevyspalý...... V tom někdo svolává k snídani. Nu což... už jsem vypadal i líp. Vylezl jsem zase do jídelní místnosti a pohlédl na Alfréda na pultu, Dračí lok a snídajícího Tanina. Ach jistě... dám si to co Tanin. Hlavou pokývnu k jeho stolu. Říkáte.... vyšlehne plameny? V očích mi tak trochu zajiskří, ikdyž je mi jasné, že je to jen báchorka. Ale... kdo ví.... Lokál se skutečně začíná plnit lidmi a můj pohled se vítězoslavně zarazí na Taninově pohárku s vodou. Vemte mi to prosím ke stolu, nebo mě zavolejte.. je to jedno Promluvím na hostinskou a při tom si jdu sednout k Taninovi. Když už tam skoro jsem A prosím jeden Dračí lok, stačí ze sklepa. Sednu si ke stolu a hladově koukám jak do sebe Tanin láduje svůj sýr a chléb, v nestřežených chvílích mu upíjím z jeho pohárku s vodou. |
| |
| zasněně hledíc na Dračí lok Plameny? vypípu a vzdychnu. No to by bylo něco...No Manfréd ne Manfréd, teď jste tu vy a musím říct, že je to z pohledu muže o to lepší- tedy polo muže. znovu můj oslnivý úsměv plný zubů. A nyní když jste tu vy, dala by jste mi ochutnat? to že Jonathan chce celou láhev přejdu jen zavrtěním hlavy. Zas tak moc nemajetkařim. On chce vážně celou láhev? A kam že si jí dá? No do torny samozřejmě....Jen aby tam pak měl i měch s vodou tiše se pochechtávám na d vlastními úvahami. Málem bych zapomněl. otočím se na Tanina. Jistý problém ze snem. kdo mě chtěl skopnout z tý skály? pravým mračeje se. |
| |
| Hromadný sen Kdyř slyším Alfréda, jak mluví o tom snu, vypadne mi z ruky kus chleba, který měl namířeno do pusy. To ne, jim se to zdálo taky. Polknu a podívám se na Alfráda, který hledí na mě v očekávání, že prásknu kdo ho chtěl skopnout. Jonatane? Alfréde? Co? Co se vám zdálo? Ještě než oni začnou, převyprávím jim svůj sen. Zdálo se vám to taky? Zeptám se a modlím se, ať řeknou ne, ale z Jonatanova výrazu mi je jasné, že se mu to zdálo taky. Až teprve teď pokračuji v jídle. To jsem zvědaví, co mi k tomu řeknou. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher, Tanin: Láhev takového moku je ale vcelku drahá, navíc s časem nabývá na ceně. Pokud ale máte na sto zlatek jen tak po kapsách, jedna z lahví bude vaše. usměje se Dolorez v Jonatanův požadavek. Jistě, že můžeš ochutnat, tobě už úbytek na zdraví nehrozí. ušklíbne se trocha ironicky hostinská, však stále s oním milým úsměvem ve tváři. Posune dlouhý žebřík na kolečkách, přičemž podobný se nacházel i v Jonatanově snu, tento je však o poznání kratší. Začne šplhat k nejvyššímu z ragálů a uchopí láhev. Je to pouze několik stupínků, tudíž je hned zase dole. Láhev se ve stínu pod trámem zcela zaprášená jen zdála, ve skutečnosti je vrstva prachu o dost tenší. Začne láhev omývat pod tekoucí vodou a s každým setřením prachu se počne objevovat rudý odstín skla. Zátka je kovová s hlavou dráčka se dvěma rudými kamínky namísto očí. Láhev utře do čisté utěrky a vytáhne dva poháry a odšpuntuje láhev. Z té se počne linout zvláštné nasládlá až svádivá vůně, však láhev žena drží pevné, než aby se třeba Alfréd o cokoli pokusil. Tekutina, která následně vytéká z hrdla do poháru je podobného odstínu jako víno, jen o málo světlejší a pěkně řetízkuje (hovorový název v souvislosti se slivovicí). Na pult poté vytáhne dřevěnou okropuhlou desku, která by snad mohla sloužit jako podnos a na něj vyloží menší cihličku čerstvého kozího sýra a dvě skývy chleba, jako tomu bylo předtím u Tanina. Láhev s dračím lokem je již pod pultem, jen ty dva poháry tam tak pospolu stojí. |
| |
| Dračí lok! Dva? přimhouřím jedno oko jestli se mi to náhodou nezdálo. Až pak si uvědomím, že Tanin něco říkal o tom snu... Ale furt to nezodpovídá mou otázku, kdo ze mě chtěl udělat 4 malý a pořádně placatý za celou tu dobu co jsem s vámi, mi snad poprvé potemnělo v očích. Vidíte v nich ohnivý záblesk. pak se ovšem zase vrátí milá a známá lebka, když tác doputuje až k nám. No tak třeba to počká- můj sen byl o něco pestřejší a hlavně si z něj pamatuju jen kousky. Začátek- nějaké místo plné kostí a konec jak mě chce někdo skopnout ze skály.... ten prostředek byl jen samá šmouha kdybych měl ruce, slastně si je promnu. Čichnu k tekutině a zadívám se na druhý pohárek. najdu vám za to na hřbitově nějakou pěknou kost pravým nadšeně k hostinské. Kdo se to semnou chystá zabít? ptám se- stále hleděje na obě skleničky. |
| |
| Hostinec U pašíka 100 zlatek?? Oči se mi protočí děsem při pomyšlení na takovou sumu. Koktavě ukážu na panáka na stole A a tohle je za kolik? Pak si vzpomenu, že Tanin říkal něco o snu, ale mnou momentálně více cloumá suma nějaké kořalky než sen... přeci jen se mi již pár snů zdálo a některé byly i docela živé. V jedné z knih jsem i četl o takových věšteckých snech, takových které naznačují propojení osudů a tak podobně. Ale je fakt, že jsem na to nikdy moc nedbal. Tak... můžu tam rychle doběhnout a zjistit jestli ze mě vyletí plamen jako z draka a pak to svést na Alfréda a nebo....... Stále jsem na pochybách zda to mám udělat či ne, nakonec ALfréd doskáče až ke skleničkám a vypadá, že je obě spotřebuje sám. Přece.. je nevypije sám... Mé tělo se začne sunout k pultu na kterémž stojí skleničky, cestou šlápnu nějakému zákazníkovi na nohu. Mrzutě něco zabrumlá. Promiňte.... A dál se skoro jako náměsíčník potácím vpřed. Konečně dorazím k pultu, jakoby snad zhypnotizován onou skleničkou. Dračí dech..... Tato myšlenka mě nyní naprosto ovládla. |
| |
| dračí dech Když vidím, že vyvoleným pro spotřebu druhé skleničky je Jonatan, ihned se před skleničky postavím a výhružně zavrčím. To je proti lebčím pravidlům! není to fér. jsi živý. nemáš právo něco takového ochutnat pak se zdá, že na to nahlížím i z druhé strany. I když- třeba ti tím exploduje zbytek těla a budu si moct povídat jen s tvou hlavou....Ale pak tu zůstává jedna důležitá otázka...kdo mě bude nosit? mluvím způsobem, že je mi úplně jedno co se mu stane. Velmi dobře vím, že tím bavím půlku hospody... Ale zase ta ostuda před těmi všemi...já se pro tebe klacíku, klidně obětuji mlsně se zahledím na obě skleničky a po jedné se doslova vrhnu. Pak- docela nečekaně i po té druhé. A chvilkový oddech kdy čekám co to semnou udělá. Pokud stihnu sebrat a vyprázdnit obě, prohlásím. Bylo to jen pro tvé zdravý chlapče. Mohlo ti to explodovat v hlavě a jediné co by z tebe pak zbylo by bylo tělo...S tím se bez hlavy povídá docela špatně- to mi věř. |
| |
| NEznámo kde Pozriem na dievča, ktoré stále o niečom rozpráva. Zamrkám očami ako keby som si chcel preskúšať či ešte fungujú. Bože môj. To dievča stále rozpráva bez prestávky hrozné. NEviem čo spravím moj amulet čo teraz keď mi ho zobral. Nemôžem predsa o neho prísť v kláštora ma zabijú... Ešte raz sa pozriem na dievča, ktoré obratne drží jeden z mojich mečov. Kde som??? Začnem pomaly lebo sa stále neviem spamätať že žijem. Áno obyčajného pocestného.Poviem na jej ako keby rečnícku otázku. Keď si ma našla nemal som niečo pri sebe nejaký malý predmet. V rúchu.Spýtam sa z nádejou lebo nič iné mi nezostáva. |
| |
| Dračí dech To že Alfréd jako vždy vyžunkl vše co mohlo býti zajímavé a ne jen obyčejný rum. Něco po čem jsem mohl možná jednou plivat oheň jako drak, ikdyž bych spíš nemohl dělat nic jiného než sípat a lapat po dechu. Tak to mě jako vždy vnitřně natolik rozpálilo, že jsem došel k závěru: "Pokud se to stane ještě jednou nebude žádného nápoje pro dračí dech třeba a Alfréd bude ožehlá roztomilá lebka." Alfréd může v mém obličeji chvíli vidět pohled jaký se možná naskytuje kořisti zahnané do kouta dravou šelmou avšak velmi záhy se tento pohled mění na zcela běžný žertovný pohled. Ty jsi tak šlechetný Alfréde, že mne takto ochraňuješ před "jistou" smrtí. Pak se trochu zakřením. A k tomu kdo tě bude nosit, co třeba že bychom si to jednou prohodili a ty bys nosil mně? To bychom se moc daleko nedostali Pak se otočím a se znechuceným pohledem se vracím k Taninovi marně se snažíc vzpomenout o čem to mluvil než započal předem prohraný souboj o "Dračí lok". Dosedám zase vedle něj, v nestřežený okamžik dosahuji alespoň zde jednoho vítězství a usrkávám mu trochu z pohárku s vodou a pak se táži. Eeee.... promiň o čem jsi to mluvil? Než... no než... víš co... Alfréd.... věčný alkoholik bez míry, kázně a zábran... |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher, Tanin: Láhev je poměrné objemná, ale tento kalíšek je na účet podniku. odpoví hostinská v Jonatanův dotaz, zatímco se sune k pultu. Poté, co Alfréd vydzunkne oba poháry, začne se s ním něco podivného dít. Zpočátku pociťuje sladkou chuť na jazyku - který ovšem sám nevím, zdali má - a poté se ona pachuť promění v palčivý pocit, který cítí i ta lebka. Je to jako sníst několik dobře uleželých chilli-papriček zaráz. Ona lebka se zrovna cítí asi jako papinový hrnec před vybouchnutím a může jen pociťovat touhu odplivnout si. Pocit pálení je tak silný, že má skutečně dojem, jakoby měl plyvat plameny jako nějaký kejklíř. V krbu je připraveno na podpal. ušklíbne se hostinská, poukazujíc ke krbu na druhé straně místnosti, který je řádově na pět sáhů daleko a v cestě stojí několik pevných dubových stolů. Neznámo kde - Seh Hok Longi: Dívče se pousměje Oh, omlouvám se... zasouvaje opět zbraň v koženou pochvu a pokládaje ji na stůl. Jste v maloměstě Durlanu, tedy na jeho okraji. Nebýt toho splavu, už byste nežil. poví ke konci tónem, že by ji to snad i mrzelo. Její hlas je upřímný a nepokouší se tě svými slovy unavovat. Doposud ani neznám Vaše jméno. upíraje na tebe ta svá krásná očka. Je vcelku pěkná i milá, tobě však mnižský kodex zakazuje mít kdykoli ženu. Ledaže by jsi se vzdal své víry nebo přešel v ústranní. |
| |
| Na cestě Všechno se seběhlo tak rychle. Ani jsem se nestihla rozloučit se svými přáteli a Nejvyšším a už stojím mezi prapodivnými kameny kdesi neznámo... Vyskočila jsem na mého koníka a vyrazili jsme na cestu. Cítím, ja se mi z té rychlosti rozpustily vlasy a nyní mi poletují. Usmívám se, cítím se skvěle a na chvíli zapomenu, co mě v budoucnu čeká. Užívám si té nádherné jízdy. Vesničkou proletíme jako vítr, lidé si sotva všimli mé tváře, snad jen barvy roucha sloužících bohu Reneriovi. Kousek za vesničkou jsem si všimla mladé srnky, snažila se před námi utéct, jenže spíš jsem jí měla na očích ještě dlouho, neboť běžela po cestě bok po boku s koněm a až po chvíli skočila do houští. Nahlas jsem se zasmála, opět se cítím volná, tak, jak dřív... Jeď chlapče, jeď vstříc našemu osudu.... jistě...stená slova, která jsem použila již tak dávno....a tenrát to dopadlo dobře...snad i nyní... |
| |
| po- dračí lok Lidé...Nikdy nic nepochopí Pak se ve mě začne bouřit dračí lok. Do kostííííí zakleji. je mi jasné, že i tahle stará lebka bude mít co dělat, aby to přežila. Na otázku hostinské se začnu kutulálet ke krbu. Z pusy a dokonce i očí a nosních direk mi vyletí opravdové plameny ( klidně i s pomocí magie- ale myslím že mi to dračí lok umocní i bez :)). Očmouhnu pěkně velkou část krbu a dřevo co tam bylo rozkládané se změnilo jen na pár žhavých uhlíků. Tak a teď jsem pekelně pročištěná lebka řeknu ze zářivým úsměvem. Z úst mi ještě trochu doutná. Odkutulálím se (tak nějak) k těm dvěma. Elegantně vyskočím na stůl. No tak Jonášku.... škádlivě se na kouzelníka zašklebím. Ale, on je dokonce i vtipní, Tanine, slyšels to? Pak se otočím na hostinskou. Dneska večer to přijde ochutnat několik mých sestřiček a bratrů- doporučim jim to, třeba si koupí i pár flašek, jelikož lidská ústa by to asi pozřela jen jednou... pak se znovu věnuji původnímu tématu- jako by se vůbec nic nestalo. Takže, kdo mě to skopl- teda skoro, z tý skály? Alfréd. nejlepší lebka co se kdy kutálela světem –aspoň že mam jen hlavu, kterou to mohlo vyjít :) |
| |
| Na cestě v město Elinor - Cservia Fiero: Ženeš krajinou, v ruce svíraje otěže toho krásného stvoření. Užíváš si zběsilé jízdy a slunce stoupá stále výše na obzor, což je ostatné také dobrým znamením toho, že doposud nebylo dokonáno a snad ani vykonáno s opětovným vypuštěním hrozby v tento svět. Vskutku jako vítr - ještě pár kroků a cítíš, že už už poletíš. Vypadá to, jako byste před néčím prchali, ba naopak - vy pronásledujete. Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher, Tanin: Hostinská seduje tuhle šarádu s úsmévem a poté, co tu Alfréd pŕedvedl téměř ukázkově metání plameny, promluví k Jonatanovi. Stále to chcete zkoušet? vytahujíce opět láhev spod pultu a zatřesíc s ní. To už se ale Alfréd valí ke svým dvěma druhům, kteří si dopřávají snídani. Podivně palčivý pocit v jeho ústech vyvolává touhu po jejich zvlažení - láká napít se té tekutiny, kterou v rozporu s alkoholem tolik pohrdá. Napít se vody... Čas Vás viditelně netlačí, však něco, jakoby by pokoušelo Jonatana kupředu - už odtud vypadnout a jít se porozhlédnou nahoru k vyhaslému hráteru sopky. není to nutkání, jen takový pocit. |
| |
| Hostinec - ráno. Pozoruji tu úžasnou ohnivou show, při tom zapomenu na sen. Dojídám snídani. Přikutálí se Alfréd a napije se mé vody, tedy spíš dopije to co tam zbylo. Vodu? Ty piješ vodu? Ty?! Jsem tak překvapen, že na sen už jsem zapomněl úplně. Kdy vyrazíme? Zeptám se zjevně "nadrženého" Jonatana. Dojím jídlo a čekám na jeho reakci. |
| |
| Snídaně a krátce po snídani Na nabídku hostinské jsem musel s respektem v očích zakroutit hlavou na znamení nesouhlasu. Taky jsem tomu nemohl uvěřit, Alfréd suverénně vyskočil na stůl a vypil poslední vodu. Kdybych uměl to co Alfréd tak se mi několikrát protočí panenky. Pak se ve mě probudí ten pocit (popud PJ ať tu jen nechlastáme v hospodě) abychom konečně vyrazili nahoru na horu. Aby toho nebylo málo i Tanin chce pohnout s dějem. Rukou si zavřu dokořán otevřenou čelist, vstanu a prohlásím skoro důležitě. Dobrá přátelé, vyrážíme! Ať již za mnou jdou či ne tak poháněn probuzenou touhou vyjdu energicky z hostince a rozhlédnu se na všechny strany, pak trochu poodstoupím a ukážu na vršek hory (pokud je vidět, pokud ne, tak prostě někam na sopku) se slovy. Tam jdeme! A vykročím směrem k cíly. |
| |
| Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher, Tanin: Hostinská se v Alfrédově běsnění srdečně rozesměje. Tohle spraví leda vědro vody, ne jeden pohár. poví se slzami na krajíčku v prázdný lokál, v němž jste jen vy čtyři. Poté Jonatan vstal a naklusal ve kraj náměstí při východu z hostince, berouc sebou všechny své věci. Vskutku, sopka se tyčí hned za okrajem města, již z takové dálky lze rozezna serpentýnu, která se kol toho skalnatého kolosu obtáčí. Majestátně vzhlíží na krajinu, porostlá jen v úpatí několika stromy a dále k vrcholu pouze lyšejníky. Žádný sopečný prach, ani kouř ze sopouchu, sopka je již po staletí vyhaslá. Jonatan tedy čeká na ostatní při vchodu v hostinec, držíc dveře, aby jeho přátele mohli vyjít ven. Hostinská však za ním ještě křikne, uklidnéna již z toho záchvatu smíchu, který vyzníval mírně škodolibě. A co ta láhev? Chceš jednu? s úsměvem, jakoby předem očekávala odmítnutí. |
| |
| hostinec V nouzi udělá lebka cokoliv a tiše zamlaskám. Dobrá vodička, dobrá...Ale ještě by mi zachutnala a ztratil bych lásku k alkoholu, to rozhodně ne...A tyhle dva na to velmi rychle zapomenou. Přeci jen mají i další kusy těla, které jejich mozek musí vnímat a proto jsem já tak jedinečně úžasný znovu nasadím svůj dobře známý zubatý úsměv. Pak vidím jak moudře ohlásil kouzelník náš odchod. Cosi zamumlám, zaprskám a chystám se skočit na jeho rameno. Původně jsem chtěl zařvat přepadení ale nějak jsem nespočetl vzdálenost s jeho rychlou chůzí a snad za to může ten Dračí lok, že padám k zemi. S dutým nárazem dopadnu na čelo. Narovnám se, zazubím na hostinskou a hlesnu. Přece jste si nemyslela, že se s vámi nerozloučím odkutulálím se na zpět a nechám jí aby mě pohladila jako nějaké zvířatko. Když se zvedám z baru, pode mnou zůstává hrstka lebčích mincí, aby na mě ta milá paní hned tak nezapomněla a už se kutulálím za svými přáteli. Ale ve dveřích se zastavím. ta nabídka zní slibně. Je mi líto má paní, ale kdybych měl kapsy tak by byli prázdné.... a říkám to opravdu sklesle...Takový nápoj by byl úžasná věc proti nepříteli a tak...Třeba, kdyby si trochu lokla ta sopka, začala by chrlit oheň a lávu tak jak to má být... |
| |
| Odjeeeeezd!!! Posbírám pár svých věcí a vyrážím za Jonatanem a Alfrédem. Venku se ke mě přidá Fox, přistane vedle mě a já ho pohladím po křídle. Najedený? To jsem rád. Pomalu vstanu a rozejdu se k přátelům. Po chvilce se zastavím a otočím. Co to se mnou je? Já zapomněl na zásoby! Počkejte chvilku na mě! Křiknu na ně a už utíkám zpátky do hospody. Zastavím se u pultu a zeptám se. Nemohla by jste mi prodat a nebo říct, kde bych mohl koupit nějaká zásoby? Potichi si pro sebe nadávám, jak jsem na to mohl zapomenout. |
| |
| Před hostincem "U pašíka" - město Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher: Jen tam tak postáváte a sic tu není příliš kolemjdoucích, obchází vás obloukem s nedůvěřivými pohledy upřenými na Alfréda. Zavitali jste v toto město s večerem, tudíž viditelná přítomnost lebky nevadila. Nyní se však rozednilo, je řádově kolem osmé hodiny ranní a Alfréd tak vzbuzuje rozruch. Tanin se konečné vyloudal z hospody, však opět zmizel za jejími dveřmi. Snad na něco zapoměl koupit, ba dokonce složené na stole, u něhož seděl. Hostinec u pašíka ve městě Elinor - Tanin: Hostinská sleduje tvůj návrat s úsměvem i poznámkou na rtech To jste rychle zpátky. Mince, které tu zbyly po Alfrédovi jsou už pryč, snad je již stihla uschovat. Vyslechla si tvé přání a na to odvětila Ale zajisté, zásob tu mám pro Vás dostatek. Přes noc jsem nechala vyudit toho srnce, co jste včera přinesl. Dám Vám stravu na týden, pokud to bude stačit i s chlebem, ať k tomu máte co zakousnout. Popojde ke kuchyni a sáhnouc za roh, vytahuje několik šrůtek snčího masa, tak akorát vyuzeného a pěkně voňavého. K tomu přidá velký pecen chleba. Budeš mít co dělat, aby jsi to všechno nacpal do svého zavazadla. Maso je cítit báječně, úplně se ti naň sbíhají sliny. A ještě tu něco mám... pro Vaše přátele, ať si to pěkně rozdělí. říkaje to tiše, přidává k potravinám na pult ještě tobě již dobře povědomou zapečetěnou láhev. Těch sto zlatek měla být jen humorná poznámka. Ten, co to tu tehdy nechal za symbolickou cenu to udělal jen pro propagaci. posunouc láhev prstem trochu vpřed. |
| |
| Před hostincem Otočím se na zrovna vyběhnuvšího Tanina a jen zakroutím hlavou, když zase zaběhne dovnitř. Tak to vidíš Alfréde, člověk by si byl řek, že už není tak roztržitý..... Člověk a lebka... Nadechnu se zhluboka ranního vzduchu a pak zjistím, že centrem pozornosti nejsem já, ale ta bílá veselá věc u mích nohou. Co kdybys mi skočil do báglu? Nestojíme o čumily. Zlostně vesele se obořím na Alfréda. Ale plameny dneska nebudou, myslím, že dneska se tam tak akorát dostaneme a pak se můžeme dát do výzkumu. Nakloním se tak abych snad zahlédl Tanina v hostinci. Dobrý, už se snad vrací.... Rozhlédnu se po ulici zda snad nespatřím něco co by se mi mohlo hodit při mém výzkumu. Tedy rozhlížím se dokud nepřijde Tanin a my nebudeme moci vyrazit. |
| |
| Před hostincem "U pašíka" - město Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher: Jonatan nahlédne zpáty v lokál a zahlédne hostinskou, jak rozmlouvá o něčem s Taninem. Na pultu před ním leží uzené maso, jehož vůně je cítit až ke dveřím a bochník chleba. Dále, co je před ním není vidět a není jim ani pořádné rozumět. Poté, co se mág rozhlédne kolem sebe, nezahlédne nic zvláštního. Jen několik krámků, kovárnu, koželužnictví, ševcovství a to je tak řádově všechno. Veškeré potřebné pomůcky má již sebou. |
| |
| neznámo kde Pozriem neisto na ženu. Je v celku pekná ale kódex je kódex možno ho niekedy poruším ale niesom si istý či teraz. TEn amulet. Musím rýchlo ísť oznámiť alebo nájsť ho. Čo mám robiť?? Durlan kde to je??? Pomrvím sa i keď to moc nejde. Ďakujem vám.Poviem po chvíľi. Volám sa Seh Hok LOngi. Pre vás iba Seh. Zmením pohľad a obzriem si miestnosť. Prepáčte nejaký predmet v rúchu nenašli ste je to moc dôležité.Poviem hlasnejšie. |
| |
| Maloměsto Durlan - v chýši - Seh Hok Longi: Dívka se ladně pousměje Seh Hok Longi... zopakuje tvé jméno ...pěkné, takové - cizokrajné. Pocházíte asi zdaleka, že? poví dívka nejistě. Na to se zmíníš o předmětu, který by se snad měl nacházet v jedné z kapes tvého hábitu. Ach ano. Takový, podlouhlý broušený krystal. vedouc svou rukou k výstřihu, na to vytahuje na stříbřitém řetízku tobě známý předmět, převlékaje si jej přes hlavu. Když jsem Vás našla, tiskl jste jej ve dlani. Asi pro Vás hodně znamená. natahujíc paži k tobě a krystal sklouzne na jednu z vlněných přikrývek mezi kůže, které stále halí tou nahotu.
Chvíli jej jen tak pozoruje a pak se vrátí její pohled opět k tobě. Dítka jsou tu neposedná a berou i to, co jim nepatří. zaculí se, vrhnouc se ke dveřím s tím dobře známým temperamentem mladé dívky. Hned však opět nakoukne zpátky. Dám Vám čas se obléci Sehu. poslední úsměv doprovázený mrknutím a ztrácí se za rohem. Tvé nohy i ruce jsou nyní volné, cítíš se však zesláblý, sic některé ze tvých ran jsou již z části zacelené. Stopy po probodení břicha, podlouhlá jizva na zádech a bělavé kotníky na rukou po odřeninách oa balvany v řece ti budou nadosmrti připomínkou tvého neúspěchu. Však treba ještě není pozdě! |
| |
| Maloměsto Durlan - v chýši Pousmejem sa na svoj predmet, ktorý sa teraz váľa po prikrývke. Veľmi sa mi uľavilo keď som videl ten predmet. Bože nezobral ho ale ako sa to mohlo stať čo sa vlastne stalo??? Keby som prehral tak by mi ho vzal ale je tu. No čo moja misia čo najskôr sa vrátiť. Musím sa poponáhľať. VEľmi rýchlo. Keď sa bude dať teda. Pozriem sa na odchádzajúce dievča, ktoré ma na tváry úsmev. Tiež sa usmejem a keď bezpečne odíde tak sa pomaly posadím. Dosť to bolí. Moje stŕpnuté údy sa musia ponaťahovať. Pomaly sa posadím a pozriem sa na svoje telo. Sú na ňom ešte chrasty a jazvy. Načiahnem sa jednou rukou po moje oblečenie na stoličke. zoberiem si pre mešťanov asi dosť ormálne oblečenie a začnem si ho navliekať. Nakoniec si ho uviažem opaskom a o neho si dám svoje meče. Cez hlavu si prehodím kryštáľ a postavím sa na svoje nohy. SPravím pár pomalých krokov. Keď ma žiadna bolesť nesprevádzala tak pomaly idem za roh pohľadať dievčinu... |
| |
| Maloměsto Durlan - Seh Hok Longi: Jistě, krystal ti zůstal, však skřínku, v níž byl stěžejní předmět tvého úkolu je ztracena. Krystal byl pouze vodítkem k onomu místu, kde se onen skutečný předmět nacházel. Cíl tvé mise - lektvar, či byl to vůbec nějaký roztok, zdali muž mluvil pravdu - je v nenávratnu pryč, však prvotní je pro tebe nyní vrátit zpět se v město Melinor a zvěstovat veleknězi svůj neúspěch. Právě to bude asi to nejtěžší. Ve chvíli, kdy staneš na nohách, trochu se ti zamotá hlava, však hned je to opět dobré. Bolest pociťuješ pouze zezadu v rameni, kterým jsi se pravděpodobně narazil na nějaký ostřejší kámen v řece. Až nyní jsi si povšiml toho, že ač jsi byl údajně vyloven z řeky, tvá šaty jsou čisté a jen na málo místech nově pozašívané, kde bylo roucho pravděpodobně natrhnuto. Chůze ti dělá zpočátku problémy, však jsi bojovník a nehodláš se ohlížet na bolest ani závrať, to považuješ při svém povolání za malichernost. Vyjdeš z pohoje ven a odtud chodbou až před domek. Jse o srub tvoŕený pevnými kmeny stromů, sic zevnitř to tak nevypadá. Dívka se nachází venku u okna, hned vedle vchodu a na valče ve dřevěném lavóru přepírá bělavé prádlo. Hned, jakmile tě smatří vycházet, otočí hlavu k tobě a věnuje ti úsměv. Venku se pohybuje několik dětí, které hrají na babu se zavázanýma očima a to nejstarší z nich, kterému může být snad deset je právě roztáčeno kolem dokola. Obloha je čistá téměř bez mráčku a tráva před domem jasně zelená. Větru nezafouká a je slyšet zurčení vody nedalekého splavu. |
| |
| zkusim to, protože mě to tu baví :) Vůbec mě nevadí že jsem středem pozornosti. Kdybych se mohl pochválit, dostal bych na výstavě lebek zlatou medaili. pak ale dostanu trochu strach (což se vlastně projeví tím, že se přestanu tak pitomě šklebit) Schovám se za kouzelníka, jako by mě snad jeho rubené nohy měli krýt jako štít. Vzpomenu si na lidi o kterých mi říkala tetička létkost. Kradou se po nocích a z hřbitovů unáší lebky, které pak znesvědcují a mučí tím nejhorším způsobem...Který vlastně ani nikdo nezná, protože to nikdo nepřežil. Je to tak děsný, že se to ani nedá nijak pojmenovat. Jo a těm maníkům se nadává nekromant! Brrrrrr tiše si povzdechnu a jsem docela zamlklí a rád, že mi byl nabídnut kryt batohu. Párkrát se odrazím a téměř zapluji dovnitř. Do kostí! To nemůžeš ten batoh nechat aspoň otevřenej? zamumlám na svého nosiče, když dopadnu zpět na zem. Když mi batoh otevře (v což doufám) ozve se z krosny další hlasitý výkřik. No to je děs. Rohlík! A navlečený v ponožce. Díky bohu že nemam co zvracet a obracet naruby |
| |
| Odjeeezd (uz doopravdy??) Posbírám všechny věci, poděkuju a zaplatim, láhev schovám, aby o ní nevěděli. Tak srandu si z nich třeba pak udělám ne? Až budou mít žízeň... Vrátím se za přáteli. Tak vyrážíme? Nadhodím si baťoh a ani nečekám na jejich odpověď a vyrážím. |
| |
| TECHNICKÁ => Alfrád / Tanin: No fajn... když jsem myslel nadepisovat příspěvky lokací a podtrženě, nemyslel jsem takové řeči, ale skutečnĚ LOKACI... Proč Jonatanovi to jde a Vám ne? Třeba jste si mohli myslet, že mi to nevadí, ale každá jeskyně má svá pravidla, tak tohle začnéte dodržovat. Tanin - piš všechno reálně, ne, že "zaplatím", ale jak to provedeš. Ne, že "poděkuješ", ale co řekneš. Tohle přece není brůžo pro úplný začátečníky... ;J Před hostincem "U pašíka" - město Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher: Hostinskaá se pousměje v to, jak Tanin bádá ve svém váčku u pasu po několika zlatkách. Ale, nech to být chlapče. Z toho srnce tu zůstalo ještě dost masa a tohle je za málo. Šťastnou cestu, zas se tu brzy ukažte. přikývne, přejíc dobrée půdy pod nohama na cestách a to se už Tanin hrne ven za svými přáteli. Vyšli jste tedy směrem ke skalnatému obrovi, je však třeba projít ještě nékolika uličkami, než se dostanete k další bráně. Cesta skrze ni vede v klikatou serpentynu, která obtáčí sopku. Zeleň tu prořídla a les končí s úpatím hory, dále se již tyčí jen několik stromů. Ač je povrch soupky porostlý mechorostem a lyšejníky, zdá se být podivně naoranžovělý, jako snad cesta z nějakého subtropického prostředí. |
| |
| ve tmě batohu- na cestě k hoře S každým Jonathanovým krokem se stává můj spánek zajímavý. Zabrblám a zamručím, abych se v zápětí zavrtal hlouběji do čarodějovo věcí (takže je při tom krásně pomuchlám) Hop sem...hop tam.... Hlasitě zívnu, zamlaskám a znovu se převalím. Divili by jste se, jaké živé a barvité sny- či vidění lebka má...A tohle vidění by nám na cestě mohlo hodně pomoci. Žiji tu již několik set let, takže krom humoru- abych vůbec přežil jsem posbíral i kde jakou tu moudrost. Ale sen- nebo-li vidina, se odehraje jen krátce a pak už znovu bdím v houpajícím se batohu. Vykouknu ven, abych s radostí zjistil,že již můžu ven. Vyskočím na poprvé- což se nepovede. Na podruhé to není o moc lepší. Do třetice ladně dopadnu Taninovi či Jonathanovi před nohy (takže se může stát, že o mě zakopnout) i tak mam již omluvu na rtech, ale následující otázka jí zcela vypudí. jak je to ještě daleko? je to tu samé nic a něco.... zabručím a opravdu to zní znuzeně. |
| |
| Cesta k hoře Jdu pomalu za Jonatanem a Alfrédem, který si lebedi v baťohu. To je život jen se tak válet v pergamenech- Kopnu do šutru a zarazím se. Život? Zakroutím hlavou a pokračuju v chůzi. On už nežije. Cestu si zkracuju broukáním jisté melodie, kterou si pamatuji z mládí. Nad hlavou nám líta Fox a dává mi znamení, zda je cesta bezpečná. Ty, Jonatane? Víš vlastně pčesně jak to vypadá? To co hledáme. Doufám, že odpoví ano, ale člověk u něj nikdy neví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vřelé díky za nabídku, příběh už byl ale dávno dopsán daleko za čas, ve kterém se zrovna nacházíte. Vím, jak to dopadne, budeš zatím hrát, jak uznáš za vhodné. Časem se pro tebe možná najde néjaký zlomyslný quest, aby ses nenudila... ;J |
| |
| Serpentyna sopky za městem Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher: Alfréd nějakou dobu pochrupával, však jeho spánek byl neklidný a nerovnosti cesty onomu nepohodlí ještě napomáhaly. Jdete sotva půl hodiny, kdy se lebka opět projeví a vyskočíce z batohu, přistane na krok před Jonatanem, který pohroužen ve své myšlenky to konstěné chuďátko málem zašlápl. Město jste za tu chvíli nechali už dost daleko za sebou a proto je možné, aby se Alfréd zase probral k životu. Krajina se tu změnila k nepoznání a cesta ubíhá poměrně rychle. Zdá se však, jako byste šli špatnou cestou. Ani jste se vlastně nezeptali, kudy jít a zdali se důl nenachází vskutku na úpatí sopky, jak vyprávěl bardův příběh. Tato prašná cesta přec musí také někam vést, zatím však nevidíte jejího konce, pouze cestu ovíjející obvod hory ve schůdné spirále. Zatím se nacházíte asi v polovině výšlapu. Slunce začíná hřát a bylo by vhodné odložit nějaký ten svršek, poněvadž pocení není pro smrtelníky záležitostí pŕíliš pŕíjemnou. |
| |
| Serpentýna sopky za městem Elinor Jistě, že vím jak to vypadá. Tak a tady pěkně kecam... Cesta nám krásně ubíhá, nic moc se neděje, slunce krásně svítí. A Alfréd ještě nevyvedl žádnou hloupost, vůbec bych se nedivil kdyby tady vyřvával svou přítomnost do širokého okolí. Je možné, že se Alfrédovi přehřál mozek? Tento dotaz očividně směřuje k Taninovi, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby to probralo Alfréda. Ani bych se tomu nedivil, ostatně mě se taky brzy přehřeje. Nedáme si pauzičku? Na okamžik se zastavím a vysvleču se z kabátu, který se pokouším nacpat do baťohu. Zpropadený slunce... a co je nejhorší.. bude daleko hůř. |
| |
| na cestě Jamile jsme mimo civilizaci, vyskočím z batohu se slovy. Kradači lebek a vykradači hrobů, brrr zachvěji se nic horšího snad nenííííííííííí to í se protáhne, kvůli zahučení do jaké si díry. Fajn zamumlám a vyskočím. Kus za mnou něco cvakne. To snad byla past na mamuta? dívám se do díry, kterou jsem propadl. Samozřejmě, mamut by tam musel padat po kouskách, aby se tam vůbec vešel a i tak by pár set kilo masa zbylo. Při tom se mě na něco zeptá Jonathan. Ne, vůbec totiž necítím rozdíl teplot- jen když jsme unavený, a nebo kdybych to sám chtěl zašklebím se širokým úsměvem. Docela blbí co? Ale vy se evidentně docela vaříte, cítím tu lidskou škvarku a nosní dírky se mi stáhnou k sobě. Odpočinek, neodpočinek- mě je to fuk. |
| |
| TECH: Tak mí milí... Měli bychom to tu zase rozhýbat, sic někteří hrají stále. Proto sem nyní vložím pro každého aktuální příspěvek i s případnou instrukcí, kdo by měl reagovat. Serpentyna sopky za městem Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher: Po relativně krátké přestávce jste se opět vydali k vrcholu vyhaslé sopky. Cesta ubíhala pod nohama od půlky poměrně rychle, poněvadž i okruh spirály kol vulkánu se zkraoval. Slunce již řádně hřeje, když stanete před vstupem v jakousi jeskyni, sic cesta pokračuje stále dál. Vytesaná ve skálu hrubými vrypy krumpáčů a motyk, však i bez podpěrných trámů se zdají být stěny vcelku pevné. Je zde pěkný stín a zdá se, že snad i chládek. Ze štoly se ozývá zvláštní hučení. Nic hlasitého, zní to spíše jako by se rozléhal nějaký zvuk ozvěnou v dáli a nebylo možné zaznamenat, oč se vlastně jedná. To ale není všechno. Ač se chodba stáčí mírně v oblouk vlevo, z její zádi vyzařuje slabé naoranžovělé světlo. V podstatě, vše se tu zdá být naoranžovělé. V blízkosti města Elinor - Cservia Fiero: Konečně zahlédneš mohutnou bránu mésta, které je tvým cílem. Ač je kůň zajisté znaven, nedává toho najevo a ženete stále dál. Bránu stráží dva těžkooděnci a zdá se, že v město jen tak někoho nevpustí. A proč by měli vlastně u tebe dělat výjimku, když neznají tvůj záměr? Dále za Elinorem se tyčí v naoranžovělém odstínu sopka, která by pravděpodobně měla být tvým cílem. Jsi však ještě dosti daleko a zdá se, že jediná možná cesta k sopce vede skrze město. Pobízíš koně, jak jen to jde, však cválá tryskem a na tempu se zdá, že již přidat není schopný, pokud jej ovšem nehhodláš uštvat. Na pláni nedaleko města Mervion (Melinor) - Keia Morvena / Lithorai de Lohre: Keia se tedy postarala o zpracování bažantů a nyní t ubeze schpěchu sedíte kol ohně, opékaje šťavnaté masíčko na klaccích nad ohněm. Sandr se již také probudil, proto tu nyní sedí s Vámi, však není příliš výřečný. Chlapec stále spí, nebo se alespon snaží, aby to tak vypadalo. Jedinkrát se převalil, aby byl k Vám otočen zády a od té doby se nepohnul. Zdá se, že je stále pohroužen do snů, však kdo ví? Spytovat svědomí, to by mu nyní snad podle něj prospělo více, než spánek, sic nemá proč. |
| |
| jeskyně jako zvědavé dítě vyskočím na skalní výstupek a nahlédnu do jeskyně. Odkutulálím se k druhé straně- jako by po mě někdo vystřelil (drobně to při tom zarachtá). Nedoufám, že se tam jeden z těch dvou přižene dřív než já, jelikož si vyčerpáním šlapou na jazyky... Jonathan je opravdový kouzelník kývnu uznale Nic lepšího k odpočinku jsme si ani nemohli přát. a dříve než kdokoliv stihne něco udělat, v kutulálím se do podivného, mdlého světla oranžového nádechu. A samozřejmě prozkoumávám místnost. Kde nic tu nic, jen samý kámen a skála, brrr jak nudné...co takhle piknikový košík? mluví nahlas mé myšlenky, takže se tak dá dobře určit kde se zrovna nacházím. Pak se i zaposlouchám do záhadného hučení. Nějaká speciální mluva zdejších obyvatelů...Hůůůůhůůů sice to nevyřvávám, ale jelikož mě život naučil, že se už opravdu nemám čeho bát, mluvím docela dost nahlas... Co vy dva? jdete? |
| |
| Serpentyna sopky za městem Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher: Neníto místnost jako taková, nýbrž štola, kterou tu zjevně vykutali lidé, ve snaze dolovat rudu. Však neozývá se lomoz krumpáčů, pouze ono zvláštní hučení. Alfrédovo zahučení v jeskyni se ozvalo nazpátek ozvěnou, však stále se nic zvláštního neděje. |
| |
| Serpentynka - před vchodem do (pravděpodobně) štoly Alfréd jako vždy musí dělat vylomeniny a proto se ihned nakutálel dovnitř, mě nezbývá než si povzdechnout Taninovi hlavou kývajíc dovnitř. Tohle je to co hledáme.... tak pojďme dovnitř. A s těmito slovy vstoupím, procházejíce kolem Alfréda prohodím. Prosím buď méně hlučný, nevíme jaké obyvatele bys mohl probudit. Upřímně doufám, že žádné.... kdyby tu někdo bydlel nebylo by to dobré... znamenalo by to.... co by to vlastně znamenolo? Mimochodem... to hučení... zní to jako... jako když tam někdo kouzlí... pospěšme. Což sice vůbec není pravda, ale Alfréda to jistě popožene vpřed, tedy ne že by to byl problém... ale mohl by spěchat a nedělat při tom snad tolik rámusu..... Předpokládám, že v onom oranžovém světle mohu vidět - pokud ne, počkám na Tanina než vytáhne louč. |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion (Melinor) Sedím a obhrýzam bažantie stehienko. Nedávám na sebe poznať akúkoľvek emóciu. Premýšľam kto sú zač, za čo ich sem privádza, kam smerujú a či im vôbec môžem dôverovať. Zároveň mám stále divný pocit .. Pocit, ktorý som už nemala veľmi dlhú dobu. Moju myseľ zalieva tma a temné spomienky na minulosť .. Myslím, že je čas opäť sa rozdeliť a ísť si vlastnou cestou. Nebudeme zdržovať jeden druhého. Čas je príliš cenný na to, aby sa ním takto mrhalo, vstávam zo zeme, zdvíham svoje veci. Tvárim sa nezaujate. Pozerám na chlapca. Nemôžem odísť od neho. Musím však už dačo podniknúť. Dávam sa do kroku .. |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion (Melinor) Zkoumavě hledím na ženu, poclouchajíc její slova. Počkejte, kam chcete jít? Nemohla bych s vámi? A co bude s tím chlapcem? zeptám se opatrně. Nerozumím té ženě. Kam chce jít? Kdo je vůbec zač? Co bude s tím chlapcem? To se o něj mám starat já? přemýšlím a podívám se na něj. Bažanta jsem již dojedla, zvednu se a jdu směrem k chlapci. Chlapče, Spíš? Měl bys něco pojíst. Nedáš si s námi bažanta? |
| |
| TECH: I když se hráč postavy Tanin ke stávající situaci nevyjádřil, budeme postupovat dále a děj tak posunu. Tento, až se tu objeví, enchť si vše pozorně pročte. Serpentyna sopky za městem Elinor - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher: Nyní tedy v chodbu vstoupil i Jonatan s Taninem a pokračovali s Alfrédem dále. Již při ústí štoly Vás dočista opustil onen pocit způsobený sluncem, zde je totiž příjemný chládek. Jak již bylo řečeno, chodba se stáčí mírně vlevo a také je poměrně dlouhá. Řádově po takových sta sázích se počínají objevovat rysy jakési místnosti a je již jasné, že světlo vychází právě z ní. Nejde však o žádný rozcestník mezi štolami a to, co světlo vyzařuje už vůbec není žádná lampa. Místnost, do níž právě nahlížíte je obrovských rozměrů, však dohlédnete na druhou stranu. V šíři je její rozměr řádově na třicet sáhů a na délku dvakrát takový. Stropní klenbu podpírají mohutné sloupy, kdy výška stropu sama o sobě je asi deset sáhů. Světlo není příliš intenzivní, však dozařuje poměrně daleko. Nějakých pár sáhů od vchodu v místnost, nachází se v objetí čtyř sloupů kamenný tesaný stojan a na něm... zdá se to být koulí, jako by snad nějaký magický orb žlutavé až rudé záře, veliký asi tak jako dvě pěsti dospělého muže semknuté k sobě. Uvnitř orbu se něco mihotá, však z takové dálky není ani možné rozeznat, oč se vlastně jedná. Na pláni nedaleko města Mervion (Melinor) - Keia Morvena / Lithorai de Lohre: Chlapec sebou s úlekem trhnul, jakmile jej Keia oslovila. Z polohy na boku se otočil na záda a hledí vzhůru v ženin pohled. Na jeho tvářích je znát, že mu ješté před krátkými okamžiky po tvářích kanuly slzy. Zdá se nyní být poměrně zranitelný a bojácný, ostatně tomu však bylo stejné i včerejśího večera. K...kde to jsem? A k...kdo jste vy? pronese slabým hláskem, v němž jsou doposud znát slzy. Hostinec "U pašíka" ve méstě Elinor - Vladan Ostropis: Již dlouho jsi se tak dobře neprospal. Tvrdé podloží po krajích lesů jen s přikrývkou a nějakou tou karimatkou ti nikdy nedělalo příliš dobře, však nyní - noc v hostinci U pašíka, to byla jiná. Na svých cestách jsi se zastavil již v mnoha hostincích, kde jsi také přespal, však za poslední týden bylo nutné přespávat mimo civilizaci, poněvadž cestou, která tě sem dovedla se nenacházelo nic víc, než pár chudých vesnic a zřícenin hradů. Je řádově deset hodin a ty se probouzíš z blaženým pocitem. Tvá cesta ve město Melinor však potrvá ještě pár dní. Putuješ v to místo právě kvůli magii. Nachází se zde totiž magická akademie, sice s poměrně krátkou tradicí, však jinak až za mořem je možnost studia tvého oboru. Mágové se v tomto kraji vyskytují poměrně zřídka. |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion (Melinor) Teraz už hľadím na chlapcov nechápavý a ustráchaný pohľad. Čosi sa vo mne hlo. Skutočne ho nemôžem nechať s tými dvomi .. Neverím im! Ticho!, okríknem ženu a rukou jej naznačím aby už nespravila ani krok v pred. Prikrčím sa k chlapcovi a ako sa tak skláňam, luk zadrie do zeme a trochu sa zdvihne prach zo suchej pôdy - spomeniem si na predchádzajúci "prepad". Nasadím milý a vľúdny úsmev a čosi milé a pekné šepnem chlapcovi do ucha, pohladím ho, dám mu bozk na čelo a opäť sa postavím. Nič sa neboj!, dodám nahlas. Otáčam sa a plánujem vyraziť na púť. Ešte predtým však neveriacky pozriem na ženu, vyzerá, že má s chlapcom niečo nekalé v úmysle, ale kto vie. V pozadí vidím stále sedieť muža, ktorý ako jediný zatiaľ nič nevyslovil a spokojne si obhryzáva kosti bažanta. Čo spojilo naše osudy? .. |
| |
| Na pláni nedaleko města Melinor - Keia Morvena / Lithorai de Lohre: Lithorai se již chystala k odchodu, však v poslední chvíli zdá se - se rozhodla. Však není tomu tak úplně. Chlapec se zdá po jejích slovech a dá se říci mateřském chování slova o málo klidnější, však stále si asi myslí své o bezvýznamnosti svého života, přemítaje o všem možném. Však jako by mu Vaše vlídnost postupně dodávala sil. Ve snaze se posadit mu na dece, v níž byl zásluhou Keiy zabalen, podklouzne ruka a připadá Vám přitom vcelku nemotorný. Až napodruhé se mu podaří posadit. Zavře oči a zhluboka se nadechne. Opět otevře oči a pohlédne postupně na Vás dvě. Jste na mě obě tak milé... promluví konečně souvisle, však stále s oním tragickým podtónem ...ani nevím, čím si to zasloužím. dodá, přesouvaje pohled k nohám a svězí trávě. |
| |
| Uvnitř sopky Alféde... nevykřikuj prosím..... Přesto tak nějak tuším, že má prosba je zbytečná a pokud je v místnosti něco živého či chovající se jako živé bude to brzy vědět, že tam jsme i my. Ne všichni chtějí skončit jako chechtající se hlava... Pak opatrně nakouknu do mísnosti, nahlédnu nejprve vlevo od vchodu a poté (pokud neshledám nic co by vyžadovalo zvýšenou pozornost) i vpravo. (za předpokladu, že tam také není nic zajímavého) vlezu do místnosti a podél levé stěny pomalu jdu až na úroveň onoho orbu. Kde se zastavím a lépe si ho prohlédnu stále stoje u zdi. |
| |
 | Hostinec "U pašíka" ve městě Elinor Zálibným pohledem si přeměřuji postel, z níž jsem před chvíli vstal. Ještě se v myšlenkách vrátím k vydatnému spánku, který mi dopřála měrou vpravdě vrchovatou. Tento pocit více zesílí, když si vzpomenu na ne právě pohodlné nocování pod širým nebem. Prohlédnu si tedy lože podrobněji a uvažuji přitom, zda-li již nějakého mága nenapadlo sestrojit zaklínadlo, jež by dokázalo vytvořit takovouto postel kdekoliv. Patrně nikoliv, takové kouzlo by bylo mrháním energie, napomenu se v duchu. Je na čase věnovat se důležitějším povinnostem a připravit se na cestu. Jelikož tento hostinec patří mezi ty lepší, mají dokonce na pokoji zrcadlo. Právě před ním stojí asi dvacetiletý mladík. Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků se však nemusí strachovat, že by se uhodil o rám dveří, či jimi neprošel. Útlá ramena mladého muže dávají tušit, že to tedy rozhodně žádný silák a obr nebude. Jeho hubené ruce s dlouhými štíhlými prsty by bezesporu více odpovídaly dívce, než-li muži na prahu dospělosti. Navzdory své chlapecky působící postavě, jemné rysy se z jeho tváře dávno vytratily. Středně dlouhé tmavě hnědé vlasy mu neupraveně padají do půlky čela a čas od času si je odhrne stranou, jen aby se o chvilku později zase neposedně vrátily zpět. Lehce skobovitý nos se docela vhodně doplňuje s vystupujícími lícními kostmi. Útlá tvář je zakončena drobnou bradou, nad níž jsou posazeny úzké rty. Obličeji však dominují mladíkovy tmavé oči, v nichž se střídají chvíle hlubokého zamyšlení a pozorných pohledů. Jeden z nich právě vrhá do zrcadla na stěně a kontroluje svůj oděv. Tmavě červená košile s dlouhým rukávem se zdá být volnější vzhledem k mladíkově útlé postavě a budí dojem, jako by ji spíše zdědil po starším sourozenci. Na rozdíl od mnoha jiných nenosí košili zastrčenou do kalhot, ale nechává ji přečnívat. Ostatně i tmavě šedé kalhoty dávají tušit, že krejčí nepočítal s hubenou postavou jejich současného majitele a chlapci jsou tak v nohavicích opět trochu volnější. Když se zdá, že je mladík spokojen se svým vzhledem a opět odhodí neposedný pramen vlasů stranou, učiní několik kroků stranou a zvedne menší cestovní batoh a navlékne si jej. Poté sejme z opěradla židle plášť šedé barvy. Svrchník sice pamatuje pár zim, ale je čistý a slušně udržovaný, jak se na řádný cestovní plášť sluší a patří. Jeho majitel si jej sepne ke krku pomocí lesklé spony ve tvaru slunce. Nakonec se vydá do rohu místnosti, kde odpočívá opřena o stěnu lehká a jemně opracovaná hůl. Uchopí ji do ruky, ještě jednou zkontroluje ve zrcadle svůj vzhled a odejde z místnosti. Když jsem opustil pokoj, zamířil jsem k hostinskému do lokálu. Nocleh požadoval uhradit předem, což jsem ostatně také udělal, ale než se vydám na cestu ještě bych rád něco pojedl. Plánuji totiž putovat celý den a zastavit se opět až na navečer. Jen Mystra ví, zda budu mít šanci během dne se pořádně najíst. Vejdu tedy do lokálu a pohledem pátrám po majiteli podniku, či někom z obsluhy, kdo by mohl vyhovět mému přání. Zatím tam pouze stojím a rozhlížím se, zda-li se mne někdo ze zaměstnanců neujme. Nerad se totiž domáhal obsluhy hlasitým pokřikováním. To by bylo vhodné tak akorát pro nějakou salaš, pomyslím si ještě. |
| |
| Při vsttupu v kamenný sál - uvnitř sopky - Alfréd, Jonatan "ledový" Rucher, Tanin: Až nyní si ti, kdož se přesunuli blíže ke stojanu mohou povšimnout nové zvláštnosti. Je jí poměrně malá vílka, či dívka uzavřená v zářícím orbu s místními popáleninami na svém drobném tělíčku a ručičkách, poletuje v evidentně dutém středu orbu. Spíše levituje na místě, než aby se mohla rozlétnout některým ze směrů. Magická koule však zvenčí nevyzařuje výrazné horko, spíše příjemné teplo, které působí dojmem, jakoby snad ani popálit nedovedlo. Najednou se ozve hlasité zachrápání a onen hučivý tón se změnil v zamlaskání. Až nyní si můžete povšimnout tvora, který nebyl přes sloupy od vchodu k místnost k vidění, respektivě zcela nehybně seděl na něčem, co by se dalo nazvat trůnem. Obluda zkrbeného mohutného vzevnějšku sedící tu čelem k Vám s hlavou opřenou vzad o opěradlo. Soudíce dle pokrčení dolních končetin, její výška po vstání z křesla by mohla být kol třech sáhů. Celé tělo je zbarveno rudě a porostlé tmavě rudou srstí, vypadající tak jako by snad byla sochou z bronzu. Onen zjev doplňují dvojice tesáků trčící ze spodní čelisti a další z čelisti horní a také dlouhý drápy na obou pažích. O opěradlo trůnu je opřena zbraň podobná šavli s poměrně širokou čepelí. To však není to nejpodstatnější, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je tu další koule, podobná té, v níž se nachází víla, však o málo menší. Tato visí netvorovi kol krku na něčem, co připomíná řetízek. Není úplně jasné, jak je magie schopná udržet se na onom řetězu, však zkrátka je tam vcelku ochotně přichycená. Trůn se od stojenu s orbem nachází řádově na třicet sáhů přesně ve středu protější stěny a zdá se, že netvor spí hlubokým spánkem. Hostinec "U pašíka" ve méstě Elinor - Vladan Ostropis: Lokál se v tuto ranní hodinu počíná pomalu, ale jistě plnit. Zatím se tu sice nacházejí pouze tři místní pobaveni partičkou mariáše a k tomu jeden chlapík sedící v rohu za dveřmi, však i tak, pro totu poměrné časnou denní dobu se jich tu nachází dosti. Hostinského ze včerejška vystřídala žena středního věku a silnější postavy, o které se již včera její kolega zmiňoval jako o Dolorez. Ve tváři se zdá být vcelku sympatická a usměvavá a věnovala jeden ze svých úsměvů i tobě, jakmile jsi sešel po schodech z vyššího patra ve spodní podlaží. Přeji dobré ráno. Jak jste se vyspal mladíku? osloví tě na těch pár sáhů vlídně. Lokál je vcelku pěkně vybaven, však není velký. Několik pevných dřevěných stolů a lavic, prkenná podlaha, rozvěšené petrolejky po stěnách a sem tam i nějaký ten obraz. Nad dveřmi se nachází paroží dvanácteráka na broušeném dřevěném štítku. |
| |
| uvnitř jeskyně- sopky No do kostíííí zahučím a téměř se rozbrečím že nemám ruce, abych mohl všechno kolem ohmatat. Pak si všimnu podivného, cosi sedícího na trůnu. Hubu sklapnu tak prudce, až mi zuby klapnou o sebe navzájem. Cože tu vlastně děláme? nějak se mi to vypařilo zašeptám skrze zavřená ústa, takže je tomu ztěží rozumět. podle zoufalého pohledu, který mi tak nějak na trůnícím tvorovi zůstal a žalostném nádechu mého hlasu je zřejmé, že mi to po cestě asi určitě vypadlo... pak se ale dostaví i můj neutichající výstřel narážek a tak. Tomu sí bejt něco, mít z toho zvířátka houni před postelí. Asi mu řeknu, aby se začal o sebe pořádně starat něco na mě zapůsobí a tak mluvím i docela tiše a s úžasem. Odkutulálím se (tiše) o trochu dál, abych viděl na obludku i z jiného pohledu. Páni. ten má chlupy i na chlupech. Jsem zvědavej jestli z něj vůbec něco zbude, když se pořádně oholí... jelikož si nejsem až tolik jistý co přesně mam teď udělat, čekám (což mé společníky jistě potěší) |
| |
| Na pláni nedaleko města Mervion (Melinor) Chvíľu nehybne stojím a premyšľam čo spravím. Následne zložím svoje veci na deku k chlapcovi, rukou, na ktorej mam ešte zvyšky uschnutej krvi z rany na ramene, ho chytím za líce, pohladím a zdvihnem jeho tvár dohora. Možno sú to materinské pudy, .. zasmejem sa tomu a podám mu ruku. Poď!, vravím, Potrebuješ sa trochu rozhýbať, čaká nás dlhá púť, hlavou pohodím smerom v diaľavu, Budeš potrebovať veľa síl, priateľ môj malý. Sama poriadne neviem čo činím .. Mala by som ich zabiť a bol by pokoj .. Ale ten chlapec .. Niečo na ňom je a ja zistím čo! |
| |
| Hostinec "U pašíka" ve městě Elinor Než si mne Dolorez všimne, prohlížím si mezitím místnost, využívaje toho, že dnes je v ní méně hostů než včera večer, kdy jsem přišel. Jak trojici karbaníků, tak chlapíkovi v rohu věnuji krátký a nevýrazný pohled, jímž pouze vezmu jejich přítomnost v lokále na vědomí a dále si jich nevšímám. „Dobré ráno. Dobře, děkuji za optání.“ odpovím Dolorez. Tentokrát však nejde o obvyklou zdvořilost, ale míním svá slova vážně a abych je podpořil, na vteřinu se lehce usměji. „Ještě než se vypravím dál, rád bych se najedl. Máte ještě snídani?“ dodám s mírnou nadějí v hlase. Přeci jen, nevstal jsem právě nejdříve. |
| |
| Uvnitř sopky - kamenný sál - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher / Tanin: Alfréd tedy vyčkává, jak se zachovají v dané situaci jeho společníci. Jonatan se zdá být téměř zhypnotizován vzhledem vílky vězněné orbem. Vypadá vcelku roztomile a bojácně. Zajisté si Vaší trojice povšimla ještě před vstupem v halu a také nyní upírá svá očka na mága, který rozvažuje další kroky. Z jejího směru se ozývá zvláštní zvuk, jakoby snad pískání, či vysoký hlásek, kterému není ani rozumět. Její malinkatá pusinka se pohybuje v rytmu toho, co by snad mohla být slova. Najednou se schoulí do klubíčka, aby schovala to, co by za normálních okolností mohly být krásné ženské vnady. není to však důvod jejího počínání. Je z ní cítit smutek, že se něco stalo špatně a sama vlastné ani nechápe, proč je tu zavřena právě ona. Nyní sedí ve vzduchu nadlehčována jakýmsi druhem levitace, ručkami obepnuté nohy kolem pokrčených kolen, stále s pozvednutou hlavičkou, pozorujíce Jonatana. Pláň poblíž města Melinor - Lithorai de Lohre / Keia Morwena: Chlapec se pokusí o úsměv v Lithoraina slova, zakládaje si nohy v sed na turka, asi je to pro něj takhle pohodlnější. A... co tihle dva? špitne v dojmu, že byste snad mohli cestovat všichni dohromady, však jeho slova nejsou příliš výrazná. Opět pohlédne na oblohu, která je téměř bez mráčku. Jen sem tam se mezi stromy prožene slabý závan větru s doprovodem šumění olistění stromů, co by na protest. Pevné se nadechne a na krátký okamžik zadrží vzduch v plicích. Do večera zaprší. poví tentokrát o něco výrazněji, na to opět otevře oči. Mohl bych dostat trochu vody? špitne Allan k Vám oběma ženštinám. Zdá se býz ješté vcelku sesláblý a vskutku by se měl před cestou posilnit. Mám tu ještě půlku dobře propečených bažanta. Dáš si chlapče? ozve se muž od vyhasínajícího ohně, zamávajíc teatrálně kusem pečené zvěřiny nad hlavou. Sandr Kein - jak se Vám představil - promluvil nyní poprvé od doby, co došlo k Vašemu setkání ve stínu klenby větví stromů. Zjevně jse o muže zamlklého, spytujícího vlastní svědomí, či účel toho, co tu vlastně dělá. Chlapec mu odpoví pouze pohledem, však nevyjadřuje se slovně. Mohlo by se Vám dokonce zdát, že mužova přítomnost mu nečiní příliš potěšení a společnost dvou žen je mu milejší. Nikdo z Vás doposud netuší, co mu oni loupežníci vše prováděli. Můžete se pouze domnívat, však nyní s chmurnými myšlenkami raději stranou. Nemusíš se mě bát, já tě neukousnu. ozve se znova muž, vstávajíc z oblého kamene, na němž seděl. Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" - Vladan Ostropis: Dolorez se ve tvá slova pousměje Mám tu skoro všechno, co by mladému muži mohlo po ránu přijít k chuti. Klasika je kozí sýr s chlebem, mám tu i maso - tedy přes noc vyuzené srnčí, ovocný salát... zkrátka si dejte, co je libo. při zmínce o mase vysoké si vzpomeneš na onoho lovce ze včerejška. Při vchodu v lokál byl doprovázen třema společníky, z nichž jedním byl přímo příslušník gardy. Dle podivuhodného úkazu, který je doprovázel - mluvící lebka oslovovaná jako Alfréd - je nejspíše vnímal jako kejklíře. Jak se však ve chvíli ukázali, jeho lovcův poslední společník - na první pohled oděný jako nějaký měšťan - je jedním z čarodějů oplývajícím zájmem o oheň a vulkanologii. Zavítali v toto místo nejspíše právě kvůli sopce, od dolu v jejímž nitru se město již po celá staletí odvíjí. Seděl jsi dále od nich, sledujíc počínání lebky, obsařené nejen schopnostmi pohybu kutálením, mluvou a v rámci možností i logického myšlení, nýbrž i možnostmi požívání alkoholu a kouzlením, jak se ukázalo po zanechání několika zlatek úhledně seřazených v komínku. Odešel jsi však ve svůj pokoj pohroužit se v boj s únavou dříve, než vůbec nastala půlnoc. Proto vlastné ani nevíš, zdali přespávali právě zde, však je to nanejvýše pravděpodobné. Onen kouzelník - Jonatan, jak sám sebe jmenoval, by tě mohl něco naučit a jelikož prozrazoval svou profesi takto na veřejnosti, vzbuzoval dojem mocnějšího čaroděje. V některých městech by se s ním nepárali a už by byl za tyto kacířské řeči na hranici. Vskutku, i v této krajině jsi slyšel o mučivých praktikách, kdy někdo s magickými schopnostmi neuposlechl zákazu dávat najevo svou paranormalitu.jsi dále od nich |
| |
| Malomesto Durlan Vyjdu ven z chalupy a hladím na hrajíci se deti. JE to čudné že tie deti sú také pokojné. Bez strachu aj keď hoci kedy môže vybehnúť z lesa medved a všechny pobít. Usmeju se na dívku, ktorá stojí pri okne. je hezká naozaj. Ani ste mi nepovedali vaše méno. A prosím vás je ďaleko od tialto mesto MElinor. Pozriem na dívku. Spravím pár krokov vpred k oknu. |
| |
| Uvnitř sopky - kamenný sál Víla v magickém orbu..... víla... co dělá ksakru víla v takovýhle kouli? Asi bude chytré chovat se tiše a neprobudit tu bestii Polohlasně pronesu ke svým přátelům stále zhypnotizován vílou. Jeden orb na oltáři a druhý kolem krku té bestie... asi bychom měli.... sebrat orb bestii a vílu pustit. Těkám pohledem z bestie na vílu a z víly zase na bestii. Takže.... pokud rozbijeme orb s vílou tak se probudí bestie a víla možná umře a pokud zabijeme bestii tak by víla měla být v bezpečí. Otočím svůj pohled na Tanina a doufám, že má s sebou luk. Osvobodíme vílu nebo se tady na to vykašleme? Táži se svých přátel, ikdyž jsem stále uchvácen orbem s vílou na podstavci. Rozhodně se těch orbů nebudeme dotýkat... alespoń prozatím..... Bestie hlídá vílu a víla hlídá bestii.... doufejme, že bestie je skutečně bestii a víla skutečně vílou..... |
| |
| TECH: Poněvadž se hráč postavy Tanin delší dobu neozval, dovolím si nyní zástup jeho postavy. Tento, nechť se mi ozve poštou, jakmile se tu objeví. Maloměsto Durlan - Seh Hok Longi: Oh, já Vám ho neřekla? zatváří se dívka nejistě. Její ruky opouštějí prádlo na valše a i s lavorem vše osloží stranou. Však ve chvíli s úsměvem dodá jednoduše Říkají mi Melissa. pohlédne na tebe a jakmile ukročíš k ní, dodá odpověď na tvou otázku Melinor, ten ej tu sotva den cesty pěšty. Přes támhleten most stále po cestě přes les. ukazujíce paží ke dřevěnému molu z kůlů, vedoucímu kolmo řekou, za nímž také pokračuje prašná cesta. Uvnitř sopky - kamenný sál - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher / Tanin: Tanin je tu v plné výbavě. Luk, toulec se šípy i meč u pasu. Tváří se ale nejistě, jakoby se mu tato situace vůbec nelíbila. Již před chvílí přešel blíže orbu a stejně tak, jako Jonatan, sledoval nahou vílu uvězněnou za magickou stěnou. No... nějak mi nesedí, proč je tu vůbec ta vílka zavřená. A když ji hlídá tahle obluda, mohlo by jít o nějakou mocnou vílu. že by se snad někdo z temných na tomto podílel? promlouvá tiše, aby jste jej akorát vy dva slyšeli. Vílka stále nesrozumitelně špitá a ve chvíli při své levitaci ztratí rovnováhu a dopadne až ke stěně orbu. S nepříjemným zasyčením uhne opět od stěny, kdy její drobná záda čítají již několik zpola zahojených popálenin. Vrhne pohled k obludě na trůně a vrátí se opět k Vám. Zdá se, že není ani stydlivá, když tu před Vámi odhaluje své mikroskopické vnady. Nebo si to už ani neuvědomuje. |
| |
| Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" „Dal bych si tu polévku, kterou jste měli k večeři, jestli stále je,“ vyberu si po vteřinovém zamyšlení při kterém šátrám v paměti, cože jsem jedl včera. Radši se spokojím s ozkoušeným. „A k tomu čtvrt pecnu chleba,“ dodám poněkud překvapivě na někoho mé tělesné konstituce. Pak se usadím k jednomu z volných stolů a vyčkám než mi Dolorez jídlo donese. Mezitím přemýšlím o té prapodivné skupince kterou jsem zahlédl včera. Lovec, gardista, podle všeho mocný čaroděj a navrch doprovázeni lebkou. Chyběl pouze před hostincem ustájený drak. Bývalo by zajímavé si s čarodějem pohovořit a vyslechnout jej, co jej přivádi do těchto končin. Jeho moc vzbudila zájem mé ambiciózní povahy natolik, že na vteřinu zapomenu na Akademii- Leč včera jsem příležitost propásl. Rozhodnu se na něj ovšem přeptat, až se hostinského pomocnice vrátí s objednaným jídlem. Třeba se zde ještě zdrželi. |
| |
| Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" - Vladan Ostropis: Hostinská stále s oním nasazeným úsměvem zareaguje téměř okamžitě a pochopitelně spokojeným tónem. Koukám, že Vám včera chutnalo, kuchař bude jistě potěšený. Hned to bude, zatím se usaďte. pokývnouce hlavou. Jakmile se otočíš k vyhlédnutému stolu, odebere se do kuchyně, vyřknouc ke kuchaři tvůj požadavek. Trvá to jen krátkou chvíli, kdy směřuje ke tvému stolu s miskou teplé polévky a relativně čerstvého chleba na dřevěném podtácku. A ještě něco k pití si budete přát? promluví znova tím vlídným tónem, odkládaje stále dobře vonící stravu před tebe na bitelný stůl. |
| |
| Uvnitř sopky - kamenný sál Kde se o takovejhlech věcech dověděl? Asi bych si o něm měl pozměnit mínění..... V duchu užasnu nad Taninovým myšlením. Mocná víla.... v tom případě je ta bestie možná ještě mocnější.... Osobně bych se těch orbů nedotýkal.... popravdě myslím, že rozbitím jednoho orbu se nějak aktivuje ten druhý... pravděpodobně vypustí. Krátká odmlka k nadechnutí. Můžeme samozřejmě zkusit nějaký pokud, jako třeba..... ...Hodit Alfréda do orbu... ...jako třeba šťouchnout do toho mečem nebo tak něco.... Nebo to co jsem zamýšlel původně - prostě zastřelíme tu bestii a pak se uvidí... tak maličká víla nám snad mnoho neublíží Chviličku vypadám zamyšleně a pak pokračuji v "plánu". Ikdyž myslím, že jako nejjednodušší se nabízí tu bestii prostě zastřelit.... ale zbraně máš ty - takže je to v podstatě tvoje rozhodnutí. Taktéž hovořím celou dobu polohlasem. A snažím se při tom vzpomenout na nějaká zaklínadla.... už to je nějaký čas co jsem něco provozoval..... |
| |
| Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" "Ach ano...pití. Trochu vína po ránu neuškodí, řekl bych," zamumlám trochu zmateně v odpověď, neboť mne hostinská svým dotazem předběhla právě ve chvíli, kdy jsem měl v úmyslu se jí zeptat na ono muže, který vypadal jako čaroděj. Avšak dříve než se Dolorez otočí, aby se vydala splnit mé přání, dodám ještě, tentokráte však lehce ztlumím hlas. "Rád bych promluvil s jedním z hostů. Nevíte, zda se zde zdržel ten pán, který zde trávil minulý večer ve společnosti té podivné lebky a dalších přátel? " zeptám s mírným úsměvem ve tváři a několika rychlými znaky popíši Jonatanův vzhled. Ačkoliv v duchu pochybuji, zda lze dost dobře takového člověka přehlédnout, když cestuje s vykutálenou lebkou. |
| |
| Uvnitř sopky Přejížím pohledem mezi vílou a tou obludou. Pěkná šavle, i když na mě moc nepraktická, by mě zajímalo jak jí s těma drápama může držet. Udělám pár kroků směrem k tomu zvířeti, zastavím. Doufám, že nezjistím, jak tu zbraň drží. Po tomhle zaváhání se znovu rozejdu, zastavím se až těsně před tou zrůdou. Ten přívěšek, zajímavý... Pomalu na něj šáhnu a pokusím se ho sundat, připraven kdykoliv odskočit pokud něco, pokud to nepůjde použiji dýku, abych řetízek přeříznul. Klepou se mi ruce. Doufám, že se neprobudí. Prohlídnu si rychle drápy. Ruthie, prosím dej mi kus tvého štěstí a ať se neprobudí. |
| |
| Uvnitř sopky - kamenný sál - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher / Tanin: Jelikož je délka sálu přibližně na šedesát sáhů, chvíli přirozeně Taninovi trvalo, než se ke trůnu vůbec dostal. Však nyní stojí již před démonem, natahuje se k zářícímu přívěšku, visícímu kol krku nestvůry. První dotyk by se dal popsat podivným mravenčením, projdoucím v jednorázové dávce až do ramene. Není to však nepříjemné, jen zvláštní. Teplotu lze přirovnat k vlažné vodě, akorát ohřátou pro omytí batolete. Jako by snad byl amulet nabit určitým potenciálem energie. Lovec se pokouší přetáhnout řetízek přes hlavu, však ten se zachytí o jeden z rohů na démonově hlavě a chvíli se zdá, že silnějśí zatáhnutí by mohlo být nebezpečné. Tím hůř, když stvoření zachrápe a jeho čelist se roztáhne dokořán v zývnutí. Takh řetízku je rázem povolen a stvoření zamlaská a zdá se, že pokračuje ve spánku. Řetízek je již na volné cestě k úplnému sejmutí. Dokonce se zdá, jako by snad i přívěšek dával najevou jistou přitažlivost k orbu na podstavci. Jako by ty dvě části snad chtěly k sobě. Na to vílka zareaguje potěšeně, kulíc směrem k Taninovi svá malá očka v děkovném pohledu. // Tanin: neuzavírej si akce, jinak dobré. Cestu k podstavci naznač jako pokus, ale neuzavírej, že jsi k podstavci skutečně došel. Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" - Vladan Ostropis: Hostinská se pousměje v pochopení. Zajisté máte na mysli Tanina a Jonatana s Alfrédem, jak si říkali... Ano, zdrželi se tu přes noc. Jsou tomu ale asi už dvě hodiny, co vyrazili na cestu. Prý k sopce zkoumat horninu. Ten čaroděj říkal, že se zajímá o vulkanologii. vysvětlujíce tím, proč tak asi mají nasměrováno právě k vyhaslému vulkánu. Venku se pomalu zatahuje obloha a zdá se, že zanedlouhoi spadne z oblak nějaká ta krůpěj. Nelze si nepovšimnout toho - v okně vedle vchodu, k němuž jsi nyní otočen skoro čelem - jak vše náhle potemní. Není to však nic neobvyklého, v létě se občas z veder zatáhne a zajisté pak vše hned oschne. |
| |
| kamenný sál Hodná? Zlá? Co na tom záleží. je překrásná a takovým bytostem se nesluší, aby byli zavírány kouzly...Takhle dopadla moje teda Létkost. Víte....říkalo se, že je to stehenní kost malého draka...ale prostě, to přece nejde. zašeptám a zadívám se na Jonathana. V očních důlcích se mi po jeho slovech rudě rozzáří Děláš si srandu? nechat jí tu? To byl dost ubohý vtip čáry fuku Taninova slova nevnímám, jako bych byl sám v jaké si agónyni a vyměřuji si let k netvorovo krku. Pak zkušebne cvaknu čelistí a kývnu, jako bych si snad něco ujasnil. Když se Tanin rozejde, padne mi čelist na podlahu a chvilku na něj vyjeveně jevím. Než si nahodím čelist zpět do pantů, zadívám se ještě na Jonathana, jestli ho třeba nějak...Nepřemluví...evidentně není schopen nějaké činnosti. Nahodím si čelist s hlasitým křupnutím No to jsme rovnou mohly zaklepat na dveře! Tanine….tos posral šeptám a zároveň sípám, aby byl tón mého hlasu výraznější- né však hlučný. Již jsem byl připraven ho varovat, aby uhnul, aby neschytal mé malé kouzlíčko dřív než démon. Je mi jasné, že dříve nebo později se démon probere a i když bude chráněn určitě svými kouzly, byl by lepší mrtvý…..Zhluboka si oddechnu, ale jsem připraven kouzlo použít, kdyby se náhodou hodlal pan démonek probrat… |
| |
| Před branami Elinoru Vidím před sebou dva strážné a je mi jasné, že vpustit mě se jim vůbec nechce, nebo se jen tak tváří. Zastavím koně a podívám se na ně, na každého z nich zvlášť. Cítím, jak horko sálá z koně pode mnou a slyším jeho zrychlený dech. Pohladím jej po krku a pak zvednu oči k mužům před námi. "Jmenuji se Cservia Fiero, jsem kněžkou boha Reneria. Nemám žádné zlé úmysly a prosím o vpuštění do tohoto města." řeknu zvučným hlasem, avšak je v něm slyšet naléhavost. Taktéž jsou tato slova opředena mým osobním kouzlem a tak nečekám nic jiného, že mě vojáci do města vpustí s úsměvy na rtech... |
| |
| Kamenný sál Ikdyž je Alfréd blázen, nesmrtelnej... musí se přiznat, že má postřeh.. asi bych měl na své společníky dávat trochu pozor. Teď již nemá cenu se přidržovat v pokleku, to co vyvádí moji společníci už svou skrčeností nezachráním. Takže se tedy napřímím, předpokládám, že urovnat si oblečení je naprosto zbytečné, ale přesto tak učiním. Tanine! Křiknu na Tanina (překvapivě) Alfréd má pravdu.... Vysmahni! Nebo tě možná vysmahnu já...... Zatím jen očekávám co se bude dít, ale i tak se má ruka přesunula k brašně a začala v ní štrachat nějakou knihu.... je jedno jakou, ale držet knihu v ruce - obvzlášť při možnosti nebezpečí - člověka vždy uklidní. Tak mě napadá... křičet asi nebyl dobrej nápad.... teď si uvědomuji, že Alfréd přes všechno své šílenství pouze průrazně sípal a ne křičel....... |
| |
| Uvnitř sopky - kamenný sál - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher / Tanin: Čarodějův křik se rozlehl k Taninovi ozvěnou právě v okamžiku, kdy hraničář již třímá v pažích řetěz se zářícím amuletem. Náhle se stalo něco zpola očekávaného a sice případ, kdy se démonovy oči otevřely. Relativně krátký okamžik, kdy se stihly i nebezpečně zalesknout. Zamračily se s jeho zavrčením a levá paže pevně sevřela kamennou opěrku trůnu, kdy kámen zapraskal. To zajisté donutí Tanina k úprku a s tím také démon počítá. Při bráně města Elinor - Cservia Fiero: Oblaka se pomalu stahují v černou masu a zdá se, že epicentrum je přímo nad sopkou. Během chvíle již není blakyt, ani paprsek slunce nepronikne tím temným monstrem na obloze. Strážným se to zdá podivné, však s pohledem k tobě jen pokývnou. Zdá se, že pospícháte, nebudeme Vás dále zdržovat. ustoupíce stranou, aby jsi mohla opět pobídnout koně, cože je téměř okamžité. Mimochodem, pěkný kůň. pousměje se ten druhý, hledíc za tebou. Cestu skrze město až ke zadní bráně odhaduješ na dobrých pět minut, kdy cesta vede naštěstí přes náměstí přímo. Dále pak ještě asi dvacet minut zabere zdolání serpentýny, kdy sipký podklad zjevně nebude to pravé ořechové pro kopyta koně. |
| |
| Malomesto Durlan Usmejem sa na Melisu. Vzláštne meno pre vidiečanku i keď nevyzerá ako z dediny. Očami si prejdem po svojom odeve a prekontrolujem si či mám všetky veci, ktoré som pred tým mal. DAkujem vám za všetko paní Melisa a hlavne za život. Asi by som to neprežil keby ste ma neošetrili ale asi budem musieť ísť. Neodkladné záležitosti si ma žiadajú ešte raz dakujem. DOvidenia . Možno sa ešte raz vrátim aby som vám nejako lepšie poďakoval. Ukloním sa a otočím sa na odchod k mostu a potom cez kopec. |
| |
| Elinor - sopka Když vidím, co se děje s oblohou, vím, že nebezpečí je už tak blízko. Zajedu s koníkem k nějakému hostinci po cestě, kde poprosím pacholka, aby se mi o něj postaral, načež mu dám do otevřené dlaně několik mincí. Podívám se na sopku a použiji již tak dlouho odmítané schopnosti. Přemístím se až na konec serpentýn, kde se rozhlížím kolem sebe a hledám tu skupinku bláznů, kteří chtějí probudit snad to nejhorš zlo, které by mohlo po zemi chodit. "Můj bože a všichni dobří bohové, pomozte mi!" šeptám, držím při tom svůj amulet a hledám ty blázny... |
| |
| Kamenný sál A.... stručně... kurva...tak přeci jen nespí... jestlipak se probudil mím křikem či tím jak na to Tanin šáhnul? No asi není čas to zjišťovat. S otevřením očí na moment strnu hrůzou, ale pak se i má druhá ruka připojí k první ruce a začne štrachat v brašně pro nějaký užitečný svitek. Paměť se mezi tím vrhne na vzpomínání po něčem užitečném a snaží se nerozptylovat tím co do mozku posílají oči či jiné vjemy. Máme asi docela problém..... Překvapivě..... Jak se ruce usilovně snaží tak se pár svitků rozsypalo po zemi, ale teď asi není vhodný čas je sbírat. Zaklínadlo... zaklínadlo... zaklínadlo... proklínadlo..... vyklí.... eee... zaklínadlo... nějaký tu někde musí být........ Oči těkavě přecházejí z Tanina, na bestii, z bestie na Tanina a občas slétnou i k Alfrédovi. Jsou případně připraveny vyslat signál do mozku - Tanin běží - poběžíme taky - vezmeme Alfréda do baťůžku nebo i do rukou bude-li to třeba....... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nebude, ba naopak. Myslím ale, že závěr tohoto je ti už jasné. Vypuštění démona je přece základ příběhu... ;J |
| |
| Město Elinor - Hostinec "U Pašíka": Pokynu hlavou, když se od hostinské dozvídám o osudu čaroděje a jeho společníků. „Děkuji,“ pravím a jdu se pustit do polévky, dříve než mi vystydne. Ještě než naberu lžící hustou tekutinu, zamumlám si pro sebe zamyšleně „Hm…sopka.. S jídlem si dávám na čas. Nevrlé počasí, které se ujalo vlády za dveřmi hostince mě nevybízí k větší rychlosti. Ostatně jím pomalu vždy. Nyní však přežvykuji každé sousto chleba v ústech ještě dvakrát tak dlouho, protože zadumaně hledím z okna a uvažuji, zda kam se vydám. Čaroděj vypadá schopný a jistě musí mít rozsáhlé znalosti o magii ohně, když se zaobírá vulkanologií, našeptávají v hlavě myšlenky a snaží se udeřit na tu správnou strunu. Ohnivá kouzla jsou pověstná svojí silou. Když cítí, že zájem ožil, našeptává vnitřní hlas dál: Třeba by tě nechal putovat s ním a něco by tě naučil… svůdně pokračují úvahy dál. Na okamžik jsem opravdu v pokušení zapomenout na Akademii a její dlouhou a úmornou výuku, když znalosti mohou být na dosah ruky. Dvě hodiny cesty přisadí si sladký hlas. Avšak v tu chvíli se ozve druhý hlas. Zatímco první zněl sladce a hřejivě, z nově promluvivšího je cítit chlad a strohá přísnost: To jistě, cizinec je celý nedočkavý, aby se dělil o svá kouzla a objevy s nějakým přivandrovalým klukem, co mu jde bez pozvání v patách, z poznámky je cítit neskrývaný posměch. I když druhý hlas nezní vůbec tak příjemně jako ten prvý, uznávám, že má pravdu. Pokud bych se nedostavil do akademie, mohlo by to pro mě nést závažné následky a dosavadní léta studia by přišla vniveč. I když na co bys je potřeboval, když Jonatan tě naučí… zkusí to ještě naposledy líbivý šepot, nechtěje se vzdát. To tak, cestovat s lebkou. Rozumu moc nemáš, tak ještě abys přišel i o to málo, viď sykne v odpověď strohý tok myšlenek. „Ticho už,“ tentokrát zamručím polohlasně já. Lžící vylovím z polévky poslední, nyní již vystydlý kousek masa a žvýkám jej. Rozhodl jsem se, že budu pokračovat v cestě do akademie. Pouštím čaroděje a jeho společníky z hlavy a pochybuji, že je ještě potkám. Vyhlížím z okna až se počasí umoudří, abych mohl zaplatit útratu a hned se dát na cestu do Melinoru. |
| |
| Maloměsto Durlan - Seh Hok Longi: Dívka se pousměje ve tvá slova a vzkřikne, až se otočíš k odchodu, což je ostatně také skoro okamžitě. Počkejte Sehu... trochu kvapně Něco pro Vás mám. Ať Vás síla přírody i boha Reneria provází. s úsměvem, natáhne k tobě paži se sevřenými prsty v pěst, hřbetem vzhůru. Podle kousku řezaného pásku kůže si lze domyslet, že by mohlo jít o nějaký symbol či šperk. Mráčky na obloze se během Vašeho rozhovoru počínají pomalu sunout k sobě a slabý vítr proletěl větvemi stromů. Ona strana maloměsta je obehnána lesním porostem a proto tu není teplota taková, jako někde v otevřeném prostranství, kde v jednom kuse fučí. Při bráně města Elinor - Cservia Fiero: Pacholka jsi vskutku našla, však pouze mu naznačila, co má dělat. Nebylo čas na dlouhé vysvětlování a ani slov. Je to sice kruté, však osud jednoho koně, ať už byl svěřen do jakýchkoli rukou je téměř zanedbatelný vůči hrůze, která se možná již probudila v tento svět. Přemístění nedopadlo zas tak úplně dle tvých představ, poněvadž zdejší oblast neznáš a proto byl i odhad vzdálenosti zkreslený. Objevila jsi se řádově v půli cesty, kterou je třeba vystoupat až ke štole, kudy se pravděpodobně oni odvážlivci dostali dovnitř. Jelikož již nyní nemáš koně, běh bude pomalejší, než trysk v sedle trénovaného oře. Mraky se stále stahují v temnou masu a ozvyl se i poryv větru v řídké koruně seschlého stromu. Následuje kapka, dopadající na tvé čelo a za ní druhá, jež končí hned vedle tebe na prašné zemi. Schyluje se k dešti. Krajina je tu podivně zarudlá, však onen odstín je zapříčiněn povrchem sopky. Nejspíše jde o směsici pískovce s jinou pevnějśí rudou. Jen sem tam vyrůstá nějaký lišejník, stromový porost dočista vymizel již při úpatí vulkánu, jen občas se tu objeví nějaký neolistěný pahýl. Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" - Vladan Ostropis: Z úvah nad jídlem tě vyruší první poryv větru. ení to ale jen tak ledajaký větříček. Tabulky skla v oknech zarezonují v jeho síle a zaslechneš i pár kapekvody, jak se spustí za okny. Zprvu jen lehké lupkání a pleskání o dlažbu přede dveřmi, nezdá se ani, že by snad přidával na síle. Zatím jde jen o slabý deštík, však mračna napovídají, že se schyluje k bouřce, ne-li hůř. Jako by to ještě nestačilo, ozval se řev odkudsi shora. Je slyšet vcelku zřetelně i na to, že jsi zatím vcelku daleko od vchodu do nitra sopky. Jedno je jisté, tento hrdelní tón nebyl lidský. Uvnitř sopky - kamenný sál - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher / Tanin: Alfréd i Jonatan, oba jsou zatím príliš daleko na to, než aby svedli zacílit na netvora svá kouzla a to, ať už jsou jakéhokoli potenciálu. Tanin (kterého si nyní dovolím zastoupit), se v pudu sebezáchovy, jež je současné i drahoceným instinktem obrátil k úprku. Amulet svírá v pravici, šípy v jeho toulci v tom rychlém pohybu nadskočili a nékolik jich i vypadlo na kamennou podlahu. Obratné kroky hraničáře mu zatím zajišťují bezpečí, během pár vteřin urazí dlouhou vzdálenost, však nachází se stále příliš daleko od svých přátel. Na to démon pochopitelně zareagoval hmatem po zbrani opřené o opěradlo trůnu a vstávaje s mohutným hrdelním řevem, vyráží proti Vám. Postupuje obezřetně, však již díky své mohutnosti a výšce tří sáhů je jeho jeden krok delší nežli pouhý sáh. Vizualizace děje uvnitř sopky |
| |
| jeskyně pod sopkou Za soustředím se a zrovna chci vyslat k démonovi kouzlo, ale něco mi v tom brání. Tanine! Jestli neuhneš, udělám z tebe smaženici! a zadoufám, že můj jekot byl dostatečně hlasitý a dále zadoufám, že démon není vůči kouzlům imunní, to bych byl naprosto zbytečný... až zas příště půjdem do nějaký jeskyně, vezmu si ho na vodítko! zavrčím, pak už jen začnu poskakovat a cvakat rytmicky zubama. Při tom i něco málo mumlat. Z rudých očí se začne kouřit. A vlastně i z nosu a úst. Pak vyšlehne ze všech těch otvorů plamen a zamíří přímo do démonovi hrudi- ačkoliv mu let chvilinku trvá (tak pár sekund) V hlavě si začnu připravovat rituál k jinému kouzlu, kdyby tohle bylo neúčinné a pomodlím se, abych nesejmul Tanina. I když…pak už by vlastně nedělal takové kraviny…a třeba by se stal mým lebčím společníkem….Jak asi vypadá jeho lebka? Je taky tak krásná a holá jako ta moje? |
| |
| Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" Když výkřik prořízne vzduch, trhnu s sebou a instinktivně sáhnu po holi, jež doposud odpočívala opřená stranou opřena o židli. Prsty se dotknou chladného dřeva a sevřou jej, avšak pak si uvědomím, že jsem stále v hostinci - a ať již zvuk vydalo cokoliv - nebezpečí mi tady nehrozí. Alespoň zatím. Přesto mé rysy na okamžik ztvrdnou. Chvíli mám zavřené oči a vypadá to, jako bych spal, jen ústa se bezeslovně pohybují. Pak se ovšem oči otevřou a sedím dál u stolu, dojída je zbytky pozdní snídaně. Nejvyšší čas být odsud pryč. Nejprve mluvící lebka, a teď tohle, ošiju se při té představě. Rád bych se okamžitě vydal na cestu, ale počasí se nezdá být nakloněné mým záměrům. Rozhodnu se tak sečkat v hostinci dokud se nezlepší. |
| |
| Uvnitř sopky - kamenný sál - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher / Tanin: Tanin i s démonem v patách se prozatím nacházejí vcelku daleko od Taninových společníků a právě proto nebylo Alfrédovo míření magií natolik přesné. Jak zajisté každý ví, naváděná kouzla jsou specialitou až vyšších mágů, proto byl pokus lebky marný. Klasický oheň by neměl takový dosah, proto byl vyslán fireball, který však cíl minul řádově o sáh, kdy proletěl kolem prchajícího lovce. Ten pocítil horkost plamenů, jakmile kol něj kouzlo prolétlo, však nevyvedlo jej ani svým tlakem při půrazu vzduchu z rovnováhy a pokračuje v letu dále. Těžko říci na takovou vzdálenost, zdali oheň vůbec něco poškodil. Koule se rozprskla o opěrný kámen trůnu a zůstalo po něm pouze očazené místo. // Jonatan "Ledový" Rucher / Tanin: No tak hoši, můžete taky reagovat. Jen bez uzavírání akcí bych prosil - viz. Verbíře :) Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" - Vladan Ostropis: Trhneš sebou pod stůl, však záhy zjišťuješ, že se snad jednalo pouze o nějaký přelud. Či snad znamení? A může to nějak souviset s oním čarodějem? Možná není zas tak mocný, jak jsi se domníval a může být nyní v nebezpečí. Však je již i tak pozdě, dvě hodiny cesty pěšmo jsou stále moc. Hostinská koukla tvým směrem, jakmile zaregistrovala prudký pohyb. Děje se snad něco? poví žena starostlivě tvým směrem, v domění snad, že ti zaskočila kůstka z polévky. // Vladan Ostropis: Omlouvám se za zmatenost příspěvku, poněkud se mi to tu pomíchalo :/ Při bráně města Elinor - UPRAVENÉ - Cservia Fiero: Pacholka jsi vskutku našla, však pouze mu naznačila, co má dělat. Nebylo čas na dlouhé vysvětlování a ani slov. Je to sice kruté, však osud jednoho koně, ať už byl svěřen do jakýchkoli rukou je téměř zanedbatelný vůči hrůze, která se možná již probudila v tento svět. Přemístění nedopadlo zas tak úplně dle tvých představ, poněvadž zdejší oblast neznáš a proto byl i odhad vzdálenosti zkreslený. Objevila jsi se řádově v půli cesty, kterou je třeba vystoupat až ke štole, kudy se pravděpodobně oni odvážlivci dostali dovnitř. Jelikož již nyní nemáš koně, běh bude pomalejší, než trysk v sedle trénovaného oře. Mraky se stále stahují v temnou masu a ozvyl se i poryv větru v řídké koruně seschlého stromu. Následuje kapka, dopadající na tvé čelo a za ní druhá, jež končí hned vedle tebe na prašné zemi. Schyluje se k dešti. Krajina je tu podivně zarudlá, však onen odstín je zapříčiněn povrchem sopky. Nejspíše jde o směsici pískovce s jinou pevnějśí rudou. Jen sem tam vyrůstá nějaký lišejník, stromový porost dočista vymizel již při úpatí vulkánu, jen občas se tu objeví nějaký neolistěný pahýl. Zprvu jen lehké lupkání a pleskání o dlažbu přede dveřmi, nezdá se ani, že by snad přidával na síle. Zatím jde jen o slabý deštík, však mračna napovídají, že se schyluje k bouřce, ne-li hůř. Jako by to ještě nestačilo, ozval se řev odkudsi shora. Je slyšet vcelku zřetelně i na to, že jsi zatím vcelku daleko od vchodu do nitra sopky. Jedno je jisté, tento hrdelní tón nebyl lidský. |
| |
| Uvnitř sopky Alfréd vyslal své kouzlo, teď skoro jakoby byla řada na mě. Dlouho jsem nekouzlil, takže se na nějaké složitosti zrovna dvakrát necítím. Takže, asi to nebudu moc komplikovat.... prostě udělám něco jednoduchého.... a ideálně rychle. Nebo si budeme Tanina moci tak leda opéci, nebo se opéci s ním. V hlavě mi pomalu po dlouhé době začnou roubovat mechanismi pracující s magii. Lehce mě to prostoupí, je to něco jako extáze, ale bohužel není času se v tom nějak vyžít. Nasměruji magiii do své levé ruky a vytvořím plamínek. Nakonec to zformuji do takové malé ohnivé koule (o průměru asi tak 10cm). Do této malé koule naštosuji další magii, zatímco tak provádím nechám ji volně se vznášet ve dlani. Když do koule napěchuji dostatek magie pro menší explozy vrhnu kouly po démonovi. (V případě, že koule poletí vedle, nechám ji explodovat dříve než bude za démonem - čiliže koule exploduje někde na jeho úrovni) |
| |
| Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" "Ach ne... vše je v naprostém pořádku," odpovím hostinské mírně překvapeně, jsa touto otázkou zaskočen. Teprve až nyní si uvědomuji, že mé nenadálé trhnutí a následné hluboké soustředění, při němž jsem v mysli vyvolával několik magických formulí k pohotovému použití, muselo na ostatní přítomné působit podivně. "Jen jsem se...na chvíli příliš zamyslel. Dal bych si ještě trochu vína, prosím," dodám o trochu jistěji a cítím, že opravdu potřebuji lok něčeho na povzbuzení. Nikdo jiný, zdá se tedy výkřik neslyšel. Na kratičký moment zapochybuji, zda se nezdál i mne, ale pak takovou úvahu zamítnu. Skutečně jsem si jistý. Nedokáži si vysvětlit odkud se výkřik vzal, ale přesto se neubráním podezření, že s ním má cosi dočinění čaroděj a jeho společnice lebka. Už tak dost podivné, pomyslím si. Jen co dopiji a posilním se na cestu, už abych se vydal pryč. |
| |
| Na cestu Zoberiem si od dievčaťa darček do ruky. Usmejem sa na ňu a pomaly začnem roztvárať koža. zdvihnem zrak usmejem sa a ukloním. Ďakujem vám za tento nádherný dar, Madam. Nech vas REnerio sprevádza. Zdvihnem sa z úklonu a otočím sa na odchod. Musím sa tam čo najrýchlejšie dostať. Mám málo času, hádam sa sem ešte niekedy vrátim... Pri odchode sa ešte pár krát obzriem na dievčinu, ktorá sa somnou rozlúčila. |
| |
| Na cestě Jakmile dopdnu na cestu o hodně níž, než jsem chtěla, je zanadávám. Teď bojuji o každou vteřinku. Rychle ze sebe strhám oblečení a prosím boha o odpuštění. Když stojím nahá, bez jediného kousku oblečení, začnu se soustředit. Ti, co by mohli stát v mém okolí vidí, jak mi ze zad vyrůstají obrovská kožnatá křídla. Celá postava se zvětšuje na dvakrát tak vysokou a z konce páteře mi vyrůstá dlouhý chápavý ocas. Ze předu jsou vidět pouze dvě změny, nad čelem my narostly elegantní rohy, dloué a mírně zahnuté, perfektně tvarované. Na rukou mám nyní místo prstů dlouhé, ohnivé drápy. Sehnu se pro své oblečení a všechno, co jsem měla s sebou, to uložím do brašny, kterou si pověsím přes rameno. Zamávám křídly a cítím, jak se mnou zápasí vzduch. Letím, jak jen nejrychleji umím, abych se tam dostala co nejdříve... |
| |
| Uvnitř sopky - kamenný sál - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher / Tanin: Jonatanovo kouzlo letí směrem k démonovi a Tanin uhne v pravém momentu, aby jej ohnivé koule nezasáhla. Démon je velký a pomalý, proto nestihne kouli uhnout a tak dojde ke srážce, při níž stvoření zavrčí intenzitou, až zarezonují stěny. Jiskry se rozprsknou a puf... zdá se, že démon zmizel. Každopádně je to podivné, jelikož jsou totiž démoni stvořeními pekel, oheň by na ně teoreticky neměl ani působit. Zdá se nyní, že nebezpečí je zažehnáno a cesta k orbu volná. Místo, kde se zrovna démon nacházel, je pouze ožehlé a od středu čazené. Ke stojenu s orbem zbývá Taninovi vzdálest ještě řádově třiceti sáhů. Vílka sleduje jeho kroky a zatváří se nedůvěřivě v momentě, kdy démon zmizí. Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" - Vladan Ostropis: O... ale zajistá mladý pane. usměje se opět hostinská, otáčeje se k policím s poháry, berouc jeden a strkajíc jej pod jednu z píp ve stojenu nad pultem. Je to vskutku podivné. Že by snad vidina něčeho, co přijde? Tohle není normální a nestalo se to poprvé, kdy jsi zahlédl něco z přítomnosti či budoucna, což se právě dělo či stát se má. Cesta k městu Mervion - Seh Hok Longi: Dívka tvůj úsměv opětovala a v momentě jsi se vydal údajným směrem k Mervionu. Několikrát jsi se za ní ohlédl a ona kouká stále tvým směrem. Není však času nadále otálet, proto jsi se jednou pro vždy otočil k odchodu a vyrazil. Ještě bych doplnil vak, v němž se nacházejí nějaké tvé věci, v tomto je totiž přibalena i dávka jídla na den, aby jsi nebyl o hladu a nezdržoval se zastávkami ve vsích při cestě. Pokračuješ po cestě přes most, dále přes menší lesík až na obzor v mírný kopec. Mraky se stále posouvají a změnily směr kamsi k severu, odkud občas vane chladnější vítr. Oblaka se grupují v šedou masu a zdá se, že by se mohl během relativně krátké doby spustit i déšť. Pohlédneš v dáli a zahlédneš karavanu taženou koni. Nachází se v brázdě mimo cestu, sotva na sto sáhů od místa, kde právě stojíš. Dle své polohy je i řádně nakloněna a zdá se, že kočí nezvládl řízení. Muž se pokouší karavanu vrátit zpět na cestu, však zatím marně a podle všeho, mohla by mít snad poškozené i kolo. Serpentýna sopky - Cservia Fiero: Proměna trvá pouhých několik sekund, však dále máš se sbíráním oděvu s pomocí ostrých drápů a jejich soukáním v brašnu poměrně problémy. O to více, pokud by jsi se pokusila natáhnout tornu přes hruď, pověsit ji na rameno by však problém být neměl. Nyní je rozhodnutí na tobě. Zaobírat se sklízením ošacení v brašnu nebo se vydat k místu, kde každou chvíli dojde k pohromě? To je nyní tvé dilema, sic odpověď je jasná a oděvu i tak nyní není zapotřebí. Máchneš tedy křídly v touze zkrátit si letem cestu k ústí ve štolu, kde by se snad měli nacházet ti, kdož se pokouší démona vzbudit. Vzlétneš přímo vzhůru a sleduješ mohutné a zcela pravidelné závity serpentýny, které stoupají stále výše. Nacházejí se zde však vcelku dva vchody, jak jsi zjistila dle pohledu z výšin. První je při vrcholu sopky, ten druhý řádově v půli vzdálenosti k němu. Strop onoho na vrcholu je dostatečně vysoký, aby jsi tam při své proměně dokázala projít, však ta druhá, o něco níže řádově jen dva sáhy, šířka obou chodem čítá po sázích čtyřech. |
| |
| Kamený sál Utíkám směrem k přátelům jak nejrychleji můžu. Tohle není dobré, to vůbec není dobré!! Pak se najendou proti mě vynoří fireball. Naštěstí proletí jen těsně kolem mě, ale pěkně mě viděsil. Utíkám dál, ale vzdálenost mezi mnou a přáteli je stále velká. Zatraceně, kdo to poslal? Jonatan? Ne to je blbost, to by nedal, tak Alfréd? Jo jasně, zase on, jestli to přežijeme, musím mu nakopat zadek, teda vlastně hlavu. Můj tok uvažování přerušila ohnivá koule. Sehnul jsem se na poslední chvíli, proletěla nademnou a zasáhla démona, zřejmě. Neotáčim se a utíkám dál. Otočím se až u přátel. Neříkejte mi, že ho to zabilo? Tohohle démona taková koulička? tohle se mi nezda, tohle se mi nelíbí. Řeknu po shlédnutí místa, kde démon byl. Mimochodem, Alfréde? Kdyžs házel tu kouli na koho si mířil na mě? nebo na něj? Sednu si na zem a oddychuju. Tohle není pro mě, démoni, víly... Jasně víly! Kouknu se na přívěšek. Zajímavé, copak s ním budu dělat? Přesunu pohled k místu, kde je víla. Jde se kouknout, jestli mezi tím není nějaká spojitost. Řeknu přátelům a ukážu na řetízek a vílí klec. Vstanu ze země, opráším si kalhoty a jdu tam. |
| |
| Kamenný sál To bude nějaký podlý trik... Nevěřícně pozoruji spáleniště, ale nepřibližuji se, vlastně mám dojem, že skoro ani nedýchám, nemrkám. Přiřítí se Tanin a začne něco vypravovat, moc ho nevnímám, až když se přesunuje k podstavci s vílou. ... spojitost..? A co jiného Zašeptám Vzal bych vílu a vysmahnul odsaď, než něco vysmahne nás. Vzít vílu, nějak kde je bezpečno... ale kde to asi bude? Možná v nějaké ledové jeskyni. Ohněm odpálit kus stropu a tím zasypat démona. Nevěřím, že ho to zabilo či nějak vážně poškodilo. Spíš se rozhodl si s námi trošičku pohrát. |
| |
| Uvnitř sopky - kamenný sál - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher / Tanin: Vaše pochyby o osudu démona jsou možná pravdivé, nicméně stvoření se zatím neukázalo. Neobjevil se zatím tak, jak zmizel, však nyní se děje zcela něco jiného. Jakmile přistoupil tanin k podstavci, oba orby se rozzářily. Ač jsou od sebe zatím dost vzdáleny, amulet na řetízku se jakoby vzdušnou čarou natáhl k orbu a obě koule počly impulzivně zářit. Zesilovat svou záři a opět seslabovat. Tanin pociťuje sílu, která jej táhne k orbu a vílka v orbu uvězněná nyní sleduje již jen jeho. Lépe řečeno se její zrak upírá na orb pln očekávání, zdali se koněcně dočká vysvobození. |
| |
| kamený sál V očích mi žhnou dvě rudá jádra a když Tanin přiběhne, začnou se nebezpečně protáčet Tak pojď k taťuldovi! Ať si tě může ugrilovat! zaprskám na něj pln vzteku. Což i vysvětluje kam přesně měla má ohnivá koule namířeno. Když si sedne (nebo se vyflusnutě dívá ve stoje), vyskočím do jeho výšky a zahryznu se mu hluboko do ucha- div mu jej neukousnu. Jo! V pohodě! jdi se podívat na vílku a až se otočíš, zjistíš, že nás ten démon rozmrdal! vřískám na něj, jako kdybych přišel o rozum....Vlastně to už taky že ano. Doufám, že ho ta bolest v uchu probudí Při všech svatých kostí tanine! Dělej něco. Vytáhni luk a vystřel tomu chlupu mozek! Ačkoliv démona nevidíme, nikde tu jistě bude....Podezřívavě hledím všude možně a dokonce se změní i můj pohled, který ochladne, jak se snažím spojit s astrálním světem kouzel, iluzí, magie, démonu a mrtvých, abych ho pomocí tohoto prostoru vypátral v okolí. Zavrčím, když vzdáleně slyším, že i Jonathan navrhl stejnou hloupost, jako Tanin. Ani špetka rozumu pravým pro vás neznámým, chladným hlasem. Ten démon nás stejně najde....Tak dělejte, budu vám krýt záda zavrčím a na rtech mám připravené kouzlo vodního živlu a jsem připraven (a možná i tuším) kde se démon objeví, vypadám stále chladně a kdyby se mě náhodou někdo dotkl, je možné, že ke mě i přimrzněte. |
| |
| Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" Dopiji na posilněnou druhý pohár. Možná by bývalo nebylo od věci objednat si něco silnějšího, ale bojím se, že alkohol by se mohl nehezky podepsat na stavu mé mysli, což by v takto nejistých časech nebylo vůbec moudré. Vzpomenu si přitom na jednoho spolužáka, který se pokoušel čarovat v opilosti. Většina jeho zaklínadel byla jen neškodným blekotáním, ale to poslední se mu nějakou zvrácenou hříčkou osudu povedlo. Byť jinak než zamýšlel. Spletl si totiž klíčové slovo formule a přeměnil se v kuře. Mistr se mu tehdy vysmál a nechal jej v té podobě tři týdny, než jej přeměnil nazpět... Při té představě se otřesu, dopíjeje lok vína - pro tento den zcela jistě poslední. Jakmile se bouře přežene, nachystám se k odchodu. Již takhle jsem nabral drobné zpoždění a rozhodně nemám problém s opuštěním podivného místa tak rychle. Zaplatím tedy útratu a rozloučím se s hostinskou a vydám se dál na cestu do školy. |
| |
| Cesta k Mervionu Keď v diaľkeuvidí karavánu tak zastanem. Vlastne nieje až tak ďaleko. No podľa všetkého by potrebovali pomoc. NEvyzerá to dobre. A jakožto som mních tak jím pomôžem. Svyžným krokom vykročím k prvému vozu, ktorý je celý vyklonený a premeriam si řidiča. PAne. Vidím že sa tu stala nehoda. Nepotrebujete pomôcť. Vrátiť vozy na cestu alebo tak??? Rád vám pomôžem. Prenesiem zdvorilo. |
| |
| Sál Pomalu jdu k orbu, myslím, že ani nemůžu zastavit. Něco mě tam táhne a pokud ne, tak to táhne aspoň řetízek. Pomalu jdu k tomu orbu. Sleduji vílu a její dychtivý pohled, upřený na orb, teď jsi sem už zcela jistý, že jí to osvobodí. A doufám, že neuvězní mě. Orb pluje k víle, už nemůžu nic dělat, každou chvílí se ho dotkne. |
| |
| U sopky Mávám křídly a přemýšlím, kde by ti blázni mohli být. Zavřu oči a začnu se soustředit, odkud cítím mého nepřítele, kde se skrývá démon. Tím směrem ihned vyrazím, ať je to jakákoliv chodba. Vletím dovnitř a tam přistanu. Postavím se na zem a křídla si složím na zádech. Jakmile se moje nohy dotýkají země, vytvořím si kolem sebe štít a vyšlu vpřed věštecká kouzla, aby mne varovaly a zjistily, kde přesně se nachází Zlo. Vydám se dál, připravena k boji, pospíchám... |
| |
| Uvnitř sopky - kamenný sál - Alfréd / Jonatan "ledový" Rucher / Tanin / Cservia Fiero: Právě v momentě, kdy Tanin vykročil směrem k orbu na podstavci, pokusil se jej Alfréd sic s nepříliš jasným motivem pokousat, však svůj cíl bohužel minul. Tanina v chůzi pouze svou vahou zasáhl do ramene a ten zavrávoral, veden amuletem stále vpřed. Lebka však nemá dostatečnou hmotnost, aby dospělého muže povalila. Alfréd byl pak veden zpětným rázem od odrazu a přistál na kamenné podlaze, kdy však jeho dopad nebyl příliš příjemný. Tanin, veden snad nějakou cizí silou se stále přibližuje k orbu, kdy s každým ona síla, která táhne amulet k orbu zesiluje. Právě v momentě, kdy jsou obě magické části sotva na sáh vzdáleny, ozvou se rychlé kroky z ústí chodby v místnost. Trvání tohoto je sotva pár vteřin, než se právě při vstupu kdosi objeví. Díky pulzujícímu světlu obou orbů lze jasně zřít stvoření asi na tři sáhy vysoké, které by snad mohlo být ženou (Cservia Fiero). Lépe řečeno jde o ženu v démonické podobě. Svůdné křivky jejího nahého těla doplňují blanitá křídla a a ocas zakončený rohovatou špičkou. Cservia byla nucena se po celou délku chodby hrbit, což jí stěžovalo běh, však nyní je tu, mumlající nějaká nesmyslná slova. Než však lidské vnímání zaregistrovalo její přítomnost, dalším krokem se lovec stihl přiblížit k orbu o další sáh. Zdá se, že vílka po celou tu dobu nespouští zrak z orbu, však... Síla, kterou je amulet tažen k orbu je nyní taková, že řetízek se Taninovi vysmekne. Na to se ozve hlasitá rána, která má mimo jiné za následek odhození všech jedinců z blízkosti podstavce - tzn. Alfréda, Jonatana i Tanina - vskutku velkým tlakem. Lebka, co by těleso nejlehčí je mrštěna o stěnu a končí na zemi, zatímco Tanin je odmrštěn na sloup, kdy je mu vyražen dech. Nejhůůře je na tom asi Jonatan, který se proletěl několik sáhů vzduchem a s dopadem na kamennou podlahu prasklo několik jeho žeber. Vše je odprovázeno oblakem prachu z tříštěného kamene, kdy jediným jedincem bez zranění je tu právě Cservia stojící opodál. Oblak dýmu je zatím neprostupný, však postupně se rozplývá, brzy lze matně rozeznat siluetu dívky vysoké řádově sáh a sedumdesát coulů. Jen tam tak stojí, nic neříká, ani se jiným způsobem nevyjadřuje. Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" - Vladan Ostropis: Zatím jen tak sedíš a dopíjíš víno, v tom se ale rozrazí dveře a vchází muž oděný v hnedě pravděpodobně kněžské roucho. Paže volné, nic si sebou nenese, jen výraz jeho tváře tě znepokojuje. Z jeho dlouhých vodou slepených vlasů odkapává ta čirá kapalina na podlahu. Dveře zabouchne pohybem ruky a nasměruje si to hned k výčepu za hostinskou. Dolorez, tohle není normální. Slyšelas ten řev? Ten déšť se nespustil jenom tak, měli bychom vypadnout. strachujíc se pravděpodobně o svůj holý život, vidíc spojitost toho deštíku s něčím vyšším. Ani si snad neuvědomuje, že tato slova měl vyslovovat tišeji. Co se děje Albrechte? Vždyť je to jenom přeháňka, takové v létě bývají. opáčí hostinská s klidem a konejšivým úsměvem, však na nervozitě muže to zjevné neubere. Cesta k městu Mervion - Seh Hok Longi: Muž k tobě několikrát kmitnul pohledem, než jsi se přiblížil dostatečně, však jakmile jsi k němu promluvil, upřel k tobě svůj zrak. Nyní již dobře vidíš, o co se to vlastně pokoušel. Obruč kola je prasklá a kolo tudíž již nepoužitelné. Hřídel je však v pořádku, bude nutná pouze výměna kola. Oh... Děkuji Vám cizinče. promluví celý udýchaný, pravděpodobně se tu snaží alespoň vůz nadzdvihnout již nějakou dobu. Koně se mi z ničeho nic vzplašili, nevím, co je to popadlo. Rošťáci... Naklusali do brázdy a tak to dopadlo. postěžuje si muž. Mám tu naštěstí náhradní kolo, svaly mi ale už neslouží tak dobře, jako dřív. Jde o staršího muže tak asi kolem šedesáti let, delšího stříbrem prokveteného plnovousu a slamáku na hlavě. Jeho odění je jako by snad nějakého sedláka. Plátěné kalhoty i halena u krku na několik knoflíků a kožený pásek, aby mu kalhoty nepadaly. Pravděpodobně jde o chudčího obchodníka a podle toho vypadají i jeho koně. První je šedák, ten druhý hnědák, oba grošáci vhodní tak akorát tahat dříví z lesa. |
| |
| pod sopkou- let Zdá se, že jsem se znovu zrodil jen proto, abych byl odhazován a lítal po jeskyni jak špatně podříznuté kuře. Když jsem shozen z ramene a Tanin má oči jen pro svou věc, ženské- démonické krásce věnuji jen prchaví úšklebek Joan...jona...Jonatane!...myslím že by jsme se měli- větu nedokončím, jelikož jsme mrštěni nějakou tlakovou vlnou kamsi kam pryč. Slyším Jonathanovo úpění Ty žebra si spíš zasloužil Tanin! hněvivě dokloužu po chodbě, zastavím se, zavrčím jako divoká lebka a rozkutulálím se k Jonathanovi Nehýbej se prosimtě, zkusim to nějak ošéfovat řeknu tiše a v mém hlase zazní soucit. Lidské city mi zjevně nejsou cizí, což se neukázalo poprvé Kutulálím se pár metrů k orbu, aby na mě ženuška viděla Prosím, má paní, muselo dojít k omylu, začnu zcela vážně a uctivě Vztoupily jsme na toto místo jen nešťastnou náhodou, nech nás v míru odejít a prosím zapomeň na nás řeč byla vždycky moje i když tohle bylo moc upípané. přikutulálím se zpět k ležícímu Jonathanovi a napjatě čekám jak rozhodně o našem osudu. Rovnat se silou s ní by bylo bláznovství. |
| |
| Kamená síň Když se dotkne amulet orbu najendou odletím. Zastavím se až o sloub a tělem mi projede bolest, nemůžu se nadechnout. Sakra, to bolí, snad nemám nic zlomeného. Nekoukám po okolí, snažím se popadnout dech, sesunu se na kolena a snažím se nadechnout. V hlavě mi hučí, ale pomalu se začínám dostávat k sobě. Bolí mě celé tělo, ale zřejmě nic není zlomené. Foxi!! Kde jsi? Najednou mi dojde, že jse ho delší dobu neviděl, vlastně od vstupu do jeskyně. Na mé volaní vysliši, vletí do síně a přistane kus ode mě. Nekoukám se na něj, můj pohled zaujme něco nebo spíš někdo jiný Démon! Snažím se vykřiknout, ale spíš zasípu, pořád nemůžu popadnout dech. Jen zírám, nevypadá to, že by nám to chtělo ublůžit, přesunu pohled na své přátele. Alfréd poskakuje a něco říká, nerozumím mu, pořád mi hučí v hlavě. Jonatan je na zemi a vypadá bídně. Chci jít k němu, ale pak se ohlídnu k orbu, u něj stojí žena, chvíli na ní koukám. Sakra kdo to je? Pak mi to dojde, ta víla. Nikdo z přítomných nevypadá, že by nám chtěl ublížit, zatím. Pomalu vstanu a přesunu se k Jonatanovi. Jsi v pořádku? Kleknu si k němu a pomalu mu prohmatávám tělo. Kašlu na démony, víly, amulety, kamarád je důležitějsí. Rozhlédnu se kolem. Jestli se někdo z nich přiblíží a bude mu chtít ublížit, zabiju ho. Myslím to vážne. Tenhle den ještě bude stát za to. Začnu prohledávat tlumok s věcma. |
| |
| Kamenný sál Když doběhnu vím, že je již pozdě. Ta zrůda je již u amuletu a ti blázni jsou v její moci, tedy, ten jeden. To už však cítím sílu jejího znovuzrození, bytost, před kterou většina z mého rodu raději utíká. Avšak já byla vybrána k tomu, abych jí zastavila... Tedy...pokusím se o to... povzdychnu si a jakmile se prach alespoň trochu usadí, podívám se na ni. vedle mne vypadá jako ubohé dítě, pozorně si prohlížím její tvář, připravena čelit jakémukoliv útoku. Pak ovšem v mé mysli vyvstane nápad, myšlenka, jež mi může pomoci. Přeměním se zpět do mé lidské podoby, nehledíc na to, že jsem nahá. Pomalu se přibližuji k té démonce, k tomu zlu. Ruce mám spuštěné podél těla, nějdu nijak bojovně, spíš odhodlaně. Asi tak dva sáhy se před tou ženou zastavím a pousměji se. "Opět se setkáváme, drahý příteli." v mých slověch není ani stopa po tom, že bych snad byla ráda. Avšak on neví o tom, co nyní jsem. Nemá tušení o tom, že jsem se změnila. Má mne za zrůdu jemu podobnou... Nyní před vámi stojí mladá žena, má dlouhé vlnité havranní vlasy, nádherné modrofialkové oči. Její postava je bez jediné chybičky a tvář má tak krásnou, že cítíte příjemné chvění v břiše. Její hlas je nádherně sametový a pohyby dokonale ladné... |
| |
| Kamenný sál Opět se to seběhlo až moc rychle na to abych mohl něco dělat. Ani jsem nestihl nijak reagovat a již sem svištěl vzduchem. Na chvíli se mi bolesní zatmělo před očima a jediné nač jsem myslel byla má lámající se žebra. Přiskákal Alfréd a něco povídal, vlastně i někdo další něco povídá, pořádně nevidím. Spíš mám oči pro jistotu zavřené. Ale po chvíli podle dalšího hlasu zjistím, že do místnosti určitě někdo přibyl. Někdo tady je a já jsem zmrzačený a k ničemu..... k ničemu jako tenkrát..... Snažím se něco říct, ale nakonec jen přidušeně zařvu bolestí. Ledový na vždy...... nebo možná mrtvý.... ledový... mrtvý..... ono se to nevylučuje. Znovu se pokusím vykřesat z mích hlasivek nějaká slova - opět neúspěšně. Ledový..... němý.... mrtvý..... |
| |
| PRi pokazené karaváne Prezerám si svojími očami koč, ktorý je vykolajený. Koleso je naozaj prasklé a dedek vyzerá dosti neštastne. No tak pane žádny smútek. Já vám pomúžem, žiaden strach. Dajte mi to kolo a už ako keby ste ho tam mali.Poviem nebojácne síce si svojou silou taký istý niesom. Dúfam že toto tu nebude trvať dlho. Renerio čaká tak ako moji vedúci kňazi ktorý sa musia túto zlú správu dozvedieť čím skôr. Vyhrniem si rukávy aby som si svoje nové oblečenie pri práci nezašpinil a už sa púšťam do práce. |
| |
| Město Elinor - Hostinec "U Pašíka" Nově příchozího si přeměřuji zvídavým pohledem. Ačkoliv vypadá jako kněz, protentokrát potlačím kyselý úšklebek, který mívám jinak pro muže víry nachystaný. Navzdory své příslušnosti k nějakému náboženskému řádu však muž právě prokázal překvapivě vysokou míru zdravého úsudku, když pobídl hostinskou k opuštění místa. Nezdá se mi to jako vůbec špatný nápad. Nejsem zbabělec, ale velmi dobře (a zároveň s patřičnou nevolí) si uvědomuji, že moje současné síly ještě nejsou dostatečné... Ještě ne. "Ten muž má pravdu," pronesu tichým, avšak dost zřetelným hlasem ze svého místa od stolu. "Bouřka není obyčejná, cítím to," dodám na vysvětlenou. "Rozhodně bych se nepřibližoval k sopce," zamumlám ještě a počnu se chystat k odchodu z hostince, rozhodnut řídit se projednou radou kněze. |
| |
| TECH: Zdravím mí milí lidičkové. Předem bych chtěl omluvit svou absenci, poněvadž již není tolik času se tu objevovat a bude i hůře. Nadchází období zápočtů a poté i to zkouškové. Právě proto taky jsem se uchýlil k jistému rozhodnutí, jehož cílem jsou mé jeskyné i dobrodružství jiných PJů, v nichž zrovna hraji. Tento závěr tkví v jejich uzavření, nebo alespoň pozastavení do doby, než bude opět možnost aktivně se zapojit. Dávám Vám tedy nyní na výběr. 1.) Jeskyni zruším, postavy propustím 2.) Dobrodružství bude pozastaveno a v čase po zkouškách - to jest začátkem června - se tu opět objevím a vše uvedu na pravou míru. Předem děkuji za odpovědi. Objevím se tu ještě v průběhu dalšího týdne a zachovám se dle vašich reakcí. |
| |
 | Vytaženo z odapdu. :-) |
| |
| Prosím o vyřazení z jeskyně. Nestíhám. Děkuji. |
| |
| tato jeskyně, by se měla pět někdy rozjet. proto žádám údržbáře o chvíli ztrpení, byla by škoda jí uzavřít... |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR