Red Dwarf
hrálo se Denně
od: 25. května 2014 15:14 do: 30. září 2014 15:25
Dobrodružství vedl(a) SaSSaZu
| |
 | Určitě všichni znáte britský sitcom Červený trpaslík. Ti, co neznají, tak zrychla... Děj se odehrává na palubě vesmírné lodi Červený trpaslík, která je řízena počítačem jménem Holy.... Na palubě jsou jen 2 lidé (Lister, Rimmer), kocour a Kryton. Co se mě týče, budu se snažit o hraní v příjemné společnosti a hlavně tedy se pokusím o dobrý děj. Hody kostkou tu nebudou nutné, půjde spíš jen o ojedinělé případy. Od vás čekám kvalitní příspěvky a nějakou tu gramatickou úpravu. Samozřejmě, nejsme všichni nejlepší a také můžeme dělat chibu (je to schválně), ale prostě, aby to nebylo co slovo to hrubka. Interpunkce mi je jedno, taky někdy nevím, kdy tam čárku frknout a kdy ne. |
| |
| Nový začátek Je to už 3mil. let, co se udála ta katastrofa, kterou měla na svědomí jen jedna osoba. Jediní dva členové posádky tu skázu přežili a teoreticky mají celou loď Červeného trpaslíka sami pro sebe, protože je tomu měsíc, co je Holly propustil ze stáze. Na palubě se vyskytuje ještě jeden člen bývalé posádky, hologram Rimmer. Ve vesmíru se nic neděje a Holly také potichu. Hodiny ukazují půl devátou ráno. Dave je už sice vzhůru, ale ještě se povaluje a sleduje Hollozprávy. Dorian je již vzhůru a vyrazil na svou pravidelnou procházku po lodi, která je už, kromě vězeňské části, zcela dekontaminovaná. Rimmer, ve snaze udržet si kondici, "pobýhá" po chodbě. Už po několika metrech, kdy opustil pokoj, je už vyplyvaný má toho dost. Robíci brouzdají chodbu pětistého patra a tváří se, že něco dělají. Holly je stále potichu, zřejmě vymýšlí nějaký aprílový žert v prosinci. |
| |
 | Přes 3 miliony let starej Můj spánek ve stázi se mírně protáhl. No mírně hodně 3 miliony let s kým by to nezacloumalo. Když jsem se to před měsícem od Holyho dozvěděl málem mě to položilo. Tohle bylo docela dost silný kafe. Zvláště, když mi cestou na můstek vysvětloval, co se vlastně stalo. Naštěstí jsem nepřežil úplně sám...no nejsem si jist zdali je to štěstí. Další přeživší je nějaký technik Dave Lister. Býval často v baru a byl to průseráž ale blíže jsem ho neznal. A jako hologram povolali toho magora, co všechny ostatní zabil. No mohl jsem asi dopadnout i hůř. Zvláštní bylo i zjištění, že jsem nejvýše postavený člen téhle podivné posádky. Postupně jsem se hold s těmito dvěma "přeživšími" lépe seznámil a za ten měsíc mohl opravdu shledat, že mi vyhovuje vlastní kajuta. Mám rád svůj klid a v jedné věci jsem musel dát zapravdu Rimmerovi, Dave fakt neumí hrát na kytaru a je to pokus o vraždu všech nablízku. Zase je jedno ráno, ač nevím jak ve vesmíru poznáme, že je vlastně ráno a probíhá má obvyklá procházka po lodi. Není tu moc co dělat. Hold šachy, nebo podobné hry si se mnou asi hoši moc nezahrajou. Zvláště, když jeden ani nemůže posunout figurku a druhý má věčně vymytý mozek. S mírným povzdychem zamířím na můstek, kde si sednu do křesla a hodím nohy na jeden z vypnutých pultů. "Holy? Jak probíhá dekontaminace vězení? Nemůžeme tam poslat třeba Rimera, když je hologram, aby se tam porozhlídl, jak to tam vypadá?" Zabručím a posunu se na židli pomocí nohou od pultu k jednomu z výdejních oken na jídlo. "Kafe." Jakmile vyjede hrnek vezmu ho a napiju se. Následuje pořádný škleb. "No dohajzlu to nám došlo kafe, že to chutná, jako by do toho byly namáčený Listerovy ponožky?" Znechuceně položím hrnek na pult a přemýšlím zdali ho ještě vůbec posléze dopiju. "Planetu s vhodnými podmínkami pro menší výlet jsi asi taky nenašel co Hole?" Vzdychnu si a pohupuju nohama na pultu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Už několik dní trávíš sama na asteroidu sprovozňováním lodě, terá je po nárazu doslova na odpis. Máš štěstí, zásob nemáš sice moc, ale několik týdnů ještě vydržíš. Podporu života jsi si opravila ještě den po nárazu, takže přežíváš. Sice se už cítíš unavená psychicky, stále se snažíš, aby ses mohla vrátit domu. Každým dnem je to horší, únava je větší. Asteroid je kýmsi obydlen. Nějakým hmyzem, kterému chutná maso. Chodíš vybavena zbraní, ale nábojů už je pramálo, proto v botě nosíš sebou nůž. |
| |
 | soukromá zpráva od Tina Jane Leonhard pro Už nějakou dobu se snažím opravit loď. Opravdu to moc nejde, protože mohé věci mi trvají déle, když jsem sama. A hlavně si musím neustále dávat pozor na záda. Vzledem k tomu všemu si dávám časté přestávky a to se jen unaveně složím na postel a doufám v zázrak, který stále nepřichází. |
| |
| Holly Dorian Dekontaminace vězení je tak z poloviny, Doriane. Odpoví mu lodní počítač po chvilce, když už Dorian sedí s údajnou kávou. Káva nedošla, máme jí velké zásoby. Dodá ještě a chvíli čeká, až dokončí svůj dotaz. Procházka maximálně po asteroidu. Nic příjemného na dovolenou v našem okolí není. Odpoví mu a párkrát pokývá hlavou. |
| |
 | Za tři miliony let hluboko ve vesmíru Přišlo mi jako bych tam vstoupil teprve včera,ale když jsem došel na můstek zjistil jsem že mně čekají mnohem horší věci než je propadlá výplata.Rimmer měl opravit tepelný štít a samozřejmě to pokazil čímž zabil celou posádku včetně sebe.Holy mi to navíc řekl až potom co jsem jí cestou polovinu posvačil.Ovšem pak jsem zjistil že současná situace může být mnohem horší.Pokud zemřete je možné vás vyvolat z vašeho osobního disku jako hologram a tím hologramem je ... Rimmer. Když se vybíraly disky asi to dělal ten robík který se zbláznil potom co se mu překřížili pracovní obvody. Zas je tu ráno,ale já stále ležím ze dvou důvodů.Nechce se mi ještě vstávat a rozhodně nechci potkat na chodbě Rimmera a slyšet jeho ranní pozdrav.Dalo by se čekat že smrt jednoho změní,ale je to jen hromada keců.Proč vlastně cvičí když je mrtvý? „Holy není poblíž nějaká planeta?Nemusí být ani obyvatelná stačil by i nějaký pěkný asteroid.“ Ano rozhodl jsme se musím na chvíli vypadnout nebo se tady z toho zcvoknu.Je to měsíc co jsem se probudil ze stáze,měsíc co jsem na lodi která byla vyrobena pro tři tisíce lidí a teď jsme tu tři.Dorian který je věčně zalezlý ve své kajutě a pak je tu Rimmer.Ale za to jsem během bydlení s ním jsem našel odpověď otázku která trápí lidi už od nepaměti. Bůh neexistuje.I když k tomu by došel každý kdo by musel opět sdílet svou kajutu s někým komu ani smrt nezabrání v tom aby vám dělal ze života peklo.Ne Bůh rozhodně neexistuje. Mlasknu pomalu se posadím a pak se rozhodnu že bych na současnou situaci mohl složit nějakou píseň.Je to zvláštní,ale jsem teď v situaci kdy se cítím inspirován. |
| |
| Nuda na můstku Podezřívavě povytáhnu obočí. "Kávy máme velké zásoby, tak co je sakra tohle? Je to jak vývar z Listerových ponožek....můj ty smutku máme na palubě 3 členy posádky z toho 2 jsou technici i když jeden je už mrtvej a neumí opravit ani hloupý vydejní pult?" Vzdychnu si a promnu si rukou očí. "Fajn nechme to být, takže žádná dovolena....pfff to vypadá na pěkně nudný začátek týdne....jak já nesnáším pondělky....je vlastně pondělí?" Ptám se spíše sám sebe, ač předpokládám, že mi stejně odpoví Holy. "Lze nějak dekontaminaci uspíšit?" Zvednu se ze židla obrátím do sebe zbytek toho odporného kafe až se zašklebím a pak nechám hrnek ležet na pultu. "Sakra na to by měli mít zbrojní pas." Otřepu se a vydám se chodbou do baru. "Doufám, že zbylo něco dobrého dnes totiž všechny nápoje míchá.....Dorian!" Rozhodím velkolepě rukama za chůze. |
| |
| Holly Dorian, Dave Ano, je pondělí. Dekontaminaci nelze uspíšit, Doriane. Řekne stroze a pak odpovídá dál. Na senzorech je astreoid, na kterém je ztroskotaná loď, Dave. Odpoví krátce, pak se ale zeptá. Vyrazíte tam? Tváří se jako hrozně inteligentní. Akorát byste si měli dát pozor, nějaký hmyz obývá ten asteroid.. Dodá ještě. |
| |
| Holly Zastavím se ve své procházce na bar a zadívám se na nejbližší obrazovku s Holem. "Hmyz? Takže máme udělat výlek na asteroid s plácačkou na mouchy a sebrat vzorky?" Povytáhnu obočí a pak si promnu bradu. "Hmmm nadměrně velké pražené kobylky...." Zmáčknu interkom. "Dave sraz v hangáru na palubě kosmika jdeme doplnit zásoby exotické stravy." Rychlým krokem změním směr k hangárům a uvažuju jestli budou pražené kobylky dobré. "Hole máme něco jako obří plácačku na mouchy, nebo jinou pomucku na chytání hmyzu pro konzumaci?" Optám se za chůze. |
| |
| Holly Ne kvůli hmyzu, ale třeba prozkoumat tu loď, co tam je.. Sice je poničená, ale třeba se tam najde pár věcí, co by se hodily. Opáčí Holly s pokýváním hlavy. Plácačku na hmyz? No.. Podle všeho mají skoro čtyři metry.. Myslím, že tak velkou plácačku tu nemáme. Dokončí ještě. Ale být vámi asi bych to nejedl.. Bůhví, čím se to živí.. Takže jestli budou masožravé, musíte rychle utíkat. Usměje se. |
| |
| Hangár "Paráda Hole to jsme opravdu potřebovali slyšet." Ušklíbnu se a projdu přepážkou do hangáru. "A řekni Listerovi ať pohne kostrou a ten Rimmerovi taky, když už nic může být dobrá návnada jeho sežrat nemůžou." Pokračím rameny s menším úšklebkem a začnu připravovat kosmika. "Víme co za druh lodi to tam stroskotal, nebo jak je tam odhadem dlouho?" Optám se ještě nakonec. |
| |
| Holly Arnolde, Dave, dostavte se do hangáru. Řekne, což se roznese po celé lodi. Je tolidský výtvor.. Bude tam jen chvíli.. Možná několik týdnů. Senzory ukazují na jednu živou osobu.. Je aledost možné, že se jen zrovna po lodi poflakuje nějaký osminohý brouk. Oznámí, jako by to byla úplně normální věc. |
| |
| Holly "Fajn Holle tak snad příjdou ti dva šašci dříve, než to živý uvnitř odejde, v lepším případě budeme mít někoho na pokec v horším zlepšíme kondičku." Zamumlám když se hrabu pod pultem. "Do háje který dement si vždy natahuje nohy pod křeslem pilota a vyrve důležitý dráty." Bručím pro sebe a znovu konektory zapojuji. Je mi jasné, že to musel být Dave, který nemá co v křesle pilota dělat. Jediný kvalifikovaný letec jsem tu já. "A je to." Sednu si do křesla a ozkouším funkčnost a spokojeně se usměju, pak netrpělivě poklepávám prsty o pultík než ti dva příjdou. |
| |
| Holly Nevím, jestli se počítači plní přání, ale kéž by to byl někdo, kdo se vyzná v elekroobvodech a tak různých technický věcí.. Loď potřebuje dát dopořádku a já matku neutáhnu. Mírně se zamračí. A pokud se mi přání splní, tak aby tu postupně ten dotyčný nezešílel, protože to někdy nejde. Tak divně se usměje, až se objeví idva křivé zuby. |
| |
| Holly "Hole neprovokuj dobře víš kolik jsem ti spravil obvodů. Máš štěstí že alespoň já lítal s těma rachotinama už předtím než se tohle stalo. Ti dva nedokážou opravit ani stroj na polívku." Zašklebím se a začíná mne nudit čekání. |
| |
| Holly To ano.. Ale loď opravíš? Svěřit něco těm dvom super technikům, už byste jezdili ve skafandru po vesmíru na kole. Prohodí jako by nic. A jestli ti nechutná kafe, oprav si výdejní automaty. |
| |
| Holly "Umím toho více než ti dva. A co se automatů týče nejsem technik to jsou oni oni by měli zvládnout alespoň tohle. Já se učil lítat s Kosmikem a těmhle hejblaty ne který čudlík má co dělat ve výdejním automatu." Zabručím. |
| |
| Já si říkal kdy se začne něco dít „Loď?Vážně loď?Není to vtip jako minule s těmi nadsvětelnými stíhačkami jen proto že jsi nechtěl s tím vtipem čekat do dubna?“zeptám se podezíravě Hollyho ovšem pak se zmíní o broucích. „Počkat brouci jako v těch filmech?Švábi jistě to budou švábi je to jediný brouk kterého nezašlápneš i když se snažíš sebevíc.“ To o švábech řeknu spíš pro sebe a pak se natáhnu pro svou kytaru.Jistě chtěl jsem složit píseň o tom jak se nudím až mi z toho začíná hrabat,ale tohle je lepší.Co když je to přece jen pravda a na tom asteroidu je skutečně loď?Zahraji několik skvělých akordů a to dřevo úpí pod mýma rukama. A my úpíme když to musíme poslouchat jak říká Rimmer.Ale co on ví o hudbě?Navíc teď můžu víc cvičit když vzhledem k jeho holografickému stavu už nehrozí že by sundal strunu G a uškrtil mně. Dohraji a napadne mně další věc.Co když tam bude nějaká žena?Ale co si nalhávám to bych chtěl moc.Navíc jsou tu ještě ti brouci kteří jistě nebudou berušky nebo cikády které nám budou cvrkat zatím co se budeme držet za ruce.Z mých myšlenek mně vyruší Dorian který zmíní možnost doplnit zásoby kari. „Jasně snad tam budou mít i indické placky.“odpovím mu a seskočím dolů.Rozhodnu se že si pro jistotu vezmu nové ponožky a tak se odvážím otevřít koš s prádlem.Opatrně vytáhnu pár žlutých ponožek položím je na zem a dojdu si pro kladivo kterým do nich pak buším dokud se nedají opět obléct.Napadne mně vzít si i čisté trenýrky,ale rozhodnu se to nepřehánět.Jedno otevření koše na prádlo stačí ještě mně slzí oči. „Jo už jdu snad nehoří.“odpovím nakonec když opouštím kajutu a po cestě se zastavím u výdejního automatu. „Koktejl a kávovou tyčinku.“ Po cestě namáčím tyčinku do koktejlu a Hollyho poznámka o osminohém broukovi mi připomene tři věci.Za prvé i když je ta loď lidské výroby což je nečekané vidím to spíš na doplnění zásob kari jak říkal Dorian.A za druhé nesmíme zapomenout vzít bazukoidy.A za třetí pečení brouci se někde považují za lahůdku i když nevím je to jak s šneky nebo žabími stehýnky.Do Kosmiku dorazím zrovna když si Dorian stěžuje na výdejní automaty. „Jo jeden výdejní automat který je na mém patře šišlá.To by nevadilo kdyby mi nedal holínky když jsme chtěl toust.“ A to nemluvím o tom kýblu když jsem chtěl kafe kdyby bylo aspoň v tom kýblu.Vím že se čeká ode mně že to opravím,ale já jsem třetí technik nižší hodnost mají už jen laboratorní krysy a plíseň na stěnách.Mým úkolem bylo čistit trysky na kuřecí polévku nebo dohlédnout aby v automatu nedošly čokoládové tyčinky s mátovou náplní. |
| |
| Odlet Lister se dostaví až po hodné chvíli, čekání na něj je docela dost nudné myslel jsem, že do pultíku vyklepu prsty důlek. Nicméně konečně se dostaví i se svou svačinkou. Mírně si povzdechnu a začnu zapínat startovací sekvence. "Kde je ten holografický lenoch? Musíme už letět." Zavrčím nespokojeně, protože pořád na někoho čekáme. "Co se týče automatů je to vaše práce je opravovat tak byste se toho měli držet určitě ti to půjde líp než hraní na kytaru." Pohled mi sklouzne ke skřínce, kde jsem nedávno zamykal bazukoidy jako povinnou výbavu lodi, neměly by být jinde protože by měly být zamčené, ale u těch dvou člověk nikdy neví. "Rimmer má už málo času odled za 5.......4......3.......2......1......zážeh!" S tím se kosmik odlepí od země ať to hološ stihnul, nebo ne a letíme k hangárovým vratům, které by měl Holy otevřít. |
| |
| Holly Dave Ne Dave, žádný žert.. Prosincový apríl si schovává na lepší časy. Opáčí mu víeméně zamyšleně. Jo a... Pozor na mnohonožky. Usměje se jak měsíček na hnoji. ------------ Cesta "Hološ" nedorazil, takže se kosmik po Dirianově odpočítání vznesl a vyrazil k vratům ven. Holly je jen tak tak stihl otevřít a po pár vteřinách se citáte ve vesmíru, kde je o několik asteoidů více, než ten jeden, o který se jedná. Jejky.. Ono je jich více. ozval se Holly po chvíli. Je to ten uprostřed, ten velký. Dodá ještě. Pro vaše štěstí a snadné rozpoznání, kolem velkého asteroidů létá několik viditelně menších. Během několika minut přistáváte na tom největším asteroidu, hned pár metrů od trosky, která víceméně představuje loď. Když navlečete skafandry a vezmete si bazukoidy, opustíte kosmika. Blížíte se k plechovému tělesu. Čím jste blíže, tím je kolem vás po zemi více kostí, zřejmě lidských. Nedaleko vás, za jedním z kopečků, se objeví opravdu dlouhá tykadla. Neleníte a když se dostanete k lodi, "rychle" vlezete dovnitř otvorem, který připomíná dveře. Stojíte v komoře, kde před vámi jsou zavřené dveře. Lister se ohlédne za sebe zajímace se o dlouhá tykadla za vrškem. Z poza vršku se kromě tykadel objevila i dvě velká kusadla a dlouhé tělo s opravdu hodně moc nohama zamíří za vámi. Dorian otevře dveře a oba vstoupíte dál do lodi, po čemž dveře opět zavřete a doufáte, že ten tvor nemá ruce, aby si otevřel. Hele.. Podpora života je funkční. Ozve se Holly. |
| |
| Asteroid Holly si dal s otevřením vrat docela načas už jsem nás skoro viděl, jak nás potom robíci seškrabávaj z nich nicméně stihnul to, jako vždy. Venku nás čeká několik asteroidů naštěstí Holly ví, který je ten správný, takže k němu stočím směr letu. Přistání je hladké až na to křupání kostí pod přistávacímí ploškami kosmiku. Zdá se, jako bychom byli na nevzhledném hřbitově. "No fuj." Zakaboním se a přejdu ke skříni s bazukoidy, kterou odemknu a pak se navleču do skafandru a jeden si vezmu. Ven vycházím jako první. "Hole zavři Kosmika, kdyby chtěl někdo na návštěvu, na sváču jsme zpátky." Podotknu a vyrazíme do trosek. Tykadla v dálce jen uspíší náš přechod dovnitř. Když jsme "bezpečně" zavřeni v troskách lodi hodinkový Holly nás informuje, že je tu atmosféra. "To je dobré znamení někdo asi přežil. Brouci si to tu asik nezapli, nicméně budeme opatrní." Odklopím helmu a nadechnu se. Nechám jí viset na zádech a v rukou třímám bazukoid při obezřetném postupu kupředu. "Listere kryj nám záda, kdyby nějaký zelenouch chtěl kousek tvý zadnice.....asi by si to sice rozmyslel až by ucítil tvý trencle ale pro jistotu." Zašklebím se. |
| |
| Asteroid,velký brouk a případný rande „Rimmer běhá.Nikdy jsem nepochopil proč cvičí když je mrtvý.“odpovím Dorianovi. „Navíc já umím hrát na kytaru,ale celý život se potýkám s nepochopením.Ale teď můžu konečně pořádně cvičit.Sice jsem opravil ten výdejní automat s tím kamínkem ovšem tohle je složitější.Ale jaké máš potíže?Mám vyčistit trysky na výdej kuřecí polévky?Nebo došly čokoládové tyčinky s mátovou náplní?“ Doufám že Dorian nezapomněl na bazukoidy ti brouci o kterých Holly mluvil nebudou ti roztomilí broučci z animáčů. Ne jistě že nezapomněl navíc nečekám že Rimmer přijde zřejmě čeká na lodi s nějakou neodkladnou prací a doufá že to Doriana nakonec přestane bavit a vyrazíme bez něho. Což se nakonec stane jen doufám že Holly otevře dveře a my si nebudeme muset cestu probourat.Ale Holly to stihne a ani neškrtneme o dveře jak se to daří většinou mně.Ovšem ve vesmíru je víc asteroidu zřejmě si můžeme vybrat. Budeme rozpočítávat. Ovšem ten asteroid který hledáme je ten velký.Dobře jdeme zachránit kari a taky něco jiného co tam najdeme.A toho se právě bojím je to totiž scéna jako z hororu.Vrak,kosti už chybí jen domácí.Obleču si skafandr a přesvědčím se že je bazukoid plně nabitý.Vystoupíme jdeme kostmi hororová atmosféra sílí a pak se objeví domácí.Čekal jsem to hlavně když jsem viděl ty tykadla,ale vidět to na vlastní oči je něco jiného. „To není šváb,ale stonožka.“poznamenám pak.Hrdinové by zůstali na místě a tu stonožku zpopelnili,ale my utíkáme k přechodové komoře a pečlivě za sebou zavřeme dveře.Když Holly oznámí že funguje podpora života taky si odklopím přilbu.Možná z toho přece jen bude rande.Já tušil že je dobře že jsem si vzal nový ponožky. „Tak hele já si vzal nový ponožky.A nerad otevírám koš na prádlo dvakrát po sobě pokud to není nutné.“odpovím Dorianovi znovu překontroluji zda je bazukoid plně nabitý a vydám se za ním. |
| |
| Cesta Pomalu míříte chodbou. Dorian začíná mít pocit, jako by vás kdosi pozoroval. Pocit ale zmizí ve chvíli, když kolem vás proběhne velký brouk, ktreý zas zmizí za rohem. Podle zelené slizké stopy je zřejmé, že ho někdo zranil. Když sledujete stopu, dojdete místnosti, která je do teď obývaná, což soudíte podle toho, že pořádkově vypadá lépe a vše je systematicky uložené oproti vedlejší místnosti, kde to vypadá jako po výbuchu. |
| |
| Cesta "Listere hraješ příšerně, že kdyby to šlo praskne Holymu obrazovka. Zkus brnkat v mé přítomnosti a vyvěsím tě za strunu z Trpaslíka, jako fáborek." Podotknu docela vážně za chůze. "Co se týče automatu vydává místo kafe něco co chutná, jako tvoje vylouhované ponožky, takže se na to pak podívej." Mírně si povzdychnu, pak kolem nás proběhne brouk. Jen tak tak u uhnu z cesty málem jsem po něm vypálil z bazukoidu, ale už je pryč. "Do prdele práce." Oddechnu si a následujeme tu hnusnou slizskou stopu. "Fuj, to vypadá jako Rimmer po ránu." Zašklebím se a pak vejdeme do uklizené místnosti, zvednu bazukoid připraven střílet. "Zlato jsem doma!" Zavolám ve vchodu a úsklebkem na rtech. "Ale teď vážně ať je to kdo je to vylezte víme, že tam jste....tedy za předpokladu, že nejste zelená stonožka uklízeč v tom případě zůstaňte kde jste." Zavolám a vyčkávám. |
| |
| Místnost V místnosti se nic neděje, jen Dorianům hlas se ozve po celé chodbě. Netrvá dlouho a za vámi se ozve hlas. Trochu nevíte, co čekat, tak se otočíte čelem. Před vámi stojí mladá žena, která na vás míří zbraněmi. Je oblečená do tmavěmodré kombinézy s černým tílkem. Kombinézu má napůl rozepnutou, ale podle nášivek se dozvíte, že se jmenuje Jessica a že je technik na oné rujně, rádoby lodi. |
| |
| Návštěva To, že někdo dorazil na tu rádoby loď vím od chvíle, kdy přistáli na asteroid a vzhledem k jejich ne moc tichému přemisťování se po lodi to nešlo nevědět. Chvíli je sleduji, ale když se kolem proplazí poraněný hmyzák, zamířím tiše za ním, abych ho dodělala. Když už hmyz nežije, pokračuji v cestě za nima. Jakmile se zastaví ve dveřích ubikace, zůstanu stát za rohem. Jeden z nich začne na kohosi mluvit, ale ne na svého společníka. Vylezu z poza rohu za nimi, vyndám dvě zbraně z pouzdra a namířím je na jejich záda. Je skvělé drahý, že jsi doma. Ušklíbnu se a pozorně je sleduji. Co tu chcete. Zeptám se jich po chvíli, když ke mně stojí zády. Nakonec se ke mně i otočí. Zbraně odložte.. Požádám je a mírně se zamračím. |
| |
| Setkání Opravdu jsem nečekal, že by nám uvítačka přišla do zad nicméně bude mířit spíše na Listera, který mi měl krýt záda než na mě. Stejně, jako on se tedy otočím. Bazukoid mám stále připraven. Před námi je nějaká žena, dle všeho technik této lodi. Přelétnu jí trošku nedůvěřivým pohledem. "Ale znáš to letěli jsme kolem chtěli se kouknout na pár hmyzáků a zachránit jedno pípající světýlko na rozsračkované lodi. Co se týče zbraní jsme dost možná poslední tři lidi ve vesmíru, takže pokud chcete zabít poslední svýho druhu a skejsnout tu s hmyzákama prosím." Pokrčím rameny a s klidem si opřu bazukoid o nohu, nicméně jí ho nehodlám samozřejmě dát. "Nyní k věcnějším připomínkám. Jsem Dorian Lightshine pilot s kvalifikací na lodě třídy Kosmik a tohle je Dave Lister technik III. třídy Jupiterské důlní společnosti Červený Trpaslík." V klidu nás představím. "Mám tedy vyšší hodnost než vy madam ale stejně je to mířeno jako prosba a dobrá rada sloňte zbraň a pojďte s námi na naši loď zde vás nic kromě smrti nečeká." Promluvím docela vážně. |
| |
| Návštěva Nějak nevím, jestli mu věřit nebo ne. Sice zbraně skloním, ale k případnému střílení jsem připravená. Můžete mít jakou hodnost chcete, pane, ale nezdá se mi tohle jako Vaše loď. Zareaguji hned a oba si zběžně prohlédnu. Jsem Jessica.. V době plného počtu posádky nejvyšší z našich čtyř techniků. Mimochodem... Přistáli jste kapitánovi na těle. Podotku s úšklebkem. S hmyzáky tu nějakou chvíli už jsem, takže by to žádná změna ani nebyla. Pokrčím rameny, ale stejně se zeptám. Vy dva jste jediný na vaší lodi? |
| |
| Návštěva? "Díky bohu, že to není moje loď, ta naše je alespoň letu schopná." Ušklíbnu se prozměnu já a mírně pokračím rameny. "Nebylo kde jinde přistát příliš kostí málo místa." Nakonec přelétnu pohledem chodbu, abych jí zkontroloval. "No můžete si tu zůstat pokud chcete my vás nutit nebudeme. A co se týče naší posádky, tak víceméně ano." Mírně kývnu. |
| |
| Yup Tohle bude taky letu schopné.... No... Možná za.. Pět let? Povím mírně zamyšleně a rozhlédnu se kolem. Když s vámi pujdu, co mě čeká? Schovám zbraně do pouzder u pasu. Myslím pracovně.. Nevydržím nečinně sedět dvě hodiny. Pokrčím rameny . |
| |
| Odchod? "He 5 let do tý doby budeš mrtvá vícekrát než spočítáš. A co tě čeká? Hmmm život a neměj obavy k opravám je toho dostatek naši technici jsou....škoda mluvit." Mírně si povzdychnu a zvednu bazukoid. "No zdrželi jsme se dostatečně, takže buď val pro skafandr a nebo se rozloučíme, protože my zvedneme kotvy nechci si hrát s brouky na schovku." Oznámím. |
| |
| Zpět do kosmika Jessica se odebrala chodbou pryč. Když se vrátila, měla už skafandr na sobě a helmu v ruce. V tu chvíli jste se všichni tři vraceli cestou, kudy jste přišli. Cesta ke kosmiku je až podezřele snadná. Když už jste na konci chodby u dveří, z malého okna vidíte sice kosmika, ale za pahorkem je o mnoho párů tykadel více než při cestě sem. Dali jste helmy na hlavy a vyrazili z trosek lodi ke kosmiku. V tu ránu vyrazila spousta brouků k vám. Přidali jste do kroku a jakmile jste se přiblížili ke kosmiku, Holly vám otevřel dveře. Po rychlém nástupu do kosmika jste vyrazili zpět k ČT. |
| |
| Odchod Dobrá. Řeknu jenom a otočím se na patě. Vzdálím se jen na chvíli a když se vrátím, mám na sobě skafandr a helmu v ruce. Těmi našimi techniky myslíš tvého společníka, který zrovna.. Přepracovaně nevypadá? Zeptám se s úšklebkem a odeberu se ke dveřím. Když k nim dojdu, vyhlédnu z okna. Jej.. Čas večeře.. Řeknu o něco tišeji a dám si helmu. Čekám, až mají hlemu i oi dva, až pak otevřu dveře a vyjdu ven z lodi. Nechám je jít přede mnou, ale to už pak míříme ke kosmiku. Nastoupím jako poslední. |
| |
| Domů "Jop a druhého technika, který jaksi vzhledem k faktu že je hologram nám moc nepomůže." Zašklebím se a nasadím helmu, když se vrátí. Pak už spěšně opouštíme loď. "Škoda že nebylo více času na rabování zásob." Vzdychnu v duchu ale brouci nás nenechávaj přemýšlet. Vyvinu největší rychlost, jakou smradlavý skafandr dovoluje a běžím ke kosmikovi. "Asi sebou nikdo nevzal párky pro hladové kobylky co?!" Houknu a jakmile vbíhá dovnitř odahuzuju bazukoid na zem a bežím za pilotní křeslo startovat. Lister naštěstí snad jako poslední zavře a tak můžeme sundat helmy. Hluboce si oddechnu, když vzlétáme a trysky ještě něco ožehnout. "Tak a domů.....Hole máme na palubě novou posilu." Podotknu a zamířím k hangáru trpaslíka. |
| |
| Holly Vážně? To je super. Kolik brouků jste potkali. Zeptá se jen informačně. ------- Zpět na Trpaslíka Ani ne za pár minut přilétáte k lodi. Holly otevřel vrata hangáru a posléze vlétnete dovnitř. Jakmile se přistanete, vrata se opět zavřou. Skafandry necháte v kosmiku a toho po chvíli opustíte. Teď vás nechám volně spamovat, prakticky si dělejte co chcete. Pak to někdy.. Utnu. :-) |
| |
| Vida přece jsem jen měl pravdu „Jasně o tom mluvím.Vy prostě nerozumíte hudbě,ale já váš názor respektuji.Navíc neříkáš nic nového Rimmer vždy říkal:Sáhni na to a já vezmu strunu G a uškrtím tě.“ Navíc Dorian je věčně zalezlý ve své kajutě tak bych to tak neřešil. „Vážně?Ale kafe je dobré to spíš instantní nudle jsou příšerné.Ale dobře podívám se na to.“ Když kolem nás proběhne brouk leknu se. Tuhle akci zorganizoval Rampa McKvák.Vlastně Rampa kráčí přede mnou. Projdeme místností kde to vypadá jako by se tam prohnal požár a pak povodeň až do další místnosti která je tentokrát uklizená.Po Dorianovu skvělém proslovu protočím oči ovšem návštěvník nás překvapí zezadu.Vrhnu na Doriana omluvný pohled typu:Co by jsi chtěl já jsem jen technik.Bazukoid si opřu o rameno protože doufám že ta žena která se jmenuje Jessica nečeká že ji ho dám.Jasně chápu i já bych byl podezřívavý,takhle daleko ve vesmíru jsem taky nečekal že potkám dalšího člověka nebo cokoliv co je lidského původu. „Tohle místo je hřbitov a my někde přistát museli.“odpovím pak. I když jeho řeč zní lépe než přišli jsme zachránit zásoby kari a na případné rande. Když nás Dorian představí zamávám a pak se začne vytahovat svou funkcí.Myslel jsme že to dělá jen Rimmer i když zde to je jiné.Další otázku jsem čekal a kvůli ní jsem se občas musel proletět.Jistě Dorian by řekl že jen o má oprávnění řídit Kosmik,ale i on ví jaké to je když se potkáváte na stejném místě se stejnými lidmi.Dokonce jsem uvažoval že si s ním zahraji šachy nebo čínskou dámu. Nevím co se stalo tady,ale pochybuji že by to překonalo to co se stalo u nás.Oprava tepelného štítu se nedá odbýt jinak by následky mohli být nešťastné.I když za pět let se to dá stihnout pokud se dřív nezblázní.Škoda že tu je tak málo času doufal jsem že tu najdeme nějaké kari a pokud by to znamenalo zabít několik brouků slyšel jsem že jsou poněkud výživní. Navíc Jessica je workoholik což je dobře může opravit ten výdejní automat který šišlá.Nebo aspoň to abych dostal toust a kafe a ne holínky a kýbl.Navíc tyhle řeči slyším pořád,ale já se snažím moc nepřepínat.Stačí jak mně honil Rimmer kdyby nebylo těch falešných hlášení ohledně žvýkaček nebo kondomů zbláznil bych se. Ruší nadřízeného zpíváním,mlaskáním a tichem.Ty kouříš?Víš jaký je trest za nazvaní nadřízeného magorem?A to nemluvím o tom že mně obvinil ze vzpoury za to že jsem mu stoupl na nohu. Ale o Rimmerovi je lepší pomlčet nebo se Jessica rozhodne to risknout tady s brouky.Slova o večeři mně zaujmou než mi dojde že večeří jsme tu my.Venku se sbíhají brouci hrdinové by nyní stříleli ze všech zbraní zatímco brouci by v houfu umírali zatímco my běžíme do Kosmiku co to jenom jde a já zavřu. „My jsme ty párky a oni uvažují zda si nás dají s hořčicí.“dodám pak zatím co během cesty zakopnu o bazukoid který Dorian hodil na zem.Vzlétáme brouci dorážejí než je trysky upečou a my kolem se rozvíříme kosti které jsme už předtím při přistání zlomili. „Až moc na můj vkus.“odpovím Hollymu zatím co míříme k Červenému trpaslíkovi.Uklidím skafandr a když opustíme Kosmika vyrazím k prvnímu výdejnímu automatu. „Kafe.“řeknu pak ho ochutnám a dodám. „Já měl pravdu kafe je dobré.Nebo aspoň tady.Který to byl automat?“ |
| |
| ČT "Na můstku." Odpovím Listerovi a pak zahájím přistávací sekvenci. Jakmile jsme v bezpečí svlíknu ten hnusný skafandr a jdu ven z kosmika. "Jo a Dave jestli budeš příště zkoušet pilotovat kosmika nebo si hrát v pilotním křesle a natahovat nohy tak ti ty urvaný dráty připojím na koule." Zašklebím se na něj mírně výhružně a venku počkám na našeho nového hosta. "Tak vítej na Červeném Trpaslíkovi. Holy ti určitě řekne která kajuta by byla vhodná pro tvé ubytování." Podotknu klidně a vyrazím do chodeb. "Hole připrav biosken pro nás všechny chci se přesvědčit, že jsme tam venku nechytli nějakou mikroskopickou sviňárnu." Zamířím na ošetřovnu, protože přece jen zamořit si loď by nebylo ideální. |
| |
| Trpaslík Když sundám skafandr, zamířím z kosmika ven. Cestou se Dorian s Davem baví a při jeho poznámce o připojení drátů ke koulím se jen zasměji. Dole pak jen Dorovi přikývnu a rozhlédnu se kolem. Nějak nevím kam jít, takže se chodbou rozejdu kamsi. |
| |
| Holly Biosken připravený Doriane. Odpoví Holly pohotově. |
| |
| Ošetřovna Zavedu Listera i Jessicu na ošteřovnu a kývnu. "Dobře Hole můžeš." Podotknu a čekám, jak dopadnou naše výsledky. |
| |
| Biosken Všechno to proběhne docela rychle. a chvíli se už hlásí výsledky. Dorian a Jessica čistí, jen u Listera je identifikován další život v oblasti bot. Řekne Holly. |
| |
| Biosken Jsem zavedena až na ošetřovnu, kde se provede Biosken. Cestou se rozhlížím kolem ahned jsem si všimla pár věcí, co by se daly opravit. Po zmínění dalšího života v oblastí bot, překvapeně zamrkám. Další život v oblasti bot?Zopakuju hloupě a hledám nějaké logiké vysvětlení. |
| |
 | soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro Jeden z hologramů mi oznámil. „Silver opět shodil půlku systému“ Kdesi za mnou se ozvalo. „On je hacker?“ „Ne,debil“ konstatovala jsem suše. Po většinou se po mých trefně mířených poznámkách rozezněla místnost smíchem, tentokrát se tomu nestalo. To mě utvrdilo v tom, že zcela jistě stojí za mnou. Klidně sem se otočila a podívala jsem se mu do očí. Jeho česnekový dech mě takřka porazil. Rychle jsem si ucpala nos. To udělal schválně. Proč zrovna já musím dostat na starost někoho takovýho.
Nic to nebude, jen převezete jednoho člena flotily. Ha ha. Museli vybrat tu největší evoluční chybu, kterou byli schopni najít v celém širém vesmíru. Sice vypadal jako člověk, ale choval se jak dobytek. Docela detailně si pamatuji, když jsem ho poprvé viděla vkročit na mou loď. Měla jsem ho tenkrát vykopnout a vrátit jim peníze, pravda zálohu jsem stačila utratit za desinfekční prostředky, kdybych tušila, koho budu převážet, tak bych jich koupila mnohem víc. Moje noční můra. Pomyslela jsem si, když jsem ho viděla vstoupit na můstek. Opravdu jsem se snažila myslet pouze na peníze, které vydělám jeho převozem. To se vážně nedalo. To, že jeho blátem obalené rozvázané cosi co nejspíš mělo imitovat obuv, udělalo stopu na mých dokonale vyleštěných podlahách, bych ještě třeba zkousla. Utrhané knoflíky na jeho uniformě, zbytek zapnutý, tak jak se zrovna trefil, pomačkané kalhoty. Budiž, ale ten odér kvalitního ležáku, smíchaný s kvašeným okurkem a navrch doplněný o česnekové aroma, to už na mě bylo příliš. Korunku tomu dodal tím, že mi stiskl ruku a cosi lepkavého se mi na ni nalepilo. Nevím, co se stalo, ale probudila jsem se na ošetřovně. Doufajíc, že se mi to pouze zdálo. Rychle jsem postříkala ruku desinfekcí. Ta cesta měla trvat jen týden, kdyby se ten budižkničemu nepokoušel vylepšit moji dokonalou loď. Nebyla úplně moje a je mi jedno, že patřil ke geniálním technikům. Navíc ho podporovala moje posádka. Cesta se protáhla a já začala šílet, ne já moje posádka se zbláznila a vyhodila mě na půl cesty na téhle zpropadené planetě.
Nedopadla jsem zas tak zle. Vybrali celkem klimaticky příjemnou planetku. Většinu dne je zde příjemných 28°c a slunečno. Prostě ráj. První dva dny jsem si říkala, že se pro mě jistě vrátí. Pak jsem se to snažila brát jako zaslouženou dovolenou, ale když se pro mě nevrátili ani po týdnu, tak mi došlo, že se jim určitě muselo něco stát. Určitě ten hlupák udělal něco mé krásné lodi a oni chudáci teď putují vesmírem a mají o mě neuvěřitelný strach. Opravdu jim nezávidím ty výčitky, které je musí zužovat před spaním. (Mezitím na lodi probíhá neuvěřitelný mejdan). Vezmu vysílačku a zkusím znovu zavolat. „Mejdej. Mejdej. Stav nouze. Dochází vlhčené ubrousky.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Ano, na planetě je opravdu hezky. Tedy - dneska zrovna ne. Sice je 28°C, ale začalo pršet. Na vysílačku ti nikdo neodpověl takže si tu asi ještě chvíli pobudeš. Schováváš se v lodi a jen tiše koukáš z okna deště. Nebem proběhne blesk a chvíli po něm hrom. Dnešní den se asi trochu protáhne. Jelikož jsi na travnatém pahorku, možné vylití říčky dole tě ani trochu neohrozí. Nebe křižují blesky, na zem padá velké množství vody. Je to opravdu nuda. Po hodince zírání ven se velkou rychlostí zřítí za menší lesík malá loď. K nebi se vznáší černý dým, který se ale po chvíli mírní, protože oheň uhasil déšť. Takže si můžeš vybrat - buď počkáš, až přestane pršet a půjdeš se podívat, nebo to budeš ignorovat. Určité je ale to, že se déšť mírní a bouřka ustává. |
| |
| soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro Planeta
Počasí se malinko pokazilo, ale voda alespoň vyčistí špínu, kterou sem zavál vítr. Mám sto chutí jít ven a začít umývat loď z venku, v tom mi zabrání blesky. Rozhodnu se tedy znovu seřadit zásobu svých potravin, podle abecedy. Zrovna, když držím v ruce krabici s müsli pod názvem C14A a přemýšlím, jestli je zařadit pod M nebo pod C, se na obloze objeví typická čára, kterou dokáže způsobit pouze poškozená loď. Záchranná mise. To by odpovídalo mé neschopné posádce. Zakroutím hlavou. Nasadím pláštěnku, chirurgické rukavice, do pouzdra dám zbraň. Zkontroluju svůj vzhled v zrcadle, upravím se a vydám se směrem k lodi. Jen doufám, že už vysadili Silvera a vyčistili pořádně loď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Cesta k lodi není sice moc rychlá, ale po chvíli jsi u ní. Když siji prohlédneš, zjistíš, že je to opravdu tvá loď, ale trochu víc zničená. Jen posádka nikde. Uvnitř jsou akorát hromádky popela. Prohlédneš loď, jestli je letuschopná. Kontrolu zakončíš faktem, že sice schopná vzletu je, ale ne na moc dlouho, protože jsi bez potřebných potravin. A hlavně - vlhčené ubrousky došly. |
| |
| Biosken "Fuj! Dave boty a ponožky okamžitě na dekontaminaci než nás tu zabiješ všechny! Ach božeměli bychom dekontaminovat tebe celého." Zhnuseně se podívám na jeho boty. Tohle je nechutný zvláště, když říkal že si dnes bral "čisté" ponožky. CO teprve jeho trencel obrácený dvakrát naruby aby je nemusel měnit no prostě fůůůůj. |
| |
| Biosken Když se Dorian ozve na Listerovu adresu, pochopím. Pokývám jen hlavou a rozhlédnu se. Přesunu se pak ke dveřím, po čemž vyhlédnu na chodbu. Není ta loď pro dva moc velká?Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro Loď
„Můj milášek.“ Očička se mi rozzáří, nakrčím čelo, když si všimnu, jak je špinavá a potlučená. Vstoupím dovnitř, abych našla někoho ze své posádky. Nejprve jim nadám a pak pěkně vyčistí celou loď. „Haló, kde jste kdo?“ Všimnu si hromádek popela. Kdo ten svinčík uklidí? Musím najít někoho, kdo se o to postará. Dojdu na můstek, kde najdu černou skříňku, zapojím ji na jednu z obrazovek a podívám se co se tady dělo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Když si našla černou škřínku a zapojila ji, chvíli se nic nedělo, jen to divně zrnělo. Po chvíli se objevil obraz. Vidíš dva muže, jak stojí na můstku a zanimi velká žhavá koule. Pane nemůžeme letět tak blízko, sežehne nás to ani nemrkneme. Říká jen a horlivě mává rukama. Ale prosim tě... Leťte dál, všechno bude dobré. Po tom, co to dořekl se objeví ostré světlo. Pak už je zase tma. |
| |
| soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro Loď
„Ten idiot mi zabil mou posádku.“ Konstatuju a po tváři se mi sveze slza. Kdo, proboha teď za mě uklidí tu loď? Vytáhnu lahvičku s desinfekcí a postříkám jí svoje křeslo, sednu a chvilku zvažuji co dál. Pokusím se spustit palubní počítač, aby ověřil, jaké jsou škody. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Počítač se spustí a provede diagnózu. Ta se provádí docela dlouho. Když skončí, zjistíš, že vlastně kromě podpory života tu nefunguje pomalu nic, kromě trysek ke startu a udržení lodi ve vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro Loď
„Do opičí chlupatý zadnice, já nejsem žádnej technik. Co s tím mám dělat?“ Podívám se do astromap a najdu nejbližší obyvatelnou planetu. „Dobře, takže tady uklidím. Ze záchranného modulu donesu všechny užitečné věci.“ Předříkávám si nahlas svůj plán. „Kdyby mi štěstí přálo, tak sem dotáhnu i ten modul, těžko říct jestli se nebude hodit.“ Začnu smetávat hromádky své bývalé posádky. „To máte z toho, že ste mě neposlechli. Co teď s Váma? Alespoň Vám dopřeju klidný odpočinek na této nádherné planetě.“ Smetu je do odpadkového pytle a zahrabu do země. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro V astromapách zjistíš, že nejbližší obyvatelná planeta je necelý týden cesty, takže skoro za "rohem". Úklid trvá pár chvil, no stejně to úplně dokonale uklidit nejde. Když jsou zahrabaní, vracíš se k modulu. Není tak těžký, abys ho nějak dotlačila k lodi. Nejprv ale... Upevníš všechny hýbací věci uvnitř modulu. |
| |
| soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro Loď
Konečně sem zakopala pytel s prachem své bývalé posádky. Jdu k modulu. Všimnu si, že se mi vysmekl pramen. To jako vážně, co hroznýho mě ještě dneska potká. V modulu sundám, chirurgické rukavice, štítivě je hodím je do recyklačního koše. Rozpustím vlasy a znovu si je spletu do dokonalého uhlazeného drdolu. Zkontroluju zda jsem se během úklidu neušpinila. Uff. Vydechnu úlevou, když uvidím, že se knoflíčky stále krásné blyští a hází prasátka na protější zeď.
Nasadím nové čisté chirurgické rukavice. Poslední. "Nééééééééééééé" začnu lkát, nohy mi vypověděli službu, takže teď klečím v rukou prázdnou krabicí chirurgických rukavic. Co teď budu proboha dělat. Taky se mohli proměnit v něco užitečnějšího než jen v hromádku špíny. Poté co se alespoň trochu uklidním, začnu opatrně uvazovat věci v modulu, dokonce se mi podaří najít bublinkovou folii, takže momentálně se sice nedá k ničemu dostat, ale je to dokonale a nerozbitně uložené. Když se mi podaří modul instalovat zpět do lodi, jdu zkontrolovat svoji malou, krásně uklizenou kajutu. |
| |
| Zpátky na Trpaslíkovi Zvláštní čekal bych že na můstku budou věci fungovat,ale přece jen tři miliony let tu nikdo na nic nesáhl.To je dost na jakoukoliv záruční dobu.Vlastně to je dost i na nás je nám tři miliony let i když nevím zda se to tu dá takto počítat „Tři miliony let?To je doba kdy si Lister naposled měnil trenýrky.“ „Jeden by čekal že smrt někoho změní.Jen spousta keců.“ „Promiň,ale zapadla mi tam pizza.Navíc jsem se potřeboval proletět protože jsem na sobě začal pozorovat známky toho že mi hrabe.Uvažoval jsem i že si zahraji šachy nebo čínskou dámu.Tedy ne že bych to nezažil,ale většinou se potom budím hrůzou.“ Při té představě se otřesu a Dorianovi jistě dojde jak byla ta situace vážná.Navíc tu pizzu jsem tam našel náhodou a dokud tam byla držela ty dráty.Ale to mu říkat nebudu na některé věci je zbytečně citlivý.Opustíme Kosmik a míříme na ošetřovnu.Naposled rozpoznal biosken neznámu formu života v mé bundě a byla to ta pizza.Ten sýr na ní se asi za tu dobu co tam byl stal živou bytostí a ani tentokrát biosken neselže. „Asi jsem do něčeho šlápl.“odpovím pak než Dorian začne opět vyšilovat.Vážně některý lidi jsou moc citliví.Ale možná to je tím že jsme hluboko ve vesmíru už takovou dobu která by se dala počítat k času Země. „Jak jsem říkal asi jsem do něčeho šlápl.Kdyby jsi ty do něčeho šlápl taky bych ta nevyváděl.“s dotčeným výrazem pak vyrazím ke dekontaminaci aby tam na nich zničili veškeré zárodky života na mých botech.I když ponožky jsem si skutečně bral dneska nový pro případ že bychom narazili na rande.Vytáhl jsme je z koše a roztloukl je kladivem tak jak to dělám vždy. „Dřív nás bylo víc,ale pak došlo k nehodě s tepelným štítem a loď byla nějakou dobu zamořená radiací.“odpovím ještě na Jessičinu otázku. |
| |
| Na Trpaslíkovi Když mi Lister odpoví, ohlédnu se zpět k němu. Také jste tu měli idiota, kterému nelze svěřit ani opravu propisky? Jen nadzvednu pravé obočí a mírně se ušklíbnu. Potřebuju garde po lodi, nebo se můžu pohybovat bez dozoru. Pohlédnu na toho zřejmě inteligentnějšího z oněch dvou. |
| |
| Jessica Jessica zřejmě ví o čem mluvím i když pochybuji že by tam měli někoho jako je Rimmer.Tedy spíš doufám představa že by byl druhý Rimmer by byla schopná mně donutit okamžitě si vyměnit trenýrky. "Něco mnohem horšího já s ním musel bydlet.Vlastně ještě pořád musím on je ta třetí osoba.Říká se že smrt jednoho změní.Je to jen hromada keců."odpovím Jessice a pak se zeptám Hollyho. "Holly který robík vytáhl Rimmerův disk?Rád bych si s ním promluvil nejlépe s bouracím kladivem v ruce." Tedy pokud to není ten robík který se zbláznil tam by to bylo pochopitelné. "Já tě klidně po lodi provedu."rozhodnu se pak kout železo dokud je žhavé. Přece jsem ty ponožky nerozklepával zbytečně.Navíc garde?Neříkali to naposled v době kdy muži nosili cylindry? |
| |
| Cesta po lodi Nezáleží i na tom, jak dlouho je mrtvý? Zeptám a ohlédknu k Listerovi. I když, asi ne.. Také jsme na lodi měli hologram a byl ještě horší kecal než za života. Pokrčím rameny a vyjdu ze dveří. Tak fajn.. Kolik to má pater? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Ke kajutě dojdeš za chvíli. Když vejdeš, nejdříve tě porazí opravdu hrozný nepořádek. Všude jsou papíry a kusy plechu. Ani nevíš, jestli máš omdlít hned nebo až po úklidu. Všimneš si pootevřené skříňky, kam sis ukládala své věci. Opravdu pomalu se k ní přiblížíš a otevřeš ji. Bůh tě má asi rád, protože uvnitř jsou další krabice s rukavicemi a několik balíčků s vlhčenými ubrousky. Zaraduješ se, tvé věci jsou na svém místě. Pak už se jen zajímáš, aby tvá kajuta vypadala jako před tvým odchodem. |
| |
| Procházka po lodi "Ne to nejspíš ne.I když se mi dostalo podrobného popisu jaké to je být mrtvý.A pak si na to pořád stěžuje.Já jsem mrtvý,nemůžu se ničeho dotknout." Ano je pravda že jsem se Rimmera zeptal i když on by mi to stejně řekl.A já se neptal jaké to je být mrtvý,ale jaké to je být hologram.Navíc Rimmer se snaží dělat věci jako za života proto asi cvičí. I když horší bylo když vařil vypil jsem pak lahvičku sirupu proti nevolnosti který byl tím nejchutnějším na celém jídle. "No Rimmer byl velký kecal už za života.Většina hlášení byla o mně.I naše opětovné shledání bylo dojemné dal mě do hlášení za to že kouřím na můstku a pak za to že jsem mrtvého nadřízeného nazval magorem." Ale nějakou dobu jsme toho nechal.Nějakou dobu jsme nechal všeho a taky jsme se potřeboval uklidnit po tom co jsme zjistil.I když už před jeho příchodem by mi nepomohla ani celá kubánská produkce. "Červený trpaslík má 2000 podlaží."odpovím pak na Jessičinu další otázku. |
| |
| Výlet lodí Zajímavé. Řeknu stručně a kamsi chodbou zamířím. Hlášení.. To slovo mě štve jenbom ho slyším. Strčím ruce do kapes u kombinézy a pokračuji chodbou dál. Na jakém stupni je úroveň technologie lodi? Zeptám se. Jako III. technik bys to mohl vědět. Dodám ještě po cestě a rozhlížím se kolem. |
| |
| A kruci "To chápu,ale tohle ještě není to nejzajímavější.Třeba tu bylo i ruší nadřízeného zpíváním,mlaskáním a tichem.Nebo mně obvinil ze vzpoury když jsem mu omylem stoupl na nohu." I když Jessicu chápu nejednou jsem Rimmera varoval kam mu tu prupisku vrazím pokud mně bude štvát.Ovšem pak přijde záludná otázka ano jsme třetí technik. Jenom třetí technik mým úkolem bylo prošťuchovat trysky automatu na kuřecí polévku.Jasně už vidím jak zjihne až jí to řeknu. "Tohle je těžařská loď z 23.století.Vepředu je lapač který sbírá vodík a ten pak používáme jako palivo.Tím se vyřeší problémy které bylo možné vidět třeba u jiných lodí v různých seriálech.Máme tu taky všechno co je potřeba pro dlouhodobý pobyt ve vesmíru." Uf tak snad to vyšlo i když tím posledním si nejsem tak jistý.Ale tvůrci netušíili že uvízneme tři miliony let ve vesmíru.Navíc tady si člověk zábavu vždy najde než mu příjde naprosto pitomá. |
| |
| Výlet Tak vzpoura.. Zasměji se pobaveně. Kolikrát za den tě zapsal? Určitě si nosil blok s propiskou a případně měl ještě jednu, kdyby ta první dopsala. Řeknu chvíli na to. Můj nadřízený byl nějak podobně vtipný. Pokrčím rameny a dál se rozhlížím kolem. Uznávám, dělávala jsem mu naschvály... Ale nikdy neuměl pochopit srandu. Dodám ještě na vysvětlenou. Koukám, každá loď má svého člena posádky, kterého je nejlepší vysadit na prvním asteroidu při cestě. Ten Holly.. To je počítač, který řídí celou loď? Zeptám se. |
| |
| Procházka "Ano šlo prý o úmyslné a zákeřné stoupnutí na nohu protože v případě pohotovosti by byl ohrožen jeho pohyb.I když kolikrát přesně si mně napsal to nevím,ale myslím si že trojmístné číslo to mít jistě bude."pak se zamyslím a dodám. "To je možné zvlášt když vždy tomu předcházel obřad kdy vytáhl nostes a prupisku a významně mi je ukázal." Jessica má zřejmě podobné zkušenosti. "A končili tyhle vtípky vždy u kapitána kde sis musela nejdřív vyslechnout datum,místo a celé jméno obou zůčastněných osob?Včetně přesného popisu toho co se stalo?"zeptám se pak já než jí odpovím. "Ano Holly je lodní počítač." |
| |
| Výlet Jak tak poslouchám, každá posádka má toho svého idiota. Zasměji se a při zahlédnutí dalšího automatu mě celkem potěší, že je tu dost práce na celý život. Ano končili u kapitána.. Dvakrát týdně v 15:00 v jeho pracovně společně s nadřízeným a jeho úžasným notýskem. Povzdychnu si a mírně se zamračím. Vždycky to vykreslil tak, že například... Na chvíl se zamyslím, než to dořeknu. Voda, kterou byla polita uniforma, samozřejmě neúmyslně, vyžrala do látky díru velikosti černé díry. Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro Kajuta
„Ále luja, ale luja“ Zaraduju se, když objevím alespoň skříň v původním stavu. Napřed vyklidím ze své kajuty všechen ten bordel a pak ji celou důkladně vytřu vlhčenými ubrousky. „A špína nemá šanci.“ Usměju se, když uvidím, alespoň jednu místnost čistou. Nechci ani vidět jak vypadá záchod. Jak jen tam uklidit bez mé pomoci?
Na můstku zapnu systém a dám mu příkaz, ať vysílá nouzové hlášení. „Toto je nouzové hlášení. Dle vesmírné direktivy 169 žádáme o vyzvednutí.“ Direktiva 169 byla o vyzvednutí a pomoci na nejbližší koloniální planetu. Nebo to bylo 691. Ne 691 byla o tom, že se toalety třetího typu nesmí používat za jízdy. Nechám loď vysílat nouzový signál, zatím co se věnuji úklidu, poté co uklidím, se začnu věnovat drobným opravám podle kresleného manuálu. Snad zprovozním alespoň něco. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Uklizeno máš za chvíli. Každý kousek podlahy se blýská, všechno čisté, ani snítka prachu. Tvé volání odezvu nemělo. Opravy se ti daří, počítač je trochu rychlejší, židle se točí... Jen pohon je na nic. |
| |
| Když dva dělají totéž "Možné to,ale dvakrát týdně to je ještě dobrý.Jednou jsem Rimmerovi udělal snídani a myslel jsem že jeho povahu trochu vylepší veselé houbičky.Jenomže jsem neodhadl množství on se pak dostavil k opravě jednoho vydejního automatu ve spodním pradle,potápěčských brýlích a ploutvích.A pak napadl dva důstojníky protože si myslel že to jsou žirafy vyzbrojené bazukoidy." Míjíme šišlající vydejní automat a i když mně napadne že si dám kafe nebo něco jíného tak se nakonec rozhodnu nezkoušet štěstí.Nejspíš bych opět dostal kýbl nebo holínky. "Nebyl v tom úmysl,ale on to všechno přečetl ze svého notýsku jako kdybych to týdny plánoval.Když se mu natírání lodi nezdálo jako dostatečný trest pohádal se s kapitánem a překousl mu tužku." |
| |
| soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro
Úklid
Nechám nouzové vysílání volat stále dokola. Spokojeně si projdu čistou loď. "Tak a nyní si dám teplou sprchu. Bože jak já se těším." V koupelně poskládám své špinavé oblečení, které později hodím do pračky. Stoupnu si pod sprchu. Vypadá jako by jí snad nikdo ani nepoužil. Vezmu jednu z mnoha lahviček a podívám se na čárku, kterou si dělám lihovkou na svých věcech, abych věděla jestli je nepoužívá někdo jiný. Oprava vážně tady nikdo nebyl. Pustím vodu a začnu na sebe postupně plácat obsah jedné lahvičky za druhou. Vyjdu dokonale vydrbaná. Zabalím se do ručníku, odčárkuji lihovkou hladinu svých lahviček, odnesu svoje špinavé oblečení do pračky, zapnu ji, sednu si před ni tiše pozorujíc pohyb v bubnu. Jelikož je moje posádka v pánu, můžu si dovolit ten přepych chodit po lodi pouze v ručníku, tedy do té doby než se mi vypere uniforma. |
| |
| Konverzace Ježiš.. Fakt magor. Zavrtím hlavou. Když míjíme automat, krátce se na něj podívám. Plánuješ dlouhou vycházku? Workoholik by rád něco dělal. Zasměji se, ale pokračuji v cestě. Docela se divím, že s tebou měli trpělivost a někde tě nevysadili. Pokrčím rameny s úšklebkem. To je fakt na ocenění. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Ta sprcha ti fakt bodla. Cítíš se ještě víc svěže než kdykoliv před tím. Nějakej čásek se ti pere uniforma, v sušičce taky pobyla nějakou chvíli. Když se ale oblékeš, cítíš se jako znovuzrozená. Na volání stále nikdo neodpovídá. Nezbyde ti, než se pokusit opravit pohonnou jednotku a opustit konečně planetu. |
| |
| Workoholik spaste duši! "Jo to rozhodně je."pokývám hlavou. "Díky i když já byl jen normálně nesnesitelný navíc Rimmer si taky přišel na své když mi třeba vyměnil zubní pastu za krém na hemeroidy nebo mi přes noc přitloukl boty k podlaze.Musel jsem poslat stejného robíka aby mi je od ní odřízl." Pak zaslechnu slovo workoholik ano něco podobného jsem už slyšel,ale ... no je tu něco na opravu. "Dobře třeba zde.Toust." Oslovím automat ten zašíšlá a dá mi talíř uzenáčů. "Vida minule mi dal holínky." Vezmu uzenáče a poručím si kafe aby vypadla plechovka piva. "Dobrý minule jsem dostal kýbl.Ach bože to hnus!" Napiju se,ale pivo hned vyplivnu a podívám se na něj. "Nealkoholické s příchutí limetky a zázvoru.Kdo příčetný by to vyráběl?" |
| |
| Můstek Dave a Jessica zmizeli hned po dekontaminaci v žhavém hovoru kdo ví kde. Mírně si povzdechnu a promnu si oči. "Paráda jak vidno vrána k vráně sedá." Rozejdu se chodbou opět na můstek, nijak zvláště se nikde nezdržuju než si sednu do křesla na můstku a hodím nohy na palubovku. "Hole proč se mi zdá, že jediný další člověk, na kterýho jsme narazili v živé formě je věrnou ženskou kopií Listera? Raději nechci ani vědět, kde jsou." Mírně si povzdychnu a zakloním hlavu ke stropu. "Zkus najít co nejdříve nějakou planetu na dovolenou opravdu by byla třeba i kdyby tam byli žraloci o velikosti třípatrového domu." Dám si ruce za hlavu a mírně se na židli pohupuju. "Co vlastně dělá ten náš holografický magor?" Optám se pro jistotu. |
| |
| Holly Dorian Věrnou kopií Listera? Ta se už ptá na práci a bez mučení, takže si myslím, že až tak věrná kopie nebude. Odpoví počítač. Ten magor zrovna běhá po vězeňském podlaží. Tedy.. jestli se to dá nazvat během. Dokončí svou část dialogu. |
| |
| Začátky oprav Zajímavé. Okomentuji Listerovu objednávku a toasterovu reakci. Chvíli jen stojím, čumím a přemýšlím. Fajn.. Tak někde začnu. Dík za prohlídku. Už se oddělím, zorientuji se sama. Měj se. Odkráčím nejbližší chodbou pryč dál. Když se dostanu do nižšího patra, narazím na místnost plnou nářadí. Mám z ní radost, fakt velkou. Hned se napakuju nářadím a zamířím zpátky výš, kde si vyhlédnu jeden z výdejních automatů a dám se do oprav. |
| |
| Holly "No možná nějaké detaily se najdou no..." Mírně si povzdechnu a pak zpozorním. "Vězeňském podlaží? Už je dekontaminované?" Povytáhnu zvědavě obočí. |
| |
| Holly Není dekontaminové, ale on dýchat nepotřebuje. Pokývá hlavou. Pokuid chceš, podlaží nad vězeňským je už dekontaminované, takže tam jít můžeš. |
| |
| soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro Úklid
Po zasloužené relaxaci se rozhodnu opravit pohonnou jednotku. Ještě než vyletím do vesmíru, zkontroluju všechny systémy, nemám ráda nečekané překvapení. Nechávám pořád dokola vysílat nouzové hlášení. Jakmile se dostanu do vesmíru, zapnu autopilota k nejbližší lodi a uložím se do čerstvě povlečené voňavoučké postele. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Oprava proběhla úspěšně, ale vyčerala tě. Když nastavíš veškerá potřebná data, pomalu dáš loď do pohybu a zmizíš do vesmíru. Hladkým pomalým letem míříš kamsi a tvé nouzové hlášení ještě nikdo nezachytil. Po nastavení autopilota se odebereš do postele, kde hned po ulehnutí zaspíš. Zdá se ti o domově, známých, rodině.. |
| |
| soukromá zpráva od Ukrut na Mura pro Spánek
Ihned jak ulehnu, začnu snít o svém krásném domově na Kentaur 4. Kentaur 4 patří mezi jednu z menších planet v galaxii Kai. Obíhají ji 2 měsíce dokonale purpurové barvy, skvěle ladící s jemně růžovou oblohou. Země byla porostlá krásnou azurovou trávou. Naše zahrada měla vždy dokonale střižený trávník. Občas jsem chodila za sekačkou a ustřihla nějaký kousek, který sekačka nevzala. To byla jedna z mých nejoblíbenějších dětských her. |
| |
| Holly Co se v tom podlaží nachází Hole?" Optám se a s protáhnutím vstanu přece jen alespoň budu mít co dělat. |
| |
| Holly To je podlaží pro servisní techniky, takže se tam nachází spousta harabudí, kde se vyzná jen technik. Odpoví po chvíli. Doriane? Zachytil jsem nouzové volání lodě, která se blíží k nám. Oznámí ti a zcela vážně se zadívá. Budeš se o to zajímat? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěčka pro Ze spaní tě vytrhne počítač, který jančí jako blázen jen aby tě upozornil na loď. Zřejmě si měla štěstí a konečně se nebudeš ploužit vesmírem sama. |
| |
| Holly "Aha takže nic zajímavého pro mě." Mírně si povzdychnu a snažím se vymyslet nový lepší plán třeba vyhodit dekompresní komorou lysterovo špinavé prádlo do vesmíru. Ale Holly mne zaujme něčím jiným. Přejdu k pultům, které ukazují pohyb okolo nás. "Si piš Hole. Otevři komunikační kanál ať slyšíme co vysílají a zjisti, co za druh lodi to je a v jakém je stavu." Začnu procházet tlačítky na pultu důležité věci, které by mi mohl Holy zobrazovat. |
| |
| Holly Je to určitě lidský výtvor, který sotva drží po hromadě.. Podle skenu je uvnitř jedna osoba. Uvolní kanál pro komunikaci. |
| |
| Přeživší "Fajn Hole zařídíme se dle toho. Naber tu rachotinu do našeho hangáru pokud se tam vleze už jsem tam na cestě. Beru bazukoid, kdyby hrozilo nebezpečí prostě to vycucneš do vesmríu takže nějaký rpázdný hangár vyber." Podotknu a rozběhnu se chodbou. Cestou si z jedné zrbojní skříňky vezmu bazukoid a překontroluju jeho nabití a dál miřím do hangáru, který mi řekne Holly. |
| |
| Nový známý Loď se přiblíží k Trpaslíkovi a Holly se ji snaží navést do hangáru. S trohou kodrcání se mu to povede, jelikož se pořádně ani neotevřela vrata, takže jsou nyní vrata poškrábána cizí lodí. Uvnitř hangáru ji nechá přistát. Druhý hangár Doriane. Oznámí mu Holly cestou. |
| |
| Loď Rychle se vypotácím z postele, po cestě se spěšně upravuji. Hmm. Loď. Aha, velká loď. Pustím komunikační kanál, který bohužel z nějakého mě neznámého důvodu nejede. „Klasika. Říkala jsem jim stokrát, ať to opraví.“ Protočím panenky, zavřu oči. A kopnu do jednoho z přístrojů. Komunikace už funguje. Když otevřu oči, protáhnu šokovaně obličej.
„Nemáte otevřená vrata, zničíte mi loď. Ihned ukončete naloďování“ Jakmile uslyším známí skřípaví zvuk, zatnu zuby, přivřu oči a můj výraz nabývá vražednosti. „Tohle si někdo šeredně odskáče. To mě měli radši bezcílně nechat plout. To je mi záchrana.“ Natáhnu chirurgické rukavice, upravím svůj zevnějšek, vezmu si zbraň a vylezu z lodi do hangáru. Zastavím se na konci plošiny.
Zaváhám, nakonec se rozhodnu zůstat na svém místě. „Kde je ten mamlas z mamlasova, který mi zničil mou loď. Vážně díky za takovou záchranu.“ Řeknu vztekle.
Před sebou vidíte poměrně mladou ženu v dokonale nažehlené, černé, lesklé, obtáhlé uniformě. S dokonale spletenými vlasy do drdolu. Zaujme Vás, že má na sobě jednorázové chirurgické rukavice a kolem pasu spoustu lahviček, připomínajících osvěžovače dechu. |
| |
| Nový přeživší Přesunul jsem se do hangáru, když dosedala ona rachotina dovnitř. Zaklekl jsem s bazukoidem za jednu z beden a byl připraven střílet. Dveře se otevřely a ven vyšla nějaká žena se zbraní a hned se začala rozčilovat. "To je mi ale přístup." Zamračím se zpoza bedny na ní mířím připraven zasáhnout. "Ten mamlas ti míří na šešuli děvče, takže si ten kvér a kecy nech vod cesty. Nechat tam tu tvojí kodrcku chvíli déle tak už není, co zachraňovat." Podostknu dostatečně nahlas, aby mi bylo rozumět ale nehýbu se. "Nyní bych rád věděl, koho to máme nově na palubě." Vyzvu jí. |
| |
| Kdosi kdesi „Tak ti teda děkuji………………….Packale. Máte tady přinejmenším čtyři přistávací doky a navedete mě do toho, kterej má rozbitý vrata.“ Proč je tady sám? Musí tady být obrovská posádka. „Jestli chceš, tak mě klidně zastřel, frajere. Ušetříš mě aspoň trápení.“ S úklidem týhle lodi. Nato nebudou stačit zásoby mí desinfekce. „Jeden chlap mi zabije posádku a druhej mi zničí loď. Asi se dám k feministkám.“ Konstatuju suše. |
| |
| ?? "Hele ty namyšlená krávo nedělá mi žádný problém tě nechat chcípnout. Navíc v tomhle hangáru jsi proto, že sem nechtěl abys ty nebo tvoje rachotina ohrozila posádku lodi." Podotknu a pak vystřelím z bazukoidu. Střela proletí ženě docela blízko okolo hlavy a skončí kdo ví kde. Byl to výstražný výstřel, aby viděla, že se střílet nebojím. "Holle můžeš jí oskenovat, co je sakra zač?" Optám se našeho lodního počítače. |
| |
| Kráva?
Namyšlená krávo? Uznávám asi sem nezačla nejlíp. Ale zničili mi loď a to když jsem ji opouštěla po prvé, tak byla ve velice dobrém stavu. Pak kolem mě proletí střela, která opět zasáhne mou loď. Hodím na dotyčného jeden ze svých vražedných pohledů. "Doprdele. Můžete mi laskavě přestat ničit moji loď, respektive to co z ní zbylo." procedím skrz zuby a i když se velice snažím o příjemnější tón, přiliš se mi to nedaří. Zhluboka se nadechnu, pravou rukou se chytnu u kořené nosu a zakroutím hlavou. "Jmenuju se Ukrut na Mura. Pocházím z planety Kentaur 4 z galaxie Kai. Jsem kapitánem" Zarazím se. "Byla jsem kapitánem na této lodi." |
| |
| Motýl? "Tvoje loď mě nikterak nezajímá stejně je to už jen kus šrotu, který by se během chvíle ve vesmíru rozpadl. Uvědom si konečně, že kdybychom tě nenabrali jsi už mrtvá." Podotknu věcně a bazukoid nespouštím a pouze poslouchám "Ukrutná Můra? To jako vražedný motýl? Kapitán? No potěš." "Nyní jsi pouze přeživší uprchlík. Co se stalo se zbytkem posádky a jakto že je loď v takovém stavu?" Ne není to výslech nicméně věcné info je třeba. "Hole ten sken prosím." Podotknu ještě do hodinek k Holovi protože nechci žádná překvapení. |
| |
| Holly Nevím, co čekáš, že zjistím. Že skrývá hlavu navíc? Zeptá se lodní počítač, ale sken stejně udělá. Je to člověk.. Jedna hlava, dvě ruce a dvě nohy.. Ani prst navíc. |
| |
| Opravy Zabývám se opravami lodi už nějaký ten čásek. Kromě toho, že mě to baví a práce mi jde rychle od ruky, propracuji se pomalu až k druhému hangáru, kde mě zujmou hlasy, které se odtud ozývají. Dokončím opravu jednoho z automatů po cestě a dojdu pomalu až ke dveřím, odkud vyhlédnu ven. Kromě Doriana s bazukoidem si všimnu cizí dámy, která nejspíš dorazila v té hromádce plechu. |
| |
| Posádka
"Ale mě zajímá. Je to poslední zatracená věc v celým vesmíru, na který mi záleží. Dokonce mě dokáže najít." Velice pomalu sejdu ladnými kroky na jejich palubu, otočím se k muži zády a prohlédnu si škody, které mi způsobili. "Posádka se rozhodla, že nepotřebují kapitána. Respektive, že já potřebuji dovolenou. Mysleli si, že jeden z techniků bude lepší než já. Letěli příliš blízko k slunci, takže po nich zbyla pouze hromádka prachu. Podařilo se jim celkem zásadně poškodit loď. Naštěstí pořád fugoval systém natolik, aby ji autopilot dovedl zpátky ke mě. A to ještě minulý týden to byla nejlépe funkční loď v této soustavě. Neměla jsem tu zakázku brát. Sakra." Vztekle kopnu do krabice vedle mě. Bohužel dost nešikovně. Zaskučím bolestí a začnu s klením skákat na jedné noze.
|
| |
| Nový přírustek Koutkem oka zahlédnu Jessicu, která nás zvědavě od dveří pozoruje, ale věnuji se našemu hostu. "Třeba nějaké nakažlivé nemoci nebo viry Hole?" Mírně si povzdychnu a zavrtím hlavou. Vstanu ze svého úkrytu se stále připraveným bazukoidem. "Za situaci tvojí lodi opravdu nemůžeme. Nicméně naskýtají se ti dvě možnosti, buď se naučíš žít zde s námi na lodi Jupiterské důlní společnosti Červený Trpaslík, a nebo si prostě zase vlezeš do toho křápu a my tě pustíme kam chceš zase do vesmíru." Pokrčím poklidně rameny a začínám mít pocit, že jsem tu asi jediný normální člověk. |
| |
| Holly Nic, ani rýma. Odpoví počítač na Dorianovu otázku. Mimochodem.. Prolétáváme rojem asteroidů, možná to bude trochu kodrcat. Řekne jen tak Holly, aby se neřeklo. ---- Loď se začne mírně otřásat, jak do ní místy narazí menší asteroid. Na místě se sice udržíte, ale věci kolem vás se posouvají ze strany na stranu. |
| |
| (Ne)Zůstat
No za tu díru v plášti můžete. Rozhodnu se takticky dál neprovokovat."To budu opravovat nejmíň půl roku." Vzdychnu. "Máte tady nějakýho technika. Prozatím tady budu muset zůstat, než to dám dohromady." Otočím se a zadívám se do očí muži, který se konečně rozhodl opustit svůj úkryt. Nevypadá zle. Bože, asi jsem se během přistání praštila do hlavy. Složím ruce pod prsa. "Vaše ctěné jméno?" Tázavě pozvednu obočí. Všimnu si i ženy, která stojí opodál. Kývnu na pozdrav. Posila? |
| |
| Nováček "Techniky zde máme, ač by mne zajímalo co nám nabídneš ty když ti pomůžeme ten křáp zpravit." Hodím si bazukoid na rameno a s klidem postávám v pevném postoji, abych neupadl při otřesech. "A jinak jsem Dorian Lightshine." Odpovím na její otázku. |
| |
| Vyjednávání
Zcela oprávněně se mě Dorian zeptá na to čím bych přispěla. Podívám se ke stropu a našpulím rty. Mlasknu. Proč bych se jako měla obhajovat zrovna jemu. "Myslím, že pár věcí umím. Zaveďte mě za velitelem a snad se domluvíme" |
| |
| Žena Když mi kývne na pozdrav, sice jí ho oplatím stejným kývnutím. Těkám pohledem z ní na Doriana a na tu trosku, kterou dorazila. No.. Pěkná kocábka. Zamumlám si tiše a udělám jen pár kroků dopředu. Vzhledem k tomu, že tahle loď nemá kapitána, asi to bude všechno vyřizovat Dorian. |
| |
| Debata Vidím po očku, že Jessica se přiblížila, ale nijak se k ní nevyjadřuji. Jen se zadkem opřu o jednu z beden a bazuoid o ní opřu taky. "Tak to nemusíme chodit daleko milá zlatá. Jsem v téhle chvíli nejvýše postavený důstojník na této lodi a tedy dá se říci, že velím tomu, co zbylo z posádky." Mírně se ušklíbnu. "Takže můžeš spustit." Pousměju se a sleduji ženu. |
| |
| Debata
Překvapeně pozvednu obočí a ještě jednou si pořádně prohlédnu Doriana od hlavy k patě. "V první řadě nepřevezmu Vaši loď i když bych podle vesmírné direktivy 1826/A mohla, jelikož jsem kapitán." Řeknu sebevědomě a poprvé od doby co jsem tady se usměju. Ten úsměv ze mě udělá mnohem krásnější a přitažlivější ženu. Když si uvědomím, že se usmívám, rychle znovu nasadím svou neprostupnou masku. "V podstatě mám klasický vojenský výcvik. Takže střelba, čištění a opravování klasických zbraní. Orientace podle astromap. To mě napadá, když jsme proletěli jakousi nejspíš červí dírou, všechny systémy se pomátly a vypsaly naprosto špatný čas a datum. Můžete mi říct jaké je právě správné datum, abych mohla přenastavit lodní počítač. " |
| |
| Další návštěva? Vypadá to že jsem zapůsobil a když Jessica odejde vezmu talíř z uzenáči a napadne mně že by si je mohl ještě upravit.Rozhodnu se vyzkoušet jeden recept teď když mám čas a nikdo nebude nic namítatJe dobře je Jessica zde s jejím nadšením mně nebude Dorian pořád uhánět.. „Na uzenáčích není nic špatného.“ „Ale uzenáče po indicku z té stravy musíš trpět.Já tím trpím uvažuji že si pořídím kanárka.“ „Proč kanárka?“ „Abych zjistil zda je bezpečné vstoupit.“ Tohle myslím už zavánělo týráním zvířat,ale to jsem už neřekl.Rimmer by opět dodal že bych mohl tuhle loď pohánět jen pomocí svého dechů nebo svých prdů.Uzenáče jsou dobré a tak nějakou dobu sedím rozvalený na místě než se loď začne otřásat a talíř spadne na zem. „Co se děje?“rozhodnu se zeptat Hollyho zatím co uvažuji co budu dělat.Třeba honit toho robíka co vyvolal Rimmera.Ale pak mně napadne že bych mohl opět dojít k tomu automatu který je zřejmě spravený protože nejen že nešišlá,ale dá mi skutečně kávu a toust.Pokračuji chodbou dál a když mě zaujmou hlasy.Ty vedou z hangáru kde je Jessica,nějaká cizí žena která stojí u lodě která drží nejspíš jen zázrakem a samozřejmě Dorian s bazukoidem. Proč mám pocit že jsem jediný normální člen posádky? Žena se zeptá zda tu máme technika.Jistě já jsme technik a pokud potřebuje prošťouchnout trysky na výdej kuřecí polévky rád pomůžu.Dorian mezitím slíbí opravu ovšem mně se do ní moc nechce.Začnu couvat zpátky než mi dojde že jsem tam na bedně nechal hrnek s kávou.Po krátkém vnitřním boji se tam nakonec rozhodnu vrátit.Vezmu hrnek zrovna když se ta žena ptá po veliteli a já se málem poleju jeho obsahem. I když na současné situaci není nic vtipného.Ano máme velitele jen je jaksi mrtvý jako zbytek posádky.Zbyli jsme jen já a Dorian protože jsme v té chvíli byli ve stavu bezvědomí. Rozhodnu se chroupat toust pít kávu a nechat to na Dorianovi.Ovšem když ta žena začne citovat direktivy zatrne mi. "Panebože ať to není další Rimmer!"vyjde ze mně zasténání pak položím toust i hrnek na krabici a vrátím se do chodby.Tam si sundám beranici položím jí na stěnu a do toho místa začnu bušit hlavou. |
| |
| Hangár "Nějaká direktiva je mi víš kde. Navíc i kdybys loď převzít chtěla nemůžeš, protože možná si byla kapitán na svý lodi, ale zde nejsi prakticky nic. Nejsi oprávněna velet lodím Jupitérské důlní společnosti typu Červený Trpaslík tudíž stále zůstávám z této organizace nejvýše postavený důstojník...navíc nemám na sobě uniformu takže tedy nevím z čeho usuzuješ, že nemám vyšší hodnost třeba nežli ty." Podotknu docela klidným hlasem a pak mírně přikývnu. "Hmmm co se času týče mám v tomt aky docela chaost ale zhruba 3 miliony let od toho co jsem opustil zemi. Hole kterýže je rok?" Povytáhnu obočí a čekám až nám to upřesní náš lodní počítač. |
| |
| Holly No já nevím, nemáš kalendář? Zeptá se lodní počítač a zřejmě to myslí vážně. Fakt nevím... Odpočítej si od 23. století tři miliony let a to je zrovna dneska.. Ale je prosinec. Skončí svůj monolog počítač. ------ Cesta se zase sklidní a už se ani tolik netřese. Robíci jezdí po chodbách v převleku indiána a kovboje, asi se velmi nudí a nemají co dělat. |
| |
| Debata Rozhoru jen přihlížím, stejně nemám co říct. Když se ale žena zmíní o direktivě, jen zavrtím hlavou. Jenže ta direktiva Vám nezaručí, že se posádka nerozhodne Vás vysadit na nejbližším asteroidu. Pokrčím rameny a dál mlčím. Když Lister projde, uhnu mu z cesty. Sednu si na nejbližší bednu a zčnu si z dálky prohlížet kupu plechu, kterou návštěvnice brouzdala vesmírem. |
| |
| 3 miliony let?
Jsem oprávněná velet lodím flotily, takže mohu převzít i lodě různých společností. Jupiterská dulní společnost? Co jen mi to říká. Červený trpaslík. Loď, která se ztratila, asi tak před 2 lety. 3 miliony let? To ti tak budu věřit. I když zhruba stejně nesmyslné číslo, nahlásily i lodní počítače. Když Holly potvrdí datum, zalapám po dechu a sednu si na jednu z blízkých špinavých krabic. Schovám tvář do dlaní. Nádech, výdech. Nádech, výdech. "To přece není možný. Určitě to má nějaký rozumný vysvětlení. Ta díra nás musela poslat do budoucnosti." V tu chvíli mi dojde, že sedím na ušmudlané krabici, kdoví čeho. Rychle s jekotem vyskočím, vytáhnu jeden z vlhčených ubrousku a začnu si čistit ušpiněnou uniformu. "To jako znamená, že jsme nejspíš poslední živé lidské bytosti ve vesmíru? Máte tady něco k pití, nějakej pořádně tvrdej utrejch vostrej jako drak?" |
| |
| Realita Zkoumavým pohledem přelétnu Muru, která se málem složí. Mírně povytáhnu obočí. "Jop, ty máš teda postřeh." Mírně se ušklíbnu a zvednu se z bedny a hodím bazukoid na rameno. "No nic pojď v baru snad něco zbylo. Od doby co jsme tu 3....ehm 4 vlastně....kolik se dá počitát že nás tu je....? Tak se toho moc nesní a nevypije." Mávnu rukou a vydám se k jedné z chodeb, která nás zavede nejblíže k baru. |
| |
| Rachotina Když nabažím pohledu hromádky šrotu, ohlédnu se za odcházející dvojicí. Mám opravovat ten šr... Ehm... Loď? Zeptám se a vstanu z bedny. Podívám se pak znovu na coby loď. |
| |
| Realita
Kývnu na Doriana a mlči ho následuji do baru. Dokonce ani nepoznamenám nic na poznámku druhé dámy. Jsem momentálně příliš deprimovaná, takže se snažím nad nicím nepřemýšlet. Prostě si chci jen vylít mozek z hlavy.
|
| |
| K baru "Zatím zkus dát dopořádku Trpaslíka ten je nyní přednější aby šlapal, jako hodinky až budeme vědět, že se nám nerozsype ten kouknem i na tamtu loď." Kývnu při odchodu. Až v baru zastavím a zajdu za barmanský pult a prolétnu zásoby. "Jop, tak jako posledně." Vyndám na bar dvě skleničky a pak vytáhnu nějakou už pěkně starou pálenku, které trochu do každé skleničky naliju. "Tak jo tady to je smrťák nejvyšší třídy. Ale bacha pokud to vypiješ moc rychle můžeš i na pár dní oslepnout. Když jsem si ho po probuzení dál já, tuhletu 3 miliony a nějaký drobý let starou flaštičku, následující tři dny jsem prakticky neviděl a musel robíka používat místo slepeckého psa." Zašklebím se. |
| |
| Opravy Fajn. Řeknu ještě než oba zmizí a pak sama odejdu nejbližšími dveřmi na chodbu. Vzhledem k tomu, že automaty na jídlo jsou už opravené, chvíli přemýšlím, do čeho se dám teď. Při procházce po lodi se doploužím až na můstek, kde se rozhlédnu kolem. Chvíli se rozhlížím kolem a nevím nějak co. Po chvíli se přisunu k pultu a dám se do úprav systémů. |
| |
| U baru
Ještě než si sednu na jednu z barových stoliček, vytáhnu lahvičku a něčím ji postříkám. Usadím se. Chytnu skleničku a pozvednu ji k přiťuknutí. "Tak na ten nejhorší týden v mým životě." Počkám až si ťukneme. "Jak jste se sem dostali vy?"
|
| |
| Bar "A na ty, který budou ještě horší." Ušklíbnu se a přiťuknu a upiju toho smrťáku. Fakt píše a mám pocit, že mi vypaluje v krku úplně vše. "No....My jsme původní posádka, tedy to co z ní bylo. Náš nyní lodní hologram zpackal opravu tepelného štítu, takže všechny na palubě včetně něho to sesmahlo na prach. Lister to je ten špinavec cos ho viděla v hangáru byl zrovna za něco ve stázi. No a já vytušil vážnost situace a zavřel se do jedné ze stázovek na pár dní taky. Nicméně nás Holy náš lodní počítač probudil až o 3 miliony let později, takže asi tak....tu ženskou co byla ve skladu jsme nabrali taky dneska z jednoho kusu šutru, kde byla její loď na maděru. No a to je celý příběh naší slavné a početné posádky." Zašklebím se a znovu upiju. |
| |
| Oprava Z můstku jsem se potom přesunula k centru lodi, kde jsou vlastně všechny kabely a zástrčky, co se týče lodě a počítače. Chvíli se kolem rozhlížím, než se dám do menší rekonstrukce. Otevřu si jednu ze skříněk, kde které si sednu do tureckého sedu a začnu se v ní hrabat. Připojuji další drátky a přepojuji jiné. Na moment se ohlédnu ještě ke dveřím a cosi nechtěně vytáhnu, pak to ale rychle strčím zpět. Jejda.. Zamumlám si tiše. |
| |
| Otřes Cesta vesmírem je celkem klidná, až na chvíli, kdy se trochu rozblikají světla, pak úplně zhasnou a loď se otřese. Trvá asi dvě minuty, než se opět na chodbách a v místnostech rosvítí a vše běží zase jako před tím. Holly se ozve až pět minut po incidentu, ale s vysvětlením moc nespěchá. Pardon. Ozve se počítač velmi stručně. |
| |
| Bar Trochu nedůvěřivě si prohlížím obsah sklenice. Co se může stát horšího. Pohodím rameny a ucucnu trochu z obsahu. Dost kope. Oči se mi zalijí slzami. Zakašlu. „To je síla.“ Poslouchám, co Dorian vykládá. Lister, špinavec, toho jsem si nevšimla, naštěstí. To bych chtěla vidět. Zavřít se sám do stázové komory. Pche. To je tady tak malá posádka. Na druhou stranu, když nebudu chtít, tak je nemusím alespoň rok potkat. Usměju se a kopnu do sebe zbytek obsahu. Tělem mi projede vlna tepla. Sundám si vrchní díl uniformy. Rozpustím si vlasy, protože mi je z nějakého důvodu nepříjemné jak mě ten drdol tahá.
„Ještě“ řeknu a přisunu k Dorianovi skleničku. Náhle místnost potemní. „Asi jsem oslepla“ řeknu naprosto vážně. Když se znovu světla rozsvítí, začnu se smát. „Planej poplach.“ Škyt.
„Vážně si se do té komory zavřel sám?“ Natáhnu se k Dorianovi, abych mu lépe viděla do očí. Upřu na něj svůj pronikavý pohled. Snažím se udržet rovnováhu, ale nakonec jsem ráda, že se mi podaří znovu posadit na barovou stoličku.
Mávnu rukou. „To je jedno. Teď už je všechno jedno.“
Odfrknu si. „Víš, měla jsem před sebou celkem slibnou kariéru a teď. Nejenže z mý lodi je hromada nefungujícího šrotu a dokonce jsem přišla díky Silverovi o svou posádku, navíc každý koho jsem znala je miliony let po smrti. Teď už věřím, že existuje Bůh a má pěkně zasranej smysl pro humor. Omlouvám se za to jak jsem se chovala předtím, jen jsem prostě potřebovala na někoho hodit vinu za to co se mi stalo a ty si byl nejblíž.“ |
| |
| Bar "A to jsou ještě ty slabší kousky, který najdeš tady v baru. Jooo hold kvalitní 3 miliony let starý pálenky se jen tak nevidí." Zazubím se, když vše potemní mírně ostražitě se rozhlédnu. "Hole? Co blbneš, zase jsi zapomněl vyměnit žárovky?" Rozhlédnu se po stropech, ale pak se s úšklebkem podívám zpět na Muru. "Jop, nebylo na výběr, chtěl jsem sebou natáhnout, co nejvíce lidí, ale nikdo neposlouchal můj instinkt, že se blíží velký průser a tak jsem nastavil zvenku komory budíka zalezl dovnitř a zavřel se. Měl sem tam být jen pár dní no....trošku se to protáhlo. Nevěřila bys jak jsem měl z držení kličky od dveří komory ztuhlé prsty." Zašklebím se a nakonec mírně pokývnu. "Jop, to plně chápu taky jsem to mohl někam dotáhnout, třeba bych jednou řídil i Trpaslíka a ne jen Kosmika, ale i to je lepší než kam to dotáhli zbylí přeživší, co tu máme." Zasměju se dorazím panáka a znovu nám naliju. "Však v pohodě každý má asi v týhle době vypjatý nervy zvláště, když náš druh je asi na vymření." Na chvíli se zadívám na skleničku a uvědomuju si jak divně to vlastně zní. |
| |
| Bar
Opřu se loktem o bar a opřu si o dlaň hlavu. "Řekla bych, že lidská rasa nevymřela jen je daleko před náma. Byli bysme pro ně něco jako dinosauři pro nás. Lidstvo je velice přizpůsobivé." Upiju trochu pálenky. "Takže ta druhá ženská se jmenuje jak? Dělá tady technika. A pak je tady nějakej Lister a ten dělá co? Máš někde po ruce plány lodi?"
Lehce vrávoravým krokem dojdu k jednomu přístroji a zapnu nějakou hudbu. Poté se vrátím na své místo. "Už asi chápu, proč je u nás zakázáno pít alkohol." Pozvednu skleničku a chvilku si ji prohlížím. "Teď mě napadlo, že je možná ta druhá ženská náš potomek." Když uvidím jak na mě Dorian hledí, rychle dodám. "Ne, nás dvou, ale jako lidí. Jak se sem vlastně dostala. Je taky člověk, ne?" |
| |
| Bar "Těžko říci lidé jsou taky hloupí takže jsme klidně vymřít mohli.....hmmm Jessica, ta bla na svý lodi technikem stejně, jako zde u nás Lister a náš hologram Rimmer, který může za to že jsou ostatní mrtví...jinak řečeno ano posádku tvoří defakto tři technikové, já jako pilot a nyní ještě ty." Mírně si povzdychnu nad tím nešťastným složením. "Plány lodi? Hmmm někde budou možná u mě v kajutě důležitý věci raději schovávám, aby je Lister nepoužil, jako kapesník nebo toaleťák......a co se týče těch potomků.....no raději nepřemýšlet." Mírně se ušklíbnu a znovu upiju, je vidět že Mura není na alkohol tolik zvyklá, jako já, který zde popíjel docela často, ač tohle je opravdu tvrďák, muzika vše hezky dolaďuje. |
| |
| Bar
"Víš, co nechápu, proč máte jako hologram někoho, kdo vylidnil celou loď. Nebylo by praktičtější oživit třeba nějakýho lodního inženýra nebo tak?" řeknu už mírně zastřeným opileckým hlasem. Když mi Dorian řekne, že má plány v kajutě, podezřívavě se na něj podívám. Až příliš rychle se zvednu, tak tak se mi podaří udržet rovnováhu. Začnu se smát. "Tak to je vážně síla. Jdeme se podívat na ty plány? Vem sebou tu flašku." Škyt. Počkám jestli Dorian půjde, pokud ano pro jistotu se ho chytnu, nějak nebezpečně se se mnou ta loď houpe.
|
| |
| Bar "No určitě by to bylo praktičtější, ale to proč oživil Holy právě Rimmera se musíš zeptat právě Holyho. Navíc nějakým záhadným způsobem se nám ztratily všechny ostatní holodisky v čemž má určitě prsty Rimmer aby si zajistil stálou pozici." Ušklíbnu se a sleduji Muru, jak se zvedá v první chvíli si mylsím, že hodí lištu. "Fajn....no to víš, co nemám pod zámkem, nebo v kajutě to je okamžitě zneužito." Zašklebím se a vezmu do levačky otevřenou falčku a docela jistým krokem přejdu kolem baru k Muře, abych jí mohl podepřít. Jak se zdá trošku s ní alkohol dělá svoje. Ani se jí nedivím, jestli u nich nepijou. "Budeme ti muset taky vybrat kajutu. Teoreticky můžeš mít jakoukoli, která zbyla po posádce nebo se nastěhovat do té, kterou Holy vybral Jessice a bydlet s ní." Podotknu možnosti a zamířím ke své kajutě, tak nějak doufám, že jdu správnou cestou a nevyjdu třeba v hangáru, nebo podobně. Přece jen neříkám, že alkohol nějaký malý účinek nemá. |
| |
| Bar
Ještě než odejdeme z baru vezmu si svou bundu a skleničku. Nebudu přece pít z flašky jak nějakej barbar. "Ty Doriane?" řeknu vážně zastavím se, podívám se mu do očí. "Taky se s tebou všechno tak motá?" Pustím se ho zvednu ukazováček. Pokusím se ujít pár kroků, když se zamotám začnu se smát. "Todle dělá ten alkohol?" Dvěma nesmělými krůčky se dostanu zpátky k němu a opřu se o něj. "Radči bych bydlela sama, nejlíp někdě blížško můšťku." Začnu se znovu smát, když si uvědomím jak jsem tu větu zkomolila. |
| |
| Pokoj "No ne tolik u nás se chlastalo často." Ušklíbnu se a sleduji, jak se Mura pokouší jít sama ale moc jí to zrovna nejde. "Jop to dělá alkohol...myslím, že bydlet sama nebude problém pokojů je tu více než dost." Kývnu a musím se usmát nad tím, že se jí už plete i jazyk. U své kajuty zastavím a otevřu dveře. "Tak jsme tady no nevím jestli ujdeš ještě někam o moc dál, jak na tebe koukám." Zakřením se a pomůžu jí alespoň do židle. |
| |
| Pokoj
S pomocí Doriana se posadím do židle."Dojdu" Rozhodnu se to Dorianovi i dokázat. Postavím se opřu se o zeď a začnu se nekontrolovatelně smát. "Dobže, tak možná po čtyžech." Posadím se znovu na židli. "Nemáme co pít" řeknu smutně a obrátím skleničku dnem vzhůru. Tenhle stav je zvláště uspokojující. Tak nějak momentálně nemám žádný starosti a je mi velice dobře. "A teď ty plány."
|
| |
| Pokoj "Ty seš mi ale ožralá násoska." Zašklebím se a podám jí flačku a meztiím dojdu ke své skříň. Z kapsy vytáhnu klíč a strčím ho do zámku, pak chvíli klíčem otáčím sem a tam než se dvířka otevřou a já z nich vezmu menší ruličku, kterou rozmotám na stůl. "Tadá tady je akorát vzhledem k množství podlaží je trošku nepřehledná." Poukážu na to mrtě různých čar které jsou všude a končí nikde. |
| |
| Pokoj
"Tss. Hned zítra ti tu urážku spočítám chlapečku." Doliju si skleničku a počkám až mi podá mapu. Chvilku si ji prohlížím, malsknu a zakroutím hlavou. Otočím ji správným směrem. "Pak, kdo je vožralej násoska." Vypláznu na Doriana jazyk. Je to naprosto dětinské gesto, ale v tuhle chvíli mi přišlo výstižnější než tisíc slov. Obsahu skleničky se nakonec ani nedotknu, jelikož si zaujatě prohlížím mapu. "Můžu si to půjčit?" zeptám se. Podívám se někam ke stropu "Holly? Potřebuju nějakej čistej pokoj někde poblíž. Můžeš mi říct kudy?"
|
| |
| Pokoj "Zítra ráno budeš mít hlavně pěknou kocku." Zašklebím se a opřu zády o opěrku žídle a sleduji mapu. "Nejsem kartograf." Pokrčím klidně rameny a nakonec kývnu. "Pro mě za mě když to přineseš zase v jednom kuse a nebudeš to ukazovat Listerovi, klidně si to vezmi mě to stejně moc k ničemu není." Chvilku sleduju mapu ale nic zvláštního na ní nevykoukám. |
| |
| Nepropadejte panice Cesta se uklidní a já se rozhodnu uklidnit taky i když po tom všem co se stalo uvěřím že je možné všechno.No dobře skoro všechno moje poslední úvaha byla trochu mimo i když chtít přesný čas je teď jaksi zvláštní.Pokud bychom se vyšplhali až na vrchol té hory kalendářů zjistili bychom datum.Jediné co víme je že je prosinec. „Možná by to chtělo časoměr jako v jiných seriálech.Nebo v jiném filmu.“poznamenám pak pro sebe.Všimnu si dvou robíků jak jezdí v převleku za indiána a kovboje.I když se jim nedivím dřív nás tu bylo přes tisíc a oni měli pořád co dělat.Teď jsme tu tři ten pocit důvěrně znám.I ten když jsem se to dozvěděl,ale ona po cestě neposnídala většinu posádky a to nemluvím o tom že jako hologram vyvolali zrovna Rimmera.Rimmer si je vědom své situace a v obavách že bychom ho znovu nezapnuli schoval všechny ostatní disky.A pak se Dorian a ta nová žena rozhodnou jít do baru.Dřív by to byl docela dobrý nápad,ale teď nemám chuť přihlížet jak si v baru připíjí jedna horní vrstva druhé.Napadne mně že bych mohl zase cvičit.Ti dva budou brzy příliš opilí než aby cokoliv slyšeli.Dojdu do své kajuty a začnu hrát na kytaru.Nevím co všichni mají já umím hrát.Neříkám že jsem Hendrixův dědic to by bylo poněkud neskromné,ale je to to jediné co mi skutečně jde.Nemůžu za to že ostatní nerozumí hudbě.Jsem zrovna uprostřed písničky a zrovna se nechávám unášet hudbou když všechno zhasne a já při otřesu spadnu na zem. „Holly co se stalo?Nenarazili jsme do něčeho?“ Holly se pak objeví a jeho vysvětlení je tak vyčerpávající a obsáhlé že si ho budu muset napsat abych ho nezapomněl. Jejda?Jejda?No tak uklidni se Dave. Vstanu pak pověsím kytaru a rozhodnu se vydat na můstek.Sice nevím co tam budu dělat,ale pokud jsou poblíž asteroidy jistě je uvidím.Když dorazím na můstek dojdu k výdejnímu automatu a poručím si kávu. „Dobrá,nevím na co si Dorian stěžuje.“pak si však všimnu Jessicy. „Ahoj taky ses nepřidala k té party v baru?“ |
| |
| Holly Ukrut Po tvém dotazu k Hollymu počítač jako by přemýšlel. Mm.. Zrovna moc čistých pokojů tu nemáme vzhledem k té nehodě, kdy všechno bylo vzhůru nohama.. Ale jeden z lepších je na pětistém podlaží.. Když půjdeš od výtahu pořád rovně a na druhé křižovatce doleva.. Jsou to hned ty první dveře vpravo. Odpoví ti obsáhle a úplně přesně. Dave Ne nenarazili, jen vypadlo pár drátů. Odpoví ti lodní počítač. Když si poručíš kávu, sice ti automat vyjmenuje milión druhů kafe, ale stejně ti dá to jediné, které je nejvíc volené. Po ochutnání zjistíš, že je to to nejlepší kafe, které jsi měl hlavně v dobách tvých a Rimmerových oprav. |
| |
| Oprava Do místnoti přijde Lister, kterýho si sce všimnu, ale spíš se věnuji vrtáním se mezi drátky než sledováním jeho přemisťování z místa na místo. Eh co? Ozvu se s mírným trhnutím, když na mě promluví a ohlédnu se. Ahoj.. Párty v baru jsou na nic, když jsi abstinent. Odpovím mu a znovu se otočím ke "skříňce". |
| |
| Kajuta
Smotám mapu a odejdu z pokoje. "Dobrou noc." řeknu Dorianovi a vrávoravím krokem vyrazím, tam kam říkal Holly. Po pár pádech se mi konečně podaří dostat do slibovaného pokoje. Porozhlédnu se a hned zamířím do postele. "Vypadá to tady dobře, děkuji. Holly můžeš zhasnout?" |
| |
| Holly Ukrut Holly ještě čeká, jen zavře za Ukrut dveře od kajuty. Jakmile dolehne do postele, v místnosti se zhasne světlo. |
| |
| pokoj "Dobrou." Kývnu a s flaškou v ruce si lehnu do postele a popíjím. Dnes jsem se rozhodl připít na všechny své mrtvé přátele z trpaslíka, asi budu dneska spát pěkně tvrdě, ale tak to nevadí. |
| |
| Planý poplach Takže žádné asteroidy?Dobře další možnost je že tu je další hudební kritik.Na tom něco bude. Ovšem pak dojdu na můstek a zjistím že to byla možná jinak.Jasně vypadlo pár drátů protože pošuk je na můstku a tentokrát nemyslím Rimmera.Kdepak vlastně Rimmer je?Asi pořád běhá teď když jeho tělo nepotřebuje svaly ani nemusí dýchat může běhat jak dlouho chce. "Páni co se stalo?Holly my jsme dostali nové zásoby?"zeptám se když ochutnám kávu.Možná robíci přeložili zásoby z toho vraku co k nám přistál.Toho který se nemohl dočkat až mu otevřeme dveře a proletěl rovnou.I když i já jsem občas škrtl o dveře když jsem letěl s Kosmikem ven. "No já jsem moc nemusel přihlížet jak si v baru připíjí horní vrstvy jedna druhé."odpovím pak. "I když být abstinent je dobré pak se ti nestane že se probudíš potom co jsi to trochu přehnal tvůj spolubydlící (protože je takový skvělý charakter) za vstupné pouští do vaší kajuty ostatní.A ti do tebe za příplatek štouchají a chtějí aby jsi zakašlal." A to nemluvím o tom že Rimmer si vždy natočil to když jsem přebral a pak to pustil na celé lodi s rádobyvtipným komentářem. |
| |
| Dorian Tvé popíjení není moc dlouhé. Asi po půl hodině na tebe začne doléhat spaní a vzhledem k tvé hladině alkoholu v krvi tě to přemůže, lahev upustíš na zem a tvrdě zaspíš. Sny tě vedou domů, za rodinou, zpět na planetu Zemi někdy v době, kdy jsi za týden nastupoval jako pilot kosmika na těžařskou loď. Dave Ne Dave.. Ozve se Holly nejprve, pak vše samzřejmě osvětlí. Jsou to pořád naše zásoby.. Jenom se konečně na výdejní automaty podíval někdo, kdo pořádně rozumí technice. Skončí Holly svůj monolog. |
| |
| Drátky No vidíš to.. Mám ale výhodu, že jsem bez spolubydlícího, což mi ani trochu nevadí. Pokrčím rameny a pokračuji v přehazování drátů a přepojování s jinými. Ani to nemá konce, kolik těch drátů tam je a spousta z toho ovlivňují choď lodi spolu s Hollym, ale když se nikdo neozývá, asi všechno funguje jak má. |
| |
| Páni Staré zásoby?Tak tohle jsem rozhodně nečekal jistě já jsme jen třetí technik a já nechci říkat co jsem musel dělat.Což mi připomíná že bych mohl vyzkoušet ještě něco.Napadlo mně že bych si poručil instatní nudle,ale nakonec se rozhodnu pro něco měně drastického. "Kuřecí polévku." I když vidím že je Jessica v tom opravdu zapálená tohle se mi stalo jen jednou když jsem vypil ten zelený nápoj který nebyl fefermintka.Prý je to povzbuzující prostředek pro další důstojnickou zkoušku protože výrobou plánu opět strávil příliš moc času.Nevím co to bylo,ale cítil jsem se opravdu nabitý.Pracoval docela dlouho než jsem nakonec usnul u automatu s kondomy které jsem předtím nějaké nafoukl.Rimmer byl naštvaný a to si mně vyfotil a poslal to do veřejné sítě. "To máš štěstí já bydlím pořád s tím samým.Myslíš si že smrt někoho změní?Já si to myslel taky." |
| |
| Polévka Dave Je až s podivem, že ti automat dá polévku. Chvíli ji nedůvěřivě zkoumáš, ale nakonec ochutnáš. Její chuť tě opravdu velmi překvapí. Opravdu to chutná pravý kuřecí vývar. |
| |
| Opravy Ne, smrt nikoho nejspíš nezmění. Pokývá na souhlas Listerovi. Holly? Na chvíli tě vypojím. Konstatuji jenom, i když počítači by to mělo být jedno. Naráz vytáhnu velký svazet drátů, který si prohlédnu. Škoda, že takovou věc jenom s kladivem nevyřeším. Vyndám si šroubováček, kterým se pošťourám uvnitř kříňky, kam po chvíli zabojím svazek drátů zpět. Když pak odložím šroubovák a zavřu skříňku,zvednu se ze země. |
| |
| O pár hodin později
Probudí mě sucho v ústech. Co jsem dělala. Pila. Ochromí mě bolest hlavy. Jako kdyby běhal v mé hlavě nějakej malej trpaslíček s kladívkem. Vzdychnu, otevřu oči do tmy. I když ležím po tmě cítím, jak se se mnou celá kajuta motá, jako kdybych snad byla na kolotoči. "Holy světlo, prosím." Myslím, že jsem viděla jeden výdejní automat, hned u dveří k tomuhle pokoji. Jakmile místnost ozáří světlo, zintenzivní se bolest hlavy. Pokusím se vylézt z postele. Připadám si jako by mě snad srazil buldozer a pro jistotu ještě zařadil zpátečku, abych dílo dokonal. Doplahočím se z kajuty k automatu a poručím si kávu a obyčejnou vodu. |
| |
| Probuzení Ukrut Když se vzbudíš, pociťuješ oravdu velkou žízeň, že bys vypila i celou vanu vody. Na tvou prosbu Holly sice rozsvítí, ale tlumené světlo, které není tolik šokové pro vypitý mozek. Po vyzvednutí se z postele se trochu zamotáš. Několika rychlými kroky se přesuneš k automatu. Jakmile si řekneš o kávu a vodu, během pár vteřin uvnitř na táce stojí šálek s kávou a sklenice plné vody, s podivem, i s kostkou ledu. |
| |
| Probuzení
Hltavě vypiju vodu a požádám o další. Stačím vypít tři skleničky, než konečně alespoň částečně uhasím žízeň. "Holy nemáš něco na kocovinu?" Zeptám se mezitím co míchám kávu. Vrátím se do svého pokoje, sednu si na židli a přemýšlím co dál. Pořád mě bolí hlava. "Holy, dostaneš se k mé složce, nebo budu muset opakovat zkoušky, aby si je uznal?"
|
| |
| ?? Když se vzbudím falška leží na zemi naštěstí téměř prázdná, takže tu není bordel. Se zívnutím se posadím a flašku postavím na noční stolek. Docela mě bolí hlava, naštěstí není to první chlastačka, takže moc více účinků snad nebude. Rozespale přejdu po pokoji. "Hole stalo se něco zajímavého zatímco jsem spal?" Optám se s dalším zívnutím. "Otevřít." Projdu dveřmi a pomalými kroky si to jdu na můstek a snažím se trošku probrat. |
| |
| Holly Ukrut Na kocovinu nic nemám a k tvé složce se dostanu přes tvou loď ve chvíli, kdy se někdo podívá na ten tvůj ochroumanej počítač, protože z toho nic nevytáhnu. Odpoví ti po chvilce. Ale jinak.. Zkoušky si udělat můžeš. Dorian Ne Doriane, nic zajímavého, jen několik černých děr, kolem kterých jsme proletěli.Řekne pro začátek. Po tvém pokynu se dveře otevřou a i Robíci ti uhnou z cesty. |
| |
| Vězení "Fajn fajn....uáááá jdu kouknout jak to vypadá na vězenském podlaží." Podotknu a jdu sejít pár pater a porozhlédnout se v dekontaminovnaé oblasti třeba tam bude něco užitečného. "Hmmm jooo motorka?....mmm asi ne." Zašklebím se a spokojím se s představou skejtu. |
| |
| Vězení Dorian Pomalu jdeš chodbou k výtahu, po schodech se ti moc nechce, když zjistíš, že to na nich spíš vypadá jako odkladová místnost. Vlezeš do výtahu a svezeš se dolů. Když se s tebou výtah zastaví a otevřou se dveře, vyvalí se na tebe kousky jednoho chudáka robíka, který je na padrť. Když vykročíš z výtahu, musíš se vydat chodbou vpravo. Nedaleko si ale všimneš motorky, která by potřebovala trochu poopravit, protože je trochu víc rozložená. |
| |
| Vězení Cesta zatuchlým výtahem byla, jako soutěž v zadržování dechu, nicméně zvládl jsem to. Dokonce jsem ani nezakopl o toho rozflákaného robíka. Chudák, ale hold ne všichni jsme měli štěstí. "Bháááách....fuj tam byl smrad." Nadechnu se konečně a rozhlédnu po chodbě. Vypadá to tu, jako ve zbytku lodi, pustě a.... "No po prdele co tu dělá?!" Vyvalím oči a jdu k motorce. "Hole, jakto že máme ve vězení motorku?" Zkoumavě si prohlížím toho pěknýho harleye, ano chce trochu opravit ale....času na to dost. Než se jej ujmu zkusím projít prostor vězení, abych zjistil, co dalšího se zde ukrývá. |
| |
| Vězení Dorian Nemám zdání Doriane. Oznámí ti Holly po tvém dotazu. Cesta vězeňským podlažím tě pak už moc nepřekvapila, jen teda.. Až na bílé hromádky za vězeňskými dveřmi, takže vlastně to, co jsi nael z posádky po opištění stáze. |
| |
| Vězení "No nevadí." Pokrčím rameny a vyvezu motorku do výtahu a pak se rozhodnu vyjet zpátky do našeho patra. "Snad nás to unese." Pomysllím si mírně kriticky a jakmile budeme nahoře hodlám si jí odvést do nějaké dílny, kde bych jí dal trošku emchanicky dohromady, nemůže to bejt tak jiný od modrého skrčka no ne? |
| |
| Vězení Dorian Když si vyvezeš motorku z vězeňského podlaží, výtah se zasekne v podlaží, které vždy bylo určené pro techniky lodi. Vezeš si ji do jedné z místností a cestou ztrácíš nějaké kovové kousky a dílky, které zřejmě jsou důležité, aby držela motorka pohromadě. |
| |
| S mírným povzdychem jí dovezu až do dílny a začnu studovat co jí chybí, nebo nadbývá abych věděl, co s ní vlastně dělat. "Hmmm tohle vypadá jako....fůůůůj třeba vyměnit olej!" Zvedne se mi žaludek z toho 3 miliony let starého oleje. |
| |
| Dorian Lehce zbledneš, když ucítíš ten olej a trochu se ti zvedne žaludek, mno ale.. Máš to jen tak tak. Když se ti udělá trochu lépe starý olej vyleješ do nejbližší prázdné nádoby. Zjistíš, že z motorky chybí docela důležité součástky a také kousky, které jí teoreticky mají držet pohromadě. Z toho bince kolem pomalu nepoznáš, co je náhradní díl a co díly dobré k odpisu. |
| |
| Dobře ta znovu páni Automat mi dá kuřecí polévku a já jí ochutnám.Vím jak to dopadlo vždy když jsme čistili trysky.Rimmer mi dal přednášku u které jsme se předtím pohádali a pak si poručil kuřecí polévku.Vyplivl jí řekl v pořádku a já si jí pak vzal. Ovšem tohle chutná jako skutečný kuřecí vývar.Mám zkusit ještě instantní nudle?Nejmíň poživatelné jídlo na lodi?Ovšem kolik důkázů potřebuji?Co když zjistím že jsou instatní nudle skutečně k jídlu.Protože to vypadá že by tomu tak mohlo být. "Dobře poslední pokus.Instatní nudle."řeknu a potom dodám na Hollyho odpověď. "Holly ty moc dobře víš že technik je nenižší hodnost na lodi.Níž jsou už jen robíci,laboratorní myši a plíseň na zdi.Pokud jí tedy někdo neoškrábal." Můj pohled padne na Jessičina záda protože mně děsí co ve svém záchvatu workoholika bude dál dělat.Navíc ona nepije.Který normální člověk je abstinent? "Pokud tedy za změnu nepočítáš to že si neustále stěžuje že je mrtvý.A přitom to byla jeho chyba."odpovím pak Jessice. |
| |
| Dave Ne, máš štěstí, že níž jsou uklízečky. Opáčí ti Holly a zřejmě to myslí vážně. Nudle ti automat vydal za chvíli, akorát až tak úžasné nejsou. Jsou sice s podivem chuťově dobré, ale žádná sláva. |
| |
| Aktualizace počítače Zajímalo by mě, co jste tu měli za společnost. Na naší lodi si techniků vážili, protože v naší společnosti se v lodích a opravách vyznal málokdo. Řeknu, když je tak poslouchám a když skončím, zvednu se ze země a cosi naklapau na pultu. Tak jo, Holly, měl bys mít všechno aktualizované, tvoje paměť by měla být o něco větší a teď.. Vyndám z kapsy složený papír, který rozloží. Jsou na něm jakési značky. Chvíli se na to dívám, pak cosi napíšu na klávesnici a zas papír složím a schovám do kapsy na zip u kalhot. Víš o některých černých dírách na cestě a několika hvězd, které mohou implodovat. Řeknu a podívám se pak na Listera, který zřejmě testuje cosi. Jo, neustálým fňukáním dokážou být otravní. Dodám ještě. |
| |
| Můstek
"Dík, ale netoužím po jejich opakování." Odpovím popravdě.
Vrátím se do své ubikace, vezmu si mapu a pokusím se s její pomocí dostat na můstek. Zkontroluju pomocí lodního počítače, které sekce je potřeba opravit, uzavřít a popřípadě z kterých sekcí odčerpat energii. |
| |
| Jessica Při tvém klapání do počítače trochu zabliká světlo, no když skončíš, ozve se Holly. To je dobré, děkuji. Akorát je tě rozeznat Listerův kýchanec na monitoru od opravdové černé díry. Skonstatuje a pak už je zas ticho. Trochu ses při tom unavila a vyhládlo ti. |
| |
| Ukrut Tak pak se poptám někoho z posádky, jestli by se na to nepodíval. Řekne ti ještě Holly. Můstek si našla snadno. Když kontroluješ loď přes počítač, zjistíš, že skoro vše funguje jak má, až na úplně poslední podlaží lodě, které je zamčené a nedekontaminované. |
| |
| Obdivně zahvízdám. "Páni, nečekala jsem, že budeš v tak dobrém stavu." Po kontrole stavu se odejdu podívat na trosky mé lodi. Vejdu dovnitř a pokusím se zpřístupnit počítač Hollymu. "Tak už se k tomu dostaneš Holly?" Počkám až mi odpoví. "Napadlo mě, že by jsme se mohli všichni sejít, tak za dvě hoďky, aby jsme se seznámili. Můžeš ostatním vyřídit mé pozvání třeba do jídelny kousek od můstku? Mohl bys mi poradit co má kdo z nich rád k jídlu?" |
| |
| Holly Ukrut Už ano, stahuji tvou složku. Odpoví ti Holly po chvíli, pak mluví dál. U Doriana si nejsem jistý, ale pokud máš v zásobě dvě tuny kari, Dave je tvůj člověk. Skončí sice svůj monolog, ale po chvíli cosi dodá. A Jessica nevím. Teď už opravdu skončí. |
| |
| Hrabošení "Holle? Máš někde plánky na Harleye tohle je docela dost rozsekaný." Podotknu když se hrabu v motorce a hledám, co kde chybí skoro to vypadá, jako by to tu rozežraly nějaké ocelové myšky a odnesly si ty nejdůležitější součástky. "Sakra chtělo by to auto opraváře." Zabručím, určitě budu vypadat krásně špinavě. |
| |
| Holly Dorian Mám Doriane, jsou na můstku, kde je zrovna spousta.. Teda pár.. Lidí. Odpoví ti Holly. Jen si nejsem jistý, jestli máme dost použitených součástek. Dodá ještě po chvíli, kdy ty už uvažuješ nad tím, že si pro ten plánek dojdeš. |
| |
| Motorka "Fajn Holle tak pošli nějakého robíka ať mi přiveze ten plánek. A mezitím mi pověz kde seženeme součástky." Poditknu za stálého hrabání se v motorce a občasného zlověstného vrznutí. |
| |
| Motorka Dorian Ano, Doriane. Odpoví Holly a za chvíli vidíš, jak se kolem místnosti prožene robík a míří k můstku. Součástky.. No.. Nemám v tom přehled... Zkus se zeptat té techničky, co jsem si stihl všimnout,loď už zná celkem dobře a třeba o něčem bude vědět. Skonstatuje. Při tvém hrabání se v motorce opravdu zlověstné vrznutí slyšíš i několikrát po sobě. Za chvíli ti ale kus motorky zůstane v ruce ve chvíli, kdy za něj jen zavadíš prsty. |
| |
| Na můstku Instatní nudle mně opravdu překvapí a dalo by se říct že i přesvědčí.Netušil jsem že instatní nudle můžou být jedlé,nebo poživatelné.Nebo dokonce dobré. "Uklízečky?"udiví mně to potom."Neměli tohle dělat robíci?Já vím je to velká lod,ale my jsme měli uklízečky?" Potom se rozhodnu odpovědět Jessice. "Součástí důstojnických zkoušet je vyznat se v lodích a opravách,kvasarech,propustných obvodech,co je to Boyleův čtvrtý zákon nebo jak vypočítat zrychlení.A pak jsme tu byli my pro běžnou údržbu která byla naprosto nezbytná pro ... tuto loď." Jistě Rimmer to říkal jinak,ale posádka?Posádka je mrtvá zemřela v důsledku ozáření a naše původní mise se ztratila během těch tří milionů let.Ale nemůžu říct že my jsme čistili ucpanou trysku na kuřecí polevku nebo opravovali zaseklé dveře. "Za to mohl Rimmer probudil mně že na nás útočí flotila nepřátelských lodí."ohradím se pak dotčeně."Málem mi tím přivodil infarkt není to moje chyba že někdo bude tak vyšilovat kvůli zaschlému kýchanci." |
| |
| Na můstku Vaše zkoušky se moc obtížné nezdají. Prohodím jen tak a sednu si na jednu volnou židli. Co to je, běžná údržba? Podívám se na Listera, fakt by mě zajímalo, co tu dělal, jako III.technik Červeného Trpaslíka. |
| |
| Na můstku No Rimmer by s tímto tvrzením nesouhlasil během svých deseti pokusů,ale co čekat od někoho kdo sedm týdnů vyrábí přezkušovací rozvrh. Navíc když při jedné zkoušce zřejmě při kombinaci úzkosti a drog na učení o sobě prohlásil že je ryba. "No my jsme měli hodně úkolů."odpovím a vrtám se v nudlích protože se mi do toho moc nechce. "Vadné propustné obvody,zaseklé dveře,čištění trysek na kuřecí polévku a ... podobně."dodám pak protože mluvit o čokoládových tyčinkách se mi už nechce. Ale co čeká?Jsem třetí technik kdybych bych adrelinem a estrogenem nadupaný technik bylo by to jiné. Tahle představa mně však vyděsí tak že mi zaskoči nudle a já začnu kašlat. |
| |
| Můstek Aha, chápu. Svěřili vám práci, kterou by zvládali i robíci, kdyby byli na vyšší technické úrovni. Pokývám hlavou a trochu pokrčím rameny, pak se chvíli zamyšleně rozhlížím kolem. Když se rozkašle, očima od přístrojů kolem sklouznu na něj. Jej, v pořádku? Zvednu se z točící židle a pár kroky se přesunu k Listerovi a mírně poplávám po zádech. Pokud není padavka, bolet by to nemělo. |
| |
| Můstek "No vzhledem k tomu že máme i uklízečky asi nechtějí robíky přetěžovat aby neexplodovali nebo se nezbláznili když se jim překříží pracovní obvody.Následky pak nejsou dobré." I když je pravda že máme i muže který doplňuje toaletní papír což je důležité vzhledem k mé stravě.Pak mně poplácá po zádech a s tím co mně vyděsilo se radši svěřovat nebudu. "Jo je to dobrý jen mi zaskočila nudle."odpovím pak.Jindy bych bušil zády do zdi,nebo když mi zaskočila a já pak stříkal omáčku z nosu. Než začal někdo vyvádět že jsem infekční a já skončil na ošetřovně. |
| |
| Můstek Co tě tak leklo. Zeptám se, i když se to asi stejně nedovím. Znovu se vrátím k točící židli a sednu si na ni. Když zešílel robík na naší lodi, skončili jsme na asteroidu. Pokrčím rameny. Co může být horší? Zasměji se a zatočím na židli. |
| |
| Můstek Ano já nejsem technik nadopovaný estrogenem a adrenalimem.To byla ta děsívá představa,skvělé teď se jí už nezbavím.Zašel bych za psychologem kdyby nebyl mrtvý jako zbytek posádky. Neexistuje nějaký elektronický poradce? Na otázku co může být horší odpovím. "Představ si že musíš žít s někým kdo ti dělá ze života peklo a pak když se po tom všem dozvíš že celá posádka je mrtvá tak si řekneš:Dobře to znamená že je mrtvý i on.Ovšem to je omyl protože jemu ani smrt nezabrání aby pokračoval ve své práci.Ten složitý proces pravděpodobnosti výběru znamenal že robíci nahodou vytáhli jeden disk.Nebo přesněji to udělal ten robík který se zbláznil." |
| |
| Můstek Sice ho poslouchám, no ale je to spíš ním uchem dovnitř a druhým ven. Když se dotočím na židli a vstanu, Dave v tu dobu tak nějak skončí svou část dialogu, na který se vyjádřím fakt divně a krátce. Ou.. Chvíli jen tak stojím na místě, no nakonec se několika kroky přesunu k automatu, kde si objednám kafe a po jeho získání se podívám znovu na Listera. Jdu se projít, jestli se ti chce, pojď taky... Tedy.. Pokud nemáš něco důležitého na práci. Napiji se kávy a odeberu se ke dveřím, kterými opustím můstek. |
| |
| Můstek "Jo přesně."odpovím pak protože takto jsem se cítil taky.Už ze začátku našeho soužití s Rimmerem jsem uvažoval že na těch věceh ohledně karmy něco bude ovšem v tom případě jsem musel v minulém životě hodně zlobit.A když jsem pak zjistil že právě Rimmer je hologram bylo mi to jasné. V minulém životě jsme byl Hermann Göring.A to nemluvím o tom že jsem po cestě na můstek posvačil polovinu posádky protože mi Holly až na můstku řekl co je ten bílý prášek.Zrovna když jsem ochutnával zásobovacího důstojníka Olafa Petersona. To mi vezme chuť k jídlu a tak odložím nudle. "Jasně taky se půjdu projít."odpovím pak. |
| |
| Procházka Tak jo.. Kývnu a opustím místnost můstku. Upíjeje cestou kávu zamířím chodbou kamsi. Za co si vůbec byl ve stázi? Zeptám se opravdu zvědavě, protože stáze se dává málo kdy. Nebo alespoň u nás se dávala stáze jen v případech, kdy šlen posádky zabil člena posádky. |
| |
| Procházka Opustíme můstek a vydáme se chodbou někam na jehož konci to Jessica asi nevydrží a půjde škrábat plíseň se zdí.A pak se mně zeptá za co jsem dostal stázi a já se zamyslím.Vím že každé zvíře musí projít karanténou abychom neriskovali zanesení infekce,ale pochybuji že by kapitán pochopil jak jsem se zrovna cítil. "Za porušení karanténích předpisů.Přinesl jsem na palubu kočku která neprošla kontrolou.A já bych jí kapitánovi dal kdyby jí vyšetřil nějak šetrně aniž by jí přitom zabil.Ta kočka byla navíc březí kdo příčetný zabije březí kočku jen kvůli údajné nemoci.A pak tu byl můj plán ..." Ano můj plán který je pohřbený jako všechno tři miliony let v minulosti.I kdybychom k Zemi doletěli nevíme zda tam ještě bude či zda bude ještě existovat lidstvo. |
| |
| Procházka Aha, chápu.. Chtěli ji rozebrat, ale už by jí neposkládali. Ušklíbnu se a vyprázdním kelímek s kávou, který u nejbližšího automatu odložím. Pak zarazím ruce do kapes a jdu kamsi chodbou., Máš v plánu podívat se, jestli tvá planeta ještě existuje? Jenom informačně zeptám. |
| |
| Procházka Jasně vím jak to vypadá teď,ale předtím to bylo důležité.Předtím ... teď jsme fosilie což vysvětluje Dorianovo chování i když by mně zajímalo za co dostal stázi on.A tahle loď je vlastně jedno obrovské muzeum.A pak Jessica položí otázku která mně napadla docela často. Jasně nečekal jsme že se stane tohle což znamená že nic není nemožné. "No v plánu bych to měl,ale má to několik závažných problémů.Nevíme kde je Země a jestli ještě vůbec je.A i kdyby tam něco žilo lidi to být nemusí.V lepším případě to bude to v co se lidi vyvinuli.Tři miliony let je dost dlouhá doba.A to nemluvím o tom jak nás přijmou." I když my jsme transplantovali sen z mnoha seriálu.Vrátili jsme se z míst kam dosud lidská noha nevkročila.To je docela dobrý na těžarskou loď. |
| |
| Motorka Nad fičícím robíkem se jen ušklíbnu, je pěkné vidět, že alespoň někdo maká jak má. Pak mi ale zůtane kus motorky v ruce. "No do kur........do Rimrova zadku!" Křiknu naštvaně a několikrát se zvuk odrazí od stěn a opakuje onu větu. "To byla asi nádrž." S povzdychem jí postavím na stůl a sepnu komunikátor. "Jesso? Tady Dorian, potřebuju tě v opravárně pokud možno co nejdříve." Snad to slyšela a nemá jazyk v krku Listera. Mezitím si trochu utřu špinavé ruce a na chvíli si sednu na zem koukajic na motorku. "Doriane že tys nemohl zůstat u skateboardu." Odfrknu si. |
| |
| Motorka Dorian Tvůj hlas se přes komunikátor rozhlehne po celé lodi, takže by musela být hluchá, aby neslyšela. Z celé tvé motorky pozbyly díly, které jsou sice v dobrém stavu, ale všechny. |
| |
| Procházka Listerovo hovor vnímám, no stejně přemýšlím nad svýma věcma. Když se ozve Dorian a po chodbě se rozhlehne moje jméno, změním směr za ním. Zřejmě to bude akutní, když je mě třeba co nejdříve. Po vyšlápnutí si patra, protože výtahy nemám ráda, dorazím až k místnosti, kde se zdržuje Dorian s kusem motorky v ruce. Ano taťko? Ušklíbnu se a zastavím mezi dveřmi. |
| |
| Kajuta
Opatrně začnu rozbalovat ten nejcennější náklad, který na lodi mám. Desinfekci, osvěžovač vzduchu příjemné eukalyptové vůně, hygienické kapesníčky a samozřejmě zdravotní rukavičky. Bez těch se prostě nedá existovat. Veškerý náklad naložím do většího batohu a vydám se zpět ke své přidělené ubikaci. Začnu vyleštěním vchodových dveří. Vytáhnu pravítko, začnu přeměřovat správné umístění štítku se svým jménem. Když se mi podaří, spokojeně mlasknu. Vytáhnu knihu : Vesmírná direktiva – doplněné vydání o vyhlášky, závazná doporučení, normy. „Nechápu, že mi ji dal zcela zdarma, jaký normální člověk by rozdával něco tak cenného“ zakroutím hlavou. Nalistuju stránku, na které se nachází spousta tabulek. Doporučené umístění štítku podle normy VL1465/2. Jelikož průměrná výška lidí nacházejících se na lodích vesmírné flotily je 172,25 z tohoto modelu, lze usuzovat, že vhodné rozmístění informačních štítků je ve výšce 168 cm. Ještě jednou přeměřím pomocí pravítka, zda mám tu správnou výšku. „Tak a teď se můžeme dát do úklidu pokoje.“
O 2 hodiny 3 minuty 45 sekund později……. Místnost se doslova leskne, voní eukalyptem, každý předmět je přesně umístěn, v té správné pozici. |
| |
| Dílna "No hurá doufám, že máš chuť vrtat se motorce, potřebuju tohle dát dohromady." S úšklebkem ukážu na hromádku skoro šrotu, který by měl být Harley. Našel jsem ho na vězenském ale je v trošku zuboženém stavu jak vidíš." Doplním a zazubím se na ní. |
| |
| Dílna Shlédnu hromadu plechu a zasměji se. Moc pěkné. Plán od toho máš? Zeptám se Doriana doufaje v kladnou odpověď. Jenom trošku? Trošku hodně. Pokrčím rameny a shlédnu na motorku. |
| |
| Dílna "jop támhle leží robík ho přinesl." Ukážu na jeden zaplněný stůl, kde je rolička s plány. "Nooo....co bys chtěla 3 miliony let na ní nikdo nekoukl." Zašklebím se. |
| |
| Kajuta Ukrut Po tvé naprosto perfektní uklízecí akci, kdy se kajuta leskne jako by byla nově zařízená, z ní máš opravdu radost. Pohled ven na zaneřáděnou chodbu tě fakt zděsí, ale celé to vyřešíš jen strčením několika balíčků s vlhkými ubrousky do kapsy a zamíříš ven. Když jdeš chodbou, přemýšlíš ještě nad bývalou posádku, jací to byli idioti, tě jen tak někde vyložili a tvou loď naprosto zdemolovali. Nohy tě zavedou až do podlaží, které slouží technikům. Všude kolem na zemi leží kusy plechu, součástka sem, součástka tam.. Mnohé vypadají důležitě. |
| |
| Dílna Přejdu pomalu ke stolu a rozložím před sebou plánek. To bych mohla mít do hodiny hotové. Řeknu jen tak a dívám se na plánek. 3 miliony let je fakt dlouhá doba.. Docela se divím, že většina kovů tady ještě nejsou zrezivělá. Prohodím jen tak. |
| |
| dílna "No asi máme nerezové materiály či co." Zašklebím se a v duchu jsem rád, že se Holy nerozsypává, ač má občas docela rozsypanou pamět jen co je pravda. "Doufám, že jí dáš dokupy." Dodám ještě s úsměvem. |
| |
| Dílna Co za to. Ušklíbnu se a kromě přisouvání nářadí si na zem položím pár náhradních dílů. Dělám si legraci. Zasměji se, vezmu plán a i s ním usednu na zem k motorce. Plán položím na zem vedle sebe a s chvilkovým nahlížením do papíru se dám do opravy. Do kupy ji dám, neboj. |
| |
| Dílna "Vezmu tě na panáka po kterým skoro oslepneš." Zašklebím se a opřu o jednu desku stolu a dívám se na Jess při práci. "No to doufám...hmmm tak si říkám doufám, že tu máme nějaké pohonné hmoty pro tohohle mazlíka." zašklebím se, protože představa být tlačen robíky není ono. |
| |
| Dílna Jsem abstinent.. Takže pokud nemáte čaj nebo džus, asi tu umřu žízní. Podotknu a zašklebím se. Plán od sebe odsunu dál, aych ho nějak neponičila a pokračuji v opravách. Když odsuneš ten velký rezavý kus plechu za tebou, je tam plechovka s olejem a ještě zbytek benzínu, pokud to na něj jezdí. Řeknu trochu nejistě a dál se věnuji opravám. |
| |
| Dílna Dorian, Jessica, Dave(?) Oprava motorky jde Jessice od ruky. Místy Dorian ani nestíhá sledovat, co všechno se děje najednou. +Ukrut V tom se ale ozve Holly, který nese ne moc dobrou zprávu. Kolem nás je spousta černých děr. Možná bude nejlepší, když opustíte trpaslíka a pak se zas nalodíte, až minové černé pole přejde. |
| |
| Dílna "Chlastat tě naučím to je to nejměnší." Zašklebím se taky a pak odsunu kovový plát ak ouknu na nádobky. "Hmmm nevypadá, že by toho bylo moc, ale snad někdě něco seženeme. Nějaká planeta určitě bude mít vše potřebné." Podotknu docela s úsměvem. |
| |
| Evakuace
„Kolik času máme na evakuaci?“ zeptám se Hollyho. Neměla by náhodou svítit výstražná světla v barvě podle nebezpečnosti? Asi nefungují. Rychlejším krokem dojdu do své ubikace a začnu si balit evakuační zavazadlo, jak jinak než podle toho co je napsané v knize Vesmírné direktivy, bez ní bych byla naprosto ztracená. Připadala bych si jako neandrtálec, co by byl svět bez pravidel, jeden naprosto neuvěřitelný chaos. A dokud jsem já jeden z lidí staří 3 000 000 033 let 6 měsíců, 20 dní. Mrknu na hodinky. 12 hodin 50 minut a 40,41,42,43 sekund, tak se nestane, abych dovolila vládu chaosu. Usměju se na svůj odraz v zrcadle a udělám pár póz. „Na ten věk, nevypadáš holka, vůbec špatně. Takže, kde jsem, to skončili.“
Nalistuju příslušnou stránku v knize. Otevřu batoh a začnu do něj skládat věci. Sadu na výrobu H2O, jídlo na týden (spíš balíčky, které rozhodně barvou, chutí, tvarem a vůni, naprosto nepřipomínají nic, co by mohlo být snad v kterémkoliv vesmíru poživatelné) samozřejmě po expirační době, která vypršela někdy před cca 3 mil. let. Snad tomu nic nebude, nerada bych způsobila nějakou ekologickou katastrofu. Škaredě se na balíčky podívám, hodím je stranou a v automatu si vyzvednu naprosto stejné, které spokojeně uložím do batohu, plecháček, multifunkční švýcarský nožík. (ten co měl MacGyver), kartáček, mýdlo, vlhčené ubrousky, gumové rukavice, desinfekční roztok, náhradní oblečení a obuv, spací pytel, karimatku, stan, pláštěnku, baterku, šicí potřeby. Samozřejmě jsou všechny moje věci označené slovy: Majetek: kpt.Ukrut na Mura. Všechny věci jsou naprosto dokonale naskládané do batohu. Batoh hodím na záda, nasadím sluneční brýle, do pouzdra umístím svou zbraň a odcházím z ubikace.
„Holly kam mám jít? A kde je zbytek posádky?“ Doufám, že na mě nemusí čekat. Určitě ne, v balení evakuačních zavazadel jsem měla vždy to nejlepší hodnocení a byla jsem nejrychlejší z ročníku. |
| |
| Dílna To snad ani nebude nutné. Opáčím Dorianovi a dokončím opravy. Když se ozve Holly, rozhlédnu se, až pak vstanu. Je to nutné opouštět loď? Zeptám se asi spíš Doriana a Listera a utřu si ruce do nejbližšího špinavého hadru. |
| |
| Evakuace Ti tři jsou ještě v dílně, takže budeš první. Odpoví Holly Ukrut a chvíli na to se loď otřese. Vážně by nebylo od věci, kdybyste se hnuli, Doriane. Upozorní Holly pouze jednoho ze skupinky. |
| |
| Před věčným samohybem? „I když my jsme transplantovali sen z mnoha seriálu.Vrátili jsem se z míst kam dosud lidská noha nevkročila.To je docela dobrý na těžařskou loď.“dodám pak když se lodí rozlehne Dorianův hlas. „Copak se stalo?Asi si pustil na nohu kladivo.“dodám a taky zamířím k výtahu protože jsem zvědavý co je pro něj tak neodkladného.I když pro něj je všechno neodkladné vypotřebujeme celou roli toaletního papíru a je to naléhavé.Kdyby Holly trval na tom barevném šílenství svítila by tu rudá barva pořád.Bylo by to jako v lucerničkové čtvrti. „Páni my tu máme ten věčný samohyb?“zeptám se pak když uvidím to nad tím je Dorian skloněný.Když mi pak dojde kde ho našel poznám to. „Počkat tohle je moje motorka.Nebo aspoň nějak takto vypadá,ale fajn užijte si to.Ovšem nejdřív to budete muset opravit.“ Já bych to nejradši vyhodil do vesmíru.I když tři hodiny?Z toho by se možná sestavil ten věčný samohyb,ale motorka už ne.Ale nechci Dorianovi brát iluze ani když si pak na to sedne a ta motorka se pod ním rozsype.Jessica opět řekne že je abstinent znal jsem ty kteří srkali nealkoholické pití a mluvili o velmi důležitých věcech.I když pokud jsi abstinent nehrozí že se pokusíš na zeď vyšplhat pusou.A to nemluvím o té frontě nahých lidí která vedla až východu a ve které jsem naštěstí nebyl.Usnul jsem ve vozíku s kebabovým sáčkem pod hlavou.Holly mně pak vyvede z mých myšlenek. „Počkat černé díry?“ I když na co se to ptám.Kdo ví kde jsme a kam jsme se to dostali?Ví to vůbec někdo? „No tak dobře opustíme loď.Je aspoň blízko něco kde bychom mohli přistát?“ |
| |
| Evakuace? Holyho hlas mne vytrhne ze zamyšlení. "Černé díry....evakuace? Hole kam si nás to zase dotáhl." Vzdychnu si a podívám se na motorku apak i na Davea, který se tu objeví. "Motorku sem našel na vězeňském podlaží a už je moje a neboj jezdit bude. No ale teď raději hněme zadky, kdyby náhodou Holly špatně odbočil." Podotknu a popoženu své společníky a vyrazím do jednoho z hangárů pro kosmika. "Hole? Kde je Ukrut a Rimmer? Už jsou v Kosmikovi?" Optám se jej za cesty a rychlými kroky mířím ke Kosmikovi, kterého plánuju pilotovat. |
| |
| Evakuace Motorka je opravená, ale funkčnost nezaručuji. Podotknu jen tak a položím hadr, který je úplně naprosto fantasticky černý na stůl. Potom zamířím za Doianem směr hangár. Jak tu vůbec zabíjíte čas? Pokud neopouštíte loď a nebo nepijete. Zeptám se obou, ale k Listerovi se ohlédnu, protože se flinká někde vzadu a ušklíbnu se. Cestou do hangáru smotám vlasy do ledabylého drdolu, který upevním obyčejnou gumičkou, no ale vzhledem k tomu, že většina krátkých vlasů oblasti obličeje zase vylezou, jenom je dám za uši. |
| |
| Holly Nedaleko je sice malá planetka, ale tam bych nedoporučoval vyrazit, pokud nechcete zemřít ve smrtelných křečích... Jinak nic přijatelného. Ukrut je na cestě do hangáru, za chvíli se potkáte a Rimmer se dobrovolně vypnul, až je to překvapující. Odpoví Holly. ----------- Přesně jak řekl. Kdyžste odbočovali k hangáru 1, setkali jste se s Ukrut, která je opravdu pečlivě zabalena na tuto cestu, která snad nebude trvat tak dlouho. Jelikož jste se nechtěli zdržovat vybavováním, pokračovali jste až ke kosmiku v hangáru. Po nastoupení dovnitř se Dave sice nahnal k řízení, ale Dorian ho zase vystěhoval. Jessica nastoupila jako poslední, takže i zavřela dveře kosmika a Holly otevřel bránu. Kosmik byl nastartovaný za chvíli a vyrazili jste z hangáru ven, do vesmíru. Jakmile jste byli venku, Holly zas zavřel vrata. |
| |
| Kosmik Mlčky se podívám nad tím, že se Rimmer nechal vypnout, poslední dobou se zdá se chová docela divně. Ani jsem ho teď moc nepotkával. No kdo ví co se mu honí v palici. Ukrut je prozměnu sbalená jak na několikaměsíční prázdniny, které nepředpokládáme. Brzo jsme už na palubě Kosmika a Dave se hrne za řízení. "Promiń brachu ale chceme odletět ne doletět." Podotknu k němu a vylifruju ho z křesla a usednu. Začnu zahajovat startovací sekvenci. "Holle otevři hangár vyrážíme." Oznámím a Kosmik se tryskově vznese do vzduchu a vyrazí směrem hangárovým vratům. Lítám s ním asi, jako bych řídil závodní auto. Ale narozdíl od Listera není tak pravděpodobné, že se o něčo rozmáznu na šrot. |
| |
| Kosmik
Když potkám zbytek posádky, úlevně vydechnu. Stihla jsem to. Přeměřím si je káravým pohledem, když uvidím, že nejsou sbalení, ale nijak to nekomentuji, jelikož uvidím Dava. Zalapám po dech, vytřeštím oči. Tenhle účes je zcela jistě proti předpisům, to nemluvím o tom špinavým tričku. Bože. Zoufale nakrčím čelo a vydám se do kosmika. Vytáhnu jednu lahvičku s desinfekcí a postříkám s ní sedadlo, jakmile kolem mě projde Dave, rovněž ho nemine sprška desinfekce. Tvářím se jako by to bylo omylem, ale rozhodně nebylo. Počkám, až se otočí a zoopakuji zákeřný útok, tentokrát s osvěžovačem, který mu vystříkám na záda. „Jejda, asi se to zaseklo“ dodám a dál stříkám vůni, jakmile to přebije jeho pach, alespoň částečně, tak uvolním prst z vůně. „Už jsem to opravila“ oznámím, sednu si na sedadlo, které jsem si vyčistila a připoutám se. Na mé tváři se objeví spokojený výraz. A až usne, tak mu ustřihnu ty jeho dredy. |
| |
| Kosmik Cestou do hangáru jsme potkali Ukrut, která se opravdu zabalila, jako by čekala to nejhorší. Divím se, že se jí to do toho batohu všechno vešlo, no ocením to jen uctivým pokynutím hlavy. V hangáru se trochu zdržuju, protože jsem si všimla menší výbavy pro opravy čehokoliv mechanického, takže jsem to jen instinktivně vzala, kdyby měl náhodou někdo v plánu nabourat. Do Kosmika vlezu jako poslední, takže za sebou zavřu dveře. Zrovna jsem se otočila, když Ukrut věnovala sprchu dezinfekce Daveovi. Aby neměl čistotný šok. Podotku Ukrut jenom s ušklíbnutím, ale ovonění jeho zad to nijak nezabránilo. Položím výbavu na zem a přesunu se do kabiny, kde usednu na jednu volnou židli. |
| |
| Evakuace Kocour Byla to chvilka, co jsi se dosyta nasnídal a dal si posnídaňového šlofíčka. Dneska jsi pojedl o něco víc rybnež obvykle, takže je to docela obtížné se trochu víc hýbat. Ze spaní tě vytrhl Holly, který zrovna informuje o černých dírách a navrhuje opustit loď. Z obav, že na tebe ostatní zapomenou a opustí loď bez tebe, opravdu rychle, jak ti nepotrávená snídaně dovolila, jsi si pobalil pár obleků a poupravil sám sebe, což ti zabralo asi hodinu a půl. Ještě trochu rozespalý se zabaleným oblečením skoro letíš po chodbě k hangáru, při čemž se ti udělá trochu šoufl. Skupinku si dohnal jen tak tak, ale vzhledem k tvé opravdu nedbalé úpravě to určitě na tebe musí být děsivý pohled, když máš na hlavě spíše vrabčí hnízdo. Po nástupu do kosmika, kdy vlastně Dorian už startuje a opouštíte trpaslíka zhodnotíš svůj zevnějšek záporně a na nějakém vyleštěném kusu kovu se pokoušíš o nápravu. |
| |
 | Na dnešní snídani jsem si dal hodně záležet. Místo obvyklých pár rybek jsem si přidal o takové dvě až tři více, což nebyl tak úplně dobrý nápad jak jsem následně pocítil poté co se mi ryby rozleželi v žaludku a začali se důsledkem trávení roztahovat. "Tak jsme se nadlábli a je čas na posnídaňového šlofíčka." Pronesl jsem si pro sebe celkem euforicky a poklepal si zlehka prsty na plné břicho, načež jsem se opatrně položil na lůžko a se spokojeným oddychováním jsem po chvíli převalování se ze strany na stranu, usnul. Ono najít polohu aby vás netlačil přecpaný žaludek chvíli zabere. Z pokojného spánku mě vytrhl Holly který se rozpovídal o jakýchsi černých dírách a že bychom měli urychleně opustit loď. No, byl jsem s toho hodně moudrý... "Cože?! A to mi to jako říkáš teď? Nešlo to třeba o takové tři až čtyři hodiny dopředu?" Zamračím se kysele a s hlasitým "Ouvej" jsem urychleně vstal, jelikož mě ty alarmy vyděsili. "To se mi snad jen zdá. kolik mám času? Neupravený nikam nejdu!" Pronesu rozhodně a začnu tedy narychlo s úpravou svého zevnějšku. Nejprve jsem docela v klidu, ale postupem času na mě začal doléhat stres. Co když na mě ostatní zapomenou a nechají mě tu?! Uvědomím si zděšeně a místo obvyklých třech až čtyřech hodin, mi to zabere pouhou hodinu a půl a to prosím ještě s balením! S kufry, narychlo upravený (dá-li se to úpravou vůbec nazývat), s bolavým žaludkem "letím" po chodbě nejkratší cestou do hangáru. Ostatní jsem nakonec přeci jen stihl, což se mi skutečně ulevilo. To se ale nedá mluvit o mém žaludku který kdyby mohl tak všechny ty dobroučké, šťavnaté rybky vyklopí zpět do konzervy. "Lepší chvíli si Holly vybrat nemohl, to vám tedy říkám!" Pronesu k ostatním, načež svá ústa raději zavřu, aby ze mě skutečně něco nevylétlo. S jistými obtížemi přenesu svá skromná zavazadla (takové dva obrovské kufry + jeden malí) do kosmiku a už startujeme. "Ooooch, mě ten tuňák snad zabije." Chytnu se za popuzený žaludek a opřu se abych to ustál. Chvíli mi bylo divné, proč na mě ostatní takhle divně koukají, ale jen do té chvíle, než jsem se podíval na svůj odraz na kousku, kupodivu vyleštěného kovu. "No to se mi snad jen zdá!" Vykulím šokovaně a zděšeně zároveň oči a popojdu blíže abych na tu hrůzu lépe viděl. To jsem to až takhle odflákl?! "Pěkně děkuju Holly, takhle přece nemůžu mezi lidi!" Utrousím načuřeně a protočím oči. Barbaři... Takhle mě bezcitně vytáhnout z postele... Vytáhnu z menšího kufříku pár skrášlovátek abych se dal v rámci mezí do pucu. "Z tohohle snad budu mít noční můry..." Neodpustím si ještě jednu poznámku a začnu se věnovat své maličkosti, nic jiného mě v tuto dobu příliš nezajímá. Jak by také mohlo když vypadám takhle?! (odkaz) |
| |
| Evakuace všichni vypadněte ""Vězeňské podlaží to by souhlasilo.Já jí tam odložil protože se mi jí nechtělo opravovat. Dodám pak protože jsem zvědavý jak jí chce Dorian opravit.A zda se mu pak nerozpadne hned jak jí nastartuje.Dorian pak vyrazí směrem k hangáru a zřejmě se nemůže dočkat až bude řídit Kosmik.Ano podle toho jak rychle jde to jde poznat.Jessičinu odpověd nechám bez odpovědi protože mám své vlastní potíže.Asi jsem snědl moc kari a to se teď bouří.Pak se ozve zvuk jako když uchází vzduch z míče a kalhoty se mi vzadu nafouknou zatím co mně se uleví. "To na té planetce jsou další brouci?"zeptám se Hollyho protože cesta v Kosmiku vypadá ve filmu sice úžasně,ale zažít bych jí nechtěl.Ale pak mně udiví to že se Rimmer sám vypnul. Že by mu došlo jak všechny štve?Ne to spíš posmrtná život neuspokojoval jeho představy.Nebo když slyšel o těch černých dírách radši se vypnul teď. Ano tak to bude určitě nařídil robíkům ho znovu zapnout jen co se vrátíme.Ovšem to se vydám tryskem do hangáru protože kolem mně se začíná tvořit zápach připomínající leklou rybu zabalenou do propocených ponožek.Ukrut je sbalená tak jako by očekávala kdoví co a jn co vejdeme do Kosmiku Dorian začne opět vytahovat že on jediný může Kosmik řídit. "Ale to si protiřečí.Pokud odletíme tak musím někam doletět." Tedy pokud nechce mluvit o tý kočce která je mrtvá i živá zároveň.Tohle je podle mně pěkný nemysl jistě můžeš být mrtvý a zároveň živy,ale nemyslím si že by to byl zrovna tento případ.Navíc Dorian je mi schopný vyčítat ten odřený lak když jsem občas škrtl o dveře vzhledem k tomu jak vyváděl kvůli těm dvěma obvodům.Ukrut projeví stejnou snahu jako Rimmer,ale ona se aspoň tváří že to bylo omylem. Vzpomínám si jak zapálil kadidlo,já si tam pak típl cigaretu a ono to chytlo poněkud víc.A když jsem to nakonec uhasil Rimmer mně nařkl z toho že jsem to udělal schválně. Ovšem nejhůř to nese Kocour který nemohl pobrat všechno své oblečení,má pocit že vypadá hrozně a zřejmě se přecpal rybama. .Jako tehdy když se u mně svíjel než přišel Rimmer a se soucitem jemu vlastním ho vyhodil ze své postele. I když ho chápu to kari se vrací k dalšímu útoku.Krknu a ucítím v puse slanou silně kořeněnou chuť zatím co kolem mně se vznese vůně uzenáčů a vajíček. |
| |
| Kosmik Situace v Kosmiku je docela nezvladatelná. Kocour přiletěl na poslední chvíli, jako pometlo a my proletěli vraty jen tak tak, protože Dave začal vypouštět jedovaté plyny a Ukrut s ním bojovala svými.....ani nevím co to za smrady bylo. Ale v Kosmiku mi přišlo, že se pomalu nedá ani dýchat. "Fuj....jeden produkujete horší smrad, jak druhý. Jestli s tím budete pokračovat zapněte si raději pásy až omdlím a napálím to do nějakého ateroidu." Znechuceně si odfrknu a doufám, že se budeme brzo moci vrátit na Trpaslíka. "A Listere jestli nepřestaneš smrdět zalepím ti všechny tělesné otvory a zavředu do bedny pro nářadí, kterou zapečetím svářečkou, abychom se toho puchu zbavili." Kouknu se za sebe docela až moc vážně s takovým tím výrazem, opravdu to myslím vážně. A mezitím se Kosmik mírně zakymácí, když trošku více ostře vyberu let okolo jednoho asteroidu. Tedy dobře je to více prudké, takže polovina toho, co není přikurtované včetně většiny posádky, protože jediný sedící a připoutaný jsem já, letí po podlaze, jako šlupka od banánu. "Jej pardon." Zašklebím se, když se musí s té hromádky všeho sbírat, jakmile vyrovnám Kosmika. |
| |
| Kosmik Jen tak tak dorazil i poslední člen posádky na trpaslíkovi. Vzhledem k jeho nažehlenému šatstvu jsem přemýšlela, jak mohl zvolit takovýto účes, no ale... Nevadí. V tu chvíli ale začne Dave otravovat vzduch v Kosmiku. Svalila jsem se na židli a tiše se začala modlit, abychom někde zastavili. Dorian se náhle prudce vyhne asteroidu. Chytím se židle a jsem ráda, že sedím, protože ostatní se sklouzli kamsi dál do Kosmika. Jakmile je vyrovnáno, vstanu a ohlédnu se k hromadě. Pak si ale zas sednu a vyhlédnu z okna s minimálním dýcháním. |
| |
| Cesta Kosmikem Valná hromada vzadu v Kosmiku se pomalu začla rozcházet a cesta vesmírem plyne, když si Dorian všimne blízké planetky. Přístroje okolo něj začnou hlásit, že je na planetce vyhovující atmosféra. Holly se objeví na televizi a ozve se. Zdravíčko.. Ta planetka blízko by mohla být dobrá na vycházku... Žádný jedovatý brouk, hodně kyslíku a vody... Odmlčí se a jen pozoruje. |
| |
| Právě dokončuji úpravu svého účesu a řekl bych, že se opět navrací můj neodolatelný šarm a šmrnc. Mrknu na sebe do "zrcadla" a kochám se svým uměleckým dílem. Co se děje, či neděje okolo mě, je mi stále kdesi u mých dokonalých, zadních partií, avšak něco mi uniknout skutečně nemohlo. "U všech koček!" Nakrčím znechuceně nos, jelikož mě do něj něco právě ošklivě praštilo. A to je slabé slovo! Spíše bych to přirovnal k tomu, kdyby vás trefil obří asteroid. "Hergot opičáku! Nemohl jsi si to nechat na později?!" Osočím se na Listra a chytnu se za nos abych to ustál, to mě však donutí otevřít ústa kvůli nedostatku kyslíku, načež se mi solidně otočí žaludek a já svá ústa jen tak tak opět zavřu. Kdybych se ráno tolik nepřejedl... Zaúpím si pro sebe v duchu. K tomu se ještě náš skvělí pilot právě prudce uhne nějakému asteroidu, takže má maličkost skončí někde v zadní části Kosmiku a na zádech. "Uááá!!" Stačím jen vyjeknout a už se válím na zemi. Co víc, válíme se tam jeden přes druhého a co je ještě horší, já a můj citliví čenich jsem skončil u "Opičákovi zadní partie". "No to teda né! Opičáku dej si ty svoje toxický partie někam jinam!" Zašklebím se a bez ohledu na to v jaké poloze se nacházejí ostatní a jak moc mě bolí záda, lezu co nejdále od toho radioaktivního vývodu. Když se dostanu co nejdále, vyškrábu se na nohy a jako první se prohlédnu, zda jsem já, nebo mé skvostné šaty, neutrpěli nějakou újmu. Kupodivu, zdá se být vše v pořádku, ale stejně se pro všechny případy oklepu a opráším. "Pro příště by přišlo vhod malé varování!" Prohodím směrem k našemu pilotovi a protočím nad tím vším oči. Barbarské opice... Shrnu si pro sebe a popojdu do pilotní kabiny k Dorianovi abych měl přehled o tom co se děje. A to i přes to, že všechny ty přístroje které vidím, mi říkají asi tolik co Listerovi čisté spodní prádlo. "Na co jsou všechny ty barevný čudlíky?" Zeptám se bezelstně našeho pilota a v tom mou pozornost upoutá jedno světýlko. "Jé, hele!" Už, už se natahuji abych to packou proklepl, když v tom se ozve Holly a já svou packu opět stáhnu a zaposlouchám se do jeho hlášení. "Hlavně ten kyslík!" Pronesu se značnou úlevou. "Tak na co čekáme?" Podívám se na ostatní. |
| |
| Planeta a kyslík! Zašklebím se na tu hromádku vzadu. Jen Jess si chytře sedla chvíli předtím. "Joo mě taky nikdo před tím puchem nevaroval." Pokrčím spokojeně rameny, né že by ten manévr byl schválně ale....no dobře trošku jsem to vzal ostřeji než bych mohl ale to je vedlejší. "Hodně kyslíku?! Holle změna kurzu!" Stočím to ostře k planetce a sešlápnu pedál až na podlahu, abychom tam byli rychleji, kyslík opravdu potřebujeme. "Jo a kocoure pokud nechceš, aby se otevřely nouzově vrata kosmiku, tak ten knoflík nikdy nezkoušej zmáčknout." Podotknu k němu docela vážně, nerad bych poletoval rozmašírovaný vesmírem. Ale nyní k věci přistání je ladné, ale pro někoho možná až trošku rychlé, ano spěchám chci vzduch a to že se někdo zblije je mi srdečně jedno. Jakmile dosedneme rychle zmáčknu onen čudlík, aby se otevřely vrata kosmiku a já mohl jít na vzduch. Nezapomenu ani zamknout ovládaní naší lodi. |
| |
| Planeta
Konečně někdo, kdo má aspoň sbaleno. Pomyslím si, když uvidím kocoura. Avšak když uvidím obsah kufříku, jen zakroutím očima, posadím se a připoutám. A na svoji posádku jsem nadávala. Bože ten pach ničím nepřebiju. Zašmátrám v kapse a vytáhnu kolíček, kterým si zacpu nos. „Tohle páchnoucí individ….individui…cosi co nejspíš právě tráví 100 let uzrálé tvarůžky porušuje vesmírnou direktivu číslo 658/21. Pro ty co ji neznají: Žádný člen posádky nesmí obtěžovat ostatní nepříjemným zápachem. Pokud ho nehodláte zavřít do izolace, tak tam zavřete prosím mě.„ řeknu zoufale, jelikož mě začínají štípat oči z toho smradu. To už se předvádí pan “já tady tomu velím.“ Uculím se, když se zbytek posádky sesype na jednu kupu. Po kocourových komentářích se začnu smát. |
| |
| Planeta Holly už se pak nijak nevyjadřuje, jen prostě zamíříte k planetě. Za pár hodin se dostanete na oběžnou dráhu planety a po chvíli i do atmosféry. Nikdo vás po přistání nepřivítal, jen pár motýlů a něco málo ptáků. Už jen výhled z okna kabiny pilota vás ujistí, že je to opravdu ráj. Spousta barevných rostlin, jezero a kolem dokola stromy. Ono tlačítko, které zakázal Dorian kocourovi mačkat nakonec sám zmáčknul a zabezpečil řízení, aby nikdo nemohl odletět.. Za chvíli se otevřeli vrata Kosmika a všichni se odebrali ven. Ve dveřích vznikla trochu přetlačovaná, protože jsou malé a moc lidí chce ven. Jako první se ven probojoval Dorian, nakonec Ukrut s Jess a za nima Kocour. Všichni jsou rádi, že konečně mohou dýchat. Dave se trochu zdržel, takže je sám v Kosmiku. Venku příjemně hřeje slunce a trochu profukuje vítr. Kromě občasného zabzučení obyčejného hmyzu kolem uší se nikde nic neděje. Dorianovi přijde, že z blízkosti cítí známou vůni ovocného sadu, jako z domovské planety. Ukrut a Kocoura trochu trápí vítr, protože jim rozfoukává naprosto uhlazené vlasy na hlavě. Za chvíli se s tím ale smíří a začnou se rozkoukávat kolem. Jessica se nakrátko vzdálí od skupiny a narazí na bublající jezírko, ze kterého stoupá teplá pára. |
| |
| Je to jen hledání Když jsem si před třemi miliony let pořídil Frankenstein aby zmírnila to že mně opět nechala moje holka nečekal jsem co se stane.Ale tři miliony let je dlouhá doba a mezitím se z mé kočky vyvinula nová životní forma. Felix sapiens,kočka rozumná.I když ten název možná není tak správný.Kocour to jediné jsme z něho dostali.Jelikož představa že by ho někdo neznal pro něj byla naprosto nepochopitelná jméno nepotřeboval.Ze stejného důvodu bylo obtížné se bavit o jeho rodičích i představa že někdy nebyl byla pro něj obtížná. A pak je tu Dorian a já začínám chápat proč se asi ocitl ve stázi.Možná byl tak znechucen okolím že si tam rozhodl jít odpočinout.Nebo už ostatní měli dost toho jeho přístupu vesmírný průzkumník ze seriálů starých dob.V těch kdy lidé viděli cestování vesmírem jako jedno velké dobrodružství.Je to jen kupa keců jistě většinu té doby jsem sice strávil ve stavu neexistence a tak se budu muset zeptat Hollyho,ale jedna z mála velkých věcí jsou teď ty černé díry.Protože jsme za ty tři miliony let dorazili kdo ví kam. „Dobře můžu mít taky prosbu?Mohl by jsi prosím přestat mluvit a chovat se jako ti týpci kteří ve filmech a seriálech ze starých dob odvážně kráčeli tam kam dosud lidská noha nevkročila?Je to už docela otravné.“ Ale když se k tomu vyjádří Kocour a pak i Ukrut dotčeně řeknu. „Hele já tu trpím.Snědl jsem víc kari a to se teď ve mně teď bouří.Ale nebojte bude to dobré.“ Ovšem pak mně to zkroutí a mně jasné že to dobré nebude.Jedná se o vykopání válečné sekyry což je podle mého obličeje jasné.Ale pak to náhle odezní. „Uf,planý poplach.“uleví se mi,ale to Dorian jemně zatočí kolem asteroidu až všichni skončíme na jedné hromadě.No všichni jen já a Kocour který si stěžuje zatím co o mně se opět pokoušejí křeče. „Tak mi tam nestrkej ten svůj nos.“odpovím Kocourovi zatímco bolest opět udeří a já se svinu do embryonální polohy. „Do kosmu ten pajšl mně zabije.Kocoure na nic nesahej nechci zažít dekompresi.“dodám když zrovna v tuto chvíli projeví Kocour zájem o tlačítka.A k tomu Dorian přistane na té planetě kterou Holly objevil jako vhodnou způsobem slona který chce spáchat sebevraždu skokem z vrcholu mrakodrapu.A pak se všichni rozeběhnou ke dveřím a začnou se tam přetlačovat.Snad to tak hrozné není a jako potvrzení bolesti ustoupí a já se přestanu válet po zemi.Seberu beranici a jdu taky ven když mně to u dveří opět chytí. „Do kosmu.“ Ozve se bublavý zvuk který pak přejde v troubení.Kalhoty vzadu se vyboulí a pak se vlní jako v silném větru. „Panebože to je úleva.“dodám pak protože pocit který pak zažiji už nebude jen dočasný,ale trvalý.Když pak ke mně dolehne zápach tlejícího listí smíchaného s koňským trusem a dobře uleželým kravským hnojem uskočím a rychle za sebou zavřu dveře. Aspoň se nemusíme bát že nám Kosmika někdo ukradne. |
| |
| Planetka Konečně jsme na planetce. Jako první jsem se vydral z toho smrachu na čerstvý vzduch a zhluboka se nadechl. "Zatracený smraďoch." Odfrknu si a pohled mi padne na listera, který právě vychází z Kosmiku. "A ty se jdi někam vysrat ale hlavně daleko od nás." Podotknu s kritickým a znechuceným pohledem, protož ejeho už fakt znova cítit nechci. S mírným povzdechem se vydám na průzkum blízkého okolí zvlšátě, když tu voní ovocné sady, třeba tu bude i něco dobrého, něco velmi dobrého, co by se dalo sníst a ne jen ty chemicky upravované sračky, který máme v Trpaslíkovi, ale něco čerstvého mmm to by bodlo. |
| |
| Dodatek na nějž netřeba reagovat. "To že jsi se přecpal je tvůj problém, ale neohrožuj tím mě!" Zavolám ještě směrem k opičákově stížnosti o utrpení a protočím oči. Zakřením se když se dozvím, na co ten čudlík je. "Dobře, dobře, na nic šahat nebudu." Pronesu nahlas k Dorianovi tak, aby to slyšel i komentující opičák a raději se přesunu ke svým kufrům, načež ještě prohodím. "Ale občas vyvětrat by nebylo na škodu." Raději už ale mlčím a hledím si svého, neboli s začnu okukovat v onom kousku kovu. V tom mi ale oči na okamžik zašilhají k Ukrut. "Nebylo by od věci mít u sebe pro příště takovýhle věciček víc." Poukáži na její praktické řešení s kolíčkem, ale to už se opět věnuji svému dokonalému odrazu u kterého jsem strávil celou tu dobu než jsme konečně přistály. Ráj okořeněný natrávenou omáčkou vindaloo. Když konečně přistaneme, všichni se snaží loď (Díky opičákovi bych tedy spíše řekl "plynovou komoru") opustit, jelikož je tu potenciální hrozba v podobě dalšího, tentokráte ještě horšího, plynového útoku kterému bychom se všichni nejraději vyhnuli protože to už by bylo o život. I přes svou snahu se dostanu ven až po Dorianovi, Ukrut a Jessice. Ihned jak se protlačím ven, se několikrát zhluboka nadechnu a úlevně se usměji. Takovou úlevu jsem dlouho nepocítil. Mou krátkou chvilku euforie mi vzápětí zkazí vítr, který mi začne sabotovat můj skvěle upravený účes. "No tohle..." Zašklebím se načuřeně a snažím se jej dát do pořádku. To už si to ale štráduje ven z kosmiku i náš ctěný znečišťovač ovzduší a co víc, jsou z něj slyšet bublavé, velice znepokojivé zvuky. "Ale ne..." Stihnu jen krátký nesouhlas než se ozve hlasité troubení a já sebou zděšeně ucuknu a odběhnu do bezpečnější vzdálenosti od místa výbuchu. "Jo, tady pilot má pravdu, příroda tě volá tak si to hezky běž někam vyřešit." Přidám se k našemu ctěnému pilotovi. V tom mě ale po chvíli zaujme mé okolí a já se začnu fascinovaně rozhlížet, načež se vydám za Dorianem na průzkum. Nerad chodím sám, protože kdyby se přeci jen objevila nějaká hrozba, vím že mám šanci že neskočí po mě. |
| |
| Planetka
Vezmu si svůj batoh a rychle se rozběhnu z kosmika. Jsme opravdu vděčná za kolíček. Při další Davově serenádě se o mě pokoušejí mdloby. Avšak představa, toho že by mi mohl Dave dávat umělé dýchání, je mi natolik nepříjemná, že se udržím a jen lehce zezelenám. Naštěstí se vítr stočil opačným směrem, takže tu rychnu, kterou vytvořil Dave odnáší od nás. Chudák jakýkoliv tvor, který to ucítí, nejspíš tím vyhubí minimálně jeden živočišný druh. Už vidím ty titulky na předních stránkách Plesku "Dave smrdutý ničitel světů".
Všimnu si, že se mi z mého dokonalého účesu uvolnilo několik pramenů. Po pár marných pokusech, to vzdám a nasadím si koupací čepici, kterou mám vždy u sebe v jedné ze svých kapes. Tak a teď to zkus rozfoukat. Spokojeně se zašklebím, úsměv se tomu zcela jistě říkat nedá. Jelikož se kocour přidal k panu Basi Rakeťákovi rozhodnu se následovat naši techničku. Řekla bych, že má víc schopností než ti tři dohromady. Navíc pokud se budu chtít dostat někdy z Červeného trpaslíka, což nebude nejspíš dlouho trvat, stačilo by, aby si Dave dal k obědu fazolačku, tak ona je mou jedinou nadějí. Samozřejmě bych nejnutnější opravy zvládla i sama, ale proč se namáhat, když znáte někoho, kdo to udělá za Vás. Doženu ji kousek u pramenů. "U nás se to používalo jako lázně. Samozřejmě sis musela vybrat pramen, který neobsahoval kyselinu. Jinak se mohlo stát, že si měla pěkně rozpuštěné vlasy." Zasměju se. "Teda pokud si to přežila." |
| |
| Planetka Po dobu letu jsem se snažila dýchat co nejméně, no zamořené ovzduší v Kosmiku je pomalu čím dál horší. Když to Dorian posadí na zem, otevře ihned dveře a všichni se nim sesuneme. Procpu se ven až mezi třetími a se konečně z hluboka nadechnu. Měli by mu zakázat taková těžká jídla, pokud musí být v místnosti víc lidí než on sám. Zabručím dost nahlas a rozhlédnu se kolem. Pěkně.. Kde jen je ten háček.. Řeknu si spíš pro sebe, protože Dave zrovna znovu zamořil vzduch v Kosmiku ještě víc a Dorian se s Kocourem vzdalují. Chvíli postávám na místě a rozhlížím se kolem, než mě zaujme bublání, které samozřejmě jdu zvědavě obhlédnout. Blízko pramenů mě dožene i Ukrut. Její poznámce se zasměji a jakmile dojdu k jezírku, zastavím se. Kde je Lister, koupání by tomu trochu pomohlo. Ušklíbnu se a podívám se na chvíli na Ukrut. Vzhlédnu k její koupací čepici na hlavě. Opravdu praktické. Prohodím a znovu shlédnu na jezírko. |
| |
| Planetka Dave, který ještě stál u Kosmika nakonec vyrazil za pány, takže ženská ást posádky zůstala sama. Dorian, který jde v čele oné trojky, si všimne stoupajícího tmavého kouře mezi stromy. Jelikož své sady ješt neobjevil, zamíří směrem tam. Kocour ho následuje jako jeho stín, jen si vybírá cesty, kde nepřesahují větvičky stromů do cesty, aby se nemusel vyhýbat nebo se obávat snad o případnou díru v saku. Dave, který už dohnal dvojici, funguje jako kocourův štít na zádech, kdyby se někdo rozhodl po trojici střílet. Kolem neustále šustí křoví, místy to vypadá, že z nějbrzy něco vyskočí, než pohyb znovu ustane. Dojdete na kraj jakési vesnice. Uprostřed se vznáší dým z ohniště. Lidé kolem jsou opravdu jen lehce oblečení, ale to křupání větviček se ozve znovu za vámi. Tentokrát vás ale při ohlédnutí překvapí namířené zbraně s opravdu ostrými konci na záda vás tří. Jejich držitelé je parta šesti chlapů s bledou pletí a jen čímsi kolem pasu. To Ukrut s Jessicou mají klidnou vycházku. Prošly kolem jezírek a také došli k lesu. Jess se u pasu houpou dvě zbraně, které od příchodu na trpaslíka nesundala. Ukrut si vzala svůj batoh s sebou, takže připomíná turistu s koupací čepicí na hlavě. Cesta lesem je pomalá. O si vybírají takové cesty, které jsou pro chůzi pohodlné, aby se nemusely moc vyhýbat. Nedaleko Ukrut zašustí keř. Když ale od keře ustoupila, vyhopkal z něj jen zajíc, který pádil pryč. Také si všimnete kouře. Sice vás zvědavost až tak velká neláká, ale nakonec se tamtudy vydáte jen zjistit něco málo informací o planetě. Jdete chvíli, než najednou Ukrut zarazí Jessicuv chůzi. Všimla si totiž obklíčené trojice kýmsi a zastavila v místě, odkud mají dobrý výhled a na dámy není vidět. |
| |
| Lide? Procházka mohla být příjemná, jenže to bychom nesměli zamířit k stoupajícímu dýmu. Proč jsem to jen udělal? Asi čirá zvědavost. Nicméně došli jsme až k ohništi, kde byli nějací lidé to by bylo v pohodě, kdybychom najednou neměli další v zádech s pěkně ostrým....ani nevím čím. "Doprdele proč jsme nevzdali ty zasrané bazukoidy." V duchu si vzdychnu a zvednu ruce v odzbrojeném gestu. "Zdravím....ehm mluvíte naší řečí?" Optám se mírně nervozně, kdo ví jestli nám rozumí, nebo ne každopádně máme tu menší problém. Teď by se mohl Lister posrat, třeba by to zneškodnilo náš zadní voj. |
| |
| Osada Všichni se na sebe podívali, až se jeden zadíval na Doriana. Mluvíme. Odpoví mu krátce a rychle a huhláním. |
| |
| Následuji Doriana a snažím se uhýbat všelijakým možným větvičkám, jež se opovažovali ohrožovat mé skvostné sako, tudíž jsem ani příliš nevěnoval pozornost tomu, že jsme se vydali směrem ke kouřícímu dýmu. Co ale nemohlo uniknout mé pozornosti, byli neustálé šustivé zvuky které mě docela dost děsili, znervózňovali a... Hodně deprimovali, ale uklidňovalo mě to, že pilot mi dělal štít zpředu a opičák zezadu takže kdyby se na nás později něco vrhlo, mám dosti velkou šanci že to odskáče jeden z těch dvou a má maličkost se mezitím někam nenápadně vypaří. Postupujeme dále až se před námi objeví zdroj toho kouře, jakási vesnice s dosti spoře oděnými lidmi. "Ti křupani moc vkusu nepobrali co?" Neodpustím si rýpavou poznámku k jejich oděvům, dá-li se to tak tedy vůbec nazvat, když v tom se za námi ozve křupnutí a já leknutím nadskočím. Nějací další polonaháči a míří na nás něčím co zdárně připomíná oštěp? "Já to tak nemyslel!" Vyjeknu náhle a zazubím se nejistě. Náš ctěný pilot se chopí iniciativy a zeptá se, zda mluví naší řečí načež mu jeden z naháčů odpoví že ano. Inu, spíše tedy zahuhlá. "Nerad to říkám, ale hodila by se nám špetka plynu." Pronesu co nejnenápadněji s minimálním pohybem úst k opičákovi. Nejistě těknu očima mezi pilotem a naším znečišťovačem a dál se mlčky zubím a snažím se vypadat v rámci mezí sympaticky. |
| |
| Osada "Výborně...ehm nechceme vám ublížit jsme tu jen.....na skok, abychom si odpočinuli....kde to vlastně jsme?" Optám se těch nejspíše domorodců, nebo co to je. KOmunikace je první krok k tomu, aby nás nevykuchali, ač asi bych jim předhodil spíše ty dva opičáky za mnou, ale to už je detail, třeba se rozumně dohoneme....i když.... |
| |
| Osada Kdo ví kde jste... Teď už je to stejně jedno... Když jste se rozhodli přistát se svou lodí na posvátné půdě.. Popíchnou vás dál do vesnice. Natlačí vás až do jedné chatrče, pak za vámi zavřou dveře na petlici a jen nahlédnou oknem, přes které jsou improvizované dřevěné tyčky jako ve vězení. |
| |
| Vězení Tohle s emi vůbec nelíbí první civilizace a jsme hned v base. "No hoši to je teda fajn máte nějaký nápady?" Kouknuna Davea a Kocoura, když už tam sedíme tak hezky pohromadě. Mezitím koukám z čeho je ta chýše, abych jí mohl případně někde rozbít a my mohli utéci. |
| |
| Vězení Při tvém rozhlížení ti přijde, že to materiál podobný bambusu, ale nejsi si jistý, zda-li jsi něco takového tu zahlédl. Vzhledem k otevřenému oknu zaslechnete, jak se baví jeden s druhým, že si je jistý, že dva členové, kteří opustili loď, chybí. |
| |
| Planeta a přátelští domorodci Konečně se mi ulevilo naštěstí to byli jen větry.Ovšem Kosmik je teď neobyvatelný protože se proměnil v plynovou komoru že i Holly bude mít kolíček na nose.Ale aspoň se nemusíme bát že nám ho někdo ukradne. „Uklidněte se už je to dobré byli to jen větry.“dodám pak abych ostatní uklidnil a to hlavně Doriana a Kocoura. „Asi jsem neměl jíst ty uzenáče na kari a chilli fazolačku hned po sobě,ale chtěl jsem vyzkoušet oba recepty teď když jsem měl na to díky tobě a tvému nadšení pro opravování čas.“odpovím pak Jessice.Potom se vydám za ostatním směrem kterým nás vede Dorian a svým neomylným smyslem Buzze Rakeťáka zamíří ke kouři.Říká se není kouře bez ohně i když nevím jak se budou místní domorodci chovat.Navíc sebou nemáme žádné korálky i když možná bych něco našel po kapsách.Brzy dorazíme na místo ovšem místní domorodci nejsou zrovna nadšeni že jsme přišli bez ohlášení. „Skvělé tuhle akci naplánoval Rampa McKvák.“poznamenám pak na Dorianovu adresu. „I když ty bederní roušky vypadají opravdu stylově.“dodám a ignoruji Kocourovu poznámku protože tohle je vážná situace. Měli by svá posvátná místa lépe označit.Třeba nějakou cedulí nebo to aspoň vyrýt do země. Pokud nás Dorian z toho dostane nebudu si z něj už utahovat.Nebo ne tam moc,ale Dorian se nás teď ptá na názor.Zvláštní myslel jsem že on ví všechno nejlépe a to nemluvím o tom že tohle byl jeho nápad. „Dobře s tím to si poradím.Co projít zdí?Řeči že bambus vydrží vše je výmysl.“ |
| |
| Vězení Dále raději mlčím a jen sympaticky čučím. (Nebo se o to alespoň snažím). Dorian se ujal jim vysvětlit, že jsme tu jen na skok a nemáme v plánu jim ublížit. Při jejich slovech o posvátné půdě jen nakrčím obočí. "He?" Těknu pohledem mezi pilotem a opičákem jestli si toho všimli, ale soudě podle jejich pohledů, ne. Na Listerovu poznámku o stylových rouškách se nesouhlasně zakřením, v tom si ale uvědomím v jaké situaci se nacházíme a urychleně na to s úsměvem přikyvuji. Jak se to vezme... Nezabralo to, ani ono a už nás popostrkují a o několik málo okamžiků později, sedíme v jakémsi bambusovém vězení. "Nápady? A čí že to byl nápad jít za tím kouřem?" Nakrčím nespokojeně nos při své poznámce. Ne, nic mě nenapadá ale opičáka evidentně ano. "No bezvadný nápad! Jen tak si stoupneme a prostě tím projdeme!" Zvolám ironicky a protočím očima, načež si podepřu bradu. "Nerad to říkám pánové, ale můj kočičí nos mi říká že jsme v pěkným háji." Dodám a zavrtím hlavou. |
| |
| Kočičí beranidlo Můj pohled spadne na Listera. "Lister má pravdu projdeme tou stěnou, nebude to nic moc, a pak budeme hold rychle zdrah." Kývnu a vstanu taky. S menším úšklebkem se podívám na Lister a pak hodím hlavou směrem ke Kocourovi. "Tak na tři a nohama na před." Podotknu k Listerovi a pak vezmu Kocoura na jedné straně, aby on ho mohl vzít na druhé a my z něj měli malé beranidlo. "Raz, dva.....tři!" Rozhoupnem ho a pak nohama napřed s ním naboříme do zdi. |
| |
| S údivem se podívám na našeho pilota. "To vám nedochází jak absurdně to zní?" Nakrčím nos a zakroutím nad tím hlavou. "No prosím, tak bych to tedy rád viděl." Prohodím se značnou ironií v hlase a protočím očima, opět si podepřu bradu a započnu civět do bambusové zdi jež nás obklopuje. V tom se ale znenadání postaví, mě vytáhnou na nohy a každý mě chytne z jedné strany. "U všech koček co to provádíte?! Ušpiníte mi sako!" Vyjeknu a zděšeně mezi nimi těknu pohledem. "Ne! Nohama ne!" Zaprotestuji když si uvědomím že jsou v ohrožení mé oblíbené boty, vzápětí si však uvědomím že hlavou by to bylo asi horší a jak tak na ně koukám, jistě by jim nečinilo větší potíže mě otočit hlavou napřed. "Dobře tak ty nohy... Ale... Počkejte chvilku sundejte mi ty...!" Nestačím svou větu dokončit, jelikož už mě totiž houpají a následně mýma nohama boří do zdi. "Aúúú!" |
| |
| Kočkonidlo Dorianův nápad vypadal docela dobře. Kocour se trochu cukal, když jste ho popadli ze stran, ale stejně mu to bylo k ničemu. Při naboření do zdi Kocour vyjekl - nejen proto, že ho to bolelo, ale také proto, že se mu ropadli úplně nové senzační boty, které se jako jediné k tomuto saku hodily. Chajda se zatřásla, no na zdi vidět náraz nebyl, jen jste přilákali pozornost jedné malé dívky, která na vás vykulila černé oči skrz okno. |
| |
| Únos Tahle planetka vypadá celkem dobře. Teda, on je tady asi i život. Pomyslím si, když vidím stoupající dým, což znamená, že si musím dávat větší pozor, jelikož zbraň mám sice sebou, ale bezpečně uloženou v batohu spolu s ostatní výbavou. Předpokládám, že by mě nenechali si vybalit, dřív něž nás přepadnou. Zamračím se na křoví a stoupnu si do karate pozice s názvem ožralá opice, naštěstí vyběhne jen králík. Úlevou vydechnu. Pokračujeme směrem k dýmu, všimla jsem si kousek od nás stop od přesně takových bot jako měl Kocour a nepředpokládám, že by někdo jiný na této planetce měl stejný vkus. Po pár krocích si všimnu nějakého podivného hloučku, rukou zastavím Jessicu a přiložím ukazováček k puse, abych ji naznačila, že má být tiše, pak ukážu před sebe. Mám sto chutí se na ně vykašlat. Bohužel je v dnešní době nouze o pracovníky, navíc by to odporovalo mnoha direktivám, takže mi nezbude nic jiného než jim pomoct, pokud si teda nevzpomenu na nějakou direktivu, která by mě této povinnosti zprostila. Ale v žádné direktivě se nepíše, jak rychlá má být záchranná akce. Počkám až odejdou únosci i se svým úlovkem, zašeptám "Mohly bysme je tam chvilku nechat, třeba budeme mít štěstí a budou je chtít obětovat. Což by znamenalo, že Dave pěkně vydrbou, aby se bohové neurazili. A jak mile mu zují boty, tak omdlí půlka vesnice." nadechnu se a nešťastně dodám. "To by ho spíš rovnou zastřelili než, aby ho koupali, že?" |
| |
| Únos Mířím za Ukrut, pustila jsem ji jako první. Ruce jsem si opřela o zbraně. Sice nejsem na tu šarži, ale když ji má o trochu vyšší... Zastavím se, když zašustí křoví vedle a Ukrut je v plné pohotovosti. Když vyleze jen králík, pokračujeme v cestě. Všimnu si ťábot bot. Sice si nejsem jistá majitelem, ale asi to bude někdo od nás. Kdo má takový vkus proboha? Asi ta nažehlený kocour...Jako jediný vyrazil až moc noblesně oblečený. Po chvilce chůze mě Ukrut zastaví a naznačí, ať jsem ticho, takže jen kývnu a nahlédnu, co se děje. Za chvíli Ukrut cosi šeptá. Po skončení jejího monologu se jen tiše zasměji. To by mohlo bohy urazit, kdyby jim chtěli obětovat Davea.. Myslím, že toho upálí někde na hranici jako čarodějnici.. Pokrčím rameny a vyndám z pouzdra jednu zbraň, kterou podám Ukrut. Sice si jsem jistá, že máš svou, ale kdyby náhodou se ti nechtělo prohledávat batoh.. Je natažená, takže ji tady.. Ukážu na tej čudl po straně. Odjistíš a máš 13 střel. Zašeptám a podívám se k vesnici. |
| |
| Banzai! My možná nemáme v plánu jím ublížit,ale oni to nejspíš v plánu mají.I když rozhodně to mají v plánu podle těch ostrých oštěpů.Říkali také něco o posvátné půdě to znamená průšvih.Velký průšvih který nespravím korálky ani ničím co najdu po kapsách. „No myslím si že teď není čas ukazovat prstem.“dodám pak a nenápadně ukážu na Doriana.Zvláštní teď se nás ptá na názor?I když je dobře že teď si odpustil všechny ty řeči kapitána Kirka za které bych ho měl chuť uškrtit. „Samozřejmě se nepostavíme a neprojdeme.Budu se muset pořádně rozeběhnout a prorazím to.“ Teď je dobře že moje strava je těžká.A to nemluvě o mé stolici nebo to můžeme nechat na ramenáčovi. Ovšem Dorian se rozhodne pro větší účinek použít Kocoura jako beranidlo.No nejsem proti,ale Kocour asi bude.Asi začne protestovat abychom mu my hrozné opice nezmačkali oblečení a nerozcuchali ho.Ale popadnu Kocoura z druhé strany a s výrazem který se mu rozhodně nelíbí a má daleko do toho Dorianova odhodlaného ho rozhoupeme a rozeběhneme se s ním proti zdi. „Neboj se to jen bambus.“uklidňuji Kocoura protože mně se svými obavami nezklamal.A taky se zřejmě bojí o své boty,ale když ho otočíme tak ho zase rozcucháme. Ať si vybere.Já vím není to lehký výběr. Kocour se s tím smíří a chce po nás abychom mu sundali boty.Bohužel už je pozdě a tak se jeho nohy noří do zdi a Kocour úpí.Nevím zda bolestí nebo žalem nad ztrátou svých bot kterou nám bude dávat za vinu ovšem výsledek je nic.Já říkal že jsme tím měl proběhnout sám. |
| |
| Boty na šrot. "U všech koček, to néé!" Obličej se mi zkřiví do hysterického šklebu když spatřím jak se mé boty rozpadly na něco co nyní ani vzdáleně nelze nazývat botami. "Je to jenom bambus." Zopakuji ironicky opičákova slova. Ano bolelo to, to taky, ale ne tolik jako ten strašlivý pohled který mě totálně odrovnal. "Já vám říkal že je to hloupost! Podívejte co jste udělali s mými botami!" Začnu nadávat a lítostivě hledím na to co kdysi bývali mé boty. "Ty boty byly jediný který se mi hodili k tomuhle skvělímu saku!" Začnu se psychicky hroutit. Když mě konečně pustí, přejdu ke kouskům svých bot a můj výraz by se dal přirovnat k naprosto zdrcenému manželovi, jemuž právě zemřela žena i děti. Dokonce bych i padl na kolena, kdybych se nechtěl zašpinit. Malé dívky si přes svůj žal nevšímám. "Za tohle vyžaduju náhradu!" Osopím se na ně po chvíli. "Je mi jedno jak to uděláte ale chci srovnatelnou náhradu! Od obou, vy dva kazisvěti! A garantuju vám, že bosí nikam nejdu." Zašklebím se načuřeně. "Tak co, nějaký další skvělí plán?!" Rozhodím rukama v bezradném gestu a posadím se. "Rovnou mě z něj můžete vynechat!" Dodám, načež si podepřu rukou bradu a bezduše začnu propalovat zem před sebou. |
| |
| Tvrdší strana "No fajn, tak máš moc měkký nohy abys probořil." Vzdychnu si, když držíme kocoura, který bohužel neprorazil skrz stěnu. Mírně si odfrknu, protože tohle nešlo podle plánu, ale oči mi po chvíli padnou na dveře. "Ledaže...." Po tváři mi přeběhne úsměv. "Listere otočíme beranidlo a s rozběhem vyrazíme dveře, nebudou tak pevně přidělaný." Vyložím svůj další nápad a raději, než kocourovi dojde do tím myslím, tak si ho přetočíme opačně než minule a od stěny, která nepovolila se s Listerem rozběhnu, až bude připraven. "Doufám, že hlavu máš tvrdší číčo." Houknu na kocoura, kterým hodláme tentokrát hlavou napřed vybourat dveře. "Áááááááá buuuuuch!" Mírně ho ještě zhouneme za běhu, aby to mělo větší průraznou sílu. |
| |
| Hokus pokus auvajs II. "Měkký nohy?" Zopakuji a zakřením se na našeho pilota. Nevím proč ale nemám z toho jeho pohledu dobrý pocit a z toho úsměvu už vůbec ne. Když se mi konečně v počátečním šoku podařilo zpracovat to co právě tady ctěný pilot řekl, projela mnou vlna děsu a opravdu velkého nesouhlasu. "No tak na to můžete rovnou zapomenout!" Pronesu s naprosto zděšeným výrazem ve tváři. "Hlavou néé zničíte mi účes!" Vyjeknu, ale to už si mě otáčí jako pytel brambor. "Dejte ze mě ty svoje opičí pracky pryč, nebo z vás udělám dvě opičí konzervy!" Pokusím se o něco co zdárně připomíná výhružku a vrhnu na ně načuřený pohled, ale bez účinku. Při pohledu na ty bambusový dveře se mě zmocní mrákoty. "U všech koček..." Prosebně a s jasným zoufalstvím těknu pohledem z jednoho na druhého, a to už se zase houpu a následně prudce narážím hlavou do oněch dveří a mám po účesu. Jediné co stihnu udělat, je pevně zavřít oči a hystericky s velice, velice jasným nesouhlasem, zaječet. |
| |
| Další pokus Kocour začne ječet způsobem jakého jsem myslel že je schopný dosáhnout jen žena.Ano ani já si nemyslím že tohle byl dobrý nápad,ale je to jen bambus. Ano je to jen bambus a i když to bolelo Kocour asi vyvádí kvůli těm botám.A kdybychom na to šli z druhé strany zase by křičel že jsme ho rozcuchali. Všimnu si jedné malé dívky která nás sleduje a zamávám na ní.Když už ne našim pokusem prorazit zeď tak svým ječením na nás Kocour jistě její pozornost přilákal.Ano je to jen bambus a bude zřejmě odolnější i když můj nápad to nebyl. Ale já to neřeknu.Mohl bych,ale neřeknu. Kocour oplakává své boty a já chvíli očekávám že položí na zem kapesník aby mohl padnout na kolena aniž by se zašpinil.Můžeme se opět vrátit k mému plánu při čemž asi Kocour namítne proč nás to nenapadlo dřív než na to padly jeho boty.Ovšem náhradu už požadoval i když nevím kde zde seženeme nové boty zrovna tohoto stylu. Najít boty pro někoho s tak divným vkusem je stejné jako čekat a doufat že nás zachrání Jesse James. Ale Dorian má další plán a ten by mohl vyjít pokud má Kocour dostatečně tvrdý účes.Takže ho přetočíme a už se s ním řítíme proti dveřím když mi dojde jak komicky asi musíme vypadat.Představa že nás zachrání Jesse James už nevypadá tak nereálně.I když Kocour se nebaví a začne protestovat už když ho otáčíme že mu zničíme účes což je naprosto necitelné teď když na to padly jeho boty.. „Ten bambus je poněkud tvrdší,ale myslím si že pokud máš dostatečně tvrdý účes tak to vydrží.“ Ovšem Kocour si to nemyslí a když ho zhoupneme a pak s ním v plné rychlosti narazíme do dveří začne hystericky ječet. |
| |
| Oběti Druhý pokus užití Kočkonidla i přes Kocourovo cukání se vám vydařil. dveře jste sice jeho hlavou vyrazili, ale za nimi vás čekalo překvapení. Než jste nějak stihli zareagovat, nahrnuli se k vám ti samí muži, co vás zavřeli. Teď se půjdeme projít. Zabručí jeden a ostatní na vás míří zase kopím. Pro tentokrát ale se připojil i jeden s lukem a šípy. Vyvedou vás ven a lesem zamíříte kamsi. Kocoura donutili jít bosýho, takže pociťuje každý kámen, na který šlápnou a rozcuch na hlavě mu upravit nejde. Pomalu jdete po cestičce a muži za vámi vás následují s kopím namířený na záda. Po stranách jdou oba s luky, takže při pokusu o útěk by vám uštědřili dřevěný šíp do zad. Celé akci přihlíží obě dámy z úkrytu. Když se přiblížíte, nakonec, i přes to, že se Ukrut moc nechce zachránit trojici zadek, použijí zbraně k zastrašení místních domorodců, kteří se, i přes snahu těch s luky, dali na útěk a trojici nechali stát na cestě. Ani jednomu se, kromě Kocourově psychické a fyzické újmy ze ztráty bot a rozcuchu na hlavě, nic nestalo. Ukrut s Jessicou vyjdou z poza keřů nedaleko cesty a zrovna uklízeli zbraně na svá místa. Pak už jste nelenili a zamířili ke kosmiku, protože se z vesnicdaleko ozve křik. |
| |
| Šílená bolest nebylo to jediné co jsem pocítil, jelikož se těm opičákům jejich šílený plán kupodivu podařil a můj ještě před pár vteřinami skvostný účes, nám otevřel vrátka ke svobodě. Hlava mě třeští jako střep, podařilo se vyrazit dveře, ale to je v tuto chvíli to poslední co mě zajímá. "Ooooh... Můj nebohý účes..." Zanadávám zmoženě a chytnu se za hlavu. "Tak mě snad už můžete pustit, né?!" Otážu se jich patřičně nakvašeně když se trochu oklepnu z toho otřesu a otočím hlavou tak, abych po nich mohl vrhnout vzteklý pohled, ale jaksi se mi to nedaří. "Tak co je? Žádný hurá se nekoná?" Otáčím stále hlavou sem a tam abych na ně viděl a v tom si uvědomím, že tu nejsme tak docela sami. Můj zrak se stočí přede mě a v tu ránu je mé naštvání pryč a já se zazubím stylem "my nic, my muzikanti". "Zdravíčko. Zrovna jsme chtěli zavolat, že ty dveře špatně těsní." Culím se dál a když se zmíní o procházce, z mého úsměvu se pomalu ale jistě začne pomalu stávat nejistý, nesouhlasný výraz. "Nemůžu, nemám boty!" Nadhodím a nejistě se zakřením. "No bez bot mě nikam nedostanete." Pronesu nekompromisně a už se chystám dodat, že dokud se neupravím, tak taky nikam nepůjdu, ale ty kopí mě donutí své mínění změnit a už si to všichni štrádujeme někam ven. "Auch..." Křením se nespokojeně, jelikož bez bot mě bolí jakýkoliv menší kamínek který se mi připlete pod nohy a navíc je z mého účesu vrabčí hnízdo. "Pěkně vám děkuju!" Osopím se ještě na ty dva vořechy a tiše trpím. Na útěk nemám ani pomyšlení, jsem rád že jdu avšak jsem také dost nervózní z toho, kam nás ta parta opic vede. Snad nás nechtějí obětovat nějakým svým bohům! Prolétne mi šokovaně hlavou a já se přímo zhrozím když si představím, jak vypadám. No to je naprosto nepřijatelné v tomhle stavu nemůžu být obětován! Vždyť vypadám jak... V tom se ozve střelba a já leknutím nadskočím a následně se skrčím a zakryji si hlavu aby mě netrefily. "Ááá co to je?!" Vyjeknu ale to už se domorodci dávají na útěk a střelba pomalu, ale jistě ustává až nakonec úplně ustane. "Je hele!" Zvolám na svůj psychický stav kupodivu vcelku idylicky vzhledem k tomu, jak šťastný jsem, že žiju a rozhlédnu se kolem. "Jsou fuč." Zkonstatuji a pak když zaslechnu šustění, se otočím. Zbytek naší posádky, aneb naše dvě dámy a pravděpodobně i hrdinky. "Co vám trvalo tak dlouho?" Zeptám se se svým typicky nechápavým výrazem, ale když po mě vrhnou nevraživé pohledy, zazubím se a zamrkám. "Chci říct díky." Opravím se a znovu zamrkám jako neviňátko. "Tak na co čekáme, rychle zpátky ke Kosmiku ať se sebou můžu něco udělat!" Rozejdu se sebejistě ale v tom. "Auvajs!" Jsem šlápl na obzvláště ostrý kamínek. Zakřením se a zkontroluji si chodidlo. Do krve to není, ale pěkně to zabolelo. Nějak se mi nechce, trpět ještě takovou dálku než dojdeme ke kosmiku. Zoufalé situace, si žádají zoufalá řešení. "Nemáte někdo místo na zádech?" Zakřením se a přelétnu nejistým pohledem přítomné, jako bych si skutečně myslel, že se někdo přihlásí. V tom se z vesnice ozve křik a já při představě že by mě zase měli někam zavřít s těma dvěma co by se se mnou znovu pokoušeli vyrazit dveře. Bez dalších zbytečných poznámek vezmu do "kočičích" a s občasným pokulháváním, zamířím poloklusem ke kosmiku. |
| |
| Run for the life Vyražení dveří bylo nadmíru účinné musím se zazubit, když stavíme otřeseného kocoura opět na zem, ale pak vidím za dveřma tu uvítací gardu. Mírně si povzdechnu. "Neumíte číst? Na dveřích bylo obsazeno." Odfrknu si, ale nic nezbývá než je následovat. Tohle je docela nepříjemné, nyní ani utéct nemůžeme, protože tu mají dva hošany s luky. "Klid hoši teď nás možná tak obětují nebo podobně." Pokrčím s úšklebkem rameny, cesta ubíhá jen kocour skučí, moc se mu nedivím takže se k tomu nevyjadřuji. Pak se ale ozvou výstřely a naši věznitelé utečou. Ukrut a Jess nás zachránily. Kouknu po nich. "Už jsme mysleli, že jste zůstali někde odpočívat a chrápat." Zašklebím se, ale pak uslyším rozruch z vesnice. "Asi budeme mít společnost, kdo si se mnou dá závod ke Kosmikovi?....Poslední je špíz!" Houknu a rozběhnu se sprintem zpátky k naší lodi nic netušijic jaká plynová komora z ní vlastně ve skutečnosti je. |
| |
| Záchrana Pomalu jsem se přesunula ke keřům, které jsou blíže cestě a vezmu si zbraň. Co čert nechtěl, netrvá to ani pět minut a naše (ne)svatá trojice míří po cestě i s doprovodem. Krátce na Ukrut podívám, ale nakonec jen z poza keře párkrát vystřelím kolem nich. Jejich doprovod sice uteče, ale na jak dlouho.. Uklidím zas zbraň na své místo a obejdu keř. Zastavím se u cesty a jen krátce všechny shlédnu. Ukrut chtěla počkat, až vykoupou Listera, ale myslím, že toho by spíš hned upálili na hranici. Pokrčím rameny a podívám se k vesnici, pak zamířím za Dorianem ke Kosmiku. |
| |
| Cesta do Kosmiku a pryč Křik za vámi vás popohání kupředu co nejrychleji, takže po cestě jste u Kosmika do pěti minut. Po otevření Kosmika sice vpadnete dovnitř, ale vzhledem k ovzduší uvnitř byste tam nejraději nebyli. Dorian se přemůže a přemluví k tomu, aby došel do pilotní kabiny a vyrazil pryč, když se dveře zavřeli. Ukrut po příchodu dovnitř začala okamžitě hledat kolíček, ale ten nejspíše vytratila při běhu. Jessica sice dovnitř vejde, ale po čtyřech krocích od dveří omdlí. Kocour při příchodu začne okamžitě hrabošit v kufrech, ale nakonec zjistil, že si ani žádnou vůni nevzal. Udělá se mu mdlo a rád by vystoupil, ale to už Dave nastoupil a zavřel dveře od Kosmika. Z kabiny si Dorian všimne, že místní je už dohnali, ale nelení a vyrazí i s Kosmikem zpátky do vesmíru. |
| |
| Křik byl stále hlasitější, takže jsem ještě přidal. No, letěl jsem co mi má bosá chodidla stačila. "Rychle to otevřete!" Zvolám když doběhneme ke kosmiku a poté co se tak stane, vpadnu dovnitř a málem mě to srazí už u vchodu, ale vejdu. Myslím tím, ten puch tady po našem opičákovi. Zaúpím, zadržím dech a rychle přeběhnu ke svým kufrům ve kterých začnu hrabat ve snaze nalézt jeden ze svých parfémů. Čím důkladněji hrabu, tím více se mračím a začínám propadat panice. "No to snad né..." Zakňourám zničeně a frustrovaně a udělá se mi opravdu hooodně špatně, neboli se mi před očima vznáší hvězdičky a spánky mi pulsují jako o závod. Otočím se ke dveřím s naprosto odevzdaným výrazem ve tváři. "Víte co? Myslím že to obětování neznělo až tak hrozně." Pokusím se ještě rychle vypadnout z lodi, ale to už nastupuje náš zanašeč vzduchu a zavírá. "Néééé!" Padnu na dveře a zaúpím zničeně. V tom si všimnu Jessiky která to jednoduše nedala a prostě se složila. "Můžeš si připsat první úmrtí." Vrhnu pohledem k opičákovi s prsty na nose abych neskončil stejně jako tuhle Jess. Ještě bych rád dodal tu o tom, zda by ty dveře ještě přeci jen neotevřeli, ale to už se odlepujeme od země a míříme pryč. |
| |
| Kosmik Kosmik nebyl zas tak daleko, ale vzhledem ke křiku, který apsoň mě popoháněl, jsme k němu dorazili brzy. Na chvíli se zastavím a ještě ohlédnu zpět, než se dovnitř nacpe pár lidí, pak nastoupím do Kosmika taky. Krista pána, asi se nechám obětovat.Zabručím a ještě na chvilku vylezu ven, abych se ještě párkrát nadechla. Uhnu číče, aby prošel, pak vejdu dovnitř znovu. Ono ovzduší uvnitř mi nedělá moc dobře, ale i tak zamířím směrem od dveří k pilotní kabině, ale po pár krocích se mi zatmí a zhroutímse na zem jako špatně uložený pytel brambor. |
| |
| Kosmik
To, že jsem neosvobodila zbytek posádky dřív, nijak nekomentuji a spíš se rozhlížím kolem, jako bych snad nevěděla, o čem se mluví. Následuje sprint k lodi. Už při běhu se začínám modlit o to, aby ten puch, který tam Dave zanechal, byl pryč, bohužel mé modlitby nebyly vyslyšeny. Téměř hystericky prohledávám kapsy a hledám kolíček, který není k nalezení. Alespoň vytáhnu eukalyptový kapesníček a filtruji vzduch přes něj. O tom, že by to kdoví jak pomohlo, nemůže být ani řeč. Mezitím Jessica omdlí. „Co budeme dělat? Všichni tady umřeme.“ Začnu hystericky ječet. |
| |
| The Great Escape again „Do kosmu.Kocoure přestaň tak ječet dělá mi to díru do hlavy.“dodám pak a zalituji že ho držím a nemůžu si sklopit klapky u své beranice. Jak může mít někdo tak vysoký hlas aniž by se praštil do rozkroku? Kocour je však v ráži protože kromě svých bot oplakává i svůj účes.A taky je dotčený že nejásáme ovšem my vidíme to co on ne.A pak to uvidí i on a jeho výmluva je ... no řekněme že odpovídá jeho inteligenci homogenizovaného jogurtu.A pak začne protestovat a já k tomu dodám. „Mohli jste ty kopí poněkud sklonit.Nebo aspoň své posvátná místa lépe označit.Nemusí to být zrovna kruh vztyčených kamenů,ale co třeba cedule nebo aspoň nápis vyrytý do hlíny v zemi?“ Pak se tedy vydáme s těmi týpky v bederních rouškách kteří mluví jak z trapného filmu.A když už mluvíme o trapném filmu je tu Dorian a jeho skvělé hlášky. „Můžu mít poslední přání?Můžu tu někdo zaškrtit?“ Ovšem než mi stačí dopovědět tak se ozve střelba. „Jo už nejste tak chytří že?Proč nepoužijte své skvělé luky?Jen utíkejte.Jo a když jsem říkal že ty roušky jsou stylový tak jsme lhal.“křičím za nimi s úlevou a znovu nabytým sebevědomím.Ovšem pak mi dojde že musíme zmizet než se sem přižene z vesnice dav s vidlemi a pochodněmi. „Aspoň jedna planeta ze které bychom nemuseli utíkat.Do kosmu.“ To mi dojde že se Kosmik mezitím proměnil v plynovou komoru.Snad to nebude tak hrozný.Kocour se opět stará o svůj zjev a potom co je mu jasné že ho nikdo na zádech neponese opravdu rychle vyrazí směr Kosmik.Ovšem já tak rychle neběžím a ignoruji i Doriana.Jednak mi běh nikdy nešel a jednak nějakou dobu potrvá než sem doběhnou.Navíc luk není puška a má omezený dosah proto u nás byli tak blízko.Do Kosmiku doběhnu jako poslední a zavřu dveře když mi dojde že to není tak hrozné.Je to mnohem horší nějakou dobu potrvá než to bude jen hrozné. „Do kosmu.“ To není kvůli tomu příšernému zápachu jako by tu vlezl los a natáhl brka,ale proto že zakopnu o Jessicu která leží na zemi. „Teď je zrovna dobrý čas jít spát.“ Do toho začne Ukrut hystericky ječet že jsem Kosmika proměnil v plynovou komoru.Což má pravdu nejspíš i Hollymu slzí oči a má kolíček na nose. „Počkejte mám nápad ještě jsme v atmosféře této planety že?Doriane mohl by jsi odletět k té vesnici?Jejich šípy Kosmiku neublíží.A Holly až tam budeme můžeš všechen ten zápach vypustit do vzduchu nad vesnicí a nasát čerstvý?“ |
| |
| Koule plná smradu Doběhl jsme až ke Kosmiku a otevřel jeho dveře a vběhl dovnitř. Velká chyba po pár krocích sem myslel že padnu. "No do....kur.....fůůůůj." Nedokážu ze sebe ani nic pořádně vydat, ale to už vbíhá zbytek a já odemykám řízení Kosmika se zatajeným dechem. "Listere asi tě zabiju!" Snažím se neudusit smrady a zvednu naší konzevru k odletu. Polovina posádky je asi v mdlobách a i mě se hůře letí pod takovým náporem, Dave přišel však se zajímavým nápadem. "Všechno jen ne tenhle smrad.....fajn bude to trošku risk ale půjde to. Listere přivaž všechny členy posádky k něčemu pevnému, aby nám nevypadli a sebe pak taky. Bude to trošku hukot, jakmile budu nad vesnicí otevřu zadní vrata a vyvětrám." Vyložím upravený plán a zapnu si pás. Pak zamířím zpět nad vesnici a mezitím počkám až Lister všechny přiváže včetně sebe. "Vypuštění biologického plynu na cíl za 3 ....2....1 vypouštím!" Zmáčknu čudlík a zadní vrata se otevřou a začnou větrat. Zhluboka se nadechnu, jaká je to úleva. Počkám až se zbavíme toho smradu a zavřu vrata následně a frrr z planety pryč. |
| |
| Čerstvý vzduch Když Dorian sdělí svůj plán, Dave tak začne dělat. Po přivázání členů posádky k sedadlům, přiváže Dave i sám sebe a Dorian pak po odpočítání otevře vrata. Výměna vzduchu proběhne rychle, i když jsou členi posádky vystavění velkému tlaku, který se je snažil vycucnout ven a po chvíli, kdy se loď vyvětrala, jsou všichni šťastní, že už zase mohou dýchat. Jessicu probral tlak, takže žádná Daveova záchraná akce se konat nemusí. Po opuštění planety se zas všichni odepnou. Dorian se vyhne pásu asteroidů a míří dál, do vesmíru. |
| |
| Ukrut už zachvátila naprostá hysterie a já abych řekl pravdu, se jí vůbec nedivím. Její slova o tom že všichni zahyneme, ještě umocněna o ten puch, ve mne vyvolá nutkání o zoufalí čin jednoduše vyskočil z kosmiku ať to stojí co to stojí. Ale nakonec se nám naskytne trochu jiné řešení pocházející z úst tady našeho vrchního zanašeče. Zcela kupodivu. "Sice si tím plánem nejsem moc jistý, ale něco s tím vzduchem udělejte!" Odsouhlasím zoufale a snažím se nedýchat, což jde dosti špatně, protože už se začínám dusit. V tom zaslechnu něco o přivazování, načež sebou začnu dost nesouhlasně škubat protože bych měl velice nerad umačkané šatstvo. "Bacha na moje skvělí sako!" Osopím se na opičáka, ale stejně je mi to prt platné a o pár okamžiků dále jsem připoután stejně tak jako zbytek posádky, za což budu poté co se otevřou vrata nakonec docela vděčný. "Biologického? Spíš toxického! Viděl bych to tak že se právě chystáte vyvraždit celou vesnici." Opravím našeho pilota a to už se otevírají vrata a k nám proudí čerství vzduch a aby toho nebylo málo, je to velice velký proud vzduchu a já se vší silou chytnu věci ke které jsem přivázaný aby mě to nevycůclo. Oddychnu si, když se vrata zavřou a po smradu není ani vidu ani "čuchu". "Tak už mě můžete odvázat!" Zakroutím sebou nespokjeně a poté co se tak stane, se přemístím s tichým nespokojeným mrmláním ke svým kufrům abych se po tom dnešním harakiri konečně trochu upravil... |
| |
| Zpátky v Kosmiku
Naprosto automaticky se připoutám a rovněž dobře upevním svoje věci. Jakmile se loď zaplní čerstvým vzduchem, začnu se hltavě nadechovat. „Dobře, tak dneska neumřeme.“ Konstatuji suše. „Ty smradlavý smrdutý skunku, co kdybys nás příště upozornil, abychom si vzali plynové masky.“ Obořím se na Davea. Pořád cítím ten smrad, proto se rozhodnu znovu použít osvěžovač, tentokrát na sebe. Bože ten pach ze sebe budu umývat týdny. „Proč Vás vlastně ti domorodci zajali?“ zeptám se posádky. „Byla to pěkná planeta. Se vsadím, že na další planetě budou maximálně šutry. Jestli vůbec nějaká další je někde poblíž.“ |
| |
| Přišel čas pomsty „Ale zato si můžeme být jistí že nám Kosmika nikdo neukradne.“odpovím pak Dorianovi i když i mně pobyt zde nedělá dobře.Určitě i Holly má kolíček na nose.Neměl jsem jíst ty chilli fazole hned po těch uzenáčích po indicku.Pustím se do přivazování všech ostatních a Kocour se bojí abych mu nepomačkal oblečení když už na té planetě přišel o boty a svůj skvělý a naprosto dokonalý účes.I když to byl Dorianův nápad já bych tu stěnu nebo ty dveře vyrazil jistě sám.Ale brzy jsou všichni připoutání a my míříme k vesnici.Dveře jsou otevřeny,pomsta vykonána a vzduch v Kosmiku se dá konečně dýchat.Odvážu Kocoura zatímco ostatní se odvážou sami a pak dodám. „Jasně to je naučí brát zajatce.Tedy pokud tam přežije někdo kdo bude schopný to pochopit.“odpovím Kocourovi. „Asi jsem neměl jít ty uzenáče po indicku a chilli fazole hned po sobě.“odpovím potom i Ukrut která se nás zeptá proč nás vlastně zajali. Na to ať se zeptá Doriana protože tuhle situaci naplánoval Rampa McKvák.A kdo nás z toho musel dostat? „Prý jsme přistáli na jejich posvátném místě které nebylo vůbec označené.Nemusel to být zrovna kruh vztyčených kamenů stačila by prostá cedule nebo aspoň nápis vyrytý do hlíny.“ |
| |
| Budíček Sice to nebylo probuzení podle mého gusta, ale jsem ráda, že se jinak o to nikdo nestaral. Jakmile se dá dýchat, zhluboka se nadechnu a propíchnu pohledem Davea. Ode dneška.. Budeš jíst jen krůtí maso bez pálivých přídavků a maximálě rýži. Zamračím se a odepnu. Potom se zvednu a odeberu za Dorianem. Kam se míří teď... Zeptám se jen, jestli to náhodou neví. |
| |
| "Ne že bych si stěžoval." Dodám ještě k té nebohé vesnici která je mi víceméně kdesi u mých dokonalých, zadních partií. Kdyby nás nezajali, nepřišel bych o své boty a skvostný účes. Ne že bych však veškerou vinu svaloval na ty naháče. "Myslím že nepřežije." Odvětím opičákovi jednoznačně. Tohle prostě bez protiradioaktivního obleku nemají šanci přežít. "Ne to tedy neměl." Přitakám a ušklíbnu se při Jessicině zmínce o dietce na rýži a krůtím mase. Nejsem proti. "Ne jen že nebylo označené, ale ani mi vůbec nepřišlo posvátné. K znesvěcení došlo maximálně tak v podobě tady opičákových větrů. Nic jiného mě nenapadá." Přidám svůj úhel pohledu a dál už se nevyjadřuji a hledím si svého. Nebo spíše sám sebe, jelikož se pokusím dát trochu dopořádku. Je to příšerné. Když spatřím svůj odraz, pokusí se o mě mrákoty. Tohle bude chtít nejprve pořádnou koupel. Tady s tím moc nenadělám. "Míříme zpátky na trpaslíka, že jo?" Zeptám se našeho pilota se značným zoufalstvím. Protože jestli ne, asi mě trefí... |
| |
| Kosmik "No za předpokladu, že každou planetku vyhubíme Listerovým smradem obydlenost ve vesmíru rapidně klesne." Ušklíbnu se při řízení. "Hmmm správná otázka. Hole kam vlastně máme teď letět?" Optám se ho, protože vlastně nevíme kde je nyní trpaslík ani nějaká další příhodná planeta s mírumilovnějšími obyvateli. "Co se svatého místa týče, je možné, že tam pár jejich lidí umřelo, když se potkali s Listerovým dárečkem obyvatelstvu. Jooo holdn a průsery máme štěstí." Pokrčím rameny. |
| |
| Vesmír Holly se po Dorianovu pobídnutí neozval. Jakmile jste minuli pás asteroidů, kolem vás je opravdu obrovský hvězdný prostor bez žádných planet nebo jen přiměřeně velkých asteroidů, kde by se dalo přistát. Prostě nic. Zásoby jídla jsou opravdu minimální, ani jste se při opouštění lodi nestihli nějak zásobit. Ukrutin batoh je pečlivě střežen, zřejmě správně předpokládala, že výlet bude trochu delší. Kocourovy kufry obsahovaly pár kousků oblečení a náhradní boty, takže měl asi tak trochu štěstí, že nebude muset chodit bos. Jídlo na palubě je v součtu něco málo zeleniny a ovoce, jedno syrové maso a z ochucovadel pepř a sůl, takže Jessica zřejmě opravdu přivolala Listerovu dietu. Dorian, po několikátém volání Hollyho to vzdal a jen zapnul autopilota. Po odpásání se jen pln černých myšlenek uvolněně usadil. |
| |
| Kosmik
"Říkala jsem si co asi znamená ta obrovská hvězda, vyrytá do země, tak kde jsme přistáli." Vzpomenu si na znak, který byl vidět už z vesmíru. "Na mě se nedívejte, já nejsem pilot" zvednu ruce nad hlavu a pohodím rameny.
Když se Holly neozývá, připnu si svůj batoh k sobě a majetnicky jej objemu. Na každého hodím nevraživý pohled jasně říkající, že já se dělit nebudu. Stačí jen, neusnout, určitě by mě ve spánku obrali. "Takže co budeme dělat, teď? Mohli bysme si zahrát nějakou hru. Pro zkrácení času." |
| |
| Kosmik Chvíli sleduji okolí. Ukrut si zrovna majetnicky brání batoh. Pokrčím jen rameny a překontroluji svou zásobu nářadí, se kterou jsem vyrazila, kdyby to náhodou bylo třeba. Pak si zase dřepnu na zadek na židli a sklouznu pohledem po všech. No.. To bude úžasné. Zabručím si spíš pro sebe a podíváe na Ukrut. Ale prosímtě, batoh ti nikdo nevybere. Zavrtím hlavou. |
| |
| Kosmik Jessica se na mně podívá a není to pěkný pohled.Vydržím ho,ale pak se jí rozhodnu odpovědět po pravdě protože není jediná koho to napadlo. „Promiň,ale to nebude fungovat.Potom co jsem se jednou tak přecpal kari že jsem potil madraskou omáčku a moje postel vypadala jako by tam porodil velbloud jsem se vsadil že dokážu přestat jít pálivá jídla aspoň na tři dny.Druhý den jsem musel jít ke kapitánovi.Napadl automat který mi odmítl vydat indické placky a pak pokousal ty co mně chtěli odvést na ošetřovnu.“ Kocour se pak přidá na mou stranu a začne se starat o svůj účes.Na jeho otázku radši neodpovídám protože tu nechci šířit paniku.Ale vím kam teď letíme,hlouběji do vesmíru kde budeme později umírat hezky v chladu vesmíru.Podívám se na Ukrut a vynoří se mi myšlenka která pak napadne nespíš každého z nás abychom přežili. Už to vidím jak s Kocourem přepadáme Ukrut abychom získali její batoh.Já tam hledám jídlo a on hřeben. Ano tahle situace je vážná velmi vážná.Holly se neozývá zřejmě jsme mimo dosah a on má moc práce. Sakra kam jsme se to dostali i když tři miliony let je dostatečně dlouhá doba kamkoliv doletět. A když už mluvíme o tom kam bychom mohli doletět když vyletíme z pásu asteroidů před námi je volný vesmír.Nikde nic ani planeta nebo asteroid na kterém jsem našli Jessicu.A když mluvíme o Jessice tak její přání ohledně diety se splnilo.Ovšem to co pak řekne Ukrut mně vážně dorazí.Chvíli na ní zírám a když se začne obhajovat pronesu i když Ukrut asi neví o kom mluvím. „Ne ty nejsi pilot,ty jsi Rimmer.“ Já chci zpátky do stáze nebo ne vraťte mně rovnou do té krabice zpátky pod kulečníkový stůl. „Dobře a mně jedna hra napadá.Vyhrává ten vytvoří tak silné větry že oprýská i barva na zdi.Začínám.“chvíli počkám a pak řeknu. „Nebojte se dělám si legraci,ale ty vaše výrazy stály za to.“ Pak se rozhodnu vysmrkat při čemž dávivé a mlaskavé zvuky jsou střídané zvukem jako když astmatik hraje na trubku.Když skončím rozevřu celý kapesník a prohlédnu si jeho obsah než ho opět uklidím. |
| |
| Kosmik Má nálada v duchu rapidně klesne. Holly s námi nekomunikuje. Zásoby tady nejsou nic extra a jak vidno já tu skončil se čtyřmi pošuky, kteří mají opravdu povidné návyky. Nezbývá než hodit autopilovat a pohlédnout na mé společníky. "No to bude asi dlouhá cesta." Listerem jsem znechucen, Ukrut se snaží bránit svůj batoh a Jessica, kdo ví. Kocour se zkrášluje. "Listere udělej to ještě jednou a vyvěsím tě z okna kosmika, jako vlajku a nechám tě faborkovat celou cestu." Podotknu smrtelně až děsivě vážně a pak si s mírným povzdychem promnu oči. "Můžeme si zahrát na mlčení, kdo to vydrží nejdéle vyhrává 8 hodin klidného spánku v kajutě." Podotknu svůj návrh a představa klidu v takové době v samostatné kajutě je opravdu krásná. |
| |
| Kosmik Pomalu letíte úplně prázdným vesmírem. Holly se neozývá, trpaslíka není ani vidu.. Jenom v Kosmiku to aspoň trošku, zatím, žije. Ukrut se zatím zabavila prohlédnutím svého batohu, zda-li je v něm vše a případně nějaká kniha, kterou by se mohla zabavit. Kocourovo snažení dát se zase do latě je zmařené, protože při česání si zlomil hřeben. To rupnutí bylo tak hlasité, že to museli zaznamenat všichni v Kosmiku. Dave začíná mít hlad, takže přepádá cokoliv, co by se dalo sníst, pokud to není zelené a je to k jídlu. Dorian nakonec usoudil, že si nechá pro teď kajutu pro sebe a zamíří si lehnout doufajíc, že celou hororovou cestu s namačkanými lidmi v kocábce zaspí. Jessica si našla něco, co nutně potřebovalo opravu, byť to byl jen kapající kohoutek v kuchyňce. |
| |
| To se mi snad jen zdá... Ze svého zavazadla se mi podaří vyštrachat náhradní boty a trochu se mi uleví že nemusím chodit bos protože už mě začínali pěkně studět chodidla a já bych nerad přistydnul. Člověk je pak takový pobledlí, někdy až nazelenalí a to by mi pak špatně ladilo k oblečení a to vůbec nemluvím o rýmě a těch otravných nenechavých nudlích co by mi akorát mazali líčení. Ne. Nic takového. Boty si s tichým mrmláním natáhnu a trochu naleštím kapesníkem. Když Ukrut napadne že bychom si mohli zahrát nějakou hru, nadšeně jako malé dítě navrhnu: "Co takhle piškvorky? To by bylo fajn, ne?" Tak nějak si neuvědomuji že tu k tomu asi nemáme prostředky, ale to mi nadšení nijak zvlášť nebere. Pak opičák navrhne něco, co mě donutí se zašklebit a následně ho propálit vražedným pohledem. Raději na to ale nic neříkám a dám se opět do čarování s hřebenem abych se trochu zkulturnil protože ten účes je pořád příšerný. Ale v tom se ozve rána a mě polije studený pot. 1. Šok při čemž se osoba nezmůže absolutně na nic. Chvíli jen stojím jako bych právě zamrzl a podívám se pomalu na zem vedle sebe, kde se válí půlka mého ještě před chvílí skvělého hřebenu který mi skýtal poslední naději, s níž bych mohl opravit svůj účes. 2. Šok začíná pomalu opadávat a osoba si začne pozvolna uvědomovat situaci. Začnou se o mě pokoušet mrákoty a já se musím opřít abych to ustál. 3. Totálně hysterák. "To néééééééééééééééé!" Zaúpím na celí kosmik a prostě padnu zdrceně na kolena. "Já chci zpátky na trpaslíka..." Zakňourám zničeně a už opravdu hodně frustrovaně. |
| |
| Ne nezdá tohle je krutá realita Dorianovi zase něco vadí a já už tuším proč asi skončil ve stázi.Všechny ostatní štvalo to jeho rýpaní.Nebo spíš jemu vadily okolní věci.Poznal jsme lidi kteří se snažili vrátit staré časy což jde bez stroje času docela těžko. „Utahuji si snad já z tvých startrekovských způsobů?Pojďme vyhlížet vzdálenou hranici a pak odvážně vkročit tam kde dosud lidská noha nevkročila.Tyhle způsoby by se hodili v době kdy tahle nesmysly byly natočený protože lidé byli nadšení z toho že ve vesmíru skutečně něco je.Ne já to přecházím i když občas je to těžké.Ty neumíš říct ani běžnou věc běžným způsobem.“ Moje další vtipné bonmoty včetně připomínky že kapitán Kirk by rozhodně nevyšel neozbrojený a nenechal se zajmout bandou pošuků v bederní roušce přeruší hlasité prasknutí.Nejdřív se leknu ovšem pak mi dojde že to byl jen Kocourův hřeben.Ovšem o Kocoura se právě pokouší infarkt který pak přechází v pořádný hysterický záchvat. To nejsi sám,nejspíš to chceme všichni teď jsme skutečně ztraceni.Doufám že to Holly dobře propilotoval a Červený trpaslík neskončil slisovaný do velikosti mince. Jinak budeme muset najít planetu a doufat že to tam bude vypadat dobře.Tentokrát to bude chtít pořádný průzkum a opatření.Divím se že to Doriana tak znalého předpisů nenapadlo.Z Doriana padne můj pohled na Kocoura.Pokusím se ho uklidnit a tak zvednu zbytek hřebenu který lží na zemi.. „Tohle půjde slepit.“dodám a pak mně napadne se prohledat jestli nenajdu hřeben.Najdu nedojedené však nečekaně splasklé burito ovšem je tu kámen úrazu.A to doslova je totiž tvrdé jako kámen.Napadne mně ho rozklepat botou ovšem zde si toho už užili dost a v kuchyňce by to mohlo spustit kropící systém.Chvíli tam hledám ovšem pak to najdu. „No jasně ležák.Jediná věc která rozpustí vindaloo.“ Poliji burito ležákem a začne to bublat a kvasit.Včas se přikrčím abych uhnul výbuchu a nějaké viskozní hmotě která kolem mně proletí. „Do kosmu.“dodám když se většina burita právě nachází přede mnou na zdi. |
| |
| Stres a hysterie Na Dorianův návrh jen pokrčím rameny a natáhnu se po nářadí, co jsem vzala z Trpaslíka. Odepnu opasek se zbraněmi a pověsím je na věšák. Ještě je zajistím, aby se tu jimi nepostříleli navzájem, no pak mě zaujme hlasité prasknutí. Když se ohlédnu k místu, odkud zvuk vyšel, všimnu si kusu hřebenu na zemi a kusu v ruce Kocoura. Jeho seteď jímá hysterie, no ani se mu nedivím. Ve snaze mu pomoci se prohledám, jestli nemám v kapse cosi, co by mohlo připomínat hřeben. Díky mým skvělím přeplněným kapsám z jedné na nohavici pod kolenem vyndám hřeben, který vypadá jako nový - zřejmě to bude z časů, kdy se brali zásoby a od té doby, co jsemsi ho odcizila, jsem ho nepoužila. Na.. Aspoň jako náhrada, než se vrátíme. Kocourovi ho sice podávám, no nejsem si jistá, jestli dar přijme a použije ho jako náhradu, než se vrátíme na trpaslíka a vezme si svůj. Lister vyndá odkud si kus jídla. Jeho pokus změkčit ho pivem se mi moc nelíbí, takže před tím uteču do pilotní kabiny, kde zalezu za roh. Po výbuchu jen vykouknu a prohlédnu si spoušť. Beze slova se potom vydám hledat možnost oprav, abychse zabavila. Projdu rychle do kuchyně, kde si všimnu kapajícího kohoutku. Díky bohu, aspoň něco. Zamumlám si tiše, položím velkou hadrovou a koženou kapsu na zem, vezmu si nářadí a dám se do práce. |
| |
| V kuchyni Nakonec se rozhodnu upravit si ten kus masa které jsem našel.Zabalím ho do kusu plátna pak si zuju botu a rozhodnu se s ní to maso naklepat.Ovšem v tu chvíli se spustí kropící systém.Otráveně vyfouknu obuji se a rozhodnu se na maso použít stejný postup jako když se hněte těsto.Pak sem přijde Jessica a rozhodne se opravovat kapající kohoutek.Sleduji ji jak si rozkládá nářadí a pak se trochu vykloním abych věnoval chvíli obdivu jejímu zadku než se rozhodnu opět věnovat masu. „A když už jsi u toho nechtělo by se ti opravit i kropící systém?Opět se spustil a to jsme si jenom sundal botu.“oslovím jí pak. „A to jsem si vzal nové ponožky.Rozklepával jsem je jenom pět minut než jsem si je mohl obléct.Ani oči mně pak nepálily tak jako obvykle.“ Počkám na odpověď,pak se dívám se na to maso a dostanu nápad. „Hajá.Do kosmu!“řeknu když se pokusím o karatistický výpad a dostaví se bolest.Pak zasunu ruku do rukávu bundy a pokračuji. „Hajá.Ja já.Ja já.Ja já.Ja já ...“ Střídám ruce a nakonec vypadá maso docela dobře. „Ještě to proplesknu.“ To udělám a pak masem ještě několikrát praštím o stůl než mi vyletí z ruky a dopadne do dřezu. „Do kosmu.Promiň.“dodám pak když pro jistotu z větší dálky kleštěmi na salát vytahuji maso.Pak se rozhodnu že to maso upravím.A protože tu je jen sůl a pepř tak to nejdřív posolím a pak popepřím. „To je lepší.“dodám když pak se podívám na zbytky toho burita rozpleskaného o zeď.Chtělo by to něčím ochutit a bylo by škoda to vyhodit. |
| |
| V kuchyni Sice se věnuji opravě, no Dave tam začne vyrušovat svým výstupem s jídlem. Ne, do kropícího systému si teď nechce.. Holt ti nezbyde, než buď boty nesundavat úplně a nebo o sebe začít dbát. Skonstatuji mu a krátce se na něj podívám než pak dokončím jen utažení kohoutku. Jakmile přistane jeho jídlo ve dřezu, trochu se leknu a ustoupím dozadu, kdyby náhodou jeho jídlo chtělo začít pojídat i mě. Když si ho vezme, už jen si zbalím nářadí a dám se k východu kuchyně. |
| |
| UKONČENÍ Sice mě to převelice mrzí, jsem nucena to tu ukončit.. Důvodem není to, že by to tu Drag zavřel dřív, ale vzhledem ke spoustě učení a nesmyslů kolem školy, končím na chvíli s Andorem, protože to vůbec nestíhám společně.. Na intru vlastně ani nejde WiFi, takže ani nemám nějakou šanci aspoň na večery chodit.. Chci ale poděkovat, že jste vůbec hráli a neskončili hned po pár dnech nudy... :-) |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR