RE-OKUPACE PORÝNÍ

Vojenská operace: "Wacht am Rhein"

Ke dni pátého ledna roku 1936 vstoupí jednotky Wehrmachtu do Porýní. Pro zajištění úspěšnosti operace bude vyhrazena 1 divize lehkých tanků a 14 pěších divizí, 4 znich budou doprovázeny dělostřeleckými brigádami. Dále bude nasazena jedna protiletecká brigáda ke krytí postupu tankové divize a obě ženijní brigády, které budou mít za úkol zbudovat pontové mosty přes Rýn, aby se urychlilo obsazení Porýní. Ze vzduchu bude operaci zajišťovat Luftwaffe za pomocí 3 stíhacích perutí (75% stíhacího letectva Říše), jedné perutě CAS (100%) a 4 perutí taktických bombardérů, které budou v pohotovosti a budou představovat zejména "demonstraci síly" Říši. Zkrátka letecké krytí zajístí většina Luftwaffe. Po obsazení území zaujmou pozemní jednotky obranné pozice na západní německé hranici.

Zaúkolování propagandě:

Jednak je třeba zajistit, aby se na veřejnost (a to i světovou) dostaly v co nejkratší době snímky jak německé obyvatelstvo Porýní vítá vojáky Říše. Současně je třeba dát najevo Západu, že si "bereme pouze to co je naše" a nemáme žádných nepřátelských úmyslů proti Francii, Lucembursku, Belgii a Nizozemí. Zopakovat garance západních hranic!

Operace "Rauch-Bildschirm" (Kouřová clona):

Goering zajistí, aby v různých časech navštívili vybrané delegace západních novinářů různá letiště v Říši v době kolem 5. ledna. Je třeba zapůsobit propagandisticky tak, aby se zdálo, že Luftwaffe je silným vojenským nástrojem. Zbývající perutě nenasazené do operace "Wacht am Rhein" budou ukazovány novinářům ze Západu a vždy (krátce poté co novináři zmizí z dohledu) opustí letiště a přeletí na jiné, kde budou letouny přemalovány (čísla perutí atd.) a předvedeny další delegaci. Cílem je vytvořit dojem, že Říše disponuje v záloze nejmíň dalšími stovkami letounů připravenými, kdykoliv odpovědět na nepřátelství ze strany Západu.

ZŘÍZENÍ VELKÉHO GENERÁLNÍHO ŠTÁBU - OBERKOMMANDO DER WEHRMACHT!



Německý Vůdce Adolf Hitler dnes - dne 1. ledna roku 1936 za přítomnosti Říšského ministra války Wernera von Blomberga podepsal výnos obnovující německý generální štáb zakázaný potupným Versailským diktátem z roku 1918. Německá branná moc (Wehrmacht) je nyní rovnocenná armádě francouzské či jakékoliv jiné, neboť pod názvem "Oberkommando der Wehrmacht" není ukryto nic jiného, než nový německý generální štáb, který bude vzorným následovníkem těch nejlepších německých válečných tradic. OKW se dělí na tři složky: OKH (pozemní vojsko), OKL (Luftwaffe) a OKM (Kriegsmarine) a sídlí v Zossenu, v letitém centru německé generality.

Dnešným dňom započala výstavba nových tovární na ťažkú techniku, ktorá poskytne pracovné miesto niekoľkým desaťtisícom ruských pracovitých občanov!

Produkty ich tvrdej práce budú používané v celom Rusku a taktiež vyvžané do okolitých krajín.
Tieto továrne budú postavané v troch mestách, a to vo Vladivostoku, Moskve a Stalingrade.

Prácou k mieru a prosperite!

Na tieto účely Ruská vláda investuje celých 90 MIliónov Uc!
A okrem toho, Rusko použije ďalších 10 miliónov svojho rozpočtu na zaškolenie robotníkov, vďaka čomu budú môcť pracovať kvalitnejšie a bezpečnejšie!

Podpora poľnohospodárov

Ruská vláda sa na povzbudenie roľníkov a poľnohospodárov rozhodla vyčlenit 50 miliónov UC na výrobu nových zemedelských strojov v Ruských továrniach a nákupu nových hospodárských zvierat, ktoré budú prerodelované medzi roľníkov a poľnohospodárov, za podmienky že sa dobrovoľne pripoja ku Kolchozu alebo Sovchozu!

NĚMECKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ POMÁHÁ NĚMCŮM V ZAHRANIČÍ:



Dle nového výnosu německého Vůdce a Kancléře Adolfa Hitlera poskytne Německá říše pomoc všem Němcům žijícím v zahraničí v nelehkých podmínkách způsobených zaostalostí těchto zemí či politickým útlakem, kterému jsou zde vystaveny. Dále v těchto akcí, které podpoří i Říšské ministerstvo průmyslu, Říšské ministerstvo Propagandy a Říšské ministerstvo financí budou poskytnuty - vše v rámci pomoci od německého červeného kříže - finanční i materiální prostředky v boji proti bídě, hladu, nevzdělanosti, dětské úmrtnosti a všem dalším nepřízním osudu. Německý vůdce si od této pomoci svým krajanům žijícím v zemích, které si nedokázaly - ať již z jakýchkoliv důvodů - poradit s hospodářskou krizí tak dobře jako Německo slibuje prohloubení kulturních a hospodářských vazeb mezi Říšskými Němci a jejich krajany zahraničí. Pomoc je určena německým obyvatelům žijících v těchto zemích:

Rakousko, Československo, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Jugoslávie, Litva, Lotyšsko a Estonsko

Vůdce Adolf Hitler se také vyjádřil, že tato pomoc bude poskytnuta jak v podobě přímé finanční či materiální, tak v podobě nepřímé politické. Nejčistčím přání německého Vůdce a Kancléře je pomoci krajanům v zahraničí, kteří nemají tolik štěstí jako Říšští Němci a nežijí v zemích, kde se německá vláda stará o své německé obyvatele. Situace Němců v Rakousku, v Sudetech - velmi zbídačených krizí a liknavostí pražské vlády či v Rumunsku nebo Maďarsku je natolik špatná, že Vůdce považuje za svou povinnost poskytnout takovou pomoc, která pomůže německým obyvatelům za hranicemi Říše se domoci, alespoň nějaké pomoci. Samozřejmě krom té pomoci, která je zaměřena čistě na existenční problémy, je možnost poskytnutí i takových finančních částek či zvýhodněných smluv, aby se mohly celé německé oblasti v zahraničí postavit na vlastní nohy a obnovit svou ekonomickou sílu.

Na tyto humanitární a hospodářské projekty je uvolněno aktuálně: 181 000 000 UC

Zájemci o pomoc mohou využít německých konzulátů pro podání žádosti. Pomoc je poskytována pouze etnickým němcům a firmám vlastněným převážně německými vlastníky.

EKONOMICKÁ PODPORA NĚMECKÉHO KAPITÁLU V ZAHRANIČÍ:

Vůdce Německé Říše Adolf Hitler se rozhodl ke dni 1. lednu 1936 zrušit víza těm zahraničním firmám, které jsou prokazatelně vlastněny německými vlastníky. Firma (ať již odkudkoliv), která prokáže, že její kapitál je vlastněn etnickými němci (ať již uvnitř jakéhokoliv státu) si může zažádat o zpětné vyplacení celních poplatků. Tuto žádost je možné podat na příslušném německém konzulátu a doložit německou převahu v dané firmě. Etnicita a rasová příslušnost bude ověřena na základě platných listin, které vlastníkům firem vystaví Říšské ministerstvo zdravotnictví dle platných německých rasových zákonů.

HITLER VS. HJAMAR SCHACHT:

Německý Vůdce Adolf Hitler si na 2.1 1936 pozval do Říšského kancléřství Říšského ministra hospodářství Hjalmara Schachta, aby mu nastínil základní plány na rozpočtovou politiku Říšu pro léta 1936-1938. Nejprve byl ovšem lehký oběd, kde Vůdce projevil vděčnost za dosavadní práci. Následně - po obědě - Vůdce předložil Hjalmarovi k vyjádření rozpočtový plán na léta 1936-1938:

Očekávané daňové příjmy Německa:

1936: 1 400 000 000 UC
1937: 1 600 000 000 UC (nárůst o 15 % oproti r. 1936)
1938: 1 800 000 000 UC (nárůst o 30 % oproti r. 1936)

Očekávané zbrojní výdaje Německa:

1936: 1 519 000 000 UC (potvrzené)
1937: 1 600 000 000 UC (nárůst o 5% oproti roku 1936)
1938: 1 700 000 000 UC (nárůst o 12% oproti roku 1936)

Očekávané ostatní výdaje Německa:

1936: 781 000 000 UC (581 mil. z rezerv, 200 mil na dluh)
1937: 700 000 000 UC (700 mil. na dluh)
1938: 600 000 000 UC (600 mil. na dluh)

Celková přehled příjmů a výdajů (+ dluhu) na léta 1936-1938:

1936:

Příjmy: 1,4 mld + 0,7 mld rezervy = 2,1 mld
Výdaje: 1,519 mld (zbrojení) + 0,781 mld (ostatní) = 2,3 mld
Dluh: 0, 2 mld

1937:

Příjmy: 1,6 mld (domácí) + 0,7 mld (půjčky) = 2,3 mld
Výdaje: 1,6 mld (zbrojení) + 0,7 mld (půjčky)
Dluh: 0,9 mld

1938:

Příjmy: 1,8 mld (domácí) + 0,5 mld (půjčky)
Výdaje: 1,7 mld (zbrojení) + 0,6 mld (ostatní)
Dluh: 1,4 mld.

Vůdce vysvětlil nutnost růstu zbrojních výdajů, které dle něj dosáhnou vrcholu někdy v letech 1942-1943, kdy by se měli pohybovat v oblasti 2 000 000 000 ročně tím, že je potřeba prakticky od základů postavit armádu, která odpovídá německé velikosti. Současně s tím však dodal, že růst zbrojních výdajů bude pomalejší než růst budoucích příjmů - které je nutno vytvořit hospodářskými a sociálními programy. Vůdce vyjádřil očekávání, že německé příjmy v době vrcholu německého zbrojení dosáhnout 2,3-2,5 miliardy UC ročně což zajistí postupné snižování schodku státního rozpočtu, který by výhledově do roku 1942 neměl přesáhnout 2 miliardovou hranici. Další zbrojení v letech 1943-1945 již bude v pozvolnějším tempu a spíše se bude vyznačovat modernizacemi stávajících systémů a pravidelným doplňováním, takže někde v roce 1950 by se měly německé zbrojní výdaje ustálit na hodnotě 1-1,2 miliardy UC s tím, že přebytek bude dělen mezi splácení dluhu, který by měl zmizet do 20ti let (do roku 1936) a mezi další vrstvy hospodářských a sociálních programů. Schodky rozpočtu vidí Vůdce takto:

1936: 0, 2 mld, 1937: 0,7 mld, 1938: 0,5 mld, 1939: 0,4 mld, 1940: 0,3 mld, 1941: 0,2 mld a 1941: 0,1 mld --> tedy Vůdce očekává celkovou výši německého státního dluhu v oblasti až 2,4 miliard UC v roce 1942, kdy dluh dosáhne vrcholu. Následně s tím jak zbrojní výdaje začnou klesat dojde i na pozvolné splácení dluhu do roku 1956 což je 14 let od roku 1942 (kdy bude dluh nejvyšší) průměrnou částkou ve výši 2,4 mld /14 = 0,172 mld (cca 200 i s úroky), která nebude představovat pro německý státní rozpočet vážnější problém.

Pozvánka do Berlína na státní návštěvu:

"Drahý příteli ve zbrani!

Dovoluji si tě pozvat do Berlína státní návštěvu, která se může uskutečnit ve dnech 5-7. ledna tohoto roku. Rád bych prodiskutoval otázky budoucího směřování italské a německé zahraniční politiky, kteréžto jako jediné v Evropě zodpovědně chápou otázky nacionální, a kteréžto jako jediné mohou společně budovat budoucí Evropu, která se nyní nachází ve velkém ohrožení jak zleva (sovětský bolševismus), tak z prava (západoevropské plutokratické režimy). Je proto třeba se sejít a sladit vzájemnou zahraniční politiku obou našich zemí a vymezit si jasné sféry zájmů a oblasti vzájemné spolupráce.

S kamarádským* pozdravem

Adolf Hitler"

RE-okupace Porýní

Pátého ledna vstoupila Německá vojska do oblasti demilitarizované zóny v Porýní.
Zde je již vítají místní obyvatelé a pějí chválu Německé říši a jejímu vůdci, Adolfu Hitlerovi.
Nyní se očekává vyjádření velmocí k tomuto proti-mírovému aktu.

Představení Německé Luftwaffe

Zároveň s obsazování Porýní začalo německé velení poskytovat novinářům a zpravodajům ukázky nové německé síly, Luftwaffe. Mocného pána oblohy.
Zdá se, že Německo disponuje ohromným množstvím letadel.

Vojenská přehlídka dne 6.1 1936 k příležitosti Duceho návštěvy:

"Ve dnech 4-7. ledna navštívil Duce Benito Mussolini Berlín, kde byl srdečně přivítán již na letišti Tempelhof podvečer dne 4.1. samotným Vůdcem Adolfem Hitlerem. Pátého ledna se poté souběžně s probíhající re-okupací Porýní uskutečnila v Berlíně vojenská přehlídka na počet italského vůdce."


"Záběr z vojenské přehlídky organizované na počest Duceho říšským kancléřem Hitlerem."



"Duce a Fuhrer sledují přehlídku."


"Upomínkový talířek vyrobený k příležitosti Duceho návštěvy v Berlíně."

"O čem tito dva mocní státníkové rozmlouvali není momentálně známo, nicméně není náhodou, že se Duceho návštěva uskutečnila v době německé re-okupace Porýní. Vůdce Německé Říše Adolf Hitler zjevně ve své moudrosti ví jak dát najevo světu, že Německo není osamoceno ve svém boji za spravedlivý mír, ve kterém bude jeho úloha a role jakožto největšího evropského národa náležitě respektována."

Německá okupace Porýní a porušení Versailleské smlouvy .

Francouzská mobilizace

Německá odpověď na francouzské ultimatum:

Německo se nemíní podrobovat kuratele Francie, ta by si již konečně měla uvědomit, že nemá žádných práv zotročovat Německou Říši dalších 20 let. Porýní je součástí Německa a jako takové je i součástí vojenských distriktů Německé Říše. Německo se v žádném případě nepodvolí jakémukoliv francouzskému ultimátu. Vůdce Adolf Hitler také dodal, že:

"Německo netouží po ničem jiném než je mír. Jakékoliv obavy z naší vojenské moci jsou nesmyslné. Ale jaký mír vlastně chceme? Chceme mír takový, kde 50ti milionová Francie bude diktovat 80ti milionovému Německu co má a nebo nemá dělat na vlastním území? Mír, kde se Německo bude muset hrbit před francouzskými bajonety jako nějaký podřadný kus odpadu? Ne! Německo touží po míru, ale ne po míru, ve kterém bude ponižováno! Mnoho dobrých Němců zemřelo v minulé válce také, ale onen cár papíru jménem Versailleská smlouva toto zcela opomíjí! Za vše prý mohou Němci, za válku, za francouzskou hospodářskou krizi, za všechno! Ne! Německo je hrdou zemí a jako takové jí nikdo - ani Francie - nebude poroučet!"

Později se německý kancléř nechal slyšet, že je ochoten přistoupit na případné zprostředkování celého problému Velkou Británii a současně vyjádřil ochotu navrátit Německo do Společnosti Národů, kterou Německo opustilo v roce 1933. Nakonec také Německo požádalo Polsko, aby potvrdilo platnost paktu o neútočení, který byl podepsán mezi Německem a Polskem teprve nedávno.

Německo-Sovětské vztahy:

"Vážený generalissime Josife Vissarionoviči Staline,

mezi našimi dvěma zeměmi se toho za posledních dvacet let událo hodně a bez ohledu na oficiální stanovisko naší strany, která musí uklidňovat před rudým terorem, který u nás v roce 1919 rozpoutali anarchisté a trockisté, tak se nám podařilo v minulosti i dobře spolupracovat. Svaz sovětských socialistických republik je v dnešní době nepřehlédnutelnou silou a pevně věříme, že tato síla má sloužit - jak oficiálně tvrdíte - především ku prospěchu a rozvoji všeho světového dělnictva, tedy především k míru. Proto pevně věříme, že vaše vláda odmítne jakékoliv francouzské pokusy o to, aby byla zatažena do agresivní války, kterou si tolik přeje Francie. Rádi bychom proto s vámi podepsali "Pakt o neútočení", který by zajistil trvalý mír mezi Německem a SSSR pro nás i příští generace. Dále by nás zajímalo, jak by se SSSR zachoval v případě, že by Polsko, nebo Rumunsko (či Československo) vedlo agresivní (až válečnou) politiku vůči Německu.

Joachim von Ribbentropp"

Německo-Rakouská asistenční smlouva:

Německo vítá krok Rakouska, jako krok správným směrem a je připraveno nejen garantovat jeho hranice, ale také navíc nabídnout mu plnohodnotné vojenské spojenectví spojené se smlouvou, která by dala Německu právo umístit (pro případ války s ČSR) na rakouské půdě jednotky, které budou střežit jeho suverenitu. Dále také máme pro Rakousko dobrou zprávu v tom smyslu, že Itálie bude součástí spojenectví s Německem a Rakouskem.

Odpověď německého kancléře na britské pozvání do Londýna:

"Německý Vůdce je připraven jednat v Londýně o současné situaci. Nemůže se však - s ohledem na stav národního ohrožení, který vytvořila francouzská agrese a mobilizace - dostavit osobně, ale pošle za sebe svého nejvyššího zástupce Rudolfa Hesse v doprovodu ministra zahraničí a Joachima von Ribbentroppa. Dále může zaručit, že německá delegace bude mít pověření přijmout jakoukoliv dohodu, která povede k mírovému řešení současné situace. Aby dal najevo to, že Vůdce nemá co zkrývat, tak navrhuje britským námořním důstojníkům, aby navštívili německé loděnice a sami se přesvědčili o stavech (počty) a tonážích jednotlivých německých plavidel, která jsou konstruována přesně dle platné Anglo-Německé námořní smlouvy."

OCELOVÝ PAKT - OSA BERLÍN-ŘÍM:

Jak Vůdce slíbil Německému národu, tak Německo nebude v nastávajících časech ani bezbranné, ani osamocené. Dnes byla podepsána smlouva Italsko-Německá, která zřizuje nové spojenectví mezi Itálii a Německem. Italský vůdce Duce souhlasil s tím, že smlouva ponese název "Ocelový pakt" ačkoliv jí je občas přezdíváno mezi něm. diplomaty "Osa Berlín-Řím". Smyslem této vojenské smlouvy je prolomit zahraničně-politickou izolaci Německa, do které se Německo dostalo díky neschopným a velezrádným vládám Výmarské republiky. Součástí tohoto vojenského paktu, který má čistě obranný charakter a definuje jasně zájmy obou smluvních stran budou i v budoucnu hospodářské a další artikule, které povedou k vzájemnému prohlubování přátelství mezi Itálii a Německem.

Odpověď britskému premiérovi:

Německý Vůdce Adolf Hitler se po zvážení nakonec rozhodl, že Londýnskou konferenci poctí vlastní přítomností. Do Londýna se dopraví na nové německé bitevní lodi Gneisenau a v době svého pobytu v Londýně bude pobývat na německém konzulátu v Londýně. O bezpečnost Vůdce se postarají německé bezpečnostní složky - německou stranou vybraní lidé - a od britské strany očekáváme nejen vstřícné jednání, ale též spolupráci mezi těmito lidmi a britským Scotland Yardem, aby byla bezpečnost Vůdce maximálně zaručena.

NĚMECKÁ BRANNÁ MOC - ROZMÍSTĚNÍ SIL V RÁMCI "Porýnské krize":



Oberkommando West:

Sídlo štábu: Frankfurt nad Mohanem
Velitelé: Gerd von Rundstedt, Erich von Mansterin

Stavy jednotek:

14 pěších plně mobilizovaných divizí
1 divize lehkých tanků (plně mobilizovaná)
10 pěších divizí na mírových stavech
4 dělostřelecké plně mobilizované brigády
2 ženijní plně mobilizované brigády
1 protiletecká plně mobilizovaná brigáda

+ 30 divizí jednotek SA (600 000 mužů)

Rozkazy:

Využít 600 000 mužů SA k výstavbě hloubkové obrany polních opevnění mezi Rýnem a Lucemburskou hranicí. V prostorách Ardenského lesa (u hranic s Lucemburskem) rozmístit lehkou tankovou divizi pod vedením E.Rommela. Armáda má rozkaz zakopat se na hranici, vytvořit si polní opevnění jdoucí do hlouby týlu a vyčkat dalších rozkazů. Co se týče Rýna je třeba, aby také ženijní divize připravily podminování mostů na Rýně u francouzské hranice tak, aby v případě vypuknutí nepřátelství mohly být tyto mosty okamžitě odstřeleny.

Oberkommando Ost:

Sídlo štábu: Berlín
Velitelé: Werner von Blomberg, Werner von Fritsch

Stavy jednotek:

24 pěších divizí v mírových stavech
2 divize lehkých tanků v mírových stavech
4 dělostřelecké brigády v mírových stavech
1 protiletecká brigáda v mírových stavech

+ 30 divizí jednotek SA (600 000 mužů)

Rozkazy:

Vytvořit obrannou linii z polních opevnění pro vedení války za "statické obrany" na řece Odře proti Polsku a dále v pohraničních horách na hranici s ČSR. Nejvýchodnější část Slezska, Východní Pomořansko a Kladský výběžek budou nebráněny (!!) a přítomny zde budou pouze zvědné jednotky, které budou monitorovat případný pohyb nepřátelských vojsk. V případě zahájení nepřátelství ze strany ČSR či Polska je nutné brát zvláštní zřetel na oblast Krkonoš a Lužických Hor, kde by nepřítel mohl efektivně obejít naše obranné pozice na Odře a v západním Slezsku. Záměrem je donutit Poláky otevřít svou obranu a poté rychlým překročením Odry vést protiúder pomocí tankových divizí, které dostanou pod vedení Heinz Guderian a Gothard Heinici (odkaz).

Oberkomanndo Sud:

Sídlo Štábu: Mnichov
Velitelé: Ludwig Beck, Paul Ludwig Ewald von Kleist

Stavy jednotek:

16 pěších divizí (na mírových stavech)

+ 15 divizí jednotek SA (300 000 mužů)

Rozkazy:

Armáda zaujme postavení na hranicích s ČSR, kde dislokuje převážnou část sil. Mužstvo SA bude využito na vytvoření efektivních obranných linií ve směru do Bavorska pro případ československého útoku na Norimberk, či podél rakouské hranice na Mnichov. Co se rakouské hranice týče, zde stačí ponechat pouze menší strážní rezervy a mít k dispozici rezervu ve výši cca 5ti divizí pro případ nečekané agrese z rakouské strany.

Oberkomanndo Ost-Preussen:

Sídlo štábu: Konigsberg
Velitelé: Josef Dietrich (SS), Fedor von Bock (Wehrmacht)

Stavy jednotek:

13 pěších divizí na mírových stavech (mobilizovány budou z východních Prusů)

+ 15 divizí jednotek SA (300 000 mužů)

Rozkazy:

Východní Prusko musí být ubráněno za každou cenu, proto tam Vůdce posílá svého nejvěrnějšího Josefa Dietricha, aby důkladně připravil vše potřebné k odporu proti Polské agresi. Kriegsmarine bude zajišťovat zásobování Východního Pruska. Je třeba též využít bažin a lesnatého terénu k vytvoření skutečně neprostupné hloubkové obrany. Konigsberg nesmí padnout a udržení Východního Pruska má nejvyšší prioritu, neboť později bude moci hrát roli "jedovaté střepiny" v boku polské armády a z Vých. Pruska bude možno vést poté protiútok s cílem zničit Polskou Armádu v Poznaňsku.

Rezervy:

Wehrmacht - žádné
SA - 1 200 000 mužů (v německé týlu) - částečné krytí hranic Dánska a Nizozemí
Waffen SS - Leibstandarte SS Adolf Hitler, SS-Verfügungstruppe (v Berlíně)

Konference v Londýně:

Po příjezdu do přístavu a návštěvě německého konzulátu jsem se konečně dostavil do místa, kde měla probíhat konference stran Porýnské krize. Vstoupil jsem dovnitř a rozhlédl jsem se po přítomných. "Vida i Herr Benesch přijel...", pomyslel jsem si pohrdlivě, ale delikátnost situace mi nedovolovala dát najevo co si o přítomném představiteli naprosto umělého státečku myslím. Posadil jsem se ke stolu a Franz von Papen za mě anglicky pozdravil britského ministerského předsedu, řekl přesně to, co jsem mu nařídil říci: "Je mi ctí zasednou u jednoho stolu s mužem, kterému není nic jiného přednějšího než mír v Evropě a blaho všech národů." Samozřejmě jsem si myslel svoje, od Ribbentroppa jsem nějaké informace měl: "Traumatizovaný pitomeček, který jediné co umí je prodávat deštníky, a který do války nikdy nepůjde, protože v té poslední přišel o syna. Jaké štěstí, že mě nic takového nepotkalo. Ale bude dobré si ho získat na svou stranu... bude užitečný." Francouzskému prezidentovi jsem jen chladně kývnul na pozdrav - i to je na mě víc než dost. "On a já, Francie a Německo... konečně soupeř, který má kuráž...", vlastně rád tohoto Lebruna vidím. Je to sice socialista, ale má kuráž a to zasluhuje respekt. Ostatní dva ignoruju. Beneš ani Mościcky nejsou ničím víc než hnidami na jinak bezchybně rozehraném mocenském turnaji. Obzvlášť Mościcky mě vytáčí, máme pakt o neútočení a on mluví o "agresivitě Německa". "Však počkej... "Est komm der Tag"... takových už bylo co to na mě zkoušeli..." Když začne Chamberlain mluvit tak se strnulým výrazem ve tváři poslouchám. "Hlupák Chamberlain... dá mi slovo jako prvnímu? To asi toho francouze dost sere co? Upřednostnit německého mluvčího před vlastním spojencem... takové faux pais... tsch..."

Když mi dá slovo tak se postavím a vyzvu Papena, aby mou řeč překládal do angličtiny, kterou jsem se rozhodl upřednostnit před francouzštinou. Je to ideální. Poté začnu mluvit.

"Vážení přítomní,

jak jsem již zmínil ve svém oficiálním prohlášením z tohoto týdne, tak Německo nemá absolutně žádný zájem na válce. Toužíme po míru, žijeme v míru, ceníme si míru a nechceme nic jiného než mír." Nechám to Papena přeložit a poté pokračuji: "Avšak svět není dětským hřištěm a i děti se navíc často perou. Svět není ideální a nikdy nebude. Aby mohl být mír uchován, musí být ti, kteří si přejí žít v míru připraveni pro mír pokládat i své životy, bránit své domov, svou zem a svůj národ." Opět nechám Papena překladát. "Stačít říct slovo "bolševik" a mám je v hrsti...", mám co dělat abych se neuškíbnul. Ale divadelník jsem skvělý, takže navenek ze mě vyřazuje jen rozhodnost a přesvědčivost. "Minulá válka poškodila nejen Francii, ale i Německo. Zemřelo v ní mnoho dobrých mužů evropských národů a za sebe mohu říci, že Velká válka byla největší katastrofou, která se kdy stala. Evropské národy se vzájemně oslabovaly a dopustily, aby Evropa - středobod veškeré naší civilizace - upadla do temnot poválečných zmatků." Papen opět překládá a já vyčkávám s načasováním jako gepard chystající se skolit antilopu. "V Rusku padl car a nyní tam vládne bolševická tyranie, která vraždí a mučí své obyvatele, a která ohrožuje životy i lidí v sousedních státech. Věřím, že polský prezident si dobu "Zázraku na Wisle" ještě živě pamatuje. Kolik tehdy chybělo k tomu, aby se bolševici zmocnili moci v celé Evropě? A kolik k tomu chybí dnes?" Papen opět překládá a já si významně odkašlu: "Nech je to strávit, hraj si s nimi, stejně ti na to nakonec skočí, protože Stalina se bojí víc jak tebe." Trochu mě to irituje, že muž, který zde není (Stalin) je zatím obávanější než já, ale... všeho dočasu.

"Shodneme se na tom, že bolševickou hrozba je ta největší hrozba, která byla Evropě za celou její historii nastavena od dob Čingischána. A já se ptám: Jaká zbrojní omezení platí na Sovětský svaz? Víte kolik mají tanků? Kolik letadel? Kolik milionů mužů ve zbrani? Víte o tom jak podporují bolševické strany ve vašich zemích? A Francie se to týká zejména!" Papen přeloží a já pokračuji rozhoněně dál: "Ano... obsadil jsem Porýní, ano hodlám znovu vybudovat brannou moc Německa! A ano... nebudu se řídit limity, které ohrožují samotnou existenci německého národa. A víte proč? Protože nikdo za nás Evropu před bolševismem neochrání!" Dám tomu hezkou emotivní tečku a hypnotizujícím pohledem se rozhlédnu po přítomných. Není to sice jako ve Sportpalastu, ale lepší něco než-li nic. "To si opravdu myslíte, že jsem tak hloupý, abych vedl válku na Západě? Že stavím armádu proto abych napadl Francii kvůli pruhu území jménem Alsasko-Lotrinsko, či Belgii kvůli Eupenu? Copak nikdo z vás nechápe, že jediný důvod proč je NUTNÉ Německo vyzbrojit leží na východě a jmenuje se Sovětský svaz?!" Papen tentokrát rychle překládá jak jsme se dohodli, aby to příliš nenarušovalo můj proslov a já pokračuji jako bouře dál: "Jak mám zastavit bolševismus, který hrozí kdykoliv udeřit zpoza hranic Sovětského svazu, když nesmím ani na svém vlastním území prosazovat svou moc? Jak mám bojovat s rudými, když nesmím mít generální štáb a konečně. Jak mám vůbec vést obrannou válku, abych ochránil Evropu před rudým nebezpečím, když mi zakazujete stavět moderní zbraně?!" Papen rychle přeloží a já jedu dál: "Není mi ničeho dražšího než blaho vlastního národa a bezpečnost Evropy! Nemám žádných zájmů na Západě a řekl jsem to již tisíckrát a řeknu to i po tisící první! Nechci budovat námořnictvo, které by ohrožovalo vládu britskou či francouzskou či jakoukoliv jinou na západě. Nechci remilitarizovat Porýní proto, abych ohrozil Francii... ne... to co chci je rovnocenné postavení mezi evropskými národy a právo na to, abych mohl zajistit německou a evropskou bezpečnost proti rudým! Myslíte, že zbrojení je něco co mě naplňuje? Jak rád bych přestavěl německá města jako Berlín či Mnichov, která to již potřebují, jak rád bych se věnoval rozvoji hospodářství své země. Jak rád bych investoval do mladých a zajišťoval jim lepší budoucnost... ALE COPAK MOHU? Copak mohu ve zbrojení polevit tváří v tvář bolševické hrozbě z Východu, když mezi SSSR a Německem je jenom Polsko? Polsko, které - byť jeho lidé bojují chrabře - nedokáže zastavit ohromující ruské masy z masa a oceli... to mám svěřit bezpečnost Německa do rukou Polsku? To nemohu! Nikdy! Je svatou povinností Německa bránit evropské ideály se zbraní ruce proti rudé hrozbě a Němci, i kdyby měli jíst jen tvrdý chleba a pít vodu, proto - vědomi si svého poslání - budou stavět obranný val, proti bolševické hrozbě v naději, že jednou historie ocení jejich dnešní konání! To je ode mne vše!"

Papen dopřeloží a já se posadí. Kapesníkem si otřu lehce zpocenou tvář a upiji z čaje, který mi přinese můj pobočník. "Tak... a teď je mám, kde jsem je chtěl mít. Ať již řeknou cokoliv, tak se budou muset vyjádřit k ruské hrozbě. Musím někdy Stalinovi poděkovat za to, že existuje. A nechtěl bych teď být v kůži Poláka až bude muset tvrdit, že se Polsko s Ruskem vypořádá...", pomyslím si pobaveně, ale nedám nic znát.

Fínska diplomacia

Fínska diplomacia

Diplomacie s Finskem

Reakce Adolfa Hitlera na francouzské a polské vyjádření:

Ač francouzský prezident mluvil nesmlouvavě a jeho požadavkem je návrat k naprosté restrikci dle dikce Versailleské smlouvy, tak se ovládnu a pouze ho sleduju upřeným pohledem. "Na co si to tady hraje? To si vážně myslí, že může prosadit bez války? Počítá se svými spojenci, které si sem pozval, ale vzhledem k tomu, že Brit nebude mít zájem ho v takovém šílenství podpořit... co chce dělat? Jak daleko až hodlá zajít." Musím přiznat, byť neochotně přirozeně, že tahle socialistická parodie na státníka (Lebrun) mě zaujala. Lidé jako síle rozumějí, ostatně to je asi tak jediné čemu rozumím, protože to sám využívám. "Dobře... takže si tu chce hrát na francouzskou nesmlouvavou politiku z let 1918-1919... nevadí, tehdy bylo Německo rozvrácené, dnes tomu tak není." Po Francouzovi si vezme slovo Polák. Zatímco mluví, tak nepřestávám sledovat francouzského prezidenta, abych byl upřímný, tak projevy z Varšavy mě aktuálně vůbec nezajímají. V jedné chvíli se mám chuť i srdečně zasmát při jeho slovech: "Polská armáda je více než schopná na zastavení Sovětské invaze." "Být tu Goering nebo Heinrich, tak bychom se tu asi hodně nasmáli." Ale překonán svou touhu se tomuto zasmát a nechám jej dohovořit. "Historické a národní požadavky Poláků... zbláznil se? V Polsku žije kolem 700 000 Němců a on mi tu bude něco vykládat o takovýchto směšných požadavcích?" V závěru mám zase chuť vybuchnout, ale i tentokrát se ovládnu. Po jeho projevu si nakrátko vezmu slovo a stručně řeknu Francouzovi němčinou zatímco Papen tentokrát bude překládat do francouzštiny:

"Musím uznat, že tedy máte kuráž. Milé překvapení pro mě, že po dlouhé době narážím na francouzského politika, který má páteř. Jsem ochoten být velmi přístupný kompromisu co se vašich požadavků týče. Takže poprvé - Porýní se nevzdám, ani nemohu, už jen pro to, že německá veřejnost vnímá Porýní jako vy Alsasko-Lotrinsko. Ohrozit to, znamená válku nebo revoluci. Nicméně jak jsem řekl jsem ochotný přistoupit k dalekosáhlým ústupkům. Německo může provést významné zeštíhlení v oblasti útočných zbraní Luftwaffe - nyní se bavíme o bombardérech a bitevních letounech - výměnou za právo na ponechání si obranných prostředků - stíhaček - tolik, kolik my uvážíme za vhodné. V oblasti tanků jsem ochoten nabídnout hned dvě možná řešení. Zaprvé - počty německých tanků nebudou nikdy vyšší než počty tanků francouzských a za druhé, německé tanky budou mít vždy nižší tonáž než tanky francouzské. Pokud by to nestačilo jsem ochoten teď a tady slíbit okamžité odzbrojení 1/3 německých tankových sil. Co se komisařů týče, tak s veškerou k úctou k Francii bych navrhoval, aby komisaři v Německu byli vždy britští. Německý voják a důstojník vyjdou vždy spíše vstříc důstojníkovi britské armády než-li francouzské. Myslím, že u vás je to stejné. Co se loďstva týče, tak naše lodě splňují svými počty, tonáží i výzbrojí přesně to, co bylo dohodnuto v Anglo-Německé smlouvě před rokem a britští komisaři dostali před několika dny právo navštívit německé loděnice a přesvědčit se na místě o tom, že slovo dodržujeme. A co se týče tady vás...", podívám se úkosem na polského prezidenta a dodám: "Na vašem území žije téměř milion Němců a pokud chcete vznášet požadavek etnického vyrovnání, pak vás upozorňuji, že Danzig (Gdaňsk) je čistě německý. A nakonec pánové... polská armáda není s to armádu Ruskou zadržet, 171 milionu Rusů proti 34 milionum Poláků je podle mého názoru jasná matematika. Ve dvacátém roce bylo Rusko rozvrácené občanskou válkou, ale dnes... dnes sedí již desátým rokem na svém rudém trůnu Stalin a nedělá nic jiného, než že vyrábí tanky, děla, letadla a pušky. Rudá armáda má v mírových stavech více než 2 miliony vojáků a toto číslo jen a jen narůstá... můžete mi pane Mościcky říci čím polská armáda rudé zastaví? Máte tanky a letadla a kolik? Co děla a počty vojáků? Jak je chcete zastavit, když tvrdíte, že si s nimi "kdykoliv" poradíte?" Odmlčím se a pak se posadím. "Buď se dohodnu teď a tady s Francouzem, nebo zítra a doma se Stalinem. Tak či onak nemůžu prohrát!"

Londýnská konference - reakce na britský návrh:

Po vyjádření britského ministerského předsedy a vyslechnutí si jeho návrhu stručně odpovím: Tanků se vzdát můžeme, útočných zbraní v letectvu - bombardéry a CAS - též, čeho se vzdát nemůžeme a nevzdáme, tak to jsou stíhačky, neboť na sebeobranu má Německo nezcizitelné právo, jako všichni ostatní a také pěchoty na zemi. Limit 15 divizí a 12 brigád je - při vší úctě - směšný. I malé Československo by se rázem stalo početně silnější než Německo. Německo je obklopeno navíc státy, které jsou zjevně nakloněné zde Francii a my chceme mít záručené právo na obranu proti útoku nejen ze strany Francie, ale i ze strany ČSR a Polska - tedy chceme mít právo budovat tolik obranných prostředků - ke kterým je třeba mužstvo - kolik uznáme MY NĚMCI za vhodné. V pěších divizích se zkrátka omezovat odmítáme, omezení na zákaz zařazování tanků do výzbroje Wehrmachtu je něco diametrálně odlišného a s tím jsem ochoten souhlasit. Všeobecně - Wehrmacht nepotřebuje útočné zbraně - ale obranné. Tedy pěchotu, dělostřelectvo, protitankové zbraně, stíhačky, právo na výstavbu opevnění dle vlastního uvážení atd. Co se námořnictva týče tam se odvolávám na anglo-německou smlouvu z minulého roku, která nám dává právo na 45% tonáže britského hladinového loďstva a 35% tonáže ponorkového loďstva.

Konference v Londýně

Konference - německý souhlas s francouzským návrhem:

Po vyslechnutí si francouzského prezidenta jsem chtěl něco říct, ale do toho vstoupil onen československý knírkatý bastard bez páteře a vyrušil mě. "Tomu říkám žvásty...", pomyslím si jen pohrdlivě, ale jakmile skončí, tak s úsměvem pronesu: "Dobrá tedy... jsme dohodnutí. Souhlasím jak s francouzským tak s československým návrhem, pokud nám Francie a ČSR garantuje nedotknutelnost našich hranic, tak nevidím nejmenší problém. Dovolím si navrhnout následující harmonogram událostí:

1) Francie a ČSR garantují hranice Německa.

2) Německá vojska do tří dnů od poskytnutí garancí opustí Porýní a na jeho pravém břehu zanechá pouze dvě pěší divize. Na stažení mohou dohlédnout britští komisaři a po dobu stahování bude Francii umožněno vykonat letecký dozor na levobřežní části aniž by po francouzských letounech byla vedene palba protivzdušné obrany.

3) Francie dodá 2 letky stíhacích letounů Německu (které ji při převzetí zaplatíme).

4) Německo do měsíce od té doby zruší veškerou výrobu a vývoj bojových letadel a nadále se bude věnovat pouze civilnímu letectví.

5) Nejpozději do 6ti měsíců od poskytnutí garancí Francii a ČSR se Wehrmacht, Luftwaffe i Kriegsmarine dostanou na dohodnuté tabulkové stavy dle této konference. Připomínám jaké to jsou: 2 stíhací letky, 10 divizí a 16 brigád v celkové výši 250 000 mužů, kteří budou sloužit nejméně 12 let. Kriegsmarine se řídí pravidly Anglo-Německé námořní smlouvy z minulého roku.

6) Nejpozději do konce roku se Německo zbaví všech zbraní jejichž vlastnictví je v rozporu s touto smlouvou. Na tuto činnost - zbavování se zbraní - dohlédnou britské komise.

No a já myslím, že je to všechno a jsme dohodnutí. Jakmile oficiálně oznámí vaše vlády garance hranice Německa, tak vydám rozkaz ke stažení se z Porýní samozřejmě očekávám, že v té době také Francie vydá annonci o zahájení demobilizace, přeci jen by německá veřejnost asi těžko snášela fakt, že zatímco my opouštíme vlastní dvorek, tak před ním stojí mobilizovaná francouzská armáda. Takže... můžeme prohlásit dohodu za uzavřenou?" Zeptám se s úsměvem obchodníka s teplou vodou. (Och ano, já umím být přesvědčivý.)

Odpověď Polsku:

"Raději ty zbraně vážně sešrotuji, než bych je dal tobě ty kreténe...", pomyslím si vztekle sotva Polák otevře tu svou nevymáchanou ubermenschovskou hubu a poté poměrně chladně odpovím: Momentálně jediný komu důvěřuji je zde přítomný pan Chamberlain... a věřím, že britští komisaři jakožto vaši spojenci vykonají svou práci stejně poctivě, jako kteříkoliv jiní. Co se zbraní týče, tak ty budou znehodnoceny, nebo odprodány do těch zemí, které o ně projeví zájem za tržní ceny. Polsko rozhodně nemám v úmyslu vyzbrojovat."

Londýnská Konference:

"Polsko před chvílí vašimi vyhrožovalo připojováním Slezka a západního i jižního Pruska, takže ne... ve vás nemám absolutně žádnou důvěru. Pakt o neútočení s vámi je jen cár papíru, protože nemá praktickou efektivitu. Když vám Francie řekne, abyste napadli Německo, tak to uděláte či nás budete vydírat pakt nepakt. Takže ne... k vám a ani tady k Čechům absolutně žádnou důvěru nechovám. Britská vláda naopak naši důvěru má, protože není našim přímým sousedem a tím pádem nemá na nás žádných územních požadavků a nadto se opakovaně prokazuje jako jediná, která - vedle Francie - je ochotná jednat na úrovni. Francie pokud bude chtít dozor vykonávat může dohlížet letecky na stažení z Porýní. Na odzbrojení dohlídnou britští komisaři, kteří jistě své zprávy dají francouzům k dispozici. Pokud jde o prodeje zbraní, tak tyto věci bude řešit říšské ministerstvo obchodu bilaterálními dohodami později, pokud dotyčné země projeví zájem. A samozřejmě upřednostníme v prodejích ty státy, se kterými nesousedíme přímo, protože své sousedy vyzbrojovat nehodlám. Tak naivní ještě nejsem." "Untermensch jeden zasranej... to víš, že jo... já tě vyzbrojím a zítra ty zbraně uvidím zase u sebe doma... ale ve tvých pazourech."

NÁVRAT VŮDCE Z VELKÉ BRITÁNIE DO NĚMECKA:


"Neville Chamberlain a Vůdce v Londýně"

Ihned po skončení ostře sledované konference v Londýně se německý Vůdce Adolf Hitler omluvil z "doprovodného programu" (banket atp.) a ještě téhož dne odcestoval zpátky do Německa na bitevní lodi Gneisenau zpátky do Kielu, odkud letadlem zamířil do Berlína. V Londýně ponechal ještě na pár dní německého ministra zahraničních věcí, aby se postaral o "dojednání detailů. Druhý den po konferenci Německo obletěla zpráva o jejím výsledku, který je prezentován jako triumfální vítězství Vůdcovi zahraniční politiky.


"Volkisher Beobachter, stranický tisk NSDAP."

Německý deník "Volkisher Beobachter" otiskl článe Josepha Goebbelse, který londýnskou konferenci shrnul pro Němce takto:

"Jest nekonečný triumfem Vůdcovi vůle fakt, že od nynějška jsou hanebné podmínky Versailleské smlouvy konečně oficiálně prolomeny! Francie byla přinucena přiznati porážku na poli politickém a tváří v tvář Vůdcově nekonečné Vůli kapitulovala a přistoupila na revizi Versailleské smlouvy! Německo již není otrokem této nejbarbarštější listiny, kterou bylo ujařmeno po dlouhá léta. Nyní Vůdce ukazuje celému světu, že Německo se již nehodlá tímto cárem papíru řídit ani v nejmenším."


("Frankfurter Allgemeine Zeitung - nejčtenější německé noviny.)

Poněkud rezervovaněji londýnskou konferenci shrnul Frankfurten Zeitung, ve kterém se k věci vyjádřil Konstantin von Neurath, který také pracuje na říšském ministerstvu zahraničí takto: "Nejde ani tak o definitivní kancelaci (odmítnutí) Versailleských principů, nýbrž o jejich poupravení na mezinárodně snesitelnější úroveň. Domnívám se, že Francii je jasná ta věc, že lpění na Versailles znamená napětí mezi Německem a Francii, které je zbytečné, neboť Německo nemá žádných zájmů na válce a už vůbec ne na válce na západě. Pro mě osobně to nejpodstatnější na této smlouvě je to, že německá branná povinnost stále platí a ač nebude možné jí v praxi aplikovat v plném rozsahu kvůli plnění kritérií této nové "Londýnské smlouvy", tak de-iure zůstává dále v platnosti. Navíc Francie je nyní povinna - pokud chce uplatňovat práva jí příslušející z této smlouvy - otevřeně garantovat německé hranice. Ke stejné povinnosti je upsáno též Československo - což mi osobně přijde poněkud vtipné, protože ČSR je nuceno coby francouzský protektorát platit na diplomatickém poli francouzské účty aniž by z toho cokoliv narozdíl od Francouzů získalo. To je dle mého soudu asi nejsměšnější bod této smlouvy, nicméně Vůdce velmi správně odhadl situaci a tak se mu podařilo vlákat Francouze i Čechoslováky do pasti. Nyní jsou garanti německé nezávislosti, my máme mír a oni o závazek navíc. Obzvlášť pro Čechoslováky je to pikantní situace, protože pokud by nyní Polsko - které je jejich spojencem skrze francouzský spojenecký systém - napadlo Německo, tak by ČSR bylo nuceno válčit proti Polsku! Osobně si myslím, že tuto smlouvu sice nelze interpretovat jako jednoznačné německé vítězství ve smyslu kancelace Versailleské smlouvy, ale současně jí lze interpretovat jako jednoznačnou porážku francouzské politiky. Obzvláště pak proto, že veškerou dohledovou činnost za Francouze budou vykonávat Britové a Francie se nyní dostává do jasné závislosti na Británii v otázkách zahraniční politiky."

Odpověď na diplomatickou poštu:

"Drahý příteli ve zbrani!

S ohledem na mezinárodní situaci ti mohu nečekaně vyhovět již nyní a zaslat ti vojenskou pomoc ihned, jakmile bude třeba. Pro španělské záležitosti již zřizujeme "Legion Condor", která může být již postupně transferována k tvým jednotkám v severním Maroku. Šlo by o 4 letky taktických bombardérů, 1 letku CAS a 2 letky stíhacích letounů. Dále ti mohu poslat jednu celou lehkou tankovou divizi a několik pěších divizí dle tvých zásobovacích možnosti. Samozřejmostí budou vojenské dodávky munice, paliva a dalšího vybavení. Německá intervence ve Španělsku by tak mohla dosáhnout či přesáhnout 100 000 mužů, jedná se o lidi, které stejně nyní s ohledem na plnění podmínek nové londýnské smlouvy "potřebuji uklidit z Německa". Tito němečtí vojáci by bojovali samozřejmě pod tvou vlajkou a formálně by šlo o "dobrovolníky" a jejich stroje by byly pro-forma zakoupené španělskou vládou (fiktivně). Za tuto pomoc očekávám jisté protislužby v oblasti spolupráce španělského leteckého průmyslu a německého leteckého průmyslu a dále možnost umístit na tvém území část jednotek Wehrmachtu, Luftwaffe a Kriegsmarine mimo dohled mezinárodních komisí."

S pozdravem

Německý kancléř Adolf Hitler

INTERNÍ POKYNY OKW PRO PRÁCI S BRITSKÝMI KOMISEMI:

Dle Londýnské smlouvy nyní ozbrojené síly Německa nesmí vlastnit více než 15 divizí a 6 brigád (celkem 250 000 mužů, kteří nesmí sloužit méně než 12 let u ozbrojených sil), dále nesmí vlastnit tanky, bojové plyny a bojová letadla (až na dvě stíhací perutě jenž nám dodá Francie) . Plnění této části smlouvy přijedou zkontrolovat britské komise. Vláda Německé říše nemá samozřejmě ani v nejmenším úmyslu dodržet cokoliv z těchto ujednání, nicméně pro-formu je třeba provést jistá protiopatření. Část zbraní - půjde jen o minimální množství - se odprodá do zahraničí, další komponenty armády budou vyslány jako "dobrovolnické jednotky" do vybraných zemí. Co se tanků týče, tak ty budou vyřazeny z armády a předány Waffen-SS, která je "uklidí". Mužstvo pěších divizí bude převedeno k "celní policii", která bude v Porýní významně posílena, aby se alespoň zčásti vyvážil fakt, že Porýní bude nutné opustit s vojskem. O další posílení obrany se postarají jednotky SA a SS, které nejsou formálně součástí armády. Britské komise se budou ohlašovat dopředu, takže je vždy možné kontrolované prostory vhodně připravit. Co se chemických zbraní týče, tak ty budou uskladněny ve skladech jednotlivých továren chemického průmyslu a rozptýleny po celém Německu tak, aby je nebylo možné ze strany zahraničních komisí dohledat. Letadla budou z velké části odeslána do Španělska, zbytek bude odstrojen a předán Lufthanse pro dopravní či poštovní účely. Veškerá vojenská výroba nyní bude probíhat po civilními názvy a nově vyráběná letadla, tanky či nově sestavované divize budou rozptylovány do pomocných složek říšské branné moci jakými jsou Waffen-SS, SA a Hitlerjugend. Mužstvo dostane více dovolených, které však bude trávit především tréninkem v různých střeleckých, mysliveckých a dalších klubech.

Mobilizace Francouzské armády a výměna velení.

STAŽENÍ Z LEVÉHO BŘEHU RÝNA, RE-OKUPACE PORÝNÍ Č.II:

Tak jak Vůdce slíbil, tak je splněno po obdržení francouzské zprávy o garanci Německých hranic započalo oficiálně stahování německých sil z levého břehu Rýna. Vojenské jednotky Říše by měly dokončit stahování během dvou dní. 2 ze 14 zde umístěných divizí zaujmou pozice na Rýně. Od časných ranních hodin jsou také ve vzduchu pozorovací letouny Luftwaffe, které moniturují průběh stahování a činnost francouzského letectva, kterému bylo velkomyslně povoleno vykonávat po dobu stahování přelety v oblati levobřežního Porýní. Samozřejmě francouzskému letectvu bylo sděleno, že celá "Rýnská armáda" disponuje i množstvím protileteckých prostředků v případě, že by došlo k narušení německého vzdušného prostoru na druhé straně Rýna. V Porýní nezůstane jediný německý voják. Vůdce Adolf Hitler oznámil, že do konce tohoto roku bude přesně v souladu s usneseními v Londýně německá armáda reformována do takové podoby, která bude v souladu se zněním londýnské dohody (do šesti měsíců z hlediska stavů jednotek, do konce roku pak z hlediska stavů zbraní).

PAKT TŘÍ: Německo, Itálie a Rakousko

"Německý Vůdce Adolf Hitler oznamuje uzavření obranného spojenectví mezi Německem, Rakouskem a Itálii pojmenovaný též jako "PAKT TŘÍ" a přezdíváný též jako "Ocelový pakt" či "Osa Berlín-Vídeň-Řím". Tento pakt je nejen obranným spojenectvím, ale též plnou hospodářskou a celní unii, která ruší většinu ekonomických bariér mezi ekonomikami Německa, Rakouska a Itálie. Navíc Rakousko, které tvoří "tranzitní zemi" tohoto paktu je nyní pod ochranou Německa a Itálie a zavázalo se poskytnout volný průchod německé a italské armádě svým územím pro případ války. Tato aliance není oficiálně proti nikomu namířena, ale je zjevné a německý kancléř se tím nijak zvlášť netají, že tato aliance je odpovědí na francouzský systém "kleští" (Francie, Polsko ČSR), ve kterých se Německo doposud nacházelo. Vůdce se vyjádřil, že v podstatě hodlá sledovat takovou politiku, která bude hodná Německa a bude zajišťovat dostatečně bezpečnost Německa. Jako první akt tohoto paktu navrhuje vzájemné vojenské cvičení (není Německu zakázáno mít - ani není žádné omezení co do počtů - na své území armády svých spojenců) v Bavorsku. Společné velitelství tohoto ocelového paktu se bude nacházet patrně v Innsbrucku.

SPOJENECKÁ POLITIKA PAKTU TŘÍ:
(Odpovědi na toto posílejte vždy tak abychom je viděli všichni tři.)

Spojenecký generální štáb:

Německo navrhuje zřídit tento štáb v rakouském lázeňském městě Innsbruck kvůli vhodné geografické poloze. Součástí zřízení tohoto společného štábu bude vytvoření telefonického a telegrafického spojení mezi Innsbruckem a Vídní, Berlínem, nedalekým Bertechsgadenem a Římem.

Spojenecké cvičení v Bavorsku:

Německo navrhuje ve dnech 1.-10. února tohoto roku uspořádat společné vojenské manévry v prostoru jižního Bavorska (pohraničí mezi Německem a Rakouskem), na které by každá strana vyslala své síly v rozmezí 1-3 divizí.

Návrh Itálii:

Německo navrhuje Itálii dlouhodobé umístění jednotek v Bavorsku (do 5ti divizí) s tím, že recipročně by byl stejný počet německých divizí umístěn v Itálii. Toto by sloužilo k vzájemné kulturní výměně mezi vojáky obou států, dále k výměně technologické, taktické a další.

Návrh Rakousku:

Německá strana by si přála získat přístup - neomezený ovšem - k databázi Interpolu ve vídni s možností zřídit ve Vídni úřadovnu Gestapa. Výměnou za to Rakousko může obdržet bezplatně výzbroj pro jednu divizi či jednu letku letadel.

Zřízení rezidentur SD a Gestapa při německých konzulátech:

Pro zajištění likvidace nepřátelských a podvratných živlů, které operují v zahraničí Vůdce rozhodl o zřízení rezidentur SD (Sicherdienst) a Gestapa u všech německých konzulátů. Jejich úkolem je unášet či likvidovat nepřátelské živly či jisté typy vzdělanců, kteří nelegálně opustili Německo. První únosy budou směřovat na teoretické fyziky žijící v menších neutrálních evropských zemí (Dánsko, Norsko, Švédsko). Únosy budou prováděné skutečně v režimu "totálního zmizení osoby". Unesená osoba musí do 24 hodin opustit území státu ze kterého byla unesena a co nejdřív dostána do Německa. Mohou být unášeni (pro zvýšení efektivity práce unášených vědců) i jejich rodinní příslušníci. Vše musí proběhnout naprosto precizně - ideální by bylo i zanechat falešné stopy ukazující spíše na práci NKVD. (Doslova se budeme řídit jejich metodami, které si SD a Gestapo musí osvojit.)

Operace "Schluss":

SS ve spolupráci s gestapem provede razii na německých univerzitách a mezi židovskými rodinami s cílem zatknout všechny profesory, docenty, doktory (i doktorandy), kteří studují či vyučují fyziku. V případě vyšších autorit má Gestapo rozkaz "postupovat v rukavičkách" v případě "béček, céček a déček" si nemusí brát servítky. V případě dotazů bude vyjádřeno "podezření ze špionáže" ve prospěch USA, Velké Británie a dalších zemí, kam němečtí (často židovského původu) fyzikové utíkali. Zatčeným židovského původu bude sděleno, že budou i se svými rodinami "relokovány" na speciální pracoviště, kde se jim dostane "zvláštní ochrany". Také jim bude sděleno, že na tomto speciálním pracovišti vůči nim NEPLATÍ norimberské a další anti-židovské zákony, takže se nemusí obávat o svou bezpečnost. U ostatních se bude postupovat tak, že jim bude sděleno, že je "vlast povolává" do první linie a bude pro ně "jistě ctí" pracovat na bojišti jménem atomový výzkum. Co se týče chodu univerzit, tak ten zajistí dobře prokádrovaní "nacistističtí" vědci (členové NSDAP), kteří budou dále pokračovat ve výuce a budou vybrané talenty předávat do rukou Gestapa a SS, které je relokuje i s celou rodinou na ono "speciální pracoviště".

Speciální pracoviště:

SS-Spezial Anlage des Konzentrazion Lager in Dachau - zde budou internováni méně významní jedinci židovského původu i se svými rodinami (tedy zde bude nejvíce lidí). Místo se bude nacházet poblíž koncentráku v Dachau. Podmínky zde nebudou "růžové" a jistá hrozba ze strany SS zde bude, nicméně to bude spíš taková "přípravka" na další části programu. Vybavení laboratoří zde bude spíše základní a budou zde ověřovány jen některé dílčí a méně významné pokusy.

Anlage Rugen - Hauptanlage des Uranveiren projekte - toto bude hlavní pracoviště celého projektu. Nacházet se bude na ostrově Rujána v baltském moři. Ostrov bude nejprve vylidněn (přesídlení obyvatelstva pryč z ostrova) a následně přísně uzavřen a střežen. Budou zde vybudována "modelová městečka" s dobře zásobenými obchody atd. Pro děti zde bude škola atd. Prostě "atomové městečko" Německa. Pro špičkové vědce bez ohledu na původ. Povede to Heisenberg. Do tohoto zařízení se mohou dostat i (na vyžádání Heisenberga) lidé z Dachau či z jiných pracovišť.

Anlage Alpenfest - zařízení zbudované v Alpách v Bavorsku, zde bude probíhat paralerní výzkum pod vedením Otto Hahna. Zařízení bude menší, ale stejně dobře izolované, jako ta předchozí dvě. V tomto zařízení se budou mimo jiné ověřovat výpočty Heisenberga na Rujáně a také se zde budou provádět praktické stavby (jaderný reaktor etc.). V zařízení také budou pracovat (v případě dohody s Itálii) italští jaderní vědci či Rakušané a další. Vše ovšem s přísnou izolací a pod dohledem SS.

Nabídka Itálii:

"Na vašem území chceme umístit 3 pěší a 2 tankové divize. Technika bude formálně patřit Itálii (kamufláže i výsostné znaky budou italské) a mužstvo bude oficiálně na rekreaci v rámci "Kraft durch Freude", které bude jinak považováno za "aktivní zálohy". Tito vojáci se budou pravidelně střídat v rámci získávání většího množství zkušených posádek. Italská participace (italské posádky) je vhodná = vzájemná výměna zkušeností a poznatků. Dále zde chceme rozmístit 2 taktické bombardovací a 2 stíhací perutě (opět vše pod italskými znaky). Veškeré síly (letecké i pozemní) zde rozmístěné se budou moci účastnit společných cvičení.

K prodeji z TOHOTO nabízíme: 1 lehká tanková divize za 80 mil. UC (pořizovací cena), 2 pěší divize za 20 mil. UC (pořizovací cena). Prodej letadel je možný též. Všechny 4 letky mají dohromady cenu (pořizovací) 160 mil. UC. Celkem tedy nabízíme k odprodeji zbraně a techniku za 260 mil. UC. Nicméně dodáváme, že ačkoliv vám tuto techniku nabízíme k odprodeji, tak bychom chtěli mít záruku, že v případě války nasadíte tyto odkoupené divize v NĚMECKU při boji s případnými nepřáteli.

Dále nabízíme možnost vyslání našich důstojníků jakožto pozorovatelů do italské armády, kteří budou mít zvláštní status - formálně budou propuštěni z Wehrmachtu a sloužit budou u vás. Myslím, že zkušené důstojníky oceníte zjeména v Lybii a v Etiopii.

Jsem s pozdravem

Adolf Hitler v.r."

Uvědomění Italské a rakouské vlády o přesunu "prodávaných" zbraní a jednotek přes Rakousko:

Adolf Hitler tímto dává na vědomí rakouskému prezidentu Miklasovi a italskému ducemu Benito Mussolinimu, že ve dnech 1.-10.února proběhne přesun výzbroje do Itálie skrze rakouské území (přesun proběhne pro železnici a převážně v noci). Nejedná se o žádný nelegální akt, ale o prodej zbraní v rámci mezistátní dohody mezi Itálií a Německem. Ve stejnou dobu budou také letecky do Itálie přesunuty čtyři letky Luftwaffe, které jsou taktéž součástí této smlouvy. Letouny nepoletí přes rakouská města (jejich trasa povede mimo ně). Od rakouské vlády se očekává souhlas (ostatně povolení k průchodu vojsk německa či itálie dala rakouská vláda samotným vstupem do Osy, kde se toto výslovně zmiňovalo).

Prodej německé výzbroje do Velké Británie:

"Vážený pane premiére,

očekával jsem vaši nabídku netrpělivě a zklamán rozhodně nejsem. Vámi poptávané zboží - výzbroj - dostanete v perfektním stavu. Místem předání bude přístav Hamburg. Cenu 250 000 000 UC považuji za přiměřenou danému stavu věcí. Vše bude řádně profakturováno a Německo této akce využije k propagandistickým a diplomatickým účelům s cílem otupit poněkud příliš ostré hroty francouzské zahraniční politiky. Předání i zaškolení proběhne koncem ledna tohoto roku, dle vašich představ.

Kancléř Adolf Hitler"

Návrh Finsku:

"S ohledem na váž zájem posílit vzájemné vztahy mezi Finskem a Německou Říší vám můžeme nabídnout následující řešení sovětské hrozby na severu. Německá kriegsmarine zapůjčí Finsku trojici ponorek, jednu peruť CAS a pět pěších divizí, které budou společně se čtveřicí dělostřeleckých brigád zformovány v armádní sbor "VARJAG". Tento sbor, jedna peruť CAS a tři ponorky budou formálně sloužit pod finskou vlajkou (ačkoliv ve skutečnosti půjde o jednotku Wehrmachtu) a všechen německý personál bude považován za dobrovolníky tohoto finskou vládou zřízeného sboru. Veškerá výzbroj tohoto sboru bude formálně vedena jako majetek finské armády ačkoliv fakticky půjde o majetek německý. Výměnou za tuto ochranu - sbor bude rozmístěn v jižní Karélii proti Leningradu a v severní Karélii severně od Ladožského jezera - Finsko pronajme Německu přístavní pevnost Hanko, kde bude umístěna základna Kriegsmarine a bude krom kotvišť vybudováno i letiště pro Luftwaffe (na německé náklady).

Co se týče spolupráce, která nebude ryze vojenského charakteru, ale vytvoří i jisté možnosti v sektoru hospodářském tak vám nabízíme vzájemnou spolupráci na přestavbě linkového transatlantického parníku "Europe" odkaz na lehkou letadlovou loď. Německo zafinancuje výstavbu tohoto plavidla, které bude zcela stavěno ve finsku za spoluúčasti německých firem. Finské firmy získají zakázky (nadto vše bude placeno námi) a finská strana se bude moci podílet na využívání této společné letadlové lodě, která bude formálně v majetku finské vlády. Z dalších projektů vám můžeme nabídnout hospodářskou smlouvu o bezcelním styku. Samozřejmě požadujeme plné utajení všech citlivých informací stran této dohody.

Adolf Hitler, kancléř Německé Říše"

Diplomacia Fínsko-Nemecko

Fínsko akcie

ODZBROJOVÁNÍ NĚMECKA - PRVNÍ KOLO:

Prodej zbraní do Velké Británie:



Výzbroj pro několik desítek divizí, stovky tanků a letadel jsou nyní vládou Německé Říše prodávány do Velké Británie v souladu s podmínkami Londýnské konference. Prodej je uskutečňován za zvýhodněnou cenu pro britské Impérium, kteréžto je pro Německou Říši JEDINÝM důvěryhodným partnerem mezi tzv. demokratickými státy. Celková částka, za kterou jsou zbraně prodávány je předmětem obchodního tajemství, ale Vůdce prozdradil, že jde o obchod v řádech několika stovek milionů marek (UC).

Prodej zbraní do Itálie:



Také italská vláda se rozhodla nakoupit v rámci německého odzbrojování stovky letadel a tanků a výzbroj pro několik pěších divizí. Obchodní kontrakt zde podepsaný je předmětem vojenského tajemství, ale není tajemstvím, že v Bavorsku se již za přítomnosti italských styčných důstojníků nakládají tanky na vlaky, které přes rakouské území dopraví tuto výzbroj do Itálie, kde je již zřízena italsko-německá komise, která má za úkol zajistit snadné převzetí německých zbraní a vypomoci se zaškolováním italských tankových osádek. V rámci kulturně-sociálního rozvoje podepsali státníci Itálie a Německa dohodu, která vytvoří pevný právní styk mezi společnostmi "Kraft durch Freude" (Radostí k Síle) a "Dopolavoro" (Po práci) (což jsou organizace zřízené německým a italským státem, které zajišťují turistické zájezdy v rámci velkorysých sociálních programů) což umožní zvýšení vzájemné turistické výměny mezi Itálii a Německem.

Zajištění Finské bezpečnosti:



V rámci tohoto kola odzbrojování německé armády bylo také rozhodnuto, poté co německá strana obdržela finskou žádost, o prodeji velkého množství zbraní do Finska pro zajištění finské suverenity ohrožované dle mínění finské vlády Sovětským svazem. Stovky letadel a tanků + výzbroj pro několik pěších divizí je odprodávána do Finska právě nyní. Současně s tím finská vláda zřizuje sbor "VARJAG", do kterého se hlásí desetitísice německých dobrovolníků propouštěných z Wehrmachtu. Tito lidé budou placeni finskou vládou a nepředstavují žádný typ německé zahraniční mise, nýbrž představují skutečný výraz přátelství vyjadřovaný německým národem k národu finskému. V rámci toho Finská vláda pronajímá na dobu neurčitou Německu ostrovní přístav Hanko k potřebám Kriegsmarine a civilní letecké společnosti Lufthansa. Vojenskou správu ostrova zajišťují finské jednotky. Současně s tímto též probíhají rozhovory o možném rozšíření vojenské spolupráce na spolupráci hospodářskou.

Jednání Malé Dohody

OPERACE "VINDOBONA"

V rámci zřízení rezidentur SD a Gestapa na německém vyslanectví ve Vídni a v rámci rakouskou vládou povoleného zřízení pobočky gestapa ve Vídni zahájí německé bezpečnostní složky sérii několika typů akcí, které budou jednoduše shrnuty do názvu "Operace Vindobona":

1) Spolupráce s rakouskými bezpečnostními složkami - jak bylo slíbeno rakouské vládě, tak se i stane. Němečtí profesionálové z gestapa budou vypomáhat zatýkání zločinců ve Vídni a zejména se prokážou dozajista užiteční tehdy budou-li zločinci původem z německa, kde již vládneme plnou silou. V prvé řadě je nutné přesvědčit rakouské policejní orgány o profesionalitě Gestapa. V druhé řadě je třeba získat vlivné sympatizanty v rakouské státní policii a v Interpolu, kteří budou napomáhat ke krytí zvláštních operací gestapa na rakousé půdě.

2) Ve spolupráci s rakouskými policisty, kteří jsou současně proněmecky orientovaní se pokusí gestapo nasadit vlastní lidi do Interpolu, rakouské státní policie a dalších bezpečnostní orgánů. Vše bude děláno s maximální opatrností a pro sesazování nepohodlných lidí bude užíváno obvinění z nejrůznější kriminální činnosti či budou vydíráni. Gestapo a SD musí shánět kompromitující materiály na zvlášť nepohodlné osoby v rakouských bezpečnostních silách a nutit je takto k rezignaci přičemž výměna nepohodlného za "nám vyhovujícího" by měla navenek probíhat jako "běžná personální obměna". Co se týče obvinění proti nepohodlným osobám tak ta NIKDY nevznesou němečtí pracovníci, ale budou dána nám loajálním rakušanům, aby je přednesli ti.

3) Rakouská pobočka NSDAP v čele s Seyss-Inquartem (odkaz) začne pozvolna připravovat státní převrat. Ten není namířen v žádném případě proti prezidentu země Miklasovi (aktuálně), ale spíše proti současné rakouské vládě, která "nedostatečně" spolupracuje s Německem a příliš přehlíží Židy, komunisty a další verbež. Pro zajištění státního převratu budou rakouští dobrovolníci odesláni do Německa, kde v Bavorsku prodělají výcvik s pěchotními zbraněmi. Zbraně se budou do Rakouska nyní beztrestně pašovat (padly celní a hospodářské bariéry) a vyzbrojovat se jimi bojůvky rakouské NSDAP. Avšak Vůdce vyžaduje totální poslušnost a disciplínu a rakouská NSDAP NESMÍ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ doposud udělat žádný agresivní tah.

POLITIKA UVOLŇOVÁNÍ NAPĚTÍ V NĚMECKU:

Vůdce Adolf Hitler dne 18.1.1936 vydal několik nařízení a provedl několik personálních obměn, které - jak Vůdce věří - pomohou vylepšit německou pověst v zahraničí a současně přispějí k dalšímu rozvoji Německé Říše.

1) NÁVRAT DO SPOLEČNOSTI NÁRODŮ:
(vyjádření FR a VB nezbytné)



Německá Říše je připravena se vrátit do Společnosti Národů, aby tímto jasně dala najevo svou ochotu hrát i nadále mírovou roli na evropské půdě. Návrat do Společnosti Národů však podmiňuje konečnou dohodou s Francii a Velkou Británii o "konečném vyřešení reparací". Německá Říše odmítá nadále platit přemrštěné částky za válku, za kterou současná německá vláda nenese zodpovědnost. Německá Říše nyní věří, že nastal čas pro "konečné usmíření" západoevropských států neboť od Velké Války již uplynulo poměrně dost let a mladá generace ve Francii, Německu i v Británii jistě netouží žít své životy ve stínu napětí minulé války. Německo také pozitivně hodnotí garance Francie německých hranic, které považuje za pozitivní krok vpřed a "dobrý začátek nových vztahů". Zrod nového evropského pořádku - takového pořádku, kde Německo, Británie a Francie mohou společně vycházet v dobrém je pro Vůdce Německa nezbytným pro zajištění trvalého míru v Evropě.

2) PERSONÁLNÍ OBMĚNY V NĚMECKÉ VLÁDĚ A VE STÁTNÍ SPRÁVĚ:

- Hermann Goring je jmenován německým Vice-Kancléřem a tato funkce je nyní po dvou letech opět obsazená (současně ztrácí post Ministra letectví a post Pruského prezidenta)
- Hjalmar Schacht je jmenovám ministrem financí Německa a současně zůstává i guvernérem Říšské banky
- Konstantin von Neurath je jmenován ministrem zahraničí Německa, jeho asistentem se stává Joachim von Ribbentrop
- Franz von Papen je jmenován ministrem bez portfeje
- Rudolf Diels je jmenován ministrem vnitra (pod které spadají SD a Gestapo)
- Ministrem pro letectví a šéfem Luftwaffe i Lufthansy je jmenován Josef Kammhuber
- šéfem OKW je jmenován Werner von Blomberg (znovupotvrzení ve funkci - formalita)
- šéfem Kriegsmarine je jmenován Hans-Georg von Friedeburg
- Ministrem Propagandy zůstává Josef Goebbels
- Ministrem Hospodářství se stává Alfried Krupp von Bohlen und Halbach
- Ministrem Sociálních věcí je jmenován Konstantin Hierl
- Ministrem Zemědělství, zdraví a výživy (nově zřízeno) je jmenován Hermann Goring (Vicekancléř)
- Ministrem pro vědu a výzkum (nově zřízené) se stává Erich Schumann
- Ministrem pro výstavbu je jmenován Albertspeer
- šéfem SS zůstává Heinrich Himmler
- šéfem SD (která je vyňata z pravomocí SS) se stává Walter Schellenberg
- šéfem Gestapa se stává Heinrich Müller
- šéfem pruského úřadu pro výzkum protivzdušné obrany se stává Schumanův student Werner von Braun
- šéfem pruského fyzikálního Institutu se stává Werner Heisenberg

- ostatní úřady zůstávají beze změny

3) REVIZE NĚKTERÝCH ROZSUDKŮ A OMILOSTNĚNÍ:

- Konrad Adenauer - Vůdce anuloval jeho proces od začátku jako "zmatečný" a jmenuje jej zpět starostou Kolína nad Rýnem (vstup do NSDAP podmínkou)
- Marinus van der Lubbe - Vůdce označil rozsudek nad 25ti letým komunistou s mentální retardací za nepřiměřený a zpětně jej zrušil, Lubbeho rodina (rodina jeho sestry) bude odškodněna a Vůdce označil za skutečného hlavního vyníka požáru Reichstagu v roce 1933 komunistu Ernsta Torglera vysoce postaveného člena německé komunistické strany, který se momentálně před spravedlností ukrývá v Bruselu, podle Vůdce byl Marinus van der Lubbe pro svou mentální retardaci hrubě zneužit vedením KPD a jakožto člověk s "pochybnou svéprávností" měl posloužit KPD coby obětní beránek zatímco skuteční zosnovovatelé požáru - Togler a Ernst Thälmann (nyní v koncentračním táboře) - chystali státní převrat

Zřízení Legion Condor:

"Drahý příteli,

do Španělska vysílám 4 perutě taktických bombardérů, 5 pěších divizí, 2 protiletadlové a 2 dělostřelecké brigády a část Kriegsmarine (2x transportní loď, 1 x bitevní loď, 2x těžký křižník a 5x torpédoborec). Letouny a pěchota budou bojovat za vaši věc v rámci Legion Condor pod španělskou vlajkou. Veškerá výzbroj Legion Condor bude formálně zapsaná jako majetek španělské armády. Kriegsmarine může přepravit vaše muže z Maroka na území Španělska jakmile dáte signál (Kriegsmarine se přímo do války zapojovat nebude a bude operovat pod německou vlajkou). Neváhejte a jakmile dorazí příslušníci Legion Condro, tak započněte s převratem dřív, než se nepřítel zformuje. Mohu vám přislíbit i další pomoc a pomoc z Itálie, která také nebude malá. Co se ceny týče, tak pokud máte potřebu se nám revanšovat, tak dle vlastního uvážení nabídněte - dle vašich možností - přiměřenou kompenzaci. Po skončení války ve Španělsku bude možné odkoupit (španělskem) část výzroje Legion Condor do vašeho reálného vlastnictví. Legion Condor bude spadat pod vaše velení, Kriegsmarine pod naše. Všechna výzbroj legion Condor je formálně psaná na vás a všichni naši muži jsou formálně dobrovolníky.

Adolf Hitler"

Jednání s VB

NĚMECKÝ VOJENSKÝ VÝZKUM - ZADANÉ PROJEKTY:

Letectví

- uvedení do sériové výroby nové stíhačky Bf-109 a He-110D
--> vyhradíme na to 20 000 000 UC

- experimentální vývoj proudových letounů
Heinkel He 178 - odkaz
Heinkel He 280 - odkaz
Messerschmitt Me 262 - odkaz
--> vyhradíme na to 80 000 000 UC

- vývoj protiletadlových řízených střel - Argus As 292 odkaz
--> vyhradíme na to 40 000 000 UC

- vývoj raket země-země - Fieseler Fi 103 (V1) odkaz
--> vyhradíme na to 40 000 000 UC

- vývoj radiem naváděných střel vzduch země - Fieseler Fi 157 odkaz
--> vyhradíme na to 30 000 000 UC

Veškerý letecký vojenský výzkum bude formálně spadat pod Lufthansu a veškerý vývoj raket pak pod Luftwaffe (letouny pro testování raket země-vzduch a vzduch-země poskytne Lufthansa, půjde hlavně o civilní verze bombardovací Do-17)

Pozemní vojska:

- vývoj těžkých tanků (Pzkfw III. a IV.)
--> vyhradíme na to 100 000 000 UC

VYSLÁNÍ NĚMECKÉ VOJENSKÉ MISE DO SSSR:
(prováděcí příspěvek)

Německá mise pod vedením německého generála Heinze Guderiana je vyslána k 18. lednu rou 1936 do SSSR. Jejím úkolem je provést kompletní analýzu struktury jednotek Rudé Armády a navrhnout takové reformní kroky, které povedou k modernizaci sovětské armády z hlediska její struktury. Zvláštní zájem má německá mise věnovat na organizační strukturu sovětského generálního štábu, logistiky Rudé Armády, speciálních vojsk a pěších jednotek. Dále má být vypracována komplexní reforma na zajištění převodu celé sovětské organizační struktury na německý model (přizpůsobený podmínkám sovětské armády) od vojenského družstva až po jednotlivé armády a skupiny armád (v ruské hantýrce: armádní fronty). Specialisté z Kriegsmarine a z Luftwaffe se zaměří především na hodnocení spolupráce Rudého námořnictva a Rudého letectva s pozemními složkami Rudé armády (taktické bombardování, frontové letectvo atd.) a také i mezi sebou (námořně-letecká spolupráce). Kurt Student (německý velitel výsadkových vojsk a jejich propagátor) také podrobí analýze sovětská výsadková vojska a navrhne takové změny, aby došlo ke zvýšení efektivity v součinosti letectva, výsadkových vojsk a regulérní sovětké armády.

1) Německá zahraničí mise bude věnovat zvláštní pozornost "výuce" zajišťování zásobování frontových jednotek a provede sovětské velitele jednotlivými fázemi příprav pro záhajení ofenzivy na úrovni armád či skupině armád z hlediska zajištění logistiky zásobování.

2) Němečtí důstojníci se podělí se sovětskými kolegy o poznatky z výcviku německých jednotek při zavádění doktríny "Bleskové války" a vysvětlí sovětským kolegům principy fungování průlomu velkých obrněných kolon nepřátelskými liniemi, obkličování nepřátelských uskupení a jejich následnou likvidaci.

3) V rámci mise bude také vypracován tajný seznam (pouze k rukám Josifa Stalina), ve kterém bude navrženo, které konkrétní generály Rudé Armády jest třeba nahradit, neboť prosazují zastaralé koncepce či jsou "prostě neschopní" (Kulik, Vorošilov a spol - to vím coby jako hráč i já :D). Tento seznam bude utajen před ostatními sovětskými veliteli a bude předán jako dodatek k závěrečné zprávě komise.

Německá vojenská mise také samozřejmě projde veškerá sovětská školící zařízení a probere se sovětkými kolegy metody výcviku polních jednotek. Zvláštní důraz bude veden na analýzu výcviku sovětských poddůstojníků a důstojníků.

DODATEK K VYSLÁNÍ NĚMECKÉ MISE DO SSSR:

Němečtí důstojníci v SSSR budou mít pokyn nashromáždit co největší množství poznatků o Rudé Armádě. Tyto informace vedení Wehrmachtu i samotný Vůdce považuje za přímo klíčové a je proto třeba využít této "neopakovatelné příležitosti" k tomu, aby si mohlo Německo udělat celkový obrázek o velikosti a hodnotě Rudé armády nejen jako celku, ale i o jejích jednotlivých částech (tankové sbory, kvalita výcviku, úroveň zázemí atp.). Na druhou stranu němečtí velitelé mise mají PŘÍSNĚ PŘIKÁZÁNO odvést v Rusku dobrou práci dle jejich nejlepšího vědomí a svědomí a skutečně přivést Rudou armádu k efektivní reorganizaci sil. Mimo záznam toto bude vysvětleno nutností získat na východě bojeschopného spojence, který bez problémů bude moci vyšachovat Polsko (coby francouzského spojence) "ze hry". Samozřejmě je také dodáno, že němečtí důstojníci v této misi nemají informace zajišťovat "špionážní činností" (neb to je vysoce rizikové), ale prostým získáváním zkušenosti. Fotografické materiály a další dokumenty je sice "vhodné shromažďovat", ale jen velice obezřetně a není v zájmu Německa, aby došlo k nějaké "špionážní aféře". Německá vojenská mise bude spolupracovat s německým konzulátem (ubytování, víza atd.), který mimo jiné zajistí i transfer citlivých materiálů do Německa a občasnou výměnu účastníků mise.

SOVĚTSKO-NĚMECKÝ BUSSINESS - PŘEJÍMKA ZBOŽÍ:

2 brigády těžkých tanků:

Dopravit v celku do Východního pruska a ukrýt v lesích (ve vojenských prostorech). Utajení - nejvyšší možné. Okamžitě bude záhajeno přecvičení mužstva z divize lehkých tanků prodaných do Británie na tyto sovětské stroje. Několik kusů (5) bude tajně odesláno do Porúří, kde budou kompletně rozebrány a prozkoumány. Výcvik ve Východním Prusku bude probíhat pod dohledem Erwina Rommela. Výzkum sovětských těžkých tanků bude integrován do našeho vlastního vývojového programu těžkých tanků. Klíčové jsou poznatky a praktické ověření jízdních vlastností tanků. Chceme vyvinout vlastní stroje, které budou lepší, než tyto sovětské tanky.

Sergej Koroljov:

Dopraven NKVD na německou půdu. Okamžitě bude převeden na tajnou základu (jejíž výstavba teprve probíhá do Peenemunde) a bude mu navržena spolupráce s Wernerem von Braunem na vývoji rozličných druhů raket a raketových motorů. Bude mu zaručen luxusní život (možnost přesunu i celé jeho rodiny do Německa) a možnost učit německé studenty raketového inženýrství na pracovištích v Peenemunde. Jeho pohyb bude sice omezen na oblast Peenemunde a pouze v doprovodu (pokud opustí areál zařízení), ale budou mu povoleny vycházky i mimo (opět s doprovodem) a také možnost přednášet na Berlínském Technickém Institutu. Gestapo jej také - poměrně slušně a bez nátlaku - vyslechne stran všech jeho dosavadních výzkumů v SSSR a požádá ho o kontakty na další sovětské raketové inženýry, které by bylo možné získat pro německý raketový program. Koroljovovi bude sděleno, že německý raketový program je převážně mírový a obranný. Chceme rakety, které ochrání Německo před nepřátelskými nálety a rakety, které by dokázaly vynést člověka do kosmu.

300 milionů UC

Tyto peníze budou přijaty Říšskou bankou a deponovány pro další použití v rámci státního rozpočtu.

NABÍDKA RAKOUSKU:

Německá říšská vláda nabízí Rakousku plnou měnovou unii (vytvoření společné Německé marky) pod dohledem jedné společné centrální banky (umístěna může být i na rakouské půdě). Dále nabízíme svou německou vojenskou asistenci při výcviku a modernizaci rakouské pozemní armády a případně i nějakou výzbroj pro pěší divize za "zvýhodněnou cenu". Plná celní, měnová a hospodářská unie mezi Rakouskem však bude vyžadovat vytvoření společného ministerstva průmyslu a obchodu. Navrhujeme proto, aby jedna z těchto institucí - Centrální Banka a Unijní ministerstvo průmyslu a obchodu - sídlila v Rakousku a druhá v Německu (v zájmu zásady vzájemné parity).

Odprodej německý zbraní Polsku:

Jsme ochotni za jistých podmínek (a nejde o revizi hranic) odprodat vámi poptávanou výzbroj Polsku za vámi nabízenou cenu 250 000 000 UC. Nicméně výměnou za takový obchod požadujeme následující :

1) Polsko veřejně deklaruje, že pakt o neútočení s Německem má prvořadou roli v polské zahraniční politice a pokud Německo samo nerozpoutá válku (nevyhlásí jí či nevtrhne na úzmí Polska či jeho spojenců) tak tento pakt je PŘEDNĚJŠÍ než Polsko-Francouzská spojenecká smlouva.

2) Polsko se vzdá formálně jakýchkoliv nároků na jakákoliv území, která se nacházejí na zemí Německé Říše (jmenovitě slezsko a všechny části Pruska).

O těchto podmínkách lze do jisté míry diskutovat.

Podmínky:

Bod číslo 2 lze zcela vypustit ze smlouvy, takže formální vzdání se nebude vyžadováno. Naopak se rozšíří bod jedna - o paktu o neútočení - kde se konkretizuje doba trvání paktu. Navrhujeme pět let - tedy do roku 1941 a vzájemně bude podepsána smlouva u uznání vzájemné hranice včetně garančního bodu týkajícího se o respektování Statu Quo v Gdaňsku. Pak by bylo možné obchod uskutečnit.

Nabídka, dohoda a smlouva:

Německo bez námitek souhlasí. Pokud Německo nezapočne válku jako první (fakticky napadením jiné země či právně vyhlášením války) pak platí smlouva o neútočení s dodatkem o vzájemné garanci hranic a území Gdaňsku a Westerplatte.

Výzbroj pro 20 divizí bude dodána proti převodu 250 000 000 UC na účet říšské banky.

NĚMECKO - POLSKÁ SMLOUVA O NEÚTOČENÍ A VZÁJEMNÉ GARANCI HRANIC:

Po dlouhém vyjednávání bylo mezi německou a polskou vládou dosaženo dohody o nahrazení staré a zjevně neefektivní smlouvy o neútočení mezi Polskem a Německem. Nová smlouva o neútočení představuje jednoznačný a neoddiskutovatelný úspěch německé diplomacie. V čem se tato nová smlouva liší od staré? Především v klauzuli, která jasně udává podmínky, za kterých může Polsko tuto smlouvu o neútočení vypovědět. Navíc součástí smlouvy jsou i dodatky o vzájemném uznání hranice a respektování Statu Quo v Gdaňsku a ve Westerplatte. Znění smlouvy zde:

1.) Polsko a Německo se zavazují uzavřít tuto smlouvu na 5 let do roku 1941. Platnost smlouvy je stanovena k 31.lednu roku 1941.

2.) Polsko je povinno respektovat tuto smlouvu jako ZCELA PRIORITNÍ a nadřazenou všem smlouvám a jiným ujednáním týkající se německo-polských vztahů stejně jako polské účasti ve vojenských aliancí pokud:

A) Německo JAKO PRVNÍ nevyhlásí Polsku či jeho spojencům válku.
B) Německo JAKO PRVNÍ nevstoupí se svými vojsky na území Polska či jeho spojenců.

3.) Německo se zavazuje Polsku odprodat zbraně a další příslušný materiál pro 20 divizí výměnou za 250 000 000 UC. Pokud se tak nestane, smlouva není platná.

4.) Obě strany si vzájemně garantují nedoknutelnost své společné hranice a respektují dosavadní Status Quo v oblasti Gdaňsku (Danzigu) a koridoru k němu vedoucímu vyplývající z Versailleských ujednaní.

5.) Smlouva nabývá účinnosti ke dni ratifikace smlouvy oběma zeměmi a nahrazuje předešlou Polsko-Německou smlouvu o neútočení.

Německý kancléř Adolf Hitler nechal smlouvu prohlasovat v Reichstagu ke dni 18. ledna roku 1936. Německá ratifikace je tedy dokončena a nyní je na polské straně, aby co nejdříve (nejpozději do 31.1.1936) smlouvu ratifikovala též.

TECHNICKÝ BUG OPRAVEN

V HP proběhla úprava ceny Brigády Lehkých a Brigády těžkých tanků.
Takže si to přepočítejte u sebe.

Obchodní nabídka Itálii:

Objednáváme si u vás 5 brigád lehkých tanků s dodáním do konce července roku 1936 za 200 mil. UC. Upozorňuje, že tato smlouva je přísně tajná a děkujeme za její vyřízení.

Dokoupení zbraní pro milice:

Vaše zbraně za 80 mil. UC pro vyzbrojení 12ti milicí zakoupíme též. Celkově s obchodem (tanky) souhlasíme.

Zřízení Waffen-SA

Vedle Waffen-SS (které čítají aktuálně dvě divize) budou zřízeny i Waffen-SA v počtu dvanácti divizí (miličního typu). Tyto divize oficiálně nepatří pod armádu a formálně ani neexistují jejich úkolem bude podpora branných sil (Wehrmachtu). Organizace divizí započne ihned, divize Waffen-SA podléhají říšskému vedoucímu SA.

NÁVRH MAĎARSKU NA TRANSFER NĚMECKÉHO OBYVATELSTVA DO ŘÍŠE:

"Vážený admirále Horthy,

dovolujeme si vám nabídnout smlouvu v rámci, které bude přibližně 600 000 maďarských Němců deportováno do Německa. S sebou si budou moci vzít své movité majetky zatímco nemovitosti připadnou Maďarsku. Německý kancléř chce touto cestou vyřešit národnostní problematiku etnických Němců v Maďarsku, kteří dle názoru německého Vůdce patří do Říše. Samotná Říše svým novým obyvatelům zajistí ubytování a zařazení do života v Říši na vlastní náklady.

Adolf Hitler, německý kancléř"

ODPOVĚĎ MAĎARSKA NA OTÁZKU NĚMECKÉHO OBYVATELSTVA

„Vážený německý kancléři
Váš návrh na řešení otázky přibližně 500 000 maďarských Němců se mi jeví poněkud nešťastný. Díky tomuto „násilnému odchodu“ Němců do ŘÍŠE by mohli vzniknout různé národní i diplomatické problémy. Spousta němců má totiž již v naší zemi maďarské partnery či dokonce děti a náhlí odchod této generační síly by postihl dnes i v budoucnu naší ekonomiku.
Jsme však ochotni vytvořit podmínky, za kterých budou němci moct svobodně odejít pokud to bude v jejich zájmu a zároveň s vaším řešením v otázce nemovitostí to bude mít žádaný účinek pro obě strany.

ROZKAZY SA, SS, GESTAPU A SICHERDIENSTU (SD):

OPERACE "KRISTALLNACHT"

Německý vůdce Adolf Hitler tímto nařizuje vyloučení Židů z hospodářského života v Říši a zabavení veškerých židovských firem, peněžních prostředků, zlata atd. Gestapo a SD mají rozkaz zatknout představitele tzv. židovské inteligence a umístit je do zvláštních věznic pod dohledem Gestapa. SA a SS zajistí pořádek na ulicích německých měst a povedou zostřené akce proti židovskému obyvatelstvu. Jejich úkolem je zajistit hladký průběh konfiskace židovského majetku.

KONEČNÉ ŘEŠENÍ ŽIDOVSKÉ OTÁZKY V NĚMECKU:

V celém Německu žilo k 1.1.1933 přibližně 522 000 Židů (wiki), nyní je jich již o něco méně (do roku 1939 emigrovalo na 214 000 Židů z Německa) nicméně i tak představují permanentní hrozbu. Odhadujeme jejich počet na 400 000 jedinců a tento počet je třeba vypreparovat z německé společnosti násilím. Wehrmacht má od této chvíle přísný zákaz verbovat vojáky židovského původu. Co se samotných Židů týče, tak Vůdce si přeje celou populaci izolovat od německého obyvatelstva, aby se zabránilo dalšímu zkázonosnému vlivu Židů na Němce.

KONCENTRAČNÍ TÁBORY:

Koncentrační tábory pro židovské obyvatelstvo budou zřízeny tyto:

Arbeitsdorf, Bergen-Belsen, Berlin-Marzahn, Bernburg, Breitenau, Buchenwald, Dachau, Flößberg, Flossenbürg, Hinzert, Kaufering/Landsberg, Langenstein-Zwieberge, Mittelbau-Dora, Neuengamme, Oberer Kuhberg, Ohrdruf, Oranienburg, Osthofen, Ravensbrück a Sachsenhausen.

Smysl koncentračních táborů:

Vzhledem k zabavení veškerého neprávem (tj. všeho) židovského majetku bude potřeba tuto nyní nemajetnou část obyvatelstva "uklidit" pryč z očí německé veřejnosti. V koncentračních táborech, která budou fungovat jako "židovská ghetta nového typu" bude fungovat speciální "mikroklima", které zajistí oddělený vývoj židovské menšiny od německého obyvatelstva. Židé kteří ztrácejí veškerá občanská práva i státní občanství německé nyní představují zvláštní skupinu obyvatel. Koncentrační tábory budou fungovat jako zařízení pod dohledem SS a SA, kde si budou Židé odpracovávat dluh vůči společnosti. Jakožto bezprávná pracovní síla budou bez nároku na mzdu pracovat v německých továrnách, dolech, lomech a dalších zařízeních. Výměnou za to budou židovským obcím v táborech poskytovány potraviny, proviant a další věci dle potřeby a to v míře pouze "nezbytně nutné".

Smyslem koncentračních táborů je separování a zotročení židovského obyvatelstva, nikoliv jejich likvidace. Chceme je využít jako levnou pracovní sílu, nikoliv odstranit. Navíc až se tato věc dostane za hranice je třeba koncentrační tábory prezentovat jako "idylická židovská města"! Musíme být připraveni ná návštěvy od červeného kříže a dalších mezinárodních institucí do doby než budeme moci (s ohledem na mezinárodní situaci) přikročit k radikálnějším řešením. Židé si mohou v koncentračních táborech provozovat své náboženství i vytvářet vzdělávací instituce na základní úrovni. Stejně tak mohou psát dopisy (ty budou přísně kontrolovány a cenzurovány) a mít "navenek" všechna práva. Německá vláda bude veškeré události spojené s koncentračními tábory líčit jako ochranné opatření, nikoliv jako útok na židovskou populaci.

ZŘÍZENÍ NĚMECKO-MAĎARSKÉ PŘESIDLOVACÍ SPOLEČNOSTI:

V rámci předchozí korespondence mezi Vůdcem Německé Říše Adolfem Hitlerem a admirálem Horthym, regentem Maďarského království bude zřízena Německo-Maďarská přesidlovací společnost, která bude zařizovat transfer německého obyvatelstva z území Maďarska na území Říše. Německé rodiny přesidlované do Německa obrží od Německé Říše byty v německých městech //po Židech, ale to nemusí nikdo vědět// a dále německé státní občanství, ze kterého budou vyplývat veškerá práva i povinnosti. Okamžité získání práce (za německé platy) je zajištěné a taktéž je zajištěná veškerá logistická pomoc od německých organizací v sídle bydliště (NSDAP, SA...). Maďarští Němci, kteří nebudou umět dostatečně dobře německy budou zařazeni do výukových a rekvalifikačních programů v rámci Všeněmecké Pracovní Fronty (Deutsche Arbeitsfront). Platové hodnocení na úrovni zbytku německé populace je zajištěné stejně jako veškeré sociální výhody pro přesidlované. Tranzitní zemí pro přesídlení bude Rakousko skrz které budou projíždět speciální vlaky //a v Rakousku nestaví :D//, které budou zajišťovat přesun německého obyvatelstva z Maďarska do Říše.

ZŘÍZENÍ NĚMECKO-MAĎARSKÉ PŘESIDLOVACÍ SPOLEČNOSTI:

V rámci úspěšného přesídlení většiny německých obyvatel do říše, budou v Maďarsku zřízeny ochranářské zákony jenž mírně popostrčí německé obyvatelstvo k odchodu. Chceme se vyhnout jakémukoli násilnému řešení nicméně k prosazení použijeme všechny vhodné prostředky...

NÁRODNÍ SOCIALISMUS - NÁRODNÍ A SOCIÁLNÍ REVOLUCE V NĚMECKU (4 LETÝ PLÁN):

Právo na dovolenou a automobil pro každého Němce:

Vůdce dnes podepsal výnos, který má váhu zákona s okamžitou platností jež zaručuje každému Němci právo vlastnit automobil a právo na dostatečnou dovolenou. Společnost Kraft durch Freude dostane v roce 1936 200 000 000 UC na zajištění státem dotovaných dovolených a státem dotovaných automobilů pro širokou veřejnost. Blaho Německého lidu je pro Vůdce nejvyšší prioritou a tato vyhláška je jen dalším důkazem jeho nehynoucí lásky k Německu a německému národu.


"Zvládneme cestovat i bez ČEDOKu!"

Krom dotovaných dovolených na území Německa budou do programu zapojeny i přátelské země (které na přílivu německých turistů) budou moci vydělat. Mezi tyto země patří Rakousko a Itálie. Vůdce hodlá stran aktivit KdF (Kraft durch Freude) mluvit ještě osobně s prezidentem rakouska Miklasem a Ducem Benitem Mussolinim, aby zajistil bezproblémový chod těchto projektů i na nejvyšší státní úrovni. Letní či zimní dovolené v Rakousku či v Itálii budou nyní dostupným zbožím pro každého Němce!


"Volkswagen - Das Auto!"

Automobilka Volkswagen zahajuje rozsáhlou sériovou výrobu vozů Volkswagen "Brouk", které budou přidělovány německým rodinám na základě žádosti a zaplacení zálohy. Vůdce doufá, že první vozy z tohoto projektu budou na německých dálnicích k vidění již na konci tohoto roku.

Budování dálnic v Německu:

V tomto roce bude na budování dálniční sítě v Německu uvolněno na 150 000 000 UC. Německo velké a Německo motorizované je přesně ta vize budoucnosti, kterou prosazuje NSDAP pod vedením Vůdce Německé Říše Adolfa Hitlera. Ministr stavebnictví - architekt Albert Speer je pověřen v tomto roce otevřít na stovky kilometrů nových dálnic, které propojí jih se severem a východ se západem.


"I Dé jednička vypadá na propagandistických snímcích dobře..."

Welthaupstadt Germania:

Vůdce dal zelenou projektu Alberta Speera k zahájení přestavby hlavního města Německé Říše na vskutku moderní metropoli. Stavba potrvá několik let a spolkne několik miliard UC nicméně s přípravnými pracemi je třeba začít už teď. Pro tento rok je na přestavbu Berlína vyhrazeno na 50 000 000 UC a tyto peníze jsou krom vypracování podrobných plánů přestavby celého města určeny také na zahájení prvních demoličních prací. Albert Speer i Vůdce ujistili německý lid, že samozřejmě cenné architektonické památky z dřívějších časů - zejména kostely, chrámy, Brandeburgská brána, Říšský sněm - zůstanou zachovány. Naopak se plánuje kompletní demolice celých čtvrtí, ve kterých jsou domy z minulého století, které neodpovídají často ani hygienickým standartům. Vůdce též podepsal zákon o likvidaci všech staveb spojených jakkoliv s židovskou komunitou (synagogy jmenovitě), které hyzdí tvář hlavního města Říše což je neakceptovatelné.


"Jste-li architektem v totalitním státě a máte-li neomezené prostředky... můžete postavit i pyramidy!"

Hydroelektrárny na všech tocích Říše!

V rámci snižování spotřeby uhlí v oblasti energetiky bylo rozhodnuto o zahájení velkorysé výstavbě přehrad na německých tocích. Tyto přehrady poslouží nejen jako zdroj pitné vody pro velká německá města, ale též jako zdroj levné elektrické energie z vody, která se nemůže nikdy vyčerpat. Konečně je také možné, že u mnohých z přehrad vzniknou nové rekreační zóny. Na letošní rok je vyhrazena investice do tohoto projektu ve výši 50 000 000 UC.


"Hydroelektrárnu do každé rodiny! A s upgradem jménem EU dostanete i větrník a solárko zdarma!"

Bitva o uhlí a ocel v Německu!

Vůdce nařídil vyhradit 50 000 000 UC na zvýšení těžby uhlí, železné rudy a na výrobu oceli. Hlavním cílem je do roku 1940 zvýšit produkci uhlí a oceli na 150% současného stavy a vytvořit tak mohutnou průmyslovou centrálu pro německou ekonomiku. Hlavní investice směřují do Porúří, které je ocelovým srdcem Německa. V rámci této politiky také Vůdce slíbil, zvýšení benefitů pro dělníky ve strategických průmyslových závodech v oblasti těžby a zpracování surovin, hutnictví, strojírenství, v chemickém a dalším těžkém průmyslu za přesčasy. Členové NSDAP jsou přímo vybízeni, aby stáli v čele této "velkolepé bitvy", ve které Německo musí dosáhnout vítězství.


"We need more!"

Soběstačnost v palivech!

Vůdce si přeje silné, průmyslové, motorizované a hlavně soběstačné Německo, které nebude závislé na ropě ze zahraničí. Proto bylo vyhrazeno 50 000 000 UC na výstavbu petrochemických závodů, které budou vyrábět paliva z hnědého uhlí a také do těžby vlastních zásob ropy a zemního plynu v Německu stejně jako na další geologický průzkum. Německo se obejde bez ropy ze zahraničí, Německo si vyrobí benzín vlastní. Cílem tohoto programu je do čtyř let dosáhnout plné soběstačnosti v oblasti paliv a to jak metodou krakování uhlí, tak metodou zkapalňování plynu či vlastní domácí těžbou ropy.


"This is madness... Madness? No this is GERMANY!!!"

RÁDIO A TELEVIZE DO KAŽDÉ RODINY!

Firmy Siemens a MAN dostaly státní zakázky ve výši 50 000 000 UC na výstavbu radiových vysílačů a dalších zařízení stejně jako peníze na výzkum radiových technologií a televizí (firma Fernseh AG) pro zajištění dostupnosti televizních i radiových signálů všech typů po celém Německu. Do programu byli také zapojeny amatérské radiokroužky, které se budou podílet stejně jako profesionální specialisté z Wehrmachtu na instalaci všech těchto zařízení a vývoj dalších technologií v této oblasti. Krom výstavby vlastních vysílačů byl také zadán projekt na výstabu rušiček cizích zahraničních radií, které často obsahují lživou židobolševickou propagandu jež se snaží zvyklat pravověrné Němce od jejich snažení o vybudování silného a velkého Německa, které se stane vůdčí silou Evropy.


"Sieg Heil vysíláme nyní i v přímém přenosu. Vaše německá televize."

restauro d'Italia

MEZINÁRODNÍ DÁLNIČNÍ PROJEKT MNICHOV-INNSBRUCK-TRENTO:



Německý Vůdce Adolf Hitler po předchozích jednáních s Italským Ducem Benitem Mussolinim oznamuje plán na výstavbu dálnice na trase Mnichov-Innsbruck-Trento. Dálnice, která bude součástí širší automagistrály Berlín-Řím. Trasa Mnichov-Innsbruck-Trento je jedinou částí velké automagistrály, jejíž výstavba, plánování a financování bude řešeno vzájemnou kooperací Itálie a Německa. Rakouský prezident a rakouská vláda jsou touto formou vybídnuty k spoluúčasti na projektu, který přinese nemalý prospěch právě Rakousku. Jakmile bude celý projekt oceněn (náklady), tak bude vydána podrobnější zpráva o rozdělení nákladů a jejich rozložení na jednotlivé roky výstavby. Vůdce by si přál dokončit celý tento 300-350 kilometrový úsek Berlínsko-Římské magistrály během dvou až tří let.

MAPA NĚMECKÉ DÁLNIČNÍ SÍTĚ - PLÁN DO ROKU 1940:



Kancelář ministra stavebních prací Alberta Speera dnes zveřejnila dokument, který nese název "Plannungstand die Deutsche Autobahnen". Jedná se o komplexní plán výstavby německých dálnic v průběhu příštích 4 let bude vybudováno na více než 6000 kilometrů dálnic s průměrnou stavební rychlostí 1500 km ročně. Do stavby se zapojí přes 200 000 dělníků, kterým tento projekt modernizace silníční sítě Německé říše přinese práci, peníze a pocit z toho, že mohou vykonat cosi velikého pro svou vlast. V budoucnu se počítá (ovšem bude záležet na jednání se zahraničím) s výstavbou dálnice skrz Gdaňský koridor do Gdaňsku a Konigsbergu. Na druhé straně hranice se zvažuje možnost protažení dálnic do Antwerp a Rotterdamu, největších západoevropských přístavů mimo Hamburg. V oblasti jihu se pak - jak již bylo zveřejněno - počítá s dálnicí skrz Rakousko přes Innsbruck, která se napojí na dálniční síť Itálie, která stejně jako národně-socialistické Německo sází na vyšší roli automobilismu v budoucím světě. V případě úspěšných jednání s rakouskou vládou lze uvažovat o dálnici do Vídně, která by spojila starou rakouskou metropoli s pulzujícím Berlínem. Maximální rychlost na dálnicích bude ještě upřesněna, ale motorističtí specialisté hovoří až o 150 km/hod jakožto o maximální povolené rychlosti.

//PROSÍM PJ O VYČÍSLENÍ CENY PROJEKTU JAK NĚMECKÝCH DÁLNIC TAK TÉ DÁLNICE MNICHOV-INNSBRUCK-VÍDEŇ - DĚKUJI.

ZIMNÍ OLYMPIÁDA V NĚMECKU:

odkaz



Německý kancléř Adolf Hitler oznamuje, že zahajovací ceremoniál čtvrtých zimních olympijských her proběhne v Garmisch-Partenkirchenu dne 6. února 1936. Zahajovací ceremoniál se uskuteční za přítomnosti německého kancléře Adolfa Hitlera a zahajovací řeč za sportovce pronese Willy Bogner, německý lyžař jenž před rokem získal bronzovou a stříbrnou medaily na mistrovstvích světa ve Vysokých Tatrách v Československu a v roce 1934 v Norsku.

NĚMECKO - RAKOUSKÁ KONFEDERAČNÍ SMLOUVA:
//dohodnuto přes facebook//

1.) Mezi dvěma SUVERÉNNÍMI A NEZÁVISLÝMI STÁTY Rakouskem a Německem vznikne konfederace založená na společné zahraniční, měnové, vojenské a bezpečnostní politice.

2.) V Rakousku proběhne měnová reforma, která převede rakouskou měnu na německou marku ve výhodném kurzu pro Rakušany. Rakouská centrální banka ztrátí právo tisknout peníze (německá marka bude tištěna v Berlíně) a Rakouské ministerstvo financí se sloučí s německým. Ve vídni zůstane jenom rakouský finanční úřad starající se o výběr daní a další technické záležitosti.

3.) Rakouská armáda vytvoří vlastní štáb podřízený OKW v Zossenu (generální štáb německé armády) a ponechá si též vlastní odnož generálního štábu v Innsbrucku (spojenecký štáb Itálie, Německa a Rakouska).

4. ) Německá armáda se postará o modernizaci a výcvik rakouské pozemní armády a letectva. Německá vojska také zajistí rakouskou státní bezpečnost proti Československu a Jugoslávii (státy nepřátelské vůči Rakousku).

5. ) Rakouská policie, tajná služba a státní policie se propojí s německými bezpečnostními orgány a vzniknou společné "styčné štáby" na rakouském území. Německo vyšle své bezpečnostní poradce z Gestapa, Policie a SD do Rakouska, aby zajistili hladký průběh slučování bezpečnostních složek.

6. ) Rakouské ministerstvo zahraničních věcí vytvoří přímé spojení na německé ministerstvo zahraničních věcí v Berlíně a přijme jako poradce Joachima von Ribbentropa, který bude fungovat jako německá spojka na rakouském min. zahraničních věcí ve Vídni. Cílem je sloučení zahraniční politiky a vytvoření dobrých informačních kanálů, které zajistí rychlé spojení mezi Berlínskou a Vídeňskou diplomacií.

7. ) Krátce po potvrzení této smlouvy rakouskou vládou proběhnou v Rakousku nové parlamentní volby a referendum, které zajistí, že všechny změny budou odpovídat přání rakouského lidu.

DODATEK:

Německo kompletně zafinancuje úsek dálnice z Mnichova přes Innsbruck až k italským hranicím přičemž zakázky budou přednostně (na rakouském území) poskytovány rakouským firmám a také bude zajištěno, že to budou hlavně rakouští dělníci, kteří budou pracovat na této stavbě. Rakouská vláda přispěje na stavbu 5 000 000 UC.

TAJNÉ DODATKY - pouze pro prezidenta Miklase (to ostatní je i pro rak. parlament a veřejnost):

A) V následujících volbách v Rakousku bude Wilhelm Miklas podporovat rakouskou odnož německé NSDAP pod vedením rakouského právníka (současně i člena současné rakouské vlády Kurta Schuschnigga) Arthura Seyss-Inquarta tím, že sám vstoupí do nacistické strany.

B) Po volbách bude Arthur Seyss-Inquart jmenován rakouským kancléřem a Wilhelm Miklas si podrží funkci rakouského státního prezidenta. Vláda rakouska bude "nacifikována" z řad rakouských členů NSDAP.

C) Německá strana se spolu s rakouskými nacisty a s podporou Wilhelma Miklase postará o likvidaci nepřátelských stran v Rakousku (komunisté, socialisté) a současně zajistí podřízení si pravicových a rakouských nacionalistických stran pro novou vládní politiku.

D) Rakousko hned po volbách převezme do svého právního pořádku Norimberské zákony a začne uplatňovat rasovou politiku vůči ne-německým obyvatelům Rakouska. Praktickou stránku věci zajistí německé bezpečnostní orgány s rakouskou kontrolní přítomností.

E) Adolf Hitler zaručuje Wilhelmu Miklasovi setrvání v úřadu prezidenta Rakouska na dobu neurčitou.

NĚMECKÁ ARMÁDA VSTUPUJE DO RAKOUSKA NA POZVÁNÍ RAKOUSKÉHO PREZIDENTA:

Den 1. únor roku 1936 vstupuje do historie jako den, kdy se dva německé národy roztržené potupným Versailleským diktátem rozhodli znovu vykročit po společné cestě ke světlé budoucnosti. Rakouský prezident a rakouský parlament přijali velkorysou nabídku německého Vůdce Adolfa Hitlera o Konfederaci mezi oběma zeměmi! Rakousko je nyní pevně přimknuto k německému boku a již se nemusí bát agresivních Tschechei či jihoslovanů!


"Nadšení Rakušané vítají své německé ochránce!"


"Němečtí vojáci ve Vídni na slavnostní přehlídce s přítomností rakouského prezidenta."

NĚMECKO - RAKOUSKÁ KONFEDERACE:

Německo a Rakousko se jako dva suverénní státy dohodli, že sloučí svá ministerstva financí, centrální banky, ministerstva zahraničí, války a vnitra pro zajištění fungování Konfederace. Současně s tím, aby bylo jednoznačně dáno najevo, že toto vše se děje v souladu s vůlí lidu Rakouska budou vypsány nové volby, ve kterých bude kandidovat NSDAP (rakouská sekce) podporovaná jejím novým členem Wilhelmem Miklasem, který stane po boku vůdce rakouských národních socialistů Seyss-Inquarta. Rakouská sekce NSDAP také představila novou rakouskou vlajku, jejíž zavedení bude chtít prosadit v rakouském sněmu po volbách:



ADOLF HITLER VE VÍDNI:


"Německý Vůdce vítán jako ochránce Rakouska ve Vídni."

Ještě v den vytvoření Německo-Rakouské Konfederace přiletěl do Vídně, do které již dorazili první divize německé armády Adolf Hitler, aby navštívil prezidenta Miklase a poté přednesl projev před shromážděnými davy. Úryvek projevu přinášíme i vám:

"Dnešek vstoupí do historie jako den, kdy se oba německé státy sblížili tak, jak tomu samotná Prozřetelnost chtěla! Z vůle rakouských Němců a se svolením vídeňské vlády dnes můžeme hrdě oznámit, že Německo a Rakousko jedno jest! Triumf práva na sebeurčení rakouských Němců je nepopiratelný! Rakousko sice nadále zůstává suverénním státem, ale jedno je jisté už nyní. Nová Německá Říše - německé orlice - povstávají z popela a prachu zapomění, do které byly uvrženy ohavnou listopadovou zradou a hrdě vztyčují své hlavy, aby mohli celému světu říci. MY NĚMCI MÁME TAKÉ PRÁVO NA SEBEURČENÍ! Dnes se Němci v Rakousku rozhodli, že jejich budoucností je žít a kráčet po boku Německa kupředu! Dnes se rakouští Němci zbavili strachu z diktátu takzvané Malé Dohody, která není ničím jiným než rukavicí hozenou do ringu! A my jsme jí dnes zvedli. Vy dnes tady ve Vídni a my včera v Berlíně! Společně s prezidentem Wilhelmem Miklasem, který se do historie zapíše jako největší Němec z Rakouska dnes zde hrdě stojíme tváří tvář všem nesnázím, kterým jsme se rozhodli společně čelit. Osud pětimilionového Rakouska je nyní pevně svázán se sedmdesáti miliony Němců! A jižni nikdy... NIKDY NEBUDE ROZDĚLEN. SIEG HEIL!"

MĚNOVÁ REFORMA, PŘEVOD NĚMECKÝCH ZÁKONŮ DO RAKOUSKÝCH PODMÍNEK A VYPSÁNÍ REFERENDA A VOLEB:

V souvislosti se vstupem německých vojsk na území Rakouska jsou s okamžitou platností vypsány do jednoho týdne volby do rakouského sněmu a referendum o konfederaci. Rakouský parlament je rozpuštěn a do doby voleb se řízení vlády ujímají Arthur Seyss-Inquart a Wilhelm Miklas. Současně je vydáno nařízení o zákazu komunistické strany rakouska a sociálních demokratů a Vídeňské gestapo s pomocí rakouského četnictva již zahajuje útok proti těmto dvěma stranám. Zatímco se němečtí vojáci přesunují k československé státní hranici, aby mohli zajistit rakouskou státní bezpečnost, tak týlové jednotky Wehrmachtu ve spolupráci s rakouskými vojáky přebírají kontrolu nad Rakouskou armádou, ze které budou s okamžitou platností propuštěni všichni levičáci a židé, kteří rozvracejí její bojeschopnost. Rakouská NSDAP a její milice SA již také zahájili přebírání moci u nižších úřadů a zemských sněmů jednotlivých rakouských zemí. Gestapo a předáci SD obsazují Rakouskou centrální banku a centrálu Interpolu, která je nyní plně podřízena Vídeńské úřadovně Gestapa a Konfederačnímu ministerstvu vnitra. Již v noci prvního dne vytvoření Konfederace Německa a Rakouska začali do Rakouska přilétat civilní letouny vezoucí německé úředníky, příslušníky Gestapa a SD, kteří zajistí hladký přechod Rakouska do nových podmínek Konfederace. Z Mnichova také vyrážejí vlaky plné nadšených příslušníků SA, kteří chtějí společně se svými rakouskými kolegy ve Vídni oslavit 1.únor jako den VÍTĚZSTVÍ. A nejen to, již nyní běží v Berlíně rotačky tisknoucí německé marky (jež nahradí starou rakouskou měnu), které budou distribuovány rakouským bankám ihned po referendu.

PRÁVNÍ STATUS RAKOUSKA A MEZINÁRODNÍ UZNÁNÍ N-R. KONFEDERACE:

Rakousko tímto dnem nepřestává existovat a tím pádem není porušen článek Versailleské smouvy zakazují spojení těchto dvou německých států. Společná ministerstva financí, války a zahraničí kopírují model starého Rakouska-Uherska, kde bylo na Uhersko také nahlíženo jako na "druhý stát" a nikoliv integrální součást Rakouska. Adolf Hitler také požádal okolní země, aby tuto věc braly jako "fakt" a legální dohodu mezi oběma suverénními státy, která bude nato do týdne stvrzena referendem a novými volbami v Rakousku.

OPERACE VINDOBONA - ANŠLUS RAKOUSKA:

Do obsazení Rakouska bude zapojeno v první vlně:

10 německých pěších divizích (oficiálně se bude mluvit o třech divizích)
10 milicí SA
1 pěší divize SS
+ složky Gestapa a SD

Úkoly:

Během 24 hodin obsadit celé Rakousko a přesunout vojska zejména na československou a jugoslávskou hranici. Zajistit všechna rakouská města a převzít kontrolu nad rakouskou armádou a letectvem. Současně s tím Gestapo zahájí zatýkání komunistických, socialistických a jinak nám nepřátelsky naladěných politiků (samozřejmě neveřejně), které okamžitě deportuje na území Německa do Dachau a dalších koncentračních táborů. Převzetí rakouských bank proběhne pod taktovkou SD a SS (ozbrojené zajištění). V Rakouské armádě bude provedena čistka, která zajístí plné podřízení rakouské armády Německu. Dále bude zahájena - instrukce pro Seyss-Inquarta a jeho rakouskou odnož NSDAP - masivní kampaň, příprava pro referendum. Heslem dne je: "Všichni volí ANO!" Gestapo ve spolupráci s rakouským četnictvem pozatýká možné odpůrce a současně ovládne plně rakouský tisk (zavedení cenzury), který bude velebit odteď Adolfa Hitlera, Seyss-Inquarta a také prezidenta Miklase.

Krátká anonce pro britskou vojenskou komisi a pro ostatní země Londýnské smlouvy:

Do Rakouska vstoupili němečtí vojáci v počtu 60 000 mužů, tj. 3 divizí kteří mají zajistit bezpečnost rakouské státní hranice s ČSR a Jugoslávii. Žádné další vojenské jednotky - ani jedno letadlo Luftwaffe (které Luftwaffe ani momentálně nemá) nebylo do Rakouska posláno. Rakouská armáda zůstává stále rakouskou (včetně rakouského letectva) a není podřízena armádě německé, ale jejím nejvyšším velitelem stále zůstává prezident Miklas.

Akce k ozdravění republiky a armády krok 1.

Diplomacie Rakousko

Německo vyhlašuje garanci nezávislosti Rakouska:

Pro uklidnění Francie a vyjádření maximální vůle ke kompromisu Vůdce vyhlásil garanci rakouských hranic a v Říšském sněmu prohlásil doslova toto:

"Německo netouží po fyzickém připojení Rakouska, něco takového je naprosto mimo diskuzi! Rakouští Němci jsou historicky plně oprávněni k tomu mít "druhý - vlastní - německý stát" zvaný Rakousko. A proto říkám to do zahraničí, říkám to i tady - Německo nemělo, nemá a nebude mít v plánu anektovat Rakousko či jej připojit do jakékoliv podoby unitárního státu."

Co se týče návratu do Společnosti Národů Německo je ochotno se vrátit do této Organizace nicméně Francie a Británie si musí vyjasnit to zda chtějí reparace, nebo snižování napětí v Evropě. Obojí totiž nejde. Německo podle Vůdce už zaplatilo "víc než dost" za posledních 18 let, které uplynuly od války. Nejenže bylo opakovaně ponižováno a německé vládě byla vnucena formulace, že "Německo je jediným viníkem Velké Války" na čemž je asi tolik pravdy, jako je pravdy na tom, že pes který štěká nekouše. Nejenže bylo Německo připraveno - v některých případech doslova oloupeno - o rozsáhlá území přičemž právo Němců na sebeurčení bylo z gusta ignorováno. Zejména v případě Sudet, které představují - držené Čechoslováky - flagrantní porušení práva německé menšiny na sebeurčení. A nejenže bylo přinuceno platit nesmyslně obří reparace, které vedly ke zhroucení ekonomiky Německa ve dvacátých letech, ale nadto bylo ještě vystaveno sérii ponižujících plebiscitů a vpádů jak z polské, tak z francouzské strany. Nebylo toho už dost? Jak chce Francie a ostatní žít po boku Německa v klidu, když stále trvají na tak ponižujících záležitostech jakými jsou reparace a "německá vina za válku"? Vůdce je ochoten být maximálně velkorysý, ale totéž očekává od druhé strany.

Co se právního statusu Německo-Rakouské Konfederace týče, tak ten bude finálně upraven až po volbách a referendu. Rakousko samozřejmě zůstává suverénním státem. Co se obav rakouského prezidenta Miklase týče stran německých úředníků v Rakousku, tak Vůdci přislíbil, že celou záležitost prošetří a samozřejmě ujistil rakouského prezidenta, že některé kroky jsou jen dočasného charakteru (třeba do chvíle, než proběhne měnová reforma v Rakousku atp.). Němečtí úředníci jsou v Rakousku jen proto, aby usnadnili přechod Rakouského právního, finančního a bankovního systému na podmínky Unie(Konfederace) s Německem a velmi brzy budou staženi.

Konferencia - Fínska účasť

Diplomacia Fínsko-Nemecko

Fínsko mobilizuje!

Od dňa 1.2 prebieha mobilizácia Fínskej armády, do zbrane boli povolaný záložníci a pripravuje sa i mobilizácia určených ročníkov.
Fínsko zatiaľ nepotvrdilo presný dôvod mobilizácie, no zjavne tak činí zo strachu pred ZSSR ktorý začalo vyvíjať až príliš podozrivé aktivity v blízkosti Fínskych hraníc.

NĚMECKÁ PODPORA FINSKU:

Německý Vůdce Adolf Hitler oznamuje, že v souvislosti s rostoucí bolševickou hrozbou vůči Finsku podniká Německá Říše sérii protiopatření namířených k ochraně Finska před barbary z Východu. Do Finska odešlo na 100 000 německých dobrovolníků v rámci finskou vládou zřízeného sboru VARJAG a dále byly Finsku odprodány zbraně nejen pro tento dobrovolnický sbor, ale též pro vlastní Finskou armádu. Německá Říše je odhodlána zasadit bolševickému nepříteli ránu kdykoliv ten se pokusí ohrozit finskou suverenitu! Do Baltu je také vyslána bitevní loď Gneisenau doprovázená eskadrou křižníků, aby zajistila klid na Baltu. Tato Baltská eskadra - dle dohody s finskou vládou - bude mít dočasně své kotviště v Hanko ve Finsku.

Diplomacie - spolupráce

Vojenská pomoc Fínsku

Diplomacie - spolupráce

Diplomacie Lucembursko:

"Vážená Velkovévodkyně Charlotto Lucemburská,

Vůdce po poradě s ministrem financí Hjamarem Schachtem a říšským ministrem stavebnictví zvažuje možnost o vytvoření "Rýnského společenství Uhlí a Oceli", do kterého by byly zahrnuty průmyslové oblasti Sárska, Porúří, Lucemburska a případně též Belgie. V rámci tohoto společenství by byla zajištěna bezplatná výměna surovin (na základě bartrového obchodu) mezi smluvními stranami (jednotlivé společnosti v Porúří, v Sársku, v Lucembursku a v Belgii), která by byla zbavena celních poplatků (uhlí, železná ruda, ocel). Dodávky železné rudy a uhlí do Lucemburska (výměnou za ocel) jsou možné. Vůdce navíc zvažuje možnost napojit Lucembursko v budoucnu na Říšský dálniční systém a Říšské železnice tak, aby mohl tento obchod (výměna uhlí, železa a oceli) probíhat s co nejmenšími překážkami. Na naší straně bude docházet k dalšímu rozšiřování těžby uhlí a železné rudy (v rámci této dohody a nad rámec německého čtyřletého plánu) přičemž na vaší straně dojde ke zvyšování oceli. Vzájemná bezplatná výměna surovin (namísto peněz budeme měnit mezi podniky příslušné suroviny uhlí a železo x ocel v množstvích odpovídajících tržním cenám) zbavená celních poplatků jistě přispěje k rozvoji obou států v těchto průmyslových odvětvích. Podmínkou spolupráce je však to, že NEUZAVŘETE OBDOBNOU SMLOUVU S TŘETÍ STRANOU BEZ NAŠEHO VĚDOMÍ. Takový akt by byl důvodem k okamžitému vypovědění smlouvy. Případné rozšiřování Paktu Uhlí a Oceli na Belgii či jiné státy bude prodiskutováno vždy nejprve mezi Lucemburskem a Německem.

Konstantin von Neurath, říšský ministr zahraničních věcí"

Diplomacie - Německo

Fínsko akcie

SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI:
(Pakt mezi Lucemburskem a Německou Říší)



Německý kancléř Adolf Hitler dnes vydal nařízení č. 112 týkající se německého hospodářství, který uvádí v platnost dohodu mezi Lucemburskem a Německem, které bylo dosaženo po krátkých jednáních. Německo a Lucembursko podepsali smlouvu, která zajistí Lucembursku přístup k německému uhlí a železu výměnou za lucemburskou ocel. To podpoří rozvoj průmyslu jak v Porúří a v Sársku, tak v samotném Lucembursku. V rámci výnosu Německá Říše bourá celní bariéry v oblasti uhlí, železa a oceli, přičemž očekává, že totéž provede Lucembursko (tímto lucemburským krokem vstoupí dohoda v platnost). Německá vláda tuto dohodu vítá a doufá v další prohlubování hospodářské spolupráce mezi Lucemburskem a Německou Říší. Smlouvy o bartrovém obchodu (uhlí+železo výměnou za ocel) podepíší ministři průmyslu obou zemí v Berlíně do konce příštího týdne.

BITVA O UHLÍ A ŽELEZO V NĚMECKU:

Protože Říše nyní bude část vlastní produkce uhlí a železa vyvážet do Lucemburska (výměnou za ocel) je nutné rozšířit těžbu železa a uhlí, aby vlastní domácí produkce oceli v žádném případě nepoklesla. Vůdce v tomto ohledu vydal nařízení č. 113 týkající se německého hospodářství, ve kterém nařizuje všem uhelným dolům a hutnímu průmyslu rozšířit těžbu na další ložiska. V případě železa je nyní nařízeno těžit i méně kvalitní rudy (které vyžadují větší energii na zpracování do čistého železa), aby se zajistilo adekvátní rozšíření těžby. Tento výnos se týká jak Porúří, tak Sárska. Na rozšíření těžby železné rudy a uhlí + na další rozšířování průmyslových hutních kombinátů je vyhrazeno z Říšské pokladny dalších 50 000 000 UC nad rámec čtyřletého plánu.

Diplomacia Fínsko-Británia

Společenství uhlí a oceli:

Údolí sedmi hradů

PROSBA....ANEB, CO JSTE OD MINULA ZAPOMNĚLI

KDYŽ PÍŠETE NĚJAKÝ DLOUHÝ TEXT...NAKONEC MI DEJTE SOUHRN V BODECH...JINAK MĚ JEBNE...JSOU TO DESÍTKY A4 DOHROMADY...A ČÍST TO JE NA PRASKNUTÍ HLAVY :) DÍKY