Andor.cz - online Dračí doupě

Velitel Základny HOPE - 30. srpna 2010 16:49

V roce 2069. Vypukla brutální virová epidemie, která přeměnila zem v úplnou zkázu. 67% obyvatel země, bylo po zásahu virem téměř do deseti dnů zabito následujícími příznaky. 27% lidí se přeměnilo na, téměř chodící zrůdy, mrtvoly či jiné bestie. Každý z přeživších jím říká po svém… dostali však jméno podle toho jak vypadají, neboli Smraďoši…. Pouhých 6% obyvatel celé země se stalo proti viru imunní a od té doby se snaží najít lék, který by zachránil lidstvo před jeho vyhynutím. Od té doby kdy vir unikl, uběhlo už 31. Let… během té doby se nejrůznější a největší vědci a doktoři planety co zbyli, snaží najít lék. Základna jménem HOPE se nachází v Himalájích. Je dobře střežena těmi nejlepšími cvičenými jednotkami, kvůli Smradochům. V roce 2100… Se na základnu dostala zpráva z Londýna. Mladá Doktorka našla lék, který by mohl zachránit svět. Podle všech údajů které zaslala na základnu HOPE. Se její práce povedla na 97.9%. Každý z jejího testovacího objektu, se nákaze viru začali spírat a znovu začali nabývat lidského vědomí. Vzpomínky i vše z jejich minulosti si začali po pár dnech vybavovat. Velitel vědeckého týmu, společně z velitelem základny HOPE. Začali se sestavováním týmu, který se do Londýna vydá a dopraví Doktorku z pět na základnu. Kde by se začal vyrábět lék pro záchranu světa…

Velitel Základny HOPE - 08. září 2010 16:23

Základna HOPE V roce 2100 se na základnu HOPE dostala z práva z Londýna. Doktorka Antara Coopopá. Zaslala zprávu o léku. Ihned se začali roztahovat zvěsti o tom že by to mohlo zachránit spousty životů. Velitel Hoffman a Vědec Anderson Coop. Nechali svolat radu a Hoffman měl poslat ten nejlepší tým jaký se tu dá pořídit. Aby Doktorku Coopovou vyzvedli i z jejím týmem, a urychleně je dopravili na základnu HOPE. Hoffman zaslal zprávu Johnsonovi aby se dostavil na velitelství. Když se tam Johnson dostavil Coop a Hoffman začali mluvit o tom, jak by to mělo proběhnout. Hoffman:“ Jste jediný komu tohle můžu svěřit. Jste Seržant, dokážete se dostat téměř ze všeho co se kdy odehrálo. Pro někoho tady jste hrdina ale to nemění nic na tom, aby jste sestavil tým. Máte na to čtyři hodiny. Sestavte tým a dostavte se na hlavní leteckou plošinu kde na vás bude čekat Královský Havran. Dopraví vás do Londýna během pár hodin. Vyzvednete tam Doktorku Coopovou. Dceru tady doktora Coopa.“ Ukáže na doktora a ten začne mluvit jako další. Dr. Vědec Anderson Coop:“ Vše by mělo proběhnout rychle. Vyzvednete mou dceru a její tým. Společně z jejím zařízením a lékem se dostanete z pět do Himalájí. Čili sem. Hlavní prioritou je dostat mou dceru a lék. Všichni ostatní jste postradatelní. Ona a lék a její výzkum nikoli. Rozuměl jste? Pokud ano dejte si odchod a za čtyři hodiny u Havrana.“ Poté co to dořekne jsi buď začal mluvit ty nebo jsi se odebral sestavit tým. Alexander Anderson Wulf se nachází ve zbrojnici kde skouší své nové zbraně a munici. Sam *Grinder* Philips se nachází na cvičišti společně z několika dalšími vojáky se kterými cvičí obranu. Shaun Hastings se nachází v hlavním řídícím a komunikačním centru kde řídí komunikaci mezi Základnou, zbytkem civilizace a členy jednotky S.T.A.R (Speciální Taktická Záchranný Oddíl)

Dwayne "The Rock" Johnson - 08. září 2010 20:13

Základna HOPE Sedím si takhle u kompu a čtu si hlášení když v tom mi přijde zpráva. Pozorně si ji poslechnu a jen tak hledím na monitor a poslouchám zprávu. Když si zprávu vyslechnu oblíknu si tílko a vydám se za Hoffmanem. Prošel jsem přes pár pater až do místnosti kam jsem se měl dostavit. Sešel jsem schody a nahlásil jsem se Hoffmanovi a tomu Doktorovi. Vyslechnul jsem si Hoffmana i toho Vědce a jen jsem na ně zůstal civět. Po chvilce kdy na mě zbyla řada abych mohl promluvit jsem začal mluvit. “ Fajn, Doktorku Coopovou, čili vaší dceru znám. Takže tohle bude postupovat dle mích rozkazů. Cokoli řeknu, to můj tým i vaše dcera udělá. Tým si dám dohromady během hodiny. Jsou tu jedinci který se budou dost hodit. Takže jdu na to. Najít a infiltrovat nepřítele, najít a zabezpečit lék a doktorku Coopovou. Rozumím.“ Ani nesalutuju a vyjdu po schodech nahoru. Dojdu rovnou do zbrojnice která je po cestě. Za velkým sklem tam je vidět jeden místní magor. Alexander Anderson Wulf…Dojdu jen ke sklu a podívám se dovnitř. Právě na něčem dělá a proto nastal čas ho vyrušit. Zabouchal jsem na sklo a vyčkával až se otočí. (pokud tak udělal) Tak jsem na něj jen kývnul na narážku aby vyšel ven. Když vyjde tak začnu mluvit. “ Nazdar, magore.“ Usměju se a pokračuju. “ Neber si to zle Andersone, říká se ti tu tak. Ale mě je jedno jak se ti říká. Jsem tu proto že tě potřebuju do týmu. Letíme do Londýna a prej je to pro lék. Takže si sbal sví věci a přesně v 11:00 na hlavní plošině. Čeká tam na nás Havran kterým se poletí. Pokud máš teda zájem si vyhodit něco do vzduchu.“ Vyčkávám jak odpoví nebo jak zareaguje abych mohl dojít pro dalšího.

Alexander Anderson Wulf - 13. září 2010 15:38

Základna Zrovna se hrabu v další ze svých nových zbraní. Přesněji řečeno je to odstřelovací puška Agula M35-2887. Zbraň jenž by byla schopná prostřelit betonovou zeď o šířce 50cm. Střílí protitankové nábojnice, její jedinou nevýhodou je nemoderní nabíjení bez zásobníku, kterému jsem stále nepřišel na kloub. Náboje do téhle zbraně jsou totiž tak průrazné a taky těžké, že by odstřelovači dělalo až příliš moc práce střílet z této zbraně tak aniž by minul při každém výstřelu. I tak je to krásná zbraň. Dohromady měří okolo 142 cm. Samotných 51 cm je hlaveň s chlazením a vyrovnávacím zařízením střelby. zaměřovač s tepelným, a vyhledávacím viděním smraďochů dává zbrani další možnosti jak se něčeho, nebo někoho zbavit. Nábojnice samotné jsou převzaty ze starého amerického protiletadlového kulometu Cal.50. Jen jsou upravené pro větší........ničivost. Cvičný terč, jenž mi na zakázku vyrobily z tří plátů starého tanku mám postavené za sebou v jedné řadě. Odstřelovací puška je nabitá, vyčištěná a přípravená pálit. Zvednu ji a zamířím. Neváhám a mačkám kohoutek. Ozve se rána jak z děla, jelikož nemá zbraň tlumič, je schopna jedním výstřelem svolat dohromady všechny smraďochy v okolí několika kilometrů čtverečních. Kulka letí vzduchem a hladově se zakusuje do tvrzeného železa. Proletí skrze ně jako rozžhavený nůž máslem. Všechny pláty jsou prostřeleny. Jsem spokojen. Tenhle kvér je tedy dostatečně otestovaný nato aby byl použit v boji s trochu "většími a obrnějšími" smraďochy. Dva desert Eagly jenž mám v pouzdrech vzadu na opasku jsou stejně jako většina mých zbraní nabiti speciální výbušnou municí. I ony jsou schopny nadělat v řadách nepřátel pěknou paseku. Otočím se a podívám se na chladící se čepel nové katany z tvrzené oceli. Přesně 312krát vybroušená, vyhlazená, rozžhavená a opět zachlazená. Je to mistrná zbraň. Takovéto krásky jsem zatím vyrobil jen dvě. A z těch dvou mi zbyla jen jedna, protože poslední skončila v břichu idiota co se mi vloupal do zbrojnice a chtěl si vzít zbraň dle vlastního uvážení. Zbraň mi velitelství zabavila z napadení bratra ve zbrani. No teď je to spíš bratr na tácku smraďochů co jsem slyšel. Poslední moje práce za dnešek je má upravená bojová brokovnice na 10 nábojů, všech možných druhů. Od mrazivých po zápalné a explozivní patrony, dokonce i kyselinové a ty potvory jsou sakra nestabilní. Toto je "moje" zbraň, na které pracuji poslední 2 roky. Má zaměřovač s třemi možnostmi vyhledávání cílů a dva módy střelby. Rozprašovací a trhací mód. Mimo to má brokovnice krom vrchní hlavně zabudovaný vystřelovací bajonet a spodní část tvoří granátomet. Přemýšlel jsem i na přidělání příručního plamenometu, ale...............nevím kam bych namontoval nádrž s palivem. Ale to je jen otázka času. Zrovna se natahuju pro chleba s masem, jenž jsem si schovával před hladovýma prackama bachařů, ale v tom mne vyruší můj dávný přítel. Dwayne Johnson. Buď pozdraven Dwayne. Tak jak mohu dnes posloužit ? AHA ! Už vím ! Tvůj samopal ! Neboj za hodinku bude hotov. Jen co můj robotí asistent zasune hlaveň a opět přidělá tvou pilku s diamantovým ostřím bude zase jako nová. Ten smraďoch tehdá ji rozerval na kusy. Dobře že si ji onesl zpět. Takových samopalů tu je opravdu málo. Poklepu ho na čelo a zasměju se. Tak co tě přivádí příteli ? V tom začne povídat o misi a různých věcech, které se mi začínají velmi líbit. Akce. Zabíjení, destrukce. Třesu se vzrušením a radostí z masakrování smraďochů. Neboj Dwayne, zle si to neberu. Je to přeci jen moje práce být magor. Jen magoři dokáží vytvořit ty nejlepší vynálezy nemám pravdu ? Zachichotám se a dál poslouchám co říká. Budu tam Dwayne. Je v letounu dostaneš ten samopal. Mněl by být hotov. Kdo s náma ještě poletí ?

Dwayne "The Rock" Johnson - 13. září 2010 22:47

Základna HOPE Vyslechnu si co má Anderson na srdci a poté se jen pousměju. Když se zeptá na to kdo další s námi poletí tak mu dám očekávanou i když né moc přesnou odpověď. “ Poletí s námi ještě pár lidí. Musím je všechny obejít a všem to říct. Všechno se dozvíš u Havrana. Tak za pár hodin.“ Jen přikývnu a odcházím ke dveřím. Otevřu je a vycházím na chodbu. Po pravý straně je ústředí kde je monitoring a všechno kolem. Jdu rovnou tam. Na chodbě potkám dalšího člena kterej by se mohl hodit. “ Zdarec, ty jsi Jan Čechov že jo? Měl bych pro tebe návrh. Sestavuju tým a ty by ses mohl hodit. Slyšel jsem o tobě že nikdy nemineš. Jedná se o práci v Londýně. Je možný že se tam narazí na odpor. Což je možný, když je to Epicentrum. Jestli máš zájem tak za tři a čtvrt hodiny, buď na hlavní přistávací plošině. Ještě musím dojít za pár dalšíma lidma. Pokud máš zájem. Buď tam.“ Dořeknu a aniž bych čekal na odpověď tak pokračuju do oné místnosti. Když tam vejdu je zrovna u počítače ten koho potřebuju. “ Zdar Hastingsi. Tak jak to jde?...Mám pro tebe návrh. Vím co všechno pro nás tady děláš, čim přispíváš aby jsme nezařvali atak. Proto bych tě chtěl přibrat do týmu. Letíme do Londýna a prej tam objevili lék na tohle všechno. Co ty na to?“ Vyčkám co mi odpoví a v klidu sedím na rohu stolu.

Jan Čechov - 14. září 2010 16:09

Základna Ležím si tak v klidu na posteli a poslouchám mp3. Je to sice už hodně starej krám, stejně jako ta hudba, ale slouží mi už dobře 10 let. Spokojeně si tak relaxuju, když mi najednou přestane hrát. Otevřu oči a podívaám se co se děje. Opět se mi vybila baterka. Položím ji proto na stůl k ostatním a vstanu. Hodiny ukazují 4 ráno, ostatně jako každý den. Oblíknu se, seberu svůj základní arzenál, hodím si nabít všechny svoje mp3 co máma že jich sakra je a jdu se na cvičiště se probrat. Na cvičišti jsem až do 7:30. Poté co udělám poslední kolečko, zamířím si to rovnou ke zbrojnici. Jsem tak 30 kroků od zbrojnice, když mě zastaví Johnson. “ Zdarec, ty jsi Jan Čechov že jo? Měl bych pro tebe návrh. Sestavuju tým a ty by ses mohl hodit. Slyšel jsem o tobě že nikdy nemineš. Jedná se o práci v Londýně. Je možný že se tam narazí na odpor. Což je možný, když je to Epicentrum. Jestli máš zájem tak za tři a čtvrt hodiny, buď na hlavní přistávací plošině. Ještě musím dojít za pár dalšíma lidma. Pokud máš zájem. Buď tam.“[/b Vyslechnu si co po mě chce, podívám se na hodiny a ryclým krokem jdu přímo ke zbrojnici. Otevřu dveře a k mému štěstí je tam ten s kterým chci mluvit. [b]Potřebuju s tebou mluvit. Promluvím na něj.

Alexander Anderson Wulf - 14. září 2010 18:54

Zbrojnice Zamávám na Dwyna a opět se vrátím do své pracovny. Odšroubuju nádobku s granátem a prohlédnu si obsah. Hmmmm.....dusík, síra, střelný prach, kijanid a trochu nitroglycerinu..............ne to není dobrý. Chce to ještě zápalný účinek těkaviny......kde sem.. Zrovna se natahuju pro nádobku s dalším nitroglycerinem, když do dveří vrazí ten slavný ostrostřelec ! Čechov ! Bastard co mi na poslední misi zničil můj milovaný těžký kulomet Sif-254 !!!!!! Od té doby panují mezi námi poněkud vzteklé city. Několikrát sme už byly v sobě s noži v rukou a nebýt toho že hoffman vždy včas přišel a zastavil nás asi tu už jeden z nás není. AAAAAAAAAAAAH to seš ty !!!!! Už se natahuju pro granát, ale když mi dojde žen emá roznětku vztekle jej mrštím do koše, který záhy exploduje. Kousky papíru, a dalšího nepořádku mi zašpiní celou pracovnu. Vidíš co děláš ?!!! Zařvu vztekle a začnu dupat levou nohou do země. Praštím do stolu ap ak se bleskurychle otočím na toho chlápka. No dobrá, co potřebuješ ?

Cpt. James Devlin - 14. září 2010 19:35

Ježiš, to klikání mě asi přivede do blázince. Pořád dokola, znovu a znovu. Je sice pravda, že dělám velmi důležitou práci, ale přeci mě to nějak netankuje, kor když je na mě furt někomu hlídat zadek. Jsem tady asi na tohle nejlepší a je pravda, že to dost zvládám. Vojáci si mě velmi oblíbili, protože jim vždy včas řeknu, kam lézt nemaj a kam jo. Díky tomu, že na ně řvu jako jejich táta, tak proto mají tak dobré výsledky a většinou se všichni vrátí zpátky a co je důležitější vcelku. Náhle si všimnu týmu, Bravo 41, jak se žene rovnou do pasti. Nasadím si mikrofon a začnu na ně řvát: ,,Sakra kam si myslíte, že jdete?! Jestli okamžitě nezahnete doprava, tak z vás nezbude nic než mastný flek! Potom se držte roviny a dostaňte se tam kam máte! Končím!" řeknu a položím mikrofon. Náhle se rozrazí dveře a já už si v duchu říkám, jaké je to hovado. Houby hovado, Johnson. To je snad ještě horší. Když mi řekne co má za úkol a o Londýně, zamyslím se. Vím o tom, také vím o té doktorce, ale také vím o epicentru co tam je. Angličané...fůj. Jako Ir jsem proti, ale co. Proč to odmítat? ,,Dobře jedu, ale počítej, že když pojedu tak si vezmu svoje věci pro akci a další vymoženosti, které budete používat a taky se budete řídit mými rozkazy. Ano?" řeknu, ale než může odpovědět popojedu svým křeslem a houknu na Toma: ,,Tome! Jedu na dovolenou, takže se o vše postarej! Jasné?!" řeknu a on přikývne. Je jediný komu, když tu nejsem věřím. Pak se zase ponořím do práce...

Jan Čechov - 14. září 2010 19:37

Zbrojnice Stojím ve zbrojnici a sleduju Andersona, jak se natahuje pro něco na polici. Potom se zavrčením něco hodí do koše, co následně exploduje. Ty jsi vážně magor, vždit jsem ve zbrojnici, to chceš aby celá základna vyletěla do luftu. Nepatrně na něj zvýším hlas a jdu k němu. Dojdu až k němu z příma se postavím a založím ruce na hrud. Poté na něj promluvím. Mám jet na jednu spešn misi, takže potřebuju nějakou hodně dobrou zbran, zbroj, náboje a další věci. Řeknu mu co chci a čekám co z něj vypadne. Mezitím se podívám na hodinky. Čas do odletu se mi zkrátil o 5 minut. Dívám se na hodinky a plně jsem zaujat přemýšlením. Zbývají mi asi tak 3 hodiny, než dojdu na ubikaci a udělám vše potřebné, tak to bude trvat tak hodinu a půl plus zjištění všech okolností. A tohle všechno potřebuju do 20 minut.Řeknu než se se kněmu stačím otočit.

Alexander Anderson Wulf - 14. září 2010 19:49

Základna - já mu snad... Nervy se my nyní napnou naplno ! Nejen že si ten holomek dovolí vtrhnout do "mé" zbrojnice a rozkazovat si jak pampr pán ještěm á blbé kecy !!!!! Začnu mlátit do stolu na jedno a to samé místo, po třech vteřinách a osmi ranách se však uklidním a otočím se na toho Čechova. Fajn. Ale nedostaneš kulomet. To co si s ním provedl minule mi dokázalo že na kulomeš seš levej jak třicatery gumáky politý citronem ! Sáhnu do své brašny a vytáhnu seznam všech zbraní co mám ve zbrojnici. Tak co tu máme.......upravenou M4ku, Ak Kalashnikov........Sa-X-58.......granátomet.....plamenomet třídy 2..........co bys řekl na automatickou odstřelovací pušku s explozivní a zápalnou municí se zaměřovačem na tři módy střelby + s vyhledávačkem smraďochů.....dotoho ještě tvoje ochraná zbroj, kterou sis minule nechal rozervat. Byla fuška ji spravit, ale je kompletní, zavařená a opravená. Mimo to máš v obou chráničích předloktích zabudované železné obaly na nože nebo zásobníky. Přejdu do obrovského skladiště a pokynu Čechovovi ať mne následuje. Je tady. Řeknu a rozsvítím světlo v jedné obrovské staré skleněné kádi na vodu, kterou jsem vzal, odpustil z ní vodu a začal do ní vystavovat zbroje. Čechovova zbroj je z odlehčeného, tvrzeného železa tmavě zeleno,černé barvy s helmou a mnoha kapsami. Předpokládám že to je vona........mimo to sem ti k ramennímu chríniči přimontoval lampičku a pár držáků na tvé nožíky, které tak nesnášíš. Jo můžeš si k pravému stehennímu chrániči přidělat granáty a mimo to má ta zbroj zabudovaný dýchací systém, takže až se dostaneme někam kde nebudeš moct dýchat.....přežiješ asi nejdéle. Přesunu se opět o dvacet kroků, ale tentokrát doleva a podívám se na krabici. Tak tady to máme. Automatická puška Amagot-500, na 40 nábojů s možností zápalné nebo explozivní úpravy. Možnost výstřelu jednotných střel vysoce explozivní munice, dotoho zabudovaný zaměřovač a opěrátko pro střelbu na vysokou vzdálenost. Maximální dostřel 2000 metrů. Jistý dostřel s maximální škodou 1000 metrů. Otevřu krabici a tam se ta nádhera už válí. Pozvednu ji. Je docela těžká, ale pro chlapáka jako je Čechov je akorát. Na tady je. Hodím mu ji a pak začnu z bedny vytahovat jendotlivé zásobníky. Dohromady tam je 30 zásobníků, podám jich Čechovovi pět zbytek zasunu do batohu, jenž je rovněž v bedně. Je to pomalu pálící zbraň, ale o její síle a přesnosti nemůže být pochyb. Prohlásím a vyvedu ozbrojeného a oblečeného Čechova ze zrbojnice. Zbytek výbavy dostaneme v havranu. Granáty, miny, trhaviny, lékařské zásoby....všechno možné. Otočím se k Čechovovi. Tím naše konverzace skončila. Dohromady to trvalo 22 minut. Máme ještě skoro 3 hodiny. Dost času.

Dwayne "The Rock" Johnson - 14. září 2010 21:19

Základna Hope Jen co mi Shaun odpoví a k tomu dodá pár věcí jen se pousměju a přikývnu. “ Platí, ale nebude to taková prdel jako tady. Proto povedu chlapi já, ale poslouchat a řídit se budeme i podle tebe… Tak to tu dokonči a pak to předej. Za tři hodiny u havrana.“ Dořeknu a jdu se připravit. Asi po dvaceti minutách, dojdu do svého brlohu a připravím se. Navléknu si šedozelenou kombinézu, černou tvrzenou a neprůstřelnou vestu z několika kapsami. Tam narvu vše co je třeba. Zásobníky, baterku a dvě tyčinky marsky. Zbytek zásob si vezmu od Andersona v havranovi. Nazuju si tvrzený černý kanady, a na lokty a kolena si upevním chrániče. Na botu si upevním nůž a k pásku ze zadu dva další. U pasu po pravý i leví straně jsou dvě pistole Snub. Když jsem připraveném vyjdu ven a směřuji rovnou do hangáru kde je Havran. Když tam dojdu jsem tam mezi prvníma. Ukáže se Hoffman i ten vědeckém hajzlík kvůli kterýmu to všechno začalo.

Velitel Základny HOPE - 14. září 2010 22:05

Základna Hope – Před odletem Johnson shromáždil pár mužů co se hodí do týmu pro tuto misi a zamířil si to do hangáru kde vás čekal Královský Havran. Bojový vrtulník který je plně vyzbrojen sadou zbraní. Dokáže sklopit vrtuli a letět jako stíhačka. Po chvilce se ukáže Hoffman i z Coopem a přivede sebou tři další členy který šoupne Johnsonovi do týmu. Dva z nich jsou vojáci a dalším je Dag. Je to génius přes techniku a počítačovou síť. Dokáže přispět k vaší misi stejně jako Shaun. Hoffman:“ Johnsone, tihle tři poletí s vámi. Dokážou ti pomoct stejně tak jako ti co sis sehnal sám. Havran je připraven a vy taky doufám.“ Ohlídne se přes rameno a všimne si jak se začínají shromaždovat zbylí členové týmu. Anderson Coop:“ Dobrá chlapi. úkol je jasný. Dostat se do Londýna a najít tam mojí dceru a dovést všechen majetek společnosti z pět sem. Vše ostatní stejně víte. Byl nalezen lék a tady se bude množit. K tomu potřebujeme mojí dceru která na to přišla. Hlavně nezapomeňte, že je to Epicentrum. Místo odkud virus vzešel. Tak buďte opatrní. Pokud máte nějaké otázky položte je hned. Pokud ne Šťastnou cestu.“ Dopoví co měl na srdci a vyčkává vaší reakci. Pokud žádná není nasedli jste do vrtulníku a ten s vámi vyrazil směrem na Londýn. Pokud dotazy jsou budou zodpovězeny.

Jan Čechov - 15. září 2010 15:33

Základna Sleduju Andesona, jak dostal jeden ze svých záchvatů vzteku. Potom vytáhne papír a začne mi říkat co všechno má k dispozici. Velmi mě potěší, když mi oznámi, že má moji zbroj hotovou a k tomu jí ještě něco přidal. Poté mě odvedl do skladiště, kde ji měl shovanou v jedné ze svých kádí. Vyndá ji a přitom mele co všechno v ní je. Jen tak si ji na sebe hodím. Poté se přesunem k bedně ze které Anderson vytáhne tu nádheru. Zatraceně pěkná zbran.Vezmu ji, potěžkám a zkusím jak mi padne. Si sice magor, ale za to děláš skvělý zbraně. Pak mi podá pět zásobníků, které si dám do úchytů na zbroji. Kouknu se na bednu a vidím, že Anderson jich dalších 25 dává do báglu. Opřu si zbran o nohu a seberu bágl se zbylímy zásobníky. Hodím si na záda, pušku vezmu do ruky a jdu ven ze zbrojnice. U východu se zastavým a otočím se na Andersona. Kdyby něco, tak ten kulomet a zbroj zničili smradoši a né já.Řeknu a zabouchnu za sebou dveře. Dojdu na svou ubikaci a všechny věci shodím na zem. Poté si vezmu čisté věci začnu si postupně navlékat výstroj. Nejprve kalhoty, tričko, boty a zbroj. Potom zbytek věcí. Náhradní zásobníky, nože, pistol. Vypojím všechny mp3 a vypnu je. Zabalím je do látky a vložím do pouzder co mám na loktech. Pak si na záda nasadím bágl a pušku a zkontroluji zda vše drží a nic jsem nezapomněl a vydám se k Havranovi. Dojdu na přistávací plochu, kde už čeká Johnson, Coop, Hoffman a pár dalších lidí. Příjdu ža k nim, postavím se do pozoru a zasalutuju. Poslouchám co říkají a odpovím : a jak dlouho nám potrvá cesta. Domluvím a čekám na jejich odpověd.

Alexander Anderson Wulf - 15. září 2010 16:45

Zbrojnice - příprava na cestu Se seznamem v rukou se začnu probýrat celou svou výstrojí, objednávkami zbraní......a mimo to výbavou našeho týmu. Dohromady nás bude několi, to znamená.........6 zbraní středních, několik pistolí, granáty, náhradní munici.....všechno si to probýrám a zapisuji na papír. Zahcívli mám vypsaný celý seznam toho co všechno se musí vzít. Takže Shaun a Dag se nakonec přidají jak vidím. Koukám do dopisu jenžj sem právě dostal databankou ve své helmici. Tak jo......to znamená 3 vojáci, a dva technici.......dobrře. Rozběhnu se do skladu a tam začnu okřikovat své robotí pomocníky aby začali do dvou beden s celkovou výbavou skládat zbraně, munici a trhaviny všeho druhu. Mezitím otevřu krabici s velkou pečetí lebky a jmenovkou Alexand Wulf. Po těch letech.... Zamyslím se a sáhnu dovnitř. Uvnitř se nachází vše co by odhalovalo mou minulost, fotky, vyznamenání, můj zatýkací list, a další dokumenty. Vše odstrčím a hrábnu hluboko do bedny odkud vytáhnu železnou kouli o velikosti hlavy. Je to obrovská databanka s mými poznatky o výstroji a trhavinách. Zmáčknu aktivační tlačítko a jednodušše vyhledám seznam všech trhavin co na skladě mám. Takže......nitroglycerinové granáty se možná budou hodit......plynové miny, granáty sírového ražení.......ne to není ono....kde sakra....AHa ! Semtex 300 ! Opět vše vrátím do bedny a přeběhnu k krabici s písmenem A což znamená výstroj pro speciální mise. Otevřu ji a tam už leží bomby o velikosti C-4. Vezmu celkem 3. Opatrně je strčím do batohu a zavolám pomocného robůtka aby je odnesl. Fajn. TeĎ zbraně pro techniky. Hej ! Robote 3 ! Hoď do krabice 1 zbraň s označením R258-11, je to objednávka našeho věčného zákazníka Dwayna Johnsona ! Jak řeknu tak drona učiní a okamžitě odebýrá samopal z krabice a odnáší jej do krabice společně s municí a náhradním pilovým řetězem. Hrabu se v záznamech, dokud nenajdu asi tu nejjednodušší zbraň pro naše dva pisálky. Dag dostane upravenou M-16tku s hledáčkem pro smraďochy a prodlouženým zásobníkem na 35 nábojů. Upravená americká útočná puška je rychlopalná zbraň, střílí v dávkách nebo jednotlivě, mimo to má nasazovací bajonet a možnost dvou druhů kulek. Standartní průrazné kulky a mrazivou munici, jenž je schopna zmrazit krev v oběhu postřeleného. Proti smraďochům to je efektivní. Velmi efektivní. Bohužel na tuhle zbraň nemám zaměřovač.....no bude si muset poradit s noktovizorem..... Shauna znám jen jako pisálka, takže tomu dám dvě pistole. Jedna je ničivá zbraň desert Eagle s prodlouženou hlavní, schopná vystřelit vysocé explozivní kulky typu EX.2, které prostřelí i dvojitou železnou zeď. Mimo to seberu ještě standartní beretu č.6 na 20 nábojů se standartními průraznými náboji. Vše zaznameném a odešlu to jako vzdálený rozkaz robotím pomocníkům. SPolečně se zbraněmi dám ještě rozkaz dát ke zbraním dostatek náhradní munice, brašny a přidělovací nosiče zásobníků a mimo to i zápalné a výbušné granáty. Popadnu cestou bágl a vydám se do oddělení skladiště kde trávím většinu času......do oddělení trhavin. Po velkém beru vylepšené explozivní granáty (dvojnásobný účinek jako normální granát), zápalné granáty, a tři EMP granáty. K tomu se ještě vybavuji dvěma Semtexi 300 a čtyřmi senzorickými pavoukovcovmi minami. Je to jednoduchý přístroj. Mina jenž má pavoučí nožičky z robotických součástek a je přisáta k zemi. Jakmile se přiblíží smraďoch skočí po něm a exploduje stejnou silou jako Semtex 300. Dohromady jsem vzal 12 granátů explozivních, 5 zápalných, 3 EMP granáty, 4 miny a 2 Semtexe 300. Mimo to beru poslední trhavinu. Je to něcoj ako můj miláček. Tzv. Tavná nálož. Schopna propálit se jakkýmkoliv pancéřováním vytvořeným lidmi a udělat díru a délce 30 mterů. Je to rozžhavená plasma jenž je vystřelena jedním směrem. S takto naplněným batohem se vydám zpět do oddělení zbraní, kde si vezmu dva dlouhé pásy s nábojnicemi do brokovnice. Jsou to standartní kulky do brokovnice s explozivní roznětkou. Mám jich dohromady 70, a moje brokovnice má zásobník na 10 nábojů. Mimo to si strkám do kapes na kalhotách další tři zásobníky do brokovnice. Do pouzdra vložím upravený desert Eagle na 7 nábojů. Mimo to ještě tři bajonety a jeden nůž na boj zblízka. V bojové výstroji chodím v zásadě normálně a tak se ani neoblékám. Společně se mnou jedou na hangár mí pomocní robůtci vezoucí obrovský náklad zbraní. Mimo to roboti dali na rozkaz do výbavy ještě dva AK-47 samopaly do výbavy pro doprovod. Dojdu do hangáru v šedozelené výstoji a se svou hrdou černou maskou. Pravou ruk mám bez rukávy nebo pancíře a je potetována hořící šklebící se lebkou. Mám černé kanady a na obou rukou rukavice, u nichž jsou ustřeženy konečky prstů. Se mnou dojedou roboti. Jediné co udělám je že zasalutuju a postavím se vedle Čechova. Robůtci mezitím naloží dvě krabice s kompletní bojovou výstrojí do vrtulníku. A tak to začíná.

Velitel Základny HOPE - 17. září 2010 21:55

Odlet ze Základny Hope Jen co padla otázka o tom jak dlouho potrvá cesta, tak se vědec i Hoffman zasmáli. Hoffman:“ Z dnešníma prostředkama… plus mínus, tři hodiny. Hodně štěstí chlapi.“ Z těmito slovy končí a odchází z plošiny. Vy nastupujete do Havrana. Jak mile jste na svých místech vrtule začnou rotovat a po malé chvilce se Havran vynese do vzduchu. Havran se rozletí směrem do Londýna. Z pilotní kabiny se jenom ozve hlas pilota. Pilot:“ Tak chlapi. Do Londýna nám bude cesta trvat dvě a tři čtvrtě hodiny. Tak si když tak dáchněte nebo se nějak zabavte. Neočekávejte turbulenci ani nic podobného co jste dřív snášeli za letu. Tohle bude klidnej let.“ Ozve se pilot a na vás je jak si budete krátit čas než přistanete… Londýn Skrytá Laborka Skryté místo ve vyšších patrech Big Benu. Jeden z policejních důstojníků který zde přežil a hlídá místo kvůli nepokojům a Smraďochům. Zajde za Dr. Coopovou. Polda:“ Hele vím že ti vděčím za život a vůbec celímu tvému týmu ale jak dlouho tu budeme muset ještě bejt? Nebaví mě tu jen tak čekat do doby než nám dojdou zásoby. Což nebude trvat dlouho. Tak bych rád věděl co bude dál.“ Zeptá se tě a vyčkává odpověď.

Dwayne "The Rock" Johnson - 21. září 2010 00:07

V Havranovi, Cesta do Londýna Sednu si a připoutám se. Když vrtulník odrazí od země tak si přejedu pohledem přítomné a podívám se na Andersona. “ Máš pro mě to co sem chtěl, brácho? Pokud jo rád bych tu krásku viděl.“ Řekl jsem mu pár slov ohledně Lanceru který mi měl upravit a očekávám že se mi to bude líbit. Prakticky tak jako všechny jeho hračky co jsem kdy použil. Podívám se i na ostatní a vyčkávám reakci každého z nich. Reakce, otázky cokoli na co by se chtěli zeptat.

Jan Čechov - 21. září 2010 20:17

Odlet ze základny Na mou otázku se velitelé jen zasmějí a pobídnou nás do vrtulníku. Nastoupím do Havranu a sednu naproti Johnsonovy. Připoutám se, zbran si opřu o tělo a vytáhnu jednu ze svých mp3. Havran začně pomalu startovat a pilot nám oznamuje. :“ Tak chlapi. Do Londýna nám bude cesta trvat dvě a tři čtvrtě hodiny. Tak si když tak dáchněte nebo se nějak zabavte. Neočekávejte turbulenci ani nic podobného co jste dřív snášeli za letu. Tohle bude klidnej let.“ Dívám se z vrtulníku, jak se odlepujeme od země. Přitom mě na mysl přijde tahle myšlenka. Co když je to naposled. Řeknu a zapojím sluchátka do mp3. Podívám se Johnsona a promluvím. Máme skoro 3 hodiny čas, tak bys nám mohl říct o co vlastně jde ? Co máme udělat ? A jakej je plán. Domluvím a čekám co mi odpoví, mezitím zapnu mp3.

Dwayne "The Rock" Johnson - 21. září 2010 22:57

Cesta do Londýna Jen tak sedím a vyčkávám než mi Anderson dá mojí zbraň když v tom položí otázku Čechov. Jen se nadechnu a zavrtím hlavou. “ Myslel jsem že už to všichni ví ale co. Takže našim úkolem, je najít místo kde je ukrytej tým Doktorky Coopové. Podle všeho bude tam kde bude proud… Jde o to že smraďoši se dokážou pohybovat hlavně v noci a světlo jim vadí. Ne ani tak světlo z baterek nebo tak. Ale sluneční světlo. Což tu všichni asi víte… Ona našla lék, lék na tohle všechno.“ Přejedu pohledem všechny přítomné a pokračuji. “ Hlavní úkol je dostat jí i její tým z majetkem společnosti z pět na Základnu Hope. Podle všeho jsme postradatelní. Ona a její tým a hlavně ten lék ne. Plán bude takovej. Pohybovat se co možná nejrychleji tak abychom se drželi na světle. Vrtulník tu na nás nebude čekat věčně. Všechno by se mělo stihnout za 48 hodin. Havran se dostane na jednu odlehlou ropnou plošinu kde bude v bezpečí. Za 48 hodin se pro nás vrátí na určitý místo. Kde bude čekat přibližně jen dvě hodiny. Takže by jsme měli máknout. Hlavně se budou muset snažit naši techničtí experti. Ty nás budou navádět. Takže k tomu máme ještě vedlejší úkol a to ohlídat je aby zůstali celí.“ Dopovím tak nějak celej plán a vyčkávám reakci kohokoli.

Alexander Anderson Wulf - 22. září 2010 11:09

Nástup do havrana Poslední hadičška s kyslíkem se připojuje k masce. Zapínám hledáček v pravém oku. Komunikátor zapnutý a připravený na vzdálenost 2 km2. Udělám dva kroky dozadu a zasalutuju oboum velitelům. Bez jakkékoliv jiné reakce jdu k havranu. Brokovnici mám v pouzdřen na zádech takže teď jdu prakticky s holýma rukama, které si dám za hlavu. Dávejte bacha na londýnksý prodavače čajů ! Radši se ohánějte ! Prohlásím se smíchem a nastoupím do letounu. Jak vidím veškeré muniční vybavení tu je již naložené a připravené. Samopaly jsou naloženy a munice uložena do dvou obrovských železných beden s pečetí orla probodnutého mečem. Moje značka. Poslendí co udělám než se havran zvedne je to že robotům přikážu aby krabice přesunuly do prostředku vrtulníku. Plynulým pohybem odjistím pojistku jistící celý náklad, a odjistím udržovaný tlak iu vzduch uvnitř bedny. Tyhle ty krabice jsou "life packy", jinými slovy udržují stlačený vzduch jenž nasají při zavírání, jinými slovy člověk by vevnitř dokázal přežít. Ovšem zabil by ho hlad a žízeň. Ale v jedovatě pokrytém prostoru by mu to dalo 8 až 40 hodin navíc. A tam už leží. Zrovna ji vytahuju. Jmenuje se "Felicie", je to upravený rychlopalný, plně automatický samopal s přidělanou funkční řezací pilou s diamantovými částmi, jenž jsou schopny prořezat se i zkrze nejtvrdší materiály dnešní doby. Odjistím ji a vložím do ní zásobník. Jeden zásobník 60 průrazných nábojů. Maximální dostřel 1900 metrů, zóna jistého zabití 800m. Zrovna chci otestovat přidělanou pilu, když se ozve Dwayne. Hned to bude Johnsone. Felicie už dlouho nestřílela. Takže možná bude plivat rychleji než si nato zvyklý. Je rovněž lehčí a stabilnější než naposledy. A dávej bacha na pilu. Má diamantové zuby. Trojnásobně lepší než ty minulé. Podám Johnsonovi jeho zbraň a dotoho ještě sáhnu do bedny. Dotoho máš 10 zásobníků do samopalu, 8 zásobníků k pistoli a poslední věcí je sada granátů .Přesněji dva tříštivé a jeden zápalný. To vše podám Johnsonovi v jednom batohu z nehořlavé látky. Hrabu se dál ve výstroji a vše skládám tak jak to má býti. Mezitím jak vše skládám zeptá se Čechov na náš korektní cíl mise. Vše poslouchám s jistou dávkou humoru a zábavy. Vidíš Johnsone, takže všechno je vlastně při starém. Řeknu se zasmátím, a zrovna s tím vytáhnu jeden z tzv. EMP granátů. Tohle kdyby vybouchlo v našem vrtulníku jdeme ke dnu jak kapky vody. Opatrně jej zase vložím dovnitř. Tak jo. Kdo je další na řadě se zbraní ? Zeptám se všech ve vrtulníku.

Dwayne "The Rock" Johnson - 22. září 2010 11:46

Vrtulník Jen si vezmu od Andersona zbraně a munici a když zmíní novej název mého samopalu jen se na něj podívám a řeknu. “ Je to Lancer Assault Rifle. Jsi sice vynálezce a zbroj mistr. Ale mojí bouchačce si budu říkat po svém… Jinak díky za úpravu.“ Pousměju se a vše nabiju do patřičné míry. Poté si Lancera opřu vedle sebe o stěnu vrtulníku a dva granáty si připevním k pásku. Munici naložím do kapes u kalhot a u vesty a zbytek nechávám v báglu. Opřu se a čekám co se bude dít dál než tam doletíme.

Antara Coop - 22. září 2010 18:09

Laboratoř Unavená ze všeho toho výzkumu a čekaní že přijdou pro nás a odvedou mě zpět, jen tak přemýšlím koho pro nás pošlou už dlouho jsem neviděla někoho kdo mluví normálně sice tu mám tým ale jen málo lidí co jsou normální krom teda tech co testuju ti jaksi za to nemužou ale někoho známeho vidět by mi fakt prospělo. Jako každý den jsem usnula na stalo ve své pracovně hodně vysoko v Big Benu, vše je velmi temné ale jsme tu prozatím v bezpečí. Protáhnu se a křupne mi pár kostiček, ale nic vážného prostě stuhlost. Dojdu k oknu a hlavou se opřu o sklo a povzdechnu dech zarosí okno a já se sama pro sebe usměji projde mi hlavou vzpomínky na dny kdy jsem byla jinde než v téhle budově ze zamyšlení mě vytrhne policista a já vydechnu nahlas, posloucham jeho dotaz a pak se na něj podívam sem jen v kalhotech a tilku a nakloním hlavu na stranu. Oni přijdou ví už o nás je otázka hodin určitě pro nás někoho pošlou nesmíš přestat věřit. Oni přijdou už si spíše řekne pro sebe a oblekne si svuj pracovní plášť a jde zpět do laboratoře aby mohla pokračovat v práci.

Jan Čechov - 22. září 2010 18:11

Ve vrtulníku Sedím se zaplou mp3 v ruce a poslouchám co říká Johnson. Jsme postradatelní, takže když se někdo z nás opozdí nebo bude muset zdržet nepřátele, tak jde přímo na popravu,že ? Jak to vidím měli jsme radši zůstat na základně nebo tam poslat rovnou celou armádu, co nám zbyla. A když o tam tak přemýšlím, tak tam stejně někoho necháme, poněvadž pochybuji, že se sem vleze ta doktorka, její tým a vybavení plus mi. a To mě přívádí k další otázce. Kolik s náma pojede z pátky, nebo velení pošle ještě jeden vrtulník na víc. Domluvím a čekám na odpověd. Mezitím navolím na mp3 první písen. Je to Die For Metal od Manowar.

Dwayne "The Rock" Johnson - 22. září 2010 18:50

Vrtulník Jen si poslechnu co řekne Čechov a v tomhle má pravdu ale i tak řeknu své. “ Mě je jedno jestli tam nechám nějakého doktora nebo někoho jinýho. Našim úkolem je dovést z pět doktorku a její vybavení. Což podle mě nebudou krámy z laborky… Ale jen nějakej malej kufr co ve kterym bude protilék. Do tohohle krámu ve kterém sedíš se vejde celkem dvacet lidí. Šest se jich vejde do pilotní kabiny a zbytek sem. Takže se nemusíš bát. Pak jsou tu taky tažný lana na který se dá pověsit třeba bedna od kontejneru plná sraček. Tak se neboj že tu někdo zůstane. Vrátíme se na základnu všichni. Teď si rozeberte zbraně a užívejte si něž tam dolítnem.“ 5eknu jen pár slov a zamyslím se nad tím co řekl Čechov o tom kdo by tady měl zůstat a kdo ne. Neřekl konkrétně kdo ale i tak mi to vrtá hlavou. Sleduji z okna výhled a už v dálce jdou vidět budovy.

Velitel Základny HOPE - 22. září 2010 19:59

Londýn Polda se na tebe jen koukne a jen zavrtí hlavou. Poté se sebere a vyjde ven z tvé pracovny. Dojde k jednomu z vojáků co je zde pro tvou ochranu (Andrej "Andy" Blacktree) a začne k němu mluvit. Vědci a doktoři co jsou zde a testují připoutané subjekty se vám moc nevěnují. Polda z Londýna:“ Hele, fakt si myslíš že to co řekla ta doktora, že pro nás někdo příjde je pravda? Já si to moc nemyslím. Už to že tu jsme zavřený tři měsíce. Vylézáme ven jenom za dne aby nás ty potvory nepožrali a hledáme jídlo. Mě už to nebaví. Chci odtud pryč. Kolik tam máš nábojů? Dokázal by jsi nás dostat na druhej konec města? Dokážeš nás dostat na letiště? Mohli by jsme zkusit nějaká letadlo… jsi přece voják. Měl by jsi umět lítat ne?“ Polda se zdá být celí nesvůj. Stále se prochází sem a tam a když se nikdo nedívá utírá si krev která se mu spustila z nosu. ……………. Havran se začíná přibližovat k místu přistání. Je to malá opuštěná loděnice. Jediný místo kam se dá přistát. Budovy by nemuseli ten tlak z vrtule ustát a mohli by se z bořit. Jen co vás pilot vyloží a vy si naberete vše co se může hodit. Munice atd. Tak dostanete od pilota jen pár souřadnic. Pilot:“ Takže chlapi. Tohle je Londýn. Cha cha. Je to dost jiný než když jste tu byli před pár lety než to všechno začalo. Takže tady jsou souřadnice. Máme na tenhle úkol 48 hodin. Přiletím jsem. A budu tu čekat jen hodinu. Protože podle propočtů co zjistili naši vědci a no prostě ty sráči tam nahoře. Má za tu dobu přijít zatmění. Takže pokud tu nebudete. Máte smůlu a já se musím vrátit. Mám to za úkol. Buď to s váma, nebo bez vás. Takže chlapi já letím teď na jednu plošinu kde snad bude palivo abychom se odtud pak dostali. Takže za 48 hodin tady. Čekat budu jen hodinu. Hodně štěstí.“ Jen co to dořekne tak se znovu vznese do vzduchu a během chvilky vám zmizí z dohledu. Napravo od vás je řeka Temže, překvapit vás může to že už to žádná řeka není jen vyschlí místo plný sutin a vraků lodí a aut co tam popadali. Váš pohled který směřuje právě teď na Londýn vypadá asi takhle Je kolem třetí hodiny odpoledne a vy máte najít místo ve kterém by se mohla skrývat Doktorka Coopová a její tým. Nemáte moc času na to prohledávat celé město. Podle všeho by se měli ukázat vaši profíci co jsou tu s vámi (Dag File a Shaun Hastings).

Alexander Anderson Wulf - 22. září 2010 20:05

Vrtulník Poslouchám tak tu diskuzi a když domluví Johnson doslova se rozesměji. Přitom vytáhnu jedno z Ak-47 a vložím do něj zásobník. Není to snad jasné ? Zůstane tam ten kdo zemře. Nedělejme si planné naděje, že tam prostě půjdeme a zase odejdeme. Pokazit se může všechno. Od motoru našeho vrtulníku, až po nějaký jiný plán. Kdo ví ? Třeba nás tam budou obtěžovat civilisti, jenž budou škemrat o život ! Oooooooh ! V tom případě bych požádal o povolení vyhodit je do vzduchu Johnsone ! Přebiju a natáhnu přebíječ a pak zamířím skrze zaměřovač. Když vidím jak na mně ostatní otřeseně hledí zasměju se znovu. Ne ne, dělám si prdel ! Prohlásím a opět se rozesměju. Původně ruský samopal podám jednomu z doprovodných vojáků. Dávej bacha chlapče, je nabitá. Pronesu veselým hlasem a opět se začnu hrabat ve výbavě. Ještě tu nějakou výstroj mám. Hmmmm....možná jsem přeci jen mněl vzít i ten lehký kulomet........noco ! Utáhnu si popruhy na stehně, ke kterému je přidělané pouzdro s nožem. Už se mi párkrát stalo ,že mi pouzdro sklouzlo.....a já bojoval se smraďochem pěstmi......byla to zábava. Bolestivá. Jinak Dwayne jak pokračuje naše skóre ? Od minulé akce to bylo 30 možná 40 smraďochů pro tebe a přesně 42 pro mně...........jo už si vzpomínám 44 když vezmu ty dva, které jsem ještě trefil když jsme ustupovaly do vrtulníku.

Dwayne "The Rock" Johnson - 22. září 2010 20:22

Londýn Pohlédnu na Andersona kterej říká další pravdiví věci. Už je mi z toho na nic. Prostě bych tam hodil atomovku a byl by pokoj. “ Nevím Jestli se vrátíme, ale já tu zůstat nehodlám. Z balíme to a vypadneme odtud. A co se týká skóre… tak v něm hodlám pokračovat. Nebejt těch tvejch hraček co jedna sejme deset těch parchantů. Vyhrál bych. Heh..“ Jen se pousměju a poslouchám pilota kterej nahlásil že se přistává. Když jsme přistáli tak jsem si poslech jeho pár slov a další dva co k nám byli přidělený vytahovali bednu z věcma který se musejí ještě kompletně rozdělit. “ Tak fajn bando. Máme na to od teď 48. Hodin. Tady naši dva technický géniové najdou podle tepelných vln, kde by se mohl nacházet tým Doktorky Coopové. Podle všeho se budeme řídit podle nich. Nesmíme udělat chybu a musíme se je pokusit najít dřív než uběhne 48. Hodin… My jsme sem přišli protože jsme nejlepší v tom co děláme. Nezačali jsme tuhle biologickou válku. Ale jsme jediní co jí můžou ukončit. Všechno skončí během těch pár hodin. Očekávám od vás to nejlepší… Nějaké dotazy než půjdeme na čaj o páté?“ Podívám se na tým a vyčkávám jejich reakci.

Velitel Základny HOPE - 22. září 2010 20:45
	Londýn, Big Ben (Sam Gregghory "fešák") Jsi dobrý přítel Doktorky Coopové. Následuješ jí na každém kroku a chráníš jí už jen díky tomu že ti zachránila život před Smraďochy. Když byli jednou na obchůzce kvůli jídlu a dopadení jednoho subjektu. Našli tě zraněného u jednoho auta. Její lék na který přišla ti zachránil život aby jsi se nestal jedním ze Smraďochů. Zavázal jsi se její ochranou.

Alexander Anderson Wulf - 22. září 2010 20:52

Londýn - a jsme tu Jsem opřený o plechování vrtulníku a stejně jako Johnson hleídm z okna. Vidím první zničené budovy. Plameny šlehající do nebes, plivající kouř a zbytky popela. Vyschlé řeky. Majestátní budovy londýna rozervané na kusy..........je to prostě nádhera. Takhle bych si představoval svůj svět. Jenom válka. Jediné co chcete vědět je jak přežijete další den a přitom bojujete neustále s okolím. A přesně do takového pekla vyrážíme právě teď. Pilot ohlašuje přistání. A vrtulník pomalu klesá. Ihned vytahuju brokovnici z pouzdra a s námahou do ní vrazím zásobník. Jednou potáhnu s pumpovací pojistkou a první náboj zapadne na místo. Používám standartní explozivní náboje pro boj se smraďochy. A že jsem sakra připraven ty svině přivítat. Následuji Johnsona a rychle vybýhám z královského havrana. Pohledem zkontroluji okolí a pak se podívám na hledáček. Vzduch čistej. Zavolám a pak dám pokyn dvou vojákům jako doprovodu aby vytáhly bedny s výstrojí a municí. Pozorným zrakem pozoruji okolí a dávám pozor. Ještě je den. To je dobře. Podle všeho.....jich tu je víc než můžeme zvládnout. Kdyby se na nás vrhly, nepřežijeme ani 10 sekund. Udělám několik kroků zpět k ostatním a skloním brokovnici k zemi. Batoh mám připravený. Plný té nejlepší explozivní smetánky, kterou mohu smraďochům nabídnout. Poslechnu si proslov Johnsona a pod helmou se usměji. Hej veliteli, a budou k tomu čaji aspoň sušenky ? Řeknu se smíchem a vložím si jeden granát do kapsy na levém stehně. Vytáhnu bajonet a vložím jej do pochvy, jenž je přidlěána k pravému ramenního chrániči. Ještě jeden bajonet vložím do boty. Poslední enchám v pochvě ze zadní strany opasku. Z mýho pohledu jako zbrojmistra Vám smradi řeknu jen jednu věc. Klidně si tu chcípněte, ale pokud už zařvete, prosím udělejte přitom co největší spoušť. Dohromady aspoň polovina z týmu dostala výstroj už cestou. Zbytek z Vás nechť otevře tlamy. Máme málo času. Zvolám a opřu si brokovnici o rameno. Nestává se to často abych řekl něco jako velitel, ale.....holt jsem zbrojmistr. A musím se o své zbraně starat.

Cpt. James Devlin - 22. září 2010 22:41

Základna, let, Londýn No měl jsem sice fušku, aby jsem vzal co nejméně věcí, ale i tak mě to zabralo dost času. Víc než jsem čekal. Kruci! Měl jsem si vzít celkem tři počítače, první je na sledování mého týmu a bez obalu jim říkat, kam mají jít. Druhý má s sobě kompletní mapu Londýna a okolí, třetí je na stopování tepla a těch "zombíků". Udělal jsem však zlepšovák a dal vše dohromady, aby jsem to nemusel tahat. Posléze jsem zamířil do svého "trezoru", kde mám věci do terénu. Je to už asi měsíc co jsem někde byl a už se těším opět do akce. Je to komplet speciálních jednotek, plus odolná vesta, co mi zlepšil Anderson. Taky nosím vždy jen upravený revolver, který zabíjí ty kurvy na jednu ránu. Opět Anderson. Poslední věci byly: vysílačky, přes které jim budu říkat co a jak, upravené brejle na sledovaní pohybu a každému plán města, kdyby se ztratil. Když to na sebe vše hodím, pomalu se připravím k místo odletu. Vezmu svůj laptop a vyrazím k vrtulníku. Dorazím poslední, jak typické. ,,To jsem se zase uvedl." řeknu si jen tak a zapadnu do vrtulníku. Tým během cesty pořád něco žvanil, ale já se vůbec nezapojil a připravoval programy na akci, aby to bylo hotové, až přiletíme. Čas utekl jako voda a byli jsme na místě. Vykopli nás u nějakého "přístavu", kde mohl pilot bez problému přistát. Naši borci zabezpečili okolí, jak to mají ve zvyku a já zatím omrkl satelitní snímky. Všude kolem nás byl klid a jediné teplo vycházelo z Big Benu. ,,Jak snadné." usměji se. Mezitím Johnson čekal, až vše udělám a když jsem si byl jist řekl jsem: ,,Takže pánové, náš cíl je Big Ben. Tady máte brýle na sledování pohybu, vysílačky díky, kterým se pořádně domluvíme a ne jako s těmito krámy. Poslední věc je mapa města, kdyby se někdo ztratil. Takže rovně po ulici a u druhé křižovatky doleva. Až tam budeme, tak vám řeknu co dál. Zatím je klid." řeknu a všichni vypadají spokojeně, takže jsem z těch plechovejch mozků zatím nadšen.

Dwayne "The Rock" Johnson - 22. září 2010 23:04

Londýn Když zatím nikdo nic neříká, tak si upevním vysílačku na ucho a brejle co jsem dostal kvůli pohybu si schovám do kapsy. “ Je jasný že je klid. Je den… Ty zasraný Smraďoši vylejzaj jen za tmy. Pokud se budeme držet na světle tak to bude v pohodě.“ Dořeknu, odjistím a nabiji svojí zbraň a vyrazím směrem k Big Benu. Mapu sem zastrčil do kapsy div mi nevypadla. Já tak potřebuju mapu když sem tu vyrůstal…. Heh Je fakt že o mě pořádně nikdo nic neví. Nikdy jsem se nikomu nesvěřoval. Neberu jim to za zlé a proto pokračuju dál po silnici či chodníku nebo co to je. Všude jsou trosky a těla. Ať už to jsou děti nebo dospělí všude jsou mrtvý. Kostry či jen zdechliny co nedožrali Smraďoši. Lancera držím před sebou a jsem připraven do akce. Očima stále sleduji okolí a obzvlášť temný uličky mezi domy. Dívám se i do oken do kterých nesvítí slunce a čekám pohyb. “ Radar ti Smraďochy nezachytí co? Divil bych se kdyby jo. Mají dost nízkou tělesnou teplotu. Teda co jsem slyšel.“ Podívám se za sebe a do vysílačky řeknu jen pár dalších slov. “ Držte si mezi sebou rozestupy chlapi. Od sebe na deset metrů. Pokud zaregistrujete pohyb hned hlásit. Naše dva vědce držte mezi sebou.“ Dořeknu a pokračuji stejným tempem dál.

Sam Gregghory "fešák" - 23. září 2010 07:40

Lepší venku než ve vnitř Vypadá to, že už ani ona neni to co kdysi bývala. Pamatuju doby kdy sršela energií, ale teď to vypadá, že i ona má dost té rutiny. , bleskne mi hlavou při prohlížení doktorky, která mi zachránila život. Ale co, já nejsem zrovna ten pravej na hodnocení lidí. Bejt furt zavřenej v tíhle kovový blbosti neni to, co sem si představoval. Zkrátka by bylo dobrý na chvíli vypadnout. Pak popojdu k Antaře. Antaro, dochází nám jak jídlo tak i pití a hlavně víš, že já jsem nikdy nebyl z nejtrpělivějších. Zásoby potřebujou doplnit a jestli sme VŮBEC dojde ten tým, kterej nás má zachránit, měli by sme mít zásob víc, už jenom z toho důvodu, že oni asi taky potřebujou jíst. , řeknu a čekám na její reakci. Někdy si doopravdy řikám, že by bylo lepší kdybych skončil jako smradlavej terč přeživšim, ale o to víc se mi hnusí, že sem jim teďka o dost víc podobnej, ale o to už se stará moje výstroj. Ale má to i svoje výhody, jako nižší tělesní teplota a ještě pár věciček jako větší práh bolesti, coc mi tahle nehoda přinesla.

Jan Čechov - 23. září 2010 18:03

Ve vrtulníku Moje poslední slova vzal Johnson s klidem velitele, ale bylo na něm poznat, že mu to vrtá hlavou. Chvíly na to se k našemu rozhovoru přidal Anderson. Z jeho proslovu mi udělalo zle a začala mi stoupat hladina adrenalinu. Když jsem však zpozoroval co drží v ruce ovládnul jsem se ( prozatím ). Vypnul jsem mp3 a schoval ji zpátky. Mezitím nám pilot zdělí, že jsem v Londýně a dodá nám zbytek informací k misi. Londýn Jakmile jsem přistály Johnson a ostatní vojáci zabezpečili okolí. Já jsem zaujal pozici, ze které jsem v případě nebezčí mohl všechny krýt. Mezitím byly vyloženy naše zbývající bedny a vrtulník odlétá pryč. Pak se opět ozve Anderson. Ten chlap snad myslí jen na zabíjení. Prolitne mi hlavou, když poslouchám co říká. Pak se nám probral k životu i Hastings. Ten nám dodal zbytek výbavy, což jsou vysílačky, brýle odhalující pohyb a mapa. Vše té nejlepší kvality. Všechno jsem přijal s radostí, zvláště mapu. Zastrčil jsem si věci kam jsem mohl a spolouchal co nám dál říká. Poté Johnson vydal poslední rozkazy a celá jednotka se vydala na cestu. Procházely jsme ulicemi rozestaveni do tvaru kříže. První šel Johson, zaním šel asi tak v 6 metrové vzdálenosti Anderson. Za ním ve vzdálenosti 8 metrů šli oba technici vzdálení od sebe 2 m. Doprovod se od nich vzdálil maximálně na 4 metry, jinak by se dostal příliš blízko k budovám. Já sám jsem šel 6 až 10 za ostatnimí, abych zajistil, že nám nikdo nevpadne do zad šel jsem otočen zády. Kvůli tomu jsem je musel pořád dohánět a každou chvíly jsem narazil na nějakou kostru nebo zdechlinu. Pečlivě jsem pozoroval zkázu kolem sebe a představoval si jaké to tu muselo být než přišla pohroma. Dál jsem si takhle fantazíroval, když můj pohled zaostřil na horizont. Použil jsem vysílačku. Pane jak dlouho nám bude trvat, poněvadž támhle v dálce to vypadá jakoby slunce už pomalu zapdalo nebo se blížila černá mračna. Domluvil jsem a čekal na Johnsonovu reakci.

Dwayne "The Rock" Johnson - 24. září 2010 11:39

Londýn Postupuju rychle a při tom dávám i pozor na postranní uličky. Nikde žádný pohyb vše se zdá být dost čisté. V tom jsem zaslechl nějakej skřek z jednoho domu. Otočil jsem se pohledem i hledím lanceru a mířil jsem na vchod. Do toho se mi ozvala i vysílačka. Jen jsem si poslechnul co Čechov říká a podíval jsem se směrem k Big Benu. Poté jsem se podíval znovu na vchod do domu nebo továrny či co to vlastně je zač ta zřícenina a odpověděl. “ Nevím, měli bychom přidat.“ Podívám se směrem na horizont tak jak říkal Čechov. “ Doprdele, chlapi musíme pohnout. Podle vše se blíží bouřka, takže se stahujou mračna. Tak máknem.“ Řeknu do vysílačky kterou slyšej všichni co jsou tu snáma. Odtrhnu se od dveří a pokračuju dál směrem k Big Benu. Když jsem skoro u mostu. Tak nás čekalo dost velký překvápko.“ Zastavil jsem se u mostu a čekal až mě dojde zbytek týmu… Když mě došli všichni byli celkem dost překvapený. “ Má tu někdo lano?“ Zeptal jsem se a podíval jsem se na zbytek týmu.

Velitel Základny HOPE - 24. září 2010 11:49

Londýn, překážka Jen co jste se vydali směrem k Big Benu. Čechov si všimnul v dálce jak se blíží černá mračna. Podle všeho se chystá k bouřce. Máte asi tak 30. minut než to dojde až k vaší pozici. Dwayne se zastavil u dveří ze kterých slyšel nějaký skřek. Podle tvaru budovy to vypadá že je to ubytovna pro pracovníky z přístavu. Jdou zevnitř slyšet divné zvuky ale po chvilce se všichni rozejdete a dorazíte k mostu který vede na druhou stranu kde je Big Ben. Jediná věc co může být ještě horší je ta že všechny mosty ve městě byli odpáleny. Podle vašeho vybavení jste s tím nemohli počítat. Nikdo z vaší jednotky nemá lano. Všichni jste vybaveni jen zbraněmi a municí, laptopy a technikou. Na lano si ale nikdo nevzpomněl. Musíte najít jiný způsob jak se dostat dolů do bahna a tam odtud se dostat na druhou stranu. Šířka řeky je kolem 30. metrů. Výška z části mostu dolů je asi 35. metrů. Čas vám běží a vy se musíte dostat co nejrychleji na druhou stranu. Kolem jsou spadlé stožáry a něco málo sloupů z vedením. Všude jsou auta a trosky. Ze stínů se ozývají divné zvuky a to vám dodává na adrenalinu. Od jednoho konce mostu k druhému je to pouhých 22. metrů.

Frank "Marty" Martinson - 24. září 2010 17:01

Londýn Po té co jsme přistáli v Londýně s našim vrtůlníkem, tahám zpod pásku svojí brokovnici a jakožto doprovod skupiny se snažím krýt jim záda i svým vlastním životem.... Po chvíli chůze zaslechne Johnson jakýsi podivný skřek, který uslyším i já... vběhne mi mráz po zádech a zase zpátky....Do hajzlu!!!... co to ksakru bylo??!!!... pomyslím si a přemýšlím nad tím co to mohlo být. V tu chvíli co Johnsnovi zahučel vysílačka jsem ještě hlídal dveře ze kterých šel skřik a z části jsem něco zaslechl z vysílačky, to však pro mne nebylo důležié.... Jak všichni šli k mostu já jsem cca 10 vteřin postával u dveří. Když jsem se otočil už byli u mostu, tak sem je musel dohnat.... stále jsem stál vzádu skupiny, protože kdyby to nikdo nehlídal mohli bychom zemřít.... Najednou na nás promluví Johnson a řekně, jestli má někdo lano.... podívám se po sobě a po ostatních ale žádné lano, prostě nic.... Dívám se kolem a říkám si jestli by nešlo něco udělat s kabelama od stožárů nebo něco takového.... rozmýšlím jestli mám právo, jako doprovod zasahovat do akcem ale nakonec zdělím svůj návrh : Hej, lidi myslím že bychom mohli něco vymyslet s těma kabelama od stožárů, tak či tak je to něco jako lano.... tím skončím, dívám se hlavně na Johnsona a čekám jak zareaguje.

Dwayne "The Rock" Johnson - 24. září 2010 19:54

Londýn Podívám se na Vojáka co promluvil a dojdu k němu. třema prsty vezmu jeho známku která mu vykukuje pod zbrojí. Přečtu si jeho jméno a odpovím mu. “ Dobrej postřeh Martinsone… Slyšeli jste chlapi, sebereme ty spadlí dráty a uděláme si lano. Hlavně dávejte bacha na ty ve kterejch by mohl bejt ještě proud. Někdo hlavně ať hlídá naší pozici.“ ¨Dojdu z ještě jednim členem týmu k jednomu ze sloupů a vyzkoušíme jestli dráty nejsou pod proudem. Tyhle se zdají bejt v pohodě. Odřízneme dva kusy a svážeme je k sobě. Snažíme se postupovat jak to nejrychleji jde ale je tady spousta trosek a kabeli jsou schovaný pod nima. Musíme sebou hnout než se přižene bouře. Najednou na mě kápne a obličej mi přejede prudší náraz větru. “ A kurva… Chlapi! Musíme pohnout!“ Dál se snažím vyprostit z trosek větší kusy kabelů aby se dali použít jako lano z hákem i na druhej most.

Jan Čechov - 24. září 2010 21:41

Londýn, překážka Chvíly na to co jsem odeslal zprávu se celá skupina dala do pohybu. Jelikož jsem ještě chvíly sledoval horizont, tak mi zbytek skupiny utekl. Pevně jsem stiskl zbran a dal se do sprintu. Běžěl jsem a neohlížel se zda-li někdo je někdo za mnou. Nebyl na to čas. Doběhl jsem až k mostu, kde jsem narazil na ostatní. Nechápavě jsem se podíval a pak jsem uviděl proč stojí. V mostu byla asi tak 20 metrů velká díra. V tom se ozval Johnson, jestli někdo nemá lano. K naší smůle ho nikdo neměl a tak jsem museli rychle něco vymyslet. Než jsme mohli na něco přijít ozval se jeden z doprovodných vojáků. Johson k němu přišel, podíval se mu na známku a pak ho pochválil. Pak oba začali odřezávat dráty a dělat z nich. Johnson ještě k tomu vydal rozkaz at někdo hlídá pozici. Jakmile to dořekl dal jsem si facku a začal sám sobě nadávat. Dopredele na co myslím, vždit tohle mám dělat neustále bez rozkazu. O nic jinýho se přeci starat nemáš. Tvůj úkol je přeci podporovat, krýt a dávat pozor na ostatní zatím co pracují. Jakmile mi v hlavě utichnou poslední slova, okamžitě zaujmu pozici a bedlivě sleduji okolí. Zvláště budovu, ze které se ozývá skřek. Minutu na co zaujmu pozici zařve na nás Johnson at pohneme. Otočím hlavu a na nos mi spadnou první kapky. Ihned si uvědomuju, že sme pěkně v prdeli. Sám určitě nevzládnu. Zavolám proto na jednoho z doprovodných vojáků. Hej ty s tím Ákáčkem pod sem, pomůžeš mi bránit naši pozici. Domluvím a začnu opět dávat pozor. Černá mračna se mezitím přiblížila.

Alexander Anderson Wulf - 25. září 2010 15:50

Londýn, mise začíná a smrt čeká Rozdám výbavu dle uvážení (jak si každý vybere) a přebiju brokovnici. Z celého toho tichého okolí mo běhá mráz po zádech. Dokonce i já vím co je strach. Brokovnici mám neustále připravenou pálit a čekám na první rozkaz. Ten příjde okamžitě. A jak řekl Dwayne i Čechov.....nemáme čas. Což i docela uvítávám. Těším se z boje. Miluji vraždění smraďochů, a popravdě mi ten nápad s lékem připadá jako blbost. Radši věci vyhazuji do vzduchu než abych je uzdravoval. Upevním si kyslíkový přínos do své masky a zhluboka se nadechnu. Následuji ostatní. Držím se odevšech asi nejdále. Jde hned vedle Johnsona napravo a brokovnicí kontroluji vše co je nad námi, mimo to i stíny. Mraky jenž se blíží, a ohlašují zuřící bouři vítám. Znamená to že si nás nepřítel brzy najde. A pak začne pravé inferno. Boj na život a na smrt. Krvelačné zabíjení. Trhání končetin ! To je to proco jsem byl já stvořen ! Boje bota zavadí o kamínek zrovna ve chvíli kdy narazíme na první problém v cestě. Nejen že musíme sehnat lano ale jsem zabrán do způsobu jak jsou mosty......odpáleny ?! Hej Dwayne ?! Bylo ve hlášení o Londýnu něco o používání raket nebo jiných explozí vůdči městu ? Zavolám na velitele a pomalu se přemístím neustále kontrolujíc okolí k ostatním. Ve stínech se hýbe něco, co nás chce dostat. Smraďoši jsou pozoruhodná cháska. Rychlí a pozorní. A většinou, nebo zatím jak jsem je já zažil útočí ve smečkách. Změním strategii a rychle se rozběhnu za Čechovem. Čechove co ti ukazuje lokátor pro smraďochy ? Můj má nějakou závadu, něco mi ruší signál. Řeknu mu a pozorným okem stále sleduji okolí. Až mi Čechov odpoví dojdu za Dwaynem. Dej to sem ! Zavrčím a hrubě do Dwayna žduchnu. Vytáhnu bajonet a přivážu k němu silný kabel. Takto stejně to udělám u dalších dvou co najdu. Vše spojím a pevně svážu. Ještě že jsem brokovnici přidělal vystřelovač bajonetu. Dwayne kolik lana máme ? Musím si vypočítat zda to tam dostřelím a my budem moct vyšplhat ! Promluvím na něj a pohledem upřeným na nebe. Když mi na masku dopadne první kapka usměji se. A jak se zdá SmraĎoši už bry příjdou. Heh. Legrace začíná. Promluvím temným a tichým hlasem, který mohou slyšet jen ti co jsou poblíž.

Antara Coop - 25. září 2010 16:15

Laboratoř Povzdechnu si a projdu kolem knihovny kde si také ze stolu vytáhnu svou zbraň sice je to jen devítka, ale i tak má svojí váhu jako každá střelná zbraň tady okolo, ale poslední dobou když nedělám na výzkumu sem si oblíbila lehkou ale dost účinnou kuš. Jen tak na oko poslouchám Sama ale pak se zastavím a svléknu si pracovní plášť a nakloním hlavu na stranu a upřu na něj své stříbrné očka a pousměji se. „Same nevím co odemě čekáš nejsem vás velitel jsem jen pouhá doktorka co našla způsob jak vám zachránit zadky, nemůžu vám říkat co smíte a co ne, sice je hezké že opravdu děláte co řeknu ale máte svojí hlavu, jen pak za mnou nechoďte když budete mit pokousaný zadek“. Usměji se aby věděl že to nemyslím nijak moc vážně s tím pokousáním ví že kdybych musela pomůžu jim a tak si oblékne své tričko místo tilka, převlékla sem tam kde byla bylo ji celkem jedno že jí vidí ve spodním prádle (myšleno vrh) a hodila na něj očka protože mínila jít sním, poslední dobou ji nikam nechtěli brávat aby se jí nahodou nic nestalo ale pořád jí to taky nebavilo jen sedět a čekat komu bude muset zase pomoct jen kvůli toho že tam nebyla a nemohla také pomáhat, vzala si jednu ampulku antiviru a schovala jí do tašky co hodila si přes rameno. „ A pak že na ženy se musí čekat bež nahnat dobrovolníky, kteří jsou tak netrpěliví čekat jako ty a prosím až půjdeš kolem nějakých zbraní podívej se mi po nějaké další devítce a pár zasobníku.“ Chvíli jen tak zaváha a pak se vydá k velkým schodům a přemýšlí kudy to vemou nejlepší by bylo sejít pár pater a pak sešplhat dolů aby něco neproniklo do pater kde je to ještě vcelku bezpečné ale musí tam chodit pravidelná hlídka a případně odstraňovat nakažené a přivést sem nahoru, abych jim případně mohla pomoct ale ne vždy to funguje…….. Koukám dolů z okna než se nashromaždí lidi co půjdou s námi a přemýšlím jak by bylo občas fajn jen tak skočit dolů a mět všechno za sebou, taky na sobě citím velkou změnu po tom co jsem po tají na sobě zkoušela zkombinovat T-Virus s moji DNA ale zatím nevykazuji žádné vedlejší učinky, možná až bych byla pokousána nějakým nakaženým když vidím co to udělalo se Samem, moje očka sice taky mají trochu jiné oči ale to nikdo nepozná když mě nezná dlouho, uvidíme časem jen doufám že ti kteří pro mě přijdou budou v pořádku a nijak nebudou míchat do mého experimentu, budou mít lek a to by jim mělo stačit. Stojím opřená o dveře a jde vidět že jsem unavenější ale pořád při síle a na chvíli ve stoje usnu.

Dwayne "The Rock" Johnson - 25. září 2010 17:30

Londýn, menší překážka Když natahujeme co nejvíc kabelů aby se dali spojit a použít jako lano dopadne na mě dalších pár kapek. Delší kus kabelu od vedení je pod kusem zdi. Podívám se na Franka kterej mi stim pomáhá. Položím zbraň na zem vedle nohy a podívám se na něj. “ Hele Franke, já to zvednu a ty vytáhni ten kabel.“ V domnění že udělá co jsem mu řekl jsem chytnul kus té zdi a zapřel jsem se nohama. Když jsem to pevně držel tak aby mi to nevyklouzlo pořádně jsem zabral. Suť se začala pomalu zvedat a mě se napínali svaly po celém těle. Ruce vypadali jak kdyby se neměli vejít do uniformy. “ Argg… Tak to vytáhni chlape.“ Když už měl kabel venku a dal mi znamení, pustil sem kus zdi a ten dopadnul z duněním na zem. Zvedl se oblak prachu, ustoupil jsem kousek dál a odkašlal jsem si. Sebral jsem lancera ze země a v tom do mě strčil Anderson. “ Co je kurva?!“ Řek sem nasraně protože do mě strčil kvůli ničemu. Kabeli odnášel na místo už dávno Frank. Anderson se postaral o to aby ke kabelům byli přivázány bajonety a poté řekl jen pár slov. “ Nevím, je to tak osmnáct, dvacet metrů. Víc toho tady není musí to stačit. Musíme se dostat dolů Pak to budeme muset odháknout aby jsme se dostali na druhou stranu… A co se týče toho jak byli ty mosty sestřelený. Podle mě se použili stíhačky. Ale nevím… V New Yorku sestřelovali mosty stíhačkama. Je možný že to samí udělali tady.“ V tom si všimnu jak na mě začíná dopadat víc a víc kapek. Když se kouknu nahoru tak jde jen vidět jak se tmavý bouřkový mraky dostávají do poslední viditelný části slunce a dočista ho zakrejvaj. “ Fajn, bude to takhle. První poleze dolů Frank a ten další. Budete hlídat pozici dole. Za váma poleze Dag a hned za ním Shaun. Pak Čechov, Anderson a jako poslední polezu já. Až budu tak pět až čtyři metry nad zemí. Začnu škubat z kabelem aby se povolil bajonet a mohli jsme se rychle přemístit. To je rozkaz! Bude to tak a ne jinak… Tak už to uvaž ať můžeme vypadnout.. Budeme vás zatím krejt.“ Vyčkávám až začnou plnit rozkaz protože v uličkách už se začíná něco hejbat a od toho dobu v zadu jsou slyšet podivný zvuky.

Frank "Marty" Martinson - 25. září 2010 18:33

Tohle bude prča Hned jak mne Johnson porosí o pomoc neváhám a bleskurychle tahám kabel zpod nadzvednuté suti.... když to vytáhnu podám mu signál ať to položí (kývnu hlavou) a okamžiťě ho vleču na misto. Hned jak tam ten kabel přinesu, tak uslyším jak Johnon nadává Andersonovi kvůli tomu že ho bezvýznamě strčí a hned po tom rozdává rozkazy... chvíli sem byl zmatenej ale hned jak řekl moje méno vzpamatoval jsem se a dělal co mi řek..... Měli by mi začít říkat přezdívlou, pre si odvykám na to svoje pravý méno.....Hej Johnose, říkej mi Marty... tak mi totiž říkaj všichni z armády a celkem mi to vyhovuje. Řeknu Dwaynovi v tu chvíli co škplám dolu po kabelech. Ohlídnu se nahoru a sleduji jak za mnou lezou další, slabě slyším další Johnsnovy příkazy a cítím jak na mne dopadají kapky z marku který je téměž clelý nad náma.

Sam Gregghory "fešák" - 26. září 2010 14:44

Tak se de na to Jen co uslyším sebemenší náznak souhlasu, usměju se a nevědomky pohladim jedno z dvojčat, který se mi houpou u nohou. Když už budu tam venku, moch bych se kouknout po pár serepetičkách a kabelech, můj posilovač chůze totiž doběhává na poslední. Ještě před pár lety bych si řek "co to mám na sobě" kdybych se viděl, ale od poslední doby sem se začal o svoje druhý tělo starat víc, než by se mi líbilo., přemýšlim si chvíli a pak popojdu k ostatnim a prohlásim : Takže lidi, kdo by se mchtěl vyvětrat nebo popřípadě omylem i pomoct, tak ať nastoupím připravenej a hlavně se zbraní, nechceme krmit Smraďochy. Prohlídnu si pak všechny, který se začali sbírat a polohlasně přemýšlim Jestli to takhle pude dál, tak budu ven chodit jenom já. Pokývu hlavou a zvednu nejbližší devítku a pár zásobníků a podám jí doktorce. Vypadá to, že nás pár lidí doplní. No, myslim že můžeme vyrazit.

Alexander Anderson Wulf - 26. září 2010 17:02

Přesun - mraky se ztahují Svážýu poslední bajonet v improvizanou vystřelující harpunu a podívám se na stahující se nebe. Podívám se vzhůru a utáhnu bajonet ještě více. Kapky dopadají na mou vestu a stékají po mé masce. To bude problém. Ve směsici s vodou nefungují zápalné kulky tak jak by mněli. Pomyslím si a zkontroluji si ukazatel nábojů mé brokovnice. Mám standartních 10 explozivních střel. K tomu mám v druhé hlavni, jenž tvoří granátomet už nabitou explozivní střelu. Hledím po ostatních a beru všechna lana. Dwayne.....pokud ty mosty odstřelily stíhačky........je tu možná možnost, že....ne nechám to být. Promluvím a sazbrbláním a dojdu k okraji. Nasadím prnví lano s bajonetem do brokovnice a pomocí odstřelovací páčky střelím bajonet z tvrzené oceli do poškozeného betonu. Maso se hladově zakousne do slabého kamene a zůstane v něm pevně zaražené. To samé udělám u zbývajících dvou s rozestupy aspoň tří metrů. Zvednu hlavu a dám Dwaynovi signál že je vše připraveno. Hledáček smraďochů mi opět naběhne a já zaznamenám v helmě něco jako slabý náznak toho, že se okolo shlukují. Může to být samozřejmě i něco jiného. Životní formy jsou rovněž plné stené krve, kterou vydávají smraďoši, to hledáčky nerozeznají, ale pokud jich bude více v hejnu tak máme problém. Zamávám na ostatní a zavolám na ně. Pohyb chlapy ! Řeknu a rukama pobízím ty co lezou aby lezly rychleji. Přitom si beru svou brokovnici do rukou a vytáhnu z pochvy svůj nůž. Narazím ho na místo bajonetu a zatáhnu za nabíječ aby brok zapadl na místo. Hledáček, sejně jako můj bystrý zrak sleduje okolí. Kapky začínají dopadat čím dál tím více. Když doběhne Dwayne promluvím na něj. Tohle se mi nelíbí. Moc dlouho otálí. Kdyby nás ucítily už by vyběhly ne ? Zeptám se nervózně a pozvednu brokovnici abych s ní mohl pohotově vystřleit na možnou hrozbu.

Cpt. James Devlin - 26. září 2010 23:45

Uprostřed skupiny, jdu se svým "kolegou" ulicí a dávám pozor na vše, co se šustne. Ty parchanty sice zachytit nemůžu, díky tomu že mají malou teplotu, ale mám na ně upravený senzor na pohyb. Na třicet metrů od nás je dokážu zachytit, takže by jsem eventuelně mohl varovat ostatní. ,,Teď doleva kápo!" křiknu na Johnsona, aby zabočil a netrmácel se někam jinam. Víc mě, ale znepokojuje počasí. Na to mám jen omezené možnosti, nejsem hold žádná posraná rosnička, ale i debil by poznal mrak, ze kterého bude brzy pršet. Nebo ještě hůř. Nakonec dolezeme k mostu. No k mostu, spíš co z něj zbylo. Nějaký chytrák to odstřelil a tím pádem se nikam nedostaneme. Dojdu na okraj a rychle se otočím zpět. ,,Fíjů, pěkná výška. No nevim co chcete dělat, ale jestli to chcete obejít, tak to jsou tři až čtyři hodiny chůze. Tedy spíše našeho tempa." prohodím a čekám co ty zelený mozky vymyslej. Né…to ne! Ani nechci uvěřit tomu co vymysleli sakra! Jsem snad šimpanz? NE! Když je rozhodnuto a velitel Johnson řekl, jak kdo poleze málem to se mnou seklo. Kdyby aspoň měli lano! Ale né, polezeme po nějakém vedení! ,,To si snad děláte prdel ne?" vypadne ze mě, ani nevím jak. Hodím si notebook do báglu a pomalu se připravuji na řadu. ,,Jestli mě nezabijou smraďoši, tak ty vaše povedené nápady!" křiknu na ně a lezu, jak se řeklo.

Dag File - 27. září 2010 01:00

Od příletu do Londýnu neceknu ani slůvko. Jenom následuju partu a všímam si okolí, zda neuvidím něco podezřelého. Když mně to už vybavili tím samopalem nebo co to je, tak v případe nouzi ho budu také chtít i použít. Procházím po něm dlaněmi a snažím se pochopit jeho strukturu. Když dorazíme k padlému mostu, přenesu pár slov: „Hele lidi, asi by jste měli vědet, ještě před tím než se něco semele, že to se zbraněmi moc neumím.“ Když dostaneme přímí rozkaz slézt dolu, počkám až vyjde poradí na mně. Poodejdu k propasti, chytnu se za kabel a co nejopatrněji se pokusím přehoupnout nohy o zeď. Když to udělám, nevypadá to úplně nejladněji, jako třeba u ostatních vojáku z naši party, ale účel splní. Když přece jenom nějakým nedopatřením se mi podaří slézt dolu, čekám na Shauna, abychom mohli pokračovat. Ještě větší překvapení na nás čeká, když budeme lézt zpátky nahoru. Sice opačná strana mostu, ale lézt! „Hele chlapi, já nemám takové tělo jako vy, že se vyšplhám po laně jenom se dvěma rukama. Tohle navíc ani není lano, takže buď mate někde skrytý výtah, nebo tu zkysneme do rána.“ Jelikož v této situací si člověk nemůže vybírat, nezůstává mi nic jinšího než počkat až přijde rada opět na mně a šplhat se nahoru. Přehoupnu tašku s mým vybavením přes rameno, chytnu se opět "lana", které je navíc kvůli upršenýmu počasí vlhké začnu lézt nahoru.

Antara Coop - 27. září 2010 12:04

A jde se něco dělat Po tom co sem čekala na ostatní u schodiště jsem na chvíli usnula ale sama nevím jak se to vlastně stalo protože sem skoro spala celou noc tedy aspoň myslím. Nejsem si vědoma že bych někde cestovala po patře a kdyby něco snad by si někdo nečeho všiml přece nemůžu byt tak ticha nebo snad ano. Z toho chvilkového spánku se mi do hlavičky vloudil hrozný sen. Procházím se po střeše našeho BIG BENU a koukám dolů jak se tam shromaždují nakažení a já jdu pořád k okraji a za ní něco vyleze je to velká potvora která spíše vypadá jako zmutovaná a jde ke mně blíž jenže ja už nemám kam ustoupit a najednou se na mě vrhne a my padáme společně dolů mezi ostatní Prudce se probudím a machnu rukama ale to už předemnou stojí Sam a něco mi říkal pokud si všiml a to určitě není blbej bude na mě koukat asi vyjeveně ale ja se cela taky chvěju a pak se narovnám a dělam že se nic nestalo. Co už tak třeba budem chodit ve dvou co se může horšího stat než být pokousán že Prohodí s úsměvem a vezme si zbraň a zasobníky které mi donesl a jednu si zasrčí za kalhoty a jednu ma normálně a jde ke schodišti které sleze o dva patry níž a jde k vchodu pro zaměstnance je to služební výtah který vede až dolů. Hmm tak chceš jit tudy nebo chceš to zkusit jinama???

Sam Gregghory "fešák" - 27. září 2010 15:34

To nebude jenom migréna Když jí tak sleduju, zdá se, že je v mikro spánku, ale pak sebou prudce trhne a probudí se. Tohle neni normální, a hlavně né u lidí, který celou noc prospali. Snad do sebe nepíchla něco z tich sraček, poslední dobou se tomu věnuje víc, než by mněla., pomyslim si. Pak se vydám za Antarou a následuji jí schodištěm. Sestoupím jedno paro a druhé seskočím přez zábradlí, přičemž mi zaskřípe můj posilovač. Chce to vyměnit kapalinu, už teď mi hydraulika vynechává. , říkám si v duchu při sledování asi sedmimetrové výšky, ze které sem skočil Já nemám problémi s výtahy, jen jestli ty veříš těmhle haksnám. , prohodim na otázku doktorky. Potom se otočim a kývnu na dva dobrovolníky, který se za náma plahočej. Je vidět, že moje hydraulika neni jediná věc, který málo pohybu nesvědčí., bleskne mi při prohlížení těch dvou, jak zápasí s zlenivjelim tělem. Potom už jenom přehmátnu rukou z brokovnice na čudel od výtahu a mezi tim vypustim otázku na doktorku : Tak co, výtah, nebo schody, je to na tobě.

Velitel Základny HOPE - 28. září 2010 23:10

Londýn, První Trable Jen co jste začali, tak vaše kroky vedli k rozbořenému mostu. I kdyby jste pokračovali dál tak by vám to nepomohlo. Všechny mosty jsou z ničené tak jako všude. Použili jste kabeli z vedení jako lana aby jste se mohli dostat na druhou stranu. Počasí vám ale nepřeje. Začalo se zatahovat a déšť vám taky dost nesvědčí. Kabel bude mokrý a lézt se po něm bude dost špatně. Zvedl se i vítr a proto jsou mraky rychlejší než by jste čekali. Mraky jsou už nad vámi a z uliček se začínají ukazovat první ze Smraďochů. Na pohled se zdají být jako normální lidé ale jejich bílá pleť a holé hlavy i z jejich vyhublým tělem je na první pohled odporná. Začali jste postupně šplhat tak jak vám bylo řečeno a podle všeho by jste s sebou měli hodit. Jejich kroky šli pomalím krokem ve stínu a vás od nich dělilo pouhých pár metrů slunečního svitu. Hned jak slunce zmizí tak vám nezbývá nic jiného než jen začít váš první výstřel. Pokud se vám podaří uniknout a dostat se na druhou stranu budete muset zaháknout vaše lano a šplhat nahoru. Pozor si musíte dát na toulající se Smraďochy. Big Ben vám bude vzdálen necelí půl kilometru hned od druhé části mostu.

Dwayne "The Rock" Johnson - 28. září 2010 23:39

Londýn, Přichází déšť Jen co začal Marty šplhat jako první vykřikl jen pár slov. Jen jsem přikývnul a natočil svůj pohled směrem k uličkám. Měl jsi to mít na známkách. Ale aspoň to vím Řeknu si v duchu jen pár slov a dál sleduji okolí. Do toho se ozve Shaun a Dag. Jen se na ně natočím pohledem a pronesu směrem na oba dva chlapy. “ Kdybychom to měli obejít, Tak jedině přeletět. Mosty jsou odpálený všechny… A pokud jde o mě. Ne nedělám si prdel takže hejbni prdelí a makej kamaráde. Já tu letadlo nemám aby to šlo jinak!“ Už to ve mně celkem vře. Nesnáším tyhle lidi co nikdy nebyli v pořádný akci. Jen sekýrujou do vysílačky a nic jinýho… Je ale fakt že bez něj by se dost chlapů posralo a možná i postrádalo. Kouknu na Daga a prohodím k němu jen pár slov. “ Stačí zamířit a stisknout kohoutek.“ Dořeknu ale to už se v uličkách začalo míhat mnohem více stínu a i ten jejich nářek nebo co to je zesiloval. Je jasný že budou trable. Déšť mi stéká po obličeji a kapky dopadají na tělo i na zbraň. Pohlídnu na Andersona. “ O těch mostech a stíhačkách mi dopovíš brácho… Ale nevím je možný že čekají až nás zahalí mraky úplně. Jsme přece na světle co jim vadí. Tak dělej mákněte.“ Počkám si až budou chlapy dole abych mohl lézt já. Jen na krátkou chvíli co jsem odvrátil zrak od uličky a kouknul se dolů se slunce ztratilo úplně. Kouknul jsem se pod sebe na chlapy co byli skoro dole a pomalu natáčel pohled po zemi z pět na uličku. Jen co jsem otočil pohled se natočilo i moje tělo a rychle jsem začal pálit. Smraďoši byli pár metrů ode mě a já se kryl za palbou. Nemohl jsem nic dělat dokud chlapy nebudou dole. Není jistota že by nás to udrželo dva na jednom kabelu. Začal jsem pálit a první co to dostal byla nějaká ženská. Dostala dávku do těla a svalila se na zem. Další byl podle vzhledu nějakej mladej kluk. Dostal ránu do hlavy a svalil se na zem. Začali se přibližovat blíž a blíž. Vystřelil jsem další dávku a levou rukou jsem od pasu odtrhnul granát. Odjistil jsem ho a hodil ho do davu. Z otočkou o 180° jsem se vrhnul dolů z mostu. Chytnul jsem se kabelu jen tak, tak. Díky tomu že byli kabeli mokrý to šlo dolů rychle. Byl jsem někde za půlkou když se ozval výbuch. Odhodilo to pár smraďochů i dolů z mostu. Nemusel jsem se snažit ani nijak škubat z kabelem aby povolil. Výbuch a otřes mi dopomohli mnohem víc. Utrhlo to další kus mostu a já asi ze 6 metrů padal dolů. Dopadnul jsem do bahna ale i tak to byl trvdej dopad. Kus suti z mostu dopadnul kousek ode mě. “ Kurva. To zabolí. Zase jsem viděl ty svině. Jsou dneska nějaký pomalí. Šli úplně v klidu jako by nespěchali. Kurva… čekal bych že řeka vyschla úplně ale něco málo zbylo aby to tu bylo samí bahno. Tak mákneme než začnou slejzat dolů.“ Pronesl jsem pár slov a snažil se dojít na druhou stranu. Díky vrakům aut a lodí to šlo o něco rychleji než se brodit bahnem.

Alexander Anderson Wulf - 29. září 2010 19:04

Londýn - mraky se stáhly a oni přišli Pomáhám zrovna jednomu z těch připosralých pisálků dolů z mostu když mi vyhledáváček smraďochů začne vřeštět v uchu jak pominutý. A jsou tu. Dojde mi. Neváhám a s liskanci a kopanci nutím ostatní aby šplhali dolů. (každý kdo začne lézt dostanu kopanec do zadnice nebo fakcu přez hlavu). Makám makám vy hovadnice ! I ti šneci co šukaj by byly dole rychlejc než vy ! Oprsknus e na ně. Dwayne sory ! Ale ty se teď starej o smraďochy, a kryj nás. PRosím v duchu našeho velitele aby nevypěnil. Pomáhám poslednímu členovi dolů po kabelu. Otáčím se a dívám se na Dwayna. Velitel obezřetně drží smraďochy zpět. Popadnu brokovnici a jsem připraven mu pomoct, když mi něco dojde. Vrazím brokovnici do pouzdra a sáhnu do batohu pro jedno z přísavných min. Zřejmě to sem přiláká všechny smraďochy v okolí, ale dá nám to několik minut, možná i hodinu navíc. Položím minu na zem a zmáčknu červené tlačítko pro snímání. S tím doslova skočím dolů. Komicky popadnu kabel a pak mi dojde obrovské mínus mého počínání. I přez mou váhu mne mněl kabel udržet..........ovšem to neříká nic o mých rukou. Kabel mi vyklouzne z rukou a já z výšky dvou metrů padám hlavou do bahna. Maska a já celý se jako padající střela z děla zarazím do země a říznu sebou do bláta. Ihned se zvednu a opráším se. Na co čumíte ?! Okřiknu ostatní a rychle začnu tahat kabely dolů. A pak se spustí dolů Dwayne......který dopadne minimálně ještě legračněji než já. Když přistane asi pět metrů odemne začnu se smát. Anooo. Jaký velitel tkaový tým co ? zeptámse a začnu se řezat smíchy. Zrovna když dopadne Dwayne a exploduje jeho granát zmáčknu detonátor namontovaný v levém chrániči předloktí. Exploze jenž se ozve nad našimi hlavami donutílidi co nejsou zvyklí na válku a boj skrčit se hrůzou. Vidím jak vzduchem létají kousky smraďochů a dalších neidentifikovatelných kusů jejich těl. Zachránil jsem dohromady všechny kabely a bajonety. Jeden je sice trochu poškrábaný od betonu, ale jinak jsou další dva v pořádku. Podám kabely oboum pisálkům.....přesněji narvu jim je do rukou. Když neumíte bojovat tak to aspoň neste ! Řeknu jim a vytahuji brokovnici z pouzdra. Hledáček mi ukazuje čím dál tím víc blížících se cílů. To není dobrý. Ale jak jsem počítal exploze je přilákala. Teď začíná legrace. Teď začíná to proč jsem tady. Jen tak ze zvyku si zkontroluji zda jsou granáty na svých místech. Jsou. Krása. Jen ať příjdou. Dwayne nezapomeň to zase počítat ! Zavolám na něj se smíchem a pozvednu brokovnici připravenou k palbě.

Alex Light - 29. září 2010 20:31

Kurva...no do psí prdele...zapojuji poslední drát...Sakra, tahle stará technika vydrží velký hovno...koukám na přetrhnutej měděnej drát...slyším jak se blíží...není jich právě nejmíň...Tak dělej Alexi...dělej...soustřeď se...hnědej do zelenýho,...modrej do žlutýho...jo tak tohle by šlo...pořád slyším jejich kroky, jak jsou blíž a blíž...Tak, zapnem to a...na displeji se rozsvítila čísla 30...29...28... Okamžitě beru ze zad MS117 útočnou pušku a pomalu mířím k okraji střechy...na dveřích jsou jasně pozorovatelné nárazy...počítám si pro sebe...17---16---Ozve se výbuch...přikrčím se a pomyslím si, že to bylo zkurveně brzo!!! V tom mi dojde, podle okolí, že to nebyla moje nálož co vybuchla...Otočím se a za mnou se něco děje na mostě...no že bych nezůstal sám...? 3---2---1---Hodím pušku na záda a běžím jak to jen jde na okraj střechy...výbuch a záblesk popožene moje tělo a já se v plné rychlosti vrhám ze střechy jednoho Londýnského mrakodrapu zanechajíc jeho střechu v plamenech...červená páka...za zády se rozevře kejt a já se nechávám na vzdušné vlně unášet směrem k řece... Měl bych příště líp spočítat tu nálož, než zase něco odpálím...málem mi to přismahlo koule... S větrem v zádech se pomalu ubírám k řece, kde vidím pomalu se pohybující skupinu lidí...že by nenakažení? Ale ženou se přímo proti početné skupině...Kurva pořád jsem nepřišel na to jak jim říkat...Přistanu kousek od nich na střeše abych měl volnej výhled na jejich počínání. Jdou mým směrem...pokud se budeme chtít kamarádit, mohl bych jim pomoct...a třeba maj i nějaký slečinky...joooooo...ženskou bych si dal líbit po takový době...a pokud ne...v ruce si prohodím jeden z granátů co mám za páskem. Počkám až dojdou blíž a uvidíme...mojí detonaci nemohli rozhodně přeslechnout a to černý křídlo na obloze taky není právě neviditelný...

Velitel Základny HOPE - 29. září 2010 20:58

Londýn, déšť a Smraďoši v patách Dr. Coopová a její kolega který jí doprovází “Fešák“ vyšli z chodby k výtahu ale je z cela nefunkční. Bez elektriky která už v Londýně dávno neslouží je to těžký. Nebýt těch motoru z hondy na kterých vám běží centrály aby jste měli proud. Bez nich by jste nemohli téměř nic dělat. Jediné co se ozvalo byl výbuch ale kvůli dálce jste slyšeli jen menší tluk. Než jste ale stačili jak koly zareagovat ozval se další zvuk. Další výbuch který byl blízko. Otevřeli jste dveře a přímo před Big Benem byl obchod. Je to místo kam jste chodili za dne pro zásoby. Začalo se stmívat a proto je to teď venku dost nebezpečné. Obchod je přes ulici sice jen asi 50. Metrů ale už vás nemohou chránit sluneční paprsky. Jeden z dobrovolníků co je s vámi je prodavač který pracuje v tom obchodě. Podíval se na vás a jen dodal pár slov. Prodavač:“ Poslyšte. Já vím že to bude asi blbý a měl jsem to říct když jsme tam byli ale většinu jídla jsme už odnesli sem. A pokud tam něco zbylo tak to bude ve skladu. Klíče jsou ale někde v tom obchodě. Já je nemám.“ Řekne dost vystrašeně a vyčkává na vší reakci. …………….. Od mostu se ozval mohutný výbuch a další výbuch se ozval za chvíli i ze střechy. Všichni z vaší jednotky jste si toho mohli všimnout. Bylo to na jedné střeše z budov poblíž. Podařilo se vám vyšplhat na druhou stranu mostu ale opět jste s sebou museli hodit. V jednom v čem jsou Smraďoši dobří je šplhání. Jsou jako pavouci, dokážou lézt po zdech a někteří se řítí na vás. Začali se škrábat dolů ale bahno které zbylo po řece je brzdí a to vám dodává nějaký čas na vyšplhání nahoru. Snažíte se je zbrzdit střelbou než se dostanou nahoru všichni. Jen co jste nahoře postupujete ulicí plnou aut a zničených věcí všude kolem. Smraďoši co se ukázali před vámi jsou jen v malé skupince ale zato se pohybují dost rychle. Skáčou všude kolem po stěnách a snaží se vás obklíčit.

Frank "Marty" Martinson - 30. září 2010 16:37

Londýn, Smraďoši Hned jak slezu dolů kabelem čekám na ostatní než slezou... jelikož sem lezl jako první tak to bylo trochu delší a nudný čekání, protože kromě toho že Johnson mi začal konečně říkat Marty byli všichni pomalý.... Za pár okamžiků na mě začaly padat kapky deště z mraku, který byl přímo nad námi. Po chvíli to bylo horší! Z poprchávání se stal normální déšť a já byl celej mokrej, což v brnění rád nemám. Jak většina dolezla, uslyšel jsem vřískot a funění Smraďochů, kteří šli po Johnesovi a Andersnovi a dalších pár zvuků které nepatřili Smraďochům.... Nestih sem se ani kouknout na druhou stranu jak sem viděl slejzat Andersona, teda spíš padat... ten jeho dopad byl fakt srandovní : ciferníkem do bahna to se nevidí každej den. Začnu se smát a koukám na horu na most.... "Kurva kde je ten Johnson?! Ten to zvládne ale měl by si přestat hát se Smraďochy na vybiku... "BUM seš vybitej." řeknu a začnu sledovat světlo vycházejíci zhora mostu.... Ty vole ten Johnson si to dost užívá, kurva já mu závidim pomyslim si an chvili a v tu chvíli přestane palba a Johnson letí dolů po kabelu a navíc hodí takovou hubu že se zače smát i Anderson.... Po chvíli se ozval výbuch, ale zdálo se mi ře nebyl jen jeden. Věděl sem že byl od Johnosna a nejspíš i od Andersna ale ten třetí vycházel z druhé strany mostu. Co to kurva bylo!!!!.... dva výbuchy na jedný straně chápu, ale co tam doprdele dělá ten třetí!!! pomyslím si a hned se zas ohlížím kolem sebe abych spatřil výbuch... Ale zase nestíhám, protože Dwane vydává další rozkazy, které nemusí ani zmiňovat...."Tak mákneme než začnou slejzat dolů.“ to je fakt poučný... řeknu si a makám za Johnsonem co nejvíc můžu, ale to brnění není tak lehký jak sem myslel doteďka.... Jen jak vyšplháme nahoru a snažíme se dostat K Big Benu tak se začnou "shromažďovat Smraďoši...Do prdele!!!!.... Smraďoši nás obkličují!!! Vykřiknu a začnu do nich v běhu střílet.

Jan Čechov - 30. září 2010 20:49

Londýn, to maso utíká Stále stojím na pozici a hlídám nám záda. Voják na kterého jsem křikl, se na mě vykašlal a raději hledal kabely. Chtěl jsem na něj zařvat znovu, ale raději jsem dával pozor, vzláště potom co na mě začalo dopadat víc kapek a mraky se přesunuly blíž. Za chvíly za mnou přiběhl Anderson s otázkou co mi ukazuje můj vyhledávač. Úplně jsem na něj v tom shonu zapomněl, stejně jako na ty brýle. Podívám se na vyhledávač a z mé tváře se vytratí všechen zbývající úsměv. Vyhledávač ukazoval nejméně 3 čety. Otočil jsem se zpět na Andersona, ale ten už běžel zpátky k ostatním, takže nemělo cenu mu zdělovat co jsem zjistil. Dál jsem hlídal pozici a mé oči přejížděly pořád dokola z okolí na vyhledávač. Už jsem z toho začal bláznit, když se v tom vynořil první z těch z metků. Okamžitě jsem zamířil a chtěl vystřelit, ale pak mi došlo, že by to asi nebylo nejlepší. Otočil jsem hlavu, abych zjistil jak jsou na tom ostatní. Oba naši technici už lezli dolů popoháněni Andersonem. Dám jim tak 5 minut a pak jsem na řadě. Mezitím se mraky více z táhly a těch zmetků vylezlo ještě mnohem víc. Tak tohle nezastavim, ledaže bych byl na druhé straně. Řeknu potom co se otočím zpět. Opatrně vstanu ze zákleku a začnu couvat. Přitom pořád miřím na naše nové kamarády. Dojdu až k okraji a podívám se dolů. Všichni jsou už na zemi. Dám si zbran na záda, chytnu se kabelu a několika rychlímy skluzy se dostanu až na dno řeky. Kabely byly mokré a tak šlo opravdu rychle. Dopadnul jsem na zem a zabořil se do bahna. Moc jsem nepřemýšlel a po vracích sem doběhl až k druhé straně mostu, kde jsem zaujal pozici a čekal až budu opět na řadě. Mezitím se z první strany mostu ozvaly výstřeli a dva výbuchy. I když to bylo nežádoucí musel jsem se zastavit a začít se smát našim dvou akrobatům. Ze smíchu mě vytrhl až další výbuch z druhé strany mostu. Jakmile jme byly všichni u druhé strany začaly za námi skákat smradoši. Konečně se mi naskytla možnost vyzkoušet mou pušku. Sundal jsem ji ze zad, zamiřil a vystřelil. Zbran měla velký zpětný ráz ale ten mi přimé síle a váze moc nevadil. Náboj opustil hlaven a zabořil se do hlavy jednoho zmetka. Nádhera.. Vykřiknu radostí. Když jsme vylezli na druhou stranu rozeběhly sme se v kruhové formaci k Big Benu. Utíkaly sme ulicí plnou aut a bordelu, když mi detektor oznámil malou skupinu smradochů. Okamžitě nás obklíčily. Směsice strachu, napětí a drenalinu ve mě vířila a probouzela ve mě zabijácké instinkty. Tak jo vy zmetci.....che...che...che....je povás. Řeknu s míchem a radostí ve tváři. Rychle zakleknu a zamířím na prvního smradocha co právě vylezl na sloup. Máš smůlu jsi nejblíž a tak jsi i první. Vyslovím nahlas a zmáčknu spoušt.

Dwayne "The Rock" Johnson - 30. září 2010 21:58

Londýn, jsme pěkně v loji Zvednul jsem se z bahna a jen jsem se oklepal. Všimnul jsme si jak se některý z jednotky smějou. Zasmál jsem se taky ale hned na to jsem nahodil vražedném pohled na všechny co se smáli. Okamžitě přestali a mohli jsme se o kus dál pohnout. Doběhnul jsem po kusech vraků až na druhou stranu a čekal až Anderson upevní kabeli. Kabeli díky bajonetům drželi a my po nich mohli vylézt. Jak někteří lezli přesně tak jak lezli i dolů. Všimnul jsem si jak se Smraďoši začínají sesypávat dolů. Kvůli bahnu jim to nešlo ale tak rychle aby se k nám dostali. Déšť z kabelů dělá skluzavku a to není moc dobrý. Nedá se lézt tak rychle. Kryl jsem společně z Čechovem a Andersenem ústup a pak byla řada konečně i na mě. Rychle jsem se chytnul kabelu a začal šplhat. Když jsem byl až nahoře všimnul jsem si hořejší budovy ze který se kouřilo. Přesně tam to bouchlo. To ale vylákalo ven další skupinu těch smrdutejch parchantů. “ Do kruhu a pálit dle libosti.“ Jen co jsem to dořekl ihned se spustila palba. Kryli jsme si ústup jak jen to šlo. Držel jsem poblíž sebe jednoho z našich techniků (Shauna). Ten mi kryl záda a nemohl jsem si nevšimnout že jich taky pár sundal. V tom se ozvali další výstřely ale nešli ani od jednoho z týmu. Kouknul jsem se směrem odkud se ozval výstřel a všimnul jsme si někoho na střeše nižšího domku. “ Kryjte ústup. Musíme se dostat do toho zasranýho Big Bena. Pohneme!“ Zařval jsem rozkaz a se střelbou jsem postupoval společně z ostatními. Sestřelil jsem jednoho smraďocha co lez právě na ten domek kde jsem zahlídnul pohyb. Podíval jsem se tím směrem a všimnul jsem si nějaké osoby. Doufal jsem že kouká na mě a rukou jsem ukázal směrem k Big Benu. Postupoval jsem dál za ostatníma co nás kryli ze předu. Já jsem kryl ústup ze zadu aby nám nevpadli do zad.

Sam Gregghory "fešák" - 01. října 2010 07:09

Sranda se teprve začíná... No, vypadá to, že jediná elektrika, která se tu vede je z našich honďáků a výtah nej..., prohlásím u výtahu když tu mně přeruší výbuch. Vykouknu z okna a chvíli přemýšlim. Takže naše garda zachránců se blíží a my tu čekáme s holejma prde..., pokračuju když tu mně přeruší druhej výbuch, o něco vzdálenější. Dvě skupiny ? Nesmysl, to bude někdo další. Další přeživší. Takže lidi, poslouchám návrhy. Jestli se chce někdo vrátit tak teď protože to vypadá že deme ven přímo k Smraďochům na návštěvu. , prohlásím a nechám prostor doktorce, když tu se mi zase vrací ta bolest. Arrrggg, vykřiknu a chytnu se za hlavu. Od tý doby co mně kousli se ta bolest furt vrací. To sérum asi neni úplně dokonalí. Kurva, zasraný Smraďoši...., proklínám polohlasně ty, kterí můžou za to, co teď sem. a popojdu o kus dál od ostatních. Když bolest přejde vrátím se mezi ostatní a snažím se chovat normálně. Normálně... Ale já už nejsem normální. Sem Smraďoch. Jediný co mně od nich rozlišuje je to, že ještě myslim a umim mluvit., přemýšlím při pohledu nma tváře ostatních, ve kterých jasně pozoruji údiv. Doktorko, co navrhuješ ?, zeptám se a dělám, jakoby nic. Potom však zaslechnu výstřely které mně zase nutí vykouknout z okna. V dálce vidím záblesky a siluety Smraďochů. Takže vážení, vypadá to, že naši zachránci odlákali pozornost takže máme tak deset minut času na to dostat se do obchodu a zpět, takže už není čas na návrhy. , prohlásím nahlas, aby mně všichni dobře slyšeli a popojdu ke schodišti. Sranda teprve začíná..

Dag File - 01. října 2010 11:30

V obklíčení V momentu kdy nás obklíčili smraďoši a Johnson řekl, že můžeme střílet po kom chceme, na nic jsem nečekal a sundal jsem si z ramene mojí m16a4, nabil, odjistil a pak se snažil zamířit na nepřátelský objekt. Vyhlédl jsem si jednoho smraďocha, který civěl přímo na mně. Zamířil jsem, potáhl spoušť a zbraň začala střílet. Já ale nebyl připravený na takový zpětný ráz a když zbraň dostřílela, která mimochodem vystřílela všech 35 nábojů na jednoho smraďocha a některé šli určitě i mimo, rameno mně sakramentský bolelo. „Pfuu..“ Zatímco se ostatní starali o jiné smraďochy, aby se k nám nedostali moc blízko, já začal přemýšlet jak zbraň přebít. Vytáhl jsem odněkud z poza kapsy nový zásobník, ten starej odjistil, vybral a odhodil a namísto něj zasunul ten nový. Zbraň nabil a teď jsem se snažil mířit lépe a spotřebovat tím měně nábojů. Vyhlédl jsem si nový objekt, zamířil a započal jsem střílet v menších dávkách. Při každém zabitém v duchu přemýšlím, kolik lidi asi žilo v Londýnu, když byl ještě v normálním stavu.

Antara Coop - 02. října 2010 13:14

Snad brzké setakání s ostatníma Situace se změnila ve chvíli kdy jsem zaselchla jak nedaleko naší budovy zaslechla výbuch oči se mi rozzářili a na chvíli sem si odběhla do místnosti se zbraněmi a vzala sem sniper, neni to vůbec lehká zbraň, ale takto jim mohu pomoc z dálky, vylezu na další střechu budovy a budu střílet od tama. Člověk se za tu dobu co je zde naučí hodně věci jen doufám že si někoho nespletu nějakého vojáka od nás s nakaženým. Došla jsem za ostatníma a to už Sam dává rozkazy což mě jen vyhovuje a svojí zbraň mám na zádech a nasadím si kožené rukavice a ke výtahové šachtě začnu rozevírat dveře což mi přijde urychleně pomoc jeden z asistentů a ten to rozevře, kouknu dolů kde asi je výtah ale nevidím jej takže bude v prvním patře nebo některých těch nízkých patrách což je je jen dobře Slezu an řebřík a kouknu na ně. Slyšeli jste co máte dělat takže jakmile seberete zásoby dostantě se co nejrychlejí zpět do budovy a jeden ať hlídá tenhle otvor pro řpípad kdyby si nějaký nakažený chtěl podívat tady za náma,a jinak mate dve cesty : schody nebo za mnou USměje se a šplhá až dolů na konečnou a seskočí na výtah a ten chudak zavrže a otevřu poklop u výtahu strčím tam opatrně hlavu a kouknu zda tam někdo je ale naštěstí je to prázdne první jde puška když ji zhodim trochu to zaduní a pak sklouznu ja a uděla to tén samý zvuk, všimnu si že dvířka jsou pootevřená a výtah je jen ve vchodu jen do půl zamračím se ona se tím protáhne ale jestli za ní ještě někdo jde tak to nevím zda někdo je ještě tak hubený jako ona ale jestli jde Sam tak určitě ne nevím zda pro něj to bude dobrá cesta ale tak uvidíme, nevím zda jím došlo že doktroka s něma jaksi nejde ale to mi je celkem jedno protože sem se nějak rozhodla a nepotřebuju něčí ochranu dlouho sem tu byla sama a musela sem se starat o svuj krk sama.

Alex Light - 04. října 2010 14:10

Na střeše obchodu Mrknu se dalekohledem na přibližující se skupinu lidí. Kvapem sbalím kajtu zpátky do batohu, jeden nikdy neví kdy se zase bude muset proletět na ústupu a kajta je ideální dopravní prostředek do tohohle světa plnýho výškovejch budov. Vidím několik cílů...sundám pušku. Z hlavně vyjdou tři rychlé výstřely a tři siluety se zkácí na zem. Jsou jak panáci na poli, v tom bahně jsou pomalí a nemají se za co schovat. Vypadá to, že si mé pozice všiml jeden voják, ale nemají moc prostoru k uvažování. Spatřím několik civilů jak dost neodborně plýtvají municí... No to by ještě chybělo, aby tě oddělal nějakej civil...měsíce se schováváš a teď tě odpráskne někdo, kdo neví jak vyčistit zbraň... Další dva cíle se ukázali na perimetru a další dvě rány ukončili jejich život, pokud se to životem dá nazvat. Skupina postupně postupovala k mé pozici. Hodil jsem pušku na záda, srovnal ji vedle batohu. Seskočil přes hromosvod na cestu a vydal se jim na proti. Na malý okamžik mi zmizeli z dohledu, ale hned jak jsem se dostal na okraj vyschlého koryta jsem je měl jako na dlani.

Jan Čechov - 04. října 2010 19:56

Londýn, obklíčení né na dlouho Vystřelil jsem ze své pušky a smradoch na kterého jsem mířil ji schytal přímo do hlavy. Pousmál sem se, když v tom detektor začal hlásit nepřátele z leva. Ohlídnul jsem se a díval se přímo do ksichtu jednoho smradocha. Myslel jsem, že už je po mě, když se v tom ozvalo za mnou několik výstřelů a smradoch se skácel na zem. Byl bych poděkoval, ale další smradoch se už hnal ke mě. Namířil jsem na něj zbran a vystřelil. Malinká žlutá tečka zasáhla smradocha a zanechala v jeho hrudi díru velikosti pěsti. Než jeho mrtvola spadla na zem, stál jsem už u ostatních a běžel s nimi dál k Big Benu. Zaplnil jsem mezeru a začal znovu rozsévat smrt. Má zbran několikrát zaštěkala a dva smradoši se skácely na zem. Pozorně přelétnu okolí pohledem a zjištuji kolik jich zbývá. Pár jich je vzadu a po stranách. To mě ale nemusí zajímat, o ty se postarají ostatní. Já nám ted vytvořím únikovou cestu. Přestanu přemýšlet a pustím se do práce. Postavím se vedle Johnsna a řeknu mu co mám v plánu. Veliteli hodlám nám udělat volnou cestu, takže se nedivte co ted udělám. Dořeknu to a co nejrychleším tempem běžím dál před skupinu. Běžím ulicí a tým nechávám za sebou. Hledám nějakou v hodnou pozici, ze které bych měl šechny v zorném poli. Záhlednu vrak auta uprosřed ulice. Rychle k němu doběhnu a vylezu na něj. Zakleknu a zamířím na první cíl, zmáčknu spoušt a ukončím tak život dalšího smradocha. Postupně jsem sestřeloval smradochy co byly na sřechách budov. Stačilo už jen pár výstřelů měli jsme od nich klid, jenomže oni nikdy nehrají podle pravidel. Zrovna jsem chtěl vystřelit, když mi detektor hlásil tři.....né.....čtyři............cíle. Rychle jsem zkontrolval zásobník. Zbylo mi v něm deset nábojů. Néé každý výstřel byl smrtelný. Zasunul jsem zésbník z pět, odjistil zbran a připravil se na boj.

Alexander Anderson Wulf - 05. října 2010 19:14

Londýn - počátek Začíná to. Ječení smraďochů, nabíjení zbraní, odjišťování pojistek zasunování zásobníků, pach střelného prachu ! Ano to je můj svět ! Svět smrti a krve !!! Okamžitě jsem na nohou z bahna a v rukou se mi bleskově objeví moje brokovnice, kterou vytáhnu z pouzdra na zádech. Namířím na prvního smraĎocha co se pokouší i přez oheň miny přelézt k nám......nedám mu šanci. Brokovnice zařve a první brok zkropí zemi Londýna. Smraďocha nezasáhne celá dávka ale i tak mu výbušné projektily utrhnou ruku a nohu. Hledím jak se mu na obličeji objevil šok, bolest, a strach. Ustoupím apočkám si až mrtvola dopadne. Dopadl tvrdě. Nečekal jsem a s nožem nasazeným jako bajonetem jsem se po něm ohnal. Svalky jenž držely pohromadě jeho tělo a hlavu se odděllily a jeho hlava se skutálela dolů. Rozesmál jsem se a rozběhl se k ostatním. Přebil jsem opět brokovnici aby náboj zapadl na místo. Rychle jsem se začlenil mezi ostatní a začal jsem naše pisálky nahánět k improvizovanému lanu, po kterém vylezli nahoru. Okamžitě je následuji. LEzu rychleji než při výcviku, protože narozdíl od cvičení mi teď v těle proudí adrenalin. Silnější a opojnější než to nejsilnější pití ! Vyskočím nahoru, a málem skočím radostí když nás obkličují smraďoši. Ovšem moc zábavy mi nezbylo když je postřílely členové mého týmu. Vytáhnu z pouzdra na noze delší desert eagle, a namířím na smraĎochy jenž slézají dolů za velitelem. Vystřelím jednu ránu a užívám si jak jsou dva smraĎoši strženi k zemi explozí z výbušné střely. Vystřelím ještě jednou a tím je doslova odrovnám. Počkám si až JOhnson vyleze nahoru a pak ho dolsova popadnu a nahoru vyhodím. Přesněji pomohu mu aby rychleji lezl. Zasunu desert eagle zpět do pouzdra. Kurva Johnsone, tihle ti pytlové jsou ale pomalí. Ale asi mám nápad jak nám dát několik minut, možná i 15 minut navíc. Vidíš tu budovu ? Kdybych tam hodil jeden Semtex 300, odpálilo by to celý objekt a možná shodilo suť na cestu. Než by přez to přelezli byly bychom už fuč. Navrhnu a podívám se na hledáček pokud v okolí nejsou další četné cíle.

Sam Gregghory "fešák" - 05. října 2010 19:56

Jde se na to Když vidím, že se má doktorka k dílu, dodá mi to kuráže a otočím se k ostatním. Takže lidi, de se na to. Půjdu jako první, sestoupím o pár pater dolů po schodech a pak vás zavolám. Tam dole to musí proběhnout rychle a co možná s nejmenšími ztrátami. , prohlásím a popojdu ke schodů a seběhnu o pár pater níž. Argharwarhhahu...argggh..margh ozve se s patra podemnou. Vytáhnu tedy svojí brokovnici s pár úpravami a pomalu sestoupím o tři schody níž, když na mne vyskočí jeden ze smraďochů. Tohle je pro tebe, zmrde!, zařvu a střelím ho přímo do ohryzku a moje brnění ohodí krev. Sejdu dolů a cestou kopnu do hlavy, kterou sem střelou oddělil od těla. To na ně platí, na parchanty., pomyslím si a zavolám na ostatní, když se trochu ujistím, že vzduch je čistej. Potom i se skupikou seběhnu do přízemí. Opatrně vykouknu z okna na protější budovu a porozhlídnu se. Vypadá to, že se naši hnijící kamarádi našli jinou zábavu. Takže de se !, zavelím a otevřu dveře, ze kterých vyběhne moje "družina". Potom však zaslechnu řev a hned vím, že to není dobrý znamení. Rychle se rozeběhnu k obchodu a otevřu dveře. Rychle dovnitř a snažte se najít klíč. , řeknu. Čekej, tohle bude váš klíč, když se vám ho nepodaří najít., řeknu poslednímu ze skupinky když mu do dlaně strčím útočnej granát. Pak se odhodlaně postavím před vchod a čekám na návštěvu smraďochů.

Dwayne "The Rock" Johnson - 05. října 2010 21:18

Skoro u cíle Postupujeme stále v před a navzájem si krejeme záda. Ohlídnu se ještě jednou po tom co byl na střeše ale nikdo tam není. Buď ho dostali nebo se dostal v pohodě dolů. Další dávku věnuju Smraďochovi co je poblíž. Poslední výstřel sejmul dalšího ale nebyla to smrtelná rána. Rychle jsem přebyl a znovu pokropil toho parchanta. V tom na mě křikne něco Čechov. Jen na něho přikývnu z náznakem souhlasu. Odběhne o kus dál a začne nám tak krýt záda. Jak postupujeme a kryjeme se střelbou. Anderson navrhne plán. “ Fajn, tak makej! Máš na to dvě minuty!“ Zalezu za jedno auto a začnu pálit. Dávky dělím dle potřeby a snažím se vždy trefit do hlavy nebo do hrudi. Do vysílačky během krytí řeknu jen pár slov ohledně krytí Andersona. “ Chlapy teď budeme krejt Andersona… chystá se nám tu udělat další ohňostroj.“ Dořeknu a dám Andersonovi pokyn a on vyběhne udělat svojí práci. Kreju místo kde je aby se k němu nikdo nedostal. Pohlídnu na Shauna a strhnu ho stranou. “ Drž se furt u mě. Za chvilku to bude dost ostrý. Krej mi záda mezitím co budu krejt to bláznivý hovado!“ Dořeknu a přebiju prázdnej zásobník. Vykouknu zpoza auta a začnu pálit směrem na ty zmrdy co lezou všude kolem. Pohybujou se dneska ale nějak moc pomalu. Nejde mi to na rozum ale nijak se tomu teď nevěnuju a chráním Anderosonovi prdel.

Alex Light - 06. října 2010 08:03

Schoval jsem se poblíž jedné budovy. Sleduji jak se skupina štěpí. Někteří zalezli do budovy, ostatní relativně dobře vyzbrojení čekají venku a jeden z nich se rozeběhl směrem ke mně. Vytáhnu dalekohled a pozoruji jej. Sahá do batohu a vytahuje... No do prdele... zkontroluji hledáček...z jedné strany psychouš co mě chce vyhodit do luftu a z druhé strany armáda těch...těch...no sakra jak jim mám říkat... Psychouš zní jako lepší varianta, nesežere tě jen co se k němu přiblížíš. Rozběhnu se směrem k Andersonovi a v ten moment mě spatří i ostatní členové. V tomtéž okamžiku mi zaječí hledák jako upozornění na blízkou přítomnost. Otočím se a za mnou stojí dvě ehm...bytosti...strhnu ze zad pušku, dva výstřely a dvě mrtvoly se skácí na zem. Anderson už očividně dokončuje svou práci... Heeeeej blboune...jsou tu lidi, co by neradi přišli o kejhák...běžím dál, pušku svírám v ruce pro případ, že bych ji ještě potřeboval...až doběhnu ke skupince. No tak takhle jsem si to setkání nepředstavoval...míří na mě několik hlavní magorů co jsou schopni a ochotni mě na místě odprásknout. Dobrý den gentlemani. Nepřišel jsem se tu vyvraždit. Sklopím zbraň, aby bylo vidět, že se s nima opravdu nechci hádat o tom kdo má větší klacek a zařadím se do jedné mezery. No Alexi...pořád žiješ...to je ta lepší zpráva.

Velitel Základny HOPE - 06. října 2010 12:08

Londýn, obchod Jen co jste se dostali do obchodu dva z členů co byli s tebou šli najít klíče a ty jsi zůstal hlídat u dveří. V tom se zpoza obchodu kam odešli tvoji dva kolegové ozve křik. Když se otočíš všimneš si jen jednoho z kolegů jak je zakrvácený a běží k tobě. Za ním hned vyběhne jeden ze Smraďochů co má na sobě věci pracovníka obchodu. Pokud jsi ho zastřelil a on dopadl jak koly. Mohl sis všimnout že má na kalhotách na poutku zavěšené klíče. Tvá střela ale varovala dalších pár Smraďochů. Můžeš si všimnout jak se jich nejméně tucet začíná slézat z domu a směřují k obchodu. Viděl jsi jak jeden z nich padnul na zem. A v povzdálí sis všimnul Doktorky která vás kryje odstřelovačkou. Rychle jsi poslal druhého kolegu aby do batohu který měl i padlí kolega nasbíral konzervy a nějakou balenou vodu. Popadnul batoh a rychle běžel do skladu. Do batohu naházel co šlo ale bylo toho jen málo. Vše už bylo plesnivé. Jediné co se mu podařilo sebrat bylo. 5x konzerva fazolí, 4x 2l balené vody, 12x čokoláda, 6x tyčinky v čokoládě a 2x konzerva z čočkou. Vše naházel do batohů a ke všemu přidal i karton piv a dvě láhve vodky. Rychle běžel za tebou a dal ti znamení že je připraven tě následovat a donést věci na místo určení. ……………………. Čtvrt kilometru od Big Benu Anderson se pokouší zaminovat dům který by vám zajistil nějaký čas se dostat na místo kde je Doktorka Coopová a její tým a další přeživší. K vaší skupině se přidal další člen Alex Light. Zaskočil za jedno auto kde byl Dag a snažil se vás podpořit palbou. Smraďoši začali vylézat z místa odkud jste vylezli i vy. Jejich hlavy se ukazovali u spadlého mostu. Je až neuvěřitelné jak se dokážou udržet takhle ve výšce a ještě se k tomu tak rychle pohybovat. Vylézali zpoza mostu a Anderson měl necelou minutu na to než se všichni sesypou k místu kde je. Krycí palba je brzdila ale i tak se pohybovali dost rychle.

Jan Čechov - 06. října 2010 19:38

Londýn, skoro u cíle Sedím v zákleku na střeše auta s připravenou puškou a očekávajíc útok smradochů. Detektor mi neustále hlásí čtyři cíle, které však nejsou nikde vidět. A aby to nebylo málo jeden z nich se mi přesunul za záda. No bezva, ještě at zaútočí současně a bude to. Řeknu si tak pro sebe. Bohužel k mé smůle se to opravdu stalo. Dva z nich rozbili sklo jednoho z obchodů po levé straně ulice. Jelikož to však udělaly v mém zorném poli, schytaly oba po dvou ranách. Skácely se na zem, kde sebou ještě chvíly škubaly. Třetí byl rafinovanější, ale i jako předchozí dva zvolil špatný směr. Vyskočil jen pár metrů dál. K jeho smůle a mému štestí stál v dráze jeho letu jiný vrak auta. Smradoch do něj narazil jak šipka a pěkně mu promáčkl dveře. Sice ho to nejspíš zabilo, ale já jsem to ranou přímo do hlavy. Tak to by bylo. A kde je ten poslední. Sotva jsem to dořekl zád auta se otřásla. Pohlédl jsem dozadu a uviděl smradocha, jak se chystá ke skoku. Otočil jsem zbran a chtěl vystřelit, ale smradoch skočil dřív a svalil mě na záda. Zbran mi spadla na zem a smradoch se mě snažil zakousnout. Chytl jsem mu ruce a soukal se na příd auta. Když jsem byl dostatečně daleko od jeho hlavy zlomil jsem mu obě ruce a shodil ho na zem. Rychle jsem mu skočil na tělo, vytáhl pistoli a skončil to. Zkontrolval jsem detektor, zda je v pořádku, vrátil pistoli zpět, sebral ze země pušku a opět zaujal pozici na autě. Mezitím ke mě doběhl zbytek týmu. Přes vysílačku jsem se doslechl o plánu co má Anderson. Brzo tu bude hodně veselo. Do řeknu, když v tom se objeví cizí postava. Ostatní na ní namíří zbraně a čekají co udělají. Mě je to však jedno, protože právě začali vylézat smradoši z druhé strany. Zamířil jsem a vypálil zbývající střely. Pár postav spadlo na zem, ale jinak nic víc. Vyměnil jsem zásobníky a začal pálit. Tentokrát jich na zem spadlo víc, ale i to moc nepomohlo jelikož, pořád vylézali další. Pálil jsem dál a brzy se ke mě přidal i zbytek týmu. Naše střely dělali mezi smradochi pěknou paseku, ale to jim nijak nebránilo v postupu. Znovu jsem vyměnil zásobník a poslal Andersonovy zprávu přes vysílačku. Pohni si, nedokážeme tě krýt moc dlouho. Domluvím a začnu znovu pálit.

Alexander Anderson Wulf - 06. října 2010 19:56

Boj pokračuje - když volájí třaskaviny pyrotechnik poslouchá a koná vůli destrukce ! Když Dwayne potvrdí můj návrh rozesměju se jako šílenec na celé okolí. POstavím se a ignoruji kulky létající kolem mne stejně jako blížící se smraďochy. Vyskočím na auto a rozpřáhnu ruce. Vy zmutovaní parchanti ! Pociťte sílu destrukce z rukou Alexandra Wulfa ! Zařvu a s tím pozvednu brokovnici a vystřelím jeden granátometný náboj proti smraďochům. Výbuch vyhodí tři z nich do vzduchu a dvou ze tří urve končetiny. POslouchám jejich zběsilý řev a s novou sílou a adrenalinem v sobě se rozběhnu proti přibýhajícím smraďochům. Namířím brokovnicí a jednou vystřelím. Čímž eliminuje smraďocha jenž přežil střelu z granátometu (druhá hlaveň mé brokovnice tuto funkci má). Dopadnu na silnici a přeskočím ještě dvě auta než mám dostatek prostoru. Zamávám na Dwayna a zařvu, Dej mi 22 sekund ! S novým zápalem sáhnu do batohu a začnu dfo balíčku o velikosti trhaviny C-4 strkat knotek. Knotek pomalu zasunu to speciální explozivní směsy. Kulky jenž kolem mné létají mne příjemně uklidňují a já dál tvrdohlavě pokračuji ve své práci. Knotek musí být přesně nastaven aby hořel přesně určený čas.......doslova 5 sekund. Zasunu knotek na požadovaný čas a pak sáhnu do kapsy.........hledám svůj zapalovač, který tam kurva samozřejmě není.......ještě že jsem improvizoval. Celá akce mi trvá už 35 sekund, a já slyším jak mne Čechov nabádá k rychlosti. Rozhodnu se pro riskantnější variantu. POpadnu desert eagle a vystřelím do knotku který začne hořet.........a já přišel a další sekundu. Rychle Semtex 300 mrštím do budovy po mé levici (budova se nachází asi o tři budovy dál o Dwayna a jeho lidí). Přeskočím vůz a zvednu ruce. K zemii ! Zařvu a když přeskakuju auto jenž mne dělí od Dwayna skočím tak abych velitele strhl k zemi. Potom si jen zakryju hlavu. Exploze jenž se objeví, by se dala srovnávat s pumou. Budova exploduje jako by byla z karet, stejně jako tři domy po každé straně. Smraďoši jenž byly v okolí byly zasypáni sutí. Kdo se nestihl skrýt byl doslova stržen tlakovou vlnou a pokud si ani nezykryli uši jsou momentálně trošku nahluchlí a otřeseni. Já se zvednu a sleduji jakou zkázu to nadělalo. Suť má dohromady okolo 5 metrů a budovy okolo jsou srovnány se zemí. Přebiju brokovnici a dám si ji přez rameno. Vyskočím na auto a pozvednu zbraň k nebesům a zajásám. WOOOOHUUUU ! TU MÁTE VY ZMRDI ! HAHA ! ROzesměju se a skočím opětk Dwaynovi, kterého popadnu za ruku a zvednu na nohy. Kvůli helmě nění z mého obličeje nic k vyčtení, alek dbyb yla dole viděl by Dwayne jak se široce usmívám a přímo zářím radostí. Tak budem pokračovat ? Řeknu vesele a bez dalších keců jdu kupředu k Big Benu.

Antara Coop - 06. října 2010 20:36

Londýn, obchudek že by útěk??? Néééé Po tom co jsem se dostala z výtahu jsem se rychle přesunula na barák který byl blízko obchodu kde ostatní šli po potraviny a tak jsem měla na ně výhled a tak je mužu kontrolovat aby jim nikdo nevklouzl předním vchodem ale vidím i taky sklad, takže pokud není nikde není rozbité okno nebo je někdo ve vnitř tak by se tam neměl nikdo dostat ale nevíme vždy se něco může stat. Zaslechnu výstřel vycházející z obchodu a zaměřím přes okno Sama mám ho na mušce a pak zmizí a kolem se začnou sbíhat nakažení a já zablikám na ostatní svítilnou. Koukám také na svůj vchod aby mi náhodou nějaký nevpadl do zad, jeden začne se zajímat o vchod a proto jí dostane jednu do hlavy a tím sem se prozradila. „ Same vypadněte od tama a to hned. vraťte se zpět do baráku a já tu počkám na ostatní, ty zařiď aby v patrech co to jde hlídali dvě odstřelovačky aby nás pokryli myslím že to bude rychlí ustup.“ Sebere se a jde rychlím krokem si najít vyšší místo kde by se schovala a mohla vidět dát a třeba ostatním pomoct, hodila jsem si přes rameno zbraň a na druhou budovu jsem přešla po prkně co tu ještě zustalo rychle jsem to přešla a prkno se prohnulo a zavrzalo div se nepropadlo podemnou. Samovi se to možná nelibilo ale snad uposlechl rozkaz berou mě za velitele tak doufám že to přijme. Dveře jsem zapřela tyčí aby se tu jen tak nedostali a vylezla nad vchod do budovy je to ještě výš než střecha a zaostřila hledítkem směr kde byl výbuch a hledám.

Dwayne "The Rock" Johnson - 06. října 2010 21:51

Londýn, další civilisti Doběhne k nám další člověk se zbraní a nějakým batohem na zádech. Začne křičet na Andersona ale to už se Anderson rozběhnul směrem ke mně hned po tom co zazněl výstřel. Přeskakoval auto a strhnul mě k zemi. Ostatní se strhli k zemi a vtom už se ozvala ohlušující rána. Duní zem i všechno okolo jak se budovy z řítili. Zasypalo to několik Smraďochů. Jen jsem se otočil na záda a Anderson mi podával ruku. Čapl jsem ho a on mi pomohl na nohy. V tom se ale ozvalo dalších pár výstřelů který nešli od nás. Kouknul jsem se tím směrem a všimnul si kus před námi pár civilistů. “ Chlapy před náma. Asi tři bloky odtud pár civilistů a střílej kolem sebe. Nejspíš tam mají společnost. Jdou od obchodu tak jdeme. Je to hned naproti Big Benu. Tak mákneme chlapy!“ Rozběhnu se tím směrem a snažím se tam dostat co nejrychleji. Bylo tam jen pár Smraďochů když jsme tam doběhli. Sestřelil jsem dva šmejdy poblíž a všimnul jsem si dvou lidí na ulici. Můj tým a ten další chlap co se k nám přidal společně z civilisty se postarali o zbytek. Došel jsem k tomu chlápkovi co stál poblíž. (Sam Gregghory "fešák") “ Kdo jste? Jste v pořádku?! Kde je Doktorka Coopová? Potřebujeme se k ní dostat a to hned.“ Dořeknu a sleduju ty dva chlápky přede mnou. Vyčkávám jejich reakci čekám než tu bude celej můj tým a než nás dovedou k Dr. Coopové.

Antara Coop - 06. října 2010 22:07

Londýn, střecha domu Sleduji pohyb vojáku kteří utíkají k nám a když se blíží vidím jak se za nima jeden plýží příjde mi že opravdu začínají se učit z vlastních chyb a těch ostatních, tady sleduji to že nějakým způsobem si přeposílají svoje zkušenosti jak se k nám mají dostat. Jeden až moc se dostává k ostatním a vystřelím z vrchu a těsně to mine jednoho z vojáku, nevím kdo to je nepoznávám je krom toho z těchto nových řad neznám nikoho ale myslím že by mi pak mohl i poděkovat, když se dostanou až ke Samovi hlídam to z vrchu a stojím přímo nad něma a sleduji je z vrchu. Usmívám se protože jsem to byla já kdo pořád věřil že oni přijdou a ostaním se to moc nezdá, teď mi bleskne hlavou že jsem si chtěla zajít pro nějaké naboje do svého zlatíčka abych jí dále mohla používat vím že toho nahoře už moc není ale nevím jestli mě jen tak pustí aniž by mi někoho nenasadili za zadek. Pánové zajdu si jen vedle do krámku pro nějakou kosmetiku tady pro mého miláčka Pohodím když stojím nad něma a zbraň mam zpuštěnou na rameni a jednu ruku za zády, připravenou k použití ale ještě jsem je neviděla všechny, moje blond vlasy mi vlají a podívam se na nebe a pousměji se. A pak jde k žebříku a sešplhá dolů a ty 3 metry seskočí dolů a zaslechnete jen klapnutí bot. Pak vyjdu jejich uličkou a jdu o ulici dál abych si zašla pro naboje, vytáhnu si svou devítku a jdu dál. Jsem zvědavá kdo se mě bude snažit zastavit.

Sam Gregghory "fešák" - 07. října 2010 07:34

Tohle už je na starýho Sama moc... Když věbhnou do obchodu, zaslechnu křik. Potom, asi po pár minutách vyběhne jeden Smraďoch, kterýmu obstarám jízdenku pryč. Nejde si nevšimnout, že má klíče a proto je rychle podám nejbližšímu přeživšímu a čekám až nabere zásoby. Vypadá to, že dneska bude ještě pernej den, pomyslim si a nabiju. Pak na mně vyskočí pár Smraďochů, kteří se postupně skácí k zemi, každý z jiný strany. Dobře, kryje mně doktorka a kdo ?, bleskne mi když pak si všimnu přibíhajícího vojáka. Takže, vypadá to, že se naše záchraná četa uráčila přijít, takže by sme mohli vypadnout. , řeknu a pomalu ale jistě se přemysťuju směrem k Big Benu, když mi ten voják začne klást otázky. Abych řek pravdu, já nejsem v pořádku už nějakou tu chvíli, ale to je jiná věc. Doktorka nás kryje z Big Benu a myslim, že by bylo nejlepší se jít za ní podívat, protože tu mám společnosti až až..., řeknu nedokončenou větu a postupuju dál. Za každým křikem, nějakého Smraďocha je slyšet štěkot mojí brokovnice. Pak se na chvíli zastavím a zeptám se: Kde jsou ostatní? Nebo jste přišel jen vy ? To bych nebyl já, kdybych si nerejp. Ani moc nečekám na odpověď a pošlu jednomu ze smraďochů vzkaz v podobě pěti kulek s mojí zbraně. Pak sem si ještě vzpoměl na moje problémi s mechanikou, ale vem to čert, na pár dní mi to ještě pošlape. Hej, hoď sem ten baťoh a utíkej, ve vnitř už na nás čeká doktorka. , křiknu na opozdilce, který nabral zásoby. No dělejte, děte dovnitř. Já ještě tady s eee, s naším zachránce počkám na ostatní. , prohlásím trochu sebejistě a v tu mi bleskne nápad. No jistě ! Hele, šéfiku, mám nápad, jak nám získat něco málo času a odlákat pár smraďochů. Mám tady tři světlice a pokud se nemílim, smraďochů vadí světlo, že ? Co si trochu posvítít ?

Alex Light - 07. října 2010 11:06

Dojdem až do baráku, kde je doktorka s odstřelovačkou... A sakra...to je ale kus baby... Dámo, neměla by jste se po ulicích potulovat sama. Raději Vás budu sledovat a "Ne" neberu jako odpověď. Okamžitě se vydávám ve stopách doktorky, pušku na zádech a po cestě překontroluji pár granátů...vzpomenu si na kajtu složenou v batohu...byla by ideální příležitost zkusit přikurtovat dva lidi...mrknu na zadeček doktorky jak se kroutí v těsných kalhotách...Mlask... Na ženskou má teda vražedný tempo...skoro mám co dělat, abych ji stačil, když doběhne před dům se zbraněmi. Instinktivně stáhnu pušku ze zad a odjistím ji...je očekávatelné, že právě teď ji budu potřebovat.

Velitel Základny HOPE - 07. října 2010 14:08

Londýn, zbrojnice Jen co jsi se (Alex Light) společně z Dr. Coopovou vydal do zbrojnice aby jste našli nějakou munici či další zbraně, byla všude tma a déšť k tomu ještě dodával to pravé. Když jste otevřeli dveře hodili jste dovnitř světlice a použili baterky aby jste vůbec něco viděli. Našli jste bednu z pár zásobníky do devítky a k tomu ještě 4x zásobník do odstřelovačky. Bedna byla za pultem spadlá na zemi. Když jste se pro ní natahovali ať už kdokoli zpoza pultu se na vás vrhnul jeden ze Smraďochů a rafnul vás do ruky. Ten z vás co hlídal udělal co musel ale ze zadních dveří se vynořili další čtyři ze Smraďochů. Ve tmě se pohybovali dost rychle a velkými skoky se pohybovali po místnosti a skákali i po stropě. Regály se zbraněmi i když do nich není nijak moc munice se začali kácet na zem pokaždé když do nich někdo ze Smraďochů vrazil. Snažili se vás odříznout od dveří aby jste nemohli jen tak utéct pryč. ………………. Ostatní co jste se vydali do Big Begu jste sledovali pár přeživších co vás doprovodili nahoru. Johnson a Sam zůstali venku a dohlíželi až budou všichni uvnitř aby je mohli následovat. Zaslechli jste střelbu ze zbrojnice a rychle jste se tam vydali. Ostatní co se dostali nahoru do věže Big Benu si mohli všimnou místnosti za pevným sklem kde byli připoutáni tři subjekty živých a uspaných Smraďochů kvůli pokusům. Dále zde byli další dva doktoři, jeden městský polda, dva další civilisti a jeden voják (Andrej "Andy" Blacktree) co zde hlídal kvůli bezpečí ostatních.

Jan Čechov - 07. října 2010 16:10

Londýn, děláme z něho ruiny Pořád mačkám na spoušt a vypouštím tak ze své pušky jeden náboj za druhým. Hlaven se začíná pomalu zahřívat, jak z ní neustále srší střely. V duchu se modlím at si Anderson pohne, když v tom zaslechnu varování at se všichni schováme. Následně na to se zablískne, ozve velká rána a tři majestátní budovy spadnou zem. Jen tak jsem tam stál a tupě zíral na scénu předemnou. Nastalé ticho přerušil Anderson šíleným smíchem a slovy. Chtěl jsem něco říct, ale za námi se ozývaly výstřely a celá skupina se k nim vydala. Počkal jsem až budou všichni přede mnou a zaujal pozici na konci skupiny. Běželi jsme k Big Benu, když v tom mi kolem hlavy zasvištěla střela a strefila smradocha za mnou. Celý otřesen zústanu stát. Jak to že ho detektor nezaznamenal. Můj pohled sklouzne na tu věc. Podívám se vidím, že je nefunkční. Ale jak to, vždit před chvílý byl pořádku. Tím sem se však zabýval max pár vteřin, jelikož jsem nechtěl, aby si mě vyhlídl nějakej jinej zmetek. Než jsem doběhl ostatní bylo už po všem. Johnson právě mluvil s jedním z civilů. Po chvíly se nám také ukázala doktorka. Takže to střílela ona. Pronesu potichu. Doktorka nám oznámila, že si de pro pár věcí a poté zmizela a zase se objevila o uličku dál. Sledoval jsem jak, jde k malému obchůdku následována naším novým přítelem. Mi ostatní jsme se odebraly do Big Benu. Vcházely jsem dovnitř a Johnson s někým hlídaly chod. Když jsem šel dovnitř něco mi stále vrtalo hlavou, ale co to bylo, tak na to jsem nemohl příjiít. Otočil jsem se a šel zase zpátky ven. Zastavil jsem se u Johnsna řekl. Pro jistotu se du za nimi podívat. Podíval jsem se smeřem kam šli a vyrazil. Když jsem byl asi tak v polovině cesty, zaslechl jsem křík a střelbu. Doprdele. Zařvu přes vysílačku a rozběhnu se maximální rychlostí k obchodu. Cestou jsem ještě zapnul baterku co mám na zbroji a pušku vyměnil a pistoli. Když jsem doběhl k obchodu vrazil jsem do dveří, jak beranidlo.

Dwayne "The Rock" Johnson - 07. října 2010 16:50

Londýn, obchůdek Podíval jsem se na tým který se postupně ztrácel v budově Big Benu a já s tím jedním od nich stál venku a hlídali jsme v chod. Do toho řekl jen pár slov a odpovědí. Jen jsem se na něj kouknul a nadzvednul jedno obočí. “ Ne, nepřišel jsem sám. Jestli přes tu masku nic nevidíš tvoje věc ale můj tým je hned za mnou. Co se týče toho kdy jsme sem hodlali přijít. Tak to sám nevím. Ale už jsme tady. Přišli jsme pro čtyř členný tým Doktorky Coopové.“ Pak něco řekne dalšímu z civilistů a hodí mu bágl. Poté co se zmíní o světlicích tak se jen pousměju. “ Jo vadí jim světlo. Ale jen to sluneční. Takže si na ně můžeš svítit čím chceš. Ale pokud to není ultra fialový záření nebo sluneční světlo převedený do těch tvejch světlic. Nic se jim nestane… Bez urážky.“ Jen co to dořeknu tak vyleze ven Čechov a jde pomalu za nima. Jen se rozhlídnu abych zajistil perimetr a v tom se ozve pár ran střelby. Rozběhnul jsem se za Čechovem a všimnul jsem si že za mnou běží ten v masce. Když Čechov vrazil do obchodu vlítnul jsem tam hned za ním a sundal jednoho parchanta co byl na stropě. O zbytek se postarali ostatní. Podíval jsem se na toho co se k nám přidal a na doktorku. “ Děláte si ze mě prdel. Než stačí člověk něco říct tak se ta nejdůležitější osoba co vymyslí lék sebere a jde někam do hajzlu.“ Zavrtím hlavou a poté znovu řeknu pár slov. “ Jdeme odtud. Slunce na obloze není a navíc chčije. Nechci se stát večeří pro ty parchanty. Tak jdeme!“ Dořeknu to a společně z ostatními se vydám do Big Bena.

Jan Čechov - 07. října 2010 17:43

Londýn, snad to dneska bude vše Jakmile jsem vrazil do obchodu skočil na mě jeden ze smradochů. Bohužel pro něj, jsem měl toho už za ten den plný zuby. Vrazil jsem s ním do regálu, stiskl mu krk až nemohl dýchat, strčil pistoli do úst a zmáčkl spoušt. Vše se to odehrálo během několik vteřin, tak že se ostatní smradoši na pár vteřin zastavili a zjištovaly co se děje. Využil jsem toho a pustil se do dalšího smradocha co byl u mě. Chytl jsme ho zaruku a zlomil mu ji. Potom jsem ho hodil k výloze, kde jsem mu několikrát vrazil pěstí a posléze z přelámal krk. Pistoli jsem přitom pustil na zem. Mezitím do obchodu v běhli Johnson a ten druhý a postarali se o zbytek. Odhodil jsem mrtvolu a šel k našim dvěma obětem. Není vám nic. Zeptal jsem se a pomohl jim ( pokud moji pomoc přijali ). Pak jsem sebral bednu, pro kterou evidentně šli a vydal s ostatními do Big Benu.

Antara Coop - 07. října 2010 19:12

Obchod se zbraněmi a menší zabava „AU“ Sam si naštěstí ničeho ani nevšiml takže to bylo celkem fajn aspoň nemám od něj kazaní a taky nemusím se starat ještě o ničí zadek, ale moje nadšení hned opadlo když jeden vojáček že jde semnou a hned si myslí že budu hned jako holka jak má být a budu poslouchat jak on píská. Když mi poví že NE nebere jako net jen pokrčím rameny a jdu ve předu a mám nachystanou zbaň, kdyby se na nás někdo chtěl vrhnout. Otevřu pomalu dveře a Alex tam hodil světlice do ruky si vemu baterku a jdu pomalu svitím si kolem sebe abych viděla případné nakažené, když si posvítím na regál vidím tam zasobníky jen devítky, otevřu batoh co mám a narvu je tam, pak si všimnu zasobníku do mé kamarádky a usměji se rozejdu se hned k nim a přes chytím se kraje pultu, „ Já blbes sem se tam nepodívala a hned tam lezla“ najednou mě něco kouslo do ruky, zabolelo mě to a hned mu na hlavu zamířím devítkou a vystřelím mu mozek z hlavy, který se rozprskne za sebe. Zakleju a skočím hned za pult abych si mohla vzít ty blbé zasobníky a hned si ovazala ruku. A schovala pod rukavici. Co se asi teď semnou stane když mě pokousal, doufám že to bude až moc velká mutace jako u Sama ten ale aspoň ví už na tom jak bude Když začnou zase vylejzat zamračím se a vypálím pár kulek proti nim a snažím se nějakého dostat a netrefit při tom klučinu předemnou,v tom někdo vtrhne do místnosti a já se jen zklonim protože vystřelil a já sem se raději zohla kdyby nahodou, ale trefil se začnu sbírat všechny munice když už bylo po všem a když zaslechnu hlas, který mi je až moc povědomí nakouknu přes pul. Položím si miláčka na pult a hravě jej přeskočím a podívám se na něj a dodám. Ty máš co říkat s tím odchodem Propletne se kolem vás a jde směr Big Ben a dávám pozor aby se mi opět něco nepřipletlo do cesty, zablikám nahoru do patra baterkou a čekám na to zda se mi ozve signál a naštěstí ano hlídají jak mají. Nemůžu uvěřit že zrovna mi poslali na ochranu jej, ale jak velká nahoda viděla jsem ho už tak dávno a od té doby ani jedna zpráva až teď, věděl že jde o mě nebo ne? Proč tu vůbec šel nebo zase jen poslouchal příkazy! Ohlednu se za sebe na ostatní, jsem celkem od nich dál ale tak aby mě mohli krýt, citím se nějak divně......

Cpt. James Devlin - 07. října 2010 19:16

Základna, přípravy pro transport ,,Výborně! Už jsi se mnohem zlepšil Lukasi." křiknu radosti na nového vojáka, který trefil na střelnici sedm z deseti terčů. Cvičil jsem týden nováčky, kteří se našli nebo přežili a Lukas byl z nich ve střelbě nejhorší. Dost ho to trápilo, ale teď je z něj skvělý střelec. Usměji se a řeknu, ať jen tak dál pokračuje. Vrátím se zpět do základny, kde si mě odchytí velitel. ,,Ááá...Devline. Hledal jsem tě." řekne a usměje se na mě. Je mi hned jasné, že po mně něco chce jinak by se neusmíval, nedám však nic znát. ,,Ano, pane?" zeptám se jistě, leč nenápadně. ,,Sbal si svoje věci. Ty a tvůj tým poletí spolu s dvěma dalšími havrany do Londýna, kde vyzvednete první tým, který tam byl už vyslán a doktorku Antaru Coopovou a její tým." řekne s klidem na duši, protože je jasné že on tam nepoletí. ,,Pane, to tam poletíme jen čtyři? Chápu, že nejsme nějaká úderná jednotka, ale i tak se mi to zdá málo." zeptám se. Ve čtyřech je totiž budeme jen těžko krýt. ,,Ano, poletíte jen čtyři, ať máte v Havranech místo. Jo a mimochodem myslím, že v tom týmu je i tvůj přítel Shaun. Takže za hodinu odlétáš, připrav se. Jsi na to ten nejlepší." s těmito slovy mě dostal a odešel. No fajn. Nejdřív jsem zašel za svým týmem a řekl jim co a jak. Když zjistili vše důležité, zamířil jsem si to k sobě. Nahodil jsem na sebe věci, vestu, šátek, speciální kalhoty a vojenské boty. Pak jsem zadal do své osobní skříně, kde jsem si vzal AR9 Valkyrie. Je to automatická puška, která je podle mě upravená s malou pomocí Andersona. Vzal jsem vše co jsem potřeboval vyzvedl tým a půl hodiny kecáním s týmem jsme se přesunuli k místu odletu. Přemýšlel jsem jestli se opravdu našel lék na tyhle sračky a jestli probíhá vše v pořádku. Hlavně doufám, že se tomu bručounovi Shaunovi nic nestane. Můj vzhled

Alex Light - 07. října 2010 21:08

Doktorka přeskočí přes pult a pak se ozve jen výstřel...v ten moment se za námi začnou drát další a další hnusáci. Puška začne štěkat přesně mířenými ranami. Několik cílů se skácelo k zemi ale další a další začly skákat na detektoru. Padáme... cestou čapnu balík zásobníků do M117 a začnu kropit cíle venku. Doktorce není právě nejlépe...a je to dost vidět...dojdu k ní a chytnu ji kolem pasu. Dámo...bude mi nevýslovnou ctí vás doprovodit...pousměju se...chytnu ji kolem pasu a vydáváme se směrem k Big Benu... Hezkej kus ženský tahle doktorka...dostat ji tak do postele...to by bylo panečku něco... Zahlídnu na střeše baterku...tak jsme asi došli do cíle...snad mě přivítají s otevřenou náručí.

Antara Coop - 07. října 2010 22:05

Cesta Když jdu směr Big Ben celkem mě bolí ta ruka a jen si pro sebe povzdechnu a jd dál když mě zadrží voják, který byl semnou v krámu a je hned vedle mě a chytí mě kolem pasu podívam se na něj celkem spražím pohledem a pak se mile usměji. „Hele já vám děkuji že jste mi v tom obchodě ale ty ruce pryč nebo je vám zlomím, takže kdybychom si tohle mohli odpustit.“ Kouká na něj a pak mu pro jistotu ruku sundá kdyby nahodou se mu nějak nechtělo a vkročí do budovy jde vchodem a svítí baterkou kolem abych viděla případne nakažené, našlapuji potichu ladně a na rameni mám svojeho miláčka který mi vždy dobře sloužil. Jdu směr výtah a vezmu si jednu světlici rudé barvy a jednu si ještě vemu do rukou a jdu směr výtah kterým sem slzla dolů. Hodím tam světlici a podívam se na ostatní. Sam vás veme po schodech já musím se ujistit že tady je to čisté Podívam se na ostatní abych věděla zda souhlasí, dveře výtahu jsou pořád stejně uzké jak byli když jse odcházela, nakoukne tam a nic nevidí takže se opře do dveří a snaží se je víc otevřít.

Dwayne "The Rock" Johnson - 07. října 2010 23:21

Londýn, cesta do Big Bena – Big Ben V obchodě to proběhlo rychle a když se sbalili pronesla doktorka jen krátkou větu. Jen jsem se an ní podíval a povzdychnul si. Zakroutil jsem hlavou a vydal se za nima. Držel jsem se v zadu abych je jistil a kryl jim záda. Jak jsme šli do Big Benu tak jsem si všimnul jak se k ní jeden z vojclů měl. Nijak jsem tomu nevěnoval pozornost a šel jsem dál. Když konečně zalezli dovnitř zalezl jsem jako poslední a na místo dveří jsme z Čechovem dali kus železného plátu kterej používali jako zátaras. Vzal jsem jeden z granátů a z kapsy u vesty jsem vytáhnul vlasec. Natáhnul jsem kus a přidělal ho na kus toho železného plátu. Druhej konec jsem přivázal za pojistku granátu a ten jsem zachytil hned u dveří aby zajistil že se sem jen tak nikdo nedostane. Když jdu směrem ke schodům tak se doktorka snaží otevřít výtah. Přistoupím k ní a se slovy chytnu každou rukou jedny dveře výtahu a začnu je roztahovat. “ Ukaž te.“ Roztáhnu dveře tak abych mohl prolézt i já nebo někdo další. “ Kam chcete jako jít doktorko? Tady nikdo bejt nemůže. Kdyby tu byli. Už jsme tuhý.“ Dořeknu a podívám se ke schodům. “ Jdeme. Někdo by se vám měl podívat na tu ruku.“ S tím se vydám ke schodům a čekám jestli půjde za mnou.

Alex Light - 08. října 2010 13:03

Doktorka stáhne mojí ruku... No fajn, chtěl jsem jenom pomoct! Pronesu dost naštvaným tónem. Pak se začne prát s výtahem a Dwayne jí ochotně pomáhá... Se tu nechte klidně všichni sežrat blbouni. Madam,...pokud se někam dolů chystáte, nepočítejte s tím, že vás nechám jen tak odejít. Do komory nabiju další náboj, aby bylo jasné že to opravdu myslím vážně. Buď vás zastřelím hned na místě, nebo jdu dolů s vámi. Je mi absolutně jedno, že je kolem plno vojáků, co by mě za tyhle kecy klidně zastřelili, ale přece nenechám někde zařvat tak hezkou babu, se kterou jsem si navíc nic neužil.

Sam Gregghory "fešák" - 08. října 2010 15:38

Doktorka si užije terno... Když se k nám Antara znova připojí, nemůžu si nevšimnout toho, že jí někdo pokousal. Vim že neni ráda, když se oní někdo stará, protože je to už "velká holka", ale mně to nedá a zeptám se : Tebe pokousaly. Myslim, že by si se neměla zdržovat a píchnout si protiklátku, víž že nechci, abys dopadla jako já ... Když to dořeknu, chvíli si odmlčim a pak pokračuju. Já vim že se o sebe umíš postarat, ale dávat bacha by sis mohla, a hlavně ten protijed se mi stejnak úplně nezdá, myslim, že by se nato ty od tebe mněli podívat, protože se od tý doby, co sem to dostal cítim jako kdybych měl hlavu někde jinde. Pak už jenom doktorce podám obvaz, kterej mám v "kufru" plechu a následujju jí. Kdybych tam byl s ní, tohle se nestane..., kárám sám sebe trochu vyčítavě a očima ji popoháním, protože sem sám dost nervozní, co se s ní stane, když si to píchne. Už sem jak její matka, proboha... Mimochodem, já sem Sam Greghory, doktorka mě zachránila když mně našla pokousanýho na zemi, a vy ?, řeknu jednomu z vojáků, zdá se že velitely, a podám ruku. Stejně jim nevěřim, moc by mně zajímalo, jakto, že oni přežily i se zásobou arsenálu a zbraní ? Třeba za to můžou oni. Třeba., nějak ak přemýšlim když mi dojde že sem z toho nějakej paranoickej.

Antara Coop - 08. října 2010 15:55

Už skoro „DOMA“ Kouknu po Dweynovi a sleduju jak je buď naštvaný nebo nevěděl že jde pro mě a je trochu naštvany nebo taky nevěří že z holky co jí znal než od ní odešel že ta už není dávno, poodstoupím od dveří a jen sleduju jak je snadno otevře vykouknu zpod jeho ruk dovnitř a pak se pod jeho pažemi objeví moje hlava s usměvem, ale s kruhama pod očima. Když mě osloví doktorko trochu mě to vytočí jako by nevěděl jak se jmenuji. „Dělaš jako by si neznal moje jméno kapitáne Johnsne a kam jdu zpět nahoru jen touhle cestou protože jsem jim taky přišla a musim ji dát opět do pořádku aby se tu žadný nakažený nedostal.“ Jde vidět že je opravdu celkem nakrknutá a komentář o mojí ruce jsem nechala raději tak, postarám se o to sama až budu nahoře nikdo na mě jen tak sahat nebude, nikdy jsem se nenechala vyšetřit od nikoho a nemíním s tím začínat pak se do mě opře slovně ten co se mě snažil objímat a při tom skočím do výtahu a kouknu na mě. „Jsem Antara žádna madam ani doktroka, až budete zraněni nebo pokousani klidně řvěte doktora prozatím zustanem u jmen díky a pokud chcete jit fajn ale umažete se možná i přes to chcete? A naboje si štřete pro situace kdy to bude opravdu potřeba protože teď budem rádi když neproniknou dovnitř, mají tu ted hodně lakadel.“ Prohodí s úsměvem a vyskočí do otvoru co vede nahoru a přitáhne se a proleze jim a pak nakoukne zpět do výtahu a vidí skoro na všechny, usměje se na Dweina a pak dodá. „Same o moji ruku se nemusíš starat teď raději běžte po těch schodech a zajistěte je aby se nam nepřikradli za noci, uvidíme se nahoře“. Pak začne lést nahoru po žebříku a nastvauje senzory tak aby vyhodili šachtu kdyby se tu chtěl dostat někdo kdo tu nepatří, pak vyleze až nahoru a stojí v obytném patře a chodbě a jde do své své laboratoře ale předím se vysleče položí si miláčka na stul a jde tam s pracovním plaštěm umyje si ruce a sedne do křesla a zadíva se na ruku.

Dwayne "The Rock" Johnson - 08. října 2010 16:33

Londýn, Big Ben Jen co jsem otevřel ty zatracený dveře od výtahu tak se přemnou objevila doktorka. Koukla se na mě a usmála se. Nemohl jsem si nevšimnout jejích kruhů pod očima. Když se pak vydala výtahovou šachtou. Díval jsem se otvorem nahoru a jistil jí, dokud nebude nahoře. Když už byla nahoře zase jsem dveře přivřel aby nemohl nikdo prolíst nahoru ani dolů. Otočil jsem se na jednoho z těch vojclů co tu doktorka měla a on se začal představovat. Jen jsem se na něho kouknul a odpověděl. “ Váš odvoz odtud. “ Dořeknu a vydám se po schodech nahoru a společně z těma co tu jsou zajišťujeme schodiště. Když jsme až nahoře otevřou se ocelové dveře z několika záklapkami aby se tam nikdo nedostal. Rozhlídnu se kolem a dojdu k Shaunovi a k Dagovi. “ Zajistěte aby jsme věděli o všem co se kde šustne. Začíná noc a já bych uvítal chvilku klidu.“ Jen přikývnou a jdou udělat to co umí nejlíp. Poté si projdu místnosti kdo kde je a všimnu si jak jeden z těch co byl venku z báglu vyndává zásoby. Jen sáhnu do jednoho pytle co jsme vzali s sebou. “ Hej! Přidej si to k tomu.“ Otočí se a já mu hodím menší pytel kde je nějaký sušený maso. Poté se otočím a dojdu do jedný dost dobře osvětlené místnosti ale ven neproniká ani světýlko. U dveří do laborky kam šla doktorka stojí jeden z jejích strážců. (Andrej "Andy" Blacktree) Vejdu dovnitř a všimnu si že si zrovna prohlíží ruku. Jen se opřu o zeď a zadívám se na doktorku. “ Bejvala jsi na tom líp Antarý. A mimo to cos řekla u výtahu. Jsem seržant. Ne kapitán. To bych tu pro vás nebyl.“ Kouknu se na hodinky a všimnu si odpočtu. “ Máme asi tak 44 hodin na to aby jsme to tady sbalili a vypadli k místu kde bude čekat vrtulník na základnu. Takže bych rád věděl jestli to co jste všechno zničili dokážete napravit. Pokud je ten lék pravej a funguje měli by jsme si pohnout.“ Dořeknu a vyčkávám na její reakci.

Velitel Základny HOPE - 08. října 2010 16:44

Přistávací plošina Londýn….Základna HOPE Jen co vás Havran vysadil tak zmizel a letěl na místo kde měl přečkat dva dny než pro vás zase přiletí. Stalo se ale něco co by nikdo nečekal. Když vrtulník doletěl na plošinu kde přistál z cela bez problémů. Seběhlo se k vrtulníků několik Smraďochů. Nikdo nemohl tušit že budou i tak daleko od pevniny. Ještě než se mu začali dostávat dovnitř vyslal nouzové hlášení na základnu Hope. To mohl zachytit i satelit Daga nebo Shauna. Poslední co bylo slyšet byl jen výkřik v mohutná rána. Zřejmě exploze. …………………………. Když se to doslechl Hoffman zašel za Cpt. James Devlinem a vš mu řekl. (Viz. Jeho příspěvek) On souhlasil a za několik hodin se měli vydat na cestu dva další Havrani aby nabrali tým Dr. Coopové a majetek společnosti. Big Ben Vše bylo zabezpečeno a všechny otvory kvůli světlu taky. Ven se nesmělo dostat vůbec nic aby na vás Smraďoši nepřišli. Doktorka si píchla protilátku a podle všech účinků by měla být asi pět až deset minut mimo. Když Dwayne hodil pytel sušeného masa jednomu z civilistů tak ti kývnutím poděkoval a začal připravovat večeři aby jste se mohli najíst. Další z civilistů co tu byl vám ukázal místo kde se dá vyspat nebo si odpočinout. Měli tam celkem pohodlí i na tu dobu co je venku. Dokonce tam měli i funkční sprchy ale jen se studenou vodou. Ty vám ukázal policejní důstojník který vůbec nečekal že se ukáže záchranný tým. Z venku jste mohli slyšet jen hluk a obrovský rámus co páchali Smraďoši. O vaší pozici zatím nikdo z venku neví.

Frank "Marty" Martinson - 08. října 2010 20:18

Londýn, Big Ben Nestihnu ani mrknout okem a hned jsou všichni smaďoši an sračky.... Tak tohle bych si dal zas!... pár vteřin na to co jme se dostali z obklíčení Smraďochů sme vyrazili vpřed k Big Benu, kde sem doufal že je ještě doktorka Coopová a její tým. Ale tohle nebyla hlavní starost... sluce pomalu zapadalo a jeho slabé sluneční paprsky jen tak, tak dopadaly na ulice kterými jsme šli... Kurva!... nemáme moc času. Až ta žlutá svině zapadne tak budeme do 5 minut tuhý!!! pomyslím si a trochu přidám an tempu jako vššichni ostatní. Projdeme asi 100 metrů, jak si tým všimne Smraďochů co se chystají na nás zaútočit. Něco mi říká že to bude sranda. řeknu potichu a koukám okolo, kdyby tam náhodou nějakej, ten parchant byl. Nestilhl sem se ani otočit jak se k nám přidal nový člen týmu... Alex... snad to se seržou vydží.... někdy dokáže hustě nasrat... ale to an co sem myslel nebylo důležitý. Johnson už dával další povely, který se mi ani nezdály tak nesmyslný.... Bránit našeho "oblíbeného" pyrotechnika Andersona je celkem sranda, když se chystá aktivovat nálože a zbourat pár baráků. Hned jak začal, začali se sbíhat i Smraďoši... Tak tohle byla sranda, jakou sem dlouho nezažil: uviděl sem 4 šmejdy u sebe tak to koupili 3 a dalšího zabil někdo z jednotky... jaká škoda!!... potom do dostal krásně do hlavy: Boom!..Headshot!! řeknu a pokračuju v bránění Andersona. Pár minut poté ta budova ruchla a my sme byli spokojeni... Hlavně Anderson si to užíval. Netrvalo dlouho a ve vzdálenosti asi 3 bloků uviděl srža skupinu civilistů. Já byl jako správný vojak radši ve střehu. Jes sme se tam dostali, hned sme se sešli se skupinou doktorky Coopové. Uvítal nás nějakej hnusnej týpek v brnění... No ty vole má štěstí že žije...pomyslím si a pokračuji za za seržou dál. Okamžitě se zastaví a cačne mluvit s tím "křížencem"... říkal že se menuje Sam... no nezní tak hrozně, ale radši si na něj dám bacha... Řekne nám, ž máme jít dovnitř kde na nás čeká Dr. Coopová... Stále se držím rozkazů a jdu za seržou. Né že bych neobstál sám, ale sem tu jako "doprovod". Hned co uvidíme doktorku tak se s ní dá Johnson do konverzace. Nejdřív sem sem se chtěl představit, ale to mě přešlo. Je to fakt kočka, ale pro tohle sem sme nepřišli... Zatím co jsme měli zajišťovat vchod se něco dělo u doktorky, ale to nebylo pro nás moc platný... Jen co zabezpečíme jeden z vchodů, příjde doktoraka a začne se opět bavit s Johnsonem... Zaposlouchal sem se do jejich rozhovoru, který spočíval nejdřív v tom jak si mají říkat... Antara Coopová a Seržant Dwane Johnson.... to mi je k hovnu!.... za okamžik nám Antara nařídí ať jdeme zkontrolovat další části Big Benu, jestli se náhodou nedostali dovnitř. Krátce na to začal přiravovat jeden z civilistů a nějakej chlap nám ukázal sprchy... JO!!!!... to potřebuju... stuednou sprchu na osvěžení. Dík chlape! řeknua poplácám důstojníka po zádech... hned jak všichni odejdou, tak si uvědomim, že bude příprava jídla trochu trvat.... Neváham a sudnám ze sebe výstroj a všechno ostatní, vezmu si ručník co sem našel v koupelně a jdu se osprhcovat.... Po asi 10 minutách vylezu rychle se usuším dá na sebe všecho, hodim si zbraň přez záda a dojdu k místo kde všichni seděli.... Tak tohle bude dlouhá noc.. pomyslím si a opřu se o sloup poblíž ohně.

Antara Coop - 09. října 2010 16:37

Moje laboratoř Slyším něčí kroky a podívam se na to kdo to je a vidím Dwena a vstanu a posadím se na svůj stůl a čekám až přijde tak abychom si mohli aspoň promluvit když začne s tím že není kapitán ale seržant, podrbu se na krku a usmívam se nikdy sem se v těchto hodnostech nevyznala ani do teď, když raději mám pro tuto chvíli zbraně, hodnost tu není důležitá. „To jsou staré časy Dweyne tys byl taky jinej když jsme se viděli naposledy, krom toho víš jak sem se vždy vyznala ve vaších hodnostech stejně tady na tom nijak nesejde, taky nejsem seržant či kapitán a poslouchají mě protože ví že ať mi řeknou cokoliv já neposlechnu možná proto.“ Připomíná si chvíle kdy odešel do armýdy a já šla na dál do školy abych byla tím čím jsem jdu k pracovnímu stolu a a říznu se do prstu a kapnu na sklo abych se podívala co se to stalo když mě tedy teď pokousali.A zadívám se do mikroskopu a vidím jak se bunky množí s virem. Mno to bude fakt ještě zajimavé ale v sobě mam jak vira tak protiláku snad nedopadnu jako Sam „Měli by jste si asi odpočinout, krom toho večer bude možná klid trochu jste jim možná nahnali strach ale budou se sem chtít dostat mají tu nové maso a to větší.“ Koukne na tebe a usměje se protože ona je tak z poloviny co ty nebo ostatní ale i přesto má dosti velkou sílu a umí se ubránit, je ale hubená víc jak si jí ty můžeš pamatovat. „44 hodin je ještě hodně času, jen oni nás budou čekat a udělají vše aby nás dostali, jsou chytřejší než kdy předtím, učí se z vlastních chyb, uvažují a zkoušejí nové a nové věci aby se k nám dostali. Vy jste je jen stříleli ale já je studovala, nemužu že tato společnost to zmrvila ale já s ní nemam nic společného jak vidíš ja tu zustala abych se pokusila s tím něco udělat. Jak vidíš ja zustala tam kde je to nejhorší, Vy jste byli daleko odsud.“ Odsune raději mikroskop a ováže si ruku obvazem co jí dal jeden z vojáku a snaží se to utáhnout co nejvíce, pak se na tebe podívá. Je někdo od Vás raněný či pokousaný?

Dwayne "The Rock" Johnson - 09. října 2010 16:54

Londýn, Big Ben Jen poslouchám a sleduji Antaru jak ke mně mluví. Poté co skončí tak začnu říkat něco já. “ Jo vím to. Je to dlouhá doba…. Mimo jiný oni se učí adaptovat nebo co? Jsou to jen stvůry co vyhubily společně z tím vaším virem pomalu celej svět. Nevím jestli tohle přežijeme zbylejch 44 hodin. Ale mám za úkol tebe a tvůj tým dostat pryč. To je všechno.“ Dořeknu a sleduju jí u mikroskopu. Jen řekne dalších pár slov a když skončí tak se jen mrknu přes rameno a odpovím jí. “ Co já vím tak nikomu nic není. Krom toho že se pár z nás vyválelo v bahně…“ Při dokončení se jen pousměju a narovnám se. Udělám pár kroků k doktorce od zdi o kterou jsem byl opřen a řeknu jí dalších pár slov. “ Poslal nás sem tvůj otec. Věděla jsi vůbec že žije?“ Podívám se ti do očí a čekám na tvou reakci. Nemůžu si nevšimnout toho že máš jiné oči než když jsem tě viděl naposled.

Antara Coop - 09. října 2010 18:07

Laboratoř, Big Ban Uklízí aby se zaměstnala a nemyslela na věci co by neměla už je tak celkem z něj nervozní a to ani nevím proč je to už tak dávno a je fajn vidět že je v pořádku a nic se mu nestalo stejně jak řekl jsem jen úkol pro něj nic jiného co víc taky po tom všem. „ Ano, učí se z vlastních chyb a dokonce si předávájí své zkušenosti mezi sebou jen pořád nevím jak hlasivky krom řvaní a dělaní hluku jsou zcela pryč, takže jeidné vysvětlení co mě napadá je že si nějakým způsobem předávají myšlenky.“ Pod poznámkou že se vyvýleli v blatě se zasměji a projedu ho pohledem a pak si sednu na stul a koukám jak se přibližuje a nakloním hlavu na stranu a čekám co z něj pak ještě vypadne protože jsem z nikým z venku dlouho nemluvila a byl snad i zazrak že vůbec zaslechli anše vysílaní. Když se zmíní o mojem otci jde vidět jak sem zbledla ještě snad více než sem sama byla a v očích mam hněv. „ Fakt??? a to se bál o mě nebo chtěl tak vermomocně ten lek, který jeho dcera vymyslela když on to tak zvoral?? Doufala sem spíše že to nepřežil. Kdyby nebylo jeho je to tak jak si to všichni pamatujem bez nakažených a jinak jestli si špinavý sprchy jsou na konci do prava.“ Řekla to tak chladně jak jen to dokázala.

Jan Čechov - 09. října 2010 21:41

Londýn, Big Ben Vyšel jsem s ostatnímy z obchodu. Ušel jsem pár kroků, když v tom jsem si uvědomil, že nemám svou pistoli. Zamířil jsem zpět do obchodu, abych se po ní podíval. Měl jsem štěstí, ležela asi metr ode dveří. Bleskurychle jsem ji sebral a vyběhl zpět na ulici za ostatnímy. Ostatní už byly skoro u Big Benu a tak jsem se dal do běhu. Přitom jsem otáčel hlavu a pozoroval domy v ulici. Běhal mi mráz po zádech, když jsem vnímal hrobové ticho a do mysly se mi vkrádal strach a nejistota. Doběhl jsem do Big Benu, kde jsem pomohl Johnsonovy zatarasit dveře. On to pak pojistil granátem a vlascem. Došli jsem k výtahové šachtě, kde doktorka a Johnson spolu něco řešili. Za chvíly se k nim přidal z civilů a něco jim říkal. Mě to nezajímalo, jelikož jsem byl ponořen do vlastních myšlenek. Pak se otočil ke mě, podal mi ruku a představil se. Těšímě, jsem Jan Čechov, střelec tohohle týmu. Odpovím mu a stisknu ruku. Potom nám doktorka dala povely a zmizela s naším novým členem v šachtě výtahu. Odešel jsem po schodech, až do vrchního patra, kde měli základnu. Přišel jsem až nakonec schodů a pozorně se rozhlédl po místnosti. Za plexisklem byly tři smradoši, dál tu byly dva civilové, dva vědci a něco jako dva vojáci. Jinak moc tohotu neměli. Pak nám ukázali, kde se můžeme vyspat a dokonce osprchovat. Za chviličku za čali dělat jídlo. Pěkně to vonělo a mě začalo kručet v břiše. No jo, vždit jsem taky dneska ještě nic nejedl. Pronesu sám sobě. Ale jídlo muselo počkat, poněvadž se zvenku ozýval řev nakažených a mě se s v mysly opět vybavili myšlenky, které jsem měl u výtahové šachty. v mé mysly Přiletěly jsme sem a bylo to v pořádku. Poté nás zastihla bouřka, slunce z mizelo a na nás vyběhla ani ne stovka nakažených. Poté jme stříleli, jak diví, používaly granáty a nakonec odstřelily tři domy. A nic se nestalo. Čekal jsem, že se na nanás sesypou stovky, né dokonce tisíce nakažených a mi nepřežijeme. Ale nic z toho se nestalo a já se sám sebe ptám. Proč ? To nás chtěli jen pozdravit a zjistit co dokážem. Musím najít Johnsna a doktorku a zeptat se jich na pár věcí. S těmito posledními myšlenkami, jsem se rozhlídl a hledal ty dva. Zahlédl jsem Johnsna jak se zastavil u dveří a s někým tam mluví. Přišel jsem potichu chodbou k němu a poslouchla co říkají. Pak Johson vejde do vnitř a já se stejně tiše dojdu na jeho místo a dál poslouchám co říkají. Počkám až domluví a pak se do jejich rozhovoru přidám já. Vy jste je studovala, takže byste nám mohla říct vše co jste o nich zjistila a zodpovědět pár otázek. Jestli se sem budou snažit dostat, tak rozhodně náboji šetřit nebudu. A pokud si přejete smrt vašeho otce, tak vám mile rád tohle přání splním pokud se odtud dostaneme živí. Dořeknu a dojdu k nim. Zastavím se metr od nich, bednu s náboji položím na levou stranu. Pak k nim opět promluvím. Jak to vypadá jste tady vy dva velitelé. Podívám se na doktorku. A vy znáte dobře tohle město. Do řeknu a oběma rukama si sundám helmu a pověsím ji na svou pušku co mám zavěšenou na rameni. Pak se opět otočím k doktorce a zvednu bednu co mám u levé nohy. Dlužím vám za svůj život, takže... zvednu pravou ruku a podám jibych by rád, kdybyste přijala mé díky. A tady je nejspíš to pro co jste šla do toho obchodu. Dořeknu a zvednu bednu v levé ruce, tak aby ji viděla a potom ji položím k jejím nohám. Poté ustoupím, tak abych viděl na oba dva a promluvím k nim. Tak, když jste tu oba mohli by sme zavolat všechny ostatní, zavolat na velitelství, vymyslet plán a dořešit zbývající věci. Domluvím a čekám na jejich reakci.

Sam Gregghory "fešák" - 09. října 2010 22:29

CO to arrggg Když vyjdu nahoru naleju si sklenici vody a právě když se chytám se napít, ta bolest se znovu vrátí. Od tý doby, co se mi to stalo se to stupňuje., pomyslim si a chytnu se zahlavu s vřískotem, protože ta bolest je neúprosná. Na poslední chvíli se podívám na ostatní a potom omdlím. Kóma- sen nebo skutečnost Najednou stojím v místnosti a všichni na mně divně koukají a má maska je na zemi. Mám neuvěřitelnej hlad a připadámi, že mám neskutečný nutkání sníst nejbližšího člověka. Potom se to děje rychle. Najednou mne popadne amok a já začnu trhat jednu z vědkyň, která u mne stojí. Ostatní jenom s hrůzou přihlížejí a já se cpu čerstvím masem. Cítím se úžasně, ale já chci víc a víc a začínám napadat ostatní. Je to hrozné ale já se cítím jako v sedmém neby, skrátka jakoby to bylo normální. JaRGHAHRHH, zařvu když tu zacítím pychlavou bolest v zádech a znovu upadnu do spánku

Dwayne "The Rock" Johnson - 09. října 2010 23:42

Londýn, Big Ben Jen sleduju a poslouchám to očem tu mluví Antarý a zarazí mě když se zmíní o tom že za všechno může její otec. V tom do místnosti přišel i Čechov a začal něco blábolit o jeho smrti. Podíval jsem se na něj a jen sem zakroutil hlavou. Poté jsem se znovu podíval na Antarý a něco málo jsem řekl. “ Pokud za tohle všechno může tvůj táta. Měl by se to dozvědět Hoffman. Zajdi za Dagem a Shaunem ať se pokusí navázat spojení. Vyřiď i ostatním že se sejdeme za deset minut v ty hale kolem který jsme šli. Ať máme hezkou vyhlídku na ty zmrdy.“ Řeknu na Čechova a očekávám že to pro mě udělá. V tom se ale ozval nějakej skřek a já nakouknul přes sklo. Všimnul jsem si toho jenž byl venku jak se válí na zemi. Podle všeho jak sebou hází je jako v nějakym šoku. Vyběhnul jsem ven a semnou i Antarý. Pomohli jsme ho dát na nosítka a připoutali jsme ho. Doktorka se zřejmě pokusí udělat vše proto aby ho zachránila. Podíval jsem se na ostatní na hlavně na Andersona. “ Zabezpeč všechny dveře a okna.“ Podívám se na toho co se k nám přidal než jsme sem došli (Alex Light) “ Ty, šéfe pojď sem… Pomůžeš tady Andersonovi zabezpečit všechny vchody i výhody. Podle toho co jsi předvedl na tý střeše se v tom taky vyznáš. Udělejte co je třeba chlapy. Wulfe všechno mu vysvětli.“ Dořeknu a dojdu za Doktorkou. Ta se stará právě o toho v masce. Chytnu jí za ruku a natočím si jí k sobě. “ Až tady skončíš. Chci vědět úplně všechno. Teď udělej co umíš nejlíp.“ Dořeknu a postavím se mimo abych nepřekážel. Pro jistotu mám odjištěno a nabito. Jen pro všechny případy.

Velitel Základny HOPE - 09. října 2010 23:48

Londýn, Big Ben Jen co jsi upadl do šoku se o tebe začali starat doktoři z týmu Coopové. Vojáci tě hodili na nosítka ale museli tě připoutat. Doktorka ti píchne speciální sérum a to ti do hodiny pomůže. Během pár vteřin to zastaví šíření viru. Proti látku kterou jsi dostával předtím T.Vir jen zpomalila. Tahle nově vyvinutá látka antiviru příznaky potlačí úplně, a také na trvalo. Po podání antiviru budeš jen hodinu spát než se probudíš a příští dvě až tři hodiny ti bude zle od žaludku. A další hodinu tě bude bolet hlava. Ale až přejde těhle těžkých pět hodin. Budeš se cítit znovu jako člověk.

Alexander Anderson Wulf - 10. října 2010 00:24

Big Ben - proč to musím dělat já ? Posadím se na holou zem a podívám se na škrábanec na rameni. Když jsme se probojovávali zpět z obklíčení něco mně řízlo na rameni. Nic horznýho, malej škrábanec, jak když vás někdo řízne kuchyňským nožem. Další vrásky na čele mi přidělávají čtyři rýhy přez mou masku. Prsty si přesně přejedu po rýhách. Sakra. Nechal jsem se rozptýlit......to se už nesmí opakovat. Vztekle ruku skloním a opět se postavím. Když to spočítám přesně mám ještě 43 nábojů do brokovnice a stále dva semtexi 300 plus další trhaviny. Co mně však neskutečně orzhněvalo byly zbraně ! Ty chuďery ! V tak hrozivým stavu jsem je nikdy neviděl ! Sakra i ty rusácký kalašníkovy za vietnamský války byly v lepším stavu ! S ohněm v očích se zvednu a rozběhnu se chodbou až se za mnou kouří. Doběhnu celý rozohněný za Dwaynem. Zasalutuju mu a pak rychlou mluvou řeknu, DWAYNE ! TY ZBRANĚ CO MAJ MÍSTNÍ JSOU V TAK HROZNÝM STAVU ŽE MNĚ PŘEPADÁ SVÍRÁNÍ ŽLUČE ! MUSÍŠ DÁT DOHROMADY TY ZRANĚ A NECHAT MNĚ NA NICH MAKAT ASPOˇNNĚJAKOU CHVÍLI ! otočím se září a sevřu pěsti pozvednuté vzhůru. OOOOOOO ! U všech třaskavin a nábojnic ! Nikdy jsem si nemyslel že uvidím zbraně v tak hrozném stavu ! Schoulím se do klubíčka a obejmu si ruce. Očima hledím do neznáma. Hned nato však vyskočím zase na nohy a pozvednu ukazovák. Ach ano ! Ale právě proto jste mně přeci vzaly sebou ! Rozesměju se a opět se rozběhnu zpět odkud jsem přišel. Uvidíme se zachvilu Dwayne ! Zařvu ještě než proběhnu dveřma. Dojdu zpět na své místo a vytáhnu z batohu granáty a začnu si je připínat k vestě. Ukážu prstem na Alexe Lighta. Hej ty ! Zkus sehnat nějakej špagá, drát nebo něco co by mi mohlo pomoct připravit pro naše drahé nepřátele pár překvápek. Zabrblám a přitom se dál přehrabuju v batohy a hledám další čtyří přísavné miny, co mi zbyli.

Alex Light - 10. října 2010 17:29

V laborce. Dostanem se do laborky. Pozoruji doktorku a její pokusy se soustředit na práci, ale neustále ji někdo odvádí od toho co by měla skutečně dělat. Když začne mluvit o tom, že se učí z vlastních chyb, začnu si uvědomovat, že je to pravda. Nesmíme je podceňovat, jsou na úrovni opic...dovedou uvažovat. Začnu vzpomínat na svoje setkání s nima a postupně usínám... Probudí mě až bouchnutí dveří, podívám se na doktorku a na toho kdo právě přišel počkám, až s ním doktorka vyřeší vše co potřebuje...a má čas,... Antaro, opravdu myslíš, že až půjdem k vrtulníku, budou nás očekávat? Pak se přesunu za Andersone... Hej chlape, nechceš s něčím pomoct? podám mu konopnej špagát... Hele, na té střeše mě napadlo udělat pro ně malinkou past... začnu Andersonovi popisovat svůj plán kterej vychází z Vietnamskejch A-B bomb. ... No pak by je stačilo nalákat sem na začátek té uličky a odsud to všechno odpálíme...Tak co myslíš? Konečně někdo kdo se aspoň trochu vyzná v trhavinách a v jejich používání.

Antara Coop - 11. října 2010 18:53

V laborce Dělám něco s testama když uslyším nějaký rachot vedle pohlednu na Dweyna a pak vyletím hned ven se podívat co se děje cestou si vemu zbraň a doběhnu tam vidím Sama ležet na zemi a dostal další zachvat, poslední dobou to má moc často, vzali ho ostatní do moji laboratorky a začnu se hrabat ve vzorkách. Hledám novou skušební latku, která by mu měla zcela odbourat vir v těle ale není to moc odskoušené a podívam se na něj. „Promiň Same ja to už musím udělat aby ti to dalo pokoj“. Pichnu mu látku a jen tak na oko sleduji co dělají ostatní a to ani nevím co po mě vlatně teď Dweyn chce koukám na něj celkem jak na blba ale spíše nevím nějak oč jde. Kouknu na ně a začnu je konečně vnímat, hačnu si vedle Sama a vím jak přibližně to teď bude probíhat, když tu pak přiběhne nějaký voják a začne říkat jak máme zastaralé zbraně schovám si svojeho miláčka před nim a zduraznim. „Tenhle krámek by ti jednou mohl zachranit zadek.“ Rozkazy od jiných se mi moc nelibí a jdu k oknu a koukám už je tam tma a tak začnu stahovat žaluzie aby nepronikalo světlo ven a nelákalo ještě víc nakažené k nám. „ Víte ja si ani nemyslím že by nás vůbec chtěli k nějakému vrtulníku pustit, věřím že jen co jste přistáli věděli kam dete, protože pokud vím my jsme tu jediní tak vás nechali přijít ale zpět tam to bude mnohem horší, krom toho máme tu další problém krom nakažených, narůsta počet nakažených zvířat, dokonce i ptáci se zde už schyluji.“ Řeknu tak jak to vidím a čekám co po mě Dweyn bude chtit.

Alexander Anderson Wulf - 11. října 2010 20:12

Big Ban - Alex a já POpadnu špagát a pomalu začnu vytahovat granáty. Poslechnu si celkový Alexův plán. Musím uznat že je dobrý ale má určité mezery. Kdybys chtěl udělat past v takovýmhle stylu, musel bys počítat s tím že možná vodpálíš i části baráku, který chcem ochránit. Tyhle trhaviny byly moc nespolehlivý. Chce to něco efektivního a ne příliš silnýho. Stáhnu provaz okolo tří standartních tříštivých granátů. Udělám pořádný uzel a celý špagát si přivážu k opasku. Vytáhnu kleště ku sz něj uštípnu a tohle zopakuju. Nesmíš zapomínat že se uměl lozit, když uděláme další díry budou mít akorát víc vchodů. Tohle ne. Musíme je spíš udržet nějak dole.......ale jak...když odpálíme spodní patra udělají se díry v podlaze a ti parchanti příjdou zespoda. Hlava se mi honí na celé obrátky, ale nějak mne nic nenapadá. Svázanbé granáty vložím zpěšt i s minami a SEmtexi do batohu, který opět zapnu. Nejdřív mně napadlo nastražit dole okolo Big Benu trhaviny abychom získali víc času, ale jak se zdá dolů se bez těžkýho boje nedostanem. Už tak sem vystřílel skoro 30% munice. Co se týká stavu zbraní tady......aaaah.....je to hrůza. Musím jim jít zpravit zbraně. Zkus něco vymyslet, jsem si jistej že zbraní a výbavy máme nato dost. Zvednu se a poplácám Alexe po rameni. Dojdu zpět za doktorkou Coopovou a pokynu jí aby přistoupila. Hele doktorko, jemi jedno co říkáte, ale v takhle hrozným stavu Vaše zbraně nenechám. Řekněte, že kdo bude chtít ať dojde do támhleté místnosti. Ukážu prstem na dveře napravo, a vejdu do nich. Je tam prázdno a tma. Rožnu a vyrvu ze země hrubě dělaný stůl, abych mněl aspoň pracovní ponk. Z batohu začnu tahat nářadí i náhradní díly do zbraní. Rožnu si a použiji kusy matrací co jsem našel jako židli. Začnu čistit svou brokovnici a čekám zda někdo dojde, přitom přemýšlím nad plánem jak nám smraďochy držet od těla.

Jan Čechov - 12. října 2010 19:18

Big Ben, nějaké další dobré zprávy Stojím a čekám jak Dwayn a doktorka zarealágují. Po malé chvilce se ozve hluk z hlavní místnosti a oba tam odběhnou. Doprdele, mluvím tu snad do prázdna.Vystane mi na mysl, když sleduji, jak ti dva běží pryč. Náhle ucítím v pravé ruce nával síly a mám chut něco zničit. Ovládnu se však a pozorně se rozhlédnu, jestli mě někdo nesleduje. Potom si vydělám dvě mp3 co jsou obvázány černou páskou a rozdělám je. Vytáhnu z nich dvě mini ampulky. Obě jsou na chlup stejné a jediné co je od sebe odlišuje je nepatrný rozdíl v barvě látky uvnitř. Podívám se pozorně na obě láhvičky a poté zašmátrám v hlavě, co to vlastně držím v ruce. Když jsem to našel byla u toho jen flashka. Tu jsem pak potají prozkoumal na základně. Spousta toho byly jen nějaký doktorský pindy, ale poslední složky obsahovaly podrobnou dokumentaci. Jednalo se o bojovou drogu nebo stimulant. Ti idioti se totiž nemohli dohodnout, jak tomu budou říkat. A tak to dostalo název DF-34 ZABIJÁK. Účinky po použití byly okamžité a propůjčovaly člověku nadlidskou sílu. Konkrétně byl člověk schopen uběhnout sprintem 20 km bez zastavení. Bohužel slovo ´´ZABIJÁK,, mělo své opodstatnění. Ten kdo tento vynález využil více, jak jednou okamžitě po jeho účinku zemřel, proto byla vyvinuta druhá látka s názvem ,, NULOVAČ,, která okamžitě zrušila účinek a tělo navrátila do původního stavu za několik minut. Více toho už tam nebylo, jelikož poslední datum ukazovalo několik dní před vypuknutím epidemie. A jelikož se všichni vědci soustředili na výrobu protilátky bylo od tohoto projektu ustoupeno a zapomenuto. Proberu se ze vzpomínání a opět se mrknu na obě ampulky. Ta s červeným odstínem je nulovač a ta s modrým je zabiják. Řeknu si pro sebe potichu. Schovám ampulky zpět do mptrojek a uschovám je zpět tam kde byly. Pak si nasadím zpět helmu, otočím se a jdu na místo, kde se ozýval hluk. Když jsem tam přišel zrovna nesli pryč toho civilistu, co se mi představil. Doktorka mu něco píchla a pak si vedle něj sedla, když v tom tam přiběhl Anderson červený jak rak. Řekl několik vět a pak zmizel v jedné zmístnosti, ze které se začal ozývat šramot. Otočil jsem se a podíval se zpět na doktorku. Stála u okna a zatahovalaho, přitom nám zdělila velmi potěšující zprávu. Stál jsem tam a poslouchal co říká. Jakmile domluvila, musel jsem se začít smát. A to jsem si myslel, že to horší bejt nemůže. Řeknu a přestanu se smát. Sundám si ze zad pušku a promluvím k ní. No nic krásko, půjdeme za tvým stvořitelem. Sebral jsem se a odešel za Andersonem. Seděl u stolu a čekal. Přišel jsem k němu a beznadějným hlasem sem se ho zeptal. Je tu nějaká vzdálená možnost vyrobit nebo sehnat plamenomet.

Dwayne "The Rock" Johnson - 13. října 2010 22:39

Big Ben Jen co pomohli Samovi jsem se šel podívat na doktorku. Tam hned v trhnul Anderson a mlel tam něco o zbraních. Jak by ne když je to jeho rodina. Jen jsem si poslechnul doktorku a po chvilce řekl něco i Čechov. Podíval jsem se na všechny co byli zrovna kolem a můj pohled se vrátil na Antaru. “ Kdyby věděli kam jdeme. Bylo by jich tu mnohem víc. A vy by jste taky už dávno byli mrtví. Ty si vážně myslíš že je zastaví jen pár kusů železa. Jsi tu z těmahle lidma už dost dlouho. Takže dost dobře víš že by se sem už dostali… Teď se jděte všichni prospat. A obzvlášť ty. Potřebuješ to ze všech nejvíc. Zejtra se zbalej věci a druhej den za úsvitu, se poženeme k vrtulníku. Protože má bejt zatmění… A já jim tu nechci dělat bufet.“ Dořeknu a vyjdu z místnosti, slyšet mě mohli všichni co byli poblíž. Zašel jsem do vedlejší místnosti kde si hrál Anderson a Čechov. “ Chlapy, večerka za deset minut.“ Jen co jsem to dořekl tak jsem si všiml jak vyšla doktorka ven. Jen jsem se za ní ohlédl a v tom jsem se zarazil a pohledem jsem se vrátil na Čechova. Zaslechl jsem jeho zmínku o plamenometu. “ Si děláš prdel? K čemu ti na ně bude plamenomet. To je k sobě chceš pustit tak blízko? Heh.“ Pousměju se a ani nečekám jeho reakci ale spíš aby to bral jako vtip. Otočil jsem se a vylezl z místnosti ven. “ Plamenomet.“ Řekl jsem si spíš jen tak pro sebe a došel jsem ještě do jedné místnosti kde byl Dag a Shaun. “ Tak co pánové máme spojení? Pokud ne tak se na to dneska už vyserte a jděte se najíst a lehnout si. Potřebujeme si odpočinout.“ Dořeknu poslední slova a odcházím z místnosti. Došel jsem do další o něco menší haly kde se vařilo. Dal jsem si trochu do misky co byla na stole a snědl jsem to co připravil kuchta. “ To je dobrý. Ale taky už si dej voraz a běž si lehnout.“ Došel jsem do další místnosti. Byli zavřený dveře a nevěděl jsem co tam je. Otevřel jsem je a vlezu dovnitř, aniž bych čekal že tam někdo bude. Ale byla! Narazil jsem na Antarý jak zrovna vylezla ze sprchy a přes sebe má jen ručník. “ Ou. Promiň…. I když… Takhle jsem tě dlouho neviděl.“ Řeknu posledních pár slov z úsměvem.

Antara Coop - 14. října 2010 12:37

Laboratoř a sprchy Sedím u stolu když Dweyn rozdáva rozkazy a předělávám vzorky do tašky abych mohla ráno vše jen popadnout a jít, nebudu toho moc tahat oni tam snad vše potřebné budou mít a proto si beru jen vzorky krve nakažených, pak vir a antivir, hodně navíc kdyby se nám cestou trochu zkoplikovalo ale to snad ne. Ikdyž koukám na ně co to tu máme za čísla možná začnu i pochybovat, ale zase vím že on by si do týmu nějaké trotlíky nevzal. „ Myslíš že se nepokoušeli sem dostat??? Je to celkem ještě velké sousto a krom toho nevím od doby co jsme začli vysílat se uklidnili a stáhli se na rozmezí obchod a kolem, pak se začli soustředit na jiné místa, byli jsme se kolikrát podívat zda tam někdo není ale ne byli v domek kde jich bylo mnoho a tam jsme nechodili. Takže proto si myslím že nás nenechají dojít až k místo určení, krom toho myslím že nám i něco ruší signál a tak doufám že máte lepší vybavení jinak se nedovoláte.“ Pokrčí rameny a pak nás rozpustí a já jdu do kuchyně kde si vemu si jen misku s jídlem a pak šla pomalu do sprch kde si sednu na lavičku a pustím se do jídla když jsem to vše zblajzla pustila sem si vodu a svlékla do naha, věci odložila na lavičku a pak se začla oplachovat i vlasky měla jsem je od prachu a trochu i pavučin, dukladně sem se omyla jen mě studená voda probudila a říkala sem si jak mám ted spát. Když sem byla hotová slyšela jsem kroky a hned sem se omotala ručníkem a koukla na dveře, když sem zahledla Dweyna tak sem se pousmála. „ To ses mě rozhodl hlídat i ve sprchách?“ Usměje se a začne si sušit druhým ručníkem vlasky, když prohodí to že mě tak dlouho neviděl usměji se taky a mokrý ručník z hlavy přehodím přes lavičku a podívam se na něj. „ Mno tak dlouho jsme se taky neviděli nemyslíš? Krom toho tady jsem jedině sama nikdo jiný se neodvaží sem vejít a za to jsem ráda i když tebe po tak dlouhé době ráda vidím.“ Pousměje se a začne si oblíkat nové spodní prádlo ale nic nejde vidět má ručník, pak si přes vrh natáhne tilko a je tak před tebou jen v krataskách a tilku. „ Chceš abych odešla aby si mohl do sprchy?“

Dag File - 14. října 2010 17:19

Big Ben Když dorazíme na místo určení, složím se spolu se Shaunem v jedni menší místnosti, která před určitým časem, když ještě smraďoši nebyli, sloužila nejspíš jako monitorovací místnost. Tři stoly, dvě stoličky, několik regálu s prázdnýma krabicemi a několik monitoru. Na stole je spousta nepotřebných věci jako tužky, papíry, sirky a dva popelníky. Krabička od cigaret na stole ale není. Při bližším zkoumáni okolí ji najdu spadnutou na zemi. Krabička (Davidoff), je ale prázdna. Sirky si vezmu do kapsy, zbytek věcí naložím do jedny krabice z regálu. Pak tuhle krabici dám opět na regál, rukávem otřu prach ze stolu a začnu si na něm vybalovat mé vybavení. Shaun nápodobně při druhem stolu. Z brašny vybalím netbook, napojím ho do elektrický sítě a naštartuju. Mezi tím vytáhnu z brašny větší-menší krabičku, připomínající router z 20. století. Tuhle krabičku připojím k netbook-u a po místnosti začnu hledat elektrický rozvody, káble a ostatní přístroje, které by ještě mohli posloužit. V jednom skrytem rohu, kde se váli monitor si všimnu kupu kabelu. Při přemístění tohoto monitoru se mi naskytne pohled na switch, z kterého visí ta kupa kabelu. Konec jednoho si vezmu, odpojím od starého, ještě desktop-type počítače a připojím ho na moji krabičku, připomínající router. Kabel připojím do portu pro kabely koncovky RJ-45. Jinak by to asi nejspíš ani nešlo, v tak pokročilý době, kdy se už takhle starý kabely nepoužívají a ty naše nejsou kompatibilní. „Ještě že jsem tento krám nevyhodil. Nakonec je to i super věc, která už v té době podporovala firewall, NAT přesměrovávaní, kontrolu MA.....“, začnu si v mysli číst technicky vymoženosti routra, který mi bliká na stolu. Mezi tím muj Netbook znovu pípne, router začne blikat ale switch na zdi ne. Nejspíš je bez proudu. Zkontroluji napájení do elektricky sítě, jestli není vypadlý nebo zoxidovány. Kabel v něm je a vypadá v pořádku, jenom je trošičku povytáhly. Zasunu ho pořádně a switch na okamžik blikne a pak znovu zhasne. „Nejspíš je po něm.. Když už nebudeme mít připojení na zdejší computery, tak alespoň na lokální ethernet. Taky bych se rád podíval do serverovny, jestli tady nějaká je.“, prohodím spíš pro sebe, protože Shaun něco sleduje na svém počítači. Kabel, který jsem před tím použil na zesíťování mého počítače a switch-u, vytáhnu ze switch-u tak jako i WAN kabel. Pak switch ze stěny odmontuji (spíš vyrvu) a odnesu si ho na stůl. Pak se vrátim k stěne, z hlavní sítové zástrčky odpojím starej WAN kabel a napojím tam můj. Při připojení netbook opět pípne. Zatímco já se bavím s lokální síti, Shaun monitoruje okolí a snaží se navázat spojení s HOPE. Jemu i mně na monitoru vyskočí varování o pozornost, že někdo vysílá nouzovej alarm, ale všimne si toho jenom Shaun, protože já od stěny nevidím na obrazovku mého počítače. Kabel je zapojený do sítě a já se můžu přesunout k počítačů. Posadím se na stoličku, sleduji poblikávání kontrolek přicházejících a odcházejících paketu - při čem ale přicházející nejsou žádná. „Serverovna je nejspíš taky v tahu.. Jako i zvyšný elektronický vybavení této budovy. Zajímavý, že světla ještě jdou..“. Konečně se začnu plně věnovat mému počítači. Na obrazovce si přečtu již předtím zachycenou zprávu u Shaun-a. Podle jejího kódu (#060271+1) jde o nouzové volání s následným spadnutím spojení. Nešlo by o nic divného, takových zpráv jsou denně desítky, ale v tomto případu jde o identifikační kód přístroje, které sedí na náš vrtulník (fc0fe1012d50865ac71f913bd919aaea). V ten moment se ve dveřích zjeví Dwayn. „Éeeh..“, začnu nejistě. „Nejspíš máme problém. Spojení s naši základnou ještě nemáme, ale je tady jedna nesrovnalost v číslech, pane. Zachytili jsme totiž nouzovou zprávu a její odesílatel je.., na chviličku se zaseknu a pak větu dokončím: Její odesílatel je nejspíš náš vrtulník. Pak vysílaní skončilo.“, na chviličku se odmlčím. „Nejspíš se ale jenom něco porouchalo a několik vrstev elektromagnetických vln se tímto zmutovaným prostředím a rušením zkombinovalo na tou jistou vlnovou délku, a to co přišlo, je možná jenom blud. Ještě to prověříme. Pane.“ Pak Dwayn odejde za doktorkou - píšu sivým, protože nevím jestli se k tomu Dwayn vyjádři.

Dwayne "The Rock" Johnson - 15. října 2010 00:51

Big Ben, Sprchy Než jsem odešel do sprch tak se Dag vyjádřil o tom co vše zachytil. Jen jsem se nad tím zamyslel a řekl jen pár slov. “ Dobře, prověřte to ještě jednou a všechno nahrajte. Ráno si to poslechnu. Vy se taky jděte vyspat.“ Dořekl jsem a z přemýšlením jsem vlezl do dveří kde byla Antarý. Pronesl jsem k ní pár slov a ona mi odpověděla. Když se zmínila o tom jestli jsem jí přišel hlídat i ve sprše a poté pokračovala dál jen jsem se pousmál a odpověděl jsem ji. “ Nemyslím si že bys potřebovala ochranu. Ale sprchu si pamatuju dost dobře.“ Pousměju se a pokračuji, během slov jdu k tobě blíž. “ Taky tě moc rád vidím. I když… je to po tak dlouhý době. Ale sluší ti to.“ Díval jsem se ti do očí a na tvou otázku jestli máš odejít jsem ti odpověděl. “ Nemusíš odcházet jestli nechceš. Stejně je to tvůj pokoj… já jsem nevěděl že tě tu najdu takhle. Ale můžu zajít do sprch na druhym konci chodby. Ukazoval nám je jeden z tvejch kolegů.“ Jen se odtrhnu od tvých očí a párkrát zamrkám a hned na to se nadechnu a hned i vydechnu. Pousměju se a dodám. “ Měla by sis odpočinout. Hlavně kdyby něco tak dej vědět.“ V ruce držím malou vysílačku kterou používáme pro komunikaci. Když si ji vezmeš tak se otočím a jdu ke dveřím. Čekám buď na to jak zareaguješ nebo mě necháš odejít beze slov.

Antara Coop - 15. října 2010 19:45

Sprchy Když se ke mně přibližuje nakloním hlavu na stranu a čekám co udělá, stojím před ním jen v tilku a krataskových kalhotkách a dám si ruce v bok. Vlasky ji splívají kolem obličeje a kapka z ní ještě voda, když mluví o sprchách musím se usmívat a dám si ručky kolem pasu a usmívám se. „ Vím že si mě nepřišel hlídat řekla sem to jen tak aby nám řeč nestála proto víš, sice možná vypádám jak vypadám ale sám si řekl že sem jinačí než si mě pamatuješ, je to přeci jen dlouho a byli jsme mladší.“ Pak se natáhne do skřínky a vytáhne si barvu na vlasy a usměje se na tebe a položí si to na lavici a jde taky pomalu k tobě a projede ti po hrudi co vše tam máš. „ Nemusíš odcházet pokud ti teda nevadí že si tu ještě něco udělám z vlasama ať nejsem venku tak ehmm napadna a mezi váma nesvítím a taky pokud chceš pomůžu ti s tím dolů.“ Začne se smát a poodstoupí od tebe a čeká na tvou reakci mezitím si hačne na lavici a připravuje si barvu na hlavu. Ještě že to neprojde lhůtou tak brzy čte si co vše tam je.

Dwayne "The Rock" Johnson - 15. října 2010 23:26

Sprchy Když mě zastavíš a přejedeš mi rukou přes hruď. Jen zvednu hlavu a podívám se ti do očí. “ Ve své povaze jsi stejná.“ Pousměju se ale při tom už jdeš stranou a posadíš se. Vzala jsi do ruky barvu a začala jsi si něco číst. Mezi tím jsi řekla pár slov. Jen jsem nadzvednul jedno obočí a z úsměvem jsem se na tebe podíval. “ Ty mi stým chceš pomoct dolů. No, proč ne.“ Postavím zbraň na zem a opřu jí o zeď. Dojdu pomalu k tobě a stojím před tebou. Pravou ruku ti pomalu položím pod bradu a nazvednu tvůj pohled aby jsi mi viděla do očí. “ Je mi to líto… to, jak to tenkrát mezi náma dopadlo. Neměl jsem tě nechat odejít.“ Kleknu si na jedno koleno abych byl přibližně ve stejné výšce jako jsi ty když zrovna sedíš a dívám se ti do očí.

Antara Coop - 15. října 2010 23:47

Sprchy Pousměji se když slyším že jsem ve své povaze stejná i to mě těší že po tolika letech ví jaka jsem tehdy byla, ale byli jsme ještě jako děti teda né jako přímo ale každý jsme chtěli něco jiného on chtěl pomáhat lidem jinak než já a taky proto jsme tam kde sme byli. Když mi zvedne z bradu podívam se na něj svýma hnědýma očkama a jen koukám. „ Jsem pořád stejná jen o něco starší a byla jsem nucena se naučit hrát s tvými hračkami ale nejraději mám svého miláčka.“ Koukne na odstřelovačku a pak zase na tebe když si předemě klekne usměji se a začnu ti rozepínat vestu, která je celkem těžká a zkoumám jak je to hrubé kdyby jej někdo kousl, asi by mu to neprošlo ale nemá moc chráněné ruce a jen tak okukuji jeho vyzbroj. Když začne mluvit o tom jak jsme se rozešli zklopím oči, aby mi neviděl do tváře a kouknu trochu bokem ke dveřím a pak na něj kouknu. „ Dweyne jsem nakažená, mám v sobě vir i antivir je to mutace takže nevím co se semnou stane, nemohla jsem t zkoušet na ostatnich takže sem použila sebe, ted když mě kousli sem do sebe dostala novou DNA takže kdyby si viděl že se měnim nebo něco Víš co pro mě máš udělat.“ Koukne na tebe zcela važně.

Dwayne "The Rock" Johnson - 17. října 2010 12:22

Sprchy Jak tak před tebou klečím tak jsi mi začala rozepínat vestu. Když jsi mi ji začala sundávat tak jsem se na tebe vážně podíval a zastavil jsem ti ruce když jsi se zmínila o tom že jsi nakažená. “ Jak to myslíš?“ Postavil jsem se a stojím před tebou. “ Pokud tě to ještě nepřeměnilo. Což se u každého projeví během pár hodin. Myslím že budeš v pohodě. Nejsem doktor ani vědec. Ale… nenechám tě jen tak odejít. Ty budeš v pořádku.“ Jen co to dořeknu tak se na tebe podívám a přejedu tě očima. Přejedu ti rukou po tváři a znovu jí vrátím z pět. Otočím se a jdu směrem ke dveřím. Zvednu zbraň kterou jsem si opřel o zeď a natočím se na tebe pohledem. “ Až si doděláš hlavu. Skus se trochu prospat.“ Otočím se a vyjdu ze dveří. (Pokud jsi mě zastavila ještě jsem chvilku počkal) a směřuju do jedný místnosti kde jde vidět z jednoho zabedněného okna ven. Škvírou se dívám ven a jen poslouchám ty skřeky co se z venku ozývají.

Antara Coop - 17. října 2010 17:07

Sprchy Kouka ti do očí a jde vidět, že má celkem i strach a začnou se jí trochu klepat ruce když mě pustíš a zvedneš se zvednu se taky a trochu se chvěji protože vidím jak je nazlobený na mě a na vše tady kolem. Dá si ruce kolem pasu a dívám se na tebe trochu zoufale ale tobě to asi moc nevadí nebo to ani nechceš vidět a pak zklopím oči. „ Skombinovala jsem svoji DNA a nakaženým takže sem něco mezitím, jak sem zjistila ja nejsem a co přenáší vir ale ta co má v sobě antivir, který není odskoušený a dokončený. T-t-ty se teď zlobíš já to chápu a ano jsem zase ta nerozvážná jakou si znal ano dělam nesmysli ale já nemohla to zkoušet na ostatních, věděla jsem že někdo přijde vzorky a lek sem schovala kdyby my už tady nebyli našli by jste aspoň lék.“ Když jde ke dveřím nemam ani sílu nic říkat a nebo jej zastavovat, nechám své ruce spadnout a jdu k zrcadlům obarvit si tu hlavu a když jsem hotová nemám ani sílu spát, jdu jen tak v tilku a krataskách do místnosti kde je Dweyn a otevřu pomalu dveře a koukam na něj a jdu blíž, sednu si na stul a dívam se na něj moje mokré tmavé vlásky mi splívají kolem hlavy a taky kapky vody dopadají na stůl.

Dwayne "The Rock" Johnson - 17. října 2010 22:23

Vedlejší pokoj Jen tak sedim a skrze malou škvíru sleduju okolí a poslouchám ten řev. I když jsme dost vysoko jde to slyšet. Najednou se otevřou dveře a vejde Antarý. Jen se na ní podívám a všimnu si jejího nového vzhledu. “ Sluší ti to. Ale měla by jsi se prospat. Zejtra to bude asi Dlouhý.“ Dořeknu a sleduju tě jak jsi opřená o stůl. Poté k tobě natáhnu ruku a doufám že jí chytíš a uděláš ke mně pár kroků blíž. (Pokud tak uděláš) Přitáhnu si tě k sobě a ze země vezmu deku a přehodím jí přes tebe. “ Je tu chladno. A nechci aby jediná naděje pro záchranu lidí nastydla. A hlavně budeš v teple.“ Poté tě pořádně zabalím do deky a dívám se ti do očí. Přitáhnu si tě blíž a dám ti pusu na čelo. “ Tady je volná madrace…. Koukej se vyspat. Budu tady s tebou, tak si tě trošku ohlídám.“ Ukážu na tu madraci která je u zdi u kamen. Pousměju se a čekám že si aspoň na chvilku lehneš.

Antara Coop - 17. října 2010 22:36

Pokoj Pousměje se když jí pochválíš jeji vzhled a koukám na něj nakloním hlavu na stranu a když mi podá ruku naahnu se a jdu pomalu k němu a chytím ho za ručku stojím u něj a kouknu na něj. Jsem zvykla nespat v noci stejně neusnu, mám to nějak převracený Přizná se a pak se zachumla do deky kterou si jí dal a sedne ti na klín ani nijak se neptá zda může a podíva se na tebe, když dostane pusu na čelo koukne na tebe smutně a kapky z jejich vlasů ti dopadají na holé ruce. Kouknu na tu madraci a pak na něj a zavrtím hlavou na nesouhlas. Ty si ten kdo by se měl prospat ne já, nejsem unavená. Začne protestovat a kouká ti do očí a lesknou se jí, zbarví do černa a já tě pohladím po tváři, a pak ji ručky spadnou do klína. Taky ses vůbec nezměnil Pak se podívá k oknu a vstanu jdu pomalu k němu a opřu si čelo o sklo a dívám se dolů a jde vidět že je celkem zamyšlená a přemýšlí zda se zajistili všechny cesty.

Dwayne "The Rock" Johnson - 17. října 2010 23:06

Vedlejší pokoj když si na místo madrace vybereš můj klín jen se pousměju a vtisknu ti pusu na čelo. Ty pak začneš protestovat a mě se vrátí staré časy… Je to stejné jako kdysi. “ I to chování ti zůstalo. Sem rád že jsi stejná.“ Mezi tím co jsem to řekl jsi se zvedla a došla jsi k zabedněnému oknu kde jsi se opřela hlavou o sklo. Zvednul jsem se ze židle a došel jsem k tobě… Položil jsem ti ruce na ramena a řekl pár slov. “ Zhruba za 40 hodin budeme na cestě odtud. Ty jsi první kdo se odtud musí dostat. Hned po tobě se musej dostat pryč i moji chlapy. Pojď, sedneme si a zkusíme se trochu prospat. I když to máš obrácený… musíš si odpočinout.“ Dořeknu nu to a udělám dva kroky od tebe. Dojdu k jednomu gauči přes kterej je hozeném bílej přehoz. Sundám ho dolů a prohlídnu si gauč. Zbraň si opři a roh gauče a čekám jak zareaguješ. Mezi tím si sundám vestu a bundu. Položím to vedle zbraně a stojím tam jen v černém tílku. Kolem je tma a v rohu slabě svítí jen kamna který zahřívají místnost. Přejedu si rukou přes pravý zápěstí a podrbu se. Poté se na tebe natočím a jen se pousměju. Sednu si a zhluboka se nadechnu. Poté jen čekám jak zareaguješ a zda si ke mně půjdeš sednout.

Antara Coop - 17. října 2010 23:33

Spinkani nebo se tu někdo naštve... tim nemyslim Dweyna Člověk se možná na venek změni i třeba chováním, ale toho jen donutí okolí a tím jak se člověk musí vlastně zařídit. Když mi řekl že jsem pořád stejná i v chování vzpomenu si na to, jak mě po večer snažil uspat a já pořád odmítala a něco dělala do školy. Když se na to podívám z tohohle pohledu za to že odešel mohu vlastně já, byla mi vždy předněší škola a on měl zase své zaliby, ale zažili jsme spoustu pěkných chvíli. „ Nejsem důležitá já ale vzorky to už by sis mohl uvědomit podle těch vzorku dokažou vylepšít lék mě k tomu nepotřebují a víš co se stane pokud se dostanu až za hranice a objeví mě otec, buď mě nechá někam uklidit nebo mě nechá zabit protože vím vše o tom co tady prováděli, proč myslíš že ja sem tady zrovna zustala bohužel si myslel že nepřežiju smůla.“ Trochu naštvaně když mluví o tom kdo se musí odsud dostat a ani zamák neřekl sebe pro něj je to asi normální ale on se mi po těch letech objevil zase v životě to si myslí že mi je jedno co se s ním teď stane, ale on se přepočítal neví jak jsem sice sem pořád stejná ale když jsem tam venku musím byt někým kdo sem už delší dobu, pokud si myslí že budu poslouchat na slovo a nebudu se do ničeho plést plete se. Rezignovaně jdu pomalu k tobě a sednu se vedle tebe když tak koukám sem o proto tobě malá ale svali mám taky od toho věčného běhání a zvedání zbraně a občas když se moc nudila trochu posilovala, koukám na tebe a vyhrknou ji slzy takže raději bude koukat jinam než na tebe. Přitáhne si k sobě nožky a obejmu je kolem kolen a opřu o ně hlavu a koukám před sebe. „ měla bych jít na obhlídku přístupu do budovy.“ Zamyšleně poví a mrkne s tím ji po tváři lemuje slza.

Velitel Základny HOPE - 17. října 2010 23:36

Základna Hope….Londýn Hoffman vydal rozkaz aby se dva Havrani vydali do Londýna. Ty (Cpt. James Devlin) se snažíš svolat všechen svůj tým aby jste byli připraveni vyrazit. Druhý den ráno v 7:00 se máte chystat k odletu a vaše místo k přistání je ropná plošina… Podle všeho ta, kde měl přistát první vrtulník co odvážel záchranný tým do Londýna. …………………. Londýn… venku to je smrtelné, Smraďoši se potloukají všude a loví všechno co není jako oni nebo se to nemůže nikam schovat. Bouřka zuří, blesky několikrát vrazili do různých částí Big Benu a stavbou to párkrát otřáslo. Nebýt toho že jedete na centrálu by byli pojistky již v háji. Proběhlo pár hodin a vy jste buď spali nebo jste dělali co jste uměli nejlépe. Někdo kdo nemohl spát se zabýval vším co šlo aby si zkrátil chvíli než vyjde slunce. Noc je delší jak den ale dobré zprávy jsou ty že přestala bouřka. Skřeky z venku se také už zmírňovali a rámus už taky nebyl takoví jako předtím. Skrze otvory co byli na oknech se prodírali paprsky světla. Kuchař který vstává vždy mezi prvními již připravoval snídani. Mohlo vás zbudit několik vůní koření a také vůně slaniny. Kuchař se jen usměje na prvního muže co vstal a podává mu talíř. Kuchař:“ Je to slanina. Schovávali jsme si jí na lepší časy ale ty jsou asi už teď. Je na čase aby se ostatní taky probrali a pomalu se najedli.“ Dořekne a pokračuje v přípravě jídla. Někteří z vás ještě spí a snaží se spát co nejdéle. Čeká vás totiž náročný den.

Dwayne "The Rock" Johnson - 17. října 2010 23:45

Na gauči Podívám se na tebe a když si přisedneš jen se usměju. Než stačím něco říct tak si přitáhneš kolena blíž k sobě a opřeš si o ně hlavu. Všimnul jsem si jak ti stéká po obličeji slza a palcem jsem ti ji setřel z tváře. “ Pokud se o něco pokusí. Budu to poslední co bude stát mezi ním a tebou. Nedovolím nikomu aby ti ublížil. Přísahám…. A navíc, nejsi už trošičku velká na to aby ti po tváři tekli slzy.“ Rukou tě hladím po tváři a přiblížím se pomalu k tobě. “ Myslím si že obhlídka počká do rána. Všechno zabezpečil náš tým. Jsou to ti nejlepší v tom co dělaj… Pojď sem.“ Přitáhnu si tě trošku blíž a políbím tě…

Antara Coop - 18. října 2010 00:05

Pokoj-pohovka Když mi ji setřeš podívám se na tebe, byla jsem zvyklá když seš tu tak dlouho sama plakat sem mohla kdykoliv když sem tu byla, ostatní mě nerušili, ano Sam mě často chodil kontrolovat ale to většinou při práci jinak sem byla zavřená v laboratořích a tak sem mohla dát svým pocitům průchod. Když začneš mluvit o tom co se stane pokud mě bude muj otec chtít zabít vrtím nesouhlasně hlavou protože nedovolím nikomu aby se kvůli mně někomu něco stalo už to že tady sou jen kvůli tomu blbému léku jinak by se ani neodvážili jít kdyby tu byli jen lidi. „ Tak na to rychle zapomeň nedovolím nikomu aby se pletl tam do čeho mu nic není, stejně kdyby tu nebyl ten blbý lék nikdo by sem pro ty lidi nešel ani on by tu neposlal nikoho, jasně jeho dceruška musela udělat tu špinavou práci co on zvoral ale nedovolím jedinému člověku na kterém mi kdy pořádně zaleželo aby se mu kvůli mně něco stalo na tohle sem rozumná dost.“ Když se přibližuješ podívám se na tebe a očka se mi lesknou jeji barvičky se vůbec nezměnili má je temné jako tma tam venku, zrychlí se jí dech když si jí tak blízko. Když mi řekneš že tvuj tým je nejlepší chci něco říct ale už to nestihne a ty jí políbíš, citíš jak jeji svaly uplně povolili a je jak panenka a omámená, avšak se nijak nebrání a polibek ti oplatí.

Alex Light - 18. října 2010 13:21

Procházím jednotlivá patra budovy, zaslechnu co se děje ve sprchách. Slyším dva hlasy, Antary a Dwayna. Sevřu pevně pušku a pokračuji dál. Najdu si klidné místo v koutě. Vytáhnu detektor a nastavím na něm alarm na pohyb. Tak jako každou noc... Ksakru Dwayne, ty máš ale zkurvený štěstí. Pomyslím si pro sebe, přitisknu M117 na prsa a oddám se klidně do říše snů. Slyším jak cvakne detektor, spustí se alarm...pohyb...mimo pásmo...fajn...smraďoši...a blízko...vyskočím na nohy a podle detektoru běžím k jednomu balkónu kde by měl být volnej výhled. Rozkopnu dveře a zdá se, že je tu jen jeden. Jenže na stísněném prostoru jej nemohu střelit a než vytáhnu nůž, cítím jeho zuby na svém krku... Sakra! Bodnu mu nůž do hlavy a za jeho padajícím tělem pošlu dvě kulky. Pak se jen svalím zpět do dveří. Cítím jak z krku teče nejcenější tekutina a pomalu se mi zavírají oči. Tohle je asi konec... Pak zažívám pocit podobný usínání...slyším hlasy...ale jsou daleko...příliš daleko...pak ztratím vědomí.

Cpt. James Devlin - 18. října 2010 16:05

Základna Velitel si mě nakonec ještě jednou zavolal a řekl mi, že tu máme menší problém. Jestli je ovšem menší problém v tom, že jsme ztratili kontakt s jedním Havranem, co měl ten záchranný tým vyzvednout, tak to není problém, ale velkej průser. Vše se bude muset urychlit a to hned. Zasalutoval jsem a šel vše připravovat. Moje práce je velmi důležitá a já ji mám rád, ale myslím, že jsou tu i důležitější. Mám dát dohromady tým, který poletí do akce s dvěma Havrany. Tak se do toho dáme. Potřebuju šest chlapů. Víc jich nechci, zbytečně by zabírali místo a navíc jich ani víc riskovat nechci. Dva kulomečíky, dva odstřelovače, jeden stopař a zdravoťák. Zamířím do větší budovy, kde najdu první dva chlapy. Rozrazím dveře a vejdu dovnitř. ,,Armstrongu, Nelsne, pojedete se mnou do akce, která může zachránit svět. Seberte si svoje M60 a koukejte bejt za dvě hodiny u Havranů, kde vám řeknu co bude dál." křiknu na ně a nevšímám si salutování ostatních. Oba jasně odpoví: ,,Ano, pane!" Teď bych mohl sehnat stopaře a na to bude nejlepší Billy. Je stopař od doby co ho znám a ještě déle. Opravdový borec. Najdu ho kde jinde, než v kuchyni. Je také skvělý kuchař. ,,Zdravím Billy, jak se vede?" zeptám se. ,,Dobře, dělám omáčku, chceš ochutnat? Jo počkej, já vím do hodiny se sbalit a bejt u havrana ne?" řekne a já se usměju. Bodnu prstem do omáčky a řeknu: ,,Jo…jasně. Jo mimochodem je výborná." Další jsou na řadě Fowley a Kozlowsky. Oba výborní odstřelovači. Ty jak se zdá mě už čekali, protože měli už skoro sbaleno. Řekl jsem jim to co ostatním, plus aby si vzali hodně munice a jídlo na tři dny. Poslední je Berghoft. Poručík, který bude velet na druhém Havranovy a navíc je to skvělý zdravoťák. Velmi ochotně to přijal a během chvíle byl také na cestě. Sebral jsem si svoje věci a šel za ostatními.

Alexander Anderson Wulf - 18. října 2010 17:26

Big Ben - k sakru už Celý večer kem ně občas dorazili lidé, kteří chtěli poradit jak opravit svou zbraň. POkynul jsem jim aby svou zbra'ň položili na stů a pak je poslal pryč. Tak hrozný večer jsem neměl snad nikdy. Ty zbraně byly v tak strašlivém stavu že jsem si dokonce sundal masku a z náprsní kapsy vytáhnu jedno z mála cigár, které jsem si schovával na svou poslední bitvu. Poprvé si potáhnu a ucítím poklidný nikotin, jak mne zabvuje napětí a vzteku. Vidíš Barbaroso, nakonec jsem se nestal stejným bláznem jako ty. Místo toho tu teď stojím kouřím, pomáhám těm co nemají naději, a nechávám si poroučet od lidí, které jsme chtěli zabít. Vyfouknu kouř, chci si znova potáhnout než uslyším výstřely ! Nemečkám, vytáhnu z piuzdra brokovnici a sprintem doběhnu na místo, okdud jsem slyšel střely. Vídím mrtvéhjo smraďocha a......ALEX ! Kurva ! Popadnu ho a podívám se mu do očí. Jeho krev tu je rozlitá jak voda z kýble. Doprdele ! Alexi ! Poplácám ho po tváři. Co mám dělat ? Co mám dělat ? Aha ! Sáhnu do batohu a vytáhnu obvazy, přitom nestále strkám prsty do rány aby neunikala krev. Je to odporné pro Alexe, ale snad ho udržím naživu. Obvazy obtáhnu jeho krk, a zaběhnu zpět do místnosti. Sakral idi ! Doktora hned ! zařvu a opět odhběhnu pro umírajícího Alexe. Začíná blednout, a je studený. To se mi fakt nelíbí. Když přiběhne pomoc, nechám je aby se o Alexe postaraly, maj s tím určitě víc zkušeností než já. Ruce mám celé od teplé krve, které mou mysl dostává do nových otáček. Vztek, bezmoc a šílenství, se opět vkrádají do mé mysli. Držel jsem už tolik svých přátel, viděl je rozervané na kusy smraďochy........ne.....musím se uklidnit. Popadni. Potlač. Zadus ! Volám si neustále dokola ve své mysli, a pokouším se soustředit. Zkar se mi zatemňuje, a já jsem opravdu velice rád, žem i nyní obličej zakrývá maska z oceli. Dojdu zpět do své pracovny a utřu si ruce od krve Alexe. Opět usednu do sedadla a podívám se do rozbitého zrcadla, ve kterém vidím svůj obraz. Rozškráblá helmice, se třemi rýhami nevypadá nic moc, už taky ztratila svůj glanc. Stále však je to moje jediná identita. Pohladím si ji, a opět pohlédnu do země. Vrazím pěsti tak silně do stolu, až se rozlomí na dvě půlky. Doprdele práce ! Zavrčím a otočím se z okna. Hledím z dálky na ty slintající bastardy dole a už se těším až jim tuhle krev vrátím plnými doušky do tlam ! Už nikdo nezemře. Příště to budu já, ne oni, kdo zemřou. Donesu je všechny zpět domů. I kdyby mně to mnělo zabít ! Slíbím si a opět se obrátím na rozmlácený stůl. Nechám ho tak být, a celý zkroušený zůstanu v sedu opřený o zeď. Už ne. Nenechám je, aby zase zmizely. Nenechám. S tím usnu. A ponořím se do temnoty svých snů a nočních můr. Ráno Proberu se s vyjeknutím celý spocený. Dýchací přístoje mé masky udržovaly celý můj mozek v chodu a ten mi odhaloval temné události mého života. Mí přátelé trháni na kusy......ne....už toho musím nechat. Zvednu se a otevřu si stehenní kapsu, ve které mám polní příděl potravin, ve formě vymačkávací tuby. Odepnu si masku, a zvednu ji tak abych se mohl nasytit. Přitom vnímám utichající skřeky smraďochů. Sedím sám ve svém pokoji a hledím ven. Do stejnejch sraček neustále dokola a dokola. Heh. Aspoň že ten Dwayne ví jak se zabavit.

Frank "Marty" Martinson - 18. října 2010 18:08

Ráno po peklu Jem v tmavé místnosti, ve které je jedna žérovka, stolek a na něm 2 klíče. Předemnou jsou troje dveře se zámky. "Kde to doprdele se!!" řeknu si potichu... Najdenou uslyším za sebou skřipot. Otočím se a uvidím chlápka s obličejem tak zmasakrovaným že by ho nepoznal snad nikdo, tělo měl silne, ale zřejmě mu k ničemu nebylo. "Kurva chlape co se stalo, kdo to udělal???!!!" s leknutím na něj vykřiknu, až spadne na zem... Tohle je hodně divný řeknu si a vyčkávám na reakci znetvořeného muže. "Johnson, Dwane...." řekne muž a začne si mě prohlížet. "Cože, ty nemůžeš bejt Johnson, ten je v pohodě!!!" Uskočím trochu dozádu a kouknu mu na nohy. Má je svázané ocelovým řetězem na kertý je upevnéný obrovský zámek. Otočímse ke stolu s klíči a vykročím k němu, ale v tom na mě opět začne mluvit tím chraptivým a umírajícím hlasem : "A kdo si ty??? *chraptivý nádech*... někoho mi připomínáš!..... *kašel* Ano!!! ty si přece Marty, Frank Martinson!!! Začne křičet po celé místnosti moje jméno, dokola a dokola, až mě z toho bolí palice. "Marty,Marty,Marty,Marty!!" Křičí furt a já začínám bejt nasranej, ale uklidnim se jednim slovem : Debil! Dojdu ke stolkuvezmu oba klíče a příjdu s nimi k Johnsnovi. "Marty,Marty,Marty" 4ím víc se k němu blíím tím víc to křičí a opakuje. "Drž už kuva hubu!!!", zařvu na něj, ale on furt křičí moje méno. Tak jo zkusím tenhle.. dám do škvíry první... nic Kurva!!!... teď tadyten. Taky nic... bylo to čím dál divnější. Odejdu od něj a stále poslouchám jak křičí: "Marty,Marty,Marty!!" Nemám na výběr zkouším otevřít první dveře... NIC. Druhé... NIC... A nakonec třetí dveře se otevřou hned prvním klíčem. Za těmi dveřmi byla M9 (pistole) a na ní byl sezátu nápsáno : Pouze jeden odejde! "A kurva!" řeknu si a zamířím k Johnsonovi. "Stejně, seš skoro mrtvej, tak tě nebude škoda" prohlásím se smutkem a zamířím na řvoucího Johnsona. "Marty,Marty,Marty,Marty,Marty" pořád řval a ten jeho křim mi naváděl hlaveň pistole blíž a blíž k mojí vlastní hlavě. Po pávteřinách ji mám úplně na čele a začínám mačkat kohoutek. BOOOOOOOM!!!!.......................... "AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA" zařvu a vstanu ze studené země v jednom z pokojů Big Benu. Sem celej vspocenej jako po sprše.... "Tak tohle bylo hrozný!!" zašeptám do prázdnoty pokoje, ve kterém sem přenocoval. Výjdu z pokoje a hned zamířím hledat Johnsona. Nemusim ani chodit daleko hned slyším jeho hlas vycházející z jednoho z pokojů. Dobrý, byl to jen sen řeknu si an uklidnění a hned na to ucítím skvělou vůni.... Zamířím přímo tam odkud ta vůně šla. Odkud jinud než-li od našeho kuchty. Ten mě hned pozdráví. " Aspoň to vypadá k světu, ne jako to co nám dělali v armádě" pousměju se a sednu si vedle. Čekám na jídlo a zároveň na ostatní členy týmu.... Ať už sme pryč!

Sam Gregghory "fešák" - 18. října 2010 19:21

Sladké probuzení ? Stále vydím, jak požírám lidi okolo. Je to hrozné. Neskutečné. Prostě to nejde. To jsem já ? , honí se mi hlavou při pohledu na tu hrůzu. Všichni okolo ječí a já pobíhám okolo jako maniak a zabíjím všechny, všechny !!! Najednou z romu vyběhne Antara s devítkou v ruce a se slzou v oku řekne: Promiň Same, je to pro tvoje dobro. A potom zmáčne kohou... Aaaaa, zařvu a kouknu se na svoje ruce. Všechno v pořádku, žádná krev, moje brnění je stále na mně. Takže to byl jen sen...., řeknu s úlevou v hlase a podívám se kolem sebe. Sem na jednom z lůžek a mám jakousi infuzi zavedenou v žíle. Ještě to trochu cítím, ale bolesti hlavy jsou prič. Skrátka nic.... S nadšením přiběhnu k zrcadlu a sundám masku. Pak se však trochu sklamu. Furt vypadám takhle, ale, ale, ale jsem to furt já ..., řeknu na půl sklamaně a napůl šťastně. Potom ucítím vůni slaniny, která ovládne moje télo a já se s chutí vydám za ostatními. Přijdu do haly a vidím kuchaře, jak osmahává slaninku. Hmmm... Dal by jsem si., řeknu a zmáčku tlačítko, které mi stáhne dolní část masky a já se s chutí usadím ke stolu. Potom se usméju na doktorku a povídám. Je mi jedno, co si mi dala, ale děkuju ti, že si mi znova zachránila kejhák. myslim, že bych ti to někdy rád splatil, i když, rači bych byl, kdybych neměl příležitost.

Jan Čechov - 18. října 2010 20:45

u]Big Ben, když néé plamenomet, tak holt pořádná výzbroj[/u] Stojím a čekám co udělá Anderson, když v tom ke dveřím přijde Dvayne a oznamuje večerku. Che, to jsem malý děti a navíc já stejně nespím. Prohodím v mysly a odpovím mu na jeho poznámku o ,,plamenometu´´. Ne nechci je pustit až k sobě, ale co je menčí než kočka se blbě zabíjí. Domluvím aniž by mě zajímalo jestli to slyšel. Otočím se zpět na Andersona, ale ten nic nedělá. Podívám se na svůj měřič času a nastavím ho na dvě hodiny před úsvitem. Poté si vezmu dvě staré madrace, které ještě Anderson nestihl zabavit a dám je kousek od zdi, kde je místo. Pak si sundám pušku, batoh, zbroj a vše to položím na první madraci. Otočím se a zamířím si to rovnouk bednám, regálům a zbraním co tu mají. Přijdu k nim a začnu je prohledávat. Nejprve seberu dvě devítky a dva náhradní zásobníky. Odnesu je a dám je na druhou madraci. vrátím se zpět a podívám se co tu mají dál. Ááááá...........dvě upilované brokovnice, přesně mé velikosti. A co je tu dál. Hmmmm.......dva nože s pilovitým ostřím. To se mi líbí. Mluvím nahlas radostí, když najdu co potřebuju. Vše to vezmu a odnesu k devítkám. Pak začnu prohlédávat bedny a haraburdí. Našel jsem spoustu suchých zipů, bílou a červenou barvu, pouzdra na pistole, šnůry, štětce, tři kusy slabého plechu, nůž na plech a v konečné řadě brousek a k němu 90 cm dlohý meč. Páni, teda tohle bych v tomhle bordelu nečekal. Pronáším nahlas, když se dívám na věci co jsem našel. Všechno jsem to vzal a postupně odnesl na madraci. Pak jsem to vše porovnal a dal se do díla. Nejprve jsem vzal plechy a nůž. Vyřezal jsem z nich obrysy lebek. Poté jsem jsem vzal štětce červenou a bílou barvu a trochu si pohrál jako malé dítě. Když jsem skončil dal jsem zbroj stranou, aby barva zaschla. Pak jsem sebral pouzdra na pistole, suché zipy devítky, brokovnice,oba nože a šnůru. Když jsme jednou zachránili skupinku uprchlíků, zaujalo mě jak měli udělané úchyty na zbraně. Po malém rozhovoru s nimi jsem se to odnich naučil. Sebral jsem spodní čast zbroje a všechny věci a dal se do práce. Po několika hodinách úporné práce, při kterých jsem prošmejdil veškerý bordel co tu měli ( kvůli dalším věcím ) sem byl konečně hotov. Oddychl jsem si a vzal meč a začal ho brousit. Po 30 minutách byl už dostatečně ostrý. A tak jsem vzal zbývající zipy, šnůru a plech. Vytvořil sem úchyty a připevnil je k batohu. Vekešrá práce sice nebyla moc kvalitní, ale já to taky budu potřebovat jen chvilku a navíc na to nemám pořádné vybavení ani čas. Postavil jsem se a protáhl se. Toto pěkně křupe. Mrčím, když si protahuji záda. Podívám se na své dílo a konstatuji, že je vše téměř hotovo. Jenom ještě zkontrolovat a doplnit střelivo a je to. Zvednu pušku a vydělám zásobník. Je v něm asi tak polovina nábojů. Opřu pušku o zed a zásobník hodím na madraci. Poté rozdělám batoh a vezmu 4 nové zásobníky. Tři dám na prázdné úchyty na zbroji a ten poslední zasunu do pušky. Tak a tím má hotova jest. Řeknu úlevou a v tom mi můj měřič času žačne pípat. Konečně...........nastávají ty dvě sladké hodiny, na které čekám celý den. Ano ten čas už je tu. Ještě chvíly a už by mi z toho hráblo. Pronáším s radostí a úlevou. Lehnu si na uvolněnou madraci a okamžitě usnu. Ráno Probudím se a uvidím pár slunečních paprsků. Usměji se a vstanu. Zasraná nespavost. Kéž by se to dalo léčit. Nadávám, když vstanu. Zamířím si to kuchyně, odkud se line nádherná vůně. To mi připomíná, že jsem naposledy jedl na základně. A to před dvěma dny. Dojdu až do kuchyně, kde je jenom kuchař, který mě přivítá a dá mi porci jídla. Vše s ním a zapiji to vodou. Poté se podívám z okna a usměji se, když pozoruji jak se moje živé terče začínají skrývat. Brzo.... vy...... zmrdi..... to.....skončí. Pronáším a jdu si sednout zpět ke stolu.

Dwayne "The Rock" Johnson - 18. října 2010 22:51

Pokoj Když jsi mi vrátila polibek vrátil jsem ti ho taky. Když jsem se chtěl vynasnažit o to zkusit něco dalšího tak se ozval výstřel…. Natočil jsem se a podíval jsem se na tebe. Popadnul jsem snuba z pouzdra u pasu a se slovy jsem se vydal ven. “ Počkej tu.“ Otevřel jsem opatrně dveře a vyšel jsem ven. Dával jsem pozor ze všech stran kvůli tomu aby nevyběhl někdo jiný na místo smraďochů. Tak se ale i stalo vyběhnul Anderson z temné chodby a řval něco o doktorovi. “ Antaro! “ Zařval jsem na Antarý aby vyběhla z místnosti ven. Běžel jsem za Andersenem a ten už táhnul Alexe. Popadnul jsem stůl co byl poblíž a položili jsme ho na něj. Antara a její kolega se mu snažili zachránit život. Stál jsem kousek od nich a šel jsem do místnosti odkud se táhnul Alex. Baterkou jsem si svítil na cestu a narazil jsem jen na mrtvolu jednoho z těch kriplů. Prohledal jsem to tu ale nikde nikdo další nebyl. Prohlídnul jsem mrtvolu a zjistil že má díru v hlavě. Popadnul jsem ho a přehodil ho přes zábradlí. Zavřel jsem dveře a dal je na zátaras. Došel jsem z pět kde se starali o zraněného Alexe. Podíval jsem se na Doktory jak si vedou a po chvilce jsem pronesl jen pár slov. “ Jak je na tom?.... Budeme ho potřebovat. Měla by jsi mu dát antivir.“ Dořeknu a počkám si na lékařskou zprávu.

Antara Coop - 19. října 2010 17:57

Pokoj a chodba Jen chvíli jsem sním ztravila a jen pár polibků a už jsem si dlouho nepřipadala takto jak sním jsem se necítila dlouho, takový to bylo když jsme spolu chodili a byli ještě mladší, přišla sem si jako opět ta 18ti letá holka co poprvé dostala svůj polibek. Je to jako tehdy chvilky jsou krásné ale co pak nechám si zase zamotat hlavu a stejně jeden z nás opět odejde. Můj otec mě stejně nenechá jen tak na pokoji a oni s tím nic neudělají, stejně udělá vše aby se mě zbavil a zahladil to tak že sem zustala tady a umřela. Dostane co chce a ja pak nebudu potřebna, proč jinak by se tady vraceli když né kvůli léku, kdyby tu nebyl pro lidi co tu zůstali by se ani neodvážili přijit a ti co by tu byli by nakonec zřejmě umřeli, pokud by se neodvážili ven asi ano. Jaké to asi je je tam venku? Je tam živo nebo je to tam stejné jako tady? Prázno a mrtvolno, teda až na to že nám tu pochodují mrtví takže i když jsou mrtví pořád jsou jaksi chodící. Jedini tady živý a neživý chodí tam venku a ti co doopravdy by měli by žít schovávají se po domech a hlídají si záda. Mám jen strach že nakažení se budou vyvíjet a časem budou moc i na dení světlo, ale tohle jsou zatím jen spekulace. Najednou při posledním polibku jsem stuhla a zírala jsem před sebe, cítl jsem zvláštně jakoby měla něco v hlavě, která mi zastavila běh mozku, nebo aspoň mě to tak přišlo. Cítila jsem jejich příchod až sem se toho děsila, najednou se ozvala rána a Dweyn který se už rozběhl do chodby ale mě předtím něco ještě říkal ale já nevnímala. Jediné co mě doopravdy probudilo bylo to když sem zaslechla “DOKTORÁ“ a pak i své jméno, to už jsem se probrala a tak jak sem byla jen v tilku a krataskách vyběhla za nimi a pomohla jim, proběhla jsem kolem nich tichá jako myška a už držím Alexovi tepní krvácení, zařvala jsem na Huga- druhý skoro doktor aby mi donesl věci a hlavně proti látku. Když tak učiní a doběhne s tím pichnu mu injekci a věnuji se už jen krku, mezitím mi ho kluci přendali na stůl a já mohla pokračovat v zastavení krváceni vytáhla jsem rovnou šití a začla šít tepnu po nějaké chvíli se mi to povedlo a mohla pokračovat s krkem, bohužel tu nemám tolik vybavení a já to udělala jak sem nejlépe uměla, jizvu tam asi ale bude mít. Přelepila jsem mu to větší vojenskou naplastí a dostal další injekci proti bolesti, ale jemu to asi teď jedno protože je bezvědomá ale to vůbec nevadí aspoň jej to nevzbudí. Když jsem s tím skončila nechala jsem jej odvést do laboraoře a já ho připojila na monitor abych v případě něco nezanedbala. Když jsem byla už v laboratoři vzala jsem mu okamžitě vzorek krve abych věděla jak vir odchází, ale když jsem koukala tak to co sem viděla se mi ani za mák nelíbí vir se sice nerozšiřuje ale zůstavá. „ Sakra co je tohle za bordel.“ Zkusí smíchat svou krev s tím jejím, aby zjistila zda to funguje a co se stane, usměji se když koukám do mikroskopu protože jsem měla radost z toho co sem viděla. Odebrela jsem si víc krve a promíchala to s latkama co byla i v té druhé, hned jsem to pak píchla jemu, pak sem mu dala krevní plazmu jako transfuzy protože ztratil hodně krve a pak řeknu Hugovi řeknu aby ho pohlídal a já se mohla dát do pucu, šla jsem tedy do své pracovny kde sem se svlékla ze špinávého a vzala si čisté a upláchla se vodou, oblékla sem si černé tilko s kočkou ve předu a černé kalhoty(trubky). Pak jen tak koukám do prázdna a zamyslím se. Dneska je toho nějak moc, tolik věcí naraz, dlouho jsem byla asi v klidu pokud sem neběhala venku, ale asi sem na to byla celkem zvyklá. Teď Dweyn a teď tohle. Musim dohlídnout aby se Alexovi dostalo vše jak má, dlouho sem necítila zodpovědnost za někoho aspon né v téhle míře. Ale už nekrvácí nemělo by to byt tak hrozné. Sepla sem si vlásky do culiku a šla zase zpět laboratoře, vystřídala Huga a ten si mohl jít po svým a spát. Vzala jsem vlhký ručník a začla jej umývat od krve teda co to šlo, naposledy mu vzala krev a zjistila to že jeho vir skoro už vymizel, ale jeho rány budou se hojit mnohem déle, ale kotrolovala ho pořád na monitoru abych věděla že je v pořádku. Pak za mnou přišel jeden z jeho kolegů aby věděl jak na tom Alex je. „ Měl by teď pár dní ležet a odpočívat rany jen tak se nezhojí a vir už taky pomalu odchází, takže naše cesta už kvůli jeho bezpečnosti by se měla odložit. Takže pokud můžete prosím vyřidte to svým šefům.“ Ten se pak odebral do kuchyně a vše řekl Samovi a Martymu.

Alexander Anderson Wulf - 19. října 2010 19:01

Hrozné zjištění ! Sedím dále ve svém pokoji a jen sleduji slunce, když tu mne něco popadne. Bolest....bestiální hněv. Cítím jak se mi svlay na ruce napínají proti mé vůli. Coto sakra ? Ptám se sám sebe zděšením. Pohlédnu na svou ruku a po tváři mi přejede kapka potu. Moje hezky světle hnědá ruka, je šedá. Jako ruka smraďocha ! Co mi neunikne je obvaz okolo mé ruky, a škrábanec v něm, jenž získal modrou barvu. No doprdele ! ZAvrčím ap ořádně obvaz utáhnu. Co bych mněl dělat ? Jít za doktorkou ? Ne té mrše nevěřím ani zamáka. Je to jen lehká mutace, pche to přežiju.....teda snad. Pomalu se zvedám a ignoruji napínající se svaly na ruce. Soustředím se a pokouším se získat svou ruku opět pod kontrolu. Pod helmicí zatnu zuby. Je to sakra divný pocit. Cítím jak mi něco koluje v žilách, ale nedovolím nějakému špinavému viru aby ovládl tohle tělo, nebo mou mysl sakra ! Potom mne znenadání přepadne hrozný vztek. Nevím proč, ale pěst mi vystřelí proti zdi aniž bych si to uvědomil. Rána jenž se ozve, by mohla připomínat výstřel z děla. Kus zdiva se propadne a odhalí tak venek a denní světlo, jenž sem přichází novou dírou. Vztek opět ustoupí a já se složím na zem. Bože. Zakleju, a podívám se na svou ruku pod rukavicí. Vidím jak mi moje světle modré žíli získávají černou barvu. Ruku sevřu i proti bolesti abych do ní opět získal hmat. Celý se otřesu pod náhlou zimou, a pomalu přejdu zpět na svou židli, kde mi na zem padla vymačkávací tuba. Popadnu svůj polní příděl a opět si vymačkám trochu do úst. No super.....takže se měním. Heh. Krásné. Tohle tedy znamená že už znova zbraň pro lidstvo nepozvednu, až tahle mise skončí......ale stejně. Dostanu je odsud všechny. Slíbím si potiše, a opět se utopím do svých myšlenek.

Dwayne "The Rock" Johnson - 19. října 2010 22:18

Ráno Když jsem z jistil od Antarý vše co jsem potřeboval ohledně Alexe jen jsem se na ní pousmál a přejel jsem jí rukou po tváři. “ Děkuju, za to že…. že nám takhle pomáháš. Ale nebudeme moct čekat. Vrtulník kterej pro nás přiletí bude čekat jen dvě hodiny, a to maximum. Ale nelámej si s tím hlavu.“ Dořeknu, otočím se a vyjdu z tvojí laborky. Dojdu do kuchyně kde už je Sam, Marty a Jan. Dojdu dovnitř a sednu si ke stolu. “ Zdravím chlapy. Alex bude v pohodě a koukám že Samovi už je taky dobře co…. Díky.“ Pousměju se a na to hned poděkuju kuchtíkovi kterej položil misku z jídlem rovnou přede mě. Poté se kouknu kolem ale nikde nevidím Andersona a ostatní. “ Kde je Wulf? Táhnul Alexe a pak někam zmizel neviděli jste ho? A někdo až dojíte tak se zkuste zeptat Shauna a Daga jestli už budou vzhůru zda mají nějakej signál.“ Zeptám se a vyčkávám na reakci. (Pokud mi někdo odpověděl což si myslím že ano) Vydal jsem se do pokoje kde by měl být. Když jsem otevřel dveře všimnul jsem si jak se válíš na zemi. Došel jsem k tobě a nohou jsem do tebe strčil. “ Co je s tebou chlape? Jsi v pohodě?“ Zeptám se tě a vyčkávám jak zareaguješ.

Antara Coop - 19. října 2010 22:37

Laboratoř Sedí u Alexe a ja se proberu když do laboratože vběhne Dweyn a ja mu vše řeknu ale když mi řekne že za dvě hodiny odchazíme povyzahnu obočí a ještě mě pohladí a odejde, nestačím nic říct o tom co si myslíma hned se vydám za ním. Najdu ho v kuchyni a koukám na něj a něco říká ostatním. „ Dweyne není možné aby se tak rychle zotavil ano sice v sobě má vir ale neumí regenerovat tak rychle, ani není jisté že se tak brzy uzdraví, ale nedáváš mi navyběr já zůstavám.“ S tím se sebere a jde do laboratoře opět si vybalit své věci a pro kufrt at si jej vezmou sebou, když sem jim to zbalila šla sem zpět do kuchyně ale tam nebyl kuchař mě poslal do pokoje kde je ten další voják a ja tam šla za ním. Viděla jsem jak tam leží další voják a ja k němu rychle doběhnu měl štěstí že sem měla hned lek u sebe protože. „ Jak je dlouho co si zraněný?“

Jan Čechov - 20. října 2010 15:00

u]Big Ben ráno, mám tak trochu okno[/u] Sedím si u stolu a zdá se mi, že je tu nějka ticho, když v tom přijde Martinson. Zdarec brachu. Pozdravým ho a on si vezme od kuchaře jídlo a sedne si ke stolu. Zvednu se a jdu si do své zbroje pro mp3. Dojdu až do místnosti, kde ji mám a ignoruji přitom vše ostatní. Sehnu se ke zbroji a vyndán mp3 společně se sluchátky a vrátím se zpět do kuchyně. Když příjdu do kuchyně už tam sedí i Sam. Pozdravým ho mávnutím ruky a sednu si k oknu. Město už z větší části zalévali sluneční paprsky a poslední opozdilci se rychle schovávali. Zapnul jsem si mp3 a vklidu relaxoval. Za nějakou dobu přišel i Dwayne a informoval nás o Alexovi. Moment ! Jak v pořádku, ono se mu něco stalo ? Kdo to vůbec je Alex. A co se tu vůbec včera večer dělo. Zeptám se jelikož jsem byl včera, ža příliš zabraný do své práce, než abych sledoval okolí. ( pokud mi někdo odpověděl, jen jsem odkýval že jsem pochopil a šel udělat co chtěl Dvayne ). Zvedl jsem se a odešel do místnosti, kde měli Dag a Shaun svoje vybavení. Otevřel jsem dveře a uviděl ty dva, jak se tam válí na stole. Když jsem je tak pozoroval napadla mě velmi pěkná věc. Přišel jsem ke středu stolu a praštil do něj oběma rukama. Oba se leknutím probudily a zíraly na mě, jak vyvoraná myš. Vstávejte pánové, už je ráno a Dwayne chce vědět jestli už máte spojení se základnou. Promluvím na ně a čekám co mi odpoví.

Alex Light - 20. října 2010 16:12

Zdá se mi sen...cítím kolem mnoho tech stvůr. Snažím se nahmatat svou zbraň, ale ruce jen mizí do prázdna. Nikde není. Nikde nemohu najít svou pušku. Kopu a škrábu kolem sebe. Nenechám se zabít. Ne po tolika dních. Přežil jsem už horší věci. Pak se vedle mne objeví ruka. Vytáhne mě z té šlamastiky. Poznávám tuto ruku. Už jsem ji viděl. Je to doktorka. Pak se mé sny zase uklidní. Otevírám zvolna oči a uvidím Antaru, jak sedí vedle mě. Chraplavým a unaveným hlasem promluví: Viděl jsem tě, když jsem byl na pokraji smrti, viděl jsem tě. Viděl jsem jak jsi mi zachránila život. Takových lidí není mnoho. Děkuji. Začnu přivírat oči a pomalu zase usínat. Tělo si potřebuje odpočinout. S každou vteřinou spánku se cítím lépe a lépe. Cítím jak se mi do rukou vrací síla. Jak se rána na krku pomalu hojí. Jak jednotlivé části svalů srůstají zase k sobě. Znovu otevírám oči, ale Antara již není na svém místě. Zkouším se posadit, ale bolí mě břicho. Připadám si jako bych svoje svaly snad rok nepoužil. Vše je zpomalené. Nakonec se ale posadím a uvidím vedle sebe sklenici čaje. Přepadne mne hrozná žízeň a celou sklenici vypiju. Krk stále bolí, ale vím, že budu v pořádku.

Alexander Anderson Wulf - 20. října 2010 16:26

Big Ben - pokoj Zrovna když si chci odepnout masku, abych si mohl do úst strčit další polní příděl, tak se zjeví Dwayne, a já hned zapomenu na jídlo. První myšlenka co mi vytane na mysli je jeho reakce. Jak zareaguje nato, žej sem takhle zklamal co ? Určitě mně na místě pošle do háje. Jeho pohled se mi nelíbí, zračí z něj tajemství, stejně jako z jeho stavení. Dívá se na mně jako na mrzáka, a to mne nemálo rozčiluje. Pohlédnu mu do očí, a cítím se trochu divně. Zatřesu hlavou a opět pohlédnu na vycházející slunce. Nic co by bylo šéfe ? Jak je natom Alex ? Přežije ? Zeptám se ho, a nenápadně obrátím ruku tak aby nešli vidět moje černé žíly. Trochu se mi motá hlava, pociťuji nevolnost, ale stále jsem dost schopný nato, abych Dwaynovi napráskal, kdyby se o něco pokoušel. Mimo to mám strach ze své levačky. Je šedá tojo, ale že bych se svou rukou dokázal prorazit zeď ? DOcela zajímavé. Pak mi něco docvakne. A jak se má naše doktorka ? Slyšel jsem Váš rozhovor..... Coto sakra ? Já je slyšel ? ALe jak......vždyť byly za několika dveřma......o bože. V mysli si dám tak tvrdý políček, až úplně zapomenu co jsem chtěl říci. Několik sekund tam sedím jak idiot, než si vzpomenu co jsem chtěl a větu dořeknu. Slyšel jsem Váš rozhovor, ale dle všeho.......tu Chce zůstat, nebude to tak trochu problém ?

Frank "Marty" Martinson - 20. října 2010 18:42

Big Ben, Ráno... další nakaženej Jen začnu jíst už mě zdraví Čechov.... Asi chce bejt zdovřilej... *vnitřní smích* ale i přez to co si myslim odpovim "Zdarec, snad tu do tý doby než pro nás přiletěj přežijem.... a nemyslim tím nebezpečí Smraďochů....." řeknu jako odpověď a pak tiše dodám "Jestli se to tady nedá do kupy, tak chcípnem nudou" dopovím a pokračuju v jídle. Jídlo nic moc ale nebylo to zrovna nejhorší. Pořád musím myslet na ten divnej sen. Hmmmm... Co to asi mělo znamenat, možná předtucha o budoucnosti nebo jen magořim!..... NE!! Jen magořim, je tu dost dusno a už se mi chce domů. přemýšlím pár vteřin jak hned na to odejde Čechov do zbojírny pro nějaký věci. V tom příjde Sam pozdraví, veme si jídlo a přisedne si. Na jeho pozdrav mu kývnu a hned jak si sedne zeptám se ho: "Tak co vole, seš už vpohodě?... snad ti ty tvý představy nezničily mozek... z toho jak ses cukal to šlo vidět že se ti něco zdálo nebo tak nějak. s trochou smíchu poptku na jeho stav a v tu chvíli příjde zpátky Čechov s MP3. Máme tu invazi Smraďochů a on si pou....[i/] Nestihnu dojít myšlenku do konce, jak do kuchyně vejde Johnson a řekne že Alexe kousi.... "Děláš si prdel Dwayne... další nakaženej??!!!.... můžu ho rovnou zastřelit ať nás tu neohrožuje. Normální lidi sem střílel naposled v Káhiře!"...To byl teda nářez... okřiknu Dwayna a běžim hned za nim a Čechovem (jestli de taky Sam, tak i s ním) za Alexem, kterého nejspíš vyšetřuje doktorka. Po cestě chodbou si vezmu svojí pušku a běžim s ní k laborce kde leží nakaženej Alex. Jen co tam doběhnu nabiju svůj kvér a zamířím mu na hlavu..... (nestřílím.. zatím ;) ).

Alexander Anderson Wulf - 20. října 2010 19:10

Big Ben - no sakra, velitel a ještě ta doktorka Jako by nestačilo, že došel vleitel a hledí na mně jako na polomrtvýho, ještě sem vběhne ta blbá ženská ! Odtáhnu se od ní, a opět se postavím. je mi jedno zda viděla moje černý žíly, nebo zmutovanou ruku v barvě šedé. Cítím že se mi svaly opět natahují, ale kašlu nato. Proto už je příliš pozdě. Už toho má mv krvi až moc. Temným pohledem skrze hledí probodnu doktorku stejně jako velitele. Nechte mně bejt. Nemám zájem aby do mně pumpovaly nějaký svinstvo. Nic mi není. Čekám na jejich reakci. Jsem připraven i na rány. Dwayne sám moc dobře ví, jak zkušený v kontakním boji jsem. Moje hlava mi bublá vzteky i nerozhodností. Tak či tak neminím si nechat do krve implantovat nějaké lékařské sračky, to radši umřu nebo se proměním.

Sam Gregghory "fešák" - 20. října 2010 19:33

Už nejsem jedinej... V klidu jim když mi odpoví jeden z zachránců, tušim Marty. No, hele, abyxch pravdu řek, mně se zdá, že tady v pohodě neni nikdo. Heh. Že to říkám já to už je síla, co ?, řeknu a trochu se usměju. Pak ješté letmo pohlédnu na slaninu, kterou bez rozmišlení narvu do pusy a sním. Tak tohle je to, co mám na tomhle životé rád. že se človék může kurva najíst.. Pak mne však zaujme rozhovor toho pirotechnika a jeho šéfika. Někdy je celkem dobrý, bejt jako oni. Ale vypadá to že .... Cože. Jak je mohl slyšet. Počítám, že byla doktorka na opačný strané patra. On je..., nějak si to poskládám v hlavě, když tu vběhne šéfík a oznamuje mi tu samou informaci o sekundu později. Moc neváhám, nabiju zásobník a du se na něj podívat. Když vejdu do místnosti, vidím ho a všímám si, už už mu mutuje svalstvo. Přemýšlím nad pocity, které jsem měl, když se to dělo mně. Je silnej, to se musí uznat, ale nemá šanci to vydržet. Ať už je silnější sebevíc, tohle by si podmanilo i koně. Je to jedno. Buď antivir, nebo smrt. Já sem to skoro nepřežil a to jsem dostal antivir. , přemýšlím. Hele, máš jen dvě možnosti- antivir nebo, tu druhou a horší, za pár minut bejt rozstřílenej tady vod nás. Máš navýběr a na to vem jed, že mě můžeš věřit. Já sem tady široko daleko jedinej, co si tim prošel. A věř, že dál zajít nechceš., řeknu mu, a sundám si masku. Trochu sleduju jeho zděšenej a možná i udivenej pohled a podám mu antivir. Je to tvoje volba. Žij nebo..., ještě dodám a trochu přemýšlím nad tím, co bych udělal já, kdysi, kdybych věděl, co to se mnou udělá, kdybch měl na výběr. Vůbec nevím, jak bych se tehdy rozhodl. Ale co, doktorka rozhodla za mne a já sem jí vděčnej, je to tak, jak to má být. Pak se vrátím do naší situace a čekám, co udělá. jestli udělá blbost, nepřežije. Jestli veme antivir, možná přežije.

Dwayne "The Rock" Johnson - 20. října 2010 21:43

Londýn, Big Ben… Absolutně nevím jak reagovat Jsem v místnosti ve které je jak Anderson tak i Antara a ta mi poví pár věcí ohledně toho všeho co se týká Alexe. Odvrátím zrak od Andersona a odpovím jí. “ Pokud nepůjdeš ty, tak já taky ne. Jde o to že pokud nebudeme za 29 hodin u vrtulníku na místě určení tak budeme mít celej dlouhej tejden co dělat. Má totiž bejt za tu uplynulou dobu to nejdelší zatmění slunce v dějinách lidstva. Proto se musíme dostat pryč. Nemáme a ani vy nemáte tolik zásob pro tolik lidí. A hlavně hladovejch chlapů. Neber si to ve zlém Antarý ale já vás odtud dostanu za jakou koly cenu.“ Poté se natočím na Andersona který řekl také pár slov. Jen jsem ho přeměřil pohledem a zdál se bejt nějakej divnej. “ Jo Alex bude dobrej. Dostal protilátku a bude v pořádku… Jak jsi mohl slyšet náš rozhovor když jsi byl tady a nebo z Alexem a my na druhý straně a ještě za silnejma dveřma. A jestli to je problém je čistě má věc. Vy se domů dostanete.“ Dořeknu a sleduju jeho chování. Antara se ho zeptá kdy se mu to stalo a já jsem radši připraven na cokoli. V tom se v pokoji ukáže Sam a Čechov. Jen se ohlédnu a zahlédnu jak se kolem dveří mihne Marty. “ Dejte na něj bacha…. A ty Andersone. Nedělej víc kravin než teď.“ Projdu kolem chlapů co jsou tu a jdu do laborky kde leží Alex. Najdu tam Martyho jak na něho míří svou zbraní. “ Sakra chlape co to kurva děláš! Je v pohodě. Doktorka mu dala antivir a jeho buňky jsou zase v pohodě. Je zase jeden z nás. Stejně jako Sam. A navíc… nejsi tam kde by jsi měl bejt pojď.“ Dořeknu a čekám že mě bude Marty následovat. Dojdu znovu do místnosti ale to už tam stojí Sam bez masky a říká něco o tom že je to Andersenova volba. Jen stojím kousek za nimi a mám dobrej prostor pro střelbu kdybych musel udělat co bude třeba. Díky kulkám který od Andersona mám ve snub pistoly by stačila jedna rána rovnou do hlavy a ať má masku nebo ne, neměl by šanci. Vím že jeho střelivo vyrábí už jen právě proto aby to dokázalo prostřelit ten nejsilnější pancíř….

Antara Coop - 20. října 2010 22:06

Pokoj Po vystupu Dweyna a to že Alex mi nevěří mě celkem uráží a to co řekl Dweyn raději nevšímám protože jsem celkem naštvaná, zadívám se na Alexe a začnu se k němu pomalu přibližovat. „ Alexi víš co se stane když nedostaneš protilátku? Chceš snad tady někoho napadnout??? nebo si myslíš že někoho by těšilo to že by musel střílet ne, prosím nech mě ti dát protilátku a bylo vše zase v pořádku.“ Pak si všimu Sama a stoupnu si mezi něj a Alexe a položím tašku a jsem dost naštvaná protože tohle je dneska na mě to už fakt sere. „ Tak a dost mám toho dost Same odlož to nebo se už fakt neznám a Vy si dřepněte nebo ti s tím pomůžu nebo řeknu tvému šefovi.“ Zní už naštvaně.

Frank "Marty" Martinson - 21. října 2010 11:08

Big Ben "Si děláš prdel Dwayne... mi nedopřeješ ani torchu radosti do týhle zasraný doby.!!!" okřiknu Dwayna a s trochou nasranastí ho následuju do další místnosti, ze které se ozývájí různé rozhovory o volbě a nechutnosti Samova xichtu.... "No ty vole!!!...co to je Same!!!?? zděšeně hledím na Sama bez masky a skoro si andělám do kalhot, když zjistim že je fakt Smraďoch, a že nás může kdykoli sežrat. Jestli se mě pokusí kousnot tak ať se stou svojí hnusnou keblí rozloučí... stále koukám an sama a nasjednou si všimnu ajk na stole leží Anderson. Domyslím si že je taky nakaženej... "Kámo vyber si smrt!!!.... prosím!!" řeknu mile Andersonovi a znova natáhnu kvér na jeho hlavu.... "Sice máš lemu ale to pán nábojů spraví.!" řeknu našeně a už, už mačkám spouš jak vidím Antařinu nastrvanou tvář. Jestli střelim tak tobude blbý.... ale radši tan kvér nechám namířenej... pomyslím a čekám an to jak budou reagovat.

Dwayne "The Rock" Johnson - 21. října 2010 11:53

Big Ben, zasranej den a už mě to nebaví Jak tak každém na někoho míří vytáhnu svou snub pistoly a vystřelím do vzduchu. Všichni sebou mohli cuknout protože to nikdo nečekal… “ Nikdo se tady kurva střílet nebude! Antara mu píchne protilátku a všechno bude v pohodě. To že Sam vypadá takhle je kvůli tomu že dostal protilátku pozdě! Tak už kurva složte ty zasraný kvéry a v píchněte mu tu protilátku! Začněte se kurva chovat tak kvůli čemu jste tady!“ Pak dám ruku z pistolí podél pasu a dívám se na ty sráče přede mnou. “ Vedle leží chlap kterýho pokousali. Antara mu dala protilátku a vše se vrací do normálu! Ale i přes to se tam ukázal Martinson a míří mu na hlavu!! Teď přijde sem a začne mířit na Andersona! To kurva děláte schválně nebo vás už nebaví život?!..... Chováte se jak ty debilové tam venku…. Je mi z vás zle.“ Dořeknu a pistoly schovám z pět do pouzdra. Otočím se a odcházím z místnosti. Jdu dolů kde odjistím past na dveřích a vyjdu ven. Jdu rovnou na nejsilnější sluneční paprsky a sednu si doprostřed silnice. Dívám se na před sebe a divím se čím to vůbec je, že sem ještě naživu.

Alexander Anderson Wulf - 21. října 2010 13:57

Big Ben - situace se začíná vyvíjet zajímavě Lidí se sem nahrne jak slimáků na hlávku salátu a to mému chování dodává jen další vztek. Začínám vrčet, ale i tak odmítám jakkoukoliv myšlenku nato, že bych se nehcal "vpichnout" nějakou sračku. Zhlédnu všechny ostatní. Na jejich chování je dost šíleností, skoro jako zastara doma. Připadá mi že jsem tu jediný klidný. Doktorko, můžu si s tebou a Dwaynem promluvit o samotě ? Požádám ji dost nahlas, aby mne slyšeli všichni v místnosti. Cítím že mutace pokračuje, stejně.....já už toho času moc potřebovat nebudu. Popadnu hrubou židli,k terá je v místnosti a přemístím ji tak abych mněl velitele a doktorku na dohled. Nemyním, ale mluvit dokud budou okolo další lidi. Necháte nám trochu soukromí ? Zeptám se chraplavě.

Jan Čechov - 21. října 2010 16:03

Big ben, Atmosféra, žeby kytky vadly Stojím u Shauna a Daga a musím se smát těm jejich výrazům ve tváři. Opřu se o zed a vypnu mp3, jelikož v poslední době blbne baterka, nechcu aby se mi vybila právě tahleta. Schovám ji do kapsy společně se sluchátky a čekám co vypadne z těch dvou, když v tom uslyším hluk z hlavní místnosti. Pánové zajdu se podívat co se tam děje. Vy se mezitím proberte. Řeknu jim a jdu zpět do kuchyně. Když tam příjdu vidím, jak se Sam zvedá a jde do zbrojnice. Jelikož to vypadá, že se tam něco děje, doženu Sama vejdu tam s ním. Když tam vejdeme uvidím, jak Anderson má zaujatý bojový postoj. Zajímavý, takhle se chová, když ho potkám nebo mu nedopatřením poškodím jeden z jeho výtvorů. Prolítne mi, když ho sleduji. V tom nám Dvayne vydá rozkaz at na něj dáme pozor a zmizí v laborce. Na to na Andersona začne mluvit Sam a z laborky sem přijdou Dwayne a Martinson. Ještě než stačí přijít zdvihne Sam helmu a odhalý svůj obličej. Nadýchnu se a zůstanu stát s otevřenou pusou, když vidím jeho tvář. Sam pak řekne ještě pár slov a v tom se k tomu přidá Martinson, který namíří na Andersona a prosí ho at ho může zabít. Stále tam stojím s otevřenou pusou a chci něco říct. To mi však znemožní doktorka, která jak to tak vypadá má už toho dost. Okřikne Sama at sklopí zbran a pak to samé udělá Martinson. Chci znovu promluvit, ale to mi tentokrát zkazí Dwaynen, který vystřelí do vzduchu a pak nás všechny seřve. A to řve i na mě, i když tu stojím jak idiot s otevřenou hubou a jen to sleduji. [/ i] Poté rychlými kroky opustí zbrojnici a ján je slyším jak jeho boty na schodech. Vydýchnu a konečně zavřu pusu. Pak příjdu ke své zbroji a nasadím si ji. Vezmu pušku a dám si ji na záda. Zbraně co jsem sebral v noci zde nechám. Tam kam pudu je potřebovat nebudu. Jsem plně oblečen, když v tom Anderson požádá o to aby tu mohli být jen Dwayne s doktorkou. Hele lidi du ven než mě tu zkazíte svou náladou. S těmi to slovy opustím zbrojnici a jdu ven. Cestou se ještě stavím v kuchyni, kde si ještě dám sklenici vody. Než odejdu uvidím něco vypadá jak....Pivo !!!. Řeknu potichu a si jedno vzít. Beru si z kartonu jednu plechovku, když v tom si vzpomenu na Dwayna. To mu by jedno bodlo. Seberu ještě jednu plechovku a vydám se po schodech dolů. Došel jsem až nakonec schodů a uviděl, že je zátaras pryč. Vyšel jsem ven a uviděl ho, jak sedí v prostřed silnice a nad něčím dumá. Přišel jsem až k němu tak, aby mě neslyšel a dal před něj jednu plechovku. Na dejsi, tohle ti těd příjde vhod. Řeknumu a čekám co udělá.

Frank "Marty" Martinson - 21. října 2010 17:10

Big Ben To je šílený... jeden je zmutovanej... druhej mutuje a se třetim to taky není dobrý. řeknu si a hned po tom co nás Johnson okřikne sklopim zbraň a čekám na další rozkaza. Najednou si vspomenu na to že mě Dwane žaádal o to abych šel s ním, tak čekám než vykročí. Ale to nikam nevedlo protože do toho musel zasáhnout Anderson. Chtěl aby byli osamotě. Řeknu tedy: "Budete-li mě shánět sem v kuchyni." a odejdu pryč. Po cestě začnu popbíhat aby mi ta slanina moc nevychladla, přece jen sem ji nestih dojíst. Po cestě chodbou uvidim zatemělou místnost. Hmmm.... mám tam jít nebo se mám vrátit a dožrat tu slaninu?? nakonec se rozhodnu, že vejdu do místnosti. Tam si rychle zapnu baterku a rozhlížim se kolem. Jelikož sou dveře tý místnosti vypáčený, tak mám volnou cestu ven, kdyby něco... Přede mnou stojí velká černá skříň obklopená pavučinami. Jednou rukou jí pomalu otevírám a druhou držím kvér, kterým mířím dovnitř. Hned jak otevřu skřín na mě vylítne netopýr, kterej moc dlouho nepřežil... Hned jak vylít, tak sem ho s leknutim chytil a rozdrtil mu páteř. Uvnitř skříně ležela zvláštní zbraň s přidělanou pilou ze spoda. To jě nějaká novikna. řeknu si a hned jí vyskouším. "Kurva!" řeknu chvíli po tom co z ní vystřelím... "Ta se mi bude určitě hodit." řeknu si pro sebe a vezmu si jí na záda. Tu starou odhodím do skříně. Jen co chci opustit místnost na něco šlápnu... kouknu pod nohy a tam mi leží nůž. "Ten je hezy nabroušenej a zapíchnutí Smraďocha stačí!" kecnu jen tak do prázdna a výjdu z místnosti. Vykročim si lehkým krokem zpátky do kuchyně kde na mě čekala kámoška slanina. Zbraň Nůž

Dag File - 21. října 2010 19:31

Big Ben - Monitorovací místnost „Chrrr... fjuuu... Chrrrr...“ Muže slyšet každý už i před dveřama naší místnosti. Když Čechov vejde dnu a udělá mně a Shaunovi budíček, nestačím se divit co se děje. „Co? Nee, já nechci do školy? Prosím...“, když si ale všimnu Čechova, pokračuji: „Ále, to byl jenom žert. Ehm..“, a začnu se usmívat. Normálně se usadím na židli, včerejší switch který jsem přes noc opravoval odsunu kousek dál a obrazovku netbook-u "oživím" stiskem klávesnice. Na obrazovce se objeví spousta písmenek, čísel, grafu a jsem tam nějaký obrázek. Posunu se spolu se židlí blíže ke stolu a začnu na klávesnici psát pro vojáka nějaký nesmyslný příkaz. „To s tou helikoptérou mohu potvrdit.“, věnuji zesnulému pilotovi sekundu ticha. Pak pokračuji: „Spojení se základnou zatím nemáme. Přenos je něčím nevysvětlitelným rušen.“. Pak počítač odsunu, přitáhnu k sobě opět rozebratej switch a začnu se v něm s nějakou jehlou hrabat. O několik sekund na to se začne z krabičky kouřit. Pak zatavený spoj odsaji a plošný spoj upevním nazpět do obalu. Zrekonstruovaný switch se pokusím opět dostat na své původní místo, ale jelikož se při odebrati uvolnili svorky ze stěny, nejde to. Nechám ho volně ležet na zemi, vyzkouším do něho zapojit elek. síťový kabel a když switch naběhne, založím do volných slotu pro sítové kabely všechny včerejší vypojené kabely, WAN kabel opět zapojím do switch-u na původní místo a fungující systém nechám už být. Otočím se k vojákovi, abych mu zdělil novinu, ale ten u dveří už nestojí. Dokonce i Shaun zmizel někam pryč. „Zřejmě se šel najíst, a když tak nad tím už tak nahlas přemýšlím, není to vůbec špatnej nápad.“ Přesunu se ke dveřím, nakouknu na chodbu, jestli na ní někdo není, pak na obrazovku monitoru, míhají se na něm čísla a písmena jako vždycky, s tím, že packety začínají přicházet. „Pak se na to podívám.“ Zmizím ve dveřích a jsou za mnou na chodbě jenom slyšet utichající kroky někde v dálce. Big Ben - kuchyně Po několika minutovém pátraní najdu konečně kuchyň. Vletím do ní, zastavím se ve dveřích a pozdravím všechny, který se v ní nacházeli mávnutím ruky. Pak se přesunu k zásobám s jídlem, přehrabu se v nich a vyberu si něco, co by se dalo sníst a dokážu to sníst. Jelikož plyn nejede a sporák je tím nefunkční, dám si něco studeného. Přisednu si k Shaunovi kterého oslovím: „Mohl si na mně počkat..“ Monitorovací místnost je prázdna.

Antara Coop - 22. října 2010 16:56

Pokoj Nebavíme mě jejich chovaní jsou jak malý, myslím si že jim tato práce nesvědčí, měli by su aspoň odpočinout. Jejich práce se práci si jim podepisuje se na jejich psychice a jejich agresivním chování, jsem najednou ráda že nejsem taky voják takový cvok jak oni nééé díky. Stojím mezi Alexem a Samem, mám sto chutí jim oba nakopat zadky aby se vzpamatovali. Kouknu na Alexe a jdu pomalu k němu nemám naladu na dohadování na takové téma žít či kousat v tom za mnou někdo vystřelí od dveří. Nejistě se podívám na Alexe ten nekrváci a pak rychle na sebe a taky nic a chci sprdout Sama ale ne byl tam Dweyn který zuřil sprdl nás a odešel si, nejvíce mě šve že mi tu nevěří vojáček kterému chci pomoct. Tak to se mi jen zdá místo toho aby mi sněma někdo pomohl, všichni se na mě vykašlali a šli pryč i Dweyn je to jeho můž a on si odejde může mu dojít že já ho asi nasilím nepřesvědčím, proč se vlastně snažím něco udělat, pokud se všichni budou bát dostat injekci s protilátkou nač tu pak jsou?. Moji vojáci aspon umí poslouchat. Všichni až na Sama se odeberou všichni ven a já jsem tam s těma co na toho druhého míří, kouknu n Alexe který si chce promluvit o samotě a tak se otočím opět na Sama a dám si ruce v bok. „ Same, prosímtě běž dohlédnout na Alexe v laboratoři aby měl klid a nidko jej neohrožoval pistolí a nikoho tam nepouštěj bez mého svolení,potřebuje teď klid takže i ty odlož pistol a prosím dohledni na to.Já se o sebe postarám sama ano?“ Přepokladám že učinil oč jsem jej požádala a zůstala sama s Alexem, který pořád odmítá moji protilátku. Jdu pomalu k němu a opřu se o židlu, injekci mám v ruce nemám co krývát prostě je nutné abych mu to píchla. Koukám na něj a čekám co vybafne. „Hele Alexi vím, že mi zřejmě nevěříš ale koukni se na mě vážně chceš umřít když lék máš tady, kvůli takoví hlouposti když jej mám lék v ruce. Nebudu ti lhát tvoje nakažení už je rozsáhlé,nebudeš uplně OK, ale vir ti z těla zmizí, ale je tu možnost genetické změny v tvém těle. Takže to prosím nijak neoddálej prosím nebudeš chtít byt jednim z nich. Není to nic příjemného. Tvojím ukolem je teď ochranit můj tím a lék do základny. Nic jiného tebe teď nemá zajímat a věř že s tím jak si daleko nedojdeš v tomhle stavu aniž by ses nezměnil uplně k vrtulníku. A až dojedeme na základnu a já to nějak zvladnu s nějakýma problémama co mi tam nastanou slibuju že vemi tebe a ostatní kluky a zajdem si na pivo a ty si pak vemzmeš dovolenou.“ Pak se na tebe zadívá a přiblíži se pomalu k tobě a ukaže na injekci ve který je nazelenkavá tekutina s protilátkou na jeho nýnější problém. Můj pohled je opravdu prosebný a jeji černé oči se zalesknou, taky je dost unavená. Ale není normální mít tak černé oči i u ní je vidět že měla co dočinění z nakaženými. Povzdechne si protže kdybych to chtěla udělat silou tak když mi ubalí tak lehnu asi na delší dobu.Když se podívá stranou píchnu mu to a poodstoupím. „ Alexi promin ale vážně si měl už jen chvíli na to než by se to dalo zastavit.“ Čeká ránu a chvíli čeká co jí udláš. „ Ted mě omluv já jdu zabít tvého šéfa.“

Sam Gregghory "fešák" - 22. října 2010 19:01

Wtf.... Chvíli na ostatní koukám a sem trochu znechucenej sám sebou, když vidim jejich výraz. Už se cítim nesvůj a nandám si masku zpět. Pak si nastavím regulátor tlaku a chvíli sleduji situaci. Vypadá to, že je Antara fakt naštvaná..., řeknu is sám pro sbe a dojdu k doméní, že bych jí to neměl ztěžovat. Když mne požádá o to, abych šel do laboratoře, chvíli přemýšlím, pak bezslovně přikívnu a du ven. Stejně potŕebuju pár upgreadů do výbavi, aspoň se na to podívám. Nekdy je divný, že nepatřim vlasně nikam, nejsem už ani člověk, ani normální voják nebo vědec., přemýšlím za cesty. Když dojdu k laborce, kouknu se do místnosti a jen kívnu, že je to v pořádku. Pak se postavím ke deřím a zavřu za sebou. Podívám se po místnosti a očima hledám svoje věci. Chvíli marně ale pak nadun velkou bednu s hromadou krámů. Vytáhnu pár krabic a rozbalím je. Pak vemu do ruky datapad a otevřu ho na poslední strané. Pak tam naťukám pár dat ohledně údržby a hned na to se pustím do práce. Nejprve si vysvleču hrudní části, pod kterými mám už jen normální triko na kterém stojí nápis "Bullet For My Valentine" a hned pod ním je jakési logo téhožjmené metalové skupiny. Poté si sundám ochranu ledvin a odpojím pár hadiček z mích žil. Trochu to zabolí a já zmáčku okraj stolu. Vyhrabu jeden z čipů ze starých operačních systémů některých krámů, které jsem o vycházkách shromažďoval. Jestli si doktorka udělá čas, tak se mi její znalosti budou hodit, tyhle bionetické podpory života by poptřebovali údržbu, překládám si v hlavě svpoje myšlenky a mezitím popadnu šroubovák. Odmontuji ventilační panel a zasunuji do něj jeden z čipů, který spojím přez tři spoje. Poté se zableskne světélko a já odletí metr od stolu. Asi o minutu později se proberu s lehkým zmatkem v hlavě. Kouknu se na svojě našedlé ruce, z kterých se lehce kouří. Vemu si hadr a setřu si černotu s prstů a jšté se trochu vyklepu. No tak tohle jsem nečekal!, řeknu a přistoupím ke stolu. Kdzž se podívám na hrudní plát, ve ventilu je již plně zasazen nový čip, což znamená, že ta rána byla jen z neopatrnosti. Potom jen z krabice vytáhnu jednu z lahví a přišroubuji jí k nádržce na mém lítku. O pár minut pozděj jsem zase navléknut ve svém vybaveníčku a přistoupím ke dveřím, u kterých zůstanu stát, jak doktorka chtěla. Někdy mi připadá, že její úsudky nejsou poslední dobou čirí, ale bůh ví, jestli někoho tady jo...

Dwayne "The Rock" Johnson - 22. října 2010 22:42

Londýn, venku… Horší už to bejt nemůže Sleduju domy co jsou v pozadí a přemejšlím nad tím že by jsme konečně měli vyrazit. Z přemýšlení mě vytrhne Čechov který se ukáže i z pivem. Jen přijmu pivo a řeknu jen pár slov. “ Tak to bych nečekal ani u nás na základně. Hehe… Díky chlape. Co tam nahoře? Už ho můžu jít zastřelit aby jsme se mohli pohnout dál nebo musíme počkat na všechny ty antiviroví…“ V půlce věty mě přeruší něco divnýho a v tom přese mě přejede stín. Kouknu se na nebe a zahlídnu slunce jak ho začne zakrejvat měsíc. “ Doprdele. To mělo bejt až zejtra! Než do zaleze celý musíme se odtud hnout a to fofrem!“ Schovám si pivo do kapsy na kalhotách a rozběhnu se společně z Čechovem z pět do budovy. “ Jane, zabezpeč ty dveře dole jdu jim říct špatný zprávy!“ Křiknu na Čechova jak běžím nahoru po schodech a doufám že zabezpečí v chod už jen pro jistotu. Když doběhnu nahoru proběhnu kolem Martyho kterej zrovna vešel do kuchyně. Doběhnu do pokoje kde by měl bejt Anderson. Pokud mu Antara ještě nepíchla antivir. Popadnu z braň která je opřená o zeď a dojdu až k Andersenovi. Podívám se na Doktorku a poté na Andersona. “ Zeptám se tě jen jednou. A doufám že mi kurva odpovíš správně. Přijal jsi antivir nebo ne?“ Vyčkávám jak zareaguje. A v jeho prospěch doufám že odpoví že ano. Pokud ne jsem ochoten ho zastřelit…. I když je to můj přítel.

Antara Coop - 23. října 2010 13:11

Pokoj Koukám na Wulfa který asi ještě nepostřehl že sem mu tu injekci dala bez toho aniž bych počkala jestli bude souhlasit a najednou do pokoje vletí Dweyn a já se na něj podívám je celkem naštvaný ale to já taky jde jak na zavoanou teď si to snám aspoň mohu vyříkat nebo taky ještě mi přijde dát Wulf pěkně přes hubu za to co sem mu teď ale později mi bude možná děkovat. Kouknu na Dweyna a když se naštvaně zeptá zda přijal tu protilátku ukážu mi prázdnou injekci. „ Já sem se ho nějak moc neptala, takže pokud od něj teď neschytám pat facek budu jen ráda. A díky že si mě tu nechal sním samotnou však jo kdyby se branil nevím asi bych tu možná nebyla ale díky za tvou pomoc.“ Trochu naštvaně posbírám si věci a jdu do po chodbě raději pryč než se on probere občas když je člověk ve stadiu proměni se jeho smysli při použití protilátky trochu zpomali ale hned se daj do chodu takže u něj to bude pár sekund je velkej. Ještě čekám nadávky které v podobných situací vzniknou nebo taky to že se na mě vyřve Dweyn ale co nebyl by jediný a ani určitě po prvé.

Velitel Základny HOPE - 24. října 2010 19:04

Odlet ze Základny Odlétáš ze základny z dalším vrtulníkem a jste téměř za třetinou své cesty když v tom si na obloze všimnete něčeho divného. Všimli jste si jak slunce zakrývá měsíc. To co vaši vědci odhadovali na zítřejší poledne se stalo už dnes. Nezbývá vám nic jiného než doletět na místo určení a to za tmy nebude nic pěkného. ……………………………….. Londýn, zatmění přichází mnohem dřív Vše se začalo hnojit už od samotného začátku. Noc byla klidná až na menší potíže. Jak se do domu dostal jeden ze smraďochů nikdo neví. Podařilo se mu kousnout Alexe Lighta ale díky antiviru který mu byl podán v čas se dostal znovu do říše přeživších. Antivir zničil infekci a on byl znovu v pořádku. Stala se ale další blbá věc. Andersona nejspíš něco škráblo a on se začínal pomalu měnit. Začínal mít sílu jakou sami smraďoši nemají… nikdo nevěděl co sním je. Antara mu ale nepozorovaně píchla antivir když byli v místnosti už jen sami dva a on nedával na malí okamžik pozor. Do toho se přiřítil Dwayne a řekl vám tu špatnou zprávu. Kdokoli na patře to mohl slyšet a první co jste mohli udělat bylo podívat se z okna. Když jste viděli ten průser nezbývalo vám nic jiného než se rychle pokusit dostat na místo určení a tam za nějakých okolností přečkat tu dobu než dorazí vrtulníky. Z okna jste viděli jak měsíc začal zakrývat slunce a do úplného zatmění vám zbývájí už jen asi dvě možná tři hodiny. Museli jste se dostat přes půlku města i z vybavením které je potřeba pro výrobu antiviru.

Jan Čechov - 24. října 2010 22:28

Londýn, vědci se nějak sekli Svými slovy jsem Dwayna vyrušil z přemýšlení. Podíval se na mě a přijal nabízené pivo. Pronesl pár slov a já mu na ně odpověděl než to stihl doříct. Nooo........potom tvém výstřelu všichni strnuly a Anderson chtěl s tebou mluvit, jinak nic víc. Dořekl jsem a chtěl se ho na něco zeptat, když v tom přes nás přelétl stín. Mmm......co to...no a doprdele. Řeknu, když záhlédnu stín a podívám se na nebe. Rychle strčím pivo do jednoho z úchytů na brokovnici a co nejrychleji s Dwaynem rozeběhnem do Big Benu. Když tam doběhnem, křikně na mě Dwayne at zatarasým dveře a dál běží po schodech nahoru. Rozumím. Zavolám na něj a dám se do toho. Rychle si prohlédnu dveře a konstatuji, že by se měli pro všechny případy něčím zatarasit. Byl tu sice ten velkej kus oceli, ale ten by sám o sobě nevydržel. Vyběhl jsem ven a porozhlédl se po něčem co by mi pomohlo. Hele íčka. Zajásám když uvidím to co jsem hledal. Leželi tam dvě a byly asi tak 1,5 - 2 m dlouhé no bezva. Sebral jsem je odnesl dovnitř. Byly pěkně těžké a tak mi to dalo zabrat. Jakmile jsem byl ve vnitř, na místo dveří jsem dal ten plát velký plát. Pak jsem vzal jedno z menších íček a dal ho jako petlici na ten plát. Šlo to z tuha, ale nakonec se mi to povedlo. Potom jsem vzal to delší a podepřel s ním celý zátaras. Snad to vydrží. Řeknu s obavami a běžím až nahoru. V běhnu do kuchyně, kde je Marty, Dag, Shaun a další přeživší. Rychle se zbalte a vyzbrojte, jako by vám za zadkem hořelo.[/b Rychle na ně křiknu a běžím do Zbrojnice. Málem jsem smetl doktorku, když jsem tam vletěl. [b]Dwayne zatarasil jsem dveře, ale musíme me se tak do 45 minut dostat na druhou stranu mostu, jinak je po nás. Vychrlým celý uřícený a posadím se na jednu madraci, kde se pár minut vydýchávám.

Dag File - 25. října 2010 14:51

Big Ben - Kuchyň Dojídam bagetu kterou jsem si ulovil v balíku s potravinamy když v tom vletí do kuchyně jeden z vojáku. „Někdo je tady pořádně hladovej.“ Pousměju se při této myšlence. Všechno se ale náhle změní a ja zmrznu, když vypadá ustaraně a to co řekl myslí vážně. Náhlym pohybem, leč ale ne zas velice rýchlým vstaneme spolu se Shaunem od stolu a vyrazíme do místnosti s našim vybavením, abychom se pobalili. Kousíček bagety kterej mi ještě zustal dojídam po cestě. Když projdeme chodbou a ocitneme se spolu se Shaunem v naší, monitorovací místnosti, Shaun začne balit. Já si ještě na chvíličku sednu za počítač, abych se podíval na informace, které počítač stihl počas mé nepřítomnosti nazhromaždit. „Já se ještě na chvíli posadím k počítači. Až tak naponáhlo mít přece nemužeme. “ Řeknu na Shauna očekávajíc automatickej souhlas. „Blbosti, blbosti, blbosti...“, říkam tišě pro sebe když se upřeně dívam na obrazovku počítače. „Samí blbosti, byla to ztráta času, dělat ten zpropadenej přístroj.“, vyřeknu s velkým povzdechem. Pak obrazovku počítače sklopím, všechny věci počínajíc šroubovákem, končím počítačem zbalím do mé brašny a pak se spolu se Shaunem, kterej se mezi tím taky zbalil, přesunu nazpět do kuchyně. Kuchyň je místnost v která se používa mnohem častěji než naší místnost. Jakékoli další informace ohledně odchodu se nejspíš budou dát získat právě tam.

Velitel Základny HOPE - 10. listopadu 2010 21:53

Slunce zapadá či se jen schovává Jen co vám Dwayne řekl novinku ohledně slunce všichni jste začali ihned balit a jediné co vám zbývalo bylo jen pár minut aby jste se dostali do vedlejší budovy a postupně se přesouvali až na místo určení. Dobrá zpráva byla ta že jeden od vás věděl jak se lze bezpečně dostat přes střechy až na třetí budovu. Z balili jste vše co se dalo ale bohužel váš zmatek v balení vyrušil výstřel a vycházející Dwayne ze dveří a za ním doktorka. Ti z co jste nahlédli dovnitř do místnosti jste mohli najít Andersona z dírou v hlavě. Není jisté jestli ho zabil Dwayne nebo doktorka… nebo snad on sám. Je to malé tajemství. Když jste měli vše připraveno na cestu a vylezli jste na střechu, odkud jste se mohli posunout dál mohli jste z jistit že z některých uliček již vylézají Smraďoši… Slunce zakrýval měsíc víc a víc. Zbývalo jen utíkat a snažit se zůstat na střechách.

Antara Coop - 12. listopadu 2010 18:29

Budoucí problémy Když jsem podala Wulfovi protilátku už bylo pozdě protože přišla akorát velká mutace, která vyvolala rychlější růst budeněk T viru a já viděla jak se předemnou začal měnit, než se uplně proměnil pozvedla jsem svou devitku a vystřelila, zvuj výstřelu se rozlehl celým patrem a mě když dopadl náboj vyhrkli mi slzy nedokázala jsem opět někoho zachránit a pustila jsem zbraň na zem a vyběhla jsem ven. Když byla u své laboratoře třískla dveřma jak byla naštvaná a smutná zaroveň a vlezla si do kanceláře a hned za dveřmi se sesunula k zemi po dveři a začla jsem brečet, takový pocit jsem neměla již dlouho být bezmocná když v rukou držíte lék ale nedokážete nic udělat, schovala jsem si do dlaní tvář a snažila se uklinit ale nepomáhalo to po tváři se linuly slzy. Je mnohem jednodužší zmáčknout spoušt na člověka a nakaženého. V hlavě mi běhají myšlenka jak sem koukala na Wulfa a pozvedla zbraň ve chvíli když sem zavřela oči zazněl vysřel a já se hněvem vzala nějakou knihu a hodila jí po skle, které se rozsypalo a já se na to podívala a povzdechla, zrcadlo v pracovně teď leželo po zemi. „ Jak jsem tohle mohla dopustit měla jsem to vidět prostě měla.“ Klečí u skla a sbírá jej.

Jan Čechov - 12. listopadu 2010 21:54

Smrt pomalu přichází...... Stále ještě rozdejchávám ten běh do schodů, když v tom sebou Anderson začne škubat. Vstávám a v tom zazní výstřel. Anderson spadne na zem s dírou v masce. Podívám se na ty dva a vidím, jak doktorka drží v ruce devítku a následně ji pustí na zem a běží ven ze zbrojnice. Postavím se, stále sledujíc směr doktorčina útěku. Poté se podívám zpět na Andersona a příjdu k jeho tělu. "Byls dobrej voják, ale ta tvoje povaha, tě stála život. Tak mi prosím tě odpust co ted udělám". Promluvím nad jeho mrtvým tělem a seberu z něj všechny výbušniny a ostatní věci, krom jeho nábojů. Vše to dám na jednu z madrací. Druhou madraci dám doprostřed místnosti a uložím na ni Andersonovo tělo. Pak vezmu jeho zbran a dám muji společně s rukami, tak aby ji držel. Když to dodělám vstanu a zasalutuju mu. Poté se otočím na Dwayna a příjdu k němu. Dwayne ubíhá nám čas. Řeknu mu a jdu rychle ven z místnosti ( pokud mi něco řekl odpovím mu na to později ). Vyjdu ven ze zbrojnice a jdu hned do kuchyně. Když tam dojdu oznámím všem co se stalo. Pánové Anderson je po smrti. Jak zemřel je ted nepodstatné. Ale vy všichni ted máte 5 minut na to abyste se zbalili a sešli se tady, je to všem jasné. Zařvu na ně poslední větu a očekávám. že tak udělají. Pak mě napadne, že bych měl najít doktorku a zjistit co s ní je. Zamířím do laborky a vejdu do polootevřených dveří. Na druhé straně hned u dveří stojí Sam. Máš 5 minut na to, abys ses zbalil a došel do kuchyně. Řeknu mu a v tom uslyším z místnosti co je v laboratoři hluk. Rychel se tam přemístím a vstoupím dovnitř. Když tam vejdu uvidím, jak doktorka klečí u rozzbitého zrcadla a rukama sbírá rozzbité sklo, přitom ji po tvářích stékají slzy. Několika kroky k ní dojdu a chytím ji ruce, které ji zdvihnu nad hlavu. Zbláznila jste se ? Vystrašeně jí řeknu a čekám co udělá.

Cpt. James Devlin - 13. listopadu 2010 13:22

Odlet a změna plánu Jak jsem si to mířil k místu odletu, zamýšlel jsem se nad tím, jak to vše dopadne. Mám výborné muže, skvělou posádku a piloty a Havrany. Přeci jen, jsem ale měl pořád pochybnosti. Netušil jsem co to je, ale příjemné to nebylo. Doprdele s tím! Řeknu si jen tak a přidám do kroku. Během dvou minut jsem na místě, kde už všichni čekali. Hodil jsem výstroj do vrtulníku a vylezl na vyšší místo, aby mě všichni viděli. ,,Co na mě tak čumíte ? Jste snad slečinky ? Máte plenky ?" začnu a celá jednotka se začne smát. ,,Co se bude dít kápo?" zeptá se mě Kozlowsky. ,,Pojedeš domů zabalenej v anglický vlajce, s kouskem sejra v prdeli Kozlowsky!" prohodím a moc nevnímám další výbuch smíchu. ,,Takže chlapi, letíme do Lonýna, kde máme vyzvednou tým, který letěl pro naši milou a drahou paní doktoruku, která má mozek a vymyslela lék na tuhle..."situaci". Ale to vám nic neříká. Nicméně jsme si mohli válet šunky na základně, ale něco se jim posralo a jejich odvoz byl zničen. Máme tedy dva úkoly, zjistit co se stalo a přivést tým zpět. Letíme hned. Nějaké otázky ? řeknu a zároveň se zeptám. ,,Nikdo?....Fajn, Kozlowsky, Armstrong a Billy letíte se mnou. Zbytek s poručíkem Berghoftem. Nasedat!" řeknu a všichni vlezem do Havranů a vyrazíme. Naši piloti se opravdu činní, opravdoví borci. Cesta zatím proběhla v pohodě, dokonce i s hudbou.odkaz No jo Kozlowsky se opravdu nudí. Sám jsem se divil, jak letíme rychle. No jo nová doba. prohodil jsem si, ale náhle mě něco trochu rozhodilo. Měsíc zakryl slunce a to co se mělo stát zítra, se stalo už dnes. Musíme tedy doletět ve tmě. Ale jak se zdá nikoho to moc nerozhodilo, Kozlowsky jen řekl, že se to víc posrat už nemůže a ještě víc zesílil hudbu. V naprosté tmě jsme se blížili k místu, kde zmizel první Havran a máme vyzvednout naše přátele. Když se tak stalo, vrtulníky osvítili plošinu, kde máme přistát a tam bylo první překvapení. Jeden hajzlík si tam pochutnával na mrtvole jednoho pilota. Kozlowsky nabil a ustřelil mu palici a tím mu překazil večeři. Víc jich tam nebylo, tak jsme se připravili na přistání a rychle zajistili okolí. Čekat tu ve tmě nebude žádná sranda. Přemýšlel jsem nad světlicemi, ale to by sem mohlo nalákat všechny svině z okolí...

Dwayne "The Rock" Johnson - 13. listopadu 2010 23:38

Zatmění Když se Anderson začal měnit a stále odmítal lék. Antara mu ho v píchla aniž by dostala jeho svolení. To ale asi neměla dělat… Anderson začal rychleji mutovat a než jsem stačil vystřelit já už se za mnou ozval výstřel. Otočil jsem se pohledem a viděl za sebou doktorku. Ta pustila pistoly na zem a vyběhla z místnosti ven. Vyšel jsem z místnosti hned po ní a když v cházel dovnitř Čechov řekl jen pár slov. Jen jsem přikývnul a došel jsem ven. Antara se nervovala u sebe v kanclu a Čechov tam šel za ní. Po chvilce co tam vešel jsem slyšel jen něco o tom že je blázen nebo tak něco. Rozrazil jsem dveře a vešel jsem dovnitř. Všimnul jsem si střepů a toho všeho kolem. “ Antarý, sbal si věci a hlavně tu zasranou látku který se říká lék. Čechove dohlídni na to.“ Vyšel jsem ven a došel jsem do kuchyně. Byl tam už zbytek mého týmu a taky pár lidí od Antary. “ tak poslouchejte. Já a můj tým tu jsme proto že vy zabedněný debilové a géniové jste vyrobili lék na tohle všechno sraní kolem. Na našich životech nesejde. Teď vylezeme na střechu a postupně se dostaneme až na místo určení. Pokud někdo z mého týmu padne. Neohlížejte se a jděte dál. My jsme vojáci, splníme svůj úkol a dostaneme ten lék odtud pryč! Tak se koukejte sbalit a dojděte do tý posraný zvonice odkud se dostaneme na ty střechy!...... Same dohlídni na ně. Shaune a Dagu vy si nasaďte vaše vybavení a veďte nás.“ Dořeknu a jak mile jsou všichni už ve zvonici projdu se po patře zda tu nikdo nezůstal. Když je vše čistý vydám se za nima a akorát leze na střechu domu poslední z nich. Vylezu za nima a za sebou zavřu velkej poklop. Jak mile jsme na střeše Big Benu. Rozhlídnu se kolem sebe a kouknu i nad sebe. Jde vidět ještě trocha světla a proto se zatím není čeho bát. Jen doufám že ty zmrdi nebudou někde poschovávaný po střechách.

Antara Coop - 16. listopadu 2010 20:28

Zatmění Když mi někdo vtrhle do kanceláře myslela jsem spíše že to byl Dweyn, ale nakonec jsem viděla Čechova a jen sem nevěděla jak se předním tvařit hned sem začala se zvedat a šla rychle ke svému stolu a podívá se na něj. „ Potřebujete něco Jane?“ Kouká na stul a sbírá papiry které hazí do tašky ale než se stačí nějak zorientovat vběhne k nám Dweyn a řekne že se máme rychle sbalit že máme na spěch a když podotkne o tom léku jen ve mně víc hrkne, Wulfovi nebylo pomoci byl už ve velkém stadiu proto mu to nepomohlo a ted vypadá že já ho zabila tak mi to přidává na tom jak se citím a zrychlím svojí činnost když vše mám hodím si to na záda a vezmu si devítky a hodí do pouzder které mám u sebe a šla vedle pro Alexe který byl ještě na lůžku začla jsem zjištovat jak je na tom ale jeho fyzička se zlepšila a ted mu kontroluju zorničky a začnu jej probouzet mám uplně zarudle oči jde vidět že celou dobu brečela a když jej probere podá mu jeho věci a jde nahru za Dweynem aby se k nim připojila, vyšla jsem na střechu a podívala jsem se dolů a povzdechla si. Může být ještě něco horšího dneska byl nejhorší den v životě jsem nikoho takto živého jsem nezabila nesmím je zabíjet mám je zachranovat. Začíná v ní zoufalství a panika z toho co udělaš nebo co jí ještě čeká začíná mít strach a nějak se nemuže soustředit na to co má udělat.

Jan Čechov - 17. listopadu 2010 00:35

Odchod Pustím doktorce ruce, pomalu vstane, a pak jde rychlímy kroky ke stolu. Dojde tam, otočí se na mě a plačívým hlasem se mě zeptá a řekne přitom mé jméno. Ne nepotřebuji....prozatím. Řeknu tichým hlasem. V tom dovnitř v trhne Dwayne a řekne doktorce...Antarý...takže Antara, to musím zapamatovat.... at se zbalí a já na to mám dohlídnout. Na to doktorka...Antara začne balit papíry, přitom se na chvíly zasekne a pak vzápětí na to zrychlí. Vše nahází do batohu, sebere devítky a vyjde z místnosti. Malou chvíly tam stojím a rozzhlížím se po místnosti. Hmm, opět zapomněla na tu bednu a dokonce tu nechala i svou zbran, to může být ošemetné. Mluvím sám k sobě. Pak vezmu bednu, její zbran a odejdu. Vejdu do laboratoře a vidím, jak Antara probouzí Alexe. Dojdu k jeho posteli a položím vedle ní zbran i pušku. Antara ho probudila a podala mu jeho věci. Hned se vrátím. Řeknu a jdu ven z místnosti. V běhnu do kuchyně a seberu bágl s jídlem. Vysypuho a běžím do zbrojnice. Když jsem tam došel naházel jsem do něj Andersonovi věci. Nechal jsem ho na madraci a vzal další, do kterého jsem hodil zásobníky do devítky a broky. Celkem nějak 17 zásobníků a 4 krabičky po šesti brocích. Dohodím poslední kousky, seberu zbývající špagát co mi tu zbyl a svážu oba bágly dohromady. Pak vezmu pivo co mám ve svém úchytu a dám ho do jednoho z báglů. V nastalých dvou minutách dvou minutách vezmu pistole, brokovnice, batoh s náhradními náboji a mečem. Vše to na sebe hodím a vezmu k tomu i ty dva svázané. Rychle zamířím zpět do laboratoře. Vejdu dovnitř a jdu přímo k Alexovi. Vezmu Antařinu pušku a hodím si ji na záda vedle té mé. Do batohu s náboji a broky přendám obsah bedny. Pak Alexovi i přes jeho mrčení nasadím jeho výstroj a k tomu i ty dva bágly. Postavím ho a podepřu volným ramenem. Pak se nějak dobelháme až do zvonice. Když tam dojdeme řeknu dvou civilům at ho vezmou na střechu. Měli sice kecy, ale stačilo jim pohrozit, a tak to udělali. Vyšli s ním až nahoru a já sledoval, jak Dwayne všechno kontroloval. Jakmile jsem byli oba nahoře zavřel za nám poklop. Slunce pomalu zacházelo za mraky a já si všiml, jak Antara sleduje ulici pod námi. Sundal jsem ze zad její pušku a uchopil ji do levé ruky. Potom jsem k ní došel a položil ji ruku na rameno. Lekla se a otočila se na mě. Chyt jsem její ruku a vložil do ní pušku. Tohle jste si zapomněla, jinak náhradní náboje má Alex v jednom z těch báglů na zádech. Informujijí a podívám se dolů na ulici. Jenom pojdte vy zmrdi. Řeknu, sundám si ze zad pušku a jdu za ostatními, kteří se mezitím vydali na další budovu.

Dwayne "The Rock" Johnson - 20. listopadu 2010 11:32

Střechy Jen co jsem za nima vylezl na střechu zablokoval jsem víko aby, se nikdo další nemohl nahoru už dostat. Jen co jsem pokračoval za ostatníma došli jsme asi sto metrů po šikmé střeše Big Benu až na její okraj. Byli tam připraveny prkna po kterých by se snadno dalo přejít. Společně z Čechovem a Samem jsme připravili prkna a jistili je pro ostatní. Náhle se ale zatáhlo kompletně a všude kolem byla tma. Všimnul jsem si jen jednoho okna v dálce ve kterém se jakoby svítilo. “ Chlapy, vidíte to? Támhle!“ Ukážu směrem odkud jde světlo a stále jistím lávku aby se po ní dalo přejít. Alex který téměř umíral se nabídl že tu zůstane a bude nám krýt záda. Jen jsem na něho z poděkováním kývnul a přešel lávku. Pokračoval jsem za ostatníma když v tom jsem uslyšel výstřel. Otočil jsem se a zahlídnul jsem Alexe jak střílel po pár kreténech. Rychle jsem dohnal ostatní a postupovali jsme po střechách. Po některých se muselo jít na kraji kvůli dírám a slabé stabilitě. Když jsme došli až na konec další střechy byl tu problém. Nikde se nedalo sehnat tak dlouhý prkno. Podíval jsem se na všechny kolem a jen zavrtěl hlavou. “ Buď jsme v prdeli, nebo máme opravdu velkej problém. Pokud se dostaneme dolu, budeme nekrytý a budeme muset běžet skoro poslepu. Jak mile se dostaneme dolu budeme mít nanejvýš minutu max dvě abychom kryli ostatní než slezou. Já polezu první a odlákám je aby po mě šli. Jen co se za mnou pustěj. Slezete a poběžíte k tomu světli a pokusíte se dostat dovnitř… Čechove máš velení.“ Jen co to dořeknu začnu připravovat lano a přebiju si zbraň abych měl plno. Poté se kouknu na ostatní a jen čekám na jejich reakci než slezu dolů.

Jan Čechov - 22. listopadu 2010 20:28

Střechy, snad to dokážem..... S doktorkou se zařadíme k ostatním a já automaticky zaujmu pozici na konci řady a hlídám nám záda. Došli jsme až nakonec střechy, kde jsme se Samem, Dwaynem položili prkna na druhý kraj střechy a jistilije pro ostatní. Přešel jsem jako první, nohou jsem stoupl na prkna a hlídal okolí. Všichni přešly, když v tom se ozvaly výstřely. Alex seděl na druhé straně a střílel po smradoších. Rychle jsem zaklekl a navolil u své pušky mod na vyhledávání smradochů. Dostal jsem do zaměřovače prvního z nich a vystřelil. Střela ho zasáhla do hrudi a on se skácel na zem. Pak to šlo ráz na ráz. Dostávali se mi pod mušku jeden po druhém a padali, jak mouchy. Přeběhl jsem přes prkna k Alexovi a chytil ho za trup. Kryj nás, zatím co nás dostanu na druhou stranu. Řeknu mu a táhnu ho na druhou stranu. Když tam jsme přetáhnu prkna k nám a táhnu k ostatním. Hodil jsem si Alexe na záda a vydal se co nejrychleji k ostatním. Mnohokrát sme se málem propradli, ale nakonec sme ostatní dohnali. Položil jsem Alexe na zem a poslouchal co nám Dwayne říká. Co ? Jo ! Rozumím. Rychle se zorientuju a sáhnu do jednoho z těch báglů. Ne tak to není on, co ten druhej ? Jo to je ono. Říkám a vytáhnu přitom jednu C4 i s detonátorem. Zvednu se a promluvím k ostatním. Takže mě poslouchejte, tohle je plán. První půjde Dwayne a odvede pozornost, pak půjdu já a po mě Sam. Potom Dag, Doktorka, Shaun, naší civilní přátelé a nakonec Martison. A v tomto pořadí se dáme i k tomu světlu. Nějaké dotazy ? Dořeknu a otočím se k Dwaynovi. Tady vem si tohle. Řeknu a podám mu C4. Pak se k němu nakloním a dodám ještě pár slov. Pokud to bude možné dostan se k nám nebo ti přijdu na pomoc. A na tebe Alexi bych byl zapomněl. Řeknu a otočím se k němu, ten se však ale nehýbal.

Dwayne "The Rock" Johnson - 24. listopadu 2010 23:12

Ulice Jen co jsem čekal na reakce tak se mi jich i dostalo. Vyndal jsem z batohu provaz z uzly, po kterým se líp poleze asi všem. Vzal jsem si C-4 co mi dával Čechov. Schval, jsem jí do kapsy u vesty a začal jsem lézt dolů. Ještě než jsem byl na laně jsem se podíval na Čechova a reagoval na to poslední, co řekl. “ Teď máš velení, doveď je do bezpečí. Všechny. O mě se nestarej. Nějak si poradím. Hlavně na ně dohlídni. Nevracej se vojáku. Doveď je do toho domu. To je rozkaz!“ Jen co to dořeknu tak začnu lézt dolů. Jen co jsem dole tak jsem upoutal pár smraďochů. Začal jsem střílet do menších hloučků. Jen co jich pár ubylo si mě konečně všimli. Rozeběhnul jsem se postraní uličkou a běžel jsem dál od ostatních aby měli čas se dostat pryč. Jak jsme utíkal tak jsem měl celkem dobrej náskok. Otočil jsem se a vždy jich pár sundal. Hodil jsem mezi ně i granát a tím jsem jich sundal o něco víc. Doběhnul jsem o kus dál ale chyběl tu most. “ Kurva! Tak pojďte vy zasranci! “ Natočil jsem se na ty zmrdy a začal jsem pálit. Měl jsem ještě dva granáty a tu C-4 plus pár zásobníků. Pálil jsem co to šlo…

Jan Čechov - 25. listopadu 2010 15:21

Ulice.... Sleduji Alexe a v tom na mě prmluví Dwayne. Rozumím, rozkaz přijat. Řeknu a otočím se zpět Alexe. Je bledý a nehýbáse. Zkontroluju mu puls, ale žádný necítím. Doprdele pojebaný. Vyletí země nadávka a přitom praštím pěstí do střechy vedele Alexe. Seberu ze zad Alexovi ty dva bágly a hodím je kuchaři. Alex je mrtvej, ty vezmeš ty bágly a neztratíš je, můžou nám zachránit život. Oznámím všem co je s Alexem a přitom zvednu levou ruku a prstem ukazuju na kuchaře. V tom se ozvou výstřeli, podívám se dolů a vídím jak Dwayne střílí do smradochů a mizí v jedné postraní uličce. Otočím se zpět k ostatním a vydám poslední tozkaz. Dwayne právě odlákal smradochi, takže polezete vpořadí jak sem vám řekl. Až budete dole vydáte se k baráku s tím světlem, doktorku budete mít mezi sebou. Jasné !! A tět už kurva lezte dolů, nemáme už moc času. Zařvu na ně poslední větu a co nejrychleji sklouzávám dolů. Když sklouznu na zem, schovám se za jedno auto. sundám si ze zad pušku, odjistím ji a čekám na ostatní. Sedím skrčený za autem a čekám co se bude dít. Ostatní už pomalu lezou pomalu. Z levé strany za domy slyším střelbu a výbuchy. Dobře, Dwayne je pořád naživu. Vykouknu z poza auta a prohlížím ulici. Většina smradochů z asi tak 300 metrů je pryč, takže by nás ostatní neměli objevit. Tohle však nepotrvá dlouho,poněvadž ostatní sem přiláká zvuk boje. Na mysl mi natane jestli budu muset udělat stejnou věc jako Dwayne. Podívám se opět nahoru a vidím, že první již jsou na zemi a ostatní lezou polamalu a potichoučku na zem. V tom však zaslechnu, jak jeden smradoch očuchává mrtvoli svých soukmenovců. Potichu na něj namířím zbran a jsem připraven vystřelit, kdyby si nás všiml.

Sam Gregghory "fešák" - 25. listopadu 2010 15:46

Poslední odpor-sebeobětování Jen co uslyším poplech, trochu se leknu, ale pak rychle zareaguji. Sbalím si všecvhno potřebné, naberu náboje, dotáhnu uvolněné matky, seřímdím čas a pomocnou UI a vyrazím ven. Naposledy si prohlédnu místnost, kterou sem sledoval každý den už několik dlouhých "chvil". Potom už jenom kívnu na ostatní, ať jdou napřed a když každý odejde, začnu s tím, co jsem chtěl udělat tak dlouho. Vemu kanistr a začnu poívat vše, co jen v tom proklatém místě je. Pak vyberu z mé skřínky poslední láhev wisky, upiju asi polovinu lahve a zbytek rozleju po operačním stole, na kterém sem od té doby co tu jsem strávil dost nepříjemné chvíle. Potom jen škrtnu zapalovačem a jdu za ostatními. Následuji ji je jen mlčky a přemýšlím o tom, co jsem od té apomkalipsi zažil. Hodně nepříjemné chvíle. A nejvíce ze všecho nesnáším právě svůj vlastní obličej. Je to neúnosné a ten psychický tlak je den za dnem horší a horší. Chvíli přemýšlím, že kdybych si sundal oblečení, tedy výstroj, vypadal bych pŕesně jako oni. Chodící mrtvola, akurát že já si to uvědomuji a oto to mám horší. Bůh ví, co se jim teď honí hlavou. Poamlu ale jistě se rozeběhnu proti jednomu ze Smraďochů a probodnu ho čepelí na mé pravé rukavici. Potom si ji jen otřu a přidám se zpét ke skupince. ) Potom pozoruji Dwayxna, jak se chystá jít odlákat Smraďochy cítím se blbě. On se chyxstá možná i položit život a já se tu procházím jak ožralej bezdomovec mezi všemy šmírákyx. Ale takhle to nenechám, pomYslím si za pochopdu. Potom vyxšplhám na jeden z paneláků a sleduji Dwayxna ze střechy. Běžím a přeskakuji ze střechy na střechu, vrzajíce přito. Pár Smraďochů si mně všimlo, ale nestíhali mne. Když se Dwayxn zastaví, uvidím jeho ruku a v ní C-4. Sakra, musim se dostat k němu, nebo to zabije i mne., bleskne mi a já pohotovně seskočím na jeden z polorozpadlých balkónů a zněj o sedm metrů níže, na přízemní balkón, který se div neutrhne. Pak už jen s křikem Dwaaaaaayxnnneeeee!!! seskočím dolů, kde se postavím vcedle Dwayna a začnu je po jeho boku kropit jako o život. Myxslel si si, že slízneš všechnu slávu sám, co ? Ne, nenechám tě tady umírat když ostatní odcházejí. Tyx odletíš. Pokud zůstaneš, tak se postarám o to, že po tu dobu co se nedostaneš do bezpečí tady budu jako osina v zadku a každýho smraďocha v okolí vlastnoručně zabiju! , řeknu mu a mrknu na něj. Jestli tady bude někdo umírat tak určitě né ty, ale Smraďoši.., odmlčím se při pomyšlení na mnou osobu a dodám a popřípadě já. Takhle chci umřít a takhle umřu.

Jan Čechov - 01. prosince 2010 15:57

Ulice...zdrháme Stále mířím na smradocha a hlavěn pušky opřu pomalu a potichu o kapotu auta. Pak chytnu rukojet levou rukou a pravou dávám ostatním znamení at jsou potichu a drží se u zemi. Smradoch chvíli očuchává mrtvolu, pak za zní výstřel a on zvedne hlavu a zařne se rozhlížet. Dostanu strach, když začne otáčet hlavu k ním, a uuž jsem odhodlán zmáčknout spoušt, když v tom zazní další výstřely a smradoch mizí do uličky, kam běžel předtím Dwayne. Oddechnu si a dám ostatním znamení, aby pokračovaly dál. Skupina se dala do pohybu a já tam ještě chvilku čekám, pro případ že by se za námi pustilo pár smardochů. Když se dlouhé minuty nic neděje zvednu se a běžím potichu za ostatnímy. Přitom pořád otáčím hlavu, pro případ že se za námi některý z nich pustil. Když tak běžím s ostatnímy všimnu si, že s námi není Sam. Kde je zatraceně ? Měl přeci být na začátku skupiny, to je ale stejně v tuhle chvíli jedno. Běžím a přitom mě popadá vztek. Postupujeme ulicí dál, až se jsme se přiblížili ke konci domů. Předbehnu ostatní a rukou signalizuji ostatním at zastaví. Dva metry před námi končí ulice a cesta se stáčí do leva. Skrčen se připlížím na roh a vykouknu ven. To co vidím se mi moc nelíbí. Cesta se stáčí do dvou směrů. První vede rovně, až přímo k domu se světlem. Použiji zaměřovač na pušce, abych viděl o něco líp. Hmmm....tak tohle jsem si myslel. Bručím si pod maskou, když vidím co tam je. Otočím se a udělám pírk kroků blíže k ostatním. ,,Máme na výběr : Před námi jsou dva směry. Ten první vede přímo k tomu domu se světlem. Bohužel asi uprostřed cesty je shluk asitak 20 až 30 smradochů. Pak je tu druhá možnost a to je ulička. Ale o té nevím skoro nic. Tak se vás ted ptám chtete jít přímo a cestu si prostřílet a nebo jít oklikou a doufat, že nikoho nepotkáme. Oznámím jim co nás čeká a vyčkávám na jejich odpověd, přitom sleduji okolí, které je na můj vkus až moc tiché.

Dwayne "The Rock" Johnson - 03. prosince 2010 00:30

Ulice Začnu střílet po zmrdách co mi jsou v patách. Zastávka končí u rozbořeného mostu. Když se podívám dolů, je tam ještě voda. Nikdo asi netuší kolik jí tam je. Jen co jsem vytáhnul z kapsy další granát tak se ukázal Sam. Začal něco blábolit a já se kryl palbou. Granát jsem hodil mezi ty parchanty a získal tak asi minutu možná dvě k dobru. Vyndal jsem z batohu zbytek provazu a začal jsem ho omotávat kolem lampy. Poté jsem se podíval na Sama a začal jsem na něho mluvit. A stále se věnoval uvazování provazu. Odhodil jsem prázdný batoh a došel jsem až k Samovi. Celou dobu jsem s tebou mluvil. “ Ty vole! Co tady děláš? Měl jsi bejt snima a pomáhat jim! Ty zasranci tu budou každou chvilku. Nemám v úmyslu tu zařvat. Byl jsem už v horších sračkách. Takže mě poslouchej. Teď odtud musíme padat oba dva!... sereš mě vole. Jestli si proklouznul tak snadno sem tak se postarej o to abys i tak rychle zmizel! Tahle C-4 je trochu zpomalí. Nastav jí támhle na ten okraj.“ Podám Samovi C-4 a ukážu mu asi tři metry od nás na jeden kus pořádný suti který drží jen tak tak aby se nesesypala. Po celou dobu ho kryju palbou a jen čekám, až to bude mít připravený. Jen co to má připravený tak se ukáže dalších pár parchantů. Začnu po nich pálit a druhou rukou se chytnu lana. “ Pokud můžeš tak zmiz! Chyt se mě!“ Dořeknu a jen co tak učiní (pokud jsi to udělal) tak si hodím zbraň přes záda a vytáhnu poslední granát. Odjistím ho. Hodím ho k C-4 a skočím dolů z mostu jištěn lanem a na sobě mám i Sama který se drží také kusu lana. (Pokud jsi zůstal… smůla no) Výbuch se ozve a lano sebou silně škubne a jen co narazím na blátivou stěnu tak lano praskne a já padám dolů. Je tam voda ale nikdo neví jestli to není jen louže ze včerejší noci.

Velitel Základny HOPE - 03. prosince 2010 00:47

Ulice Smraďoch si vás nevšimnul a utekl jinam. Vy jste se dostali, až do ulice odkud bylo vidět světlo. Překážkou vám ale bylo pár smraďochů. Stáli jste před rozhodnutím, ale jak se zdá štěstí dneska stojí při vás. Byl slyšet mohutný výbuch a se smraďochy to škublo. Několik se jich rozběhlo tím směrem. Zbylo jich tam jen pět, co požírali dál nějakou mrtvolu. Jeden ze členů se na tebe podíval a cizím jazykem začal říkat něco o tom, že by se to teď dalo projít. Další z profesorů ti to celé přeložil. Profesor:“ když se teď rozhodneme to projít. Máme šanci. Je jich tam málo.“ Jen co jste byli připraveni tak jste vyrazili a začali jste pálit po smraďoších. Nečekajíc váš útok padli rychle. Když jste došli k mrtvole, co požírali, byl to nějaký muž v maskáčích. Sebrali jste zbraň, ve které byla ještě půlka zásobníku. Vyrazili jste ke světlu a tam vám otevřela nějaká malá holčička. Mohli jste si všimnout že měla pokousanou ruku ale podle všeho to měla více jak týden staré. Podle všeho by ona mohla mít v krvi pravou protilátku na tenhle humus kolem. Byt byl zabezpečený a po jeho průzkumu jste našli plány. Na nich byla zakreslená tajná místnost, která vedla do stok. Odtamtud jste se mohli dostat až k řece kde by vás mohl vyzvednout havran. ……………………….. Když se ozval výbuch tak jsi letěl (ať už se Samem nebo ne) po laně dolů. Narazil jsi na blátivou stěnu kus pod mostem ale výbuch urval i tvůj provaz. Lano na kterém jsi vysel se přetrhlo a ty jsi padal dolů do řeky. Bylo to asi 18 metrů. Když jsi dopadl dolů šplouchlo to a ty jsi to přežil. Byla tam hloubka asi 8 metrů. Díky hlubšímu korytu se tam voda stále držela. Vedle tebe padali mrtvoly smraďochů a další co to přežili se drželi nahoře na mostě. Někteří hořeli. Někteří umírali po zásahu a další jen běhali kolem a snažili se dostat za tebou dolů. Mohl jsi vylézt z vody u jedné lodi co byla zabořená v bahně. Kus od ní byla cesta co vedla do potrubní roury. Roura měla v průměru 5 metrů. Mohla to být tvá jediná cesta odtud.

Jan Čechov - 03. prosince 2010 22:01

Ulice.... Stojím a čekám, jak zareagují ostatní, když v tom zazní výbuch. Vzpomenu si na Dweyna a rychle vykouknu za roh. Ostatní udělali totéž. Většina ze smradochů odběhla a zbyla tam jen malá skupinka. Otočil jsem se zpět. Ostatní se na mě podívaly a jeden z nich řekl něco v cizí řeči. Jeden z vědců, myslím že to byl Dag mi to přeložil. To mi taky došlo ! Takže dese, já jdu první a vy půjdete ve stejné formaci, jako předtím. Dořeknu a rozběhnuse za roh přímo pořád rovně, až k tomu světlu. Pušku si přitom zapřu o rameno, připravenou k palbě. Běžím a asi tak 20 metrů před smradochy, zakleknu a zamířím puškou na prvního z nich. Hluk co celá naše skupina vydávala upoutal dva z nich. Moje puška vyštěkla a po krátké odmlce vyštěkla znovu. První z nich právě zvedal hlavu, když v tom ho zasáhla střela. Druhý chtěl začít řvát, ale další střela ho zasáhla do hlavy. Head shot ! Řeknu a zasměji se. V tom se přihnaly ostatní a já ztratil možnost střelby. Než mi uhli byli už smradoši na zemi rozstřílení na cucky. Doběhly jsme až k místu, kde byli smradoši a našli tam mrtvolu muže, pěkně sežranou. Žeby další přeživší ? Pronesu, seberu zbran co měl u sebe a hodím si na záda. Dobrá konec čumění ! Děte k tomu baráku, já se tu ještě porozhlédnu a pak vás dohoním. Vydám rozkaz a sleduji, jak odchází. Zapřu si zbran a vyhledáváčkem na smradochy prohlížím ulici za námi. Čisto, ale proč mám pocit, že nás někdo pořád sleduje. Přemýšlím a dám se do běhu za ostatnímy. Když je doběhnu stojí před domem a na něco zírají. Co je ? Vidíte snad ducha,že tu.....zadrhnuse v půlce věty, když uvidím malou holčičku a ránu na její ruce.No sakra ! Řeknu leknutím a zvedám pušku, když si uvědomím, že ona není přeměněná. No dobrá ! Vážení ! Pohyb, děte dovnitř, než na nás příjdou. Zavelím a oni se v soukají dovnitř. Když jsem uvnitř, zavřu dveře a s Martisonem prohledáme celý byt. Našli sme mapu a k tomu mikinu s dlouhým rukávem a kapucí. Došli sme dolu a já svolal ostatní. Pojdte všichini sem. I ty prcku ! Řeknu té malé a rozložím mapu na stůl. Takže, zde je zdá se mapa stok. Začíná tady kousek od nás a končí, až tady kus od plošiny, kde by měl být vrtulník. Půjdeme ve stejné formaci, jako předtím, s tím rozdílem, že ta malá bude ve středu s doktorkou. A to bez keců a připomínek. Jestli se to někomu nelíbí, tak ho milé rád přesvědčím. Je to jasné. A ještě než vyrazíme prohledejte to tady a najděte baterky, světlice nebo cokoliv dalšího, co by nám tam dole svítilo jasné. Vysvětluju ostatním plán a vražedným pohledem přejedu všechny okolo. Poté dořeknu pár detailů a otočím se k té malé. Na vem si to. Naši by si mohli myslet, že jsi nakažená, když máš pokousanou ruku. Říkám ji a podávám mikinu. Ona však stojí a mlčky mě pozoruje. Ty nemluvíš ?....Nebo by sis dala radši něco sladkého. Mluvím k ní a přitom vytáhnu ze své kapsy s přídělem malou tabulku čokolády. Dám si ji k nosu a přivoním. Poté s ní chvilku mávám ve vzduchu a pak ji položím na stůl a dosrčím prstem k ní. Opravdu nechceš ? Zeptám se jí a znovu pohlédnu do mapy a studujuji. Pak mě přepadne pocit strachu a tepv ted si všimnu, že je venku nějak klid. Vezmu svou pušku do ruk. Si tu sama. nebo je tu ještě někdo. Zeptám se jí, poněvadž to ticho mě začalo znervoznovat. Došel jsem až ke dveřím a přiložil k nim hlavu. Tělem mi procházel strach. Venku bylo opravdu ticho, na to že je tma.

Sam Gregghory "fešák" - 04. prosince 2010 13:19

Poslední den... Když mi Dwayn konečně začne odpovídat, tak trochu mě i seřve, ale mně je to stejnak beztak jedno. Chvíli ho sleduji stříleje do prázdna a pak se zase začnu soustředit. Pár sraďochů potěším kulkou do hlavy. Pak však zakopnu a tři z nich na mne naskákají. Pomalu vysunu nůž z levé kapsičky na ruce a zarazím ji přímo do hlavy jednomu z smraďochů, kteří na mne leží. Tak trochu se na mne "vilije" zbylí obsah jeho hlavy a já tak trochu znechucený pobodám a shodím i ty zbylé dva. Najednou se mi zdá, že jsem několikanásobně težší. Kouknu se na nohy a zjistím, že my totálně rozkousaly všechnu hydruliku, co tam za ty léta zbyla a pomalu spadnu znova. Vytáhnu proto rychle eagla ze zadní kapsy a postřelím nebližšího smraďocha. Pak, s vypětím sil chytnu c4 kterou my Dwayn hodí a umístím ji na jedne z valoun. Pozoruji ho při tom a kývnu na něj. Když vyskočí po laně, pomalu se vrhnu za ním, ale...nechytnu se. Kurva...Dwayne..., zařvu a pozoruji Dwayna jak padá dolů. Potom se otočím, sundám si masku a hodím zoufalý pohled na c4 čtyřku a dysplej, který se mi vysmívá svími deseti vteřinami. Snad se dostanou až k vrtulníku. No hoši, vypadá to, že si naposledy pohrajem., řeknu s lehce roztřeseným hlasem a skočím přímo do davu smraďochů. Naskákají na mně a já vrhnu poslední letmý pohled na c4. Pííp...pííp.píííí....KABOOOOOOOOOOOO...

Dwayne "The Rock" Johnson - 19. prosince 2010 14:51

Potrubí Po chvilce jsem se vynořil z bahna a vody co tu bylo. Snažil jsem se postavit na nohy ale šlo to stuha. Doplazil jsem se až k dalšímu vraku lodi kde jsem se mohl něčeho chytit a postavit se. Koukal jsem na horu ale nikde nebylo ani vidu ani slechu po smraďochách. Bylo to fakt divný… Chvilku jsem si odpočinul když jsem zaslechnul něco z potrubí kus od vraku. Posvítil jsem tam baterkou ale nebylo tam pořádně vidět. Baterku jsem páskou přidělal na zbraň a další baterku jsem si připevnil na vestu abych mohl vidět a manipulovat se zbraní. Postavil jsem se konečně na nohy a došel na začátek potrubí. Bylo dost široký takže se tam dalo dobře projít a bylo tam i dost místa k pohybu. Zapálil jsem světlici a hodil jí kus před sebe. Nikde nic ani žádná reakce na světlo. Pomalu jsem došel až ke světlici a jak ještě chvíli hořela hodil jsem jí znovu o kus dál. V tom se na mě ale vyřítilo několik netopýrů. Jen jsem se sehnul a dál sledoval oblast přede mnou. Zbývalo mi ještě pár světlic se kterýma sem moc nešetřil vždy mi jedna stačila na pár metrů. Zbývala mi už jen jedna když jsem došel na rozcestí. Vydal jsem se do leva a došel k zazděné stěně. Stalo se ale něco co jsem nečekal. Za stěnou šli slyšet hlasy. Na zemi jsem našel kus železa který jsem použil na zeď. Začal jsem bušit do stěny až jsem odrazil kus zdi a náhle se na mě vyvalilo malou dírkou světlo. Byl slyšet hlas kterej utichl po pár nárazech na zeď. Zaslechnul jsem i hlas dítěte… nic ale nebylo jisté a proto jsem byl připraven na všechno. Stále jsem si ale hlídal záda kdyby se náhodou něco hnalo mim směrem.

Velitel Základny HOPE - 19. prosince 2010 15:02

Potrubí, dům Postupoval jsi potrubím až na rozcestí kde jsi našel zazděnou stěnu. Když jsi kus odštípl vyšlo na tebe světlo a slyšel jsi hlasy. Byl to hlas dítěte a další byl nějakého muže (Čechova). Ten hned po pár úderech na zeď začal reagovat. Holčička se na tebe podívala když jsi ji nabízel kus sladkosti tak se jen nahnula a vzala si kus čokolády. Podívala se na tebe když jsi se jí ptal na otázky tak ti odpověděla. Holčička:“ Byla jsem tu z tátou, ten šel ale ven a druhý den jste přišli vy. Táta se šel podívat na tohle místo.“ Ukázala ti na mapě místo kde se máte sejít z havrany kvůli vyzvednutí. Poté pokračovala dál. Holčička:“ slyšel jejich hlasy v rádiu a proto se tam šel podívat. Ale už se nevrátil. Místo něj jste přišli vy.“ Náhle se ale ozvali dunivé zvuky na zeď. Zeď to byla právě ta která vede do doků kvůli vyzvednutí a také je to tajná cesta kterou jsi našel na mapě. Když jsi zaslechl dunivé zvuky na zeď a začala opadávat omítka tak jsi zbystřil a také se dolů přišel podívat zbytek týmu. Shan který přežil díky Dagovi který se zdržel a později padl kus od tohohle domu. Frank, Antara a zbylí dva členové jejího týmu se přišli také podívat co to je za divné dunivé zvuky. Holčička se na tebe jen podívala a skoro se slzami v očích pronesla pár vět. Holčička:“ To není možné! Tam být neměli… nemohou tam být byla to cesta odtud!“ Bylo jen na vás co uděláte.

Jan Čechov - 22. prosince 2010 23:40

Dům S hlavou přiloženou na dveřích poslouchám co se děje venku. Jelikož nic neslyším odtrhnu hlavu ode dveří a vracím se zpět ke stolu. Přicházím ke stolu a všimnu si, že z čokolády kus chybí, pohlédnu na holčičku a vidím, že si pochutnává. Usměji se a ona mi konečně odpoví na mé otázky. Poslouchám co říká a ona ukáže místo na mapě. Podívám se na mapu a ona pokračuje dál. Při její druhé větě se jí zeptám. A neslyšela jsi....Zadrhnuse v púli věty jelikož uslyším zvuky, které se ozývají ze zdi. Na to se sem přižene Shan a zbytek skupiny. Podívám se po nich a vidím, že jejich řady trochu prořídly. Chtěl jsem se zeptat co se stalo, ale ta malá začala mluvit, a pak se rozzbrečela. Podívám se na místo, odkud se ozývali zvuky a pak na všechny okolo. No do riti, co ted ? Napadnemě, když sleduji všechny kolem mě. Pak rychle popadnu holčičku a odnesu jí k Antaře. Poté se vrátím na stůl a položím na něj zbraně. Nejprve vytáhnu devítku, za ní brokovnici a druhou devítku. Položím je na stůl a k nim přidám obě pušky, které opřu o hranu stolu. Poté si sundám ze zad meč a vezmu ho do pravé ruky. Do levé si vezmu druhou brokovnici. Přistoupím ke zdi a třikrát jílcem meče na zed zabuším. Pak poodstoupím a otočím hlavu zpět ke skupině. Prcku, jak se to otvírá? Řeknu a jemi přitom jedno, jak ragují ostatní. Stojím a čekám, když mě napadne, že mám zbraně po pravé ruce a v té držím meč. Rychle to prohodím a čekám na odpověd prcka nebo na to co je za tou zdí.

Dwayne "The Rock" Johnson - 23. prosince 2010 20:13
	Potrubí Jen ještě párkrát zabuším na stěnu když se z druhé strany ozve taky zabouchání. Jen zabouchám znovu a zařvu jméno. “ Hééj! Tady Johnson!“ Zařval jsem tak a čekal, že mě tam někdo uslyší. Kdyby to bylo ti smradi tak by jen tak nebouchali. A hlavně ne kvůli tomu aby mě pozvali dovnitř.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR