Andor.cz - online Dračí doupě

Halt (duch) - 22. října 2011 10:17
	Budete spolu s Wilem, Haltem a Gilanem putovat araluenem, nebo se bojíte?

Halt (duch) - 22. října 2011 10:20
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Výborně, jako dar získáš 1000 zlata i všeho ostatního.

Elizabeth - 22. října 2011 10:21
	soukromá zpráva od Elizabeth pro Děkuji pane

Halt (duch) - 22. října 2011 10:27
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Dále získáš plné vybavení

Elizabeth - 22. října 2011 10:28
	soukromá zpráva od Elizabeth pro Jste laskavý sire.

Halt (duch) - 22. října 2011 10:29
	A nyní, nechť boj zpočne.

Elizabeth - 22. října 2011 10:29
	Souhlasím pane.

Halt (duch) - 22. října 2011 12:25
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Velmipůsobivý životopis pane, nebo snad příteli?

Halt (duch) - 22. října 2011 12:27
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Takových, jako ti si velmi vážím, přijmi proto prosím tento dar (1000 Zlata, 5000 stříbra a 7000 bronzových).

Petr Marvin - 22. října 2011 12:54

soukromá zpráva od Petr Marvin pro kde si uprostřed lesa Uprostřed temného lesa se setkala dvojice hraničářů. Temný les kolem nich šumí. Tam, kde by se vesničané třásli strachy a rytíři nejistě rozhlíželi kolem s rukama pevně sevřených na zbraních. Oba hraničáři sedí uvolněně na svých malých koní a přátelsky spolu hovoří. Věříce, že jejich bystré smysly a dobří koně je upozorní na nezvanou náštěvu dříve než se ta dostane na dosah jejich luků. "Těší mne Halte. Tvé jméno je v našem království už legendou. Já jsem jen jeden z řadových hraničářů ze severního léna. Mé jméno je Petr Marvin." Jaké překvapení, co dělá tenhle legendární muž v mém léně? Jsou tu snad nějaké potíže o kterých nevím? Halta by sem neposlali, kdyby neměl nějakou práci. zamračím se v duchu, ale podaří se mi udržet přátelskou tvář. "No, je zbytečné stát uprostřed lesa. Nebydlím daleko. Pojeď se mnou Halte, rád ti nabídnu přístřeší a něco na zub se určitě taky najde." usměji se přívětivě a popoženu koně ke své chatě.Zadívám se na noční oblohu, jenž se zdá níž. No, zdá se že bude pršet. Doufám, že se dostaneme pod střechu dřív než pomokneme na kost. vysvětlivky Na Andoru se používá konvece: podtržené písmo značí místo, kde se děj odehrává "Tučné písmo značí přímou řeč, neboli to co postava říká" představuje to co si daná postava myslí, to ty jako pj psát nemusíš, protože to se píše hlavně pro tebe abys věděla jak ta postava bude reagovat a proč Normálně se píše co postava děla, jak se obléká a v podstatě vše, co nespadá do nějaké s výše zmíněných kategorii. Tak se příspěvky stanou přehlednějšími a příběh bohatším.

Halt (duch) - 22. října 2011 13:05

" Máme problém Petře, Morgarathovi stoupenci povstali." sdělím polohlasem "Je potřeba nás obou, jak jistě víš, Gillan musel neprodleňe do Skandie, Erak má potíže." pod pláštěnkou se mi objeví náznak úsměvu, ten však zmizí stejně rychle, jako se objevil. "Nemůžu uvěřit tomu, že i po Morgarathově smrti a po tom co jsme pochytali ty vargaly, není skoro čas ani na hrnek kávy. Ach... Aridská káva." zasním se.

Halt (duch) - 22. října 2011 13:07
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Z čista jas na nám nad hlavou proletí černý šíp. "To nevěští nic dobrého".

Halt (duch) - 22. října 2011 13:10
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Je na čase vydat se na ces tu v severním lénu čeká Petr Márvin (hraničář) najdi ho a vyřid mu , že Morgarathovi spojenci povstali.

Elizabeth - 22. října 2011 13:13
	"Halte, Petře, Crowey vám vzkazuje, že morgrathovi stoupenci opět povstali, musíme je zastavit, chystají se zaútočit na Araluen, Celtiku již dobyli!" udýchaně seskočím ze stromu a usměju se "Jo a moje jméno je Elizabeth."

Halt (duch) - 22. října 2011 13:16
	"Klid El, kdy se vydáme na cestu?"

Elizabeth - 22. října 2011 13:25
	" Co nejdřív, ale teď potřebuji vydechnout, běžela jsem celou cestu sem, Petře, nemáte prosím trochu vody, můj kůň i se vší výbavou leží o podál, byl postřelen neznámým střelcem, a potřebuje ošetřit."poodejdu a zamířím ke koni. Pokusím se ho utěšit, otočím "prosím vytrhněte někdo ten šíp, nebo něco, sama to nedokážu."

Halt (duch) - 22. října 2011 13:31
	"Petře, nejspíš budu potřebovat, abyses podíval na zoubek tomu lučišníkovi, já se postarám o Elizabeth a toho nebohého koně."

Petr Marvin - 22. října 2011 16:37

Les nepříjemné překvapení Zamračeně naslouchám novinkám Úžasné správy. Stále tu někdo dělá problémy. To je mi překvapení. "Nebude tu nikdy pořádek dokud nezavřeme posledního zaslepeného blázna! O co jim sakra jde, vždyť jsme lorda zabili." zavrčím podrážděně. Nesnáším válku, vždycky když jsem musel bojovat ve válce začali se na mém panství rozmáhat pytláci. Kolem nás proletí černý šíp. Rychle se svezu s koně a cestou na zem tasím luk a založím šíp. Jak zní poučka tak se kryji za koně. Zadívám se do lesa a namířím luk na Elizabeth, jenž se vynoří z lesa. Téměř hned poznám, že dívka nebyla ten střelec. Kdyby střílela ona, pak by se určitě trefila. Takže střílí někdo za ní a nebo na ni. "Těší mne Elizabeth. " prohlásím trochu strojeně. Halt dívku očividně zná a tak se tedy trochu uvolním. Skloním luk, ale stále dívku sleduji, když mne osloví skloním luk a se sedlových brašen vytáhnu vak s vodou a pověsím si jej na rameno. Pak chytnu Elizabeth a usadím ji na zem, tak, že mezi směrem odkud přilétl šíp a dívkou byl strom.Ten střelec je buď absolutní nešika a nebo exelentní střelec podle toho, jestli chtěl tu dívku zabít a nebo ne."Dobře já zlikviduji toho chlapa." Když je dívka kryta vtisknu ji do ruky měch s vodou. "To ti nikdo neřekl, že se vždycky musíš krýt? Koně můžeš dostat nového, ale ty jsi důležitější." zeptám se než zmizím v příšeří lesa. Tam si lehnu za jeden kmen a sleduji les přede mnou. Hledám pohyb, jsem si jistý, že spíše než temný stín uvidím pohyb, jenž by v lese být neměl. Sám se hýbu jen pomalu. Luk držím vodorovně se zemí a pomalu natahuji luk.

Elizabeth - 22. října 2011 19:18
	" Jo, ale já musela splnit své poslání, dřív než vás on zabije!" řeknu trochu ublížeňe "on totiž nešel po mě ale po vás, minul jen díky tomu, že jsem ho nakopla, jinak bys měl haloweanskej kostým dřív než by se ti líbilo."

Halt (duch) - 22. října 2011 19:22
	"klid, El, teď je nejdúležitější zbavit se střelce a vyléčit tvýho koně,." rozhlédnu se, v lese zahlédnu mzející Petrovu plášťenku, snad ho najdeš dřív, než on tebe. Rozhlédnu se, utrhnu pár bylinek, a ošetřím koni ránu.

Halt (duch) - 22. října 2011 19:24
	Střelcem je mladý skřet, nejlepší by bylo zjistit ci straší míle od domova. Nejspíš, se mstí.

Petr Marvin - 22. října 2011 19:28

Les, lov "V tom případě víš, jak vypadá, že?" ptám se přes rameno šeptem. Luk napnu na maximum. "hmm, prvním cílem by byl Halt nikoliv já." usmívám se a pomalu dýchám, abych nenarušil svou koncentraci a míření. Fajn, takže ten chlap nebude dobrej střelec. To je to dobré. Pomalu se přesunu na novou pozici a zvednu se na nohy. Teď můžu luk napnout do plné síly a čekám na svůj okamžik, který neomylně přijde. "No, tak dík." odpovím a můj hlas by krájel, jak je chladný a kousavý. Konečně zahlédnu svůj cíl mladého skřeta. Další malí hlupák, jenž se chce mstít na nás, jako na představitelích moci. Jeho mínus. Zhluboka se nadechnu zadržím dech zamířím a pak pustím tětivu a vydechnu. Hned se změní svou pozici, abych zabránil skřetímu střelci poslat mi kovou odpověď.

Halt (duch) - 22. října 2011 19:47
	Skřet to schytá do nohy zaječí "D'Avir" příjdeš k němu, pokusí se tě zabí malou dýkou, hravě odrazíš a přimáčkneš ho rukou k zemi zaskřehotá "Halte, mí bratři tě dostanou." plivne ti do tváře a skousne připravenou tobolku prudkého jedu, za pár vteřin vydechne na posledy.

Petr Marvin - 22. října 2011 20:33

Konec souboje lovců Můj šíp letí k cíli můj šíp zasáhne cíl. Zvedám se ze svého úkrytu a běžím do míst, kam padl skřet. Běžím z úkrytu do úkrytu, abych zmínil možnost že mě můj protivník vezme sebou. Konečně přeskočím poslední kládu, jenž stála mezi mnou a skřetem. Zhruba v půli cesty jsem schoval luk a tasil tesáky. Když se po mně ležící skřet ožene svým nožem ustoupím krok zpět a vykopnu mu dýku z ruky. Druhým kopancem srazím skřeta na zem a přišlápnu ho tam. Uhnu hlavou a tak se téměř vyhnu plivanci. Než zájmu si ji levačkou utřu. pravou mám připravenou k úderu. "Tvůj vzkaz vyřídím." odpovím chladnoucí mrtvole a seberu jeho luk. Lesem se zazní zvuky lámaného dřeva, když lámu luk a šípy svého protivníka. Za chvíli se vrátím ke svým společníkům. "Fajn, bylo to skřetí štěně. Když jsem jej přemohl spolkl jed. Jediná věc mi dělá starosti. Před smrtí mi oznámil, že po tobě Halte jdou další skřeti." prohlásím klidně, protože o můj krk přeci nejde. Hmm, čeká nás zajímavá práce. Takže zase budu muset cestovat, no co to už patří k naší práci, že. "Tady jsem hotovy. Měli bychom zmizet než nás najde další střelec." vydám se k chatě a tvářím se naštvaně.Skřeti v mým léně! Tohle je vrchol.

Halt (duch) - 23. října 2011 09:55

Po incidentu se skřetem se v Petrově chatě posilníme, a vydáme se na cestu. Čekáme, že za každým stromem může čeka skřet, tak nás nepřekvapí, když jich dva tucty vyběhnou zpoza menší skály, avšak dřív, než jediný stačil napnout ťetivu, všichni leželi, na hromaďe bez života. Každých dalších pár mílí se to pravidelně opakovalo, ale vždy míčili na Petra, v domění, že je Mnou. Zatímco já, nevelký, hraničář, jsem skřety kosil jen o zlomek vteřiny rychleji jako Petr. po pár mílích nás to omrzelo, sešli jsme z pěšiny a clálali temným lesem.

Elizabeth - 23. října 2011 09:59
	Rozběhla jsem se kousek na před (to byla chyba) v další vteřině jsem na svou neopatrnost doplatila, jeden šíp se mi zabodl do ramene. "Jau, tak skřeti, teď jste mě naštvali." Rozběhnu se k nim. mečem se oháním kolem do kola, kosím je hlava nehlava.

Halt (duch) - 23. října 2011 10:01
	Na svou neopatrnost jsi doplatila. jeden skřet se ti vplížil za záda a jen Petrův meč ti zachránil život.

Petr Marvin - 23. října 2011 11:06

nezvaní hosté Do mého obydlí jsem dorazili bez dalšího incidentu. Bohužel Halt velmi spěchal a tak jsem si nestihli příliš odpočinout. Já si sbalil pár věcí na cestu a taky jsem uvařil jen trochu kávy. Když vyrazíme na cestu zjistíme bohužel ten skřet tu nebyl sám. Jeho druhové na nás čekají na každém jen trochu vhodném místě. Naštěstí pro mně a Halta nemají ani tušení, jak má přepad v lese vypadat a tak je kosí přilétající šípy z našich dlouhých luků. Po třetím přepadu se chystáme svést koně z hlavní cesty, abychom se vyhnuli dalšímu přepadu. Bohužel Elizabeth má jiný názor a vyběhne vstříc další tlupě. "Ďas aby tu bláznivou holku vzal!" zavrčím a ze sedlového pouzdra tasím dlouhý jezdecký meč a vyběhnu za ní. "Halte kryj nás!!" zakřičím přes rameno. Když běžím ke skřetům mám meč opřený o rameno, tak, aby mi sloužil i jako částečný štít. Dorazím ke skřetům, když se Elizabeth pustí zuřivě do našich nepřátel. Já se do boje nepustím bezhlavě místo toho postupuji za Elizabeth a odrážím údery, jenž by ji chtěli zabodnout do zad. Na rozdíl od většiny hraničářů já prošel šermířským výcvikem, jakým prochází rytíř. Skřeti, jenž se na mně vrhají, jako přílivová vlna pro mne představují jen malou hrozbu. Trik jenž používám je prostý, ale velice efektivní. Vždy, když se na měn vrhnou více, jak dva skřeti, ustoupí krok zpět, takže se ke mně dostanou jen dva . Vždy po klasickém úderu vedu druhý v protisměru, ten se nejen těžko blokuje a na víc míří do míst, jenž způsobují vážné zranění. Během několika okamžiků je i po této bandě. Přistoupím k Elizabeth a sevřu ji za límec a táhnu ji ke koním. "Štěně jestli to zkusíš ještě jednou, tak tě přivážu ke koni! Mohli tě klidně několikrát zabít." prohlásím vztekle a vyhodím jí, jako balík sena na svého koně. Společně s Haltem zamíříme na klidné místo v okolním lese. Celou cestu jí nedovolím sléz. Když dorazíme na dané místo, tak jí pomůžu s koně. "Teď seď a nehýbej, vyndám ti ten šíp!" zamračím se a roztrhnu Elizabeth halenu, abych viděl na hrot šípu. "Fajn, teď to bude trochu bolet zakousni se do toho. Halte ty ji podrž ať se nehýbe." vložím dívce do úst jílec dýky, aby se dívka mohla zakousnout do kožené rukojeti. Vytáhnu tenký nůž a lehce naříznu ránu. Chytím týblo šípu a pomalu jej začnu vytahovat. Jakmile uvidím hrot sevřu přímo jej vyloupnu jej. Celá akce netrvá ani okamžik a šíp je venku. Potřu dívce ránu hojivou mastí a pak sevřu ránu. Pak jí obvážu ránu. "Hotovo. Musíš na sebe dávat pozor." Mohl jsem jí uspat, ale to by nás zdrželo.

Elizabeth - 23. října 2011 11:38
	"Díky za záchranu, ale já bych to zvládla sama"

Halt (duch) - 23. října 2011 11:39
	"No to teda nezvládla, Petr má pravdu, přivážem tě ke koni" pevně ji svážu a přehodímpřes vlastní sedlo" půjdu pěšky"

Elizabeth - 23. října 2011 11:42
	"Moc pěkné... takhle zacházet s dámou!" pokusím se uvolnit se.

Petr Marvin - 23. října 2011 11:47
	Uprostřed lesa "Halte to je trochu přehnané. Na víc kazíš mou práci. Takhle si tu ránu zase otevře. Lepší, když půjdeme pěšky všichni." Sundám Elizabeth s koně a rozvážu jí ruce. "Vážně buď opatrná a snaž se s tou zraněnou rukou moc nehýbat." zamračím se částečně na Halta a Elizabeth. No, to bude krásná cesta.

Halt (duch) - 23. října 2011 11:53

"Ano, máš pravdu, promiň. ohlédnu se po Elizabeth "příště, až vlítneš mezi skřety, osobně se postarám, abyses nevrátila." Sakra, ženská, samý potíže, v nejbližším městě ji zapomenu v nějákym krám ku a odejdu. "výborně, Co si skrátit ces tu tím že vyjdeme hned.... musíme dojíd do města před setměním, aby nezavřeli brány, trvám na tom že El, bude spát v posteli!" A taky potřebuju zámiku ji zapomenout.

Halt (duch) - 23. října 2011 12:12
	Dorzi li jsme do velkého města, kde Petr vyrůstal. "Pamatuješ se na toto místo? Jetu někde hostinec?"

Halt (duch) - 23. října 2011 12:17
	Město, je sice velké, ale celkem klidné. děti pobíhají kolem a na Petra s El se za chvíli snesl mrak otázek, co tady dělaji (hlavně na petra)

Petr Marvin - 23. října 2011 13:41

Město Jdu, jako poslední v naší karavně. Částečně proto, abych dohlédl na El a částečně, abych kryl Halta. Rychlím pochodem, jimiž hraničáři prosluli jsme dorazili k branám města ještě za světla. Jsem si sice stoprocentně jist, že kdyby na bránu zabouchali dva hraničáři, že chtějí dovnitř byli by ihned vpuštěni, ikdyby byla půlnoc. Je, ale zbytečně na sebe upozorňovat. "Dobrý podvečer."Kývnu na pozdrav strážím a vejdu do města. "Jo, pomatuji si, že hospoda u koníka byla celkem příjemná. Dobře tam vařili a myslím, že za tu dobu, co jezdím kolem jsem šenkýřku naučil vařit kávu." zažertuji a zrychlím krok. Teď vedu své společníky do hostince. Cestou nás obletují děti. Je hezké vidět, že si nás tu váží. Víc než by se nás boji. "Jen procházíme." odpovídám na zvědavé otázky, po třetí podobné otázce se zadívám na tazatele pohledem přiněmž by zhasl plamen. "Zkutečně to chceš vědět?" můj tón jasně naznačuje, že to daný člověk nechce vědět. Konečně jsme se vymotali s hemžení ulice a zavedli koně do vnitřního dvora hospody. Za chvíli už sedím u krbu v hostinci a v ruce teplé kafe. "Tak, a svět vypadá hned růžověji. " usměji se na své spolčníky.

Elizabeth - 23. října 2011 13:48
	"Malebné místečko, tady by se mi líbilo, všechny ty domečky, moc hezké." rozhodím rukama, ale v zápětí toho zalitu ju a ušklíbnu se "Blbej skřet."ještě jednou se rozhlédnu po okolí..."fakt krásný, tohle město". kouknu na Petra"Nechceš snad říct 'kávověji'?" ušklíbnu se nad svým hrnkem čaje co jim na té kávě tak chutná?

Halt (duch) - 23. října 2011 13:53
	Najednou se strhne poplach hrnky vám vyletí z rukou a nápoje se rozlijou po koberci. Malý chlapec, který vběhl do hostince vykřikne " Skřetíííí..... Skřetíí se blíží je jich hromada!"

Elizabeth - 23. října 2011 14:02
	"Co ještě víš?" Zeptám se chlapce.

Halt (duch) - 23. října 2011 14:05
	"Je jich moc, buší do vrat a chtějí Vás zabít!"

Petr Marvin - 23. října 2011 15:00

Hostinec nezvaní hosté "Ty si nevážíš mé práce. " usměji se na El, když se pokusí rozhodit rukama. Má pravdu. S kávou je život hned lepší. ... Najednou se rozezní zvony v melodii poplachu. Následně se rozletí dveře a do místnosti vběhne nějaký klučina s pokřikem Skřeti!!. Na to všichni vyskočíme na nohy a šáhneme po zbraních. Naše hrnky s černou kávou skončí na zemi, ale toho si já jen těžko všímám, můj pohled se soustředí nejdříve na dveře a pak na kluka. Tak teď jsem se zkutečně naštval! Nejen, že nás loví celou cestu, ale ještě nás nenechají ani v klidu dopít kávu. To chlapci udělali největší chybu svého života! zatím co mou myslí táhnou temné myšlenky, El se vyptává chlapce co se to vlastně děje. "Takže Ještě jsou venku skvěle. To je budeme muset jít přivítat, co Halte?" zářivě se usměji na svého nadřízeného a upevním si na záda toulec. Pak se zamračím na chlapce. "Utíkej chlapče najdi si někde úkryt!" Posléze přenesu pohled na El "Máme tě tu s Haltem přivázat k židli a nebo tentokrát budeš rozumná a budeš se držet u nás?" ptám se a můj postoj dává tušit, že upřednostňuji druhou možnost, ale nechám to na dívce.

Elizabeth - 23. října 2011 15:16
	"Já zapoměla"

Halt (duch) - 23. října 2011 15:18
	Vyběhnete, před hostinec, běžíte k vratům, cestou napínáte luky a když už jste u brány vyběhnete ven a za pár minut to tam vybílíte

Halt (duch) - 23. října 2011 15:19
	Po dlouhém odpočinku, se vydáte na cestu do deštných a temných lesů

Petr Marvin - 23. října 2011 15:48

Bitva Zadívám se vážně na El "Dobře beru tvou odpověď, jako, že budeš rozumná!" prohlásím a vyběhnu na ulici. Celkem překvapeně zjišťuji, že skřeti se nedostali dovnitř. Aha další rádoby vražedné komando. Ti chlapci se vážně nepoučí. Už klidnějším krokem dojdu k bráně, jenž se otřásá pod údery provizorního beranidla. Luk si pověsím na záda a znovu tasím meč. "Ty se budeš držet u mně a nebo zbytek cesty strávíš přivázaná k sedlu!" zavrčím na El. Prohlásím a jediným kopnutím odsunu závoru s brány. Než stačí strážní zděšeně vykřiknout další úder beranidla otevře bránu dokořán a překvapení nepřátelé jsou váhou svého instrumentu vrženi vpřed přímo ke mně a mému meči. První dvojice skřetů si ani neuvědomí, že je mrtvá. jako nějaký popravčí setnu nebohé bytosti. Další skřeti pouští beranidlo, ale to už přilétají černé šípy. Než si skřeti uvědomí, že mají beranidlo pustit už čtyři leží v tratolišti krve. Pak vypukne šarvátka. Postupuji pomalým, ale neúprosným krokem vpřed a místní obyvatelé mají příležitost vidět hraničáře při práci. Nechám El ať mi kryje bok zatím, co Halt jde několik kroků za námi a svou střelbou kosí každého, kdo by proti nám chtěl pozvednout luk a neb chtěl zarazit svůj meč do zad. Během několika minut jsme s tou lůzou hotovy. Já vypadám, jako bych pracoval na jatkách. Těžký jezdecký meč zanechává ve zkušených rukách hroznou spoušť. Kudy jsem prošel se válejí kusy zmasakrovaných těl a čast krve mích nepřátel skončila i na mně. "To je důvod proč hraničáři používají ty své tesáky. Ty zabíjí bez velké ztráty krve. Teď se musím umýt! " Nechám své společníky vejít do hospody, já se venku opláchnu několika kýbly vody a až pak je následuji. Stále vypadám hrozivě. Můj plášť má na sobě rudé skvrny. "Fajn, připravte mi koupel!" zavrčím, protože se ze mně vyplavují poslední zbytky adrenalinu a začínám pociťovat únavu. Když se vrátím z lázně vypadám úplně, jako jiný člověk. Místo psychopata, před ostatními stojí kultivovaný hraničář.

Halt (duch) - 24. října 2011 16:21
	Evanlyn v bitvě zabili, ate pomohl ti Eragin, mohl by ti být nápomocen.

Halt (duch) - 24. října 2011 16:27
	Všim nejnovějším úkolem je zjistit o tom druhém co nejvíc, ale mnoho mu neprozradit.

Petr Marvin - 24. října 2011 17:34

Konec bitvy, hospoda Když si sednu zpět na židli u krbu, dolehne na mně únava z boje. Zjištění, že naše společnice podlehla zraněním, se nestala jen zlým snem, ale skutečností. Měli jsme to děvče nechat tady. Kdybychom ji tu přivázali k židli byla by stále na živu. Jenže kdybychom jí tady svázali, mohl by jí tu zabít jakýkoliv skřet, jenž by vnikl do města. Takhle alespoň mohla o svůj život, alespoň bojovat. Unaveně přenesu svůj pohled na muže, jenž nám přišel na pomoc. "Děkuji ti za pomoc. Bez tvé pomoci by jsme tam možná leželi dva. Takhle padla jen naše společnice." popis Před tebou sedí zhruba unavený hraničář. Když jsi jej viděl v bitvě ohánět se těžkým mečem připadal ti vyšší teď, když se choulím u ohně vypadá menší než skřeti, jenž zabil. Skutečnost je někde uprostřed. Svou pláštěnku rozvěsil před krb, aby uschla. Vypadá doslova, jako mokrá slepice, jeho šedé vlasy mu přiléhají k hlavě. Nevypadá, že by mu bylo víc, jak třicet a na rozdíl od Halta je oholený. Na sobě má právě teď jen tmavě zelenou košili a hnědý kabátec. Zbroj a chrániče leží opodál na stole a stále z nich ještě kape tmavá tekutina. Luk a toulec má opřený o stůl. Na meči drží jednu ruku, aby mu nesklouzl z židle o kterou jej opírá.

Halt (duch) - 25. října 2011 17:44
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro jsi zraŇený uprostřed lesa a potřebuješ pomoc, nedaleko slyšíš hlasy.

Halt (duch) - 25. října 2011 19:11
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Ležíš na sluníčku, nádherná obloha....paráda, najednou ale slyšíš křik a hasy.

Halt (duch) - 25. října 2011 19:15
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Přiběhla k tobě tlupa skřetů a útočí na tebe.

Theldara - 25. října 2011 19:28
	Odpočívám na sluníčku, dál a dál a pak usylším křik.Podívám se tím směrem a apatřím několik skřetů jak běží ke mě.Sakra pomyslím si a začnu utíkat ale když pak naběhnu na útes tak se otočím směrem ke sřetům.Prohlížím si je jak ke mě běží a bak udělám jednu věc a to že skočím z úesu a doufám že to zázrakem přežiju.

Tereza - 26. října 2011 18:13

Rád jsem byl užitečný a je mi líto že tvá kamarádka zemřela. Smutně se pousměji Alespoň jsi přežil ty. Sednu si před zmoženého hraničáře. Takhle sklesle by se neměl tvářit nikdo, kdo vyhraje. Vím, že ho trápí smrt té holky, ale takový je prostě život. Donesu trochu kávy, ta tě vzpruží. Zvednu se od stolu a jdu až k výčepnímu pultu. Doneste nám prosím konvici čerstvé kávy. Podívám se na výčepního a položím na pult příslušnou cenu. Za chvíli se vrátím k našemu stolu a postavím konvici ze které se ještě kouří před hraničáře. Ten jen vděčně kývne hlavou a nalije si misku. Chci ti pomáhat a cestovat s tebou pronesu náhle. popis Šermíř, který před tebou sedí je vysoký a svalnatý. Taky má něco v mozku. Bezvousou a bezelstnou tvář. Je mu něco kolem dvaceti, ale přesto jde vidět že není nezkušený. Na sobě má kroužkovou košili ještě od skřetí krve a na stůl si položl přilbu se sklápěcím hledím. Vedle ní leží pár kožených rukavic. O nohu stolu má opřený sůj jednapůlruční meč.

Halt (duch) - 26. října 2011 20:54
	Po vzájemném seznámení se prospíte, ale ze spán ku vás vytrhne postava, která přišla oknem. (Skoniasi, čas se popsat.)

Diur - 27. října 2011 17:58

Eragine, máš problém. Neboj nesouvisí to s tvými milostnnými hrátkami, je to jenom invaze skřetů. (Pro sebe se zasměju.) Takže ten problém máme vlastně všichni.No zpět k tématu. Pokud budou postupovat stejným tempem, dorazí ke Gorlanu za dva dny. popis: Oknem do pokoje vám vlezl vysoký elf s sokolem na rameni. Obličej mu rámují dlouhé bílé vlasy, z pod obočí na vás zahlížejí šikmé, zelené oči. Na sobě má lehce otrhané, hnědé oblečení. Na zádech má připevněnou hůl.

Theldara - 27. října 2011 18:02
	a teď to co nebudete čekat :D Jak padám volným pádem tak okamžitě použiju svoji hůl a to holí udělám do vzduchu nějakou unu.Hůl začne zářit a najednou vyletím nahoru na útes a pozorujíc skřety jak odcházejí zklamaní tak udělám tohle.Vytvořím několik ohnivých koulí a vystřelím je po nich.

Petr Marvin - 27. října 2011 19:22

hospoda, nečekaná návštěva v pozdní hodině Pro dnešek jsem toho měl dost a tak se rád natáhnu do pokoje v hospodě. Nenamáhám se převlékat jen ze sebe shodím kazajku a odpadnu na postel. Automaticky položím pod polštář dvojici tesáků v pouzdrech. Z hlubokého spánku mne probudí závan studeného vzduchu, jenž mi oznámí, že někdo otevřel okno. Pohyb v ložnici mne okamžitě probudí. Sáhnu po tesáku a pak se vrhnu na muže v okně. Chytím jeje za límec a smýknu jím proti stěně. Tesák pozvednu do střehu, ale když neznámí osloví mého nového společníka trochu se uvolním a zavřu okno. "Mi jsme si těch skřetů už tak nějak všimli. Možná tehdy, když nás párkrát přepadli cestou a nebo snad tehdy, kdy zaútočili na tohle město." zavrčím nenaloženě a vrátím se ke svému lůžku.

Tereza - 27. října 2011 19:57

Skonilasi co tady pro lásku boží děláš? Zírám překvapeně na svého přítele. Už jsem se s ním neviděl hezkou řádku let A on se tady najednou vynoří v noci a navíc vidín, že zaponěl chodit dveřmi. Mimo to se tady nahlas baví na můj účet. To mu jen tak neprojde. Mé milostné hrátky? Víš dobře, že já jsem mněl pomněr jen s jednou ženou a tím to haslo. Zato o těch tvojich bych mohl vykládat celou noc a ještě bych nebyl u konce. Ušklíbnu se. To má zato. Pak i ovšem dojde co to říkal o skřetech a jako by mne polili. Dobře vím co by znamenali skřeti na Gorlanu. Jistou zkázu pro celé království. Musíme je zastavit. Prohlásím odhodlaně.

Halt (duch) - 27. října 2011 21:04
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Ten tvůj kousek byl pěkný, ozve se ti za zády, a v ten moment máš v zadku ohnivou kouli a než se naděješ vlítneš do pokoje, k třem ostatním

Petr Marvin - 28. října 2011 11:43

pokoj Začnu se oblékat a je zřejmé, že jsem vážně rozmrzelí. "Tak po popořadě! Kde jsou teď královské jednotky. Kdo je vede? Kdo velí skřetům? A kdo jsi?" ptám se úsečně neznámého zatím, co si odpínám popruhy zbroje. Než dostanu své odpovědi jsem už oblečený a připravený vyrazit. Jenže kam? Vstříc skřetí armádě? Za jejich velitelem? zamračím se, když si představím, jaký úkol předemne osud položil. To, že skřeti znamenají nebezpečí pro království vím, ale nechává mne to prozatím chladným. Problémy jsem zvyklí řešit postupně. Nejdřív se musí zastavit invazní armáda a až pak přijde čas na ošetřování raněných a počítání škod. Připnu si k pasu pouzdra s tesáky a na záda pověsím meč a toulec. "Dobře vzbudím Halta on dá dohromady místní jednotky. Mi se pokusíme zpomalit postup skřetů! " Teď není čas na spánek, teď přišel čas bojovat! usměji se na své dva společníky a sejdu do výčepu s lukem v ruce.

Tereza - 28. října 2011 12:18
	Hmm. Předpokládám, že snídaně nebude. Odtuším rozmrzele. Blbí skřeti. Proč pořád musí dělat nějaké potíže. Kvůli nim se ani nasnídat nemůžem. Povzdechnu si. Posbírám si své věci a vydám se za Petrem. Pojď Skonilasi. Musím tě naučit chodit do pokoje dveřmi.

Diur - 28. října 2011 17:12
	Rád se to naučím Eragine. Oba se začnem smát. A prosimtě já vím že mi s těma holkama lžeš. Spal jsi přece s Emily a Marry. No? Co mi na to teť řekneš? Začnem se pošťuchovat.

Diur - 28. října 2011 17:12
	Rád se to naučím Eragine. Oba se začnem smát. A prosimtě já vím že mi s těma holkama lžeš. Spal jsi přece s Emily a Marry. No? Co mi na to teť řekneš? Začnem se pošťuchovat.

Tereza - 28. října 2011 18:17

Ne, dobře si vzpomínám, že si s nimi spal ty. Neodpustím si. Pak po pravdě dodám.Moje srdce patří Alechandře a ty to víš. Vidím, že Petr šel vzbudit Halta a rád mu to přenechám. Zamířím do stájí. Skonilasi, pojď za mnou. Teď budeš muset střídavě jezdit se mnou a běžet. Při nejbližší příležitosti ti pak seženem koně. Při vstupu do stájí mne zaržáním pozdraví můj bojový kůň, černý jako uhel, jež nese jméno Tornádo.

Halt (duch) - 29. října 2011 11:20
	A je to tu zase Právě jste osedlali koně, a chystáte se vyrazit, kdyř v tom vletí do stáje další člověk, je to žena s ohnivou koulí v zádech, a právě rozbila okno, a poplašila vaše koně. (Řada na tobě, Thaldaro.)

Tereza - 29. října 2011 11:44
	Tady je dnes v noci nějak rušno. Většina lidí ani nemá čas nebo výchovu na to, aby chodila dveřmi.

Petr Marvin - 29. října 2011 15:23

další nečekaní hosté Skvělí. To štěně mi nejdřív oznámí, že se království hroutí a pak se kočkuje s kámošem místo aby odpovídal na mé otázky. bručím v duchu zatím co budím halta a jdu do stáje, kde už Eragin připravil naše koně k odjezdu. Zrovna se chystám vyvést koně ven, když vybuchne okno. Tentokrát reaguji, bez valného přemýšlení. Neznámou dívku strhnu na zem a pláštěm udusím oheň na jejích zádech. Pak znovu seberu luk a přidružím se k Haltovy, jenž už svým dlouhým lukem likviduje ty, jenž to kouzlo vyvolali. "Koukni se, jestli je to děvče raněné. Mi s haltem se postaráme o další hosty!" zavelím klidně přez ramenoa založím šíp do luku. Hledám nějaký cíl, pokut je tedy halt už všechny nezlikvidoval.

Tereza - 29. října 2011 15:29
	Přiběhnu k dívce a začnu hedat stopy po zranění. Má jen trochu spálená záda. Nic vážného to není. Má jen trochu ožehlá záda den, dva a bude to zas v pohodě.

Halt (duch) - 29. října 2011 15:31
	Theldara Dívka se představila, jako Thaldara, ale její kouzelné schopnosti utrpěly ůjmu, a na dvacet příštích příspěvků má vibitou kouzelnou moc.

Theldara - 29. října 2011 16:15
	Neznámé postavy: Jak proletím něčím o čem si myslím že je okno takvstanu, pomaličku se otřepu a řeknu sdost nahlas"Kterého mrzáka to bude mrzet"začnu se dívat kolem ale jedin o uvidím tak jenom něznámé osoby které vůbec neznám.

Diur - 29. října 2011 16:34
	Čučím na tu dívku a netuším co se to tady stalo. Kdyby věděla že jsem Eraginovi vlezl do pokoje oknem, mohl bych si myslet že se snad po mě opičí.

Tereza - 29. října 2011 18:22
	Přivítání Hmmm...mně rodiče říkali, že se říká děkuji, ale u tebe to zřejmě neplatí. Prohlásím kousavě k dívce.Ta umí být teda zdvořilá.

Theldara - 29. října 2011 18:46
	CVhvíly pozoruju postavy a pak řeknu nakonec"Mě to učily ale ne moc, spíš hledám toho parrchanta co vystřelil tu kouli.

Petr Marvin - 29. října 2011 19:04

Stáje Prudce se na dívku otočím a sevřu její krček do svého ocelového stisku. "Dneska mám těžký den a nehodlám tu poslouchat hašteření nějakejch dětiček. Takže ve zkratce, kdo jsi a co tu děláš!" naštvaně se zadívám Skonilasea naznačím tak koho dalšího mám na mysli. Říkala něco o ohnivé kouli! To by mohlo představovat celkem nebezpečí pro nás a naše koně. "Druhá otázka! Co za nepřátele tě honí!" vrčím vztekle. Dnešek si na mně vybral krutou daň. Má společnice zemřela a já jsem musel bojovat o život. Nic tak člověka neunaví, jako smrt druha. Já jsem ještě ke všemu nejen unavený, ale i naštvaný.

Theldara - 29. října 2011 19:09
	"Tak.......mě.........polož.......na zem........nebo.-.......ti to........"chvíly ticho z její strany a pak přiškrceně znovu".........nebudu........moct......říci"

Diur - 29. října 2011 19:11

Úplně jsem ti zapoměl odpovědět v tom pokoji Petře! Vzpomenu si najednou. Takže za prvé, královské jednotky jsou na Uthalských pláních,za druhé, vede je král Dukan a jeho rada, a za třetí, nevím jaký je skřetí vůdce, protože jsem hodně spěchal a tím pádem jsem na to já samotný neměl dost času, a Odnar to taky nezjistil. Nevím proč. Většinou je to dobrý zvěd. Povdechnu si, a vypadám dost provinile, ale to hned přejde. Vysvětlivka: Odnar je můj sokol.

Petr Marvin - 29. října 2011 19:20
	vysvětlení Pustím theldaru a zahledím se na Skonilase a při mém pohledu zamrzl i oheň. "Tak výborně tos mi nemohl říct hned!" Takže není třeba se hnát. Nejdřív musíme zajistit důležité věci než vyrazíme. "Dobře, tak napíšu zprávu pro starostu, aby zajistil pohřeb naší společnice. Vy ostatní naplňte vaky s vodou!" prohlásím a začnu psát a nedělá mi to problémy, jaký by dělal řadovým vojákům.

Theldara - 29. října 2011 19:23
	Čas zmizet: Dobrá, když si mě teď nikdo nevšímá tak teď bude ten nejlepší čas zdrhnout.Ta holka má ale páru ale ten kdo je většinou silný bývá vetšinou pomalý, no nic.A pomaličku začnu odcházet nenápadně pryč.

Halt (duch) - 29. října 2011 19:32

Tak to teda ne! thldara nikam nepůjde, protože jí pod krkem drží Halt "Ty, nikam nejdeš maličká." Omotá ji kolem pasu provas, a řádně zauzluje. "S tebou mám nevyřízený účty." vyhodím ji na Abelarda, a přivážu k sedlu. "Za to, že jsi utekla, když jsem potřeboval tvoji pomoc..." jílec saxonského nože dutě dopadl na dívčinu hlavu, a ta se v bezvědomí skácela do sedla po té, co se pokusila utéct. Takhle vydrží pár hodin, a pak dostane nášup.

Theldara - 29. října 2011 19:34
	Nečekaně chrním

Diur - 30. října 2011 18:25
	A já poběžím, nebo mě někdo z vás vzme za sebe do sedla? Snažím se aby to neznilo "dětinsky", a snažím se nedívat na Petra, protože se ho "bojím".

Halt (duch) - 30. října 2011 18:44
	vesnice Skonilas běžel celou cestu až do první vesnice, tam mu sedlák nabídl za 20 zt prašivou kobylu, muž z města statného vylacha za 40 zt a majitel konírny vytrénovaného bojového koně za 60 zt. (můžete se složit)

Petr Marvin - 30. října 2011 19:06

vesnice Dopis s žádostí mám během okamžiku dopsaný a věnuji se momentálním problémům. "Zřejmě budeš muset utíkat. Máme totiž kapánek na spěch." prohlásím chladně a popoženu koně ven ze stáje. "Halte, co ta dívka provedla?" ptám se chladně. Dnes už nemám náladu na soucit a nebo zdržování. Lhostejně pozoruji, jak halt přivazuje dívku k sedlu. Že by byla tak nebezpečná, že jí tu nemůžeme nechat? No, jestli umí čarovat tak je logické, že nemůže být při vědomí. Cestou zachmuřeně sleduji svého nového společníka, jenž běží celou cestu vedle nás. "Rychle si sežeň koně, nebo tě zítra uštveme!" prohlásím klidně.

Halt (duch) - 30. října 2011 19:45
	vesnice "Když jsme před třemi lety stopovali tlupu skřetů, utekla, když se to nejmíň hodilo, málem mě to stálo život." odpoví nasupeňe Halt "Teď za to holčička zaplatí."

Halt (duch) - 01. listopadu 2011 06:57
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Jakmile se T'riss dal Avir dostane do děje, pokus se ji zabít.

Halt (duch) - 01. listopadu 2011 16:14
	les Když projíždíte lesem, směrem k průsmyku tří stupňů zaslechnete za sebou přibližující se zvuk kopyt.

T’riss dal Avir - 01. listopadu 2011 16:30

Rychle a zběsile Kůň byl štván už od brzkého rána. Bílá klisna měla zpocené boky a svaly se jí chvěly vyčerpáním. Žena, která ji tak zběsile bodala a švihala do slabin nemohla necítit, že je zvíře na samém pokraji sil. Na vrcholu lesní mýtiny se silueta zastavila a kůň se vzepjal - snad odporem vůči takovému zacházení. Žena zahalená v tmavě šedém plášti spatřila ve svém zorném poli skupinu cestovatelů. Věděla, že už nemá cenu dál utíkat. Seskočila proto z vyčerpané klisny a poplácala ho po boku, hodná holka její uzdu držela silně, aby neutekla. Lidé, zasyčela jsem, když se přiblížili, a elfové to je zlé znamení Nastala chvíle ticha ve které jsem měřila své síly, jen proto, abych v zápětí zjistila, že proti nim v tuto chvíli nemám šanci. Prosím o pomoc, ta slova jsem musela procedit skrz sevřenou čelist. Nikdy předtím jsem nikoho o nic neprosila, jsem na cestě už několik dní. Bez jídla a má klisna je vyčerpaná. Když temná elfka sňala kápi na jejím krku zazářil kovový obojek, kteří nosili jen drowští otroci, tak se tedy věci mají. Uprchla jsem svému pánovi a přejela hranice říše. Nebudu před vámi skrývat pravdu, protože ta je až příliš zjevná. Zobrazit SPOILER

Petr Marvin - 01. listopadu 2011 17:07

Vesnice, les Ve vesnici dám napít svému koni a sesednu. Jdu za majitelem konírny. Nevypočitatelně se na obchodníka usměji. "Kde jsi tomu koni přišel?" chladné oči se do muže zavrtávají, jako dva nože. "Vytrénovaní koně jsou drazí, ale já a mí společníci kapánek spěcháme! Takže za kolik jsi ochoten toho koně prodat?" zavrčím na obchodníka, který se pod mým pohledem začne potit. Jak lehce se s těmi lidmi manipuluje. "Výborně toho koně beru." bleskově sáhnu pod plášť do vaku a muži, jenž si myslí, že na něj vytáhnu nůž vtisknu do ruky dva váčky se zlatem. Pak vyvedu ze stáje koně. "Tady Skonilasi doufám, že umíš jezdit na koni, kdyby tě shodil a srazil ti vaz byl bych zklamán." usměji se a podám jmenovanému uzdu koně. "Teď, když všichni máme na čem jet do sedel!" zavelím rázně a vyšvihnu se na koně. Cestou do průsmyku jedu uprostřed družiny a klimbám, neboli dospávám to o co mne dnešní noc připravila. Moc mi to nejde, pronásledují mne totiž noční můry, v nichž mí společníci umírají. Realita je příjemnější jen těsně. Temný les kolem ve mne moc pozitivní pocity nevzbuzuje. Proto jsem se dal ke sboru. Nesnáším, když nesu vinu za smrt lidí. Kdybychom tu zatracenou bránu nechali zavřenou mohla ta dívka žít. podvědomě vím, že kdybych tu bránu neotevřel skřeti by jí za chvíli stejně prorazili a vnikli do města, pak by zemřelo mnohem více lidí než jedna dívka. Když se za námi ozvou kopyta, rychle se proberu a tasím luk.Rychle se rozhlížím kolem a hledám nejvhodnější pozici pro případný úkryt. Koně řídím jen nohama, ruce se zabývají lukem. Vytočím se v sedle a natáhnu luk, až mně letky šípu pošimrají na tváři. Tak co to bude teď další nezvaní hosté? Celkem si oddechnu, když jezdec za námi je sám. Když dívka seskočí z koně nakloním hlavu na stranu, ale luk skloním až když nás požádá o pomoc. Až poté schovám luk a místo něj podám dívce vak s vodou. "Tady." Pak s vaku vytáhnu příděl na jeden den, každý příděl nosím zabalený zvlášť, kdyby mi do vaku vnikla voda, abych nepřišel o všechno jídlo. "jak ti můžeme pomoci?"Doufám, že nebudeme muset bojovat s loveckou skupinou to by mi tak scházelo! bručím v duchu. Družina Čtyři jezdci na koních. Dva muži v maskovacích pláštích vyzbrojení luky jedou na menších koních. Oba dva muži mají na sobě uniformy hraničářů(kožené kazajky a tmavé oblečení) a oba na přijíždějícího jezdce míří s luků. Oba lučišníci mají šedivé vlasy, ale ten, jenž jel asi včele je výrazně starší(Halt) a má k sedlu přivázanou nějakou dívku. Druhý(já) je mladší a mimo luku vidíš těžký jezdecký meč, jenž má pověšený na zádech, tak že mu vyčuhuje nad levým uchem, hned vedle toulce. Družinu tvoří dvojice dalších jezdců.

Tereza - 02. listopadu 2011 19:10

cesta Co teď říká můj naléhavý pohled Petrovi. Nikdy jsem se s temným elfem nesetkal a kdyby jo, nejspíš bych tu už nebyl. Kvůli tomu si elfku se zájmem prohlížím. popis Na druhé straně od Petra na velkém, statném a černém bojovém koni sedí mladík. Tvář má bezelstnou a bezvousou. Je svalnatý a vysoký. Po svém levém boku má připevněnou pochvu a v ní jeden a půl ruční meč. Na zádech má šít. Jinak celkově vypadá jako na ikoně.

Halt (duch) - 03. listopadu 2011 06:53
	les Rozvážu theldaru, a položím ji na zem "Tak, teď pěkně sundej té ženě obojek, a můžeš jít po svých, jinak mi ležíš zase na sedle." pohlédnu na drowku "myslím že jednoduché kouzlo by mohlo stačit."

Halt (duch) - 03. listopadu 2011 15:35
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro jestli s obojkem vemeš i hlavu, to je na tobě

Theldara - 03. listopadu 2011 15:44

Konečně jsem na zemi.Vydechnu si protože na koni mě to moc nebavilo a pak vyslechnu Halta."To neznamená že když jsem utekla kdysi tak že mi můžeš rozkazovat, nedělám to kvuli tobě, dělám to kvůli sobě"V ruce vytvořím menší magickou střelu a vystřelím.Obojek zasyčí a vyprskne do okolí, ale Triss to vůbec neublížilo, ani škrábanec, i když na krku má menší otlačeninu, udělám menší kouzlíčko a z krku zmizne rudá svrna po obojku.

Halt (duch) - 03. listopadu 2011 16:21
	hádka hje na světě... "Řekl jsem, že jestli ji zbavíš obojku, můžeš odejít." hodím zlostný pohled na Theldaru a namířím na ni lukem, va kterám se najednou oběvil založený šíp "Tak jestli chceš odejít, tak to udělej rychle, jinak ti pomůžu" troch uvolním nátah, "Ale, jestli chceš zůstat, udělat to klidně můžeš."

Theldara - 03. listopadu 2011 16:24
	Pff: "To jsi říkal a kdybych chtěla jít tak už snad vypadnu nebo seš tak blbej Halte?jsme si myslel že ses od té doby změnil, ale jaksi ne, proto jsem utekla, chtěla, kvůli tvému chování k ostatním"Zařvu na něj témeř vzteky.Dělám co můžu abych se udržel/a na uzdě.

Halt (duch) - 03. listopadu 2011 18:38
	hádka, co sem říkal "No já jsem naši družinu nenechal vystavenou smrtelnému nebezpečí. A co se týče mého chování, každému splácím to, ci si zasluhuje." Hodím nově příchozí jablko vytažené z torny "Určitě máš hlad........brzy zastavímre na jídlo."

Tereza - 03. listopadu 2011 20:18
	les Super, zazubím se na Halta, už mám hlad. K mému zklamání jsme jeli ještě hodinu. Naštěstí pak Skonilas začal hlasitě protestovat, že ho bolí svaly o kterých ani nevěděl, že je má. To víš. Musíš více jezdit. Ušklíbnu se. A začnu vybalovat jídlo. Jeho úpravu jsem přenechal hraničářům ašel nasbírat dřevo. V duchu jsem byl už u jídla, když me přišel varovat Skonilas.

T’riss dal Avir - 04. listopadu 2011 18:41

Lidé jsou...divní Pravý koutek se vyšvihl vzhůru a na tváři se mi tak objevil úšklebek, který by se jen vzdáleně dal považovat za úsměv. Obojek, který sebou nesl označení mé nesvobody téměř po polovinu mého života byl pryč. Stačil k tomu jedne jediný pohled drzé elfky. Hluboce vnitru jsme se zachvěla nesouhlasem a odporem vůlči takovému ponížení. Abych skryla třes v rukou zasunula jsem dlaně do rozšířených rukávů dlouhého roucha, který překrýval můj oděv. Bylo to však zároveň také gesto pokory a díků, neboť bezprostředně po tomto pohybu následovala úklona hlavy. Měla jsem husté bílé vlasy, které kopírovaly neobvykle světlou tvář. Šeď kůže, která je u některých našeho druhu téměř černá, připomínala v mém případě spíše šerosvit za ponurého zimního dne. Děkuji, pronesla jsem k mužům a jednoho po druhém jsem si změřila jasným pohledem. Že bych poděkovala elfce mi nepřišlo na mysl. V mých očích to nebyl nikdo jiný než ubohá otrokyně, jež jsem navíc nedokázala litovat dovolte mi, abych se Vám za vaši dobrodinost nějak odvděčila., řeknu a chytím hozené jablko v letu: tento obojek, byl odlit ze sikri´hllu, kovu, kterému se ve vašem světě říká stříbro a je zde ceněn. Ráda bych se s vámi o toto bohatství rozdělila. S chutí jsem se zakousla do ovoce. A zatímco jsem stírala jazykem ze rtu kapající šťávu, pozrovala jsem elfku. Upřeně. Mé nelidsky modré oči zaplály ledovým chladem: promiňte mi mou zvědavost,ale ještě nikdy jsem se nesetkala s tak drzou otrokyní. Kdyby se dostala do rukou mému pánovi, myslím, že by musela projít přísnou drezurou, během které by nejspíše přišla o některé nepotřebné části svého těla. Smím se zeptat kolik jste za tu dívku zaplatili? Když Halt namířil proti ženě šíp na chvíli jsem strnula. Ale viděla jsem umírat příliš tvorů, než aby mě tento pohled nějak rozčaroval. Místo toho jsem nerušeně pokračovala v chroustání jablka. Tento zvuk narušoval jinak nastolené ticho. V divokém a hladovém pohledu, který je tak častý u těch, kteří jsou více než lidmi vlky a zabijáky se zračil hluboce zakořeněný cinismus. Nezabíjej ji pane, řekla jsem pak, můžeš ji někomu vhodně střelit na černém trhu, i když nemá obojek, zachraptěla jsem v dobré vůli, že tak muži přispěju drahocennou radou. Nemohla jsem tušit, že svět ve kterém jsem se ocitla byl od základu jiný, než ten ve kterém jsem vyrostla.

Theldara - 04. listopadu 2011 18:48

Haltana snesu ale tohle... Prohlížím si otrokyni která pak začne něco mluvit, když nakonec promluví ke mě tak se pousměji a jablko s radostí příjmu.Teď ho jíst nebudu i když to možná urazí otrokyni takže raději si jednou, dvakrát kousnu.Když nakonec řekne že jsem drzá otrokyně tak se ovládám abych neřekla něco špatného a místo toho řeknu:"Já otrokyní nejsem a nikdy jsem nebyla, tady Haltan si jen vyřizoval účty. A jestli na mě Haltane jednou vystřelíš tak si mě nepřej, ty víš co jsem.Víš co dokážu.Dívám se na Haltana a jeho šíp mířící na mou hlavu.Tak se předveď, tak střílej, dělej, já se tě nebojím.Vyšlu mu nějakou takovou myšlenku.

Diur - 04. listopadu 2011 18:55
	soukromá zpráva od Diur pro Jak tak sedíme a jíme, nenápadně poprosím náhodný strom, který na mé požádání upustí poměrně těžkou větev přímo nad Theldarou, a ta na ni spadne. To, jestli Theldara umře, tak o tom rozhodneš ty.

Diur - 04. listopadu 2011 19:00
	soukromá zpráva od Diur pro Jen bych ti chtěl poděkovat za toho koně.

T’riss dal Avir - 04. listopadu 2011 19:01

Cože?! To je pěkná lež ty malá potvůrko. Jistě, že jsi otrokyně a navíc drzá a nevychovaná. Už brzy zakusíš jak je sladký bič tvého pána, jak může bolet jeho láska - ještě nic nevíš!Chytili tě tito muži ve zdejších lesích, ale brzy poznáš jak krutý osud ti je přichystán v jejich přízni... Naklonila jsem hlavu na stranu a zahleděla jsem se na elfku, jako bych si měřila hodnotu nějaké věci vystavené na trhu. Nepřipadalo mi vhodné na otrokyni mluvit, ale na druhou stranu bych ji měla poučit o něčem podstatném, co ještě nezjistila: otrokyně nemluví, pokud není tázána, to bylo vše co jsem na její slova odpověděla. Pak jsem udělala dychtivý krok k mužům. Přiznám se, že pro mě bylo zatím těžké rozumět plyně jejich řeči a dokonce jí používat. Rozhovory, které mezi sebou vedli jsem tak spíše odtušila, než že bych jejich významu skutečně rozuměla. Později je poprosím, aby na mě mluvili pomaleji. Nicméně z konfrontace mezi Haltem a elfkou jsem vyrozuměla, že bude ta dívka nejspíše patřit jemu. Promluvila jsem tedy k Haltovi: pane, dovol mi abych tu nešťastnici poučila o jejich povinnostech. Zdá se, že zatím neprošla žádným výcvikem a musí tak pro vás být její společnost nepříjemná. Touto nabídkou pomoci jsem učinila, jako další projev svého díku.

Diur - 04. listopadu 2011 19:03
	Jak tak tam stojíme, tak na Theldaru spadne větev (velká). Ihned se všichni přihrnem, a začneme tu větev z Thelderadina těla sundávat.

T’riss dal Avir - 04. listopadu 2011 19:07
	Větev? Stojím na místě a ani se nehnu, hněv bohů na tvou hlavu nešťastnice.

Diur - 04. listopadu 2011 19:17
	soukromá zpráva od Diur pro Mě P.J. požádal prostřednictvím soukromé správy.(Myslím to s tou větví. Jsem druid, a umím stromům... poroučet (přesněji řečeno poprosit. xD). Takže, jestli Theldara umře, tak si to vyřiď s Haltem. Ne se mnou. xD

T’riss dal Avir - 04. listopadu 2011 19:22
	soukromá zpráva od T’riss dal Avir pro To jsem nevěděla, ani že jsi druid:-) tak ok

Halt (duch) - 04. listopadu 2011 19:41
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro žadne take vraždit budu já. jo a ona sice není otrok, ale tím co o ní říkáš mi mluvíš z duše.

T’riss dal Avir - 04. listopadu 2011 19:46
	soukromá zpráva od T’riss dal Avir pro Halte to já vím, ale má postava drowky to neví a potřebuje, aby ji někdo vysvětlil, že to tak není:D

Halt (duch) - 04. listopadu 2011 19:54
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro ale stejně mi mluvíš z duše, takže ti to vysvětlit nehodlám (já)

Petr Marvin - 04. listopadu 2011 19:57

zastávka Naslouchám debatě mezi Haltem, Theldarou a T’riss. Takže, co vím o drowech? No, očividně mají otrokářskou společnost. "Ehmm, ta dívka není otrokyní. Ta dívka je spíše jen zajatec." vysvětluji pomalu drowce s vědomím, že tento rozdíl bude asi jen těžko chápat. "Mi bohužel máme důležitý úkol a ta dívka nám zkřížila cestu. Což mně připomíná. Eragin máš nějakou představu, jak se tvůj kůň zachová až potkáme vlky?"otočím hlavu na zmíněného. Pád větve komentuji jen zvednutým obočím a spíše než ležící elfce se věnují okolí. Teď je tu správná chvíle na přepad. Všichni se zabíváme tou hlupačkou a nikdo až na mně se nedívá na okolí a já jsem ideální terč, jelikož sedím na koni sakra! "To stříbro si nech budeš ho potřebovat máš nějakou zbraň?" stále pohledem kroužím po okolí.

T’riss dal Avir - 04. listopadu 2011 20:17

V lese se nese Zhodila jsem ohryzek dalejo za svá záda. Přestala jsem se zabývat otrokyní i jejím pánem, který s ní měl očividně více starostí, takže se ani nezmohl mi odpovědět, zda příjme moji pomoc. Popravdě jsem ani příliš netoužila po tom, zaučovat něčí otrokyni, i když mé zkušenosti v tomto směru byly nemalé. Vždycky jsem měla raději muže, než ženy, i když mě roky strávené s mým pánem naučily být pokornou jeho výběru. Vždyť mezi hosty mého prokletého pána Darkhana patřili jak nenasitní muži, tak i chlípné ženy. Takže tato dívka cestuje ve skupině plné mužů a není otrokyní? Ale, kde tedy máte otroky? Kdo se stará o jídlo, kdo nosí vaše věci a uspokojuje vaše potřeby? Drowka vypadala naprosto zmateně. Obrátila jsem se k muži, který na mě promluvi: po tomto světě se beze zbraně pohybuje jen lovná zvěř, řekla jsem, ale neučinila jsme jediný pohyb, kterým bych se mu chystala zjevit místo úkrytu mých zbraní ani jejich podobu. Popravdě jsem ještě stále předpokládala útok z jejich strany, než bych se věnovala průzkumu okolí. Mí pronásledovatelé mě nebudou pronásledovat za hranice říše, řekla jsem, aby bylo jasno, jsou mrtví.

Halt (duch) - 05. listopadu 2011 09:52
	Les když se všichni najíte, příjde čas, na spánek, první hlídku dostane Theldara a usne na stráži, jelikož jsme všichni unavení, naslyšíme přicházející kroky, takže ani nevidíme vraha.

Halt (duch) - 05. listopadu 2011 10:11

smrt když si Theldara dává na stráži šlofíka, nám se do tábora přikrade muž v černém hávu s černou kapucí a když dokoná strašné dílo vyskočí na strom a zůstane na něm sedět až do rána, kdy naleznete mrtvé tělo a vidíte, jak jej opouští duch. Muž/duch visící před vámi ma přísnou tvář a vlasy, ktaré vypadají, jko by si je upravoval sám, mu hrůzně trčí do všech stran, pak promluví "Theldaro," pronese hlasem, který je vám tak důvěrně známý, "usnula jsi na stráži a stálo mne to život, od nynějška, se vám budo zjevovat jako duch, ale nemyslete si, nebudu k ničemu, zemřel jsem s lukem v ruce, když jsem se probudil, muž jež nad námi sedí se vynořil zlesa a než jsem se stačil úplně probrat, ukončil můj život, avšek luk v mé ruce zemřel se mnou můžu jej používat i nadále, stejně tak nože." vystřelí z přízračného luku a šíp se zaryje do dřeva nejbližšího stromu, smutně se usměje na všechny kolem "alespoň mi teď v přízračném hostinci přidělili místo k sezení, mají tam výbornou kávu, kuchařka je totiž duch aridky." z ničeho nic zmizí a vám dojde, že se ochlazuje, blíží se zima a za 5 neděl jsou vánoce, kterých už se Halt nedožije.

T’riss dal Avir - 05. listopadu 2011 11:52

Duchové Když mě ráno vzbudí hluk a šramot vyskočím na nohy a tasím jeden z jednoručních mečů, který je připoután k sedlu mého koně. Někdo tu byl, pronesu, i když je to celkem zjevné. Máme tu hned dvě mrtvoly. Beze stopy lítosti přejedu očima mrtvé Haltovo tělo a pak ho překročím, nejdřív vrah zabil jeho, ovšem kdo potom zabil vraha? Pak, když spatřím ducha nevydám ani nejmenšího hlásku a nepohnu se, ovšem, kdybych měla stejnou barvu kůže jako lidé, poznali by jste jak jsem sínavě zbledla. Ty, duchu....jak si přeješ být pohřben? Žárově nebo do hlíny? A tvá otrokyně, jenž zavinila tvou smrt. Máme ji poslat do věčnosti za tebou? Špička mého meče se zvedla a zamířila svým hrotem na Theldaru.

Halt (duch) - 05. listopadu 2011 12:49

Les Vyhoupnu se z ničeho ještě s miskou kafe a kuřecím stehýnkem v rukou "Hmmm..." *mlask* "....výborné.... jo vlastně pohřeb, no, myslím že obvyklý hraničářstý pohřeb by mohl stačit. a co se týče tady šípkové růženky, " vražedný pohled na Theldaru "myslím, že jejím nejhorším trestem bude, když ji nenechám spát, budu ji v jednom kuse budit." zamyslím se "Jo, a ve vaku mám ještě pár užitečných věcí...přikrývky si rozeberte a jídlo taky, pergameny, brka, lahvičky a inkoust si může nechat skonilas, nože a luk Eragin, Theldaře dejte měch a Petr si může vzít náhradní šípy. Jo a ty T'riss si vem to ostatní." zmizím a pak vykoukne jen moje hlava "jo a teď mě moc nerušte, jsem zrovna na hostině na uvítanou." ušklíbnu se, je to báječné, vynoří se ruka a ukousnu si šťavnatého kuřecího stehýnka, zmizím.

Diur - 05. listopadu 2011 18:46
	Stromy mě varují, že tady nejsme sami. Proč mluví v náznacích?Pomyslím si. Začnu se kolem sebe rozhlížet, ale nikoho nemůžu najít.Prý tu nejsme sami. ... Oznámím.Všichni na mě čučí.Stromy mě varovaly. Vysvětlivka: Jsem druid.

Tereza - 05. listopadu 2011 19:02

tábořiště Vzpomenu si na Petrovu otázku na níž jsem mu zapomněl odpovědět. Lepší pozdě než nikdy. Pomyslím si a nahlas odpovím, Petře, víš jak ses mne včera ptal, co Tornádo udělá, když potká vlky. No, tak on mne bude bránit do posledního dechu. Takový má výcvik. Koneckonců je to pravý bojový kůň. Haltova smrt mne děsí. Jakto, že někdo pronikl do tábora a zabil našeho druha.Pak se zjeví Haltův duch. No. Aspoň máme k dispozici jeho moudrost. Teldhara může vzít jed na to, že budu první, kdo ji půjde vzbudit. Pak si uvědomím co říkal Skonilas a začnu pátrat po okolí.

Petr Marvin - 05. listopadu 2011 19:40

Tábořiště "Mi si všechno neseme sami. Jsme zrovna uprostřed válečného tažení a máme na spěch, nemáme čas se zdržovat s těmi, jenž nemohou bojovat." vysvětluji T’riss při zmínce o lovné zvěři se jen usměji. Kdo by to byl čekal, že drow má ukrytou zbraň. Sesednu k ostatním, jelikož se zdá, že dnes na tomto místě přenocujeme.Pravda, jet průsmykem v noci není dobrý nápad. usednu k ohni, ještě si stačím pod hlavu dát sedlo a už spím. Dolehla na mne únava za poslední dny. Probudí mne až příchod ducha. Zvednu se ze svého lůžka do pokleku a připravím se ke střelbě. Na ducha střílet nelze, místo toho hledám v okolí vraha. Pokut je ten útočník dobře vycvičený, pravděpodobně je už dávno pryč. Na druhou stranu tu možná někdy v okolí být. V mém pochmurném tušení mne utvrdí, v tom, že ten muž odsud živí neodejde. Kde bych byl já? Já bych si sedl do koruny stromů a počkal až se rozptýlíme, pak bych začal odstřelovat jednotlivé členy družiny. pomalu se v podřepu otáčím a hledám temný stín v koruně stromů. Když jej najdu pošlu mu jednu šipku, jako pozdrav. Mířím na hrudník, jenž představuje lepší cíl. Pokut si nejsem jist, že je ten muž mrtev, tak ještě jednu. Celou dobu jsem tichý a soustředím se jen na svůj cíl.

Theldara - 05. listopadu 2011 19:46

Střed Nenávisti: A zase jsem středem nenávistí, nejdřív u Halta a teď u všech, jestli to tak bude pokračovat tak se spakuju a doufát v co nejrychlejší smrt.Nejlepší bude když odejdu a víckrát se nevrátím, nadělala sem problému víc než dost takže to bude nejlepší.Čekám na nějakou cvhíly kdy se na mě nikdo nedívá a otočím se směrem k ukryté zvířecí stezce.Znovu se ohlídnu a za chvilku od tam zmizím a jsem na té stezce.

Halt (duch) - 05. listopadu 2011 20:19

Les, návštěva Kdyč Theldara odešla, byl na chvíli klid, ale potom jste z lesa zaslechli křičené kletby "Někdo ji napadl, pomožtejí, ne?" utrhne se na vás morgarath, který se nenadále zjeví, nástedovám přízračným černým šípem, který mu projede hrudí, setinu před tím, než se zjeví střelec "Morgarathe, od toho abych je buzeroval jsem tady já!" "Ale Halte, to už jsme si vyříkali..." "no nevyříkali, vždyť víš že jsem mrtvej jen díky tvýmu kámošovi támhle na tm stromě!" duchové po sobě skočí a začnou se rvát, o chvíli později v propletenci noh a rukou zmizí. (Pokyny:zachránit, vyléčit, skamarádit se)

Halt (duch) - 05. listopadu 2011 20:25
	* Když oba duchové zmizí ze stromu,na který halt ukázal spadne tělo a začne se pokoušet o zoufalý útěk.

Diur - 06. listopadu 2011 17:15
	Přiskočím k postavě ze zadu, a praštím ji po hlavě svou holí. Netrefím se. Sakrýš! Nepovedlo se! Pomyslím si. Snad umím aspoň dobře házet. Ihned se sehnu, a uchopím nejbližší kámen. Hodím ho po postavě, která už utíká. Trefím ji do zad, postava "zaheká", ale běží pořád dál.

Petr Marvin - 06. listopadu 2011 17:34

Vrah Když muž seskočí ze stromu zvednu se,na nohy, tak můžu plně natáhnout luk. "Jděte se někdo kouknout, co se té elfce stalo!" zavelím rezolutně zatím, co sklidňuji své tělo a přecházím do pomalého dýchání. Skonilas se pokusí muže zastavit svou holí, bohužel pro daného muže neúspěšně. Já čekám na svůj okamžik a postupně natahuji luk, až se mi pírko otře o líc. Okamžik příjde a já zadržím dech a zacílím na mužova záda a zlehka vydechnu zároveň pustím tětivu a pošlu tak šíp muži mezi lopatky. Pak znovu vystřelím druhý šíp, pro případ, že bych minul. Až pak se začnu věnovat křiku Theldary. Pokut usnula, tak si bude přát, aby jí útočník zabil. přemýšlím pochmurně zatím, co kráčím s napjatým lukem po křiku. Jsem odhodlaný zabít, každého, kdo ohrožuje mé společníky. p.s. Co na stezce vidím pj?

Diur - 06. listopadu 2011 17:41
	Petre! Půjdu s tebou! Rozběhnu se za ním.

Halt (duch) - 06. listopadu 2011 19:42
	boj Když lesem vyhlížejícím, jako každý jiný doběhnete na mýtinku, spatříte tři tucty skřetů, jak se ženou na rozmazanou postavičku vrhajísí ohnivé koule. (snad nemusím říkat že vrah je ko?)

Diur - 07. listopadu 2011 18:12

Přiskočím ke stromu, cosi mu v rychlosti pošeptám, a řeknu mu ať to pošle dál svým "sousedům". Najednou je všude ticho, jen stromy šumí... Všichni skřeti se zastaví, a koukají zmateně kolem sebe. Během pěti sekund zemí projde menší otřes, a snad všechny kořeny v zemi vyrazí nad zem, a začnou skřety škrtit, a tahat pod zem... Teprve teď se ukáže, jakou mají skřeti sílu, a jaké mají ostré meče. Přesto že jsou kořeny stromů silné, skřeti je začnou přeřezávat, vyprosťovat se z nich... Bojujte dál! Volám stromům. Bez mého požádání některé stromy začnou padat na skřety. Koukám na ně s pusou otevřenou. Tohle ještě nikdy díky mě neudělali. Hmmm... To je teda úlet. Bůh Geb mě asi má rád.Přemýšlím, a koukám na ten "cirkus".

Petr Marvin - 07. listopadu 2011 19:05

bojiště Dorazím s mírným zpožděním na mýtinu a bleskově vyhodnotím situaci. Těch skřetů je příliš mnoho, pro čelní útok. Lepší bude zde stát a kosit je střelbou. tohle mi během několika okamžiků proletí hlavou a vypálím první šíp vstříc skřetům. Jen se usměji, když se kolem skřetů začnou odvíjet šlahouny. Neztrácím drahocenný čas. Střílím, jak jsem to milionkrát cvičil. Nadechnout, založit šíp do luku, zadržet dech, natáhnout luk, zamířit a vystřelit. Skřeti padají pod zásahy šípů, hoří po zásahu ohnivé koule a jsou drceni pod větvemi stromů. Když dorazí k našemu postavení není už jich ani půlka. Já se rozhodl nepřestávat střílet a tak místo, abych se zapojil do řeže, stojím opodál a kosím každého, jenž by se chtěl mým společníkům za záda. Neplýtvám dechem na nějaký pokřik a nebo rozkazy.

Tereza - 07. listopadu 2011 19:20

záchrana Teldhary Tiše hvízdnu, když spatřím Skonilasovu moc. Teď se bohužel nemohu boje účasnit, jen bych překážel. Ovšem jakmile se skřeti přiblíží přijde moje chvíle. Vytasím meč, zkušeným pohybem si střepnu štít na ruku a vyrazím proti nepřátelům. Kosím jejich řady tak, aby se nedostali k mým přátelům. Jejich řady už byly tak prořídlé, že zlikvidovat to co z nich zbylo byla naprostá hračka. Jekmile je zlikvidován i poslední skřet. Rozběhnu se k Teldhaře. Není ti nic. Ptám se starostlivě. Koneckonců není až tak špatná.

Theldara - 07. listopadu 2011 19:44
	soukromá zpráva od Theldara pro jakej že máš skype?

Theldara - 08. listopadu 2011 19:36
	Já a moje záchrana: Celou dobu ležím na zemi a pka když ke mě příjde Eragin tak se pousměju a řeknu"Možná jsem, to nemůžu posoudit"A zkusím se pomaličku postavit.

Diur - 09. listopadu 2011 09:20

Přiběhnu k Theldaře, a pořádně ji prohlédnu. Naštěstí ti nic není Theldaro. ... To máš snad poprvé štěstí... Máš jen trochu poškrábané koleno, jinak je to dobré... Nemáš žízeň, nebo tak něco? Zeptám se velmi starostlivě. Pak si uvědomím, že já sám si potřebujuodpočinout, a nabrat energii. Jsem velmi oslabený. Dlouho jsem nedělal nic s přírodou. Potřebuji si chvilku odpočinout. Musím nabrat novou sílu, po tom "čarování". Poté si dojdu pro něco k jídlu. Příroda je již sklidněná, a já cítím velikou úctu, a také smutek. Toto vše cítím od stromů. Truchlí pro mrtvé stromy.

Halt (duch) - 10. listopadu 2011 20:14

Les Když se Theldara napije, uslyšíte zvuk skla, tříštícího se o strom, otočíte se a uvidíte to, co zbylo z přízračné sklenice pálenky a zaslechnete hlasy "To bylo moje pivo Halte..." je stěží uvěřitelné, že duch morgaratha, který se právě zjevil, ještě dokáže mluvit, vypadá totiž, že už toho vypil víc, než by měl "Morgarathe, je mi jedno, jestli seš opilej nebo ne, ale splést si pivo s pávenkou?!" zjeví se Halt s polo vypitou sklenicí pávenky v ruce, hodí ji o zem "Tak, a mám tě dost!" Halt skočí po Morgarathovi a oba se začnou bít, když v tom se objeví další duch, tentokrát mohutný skandijec "Vy z Araluenu se pořád takhle hádáte?" zeptá se a ukáže směrem k chumlu nohou a rukou, po chvíli se rozhodne, že už toho bylo dost a oba muže chytí pod krkem, halt už visí nohama ve vzduchu, když se ozve Morgarath "hele, nesahej mi na krk Ragnaku!" poté, co clý výjev zmizí, všimnete si, že je čas poledne, ale když Petr začne vařit vodu na kávu, zjistí, že už žádnou nemáte.

Tereza - 12. listopadu 2011 16:58
	v lese a navíc bez kávy Cože! Jak mohla dojít káva? Zhrozím se při představě cestování bez kávy. Zasténám a sklesle jdu k Tornádovi. Sakra!Zanadávám si pro sebe, neboť kámen do, něhož jsem kopl se ukázal být více v zemi, než jsem předpokládal. A teď jsem si ještě ke všemu narazil palec. Vše je proti nám. Ách jo. Kecnu vedle svého, černého přítele.

Petr Marvin - 14. listopadu 2011 19:31

V lese Po druhé za dva dny na mne padne únava. Kdysi jsem slyšel, jak se dva medici baví o syndromu vinu z přežití. To, co cítím je asi ono. Dva mí společníci jsou mrtví a já ani nevím proč. Tedy, abych byl přesnej nevím, proč po nás někdo jde tak odhodlaně. Unaveně se prohrabuji vaky a snažím si ignorovat duchy. Přisuzuju je únavě a nedospání. "Prostě. Já i Halt jsme se právě vraceli z mise." odpovím Eraginovy. Konečně se odhodlám zvednout ze země a začnu hleda své šípy. Začnu u vraha. Vytáhnu z něj své dvě šipky, zároveň jej prohledám. Hledám něco, co by mi naznačilo, odkud přišel a nebo kdo jej poslal. Zničím jeho kuši a ohnu zbraně. Pak vytahuji šípy s těl skřetů a dorážím raněné. Nesmí zůstat nikdo, kdo by ohlásil kam jedeme a kolik nás bylo. Jinak na nás příště mohli čekat v dostatečném počtu. Když se vrátím do tábora mám znovu plnej toulec. "Prosím tě druide. Vytvoř jámu do , které pohřbíme Halta." požádám unaveně Skonilase, ignuruji tak Halotvu žádost o klasický pohřeb. "Ikdybychom měli čas na sbírání dřeva na vatru, nemůžeme rozdělat, tak velký oheň. Přitáhli bychom na sebe všechny nepřátele z okolí. " informuji věcným hlasem družinu a znovu ztěžka usednu na místo, kde jsem spal.

Diur - 14. listopadu 2011 20:57

Petre... Zním velmi unaveně. Ještě jsem ani nic nesnědl, a Petr už po mě něco chce... Postěžuji si v duchu. Tak to teda zkusím... Ale dáš mi něco ze svého jídla!Pousměju se. Neboj. To byla sranda. Poté si kleknu na kolena, vyslovím prozbu, a vysvětlení, a trošku rozhrabu přibližně stejnou velikos Haltova těla. Rychle odstoupím, a zem se na "vyznačených místech" se země propadne. prosím vezměte Halta, a pohřběte ho. Já už musím jít jíst. A spěchám k brašnám s jídlem. Jakmile "parta" Halta pohřbí, zadupu (na znamení zemi), a kořeny krásně vyplní "díru".

T’riss dal Avir - 19. listopadu 2011 00:52

Kdo pozdě chodí - má se nejlíp! Duševně jsem se pomalu začala připravovat k boji. Uklidnit rozvířenou mysl nebylo nic jednoduchého. Mohly za to především duchové, kteří nyní vstoupily do mého života poprvé. Přemýšlela jsem, že je v tomto světě cosi v nepořádku, když je dovoleno, aby se mrtví zjevovali živým a mluvili s nimi. Muži, až na Eragina běžěli přede mnou. Viděla jsem siluetu Petra, který stál na okraji mítiny a vrhal jeden šíp ze druhým z prudkého srázu dolů. Viděla jsem druida, který rozpohyboval zemi a kořeny stromů, ale místo toho, abych přispěchala k boji našla jsem společně s Eraginem Thelderu. Než jsme zjistili zda je dívka v pořádku bylo po boji. Nikterak jsem nelitovala toho, že jsem se nezúčastnila té řežby. Mé zbraně, jak se zdá, na svůj křest ještě nějakou chvíli počkají, řekla jsem a mé oči se setkali s lučišníkem v kůži. Zatímco bojoval zaznamenala jsem, že je divoký statečný. Jen jeho mysl, je unavená a otupělá. Otrokyně.....eh...společnice je v pořádku. Nic jí není. Vrátily jsme se k tábořišti a pohřbili muže, kterého jsem sotva znala. Jeho ztráta mne nijak netrýznila. Snad jen...jeho duch, který se neustále vzdášel opodál a byl nepříjemně aktivní. Zdá se, že cestovat ve vaší společnosti není právě poklidné a bezpečné. Slunce ještě ani nepřeklenulo oblohu, ale mrtvých už je dnešního rána i na můj vkus příliš. Přešla jsem do pokorného šepotu, navíc....ti duchové. Nejspíše bychom měli vyhledat nekromanta. Zdá se, že se na nás upnuly.

Halt (duch) - 26. listopadu 2011 11:58
	Prohledávání Když Márvin prohledával vraha, objevil (mimo obyčejné věci) smrtící jed, kuši, šipky, dva meče, několik dýk, slušnou hromádku zlata a něco, co děsivě připomínalo lidskou hlavu.

Halt (duch) - 26. listopadu 2011 12:02
	soukromá zpráva od Halt (duch) pro Ta hlava co objevil Marvin patřila přízraku, jedovatá na dotek, kouše, přináší smůlu. Jmenuje se to hlavoun.

Petr Marvin - 26. listopadu 2011 21:55

Tábor Položím opatrně Halta do připravené jámy. Mlčky přihlížím, jak tělo zarůstá do země. Působiví pohled. Ještě do země zabodnu kříž a na hrob dotáhnu dvě skřetí těla. "To, aby měl klid od mrchožroutů." vysvětluji svým společníkům. Prohlížím věci vraha a mračím se čím dál víc. "Skvělé profesionál. Myslím, že je na čase změnit vyzáš. Jinak budeme dál přitahovat útoky vrahů." brumlám si pro sebe, když prohlížím kuši. Zbraň vraha. Voják by použil luk. Šipka z kuše je smrtelná i tam, kde by šíp být nemusel. Ten jed značí, že nás čekají nedobré časy. Zvednu oči k T´riss "Zrovna od drowa bych nečekal, že řekne mrtvých je na můj vkus příliš." usměji se chabě. "Jinak máš samozřejmě pravdu, jen spíše než nekromanta , bych navštívil kněze. Teď se musíme hnout." ztěžka se zvednu na nohy a na záda si hodím luk. "Zvedejte se jdeme." zavelím drsně.

Diur - 30. listopadu 2011 19:45

Jakmile Petr zavelí, tak dojím chléb se sýrem a párkrát si ještě loknu vody. Arghh... Jen ta voda...Pomyslím si, a mám zamračený výraz. Hned ale přijdu na jiné myšlenky. To s těmi skřety bylo chytré... Jak tak přemýšlím, jdu k vrahovi. Pořádně si ho prohlédnu. Ovšem má naděje, že mi přijde alespoň trochu povědomý hned zmizí, protože ho vidím prvně. Hmmm... Pronesu a trochu přikrčím obočí. Nohy má dlouhé. to by vysvětlovalo, že jsem ho svou holí minul. Ruce svalnaté (přiměřeně) a tělo štíhlé. To by vysvětlovalo že se dostal tak vysoko do stromů... Chvíli se odmlčím od svých myšlenek. Nemám rád vrahy. To ostatně asi všichni ostatní tady i jinde... Ponořím se do svých hloupých myšlenek, a ani si nevšimnu, že už jsou všichni připravení vyrazit na cestu. Ze "snění" mě vyruší Eragin. Honem "vyskočím" a běžím ke svému koni. Těsně před odchodem se ješně otočím, a dojdu k Haltovi. Sbohem příteli. Škoda, že se nám budeš zjěvovat už pouze jen jako duch... Sice jsem tě znal jen krátce, ale vím že jsi "byl" dobrý člověk... Pohladím kořeny, a z hrobu vyroste pár kytek. Je to konvalinka smuteční. Vyzařuje z ní taková úskost... Sbohem...

Diur - 02. prosince 2011 18:18

Cesta probíhá celkem klidně... Cváláme klidným lesem... Odnar kolem nás létá, a hlídá naše okolí. Vše je v pořádku... Naslouchám dunění kopyt, a myslím na Halta... Doufám že nás v noci nebude strašit. V duchu se zasměji. Řeknu Odnarovi ať mi sedne na rameno. Že je naprostý klid. ,,Odnare... Už jedeme dvě hodiny a půl, a zatím se nic nestalo. Sedni mi na rameno, a jen naslouchej okolí, a kdybys něco spozoroval, tak mi dej vědět." Oznámím v duchu Odnarovi. ,,Začínám mít hlad." Postěžuje si Odnar a začne mi "okusovat" rameno. ,,Tak si leť něco ulovit." A polechtám ho na náprsence. Jakmile Odnar odletí, zavspomínám, jak jsem ho získal. Pořád pištěl a kousal mne i mou sestru, když jsme ho krmili. Pak jsem si vzpoměl na výcvik. Jak začal mít hlad, tak mi to musel říct, a nesměl si jít nalovit dříve než jsem mu to povolil. Začnu vzpomínat rychleji a rychleji. Ze snění mě vyruší Petr, který se o to pokouší už asi 15 sekund. ,,Co? Co? Co jsem prošvihl? Mám zastavit?" Začnu se kolem sebe dívat a sypu na Petra další podobné otázky. ,,Nic se neděje Skonilasi. Jen se blížíme k městu, a ty o tom nejspíš nemáš ani páru." Začnem se smát, a konečně spomalíme ze cvalu ne krok. Petr mě totiž doháněl asi 50 metrů. Ostatní na nás čekali daleko vzadu. Otočil jsem koně, a k partě jsem doklusal.

Halt (duch) - 03. prosince 2011 18:50

les vidím, jak Odnar letí na lov, Tak se trochu pobavíme. objevím se těsně před Odnarem a vykřiknu "Baf!" zasměju se, když se Odnar zastaví ve vzduchu a vyděšeně vykřikne, zvednu přízračný luk a střelím zajíze, který na mě zírá když zvíře jen kvikne a šíp jím proletí, aniž by mu to ublížilo, povzdechnu si "Ty nejseš skřet co, těch tucet támhle se divilo, když je zabilo nic, ale tobě to nevadí?" zeptám se králíka. Jste asi půl míle od nevelkého města, Skonilas, Theldara a T'riss v plné síle, Eragin a Petr zmožení nedostatkem kávy.

T’riss dal Avir - 04. prosince 2011 14:52

Blížíme se k městu Má klisna je unavená. Jela většinu minulé noci triskem, přiznám a držím se ve skupině na posledním místě. Jako poslední tedy také spatřím obrys města, které se nám rýsuje na obzoru. Takhle blízko civilizace lidí a elfů znejistím a přetáhnu si přes hlavu kápi, nevím v jakém politickém vztahu je vaše země k mé rase, ale vzhledem k tomu, že leží vedle našich hranic, odhaduji, že zdejší lidé nebudou ke mě právě přívětiví, proto navrhuji, abychom se rozdělili. Nechci, aby jste kvůli mě měli zbytečné problémy. Jiným řešením je, že budeme předstírat, že jsem vaše zajatkyně. Stále na sobě mám tlustou, hrubě tkanou kutnu, takže z mého těla jsou vidět jen bosé nohy ve třmenech. Na zápěstích rukou, které pevně drží otěže jsou pak letité otlačeniny od otrockých pout. Jsem ve vašem městě zhruba tak nenápadná jako osina v zadku koně. Potřebuji však na trh, koupit si nějaké oblečení. Jezdit nahým zadem v sedle už mě přestává bavit. Tímto Triss přiznala, že pod kutnou na sobě nemá nic.

Petr Marvin - 04. prosince 2011 18:45

Město na dohled Družina brzy vyrazí na cestu. Pomůžu Theldaře na koně a přitom pošeptám haltovu koni tajná heslo. Trochu mne rozveselí, když kůň zastříhá ušima, že rozumí. Cesta ubíhá bez sebemenších příhod, což je dobře. Když se na obzoru vyloupne město zastavím koně a překvapeně se zadívám za Skonilasem, jenž zamyšleně pokračuje dál. "Počkej, kam jedeš?" zavrčím unaveně, ale můj společník je příliš zamyšlen, než by si toho všiml. "Stůj, kam jedeš?! Nemůžeš jen tak napochodovat do města. Nevíme, jestli není obležené. V takovém případě tě přivítali salvou šipek." prohlásím a počkám až nás zbytek družiny dojede. Promluví T’riss a já se hluboce zamyslím. "Ve městě si odpočineme." To už potřebujeme všichni. Já bych se už potřeboval zkutečně vyspat. Zmíní nrnávist lidí k drowům. Pravda místní lidi budou asi trochu nerudní k cizincům zvláště pak, pokut bude jeden z nich drow. Když si k tomu přičtu ty nájemné vrahy máme zkutečné potíže. "To druhé řešení je lepší. Vypadáme, jako lovci lidí, takže tomu, že jsi naše zajatkyně, místní rádi uvěří." Mám jen obavu, aby jí nekamenovali. To by se mohlo klidně stát. Lidé jsou vyděšení. No, snad bychom jí zvládli ochránit, Když naznačí, že pod svou kutnou nemá žádné oblečení, pozvednu obočí. "To by mohl být problém. Kdyby si nasadila kapuci, nohy si obvázala obvazy a nasadila si rukavice, nikdo by se ti nemusel všimnout. Pokut bude kolem hodně lidí, když budeš sesedat, hrozí nebezpečí, že si někdo všimne kdo jsi." přemýšlím na hlas. "Pokut by ti to tedy nevadilo. Tvař se, že jsi naše zajatkyně a pokus se, co nejvíc utajit svou identitu." podám dívce své rukavice a obvazy.

T’riss dal Avir - 05. prosince 2011 00:39

Rozhodnutí Triss zvedne hlavu a pohlédne na Malvina. Na onoho lidskémo muže, který už ji dnes jednou upoutal svou rozhodností a statečností. Navíc, nemůže se zbavit vtíravého pocitu, že je to jediný člen družiny, který jí odpovídá na otázky a komunikuje s ní. To je pro ni však přirozené jednání. Byla zvyklá na to, že muži považují rozhovory se ženami za ponižující a nehodné. Proti si i teď myslela, že ostatní na ni pohlíží svrchu, jako na bývalou otrokyni - tedy pošpiněnou ženu, navíc cizinku, která mluví jejich řečí se zvláštním zastřeným akcentem. Drowku, jejiž vzhled je v tomto kraji exotický, ale může také vzbuzovat odpor a nelibost z rasových předsudků. Ne, Triss si myslí, že své společníky pochopila: Stydí se za ni a možná se jí budou chtít při nejbližší příležitosti zbavit. Je totiž jiná. Mohla by ostatní ohrozit, aniž by se o to sama přičinila jinak než pouhou svojí existencí. Jediný, kdo na ni mluví je Malvin a duch muže, kterého téměř neznala. Odpovídá tedy: Neprosím se Vás o pomoc. Nežádám po Vás nic. Přesto si vážím toho, že jste mi poskytli jídlo a místo u vašeho ohně, řekne důrazně. Pak si ováže nohy provazem, navleče rukavice a odevzdá muži své zbraně bez jediného dalšího slova.

Halt (duch) - 05. prosince 2011 06:50

Město Když jste již před branami, zjeví se haltův duch "Já chci jít s vámi, jen nevím, jak na mě budou obyvatelé reagovat, máte nějáký nápad?" Po té, co jsem ve světě mrtvých potkal jednoho Drowa, pohlížím na T'riss s novým respektem, nakloním se ke Skonilasovi a tiše, ikdyž pochybuji že ostatní neslyší, mu řeknu "Skonilasi, T'riss byla ve své zemi kněžkou, nebo něčím podobným, o jejím rodu se sice nezmínil, ale je to jeden z předních rodů Mezoberanzanu, unás by byla něco jako, baronka, ale nejspíš na to s pobytem zde zapoměla, kdybys ji to něják snesitelně připoměl, možná, se stanete přáteli, a je dobré znát někoho, kdo vidí ve tmě."

Tereza - 05. prosince 2011 10:05
	před městem Hluboce se zamyslím, což nedělám často, když se T'riss zmíní o svém nedostatku oblečení. Pak začnu bezmyšlenkovitě prohrabávat své brašny až najdu věci, jež jsem hledal. "Chytej!" Zavolám na T'riss a hodím po ní své náhradní oblečení. "Není to trvalé řešení, ale zatím postačí." Pak se zarazím. "Co je to ta kňažka?"

Halt (duch) - 05. prosince 2011 15:51
	tupec Jakmile zaslechnu z Eraginových úst tu skomoleninu, dám oči v sloup "Kně-žka!" vyslabikuju, aby mu to došlo "Slouží bohu, v tomto případě bohyni, přináší ji oběti, a další 'zábavné' činnosti." náhle si uvědomím, že jsem tím T'riss nejspíš urazil tak rychle dodám "Promiň T'riss že jsem to řekl takhle, ale šermíři moc vzdělání na poli církve nemají."

T’riss dal Avir - 06. prosince 2011 12:06

Děsivý duch nás stále pronásleduje a na povrch se díky němu vynoří stará bolest: ( Dal´Avir ) Triss zkřivyla rty v úšklebku, který mohl znamenat cokoli. Pod kápí staženou do čela však stejně nebyl vidět. Její oči bedlivě pozorovaly ducha, který se přitočil k druidovi a něco šeptal. V této chvíli měla již ovázané nohy obvazem a na rukou navlečené rukavice. Slyšela všechno. Na vině byl její dobrý sluch, který zdědila po svém otci a matce. Ale bystrý zrak a jemný sluch to nebyly jediné věci, které podědila. Ano, je to pravda, vzdychla drowka, ten duch má pravdu. V Mezoberanzanu můj lid vládl magií jíž nebylo v našem kraji rovno. Magii propůjčenou od bohů. Náš klan stále sílil až se nakonec můj ctižádostivý otec stal členem opozice proti vládnoucí dynastii Dertzi. Povstalci se mého otce rozhodli provolat jejich vůdcem a darovali mu titul Dal´Avir, Knězokrál. Dertzi však měli v jejich řadách své špicli, kteří měli za úkol chabou alianci nahlodat zevnitř a zasít zrnka nadůvěry. Když se jednotlivé kmeny začaly mezi sebou hádat a jejich armády se rozpadly, tehdy přišly na řadu vítězná vojska dynastie Dertzi. A náš klan byl vyvražděn po meči, ženy a děti znásilněny a odvedeny do otroctví a naše země srovnána se zemí. Svého otce si však nepamatuji. Vybavují se mi vzpomínky od pátého roku v otroctví. Jedna žena mi kdysi řekla: Máš štěstí, že tvá mysl byla zastřena temnotou, kterou na ni seslali bohové. Poznala jsi muže dřív než jsi dokázala mluvit a prošla jsi Baltharovými rituály, které z tebe vysály všechnu magii tvého lidu. Ne, jiné děti takové štěstí neměly. Viděla jsem je až později. Tržní hodnota takových dětí byla nulová, protože nedokázaly ovládat močový měchýř a sami se najíst. Někteří z nich byly možná mými bratry a sestrami. Tato slova pronáší T´riss bez mrknutí oka nebo jediné odmlky. Je to jako by ani nemluvila o svém životě, ale o životě, který žil někdo jiný kdysi velmi dávno. Tak je to tedy, prošla jsem Baltharovými rituály, jedině pod vedením zkušeného mistra by ve mě mohla být magie znovu probuzena. Mistra, jakým Skonilas bezpochyby je.

T’riss dal Avir - 06. prosince 2011 17:31

ad. 06. prosince 2011 12:06 Triss přeskakuje pohledem z jednoho muže na druhého snaží se vyčíst v jejich tvářích. Co si o ni myslí. Zajímá ji při tom především reakce Skonilase. Bude jí chtít vést nebo v ní vidí jen produkt rasy, jenž je známa svou krutostí a krvelačností. Drowka sama před svými společníka nehodlá nic předstírat. Krutý život z ní učinil také nemilosrdného tvora, který je bez váhání schopen zabíjet a ano, též ubližovat. Pak si drowka ve své bezprostřednosti rozváže tkanice u krku a nechá háv klesnout dolů k zadku. Objeví se tak před nimi celá její nahota. Jestli je tedy něoc krásnějšího než nahá žena, pak je to nahá žena v sedle koně. To poslední na co by myslela je stud, ihned se totiž začne navlékat do Eraginovi dlouhé tuniky. Děkuji ti, říká, když si ji přetáhne přes hlavu. Přes tuniku si obléká zpátky původní černý háv.

Petr Marvin - 10. prosince 2011 19:22

Zajímavé zjištění Vážně přikývnu. Jsem si jist, že není lehké přijmout pomoc od cizích lidí. Převezmu zbraně a zabalím je do přikrývky a přivážu k sedlovým brašnám. Pozorně naslouchám debatě ducha a Eragina. Takže T´riss je kněžka? Zajímavé ten rod by mohl být důležitý. Třeba právě ovlivňuje politiku království. Jenže pokut se nemýlím kněžky drowů nejsou zrovna nejpřátelštější osoby. Normálně bych znejistěl a šáhl po jílci meč, po dvou dnech cesty. tomu pokušení odolám. Pokut by nás chtěla zabít, už měla nepřeberně možností. V boji se sice moc nepřetrhla, ale co můžu od drowa čekat, že. Když T´riss začne své vyprávění přenesu na ní pozornost. V duchu si dělám poznámky. Vládnoucí rod tedy patří do dynastie Dertzi. Podrobnosti o Baltharova rituálu musím zjistit, mohlo by se to hodit. Prožila si asi své. Je ovšem naživu a zdá se, že je i při smyslech, takže je určitě silná osobnost. Zamračím se, když dívka požádá druida, aby jí učil v magii. Hmm, no drow ovládající přírodní magii. To tu už hodně dlouho nebylo. nadechuji se k odpovědi, když Eragin podá dívce košili. Nějak mi dojdou slova, když se před námi dívka svlékne. Můj pohled putuje po jejím krásně stavěném těle. Během okamžiků se ovládnou a odvrátím pohled. Konečně během několika okamžiků najdu správná slova. "Ehm, T´riss v naší společnosti není společensky přijatelné, aby se dívka svlékla do naha na společnosti. Nejen, že na sebe přitáhneš nechtěnou pozornost, ale pokut bychom byli v nějaké vesnici snesla by se na tebe sprška kamení a zeleniny." postupně získám zpět ztracenou rovnováhu. "Takže teď mám pár otázek. První ty jsis na útěku sehnala koně, zbraně, ale nevzala si šaty?" nakloním hlavu na stranu a přemýšlím. Zbraně se dají vždycky sehnat. No pokut bych se měl rozhodnout, co si vzít asi by to taky vyhrál kůň, ale mezi zbraní a šaty, tak určitě šaty. "Je tedy pravda, že jsi kněžka? Jakému božstvu sloužíš?" mračím se, protože mám obavu, aby neuctívala pavoučí bohyni. "Máš v podzemí ještě nějaké společníky a nebo spojence?" zeptám se vlídně.

Tereza - 10. prosince 2011 20:11

zajimavé zjištění Velkoryse přejdu Haltovy poznámky na můj účet mlčením a snažím se poslouchat co říká T'riss. Moc mi to nejde, protože vůbec nemám potuchy o tom co vše znamená. Jen se mírně ušklíbnu, když se T'riss zmíní o Skonilasovi jako o mistrovi. Jakmile T'riss shodí háv, odvrátím oči azjistím jak je zem najednou zajímavá. Kdyby tohle viděla Alejandra....Lépe nedomýšlet..... Tiše v duchu souhlasím s Petrem, když vysvětluje T'riss co by se stalo, kdyby... Nedočkavě v edle poposednu. Tak pojedem už?

Diur - 11. prosince 2011 16:07

No. Tak drow se ode mě chce učit. Drow. Je to taky elf, ale drow. Máma mi říkala, ať s nima nemám nic společného. Tak teť to asi poruším. Nebudu ji učit kouzli, ale pouze s vnímáním, uvolněním, sebeovládáním, a nevysílením se. Zato kdyby jsem ji naučil kouzli, tak by nám mohla být dost platná v boji. Ale jestli má nekalé ůmysly, tak ná dříve nebo později zabije. To by nás ale zabila už dávno...Přivřu oči, podívám se na hřívu svého koně, a pomalu začnu zvažovat pro a proti, kdybych ji začal učit. Když se Triss začne převlékat, otočím se. Přemýšlím s očima upřenýma na svou nohu... Když se Eragin zeptá, jestli nemůžem už jet, zajedu k Triss. Triss. Dívám se jí upřeně do očí. Já tě učit kouzla nemohu. Pomohu ti s vnímáním, uvolněním a sebeovládáním. Ale s kouzly ti nepomohu. Neřekl jsem jí o tom vysílení. Ať na toto přijde sama. Celé mé vylíčení jsem říkal potichu a pomalu. Stejně si myslím, že mě parta slyšela.

Halt (duch) - 13. prosince 2011 18:34

Před městem "Budu v tom městě potřebovat s vámi komunikovat, Petrě, buď té lásky k Eraginovi a odhadni dvě hodiny, pokud se ti to nepovede, duše jednoho z nás bude zničena." S těmi slovy posednu Eragina a zahýbu jeho rukou, poskočím, "To vypadá dobře!" "Né, mě se to vůbec nelíbí!" Oby výkřiky se vyderou z Eraginových úst, "dobře Eragine, teď mlč, z jednoho hrdla nemůžou jít dva odlišné hlasy, je i líto."

Petr Marvin - 20. prosince 2011 17:26

Před městem "Víš h..duchu tohle začíná být dost únavné. " prohlásím a zamračím se na Eragina. Klidně si z batohu vybalím dvě lahvičky(z modrou a zelenou kapalinou). Znovu si změřím Eragina od hlavy k patě a pokusím se odhadnout jeho váhu. Tak a teď se hlavně nesplést. Obsah lahviček smíchám zhruba v poměru 1:3. Z obou lahviček kápnu jen pár kapek a zaleji to třetím lektvarem(žlutým). Celé mé míchání působí dojmem žongléra s míčky, protože stále sedím v sedle koně. Přesto během dvou minut mám namíchanou průsvitnou směs(původní barvy zmizeli). "Eragine vypij to. Jedná se o lektvar, jenž používají drudi v keltice. Normálně by je to mělo přivést blíže k sobě sama, ale já zjistil, že se to dá použít pro to aby ovládání těla měla jedna mysl." To, že jsem to použil u schyzofrenika a ten dál slyšel hlasy, ale už jej neovládaly, není třeba říkat. Přijedu k Eraginovy a podám mu misku s nápojem a pozorně přitom sleduji oči, jenž nemusí patřit jemu a jsem připravený ucuknout a bránit se pro případ, že by se eragin a nebo ten, kdo to tělo ovládá rozhodl tasit . Tak a teď je to tu na náhodě: Petr odhadl že eragin váží 80 kilo pokut váží o řád míň bude mu zle pokut o řád víc látka bude učinkovat poloviční dobu tudíž tak hodinu.

Tereza - 02. ledna 2012 18:09
	před městem S trochou nedůvěry pozoruji Petra jak míchá lahvičky. Věřím mu a tedy obsah misky vypiju. Jestli mne to otráví, tak si mne nepřej... Fajn, co to se mnou bude dělat? Jo Halte, musíš mlčet- z jedněch úst nemohou vycházet dva hlasy, jak jsi sám moudře poznamenal, ale jinak tam uvnitř zůstat můžeš... Dodám velkoryse k duchovi uvnitř mne...

Halt (duch) - 05. ledna 2012 16:05
	les Po zdržení před městem jste se obávali zbytečně, brána todiž byla zavřená a nikdo se neobtěžoval vás pustit dovnitř, ale za to jste si všimli, že z lesa opodál vychází kouř, a každému muselo dojít, že je to požár.

T’riss dal Avir - 05. ledna 2012 22:15

PŘED MĚSTEM Petr Marvin Společensky nepřípustné, říkáš. Drowka neodvrátí pohled od otěží, které pevně svírá v rukou, zvláštní. Při těch slovech zvedne hlavu a pohlédne dopředu směrem k blížícímu se městu. Vypadá to, že o něčem usilovně přemýšlí. Tedy dáváte raději přednost nahým chlapcům? Ptá se nakonec se zvědavosti, nikterak ironicky ani dotčeně, N-Ne? Chcete mi naznačit, že se vám vyplatí šatit i otroky? Házíte zeleninu po nahých lidech - jde snad o nějaký obřad? Nerozumím tomu. Vaše země musí být opravdu bohatá. Rozhazujete jídlem a plýtváte látkami. Náhle se zasměje. Je to divný, jaksi drsný smích člověka, který není zvyklý se příliš radovat. To je příhodná otázka! Pánův dvůr byl právě v severním Manghanaru, když se pán rozhodl vyrazit na lov. Rozumějte, lov spočívá ve vypuštění zajatců do pustiny pouště a jejich následný odchyt. Třetího dne byly již všichni nebožáci mrtvi. Pán se rozhodl vrátit domů, ovšem v noci, právě, když mě k sobě přivolal dostal záchvat, příliš silný, než aby to tentokrát vydrželo jeho staré srdce. Pak jsem vyšla ze stanu a řekla strážím, že si nepřeje být rušen. Měla jsem jen málo času a tak jsem si vzala toho nejlepšího koně, který v táboře byl. Je to pánova klisna z nejušlechtilejšího chovu. Zaplatil za ni velké jmění. Vážil si koní víc než svých žen, ostatně tak jako každý Dertzi. Petr, Skonilas: Vážím si vaší nabídky můj pane Skonilasi. Budeme muset začít úplně od začátku. Už se na to velice těším. Prošla jsem Baltharovými ritály a tudíž ani nevím jaký druh magie ve mě koluje.

Petr Marvin - 09. ledna 2012 13:59

Před městem Když T’riss položí svou novou otázku, zjistím že má neobvyklí talent rozhodit mne a mé myšlenky. Na větu Tedy dáváte raději přednost nahým chlapcům? a následující proslov zavrtím hlavou a nějakou dobu hledám správnou odpověď . Mezitím pozorně naslouchám vyprávění. Za tu dobu, už jsme dojeli k městu a zjistili, že brány jsou zavřené a na hradbách není nikdo, kdo by na volání reagoval. No skvělé! "Ne, naše zem není tak bohatá, aby plýtvala potravinami. Jedná se o druh trestu pro ty, jenž porušují společností uznávané normy, kdy dav na dotyčného hází všechno možné. U toho všeho převažují kameny. Co se otroků týče. Mi tu otroky moc nemáme. Co se oblékání týče, možná jsis už stačila všimnout, že tu není moc teplo. Většina místních uznává názor, že někdo na hranici smrti podchlazením nemůže pracovat. " rozhlédnu se po okolí. To snad né!! "Když už jsme u těch přírodních úkazů. Slyšela jsi někdy o lesním požáru?" ptám se konzervačním tónem a ukazuji na les s kterého stoupá dým. "Bude lepší se chovat uvnitř města a nebo hnád koně dál k nějakému vodnímu zdroji?" ptám se všeobecně družiny a vytahuji lano s kotvičkou.

T’riss dal Avir - 09. ledna 2012 15:38

POŽÁR Drowka si požáru všimla již před nějakou chvílí, ale nijak ji nezaujal. Uvnitř města? Zbláznil ses pane? Je jen otázkou času než oheň přeskočí za hradby a pak se z tohoto místa stane smrtící a ze všech stran uzavřená past! Vím to, byla jsem již svědkem podobných městkých požárů. V úzkých uličkách, kde domy stojí těsně u sebe se oheň šíří ze střechy na střehu. Rychlost s niž je tisícové město sežehnuto na popel během pár chvil. Nezapříčinila to moc magie, ale obyčejná nepozornost. Náhodná jiskra. Dále pokračuje: Myslím, že to s námi nemá nic společného. Neměli bychom si toho všímat, nebo se ještě zapleteme do nějakých nesnází. Usoudí, vyrazila bych co nejdál od ohniska požáru. V okolí jistě bude nějaké jiné město, jehož trh můžeme navštívit. Navíc, jak se zdá brány jsou již dnes zavřené. Tedy navrhuji vyrazit odtud co nejdál a přenocovat dnes v pustině. Pohybem ruky na uzdě začala koně otáčet na místě. Pokud tedy netpíte sebevražednými sklony, nevidím důvodu, proč bychom měli na tomto místě setrvávat. Triss mluvila jasně a důrazně jako žena s ryze vůdcovskými sklony, vůbec ne jako někdo kdo prožil více než půl svého života v otroctví. Mluvila jako pravá dcera svého otce. Pohodila hlavou a naslinila si rty, nuže? Co však mohu od lidí očekávat? Vrhají se střemhlav do nejisté náruče smrti.

Halt (duch) - 11. ledna 2012 18:49

požár U několik chvil později dorazíte na místo, kde už je vše urovnáno, avšek když budete pozornější, všimnete si na zemi podivných stop. Jelikož Petr je ve stopování zběhlý, příjde na to, že stopy patří Kalkarům obřím medvědovito psovitým šelmám. Chvíli budete zvažovat co dál, ale pak vás ze zamyšlení vytrhne vytí. Teď se podíváte pozorněji na to, ce jste považovali za obyčejný srub. Jeho stěny spadly ajak jste zjistili, uvnitř se skrývají Kalkarové, jsou jich přibližně 3 tucty.

Petr Marvin - 17. ledna 2012 18:18

Požár, přepad Naslouchám T’riss.Pravda pokut město chytne stane se z něj horoucí peklo. Pokut ovšem měšťané dodržují královské nařízení nemělo by kolem města nic od čeho by město mělo chytit. Pravda kdo je dneska dodržuje? "Jo, raději pojeďme." Přikývnu a jen žasnu, jak rychle se dívka změnila s otrokyně na velitelku. Stopy na zemi jasně vypovídají proč je městská brána zavřená. "Myslím, že nám důvod proč je ta brána zavřená. Někde tu pobýhají přerostlí lovečtí psi. " Mé slova potrhne táhlé zavití. tak myslím, že bychom měli vypadnout. Vytáhnu luk a natáhnu jej. Tak někdo se nás zkutečně chce zbavit. Popoženu koně dál od útočníků a pálím jeden šíp za druhým.

Halt (duch) - 17. ledna 2012 18:22
	Petr - 2 mrtví, čtvertej už je u tebe a seká tlapou po šíji tvého koně.

Halt (duch) - 20. ledna 2012 15:52
	Skoni! Napiš, neb skončíš jak Theldara!

Tereza - 21. ledna 2012 20:20

problémy na dohled Dál se do debaty nijak nezapojuji, jen poslouchám... Zajmavé, takže drowové nešatí otroky....nechutné... He, kde hoří? Ucítím pach kouře a svědomí mne pobízí, abych se vydal na pomoc těm lidem, ale přesto rozumně následuji Petra... K mým uším se donese táhlé, hrůzostrašné zavytí a v tu chvíli by se ve mne krve nedořezal. Doprdele.... Tohle nejsou psi... Vyděšenýma očima vyhledám ty Petrovy. ...To jsou KALKAROVÉ Tornádo začne nervózně "tančit" na místě, uši přiklopené k týlu. Vzepne se na zadní a já toho využiju k otočení. Pak ho pobídnu k trysku a za zběsilého úprku tasím meč a setřesu ze zad šít na levou ruku. Ohlédnu se a spatřím hrůzný výjev- kalkar útočí na Petra, který se ho pokouší zbavit... Promiň, příteli. Teď mne budeš nenávidět... Prudkým trhnutím otěžemi zastavím Tornáda, otočím ho na místě a s řevem se vrhnu na kalkaru. Přitom seberu hořící větev a hodím ji na medvěda-opici. Pokud se trefím, kalkara vzplane a já se opět vrhnu do útěku. Pokud ne, zaútočím mečem...

Diur - 22. ledna 2012 19:11

Před městem, požár ,,Ježíši kriste! Ten les hoří!" Vytřeštím oči a zahlédnu karkaly. ,,Tak to tu ještě scházelo!" Začnu "likvidovat" karkaly tím, že na ně nechám spadnout menší zapálené větvičky. Ještěže mají stromy ještě sílu. Jednoho karkala jsem zapálil, on však oheň rychle uhasil. Nechám na něho padat větší množství větviček. Konečně se dost "rozhořel" a poté vzplanul, a konečně umírá.Začnu před karkaly dělat kamenné-ale pevné-zídky. To by je mělo aspoň trochu zdržet. Stím stále pokračuji.

Halt (duch) - 22. ledna 2012 19:16
	Skokre: Petr 2, 1 Eragin 0, 1 Skonilas 1, 0 T'riss 0, 0 Zobrazit SPOILER to první je počet zabitých, to druhé omráčených, nebo zraněných

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR