Ride to Live!
hrálo se Dvakrát týdně
od: 26. září 2012 17:57 do: 20. prosince 2012 13:22
Dobrodružství vedl(a) Tarro
| |
 |
|
| |
 | Ride to Woodstock Jen jsem tímhle městem květinových dětí projížděl, mým plánem bylo najít si práci někde na farmě v Montaně. Zastavil jsem svou krásku u vyhlášenýho pajzku pojmenovanýho zřejmě podle toho fláku od Doors. Jak už to bývá mezi přáteli z mokré čtvrti, pár panáků nás stmelilo v jakousi podivnou společnost, do níž jakýsi Jimbo nadhodil to, že slavný Woodstock prý letos vstane z mrtvých, a že se na tý pláni u Bílýho jezera bude pařit ve velkým jako kdysi... a že by nebylo od věci tam vyrazit. Jak už to u takových opilých nápadů bývá, tak ten samý Jimbo se po chvíli sesunul pod stůl a spokojeně usnul spánkem spravedlivých. Zítra zřejmě nebude tušit o tom nápadu vůbec nic. Ale mne se to líbilo, koukl sem do kapsy, a tam bylo něco přes 100 babek. No já do toho jdu, a co vyjet jen se sto babkama? Aspoň bude větší sranda, a já stejně víc nemám. Nadhodil jsem udičku k ostatním. |
| |
 | Nápad Zapadla jsem do nějaký putyky plný smradlavých motorkářů. Potřebovala sem si vypít hlavu. Poslední dobou mne nějak všechno vytáčelo. Zku*vený dny! Po asi čtvrtý tequile mi to tak nějak všechno začalo být fuk. Dokonce když mi jeden chlápek začal masírovat pozadí, ani jsem se neotočila a nenarvala mu jeho nádobíčko do krajiny břišní... dělala sem, že mi to uniklo. Možná, že s ním skončím někde v pelechu, vždyť noc je ještě mladá. Pak nějakej pablb nadhodil nápad o cestě do Woodstocku. No, po pravdě asi bych jela kamkoliv, pokud to bude dost daleko od toho tady. Jeden kovboj se toho chytil, a prej že pojedem jen se stovkou. Jedu, teda pokud mi někdo dá 45$, to mi totiž chybí. Jo, a sem Sue. Nebo taky Brit. Koketně jsem se ohlédla na maséra, pravici mu promnula jeho mužství, a opile dodala. A flašku zlatý tequily navrch! |
| |
| V hospodě Riders |
| |
| Jac a hodně tequily Netrvalo to dlouho, a požadovaná flaška stála přede mnou a jako ubrousek se zelenala padesátka. Tak je to vyřešený, jedu! Otočila jsem se na dárce, a byl to onen masér, nutno říct že nevypadal úplně nejhůř, takový ten typ barovýho povaleče. A možná za to mohlo těch několik panáků co mi prošli hrdlem, ale zdálo se mi, že by s ním mohla být i jeden dva dny docela zábava. A co kdybys jel kocoure nějakou chvíli s náma? Jestli nemáš mašinu, mám volnou sedačku. Ne, nekoupil si mne. Ale nerada usínám sama. |
| |
| V Riders Dopadlo to přesně podle mých předpokladů, a po chvíli se přidala nějaká štíhlá děva a stáhla sebou zdá se jednoho frajera co se na ní lepil, volali na něj Jac. Když se na stole objevila nová flaška, měl jsem sto chutí jim ukázat jak se pije tequila po kovbojsku, ale protože součástí toho pití je francouzák s ženskou co připíjí... tak jsem si to nechal na jindy. Brit rozhodně neztrácela zbytečně čas. Já jsem Joe. Takže už sme asi tři, přidá se ještě někdo? Pozvedl jsem svou whisku, a zahlásil na celou hospodu. Jeď životem, a žij jízdou! |
| |
| Lola |
| |
| Lola a kovbojský pití Nutno říct, že Lola nebyla tak úplně můj typ, ale házela po mne takové pohledy, a v takovém případě já přeci nenechám dámu v nesnázích. Povozím tě rád kotě, ale jen v tom případě, že si se mnou připiješ tequilou na kovbojský způsob! Pokud souhlasila, vsunul jsem jí panáka mezi prsa, naklonil jí mírně hlavu na stranu, pokropil jí mírně ladný krk citrónem, posypal to místo solí, vše proběhlo dost rázně, aby se nemohla cukat... pak jsem jí nekompromisně slízl slano-citrónovou směs, uchopil pouze zuby panáka z vystřihu a jedním trhem ho do sebe obrátil, pak jsem jí objal a pořádným francouzákem políbil. A teď ty! Podával jsem jí citron, a naklonil svou hlavu, aby i ona se mohla napít stejným způsobem... |
| |
| Lola Když mne Joe oblil citronem, a zasypal solí, trochu mne to vyvedlo z míry, ale provedl to tak rychle, že jsem nestihla protestovat. To slíznutí bylo dost buranský, ale celek mne do varu trochu přivedl. Zvlášť když se mi ten chlápek líbil už předtím. Je to zřejmě u nich v zapadákově nějaký prazvláštní typ milostné předehry, a tak jsem chytla citron, a udělala to samé s tím samým nasazením... asi to trochu fungovalo, protože když tequila zmizela ve mne, já vyplivla prázdného panáka kamsi a vrhla se na kovboje, tak francouzák v mém pojetí byl o dost delší a vášnivější. Pokud v tomto stylu chce Joe pokračovat, tak jestě tak 3 sady bych zvládla. Polibky budou v mém provedení nejspíš delší a delší... Jac Jedu s tebou, Brit! Řekl jsem takřka vzápětí. V podstatě byla ta flaška i dobrou investicí, teď jsem měl odvoz zajištěn, a jen na mě záleželo jak dlouhá cesta to bude. Tahle divoká kočka se s navazováním, ani rozvazováním známostí určitě nepáře. Jsem fanda do divočejšího života a užívám si rád, tak bude fajn vyrazit někam pryč z týhle metropole. S masáží jejího pozadí jsem byl už umírněnější, sledoval jsem její reakce a dělal jí jen to co jí bylo příjemné, vždyť teď už mám na vše více času... |
| |
| Lola Zpočátku byla Lola asi překvapená, ale vzala to s nadhledem a grácií. A tak jsme tu tequilovou rundu ještě párkrát otočili. Ta poslední skončila dlouhým, ale opravdu dlouhým polibkem. Ty brouku, a nevěděla bys o nějakým přespání? Pokud možno bez nutnosti placení? Já totiž zlato nejsem místní. Vybalil jsem to na ní pěkně od podlahy. No kdyby sehnala nějakej bejvák i pro Brit a jejího zajíčka, případně i další jezdce-tedy pokud se nějací objeví, tak by se asi nikdo nezlobil. |
| |
 | Za bublavého zvuku stroje se blížím k mému pracovišti. Můj šéf Fred, majitel této zapadlé putyky, mi hned po příchodu nezapomene upozorni, že díky pozdnímu příchodu do práce mi strhává výplatu. "Víš co? Trhni si... Já taky můžu pracovat jinde." překřičím svoji motorku. Přitom dělám, jako že už odjíždím. Většinou to Fred nevydrží a prachy mi dá všechny, jindy to udělá den na to. Zřejmě jakmile zjistí, jaká je práce číšnice v té jeho díře. Odstrkám stroj kus ode zdi. Točím motor do otáček na neutrál. "Víš co? Zůstaň já ti je dám, jen už padej dovnitř!" rozpovídá se najednou. "Už toho mám dost. Buď mi je dej teď na ruku, nebo mi tu už neuvidíš." křičím a nechávám otáčky klesat na volnoběh. "Diť mě úplně vybereš pokladnu, kde já na to mám vzít?" snaží se o vyjednávání. Stačí protočit motor a už tahá peněženku. A hele, jak to jde. Beru mu všech osmdesát dolarů co tam má. Však mi ještě dlužil pár měsíců. Ďábla, mou motorku, znovu rovnám do řady ostatních. S helmou v ruce vkročím dovnitř. "Hoj Pete, co se to tu děje?" ptám se barmana. V celé, šeré putyce řvou lidi nějaký slogan "live to ride" či co. Nechápavě se zamračím a hodím si helmu za barový pult. "Pro koho to je?" ukazuji na tác s panáky. Pete místo řečí neslušně ukáže na kožená záda. "Já mu to vezmu" oznamuji mu. Přeci je to moje práce. Prodíráni hosty s tácem na jedné ruce je pro mě jednoduché. Zdejší hosté už na mě nic nezkoušejí. První týden, když jsem začínala, to bylo mnohem horší. Skoro každý chlap se mi snažil dostat do postele, nebo si na mě sáhnout. Tehdy v sobotu, to si pamatuji docela živě, jeden zdejší hrdina nedbal mých varování, když se mi snažil vytáhnout tílko nad prsa. Nezabráním úsměvu, ta vzpomínka je nádherná. Hrdina skončil se svým pitím v obličeji a odcházel s pochroumaným náčiním, jak jsem ho nabrala holením chráničem na motorku do rozkroku. Od té doby mám od zdejších klid a problémoví jsou jen ti projíždějící. "Hej, tady to máš." upozorňuji horu kůže a svalů na tác. Aby mi v tom hluku slyšel, musela jsem mu zakřičet do ucha. Jak jsem předkloněna ucítím na svém pozadí ruce. Zhluboka se nadechnu a mezitím odrovnám oba panáky na stůl. Odloženo. Volný hliníkový tác v ruce. Prudká otočka. Hrana tácu prolétá místem, kde jsou prsty. Byli. Teď už je radši příliš nenatahuje a mne si je. "Příště si hleď svého nebo to bude pro tebe něco důležitějšího než jen prsty." upozornění nenápadně doprovodím náznakem kopu do rozkroku. V obličeji bledne a na mě se už ani nepodívá. Nikdo z hostů si potyčky nevšiml, a pokud tak nic nedělal, protože hluk lokálu byl pořád stejný. "Hej, tady dvě velký!" křikne na mě nějaký chlap přes hluk. Na znamení, že rozumím zvedám ruku. Toho mezitím využívá nějaký jiný chlap, který mi do tílka v podpaží dal srolovanou bankovku, spropitné. To se tu děje běžně, mě to nevadí, proč také. Spropitné tvoří téměř dvojnásobek mé výplaty. Teď to byli dva dolary, dokonce ani nevím za co. |
| |
| "Pete, dvě velká piva" objednávám u baru. Zatímco Pete točí pivo do půllitrů rozhlížím se po davu. Většina tváří je zdejší, ale dneska je tu nějak mnoho nových. "Maki, tady je máš" ozve se mi za ramenem. Tác tu nechávám a beru skleněné půllitry za ucha k zadnímu stolu. "Chlape, tady máš" křiknu mu do ucha, aby mi je nevystrčil z ruky. Zkušeně je stavím před něho. Jeden k levé ruce a druhý k pravé. Zvrátí hlavu a usměje se na mě. Má fakt nádherný úsměv. Tři přední zuby chybí úplně a zbytek je zlámaný. "Dobrý zuby" konstatuji s úsměvem. Co taky dodat jiného... "Hej, tu máš za ten úsměv" vrazí mi desetidolarovku. "Díky, kovboji" a obdaruji ho ještě jedním úsměvem. Cestu zpět volím kolem stolu, kde se nejvíc skanduje a hlavně, kde hosté i stojí. "Vám tu chybí židle? Nebo co se to tu děje?" ptám se zvědavě. Židle nám chyběli jenom minulý týden při svatbě jednoho motorkáře. Teprve pak si všimnu dvojce bláznů uprostřed. Jí jsem tu už viděla, ale jeho ne. Chvíli se dívám co předvádějí. Trapné... "Nechcete ještě druhou lahev a čerstvej citron?" ptám se klidně, protože tu je na denním pořádku nějaká ta bláznivá akce. Pohledem přejedu celý stůl, "Ještě někdo něco?" ptám se a čekám jestli si někdo něco objedná. |
| |
| Tequila mizí, zábava pokračuje Joe a jeho čerstvá společnice se vrhli do nějakého zvláštního farmářského sportu v pití tequily. Docela mne bavilo se na to koukat, mělo to jen jedinou vadu, používali k tomu mou flašku-tím pádem její hladina poměrně rychle začala klesat. Právě v tý chvíli se objevila servírka, s dotazem jestli nechcem ještě jednu flašku. No myslím, že jednu ještě zvládnem, takže jo. Jac se někam vzdálil, tak jsem sledovala onu rusovlasou holku jak se tu musí otáčet. A když požadovanou láhev donesla, dodala jsem. Že se na to tady nevybodneš, a někam nevyrazíš. Třeba s náma, tady od těch ožralů. Co ty na to? Jo jsem Brit, tak mi říkají. |
| |
| U baru se natahuji pro další tequilu. Nějak nám dochází místní zásoby, budu muset zajít do skladu, pokud to bude takto pokračovat. Lahve jsou dané až nahoru, protože nám většinou stačí jen ta jedna otevřená za barem. Dnes však hosti berou lahve celé. Což je celkem podivné, ale zákazník je pán. A způsob konzumace těch dvou dá jedné lahvi docela zabrat. Sundaná lahev je celá zaprášena, jak tam dlouho stojí. Vlhkým hadrem otírám, suchým setřu vlhkost a lahev je připravena. Jednou rukou beru lahev druhou si beru dvě další skleničky a jdu zpět k tomu stolu. Lahev postavím před ní a ještě jí dám ty skleničky, protože její používá ta dvojice při svých pokusech. Celkem mě překvapí, že místo otřelé fráze "děkuji" a jejím obdobám, jako byla odpověď předtím toho zubaře, reaguje úplně jinak. "Jsem Maki" představuji se. "Co mi tady drží? Hmm, to je divná otázka. Párkrát jsem už nad ní přemýšlela a vždy jsem zjistila, že jsou to peníze. Ono mít stabilní příjem se vyplatí. No někam vypadnout... Zaslechla jsem od ostatních, že jedete až do White Lake. Po pravdě nevím ani jestli by tam moje motorka dojela, zatím jsem byla nejdál v Kansasu, ale až do New Yorku? Nevím, nevím a ještě ke všemu mám trochu omezený rozpočet." usměji se "Řekněme, že mám něco okolo sta dolarů" dodávám. Pak zvedám hlavu a rozhlížím se po ostatních. Odcházím od jejich stolu dřív něž mi kdokoliv odpoví. Chvíli zase obsluhuji běžné hosty. Pivo pro zdejšího farmáře, bílé pro starší paní radní a pro šerifa nějaký tvrdší mok. Nakonec se zase zastavím u baru. "Pete, kdybych ti řekla, že na pár měsíců zmizím, myslíš, že to tu zvládneš?" ptám se ho rozpačitě. On je jako správný barman jeden z nejlepších lidí ve městě. Jako vždy se to potvrdí, protože mu ihned dojde na co jsem se ho nezeptala doslova "Hele, jeď. Však se třeba ještě někdy vrátíš. Jak znám tebe a tvojí minulost, stejně by se to brzo stalo. Takhle mám aspoň malou jistotu v tom, že až ti ten tvůj stroj někde lehne, že ti ho někdo pomůže opravit.". Po svém proslovu na mě vrhl jeden z těch svých pohledů. "Jo a tady máš něco na cestu." s těmi slovy mi vrazil dvacet dolarů! "dneska ráno, když jsi tu nebyla, jsem je doslova vyžebral z Freda". "Tak jeď a užij si to!" ukončuje náš rozhovor po chvíli ticha. Fred aspoň pozná co jsem dělala za práci. dojde mi. To už, ale směřuji ke stolu, kde sedí Brit. Cestou stíhám informovat o svém rozhodnutí pár svých známých. Mezi nimi je dokonce i majitel mého polorozpadlého karavanu, který mě nechával bydlet zadarmo. Všichni mi přejí šťastnou cestu. Po rozloučení se všemi podstatnými jsem právě u toho správného stolu, u Brit. "Tak jo, jedu s vámi až tam, kam dojedu." říkám rozpačitě a přisedám si ke stolu. Poprvé po třech měsících co tu jsem, tu jsem jako host. Naposledy jsem tu skončila úplně bez peněz, jak jsem se hnala státy po čtyři roky jen s občasným přivyděláváním jako číšnice či barmanka. |
| |
| Maki Tak kdoví kam vlastně až dojedem, a pokud jde o tvou mašinu - víc lidí víc spraví. A 100 babek? To je předsi to samý co mám já i támhle kovboj, takže to plně stačí. Dodám s úsměvem k Maki, ta pak se vydá obsluhovat hosty. Když se vrátí, a potvrdí, že jede, tak pozdvihnu pohárek tequily k přípitku. Tak a je nás 5! Na cestu! Jakmile zlatavá tekutina ve mne zmizí, vrátím se k praktickým věcem. Nevíš Maki o nějaký možnosti přespání, já osobně mám army vybavení, ale v parku se mi spát nechce, a utrácet nějaký horentní sumy za nocleh taky ne. Vždyť jsme teprve na startu. Pokud se nějaká možnost noclehu objeví, tak bych už šla do hajan. |
| |
| Karavan
Lola Ty brouku, a nevěděla bys o nějakým přespání? Pokud možno bez nutnosti placení? Já totiž zlato nejsem místní. Nadhodil mezi panáky tequily Joe k Lole. To víš kocoure, že tu nespím na lavičce... kamarádka Ginger mne nechává u sebe přespat, a pro tebe se taky určitě místo najde. Zněla odpověď.
|
| |
| Jac Jakmile se u stolu začalo řešit spaní, tak Jac ihned oznámil. Sorry lidi, ale mne zrovna domácí vyhodil z bytu, pro neplacení... takže jediný můj majetek je bágl se spacákem, co mám teď zrovna schovaný u baru. Když si přisedla Maki, tak se jí stejně jako Lola představil. A když si Brit bezděky zývla, dodal. Taky bych už to tu docela zapích´, a šel někam kde neprší. |
| |
| Postupně se seznámím se zbytkem party. Všichni mě uklidňují, že stovka stačí. No uvidíme jestli opravdu vystačí. pomyslím si. "Počkejte chvilku" řeknu, jakmile přijdou otázky na nocleh. Vstanu a jdu zase za chlápkem co jsem se sním loučila, mimochodem jmenuje se Luky a je to majitel mého bývalého domova. "Luky, mohla bych v tom přívěsu ještě složit s kamarády hlavu na tuhle noc?" ptám se ho slušně poněvadž jsem mu už předtím řekla, že si jen vezmu věci a zmizím. "To víš, že můžeš. Co je pro mě jedna noc karavanu. Sám tam bydlet nepůjdu a zůstane prázdný, snad se tebe dokonce dočká jestli se ještě někdy vrátíš." uklidňuje mi Luky. "Díky, zítra ti při odjezdu dám klíče na bar." poděkuji mu. "Tak milánkové mám místo pro dva lidi. Musíte si však vzít svoje karimatky a spacáky" informuji společnost "postel je jenom jedna a ta je moje!" dodávám radši majetnicky. |
| |
| Spaní Maki řekla, že má dvě místa na spaní. Super, tak to my se k tobě uložíme, co Jacu. Šla bych spát co nejdřív, ale ty seš paní domu, tak se zařídím podle tebe. Ještě houknu na Joea. Ráno okolo devátý, se srazíme támhle u toho bistra naproti, a pak můžem hned vyrazit. Až Maki zavelí, tak se přesuneme do jejího obydlí, věci na spaní alespoň já mám v brašnách na motorce. Spát jdu hned, a pokud bude mít Jac nějaký roupy, tak ho rychle zklidním. |
| |
| Ginger! Jasně. Odpověděl jsem Sue na ranní sraz. No ta tequila mne volá do postele, tak razíme Lolo! Čapl jsem jí okolo zadku, a za chvíli jsme uháněli k bytu její kámošky. Bejvák měla pěkný, menší ale pěkný. Ginger už asi spala, tak nám otevřela v noční košili. Už jsme měli trochu nakoupíno, tak jsem se pranic staral o nějaký extra slušný chování, a zíral jsem na ní jak na svatý obrázek. Teda to je ale kus! Ahoj Ginger, krásný outfit! Dám si sprchu jo? A kdyby jste holky chtěli zahřát záda, namasírovat tělo či nohy, nebo se vám nějak jinak odměnit za vaší přítomnost a střechu nad hlavou... tak jsem vám k službám. A ty Ginger, nechtěla bys jet taky s náma? Ukážu ti nejhezčí místa ve Skalistých horách! Byl bych rád kdyby jela, ale nutit nikoho nemůžu... |
| |
| Zvedneme se od stolu. Ještě mávnu rukou na Peteho za barem a odcházím dveřmi. Ještě jimi projdu dvakrát zítra a to už bude naposledy na... na hodně dlouho usuzuji nakonec. Však proč se tím teď ale zabývat... S helmou v ruce jdu ke svému krasavci, pokud si člověk odmyslí poškrábaný lak a sem tam oloupaný chrom, je to nádherný stroj. Mechanicky se mi povedl za ty měsíce tady celkem úctyhodně spravit a dokonce se mi povedlo i motor vyladit k trochu lepším výkonům. Přehodím nohu přes sedačku a startuji. Startuji se spojkou a s lehkým přidáním plynu. Nádhera, motor naskočí na první otočení a rozezní se pro Harleye typické brumlání. Nemusím čekat ani dvě minuty a startují stroje kolem. Protočím plynem, aby motor zazněl. Na motorce za mě vždycky odpadne veškerý stres. Neřeším peníze, minulost ani problémy současnosti. Teď si prostě užívám jízdu! Sice tentokrát byla jízda krátká, ale i to se počítá. S mnohem lepší náladou sesedám u karavanu. K němu jsme přijeli po docela pěkné hliněné cestě. Za čas co tu jsem se z pěšiny pro pěší stala hubená cesta, na kterou se vejde i hubené auto. "Jsme tu." řeknu ostatním zřejmou věc. "Sprchy vpravo, moje postel vlevo!" |
| |
| Jac Bylo to trochu zvláštní, a kdoví co po stalo, nicméně Jac si kamsi odskočil a už se neobjevil. Zřejmě potkal nějakého známého. Ginger a Lola Ginger byla úplně jiná než Lola, ta byla občas dost do větru, zatímco Gin byla dá se říct slušná dívka, navíc lehce romanticky založená. Joe aniž by to tušil nabídkou přírodních krás zasáhl takřka jediné téma, které mohli s Gin mít společné. Na jeho nabídku masáže, tiše Gin zaševelila. Masáž? To asi ne. Ale kdybys Joe chtěl se nějak odvděčit, tak masáží chodidel bych nepohrdla, mám je z práce dost otapkané. Pokud jde o ten výlet, to probereme až ráno. Zato Lola se netajila s nákloností k Joeovi. Až budeš hotov s masáží Gin, tak si zamlouvám masáž já, a celého těla, kovboji! |
| |
| Noc a ráno Dal jsem si sprchu. Pak jsem ve vší slušnosti namasíroval Ginger chodidla. Ta dívenka mne přitahovala, nejen tělesně, ale tak nějak celkově svou bytostí. Následně se má maličkost přesunula do vedlejšího pokoje, a pak v intimní rovině namasíroval a i jinak potěšil Lolu, zkrátka byl jsem jí plně k dispozici. Ráno mne zastihlo ve vynikající náladě... |
| |
| Lola - nabídka Časně ráno zvonil Lole telefon, po příjemné noci chtěla vyspávat, ale nebylo jí přáno. Když telefonát vyřídila, začala jak smyslu zbavená lítat po bytě. Tak s cestou je konec, milí drazí. Dostala jsem nabídku od filmu! Budu točit! Jupppíííííííí!!!!!! Ginger Gin se radovala spolu s Lolou. A po vydatné snídani se i ona vyjádřila k Joeově včerejší nabídce. Víš co Joe, mám nějakou dovolenou, tak si jí vezmu... a pojedu s vámi do Skalistých hor. A teď když máš na motorce místo, tak bych ho využila. Dodala s okouzlejícím úsměvem. Ráno - Joe a Ginger Joe a Gin byli ve stanovený čas před bistrem, a čekali na Sue a Maki. Až i ty dorazí, muže se vyrazit směr Reno...
|
| |
| US Road 80 |
| |
| Bistro, a vyrážíme! Dám si sprchu, a du chrnět. Řeknu rezolutně Maki. Jac se chytil asi nějaký jiný krásky, protože zmizel. Po pravdě mi to bylo fuk. Ráno jsme sedli na mašiny a vyrazili k bistru. Právě o dost včas před Joem, tak sem si dala snídani v tom zmíněném podniku na 49. ulici, byla to nějaká palačinka s džemem, k tomu kafe. Po půlhodině dorazil Joe, ale bez Loly. Zato za ním seděla jiná holka, taková rezavá barbie. Představila se jako Ginger. Zdálo se, že má na Joea kladný vliv, neboť ten se začal chovat trochu víc civilizovaně, asi mu na mi záleželo víc, než na přelétavé Lole. Ta prý dostala roli v nějakým bijáku, či co. Tak vyrazíme, ne? A pak se naše stroje spolu s námi rozjeli po road No.80 směrem k Sacramentu. |
| |
| Ráno se probudím docela brzo. Hned se děsně leknu. Sakra, co tu dělaj? Přemýšlím s pohledem na dvě spící postavy. Pomalu si vzpomínám na včerejší dohodu. Tak do New Yorku jo? Přemýšlím co mě to propadlo, že jsem jim na to kývla. Teď s tím nic nenadělám. Potichu balím svých pár švestek do černého batohu. Aspoň se dostanu zase jinam. Promýšlím výhody mého rozhodnutí. Všichni vzhůru, umytí a připraveni na dalekou cestu se vydáváme k bistru. Přes ulici dávám na bar Petemu klíč od karavanu. On ho vrátí majiteli. Mezi tím se sejdeme všichni, někteří se dopují raní kávou jiní ještě kontrolují své stroje. Všichni nastartujeme a hurá za dobrodružstvím. Vyrážíme! |
| |
 | Concord, severovýchodně od SF Vzbudil sem se po noci v hotelu, co stál upřímně řečeno za hovno. Co si taky přát za těch pár babek. Nemám na utrácení za nocleh. Bývalý zaměstnavatel v kase moc nenechal a když jsem odcházel, měl jsem trochu naspěch. Osprchoval jsem se, oblékl do džínů a černé kožené vesty, vzal si helmu a věci a vypadl. Tak kudy to vezmem, co? Říkám si, když hážu oblečení do brašen. Nejrychlejší to nejspíš bude jet přes Vallejo, pak po 80 na Reno. Poplácám Blue (svou motorku) pro stěstí, nastartuju a vyrážím. Na rohu ulice míjím policejní hlídku, dávám si pozor na rychlost. To by mi tak scházelo. Podmínka na krku a laplli by mě za jízdu. Hajzlové. Zamávám jim. Sráči. Procedím mezi zuby, protože mě nemůžou slyšet a se širokým úsměvem na rtech pokračuju na dálnici. Vallejo Zastavím se na benzínce natankovat a pořídit si něco mezi snídaní a obědem. Na benzínu, narozdíl od přenocování, nešetřím. Neboj holka, to bych Ti nikdy neudělal. Tankovat takovej hnus. Pomyslím si při pohledu na nejlevnější, co tam maj. Pak ji nechám bokem a jdu se najíst. Pokukuju přitom po obsluze, ale není to můj typ. Moc milá, moc nevinná. Brrr.. |
| |
| VALLEJO Vyrazili jsme. A neuplynulo příliš mnoho času, a já dostal docela hlad, takový malý hamburger by bodnul. Jel jsem vpředu, za mnou seděla Gin. Za námi jeli Maki a Sue. Opustili jsme Frisco, a cesta nebyla nijak úchvatná. Předměstí s haldou bordelu, betonu a silničních ukazatelů. Když po chvíli mne padla do oka reklama na burgry u nějaký pumpy poblíž Vallejo. Dal bych si menší svačinu. Houkl jsem za sebe na Gin, a vyhodil blinkr. Svou mašinu jsem postavil u nějakýho modrýho Harleye, jehož majitel zřejmě zrovna platil svou šťávu u kasy... |
| |
| Vallejo - benzinka Zaplatil jsem a otočil se směrem k východu. A heleme se.. Další Harley. Prohlížím si kovboje se zrzkou a pak si všimnu dalších dvou motorek, co odbočují k benzince. Že by jeli spolu? Tak ještě jednoho burgra. Usměju se na servírku a jdu se opřít k barovému pultu. Třeba budou mít povídavou. Docela by mě zajímalo, kam maj namířeno. Viděl jsem nacpaný brašny, tak to asi dvoudenní výlet nebude. Kovboj se zrzkou vchází a tak po nich sem tam zašilhám. Hrozně nerad mluvím. A co nemám rád ještě víc, než dlouhý proslovy, je oslovit někoho první. Poté, co si objednali mě už ale zvědavost pálí. Pěknej Harley. Kývnu hlavou na kovboje s doprovodem. Dyna, Dyna Wide, typuju..? V motorkách se vyznám jen tak, jak potřebuju, ale shodou okolností jsem znal chlápka, co na tomhle typu proseděl půl života. Podle sluchu už soudím, že dorazily i ty dvě zbývající mašiny a zhasly motor. Dovnitř zatím nikdo nevešel. |
| |
| Odjezd - Bistro Za mohutného burácení nádherných strojů vyrážíme. Ginger sedí za Joem a určují společně rychlost. Já s Brit jedeme každá na svém s odstupem pár metrů za nimi. Ujede pár mílí. když si všímám, jak Joe zpomaluje u cedule s hamburgery. Hmm, to si nechám líbit. A benzín bych taky měla doplnit, pokud chci někam dojet. Pomyslím si a odbočuji za ním. Nakonec sjíždíme ze silnice a zastavujeme u pumpy. Valejo Já zastavuji u stojanu, ostatní u kraje. Protáčím motor a chcípám ho. Následně tankuji plnou nádrž. Zatím peníze jsou na palivo i na jídlo, kam mě však vystačí netuším. S nádrží dolitou naplno nechávám motorku u stojanu a jdu zaplatit. Mimo jiné však i zaplnit břicho. Cestou kolem řady motorek si prohlížím jedinou cizí. Modrý Harley… Docela pěkná a dobrej výběr airbrushe. Oceňuji její kvalitu. Vcházím do obchodu skleněnými dveřmi. Na prahu zůstanu stát a prohlížím si přítomné. Chlap jak hora bavící se s Joem. To bude on. "Dobrá motorka" poznamenám jeho směrem a dojdu k pokladně. Beru si k palivu ještě dva hamburgery. Mám hlad, nesnídala jsem. |
| |
| Vallejo |
| |
| Vallejo - cizinec Jo, Dyna Wide... tvůj Chopper je taky moc pěkný. Odpověděl jsem hromotlukovi s plnou pusou burgru. Jo, já jsem Joe... a tohle je Ginger Ukázal jsem na křehkou rusovlásku vedle mne. Pila Sprite, tak jen udělala jakési pukrle k cizinci. Jedeme přes celý státy, do Woodstocku na megakoncert. Dodal jsem suše s tím, že když se bude chtít ten vazoun vyjádřit o svém cíli, tak se vyjádří. Tamhle ty dvě jedou taky s námi, kývl jsem ke dveřím v nichž se objevila Maki a Sue. Kdybys měl zájem, tak se můžeš přidat. |
| |
| Vallejo - slovo dalo slovo Mm.. zamručím souhlasně, když kovboj pochválí Blue a podívám se po slečně u kasy. Díky, krásko. Ta tvoje taky není k zahození, má dobrej zvuk. Nový výfuky?? Poté se otočím zpět ke Joeovi. Jo, já jsem Dean. řeknu trochu se spožděním a natáhnu k němu ruku, potřeseme si, kývnu na Ginger a věnuju se dál jídlu, dokud neřekne, kam maj namířeno. Wou, Woodstock.. Slyšel jsem o tom. Uvažoval jsem, jestli by nemělo cenu se tam podívat. Spousta lidí, chlastu, muziky. Zní to slibně. Chvilku nereaguju, přemýšlím. Tak.. Tři pěkný baby, jeden v pohodě týpek.. Ani to nezní špatně.. Tyjo, nezačínám stárnout? Byly doby, co bych s takovejma ani nesed ke stolu. Kde jsou ti svalnatí, vousatí, potetovaní, nevrlí ranaři, kde jsou ty lehký holky kolem?... Asi sem dinosaurus, takovíhle už jsou všici v lapáku.. Nebo ne?! .. No co, lepší než putovat sám. Proč by ne? Pojedu s váma.. ušklíbnu se pobaveně. |
| |
| Vallejo, zastávka San Francisco zůstalo pomalu za náma, a cesta vedla okolo zálivů do letoviska Vallejo. Joe jedoucí vpředu odbočil k pumpě, a tak jsme tam s Maki zastavili i my. Hlad jsem ani neměla, spíš žízeň. Když jsme vešly do shopu, Joe už se bavil s docela udělaným chlápkem. Ten se představil jako Dean, a přijal Joeovu nabídku aby se přidal k nám. Otevřela jsem si kolu, a dlouze jsem ho měřila pohledem. Zvenku sem zavál suchý pouštní vítr, a já se taky představila. Říkají mi Brit. Většinu svýho života sem se tahala právě s takovýmihle chlápky. Mé tmavohnědé oči jej pozorovaly, zatímco mne šla hlavou otázka, co mne na nich vlastně táhlo. Možná ta divokost v jejich srdcích. |
| |
| Dean Fajn Deane, vítej v partě. Dodal jsem s úsměvem, dojedl a koupil si pár piv, které jsem si dal do termoboxu na mašině. Pokud se rozvinul nějaký rozhovor mezi Deanem a holkama, počkal jsem až skončí a pak jsme vyrazili dál. Obklopila nás poušť, a ta nás dovedla až do Sacramenta, známého už z časů divokého západu.
Sacramentem jsme ale jen projeli, a odpoledne jsme se dostali do pohoří Sierra Nevada.
To je jen začátek toho, co jsem ti sliboval Ginger. Otočil jsem se na Gin s úsměvem od ucha k uchu. Tady v divočině jsem byl jako ryba ve vodě, narozdíl od zaplivaných měst plných chromu a betonu... V Grass Valley jsem zastavil u hospody ve stylu divokého západu, s tím že si dáme pořádný steak, nebo něco jiného k obědu.
|
| |
 | Grass Valley - Prdel světa Do háje dala bych si dobrej fet. Bohužel moje zásoby jaksi došli, po jedné pořádné pařbě s neznámejma motorkářema. Kdybych pro ně neměla tak strašnou slabost, to nemluvím i o těch slečnách, tak mi jistě zůstal. Teďkom si budu muset najít nějakého týpka, kterej to prodává. Ksakru! Ani netuším kam jsem to dojela ve svém zvláštním včerejším opojení. Vypadá to však jako nějakej zapadákov. Tady asi fet nebudou mít. Kurva... Promnu si oči a uvědomuji si tím faktem, kde jsem vlastně spala. Pod širákem a ti hajzli, kteří tu před chvíli byli se mnou a chrápali mi někam zdrhli. Šmejdi jedni. Postavila jsem se prudce na nohy a měla jsem sto chutí začít klít ve svém rodném jazyce, to by mi ovšem bylo prt platné, takže jsem raději držela hubu a krok. Můžu si za tento stav přeci sama. Kdybych nebrala drogy, nechlastala a nekouřila, byla bych oukej. Ovšem neprožila bych tak vzrušující zážitky. Musela jsem se pousmát při vzpomínce kam mi neznámej motorkář a ta jeho družka sahali, jak luxusně vzrušující to bylo. Kdyby tu byly, tak bych si to znova zopakovala. K mému štěstí byly velice slušní. Neokradli mně, nechali mou motorku v naprostém celku a dokonce vypadá i pojízdně. Nic jiného než-li nasednou na ní a hledat poblíž nějaké lidstvo mi nezbývalo. A že jsem měla šílenou žízeň, to nemluvím o hladu. "Vítejte v Grass Valley." Přečetla jsem nahlas nápis na cedule a raději to projela více do centra, hledajíc přitom nějakou příhodnou putiku. Chmmm... zajímavé, že jsem to našla. A to jsem ani nečuměla do mapy. Lepším se... a otec říkal, že nemám vůbec orientační smysl. Jsem prostě skvělá. Dojela jsem po čuchu... Mírně jsem se tomuto faktu pousmála, zastavila jsem, vypla motor a zvápětí sesedla jsem z motorky u nějaké hospody, kde jsem jí zabezpečila před nějakýma břídilama, kteří by ji chtěli ukrást. Zapálila jsem si cigaretu a s ní jsem vešla do místnosti. Nějak jsem neřešila přítomné, prostě jsem se usadila k baru a objednala si sklenici vody, zároveň jsem se začetla do meny. "Hele, kde poblíž je nějaké větší město?" Pronesla jsem k týpkovi, který obsluhoval a mírně se pousmála. "Vytahovat mapu se mi skutečně nechce. Přijde mi nepraktická." Olízla jsem si suché rty a čekala, co pěkného mi bude povězeno. |
| |
| GRASS VALLEY-WESTERN BAR Větší město? Kousek dál po 80-tce je Reno. To je dost velký město, plný kasin a heren. Tahle parta říkala, že jede tím směrem. Řekl barman když ses ho zeptala. Byl to mladý pohledný člověk, jehož havraní krátké vlasy byly gelem sčesány dozadu. Přitom jak to povídal ukázal kývnutím hlavy na hlouček dvou mužů a tří žen... |
| |
| Grass Valley - trochu jinej gang Se zaujetím v očích jsem toho barmana poslouchala. Byl to můj typ, to se musí uznat. Lamač dívčích srdcí od pohledu. Já bych vlastně ani nechtěla jeho srdce, stačilo by mi něco úplně jiného (přesněji to, co má ukryté v kalhotech). Lehce jsem se pousmála, pohodila svými dlouhými vlasy a trošku si je rukou prohrábla. "Děkuji, za typ. V kolik končíš?" Podívala jsem se na něj zvědavě a mírně se kousla do rtu. Vůbec netuším, co by to mělo v něm vzbudit. Mně se spíše jednalo o to, že bych potřebovala nějak zabít čas. Když ukázal na další partu, pohlédla jsem směrem kam ukazoval. Chvíli jsem zkoumavě hleděla na onu partu. "Jsi fakt úžasnej. Dej mi panáka něčeho silného." Bylo mi v celku jedno, co mi dal a já jsem zároveň ten obsah do sebe kopla bez mrknutí oka. Sesedla jsem ladně z židličky a pohybem, který by se mohl připisovat nějaké velké kočce (přesněji mé oblíbené pumě) jsem se dostala až k té zvláštní partě. "Zdravím, krasavci a dámy." Mírně nervózně jsem prohodila hlavou. Tak nějak mohli patřit k otcovým lidem, kteří mně mají v úmyslu dotáhnout za každou cenu domů, abych tam poslušně panáčkovala jak můj papá píská. Ale něco mi říkalo, že to jsou stejní zažranci jako já. Otcovi gorily těžko uměj řídit motorku. "Slyšela jsem, že taky jedete do Rena. A já jsem se lehce ztratila." Rozpačitě jsem si skousla rtík. "A co se týče map. Mám špatnej orientační nesmysl." Pohodila jsem vlasy a zamrkala přitom na oba dva muže. Ovšem co se týče žen, obě jsou můj vkus. "Takže?" Menší povzdech a čekaní na to, zda-li budu mít nějaké průvodce. |
| |
| ČÍŠNÍK V kolik končím? Jo, až v noci. Po půlnoci. Odtušil číšník aniž by hnul brvou. Nebyl to pro něj zřejmě nijak překvapivý dotaz. Panáka bourbonu nalil, a dál se věnoval jiné práci. |
| |
| Oběd trochu pozdní Objednal jsem si steak s hranolky a pivo k tomu. Po chvíli to stálo přede mnou, a můj nos se naplnil tou vůní. Pustil jsem se do toho s vervou. Když jsem byl asi tak v půlce, vydala se k nám od baru jakási tmavovláska. Oslovila nás. Dožvejkal jsem sousto, napil se piva a dodal. Jo jedem přes Reno, a co víc. Jedem ještě dál, až k New Yorku. Jedem totiž na festival Woodstock. Jestli máš zájem se přidat, tak není problém. Jinak já jsem Joe, tohle je Brit, Maki, Dean a Ginger. |
| |
| Grass Valley Zastavili jsme na oběd, a kovboj vybral jak jinak než nějakej western salloon. Doufám, že nebudeme jíst jen v country hospodách Joe. Dodala jsem uštěpačně. Dala jsem si nějaký ostrý mexický jídlo a americký brambory. Měla jsem pocit, že se nacházíme na divokým západě, teda podle vybavení tý hospody. To podtrhla nějaká děva, která se k nám přibližovala krokem šelmy. Kovboj nás představil, takže jsem nerušeně jedla dál. Jen při zmínce o svém jménu sem lehce kývla hlavou na pozdrav. Hrála to na tvrďačku, celý její postoj a chůze se to snažily vykřičet do světa. |
| |
| V Saloonu u stolu Když jsme dojeli, myslel jsem, že se buď budu dlouho smát, nebo se rozbrečim. Teda, jako ve filmu, Joe. Taky jsem si rýpl, abych nevyšel ze zvyku. Snad budou aspoň dobře vařit. Za dlouhého pozorování obou našich koček při jídle jsem se myšlenkama toulal v minulosti, kdy se mi ženskejch moc nedostávalo. Zatracený noci v lapáku. Nechtěl jsem zabíhat do detailů a tak jsem se víc věnoval zkoumání Brit a Maky. Ginger nějak není můj typ. Po chvilce přišla ke stolu další sexy kočka a tak jsem bloudil očima chvilku po ní. Bylo na ní něco hrozně vyzývavého. Způsob, jakým se pohybovala, jak házela vlasama nebo mluvila. Přejel mi mráz po zádech. Jo tak tahle se určitě umí rozparádit. prošlo mi ďábelsky hlavou. Mrknu zase zpátky na holky a sleduju jejich reakce. Ani jedna se takhle okatě nenakrucovala, ale nezdá se mi, že by je nově příchozí nějak pohoršovala. Třeba se jim taky líbí..?? blesklo mi z čista jasna hlavou.. To by mě teda zajímalo.. |
| |
| Grass Valley - Highway To Hell "Po půlnoci... škoda, to už tady nebudu." Mírně jsem si povzdechla a poslala mu vzdušnou pusu. Chápu, že na toto chování je zvyklej. Ale je prostě tak nehorázně sladkej a k nakousnutí. Prohlédla jsem si nejdříve toho týpka, který začal mluvit jako první a tím pádem mi odpověděl na všechny otázky. Vypadal na to, že z něj všichni udělali velkýho kápa. Ale proč ne... Byl svým způsobem sladkej. "Woodstock.. krásně šilenej nápad." Pronesla jsem lehce zamyšleně a přitom si odhrnula vlasy, které mi spadaly do očí a já díky nim blbě viděla. Mé vlasy byly stejně divoké a neposedné, jako já. Takže vyčítat jsem jim to nemohla. Pokud se mi někdo koukal v tom momentě na ruku, tak si mohl všimnout mého tetování v podobě černé růže. "Mám ráda šílené nápady, tak se mnou můžete počítat." Laškovně jsem se usmála. A pozorně poslouchala při představování. Mám svým způsobem špatnou paměť na jména, ale co se dá dělat. Vlastně nejsou tak složitá, takže bych to mohla zmáknout. "Těší mně. Říkejte mi Rosa." Pokrčila jsem rameny. Tak nějak počítám s tím, že se mně budou ptát na to, proč mám tak zvláštní jméno. Doufám, že aspoň někdo umí trošku španělsky a dojde mu, co to znamená. "Hmmm... Mohu si přisednout?" Pohlédla jsem zaujatě na Joa, ale bylo vidět že už je zadaný, tak můj pohled přejel na Deana. Na tom chlapovi se mi prostě něco líbilo. Pokud mi to bylo dovoleno, tak jsem se usadila. Rukou si prohrábla lehce nervózně vlasy. "Co na jídlo mi doporučíte?" Tázavě jsem se podívala na všechny, mrkla na ně a vyčkávala, kdo se toho ujme. V celku mi bylo jedno, co si dám k jídlu. Důležité bylo, že to bude nějaké jídlo. |
| |
| Oběd No, když chceš radu, dej si maso... třeba i krvavý, jestli máš takovou chuť baby. Odpověděl jsem Rose s plnou pusou steaku... já měl ovšem medium. A vesele jsem pokračoval v jídle, protože dobré jídlo je třeba si vychutnat, když už ho člověk má před sebou... |
| |
| Jídlo Spláchla jsem chilli pivem, a sledovala mlčky divadelní představení Rose. Zeptala se co si má dát? Divná otázka, ale přesto jsem jí odpověděla. Co kraba naloženýho v kaviáru? Plácla jsem první blbost co mne napadla. Holt na blbou otázku, blbá odpověď. V lokále se objevil chlápek, co vypadal jako reklama na tetovací salón, a jeho pohled spočinul mimo jiné i na nás. Usmála jsem se na něj. |
| |
 | Grass Valley - putyka Sotva postavím motorku do řady vedle dalších, seskočím a důkladně se protáhnu až zakřupají klouby ztuhlé jízdou. " Tohle dlouhý cestování mě jednou zabije." proběhne mi hlavou myšlenka a začnu odepínat přikurtovaný lodní pytel z motorky, přeci jen nechci, aby mi někdo vyfouknul živobytí. S pytlem přes rameno se vydám do hospody. " Saloon ? Merde..... zase poslouchat to vidlácký country, ale co už. " pokrčím nakonec rameny nad hrůznou představou nejrozšířenějšího žánru v americe a vlezu do dveří. Přehlédnu lokál a první co spatřím je docela pestrá skupinka lidí, asi sem se na nich zastavil pohledem moc dlouho, jelikož jedna z žen mi věnuje úsměv. No nestává se, že se na mě lidí smějí, při mém vzhledu spíš znechuceně odvracejí tváře, a tak není divu, že nejdříve nasadím udivený výraz, ale vzápětí ho vystřídám širokým úsměvem. V očividně dobré náladě dojdu k baru. " Eeee...pivo a jedny s velbloudem s'il vous plaît" nepotlačím svou druhou řeč a její silný přízvuk ve svém hlase. Z kapsy vytáhnu ruličku bankovek a z jejího vrchu odloupnu příslušný obnos plus spropitné. Hned po obdržení balíčku cigaret si zapálím a úlevně vyfouknu modrý obláček. S pivem v jedné a pytlem v druhé ruce dojdu ke stolu, kde sedí ona skupinka...nějak cítím, že bych si mohl i popovídat bez zbytečných poznámek o mém vzhledu a nějaké fyzické konfrontace...tedy změna o stoosmdesát stupňů. " Zdravím. Mohu přisednout ? " položím otázku a při prvním přikývnutí se usadím na volné místo. " Předpokládám, že ty mašiny venku jsou vaše. Kam míříte ? " zeptám se a přehlédnu po osazenstvu stolu, když najednou vyhrknu. " Ou desólé, kde sem nechal své způsoby. Jmenuji se Pierre Cruciatti." představím se a pokusím se o co nejpřátelštější úsměv. |
| |
| Ginger Oběd probíhal v poklidu, když Ginger zazvonil mobil. Chvilku hovořila, a přes tvář jí přeběhl strach. Po ukončení hovoru pronesla k ostatním. Lidi, je mi s vámi fajn, ale budu se muset vrátit. Moje máma je v nemocnici, musím tam jet. Joe, odvezeš mne prosím k autobusu? Chvatně se rozloučila, a bylo vidět, že už chce být co nejdříve u své matky... |
| |
| Gin Když oznámila Gin, že se vrací, chvatně jsem dojedl. V zvedl se. Samozřejmě Gin, rodina je na prvním místě. Můžem hned vyrazit. Bylo to s tebou taky skvělý, někdy se stavím u tebe doma, a vezmu tě na výlet do Skalistých hor, jak jsem slíbil. Gin se rozloučila, a já jí odvezl k autobusu, počkal jsem s ní, a ještě jí zamával na dobrou cestu... |
| |
 | Někde na silnici Jela jsem po silnici, slunce svítilo a jí si zpívala refrén spolu s puštěnou skladbou. Vlastně to bylo dost trefné. Připadala jsem si trochu jako ten ve videoklipu. Někdy je prostě na čase spálit mosty. Pak se najednou rozblikaly všechny kontrolky a moje auto začalo vydávat zvuky, které by rozhodně nemělo. Auto sebou několikrát prudce škublo a nakonec motor zhasl. Na setrvačnost jsem sjela ke krajnici a zastavila. Zkusila jsem několikrát otočit klíčkem v zapalování, ale motor se ani nesnažil předstírat, že by mohl naskočit. Z kapoty se začalo kouřit. Nemusela jsem být zrovna expert, abych věděla, že tohle není dobré. Vystoupila jsem z auta a otevřela přední kapotu. Vyvalil se na mě oblak kouře. "Zatraceně..." Měla jsem sto chutí do toho kopnout. "No tak to ses moc daleko nedostala." Chvíli jsem bezradně koukala na motor. Auto už nebylo zdaleka nejnovější, čert ví, jestli to ještě půjde opravit. |
| |
| Cestou zpět Autobusová zastávka byla kousek za městečkem, a když jsem se vracel, zahlédl jsem v krajnice starý Buick z roku 75. Z kapoty se valil dým, a kdosi se s tím potřeboval nějak popasovat. Zastavil jsem mašinu, vždyť víc hlav víc ví. Byla to ženská, ale opravdu kus. Na hluk mých kroků se otočila a vrhla na mne zoufalý pohled, byla bezradná. Její oči mne doslova přikovaly k silnici. Ať si kdo chce, co chce říká, ale na krásný ženský si chlap nejdřív všimne očí, až pak jejich vnad. Dotyčná měla obojí, a to v míře akurátní! Ahoj, jsem Joe. Můžu ti nějak pomoci? Zněla má logická otázka... |
| |
| Na silnici Zaslechnu nezaměnitelný zvuk motorky, která navíc zastavuje. Otočím se za přicházejícími kroky. Bezradnost v mém pohledu se dá jen těžko přehlédnout. Podívám se na muže, připadá mi to pomalu jako zásah z nebes. Dva kroky mu jdu napřed. "Grace." Představím se mu na oplátku s úsměvem. Ohlédnu se zpět ke svému kouřícímu autu. "No... jestli umíš zázraky..." Uculím se na Joa. Pochybuji, že tohle je jen nějaká maličkost, kterou by šlo snadno opravit na místě... pokud to vůbec opravit půjde. "Motor najednou zhasl a začalo se z něj kouřit." Pokrčím bezradně rameny. Jestli něčemu v životě nerozumím, tak jsou to auta... a vůbec všechna možná technika. Stojí před ním středně vysoká žena souměrné postavy se štíhlým pasem a žensky oblými křivkami. Tmavé rovné vlasy mám sčesané do jednoduchého culíku, který mi sahá až kousek pod pas. Ve tváři na první pohled upoutají jiskrné šedomodré oči. Oblečená jsem do jednoduchého černého trička s tak akorát hlubokým výstřihem do V a rukávy do poloviny předloktí, dále trochu seprané modré džíny, kožený pletený pásek a pevné boty. Zkrátka jednoduché a pohodlné oblečení na cesty. |
| |
| Grace Podívala se na mne těmi svými kukadly, a já měl pocit, že mám tu moc fouknout na tu rachotinu, a ona nejenže naskočí, ale bude příst jako kočka... zkrátka měl jsem pocit, že dokážu dělat zázraky. Podivuhodná je moc takového pohledu. Pak jsem koukl pod kapotu, vzal do ruky pár kabelů... a foukl, tedy vyfoukl jsem z plic kouř plný dehtu, a jinak se nestalo nic. No zdá se mi, že zázraky dělat neumím. Vyklouzlo mi z úst lakonicky. Tak ono opravit jde skoro vše, ale otázkou je jestli to za to ještě stojí. Nejsem profík, ale myslím, že tady by bylo vhodnější pořídit jiný auto... nebo zvolit jiný druh dopravy. Její oči prosící vlčice mne opět zasáhly svou tajemnou mocí. Byla překrásná! Jestli můžu pomoci jinak, řekni... a stane se! |
| |
| Sledovala jsem ho, jak se naklonil pod otevřenou kapotu mého auta. Byl docela milý, to se muselo nechat. "Co se dá dělat." Usměji se na něj, když prohlásí, že zázraky asi neumí. Povzdychnu si, když označí moje auto jako v podstatě odepsané. "No jo. Tak to nejspíš budu hledat ten jiný způsob dopravy." Odtuším. Nákup nového auta jsem neplánovala a tady zůstat taky nechci. Pak mi nabídl pomoc. Pohled mi padl na jeho motorku a na tváři se mi objevil tajemný úsměv. "Možná bys pro mě něco mohl udělat... Kam máš namířeno?" Tázavě se na něj zahledím s hlavou nakloněnou lehce na stranu. |
| |
| Nabídka Tázavě se na mě hleděla s hlavou nakloněnou lehce na stranu. A k tomu šedá síla očí. Teda nevím jestli to ví, ale cvičí to se mnou víc než dost. A je to vlastně jedno, její přítomnost bohatě stačí. No, jedeme s takovou hodně pestrou partičkou do státu New York, má se tam tonat opět monstrózní hudební festival Woodstock, a to si nemůžem nechat ujít. Takže nevím kam míříš, ale klidně tě vezmu na svý kaštanový krásce kamkoliv na té cestě. Klidně až do Woodstocku. Vézt takovou krásnou bytost jako jsi ty je pro mne i pro mou mašinu čest. Dodám s upřímným úsměvem, a má pravice ukazovala při těch slovech na mou motorku.
|
| |
| Nabídka Jeho nabídka zněla slibně. Woodstock mě sice zrovna nezajímal, nikdy jsem nebyla příznivcem davových akcí, ale myšlenka na cestu s ním se mi líbila. Navíc cíl je vždycky druhotný, hlavní je cesta. "Já vlastně nemám žádný přesný cíl. Chtěla jsem prostě jen změnit prostředí." Uculím se. Prostě jsem už všeho měla dost, sbalila si pár věcí a vydala se jen tak pryč po první silnici, na kterou jsem narazila. Jenže jsem zdaleka nedojela tak daleko, jak jsem si představovala. "Tak fajn, tvou nabídku beru." Kývnu hlavou směrem k jeho motorce. Vlastně by to vůbec nemuselo být špatné, vyměnit auto za motorku a jeho společnost. Jeho kompliment vyvolá na mé tváři hřejivý úsměv. Vezmu si z auta své věci, moc toho není. Vlastně jen bunda a batoh. "Jsem připravena, můj princi." Rošťácky se usměji. Nu a proč ne, vlastně se tady zjevil jako můj zachránce. |
| |
| Přijala! Prostředí změníme mnohokráte, poušť, hory, pláně plné zlatavého obilí, pastviny plné koní, hluboké lesy bez živé duše, prérii, zapadákovy i města plná mrakodrapů... toho všeho je plná tahle země, až se tají dech. A když k mé radosti mou nabídku přijala dodal jsem v ódě na Cestu. Počkej až uvidíš zapadat a vycházet slunce v divočině Skalistých hor! Zahraji ti k tomu na flétnu, a nebo se budeme jen kochat tím zázrakem! Jo, bylo to tak já jízdu a toulání na mašině miloval. Ten skvělý pocit, když si vítr hraje s tvými vlasy, a od okolí tě nedělí nic, žádná překážka. Podávala mi svůj batoh a já ho přivázal na nosič. Oblažila mne svým úsměvem, který se tak dobře hodil k vyřčeným zázrakům země kolem nás. Jistě, má lady! Budu se za vás bít jako lev! Vykřikl jsem v euforii do nebes právě ve chvíli, kdy nás oba pohltila okolní krajina... A pak jsem se mírně otočil v sedle a do větru řekl o dost mírněji. Co tak zajet na zmrzlinu, mají tu italskou? Chtěl být ještě chvíli sám v její blízkosti... |
| |
| První rande v cukrárně? Jeho popis zněl naprosto úžasně. Tohle jsem měla ráda, dívat se po cestě kolem sebe a vidět, jak se krajina mění. Z jeho pohledu mi bylo jasné, že tím je fascinovaný přinejmenším stejně jako já. Věnovala jsem mu zářivý úsměv. Vzal ode mě batoh a já si oblékla bundu. Nasedla jsem za něj na motorku, posunula se blíž k němu a objala ho pevně rukama kolem hrudníku. Při jeho rytířském zvolání jsem se krátce, uvolněně zasmála. Začínalo to vypadat na skvělou jízdu v příjemné společnosti. Zmrzlina byl dobrý nápad. Myslím, že si celkem zasloužím osladit si po dnešku život. Takže jsem souhlasně přikývla. "Jasně." |
| |
| Grass Valley Při mém zvolání hodného dona Quichota se krátce srdečně zasmála, já se také usmíval, ale spíše jen v nitru... bylo mi fajn. Její objetí, a ženská stehna na mých mi dělaly více než dobře. Po chvíli jsme vjeli vlažnou jízdou do městečka. Byl takový ten příjemně teplý podvečer. Projížděl jsem ulice, a hledal očima někoho kdo prodával zmrzlinu. Našel jsem po krátkém hledání jeden takový blankytně modrý, a měli tam i italskou!
Zaparkoval jsem vedle malého venkovního altánku stojícího vedle, a objednali jsme si každý jednu. Jsi samozřejmě zvaná. Dodal jsem s pusou celou od zmrzliny. Pak jsem si dal svůj pohárek hned vedle tváře, a vykouzlil ten nejlepší úsměv na Grace a doplnil reklamní slogan... Úsměv v každém kopečku.... a jeden navíc!
|
| |
| Zmrzlina Netrvalo dlouho a zastavili jsme před krámkem se zmrzlinou. Ani jsem si nevzpomínala, kdy jsem naposled měla čas jít jen tak na zmrzlinu. Bylo to fajn. Nakonec o čem jiném, než o tom užít si maličkosti, život je. "Díky." Usmívala jsem se, když mi Joe podával zmrzlinu. Ochutnala jsem, tedy poněkud decentněji než on, a pokývala hlavou. "Je vážně moc dobrá." Když si začal hrát s vlastním pojetím sloganu, lišácky jsem se usmála. Nabrala jsem na ukazováček trochu šlehačky a mázla mu jí přímo na nos. Povytáhla jsem obočí a sledovala ho tázavým pohledem světlých očí. A co s tím uděláš? |
| |
| Laškování nad zmrzlinou Udělal jsem malý fórek, a Grace se toho hned chytla. Mázla mi rošťácky zmrzlinu na nos! Nevím proč, ale to gesto mi přišlo jako lehnunké koketování s mou maličkostí. Na malý okamžik mi v očích vyskočily malé ohníčky, ale pak se zpět vrátily do podoby veselích plamínků. Neváhal jsem a snažil jsem si zmrzlinu slíznout jazykem. Po pár chvílích, při kterých jsem musel vypadat dost komicky jsem kapituloval, a pomohl si prstem. Olízl jsem takto darovanou zmrzlinu, a přitom jsem se hluboce podíval do jejich šedých očí... v těch mých se opět na okamžik zajiskřilo. Něco se mezi námi, okolo nás, či v nás stalo... prostě proběhla nějaká vlna, alespoň já to takhle cítil. Tento prožitek mi přišlo zbytečné komentovat jak v tuto chvíli zbytečnými slovy, tak nějakým dalším žertíkem. Na mém pohledu to bylo znát. Byl jsem tam já, byla tam ona a bylo tam ono cosi dalšího mezi námi... to plně stačilo. |
| |
| Kérkový král No, to se nedá nic dělat Ginger, doufám že se tvá máma brzy uzdraví. Rozloučila jsem se s Gin. Joe jí prý odveze, takže zmizeli oba. Najednou se u našeho stolu objevil nějaký zřejmě majitel tattoo salónu, co používá svý tělo jako výstavní síň své živnosti. Jo, klidně si sedni. A kam jedem? Do Woodstocku, stát New York. Dodám, a gestem si řeknu o jednu kamelku. Pokud je mi vyhověno, hned si připálím, potáhnu a labužnicky vyfouknu kouř. Můžeš jet s náma, jestli nemáš nic jinýho na práci, jsme volná banda. Pak se otočím na Deana, Maki a Rose. Je to tak, ne? Pak si vzpomenu že Pierre uvedl jméno. Já jsem Sue, nebo Brit. Co ti víc vyhovuje. |
| |
| Zmrzlina Joe vzal můj žert s humorem a to mě těšilo. Pobaveně jsem sledovala jeho nerovný boj se zmrzlinou na nose. Bylo to veselé a bezprostřední. Lidí, co sami sebe berou až moc vážně, jsem měla za poslední měsíce už nějak dost. Člověk by měl mít nadhled a smysl pro humor. Zadíval se mi do očí a já mu ten pohled oplatila. Bradu jsem měla opřenou o hřbet ruky a dívala se na něj z pod řas. Vlahý večerní vítr mu cuchal vlasy. Nemluvil a ani mně se nechtělo nic říkat, ničím kazit tu příjemnou a uvolněnou atmosféru. Takže jsme jen tak seděli proti sobě, vychutnávali si ten okamžik i zmrzlinu. Dojedla jsem zmrzlinu a dál jsem zůstávala sedět. Osobně mi vůbec nic nechybělo a neměla jsem ani kam spěchat. Těšila jsem se na cestu po krásách téhle země, o kterých mi vyprávěl, ale nehořela jsem nedočkavostí. Takže bylo na Joeovi, aby zavelel k odjezdu, až se mu bude chtít. |
| |
| S Grace Bylo mi s ní prima, a její šedavý pohled zpoza řas mne naplňoval štěstím. Pomalu jsme dojedli zmrzlinu, a mne se vůbec nechtělo vrátit se do lokálu... místo toho mne napadlo něco jiného. Ukážu ti jedno místo, než opustíme tenhle kraj, bylo by škoda jej minout. Dáš si kolu, či nějaký mléčný koktejl? Ptát se na pivo po zmrzlině mi přišlo zbytečné. Podle jejího výběru jsem nakoupil, pro sebe pepsi. Obojí jsem hodil do termovaku v brašnách, a vyrazili jsme. Nasedli jsme a já otočil svou krásku do kopců okolo Grass Valley, neboť když jsem sem přijížděl s partou míjeli jsme krásné horské jezero. Na jeho okrajích byli lavičky s výhledem na tu vodní plochu obklopenou lesy a horami. Tam jsem jí zavezl, tam jsme usedli na jednu z laviček, a já mlčky vyndal naše nápoje, a Grace jsem podal ten její. Cestou jsem pustil rádio, a hrály od Led Zeppelin "Stairway to Heaven".
|
| |
| Jezero Výlet na nějaké pěkné místo byl skvělý nápad. Byla jsem zvědavá, kam mě hodlá Joe zavést. Řekla jsem si o zázvorovou limonádu, a pak se zas posadila za něj s rukama kolem jeho hrudníku. Když jsem před sebou uviděla horské jezero, v duchu jsem se rozzářila. Zapadající slunce se odráželo ve vodní hladině, ke které se strmě svažovaly skály a svahy se zelenými lesy... to byl nádherný pohled. Vždycky jsem byla tak trochu romantička. A jak se zdálo, nebyla jsem v tom sama, což bylo fajn. Seděla jsem vedle něj na lavičce, dívala se na krásnou přírodní scenerii dokreslovanou hudbou, kterou pustil. Co mohlo být lepší? "Je tady fakt krásně." Vzdychla jsem spokojeně. Když písnička dozněla, napadlo mě trochu si po celém dni v autě protáhnout nohy. "Nechceš se projít?" Navrhla jsem s úsměvem a ukázala na pěšinu mezi stromy, co vedla po břehu jezera. |
| |
| U jezera To máš tedy pravdu Grace. Moc krásně. Odpověděl jsem, dopil pepsi, a prázdnou PETku hodil do blízkého koše. Chtěla se projít, a já neměl vůbec nic proti. Jo, proč ne. Mám vzít deku? Kdyby jsme si chtěli někde sednout? Zařídil jsem se podle jejího přání, a i když kolem nebyla ani noha, tak jsem zamknul motorku a vydal se s touto krásnou ženou cestou kolem jezera. Pomalu nadcházel podvečer, a tak už těžko někam pojedeme, asi zůstanem někde v motelu. Když naše nohy spočinuly na cestě lemující jezero, nastal právě ten čas, kdy jsou ptáci nejaktivnější. A tak se kolem nás rozezněl takřka koncert všech možných pěvců. Do toho mírně šplouchala voda v jezeře, jak jí mírný vánek hnal před sebou. Šli jsme mlčky, možná že promluví Grace... |
| |
| U jídla Zdravím. Prohodím, když Pierre přijde blíž. Prohlídnu si ho a nevzrušeně pokračuju v jídle. Poté, co Brit prohodí pár vět dodám. Dean. Teda, začíná se nám to pěkně rozrůstat. Dál jsem seděl tiše u jídla. Neměl jsem nijak povídavou náladu. Poté, co se všici najedli, mi došlo, že tu chybí Joe. Kam zmizel kovboj? Vzpomenu si, že doprovázel Ginger, ale už se mi to zdá celkem dlouho. Volám na čísnici a platím. Pokud ho nic nesejmulo po cestě, tak v tom má určitě prsty ženská.. Tak co, holky, pojedem, nebo na něj máte kontakt? Budem čekat? zajímalo mě. Podíval jsem se postupně na Maki a Brit. Ty jediné znám o pár hodin dýl a ony zas kovboje. Mmm?? zamručel jsem ještě na Rosu. Beztak někde pálí za ženskou. syknu k Pierrovi a uchechtnu se. |
| |
| Procházka kolem jezera Zvedla jsem se z lavičky a oprášila si džíny. Deka byl dobrý nápad, takže jsem na něj kývla. "Jasně." Vyšli jsme po cestě vyšlapané v měkké lesní půdě. Vzduch voněl vodou, jehličím a vlhkou zemí. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela na okamžik oči a zaklonila hlavu. Tohle mi už vážně chybělo. Měla jsem města, smogu a rušných ulic plných lidí už dost. Člověk potřebuje někdy vypadnout z města, někam ven... do přírody a vyčistit si hlavu. Vždycky, když jsem byla v lese... uvědomovala si stáří skal i stromů kolem sebe, jejich velikost a majestátnost, cítila jsem se vedle toho všeho tak maličká a nicotná. Na druhou stranu ale i součástí... tak jako kapka v moři. „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ Až na to, že já se necítila být součástí lidstva, ale přírody... Nějakou dobu jsem jen tiše šla a užívala si ten pocit, že se zas můžu svobodně nadechnout. Pak mě napadlo, že je to docela dobrá příležitost dozvědět se něco o člověku vedle mě. "Joe... co tě sem vlastně přivedlo?" Byla to poněkud širší otázka, ale i to, jak si ji on vyloží mi může něco prozradit. |
| |
| Procházka Grace si hluboce užívala tu krásu okolo nás. Skoro se zdálo, jakoby jí chtěla vdechnout a pohltit do sebe. Se zájmem jsem jí pozoroval. Někdy jsem v podobných chvílích měl pocit, že jsem se v krajině rozpustil. Možná zažívala něco podobného. Pak mne trochu vyvedla z míry, protože se mne zeptala na to, co že mne sem přivedlo. No, nějaký čas jsem strávil na farmě v Montaně. Byl to fajn život, mezi rovnými a prostými lidmi. Bylo tam dobře, ale pak mi nejednou přišlo, že bych měl vidět i jinej obzor a jinou krajinu než ty zelený pláně Montany. Měl jsem našetřený nějaký peníze, a tak jsem koupil svou kaštanovou Dyna Glide, a vyrazil po státech. Když dojdou peníze, tak se nechám někde najmout, a pak zas jedu dál. Na chvíli jsem se odmlčel. Nejsem nějaký mluvka, ale zeptala se. A já nemám co skrývat. Tak to je ve zkratce vše. Jistě je v tom toho asi víc, ale některé věci se špatně popisují. Vzpomněl jsem si jak Grace před chvíli nasávala svěží horský vzduch, a nejen ten. Mám rád krajinu, vítr ve vlasech, čerstvý ranní vzduch. Rád vylezu ráno ze spacáku, a skočím do řeky tak jak mne Pán Bůh stvořil... to mám rád. |
| |
| Procházka Joe vzal odpověď celkem ze široka, také mi mohl říct něco ve smyslu, že sem přijel na motorce. Dívám se na něj šedýma očima a poslouchám ho, chvílemi jen přikývnu. "Hmm... takže ty jsi vážně pravý nefalšovaný kovboj?" Zasměji se tiše. Jeho vzhled na to sice vypadal, ale znám pár lidi, co se oblékají jak z westernu, ale snad nikdy v životě neviděli živou krávu. "Tak jsi vyměnil skutečného koně za toho ocelového." Uculím se na něj. Když mi ještě popsal, co má rád, byla jsem si už docela jistá, že jsem narazila na chlapa s romantickou duší, co se jen tak svobodně toulá po státech. Říkala jsem si, že jaká je asi pravděpodobnost, že se mi rozbije auto zrovna v momentě, když on projížděl kolem, že zastaví... a že to nakonec dopadne takto. Matematik nejsem, ale tohle by určitě bylo zatraceně malá šance. Sama od sebe se k podobnému povídání moc nemám. Jestli chce něco vědět, bude se muset zeptat... |
| |
| U jezera No můžeš říct kovboj, anebo farmář... obojí je pravda, ale kovboj asi zní trošku líp. V Montaně se chová spousta koní, i dobytka. Doplním její postřeh, který ji přivedl k smíchu. Tak je to poctivá a drsná práce, ale člověk dělá dobré věci, které po něm zůstávají... a je na čerstvým vzduchu. Na její bonmot o koni, který mne vozí jsem se smíchem řekl. Tak myslím, že i ty jsi už poznala, že harley umí být velmi pohodlný, a na dlouhé cesty je jako stvořený. Vzal jsem ze země placatý oblázek, a poslal jej švihem na vodní hladinu jezera. Udělal asi 4 žabky než zmizel ve vlnách. Trochu mne zamrzelo, že práce kovboje jí přijde k smíchu. Tak abych řekl, já mám tu práci na farmě rád, a hlavně ty lidi co tam dřou. Jsou rovný, někdy i drsný, ale nehrajou na druhýho komedie, a kudlu do zad ti taky nebodnou. To se o mnoha měšťácích říct nedá. Pak jsem se koukl do jejích ocelově sytých očí, a zeptal jsem se podobným směrem jako ona předtím mne. A když už o tom mluvíme, co přivedlo takovou vlčici s šedými zraky jako jsi ty, aby se vydala kamsi v takové rachotině? Soumrak postoupil, a lehce se ochladilo. |
| |
| Večer u jezera "To ano, zvlášť s tím správným jezdcem." Usměji se na něj při zmínce o pohodlí harleye. Všimla jsem si, že něco na mojí předchozí reakci ho zamrzelo. Nechtěla jsem se ho nijak dotknout. Nesmála jsem se jeho práci, to vůbec ne. Jeho práce dávala rozhodně větší smysl než ta moje, ta mi někdy přišla dost marná. "To chápu." Přitakala jsem, když mluvil o tom, co má na téhle práci rád. Když zmínil "měšťáky", jen jsem se potutelně usmála. Položil mi podobnou otázku, skousla jsem si trochu dolní ret a podívala se na něj. "Vlčice je jeden z těch měšťáků." Stále jsem se usmívala. Co si myslel o "měšťácích", mě nijak neuráželo. "Měla jsem už všeho dost... šéfa, práce, lidí okolo... takže jsem to prostě hodila za hlavu a říkala si, že to zkusím někde jinde a jinak." Nevím, jestli mu to jako odpověď bude stačit, ale prostě tak to je. Jednoho dne jsem se probudila a řekla si prostě dost. |
| |
| Soumrak Doufám, že se mnou se ti jede dobře, mě s tebou víc než dobře. Odtušil jsem, a zas jsem se smál od ucha k uchu. "Vlčice je jeden z těch měšťáků." Vyznala se. Tak těžko jsou všichni z města takový jak jsem je nastínil, to je jasný. Jen mi prostě přijde, že lidi ze vsí a samot jsou nějak rovnější, ale můžu se mýlit. A vlčice má v sobě volný vítr i šumící lesy, to já poznám. Její hluboké oči mluví jasnou řečí, takovou která nezná klamu. Když řekla důvod toho co ji přivedlo na cestu, dodal jsem vážně. Udělala jsi dobře, člověk by měl v sobě čas od času najít sílu volně se nadýchnout. No, už se pomalu smráká, asi bychom měli jet k ostatním z mý divoký party, aby v tom lokále ještě vůbec byli... |
| |
| Kde je kovboj? Najedli jsme se a Joe pořád nikde. Dean byl jediný, kdo na to poukázal, a zároveň navrhl jet dál. Nechce se mi trhat partu, co se upíchnout v nějakým motelu, a Joeovi tu nechat vzkaz, aby věděl kde nás najde? Maki celý jídlo mlčela jak zařezaná, Rosa byla asi sjetá, takže ve svém světě. Pierre si právě přisedl, takže jsem byla vážně žádostivá kdo to rozhodne. Osobně by mi nevadilo tu ještě počkat, a dát si na Joea nějaký to pivko, když už se někde nejspíš zapomněl s nějakou babou. Doufám, že jí aspoň přiveze. Ne že si jen někde užije, a nás tu nechá tvrdnout. Nečekám až se ostatní rozhoupou, a objednávám si pivo, a havanský doutníček k tomu. |
| |
| Návrat "Víš, co se říká... Nesuď den před večerem. Za dva dny mě třeba budeš mít dost." Pozlobím ho s úsměvem. Sama tomu ale moc nevěřím. Rozhodně bych s ním ráda strávila delší dobu, než pár dní. Jak se zdá, cestovat ve dvou, může být mnohem... příjemnější než sama. Úsměv mě neopouští ani při dalších slovech. "To je v pohodě, já si to neberu osobně." Svým způsobem má pravdu. Ve městě se na upřímnost moc nehraje. Lidi na farmách jsou na sobě víc závislí, musí víc spolupracovat místo toho, aby na sebe šili boudy. Když zas začne mluvit o vlčici, prohlédnu si ho zkoumavým pohledem. "A ty se ve vlčicích nějak víc vyznáš?" "Jasně, vrátíme se." Otočím se a zamířím zpátky na místo, kde Joe nechal svojí motorku. Když zas sedím za ním na motorce a držím se ho kolem pasu, než nastartuje a rozjedeme se, nakloním se těsně k němu. "Díky, že jsi mě sem vzal. Bylo to moc pěkné." Zašeptám mu z blízka do ucha. Krásné jezero i procházka mi udělala velkou radost. |
| |
| Cesta zpět Rád jsem ji poslouchal, a kochal jsem se tím, že mohu být v její blízkosti... i proto jsem zvolil tuhle zajížďku k jezeru. Inu proč si to nepřiznat, líbila se mi a přitahovala mne. Tak nějaké vlčice jsem měl tu čest vidět, myslím ty čtyřnohé. Odpovídal jsem s úsměvem. Ale to označení v souvislosti s tebou jsem použil jen a pouze pro sílu a hlubokost tvých nádherných šedých očích. Jsou kouzelné. Mluvil jsem, a přitom naše kroky mířily pomalu zpět k mé mašině. Rád bych se jí dotkl, nebo ji vzal za ruku... ale nechtěl jsem nic pokazit. Tak to nechám, až nějaký ten kontakt vyplyne sám od sebe. Po chvíli už usadila svou báječnou prdelku za mnou na sedačce, lehce se zavrtěla asi jak hledala správný posez... užíval jsem si to vrcení, a pak mne objala svými hebkými pažemi. Na mé tváři se rozlil spokojený a štastný úsměv. Mne se tu s tebou taky moc líbilo... tvá blízkost je mi potěšením, všude. Řekl jsem již do větru, neboť se mašina zvolna rozjela. Pustil jsem rádio, kde hráli celkem příhodnou písničku. Po chvíli jsme vstoupili do lokálu, kde měl být zbytek grupy... |
| |
| Have a drink on me Nejspíše jsem se hodně zamyslela, ale nakonec jsem si to jídlo objednala a pojídala ho. Všechno na doporučení Joa. Na poznámku od Brit jsem nic neřekla. I když tu kombinaci jsem jednou zkusila na akci, kterou pořádal papá a musím uznat, že to byl neskutečný humus. Zároveň jsem mu tam udělala neskutečnou ostudu, za kterou bych se ještě teď měla stydět. Ale když manžel mé sestřenice je tak skvělý v posteli, že tomu prostě nešlo odolat a do toho jeho sestra. Byla to nakonec krásně střižená trojka. Při té vzpomínce začínám roztávat a to se mi vůbec nelíbí. Ovšem je faktem, že všichni z této skupinky by stály za ten hřích. A já netvrdím o sobě, že jsem andílek. Nového týpka, který vypadá až hříšně potetovaně, si prohlížím od hlavy až k patě. Musím uznat, že vypadá zajímavě a já takové zvláštní existence prostě žeru. Všechno podstatné mu sdělila Brit. A kráska, která patřila k našemu vůdci musela odejít. Ach škoda... s ní si bohužel už nic neužiji. Mírně jsem se své myšlence uchychtla a mávla jsem nad tím raději rukou. "Mé jméno je, Rose." Podala jsem mu ruku na kterém jsem měla tetování dokazující, proč se asi tak jmenuju. Mohlo mu dojít, že to nejspíše není mé pravé jméno. Musím uznat, že Dean měl zajímavou poznámku ohledně kovboje. Yep...být na jeho místě, taky si to někde s někým rozdávám. Mírně jsem si povzdechla při této představě, protože mám pocit, že s touto partou bude ještě hodně nereálná. Ale co už se dá dělat. "Co já vím? Musím uznat, že má Brit dobrej nápad." Pronesla jsem. Sice ano po dlouhé době, ale nemusím všechno odkývat. Přeci nejsme na nějakém kongresovém zasedání a není to nic důležitého. Mně je to v celku jedno, co bude s kovbojem. Já jsem totiž svině od přírody. Objednám si ještě nějakého toho panáka od číšnika, kterého do sebe kopnu. Jsem prostě taková a nikdo mně už nezmění. K tomu si dávám ještě pivko. Opět si zapaluji cigaretu a doufám, že to nikomu nebude vadit. Pokud ano, tak má prostě smolíka. "A jak jste se vlastně seskupili? Taky tak nějak, jak já jsem se přidala k vám?" Toto mně v celku zajímalo. Podívala jsem se upřeně na Maki, Brit a Deana. Co se týče Pierra, tak ten na tom byl podobně jako já. |
| |
| Cesta zpět Pohodlně jsem se za Joem usadila. Už se téměř snesla tma, na nebi vycházely první hvězdy. Chvíli jsem se za jízdy sledovala s lehce zakloněnou hlavou, pak jsem se opřela o Joeova záda. Zcela jednoznačně jsem seděla blíž u něj, než bylo třeba pro bezpečnou nebo pohodlnou jízdu. Ale mně se to takhle líbilo. Navíc i Joe dával jasně najevo, že mu je se mnou dobře. Když ještě pustil rádio, atmosféra byla víc než příjemná, naprosto spontánně jsem se začala spokojeně usmívat. Zavřela jsem oči a jen si užívala jízdu. Když Joe přibrzdil a nakonec i zastavil před hospodou, kde měla být jeho parta, v koutku duše mi bylo líto, že cesta trvala jen tak krátce. Ale na druhou stranu to byl teprve začátek a čekalo nás ještě spousta podobných zážitků. Stáhla jsem si gumičku z vlasů a pohodila hlavou, abych si vlasy volně rozpustila. Pár pramenů se už stejně uvolnilo cestou. Nakonec jsem se rozhodla je zpátky nestahovat a gumičku si jen navlékla na zápěstí. Uvědomila jsem si, že jsem se ho ani na tu jeho patru nezeptala, takže jsem vlastně vůbec netušila, do čeho jdu. Což ale mělo taky svoje kouzlo. Mrkla jsem ještě na Joa, a pak ho následovala dovnitř. |
| |
| V sallonu Tiskla se ke mne celou cestu, a užívala si to. Já rovněž. Už byla skoro tma, když jsem zastavil před hospodou odkud jsem odpoledne odjel. Grace chtěla vejít první, tak jsem jí lehce chytil oběma rukama za její krásný zadeček. Počkej Grace, co kdyby tam lítaly půllitry. Řekl jsem s úsměvem, ale bylo jasno, že to nebyl jediný důvod mého uchopení. A tak jsem vešel první, s tím že jsem svou levici nechal jakoby náhodou za sebou. Možná, že se jí Grace chopí. Ostatní tam ještě byli, Rosa právě ztrestala jednoho panáka, a Brit seděla v oblaku doutníkového kouře, Pierre dojídal. Cestou k jejich stolu jsem zachytil číšníka, a optal jsem se na možnost přepsání v nějakém motelu. Naštěstí řekl, že jeden je přímo vedle za rohem. Pak jsme dorazili k našim, buď ruku v ruce, či každý za sebe. Čau, to je Grace... pojede se mnou, a tohle je Brit, Maki, Dean, Rose a Pierre. Jo a lidi, motel je hned za rohem, tak může zábava začít už tady. Představil jsem všechny zúčastněné. |
| |
| Seznamování Ucítila jsem Joeovy dlaně na svém pozadí. Být to někdo jiný, ladně bych se otočila a vyťala mu ukázkovou facku. Nejsem zrovna zvyklá nechat na sebe sahat cizího chlapa. Ale Joe nebyl cizí... a navíc to nebylo vůbec nepříjemné... a když měl ještě tak rytířský důvod. Takže jsem se na něj otočila s úsměvem, zastavila a nechala ho jít prvního. Jak jsme přicházeli ke stolu, nenápadně jsem ho vzala za ruku, kterou nechal za sebou, a propletla svoje prsty s jeho. Ostatně přeci jsem jeho dáma v nesnázích a on můj hrdinný zachránce. No a v jeho případě rozhodně nebylo špatný si na tuhle roli alespoň chvilku hrát. Navíc se mi prostě jednoduše líbilo se ho za tu ruku držet. Takže k ostatním jsme přišli ruku v ruce. "Ahoj..." Kývla jsem s nenuceným úsměvem na všechny, když mě Joe představil. Se zájmem jsem si prohlížela tuhle nesourodou skupinu. |
| |
| Ruce Měla krásný a pevný zadeček. Yeaahhh! Prolétlo mi hlavou, jakmile jsem ucítil, jak její jemná ručka se jako lasička propletla s mou. Mé prsty se ihned objaly s jejími, podobně jako kořeny vedle sebe rostoucích stromů. Lehce jsem je po propletení stiskl, aby bylo jasno, že se jich už vzdát nehodlám. U stolu jsme se tedy objevili jako pár, což mne učinilo šťastným. Pomohl jsem Grace se posadit vedle mne, poblíž místa kde jsem seděl před svým odjezdem, to jest mezi Brit a Deana. Dáš si něco, Grace? Optal jsem se své lady s úsměvem, a pak k její objednávce přidal pro sebe pivo, panák portorického rumu a chilli chipsy. Využil jsem první příležitosti, a opět jsem propletl své prsty s jejími. Potřeboval jsem cítit její jemnou dlaň ve své. Celý čas jsem vysloveně zářil štěstím, neboť jsem se tak cítil. Po krátkém čase se objednané objevilo na stole. Na lásku, a vítr ve vlasech! Zazněl můj přípitek. |
| |
| U stolu Sundala jsem si koženou bundu a dala jí přes opěradlo židle, na kterou mě Joe následně usadil. Usmála jsem se na Deana a Brit sedící vedle a lehce kývla hlavou v náznaku pozdravu. "Bloody mary, díky." Odpovím na otázku ohledně objednávky. Sotva číšník odejde, Joe mě zas vezme za ruku, čemu se rozhodně nebráním. Stisknu jeho silnou ruku svou drobnou ručkou a v šedých očích mi zajiskří. Vlastně mě dneska nemohlo potkat nic lepšího, než rozbité auto. Usměvavá jsem seděla vedle Joa a držela ho za ruku. Nestarala jsem se o to, co si o tom budou ostatní z jeho party myslet. Když pronesl přípitek, sklopila jsem trochu hlavu a podívala jsem se na něj zas tím pohledem z pod řas. "Na další cestu." Odpověděla jsem mu. Zatím vše nasvědčovalo tomu, že v tom bude obsaženo obojího dost. Ani jsem neměla chuť vyzvídat, kam zítra pojedeme. Rozhodla jsem se, že se nechám překvapit. |
| |
| Večer v salloonu Grace se mému doteku nijak nebránila, právě naopak. Naše prsty se opět propletly, a občas spočinuly na jejím stehně, občas na mém. Když jsem pronesl přípitek, tak se na mne opět podívala tím svým odzbrojujícím pohledem. Nemohl jsem chtít víc! "Na další cestu." dodala, a snad i s ostatními jsme si připili. Kolem stolu vládla uvolněná atmosféra, Brit a Rose kouřily každá to své. Dean vypadal, že by se nejraděj už pakoval, Maki a Pierre mlčeli. Chtělo se mi tančit. Možná protože si mé dlaně vzpomněly na Gracin zadeček, nebo jen pro radost z dnešního setkání s tak krásnou ženou, která navíc sdílela mou vášeň.... pro krásu krajiny kolem nás. Zatančíš si se mnou, Grace? Pokud souhlasila, zvedli jsme se a naše kroky zamířily k jukeboxu v rohu tanečního parketu. Zkušeně jsem sáhl do kapsy u džín, a hodil do té mašiny tři čtvrťáky. Můj prst chvíli bloudil po tlačítkách, až se zastavil na třech, a ty jsem prostě zmáčknul... Pokud nesouhlasila, pustil jsem je stejně, protože je mám prostě rád.
|
| |
| Tanec Když mě Joe požádal o tanec, věnovala jsem mu potěšený, zářivý úsměv. "Ráda." Odpověděla jsem mu stručně a jednoznačně. Vzala jsem ho za podanou ruku a šla s ním k jukeboxu. Výběr hudby jsem ponechala v tuhle chvíli zcela na něm a už první tóny mi prozradily, že jsem udělala dobře. Joe se vyznal, nebo prostě jen jeho vkus byl stejný jako můj... a zřejmě nejen co se týče hudby. Otočil se ke mně a já ho objala kolem krku, jak se sluší, ale ve vší počestnosti... zatím. Dívala jsem se do jeho hlubokých očí a v tanci se nechala naprosto vést. Mé pohyby byly ladné a vláčné. Tanec jsem měla opravdu ráda... a zvlášť s někým, kdo se mi líbil, to byl velmi příjemný zážitek. Nedržela jsem si od Joa odstup, takže pokud chtěl, mohl si mě přitáhnout blíž. Neměla jsem ani v úmyslu trvat na tom, aby mne držel jen kolem zad. |
| |
| Tanec Grace mé pozvání na parket přijala, a zřejmě ani s výběrem mých oblíbených fláků jsem nesáhl tak úplně vedle. Objala mne okolo krku, a já ji uchopil v místech kde se její ladné křivky měnily ze zad na zadeček, možná mne v rámci ploužení ruce sjely i o něco níže. Přitáhl jsem si jí mírně a nenásilně k sobě jak nejblíž to šlo. Rozhodně jsem si nechtěl držet žádný příliš zdvořilý odstup. Život je příliš vzácný, abych si nedopřál kontakt s někým tak okouzlujícím. Byla uvolněná, a houpavý rytmus jí zcela přirozeně procházel tělem, a zrcadlil se v jejích ladných pohybech oblých boků. I mne staré známé písně uvedli rychle do příjemného uvolnění, takže i mé pohyby nepostrádaly ten správný rytmus. Vzhledem k blízkosti našich těl, jsem si mohl dovolit přesné kopírování jejích pohybů, takže nezaujatému divákovi muselo připadat, že jsme nějakým zvláštním způsobem spojeni. Že mne těsné doteky a tření našich těl podmalované příjemnou hudbou bylo více než příjemné, o tom není žádného sporu. Miluji tenhle způsob souznění, a tak se na mé tváři rozlil výraz nefalšované blaženosti a uvolněnosti. Tanec je skvělá věc, a nechápu že se najdou chlapi, kteří si ho neužívají... připravují se o hodně. To ovšem není můj případ, já si toto souznění těl i duší vychutnávat dokážu, a to vrchovatou měrou. Při těch všech tanečních pohybech jsem ale nebyl nijak vlezlý, vše vyplynulo jaksi mimovolně na základě rytmů, jež nás obklopovaly. Cokoliv by kazilo byť jen maličko dobrý pocit Grace z tance se mnou jsem ihned korigoval, takže řeč jejího těla jsem vnímal velmi pozorně. Bylo mi blaze, a měl jsem enormní zájem, aby mé lady bylo ještě blaženěji. Ne nadarmo se říká, že dobrý tanečník nemá k dobrému milovníkovi daleko... |
| |
| Hrdličky Už už jsme se chtěli zvednout, když se otevřely dveře, a v nich se objevil Joe a s ním podle očekávání nějaká holka. Kovboj dorazil s ní k našemu stolu, a představil dotyčnou i nás. Při svém jménu jsem lehce kývla hlavou ke Grace, tak se totiž jmenovala. Ahoj. Z plánovaného odchodu tedy nebylo nic, a navíc Joe zjistil, že do motelu je nedaleko. To mne vedlo k objednání další tequily a frisca k tomu. Bylo mi jasný, že jestli kovboj s něčím nemá potíže, tak je to kontakt se ženami. Tahle byla za tu dobu co jsem ho znala už třetí. Ovšem teď to bylo o dost jiné vůči těm předchozím. Zdálo se mi, že na této mu opravdu hodně záleží. Nutno říct, že Grace mu jeho zájem oplácela stejnou mincí. Když vyrazili do kola, lehce jsem se zasnila. Mý chlapi byli většinou gauneři co mne jen využili, a ráno po nich zbyla jen rozhrabaná postel. Ty dvě tančící postavy mne vrátili ovšem k Johnnymu, co jsem mu říkala Hlavoubušil, z jednoho důvodu který je znám jen mne. To jsem ale já kráva blbá z rozmaru odkopla já. Na naše dvě hrdličky byl opravdu pěkný pohled, ladili k sobě. Abych se úplně nerozplynula ve vzpomínkách otočila jsem se k Deanovi. Ty Deane, nedáme si partičku kulečníku? |
| |
| Tanec Lehce jsem se pousmála, když si mě přitáhl Joe blíž k sobě... byl to úsměv spíš v očích, než na tváři. Líbilo se mi, jak se ke mně choval. Na jednu stranu jasně dával najevo svůj zájem... držel mne těsně u sebe a ruce mu sklouzly níž. Ale na druhou stranu nebyl neurvalý, nedělal nic, co by se mi nelíbilo... a záleželo mu na tom, aby to nedělal. Takže jsem se s ním uvolněná a spokojená. Nechala jsem se měkce vést jeho dlaněmi na svých bocích. Bylo to podvědomé a přirozené... nechat se vést jen hudbou a jím. Navíc se mu muselo nechat, že měl smysl pro rytmus. Oba jsme to zjevně vnímali dost podobně, protože v našich pohybech bylo určité sladění a souznění. Jak mne držel opravdu blízko u sebe, jednu ruku jsem si dala kolem jeho pasu, opřela si hlavu o jeho rameno a zavřela na chvíli oči. Vnímala jsem jen hudbu, která procházela mým tělem, a Joa, jak mne u sebe drží i pomalé pohyby jeho těla. Tanec s ním jsem si vážně užívala, nechybělo tomu vůbec nic. Už dlouho mi nebylo tak hezky. Když jsem zas zvedla hlavu a podívala se mu do očí, doznívaly už tóny poslední skladby, kterou vybral. Nechtělo se mi ale tak rychle přestat a navíc ani Joe nevypadal, že by ho tanec přestal bavit, nebo že by nějak spěchal na návrat k ostatním ke stolu. Takže jsem se rozhodla tentokrát něco z jukeboxu vybrat já. Doufala jsem, že se mu svým výběrem trefím do vkusu a nálady tak, jako on před tím mně. odkaz odkaz odkaz |
| |
| Tanec jak v ráji Nebylo třeba žádného komentáře, žádných zbytečných slov, přímo bytostně jsem cítil jak jsme se s Grace během těch tanců provázali. Bylo to nejen sepnutí těl, ale i prolnutí duší. Když si mi dala svou hlavu na mé rameno, a rukou mne obejmula v pase... celý sál jakoby zmizel kdesi v nenávratnu. Mimo ní a podmanivé hudby tu nebylo nic. Mé písně dohrály, a Grace jakoby mávnutím kouzelného proutku poslala pár mincí do jukeboxu, a sálem zazněli Nazareth. No, to snad ani není možný... Nazareth! Bylo mi jak v ráji. Cosi niterného se ve mne otevřelo, a v plnosti se ono tajemství nabídlo Grace... každým pohybem, každým dotykem. I má tanečnice přímo zářila uvolněným štěstím, takové okamžiky jsou v životě lidském velmi vzácné, a ani ten můj v tomto nebyl vyjimkou. Uvědomoval jsem si to. Jukebox opět dojížděl zadané písně, které měli tu moc, že otevíraly v duši to nepopsatelné. Když jsme se ocitli poblíž té kouzelné mašiny... zazvonily v mé ruce další čtvrťáky, a pro rajské chvíle se z reproduktorů ozvala rajská hudba o báječném světě. Ano, jen v báječném světě může člověk potkat tak báječnou ženu. Pak vstoupil putující cizinec, stejně jako já do jejího života. A nakonec má zamilovaná Highwayman od Krise Kristoffersona. Jsi nádherná... zašeptal jsem jí přímo do ouška při tanci... |
| |
| Saloon Kovboj zmizel i s rusovláskou a skupinka ztratila něco ze své pestrosti, ale i tak se u stolu sešla zajímavá sebranka. S jemným stiskem přijmu nabízenou ruku a nenápadně jí trochu pootočím, abych si prohlédl tetování. " Hmm...černá růže...typický spíš pro mexický gangy. Ale nevidím nášivky, takže to bude ok, zrovna mexikány moc nemusim.", pak mi další z dívek sdělí jejich cíl cesty. "Hehe...spousta hipíků, spousta kšeftíkú." zamnu si v duchu ruce. " Woodstock ? To se mi zrovna hodí." přikývnu a popostrčím krabičku camelek k dívce. Ta se následně představí jako Sue nebo Brit, načež odpovím přikývnutím. Na Deanovu poznámku odpovím jen přiblblým zakřeněním, které spláchnu několika hlty piva. Když dorazí číšník objednám si hamburger a hranolky. Do diskuze o tom co dál se nijak nemíchám, netuším jaké vztahy mají mezi sebou tihle lidé a navíc sem tu teprve pár minut. S naprostým klidem a mlčky se láduju hamburgerem. Zrovna když si utírám umaštěné prsty do ubrousku a dožvýkávám poslední hranolky objeví se kovboj s nějakou holkou. Přikývnu na pozdrav a zapálím si další cigaretu. S tím, že zábava může začít už tady mě kovboj hodně potěšil, po těch hodinách na motorce relax neuškodí. Zvednu se ze svého místa a s pytlem v ruce dojdu k baru. " Schovej mi to prosím někam šéfe. " hodil sem pytel na bar a jeho případný zájem o jeho obsah rozptýlil pětidolarovkou a výrazným poklepáním na rukojeť nože ve stehením pouzdře. Otočil jsem se, že se vrátím ke stolu, ale moji náladu rozptýlí hudba linoucí se z jukeboxu. Ploužícímu páru věnuji úsměv a vyjdu ven ze Saloonu. Zastavím se pár kroků ode dveří a z kapsáčů vytáhnu umělohmotnou tubu, z té vyklepnu smotané brčko. To během pár tahů zmizí ve větru a já se s klidem v duši vrátím zpátky. Stále ještě hrají ploužáky, ale mě už je to úplně šumák, navíc se zachvíli ozve legendární Louis a já si začnu potichu notovat. Chvilku jen tak bezcílně bloumám pohledem po místnosti, ale pak se nakloním k Rose. " Trochu to tu oživíme ne ? Vypadá to tu jak na maturiťáku. " mrknu na ni a bez čekání na odpověď vyrazím k baru, kde objednám lahev Whisky a panáky na stůl. Vypočítavě počkám a zahradím cestu k automatu svým tělem, aby nestihli dát další ploužák. Drobáky zachrastí a mé prsty se dotknou dvou tlačítek . odkaz odkaz Otočím se na patě a vydám se ke stolu, kde už by měla stát láhev a panáky. Sednu si zapálím si a naliju všem přítomným. Svůj příděl ihned vypiju a naliju si další. " Co si teda připít na tu naši cestu ? " pozvednu panáka. |
| |
| Vyrušení Všimla jsem si, že první skladbou jsem se evidentně trefila Joeovi do vkusu. To mě potěšilo. Věnovali jsme se dál oba hudbě, tanci... a jeden druhému. Líbilo se mi bloudit v jeho očích a nechat se jemně houpal v rytmech melodie, kterou pak zas vybral on. Neměla jsem potřebu o čemkoliv mluvit, prostě jsem jen s ním sdílela romantickou atmosféru a blízkost nás dvou... nejen tu fyzickou. Vůbec jsem nevnímala čas plynoucí okolo ani zbytek lokálu. Kouzelnou atmosféru hudby a Joeovy blízkosti násilně přerušil potetovaný chlap z jeho party. Měla jsem pocit, jak by mě v tu chvíli někdo násilím probudil. Zastavila jsem se a zůstala stát vedle kovboje. Nechtělo se mi ale od něj oddálit úplně, takže jsem se ho držela za ruku. U stolu se to zjevně zvrhávalo v bohapustou pitku a to nebyl zrovna můj styl. "Mohl bys mě odvést na ten motel? Jsem už dnes unavená..." Požádala jsem Joa s omluvným úsměvem. Pokud bude souhlasit, vezmu si svou bundu. "...brou noc." Prohodím směrem k ostatním a zamíříme ven. Když se bude chtít, může se za nimi vrátit... ale já si nechtěla kazit hezkou atmosféru večera. |
| |
| Fantastický večer Byl to nádherný večer v náručí nejkrásnější ženy. Tanec nám umožnil až neuvěřitelné, najít jeden druhého v tomto mnohdy nepřehledném světě. Čas zřejmě letěl jinak pro nás, a jinak pro okolí. Po mnoha tancích s Grace se schylovalo u našeho stolu k jinému typu zábavy. Má šedooká kráska chtěla jít do motelu, a požádala mne o doprovod. Samozřejmě... jdu s tebou! Zaplatil jsem, vypil panáka od Pierra... mějte se, užijte si večer, a ráno se uvidíme... za okamžik jsme byli s Grace pod překrásnou hvězdnou oblohou. Počkej, až budeme spát na poušti. Dodal jsem s úsměvem ke hvězdné báni nad náma. Po chvilce jsme již byli ubytovaní v motelu, pěkně vedle sebe. Byl to nádherný večer. Sladké spaní Grace, a neváhej zavolat, kdybys nemohla usnout. Rozloučil jsem se, a lehce jí políbil... |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Od Joa bylo víc než milé, že mne odvezl a doprovodil. Musela jsem si přiznat, že mě i potěšilo, když nejevil touhu vrátit se co nejdříve zpátky do lokálu za ostatníma. Když jsme vyšli ven a mířili k jeho motorce, na nebi zářili hvězdy. Příslib nocování v poušti zněl naprosto báječně. Jen jsem se na něj usmála a sevřela pevněji jeho ruku, bříškem palce jsem lehce přejela v jeho dlani. Byl to vážně skvělý večer. Ubytovali jsme se v motelu, a když mne doprovodil před dveře pokoje, rozloučil se se mnou a políbil mě. "Dobrou noc a hezké sny. Těším se na zítřek." Odpověděla jsem mu, než jsem zašla do pokoje. Hodila jsem svoje věci na postel a šla si dát dlouhou horkou sprchu. Když jsem vyšla ven z koupelny plné páry, necítila jsem se zas až tak unavená. Oblékla jsem si saténové pyžamo ve francouzském stylu. V poušti jsem v tom rozhodně spát nehodlala, ale v motelu to bylo příjemnější... Chvíli jsem seděla na posteli a přemýšlela. Pak jsem dostala nápad... Vyklouzla jsem z pokoje a zaklepala na dveře Joa. V duchu jsem doufala, že ještě nespí a já nebudu muset stát venku moc dlouho v tom, co mám na sobě jen pod rozepnutou bundou. Když otevřel, proklouzla jsem kolem něj dovnitř. Nějak jsem nepředpokládala, že by moc protestoval. Když zavřel dveře a otočil se ke mně, sundala jsem si bundu. "Ani jsem ti nepoděkovala za tvou dnešní pomoc..." Uvědomovala jsem si, že to vyznívá poněkud dvojsmyslně, ale mé záměry byly naprosto počestné... tedy skoro. Chvíli jsem ho nechala v nejistotě ohledně významu mých slov a jen si ho prohlížela s povytaženým obočím. "Říkala jsem si, že po celém dni na motorce jsi možná... ztuhlý." Stále jsem se tajemně usmívala, v šedých očích mi zajiskřilo. "A líbila by se ti masáž." Počkám, jak zareaguje, a pak mu případně ukážu na postel, aby si lehl na břicho. Z kapsy bundy vyndám lahvičku oleje. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Políbil jsem jí, a chutnala sladce, snad po ovoci. Když zavřela své dveře, ještě chvíli jsem stál na chodbě, a vzpomínal na ten polibek i na dnešní večer. Pak už za mnou zapadly mé dveře. Sprcha zašuměla pokojem, a i od vedle byla slyšet kanonáda kapek padajících zřejmě na její krásné a pružné tělo. To byl den s obrovským D. Ze sprchy jsem vylezl, a osušil se... koupel mi udělala dobře. Bez toho abych se zabýval oděvem jsem nahý skočil do postele. Jediné co mne halilo byla lehká přikrývka. Vždy jsem upřednostňoval spát takto, tedy když to bylo možné. V rádiu nějaká ženská zpívala o náročný práci, a ještě tvrdší zábavě. Bavlněná deka hladila mé tělo, a já si přehrával před očima celý večer, a hlavně Grace. Je nádherná! Její tělo bylo v mé mysli opět přitisknuto k mému. Ozvalo se zaklepání. Vstal jsem, a z deky si několika rychlými pohyby udělal provizorní sarong, tudíž jsem měl zakrytu spodní polovinu těla. Mé břicho a část podbřišku však sarong nezakrýval. Tak jsem otevřel. Grace! Prosmýkla se kolem mne, až mi mé provizorní oblečení takřka spadlo poryvem vzduchu. Tak tak jsem jej zachytil levicí. Jedním prudkým trhem jsem suknici dotáhl. Chtěla děkovat. Děkovat bych měl spíš já! Byl jsem lehce zmatený. ...po celém dni na motorce jsi možná... ztuhlý. Nabídla mi masáž! Ona, ona se mne bude dotýkat! Nevěřil jsem svým uším. Rychle jsem zakýval hlavou na znamení souhlasu. Myslím, že jsem správně ustrojen. Hlesl jsem, a ulehl bez řečí tam kam ukázala.... |
| |
| Večer ožívá Jasný, že váháš. Odpovím Brit na otázku, jestli si nechci zahrát kulečník. Ten já hraju rád.. Zvednem se a odcházíme bokem. Začnou hrát slaďárny a protočím oči vsloup. Ten chlap se snad nikdy nezastaví, kývnu směrem ke kovbojovi a zasměju se, co to bude za příště? Květiny do postele?? Ušklíbnu se na Brit a s rádoby omluvným výrazem dodám. Já na takový věci nikdy nebyl.. A protáhnu xicht do ďábelského úsměvu. Dojdem ke stolu, rozložím triangl a nechám Brit začít. Jak se nahýbá nad stůl, neskrývaně se jí koukám na zadek. Odehraje první tah a žlutá poloviční skončí v rohu. Sakra. Neříkalas, že seš talent, to bych se na to vybod rovnou. Vyplázne na mě jazyk a pokračuje v hraní, tentokrát se to už nepodaří. Pierre pak odejde k baru, toho si všimnu periferním. Něco tam čachruje a už se nese láhev a panáky ke stolu. U toho nemůžu chybět! Počkej, Brit, napijem se!! Zavolám na ni a už ji táhnu zpátky ke stolu. Máš vkus. Pochválím Pierrovi výběr whisky. Stoupnem si vedle stolu a natáhnem se pro naše drinky. Na cestu a... a na dobrodružství!! Počkám, co ostatní. Pak zvednu panáka a klopím ho do sebe. Kývnu na Pierra ať klidně nalejvá další, něco přeci jen vydržím a v sobě mám jen pár piv. Hraje nadupaná irská hospodovka a tak si bezděčně začnu klepat nohou do rytmu. Jo, to je trochu jiná třída. Po další rundě se otočím na Brit. Jdem hrát? Nebo.., přelítnu zbytek osazenstva očima, chcete se někdo přidat? |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Joe se tvářil zmateně, když jsme mluvila. Teprve teď jsem si všimla, co má vlastně na sobě. Neskrývaně jsem sklouzla očima po jeho těle od hlavy až k okraji deky a lehce potutelně jsem se usmívala. Zřejmě jsem ho vyrušila, když už byl v posteli. Na druhou stranu vůbec nevypadal, že by mu můj vpád vadil... spíš naopak. Přikývl a už si lehal na postel. Já ale nejdřív vypnula rádio. Hudbu mám ráda, ale někdy se prostě nehodí... mohla by rušit. Pak jsem nechala svítit jen ten nejslabší zdroj světla v pokoji. Ideální by bylo přítmí jen s měkkým světlem několika svíček, ale člověk nemůže mít vždycky všechno. Chtěla jsem v pokoji vytvořit příjemnou, sešeřelou a tichou atmosféru, aby Joeovi nic nebránilo se uvolnit. Joe ležel na posteli na břiše a já si obkročmo klekla nad něj. Stehny jsem lehce sevřela jeho boky a mírně se mu i opírala o zadek. Nalila jsem si olej do dlaní a chvíli počkala, aby se nahřál. Teprve pak jsem začala olej roztírat jemně po jeho zádech. Celou plochou dlaní jsem od beder přejížděla podél jeho páteře směrem nahoru až na krk, pak přes jeho ramena, žebra a boky zas zpět dolů. Můj dotyk byl teplý a hřejivý. Delší chvíli jsem zůstávala jen u jemných dotyků, než se jeho svaly uvolní a prohřejí. Teprve pak jsem přešla k silnějšímu tlaku. O něco silněji jsem sevřela Joa stehny, abych se mohla zapřít. Respektovala jsem rytmus jeho dechu. Přitlačila jsem vždy, když vydechnul, takže jeho výdech se tak prohloubil a svaly v zatuhlých místech uvolnily. Dávala jsem si záležet, aby mu to bylo příjemné, aby se mu to líbilo. Zároveň jsem si to i sama docela užívala. Vnímala jsem i výraz jeho tváře, nebo náznaky v řeči těla, abych se mohla vyvarovat případným nepříjemným dotykům. |
| |
| Noční zábava Dean se zvedl, a šlo se hrát. Cestou utrousil pár poznámek na adresu našeho páru. Kytky do postele? Proč ne, jestli jí to udělá radost. Mé rysy na jeho poznámky viditelně ztvrdly, nesnáším tyhle silácký řeči. Možná bys měl začít na ně být. Dodám suše. Tím to mám za skončené téma. Když Joe s Grace odchází, sleduji je pohledem v němž se odráží podpora, respekt a možná i trochu závisti. Přeju jim to, najít se takhle na cestě. Pak se věnuju běžné hospodské zábavě, a v pití se příliš nekrotím, možná ze žalu. Protože další chlap kovbojova formátu není v dohledu. To, že mi Dean kouká na zadek beru jako běžnou součást nočního života. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Grace vypnula rádio, a nechala svítit jen malinkou bodovku na nočním stolku. Celou dobu se lehce potutelně usmívala. Jakmile jsem si lehl na určené místo, začaly se dít věci. Napřed jsem ucítil na svých stehnech a zadku Grace jak si na mne sedla. To mne uvedlo do stavu lehkého napětí a vzrušení. V zápětí mi počaly její dlaně zpracovávat zádové svaly od beder až po krk. Olej zahřála svými dlaněmi, takže působil jako katalyzátor tepla a uvolnění na hranici slasti. Mezitím mne sevřela silněji svými stehny, což opět dodalo vzrušení do mého těla, zvláště do některých partií. Tlak jejích dlaní zesílil, a přizpůsobil se mému tělu i dechu. Občas z mých úst vyšel hlasitý vzdech, či možná až heknutí... to když její dotek zasáhl snad až mé nitro. Má uvolněnost byla značná, už jsem se nijak nekontroloval. Zcela jsem se podvolil tlaku jejích dlaní, a jemnému pohybu celého Gracina těla. Cítil jsem se doslova jak v ráji. Přivedla mne do takového stavu uvolnění a až elektrizujícího napětí, že budu následovat přirozeně a nenuceně její dlaně a pohyby kamkoliv... |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Pak se narovnám a se spokojeným úsměvem si prohlížím výraz jeho tváře. Naposled ještě jemně přejedu po jeho zádech konečky prstů po páteři. Kleknu si na postel vedle něj. Přikryla bych jeho uvolněné a prohřáté tělo dekou, ale to by ji nesměl mít omotanou kolem sebe. Opřená o předloktí se natáhnu vedle něj, odhrnu mu pramen vlasů z tváře. Skloním se k němu a dlouze jej políbím na rty... hebce a jemně. "Dobrou noc." Zašeptám mu z velké blízkosti do ucha. Pak se pomalu zvednu k odchodu. Od začátku jsme měla v plánu mu opravdu jen namasírovat záda. Nejsem z holek, co hned končí v posteli. Sex bez emocí a milování jsou dvě dost rozdílné věci. Pár chvil vzrušení a rozkoše může být sice fajn, ale v duši pak zůstane jen prázdnota. Když vedle někoho usínám, chci se vedle něj také probudit... Vím, že bych mohla zůstat a že by se mi to líbilo... Ale nechci nic uspěchat. Vlastně od chvíle, co ho znám, se někdy cítím, jak když jsem byla poprvé zamilovaná... |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Propadl jsem se kamsi, kde mi bylo blaženě. Přestal jsem vnímat svět, mimo Grace a jejich kouzelných prstů vše zmizelo. Pak náhle vše přestalo. Kráska ze mne slezla, a lehce mne políbila... Chtěla odejít, a přála mi dobrou noc. Mé tělo bylo vláčné jak dobře prohnětené těsto na čerstvý chléb, záda mne hořela. Z posledních sil jsem se otočil, abych její práci uchoval v teple. Jistě, pokud by se to zvrtlo k milování, neprotestoval bych, ale nebylo to hlavní po čem jsem prahnul v tuto chvíli. Dokonce jsem si jí teď vážil o hodně víc, že dokázala svůj charakter. Uvědomil jsem si její mantinely pro tuto noc, ale nechtěl jsem přijít o její blízkost. Zůstaň! Budu klidně spát na zemi, ale zůstaň. Bez tebe tu bude pusto. Rád bych usínal v tvé blízkosti, slyšel tvůj dech, cítil tvou vůni, měl možnost pohladit tvou ruku... rád bych se probudil v tvé blízkosti. Vyřkl jsem horoucně své vyznání, a bylo vidět v mých očích, že je upřímné... |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro U jiného chlapa bych to považovala spíš za záminku, za způsob, jak mě přesvědčit, abych zůstala... a pak na slib rychle zapomenout. Ale Joe takový nebyl. Myslel to upřímně. "Dobře." Odpověděla jsem mu měkce. Copak jsem mu na to mohla říct něco jiného? Navíc ani mě samotné se od něj nechtělo. Život je moc krátký, aby se člověk připravoval o podobné okamžiky. "Akorát bych si měla dojít pro druhou deku." Tiše jsem se zasmála v narážce na fakt, že svou deku má omotanou kolem těla... a je pod ní nejspíš nahý. Jinak by měl sotva důvod otevírat mi v dece. "No a na zemi spát nemusíš." Skloním se zas zpátky k němu. "To by sis té blízkosti moc neužil, ne?" Nadhodím a nosem se jemně otřu o jeho tvář. Když už budeme spát v jednom pokoji, tak i v jedné posteli. Dělat věci napůl nemá smysl. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro "Dobře." Odpověděla měkce, a mne spadl ze srdce balvan těžce. Ulevilo se mi. V tuto chvíli byla pro mne představa, že po té masáži zase kamsi zmizí více než nesnesitelná. Zasmála se, a podotkla že ji chybí deka... její pohled při tom zabrousil k mým bokům. Sakra, vždyť ji mám kolem pasu! "Moment..." Řekl jsem s omluvným úsměvem, a zmizel za dveřmi skříně, abych se za chvíli před ní objevil v krátkých bavlněných kalhotách bez kapes na sobě a s dekou v ruce. "Myslím, že stačí pro oba, ale kdyžtak je tu ještě jedna náhradní." Dodal jsem na vysvětlenou. Navrhla spát v jedné posteli, a jemně se mi otřela nosem o tvář. Byl jsem rád, a lehl jsem si vedle ní. Nabídl jsem jí gestem své objetí, ale pokud nepřijala nenaléhal jsem. Měl jsem snahu aby se cítila co nejlépe. Na mé tváři byla vidět radost z toho, že se rozhodla zůstat. Když jsme si lehli, mohl jsem ještě nechat doznít její masáž na svém těle. Natáhl jsem okolní vzduch a cítil její vůni promíšenou s vůní masážního oleje. Zahleděl jsem se jí do jejích očí, a skoro se v nich utopil. Netušil jsem jak dalece se k ní mohu přiblížit, aniž by jí to bylo nepříjemné, a tak jsem pečlivě sledoval řeč jejího těla, abych mohl včas a dobře zareagovat. I její oči jakoby mne vedli v té dobrodružné cestě na ostří nože mezi mou touhou jí být co nejblíže, a mezi tím co jí bylo příjemné. Choval jsem se k ní jako ke královně, která jediná má tu moc pohnout mým tělem. Takže na jakýkoliv její podnět ihned zareagovali mé svaly, aby jí ve všem vyhověly... |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Když se oblékal, podívala jsem se někam jinam. Nechtěla jsem narušovat jeho soukromí. Vynořil se v kalhotách na spaní a s dekou v ruce. Posunula jsem se na jeho posteli směrem ke zdi, aby měla dost místa a mohl si lehnout ke mně. Byl milý, bezprostřední... na nic si nehrál a nic neskrýval. Otevřeně dával najevo, pokud se mu něco líbilo, nebo mu na něčem záleželo. A ani neměl potřebu vést drsný řeči a na všechno hned spěchat. Díky tomu jsem se u něj cítila uvolněná... vše tak nějak přirozeně vyplynulo. Otevřel mi svou náruč a já si lehla k němu. Jeho blízkost a dotyk se mi líbily už při tanci... a tohle bylo hezké dokončení večera. Dlouhé vlasy jsem ještě měla vlhké ze sprchy. V jemné, hřejivé vůni šamponu převládal jasmín. Podobně voněl i olej, který jsem použila při masáži. Dávala jsem přednost spíš jemným vůním... s teplými tóny, které uvolňují a uklidňují mysl. Nechala jsem ho, aby si lehl na záda a já u něj ležela na boku. Rukou jsem si podepírala bradu a dívala se mu do očí. Šedé oči se mi leskly jako bych se v nich odrážel třpyt neexistujících svíček. Na tváři jsem měla stále sladce spokojený úsměv. Vnímala jsem jeho vůli a snahu mi vyhovět. Ale já už v tu chvíli byla naprosto spokojená. "Je mi s tebou vážně moc hezky." Chtěla jsem ho ujistit, i když to sám musel cítit. Druhou rukou jsem jemně bloudila po jeho hrudníku. Pokud by se mi něco mělo nelíbit, dala bych mu to najevo... ale tomu byl na míle vzdálený. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Má snaha byla korunována úspěchem. Všechny gesta, úsměvy i pohledy Grace na mne volaly, že je jí u mne dobře. Leželi jsme v objetí, a já cítil příjemné teplo jejího těla, které jakoby mne prohřívalo zevnitř. Koupal jsem se ve vůni jasmínového moře, a hřál mne při tom její úsměv. Hlubiny jejích očí ze mne vytáhly mé poslední obavy z toho, abych něco nepokazil. Skoro mi přišlo, že ta skvostná masáž stále pokračuje... jen teď probíhá zevnitř. To vše mne uvolnilo, a tak i mé reakce na ní nepostrádaly přirozenost a nenucenost. Pak mne pohladila rukou i slovem. Odpovědí jí byl slastný a šťastný úsměv na mé tváři... ten byl výmluvnější víc než všechna slova, která mohla říct v tuto chvíli má ústa. Bylo jí u mne dobře, a mne u ní blaženě. Chtěl jsem jí udělat pomyšlení, ale nakonec mne ona obdarovala víc. Ale v lásce se přeci na míry a váhy nehraje. Nakonec jsem přeci jen našel vhodná slova. Jestli pak víš Grace, jak moc se mi zamlouváš? |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Jeho dnešní chování... projevovaná pozornost, zájem... Jak mu záleželo, abych zůstala a zároveň na mne v ničem nenaléhal, mi napovídalo, že se mu zamlouvám zřejmě docela dost. Ovšem na jeho otázku jsem odpověděla jen úsměvem. Pak mne ale napadlo ještě něco dalšího... Sklonila jsem se k jeho uchu. Velmi, velmi blízko, až na krku cítil můj dech. "Chceš mi to říct, nebo ukázat?" Zašeptala jsem. Svým způsobem by se to dalo považovat za pokoušení a rozhodně ta věta v sobě měla určitý náboj. Ale Joe nebyl ten typ, co by chtěl hned všechno. U něj jsme nemusela mít obavy, že to pro něj bude signál, aby se na mě hned vrhl. Líbilo se mi jiskření mezi námi. Z jeho dotyků mě příjemně mrazilo... bylo v tom jisté napětí, ale zároveň i uvolněnost. A on to podle všeho vnímal dost podobně. Tak proč si tyto okamžiky, lehké pokoušení, náznaky a blízkost neužít? |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Těmi slovy jsem chtěl nějak výstižně shrnout celý můj vztah k ní i celý dnešní den. Ale Grace to vzala spíš jako ne úplně patřičnou otázku právě po celém to dnešním dnu. Avšak úsměv z tváře, ani pohoda z nitra jí nezmizela. Naopak naklonila se ke mne, a já ucítil její horký dech na svém krku. Mým tělem projel snad elektrický impuls. Chtěla ukázku. Mým cílem bylo jí udělat pomyšlení, tak jsem nezaváhal. Otočil jsem se mlčky na bok čelem k ní, a má levice se vydala na průzkum jejích zad, ramen i krku. Zčásti jsem laskal její hebkou kůži, kdekoliv jsem svými bříšky procházel... zčásti jsem jí lehoulince masíroval. Pokud reakce na tento výlet mých prstů, mé dlaně byla z její strany kladná, tak jsem neváhal navštívit i její nádherný zadeček, tam ale má cesta prozatím skončila. Pokud se při tom všem otočila na záda, neváhal jsem stejným způsobem prozkoumat její ňadra, i ploché bříško. Avšak klínu jsem se vyhnul, to mi přišlo jako pro tuto chvíli nepatřičné. Mé doteky byly jemné a příjemné, někdy na hranici, avšak nikdy za ní. Chtěl jsem jí udělat pomyšlení... |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Joe se místo slov rozhodl pro druhou možnost. Otočil se ke mně a jeho ruka bloudila s něhou po mém těle. Přimhouřila jsem oči a jen vnímala jeho dotyky. Jeho dlaň hřála a podle výrazu mé tváře nemohlo být pochyb, že se mi jeho dotyky líbí... a nejen to. Začínala jsem cítit příjemné napětí a mrazení podél páteře. Tiše jsem vydechla, když se dotkl mé šíje. Jeho dlaň pak směřovala dolů po zádech až na můj zadeček, lehce jsem se kousla do spodního rtu. Byl pozorný a něžný... ale stále zachovával určité meze. Jeho laskání a pohlazení mne rozhodně nenechávala chladnou. Položila jsem se na záda a jednou rukou ho objímala. On však zřejmě neměl v úmyslu přestat s "ukazováním" tak rychle. Dokud jeho dlaň byla jen na mém bříšku, dokázala jsem se mu zhluboka dívat do očí... ale on pak se stejnou něhou zamířil výš k plným ňadrům. Jeho dotyky mi zavíraly oči. Dech se mi o něco zrychlil. Přiblížila jsem se k němu, na okamžik se mu zahleděla do očí... a pak mu jeho něhu začala oplácet v polibku. Líbala jsem ho pomalu, velmi pomalu a mazlivě na rty. Dotyk mých rtů byl hebký a vláčný... Věnovala jsem se mu dlouze. Pokud by však z jeho strany začal polibek získávat na horoucnosti a vášni, na okamžik jsem se odtáhla, a pak zas pokračovala s něhou a jemností. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Mé prsty, má dlaň se rozběhly po jejím pružném a hebkém těle... a ona na ně reagovala... tu se prohnula, tu jí vyšel z úst vzdech, tu slast jí přivřela oči, tu se zachvěla jak bříza ve větru. Má ruka po ní běhala jak po strunách kytary, jak po černobílé řadě kláves piana. Každý stisk, každé polaskání v ní rozezněly ozvěnu slasti, uvolnění i elektrizujícího napětí. Ta hra mne zcela pohltila, vnořil jsem se do ní celý... a motelový pokoj jakoby zmizel. Téma té symfonie bylo jemné a laskavé, bylo jako let motýla nad letní loukou. To samo o sobě vylučovalo jakýkoliv drsný vpád vášně z mé strany. Hrál jsem lehce, něžně a jemně... a Gracino tělo vibrovalo, chvělo se a prohýbalo v harmonií s touto hrou. Její odezva na každý dotek byla přesná a včasná. Mezi námi panoval dokonalý soulad. Hloubku té skladbě dodávaly její pohledy hlubokých očí v niž se zrcadlila hloubka očích mých. Políbila mne, jemně a vlaze, čímž do hlavní melodie vstoupila další, která skladbě dodala žádoucí oživení. Opětoval jsem jí stejně něžně. Hráč splynul s nástrojem, a hudba si žila dál svým životem. Melodie ovšem zůstala stále jemná a něžná... |
| |
| Noční zábava Moje myšlenky jsou celý večer v minulosti. Přemýšlím nad svou matkou, dokonce i nad otcem. A taky nad důvodem, proč jsem dopadla tak, jak jsem dopadla. Nakonec mi dojde, že jsem nedopadla zase tak špatně. Mám motorku a ještě mám i nějaké peníze. Hlavně, že není hlad... Z mých myšlenek mi vytrhne až drink, který mi vrazí nějaký cizinec pod nos. Heh? zvednu překvapeně hlavu. Rozhlédnu se po skupince, teprve pak mi to dojde. Jsem Maki představím se zmateně. Když vidím skleničky v rukách ostatních, tak se zvednu a připiji si s nimi. Na naší cestu. popřejeme si sborově. Je to můj první alkohol ze zdejší nabídky a je celkem dobrý... Že bych si dala víc? Nakonec zůstávám u sklenic s Coca-Colou... |
| |
| Zmizení po anglicku Sue hrála kulečník, a pranic se starala o Deana co jí koukal na zadek. Avšak na její tváři bylo vědět, že nad něčím usilovně přemýšlí. Ani přípitku se nezúčastnila. * Hlavou mi běžel onen Johnny, má dávná láska. Ty dvě hrdličky mne inspirovali, ukázali mne, že některé věci zkrátka není dobré zanedbávat. A když už zanedbané jsou, tak že snad zůstává stále možnost je napravit. Možná by šel ještě najít. Najednou se ve mne něco zlomilo. Vzala jsem svý věci, se slovy. Loučím se, boys. Jsem opustila sál. Bylo mi fuk, že je noc. Musela jsem prostě jet. Za chvíli zaburácel můj Springer před hospodou, a já se vyřítila kamsi tmou. |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Ještě chvíli jsem s neskrývaným potěšením prodlužovala polibek. Jednou rukou jsem se opírala o jeho hrudník, druhou ho objímala a zlehka přidržovala jeho hlavu u své. Vtiskla jsem mu ještě poslední vlahý polibek, a teprve pak odtáhla pomalu hlavu. Dlaní ruky, kterou jsem měla za jeho hlavou, jsem ho pohladila po tváři, jemně jsem pokračovala přes krk na hrudník a dál dolů až na břicho. Celou plochou dlaně jsem se dotýkala jeho holé horké kůže... podobně, jako když jsem ze začátku roztírala olej po jeho zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Byl jsem onou hrou a linoucí se melodií naprosto uchvácen, neboť byla úžasná. Jakmile vstoupila do hry nová melodická linka v podobě vlahého polibku, tak dostala hlavní melodie zajímavé zpestření. Grace líbala tak jakoby celý život nic jiného nedělala, zkrátka nadpozemsky. Jakmile tento něžný a takřka nekonečný polibek skončil, obklopil nás další zvrat této symfonie. Gracina ruka se vydala na podobnou dobrodružnou výpravu, jako předtím ta má. Každý hudebník musí mít cit pro svůj nástroj, a já v tomto nebyl výjimkou. Její doteky mne zahnuly slastí... mé tělo na ně uvolněně reagovalo, pomalu jsem přestával mít tu moc hrát, a počal jsem se stávat hudebním nástrojem já... Doufal jsem jen, že udrží hlavní melodii této skvělé skladby. Role se nenásilně obrátily, nyní ona hrála na mne, a já se stal jejím nástrojem... a musím říct, že hrála virtuózně... |
| |
 | Pajzl kdesi Absinth, brouku. Už lehce líznutá sem houkla na číšníka. Lehce nazelenalá tekutina ve sklence mi přistála u ruky, a dostat jí tam, kam patří byla otázka okamžiku. Další. S tou už jsem nenakládala tak bez rozmyslu. prohlídla jsem sál tady toho pajzlu. Nic, co by stálo za pohyb, tedy až na nějaký motorkáře kousek vedle. Chtělo se mi kouřit. Zvedla jsem se a houpavým krokem, který dal vyniknout mýmu výstavnímu pozadí, jsem se šinula sálem. Ten s kerkou v obličeji se nedal přehlídnout, i když pro tuhle chvíli mne víc zaujala krabička cigár před ním. Beze slova má ruka sebrala ze stolu cigára, a nabídla jsem si. Oheň!!! Sykla jsem na majitele, jako by to byl odjakživa můj lokaj. Bylo mi jasný, že když mi nepřipálí on, připálí někdo jinej. Vždycky to tak bylo. Mé plné rty zvýrazněné rudou rtěnkou zkušeně potáhly. Po obličeji mi přeběhl náznak spokojenosti, a labužnicky jsem vypustila kouř. Scháním odvoz, odmlčela jsem se, pro tohle pozadí. Má pravice tu žádost, či spíš oznámení doprovodila úderem na označenou část mýho těla, až to mlasklo. Pár buranů se otočilo. Zvrhla jsem do sebe svou sklenku, a postavila ji přímo před toho s kerkou. Můj pohled byl naprosto jasný - chtěla jsem další. Jedu kamkoliv z týhle díry. Vždycky jsem byla pro rovnou soutěž, a tak se můj pohled svezl i na dalšího motorkáře s kukučem sympatickýho drsňáka. Dvě holky co tam taky seděli, mi nestály za delší pohled. Sedla jsem si na hranu stolu, a obdařila společnost dvou kol svým úsměvem. Jsem Carmen. Vzhled: Tmavovláska s rituálním indiánským tetováním, jemuž vévodí útočící jestřáb přes celá záda. Tělo středně vysoké, plných oblých ženských tvarů. Momentálně oblečená do průsvitné halenky z níž se derou kerky, vnady mírně kryje luxusní podprsenka, obtažené černé kožené kalhoty, vysoké kozačky, na ven černá kožená bunda. |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Tentokrát jsem se jej dotýkala v podstatě jen stehny, jinak jsem se o něj neopírala tak jako před tím zadečkem... Začala jsem ho hladit jemně oběma rukama nejdřív po ramenech, pak postupně i po hrudníku a až na břicho. Dotýkala jsem se ho stále s nezměněnou něžností. Mé dlaně hřály a já se zas pomalu vracela výš, abych velmi zlehka a jemně přejela po jeho žebrech nehty směrem dolů. Byl to opravdu jen jemný dotyk, nic drsnějšího. Dívala jsem se na jeho výraz ve tváři... když vzdechnul, nebo zavřel oči... když se prohnul, jak jsem nehty přejela po jeho těle. Záleželo mi na tom, aby byl spokojený... a snad ještě víc. Abych mu působila skutečné potěšení. Bavilo mne hrát si s jeho tělem. Střídat intenzitu i způsob dotyků a pohlazení. Ale zároveň nepřekročit pomyslné hranice dnešní noci. Snadno bych mohla ty mantinely zlomit... Zbořit jeho sebeovládání. Jako snad každá žena, i já znala způsoby, jak v něm probudit vášeň, zapálit touhu, která by se rozhodně nehodlala smířit jen s nocí v blízkosti. Ale nechtěla jsem to udělat... z úcty k němu i k sobě. Takhle to bylo krásné... v jeho tváři byl sice slastný výraz, ale zároveň i uvolněný. Vzala jsem ho za ruce. Dlaně proti dlaním a propletené prsty. Jemným náznakem jsem mu dala ruce za hlavu. Pokud dal jen trochu najevo, že nechce, nesnažila jsem se o to. Sklonila jsem se k němu, několik pramenů dlouhých vlasů mi sklouzlo přes rameno a spadlo na jeho tvář a ramena. Políbila jsem ho dlouze a měkce... pomalu, se stejnou něhou jako před tím. Chvíli jsem při polibku držela jeho ruce, a pak je pustila... Měl je tedy volné a bylo jen na něm, jak bude pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Bavila se tou hrou, a mé tělo bylo rádo, že se ho dotýkají její ruce. Nijak jsem tu slast, kterou mne zahrnovala, neskrýval. Pak ale přišel bod zlomu, což jsem si uvědomil s jistým zpožděním. Položila si mne na záda, a sedla si nade mne. Políbila mne jemně a sladce, a pak se mírně vzdálila a ponechala mne volné ruce. Ležel jsem tam, a Grace takřka seděla na mne. Nic mi nebránilo výhledu na její nádhernou postavu kytarových tvarů, vše bylo na dosah. Mé oči sledovaly každý detail toho dokonalého díla, skoro jako znalec umění zkoumá vzácné plátno. Mé prsty dělaly totéž, jako by slepec zkoumal sochu. Nevyhýbal jsem se bokům, pevným ňadrům, šíji... prostě ničemu kam dosáhly mé dlaně. Jen klín jsem minul. Ten pohled mi jasně řekl, že zde se zjevil okamžik zlomu. Stačilo aby zlehka dosedla, a lehce se zavrtěla... a hrála by se hned úplně jiná symfonie. Lehce se mne zachvělo v podbřišku, a já pochopil, že mé tělo se ocitlo na křižovatce, a to poznání se ihned projevilo v mé tváři, Grace si toho nemohla nevšimnout... |
| |
| U stolu Po přípitku jsem sledoval ty kolem. Brit se nějak proprazila ven a zmizela. Hmm.. A je po kulečníku.. Díval jsem se chvilku na Maki, ale ta zas pro změnu působila, že není až tak přítomná duchem. Ok. U baru to začalo ožívat a tak jsem došel pro další lahev whiskey. Nechtěl jsem riskovat, že ta od Pierra dojde a u baru bude narváno. Hned po cestě jsem si ji otevřel a trochu se napil. Svoboda chutná tak sladce. V půlce cesty jsem se zastavil, nad něčím chvilku velmi hluboce dumal a prošel se k jukeboxu. Chvíli jsem tam tak stál a rozvažoval co si pustit, pak jsem se o něj opřel zády a prohlížel si místní osazenstvo. Pár balíků, pár vožralců... Jedna cuchta na klíně nějakýho kovboje.. A pak ten náš stolek.. A u něj Rosa. Jo, sakra, ta má šťávu. A pak.. Pak se tam objevila ta druhá. No, napil jsem se, ať ji vidím trochu víc z ostra. V hlavě se mi na okamžik zhmotnila všecka ta whisky, ale brzy to přešlo. Přes to všechno tlachání a hudbu sem neslyšel, co říká, ale bez problému jsem viděl, jak si sebejistě vzala cigaretu.. A jak je z ní vidět víc než by leckterej chlap zvládl vidět a zůstat chladnej.. Plácla se koketně po zadku a to už se mi začaly před očima dělat mžitky. Došel jsem zpátky k nim. Dean. Vyhrknu, když se představí. Na chvilku se proberu, řeknu si, že musím civět jako naprostej blbec a přestanu ji hltat pohledem. Beztak je na to zvyklá. Napadne mě. Taková ženská to dělá buď schválně, nebo.. schválně.. Naleju všechny sklenky na stole až po okraj ze své láhve a tu si nechám v ruce sám. Podívám se na Pierra a zazubím se. Na tuhle proklatou knajpu. A když jsem s tím stejným výrazem přelítl očima ženský u stolu, nejspíš se dovtípil, z čeho mám tak dobrou náladu. |
| |
| Dean Ten s kerkama zatím mlčel, za to jeho komplic nelenil a přitasil se s flaškou whisky. Když se s ní připotácel, vyhrkl zřejmě svou celodenní zásobu slov, totiž svý jméno. Pak s přiblblým výrazem ve tváři zabodl svůj pohled na mý prsa, a nechal ho tam viset dost dlouho. Evidentně už měl dost nabráno, a pro nalitý já mám drobnou slabost, protože i já pod vlivem páchám ledacos. Rozlil půlku svý flašky, a to tak, že doslova. Poměrně dost whisky skončilo na desce stolu. Špatná trefa brouku, to ti nedělá dobrou reputaci. Odtušila jsem. Co mne ale trochu nadzvedlo bylo, že svou whisku nalil i do mý prázdný sklenky. Potáhla jsem z cigára, a nechala ho viset na svém dolním rtu. Stoupla jsem si těsně k Deanovi, levou rukou si ho přitáhla ještě blíž, tak že se mé vnady zabořily do jeho trika. Naše těla se na ten okamžik takřka spojila v jedno. Pravice jej až laskavě pohladila přitom po ne úplně oholený tváři, foukla jsem mu kouř přímo do obličeje, a hlasem napůl medovým, napůl připomínajícím hadí syčení ho oslovila. Piju Absinth! Whisky kloktám akorát ráno. Nebyla to tak úplně pravda, ale chtěla jsem ho trochu podusit. Pak jsem ho pustila, a čekala kdy už mi ku*va někdo přinese můj oblíbený nápoj. |
| |
 | Hospoda Doma mě zrovna nikdo nepotřeboval protože všechny kšefty byly dotažený do konce a s další dodávkou se počítalo až za dost dlouho tak jsem zase jednou po delší době vyjel kontrolovat pobočky a jít si pokecat se starejma známejma který jinak hned tak neuvidím. Moje první zastávka byla v Sacramentu kde jsem se zdržel jenom chvíli a potom jsem nabral směr Reno. Do Rena jsem ale nedojel protože mě přepadl hlad a stejně už se začalo dost rychle stmívat. Sice ne že bych měl něco proti jízdě v noci ale přece jsem celý den seděl na motroce tak by neuškodilo se najíst, napít a potom si natáhnout záda. Zastavím u první hospody které si všimnu.Teda spíš než jako hospoda to vypadá jako salón z dob divokého západu. Ale co, spoustě lidí se ten styl pořád líbí a mě už se nechce nikam dál jezdit. Když parkuji tak si všimnu řady motorek které tam už stojí. To mě trošku zarazí, nečekal jsem že v takovém zapadákově bude tolik lidí. Pravděpodobně jedou spolu jinak si nedokážu představit že by se jich sešlo tolik. Vzhledem k tomu že nepočítám že by se tady kradlo tak helmu nechám na mašině, zapálím si cigaretu a vyrazím do lokálu. Vejdu dovnitř a rozhlédnu se po skupině. A jak jsem čekal sedí všichni dost pohromadě takže tady jsou společně. A že je to hodně rozličná společnost, jen je pravda. Každopádně dále se o ně nezajímám a jdu si sednout do rohu zády ke zdi a abych viděl na celou místnost. Objednám si burgr s hranolkama a pivo. Než mi to donesou tak sedím a prohlížím si skupinu. Vzhled: Kdo se podíval na nově příchozího do místnosti uviděl tak 185 cm vysokého muže svalnaté postavy. Na sobě má džíny, jednoduché šedé triko s nápisem SAMCRO. Celému vzhledu vévodí černá kožená vesta s mnoha nášivkami a na zádech velkým smrťákem s názvem klubu. Na předloktí vytetováno znovu SAMCRO. Na levé ruce dva prsteny s písmeny tvořícími dohromady slovo.Na pravém boku se houpe poměrně velký nůž. |
| |
| Hospoda Moc toho nevnímám. Můj pohled je zaměřen na toho barmana a sklouzává na hodinky. To, že dorazil Joe s nějakou další svou obětí, vnímám pouze s pokynutím hlavy. Nemám k tomu co říct. Ten člověk mi začíná někoho připomínat. Jednoho otcova kolegu z obchodu. Taky střídal ženský, jako na běžícím páse. Tedy přesněji do té doby, než to jeho manželka přestala snášet a poslala na něho nájemné vrahy. Dovolit si to mohla. A policie nějak nezasahovala. Jak máte peníze, tak máte moc... a tu vám nikdo nemůže vzít.. ovšem těžké je si jí udržet. Mírně jsem si odfrkla, když si vybírali tak odporné písně a na které tancovali. Vůbec se na to nedalo koukat. Z tolik sladkého vždycky bolí zuby. Láska neexistuje. To je jenom v pohádkách. Stejně jako princ na bílém koni. Ani se nedivím, že to matka při porodu zahrabala. Myslím si, že by nepřežila otcovo chování. Dost, že jsem se na něj musela dívat já. S tolika ženami sdílel své lože, až jsem to přestala počítat a dala se na rozcestí. Přesněji udělala nejlepší věc ve svém životě. "Jop, borče... oživ si to, jak chceš. Nejsem proti." Mrkla jsem spiklenecky na Pierra a lehce se pousmála. Vyrušil mně ze vzpomínek a za to jsem mu opravdu vděčná. Ale mám pocit, že jsem svou ponořeností do sebe o hodně přišla. Tak trošku mi dojde, že se Dean baví s Britt. Za to Joe to vzdal a jde s Grace někam pryč. Určitě si budou užívat... kanec jeden. Na tváři se mi objeví úšklebek a více to neřeším. Proč bych taky měla? Mám svých starostí dost. "Nazdraví..." Více jsem k tomu neměla. Ač všichni byli svým způsobem fajn, jsem se prostě necítila Oukej... tak by mi to sakra neměl nikdo vyčítat. Ha nová ženská... a všichni jsou z ní paf... Lehce jsem se ušklíbla a nějak to více neřešila. Proč taky? Začal mi však zvonit mobil, ne že bych ho slyšela, ale ty vybrace prostě na sebe upozorněj. Takže jsem se podívala na displej kdo mne sakra otravuje... kdo jinej než papá to byl. Co ten sakra chce? Vypla jsem mobil celkově a s úmyslem vyjít na vzduch to trochu rozdejchat. Můj pohled však skončil na jednom týpkovi, který si prohlížel naší skupinku. Došla jsem k jeho stolu a podívala se směrem na naši skupinku. "Šílená skupinka, co? Bohužel jede tam, kam potřebuju i já." Pronesla jsem tak, aby mně přes ten hluk slyšel a lehce se usmála. Jeho vyzáž a výraz v obličeji mně dostal neskutečně do kolen, takže proč s ním neprohodit pár slov. A pokud je málomluvnej tak je dokonalej můj typ. "Rosa...Mohu si přisednout?" |
| |
| krčma z mého zamyšlení, během kterého sleduji okolí jen jako rozmazané barvy, mi vytrhne až příchod další osoby. Vejde docela sympatický mladík. Hmm... Vypadá inteligentně... pomalu se proberu ze své strnulé polohy s hlavou podepřenou rukami. Dělám nenápadnou v davu lidí. Stejně by si mě nikdy nevšiml pomyslím si. Několik minut vydržím nevšímat si ho, ale pak to nevydržím. Opatrně se skrze vlasy podívám jeho směrem. Jí sám... Zvednu se od stolu a dojdu k baru. „Můžu o něco poprosit?“ ptám se barmana „Malou skleněnou kolu pro pána tamhle“. Podle výrazu v barmanově tváři si uvědomím teprve teď, že tady nejsou žádní číšníci... Do háje „Prosím...“ udělám na barmana psí oči a rukou mu na bar položím bankovku. Nevím, co z toho ho nakonec přesvědčí, ale kolu mu donese osobně. Pozorně, avšak nenápadně, sleduji reakci. Dřív než tam barman stihne dojít ho předběhne Rosa. No tak teď jsem o to víc zvědavá, jak zareaguje |
| |
| Hospoda Donesou mi jídlo a pití tak začnu jíst a už si té skupinky co se tady sešla nijak moc nevšímám. Já si jich nevšímám ale o to víc si ta skupina začne všímat mě. Začne to tím, že po mě od jejich stolu pokukuje nějaká zrzka. Sice si myslí že to dělá hrozně nenápadně ale za svůj život už jsem se musel naučit všímat si když mě někdo pozoruje takže jí to zase tolik nefunguje. Usměji se. Po chvíli jídla ke mě přijde jedna žena z té jejich skupinky. I když. Podle toho co o nich řekne tak asi zase tak moc k nim nepatří. Poté se představí a zeptá se jestli si může přisednout. „Jax.“ Odpovím jí na představení. „ Díky ale chci se v klidu najíst. Možná později.“ A dále se věnuji svému jídlu. Než se naději tak mi barman přinese colu kterou jsem si já neobjednal, na můj nevyřčený dotaz mi ukáže na tu zrzku která po mě tak hrozně nenápadně koukala. Než stihne odejít tak ho zastavím a něco mu řeknu. Když už se začíná nadechovat aby mi něco odpověděl a nevypadá to že by to bylo slušné, tak si všimne peněz které mu podávám což je asi dvakrát tolik než kolik stojí moje objednávka. Uprostřed nádechu se zarazí, vezme peníze a zmizí. Za chvilku už před zrzkou přistane sklenka vína. Když se na mě podívá tak vezmu svojí colu a pokynu jí. |
| |
| krčma Rose naštěstí odejde dřív než barman přinese colu. Wow, první úspěch... zaraduji se. Usměju se sama pro sebe. Jakmile zvedne hlavu uhnu pohledem. a co mám dělat dál? zamyslím se, protože tak daleko jsem to před tím nedomyslela. Veškeré moje plány na to, že teď nepozorovaně uteču jsou pryč. Přímo přede mě postaví barman sklenku červeného. Hmm, trefil se mi do chuti. Přitáhnutím přijmu skleničku. Nějak mi to nedá a ohlédnu se na něho. Nad tím, že by bylo neslušné se nepodívat ani nepřemýšlím. Usměji se a nadzvednu skleničku. Nosem přejedu po její hraně a nadechnu se té vůně. Nic lepšího než víno není... Když už jsem vyzkoušela vůni, zvednu pohled zpět na něho. Zvednu skleničku do výše očí. „na zdraví“ řeknu si pro sebe a loknu si. Mňam, je vynikající. Skleničku postavím na stůl a stydlivě zabodnu pohled do desky baru. Co teď? Co mám dělat teď, abych to nepokazila... |
| |
| krčma Po chvíli mě něco napadne. Ptám se barmana zda má věci co potřebuji. Po mém dotazu překvapeně zvedne oči a chvíli kouká zda jsem se nezbláznila. Nakonec zavrtí hlavou a odejde dozadu. Nervozně se rozhlížím. Stále tam sedí. Snad se to povede... pomyslím si. To už se barman vrací a pokládá to přede mě. Když se ho ptám co za to, raději zavrtí hlavou jako, že nic. Se skleničkou vína po pravé ruce se krčím nad barem s obličejem přibližně třicet centimetrů od desky. Vlasy mi dělají nádhernou poloprůhlednou clonu. Chvilku koukám na něho a chvíli dolů. Ani ne po pěti minutách mám hotovo. No není to nic extra, ale lepší bych teď nestihla obdivuji výtvor. Jak mu to dám? začnu přemýšlet nad větším problémem. Na to abych k němu došla a pobavila se s ním nemám. To prostě nedokáži... |
| |
 | Vzhůru do neznáma Zvláštní jak je jeden den člověk šťastný protože mu nic nechybí. Myslí si jak má spokojený život protože žije v poměrně ve šťastném manželství, které sice občas zavání hádkami po italsku, a je divoké jako jízda na plný plyn, dravé jako šelma ale zároveň pevné jako skála. Nebo alespoň já jsem si to o tom svém myslela. Žila jsem v domnění, že mám všechno co si žena jako já může přát. Byla jsem spokojená. Pak přijde ten druhý den, a je všechno úplně jinak… Co se stalo? Rovnou dvě cizí ženský v mé vlastní posteli co se váleli s mým mužem. V ten osudný moment to bylo jako rudá vlajka před rozzuřeným býkem. Měla jsem chuť zabíjet. A skutečně tomu chybělo jen malý kousíček. Parchant jeden. A spoustu dalších sprostých slov by se dalo najít pro jeho označení. Jenže žádné nevystihuje to, jak ho teď vnímám já. Jak mi ublížil. Zdrtil. Ale hlavně ponížil. Neuvěřitelné jak se ze dne na den dokáže život rozsypat jako domeček z karet. Tak rychle a snadno. Kdyby ty dvě coury byly aspoň pohledné, takhle to ani nestálo za to. Proto jsem si jimi nechtěla špinit své ruce, a raději jsem svou pozornost směřovala na toho cizoložníka, co se ještě nedávno pyšnil titulem milovaného manžela. Nejsem žádná hysterka, co by ráda tropila obrovské scény, ostatně tohle jsem vždycky nesnášela. I když hlasité hádky měly také své kouzlo. Bohužel ale za jiných okolností. Zvolila jsem přímé, rychlé a mnohem efektivnější řešení – Použila jsem své ruce a nohy na úpravu jeho fasády, samozřejmě ani ta moje nezůstala bez následků. Dalo se čekat že taková korba svalů se bude bránit. Natrhlý spodní ret, sem tam nějaká oděrka a několik pár modřin. Avšak jeho nádobíčko na tom bylo ještě hůř, okusilo totiž mou kovanou špičku vysokých kozaček. Tohle už rozhodně stálo za tu námahu, a nebudu lhát, když se přiznám k tomu, že si to ten kousek mé zvrácené duše užíval. A to jsem v podstatě dost klidný člověk, žádná cholerická svině. Jenže má pomstychtivost nebrala konce, věděla jsem, že musím zmizet co nejrychleji, a tak v úvahu přišla jeho milovaná motorka. Kráska, na které jsme toho prožili spoustu, a on si jí vůbec nezasloužil. Sbalila jsem si své věci, pevně rozhodnutá odjet na věrné společnici, která teď byla pro mne tou nejlepší společností a pomyslnou partnerkou v nesnázích. Navíc tohle ho namíchne ještě víc, a mou radost ze zadostiučinění to ještě více zvětší. S přidrzlým úsměvem který se rozlil po mých pomalu hojících se rtech, jsem nakopla svůj nový stroj a uháněla za svým novým životem. Se svobodou v patách a větrem v černém číru. Nakonec jsem zastavila u nějakého neznámého pajzlu, jehož styl se mi sice moc nelíbil, ale bylo už celkem pozdě hledat něco jiného. Navíc mě sem dotáhla ukrutná žízeň. Přece jenom by se po té úspěšné bitce hodila nabrat nějaká ta energie. A nebo to možná byly ty zaparkované krásky? Energicky jsem otevřela dveře a udělala si tak prostor pro svůj vstup. Někdy se vyžívám ve strhávání pozornosti na svou osobu, tentokrát to mělo ale jiný důvod. S pevně sevřenou čelistí a dynamickým klapotem vysokých kozaček v kožených kalhotách, jsem se rozešla hlouběji do lokálu. Možná jsem způsobila trochu větší rozruch, je trochu divný když člověk tak trochu připomíná zbitého psa, který místo aby vycházel ven tak vchází dovnitř. Úšklebek na pár zvídavých očí na sebe nenechal dlouho čekat. „Whiskey a raději celou flašku.“ Zazněla rázně moje objednávka, co by se dala označit spíše za rozkaz. Nebyla jsem zrovna v tom nejlepším rozpoložení, a tak nebylo divu, když ještě poslední zbytky mého vzteku doznívaly v mém hlasu. Naučeným pohybem jsem hmátla do kapsy své kožené bundy pro krabičku černých cigaret, a následně jsem si i jednu zapálila. Třeba potom budu milejší. Rozhlédnu se po osazenstvu, které mě zatím nijak zvlášť nezaujalo, a odporoučím se do jednoho tmavého kouta u baru, kde obsadím se svou ctěnou zadnicí jednu z volných barových stoliček. S vyfouknutím cigaretového kouře si prohrábnu tmavé číro krátkého sestřihu a pohodlněji se uvelebím překřížením nohou. Možná to tu nebude tak marný, usoudím poté co se ke mně dostane objednaná flaška zlatě jantarové tekutiny. |
| |
| Hospoda Když barman zrzečce donese víno, tak se tváří že by raději někam daleko utekla a schovala se. Musím se tomu usmát protože mi přijde vtipné jak je nesvá, ale zároveň je to hrozně roztomilé. Těch sebevědomích žen co s každým hned vlezou do postele už jsem měl dost. Tohle je nové, zajímavé. Když jí pokynu colou tak se na mě kupodivu podívá a odpoví mi. V klidu dojím, odsunu talíř, opřu se a čekám co bude dál. Během toho jí celou dobu nespouštím z očí. Ona kouká do stolu a předstírá že tady vůbec není. Jsem zvědav jak dlouho jí to vydrží. Říkám si pro sebe a musím se tomu smát. Jak jsem čekal tak moc dlouho to nebylo. za chvilku vyrazí od stolu k baru a na něco se ptá barmana. Ten na ní kouká jako by vůbec nechápal o co jde ale po chvilce odejde dozadu zřejmě pro něco co po něm zrzka chtěla. Když se vrátí a předá jí to tak začne něco vymýšlet skloněná nad barem. A občas u toho koukna na mě. To už se vážně usmívám a nemůžu se dočkat co vymyslela. Do toho do dveří vtrhne další návštěvník. Sákra, dneska je tady nějak narváno. Nově příchozí je velice zajímavá žena s výstředním ale slušivým vzhledem. Co už není slušivé je že je zbitá. Sice chvíli přemýšlím co za hovado mlátí ženský ale sám jsem dostal přes hubu už tolikrát že to můj zájem zase až tolik nevzbudí. |
| |
| krčma Sakra, jak mu to mám dát. Nějak jsem doufala, že ho zvědavost „donutí“ se jít podívat, ale on nevstane a nevstane... Co s tím? Co? Jak?... nadávám na svojí povahu. Přesně kvůli tomuhle problému jsem si nikdy nedokázala najít chlapa. Prostě ho nedokážu oslovit... Zvednutou rukou se barmanovi přihlásím. „Mohu poprosit o něco silnějšího na odvahu?“ ptám se ho zdeptaně. Jak se na mě dívá, tak mi nutí se nad sebou zamyslet. Holka, seber se přece! Maximálně se ti vysměje... Barman přede mě postaví plnou sklenku něčeho zeleného. Co to je netuším a snad to ani nechci vědět... Hodím to do sebe a a .... ... Sakra, co to bylo? stěží popadám dech. Odkašlu si. Svůj výtvor stočím do roličky. Popadnu ho, nacpu do sklenky a vydám se na svou potupnou výpravu... Pomalým, loudavým krokem se vydávám jeho směrem. Dělej! Máš na to! Se skleničkou v ruce se blížím. Ani jednou se nepodívám jeho směrem. Za to vím, že nikdo v místnosti se na mě nedívá. Samozřejmě mimo něj a barmana. Když dojdu na dva metry od jeho stolu, zrychlím svůj krok. Teď nebo nikdy řeknu si a položím skleničku před něho. Stejně rychlým krokem se snažím vzdálit... ----------------------------------------------------------------------------------------- pokud vytáhne papír ze skleničky, nalezne měkkou tužkou nakreslenou skicu. Co je na ní je jasné už na první pohled. Je tam ON. Přesně jak sedí u stolu a hltá svůj burger... |
| |
| Hospoda Když konečně dodělá co vymýšlela na baru tak zůstane sedět a znovu se tváří jako že vůbec neví co dělat. Po chvilce sezení požádá barmana o něco dalšího. Tentokrát už standardní přání. Panák. Že by si chtěla dodat odvahu? Úsměv. Chvíli po tom co do sebe kopne panáka se snaží popadnout dech, je vidět že na tvrdý alkohol není zvyklá. Teď to přijde. Řeknu si když začne vstávat a pozoruju ji, jak se pomalu a nenápadně trousí směrem ke mě. Teď už se usmívám od ucha k uchu protože už se to nedá vydržet. Pomaličku tak aby si jí nikdo nevšiml se sune ke mě a ani jednu se na mě nepodívá, zatím co já z ní nespustím oči. Najednou zrychlí, položí ke mě skleničku ze které před chvilkou vypila panáka a rychlím krokem zase začne utíkat pryč. Přisunu si sklenici, vytáhnu z ní papír který je v ní nacpaný a rozbalím. Když se na něj podívám tak nevěřím svým očím. Ona mě malovala zatím co jsem se cpal. Ale že se jí to povedlo. Musím říct že za svůj byť ještě ne tak dlouhý ale o to divočejší život poznal spoustu žen ale tohle... To jsem tedy ještě nezažil. Úsměv se mi ještě roztáhne pokud to jenom trošku ještě jde. Zvednu se a vyjdu z hospody ke svojí motorce protože si na něco vzpomenu. Takovou náhodu jsem snad ještě nezažil ale co, i to se stává. Z motorky seberu dar na cestu od pobočky v Sacramentu. Prý abych měl něco na hrob pro toho kdo si dovolí zkřížit cestu jednomu ze Synů. Idioti. Ale stejně jsem si jí vzal. Tenkrát jsem ani nevěděl proč. Teď už to vím. Potichu se vrátím zpět do lokálu. A nenápadně se plížím za zrzečkou sedící na baru. Postavím se za ní, dám jí před obličej růži a do ucha jí zašeptám. „Jmenuji se Jax a tvoje kresba je naprosto dokonalá.“ Druhou rukou si pro jistotu trochu kryji obličej. Sice ne že bych si myslel že by mi chtěla něco udělat ale znám reakce lidí tak aby se náhodou instinktivně neohnala. |
| |
| krčma Jakmile se vrátím k baru chci si objednat dalšího panáka, ale teprve teď si všímám, že už tam stojí. Za barem stojí od ucha k uchu usmívající barman. To jsem tomu dala vynadám si pro sebe. Panák má zase jedovatě zelenou barvu. Ach jo, kolik toho může člověk vypít bez následků? napadne mi. Zvednu skleničku proti světlu a vypiji ji. Hmm, asi to už má následky tahle už nebyla tak zlá... Dokonce chutnala tak nějak obyčejně... divné Když jsem zaregistrovala pohyb u JEHO stolu, zalekla jsem se. Tak přece jsem něco podělala... A asi hodně protože se na mě ani nepodívá a mizí venku. Nemám dojít zkontrolovat svojí motorku? Neměla bych na ní něco opravit? napadá mi hromada důvodů, proč bych měla jít taky ven. Avšak nakonec odolám a zůstávám u svého pitiva. barman mi nalévá skleničku za skleničkou. Nakonec je lahev prázdná a já přemýšlím co teď. Pak ale ucítím pohyb těsně za mnou. Moje minulost se nezapře. Jako bývalá servírka v motorkářských klubech, hospodách, krčmách a barabiznách se umím bránit. Dokonce jsem to ve svém posledním povolání používala celkem často. Obzvlášť na lidi co ke mě přicházejí zezadu! Jeho slova neposlouchám. Růži nevnímám. Vzpomínám na dobu minulou. Prudce se otáčím a z otočky vykopnu. Teprve, když noha zasáhne svůj cíl, tak si všímám, kdo to je. Sakra, proč já?! Jak jsem to mohla takhle podělat?! Do háje! napadá mi stovky urážek vhodných pro mou osobu. „Já... Já se ti moc omlouvám“ dostanu ze sebe. A podepřu ho. Pro muže není můj kop většinou příliš příjemný. A vždycky je hodně bolestivý... Prudce se otáčím zpět k baru. Pohledem zavadím o růži. Co mi to vlastně říkal? Jak se jmenuje? vzpomínám a postupně si vybavuji jeho jméno Jax. hmm, zajímavé jméno. Jak koukám na bar všimnu si i pytlíčku za barmanem. Pokusím se přečíst název. Nakonec i nakláním hlavu a čtu si ho „potravní barvivo – barva: zelená“. Vrhnu naštvaný pohled na barmana. Ten jen omluvně pokrčí rameny. Zmetek. Nechal mi tady zapíjet trapnou lásku barvenou vodou... Jak je možné, že jsem to nepoznala? nadávám a nechápu zároveň. Ovšem zvuky za mými zády mi okamžitě vracejí do reality. „Jaxi, promiň mi to“ omlouvám se mu znovu a podpírajíc ho pomohu mu k židli u nejbližšího stolku. „Jsem Adry, pro kamarády Maki“ představím se mu. Co jsem to za pitomce, takhle ho nabrat nadávám si na novo. |
| |
| Hospoda Tak takovou reakci jsem nečekal. Sice jsem byl připravený že se ožene, to že není úplně radno se k někomu plížit zezadu není žádná novinka ale i tak jsem to nečekal. Takže když dostanu ránu tak jenom zaúpím, zlomím se v pase a z ruky mi vypadne růže pro rusovlásku. I přes bolest se musím smát. To mám za to že jsem všechno nechával na ní a jenom se tím bavil. Říkám si pro sebe a sunu se k židli abych se mohl alespoň na chvilku sednout. Když se mi začne zuřivě omlouvat tak se na ní jenom usměji. „ V pořádku, nic se neděje. Moje blbost. Už jsem dostal i horší výprasky.“ Procedím skrz zatnuté zuby a pokusím se o další úsměv. Po chvilce se zatnutými zuby znovu vstanu, doplazím se pro růži ležící u baru a vrátím se zpět ke stolu. Podívám se na Maki. „Tak ještě jednou a tentokrát bez toho kopance prosím.“ Natáhnu k ní ruku s růží. „ Jmenuji se Jackson nebo Jax, jak chceš.“ Tentokrát použiji celé jméno stejně jako to udělala ona. |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Kdyby mne vzal za boky silněji, přitáhl si mě k sobě... stěží bych se tomu dokázala bránit. Ale on to neudělal, jen mne držel a díval se mi do očí. On sám tu hranici neprolomil a já ji překročit nechtěla. Na jedno krátké odpoledne a večer jsme se dostali už dost daleko... a já neměla v úmyslu zajít ještě dál. Netoužila jsem po dobrodružství na jednu noc, po kterém ráno zůstane studená postel i chladno v duši. Bylo mi s ním hezky, ale... aby to bylo milování a ne jen sex... tak blízcí jsme si ještě nebyli. Takže jsem lehce sklouzla zpět na postel vedle Joa. Jemně jsem se otřela nosem o jeho tvář a na tu ho pak i políbila. Usmála jsem se na něj a položila si hlavu na Joeovo rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Jak mé prsty zkoumaly její svůdné tělo, tak můj zrak se kochal jejími reakcemi... byla tak žádoucí, a pomilováníhodná... bylo to jako nade mnou tančila nějaký tajný ženský tanec svůdnosti. Mé tělo by jí nejraději strhlo do výru vášně, ale mé srdce mne silou mocí od toho zrazovalo. Zničilo by se něco nádherného, a to jen pro můj chtíč. I můj pohled zřejmě volal o pomoc. Grace jej postřehla, a ihned se stulila vedle mne... zachránila tak mne, i dnešní večer. Zamiloval jsem si ji, pro její takt, pro její cit, proto jaká byla... i pro její svůdné tělo. Miluji tě, Grace... zašeptal můj hlas, ještě mučený touhou. Chvíli jsem jen ležel objímajíc jí, a mé vášnivé nitro pomalu utichalo. Pak jsem se k ní stulil, a užíval si možnost hladit jí takřka kdekoliv, nešlo ovšem o vášeň, jen o čirou radost z doteku. Mé tělo se uvolnilo, a pokud se nic nestane, zřejmě brzy usnu v náručí milované ženy... |
| |
| Po půlnoci Vzhledem k tomu, že jsem poslední dva roky zas tak moc nepil se na mě ta půlka Jamesona začíná projevovat. Wou, asi je čas na pauzu. Koordinace už není to, co bývala, ale jinak v pohodě. Na nohách se ještě nějakou dobu udržim a to mi stačí. Na Carmeninu poznámku se jen provinile zazubím. Pak se ale ke mě přitiskne a bez sebemenšího pohybu čekám, co má za lubem. ... Sprdne mě za tu whisku. Sám se sobě v duchu zasměju. Oukey, kočičko, když chceš absinth, máš ho mít. Barmane! Zařvu tak, aby mě slyšel. Asi se po mě otočí i víc lidí, ale "who cares". Poodejdu k baru a jelikož mi věnuje pozornost, už znatelně tiššeji dořeknu: Absinth. Zůstanu chvilku opřený jednou rukou o bar. Jen do té doby, než mi ho přinese. Vezmu ho a vracím se ke Carmen a zbytku. Podávám jí panáka absinthu a nedůvěřivě se na ni koukám. To jako fakt piješ tohle, jo? |
| |
| krčma (půlnoc za námi) Zdrceně pozoruji, jak odmítne mou nabízenou pomoc a otočí se pryč. To jsi to holka pěkně pokazila. Sleduji jeho kroky. Odchází... Nebo snad ne? Překvapí mi, že se u baru krčí k zemi. Co tam má? Jsem zvědavá a nedočkavá. No jasně! dojde mi to vždyť mu vypadla z ruky... S nemalou námahou ji zvedá a snaží se o vážnou tvář... „Neboj, to bylo tím, že jsi přišel zezadu“ hájím se. „Ale byla to moje vina, měla jsem tě poznat“ dodávám honem... ...„Adry, pro kamarády jsem Maki“ představuji se a upocenou ruku si utírám o nohavici (spíš se snažím, ale kůže moc nesaje...). Pokouším se udržet vážnou tvář. Mám ale pocit, že se mi to příliš nevede. S lehce suší rukou si beru růži. „Dík“ řeknu s pohledem upřeným do země. Vím, že ruměnec by už musel být vidět. „Má dobrou barvu...“ poznamenám potichu. Po chvilce váhání zvedám hlavu Snad už to není tak vidět. Zadívám se na něho. Podle oblečení motorkář, podle mých pocitů.... Ty sem nepleť! Zatím... „Znáš cíl své cesty, či se jen tak touláš krajinou?“ ptám se ho nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Nakonec jsem raději mlčela, než abych řekla buď něco, čím bych ho mohla zranit, nebo něco, co sama tak necítím. Na některá slova jsem ve svém životě byla skoupá... nebo spíš opatrná. Pro některé je to jen fráze, ale pro mne to stále mělo váhu toho nejniternějšího vyznání, které se neříká jen tak. Takže jsem ho místo odpovědi jen políbila na rameno, o které jsem si opírala hlavu. Po chvíli, kdy se už jeho tělo uvolnilo a i jeho srdce bilo zas klidněji, přitulil se ke mně... a začal mne zas jemně, konejšivě hladit. Objala jsem ho oběma rukama a prsty jedné ruky vpletla do jeho vlasů. Stuleni jeden u druhého... pomalu na nás začala padat sladká únava. Taková, co člověka pomalu a zlehka ukolébá do spánku a on si ani neuvědomí, že usíná... "Dobrou noc..." Zašeptala jsem mu ještě velmi tiše do ucha a políbila ho něžně na krk. Pak jsem si už jen položila hlavu zpět na jeho rameno... náš dech splynul a tlukot jeho srdce mne vedl po cestě do snů... |
| |
| Hospoda Neomlouvej se, byla to moje hloupost. Usměji se. Ale příště si na tebe dám pozor. Řeknu v žertu. Cíl mojí cesty? Ani přímo ne, záleží na tom, jak dlouho mě to bude bavit. Odjíždím naše pobočky po státech, další moje zastávka je v Renu. Kam vlastně jede ta vaše podivná skupinka? |
| |
| krčma Rozhlédnu se po zbytku „své“ skupiny. „No, původně jsme měli jet na festival Woodstock, ale jak teď koukám, myslím, že z toho bude seznamovací a poznávací zájezd“ odpovím mu s úsměvem docela nahlas. Pohledem se zaseknu na podivně vypadající holce u baru. Vypadá jak, když prošla mlýnkem na koření. Usměji se a věnuji svůj pohled zase na Jaxe. „Vlastně ani nevím... Já tam rozhodně nejedu kvůli festivalu. Já, no jedu, protože jsem potřebovala vypadnout. Nikdy nevydržím příliš dlouho na jednom místě a na východ jsem se vždycky chtěla jet podívat.“ začnu vysvětlovat můj důvod a cíl. U barmana, který nám už dává docela najevo, že by rád odešel si ještě objednávám jednu Colu. Absinth už raději zkoušet nebudu... „Chceš taky?“ ptám se Jaxe... ... „a tohle nebo tohle?“ ptám se když přikývne. V jedné ruce mám prázdou skleničku od vína a v druhé svoji Colu... |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Bylo mi blaze a teplo. Gracina přítomnost, její dech, její štíhlé tělo v objetí s mým, její prsty v mých vlasech... to vše mne odevzdalo spánku, sladkému spánku. Její přání dobré noci mne již zastihlo napůl spícího, takže ve snaze odpovědět, jsem jen asi cosi zahuhlal. V noci jsem se na okamžik probudil, a zjištění že je stále zde mne naplnilo pokojem. Ráno jsem se probudil dříve než ona, nějakou dobu jsem se na ní jen mlčky díval jak spokojená spí. Byla to má osudová žena, věděl jsem to ani nevím jak. Tak abych jí nevzbudil jsem se oblékl, a skočil naproti do bistra pro kafe a koblihy. To vše jsem dal do její blízkosti na stolek, opatrně si vlezl zpět k ní... a tiše čekal, až jí vůně kafe přivede mezi bdící... |
| |
| Hospoda Tak Woodstock jo? To sice není nic pro mě ale při nejmenším pojedou přes Reno. Svoje myšlenky zopakuji Maki nahlas. „Pochybuji o tom, že bych jel až do Woodstocku ale nerad bych se od tebe odloučil tak brzy. Takže kousek cesty s vámi sdílet budu.“ Usměji se. „ A konec konců, kdo ví co se cestou stane, že ano.“ A věnuji Maki dlouhý pohled a úsměv. „Chápu že dlouho nevydržíš na jednom místě. Já žiju pro svůj klub takže na jednom místě zůstávám, ale občas potřebuju taky změnit vzduch proto vyrážím na tyhle dlouhé cesty které většinou jinak nikdo brát nechce.“ Když si Maki objednává svojí colu a dává mi na výběr mezi vínem a colou tak jenom zakroutím hlavu. „ Děkuju ale už si nic dávat nebudu, nebo mě za chvilku nakopne i ten barman, ten už nás má dnes asi taky chudák dost.“ Při pohledu směrem k barmanovi mi ulpí pohled na dívce která vešla do baru a je pořádně zbitá. Sice při jejím vstupu jsem to přešel protože jsem byl plně zaujat Maki ale teď už mi začíná vrtat hlavou kdo mohl takhle zřídit holku. S takovým hajzlem bych si docela rád popovídal. Asi to půjdu brzo zjistit. I když pochybuju že bude chtít abych jí pomohl. |
| |
 | Světlo ve tmě Bylo už okolo půlnoci, a já měl hlad jak osamělý vlk, a zrovna jako naschvál nic v dohledu. Když tu se přede mou vynořilo ze tmy pár domů, a do očí mi uhodil nápis Salloon. Před ním stála slušná řádka harleyů. To nemůže bejt špatný podnik. Blesklo mi hlavou. Opřel jsem mašinu vedle nich, a vešel do lokálu. Má vysoká postava stanula na chvíli ve dveřích, a mé tmavé oči projížděli ostražitě sál. Pár balíků, nějací motorkáři, nic výjimečného. Pak můj pohled zavadil o jakousi pomlácenou ženu, seděla sama. Jen ona a flaška. Rázným krokem jsem si to namířil k jejímu stolu. Po chvíli jsem stál nad ní. Vysoký, udělaný chlap v dlouhém černém kabátě z něhož vykukují džíny a vysoké černé kopyta, dlouhé tmavé vlasy, lehce zarostlý s živýma očima. Je tu místo? Zazněl můj hlas. Chtěl jsem se najíst, a možná i nabídnout dotyčné své služby, podle těch šrámů to vypadalo, že by je mohla potřebovat. To ale záleží na tom, co mi řekne. |
| |
| Půlnoc v hospodě Hověla jsem si na baru se svou whiskou, a v tu chvíli nebylo snad nic, co by si vysloužilo mojí pozornost. Ani jsem se neobtěžovala používat skleničku k pití, prostě jsem pila z hrdla od flašky a nechala si týct zlatě jantarovou tekutinu až do krku. Potřebovala jsem si otupit smysly, a vyprázdnit hlavu. Nikdo se o mou maličkost nezajímal, možná se někdo podíval, ale jinak jsem seděla sama v koutě. Nutno podotknout že mi to svým způsobem vyhovovalo. Nebyla jsem v nejlepším rozpoložení, a tak nemohu být nijak zvlášť dobrou společností pro dnešní večer. Další část flašky zmizela ve mně až moc snadno, bohužel jsem se pořád cítila stejně, a ještě k tomu všemu jsem cítila bolest od všech těch šrámů a rozseknutého rtu. „Máš tam nějaký led? Stačila by i mražená zelenina.“ Vyžádám si u obsluhy mírnějším hlasem. Tohle bude ještě dlouhá noc, ani nepřemýšlím nad tím kde složím hlavu. Moje přání bylo vyslyšeno, a tak jsem si a tvář připlácla mražený hrášek. Z myšlenek mě vytrhnou až ty podezřelé zvuky opodál, jako kdyby tu dával někdo někomu přes držku. Pootočím se tak, že mi do zorného pole vpadne jakási zrzka jak tomu blonďákovi dává co proto. (A ten by mi chtěl jako pomoct se starým, když se takhle nechá kopat od ženský?) Ozve se můj pobavený smích. Nemám se za co stydět. Navíc tenhle balící trik mě ještě nikdy nenapadl, zrzka je zřejmě fakt kreativní. Zakroutím hlavou a otočím se zpátky ke svému oblíbenému pitivu. Jo, jo holka. Ty budeš ještě dlouhé chvíle mou věrnou společnicí. Promluvím k oné flašce, v níž ještě něco málo zbývá. Už ani opít se nemůžu. Pomalu se celá otočím čelem do místnosti, přece jenom se mi zachtělo většího a lepšího rozhledu, načež se zády opřu o barový pult. Pohled mi sjede na tu skupinku rozmanitých tváří... možná motorkáři? No byla jsem zvyklá na mnohem drsnější a temnější chlápky... Možná to ale nejsou zase až takový cucáci. Pobaveně se zašklebím a dorovnám zející zbytek v mé společnici. Ucítím chladný záchvěv od vchodu, což mě přinutí zvednout pohled k nově příchozímu. Mírně ovlivněná alkoholem musím chvíli přemýšlet jestli nemám vidiny. Dlouhý vlasy, dlouhý kabát, temný pohled a částečné strniště. Celkem rychle zaženu to vtíravé nutkání si na něj sáhnout, přesvědčit se že to opravdu není výplod jen mé choré mysli. Semkla jsem čelist, nemusím na něj civět jako pitomec s mraženou zeleninou na ksichtu. „Pokud se sem vlezeš.“ Ano, skutečně trapná narážka na jeho udělanou postavu. Pokrčila jsem rameny a jala se objednat další flašku. Přece nebudu sedět na suchu... |
| |
| Hrášek a whisky Seděla tam s ledovým hráškem na obličeji, a chtě nechtě vypadala komicky. Nemohlo mi uniknout, že má přítomnost jí rozhodně nevadí. Fajn, to je pro začátek dobrý. Byla vtipná, a její narážka ohledně mé schopnosti se k ní vmáčknout mi bezděčně vyvolala na tváři záchvěv úsměvu. Svlékl jsem si dlouhý kabát, a tím se odhalilo oblečení pod ním. To se skládalo z černého trika bez rukávů, a kožené vesty stejné barvy. Na hrudi se na stříbrném řetězu houpal poměrně masivní krucifix. Absence rukávů u trika dala vyniknout vypracovaným bicepsům, a na pravém rameni se skvělo tetování v podobě letícího orla. Sedl jsem si vedle ní, a pátravě prohlédl její zranění. Nic jsem k tomu neřekl, jestli o tom nechce mluvit-tak mi stejně nic neřekne, a pokud o tom mluvit chce-tak začne sama. Biftek, kupu hranolek a pivo. Jo, a ta nová flaška jde na mne. Přines Grant'sku. Oslovil jsem barmana tónem, jež sám o sobě nepřipouštěl žádnou diskusi. Čekání na jídlo a pivo jsem si ukrátil bezostyšným pohledem do jejích očí. |
| |
| krčma Pohledem zhodnotím barmana. Jo, ten nás asi brzo vyrazí. No tak nic, svou Colu do sebe hodím, během chvilky, pak přemýšlím co dál. Než stihnu vymyslet něco „chytrého“ vejde další chlap. Sakra, tady je teda provoz. A nekončí ani po půlnoci... pomyslím si s pohledem na hromadu svalů. Jax asi spatří můj nakrčený nos a lehké pohrdání svalovcem. Prý, že svaly dělaj chlapa. To tak... Nedá mi to, abych neporovnala Jaxe s nově příchozím. Jax má míň svalů, ale zase díky tomu vypadá nějak líp. Nějak přitažlivě, možná prostě jen normálně. A toho si cením snad víc než svalů. Sleduji, jak ten chlap zabírá místo vedle holky, co se snaží zapít vztek. Takových děvčat jsem za svoje roznášení potkala... Dojdu k Jaxovi a ptám se ho s neskrývaným zájmem „Ukážeš mi svojí motorku?“. Stojím nad ním a podám mu ruku. Přeci jsem to byla já, kdo ho tak nešťastně nakopla. |
| |
| U baru Ten pohled byl více než příjemný, přece jenom mít vedle sebe takového chlapa se nestává každý den. Štěstí že jsem už měla v sobě celou láhev, pod mírným vlivem jsem se uvolnila natolik, že mi jeho přítomnost nevadila. Zatím. Sklopila jsem pohled k desce barového pultu, to že si mě tak prohlížel mi už nebylo moc příjemné, a tak jsem se to snažila aspoň trochu skrýt za část svých černých vlasů. Ani mě nenapadlo se svěřovat nějakému cizímu chlápkovi, kdo ví co je to vlastně zač. Přimhouřila jsem svůj pohled, a tentokrát jsem to byla já, kdo si nepokrytě prohlížel svého společníka po svém boku. Oči se zastavili na vypracovaných silných pažích, a do hlavy se mi vkradla myšlenka jak pevně asi objímají... Zatracenej alkohol. Navlhčím si suché rty kmitnutím jazyka, a začnu si hrát se svým piercingem. Silný zlozvyk, kterého jsem se ještě nezbavila. Přesměrovala jsem se k jeho obličeji, hodnotící pohled už byl vyměněný za podezíravý. Co když ho poslal ten parchant? Ukradla jsem mu prachy a motorku vůbec bych se nedivila kdyby na mne poslal nějakého bouchače. A tenhle by se na to celkem i hodil. Málomluvnej. Uhrančivej... A dále už raději ani nepokračuju. Nechci se nechat oblbnout od prvního panáka co ke mně zavítá. „Dlouhá cesta?“ Zapředla jsem nenuceně rozhovor, nebo v mých očích spíše něco jako výslech. Chtěla jsem si ho proklepnout. Nějak sem mu prostě nevěřila. Otočila jsem si ten pytlík mraženého hrášku, a znovu přitiskla ke své bolestivé tváři. Vážně nestojím o to být nějakou atrakcí pro zdejší osazenstvo. |
| |
| Absinth Dík, brouku! Ucedila jsem, když ten ťunťa dovalil mé oblíbené pití. Miluju když chlap dělá co chci já. Ale to bylo asi tak jediný co zvládal. Platit pití. Jinak mi toho moc nabídnout nemohl. To ten s kerkama na obličeji mi přišel zajímavější. Sice mlčel, ale nějak mě táhnul víc. Koneckonců vypadal, že s ním bude větší sranda. Sedla jsem si k němu, a chvíli jsme si povídali. Pak jsme se zvedli a zmizeli venku. |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Joe něco zamumlal, což na mé tváři vyvolalo úsměv. Velmi jemně, abych ho nevyrušila, jsem ho ještě pohladila po tváři. Za okamžik už pravidelně a hluboce oddychoval. Spokojeně jsem se k němu přitulila a za chvíli už i já klidně spala. Ráno mne kupodivu ani neprobudilo, když vstal a oblékl se. Akorát jsem se ze spaní pohnula, cíp deky si zmuchlala pod hlavu a přes její zbytek jsem si přehodila pokrčenou nohu. Cosi jsem zavrněla, ale neprobudila se. Spala jsem i při jeho návratu... pomalu jsem se začala budit až po chvíli. Otevřela jsem oči a trochu se protáhla. Podívala jsem se na Joa a věnovala jsem mu úsměv. "Dobré ráno, kovboji..." Škádlivě jsem ho pozdravila. Pak jsem si všimla kávy a koblih na stolku. "Snídaně? Čím jsem si to zasloužila?" Probudila jsem se vyspaná do růžova a v dobré náladě, tak jsem si ho malinko dobírala. Ležela jsem na posteli na břiše, rukama opřenýma v loktech jsem si podpírala bradu, pokrčené nohy v kolenou jsem měla zvednuté do vzduchu a zaklesnuté o sebe. |
| |
| Podezíravý pohled Můj pohled učinil co jsem chtěl, ale pak už jí byl nepříjemný, tak jsem koukal, kde je to jídlo. Naštěstí už se nešlo, kouřící a vonící. Pro můj žaludek záchrana. Hned jsem se do toho pustil s až živelnou chutí. Nikdy se s ničím moc nepářu, a teď mne navíc hnal hlad. Její oči sjeli mý svaly, měla už dost nabráno, tak kdoví jestli skončí jen při prohlížení. Pak ale její pohled ztvrdl. Ptala se na mou cestu, a já nepřehlídl v jejím hlase závan podezření. Ta ženská si snad myslí, že mne za ní někdo poslal. Ta představa mne vnitřně rozesmála. Já chytám jiný gaunery, holka. A ne nějaký zaběhnutý paničky. Dost dlouho jsem mlčky jedl, snad jako bych otázku ani neslyšel. V klidu jsem žvýkal, a občas to zapil pivem. Po drahný době jsem řekl. Dlouhá cesta mne teprve čeká, mám něco na práci na východě. Mimochodem nechceš ochutnat, je to dobrý a je toho dost. Nabídl jsem jí, a pak jsem se věnoval jídlu. Jako aperitiv jsem sobě nalil z whisky, kterou právě barman doručil. |
| |
| Hospoda |
| |
| Hospoda Maki si objedná další colu ale radši jí do sebe rychle kopne protože osazenstvo se už začíná zvedat a barman začíná taky vypadat že už by nás nejradši vyhodil, ale buď uznává náš zákazník náš pán a nebo si prostě netroufne něco nám říct. Dost lidí znervózní když vidí klubovou vestu. Chvíli sedíme v tichosti když tu se rozletí dveře a vkročí do nich chlap jak hora v dlouhém černém kabátě. A jde si sednout k té zbité kočce. Což znamená že já už nemusím přemýšlet nad tím jestli se jí nemám zeptat co se stalo. Poté se mě Maki se zájmem zeptá jestli jí ukážu svojí motorku. „ No jasně, s radostí.“ Chytnu se její ruky, zvednu se a vedu jí za sebou ven z lokálu, když dojdeme ven k zaparkovaným mašinám tak dojdu k té svojí, posadím se na ní bokem a pohladím ji po řídítkách. „Tak tohle je moje kráska.“ |
| |
| krčma Když mi Jax vytáhne na plácek před „saloonem“ naskýtá se mi pohled na pravidelně vyrovnanou řadu motorek. Ta moje se chudák krčí ve středu řady. Má určitě nejhorší lak ze všech (starý oprýskaný...). Jax mi dovede ke krajní a sedne si na ni. Kurník, ten jí má krásnou... Na tu svou se radši ani neotočím. Třeba ji nebude chtít vidět. Doufám. Pokleknu u boku stroje a prohlížím si motor z blízka. „Je úžasná...“ řeknu po chvilce prohlížení. „Co je to za objem motoru?“ ptám se ho a jako malá obdivuji její detaily v podobě nablýskaných výfuků či předního světla. „Na ní se musí jezdit krásně...“ |
| |
| Je čas jít spát Mám ráda takový silný chlapi, který se daj za co chytit. Svým způsobem mi připomínal mého bývalého. Ten si bral, co chtěl bez zbytečných otázek. Drsný svalnatý motorkář. S neskrývaným zájmem jsem si ho znovu prohlížela, přece jenom to je nyní nejzajímavější objekt tady v tom pajzlu. I když ten závan podezření nezmizel ani po jeho odpovědi. Sklopila jsem pohled temně hnědých očí k jeho orosené sklenici piva, a bez studu jsem si ji rázně přivlastnila, zaklonila hlavu, a na jeden nádech jsem ji celou vyprázdnila. „To má teda říz.“ Utřela jsem si hřbetem ruky svá ústa, načež jsem si tlumeně říhla. „Myslím, že zase toho tolik nebylo.“ Pronesu s pobaveným uchechtnutím, a natočím se zpátky čelem k obsluze. Vzhledem k tomu že se někteří ze zdejšího osazenstva začali trousit ven, došlo mi, že i já bych měla jít. Je dost pozdě, a kdo ví, co bych tu provedla, kdybych tu zůstala o něco déle. Mozek mi pomalu ale jistě vypovídal službu. „Takže máš nějakou práci na východě? Víš… Já dala Chrisovi manželský slib, i když si to vůbec nezasloužil, hajzl jeden… No ano, našla jsem ho s těma dvěma d*vkama v posteli… Tak jsem mu pak dala přes držku…“ Další pobavené uchechtnutí, už i v mém hlase lze postřehnout ten opilý podtón. Skoro se mu tam svěsím na rameno, když se k němu přiblížím a pokusím se mu všechno vyklopit v šepotu – vzhledem k tomu poslednímu pivu, mi to vlastně ani moc nejde. „Tak určitě chápeš, proč s tebou nemůžu…“ Ohlédnu se opět a zase po těch odcházejících štamgastech, a konečně si uvědomím že bych už fakt měla jaksi jít. Pokusím se zašmátrat ve své kožené bundě pro nějaké ty bankovky, které se ani nesnažím spočítat a prostě je odložím vedle prázdné sklenice piva. Chudáka jsem zbavila jeho oblíbeného nápoje. Pak přišlo na řadu zkušební postavení se na nohy. Jednou rukou jsem mu sáhla na jeho svalnatou paži, kterou jsem využila jako podpěru. „Hmmm… to jsou svaly… Sakra… Škyt“ Tak nějak mi uniklo z úst ještě dřív, než jsem si to stačila uvědomit, a samozřejmě jsem si ho nezapomněla tak nějak i osahat - Tedy tu jeho paži samozřejmě. Moje prsty vyvinuly silnější stisk, a já se postavila na nohy. Mírně jsem zavrávorala. „Těšilo mě medvěde.“ Připitoměle jsem se usmála a s celkem rovnou chůzí, při které jsem měla pocit že se podlaha nějak více vlní, jsem se odebrala k východu z hospody. Se zkoumavým pohledem jsem prošla kolem těch dvou hrdliček, a venku se ještě zastavila u zdi kde jsem si zapálila další cigáro. Všechno se mi najednou vykouřilo z hlavy a já se pohroužila s labužnickým výrazem do cigaretového kouře… |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Dobré... krásko! Odpověděl jsem s uvolněným úsměvem. Co tak svou pouhou přítomností? To pro mne není málo. Zlehka jsem jí políbil, tak prostě... na dobré ráno, i na dobrý den. Pustíme se do toho? Než to vystydne? Kývl jsem směrem k snídani, a pokud souhlasila, vzal jsem tác s jídlem přímo mezi nás do postele, a pustil se do toho. Do příjemného rána, a jídla jsem nadhodil cosi praktického. Čeká nás dnes Nevada, a poušť. Být to na mne, projel bych jen Reno s jeho kasiny... a co nejvíc času bych strávil v poušti, i bych tam rád bez ohledu na přání ostatních rád přespal pod hvězdami. Co tomu říkáš? Oslovil jsem jí při snídani... |
| |
| Před hospodou Zatím co se Maki kochá mojí mašinou tak si zapálím cigaretu. Pozoruji jí, jak obletuje celou mašinu a usmívám se. „1250 kubíků.“ Odpovím jí na její otázku. „No rozhodně si nemůžu stěžovat, jezdím na ní často a rád.“ Pak se chvíli zamyslím, přehodím nohu přes motorku, sundám helmu z řídítek a hodím ji Maki. „Naskoč, projedeme se jestli chceš.“ zahodím nedokouřenou cigaretu. |
| |
| Vratká chůze Nabídl jsem jí jídlo, ale ona se vrhla na pivo. To se mi na ní opravdu líbilo, dělala si co chtěla. Já nebyl jinej. Přitom co mi cosi vykládala, mi málem spadla do náručí, a ze židle. Má pravice reagovala instinktivně, a vytvořila jí oporu. Nemohl jsem si nevšimnout, jak se polaskala s mou paží. Bylo to příjemné, podle výrazů jejich očí, pro oba. Vyjevila pramen své opičky, nevěrnej manžel. No, není první ani poslední. Poslouchal jsem jí mlčky, a má paže jí byla k dispozici, kdykoliv to potřebovala. Hodila na pult nějaký peníze, a já to doplnil na požadovanou částku. Evidentně chtěla tu zlost se mnou vypotit, ale v hlavě měla zmatek. Vyrazila ven, a já její pohyb, i její pozadí kontroloval zkušeným okem. Hodil jsem zbytek flašky do kabátu, ten oblékl, a klidně vyrazil za ní. Kouřila. Bez dovolení jsem jí vzal kolem ramen, aby jí byla má paže nenásilnou oporou. Jdem! Zavelel jsem tónem, který nepřipouštěl odpor. Vyrazili jsme k motelu. Pokud nějak cestou více klopýtla, vzal jsem jí bez jediného slova do náručí, pevně jí drželi mé ruce a já pak pokračoval dál jistým krokem. |
| |
| krčma Nerozhodně se na něho podívám Mám s ním opravdu někam jet? Neublíží mi někde v pustině? Napadá mi mnoho důvodů proč bych neměla, avšak můj mozek je slyšet nechce. Vždyť je to menší pravděpodobnost než, že se sama vybouráš... A proč by tě někam vozil, vždyť by ti mohl ublížit kdekoliv... Nabízenou helmu tedy přijmu a sedám si za něho. snažím se sednout co nejdál Přeci jen se pořád příliš neznáme, ale sedadlo mi stejně hned donutí sednout si až k němu. Lehce ho sevřu stehny a rukama se chytím za jeho boky. Uvidíme co z toho bude. Pokud za tohle nestojí on, tak ta jízda na tomhle určitě! A možná i on bude dobrák od kosti a bude za to stát... sama se v tom už příliš nevyznám. další myšlenky mi překazí nastartováním. Wow, to je zvuk! sevření rukou lehce zesílím. „Můžem“ řeknu mu šťastně do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro "Jasně." Posadila jsem se na posteli se zkříženýma nohama a pustila jsem se do snídaně. Káva krásně voněla. Joe byl nejen romantik, ale i pozorný. Utrhla jsou kousek koblihy a nabídla mu ho, jako bych ho chtěla krmit. Když si ale sousto chtěl vzít, lehce jsem ucukla rukou. Rozverně jsem se na něj usmála a zkusila to znovu. Napodruhé jsem už ale neucukla. "Město nijak nepostrádám. Poušť zní dobře... a nocování pod hvězdami ještě lépe." Jo, představa výletu do pouště a ještě s přenocováním byla naprosto úžasná. |
| |
| Před hospodou, projížďka Když nabídnu projížďku tak Maki chvíli váhá, co se jí honí hlavou můžu jenom hádat ale vzhledem k jejímu představení v hospodě to není zase tak těžké odhadnout. Nicméně nijak víc přesvědčovat jí nemíním. Buď bude chtít nebo ne, její volba. Po chvíli váhání si ale přece jen narazí helmu a posadí se za mě. Sice se snaží ale stejně jí nezbývá nic jiného než se ke mě přitisknout. Dotek jejích ruček a stehen vůbec není nepříjemný. Podkopnu bočák, nastartuju a vycouvám z fronty zaparkovaných strojů. Když se chystám rozjet tak se otevřou dveře od hospody a vyjde z nich ta zbitá holka a zapálí si cigaretu. Hned na to vylezl i ten obr co u ní seděl. Bez jakýchkoli řečí jí vzal kolem ramen a pak zavel tónem který se mi vůbec nelíbil. Takže jsem ještě chvíli čekal a doprovázel je pohledem než došli k motelu. Potom jsem jenom pokrčil rameny, přidal plyn a vyrazil s Maki do tmy. Bylo už pozdě takže bylo všude volno, na rovinkách jsem z mašiny tahal co jen byla ochotná aby si Maki tuhle cestou ještě dlouho pamatovala. Za chvilku jsem se ale vyřádil a zamířil zase zpět k motelu. Nakonec zítra se jede dál, na projížďky bude ještě hodně času a já se chci taky trochu vyspat. U hospody jsem zase zaparkoval tam kde předtím a čekal, až Maki sleze. |
| |
| Cesta na motel Všimla jsem si před sebou dvou temných siluet, mohla jsem jen tušit o koho přesně se jedná, přece jenom tma hluboké noci mi odhad trochu ztěžovalo. A ještě k tomu ten alkohol kolující v mé krvi. Zbytek žvára jsem zahodila, udusila špičkou kozačky a zapálila jsem si další. Cítila jsem že mi to trochu pomáhá k té otupělosti a nevědomosti o okolním světě. Ale ještě jsem byla dost bdělá na to, abych se instinktivně ohnala po cizích rukou které se mne začaly bez ostychu dotýkat. Ale na tak velkého a statného chlapa jsem prostě krátká. Ten kdyby chtěl, tak by mě tu bez problému odrovnal, a nikdo by si toho ani nevšiml. Smutné jak je člověk najednou nepotřebný, nahraditelný... "Jsi snad z armády z spásy, nebo co?" Vyjela jsem na toho cizího chlápka, těžko říct jestli jsem v něm poznala toho medvěda z hospody, a nebo to byl prostě jen obranný mechanismus. Hlas jsem měla zchraptělý a pomalu na mě doléhal těžký pocit únavy. Takže jsem se nechala odvést cestou na motel, což se samozřejmě neobešlo bez mých brblajících námitek, ale šla jsem dál. "Hele dávej na tu dívku pozor... Ehm... Pěkná motorka" Ozvala jsem se jakmile jsem se svým doprovodem prošla kolem dvojice, která se chystala na projížďku. Zajímavé že i v tomhle stavu jsem dokázala dát najevo i starostlivost o cizí ženy. Ve skutečnosti jsem ale před sebou viděla známé tváře ze staré party. "Víš ona je dost křehká, a zaslouží si dobrého chlapa." Zastavila jsem se v kroku, trochu více zavrávorala ale pohotově jsem se přidržela silných pažích, které byli stále v aktivní pohotovosti. Propíchla jsem pohledem toho blonďatého motorkáře, nebo aspoň jsem si myslela že se dívám na něj. Jenže ti dva už byli nejspíš dávno na cestě. Mávla jsem nad tím ledabyle rukou a konečně zamířila do motelu. Nevím kdo zařizoval ten pokoj, ale hlavní je že jsem se do něj konečně dostala. Medvěda jsem ale pouštět dovnitř nechtěla, stejně jsem byla unavená, ale ještě jsem mu stejně stihla zmáčknout pevný zadek, a než by stihl cokoliv udělat, zavřela jsem mu dveře rovnou před nosem. A pak? Už o sobě nevím... |
| |
| Ten od Armády spásy Když jsem jí chytl kolem ramen, tak se trochu zamrskala. Nebyl pro mne žádný problém, jí zklidnit. Chtěl jsem jí dostat v pořádku do postele, a to taky udělám. Asi mne hned nepoznala, táhlo to z ní pořádně. Její lehce nalomený chraplavý hlas mne zařadil kamsi kde jsem nebyl tak úplně doma. Jo, Armáda spásy. To jsem přesně já. S opilými se nemá cenu přít. Až mne do přivedlo k úsměvu. Byla pěkně divoká, ale úplně mimo. Pak hulákala na nějakou dvojici, z níž blonďák se na mne pokoušel pouštět hrůzu pohledem, nevšímal jsem si ho. Za chvíli kamsi odjeli. V motelu jsem jí musel opřít o stěnu, aby mne neupadla, a pak jsem jí dotáhl až k jejím dveřím. Ještě mne stihla chytit za zadek, a pak urychleně zmizela za dveřmi. Po chvíli jsem uslyšel tupý zvuk pádu lidského těla, nejspíš si ustlala na podlaze. Neřešil jsem to. Hlavou mi běželi její rozporuplné akce, naznačí zájem, a pak se schová. Asi se to v ní pěkně mele, ale to není má starost. Vzal jsem si pokoj a v klidu si dal horkou sprchu. Ulehl jsem, a v dosahu si nechal svou brokovnici. Spánek přišel takřka vzápětí. |
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Grace byla krásná, byla odpočatá a v dobrém rozpoložení. Dokonce laškovala s koblihou. Byl jsem rád, že nechce stavět v Reno, protože jsem se těšil na poušť. Cesta po ní mi vždycky vyčistila hlavu, a já to teď docela i potřeboval. Kafe a koblihy byly po ránu moc dobrý. Dám si sprchu. Řekl jsem a zmizel v koupelně, pustil jsem si možná trochu studenější vodu, ale udělala mi dobře. Už jsem chtěl jet, chyběl mi ten vítr ve vlasech. Po koupeli jsem se ještě na chvíli natáhl vedle Grace. Venku už začínal pomalu ranní ruch. |
| |
| Noc v motelu, Grass Valley, Sierra Nevada Ať tak, či tak... všichni se do motelu dostali včas, takže všichni spali v relativním komfortu. A vskutku to bude zapotřebí, protože se blíží nevadská poušť, synonymum to žhavé pustiny plné písku a skal. Předtím ovšem ještě silnice číslo 80 projde známým velkoměstem zvaným Reno. Toto velké město na okraji pouště je plné mrakodrapů, a co hlavně plné kasin a veškerých aktivit s hazardem souvisejícím, jako jsou bary bez zavírací hodiny a samozřejmě i bordely. Reno je zkrátka plné hříchu, naproti tomu je nevadská poušť plná odříkání, divoké krásy, chřestýšů, škorpionů, skal a písku... Bude na vás, co si z toho vyberete. Po klidné noci, jejíž klid narušila snad jen Faith co toho vypila víc než dost, jste se probudili do krásného rána v Grass Valley, ležícího v pohoří Sierra Nevada. |
| |
| Ráno Spánek mne občerstvil, a tak jsem se probudil plný sil. Opět jsem využil sprchu, protože kdoví kde budu spát dneska, možná že to bude někde v poušti, a tam sprch moc není. Zaplatil jsem, a zašel na pořádnou snídani do protilehlého bistra, sedl jsem si do předzahrádky, a objednal si pár poctivých toustů a kolu. Můj pohled zaujala řada motorek všech možných typů, a já si vzpomněl na ty motorkáře ze včera, a taky na tu tygřici co se zpila pod vobraz. Musím říct, že mne zaujala, něco v sobě měla, a nebyla to jen flaška whisky. Byla hravá, a já si hraju rád. Stejně jako když něco chci, dokážu být hodně vytrvalý lovec, o tom už se přesvědčila řádka grázlů. Pochybuju, že si bude ze včerejška něco pamatovat. Mihlo se mi hlavou, a já v klidu jedl s pohledem na stojící mašiny, mezi nimiž stála i ta má. |
| |
| před hospodou – noc Celou jízdu si užívám na maximu vždyť taky jede na maximum, tak proč, sakra ne... „Wauuuuu“ křičím do svistu vzduchu. Helma ten zvuk určitě zničí. Rychlá jízda v noci na stroji co sebou při přeřazení škubne je úžasná. Zvuk motoru zní odkudsi z dálky a já sleduju míhající středovou čáru. Míhá se rychle. Hodně rychle. Chvíli je napravo a během chvilky zase nalevo. Do zatáček se nakláníme až ke stupačce. Po ní zase Jax vystřelí vpřed. Úžasný. Nádherný. Bezvadný. Docela nerada slézám z jejího sedadla na pevnou zem. Počkat! Proč se ta zem houpe? lehce se rozkročím, abych to ustála. Z jízdy se mi lehce zatočila hlava. „To je srandaá“ samotnou mi překvapí, že to řeknu nahlas. Lehce se ramenem opřu o Jaxe a společně vyrazíme do motelu. Kam dorazíme tak akorát. „Tak jo, zítra... Ahoj“ rozloučím se s ním. Že bych to zkusila? Poprvé? napadne mi. Nakonec se odhodlám a dávám mu na rozloučenou rychlou pusu na tvář. Teď zmizet než si uvědomí, co jsem udělala. Vejdu k sobě a zabouchnu za sebou dveře. Zády se o ně opřu a zhluboka vydechnu. To byl den. Sakra, já si našla chlapa... pak se začnu smát. Celá rozesmátá ještě ze sebe svlékám kožené oblečení. Na chvilku si sedám na hranu postele a snažím si nějak srovnat myšlenky. Když ono to nejde... „ha haaaa“ začnu na novo,ale tentokrát trochu tišeji. Pak si už jen lehám a usínám... |
| |
| Ráno, Grass Valley Ráno nebylo ani tak bolestivé jak by se dalo po včerejší pitce čekat. Ale vzhledem k tomu že jsem část noci strávila na tvrdé podlaze, mi nebylo zrovna nejlíp. Svaly jsem měla ztuhlé, jak jsem se tam krčila několik hodin bez pohnutí. Pomalu s tichým syknutím jsem vstala na nohy, prohrábla si rozcuchané vlasy, a s mohutným zívnutím jsem se odebrala do koupelny. Potřebovala jsem dlouhou sprchu, abych ze sebe smyla všechny ty zážitky ze včerejška. Pamatovala jsem si všechno od nevěry svého manžela, ukradnutí jeho motorky a prachů, až po příjezd do hospody tady u motelu. Ale to jak jsem dostala sem, už mi zůstalo utajeno. Asi se nestalo nic tak důležitého či vzrušujícího aby to stálo za zapamatování… Po ranní očistě jsem se vrátila zpátky do pokoje, kde započal můj každodenní rituál v podobě rozcvičky. Udržovala jsem si tak svou fyzičku. A ani mi nevadilo, že jsem u toho postrádala svých pár svršků, přece jenom to bylo mnohem příjemnější, cítila jsem se víc svobodně než v té přiléhavé kůži. A stejně tu nikdo nebyl. Nejdřív jsem se pořádně protáhla, jako velká kočkovitá šelma, a pak si dala sérii cviků, jen jsem postrádala boxovací pytel. No třeba se tu najde nějaký živý terč. Pobaveně se uchechtnu a začnu se chystat k opuštění pokoje. Černé tílko se mi někam zatoulalo, a když jsem ho delší dobu nemohla najít, prostě jsem vyšla jen ve svých těsných kožených kalhotách a přes černou podprsenku přehodila rozepnutou bundu s ostny. Černé číro jsem měla o něco rozcuchanější, ale to k rebelům jako jsem já prostě patří. O něco s vyzývavější vizáží než-li včera, jsem se po krátké době objevila před motelem, a temným pohledem jsem zkontrolovala svou mašinu, pořád tam stála. Pohledem jsem však zavadila i o nějakého týpka co si právě užíval snídani, na to můj žaludek zareagoval jasně. Ani jsem si nevzpomněla, že by to byl on, který se o mou maličkost postaral, za jiných okolností bych mu určitě poděkovala, ale takhle jsem se vydala k řadě motorek a zastavila se u té své. Z vaku s věcmi jsem si vytáhla nové tričko, a rovnou si ho oblékla. Blízkému okolí se tak naskytl pohled na mou sbírku tetování na nahých zádech. Studem jsem opravdu netrpěla, a navíc nebylo na mé postavě nic, co by zkušenější chlap už dávno neviděl. Na druhé straně, jsem ráda překvapovala své okolí věcmi, na které by si jiní netroufli. A líbilo se mi když jsem upoutávala pozornost, a to nejen u mužů ale i u žen. Koženou bundu jsem nechala rozepnutou, a nové tentokrát bílé tričko bylo tak krátké, že odhalovalo celé mé ploché bříško. Dynamickým klapotem vysokých kozaček jsem si to namířila rovnou do hospody, cestou jsem hledala krabičku oblíbených cigár, a zapadla dovnitř, kde jsem si objednala smažené vejce se slaninou a sklenici pivka navrch. Byl to jen vyprošťovák. Se svou snídaní jsem se opět objevila na scéně v blízkosti Medvěda. „Dobrej.“ Pozdravila jsem jej celkem nezaujatě, a zasedla jsem o kousek dál na volném místě. Ani teď mi nedošlo že ho znám. Měla jsem hroznej hlad, a tak nebyl čas nad něčím takovým přemýšlet. S chutí jsem se pustila do svého jídla, a sem tam sousto zapila hltem piva. Nakonec to ve mně zmizelo a já si po chvilce hověla s cigárkem v puse... |
| |
| Tygřice Protože bylo časně ráno docela chladno, tak jsem si vzal na snídani svůj dlouhý kabát. Byl jsem asi tak v půlce jídla, když se zjevila ta včerejší divoška. Pružným krokem došla k Fat Boyovi, shodila bundu a mne se naskytl zajímavý pohled. Měla naprosto skvělou sportovní postavu, a ani z ženských půvabů jí nechybělo nic. Její divoké rozcuchané číro jí dodávalo vzhled divoký a nespoutaný. Žádným studem netrpěla, takže i při tom převlékání z ní vycházela síla divoké šelmy. V mých očích zajiskřilo, ale to ona vidět nemohla. Krev se ve mne začala lehce vařit. Neměl jsem v úmyslu si shánět nějakou ženskou, ale tahle mne uměla rozrajcovat. Nevím jestli to bylo tím představením, něco tím, že se oteplilo. Začlo mi být horko, tak jsem si sundal kabát, a zůstal oblečen jen v kožené vestě. Nic tak takřka nehalilo mou vypracovanou hruď a bicepsy. Nebyly to nějaké svaly z posilovny, tyto byly určeny pro boj, či práci a získány byly tamtéž. Zašla do hospody, a za chvíli se objevila a sedla vedle mne. Zdravim. Hezká mašina. Odtušil jsem stejným lhostejným tónem. Kam míříš? |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Když mi Joe oznámil, že půjde do sprchy, jen jsem přikývla a usmála se. Odešel do koupelny, já dopila v poklidu svou kávu a zvedla se z postele. Přehodila jsem si přes ramena bundu a v tichosti odešla z pokoje pryč. Maximálně mohl slyšet tiché zaklapnutí dveří. Vrátila jsem se do svého pokoje. Svlékla jsem se, vlasy si zapletla do uzlu, abych si je nenamočila, a pak zamířila do sprchy. Nijak jsem nespěchala, naopak. Dala jsem si ve sprše načas. Po sprše se obléknu, upravím a sbalím si věci. Zamířím z pokoje na recepci, kde zaplatím za ubytování, a pak ven. |
| |
| Ráno venku Vyjdu před motel a rozhlédnu se. Nikde nevidím nikoho "známého" ze včerejšího večera. Moc se tomu ani nedivím, po včerejším večeru budou nejspíš vyspávat. Rozhodnu se pro krátkou procházku. Vrátím se zpátky do motelu s tím, že si u recepce nechám na chvíli batoh. S milou prosbou a úsměvem není problém, aby mi recepční slíbil, že věci na krátký čas ohlídá. Jen s taškou z broušené kůže křížem přes tělo zamířím zpátky ven před motel a na procházku. Nijak nepřemýšlím nad tím, kam jdu... prostě jen tak podle chuti ulicemi městečka. Je docela pěkné ráno, tak proč se před cestou trochu neprojít. Když se zhruba po čtvrt hodině rozhodnu vrátit se, bez problémů zamířím zpět k motelu nejkratší cestou. Zpátky před motel se vrátím po necelé půl hodině, to už snad budou při vědomí...
|
| |
| soukromá zpráva od Joe Santiano pro Když jsem se vrátil ze sprchy, tak Grace byla pryč. Zpětně jsem si uvědomil, že jsem slyšel cvaknutí dveří. Oblékl jsem se, sbalil a než jsem vyšel ven z pokoje, tak jsem si ještě chvíli sednul na postel, a v nitru si přehrával celou noc, a co vše se v ní odehrálo. Ve vzduchu byl stále cítit jasmín, stále zde jakoby byla... Nemohl jsem tomu všemu uvěřit, že se to skutečně stalo. Věděl jsem, že takovouhle ženskou potká chlap ve svým životě jen jednou. Vášeň noci opadla, ale zůstalo něco o dost podstatného, pouto které nám bylo darováno, a jen na nás co s ním uděláme. Naposledy můj nos natáhl vůni jasmínu ze vzduchu, a vyšel jsem z pokoje na chodbu. Zastavil jsem se před Graciným pokojem s tím, že jí vyzvednu. Slyšel jsem sprchu, usmál jsem se, a nezaklepal. Nechtěl jsem jí rušit při ranní hygieně. Zaplatil jsem, a vyšel ven. |
| |
| Ráno Vyšel jsem z motelu, v dohledu žádná známá tvář, jen v zahrádce bistra seděl udělanej chlápek s dlouhými vlasy v kožený vestě, a bavil se s nějakou rebelkou s čírem. Zřejmě taky motorkáři. Měl jsem skvělou náladu, tak jsem na ně s úsměvem mávnul. Šel jsem ke svý Dyna Glide, a našel jí v pořádku. Byl už jsem po snídani, tak mé kroky vyrazily do městečka, potřeboval jsem něco koupit. Tím jsem ve chvilce opustil plácek před hospodou, a zmizel v uličkách. Asi za půl hodiny jsem se vrátil, chvíli jsem se rozhlížel jako bych někoho hledal, pak mne nohy zanesli také do zahrádky. Koupil jsem si čaj, posadil se vedle dvojice, a pln pozitivní nálady je oslovil. Krásný ráno, co? Mimochodem jsem Joe. |
| |
| Noc Maki si projížďku velice užije což mě těší. Poté už následuje cesta na motel kde se na poslední chvíli oba ubytujeme. Doprovodím Maki k jejímu pokoji kde mi před dveřmi vlepí rychlou pusu na tvář na okamžitě zabouchne dveře jako by se bála že se pozvu sám dovnitř. „Dobrou noc.“ Pravím s úšklebkem už na zavřené dveře a odejdu do svého pokoje kde už jenom udělám poslední přípravu na noc a usínám. Ráno Ráno se budím relativně časně ale vzhledem k tomu že jsem se naučil udělat si ráno alespoň pár cviků když zrovna nemám přístup k posilovně v klubovně tak se z postele jenom skulím na zem kde začnu rovnou klikovat. Udělám ještě pár cviků, odhodím oblečení ve kterém jsem spal a vyrazím do koupelny kde si užiji ten geniální vynález jménem sprcha. Když se usuším a začnu si sbírat věci tak projdu kolem okna zrovna ve chvíli, kdy se začne ta zbitá holka co včera zapíjela asi žal převlékat u svojí mašiny. Tak se nestydí. A taky že nemá za co! Zůstanu ještě chvíli koukat z okna pak vypadnu už ven. Venku dojdu ke svojí mašině, stoupnu si k lidem co už jsou venku zády, sundám si vestu a triko abych si mohl vytáhnout nové čímž všem ukážu tetování přes celá záda které je na vlas stejné jako zády mojí vesty. I kdybych na sobě neměl vestu tak pořád mám znak a jméno klubu vytetované v kůži. Vyměním triko, zase se obléknu a vyrazím si sehnat něco k jídlu. Vyberu si a čekám na jídlo. |
| |
| Pivní dýchánek Pozorovala jsem Medvěda jak se kvůli mému potěšení vykrucuje se svými svaly, tyhle machírky moc dobře znám, ale hlavní je, že má člověk za co chytit. Nejsou to žádní záprdkové, prostě jen dobře stavění chlapáci, a když mají temnou minulost, jsou ještě přitažlivější. Ale většinou člověk narazí jen na horu svalů bez mozku, zdalipak je to i jeho případ musím nejdříve zjistit. „Díky, a která je vlastně tvoje?“ Kývnu směrem k řadě mašin před námi, a teprve teď si všechny pořádně hodnotícím okem prohlédnu. Těžko hádat která mu patří. „Hehe… Já mířím tam kam mne vítr zavane, brouku. Já jezdím tam kde jsou muži a ženy, sex a alkohol.“ Pobaveně se ušklíbnu. Možná je to řečený s jistou nadsázkou, ale vzhledem k tomu jaká doopravdy jsem, a jak se v tuto chvíli jevím pod tím svým provokativním úsměvem, je jasné že to zase nebude tak daleko od pravdy. „A co ty? Kam míříš?“ I já hořím zvědavostí jaký že to má cíl ta korba svalů. Mezitím co si povídáme a já nezapomínám věnovat své společnosti hned několik vyzývavých úsměvů a pohledů na jeho tělo, které je i na můj vkus moc oblečené. To už ale z mého pohledu nejde poznat, že bych ráda viděla co se ukrývá pod tím vším. Se tu objeví další chlápek. A s delšími vlasy. Páni… ty se snad na mě domluvili? Pozdravím příchozího Joea nepatrným kývnutím, a odpiju si kousek z piva abych zchladila hrdlo. „Dobrý. Jsem Faith“ Další kývnutí na seznámení a pak svou pozornost přesměruju k motorkám, protože v té chvíli se před mýma očima svlíká další dlouhovlasý svalovec. Ta kérka na jeho zádech je parádní! Polknu poslední hlt piva, a nenapadně mě nic lepšího než se na toho zajíčka podívat zblízka když se odebral dovnitř hospody. Ani netušil jak mi pěkně nahrál do karet. Doslova jsem ho doprovodila dravým pohledem až dovnitř. Teď jen, koho si vybrat dřív? Nebo všechny najednou? Na rtech se objeví šelmovský úsměv, který značí jen jediné… „Omluvte mne na chvíli hoši.“ Věnuju oboum chlapům oslnivý úsměv, a Lorenzovi přece jenom o něco živočišnější než by se slušelo. Ten druhý byl na mne moc nevinný. Chytla jsem prázdnou sklenici od piva, jejímž oroseným sklem jsem si chladila svůj vzdouvající se hrudník, a hrdým krokem podmanivě se pohupujících boků jsem se vydala dovnitř lokálu. Nemusela jsem hledat dlouho, uviděla jsem ho takřka hned čekat u pultu. Vydala jsem se k němu, v očích mi jiskřila divokost, byla jsem jí plná. „Ještě jedno pivo, a zaplatím.“ Objednám si jen tak mimochodem, jen co zastanu těsně vedle něj. Podívám se na něj. „Nazdar svalovče. Pěkná přehlídka tam venku.“ Skousnu si spodní ret a potutelně se usměju. |
| |
| ráno Kde to jsem? probouzím se s divným pocitem. Otevírám oči a koukám na flekatý bílý strop. Pomalu si vzpomínám na včerejšek. Tak uvidíme, zda se ke mě bude hlásit ještě dneska. S pocitem klidu jsem se vydala do koupelny pod sprchu. Stojím tam dlouho a užívám si to. Pak najednou přestane téct teplá a tak toho nechám. Přijdu k hromádce oblečení na židli a vytahuji černé tričko. Nosem u něho zjišťuji, že je ještě v normě. Přeci jen na cestě budu oblečení těžko prát a tak nemohu trička střídat každý den. Po tričku se nasoukám do tlusté kožené bundy a do kalhot. Budu se muset podívat jestli nemám něco pohodlnějšího v tašce. V tomhle se nedá pohodlně chodit. Vždycky to někde leze po těle. Na druhou stranu, když mě někdo sejme, tak se neodřu. Oblečená se vydávám na recepci, kde zaplatím a vracím klíč. Pomalým krokem se vydám zkontrolovat motorku. Z dálky vypadá v pořádku. Jaxe stojícího na konci fronty pozdravím mávnutím a úsměvem. Já si včerejšek pamatuji a ty? Dojdu až k motorce a z jedné tašky nakonec vyhrabu i malý (pěti litrový) kanystr na vodu. Kdysi dávno jsem zůstala na takové opuštěné silničce s nepojízdnou motorkou. Tehdy by se hodil. Snad mi ho barman za nějaký malý úplatek naplní. Zvedám oči jak uslyším hlasy. Tak se z toho vyspala. Přesouvám se dovnitř k baru. mám hlad jako vlk. Když uvnitř zahlédnu Jaxe s čírem u sebe dojde mi, že mu se mu asi pokusí dělat nějaké návrhy. Tak tohle znám. Z Jaxovi tváře nejsem schopna přečíst jak moc ji bere vážně. Nakonec mu přes její rameno zamávám a usměji se přitom. |
| |
| Motorkáři vylézají Nemohl jsem si nevšimnout jak rebelka sjížděla mý svaly, ale nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost. V té chvíli vylezl z motelu jeden z motorkářů, a byl zřejmě v dobrém rozmaru, takže na nás hned zamával, ač jsme se neznali. Má reakce na to nebyla žádná. Má pozornost se vrátila ke kočce vedle mne. Ta s těmi plameny na nádrži. Holka se se mnou následně podělila o svůj životní program, i o svůj cíl. Házela při tom provokativníma usměvama. Mírně jsem se taky usmál. Já? Já jedu na východ. To co ty hledáš je všude, a na dosah. Její oči mi jezdily po těle jako dvě lasičky, byly lačné, skoro až nenasytné. Pohodář dorazil až k nám, a zářil spokojeností. Lorenzo. Řekl jsem, a tím jsem se mu přestal věnovat. Oči Faith začaly sjíždět nový cíl, aby se pak svezly na dalšího z oné party co se objevil taky venku. Přišlo mi to až úsměvný, to jak byla nenasytná. Bavil jsem se tím, jak jí ty její oči jezdily. Byly jak šelmy co hledají svou kořist. Mladík s kerkou na zádech zapadl do hospody, a ona po něm hned vystartovala jako ohař. Někdo už by jí měl pořádně vyprášit kožich, a zbavit jí tak alespoň na chvíli té mučivé touhy v jejich očích, a hlavně v jejím klíně. Blesklo mi hlavou. |
| |
| Návrat k motelu Volným krokem se procházkou vracím zpět k motelu a lokálu, kde jsme byli včera večer. Přemýšlím o včerejšku... vůbec o celém dni, ale nejvíc o odpoledni, procházce kolem jezera, večeru a noci... Celé mi to přijde až příliš hezké, než aby to byla pravda... Too good to be true. Jsem od lokálu vzdálená ještě přes celou dlouho ulici, může to být nějakých 250 metrů. V dálce vidím Joa vycházet z motelu. Zamávala bych na něj, ale na takovou dálku by mě asi stejně neviděl. Sejdu s chodníku na ulici, abych přešla na druhou stranu, na které je motel a lokál. Zamyšlená moc nevnímám, co se kolem děje... |
| |
 | Hail and Kill |
| |
| Setkání Nějak moc nevnímám, co se kolem děje, když na poslední chvíli zaslechnu zvuk motoru a metalovou hudbu. Vyděšeně uskočím o krok dozadu, ale nebýt toho, že jezdec strhl motorku do boku, skončila bych pod jeho koly. Srdce mi tluče až v krku, když se podívám na muže v kožené bundě Hell's Angels. V tu chvíli jsem bledá jak stěna. Když se trochu uklidním, že jsem zas schopná mluvit, začnu se omlouvat. "Promiňte. Já jsem nechtěla. Nějak jsem se nerozhlídla. Omlouvám se." Dívá se na mě dost podivným pohledem. Hlásek v hlavě se ozve, že bych měla vypadnout. Ale v ten okamžik se jen napřáhne a já dostanu tvrdou ránu na spodní čelist. Bolest ani nestačím vnímat, protože v tu ránu se všechno kolem setmí a já se odporoučím k zemi v bezvědomí. |
| |
| Cesta |
| |
| Probuzení Po neurčité době se pomalu začnu probírat. Oči otevírám dost ztěžka, hlava mě bolí a v puse mám železitou pachuť po krvi. Zatřesu hlavou, abych se zbavila rozmazaného vidění. Konečně přijdu pořádně k sobě. Uvědomím si, že sedím na motorce za tím cizím chlapem s rukama kolem jeho pasu. Chci dát ruce pryč a odtáhnout se od něj, místo abych se opírala o jeho záda. Jenže zjistím, že mám ruce spoutané k sobě. Trhnu rukama, nejde to! V panice s nimi škubnu ještě několikrát. "Zastav! Zatraceně, okamžitě mě pusť! Tohle je dost pitomý vtip. Pusť mě!" V hlase mi zní směsice hrůzy, paniky a vzteku. |
| |
| Únos Únos Grace byl proveden brilantně a hlavně rychle. Ani potom co si dotyčnou onen gauner připoutal k tělu nebyli skoro vůbec nápadní. Ten chlap se vyznal. Jediná možnost odhalení byla, že by někdo přímo v ten okamžik viděl úder proti unesené ženě, a to bylo pár vteřin... Joe o tom všem neměl ani páru, zvuk brzdícího motoru, po němž nenásledoval zvuk bouračky ho v tuto dobu nijak nejspíš nezajímal. Unesená však měla ochranu zřejmě jinde, neboť se stalo skoro nepravděpodobné... prodavačka z krámu s džíny to celé viděla skrz výlohu. Vyběhla z krámu, a volala s výmluvnými gesty o pomoc, nikdo si jí příliš nevšímal, tak se vrátila a okamžitě alarmovala policii. Mezitím Gunner opustil právě městečko... |
| |
| Divné zvuky Seděl jsem v klidu zahrádky, když tu to někdo za mými zády zřejmě nezvládl s brzděním. Nic zvláštního, to se stává, ale já mám raději přehled, taky proto jsem pořád naživu. Zvedl jsem se a šel se podívat co se děje. Viděl jsem nějakou ženskou jak mává rukama, asi i křičela ale sem to nebylo slyšet, ukazovala za nějakou motorkou a pak zmizela v krámu. Sedl jsem na mašinu, a našel ten krám, silně rozrušená mi řekla do se stalo, stejně jako popis unesené. Můj sluch zaslechl policejní sirénu. Rozloučil jsem se, a vzdálil právě ve chvíli kdy přijížděla policejní motorka následovaná autem. Podle zvuku sirén, se blížili i další. V klidu jsem odjížděl pryč. Policii tak úplně nemusím. Vrátil jsem se na zahrádku, a oslovil Joe. Právě někdo na mašině unesl nějakou holku, nepatřila k vám? Policie už ho honí. Následoval popis unesené. Objednal jsem si pivo. |
| |
| Cesta |
| |
| Ráno, hospoda Když stojím ve frontě abych si mohl objednat snídani tak do místnosti vstoupí ta zbitá holka co včera seděla na baru, rozhlédne se a rovnou vyrazí ke mě. Její poznámka na pěknou přehlídku mi v první chvíli nedojde protože jsem nepřemýšlel že na mě někdo kouká když jsem si převlékal triko. „Díky.“ Ušklíbnu se. Už včera jsem s ní chtěl mluvit než si k ní přisedl ten medvěd. Lehce jí chytnu za bradu abych si mohl prohlédnout její zbitý obličej. „Kdo ti tohle udělal krásko?“ Zeptám se a z tónu hlasu je poznat že bych toho kdo to udělal rád potkal a popovídal bych si s ním. Chvíli na to vchází do hospody i dívka se kterou jsem se včera bavil... Maki. Když na mě zamává od dveří tak také zvednu ruku na pozdrav. Otočím se zpět na zbitou dívku. „Tak povídej, co se ti stalo?“ |
| |
| Bar V prvních vteřinách mu nedojde čeho se týká má poznámka ohledně skvělé přehlídky, vzápětí mu už to ale hlavě šrotuje a poděkuje. Dovedu si představit divočejší poděkování, ale i tohle pro začátek stačí. Přece jenom tu nejsem jen kvůli tomu... nebo, jo? Proč bych si taky nemohla začít pořádně užívat, a ani on nevypadal že by byl lhostejný. Jeho starostlivost ohledně mých zranění byla celkem dojemná. Nechala jsem ho chytnou za mou bradu, a pronikavě jsem se mu zadívala do očí. "Můj starej, když jsem ho nachytala s dvěma dě*kama, a dala jsem mu co proto." Odpovím mu upřímně a rázně. Vzpomínky to jsou pěkně bolestivé, ale já už se s tím pomalu vyrovnala, nebo jsem tak alespoň vypadala. Nechtěla jsem dát najevo, že mi to zase tak jedno není, bylo by to jako bych ukazovala svou slabost. Dlaní jsem se zapřela o jeho širokou hruď, a krátce se otočila za rameno, abych viděla koho zdraví mávnutím své silné pracky. Byla to nějaká zrzka, od pohledu neviňátko, ale nevěděla jsem že už jsem ji včera večer viděla. Stejně jako mého společníka, kterému začnu zase věnovat kus své pozornosti. "Snad jsem tě nevyrušila při něčem důležitým..." Významně zacukám obočím nahoru a dolů v narážce na tu zrzku. Její pohled mi připadal trochu majetnický, a tak jsem si chtěla udělat jasno. Nechci se zbytečně snažit, ale jestli je to jen nějaká kamarádka, tak nemám problém si vzít co chci. |
| |
| ÚNOS! Seděl jsem na zahrádce a užíval si skvělý den, svítilo sluníčko, vzduch byl čistý a čaj přede mnou chutnal skvěle. Čekal jsem na Grace, až se objeví. Někdo kdesi takřka naboural, ale kdo by se o to staral, když je kolem tak nádherně. Navíc brzdy to asi zvládly, nebyl slyšet žádný náraz. Lorenzo se zvedl a kamsi odjel. Já se těšil na cestu pouští s Grace. V městečku zazněly policejní sirény... že by tedy přeci jen nějaká nehoda? Lorenzo se vrátil, a celkem nevzrušeně mi oznámil jakýsi únos. Hrozné. Pak ale přidal popis, a ve mne by se krve nedořezal... Grace! Šílený! Děs mi naplnil tvář, a já naprosto netušil co dělat. Pak mi padla do oka Maki. Přiběhl jsem k ní. Unesli Grace! Prý nějaký chlap na motorce. Jedu tam! Sedl jsem na motorku, a s řevem motoru jsem vyrazil napřed ke krámu, a pak za jednou z policejních motorek kamsi do okolních lesů. Pojedu za policií, protože nemám zbraň... taky se jim nechci plést do jejich práce... |
| |
| Fronta Na otázku na její zranění mi odpoví hodně stručně a rázně a při tom se mi kouká do očí. Je mi jasný že nelže, proč by si taky něco takového vymýšlela. Takže vdaná... Teda, už asi jenom oficiálně. Je slyšet, že je to hodně palčivé téma diskuze a proto ho nebudu nijak zvlášť rozvádět. Když říká že mu dala co proto tak to asi nemá smysl řešit. Při mém pozdravu směrem k Maki se o mě opře a ohlédne se aby věděla koho že to zdravím. „Při ničem mě nerušíš, jenom čekám na snídani.“ Odpovím jí a ušklíbnu se, ale hned pokračuji protože to byla dost jednoznačné na co naráží. „Ty si toho ze včera moc nepamatuješ že ne? Potkal jsem jí včera v hospodě a pak jí kousek svezl na mašině. Viděla jsi nás...“ To že si to pravděpodobně nebude pamatovat mě zase tolik nepřekvapuje vzhledem k tomu kolik toho včera vypila. |
| |
| Cesta lesem Zatnu zuby a snažím se ovládnout začínající záchvat paniky. Přestanu se cukat. Má pravdu. Skončit mezi stromy nechci, nijak bych si tím nepomohla. Místo toho se snažím sednout si co nejdál od něj, abych se ho pokud možno moc nedotýkala. Jenže mě policejní pouta odírající zápěstí zjevně vadí víc, než jemu proti jeho tvrdému břichu. Takže nakonec skončím u kompromisu. Zatraceně, Grace! Vzpamatuj se. Tohle snad nemůže být pravda. Nikdo přece jen tak neunáší lidi z ulice. Nežijeme ve středověku, sakra... "Dobře, fajn..." Snažím se zhluboka nadechnout a pobrat, co se vlastně děje. Já nejsem ničím důležitá, možná si mě s někým spletl. Ne, to je nesmysl. Byla to... náhoda? "Za mě ti výkupné nikdo nezaplatí. Rozumíš? Proč jsi mě unesl?" Snažím se nějak dopátrat toho, co se vlastně stalo. Hlas mám překvapivě klidný, i když se stále v pozadí chvěje. Zatnu zuby, bolestí se mi připomene rána do čelisti. "Když mě pustíš, nikomu nic neřeknu." Zní to jak z béčkového filmu... ale nic lepšího mě teď nenapadlo. |
| |
| Bar Zdálo se mi to, nebo to byl opravdu tak trochu suchar? Má před sebou nažhavené kotě, a on myslí na žrádlo. Typický chlap. Protáhla jsem obličej, a znuděně se ušklíbla. Nebylo ale pochyb o tom, že ho přitahuju. Nebo jsem si to alespoň myslela, žádný si nikdy nestěžoval. Sebevědomě jsem se pousmála, a když mi odpověděl přesně to, co jsem nechtěla slyšet, mé prsty se drze rozeběhly po jeho hrudních svalech. Hbitě jako pavoučí nožičky, a zkoumavě jako šelma. "Aha... Vyváděla jsem moc?" Trochu jsem se uklidnila, to se však nedalo říct o mých prstech které stále zůstávaly sem tam aktivní. Oblízla jsem si jazykem rty, a začala jsem si hrát se svým piercingem. Zvyk je zvyk. Nedalo mi to a začala jsem přemýšlet o tom, co se dělo včera večer. Nemohla jsem si vzpomenout, ale zrzka mi stále ležela v žaludku. "Kdyby jsi ji vzal jen na projížďku, tak proč na tebe koukala jako na svého manžílka?... Neubránila jsem se pobavenému úšklebku, a konečně si převzala svou objednávku piva. Pak jsem se ke svému společníkovi přitiskla blíž, mezera už nebyla vidět, jen cítit. "Třeba mě taky jednou svezeš." Sjela jsem ho v té blízkosti od hlavy až k patě, a pohledem jsem ulpěla na jeho kalhotech. Byl to jasný dvojsmysl, a mohlo mu dojít, jakou jízdu mám asi tak na mysli. Pro jistotu jsem ho ještě krátce na rozloučenou stiskla ve slabinách, a s provokativním smíchem jsem se otočila na patě k odchodu ven z hospody. Chtělo jsem ho, ale teď byl míč na jeho straně. Takže mě mohl klidně může zastavit, když bude chtít... |
| |
| soukromá zpráva od Gunnar Jensen pro Cesta |
| |
| Hospoda „Nevyváděla, jenom jsi pila na baru, pak jsi k nám venku měla nějaký proslov a odešla jsi s tím chlápkem v kabátu do motelu. V docela těsném obětí.“ S úsměvem jí odpovím na její otázku na včerejší večer potažmo ráno. Její ruka pořád setrvává na mém hrudníku a k tomu si začne hrát s piercingem v jazýčku což způsobuje že z ní nemůžu spustit zrak. Pak přijde další otázka na Maki. „Na to by jsi se měla ptát jinde než u mě ne?“ Vezme svoje pivo, přitiskne se na mě a z úst vypustí v celku nevinnou větu která ale v její podání zase tak nevinná není. Spíš naopak. Ušklíbnu se. „Třeba ano... Jestli tedy taky jedeš kus s touhle partou...“ To co přišlo potom jsem nečekal ale než stihnu zareagovat tak se otočí a se smíchem začne odcházet. Zhluboka se nadechnu a vydechnu abych se uklidnil. Vezmu svůj talíř se snídaní a udělám pár delších kroků abych jí dohnal. Druhou rukou vytáhnu krabičku protože si z večera pamatuji že kouří. „Cigaretu, krásko?“ Pronesu pouze řečnickou otázkou a nabízenou cigaretu jí zasunu do výstřihu. |
| |
| soukromá zpráva od Grace pro Jeho odpověď mě tedy rozhodně neuklidnila, ani tón jakým to řekl. Choval se, jak by to bylo naprosto samozřejmé. Prostě si na ulici jen tak vybere holku a unese jí jak starověký barbar. Bez ohledu na její vůli, společnost, morálku, nebo zákon. A ještě to vypadá, že je ten parchant se sebou spokojený. Co jako teď? Znásilní mě, zabije a zahrabe v lese? Pak dořekne, že si mě nechá... jako by to měla být nějaká pocta. Kupodivu kromě strachu se ve mně probouzí ještě něco jiného... vztek. Kdybych neměla spoutané ruce, asi bych mu v tu chvíli vyškrábala oči. "Ty mizernej parchante, já nejsem žádné zboží!" Zakřičím na něj rozzlobeně. Chytne mě za ruku a stáhne si ji níž ke svým kalhotám. Zatrne ve mně a celá ztuhnu. On to myslí vážně! Dojde mi s tichou hrůzou. V momentě, kdy svojí ruku zas vrátí na řídítka, velmi rychle zvednu ruce nahoru k jeho hrudi. Pouta nepouta, křečovitě se chytnu jeho černého trička na hrudníku a nehodlám se jen tak pustit. Pokud se se mnou nechce prát za jízdy, ruce mi už zpět dolů nedá. Nechtěně jsem se tak ale k němu dostala blíž, než když jsem měla ruce volně. Jeho proslov mi připomene nášivku Hell's angels na jeho kožené vestě. Jeden z nejhorších klubů v celých státech... obchod se zbraněmi, drogy, prostituce... klanové války s ostatními kluby. Naposled jsem slyšela, že rozpoutali jeden masakr i v Evropě. Na druhou stranu mezi sebou mají silný pouto bratrství. Takový stát ve státě, vlastní pravidla a zákony... A tenhle si to zjevně vykládá tak, že si může brát, co chce. Přemýšlím, jakou mám šanci se z toho dostat... Sama uprostřed lesa s chlapem, co je o dobrých třicet čísel větší než já a vážím tak půlku toho, co on. Svým způsobem se ani nedivím, že mi říká "maličká". Moc šancí si nedávám... |
| |
| U baru Ani jsem nepočítala s tím, že se tak snadno dozvím co jsem večer prováděla. Nemusela jsem se moc snažit, a ten roztomilej blonďák mi začal zobat z ruky. Jak sladké... Ale stejně jsem netušila jakýho chlapa v kabátu myslel. Jeho identita mi byla stále utajena. A na další slova jsem už odpovídala s úšklebkem, přece jenom jsem se neměla potřebu bavit se o někom, koho ani neznám. Už jsem skoro čekala že se k ničemu neodváží, potěšilo mne že můj záměr s masáží jeho rozkroku vyšel, to jsem poznala podle toho výrazu a hlubokého nádechu. S jasnou zvrhlou spokojeností jsem se k němu otočila, když vydal tolik námahy aby mě zastavil, a zabránil mi k odchodu ven před hospodu. "Takže ty s nimi jedeš?" Nejdřív jsem se ještě ujistila, načež jsem sklopila pohled do svého výstřihu kde mi zaparkoval cigárko. Musím uznat, že tohle byl dobrej tah. Zvedla jsem k němu jiskřící oči, kmitnutím jazyka si oblízla rty a znovu si pohrála se stříbrným kovem. Povytáhnu upravené, klenuté obočí a pomalým zkušených pohybem si jí vytáhnu ze své podprsenky. "A oheň by nebyl?" Opět ten svůdný úsměv s provokativním pohledem. |
| |
 | Před jakousi hospodou, před níž parkovalo množství motorek zastavil nablýskaný cadillac. Ze sedadla spolujezdce jsem vyskočila já, věnovala jsem zářivý úsměv řidiči. Poděkovala mu ústy i pohledem a zabouchla za sebou dveře. Odjel. Já zůstala chvíli stát na silnici, a pak jsem vstoupila do lokálu. Těm co tam byli se otevřel pohled na bytost plnou světla, nejen vnitřního, ale i vnějšího. Pomocí starodávných cviků a technik ze mne prýštila zcela přirozeně čistá ženskost, mou tvář čistých rysů obklopovaly dlouhé vlasy barvy slunce, držené čelenkou upletenou z pramene vlasů, živé oči barvy jasného oceánu vévodily obličeji stejně jako plné rty. Mé oblečení bylo volné, ležérní a nenuceně zakrývalo mou typicky ženskou postavu podobnou kytaře, kterou jsem v látkovém pouzdře měla v ruce. Mé dlouhé štíhlé ruce zdobilo stejně jako šíji množství korálků. Přes rameno pytel s květinovým vzorem a na nohou obyčejné sandály. Má chůze byla ladná, jakoby sama laň kráčela.
Přistoupila jsem chůzí gazely k pultu, a objednala si salát Cézar a zelený čaj. Mé jasné blankytně modré oči sledovaly sál, nemohla jim uniknout zdrceně se tvářící zrzka, jež smutně sledovala jakéhosi mladíka, který se právě plazil jako nějaký ubohý psík před divoce vyhlížející ženou s čírem. V očích zrzky se zrcadlila čistá láska, a on tu tak směšně podlézá jiné. Musela jsem jednat. Jemně jako ranní vánek jsem přistoupila k oné smutné zrzce, a s přívětivým úsměvem jsem ji oslovila. Ahoj, jsem Blue Shine, nebo také jen BB. Naučím tě ráda pár starých tantrických cviků, které uvolní tvou mocnou ženskou sílu, která v tobě dřímá. Naše pradávná síla je posvátná, ale je třeba ji podporovat, aby mohla nespoutaně růst a sílit. Pak těžko najdeš muže, který ti nepodlehne. |
| |
| Ráno-Hospoda „Máme stejnou cestou takže minimálně kousek asi ano. Teď zrovna jedu do Rena navštívit naší tamní pobočku.“ Zatím co ona vytahuje cigaretu tak já si vezmu z krabičky svojí, zapálím si jí a posunu do koutku. „Všechno bude.“ Natáhnu ruku s benzíňákem s logem klubu směrem k cigaretce mezi jejími rty. Když k němu už skoro dorazím tak otevřu dlaň a nechám zapalovač zajet dívce do výstřihu. Bez přemýšlení pro něj sáhnu. „Promiň.“ Usměji se na ní a konečně jí cigaretu zapálím. „A co ty vlastně? Kam máš namířeno? “ |
| |
| u baru Když vidím, že Jax má společnost sednu si trošku dál. Přece je nebudu rušit a aspoň uvidím, jak moc vážná společnost to je. Holka se mi už na první pohled nelíbí a její postoj taky ne. Přece ji odmítne ne? pomyslím si a upíjím čaj. Co to říkal Joe? Že unesli Grace? Proč by to dělali? z rozjímání mi probere pohyb, přesněji pohyb té podlézavé hnusné a a... Jaxi u mě si skončil. řeknu si pro sebe, když vidím jak za ní vyrazil s cigárem. Jak jsem si mohla myslet, źe by mi chtěl. Jak... Asi se půjdu podívat po té Grace. Tady stejně nemám co dělat. Zvednu se ze židle k odchodu, když dovnitř vejde holka převlečená za hippies. Prohlédnu si ji od hlavy až k patě. Nechceš se k nim přidat? mám sto chutí se jí zeptat. Jsem naštvaná na všechny kolem. Tohle ti nedararuju šmejde jeden. Všichni chlapy jsou stejný. Už musím dýchat zhluboka, abych se na ně nevrhla. „Barmane, můžu poprosit o jedno velký pivo?“ ptám se s přes pult. Pořád mi v hlavě vrtá Joe. Co tím myslel? Nevypadal, že si dělá srandu. Sakra, snad ji přece neunesli. Co by s ní dělali? Pohlédnu na tu květinovou dívku a dostanu nechutný nápad. Snad by ji... Viděla jsem ji jen jednou, ale tohle si nezaslouží nikdo. Přeostřím zpět na blondýnu, která mi něco říká. Něco o duševní čistotě a vymývání... „Ježíši, proč takový práce... A kdo by vůbec o chlapa stál?“ odpovím jí otázkou. Mezi tím mi barman přinese pivo. „Díky, tady máš“ vrazím mu peníze. Je to víc než za pivo a jídlo a on se tomu podiví. „Však uvidíš“ řeknu mu a on přejede pohledem mě a Jaxe. Nakonec přikývne, vezme peníze a ztratí se vzadu.„Takhle to dělám já“ prohodím k sluníčku a přírodě u pultu., když rychlým krokem mířím k dvojici. Nic ode mě nečekají maximálně že jim vrazím nějaký pohlavek nebo je nakopu, ale tohle určitě nečekali. S pivem v jedné ruce se k nim přiřítím. Natáhnu ruku s půllitrem a vyleju mu ho na hlavu. Trefím se přesně tak, že světlá desítka mu steče po hlavě na obličej odkud to proudem přeteče do jejího výstřihu a celou jí to polije. Zbytek mu teče po zádech přes jeho „úchvatný“ erb. Prázdným půllitrem ho ještě majznu po hlavě a se slzami spěchám ven. Jak jsem jen mohla doufat... Přede dveřmi se ještě zarážím a utrápené křiknu přes rameno „Jestli Vás to zajímá, tak právě unesli Grace!“. Kopnu do dveří a vyrazím ke své motorce. |
| |
| Sirény Již nedlouho po samotném únosu Grace se začal městečkem šířit zvuk policejních sirén. Které postupně vyrážely kamsi za město do lesů. Po té co prodavačka identifikovala násilníka jako vraha policistů na útěku se začali v ulicích objevovat i policejní auta z Rena a okolních městeček. Asi hodinu poté přeletěl nad Grass Valley policejní vrtulník, a po necelých dvou hodinách projelo kolem hospody několik náklaďáků podle všeho s národní gardou. Ve stejné době se objevil ve vzduchu neoznačený černý vrtulník. Byl rozběhnut podle všeho slušný zátah, a nebylo divu, vrazi policistů mají vždy speciální péči... |
| |
| Pivní očista Hluboké emocionální napětí zrcadlila zrzčina tvář, když jsem k ní pokojně hovořila. Odmítla rázně mnou nabízenou pomoc, a jako lvice se s pivem v ruce vrhla k dotyčnému mladíku. Ihned mi došlo, jako cestu své vnitřní očisty si vybrala čin hodný šelmy. Když mi říkala něco o své cestě, povzbudivě jsem se na ní usmála, a s křikem hodným fotbalového fanouška na mistrovství světa jsem jí v té akci podpořila. Jistě sestro! Probuď v sobě divokou lvici! Když pivo změnilo majitele, a sklenice našla svůj cíl, tak jsem mírně rozkročena ve svých volných bavlněných kalhotech zvedla ruce k nebi, a zvolala mocným hlasem. Halelujah!!! Pak zrzka opustila sál, a její slzy odplavovaly cestou její zklamání z chování toho nedospělého muže. |
| |
| Zrzka v akci Bylo úsměvné sledovat, jak si blonďáček musí najít nějakou tu záminku, aby měl důvod se mne dotknout. Za to já jsem tak cudná nebyla. Sáhla jsem si tam kde jsem měla chuť, a vůbec mne nezajímalo že nás může sledovat okolí. Zrzku jsem vypustila z hlavy, což jsem neměla dělat, a tak mne její příchod překvapil. A to jsem mu nestihla ani odpovědět, či zareagovat na jeho drzé šmátrání v mé podprsence... Zrzka měla štěstí že jsem nebyla v ráži, měla jsem dobrou náladu, kterou jsem si nechtěla zkazit, kdyby to bylo ale jinak, chytla bych jí pod krkem a jednu bych ji vlepila aby se probudila. To, že zbytečně lije pivo na cizí lidi by se ještě dalo přehlédnout, ale že někomu bezdůvodně rozbíjí hlavu, už je jasná známka toho, že to v hlavě nejspíš nemá v pořádku. Kdybych si měla přivlastňovat každého chlapa, se kterým jsem se v noci projela na mašině, tak mám dneska přinejmenším harém. Ale já si to přebrala úplně jinak. Prostě jsem usoudila, že si s ní Jax musel užít, jinak by mu tady neudělala takovou scénu. S pobaveným úsměvem jsem se na něj podívala, nebyla jsem jeho matka, abych se o něj starala, ale stejně mi to nedalo. V rychlosti jsem ho prohlídla, jestli neutrpěl větší škody, které by potřebovaly pár stehů, načež jsem se podívala i na svou zmáčenou maličkost. Teď jsem voněla jako celej pajzl. „Příště si to s tou svojí lištičkou ujasni, frajere.“ Věnuju mu téměř mateřsky radu do života, a když nám ještě zrzka oznámí jakýsi únos, trhnu k ní hlavou. To už jako odchází? Vždyť sranda ještě ani nezačala! Co třeba ten zápas v bahně? Nechápavě zakroutím hlavou, přičemž zavadím okem o tu zvláštní blondýnku. Nakonec jsem se jenom ušklíbla, otočila se na podpatku, a s vyrovnanou chůzí hrdé tygřice jsem se pomalu, protože jsem neměla na spěch, odebrala ven před hospodu. Dobrá nálada mě sice neopouštěla, ale stejně jsem nebyla spokojená. Tyhle svatouškovský a naivní lidi jsem neměla vůbec v lásce. Ale ta scéna mi vykouzlila široký úsměv od ucha k uchu, už dlouho jsem se takhle nepobavila. Takže mi ani to zkažené povyražení zase tak moc nevadilo. Došla jsem kousek k předzahrádce, tam jsem se opřela o zídku a vysvlékla se z kožené bundy, a začala si ždímat triko. Neměla jsem náladu se tu znovu obnažovat, už tu bylo více lidí. Nějaký únos holky, kterou jsem v životě neviděla, mi byl opravdu šumák. Zajímala jsem se jen o lidi, který znám, ne že bych byla taková ignorantka. Rozhodla jsem se, že je na čase jet o dům dál... |
| |
| Sirény a mokrý kotě Když jsem popsal Joemu tu unesenou holku, tak vystřídal ve tváři snad celý barevný spektrum, a následně skočil na mašinu, a vyrazil stíhat zločince. Asi k nim patřila, a možná i k němu. Já naproti tomu v klidu seděl dál na předzahrádce. Před hospodou zastavil bourák a vysadil nějakou hippies holku, která takřka obratem zmizela v centru místního dění, totiž v hospodě. Ten gauner co ho honili policajti asi stál za to, podle těch manévrů co se v městě odehrávali. Začal jsem z toho být docela dost nervózní, protože se dali čekat zátarasy a hlídky na silnicích, a to tedy zrovna nevyhledávám. Právě v té chvíli se objevila ta samice, a vzhled měla jak miss mokrý tričko. Co to v tý knajpě provádějí? Chladně jsem sledoval její sušící snahy, a pak jsem k ní nadhodil. Jedu po 80tce dál na východ, z těch sirén jsem nervózní, a co ty? Určitě bych nebyl proti, aby sme jeli nějaký čas spolu. Cesta pak líp ubíhá. |
| |
| Snídaně Obě holky co se tahaly o mladíka už opustily sál. Tak jsem se pustila do svého salátu, přitom jsem koukala ven oknem. Do oka mi padly ty stojící motorky. Musí to být skvělé takhle cestovat, člověka takřka nic nedělí od Matky Země. Tady kousek bydlí strejda Charlie, co za mlada taky myslím jezdil. Třeba by mi tu svojí starou motorku půjčil? Dojedla jsem snídani, zahrnula sál svým oslnivým úsměvem, který podpořily mé jasně modré kukadla. Haló, lidičky zlatí, nevzal by mne někdo na okraj městečka na farmu Baribal? Moje velké oči se při těch slovech prošli sálem, a mimo jiné se zastavily i na nezdárném mladíkovi. Jsem přece Světlonoška, tak proč ne i tento? |
| |
| Rušná společnost Doždímala jsem to své tričko, které svou krátkostí vypadalo spíš jako druhá podprsenka, a naštvaně jsem se nadechla jelikož mi nebylo dvakrát přijemný jak se mi lepilo na holou kůži. Tak jsem si ho sundala nebo spíš přesněji strhla, a zmačkané jsem si jej přehodila společně se svou bundou přes rameno. V tu chvíli jsem konečně zpozornila, a to nejen díky návrhu od Medvěda, který se tu ještě zdržoval, ale hlavně kvůli té hlučné policejní siréně. Fízlové. Ty jsem taky zrovna dvakrát nemusela. "Já jsem spíš pěkně vyrajcovaná..." Odtušila jsem k té hoře svalů v doprovodu provokativního zacukání obočí. Sice jsem nechtěla riskovat, že se tu objeví další zhrzená milenka, ale jak jsem se mohla sama přesvědčit. dneska to odnášejí už jen chlapi. A navíc Medvěd nevypadal že by si nechal rozbíjet hlavu kvůli svým choutkám. Zastrčila jsem si ruce do kapes a vyplázla na něj svůj okovaný jazyk. Měla jsem hravou náladu, a moc jsem si chtěla hrát. "Vypadá to, že jedeme stejným směrem." Kývla jsem ke své mašině, stále tam stojící bez úhony. |
| |
| Mokrý kotě Chvíli se snažila ždímat svý svršky, ale pak to vzdala, a zůstala jen v podprdě, která byla nejspíš taky mokrá. Přes mou tvář přeběhl pobavený úsměv. Za tu dobu co jsem jí znal, jsem došel k názoru, že je to velký kotě co si rádo hraje. Snaží se vycukat jakýhokoliv chlapa ve svý blízkosti, hází očima, obočím, kroutí zadkem, prsí se. Ale kdyby člověk do ní na tom základě celkem oprávněně zajel, tak bude kopat a škrábat právě jako kotě zahnaný do úzkých. A já už toho začínal mít právě tak akorát dost. Měl jsem chuť do ní trochu tvrději "zajet", ne proto že bych se neovládl, a podlehl bezhlavě jejím hrám, kvůli tomu ne. Ona potřebovala alespoň trochu pocítit, že hrát si může i někdo jinej, a jinak. Toto vše říkal můj pohled, ale má ústa mlčela. Sáhl jsem do kapsy svýho kabátu, a vytáhl jsem svý triko, po chvíli jí letělo v ústrety. Na, vem si ho, je suchý. Jestli chceš kryt, tak mám kabát, ale kvůli mne se nemusíš námahat. Tak tedy pojedem někam, kde je soukromějš! Jestli šlo vše hladce, tak jsme za okamžik dali Grass Valley vale, a uháněli směr nevadská poušť. |
| |
| Chtivý Medvěd Nemohl mi ujít ten jeho rádoby tvrďácký pohled lovce, jakoby mne ve své hlavě tiše podceňoval. Ten jeho úsměv byla čistá provokace, ale nejvíc mě dráždilo, že to neřekl nahlas. Překřížila jsem si ruce na hrudi, a probodla jsem ho přísným pohledem. Nebudu jeho hračkou, se kterou si pohraje a pak ji při nejbližší příležitosti odkopne. Stejně jako že mu nepředám otěže, aby se zhostil situace jako její vůdce. Už od přírody jsem velice hrdá a dominantní, to že občas podlehnu flirtu nic neznamená, i v době kdy jsem měla šťastné manželství mi nedělalo problém někoho provokovat, ale jen slovně. Nyní jsem byla svobodná a plná nové energie, která chtěla ven. A jestli chce ta korba ochutnat mých kvalit, bude se muset snažit. Zadarmo ani motorkáři nestartují. "Díky, tohle bude stačit." Houknu na něj už trochu smířlivěji, ale pořád je v tom cítit ta menší dávka jízlivosti. Natáhnu přes sebe to velké triko, je pravda že se kvůli němu nemusím namáhat, to ale neplatí o něm. Protože ten se naopak bude muset namáhat hodně, jestli bude chtít zkrotit tohle divoké a nespoutané kotě. Ani bych se nedivila kdyby to po chvíli vzdal. S úšklebkem jsem jenom kývla na souhlas ohledně cesty, a svižným krokem jsem se vydala ke své mašině. I na ní jsem mu chtěla ukázat že jsem lepší, rychlejší a mnohem tvrdší než on. Bez čekání jsem na to dupla a hnala se do náruče pouště daleko před ním... |
| |
| Kočka vs. Medvěd Měřila si mne dlouze pohledem, a ještě si k tomu dala žertovně ruce v bok. Pak si vzala triko, a vyrazila jako smysluzbavená na silnici. Chvíli jsem se jí snažil stačit, ale má mašina byla starší než její, tak to vcelku postrádalo smysl. Neuvařím přeci mašinu kvůli nějaký bláznivý kočce! To by udělal tak nějaký mladý zajíc, ale ne starý osamělý vlk! Ty zvířata mi v tom docela začala dávat smysl. Ona byla šílená kočka, která se s gustem i zabije jen aby měla navrch. Já měl v sobě něco z vlka, něco z medvěda. Pro kočku je šidítko vším, kvůli němu skočí i z římsy. A je pravda, že ona svá šidítka všude ukazuje. Ale medvěd s vlkem to je jiný přístup, trpělivý, smrtelně vytrvalý, těm je vlastní chlad a umí z něj čerpat svou sílu. Nebudu se honit za jejím šidítkem! Ubral jsem plyn, a motor si počal spokojeně brumlat. Usmál jsem se. Budu čerpat sílu ze svého chladu. Projeli jsme Reno, a já na jeho konci koupil dva kanystry s pitnou vodou, ostatní věci na pobyt v poušti jsem měl sebou. Blížilo se poledne, a poušť žhnula. V klidu jsem jel po 80tce za ní, a bylo mi jasné, že ji někde v pustině potkám, a nejspíš bude mít pořádnou žízeň. Šílená kočka, pro kterou je šidítko vším. |
| |
| Hospoda Zatím co si povídám s tou drzou kočkou tak si moc nevšímám okolí protože vyžaduje prakticky celou mojí pozornost. Jenom hodně periferně si všimnu blondýnky vstupující do místnosti. Z jejího směru ke mě doletí pár hippie řečí které ale absolutně nevnímám. Ze zaujetí mě vytrhne až zvuk rychlejších kroků směrem k nám. Zvednu hlavu a otočím se po směru zvuku kroků. Ale než vůbec stihnu zareagovat v obličeji mi skončí pivo které mi steče do obličeje a rozlije se po celých zádech. Když se nadechnu k reakci tak mi ještě rozbije prázdný půllitr o hlavu a rychle se rozeběhne ven. Potom se zvedne i moje společnice, prohodí ke mě určitě něco velice moudrého co ale vůbec nevnímám a odejde. „Kurva!“ Sáhnu si na hlavu do míst kam jsem dostal ránu a na ruce mi zůstane krev, z rány na hlavě si krev pomalu začne hledat cestu skrz vlasy na spánek a na tvář. Jak se zvedám tak naštvaně převrátím a odhodím stůl. Sundám vestu s stáhnu si mokré triko, setřu si obličej a zahodím ho do kouta. Cestou ještě nakopnu další židli, na barmana který za mnou něco volá se ani neotočím a ukážu mu zvednutý prostředníček. Vzhledem k tomu že jsem si znovu svlékl triko a tentokrát jsem nestál jen zády tak je vidět zbraň kterou mám u sebe a proto se mě nikdo neodváží zastavit. Uprostřed cesty uslyším tu hippies blondýnku jak haleká na celou hospodu že shání někoho kdo jí odveze na kraj města na nějakou farmu a podívá se i na mě. Pokrčím rameny. „Jestli ti nevadí že budeš smrdět pivem... Stejně chci odsud hned vypadnou!“ A pokračuji ven ke svojí motorce kde vytáhnu poslední čisté triko, hodím na sebe ještě mokrou vestu. Potom nasednu na motorku, nastartuji jí a vycouvám z fronty zaparkovaných motorek. Jestli blondýna vyrazí za mnou tak na ní počkám a potom vyrazím podle jejích instrukcí na tu farmu. |
| |
| Motorka Na mou výzvu se kupodivu ozval právě onen mladík. Zřejmě je v něm i mnoho dobrého. S úsměvem na tváři jsem vycupitala za ním s pytlem a kytarou přes rameno. Bylo vidět, že je hrdý na svůj kmen, jehož znaky nosil. Tomu já rozumím, pobývala jsem i mezi indiány. A má zbraň, tedy bojovník kmene. Tato souvislost mi pomohla se na jeho vzhled rychleji napojit. Díky ti, jsem Brigitte Blue Shine, nebo taky BB. Jestli chceš ošetřím ti to. Zaševelila jsem. Pokud souhlasil byl rychle ošetřen. Jeho vesta byla nasáklá pivem, takže jsem se držela jen jak nejnutnější to bylo. Ráda bych ho objala a nasytila jej mocnou silou Ženy, ale takhle? U strýčka jsme byli rychle, nechala jsem si zastavit trochu dál, aby strýce nepolekal. Po nějaké době, jsem vyjela z farmy na skoro 40 let starém Harleyi. Strýček Charlie mi jej nejen přenechal, ale ještě mi dozadu na nosič navařil stojan na mou milovanou kytaru. S zářivým úsměvem jsem zastavila u mladíka, který tam snad čekal. Je skoro poledne, co se tak jít spolu vykoupat? Znám tu kousek pěkné jezírko. Optala jsem se jej, a zahrnula ho zářivým úsměvem. |
| |
| Motorka Blue Shine
|
| |
| Pozdní ráno Probral jsem se v motelu a kupodivu nebylo tak brzo, jak jsem si původně myslel. Asi jsem po tom cestování vážně potřeboval oddych. Dám si sprchu, moc nespěchám, oblíknu se a jdu se najíst. Nikde nevidím nikoho povědomýho. Sakra, kam všici zmizeli?? Po rádoby snídani jsem akorát postřehl, jak Jax s nějakou buchtou zmizel na silnici. Šel jsem se podívat na svou motorku, zkontrolovat, jestli je vše ok. Po cestě jsem narazil na Rosu, stála opřená o zábradlí verandy před saloonem, kouřila cigaretu a koketovala s nějakým mladíkem, později jsem v něm poznal barmana. Nazdárek. Povídám jí a kluka si nevšímám. Netušíš, kam všici zmizli? Při čekání na odpověď čumím někam mimo. Moc toho taky nevěděla, ale byla vzhůru když tu blbli ti cajti a Joe odjel. Fajn, takže co, vyrazíme za nima? Něco zamumlala a já si šel sbalit věci na motorku. Trvalo jí to a já už začínal uvažovat, že pro ni dojdu, když se vynořila z hloubi motelu, v ruce další cigaretu a ladným krokem si to vykračovala k tý svý mašině. |
| |
| Dopoledne Když mi Lorenzo popsal unesenou, a já v ní poznal Grace, tak mne ovládl strach a hrůza. Vyrazil jsem za jednou z policejních motorek do okolních lesů. Po nějakém čase zjistil policista že jej sleduji. Otočil se, a zastavil mne. Vysvětlil jsem mu kdo jsem zač, a v jakém stavu jsem k unesené. Je mi to líto, chlape. Ale tohle je věc policie, a ten chlap je vrah policistů, takže extrémně nebezpečný. Vrať se zpět a po poledni se informuj na stanici, tady nemůžeš být. Věř mi, že ho dostanem. Řekl mi lidsky, ne jen úředně. Bylo vidět, že chápe můj strach. Měl pravdu, nebyl jsem ozbrojen, takže jsem tu jen překážel. Na zpáteční cestě, jsem potkal spoustu policejních vozů, a nad hlavou mi proletěl vrtulník, takže mi bylo jasno, že dělají opravdu maximum. Vrátil jsem se na předzahrádku, koupil jsem panáka, a koukal kolem jako bez duše. Většina z party byla pryč, ale to mi bylo právě úplně fuk. Jediné na čem záleželo byl osud Grace. |
| |
| u motorek S pláčem se vyřítím ze dveří. Nikdo mi nechápe. Sakra, proč jsem se zakoukala zrovna do takového hajzla. Do jdu ke své motorce. Pokusím se nasednout, ale nepovede se mi to ani na podruhé. Slzy mi zamlžili pohled a musím je utřít rukávem, abych vůbec něco viděla. Takhle odtud neodjedu... dojde mi. Sednu si vedle motorky na zem a z jedné z tašek vytáhnu kapesník. Chvíli tam jen tak sedím a opírám se o motorku. Do zad se mi zarývá stupačka, ale mě to nevadí. Reality si příliš nevšímám. Nakonec vnímám odjezdy dvou motorek. A pak jedna přijela zpět. Ne, tohle je jiná. což mi překvapí a tak se donutím podívat. Joe! Grace! Naposled si utřu obličej a zvedám se. On mezitím stihl zaparkovat a koupit si pití. „Tak co? Vědí kde je? Má šanci? Co se jí stalo?“ vychrlím ze sebe otázky a řítím se mu naproti. Sice jsem ji viděla jen jeden večer, ale tak nějak se mi zalíbila. Nesmí jí ublížit! Proč zrovna ji? Kdesi uvnitř jsem tušila proč. Hezká holka na špatném místě ve špatný čas. Taky jsem tam mohla být já.... Přisednu si už mlčky vedle něho. Mlčí to je dobře či špatně? „Prosím, řekni mi vědí kde je? Kdo ji unesl?“ ptám se znovu. |
| |
| Seděl jsem tam jako tělo bez duše, a myslel na Grace, co teď s ní je? Raději ani nemyslet. Pak mi před očima běželi zážitky s ní, doteky, polibky, její úsměv a laskavý pohled jejich šedých očí. Ucítil jsem na tváři vlhko, tekla mi slza. To že si vedle někdo sedl jsem vůbec neregistroval, natož hlas který je mně hovořil jako by z velké dálky. Postupně se hlas přibližoval, a já poznal Maki, ptala se na Grace, oči měla zarudlé od pláče. Unesla jí nějaká bestie, ten chlap prý zabil i několik policajtů. Jdou po něm tvrdě, ale nedávají moc naději. Odmlčel jsem se. Nechápu to. Našel jsem lásku, a teď je pryč... a já s tím nemůžu vůbec nic dělat... Mluvil jsem spíš k sobě, než k Maki. Byl jsem rád, že nejsem sám na ten hrozný smutek, který mne znenadání obklopoval. |
| |
| Poušť Řítila jsem se s vervou pryč. Daleko od té prapodivné skupinky motorkářů, daleko od nevěrného manžela, vstříc novým zážitkům. Všechno špatné jsem nechávala daleko za sebou, a před sebou jsem měla jenom to lepší. Tedy, ne že by byl Medvěd zase tak špatný, dokázal si udržet mojí pozornost, a to nejen díky svému svalnatému opálenemu tělu. I když musím uznat, že to je určitě první věc, které si žena jako já všimne na první pohled. A ta která tvrdí že ne, tak lže. Je to kus chlapa, žádná vyžle. Za sebou jsem slyšela ten známý zvuk řvoucího motoru, jak se mne v prvních chvílích snažil dohonit, ale pak to nejspíš vzdal, a já naopak dupla na plyn. Cítila jsem se nespoutaná a svobodná, milovala jsem divokou jízdu na dvou kolech. Na své mašině jsem mohla být sama sebou. Chladný poryv větru se otíral o mé načervenalé tváře, a já si ty chvíle užívala plnými doušky. Cítila jsem to spojení mezi námi, ty záchvěvy a vibrace. Bylo to jako živočišný sex... Takhle jsem se řítila pustou krajinou docela dlouhou dobu, měla jsem výdrž a také tvrdý život mezi motorkáři mě naučil, takže jsem byla zvyklá na dlouhé cesty, jen mi tentokrát chybělo pár důležitých věcí, na které jsem předtím ani neměla čas pomyslet. Což o to, věci na přespání jsem sebou měla, ale jedna důležitá věc mi jaksi unikla. Pitná voda. Medvěd měl samozřejmě pravdu, jelikož jsem po čas jízdy dostala žízeň. Poušťní krajina se rozehřála jako výheň, a já už potřebovala zchladit hrdlo. Zastavila jsem kousek od silnice, u nějakých rozpadlých opuštěných domků, vypadalo to na klidné místo kde by se dalo strávit nějaký ten čas na odpočinek. Medvěd už se mi vykouřil z hlavy jakou jsem měla žízeň, a ještě k tomu mi bylo nechutné vedro. Dokonce se mi nepřipomněl ani tím vypůjčeným trikem, které jsem si sukem zkrátila a nyní odhalovalo mé ploché bříško se stříbrným piercingem. Prohrábla jsem si tmavé číro, a rozhodla se to tu obhlídnout. V dálce nebylo nic slyšet ani vidět, a tak je dost možný že se někde ztratil... |
| |
| smutek Sedíme tiše, ale naše mozky se zabývají stejnou myšlenkou. Proč zrovna Grace. Proč zrovna mi. Proč to nebyl někdo cizí... Každý se skleničkou v ruce, každý ve své hlavě. Sedíme tu dlouho. Sedíme tu a barman nám dolévá. Nikdo mu nic neřekl a přesto pochopil. Sedíme tak dlouho, že pak už nejspíš nemyslím. Proč taky? Stejně to nemá cenu... Holka, seber se. Možná tak taky dopadneš, ale proč by to mělo být teď a tady. Seber se! můj mozek se mi připomíná. „Joe“ oslovím ho. Po delší odmlce pokračuji „Myslím, že tady nic nezměníme. Myslím, že bychom měli pokračovat v cestě. Třeba to bude s větší vzdáleností slabší a slabší...“ Sama o tom pochybuji, ale co dělat tady. Pít nemá smysl... |
| |
| Žíznivá čára, žíznivá kočka Blížilo se poledne, a poušť se rozpálila jako pec. Sundal jsem si i vestu a jel do půl těla nahý, abych vůbec stačil to horko odvětrat. Nasadil jsem si sluneční brýle, a s vlajícími dlouhými vlasy se řítil krajinou pustou. Jen skály, písek a slunce. Normálně bych po čase někde zastavil, ale chtěl jsem dojet tu bláznivou kočku s žízní po rychlosti, a teď už možná i po vodě. Miloval jsem poušť, pro tvora jako jsem byl já, to byl ráj plný klidu. Bylo už skoro poledne, když se nalevo objevila prašná cesta blíž k horám. Vedla k nějaké zpustté opuštěné farmě. Bude tam trochu stínu, nejspíš voda, a dost možná i ta bláznivá kočka. Odbočil jsem, a za chvíli zahlédl její mašinu. Usmál jsem se, starý lovec se pozná. Zastavil jsem kousek vedle její motorky, a vytáhl jeden z kanystrů. Máš žízeň? Bylo to fajn klidný místo. A co hlad? Udělám fazole s chilli masem. Pak jsem šel rozdělat oheň někam do stínu. |
| |
| Medvěd zpátky na scéně Mezitím co se mne snažil najít, tak jsem si tu procházela těch několik skoro zřícenin, co kdysi bývala nejspíš farma. Tohle prostředí mi nebylo zase tak blízké jako osamělému vlkovi, přece jenom já měla radši hospody kde tekl alkohol proudem, a nebyla nouze o hojnou společnost. Když jsem se vracela zpátky ke svý mašině, s tím že se konečně ochladím, přiřítil se jako na zavolanou. Jestli mi doteď bylo vedro, tak teď mě doslova polil pot při pohledu na to jeho polonahé tělo. Na sucho jsem polkla a jen těžce jsem odpoutala jiskřící oči od jeho obnažené hrudi. "Jsem netušila že jsi tak bystrý..." Ucedila jsem naprosto suše bez žádného náznaku emocí, a došla ke svý mašině zezadu kde jsem měla vaky se svými věcmi. Nechtěla jsem přiznat že mám takovou žízeň, byla by to porážka, a ty jsem fakt nesnášela. "Klidně si dělej co chceš..." Pokrčila jsem ledabyle rameny a dělala jsem, že něco hledám něco životně důležitého, jen abych se nemusela dívat na ten jeho vševědoucí úsměv. |
| |
| Konec nadějí Seděli jsme tam dlouho, až nakonec Maki navrhla jet dál. Bylo zvláštní, že to řekla... protože právě v tu chvíli vedle nás zastavil onen policajt s motorkou. Sesedl, a už jeho tvář odrážela, že je zle. Přišel ke mne a jeho slova byla strašlivá. Únosce byl dopaden a zabit. Bohužel předtím zabil i tvou dívku. Netrpěla, byla na místě mrtvá. Je mi to líto. Byl už dávno pryč, než mi to všechno došlo. Je konec. Vše tady jakoby na mne hledělo Gracinýma šedýma očima, musel jsem pryč. Jedeme. Řekl jsem skoro jako stroj, a za okamžik jsme oba vyrazili směr Reno, směr poušť... |
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Dívka která chtěla odvoz na farmu se kupodivu nebála ani neštítila jet se mnou takže za chvilku už jsme byly venku u mojí mašiny kde se představí. „Jax.“ Pronesu krátce. Fakt nemám náladu se vykecávat. „Díky, to přežiju, už jsem na tom byl i hůř.“ Odmítnu nabízenou pomoc. Je to naivní a dětinské ale v tu chvíli jsem vážně neměl na nikoho náladu. Dost už to že jsem jí někam vezl. Ani nevím proč jsem to udělal. Chtěl jsem prostě zmizet. Cestou se snaží držet se mě co nejmíň což si nijak osobně neberu protože tím pivem smrdím vážně zle. Netrvá to zase tak dlouho a jsme na farmě kam dívka chtěla. Nechá si zastavit kousek dál a zbytek dojde pěšky. Nechce aby nikdo viděl že jela s motorkářem z klubu? Vem to čert. Za čas uslyším zvuk motoru a blondýnka dorazí na starém Ironheadu podle mého odhadu tak z 1970. Stará klasika, ale svoje kouzlo to má, tak proč ne. Podám jí svojí helmu. „Měla by jsi mít helmu, té tvojí pěkné hlavičky by byla škoda. Pro mě už je stejně pozdě.“ S ironickým úsměvem si vzpomenu na rozbitý půllitr o hlavu. Jít se spolu vykoupat do jezera? Spíš ne, na to že je ráno už jsem měl ženského kontaktu víc než dost... „ Myslím že pro dnešek už jsem měl... Ale víš co? Kašlu na to. Proč ne? Tak veď.“ |
| |
| zase na cestě Tak je to pravda „Je mi to líto...“ pokusila jsem se promluvit, ale nejde to. Mrtvá... Pro něho nebyla smrt trestem, ale vysvobozením, protože jinak bych ho asi zabila sama. Seberu ze země vedle motorky kanystr s vodou a umisťuji ho zpět do tašky. Dělám to z ticha a vůbec nad tím nepřemýšlím. Startuji současně s Joeem a vyrážíme na poušť. jak se k ní blížíme stoupá teplota. Vnímáme ji jako nepříjemnou věc ovšem naše „věc“ nás žene dál. Teplo to nás snad nezabije... Jedeme dlouho a bez zastávky. Já nemohu a hlavně nechci zastavit. Čím dál dojedeme tím líp. Ovšem, když už je vedro opravdu nesnesitelné, což poznám z toho, že se mi začíná točit hlava. Zvedám ruku, abych upozornila Joa, že zastavuji. Vyřadím a nechávám motorku samovolně dojet, zastavuji na krajnici. Kanystr jde ven a piji. vodu taky nabízím Joovi za sebou měl by mít žízeň. Během doby po kterou čekám, až se mi hlava přestane točit, sedím vedle motorky schována v jejím stínu. Není to o mnoho lepší, ale aspoň o trochu určitě. Joe si sedl ke své do svého stínu, aspoň jsem ho tam viděla jít. Za jeho stroj nevidím. Když už se chci zvednout, abychom vyrazili dál napadne mi, že bych si mohla sundat tričko. To teplo dělá divy, málem bystu chodila polonahá... napadne mou myšlenku mozek a asi má pravdu. Nakonec tričko a podprsenku nahrazuji černým vrškem od plavek. Lepší než nic a lepší než triko... (Proti tomu mozek nic neměl.) „Pojedeme?“ ptám se krátce Joa, když se postavím. |
| |
| Jezírko Když jsem vyjela ven z farmy, tak tam stále ještě čekal. Nabídl mi přilbu, ale tu já s úsměvem odmítla, neboť mám v případě potřeby strejdovu. Měl hodně špatnou náladu, ale nakonec souhlasil s koupelí. Svítilo sluníčko, a já se po jeho slovech rozzářila ještě více než sluneční koule. Mé modré oči zajiskřily radostí. Voda má úžasnou moc spláchnout vše zlé a špinavé. Jela jsem napřed, má zlatá hříva si hrála s větrem, a za chvíli jsme tam byli, u krásného horského jezírka, kolem něhož stál tichý les. Krásné klidné místo. Sotva jsem zastavila, už jsem běžela se zvonivým smíchem k vodě. Miluju vodu i zemi když se mazlí s mým tělem. Cestou jsem zcela chaoticky odhodila veškeré své svršky. Bylo vidět, že mi nahota naprosto nečiní problém. Vždyť co může být přirozenějšího, než nahý běhat, dotýkat se přírody celým svým tělem, a cítit jak tě hladí vítr. Již celá nahá jsem po asi čtyřech skocích zastavila u břehu. Má postava příjemně ženských tvarů se otočila, a já nenuceně se smíchem v celé mé bytosti jsem zamávala na bojovníka. Pojď, je skvělá voda! Nesl se můj veselý hlas od jezírka, a já takřka vzápětí skočila bujaře do jeho vod. |
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Její úsměv a povaha byla neuvěřitelně nakažlivá a už jen její přítomnost alespoň částečně rozhání chmury v mojí hlavě. Rozjede se a já ji následuji směrem který určuje. Netrvá dlouho a dorazíme k nádhernému horskému jezírku. Nikdy jsem přírodu nijak zvlášť nemusel ale tohle byla nádhera. Ona sotva zastavila tak se rozeběhla se smíchem k vodě a už cestou ze sebe začala shazovat veškeré oblečení co měla. Já zastavil, opřel mašinu o stojan a slezl z ní. Opřel jsem se o ní a musel sledovat jak si dívka užívá přírodu a musel jsem se u toho usmívat. Její povaha byla vážně neuvěřitelně nakažlivá. Když se zastavila a otočila se ke mě tak jsem nemohl odolat a celou jsem si ji pořádně prohlédl. Měla nádhernou ženskou postavu ale na nejdelší dobu si můj pohled přitáhl její zlatavý klín. Po jejím volání jsem se začal také svlékat z svého oblečení. Vše jsem si poskládal na motorku a beze spěchu jsem vyrazil směrem k vodě a poté se vnořil za ní. Cestou BB mohla vidět mojí svalnatou, ve správných místech dobře rostlou postavu. Pohled také mohly přitáhnout čtyři tenké, asi tři centimetry dlouhé jizvy na žebrech jen kousek pod srdcem. |
| |
| soukromá zpráva od Brigitte *BB* Blue Shine pro Mazlila jsem se chvíli s vodou, a až pak jsem se vynořila. To už se taktéž nahý Jax pomalu blížil k vodě. Byl pěkně rostlý, jako pravý bojovník. Jeho tělu já ovšem nijak zvláštní pohled nevěnovala, vždy mne zajímá spíše vnitřní síla a světlo, které ze člověka vychází. A v této sféře měl ještě co dohánět. Než se celý ponořil, několikrát jsem ho postříkala laškovně vodou. V mých očích se zrcadlilo snad samo jezero. Voda ho objala, a očistila od všech nelibých pachů. Chtěla jsem ho také obejmout, ale bylo mi jasné, že zepředu by to učinilo nežádoucí reakci jeho těla. A tak jsem se jako vydra k němu připlížila zezadu. Objala jsem ho, a to jak rukama, tak i nohama. Mé tělo se těsně přitisklo k jeho zádům a můj klín se tiskl k jeho pevnému zadku. S tím přišlo i teplo, které prostupovalo našimi těly. Cítíš mne? Cítíš vodu? Skvělé, že? Možná se časem spojíme i těsněji, ale teď na to není vhodný čas. Zavři oči, zapomeň na chtíč, jen vnímej mne, a tu vodu. Má mazlivá slova podpořily mé štíhlé dlouhé dlaně putující po jeho hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Když se ve vodě začnu blížit k Víle tak na mne začne cákat vodu a já jí to oplácím. Kapky vody dopadající na moje tělo smývají poslední kousky zloby a chmur. Dojdu do větší hloubky abych se mohl ponořit a zmizím pod hladinou. Chvíli si jen užívám obětí vody a nic nedělám. Po chvilce si párkrát projedu rukou vlasy abych s z hlavy smyl zaschlou krev. Když se znovu vynořím, upřu svůj pohled na krásnou dívku která mi dělá společnost. Po chvíli, zřejmě když už usoudí že mě voda dostatečně očistila tak se rychle, jako kdyby voda byla jejím přirozeným prostředím, kolem mne prosmýkne a obejme mne zezadu. Pocit jejích pevných prsou na zádech a jejího klína na mém zadku se nedá popsat. Mám co dělat abych ji nestáhl a nevzal si ji hned ve vodě. Její hlas šeptající mi do ucha mi prochází každým kouskem těla a uvolňuje mne. Neumím promlouvat tak klidně a pokojně jako ona a proto radši mlčím a užívám si její hlas a její přítomnost. Potřeba se jí dotknou je nepřemožitelně silná a proto po chvíli podléhám, dávám ruce dozadu a proplétám si prsty na jejích zádech kousíček nad zadečkem. Prostě jsem již nemohl odolat a nedotknou se jí ale zase jsem nechtěl pokazit to kouzlo okamžiku. |
| |
| soukromá zpráva od Brigitte *BB* Blue Shine pro Cítila jsem jeho silné tělo, a dala mu pocítit své. Jeho síla a má něha se spojily a kolovaly mezi námi. Dobře jsem cítila jaké emoce cloumají jeho svalnatým tělem. Můj hlas jakoby ho zbavoval i vnitřní nečistoty a napětí. Přesto pocítil touhu se mne dotknout, a sepnul své ruce za mými zády. Byl milý, nechtěl porušit pravidla, a to jsem si cenila. Chápala jsem jeho nutkání, a věděla že je třeba aby jeho hlad byl alespoň částečně ukojen. Potřeboval mne uchopit na místech erotických, aby ho neovládla vášeň. Chyť mne oběma rukama za zadeček, to můžeš. Naše energie se tak propojí, a tvé tělo se zbaví trochu pnutí. Zaševelila jsem mu těsně do ucha. Má pravice ukončila pouť ve středu jeho hrudi, a levice se usídlila na pevném břiše. Jakmile jeho dlaně stiskli můj zadeček, přímo jsem cítila jak skrze ně prochází síla, pradávná síla která je tu od počátku světa. |
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Stále mám zavřené oči a pohupuji se ve vlnkách na jezeru s nádhernou nahou vílou na svých zádech. Už dlouho jsem nezažil nic příjemnějšího, jistě, sex je sex ale tohle bylo jiného, zvláštně intimního. Jako bych vážně cítil spojení našich těl. Nikdy jsem na nic podobného nevěřil ale teď jako by to vážně bylo. Bylo to zvláštní, ale neuvěřitelně příjemné. Nikdy jsem nic takového nezažil. Když mi zašeptá že se mohu dotknout i jejího zadečku tak na nic nečekám a ruce se mi začnou pomalu spouštět dolů po jejích zádech. Když se konečně dlaně zastaví na dokonalých oblinách jejího zadečku tak konečky prstů ucítím teplo vycházející z jejího klína a musím dlaně posunout kousek dál protože tuhle magickou chvilku v žádném případě nechci porušit a kdybych ještě chvilku na rukou vnímal to neskutečné živočišné teplo sálající z jejího lůna, nemusel bych se už nadále udržet. Silou vůle jsem uklidnil dech na pomalé hluboké nádechy a výdechy a pouze stál, vnímal její úžasné tělo na mém a její bezchybný zadeček v dlaních. Sklopil jsem hlavu a nic neříkal. |
| |
| Farma Faith opět utrousila pár lehce uštěpačných poznámek, a její oči objaly mnou nahou hruď. Ani jednoho jsem si celkem nevšímal. Už jsem si na ní pomalu začal zvykat. Mlčky jsem se okolo ní vydal udělat někam oheň. Právě v té chvíli mi řekla, že si můžu dělat co chci. S tak právě jak jsem jí zezadu míjel, náhle mé ruce, mé tlapy uchopily nesmlouvavě a rychle její zadek, a poměrně znatelně jej stiskly. Zrovna něco hledala ve svých věcech, tak nemohla nijak zareagovat, protože když si to celé uvědomila, tak já už byl na cestě za dřevem. Zrovna jsem to chtěl. Dodal jsem na vysvětlenou. Za chvíli už ve stínu jedné z budov hořel oheň, a na pánvi se vařilo hovězí a fazole. Ve vzduchu se vlády ujalo chilli. Bylo vidět, že v táboření pod širým nebem nejsem žádný zelenáč. Mé pohyby byly úsporné a zcela samozřejmé. Při vaření jsem objevil starou, ale funkční studnu. Při pumpování vody se plně rozehrály svaly v horní nahé polovině mého těla. |
| |
| soukromá zpráva od Faith E. Phoenix pro Poušť Zrovna když jsem se snažila najít svůj vlastní zdroj vody, abych mohla uhasit svou žízeň, jsem na svých hýždích ucítila velké mužské tlapy jak je zkušeně masírují, a dřív než bych se otočila a vlepila tomu drzounovi facku, už se dávno věnoval své práci. Nutno podotknout že právě tahle provokace mi nebyla vůbec proti srsti, spíše naopak, vykouzlilo mi to lehký náznak potutelného úsměvu.Takže Medvěd si chce hrát? Má to mít. Nechala jsem toho štrachání ve vaku u své mašiny, stejně jsem v ní nic potřebného nenašla, a v hlavě jsem už plánovala odvetu, mezitím co mě vůně pečeného masa polechtala na nose. Byl tak akorát čas na oběd, a já už mimo jiné začínala mít hlad. Vydala jsem se tedy směrem kde jsem cítila to voňavoučké chilli, a už při cestě jsem si představovala scénář dnešního dne. Dokázala jsem si živě představit, čím bych ten volný čas vyplnila. Netrvalo dlouho a našla jsem ho jak pumpuje vodu u staré studny. Fascinovaně jsem hleděla na tu symfonii práce vypracovaných svalů, a už po několikáté jsem se musela kousnout do svého hojícího se rtu. Ten chlap musel vědět jak jeho postava působí na ženský. Ale já jsem nechtěla být ta, která jako první podlehne tomu kouzlu silné přitažlivosti. Ve vzduchu však bylo cítit že tohle setkání nebude jen tak nevinné... "Já bych taky něco chtěla." Promluvila jsem jen co jsem se očima zastavila na jistých partiích jeho těla. Bylo na něm jak si tohle vyloží, ale já sama jsem věděla jaký pravý význam tyhle slova mají. Určitě neměl tušení že jsem dost nepředvídatelná, a možná se bude i divit jestli se něco stane. Stála jsem tam s pobaveným úsměvem, ruce jsem měla založené na prsou, a hrála si se svým kovem na jazyku. |
| |
| soukromá zpráva od Brigitte *BB* Blue Shine pro I mne bylo jeho uchopení mého zadečku příjemné, mile dokonce poopravil své držení, aby nerušil kouzlo okamžiku. Právě jsem mu chtěla říci, aby se několikrát zhluboka nadechl a vydechl, aby tak jeho sexuální energie mohla lépe odcházet. Než ovšem ta slova opustila mé plné rty, on to sám bezděky učinil. Bylo mi jasné, že jeho tělo je daleko vnímavější, než jak působil navenek. To mi přineslo úsměv. Stály jsme tak tiše poměrně dlouhou dobu, a jeho nitro se halilo do stále většího klidu. Když přišel čas, zašeptala jsem. Krásné. A vyklouzla jako uhoř z jeho zad i jeho objetí. Hladina zazněla mým smíchem, byla jsem opět hravá a párkrát ho dovádivě postříkala. Pak jsem vylezla z vody, a beze studu mu podala jeho vestu. Potřebuje vyprat. Řekla jsem s úsměvem, a pak si nahá lehla na trávu vedle jezera. A pak se přijď taky vyhřát, potřebuješ i sílu Země. Pokud se chtěl pak venku kochat očima mým tělem, tak mi to vůbec nevadí, avšak doteky už máme pro tentokrát za sebou. Lehla jsem si stále nahá na vyhřátou zem a vnímala hřejivé doteky slunečních paprsků, které hladily a sušily mou pokožku. Když byla suchá, otočila jsem se a pokračovala v kontaktu se zemí a sluncem na břiše. Přitom jsem byla zcela uvolněná a spontání. |
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Ještě hodnou chvilku stojíme ve vodě a já se nemůžu nabažit našeho, pro mě dosti nezvyklého, kontaktu. Po jejím zašeptání se vymotá s našeho obětí a znovu začne dovádět ve vodě, smát se a cákat kolem sebe. Pro ní zřejmě normální zážitek ale já se tak rychle z kouzla toho okamžiku vymanit neumím a proto její hraní neopětuji. Probudí mě až pohled na znak klubu na mojí vestě když ji vezme do ruky. Vezmu si od ní svoji vestu a přitom se lehce dotknu její ruky. Vestu vymáchám v jezeře abych z ní dostal ten odér piva. Když mám pocit že už se mi to podařilo dostatečně tak vylezu s vestou ven, rozložím jí na slunce aby uschla a pomalu vyrazím za kráskou ležící v trávě a užívající si slunečních paprsků. Pohled jenž se mi skýtá je hoden bohů. Její světlé vlasy na slunci září do dálky a v klíně se leskne zlato. Když se položím do trávy vedle Víly tak z ní nemohu spustit oči ale evidentně s nahotou problém nemá takže počítám s tím že můj pohled jí nevadí. To jak na její nahotu reaguje moje mužství si doufám vezme jako lichotku protože to tak je. Násilím se přinutím spustit z ní pohled, položím se na záda, zavřu oči a nechám na sebe dopadat sluneční paprsky a ležím. Za celou dobu neřeknu ani slovo protože zkrátka nevím co. Nestává se mi často abych neměl slov ale tahle atmosféra mě naprosto pohltila. |
| |
| soukromá zpráva od Brigitte *BB* Blue Shine pro Když jsem mu podávala vestu, zlehka se mne dotkl, a já se na něj zářivě usmála. Pak jsem si užívala země i slunce, a on mne přitom vůbec nerušil, za což jsem mu byla vděčná. Lehl si také, a tak jsme tam v tichu leželi oba a stali se na těch pár okamžiků součástí okolní krajiny. Miluji tyto chvíle souznění s okolím. Při otočení na břicho jsem se všimla, že na mne zareagoval jako muž, a to mne ještě více projasnilo den, vždyť to je přeci přirozené. Nijak jsem na to proto nereagovala. Když jsem byla již suchá a vyhřátá, zvedla jsem se a oblékla do svých svršků, ale zůstala jsem bosa. Chvíli jsem něco hledala ve svých věcech, a pak jsem se s kytarou v ruce vrátila zpět. Pokud stále ještě ležel nahý, tak jsem si ho se zájmem prohlížela, asi tak jako člověk sleduje nádherný přírodní výtvor, či obraz. Pak jsem si půjčila jeho zapalovač co se válel v trávě, a zapálila jsem si jointa jež se mi objevil mezi mými dlouhými prsty, toho jsem potáhla, a výmluvným gestem jej nabídla jemu. Protože tohle kouření se kouří vždycky pospolu. Nesnáším moc tabák, ale tyhle přírodní věci můžu, i třeba eukalyptový cigarety jsou fajn. Sedla jsem si vedle Jaxe bosa do tureckýho sedu. Sáhla jsem do strun a začala zpívat (samozřejmě svým ženským hlasem). Tak nějak automaticky jsem předpokládala, že ve vhodný okamžik písně mne dá potáhnout, abych nebyla nucena přestat s hrou a zpěvem kvůli kouření. Vše proběhlo v tichu a uvolněné atmosféře. Byl přeci překrásný sluneční den, okolo milá společnost, parádní koupel, krajina nás pojmula do své náruče, a na světě bylo skvěle. A já přidala další píseň. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenzo Marrón pro Po objevení zdroje pitný vody, bylo jasno, že tu můžem být i déle než jen na oběd. Kdyby bylo na mě klidně bych tu zůstal i přes noc. Já zatím nikam nespěchal. Za to Faith byla po lehké masáži svých půlek nějaká žhavější, a začala zas okolo sebe házet ta svá šidítka. Já ale po své úvaze na cestě zůstal naprosto chladný. Na její narážku, že by taky něco chtěla, jsem v klidu dodal. Jo, ty fazole už budou. Hodil jsem do starýho kýble plnýho čerstvý chladný vody ze studny pár piv, aby bylo to chilli čím spláchnout. Staral jsem se o vaření, a občas hodil okem po kotěti, abych viděl jak se snaží mne nalákat na svá šidítka. |
| |
| Žhavá poušť Vyrazili jsme, a já měl v hlavě úplnou tmu. Ani jsem moc nevnímal, že Maki jede někde kolem mne. Všechny pohyby řízení jakoby dělal stroj. Projeli jsme Reno, a já ani nekoupil nějakou záložní vodu. Vyjeli jsme do výhně nevadský pouště, a blížilo se poledne. Vlastně to bylo asi dobře, protože můj smutek musel ustoupit základním tělesným potřebám. Měl jsem žízeň a před očima mžitky. Maki na tom byla asi stejně, a tak jsme zastavili, a ukryly se ve stínu motorek. Nabídla mi vodu, a já s díky přijal, obrátil jsem to do sebe, a v kanystru už zbyla jen půlka. Voda mi vrátila zase jasný uvažování. Díky Maki, jsi hodná. Potřebujeme stín, a když to půjde, tak i sehnat nějakou vodu. Občas tu bývají staré opuštěné domy, musíme něco takového najít, a to co nejdřív... jedeme. Řekl jsem jí s úsměvem, teď bylo třeba jednat, a ne se užírat smutkem. Vyrazil jsem první, a po nějakém čase jsem nalevo zahlédl asi opuštěnou farmu, bez váhání jsem odbočil na prašnou cestu vedoucí k farmě. Těšil jsem se na stín, a možná i vodu. Po chvíli jsem za jedním z rozpadlých baráků uviděl stát dvě motorky... |
| |
|
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Leželi jsme na břehu jezera, mlčeli a pouze si užívali přírody okolo nás. Nikdy jsme na tohle moc nebyl ale s BB to bylo jiné... Po čase co jsme jenom leželi a nic neříkali se BB zvedne a protože už je suchá tak se jde obléknout. Ještě nějakou chvilku štrachá ve svých věcech, potom vezme kytaru a vyrazí zpět směrem ke mě. Já ještě ležím na zádech s rukama za hlavou a mám zavřené oči. Zaprvé ještě nejsem úplně suchý a za druhé mi tak bylo příjemně a neměl jsem potřebu se oblékat. Před BB nemám potřebu se zahalit, s ní je to prostě... přirozené. Když se vrátí tak si mne chvíli prohlíží jak ležím. Otevřu oči, podívám se a usměji se na ni. Pak je zase zavřu a pouze si užívám její pohled. Když se dosti nabaží pohledu na mě tak vezme z trávy zapalovač který mi musel vypadnout z kapsy jak mi podávala vestu a sedne si vedle. Vytáhne jointa, zapálí si ho a nabídne mi taky. „ Je mi to líto asi tě zklamu ale ne díky.“ Nikdy jsem drogy nebral a to ani lehké. Cokoliv co moc otupuje organismus si moc nemohu dovolit. Mohlo by mě to stát život. Proto standardně ani moc nepiji. Potřebuji být pořád ve střehu. Nicméně vezmu ho od ní aby mohla začít hrát na kytaru. Vždy když je v písni vhodná chvíle tak jí ho dám ke rtům aby si mohla potáhnout a nemusela přestat hrát. Po chvilce se zvednu, dojdu k mašině a vrátím se s krabičkou cigaret v ruce jedné a s balíkem oblečení v druhé. Vzhledem k tomu že si nemyslím že by se s BB mělo stát ještě něco intimního tak se také obléknu. Vytáhnu cigaretu, vložím si ji mezi rty a vůně marihuany se smísí s tabákem. V tichosti sedím proti BB a poslouchám její hudbu. |
| |
| soukromá zpráva od Brigitte *BB* Blue Shine pro Já měla kytaru v klíně, hrála jsem a zpívala, on mi ležel nahý u nohou a občas mi z lehu podal mého jointa, abych si mohla potáhnout. Byla to skvělá chvíle, mohla jsem se oddat hudbě, měla jsem krásný výhled na hezkého muže, i na okolní krásu, sluníčko hřálo a mi byli čistí myšlenkami i skutky. Cenila jsem si Jaxovo přístupu, který nebyl v žádném směru rušivý. Jeho odmítnutí mého kuřiva mne nevadilo, a oplatila jsem mu stejně, když začal kouřit to své, které zas tak úplně nemusím já. Zavládla dokonalá harmonie dvou bytostí a okolí. Můj znělý sytý ženský hlas se nesl nad hladinou jezírka doprovázen kytarou, a podkresloval tak tu skvělou chvíli. Bylo mi s ním příjemně, a to já umím v pravý čas odměnit. Už teď jsem věděla, že ho nejspíš neodmítnu, bude-li se ke mě někdy chtít přivinout. Po asi hodině, jsem odložila kytaru, a řekla. Je mi s tebou dobře. A mám hlad, co někam zajet na jídlo? To doprovodil můj spokojený smích. Pokud souhlasil, nasedli jsme na své motorky, a vyrazili za jídlem, nechala jsem ho určit kam pojedeme, a já jela vedle něho, nebo za ním v závěsu. |
| |
| soukromá zpráva od Faith E. Phoenix pro Poušť Po jeho odpovědi, nedám na sobě znát nic víc, než jen nepatrné cuknutí koutků úst. Tohle provokování mi vyhovovalo mnohem víc, než kdyby mě pevně chytil a strhal ze mne oblečení. Bylo to uvolněné a nenucené, takové z vlastní přirozenosti. Bylo to zkrátka něco jiného, než s mým bývalým mužem, který si při každé příležitosti vzal to co chtěl, a vůbec nemyslel na to kouzlo okamžiku, kdy člověk nemusí dostat hned, to co chce. Postrádal hravost, kterou jsem jako rozverné kotě měla ráda. A teď se mi jí naopak dostávalo až moc. "To je dobrý, já chtěla jen vodu." Pousmála jsem se, a tak trochu jsem si uvědomila, že ten chlap nemusí být zase tak špatný. Ale celou dobu mě pěkně dráždil, zřejmě oplácejíc stejnou mincí. Ale i tak jsem mu to nehodlala usnadnit, a jakmile jsem uviděla flašky piva v kýblu, oči mi zajiskřily. Ani jsem se nezeptala, a prostě jsem si tu jednu flašku vzala, načež mi chvilku dávalo zabrat její otevření, nechtěla jsem však Medvědovi ukazovat, jak jsem částečně neschopná, a tak jsem se pokoušela zátku "rozkousnout". To jsem ale dělat neměla, jak jsem vzápětí zjistila, akorát jsem si rozškrábla hojící se ret. Nenapadlo mne nic lepšího, než to skleněné hrdlo rozbít o větší šutr poblíž, a napít se s ostrého hrdla flašky. "Do hajzlu." Ulevila jsem si polohlasně, a utřela si krev ze rtu. Počítala jsem s tím, že dostanu přednášku o tom, jak zbytečně plýtvám cizí zásobou. Vyrušilo mne až známé řinčení motoru opodál, a jeho následné umlčení. A vypadalo to že to nebyla jen jedna motorka... |
| |
| Kočka a pivo Bavilo mne jí pozorovat, jak to s ní šije. Voda je támhle. V klidu jsem dělal fazole, a sledoval jak si bere jedno z piv. Chtěl jsem jí jedno stejně dát, tak mi to nevadilo. Začala zápasit s flaškou, a nemohla se dostat dovnitř. Běžný člověk by požádal o pomoc, ale tohle byla šílená kočka, tak se dalo čekat cokoliv. A taky že jo, urazila hrdlo, a pila to pivo přes střepy. Šílená a bláznivá kočka. Následek přišel takřka okamžitě, a dotyčná si přidala do své sbírky další šrám. Nijak jsem to nekomentoval. Blížili se dvě motorky, jediný pohled mi stačil na to, abych zjistil že je to Joe a nějaká zrzka. Tak pátrání asi nedopadlo dobře, nu to se stává. Otevřel jsem další konzervu fazolí, a přihodil do pánve, budou mít určitě taky hlad. Za chvíli přijeli až k nám. |
| |
| Na cestě Bylo kolem poledne když jsme se s Rose zastavili po cestě u poslední benzinky na dalších x kilometrů přes poušť. Měla žízeň ona i její motorka a tak jsme kromě tankování taky zvládli nějaký to pití. Je zatracený vedro. Postěžuju si a otřu pot z čela. A to ještě není poušť. Nějakej týpek, co seděl venku za zahrádce měl pár poznámek k Rose a motorkám. Nějak ho odpálkovala a co bylo hlavní, dozvěděli jsme se, že se tudy ráno pár motorek prohnalo. Tak vida, jedem dobře. Pro sichr jsem koupi dva kartony plechovek s pivem a hodil si to do bočních tašek. Rosa se chvíli promenádovala mezi flaškama tvrdýho a vyrazii jsme. |
| |
| Rozpadající se farma Jakmile jsem přijel trochu blíž, poznal jsem ty dva z rána, Faith a Lorenza. Ahoj, můžem se přidat? Potřebujeme trochu stínu. Oslovil jsem je, když jsem parkoval svou mašinu. Lorenzo dělal nějaký jídlo na ohni, a kousek od něj byl u staré studny kýbl s pivem a vodou. Takže studna funguje! To potřebujeme. Jelikož jsem myslel, že se neznají, tak jsem je představil. Lorenzo, Faith... a tohle je Maki. Hned potom jsem se rozběhl ke studni. Svlékl jsem se do poloviny těla, a rychle začal pumpovat vodu, abych si s ní následně osvěžil hlavu i trup. Tím se ukázala má šlachovitá, dobře rostlá postava. Pojď Maki! Je to skvělý, a určitě to zažene ten hic. Přitom jsem se otočil na Lorenza. Kdyby ti něco zbylo z toho chilli, tak vyměním za piva, mám je v brašnách. |
| |
| Poušť a další návštěvníci Medvěd si stále udržoval svou chladnost, dokonce mi nevěnoval ani káravý pohled. Což mne přišlo trochu smutný, to už mu nestojím ani za mrknutí okem? Olízla jsem si nově rozseklý ret, a dopila poslední zbytky piva ze střepů. Mezitím se objevili motorkáři, a jeden z nich byla ta podivná zrzka z rána, která mi zkazila dostaveníčko. Nechtěla jsem být nepřátelská, ale z jejího pohledu se nedalo vyčíst ani to přátelství. Já jsem vlastně proti ní ani nic mít nemusela, pro mne to byla jen neznámá holka, která asi nebyla moc vyrovnaná. Snad by mi ji bylo i líto. Ale můj pohled byl neutrální. "My už se přece známe, že?" Prohodila jsem cynicky, a pobaveně krátce zakroutila hlavou. Bylo mi jasný že pro ní budu nepřítelkyně, ale já měla svědomí čisté. Jestli se chtěla trápit, to už byl jen její problém. "Klidně si tu sedněte, tady Lorenzo, zrovna uvařil, ale záleží jen na něm jestli nás pozve." Přistoupila jsem k jmenovanému blíž a přátelsky poklepala po svalnatých zádech, což pro něj mohlo být asi jako když buvola polechtáte pírkem. A prsty po jeho zádech se pak opravdu nenápadně přesunuli na jeho pevný zadek, a pořádně jej stiskly. Pohledem jsem se ale zaměřila na Joea který se jal osvěžit u studny, nebyl zase taková hora svalů, ale taky to byl pořádný chlap, který potěší nejedno ženské oko. Klidně jsem se pousmála a nevzrušeně jsem si přisedla k rozdělanému ohni, a spokojeně nasávala tu lahodnou vůni. Byla jsem tak hladová, že mi byli chlapi úplně fuk... |
| |
| Jídlo Když se objevili, hnal se Joe rovnou ke studni, ani jsem se mu v tom vedru nedivil. Na jeho otázku, že tu pobudou jsem jen gestem naznačil, že místa je tu dost. Jeho návrh ohledně výměny piv za jídlo už mne zaujal o dost víc, protože já už měl jen to jedno. Tak to beru, Joe. Stejně toho máme dost. Zrovna bylo jídlo hotový, ještě jsem k tomu přidal pecen chleba. Má absence reakcí na kočku vyvolala její akci. Začala mi masírovat záda, a ukončila to až na zadku. Bylo to příjemný, a já zjistil že můj chlad vůči ní nese své ovoce. Opravdu příjemný, baby. Řekl jsem sladce jako by mi to dělala denně, a pozval všechny k jídlu. |
| |
| Oběd Střelila jsem pohledem po Medvědovi. Zrovna jsem se pohodlně usadila do tureckého sedu, když jsem se nezadržitelně rozesmála, a co bylo horší nemohla jsem přestat. Zalomila jsem se v pase, a dlaněmi jsem se snažila utlumit ten svůj záchvat smíchu. To všechno zavinil ten jeho rádoby sladký hlas, který se k němu vůbec nehodil. Bylo v tom však i mnohem víc, všechno to vypětí a frustrace z té absence jeho reakcí na mou maličkost. Hrozně mi scházel nějaký kontakt, nějaký dotek, který by mi dal najevo že tu nejsem sama. Pořád jsem si sebou nesla vnitřní bolest, která se sem tak přihlásila o slovo. A ten smích mě od ní alespoň na chvíli osvobodil. Promnula jsem si zlehka temně hnědé oči, a již uklidněná jsem začínala servírovat oběd, jelikož byl nakonec pro všechny. "Dobrou chuť." Popřála jsem s úsměvem, ale Medvěd si vysloužil o něco významnější, k tomu jsem připojila i vzdušný polibek a završila jsem to rozverným vypláznutím jazyka. "Jestli takhle skvěle zvládáš i jiné věci než vaření, tak..." Promluvila jsem k němu mezi žvýkáním jednotlivých soust, a dokončila jsem větu provokativním zacukáním obočí. |
| |
| stavení a společnost Jedeme dál. Pořád dál. Z mého pohledu poušť nemá konce. Je to jednolitá plocha s pár kopečky. Kdesi na obzoru jsou hory, ale nepřibližují se. Za rachocení motocyklů se řítíme krajinou. Občas míjíme osamocený spálený strom. Zničeho nic je tu odbočka. Vede kamsi do boku a na jejím konci jde rozeznat nějaká farma. Spíš její trosky, ale stín určitě mají i ty. Joe přede mnou zvedá veliký oblak a já lituji, že nemám nasazenou helmu. sluneční brýle prachu dobře nebrání v cestě k očím. Nechávám si tedy odstup. Pět až deset metrů. Jak se přiblížíme rozpoznávám dvě motorky. Vyřadím a nechávám motorku jet na neutrál. Ty jsem už někde viděla dojde mi. A taky, že ano. Vždyť to je ta ženská... poznávám ji. Dlouze se nadechnu. Nemám zrovna chuť se tu s ní bavit, ale Joe mi zrovna na výběr nedává. Třeba to nebude tak zlý. Prostě nemám na chlapy štěstí... Bez nich se dá žít! s mnohem lepším pocitem přijíždím k partě. Joe mě představuje zbytku. Oba jsem viděla, jména jsem však neznala. Faith, to si budu dobře pamatovat. „Ahoj“ pozdravím je ale nijak zvlášť si jich nevšímám. Joe se vrhne ke studně. Bez trička vypadá fakt dobře, ale na chlapy dnes už opravdu nemám chuť. Jak mi zavolá, tak poslechnu. Přeci jen je to myšleno dobře. Sehnu se pod pumpu a on pumpuje. Voda je skvělá. Studené osvěžení. Teče mi po vlasech, po kůži i po oblečení. Je to skvělí pocit a nad estetikou nemá v poušti cenu přemýšlet. „Je to úžasný...“ děkuji Joeemu za jeho energii. „Já mohu nabídnout nějaké konzervy a myslím, že mi taky v tašce zbylo pár balení nudlí ještě z mých minulých cest.“ nabízím pro dobro společnosti svůj podíl. |
| |
| Takřka rodinná pohoda Zasedli jsme k jídlu, a Faith spustila až očišťující smích, který jí přinesl dobrou náladu. Poslala mi vzdušný polibek, který jsem já zcela v duchu předchozího ve vzduchu chytil pravicí, a přiložil si jej na svá ústa, jako by onen polibek našel svůj cíl. Dobrou. Zabručel jsem, a pustil se do jídla. Přitom jsem sledoval kočku, která zdá se na chvíli ukázala své zraněné nitro. A kdyby ses chtěla smotat v mé náruči baby, tak je ti k dispozici, ostatně jako vždy. Navázal jsem stejně sladkým hlasem na svá předchozí slova. Mohla to být jen hra na starší manželský pár, ale bylo jasno, že chlap mýho formátu bere svý slovo vážně, takže pokud Faith bude chtít tu nabídku využít, odmítnuta jistě nebude. Záleží jen na ní, a její náladě, jestli je ještě vidět nitro, a nebo už zas vládne ta šílená kočka. |
| |
| Maki a voda Maki se nedala dvakrát přemlouvat, a přišla taky ke studní, opřel jsem se do pumpy, a Maki se sehla pod proud vody. Měla na sobě horní díl plavek, a tak nic nebránilo vodě aby smyla prach cesty z jejího krásného těla, a možná ta voda smyla víc než jen prach, možná vzala sebou i vztek který měla v sobě. Já se činil u pumpy, to mi ale nebránilo sledovat její světlou pleť jak se mazlila s vodou. Její mokré rusé dlouhé vlnité vlasy jakoby hořely pod paprskami slunečními. Snad se i smála, když si voda našla cestičku i na kalhoty, a nějaký ten čůrek jí možná vnikl i pod ně. Byl to skvělý pohled, jakoby na této pustině rozkvetla orchidej v barvě ohně. Byli jsme pozvání k jídlu, a já přinesl svá studená piva z termoboxu. Moc dobrý chilli. Pochválil jsem Lorenza, který právě laškoval s Faith. Maki nabídla i své zásoby. Myslím, že ty by se hodili na večeři. Mohli bysme tu přespat, není nic lepšího než spát na takovémhle krásném místě. Navrhl jsem ke všem, a přitom mé oči zálibně přejeli okolí farmy. |
| |
| Poušť Byla jsem ráda že zrzka vypadala už o něco klidněji než u prvního setkání, byla dost pohledná a taková dívka by si neměla dělat vrásky kvůli chlapovi. Konec konců, ten za to ani nestojí. Ne že bych si o tom blonďákovi myslela kdo ví co. Já jsem tomu stále tak nějak nerozuměla, ale dovedla jsem si představit jak se asi dívka cítí. Já jsem taky leccos zažila. Dnešní den mi zřejmě rozšířil obzory, a ukázal mnohé věci, které jsem si díky těm zážitkům mohla uvědomit. Spokojeně jsem si hověla na svým místě, pobaveně se ušklíbla na Lorenza, který byl nejspíš zase roztoužený a rozpálený jako žhavé železo, nebo mi to tak aspoň přišlo po té jeho nabídce. Se ještě uvidí jestli ji přijmu nebo ne, bylo tu moc očí... "U mě by se asi moc jídlo nenašlo, ale nějaký ten karton cigaret určitě." Přidala jsem s úsměvem i svojí nabídku. Přece jenom jsme drželi spolu, a možná že mi na téhle rozmanité skupince začalo záležet. Jen co mne tohle napadlo, rychle jsem tu myšlenku zaplašila. Dojedla jsem jako první, a tak jsem měla čas sledovat ostatní, mezitím jsem si s pokrčeným nosem přičuchla k vypůjčenými triku, a rázem mi bylo jasný proč je Medvěd tak odtažený. Smrděla jsem ještě hůř než zapocený pajzl. Ohlédla jsem se po kýblu napumpované vody, pro který jsem si vzápětí došla. Měla jsem v plánu se taky trochu umýt a osvěžit, ale pro dnešek té promenády bylo dost. "Nenechte se rušit. Jdu se jen trochu umýt." Ušklíbla jsem se a s charakteristickým zhoupnutím svých boků jsem se s kýblem a posledním vychlazeným pivem vydala k dalšímu rozpadlému domku. Jakmile jsem k němu ale došla, místo plánované očisty jsem se posadila, a poprvé za celou dobu jsem shodila tu svou tvrdou masku, a zoufale jsem zaúpěla. |
| |
| Triko Nejsem nějak moc společenský typ, ale tady v tom kruhu čtyř, a s pouští okolo mi bylo docela fajn. Žádný zbytečný řeči, jen dobrý jídlo s celkem příjemnými lidmi. Faith sice odešla s kýblem vody a pivem, ale nějak pozapoměla na něco čistýho na sebe, tedy až vykoná očistu. Beze slova jsem došel k její mašině, a vzal nějaký triko co jí čumělo z brašny. V klidu jsem šel za ní, a předpokládal, že jí nebude vadit, když jí to triko přinesu. Při nejhorším utrousí nějakou ze svých pro mne už běžných poznámek. Došel jsem za barák, a natáhl ruku s trikem. Něco sis tam zapomněla. |
| |
| soukromá zpráva od Faith E. Phoenix pro Síla okamžiku Asi to bylo tím zvláštním místem, tím prostředím, které se zdálo uprostřed pustiny ztracené. Všude se tyčily písečné duny a kopce, a před ní samotnou nebylo vidět skoro vůbec nic. Byla daleko od rušného města, od smradlavých podniků plných pochybných existencí. A její mysl se mohla zabývat všemi těmi zážitky z posledních dní, hodin, a vteřin. Protože neměla jinou činnost, za kterou by mohla skrývat svůj hluboký smutek. Sedla jsem si před zříceninou na zadek, a i když jsem se měla v plánu umýt, duchem jsem byla úplně někde jinde. Přemýšlela jsem nad tím, co vlastně budu dělat dál. Nemohla jsem se vrátit domů, protože už jsem žádný domov neměla. Všechno co jsem si stihla za ty léta vybudovat, bylo jako mávnutím proutku pryč. A ze šťastného manželství zbyla jen hořká pachuť na jazyku. Byla jsem daleko ode všech, a já se konečně mohla poddat svým pocitům, které mne bolestivě užírali. Pomohla jsem si proudem slz, které jsem nedokázala zadržet, a vlastně ani nechtěla. Úzká ramena se začala třást pod čím dál silnějšími vzlyky, až jsem se v tichosti celá rozbrečela. Potřebovala jsem to ze sebe dostat, teprve po tom, jsem se zase mohla vzchopit a jít dál. Když jsem si utřela poslední slzu začervenalých očí, objevila se přede mnou velká dlaň s mým černým tílkem. Kdyby za mými zády nebyla zeď, nejspíš bych udělala kotrmelec dozadu, jak jsem se vyděsila. Místo toho jsem potlačila vykřiknutí, a chytla tu dlaň pevným stiskem. Prudce jsem jí trhla a tak donutila neznámého, aby se přede mnou objevil v celé své kráse. Kdo jiný by to byl než Lorenzo. Medvěd. „Takže ses rozhodl mi ukrást tričko? Tahle velikost ti bude ale malá.“ Mínila jsem k němu pronést uštěpačně, můj hlas mě sice nezradil, ale byly to mé oči, které nesly stopy po ještě čerstvém pláči. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Vůbec nikdo mě takhle neměl vidět. Byla to lidská slabost, kterou by mohl klidně použít proti mně. Přivřela jsem na krátký okamžik temně hnědé oči, a tiše polkla. Snažila jsem se uklidnit, a teprve když jsem nabyla nové jistoty, pohlédla jsem mu do jeho hnědých, živých očí. V ten moment jsem si uvědomila, že to byl právě on, který se tu objevil jako temný přízrak. Že to byl on, který se objevil ve dveřích hospody, když se všichni otočili zády. Že to byl on, který si sedl vedle mě, a objednal mi flašku. Že to byl on, který mě pobídl, abych ochutnala ten krvavý biftek, a já mu místo toho vypila pivo. Že to byla jeho mohutná postava, která mě bezpečně doprovodila na motelový pokoj. Byl to on. Temný anděl, který se staral, aniž by žádal cokoliv. Bez zbytečných slov. A bez nároků na odměnu. A já mu ani nepoděkovala… Opravdu upřímně jsem se pousmála, možná spíše nad vlastní blbostí a ignorantství. „Děkuju.“ Převzala jsem si od něj triko, které jsem si ale ještě nehodlala obléct. Bylo to obyčejné poděkování za něj, za to že si uvědomil moji chybu, kterou se nebál napravit. Ale pro mne to znamenalo mnohem víc… A i když to možná bylo dobře, pro mne to bylo naopak dost hrozné. Nechtěla jsem, aby mi na někom záleželo, nechtěla jsem zažít další pocit zklamání. A jak je mým zvykem, znovu jsem pevně stiskla čelist, a znovu se objevila ta druhá, tvrdá tvář Faith. „Není ti vedro?“ Zeptala jsem se spíš řečnicky, a aniž bych čekala na odpověď, namočila jsem své nové a čisté triko do zbytku chladné vody v kýblu, a přiložila jsem ho na jeho rozpálenou pokožku. Nebyl v tom žádný sexuální záměr, prostě to byla síla okamžiku. Nechtěla jsem v tom hledat něco víc, protože mezi námi bylo něco, co jsem nechtěla zkazit, a věděla jsem, že jakmile to zaběhne do něčeho vážnějšího, už to nebude takové jako teď… Fascinovaně jsem hleděla jako malé dítě na široký hrudník jak se vzdouval a zase klesal pod nádechy a výdechy. Jak se jeho dech prohluboval a horký dech se otíral o mou tvář. Jak se jednotlivé svaly rozpohybovaly v symfonii hry, když sebou cuknul při mém doteku. Jak si jednotlivé kapičky vody nalézali cestičky mezi prsními svaly a stékali po celé délce až dolů, kde zakončovali svou pouť u lemu kalhot. Mé oči však chtěli vidět mnohem víc, i mé prsty se chtěly zapojit, a tak jsem kus zmotaného mokrého trika pomalu přesouvala nahoru, přes krční tepnu, která mu začala zběsile pulsovat. Prsty se dotýkali nahé kůže, zkoumali a laskaly zároveň, dokud se nedostali až ke spodní čelisti, kde už chyběl jen malý kousek k pootevřeným rtům… „Promiň.“ A síla okamžiku byla náhle pryč… Probudila jsem se zpátky do reality, a já viděla, jak tam omámeně stojím a přemýšlím, jak odtud co nejrychleji zmizet. |
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Poledne strávené u jezera s BB bylo skvělé. Pomohlo mi odreagovat se od ne zrovna povedeného rána. A že ráno to bylo hodně mizerné. Nicméně koupání s BB a následný relax s kytarou na pláži byl fajn. BB tak hodinku hraje na kytaru, zpívá a u toho kouří jointa kterého jí podávám. Já si pokuřuji cigarety a poslouchám její hlas. Dohraje a odloží kytaru. „ Mě je s tebou také moc dobře. Už jsem za svůj život ledacos prožil ale tohle ne, to pro mě byla nová zkušenost.“ Usměji se na ní. „Jasně, určitě můžeme vyrazit někam na jídlo.“ Zvednu se a vyrazím ke svojí mašině a připravím se na odjezd. Když mám všechno hotovo tak kouknu na BB a když je hotová i on, tak si narazím helmu,vezmu sluneční brýle a vyrazím v čele pryč od jezera. Chvilku jedeme než dorazíme zpět k nějakému městečku kde zpomalím a sjedu ke kraji chodníku. Počítám s tím že BB zastaví u mě. "Nevím jak ty, ale já si potřebuju ještě zajít nakoupit na cestu pouští, zatím jsem to nějak nestihl. Vezmu nejdůležitější věci na přežití cesty přes poušť, nacpu to do brašen na motorce a počkám na BB. Potom vyrazíme zase dál. Dojedeme k nějaké benzínce abych mohl natankovat a zároveň si všimnu že je tam čínský fastfood takže když nasytím nádrž, vyrazím s BB k fastfoodu nasytit také nás. Objednám si jídlo a pak pustím BB aby si mohla vybrat co chce ona. Když to udělá tak za nás oba zaplatím a vezmu si jídlo ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenzo Marrón pro Uchopila mou ruku, a vtáhla mne do svého prostoru. Oči zarudlé od pláče. V jejím pohledu se mihla její vnitřní tvář, o dost zranitelnější než její běžný vzhled šílené kočky. Mluvila na mne, ale toho jsem si moc nevšímal, zaujala mne ta vnitřní tvář, a já se plně soustředil na její stopu. Jediné co jsem slyšel bylo její poděkování. Nemáš vůbec zač. A byla to pravda, vše co jsem po ní udělal bylo proto, že toho bylo prostě zapotřebí. Uvědomil jsem si, že jsme se ocitli na zvláštním místě v čase, to co se zde stane, tady také zůstane. A až toto místo za jedním z baráků opustíme, tak bude vše zas při starém. V jejích očích se tu a tam ukázala ona plachá vnitřní tvář, a já jí nepřestával trpělivě sledovat. Ani mokré tričko na mé hrudi mne od toho nedokázalo odchýlit. Možná se chtěla dotýkat mé kůže, možná chtěla i něco jiného. Já však věděl čeho je třeba v této chvíli. Musela pocítit ochranu, zkrátka to, že na to vše není sama. Opět se objevila vnitřní tvář, a já se jí chopil! V tu chvíli jsem Faith objal, a dal jí tak pocítit sílu své ochrany. Takřka zmizela v mé náruči. V ní mohla pak dělat cokoliv, buď stále cestovat svými prsty po mé kůži, a nebo povolit stavidla svých slz. To vše zůstane v mé náruči skryto. Já tu byl, abych jí chránil... tu skrytou, i tu vnější... |
| |
| Čína a poušť Jax jel vpředu, a já jej se svými vlajícími zlatými vlasy následovala. Užívala jsem si jízdu, protože koupání bylo skvělé a vítr mne hladil cestou jako můj dobrý přítel. Zastavili jsme na nákup, a i já si koupila nějakou tu vodu, a také červené španělské víno. Pak jsme dorazili na benzínku ze které už byla vidět, a hlavně cítit poušť. Natankovali jsme, a zašli do čínského fastfoodu, a sedli si pod slunečníky. Dala jsem si své zamilované nudle s kuřecím masem, a k tomu zelený čínský čaj Chun Mee. Obojí jsem si koupila do zásoby. Nudle byly skvělý jako celý dnešní den, a čaj byl příjemně zemitý a osvěžující v tom horku co nás objímalo. Moc, opravdu moc se těším do pouště, jak mé bosé nohy okusí ten horký písek. Vyznala jsem se, a zahrnula své okolí zářivým úsměvem. Ten úsměv zaplavil i nějakou holku s podsaditým chlápkem taky na motorkách. Ahoj jsem BB, a jedeme do pouště, nechcete se přidat? Zavolala jsem na ně z pod slunečníku, a zamávala jim. Tak jen z čiré radosti nad světem a dnešním dnem. To jestli nabídku využijí, to už je jen na nich. Pak jsme s Jaxem sedli na motorky a vyrazili v ústrety žhavé náruče nevadské pouště. |
| |
| soukromá zpráva od Faith E. Phoenix pro Medvědí objetí Byla jsem svým způsobem ráda, že jsem tu právě s ním. Nedával mi jen pocit bezpečí, dával mi najevo i něco mnohem víc. Cítila jsem že tu nejsem sama, že tu mám tu oporu a náruč, kterou jsem teď ze všeho potřebovala nejvíc. Nepotřeboval slova, věděl to sám. "Měli bychom už jít, nebo si budou myslet že tu děláme kdo ví co." Opravdu směšná věta. Vůbec mě to nezajímalo,jenom jsem hledala záminku k odchodu. Pustila jsem se jeho silných paží, ze kterých sálalo to hřejivé teplo, a do nosu mne uhodila jeho mužná vůně. Bylo to tak vábící a lákavé... Zhluboka jsem se nadechla a raději se od něj konečně odtáhla. Stačilo by už jen málo, a už bych se nemusela ovládnout. "A teď když bys byl tak laskav, ráda bych se umyla a oblékla." Neměla jsem sílu se na něj podívat, a tak jsem se zahleděla na druhou stranu, vyhledala jsem pevný bod, ze kterého jsem nespouštěla své temné oči. Potom jsem se opravdu omyla a osvěžila zbytkem chadivé vody, načež jsem se oblékla do mokrého tílka, které mne krásně ochlazovalo. Stejně bude zase brzy suché. |
| |
| Piknik pokračuje Udělal jsem co jsem měl, a dal jsem jí co potřebovala. Po nějakém čase jsem se vrátil zpět k ohni, a k Joeovi s Maki. Sedl jsem si mlčky k nim, a přemýšlel nad kdoví čím. Přitom mé oči sledovali okolní poušť. Mám rád poušť, v ní totiž jen to opravdu důležité přetrvá. A taky se většinou ukáže pravá podstata všech věcí, a lidí. Nikdo mne v tomto nerušil, a to mne vyhovovalo. Pak jsem se zvedl, a šel se taky osvěžit k pumpě, abych se pak zpět vrátil k ohni ještě celý mokrý. Otevřel jsem si pivo, a spláchnul to chilli. Opravdu povedená klidná chvíle. |
| |
| odpočinek Po osvěžení mi je mnohem líp. Nabízené chilli si nandavám do své misky „na všechno“, kterou vozím všude sebou. Pálí, jako správné chilli a chutná taky dobře. Nakonec i ta Faith neměla žádné vlezlé kecy a tak jsem ji vzala, trochu, na vědomí. „Dík, bylo to výborný“ pochválím kuchařské umění mistrovi. „Klidné, stejně si myslím, že dneska se už stalo dost věcí...“ říkám potichu a Joe to nejspíš už neslyšel. Ještě by mu to mohlo připomenout Grace... vynadám si zpětně. „Vypadá to tu zajímavě“ poznamenávám, když koukám do vyvrácených dveří domku. Opatrně do nich šťouchnu nohou a oni se s tichým vrznutím otevřou naplno. „Hele, já se tam prostě musím podívat“ říkám směrem ke skupince a z kapsy u kalhot vylovím starší digitální kompakt. Je to s mobilem a flashkou jediná „moderní“ technologie co sebou mám. Pravda, ještě mám baterku... Opatrně vstupuji do místnosti a postupuji dál a dál. Rozpadlé místnosti střídají ještě rozpadlejší... Nic zajímavého nenacházím, ovšem pár pěkných fotek se mi povede udělat. (rozpadlé trámy, zaprášené a polámané postele...) |
| |
| Na farmě, bývalé. Lorenzo se mi docela líbil, mám rád tyhle mlčenlivé typy. Udělá co je třeba, a pokud jde vše jak má, člověk o něm skoro ani neví. Je mi jasný, že stát proti němu v boji, to je úplně jiná šelma. Ale tomu se budu snažit alespoň za sebe vyhnout. Seděl jsem ve stínu jednoho z baráků, a oheň pomalu vyhasínal. Užíval jsem si siestu po dobrém jídle s pivem v ruce. Maki vyrazila na průzkum s foťákem do baráků. Kdybys objevila nějaké zachované půdy bez střech, tak upozorni. Ty budou na spaní to nejlepší. V poušti není dobrý spát na zemi, na to je tu v noci příliš různé jedovaté havěťi. Zavolal jsem na ní, a seděl dál ve stínu. Do úvah se mi vrátila Grace, a vůbec celý dnešní den. Pohled do pouštní pustiny měl na mé nitro až blahodárný účinek. Někdy je i v lidském životě takováhle pustina... i když ta okolní poušť rozhodně měla své kouzlo. |
| |
| Poušť V závěsu za Medvědem jsem se vrátila zpátky k ohništi za ostatními. Nic co se stalo jsem na svém výrazu nedávala znát, teď tu zase byla ta obvyklá Faith. Tvrdá maska, pevně semknutá čelist a neutrální pohled, který zkoumavě přejížděl osazenstvo. Nebylo vůbec poznat o čem přemýšlím, jak se cítím a co mám vůbec v plánu. Držela jsem se však s určitým odstupem ode všech, své působiště jsem si našla u popraskané zídky kde jsem se opřela zády, a v tom jsem dostala chuť na cigáro. Už dlouho jsem neměla něco v ústech... Jednoduše jsem kývla k ostatním, ani jsem se nepodívala jak se Lorenzo osvěžuje chladnou vodou u pumpy, a vykročila jsem směrem k našim motorkám, s cílem vytáhnout další balíček cigaret. Tílko se mi těsně lepilo na opálenou kůži, a bylo možná štěstím že bylo v černé barvě, jelikož jsem pod ním už nic neměla. Podprsenku jsem s potutelným úsměvem držela v ruce... |
| |
| barák Po chvilce se vracím zpět. Přeci jen Joe chtěl říct jestli něco najdu. „Joe dvě půdy tu jsou.“ informuji ho. „A bude z nich docela dobrý výhled na hvězdy“ dodávám s úsměvem. Dojdu ke své motorce a odstrkám ji do místnosti za hlavními dveřmi. Zloději tu nejsou, ale nemuselo by na ni pražit sluníčko. Beru z tašek veškeré oblečení, které mám zabalené v dece. Už mnohokrát mi takto zabalené posloužilo jako karimatku. Joe se zvedl a tak mu ukazuji cestu. Jde přede mnou a já ho naviguji. Popravdě, mám docela obavy o nosnost schodů a hmotnosti jeho těla. Snad to schodiště vydrží... pak si vzpomenu na postavu Lorenza Tak toho už to nejspíš opravdu neudrží... Schody vržou, ale on stoupá. Kráčím za ním a pode mnou ani nehlesnou. Neubráním se úsměvu. Těžká váha je hold těžká a s mými šedesáti kily mu nemohu konkurovat. Jak vyjdeme na půdu, položím mu ruku na pravé rameno. „Stůj, nebo se propadneš!“ řeknu mu. Když jsem to tu prozkoumávala před tím, objevila jsem, že trám podlahy je v tom místě zlomen. „Tady běž raději podél zdi.“ poučuji ho. Je to divný pocit poučovat takového obra... Podle zdi dojdeme k probouranému otvoru. „Jsme tu“. --popis půdy-- Střecha chybí, trámový je pokroucené a zlámané. Sem, tam tam jsou zbytky latí. stín tvoří jen dělící zeď v místě kde kdysi končil jeden z domů. Vždy když přistavili další, tak v něm udělali otvor pro průchod... |
| |
| Benzínka a poušť S BB se najíme na benzínce číny a na ní je vidět že si užívá vážně všechno naplno i obyčejnou restauraci ve fastfoodu. Usmívá se jako sluníčko. „Poušť není zase taková sranda, znal jsem pár chlapů který už nikdy nikdo neviděl po přejezdu pouště.“ Moje tvář se trochu zachmuří. Ale dál nic neříkám. Za chvilku se BB začne bavit s někým kdo na benzínce taky tankoval. Chvilku jsem přemýšlel odkud je znám, než mi došlo že jsou to ty ze včerejšího večera z hospody. Nicméně nemám chuť se s někým bavit tak nechám BB ať se baví a zapálím si cigaretu. Po čase jí stejně ale vytrhnu z diskuze. „Nechci tě honit ale rád bych do pouště vyrazil co nejdřív aby byl čas najít na večer místo kde se dá přespat.“ Ať už vyrazíme dál jenom s BB nebo se připojí i ti dva tak sednu na mašinu a vyrazím směrem do pouště. Po čase jízdy se už raději začnu rozhlížet kde by se dalo zastavit a odpočinout si protože parno je vážně příšerné. Netrvá dlouho a u kraje uvidím zaparkovanou řadu motorek. A u nich ta kočka z rána. Stojí si u motorek a usmívá se. Když začnu zpomalovat a přiblížím se tak uvidím jak se přes tílko rýsují hroty bradavek. Piercing? Nebo alespoň mi to tak připadá. Jak držím řídítka motorky tak zvednu prsty na pravé ruce na pozdrav a pak už zařadím svojí motorku do řady ostatních. Sundám helmu a nechá ji na řídítkách. Počítám že BB se půjde se všemi seznámit. Nicméně já seberu pár věcí z mašiny a jdu se rovnou zašít do jedné z budov. |
| |
| Poušť Jax se mi snažil vysvětlit i nějaká nebezpečí ohledně mé radosti z pouště, ale mne to úsměv z tváře nevzalo. Pak už jsme jeli, a objala nás žhavá náruč. Bylo to naprosto skvělé, ale pak to chtělo trochu si odpočinout ve stínu, a tak Jax kamsi odbočil. Tam jsme narazili zřejmě na jeho přátele, alespoň tak se mi to jevilo. Byly tam i ty dvě holky z rána. Ahoj všem. Jsem Brigitte Blue Shine, ale všichni mi říkají BB. Oslovila jsem všechny po zastavení, a obdarovala je všechny svým zářivým úsměvem a laskavým pohledem svých modrých očí. Po té co jsem slezla z motorky se mi všichni představili, a já se vydala k jednomu z nich. Byl to statný vysoký chlap, co mi připomínal obrovský dub. Přistoupila jsem k němu, a zaševelila. Prosím, mohu tě obejmout? Nečekala jsem na povolení, a hned jsem jej objala na poměrně dost dlouhou dobu jak nějtěsněji to šlo, a užívala si jeho velkou sílu. |
| |
| Květ na poušti Za Joem dorazili další z jeho party. Blonďáka jsem znal od pohledu, a s ním dorazila i květinová dívka, která již jela na nějakém starém Harleyi. Postavil jsem se, a koukal bez nějakých emocí na novou dvojici. Lorenzo. Sdělil jsem své jméno. Takřka vzápětí ke mne přistoupila ona dívka, a trochu mne zaskočila neobvyklou prosbou. Než jsem jí stačil odpovědět, již se ke mně ta křehká zářící bytost přitiskla tak bezprostředně jako to dělají děti. Bylo to příjemné, neboť svá prsa zabořila do mé hrudi, což jasně dokazovalo, že BB už rozhodně dítě není. Chvíli jsem jen stál, ale pak i mé dlouhé a svalnaté ruce objali i ji. Jistě. Klidně mne obejmi. Kdykoliv. Řekl jsem jí s úsměvem. |
| |
| Půdy a další lidi Maki mi ukázala nějaké půdy co našla, a i přes značnou únavu materiálu, tak se zdálo, že něco udrží. Ovšem teď po poledni tam byla hrozná výheň. Tak jsem to jen okoukl, a se slovy Skvělý Maki, večer máme celkem bezpečný spaní. jsem se zas vrátil do stínu u ohniště. Zrovna přijeli další motorkáři. Z nich mne zaujala jakási světlovlasá hippie holka. Já jsem Joe. Řekl jsem, a doprovodil to úsměvem. BB ihned objala Lorenza, a ten po chvíli váhání ji to objetí opětoval, dokonce s úsměvem. Byl na ně zvláštní pohled... síla v objetí s křehkostí. Pak jsem si vytáhl z brašen jednu ze svých dvou fléten, a sedíce ve stínu s pohledem upřeným na okolní poušť jsem na ní začal hrát... vzpomínal jsem na Grace, a ta hra mne ulehčovala ony nelehké vzpomínky... |
| |
| Žhavé odpoledne pokračuje Nedělalo mi větší problémy stát na přímém světle slunečních paprsků, když jsem své působiště u ohniště vyměnila za svou motorku. Hřbetem ruky jsem si otřela pár kapiček potu z čela, když se v dálce ozval zvuk přibližujících se strojů. To je teda provoz. Jakmile cestující seskočii na pevnou zem, a blonďák se odhalil ze své helmy, opětovala jsem mu s netečným pohledem stejný pozdrav mávnutím. Zase tak moc jsem se usmívat nemusela, ale v případě víly, jsem se tomu nebránila. Kdo by se neusmíval při takové příležitosti, kdy samotné Slunce sejde z blankytně modré oblohy, a poctí nás svou návštěvou. Semknuté rty se jemně pousmály, a následně byly umlčeny voňavou cigaretou, kterou jsem si zapálila. Blondýnka se spojila s příchozím Medvědem v jehož náruči se klidně mohla schovat ještě další dívka. Zpozornila jsem. "Já jsem Faith." Odpověděla jsem, když jsme byli všichni u toho představování, a z mé tváře nešlo vyčíst nic víc, než menší tik v pravém oku. Kdo ví, co se mi přitom pohledu na dvojici honilo hlavou. Toho si ale stejně nikdo nemusel všmnout, možná tak Joe, o kterého jsem na krátký okamžik zavadila pohledem, a završila to rozverným vypláznutím okovaného jazýčku. Pak už jsem se opět začala věnovat vaku u mé mašiny, do kterého jsem si pro jistotu sbalila své věci, a s přehozením přes rameno jsem se raději vzdálila do jednoho chátrajícího domku, kam jsem viděla zajít další postavu... |
| |
| soukromá zpráva od Faith E. Phoenix pro Vyrušení Moje cesta vedla do jednoho z těch starých zbořenin, co kdysi bývaly obytné domy. Nyní to tu bylo opuštěné, jako mnozí z nás. Potěžkala jsem si nacpaný vak na rameni, sice jsem byla zvyklá nosit větší objem, ale nyní se spojením vedra z pouště, to bylo opravdu namáhavé. Potlačila jsem peprnou nadávku, kterou bych si zajisté moc neulevila a zaměřila se na schovaného blonďatého motorkáře, který se tu zašil jako bojácné štěně. Nehodlala jsem za ním dolízat, ale něco mě k němu táhlo. Snad to byla ta starost o jeho hlavu, kterou mu ráno rozbila ta zrzka. Odkašlala jsem si, abych na sebe strhla jeho pozornost, a aby se snad ještě nevyděsil že ho jdu zaškrtit. V duchu jsem se nad tím musela pobaveně zasmát, ale na venek jsem se jen pobaveně šklíbla koutkem úst. "Co hlava? Už jsi v pořádku?" Zeptala jsem se jakmile se jeho oči zaměřily na ty mé, a pohotově jsem nechala padnout vak s hlasitým žuchnutím a se zvířením prachu na podlahu. Pravda, bylo to zvláštní dát najevo starost, ale když už jsem od něj tak zdrhla, bylo to nejspíš na místě. Napřímila jsem se v zádech, a tvářila se jako jeho nová spřízněná duše, se kterou se může podělit o své problémy... |
| |
| Medvědí bojovník a pouštní písek Objetí s Lorenzem mi poskytlo více než jsem mohla doufat. On nebyl jen silný muž, on byl hlavně silný bojovník se srdcem medvěda v nitru. Jeho mocná vnitřní síla mne zaplavila jako nespoutaný příliv. Spojila se s mou slabostí, a obě pak pospolu kolovaly mezi námi. Byl to slastný pocit, který mne, a jistě i jeho naplnil blahem. Naše bytosti byly přesné protiklady, a tím pádem naše vzájemné obdarovaní bylo maximální. Po opravdu dlouhém objetí jsem blažená opustila jeho náruč. Díky. Určitě to využiju. Bojovníku se srdcem medvědím. Hlesla jsem, a zahrnula jej nejhezčím pohledem svých hlubokých očí. Pak jsem se převlékla jen a pouze do bílé volné halenky a dlouhé barevné batikované sukně. A protože v tomto horku všichni jedovatí tvoři odpočívají, tak jsem bosa vkročila na rozpálený pouštní písek. Mé doteky s žhavou silou země doprovodil Joe svou hrou na flétnu. Byla jsem šťastna. |
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Od motorek jsem odešel rovnou do nějakého polorozbořeného domu protože jsem se nechtěl jít družit s ostatními které jsem potkal večer a ráno. Chtěl jsem jenom sedět ve stínu abych si chvilku odpočinul a pak jsem přemýšlel nad tím že se možná zvednu a pojedu dál. Neměl jsem důvod tady zůstávat. za chvíli mě ale z mého rozjímání vyrušil zvuk kroků, Automaticky mi ruka sjela ke zbrani. Ale byla to jen ta zbitá holka z rána. Zřejmě si mě ještě moc dobře pamatovala a šla se mě optat co hlavu kterou mi rozbila ta bláznivá zrzka. „ To ani nikdy nebyla.“ Odpovím jí ironicky na dotaz. Když se na mě podívala lépe je vidět nedávno rozbité obočí které už se pomalu ale jistě hojí a natržený ret ze stejné doby. Ale ani ona nevypadala o moc lépe než já. Taky za sebou měla evidentně pár náročných dní. „A jak jsi na tom ty?“ Zeptám se jí na oplátku její starostlivosti. |
| |
| Pouštní květina Musím říct, že objetí BB bylo více než jen příjemné. Dalo by se říct, že si mne získala tím jedním dlouhým objetím a hlavně celou svou bezprostřední osobností. Pak mne nazvala medvědím bojovníkem, a jasně řekla, že to nebylo poslední objetí. Jak jsem řekl, kdykoliv. Pak se převlékla a jak nějaká pouštní rusalka vyrazila na procházku pouští. Joe vytáhl podle všeho indiánskou flétnu, a podmanivými tóny tu celou scenérii nechtěně podtrhnul. Sedl jsem si tiše do stínu vedle něj, a zaposlouchal se do jeho hudby. S otevřeným pivem v ruce jsem sledoval poušť, a pomalu popíjel. Doufám, že Joe nezůstane jen u jedné písně. |
| |
| soukromá zpráva od Faith E. Phoenix pro Rozhovor Samozřejmě že mi neušlo, jak je tak trochu poničený. Rztržený ret se mu pomalu a jistě hojil, stejně tak i narušená linka obočí. Takovýhle chlap byl určitě zvyklý na mnohem drsnější rány, ostatně i já. Stála jsem kousek od něj, a když mi odpověděl s lehkou ironií v hlase, musela jsem se znovu pobaveně ušklíbnout. Tady snad ani není nikdo kdo by měl hlavu v pořádku. Všichni tu jsme svým způsobem blázni, někdo víc, druhý méně. "No hlavně že ještě zvládáš řídit mašinu." Pronesla jsem stejným způsobem jako on, a posadila se na starou podlahu. Bylo to celkem zvláštní, tady jen tak sedět a po dlouhé době si jen tak povídat, vzhledem k tomu, co se stalo ráno. Ale to už zřejmě odvlál vítr, a já tak nějak neměla potřebu se před ním prsit ani vykrucovat. Připadal mi mrzutý. "Já? Zažila jsem už horší věci. I když i tohle nestojí za nic." Pokrčila jsem kolena a přitáhla je k sobě, abych si o ně mohla opřít hlavu svou bradou. Ale sem tam jsem mrkla na svého nynějšího společníka. "Ani jsem se ti nestačila představit. Jsem Faith." |
| |
|
|
| |
| Pištec a poušť Chodila jsem bosa pouští, a Joe mi k tomu moc hezky hrál. Bylo skvělé cítit ten žár pod nohama, užívala jsem si to. Ty melodie jakoby vycházeli přímo ze země. Když se začalo ochlazovat, vrátila jsem se k vyhaslému ohništi. Kde jsem se mírně točila a tančila v rytmu těch zvláštních indiánských melodií. Mám ráda jejich kulturu, protože je tak úzce spjatá se zemí na níž žijí. K večeru jsem poprosila Lorenza aby mi pumpoval vodu, svlékla jsem se beze studu, a omyla se. Pak jsem se zas oblékla do těch pár svršků. S ještě mokrými vlasy jako nějaká divoženka jsem vyrazila zpět k ohništi. Pokud mi byl rozdělán oheň, tak jsem se pustila do vaření nudlí s masem, a také jsem připravila kotel zeleného čaje. Přinesla jsem k ohni i víno co jsem koupila odpoledne. Vše bylo pro všechny, pro mé bratry a sestry. |
| |
| poušť a večer nastal Na půdě mě Joe opustil a šel za společností, která nově přijela. Já jsem mezitím nastěhovala svoje věci nad schody. Nechám ostatní ať si vyberou půdy podle sebe... Jakoby z pouště zazní tóny flétny. Překvapena se tím směrem otáčím a naskytne se mi nádherný pohled do liduprázdné krajiny. Flétna z ní odevšad. Díky trámům a zbytkům střechy nedokáži určit ani směr. Je to nádherná písnička. Pravda lehce smutná... Moje zvědavost se projeví a vrátím se do společnosti. Jinak bych za nimi asi nešla ani na večeři. Špagety jsem nechala u ohně, tak by se snad obsloužili. Ale ta písnička mi změnila plány. Kdo to hraje? Faith? Joe? Přemýšlím zatímco slézám dolů. Opatrně vystrčím hlavu zpoza rohu, abych to prozkoumala. Tak je to Joe. Typla jsem správně... Nakonec mi to nedá a dojdu za nimi. Jsou tam i další lidi. Asi ti co přijeli... „Jsem Maki“ představím se a bez dalších slov si přisednu k mě už dříve poznané blondýně, co utekla od hippies. Tak když už jsou tu tihle, tak už tu chybí jen jeden člověk... Nedá mi to abych se nerozhlédla. Tamhle ta motorka to je jeho! poznám ji v řadě. Nejsem jím příliš nadšena. Po chvíli se ptám BB „mohu?“ zeptám se a ukážu na víno. Pokud přikývne a dovolí mi donesu nabídnout Joemu. Snad má svůj „kelímek“... Během hudební pauzy se o ptám „Mohu si přisednout.?“ počkám jestli mi to dovolí. Pokud ne odejdu a sednu si sama, stranou od ostatních. Pokud mu to nebude vadit přisednu si a nabídnu mu vína. |
| |
| Tóny, duše a víno Hrál jsem písně co jsem znal od indiánů, a i některé improvizace na jejich témata. BB při tom chodila pouští. Pak Lorenzo šel pumpovat BB vodu k mytí. Když se vrátili, byla ještě skoro mokrá. Její šaty se jí tu a tam přilepili na holé tělo, ale nezdálo se, že by jí to vadilo. Chtěla vařit, tak jsem rozdělal oheň. Pak se objevila rusá Maki... ta dobrá duše, a vzala si víno, a přinesla i mne. Hrál jsem, a tak má hlava jen přikývla na znamení souhlasu. Ta hra vycházela z pouště okolo, vycházela i z mého smutku, pro který těžko hledat slova. Zdálo se, že ostatní mou hudební produkci vítají, a tak jsem hrál, neboť mne ty tóny přinášeli útěchu... |
| |
| Koupel Seděl jsem vedle Joea, popíjel pivo, a poslouchal jeho hru na flétnu. Byla to zvláštní hudba, ale nutno říct, že se do pouště znamenitě hodila. Pozoroval jsem poušť, a občas i BB, která se procházela poblíž. Potkal jsem už spoustu žen, ale takovouhle snad nikdy. Její spontánnost byla až nakažlivá. Po nějakém čase přišla a požádala mne abych jí pumpoval vodu. Dopil jsem a šel. Opřel jsem se do pumpy, a voda začala téct. BB odložila své oblečení, a začala se mýt beze všeho studu nahá přede mnou. Pro ní to bylo asi běžné, ale já se s něčím takovým ještě nesetkal. Její přirozenost ovšem nakazila i mne, sledoval jsem její ladné zlatem oděné tělo jako nějaký obraz, který přede mnou ožil. Po umytí lehce oschla, a opět vklouzla do svého prostého oděvu, šla vařit. Ještě chvíli jsem zůstal na místě, abych se z toho snu probudil. Většinou jsem byl samorost, ale setkání s takovou bezprostředností mne naprosto odzbrojilo. Po chvíli jsem se vrátil k ohni, a sledoval jí jak se stejnou samozřejmostí připravuje večeři pro lidi které znala sotva pár hodin. Byla úžasná a okouzlující. |
| |
| flétna, oheň a víno Sedím vedle Joa a poslouchám tóny jeho flétny. V tiché poušti hučí náš oheň a zní tiché tóny flétny. Den se začíná chýlit k večeru. Krajina se začíná zalévat rudou září slunce a pomalu upadat do tmy. Sedím tiše a naslouchám přírodě, tónům a ohni. Rozhlédnu se po roztroušené skupince. Je skvělé se někde cítit dobře. Cítím se tak zase jednou po už docela dlouhé době. „Hraješ dobře“ pochválím Joea při další pauze. Nalila jsem nám oběma a lahev červené tekutiny odnáším zpět k ohni. Je vynikající. Však jaké jiné by mělo být, když je ze Španělska. Vracím se zpět k Joemu, kde si sedám znovu vedle něho. Hraje dál a dál... Sedět na tvrdém písku přestává být příjemné a tak si lehám. Lehám si vedle něho, abych mohla poslouchat. Ležím a jeho hudby využívám jako ukolébavky. Po chvíli cítím, že se mi zavírají oči. Je tu příliš velký klid... Usínám... |
| |
 | Už nějakou chvíli se ploužím podél cesty za zvláštní melodií a o hodně později i svitem ohně. Vůbec jsem nečekala, že bych mohla někoho potkat, vyrazila jsem k obrysům v dáli jenom proto, že by mi na noc mohly poskytnout přístřeší, snad i vodu... A ráno se uvidí, co se dá dělat. Nikdy jsem nebyla vyloženě technický typ, a proto jsem si teď, když mi v podvečer klekla motorka, nedokázala poradit. Schovala jsem ji do keřů kus od silnice, zaházela roštím a nenápadně si místo označila, a vydala se hledat nocleh, protože místo, kde se mi to stalo, nebylo vhodné. Docela mě překvapí, že uvidím řadu motorek, když dojdu blíž. Lidí je tu poměrně dost, voní tu jídlo a oni se baví tou hrou na flétnu, tudíž neváhám a vykročím k nim. Třeba někdo z nich bude můj zachránce, a když mi motorku neopraví, aspoň mě hodí někam do města, kde si budu moct zavolat opraváře. Dám jim čas si mě všimnout, nijak se neskrývám, kdyby tam snad byl někdo s příliš ochranářskými pudy. V Americe je možné všechno, každý desátý má u pasu zbraň. Zastavím tak akorát od jejich ohně - ani moc blízko, ale ani daleko, abych nemusela hulákat. Moje zjevení je vzhledem k indiánským melodiím jako nějaké kouzlo. Jsem totiž podle vzhledu a rysů určitě původní Američanka a přišla jsem téměř z magické pouště... Jsem průměrně vysoká, dlouhé havraní rovné vlasy mám rozpuštěné, v uších naušnice z per a ethno náhrdelník, výrazné lícní kosti a rty a mandlové oči typické pro můj lid. Oblečená jsem do trochu rozedraných džín, tmavého topu, který odhaluje moje břicho (pod pupíkem mám tetování vlčí packy) a hnědé kožené bundy. Přes rameno mám bágl a brašnu z motorky. Odkašlu si, zvědavě si je prohlédnu. Různorodá parta, žádní typičtí trampové nebo obyčejní turisti. "Vypadá to, jako by mě sem do pouště někdo volal." Přes rty mi přelétne úsměv. "Kus odsud se mi pokazila motorka, slyšela jsem hudbu, tak jsem šla za ní." |
| |
| Žena snad z pouště stvořená BB pomalu dokončovala pánev plnou nudlí s nějakým masem, kousek u ohně se louhoval v jakési nádobě zelený čaj. Maki mi dolila do misky víno, a ulehla vedle ohně... zavřela oči a poslouchala. Lorenzo nespouštěl oči z BB. A já hrál. Náhle se Lorenzovi oči začali koukat kamsi vedle, a když jsem se tam kouknul také a spatřil jsem světe div se indiánku... Přestal jsem hrát, koukl jsem se na flétnu, a nechápal co se to stalo. Její slova: Vypadá to, jako by mě sem do pouště někdo volal. Ještě víc podpořila mé lehké rozpaky z toho, co se tu právě děje. Že by ji opravdu ta flétna přivolala? Pak dodala: Kus odsud se mi pokazila motorka, slyšela jsem hudbu, tak jsem šla za ní. Ulevilo se mě, a po nějaké chvíli než jsem se vzpamatoval, jsem dodal. Vítej! Jdeš akorát k večeři. Já jsem Joe, a tohle je Lorenzo, BB a Maki... ještě jsou tu někde Faith a Jax. Pak jsem spozoroval, že Maki zřejmě usnula. Takže jsem pokaženou motorku zatím nechal stranou, a jemně jsem pohladil Maki po tváři, protože vše nasvědčovalo tomu, že večeře je hotová... |
| |
| Motorka Seděl jsem u ohně, a sledoval BB jak vaří, šlo jí to stejně dobře jako tanec. Joe hrál, a zrzka si ustlala vedle něj. Náhle mne cosi varovalo, můj pohled se svezl, a nalezl k nám kráčející indiánku. I Joe si jí všiml, a přestal hrát. Představil nás, a já u svého jména lehce kývl hlavou. Pak prozradila svůj problém s mašinou. Beze slova jsem se zvedl do celé své výšky, nakopl svou krásku, a houkl na novou návštěvnici. Sedej. Dovezeme ji sem, pak se na to někdo koukne. Jo, a nechte nám něco k večeři, mám hlad jako vlk. Nejspíš mi vyhověla, šlo přeci o její stroj. Takže jsme vyrazili pro její motorku. Já do půli těla nahý, vysoký svalnatý chlap s dlouhými vlasy a ona dcera domorodého lidu. |
| |
| Nudle a indiánka Ve svém prostinkém oděvu sestávajícím se z bílé volné halenky a dlouhé sukně jsem se starala o vaření večeře pro všechny. Když jsem si všimla Medvěda jak mne pozoruje, věnovala jsem mu svůj úsměv. Náhle Joe přestal hrát, a přede mnou se zjevila indiánka. Při svém jménu jsem se na ní zářivě usmála. Přesto, že měla na sobě normální oblečení, tak její doplňky dávaly jasný odkaz na tradici jejího lidu, a to vše podtrhoval jasný pohled jejích očí. Hola, lidi večeře je hotová. Tak s chutí do jídla, i zelený čaj a víno je všem k dispozici. Lorenzo se stal mužem činu, a nabídl ihned pomoc s rozbitou motorkou. To víš, že vám schováme. Křičela jsem ještě za ním veselým až dovádivým hlasem. Pak jsem se sama vrhla první do jídla, nudle byly dobré, a zelený čaj byl naprosto osvěžující. Všeho bylo dost pro všechny. |
| |
| indiánka! Svět klem sebe nevnímám, ale za to ve světě v mé hlavě se odehrává dnešní příběh znovu a znovu. Je to děsivé... Grace, Jax, Faith a nakonec se objevuje i Joe... Můj svět se rozplyne jak mávnutím proutku, když se mi Joe dotkne. Mou první myšlenkou, kterou jsem naštěstí stihla zahnat, bylo praštit toho, kdo si troufá... Naštěstí jsem se zarazila dřív než k tomu došlo... Prudce otevřu oči. Podle všeho jsem nespala tak dlouho, jak se mě zdálo. Něco se ale změnilo. Zvednu se na loket a rozhlížím se. Spatřuji Lorenza na motorce a za ním sedí nějaká indiánka! Ten je taky střídá jak ponožky napadne mi prvně. Teprve pak si uvědomuji, že jí neznám. Tázavě se podívám na Joe vedle mě. |
| |
| Jejich bezprostřední přístup mě donutí povytáhnout obočí. V pustině je to jiné než ve městě, ale i tak jsem v téhle pitomé době nečekala, že mě parta cizích lidí, ke kterým přijdu do pouště se soumrakem, uvítá větami o jídle, jako bych tu s nimi měla sraz. Možná prozřetelnost měla nějaké plány a motorka se mi pokazila zrovna tady schválně. Na takovéhle náhody nevěřím. "Jsem Tadewi," představím se jim, v nose mě dráždí vůně jídla, ale když se někdo z nich nabídne, že mě tam hodí, samozřejmě že jídlo musí počkat. Kdyby se dalo cestovat na koni jako kdysi, vykašlala bych se na toho ocelového, který mě zlobí mnohem víc než živý. Ale co se dá dělat, nikdy jsem netvrdila, že jsem zvlášť technicky nadaná. Shodím z ramene brašny z motorky, nebo spíš je kvůli něčemu opatrně položím na zem. Nevím proč, ale tihle lidi na můj šestý smysl nepůsobí nijak nebezpečně a já se pyšním tím, že se málokdy spletu. A tak nakonec přidám ke své hromádce i batoh. No co, i kdyby se něco stalo, jsou to jenom věci. Počínající tma i moje dlouhé vlasy naštěstí zakryjí rozpačitý záblesk, že si ten obr nevzal ani vestu, ale v duchu nad tím pokrčím rameny a sednu na něj. Držím se akorát tak, abych nespadla. Někdo by mohl mít iluzi o divoženkách z indiánských kmenů, že tohle je pro ně naprosto normální a možná skončíme ve křoví u motorky, ale ve mě je znát lehké napětí. Naviguju ho tam, kde jsem schovala svoji motorku. Je schovaná kus od cesty, dotáhnout ji tam mi dalo opravdu práci. Snadno ji najdu podle své nenápadné značky. Na první pohled je poznat, že je opravdu moje. Tam, kde většina motorkářů mívá vymalované plameny nebo lebky, mám já havrana v domorodém stylu. Vlastně veškerá žlutá místa, kam se dalo malovat, pohltily obrázky podobného stylu, kdy černá se žlutou hezky kontrastují. Na řídítkách, tak, aby nepřekážely, jsou zavěšené šňůrky s korálky a péry, jako bych zdobila hřívu koně a ne motorku. Odházím z ní trochu roští, které mělo krýt její křiklavou barvu, a dám si ruce v bok, přičemž zašilhám na obra, kterému tuším říkají Lorenzo. "Jak ji dostaneme k vám?" Tohle nechávám plně na něm, protože tyhle věci nejsou moje silná stránka a chlapi mají rádi pocit, když zachraňují situaci. |
| |
| Porucha Tadewi si sedla za mne, nijak zvlášť blízko, a pak jsme vyrazili k hlavní silnici. Své oblečení jsem neřešil, jel jsem tak jak mi bylo pohodlné. Po chvíli schovanou mašinu našla, a já jí vyvezl ze křoví. Byla pomalovaná nějakými indiánskými symboly. Něco říkala, ale já se mlčky věnoval problému. Několikrát jsem jí zkusil nahodit, párkrát škytla a nic. V tomhle prachu by to mohlo být zapalování. Odjistil jsem kryt starteru, a byl pěkně zadělaný od prachu a písku. Párkrát jsem do toho fouknul z plných plic, a kusem hadru to alespoň nahrubo vyčistil. Zkusil jsem jí znova nahodit, a chytla. Zvuk byl mizernej, ale motor běžel. Vrátil jsem kryt zpět na místo, o otočil se na majitelku. Na farmu to vydrží, a tam se na to podíváme pořádně. Nasedni si na ní, a jedeme zpět, dokud ti běží. Řekl jsem rázně a jasně. Počkal jsem až si jí vezme. Nahodil jsem svou, a vyrazili jsme zpět. Když jsme dorazili, omyl jsem si zadělaný ruce a hladově zasedl k jídlu. |
| |
| Tadewi Když jsem alespoň já dojídala, tak se vrátil Lorenzo a Tadewi. Medvěd se vrhl na nudle, a já s radostí v oku sledovala jak mu chutná. Popíjela jsem zelené Chun Mee a s zářivým úsměvem jsem pozvala Tadewi k našim hodům. Je tu dost i pro tebe, Tadewi. Docela by mne zajímalo ke kterému kmeni patří, ale nechtělo se mi jí zpovídat při jídle. A protože Joe zrovna nehrál, tak jsem si vzala mou milovanou kytaru, a podmalovala jsem zbytek večeře písničkou. Jelikož už poušť začala chladnout, pak jsem se lehce dooblékla, a vzala si sandály. Při ohni jsem se s úsměvem ostatních zeptala. Co byste rádi k večernímu ohni, Joeův, či můj hudební doprovod? |
| |
| Večerní oheň Na Makin tázavý pohled jsem s mírným úsměvem odvětil. To je Tadewi, indiánka. Kousek odtud se jí porouchala motorka. Když jí Lorenzo odvezl, odložil jsem flétnu, a pustil se do jídla. Moc dobrý nudle, BB. Jídlo jsem zapil čajem, ale pak dál už jsem pil spíš víno, či pivo. Pak se vrátil Lorenzo s Tadewi, a dopravili k nám i její motorku. BB hrála na svou kytaru, a mne se to líbilo. Na její dotaz ohledně hudby k ohni jsem hned zareagoval. Docela bych si dal pauzu, a k ohni kytara výborně pasuje. Až noc pokročí, tak pak zas něco zahraju já, do pozdní noci se flétna hodí, ale teď bych uvítal spíš kytaru. Opřel jsem se, a s pohárkem vína se zaposlouchal do toho sladkýho dřeva... |
| |
| Nečekané setkání Jel jsem už dlouho. Naposledy jsem zastavoval, abych doplnil palivo. Byl jsem na cestě už dva dny. Neměl jsem toho s sebou příliš, ale s tím jsem si hlavu nelámal. Seděl jsem a popíjel pivo na verandě pouštního motorestu, hned vedle benzinky. Do pouště jsem nespěchal, proč taky. V tom si všimnu, jak na mašině prijedou nějací lidi. Koukám po motorce, čistě ze zvědavosti. Pak si ale všimnu, že toho chlápka znám. "Ten seděl za rvačku.." vzpomenu si. Šel jsem si koupit ještě něco k jídlu a po cestě jsme se setkali. Neměl na spěch a tak jsme si dali pár piv. Že prý přemýšlel o tetování, tak jsem mu hned začal na kus papíru čmárat, jak bych si to představoval. Zdrželi jsme se skoro celý den. K večeru se zmínil o bandě, za kterou jel, ale když odjela i holka, co ji doprovázel, rozhodl se jet vlastní cestou. Když už jsem byl dostatečně schopen řízení motorky, nasedl jsem a vyrazil do pouště. K večeru okolní krajina získávala takovou pěknou atnosféru. Uslyšel jsem řev motorky, snad dvou. V dálce se něco mihlo. "Tak tu přeci jen někdo je." Jel jsem dál a prvně spozoroval farmu. Kdyby oheň vzadu tak nezářil do noci, snad bych si jí ani nevšiml. Bylo už celkem chladno a jsem si řekl, že zkusím štěstí. Dojel jsem k farmě a zůstal na ní sedět vedle ostatních motorek. Muselo to být dost dobře slyšet i přes hudbu, tak jsem čekal, jestli se někdo objeví. "Přeci jen, lézt mezi cizí lidi, mno.." |
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Vidím jak si mě prohlíží ale nic na to neříkám ani na to nijak nereaguji. Jen si jí na oplátku také prohlédnu a je vidět, že prožila také dost perné chvíle v poslední době. Dokonce bych řekl že jí přibyl další šrám na rtu. „Mašinu už jsem řídil i v daleko horším stavu, tohle je pohodička.“ Musím se usmát když jí odpovídám na otázku protože si vzpomenu jak jsem jel na mašině i s prostřeleným stehnem a dvěma zásahama v neprůstřelné vestě. Otevřu si sáček se sušeným masem abych se trochu najedl a nabídnu i Faith. „Já jsem Jax.“ |
| |
| Přikývla jsem a sedla na brumlající motorku a modlila se, aby to ten kus k ohni vydržela. Bylo to taktak, protože několik desítek metrů před mým cílem zase zasípala a chcípla, tak jsem ji musela s trochou námahy dotlačit do řady k ostatním. Zrovna se chci vydat k ohni, protože ocelový oř je už ustájen a já neodolám nabídce jídla, když tu řve ještě jiná motorka. To tu mají nějaký sjezd? Anebo je to další zbloudilec? Zůstanu stát a skrz šero koukám na dalšího cizince. Střelím očima i k lidem u ohně, jestli ho budou vítat jako známého. "Ahoj, ty k nim taky patříš?" |
| |
| "Ahoj." vyhrknu. "Ne, nepatřím. Jedu kolem." Sesednu z motorky, zvednu si ji na stojan a jdu blíž k holce, co přišla. "Je už tma a bude zima, chtěl jsem se třeba jen ohřát u ohně, případně požádat o nocleh. V poušti to není zrovna dvakrát příjemný, když je člověk sám." Prohlídnu si ji pozorně a pak se nakloním směrem, ze kterého přišla. "To je Tvá motorka? Stalo se s ní něco?" "Jinak, pardon," popojdu k ní blíž a zvednu ruku, "já jsem Tom." |
| |
| Tom Takže další zbloudilá duše. Můj šestý smysl mi říká, že ten pomyslný maják, co vytvořila skupinka, co tu nocuje, sem měl přilákat právě všechny poutníky jako my. Kdo ví, třeba to mají být lidé, co obohatí můj život. Jak říkám, nic není náhoda. Ne tak docela. Ne v magické poušti, když mě k ohni přizvala hudba mého lidu, ačkoli tu nikdo další není původní Američan. "Ále, asi jsi ještě neobjevil krásu pouště, když jsi sám. Lidé z města jsou moc napjatí a hlavu mají zahlcenou smogem všech informací, co jim město cpe do hlavy." Nemyslím to nijak zle, jde to z mého lehce bezstarostného tónu poznat. Jenom mám na dost věcí jiný a dost svérázný názor. "Tadewi. A jo, ten křáp mě moc neposlouchá, tak snad se tu najde nějaká dobrá duše, co to dá dopořádku nebo mi poradí. Tak pojď, myslím, že jim nebude vadit další nocležník. Vždyť místa je tu všude dost." A s tím se vydám k ohni, po cestě vezmu zavazadla, co se válela na hranici světla a tmy. "Díky, mám hlad jako vlk. Jestli máte chuť na něco sladkého, mám tu nějaké sušenky," řeknu při vyfasování své porce jídla a přispěju svojí trochou do mlýna, když nechám kolovat máslové sušenky. Balíček otevřu a jednu vyndám, ale nevezmu si ji sama. Jedno z mých zavazadel se totiž zavrtí a na moje zamlaskání z něj vyleze cosi jako fretka. Samozřejmě že moje jídlo je zajímavější než sušenka, tak ji musím párkrát odstrčit. |
| |
| Další host Přijelo pár motorek, a Tadewi přivedla k ohni nějakýho chlápka. Myslel jsem, že jí hlídal rozbitou motorku, tak mi jeho příchod přišel tak nějak normální. Ahoj. Následně jsem mu představil všechny okolo ohně i sebe. No, nevím jestli bude dost jídla i pro tebe. Lorenzo s tím pořádně zahýbal. Dodám s úsměvem. Ale, jestli máš nějaký jídlo vlastní, tak pánev a oheň jsou ti k dispozici. BB hrála na kytaru, a zvláště potom co Tadewi vyběhla z vaku fretka... u ohně panovala skvělá uvolněná atmosféra, jaká jen může v pusté poušti okolo ohně být... |
| |
| soukromá zpráva od Faith E. Phoenix pro Rozhovor Musíme tu sedět už docela dlouho, všimnu si poté, co ucítím že se trochu ochladilo a už mi není takové vedro jako za parného odpoledne. Takový klid už jsem dlouho nezažila, a vypadá to že brzy budu potřebovat zase nějaké to vzrušení. Jsem už prostě taková... "Jo? A není to jen takový trik jak zapůsobit na holku a dostat ji do postele?... I když, tady vlastně ani žádná postel není." Pobaveně se ušklíbnu, načež zpozorním když mi k uším dolehnou zvuky řádících motorek. Na Jaxovo představení už pouze jen kývnu, že ho beru na vědomí, a zakroutím hlavou, že teď opravdu ještě nemám hlad. Nebo spíš že mě zajímá co se děje u ohniště, než si nacpávat kručící žaludek. "Vím že se asi nechceš přidat k ostatním, ale jsou tu nějací další lidi. A vypadá to že jeden z nich má něco se svou motorkou." Pronesu k němu, sledujíc tak oné záhadné postavy z našeho úkrytu ve starém domě. |
| |
 | Vyšel jsem z bistra na okraji Rena, nakrátko ostříhaný podsaditý chlápek se slunečními lenonkami na očích. V černých džínách a černém triku bez rukávů, obut do starých kopyt jsem chvíli postál, abych dokouřil svou cigaretu. Pak už mé kroky směřovaly k mý mašině. Přes rameno se mi houpala koženice pošitá spoustou nášivek, jimž vévodil HARLEY DAVIDSON na zádech. Nahodil jsem svou Heritage, kterou zdobil v čele řidítek přivařený asi patnácticentrimetrový krucifix, a volným tempem opuštěl tohle město prolezlý kasinama a bordelama. Čekala mne poušť, a já si právě podvečer vybral za vhodnou dobu k jízdě. Teplota byla už tak akorát, a já se proplétal posledními ulicemi. Mezi bloky už byla vidět poušť, kterou klesající slunce barvilo do červena. Jel jsem v klidu, nikam jsem nespěchal. Čekala mne možná jízda přes celou noc, tak nebylo proč se honit. Sledoval jsem okolí silnice, kde se pohybovala pestrá směsice lidí... od dětí hrajících si fotbal, dva mladíky co právě hučeli do nějaké blondýnky, až po nějaký lehký holky a několik stopařů... |
| |
| soukromá zpráva od Jackson Telford pro Konečně se začne trochu ochlazovat a není takové parno jako bylo přes den. Zanedlouho naopak začne být zima bych čekal. „To mi řekni ty jak by to na holky fungovalo. Ale nemyslím si že bych měl zapotřebí nějaké triky.“ Odpovím jí s úšklebkem a dám si úst další kus masa. Poté Faith nahodí že by jsme se mohli jít podívat k ostatním jak to tam vypadá. A že se ke skupině přidalo már dalších lidí. Ne že by mě to tolik zajímalo ale když někomu odešla motorka v poušti tak je mojí povinností mechanika kolegovi motorkáři pomoci. „Že bych na to měl zrovna náladu říct nemůžu ale jestli se ti tam chce.“ Pokrčím rameny, zvednu se, nacpu si do pusy ještě kus masa a pak už následuji Faith jestli vyrazí ven. Když vykoušu tak si ještě zapálím cigaretu. |
| |
 | Večerní Reno Tmavě inkoustová obloha pomalu ale jistě tmavne, a v ulicích to začíná pořádně ožívat. Všude blikají a světélkují nejrůznější reklamy a cedulky, do toho sem tam zapískají pneumatiky projíždějících aut, anebo naopak, zařvou ocelové stroje, na nichž jezdí samí machírci. To všechno podtrhává ten všudypřítomný městský ruch, spěchajících lidí za svými cíli. A někde mezitím vším se ocitá menší a drobná dívka, která se velmi snadno ztratí v davu proudících lidí. Proplétá se jako šedá myška mezi ostatními těly, až má pocit, že se nad ní samotnou kolikrát tyčí samí obři, kteří by ji nejraději zadupali do země. Jí však zdolat tyhle překážky nedělá problém, už několikrát kráčela touhle cestou, aby se dostala co nejrychleji domů. Dnešní večer však její kroky míří ale jinam, konkrétně k dalšímu zástupu čekajících stopařů, kteří už nějakou tu chvíli mávají zvednutými palci a čekají, na toho kdo je sveze tam, kam potřebují. Pod vodopádem zlatě karamelových vlasů, vykukují dvě jiskřící modré oči, plné energie ale také strachu, není to lehké tu stát mezi tolika lidmi, kteří nejsou zrovna moc ohleduplní. Zrovna když si stoupla ke krajnici, a chystala se zvednout ruku na projíždějící auto, začal na ní čumět nějaký neurvalý hromotluk. Než stihl cokoliv udělat, už raději zase rychle utekla dál, jako to splašené a ztracené jehně ze svého stáda. „A hele, někdo přijíždí na motorce, ten by mi mohl zastavit… I když… Ti motorkáři nebývají zrovna nejlepší společností.“ Promluvím pouze sama k sobě, sledujíc tak muže na motorce, který se jako na zavolanou ke mně přibližuje. Nemám čas si ho nějak více prohlížet, žene mne spousta věcí, kvůli kterým bych odsud chtěla co nejrychleji zmizet. Jen doufám, že tentokrát bude štěstí na mé straně. Zamávám jako jedna z dalších stopařek, od kterých mám na rozdíl aspoň o nějaký ten svršek navíc. Pravda, krátké bílé kraťasy a krátká kostkovaná košile moc nezahalí. K tomu mám ještě svůj napěchovaný batoh na zádech, který vypadá, že mne s každou přibývající minutou převáží. S neskrývaným elánem povyskočím na místě o něco výše, abych byla viditelná, a začnu zběsile mávat oběma rukama nahoře. Snad si mne všimne, a pokud možno i sveze. |
| |
| Míjel jsem ty různorodé lidičky, a můj pohled klouzal po jejich tvářích. Když tu mne zaujala menší drobná světlovlasá holka stopující na okraji města. Byla malá, a tak skákala a mávala co mohla, aby někoho upoutala. V kostkované košili a bílých šortkách jí to slušelo. Padla mi do oka, jako by to tak mělo být, jakoby to někdo chtěl a takovýhle věci já nepodceňuju. Nic není jen náhoda. Vyhodil jsem blinkr, a zabočil směrem ke krajnici, kde skákalo to vlasatý stvoření. Sesedl jsem, a má pravice se natáhla po jejím batohu, chtěl jsem pomoct dobře zajistit její dost velký zavazadlo na nosič. Andělská křidélka, ozdoba onoho batohu mne ujistila, že jsem se nejpíš nemýlil... měli jsme spolu jet. Jsem Jim, pro přátele Harley... a jedu přes poušť. Pěkný křidýlka... Řekl jsem, a tvářil jsem se dobrácky... v levém lalůčku ucha se mi houpal malý křížek, coby náušnice. Můj celkový zjev byl však trochu drsnějšího zrna. Avšak mé oči mluvily mírnou řečí. Počkal jsem až nasedne, a pak se má mašina ladně odlepila od krajnice. Po chvíli nás obklopila poušť zahalená západem slunce do krvavého šatu...
|
| |
| U ohně "Zdravím." Usměju se na lidi u ohně. Prohlížím si blondýnku hrající na kytaru a poslouchám. Taková roztomilá bytůstka. Zrzka vedle kovboje. A konečně Tadewi. "Sakra, to je pěkný tetování.. Ta svůj původ asi bere vážně." "Jo, díky," řeknu a sednu si k ohni, "já jsem Tom." Podívám se, co tu zbylo jídla. Nakonec se ale natáhnu pro sušenku, nemám moc hlad.Pak koukám, co to Tadewi leze z batohu. "Ou.. Co to máš za kamaráda?" Natáhnu k fretce ruku a nechám mi ji očichat. "Doufám, že nekouše." Zasměju se a ruku zas odtáhnu. Chtěl bych si ji pohladit, ale nechci riskovat, zoubky to má docela ostrý. "Vy jste mi teda zvláštní banda." Osmělím se a popouštím uzdu zvědavosti. "Jedete společně, nebo jste se náhodou potkali? .. A kam vlastně máte namířeno?? Nebo se jenom tak touláte krajinou?" Dořeknu nepříliš přesvědčeně. "Ti se sotva vydali na výlet,.." |
| |
| Neznámý jezdec Zastavil. Takže přece jenom nejsem tak neviditelná. Přestala jsem skákat, a ruce jsem svěsila podél svého těla. Onen muž byl možná oblečen jako drsný motorkář, ale jeho oči byly přátelské, a tak jsem nemusela mít strach, že je to nějaký vrah nebo násilník, který by mou mrňavost po cestě znásilnil, a pak se jí šikovně zbavil někde v pustině. Ale jestli věřím špatnému člověku, tak doufám že mne odkrouhne rychle a bezbolestně. „Těší mě, já jsem Kate a vypadá to, že máme stejnou cestu... Pěkná mašina...“ Pousmála jsem se, ale vzápětí jsem si rozpačitě skousla spodní ret při pohledu na ten ocelový stroj. Ani jsem snad na motorce ještě nejela, jasně, vídám je tu celkem často, ale ještě jsem neměla to potěšení. Nebylo tedy divu, když jsem ještě několik vteřin váhala jestli mám nasednout nebo ne, ale stačil jediný pohled do jeho očí a já nalezla kousek ztracené jistoty. Sedla jsem si za něj, ne moc blízko, nebyla jsem zase tak zvyklá lísat se k cizím mužům, proto jsem se ho snažila držet jen tak abych nespadla hned při startu. Stejně jsem se k němu pod vlivem jízdy přimáčkla o něco těsněji, a můj stisk rukou kolem jeho boků byl o něco intenzivnější. Bojovala jsem s nutkáním se mu rychle omluvit, ale zacházející kotouč Slunce mne dostal natolik, že jsem přestala cokoliv řešit, a místo toho jsem si užívala tenhle výhled, a snad první jízdu v mém životě. |
| |
| U ohně Joe naznačil, že si s flétnou chce trochu odpočinout, na to jsem jen lehce přikývla s úsměvem sobě vlastním. Sáhla jsem opět do strun, a zahrála napřed něco z vlastní tvorby. Pak se vrátila Tadewi, Lorenzo a ještě nějaký muž. Všechny přivítal pouze pohled mých očí, neboť jsem právě zpívala. Lorenzo se vrhl na jídlo, a mne coby momentální kuchařku onoho jídla to velmi potěšilo. Následně se ukázala Tadewina chlupatá kamarádka, a cizí muž se představil jako Tom. Objala jsem ho svým modrým laskavým pohledem. Dohrála jsem. Tak co jsem tu slyšela, cílem je prý festival Woodstock někde ve státě New York. Ale pokud jde o mne, tak samotná ta cesta mne bere o dost víc. Mé oči přelétly veškeré osazenstvo okolo ohně. Když už mohu podkreslit na svou kytaru toto překrásné posezení v poušti, tak neváhejte si říct nějakou svou oblíbenou kytarovku. Ráda ji zahraju na vaše přání, tedy pokud ji budu znát. Zakřenila jsem se, a aby bylo jasné, že svou nabídku myslím opravdu vážně, tak jsem hned spustila samozřejmě se svým zpěvem jednu celkem dost známou motorkářskou píseň (doporučuju shlédnout video). Cítila jsem se mezi těmito lidmi a v tomto prostředí naprosto skvěle, a to se jistě odrazilo i na mém hudebním projevu, který šel opravdu ze srdce. |
| |
| U ohně Krátce jsem se zasmála když mi Jax odpověděl. Kdo ví vlastně čemu, a ještě jsem se k němu na jeden krátký moment otočila přes rameno. „Neboj, zrzka spí.“ Pobaveně jsem se ušklíbla, bylo mi jasný proč se mu mezi rozmanitou společnost moc nechce, na druhou stranu mě k nim táhla ta neukojená zvědavost. Chtěla jsem ty nové lidi poznat. Můj pohled sjížděl všechny ty postavy u ohně a zastavil se na Medvědovi. Na mých rtech se objevil další úšklebek. Vyšla jsem ven z úkrytu jednoho rozbořeného domku, a zamířila zpátky k ohni. Za mnou se nejspíš šouralo blonďaté štěně, a já na rozdíl od něj překypovala docela dobrou náladou. Pohledem jsem ještě zkontrolovala jestli mají nějaké jídlo, nebo pití. „Koukám že tu máme pár nových tváří... Jsem Faith.“ Představila jsem se oběma, a nechybělo ani mé typické provokativní zacukání obočím nahoru a dolů. Ani jsem si nestačila uvědomit, že je nejspíš vyrušuju, ale myslím, že většina z nich už byla zvyklá na mé chování. Vmísila jsem se mezi ně k ohni, a pohodlně se trochu víc rozvalila. Už nebylo takové vedro, takže bylo příjemně když občas zavlál studený vánek, k tomu zněla příjemná melodie, o kterou se starala sexy blondýnka. Až jsem si z té krásy musela jednu zapálit. |
| |
| Sedla si za mne s notnou nejistotou. Nevěděl jsem, jestli má větší obavu ze mne, a nebo z motorky. Možná i z obojího. Jo, mám jí rád. Dodal jsem ohledně mé mašiny. Chyť se raději pořádně, nebo spadneš, a to by byla škoda... ošklivě by ses potloukla. Řekl jsem s úsměvem přes rameno. Pak jsem se kochal západem slunce, který nás dva na motorce plně pohltil. Město zmizelo za náma, a poušť byla naší jedinou společnicí. Jakmile se Kate pořádně chytila, zlehka jsem přidal plyn, a Heritage poslušně měkce zareagovala věrná svému jménu. Skoro ani nejela, ale přímo plula krajinou. Jízda na ní byla vznešenost a pohodlí samo. Jestli budu unavený, tak je možný, že přespíme v poušti, tedy jestli najdeme nějaký vhodný místo. Co tě vůbec přivedlo k takhle pozdnímu stopu? Promluvil jsem klidným hlasem, zatímco kolem nás v této době až mystická poušť pomalu upadala do tmy. Ta otázka mne opravdu zajímala, vždyť nepůsobila zrovna dojmem, že je schopna se sama ochránit. I to byl možná jeden z důvodů, proč jsem si z těch několika stopařů vybral právě ji, aby nekápla na nějakýho parchanta...
|
| |
| Jim Musela jsem ocenit, že se ke mne choval opravdu dobře. Jestli by se to tak dalo říct, byl i moc milý, a to tak nějak pomohlo se uvolnit, a já ho už tak křečovitě nesvírala ve svých drobných dlaních. Avšak nějaký tech strach tam pořád byl, ale byl tam i částečný respekt nejen k jezdci ale i jeho mašině, vrnící pod mýma nohama. Už jsem začínala chápat, co všichni na těch motorkách mají. Jízda na ní byla osvobozující, a když Jim přidal plyn, cítila jsem vítr v dlouhých vlasech. Bylo to něco nového, líbilo se mi to. "S tím jsem tak trochu počítala, asi bychom se pak měli někde porozhlédnout po vhodném místě na přespání." Mírně jsem se k němu nahnula a pošeptala jsem mu svou odpověď do ucha, nebylo v tom nic víc. Nechtěla jsem přidávat na hlasitosti svého hlasu. "Chtěla jsem zmizet z města, ještě jsem nikdy nezažila dobrodružství." Odpověděla jsem ve zkratce, samozřejmě v tom bylo i mnohem více důvodů, ale tohle jsem pokládala za ten nejdůležitější, co mne donutil k takovému činu. Teď jsem mohla jenom doufat v to, že jsem neudělala chybu, která by se mi mohla vymstít. "To takhle normálně bereš stopařky?" Optala jsem se zvědavě na oplátku a pevněji jsem se k němu přimkla, začínala mi být docela zima, ale ten pohled jako by byla poušť v ohni byl fascinující. "Myslíš že bych si ještě stihla udělat nějakou fotku?" Nechtěla jsem ho nějak zdržovat, byla jsem mu vděčná už i za to, že si vzal takovou obyčejnou holku jako jsem já na starost. Ale chtěla jsem si tuhle chvíli zvěčnit. |
| |
| Fotky Docela mne překvapila její reakce na možné spaní s cizím chlápkem v poušti. Čekal bych spíš rozpaky, ale asi to zvažovala sama, možná kvůli té touze po dobrodružství... a taky se asi ještě nesetkala s lidským zlem. Dobrodružství je fajn, ale někdy může být i nebezpečný... zvlášť když jedeš s cizím člověkem kamsi do tmy a pustiny. Stopařky beru, a někdy i stopaře. Člověk se dozví dost zajímavých lidských příběhů. Protože každého přivede na cestu něco jiného... Trochu jsem v nitru zavzpomínal, co podivných individuí jsem takhle vezl. Kate si chtěla tu krásu nafotit, a tak jsem vyjel na menší kopeček, odkud byl pěkný rozhled, a tam jsem jí zastavil... zapálil si cigáro a sledoval okolní scenérii, i to jak se to nezachytitelné pokušela foťákem zachytit. Zvláštní, jak lidé mají potřebu zachytit, co vlastně plně zachytit nejde. |
| |
| večeře „aha, zajímavé...“ poznamenám, když mi Joe vysvětlí, kdo to právě odjel. Nějak se mi nechce nic dělat a tak zase zalehnu. Do svého vyleženého místečka. Však to nemůžou stihnout sníst všechno. Jen se protáhnu.... pomyslím si, ale místo protažení zase zavírám oči. Probudí mi až hluk kolem. Co se to tu děje? Joe už nehraje na flétnu, ale hraje naše zářící. Přibylo lidí a s tím už určitě ubylo jídla. Tentokrát se opravdu jen protáhnu a namáhavě se zvednu. rozhlédnu se po okolních a raději se představím „Ahoj, nějak jsem váš příchod zameškala. Jsem Maki.“ Se svou miskou se vydám ke zbytkům jídla. naberu si trochu nudlí a do kalíšku naliji trochu zeleného čaje. S tím si přisednu ke společnosti u ohně. (sedím vedle BB) „Hraješ dobře“ pochválím ji a poslouchám zatímco jím... To jen já na nic nehraji? zase se cítím tak nějak mimo... Prázdnou misku umyji u pumpy. A když už jsem u ní, tak si i znova namáčím hlavu. Příjemně to chladí.... --- Pro nově příchozí --- Jsem přírodní zrzka s dlouhými a na zrzku s celkem rovnými vlasy. Jsem středně vysoká a mám štíhlou postavu. Na sobě mám vršek od černých plavek, kožené kalhoty a motorkářské boty. Má motorka vypadá jako vrak, ale není jím (snad). :D --- |
| |
| Focení pouště "No vypadáš možná drsně, ale kdyby jsi mi chtěl ublížit, tak už bys to udělal dávno. Měl jsi přece příležitost?..." Odpovím mu nevědomky možná trochu i na jeho překvapené myšlenky. Svým způsobem i ta důvěřivost a naivita bylo dobrodružstvím. Se zlem se tu musel potkat každý, ale už je jen na každém z nás jestli budeme věřit, že v lidech ještě nějaké to dobro zůstalo. Ano, asi jsem stále naivní. Na druhé straně, i on musel docela riskovat, jak sám řekl, že vozí nejrůznější stopaře. Ne že bych si o něm myslela, že by se o sebe neuměl postarat. Ale člověk nikdy neví co se může stát. A koho potká na své cestě. Pousmála jsem se. "Věř, že ten můj příběh není zase tak zajímavý. Jsem jenom obyčejná holka, která celý svůj život žila v Renu a nikdy z něj nevytáhla paty... Tedy až dnes." "A co ten tvůj příběh? Zatím vím jen to, že vozíš stopaře, ale to přece nemůže být všechno, ne?" Byla jsem dost zvědavá i na jeho příběh, a skoro nic o něm nevím. Mezitím vyhověl mé prosbě ohledně fotografování, a jakmile jsme dorazili na ten kopeček, s radostí jsem seskočila z mašiny. Z batohu jsem vyhrabala svou nejoblíbenější zrcadlovku, pověsila jsem si jí okolo krku, a vydala se kousek dál, ve snaze najít to nejvhodnější místo. "Není nad to, si tuhle krásu přírody zvěčnit. I když vzpomínky mají také své kouzlo..." Vyslovila jsem svou myšlenku nahlas, a natočila se k němu s foťákem. Můj pohled jasně říkal, co mám v plánu, a následně jsem jej převedla i do činů. Jednoduše jsem si ho musela zvěčnit. Na památku. Udělala jsem si ještě několik dalších fotek toho západu slunce, který mne tak uchvátil. Vrátila jsem si věci zpátky do svého batohu, připravená pokračovat v cestě. Brzy už nás pohltí tma svým temným závojem. |
| |
| Obyčejní a neobyčejní Tak nikdo není jen obyčejný. Každý má přeci svůj osobitý příběh. I když ne vždy mu rozumíme. Odpověděl jsem na její tvrzení o své obyčejnosti. Fotila krajinu, i mne. Nevadilo mi to, a proč taky. Její téma o někdy nebezpečném dobrodružství jsem už nekomentoval. A můj příběh... zatím si ho nechám pro sebe, ale možná časem ti o sobě taky něco povím. Ale teď se mi nechce, raději se budu kochat tou krásou okolo. Když nafotila co chtěla, nasedla a mašina se opět odlepila od krajnice, a vydala se dál. Bylo tak okolo deváté, když jsem nalevo uviděl oheň, a pár baráků. To by mohlo být to místo na spaní. Jak jsem se blížil k ohni, zatroubil jsem. Pokud o nás nemají zájem, není nic lehčího než nám to říct, dříve než zaparkuju... |
| |
| společnost a příval „hostů“ Otočím se od pumpy. Přes clonu mokrých vlasů nevidím příliš dobře a protože nechci mít vodu v očích nezvedám oči ze země. Mokrými prsty se mi nakonec povede hřívu zkrotit a strčit si veškeré prameny za uši. Teďka musím vypadat legračně. pomyslím si. Přelétnu dav lidí pohledem, BB s kytarou. Ta vynikne všude... Náhle se ze tmy ozve hřmot amerického motocyklu. Další host? napadne mi okamžitě. Kdo jiný by to byl? dojde mi. Čekám až uvidím blížící se kužel světla. „Lidi, myslím že tohle místo někdo někde inzeroval, protože tohle nemůže být náhoda.“ Prohodím úsměvem ke starému jádru skupiny. To už všichni slyšíme, že se jedná o jedinou motorku s laděným výfukem. Světlo a jeho zdroj se přiblíží tak, že je možné rozlišit postavu. Kdyby jednu, jsou to dvě postavy! dochází mi a hned se leknu jak „nová tvář“ zatroubí. Do háje, netrub! Vždyť někteří spí... „Ahoj. Můžu se zeptat, kde jste cestou viděli plakát, že se tu koná sraz?“ pozdravím je a nedá mi to si z nich udělat legraci. Když se na mě chvíli zmateně dívají dodám vysvětlení „Nic. Dělám si srandu. Pojďte si sednout, určitě vás bolí zadnice.“. Svá slova doprovázím pohybem ruky směrem k ohni a hrající kytaře, k BB. „Tak a teď představení.“ řeknu si pro sebe a k nim říkám „Já jsem Maki, tamhle je Joe, BB, Faith, Lorenzo, Tom, Tadewi a ještě jsem na někoho určitě zapomněla.“ Všimnu si jeho pohledu na studnu „Voda teče a je k dispozici všem...“. Teprve teď si uvědomuji, že spolucestující je celkem mladá. Sakra, jak se ty dva dostali k sobě? |
| |
| Zrzavý anděl Zatroubil jsem, a pomalu se blížil k barákům a k ohni. Kužel světla mé mašiny pomalu osvětloval okolí. Jel jsem opatrně, protože jsem netušil jaké uvítání nás čeká. Pak k mým uším dolehla kytara doprovázená krásným sytým ženským hlasem. To asi nebudou gansteři. Prolétlo mi hlavou. Náhle se před ohněm objevila spanilá dívka rusých vlasů, plameny za ní jejím kadeřím dodávaly až nadpozemskou krásu a lesk. Že by nás vítal anděl? A nechyběl mu smysl pro humor. Cedule u silnice není, ale přivedl nás oheň... a možná nejen ten. Zaparkoval jsem motorku vedle ostatních, a něco vytáhl z brašen. Pak jsem následoval s Kate onu tajemnou dívku. Zdravím lidi, jsem Jim, pro přátele Harley... a tohle, tohle je Kate. V rukou mi oheň osvítil flašku whisky a balík piv. Tady mám i nějaký vstupný. A s úsměvem jsem to vše položil k ohni na dosah všem... |
| |
| "To je Wapi. Jedno jsem ho našla poblíž našeho dobu zraněného, tak jsem si ho vzala k sobě," objasním původ zvědavé fretky, která začne opatrně šmejdit okolo známých, tedy mých, zavazadel a pomalu se posunuje dál okolo ohně, kde hledá zbytky. Upadené nudle, cokoli. Doufám, že z nich někdo odsud nemá strach. Pár lidí, ponejvíce starších ročníků, v obchodě reagovalo nepřiměřeně, když mi Wapi vykoukl z tašky. Když je tu u ohně tak dobře, neodolám a nakonec vytáhnu z tašky ještě něco. Ti nejblíž mohou vidět dýmku, jak jinak, ozdobenou a na konci vyřezávanou. Není to klasická fajfka, je vodorovná. Napěchuju ji a klacíkem z ohně zapálím. Protože jsem zamýšlela ji nechat kolovat, je v ní podle vůně neškodný tabák, i když já osobně někdy nepoužívám jenom ten. "Když jsme se tu všichni nenáhodou tak svorně sešli, posílám dýmku... mno, třebas míru, kdo chce," podám ji prvně Tomovi, protože ten je nejblíž. Za chvíli poté se trochu leknu zatroubení. Někdo další? To si ze mě dělají už srandu. Dokonce i "domorodci" zdejší farmy se podivují. Jména se mi motají a já už asi potřetí opakuju to svoje. Alkohol mě zatím moc neláká, zato čaj od hippie blondýny si vezmu s chutí. Sleduju nové i novější tváře okolo ohně a přemýšlím, proč tomu osud chtěl, že jsme se tady uprostřed pouště sešli. |
| |
| Oheň Cesta nás vedla k plápolajícímu ohni, kde seděla celkem dost početná skupinka různorodých lidí, což bylo vzhledem k tomuhle místu celkem... neobvyklé. Rozhodně jsem nečekala takovou sešlost. Sesedla jsem z mašiny hned po Jimovi a držela se v jeho blízkosti, paradoxně jsem se u něj cítila bezpečněji, a to jsem ho znala sotva jen pár hodin. Ale pořád to bylo mnohem víc, než ti lidi u ohniště. Nutno říct že, Jim celou dobu plnil skvělou úlohu coby jako můj ochranný štít před všemi potencionálními zloduchy, kteří by chtěli ublížit mladé holce, která by se sotva ubránila. Když v tom se před námi objevila mladá žena, už od prvního pohledu se zdála být neškodná, tak jsem se uvolněně pousmála. Slova se však ujal Jim, a tak jsem si začala prohlížet ostatní tváře ve kterých se odrážely plameny ohně. Taková početná společnost, tohle opravdu nemohla být náhoda. Můj zkoumavý pohled padl na jednoho z nich, na jednoho statného muže s dlouhými světlými vlasy. Byl natočený tak, že jsem si nemohla nevšimnout té vesty se znakem klubu, který mi naháněl strach. Zbledla jsem ještě víc. Žaludek mi udělal kotrmelec, a já měla pocit, že ukážu co jsem měla dneska k obědu. Polil mne pot. No Kate... Chtěla jsi dobrodružství tak ho tady máš. Teď budeš bojovat o svůj vlastní život... Polkla jsem, a shrbila jsem se. Kéž bych byla neviditelná... Jim mi to však nevědomky zkazil tím, když mnou maličkost představil. Tím pádem se na mě strhla všeobecná pozornost, po které jsem rozhodně netoužila, a tak jsem se nenápadně částečně skryla za jeho záda. Křečovitě jsem se pousmála. Jen ať si klidně myslí že neumím mluvit. Kývla jsem na znamení pozdravu a snažila se být co nejmíň nápadná, třeba nebude vědět o koho se jedná. Možná že o tom incidentu nebude ani vědět. Chlácholila jsem se v duchu, a současně jsem si nervózně okusovala ret. |
| |
| společnost a příval „hostů“ sleduji jejich příchod z místa, kde jsem jim všechny představila. Ta mladá nevypadá zrovna nadšená z naší skupinky. hledím na ni a přemýšlím, jak jí to tu usnadnit. Schovává se za svým... motorkářem a bojí se. Pohledem přehlédnu nasvícené tváře ostatních. Hele, už vylezl ven... uvědomím si, čí jsou záda se znakem. Chudák holka se třese. Usměji se a popojdu blíž „Neboj, nikdo tu není zlej. A kdyby ti někdo chtěl ublížit, určitě ti s ním pomůžeme.“ poznamenám k ní tiše s úsměvem na tváři. Proč sem lezla, pokud se nás bojí? hledím na docela nechápavě na ni. Sakra to už se k nim taky počítám? Já slušná holka k těm rváčům?? zaleknu se vlastních myšlenek. „Dáš si čaj?“ zeptám se jí. Něco mi žene, abych se jí v naší společnosti zastala. |
| |
| Kolem ohně Za doprovodu BBiny kytary a jejího pěkného zpěvu ubíhá večer okolo ohně v příjemném souladu. Trochu jsem se stáhl ze středu dění, a koukám mlčky do plamenů. Tyhle chvíle jsou jako stvořený k putování po svém nitru, a mne to tedy zákonitě vede opět ke vzpomínce na Grace. Mohla se tu choulit v mém náručí, a místo toho je teď ve mne spáleniště, pusté víc než poušť okolo. Okolo ohně se objevili nový motorkáři, ovšem ani kdyby jich přibylo stovka, tak mou osamělost to těžko zvrátí. Při představování jen kývnu hlavou při svém jménu, a pak se natáhnu pro flašku whisky co se zjevila u ohně. Naleju si šálek, a opět můj skelný zrak zabloudí do plamenů. Z nově příchozích mne zaujme křehká blondýnka Kate, která se bojácně scovávala za Jimem. Připomíná mi mou lásku, která odešla. Cítím se sám... Na světě se někdy dějí zvláštní a nepochopitelný věci. Vzpomněl jsem si na jednoho skoro neznámýho chlápka z Hawaie co napsal světový hit, a vzápětí umřel na rakovinu. Obdaroval milióny lidí svou písní, a odešel. Řekl jsem si BB jestli by mi jí zahrála, a ona ji k mé radosti ihned spustila. Ta písnička byla pro Grace, i pro všechny co museli náhle odejít... a taky pro všechny, co se pak cítili osamoceni. Pokud ke mne dorazila dýmka míru, tak jsem si potáhl, ač jinak moc nekouřím. |
| |
| Noví lidé u ohně Kolem ohně panovala skvělá nálada, a to pak se hraje samo, tedy alespoň mne. A tak jsem se občerstvení několika doušky čaje pustila opět do hry, tentokrát jedné mé oblíbené písně. K ohni dorazili další lidé, a to mne udělalo velkou radost, protože víc lidí okolo ohně, znamená i víc zábavy a sounáležitosti. Přivítal je můj úsměv, a i má kytara, neboť jsem přidala jednu uvítací. Wapi mi přitom občas přeběhla po koleni. Pak si objednal krásnou písničku Joe, a já mu ráda vyhověla. Neušlo mi, že ho asi trápí chmurné myšlenky. Veselí i smutek, to já vycítím na míle daleko. Zalila jsem ho milým pohledem, a přidala mu k tomu i další píseň podle mého vhodnou pro těžké myšlenky (překlad). Když ke mne dorazila dýmka, s díky jsem jí odmítla, protože já tabák příliš nemusím. Já raději kouřím spíše věci přírodní. |
| |
| Oheň, kytara a my Po jídle, za než jsem nezapomenul BB poděkovat, jsem se stáhl do ústraní. Nebývám příliš společenský tvor. Poslouchal jsem jak blonďatá víla hraje a zpívá. Líbilo se mi to. Oheň příjemně hřál vzhledem k rychle chladnoucí poušti. Když bylo zapotřebí, tak jsem mlčky přiložil. Přijeli další lidi na motorce, to právě oheň je přilákal. Nemohl jsem si nevšimnout ustrašené reakce Kate na Jaxe, ale zatím jsem to nijak neřešil, až na pár slov. Není třeba se čehokoliv obávat, Kate. Tady ti nikdo neublíží. Po tomto krátkém ujištění jsem si vzal jedno z nabízených Jimových piv, které jsem chvíli předtím dal vychladit do kýble se studenou vodou a spokojeně jsem naslouchal dalším melodiím. Myšlenka si něco objednat mi přišla zajímavá, ale nějak jsem netušil co, a tak jsem nechal výběr na BB. Když dorazila dýmka míru, tak jsem potáhl, a poslal jí dál. |
| |
| Nově příchozí Faith mě nakonec přece jen vytáhne ven ale její další narážky už nekomentuji. Když dojedeme k ohni, nemohu si nevšimnou že naše společnost se značně rozmnožila ale nikdo z nově příchozích mě nezaujme natolik abych na něm spočinul svým pohledem. Proto se ani neobtěžuji s tím, abych se představoval a družil se s nimi. Sednu si stranou od společnosti a jenom periferně vnímám děj kolem ohně. Sedím bokem a proto svit ohně lehce nasvicuje záda mojí vesty a podkresluje smrťákův úsměv ve znaku klubu. Jídlo jsem také neměl vůli si nabízet protože mám svoje a o nápoje také nejevím zájem. Nadále sedím stranou od společnosti, kouřím a jen z dálky vnímám dění kolem. Trochu mě probere z netečnosti až zvuk další motorky nesoucí se z dálky. Když přijede až k nám tak zastaví a zatroubí. Maki se zvedne a jde je přivítat. Sleduji je jak slézají z motorky, nejdřív nějaký chlap a za ním... za ním se objeví malinká drobounká blondýnka. Která přejede pohledem přes celou společnost a když si všimne mne tak se najednou tváří jako že by raději byla neviditelná a rychle utekla pryč. Nechápu sice proč ale rozhodl jsem se tím bavit. Je tak roztomilá že jsem si to nemohl odpustit. Proto se na ni podívám a trochu se zamračím jako bych přemýšlel odkud jí tak mohu znát. |
| |
| U ohně Ta mladá dívka se zrzavými vlasy, jako první ucítí můj strach, a váhavost. Určitě ji došlo, z čeho to pramení, a tak mě uklidní svými slovy. Na ně už zareaguju děkovným úsměvem. Dalo by se říct, že už jenom tím, si získala mé sympatie. Myslím, že si budeme rozumět, nebo mi to tak aspoň v tu chvíli přišlo. "No, jsem zvyklá na velkou společnost, ale nevyhledávám to... Ale všichni vypadáte celkem přátelsky, to je pravda." Pronesu už s o něco jistějším tónem. Vylezu ze svého úkrytu za Jimovými zády, a tak se osazenstvu u ohně ukážu v celé své mrňavosti. Odhaduju že budu ze všech nejmenší, ale tak nějak jsem to neřešila. Podívala jsem se ještě na velkého muže, který mne také ubezpečil o tom, že se mi nic nestane. Jenže kdo ví, jak dlouho mi ten klid vydrží. "Je mi ctí tu s vámi sedět." Dodala jsem ještě poděkování. Tak nějak jsem cítila že by to bylo vhodné, i když jsme byli na cizím pozemku, pořád tu byli jako první, a měli oheň. Posadila jsem se blízko k ženám, protože tam jsem se cítila lépe, než u cizích chlápků. Někteří z nich se nejevili jako bouchači, ale člověk nikdy neví. Uvelebila jsem se na svém místečku, a natahovala ruce nad hřejivé plameny ohně. Pomalu jsem si začínala zvykat. A ten hudební doprovod? Tam snad nebylo ani co řešit. Prostě krásný táborák v poušti. Na sobě jsem však ucítila jeden pronikavý pohled, mohla jsem tušit že to bude ten podivný světlovlasý chlápek, kterého jsem se snažila celou dobu ignorovat. Zamrazilo mne v zádech, a já zvedla modrý pohled, který vyhledal ten jeho v té samé chvíli, co jsem ho zaujala. Naše oči se setkali, a já si nervózně skousla ret. Poznal mě? Rychle jsem uhla svým pohledem k ostatním. Určitě už přemýšlí nad tím, jak se mne zbavit. "Už jsem docela unavená...tak...se asi půjdu podívat po nějakém místě na spaní." Oznámila jsem nenuceně svůj plán, načež jsem vstala, a se stejnou nenápadností jsem se vytratila do nejbližšího polorozpadlého baráku. Opravdu jsem na sobě cítila velkou únavu, pro dnešek těch zážitků bylo docela dost. |
| |
| Kate a barák Zrovna jsem se uvelebil poblíž Joea, který taky seděl trochu stranou největšího ruchu. Chtěl jsem si otevřít pivo, když tu zatím sedící malá Kate se už počala pakovat k jednomu z blízkých baráků. Mne se nikam nechtělo, vždyť jsem teprve dorazil. Ale jí to dobrodružství asi vyčerpalo víc než dost. Měla obavu z blonďáka, a já vůbec netušil proč, zas tak nebezpečně nevypadal. Já to byl kdo sem Kate dovezl, takže mne ovládlo jisté nutkání trochu se o ní postarat. Tak jsem vzal svou baterku a věci na spaní, a doprovodil jí tam, kam se brala ulehnout. Byl to barák v blízkosti ohně a dalšího baráku. Lehnu si vedle, jestli ti to nevadí, jen pro jistotu. Pokud souhlasila, hodil jsem svůj spacák vedle jejího, nechal jí tam baterku, a pak jsem se vydal zpět k ohni dát si to vytoužený pivo... |
| |
| U táboráku Dívka si přisedne k ostatním děvčatům. Asi si v naší společnosti nepřijde zrovna příjemně. Chvilku ještě posedává a popíjí čaj který jí nabídla Maki. Já z ní nespouštím oči protože je mi jasné že dřív nebo později nedokáže odolat pokušení znovu se na mě podívat i když z nějakého důvodů ze mě má strach. Netrvá dlouho a moje předtucha se vyplní a naše pohledy se setkají. Nervózně si skousne ret a rychle se začne vymlouvat na to že je unavená a že půjde spát. Zvedne se od ohně a velice nenápadně se začne trousit směrem k baráku. Jeden si vybere a zaleze do něj. Chvilku pokračuje diskuze u ohně a potom se zvedne ten motorkář co jí přivezl a zajde za ní. Ale během chviličky zase vypadne ven a přijde moje chvilka. Zvednu se a vyrazím směrem k baráku kde blondýna zůstala a vejdu dovnitř. Když si mne všimne tak začne pomalu ustupovat. Schválně jí pomalu naháním do rohu až nemá kam dál ustoupit. Opřu se o zeď aby nemohla uhnout. „Ahoj prdelko, tak teď mi pěkně řekni o co tady jde. A žádné vytáčky, na to nejsem zvědavej.“ |
| |
| Kate Když nás opouští sleduji ji svým pohledem. Jelikož mi začíná být celkem chladno, vstanu a dojdu si pro svou mikinu. Vylovím ji z tašky a navléknu ji na sebe. To už však spatřuji toho parchanta Jacksona. On jí nenechá v klidu... Sakra a já doufala, že to zůstane pohledů. Vezmu tlustou větev, která leží u zdi. To by mohlo stačit. A potichu vejdu za ním do budovy. Vidím jak maličká ustupuje a jak jí brání v útěku. Ty dobytku jeden... Tohle si odskáčeš! „Jacksone nech jí na pokoji!“ pošeptám mu do ucha a do středu jeho zad opřu klacek. „Nech jí spát!“. |
| |
| Vypadá to na těžkou noc Prolezla jsem průchodem do jednoho ze starých baráků. Nevypadalo to sice jako luxusní hotel, ale bylo to lepší než spát venku na holé zemi. Jim zřejmě cítil že za mě nese jakousi zodpovědnost, a objevil se za mými zády takřka skoro hned. "Vadit mi to nebude, pokud nic nezkusíš." Nemyslela jsem to ve zlém, stále to byl cizí muž, ale já tak nějak věděla, že mi nic neudělá. Z mého tónu hlasu bylo patrné, že jsem to nemyslela vážně. Poděkovala jsem mu za spacák i za baterku, a už jsem se pomalu chystala ulehnout. To bych ale nesměla slyšet ty plížící se kroky. Kdo jiný by to byl než ten světlovlasý chlap, ani jsem nevěděla jak se jmenuje. Dost mě svým příchodem vyděsil, a začala jsem pomalu ustupovat dozadu, až do chvíle kdy jsem na zádech ucítila chladné staré zdivo. Byla jsem v úzkých, a nemohla jsem utéct. Srdce se mi rozbušilo jako by hrozilo skokem z hrudního koše. Zvedla jsem k němu pohled, a v té chvíli se za jeho širokými zády objeví Maki. "Nevím o čem to mluvíte..mluvíš." Trhaně jsem se nadechla, a snažila se proklouznout kolem něj ven. |
| |
| Nezvaná návštěva Vejdu za maličkou blondýnkou dovnitř abych zjistil proč se mě tak bojí a zaženu ji do kouta aby mi neutekla. „Ale víš maličká, lekla jsi se vesty. Co jsi měla se Syny že se mě tak bojíš?“ Než mi stačí odpovědět tak ucítím tlak mezi lopatkami a uslyším Makin hlas jak se snaží blondýnku bránit. Vím, se jí nemá smysl snažit se cokoliv vysvětlovat. Rychle se otočím, klacek ze zad sklouzne na bok, chytím ho do podpaží abych ho držel a úderem otevřenou dlaní hned u její ruky jí ho vyrazím. „Ven! Tohle není tvoje věc!“ |
| |
| U ohně Seděl jsem tam bokem a koloval dýmku. Jsem tak akorát příležitostný kuřák. Po chvilce jsem si došel k motorce pro plechovku s instatním jídlem a přišoupl to k ohni. Hmm, teplá večeře.. V kapse sem vylovil nějakou starou sušenku a tak jsem se snažil přilákat to sympatické zvířátko. Povedlo se. Chvilku běhal kolem a snažil se mi sušenku sebrat, pak se nechal pohladit a zbytek jsem mu nechal."No jo, však si dej." Na příchod nových lidí jsem reagoval kývnutím. Je tu tolik lidí, že jsem nepovažoval za nutné nějaké bližší seznamování. Asi se taky pořádně spolu neznají. Natáhl jsem se podél ohně a pustil se do teplého jídla. |
| |
| Kate a Jackson Na to že mi vyrazí klacek jsem byla připravena a tak mu to opětuji kopnutím do slabin. Přece se nenechám takhle zastrašit! „Nech jí být!“ křiknu na něho. Abych svá slova zdůraznila skočím na něho. „Kate, běž ven!“ zachroptím během bitky. Snad ji ochrání ostatní... s těmi myšlenky se vrhnu důrazněji na Jacksona. Bitku nemám šanci vyhrát, ale určitě ho zdržím aby mohla utéct k ostatním. |
| |
| Rambo je žena? "Nic jsem s nimi neměla..." Stála jsem tam natisknutá na zeď, a hleděla do jeho očí. Nebyl hloupý, a když už se nenechal odradit ani příchodem Maki, nezbývalo mi nic jiného než se koukat na ty dva. Musím přiznat, že se mi ale vůbec nesnažil ublížit. Prostě se jenom ptal na to, co ho zajímalo, a i přesto že mě děsil - a to jen kvůli té jeho příslušnosti ke klubu, tak na mě nesáhl ani malíčkem. Všimla jsem si jak je Maki v ráži, a pomalu jsem si začínala myslet, že ta role násilníka připadla spíš na její stranu. Nechápavě jsem na ně hleděla, přikovaná vlastním strachem na místě. Nemohla jsem se pohnout, ani kdybych chtěla. I nádech mi v tu chvíli připadal jako nejsložitější věc na světě. Vypadali jako dva rozzuření vlci když se perou o svou kořist. |
| |
| rvačka stalo se to celkem rychle. Ležím na zemi. Zírám na velkou pistoli v Jacksonových prstech. Sakra! nepočítala jsem, že to zajde tak daleko. Ležím tiše a nehýbu se. Do háje, co teď? Snad by nás opravdu nezastřelil? Prohlédnu si jeho tvář. Ten by na to možná měl... Radši se nehýbu a čekám na reakci Kate. Možná nás někdo slyšel... |
| |
| Rvačka Když jí vyrazím klacek tak opět vymrští svojí nohu s úmyslem kopnout mě mezi nohy. Ale to už je staré, má smůlu že už jsem to od ní zažil a já se ze svých chyb umím poučit. Takže na její vykopnutí reaguji vytočením takže ránu schytá stehno a tříslo. Nic moc příjemného ale taky nic co by mě nějak vyřadilo. Vrhne se na mě a křikne na blondýnku aby utekla. Ta jen zůstane stát. Bití ženských nemám zrovna rád ale tahle mrška už začíná být trochu dotěrná. Takže se jí opřu o hrudník a podmetu jí nohy. Doufám že to dopadne jenom vyraženým dechem. Ustoupím od ní aby na mě nedosáhla, vytáhnu zbraň a zamířím ji na ni. „Lež a už nic nezkoušej. Přišel jsem si i sní promluvit než jsi sem ty vlítla jako blázen.“ Potom se otočím k blondýnce. „A ty začni mluvit než tady budu muset všechny postřílet a to bych vážně nerad.“ Zbraní přejíždím mezi Maki a dveřmi protože je mi jasné že je dost možné že naší malou potyčku venku někdo slyšel a půjde zjistit co se to stalo. |
| |
| Rvačka "Nějací chlápci z toho vašeho klubu mě pronásledovali, a chtěli mi něco udělat. Do toho se pak přidali nějací další a strhla se bitka....A když jsem tě tu zahlídla...měla jsem strach že se na mě Klub naštval." Vychrlila jsem ze sebe na jeden nádech, jestli jsem do teď byla vyděšená, teď už se můj pohled a pocity nedali ani popsat. Maki už dávno ležela na zemi, a on na ní mířil zbraní. Bylo jasný že by byl schopen tady všechny postřílet, a to už jsem si o něm začínala myslet že by snad ani možná nikomu neublížil. |
| |
| Wapi nakonec utahán a nakrmen usnul zase v mé tašce, dýmka ke mně doputovala zpět, a pokud už nikdo nechtěl, kouřila jsem ji sama. Někteří se asi odebrali spát kamsi do těch rozvalin, ale já si řekla, že když už jsem skončila v poušti, budu spát u ohně a dívat se na oblohu. Zrovna když si připravuju improvizovaný pelech, uslyším z toho domu, kde ostatní zmizeli, nějaký rachot. Trochu se zamračím, ale pak potřesu hlavou. Někomu něco spadlo, kdo ví, kdo už je nalitej. Takže nakonec si lehnu na záda, batoh bez Wapiho a bez věcí, co by mě tlačily, pod hlavou. Bundu si zapnu, protože v noci určitě přituhne. Pokuřuju dýmku. "Kolik z vás opravdu jede do cíle... na ten... Woodstock jste říkali?" nadhodím, protože v jednu chvíli mi přijde, že jsou všichni poněkud zaražení. Taky bych ráda věděla, kdo je jen náhodný cizinec, co pouze přijal možnost nocovat u ohně a ve společnosti, a jaká parta pojede dál. |
| |
| Vysvětlení „A to je všechno?“ Nevěřícně mi vyjede obočí nahoru. „Kvůli tomu tady leží ta bláznivá holka na zemi a já na ní mířím zbraní?“ Dodávám jako bych tomu nemohl věřit. Nicméně Kate věřím, je moc vystrašená na to aby mi lhala. Zakroutím hlavou a schovám zbraň zpět pod vestu. „Jsi tele, maličká. Jasně, slyšel jsem nedávno o téhle rvačce od kluků z Rena ale jenom to, jak jsou spokojení že takovou parádní bitku si už dlouho neužili.“ „Co jsi prosím tebe myslela že se ti stane? Že za to, že se kluci skvěle vyřádili tak pro tebe má Klub přichystanej mělkej hrob v poušti?“ Podám jí ruku a usměji se na ní. „Teď si radši vezmi věci a pojď dál od téhle bláznivé kočky než někomu něco udělá.“ „Ou a promiň, jsem Jax.“ Vyvedu jí ven a když procházíme kolem ohniště utrousím poznámku směrem k lidem z původního jádra. „Běžte se někdo prosím vás podívat jestli je ta zrzka v pořádku. Já už na ní dneska vážně nemám náladu.“ Blondýnku odvedu do baráku kde jsem měl hozené věci já protože to s ní chci dořešit a nemám v plánu o tom mluvit před každým. |
| |
| Konec potyčky? Měla jsem pocit že všechno kolem se děje až moc rychle na to, abych to stačila dostatečně vstřebat. Byla jsem v šoku z toho všeho co se v těch několika dlouhých vteřinách stalo. "A co jsem si asi tak měla myslet, když ty vaše trubky mlátí každého na potkání. A že je některým jedno, jestli je to nebohá žena nebo muž." Nekřičela jsem, ale začalo to ve mně trochu bublat. Jeho vysvětlení mi však po krátkém uvážení dávalo smysl. Asi jsem opravdu byla trochu tele, ale na druhou stranu... Pořád to byl bouchač, který problémy řeší pěstmi a nebo zbraní. Ostatně jak jsem se sama mohla před chvílí přesvědčit. "Ta holka si jen myslela, že mi chceš něco udělat... To ale neomlouvá ani jednoho z vás. Vyděsili jste mě, a místo toho aby jste to vyřešili v klidu, tak se tu rvete jako...jako zvířata." Těžko uvěřit kde se to ve mně bralo. Jestli to bylo tím šokem, anebo jsem byla tak unavená a když jsem si chtěla lehnout, tak mi to nebylo dopřáno. Ale i tak byl můj hlas nejistý. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na něj, jakmile mi sdělil své jméno. Mechanicky jsem mu odpověděla. "Kate." Taky jsem to chtěla vyřešit, možná by bylo i lepší kdyby to bylo v soukromí, on by se nemusel vztekat, a hlavně ohrožovat ostatní svou zbraní. Tak nějak jsem za to cítila, že na tom vinu nesu i já. Za ruku se ho sice nechytím, ale společně vyjdeme ven za ostatními. Na tom bojišti už bych stejně nemohla usnout. Nic neříkám ani se nijak netvářím. Jsem rozrušená,podrážděná že mi nikdo nedopřeje chvilku klidu, ale taky mám strach. V rukou držím své věci - nebo spíš to co mi půjčil Jim, a ještě se na chvíli zastavím. "Ale slib mi, že už nic neuděláš." Pronesu za jeho zády. Nemám sílu být svědkem dalších šarvátek. |
| |
| Za okamžik jsem si sedl a otevřel pivo. Poslouchal muziku, a přemýšlel o svých věcech. Lidi už začali mizet nejspíš do pelechů. Lehce mi znepokojila absence toho blonďáka co naháněl Kate strach, ale barák kam jsem ji odvedl byl blízko, a nic slyšet nebylo. Tadewi si taky ustlala u ohně. Tom si hrál s Wapi, a dělal si nějaký jídlo. Zrzka šla nejspíš taky spát. Měl jsem asi tak půlku piva v sobě, když mi přišlo, že v našem baráku zní nějaký hlasy... ale možná se mi to jen zdálo. Pak ale byl slyšet jasný pád, a nějaký ženský křik. Vstal jsem, polkl poslední lok piva, a chystal jsem se tam podívat. V tu chvíli vyšla Kate, a za ní Jax. Co ty dva mají sakra mezi sebou? Kate měla tvář hodnou hráče pokru, a to mi k ní vůbec, ale vůbec nesedělo. Něco mi říkalo, že vše není tak úplně s tou jejich procházkou v pořádku. Ty Kate, zůstaň v dohledu, jo? Rozhodl jsem se pro nejjednodušší způsob její ochrany, přičemž se mi pohled svezl i na blondýna. Bylo myslím jasný, že pokud mi Kate zmizí z očí, tak se po ní půjdu hned podívat. Jestli si chtějí jen něco vyjasnit, nemám problém. Ale rozhodně nenechám malou Kate bez ochrany. Otevřel jsem si další pivo, a sedl si tak abych měl Kate pěkně na očích. |
| |
| po rvačce Ležím na zemi a koukám jak odcházejí. Pravda možná jsem to trochu přehnala, ale člověk nikdy neví a přehnat je lepší než nechat být. Jen mi vadí jeho přístup k věci. Místo aby se zeptal přede všemi, tak ji otravuje tady a nedá jí na výběr... Zvednu se ze země a celkem překvapeně shledávám, že mi nic není a to se mnou mrskl docela dost... Oklepu si špínu z oblečení. Snažím se tvářit naprosto normálně a vyjdu ven. Z motorky si beru své věci na spaní a odcházím k tomu nejvzdálenějšímu baráku. Spacák a oblečení místo polštáře nechám na půdě. Sama se pak vydrápu až na hřeben střechy. Z něho tu zůstal jeden tlustý trám na který si sedám. Sedím a dívám se do krajiny. Nikdo mi nemá rád... Nikdo... Dám se do tichého breku. Tady mi nikdo neuslyší, neuvidí... Chvíli sedím a pak pohlédnu směrem dolů. Jaké by to bylo? stalo by se mi něco? |
| |
| Probuzení a zase spánek Škubla jsem sebou, když mě probudil příjezd nových jedinců. Kývla jsem při svém jménu, aby se vědělo, o koho se jedná, a zkoumavě jsem si oba jednotlivě prohlédla. Ani mně neušlo to, že chlápek je o dost starší než to malé pískle co zřejmě ani nevidělo svět. Dál už jsem se o ně zase tak moc nezajímala, jak bylo vidět, postarali se o ně jiní, kteří byli asi společenštější než já, která se raději těsněji schoulila, protože už nebylo takové teplo jako za denního světla. To mi stejně bylo prd platný, tak jsem si zašla pro teplou deku z brašen od mašiny. To už se někteří aktéři začali trousit do příbytků, a chystat se na spaní. Pro mě teda bylo ještě celkem dost brzy, jsem zvyklá chodit dost pozdě. Dneska to možná bude výjimka. Zabalená do teplé a hřejivé deky jsem si sedla zpátky k ohni, všimla jsem si, že ještě někteří z partičky tu posedávají. Nějaké rvačky z vedlejšího baráku, nebo snad i hlasů jsem si nestačila všimnout. Mohutně jsem si zívla do předem nastavené dlaně, a začala přemýšlet nad něčím… nejspíš nad nesmrtelností chrousta, a protože jsem už začínala mlít z posledního, po chvilce jsem pomalu ale jistě začínala usínat. Klížily se mi oči a bylo opravdu těžké je přimět k tomu, aby byli otevřené. Ještě jsem stihla postřehnout otázku od té indiánky, a tak jsem jenom zamručela v odpovědi. „Já to nejspíš nebudu…“ Další zívnutí se zamlaskáním, a já už pomalu snila o tom jak se opírám o svalnatou hruď nějakého pohledného motorkáře… |
| |
| Noc, spánek Seděl jsem u ohně, zabrán do vzpomínek. BB mi zahrála mou písničku, a jistě né náhodou přidala ještě jednu ze svého repertoáru. Celé to zarámovala milým pohledem. Vážil jsem si jejího přístupu, a tiché pomoci mému vnitřnímu smutku. Ta její píseň mi jasně naznačila, že i jiní lidé znají mé trápení, i jiní znají co je to smutek. A toto zjištění mi kupodivu přineslo do duše mír. Byl čas jít spát, alespoň pro mne, na flétnu si raději zahraji na úsvitu. A tak jsem vzal svou flétnu, usmál jsem se poněkud křečovitě na BB i další okolo ohně. Díky BB za píseň, a díky vám všem za pěkné posezení. Dobrou. S těmito slovy jsem se odebral do nejbližšího baráku, a ustlal si vedle Kate a Jima. Po chvíli se má duše odebrala do říše snů... |
| |
| Barák Když jsem se dost naposlouchal, a napil piva. Začali se v baráku za mnou dít nějaký podezřelý věci, ale nakonec to skončilo stejně rychle jak to začalo. Na otázku Tadewi jsem jen lakonicky zahučel. Mám nějakou práci na východě, takže je možný, že dojedu s touhle partou až do cíle. Jim si evidentně vzal na starost Kate, a podle mýho na toho blond cápka stačí i sám, protože ten dotyčný je stejně jen štěně. Vzal jsem si ještě jedno pivo, a zbytek whisky. Taky půjdu. Zbalil jsem svý saky paky, a vydal se do nejvzdálenějšího baráku. Půda tam byla rozdělena na dvě místnosti. V jedný si Maki hrála na hvězdářku, a tak jsem zamířil do tý druhý, když jsem jí předtím podal tu whisky. Třeba se ti šikne. Pak jsem zalezl do spacáku, a brokovnici jsem si nechal v dosahu. |
| |
 | Jet až do rána bych asi nezvládal a prachy za motel se mi utrácet nechce. Stejně, kdo ví, kdy bych se k nějakýmu dostal. Jelikož touhle cestou nejedu prvně, stočím to k místu, kde už jsem jednou nocoval. Našel jsem ho předtím náhodou a bohatě stačilo k tomu, abych se vyspal a zároveň ušetřil pár babek. Oheň je vidět už z dálky. Kurva, to si zrovna nějaká parta trampů musela vybrat baráky v poušti? Doufám, že jich tam není moc, abych si zabral aspoň něco pro sebe, protože dál už nejedu, jedině by mě odsud hnali se zbraní v ruce. Podle řady motorek... zadoufám v to, že to není nějakej z těch pošahanejch gangů, protože to by se moje podmínka odjezdu klidně mohla velice rychle splnit. Ale ti by asi byli hlučnější. Radši se k "parkovišti" moc nepřiblížím, ale museli mě slyšet přijet. Nenuceně zvednu ruce, aby na ně případně viděli, a rozvážně vykročím k ohni. Přelítnu očima skupinku u něj a jak jinak, nejvíc mi utkví holka s čírem, která klimbá. "Zdar, lidi, měl jsem v plánu tu přenocovat, ale vaše parta mě předběhla," ozvu se trochu ochraptěle, nebo možná spíš nerozmluveně, protože celej den jsem toho moc nenamluvil a jel pouští. "Tak si snad nebudem vadit, protože v tuhle hodinu už dál nikam nejedu," uculím se na ně. Tohle je vrchol mý momentální zdvořilosti, tak snad nikdo z nich nebude dělat dusno. Jsem chlápek okolo šesti stop, s krátkýma tmavěhnědýma vlasama a ostře řezaným ksichtem s jednodenním strništěm, lehce opálenej z cestování. Na sobě mám džíny, pevný boty a tmavou bundu, pod ní khaki triko. |
| |
| trám Sedím a kokám pod sebe už nějakou dobu. Co tam vidíš? místo dolů se proto začnu dívat nahoru na ty hvězdy. Jsou tu krásně vidět aspoň ty hvězdy. Zaslechnu blížící se kroky. Ach jo, kdo to zase je? S povzdechem slezu z trámu dolů a čekám kdo se objeví... Lorenzo? tak toho jsem nečekala. Snažím se hrát divadlo, že jsem si ho nevšimla. Když mi podá lahev, tak ji přijmu. Třeba pomůže... „Dík. Spíš, ale půjdu spát, to pomůže určitě...“ odpovím mu potichu a zalezu do svého pelechu. |
| |
| Pelíšek (před příjezdem Svena) Hraju, a zase hraju. To mne celou pohlcuje, takže nějaký ten hluk za sebou skoro ani nepostřehnu. Na dotaz Tadewi odpovím. Já jezdím krajem, a sbírám materiál pro své písničky, a Woodstock je super akce, takže pojedu až tam. Pak už se pomalu začnou lidi vytrácet od ohně. Takže už si dávám větší pauzy ve hře a zpěvu. Pak se zvedne i Lorenzo. Takže i já s kytarou v jedné ruce a se spacákem v druhé vyrážím za ním v závěsu. Na rozloučenou zaševelím. Dobrou, lidi. Když míjím Maki, tak se na ní povzbudivě usměju, vypadá nějaká smutná. Pak už přistane můj spacák vedle Medvědova, a kytaru opřu o stěnu té druhé části půdy. |
| |
| soukromá zpráva od Brigitte *BB* Blue Shine pro Ze spacáku jsem vytáhla lehounkou noční košilku, a beze studu jsem se převlékla. Pak se slovy. Mohu? jsem si vlezla k Medvědovi do spacáku, a přitulila jsem se k němu. Chtěla jsem cítit jeho blízkost. Objala jsem jej. Pokud zareaguje jako muž, tak nebudu proti, a užiju si to. Pokud to nechá být, tak usneme v objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Lorenzo Marrón pro Když si ke mne BB lehla samozřejmě jsem neprotestoval, její hebké tělo se ovinulo kolem mého. To mne rozhodně nenechalo chladným, ovšem vážil jsem si této křehké bytosti, takže jsem se na ní nijak nevrhnul. Mohla chtít jen cítit mou blízkost. Podnikl jsem pár testovacích pohlazení, a vše napovídalo tomu, že jsou jí více než příjemná. Takže nic nebránilo tomu jí obdarovat celým spektrem rozkoší, kterých bylo mé statné tělo schopné. Užívala si to jako vše co kdy dělala, totiž bouřlivě. To mne inspirovalo k tomu, že jsem jí doplňoval stejnou mincí. Od jemného, po živelné. Dal jsem jí vše, a ona vše přijala s přirozeností sobě vlastní. Nepotkal jsem ve svém životě ženu tak spontání, a právě to naše chvíle naplnilo nevýslovnou slastí. |
| |
| Že by další návštěvník? Jen vzdáleně jsem vnímala ten ruch okolo sebe, když se další z nás chystali ke spánku. Ne, že bych to měla v plánu, ale taky jsem povážlivě pomalu usínala. Dokonce už se mi něco začínalo zdát. Zaslechla jsem zvuky motorky, která k nám právě dorazila. Měla jsem dojem že je to jen sen, ze kterého mě probudil až neznámý mužský chraplák. "Každý kdo jsem zavítal, musel zaplatit vstupný, fešáku." Odvětila jsem nevzrušeně ještě zpod zavřených víček, možná ještě pod vlivem spánku, ale zvrhlý úsměv dával jasně najevo, na co jsem to zase myslela. Vlastně to bylo jen škádlení, co by se taky dalo čekat od hravé kočky, které všechny hračky zmizeli v barácích, a teď si určitě užívají žhavou noc. Otevřu oči, a zamžourám směrem nového příchozího. No, zjevně můj dojem z charismatického hlasu byl ten správný. Ale bylo vážně divný, kde se tu berou všichni ti hezouni, jako kdyby je sem opravdu někdo volal. |
| |
| Krátce pohledem zhodnotím těch pár dalších lidí u ohně, než se vrátím k číru, co na mě promluvilo. Jasně, že mě hned zaujmou kérky, a kdybysme byli někde v baru (a za většího světla), kde jsou podobný setkání přece jen míň podivný a hlavně to tam lidi berou jinak než v pustině, asi bych je studoval víc. Sice tu není jediná potetovaná holka, ale je jediná, co zareagovala. Ušklíbnu se. K ohni mě sice vyloženě nikdo nepozval, ale to mě nijak nesere, protože si nesedám do kruhu válejících se a dost možná přiopilých postav, místo toho si dřepnu k Číru, ruce opřený o kolena. Přišlo mi blbý tu nad nima stát. "Jo? A to se tu platí v naturáliích?" Mám totiž dojem, že jsem z jednoho baráku něco zaslechl, ale kdo ví, jak je to doopravdy. |
| |
| Nějak mi nevadilo, že se přiblížil a skoro si přisednul, aniž by se zeptal, ba naopak, já to vnímala pozitivně. Viděla jsem na něj mnohem líp, když ho osvětlovaly plameny ohně. Další statný chlápek, jako ostatní, ale přitom z něj bylo cítit něco jinýho... "Jo jo. Každej tu platí dle svých možností." Kývnu směrem k jednomu z baráků, taky mám takový ten pocit, že se tam někdo oddává hříchům, načež se pobaveně ušklíbnu. Tyhle dnešní lidi nic nevydrží, a jen co padne tma tak musí trtkat jako králíci. A co je ještě horší, tak beze mě. Nenápadně se k němu nakloním a významně zacukám obočím. "A když už jsme u toho... tak jaké jsou ty tvoje?" Začala jsem si hrát se svým okovaným jazykem. Zase ta síla zvyku, a do toho mě začaly svědit prsty - potřebovala jsem si zapálit. |
| |
| Kdyby nevypadala, jak vypadá, asi bych je tipl na hipíky podle toho, co říká. Že by nějaká podivná větev hipíků? Anebo jsem narazil na bordel v poušti jako v Od soumraku do úsvitu? Podívám se na ni zkoumavěji, čekal bych, že se nedá tak snadno, ba co víc, prakticky po mně vyjela. Né že by mi to nelichotilo, ale trochu to kazí tu zábavu z lovu. Jenom doufám, že tu někde nemá chlapa, co se šel jenom vychcat do tmy, nerad bych se seznamoval pěstma. Některejm stačilo i míň, aby se vytočili. "Záleží na tom." Znovu sklouznu očima po tetováních, co jsou vidět. A neubráním se myšlence, kolik naopak ne. Trochu ztiším hlas. Většinou mívám kvůli řvoucí hudbě opačnej problém. "Co je na pultě, to vidíš, a co je pod pultem, je stejně kvalitní zboží." Zvednu levý koutek úst a rozhodnu se ji vyzkoušet. Jestli jenom dělá ramena, nebo je vážně tak lehkomyslná, že flirtuje v poušti s chlápkem, kterýho tu nikdo z její kumpanie nezná. Krátce a tvrdě ji políbím, rozbitýho rtu jsem si sice všiml, ale je mi to fuk. "Ber to jako zálohu za nocleh." A zvednu se, mám v plánu si pobrat svoje saky paky, co jsou ještě na motorce stojící kus od ostatních, a najít si volný místo, pokud možno mimo bordelovou zónu. Snad někteří zůstanou ležet u ohně. Kdyby ne, tak se holt vyspím kdekoli, kde upadnu, a budu doufat, že jedinej chřestýš v mým spacáku bude ten můj. |
| |
| U ohně Sedím, a sleduju Jaxe s Kate stojící opodál. Připomíná mi to mý vyhazovačský období, to jsem něco podobnýho dělal celej večer. Lorenzo se zvedne, a brzy je následován BB. Ještě než odnese flašku, stihnu si mocně odlít. Takže jsme zbyli u ohně bez hudby. Vytáhnu si doutník, a zapálím si ho... do takové noční chvíle se výborně hodí. Tadewi si mezitím ustlala u ohně. Já pojedu kam mne srdce povede, třebas až na východ. Mimochodem Tadewi, z jakýho jsi kmene, a kde žije tvůj lid? Zeptám se, protože mne tato žena v této chvíli asi jediná zajímá, tedy z těch lidí co kolem ohně zbyli. Výstřední ženský typu Faith už mne dávno nebaví a malá Kate si asi potřebuje něco vyříkat. Je slyšet motorka, a k nám za chvíli dorazí další nocležník. Jim. Řeknu a víc se o něj nestarám. Zaujalo ho skoro spící číro, a nevypadá že by k ohni přinášel nějaký problémy. Takže je mi volný. Spokojeně pokuřuju a dávám pozor na malou Kate. |
| |
| Všichni se pomalu vytrácejí, pár lidí mi odpovědělo. Pokývala jsem hlavou, ale protože jsem na nich poznala, že momentálně asi nemají chuť se bavit a odpověď byla víceméně zdvořilá, nechala jsem to tak. To, že přijel někdo další, už ani nekomentuju. Akorát skryju odfrknutí ve vyfouknutí dýmu, když sotva pár vteřin po pozdravu začnou flirtovat, jak kdyby tu měli mít dostaveníčko. Možná mají? Hm, to mě nenapadlo. Neměla bych soudit tak rychle. Posunu se tak, abych viděla na toho motorkáře, co přijel s tou mladou holkou, a zároveň se tak ráda připravím o pohled na... Faith? A toho nového. Vidím, že kouří, ale i tak se k němu natáhnu a nabídnu mu dýmku. Myslím, že u ohně ještě nebyl, když tu kolovala. Tohle je koneckonců společenská událost, není to jako cigarety. "Navajo," odpovím s lehkou pýchou v hlase. "Rezervaci máme kousek odsud, v Arizoně." I když jsme jen ubohé zbytky národa, jakým jsme bývali kdysi, pomyslím si hořce, když si vzpomenu na Window Rock a spoustu kasin, ožralů a dalších pochybných existencí, za které může historie, ale i naši lidi samotní. Jsem zvědavá, jestli o nás slyšel jen díky tomu filmu, Kód Navajo, nebo něco málo ví. |
| |
| Zvuky ve vzdáleném baráku Netrvalo příliš dlouho po tom co se uložila BB vedle Medvěda, a z jejich části půdy nejvzdálenějšího z baráků se počaly ozývat celkem charakteristické zvuky nočních radovánek. Povětšinou to byla BB jejíž prožitky nabyly mimo jiné zvukové podoby. Jelikož vše co tako křehká víla činila bylo spontánní, tak ani teď tomu nebylo jinak. BB se nijak nekrotila, a její hlas přesně kopíroval její prožitky od jemných po živelné. Bylo znát, že Medvěd má celkem široký rejstřík, a ani vytrvalost mu není cizí. A tak Maki přes jisté promile alkoholu v krvi určitě neměla příliš klidu na spánek. Jelikož zvuk se v noční poušti nese velmi dobře, tak určité zvláště vypjaté zvukové projevy BB dolehli až k ohni. Vše utichlo, až dlouho v hluboké noci... |
| |
| Navajo Tadewi trochu změnila polohu ležení, a tak jsem se i já mírně posunul blíže k ní, abych nemusel narušovat poklidnou noční tichou chvíli nějakým svým halasem. Tím jsme se dostali na druhý okraj ohně než číro a Sven, přesto jsem stále dobře viděl na malou Kate. Nabídnutou dýmku jsem přijal, odložíce na chvíli doutník, jsem si z dýmky zvolna a pečlivě potáhnul. Moc toho o indiánech nevím, ale to je mi známo, že společné kouření je svým způsobem svátost bratrství. A i Abrahamovi bylo počítáno za spravedlivé když poctil svým pohostinstvím tři poutníky, kteří byli mimo jiné anděly Božími. Pohostinost je posvátná, a pro indiány jí reprezentuje společné kouření této dýmky. Takže jsem tomuto úkonu věnoval patřičnou pozornost. Když jsem jí dýmku vrátil, a v ústech se mi opět ocitl doutník, otázal jsem se. Tak Navajo. A povíš mi něco o svém lidu? Tou rezervací v Arizoně jsem jednou jel, ale z toho se člověk moc nedoví. Vím o tvých lidech akorát, že pomáhali jako šifranti díky svému jazyku ve světové válce, a to je tak asi vše... |
| |
| Ten, co mlčenlivě drží Nemínila jsem se tu vyspat hnedka s každým, i když i taková představa hromadného grupáče v noční poušti, je celkem zajímavá ... Určitě by bylo hodně zábavy, ale to by tu museli být schopnější jedinci, kteří by mou pozornost udrželi na delší dobu. A taky by museli stát za takovou námahu, abych zvedla svou ctěnou prdelku a vydala ze sebe nějakou snahu. Protože dnešní ranní a odpolední snaha nenesla skoro žádné ovoce – ten stisk půlek od Medvěda nebo Jaxova cigareta v mém výstřihu se snad ani nedá brát v potaz. Stejně bych žádnému z nich nedovolila víc. Do kalhotek se mi nedostane jen tak někdo, a to ani tady ten pohledný chlápek u ohně. Ráda si hraju, a proto nevynechám žádnou příležitost nevyužitou. Nic víc nic míň. Zkoumavě jsem si ho prohlížela, právě jako to zboží a povytáhla jsem obočí. „Ráda si takové zboží předem překontroluju, jestli opravdu odpovídá popisu.“ Provokativně jsem se pousmála koutkem úst, načež jsem jeho rty ucítila na těch svých v prudkém polibku. Nebylo to nic, z čeho bych měla ztratit hlavu, ale musela jsem uznat, že to na začátek nebylo špatný. Zjevně měl chlapec zkušenosti. „Jo tohle mi stačí. Zatím.“ Pronesu zase nevzrušeně, jako kdybych každého nového návštěvníka vyzkoušela v praxi, a pomalu se začnu chystat zase ke spánku. Ze vzdálenějšího baráku se ozvou hlasité zvuky, jako by naši sexy blondýnku přejížděl buldozer. V té chvíli jsem se zmohla jen na protočení očí. Raději jsem si začala představovat že tu tak hlasitě kuňkají žáby. Neměla jsem problém s usínám, konec konců já byla zvyklá spávat na nejrůznějších hlasitých místech, i s o dost ráznějšími zvuky než bylo tohle halekání. Ale momentálně jsem měla pocit, že stejně jen tak neusnu, a tak jsem si z dlouhé chvíle zapálila cigaretu. S vyfouknutím kouře jsem sledovala cizince jak se zvedá. Nejspíš se taky začne chystat na spaní, pohled jsem pak přesměrovala k indiánce a staršímu chlapíkovi, jako kdybych si právě uvědomila že tu jsou taky. |
| |
| Půlnoc Jak jsem tak seděl nataženej u ohně, tvrdě jsem usnul a nevěděl o sobě.. |
| |
| Tenhle způsob seznamování by se mi líbil tak nějak všeobecně, kdyby toho v praxi nevyužívaly hlavně starší ročníky. Jedna moje část si oddechne, že to není nějaká pouštní nymfomanka, co tu čeká na oběť, protože jsem docela utahanej a nerad bych si kvůli tomu kazil reputaci. Když mířím do baráku se svou bagáží, naposled mrknu k ohni. Pokud uvnitř nikoho nevyruším, někde si ustelu a poctivě odpadnu, ať jsem čerstvej na zítřejší cestu. I tak mám trochu problém spát opravdu kvalitně, protože se společností na takovým místě jsem nepočítal, a i kdyby (nebo tím spíš) by to byly všechno pěkný baby, podvědomě se mám na pozoru. |
| |
| Začnu tedy vyprávět. Sama bych se k tomu asi neměla, protože se nikdo neptal, anebo by mi vadilo velké publikum. Všechno nejsou jenom prázdné fráze z průvodců, jak by mohly, když jsem tam vyrostla. Sem tam zklamaně konstatuju, jak lidi ničí okolí i sebe, jak si nás většina pamatuje jenom kvůli kasínům nebo kvůli tomu filmu. "Můj děda dělal toho šifranta," vypadne ze mě mimochodem, když jsem u toho tématu. Po pár minutách se zarazím, protože mám dojem, že je to poněkud jednostranný rozhovor. Umlknu trochu rozpačitě a zadívám se na hvězdy. Jsem ráda, že moje slova částečně utlumila ty zvuky. Připadám si jako nechtěný šmírák. |
| |
| Vzhůru do noci Tadewi vyprávěla o svém lidu, a tak mne onen dohled nad malou Kate pěkně ubíhal. Tom odpadl. I Sven se vzdálil. Pomalu jsem dokouřil doutník, a tu se konečně malá Kate odlepila od blondýna, a směřovala do spacáku. Taky půjdu, zajímavé povídání Tadewi. Díky, a dobrou. S tím jsem se v závěsu za maličkou Kate taky odebral spát... |
| |
| Časné ráno Usnul jsem poměrně rychle. Zdálo se mi jak jinak než o Grace. Voněla jasmínem, smála se a nakonec si lehla vedle mne. Netušil jsem, že si mezi mne a Jima lehla v noci mladičká Kate, neboť to už jsem dávno spal. Ale snad to byla její ženská vůně, snad to tak někdo chtěl, a snad za to mohl ten živý sen. Zkrátka stalo se, že jsem se ve spánku otočil ke Kate, a spící jsem jí objal jak ležela ve spacáku, a spala vedle mne. Něžně jsem ji k sobě přivinul. Grace! Zašeptal jsem horoucně, a na mé spící tváři se rozlil blažený úsměv. Časně ráno jsem se probudil v objetí s Kate. Byl jsem z toho trochu v rozpacích, ale bylo to příjemné spaní. Potichu jsem se vytratil z baráku s flétnou. Před barákem jsem si sedl na nějakou bednu, a sledujíce svítání hrál jsem zlehka na pozdrav vycházejícímu slunci...
|
| |
| Diskuze Automaticky se mi představí, nabízenou ruku sice nevezme ale bez řečí vyrazí za mnou. Sotva ujdeme pár kroků zastaví takže se na ní otočím. „Slibuju na svojí vestu že při nejmenším dneska nikomu nic udělat neplánuju.“ „Ale jestli mi někdo zase takhle skočí na krk...“ Významně se odmlčím a pokrčím rameny. Z dálky k tomu začne vysílat ten se kterým Kate přijela aby zůstala v dohledu Původně jsem sice měl v plánu jít s ní do baráku ale když ho slyším dojde mi, že by z toho byl akorát další problém a na to už dneska nemám náladu. Takže jí jenom odvedu z doslechu od společnosti u ohně. „Aby nedošlo k dalším problémům tak ti na rovinu říkám že jestli říkáš pravdu a je to vážně jenom v tomhle tak se už nemáš čeho bát. Ani z mojí strany ani ze strany klubu. Nic špatnýho jsi neudělala.“ „A teď už upaluj spát.“ Mávnu rukou jako bych jí odháněl. Otočím se a vyrazím směrem k baráku kde jsem si nechal věci. |
| |
| Noc zrovna sem zavřela oči, když to začalo. Ty zvuky od vedle mě nejprve překvapily, ale pak mi došlo, kdo tam spí. Tohle bude dlouhá noc... Podívám se na tu flašku co mi ji Lorenzo přinesl. Ani to by mi asi příliš nepomohlo. Nakonec vytahuji z pod hlavy z hromady svého oblečení, které slouží jako polštář nějako starší mikinu. Složím ji a obvazuji kolem hlavy tak, aby mi kryla uši. Teď je to slyšet už jen jako z dálky. Taky to mohli dělat někde jinde... pomyslím si než usnu. Ráno Jsem zvyklá stávat brzy a tak i přes noční nepříjemnosti a okolní „hluk“ jsem vyspalá už za svítání. Stáhnu si mikinu z hlavy. Je tu ticho. Dokonce i ti vedle asi námahou usnuli. Vylezu ze spacáku a otevřu ho, aby vyvětral. Protáhnu se a dojdu k průchodu na druhou půdu. Kráčím potichu a ani jednou se nepodívám na spící dvojici. Povede se mi dostat z baráku aniž bych je vzbudila. Zadívám se na horizont pouště, kde už je víc než polovina červeného slunce. Vypadá to nádherně. Z tohle stálo si přivstat. Jelikož už teplota začíná stoupat, dovolím si se zout. Bosa si pak dvakrát oběhu kolečka okolo baráků. Na poušti se běhá nádherně, jen pak má člověk trochu odřené nohy, ale za ten pocit se to vyplatí. Doběhnu k motorce, která včera dojela jen tak tak k ohni. Zdobí ji kresbičky a peří. Ta motorka a hlavně její výzdoba mi dostane. Na dohled od motorky je včerejší oheň u kterého vidím jednu ležící postavu. Je to jeden z těch co přijeli včera pozdě v noci... A pak vidím Tadewi, která se zdá už taky nespí. Přikradu se k ní, abych nevzbudila Toma. „Podíváme se na tu tvoji motorku?“ optám se jí tiše. Během několika dalších minut se krajinou ozve flétna. Zvedám hlavu od práce a rozhlížím se. Joe... napadne mi ihned. Zahlédnu ho před jedním z baráků. Sedí na bedně a hraje se zavřenými oči na flétnu. |
| |
| Krásné ráno To byla noc... Probudila jsem se svěží a plná energie. Přitulila jsem se k Lorenzovi, a mé štíhlé dlouhé prsty se polaskali s jeho klenutou hrudí a bicepsy, pak jsem se rozverně překulila na záda, a nechala se hladit slunečními paprsky, které procházely děravou střechou. Bylo mi blaze. Spokojenost opanovala mé tělo i mou mysl. Neměla jsem žádnou snahu jej k sobě poutat, ani doteky, ani pohledy, ani slovy. Potkali jsme se na této zemi, a obdarovali se navzájem. To už samo o sobě je zázrak, proč tedy chtít tomuto zázraku dávat jakákoliv pouta. Venku někdo, patrně Joe hrál moc hezky na flétnu, a paprsky slunce v rytmu té hry dováděly na mém nahém těle. Protáhla jsem se jako spokojená kočka, a užívala si tu hru. Díky, Medvěde. Uzavřela jsem dnešní noc, a doprovodila to nejzářivějším úsměvem. Po nějakém čase lenošení se obléknu, a vyrazím k ohništi. Každého koho potkám ve stavu bdícím, pozdravím úsměvem a slovy Krásné ráno! |
| |
| Noční rozhovor a ranní probuzení Ocitla jsem se s Jaxem o samotě, ale pořád jsem se držela v dohledu. Byla jsem ráda že mi dal takový slib, i když těžko věřit, že někdo takový jako on je toho schopen. Proto mě ani nepřekvapilo, že se jeho slib týkal jenom dnešní noci. Mé očekávání nebylo zase tak velké. "To jsem ráda." Souhlasně jsem přikyvovala. "... Tak se to vyřeší v klidu." Pokusila jsem se o přísný pohled, který mi vzhledem k nedostatku světla, protože jsme byli dále od ohně, snad i podařil. Následně už jsem se ale jenom jemně usmívala. Neměla jsem v plánu s ním spát pod jednou střechou, snad jenom kdyby to byla jediná možnost. A i kdyby, tak bych možná i raději riskovala spánek u ohně. Pud sebezáchovy jsem ještě měla dostatečný, a tenhle světlovlasý muž nevypadal zrovna moc nevinně. Ale kousek dobra v něm určitě byl. Pak už mě jen ujistil o tom, že se nemusím strachovat, že jsem se vlastně bála zbytečně. Což jsem přijmula jak jinak než se spokojeným úšklebkem v koutku úst. Byla jsem dost unavená tak jsem mu už jenom popřála... "Dobrou noc." ... A vydala jsem se zpátky k ohni, kde se ještě pár lidí bavilo. I Jim jak se zdálo, byl ještě vzhůru a zjevně čekal na mou maličkost, až se uráčí jít spát. Rychle jsem si nachystala věci, ani jsem neřešila kolik cizích a spících lidí se tu najednou objevilo. V tichosti jsem si lehla kde bylo místo, a usnula téměř ihned jakmile jsem si položila hlavu. Ráno jsem se probudila docela brzo. Probudila mě něčí flétna, jejíž tóny lahodily mým uším a laskaly se s mou duší. Nemohla jsem si tak stěžovat na brzké probuzení, protože něco takového se mi ještě nestalo, aby mě probudilo něco tak krásného. Se zívnutím jsem se protáhla s rukama nahoru, a zachvěla jsem se. Byla docela zima, a při pohledu na rozdělaný spacák poblíž mého, jsem si uvědomila, že můj noční sen byla nejspíš skutečnost. Myslela jsem, že ty hřejivé ruce co mě ohřívaly, a to komolení mého jména byl opravdu jenom pouhým snem. Rychle jsem se podívala pod svůj spacák, a při zjištění že mám všechny svršky oblečení ze včerejška ještě stále na sobě, jsem si mohla klidně oddechnout. Takže se v podstatě vůbec nic nestalo, jenom ten pocit trapnosti. Ze svého andělského batohu jsem vytáhla velký šedivý svetr, který mi přepadal přes pravého rameno a přes šortky jsem si natáhla upnuté černé džíny. Obula jsem si rozvázané těžké boty, a vytratila se opatrně a tiše, abych nevzbudila ostatní, ven. Podívat se na další z divů přírody, a mimo jiné jsem zjistila kdo že je oním hráčem s flétnou. Rozpačitě jsem se pousmála, a ještě než by si mé maličkosti všiml, odebrala jsem se se svou zrcadlovkou fotit. Když procházím kolem ohniště, nezapomenu každého pozdravit dobrým ránem v doprovodu milého pousmání. |
| |
| Ráno Vydal jsem se z nejlepšího, a bylo mi to vráceno vrchovatou měrou. Ráno jsem se probudil tím, jak BB zkoumala prsty mou hruď. Pak se opět stala tou hravou vílou. Noc byla famózní, ale ráno přineslo další rozměr. Na její dík, jí taktéž poděkoval pohled mých očí. Pak si ale žádným gestem či pohledem nedělala na mne nárok, tak jako jiné ženy v mém životě. To bylo pro mne úplně nové, a odzbrojující. Ničím nebyla má i její svoboda narušena. Kupodivu, tímto způsobem si mne přitáhla o dost blíž. Její spontánnost a volnost byla úžasně nakažlivá, takže když odešla, ještě notnou dobu jsem ležel nahý ve spacáku, koukal se střechou ven, a zpracovával úžasnou BB. Úžasnou v noci, a stejně tak úžasnou ráno. Získala si mne, bez toho že bychom se nějak navzájem svazovali. Byla jak ta zem co po ní tak ráda chodila bosa, sice mi nepatří, ale přesto se mohu těšit její niternou blízkostí. Nikam nespěchám, ale časem se objevím u ohně, případně u snídaně. A až přijde čas, pojedu s nimi dál. |
| |
| Ráno Vylezl jsem z baráku, a Joe právě hrál na flétnu. Slunce se pomalu ujímalo vlády nad pouští. U studny jsem se lehce opláchl, a pak jsem se opřel o stěnu baráku, zapálil si cigaretu. Mlčky jsem sledoval tu ranní scenérii, podbarvenou hudbou, a pomalu jsem kouřil. Po nějakém čase jsem dorazil k ohništi, a rozdělal oheň zapalovačem, který se pak vrátil do malé kapsy na levém rukávu koženice. BB možná udělá nějaký čaj, nebo kafe. Obojí by bodlo. Nevím jestli je k mání něco k snídani, kdyby ne... byl bych pro nějaký bistro při cestě. |
| |
| Proberou mě ostatní lidi, co se tu ráno trousí. Ležím u dýmajícího ohně v bundě s batohem pod hlavou, Wapi šmejdí okolo a hledá zbytky ze včera. Že se ke mně někdo blíží, už vím, tak pomalu otevřu oči. Tahle žena mi ze včerejška krom zrzavých vlasů moc neutkvěla v paměti, ale mile mě překvapí její dotaz. Zvednu se, potřesu hlavou a prohrábnu si rukou vlasy, shodím bundu, která mě chránila před nočním chladem. "Díky. Já se v těhle věcech nevyznám, ale pořád lepší jak auto." Zamlaskám na Wapiho a vysadím si ho na rameno, vydám se k tomu křápu. "Jestli potřebuješ nějak pomoct, tak rozkazuj," pousměju se. |
| |
| motorka Stroj jsem si už prohlédla, než jsem šla za ní. Ty obrázky jsou úchvatné. Když se zvedne a potvrdí mi že má zájem o mojí snahu, dojdu si ke své motorce pro potřebné věci. Ze dna tašky prvně vytahuji starou lahev vodky. To jsem ji ještě nerozbila? podivím se. Teď se budeš hodit. Ještě vytahuji malé kožené pouzdro s nástrčnými klíči. Dojdu zpět k motorce tam už čeká Tadewi. „Zkus jí nastartovat ať si ji poslechneme.“ uděluji první pokyny. Já si sedám z boku abych slyšela zda startér točí jak má. Navíc dávám ruku před sání, abych věděla zda saje vzduch... |
| |
| motorka Po dvou pokusech dávám Tadewi pokyn, aby to dál nezkoušela. Startér točí, vzduchu to saje děsně málo a nechytá to. Co to může být? přemýšlím nad motorem. Povolením jedné matky sundavám kryt vzduchového filtru. Prohlížím si ho, ale vypadá docela čistě. Hlavně na to, že Tadewi nevypadá na to, že by ho sama čistila... Odkládám ho opatrně na zem. Po jeho sundání se mi odkryje potrubí vedoucí ke karburátoru. Na první pohled vypadá čistě. Ovšem když si do něho sáhnu prstem cítím, že stěny jsou pokryté tenoučkou vrstvičkou benzínu. „Myslím, že to nebude nic velkého.“ upokojím přihlížející a směrem za sebe podávám vyndanou přívodní trubku. |
| |
| motorka Někdo si ji ode mě vezme. Prohlížím si karburátor. Tohle je špatné... Problém vidím hned na poprvé. Jeho vnitřek je celý od benzínu. Stěny jsou tmavé a hrbolaté. Správně by měly být šedé nebo tmavě šedé, ale rozhodně musí být hladké! Opatrně sundavám zaháknutý bovden plynu z háčku na karburátoru. Taky sundavám podtlakovou hadičku... Karburátor je párem šroubů přidělán k sacímu potrubí. Malým klíčem povoluji šroubky co drží karburátor na místě. Opatrně ho sundavám a vytahuji z motorky. Je to pěkný kousek. Nedá mi to při pohledu na jeho průměr. Otáčím se a ukazuji problém. „Tady tohle by mělo být čisté...“ prst vrazím do špinavé „trubky“ na jednom konci. Z nářadí vytáhnu špinavý hadřík. K němu vyndám i lahev vodky. „Chtěl by někdo pomoc?“ ptám se s úsměvem a natahuji ruce s věcmi. |
| |
| Ráno Vyfotila jsem poslední fotografie, zrcadlovku jsem nechala pověšenou okolo krku, a přemýšlela nad tím, co bych si dala ke snídani. Měla jsem chuť na nějaké sladké pečivo a korbel kávy. Proto mě zaujal Jim, který se už taky probudil, a pronesl první návrh. Nebyla jsem zase tak daleko, abych ho nemohla slyšet, a ještě k tomu jsem si všimla Maki s Tadewi, jak opravují motorku. To mě celkem zaujalo, a tak jsem se vydala jejich směrem. Na snídani bude ještě čas. "Jestli se vám nepřihlásil někdo schopnější, tak vám mile ráda pomůžu. Ale předem musím říct, že nejsem žádný mechanik." Usmála jsem se na obě dvě, snad má pomoc bude co k čemu, a nebude to jenom horší. "Tak co mám dělat?" Zeptala jsem se možná pitomě, ale při pohledu na vodku s hadrem mi došlo, že tohle nebude zrovna moc čistá práce. Vyhrnula jsem si rukávy od svetru, a dala se pohotově do čištění. Bylo vidět že mi to nedělá žádný problém, a na mé tváři se objevil rozverný úsměv. |
| |
| Podle pokynů dělám, co se po mně chce, Wapiho jsem odložila na sedadlo. Zašklebím se na špinavou trubku, co prý má být čistá. Za to asi může poušť? Nemám sebemenší tušení. Než stačím natáhnout ruku, ujme se toho ta mladá, co přijela s Jimem. Připadám si hloupě, když mě tu všichni obskakují kvůli motorce a já krom nastartování neudělala nic. "Kde ses to naučila?" zeptám se aspoň, aby řeč nestála. |
| |
| motorka Čištění se ujme ta od které bych to čekala nejméně. Povytáhnu odbočí. „Máš u mě o bod víc. Zrovna od tebe bych to nečekala“ řeknu jí s úsměvem. Mezitím co čistí se mě položí otázku Tadewi. „Tak to je to jednoduché, naučila mě to ta moje motorka. Která se vždycky někde rozsypala.“ Ukáži směrem k otlučenému stroji stranou. „Vypadá děsně. Já vím, ale motorové už nemůže být v lepším stavu.“ „To by už mohlo stačit.“ řeknu Kate, když se jí podívám přes rameno na karburátor. Doufám, že se nám ho nepovedlo přenastavit. Kdyby se nám to povedlo, dalo by to sakra hodně práce. Sací potrubí už vypadá v pořádku a tak se rozhodnu to vyzkoušet. Nasazuji karburátor na místo a utahuji šroubky. „Tak to zkus.“ řeknu Tadewi, když připojím hadičku i bovden plynu. Filtr zatím nechávám ležet stranou. Tady si to nic nenasaje a alespoň bude vidět, jak se hýbe klapka. Tadewi startuje. Motor chvíli kucká a poté s rámusem naskočí. Když je ze sání sundán kryt a filtr, zní motor, dle mého názoru, mnohem líp. „Vypadá, že jsme ten problém našli.“ prohlásím. Vidím, že si Tadewi namáhá mozek, jak k tomu přišla a tak jí nabídnu možnosti. „Je možné, že ti na nějaké pumpě dali nějaký špinavý benzín a nebo je možný, že je díra ve filtru.“ Vezmu ho ještě do ruky a zkoumám ho. Žádnou trhlinu nevidím, ale zrovna filtr je lepší vyměnit preventivně. Jeden náhradní vyhrabu z tašky své motorky. Do svého myšlenkového bloku si dělám poznámku: Koupit jeden filtr! Ještě motorku chcípneme a já poskládám roztroušené díly zpět. „Tak to můžeme jet vyzkoušet.“ navrhnu. Možná bychom se ale mohli prvně najíst... namítne mozek, který myslí akorát na sebe a svoje tělo. |
| |
| Vážně jsem netušila, že je to tak složité (mně to tak připadá). A tak jenom kývám hlavou nebo zamručím v odpověď a snažím se nové informace vstřebat. "Fakt díky, bez tebe bych za chvíli zase skončila někde u krajnice v poušti. Počkejte. Obě," ukážu na ně prstem, když jsme hotovy, a svižně zamířím k zavazadlům, nově probuzeným kývnu na pozdrav. V ruce držím dva náramky. Mně zas tak chybět nebudou, můžu si vytvořit nové, zato pomoc je neocenitelná. Než bych to dotáhla někam k mechanikovi do města, který by mě mohl pěkně natáhnout, než by se na to vůbec podíval... "To je za pomoc. A na památku na setkání v poušti." |
| |
| Koukám, že tady jsou samý ranní ptáčata. Když se proberu, už jsem na půdě sám, i když mám dojem, že tu spalo víc lidí. Zamžourám do světla, vstanu a protáhnu se, pak zamířím rovnou pod pumpu, protože se potřebuju pořádně probrat. Sundám si bundu i triko a strčím pod ní hlavu. Kurva, to je ledárna! Ale jako budíček dobrý. Víc než to. Teprve pak si začnu všímat lidí okolo. Tři holky, každá s jinýma vlasama, se vrtaj v motorce. U ohně je pár tváří, co jsem večer neviděl nebo si jich nevšim, ale drzý číro nikde. Pozdravím ty okolo ohniště zvednutou rukou s tetováním na předloktí a zůstanu se svýma věcma sedět u studny. Jsem docela zvědavej, co je tahle nesourodá partička zač. Radši bych se na to osobně zeptal číra a vočíhnul ji i za světla. |
| |
| Ranní probuzení Na to že jedna dotyčná dvojice v noci hlasitě řádila, tak jsem se probudila celkem vyspaná – i když chvilka spánku navíc, by neuškodila. Překulím se na záda, abych se mohla protáhnout jako kočka, mohutně si přitom zazívám, a pohlédnu na toho, kdo ještě chrápe vedle mě. Ani jsem nevěděla, že jsem si šla lehnout za blonďatým štěnětem. A co víc, že vlastně v noci ani nic nebylo. Ušklíbla jsem se, a konečně se rozhodla vylézt ze spacáku. Z baráku jsem vycházela ještě rozespalá, a ještě v podprsence jsem si přes hlavu přetahovala černé tílko, včerejší kalhoty jsem vyměnila za kraťase. Černé číro jsem ještě měla divoce rozcuchané, ale nijak jsem tomu nepřikládala větší váhu. Upravit se můžu ještě po snídani. Nijak se nerozhlížím, prostě jen mířím ke zdroji chladné vody, a u toho se všemožně prohrabuju ve vlasech, nebo tlumím zívnutí do svých dlaní. Skoro bych si toho mládežníka, co přijel v noci jako poslední, a právě tu seděl se svými věcmi, nevšimla, kdybych o něj málem nezakopla. Pozdravila jsem ho jenom s typickým úšklebkem, jako kdyby to byl nezajímavej panák, a sama jsem se osvěžila s hlavou pod ledovou vodou. No, asi jsem se zase tak moc dobře nevyspala, moje nálada nebyla zrovna nejlepší. "Hele, jak se vlastně jmenuješ." Jo líbání cizích lidí není špatnejch druh seznamování, ale jméno se z toho vyčíst nedalo, i kdybych mu jazyk strkala do krku sebevíc. |
| |
| Motorka "Jde vidět, že se ještě moc neznáme." Oplatím Maki úsměv, jsem ráda, že se na mě kvůli tomu večeru nezlobí. Pobila se jako lvice, a to vlastně jen kvůli nějaké obyčejné holce, kterou ani nezná. Stejně tak jsem se mile usmála i na Tadewi, měla jsem pocit, že se na mě možná trochu zlobí, protože jsem se k nim z ničeho nic připletla, a sama od sebe jsem jim chtěla pomoct. Ale nakonec jsem usoudila, že je to blbost. Obě děvčata byla přátelská. Ještě jsem chvíli pokračovala v čištění, na tohle jsem byla vždycky perfekcionista a detailista, a následně jsem vyčištěnou součástku podala Maki, aby mohla dále pokračovat v opravování. Bylo zvláštní ji takhle pozorovat, většinou tomu rozumí spíš muži než ženy. Teprve až bylo všechno zpátky na svém místě, tak jsem se rozhlédla kolem. Všimla jsem si, že poslední opozdilci už konečně vstávají, a připravují se na cestu. Znovu jsem všechny pozdravila, a otočila se zpátky k holkám. "Děkuju Tadewi, ale poděkování patří hlavně tady Maki. Bez ní by to nešlo." Musela jsem se znovu usmát. Náramek od pravé indiánky jsem si hnedka nasadila na pravé zápěstí, a zaujatě jsem si jej prohlížela. "Je moc krásný." |
| |
| Ráno, cesta dál Dohrál jsem na flétnu, když už se většina lidí vzbudila, a tím pádem už bylo dost hluku. Jim sice udělal oheň, ale nikdo se do nějaké snídaně nehrnul. Holky pod vedením Maki spravovali a úspěšně spravili Tadewi motorku. La grande mechanicos, seňoritas! Ocením hlavně Makinu zásluhu. Ta holka se vážně nezdá. Pak se dám do kupy a sbalím si věci. Hola lidi, viděl bych to na pořádný kafe a koblihy někde v bistru u cesty. Co vy na to? Jinak dnes jedeme přes Winnemuccu, Elko, a pak vlevo do Twin Falls... tam je skvělej camp kousek od vodopádů. Takže tam by bylo ideální k večeru dojet. Takže až budete všichni ready, můžem vyrazit. Kecat se dá přeci i za jízdy. Čekám co banda na to, a pokud je souhlas většiny, zapnu si na cestu nějaký místní country rádio, odpíchnu mašinu a vyrazím v čele kolony na pořádnou snídani, a pak dál... |
| |
| Vrátím číru úšklebek a ani se nepohnu, abych jí usnadnil ranní sprchu. Akorát když si ráchá páčo, tak mrknu na zadek, ale to je vše. Můj pohled na chvíli přitáhnou zase ty tři mechaničky, přemýšlím, jestli tu motorku rozloží, nebo doopravdy opraví. "Sven. A ty?" Krátká pauza. "Co jste to vlastně za skupinu? Možná máme společnou cestu," pootočím k ní hlavu, když řeknu svoji myšlenku nahlas. Vnucovat se nehodlám, na druhou stranu cestovat v partě je větší zábava a ujet jim (nebo oni mně) můžou vždycky. S cowboyem v duchu souhlasím, pořádnej žvanec by bodl, potřebuju do sebe dostat trochu kofeinu, abych srovnal lehkej spánkovej deficit. |
| |
| Ráno, dálniční bistro Když se všichni dali tak nějak do pořádku, tak Joe vyráží na silnici, a k nejbližšímu bistru, a tak ho na své Heritage následuju. Bistro neleží nijak daleko, a je součástí pumpy. Natankuju, a dám si pořádný kafe, a pár koblih. Po snídani se rozloučím s Kate, protože mne mé záležitosti vedou jinam. Zatím se měj Kate, s touhle partou určitě to svý dobrodružství zažiješ. Tak ať se ti daří. A protože vím kam máte namířeno, tak není vyloučeno, že se ještě setkáme. Pak se ještě rozloučím i s ostatními. Zatím, lidi. Po chvíli před bistrem zaburácí má mašina, a já vyrazím za svými cíli... |
| |
| Odjezd Původně jsem chtěla udělat čaj, ale zdálo se že všichni by raději uvítali nějakou bohatší snídani. A tak jsem se raději kochala pouští, než se parta sbalila. Holky spravovali motorku. Stroje mne pranic neříkají, takže jsem se nepřidala. Spíše mne zajímala Maki, pozorovala jsem jí, s jakým nadšením ty věci vysvětluje i rozebírá. To mne celkem fascinovalo. Jsi fascinující, Maki. Je vidět, že ovládáš tajemství železa. Řekla jsem jí obdivně. Pak přišel čas, a já se rozloučila s pouští a zařadila se za Joea, Jima a další. Na snídani jsem si dala čokoládu a muffiny. |
| |
| Odjíždíme Hlad už jsem měla pořádný, a když Joe navrhl sladkou snídani s kávou v nějakém bistru poblíž, poskočila jsem na místě s viditelnou radostí. Modré oči mi zajiskřily, a nezbývalo už nic jiného, než se nachystat na další cestu. Zvláštní že padlo slovo o mých oblíbených koblihách. Sbalila jsem si všechny své věci do batohu, stáhla dlouhé vlasy do pevného ohonu a vydala jsem se za Jimem, který mě vezl i předtím. To jsem ještě netušila, že se naše cesty tak brzo rozdělí, a já si opět budu muset hledat volné místo na něčí motorce. "Nechci ti říkat sbohem, protože se určitě ještě uvidíme. Taky se měj, a děkuju ti jak za odvoz, tak i za starostlivost. Ráda jsem tě poznala. Šťastnou cestu a dávej na sebe pozor." Rozloučila jsem se s Jimem, který se nás rozhodl opustit. Povinnosti ho volali jinam. Já však pevně věřila, že naše setkání nebylo poslední. Krátce jsem jej objala, a políbila na tvář. Zvláštní jak málo chvil stačí k tomu, aby se vám druhý vryl do paměti. Pak nastala chvíle kdy jsem se pustila do koblihových a sladkých orgií. Doslova. Nakoupila jsem si krabici nejrůznějších koblih, a s labužnickým výrazem jsem si dopřávala jednu za druhou, a jednotlivá sousta jsem zapíjela lattéčkem. Každou osobu, která se až moc podezřele ochomýtala kolem mé krabičky, jsem spražila svým pohledem. V dnešní době si člověk musí hlídat i koblihy. |
| |
 | Hudsonský jestřáb letí pouští, ráno Vyrazil jsem na silnici hned časně ráno, a to jen z toho prostého důvodu, že se mi chtělo. Provoz byl minimální, a tak jsem si nerušen užíval komfortní jízdu na svém králi silnic. Jelikož občasné loupeže starožitností celkem vynáší, tak můžu vozit svoje pozadí a různé milé slečny na tom nejluxusnějším co Harley nabízí. Právě jsem se vyhoupl na menší kopeček, když se přede mnou v dáli zjevila kolona harleyů, právě najíždějících z pouště na silnici. Yupeeeee! Společnost! A chybím v ní už jen já! Přidal jsem plyn, a má mašina vyrazila vpřed rychlostí jestřába. Z mého sterea se linula příjemná chytlavá muzika, se kterou jsem si cestou zpíval i já. Zastihl jsem je až před bistrem. Zdravím vás společnosti! Jsem Hawk, Hudson Hawk. Zahalasil jsem tónem jako bychom se znali odjakživa, a hrnul se si dát hlt poctivý brazilský kávy. Jakási malá blondýnka se právě dojemně loučila s nějakým sympaťákem. Bylo mi jasný, že jí chybí odvoz. S přibližovadlem si nedělej starost, děvče! Miluju společnost, takže jedu s váma. Můj král silnic je ti k dispozici, stejně jako já, nadupaný stereo, chladící box, zmrzlina v boxu mrazícím a dobře zásobený příruční bar a mnoho dalšího! Zazněla má nabídka, jakmile dotyčný motorkář zmizel. Obsluho, ještě balík koblih na mne tady pro mladou dámu! Vypadá to, že jich má málo! Popis: Asi 37 let, krátce střižené hnědé vlasy, na nich nezbytná pomačkaná hučka, sluneční brýle, všemu vévodí drzý kukuč, pak černé tričko, černá vestička od obleku, tmavý 3/4 kožený kabátec, černé volné kalhoty, černé luxusní kopyta. Vše ležerně a nenuceně sladěno. Oblečení i mašina jasně signalizují, že sebe a své přátele rozhodně nikde nešidím.
|
| |
| Dopoledne „Faith. Ta skupinka je trochu divná, co? Vlastně ani jednoho z nich neznám, přidala jsem se k nim včera, a prej míří na ten Woodstock.“ Víc jsem toho stejně nevěděla, a sama jsem si nebyla jistá, jestli je budu následovat až do cíle. Možná se po cestě odpojím, a pojedu si svou vlastní cestou, pokud mě tedy u nic nepřipoutá. Což jsem, ale stejně neměla v plánu, ale životní cesty jsou občas… nevyzpytatelné. Na očumování mého zadku jsem byla zvyklá, a tak jsem se tam ještě chvíli vykrucovala, než jsem se narovnala a jako naschvál jsem před ním pohodila hlavou nahoru a dolů. Přesně tak, abych ho pokropila z mokrých vlasů. „Tak co fešáku, budeš tu ještě dlouho tupě zírat nebo pojedeš?“ Pobaveně jsem se na něj ušklíbla, a se zhoupnutím svých boků jsem se odebrala pro své věci, a vyrazila za ostatními v koloně. Do bistra jsem dorazila mezi prvními, a mé kroky vedli k objednávacímu pultu, kde jsem si objednala to první co mi padlo do oka. V době největšího hladu bych se spokojila i se suchým rohlíkem. |
| |
| "Jo, to teda je," přitakám a při postříkání jenom přimhouřím oči, protože na mě samotným voda ještě úplně neuschnula. Tak jako tak na sebe hodím triko a následuju svoji novou známou, a protože se k nim hodlám připojit, tak k chystajícímu se hloučku prohodím svoje jméno a že se s nima možná svezu až do cíle, protože tam mířím taky. Country muzika není nic, co by mi nějak zlepšilo den, bohužel krom rozbití toho krámu bych s tím nic moc nenadělal. A vidina jídla přehluší veškerý jiný nepohodlí. Bistro pro mě září jak svatej grál. Objednám si pořádnýho lomcováka, černý kafe, a kdybych neřídil, tak bych do toho přidal trochu rumu. I na ten dojde. Třebas k večeru. Potom naprosto nezdravou masitou snídani, a než mi ji udělají, všimnu si nějakýho obejdy, kterej určitě s touhle skupinou na začátku nebyl, jak doráží na tu mladou blondýnu. Chvíli si ho přeměřuju a na první pohled je všechno, jen ne sympatickej, a podle toho, jak se děvče tváří, si o něm myslíme zprvu to stejný. V takovejch chvílích se ve mně občas probere ochranářskej bratrskej pud, protože kdyby se takhle někdo choval k mý sestře, zlomím mu ruku. "Amigo, slečna jede se mnou," oznámím mu a doufám, že pískle bude dost rozumný, aby neodporovalo pomocný ruce. |
| |
| Koblihový ráj Ládovala jsem se s vydatnou chutí další koblihou, a oblizovala jsem se skoro až za ušima. Ostatních jsem si zase tak moc nevšímala, ale jen do té doby, než se o slovo přihlásil ten zvláštní chlapík, ze kterého jsem měla obzvlášť divný pocit. A to nebylo zrovna příjemný, i když překypoval energií a elánem. Tak nějak mi ale připomínal spíše pána, co láká malé děti na bonbónky a lízátka. Sousto mi z toho zaskočilo v krku, a tak jsem to musela řádně zapít. "Moc vám děkuju, ale to snad ani nebude nutné. Tolik koblih sebou ani neuvezu." Zazněla má první reakce na tu objednávku dalšího balíku koblih. Připadalo mi, že mě ten chlap snad balí, a já nevěděla co mu na to říct. Nebyla jsem zvyklá, že by byl o mě takový zájem. Křečovitě jsem se pousmála na příchozího Svena, který zřejmě vycítil mé rozpaky a tu bezradnost v téhle situaci. V duchu jsem mu poděkovala. "Ano, já už svého jezdce mám." Omluvně jsem se usmála na toho nového, a doufala že nebude naštvaný. Jedna bitka kvůli mé maličkosti už mi bohatě stačila. |
| |
| Blondýna a koblihy Byla lehce mimo, asi jí trochu vykolejil můj přirozený šarm. To se mi stává poměrně často, stejně jako štěkání nějakých hlídacích psů v okolí, těch co jim chybí špetka kreativity a vtipu. Takže jsem onoho štěkacího boxera naprosto s přehledem ignoroval. S uskladněním koblih si nedělej těžkou hlavu, o to se ti postarám. Má mašina ti je poveze. Můj hlas nepostrádal vitalitu a elán. Úsměv mi na líci jen hrál. Mému vynikajícímu pozorovacímu oku neuniklo, že hlídací hafan nabízí slečně spíše plechový blatník své cool mašiny, než pořádnou sedačku. A kdyby tě omezila jízda na plechu, mé měkké posezení a veškeré příslušenství je ti k dispozici. Objednal jsem si další balík koblih, a do jedné se vášnivě pustil. Dobrými věcmi je třeba se pořádně zásobit. Dodal jsem k ní s úsměvem od ucha k uchu, zarámovaným šlehačkou a čokoládovým krémem... |
| |
| Zatímco čekám na vyřízení svý objednávky, protože s touhle partou tu bude mít obsluha dost napilno, nenuceně si přisednu ke svý nový spolucestující, jenže pedofilní strejc ne a ne odprejsknout. Prozatím naštěstí není nic než příliš familiérní pako, tak mlčím. A uvést se do zdejší společností potyčkou by asi taky nebylo nejlepší, i když myslím, že Číro Faith by se na můj účet pobavila. |
| |
| odjezd „Jé... Děkuji!“ prohlížím si náramek, který hned umístím na ruku. „To nic nebylo...“ odmítám všechny pochvaly. Z takové společnosti jsem trochu nesvá. Je nás tu děsně moc... pomyslím si. Uklidím si nářadí a zbytek vodky do jedné z tašek. Ještě si doběhnu pro svůj spacák, který následuje nářadí. Ostatní mají mezitím složeno a tak jako velká rodina vyjíždíme. Za hřmotu mnoha motorů najíždíme na silnici směr snídaně. Přidávám plyn a držím se po levé straně od Tadewiina motocyklu. Snažím se poslouchat jeho zvuk, ale výfuk (spíš rovná trubka) mého stroje je příliš hlučná. Na parkovišti před bistrem zastavuji vedle ní. „Tak co, jede dobře? Nepotřebuje trochu seřídit? Drží otáčky?“ ptám se jí, když jsem ji nemohla slyšet. Zaslechnu vytočený motor blížícího se stroje. Další?? podivím se. Sundavám si svou helmu. Podle zvuku se jedná o velký motor. Když se přiblíží k bistru poznávám motorku. Jedná se o docela drahou a luxusní kusovku. Tak tenhle cápek asi nebude zrovna hodnej... Potvrdí to hned co sesedne svojí nabídkou. Než stihnu vztekle zareagovat zastane se jí jeden z nás. Asi bych si už tu pistoli měla pořídit... dojde mi. v bistru si beru dvě koblihy a ještě u pultu do sebe hodím hrnek horké čokolády. Koblihy jím až venku, kde vidím na zbytek skupinky a hlavně kde vidím na něho. Tak se ukaž a uvidíš co dovedu... Koblihy si položím na nejbližší stůl a protáhnu si ruce. Kdysi jsem si ruce protahovala každý den před směnou v hospodě, abych dokázala napité hosty zklidnit. Co jsem odjela, tak na to nějak zapomínám...Jen co je mám protažené chopím se znovu své dobroty a pustím se do ní. |
| |
| bistro Sním si jednu ze dvou koblih. S druhou v ruce nakonec dojdu k Tadewi. „Na vezmi si...“ a vrazím ji pytlík s druhou. Ještě se skloním k její motorce a lehce prsty pootočím s malým šroubkem na karburátoru. Přidám trochu bohatost směsi. Mohlo by to jít líp za plynem. Pak se otočím zpět k tomu nováčkovi. „Maki“ představím se úsečně a změřím si ho opovrhujícím pohledem. Nevím proč, ale nemám ráda lidi, co jezdí na luxusních motorkách. Vlastně ani na svojí motorce nemám rádio... Na co taky? „Kam vlastně jedeš?“ zeptám se po důkladné prohlídce jeho stroje. Ne, nezávidím mu ji. Ten motor je úchvatný, ale tím zbytečným železem kolem je jeho síla hodně znevýhodněná... Vlastně si myslím, že se svým přetryskovaným karburátorem mám podobný výkon v mnohem lehčím balení. |
| |
| Dračice a Král silnic Cpal jsem se koblihou, a zaléval to bohatě skvělým brazilským kafem. Hafan přisedl paničce k noze, a cenil na mne obrazně řečeno zuby. Nevšímal jsem si ho. Čeho jsem si ale všimnul byla jakási zrzka ze společnosti, která začala obcházet mou mašinu. Všímala si hlavně motoru, což jasně naznačovalo, že se v mechanice nejspíš vyzná. Kdyby to byla nějaká pipka, tak by jí víc zajímal chrom a celkový vzhled. Představila se, a jelikož já tak učinil všem a hned po příjezdu, tak jsem se jen usmál. Vypadala celkem nenápadně, ale byla to určitě dračice, která by neváhala se vrhnout i před hlaveň pistole, kdyby na to přišlo. Její oči jí žhnuly, a rudá kštice dokreslovala celkový dojem. Kam jedu? Teď jedu s vámi, mám rád společnost. Zazubil jsem se. A zatímco jí oči jezdili po mém stroji, tak mé zas vesele bloudili po její pružné postavě... |
| |
| "Jo, hlavně když jede," prohodím k Maki s lehkým úsměvem. Jsem ráda, že si obě hned nasadily moje dárky, to člověka vždycky potěší. Tak ani není divu, že jsme sem jely spolu. Řekla jsem si, že s nimi chvíli budu držet směr, když už mě k nim osud s motorkou a indiánskou flétnou zahnal. Jenom škoda, že ten... Jim, se kterým jsem si večer docela dobře popovídala u ohně, odjel. Připadal mi z těch všech chlapů tady nejnormálnější. Na snídani si vezmu něco lehčího a čaj, a když mi Maki vrazí do ruky koblihu, překvapeně zamrkám. Pohled mi zalétne s naší druhé pomocnici, která je (snad kvůli blonďatým vlasům? Kvůli mládí?), zdá se, magnet na problémy. V tom nevinném smyslu slova. Muž, co se k nám přidal, se mi nelíbí, a i když to není hezké, jsem ráda, že otravuje někoho jiného. Podobné typy jsem párkrát zažila hlavně kvůli svému původu, chtěli exotiku. "Možná se ze mě nakonec stane mechanik - vrazím mu jedno z tvých nářadí do úsměvu," uchechtnu se tiše k Maki, když nám oznámí, že se ho nezbavíme. Pokud to dřív neudělá ten chlápek, co se rozhodl připojit do boje o Kate. Chudák holka, rvou se o ni jako psi. Zatím naštěstí obrazně. |
| |
| Pokračování Na Johnyho už jsem se jen usmívala. Co bych mu tak asi měla říct? Dělala se mi z něj husí kůže, a mrazilo v zádech, což v tomhle případě nebyl moc příjemný pocit. Neměla jsem takové typy ráda, ale na druhou stranu jsem ho nechtěla odsuzovat. Byl to takový ten jiný typ člověka, na který si ostatní vždycky musí nejdříve zvyknout. Byl jiný, a lidé mají sklony se bát toho "jiného" a "nepoznaného". Když se však jeho pozornost přesunula na Maki, tak trochu jsem si sobecky oddechla. Ta už si s ním určitě poradí, když si na ní zkusí něco většího. Což asi ani nebylo daleko od pravdy podle toho úlisného úsměvu. Zase jsem cítila jak mi přeběhl mráz po zádech, a musela jsem se ošít. Všimla jsem si, že i Tadewi necítí k novému příliš mnoho sympatií. Mávla jsem oběma holkám na pozdrav. "Díky. Asi bych sama nevěděla jak se z toho vykecat." S tichým uchechtnutím zašeptám směrem ke Svenovi. Ten mi naopak nepřipadal nijak zvláštně nebezpečný, i když jsem ho vlastně ani neznala. To jsem však hodlala napravit. "Jsem Kate. Ty jsi myslím dojel včera v noci, viď? Všimla jsem si tě ráno." Zapředla jsem nenuceně rozhovor, a u toho popíjela zbytek svého kafé v hrnku. Budu si muset koupit velkou termosku, kdo ví, kdy si zase budu moci dopřát svůj oblíbený nápoj. "Asi to není nejlepší poděkovaní, ale klidně si vem. Asi už jich za chvíli stejně moc nezbyde.'" Přisunula jsem k němu svojí krabici a nabídla mu koblihy, které jsem si sice šetřila, ale v jeho případě jsem hodlala udělat výjimku. |
| |
| .. a na cestu Ráno jsem vstal trochu podiven, že se mi podařilo tak pěkně odpadnout, ale co se dá dělat. Bez řečí se trochu upravil a šel zkontrolovat mašinu. Viděl jsem nejspíš víc lidí, než jsem si jich stačil všimnout večer ale příliš jsem se nedivil. Byl to zvláštní den i noc a poutníků přes poušť tu asi bylo víc. "Snídaně, to bych bral." Ozvu se po Joeově návrhu. Sebral jsem se a vyrazil spolu s ostatníma. Dorazili jsme na místo a tak jsem si dal pořádný hrnek černýho kafe s croissantem. Věnoval jsem se jídlu a po očku sledoval, kdo se s kým baví. |
| |
| bistro Tadewinu poznámku odměním úsměvem. Jeho pohledu jsem si všimla a zrovna příjemný mi nebyl. Kde je Faith? Ta by ho dobře zabavila místo mě... napadne mi. To jak řekl, že jede s námi se mi vůbec nelíbilo. Copak ho někdo od nás pozval?? Beze slova se otočím a dojdu ke své motorce. Z úplného dna tašky vylovím jednu z větších ráčen. Hodí se na všechny zarezlejší šrouby, na tvrdé ořechy nebo by určitě šla použít i na meloun... Jakoby se nic nedělo jí podám Tadewi. „Na kdyby se ti to porouchalo...“ dodám, ale jí musí být jasné, na co to je. Otočena zády k němu a čelem k ní vykouzlím na tváři úsměv. Tohle ještě bude zábava. Nadechnu se. Prudce se otočím. Já věděla kam se dívá... „Ehmm, můžeš se prosím dívat někam jinam?“ Mávnu rukou k nicotě pouště. |
| |
| "Nijak, tihle jsou horší než plíseň na nohou," ušklíbnu se a nespouštím z něj oči, dokud si nenajde na chvíli jinou oběť. Tuším, že bude otravovat i pak, leda by mu zrzka hodně vzdorovala a jeho to zabavilo na dlouho. "Sven. Jo, nepočítal jsem s tím, že tam někdo bude. Ale prej máte namířeno tam, kam já, a i osamělej vlk potřebuje trochu společnosti." Proti určitýmu druhu společnosti bych nebyl kupříkladu s potetovaným čírem, napadne mě mimoděk. "Dík, ale klidně si to nech. Na mě čeká snídaně pro masožravce. A ty bys měla trochu přibrat, aby si na tebe úchyláci nedovolovali." Až po chvíli mi dojde, že s ní začínám jednat jako s Alison, ale pak nad tím v duchu mávnu rukou. Když na mě houknou, že "snídaně pro masožravce" je hotová, dojdu si pro ni a zase sednu k ní. "A jak ses u takový bandy zjevila ty, když nemáš motorku?" |
| |
| Nový přírůstek do "rodiny" Ten novej chlap, co se drze vtěsnal do naší skupiny, mi vážně trochu připadal jako cvok. Nejdříve to zkoušel na to blonďaté pískle koblihama, a nakonec přesedlal na zrzku. Ani bych se nedivila, kdyby mu dala co proto, už mi připadalo, že ani jinak věci řešit neumí, než jen násilím. Já jsem si však stále udržovala nadhled. Však to byl jen obyčejný chlápek, který si myslel, že je hrozně neodolatelnej. Vždyť je úplně neškodnej, a člověk se aspoň může pobavit na cizí účet. Zakroutila jsem krátce hlavou, a raději se věnovala svému zbytku kafé. Nálada se mi moc nezlepšila, a tak jsem ani na nic neměla náladu. Hodila jsem do sebe poslední kus snídaně, a už se pomalu začínala chystat na cestu. Nevím jak ostatní, ale já už bych docela ráda jela, moc zábavy tu stejně nebylo. Ovšem, ne všichni byli ještě po jídle. Pohledem jsem znovu zavadila o drobnou blondýnku, která se družila v rozhovoru se Svenem, a v duchu jsem protočila očima. S Medvědem jsem mluvit nechtěla, protože… To byl prostě Medvěd, a stejně měl oči jen pro BB. Pohled temně hnědých očí se zastavil na posledním členu naší „rodinky“. „Joe! Co ty tady tak smutně sedíš, jako kdybys měl zaražený prdy?“ Pobaveně jsem se ušklíbla, a jako dravá šelma vykročila k jmenovanému, kterému jsem věnovala tuze silnou herdu do zad. Samozřejmě přátelskou… |
| |
| Láhev chlastu - nejlepší přítel člověka Dračice se otočila, a durdila se, že mé oči se zrovna koukají jejím směrem. Ale jistě, ale tam toho moc neuvidím, jen písek a pár šutrů. Odpověděl jsem jí klidně. Jsem zvyklý na to, že ne každému má bezprostředně veselá a hravá povaha sedne, ale tahle parta byla asi v nějakém afektu proti lidem, kteří nesmrdí dolarem a špínou. Nebral jsem si to osobně, ale přišlo mi toho negativna oproti mě trochu moc. No, dám jim čas, třeba dokážou být i přátelštější. Do pouště se mi čumět nechtělo, a tak jsem si zašel do bistra, a za chvíli jsem vycházel s bednou plnou kvalitních lihovin... potřeboval jsem si stejně doplnit svůj příruční bar, stejně jako zásobu zmrzliny v malém mrazícim boxíku. |
| |
| Zase odjezd? Bylo tady dost mladých a pohlednějších žen, než jsem byla já, a tak jsem věřila tomu, že ho určitě zaujme jiná z té nabídky, a pokud možno opravdu na delší dobu. Možná jsem si to jen naivně namlouvala, anebo také ne. Třeba mu tohle stačilo, a ocitla jsem na imaginárním seznamu „zaškrtnutých obětí“. Raději jsem se k tomu tématu nevracela, a pokračovala dál v nezávazné debatě. Připadalo mi trochu trapné, že jsem vlastně ani pořádně nevěděla, kam tahle skupinka přesně míří. Byla jsem jen stopařka, co na ně náhodou narazila a připadala se k nim. Bez cíle, jen se svým batohem a touhou po dobrodružství. Trochu bláznivé… nebo spíš hodně. „Já nejspíš pojedu úplně stejnou cestou až na konečnou. A pak se uvidí co dál…“ Pokrčila jsem rameny, a raději ignorovala tu poznámku o mé postavě. Připadala jsem si normálně, jako každá jiná dospělá ženská, neměla jsem žádné problémy se stravou, a i když jsem byla prťavá, můj apetit tomu rozhodně neodpovídal. Mírně jsem na okamžik svraštila obočí. „Sbalila jsem si věci, a prostě jsem si jednoho z nich stopla. Jim už ale odjel, a tak jsem tu zůstala s vámi.“ Krabici koblih jsem tedy zavřela, ale kdykoliv by měl chuť, byla jsem ochotna se podělit. Ucítila jsem na sobě další pohled, byla to ta černovlasá potetovaná žena, už od pohledu docela rázná. Ostatně jak se mi potvrdilo vzápětí, když chudákovi Joemu trefila záda. Automaticky jsem přivřela oči a shrbila se. O chvíli později, už se někteří aktéři začali chystat na další cestu, nyní to vypadalo na opravdu dlouhý kus cesty. Ještě jsem si koupila kafé s mlékem a cukrem do zásoby do svého batohu, kam jsem strčila i krabici mých oblíbených koblih. A pak už jsem jen v klidu čekala na Svena, než se i on posilní snídaní. |
| |
| Kovbojská snídaně Bistro bylo nedaleko, takže naše kolona tam byla coby dup. Dal jsem si vejce se slaninou a k tomu fazole. Na pití pak nealko pivo. Přidal se k nám chlápek s osobitým smyslem pro humor, a se schopností dávat věci do pohybu, ať už jakýmkoliv směrem. Někomu asi nesedl, mne nevadil. Já jsem Joe, vítej. V klidu jsem si jedl, když tu se ke mě přihnala jako velká voda Faith, a měla obavu o mé zažívání, což doprovodila přátelskou herdou do zad. No, po těch fazolích myslím nebudu mít problémy s odcházením mých větrů. Dodal jsem s úsměvem. Většina lidí už končila snídani, a čekala nás ještě dlouhá cesta pouští. Takže za moment už jsem zas v doprovodu pěkné písničky z rádia vyjížděl v čele dál po silnici číslo 80...
|
| |
| Kecy o tom, že stopování neznámejch chlápků není dobrej nápad, si nechám pro sebe a proplesknu se, že ona není Alison. Koneckonců i já jsem neznámej chlápek, že. Hodím do sebe snídani i kafe, protože okolní cowboyové jsou nějací aktivní a teď už nejedu sám za sebe, aspoň dokud Kate uzná za vhodný se nechat vozit. "Tak zvednem kotvy," nasadím si sluneční brýle a sednu na mašinu. Jakmile se Kate usadí, odpíchnem to od bistra. Na silnici dojedu vedle Číra. Vypadá nějaká nenaložená. Mám osobní tip, čím to je. Věnuju jí něco mezi úsklebkem a úsměvem, protože ona mě takhle taky častuje. "Ses špatně vyspala, nebo bys potřebovala zvednout náladu zas nějakým poplatkem v naturáliích?" |
| |
| Odjezd Joe byl dneska jak ledová královna. Aspoň že jsem mu nevyrazila dech, když jsem mu uštědřila takovou herdu. Je to přece chlap, tak by ho nemělo něco takového položit. I když jak si ho tak prohlížím, ten by snad brečel i nad rozvázanou tkaničkou. V duchu jsem se nad tím zasmála. „Už ti někdo řekl, že si jak studenej čumák?“ Zakroutila jsem nad ním hlavou, ať už ho trápilo cokoliv, rozhodně to nemohlo být nic tak strašnýho. Hodila jsem kontrolní pohled po ostatních, a sama se vytrousila z bistra ke svý mašině. Ta byla vždycky nejvěrnější společnice. Nasedla jsem na ní, a jak jsem byla zvyklá, dupla jsem na plyn, a zařadila se mezi prvními jezdci z naší skupinky. Mají štěstí že k nim patřím, protože jinak bych je všechny dávno předjela, a ujela jim. Sven byl jako věrný ocásek, tak to netrvalo dlouho a dojel mou rychlou mašinu. Měla jsem takovou chuť udělat něco bláznivýho, třeba jet na zadním kole, anebo něco ještě adrenalinovějšího. Náladu jsem dobrou neměla, ale úplně z jiných důvodů, o které jsem neměla potřebu se dělit. A tak jsem jako obvykle nasadila svůj ironický úšklebek. „Jasně, ten noční za moc nestál.“ Bavilo mě tohle popichování mnohem víc, než nějaké noční radovánky. |
| |
| Pobaveně si odfrknu, dokud se mi chce se s ní bavit, tímhle se mě nezbaví. Navíc já to beru tak, že tuhle naši malou hru začala včera ona sama. "Jo, večer jsem nebyl zas tak ve formě." Protože jen co jsem ryl hubou ve spacáku, usnul jsem jak špalek. "Ale dneska bych mohl doplatit ten zbytek. Říkalas, že to byla jen záloha, ne?" Jestli si vážně chce hrát na kočku a myš, nepošle mě teď do prdele. A jestli jo... svět se nezboří. Akorát bych přišel o zábavu na cestě dle mýho gusta. Zachraňování křehulí není totiž přesně to, po čem moje srdce touží, ale to neznamená, že bych to neudělal znova. |
| |
| Jízda „Chápu. Já dokážu pořádně unavit, ale ještě si musím promyslet, jestli ti dám dneska večer šanci…“ Další pobavený úšklebek se objeví na mých rtech. Nevypadal zase tak špatně, a tím že přistoupil na tu nevinnou hru, u mě stoupl v ceně. Měla jsem ráda tohle zdánlivě nevinné flirtování, to jiskření mezi dvěma, a nehnat to tak rychle do postele. Přitom by si všichni okolo pomalu mohli říkat, že jsme spolu něco měli. Ale copak by se dala pusa na seznámení označit za něco víc? Nehodlala jsem mu nic ulehčit. „Takže mi musíš dát ještě zajímavější nabídku.“ Provokativně jsem zacukala obočím, a mrkla se kontrolně po blondýnce. Nerada kazím mládež. |
| |
| Myslím, že dá. Šanci samozřejmě. Tak si s tím hlavu nelámu, zatím ostatní chudáci nevypadají na to, že by jevili zájem o potetovanou dračici - jejich chyba. Na chvíli se zamyslím, určitě čeká, že řeknu něco nevhodnýho. O důvod víc se tomu vyhnout. Jak tak koukám na její tetování, návrh se mi vynoří v hlavě sám. Akorát bude horší ho pak realizovat, ale když se chce, všechno jde. "Hm, co třeba kérku do sbírky?" nadhodím bez dalšího komentáře, jsem zvědavej, jestli se toho vůbec chytne. |
| |
| Vyrážíme a trocha rychlosti Doplnil jsem nejen zásoby chlastu a zmrzliny, ale i piva, radlery, kolu a pár nealko piv. Joe vyrazil, a za ním se začala odvíjet šňůra motorek. Já vyrazil mezi posledními, zařadil jsem se vedle nějakýho mohutnýho chlapa. Ten mlčel, a věnoval se svýmu. Přede mnou jela nějaká hippie blondýna, takže bylo na co koukat cestou. Neujeli jsme mnoho, když jsem si všiml tmavovlásky s čírem, jedoucí před hippie holkou... párkrát Číro protočila mašinu, která se pod ní svíjela jak divoká kočka na řetězu. Přes tvář mi přeběhl vykutálený úsměv. Stiskl jsem knoflík mp3 přehrávače, a stereo moji mašiny spustilo na plný výkon. Podřadil jsem, přidal plyn a pustil spojku... král silnic rozeřval svůj mohutný patnáctistovkový motor, a vystřelil vpřed jako orel útočící na svou kořist. Za okamžik už jsem se řítil vedle číra a dalších... a za další chvilku jsem uháněl před všema k obzoru... Když se někdo přidá, dobře... když ne, tak si užiju rychlost, a taky dobře...
|
| |
| Ohnivá jízda Zpozornila jsem. Vidina nové kérky se mi hrozně zalíbila. Na druhou stranu jsem nechtěla dostat nějakou tu otravu krve kvůli nějakému amatérovi. Svůj zájem jsem tak dala najevo jen velmi slabě prostřednictvím pozvednutého obočí. „Umíš to vůbec?“ Zazněl můj nedůvěřivý tón. V duchu už ale začínala přemýšlet, na jaké části těla mám ještě nějaký ten volný plácek. Mám docela početnou sbírku obrázků, a některé samozřejmě nešli jen tak zahlédnout. Náš rozhovor vyruší onen zvuk řvoucího motoru, jasně že to byl ten zazobanej chlápek, co se tu začal před dámskou společností čepýřit jako kohout při námluvách. Dupla jsem na plyn ještě víc, a snažila se vydráždit svou mašinu (motorku) k ještě větší rychlosti. Chtěla jsem si také užít parádní adrenalinovou jízdu, a tyhle opuštěné pláně byly k tomu jako stvořené… Yeaaah!!! Křičela jsem z plných plic, a zvedla jsem obě ruce ze řídítek do vzduchu v plné rychlosti. Samozřejmě jsem si předtím vychytala tu nejlepší chvíli, nerada bych vpálila do něčího zadku. |
| |
| Herda se vrací zpět Jel jsem v pohodě v čele, rádio hrálo a za mnou jela Faith se Svenem a Kate. V tu chvíli se kolem mne přehnal s řevem a metalem Hudsonský jestřáb, chtěl si užít rychlosti, a možná i někoho vyzvat. To mne ale nijak teď nelákalo. V zápětí za mnou zařval další motor, tentokrát Faith. Přijala výzvu a jala se stíhat Hawka... Vzpomněl jsem si na tu herdu a její řeči u bistra o mým kyselým ksichtě. Zesílil jsem si na max rádio, hráli Nebeský jezdce... ... já podřadil, přidal plyn, má Dyna Wide Glide věrna svému jménu roztáhla křídla... a já vystřelil jako blesk s výkřikem na rtech jako když jsme hnali krávy... Yippiiaaahhh!!! Houuu!!! Yippiiaaahhh!!! Heyyy!!! Natrhnu ti číro, Faith!!!! ... a pak jsem jí nechal za sebou... |
| |
| Chci Faith odpovědět a bránit tak svoji čest, že takovou blbost bych jí nenabídl, kdybych to fakt neuměl, ale přeruší nás zas ten stréc, co se musí pořád vytahovat. Další body dolů za to, že přerušil náš rozhovor. Jelikož mám spolujezdkyni, nemáme šanci jejich klání vyhrát. Když se však dá strhnout celá špice kolony, přece nezůstanu pozadu! Svoji očividnou prohru snadno skryju za tím, že jedu s Kate. "Pořádně se drž, a kdybys měla pocit, že se neudržíš, zavčasu křič," prohodím k ní, nerad bych ji nechal někde na asfaltu rozmlácenou jenom kvůli tomu, že chci svýho dvounohýho koně taky trochu nakopnout. Jakmile ucítím, že její stisk zesílil, vyrazím. Nijak prudce, aby ji to nestrhlo, ale postupně zrychluju. I když jsem dost rád, že ta hrůza, co hrála strécovi z repráků, je už dost daleko ode mě. |
| |
| bistro Se zařazenou šestkou jsem se hnala v daleký cíl. Jedu si stodeset a pozoruji jednolitou krajinu. Kousek přede mnou jede Tadewi, ostatní jsou ještě před ní. Za mnou se ozve řvoucí motor a já už jen vnímám, jak kolem mě prolétá motorka. Blázni... Se svojí mašinkou bych je možná dokázala předjet, ale proč? Nikdy jsem vlastně nezkoušela kolik vlastně jede max. Raději neblbnu a jedu dál jen o trošku větší rychlostí, kolem stotřiceti. Je to hranice kdy mi proudění okolního vzduchu ještě nevadí. Koukám do roztřeseného zpětného zrcátka. Za sebou už nikoho nevidím. Před sebou vidím Tadewi, jinak se už všichni připojili do té hry na honěnou. Užijte si to... popřeji jim a začnu přemýšlet, kdo má na vítězství. Asi ten Hawk, nebo jak se to jmenoval. Tomu nebude vadit, když bude trápit motor až k zadření... |
| |
| Výzva Když Hudson Hawk hodil ostatním, a nejvíc asi Faith rukavici svým rychlým startem, tak se spustil závod. Hawk byl v čele, Faith vyrazila za ním. Ovšem jejich stroje na tom jsou naprosto stejně výkonově, takže by to bylo asi jasné vítězství pro Hawka. Jenže do hry se zapojil i Joe, a s kovbojským zavýsknutím popustil uzdu své Dyna Wide, takže za chvíli nechal za zády Faith, a dotahoval se na Hawka. Do boje mohla zásadně zasáhnout díky své upravené mašině i Maki, ale ta se nakonec spokojila jen s mírně rychlejší jízdou se Svenem, kterého zas brzdila Kate. Zbytek kolony jen mírně zrychlil. Přední stroje se řítili pouští skoro až dvoustovkou... nakonec z tohoto klání při absenci Jaxe a Maki vyšel překvapivý vítěz... totiž Joe! Když to bylo jasné, tak kousek před Winnemuccou dotyčný zastavil, a počkal s úsměvem na zbytek závodníků i na celou kolonu... |
| |
| Harleye letí pouští Můj král silnic se řítil vpřed, a za mnou zařvala Faith. Pobavený úsměv mi běhal po tváři, když mne i přes velkou snahu nemohla předjet. Pak se ale za mnou ozvalo výskání honáka krav, který právě honil mne... a nakonec i úspěšně ulovil. Když bylo vše jasné, zastavil u krajnice a smál se na ucha k uchu. Zastavil jsem vedle něj, a s upřímným úsměvem mu gratuloval. Ty ale umíš hnát, kovboji! Super závod! Já totiž umím přát vítězství. Otevřel jsem svou chladničku, i bar a dodal. Vyber si flašku tvrdýho jako trofej, a taky něco na občerstvení, určitě ti vyprahlo. Sám jsem si vzal orosený citrónový Radler, což je vlastně taková příjemná pivní limonáda. Občerstvení chlazeným nápojem bylo nabídnuto samozřejmě i ostatním závodníkům, tedy jakmile k nám dorazí... |
| |
| Pekelná jízda Kdybych chtěla tak bych Hawka ještě dohonit mohla, ale když se do toho pustil Joe, jehož mašina je o fous rychlejší než ta moje, už je mi celkem jasný kdo bude nejspíš vítěz. Pokud se tedy někdo nepřidá, a neodhodlá se Joeovi natřít tu jeho kovbojskou prdelku. Vypadá to ale, že nejrychlejší jezdci jsme nakonec jenom my tři. Co se taky dalo čekat, když zbytek skupiny jsou samí suchaři bez špetky soutěživosti. Snad jenom Svena, který veze Kate, bych dokázala omluvit, že nemohl pořádně dupnout na plyn. Užívám si celou dobu svou pekelně rychlou jízdu, občas s rukama nad hlavou a taky nějakým tím divokým pokřikem. Pocit svobody a nezávislosti je k nezaplacení, stejně jako pocit vítězství, ale ten mi nakonec nebyl ani dopřán. Vyhrál Joe, a ten už se na nás z dálky usmíval jako měsíček na hnoji ve společnosti Hawka. Ten už si očividně taky našel jinou kořist v podobě Kovboje, a jak tam tak stáli, říkala jsem si, že je z nich opravdu povedená dvojka. Přibrzdila jsem, až brzdy zaskřípaly a písek se rozvířil pod kolami. Můj výraz byl neutrální, neusmívala jsem se, ale ani nemračila, jen jsem sledovala ty dva chlápky přede mnou, jak se občerstvují studeným pivem. Zkušeně jsem sesedla z motorky, a přistoupila jsem ke Kovboji dost blízko, a natáhla jsem k němu ruku. ... Určitě si říkali, že jsem jedna z těch, co nedokáží ocenit dobrou jízdu a přát vítězství ... Pevně jsem chytla jeho dlaň do své, a v okamžiku kdy to nejmíň čekal jsem ho prudce přitáhla k sobě, a věnovala mu obzvlášť vášnivého francouzáka na rty. ... A pak že neumím pořádně pogratulovat ... „Na to že jsi vyhrál, tak by jsi se měl naučit líbat.“ Hraně zklamaně jsem si otřela pusu hřbetem ruky. |
| |
| Honička Když se pode mnou vzepjala Dyna Wide, zaplavil mne příboj adrenalinu. Bylo to jako za starých časů, kdy jsme hnali tryskem s chlapama stádo dobytka. První jalovičku Faith jsem nechal za sebou poměrně rychle, s tím bejkem vpředu to trvalo déle, ale nakonec se nikdo už nedostal přede mne. A tak jsem zastavil, a úsměv opanoval mojí tvář. Díky Hawku! Bavil jsem se. Vezmu si tuhle 8-letou single sladovou skotskou Glen Orchy... a grepový radler. Pak dorazila Faith, čekal jsem další herdu, ale přišel francouzák. Její okovaný jazyk prošmejdil mou ústní dutinu, a já měl pocit, že mi v hubě lítá uvolněná matka. Když si neodpustila svou klasickou pichlavou poznámku, tak už jsem se neudržel a hurónsky jsem se od srdce rozesmál. Vše bylo jak mělo být. Tedy Faith, já tě fakt žeru! Dodal jsem s flaškou v ruce, a stále se ještě otřásající se smíchem. Čekali jsme až dorazí další závodníci... |
| |
| „Klidně na to šlápni, přece nebudeme poslední.“ Zvýšila jsem svůj hlas, aby mě Sven slyšel. Už i tak jsme na můj vkus jeli docela dost rychle, ale bylo mi jasný, že jsem v tomhle případě děsná brzda. A přece jenom se ve mně objevil kousek soutěživosti. Přitiskla jsem se těsněji k zádům svého jezdce, oči stažené do úzkých štěrbin, a vlající závoj dlouhých blonďatých vlasů kolem nás. V jedné vteřině jsem dokonce měla pocit, že vyhodím celou svou dnešní snídani Svenovi na záda. Ale statečně jsem se držela rukama kolem jeho hrudi, a dle svých možností jsem se rozhodla, že si tuhle rychlou jízdu užiju. Ale stejně se těším až zase budu stát pevně na svých nohou. |
| |
| sprint Svým pomalým tempem jsem dojela ke skupince závodníků. Zdá se mi, že si to aspoň užili. „Tak kdo z Vás to vyhrál?“ zeptám se, protože nikdo není v obětí a každý něco pije. Ani v vítěz nedostal šampaňské? radši to neřeknu nahlas. „Gratuluji...“ popřeji šťastlivci. A dám mu rychlou pusu na tvář, jak to dělají při formulích či při zdejších závodech NASCAR. Pak se rychle odtáhnu, jako bych udělala něco co jsem nechtěla. Z vlastní tašky vylovím plastovou lahev s teplou vodou. Nic moc, ale je moje... |
| |
| Stejně mi nakonec všichni zmizej jak žížnivý čáry, ale protože moje spolujezdkyně neprotestovala, udržím to tempo, co je pro ni bezpečný, až do konce. Tam už na nás čekaj. Určitě bych se jim pokusil natrhnout prdele. Bez spolujezdce. Zastavím u skupinky, nevím, kdo vyhrál, ale je mi to vcelku fuk. Hádám, že Faith to nebyla, protože takovou dračici tipuju na mnohem bouřlivější oslavu vítězství. "Pokračujem, nebo jdete chytat bronz?" Já osobně se nehodlám pařit na poušti dýl, než musím, uvítám stín, takže se mi k jejich pikniku připojit nechce. Zvlášť když vezu zachráněnou blondýnu a číhá tady jestřáb. |
| |
| Vítěz jede dál Já vyhrál, druhý Hawk, a třetí byla Faith. Řeknu s úsměvem, když se ptají. Maki mne obdaří lehkým polibkem na tvář. Příjmu nějakou tu gratulaci. Svou výhru si hodím do brašen, dopiju pivní limo, a znovu sednu na mašinu a běžným tempem vyrážím dál, po čase nás dojede hlavní kolona... |
| |
| Nezastavujem a jede se dál Kovbojova reakce mě nepřekvapí, je jasné že mě žere každej. Nasednu zpátky na svou mašinu, a ještě si stihnu zapálit cigaretu, kterou dokouřím jakmile se tu objeví další opozdilci. Taky už se chci hnout z pouště, pryč od toho písku, který má tendenci se dostávat i pod oblečení, a taky od toho nekončícího vedra. Těším se na pořádnou koupel a chladnou vodu. S výkřikem dupnu na plyn a jak to mám ve zvyku, vyrazím jako druhá za sebou zanechávajíc jen zvířený prach ... |
| |
|
|
| |
| Poušť, Elko Jelo se pouští, a pěkně to pálilo. To mne ale příliš nezkazilo náladu, má oblíbená hudba hrála, a vždy čas od času jsem zastavil, a z chladničky přesunul nějaký ten orosený nealko nápoj do držáku u říditek. Jel jsem tedy občas s jednou rukou řídící, a druhou láhev držící. Zkrátka pohoda. Nejsem ale nějaký hamoun, a tak jsem kolem jedoucím nabízel ze svých zásob, zvláště těm co byli v bezprostředním okolí mého krále silnic... což byl vlasatý habán, hippie holka a Maki. Pokud si ovšem někdo přijel i odjinud pro chladivé osvěžení, neodmítl jsem ani ty, ač někteří se k mé osobě nechovali nejlíp. Ale já nejsem pomstichtivý. Zároveň jsem i nabídl nějakou tu hudbu z mé bohaté zásoby, aby cesta lépe utíkala i ostatním tak dobře jako mě. V Elku nás uvítala Pizza Barn, a já prohlásil s úsměvem ke společnosti. Teď jste mými hosty... berte to jako zápisný... |
| |
| Hawk, závod a úžasná poušť Při snídani se k nám přidal Hudson Hawk, nebudil nijak velké sympatie party, ale já se na něj hezky usmála, protože to je nejlepší začátek komunikace. Brigitte, nebo jen BB. Zašvitořila jsem, a uschovala jsem si do jeho chladničky ledový čaj, s tím že si jej cestou vyzvednu. Byl trochu divoký a hodně svůj, ale to já jsem taky. Vyprovokoval jakýsi závod, ale to mne nechalo chladnou. Kochala jsem se skvělou pouští, která žhnula jako pec. Občas jsem zastavila, a prošla se po rozpáleném písku. Chlazený ice tea byl cestou naprosto božský! Ostatní byli asi dost vysušený, ale mne poušť bavila. Nakonec jsem si od Hawka vzala i jedno studený nealko pivo, když mi čaj došel. Pizzerie mi udělala radost, dám si Quattro Formaggi. |
| |
| Pustina Ráno se k nám přidal nějakej excentrickej chlápek. Na jeho snahu o družení jsem jen řekl. Lorenzo. Většinu času jel vedle mne, já mlčel a on celkem taky, takže jsem byl spokojen. Cestou jsem sledoval BB, a hlavou mi běželo ledacos, tím že přišla a ukázala mi úplně jiný pohled na svět, dá se říct docela otřásla s tím pohledem mým. Závod jsem úplně vypustil, stejně by má starší mašina neměla moc šancí. Sledoval jsem poušť, a štíty hor co se objevili za ní po mé levé ruce. Bytostně jsem cítil jak mne ta divočina volá. Potřeboval jsem nějaký čas být uprostřed pustiny sám. Popojel jsem na úroveň kovboje, a přeptal se ho na plán cesty pro další dny. Když mi odpověděl, řekl jsem mu o své touze, a že se za pár dní zase připojím. Pak jsem na nejbližší odbočce zabočil k horám. Mávl jsem a oznámil. Za pár dní se vrátím. |
| |
| Rozpálená poušť Jet přes poušť okolo poledne asi nebyl ten úplně nejlepší nápad, ale většina už ten rozpálený písek chtěla nechat rychle za sebou, a tak jsme jeli co nejdál to šlo. Lorenzo se odpojil s tím, že chce být pár dní sám. Přesto, že jsem využil Hawkovu občerstvovací mobilní stanici, tak přesto se mi už kousek před Elkem dělali z horka mžitky před očima, a motorka byla taky fest rozpálená. Zabočil jsem tedy k prvnímu podniku, což byla Pizzerie, zaparkoval ve stínu, a vpadl dovnitř. Skvělý, mají tu klimatizaci! Hawk vzal útratu na sebe, což byla pro mne dobrá zpráva. Dal jsem si nějakou chilli pizzu, a litry chlazený koly. To jsme si to slunce a poušť pěkně užili, co bando? Řekl jsem naprosto schvácený... |
| |
| Elko Cesta se mi zdála nekonečná, a to nemluvím ani o tom, jak neskutečně mě bolel zadek. Svetr a džíny jsem už dávno musela ze sebe po cestě shodit, a tak jsem zůstala jen v šortkách a v tričku na ramínkách. Stejně jsem měla pocit že se uškvařím ve vlastní šťávě. Rozmanitá krajina kolem nás utíkala, a já si ji nemohla ani pořádně užít. Chtěla jsem jediné - konečně někde zastavit, občerstvit se a napít se něčeho studeného. Až odpoledne jsme zastavili v městečku, ani mě nezajímalo kde přesně jsme. Joe nebyl jediný, kterému se dělali mžitky před očima. Já k tomu měla ještě pocit, že se mi sedátko od motorky vypálilo do hýždí. Omámená jsem vklouzla do dveří Pizzerie, ani nevím jak se vlastně jmenuje. Jazyk se mi lepil na patro, jak jsem měla sucho v ústech. "To rozhodně." Pronesla jsem ztěžka a už jsem se pomalu sunula k pultu, kde jsem si objednala jednu obrovskou salámovou pizzu pro sebe, a k tomu ještě jahodový koktejl. "Máš tu ještě místo?" Nechtělo se mi tam čekat, a tak jsem se zeptala Kovboje - myslím že mu tak někdo říkal. Nečekala jsem na jeho odpověď, a sesunula se na lavici vedle jako na postel. Normálně bych to neudělala, ale bylo jasné, že tohle mě vážně dost zmohlo. |
| |
| Pizzerie K jídlu jsem si právě doobjednal ještě nealko pivo, přeci jen na chilli pizzu kola nemůže stačit, když se vedle mne doslova sesunula Kate. Jasně, příjmi místo. Nemohl jsem si nevšimnout jejich lehce připálených stehen od rozpáleného plechu Svenovi mini sedačky. Ty Kate, nechceš jet raději se mnou? Já mám sedačku víc než pohodlnou i s opěradlem, takže pokud ti nevadím já, a nebo občas nějaký to country z rádia, tak bych ti ji nabídl. Dodal jsem starostlivým tónem. A protože už jsem se lehce ochladil, tak jsem pokračoval k ostatním, kteří právě usedali. Teď ještě do Twins to bude o poušti, ale pak to vezmeme vlevo na Twin Falls. Tam už přijdou kaňony, nějaká ta zeleň, a občas nějaký říční přítok Colorado River. Cíl je dnes v campu u vodopádů ve Twin Falls, takže večer bude prima koupel. |
| |
| V závěsu za Kate, který jsem i kvůli sobě zastavoval, když potřebovala, vpadnu do stínu podniku. Tohle byl fakt debilní nápad, to si říkám už od prvních mil po minutí první díry, kde se dalo zastavit. Ale nedalo se nic dělat, jeli jsme dál a furt lepší sledovat cíl než skončit někde uprostřed pouště. Propocený triko nechám sušit na motorce. Hawkovu nabídku nepřijmu, nejsem žádná jeho buchta, abych se nechal vydržovat, ani jeho kámoš. Přemýšlím, jestli je to jenom pako, nebo si je hodlá omotat kolem prstu tím, že je rozmazlí. Objednám si hlavně vodu, obyčejnou vodu, a první pizzu, na kterou mi padne zrak. Když slyším cowboye mluvit o vodopádech a řece, nejradši bych se tam hned teleportoval. Fakt se tam těším ne proto, že se do vody vrhnou i ženský, ale jednoduše proto, že to bude chladit a smyje to ze mě hnus pouště. "Jo no... moje holka není dělaná pro dva," zamumlám v odpověď. Ne že bych se chtěl Kate zbavit, je mi jedno, že mám pasažéra, dokud mi nekibicuje do řízení nebo nefňuká kvůli blbostem. "Ale kdyby tě ten stréc pak ještě otravoval, řekni." |
| |
| Nabídka "Zní to lákavě, ale ještě se zeptám Svena, jestli mu to nevadí. Nechtěla bych, aby si myslel že jsem nevděčná." Pronesu zpod přivřených víček, protože mi momentálně dělá potíže i pouhé otevření očí. A to jsem vlastně jen obyčejný spolujezdec. Jak se asi musí cítit ostatní, když celou cestu museli řídit? Nicméně když to vezmu kolem a kolem, Sven se stejně tak nějak má k té holce s čírem, a dělat křena se mi jim fakt nechtělo. Do rozhovoru se vloží Sven, který mi nakonec rozhodování usnadní. "Takže když si přesednu, tak ti nebude vadit?" Ujistím se, a to už pomalu otevírám oči. Proti němu nic nemám, ba naopak, jsem mu vděčná za záchranu od toho Hawka, nebo jak se vlastně jmenuje. "Jede se na ní dobře, jen pro delší cestování to není zrovna moc pohodlné." Přidám k tomu nevinný úsměv, a souhlasně přikývnu. Raději si připálím svůj zadek, než se vozit na tom drahým stroji od toho staršího muže. Sice si vlastně nic nedovolil, ale Sven mi byl přece jenom sympatičtější, a i Joe. "Když s tebou pojedu, tak už nebudeš moct závodit." Poškrabu se v dlouhých pramenech rozpuštěných vlasů, a sleduju jak na to Joe zareaguje. |
| |
| Kate Kate si domlouvala se Svenem ten přestup, a zdálo se že nic nebrání v cestě. Má mašina je na spolujezdce konstruována, takže klidně můžeme jet na maximum bez tvého ohrožení. Ale myslím, že už ani závodit nebudu, chtěl jsem takhle jen Faith něco vrátit. Dodám s úsměvem, a vrhnu se na pizzu, kterou mi právě donesla servírka. Kdyžtak můžem cestou zastavit u nějaké té pouštní říčky, aby ses ochladila. Naznačím možnost na další dnešní cestě. |
| |
| "Sice jsem měl původně v plánu tě takhle nenápadně unést, ale co nadělám," ušklíbnu se a doufám, že pochopí můj žertovnej tón. Studenou vodu upíjím pomaleji, než bych chtěl (popravdě bych ten džbán na sebe nejradši vylil), abych se v polovině cesty někde nesložil s angínou nebo jinou holkou akorát tak do postele. "Jenom aby si ostatní nemysleli, že jsi putovní maskot." To by totiž divnej stréc chtěl taky. |
| |
| poušť Po krátkém občerstvení v cíli jsme se vydali dál. Zase jsem si sundala mikinu a jela jen ve vršku od plavek. Aspoň budu mít barvu většinou se opalování vyhýbám, ale na poušti to trochu nemá smysl. Jen tedy použiji opalovací krém, abych hned nebyla rudá místo hnědá... pizzerie Joe asi moc nevybírá, kde zastavíme, protože to bychom nejspíš zase skončili v nějakém country... Naštěstí vedro nás donutilo zastavit u toho nejbližšího, u pizzerie. Cestou dovnitř ještě zaslechnu toho Hawka, jak všechny zve. Mám chuť toho využít, ale má povaha mi v tom brání. Nechci mít dluh u někoho, koho sotva znám. Piju na sebe, piju vodu. Zdejší ji nejspíš točí přímo z hluboké studny, protože je příjemně studená. Sednu si s ní k malému stolku v rohu místnosti. Nějak nemám chuť se k někomu vnucovat. Stejné mě nemá nikdo rád... vzpomenu si na svojí večerní myšlenku... |
| |
| Pizzerie Připadala jsem si jako fest osmažená hranolka. Lilo to ze mě jako z konve, a tak jsem se vyslíkla ze svého trička, a zůstala polonahá - čímž vyniklo celé mé tetování na zádech). Ten zbytek vody co jsem měla ještě u sebe na mašině, jsem na sebe vychrstla, a ještě mokrá si to rázným krokem zamířila do podniku. Nezajímalo mě, že vypadám jako exot, bylo mi vedro, a kdybych mohla, tak se vyslíknu i z vlastní kůže. Zatřepala jsem hlavou, a otřela si několik tekoucích kapiček z ksichtu. Zaujme mě ta nabídka od toho staršího týpka, co má ve zvyku dorážet na všechny ženský. No, proč toho nevyužít, když má plný kapsy? Kdyby nechtěl, tak by nikoho z nás nezval. Já jsem s tím rozhodně neměla problém. "V tom případě sem dej čtyři pořádně vychlazený nealko pivka." Ani já jsem nebyla troškař, a cizí peníze se vždycky utrácí mnohem líp, než ty vlastní. Houkla jsem na obsluhu hlasem, který nestrpěl žádné námitky a pohlédla na ostatní. Zrzka se utápěla o samotě v koutě, a Joe se Svenem dělali společnost malé Kate. Přisedla jsem si k nim. Nevím proč bychom nemohli sedět pospolu, když stejně jedeme všichni společně. "Tak co hoši? Kdo mi večer u vodopádů namasíruje záda?" Pobaveně jsem se ušklíbla a opřela si nohy o stůl, i když se to nesluší. |
| |
| "Aspoň někdo drží partu," sjedu polonahou Faith pohledem. Divím se, že jsou někteří pořád tak navlečení. Každopádně konečně mám čas trochu důkladněji prozkoumat aspoň část tetování. Posunu se, abych na něj viděl, a protože Faith si z ničeho hlavu nedělá, neřeším, jak okatě to provádím. "Slušná práce," konstatuju nakonec. Zručně vystínovaný, koncept je taky zmáknutej. Už jsem viděl dost zmršenejch tetování. Nejhorší jsou nápisy. Lidi, co chodí potetovaní jménama bejvalejch lásek nebo hůř pravopisnýma chybama... Je pravda, že kdybych přijal její výzvu, budu se moct vynadívat, ovšem to by z toho kočička vyšla příliš lacino. Svoji profesionální zvědavost můžu ukojit i bez námahy. "Leda za stejnou protislužbu," opřu se zase do svý židle a bůh ví, že bych tím nepohrdnul. "Mimochodem, dlužím ti odpověď ohledně tvejch pochybností. Kdybych neuměl, nenabízím." Musím bránit svoji profesionální čest... |
| |
| Pizzerie Vlastně větší kousek na sobě vytetovaný nemám, snad už jen nějaký ten ornament ze strany na krku, a potetované paže. Jinak nic víc vidět nejde. Krom stříbrného piercingu v pupíku, ostatní ozdůbky už rafinovaně skrývá zbytek oblečení. "Díky. Barevnosti moc neholduju, a korzety mám v oblibě." Nemám problém když si mě někdo tak prohlíží, mám všechno, co každá normální ženská. No jen vzhledově jsem na tom možná o trochu líp, díky pravidelnému cvičení a tréninkům, což se logicky na mé postavě podepsalo. Na oplátku se podívám na Svena, kterého si začnu zaujatě prohlížet ze svého místa. "Divil by jsi se, kolik takových týpků tvrdí, jak to umí, a nakonec je to úplnej opak." Není to tak, že bych o něm pochybovala, nebo snad nevěřila. Já jen, že už jsem takové lidi potkala. Mám takovou zkušenost, kdy se kérka fakt nepovedla... "Za to já jsem ta nejlepší masérka, cos tu mohl potkat." Zachechtám se, a konečně se natáhnu po pivu, které se právě objevilo přede mnou. |
| |
| Pizzerie Nechal jsem si doplnit svou chladničku, a jelikož jsem spropitným nešetřil, nabídli mi i sprchu pro zaměstnance. Což jsem rád přijal, a přihodil ještě nějakou bankovku, jako výraz mých díků. Za chvíli jsem se opět objevil v podniku, tentokrát vykoupaný a vyvoněný, takže i zářící spokojeností. Objednal jsem si el pepos tornados pizzu, k tomu radler. Čtyřka Joe, Kate, Faith a Sven nevypadala, že ještě někoho potřebuje. A Maki to hrála na sólici. Nemám moc rád když někdo smutní, ale myslím že Maki si v tom vyloženě libuje. Přiblížil jsem se k ní, voňavý a usměvavý, ale nepřisedl jsem si. Nechceš využít místní firemní sprchu? Je fajn. Můžu ti to zařídit, stačí jen kývnout. |
| |
| "Jo, to jo, ale já nejsem takovej týpek." Na pravém rameni mám klasický Mjölnir a nad levým zápěstím na vnitřní straně jednoduchý valknut bez ozdob a serepetiček. "Mno, kočko, moje nabídka je časově omezená, protože zejtra budeme projíždět kolem salónu mýho kámoše. Nerad bych tě v divočině opíchal tak, že z toho dostaneš otravu krve," uculím se na ni. Však když bude mít fakt zájem, tak si sama řekne o nějakou ukázku. "S tou masáží tě beru za slovo. Quid pro quo." Doufám, že jenom nedělá ramena, protože ledová řeka, pak masáž... to bych si nechal líbit po celodenní jízdě v pekle. |
| |
| Pizzerie - čtyřka u stolu Nemohla jsem si nevšimnout jeho propracovaného tetování, které poukazovalo na severskou mytologii. Ne, že bych se v ní tolik vyznala. "No jestli si tohle dělal sám, nebo ten tvůj kámoš, tak by byla škoda té nabídky nevyužít." Můj pohled vyhledal přes Svena osamocenou zrzku u stolu. Pobaveně jsem se zasmála tomu, jak na ní začal Hawk dorážet. Cítila jsem v kostech, že dračice přejde opět do útoku. Kdyby to však bylo jinak, tak bych byla celkem i překvapená. Rozhodně je zábavnější sledovat když se mlátí. Pak už je o vzrůšo a zábavu postaraný. "No ale první masíruješ ty, moje záda." Po-opravím jeho větu, jelikož se už fakt těším až mi namasíruje ztuhlý svaly z dlouhý cesty. A pak skočím do té chladivé náruče vody. |
| |
| Moje ješitnost jenom zaplesá, podle spokojenýho výrazu je vidět, že trefila hřebíček na hlavičku. "Jo, je to moje práce, akorát u kladiva jsem dělal jenom koncept." Těžko bych si ho tam sám vytetoval, ale kdyby to šlo, udělám to. "Máš už nějakou představu co a kam?" Mrknu přes rameno, kam kouká, ale není to až tak zajímavej výjev. Stréc hledá novou oběť, když Kate je tu v bezpečí vyvalená na lavici. Zkontroluju ji pohledem, jestli vůbec žije a nelekla z toho vedra. "Vždycky si musíš mít poslední slovo, co?" popíchnu Faith, když si zase klade svoje podmínky. Já na naši úmluvu ale nezapomenu. |
| |
| "Možná bych to mohla nechat na tobě. Můžeme to brát jakože ti dovolím, se na mým těle vyřádit. Ale musí to být skvělá práce." Nadhodím svůj návrh. Jsem dost velký blázen, který má tendeci dělat věci, kterých se nikdo neodváží, a mě se ten nápad fakt zalíbil. "A když se ti ta masáž večír povede, tak si můžeš vybrat i místo." Potutelně jsem na něj vyplázla okovaný jazyk, dopila zbytek pivka, a otevřela druhý. Přemýšlela jsem, že bych si ještě mohla objednat nějaký to jídlo, ale pizza nebyla zrovna pokrm, který bych měla v lásce. Kdybych měla obrovský hlad, tak bych si ji dala, ale jinak ji nemusím. "Já mám vždycky poslední slovo." Mrkla jsem. |
| |
| Je možná trochu šílená, což některý páprdy může odradit, ale mně se právě tohle líbí. Většina bab má ze spousty věcí, zvlášť když souvisí s jejich tělem, stažený půlky. "Já odvádím jedině skvělou práci," odtuším s naprostou jistotou a už zase ji mimoděk studuju, jaká kérka by se k ní hodila. No a taky proto, že je na co se dívat. Ono to její "vyřádit se na mým těle" sepnulo i jiný než profi myšlenky. Mno, motivace je to docela dobrá, ale jestli si myslí, že si mě tak snadno omotá kolem prstu... Nijak jí na to neodpovím a už mi není šestnáct, abych byl odvařenej (i když uvařenej jsem) z nějaké dračice a dal to na sobě znát i neverbálně. A samozřejmě mi to nedá, abych po jejím "posledním" slově neutrousil: "Jasně." |
| |
| pizzerie Sedím se svojí sklenicí vody a popíjím. Odpočívám po cestování tou vyprahlou pustinou. Sedím sama a dívám se po ostatních. Nejvíc mě překvapí Hawk, který se vydá mým směrem... Když domluví musím o jeho slovech přemýšlet. Proč se k nám přidal? Kam jede? Kdo to je? má zvědavost mi donutí mu odpovědět otázkou. „Kam vlastně jedeš?“ ptám se. Mávnu rukou, aby si sedl. (pokud to uzná za vhodné) „Co na nás vidíš? Vždyť jsme jen náhodně vytvořená skupinka bláznů...“ namítám po jeho odpovědi. |
| |
| Při jeho prohlížení si jen tak mimoděk zachytím černé ramínko od podprsenky, a chvíli za něj laškovně tahám. Je mi naprosto jasný, že nepřemýšlí jenom nad tou svou prací, ale určitě se mu v té jeho hlavičce objevují i jiné myšlenky, které by měli zůstat skryty. "To věřím, ale aby ti vzrušením neujela ruka." Nemám potřebu si ho omotávat kolem prstu, vyhovuje mi to tak jak to je. Nezávazně spolu laškujeme, a to si ani nemusíme užívat noční radovánky. To stejně není můj styl, střídat týpky jako ponožky. Na to tu máme jiné adepty, kteří své partnery na cestách mění. Nakloním hlavu na stranu a přimhouřím pohled. Tak chlapec si chce hrát, jo? Ale já mám opravdu vždycky poslední slovo. "Už tě teda něco napadlo, anebo se mám raději obléct, abych tě zbytečně nerozptylovala?" Vrátím mu jemné popíchnutí, samozřejmě že se neplánuju obléct, na to je mi pořád horko, ale jako pichlavá poznámka to postačí. |
| |
| Podivuhodně klidná dračice Čekal jsem od Maki celou škálu reakcí, povětšinou negativních, proto mne příjemně překvapí, když ukáže vedle sebe na volné místo. Tam také přisednu, a poslouchám její slova. Cestuju kam se mi líbí, tak proč ne s bandou náhodných bláznů, jak sama říkáš. Mám rád společnost. Odpovím s úsměvem. Normálně bych jí něco pěkného, či dobrého objednal, protože jsem rád když peníze slouží svému účelu, ale v tomto případě tak neučiním. Vím že Maki je hrdá, a docela si toho cením. Ač to tak možná nevypadá, já si lidi nekupuji, já jen rád občas udělám sobě i druhému až bláznivou radost bez ohledu na finance co to stojí. Tak co ta sprcha? Mám ti to zařídit? Je to fajn po té výhni v poušti. Nenechám zamluvit svou původní nabídku. Když mi přináší jídlo a pití, dám číšníkovi poměrně slušný peníz, a něco mu zašeptám do ucha. Pokývne hlavou, vezme peníze a vrátí se ke své práci. A co máš vůbec ráda, tedy mimo motorů? |
| |
| "Jedině ta bez strojku," nedám se tak snadno a konečně se začnu věnovat svýmu jídlu. Kvůli tomu taky chvíli mlčím a získávám tak čas. Už říkala, že nemá ráda barevný tetování, ale to se mi okruh moc nezúžil. Samozřejmě mě napadlo něco, co by vůbec nebylo fér, ale nejsem povahou svině, tak to byl jen záblesk ďábelskýho nápadu. "Klidně rozptyluj. A zatím nemám komplexní náhled, tak mě nemůže nic konkrétního napadnout. Nevím, kde všude a jaký tetování máš." Je to důležitý a zároveň můžu dostat info, co mě zajímá už od večera. "Pokud chceš mít svoje tělo umělecký, nebudu ti tam dávat něco, co se tam nebude hodit." Záda jsou kvůli korzetu passé, na krku už něco má... sice říkala, že místo si můžu vybrat až pod podmínkou, ale napadl mě pupík a něco kolem něj, bedra jsou taky mimo, tak možná něco na nohu... |
| |
| pizzerie Ta nabídka sprchy je tak lákavá, ale co když... Nechci si začínat dělat dluhy u někoho tak nečitelného. Neodpovídám, ale určitě na mě musí vidět, že se tomu jen stěží bráním. Vždyť jsem propocená, smrdím... Tak proč to tak odmítám?? ptám se sama sebe. „Kromě motorů? Asi ještě volnou jízdu krajinou, táboření, kreslení a mnoho dalšího...“ odpovídám mu vyhýbavě. O koupeli se nezmíním... |
| |
| Maki sice ani slovem nenaznačila, že by se jí do nabízené sprchy chtělo, ale řeč jejího propoceného těla mluvila jinou řečí. Já však měl tvář bez jakéhokoliv náznaku, jedl jsem svou pálivou pizzu, a popíjel radler. Právě v té době zabrzdilo před pizzerií několik dodávek, jako by dostali příplatek za rychlost. Otevřeli se dveře, a objevil se jakýsi mladík, a nesl koš plný růží... beze slova vysvětlení jej položil na stůl před Maki, a šel pryč. V tu chvíli se ve dveřích objevili další dva mladíci s podobnými koši plnými růží různých barev, a položili je také na stůl, a i oni se bez slova vysvětlení otočili a kráčeli ven... to aby potkali toho prvého opět nesoucí další koš. Za okamžik se ti dva opět objevili ve dveřích s dalším košem růží... To se opakovalo ještě několikráte. Skoro to vypadalo, jakoby někdo vykoupil všechny růže ve městě. Po chvíli byla Maki obklopená růžemi všech možných barev. Tečku na závěr tomu dala jakási žena, která před zrzku položila osušku, a sadu sprchových gelů různých vůní. Přitom všem jsem v klidu jedl svou pizzu El Pepos Tornados, a dění kolem jsem sledoval s tváří profesionálního hráče pokru...
|
| |
| Odpoledne v pizzerii S chutí jsem se pustila do své milované salámové pizzy, a u toho popíjela svůj studený jahodový koktejl. Postupně se tu objevovali všichni z naší početné skupiny, a já si všimla, že nám minimálně jeden člen chybí, podle mého výpočtu. Mezitím mi Joe podal další návrh ohledně ochlazení u pouštní říčky, což jsem přijmula s milým úsměvem. „Myslím, že všichni budou rádi, když se co nejdřív dostaneme do toho campu u vodopádů, a abych byla upřímná, tak já už se nemůžu dočkat. Takže si myslím, že to vydržím, a v nejhorším případě mám ještě zásobu koblih a studené vody.“ Možná se najde nějaká ta volná chvilka za jízdy, kde bychom se mohli všichni osvěžit. „Půjdu se ještě mrknout ven, jestli to nebude vadit.“ Pověděla jsem, jakmile se k nám posadila Faith, a začala se opět škádlit se Svenem. Nevadilo mi to, ale na druhou stranu mi to nebylo ani příjemné. Nechtěla jsem poslouchat jejich rozhovor, který asi nebyl příliš vhodný pro cizí uši. Polkla jsem poslední sousto, převzala si kelímek s brčkem do pravé ruky, a pomalu mířila ven. Nezapomněla jsem ještě mrknout na Kovboje, a při té příležitosti mávnout Maki, která seděla s Hawkem u dalšího stolu v rohu. Už už jsem se chystala chytnout za kliku, když venku zastavily nějaké dodávky. Doslova mi spadla brada když jsem sledovala jak dovnitř pizzerie vstupují muži s košíky růží všemožných barev. No ven jsem teda nakonec nešla, a raději se posadila zpátky ke stolu kde jsem seděla předtím. "Vidíte to co já? Není ten strejda blázen?" Zaťukala jsem si na čelo, u toho sledujíc Makiin výraz na ty košíky plných růží. Romantickou chvilku nakonec omylem narušilo mé hlasité sání z brčka v kelímku. |
| |
| Obklopená růžemi Věnoval jsem se jídlu, a poslouchal Kate. No uvidíme jak to nakonec dopadne, samozřejmě ty vodopády jsou větší lákadlo. Večer tam budeme. Pak se Kate chystala ven, a mrkla na mne. Chvíli jsem uvažoval jestli tu nechat ty dva raději samotné, avšak Kate zůstala stát ve dveřích. Pak se dokonce vrátila zpět. Mezitím si tu dali dostaveníčko asi všichni květináři z města... a zahrnuli Maki růžemi všech možných barev. Tedy tohle jsem ještě neviděl! Bylo mi jasné, že jestli Hawkovi něco nechybí, tak je to dělat věci ve velkým stylu. Rozhodně nic nedělal napůl! Bylo jasný, že ani při nejlepší vůli to vše nemůže Maki ani pobrat, natož odvézt... ale o to mu asi ani nešlo. Ať už se zachová zrzka jakkoliv, tak do smrti může tuhle scénu dávat ve společnosti k lepšímu, protože tohle se ženským rozhodně běžně nestává. Kate jsem nekomentoval, nedostávalo se mi slov. |
| |
| pizzerie „Co se to tam děje?“ otočím se směrem k oknu. Skřípot brzd. Vždyť tam mám motorku... napadne mi. Chystám se tam jít, když se otevřou dveře Pizzerie. Dovnitř se během chvilky nahrne hromada lidí. Oni nesou růže?! totálně nechápu. Co to má znamenat?? ohlédnu se na Hawka. Jediný není překvapený... Chci se na něho zlobit, ale nemohu... Sednu zpět na židli. Tohle jsem nečekala. Musím se usmát. „Tohle... Tohle je taková šílenost...“ poznamenám tiše, ale Hawk mi určité slyšel. Šílenost završí posledním kouskem. Který mě ujistí, že se nespletli. „To si nemusel... Mě by stačila jedna jediná...“ řeknu s úsměvem na tváři. „Ale voní nádherně“ dodám, když si k jednomu koši přičichnu. „Tak dobře, ale nemůžu ti dát nic na oplátku...“ vyjádřím se konečně na jeho původní otázku. Uchopím osušku a náhodně vyberu jednu lahvičku. Anebo mohu? Otočím se a políbím ho na tvář. „Díky...“ Uvědomím si, jak moc špatně jsem ho odhadla... „a omlouvám se ti za to, jak jsem se k tobě chovala předtím...“ doplňuji potichu. |
| |
| Růže voní okolo Růže udělali to co měli, posadili Maki a zahrnuli jí svou vůni. I já se mohl těšit z té vůně. Mám rád pěkné věci. Čekal jsem ledasjakou reakci, ale ta prostá Makina radost mne vykouzlila na tváři příjemný úsměv. To jsem totiž přesně chtěl, udělat jí trošku hezčí den. Jestli si z růží vezme třeba jen tu jedinou, a ostatní nechá rozdat ženám z Elka, to už je jen na ní. Byla až roztomilá svou neustálou snahou nikomu nebýt nic dlužna. Nic mi nedlužíš. Dodal jsem, ale nakonec mne přeci jen Maki obdarovala... pusou na tvář, a hlavně svou radostí. A proti tomu jsem rozhodně nic neměl. Ženy vždy velmi zkrásní, když jsou šťastné a spokojené. Docela rád bych jí trošku rozmazloval, už jen proto, že jí k radosti stačí jen jediná růže. Neomlouvej se, není za co. Bylas jen trochu přísná, nic víc. Řekl jsem jí ještě než zmizela ve sprše pro zaměstnance. Chvíli jsem seděl sám, a užíval si omamnou vůni růží, pak jsem zvedl telefon, a za pár minut se objevil poslíček a donesl nějaké kreslící potřeby... skicáky, tužky a uhle. Možná se budou Maki hodit, když tak ráda kreslí. I já mám k výtvarnému umění hluboký vztah... |
| |
| Růže "Tak rozhodně to chci mít umělecký, aby to k sobě celkově pasovalo." Souhlasně přikyvuju. Určitě si s tím Sven poradí a vyhraje, nevypadá jako nějakej sviňák. Ale kdyby náhodou, tak mu vlastnoručně zpravím fasádu. Schválně vynechám odpověď na to, co za kousky ještě na sobě mám, a hlavně na kterých místech. Teď by se to asi moc nehodilo, navíc mě baví být tajnůstkářkou. Vyruší mě Kate, která se rozhodne jít ven, a nakonec stejně skončí zase u našeho stolu. Cestu jí totiž překazili ti chlápci, s náručí plnou růží. Vypadá to, že má zrzka nového ctitele. Křivě se ušklíbnu, nic nahlas zatím neřeknu. Myslím si o tom své. "Tak jestli už jste všichni po jídle, tak bychom mohli za chvíli vyrazit... Tedy až budeme všichni nachystaní, hm?" Lusknu Joeovi před obličejem, aby se probudil. Ztratil řeč, a ještě se k tomu tváří jak zasněná puberťačka. |
| |
| pizzerie Ještě si dojdu k motorce pro čisté oblečení a pak mi jeden zaměstnanec odvede k nenápadným dveřím, za kterými se skrývá koupelna. Otevřu a dostanu se do ráje. Po vyprahlé poušti dokážu obdivovat i celkem jetou koupelnu... Osvěžena slezu zase zpět do restaurace. Obsluze poděkuji a zamířím ke stolku kde jsem seděla. Růže tu ještě leží a tak poprosím obsluhu, aby si je vzala... Nechávám si jen jeden koš, který i tak obsahuje hromadu květin. Nadechnu se jejich vůně a usměji se. Vlastně mám radost už nevídaně dlouho. „Díky, bylo to skvělé...“ poděkuji znovu Hawkovi. Teprve teď si všímám věcí na stole. Nepřehání to trochu? „Nepřežeň to s tím rozmazlováním...“ napomenu ho vesele. Nejsem na podobné věci zvyklá. Od doby co jsem před čtyřmi lety odešla od matky jsem dostala jen dva dárky a to malé... |
| |
| Krásná a voňavá Krásná a voňavá se vrátila Maki zpět ke stolu, zářila dobrou náladou a svými ještě mokrými rusými vlasy. Těšila se růžemi, a i kreslící potřeby jí přišli vhod. Možnost rozmazlovat koho chci , je jedna z několika vášní, kterým holduju. Vedle už se začali pomalu balit na cestu, tak jsem zaplatil pizzy, a dokoupil pár kvalitních lahví červeného vína na večer. Ještě bych ti Maki něco rád ukázal, půjdeš se mnou na chvíli ven? Napadlo mne to, jak přicházela s planoucími vlasy. Pokud souhlasila, vyšli jsme ven, a zapadli do luxusního krámu s oblečením. Rád bych ti koupil šaty, nejlépe nějakou odvážnější večerní róbu v rudé barvě, a vhodné botičky k tomu. To si myslím, že tě opravdu sedne k tvým kadeřím ohnivým. Rád bych si totiž udělal příjemný večer u vodopádů s dobrým vínem, a tancem. Ty šaty nejsou ani dar, spíš můj vklad do příjemného večera. Jak říkám, mám rád krásu, a krásné šaty jsou bez krásné ženy jen zbytečným hadrem ležícím na polici. Pokud souhlasila, tak jsem na ní nechal výběr té luxusní šik róby, doufám že vybere nějakou, která podtrhne s grácií její přirozenou krásu. Pak jsme se přidali k ostatním, kteří již vyjížděli dál... |
| |
| Pozorněji si prohlídnu stréca, přemýšlím, jestli jsem jeho ksicht neviděl v televizi v takovejch těch pořadech, kde se hledaj zločinci. Možná není pervert, možná je jenom mafián. Aspoň prachy tak rozhazuje, až z toho nemám dobrej pocit. Pro sebe si zakroutím hlavou, ostatní jsou z toho paf, mně přijde, že se za každou cenu potřebuje předvést a ukázat, že na to má. Kdyby neměl ty prachy, tak je v prdeli. My tolik nemovití holt máme jiný priority. "Jo, dřív než nám dveře zablokujou ještě něčím jiným," ušklíbnu se. Zrzka se snadno nechala stáhnout do jeho osidel, ale to je koneckonců její věc. Většina ženskejch je na peníze. Naházím do sebe zbytek pizzy, dopiju vodu a zvedám se. Jelikož spolujezdkyni už nemám, nemusím na ni čekat, tak si venku nasadím brejle, triko schovám do zavazadel a s nedočkavým Čírem se mezi prvníma vydám na cestu. |
| |
| Cesta do Twin Falls, odpoledne až večer Faith a Sven vyrazili mezi prvními, Joe a Kate zřejmě taky, a ostatní je tak nějak následovali, včetně Hawka a Maki, která si možná vezla i luxusní šaty a botičky na večer. Do Twin to byla pořád ještě poušť, ale tam Joe odbočil vlevo. Cesta byla lemována kaňony, a občas se objevilo i nějaké to křoví. Zeleně přibývalo, takže i vzduch už byl o dost vlhčí. Bylo asi tak okolo sedmé večer, když banda notně unavená dorazila do cíle... campu hned u vodopádů v Twin Falls.
|
| |
| Twin Falls Tak jsme tedy společně se Svenem, možná i s Joeem a Kate, vyrazili na cestu jako první. Já ještě u motorky dopíjela poslední pivko, než jsem na ni naskočila a dupla na plyn. Už jsem se těšila na pořádnou koupel, jak ze sebe smyju celý dnešní den, natáhnu si nohy a konečně mi někdo namasíruje záda. Ta pouštní pustina už mi vážně lezla krkem, zrnka písku jsem snad cítila i za kalhotkami, takže jsem celou cestu raději mlčela, jinak bych totiž vypustila nějakou tu peprnou nadávku. Což by schytal nejspíš Joe, který měl roli našeho... vedoucího? Nemyslela bych to zle, ale když jsem unavená tak kolem sebe bezmyšlenkovitě prskám. Aspoň jsem se dobře opálila, ramena jsem měla spálená, protože jsem se nenamazala žádným krémem. Ale to mi nevadilo, hlavně že jsem chytla takovou lehce čokoládovější barvu. S nadcházejícím večerem jsem dostávala i hlad, takže když jsme míjeli kaňony, viděla jsem místo nádherné zeleně propečené steaky. Prudce jsem přibrzdila když jsme konečně byli na místě, a nejen ve vzduchu byla cítit padající voda. Voda! A zasloužená koupel! Bez rozmyslu jsem sesedla a rozběhla se vstříc zurčící vodě... "Tak na co čekáte hlupáci, ta voda je studená ale báječná!" Zvolala jsem zvesela a strhala ze sebe všechno oblečení, bylo mi jedno že mě někdo nejspíš uvidí, potřebovala jsem se pořádně osvěžit, a oblečení jsem stejně měla propocený durch. |
| |
| Po celodenní grilovačce, bohužel mý a ne nějakýho pořádnýho steaku, jakmile zavětřím vodu, zrychlím. Už chci bejt u těch vysněnejch vodopádů. Ani mě nepřekvapí, že mě Faith zase předběhne. Vidina vody je lákavější než to, že tu dělá zadarmo striptýz, takže kvapně následuju jejího příkladu a vrhnu se do studený vody kus od ní. Je to šok, to jo, ale suprovej. Úplně mě to probralo z malátný jednotvárnosti. Po svým skoku se vynořím až o chvíli později. Mám dětinskou radost, tak věnuju Číru pořádnou spršku vody do obličeje a zazubím se. Je jasný, že chci vyprovokovat vodní bitvu. A kdyby si holky chtěly zabojovat i mezi sebou, klidně jim udělám koně. |
| |
| šaty On vymyslel ještě něco? podivím se s úsměvem. Myslím, že mi už nic nepřekvapí... avšak nečekám ani tohle... Vyšli jsme ven a zabočili do blízké uličky. Co tu je tak zajímavého napadlo mi než jsme došli ke krajnímu obchodu. Teď stojím před výlohou trochu zmatena. „To nemyslíš vážně?“ prohodila jsem k němu tiše uvnitř. V šatech jsem byla jednou jedinkrát, když mi je mamka vnutila na školní ples. Od té doby se mi povedlo jim vyhýbat. „Ale já neumím tancovat...“ odpovím mu nešťastně. „A ani chodit v tom neumím...“ přemlouvám ho. Nakonec toho nechám, protože vidím, že ho tím trápím. Však uvidí, že to byla blbost... Snad mu to udělá radost stejnou jako mě ta sprcha... Nakonec si vyberu jedny červené. Proti ostatním nemají žádné ozdoby jako zlaté výšivky a podobně. (odkaz, odkaz). Když se mi prodavačka jemně zeptá zda si je chci vyzkoušet, přikývnu. Odvede mi dozadu, kde mi je pomůže navléknout. Určitě jsem vypadala směšně. Ještě, že mi nevidí... Prodavačka se na mě usměje a řekne, že v nich vypadám skvěle. Šaty zase svlékám a ona je dává do krabice. Teprve teď si všimnu cenovky. Tyhle bych si opravdu dovolit nemohla... Když mi pokladní dává krabici, tak ji vezmu docela posvátně. Druhou krabici mi pokládá na ni s úsměvem a se slovy, že mi snad budou Oni mi vybrali boty?. „Hlavně pak neříkej jaké jsem nemehlo. Varovala jsem tě.“ opakuji svá slova Hawkovi. To bude zase jeden velkej trapas... odjezd U pizzerie už stojí jen pár strojů. Většina naší skupinky už odjela a tak jedeme taky. Krabici dávám k Hawkovi, který má motorku trochu větší. Já vyjíždím, jako před tím jen ve vršku od plavek, abych chytla barvu. Na konci městečka už uháníme stopadesát, abychom je trochu dohnali. vodopády Vlhko ve vzduchu je cítit už zdálky. Nakonec zastavujeme v kempu, který v pizzerii pochvaloval Joe. Motorky ostatních jsme našli bez problémů. Z nedaleké vody zazníval křik. To bude Faith... dojde mi rychle. sama se tam těším. Poušť člověka donutí vážit si takových možností. Helmu dávám na řidítka. Sundavám si kalhoty, pod kterými mám už od polední sprchy plavky. To byl dobrej nápad ocením to když běžím k vodě. |
| |
| Cesta k vodopádům Maki využila mé nabídky, a koupila si šaty i botičky. Mne je však neukázala, chtěla asi aby to bylo večerní překvapení. Měla pořád obavy jak v nich bude vypadat, a že moc tančit neumí, a podobně. Usmíval jsem se těm obávám. Netřeba se tím zabývat. Nejsem módní ani taneční porotce, prostě si to užijem, a vykašlem se na to co si myslí okolí. Jel jsem pak vedle ní. Nabídl jsem jí pustit nějaký písničky z mého bohatě zásobeného sterea, co si řekla, to jsem jí na cestu i pustil. Stejně jako jsem nás oba cestou zásobil chlazenými nealko nápoji. Předměty jako jsou šaty i pohle pití jsou od toho aby se užívali, takže je v klidu užívej. U vodopádů všichni vtrhli do vody, a ani já nebyl výjimkou... |
| |
| Kaňony a vodopády Vyrazili jsme s Kate v popředí s Faith a Svenem, který dost spěchali. Já jel taky svižně pouští, ale jak jsme se dostali do kaňonů, kde byl už občas stín, tak jsem zvolnil. Kaňony jsou jeden z divů Nevady, a tak jsem si je chtěl pořádně prohlédnout. Krásné, co Kate? To jinde těžko uvidíš. Kdybys chtěla fotit, tak řekni, a já ti zastavím. Podařilo se mi naladit nějaké indiánské rádio, kde hráli podobnou hudbu té co jsem hrál ráno na flétnu. Tak nějak se to sem víc hodilo, než cokoliv jiného. Možná s námi zastavovali i Tadewi a BB, které přeci jen víc cítili krásu okolí, než ti ostatní. Na některých místech obzvláště hezkých jsem na chvíli zastavil, protože to si prostě člověk musí vychutnat...
Pak už nás přivítali neméně fantastické vodopády, a my všichni tam s úlevou naskákali... |
| |
| Cesta Večer se po rozhovoru s Kate odeberu bez dalšího zdržování do baráku kde jsem si nechal věci, vlezu do spacáku a po chvilce usnu. Ráno se parta začne domlouvat jestli se udělá snídaně na místě nebo se pojede nasnídat někam cestou. Ještě si vyslechnu debatu ale potom si stejně seberu svoje věci a sbalím si všechno na motorku. Nasednu na mašinu, vycouvám z řady ostatních, zapálím si cigaretu a za řevu motoru si vyrazím za svým cílem. |
| |
| Květiny a kaňony Hawk zahrnul Maki květinami, a když nějaké nechala personálu, tak jsem si jednu dala za ucho, měla meruňkovou krásnou barvu. Když jsme projížděli kaňony, držela jsem se u Joea, a jela jsem na pohodu. Občas jsem zastavila a opřela se celým tělem o ty skalní masívy. Příjemně to chladilo. Bylo mi tam fajn, takže jsem se asi i trochu zpozdila. Když jsem dojela k vodopádům, následovala jsem Faith. Shodila jsem ihned svršky, a nahá se vnořila do chladivé vody. Lidi to je skvělý místo, podívejte té vody co padá zhůry! volala jsem. Poušť i kaňony byli skvělé, ale tyhle mohutné vodopády, to byla koruna po tom velmi horkém dni. Dovádím ve vodě jako malé děcko, stříkám kolem sebe a můj šťastný smích se míchá se zvukem padajících vod. |
| |
| Vodopády Byla jsem ráda, když Joe zvolnil tempo, jakmile jsme se ocitli u Kaňonů. I můj křečovitý stisk na jeho zádech povolil, ale mé ruce byli stále v pohotovosti, abych se udržela. Musela jsem uznat, že ta sedačka s opěrátkem byla skutečně o dost pohodlnější. „Tohle je to nejkrásnější místo kde jsem byla… Ano, ano, moc prosím, jestli bys mi zastavil támhle… Tohle stojí za přestávku na focení.“ Zavýskla jsem radostí, chybělo už jen radostné povyskočení, které jsem si vzhledem k tomu, že jsem seděla za Joeem na motorce, odpustila. Vyfotila jsem si snad úplně všechno, co šlo, a dokonce jsem si neodpustila vyfocení i některých motorkářů z naší skupiny, kteří mi nevědomky dělali modely. Poté už nastal čas zase pokračovat v cestě, a tak jsem se ještě porozhlédla po té krajině, nadechla se její vůně, a nasedla na své místo. Když jsme dorazili do svého cíle k vodopádům, už podruhé mi za dnešní den spadla brada dolů. Ten pohled se nedal ani popsat slovy. Fascinovaně jsem hleděla na tu padající vodu, s otevřenou pusou dokořán. Ostatní už v ní dávno řádili, ale já asi jako jediná jsem stále byla na souši. Styděla jsem se tam skočit jen tak, takže jsem si našla pěkné místo na obrovském kameni, který byl blízko u vody. A dalo se na něm pěkně hovět, a sledovat ostatní. |
| |
| Dovádění ve vodě Vůbec mi nevadilo, že se tu čvachtám zcela nahá, stejně jsem byla většinu času ponořená až po krk, a odhalila se jen tehdy, kdy jsem šplouchala jak na Svena tak i na ostatní, kteří se k nám přidali. Zaujatě jsem však sledovala BB, jak se stejně jako já vysvlékla a hupsla k nám. Ale to byla taky poslední nahá ženská, kterou jsem si tu mohla prohlédnout. Škoda že ostatní trpí studem, mohla být větší sranda. „Víc toho neumíš?“ Stříkla jsem znovu po Svenovi, a pobaveně se zachechtala. No, na něj se taky dalo občas kouknout. Samozřejmě jsem si ho neskrývaně prohlížela hodnotícím pohledem. Proč bych té příležitosti nevyužila, že? No a pak jsem se vyčerpaně položila na hladinu, a nechala se obklopovat tou chladnou vodou. Připadala jsem si jako v ráji, už jen zavřít oči a odpočinout si… |
| |
| Hipísačka nezklamala, sice jsem ji už dlouho neviděl, protože se courala vzadu, ale odsud to byl pěknej pohled, jak se vrhla do vody. A protože blbne stejně jako my, tak jí šplíchání taky oplatím. Věnuju Číru vlčí úsměv a po chvíli se ponořím, jen co se vyplácne na záda do vody. A pak ji popadnu kolem pasu a stáhnu pod vodu, Čelisti hadr. "Umím toho víc, ale přece nebudu kazit mládež," zazubím se, když se oba vynoříme a popadnem dech. |
| |
| V campu je běžná hospoda, a hamburgový fast food. |
| |
| Tohle jsem skutečně nečekala, ale pod vodou ho ještě stihnu sejmout rukou do žaludku, dalo by se říct, že to byl jen reflex, ale nebylo to plnou silou. Po vynoření však naše hrátky nekončí, rovnou se na něj vrhnu, a znovu se společně ponoříme na pár vteřin pod hladinu, tam už ho kousnu do krku. "Ale prosím tě, koho bys tu kazil? To jsou jen výmluvy, hochu." Zase ho pořádně pokropím vodou, jen co se vynoříme a, já se pořádně nadechnu. Jo, tyhle hrátky mi už dlouho chyběli. |
| |
| Voda naštěstí její ránu trochu zpomalila, tak to není tak hrozný, ale i tak jsem to cejtil. Přidušeně se zachechtám, odhadl jsem ji správně, že si to nenechá jen tak líbit. Pro ostatní asi není vidět, co se v našem klubku děje, šplíchá voda, chvíli jsme nad hladinou, chvíli pod ní. "Mnó, možná tvou křehkou duši, co skrýváš za drsným zevn..." Nedokončím větu, místo toho se po ní znovu vrhnu a vyplivnu vody, co mi šplíchla do obličeje. Popadnu ji pevně kolem pasu zády k sobě, aby mi zas nedala ránu nebo nechtěla kousat. Pere se jak topící se kotě, heh. Nakonec jí kousanec oplatím. Možná bude mít dočasný tetování dřív, než by chtěla, jestli mě bude provokovat. Vidím, že není ze skla, tak kašlu na to, abych se tak k ní choval. Je to příjemná změna. |
| |
| Sven se nedá a zpacifikuje si mě zády k sobě. Ještě sebou párkrát cuknu, ale jelikož jsme po dlouhé cestě, tak opravdu nemám sílu se s ním takhle přetahovat. A to nemluvím o tom, že se k sobě tiskneme úplně nazí. Potutelně se usměju a sklopím zrak. Sleduju ty jeho drzé pracky. "Možná jsme si dali pusu, ale to neznamená, že mě tu budeš držet. Jsem nahá, a nemusí mě takhle vidět všichni." Znovu jsem se pokusila sebou cuknout, hlavně rameny, ale jeho stisk byl docela pevný, a já si připadala jak sevřená v kleštích. A do toho přišlo to kousnutí do mého krku, které mi jakoby dodalo trochu síly, a já se vynasnažila dupnout mu na nohu, i když jen pod vodou. Taky jsem s ním nehodlala jednat jako v bavlnce. Začala jsem kolem sebe prskat jako nespokojené zvíře, nahnané do klece. Taky že jsem začala pěkně vrčet. |
| |
| Potutelně se zachechtám, ale jinak její prskání nekomentuju. Zatím ji jenom držím a neosahávám, tak může bejt ráda. Anebo že by jí chybělo právě tohle? Zasyčím, ale nepustím, ba naopak, pořádně ji zmáčknu, protože tentokrát se od ní nechce nechat setřít a přece jenom... nemusí mít vždycky poslední slovo. Obrazně řečeno. Její vrčení a prskání ve mně vyvolá akorát pobavení. Je to větší sranda, než bych čekal. "Co za to, když tě pustím, štěkno?" |
| |
| "Nedám ti facku, za tu tvou drzost." Zasyčím nazpátek. Taky co jiného by mohl čekat? Že mu slíbím dalšího francouzáka jen tak pro nic za nic? Tak to se fakt šeredně plete, za dnešek už jich stejně bylo dost, a kdo ví, co přinese dnešní večer. Když jeho stisk ještě víc zesílí tak mám o to větší chuť ho odrovnat loktem, tedy kdybych fakt mohla. A ještě k tomu ten jeho pobavený smích. To se jako baví na můj účet? "Tak už mě pusť, už je mi zima. Tvrdnou mi z ní bradavky." Při posledních slovech se nezadržitelně uchechtnu. |
| |
| Kdybych jí měl dát já facku za každou drzost, tak jí hlava uletí. Držkujem na sebe oba, takže to vůbec není fér nabídka, navíc mě baví ji vidět takhle rozlícenou. "To seš asi málo naštvaná," kvituju její poslední poznámku, a abych přilil olej do ohně, vezmu si tentokrát svůj poplatek v naturáliích sám a bez ptaní, když se štěkna odmítá vzdát. Jednou rukou jí zvrátím hlavu dozadu, jsem připravenej na to, že se mě možná pokusí pokousat, ale o to větší zábava to je. Teprve až jí dám francouzáka, tak dračici pustím, ale nepřestanu bejt ostražitej. Myslím, že prohru ponese těžce a můj úšklebek jí to určitě neusnadní. |
| |
| Samozřejmě že si to dračice nenechá líbit. Taky jsem se ho pokusila dravě kousnout do rtů, když si chtěl ukradnout další polibek. Tohle mu vážně nedaruju, ale je mi jasný, že kdybych se po něm teď ohnala, tak z toho bude mít tak akorát srandu. Otočím se přímo k němu, abych mu viděla do obličeje. Ruce volně svěšené podél nahého těla, temně hnědé oči přimhouřené. Přemýšlím jestli mu mám opravdu něco udělat, a nebo naopak se na něj úplně vykašlat. To by ho asi nejvíce překvapilo, drzouna jednoho. A tak jsem se nakonec otočila zády, že už se hodlám osušit a podívat se tu po okolí. Podívám se na Svena přes rameno, a plesknu se přes holej zadek na znamení, že mi ho může políbit. Samozřejmě obrazně, že jo. Ale kdo ví, jestli si to nepřebere jako výzvu. Mohla bych mu ještě něco říct, ale místo toho se jen ušklíbnu a pomalým krokem si dojdu pro čisté věci ke svý mašině. Určitě to nebude poslední koupel, ale momentálně by mě zajímalo odkud hrají ty kubánské rytmy. Začnu se rozhlížet po mém blízkém okolí, a u toho se mimo jiné i suším, a pomalu převlíkám. |
| |
| Vodopády a lehká večeře u parketu Když jsem se dost vyřádila, tak jsem vylezla ven, a oblékla se do čistého. Chvíli jsem ještě sledovala vodopády v němém úžasu nad tou spoustou vody. Skvělé místo jsi vybral Joe! Křikla jsem do vody, a nemohlo mi uniknout, že Faith se Svenem pěkně řádí. Chtěla jsem řešit jídlo, když tu k mým uším dolehla salsa od venkovního tanečního parketu. Najím se sama, a prozkoumám to. Koupila jsem si hamburger do ruky, a druhou jsem nesla vinný střik. Jedla jsem za chůze k parketu. Seděl tam pohledný mladík, dost možná z Kuby nebo Portorika, hudba se mu linula z kazeťáku. Sedla jsem si vedle, pokračovala v jídle, a mezi tím jej počastovala úsměvem a otázkou. Ahoj, já jsem BB, a ty? Pokud odpověděl, pokračovala jsem. Ráda bych si na to s tebou zatančila, tedy až dojím. Co myslíš, máš chuť? Měl hezké tmavohnědé oči. |
| |
 | Blondýnka Seděl jsem u parketu, poslouchal svou oblíbenou salsu, a ty rytmy nenechávaj moje tělo v klidu. Tancoval bych. Je horko jako u nás na Kubě, a v takovým počasí není nic lepšího než tanec až do rána... někdy se ten tanec přesune z parketu někam pod palmu, ale to k tomu patří. Zvlášť když se tancuje po našem, pěkně s vášní. Přisedla si ke mě krásná a zářící blondýna z divoké party nějakých motorkářů. Téhle tedy vášeň rozhodně nechybí, už podle jejího koupacího úboru. Jsem Juan, a zatančím si rád. Vlastně už sám o tom nějaký čas přemýšlím, že si opatřím nějakou krásku jako jsi ty k tanci... Řeknu s úsměvem, a zahledím se jí hluboko do očí. Počkám až dojí, upije střiku... a po zesílení muziky, s ní vyrazím na parket, a poddám se naprosto hudbě. Je vidět, že tanec i vášeň mám v těle snad od narození jako každý kubánec... |
| |
| Pobaveně si odfrknu a ještě chvíli se ráchám ve vodě, když dračice uraženě vyklidila pole. Teprve chvíli po ní vylezu na břeh a natáhnu si jenom kalhoty, sice už není takový vedro, ale chládek je mi milejší. Přehodím si ručník přes ramena a několikrát si s ním protřu vlasy. Nakonec vyhraje, jak jinak, hlad. Muzika mě nechává chladným, protože tohle vůbec není můj šálek čaje, leda pokud na ni budou tancovat pěkný holky. Proto zapadnu pro jídlo, který si ale sním venku, protože je hezky a já stejně potřebuju doschnout. Myslím, že vodní bitva dračici neodradí od tetování, takže si zajdu do brašen pro desky a zamyšleně listuju, občas po očku kouknu, co se děje okolo. |
| |
| Tanec s Juanem Sotva jsem dojedla a upila trochu vinného střiku, už se mne zmocnil, a opanoval mne svou mocí. Ještě nikdy jsem nikoho neviděla tancovat tak, jak tančil on. Tohle nebylo o nějakých kurzech tance, na které já stejně nikdy nechodila, tohle bylo jak vulkán. Sama smyslná hudba, horký vzduch kolem nás a hukot padajících vod - to vše k tomu jeho pohybu ještě dodalo. Nesnažila jsem se o nějaké kroky, či taneční variace. Jen jsem se poddala hudbě, a jeho vedení. Chvíli to bylo trochu kostrbaté z mé strany, ale po chvíli mi sama hudba vlezla pod kůži, do srdce i do mysli. Tančili jsme velmi na těsno, a občas jeho ruce i mé bloudili přímo po těle toho druhého, tak jak nám krev i hudba velely. Jsi skvělý tanečník, Juane! Šeptla jsem mu takřka přímo do ucha při jedné z velmi těsných tanečních figur. |
| |
| BB sice o salse neměla nejspíš moc potuchy, ale byla velmi empatická, a to jí umožnilo intuitivně do tanečních kreací vplout velmi velmi rychle. Točila se kolem mne za chvíli jako vichřice, a ani těsné doteky a držení jí nedělali pražádných problémů, takže jsme se od základů dostali záhy k odvážnějším kouskům, ve kterých nechyběl ani lehký erotický podtext, tak jak to u salsy má být. Zkrátka jsem se s ní za několik okamžiků cítil, jako bychom ani nebyli ve Twin Falls, ale někde na předměstí Havany... BB byla naprosto uvolněná, a tvárná... a taková tanečnice, to je pro tanečníka naprosté terno. Poddávala se mému vedení, a vše ji skoro úplně samo, alespoň se tak zdálo. Tobě to taky jde, nebylas někdy na Kubě? Složil jsem jí poklonu, protože si jí zasloužila. Byla tak nádherně tvárná a sexy. Její hříva i osobnost zahrnula parket sluncem. Za pár tanců to bude jako bychom spolu tančili měsíce. Na Kubě se často stává, že tančí celá ulice. A kdoví možná i zde se to roztančí, když už parket nezeje prázdnotou ... |
| |
| Návrat a vodopády Sedím na svojí mašině a mám co dělat abych jí vůbec udržel rovně. Konečně v dálce uvidím kemp u Twin Falls, zpomalím už tak pomalu jízdu a opatrně abych se moc nenakláněl začnu navádět motorku ke kempu a k vodopádům u něj. Když dojedu tak postavím mašinu na bočák a skoro se z ní svalím na zem. Z brašny vyndám láhev Jacka Danielse a s ním v jedné ruce a s druhou rukou přes břicho vyrazím ke kameni na kterém si až po chvilce všimnu malé sedící blondýnky. V tu chvíli mi dojde že sem vlastně mířila celá skupina, sám už jsem to vypustil ale mozek mě sem bezděky navedl sám. Rozhlédnu se a vidím že část je ve vodě a někdo už i na parketu. Nemám ale sílu zkoumat pořádně kde kdo je protože už si potřebuju sednout. Doplazím se ke kameni a s bolestným syknutím se svalím vedle blondýnky. Pořádně se napiju z láhve a zavřu oči. „Ahoj maličká.“ Pozdravím blondýnku. „Jak se máš?“ Kdo se na mě podívá tak si na první pohled musí všimnou zakrváceného rozříznutého trika kus pod hrudníkem pod nímž je trochu vidět na rychlo omotaný obvaz přes který trochu prosakuje krev. Jako standardně se přidal i opět roztržený ret. |
| |
| Ošetření Ještě dlouhé chvíle sleduju, jak ostatní dovádějí při vodních hrátkách. Zatímco já se odhodlám jen k osvěžení unavených nohou, kterými čeřím vodní hladinu. Ani mi nevadí, že si mě nikdo nevšímá, a že se po celou dobu držím bokem od celé skupinky. Ale jen proto, že potřebuju nabrat více energie a srovnat si myšlenky. Vstřebat dnešní zážitky, od rozpálených stehen po krásu přírody. Dívám se jak Faith se Svenem dovádí ve vodě, BB jak se svléká a skotačí, a v okamžicích kdy odhalí svá nahá těla, se raději studem odvrátím na druhou stranu. Přitom si všimnu nějakého toho fast-foodu a menšího tanečního parketu, u kterého na lavičce sedí mladík s kazeťákem. Na rtech se mi objeví jemný úsměv. Hudbu a tanec mám ráda. Nejsem sice zase tak odvážná a spontánní jako BB, která se chopila příležitosti tance s oním mladíkem. Ale za to jsem se nestyděla kroutit v rytmu na svém místě na balvanu u vody. Ty kubánské rytmy mě nemohly nechat chladnou, a s úsměvem jsem sledovala onu tančící dvojici. Ani jsem nepostřehla, že se sem blíží další motorka se ztraceným členem z naší skupiny. Vždyť se tu celou dobu něco děje, nejsme tu sami. Není tedy divu, že polekaně vykřiknu, když za sebou zaslechnu pozdrav. Srdce mi divoce buší divokou melodií až v krku, ale ten hlas přece znám. „Jaxi? Co se ti…“ Polknu otázku, když shlédnu na jeho břicho, kde se drží poskvrněnou rukou od krve. Ani se nemusím ptát, co se stalo. S mojí bujnou fantazií si dovedu představit co se asi tak mohlo stát. Je to člen klubu, takže co jiného než nějaká rvačka. Zachovám si však chladnou hlavu, i když na něco takového nejsem zvyklá, ale vidím, že ránu na břiše má ošetřenou. Jen by to nejspíš chtělo vyměnit obvaz a vyčistit. Seskočím opatrně dolů a postavím se před něj. Možná bych ho v tom mohla nechat, ale zase taková mrcha nejsem. Na druhou stranu, za to polekání by si jistě něco zasloužil. „Vypadá to, že se mám líp než ty.“ Zakroutím hlavou. Divím se, že v tomhle stavu dokáže vůbec ještě pozdravit. „Hlavně ještě nespi, potřebuješ to nejmíň vyčistit a taky to chce nový obvaz.“ Zkonstatuju po zběžném prohlédnutí, při kterém se ho dotýkám opravdu jen z nutnosti. Má štěstí že nás našel. Při pohledu na tu zaschlou krev potlačím ublinknutí, mám co dělat abych ho nepozvracela, ale nakonec se zhluboka nadechnu a vydám se pro svůj batoh, kde mám něco jako malou lékarničku, a pak i pro čistou vodu do fast-foodu. Po chvilce se zase vrátím zpátky, a zkontroluju, jestli je ještě při vědomí. Zajímalo by mě, s kým a proč se porval. Znovu zakroutím hlavou, protože tyhle šarvátky vážně nechápu. Věci odložím někde bokem, a proplesknu jej. Někde v koutku duše se přitom potěšeně zasměju. „Nespi! A raději mi pověz, co se vlastně stalo.“ Opatrně mu sundám ruku z břicha, abych měla větší prostor, a snáz se dostala k ráně. Obvaz už byl pěkně nacucanej, a nevypadalo to jen na škrábnutí. Fakt by mě zajímalo, co ten hlupák prováděl. „Lehni si, a hlavně nefňukej.“ Ušklíbla jsem se na něj. Snažila jsem se něco říkat, aby byl stále při vědomí, a neupadl do šoku. Z batohu jsem si vytáhla potřebné věci, akorát mi chyběla ještě jedna věc. Všimla jsem si jeho nože, který jsem mu bez dovolení vytáhla, a rozřízla triko. „Promiň, ale teď to fakt potřebuju. Zítra si koupíš nový.“ Rána byla docela hluboká, ale nebylo to zase nic tak strašného, co bych neměla zvládnout. S čistým kusem trika a tlakem dlaně jsem zastavila krvácení, a teprve potom jsem vyčistila ránu. Muselo to pěkně štípat, ale s tím se nedalo nic dělat. Neměl se prát, blbec. Snažila jsem se pracovat co nejrychleji, abych ho zbytečně netrápila, ruce se mi chvěly, ale nakonec jsem se pustila do šití. Strčila jsem mu klacek do pusy, aby měl do čeho kousnout a moc nekřičel. Tohle bude totiž dost bolet. „Jsi připravený?“ Jen řečnická otázka, pak už jsem se dala do práce. Jemně ale precizně, dle svých možností. |
| |
| parket Po chvíli ve vodě mi mozek začíná zase pracovat normálně. Koupel mi zase pomohla... Ještě se otáčím zpět k ostatním co jsou ve vodě. Ajjj...zaleknu se a odvracím pohled. Přece je nebudu sledovat... Rychlejším krokem mířím k fastfoodu. Koupím si studené pití a jdu se podívat co se to tu ozývá za hudbu. Není mi protivná, ale většinou dávám přednost jiným stylům... U hrany parketu se zastavuji a pozoruji ten pár. Nějaký kubánec a naše BB. Vypadají úchvatně. Opřu se o nedaleký dřevěný sloup a dívám se. Tohle po mě bude chtít Hawk? pomyslím si nešťastně. Jsem sama zvědava, jak to dopadne. Je škoda, že člověk nevidí sám sebe. Nakonec dopiji pití a tak už se už jen dívám... |
| |
| U parketu Když jsem se osvěžil koupelí, tak jsem si postavil dvoulůžkový stan na určeném místě, to abych se s tím pak v noci nemusel mučit. Převlékl jsem se do svátečního, přičemž jsem nezapomněl na taneční boty a psí dečky. Zaskočil jsem do restaurace, a po krátké době jsem opět vyšel. Zaparkoval jsem poblíž parketu, to kdybych potřeboval nějakou tu hudbu. Po chvíli připravil poblíž parketu pro mne a Maki stůl, zapálil na něm svíčky, postavil láhev skvělého červeného francouzkého vína se dvěma skleničkami a čekal až se posadíme, aby nás mohl obsloužit. Přistoupil jsem k opodál stojící Maki. Hezky tančí, že? Mohu tě pozvat na večeři? A ukázal jsem na připravený stůl pro dva, a číšníka který stál u něj... |
| |
| parket „Jo jde jim to hezky“ prohodím přes rameno. Pak otočím hlavou a zadívám se mu do očí. Jak to myslí „na večeří“?? napadne mi. „ale nečekej, že ti projde všechno“ upozorním ho. Do ruky mu dám svůj prázdný kelímek od pití. Otočím se a odejdu se převléknout. Z motorky si beru šaty a ručník. Boty raději zatím nebudu riskovat. Zajdu si na záchody do hospody převléknout. Nejsem jako BB či Faith já se nedokážu převlékat všem na očích... K parketu se vracím v dlouhých červených šatech až na zem. Bosé nohy nejsou vidět, jen já cítím každý kámen. Myslím, že červené nejsou jen ty šaty, ale asi i má tvář. Cítím se trapně, jako kdysi... |
| |
| Dáma v červeném Nečekám, že by mi mělo něco procházet. Odpovím s úsměvem, příjmu kelímek, abych jej následně vyhodil do koše. Sednu si ke stolu se skvělým výhledem jak na vodopády, tak na tančící pár. Číšník mne naleje a já v klidu upíjím. Když se objeví dáma v červeném, tak ihned vyskočím, a pomohu jí usednout. Jsi nádherná. Taktně přejdu fakt, že se červená. Objednáme si. Já zvolím kuřecí nudličky v pikantní omáčce a hranolky. Úžasné vodopády, že? Začnu nenuceně rozhovor, při čemž sleduji ladné pohyby na parketu. Pozdvihnu lahodné víno, a s úsměvem dodám. Na zdraví, a krásu! |
| |
| Doktorka Když jí zdvořile pozdravím tak vykřikne jak se lekne. Pak pozná můj hlas a otočí se na mě. Když uvidí moje břicho tak jí to na klidu zrovna nepřidá ale i tak se zachová mnohem klidněji než bych čekal. „ Já nevím jak ty ale já se mám dobře.“ Ztěžka vydechnu a dopřeji si další pořádný hlt z láhve. Zalovím ve vestě a vytáhnu cigaretu. Když jí nechám mezi rty a začnu lovit zapalovač tak si všimnu že jsem na ní nechal krvavé otisky. Pokrčím rameny, zapálím si a s chutí potáhnu z cigarety. „Já nespím... Odpočívám,“ Pravím zpoza zavřených očních víček. „Dobrý to bude v pohodě.“ Řeknu jí, jako kdybych nechtěl aby mě ošetřovala. Ale když mi začne kontrolovat obvaz a řešit věci tak už nic dalšího neříkám. Slyším jak odchází a po čase se zase vrací zpět. Po chvilce ucítím jak mě už zase někdo bije. Naštěstí tentokrát jenom fackuje. „Dej pokoj, ještě jsem neumřel.“ Odpovím nevrle na její fackování. „Neptej se na věci na které nechceš znát odpověď maličká...“ Když mi sáhne po noži tak zvednu hlavu a chytnu jí za zápěstí abych jí zastavil. Vydechnu, položím hlavu a pustím ji ruku kde zůstane moje krev. Přihnu si z láhve a nechám jí rozpárat mi triko. Čistění rány se celkem dalo přežít, už jsem zažil horší věci. Šití už taková sranda nebyla. Malá Kate mi vrazí mezi zuby klacek abych měl do čeho kousnout. Jako dost často si zase zahraju na machra jako bych tím na někoho mohl zapůsobit a vyplivnu klacek. „S tím se nedá kouřit.“ A potáhnu z cigarety. Když Kate poprvé zabodne jehlu tak překousnu filtr až mi zaskřípou zuby. |
| |
| Ošetření Jeho poznámky jsem neřešila. Stejně tak i to, že jsem na něj sahala a ošetřovala. Přece jenom to byl cizí chlap, no možná že zase tak cizí ne, ale byl to prostě nebezpečný chlápek. Já však cítila, že dělám správnou věc, nemohla bych se dívat, jak tu leží s rozpáraným břichem a opíjí se do němoty. Nutno říct, že se mi ještě několikrát zvedl žaludek, ale musela jsem to vydržet. Nereagovala jsem na jeho zaskřípání zubů, neprohodila jsem slovo ani na to, jak vyplivnul klacek, aby mohl kouřit. Je to jeho věc, já mu tím pouze chtěla pomoct. Soustředila jsem se pouze na šití. Na jednotlivé stehy, které musely být opravdu bolestivé. Cokoliv teď muselo být lepší, jak tohle. Snažila jsem se být opravdu rychlá, jenže podmínky nebyly zrovna nejlepší, takže mi to šlo docela dost pomalu. Tváře jsem měla červené a na čele mi vyběhla žíla, jak jsem byla nervózní. To nebylo nic, co jsem si mohla užít. „Musíš to vydržet, ještě pár stehů a nejhorší máš za sebou.“ Nemrzí mě, že mi nechce říct, co se stalo, určitě to byla jen obyčejná rvačka, kdy si musel dokázat jak velký je to chlap. Ale stejně cítím jakýsi záchvěv zloby, a to ani nevím proč. Mírně si poposednu, cítím jak mi zdřevěněly nohy a to není zrovna moc pohodlné. „Pokud nechceš, abych ti ruku přišila k břichu, tak sebou neškubej. Zakouřit si můžeš po tom.“ Zkřivila jsem obočí, když se zase pohnul což mi ztížilo práci. Naštěstí to už byl poslední steh, kterým jsem zakončila svou práci, pak jsem si své dílo prohlédla, očistila a začala s obvazováním již zašité rány. Tentokrát se mohl těšit z jemnosti mých zkušených rukou. „Hotovo, teď bys měl být v klidu.“ Promluvila jsem nakonec čistě profesionálním tónem, u toho jsem si začala uvědomovat, že přede mnou leží polonahý. „A taky se obléct.“ Ruměnec jsem skryla za prameny svých světlých vlasů, a raději se podívala na jeho roztržený ret. Dotkla jsem se ho na tváři, abych si ho mohla nastavit a prohlédnout si ho. V porovnání s břichem to nic není, stačí jen očistit. Navlhčila jsem čistý pruh látky do vody a jemně přiložila k roztrženému rtu. „Stálo to aspoň za to?“ Promluvila jsem už smířlivě a podívala jsem mu do očí. |
| |
| Ošetřování Šití není zrovna nejpříjemnější věc na světě ale zažil jsem už i horší řezníky než je Kate. Jakmile si na to člověk trochu zvykl tak už se to vydržet dalo. Kate neutrousí jedinou poznámku a jenom se plně soustředí na svojí práci. Což zase musím ocenit vzhledem k tomu, že její práce jsem momentálně já. Nicméně nemůžu si nevšimnout že je celá rudá jak je nervózní a snaží se mě ujistit že už to bude. „Jsi šikovná Kate, bude to dobrý. Jde ti to skvěle.“ Cedím skrz zatnuté zuby zase já protože nechci aby byla zase tolik nervózní. S její poznámkou na kouření naposledy potáhnu z cigarety a potom jí nedokouřenou odpálím pryč od sebe. Když konečně dokončila poslední steh tak jsem se konečně mohl trochu uvolnit. Obvazování už bylo skoro až příjemné. Docela rozdíl od toho našeho řezníka. Dolátá mi břicho a jako správný doktor mi naordinuje klid na lůžku. Toho si určitě dopřeju dostatek, už to vidím. Přejdu to bez komentáře ale vytáhnu si cigaretu abych si konečně v klidu zakouřil. Koukám jak Kate pomalu začne rudnout jako by se styděla. Což mi potvrdí poznámkou o tom že bych se měl obléknout. Časem to udělám ale zrovna teď rozhodně nikam nespěchám. Takhle je mi celkem fajn. Když už mi zašila břicho zkontrolovala i ret který byl v pohodě. Už si ani nepamatuju kdy naposledy jsem měl rty a obočí v pořádku. Když natáhne ruku aby mi vyčistila ránu na rtu tak zvednu ruku, chytnu jí a lehce políbím na hřbet její dlaně která je ještě pořád od mojí krve. „Díky, tohle máš u mě.“ „Jestli to stálo za to? Já jsem naživu takže si stěžovat nemůžu. Ty dva Májové no... Ty už si taky nikomu stěžovat nebudou...“ Radši se odmlčím protože pochybuju že zrovna tohle je to co by Kate chtěla poslouchat. |
| |
| Večeře? Možná že jsem nakonec uklidňovala spíše samu sebe, než jeho. Trochu se zarazím, když se má dlaň ocitne v té jeho a políbí ji. Tohle jsem opravdu nečekala, ne od někoho takového jako je on. "Rádo se stalo. Ačkoliv patříš ke klubu, tak bych tě tu nemohla nechat jen tak." "Takže jsem měla pravdu." Snažím se udržet profesionální výraz ve tváři, aby nepoznal, že jsem z jeho reakce dost v rozpacích. Červenání mě však dokáže snadno prozradit, a tak raději uhnu pohledem do strany, s dlaní stále uvězněnou v jeho sevření. Je pravda že víc už slyšet nepotřebuju, v tomhle asi nebudu moc dobrý posluchač. "Nemáš hlad? Určitě jsi ještě nic nejedl, a měl by si něco sníst, ať máš více energie." Vymaním dlaň z té jeho, protože si všimnu, že ta moje je ještě stále poskvrněná krví. Jeho dotyk mi však kupodivu nebyl nepříjemný, ale i tak jsem si hodlala držet určitý odstup jako do teď. Pohlédnu směrem k fast-foodu, kde si mimo taneční dvojice všimnu i Maki s Hawkem jak spolu poklidně sedí ve svátečním oblečení u romantické večeře. Dnešní den je skutečně podivný, když si vzpomenu co všechno se opět dělo. Nakonec svou pozornost vrátím zpátky k Jaxovi. Povytáhnu obočí v očekávání jeho odpovědi. Já totiž hlad docela mám, a jestli on ne, stejně si půjdu koupit nějakou tu večeři. Samozřejmě si ještě předtím půjdu umýt ruce. |
| |
| Vodopády Když jsme dorazili, tak jsem se s ostatními také vykoupal. Vodopády byly opravdu nádherné. Všichni se kamsi rozprchli, a vrátil se Jax, byl zraněný a Kate se ho ujala. Tančit se mi nechtělo, za to jsem dostal řádný hlad. Zašel jsem do hospody, a dal si nějaké mexické ostré maso a pečené brambory, a pivo k tomu. Seděl jsem sám a oknem koukal na tu masu padající vody. Zvláštním způsobem mne to uklidňovalo. Jedl jsem pomalu, a urazil k tomu pár piv. Společnost mi nechyběla. Neměl jsem nějak náladu na nějaký ruch. Dobře nakrmený jsem popíjel pivo, a sledoval vodopády na předzahrádce hospody... |
| |
| Večeře „Děkuji“ řeknu s hranou zdvořilostí. Rukou si přihladím šaty a usednu na starou dřevěnou židli. „Taky nevypadáš nejhůř...“ myslím, že pro ostatní hrajeme dobré divadlo. Aspoň já zatím vše beru jako divadlo. Zatím nic osobního. Poprosím o hranolky a steak. Že mám šaty neznamená, že budu hlady. napadá mi při představě, co bych jako „správná“ lady měla dělat. Zatímco čekáme na jídlo, upíjíme červené. Je tu nádherně. „Jsou. Už od malička mám ráda padající vodu, ale tyhle jsou opravdu překrásné.“sleduji jeho pohled směrem na parket. Ale já neumím tancovat... „Na zdraví a na motorky“ |
| |
| Večeře Díky. Dodal jsem na pochvalu mého vzhledu od Maki. Nemohlo mi uniknout, že kdykoliv jí oči přejeli přes taneční parket, a nebo přes BB točící se v tanečníkových rukou jako větrná korouhvička... tak vždy její tvář opanoval mírně řečeno děs. Asi neumí tancovat, a já bláhový jsem myslel, že jí tancem udělám radost. Hm, jak teď z toho ven, vždyť já jí chtěl udělat jen trochu radost. Když tak koukám na ten parket, napadá mne otázka. Jaký tanec máš nejraději? V tu chvíli nám přinesli jídlo. Vypadá to fantasticky! Dobrou chuť. Popřál jsem jí, a s chutí jsem se pustil do jídla. Vodopády nám k tomu dělali příjemnou kulisu... |
| |
| Tanec?! „No... Já ti to říkala... Já ještě nikdy netancovala“ odpovídám s smíchem. Jsem zvědava, jak si s tím poradíš... Nejsem zas až takové nemehlo, jen jsem to nikdy nezkusila. A nikdy mi to ani nelákalo. Příchod „číšníka“ s jídlem vyrušil mé myšlenky. Vypadá to na skvělou večeři. Podívám se na jeho talíř, taky nevypadá špatně... „Myslím, že se jim to povedlo. Dobrou chuť.“ popřeji mu. Po jídle si utřu pusu ubrouskem a vezmu do rukou skleničku s vínem. Chutná výborně, jen začínám mít pocit, že všechno je děsná sranda. „Můžu se tě na něco zeptat?“ ozvu se, na odpověď nečekám a vychrlím ze sebe otázku „Proč nosíš černou barvu?“ Hlava se mi netočí, ale vnímám, že se bavím víc než jindy. „To ti někdo blízký zemřel?“ |
| |
| Večeře Maki stále upozorňovala na svou neumělost ohledně tance, s tím docela ostře kontrastovaly taneční kreace BB a jakéhosi kubánce. Jídlo i víno bylo skvělé, stejně tak jako kulisa z vodopádů. V té chvíli přišla dáma v červeném s otázkou, proč já upřednostňuji ve své garderóbě spíše černou barvu. Ne, pokud vím, nikdo mi neumřel. Ale nějak se nejvíc cítím dobře v černém, nebo bílém oblečení. Mám ale i rád pestré barvy, má sbírka havajských košil to více než bohatě dokazuje. Klidně si na zítřejší cestu nějakou vezmu. Dodal jsem s úsměvem, notně pobavený způsobem jejího uvažování. Pokl jsem sousto, zapil jej, a pokračoval. Myslel jsem, že by bylo fajn si zatančit pár ploužáků, ale jestli se ti nechce, tak to můžeme nechat i na jindy... nebo na nikdy. Jak jsi vůbec přišla ke své vášni pro motory? |
| |
| parket – večeře „Havajský košile? To bych nečekala...“ podivím se „Snad bychom to i mohli zkusit, ale snad až tu nikdo nebude.“ řeknu s povzdechem a loknu si ze skleničky. „To je dlouhá historie...“ snažím se to ukecat, ale jeho tázavý výraz mě donutí ho vyprávět. „Už od mala se mi líbil zvuk amerických klasik. Hlavně ty staré V8čky jsou nádherné. Jelikož se mi však nedostávalo financí a potřebovala jsem jezdit, padla volba na motorku. Od jednoho pána v sousedství se mi povedl sehnat vrak Harleye. No a tehdy začalo věčné opravování. Motor měla v háji a zbytek na tom taky nebyl příliš dobře. Však je to na tom laku vidět...“ napiju se a pokračuji... „Motor jsem vyndala a s knížkou v ruce opravila. Zatím jezdí v pořádku. Když se podařil zprovoznit motor,vrhla jsem se na ostatní součástky.“ |
| |
| Salsa a vodopády Tanec s Juanem se mi víc než jen líbil. Vše bylo tak přirozené a spontánní. Ne, na Kubě jsem nikdy nebyla. Ale myslím, že by se mi tam líbilo. Dodala jsem s úsměvem. Díky tanci jsem se opět lehce opotila, a jelikož jsem zatoužila po přítomnosti s Juanem v soukromí, tak má ústa navrhla další program, totiž koupel dál od kempu, přímo pod padající vodou z vodopádů. Pokud Juan souhlasil, vzala jsem svou kytaru, deku a vyrazila s ním směrem k vodopádu. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR