Rudý Krystal
hrálo se Denně
od: 02. června 2006 06:06 do: 22. prosince 2006 15:05
Dobrodružství vedl(a) VampiroDelMar
| |
 | "Kdysi dávno jeden mocný mág vyvolal na zem ducha nejstaršího draka a žádal od něj radu, kde se nalézá Rudý krystal. Tento kámen mu měl dáti neuvěřitelnou moc a dlouhověkost, avšak drak místo jeho uložení odmítl prozradit nebo» by se tím vyvolaly i temné síly, které by postupně zničili svět.. Čaroděj se však nevzdával svého pátrání, až se dověděl, že kámen se nachází uprosřed Orijské pouště pod pohořím Adyra. Vydal se tedy ke svému cíli, avšak vzal sebou i svého učedníka... Když dorazili k cíli, čaroděl byl zabit temným stínem, který se kolem krystalu pohyboval, avšak učedníkovi se podařilo utéci a tento příběh vyprávět. Také řekl, že krystal je velikosti lidské pěsti a všude kolem něj se pohybují temné stíny a prokleté duše...... A po prozrazení tohoto tajemství do dvou dní zemřel. Od té doby se ke krystalo vydalo již mnoho družin, ale ten kdo se vrátil brzy zemřel a nebo navždy ztratil rozum... Již jako malí jste slýchali tuto legendu, a když se ve vašem rodném městě roznesla zpráva, že místní bohatý kupec hledá dobrodruhy, kteří by jej na tu cestu doprovodili, dlouho neváháte a ihned se za ním vydáte..... |
| |
| Všichni pocházíte z blízkého okolí Xaru, což je hlavní město Lornského vévodství, takže i toto město je vám celkem známo... Město je obklopeno vysokými hradbami z bílého mramoru a u každé stěny jsou dvě věže, aby bylo město vždy včas varováno před útoky. Východní i západní brána se zavírá chvíli po soumraku a poté vás do města pustí jen s průvodní listinou, jinak musíte nocovat v jedné z okolních vesnic. Za hradbama se nachází jakoby jiný svět. Je zde plno úzkých uliček a temných zákoutí stejně jako dlážděných cest po kterých jezdí kočáry a jezdci na koních. U východní brány se nachází chrámová čtvr» a u západní zase chudinská. Všicni obchodníci a šlechtici bydlí uprostřed města a své domy mají rozestavěné kolem celého náměstí na kterém jsou neustále pořádány velké trhy a to nejen s jídlem, výrobky a zvířaty, ale také se zde nachází černý trh, ovšem musíte vědět kde hledat. Jediné co víte o úkolu je to, že vám cíl a veškeré informace předá jistá osoba, kteou určitě poznáte a která na vás bude čekat každé ráno, po celý týden, v hospodě u Bílé Labutě, která se nachází za východní bránou.... |
| |
 | ............kde to mám být?...........aha, hostinec u Bílé Labutě..... .....no jen doufám, že tam bude a nebudu muset čekat do zítřka...........nerada bych se tady zdržovala dlouho....... .........ale co naplat.........jestliže tady nechci umřít nudou, tak musím počkat na toho kdo mi má zadat ten úkol........ Pokrčím rameny a poté rázným krokem vejdu do města, ignoruji nedůvěřivé pohledy strážných a kráčím přímo k hostinci, kter se nachází téměř naproti brány. Moje vysoká štíhlá postava je zahalená v černé kápi, která mi zakrývá i obličej. Při každém kroku se kápě pohne a odkryje černé kalhoty a bílou cestovní halenu, které těsně obepínají mojí štíhlou a dobře vyvinutou postavu. Není u mně vidět jiná zbraň než lehká kuše zavěšená na zádech a toulec se šipkama. Jakmile dojdu k hostinci, rozhlédnu se kolem sebe a poté prudkým pohybem, který je ladný ale zároveň se v něm ukrývá neuvěřitelná mrštnost, otevřu dveře a vstoupím.... Poté se rozhlédnu po místnosti a zamířím přímo k jednomu z volných stolů, kde se usadím a začnu sledovat své okolí, jako bych někoho hledala.... |
| |
 | před vchodem do hospody stojí postava elfa zahalená do pláště, ten elf má tmavý vlasy, má i vousy (což je pro elfi neobvyklý), pod pláštěm má koženou zbroj a u pasu krátký meč a dýku, na opasku má pověšený váček s bylinkama a lano...(a ještě mi někde visí louč :)) 2: tak tady by to mělo bejt...jó to je přesně ta hospoda...tak votevři a vlez dovnitř 1: a seš si jistej že to je dobrej nápad? víš co se vo tom budru povídá...že prey ho hlídaj temný stíny a duše zemřelejch... 2: babský kecy! otevřeš už konečně nebo mám převzít kontrolu já?! 1: ale no jo...uklidni se - otvírám... řekl sem MU a vešel sem do hospody... 1: tak a je to...spokojenej? 2: jo! a necháš mluvit mě...je ti to jasný? 1: ale no jo...jen si kecej...ale jestli nás dostaneš do maléru tak si pamatuj že dostávat nás z něj budeš taky ty! 2: sklapni už...kňučíš víc jak malý dítě...kdybych nedostal toho co zabil naši rodinu tak by je nikdo nepomstil...protože ty si na to neměl dost odvahy...a přitom to bylo tak jednoduchý... 1: buď už zticha! nechci to poslouchat...jak že máme poznat náš kontakt? povídali že bude něčim nápadnej...a sedává tady každej den...kurňa to může bejt kdokoliv...pudeme pryč a zajdem sem zase zejtra...a kdo tu bude znova tak toho se zeptáme... 2: nic nebude...tady zůstaneš...dyž tady má vysedávat každej den tak se stačí zeptat někoho kdo by mohl vědět kdo tady bejvá častějc než ostatní... 1: jó? a kdo třeba?...mě totiž nikdo nenapadá... 2: co třeba hospodskej ty chytrej? teď běž k výčepu a nech mě mluvit...jasný? neodpověděl sem MU...nechtěl sem...ale vydal sem se k výčepu protože jsem nechtěl aby nade mnou převzal kontrolu jako tenkrát a všechno zničil... když sem došel k výčepu zeptal se hospodskýho (on): zdravím...dej mi pivo a informaci...dobře zaplatím...potřeboval bych se zeptat kdo tady vysedává dennodenně? je to jeden můj známej a neviděl sem ho už léta takže bych ho asi nepoznal a on mě taky ne...ale prey tady vysedává každej den...tak se radši zeptám než bych tady řval na celej lokál...jasný? 1: už zase kecáš...jak zvládáš pořád tu přetvářku? 2: no a co že kecám?! účel to plní...tak sklapni a zapla» mu...to už zvládneš sám ne? k hospodskému (já): srovná to pět stříbrnejch? řekl bych že za pivo a takovou informaci je to dost... řeknu a čekám na odpověď... |
| |
 | Už z dálky zahlédnu nadpis hospody, a proto se k ní ihned vydám, doufajíc, že to je ta, co hledám. Jakmile dorazím blíže, s radostí si přečtu název hospody ,, Bílá Labu»,,... ....Haha...to je ono...Bílá Labu»....hned si dám jedno od cesty...doufám, že tam bude a že ho hlavně nějak poznám Už před hospodou jsou slyšet různé zvuky bouchání, různé překřiky hlasů, ale i nadávky a smích. ...Achhhh..hospoda..po krásné ženě není nic lepšího..než hospoda.. Jojo...to byli časy, když jsem byl v hospodě jako doma..dobré to byli časy..dobré vzpomínky S pocitem chuti se vydám dřevěnými dveřim dovnitř hospody, avšak nejdu jen kvůli pivě, pevně doufám, že najdu toho jistého podivína. Jakmile otevřu dveře kopne mě přes nos kouř a různé vůně i smrady smíchané v jeden dobrý pocit, že jsem na správném místě. Vejdu dovnitř, přimouřím oči a porozhlédnu se po místnosti... ....Hmmm...doufám že tu někde bude a že ho hlavně poznám....mmmm..je tu docela plno, ale támhle je celkem volno...no dám si jedno na rychlo u výčepu a pak si jedno vezmu a pudu k té postavě v černé kapi, ani jí není vidět do obličeje..snad to nebude nějakej maniak no uvidím. V rachotu hospody jste nemohly přeslechnout bouchnutí dveří, jelikož všichni zvědaví pomlkli, aby zjistili, kdo to přišel. U vstupních dveří stojí mohutný, vypracovaný něco málo kolem dvou metrů vysoký člověk, který je oděn do obyčejného šatu, na kterém jde povšimnout, že dotyčný hodně cestuje. Jeho tvář je barbarského vzhledu. Má hnědé oči a černé dlouhé vlasy, které mu drží jakási kožená čelenka, před pádem do obličeje. Paže má vypracované a svalnaté, nejspíše od zručného máchání s těžkými meči. Na zádech táhne tornu s věcmi a u pasu má v pochvě zasunut velký meč. Jeho rukoje» je dobře zdobená, takže to nebude nějaký levný šmejd. Zpod cestovních šatů místy kouká kožená zbroj a je navlečen do přilnavých kožených kalhotů, které zvýrazňují každý jeho sval na noze. Má vysoké boty na šněrování a nad nimi má na stehně malou pochvu, ve které má zasunutou dýku. Chvíli všichni nechápavě civí, ale po chvilce začne opět rámus a všichni zvědavci se začnou dál věnovat svým věcem. Poohlédnu se po výčepu a když ho spozoruji, ihned se k němu vydám... Přeji dobrý den...hostinský, prosil bych dvě piva...- řeknu svou obědnávku. Jakmile se ke mě dostane první korbel piva, okamžitě ho do sebe obrátím a hned ho vrátím hostinskému zpět. Utřu si z brady a nosu pěnu, a když se ke mě dostane druhý korbel, ihned se hostinského hlubokým a halsitým tónem zeptám. Je to důležitý. Potřeboval bych malou informaci...hledám muže, který je tu jako doma...každý den tu vysedává a je prý poznat..doufám, že jste schopen mi pomoct.. Vychrlím na něj a přitom neustále projíždím hospodu a hledám toho podivína, chvilkami se můj pohled zastaví na nějaké pěkné ženě, ale v mžiku pokračuji v hledání. |
| |
K městu Xar přichází mladá žena. Možná až příliš mladá na to, aby kráčela sama bez doprovodu. Má tmavé dlouhé vlasy. Oděna je v černých cestovních šatech z jemné kůže. Přes rameno kovanou hůl a na ní zavěšen vak s věcmi. Přijde až k bráně, usměje se na stráž: "Dobré jitro, pánové" Než stačí stráž cokoliv říci, vkráčí do města. Na cestu se ptát nemusí, není tu poprve. Proto zamíří rovnou k hostinci U Bílé labutě. Je brzy ráno, přesto se zdá, že je uvnitř mnoho lidí. Za jedním ze stolů sedí žena zahalená v kápi, u pultu stojí nějaký tmavý zarostlý muž. asi elf, možná temný pomyslím si a dále se rozhlížím po hospodě. Mou pozornost však neustále přitahuje onen podivín. S kým si to pořád povídá? To jsou dneska lidi... Přijdu k pultu a trochu bokem čekám, kdy ten podivín skončí s vyzvídáním. Něco málo zaslechnu z i jejich rozhovoru. Tu do hospody vejde vysoký muž a valí si to k pultu. Nepočká až bude na řadě a začne si objednávat. Hostinský, zřejmě aby nedošlo k nějakému incidentu, ihned vyhoví. Když však dostane již druhý korbel piva a ještě se začně vyptávat, nevydržím to. Vyrazím proti němu a jen tak jakože mimochodem a úplně nech»a do něj vrazím tak, že se poleje. Chce se mi strašně smát, nad svou pomstou, ovšem zatvářím se velmi provinile: "Och Promiňte pane, já nerada." |
| |
| Když postupně vstoupíte do hospody, vidíte že jsou volné pouze dva stoly a u jednoho jsou volná tři místa, protože tam sedí postava v černé kápi. Dryas:Hospodský se na tebe nedůvěřivě podívá a poté řekne tak nahlas, že to slyšel i Drogar se Šejlou:"Jestliže je to váš známý, pak by jste měl vědět, že je to žena. Takže a teď mi laskavě řekněte co tady chcete? Určitě tady nejste kvůíli tomu, abyste našel přítele, který neexistuje..." V očích je poznat, že má největší chu» zavolat strážného.. A přitom se nedůvěřivě zahledí i na barbara, který se ptal na stejnou věc a teď jen stojí u pultu a čeká na odpověď.. Pohlédne i na dívku, která do barbara vzápětí strčila, otočí se dozadu a zavolá nahlas:"Marie! Pojď tady a vem hadr. Vylilo se tady pivo!" A potés e opět otočí ke skupince a jen jí sleduje a čeká na odpověď.. |
| |
| 1: to se ti jednou zase něco povedlo...já to věděl že když nechám mluvit tebe tak nás buď zkusí rovnou zabít nebo nás nechaj zavřít...sou s tebou jen problémy...vždycky nás dostanou jen do maléru...kvůli tobě sme museli zdrhat přes půl světa abysme měli klid...sakra!... 2: sklapni už...tak se mi to nepovedlo ale teďka to zkusím napravit...a jestli to můžu zkusit se tě ptát opravdu nebudu...buď mě necháš mluvit nebo převezmu kompletní kontrolu a z toho hostinskýho to vymlátím...tak si vyber... 1: mohl by ses už uklidnit? dobře nechám tě mluvit ale jestli to ještě víc posereš...tak se z těch všech malérů dostávej sám... (on) k barbarovi: vypadá to že taky někoho sháníš...a podle toho cos tady kecal hledáš asi toho samýho co já...taky ti nabídli práci? mě taky...tak sem tady a zatim to vypadá že jestli to nějak nevyřídíme tady s panem hostinským tak nás asi zavřou pro lež nebo pro podobný kraviny...takže to ještě zkusím tady s panem urovnat a kdybych na něco zapoměl tak mě voprav... a když už si s tebou takhle povídám - já jsem dryas... řekne a pokračuje k hostinskýmu hostinský (on): abych to uved an pravou míru...vypadá to že my dva - to jako já i tenhle barbar - sme tady za stejným účelem...někdo nám nabídl práci...a máme se s tim někym sejít tady...jenže nevíme jak vypadá...ale prey tu sedí každej den a sám...tak mě napadlo se zeptat tady u výčepu...a protože sem nechtěl aby hned každej věděl že si elf shání práci ve městě (což je vostuda...my musíme pracovat v přírodě...a ty co to takhle nedělaj sou pro nás lůza) tak sem to zahrál trochu do outu... říkal jste žena? a sedává sama u stolu...tak to mě nenapadá nikdo jinej než támhleta...tady máte těch pět stříbrnejch a já se přesouvám...nazdar 2: hoď mu těch pět stříbrnejch...a dělej...já mu nehodím dokud tě nazačnu ovládat...tak mu hoď ty stříbrný a deme k tý holčině támhle u stolu 1: a seš si jistej že je to vona?...ale tak zase nejhůř to vona nebude...tak dem... po týhle krátký myšlenkový rozmluvě hodím na stůl pět stříbrnejch seberu to pivo co objednal a přisednu si k té ženě... k ženě (já): zdravím vás...já jsem dryas a zaslechl jsem něco o nějaký menší výpravě...mohla byste mi říct něco blíž nebo sem si splet osobu? zeptám se a tázavě se jí podívám pod její temnou kápi přibližně do těch míst kde by měla oči kdyby jí byly vidět... |
| |
| Jakmile si všimnu elfa, který mluví s hostinským, poté k nim přistoupí barbar a navíc ještě elfka, jen se pousměji a poslouchám o čem se mluví. Jakmile zazní slova o úkolu, zpozorním a poslouchám co odpoví hostinský, ale to už se elf odebere k mému stolu. Zahledím se na Dryase a poté jen tiše řeknu:"Myslím, že jste se spletl. Já osobně nejsem ta dotyčná osoba, ale také mám s tím úkolem něco společného... Také bych se ráda vydala na tu výpravu. A teď jestli dovolíte, byla bych sama." Hlas je chladný a je vidět, že nějak nestojím o společnost. .............ten barbar nevypadá až tak špatně........jen se mu do toho svalnatého krku trošku zakousnout........ ..........ale klid, klidni svoje choutky..........sice jsi jedla před dvěma dny, ale nemůžeš tady hned vyvolat paniku........ještě by tě chytli a co potom?............ ..........no co, buď bych utekla nebo by mně zlikvodovali.........ale ještě je opravdu čas.........seženu si něco k jídlu večer...... |
| |
| tak ses netrefil...nejni to vona...spokojenej? jen tady z nás děláme debila... jaký já sem se netrefil? tys začal kecat úplný kraviny...já neříkal že je to ta co nám má dát ten úkol...já jen říkal že si za ní pudem sednout...tys hnedka začal mlet vo úkolu...kdybys držel hubu...ale to ty ne...ty hnedka všechno vyžvanit... uklidni se...nic jinýho ti stejně nezbyde...tak já to s ní dořeším a pudem zase za hostinským...ale teďka mluvím já...tys to už dvakrát pěkně pohnojil... cos to řek? jo tak já za všechno můžu...tak jo...mluv si...uvidíme jestli se ti to povede líp... k neznámé (já): tak to se omlouvám...je vidět že o společnost nestojíte...tak já zase odejdu...kdybyste ale kdo má bejt třeba ta osoba kterou hledáme tak by mi vůbec nevadilo kdybyste mi to řekla...už tady ze sebe dělám dost velkýho blba... řeknu s úsměvem co to zase meleš...radši sklapni a běž se zeptat toho hostinskýho kdo to teda je...já se z tebe jednou zblázním...takový kecy... jó tak kecy? aspoň nás nedostávám do malérů jako ty...teď du za tim hostinským a JÁ si s nim promluvím... k hostinskýmu (já): tak je vidět že sem se zjevně spletl...mohl byste mi laskavě říct kdo je ta osoba kterou hledáme?...víte je to docela naléhavý...už skoro nemám peníze a tak tu práci potřebuju...tady je mých posledních 5 stříbrnejch...bude to stačit abyste mi řekl kdo je ta osoba? řeknu a vyndám z kapsy dalších pět stříbrnejch...a čekám na odpověď |
| |
| Hostinský schová těch prvních pšt stříbrňáků a jen sleduje, jak elf kráčí k postavě v černé kápi, a také slyší, když ho odmítne. Na tváři se mu objeví úsměv, ale to už elf vstane od stolu a zamíří zpět k němu. Ve chvíli, kdy se na pultě objeví další peníze, jen zavrtí hlavou a opět se usměje:"Těch peněz není třeba a kdyby jste tady před tím počkal, atk bych vám řekl, že ta dívka příjde až za nějakou dobu. Zrovna teď totiž shání dobrodruhy i někde jinde, takže jestli chcete, posaďte se tady ke stolu a až příjde, tak jí pošlu za vámi.... A nemohu vám říci kdo to je, protože to nikdo z nás neví.." Hlas je upřímný a je vidět, že se snaží být úslužný... |
| |
Aniž bych pak tomu svalnáči věnovala další pohled, posbírám si své věci a jdu si sednout k prázdnému stolu. dobře, že hostinský mluvil tak nahlas, informace, které říkal těm dvěma se mi budou možná hodit. Se svými podobnými dotazy raději počkám, až za mnou hostinský nebo jeho pomocnice přijdou Mlčky sedím a sleduji dvěře, dívám se kdo vchází a vychází. O každém se snažím vytvořit si jakousi představu o tom jaký je, čím je, co dělá a tak podobně. Když už delší dobu nikdo neprochází, soustředím se na některé uvnitř. Ten vypadá, jako by mu doma mělo plakat hejno dětí a on si tu už od rána popíjí, zmetek jeden....proč si ta u vedlejšího stolu nezdělá kápi? Něco skrývá? No každopádně má asi pěkně blbou náladu...A ten zarostlý elf? pořád tu pobíhá sem tam, copak nemá trochu trpělivosti? Jak se to představoval tomu...tomu...tamtomu? Dryes? no tak nějak...Že mu nic neřekl...hm...předběhnout tak mě, já bych mu řekla svoje...ale vžyd» on mě vlastně předběhl také...no...co už... A na tváři se mi zračí úsměv. |
| |
| ....Hmmm...patříti to ty blbče skákat lidem do mluvení a takhle to dopadá, no koukám že za ním nejdu sám...počkám a zkusím ho najít sám...hostinskej je pěkně urážlivej koukám...no nic vezmu si pivo a pudu si sednout k tomu v tý kápi Jakmile si vezmu korbel s pivem a chci se cestou napít cosi mi narazí do hrudi a já se poleju. Hergot...ksakru...moje pivo..kam čumíš...- začnu nadávat, když spatřím, že je to žena, sklidním se a klidně řeknu. Promiňtě krásná slečno...moje chyba, ale takovéhle náhodné vražení znám...- s úsměvem řeknu a vyjdu před hospodu. Cestou utrousím...Promiňte pane hostinsý...ještě se vrátím...ale i tak zatím děkuji za vaší ochotu Před hospodou si sundám oblečení, vyždímu ho a smotám, poté ho vložím do torny... ....Hergot...taková pěkná a tak hloupá, si mě ani nevšimne...hmmm ale musím přiznat...vypadala zajímavě...jestli se mnou ještě po tomhle náhodném srazu...bude chtít mluvit.. ....Hmmm.nahodnej sraz to jó...to znám...udělala to určitě schválně, ale proč?....nic jsem jí neudělal...asi nemá co dělat tak se baví timhle... Poté co si svléknu horní díl oblečení nechám si jen brnění... ...Hergot, ale zrovna nemusí každý vidět moje tělo...nu což. Hned se vydám zpět k výčepu...ten pošuk a ta dívka už tam nestojí, tak se vydám zpět k hostinskému... Omlouvám se za to pivo..ještě jedno prosím......tady jsou za ně peníze a mohl byste mi prosím říci o té ženě?...jak jsem ještě stihl zaslechnout? Když mi řekne to samé co ostatním, porozhlédnu se po hospodě a vydám se směrem k dívce, co do mě vrazila. S úsměvem na ní hledím a jdu k ní blíž a blíž. Až dojdu ke stolu Smím si přisednout? Laskavě se zeptám a poté co mi dívka kývla, jestli jsem to tedy mohl považovat za kývnutí, si sednu úplně na opačný konec stolu než sedí ona a začnu se rozhlížet po okolí. Vždy když bouchnou dveře se jen mírně pootočím a poté zase zpět. Mlčky vychutnávám své pivo a sem tam se kouknu po té dívce na opačném konci stolu.. |
| |
| Když elf vstane od stolu, jen s nezájmem sleduji jeho záda, jak se vzdalují zpět k pultu. ..............jestli bude celá skupina takováhle, tak myslím, že úspěch je téměř nulový...... ...........ten elf se ptá přímo místo toho aby se to zkusil dovědět nenápadně.......... ...........ten barbar je trochu netrpěliví a ta elfí slečinka si zase dovoluje až moc k někomu, kdo by s ní jedna dvě vytřel podlahu......... ............no, ale možná jsou v akci jiní než teď........však se to ještě pozná.......... Poté vstanu od stolu tak prudce, až se kápě kolem mně rozlétne a zpod kápě se vyhrne pramen havraních vlasů, které vzápětí zastrčím zpět pravou rukou, na které je nasazena černá rukavice. Vzápětí se rozhlédnu kolem sebe a zamířím k hostinskému... |
| |
| Hostinský nedůvěřivě sleduje elfa a čeká na jeho reakci. Přitom ale neustále sleduje barbara a elfku, kteří sedí u stejného stolu.. Když zaslechne kroky, je vidět, jak zpozorněl a ve chvíli, kdy si všiml, že k pultu kráčí dívka v kápi, nápadně zbledl a odsunul se trochu dál okraje pultu a nervózně si začal mnout ruce. Když dívka přšla až k pultu, tak se pokusil o vřelý úsměv, ale spíše to vypadalo jako by ho bolely zuby a potom pronesl nahlas:"Přejete si něco? Jsem vám k dispozici...." Hlas se mu třese a pohledem neustále těká od dívky k elfovi, jako by u něj hledal pomoc.... |
| |
| k hostinskýmu (já): tak děkuju za informaci...ty peníze si nechte za ochotu... nechám na stole peníze a zůstanu u výčepu tak si to pivo vypijem asi tady...ten barbar se mi moc nezdá...a k tý v kápi už taky nepudem... tak si tu sedni na zadek a čekej na zázrak...já bych radši přecejen přised k tomu barbarovi a tý elfce...mohli bysme se něco dovědět... tak jo ale mluvím já...musíme začít trochu zlehka...to nejde abys na ně místo pozdravu vybalil hned nějaký svoje kecy... tak si kecej sám...teďka by se hodilo si to u těhle neposrat...mohli by něco vědět... zvednu se a dojdu ke stolu kde už sedí barbar a elfka... opatrně se jich zeptám (já): řekl bych že jsme začali ze špatnýho konce...omlouvám se za že sem vás přerušil...a teď vlastně znova...moje jméno je Dryas... řeknu a jen náznakem se ukloním... mohl bych si přisednout? zeprám se ale zůstanu stát... |
| |
Právě, když začínám studovat dalšího z přítomných, přibližuje se ke mě s úsměvem ten svalnáč. ajéje průšvih, Vidím, že si venku sundal mokrou košili a koženou zbroj si oblékl jen tak na holé tělo. Dobře mu tak, aspoň si pro příště zapamatuje, že se má zařadit do fronty. Když přijde úplně blízko, čekám, že vytáhne svou košili a bude mě nutit mu ji vyprat, psychicky se připravuji na nějakou jadrnou odpověď, když tu slyším:"Smím si přisednout?" Protože vím, že toto je v podstatě jediný stůl kam si může sednout, protože ten vedlejší okupuje ta dívka, co si přeje být sama, přikývnu. Laskavost, se kterou pronesl jeho slova mě překvapila. "Vy se nezlobíte, nebo si jen nemáte kde sednout? " prohodím směrem ke druhé straně stolu. Přitom stejně jako on nepřestávám sledovat dveře. Po chvíli se ke stolu přiblíží i onen podivně vypadající elf a žádá o přisednutí. V přesvědčení, že o tom, kdo bude sedět u tohoto stolu rozhoduji já, protože jsem tu byla první, proneseu: "Prosím, vemte židli, Dryasi" Nechce se mi moc do představování, tak si prohlížím dívku od veldejšího stolu. Když se jí poodhalí kápě, pomyslím si, že nevím proč jí má, vždy» je krásná. Po té co se hostinský v její přítomnosti viditelně cítí jaksi nesvůj, pokrčím ramenem a udělám nechápavou grimasu směrem k mým spolustolovníkům. |
| |
| ....myslí si že jsem na ní naštvaný...haha..no proč bych vlastě vůbec byl..di» se nic tak hrozného nestalo...a hele... to je dívka v té kápi...na dálku jsem to ani nepoznal... Přimouřím oči a trochu sehnu hlavu, abych se jí mohl trochu podíval do obličeje. ....vypadá krásně...zajímavá tvář...no nebudu jí okukovat..třeba to nemá ráda...a hlavně jsem na ní mohl blbě zapůsobit...když na mě ta dívka obrátila to pivo..nu což..- otočím zpět hlavu na dívku a odpovím jí. Šejla: No neměl jsem si kde sednout a jelikož jste mi celkem padla do oka, skoro doslova padla, tak sem si řek..jestli vám to nebude vadit, že si přisednu... Zabručím na dívku přes stůl a poté s úsměvem dodám. Vůbec nejsem naštvaný...to se může stát každému..nemám vám to zazlé...a navíc moje chyba...cpu se kam nemám...ale že byste mě přehlídla, to se mi nezdá. |
| |
| Jakmile domluvím, přišoupnu si židli a sednu si blíže k dívce.. Mimochodem... mé jméno je Drogar...a ještě jednou se vám omlovám za tu srážku, ještě že jste si neušpinila vy svůj krásný šat.. Řeknu k dívce a podám jí pravici. Přitom si ke stolu přisedne po svolení dívky i elf, který stál u výčepu. ...doufám... že mi do obličeje něco nechrstne...teď by to bylo už nejspíše bezdůvodné...tak snad né.. S nataženou pravicí a úsměvem na tváři, čekám na reakci dívky. |
| |
| k Šejle (sice jí ještě neznám ménem ale nevadí) (já): děkuju za souhlas Vanimeldë quendi... řeknu a políbím jí ruku... 2: co si myslíš že děláš? di» jí ani neznáš... 1: no právě proto...chci jí poznat...a jestli ti to vadí tak se di bodnout...chtěl bych zase někoho poznat...ne pořád utíkat...už mě to nebaví...věřím že tebe taky ne... po tomhle kratším myšlenkovým rozhovoru si odsunu jednu židli a posadím se...před sebe postavím pivo a něco upiju... k oboum spolusedícím (já): takže vy jste tu taky kvůli tý prácičce? co myslíte nemohlo by to bejt nebezpečný? slyšel sem vo tom různý legendy... řeknu a podívám se po nich... |
| |
| Jen se pousměji, když vidím jak se hostinský tváří a jak je nervózní.. .............však má taky proč...............už se s tebou několikrát setkal, kdy jsi pro něj dělala nějakou práci.......... ...........no, teď je načase, aby ti to vrátil.......takže vzhůru do toho, a» to netrvá dlouho............ Přistoupím k pultu, nakloním se k hostinskému a něco mu potichu řeknu, na což mi hostinský příliš kvapně odpoví.... Poté se otočím a přisednu si zpět k volnému stolu a přitom po očku sleduji jak hostinského tak skupinku u stolu.... ............co kdybych k nim zkusila zajít?.............třeba bych jim tam nepřekážela........no, ale myslím, že to není až tak dobrý nápad.......... .............já toho elfa taky odmítla...........i když...........no raději ne........... |
| |
| Ve chvíli, kdy se dívka vrátila ke stolu a hostinský se odebral do kuchyně, otevřely se dveře od hostince..... V první chvíli jste nikoho neviděli, ale poté do místnosti vstoupila žena. Avšak takovou jste ještě nikdy neviděli a jistě už ani neuvidíte... V první chvíli vás zaujala hříva ohnivě rudých vlasů, které jí splývají až po pás a do nichž jsou místy vpleteny drahé kameny. Ple» je opálená a obličej má ostré rysy. Smaragdově zelené oči si prohlíží místnost a když vás zahlédne, na rudých rtech se objeví okouzlující úsměv... Poté lehkým krokem sejde ze schodů a vínová látka se při každém kroku pohybuje, jakoby to byla kůže a leskne se jako pokrytá zlatým prachem. Rukou pokyne hostinskému a ten kývne hlavou směrem k vám, takže k vám žena okamžitě zamíří a vzduchem se začne linout příjemná a okouzlující vůně jasmínu.... "Mohu si přisednout? Předpokládám snad správně, že jste zde kvůli tomu krystalu.... Nebo se snad mýlím? Její hlas je jako zurčení horského potůčku, které se nese krajinou.... |
| |
Pozornost obou mužů mě viditelně těší, ale netušíte, že mě uvádí také trochu do rozpaků. Tohle vidět mí bratři, tak se asi strhne mela, ještě, že tu nejsou se mnou Vložím svou ruku do podávané pravice a s úsměvem pravím:"Těší mě, Drogare... Šejla...nebylo pro vás jednoduchší, kdybychom si potykali?" Už mě opustil vztek, co jsme na něj měla, spíše se stydím. Chovala jsem se jako malá holka. Třeba to šlo vyřešit i jinak.... Když mi Dryas políbí ruku, mírně se ukloním, opět se usměji. "Šejla...a to s tím tykáním platí samozřejmě i pro vás. Jen snad...děkuji za poklonu, ale není vhodné se bavit naší řečí, když je s námi někdo, kdo by nemusel rozumět." k Dryasovi:"Záleží na tom, jakou prácičku máš na mysli...já jsem tu kvůli sázce" Více si ale nestihneme říci, protože do místnosti vejde žena, kterou pravděpodobně čekáme. |
| |
| Poté co mi dívka podá ruku, táké jí ji políbím a s neustálým úsměvem jí řeknu. Velice mě těší..Šejlo...hmm..zajímavé jméno...bude mi velkým potěšením, si s tebou tykat..Šejlo...- řeknu tichým hlasem a znova jí políbím ruku. K Dryasovi: Jinak mě také těší...Drogar..- potřesu si rukou s elfem a odpovím mu. Jo taky jsem tu kvůli tomu... čekám tu na tu nepřehlédnutelnou ženu...jsem zvědavej jestli to je pravda... Jakmile toto dořeknu, otevřou se dveře a hned opravdu každý pozná, že to je jistě ona...po chvilce dojde k našemu stolu a zeptá se jestli může přisednout... Jistě prosííím....- odpovím jí, když sjedu všechny přísedící, jestli nemají něco proti... Začnu popijet dál své pivo a jen čekám na reakce ženy a ostatních... |
| |
| 2: bav se s ní...dělej...máš zase jednou po dlouhý době možnost pokecat s tak pěknou elfkou tak tý možnosti sakra využij...vidím to tak že tě dokonce nechám mluvit...tohle bych nechtěl pohnojit... 1: tak to sem rád...ses nějak umoudřil...a hele kdo to přišel...to bude určitě náš kontakt... k Šejle (já): taky bych řek že by tykání nebylo špatný...dyž sme se tady tak sešli... řeknu a napiju se piva máš asi pravdu...nejni vhodný používat elfštinu když je tu někdo kdo by jí nemusel rozumět...ještě by si mohl myslet že ho tu pomlouváme... řeknu s úsměvem a kouknu na barbara... kvůli sázce? já sem tady kvůli nějaký prácičce...doslechl sem se totiž že se chystá nějaká výprava za krystalem...prey je hodně velkej...tak sem si řek že by to mohlo bejt hodně dobře placený a mohla by bejt aspoň nějaká zábava...můžu se zeptat o jakej typ sázky se jednalo? zeptám se a čekám na odpověď k nově příchozí ženě (já): ale jistě...klidně se posaďte... takže co bysme vo tý prácičce měli vědět? zeptám se a zase čekám na odpovědi |
| |
Když ta zvláštní paní dorazí až k našemu stolu, nemá cenu jí již dovolovat se posadit, protože mužská část už to udělala s obrovskou radostí. Jen se na ní usměji a hýbnu hlavou směrem k volné židli. joo hoši, co takhle zavřít ústa a nabídnout dámě židli? ale na druhé straně, já také koukám skoro s otevřenými ústy k Dryasovi:"K té sázce se můžeme vrátit později, příteli. Teď bychom si měli vyslechnout, co nám náš host chce říct." K paní:"Zdá se předpokládáte správně. HHmmm, to je jasmín? Ta vůně vám báječně pasuje...Tak to vy jste ta spojka, co nám má předat nejaké informace?..." |
| |
| Žena, které určitě není více než 25 let se jen pousměje a poté se volná židle vedle barbara sama odsune, jako by tam byl neviditelný sluha. Ještě než se posadí, věnuje vám další úsměv a řekne:"Mé jméno je Xantipa." A poté se posadí na židli, která se opět sama zasune... "Doufám, že tady na mně nečekáte dlouho? Bohužel mně zdrželo několik neodkladných záležitostí, které bylo třeba vyřídit a bohužel trvaly déle než jsem čekala...." Vysvětlí a poté se zadívá na Dryase a tiše pronese:"Myslím si, že vy hledáte práci a ne já, takže byste se mohl chovat slušněji. A nemyslete si, že když jsem žena, tak mně budete moci nějak popohánět. Na to jsem celkem háklivá. Teď jestli dovolíš, tak si objednám víno a teprve potom budu mluvit." Hlas je ze začátku tak chladný, až z toho běží mráz po zádech, ale poté zní opět přívětivě. Potom žena jen kývne hlavou na hostinského, který jí sledoval a ten okamžitě odběhl a po chvíli se vrátil s pohárem červeného vína. |
| |
| Když se otevřou dveře, prudce se otočím, nebo» mně ohromí síla, která vychází z ženy jež vstoupila do místnosti. Prohlédnu si jí a poté sleduji jak kráčí ke stolu, kde sedí celá skupinka. ..........možná bych měla jít k nim.........no, raději si poslechnu o co se jedná a teprve potom se s nimi když tak domluvím........ ............nebo bych mohla jít sama a bylo by to vyřešené..........takhle by to bylo celkem zajímavější.........no ještě se rozmyslím, až uslyším, jak ten úkol vypadá...... Najednou moje myšlenky přeruší chladný hlas ženy a celkem s úsměvem sleduji, jak usadila elfa.... |
| |
"Nic se neděje, hlavně že jste dorazila" Jak to dělá s tou židlí? Působením nebo je tu s námi ještě někdo, neviditekný? Podívám se na dívku, co sedí u vedlejšího stolu. Mmám pocit, jakoby se k nám chtěla přidat. Co tak najednou? Už nechce být sama? Možná má stejný cil jako my...Mám ji pozvat? Raději ne, když bude chtít, přijde sama...Takhle by mě ještě sprdla, že se starám... |
| |
| Nevnímám nic okolo, jen upřeně hledím do zdi a v hlavě mi brouzdají vzpomínky, jak jsem kdysi dávno byl jseště ve svém rodném kraji a užíval si pohody otcovi hospody. Vzpomínky to jsou krásné, avšak je v nich i dost špatných chvil, ale jelikož jsem překous ty, překousnu i nacházejíci a proto mi je úplně jedno, co to bude za obtížný úkol, už necouvnu, ani kdyby se mělo jednat o úkol smrtelný. Vlastně nevím, proč jsem se za tímto úkolem vydal. Ale doufám, že mi bude alespoň v něčem prospěšný. A ani nevím, proč jsem začal přemíšlet zrovna nad touto věcí.... asi to bude tím zatraceným pivem. .....už bych asi měl přestat pít, nedělá to dobrotu pak se ani nekontrolovat když se ožeru jako nějaká divoká bestie. ...Pak akorát rozsévám smutek a nenávist, a navíc do toho akorát zbytečně cpu peníze....ale tohle!!! bude můj poslední korbe....l Vůbec mě nenapadá, proč jsem se rozhodl, že zrovna teď skoncuji s pivem, ale jsem plně rozhodnut, že to bude ukončeno právě teď a právě tímto korbelem. Jen si v duchu řeknu... ...to zvládneš zkoncůj stím... jednou provždy...neutrácej peníze zbytečně, když je můžeš dát těm, co to potřebují...vykonáš tím mnoho dobra a budeš mít dobrý pocit sám... ....ale zase příjdeš o tu dobrou chu» a dobrý pocit z opilost...cože?..proč zrovna dobrý pocit...ne končím s tím... Mám takový pocit, jako byse ve mě hádali dva Drogarové, ale tohle je něco jiného.Řeknu si, ale to už koukám na dno starého dřevěného korbele, ze kterého právě zmizel obsah té lahodné tekutiny, se kterou se hodlám rozloučit. Utřu si ze své mírně zarostlé brady trošek poslední, už skoro vyprahlé tekutiny a s jakýmsi odporem položím prázdný korbel na stůl a jen ho rychlým pohybem dlaně odstrčím stranou. A konec...už nikdy víc... Řeknu ve chvýli, kdy hostinský přinese té ženě víno..jen se na pohár s nechutí kouknu a poté si prohlédnu Dryase a Šejlu, co se mnou sedí u stolu. Přimořenýma očima se podívám na Dryase sedícího předemnou, který byl hodnotně sesazen příchozí ženou, ani nevím co je na něm zvláštní, ale cosi mí říká že v něm něco zvláštního je. Zajímavé, že jsou z ní všichni pav a mě to vůbec nic nedělá. Žena mě ani ničím nějak extra nezaujala a že by mě něčím přitahovala se říct také nedá...jistě je odlišná od ostatních to jo, avšak né tak, aby se do ní musel každý na první pohled zamilovat.... aspoň já ne. Přeslechl jsem i její jméno a vůbec, většinu jejich slov jsem nepochytil. Je mi blbé se znovu ptát a proto vyčkám, až se někdo znova zeptá. S hlavou svěšenou jen mlčky koukám na stůl a nervózně klepu nohou. Vlastně ani nevím proč, nejspíše nervozita. Asi jsem nedočkavý z toho, jaké nám podá záhadná žena informace. Nemůžu si pomoct, ale stále musím hledět dostolu. Začnu i nervózně hladit zdobenou rukoje» svého masivního, umělecky vykovaného meče, který mám postavený na pravé straně židle. Musím mít nad ním neustálou kontrolu, jelikož mi byl darován od nejbližžšího člověka, a proto o něj nesmím přijít. Cítím, že je vněm vložena i kousek duše toho, co ho vytvářel a toho, jenž mi ho daroval. Stratit ho, je jako stratit nejlepšího přítele, čímž mi meč na mých cestách stoprocentně byl. Bylo by směšné ho prodat za pár zlatek, když pro mě má hodnotu nevyčíslitelnou. Radši bych ho utopil někde v bažině, než ho prodat. Přisunu si blíže vak s věcmi a položím si na něj druhou ruku. Poté jen mlčky sedím, a se sklopenou hlavou a zavřenýma očima poslouchám různou směsici zvuků. |
| |
| 2: no takhle to dopadá když nechám mluvit tebe...řek bych že mezi náma nejsou až tak velký rozdíly...takže až si příště budeš stěžovat že sem něco pohnojil tak ti to připomenu...to se neboj...tohle si pěkně zapamatuju... 1: jo tak mezi náma nejsou rozdíly? já to nebyl kdo zabil toho co nám vyvraždil rodinu...teda...to sem byl vlastně ještě sám...než nám zabili ženu a synka...až potom ses objevil ty...je pravda že sem taky chtěl vykonat pomstu ale stačilo na něj zavolat městskou stráž...ale tos mě zrovna ovládl ty a to byl masakr...to nebyla ani pomsta...to byly spíš jatka...nevím proč si to udělal...je pravda že z vězení by se nejspíš dostal ale my bysme nebyly stíhaný v půlce světa...a teď mě s tou ženou nech mluvit a já to zkusím urovnat... 2: tak teď už jen doufám že to pohnojíš ještě víc a tu prácičku nedostanem...bych musel převzít kontrolu...a to už si poznal sám jak to dopadá...takže jen doufám že to urovnáš a ne že nás dostaneš do většího maléru... k ženě (já) (netrpělivě se snahou aby to vyznělo co nejlíp): já.....já se omlouvám...nechtěl sem bejt tak zbrklej...já sem jenom docela nedočkavej protože už sem dlouho nebyl na žádný pořádný výpravě...a když sem se doslechl o tomhle tak mi to nedalo a musel sem se přihlásit... moje jméno je Dryas...jestli by se vám hodil elf kterej umí trochu léčit a zacházet s mečem a dýkou tak bych řek že sem na správným místě... 2: neřek bych že tohle bylo to co chtěla slyšet...jestli nás zase vodkopne tak tě nakopnu...tuhle prácičku potřebujem...mohli bysme si užít trochu pravdy a u toho zabít pár zmetků... 1: di do háje...tobě jde jenom vo zabíjení...seš jak vraždící stroj...já nechci bejt tvůj vykonavatel...já chci zase žít jako normální elf...udělat si vysutej domek na stromě, najít si ženu a mít s ní děti...nechci pořád jen zabíjet... 2: ŽENU A DĚTI?! to si zapoměl co se stalo s tou minulou? 1: nezapoměl...to víš že nezapoměl...ale teď už buď zticha a počkáme si co nám odpoví... |
| |
| Žena upije trochu vína a poté se zadívá na Dryase:"To je sice pěkné, že se těšíš na výpravu, jenže pro příště si uvědom, že když jdeš žádat o práci, měl by ses chovat slušně, protože je jinak téměř jisté, že tě vyrazí a ani s tebou nebudou mluvit.... Omluva je samozřejmě přijata. A jestliže po tom tolik toužíte, tak vám řeknu co je vaším úkolem... Odvětí žena a poté se pohodlně opře o opěradlo, položí ruce na stůl a začne polohlasně mluvit:"Jistě všichni znáte legendu o Rudém krystalu a čaroději, který kvůli němu zahynul.... Ovšem to není vše. Mně a mému společníkovi se podařilo nalézt knihu, ve které se starým jazykem o tomto kameni píše víc a hlavně je tam zmínka o jeho strážcích, kteří pochází z říše stínů.... Ti mají za úkol vydat krystal jen někomu, kdo jej chce použít na ovládnutí světa nebo podobným cílům, ale také jsme zjistili, že jsou téměř nezranitelní a jediné zbraně, které jim ublíží musí být vykovány ve svatém ohni.... K tomuto ohni je popsána cesta i s podrobnou mapou a nachází se nedaleko svatyně s rudým krystalem. Poté se žena odmlčí a zahledí se na vaši skupinku. Poté se nadechne a pokračuje:"Osoba, která chce krystal získat a najala si mně na zjištění informací a nalezení informací, touží krystal zkoumat a dovědět se více o jeho složení a původu.. Za získání je ochoten vyplatit 500 zlatých, zajistit vám vybavení na cestu ve vyšší ceně a ještě vám po splnění úkolu dát nějaké magické amulety, které si sami vyberete.... To je vše, co mně napadá a na zbytek se již jen ptejte."" poté se odmlčí a čeká na vaše otázky.. |
| |
Pozorně poslouchám slova Xantipy, ale můj zrak sleduje Drogara. Co je to s ním? Že by to byl ten bersek, jak mi to kdysi popisoval Ariel? Celý je někde mimo, nebo co...Snad se bude ovládat, ale mám z něj docela strach...Pořád hladí ten svůj měč...Sedí příliš blízko, když bude chtít, rozseká mě na cáry...snad bych si raději měla kousek odsednout, ale co když ho to rozčílí ještě víc...Zůstanu! zatím, se ovládá...tak co...a při jeho síle, by stejně asi bylo jedno, kde právě sedím...To má asi po tom pivu... Nakonec natahuji ruku, že mu ji položím na rameno, nebo stehno, jetli by mu to nepomohlo, ale raději ji stáhnu. Vždy» ho neznám, ještě by si něco namýšlel....i když za hřích by stál... Když se ta podivná žena dostane se svým vyprávěním k části o tom, jak krystal má být použitý pro ovládnutí světa, začnu se mračit a mám co dělat, abych ji nepřerušovala. Cssss ještě abych někomu pomáhala ovládnout svět, to a» ten krystal raději je tam, kde je...a dobře střežen... Když osoba skončí své vyprávění, ptám se a v mém hlasu je cítit dost zlosti. "Kdo je ta osboba, co je ochotna zaplatit takové jmění za nějaký krystal? A co s ním zamýšlí?" |
| |
| Xantipa se jen podívá na Šejlu a řekne:"Jak jsem již řekla, chce zjistit něco více o jeho schopnostech, složení a případně i historii a pokud možno, tak jej i zničit... A kdo to je vám, bohužel říci nemohu, ale sami ji poznáte, protože můj zaměstnavatel vás bude chtít poznat...." |
| |
| Jak si můžeme být jisti...že ho nechce pro ovládnutí svět...tohle by mohl říct každý...- trochu odseknu ženě. Práce to vypadá velmi lákává a zajímavá...doufám že se nebude jednat o nějaký podraz...ale dobře jdu do toho...nemám co ztatit.... -řeknu rychlým hlasem. POté se zvednu ze židle a řeknu ke všem Omluvte mě na moment...skočím si pro pití.... Dojdu k výčepu, zkontroluju jestli jsem někoho nepředběhla a poté si obědnám Pane hostinský.. prosím korbel... pramenité vody... děkuji. Po mé obědnávce na mě hostinský začne nechápavě civět...asi nechápe to že do mě padalo jedno pivo za druhým a teď chci vodu. Opřený o výčep čekám, jak hostinský zareaguje, přitom koukám ke stolu s naší spojkou, avšak mó oči se více zahledí na postavu v černé kápi. |
| |
Ta žena má velmi zvláštní auru a je nádherná, ale přestávám ji důvěřovat. Vypadá dost nafoukaně...komu tak poctivému a bohatému by mohla sloužit? A do Dryase by se také navážet nemusela...sakra jak to udělala s tou židlí? Podívám se, jak Drogar odchází k pultu. Co řekl je hezké, ale cítí to tak? Nebo bude chtít také ovládnout svět, až se dostane ke krystalu...No pokud mluvil pravdu, tak nejsem jediná, které se to nelíbí...Vůbec se mi do toho nechce, nepotřebuji její prašivé peníze, já chci jen svého Alabariona... Při vzpomínce na koníka, se na chvilku přenesu domů, do rodného města uprostřed lesa. Netrvá to však dlouho, protože si začnu více uvědomovat, co Xantipa říkala. jí? ona to shání pro nějakou ženskou? tak ty umí být pěkné mrchy, kdoví, co od ní pak můžeme čekat. vlastně ne, mluvila o něm...Xantipa, to jméno znám ze školy...Starý Pharkasi, učitel filosofie, nám o ní něco říkal, ale co? že to byla manželka Sokratova a že vůbec nebyla tak zlá, jak se o ní říká... ...Já na tu výpravu za krystalem budu muset jít...nejen kvůli sobě a sázce, ale přeci tam musí jít někdo, kdo nedopustí, aby krystal padl do zlých rukou...U těchto dvou si zatím nejsem jista s ničím...Jen tím, že pro prachy by udělali asi všechno... S vážnou tváří se zadívám na Xantipu: "Prozradíte nám, jak jste to udělala s tou židlí?....nebo nemusíte, mám i důležitejší otázky... takže za prve: Kdo vše, kromě nás tří bude ve družině s námi? za druhé: Kdy vyrážíme za třetí: Kam máme jít? Dáte nám mapu, nebo jak? Prostě jak se dostaneme k té mapě, co nám má ukázat cestu ke svatému ohni, nebo jak jste to říkala... za čtvrté: o jakém vybavení to přesně mluvíte a za páté: Máme se nejdříve setkat s ním, nebo se vše bude vyřizovat přes vás? a za šesté, tady Drays by se také rád něco zeptal |
| |
| Xantipa se jen usměje při návalu otázek a poté začne odpovídat:"Kdo ještě bude v družině nevím. Podle toho jestli se během zítřka někdo přihlásí... Vyrážíte pozítří odpoledne, kdy už bude družina kompletní a nebo případně až za tři dny. Záleží na tom, jak náročné vybavení budete požadovat. Krystal se nachází týden jízdy odtud na sever, v Orijské poušti a mapku, která vás zavede ke svatému ohni dostanete ode mně. Vybavení znamená zbraně, jídlo a další nezbytnosti, které budete na svou cestu potřebovat.. S mým zaměstnavatelem se máte setkat dnes večer nebo zítra ráno. Podle toho, jak bude mít čas, protože se mimo jiné zabývá svými výzkumy.... No a jestliže se Dryas chce na něco zeptat, tak já mu v tom nebráním...." Po odpovědi se nadechne a zahledí se na Dryase. |
| |
| Díky mnohokrát... Poděkuji hostinskému poté, co mi podá korbel průzračné vody. Vezmu si ho a vydám se zpět ke stolu. Po cestě do mě strčí muž v podnapilém stavu Dávej pozor!!! kam čumíš...nebo ti jí plácnu... ty...vole...dneska už si druhej...- se zamračeným obličejem zkárám muže a dám se opět do chůze. Když už jsem u stolu a chci se posadit, opět pohlédnu na dívku v kápi. Nedá mi to, jelikož nikomu nemůže uniknout, že se jistě o úkol zajímá také a neustále poslouchá co se děje. ....určitě je tu taky kvůli tomu úkolu...nevím...příde mi zajímavá...ale nevím jestli jí řict...a» si přisedne nebo né...no zkusím to...vždi» půjdu v dobrém... Rozhodnu se a přesunu se ke stolu, kde dívka sedí. Pomalu se k ní sehnu a řeknu. Promiňte...nemohl jsem si nepovšimnout pozornosti upřené k našemu stolu...jestli máte zájem a chu»...myslím...že si můžete přisednout, budu velice rád...ale záleží jen na vás...bude se hodit každá ruka...- řeknu dívce a posadím se zpět k našemu stolu. ....hmmm..když bude chtít tak si přisedne když né...tak a» si sedí, kde chce...návrh a možnost sem jí dal... Uff...tak jsem zpět...doufám, že mi nic neuniklo...- postavím si korbel na stůl, usadím se a ihned se z něho napiju, a zkouknu ostatní, jestli nějak zareagují na můj návrat. |
| |
| Zahledím se na barara, krerý se ostatním představil jako Drogar a chvíli potom co odejde, tak vstanu a zamířím k jejich stolu. ..............doufám, že nebudu vadit ostatním...........to bych dost nerada......... ...........ten úkol vypadá zajímavě, takže jdu do toho......... Poté se narovnám a čekám na odpověď. Když dojdu ke stolu, mírně pokloním hlavou a tiše se zeptám:"Nebude zde vadit má společnost? O úkolu jsem již slyšela vše a ráda bych se přidala k vaší skupině..." |
| |
Drogar se vrátil s dalším korbelem piva. Ten bude s»atý...a to chce jít s náma pomyslím si. Proměřím si ho docela přísným pohledem, ale neříkám nic. Neměl odcházet, to by věděl, oč tu jde Dostanu žízeň, nebo spíše ji mám už delší dobu, ale jaksi nebyl čas...Očima vyhledám hostinského a když se naše pohledy setkají řeknu: "Donesete mi nějaký bylinkový čaj?" Než se stihne Drogar pořádně usadit už je tu ta dívka od vedlejšího stolu, její slova mě trochu překvapí. Ne to, že si chce přisednout, ale ráda bych se přidala k vaší skupině...holka by se měla už udělat jasno... Chvíli mlčím a neodpovídám ji a vy můžete vidět, že soustřeďuji svou pozornost na židli u vedlejšího stolu. Soustředím se, seč mohu, ale židle se ani nepohne. Nakonec to vcelku rychle vzdám a pravím dívce: "Prosím, já nemám nic proti" a abych trochu omluvila to, že jsem tak dlouho neodpovídala, usměji se na ní. |
| |
| Zadívám se na elfku a poté na ostatní:"Děkuji. Mé jméno je Kyria a ráda bych se přidala k vám, tedy jestli to nebude vadit." Usměji se na všechny u stolu, poté odsunu volnou židli, posadím se a poté se zadívám na ženu a čekám, jestli ještě něco řekne, ale jelikož zatím nikdo nemá otázky a mně nic nenapadá, tak již asi nic neřekne... ...........jen doufám, že tady nebudu dlouho muset jen tak sedět..........čekání úplně nesnáším a to i při lovu........ ..........no, ale záleží to na té Xantipě a taky na ostatních....... ...........já teprve přišla, takže se nebudu moc ozývat....... Po chvíli si pravou rukou, která je zahalena černou koženou rukavicí prudce stáhnu kápi z hlavy.. Z pod ní se vynoří záplava černých vlasů, které mi sahají do třetiny zad a rámují obličej s ušlechtilými rysy. Moje ple» je až nepřirozeně bledá a na vás hledí černé uhrančivé oči ve kterých není vidět jediný náznak pocitu. A jen kolem rudých rtů mi pohrává lehký úsměv.. Na téměř labutí šíji mám černý pásek kůže, na němž jsou stříbrné ostny. |
| |
| Položím korbel s vodou a usměji se na dívku. Hmmm...jsem rád, že jste se k nám rozhodla přidat...je mi velkým potěšením Kyrio...jste vítaná...pokud tedy můžu mluvit za sebe... Pozvednu se a s úsměvem podám Kyrie pravici. Mé jméno je Drogar...rád tě poznávám Kyrio. Lehce zamrkám víčky, jakmile si ztrhne z hlavy kapuci a vynoří se nával jejich temných vlasů. Jen zatajím dech a kouknu se na její bledý obličej a na její temné oči. ...Zajímavá žena...působí velice tajemně...a ty oči...na ní je něco divného...vypadá docela zákeřně... ...Teď přemýšlím...jestli bylo vůbec dobré jí nabídnout spolupráci...no uvidí se...doufám že s ní nebudou potíže...nakonec může být mnohem lepší než kdokoliv z ostatních přísedících... Řeknu si v duchu a zahledím se na Xantipu. Chvíli přemýšlím, co bych se jí ještě zeptal, ale nic mě nenapadá. Jen malé drobnosti... Máme další nový přírustek ve skupině, tak tedy co teď? - řeknu a usměji se na Kyriu a poté zpět mluvim k ženě. Váš zaměstnavatel si nás vyhledá? nebo půjdeme my za ním?...omlouvám se jestli se budete muset opakovat...možná jsem nezastihl vše...docela rád bych měl setkání s ním už zasebou...nechci dlouho čekat a zbytečně se zdržovat...- řeknu zvědavým a zároveň omluvným tónema, napiji se vody a čekám, kdo mi co odpoví... |
| |
| "Já tě také ráda poznávám Drogare. A doufám, že naše společná cesta proběhne bez nějakých vážnějších komplikací..." Odvětím barbarovi s úsměvem a poté se zahledím na Šejlu.. ............doufám, že mě nechytne hlad...........nerada bych vyvolala potíže hned na začátku......... ...........když jo, tak budu muset raději odejít...... Přitom se občas zahledím na barbara a jen se pousměji. .............tenhle by stál i za hřích........no, podle toho jaký.......... ..........možná se někdy trochu blíže poznáme..... |
| |
Podívám se na Dryase, který se jakoby zalekl toho, jak hloupě jsem se ho snažila zapojit do debaty. Zdá se, že teď už je opravdu trošku mimo... "Jsem Šejla." stroze se představím. A věnuji svou pozornost Xantipě. "Kolik si myslíte, že by nás bylo zapotřebí do družiny?" Při mé otázce mi dojde, že Drogar už to pivo nepije s takovou chutí, jako před tím. Nahnu se nad jeho korbel a překvapením zapomenu na chvíli dýchat. Pohlédnu mu pobaveně do tváře a zmůžu se jen na tiché:"aale" |
| |
| Políbím Kyrie ruku a usadím se zpět na židli, sáhnu po meči jestli stojí furt na svém místě a zahledím se na Šejlu, jelikož jsem si nemohl nepovšimnout, že po mě pokukuje a něco jí zajíma. ....ta Kyria má ledové ruce...no zvláštní pocit...nechám to bejt...ale vypadá dobře...no možná jí je trochu zima, ač to nějak nevypadá...proto možná ty ruce....... ....a hele...pročpak po mě furt Šejla pokukuje?...jsem někde zašpiněnej?... nebo kouká na někoho zamnou?.... Koukám na ní mlčky s usměvem. Když si všimnu, jak se nahne a podívá se do mého korbelu s hlubokým zamračeným pohledem jí odseknu. Nelíbí se ti něco na mém pití?....Šejlo? Jen se zarazila a s vykulenýma očima na mě hledí, avšak na mé zamračené tváři mám stále ústa v mírném úsměvu. |
| |
| "Vaše zvědavost bude brzy ukojena. Půjdeme my za ním, ale jak jsem již říkala, tak dnes večer a nebo až zítra ráno... Záleží na tom, kdy bude mít čas." Odvětí klidně Xantipa a poté se zahledí na Kyriu. ............tahle by mohla být velmi schopná........jako ostatně i ti tři, kteří jsou tady kvůli tomu úkolu......... ...........jenom mi na ní něco nesedí........je nějaká zvláštní a určitě není zvyklá být ve společnosti.........je to na ní i poznat..... |
| |
Vzhledem k tomu, že má otázka ke Xantipě nebyla pravděpodobně slyšet, protože se mě zrovna Drogar svým silným hlasem ptal na to pití, přestane mě tahle hra na otázky a odpovědi bavit. Ku podivu, ani hostinský mi nenese čaj, který jsem po něm chtěla. Copak ho chci zadarmo? Zamyslím se nad nepodstatnou otázkou, co mi položil Drogar a nejsem si scela jista, jestli se nězlobí. Snažím se vyčíst Drogarovi z očí, jestli si ze mě dělá srandu, nebo ne. Jeho čelo je zamračené, ale ústa, se mi zdá, jakoby se usmívala. Každopádně si na něj budu muset dávat pozor a na tu Kyriu také...a konec-konců, ani Dryas také vypadá spíš jako temný elf, i když je na něm něco milého, velmi zranitelného....Jenže Kyria je dívka a my dívky bychom měly držet při sobě, budu se s ní muset více zblížit...teda pokud bude chtít, zatím vypadá jako že o společnost moc nestojí. Mé myšlenky se čím dál víc soustřeďují na Kyriu a to, jak si najít cestu k jejímu srdci, avšak nic jí neříkám. Nakonec si uvědomím, že budu muset k pultu, pokud nechci zemřít žízní. Vstanu od stolu. "Omluvte mě na chvíli." Odcházím, ale pak se vrátím, postavím se před Drogara, natáhnu ruku. "Dej mi tu mokrou košili na chvíli, prosím." |
| |
| Neustále se dívám na zmatenou Šejlu z mé otázky, ale neustále se tvářím stejně, i když si všimnu že začla o čemsi přemýšlet a shlíží všechny přísedící. Když se Šejla zvedne od stolu řeknu jen Jistě.... Sleduji, jak se v půlce cesty zarazí a vrátí se zpět ke mě. Jako by jí něco vrtalo v hlavě.. Jakmile ke mě příde a řekne mi o košily,jen se zasměji... Šejlo...jsi jistě hodná dívka, ale tohle zvládnu sám...a nemusíš se hned přetrhnout, když na tebe někdo zvýší hlas...- řeknu už s úsměvem a mrknu na Šejlu. Posaď se...já ti skočím pro ten čaj jak si chtěla...já už mám taky dopito...- ještě jednou mrknu na Šejlu vezmu svůj prázdný korbel a vydám se k výčepu. Momentík...hned příjdu...- řeknu ještě všem a vydám se za hostinským. |
| |
"css, když myslíš, ale pro čaj si umím zajit sama..."odseknu a pokračuji k pultu rychleji, abych to stihla před Drogarem. Hned jak tam dorazím, objednám si čaj. "Pane hostinský, už před půl hodinou jsem chtěla čaj, byl byste tak laskav a začal na tom alespoň pracovat?" Z mého tónu může hostinský vypozorovat, že jsem dost naštvaná. Otočím se zády k pultu a opřu se o něj lokty. Mám tak přehled o celém dění v místnosti. Barbar jeden namyšlený...Co si o sobě vůbec myslí? Chvíli pozoruji ostatní lidi, převážně jsou tu chlapi...Pak se ale soustředím opět na náš stůl... Co je zač ta Kyria, zvláštní dívka, velmi zvláštní...vůbec ale nevím, jak bude naše skupina spolupracovat...je vůbec možné, abychom spolupracovali? Jsme tak odlišní...každý úplně jiný...možná, že právě v tom bude naše síla...ale ten barbar! ten mě vytáčí...já se na něj vlastně ani nezlobím, ale co si o mě myslí? že jsem nějaká domácí pu»ka? no bóže, tak se ve mě hnulo svědomí...no a co...a vůbec, kdoví, kde tu košili má, jestli vě vaku, za chvíli bude pěkně smrdět...aale jeho problém |
| |
| Hostinský jen omluvně pokrčí rameny:"Omlouvám se, ale mám toho hodně. Samozřejmě, že vám za okamžik ten čaj donesu. Zatím se posaďte... Budete si přát i něco k jídlu?" Při hovoru se občas zadívá na Kyriu a jen nevěřícně zavrtí hlavou, ale když se dívka pohne, tak uhne očima, jako by se bál, že zahlédne, jak jí občas sleduje.... |
| |
| Na odseknutí Šejly nějak moc nereaguju, jelikož jsem na takovéhle zvyklý...docela mi bylo do smíchu, když jsem se vydal k výčepu a ona mě se zamračeným obličejem předeběhne, abych tam nebyl náhodou dřív. ....hahaha....tak to bude ještě zajímavý...křehká, pěkná a uštěkaná....hahaha... Jen tak se v duchu zasměji a sleduji Chudáka hostinského, jak lítá ze strany na stranu a nestíhá. Na jeho věk asi dosti záhul. Jakmile jsem skoro u opřené Šejly, začnu se na ní uculovat. Až k ní úplně dorazím pronesu. Nemusíš se hned nafoukávat...nemyslím si o tobě nic špatného..ale jak chceš... Položím prázdný korbel na pult a houknu na hostinského. Pane hostinský prosím...zase to samé...děkuji Při obědnávce se kouknu na Šejlin obličej. ....je tak sladká když je nafouklá...asi jsem se jí dost dotkunul...no už s tím nic nenadělám... Bylo mi jasné, že mě si hostinský díky korbelu vody zapamatoval a když podá Šejle její čaj a mě korbel vody řeknu. Děkuji...pane hostinský...ten čaj je na mě... řeknu mu pro upřesnění ani nenechám Šejlu nějak reagovat a hned zaplatím. Chudák hostinsky neví kam skočit dřív. A v tom mě něco napadne. Jakmile si hostinký stoupne předemě, nakloním se k němu a řeknu mu. Vidím... že je dnes narváno a nestíháte...také se není čemu divit...jste tu sám...jestli chcete, mohl bych vám pomoci...mám s tím dlouholeté zkušenosti... Jen shlídnu Šejlin stále nafouklý obličej a opět se otočím na hostinského s čekavým pohledem. |
| |
tak šejlo...má pravdu, jsi protivná ...chováš se jako malá nafoukaná holka...proč tě tolik vytáčí? vždy» to snad ani nemyslí tak špatně...ale já na to nejsem zvyklá, aby se mnou chlapi takto ...takto...grrrr...jedná se mnou jako s nějakým frackem.........a tím i jsem ...vspamatuj se, šejlo...mysli...ještě s ním budeš muset nějaký čas vydržet...tak jo, hlavu vzhůru...ale já nechci, aby mi platil...proč? určitě má méně peněz, než já... Přemůžu své druhé já a říkám smířlivým hlasem Drogarovi: " já...já..nemyslela jsem to zle, když jsem zjistila, že piješ vodu, mile mě to překvapilo ...a nechci abys mi platil ten čaj, já mám peníze a dokážu....ne, už zase začínám...." nejistě se pousměji " Jsem prostě nemožná...tak jo, díky za ten čaj, třeba ti to příště oplatím....tak co? Mír? měli bychom ho uzavřít, vypadá to, že budeme nějaký čas muset trávit spolu."povídám a čekám na Drogarovu reakci. |
| |
| Šejlo...jen jsem chtěl vidět jak zareaguješ...myslel jsem, že to pochopíš...nemoch jsem se mračit a koukat zaroveň na tebe...dost mi škubaly koutky abych se nezačal smát...a ten čaj je na mě...- řeknu s úsměvem a pokračuju. Nejsi nemožná...jen mladá...to není nic špatného...a je dobře, že si nenecháš nic líbit...nic mi nemusíš oplácet...peníze máš jistě své ale tohle je na mě...jo čas nějakej určitě společně strávíme v jedné družině...a já nejsem vůbec proti... Pozvednu korbel a naznačím Šejle na při»uknutí. Přitom se jí koukám do jejích krásných očí a čekám. Tak tedy na ten mír...Šejlo. |
| |
mladá...eeee..já ho... Nakonec se rozesměji hlasitým zvonivým smíchem. Při»uknu si s Drogarem na usmíření svým čajem a trochu si usrknu. snad to s ním půjde... |
| |
| "Ne, není třeba abyste mi pomáhal. Za chvíli tady bude moje dcera, která se o výpomoc postará... Do té doby to ještě zvládnu. Sice mám toho dneska o něco víc, ale není to nic ci by se nedalo zvládnout." Vyhrkne okamžitě hospodský, ale potom přejde do šepotu, takže jen Drogar slyší, co říká... |
| |
| Mezitím se Xantipa zvedla od stolu a pomalým, ale jistým krokem se vydala k hostinskému. Je poznat, že je jistě vyjímečná nebo» se za ní otočilo mnoho mužů, kteří seděli ve výčepu a popíjeli své pivo nebo jedli svou skromnou večeři. Když došla k hostinskému, pokynula mu hlavou na pozdrav. "Doufám, že si pamatujete, že tady mají pronajaté pokoje. Nerada bych aby se vyskytly nějaké komplikace. A co se týče večeře, tak tu mají také zajištěnou. Všechno co si objednají jde na účet mému zaměstnavateli, takže to sepiš na papír a já to zítra ráno zaplatím. Je možné, že se tady stejně nebude večeřet, ale na tohle laskavě nezapomeň. Zatím se tady mějte a ještě vám dám vědět, kdy máme schůzku...." S posledními slovy se otočila na Drogara a Šejlu a poté zamířila rychlým krokem z hospody ven. |
| |
| Když k pultu přistoupila Xantipa, hostinský zmlkl a pozorně jí sledoval a ve chvíli, kdy odcházela, tak se uklonil, jako by se jednalo o nějakou ženu z vyšší společnosti. Poté se opět naklonil k Drogarovi a tentokrát bylo poznat, že mu něco svěřuje. V očích měl přitom strach a respekt... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro A mám z ní nedobrý pocit. Jestliže je to ta tajemná dívka o které se ve městě mluví, pak je dosti nebezpečná a není radno si s ní zahrávat a už vůbec ji nějak rozčilovat... Ale prosím, nechte si to pro sebe. Rád bych se ještě dožil několika let.." Cítíš v jeho hlase panickou hrůzu a je vidět, že je čím dál víc nervóznější.... |
| |
"Zatím děkujeme a naschledanou.řeknu odcházející Xantipě. Čekám, až Drogar domluví s hostinským, mezitím sleduji Kyrii, ale už to trvá nějak dlouho. "ehm hm, promiňte, že ruším, ale mám takový malý dotaz....Co víte o té dívce, co s námi sedí u stolu, ta v tom černém, Kyria....? Zdá se, že z ní máte tak nějak špatný pocit." ptám se hostinského s velkým zájmem. kdyby jen pocit, má z ní prostě strach...a pořádný |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Jen jsem vám chtěl pomoct...pokud myslíte že to zvládnete je to na vás...ale kdykoliv bude potřeba dejte vědět... Jakmile se ke mě nakloní, aby mi cosi zašeptal, nakloním se také a začnu ho poslouchat, na jeho slova odpovím. Jo...máte pravdu, taky se mi moc nezdá...je dosti zvláštní...ale vypadá, že je celkem přátelská...no budu se jí snažit kontrolovat...a když něco, tak zasáhnu...spolehněte se...zatím vám děkuji... - ujistím hostinskeho a otočím se na Šejlu. Jakmile se zeptá, co je Kyria zač odpovím. Prý je dosti nebezpečná a není radno si s ní zahrávat, a už vůbec ji nějak rozčilovat...dost se o ní tady povídá...prý...jinak asi nic víc neví...- zopakuji jí tichým hlasem, co mi řekl a zahledím se na ní... Řekni mi prosím o sobě víc Šejlo...rád bych se o tobě něco dozvěděl...jestli tedy dovolíš...jak si se dostala vůbec k téhle práci? Pak ještě dodám. Nepůjdeme zpět ke stolu?... Šejlo?- řeknu s úsměvem a čekám na odpověď. |
| |
Podívám se na hostinského a když vidím, že polkl naprázdno a mírně prikývl Drogarovým slovům už nepochybuji, že řekl mému příteli, co věděl...a nechci ho dále trápit dotěrnými otázkami. Dlouze a tázavě se na něj pro jistotu podívám, ale nakonec neřeknu nic a zadívám se zase pro změnu tázavě na Drogara. Po chvilce sotva slyšitelně povzdechnu."ech" chudák hostinský, už ho nechám...chlap a tak se bát ženské........Drogare, Drogare, kdo se v tobě má vyznat...jak ses dostala k téhle práci, šejlo....co mám říct? že jsme umíněná...a dobře mi tak....aaa to už stejně ví....Šejlo, rozhodni se rozhodni ...pravdu či lež..... Na poslední Drogarovu otázku odpovím tím, že popadnu svůj čaj a vyrazím zpět ke stolu. Už cestou ze sebe začnu soukat: "Ne kvůli tomu jako ty.....o peníze či slávu mi nejde.....kdybych ti to řekla, stejně by ses mi jen vysmál......" Po té, co usednu ke stolu, ptám se Kyrii: "Proč z tebe někteří lidé v místnosti mají strach, nebo je to jen zdání?" |
| |
| ......co se jí pořád honí hlavou?...snad po ní nechci tolik zase vědět ne?....stydí se snad...jako by vymýšlela nejlepší řešení na mou otázku..... Na odpověď Šejly ---Ne kvůli tomu jako ty.....--- jen zaraženě řeknu.. Ale...já tu nej...proč...proč bych se ti smál?...hmmm... U stolu si položím korbel a sednu si tak, abych viděl na Kyriu a Šejlu, která s ní teď rozmlouvá. .......jestli je pravda, to co říkal hostinský...neměla by k ní tolik lézt...snad ji nic neudělá...radši je budu pozorovat........ S upřeným pohledem hledím na obě dívky a jen při tom usrkávám z korbelu a nervózně čekám na jejich reakce. |
| |
| Klidně se zahledím Šejle do očí a je vidět, že jí chvíli pozoruju, až z toho začíná běhat mráz po zádech. ...........je vidět, že není dobrodružkou dlohou...........věděla by, kdy se ptál a kdy raději mlčet...... a tohle je ten druhý případ......... ........ale nechci vyvolávat problémy..........takže laskavě kro» svůj temperament.......... Po chvíli přestanu Šejlu pozorovat, usměji se a jen pokrčím rameny.. "Jak by dívka mohla být nebezpečná? A jak by vůbec mohla nahánět strach mužům? Spíše to vypada buď na nějaké nedorozumnění a nebo mě někdo za zády pomlouval, ale mě se učitě místní lidé bát nemusí....." A poté jen tiše sedím a čekám na reakci.. |
| |
V jejím chování je něco neupřimného, jízlivého...možná, že se mi až vysmívá....co ona ví o mě? o mém životě....nemám z ní strach, jestli si myslí toto, ale něco mi na ní vadí....jen nevím, přesně co.....Možná vyrůstala sama, aby uživila sebe, případně sourozence, dala se na scestí......třeba není zlá, jen smutná.....možná k n í byl zatím život příliš nespravedlivý.... Když se na mě dívá, není mi to vůbec příjemné, ale svým pohledem neuhnu. Po té, co nakonec pokrčí rameny a usměje se, trochu napětí opadne.... tak to spíš donutím nosit sukni tady toho barbara, nebo elfa, než ta bude chtít být mou kamarádkou, jak to tak pozoruji... pomyslím si. "Já jsem si myslela hned, že se mi to jen zdálo" řeknu Kyrii K oběma:"Jeslti se mi nebudete smát, ale opravdu, tak já vám povím, proč tu jsem...." Oba vyjádří souhlas, tak pravím: "Naše rodina chová nádherné koně. Jsou černí jako noc a rychlejší než šíp. Jenže nejsou určeni pro ženy. V loňském roce se narodil ten nejkrásnější kůň, jakého jsem kdy viděla. Stali se z nás velcí kamarádi, já pak neuposlechla staletí staré zvyky a jela se na něm projet. Přišli na to a zakázali se mi s ním stýkat...Zapoměla jsem říct, že ten kůň se jmenuje Alabarion. Vím, že mu je teď smutno, tak jako mě...Já nikdy nikoho nebudu mít tak ráda, jako jeho....Alabarion je můj život a možná teď i smrt....." Jakmile se rozpovídám o koních můžete si povšimnout, že mé oči se úplně rozzářily, když se však dostanu k Alabarionovi, zesmutním a do očí mi hrkne slza. Potlačím smutek a pokračuji ve svém vyprávění: ".....Nakonec se rada starších naší vesnice rozhodla, že mi dají šanci a uzavřeli jsme sázku. Půjdu-li na tuto výpravu a vrátím-li se živá a zdravá, Alabarion bude můj. Nepovede-li se výprava a já přežiji, musím se provdat za ....za syna jednoho vlivného člověka a svého koníka už nikdy neuvidím...... No a to je vše..Omluvte mě......" Dořeknu a kvapem jdu ven před hostinec. |
| |
| Kývnu hlavou Šejle na souhlas, že si její příběh velice rád vyslechnu. Položím si na stůl lokty, spojím ruce a opřu si o ně hlavu. Nastražím uši a poslouchám Šejlinino vyprávění. Jen se radostně usmívám, když zjistím, jaký je jistě do koní blázen.a hlavně s jakou radostí sse o nich rozvypráví. Po chvilce pocítím nepříjemný pocit a můj usměv se promění na smutný výraz, jelikož je mi Šejli líto a nemohu se zmoct na jediné slovo, abych jí nějak utišil. Vycítil jsem, že jí je do breku. .....hergot....hergot...Drogare ty si blbec...ty jsi takovej blbec....až se za sebe sám stydím... .....a já jí ještě hlupák řeknu, že je nafoukaná...a mladá...přitom se v ní ukrývá člověk s dobrým srdcem....kdybych tak věděl, jak jí pomoct...hergot...Drogare...Drogare....to si zase jednou něco spackal... Mužete si všimnout, jak si začnu čelem bouchat do spojených rukou a přitom si pro sebe něco pobrukovat. Chvilkama si začnu lmnout obličej a poté si zase něco brmlat. Se smutnýma očima se kouknu za odcházející Šejlou. Chci se zvednout a jít za ní, ale zůstanu sedět, jelikož se mě její příběh dosti dotkl a nemám sílu vstát a jít za ní. .....chudák holka....jde za smrtí, aby dostala to co miluje...nevidím na tom nic špatného...proč si myslí že bych se jí kvůli tomu smál?...kruci...asi bych měl jít za ní, ale nemůžu...nejde to...nechci jí ranit ještě víc...ale udělám, co budu moct, aby svého snu a sázky dosáhla.... Pomyslím si a jen se napiju z korbele. Opět upřu pohled na Kyriu a začnu si jí prohlížet. Můj víraz však není nějak vražedný, jen je vidět, že jsem jaksi zvědavý. Při pozorování se pokaždé když někdo vstoupí do mýstnosti, otočím ke dveřím, jestli už jde zpět Šejla. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Sedím a dívám se na modré nebe nade mnou, jakobych odtud čekala nějakou pomoc nebo radu. hlavně se musím rychle zklidnit, aby nikdo nepoznal, jak mi je...ach Alabarione.... Po ulici chodí lidé a občas si mě prohlíží. Neznám je, ale opět ve mě zvítězí touha poznávat je a začnu pozorovat kolemjdoucí. Tato činnost mě zaměstná natolik, že se docela zklidním a začnu se na celou výpravu dívat z jiného úhlu poheldu. Jestli je ten, pro kterého máme pracovat zlý...poznáme to včas? a i když není, co bude někomu z družiny bránit v tom, aby se sám chopil moci, kterou mu může dát krystal.....svedu i já, přesto, že mé úmysly jsou čisté oddolat jeho moci? A kdoví, jestli se vůbec dostanu až k němu.... Opřu se hlavou o stěnu hostince a pozoruji paní, co jde se svou dcerkou asi na trh. V tom si uvědomím, že hostinský tu zvláštní paní znal (Xantipu), měla bych se ho zajít přeptat, ten určitě ví i komu ta ženská slouží. Přece někdo takový, nebude neznámý a kdo ví o všem, co se ve městě šuchne? Vždy hostinský... Ráda bych se ihned zvedla a šla za ním, ale nechci se mi, tak ještě chvilku lenoším a dívám se na nebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Vedle ní kráčí malá postava muže, ale určitě se nejedná o dítě, ale spíše hobita nebo kudůka... Ten má na zádech vak a z něj vychází tlumené pískání a kňourání jako by od nějakého mláděte... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Je to ona? Co to s ní jde za prcka? Popadne mě obrovská zvědavost zjistit, kam Xantipa jde. Má touha vědet to je násobena podivnými zvuky linoucími se z vaku, který má její malý společník na zádech. Zvednu se a začnu je sledovat. Snažím se být co nejméně nápadná. měla jsem možná nejdřívě vběhnout do hospody a zavolat na společníky...ale to už by ta paní byla pryč a kde bychom jí pak hledali. Je den, nemělo by se mi snad nic stát... Nejdříve je sleduji z co největší dálky, pak raději v rychlosti zajdu za nejbližší dům a použiju kouzlo neviditelnosti. Tak mohu Xantipu sledovat z mnohem větší blízkosti a nehrozí, že bych je ztratila. Vyhýbám se všem lidem, abych nezpůsobia nějaký chaos tím, že do někoho vrazím. je možné, že mě časem objeví, ale snad to bude co nejpozději.....ještě že má tak pestrý šat, aspoň ji tak lehce neztratím.... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Muž zaklepe na dveře a aniž by se jej někdo na něco ptal, dveře se otevřely, muž vstoupil dovnitř a žena jej okamžitě následovala. Ještě jsi stohla zahlédnou bohatě zdobenou halu, než se dveře opět zavřely.... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Začnu dům obcházet a nahlížet okny. možná, kdybych zaklepala, dveře by se zase otevřely, ale co kdyby stáli v hale? Jsem sice neviitelná, ale znám já jejich moc? Má zvědavost je pořád větší. Znovu přijdu k oknu, dám ruce mezi sklo a obličej a sleduji halu. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro U některých oken není nic vidět, protože jsou na nich závěsy, ale jinak jde poznat, že všechno vybavení v hale je velmi drahé. Ty dvě osoby nikde nevidíš, ale u jednoho z oken jsi zahlédla nevelké schodiště, na kterém stojí Xantipa, ten mužík a nějaká postava v kápi, která ti z boku hodně připomíná Kyriu, ale je téměř nemožné, aby vyšla ven z hospody a tys jí ani nezahlédla... |
| |
| Jak tak čekáte v hospodě, až se vrátí Šejla, začíná vám být divné, že stále nejde. Už je pryč docela dlouho a zatím o ní nemáte jedinou zprávu. Hostinský stále pobíhá po výčepu, když tu se otevřou dveře a dovnitř vstoupí mladá dívka se světlými vlasy a modrýma očima. Zamíří k hostinskému, prohodí s ním pár slov a poté se pustí do roznášení piva, večeří a podobně.. Je oblečená po vesnicku, jako kdyby do tohohle města ani nepatřila... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro To co dělám, není správné...vím to...ale musím přeci vědět, jestli mám pracovat pro dobro, nebo zlo...a navíc...kdo je ta dívka v kápi, co mi tak nápadně připomíná Kyriu?....By» se mi to, co právě dělám příčí, musím to udělat...musím... |
| |
| Po odtrhnutí pohledu z Kyrii, vypiji korbel vody a rozhlídnu se po celé hospodě, jestli jsem náhodou nepropás příchod Šejly. ......hergot... kde ta holka je.....už je pryč dost dlouho.....snad se jí nic nestalo....chudák, teď určitě někde venku brečí....vlastně jí ani neznám...mohla by mi být ukradená...ne...musím jí za ní...a rovnou si někde vyperu tu košily, aby to nebylo nápadné, že mám o ní strach... Zvednu se od stolu a sáhnu si do vaku pro politou košily, která už slušně zapáchá, ale naštěstí nic jiného. Zasunu si do pochvy meč a rychlým krokem se vydám ke dveřím. Cestou málem srazím mladou dívku, co zrovna přišla na výpomoc hostinskemu. Jen tak tak se jí vyhnu. Omlouvám se krásná slečno...nechtěl jsem..ale... Nedořeknu ani svá slova a doslova vyrazím ze dveří hospody. Rychlým pohledem shlédnu okolí a snažím se někde zpozorovat Šejlu. Šejlo...holka, kde si...Šejlo...ozvi se prosímtě... Začnu starostlivě volat, ale nikdo se neozývá a nikde jí nevydím. Z dálky někdo zařval a» stichnu ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti. Jen jsem zařval zpět. Nestarej se... a drž pysk sám... Šejlo.. kde si...Šejlo...ozvi se ...- zopakuji ještě jednou. Před hospdou zahlédnu velký barel s vodou, tak si to k němu hned namířím. Je v něm čistá voda, akorát hodící se pro můj úmysl. ....bezva...tady v tom si alespoň vyperu to oblečení...hergot holka jedna zatracená...kde je?...dělat mi takovéhle starosti.... Pořadne properu košily a vyždímu ji. Opět se rozhlédnu kolem, ale stále nikoho nevydím, jen starce sedícího na lavici pár sáhů od hospody. Dojdu k němu, sednu si a v ruce stále ždímu košily. Přeji pěkný den...starče neviděl jste mladou krásnou dívku?...v koženém šatu?...nemůžu ji najít...měla krásné oči, usměv a... Zaseknu svůj hovor, jelikož stařec bude stejnak nejspíše už dosti slepý. Opřu se o opěrátko lavice a čekám, co mi řekne. Neustále očima zkoumám okolí a doufám, že se Šejla co nejdříve objeví. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jakmile jsi vstoupila do haly, oslnila tě krása výzdoby. Hala je prostorná, na zemi je natažen rudý koberec ze sametu. Na zdích jsou nádherné obrazy a podél stěn postávájí různé sochy. A když ses zahleděla na strop, uviděla jsi bohatě zdobené křiš»álové lustry, z nichž vychází lesk broušených polodrahokamů..... Potom ses zahleděla ke schodišti, ale to je ji prázdné nebo» osoby z něj musely odejít, ale bohužel nevíš, kde je hledat... |
| |
| Když vyběhne z místnosti nejdříve Šejla a po chvíli i Drogar, jen nechápavě zavrtím hlavou. ..............copak neví, že tohle město je pro opuštěnou dívku nebezpečné?.................asi ji ještě nikdo nevaroval........ .............možná bych jí měla jít hledat..........vyznám se tady přece jen o něco lépe a taky si na mě místní chlapi jen tak netroufnou........... ............ale proč se zase o ní starat?.............bůh ví, kam vlezla a najít jí nebude příliš lehké........... ...........no nic, raději půjdu..........stejně jsem se přidala k nim do družiny........takže jí musím pomoct.......... Po další chvíli se váhavě zvednu, hodím si přes ramena kápi a jen prohodím směrem k Dryasovi:"Doporučuji, abys tady počkal. Tohle město není sice velké, ale zato pořádně nebezpečné... A nebo si můžeš zajít na trh. Někdy se tam dají sehnat velmi zajímavé věci...." A po těch slovech vykročím ke dveřím, které prudce otevřu a rozhlédnu se po okolí. Jakmile zahlédnu Dorgara se starcem, zamířím k nim a poslouchám o čem se baví. Když k nim dojdu, zůstanu stát, jen mírně pokloním hlavou starci na pozdrav.... |
| |
| Když jsi vyběhl ven, uviděl jsi akorát téměř prázdnou ulici. Celkem rychle sis přepral košili a když ses staříka zeptal na cestu, otočil k tobě svůj starý obličej zbrázděný mnoha vráskama a jizvama nejspíše z bojů. Nejvíce tě však fascinovaly oči, které jsou na stáří muže až neuvěřitelně živé. Po chvíli mlčení se jen pousmál a poté bez váhání řekl:"Vidím dál, než si můžeš myslet. Ty hledáš tu mladou elfku, která před chvíli vyšla ze stejné hospody? Ach ano, viděl jsem kam šla. Avšak teď ji už jen těžko nalezneš. Její tělo se ztratí tak lehce jako se vypařuje dým z ohně. Jako kdyby prostě nikdy neexistvala... Její kroky směřují do lví tlamy, ze které pro vetřelce již není návratu. Je možné, že nezemře, ale její život pak zůstane uvězněn v temnotě." Při těch slovech se zahledí na dveře hospody a jakmile k vám přistoupí Kyria, jen pokývne hlavou na pozdrav a po tváři se mu mihne lehký úsměv. "Jestliže vy dva patříte do stejné družiny, pak máte šanci nebo» tato dívka ví, kde hledat i jak to tam vypadá.... Již se s tím místem setkala a také se dostala ven." Poté stařec vstal ze země a pomalým krokem kráčí někam do středu města... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Postavy, co jsem viděla oknem na schodišti, už tam nejsou a mě se zmocňuje čím dál větší pocit, že bych měla vypadnout. Přece jen, nejsem tam vítaným hostem. Chvíli váhám, pak se rozejdu nejdříve ke dveřím, nakonec se obrátím ke schodišti. Jdu úplně nehlučne, abych se neprozradila...Stoupnu si na začátek schodiště, vyjdu prá schodů. Něco mi však pořád říká: Stůj, dál ne! Tak zůstanu chvlíi stát a pozoruji, jestli něco nezahlédnu v horním patře.... |
| |
| Oh...promiňte staříku nemyslím si o vás nic zlého...- omluvně promluvím ke starci. Když mi řekne že Šejlu viděl, rozzáří se mi oči a na obličeji naskočí radostný úsměv. Ano... hledám tu mladou a krásnou elfku, že víte kam šla Jakmile začne mluvit o šejlině nebezpečí znervózním a začnu se rychle vyptávat co jí hrozí. Proč to říkáte...co to znamená...co se jí má stát...řekněte... Začnu ve strachu přešlapovat na místě a pobízet starce a» řekne rychle vše co ví. Lví tlama? kde to je prosimvás řekněte mi to rychle...musím ji najít...nechci aby se jí něco stalo...nezemře..nesmí zemřít...já jí pomůžu, i kdybych tam v tý temnotě měl zůstat sám...říkejte...rychle... Doslova začnu se starcem lomcovat a v obličeji mi může spatřit velice vystrašený výraz. Poté co z hospody výjde Kyria a namíří si to k nám. Když mi stařec řekně že ona ví také kudy cesta. Chytnu jí za ramena a začnu ji pobízet k odpovědi. Kyrio...prosimtě...kudy tam vede cesta...pomocmi ji najít...moc tě o to prosím...nebo se jí vydám hledat sám...i kdybych měl zemřít...jen mi řekni kudy... Když se stařec zvedne a dá se na odchod, jen ho zastavím a do ruky mu dám 2 stříbrňáky. Děkuji starče...vem si alespoň toto, děkuji ti moc.... Opět se otočím ke Kyrie a začnu z ní dolovat odpověď.. Notak Kyrio...kudy cesta... |
| |
Někde po městě se pohybuje malá postava. Ne že by si jí nikdo nevšiml, ale je to takové všimnutí, kdy po ní oko přejede a v zápětí hlava zapomene. Těch několik jedinců, kteří ji věnují pozornější pohled, uzří středně rozstlého kůdůka 120 coulů vysokého a cca 65kg těžkého s krátce střiženými blond vlasy a modrýma očima. Vínově červená košile z jemného plátna je ledabyle zastrčena do modrých kalhot, které přidržuje opasek z kůže. Na nohou jsou nad kotníky vysoké kožené boty a přes to všechno je přehozen cestovní tmavěmodrý pláš» . U levého boku je pláš» zdut nějakou zbraní připevněnou za opaskem, a opravdu dobrý pozorovatel by byl podle tvaru a velikosti určit krátký meč. Posledním viditelným doplňkem je cestovní torna přehozená přes rameno. Postava někam kráčí. Zřejmě ví kam, protože nebloudí a cestu si vybírá bez zaváhání. Mno, asi se s ní v tomto příběhu ještě potkáme... |
| |
| Drogar: Když jsi starci podával mince, jen prudce uhl rukou a to tak nečekaně, že mince upadly na zem... Poté se na tebe zahleděl mírně podrážděně a zamíří pryč někam do středu města. Chvíli sleduješ jeho shrbená záda a najednou jakoby se jeho postava rozmlžila... O chvíli později na jeho místě kráčel mladý muž, jehož oblečení však bylo stejné jako starcovo... Jsi celkem v šoku, ale došlo ti, že Kyria toho muže zdravila jako by se znali.... |
| |
| Když Drogar podá muži peníze, jen se zadívám jinam a opět jej pozoruji až ve chvíli, kdy stařec odchází... Když mě Drogar uchopí za ramena, prudce mu srazím ruce dolů... "Za Šejlou jdu s tebou... Protože tam, kam jdeme, by ti ani tvoje síla nepomohla. Ale pro příště mě prosím nechytej za ramena a raději jen slušně požádej o pomoc..... Někdy se to vyplatí více než zbrklost..." Odvětím podrážděně Drogarovi a jen si jej chladně měřím... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Nachází se zde hlavní budova "Lví Tlamy", což je společenství o kterém se nemluví, protože to nosí jen a jen smůlu a mnoho lidí to již zaplatilo životem.... Automaticky se tomu místu chceš vyhnout, když tu si všimneš, že do hlavní budovy vstoupí žena v rudých šatech s hobitem nebo kudůkem po boku. Automaticky jsi se skryl za roh a ve chvíli, kdy vyhlédneš zpoza rohu, zda je vzduch čistý, všimneš si mladé elfky, která nenápadně skupinku sleduje a po chvíli zmizí jakoby nějakým kouzlem... Poznal jsi na ní, že určitě neví kam jde, protože se chová dosti bezstarostně. A tvoje svědomí ti nedovolí nechat jí jen tak ve spárech jisté smrti. Mezitím co přemýšlíš, ozvalo se zaklepání na hlavní dveře a protože nikoho nevidíš, je jisté, že je to ta elfka..... Po chvíli se dveře opět zavřely a na ulici je prázdno.... |
| |
| .....proč si ten stařec nevzal ty peníze?....nechtěl jsem ho urazit.... Seberu rychle peníze a začnu mluvit s Kyriou. Poté co mi prudce srazí ruce a doslova na mě vyštěkne svou odpověď, se zamračeným pohledem jí odpovím. Mě je jedno jestli by moje síla nepomohla...musím jít za ní...teď nemám na slušnosti čas...život druhé osoby je přednější než prosba...ale koukám že ty to bereš jinak Znechuceně se na Kyriu podívám. .....hmmm...vypadá velice spokojeně že mi musí pomoct....mě to je jedno že zemřu....nepotřebuju se jí ničeho doprošovat....a» mi řekne cestu a já pudu...když jí to je tak proti srsti... A jestli mě po tomhle budeš nenávidět...holt tvé rozhodnutí...když nepochopíš něco čemu se říká pocity... Dořeknu Kyrie a doběhnu si do hospody pro vak s věcma. Hodím si ho přes záda a opět vyběhnu před hospodu. Hodím si do vaku košily a promluvím ke Kyrie, která tam ještě stojí. Omluvným are rychlým halsem k ní promluvím a poté ji pobídnu k ukázání cesty. Jestli jsem tě nějak urazil tak promiň...ale pokud proti mě něco budeš mít tak to chápu....teď ale prosímtě rychle za ní.... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Prostě se jen ta tvoje zbrklost příliš nevyplácí... Mohlo by se stát, že tě to přivede do problémů a taky někoho dalšího.. Klidně tě tam dovedu, ale půjde se podle mého, protože tohle není místo, kam můžeš jen tak vtrhnout a dělat kravál... Tohle je místo, kde se musíš pohybovat potichu a vážit každý svůj krok..." Odvětím klidně na jeho poznámku, že bych ho mohla nenávidět a poté zamířím do středu města. Kráčím rychle a zdá se, že zbývá již málo času... ................doufám, že jí zatím neobjevili........to by dopadlo špatně.......... ..............možná by jí někam zavřeli............a odtud bychom jí asi nezvládli dostat....... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Nevím jestli by se mé počínání dalo brát jako zbrklost. Spíše jsem vystrašený ze starcových slov. Takto už jsem nebyl vystrašený dost dlouho a doufám že Šejlu zachráníme včas. Cítím, že k jejímu zmizení jsem přispěl také já sám. Dobře...věřím ti Kyrio...budu tě následovat...tak mě tedy veď...prosím... Řeknu ti a poté, co se rozejdeš do středu města se vydám po tvém boku s tebou. Cestou na sebe natáhnu polomokrou košily. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Budeš muset vyjít po dalších schodech, ale máš pocit, že tě někdo sleduje i přes to, že jsi neviditelná. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Ta budova, do které Šejla šla, patří společenství, které se jmenuje "Lví Tlama". Nikdo o něm téměř nic neví a jediné informace, které se o něm předávají jsou tajné a jen šeptem řečené, protože toto společenství má mnoho špehů. Já o něm vím víc proto, že jsem byla jeho členkou a je hodně podobné nájemným zlodějům, ale má ve svých službách i čaroděje, theurgy, vojáky.... Pod jeho křídly se schovává více než polovina občanů tohoto města a nikdy nemůžeš vědět, jestli tvůj blízký nepatří k nim. Dostat se do budovy je jednoduché. To může každý, ale ven dokáže vyjít jen ti kteří dokáží překonat všechny nástrahy, které jsou po cestě zpět rozmístěny. Takže, jestliže je vevnitř, je v relativním bezpečí a nikdo se o ní nebude zajímat až do chvíle, kdy spustí past, když se bude chtít vrátit......" Mluvím tiše a jen občas se nenápadně rozhlédnu kolem sebe, abych zjistila, zda nás někdo nesleduje. "Můj plán je asi takový.... Já půjdu dovnitř jako zákazník, který si chce něco nechat zařídit a ty budeš můj osobní strážce... Ale za žádnou cenu nemluv a nijak nereaguj, a» tam uvidíš cokoliv. Na vysvobození Šejly budeme potřebovat štěstí a také jejich částečnou důvěru, takže nemůžeme dělat nic, čím bychom jim byli podezdřelí..." |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Po chvíli na to už nemám nervy a vrátím se zpět ke dveřím. Můj cit mi říká:Šejlo, vypadni...vypadni odsud dokud je čas! Rozhodla jsem se ho poslechout a chytám za kliku, abych otevřela dveře a šla ven, na čerstvý vzduch. však se sem jěště můžu vrátit |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Když mi řekneš svůj plán, tak jen přikývnu a potichu dodám. Dobře...budu jakoby tvůj strážce...nebudu mluvit a pokusím se na nic nereagovat...doufám že to takhle výjde...musíme jí z toho dostat...hergot proč je tak hloupá a leze tam, kam nemá.... Zhluboka si oddechnu a jen tichým hlasem řeknu. Tak tedy pojďme...času je málo... |
| |
soukromá zpráva od pro Srdce mi sevřela ledová pěst a tak mi prvotní úlek svázal celé tělo. Tím jsem bohužel propásl šanci něco udělat dřív, než se dostala ta ženská dovnitř. Jakmile jsem schopen pohybu, tak mírným poklusem vyrážím ke dveřím. Ještě rozhlédnutí kolem sebe, jestli mě někdo nepozoruje a už s bušícím srdcem stojím u dvěří. Takže co teď. Nechat ji tam nemůžu, ale neviditelnost jsem se ještě nenaučil. Sakra, potřebuju nějakou dobrou výmluvu a pořádný kus štestí. Co třeba, ... hmm ... že mě sem poslali z Bílé labutě kvůli tomu úkolu? To zní dost šíleně na to, aby mi to prošlo. Dobře tak raz dva tři a jdem na to... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Je jisté, že dveře už nestihneš nepozorovaně otevřít a taky máš pocit, že se něco změnilo, ale nedokážeš určit co.... Jen kolem sebe cítíš téměř hmatatelné nebezpečí, které vychází ze všech stran..... Rychle seběhneš dolů a schováš se za jednu ze soch, když tu konečně sešla ze schodů ta dívka v kápi a zamířila přímo tvým směrem.... Zjiš»uješ s úžasem, že její rysy jsou podobné Kyriiným, ale že to jistě není ona. Její ple» je tmavší a vlasy mají barvu mědi... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Vnořím se do úzkých a tmavých uliček města a je poznat, že pro mě nejsou neznáme... Co tobě připadá jako hotový labyrint je pro mě skvělé místo k nalezení těch nejkratších cestiček. "Tudy se dostaneme k té budově z druhé strany, kudy chodí "zákazníci". Ten hlavní vchod je pouze jako lékadlo pro zvědavce a podobně. Protože jen tm jsou rozmístěné pasti. U toho našeho vchodu budou stát stráže... Ale ještě než tam dojdeme, musím si skočit pro něco k jednomu z místních obchodníků... Máme to po cestě, takže nás to nezdrží." A poté již opět mlčky procházím uličky, vyhýbám se ožralcům a velkým krysám, které se pohybují po zemi... ................a to jsi se zapřísahala, že už tam nevkročíš....... ..........a co mám dělat?........nemůžu jí tam nechat.......bůhví, jak by to s ní dopadlo, ale jisté je, že už by se svobodně nedostala ven........ ........a to nemůžu jen tak dopustit....... ........a navíc taky to, aby tam vlezl ten sympatickej barbar že jo?........Přiznej si, že se ti líbí........ .........nelíbí..........je to jen člen mojí družiny, takže ho taky nemůžu poslat na sebevražedný úkol........ ..........a tebe to stát život nemůže?..... .......Ale může, jen vím do čeho jdu...oni ne..... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Po špičkách se rychle schovám za nejbližší sochu. Stojím za sochou, ani skoro nedýchám, abych se neprozradila. kdo to sakra je? její sestra, matka? Ale tato není tak bledá jako Kyria... Můj nádherný pocit z této krásné haly se začíná měnit v obavy, které se, ač nechápu pořádně proč, stále zvětšují...Snažím se sklidnit mé srdce, které se mi příliš rozbušilo jednak vzrušením, jednak snad i strachem. Po chvílince soustředění se mi to podaří a sleduji dál ženu v kápi. Ta si to míří rovnou ke mě, proto raději tiše jako myška přesunu své stanoviště za jinou sochu. Pro jistotu si zkontroluji, jestli mám za pasem svou dýku a ve výstřihu hvězdice. Uchopím jednou rukou rukoje» dýky a mé oči se upírají na to Kyriino dvojče. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Avšak jako by se nic nedělo, pokračuje halou dál, až došla ke dveřím na konci chodby, klidně je otevřela a vstoupila dovnitř. Dveře za ní zůstaly otevřené a ty odtamtud slyšíš tlumené hlasy... Úkol je splněn Vereeno? Doufám že ano, jinak tady nemáš co pohledávat..." "Ale ano. Úkol jsem splnila a proto jsem si přišla pro svou odměnu, která mi byla slíbena." "Ach ano. Ty myslíš tu bílou tygřici, kterou jsme našli v dračí jeskyni? Klidně si pro ní zajdi. Však víš, kde je zavřená.." Domluvil mužský hlas a poté jsi zaslechla bouchnutí dveří... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Nepodařilo se, dveře už se zavřely. Ještě více se schovám za sochu, protože se nemohu zbavit divného pocitu z Vereeny. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro To mají teda pěkně vymyšlené...zepředu pasti a zezadu pro zákazníky čisto...hmmm...dobré lákadlo...- utrousím při spěchu. Stráže?....no budu se tě prostě držet a na nic nereagovat...jak jsme se dohodli. Ještě že se tu vyznáš....já bych se asi už ztratil.... Prohodím k tobě tichým, udýchaným hlasem a doufám, že už tam každou chvíli dojdeme. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Asi po půl hodině jste se dostali k úzké budově, která je však hodně vysoká a nad dveřmi není žádná vývěsní tabule... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Musím vevnitř vyřídit něco důležitého. Pomůže nám to k vysvobození Šejly. Zatím nemáme potřebné vybavení, ale to se teď napraví.... Kdyby někdo šel, tak se skryj do jednoho z těch domů. Nesmí nás tady nikdo vidět, protože by hned věděli na co se chystáme..." Rychle ještě řeknu Drogarovi. Poté se rozhlédnu po ulici, otevřu dveře a protáhnu se dovnitř.... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Dobře když někdo pude rychle se ukryju...nebo se alespoň pokusím... Skloním se, abych byl méně vidět a ještě tichými slovy prohodím k odcházející Kyrie. Buď prosímtě opatrná... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Najednou tě za rameno uchopí dívčí ruka a prudce s tebou škubne, takže se otočíš, ale vzápětí spadneš na zem, protože jsi to opravdu nečekala. Když pozvedneš hlavu, vidíš, že před tebou stojí dívka, která je tak podobná Kyrii, ale takhle zblízka je podoba ještě více znatelnější díky očím a podobným rysům v obličeji. Avšak v jejích očích se odráží city.... "Tak tady jsi ty malá čarodějko. Však já jsem věděla, že tady někdo je a opět jsem se nepletla. No, to je jedno. Stejně se už odtud nedostaneš. Skončíš dole v kobce, tam kde všichni vetřelci. A jak dopadneš potom to ti neřeknu. Ještě nikdo se zdola nedostal...." V jejím hlase zaznívá výsměch a jak si jí tak prohlížíš, všimla sis, že má v botě malou dýku a také jsi zaregistrovala tenkou škvíru ve stěně, která se pomalu zavírá..... Potom tě chytla za paži a škubla s tebou tak prudce, že jsi vyskočila ze země a teď před ní stojíš čelem..... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Chvíli někoho vyhlížíš, ale za dveřmi nikdo nestojí a za dveřmi se nachází prostorná hala. Na zemi je natažen rudý koberec ze sametu. Na zdích jsou nádherné obrazy a podél stěn postávájí různé sochy. A když ses zahleděl na strop, uviděl jsi bohatě zdobené křiš»álové lustry, z nichž vychází lesk broušených polodrahokamů..... Avšak v celé hale není vidět jediná živá bytost. Přímo naproti tobě je schodiště, které vede někam nahoru a na každé straně haly se nachází jedny velké dveře..... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Okamžitě se ti začnou honit myšlenky o tom, kdo Kyria je, co vlastně umí, jak se dostala do společenství Lví Tlamy a proč odešla.. A i přesto, že je celkem pěkná, zdá se ti zvláštní i její vzhled a její pohled na svět. Většinou se ti zdá, že se v ní neodráží žádný cit nebo emoce.... Z myšlení tě vytrhnou kradmé kroky, které kráčí tvým směrem... Rychle ses schoval do jednoho z výklenků, když v tu chvíli jsi zahlédl dvě osoby oblečené v kožené zbroji a řekl bys, že jsou to bojovníci, avšak jejich slova se zdají zvláštní.. "V kolik máme být u Vereeny? Nějak sem nebyl střízlivej když to říkala..." "No jo. Ty seš furt zlitej. Možná bys s tím měl přestat. No, myslím, že říkala hned po setmění. Prý má pro nás dobrej úkol... Potřebuje najít holku, která vypadá jako ona a zrovna by se měla zajímat vo úkol u Bílý Labutě." "A máme ji hned zabít?" "Vo tom nic neříkala. Prej si jen máme dávat bacha, že prej je nebezpečná.." "No hele, dyž tak jí zkrotíme. Rád bych si zase trochu užil. Vod tý doby co pracuju pro tu Vereenu, nemám chíli klidu na delší zábavu." "Myslim, že by to šlo. Jen jí musíme dostat vod tý skupinky. Potom ji svážem a je naše..." Vzápětí se druhý muž tlumeně zasmál a potom se ti již ztratili v temnotě uliček... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Mé tělo se opět stává viditelným. jak mě našla? já to veděla, že mám padat odsud, ach šejlo,šejlo...proč jsi se neposlechla...Co teď, na kouzla už nemám dost energie... Z dalších úvah mě vyruší Vereenina slova. v kobce...no tak to mi ještě chybělo...nakonec mě dá sežrat tomu tigrovi...co mi pak bude platné, že poslední co na tomto světě uvidím bude ten bílý tigr z Dračí jeskyně...tak přemýšlej...přemýšlej... Má ruka mimoděk uchopí opět rukoje» dýky, ale pak se zadívám na Vereenu a pravím: "Neblázni, Kyrio, to jsem já...Šejla...proč bych měla jít do kobky? Vždy» jsem nic neprovedla, nic neukradla....jen tu hledám Xantipu, potřebuji s ní ještě něco probrat...." |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro .....Vereena?...co je ta zač?....hmmm...tak povídejte copak to je za úkol?....a teď koho myslí tou holkou?.... Se zamračenou tváří začnu důmat nad jistou dívkou kterou myslí. .......no buď Šejla...nebo Kyria....no počkám dál....nebezpečná?....to nebude křehká Šejla....určitě myslí Kyriu....cože?....ty bastarde já asi zkrotim tebe....užívat si a ubližovat přitom ženě....Kyria by se určitě jen tak nedala....a» něco zkusí....tak teď si buď jistej, že ji od nás nedostaneš...zabiju vás než se o něco pokusíte...a nebo vás zabiju hned teď... S podrážděným obličejem sáhnu po rukojeti meče a jsem připraven ho tasit, ale v okamžiku si uvědomím co jsem Kyrie slíbil. .....ne... kontroluj se....mysli na to, co si jí slíbil...musím na ní teď dávat pozor...nebudu tu dělat komplikace...časem si je bastardy podám...a to si užijou. Sundám ruku z meče a jen jí sevřu v pěst z myšlenek honících se mi hlavou. .....Kde je tak dlouho?...začínám se o ní strachovat... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jmenuji se Vereena a co se týče té Kyrii, tak ta už také dlouho nebude mezi živými... Mí chlapci se o to postarají. A co se týče Xantipy, tak ta tady není a přestože vím, kde je, ty už s ní mluvit nebudeš. Neměla jsi tady chodit. Tvá opovážlivost tě bude stát svobodu a možná i život..." Když mluvila o Kyrii, v jejím hlase je nenávist a pěsti má zlobně sevřené... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Je to dívka v černých sametových šatech, které jsou vyšívané zlatem. Šaty jí sahají až ke kotníkům, jsou úzké, takže zvýrazňují její štíhlé tělo i oblé křivky. Výstřih je velký, takže umožňuje pohled na bílou ple» a více odhaluje než skrývá.... Na krku má zlatý řetízek s přívěškem tygra, v havraních vlasech má zlatou čelenku, která je posázena rudými kameny. Bělostné paže jí obtáčejí náramky ve tvaru hadů, kteří se plazí od ramen k dlaním. Přes ramena jí splývá černý pláš» s vyšívkou draka. Důkladně sis jí prohlédl, ale nemůžeš určit o koho se jedná, protože má na obličeji masku z černého kovu, která má podobu nádherné dívky... Rozhlédla se kolem sebe, vstoupila do ulice a poté zamířila přímo k tobě. Ve chvíli, kdy k tobě došla, sundala si pravou rukou masku a ty v neznámé poznáváš Kyriu. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Snažím se získat čas, jestli mě něco nenapdne, jak z té šlamastiky ven.... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Tedy jestli tady nechceš zapustit kořeny a pozorovat mě." Podotknu s úsměvem, když vidím jeho nechápavý a zaražený pohled. Poté ještě vytádnu z pod pláště smotaný balík a podám ti jej.. "Je v tom zabalená tvoje uniforma mého strážce. Musíš uznat, že takhle tam jít nemůžeš." Opět se usměji, ale je poznat, že to není myšleno ve zlém... Mezitím jsem balík rozbalila a podávám ti bílou halenu, kalhoty z černé látky, černý pláš» s vyšitým drakem a také větší štít na kterém je zlatý tepaný drak. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jen se otoč a jdi tam k těm dveřím do kterých jsem vešla já... Ale pozor, půjdu za tebou, takže laskavě nic nezkoušej. Zatím bych ti nerada ublížila..." Odvětila Vereena ironicky a poté ti pokynula rukou ke dveřím. Při tom jí do pravé sklouzla dýka... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Podívám se na dveře, ale povšimnu si Vereeninej dýky. Pohladím rukou rukoje» své dýky a pomyslím si: Jo to víš, já se otočím a ty mě podřízneš jak sele....přemýšlej Šejlo, už jsi jí tu nakukala dost lží...dostaň se z toho...Docela ráda bych tu teď měla zbytek družiny...Drogara, elfa i tu podivnou Kyrii...jenže ty si sedí v hospodě a netuší, do čeho jsme se namočila... Spíše úkrokem se pohybuji směrem ke dveřím, abych se k ní neotočila zády. I když je to v této situaci spíše směšné nebo trapné, než dveře otevřu, za»ukám. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Hergot Kyrio...už jsem chtěl zaútočit...ještě, že jsi si sundala tu masku...nechtěl bych ti ublížit... Řeknu trochu rozčíleně, ale dávám si pozor, abych mluvil stále potichu. Šly okolo nějaký chlapy, tak jsem se schoval..aby mě nezahlédli... Když dostanu do ruky oblečení, tak se prohlédnu a se zamyšlením odpovím. Nojo, ale kam dát tyhle moje šaty...asi s vakem tam jít nebudu moc...co myslíš?- zeptám se. Poté co mi podáváš postupně oblečení se ani nějak neotáčím a postupně se v rychlosti oblékám. Jen se občas kouknu jestli se někdo neblíží. Doufám, že jsi typla mou velikost....máš pravdu v mých věcech bych tam rozhodně nenápadně nevypadal... Potom, co mi vše padne přesně na míru se na tebe podívám a usměji se. Nojo...typla jsi přesně mojí velikost... jsi dobrá....co myslíš?...jak vypadám? Začnu se před tebou otáčet a nakrucovat se ti. Když chci udělat krok vpřed, s vykulenýma očima se na tebe podívám. A hergot...co to je?...nějak těsné v rozkroku...na to nejsem zvyklý...no ale budu to muset vydržet...snad si zvyknu...mám si tedy vzít vak? Upravím si oblek a hodím si přes hlavu kapuci. Okolo pasu si dám opasek s pochvou, ve které mám svůj meč. Do levé ruky si vezmu š»ít a stoupnu si naproti tobě. Jdeme?- Po mých slovek se dáme do chůze, když se ještě na moment zastavím. Se zvědavým obličejem schovaným pod kapucí se tě zeptám. Ty Kyrio....co jsi vlastně zač?...proč tě každej chce zabít?...proč se tě každej obává?...Cosi jsem o tobě zaslech...a neříká ti náhodou něco jméno Vereena?...ty muži se o ní bavili... Když si všimnu tvého zaraženého výrazu jen utrousím. Nech to být...tak pojďmě...není času nazbyt...musíme jí pomoct...než bude pozdě... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro To bude náš nejmenší problém, spíš je musíme přesvědčit, že jsme tím za koho se vydáváme...." Odvětím a po chvíli se začnu smát, když se začneš předvádět jako nějaký manekýn... Po chvíli však zvážním, když se zmíníš o Vereeně a poté se otočím a vyrazím dále uličkama:"Odkud o ní víš? Je něco jako moje sestra, ale nenávidí mě. Dosáhla jsem ve Lví Tlamě o něco vyššího postavení a ona se mě teď pokouší zabít, abych na ní nevrhala stín.... No, to je teď vedlejší. Myslím, že musíme alespoň kousek zkrátit cestu, takže si mě dobře hlídej..." A začnu se proplétat ještě užšíma cestama a tajnýma chodbama.. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Na slova, abych se tě držel odpovím. Nebojse budu se tě držet...nezpustím z tebe oči... Řeknu rychlýmy slovy, hodím si přes záda vak a poté se opět společně rozeběhneme do ještě užších a temnějších ulic. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Stoupnu si úkrokem tak, abych za sebou měla stěnu a až pak se můj pohled střetne s pohledem toho v místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Nachází se v ní velký stůl, za kterým sedí muž mohutné postavy. Má na sobě černý hábit, ale na čaroděje nevypadá. V jeho obličeji je poznat vychytralost a nenávist i když nevíš ke komu nebo k čemu.... "Vítám tě, má malá dobrodružko. Víš však co sis způsobila svým vstupem do mého domu? Do domu Lví Tlamy? Avšak to se již brzy dovíš." Zasmál se hrdelně muž a potom jsi uslyšela zacinkání zvonku.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Přímo před vámi jsou úzké dveře, na kterých je malé klepadlo. Celá ulice se topí v šeru a všude kolem vás je hmatatelné nebezpečí, avvšak není poznat odkud pochází... Snad z budovy, snad z okolí nebo přímo z tvé společnice... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Poté se mi na tváři rozhostí klid, pravou rukou si opět nasadím masku, aby mi na tvář nebylo vidět, uchopím klepadlo a halsitě zabouchám na dveře. Nejdříve dvakrát a poté jednou.... Ještě naposledy se zadívám na Drogara, který stojí jako můj osobní strážce za mnou a na tváři má neutrální výraz a poté se opět otočím ke dveřím... .............jen aby to prošlo........musí, jinak tady poteče krev a nebude moje.......... ............jen bych nerada hned způsobovala družině potíže...........no, i když kvůli mě by to nebylo..... .....hlavně a» se tam dostaneme dříve než jí zavřou do kobky............to by nebylo vůbec dobré......... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Kyria se zhluboka nadechne a nasadí si masku. Mám v obličeji neutrální výraz a když se na mě podívá, pousměji se a položím jí na rameno ruku a jen kývnu, že jsem připraven. .....snad Kyrie výjde ten plán....jestli to vyjde...budu se jí muset nějak odvděčit...ale ještě nevím jak...to nechhám napozději....teď jen, aby jsme to ztihly včas... Vzpřímeně stojím vedle Kyrii a čekám, až někdo příjde ke dveřím a otevře nám. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro co je to zač? tento určitě nechtěl krystal pro nic dobrého.... "Ale když už se vidíme, pane...proč vám tak vadí, že jsem tu...neviděla jsem nic...co bych už někde neviděla....možná bych vám mohla dokonce být užitečná, třeba vám mohu trochu pomoci s Kyrií..." Lžu jako když tiskne, nikdy bych družinu nezradila. Jde jen o to, dostat se odsud a případně Kyrii varovat. Náhle uslyším něco jako zvonek. co je zase toto? on si na mě volá pomocníky? |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Poté se ozve zaškrábání a dveře se pootevřou na úzkou skupinku, která se však vzápětí rozšíří a ty za dveřmi poznáváš jednoho z mužů, kteří chtěli získat Kyriu.. Muž má na tváři úsměv, který spíše však vypadá jako výhružka a vzápětí promluví: "Předpokládám, že pro nás máte nějaký úkol.... Ale jelikož jsme trochu vytížení, tak cena bude dvojnásob větší a vyřízení bude také trvat déle. Ovšem před tím než vstoupíte, rád bych se dověděl vaše ctěné jméno..." Zahledí se na Kyriu a čeká na její odpověď. Přitom si však důkladně prohlíží i tebe a zdá se, že hodnotí tvé kvality osobní stráže..... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Když se dveře otevřou a muž začne mluvit o zvýšení ceny,jen hrdě pohodím hlavou na znamení toho, že je mi jeno kolik to bude stát.. Avšak ve chvíli, kdy se mě muž zeptá na jméno, jen se napřímím a tiše a pohoršeně odvětím:"Nevím, proč bych takové pro mě nedůvěryhodné osobě měla o sobě něco sdělovat. Ale budiž, když je to tak důležité, tak a» je po tvém. Mé jméno je Lilien a pocházím ze starého šlechtického rodu, o kterém se však nemluví, nebo» není oblíben a naopak jej lidé přímo nenávidí... A teď jestliže dovolíš, ráda bych si promluvila s někým, kdo to tady řídí, protože moje záležitost velmi spěchá a za rychlé vyřízení bude o polovinu větší odměna než obvykle...."Hlas je klidný, avšak je poznat, že jsem silně rozhořčená... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro ........cože?....ty?....ty parchante...nejradši bych tě hned teď na místě zrasil....nedej bože, aby ses mi dostal do rukou......... Když se na mě zahledí a začne mě zkoumat na mé tváři vyskočí zkřivený a zamračený výraz a jen mi lehonce začnou škubat koutky úst. Do obličeje mi není moc vidět, jelikož mám přes hlavu přehozenou kapuci, ale málá část mi je vidět. Stojím vzpřímeně a koukám stále na stejné místo. Na nic nereaguji a držím se slovy Kyrii. Čekám na její jednání. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro "Můžete jít dovnitř, ale váš strážce musí počkat tady nebo v předsálí. V žádném případě jej nemůžu pustit do hlavní místnosti.. A teď klidně vejděte, bude o vás dobře postaráno.." Je vidět že to myslí vážně, ale když mluví o tom, aby Drogar čekal mimo, tak je v jeho tváři něco zlověstného... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro "Já jsem tady zákaznice a já si také budu určovat podmínky. Jestliže stojíte o mé peníze, tak můj strážce půjde se mnou. Ne, že bych vám nevěřila, ale on chodí všude se mnou, takže buď jdu s ním a nebo vůbec... A to vás asi potom váš vůdce moc nepochválí, protože výdělek by stál opravdu za to..."Odvětím klidně, ale hlas je rozhodný a je jisté, že neustoupím ani o kousek. Přitom sáhnu rukou pod kápi a zpod ní se ozve zachřestění mincí... .............tak už mě pus» dovnitř ty hajzle........nebo tě budu muset zabít a to by mi zkomplikovalo úkol.......to by nebylo dobré...... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jen pokrčí rameny a podotkne:"Myslím, že tak okouzlující ženě můj vůdce odpustí překročení pravidel. Ale to již záleží jen na vás... Teď mě laskavě následujte.." Poté otevře dveře a vy vidíte úzkou chodbu, která je však zcela osvětlená a na jejím konci je schodiště. Vstoupili jste do místnosti, muž za vámi pečlivě zavřel a poté zamířil přímo ke schodišti, po kterém vystoupal a před vámi se ukázala prostorná hala. Na zemi je natažen rudý koberec ze sametu. Na zdích jsou nádherné obrazy a podél stěn postávájí různé sochy. A když ses zahleděl na strop, uviděl jsi bohatě zdobené křiš»álové lustry, z nichž vychází lesk broušených polodrahokamů..... Z té nádherý ti až přechází zrak, ale je poznat, že Kyriu to nechává zcela chladnou, jakoby takovou nádheru viděla už víckrát. Avšak v celé hale není vidět jediná živá bytost. Přímo naproti tobě je schodiště, které vede někam nahoru a na každé straně haly se nachází jedny velké dveře..... Muž se otočil na Kyriu, uklonil se a jen řekl:"Zde prosím počkejte má Lady. Vůdce je bohužel zaneprázdněn a musí něco vyřídit. Poté se vám však bude plně věnovat.. A omluvte i mě nebo» se musím vzdálit." Poté se otočil a odchází zpět ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro .....ty hajzle....já ti dám....nechat jí jít bezemne....bůh ví co zamýšlíš.....nejradši bych tě viděl v kaluži krve...a hele...jak to najednou jde když zaslechneš cinkot mincí... Když Kyriu nazve okouzlující, jen sevřu ruku v pěst a v duchu si řeknu. .......ty jeden zmetku ani jí pořádně nevydíš do obličeje a budeš o ní vykládat, že je okouzlující....sáhni na ní a budeš nadosmrti chromej na obě ruce....... Nato muž povolí a řekne a» ho tedy následujeme. Když dojdeme do prostorné haly, jen se po ní s vykulenýma očima porozhlédnu. .......tak ty penězma nesmrdí....na to nemůžou vydělat jinak než podvodama a krádežema....hmmm...nikde nikdo..... Jakmile nás muž dovede k místu a ukloní se, kývnu mu na souhlas a otočím se na Kyriu. Nic neříkám jen na ní koukám. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Co se týče té Kyrie, tak vím o koho se jedná, ale na tu má spadeno tady Vereena a jestli se nepletu, tak dnes večer bude její malý problém vyřešen...." V tu chvíli se otevřou skryté dveře za mužem a do místnosti vstoupí dva muži v kápích a okamžitě zamíří k tobě. Vůdce se jen usměje:"Odveďte je tam jako vždy. Myslím, že tam ještě dostane nějakou společnost, ale to teď není důležité. Až jí zavřete přijďte zpět, mám pro vás ještě jeden důležitý úkol....." A poté si přestane všímat svého okolí a začne se přehrabovat v papírech.. Muži přistoupí k tobě, uchopí tě každý z jedné strany za paži a vedou tě ven ze dveří. Když se dveře otevřely, zahlédla jsi na chodbě dvě postavy, muže a ženu, která byla oblečená do černých sametových šatů, které byly zlatě vyšívané. Šaty jí sahají až ke kotníkům, jsou úzké, takže zvýrazňují její štíhlé tělo i oblé křivky. Výstřih je velký, takže umožňuje pohled na bílou ple» a více odhaluje než skrývá.... Na krku má zlatý řetízek s přívěškem tygra, v havraních vlasech má zlatou čelenku, která je posázena rudými kameny. Bělostné paže jí obtáčejí náramky ve tvaru hadů, kteří se plazí od ramen k dlaním. Přes ramena jí splývá černý pláš» s vyšívkou draka. Důkladně sis jí prohlédl, ale nemůžeš určit o koho se jedná, protože má na obličeji masku z černého kovu, která má podobu nádherné dívky... A když ses zahleděla na muže, uvědomila sis, že ač má jinmé oblečení jedná se o Drogara... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Když se na ní zahledíte uvědomíte si, že se jedná o Šejlu, která právě také poznala alespoň Drogara... A za trojicjí vychází dívka nápadně podobná Kyrii, jen její ple» je tmavší, vlasy mají barvu mědi a v očích jí září nenávist a vztek. Trojice i s dívkou pomalu prochází kolem vás.... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Jen nenápadně mrknu na Drogara a výstražně se mu zadívám do očí a poté elegantním krokem vyrazím přímo proti skupince k otevřeným dveřím... ..............doufám, že se Drogar udrží..........jestli něco udělá, tak to celé zkazí a my se odtud jen těžko dostaneme i se Šejlou....... ..........taky doufám, že mě Vereena nepozná...neměla by, takhle mě ještě neviděla...... ...........no budu jen doufat, protože mi nic jiného nezbývá.......... .............saktra.....kdyby tady nebyla, tak Šejlu popadnem a mizíme, ale takhle...........musím vymyslet něco jiného...... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Snažím se jim to nijak neulehčovat, mrskám sebou jako had a neustále jim nadávám: "Dej ode mě ty pařáty, slyšíš...varuji tě...pust...nech mě ty mrcho prašivá!" Na chvíli sebou přestanu škubat, až tehdy, když vidím v chodbě dvě postavy. kdo toje? .....Drogar?... ským? ta ženská má ple» bílou jak Kyria....já už blbnu.... Chvíi se dívám na obě postavy a stále sebou nemrskám. Nakonec nečekaně škubnu tělem a kopnu jednoho z mužů do rozkroku. Sykne bolestí a jeho sevření povolí. Toho využiji a bleskem si vyndám dýku, kterou mám za pasem. Bleskově se ohlédnu, po Vereeně, zdá se, že zůstala uvnitř s tím mužem. Jeden z mužů je na chvíli vyřazen z boje, druhý však své sevření nepovoluje, spíše naopak. Zaútočím na něj dýkou a poraním ho na ruce. Nakonec se mu vyškubnu a rozběhnu se ke dveřím. Cestou trochu kličkuji mezi sochami a vytáhuji si z výstřihu hvězdici, kterou si připravím k vrhu. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro ......konečně někdo vylez....hmmm....muži a vedou dívku....co je to zač?...bože...to je Šejla.... Když se na ni pořádně zadívám zjistím s radostí na duši, ale se strachem v obličeji, že to je Šejla. Mírně ve mě hrkne a já jí chci zavolat a oslovit jí, ve chvíli, kdy se na mě podívá, ale zarazím se a jen sklopím hlavu. ....hergot...Drogare teď to nesmíš pokazit...drž se ...držse ksakru..... Dává mi značnou námahu udržet se a nedat nic najevo. Běhá mi mráz po zádech, ale držím se. .....Šejlo...prosímtě, hlavně buď v klidu....nedávej znát, žes mě poznala...a dělej dál jakoby nic...my tě z toho nějak dostaneme....doufám.... ......co to za nimi jde za ženu?...je dost podobná Kyrie, ale jde z ní dost zlosti a nenávisti....jestli to nebude ta Vereena... Jakmile se Kyria proti nim rozejde, pomalým krokem jí následuji a tvářím se velice vážně. Každý by poznal, že svou paní nenechám bez ochrany. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Slyším rázné kroky a vzápětí ti něčí noha přišlápne ruku s dýkou a poté se k tobě skloní Vereena, dýku ti vykroutí a jen se zasměje:"Snad jsi nemyslela, že jsme tak hloupí a nepojistili se? Pořád nám tady někdo chodí, takže tohle je jen takové malé opatření." Poté k tobě přistoupí další postava a vzápětí máš již ruce spoutány za zády a na nohy tě zvedá jeden z mužů, kterého jsi napadla a vede tě přímo ke schodišti. "Dávej na ní pozor, je jako divoká školka zahnaná do kouta, tak a» už se to neopakuje! A poté jsi ještě naposledy zahlédla Drogara a neznámou, než zmizeli v místnosti. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro jakto, že jsem si toho lanka nevšimla, když jsem tu byla?...tady je fakt všechno postavené na hlavu..aspoň by mi mohli říct za co.... Chvíli se snažím vytrhnout, ale muž mě drží příliš pevně. Jen to zbytečně bolí, tak toho nechám. Když mě vedou kolem osob, co mi při mém minulém letmém pohledu připomínali Kyrii a Drogara, trochu zmateně se na ně zadívám. to musí být on, ale jakou v tom hraje roli? nakonec je to vše jen nějaký přelud nebo co.....já věřila že je jiný...ne prostě to není on....není......Šejlo, důvěřivá malá divoká školačko...jak já tu Vereenu nenávidím! nakonec třeba mě nezabijí hned, někam mě zavřou, vyspím se, pomedituji a třeba mi pomůže nějaké kouzlo....navíc ještě mám dvě hvězdičky....nesmím to vzdát..ještě ne.... Zakroutím hlavou a přestanu dále rozvíjet své myšlenky, dokonce ani nahlas nic nekomentuji, jen se smutným pohledm zahledím na toho, co vypadá úplně stejně jako Drogar. proč sklopil zrak? odkdy se darebáci nedokáží podívat svým obětem do tváře...možná, je všechno jinak, ale jak...Co když ta druhá osoba v masce je opravdu Kyria? proč je tu, copak neví, jaké jí tu hrozí nebezpečí? Před schodištěm se ještě naposled otočím za Vereenou a těma dvěma a říká směrem k Vereeně: "Nenávidím tě! Ty odporná bezcitná zrůdo! A Kyrii nedostaneš, jak si myslíš....Ona je už dávno pryč z města! Stejně nevím, proč jí tak nenávidíš, když sis půjčila i její podobu! Ona ví, že se na ní chystáš, proto odešla....." k muži, co mě drží:"A ty dej pryč ty odporné pracky, nebo toho budeš litovat, nevidíš že už jdu?" Muž však nepovolí, naopak chytne mě ještě pevněji, tvář se mi na chvilku mírně skřiví bolestí, pak si zvyknu a poslušně kráčím dál po schodech. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro ..............alespoň, že vím, kam tě vedou šejlo........... ..........a je mi líto, že si určitě budeš myslet, že je Drogar proti tobě, ale jinak to nejde.......... ..........a tebe Vereeno asi budu muset zabít.................a věř mi, že je mi to líto, ale musí to být........ A poté již vstoupím do místnosti, rozhlédnu se, jako bych tady byla poprvé a poté se váhavě posadím ke stolu, na jehož druhém konci sedí muž, který se přehrabuje v papírech.... Rukou naznačím Drogarovi a» se postaví za mě a poté již jen mlčky sedím a občas se rozhlédnu po pracovně.. ..............nezměnilo se to tady..........a ani Sarod se nezměnil.........pořád drží otěže moci pevně v rukou.............a myslím, že to tak ještě bude hodně dlouho........... Po chvíli mám již mlčení dost, a tak si odkašlu a poté nahlas řeknu:"Přišla jsem vám zadat celkem jednouchý úkol. Potřebuji, abyste mi z domu starosty donesli, důležité dokumenty, které má ve své pracovně a které obsahují velice osobní myšlenky. A proto si myslím, že byste na to měli nasadit svého nejlepšího člověka, prototože bych nerada, aby se dostaly na veřejnost a v případě, že by vašeho člověka chytli, tak by se to taky stalo. A jestli se nepletu, tak se jedná o Vereenu. Pokud možno chtěla bych ty papíry co nejdříve zpátky....." |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Muž tě vede jednou úzkou, když tu tě najednou nečekaně pustí a strčí do tebe tak prudce, že uděláš několik kroků vpřed.. Ještě se rychle otočíš, ale potom se ti otevře podlaha pod nohama a ty sjíždíš po nějaké skluzavce někam dolů.. Když jsi dopadla, zjistila jsi, že jsi v kulatá osvětlené místnosti a stropem sem proniká čerstvý vzduch, ale otvor, kterým jsi sem sjela, se zavřel ihned po tvém dopadu... V rohu místnosti se krčí nějaké zvíře, ale je poznat, že se jedná o mládě.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Sice jsi slyšel o výpravě za rudým krystalem, ale nějak tě to neláká. Proto se jen tak potuluješ a hledáš nějakou zábavu, když v tom z jendné uličky vyjdou dva muži, kteří vypadaí jako bojovníci, kteří se o něčem živě baví. Když tě zahlédli ztišili se a jen mlčky prošli kolem tebe.... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Tu si chvíli prohlíží jakoby chtěl proniknout maskou, ale po chvíli se opět zadívá na tebe a v jeho očích se lišácky zableskne.. Potom nahlas promluví ke Kyrii:"Vítám vás slečno. Co se týče vašich dopisů, nedostanou se na veřejnost. Jsme zvyklí plnit zakázky vždy ke spokojenosti našich zákazníků a co se týče ceny, bohužel bude vyšší, nebo» jsme v poslední době VELMI zaneprázdněni. Ale pro vás to jistě nebude hodně.. V tom případě, jestliže teď již vím, vše důležité, prosím vás pouze o to, abyjste mi nakreslila v jaké truhle jsou uloženy a Vereena se ihned vydá za svým cílem. Vy tady mezitím budete moct počkat než vám je donese. A samozřejmě, že se můžete projít po naší budově, avšak budete mít sebou jednoho z mých mužů, nebo» se zde nachází dosti pastí..." Poté se muž odmlčel a místností se roznesl zvuk zvonku a do místnosti vstoupila Vereena a zamířila přímo k muži.. Ten s ní potichu prohodil pár slov, ukázal jí nakreslenou truhličku a poté se Vereena uklonila a vyšla z místnosti. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "Aaaaaaaaaaaaaaaa" řvu prakticky celou trasu. Jen po dopadu celé " aaaaaa" plynule přejdu v "aaaaaau" |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro asi jsem si dobře narazila zadek... Nemohu si jej ani rozmasírovat, protože mám pořád ruce spoutány za zády. Znovu si je snažím z provazů vykroutit, ale vede to jen k tomu, že si deru zápěstí do krve. Rozhlížím se po mísnosti, začnu tím, že se podívám nad sebe, je tam otvor, kterým do kobky dopadá sluneční svit, je ale příliš vysoko. Tam bych nedosáhla, ani kdybych se nějak dostala z těch pout. Kdo to byl tam nahoře? Jestli to byla Kyria s Drogarem, co tu chtěli? že by se mě vydali hledat? nee to je hloupost, neměli se odkud dozvědět, kde jsem. Navíc ani náhodní kolem jdoucí nemohli nic říct, protože jsem byla neviditelná......Proč jsem se snažila Kyrii varovat před Vereenou?...Vždy» já ani nevím....možná se jen nechali hloupě vlákat do pasti jako já....ale ne, to by mi určitě pomohli......darebák....brácha měl pravdu, když říkal, že barbarům nikdy nemám věřit.....až ho uvidím příště, vyškrábu mu oči..... Nejsou tu dveře, to znamená, že se ani nepočítá s tím, že by se odsud měl někdo vrátit. Místnost je kulatá, jen v jednom místě je jakýsi výčnělek, nebo roh, je tam dost šero, ale vidím, že se tam krčí nějaké zvíře. S námahou se mi podaří vstát a posunout se kousek k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro ……doufám, že Kyria ví kam tě vedou……promiň mi to….jestli jsi mě poznala….asi vím jak se teď cítíš….máš mě za darebáka a ničemu…musíš mi věřit….i když mě to na duši hrozně bolí…nemohl jsem zasáhnout…už bych se s tebou nikdy neviděl, a to bych nepřežil….promiň mi to…nebyla jiná možnost…. Poté jdu s Kyriou do místnosti a když mi ukáže a» s držím za ní, jen přikývnu a stoupnu si tak jak požadovala. Uhrančivě hledím na muže přehrabujícího se v papírech a přitom se mi neustále v hlavě opakuje pohled Šejly a to, jak s ní zacházely. …..ksakru….všechno tady vyřizuje chudák Kyria sama….mám z toho blbé svědomí…kdybych jí mohl nějak víc pomoct, ale určitě ví co dělá… Jakmile se dá Kyria do řeči, zvážním a vzpřímeně hledím na obraz za mužem. Nic neříkám, jen mlčky stojím a čekám na mužovi reakce. Nijak nereaguji, když se na mě podívá a jen se zakřením. Když muž postupně vykládá, co vše potřebuje vědět a různé jiné věci, začnu přemýšlet o plánu Kyrii. …..ta Vereena…bude jistě nebezpečná…Kyria to má dobře naplánované…takto se jí zbavit….doufám, že to výjde….tamti žabaři nevypadali nebezpečně…nebudou nejspíše těžkými soupeři….. ……ale ty kalhoty mě dost znervózňujou….už je to docela nepříjemné…hergot my přišli abychom dostali ven Šejlu a já tu přemýšlím o nějakých kalhotách…sem už z toho asi blázen…. ……tak dělej ty šmejde zpoza toho stolu…pohni s tím povídáním…no to je dobře, že se budeme moci projít po budově…a hele, už tu je ta zmije Vereena…. Po příchodu Vereeny si jí začnu jen šilhavým pohledem prohlížet. Poté co prohodí s mužem pár slov a odejde, se jen narychlo podívám na Kyriu a poté na muže. Jelikož nemůžu nijak zasahovat, čekám, co se bude dít dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Budu váš průvodce a přitom vám klidně i zodpovím dotazy nebo splním jakékoliv přání, které budete mít..." Usměje se na Kyriu a přitom se zahledí i na barbara a vyjde ven.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Zvíře je spoutané a vidíš, že má kožich místy od krve. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro ..............zatím to jde..........Vereena je pryč a než na něco příjde, tak to bude trvat tak hodinu, takže ten čas nám musí stačit........ ...............jinak se budu muset postavit i jí a to by se potom dostali ven jen Šejla s Drogarem....... ............jen a» se to nestane prosím.......... Když vyjdu z místnosti, zadívám se na muže:"Mohl byjste mi ukázat, kde se scházíte k poradám a podobně? Jsem celkem zvědavá, jak tahle velká organizace funguje. Byla bych vám nesmírně vděčná a když tak byjste mi potom mohl ukázat něco speciálního, co vidí jen málokterá žena.." Usměji se svůdně na muže a kráčím po jeho boku... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Vidím, že má ze mě strach. Lehnu si tedy hlavou kousek od něj a snažím se na něj nejdříve mluvit, aby si na mě trochu zvykl. Úplně zapomenu na problémy, do kterých jsem se sama dostala. "Ty jsi ten z Dračí skály, že? Ze mě nemusíš mít strach...no táák maličký...kdo tohle může takovému tvorečkovi udělat...bestye..." Posunu hlavu k jeho svázanému tělíčku a snažím se ho zuby rozvázat. Moc se mi to nedaří a tygřík se klepe jako ratlík. Na chvíli přestanu a jen nechám svou hlavu ležet vedle té jeho. Až se trochu sklidní, pokračuji v rozvazování. Cítím, že mám na tváři krev, co mu stírám z kožichu. Nakonec provazy přece povovolí a tygřík je volný. Ani neutíká, jen ze sebe pozhazuje zbytek provazů, ale zůstane na místě. "Tak je to lepší, viď" to je určtitě to, co jsem viděla nést toho prcka, co šel s Xantipou...Xantipa...to bude pořádná potvora...ještě, že to vím už teď, ten krystal nikdy nedostane... Vstanu a hledám kdejaký vyčnívající kámen, zkouším tak přervat své provazy, ale nedaří se. moct tak vytáhnout hvězdici z výstřihu, ale jak...můj šat je ušitý tak, ža je tam na ně zvláštní kapsička, aby nevypadávaly, nebo mě nezranily, jen tak je nevytřepu. I přesto, že si myslím, že je to zbytečné předkloním se do hlubokého předklonu a snažím se co nejvíce poskakovat, ale hvězdice tam skutečně drží dobře. Nakonec si sednu k tygříkovi a prohlásím. "Teď bys to měl zkusit rozvázat ty mě...malý čiperko...Jak se vlastně jmenuješ? Co? Tak už se mě neboj...já nejsem nepřítel a pokud se odtud jednou dostaneme, slibuji, že tě vrátím do Dračí jeskyně..určitě tam máš mámu. Víš, že jsem docela ráda, že tu nesjem sama? Budeme si dělat společnost navzájem." Lehnu si vedle tygříka zabřu oči a snažím se odpočívat. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Poté co výjde muž ven a Kyria za ním, urovnám si kalhoty a vydám se taktéž ven z místnosti. Jdu vedle Kyrii a začnu poslouchat její otázky a mužovi odpovědi. ....hergot...doveď nás k té Šejle ty parchante...hned jak bude příležitost tě sundám....a neprodlužuj to.... Cestou kopnu do hvězdice ležící na zemi a jen naštvaně zabručím. ....helemese...to je ta Šejly hvězdice...jí ji vemu....ne ty hlupáku...by ses prozradil... S pokřiveným obličejem se kouknu na muže a poté na Kyriu. Jen zakroutím hlavou a pokračuji dále po jejím boku. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Po nějaké době, tě probudil hebký dotek kožichu. Protáhla ses a zjistila jsi, že tygřík leží vedle tebe a že máš volné ruce. Když sis je prohlédla, zjistila jsi, že máš místy mírně pokousané ruce, jak ti tygřík přehryzával pouta.... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Protože své okolí bedlivě sledujete, neušlo vám, že některé kachličky jsou jakoby nášlapné a na levé straně jste zahlédli něco jako skluzavku dolů.... Muž se otočí na Kyriu a pronese:"Tam dolů posíláme ty, co se tady bez dovolení vetřou. Je tam kulatá místnost do které není jiný přístup, když se na stěně zmáčkne kámen, který je černý, otevřou se tajné dveře a vy se ocitnete pod tímto domem v tajné chodbě, kde je však plno nástra a nebezpečí...." |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "Ty jsi opravdu chytřé zvíře...jak jsi mi mohl rozumět?....Děkuji ti....chlupáčku" při těchto slovech hladím tygříka, který se chvíli nechá, pak kousek odběhne, jako když si pes chce hrát se svým pánem. "Počkééj mě neutečeš...potvůrko malá" a rozběhnu se za ním. Honím tygra po kobce s velkým smíchem, jakobych ani nebyla zavřená a odsouzena na smrt. Po chvíli to vzdávám. A udýchaná si sednu na zem a opřu se o zeď. "Jsi na mě moc rychlý...já už nemůžu, měla bych trochu meditovat..a nee se tu honit se s tygrem..." Tygřík se na mě šibalsky podívá, ale když vidí, že se nezvedám, přijde sám a opět se nechává hladit. "Jak ti mám říkat, přítelíčku můj? Co jsi vlastně, kluk, nebo holka? Sněhurka? nee...to je blbé...Chloupek? taky ne...Budééš hmm...Čiperka? nebo Shy? šáj, šajlík, to nezní špatně, že? Něco ti vybereme neboj..." Tygřík zavírá očka a zdá se, že usíná. Lehnu si vedle něj, obejmu ho a přitulím se k němu. V kobce mi začíná být zima, ale jeho kožíšek krásně hřeje. Zahledím se na otvor ve stropě, tentokrát sledujíc jestli jsou tam mříže. |
| |
soukromá zpráva od pro Nad touto myšlenkou se pousměju. Dobře, co bys dělal ty, kdybys byl neviditelný he? Musel bych být nenápadný. Dveře otevírající se samy od sebe moc nápadné nejsou, takže bych tu buď stál a čekal, nebo bych se vydal po schodech nahoru. Dobrá, ale nejdřív zkusíme ještě něco jiného. Jdu pomalu ke dveřím napravo a snažím se nedělat žádný hluk. Uši mám našpicované, jestli neusluším nějaký zvuk, v tuhle chvíli se soustředím zejména na kradmé zvuky vycházející od možné neviditelné postavy - dech, šramot a tak. Očima zároveň blomám po okolí se stejným úmyslem - najít stopy pohybu neopatrného neviditelného. Když dojdu ke dveřím, zastavím se, zatajím dech a maje uši už špičaté skoro jako elf :-) se zoufale snažím něco zaslechnout. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro A potom kroky, které míří k dveřím a zároveň slyšíš kroky, které míří z druhé strany a jediná možnost je schovat se za jednu ze soch... Ale musíš se rozhodovat rychle, proto se bez rozmyslu schováš a ve stejnou chvíli se z chodby za tebou vynoří dívka v černých sametových šatech, které jsou vyšívané zlatem. Šaty jí sahají až ke kotníkům, jsou úzké, takže zvýrazňují její štíhlé tělo i oblé křivky. Výstřih je velký, takže umožňuje pohled na bílou ple» a více odhaluje než skrývá.... Na krku má zlatý řetízek s přívěškem tygra, v havraních vlasech má zlatou čelenku, která je posázena rudými kameny. Bělostné paže jí obtáčejí náramky ve tvaru hadů, kteří se plazí od ramen k dlaním. Přes ramena jí splývá černý pláš» s vyšívkou draka. Na obličeji má masku z černého kovu, která má podobu nádherné dívky... Za ní kráčí dva muži, jeden vypadá jako její osobní stráž a druhý spíše jako průvodce po budově... Trojice se zastaví kousek od tebe a vzápětí se průvodce otočí a odchází pryč. Ti dva chvíli čekají a poté se otevřou dveře a z nich vyjde dvojice mužů v kápích, kteří mezi sebou vedou tu čarodějku a za nimi kráčí další žena, která je spíše jako dozor... Čtverice pokračuje chodbou dál, když tu se najednou dívka vzepře, jednoho z mužů kopne a dalšího podne dýkou do ruky, ten jí pustí a ona běží pryč, když tu najednou upadne na zem a dívka, která jí hlídala k ní klidně přistoupí a poté ji vezme dýku z ruky a počká až jí strážce zvedne. Poté něco tlumeně řekne a dívku odvádí po schodech nahoru. Vlečená ještě stačí zavolat:"Kyriu nedostaneš Vereeno, ta už je dávno z města pryč." a poté ti mizí z dohledu. Strážkyně odchází pryč z budovy a dívka v černém a její strážce vchází do místnosti, avšak je poznat, že se tomu muži určitě nelíbilo zacházení s vězenkyní a spíše se zdá, že jí odněkud zná... Poté již vstoupí do místnosti a dveře se za nimi zavřou. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro A možná bys to mohla zkusit vylézt, ale byla by velká možnost, že by jsi spadla dolů, což jsou 3 metry a mohla se těžce zranit... Navíc bys tam musela nechat tygříka, který ti spokojeně spí u boku a zahřívá tě.. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Pak hladím tygříka. "Zase kdybych sem nelezla, ty by ses tu trápil, maličký...Vím, že mi nemůžeš rozumět, ale něco ti budu povídat...a» nám to tu rychleji utíká....Doma na mě čeká Alabarion, to je báječný kůň...viděl jsi někdy koně?...On jediný mi rozumí, on jediný mě nikdy nezradí, není jak chlapy...jednou jim začneš důvěřovat a pak se z nich vyklubou darebáci....že jsem po něm neskočila hned na té chodbě....Jak může sloužit něčemu tak podlému a zrůdnému...jako Vereena a ten její povedený pán...." Z posledních slov je znát smutek i vztek najednou a do očí mi vhrknou slzy. Posmrknu, otři slzy do rukávu, pošimrám tygříka pod krkem a pravím: "Víš, že máš moc heboučký kožíšek? Možná proto jsi tu...Nebo tě chtěli vycvičit a tys vzdoroval? Nemůžu tu jen tak trčet a čekat...." Vstanu, rozhlídnu se a jdu ke skluzavce, kterou jsem sem docestovala. Podívám se, jak je prudká, hladká a vysoká... asi to nepůjde, ale zkusit to musím Začnu se po ní drápat nahoru. Moc to nejde a jen co se dostanu výš, zase jedu dolů. Naštěstí můj šat z jemné kůže mi je trochu nápomocen alespoň tím, že úplně neklouže. Snažím se dlouho, než se dostanu aspoň do půlky...Ruce už mám celé dodrané a síly mě opouštějí. Opět sjedu dolů, tentokrát už tak nešikovně, že si natluču. Zůstanu ležet, kde jsem, jen se smutně rozhlížím po kobce... Nakonec vstanu, přijdu ke stěně a začnu si vybíjet svou zlost na sebe, Veerenu, Lví tlamu(vůdce) i Drogara. Bouchám pěstmi a kopu do zdi. Tygřík se trochu poleká a zapiští. Ihned se vzamatuji a přestanu. "Pormííň, maličký...víš ty co? jdeme raději pro tebe hledat jméno, jo? " Vezmu tygříka do náruče a nadzvednu, abych zjistila, jestli je to sameček, nebo samička. "Mohl bys být Aini, nebo Estel, nebo Arno....tak co se ti líbí?" |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Když jsi řekla jméno Arno, tygřoce zpozorněla a zahleděla se na tebe svýma šelmíma očima. Potom se ti najednou odrazila od rukou, dopadla ti na hruď a i řes to, že je teprve mládě, svalila tě na zem. Potom s tebe seskočila a začala se stahovat k jedné ze stěn mimo dosah stropního otvoru.... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Přimluvím se k mladé tygřici s neskrývanou radostí, že se ji jedno ze jmen zamlouvá, nebo alespoň to tak vypadá. "V mé řeči znamená Arno královský....já jsem Elfka, víš...sice taková jakási nepovedená, jak říkává otec, ale ...chci svou větu dopovědět, když na mě tygřice skočí a povalí mě na zem. "Chceš si hrát?" Arno se však odklidí ke stěně, jakoby se chtěla před něčím nebo někým schovat. Zůstanu ležet a podívám se nahoru do otvoru. Nic nevidím, přesto se rychle posunu kousek dál, kdyby na mě chtěli sezhora něco hodit. Dám si ruce za záda, jakobych je měla stále svázané, přitisknu se k Arno a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro 1: asi bysme taky měli jít za ostatníma...všichni někam šli... 2: zůstanem tady...co bysme dělali venku...to mi neřekneš co? seš asi úplně blbej...co říkala tamta kráska tak tu máme večeři a nocleh zdarma...tak se pořádně nadlábnem a vyspíme se na cizí účet...kam bysme chodili...tady je nám dobře... 1: ty seš moc sobeckej...všichni běželi uklidnit....šejlu....a my sedíme tady a nic neděláme...a navíc ta....no ta....v tom černým... 2: kyria? to seš tak blbej že si nezapamatuješ jméno takový krásný bytosti? měl bych tě ještě hodně učit... 1: ale no jo pořád...no...a navíc kyria říkala že bysme se mohli zajít podívat na tržiště...já bych tam docela zašel...na večeři je ještě brzo...a počkáme na ostatní až se vrátí...povečeříme s nima...a koukám šejla tu nechala svoje věci...tak je ještě někam schováme a zeptáme se hostinskýho na cestu k tržišti...co ty na to? mohli by tam bejt zajímavý věci... 2: no tak dobře...a třeba by sme potom tu elfku mohli snáz klofnout...ještě řekni že se ti nelíbí...znám tvůj vkus moc dobře...však je to skoro celá Luminur...ta byla taky taková krásná... 1: už mi jí nepřipomínej...to je moc bolestná vzpomínka...ale v jednom máš pravdu...je pěkná...tak teďka vemem ten její vak a pudem k hostinskýmu...u toho ho schováme a pudem na tržiště...až se vrátíme třeba tu už budou a můžem se navečeřet... dopiju svoje pivo, zvednu se ze židle, seberu šejlin vak s věcma a vyrazím směrem k hostinskýmu... k hostinskýmu (já): ta elfka...šejla se menuje...tu nechala svoje věci...mohl byste je prosím někam schovat? já bych se rád podíval na tržiště tak kdyby se vrátila dřív jak já tak jí to prosím sdělte...a v souvislosti s tím bych se chtěl zeptat jak se dostanu k tržišti a co sem dlužnej...za radu zaplatím... 2: seš asi úplně blbej...jinak to nevidím...ta xantipa říkala že všechno platí její zaměstnavatel...a proč bys mu chtěl platit za radu kudyma se dostanem na tržiště? to by nám řek každej pobuda i zadarmo... 1: já vím ale koukni se na něj...je už starší a peníze určitě potřebuje...jako každej...a navíc mi připomíná mýho bejvalýho zaměstnavatele...dyž zalovíš v mejch vzpomínkách jako už ostatně několikrát tak ho najdeš...připomíná mi toho bylinkáře u kterýho sem pracoval a kterej mi odkázal po smrti jeho obchod... 2: kterej si tak blbě zahodil tim že si ho dal tomu svýmu učedníkovi...takový střevo to bylo...v ničem se nám nemohl v bylinkách vyrovnat...ten jestli bude někoho učit tak za chvíli budou ordinovat na horečku inwetelumbë...to bude za chvíli celý městečko jednou nohou v hrobě...takový blbý nápady můžou napadnout jen tebe... 1: uklidni se...nebyl až tak špatnej...a na horečku by určitě dal campin...zas tak blbej nebyl...a teď už buď zticha...počkáme si na ten popis cesty a vyrazíme...máme do večeře ještě pár hodin po týhle menší myšlenkový při se podívám na hospodskýho a čekám na odpověď |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Potom jsi uslyšela tlumený smích a poznala jsi Vereenu. Ta pohla rukou a vzápětí doprostřed místnosti spadlo něco podélného a okamžitě to začalo syčet a pomalu se plazit přímo k tobě, poznáváš, že je to velmi jedovatý had... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Potom se opět zahledím na muže, pomalu k němu přistoupím a položím mu ruku na hruď. "Jsem velmi ráda, že mám tak dobrého průvodce, který se o mě velice dobře stará. Ale mohl by se starat i trochu lépe a jinak.. Tedy jestli mu to nebude vadit." V očích mám náznak touhy a příslib něčeho neskutečného... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Když se o něj opře rukou, váhá jen chvíli a poté si jí přitiskne k hrudi a začíná se k ní sklánět v očekávání polibku.. Tobě už vůbec nevěnuje pozornost, protože je zaujat zcela Kyriou, která stojí před ním. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Než si stačím uvědomit více, dopadne dolů had, výhružně syčí a plazí se přímo ke mě. Nemám moc času na rozmyšlenou, had je natolik podrážděný, že zůstat ležet a nehýbat se, by mi asi nepomohlo a pak nevím, jak bude reagovat Arno. V rychlosti vytáhnu hvězdici a naučeným pohybem ji vrhnu na hada. Z této vzdálenosti, by neměl být žádný problém ho zasáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro .........Kyrio...co mu to povídáš?...náš protivník a ty si s ním chceš užívat?...helemese, neco mi naznačuje...hmm...nejsem si jist, jestli jsem pochopil dobře tvůj náznak...no stejnak už nemáme moc času...doufám, že jsem to dobře pochopil...koukla na mě a poté hodila hlavou směrem k muži a pak na jeho meč...určitě ho chce teď oddělat...nebudu už na nic čekat...snad jsem se nezplet...... ......tak ty šmejde....dostaneš zavyučenou...teď se tě budu snažit vyřídit rychle...ale věř mi...mít víc času....nebudeš to mít tak rychlé....alespoň bude z mýho sesnamu a jednoho grázla míň...jen tak ti to neprojde zato .co jsi udělal Šejle......... Když Kyria omamuje muže, který nic nevnímá, pomalu a potichu položím štít a poté s rozzuřeným obličejem skočím k tomu zmetkovi. Rychlostí mi až sjela kapuce. V mžiku jsem mu vytáhnul meč a sevřenou pěstí jsem ho udeřil zakrk až bylo slyšt hlasité zakřupání. Byla to rána až to trochu zabolelo i mě. Muž byl tak zmámen krásou a svůdností Kyrii, že to šlo rychle a hladce. Když tak učiním rychle se kouknu na Kyriu a čekám na reakce. |
| |
soukromá zpráva od pro Pečlivě očima změřím vzdálenost od vstupních dveří a uložím do paměti. Rychle zalovím v torně, vylovím z ní dýku a drže ji v pravé ruce, rezeběhnu se chodbou za odvlečenou elfkou. Levá ruka přidržuje jilec meče u pasu, aby v běhu příliš nepřekážel a jak jen to jde, snažím se nefunět a běžet po špičkách po tichu. Jakmile 'to' udělám, tak už se asi budu těžko vymlouvat, že jsem si přišel pro práci, co? Jedině snad cynicky tvrdit, že je tohle moje vstupenka. Jak běžím soustředím se neustále na vzdálenost a směr ke vstupní bráně, abych v případě potřeby byl schopen se po kouzelnicku transporovat pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Tržiště se nachází na náměstí uprostřed města, takže stačí jít po cestě, kterou jezdívají kupci." Poté se otočí a i s věcma odejde dozadu. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Majednou však uslyšíš zavrčení a Arno se z boku vrhla na hada a ten protože to nečekal nestačil uhnout a arno mu úderem tlapy přetrhla vaz. Potom ještě párkrát kousla do mrtvého těla a vesele přiběhla k tobě. Pohlédla jsi nahoru, ale Vereenu jsi tam nezahlédla. Když v tom se o tebe opřela Arno a začala tiše vrnět.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Sledoval jsi i své okolí, takže když muž odbočil do chodby, po chvíli jsi jej následoval, ale jen jsi stihl zaregistrovat, jak elfka zakřičela a potom jsi viděl už jen muže, který se právě chystal otočit čelem k tobě a nejspíše se vrátit zpět do místnosti. A zároveň slyšíš kroky po schodech nahoru a zdá se ti, že se podle kroků jedná o tu ženu, která elfku připravila o dýku.. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro ...........nerada bych takhle byla dlouho......... ...............sice se ho můžu zbavit sama, ale už by se to neobešlo bez poplachu....... Když udeříš muže do zátylku, jen poodstoupím a zachytím jeho padající tělo a jen zlehka jej položím na zem tak, abych nezpůsobila žádný hluk. Poté se mi v pravé ruce objeví dýka a já jí chladně vrazím do mužova srdce. Vzápětí pozvednu hlavu a jen tiše řeknu:"Je vidět, že jsi mi dobře rozuměl. Teď už vím, kde je Šejla a tenhle by jen těžko toleroval naše pokusy o její osvobození." Pousměji se, chopím se těla mrtvého a pošlu jej po skluzavce dolů, takže po něm nez§stanou žádné stopy... Myslím, že je načase dostat Šejlu ven. Už tam byla chudák dost dlouho a určitě to tam není nejlepší.." |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Nebýt Arno, bylo by asi po mě. Laskavě na ní pohlédnu a hladím ji. Neříkám nic. Vím, že ví, jak jsem jí nesmírně vděčná. tak zdá se, že ještě chvilku budu naživu i proti tvé vůli, Vereeno. Podívám se nahoru, ale už tam nikoho nevidím. "Arno, co je, co cítíš? hm...už nic, že?..." Rozhlížím se a snažím se pozorně poslouchat, abych zjistila, jestli už je klid. Ještě chvíli jí hladím, pak se pokouším meditovat. arno nešimrej, já se musím soustředit...no ták... Nejde to, nemohu se soustředit. Vstanu a zajdu si podat hvězdici, kterou jsem před tím hodila po hadovi. Jak procházím kolem hada, odkopnu ho vztekle ke stěně. co blázním...proč si vylévám zlost na něm...už tady z toho začínám šílet...pomalu ale jistě...co mají dělat ti chudáci, co jsou zavření roky? musím to vydržet...a musím spát a pak meditovat...to je má šance na únik Než hada odklidím se ke stěně, vyndám mu opatrně jedový váček. mohl by se hodit, ale kam s ním. když si potřu hvězdici, mohla bych poranti sebe, nebo Arno. Nakonec váček s jedem položím do spáry ve stěně. Ulehnu, přivolám Arno k sobě a snažím se usnout. po chvíli se mi to podaří. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Po slovech Kyrii si zhluboka oddychnu a kouknu se jí do očí. .....ufff...tak jsem to pochopil dobře...už bylo na čase...teď ještě zachránit tu Šejlu.... Tak to jem si Kyrio oddech...nebyl jsem si jistý, ale už se mi nechtělo čekat...tak jsem zasáh....a to svádění podruhý přede mnou radši nedělej....nevěděl jsem jestli ho mám praštit nebo se vrhnout na tebe. Pronesu tichými slovy a rychle Kyriu obejmu. Ač asi netušíc jak jsem obětí myslel. A poté se na ní rychle usměju, na znamení vtipu, jejího svádění. Jo už jí musíme dostat ven...doufám, že není pozdě...kde je tedy ten černý kámen...nebo jak teda...řekl bych že teď musíme jednat rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Když mě obejmeš, v první chvíli ztrnu a čekám co se bude dít, ale poté tě celkem rychle odstrčím. Ještě jsi ucítil chlad, který ze mě vychází a pořádně tě z něj zamrazilo... "Promiň jestli tě to rozptýlilo, ale bylo to nutné.. Ne, že bych se jej chtěla dotýkat," a při těch slovech se pohrdlivě zahledím směrem ke skluzavce, kde tělo zmizelo.."Ale bylo to třeba, protože by jinak spustil povyk a my bychom se odtud nejspíše nedostali ani bez Šejly natož s ní...." V hlase je chlad, ale také něco jako smutek a to od té doby, kdy jsi mě obejmul. ...............neudělal by to, kdyby věděl, kdo jsem.......... .............však se to nejspíše brzy doví, protože to před družinou nemůžeš tajit věčně........... ............a potom tě vyhodí ze svého středu..........už tě tam nebudou chtít.......... .................budeš pro ně jen bestie, která má zemřít.......... .............možná jsou jiní..............možná jim vadit nebudu..........vždy» jim pomáhám..........snažím se o to............a neublížila jsem jim.......... ............to jim bude jedno.........a víš proč?.......... .................protože tvou rasu nenávidí každý........a opodstatněně............ ........vyhodí tě........zbaví se tě a možná se tě pokusí zabít.......... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Po tvých slovech ti tichým hlasem řeknu. Ne nerozptýlilo mě to....neboj nechci tě nějak znásilnit, nebo něco...že jsi mě tak odstrčila...myslel jsem to rozptýlení jako vtip...jen jsem byl rád, že se ti nic nestalo...proto to obětí... Začnu ti rychle vysvětlovat. Když začneš nad něčím přemýšlet, kouknu se ti do tváře a řeknu. Kyrio...je ti něco...musíme rychle jednat...co teď tedy...musíme jí z toho dostat... |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro 1: tak dobře...ale aspoň mu ještě poděkuju...přecejen nám poradil... k hostinskýmu (já): tak vám děkuju...a ty věci vopravdu dobře schovejte...a hlavně jí je nezapomeňte dát až příde...né že bych si vo vás myslel že ste nějak zapomětlivej ale radši připomenu...ještě se tu dneska objevím takže nemějte starost že ten můj xicht už neuvidíte... řeknu a usměju se (sice to hostinský nevidí ale pro klid v duši) tak naschledanou... řeknu a při odchodu hodím na pult pět měděnej... 2: a ty si nedáš říct...jako bys musel rozdávat naše poslední prachy...di» si vo žádný neřek a už předtim se urazil dyž si mu chtěl nacpat těch pět stříbrnejch...je pravda žě pět měděnejch nejni pořádně nic ale byly by za to dvě piva...který máme navíc zdarma...všechno platí xantipy zaměstnavatel... 1: to vůbec nevadí...nebudem pořád dlabat na cizí účet...a navíc její zaměstnavatel nám platí nocleh a večeři...vo tom co sme snědli a vypili předtim nebyla řeč...tak radši platim aby nás potom třeba nevyhodil...a teď dem na to tržiště... sdělím si a vyrazím směrem ke dveřím...cestou seberu svůj vak s věcmi, přehodím si k němu přivázanej provaz místo popruhu přes rameno, otevřu dveře a vyrazím do ulic města... jdu po cestě která je kamenně dlážděná a cestou potkávám spousty různejch obyvatel tohohle města, dalších dobrodruhů a spousty dalších vesměs mix všech známejch ras...tahle cesta se mýmu druhýmu já obzvláš» líbí protože je plná nejenom kupců a mužů ale i žen (ne že by se mi nelíbili ale po tý tragédii s mojí rodinou sem byl rozhodnutej žít sám... 2: no tý woe...vidíš jí? ta je...to je krásná postavička...ty prsa...a ten ZADEK!...no to je podívaná...škoda že je kudúk...a támhleta trpajzlice taky nejni k zahození...jen by se mohla voholit...krásná elfka...krásná... cestou pořád moje druhý já komentuje procházející ženy...a takto dojdeme až na tržiště... MH: sorry ale delší příspěvek sem nestih...sem musel potom mizet... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro To ty jsi vtrhl do lví jámy, kde můžeš zemřít, po boku ženy, kterou znáš jen velmi chvíli... A to vše jen kvůli jedné ztřeštěné elfce." V hlase čím dál více mizí chlad a naopak se v něm ozývá lítost a beznaděj. "Ach ano, Šejla..........Myslím, že je na čase jednat, ale raději jdi zkontrolovat, jestli se tady někdo neblíží. Až otevřu chodbu, dám ti vědět." A poté se otočím tak prudce, až se má kápě rozevlaje za mnou... Hbitě přistoupím ke skluzavce a poté stisknu jeden z kamenů, načež se ozve otevírání ukrytých dveří přímo naproti mě. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Na slova abych šel zkontrolovat, jestli se tu nikdo nepohybuje, jen kývnu a řeknu. Dobře, jdu se porozhlédnout, jestli se sem nikdo neblíží. Hned jsem zpátky. Tak se to zatím pokus otevřít. Rychle a tichonce našlapuji a zkoumám, jestli někde někdo není, nebo se pomalu neblíží. Poté co zjistím, že je vzduch čistý, se vrátím tichýmy kroky zpět ke Kyrie a dám jí znamení, že je vše v pořádku. Vzduch je čistej...už jsi to otevřela?....myslím, ale že se sem každou chvíli někdo už dostane.... Rychle se optám a čekám, co se bude dál dít. Očima jakobych popoháněl Kyriu v její činnosti. |
| |
soukromá zpráva od pro Bože, a» tohle vyjde. Bože a» mám dost času. Bože a» ten/ta co jde sem nahoru jde někam jinam. Bože a« tohle přežiju. A s těmito myšlenkami se rozmachuji s úmyslem zezadu muže zasáhnout nejlépe do krku či hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Muž se jen zasmál, otočil se na tebe a z rukávů vytáhl dvě tenké dýky, jaké jsi ještě nikdy neviděl a poté se pomalu přibližuje k tobě.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Dokonce jsi zahlédl někoho, ko vypadá z většiny jako had, kentaur i dryáda. Z tržiště se nese mnoho zvuků a ty jsi záhlédl i místo, kde se prodávají domácí zvířata. Na okrajích tržiště postávají strážní, kteří se rozhlíží a dá se říci, že dohlíží na bezpečnost a na to, aby se zde nevedlo zlodějům dobře....... |
| |
soukromá zpráva od pro Zůstávám stát na místě, meč napřažený k ráně. Dobže tohle nevyšlo a s mečem si moc netykám, takže zkusíme tvrdě blufovat. A jestli tohle nevyjde nezbude než se zdekovat pryč. Ještě asi sekundu zůstávám stát a poslouchám zvuky, zejména se snažím odhadnout kolik času mám, než sem přijde ta osoba, kterou jsem před chvílí slyšel vzadu. Nekonec pronesu temným hlasem, do kterého se snažím vložit co nejvíc varování:"Dobrá, jsi lepší než jsem myslel a za ten slušný úskok tě možná nechám naživu. Teď ale okamžitě pus» tu holku a jestli nebudeš zlobit, tak to přežiješ!" Moje levá ruka při tom proslovu jde pomalu nahoru a míří také na protivníka. Jsem soustředěŇ a připraven kouzlit. MH: Předpokládám, že pořád jsem schopen určit směr a vzdálenost pro Hyperprostor z budovy ven na náměstí. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Myslíš, že mi naženeš strach? Je na tobě poznat, že se v boji na blízko moc nevyznáš, takže jestli se odtud bude někdo klidit pryč, tak to budeš ty, ale po kouskách." Odvětí muž se zlomyslným smíchem a potom zamíří přímo k tobě. Ještě jsi zaregistroval, že se kroky zastavili, ale to už je muž téměř u tebe... |
| |
soukromá zpráva od pro Sousteděně se zahledím do protivníkových očí a ze rtů my polohlasně splyne "Sómnos". MH: 4magy. Jestli hrajeme na kostky tak : - hod na neúspěšnost kouzla 89% (tj. kouzlo se zdařilo) - hod na past 3 |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Muž do něj vstoupil a vchod se za ním ihned uzavřel, takže nemáš možnost jej následovat... Najednou jsi na druhé straně od schodů zaslechl tlumený pád těla na zem a dva hlasy, jenž patří muži a ženě, kteří spolu tiše hovoří, jako kdyby o nich neměl nikdo vědět... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Po nějaké době se narovnám a jen pokrčím rameny:"Potřebujeme klíč, kterým se to uvede do chodu a řekla bych, že jej jakýkoliv strážný bude mít... Ale problém je v tom, že se tady zrovna žádný nenachází, takže budu muset nějakého najít. Ty tady prosím počkej. Sama budu mnohem rychlejší." Ještě dodám a vzápětí se rozběhnu tiše na druhou stranu než jsme my. Ještě jsi zahlédl vlající kápi, ale potom jsem ti zmizela za rohem chodby a neslyšíš už ani mé kroky... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Chystáš se teleportovat ven, ale najednou před tebou stane žena v černých šatech, kterou jsi před tím zahlédl dole a která po svém boku muže, který jí hlídal. Překvapeně si jí prohlížíš, ale neřekl by jsi, že patří ke skupině, které patří tato budova... |
| |
soukromá zpráva od pro Co tu dělá tahle? Teda nevím proč, ale nezdá se mi, že by sem patřila. Mám lehce přivřevé oči, kterými si prohlížím objevší se ženu. Soustředím svou mysl na případné teleportační kouzlo, které mě odsud vystřelí pryč. Ale něco ve mě (možná zvědavost) nechává část mojí mysly aby zkoumala auru té ženy a hledala v ní přítomnost magie. Pravá ruka s mečem i levá prázdná ruka je svěšená a vůbec svoje tělesné já jsem přestal vnímat. Když se po několika okamžicích rozhodnu promluvit vyjde ze mě napoprvé jen zachroptění nebo» moje tělesná schránka se jen neochotně 'probouzí' k normální činnosti. "Hledáš někoho?" |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Po chvíli se však jen pousměji, což není pod maskou vidět a jen tiše řeknu:"Ty patříš do této společnosti? Nutně bych s někým potřebovala "mluvit" a "poprosit" jej o klíč k jedněm dveřím..." Na dvě slova jsem kladla trochu jiný důraz a je poznat, že jsem to určitě nemyslela až tak upřímně... Ruka mi sjede do úrovni pasu a přitom neustále sleduji muže a čekám na jeho odpověď.. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Trochu vztekle dupnu a prohodím rukou k místu s otvorem, kde zmizel náš průvodce. Poté se dívám na Kyriu doufajíc, že to jde i jiným způsobem než klíčem. Když na mě pohlédne, je mi hned jasné, že to jinač než bez klíče nebude možné. Dobřey Kyrio....počkám tady, doufám, že nějakého najdeš co nejdříve...budu stát támhle kousíček dál, a» není nápadné, že stojím tady u toho vchodu jo? Dořeknu a potichu, pomalými kroky se vydám k místu, na které jsem ukázal. Když se oba rozdělíme, ještě potichu Kyrie řeknu. Buď opatrná.... Ale to už mi zmizla z dohledu za rohem. Stoupnu si na místo a čekám. Neustále pokukuji po obou stranách, jestli se někdo neblíží. |
| |
soukromá zpráva od pro Zmítán trochu pochybnosti se rozhodnu věřit svému pocitu, že ta žena sem nepatří. "Kterou společnost máš na mysli? Společnost nájemných vrahů a zabijáků?" Chce se mi dodat 'jako jsi ty', ale tuhle invektivu nakonec spolknu v sobě. S úšklebkem pokačuju "A ty jsi co? Vrah nebo zabiják?" Dotaz o klíči zatím nechávám nezodpovězený. Stále zůstávám ve střehu, obě ruce zatím stále svěšené podle těla. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Sotva se postavíš na nohy, do místnosti spadne tělo a ty v šeru jen stěží rozeznáváš že se jedná o muže. Pomalu k němu přistoupíš a zjiš»uješ, že je mrtev. Někdo nebo něco mu přerazilo páteř a možná i zlomilo vaz... Také odhaduješ, že se jedná o člena této společnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Jestliže toužíte někoho z nich potkat, tak až někoho najdu, tak jej k vám můžu poslat. A nebo mi můžete dělat společnost. A promiňte mi mou nezdvořilost. Jmenuji se Lilien..." A přitom se zlehka ukloním, takže ze mě vyzařuje šlechtična každým pohybem. ................to se ještě zjistí...............však brzy poznáme, kdo vlastně jsi............ ............jen doufám, že se nepletu............nerada bych vyvolala rozruch hned ze začátku.......... to by mi určitě nepomohlo a Šejle už vůbec ne....... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Co se děje? Nerozumím tomu...Zdá se, že se něco děje, ale co? Že by přišel na pomoc Dryas? Ale jak by mě tu mohl najít...nebo že by Kyria? Drogar? ne...ti jim buď posluhují, nebo jsou už také po smrti..... Začnu tělo důkladně prohledávat, Arno se mi motá kolem noh. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Když ses tak dívala co má muž u sebe, všimla sis, že má na zátylku vytetovanou lví tlamu, ze které leze had s rudýma očima... |
| |
soukromá zpráva od pro Doufám, že jsem se nezbláznil. Hlavně si hlídat záda... Zastrčím meč do pochvy a ujdu pár kroků ke své na zemi ležící dýce. Zvednu ji a ponechám v levé ruce. Teprve teď mi dojde, že jsem nereagoval na ženino představení. "Omlouvám se, že jsem se také ještě nepředstavil. Přemýšlím nad příliš mnoha věcmi naráz. Mé jméno je Dyral." Chvilku zapřemýšlím a nakonec dodám: "Že jsem tak smělý - na co ta maska?" |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro .................tak si opět něco vymysli..........působí sice důvěryhodně, ale raději opatrná než mrtvá........ ...............jestliže nám ale pomůže, mohli bychom jej příjmout do družiny............. "Ta maska je bohužel nutná. Skrývá mou tvář nebo» je to nutné a i když se mi to příčí, nic jiného mi nezbývá. Snad brzy příjde doba, kdy jí budu moci sejmout. Co se týče toho hledání, koho hledáš ty? Nepřipadáš mi jako nějaký muž, který zde zachraňuje přítele." |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Na tváři má pobavený výraz a zdá se, že mu něco udělalo velkou radost... Vzápětí si tě však všimne a s tichým zaklením vytasí meč a pomalu se k tobě blíží s jasným úmyslem.. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Promiňte muži, potřebuju pomoct. Moje paní šla někam s vaším přítelem, já měl čekat a ztratil jsem se, mohl byste mě zavést zpět do vaší hlavní místnosti, kde bych na ní počkal?....děkuji. '' ........ty ksindle....dej tu ruku z toho meče dolů, nebo budeš litovat....nechci se kvůli tobě prozradit...a co tě tak pobavilo....jak zjistím, že sis dělal potěšení na Šejle, ještě bude dost dlouho trpět tvá mrtvola....prase jedno hnusný....tak pojď a» tě můžu rovnou zabít...... Když je odemne muž nepatrný kousek, stisknu pevně štít a netrpělivě čekám co muž udělá a odpoví. Připraven s pohledem pošilhávajíc po jeho meči, mu útok hned odrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Zatím jsem zde nikoho cizího nepotkal a nějakého mého kolegu také ne. Jestliže mi svou paní však popíšete, během několika minut vám řeknu kde je a dovedu vás k té místnosti...." Avšak v očích má zradu a v hlase taktéž. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Strhnu mrtvému z krku klíček a prohlížím si ho. od čeho to může být? od dveří jistě ne...na to je maličký...nějaká skřínka? nebo tajná skrýš? nejspíše nějaká skřínka, nebo truhlička...nebo malé dveře?...tady mi je asi na nic, ale ....schovám si ho. Pohladím Arno a dále si prohlížím mrtvého chlapa. vypadá to jako lev...teda spíš jen lví tlama a z něj vylézé had...brrrr ... Otřepu se při vzpomínce na hada, který mi chvilku dělal společnost a pohledem se pro jistotu ujistím, jestli leží pořád na svém místě. Leží, tak si oddechnu. klíček...možná od něčeho důležitého.... Sednu si ke stěně. Arno si položí hlavu do mého klína a já ho hladím. U toho si prohlížím neustále klíček a převracím ho v ruce. Pak si ho dám na krk a zastrčím do výstřihu haleny. jak dlouho jsem spala? jak to mám vědět...no nicméně zkusím trochu meditovat Vyrovnám záda, zavřu oči ruce položím volně vedle sebe. A soustředím se jen na sebe, na svou vnitřní sílu.... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Má paní se jmenuje Lilien. je oblečena v černých šatech. Jsou úzké a přiléhavé a mají větší výstřih. Na krku má zlatý řetízek a má černé vlasy. Přes ramena jí splývá černý pláš» s vyšívkou draka a na obličeji nosí masku. Byli jsme u Saroda kvůli obchodu a nyní nás měl jeden z vás provés a ukázat nám krásu vašeho příbytku. Jenže jsem hleděl na zdobení místností a ztratili se mi z dohledu. Zavedl byste mě zpět k Sarodovi? Počkám u něho. Díky.'' ..........ty šmejde, proč já mám pocit, že mě chceš obalamutit.....buď si jistý, že jakmile se otočíš tak tě kuchnu....nebudu se s tebou párat...... Hlubokým hlasem popíši muži Kyriu a čekám na jeho reakce. |
| |
soukromá zpráva od pro Pak se rozhlédnu okolo a gestem podpořím další větu: "Odváděli ji někam sem a tady jsem ji naposled slyšel křičet." |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Ale jestli se nepletu, tak jsem vaší paní zahlédl po cestě sem. Zrovna si povídala se strážným trochu důvěrněji. Jestliže tak, mě následujte a já vás k ní dovedu. Určitě bude ráda že vás opět vidí." Odvětí muž a poté se k tobě otočí zády a kráčí směrem, kterým se vydala Kyria.. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro ............no, ale snad mi nám mohl pomoci.........a jestliže by jí chtěl nějak ublížit, tak si to s ním vyřídíme.......... "Tak to by se mohlo jednat o mou společnici, která zde vstoupila a ani já sama nevím, co jí k tomu vedlo. Docela by se nám mohla hodit vaše pomoc, protože tak toho zvládneme daleko víc a abych řekla pravdu, jsem tady ještě s jedním barbarem, který však čeká opodál. Už dokonce vím, jak se dostat dolů, ale potřebuji k tomu klíček, který mají bohužel jen místní stráže.... A proto potřebuji jednoho z nich najít." |
| |
soukromá zpráva od pro "Jednoho strážného jsem měl skoro na lopatě, ale na poslední chvíli mi utekl, někam tady do tajné chodby." a rukou ukazuji na místo, kde mi ten muž zmizel. V paměti se snažím vylovit a přehrát jeho útěk, abych byl schopen určit, kde je mechanizmus ovládající ony tajné dveře. "Taď mě tak napadá - jestli ten bastard zburcuje další, budeme mít problém. Kolik jich tady tak může být?" položím na závěr řečnickou otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jeden končí ve městě a druhý v místě, kde mám společníka, takže bychom se měli rychle vrátit. Mohl by se tady totiž vyskytnout menší problém. A co se týče počtu místních strážných, tak něco kolem 50, ale spousta dalších se různě potulují po městě a okolí, kde plní své úkoly...." Pdvětím klidně a jen se usměji nad kudůkovým nechápavým a nedůvěřivým pohledem, který na mě po těchto slovech vrhne.... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Děkuji, pokud tedy víte, kde se nachází, budu velice rád, když mě k ní dovedete...tak mě nyní veďte...děkuji '' Počkám, až se muž otočí a poté se za ním vydám, v jeho krocích. Neustále se mírně držím trochu za ním. Poposunu si držák štítu výše na ruku, abych měl obě ruce volné. Po cestě se pomalu více a více nenápadně přibližuju ke strážnýmu. Sleduji cestu okolo a snažímse jí zapamatovat. Zatím jsme ušli jen pár sáhů, takže si ji zatím pamatuji. Když zahneme za roh do nějaké chodby, rychle se rozhlédnu a když zjistím, že je vše čisté a nikde nikdo nejde, skočím muži zezadu na krk a dám mu kravatu. .........tak a mám tě....nechci tě zabít, ale budu muset....teď jde o hodně.....a život Šejly, je pro mě důležitější, než život nějakýho hajzla co se uspokojuje bůh ví na čem....promiň...nedá se nic dělat........ Chtěl vyheknout, ale sevřel jsem ho pod krkem tolik, že jsem mu to neumožnil. Cítím jak mu začínají na krku naskakovat žíly a jak bezmocně šmátrá po zbrani. Déle to neprodlužuju a škubnu muži krkem, až mu v něm zapraská. Sevření povolím a chytnu ho za hlavu a vlasy. Tu mu ještě v rychlosti navedu proti zdi. Když se potká hlava muže se zdí, jen to mírně zaduní. Ještě chvíli držím hlavu namáčknutou na zdi, ale je vidět, že muž už nejspíše neví o tomto světě. Rozhlédnu se kolem a pomalu ho položím na zem. Rychle ho začnu šacovat a takyhledat klíč od místnosti, jelikož Kyria říkala, že by klíč mohl mít každý strážný. A proto v to doufám. |
| |
soukromá zpráva od pro "Dobrá, budu předpokládat, že ta strašná náhoda se stala a hledáme tutéž osobu. Pokud by se ukázalo, že tomu tak není, tak ..." chvíli bojuji se svým svědomím a chutí nechat svoji neznámou napospas tomuto místu, ale svědomí ve mně získá navrh a dodám "... slíbíte mi, že se pak porozhlédneme po té mojí?" Proboha, proč se vlastně tak angažuju. Proč nemůžu být trochu lhostejnější k okolí. tohle fakt jednou zabije a ne že ne. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Prohlédl jsi jej, ale nic podobného klíčku jsi nenašel. Jen sis všiml, že má na týle vytetovanou lví hlavu a z její tlamy vylezá had... Vzápětí slyšíš tiché kroky, které směřují k tobě a zdá se, že se jedná o dvě osoby... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro A teď jestli by ti to nevadilo, měli bychom se rychle vrátit, protože nevím, jestli náhodou někdo na Drogara nenarazí.... Což by mohlo zkomplikovat situaci.." Poté se otočím a celkem rychle se vydám zpět k místu, kterým jsem přišla. |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro 1: jak vidíš tak asi jo...a co takhle se podívat na ty zvířata...co dybysme si koupili koně? 2: vod kdy vznešený temný elfové jezdí na koních? to jako fak ne... 1: já nejsem temnej elf! 2: ale seš...podívej se na sebe...no koukni...třeba do toho vědra s vodou...jak vypadáš? no...tak vidíš...temnej elf jak vyšitej... 1: ale nebyl sem! kdyby ses tenkrát neobjevil ty tak sem si moh žít dál jako normální lesní elf a moh sem si žít normální život... 2: nech už toho skuhrání...se mnou seš silnější...seš mrštnější...seš chytřejší...seš... 1: ZRŮDA!!! 2: nech si ty kecy...a deme z tržiště...chci se nadlábnout... v tom mě přestaly poslouchat nohy...mohl sem hejbat jakymkoliv kouskem těla jen nohy ovládal někdo jinej...byl to ON...ovládl moje nohy a nedalo mu to vůbec žádný úsilí...a mířil si to rovnou k exitu z tržiště... cestou se nám občas někdo připletl do cesty...ON ho nemilosrdně smetl... 1: počkej...co to sakra děláš? zastav přece...musíme se podívat co se jim stalo... 2: na to kašlu...nikomu se nic vážnějšího nestalo...až se stane tak zasta...... nedořekl protože to zase do někoho napral...ale tenhle měl obličej celej od krve...a jak dopadl na zem tak ON se vážně zastavil a vrátil mi vládu na nohama... 2: zkontroluj jestli žije a deme dál... k JINOVI (já): promiňte...nestalo se vám nic? ste celej vod krve...víte co? poďte se mnou...zrovna mířím do jedný hospody tak vám nějak nahradím tenhle náraz...a můžete se tam umejt a tak... řeknu a zvednu neznámýho na nohy... 2: no tak to je paráda...ještě ho třeba nech vyspat v naší posteli...to je bordel tohleto... 1: sklapni a nech jít mě...deme do hospody...tam si stejně chtěl ne? 2: a tohohle musíme mít sebou? 1: jo...kdybys ho nesmet tak ho teď netáhnem sebou...a konec...prostě de a hotovo... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Když zjistím odkud kroky jdou, na nic nečekám, hodím si rychle muže přes rameno a vydám se co nejtišeji, zpět k místnosti, kde byl zabit první průvodce, pokud tedy kroky nejdou tam odsuď. Pokud ano, vydám se na druhou stranu od kroků. Rozhlížím se po nějakém úkrytu a snažím se zmizet z dosahu přicházejících kroků. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro ................hergot....to nevypadá na kroky strážnýho....ale trochu mě strachuje to, že postav je více.....ty jedny jsou Kyrii....lehké a opatrné, ale co jsou zač ty druhý?.....vůbec se mi nechce jít proti nim....ale holt se budu muset připravit na popřípadný boj....už jsem bojoval s více protivníky, tak bych snad i toto zvládl...no zkusím to.......... Jdu tedy opatrně proti krokům a jen zvolna držím muže, kterého mám nazádech. Kdyby něco, rychle ho zahodím a vytáhnu meč pro útok. Když se mé pohledy střetnou s majiteli kroků, zatavím se a začnu si je s přimouřenýma očima prohlížet. A doufám, že jsem se nemýlil. |
| |
soukromá zpráva od pro Tak co se z toho vyvine? |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Lilien se v první chvíli zarazí, ale potom pokrčí rameny a klidně přistoupí až k muži.... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Někdo se s tebou nechtěl bavit? No, jestli se nepletu, tak by u sebe mohl mít ten klíč, který potřebujeme.." Zašeptám vesele k Drogarovi a potom kývnu směrem k Dyralovi:"Tenhle kudůk se vydal podle všeho zachránit naší ztřeštěnou elfku a jestli se nepletu, jmenuje se Dyral." Potom se na chvíli zarazím a pokračuji:"Podle tvého pohledu typuju, že jsi u strážného žádný klíč nenašel?! To nevadí, mají ho totiž dobře ukrytý. Polož to tělo na zem a já ti ukážu, jak se hledá..." |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Někdo se s tebou nechtěl bavit? No, jestli se nepletu, tak by u sebe mohl mít ten klíč, který potřebujeme.." Zašeptám vesele k Drogarovi a potom kývnu směrem k Dyralovi:"Tenhle kudůk se vydal podle všeho zachránit naší ztřeštěnou elfku a jestli se nepletu, jmenuje se Dyral." Potom se na chvíli zarazím a pokračuji:"Podle tvého pohledu typuju, že jsi u strážného žádný klíč nenašel?! To nevadí, mají ho totiž dobře ukrytý. Polož to tělo na zem a já ti ukážu, jak se hledá..." |
| |
| Jakmile se ujistím, že je to Kyria, radostně se na ni podívám a pomalu položím muže zpět na zem. Tichým hlasem k ní začnu mluvit. '' Kyrio...ani nevíš, jak rád tě zase vidím zpět....'' Lehce jí obejmu, ale už opatrnějš, než před tím. '' Jo byli nějaké problémy....ten bastard vyšel z té místnosti, ale byl jsem dál a on jí zase za sebou zavřel....prohledal jsem ho, ale klíč jsem nenašel....musíme se ho rychle zbavit...ty...jestli zjistím, že si nějak dělal dobře na Šejle, ještě se na jeho mrtvole dost slušně vyřádím.....pojď odnesem ho k tomu druhému šmejdovi a pošlem ho za ním, a» tady nepřekáží....'' Z mych slov mě vytrhne představení kudůka. Se zamračeným a nedůvěřivým pohledem se na něj podívám. '' Kde si k němu přišla?....dá se mu věřit? Doufám, že jo.... jinak a» si mě nepřeje...podrazy jsou to poslední, co tu teď potřebujeme... '' Jsem už dosti nervózní a ač nechtě, jsem začal na kudůkův účet, trochu zlostě promlouvat. Přeslechl jsem i jeho jméno, ale snad mi ho potom zopakuje. Jeho jméno je to poslední, co mě te´d zajímá. '' Vždy» jsem ti Kyrio říkal, že jsem u něj žádný klíč nenašel, ten bastard žádný nemá. Už jsem ho prohledal '' '' Jo je položený, tak se koukni a prohledej ho, ale říkám ti, že žádný klíč nemá.....'' Zopakuji ještě jednou svou úspěšnost hledání a zahledím se na kudůka. Chvilku si ho přeměřuji, ale pak se začnu věnovat Kyrie a nechápavě koukat na to, jak strážnýho šacuje. |
| |
| Když mě Drogar obejme, zarazím se a jen rozpačitě stojím. Potom mě pustí a vyhrkne na mě spoustu otázek a informací. Jen se usměji:"Hlavně se prosím tě uklidni. nevím jak, ale vím že mu můžu věřit.." Potom přistoupím k mužovu tělu a bez zaváhání mu vyhrnu halenu, takže se odkryje jeho hruď, ale také opasek na němž je nějaká rytina... Chvíli si s páskem hraju a když se narovnám, držím v ruce malý klíček, který spíš vypadá jako od truhličky.. "Tak vidíš, že měl klíček u sebe. Jenomže tys jenom nevěděl, kde máš hledat, zato já ano..." Dopovím ještě Drogarovi a poté přistoupím ke skluzavce a začnu prohlížet stěnu. Po chvíli se něco spustí a přede mnou se objeví schodiště dolů.. Vzápětí se otočím na Drogara a Dyrala:"Dolů musíte jít sami. Já budu hlídat tady a kdyby někdo šel, tak jej přesvědčím o tom, že to není dobrý nápad. Cesta je jednoduchá. Jen sejděte po schodech a na konci schodiště bude slepá ulička. Stačí, když najdete černý kámen ve stěně, který stisknete a otevře se vchod, který vede do cely k Šejle...." Potom jim pokynu rukou a ustoupím stranou aby mohli projít. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro od čeho jsi? no? Pustím ho, aby volně padl a visel mi na krku. Na tváři mě svědí zasychající tygříkova krev. Trochu se poškrabu a uvědomím si, že mě pořád ještě bolí ruce sedrané do krvi od skluzavky. Něco mi našeptává: Šejlo, zkus to znovu...tentokráte se to povede, uvidíš... Povzdechnu a jdu na to. Zkouším to několikrát, ale dostanu se nejvýše do 2/3 a výsledkem jsou jen více bolavé ruce. Odejdu ke stěně, schoulím se do klubíčka a foukám si na ruce. V očích mám slzy, nejsou to slzy bolesti, ale bezradnosti. "Arno, pojď sem...pojď malá" Začínám přemýšlet o hloupostech. až bude zle, pokud se mi odtud nepodaří dostat, co když sním Arno? ne to ne...raději použiji ten hadí jed na sebe...neměl by uškodit Arno, až mě bude požírat... Arno přiběhne a zadívá se na mě svýma šibalskýma očkama. Nemá v nich žal ani nic podobného. "To proto, že tomu nerozumíš...."! Schoulím se do klubíčka a přitáhnu si Arno k sobě. Tlukot jejího srdce je pravidelný a uspává mě. Neusínám, jen tiše ležím se zavřenými oči a snažím se nemyslet na své ruce. |
| |
| '' Jak mám být klidnej Kyrio, jde o život mladému, hezkému děvčeti a nejen jemu, taky nám....tak jak se mám uklidnit...'' Chrlim na ni jedno slovo za druhým, ale potom se zmírnim. Podívám se jí do tváře a omluvím se. Poté začne hledat u mrtvého muže klíč a když ho vytáhne, nechápavě zavrtím hlavou. '' No koukám, měl ty klíče pěkně zašité parchant jeden....no alespoň vím, kde hledat příště....si dobrá, radši se nebudu ptát, jaktože víš, kde je mají ukryté...možná později '' Mezitím, co se Kyria zabývá dveřmi, drapnu mrtvého muže a pošlu ho dírou za tím druhým, aby zbytečně nepřekážel. Vedle vchodu si položím štít, aby mi nevadil v jiných činnostech. Jakmile otevře dveře a vysvětlí nám cestu, kývnu na souhlas hlavou a řeknu. '' Dobře půjdem tam tedy sami, bude lepší, když bude jeden hlídat. Pudu radši první kudůku.'' '' No snad ten černý kámen najdeme. Dobře.... vypadá to, že se v chodbě nedá zabloudit....tak pojďmě tedy.....'' Dořeknu svá poslední slova. Vydám se tichými a pomalými kroky hlouběji chudbou, občas se otočím na kudůka a poté pokračuji dál.. |
| |
Poprvé ve mně zahlodá červík pochybnosti. Odkud tohle ta holka všechno ví? Na Drogarovu ne zrovna uctivou konverzaci ohledně našeho seřazení do pochodové formace reaguji jen úsměvem a gestem rukama 'jen si posluž' a jen co vejde na schodiště, "poslušně" jej následuji. Když se Drogar asi potřetí ohlédne, jestli jdu za ním, zašeptám "V pohodě, jsem pořád za tebou. Raději se soustřeď na cestu před sebou, a» do něčeho nešlápneš!" |
| |
| Pomalými kroky našlapuju po schodech směřujících hlouběji chodbou a dávám si velky pozor abych na nich nespadl, jelikož jsou docela malé. Když mě kudůk ujistí, že jde stále za mnou, už se přestanu otáčet a věnovat začnu se více věnovat cestě. Po chvilce dojdeme k zmiňované slepé uličce. Začnu osahávat stěnu a hledat černý kámen. Při hledání otočím hlavu na kudůka a tichým hlasem špitnu. '' Pojď mi pomoct najít ten kámen...a» to je rychlejš....'' Kudůk na nic nečeká a začne mi pomáhat. A tak tam společně osaháváme stěny a hledáme onen černý kámen, který má otevřít chodbu k Šejle. |
| |
| Po chvíli hledání jste v úrovni pasu nalezli větší kámen, který je černý. Rozhlédnete se kolem sebe a poté Drogar stiskne kámen. Vzápětí se ozve šramocení a stěna před vámi se pomalu vysune. Za ní sedí Šejla a Dyral poznává elfku, kterou chtěl vysvobodit. U nohou jí sedí malý bílý tygřík a u zadní stěny leží dvě těla mužů.... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Vzápětí dolů sjede tělo dalšího muže a ten je taktéž mrtvý. Také je jisté, že patří stejně jako ten první ke strážím budovy... zároveň se ozve šramot zpoza tvých zad a když se otočíš, nedůvěřivě sleduješ, jak se vysouvá stěna za tebou a ty vidíš v šeru místnosti dvě postavy... |
| |
Do kobky dopadne zkluzavkou další tělo. Zvednu se ze země a jdu se podívat, jestli žije. Vypadá jako ten první a nejeví známky života. Co se to tu děje...co jste udělali vašemu pánovi tak špatného, že vás posílá za mnou v takovémto stavu? No máte si lépe vybírat komu sloužíte...Ten Tlamák je parchant..to jste si museli všimnout...dobře vám tak... Odtáhnu tělo k tomu prvnímu a opět ho prohledám. Že by Drogar a Kyria...hloupost...ti už asi nafasovali od Tlamy nebo Vereny tučnou odměnu...ale pořád nevím proč, čím jsem pro ně tak důležitá nebo nebezpečná?....Co po mě vlastně chtějí...možná, čím později se to dozvím, tím lépe...Ale celé mi to pořád nějak nesedí...proč ta komedie v hospodě a jak mohli vědět, že budu tu ženskou sledovat až sem...No asi to měli vymyšlené celé jinak, jen já jim nahrála do karet. "Arno, pojď sem malá..." Tygřík přiběhne a usadí se mi u nohou. Posadím se k němu a hladím ho po heboučkém kožíšku. "Neboj, slíbila jsem ti něco a doufám, že to splním...víš, umím jedno dobré kouzlo...ale nemám na něj ještě dost enerie...Vypadá to, že jsme tu věčnost, ale bude to jen pár hodin ...asi...Tak já zkusím zase ..." Nedořeknu, protože uslyším za zády nějaký šramot. Otočím se a vidím, že se rozevírá stěna. Tajný vchod? Tak se možná už dozvím, co se ode mě vyžaduje...nebo že by šli pro Arno? V šeru vidím dvě postavy, zdá se že muži. Jeden - ten větší, bude nejspíše některý z Tlamových posluhovačů a druhý je mi povědomý. ten prcek...jasně to bude ten, co jsem ho viděla, když jsem sledovala Xantipu...Jak nesl ten pytel s Arno... Zůstanu sedět nachystám si hvězdici do ruky a pošeptám Arno: "Seď, dokud ti nedám pokyn." |
| |
| Když hledáme na stěně kámen a já na něj po chvíli narazím, usměji se a s úsměvem na tváři strčím vesele kudůkovi do ramene. '' Hele už ho mám....hahá..'' Na nic nečekám a kámen zmáčknu. Se šramotem se otevře tajný vchod a já spokojeně hledím, co je v místnosti, která se před námi otevřela. Vidím tam sedět Šejlu a u ní malé bílé zvířátko. Vypadá to na malého tygříka. Opodál leží dvě mrtvoly mužů, které jasně poznávám. Zahledím se na Šejlu a vejdu rychlými kroky do místnosti. Jdu k ní a při chůzi si sundám kapuci, která mi do poslední chvíle zakrývala většinu mého obličeje. Moje tvář se lehce skřiví a mé oči se mírně přimouří. Zkřivení není ze vzteku, nýbrže z radosti. Je to takový ten výraz radosti, kdy je člověku dosti radostí do breku. .............Šejlo....ani nevíš, jak rád tě vidím a jak jsem spokojenm, že jsem tě konečně našel.....vím, že mě budeš mít nyní za zrádce za to, jak jsem tě nechal napospas těm grázlů, ale prosím, snad to pochopíš.....nebyla jiná možnost........ Při chůzi se na ní dívám a přitom začnu říkat svou omlouvu. '' Šejlo...promiň mi to...promiň....prosím odpus», jak jsem se choval nahoře a ani nezasáhl....nešlo to jinak....prosím promiň....nechtěl jsem ti nějak ublížit.....promiň....prosííím promiň '' Nevšímám si ničeho, co se děje kolem. Nyní mě zajímá jen Šejla a její reakce. |
| |
Ten větší z mužů se rozejde ke mě a já poznávám Drogara. Propukne ve mě rychlý, ale velký vnitřní boj. Na jedné straně bych si moc přála, aby to byl on a přišel mě zachránit, na druhé straně si to odmítám připustit. Zavelím potichu své tygřici: Arno, teď!" vyrazím kupředu do dveří, které se uvolnily tím, že Drogar popošel dovnitř. Tygřice mi peláší hned v patách. Hned za kůdůkem se však zastavím. Co to říkal? Promiň..nezasáhl, nechtěl ublížit..... Do očí mi vrknou slzy. jsem tak zmatená...rozum mi říká zmiz...srdce zůstaň....co poslechnout? Zůstávám stát, otočená k těm dvěma zády a v ruce svírám hvězdici. Arno také zastaví a čeká, co bude dál. Otočila bych se, ale nechci aby viděli mé slzy, zvláště pokud mě přišli jen ranit. Dále stojím a ze zakrvavenýma rukama si stírám slzy z očí, pořád svíraje svou hvězdici. |
| |
| Vidím výraz Šejly a je mi jasné, že ve mě vidí zrádce. Když jsem skoro u ní a chci jí pohladit, křikne a vyrazí s tygříkem k východu, kterým jsme přišli. '' Šejlo néééé...počkej prosííííím! '' Ztěžka ze sebe dostanu a zní to, jakoby mi na slova nestačil dech. ........néééé...toho jsem se bál....mám mě za darebáka a zrádce....jak mě to mrzí....říkám si, jestli by nebylo lepší zasáhnout už tam nahoře....ale to už bych jí nemusel nikdy vidět....to asi nikdy nepochopí.... Ale to už je elfka na schodech a běží po nich pryč. Sklopím hlavu a dlaní si otřu oči. Kouknu se opět ke v chodu, kam si to namířila, ale všimnu si, že tam stojí otočená zady a utírá si obličej. Rozejdu se k ní a při chůzi si ještě jednou otřu dlaní oči. Kudůk stojí opodál a vše pozoruje. Jakmile k ní doju, zaslechnu lehké povzlyknutí. Okamžitě nato jí položím zezadu na rameno ruku a mírně jí ho zmáčknu. Začnu cítit, jak mi po tvářích stékají slané kapky a přerušovaně ze sebe začnu soukat. '' Ach Šejlo....prosímtě promiň mi to....když jsem tě viděl....chtěl jsem zasáhnout.....měl jsem co dělat, abych se překonal a nezasáhl....šlo o tvůj život....musel jsem to udělat....kdybych to neudělal, už bych tě nemusel nikdy vidět....a to bych si nikdy neodpustil....prosím chci ti pomoct...nikdy bych neublížil, tak krásné dívce....jako jsi ty....odpus»!...'' .......pochopím to, a vím jak se asi cítíš....nečekám, že mi to asi promineš...ale dělal jsem to pro tvou záchranu....ani bych se nedivil, kdybych dostal nyní facku nebo něco podobného..... S hlavou skloněnou a neustálým držením Šejlinina ramene čekám, jestli mi odpoví a nějak zareaguje. Každou chvíli čekám vyčitky, ba dokonce nějaký úder do mého obličeje. |
| |
Slyším přicházet Drogara za mnou, cítím jeho ruku na svém rameni. Co to pořád povídá? on snad pláče? čert mi toho tady byl dlužen...já vůbec nevím, co se děje...Přemýšlej Šejlo, kdyby patřil k nim...stál by tu za tebou a omlouval se ti ? Co když to tam nahoře byla jen lest, kterou použili, aby se dostali až sem....Soustřeď se..chviličku se soustřeď..přemýšlej..ti dva zde..ti mrtví..on tady...Co když mu celou dobu křivdím...on riskuje život a já jsem tak nevděčná...nebo je to jen nový přelud...nebo mu to nařídili...když se ho zeptám, k čemu to bude? Ale pokud sem přišel s dobrým úmyslem, neměli bychom si pospíšit? .....Máma říkává, když se bije rozum a srdce, zvol srdce, otec říká pravý opak.... a bratři? ti říkají..nikdy nevěř barbarovi...nikdy sestřičko...barbaří jsou jen tvrdí a bezcitní...Nejspíš poslechnu Álicha, ten říkával: když máš vsadit jen na jednu kartu, děvče, musíš jí plně věřit...jinak se otočí proti tobě... Nadechnu se o dotknu se Drogara za ruku. Pomaly se otočím k němu a podívám se mu do očí. Setřu mu slzy z tváře a pravím: "Ty mi odpus»...a děkuji...o všem si však promluvíme později, teď už raději pojďme odsud pryč...Kde je Kyria? a kdo je toto....Co on tu dělá?" ukážu rukou na malého človíčka. Tak nějak polozlostně se podívám na kudůka:"Tebe já asi znám...ty jsi ten co loví malé tygříky pro Xantipu, že jo? Viděla jsem tě s ní, když jsem jí sledovala až sem" "Arno, pojď....vyřiď si to s ním..." Tygřice však jen popoběhne ke mě, otře se mi o nohu a posadí se. Podívám se na kudůka provinile: "Nebo jsem se spletla?" |
| |
| Najednou se nad vámi ozve nějaký hluk a vzápětí bolestný výkřik... Avšak nezdá se, že by patřil muži ale spíše ženě... Ihned si uvědomíte, kdo na vás čeká na hoře a okamžitě vám došlo, že je zrovna v nebezpečí.... |
| |
Jsa spokojen, že jsem našel tu, kterou jsem hledal, pozoruji `výměnu názorů` mezi Drogarem a Šejlou. Ne že bych se tedy nějak extra vyznal ve poněkud zmateném blekotání omluv, ale celkem mě to netrápí . Navíc jsem příjemným pocitem dobře vykonané práce (co na tom, že ji vlastně udělal někdo jiný). Osočení Šejly mě z tohoto pocitu dosti vykolejí a první reakcí je jen nevěřícný a poněkud rozhořčený výraz ve tváři. Sakra ženská, ty jsi ale nevděčná. V životě jsem tě neviděl, nastavuju tady kvůli tobě krk .... jo spletla! Výraz tváře povolí. "Spletla. Já žádnou Xantipu nez..."Sakra. Lilien. "Rychle nahoru. Je tam sama." vykřiknu a strčím do barbara směrem ke schodům nahoru. |
| |
| Když se na mě Šejla otočí a rukou mi utře tváře, zhluboka se nadechnu a chytím ji lehce za dlaň, kterou mě otírala. Zavřu oči a lehce jí políbím hřbet ruky. Pohladím ji na zašpiněné a uslzelé tváři a opět se zhluboka nadechnu. '' Vím, jak si se jistě cítila a doufám, že už se toto podruhé nestane...budu rád, když si o tom promluvíme později....musíme už jít.....nahoře čeká Kyr!!! '' Z mých slov mě vytrhnou zvuky a křik, který pochází zezhora z místnosti. .........ksakru!.....Kyria je tam sama, někdo tam přišel.....musíme rychle jít a pomoct jí......... V tom, už vykřikne i Kudůk a já na nic nečekám a postavím Šejlou stranou, aby mi uvolnila schodiště. '' Na stranu Šejlo!....jo slyšel jsem....rychle nahoru.....pojďte za mnou!...pudu radši první!..'' V rychlosti otočím hlavou, až se mi rozletí vlasy do strany. Rozeběhnu se vzhůru po schodech a rychle si přes hlavu přetáhnu kapuci. Rukou odhrnu kus pláště, který mi mírně zakrýval meč. Hbitě ho vytáhnu a pevně sevřu. Pomalu se přibližuji k místnosti, v níž právě probíhá boj. Při běhu koukám do přibližující se místnosti. Nikoho však v mém obzoru nevidím, a tak skočím do místnosti a rychle se rozhlédnu, co se děje. Hned nato za mnou běží i ostatní. |
| |
Překvapeně na Drogara pohlédnu, když mi políbí hřbet ruky a mimoděk se mu ukloním hlavou. to nemůžeš vědět, jak jsem se cítila, mě ničí to, že tu ničemu nerozumím... Zaslechnu zhora výkřik, Drogar mě odstrčí na bok a rozběhne se nahoru. asi Kyria, ale nezní mi to sem dolů jako její hlas..zdá se, že úzké chodby zkreslují.. "Jdeme Arno." Utíkám nahoru po schodech za těma dvouma. ten jed, možná by se hodil...ale není čas se vracet..chtělo by to nějakou pořádnou zbraň...co s takovýma miniaturníma hvězdičkama...no...lepší, než nic... Jak vybíhám po schodech, vidím stále větší světlo. Nahoře už je tak ostré, že ve dveřích musím přihmouřit oči, které si za těch pár hodin ztrávených dole odvykly, proto se raději přitisknu ke stěně. Ale jen na moment a v zápětí už sleduji, co se nahoře děje. |
| |
Jo, jen běž první. Co já ti asi tak pomůžu? S krátkým mečem, který stejně nosím spíš pro okrasu a napůl vyčerpaný? To je tak jednou si prásknout a pak tvrdě blufovat. No snad ta hora svalů to zvládne sama... a ještě další neradostné myšlenky se mi honí hlavou, zatím co vybíhám po schodech nahoru. I když se snažím udržet krok, díky rozdílu ve výšce mi barbar poněkud uteče. Jeho zpomalení před skokem do místnosti mi trochu pomůže, a tak by se dalo říci, že jsme tam vstoupili/vskočili jen s minimálním odstupem. Teprve až se ocitnu v místnosti si (s hrůzou) uvědomím, že díky přemýšlení za běhu jsem se jaksi pozapomněl ozbrojit. Tak jsem si pesimisticky představoval, jak mi je ten krátký meč nanic, až jsem si ho vůbec nevytáhl! Takže se rychle přitisknu zády ke stěně vedle dveří a prohlížeje bitevní scénu lovím poslepu u pasu svůj meč... |
| |
| Když se dostanete zpět do chodby, vidíte, že se v ní nachází Lilien (Kyria) a kolem ní stojí 3 strážní z budovy. Vidíte, že jeden z nich má na obličeji řeznou ránu po dýce, kterou Kyria zlehka drží v ruce a je poznat, že tento typ zbraně dokonale ovládá.... Ještě jeden muž leží na zemi, ale nejeví sebemenší známky života a hlavu má v nepřirozené poloze... Když jste se rozhlídli, jeden z mužů se na vás otočil a něco zavolal na své společníky, kteří se jako na povel vrhli na Kyriu se svými meči..... |
| |
| Když za sebou uslyším kroky, jen se pootočím a poté zašeptám směrem k Drogarovi:"Jděte ven z téhle budovy a běžte tak jak jsme přišli sem... Já se o ty prevíty už postarám. Zdržím je dost dlouho na to, abyste vy zmizli a potom vás doběhnu.... A poté se opět otočím na muže, kteří se na mě vrhli a jen se vyhýbám jejich mečům. V příhodné chvíli potom se přitočím k jednomu z nich a do hrudi jej bodnu dýkou.... |
| |
Protáhnu se kousek podél stěny. Nejdříve vrhnu hvědici po jednom ze strážců. Ta se mu zapíchne do oka. Strážný přestane útočit na Kyriu a chytí se za oko. Šíleně řve a nekontrolovaně pobíhá po chodbě. Nachystám si novou hvězdici. V zápětí se vrhnu k mrtvole na zemi a v rychlosti jí prohledám, jestli nenajdu nějakou zbraň. Na slova Kyrii o tom, že máme utéct nijak nereaguji. |
| |
| A» už něco děláte nebo ne, slyšíte, že po chodbě se k vám blíží několik rychlých kroků a je jasné, že se jedná o posily... Nejlépe by bylo rychle zmizet, protože se už odtud nemusíte mít šanci dostat... |
| |
| Shlédnu situaci a skočím na pomoc Kyrie, která bojuje se třemi strážnými. Začnu s jedným co byl u mě nejblíže bojovat . S hlasitým cinkáním kovu se naše meče začnou střetávat. Není moc dobrý v boji a vypadá celkem na snadného protivníka. Přitom utržkově mluvím na Kyriu. '' Jo vrátíme se kudy jsme přišly, cestu si pamatuju.....to nezvládneš sama Kyrio! jsou tu tři....'' Po chvilce skočí na jednoho z nich a vrazí mu do krku dýku. V tom také zaútočí Darya hvězdicí na mužův obličej. Nemám čas vše pořádně sledovat, jelikož jsem zaneprázdněn bojem se strážným. '' Tak už jsou jen dva, ale není čas....běží sem další posily....musíme zmizet....Kyrio pojď...nenechám tě tu samotnou! '' Po mých slovech rychle předstírám útok na útočníka, ale nevykonám ho. Ten se nahne do obranné polohy a odkreje si břicho. Lehce se nakloním a přikrčím nohu. Poté nohu vymrštím a silně ho kopnu do žaludku, až odlétne pár sáhu zpátky. Tam se zastaví o stěnu, po níž sjede na zem. '' Tumáš ty šmejde!.....Nemůžeme už čekat.....jdeme a to rychle....Kyrio pohni!...'' Zařvu a otočím se. Ukážu prstem ostatním směr, kudy jsme přišli. '' Běžte napřed já tu Kyrie, ještě pomůžu a hned běžím za vámi. Cestu víte nebo ne?! '' |
| |
| "Jdi s nima... Oni neví kudy. Vedla jsem tě tajným vchodem a přes halu se ven určitě nedostaneme... Věř mi, že se tady nějakou dobu ještě udržím a až bude třeba, tak se odtud dostanu. Navíc ti strážní už mě poznali a tak odtud nemůžou odejít. Řekli by svému vůdci kdo tady byl a věř mi, že by to nebylo dobré ani pro vás. A jestli nás chití, tak už se odtud jen těžko dostaneme, takže nechci slyšet protesty a mazejte ven! Hlas je tak rázný, že není možné neuposlechnout mého přání a i Drogar se při něm na chvíli zarazí. Taktéž můj protivník, takže se jen elegantně mihnu kolem něj, dostanu se mu do zad a potom mu plavným pohybem podříznu krk a ještě než jeho tělo dopadne na zem, postavím se poslednímu protivníkovi, který se tady zrovna nachází.... |
| |
To to není vůbec špatný nápad. Kdo uteče ten vyhraje. Sice pořád netuším co to plácají o cestě po které přišli, ale já stejně, až se odsud dostaneme, asi půjdu svou cestou. S vytaženým mečem se obloukem vyhýbám bojující skupině. Vypadá to, že jsou dostatečně zaměstnáni sami sebou, že si mě nevšímají. No aspoň projednou mi moje výška je k něčemu. Zamířím chodbou pryč směrem k východu. Tři čtyři kroky, otočení hlavy. Tak co, jdete? Co nevidět se tady objeví další a celý tenhle barák vyvraždit nemůžeme. Tak sakra pojďte! A očima se snažím vsugerovat zbytku myšlenku opustit tenhle prokletý barák. |
| |
Vezmu si od mrtvého dýku. aspoň něco Popoběhnu k muži, co ho omráčil Drogár a zkusím mu tep. Nic nenahmatám, asi má přeražený vaz. Arno mezitím pořád zůstává na místě, kde jsem stála prve. "Kyrio, přece tě tu nenecháme...podívej z těchto, co tě viděli už žije jen jeden, z tím si lehce poradíme, když má v oku hvězdici a pak utečeme všichni! " Kudůk vyrazí na útěk, ale po pár krocích se zastaví a jeho pohled mluví za vše. |
| |
| "Oni by nás sledovali a já se odtud můžu dostat i jinýma cestama, takže je od vás odvedu. Prostě jďete a sejdeme se v té hospodě, kde jsme se poznali...." A potom se jen pousměji a postrčím Drogara směrem k "obchodnímu" vchodu... |
| |
| ...........tohle sama nemůže zvládnout, nemůžeme jí tu nechat samotnou!......... '' Kyrio!...pojď s náma hergot! Věřím ti, ale tohle nezvládneš sama...běží sem další a ty tě ještě neviděli...tyhle už jsou vyřízení...'' '' Jo pamatuju si tu cestu! Odvedu je po ní, ale ty už běž taky! Kudůk má pravdu, nemůžeme vybít celý barák a ty to taky sama nezvládneš! '' Vyhrknu na ni, ale poté se zarazím nad jejími ráznými slovy. Chvíli na ní koukám, nadechnu se a pokrčím rameny. '' Jak myslíš, ale dávej si pozor a co nejrychleji zmiz, nemusí chytit taky tebe! Budeme tě čekat tedy v hospodě...Opatruj se! '' ........doufejme že přežije.....proč nechce pomoct!....nechápu to!...dobře rozhodla se...beru Šejlu a mizíme...... Ještě rychle pohlédnu na Šejlu, která k ní promlouvá a také chce, aby šla s náma. Lehce ale rychle jí chytnu za ruku a zatáhnu jí za ní. '' Musíme pryč Šejlo a to rychle! Už jsou skoro tady! Kyria to zvládne, nezbývá nám než tomu věřit, i když ji tu taky nechci nechat samotnou! Pojď! '' .....budu se modlit, aby to tak bylo!..... Otočím se směrem, kterým se rozeběhl kudůk a křiknu. '' Jo běžíš správně! Pojďte já vám tu cestu ukážu....dokavaď si jí pamatuju. Dávejte bacha a běžte přímo za mnou, jsou tu občas nášlapné kachlíky s pastmi. '' Rozeběhnu se tedy chodbou a ostatní se vydají za mnou. Běžím dál, až se v naší blízkosti objeví široká chodba s mnoha dveřmi, které má na svých stranách. Dám se po ní a na jejím konci zahnu doleva. Před námi se objeví schodiště do nižšího patra. Otočím se za sebe a kouknu na kudůka a Šejlu, které se u nohou motá tygřík. '' Teď potichu! A» na sebe zbytečně neupoutáme pozornost! '' Seběhnu po schodišti do malé a vyzdobené haly, v níž jsou na každé straně jedny dveře. Hala vypadá takto: Na zemi je natažen rudý koberec ze sametu. Na zdích jsou nádherné obrazy a podél stěn postávájí různé sochy. Na stropě jsou bohatě zdobené křiš»álové lustry. .........tak počkat...a kde jsme teď?....musím si to ujasnit.....hmmm...a heletámhle to je...no jasně!...... Zastavím a začnu se zorientovávat. Rozhlížím se, až pohlédnu k tajnému vchodu, kterým jsem přišly a radostně ukáži. '' Támhle to je.....to malé schodiště...tak rychle za mnou! '' Schodiště vede do úzké osvětlené chodby na jejímž konci jsou dřevěné dveře. |
| |
Z místa, kde máme nechat Kyriu, vyrazím jen velmi nerada a úplně poslední. Tedy vlastně ne, úplně poslední vyrazila Arno. Raději se již ani neotáčím. Přišla mi na pomoc, je to její přání, nechci, aby se jim kvůli mě něco stalo, poslechnu tedy, ale jestli se jí něco stane, do smrti si to neodpustím... Cestou doběhnu kudůka. Mrzí mě, jak jsem se k němu tam dole zachovala, ale není čas se omlouvat. Snad k tomu bude ještě příležitost venku. Předběhnu ho a snažím se být v těsné blízkosti za Drogarem. Celou cestu mlčím, jen sleduji, kudy běžíme, kdybychom se ještě někdy měli vracet. V hale Drogar na chvilku zaváhá, což mi dá možnost se vydýchat a přemýšlet nad slovami Kyrii. V hospodě? Tam se musíme vrátit pro mé věci a pro Drayse, ale jinak bychom se tam neměli moc zdržovat. Tam by nás mohli hledat. Hlavně Xantipa... Dotknu se klíče, který mi visí na krku. Tak už se nedozvím, od čeho jsi? Ani čím tak hrozným jsem se provinila? Jednou ano, Vereno a ty se pak těš. Ale to již běžíme úzkou chodbou k dřevěným dveřím. |
| |
| Jak probíháte chodbou, slyšíte kroky, které směřují k místu, kde jste se před tím nacházeli. Ale to už pro vás není až tak důležité, protože jste se bez potíží dostali k dveřím. U nich nikdo nestojí, takže rychle vyklouznete ven a dostanete se na tajemnou uličku.. Teprve teď si Drogar uvědomil, jak složité bylo se sem dostat, ale cestu si alespoň částečně pamatuješ, takže by jste se měli dostat ven. |
| |
No sláva, už jsme venku pomyslím si jakmile se dostaneme do haly, minu zamyšleného Drogara a zamířím k východu. Nestačím udělat víc jak pět kroků, když za mými záda barbar povídá něco o schodech. Zarazím se, otočím hlavu, a ó ty hrůzo, ten chlap běží někam jinam! Do háje, kam to běžíš! Východ je přeci tamhle! "Hej kam to" vyrazím ze sebe, ale nevypadá, že by mě někdo poslouchal. Půl sekundy vnitřního boje Běžet s ostatními? Víc lidí má větší šanci, ne. Nebo klidně sám ale raději už vypadnout z tohodle baráku pryč? a nakonec ze zvrtnu na patě a následuju ostatní do té úzké tajné chodbičky. "Proč ... jsem ... raději ... nešli ... rovnou ... ven ..." vyrážím ze sebe v běhu k zádům Šejly a Drogara. |
| |
Na chvíli zastavím a počkám, až nás dožene ten malý človíček. "pšššt" přoložím si prst před ústa a pak šeptem pokračuji: "Tišeji, prosím, a» nás neslyší...Pojďte snad už to jsou poslední dveře...Rovnou ven - to už jsem jednou zkusila ...." |
| |
| Namířím si to ke schodům a Šejla za mnou. Všimnu si, že kudůk běží uplně někam jinam. .....Kam to běží?..... Po jeho zavolání zastavím před schodištěm a zlostně se na něj podívám. '' Buď zticha ty pitomče!....kam to běžíš!.....vůbec to nebude nápadné vyjít normálním vchodem..... a hlavně.... támhle východ není....potřebujem nenápadně zmizet!....tady je tajný vchod....tak už nemel a pohni....nemám čas ti to vysvětlovat!.'' Chytnu za kliku na konci chodby a otevřu dveře. Před námi se objeví temné uličky, ve kterých není lehké zabloudit. Sálá z nich strach a násilí. Shlédnu okolí a chvíli ze zamyslím. .........hergot....teď si vlastně uvědomuji, že bylo docela složité se sem dostat....cestu jsem ale jakž takž pochytil, tak snad k hospodě dorazíme....no musím doufat že jo...támhleta ulice vypadá na tu správnou........ Když si uvědomím cestu, nebo se o ní alespoň domnívám, ukáži ji prstem ostatním a rozeběhnu se po ní. '' Pojďte!....tudy..'' Motáme se ulicemi. Cestou potkáme dost vražedně vyhlížejících postav. Dokonce jsme se párkrát museli vrátit, jelikož jsem odbočil špatně a naved skupinku uplně někam jinam. Po delším trápení v ulicích se konečně vynoříme naproti hospodě. Zhluboka si oddychnu. '' Ufff tady to je!....omlouvám se za to bloudění...šel jsem ulicema rychle a moc dobře nestíhal cestu.....ale nakonec jsme tady. '' Chci se rozejít dál, ale zarazím se. '' Počkejte!....nemůžu tam jít v tomhle ohozu, byl bych asi dost nápadnej..'' Shodím ze zad vak a vytáhnu z něho své staré pomačkané věci. Začnu se do nich převlékat a jediné, co si z předešlého oblečení nechám, je bílá košile. Smotám zdobené hadry a přemýšlím, kam s nimi. Strčím je do harampádí nacházející se poblíž. '' Tak hotovo!....můžeme jít.'' |
| |
No jasně, hlavně že já jsem hlavním vchodem vešel a nikdo si mě nevšiml! Nakvašeně supím za prchající dvojicí. Pomalu mě vztek opouští, protože si chtě nechtě musím přiznat, že něco pravdy na nenápadném zmizení přece jen je. Když dorazíme k východu (a díky dalšímu z Drogarových 'přestávek' je krátký čas k vydechnutí) přijde mi lepší pro pohyb po městě nemít viditelně vytažený meč a zastrčím ho do pochvy u pasu, kde ho částečně skryje pláš». ... Uf nevypadá to, že by chlapec moc věděl, kam jde ... kdyby mi řekli kam míříme, třeba bych mohl poradit ... ale ne, jen a» se trochu potrápí ... Přece jen, moje ego trochu pocuchané nazváním za pitomce se nechává škodolibě opájet barborovým blouděním. ... Jo my jdeme k Bílé Labuti? To jste mohli říci hned a ušetřili bysme si bloudění. A stejně tohle je druhá zatracená náhoda během krátké chvíle, hmm... Mám na jazyku peprnou poznámku k Drogarovým orientačním schopnostem, kterou nakonec převedu na víceméně neutrální zahučení "No hlavně že jsme se neztratili.". |
| |
tak tyto uličky vůbec neznám a to jsem si myslela, že se ve městě celkem vyznám pomyslím běžíc za Drogarem. Občas se ohlédnu, jestli se Arno někde nezamotala. Jakmile se zastavíme před hospodou, začne se Drogar převlíkat. "Ale ne, že by ti to nepasovalo...ten zbohatlícký ohoz" pronesu s úsměvem, ale jinak celkem vážně na jeho adresu. já určitě nebudu vůbec nápadná, když jsem špinavá jako prase....teď, teď je ta příležitost pomyslím si a jdu se omluvit kudůkovi. "Pane, nevím, kde jste se tam vzal a proč jste mi pomáhal...ale chtěla bych vám poděkovat a omluvit se, že jsem byla tam dole k vám tak nevděčná...S někým jsem si vás spletla, promiňte mi...Já ... jsem Šejla, elfka z nedaleké vesnice Largos." |
| |
| Před hospodou se potuluje několik opilců, ale jinak je okolní prostor prázdný, jako by se k něčemu schylovalo. Nezdá se vám nejlepší dlouho se zdržovat na ulici po tom co jste prožili v "Lví tlamě"... Nikde nevidíte ani strážné i když před tím jich bylo město téměř plné. |
| |
"Dobrá, omluva se přijímá. Já se jmenuji Dyral. Ale abychom nezapředli dlouhý rozhovor tady, bude lepší se uchýlit dovnitř. Koukám, že váš přítel už taky dokončil převlékání, takže ..." a gestem hlavou naznačím směr ke dveřím hostince. |
| |
| Rychle jste vstoupili do hospody a váš první pohled patřil osazenstvu, ale teď zrovna se zde nachází jen dva muži, kteří popíjí pivo u jednoho ze stolů... Šejla Jakmile hostinský zahlédl Šejlu, vzal něco zpod pultu a nese jí to. Šejla v tom poznává svůj vak a další věci. "Něco jste si tady slečinko zapomněla, takže jsem vám to pohlídal. Ale příště buďte na své věci opatrnější, protože už by jste je nemusela vidět..." S těmi slovy se věci dostaly ke své majitelce a hostinský se odebral zpět k pultu. Dyral Nacházíš se v prostorném hostinci a ještě jsi stihl zaregistrovat, že Šejla i Drogar se dívají po hostinci, jako kdyby někoho hledali, ale nenašli jej... |
| |
Jsem ráda, že se Dyral nezlobí. Nebo alespoň to na sobě nedává znát. Ale pořád ještě nechápu, kde se tam vzal a proč mi pomáhal. Já vlastně ani nechápu, kde se tam vzali Kyria a Drogar. Až teď si uvědomím, že mám v ruce pořád ještě dýku, co jsem vzala mrtvému hlídači z Lví tlamy. Zasunu jí do boty. škoda té moji, byla hezčí Přistoupím ke kádi s vodou, co stojí před hostincem a chci se umýt. Pak se ale zarazím a přičichnu k vodě. Fuj, někdo tam asi vylil pivo...Kdo ví, co je to za vodu, raději poprosím hostinského Vezmu Arno do náruče a raději rychle vejdu do hospody. Hned u dveří zastavím, kdyby tam na nás čekali, a» stihnu utéct ven. Ale nikdo tam není, jen dva muži popíjející pivo. Kam zmizel Dryas? Než se stihnu hostinského na cokoliv zeptat, přinese mi mé věci. "Děkuji vám, pane hostinský. Jste laskavý, že jste mi je pohlídal. Prosím vás, ty pokoje, co nám zaplatila ta ženská, ještě platí? Já bych se potřebovala tak jaksi trochu umýt. Však to sám vidíte." Čekaje na jeho odpověď se neustále dívám ke dveřím. Uvědomuji si, že jsem teď nebezpečná nejen pro sebe, ale i pro své přátele. Pravděpodobně nikdo z těch, kdo viděl je, již nežije. Ale po mě by mohla jít Verena se svými kumpány, možná i Xantipa. Nesmí mě vidět s nimi. Budu se muset umýt a jít někam ven...Stejně mám ještě nějaké povinnosti k Arno...Ale než odejdu, musím vědět, že je Kyria v pořádnu a varovat je před Xantipou. Zabořím si na chvíli hlavu do heboučkého kožíšku tygříka a pak se zeptám hostinského: "Nevíte náhodou něco o Dračí jeskyni?" |
| |
| Při svlékání zbohatlického šatu se na mé tváři objeví lehký usměv. Pohlédnu na Šejlu jež pronesla lichotku na mou adresu. '' Děkuji Šejlo...ale takové hadry...to není nic promně...hlavně je potřeba se jich zbavit. '' Teď nevím...jestli si ze mě dělala srandu, nebo to myslela vážně...no třeba mi to slušelo...hahaha. Poslouchám omluvu Šejly. Tiše je sleduji a přemýšlím, zda se mu také nemám omluvit za to, jak jsem na něho byl v hale hnusný. Byl jsem dost nervózní a možná jsem byl až zbytečně hrubý. Nakonec omluvu odsunu napozdějš. Ne...nechám to na pozdějš, až bude lepší příležitost. Hmm... Dyral se jmenuje... nějak jsem to jeho jméno přeslechl. No koukám, že tu už není ani žádná stráž, co tu všude postávala a běhala...To je divné.. Vydáme se k hospodě. Neozývají se z ní žádné zvuky ani smích, jak tomu bylo v době, kdy jsem k hospodě přišel poprvé. Na přičichnutí Šejly k barelu vody, stojíc u hospody moc nereaguji. Chce se mi tiše zasmát, ale neudělám to. Do hostince vstoupím jako poslední. Rozhlédnu se po místnosti. Vidím jen dva popijející muže, jinak je v hostinci prázdno. Kam všichni vymizeli?..kde jsou ostatní? Rozhlížím se po zbytku skupinky, ale nikde je nevidím. Mezitím hostinský přinesl Šejle její věci, co si tu zapoměla před odchodem. Chci se zeptat na předplacené pokoje, ale udělá to Šejla. Přistoupím k ní bliže a lehce se k ní nakloním. '' Nikde nevidím zbytek skupinky, kam hergot šly a kde teď asi jsou...Jsem dost unavenej....půjdu se asi prospat..měli bychom se však nejdříve dát nějak dohromady. '' Lehce zbystřím. Otázka ohledně Dračí jeskyně mě dosti zajímá. Cože?... proč hledá Dračí jeskyň?... a co to má vůbec být zač?...proč tam chce jít? '' Šejlo...proč hledáš tu jeskyň?...co v ní má být? '' Zvědavě se zeptám a čekám na odpověď. |
| |
Rozlížím se po lokále. Hmm, tamti dva vypadají dosti obyčejně. Osoba kterou určitě poznáte, to je fakt 'přesné' označení. Tohle se asi za ráno už považovat nedá, co? No asi tu budu muset zůstat dozítřka. No nic, co už teď nadělám. Vlastně ... ti dva tu už museli být, ne, když se 'vraceli'. Že bych je zkusil na»uknout ohledně osoby, kterou určitě nepřehlédnete? Zpozorním. Dračí jeskyně? To je další náhoda nebo to má spojitost s tamtím drakem? Zkoumavě hledím na Šejlu a koutkem oka registruju, že nejsem sám. I Drogar vypadá dosti zvědavě. |
| |
| Hostinský se na vás otočí a potom odvětí Šejle:"Vaše pokoje jsou samozřejmě ještě zaplacené, takže se do nich můžete kdykoliv odebrat. A co se týše Dračí jeskyně, tak to vám bohužel nepomůžu. Jediná možnost je to, že zajdete do místní knihovny a vyhledáte si tam mapy zdejšího a vzdálenějšího okolí." Poté se vám hostinský přestane věnovat a odebere se za pult, kde začne uklízet a přitom stále po očku sleduje ty dva muže. |
| |
Poděkuji hostinskému za odpověď i za radu. Chtěla bych se ho zeptat ještě na pár věcí ohledně Kyrii, Xantipy a Vereny, ale vyruší mě Drogarovo konstatování o tom, že nevidí družinu a je unavený. V zápětí i dotaz na Dračí skálu. "Nevím kam šel Dryas, nezapomeň, že já odcházela první, snad se objeví....už by se raději měla objevit i Kyria...Tu Dračí jeskyni hledám tady kvůli sé nové přítelkyni..." Řeknu a na moment nadzvednu tygříka směrem k Drogarovi a Dyralovi. "Mimochodem jmenuje se Arno. Podle toho, co jsem zaslechla, tak ji vzali v Dračí jeskyni a já ji slíbila, že se vrátí domů. Tam dole v kobce ji věznili zároveň se mnou a chovali se k ní škaredě...Zachránila mi život, ale i kdyby to neuděla i tak bych jí pomohla. Já musím do té jeskyně. Vám to určitě bude připadat dost hloupé, ale já to neumím jinak...zvířata mají také duši a mnohem čistější, než lidé...já..no...Víte co, vy dva? Běžte se trochu vyspat, jste dost unavení, narozdíl ode mě...Já si zatím někde seženu pláš» asi na trhu a zajdu do té knihovny...Jen...Arno, může tu zůstat s vámi? Pokud něco potřebujete koupit, řekněte, přinesu vám to..." Nakonec se ještě zadívám na Dyrala: "Vy náhodou nevíte něco o té jeskyni?" Vyslechnu si jejich odpovědi a obrátím se znovu na hostinského, škrabkajíc přitom tygříka za ušima. "Prosím Vás, nemohl byste mi půjčit nějaký pláš» s kapucí? Třeba i nějaký starý. Zašla bych si na trh koupit svůj a vrátím vám ho, nebojte zaplatila bych za půjčení." Na knihovnu se neptám, vím kde je, už jsme tam párkrát byla. Nejdříve se zajdu umýt...pak hned vyrazím...doufám, že jim tu nebude nic hrozit, když zůstanou, nemělo by...a pro Kyrii nechám vzkaz u hostinského, ale když se nevrátí, než se vrátím já z města, musíme jít zpět do Lví tlamy a zjistit, co se stalo...Nerada se budu vydávat do jeskyně sama, ale nemám ani to srdce, ani právo žádat od svých záchranců nějakou službu a už vůbec ne tuto...Navíc má přijít Xantipa...kdybych já alespoň věděla, jestli ví i ona o mě... |
| |
| V hospodě '' Možná šel na trhy....možná je už v pokoji...jo ta Kyria mi dělá starosti. Doufejme, že v pořádku dorazí. Myslel jsem že už tu bude čekat. '' Po nadzvednutí tygříka směrem k nám se lehce usměji a pohladím ho po hlavě. Krásný tygřík..opravdu krásný pohled. Ještě je velice malý a působí velice rostomile. Má krásně hebkou srst a zajímavé zbarvení. Bílých tygrů není mnoho a byla by škoda, aby tenhle přišel jakkoliv o život. '' Rád tě poznávám Arno ''- pronesu k němu s úsměvem. Začne mě kousat do prstů a lehce mi je ožužlávat '' Ale co by dělali s tygrama v Dračí jeskyni?...nevím jak se někdo může chovat škaredě k tak rostomilému tvorovi...vše má duši Šejlo..rozumím tvému počínání a vůbec to není hloupé.'' Unavený jsem pěkně, ale né zase tolik, abych musel jít nutně spát. Nenechám ji jít na trh samotnou...mám o ni strach. '' Jo spánek by mi pomohl...jsem dost unavený.''- pomalu položím Šejle ruku na rameno '' Ale nechci tě nechat se toulat po trhu a městě samotnou...né teď...mohlo by se ti něco stát. Hrozí ti teď velké nebezpečí. Arno by klidně mohla zůstat se mnou. POstaral bych se o ní. '' Na okamžik se odmlčím a skloním hlavu. V okamžiku spočine můj pohled zpět na její tváři a začnu ji upřímně hledět do očí. Pomalými pohyby ji začnu hladit po rameně. '' Já...mám o tebe strach...půjdu s tebou. Nechci aby se opakovalo to, co se stalo teď. Také potřebuji koupit pláš». Půjdu s tebou Šejlo. '' Lehce se skloním ke kudůkovi co nás bedlivě posloucha a omluvím se mu za své počínání v baráku. '' Promiň Dyrale, bylo toho na mě dnes moc a byl jsem na tebe hnusný, za toho pitomce se omlouvám. '' podám směrem ke kudůkovi pravici. '' Jinak já jsem Drogar co už víš, ale přesto mě velice těší. A děkuji ti za pomoc.'' |
| |
| Najednou se prudce rozletí dveře a já vtrhnu do místnosti. Mám stále na sobě ty dlouhé černé šaty, masku a kápi. Jen na zádech mám malý vak s věcma, který jsem předtím u sebe určitě neměla. Rychle se rozhlédnu kolem sebe a když zahlídnu skupinku, bez váhání se vyšvihnu na zábradlí, které ohraničuje schodiště a seskočím ty dva metry. Dopadnu pružně na nohy, potom se pomalu narovnám a elegantně dojdu až ke skupince:"Tak už jste tady? Doufala jsem, že Drogar nezabloudí a vyvede vás ven. Já je mezitím odvedla na druhou stranu města a tam jsem jim zdrhla. Máme tak den než nás najdou. Mimochodem jsem vám něco donesla. Takhle nemůžete chodit po městě." S těmi slovy sundám vak z ramene a vytáhnu z něj tři pláště. Světle modrý podám Šejle, tmavě modrý Drogarovi a Dyralovi tmavě šedý. "Jiné jsem bohužel v tom spěchu nesehnala. Musela jsem to pořídit ve spěchu, takže nebyl čas na vybírání. A teď jestli mě omluvíte, tak si půjdu odpočinout. Ten běh mi dal zabrat. Proběhnout půlku města není jen tak." a poté se odeberu nahoru do pokoje.. |
| |
"No sice trochu unavený jsem, ale bojím se, že usnout neusnu." odpovídám Šejle abych v zápětí vykouzlil další z překvapených obličejů, když se mě zeptá na Dračí jeskyni. Tahle dvojka je teda fakt povedená. Sem tam slza, teď hromadné omlouvání. To jsem zvědav, co od nich můžu čekat příště. "Dobrý, už jsem v pohodě. Sice se mně to napoprvé dotklo, ale jednak jsem to už rozchodil a druhak musím uznat, že jsi měl částečně pravdu. A jen tak pro pořádek: to že jsem o tři hlavy menší neznamená, že jsem horší a může si na mě kdekdo dovolovat...." U poslední věty se ale už lehce usmívám, takže nevyznívá nějak strašlivě nebo hrozivě. "...a co se týče té pomoci, zase tak veliká nebyla - jen jeden strážný na útěku." --- Na co pláš»? Mám svůj a uvnitř mě nikdo neviděl nebo je po něm ... sakra vlastně nee, ten chlápek co mi utekl. Vezmu si donesený pláš» a a» koukám jak koukám, je trochu moc dlouhý 'Bude to chtít nůžky' a rozhlížím se, kdepak je hostinský. "No já bych asi měl zůstat tady, mám tu schůzku a ..." tak se zeptej ne? "... no než to dořeknu tak se chci zeptat. Vy jste tady už ráno byly? Já totiž .... no měl jsem se tu setkat s někým, koho určitě poznám, tak jestli jste někoho takového tady ráno ... třeba ... neviděli." Teda teď jsi to zamotal, copak nedovedeš vykoktat jednu slušnou myšlenku v celé větě? |
| |
Předám tygřici Drogarovi do náruče, tím se zároveň zbavím i jeho ruky na svém rameni. ne, že by mi to bylo nepříjemné, spíše naopak...ale neměl by to raději už dělat...vím, že to myslí dobře..nicméně musím se vyhýbat jeho přímé blízkosti, to bude lepší, pro nás pro oba..i když mi je to moc líto... "Neboj, malá, on se o tebě postará...za chvíli se vrátím." Usměji se na Drogara, mrknu na něj a povídám: "Nemusíš se o mě bát, vážně ne...to před tím, to bylo...no..to byla ode mne hloupost, teď budu opatrná, neboj. Zajdi se vyspat a postarej se mi o ..." Než stihnu dopovědět, rozletí se dveře a do místnosti vpálí jako velká voda Kyria. Ulehčeně si vydýchnu. Sotva stačím poděkovat za nabídnutý pláš» a už je zase pryč. takže na trh už ani nemusím...zajdu do knihovny a najdu nějaké mapy Pokračuji v započaté mluvě směrem k Drogarovi. "...Tak se mi, prosím, postarej o Arno, kdyby mezitím přišla Xantipa, nesmí Arno vidět..Nechej ji třeba v pokoji...Nechoď se mnou, je to zbytečné, vážně...V knihovně mě určitě nikdo hledat nebude a trh už nemusím. Dovol mi alespoň takto odčinit, co jsem nám zavařila doposud. Běž se vyspat, já si v kobce odpočinula víc než dost" Při posledních slovech mi padne zrak na ruce a raději je nenápadně schovám za záda. Že hostinský nemá potřebu se vyjádřovat k mé prosbě ohledně pláště, to chápu, když mezitím přinesla pláště Kyria, ale proč se Dyral na můj dotaz ohledně jeskyně jen překvapeně usmívá, nechápu. Jenže v zápětí se sám zeptá na něco, co upoutá mou pozornost, ačkoliv jsem chtěla již odejít do pokoje se umýt. s někým, koho určitě poznám...copak mi to jen připomíná? "Xantipa" řeknu nahlas a pokračuji: "S tou krásnou paní, už jsme měli tu čest...omlouvám se, ale jdu se umýt a nachystat do knihovny...Tady Drogar vám vysvětlí, oč jde...já musím spěchat, než zavřou..." Odcházím do jednoho z pokojů i se svými věci. Poumývám se, vytáhnu z vaku flakonek a vyčistím si ranky na rukách. Všechny věci, kromě hole, si zabalím zpět do vaku, obleču si pláš» a vyrazím zpět do krčmy. Drogar i Dyral tam ještě stojí. Pohladím a políbím Arno, která si spokojeně hoví Drogarovi v náručí. Vděčně a odhodlaně se usměji na Drogara, mávnu Dyralovi na pozdrav, nasadím si kapuci až do obličeje a vyrazím ven z hostince, podepírajíc se o svou hůl jako nějaká stařena. |
| |
| byl sem v pokoji (omlouvám se vědmě ale nějak to zakamuflovat musím proč sem se dřív neozejval) a dyž sem slyšel nějakej hovor z krčmy tak sem se šel podívat co se děje... 2: kua co se to tam dole zase děje? sem si chtěl trochu dáchnout a zase někdo dělá bordel...no já se na to vy..... ozejvá se v mý hlavě moje druhý já a vpadne do místnosti...než stihnu něco říct tak se z mejch úst ale ne mojí vůlí ozve... kdo to tu zase... ale tuhle větu moje zlý já už nedořekne protože se zarazí při pohledu na situaci v hospodě... 1: HEJ! proč mluvíš za mě? a vůbec.... 2: sklapni!...kde se tu vzala ta malá chlupatá koule? a co ta druhá chlupatá koule? 1: ta první vypadá jak kotě vod tygra...a ta druhá to je kudúk...ale kde ho vzali? a kde vlastně všeci byli? 2: asi se jich na to zeptáme ne? to by napadlo každýho...tak dělej...nebo si s nima mám promluvit já? 1: to by nedopadlo nejlíp...radší si s nima pokecám sám... all (já):zdravím...kde jste byli takovou dobu? už sem si začínal říkat že se vás vydám hledat... drogar (o5 já): a co ty to máš za parádního tygra? to je ještě kotě ne? kde ste ho vzali? taky ste mohli říct že pudete na nákupy...bych šel s váma...sem byl sám na tržišti a parádně sem se nudil... pak si všimnu že kudúk se ještě předtim než sem vpadlo moje já bavil s ostatníma...rozhodnu se s nim seznámit... dyral (já...): zdravím...já jsem dryas...a ty jsi? ale pak se podívám že tu s ostatníma nejni šejla...kyria tu stojí ale šejla chybí...a xantipa... all (zas já): a můžu se zeptat...kde je šejla a xantipa? jinak sou tady totiž všeci co tady znám (dokonce někdo navíc) ale ty dvě tady nevidím... zeptám se a pak se zarazím... 2: no jo...kde sou ty dvě krásky? už sem je dlouho neviděl...a necejtil...chtěl bych se zase pokochat pohledem na ty dvě krásky... 1: mě by spíš zajímalo jestli se jim něco nestalo...a zatim ti hold na kochání musí stačit kyria... 2: ta taky nejni k zahození...máš pravdu...ale pořád šejla je šejla... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Na schodě, kde před chvílí stála ulpěla menší stopa krve.... Poté již vystoupala po schodišti a zmizela ti z dohledu. |
| |
| Po menším zaleknutí, které způsobilo hlasité rozražení dveří, spatřím Kyriu. Je oblečena furt do stejného šatu. Spokojeně na ni pohlédnu a radostně se pousměji. Mezitím ještě mluvím s Šejlou. Uf jsem rád, že je v pořádku a nic se jí nestalo...Tedy alespoň doufám. Kyria: '' Měl jsem trošku problémy s orientací, ale nakonec jsme sem trefily správně. '' Začnu zvědavě koukat, když řekne, že nám něco donesla. Se spokojeným úsměvem si od ní vezmu pláš». '' Děkuji....právě jsem si chtěl nějaký koupit...Bezva....moc ti děkuji. '' '' No já jsem se převlékl...mě takhle nikdo nepozná...hadry jsem zahodil. Přesto ti za ten pláš» děkuji, je dobrý... '' Ohledně spánku na ni souhlasně kývnu. Ta se odebere po schodech do pokoje, na kterých nachvíli zastaví. Mírně zavrávorá, opře se o zábradlí a poté se vydá dál. Co se ji děje? Otočím se zpět k Šejle. Vezmu si od ní malinkého tygříka a pohladím ho na hlavě. '' Dobře, ale to že se o tebe budu bát nic nezmění. Buď prosím opatrná. Dávej si pozor. Koukni se tedy do knihovny a já se prospím. Jo Arno před Xantipou schovám. Neboj se o ni. Budu na ní dávat pozor. '' Skloním se k Dyralovi, netrpělivě čekajíc na mou odpověď. '' Jo vím, a proto se ti omlouvám. Síla není ve výšce Dyrale. To že jsi kvůli výšce horší, nikdo neříkal. Každá pomoc se cení. '' Jakmile se Dyral zmíní o schůzce. Vyslechnu si ho a pak mu odpovím. Přitom ještě pronesla Šejla pár slov a odebrala se do svého pokoje. Dyral: '' Máš tady schůzku?...No ptej se...ráno?... no to jsme tady byli...měli jsme tady schůzku s ženou jménem Xantipa...koukám, že ty hledáš asi taky jí. Je taková zvláštní, opravdu nepřehlednutelná, avšak né nějak zajímavá. Jo určitě bys jí poznal. Máme tady pronajaté pokoje a nejspíše zítra se s ní opět setkáme. Počkej tedy s námi a zítra si s ní promluvíš.'' Mezitím přišla Šejla zpět z pokoje. Pohladila Arno po hlavě a vydla se pryč z hospody. '' Šejlo!...opatrně! '' S tygříkem v náruči dojdu k hostinskému. '' Pane hostinský...neměl byste dvě misky?...potřeboval bych do jednoho vodu a do druhého nějaké klidně syrové maso...Děkuji mnohokrát. '' Drbu Arno pod krkem a čekám na odpověď hostinského. |
| |
| Hostinský se věnuje svému pultu a když se mu zmíníš o dvou miskách, odběhne dozadu a po chvíli se vrátí zpět. V rukou nese dvě mísi v nichž je voda a ve druhé nějaké syrové maso, ale podle vůně je určitě čerstvé. Položil obě misky na pult a v tu chvíli se Arno začala škubat a snaží se dostat k misce s masem. Je na ní poznat, že má opravdu hlad a není jisté, kdy měla nějaké jídlo naposledy... Hostinský se na Drogara zadíval a potichu se zeptal. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Pohybuje se tady celkem často a také je vždycky u jakékoliv potyčky, ale pokaždé vyšla z jakéhokoliv konfliktu jako vítěz a její protivníky vynášeli buď k felčarovi nebo přímo za město. Za celou tu dobu jsem jí nikdy neviděl nějak unavenou nebo zraněnou... A teď najednou kulhá a ve tváři měla docela útrpný výraz. Možná má nějaké nebezpečné zranění, protože se mi nezdála ani trochu v pořádku... Jestliže se jí něco stalo, tak to určitě stojí za to, protože jinak nevím, že by se mohla jen tak unavit..." Hostinský mluví potichu a občas se ohlédne aby jej někdo neslyšel... Po chvíli se k tobě opět nakloní a jen váhavě pokračuje:"Víte, muži o ní říkají, že není žena. Myslím jako že není člověk, ale nějaká těžko zranitelná bytost. A já sám se k nim musím přidat, protože jsem na vlastní oči viděl, jak jí jeden útočník bodl do hrudi dýkou. Ona se jen zasmála, vytáhla si její rukoje» z hrudi a i přes krvácení z rány tu dýku zabodla muži přímo do krku, takže padl na zem a už nevstal... Poté se prostě sebrala, překryla ránu halenou a šla někam do města...." |
| |
| Mé oči zazáří radostí, když hostinský přinese a položí na pult dvě misky s jídlem. Arno se začne mírně škubat a je mi jasné, že je dosti hladová. '' Neboj holka...brzo dostaneš najíst...pěkně si pochutnáš. '' Lehce ji sevřu v jedné ruce, druhou jí pohladím po hřbetě a poté podrbu za uchem. Po chvilce se uklidní. Otřu si krvavé poškrábané předloktí způsobené tygříkovým škubání. Hodím misku s vodou na misku s masem. Uchopím je a chci se rozejít do pokoje. Hostinský se ke mě však nakloní a tichým hlasem ke mě začne mluvit. Pozorně ho poslouchám a přemýšlím o Kyrie. Zpět položím misky. Nakloním se k hostinskému a dám se s ním do řeči. Poté se usměji, jednou rukou drapnu obě mísy. '' A teď mě prosím omluvte...jsem dost unaven a tady tygřík se musí najíst...a nezmiňujte se prosim vás o něm nikomu...nechci, aby se tu šířily nějaké fámy...děkuji vám mnohokrát za jídlo...tak tedy přeji příjemný den a nashledanou...'' Pomalu jdu po schodech do svého pokoje držíc v jedné ruce Arno a v druhé mísy s jídlem. Po příchodu do místnosti položím mísy do rohu na dřevěnou podlahu a postavím k nim Arno. Ta se mlsně olízne a doslova začne hltat kusy masa. '' Pomalu holka...nojo...já ti to přeci nesním. Jen se hezky najez...slíbil jsem Šejle, že se o tebe postarám a slib taky dodržím. '' Co ta Kyria? musím se za ní vydat a najít ji...možná je na tom opravdu zle. Zkontroluji místa kudy by mohl tygřík utéci. Po zjištění žádné únikové cesty ji pohladím po hřbetě. >'' Arno...zustaň....nikam nechoď...hned se vrátím...buď hodná. '' Vydám se na chodbu. Zamknu pokoj a postupně začnu chodit podél dveří pokojů a tiše volat Kyriu. '' Kyrio kde jsi? ozvi se. '' |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Nevím co se jí stalo pane hostinský....je dobře vycvičená a umí dobře koncentrovat síly...nikdy neplýtvá silami zbytečně. Proto se jen tak neunaví. Je to žena a proto musí být připravená na cokoliv. '' Na chvíli se odmlčím a s očima upřenýma do police za hostinským jemně hladím Arno. Drogare...co to tu vůbec žvaníš?..vždy» ji ani neznáš...možná že tušíš co je zač...ale jestli je někdo jiný...nesmí se to nejspíše nikdo dozvědět...jo všiml sis, že je odlišná a určitě nebude jen tak obyčejná žena. Pomohla ona nám...pomůžu já jí i když nevím, jestli to bude tak dobře a vyvracet jim, že je někdo jiný. '' Nejspíše ji někdo přepadl a byli v přesile. Pudu se na ni podívat a zjistit co se jí stalo. Opravdu nevypadá dobře '' '' Umí dobře intriky a to co jste třeba viděl s tou ránou, jak jí uštědřili mohla být pouze intrika a iluze. Znám ji a nemřekl bych tedy, že je nějaká jiná bytost. Je normální žena se vším všudy. '' |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Po chvíli zjistíš že jsem to já. Mám na sobě již normální oblečení a přes ramena mám přehozený pláš», avšak pravou rukou si jej přidržiúji tesněji u těla, jako bych chtěla něco skrýt... Usměji se na tebe a poté ti pokynu hlavou a» jdeš dovnitř. Jakmile vstoupíš, zavřu za tebou dveře a poté se na tebe zahledím... ..............co tady asi chce?...........že by se objevil zase nějaký problém?........ ..........to snad ne!............s tou šipkou v boku bych se jen těžko vydala na nějakou záchranou misi...........vždy» se sotva držím na nohou......... ..........nebo něco potřebuje zjistit?...........doufám, že je tady jen kvůli tomu......... "Potřebuješ po mě něco? Jestli to může počkat, byla bych raději, protože jsem opravdu unavená a chtěla bych si odpočinout. Ten útěk mi dal opravdu zabrat.." Jak tak mluvím, všiml sis, že kousek od postele leží kousek látky od krve a zdá se, že docela hodně... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Nevypadá jako Kyria, ale snad je to ona. Přistoupím blíže a postavu si pořádně prohlédnu. Na její tváři se objeví úsměv a já zjistím že se jedná opravdu o tebe. Kývnu hlavu a vstoupím dovnitř. Díváš se na mě upřeným pohledem. Mé oči poletují po místnosti a zjiš»ují nějaký náznak, který by mi mohl pomoci přijít na to, co se ti stalo. Při tvé mluvě spatřím cár látky, který je dosti nasán krví. '' Ne, nepotřebuji nic. '' Přistoupím k tobě a podívám se ti do tváře. '' Věřím, že ti ten běh dal zabrat a také ti dám možnost k odpočinku...já jsem taky už unavený a pudu co nejdřív spát. '' Na mé tváři se objeví velice vážný výraz. Jemně ti položím dlaň na rameno a lehce ho zmáčknu. '' Ale nepočká to...Kyrio!...co se ti stalo...co se děje...nevypadáš dobře a jsi zraněná. Všiml jsem si toho. '' Neustále držíc tvé rameno odvrátím hlavu do strany a lehce jí skloním. Pomalu ji pozvednu zpět a pohlédnu ti do očí. '' Kyrio!...to co ty provádíš normální člověk neudělá, ani kdyby chtěl...co jsi vlastně zač?...kdo jsi?...odpověz mi prosím. '' Tázavým hlasem ti položím otázky, na které čekám pravdivé a upřímné odpovědi. Z mé ruky položené na tvém rameni cítíš mírný pocit nervozity. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro "Nic mi není. Prostě mě jeden z těch prevítů jenom postřelil a to bude za chvíli v pořádku. Na cestě vás omezovat nebudu, toho se nemusíš bát... A jestli tě zajímá kdo nebo co jsem, tak na to ti raději neodpovím. Věř mi, že to opravdu není to, co bys chtěl vědět. Prostě jsem jiná než vy, ale jestliže ti to vadí, v tom případě s vámi nebudu cestovat a vy se můžete vydat na cestu aniž by jste na mě čekali. Na tu cestu se raději vydám sama a dohlédnu na to, abych se vám nepřipletla do cesty.." Hlas je tvrdý, ale je poznat, že mě to mrzí. Poté ti rychlým pohybem stáhnu ruku z ramene a když se má ruka dotkne tvé, pocítíš chlad, který ti proniká až do morku kostí... |
| |
"Aha ... no dobře počkám." Hmm, kdybych šel dřív, mohl jsem stihnout ještě dneska. Nebo taky: Kdybych se nevydal za Šejlou ... na kdyby se ale nehraje a stejně je to asi jedno. Takže zůstanu, jednak se potřebuju v noci pořádně vyspat a druhak, bude lepší mít okolo sebe pár jiných lidí ... třeba Drogar nevypadá tak špatně, trochu impulsivní ale jinak ujde. Bude to chtít pokoj, kolik mám peněz ... to snad bude stačit "Pane hostinský, vypadá to, že se tu u vás zdržím přes noc. Máte nějaký menší pokoj volný?" Jsa zabrán do svých myšlenek dalšího příchozího (Dryas) ignoruji. (Teda zrak i sluch Dryasovu existenci zachytili, předaly do mozku a dokonce jsem se na něj zadíval a prohlídl. Ale to všechno udělalo moje podvědomí, zatím co vědomí Dryasovu přítomnost zatím odmítá). |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Proč bys nás na cestě měla omezovat? Pojď...pomužu ti s tím šípem '' '' Dobře Kyrio nech si své tajemnství, nemusím ho vědět, ale můžu ti říct, že a» si kdo si...nic proti tobě nemám, i když tě znám jen chvilku. Vůbec mi nevadí tvá přítomnost...naopak, chci aby si s náma dále cestovala a byla v naší skupince. '' Z tvých slov vycítím, že ač se snažíš mluvit tvrdě, dost tě to mrzí. Při pohledu do tvé tváře ti skočím do řeči. Přitom mi stáhneš mou paži. Úcítím chlad, ze kterého se začne více usvědčovat mé tušení. '' Vážím si toho, co jsi udělala pro Šejlu!...mě je jedno, kdo jsi, nebo co jsi zač. I to, co kdo o tobě povídá! Vím, co se tady o tobě šíří. Je mi to jedno! Stojím při tobě, ač vůbec nevím proč to dělám. Neznám tě. Mě opravdu nevadíš, nevím proč bys měla. Cestuj proto dál s námi...neodcházej.'' '' Ukaž mi prosím tu ránu...dlužím ti až dost...pomužu ti. '' |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Potom pravou rukou uchopím kápi a sundám si jí z těla.. Vidíš, že mám na sobě jen spodní prádlo a na levém boku je velká rána po šipce a dokonce je v ní ještě stále hrot šipky, avšak i přes krev, kterou je pokrytá se jemně leskne a tak můžem docela dobře odhadnout, že hrot je vyroben ze stříbra.... "Teď už jsi spokojený? Prostě jen musím dostat ten hrot ven, ale pro mě je to nemožné. Nedokážu si ho vyndat a nemám tady ani nůž abych si ho vyřízla.... A jestli chceš vědět, co jsem zač, tak dobře... Stejně už to tušíš, takže je to jedno.." Po těch slovech se jen chladně zadměji a poté pootevřu rty, takže můžeš dobře zahlédnou ostré upíří špičáky a zároveň se mi naply všechny svaly v těle.... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Proč?...Kyrio pochop to...chci ti pomoct. '' Sehnu hlavu a kouknu se pořádně na zakrvavělou ránu. Vezmu čistý hadr, co ležel u postele a utřu ti sním krev okolo rány. Dosti se mi klepala ruka, jelikož jsem nevěděl, jak budeš reagovat. '' Je to pro tebe nemožné, tak ho vyndám já. Není moc hluboko. Mám tu jen dýku, ale tou ti to rýpat nebudu. '' Ukážu směrem na postel a za bok ramene tě lehce popostrčím k posteli. '' Lehni si tady na postel a natáhni se na bok...vydrž chvilku, skočím sehnat nůž. Hned budu zpátky. '' Otočím se a dám se k východu. Zastavím a otočím se zpět. Chceš mi říct, kdo jsi, ale po pár slovech ti skočím do řeči. '' Teď šetři síly, leni si tady. Já se za chvíli vrátím a vyndáme ten hrot. Jo tuším, akdo jsi, ale to nemusí být pravda. Až mi budeš chtít říci, co si vlastně zač, řekneš mi to sama.'' Po mých slovech otevřeš ústa a v nich se ti objeví ostré špičáky. Nic neříkám a nijak nereaguji. Pohlédnu ti do očí a lehce se usměji. Tak přecejen mé tušení bylo správné. '' Hned jsem tu...vydrž. '' Vyběhnu ze dveří na chodbu a dám s ke schodišti. Na prvním schodě se zastavím a pootočím hlavu ke dveřím svého pokoje. Skočím se kouknout na Arno. Aby něco nevyváděla. Odemknu zámek a nahlédnu do pokoje. Vidím, jak stále sedí u misek. Svýma očima na mě pohlédne, olízne si tlamu a pustí se zpět do jídla. Usměji se a zamknu pokoj. Skoro během se přesunu do spodního patra a vydám se hned k hostinskému. Snažím se nahodit š»astný úsměv, abych nedal znát žádné problémy. Požádám ho o obyčejný a ostrý nůž. Ten mi po chvilce podá a já se s ním vydám za Kyriou. Otevřu dveře a vejdu dovnitř. '' To jsem já Drogar...mám ten nůž. '' |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jestli chceš, tak mi ten hrot vyřízni nebo vytáhni. To je na tobě, protože tak nebo tak se mi alespoň udělá lépe... A úplně pochopím, když potom odejdeš, protože kdo by chtěl být v jednom pokoji s upírkou? Vždy» to je vlastně jedno. Ty sám víš co je pro tebe nejbezpečnější...! Vzápětí zavřu oči, zatnu ruce v pěst a pokusím se pokud možno uvolnit svaly svého těla, aby vytahování bylo co nejlehší, ale přes bolest, která mi svírá celé tělo mi to neulehčuje, ale naopak je pro mě čím dál složitější jen tak ležet a čekat na vytažení hrotu.. Když mi položíš ruku na bok, abys mě trochu znehybnil, cítíš jak se mé tělo chvěje bolestí a také jde poznat, že jsem čím dál slabší... "Prosím, vytáhni to co nejrychleji. Už se to téměř nedá vydržet!" |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Na té posteli zůstaň ležet. Pokusím se ti ho vyndat za leže. Tvé svaly budou více uvolněné. '' Vezmu mírně zakrvavěný hadr, jimž jsem ti utíral dříve ránu. Sednu si obkročmo na tvé nohy a začnu prohlížet ránu. '' Teď si na tebe takhle sednu, abych měl lepší přístup k ráně. Ne vytahovat ti ho nebudu. Nemám ho jak pořádně chytit a není sice moc, ale je hluboko. '' Uchopím nůž a prstem přejedu jeho ostří, abych vyzkoušel jeho ostrost. Ty mezitím na mě začneš mluvit. Podívám se ti do tváře a na tvá slova odpovím. '' Nevím proč bych potom měl odcházet. Kdo by chtěl být v jednom pokoji s upírkou? Třeba zrovna já!...prosím teď už nemluv!...jdu ti vyndat ten hrot. '' '' Bude to bolestivé. Ale budeš to muset vydržet. Musím tu ránu nejdříve naříznout. '' Položím ti ruku na bok. Ucítím tvé chvění, které je dosti silné. Poc»uji divný pocit z mírného chladu, který z tvého těla sálá. Začnu tě jemně hladit po ruce, kterou máš sevřenou v pěst a nataženou podél těla. Chci tě alespoň trochu uvolnit, aby bolest byla co nejmenší. Na tvou prosbu odpovím. '' Kyrio...prosím šetři sil...pokusím se ti nečinit zbytečně více bolesti. Pevně zevřu nůž. Otřu ti hadrem zakrvavělé místo okolo rány. Ránu jednou rukou více roztáhnu a rychle naříznu. Bolestí se prohneš a začneš zhluboka oddychovat. Přitlačím tě rukou na postel a druhou ti zanořím ukazováček s palcem do rány. Bolesti se tak prohybáš, že mám co dělat, abych z tebe nespad a udržel balanc. Musí to být rychlé i za cenu, že to bude mít za následek největší bolest. Chytnu hrot a cuknu jím ven, až si o něj rozříznu oba prsty. Zařvala si bolestí a škubla sebou a já sjel z tvých nohou. Kopla si mi do hrudi, až jsem odlétl ke dveřím, kde jsem spadl na zem. Aahh to je bolest kurva! Rychle vyskočím, chytnu se za hruď a doběhnu k tobě zpět. '' Hrot je venku Kyrio...uklidni se, uklidni se..'' Svíjíš se bolestí a tvůj dech se čím dál více zrychluje. Vlezu na tebe a opět tě mírně znehybním tím, že si na tebe sednu. Vezmu hadr a přitlačím ti ho na ránu, abych zastavil krvácení. '' Kyrio to bude dobré...vydrž prosím! '' |
| |
 | na silnici ---> v hospodě.. když se ten divnej chlap co do mě vrazil rozplynul trochu mě to překvapilo... 1:hmm už bys měl někde zakotvit protože jak ti teče krev tak už vidíš hlaušky... 2:co jsou to halušky? 1:bože muj prostě vidíš věci co jinej ne.. 2:aha no a co teda navrhuješ? 1:támhle je hospoda... 2:tak tam jdu.. 1:takhle néé! 2:jak ? 2:když máš hlavu od krve...no ale vlastně tam takhle můžeš.. 1:kdybys na mě předtím tak neřval tak sem do toho veřejného osvětlení nenaboural.. hádám se chvylku já a moje svě-- svě- svědčení ? to je vlastně jedno protože během hádky jsem se dopotácel k hospodě nebo nějakému jinému restauračnímu zařízení ...protože to vypadá jako hospoda odněkud z starověkého řecka... 1už máš zase halucinace! okřikne mě zase mé svědčení a já zatřepu hlavou a už vidím hospodu zcela normálně.... no a tak vejdu do hospody nejspíše doprovázen pohledy na mě a usednu k výčepu... když tam tak sedím většína co je vedle mě si mohla všimnout že jsem od krve. v obličejové části mám takovou divnou masku zpola zlatou ..pozlacenou ..nebo jen natřenou na žluto. a zpola rudou od krve...no ale vypadá to docela zajímavě.. na sobě mám zajimavé oblečnění modré barvy. které vypadá že není zdejší ale spíše někde z orientu potom si někdo muže všimnout že pod kápí schovávám hnědé vlasy na nohou mám kra»asy a nohy jsou plné jizev boty jsou dřeváky a potom dva exotické meče po každém boku ..zkušené oko zjistí že jsou to katany. no a mezitím co jste si mě pořádně prohlédly...obědnal jsem si nějaký nápoj.... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro |
| |
| Hostinský se pousměje na kudůka a podává mu klíče od pokoje se slovy:"Pokoj je druhý zprava o patro výš. A jeho cena je 8 stříbrných. Budete si přát i něco k večeři nebo k pití?" A poté ještě než odpovíš, nese ke pivo ke stolu, kde sedí Samuraj... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Moje tělo se otřásá bolestí a občas sebou nečekaně škubnu, když se nějak bolestivě dotkneš mé rány. Po chvíli se však uklidním a nadzvednu se na rukách:"Děkuji za pomoc. Sama bych si ten stříbrný hrot nevytáhla a nevím jak by to se mnou nakonec dopadlo. Ale teď tě musím poprosit, aby jsi odešel z mého pokoje. Přece jsem jednak ztratila hodně krve a nerada bych ti nějak ublížila, protože jsi mi pomohl a navíc jsi můj společník z družiny. Asi se budu muset trochu zotavit a potom se jít porozhlédnout po městě...." V hlase je klid, avšak oči mi již nebezpečně blýskají chutí po krvi a občas můj pohled zalétne k tvému krku... |
| |
Na fajn, 8 stříbrných dohromady ještě dám. Cože večeře? Vždy» já ještě neobědval! a jako na ten povel mi začne v žaludku kručet. "Pane host"inský, sakra ten chlap je zase v čudu, přece na něj nebudu řvát skrz celý hostinec, copak jsem nějaký upocený barbar? Najíst, hmm co pak ... lehkým máváním rukou se snažím upozornit na sebe hostinského ... a pak čekat, čekat, čekat a nudit se. Kdyby ti dva aspoň nevzali kramle, mohli jsme si trochu popovídat. I když, s barbarem moc intelektuálních hovorů jeden neudělá. Asi půjdu na chvíli ještě ven ale nejprv ten oběd, hrome chlape, tady jsem ... a když se hostinsky přece jen přiblíží zpět povídám: "Pokoj beru, večeři taky, ale já jsem ještě neobědval. Takže něco k snědku si dám hned a k tomu půlku červeného vína. A abych nezapomněl, potřebuji si půjčit na chvíli nůžky." Kam zmizel vůbec ten Drogar? Stejně jak ho tak odhaduju, tak mu to nedá a poběží hlídat Šejlu. Doufám, že se do něčeho nepřiplete, podruhý během dne se mi ji zachraňovat nechce. A vůbec, proč mám pořád pocit, že jsem za ni zodpovědný, sakra práce. Je dospělá? Je. Blbý maso musí ven. Hotovo. Tečka. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Nemáš za co děkovat. Dlužil jsem ti pomoc...taky jis pomohla. A rád jsem ti pomohl...Nevím jak by to s tebou dopadlo. Asi zle. Hlavně že je hrot venku. '' Trochu smutně se na tebe kouknu, když řekneš, že bude lepší opustit tvůj pokoj. '' Rád bych tu u tebe ještě zůstal...ale jestli si tedy přeješ, abych místnost opustil, tak já pudu. Dobře...nevím jak se umíš ovládat a tak radši půjdu, ale věř mi...jinak bych tu s tebou ještě zůstal. '' Mé oči pozorují tvůj mlsný pohled po mém krku. Nebudu nic pokoušet. Zvednu se z postele a vydám se ke dveřím. Otevřu je a otočím se zpět k tobě. '' Zotav se, odpočiň si a když budeš něco potřebovat, nebo jen tak chtít, tak jsem v pokoji opodál. Zatím! '' Vyjdu na chodbu a dám se do svého pokoje. Odemknu a vejdu. Arno radostně oddychuje a odpočívá po vyydátném jídle, které ji jistě prospělo. Dojdu k barelu s vodou a umeji si v něm zakrvavělé ruce. Otřu si je a skloním se k Arno. Pohladím ji po celém hřbetě a dám se k posteli. Vysvléknu se a ulehnu. Zavřu oči a snažím se zabrat. Lehce se leknu když ucítím na nohou nějaký pohyb. Otevu oči a pohlédnu na tygříka, který mi ulehl v nohou. Zavřu oči a po chvíli usnu. |
| |
| Když se hostinský vrátí tobě, a jakmile ho požádáš o něco k jídlu, tak jen pokývne hlavou a znovu odběhne někam do kuchyně. Po chvíli se vrátí a nese talíř s gulášem, ošatku s chlebem a také pohár červeného vína... "takže tady to máte. Bude to stát 5 zlatých. Přejete si ještě něco teďka?" |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Nenápadně ses podíval po Arno a jen jsi zahlédl konec jejího ocásku, jak byla vtěsnaná pod postelí, aby se mohla ukrýt. Cítíš, že ta postava sedí u stolu a pozoruje tě... |
| |
"Teď už jen ty nůžky." a dám se do jídla. A jelikož u jídla je dost času, začnu se věnovat důkladnému prohlížení okolí. Další s maskou ... v tomhle městě se nějak moc lidí bojí ukázat svojí tvář. Ale jinak jen další svalovec. A tady tenhle ... tak nevím nepředstavoval se mi? Hmm hmm hmm nic neříká, asi se naštval, jeho problém ne můj. Tamhle ti dva - asi místní? Že by? I když měl bych tu spíš očekávat celou tu sebranku čekající na tu osobo. Sákryš, neříkal Drogar její jméno? Jak to bylo ... no počkat, že by mi přestávala sloužit hlava, je to ne! Jedno jméno a nevzpomenu si? Znělo cize a začínalooo ... nějakou exoti ... jo na X. Ks Ks Xa Xe Xi Xo Xu ... ... ruka se lžící se zastavila v půli cesty mezi talířem a ústy a stojí ... ... Xa ... Xant... Xantipa? Že by. ... a už zase pokračuje v transferu jídla do hladového těla. Stejně, proč se tak trápím, vždy» to může být jen falešné jméno, což stejně nikdo nepozná. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro S divným pocitem nebezpečí vyšvihnu a posadím se. Můj pohled nenápadně sklouzl k Arno, která mi usnula v nohou a doteď tam jistě spala. Tam však již není. Slyším tiché škrabání drápů na prkenné podlaze jdoucích z pod postele. Co se děje? Arno zalezla pod postel. Mám takový divný pocit...jako bych tu nebyl sám. Rychlým pohybem odhodím deku stranou a sednu si na bok postele. Cosi mi říká, že v šeru opodál sedí na židli nějaká postava. Bez známky pohybu sedí a pozoruje mě. '' Co to...'' Sáhnu po dýce, kterou jsem měl položenou u polštáře. Marně nahmatávám místo jejího položení. Není tam. Trochu znejistím. Hergot...dýka je pryč...že bych si jí tam nedal?...to je nesmysl. Zamykal jsem...jak by se sem někdo dostal?...ani nevím jestli se nemýlím...možná tam ani nikdo nesedí. Ale ten nepříjemný pocit...musím být opatrný. Se sevřenýma pěstma a pohledem upřeným ke stolu, sleduji obrys jakési postavy. Nejsem si v tom šeru zcela jist, jestli tam něco je, ale vypadá to, že ano. Hlubokým a nejistým hlasem promluvím. Hej!...je tam někdo?...kdo jsi! |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Několikrát se pokusím promluvit uklidňujícím hlasem na Arno, ale ta nijak nereaguje. ..........nejspíš tuší kdo jsem..........zvířata se mě vždy bála a jen koně mě dokázali snést ve své blízkosti........ ...........možná proto, že se o koních říká, že je stvořil ďábel........... ...........jen doufám, že se teď Drogar neprobudí a neskočí po mě s mečem v ruce...... ............nerada bych mu ublížila......... ...........Proč ti na něm tak záleží?............Vždy» on se stará o Šejlu...........možná proto, že mě hned neodsoudil?............Nebo proto, že se mi líbí?....... ...........To je jedno..........Budeš sama.........VŽDY.......... a ty to víš!!!!........ Po chvíli váhání vstanu od stolu a potichu seberu drogarovi dýku, kterou má vedle polštáře. Přesně v tu chvíli se Drogar začne hýbat, takže se posadím zpět na židli a jen sleduji jeho nejisté pohyby... ............Podívej se na něj..........Je tak bezbraný, když se pohybuje v noci......... ..........nevidí jako ty..........necítí noční život............a ani nedokáže vycítitživot ukrytý v temnotě..........a ty to umíš........... .........To ti dopřává žít..........a proto, že jsi tak jiná musíš být sama......... ...........třeba jednou sama nebudu........ Poté již přestanu přemýšlet a jen sleduji siluetu jeho mohutné hrudi... Ve chvíli, kdy Drogar promluví poprvé, jen pokrčím rameny a sedím dál, ale když se již přímo zeptá, zda je někdo v místnosti a kdo, tak pravou rukou odložím s tichým cinknutím jeho dýku na stůl, odepnu si kápi, takže jsem jen v cestovním. Poté vstanu od stolu a pomalým a lehkým krokem mu kráčím naproti... "Já jsem tady Drogare. Bylo mi tak nějak smutno a ty jsi mi řekl, že kdyby něco, tak můžu přijít a tak jsem zde. Ale jestliže ti moje přítomnost není vhod, tak odtud zase odejdu. Nerada bych tě rušila v odpočívání, já jen, že jsem v noci trochu aktivní a už se nudím....." Odpověď je tichá a tak nečekaná a já jen s úměvem sleduji trhnutí tvého těla, když jsi zničeho nic zaslechl zvuk hlasu, i když sis myslel, že je místnost nejspíše prázdná.... |
| |
| když si všimnu že se mnou nikdo nemluví tak naštvaně odejdu z hospody... |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro 2: tak...a teď bude sranda...protože JÁ teďka vládnu tomuhle tělu... 1: nééé...nedělej nic...nic co by se nám mohlo pozdějc... 2: sklapni! teď si můžu dělat co chci...a právě tvůj hněv mě pustil k vládě nad našim tělem s těmahle slovama zkontroloval můj horší spolubydlící v tomhle těle jestli má pořád meč a dýku a vydal se do ulic... 1: co chceš dělat? 2: co chci dělat? budu si dělat co jen budu chtít... v jedný temný ulici (moje horší já tyhle ulice při cestách městem přímo vyhledávalo) nás potkal nějakej lapka...když chtěl peníze nebo život tak ON vykřikl: život...ale tvůj... vytáhl meč a dýku a pustil se do lapky...za chvíli už se lapka válel v louži vlastní krve a ON si ještě dovolil otřít si zbraně do jeho oblečení 2: ještě by nám to zasvinil... potom utekl o spoustu ulic dál a tam se schoval aby se mi asi mohl pochlubit co zvládl... 2: viděl si to...ten si ani nešrt... 1: víš co si udělal? 2: zabil sem ho...co bych udělal jinýho... 1: ne...tohle nesmíš... 2: "ne...tohle nesmíš" ale můžu...já můžu všechno... 1: to teda ne... cítil sem že po tom co sem viděl že udělal tomu chlápkovi sem už měl dost síly pro to abych se mu postavil... 1: já už tě nepotřebuju...a teď ti to dokážu... aniž by mě on pustil ze svýho sevření tak sem převzal zpátky kontrolu nad svým tělem... 2: nééé...ale já se vrátím! 1: nevrátíš...toho se nebojím... a po těhle slovech sem se zhroutil na chvíli na zem... když sem se probral tak sem zjistil že je něco jinak...já sem HO neslyšel... takže sem se ho vážně zbavil? no to je sqělý... řekl sem si a v tom sem ucítil prudkou bolest hlavy... au...to bolí...asi se příště nebudu moct válet po zemi...to bude parádní boule...tohle chce zchladit... řeknu si a už se chystám že si namočím hlavu a obličej ve vědru s vodou a v tom si všimnu že vypadám jinak... já vypadám zase jako dřív...no to snad nejni možný...už sem ani nedoufal...a vono to vyšlo...musím se vrátit do hospody...a nějak to sdělit ostatním... rozběhnu se po osvětlených uličkách směrem k hospodě a cestou se pořád usmívám protože sem š»astnej že se mi konečně po těch letech trápení s NÍM podařilo dostat ho z mojí hlavy... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Pravím prosebným hlasem knihovnici a hledám v kapse nějaké zla»áky. "Paní, vždy» mě znáte, chodívám sem i rodiči a sourozenci...prosím..zaplatím vám..." |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Kdo to je? A co tu dělá?...jakto že jsem si ji nevšiml? Podle postavy to vypadá na ženu. Nevypadá, že by mi chtěla ublížit, kdyby jo tak to udělá za mého spánku. Hmmm...odkládá si šat. Hergot co to znamená, že by se chtěla pobavit? Pomalu ke mně jde. Ale její kroky nevypadají moc ladně. No uvidím oč jde. Budu na pozoru.! Trochu mi připomíná Kyriu, ale ta by sem za mnou asi nepřišla. Přemýšlím a postava se mezitím dostala dva sáhy předemě. Poté co odpoví, ihned poznám, komu hlas patří. S překvapeným výrazem v obličeji koktavě odpovím. ‘‘Uff Kyrio!?...je…je…zamčeno…jak…jak si se sem!…dost jsi mě vy…vylekala‘‘ Tvá slova jsou tichá a doprovázena s usměvem, což mě znejis»uje, i když nevím proč. Oběma rukama si prolmnu oči a natáhnu se ke stolku vedle postele, na kterém stojí v málém svícnu svíčka. Zapálím ji. Ta mírně zapraská. Její plamen se pomalu rozhoří a osvětlí malý kousek místnosti. Ujistím se, že se jedná opravdu o tebe. Mé překvapení po chvilce ustane. Normálním a klidným hlasem ti odpovím. ‘‘ Jo říkal jsem, že když ti bude smutno a» příjdeš. Docela jsem překvapen! Nečekla jsem, že bys přišla..‘‘ Mé oči sjedou na tvou ránu. Chvíli na ni hledím. Už nekrvácí, ale neustále vypadá dosti špatně. ‘‘ Ne nevadí mi tvá přítomnost. Zůstaň prosím a neodcházej! ‘‘ Mávnu proti tobě rukou na náznak, abys ke mě šla blíže. ‘‘ Nerušíš mě v odpočívání. Spal jsem dost dlouho. Ani jsem nevěděl, že je už noc.‘‘ Lehce zívnu a protáhnu se. Tiše se omluvím. ‘‘Promiň‘‘ ‘‘ Měla jsi chu» tak jsi přišla a já jsem rád.‘‘ ‘‘ Jo já přes noc většinou spím. Každý má jiný režim spánku ‘‘ Odpovím ohledně nočního spánku a lehce se zasměji. Hledím na tvou postavu a musím uznat, že pohled na tělo oblečené do spodního prádla byl příjemnější. Vzhlédnu ti do tváře a tázavým tónem se zeptám. Na mé tváři je lehký úsměv. ‘‘ Přišla jsi si tedy jen popovídat? Nebo tě něco trápí? Povídej.‘‘ |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jednak jsem se od nich něco naučila, ale taky jsem už něco docela slušně uměla." Když mi pokyneš rukou, pomalu přistoupím až k tobě, jen se kolem tebe mihnu a vzápětí se posadím na postel vedle tebe. Samozřejmě zachytím tvůj pohled na mé postavě, ale jen se pousměji a nechám to bez reakce.... ............no vidíš........teď na tebe kouká jak na cvoka...........budit ho uprostřed noci, nebyl ten nejlepší nápad.......... .........jenže v pokoji byla nuda a s tou ránou opravdu nezvládnu pobíhat po městě........ ..........navíc tě pozval a taky se nezdá, že bys mu tady nějak vadila a ani to, že jsi jej tak nešetrně probudila........ .........ale aspoň máš jistotu, že by nebyl snadný cíl........je vidět že i tvá přítomnost jej probudila a to jsi nedělala ani kravál........ "Ze začátku jsem jen nechtěla být sama v pokoji a tak jsem se rozhodla, že si k sobě vezmu na chvíli Arno, ale ta jaksi protestuje proti mojí společnosti. To bude tím, že jí přede mnou varuje její instinkt... No a potom jsem chtěla odejít, ale když jsem tě viděla jak spíš, tak jsem jen nechtěla být v pokoji sama, ale zároveň jsem nechtěla být sama, takže jsem se na tebe jen dívala a chtěla tě nechat spát, jenže mi to tak nějak nevyšlo.... Ještě jednou se omlouvám za předčasné probuzení....."Potom jen pokrčím rameny a opatrně protáhnu své tělo. Ale vzápětí zkřivím obličej bolestí od toho, jak se mi napnula rána. Rychle si vyhrnu halenu, ale s klidem zjistím, že se rána již zaceluje a že se při mém neopatrném pohybu neotevřela.. Po prohlídce rány se ti zadívám do očí a jen tak chvíli mlčky sedím.... ............Máš nádherné oči........jsou plné života, ne jako ty moje........ ..............jen si nedovedu představit, že jednou v nich ten život zhasne......... ..............no co nadělám..........ty jsi smrtelník, já upírka...........ale ty máš přátele a radost ze života a já jsem samotářka a jsem nucena žít v temnotě, v úkrytu jako nějaká dravá šelma na kterou je vyhlášen lov........ .............jen doufám, že si toho života vychutnáš co nejvíc..........pokusím se tobě i šejle být nablízku a dohlédnout na to, a» se vám pokud možno nic nestane......... ...........alespoň tak bude moje existence k něčemu užitečná........ |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro asi bych se měl ještě převlíct...v těhle hadrech mě někdo mohl vidět jak sem...teda jak von...zabil toho lapku...kde tady asi je krejčí?...ale blbost...krejčího hledat nebudu...stejně bych ho asi nenašel a nebudu ho budit...to si radši někde nějaký hadry pučím... procházel sem uličkama a hledal nějakej barák kde by bylo votevřený okno a nikdo doma...konečně sem jeden našel a vlezl dovnitř...bylo tam hodně věčí ale já sem šel jen k bedně s hadrama...votevřel sem jí klíčem kterej sem našel opodál a vybral sem si na sebe nějaký obyčejný oblečení... vzal sem si tmavý kalhoty, tmavě zelenou košili, světle hnědý kožený boty a šedej pláš» s kapucí... potom co sem zavřel bednu a svoje původní hadry hodil do zapálenýho krbu sem ještě položil na bednu 5 stříbrnejch jako oplatu za hadry a zase sem vylezl oknem ven... pak už sem si to vesele kráčel ulicí k hospodě... |
| |
| když teď vejdu do hospody tak ani nejni poznat že já sem já...převlíkl sem se do jinýho oblečení (vzal sem si tmavý kalhoty, tmavě zelenou košili, světle hnědý kožený boty a šedej pláš» s kapucí...), moje barva kůže je světlejší, moje vlasy přešly z černý na hnědou barvu, moje oči už nejsou červený ale hnědý a nemám vousy...moje tvář dostala dokonce přívětivější výraz... tak...teď už jen do pokoje a pěkně se vyspat...pokoj nám koupila xantipa...sice mě tady asi nepoznaj ale klíč sem si bral než sem vodešel ven...takže žádnej problém... když procházím do pokoje cestou potkám hostinskýho...na jeho nechápající výraz mu jen ukažu klíče vod pokoje a du dál... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Mezitím si sedneš na postel. Mírně se od tebe odsunu. Usměji se a dále poslouchám tvá slova. Když dojde na Arno, mírně se zamračím. ‘‘ Ne, Arno by i tak zůstala se mnou...nikomu bych ji nedal...ta je ted´v mém opatrovnictví...dosti by si mě tím naštvala, kdyby jsi jí vzala bez mého svolení...musí být u mě. ‘‘ Zvednu se a sehnu se pod postel, kde čouhal Arnin bílý ocásek. Chci ji z pod ní vytáhnout, ale zaleze ještě dál, kde na ni už nedosáhnu. Chvilku se ji snažím dostat ven ale pak to vzdám. Za přítomnosti Kyrii ji jistě ven nedostanu. A proto tam Arno zatím nechám. Alespoň tam je v bezpečí. ‘‘ Varuje ji její instinkt…to máš pravdu…zvířata vycítí lecos. Jsou dosti chytrá. ‘‘ Sedu si zpět na stejné místoi. Otočím k tobě hlavu a chvíli na tebe hledím. Se zamyšleným výrazem v hlase se zeptám. ‘‘ Býváš dost často osamocena viď? ‘‘ Můj hlas je tichý. Poposednu si k tobě tak blízko, že se mé tělo opře o to tvé. Položím ti svou dlaň na tvou, kterou máš položenou na noze. Ucítím mírný chlad, který mě nějak nepřekvapuje. Při pohledu do tvé tváře pravím. ‘‘ Mohla jsi mě vzbudit. Jsem velice rád, že tu jsi se mnou a tudíž nejsi sama. Já tu nejsem alespoň taky sám. Je tu někdo s kým si můžu popovídat a to mě těší.‘‘ Lehce ti pohladím pramen havraních vlasů nad tvým ramenem. Po tvém opětovném omlouvání ti skočím do řeči. '' Ne, už se neomlouvej Kyrio...nic se neděje. Příště mě klidně vzbuď. Můžeš přijít kdykoliv. '' Po mých slovech se začneš protahovat. S úsměvem na tváři tě pozoruji. Ten však vystřídá nechápavý výraz. Co se děje? Na tvém obličeji se v mžiku objeví bolestivý úšklebek. Lehce ve mě hrkne, ale hned mi to dojde. Rychle si vyhrneš halenu a lehce si oddychneš, jakmile zkontroluješ svou ránu. ‘‘ Pomalu!…opatrně Kyrio, rána se ještě nezahojila. To chvilku potrvá. ‘‘ Pomalu pohybem přesunu svou dlaň na tvůj odhalený bok s ránou a začnu ho okolo ní hladit. Lehkými pohyby jezdím pod tvou halenou a snažím se tě odreagovat od bolesti. Neodvážím se však s hlazením dále. Zadíváš se do mých očí a já do těch tvých. Nad něčím přemýšlíš, ale netuším nad čím. Za neustálého hlazení, mé oči pomalu sjíždí k tvým rtům a zpět k očím. Výraz v mé tváři je velice vážný. Všimneš si nepatrného přibližování mé hlavy k té tvé. Vidíš veliké váhání a nejistotu. Když jsou naše tváře pár centimetrů od sebe, tiše špitnu. ‘‘ Jsi...jsi tak...‘‘ |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Chvíli přemýšlím, ale poté se pustím do vyprávění:"Asi před pěti lety jsem v jednom městě narazila na holku, která se sama potulovala, učila se krást a podobně. Ze začátku jsem jí chtěla zabít, ale byla mi tak podobná, že jsem se rozhodla, že ji ušetřím. no a ona se zase rozhodla, že bude cestovat se mnou. Myslím, že ti už došlo, že se jednalo o Veerenu. Před dvěma roky jsme dorazili do tohohle města, kde jsem Veereně chtěla najít práci a potom se opět vydat na samotářskou pou». Tady jsem se dověděla o "Lví tlamě" a už nebylo těžké najít její budovu a dostat se k nim do společnosti. Samozřejmě že přijali i Veerenu. Takjsme tady byly celý rok, jenže možná proto, že jsem byla zkušenější nebo proto, že má vůdce slabost pro tajemné ženy, jsem dostávala složitější úkoly než Veerena a také jsem měla u "Lví tlamy" více uznání a vyšší hodnost. To však vadilo Veereně a tak na mě několikrát poslala nájemné lovce upírů, kteří naštěstí teď leží někde pod zemí v rakvi. Když mi ale přímo do očí přísahala, že mě zabije, odstoupila jsem ze "Lví tlamy" a nahrála jsem vlastní zničení. Což se mi podařilo výborně, protože tomu všichni uvěřili, až na Veerenu, která mě zná dost na to, aby věděla, že mě není tak lehké dostat. Takže musíš uznat, že jsem se tam nemohla objevit jen tak. Ve své pravé podobě. Ale převlékla jsem se tak proto, že Veerena ten můj převlek zná velice dobře, takže po mě začne opětovně pátrat a tentokrát už nebudu utíkat a skrývat se v temnotě, ale postavím se jí a pokud to bude možné, tak jí zabiju. Budu muset, protože ona by teď šla po stopách Šejly jako lovecký pes. Nesnáší, když jí někdo uteče z klece..."Při konci hovoru mi ztuhly rysy v obličeji a teď vypadám spíše jako neústupná socha než "živá" bytost. Když se zmíníš o Arno a potom se jí snažíš vytáhnout, jen klidně pozoruji tvou snahu:"Já jí nechtěla odnést z pokoje, ale jen si jí vzít k sébě na klín. Jenže ta potvůrka zalezla dříve než jsem vstoupila do tvého pokoje. No, alespoň je poznat, že je chytrá a že jí někdo jen tak nedostane." a po těch slovech se trochu zasměji, avšak po chvíli smích přestane, když se mě zeptáš na samotu. Jen na chvíli skloním hlavu a poté pokračuji:"Ano jsem sama. Jenže se nemůžeš divit. Kdo by chtěl mít něco společného s upírkou? Zatím jsem potkala jen tři lidi. Ženu, která mě vychovávala, Veerenu a teď tebe. Jen nevím jak na to bude reagovat družina. Asi se jí to moc zamlouvat nebude..." Odvětím s lehkou ironií v hlase a zadívám se na dveře tvého pokoje.. ............je tak chápavý...........s ním nebudu mít problém si rozumět..........jen se obávám reakce Dyrala a Dryase...........nevím, nevím, ale mám dojem, že tam se vyskytnou menší problémy.......... "Neboj, nezapomeň že nejsem člověk a moje regenerace je proto vyšší než u tebe. Teď, když je ta šipka venku tak už je to dobré. Horší kdyby tam zůstala. To nevím jak by to dopadlo.. Mimochodem tu šipku mám od Veereny. Postřelila mě, když jsem utíkala ze "Lví tlamy", takže už tuší, kdo tam byl...." Avšak zaraženě zmlknu, když mě tvá horká dlaň začne hladit. Jemně se pokusím odtáhnout, ale ty se ke mně opět přisuneš a já cítím tvé tělo tak kousek od sebe, až se n´mi z toho trochu zamotá hlava... ................to ne, hlavně se do něj nezamiluj.........pamatuj si, že je to ČLOVĚK.........tvoje obvyklá kořist...........a navíc je tak jiný než ty.............. .............NEMŮŽEŠ s ním být, protože to není přirozené............. .............jenže on je tak jiný........on sám se rozhodl přiblížit............já jej k tomu nenutila.........byla to jeho svobodná vůle.........a to mu já rozmlouvat nebudu.......... ...........a uvědom si, že když budeš toužit po krvi a on bude u tebe, tak ho zabiješ.........nebo z něj uděláš stejnou stvůru..........UPÍRA.........To chceš?.............máš ještě čas se tomu vyhnout........ Až doteď jsem tě nechala se přibližovat, ale když jsi svou tváří kousek od mé, uvědomím si své myšlenky a i to, že je to pravda... Prudce vyskočím z postele a dostanu se tak z tvého dosahu, ale jen tak aby jsi na mě nedosáhl rukou když sedíš. Pohled mi ztvrdne a já vzápětí řeknu chladně""Jsem tak jiná. Jsem krvelačná nestvůra, takže si raději drž odstup, aby jsi nedopadl podobně jako já... Protože jsem se upírkou narodila, neměla jsem možnost vybrat si svůj osud. Ale ty tu možnost máš, takže nezahazuj svou duši a život...." Poté přistoupím k oknu a zahledím se ven do noční krajiny a sleduji okolí, jako bych viděla něco, co tvým očím zůstavává skryto.. Vítr z venku si přitom pohrává s mými vlasy, takže lehce poletují ve větru jako pavučina. .................snad to pochopí...........snad se bude teď držet dál, když jsi mu dala najevo, že o něj nestojíš.......... ................jenže o něj stojím, ale právě proto ho chci před sebou chránit.......... ..........ale jeho blízkost byla tak okouzlující a podmanivá..........ještě že jsem se dokázala ubránit.............jen nevím jestli to dokážu i příště.......... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jestli k tomu nemáte opravdu pádný důvod, který uznám i já, tak vás tam bohužel už nemůžu pustit. Přece nedám klíče někomu jen tak do ruky. Ale že jsi to ty, tak mi řekni o co se jedná a potom se uvidí... A ty peníze klidně můžeš zase schovat. O ty mi opravdu nejde..." odvětí klidně a přitom vytáhne klíč ze zámku, ale zatím jej ještě neschovala.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Když k němu dojde, podá mu je a potom jen řekne:"Až je nebudete potřebovat, tak je prosím zaneste mé ženě za pult." a potom zase odběhne někam po výčepu. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "O život jednoho malého bílého tygříka, tedy je to holka...Víte ona bez mámy zahyne. Musím ji dopravit do Dračí jeskyně, ale nevím, kde se nachází. Doufala jsem, že v knihovně budou nějaké mapy, co bych si obkreslila jen tak narychlo...Prosím, paní, vám to zabere jen chviličku, když se se mnou vrátíte, vy máte přehled, určitě víte, jestli tam nějaké mapy jsou a kde...Spolu bychom to našli hned...Jste elfka, jako já, měla byste tedy chápat, proč to musím udělat....Prosím..." Dívám se prosebně na knihovnici a bráním se pláči. možná v knihovně nic není, ale je to zatím jediné, co mohu udělat...možná bych ji ty klíče mohla vzít násilím, ale přece bych ji neublížila, vždy bývala hodná...ona mi určitě pomůže... Čekám, jestli si to nerozmyslí a nakonec mi třeba opravdu nepomůže. Přitom přemýšlím, jaké jiné možnosti ještě mám. Mohu se vrátit do lví tlamy, ač nerada...Mohu se zeptat Kyrii, jestli něco neví....mohu vyrazit jen tak nazdař bůh a třeba ji někde najdu, mohu se vyptávat všech lidí, co potkám...mohu se vrátit do své vesnice, třeba něco vědí...Nebo počkat až knihovnice odejde a vloupat se dovnitř...Jen ...nemohu zdržovat své nové přátelé od hledání krystalu, to po nich nemohu chtít...i když mi Drogar bude chybět, je to takový milý hromotluk...třeba ho ještě někdy potkám...možná by šel se mnou Dryas, přece jenom je to elf, má také k přírodě blízko, ale je nějaký divný...ten malý? Dyral...možná ten by šel, zdá se, že spozorněl, když jsem vzpomenula jeskyni... |
| |
| jak procházím do pokoje tak si říkám kde může bejt šejla? možná bych se moh zeptat drogara...sice nevím jak mu vysvětlím že já nejsem já ale to počká...mě zajímá šejla...kde asi je? a kerej pokoj asi patří drogarovi? co třeba tenhle... řeknu si a zastavím u dveří jednoho pokoje (drogarův pokoj), zaklepu na dveře a čekám... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Potom se vrátím zpět a vy beze slov odejdete ano? To je jediné co pro vás můžu udělat, protože mám teď jednu důležitou schůzku, kterou nemůžu a ani nechci odložit."Po těch slovech elfka opět odemkla dveře knihovny ze kterého se vyvalilo přítmí, ale ona jen luskla prsty a na zdech se rozsvítili pochodně, takže vidíš úzkou chodbu a na jejím konci dveře od knihovny. Potom jen počkala až vstoupíš dovnitř a dveře za tebou opět zamkla, aby se nikdo nepovolaný dovnitř nedostal... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "Mockrát vám děkuji...jasně půl hodina bude stačit..tedy doufám..no musí..." Schůzku? Doufám, že ne s Xantipou nebo někým ze Lví tlamy...ne to určtitě ne...někdo takový by nepracoval v knihovně. Vejdu do osvětlené chodby a jen se ohlédnu, když slyším, jak za mnou knihovnice zamkla dveře. tak...a je to, teď jsem snad v bezpečí před všemi...doufám, že Drogara napadne dát Arno něco k jídlu a pití, musím myslet na to, že se ho pak musím zeptat a vyrovnat se sním. Těmito myšlenkami se zabývám, jdouc chodbou ke dveřím. Otevřu je a vidím obrovskou, mě již známou místnost, se spoustou polic a knih. I ten smrad poznávám. Jak je to dlouho, co jsem tu nebyla? No už aspoň půl roku, ale nic se nezměnilo...no nic rychle do hledání není moc času... Opřu hůl o stůl, vyhledám ve vaku kousek pergamenu a brko s inkoustem, které si položím na stůl a jdu k policím, kde bývaly mapy. Začnu je rychle prohledávat, jestli nenarazím na nějakou, z okolí nebo kde by se zmiňovalo o Dračí jeskyni... rychle rychle...tato ne..tato ne..moment..že by?..ne...kruci zase ne...jestli to stihnu, zkusím ještě prohledat i zdejší kroniku, jestli tam není zmínka o něčem zajímavém, třeba té jeskyni, nebo Lví tlamě....tato také ne...Co to je ta Lví tlama? ..hm kdoví? třeba Kyria...možná měl jít přece jen někdo se mnou, třeba bychom to našli rychleji....tady také nic... "K čertu, kdo by to řekl, že tu bude těch map tolik...rychle rychle...čas běží...ještě to musím překreslit, a» neudělám té hodné paní nějaký průšvih...aaa tahlo vypadá slibně!" Začnu si povídat polohlasně sama se sebou a rozevírám další soubor map. MH: Tak teď počkám, jestli jsem to našla nebo ne... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Takže nevíš, zda ta dračí jeskyně ještě stále bude stát.... Hlavně když jsi zjistila, že se blízká hora shroutila po menším zemětřesení... Ale protože už nemáš čas na další hledání, rychle mapu překreslíš a jen tak tak jsi to stihla před odemknutí dveří. Po chvíli vstoupí do místnosti knihovnice a jen se na tebe zadívá a pokyne hlavou ke dveřím:"Doufám, že jste našla to co jste hledala, ale teď už zase musíte jít. Jestli budete něco potřebovat tak přijďte zítra ráno, ale teď už opravdu musím zavřít." |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Jojo došlo mi to, že se bude jednat asi o Veerenu, ale nevěděl jsem, že si jtse tak blízcí. '' To je od Kyrii hezké, že se postarala o Veerenu. Chtěla jí pomoct a naučit ji co umí. A také ji najít práci. Pak že upíři nemají city. ALe co udělala Veerena ji je hnusné. '' To bylo od ní ošklivé poslat na tebe lovce….jak může takovou věc udělat?...když jsi se o ní starala a chtěla jsi pro ni udělat dobré věci?.…ona se ti nakonec takhle odvděčí…je to od ní hnusné! '' '' Doufám, že se nestane nic tobě při tom, až se setkáš s Veerenou…Když pude po Šejle postavím se jí do cesty já….nenechám ji jen tak zabít. Radši zemřu sám! než aby zemřel tak křehký a mladý tvor, jako je Šejla! Nenechám ji nikomu na pospas!...NENECHÁM! '' Jakmile jsi domluvila o svém životě, ztuhla jsi a chvilkami mi připomínala nějakou nehybnou sochu. Nevěděl jsem co se děje a tak jsem jen chvíli hleděl na tvou nehybnou tvář. Nevydržel jsem a tiše se zeptal. '' Co se děje Kyrio? '' Vycukneš se ze svého zaražení a dále začneš mluvit ohledně Arno. '' Jo tak.... promiň...nevěděl jsem, že sis ji chtěla vzít jen na klín. Jen jsi nechtěla být sama a mě jsi nechtěla budit. To chápu, ale i kdyby sis ji příště chtěla vzít jen na klín, tak mi o tom prosím řekni. Nesmí se jí nic stát a já musím mít přehled, co se s ní děje...to snad chápeš. '' Mírně se zasměješ, ale nato ti úsměv vystřídá smutný výraz, jakile se tě zeptám na samotu. Skloníš hlavu a zahledíš se do země. V tu chvíli ti položím dlaň mezi lopatky a lehce tě pohladím. Se smutkem v hlase proneseš odpověď na mou otázku. Dojde mi, že jsem se na otázku neměl radši ptát, jelikož tě to dosti mrzí a jsi z toho smutná. Hergot! já jsem hlupák...to ti to nedochází ty blbče? je to upírka!...moc lidí v její blízkosti asi nevydrží a ty se ji ještě takhle hloupě zeptáš?...jis pitomec!...jo nemužu se na to dívat, jak ji to trápí. Začnu k tobě tiše mluvit a utišovat tě. Lehce ti při mých slovech hladím ruku. Cítím, že mé doteky ti spíše nahánějí divný pocit, než příjemné hlazení. Což mě dost mrzí. '' Kyrio...nebudu ti nalhávet, že nemám alespoň trochu strach, když jsem v tvé přítomnosti, ale nijak mi nevadíš….jsem rád po tvém boku. Kyrio…veřím ti a beru tě jako blízkou osobu, a» jsi kdokoliv. '' No to opravdu nevím, jak to vezmou ostatní, že je upírka. Šejla to vezme určitě v pohodě. Je to chápavá dívka, ale co ostatní? '' Družina? Jistě jsou chápaví…pochopí to…nevím jak ostatní, ale Šejle bych řekl, že to taky vadit nebude, ale bude se ti možná mírně vyhýbat. Přecejen je ještě mladá a jistě bude mít trošek strachu. '' Vidíš? ani neposlouchá tvá slova. Jen upřeně hledí na dveře, o něčem přemýšlí a ty se tady snažíš a říkáš ji, co si myslíš. Přitom ti to drásá srdce...je to zbytečné namáhání...nech ji být!...nejeví žádný zájem, i když se snažíš!. Při mých slovech upřeně hledíš na dveře mého pokoje a jakobys vůbec nevnímala co ti povídám. Trochu posmutním a skloním mírně hlavu. Otočíš se ke mně zpět a začneš dále mluvit o svém zranění. Pokouším se o usměv, ale vidíš, že mě cosi mrzí a jde mi to ztěží. '' Samozřejmě, je mi jasné, že se ti rány hojí rychleji…to mužu vidět už teď, ale radši opatrně…a» tě to zbytečně nebolí. Nechtěl jsem ti působit nějakou bolest, ale ta šipka prostě musela ven a to rychle. Docela mě ještě teď bolí hrudník z tvého kopu. Máš dosti tvrdý kop. '' Mírně se zasměji. A trošku překvapeně zareaguji, když mi řekneš, kdo tě onou šipkouu zranil. '' Od Veereny? Musí mít dobrou mušku. '' Je má poslední otázka když tě hned nato začnu hladit po tvém chladném boku. Všimnu si tvého zaraženého pohledu a je mi jasné, že tě takto často nikdo nehladí. Tvůj pohled se ještě více zarazí, když se přisunu a přimáčknu na tvé tělo. Vypadáš jakoby se ti mírně točila hlava a nevěděla si, co se děje. Lehce se přibližuji svou hlavou k té tvé. Nebráníš se. Necháš mě dále ve vykonávání pohybu, jakobys nevěděla k čemu se uchyluji. Hledím ti do tvých temně tmavých očí a stále pokračuji v pohybu. Když jsem jen malý kousek od tvých rtů ucuknu a odvrátím hlavu stranou se slovy. Co to děláš ty hlupáku?...Nemůžeš... tvé srdce už patří někomu jinému a ty to víš.... jo máš pravdu mé srdce už je zadané...co se to se mnou děje?...je to snad lítostí ke Kyrie?...né!, ale tohle nemužu, nejde to. '' Ne!…nezlob se…nemužu…nejde to…promiň Kyrio. Mezitím však, jakobys cítila mou reakci, která příjde. Vyskočíš z postele a odstoupíš mimo můj dosah. Přitom je tvůj výraz ve tváři tak chladný, až mě z toho mrazí v morku kostí. Nádech v mém hlase je trošku vystrašený. Tak teď jsi to pěkně posral Drogare!...tak si to vypij sám!...určitě tě bude teď nenávidět. '' Kyrio jsi jiná! Ale nejsi krvelačná stvůra…nejsi! Jsi moje….jsi moje kamarádka a já na tebe nedám dopustit. Kdybys byla nějaká stvůra, tak tě nebudu trpět ve svém pokoji..nemyslíš? Dojdeš k oknu a začneš z něho koukat ven. Tvůj pohled jakoby se upřel na něco, co vidíš jen ty, ale nevím oč jde. Nad něčím přemýšlíš. Příjemný pocit stoupajíc z pohledu na tvé vlasy, se kterými si pohrává nezbedný větřík, mi dodá odvahy a zvednu se z postele. Dojdu k tobě a zastavím za tvými zády. Lehce tě chytím za rameno a pootočím tě za něj tak, abys mi hleděla do očí. '' Promiň mi Kyrio, ten počin na posteli. Já…já nevím co to se mnou stalo...mé srdce už patří někomu jinému, ale chci abys byla mou dobrou přítelkyní, věřím ti a vždycky si s tebou rád popovídám. Vyslechnu si tě pokud ti bude smutno, budeš sama, nebo budeš mít špatnou náladu. Jen se prosím nezlob….nechtěl jsem ti nějak ublížit….'' Při našem rozhovoru se ozve lehké klepání na dveře. To se párkrát zopakuje atak se rozhodnu otevřít. '' Kdo to?...Dojdu otevřít...vydrž….nevím kdo to může být. '' Cestou ke dveřím seberu ze stolu dýku, co jsi tam odložila. Když k nim dojdu, chci za ně vzít a otevřít je. Jsou však nadále zamčené. Cože?...jak se sem tedy Kyria...no to je jedno... Odemknu a mírně je pootevřu. Ruku v níž držím dýku mám schovanou za dveřmi, aby nebyla vidět. Druhou rukou se opřu loktem o futro dveří a začnu mluvit k postavě za dveřmi. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Slyšíš hovor dvou postav. Jeden je můj a druhý nějaké ženy. Když zaklepeš podruhé je chvíli ticho, ale poté se ozve zařvání a» počkáš. PO chvilce slyšíš kroky směřující ke dveřím. Poprvé vezmu za kliku ale neotevřu je, jelikož jsou zamčené. Odemknu a mírně dveře pootevřu. Loktem se opřu o furto dveří a trošku vykuleně na tebe hledím. Po chvilce se tě zeptám. '' To jsi ty? nojo jsi to ty málem jsem tě nepoznal. Zdravím Dryasi...je pozdě v noci....co teď po mě potřebuješ? že mě rušíš ze spánku? '' |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "Já také doufám, paní. A moc vám děkuji...Podívejte, nic jsem nepoškodila, jen jsem si to překreslila..." Ukážu knihovnici svůj pergamen a rychle si zbalím své věci do vaku. Vykročím s elfkou k východu. "Moc vám děkuji, paní. Jste moc laskavá. Já už nebudu zdržovat, ani chvuiličku..jen nevíte náhodou něco o té Dračí skále co hledám? nebo aspon o domě, kde přebývá Lví tlama?" Vyptávám se, ale přitom se nezastavuji a vycházím s knihovny ven, následována knihovnicí, která pak opět zamyká hlavní dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro ............má lidskou dívku..........tak jak by mohl být s upírkou?..............je to nelogické a také nereálné...........tak už se vzpamatuj a vypadni z toho pokoje............ ..................víš že tady nemáš co dělat.............nadešel tvůj čas...........tak jako každou noc musíš na lov............ ..............již dlouho jsem nejedla...........ale to teď není důležité.........nemám hlad a i kdyby ano, tak teď nejdu jídlo shánět........... ..........ale máš pravdu musím ven...........tady již nemám co pohledávat......... Ještě než dojdeš ke dveřím uchopím tě za paži a jen posmutněle řeknu:"Ani já bych tě nemohla milovat. Mé srdce je již také zadané.. Ale ne tak jak si myslíš. Ale to je vlastně jedno..." S těmi slovy tě pustím ke dveřím a sleduji dál noční krajinu. ............ano tvoje srdce patři temnotě........noci..........strachu...........touze po krvi..........a také nenávisti.........nenávisti ke všemu živému......... .............tak již pojď............pojď do náruče tmy..........stejně už tady nemáš co pohledávat....... .............ano.........půjdu.........snad ráno se uvidíme Drogare.......... ............možná............jestli už nebudu několik mílí daleko........ Poté jen potřesu hlavou a vyskočím zlehka na rám okna, což ty vidět nemůžeš nebo» se věnuješ osobě za dveřma. Ještě na tebe vrhnu jeden krátký pohled a rozhoduji se zda zůstat nebo ne, ale v tu chvíli se na mě otočíš a jen nevěřícně sleduješ jak dřepím na parapetu. teď již neváhám a zlehka seskočím ty dvě patra. Na zem dopadnu s tochým žuchnutím, postavím se na nohy, naposledy se podívám do tvého okna a poté zamířím do nočního šera, které mě po chvíli skryje před zvědavými zraky.... |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro to sem zvědavej...protože drogar tu je, kyria taky ale nevidím tady šejlu a xantipu...kde asi sou? |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jenže opravdu nemám čas s vámi ještě něco řešit. Už tak jsem se dostatečně spozdila a ráda bych šla domů. Na ten dům se zeptejte třeba v hostinci a tam vás klidně informují." S těmi slovy elfka zamkla knihovnu, schovala klíč, pokynula ti hlavou a poté zamířila do středu města... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "To se nedá nic dělat, ale stejně vám moc děkuji. Naschledanou." Přehodím si vak přes rameno, natáhnu kapuci, co jsem si uvnitř sundala a vyrazím na cestu zpět do hospody. Kráčím docela zvesela, protože mám pocit, že nejsem tak zbytečná, když mám tu mapu. Uplně potichu si prozpěvuji jednu známou dětskou elfskou písničku a cesta mi docela rychle ubíhá. Sem tam se porozhlédnu po okolí, jestli je vše v pořádku. Přemýšlím o Arno a Drogarovi a o všem co se za dnešní den událo. Na zemi se něco náhle zatřpití v záři již slabého sluníčka. Zohnu se a zvednu malý oblázek z bílého křemene, kterému téměř středem prochází úzká žilka nějakého lesklého stříbrného minerálu. nádherný pomyslím si ...někomu tě dám...bude se ti líbit...ale možná ti nejdříve nakreslím runu...abys mi chránil jednoho člověka...je to barbar, ale úplně jiný, než ostatní...možná má o me trochu zájem, víš...no ale asi ne...spíš mě bere jako malého rozmazleného fracka, o kterého musí pečovat, aby se zase do něčeho nepřipletl Přimlouvám se v duchu kamínku. Ke konci trochu zesmutním a zbytek cesty už si nezpívám. Přede mnou se objeví hospoda. Natáhnu si kápi pořádně, co nejvíce přes tvář a přijdu ke dveřím. |
| |
Otevřu dveře hospody a opět se pořádně rozhlédnu, jestli tam na mě nikdo nečeká. Vidím jen ty dva, co tam seděli, už když jsem přišla prvně a Dyrala, který se cpe jídlem. Vejdu a vyrazím uličkou k pokojům. Ráda bych se zastavila před Drogarovým a poslouchala chvíli za dveřmi, jsetli spí, nebo jestli si můžu vzít Arno k sobě. Nevím však, který je jeho pokoj a navíc jsem převědčena, že spí, tak vyrazím do svého pokoje. Opatrně otvírám, kdyby tam někdo číhal. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Nakouknu pod postel, je tam prach. fuj, to bych se pak musela ráno znovu umýt... Naštěstí je v koutě koště, tak prach vymetu. Vezmu si své věci a dám pod postel ke stěně. Pak pořádně zadělám okno a nakonec rozprostřu pod postel pláš». Skontroluji, jestli netrčí a lehnu si pod postel dávajíc si vak pod hlavu. no docela to jde...myslela jsem, že to bude horší Za malou chvíli usínám. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Tvá slova jsou dosti ukvapená a je z nich cítit smutek. Mé oči se zahledí do tvých temných zorniček a s vážným tónem v hlase řeknu. ''Já bych tě mohl milovat, ale mé srdce si vybralo někoho jiného. Dříve, než jsem poznal tebe. Prosím Kyrio, neber si to zle...mám tě rád jsi má přítekyně, ale to je vše. '' Kyrio...ty to asi nepochopíš...mám tě rád a dokonce bych tě i miloval, ale nejde to! Nejsem takový, abych měl více známostí, hnusí se mi to. Doufám, že jsem ti nějak neublížil. Vypadáš velice smutně. Jak ti jen říct a vysvětlit, že tě nemusím milovat, abych tě chtěl mít na blízku a měl tě rád. Chci s tebou být i nadále přítel...ale to ti asi nedochází. Odvrátíš odemně tvář, nesoucí zklamaným výraz a s mírně sklopenou hlavou dojdeš zpět k oknu. Natáhneš ruce a opřeš se o parapet. Začneš dále mlčky hledět do tmy. Mírný větřík si začne opět pohrávat se záplavou tvých havraních vlasů. Udělám k tobě dva mírné kroky a zhluboka se nadechnu. Pootevřu ústa a chci ti něco říci. Přeruší mě však opětovné bouchání na dveře. Kdo to ksakru je v tuhle hodinu? Doufám že nás neposlouchali za dveřma. Bože a» to není Šejla. Těžko bych jí to vysvětloval. No teď mě tak napadá, že vlastně ani nevím, co je se Šejlou...pujdus se po ní kouknout. Doufám, že je v pořádku. '' Jó!..už jdu!...moment!! '' Chvilku se zamyslím. Křiknu směrem ke dveřím a rychlým pohybem hlavy na tebe pohlédnu. Stojíš tam furt ve stejném postavení a mlčíš. S dýkou v ruce, sebranou ze stolu, přistoupím ke dveřím, které otevřu a začnu mluvit s postavou za nimi. Prohodím s ní pár slov a otočím se k oknu. Zahlédnu tě, jak v něm stojíš, ani se nějak nebojíš pádu. Trošku vyvaleným pohledem tě mlčky sleduji. Dojde mi, že se chystáš seskočit. Natáhnu směrem k tobě ruku a křiknu. '' Počkej!..neodcházej!..Zůstaň! '' Ale mezitím, bez váhání seskočíš dolů. Chci doběhnout k oknu a kouknout se, jestli jsi v pořádku, ale zůstanu na místě. Vím, že upíři mohou skákat z velkých výšek a nic se jim nestane. Jediné, co šlo spozorovat, bylo mé mírné cuknutí tělem, při rozmýšlení se nad tím, zda jít k oknu nebo ne. Se sklopenou hlavou se otočím k čekajícímu a nechápavě hledícímu Dryasovi. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Počkej!..neodcházej!..Zůstaň! '' Lehce sebou škubnu a vidíš jakobych chtěl odběhnout ale zůstanu stát na místě. Otočím se na tebe a všimneš si mého smutného výrazu v obličeji a mírně skloněné hlavy. Tichým a pomalým hlasem ti začnu odpovídat. '' Ne nic se neděje..stejnak už jsem nijak nespal. Jo vidím že jsi se změnil...ale to je teď jedno...pojď k věci... co potřebuješ? '' '' Taky jsem zrovna přemýšlel kde je Šejla...Pojď nachvíli dál. Jen se obléknu a pak se po ni mužeme kouknout společně. Pojď dál, bude to chvilka. '' Pozvu tě dál a nechám otevřené dveře. začnu se navlékat do svého šatu, jelikož jsem na sobě měl jen natáhnuté kožené kra»asy na spaní. Když se obleknu, sehnu se pod postal a jakýmsi zvukem ,,čičí,, zavolám pod postel. Z pod ní vyleze bílý tygřík a já si ho vezmu do náruče. začne mi lehce okusovat prst. Otočím se na tebe a začnu ti vysvětlovat. '' Odpoledne byla Šejla v knihovně...ale od té doby jsem jí neviděl. Bude asi dole v hospodě, nebo ve svém pokoji. Nevím však, ve kterém přesně je...To ani nepovídej!..jestli se jí něco stalo!...tak si to nikdy neodpustím!...chci se na ni taky jít kouknout...před chvílí jsem nad tím přemýšlel. '' Chvíli se odmlčím. Dojdu k miskám s jídlem a postavím k nim Arno. Ta se opět pustí do zbytků jídla, které už prvně nemohla dojíst. Zavřu okno a kleknu si do bobku vedle tygříka. Pohladím ho od hlavy až k ocásku, po celé délce hřbetu. '' Zustaň tady!...jsi hodná holka...jdu najít paničku. Tak hezky čekej. něco ti za odměnu přinesu. Zatím ahoj, budu rychle zpátky. '' Postavím se a vydám se ke dveřím. Cestou tě mírně plácnu po rameni. '' Pojďme se kounout po té Šejle...mám o ní docela strach. '' Zabouchnu za náma dveře a zamknu je. Cestou po chodbě ještě řeknu. ''S Xantipou bysme se měli setkat ráno...dole v hospodě. Myslím tedy...měla by tam čekat...ta kde je opravdu nevím...o tu se nestarám...ty ale prý má být zajímavá...já na ní nic teda nespatřil, co by mě přitahovlo. No nic...možná bude lepší, když se rozdělíme. A sejdeme se u mého pokoje. Co ty na to? Kam, kdo tedy pude? Mám jít obhlídnout pokoje? '' Se záplavou otázek co jsem na tebe vyhrknul čekám na odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro přesunula jsem tě do pokoje a družina tě jako potáhne sebou. |
| |
| Po nějaké době se i Dyral zvedne, pokyne hlavou hostinskému a vzápětí zamíří do svého pokoje, aby se odebral ke spánku... |
| |
| Již několik hodin odpočíváte ve svých pokojích nebo si povídáte až na Samuraje, kteý stále sedí ve výčepu. Město je ponořeno do nočního šera a jen občas se z ulice ozve nějaký zvuk jako kroky osamělého chodce... Najednou se ozve nocí bolestný výkřik a je poznat že to bylo nedaleko hostince ve kterém se nacházíte. I ten hlas vám připadá známý.. Okamžitě se probudíte ve svych postelích až na Drogara a Dryase kteří jsou již vzhůru a zrovna spolu komunikují... |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro ten patří šejle? dyž si říkal že dem najít paničku...pěknej tygřík... když vidím jak se převlíkáš tak si neodpustím poznámku: ty spíš v kůži? tak to bych nemoh...bych se děsně potil...zlatá látka...nebo na ostro...ale to bych teď nerozebíral... řeknu ti a jen se usměju... potom co se mě zeptáš kam kdo pude tak odpovím: nejlepší by bylo se zeptat hospodskýho jesli už nešla do svýho pokoje...aspoň tady nebudem potom muset lítat po celým hostinci... a ještě se tě zeptám: jo...a mohl bys mi říct kam se teda pude zejtra? já sem potom s xantipou jaksi nebyl...sem asi zaspal v hospodě...tak vůbec nevím kam to teda pudem... potom uslyším ten výkřik... co to bylo?! šlo to zvenku...a ten hlas mi něco taky říká... |
| |
| u výčepu jen si tam tak v pohodě sedím hostinský v nedohlednu nebo je taky někde zalezlý jen já si tam sedím se svým nápojem který jsem ještě nedopil a pomalinku pomalu usrkávám z onoho pulitráku... klídek a chládek a strašné ticho....kdybych tak měl....ale počkat já mám! no a tak si pomalinku vyhrnu rukáv a pak druhý a z něj si vyndám flétnu. no a pomalinku potichounku si na ní začnu hrát při každé notě jakoby každému spadnul nějaký ten kámen ze srdce byla dlouhá písnička a většinou smutná ale plná radosti ale je neuvěřitelně dlouhá a slyší jí jen obyvatelé dolního pokoje....čili jen já a nebo někdo s extra dobrým sluchem nahoře...hraju tu krásnou melodii sám pro sebe... z dlouhé chvýle .... píseň je stále krásnější a krásnější je z ní vidět že pojednává o bitevním poli bylo nádherné úrodné a plné květů než se sešli dvě strany a při zatroubení vyslaly spousty šípů a pustili se do sebe kopím.....píseň dále pojednává o tom že nikdo nepřežil a země je vsákla a byla zase úrodná po té píseň mohla začít zcela znova nebo skončit. ale já se v její melodii která dohromady vydržela bez opakování asi jeden a půl hodiny no a tak sem si to opakoval až do ranních hodin...hudba jakoby do mě vlévala další energii pro další opakování 1. máš konečně nějaký způsob jak se zabavit! blahopřeju 2. tahle písnička nesmí být zábavná... vždy» je inspirovaná bitvou kde bojoval můj táta a bratr...a já ho nedokázal zachránit! 1.ajóóó...tak nemáš no 2. si hnusnej a bezcitnej a i když se hádám se svým druhým já tak nepřestávám hrát onu smutnou melodii .. a když ji zopakuji asi 3* nebo 4* tak jsem začal hrát jinou melodii plnou smutku .....už v ní nebylo vůbec nic než smutek...i já jsem při ní uronil slzu....protoža tahle melodie pojednávala o smrti a to o smrti bližních a říká se že jedině ten kdo někoho ztratil tuhle písničku dokáže zahrát... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "ssss, Kruciš..." co to bylo? nene, já už se k ničemu nebudu připlétat, já ne...ale zase, co když někdo potřebuje pomoc? Co když nějakou ženskou přepali? Dokonce ten hlas zní podobně jako Kyria ve Lví tlamě...Ale to je blbost, ona šla spát. Znovu se uvelebím pod postelí a snažím se usnout, jenže to nejde. co když je někdo zraněn? Leží tam a umírá? Vylezu spod postele a otevřu okno. Nic nevidím, jen tmu. Vytáhnu svou hůl a vyrazím ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Ještě si tě nevšimli, ale ty jich ano.. |
| |
| Mluva mezi Dryasem a Drogarem v pokoji. Při pohledu na bílého chlupáčka se na mé tváři objeví lehký úsměv. S příjemným pocitem pozoruji, jak si pochutnává na mase. Vždy rozžvýká kus, který pracně utrhne a zapije ho vodou. Nedovedu pochopit, jak by mohl někdo chtít zabít, tak krásné zvíře, jen kvůli kůži. Mít na to sílu a žaludek. Poslouchám slova Dryase. S pohledem neustále upřeným na Arno, mu odpovím. '' Jojo je Šejly...starám se jí teď o něj...snažím se, aby se měl co nejlépe....je nádherný že!?....jmenuje se Arno a je to tygřice...řekni!...dovedl bys zabít, jen pro kůži tak krásného tvora?!‘‘ Musí zůstat v tajnosti, že tu je. I když o něm ví hostinský…Xantipa na to nesmí kvůli Šejle přijít. Hrozilo by jí nebezpečí. Doufám, že se neprokecne. Nechci... aby byl nějaký problém. Radši mu to řeknu. Můj pohled se upře na Dryasovu tvář. Mé oči se mírně zamračí a ústa pokřiví. Chci, aby bylo vidět, že slova která pronesu, myslím vážně. Můj pohled je výhružného výrazu. ‘‘ Hele před nikým se o něm nezmiňuj, a» nejsou problémy a aby ho Šejle nesebrali...bych ti pak musel dát přes držku!...jestli se prokecneš!...Rozumíš?! '' Jakmile kývne na znamení souhlasu, promění se můj pohled zpět do normálního. Lehce se zasměji a na kožené věci zareaguji. '' Už jsem zvyklý a kůže mi nějak nevadí...ale radši spím nahý to jo!...ale to teď nebudeme řešit. '' S těmito slovy zavřu a zamknu pokoj. Začneme dále hovořit na chodbě. Mluva na chodbě. Může ji slyšet i Šejla Naše mluva dojde na dohadování ohledně toho, jak by bylo nejlepší zjistit, kde se právě Šejla nachází a co dělá. Začneme se dohadovat o nejlepším řešení. Když navrhne, abychom zašli za hospodským, řeknu. '' Hospodského jsem se původně chtěl taky jít zeptat, ale myslel jsem, že když jsme dva, tak bude lepší, abychom se rozdělily. Aby jsme jí někde neminuly. Dobrá tedy, pudem se zeptat hospodského, jestli o ní něco neví. Bude to lepší. Doufám, že je v pořádku. Asi bych si neodpustil, kdyby se jí něco stalo. '' Poslední slova byla pronesena se smutným výrazem ve tváři. Stačí, že jsem byl dost vystrašen, jak byla zavřena do kobky a ještě něco dalšího, bych teď asi nezvládl. Dost mě namýchne otázka ohledně toho, kam se ráno půjde. Mírně se můj obličej zkřiví a zacuká mi koutek úst. Za zvýšeného hlasu na Dryase vychrlím. '' Co ty jsi vůbec děla v té hospoděl?!...ty jsi to snad celé prospal?!...že nic nevíš?!...s Xantipou se máme setkat ráno!...potom nám řekne více a má nás zavést ke svému vůdci či co...teď mě zajímá Šejla a né nějaké vysvětlování toho…co se bude dít.'' Chvíli se odmlčím. Podrbu se na bradě a s omluvným tónem se omluvím '' Promiň…už jsi dnes několikátý, kdo se mě na to ptá. Mám teď hlavu plnou jiných starostí…Jinak mezi náma!...moc mi to nesedí...cítím nějaký podraz!...vůbec se mi to nezamlouvá...ta práce...nevím proč, ale prostě z toho cítím nějaký podraz...ale to teď nechme také stranou. Pojďme tedy za tím hostinským.'' Vysvětlím mu, co si o práci myslím a mávnu rukou směrem ke schodům. Pomalým krokem se k nim přibližujeme. Pár sáhů od nich zaslechnu bolestivý výkřik. Oba se zarazíme a podíváme se na sebe. Naše pohledy jsou mírně vystrašené a nechápavé. '' Co to bylo? Slyšel jsi to taky?...doufám, že ten hlas nepatří tomu, komu myslím...je mi nějaký povědomý!...hele najdi Šejlu a zjisti, jak jí je a já se doběhnu kouknout po tom křiku. Zjisti jestli je v bezpečí!...dost se o ní bojím! Aby se jí něco nestalo! Nebo pojď se mnou! Ale rychle!...Možná jde někomu o život! Pak se koukneme po té Šejle...doufám jen, že je v pořádku a spí v pokoji. Ještě aby se stalo něco jí. ''' Uff to je těžké rozhodnutí...zkontrolovat Šejlu jestli je v pořádku a nebo jít na pomoc tomu, kdo pomoc potřebuje. To asi nepočká a proto jdu na pomoc!...Promiň Šejlo!...musím jít prvně zjistit, oč se jedná...pak až půjdu kouknout, jak ti je. Na nic nečekám a vydám se za výkřikem. Při odrazu, který se v mžiku proměnil na běh, bouchnu hřbetem dlaně Dryase do hrudi, na znamení spěchu. Seběhnu schody, které jsem rychlostí zdolával po dvou a i více. Vlasy se mi při běhu vychylovaly do všech stran a padaly mi do obličeje. Posledních pár schodu seskočím. Ozve se mírné křupnutí prkenné podlahy,k dyž na ni dopadla má váha, ale toho si nevšímám. Narovnám se z mírného pokleku, způsobeného skokem a proběhnu hospodou. Mé oči začnou v místnosti rychle vyhledávat Šejlu. Ta tam však není a proto běžím dál ke dveřím. Všimnu si jen jakého si podivína (Jin) sedícího u pultu. Nevěnuju mu však více pozornosti a pohlédnu na hospodského. Při běhu směřujícím ke dveřím na něj zařvu. '' Slyšel jste to taky? Nevíte co se děje? Co to bylo? '' Ten jen mlčky stojí a vyvaleně civí. Nebo mi to v té rychlosti tak připadalo. Rychlým pohybem paže chytnu kliku, za kterou cuknu. Doslova rozrazím dveře. Ty se rychle vychílí do strany a zastaví se s velkým křupnutím o stěnu. Nejspíše se uvolnily z jednoho pantu, jelikož zůstali křivě viset. Vyběhnu před hospodu a rozhlídnu se kolem. Tak odkaď pocházel ten zvuk? Ozvi se ještě alespoň jednou. A» vím kam běžet. Coto? Cítím pivo. Fuj ten barel pěkně smrdí. Neměl jsem tam tu halenu prát. Ale to mě teď neštve co ten zvuk? Tak dělej. Ozvi se! S nastraženýma ušima se snažím zachytit další zvuk, který by mě dovedl k jeho majiteli. Zkontroluji jestli mám vše. Plácnu si rukou na bok po meči. Ten mám. Dosti mě při běhu zpomaloval, ale naštěstí jsem zvyklý a vím, jak se s ním pohybovat. Brnění mám také. Jen vak jsem zapomněl v pokoji. To mě však moc nemrzí. Vak bez toho se obejdu. Doufám, že se Arno nedá do toho sušeného masa, co tam mám schované. I když, a» si dá...Chacha. V duchu se zasměji. Ale poté zbystřím a začnu poslouchat onen zvuk. |
| |
| ještě s jedním pohledem na arno musím drogarovi potvrdit: je vážně krásná... a šejla taky pomyslím si ale pokračuju kvůli kůži? tak krásný zvíře? to teda ani náhodou...ještě řekni že někdo chtěl... řeknu mu ale pak se drogar rozběhne za výkřikem... jak mě nasál do hrudníku tak to pěkně bolelo ale moc sem tomu nevěnoval pozornost...rozběhl sem se tam taky... běžím docela rychle ale ne tolik jak když se mnou ještě byl ON...ale to už je pryč...a sem rád...vůbec mi nechybí těch pár metrů co už bych uběh navíc...stejně běžím dost rychle... když běžím okolo hostinskýho tak drogar už dávno proběh dveřma... hostinskej: promiňte za ty dveře...my vám to pak zaplatíme...nebo opravíme jesli máte kladivo a hřebíky...ale teď zase musím běžet...slyšel ste to přece taky... pak si všimnu Jin... beztak je takovej celkem divnej...ale to mě teď neštve...valím ven... a zase se rozběhnu za drogarem...vyběhnu ven rozšklebenejma dveřma a málem narazím do drogara... drogar: á tady seš...už víš vodkaď to bylo? ale pak si všimnu že se snaží poslouchat tak zmlknu a taky se zaposlouchám do zvuků nočního města... |
| |
Pomalinky otevírám dveře pokoje a dívám se rozevírající se štěrbinou, jestli je chodba prázdná. Zahlédnu záda nějakého chlápka (Dryas) a Drogara, jak utíkají ven. kde je Arno? Doufám, že v pořádku...Co je to za chlápka s Drogarem? Raději se nebudu moc ukazovat, mohl by to být někdo od Xantipy, nebo Lví tlamy.....i když to je asi úplně jedno.... Probleskne mi hlavou a na moment svádím vnitřní boj, jestli jít zkontrolovat Arno, nebo vyrazit na pomoc tomu hlasu. Nakonec rychle vletím do pokoje a vytáhnu spod postele pláš», který si na sebe v běhu oblékám a stahuji si kapuci až do očí. Vyjdu na chodbu a utíkám těm dvěma hned za zády, pevně svírajíc svou hůl v rukách. Doběhnu až do výčepu, kde na chvíli zastavím. Jakmile ti dva vyběhnou ven, uvědomím si, že je příliš tma na to, abychom něco viděli. louč, určitě mám ve vaku louč...ne... na stole hoří svíčky....to bude ryhlejší Popadnu tu největší, přímo z pultu a vyjdu do dveří, snažíc se svíčku držet dál, aby mi neosvětlovala tvář. Průvan táhnoucí se od otevřených dveří si pohrává s jejím plamenem. Vyjdu ven a stoupnu si kousek od Drogara a nastavím mu ruku se svíčkou. "Na." pravím šeptem. A zírám do tmy, abych něco zahlédla. |
| |
| Stojíte venku před hostincem a kromě nočních zvuků neslyšíte nic. Popojdete několik kroků a vzápětí bystré elfí uši i Drogarovy vycvičené smysly zachytí ve stejnou chvíli tlumený cinkot a zasténání, které vychází z blízké temné uličky.. Všichni se rozběhnete tím směrem a vaše oči postřehly siluetu postavy, která se sotva drží na nohou a je obstoupená dalšími čtyřmi. Když jste doběhli blíž, vidíte, že se jedná o Kyriu a její protivníci na sobě mají oblečení společenstva "Lví tlamy". Kyria v ruce třímá dýku, ale vy slyšíte tiché pleskání, to jak krev dopadá z rány na zem. Muži v rukou třímají meče, ale jejich čepele se nepřiměřeně lesknou a jeden z nich stojí opodál a míří na Kyriu kuší... |
| |
| Jen stěží se držím na nohou, avšak nechci se vzdát svým nepřátelům jen tak bez boje... ..........tak to jsem nečekala..........to že mě najdou tak brzo............. ............jenom nechápu proč tady není Veerena............možná se tady ukáže až na závěrečné vítězství?............ .................pro ni si tu dýku ještě ráda schovám........... ............svůj život nedaruje jen tak lacino........ Najednou proti mě skočí jeden z mužů s mečem v ruce a rozmáchne se k úderu... Pokusím se uskočit stranou, ale mé reflexy nejsou dostatečně rychlé, protože už mám jednu ránu po meči na hrudi.. Tentokrát mě však meč zasáhne do paže a já, již podruhé zasažena stejnou smrtelnou zbraní, se zhroutím na zem, kde zůstanu bezmocně ležet. Avšak pokouším se vstát nebo» vím, že jsem pro ně velmi snadná kořist když jen tak ležím uprostřed té úzké uličky... ................takhle blbě se nechat chytit........ .............možná jsem od Drogara neměla odcházet v takovém zoufalství, protože jsem byla příliš nepozorná.......... ............ale to je teď jedno..........jen škoda,že jsem neměla možnost dokázat mu jak jej miluji i přes můj původ.......... ............to se jen tak vzdáš?............vzdáš se svého života kvůli té potvoře, která tě zradila?............ ............změnila ses a nikdy by sis jeho srdce nezasloužila i kdyby byl volný....... ..............ne...........NEVZDÁM se............to nemůžu............jsem přece upírka a ta se jen tak nevzdává........ Prudce se odrazím ze země, vyskočím a svýma zakrvácenýma rukama sevřu vojákovu paži s mečem.. Ten je příliš ochromen mou reakcí než aby se zmohl na obranu, takže ani nereaguje, když si jej přitáhnu trhnutím k sobě. Vzápětí pustím jeho ruku, ale ještě než něco udělá, tak uchopím jeho hlavu a prudkým škubnutím mu zlomím vaz, takže muž padne pomalu k zemi a já malátně stojím již jen proti třem protivníkům, kteří jsou však příliš nad mé síly. ...............tak a ještě tři.............jen nevím jak si s nima poradím............oni mě budou dobře hlídat a držet si ode mě odstup...... Vzápětí se ozve zasvištění a do pravého stehna se mi zabodne šipka z kuše a já se sesunu na zem, kde zůstanu, tentokrát již bez sebemenšího pohybu ležet. Jakoby na to muži čekali, pomalu začali přistupovat k mému tělu a opět je slyšet nabíjení kuše... ..............tak tady skončí tvůj život.........ta kuše mi za chvíli zničí jakékoliv naděje co se týče lásky...... .....ale to je už jedno.........jen je mi líto, že jsem nedostala Veerenu do rukou...... ..........tak ráda bych jí poslala do pekla před sebou, ale už nemůžu.......... |
| |
| sakra co se to...to je kyria...do čeho se zase ta holka zapletla? ale nevypadá to s ní dobře...asi bysme jí měli helfnout...ale co to vůbec přemejšlím...je to prakticky naše povinnost...přece jí tu nenecháme jen tak chcípnout... vytasím z pod pláště meč a dýku...pak se ještě otočím dozadu a podívám se na stejně udivený obličeje drogara...a šejly...rychle ještě promluvíj k šejle... šejla: ahoj...už sem o tebe začínal mít strach...ale koukám že seš v pořádku...tak to je hlavní... potom si všimnu jejího nechápavýho pohledu... a jo...jsem to já...dryas...ničeho se bát nemusíš...tahle změna nejni důležitá...a někdy ti to o samotě vysvětlím...ale teď du pomoct kyrie...tak potom... pak se otočím k drogarovi: tak dem? potom se podívám po útočnících... takhle to nemá cenu tam naběhnout a nechat se pobít...musíme mít moment překvapení...a zbavit se toho kušaře... pak se zase otočím zpátky na drogara a šejlu... máte něco co bysme po nich mohli hodit...já mám jen dýku a tenhle meč...tak tu dýku ještě obětuju...beru si na mušku toho kušaře...musíme si je nějak rozdělit a překvapit je... |
| |
Drogar se ke mě otočí, ale místo aby si vzal nabízenou svíčku, na mě jaksi zvláštně překvapeně zírá. co jsem udělala špatně? Položím svíčku na lavičku, nestihnu již však nic říci, protože z vedlejší uličky slyším zvuky. Než tam dorazíme stihne mi ten, pro mne zatím neznámý člověk říct, že je Dryas. Kyria-Vereena, Drays-jiný Dryas...ne prosím, už né To už jsme ale přiběhli do uličky a obrázek, který se nám naskytl, mi nedovolí dále přemýšlet o smyslu Dryasových slov. Přišli jsme právě, když Kyria padla na zem a přestala se hýbat. Jeden z útočníků leží divně pokroucen na zemi, tři jí obkličují. Jeden z nich právě nabíjí kuši nějakou lesklou střelou. V hrůze, že je vše kvůli mě pořádně nevnímám slova Dryase. Sáhnu do výstřihu a vytáhnu hvězdici. Věřím tomu, že když zaútočím první, budou i Drogar s Dryasem připraveni. Hodím ji přímo do oka tomu z kuší, měla jsem štěští, protože byl ke mě čelem. Než stihla dorazit ke svému cíli, vytáhnu z boty dýku a vrhnu jí po něm. Hvězdice trefí svůj cíl, darebák upustí kuši, která po výstřelu na zem vystřelí neznámo kam, někde do tmy. Než se stihl zpamatovat zabodla se mu dýka přímo k srdci a on s překvapeným pohledem padá k zemi. Ostatní protivníci si přestali všímat Kyrii a rozběhli se proti nám. Pevně uchopím svou hůl a ustoupím trochu dozadu, rozhodnutá se spíše bránit, než útočit. Jsem převědčená, že to ti dva zvládnou. Nicméně bedlivě sleduji, co se dál děje. |
| |
| když vidím jak umí šejla házet tak jen udiveně koukám a pak řeknu: pěkná trefa šejlo...nebezpečná holka...teď je asi řada na nás s drogarem co? vezmu svojí dýku a hodím jí po jednom ze zbejvajících útočníků...mířím na toho bližšího ale trefím toho co je dál ode mě... sakra...tohle je muška? total vedle...ale aspoň sem jednoho trefil...to snad nejni možný abych byl potom co sem HO vyřídil byl vo tolik slabší...snad sem si uchoval aspoň svou zručnost se dvouma zbraněma... vytáhnu zpoza opasku druhou dýku a připravím se kdyby bylo přecejen potřeba bojovat zblízka... tuhle už z ruky nedám...přecejenom štít nemám a takhle se cejtím bezpečnějc... |
| |
| Stojím před hospodou a snažím se zachytit hlas, co jsem zaslechl v hospodě. Zaslechnu za svými zády nějaké zvuky a tak se otočím. Z vyvrácených dveří vyběhne Dryas. Jen tak tak se mi vyhne, jelikož nechybělo moc a narazil by do mě. Hned mi položí otázku, ale tichým hlasem ho ztiším. '' Pššššt!…poslouchám. Odkud to mohlo jít.'' Po chvilce uslyším opět kroky směřující z hospody. Už se ale neotočím. Nejspíše se mi motá za zády Dryas- pomyslím si. Kroky se zastaví kousek od mého boku. Ucítím nepatrné strčení do své paže a lehký hlásek říkajíc ,,na,,. Bez přemýšlení odpovím. '' Počkej Dryasi...poslouchám '' V mžiku mi dojde, že hlas nepatřil Dryasovi, ale Šejle. S cuknutím na ni otočím hlavu a pohlédnu ji spokojeně do tváře. Zírám a přitom se na mé tváři objeví velký úsměv radosti. '' Šejlo '' Zmohu se na jediné slovo. Chci vzít svícen, co mi podává, ale zavrtím hlavou. S otevřenými ústy, v úmyslu promluvit k ní, mě vyruší další zvuk. Ozve se hlasité zasténání. Můj pohled se rychle přemístí k blízké temné uličce, ze které zvuk pocházel. '' Podívejte!...tamhle odtamtud to pochází. Z té uličky. Pojďte rychle, ale potichu. '' Když doběhneme blíže, začnu rozeznávat siluety 4 postav, stojících okolo jedné, která se už bez sil potácí a s těží se udrží na nohou. Přimhouřím oči, abych zjistil, kdo je jejich obě». S vystrašení ve tváři poznám Kyriu. Vypadá dosti špatně. Je hodně zraněná a škaredě krvácí. S šipkou v těle se sesune k zemi. Nejeví žádné známky života. Než stihnu cokoliv říct, prosviští mi kolem ucha hvězdice, která zasáhne muže s kuší, přímo do oka. Tak to byl hodně dobrý zásah! Hned nato letí dýka, která se mu zabodne do hrudi. Muž vyhekne a sesune se k zemi. Už déle nevydržím hledět na nehybné tělo Kyrii. S křikem se rozeběhnu proti dalším dvoum útočníkům, co tam zůstali. Ani jsem nevnímal, co mi Dryas říkal. Na vybavování není čas. Jakmile si uvědomili, že padl jejich společník a jsem větší nebezpečí, než nehybné tělo upírky, rozeběhli se k nám. Jeden se nejspíše zalekne mého zběsilého křiku, jelikož zastavil a začal nechápavě koukat. To však neměl dělat. Zasáhla ho dýka, co po něm vrhl Dryas. Můj pohled se upře na nezraněného útočníka. Oba se k sobě přibližujeme s vražedným výrazem ve tvářích. Napřáhnu těžký zdobený meč a za běhu proti němu silně švihnu. Meč prosviští vzduchem a střetne se z hlubokým zaduněním s tím jeho. Ucítím mírné brnění ve své paži. Povedlo se mu úder vykrýt. Bylo však vidět, že měl s tlakem mé síly co dělat. Poodskočím. Opět se napřáhnu a seknu. Chlápek je dosti mrštný. Nedělalo mu potíž se mému útoku vyhnout, avšak to neodhadl a nevyhnul se dostatečně. Jílec mého meče projel přes jeho blůzu, z pod které se mu zpustí krev, která zanese ostří mého obouručáku. Nechci ho nechat vydechnout a proto bez váhání opět zaútočím. Napřáhnu se, v domění, že mu zasadím poseldní úder. Nečekaně ke mně přiskočí a kopne mě do odhaleného břicha. Se skřiveným obličejem odlétnu a spadnu na záda. I když mám brnění, strefil se dobře a kop byl dosti nepříjemný. Praštím rukou o zem. Meč se mi z ní uvolní a odlétne s cinkotem stranou. Nyní nemám moc šancí. Než se vzpamatuju, blíží se ke mně ostří jeho meče. Naštěstí zareaguji dosti rychle a odkulím se stranou. Vedle boku ucítím zvonivý náraz. Stačilo kousek a byl bych nejspíše mrtvý. Nepovedený útok ho asi dosti zaskočil. Pustil jednou rukou meč a chytl si otevřenou ránu na rameni. To byla šance pro mě. Zatnu pěsti a rychle se vymrštím. Nemotorně popadne meč a švihne s ním na místo, kde jsem stál. Zasáhl mě do pravého stehna, ze kterého mi okamžitě začal téct potůček krev. I za cenu zranění, jsem se dostal za něj, a o to mi šlo. Otočen zády k těm jeho se mírně přikrčím. Chytnu ho oběma dlaněmi za hlavu, jenž pevně sevřu. Vší silou cuknu a přehodím ho přes svá záda. Pustí meč. Ten s cinkotem spadne vedle mých nohou. Při pohybu, který útočník vykonal, škubnu rukou a zlomím mu krk. Spadne mrtev na zem. Chci udělat pár kroku zpět, jenže se mi zvrtne noha. Neudržím stabilitu a spadnu na zem, přímo na zadek. Co zbývající útočník? Jsem teď lehká kořist. Rychle se poohlédnu po zbývajícím útočníkovi. K tomu se řítí Dryas. Přiložím se dlaň na krvácející ránu a snažím se postavit na nohy. Po mírné námaze se mi to podaří. Kulhavým pohybem, až skoro skákavým, se přesunu pro svůj meč. Zvednu ho a vydám se za bezmocně ležící Kyriou. Doufám, že ho Dryas a Šejla zvládnou. Musím za Kyriou. Je na tom hodně moc zle. |
| |
| Zatím se vám podařilo zvládnout tři z útočníků, jen ten poslední se potichu zasmál a vzápětí zmizel v blízké uličce... Je jasné, že pronásledovat jej by bylo holé šílenství, hlavně proto, že tyhle uličky bude určitě znát velmi dobře... Dryas se nerozhodně zastaví a sleduje utíkajícího muže, Šejla sleduje okolí a snaží se proniknout temnotou, zda se poblíž nenachází nějaký protivník... A Drogar, který se zrovna sklání nad nehybně ležící Kyriou.... Je jasné, že ale dlouho na ulici zůstat nemůžete, protože tady vás mohou snadno najít... |
| |
| .............to ne...........co ti tady dělají?......... ............nejspíše zaslechli můj výkřik..........ani se nedivím............ten musel být hodně hlasitý......... .........ach Drogare.........ani nevíš jak jsem vám všem vděčná........... .............jenom nevím jestli to přežiju...........ty zranění jsou dost vážná..........a navíc jsem dlouho nepila......... .............to je teď jedno.........musím jen doufat.......... Pokusím se postavit na nohy, ale vzápětí se mi podlomí ruce na kterých jsem se zvedala a opět jsem se zhroutila k zemi.... Pozvednu hlavu a poté se zahledím do Drogarovy tváře a slabým hlasem pronesu:"Musíme vypadnout. Nebo spíš vy, protože po mě půjdou tak dlouho dokud budu žít. A navíc se stejně odtud nedostanu a pochybuji, že mě dokážete odnést někam do bezpečí aby si toho nikdo nevšiml." Poté se opět pokusím pozvednout, ale opět se jen bezmocně zhroutím na zem, do kaluže vlastní krve, která neustále proudí z mého těla na dláždění ulice.. |
| |
| Při kulhavé cestě k tělu Kyrii, se náhle zbylý útočník tiše zasměje a dá se na útěk. Spozoruji to a vykřiknu jeho směrem. '' Kam běžíš ty sviň...arggggh '' Chci se za ním rozeběhnout, ale když došlápnu na zem, ozve se má rozseknutá ránu na stehně. Doslova mě v něm pýchne a mám co dělat, abych se nesvalil na zem. Instinktivně jsem se za něj chytil a pevně ho sevřel. Uvědomím si, že i kdybych se za ním rozeběhl, nechytnu ho. Jednak bych mu nestačil, jelikož noha je nyní tak akorát schopná chůze, nikoliv běhu a za další, lehce bych se ztratil v temných uličkách. Rozzuřeně pohrozím směrem, kde se muž ztratil. Sehnu se ke Kyrie. S radostí v očích zjistím, že ještě žije. '' Kyrio! '' Pronesu a skorem bez doteku, přejedu dlaní po jejich ranách. Ta se snaží vstát, ale nedaří se ji to. Podložím ji dlaní záda a druhou rukou ji chytím za rameno. Pozvedne hlavu a zahledí se do mé tváře. V tu chvíli mi hlavou začne probíhat množství výčitků. Kyrio...proč jsem tě jen nechal odejít z toho pokoje?...proč jsem tě nenechal v domění, že bych tě mohl milovat?...teď tu ležíš a nejspíše nepřežiješ...a to vše kvůli mě!...neměl jsem ty dveře otvírat!...měl jsem se dále věnovat tobě. Z přemýšlení mě přeruší její slova,, musíme vypadnout,, '' To musíme...a hodně rychle. '' Pronesu dost razantním tónem. '' Ne vy Kyrio!...my musíme zmizet...společně s tebou. '' '' Já tě vezmu!...nenechám tě tu!...nenechám tě umřít Kyrio!...nenechám! '' Doslova na ni křičím. Začne se znova pokoušet zvednout, když se ji opět podlomí ruce. Zachytím ji za ně a dám jí je kolem svého krku. '' Chytni se! '' Když se chytí mého krku, uchopím ji za boky a s bolestivým výrazem v obličeji se postavím. Přitom ji zároveň zvednu společně s mým vstáváním. Arghhh..ta rána dosti boli, ale né tak abych nezvládl odnést Kyriu. Pujdu sice pomalejš ale pujdu. Já to zvládnu! Musím! Visí mi na krku a stojí jen díky mému přidržování jejích boků. Lehce se sehnu, abych ji mohl lépe uchopit za záda a nohy. S mírným pokřikem si ji hodím do náruče. Přitisknu ji na své tělo a pomalu se vydám k ostatním. '' Ahhhh...rychle musíme zmizet...ale nevím kam...musíme Kyriu někam ukrýt!...do pokoje ji nedostaneme. Co navrhujete. '' Cukavým pohybem se střídavě rozcházím do stran jelikož nevím, kam se dříve vydat. Cítím jak se mi pomalu začíná na tělo prosakovat chladná krev Kyrii. Netrpělivě čekám, co navrhnou ostatní. |
| |
| potom co ten poslední grázl uteče si řeknu tak...a je to pěkně v pytli...jesli byl z nějaký skupiny tak už maj i náš popis...sakra...měli sme ho dostat...ale teď už ho asi nedoženu...už bude daleko...rači pudu pomoct drogarovi s kyrií...voba se sotva drží na nohách... přídu blíž k drogarovi a řeknu mu: počkej...sám sotva stojíš...podej mi kyriu a šejla by mohla spíš podepřít tebe...protože nevim jesli bysme takhle došli do hospody...a jesli jo tak bys byl slušně vysílenej... dám si meč a dýku zpátky do pochvy na opasku, sehnu se ještě k mrtvýmu pro druhou a dám si jí za opasek...potom přídu k drogarovi blíž aby mi mohl podat kyriu a čekám až mi jí podá... kyria je hrozně vysílená...a slušně zraněná...musíme jí pomoct...a drogarovi taky...ta rána na noze se bude šlušně hojit...naštěstí mám bylinky...tak jim trochu pomůžu... potom řeknu kyrie: hlavně se drž...už bude dobře... |
| |
Pořád sleduji, co se děje a přemýšlím, že bych mohla skočit ke Kyrii, když Drogara náhle poraní. Sevřu hůl a jdu mu na pomoc. V zápětí si však poradí sám a spěchá ke Kyrii. Druhý darebák se dá na útěk. Zastavím a zadívám se do tmy, kam zmizel. "Néé to nééé, on vás viděl! Běží do Lví tlamy" Dále hledím do tmy, jestli se z tama někdo nevyrojí, pak se rozběhnu směrem, kam utíkal ten raněný. je raněný, nemůže být rychlejší, než já Pak už jen zmizím ve tmě. Za nedlouhou dobu se zklamaně vrátím. "zmizel mi, asi někde hned za rohem" Vida, že o Kyrii je zatím postaráno, říkám: "Dáme jí dovnitř, tam je světlo. Musíme rychle zastavit krvácení a podívat se i na tvou nohu, pak co nejrychleji zmizet. Stejně je to vše kvůli mě, neměla jsem být tak pitomá a lézt do toho baráku" |
| |
| '' Dryasi...myslím, že kdybych ti ji dal do náruče, pujdeš stejně rychle jako já, možná ještě pomaleji!...já to zvládnu!, jen mě radši jisti...musíme jí někam uklidit...do pokoje ji jen tak nedostanem...musíme ji dát někam, kde o ni nebude nikdo vědět...'' Myslím, že tohle ji teď neuklidní, je skoro mrtvá!...bože doufám, že mi neumře v náruči...jen to ne!..koukám, že nezbývá jiná možnost, než jít do pokoje. Kam běžela ta Šejla?...sama a do temných uliček...jak já mám o ní strach... kčertu! Chci zareagovat na Dryasova slova ohledně uklidňování Kyrii, ale nechám to bez reakce. Mezitím se vrátí Šejla, co chvíli následovala utikajícího muže. Lehce se uklidním z jejího návratu. Přijde k nám a s mírně udýchaným hlasem ke mě začne mluvit. Pomalými kroky se rozejdu za Dryasovi pomoci k hospodě. Snažím se překonat bolest ve stehně a zatím se mi to daří, i když mám obličej skřiven bolestí. '' Ale jak ji dostaneme dovnitř? Šejlo?...dřív nebo později nás někdo ,,lví tlamě,, prozradí, že jsme v pokoji. Vůbec se mi to nelíbí, ale asi nic jiného nezbývá. '' Kývnu souhlasně na Šeju a dodám. '' Jo. Musíme ji co nejdříve uložit a ošetřit. Musíme do toho pokoje! A to rychle! Nesmí umřít!!! '' Dosti mě rozlobí, když se začne Šejla obviňovat. S doslova křiklavým hlasem na ní vychrlím. '' Teď je přednější její život a né moje noha!...na tu kašlu!...ta počká!...a neobviňuj se pořád!!! Tim nic nevyřešíš...krucinál!!!.'' Začne mi zaraženě civět do tváře a mě dojde, že jsem byl pěkně hnusný. Z mého chování vůči Šejle se mi až zvedne žaludek. Zhluboka se nadechnu a mé oči se zahledí do vystrašených a nechápajících očí Šejly. Z mého naštvaného výrazu je nyní smutně vyzařující pohled. Mé oči se přivřou a koutek úst mi lehce zacuká. Je jasně vidět, že mě hrozně mrzí, jak jsem se nyní zachoval. Chci k ní promluvit, ale jakobych neměl sílu cokoliv říct. Achch Šejlo!. Promiň mi to!...nechtěl jsem na tebe být hnusný. Jsem rozrušený a vystrašený jako nikdy. Doufám, že to pochopíš. Nebuď smutná...prosím. Budu si to dosti dlouho vyčítat! S povzdechem odvrátím pohled na hospodu. Sklopím hlavu a mlčky se k ní rozejdu. Hledím na Kyriu a tiše k ní mluvím utišujícím hlasem. Ta mi mlčky hledí s pozvednutou hlavou do tváře. Ač mi chůze působí značnou bolest, snažím se jít co nejrychleji. Cítím chladivé kapky její krve, jak mi dopadají při chůzi na kůži. Doufám, že nevykrvácí...Kčertu! musím se vrátit! Náhle se zastavím a mírně se s Kyriou v náruči pootočím. Chci se rozejít zpět. Dryas na mě začne nechápavě civět, jakoby čekla na vysvětlení. '' Musím se vrátit!....můj meč!..nechal jsem ho na místě, jak ležela Kyria...nemužu o něj přijít! '' |
| |
| Klidně ležím bez jakéhokoliv pohybu, abych Drogarovi nepřitěžovala kvůli bolavé noze. Přitom hledím do jeho námahou zkřivené tváře a jen občas zavřu oči. Jasně však cítím jak slábnu každou chvílí a že již nejsem schopna se udržet při vědomí. Ještě jednou se zadívám na Dorgara a to zrovna ve chvíli, kdy se chce vrátit pro meč.. Jen ztěžka zvednu zdravou paži, uchopím jej za tvář a nakloním ji tak, aby mi viděl do očí a poté mu jen tiše něco řeknu, takže to slyší pouze on.... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Když vstoupíš dovnitř, budeš mít po pravé straně skříň a když jí otevřeš a zatlačíš na zadní stěnu, otevře se malá místnost do které se vejde skupinka až pěti lidí.... O tom místě ví jen málokdo, takže budu v relativním bezpečí.. Jen tam se mnou nesmí nikdo být. Dlouho jsem nejedla a teď když mám otevřené rány bych mohla být nebezpečná... Nerada bych někomu z vás ublížila. Nechte mě tam samotnou a jestli tak, budu tě prosit abys mi vymyl ty rány od účinku stříbra, jinak se nezacelí... A pak to už musíme jen nechat tak a musím doufat že se moje tělo z toho dostane.. Ale na cestu se budete muset vydat sami, protože já se několik dní určitě nehnu...." Celou dobu mluvím potichu a čím dál slaběji až nakonec ztichnu úplně a jen ztěžka položím hlavu zpět na tvé rameno... .............kéž bys tak věděl, jak jsem š»astná..........š»astná za tvou náruč i když vím, že si tento okamžik jen těžko někdy vychutnám bez toho aniž bych byla zraněná nebo umírala............. ...............vlastně už asi ani nebudu mít žádnou příležitost........ ............co blázníš?...........jsi přece upírka...........a on je člověk........... .............takže se uklidni a začni přemýšlet o tom, jak přežít............ ................vzdej to!.............tvoje rány jsou příliš vážné a bez pomoci se z toho nedostaneš.......... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Souhlasně pokyvuji na slova, co mi slabým hláskem říkáš. Nevysiluj se zbytečně. Nemluv prosím. Každý zbytek síly, co v tobě je se hodí. Chci ti říct, aby jsi nemluvila a nevysilovala se, ale neučiním tak. '' Dobře odnesutě tam. Rozumím ti, snad to najdu.'' '' Nenecháme tě tam jen tak samotnou...když to bude ovšem nezbytně nutné tak ano. Musím si pospíšit a odnést tě tam, něž nás někdo uvidí. '' Tichým a vážným tónem v hlase. ''Kyrio. Nemusíš mě o nic prosit...postarám se o tebe...vymeju ti rány...jen se prosímtě drž…neodcházej mi.‘‘ Poté co mi položíš hlavu na rameno se odmlčím. Jak rád bych tě pohladil po tváři, ale nejde to...mám co dělat tě nést. Snad to budu moci udělat později. Musíš vydržet! Musíš! Zhluboka se nadechnu a odvrátím pohled z tvé tváře. Pokračuji dále v cestě. Tichým tonem si už spíše pro sebe breptnu.. '' Teď se už nevysiluj...šetři síly. Bude dobře....doufám. '' Teď se zbavit těch čumilů v hospodě. Nesmí mě nikdo vidět, kam ji nesu. Řeknu Šejle a Dryasovi, a» je nějak zabaví a odvedou jejich pozornost. |
| |
Jakmile na mne Drogar zakřičí, vhrknou mi do očí slzy. Na moment se na něj překvapeně dívám, pak se otočím. zase špatně...copak jsem toho řekla tolik? Už toho je na něj moc a na mne také. Já si přeji, aby Kyria byla v pořádku, moc si to přeji, ale on víc...má o ní tak obrovský strach...o mě se takto ještě nikdy nikdo nebál... "Běž dál, nevracej se, já ti ho vezmu a dejte ji jen na stůl do hospody, pokoj je zbytečně daleko. Musí být ošetřena co nejdříve..." ...a ty možná také...Vereeno, jak já tě nenávidím! "Dryasi, neumíš nějaká léčivá kouzla nebo tak něco?...Já mám jen lahvičku s takovou vodičkou, ale ta je na toto slabá."Pravím k elfovi a beru ze země Drogarův meč. Neustále však pozoruji okolí, jestli se na nás už někdo neřítí. Ale všude ticho. má hvězda, už by mi zbyla jen jedna a těch zbraní, co se tu teď válí Vytáhnu s nepopsatelným odporem svou hvězdici mrtvému z oka a otřu jí o jeho oblečení. Poté vezmu i jeho dýku, co má za pasem. Pak popadnu kuši i střely a se vším v ruce poběhnu blíže k Drogarovi nesoucího Kyrii. Sama nechápu, kde se ve mě vzala síla, abych překonala pocity, které mne naplňují a nutkání zalést někam do kouta a brečet. |
| |
| Z mých myšlenek ohledně meče, mě vytrhne chladná dlaň Kyrii. Přiloží mi ji na tvář a natočí můj pohled do její tváře. Tichým hláskem mi začně něco říkat. Skloním k ní hlavu a přiblížím ucho k jejím těžce se otvírajícím rtům. Za pomalé chůze bedlivě poslouchám každé její slovo, aby mi nic neuniklo. Poté co mi vše řekne a položí si hlavu na mé rameno, se kouknu na Šejlu. Ta táhne plnou náruč věcí a sem tam nějakou zbraň. Pohybem hlavy ji naznačím, aby ke mě šla. Tiše na ni promluvím. Můj hlas je udýchaný a je cítit, jak mě každé slovo vysiluje. '' Šejlo!...Pojď sem prosím. Rychle! '' Jakmile ke mě doběhne, nakloním se k ní a tichým hlasem jí řeknu. Možná tak tichým, že to ani Dryas neslyšel. '' Zaměstnejte ty čumily v hospodě, a» nikdo nevidí, kam ji nesu. Neponesu ji do hostince, ale do bytu za ním. Vrátím se pro vás...Neboj... Jdi zatím do pokoje pro Arno. Sáhni mi do kapsy u kalhot a tam je klíč od mého pokoje.- Mírně nakloním bok a nastavím ti kapsu. Rychle mi do ní sáhneš a vytáhneš onen klíč. '' Zaměstnejte je prosím....já se zachvíli vrátím. Mám tam i vak s věcmi. A na židli leží černý pláš» s kapucí. Nacpi mi ho do vaku a vem mi ho prosím. Arno by měla být v pořádku.'' Rozhlédnu se kolem, jestli nás někdo nepozoruje a dám se dál do chůze. Šejla mezitím zamíří do hostince. Po pár krocích se ještě zastavím a křiknu za Šejlou. Konec mých slov je pomalu řečen do ztracena. '' Šejlo!...promiň mi to.'' Ta se rychle otočí a pohlédne na mě. Chvíli na mě kouká a možná nechápe, jak jsem to myslel. Řekl jsem svá slova, která nemají teď žádnou návaznost. Na nic nečeká a dá se dále k hostinci. |
| |
| když drogar odmítne mojí pomoc tak po pohledu do jeho očí pochopím že o ní ma takovej strach že jí nedá z rukou...sklopím pohled a v tom uvidím jak se na zemi válí meč jednoho z těch útočníků...vezmu si ho do ruky, párkrát s nim zatočím ve vzduchu a potom si ho spokojeně dám za pásek místo jedný mojí dýky... mohl by se hodit...přecejenom se dvouma mečema se bojuje hned líp jak s mečem a dýkou...a navíc tenhle je parádně vyváženej a lehkej... pak se podívám na drogara jak vyjel na šejlu chudák šejla...a vlastně chudák drogar...má o kyriu velkej strach...asi bych měl taky kdybych byl v jeho situaci...vypadá to že jí má hodně rád... když se mě šejla zeptá jesli umím nějaký léčivý kouzla tak jí odpovím: no...léčivý kouzla neumím ale mám pár bylinek a když bych je smíchal tak docela rychle hojí... když šejla odchází za drogarem tak na ní ještě zavolám a doběhnu jí: počkej šejlo...vezmu ten meč... pak se ještě zarazím a zeptám se jí a co to je vlastně ta lví tlama jak vo tom pořád všichni mluvíte? já vůbec nevím vo co de... |
| |
| jakmile si dohraju svojí melodii která mě zkoro omámyla zjistím co se vlastně stalo... phew to sem se do toho ale ponořil!....... no a jakmile na tohle pomyslím najednou se mi promítne před očima co se vlastně stalo...hrál sem si tam a najednou tam někdo křičel... a všichny vyběhli ven.... to sem tomu dal! pomyslím si zase a vyběhnu ven z hospody..... a doufám že vím kam běžím no a když pomalinku zvolním a přejdu do chůze....podívám se nejdřive doprava doleva nahoru dolů a udělá se mi blbě......no a když si pak přestanu všechno prohlížet..¨uvidím co se vlastně stalo.... jen tam vrhnu svůj pohled a koukám co se stalo ? .....nechcete pomoci ? no a když vím že jsem skazil co sem mohl tak se to snažím aspoň trochu napravit protože jinak bych tam byl za blba ....nebo za necitu ..... ale to druhé by mi možná pasovalo lépe... |
| |
Už jsem skoro u Drogara, když na mě zavolá, abych si pospíšila. Jeden rychlý skok a jsem tam. Vyslechnu si jeho přání. Protože mám plné ruce a vidím, že ho stání s Kyrií v náručí vysiluje, proto musím konat rychle. Pustím všechny věci z náruče na zem. Okamžitě sáhnu Drogarovi do kapsy a podám klíč. Pak podám ze země Drogarův meč a chci ho položit Kyrii do klína. Po slovech Dryase ho dám jemu se slovy: "Vem ho tedy a běž s nimi, hlídej je! Já to snad v té hospodě zvládnu, i kdybych se tam měla vyslést do naha. To s tou tlamou až později." Stihnu ještě přejet Kyrii smutným pohledem a pohladit ji po ruce. "Drž se!" Oni pak pokračují v cestě. Já podám nejdříve svou hvězdici a zasunuji do kapsičky ve výstřihu. Dýku si zastrčím do boty. Šipky do kuše si strčím do kapsy. Do pravé ruky nachystám svou hůl a do levé vezmu kuši. Rozhlédnu se, jestli je vše v pořádku. Náhle z hostince vyjde nějaký člověk v modrém oblečení a masce, podle noh usuzuji, že muž. Musím jednat rychle Rozběhnu proti němu a vrazím do něj tak, že se oba ocitneme až uvnitř v hospodě, ale neupadli jsme. "Promiňte, já si vás moc nevšimla, měla jsem na spěch víte?" Rozhlédnu se po hospodě, vidím, že mnoho lidí v ní není. Jen pořád ti dva, co jsou už skoro na mol a hostinský za pultem. No a teď ještě tento podivín. Všichni sledují, co to sem vletělo jako velká voda. "Pánové, splašila jsem si novou kuši, ale nevím ani jak se nabíjí, neumíte s tím někdo dělat? " Zavolám na celou hospodu a zaculím se na muže v masce. jestli je od lví tlamy, tak je po mě, ale aspoň to k něčemu bude, Ti tři, už budou v bezpečí, doufám. Stojím ve dveřích tak, aby kolem mne nešlo projít ven. |
| |
| K sakru! Řeknu si, když z hospody vyjde nějaká postava. Chci se otočit a jít na opačnou stranu, abych neupoutal její pozornost, ale to není potřeba. Šejla s rozeběhem doslova odrazí postavu, až se oba ocitnou v hospodě. To je příležitost pro nás. Jsme jen krátký kousek od vstupních dveří hostince. Slyším, jak Šejla křičí na celý hostinec a snaží se upoutat pozornost. Holka...doufám jen, že to vyjde. Otočím hlavu na Dryase a řeknu tichým hlasem. '' Pojď s náma, jdeme za hospodu. Kontroluj, jestli někdo nekouká. Jdu jí tam schovat.'' Naposledy se ohlédnu společně s Dryasem po okolí a dáme se úzkou uličkou, co vede kousek od hospody. Tou dojdeme k její zádi. Rozhlídnu se po opuštěném bytu o němž se Kyria zmiňovala. Tak kde je? Který to je? Mé oči nervózně prohlíží domy, co by vypadali opuštěně. Mé rty se promění na rychlý usměv když zjistím, že se tam opravdu jeden takový nachází. To je určitě on. '' Támhle Dryasi. '' Náznakem hlavy ukážu na barák. Vydám se k němu. Pomalým pohybem položím Kyriu do sedu a opřu ji o jeho stěnu. Vezmu za kliku a lehce ji zmáčknu. Nejde to. Třikrát zkusím pro jistotu z klikou ještě rychleji zahýbat. Nic se neděje a tak se o ni pořádně opřu a škubnu směrem k zemi. Dveře s cvaknutím povolí a otevřou se. '' Vida...byli jen zaseklé. '' Stejným způsobem uchopím Kyriu a vezmu jí do náruče. Mírně se mi při jejím zvedání podlomily kolena a tak mi s jejím zvednutím pomohl Dryas. Mé síly se pomalu zmenšují, což je dosti poznat. Vejdu dovnitř a s hlubokým funěním se porozhlédnu po cimře. Vše je zanešení tenkou vrstvou prachu. Okna narychlo zabouchaná dřevěnými deskami. Rozhlížím se po skříni, o které mluvila. Je v pravém rohu a vedle ní stojí mohutný stůl. Přesunu se k němu a položím na něj Kyrii tělo. Kouknu na její tvář bez známky pohybu a pohladím ji po ní. To však nejspíše necítila. '' Vydrž už jsme na místě... jsem v bezpečí...zachvíli budeš odpočívat a já se o tebe postarám. '' Přiblížím své ucho k její puse a pokouším se zjistit jestli dýchá. Oddychnu si a začnu se věnovat skříni. Otevřu její křídla a pohlédnu do ní. Na chvíli se zamyslím. Jak to povídala?...Nic tu nevydím...Hmmm...Jo už vím. Udělám krok do skříně a zatlačím na její zadní stěnu. Pomalu se stěna otevře a předemnou se objeví malá místnost. Je celá zaprášená, ale jako místo k úkrytu poslouží dobře. '' Tady je to...sem ji uložíme. Dryasi! '' Stáhnu ji ze stolu do své náruče a jdu skrze skříň do malé místnosti. Lehce sehnu hlavu a přikrčím sem, jelikož vstup je dosti malý. Opatrně se s Kyriou v náruči vytočím a projdu. Oooopatrně ták...a už je to. '' Dryasi děkuji ti za pomoc. Jdi se kouknout na Šejlu a kdyby něco, tak ji prosím pomoc. Já tam hned dorazím. Teď se o ni už postarám. Jen jestli máš nějaké léčivé byliny nebo masti, tak je dej na stůl. Děkuji. Hlavně a» není Šejla v nebezpečí. Dej na ní pozor! '' Dryas se vydá k vstupním dveřím opuštěného domu. Ještě než vyběhne, na něj křiknu. '' Dryasi!..opatrně!...dávej pozor, a» nezjistí, kde jsme. Buď co nejvíce nenápadný. Nesmí tě nikdo! zahlédnout. '' Souhlasně kývne a rozeběhne se dál. S tichým vrznutím za sebou zavře vstupní dveře. Pomalým pohybem pokládám Kyriu na zem, až si uplně kleknu. Vysvléknu se z haleny, kterou položím vedle své nohy. Je lehce nasáklá od její krve. Odepnu si brnění a dám ho vedle její hlavy. Přetáhnu přes něj halenu, rukou ji pozvednu hlavu a vložím ji ho pod ni. Pložím ji ruku na čelo a začnu k ni tichým hlasem mluvit. Spše si broukám pro sebe, jelikož mě určitě neslyší. '' Kyrio?...Kyrio?...už jsme v bezpečí....Slyšíš mě?...prosím bojuj. Ne lež a já skočím pro věci, a» ti mohu vymýt ty rány. Vydrž...hned jsem u tebe zpátky....a postarám se o tebe. '' Za pomoci ruky se zvednu. Vydám se skříní ven z místnosti. Zastavím se a přiložím si předloktí na čelo. Ahhh...točí se mi hlava...přišel jsem asi o dost krve. Ta rána stále krvácí. Musím...nějaký kus hadru. Zrakem prohlížím místnost. Všimnu si jakých si hadrů čouhajících z bedny opodál. Dojdu k nim a zahabu v nich. Vyndám jeden z nich a roztrhnu ho napůl. Sehnu se a pevně stáhnu ránu na svém stehně. Zatnu zuby a ztáhnu jí, co nejvíce to jde. Poté udělám uzel. Vrátím se ke skříni a nakouknu do ní. Kyria tam stále leží. Skříň zavřu a skákavým pohybem se přesunu k východu. Nejdříve nastrčím hlavu, abych zjistil, jestli není někdo kolem. Když je vzduch čistý, vyběhnu a zavřu za sebou. Ostražitým a opatrným pohybem obejdu hospodu a zamířím do ní. |
| |
| Šejla Vtrhla si do hospody jako velká voda a vzápětí jsi vyslovila svou prosbu.. Z rohu místnosti se jako na povel zvedl muž, kterého sis před tím nevšimla a pomalu kráčí k tobě. Zdá se že si tě důkladně prohlíží, ale poté jen zavrtí hlavou. Když dojde k tobě, vidíš že se jedná o muže ve věku kolem 20 let. Jeho obličej je jemný, vlasy má tmavě hnědé až černé a oči jsou také hnědé.. "Rád vám ukáži jak se taková kuše nabíjí, ale podle mě nevypadáte na to, že byjste měla dost síly slečno...?" Větu zakončil otázkou a zdá se že čeká na tvé jméno.. Poté ti vzal kuši z ruky a když jsi mu podala šipku, obratně ji nabil a poté šipku opatrně vytáhl takže nevystřelila a nenabitou kuši ti podává zpět s mírným úsměvem, jako by čekal až si to vyzkoušíš... Dryas Opatrně jsi vyšel z domu a došel jsi těsně k hospodě, když s z boční uličky vynořila postava, která ti připomíná toho muže, který vám utekl.. Opatrně ses schoval mimo světlo z hospody a mlčky čekáš co se bude dít... Muž prošel kolem tebe, nahlédl oknem dovnitř a když spatřil Šejlu s kuší v ruce, uchechtl se a otáčí se, aby se opět ztratil ve tmě noci... Drogar Když jsi položil Kyriu na stůl a chtěl jsi vyjít ven, zaslechl jsi za dveřmi kroky, takže jsi ještě chvíli počkal s otvíráním dveří dokud úplně neodezněly... Poté ses vydal k hospodě a po cestě sis uvědomil, že bylinky na Kyriino vyléčení stačit nebudou, když tu sis všiml postavy, která se podobá tomu ze skupinky, která vás napadla a za ním se ze tmy vynořila další postava s mečem v ruce a v té jsi poznal Dryase... |
| |
| zase v hospodě ani se nenaděju a jsem zase v hospodě ...... a vrazí mě sem nějaká dívka pod záminkou že má z brusu novou kuši a že s ní neumí zacházet což mi přijde velmi zvláštní .. ale co byl jsem na odchodu..... no a tak se opráším a a jen shlédnu na postavu která do mě narazila a chystám se k odchodu ... no ale v tom se postavila jako že zablokovala celý východ dovolíte? již máte co jste potřebovala...¨řeknu svým tichým ocelovým hlasem a snažím se odejít |
| |
Přesto, že ten podivín v masce trvá na uvolnění dveří, snažím se je stále blokovat. Právě ke mě přišel jeden muž a pastavil ke mě, aby mi vysvětlil, jak se kuš nabíjí. Tím vlastně již blokujeme dveře oba dva. Dělám, že můj zájem o nabíjení kuše je tak velký, že neslyším, ani co mi muž chtějící se dostat ven, povídá. Zasklím také to, že mladík vysvětlující mi práci s kuší nenápadně vyzvídá mé jméno. Nicméně se skutečným zájmem sleduji lehkost s jakou to dokáže. Někteří ze sedících hostů přihlížejí, jestli se mi podaří také kuši natáhnout. "hm, jde vám to! Tak jo, zkusím to také." Mile se usměji a vezmu podávanou kuši i šipku. Pak vyhlédnu ven ze dveří. Nikdo tam právě není, Drogar, Dryas a Kyria jsou již minimálně za rohem. takže už je jedno, jestli to natáhnu, nebo ne, ale musím spěchat...no, možná bude lépe když se nebudu moc snažit, přeci jenom křehká dívka... Uculím se na mladíka, opřu hůl o stěnu a vložím šipku do kuše, jak jsem to odpozorovala od něj. Soustředěně jí začnu natahovat, po chvíli to vzdám. "Máte pravdu, jde to pěkně ztuha...ale přesto, děkuji vám za vaši snahu." Mrknu na něj, popadnu hůl a mizím v chodbičce s pokoji. Nejdříve vletím do svého a spod postele vytáhnu vak. Pak jdu do pokoje, ze kterého jsem před tím viděla vycházet Dryase s Drogarem. Odemču a vyjdu dovnitř. Raději dveře za sebou zavřu, protože s hledáním jeho věcí to může být na delší dobu. "Arno! Pojď sem malá moje" vezmu Arno do náruče a v rychlosti se s ní pomazlím. "Vidím, že se o tebe hezky postaral, máš tu vodu i něco k snědku jsi tam měla." Položím Arno na postel, kde je vidět, že někdo již dneska spal a dívám se po jeho vaku a plášti. Nejdříve vidím černý pláš» přehozený přes židli. Vezmu ho do ruky a ohlížím se po vaku. Náhle si uvědomím, že Drogarův pláš» od Kyrii byl temně modrý. Černý měla přeci Kyria...Tak proto... Posadím se s pláštěm v ruce na postel a rozpláču se. ... má více štěští jako já... oba jsou stejné rasy, hodí se k sobě ...jak jsem si vůbec mohla myslet, že by barbar mohl milovat někoho jako jsem já, potřebuje ženu, jako Kyria, ne pojašené elfí mimino. Vezmu Arno opět do náruče, položím si hlavu na její hebký kožíšek, ale nedokážu přestat plakat. Zvednu hlavu a sáhnu do kapsy pro kamínek, co mám pro Drogara. Chvíli ho převracím v ruce, pak ho s povzdechem vrátím do kapsy. Náhle si uvědomím, že na mě čekají, než přinesu věci. Najdu Drogarův vak i jeho modrý pláš» . Oba pláště vložím do jeho vaku. Do svého pak hodím šipky do kuše a zastrčím tam i tu kuš. "Co s tebou? Arno?"Pravím k tygříkovi stále ještě vzlykajíc, útíraje si slzy z očí. |
| |
| ulice -> dům jdu za drogarem nesoucím kyriu a cestou se pořád rozhlížím kolem jesli za náma nikdo nejde...když dojdem k baráku tak drogar "otevře" a vejdeme dovnitř...docela zůstanu koukat na tajnou místnost ve skříni...potom co tam drogar donese kyriu a pošle mě za šejlou do hospody mu ještě položím na stůl pár bylinek který vytáhnu ze svýho pytlíku na bylinky a řeknu mu: tyhle bylinky by měli zastavit krvácení a ránu rychle zahojit...nejlepší by bylo je rozdrtit a pak je dát do uvařený vody...vzniklou mastí to potom namazat...ale jesli nebude voda tak stačí vložit bylinky přímo do rány...ale zase to víc bolí... já teda mizím za šejlou...snad se brzo zase uvidíme... potom odejdu a zavřu za sebou dveře... před hospodou už se chystám vejít do hospody když v tom si všimnu jak někdo vyšel z jedný uličky a chvíli koukal do okna, potom šel dál...vyjdu ze stínu a potichu vytasím meče...dýku si dám pro všechny případy do zubů a jdu potichu za ním...přiblížím se k němu na co nejbližší vzdálenost a zkřížím ruce takže moje meče jdou křížem...potom mu zaútočím rychlým sekem na krk tak že se moje meče u jeho krku zkříží a mají podobnej efekt jako nůžky... |
| |
| u dívenky to to trvalo pravím znovu a chystám se vyjít ale nějako mě začne zajímat proč mě blokovala.... 1jsou dvě možné vysvětlení.....buď tě miluje .....nebo se snaží něco zakrýt.... 2 počítejme s obojím....asi bych se od ní neměl vzdalovat jinak v životě nepřijdu na to o co šlo..... všechno si to vemu kolem a kolem a pak se zastavím a otočím se na patě.... a vejdu zase zpět ....a obědnám si zase nějaký ten čaj.... |
| |
| V ulici Budu muset sehnat vodu, hadry, a více bylinek. Tamty stačit nebudou...hmm KREV!..dostal jsem takový blbý nápad!...ale mohl by to pomoct!...uvidíme! Z mého přemýšlení mě vytrhne obrys postavy, jdoucí opodál. Kdoto kčertu!...musím se schovat!...a» mě nevydí. Přitisknu seke stěně baráku a ukryju se ve tmě. S přivřenýma očima sleduji procházející postavu. To vypadá, jako ten parchant, co nám utek. Pujdu ho zdrtit. Musím se ho zbavit. Musím potichu, doufám, že se k němu neslyšně dostanu...to stehno mi dává. Chytnu se za ránu a mírně ji zmáčknu. Dotáhnu hadr a chci se pomalým pohybem rozejít za postavou. Když v tom si všimnu ještě jedné za jeho zády, co se vynořila ze stínu. Poznám v ní Dryase. S překříženými meči zaútočí na oblast hlavy. Muž ani nestihne zareagovat. Po mírném cinkavém zvuku, kdy se setkaly meče v dryasových rukou, se muž okamžitě sesune k zemi. Vystoupím ze stínu a pohlédnu na Dryase. |
| |
Nakonec si rukávem utřu oči. Vezmu Arno pod paži a schovám pláštěm. "Teď se nebudeš chvíli ani hýbat, Arno, jasný?" Pokouším se uchopit ještě oba vaky a svou hůl. Ale zvláště můj vak, ze kterého vyčnívá kuše je příliš těžký. Je mi však líto se kuše zbavit. Zkouším různé varianty, nakonec přeci jenom kuši vytáhnu a smutně ji položím na stůl. Nicméně alespoň vezmu jednu z misek a vložím ji od vaku, místo kuše. Pak oba vaky přehodím přes svou hůl, kterou si dám přes rameno a popohodím si Arno pod paží, abych ji pořádně držela. Mám pocit, že mi upadne rameno, ale přesto opouštím pokoj a jdu do lokálu. Tam požádám hostinského o čistý ubrus: "Pane hostinský, kolik byste chtěl za vypraný, vyžehlený, čistý ubrus, nebo prostěradlo?" Doufám, že dobrák hostinský odpoví co nejdříve, nebo mi upadnou ruce...mohl by..skoro nikoho tu nemá |
| |
| když se mrtvý sesune k zemi tak se mu hlava začne kutálet dolů ulicí...moc si toho nevšímám, otřu si meče a dýku a pak je založím zpátky za opasek, vezmu tělo v podpaždí (jako pod pažema tý mrtvoly :)) a odtáhnu mrtvého do stínu kde jsem se mu předtím schovával já... snad si ho nikdo nevšimne než budem dost daleko...ale vypadá to že moje schopnosti mě neopustili...nejspíš to bude tim že tohle bych zvlád už předtim...ale hlavní je že teď už nezbyl žádnej z těch co na nás útočili...snad nestih nikomu říct náš popis... potom si všimnu koutkem oka že se někdo blíží...v rychlosti jsem vytáhl dýku a chystal se hodit...když v tom sem si všiml že to je drogar... jinak to nešlo řeknu a ukážu na mrtvolu ve stínu snad je poslední...teď se pudu podívat na kyriu jak si vede v hospodě a za chvíli přídem k vám... pak si uvědomím že je drogar vlastně tady radši běž za kyriou...řekni mi co potřebuješ a já ti to donesu...už takhle se sotva vlečeš...ta noha slušně krvácí...nebo krvácela...už sis tam dal ty bylinky? zeptám se ho s nespouštím pohled z jeho nohy... potom co mi odpoví (v jeho příspěvku) dojdu ke dveřím hospody a otevřu je...vstoupím dovnitř a uvidím šejlu stát u výčepu...vypadá to že toho nese na její krásnou křehkou postavu až moc tak k ní přídu a řeknu jí: podej mi něco...já to vezmu... potom uvidím že se jí pláš» nějak pohybuje a pochopím že tam má arno...vezmu ty vaky s věcma a řeknu jí: budu na tebe čekat venku...nebo mám ještě něco vzít? |
| |
Čekám na hostinského, než mi donese kus nějaké čisté látky. Náhle se ve dveřích objeví Drays. "Tak na, vem toto a toto.", podám mu svůj a Drogarův vak. Nechám si jen hůl a Arno. "Díky, za chvíli jsem venku, čekám tu na něco, z čeho se dají udělat obvazy." Jakmile se mi uvolní ruce od vaků, opřu si hůl o pult a vylovím z kapsy 2 zla»áky, které nervózně položím na stůl. tak honem honem, než Kyria vykrvácí. |
| |
| Jakmile se Šejla zmínila o látce, hotinský odběhl dozadu a chvíli se nic nedělo... Po chvíli se však vrátil zpátky a v ruce nese čistou bílou látku, která se bude na obvazy svěl hodit.. Jakmile se zmíní elfka o obvazech, zpozorní, avšak beze slov položí ládtku na stůl a jen se na dívku zadívá.. "Nevím o co se jedná, ale nerad bych, abyste mi tady dotáhli potíže.. Za tu látku platit nemusíte, ale toho zraněného tady raději nevoďte, protože nikdy nevíte, kdo se tady může pohybovat..." S těmi slovy se otočí a jde opět obsluhovat zákazníky... Jak Dryas tak Šejla si všimli muže, který je pozorně sledoval a Šejle došlo, že je to ten, který jí pomáhal nabíjet kuši.. |
| |
| V Ulici Jakmile vystoupím ze stínu a Dryas na mě napřahne dýku k následovnému hození, mírně se přikloním na náznak případného uhnutí. '' Počkej! '' Křiknu tichým hlasem do tmy. Pozná mě a začne se věnovat tělu a zbavovat se ho. Přistoupí ke mě blíže a pronese pár slov, ohledně mrtvého muže. Unaveným pohybem hlavy přikývnu a tiše odpovím. '' Jo aspoň, že je o něj postaráno....chtěl jsem se ho taky zbavit...Už nemusím...udělal jsi to ty a já jsem radši, asi bych to nezvládl.''- chvíli se odmlčím a chytnu si stále, ale už jen lehce krvácející ránu na stehně. Pozvednu k němu zpět hlavu a dále dodám.'' Jo jdi za Šejlou do hospody a pomoc ji s věcma...Já pudu tedy zpět ke Kyrie...potřebuju nějakou nádobu na vodu, i s vodou, čisté hadry, obvazy a více bylinek...tamty stačit nebudou!...nebudu jimi zbytečně plýtvat na svou ránu...je jich potřeba více...zkust to nějak zařídit...udělám, co budu zatím moct...tak jdu! '' Dále se mlčky otočím a vydám se zpět k baráku. U jeho dveří se ještě porozhlédnu kolem a vstoupím dovnitř. Hele!...Záclona a je celkem čistá...akorát mírně zaprášená...bude se hodit. Přistoupím k oknu a ztrhnu z něj záclonu. Tochu se z ní zapráší a tak ji ještě dvakrát proklepnu. Smotám ji a vložím si ji pod paždí. Vezmu ze stolu hrst bylin a po otevření skříně, vejdu tajným vchodem ke Kyrie. Pokleknu k ní. Položím byliny a vedle záclonu. Začnu pozorným zrakem zkoumat rány. Až teď si všimnu zlomené šipky, kterou má ve stehně. Kouká jen malý kousek, který jsem až doteď přehlížel. Lehce položím Kyrie na tvář dlaň a zkusím k ní promluvit. Ta dále bezmocně leží a nevnímá, co se děje okolo. Je mimo. Hergot!...nevšiml jsem si té šipky...já nemám nůž...mám jen dýku....hmmm...no...nedá se nic dělat!...ten hrot musí ven! Vytáhnu dýku, jenž jsem měl u pasu a nejdříve ránu pomalým pohybem mírně naříznu. Chvíli počkám, jestli nějak nezačne reagovat. Vidím, že nereaguje a tak pokračuji. Naříznu ránu více a vydloubnu hrot, který tiše cinkne o zem, poté co na ni dopadne. Rána ani moc nekrvácí. Přiložím na ní dlaň a lehce ji zmáčknu. Po chvilce krvácení přestane. Nemůžu teď více udělat....jen bych ji měl pomalu vysvléci, alespoň do spodního prádla. Je dosti pošramocená a přes oblečení by na její rány byl blbý přístup...Nedá se nic dělat!...snad na mě nebudou civět, jak na nějakého úchyláka...ale život její je přednější, než cokoliv, co si budou myslet oni o mě....udělám to!. Vstanu a roztáhnu strženou záclonu. Začnu pomalu Kyriu nadzvédávat a vysvlékat do spodního prádla. Když tak po menší námaze učiním, přesunu ji na ni. Pozvednu jí hlavu a opět ji ji podepřu brněním, zabaleným do haleny. Její věci jsou dosti zakrvácené a prosáklé krví. Dám je na jednu hromadu, kterou přesunu do rohu místnosti. Už nebudou k použití. Jsou na kusy. |
| |
"Mockrát děkuji, nebojte, nebudeme dělat potíže, alespoň co se nás týče." Poděkuji hostinskému a vezmu si nazpět své zla»áky. Pak je ale znovu položím na stůl se slovy: "To je aspoň za ty dveře!" Nadhodím si Arno pod paží, vezmu látku ze stolu a přehodím si ji přes ruku. Náhle si povšimnu, že muž, který mě učil zacházet s kuší nás pozoruje, možná spíše mě. Vezmu Drayse, který ještě nestihl odejít, za rameno a vyvedu ho ven. Hned venku mu předám látku na obvazy a rychlou tichou mluvou mu pošeptám do ucha: "Ten mladík, ten takový hezký, co má tmavé vlasy i oči, sleduje mě...na vem to, já ho musím nějak zabavit. Možná, se mu jen líbím a o nic nejde, ale nemůžeme riskovat, že nás bude sledovat. A nemůžeme jít obklikou oba, Kyria potřebuje pomoc co nejrychleji. Mohl bys ho odlákat ty, ale já nevím, kde ti dva jsou. Kdyby se mi něco stalo, tak odvěďte Arno do Dračí jeskyně. Ale to bude dobré, uvidíš. Počkám vás někde tam za rohem, kudy jste šli před tím. Přijdeš mi naproti, tak běž už!" Položím Arno na zem, pohladím jí a pravím: "Arno, moje malá, poběžíš s ním. Vím, že mi rozumíš...Tak utíkej, běž už." Dryasovi se můj plán zjevně vůbec nelíbí. Nakonec však jde a Arno s ním. Občas se otočí, ale poslušně cupitá dál. Ani jeden z nich už nemůže vidět, že mé oči se znovu naplnily slzami. Otočím se a vidím, že muž již stojí ve dveřích a dívá se na nás. Sevřu svou kovanou hůl a jdu až k němu. Pravím: "Představte si, já tam zapoměla svou novou kuši. Stejně mi manžel právě vynadal, že s tím neumím, tak na co to tahám sebou. Ale mě se líbí víte?" Bože, a» na to naletí a dá pokoj, prosím. |
| |
| jak si tam v pohodě sedím a piju si tam ten svuj čaj kafe nebo co ...stejně to všechno chutná stejně... si všimnu že tam jakási skupinka a ta "dáma" s kuší si tam kupuje nějaké látky.. u hostinského ? látky?!..... to mi nějako nezapadá.... nejdřív je tu křik..... pak se všichni z hospody zdejchnou,,, pak se zase vrátěj a chtěj látky.....bu'd někoho zabili nebo jim někoho poranily.... docvakne mi brzy...a když vidím že je ona dívka co si tam něco kupovala a co blokovala východ je pozorována tím co jí tu kuši natáhl....no a tak se vydám ven ...a opřu se o ze'd onoho hostince. a pozoruju tu dívku jak se vykecává s tím chlapem..... no .. tak jsem měl recht....... snaží se ho zbavit.... a je v tom velmi dobrá..... řeknu si a pousměju se... a kupodivu mě hnedka neseřvalo moje svě svě . jak že se to menoval? jo ....svědčení... asi ještě spí.... |
| |
| Muž se usmál na Šejlu a poté jen tiše pronesl:"Do vás bych neřekl, že již máte manžela. Jste tak mladá, že je vás na manželství škoda... A i mě to trochu mrzí. Jestli nikam nespěcháte, tak bych vás rád pozval na něco k pití.." V jeho hlase je plný zájem o tvou osobu, ale něco se ti na jeho pohledu nelíbí.. Pozoruje tě spíše číhavě a příliš profesionálně než se zájmem muže. |
| |
"No... to máte pravdu, já si ho brát nechtěla, ale o tom snad bych s vámi ani neměla mluvit." pronesu se zvěšenou hlavou. co chce? co ode mne jen chce?...snad dokud budu zde v hospodě, jsem v bezpečí Pozvednu hlavu a pokusím se na něj nevinně usmát. "Víte co? Možná, že jednu skleničku bych si s vámi dát mohla...Objednejte zatím a vyberte místo k sezení. " Vezmu ho pod paži a dovedu dovnitř. Porozhlédnu se po krčmě. Vyberu jedno ze zapadlejších míst a kývnu hlavou směrem k němu. "Třeba tam?, pustím jeho paži. kde je zase ten v masce? Zabrána do toho, abych se co nejrychleji zbavila tohoto chlapa, nevšimla jsem si, že mezitím šel ven a opřel se o stěnu. "Já zajdu pro tu kuši a vy mezitím objednáte, nemám mnoho času. Dala bych si...hm..bílé víno, jestli souhlasíte. Hned jsem zpět" Odeberu se k pokojům, přitom se ještě otočím po muži, jestli opravdu objednává. |
| |
| ještě než od šejly odejdu tak jí řeknu: já tam teda zajdu...ale musím se ještě někde stavit pro bylinky...bylinkářka nejspíš v tuhle noční hodinu bude mít zavřeno...což se hodí... na oko se ďábelsky usměju drogar potřebuje ještě něco na vodu...nejlíp i s vodou...já zatim pudu k nim...tak se ho rychle zbav a za chvíli se sejdem zase před hospodou...řekněme za 10 minut? zeptám se a zadívám se jí do očí tak já teda du...vážně na sebe dávej velkej pozor...byla by tě škoda... je vážně krásná...ale myslím že já jí moc nezajímám...škoda... potom vyrazím s arno za patama k úkrytu...když se ještě ohlédnu tak si všimnu že z hospody vyšel ten chlápek s maskou kterýho sme ještě dokud sem byl s NIM smetli...za chvíli vyšel i ten mladík o kterém mluvila šejla...ale já sem musel pokračovat... snad si s nim poradí...a jesli ne tak a» křičí na celý kolo... když dojdu do úkrytu tak položím věci na stůl a nahlédnu do ´´skříně´´...vidím že drogar kyriu svlékl aby se dostal k jejím ranám...potom mu řeknu... já ještě pudu pro bylinky...támhle sou zatim ty obvazy a vodu donese šejla až se pro mí stavím...takže zatim vydržte a nejlíp rozdělej oheň aby bylo jak tu vodu ohřet... potom vyrazím do ulic města...chvíli hledám jestli tu nejni krámek kořenářky ale stačí jít po smyslech...asi 300 metrů od našeho úkrytu objevím kořenářskej krámek...obejdu ho ze všech stran a když si všimnu že se uvnitř nesvítí tak dojdu k zadnímu vchodu a opatrně, potichu povolím okenice u jednoho okna...když neudělám žádný rámus tak se potichu vplížím dovnitř obchodu...chvíli hledám až najdu správně bylinky...vezmu jich několik otýpek do vaku který si vezmu z police a chystám se opět odejít oknem ven...nakonec ve mě ještě zasvítí moje dobrota a za ´´půjčené´´ bylinky a vak položím na polici kde ležel vak pár zlatých...potom odejdu oknem a zase ho potichu zavřu... pak zamířím k hospodě čekat na šejlu... |
| |
| Muž pomalu přistoupí k hostinskému a něco u něj skutečně objednává.. Po chvíli se odebere ke stolu, kde na stole stojí dva pohárky s bílým vínem.. Jakmile po schodech sejdeš, okamžitě se na tebe zahledí a s úsměvem ti pokyne hlavou na volnou poodsunutou židli... Když se přiblížíš, vstane od stolu, odsune ti židli, počká až si sedneš a poté se posadí naproti tobě a s úsměvem pozvedne pohár k přípitku:"Na nejhezčí elfku jakou jsem kdy viděl... A jejíž jméno pro mě zůstává tajemnstvím.." |
| |
to je dobře, že nejde za mnou, pomyslím si a vyrazím do Drogarova pokoje. Kuše ještě leží na stole. Otevřu okno a dívám se dolů. to je na mě dost vysoko, bez lana si zlomím minimálně nohu...co teď? nezbývá mi, než jít výčepem. Naštvaně vezmu kuši ze stolu a kráčím dolů po schodech. Ihned mě vidí a kyne mi hlavou, abych šla ke stolu. Slíbila jsem hostinskému, že nebudou problémy...třeba si jen vypijeme skleničku a dá pokoj...Je velmi hezký, ale já nemám náladu ani na seznamování, ani na chlapy... Po chvíli se rozhodnu. Usednu ke stolu, položíc před sebe kuši. "Tak ji mám, byla tam." Snad bude takto má lež věrohodnější. Co se to se mnou děje? Zabíjím, lžu...líbí se mi ten nepravý...co bude dál? Nebýt toho, že Kyria potřebuje pomoc, už bych dávno jako obvykle byla zalezlá někde v koutku, pryč od všeho a všech a nesjpíš zase brečela. Vezmu svůj pohár s vínem, také jej pozvednu, snažíc se o úsměv. "Ooo, to říkáte, protože jste jich asi ještě mnoho neviděl, přesto vám děkuji za lichůtku." Pohlédnu mu do očí, odhodlaná neříci své jméno ani se s ním dlouho zdržovat. Upiji si svého vína. "Omlouvám se, ale nemohu se dlouho zdržet, manžel by se zlobil." |
| |
| když chvíli stojím před hospodou s vakem na zádech tak mě napadne a hele...ten s maskou to je ten co sem ho...ještě dokud sem byl s NIM smetl...snad mě nepozná... kde je ta šejla? říkal sem deset minut...snad nemá nějaký problémy...co to vlastně říkala tomu chlápkovi se kterým je v tý hospodě? že sem její manžel? toho by se dalo využít... vejdu do hospody a nenápadně dojdu k hostinskému: potřeboval bych od vás...nejspíš koupit...plechovej korbel s vodou...nebojte zaplatím... potom co mi hostinský podá korbel s vodou a vrhne na mě nechápavý pohled tak mu odvětím radši se na nic neptejte...bude to tak lepší... potom položím na výčep peníze o které si řekne a dojdu k šejle... *na oko naštvaně* tak tady seš...já sem si říkal kam si šla...a ty sis šla zase pro tu kuši...tak si jí vem ale rád bych věděl jak mi vysvětlíš tohle? ty si tu v pohodě sedíš s nějakým chlápkem a doma máš přitom manžela...tak to teda ne...pěkně pudem domů...a žádný odmlouvání... řeknu a potom na ní mrknu tak aby to ten chlápek neviděl... tak deme...žádný zdržování... vezmu šejlu za ruku a táhnu jí ven z hospody... |
| |
Ve dveřích se objeví Dryas a mě polije horko. Teď to všechno praskne... Zatím co Dryas nakupuje, dívám se nervozně po mém společníkovi. Ten si toho všimne, ale není poznat, co si o této situaci myslí. Jakmile začne elf hrát mého manžela, okamžitě na hru přistupuji, i když mě překvapí, že to ještě zaslechl. Nechám se táhnout ven z hospody a jen zakuňkám: "Promiň, drahý...Ten muž mi jen vysvětloval, jak se nabíjí kuš..teda před tím...teď ne ....ale o nic nejde..." Za moment už jsme oba venku z hostince. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro ..............co tady dělám?..............jak jsem se tady vůbec dostala?.......... ...........počkat, poslední co si pamatuji je, že mě někam Drogar nesl........... ale proč by mě tady nechal takhle?............že by se mu něco stalo a ten co je tady mu něco udělal?.......... ..............to je možné...........jen nevím co dělat......... ...........s kuší zacházet neumím a ani tady žádnou nemám.......... ............ale mám dýku!.........a s tou umím i házet.......... Pomalu se natáhnu a pokusím se u sebe najít dýku, ale najednou si uvědomím, že mám na sobě jen spodní prádlo.. Pomalu přesunu ruku k ráně na noze a když zjistím, že je hrot venku, jen se zamračím, ale poté mě něco napadne... ..........musím ho přilákat.......k němu se nedostanu, ale když dojde on ke mě, tak aspoň budu vědět o koho se jedná....... ...........navíc když se ke mě skloní tak bych se mu mohla dostat ke krku a snad se ho i zbavit....... Vzápětí se přesunu do pohodlnější polohy, abych měla volné ruce a poté jen nahlas zasténám abych upozornila na to, že se probírám... |
| |
| Muž se na Šejlu nevěřícně dívá a potom jen zavrtí hlavou... Avšak všimli jste si že v jeho pohledu je něco skrytého a je možné, že půjde za vámi... Spíše máte pocit, že se snaží něco zjistit než zůstat jen tak sedět v místnosti. Ještě než jste prošli kolem okna, zvedl se od stolu, zašel za hostinským a podal mu peníze.. |
| |
| když vyjdeme z hospody povídám šejle: promiň mi ten zvýšenej hlas ale vzpomněl sem si na to žes říkala že sem tvůj manžel..to bylo poslední co sem zaslech dyž sem vodcházel...tak sem toho využil...ale neboj mrknu na ní v manželství bych takovej nebyl...a obzvláš» ne když bych měl tak krásnou ženu... řeknu a na tváři se mi objeví široký úsměv... ale úsměv za chvíli zase nahradí můj obyčejný neutrální výraz když si všimnu (při průchodu kolem okna) že se muž nejspíš chystá vydat za námi... šejla: jak to tak vypadá tak budeme mít cestou společnost...tvůj obdivovatel se asi chystá za náma...zrovna zaplatil...a nevypadá to že by se mu chtělo spát...dělej že o něm nevíme...půjdeme k nějaký temnější uličce...tam ho nějak zabavíš...já si ho zatim nějak obejdu...a potom... hned si všimnu jak šejla dostala docela zděšený výraz co mu asi chci udělat tak jí hned uklidním neboj...nemám v úmyslu ho zabít...má vo tebe přece jenom zájem... usměju se kdybych měl zabít každýho kdo o tebe projeví zájem tak vyzabíjím půlku města...jen bych ho omráčil...myslím že po ráně tímhle ukážu na skoro kulovou rukoje» dýky do zátylku bude spát ještě hodně dlouho...mezitim se určitě dostanem do úkrytu...hlavně musíme dělat...ty bylinky nepočkají...kyria i drogar je potřebujou... ale teď budeme muset hrát manžele dál...aby nedostal podezření...dejme tomu že sme se trochu usmířili... řeknu a vezmu šejlu za ruku...potom vyrazíme tou ulicí kde je kořenářský krám... škoda že toho manžele jenom hraju...s ní by mi nevadilo strávit celej svůj dlouhej život...ale asi jí moc nezajímám...přecejenom sem jen obyčejnej elf... potom ještě popřemýšlím o tom z hospody třeba se mu vážně jenom líbí...ale na to nemáme čas...a nezdálo se že by se mu zrovna můj přístup k šejle líbil...ale potřebovali sme vypadnout...snad nebude dělat problémy... |
| |
"Nic se neděje, ještě žes to zaslechl"krátce se zasměji takovým zvonivý bezstarostným smíchem. Nahlédnu oknem do krčmy a musím dát Dryasovi za pravdu. já se z toho pominu, pořád dělám jen potíže... Pustím mu ruku a uchopím jej pod paží, pořádně se k němu přitulíc. Pak zašeptám: "Dobře, ale prosím tě, velmi opatrně. Neublíž mu...Já vím, že to spěchá...ale je to stejně zase kvůli mě...já" Nedořeknu, má slova přejdou v pouhou myšlenku nakonec začnu proklínat sebe i svou tvář "Dobrá bež se schovat, já ho zastavím..ale prosím tě...s citem!"pošeptám Dryasovi, jen co zajdeme do temné uličky. Nikdo nedokáže popsat, co se ve mě odehrává. Nevadí mi si hrát na manžele, ale mám pocit, že těch lží a násilí už bylo dnes až nad hlavu. Chvíli na to, jak zmizí, vyrojí se zpoza rohu chlápek z hospody. Uvidí mne stát uprostřed ulice, rozhlídne se a protože nikoho nevidí, jde ke mě. Ptá se, co se stalo, že jsem tu tak sama. Srdce mi buší a snažím se mu nejdříve vysvětlit, že se nic neděje, jen že manžel ještě pro něco odskočil a že tu na něj čekám, ale nedá se odbýt. proč mi to děláš? mohl jsi odejít... "Podívejte, nevím oč vám jde. Já svého manžela miluji. Ale jestli trváte na tom, že mě kousek doprovodíte, prosím." Chlápek se záhadně usměje a uchopí mě za loket. Pak se pomalu rozejdeme k místu, kde číhá Dryas. Projdeme kolem něj a já až strachem přivírám oči. |
| |
| hned potom co mě šejla chytí pod paží tak trochu upravím držení ruky takže jí poskytnu rámě... kvůli tobě...kvůli tobě...to nejni kvůli tobě...to je kvůli tomu že už dlouho neměl ženskou...a nebo si nemůže žádnou najít tak dolejzá...každopádně je potřeba ho vyřídit...nevíme co je zač... vyjdeme s šejlou ulicí a dojdeme k temnému místu... s citem s citem...zase abych ho nepraštil málo...ale budu se snažit... mrknu na šejlu a zalezu do stínu...potom můj obličej dostane soustředěný výraz který ale nikdo nevidí protože jsem skryt hodně dobře... tam se schovám, odložím si vak a čekám...už za chvíli slyším jejich rozhovor...když se rozejdou mým směrem tak se co nejvíc namáčknu k temné zdi aby mě nebylo vůbec vidět a připravím si dýku...když projdou okolo pomalu plíživě vyjdu ze stínu a dám si dýku do zubů...připlížím se až za ty dva, rozhlédnu se jestli někdo nekouká a když se ujistím že i okna v okolí jsou zavřená tak vytáhnu dýku ze zubů, otočím si jí v ruce abych jí držel rukojetí dolů a pořádně s ní praštím toho chlápka do zátylku...hned se mi složí do náruče a já ho odtáhnu do toho temného místa kde jsem se předtím schovával...vezmu svůj vak a vyjdu zpět do ulice... šejla: tak...a můžeme do úkrytu...bylinky máme, korbel taky...takže jesli mají oheň tak by se měli uzdravit docela rychle...budeme pokračovat v hraní na manžele? usměju se na šejlu ale v duši cítím přání aby ano... ale vydám se cestou k úkrytu a řeknu šejle: je to hned támhle...pojď za mnou... když dojdeme k úkrytu tak otevřu dveře a sdělím dovnitř: tak sme tady i se šejlou...a mám ty bylinky a plechovej korbel s vodou aby se dala uvařit... položím bylinky na stůl a ještě sdělím ale radši se mě neptejte kde sem vzal ty bylinky...zrovna legálně to totiž nebylo...ale nikoho sem při tom nezabil nebojte... řeknu se širokým úsměvem a rozhlížím se po domě kde by se dala uvařit voda...nakonec se zeptám drogara: drogare...našel si nějaký místo kde by se dala uvařit ta voda? |
| |
Zaslechnu tlumený náraz a chlápek se skácí Draysovi do náruče. Chvilku ho podepírám, pak se ho pustím a stojím jen tak, doufajíc, že rána nebyla moc silná. Jakmile ho položí na zem do stínu, přijdu k němu. Sehnu se a položím mu hlavu uchem na hruď. srdce bije Pak rukou šáhnu do zátylku, jestli nenahmatám krev. Nekrvácí. Mezitím Drays vysloví myšlenku pokračování hry na mažele. je hodný, chce mě pobavit, abych přestala myslet na to vše okolo Než se zvednu od muže v bezvědomí, pronesu k němu, ačkoliv vím, že mě neslyší: "Vidíš, stálo ti to za to? Promiň, moc se omlouvám, ale museli jsme..." Zavěsím se elfovi za rámě a nechám se dovést k úkrytu. Cestou se mi chce zase brečet, ale tentokrát se ovládám. V úkrytu se Dryase pustím a rozhlížím se. Arno ke mě ihned utíká a vrtí ocáskem. "Arno!", vezmu ji do náruče, mazlíc se s ní. Zavřu dveře a podívám se na Drogara s Kyrií. Vidím, že aby se dostal k ranám, musel jí svléknout, jen nechápu význam té záclony. |
| |
| Stojím u vstupu do místnosti, otočen zády ke Kyrie a probírám byliny. Odtrhávám přebytečné stonky a zvadlé lístky. Mé sluchové smysly zaslechly mírný šustot zpoza mých zad. Ale stále se dál věnuji přebírání byliny. Když však zaslechnu hlasité zasténání, škubnutím sebou a otočím hlavu směrem k tělu Kyrii. Probrala se z bezvědomí a začala o sobě dávat vědět. '' Kyrio! '' Vyhrknu a na mé tváři se objeví lehký úsměv. Probrala se...díky bohu. Přistoupím k ní a kleknu si na zdravou nohu. Chytnu jí za ruku, kterou měla právě zvednutou a lehce pokrčenou v lokti. '' Nevysiluj se...lež v klidu...to jsem já Drogar...jsi v bezpečí...lež klidně a nehýbej se...jsi hodně zraněná. '' Začne se zvedat a snažit se posadit. Působí ji to velkou námahu a asi podle výrazu ve tváři i zančnou bolest. Za mírného tlaku na její ramena, ji položím zpět na záclonu. Urovnám ji brnění pod hlavou a podívám se ji do tváře. '' Odpočívej...za chvíli přijde Šejla s Dryasem a přinesou potřebné věci, abych tě mohl ošetřit....neboj se...budeš zase v pořádku. '' Pohladím ji hřbet ruky a v tom zaslechnu zvuky, jdoucí z místnosti se vstupními dveřmi. Kdo to je?..Žeby Zbytek skupinky?..radši budu připravenej. Rychle vyskočím a popadnu svou dýku. Nakouknu do místnosti a s radostí si oddychnu, když spatřím Šejlu a Dryase. Uff to jsou oni. Jdou jako na zavolanou. Je potřeba ošetřit Kyriu a to co nejdříve. Sám to asi nezvlánu. Vrátím se zpět ke Kyrie a tiše na ně zavolám do vedlejší místnosti. '' Tady jsme vzadu!..rychle!...Kyria se právě probrala. '' Dryas ke mně dojde a začne mluvit odhledně bylin. '' Nebyl čas nic hledat...musel jsem se postarat o Kyriu…to je teď jedno kde jsi je vzal...hlavně že je máš...uvař teda nějaké...ukaž…dej mi prosímtě trochu vody do mísy…já ji zatím vymeju ty rány než je uvaříš...'' '' Abychom na sebe, ale nějak neupozornili…tím ohněm...kouř musí někam utíkat...byl by vidět venku. '' Po chvilce přijde i Šejla, držící v náruči Arno. Podívá se po místnosti a její pohled se zastaví na mé tváři. Kouká a nic neříká. Usměji se a s radostí ve tváři k ní promluvím. '' Šejlo...jsem rád že....'' Z pohledu do její tváře, ani nedořeknu větu. Se sevřeným hrdlem ji hledím do smutně blízkajících se očí. Její výraz mě dosti znepokojuje. Nevím co se jí stalo, nebo kdo ji co udělal. Její pohled je dosti nechápavý a smutný. Cítím jak se mi z toho začíná zrychlova tlukot srdce. Co je ti?...Šejlo...vypadáš posmutněle...nerad koukám, když tě něco trápí, nebo jsi smutná. Asi přemýšlí o tom, proč já tu jsem svlečen do půli těla a Kyria ve spodním prádle. Ach Šejlo, nic není tak jak vypadá...kdybys věděla... Mlčky na ni hledím a tam, kde byl na mé tváři radostný úsměv, je nyní velmi skleslý a posmutnělý výraz. Rychle odvrátím hlavu zpět k tělu Kyrii a bez toho, aniž bych se na jednoho z nich díval pronesu. Při slovech, která ze sebe s úsilím dostanu je poznat, že se mi dosti svírá hrdlo a těžce se mi mluví. Něco mě dosti trápí, ale vy nevíte co. '' Připravte prosím…nějak ty byliny...ale a» neupoutáte pozornost...já zatím důkladně vyčistím a umeji ty rány. '' Když mi podají vše potřebné, dám se do práce. Soustředím se, abych Kyrie nepůsobil přílišnou bolest a dosti opatrně rány čistím. Přitom lehce pošilhávám po její tváři, abych kontroloval, jak reaguje. Se skloněnou hlavou, si velice tichým, až neslyšitelným hlasem, doprovázeným hlubokým výdechem, pobrouknu. ''Ach Šejlo.'' |
| |
| Pomalu otevřu oči a jakmile zaslechnu Drogarův hlas na chvíli se zarazím... Potom se pomalu nadzvednu a chci něco říci, ale poté se zarazím a obličej se mi zkřiví bolestí. ................proč se o mě tak stará?...........přece mu může být jedno co se semnou stane............. ...............měl by se starat o tu, kterou miluje........... ...........no, ale je vidět, že má dobré srdce..........a už vím jak se mu odvděčím......... .............odejdu od družiny............stejně tady dělám potíže.............ale budu MU nablízku...........budu HO chránit a dohlídnu na to aby mu nikdo neublížil.............. .............ale můžeš se zbavit konkurence...........a bude tvůj............stačí z něj udělat upíra............ ............NE..............takhle bych mu nikdy neublížila.............stejně by pořád miloval tu svojí............ ............raději ji budu hlídat............. Celou dobu jen ležím a nechám ošetřovat své rány a ppřitom se mé tělo občas zachvěje a občas sebou prudce trhne od bolesti.... Po tváři mi začnou stékat krvavé slzy, které však vidí pouze Drogar, protože je blízko u mě.... "Až mi ošetříš ty rána, tak prosím odejděte.. Víš proč tě o to žádám.... A možná mám k tomu i jiný důvod.." Poslední slova jsou vyřčená hořce a je z nich cítit bolest-... |
| |
nevím, co to mají pořád s tím ohněm, mě se vůbec nelíbí rozdělávat oheň...tady v místnosti...ale snad vědí, co dělají, mají více zkušeností, než já Zajdu dále do zadní místnosti s tygříkem v náručí. Drogar se na mě s úsměvem zadívá a řekne, že je rád, že... Nedokážu se usmát, přesto, že moc chci. Jen odpovím: "Já vím, já jsem také ráda, že se Kyria už probrala...moc..věř mi...Ona to přežije, Drogare, veř tomu..." Nelžu mu, jen přes všechno, co se mi dneska přihodilo mi není do smíchu. Položím Arno na zem, odložím konečně i kuši, vezmu látku a natrhám ji na pruhy, které potom rychle sroluji do válečků. Držíc je v ruce pokleknu a ptám se: "Jak můžu pomoct? Tady je něco na obvázání ran, až se ti je podaří vyčistit. Mám takovou vodičku, od přítele alchymisty. Ublížit jí to nemůže. Je to jen silný výluh nějak nakombinovaných bylin s něčím tajným, k tomu pak přidává pár kapek svěcené vody a celé to několikrát nechá projet nějakým přístrojem." Položím obvazy na záclonu těsně vedle Kyrie a jdu ke svému vaku pro flakonek. musí to přežít, musí...nedokážu se dívat, jak Drogar trpí...časem se snad zahojí i mé srdce...a kdybych nelezla do té prokleté tlamy, nemuselo se to všechno stát...Bylinky...copak já tomu rozumím? |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Opět se položím na zem a jen ležím a oči mám zavřené.. Když se Šejla zmíní o vodičce na ty rány a jejím složením, prudce otevřu oči a silně uchopím tě za ruku.. Poté když se na mě zadíváš co se děje, tak jen prudce zavrtím na znamení nesouhlasu s touhle léčbou a v očích mám vyloženě hrůzu, kterou jsem neměla ani při zasazování ran do mého těla. ..............kdyby věděli kdo jsem, tak to nenavrhne.......... ...........nesmí se mě tou vodou ani dotknout.......... ............to by mě okamžitě zabilo..............je to téměř smrtelné i když jsem zdravá...........a jak by to skončilo teď?.............mou smrtí......... ..........Prosím Drogare, a» se s tím ke mě ani nepřibližuje......... |
| |
| Dokončím vymývání ran a chci to oznámit vysílené Kyrie. Při pohledu na její tvář spatřím, jak ji po ni tečou rudé slzy. Jsou tak rudé, že je to snad samotná krev. Dosti mě to překvapí a jen chvíli mlčky hledím. Co to je za slzy?...Nevěděl jsem, že upíři plakají takovéto slzy. Mezitím mi tichým hlasem řekne, a» potom odejdeme. Její hlas je doprovázen bolestivým a vysíleným tónem. Přiložím ji ruku na tvář a palcem ji utřu pomalu zasychající slzy, které ji po ní stekly. Dívám se jí přitom do nyní otevřených, temně vyzařujících očí. '' Odpočívej...nevysiluj se zbytečným povídáním...potřebuješ nabírat síly...uvidíme, co bude potom, až ti ošetříme všechny rány '' Přiklekne si k nám Šejla a začne nabízet svou pomoc. S lehkým úsměvem se na ni podívám a opovím ji. '' Děkuji za ovazy...to s hodí...ale ještě než se dáme do obvazování, musíme na rány dát ty byliny, aby se to lépe hojilo. Polož obvazy zatím tady vedle na zácslonu...potom mi s nimi pomůžeš jo?. '' Je hezké, že chce pomoci...velice si toho vážím...a kyria určitě také...Vodička?...co to je ale za vodičku? Zmíní se o vodičce s výtažky bylin a přídavkem svěcené vody. Trochu se zarazím a kouknu na ni. Ta se pomalu a vysíleně zvedne a vydá se ke svému vaku. Svěcená voda?...ne to ne! Kyria prodce otevře oči a uchopí mě za ruku, až mě mírně zabolí. Začne kroutit hlavou a v očích má velkou hrůzu. Dosti se bojí. Přesně vím oč ji jde a čeho se obává. Kývnu na ní souhlasně hlavou a špitnu. '' Neboj...vím '' Pohladím ji hřbet ruky, kterou mě drží a otočím se k Šejle. Pustí mi paži a položí si ruku zpět podél těla. Chudáček Šejla...chce pomoct a přitom by jí tim zabila...Jak ji to mám ale říct?...nevím jak by reagovala, když ji řeknu, že je s náma upírka a svěcená voda ji zabijí...To nemužu...když to bude někdo muset říct, tak jedině Kyria sama. Šejlo...snad ti to nějak rozumě vyvrátím. ''Šejlo prosím...nevíme co by mohlo Kyrie na ty rány vadit, nebo ne...prosím...nechme to jen na těch bylinách...to bude snad stačit. '' Kouknu po Dryasovi, ale ten sleduje, co se děje kolem a žmoulá v rukou byliny, které předtím odložil na stůl. Nevím, co se nyní Šejle honí hlavou, ale divně na mě začla zírat, když došla k batohu a já ji řekl o té léčbě vodičkou, jenž navrhovala. Zakroutím na ni, při pohledu do jejich očí, nesouhlasně hlavou a otočím se zpět ke Kyrie. '' Není čas na vaření bylin a navíc bychom se mohli prozradit tím kouřem...musím to holt udělat jinač...jako vždy, když jsem se toulal na cestách sám. '' Uchopím hrst bylin, které jsem předtím již přebral. Začnu si je dávat do úst a přežvykovat je. Na mé tváři se objevý několik zkřivených a kyselých výrazů. Vždy rozžvýkám několik lístků a přiložím je postupně na ránu, na kterou lehce zatlačím, aby se byliny dostali co možná nejhlouběji. Po chvilce rozžvýkám všechny co jsem měl i trošek, co mi přitom podal Dryas. Přiložil jsem je postupně na všechny rány na Kyriným těle a jdu se dát do obvazování. '' Šejlo...pojď mi prosím pomoct s tím obvazováním...máš krásně heboučké a příjemné ruce. Jsou jistě jemnější, než ty mé. Můžeš?...sám to zvládnu asi s těží. '' |
| |
| když se kyria úplně vzpříčí přiřeči o svěcený vodě tak je mi to hodně divný...ale nic neříkám...pořád v ruce dál mačkám bylinky a snažím se do nich dostat co nejvíc léčitelskýho kouzla... když drogar naplní kyrie všechny rány bylinkama a chce po šejle aby mu pomohla tak zakročím... já pomůžu...nebo to uděláme radši dohromady se šejlou...ty bys taky potřeboval ovázat rány...sice to už nekrvácí jak vidím ale bude se to špatně hojit když na to nedáš nějaký léčení...a co teprv takovej zánět... vysypu ještě z vaku zbytky co opadaly ze sušenejch bylinek a vyndám taky ještě zbytek bylinek z plátěnýho sáčku u pasu a všechno to hodím do misky která se válí na stole asi ještě po posledních obyvatelích... hodím to tam, půjčím si od šejly její léčivou vodičku a trochu jí tam přidám...potom koncem rukojeti dýky bylinky pořádně rozmačkám a smíchám s vodou...protože tam vody bylo hodně málo tak z toho vznikla spíš pasta...hodně léčivá... když si všimnu že se kyria zase vyděsila když sem do bylinek lil svěcenou vodu tak se na ní nechápavě podívám a povím jí: sice nevím proč máš takovej strach ze svěcený vody ale neboj...tahle várka nejni pro tebe...sice by ti taky prospěla ale tohle je pro drogara... potom vezmu pastu, bez nějakejch zbytečnejch otázek dýkou rozříznu drogarovi kalhoty tak opatrně abych ho nepořezal a zároveň sem dával pozor kde má to zranění...potom když už vidím jeho poraněnou nohu dost jasně tak jí vymyju vodou a dám do ní pastu... potom vezmu jeden z obvazů kterej drogar položil vedle nejspíš v domnění že ho nebude potřebovat a zavážu mu s ním nohu... asi to bude svědit a pálit ale ty to vydržíš...ale hlavně to pomůže...a to potřebujem... |
| |
Právě se mi podařilo vylovit mezi věcmi ve vaku lahvičku s léčivou tinkturou a nesu ji Drogarovi, když jí po té, co mu cosi šeptala vyděšená Kyria odmítne. Jeho důvody vůbec nechápu, přesto jí položím na stůl. Jdu k ležící Kirii, dívajíc se na to, jak barbar žvýká bylinky a dává je do ran. Dívám se na to s mírným odporem. copak tohle je vůbec možné...čistou léčivou vodičku odmítne a pak jí do toho cpe toto? blee Jdu Drogarovi na pomoc s obvazováním. Beze slov popadnu obvaz a ovazuji Kyrie rány. Jde mi to docela dobře a Drogara není zapotřebí. Jen jednou mi jí trochu nadzvedl. Takže pro Dryase není problém ho u toho také ošetřit. Jsem ráda, protože i podle mě se jeho rána měla již dávno ošetřit, jenže netroufala si již nic říci. Opatrně abych Kyrií hýbala co nejméně jí doobvazuji. Občas se jí podívám do tváře. Je statečná, nevím jak je to možné, ale řekla bych, že rány jsou již teď o kousek lepší, než před chvílí. Jak to může vydržet, já být na jejím místě, už je jistě po mě. Nedívá se na mě příliš přívětivě, jako by ani nechtěla, abych jí ošetřila. Jenže přeci jenom má Drogar možná pravdu, že to zvládnu lépe. Dokončím obvazování, vše ještě pohledem i rukou zkontroluji. zdá se, že je to dobré "Teď by ses měla prospat, chceš se trochu napít?" zeptám se Kyrii. |
| |
| Když slyším, jak Drogar šetrně odmítl tekutinu, opět se trochu uvolním... Ale jen do chvíle než mi do ran začne dávat bylinky... I když se snaží co nejšetrněji, dosti často sebou bolestivě škubnu a to i při obvazování ran Šejlou... poté když se zmíní o spánku a něčemu k pití, jen zavrtím hlavou a stále se zavřenýma očima pronesu:"Děkuji za pomoc. Jste moc laskaví, ale teď už pro mě nemůžete udělat nic.... Nejlepší by bylo, kdyby jste se vrátili do hostince a dělali že se nic neděje... já už to tady nějak zvládnu a jestliže to vydržím do rána, tak budu určitě v pořádku.... V hostinci by si mohl někdo všimnout, že jste dlouho pryč a abych řekla pravdu, tak by to bylo podezdřelé i Xantipě... A ta určitě netuší, že jsi byla uvězněná v té budově... Občas využije jejich služeb jako většina v tomto městě, ale do jejich společenství nepatří..." |
| |
Sen: Kráčím vstupní halou Lví tlamy. Rudý koberec, drahé obrazy, sochy. Světlo se nějak komíhá, tak vzhlédnu ke stropu. Vidím ve vzduchu čtyři rotující louče uspořádané do kříže, které dodávají osvětlení onen pulsující charakter. Zírám na ně. Najednou slyším nějaké hlasy. Jen stěží odtrhávám zrak od té podívané a skáču za nejbližší sochu. Po schodech schází nějaké dívka v černých sametových šatech vyšívaných zlatem a za ní kráčejí dva muži také celí v černém. Snažím se zahlédnout dívčinu tvář, ty pohyby, způsob chůze mi přijde popvědomý, ale vidím jen zlatý odlesk. Maska! Ona má na obličeji zlatou masku! Další zlatý odlesk mě donutí pohlédnou na její doprovod a můj zrak klouže po dalším zlatém reliéfu. Tihle dva taky! ... pokračování |
| |
| Při mé činnosti mi Dryas nabídne svou pomoc, ohledně ošetřením mého stehna. To už nekrvácí, ale začíná čím dál více bolet a pálit. Byl bych radši, kdyby bylo nejdříve postaráno o Kyriu, ale nijak neprotestuji. Smíchá byliny se svěcenou vodou a udělá z toho jakousi pastu. Vypadá to divně, ale snad ví, co dělá. Při kvrdlání rukojetí dýky v misce promluví na Kyriu. Kouknu se na něj a nechápavým výrazem se ho zeptám. '' Proč by se měla bát zrovna svěcené vody? '' Snad nic netuší. Bude jim to muset Kyria říct sama...Já nemám sílu jim něco nalhávat a kort né Šejle...ty bych nelhal nikdy. Když se to provalí, bude si myslet, že jsem jim to tajil a tím vlastně lhal...to nejde!...nemužu ji nic nalhávat a ani nechci!. Přistoupím ke mě Dryas s dýkou v ruce a uchopí mou nohavicy u rozseklé rány. '' Co...'' Vyhrknu ze svého zamyšlení, ale ihned mi dojde, co jde dělat. Začne mi rozřezávat nohavici, aby se dostal lépe k mé ráně. Ani moc nemusí. O rozříznutí se už dosti postaral útočníkův meč. Bedlivě sleduji jeho ruce, jenž pomalu rozřezávají zašlou látku okolo zranění. Snažím se nohou moc nehýbat. Chci se vyvaroval poranění. Nastavuji ji tak, aby měl k místu, co nejlepší přístup. Mezitím přišla i Šejla a dala se do pomoci s Kyriou. Jen jsem ji pomalu nadzvedával a ona ji šikovně obvazovala. Občas sebou Kyria dosti škubla, ale nedalo se nic jiného dělat. Dryas mi plácne bylinnou pastou na ránu a lehce ji rozetře. Ihned jsem pocítil nepříjemný pocit svědění a mírnou bolest. Zcvaknu zuby a zhluboka se nadechnu. Rychle se pousměj a na Dryasova slova dodám. '' To nic není...zažil jsem horší věci...než takovéto štípání...co by potom měla říkat Kyria. '' Doobvázal mi ránu a zatáhl ji. Přejedu si dlaní po zavázaném místu a tiše šitnu.'' Díky '' Šejla ještě jednou zkontroluje její rány, jestli je vše dobře utáhnuto a uděláno. Když tak učiní, zeptá se ohledně pití, ale Kyria zavrtí nesouhlasně hlavou. Pozvedne ji a pomalu začne mluvit. Vyslechnem si její slova a já dále pokračuji. '' Nemáš zaco děkovat...Šejla má pravdu měla by si teď odpočívat...snad nebudeme vypadat podezřele, když se vrátíme do hostince ''- pohlédnu na Dryase a Šejlu, abych zjistil, jak na tento návrh reagují a jaký mají názor. '' Nojo musíme se setkat s tou Xantipou...stejnak se mi zdá, ale nějaká divná...no nic, tak se tedy asi vrátíme do toho hostince...ale já se ještě trochu omeji...jsem zakrvácen krví Kyrii a i svou. '' Vstanu a rukou si přejedu ovázané stehno, v jemž mě nyní trochu bodá. Chci cosi říct Šejle, ale nachvíli se zamyslím. Bude to vypadat divně, když tady zůstanu sám s Kyriou....Šejla si bude myslet, že s Kyriou něco mám...to jsou těžké situace, ale přeci takhle zakrvácený a zašpiněný nemůžu jít zpět do hostince...Musím se omýt...Šejlo...doufám, že tě tímto neztratím. Přistoupím k ní blíže a zadívám se jí do očí. Položím ji dlaň na rameno a jemně ji po něm začnu hladit. Výraz v mém obličeji je doprovázen mnoha pocity. Zdá se, jakobych se chtěl usmívat, ale zároveň jsem smutný z toho, co si bude Šejla nyní nejspíše myslet. '' Jděte zatím napřed...hned za váma dojdu...musím se dát dohromady...Budu tam co nejdříve. '' - Při stálém pohledu do Šejliných nádherných očí důrazně řeknu. '' Slibuji. '' Hřbetem ruky ji letmo pohladím po tváři a sehnu se pro čistý hadr, co leží na zemi. Namočím ho ve vodě a začnu si otírat zakrvavělá místa na těle. |
| |
| při drogarově zmínce o návratu do hostince (to se rýmuje :)) sebou mírně škubnu... no...víš...vono...s tim návratem do tý knajpy to nebude tak jednoduchý...víš... leze to ze mě jako z chlupatý deky ale s pohledem na šejlu pokračuju my sme měli takovej menší problém...šejla tam měla menší nedorozumění s jednim chlápkem...když sme chtěli jít sem tak hrozilo že nás ještě bude sledovat...tak ho šejla odlákala...pozval jí na víno...potom když sem jí vyvedl ven tak šel za náma...tak sem ho uspal... řeknu s pohledem na dýku ale nevím jak moc silně...a řekl bych že první místo kam se pude podívat až se probere bude ta putyka...tak nevím jak to uděláme...nebude to totiž moc bezpečný podle mě...jít do hostince na pokoj...sice neví že sme ubytovaný tam...zavedli sme ho asi třista metrů odtud tam sem ho přetáh touhle rukojetí co sem s ní teď míchal ty bylinky a schoval sem ho do jedný temný uličky...ale jistota je jistota... nebo tam jít a podplatit hostinskýho...aby mu řekl že bydlíme ouplně na druhým konci města...pak už by třeba v hostinci neslídil...ale teď de vo to jak se rozhodnete...jen nevím kde budeme když nepudem do hostince... |
| |
Povzdechnu si nad slovami Kyrii: "Ach Kyrio, to přece nejde, nenechám tě tu přes noc samotnou...V žádném případě!" Uklidím flakonek do svého vaku a pohladím Arno. "My tu s tebou zůstaneme spolu s Arno..." Pak Dryas vysvětlí, co se nám přihodilo v hospodě. "Já nevím...stejně nějak Xantipě nevěřím..ano máš pravdu, Kyrio i ten velitel Lví Tlamy říkal, že pro ní občas udělají nějakou službu. Ta ženská je v Tlamě jako doma. Nenávidím ji! Stejně jako Verenu! Vlastně Verenu víc! " V tom si uvědomím, že Verena mluvila o Kyrii. znala jí a podobala se na ní...a říkala, že jí určitě chytí a ...že by to Kyriino přepadení nakonec se mnou nesouviselo? ...co když jsou opravdu sestry? Kdoví...Budeme si muset o tom s Kyrií popovídat, ale až jí bude lepší...teď je příliš slabá, na to, abych jí zatěžovala svou zvědavostí. "Jasně že se musíš umýt, Drogare a Kyria také. Navíc budeme muset sehnat pro Kyriu nějaké oblečení...Nevíte, jak se ve Lví Tlamě objevil ten prcek? Dyral? Také mluvil něco o Xantipě a setkání, než jsem odešla do knihovny. Kde vůbec je? Asi spí? Možná má pokoj na druhou stranu, nebo tvrdý spánek, že neslyšel ten výkřik..." Chtěla jsem ještě něco říct, ale přistoupil ke mě Drogar a dotkne se mého ramene. Srdce se mi více rozbuší, přesto, že se snažím zůstat klidná. Chci uhnout ramenem, ale při pohledu do jeho smutných očí, to neudělám. Chvíli nehybně stojím a snažím se cokoliv vyčíst z jeho očí. Nakonec ze sebe dostanu: "To ti stejně nepůjde vyprat...Ráno zajdu na trh a koupím oblečení pro tebe i Kyriu." Pak mě pohladí po tváři. Proč to děláš? Stejně mám pocit, že vy dva před námi tajíte více, než svůj vztah "Jak za námi dojdeš? Jak napřed? Ne! řekla jsem, že tu zůstanu s ní! Pokud tu nezůstaneš ty, tak já ano" Tato slova vyslovuji natolik důrazně, že vám všem musí být jasné, že to myslím zcela vážně. je mi v tuto chvíli ukraden ten švihák, co jsme ho omráčili, hospoda i Lví Tlama. |
| |
| Slova Dryase byla doprovázena jakýmsi pocitem nejistoty, či něčeho podobného, co nedokáži ani popsat. Nevím oč jde a dosti mě to znervózňuje. Měl však co dělat, aby ze sebe něcol dostal. Nijak mě nepřekvapilo to, jak odklidili muže, spíše mě více zaujalo mužovo pozvání Šejly. Není v tom žádná žárlivost, nenávist, nebo něco podobného. Sám nevím co mě dere na duši. S pokleslými tvářemi se na ni podívám. Doslova zakřičí své rozhodnutí, ohledně zůstání u Kyrii. Pustím hadr, nasáklý směsicí krve a vody, jimž jsem se utíral na těle. Pleskne na zem a vytvoří okolo sebe krví smísenou kaluž. Čemu se divíš?...řval si na ní taky...jsi jen hnusný ničema!...je z tebe akorát zmatená...nevidíš ty nechápavé oči?...není to to co tě na ní přitahuje nejvíce?...a není lepší když jsou veselá?...tak to ti radím...nech ji bejt!...nemůže tě chápat...nemůže tě milovat...uvědom si to...je mladá a má ještě hezký život před sebou...přeci ho nezahodí s tebou!. Sklopím hlavu a pomalým pohybem ji kývnu na slova. Mé tmavé vlasy se mi konečky otřeli, při sklopení, o ramena a dále jen vysí, jako bohaté proutky vrby. Mé lesknoucí se oči zamíří při opětovnému pozvednutí hlavy do očí Šejly, kde jakoby chtěli vyčíst nesčetně otázek. Přes nos si potichu smutně odfrknu a rozejdu se do místnosti se stolem. Tvrdě jsem došlapoval na chodidla, jakobych neměl na stehně žádné zranění. Můj obličej je skroucen bolestí, čehož si ostatní ani nevšimly, poněvadž jsem k nim byl zády. Po vstupu do vedlejší místnosti, má chůze nabere opět kulhavého našlapování. Křečovitě svírám stehno a mačkám ho okolo zranění. Je to, jakoby mě v něm bodalo tisíce rozžhavených jehel. Chvilkamy mám pocit, že se snad rozbrečím. Oběma rukama se opřu o hranu stolu a z pohledem upřeným na jeho desku, začnu velice zhluboka dýchat a přemýšlet o dění kolem sebe. Mírně přitom vrtím hlavou. To už je na mě moc!...už to nedokážu!...proč se mi zdá, že Šejle jen ubližuju!...ach Šejlo!...vidíííš?...jsi nádherná, mladá...každý o tebe stojí a chtěl by tě mít pro sebe...každý tě zve na pití...jsi jako ten nejkrásnější motýl...tak křehká a...a...nemám pojmenování pro tvou krásu...nemám!...proč bys měla chtít takovýho hulváta, jako jsem já!.- přiložím si ruku na obličej a začnu si palci protírat koutky svých temně hnědých oči. Určitě ten, co tě chtěl pozvat byl pohledný a příjemný...je tu i Dryas, co po tobě v jednom kuse kouká...je šikovný, slušný, je to elf a je sympatický a nepůsobí ti zbytečně vnitřní bolest, je na tebe něžný...hodily byste se k sobě...já jsem jen barbar!...jen barbar!!...tlustá skořápka svalů...jsem hlupák!...proč bys měla o mě stát?...bude lepší, když tě budu milovat jen vnitřně a nebudu dávat nic najevo...vůbec nic!...znám tě jen chvíli...Šejlo!!...kdybys věděla, jak já tě miluju.! Zhluboka si oddychnu a posadím se na zaprášenou židly, stojící vedle stolu. Vypadá dosti staře, ale její vyřezávané nohy, ji dodávají dobrý vzhled i na své stáří. Byla vyrobena jistě nějakým šikovným truhlářem. Nyní tu stojí v zapomění. Po dlouhé době na ni zase někdo sedí. Povšimnu si, jak pod stolem leží můj vak a meč. Okrajově se pousměji a natáhnu se pro svůj meč. Dám si ho na klín, na kterém ho rychle přetřu kusem látky, abych ho zbavil zaschlé krve. Začnu ho hladit po jeho délce a smutně na něj koukat. Prolil jsem dnes hodně krve...tyhle ruce byli dnes dosti ohavné...byli chladné...dělal jsem všechno proto...abych ji dostal ven...byl jsem odhodlán za ni položit život...a pořád jsem!...ach jo...Dnes jsem tě málem ztratil...nevím co bych si bez tebe dále počal...ty vždy stojíš při mě příteli. Nenaštveš se, bereš mě takovýho jaký jsem a jdeš se mnou do každého nebezpečí. Ty jediný víš, kdo opravdu jsem a co jsem zač. Otec mi říkal a ty to víš...že budu mít problémy, že na to doplatím jaký jsem...že jsem jen poběhlo a žádná žena se do mě nezamiluje...a hle...je to tady...měl pravdu...potkal jsem anděla, nad kterým muselo nebe jistě plakat, když o něj přišlo...mé srdce se rozbušilo do rychlosti ze které se těžko zastaví. Jakmile mi pohlédl do očí, přestalo pro mě všechno jiné existovat...její oči mě pohltily a do té doby se jejich nemohu nabažit...její oči jsou jako drahocený kámen, jenž mám v kapse...cítím v něm kus své duše a taky té tvé, i když si kus železa opracovaného zručným kovářem...jojo je to ten co z tebe vypadl, když jsem společně bojovali po boku Zealoth...jojo přesně ta příteli...má první láska...miloval jsem ji nadevše, ale pak ji vzali život...bastardi...však víš...bojovali jsem s ní také proti up.... Můj pohled nabere zaražený nádech, ale toho si nikdo nevšimnul...snad. Zhluboka vydechnu. Na svých rtech ucítím slané kapičky potu, jenž mi vytvořily svislý potůček vedoucí z čela dále přes spánky, až k vyprahlostí popraskaným rtům. Jsem jakobych byl omámen. Pevně svírám meč, který postavím vedle židle a jeho velmi dobře, držící se rukoje» opřu o zašlou stěnu místnosti. Položím si ruce na nohy tak, že opřu odřené, modřinami poseté předloktí o kolena a spojím si prsty dlaně, kterýma si podepřu hlavu, v oblasti čela. Zavřu oči a snažím se na vše kolem zapomenout. Proč?!...proč se tohle stalo...proč?! Mému hustému obočí nechybí daleko, aby se svými konci u kořene nosu dotkly ze síly, kterou do zapomenutí vkládám. Setrvávám nadále v této poloze a občas se mírně poklepu spojenými dlaněmi na čele. Cítím, jak se mi opět začíná prosakovat místo na ráně a krev se začíná dostávat na povrch. Po chvilce mi jemným, až nepatrným potůčkem začne stékat po vypracovaném lýtku. Nevěnuji tomu dále pozornost. Nechávám krev dále kapat na zem a se zády opřenými o opěradlo židle a víčky sklopenými se snažím nevnímat nic v místnosti. |
| |
| Chvíli zaraženě sleduji Šejlu a Drogara a potom pronesu tak nahlas, že se to donese i k Drogarovi, který odešel do vedlejší místnosti:"Musíte odejít. Vím co říkám. Pro Lví tlamu neslouží jen zabijáci, žoldáci a měš»ané... Jsou tam theurgové i čarodějové, kteří nás dokáží rychle najít.. Oni neví o téhle místnosti a ani jí nenajdou, protože jsem jí tady kdysi dávno nechala vybudovat já. Je to můj domov, ve kterém jsem žila, ale který jsem později musela opustit.. Ale jestliže by tady přišli a i kdyby ten vchod byl uzavřen, tak nás najdou.. Příliš mnoho lidí hodně dýchá a jestliže mají ve svých řadách čaroděje, může ten zvuk zesílit a oni budou vědět, kde se nacházíme... A nalézt tajný vchod bude už jen otázkou času, zatímco my tady budeme čekat jako prasata na porážce... Proto musíte pryč a proto také půjdete!V hlase je tak velitelský tón že je téměř nemožné mu odporovat a je vidět, že to myslím opravdu vážně... ..........takže on miluje Šejlu............to není spravedlivé..............není.......... ...............ale oni jsou pro sebe stvoření i když ona je elfka a on barbar............... ............budou si rozumět a já se postarám o to, aby se těm dvěma nic nestalo............ .................raději však je budu sledovat z povzdálí, protože by se ve mě mohla probudit má přirozenost a já bych jí mohla nechtěně ublížit.......... ..............nikdy nevím co se může přihodit a nerada bych zničila její život nejen kvůli Drogarovi, ale také proto, že mi pomáhá a má o mě starost jako o svou sestru a ne neznámou cizinku, která se jen chce přidat k nim do družiny.............. ............jakmile budu v pořádku stáhnu se zpět do samoty..........Na tváři mám pojednou dosti zamračený výraz a poté se jen nepatrně přesunu na bok, aby mi nikdo nemohl vidět do tváře, ale i při tom sebemenčím pohybu se mé ruce zatnou v pěst až se ozve tlumené zakřupání kloubů... |
| |
Po mém rozhodnutí zůstat, se Drogar jakoby více stáhne do sebe. Dívá se na mne tak smutnýma očima, že mě z toho bolí srdce. Nic neříká, jen na mne pohlédne a odchází do první místnosti. V jeho očích jakoby se leskly slzy. Nevěřím, že je to tím jeho zraněním. Dotklo se ho, že nechci opustit Kyriu? Nebo si uvědomil, že on jí opustit chtěl? Vždy» si to přála a on se potřebuje pořádně vyspat. Já už jsem něco naspala a teď potřebuji hlavně dobít energii. To tu bez problémů zvládnu. Kyria bude spát a já budu mít klid na meditaci. Jak ráda bych jim pomohla více, ale jak? Kyria začne mluvit a dosit nahlas. Zdá se, že je jí už zase mnohem lépe. jak je to možné? že by kouzelnice, ale na to aby se dokázala teď sama léčit, je příliš vyčerpaná. A opět nám rozakzuje, jako v tom baráku...Nehodlám se s ní hádat, možná má pravdu, ale snad dvě by nás neobjevili, kdyby chlapi šli do hostince "Dobře, Kyrio. Poslechnu, ale velmi nerada. Já být na tvém místě, přála bych si, aby tu někdo zůstal se mnou. Jsme každá úplně jiná. Tak...já půjdu...mohu se ráno stavit?" Než mi odpoví, zkontroluji obvazy. Pak chvíli zkoumám vchod přes skříň do tajné místnosti. důmyslné Arno poběhne ke mě a jako ko»átko se mi začne třít o nohy. Pohladím jej a můj pohled spočine na Drogarovi a Dryasovi: "Tak co, jdeme? Dryas na mou výzvu reaguje, ale Drogar se ani nehne, jako by mne neslyšel a sedí dál, se zavřenýma očima. Arno poběhne za ním a začne něco lízat ze země. to je krev...on krvácí "Arno..fuj..no tak" Odsunu Arno a jdu pro jeden ze zbývajích obvazů. S obvazem v ruce se vrátím k němu. Mé srdce se opět více rozbuší. budu se muset od něj držet dál...takto by na to mohl přijít...doufám, že se už brzy vydáme všichni dokončit úkol. "Smím? Noha ti začala znovu krvácet." Nečekajíc odpovědi pokleknu k jeho noze a nejdříve opatrně oddělám uvolněný kus látky, kterou si před tím zastavoval krvácení. Utrhnu kousek obvazu a stáhnu nohu nad ránou, co mi síly stačí. Pak mu odělám zakrvavený obvaz. Nejsem zvyklá na pohled do otevřených ran. Už u Kyrii se o mě pokoušely mdloby. Musím se přemáhat i nyní. Naštěstí jsem naučená, aby tělo poslouchalo, když hlava určí priority. jen kdybych to dokázala i ve svých citech..řekla bych si..ne, holka, Drogar není pro tebe...může se ti líbit, ale to je vše...a bylo by...vždy» Dryas je nádherný elf, proč já musím dělat pořád něco, co je nebvyklé? Jemně mu přerovnám bylinky v ráně a nohu obvážu. Než se postavím, řeknu: "Tak a je to, myslím, že by to mělo držet. Za chvíli sundáme to škrtidlo a uvidíme. Před chvílí jsem se tě ptala, jestli jdeš se mnou a Dryasem zpět do hostince. Tam před ním stojí bečka s vodou, ta sice páchne jakoby do ní někdo vylil pivo, ale když se ti to nedostane do rány, můžeš se tam opláchnout, než přijdeš donvitř. A na pokoji je voda. Tam se umyješ pořádně. Brzy ráno zajdu na trh a něco ti a Kyrii koupím na oblečení a můžeme se setkat s Xantipou. My ten krystal najdeme a zničíme ho, aby ho nikdy nedostala." Spokojena se svou prací se postavím. V mých očích už nejsou slzy, ale ani úsměv. Pak se otočím ještě na Dryase: "Možná bys mohl na trh se mnou, pokud budeš chtít, ale budu vstávat velmi brzy." |
| |
| když se kyria zmíní o lví tlamě tak se ozvu: tak...mohl by mi někdo prosimvás říct co nebo kdo to je ta lví tlama...to je nějaká sekta nebo společenství nebo frakce, cech nebo co? pořád vo tom mluvíte a ty týpani co napadli kyriu podle vás byli taky votaď...mohl by mi to někdo vysvětlit a» sem taky v obraze? když si potom všimnu že drogar odešel a ještě k tomu s takovým smutným výrazem tak si řeknu chudák drogar...miluje kyriu, šejla miluje jeho, já zase miluju šejlu...je v tom děsnej bordel...a jesli to takhle pude dál tak se z toho asi zvencnu...chudák šejla a drogar...když vidím ty jejich pohledy na sebe tak prakticky vážně nevím co si mám myslet... potom šejla odejde a začne mu znova ovazovat nohu co to? že by bylinky nebyly hned tak účinný? nebo sem to blbě zavázal? nebo se mu to na tý jeho svalnatý noze povolilo? všechno je možný...ale každopádně mu to šejla převazuje...takže už nejsem potřeba... potom co se šejla zmíní o tržišti tak jí hned řeknu: na tržiště s tebou pudu v každým případě...potřebuju si nakoupit nový bylinky ukážu prázdnej sáček a navíc bych se tam chtěl ještě podívat co tam maj...sice sem tam byl dneska ale tak nějak sem na nic neměl chu»... řeknu a podívám se do jejích zářících očí... jak by mě tahle kráska mohla milovat? když se na sebe podívám tak vidím jen trosku...skoro žádný svaly...obličej taky nic moc...mám za sebou temnou minulost...takovej drogar...ten se k ní hodí víc...prakticky je svalnatej, silnej, možná že i chytrej...mám hold smůlu na ženský...ale hlavně nechci aby se s ní stalo to co s Luminur...a s Iscou...další takovou ránu od života bych asi nepřežil... při téhle vzpomínce se mi začnou lesknout oči a je vidět že to je pro mě celkem bolestná vzpomínka... jen kdyby byla mojí ženou...ochraňoval bych jí líp jak oko v hlavě...určitě bych už neudělal takovou chybu jak předtím...ale ona moje nebude...miluje drogara...já mám vážně smůlu... |
| |
| Mé myšlenky si se mnou pohrávají, jako pavouk s mouchou, jenž se mu chytla do sítě. Nedávají mi šanci věnovat se svému okolí. Okolí a skupině lidí, kterou jsem si velmi oblíbil. Po smrti Zealoth jsem byl vždy samotářem. Dlouho jsem se toulal světem a nebyl takovou dobu v přítomnosti ženy, tak krásné ženy. Mohl jsem jich mít dosti, ale pokud se nezamiluji, nechci s žádnou nic mít. Má psychika se změnila a těžce se ji snažím dodnes pochopit. Už to dál asi nezvládnu, vybijím půl baráku, abych zachránil dívku, kterou vlastně ani dlouho neznám. Jsem do ní od první chvíle zamilovanej. Chvíle, kdy do mě narazila mi zůstane v paměti do konce života. Její tvář na mě zapůsobila natolik, že jsem jí hned i přes zlobu, chtěl pohladit po růžovoučké tváři, která se před mýma očima objevila. Odmítnu, protože mé srdce patří už jiné, ale kčemu to je?...když je to jen jednostranné?...je to zbytečné. Šejlinina tichá slova, jako právě utišující se větřík, se vůbec nedostávají k mým sluchovým smyslům. Jsou zatemněné zbytečnostmi, nad kterými musí člověk stejnak přemýšlet. Cítím, jak jsou mé uši rozpálené a jistě svítí, jako dva rozžhavené uhlíky. Srce mi buší čím dál rychleji, jakoby chtělo vyskočit a před vším utéct někam do neznáma. Po silném stáhnutí nohy kusem látky, otevřu znavené oči a mírně zasýpu bolestí, což bylo doprovázeno silným zkřivením úst. Hlava se mi točí a po otevření očí zpozoruji matný obrys Šejly. Smutek a trápení, jenž se mi čím dál více poznamenává ve tváři, už nemám sílu nějak zkrývat. Hledím ji do tváře a i když je znavená a do radostni ji chybí velký kus nekonečné cesty, neustále je krásná. Neustále se na ní musím dívat. Mírně po mě pošilháva svýma neskutečné půvabnýma, šikmýma očima. Pokaždé, když tak učiní, odvrátím pohled mírně stranou, aby si nepovšimla mého nekonečného nabažování se její krásou. Jak moc rád bych se na ní usmál...chtěl bych ji říct tolik krásných slov...vypadá...vypadá, jak květina s níž si pohrává větřík, když na své tváři vykouzlý sladký úsměv, který když vidím, nejradši bych políbil...ale taková květina neexistuje!...není nic krásnějšího!...chtěl bych zažít ten pocit, když se mé rty dotknou těch jejích a já ucítím jistě tu lahodnou nasládlou chu», jenž bych na svých rtech uchoval tak dlouho, jak jen by to bylo možné...toto vše zůstane jen do krásných snů...kterých mnoho nemívám. Mírně se zachvěji, při každém doteku Šejlininy teploučké dlaně na svém stehně. Každý dotyk si naplno vychutnávám. Její přítomnost mi dělá dobře jak na srdci, tak celkově. Je to něco tak příjemného, že stejný pocit nevykouzlí ani letmé pohlazení hedvábí. Po dokončení obvazování ke mě promluví. Naštěstí je mé vnímání na takové úrovni, abych její slova alespoň zahytil a nějakým způsobem zpracoval. V ústech mám vyprahnuto a nemám sebevětší chu» popadnout měch s vodou a nahnout si pár doušků osvěžující vody. Tichým hlasem začnu mluvit, až skoro šeptám. '' Děkuji Šejlo...nemusela jsi se namáhat...nic to nebylo...ale děkuji. '' Nečekám na její souhlas a povolím si hadr, co mi škrtil místo nad zraněním. Pustím ho na zem a odvrátím hlavu ke skříni s tajným vchodem. Chvíli mlčím a bez mrknutí hledím na vchod. Přes nos si oddychnu a opět se otočím a Šejlu. Nehledím ji dále do tváře, ale do úrovně jejího štíhlého pasu, který zdobyl krásný kožený šat. Nyní je zašpiněn a potrhán, ale i přes to, jistě skrývá hebké a půvabné tělo elfky. Promluvím a snažím se o trochu ráznější tón, ale moc se mi nevede. Zní spíše komicky usýpaně, než vážně. '' Půjdu do hospody....ale né hned...je mi jedno, co říká Kyria...ještě tu budu...jdi s Dryasem...s ním se nemusíš o nic bát...budu tady. '' Rád bych šel s tebou Šejlo...hlavně s tebou...ale jděte napřed sami...budete mít alespoň soukromí...já to tu chvíli sám zvládnu. Pohled mi sjede na břicho, na němž se mi při dýchání hýbou jednotlyvé články svalů. Jsou potřísněny krví dnešních útočníků a nejen těch. Ani si nedokážu vybavit, koho krev se usadila na mém těle. Svůj meč opřený vedle židle, lehce hladím a snažím se na nic nemyslet. Po celou dobu nikomu nehledím do tváře a ani se o to nepokouším. Zasekávajícím se hlasem dále pronesu. '' Šaty si pak seženu nějaké sám...děkuji za ochotu...uvidíme co bude ráno...možná ani nebudou potřeba...jděte sami do hostince...dojdu tam zanedlouho taky. Obědnejte mi zatím korbel nějakého nealkoholického výtažku z bylin...čaj. '' Opřu se o nízké opěradlo, sahajíc mi pod lopatky a hlavu si opřu o prkennou stěnu. Silou zavřu oči, od kterých se mi vydá na dlouhou cestu malinká kapička, zanechávající za sebou tenkou vlhkou cestu. Poslouchám rozhovor mezi Šejlou a Dryasem. Nereaguji na jejich dohadování se ohledně trhu. Když domluví, pootevřu oči a chci se nabídnout nakonec také, ale vidím, jak na sebe koukají a z jejich pohledů je nemohu vyrušit. Dryas je láskou bez sebe...je to jasné...teď jde jen o to, aby byli co nejvíce spolu...nebudu do toho zasahovat...hlavně aby Šejle bylo krásně a dobře na srdci...není tu pro mě místo...chovám se k ní ošklivě...nezasloužím si jí...o bezcitného vraha asi elfky ani nestojí...ještě teď vidím Lví tlamu...- podívám se na své dlaně no co se dá dělat...stalo se. Sehnu se pro vyšusovaný vak, ležící pod stolem a s lehkým nadhozením si ho dám na klín. Naslepo začnu nahmatávat zabalené sušené maso, ale narazím na něco jemného. Nějaký hadr. Povytáhnu jej a zjistím, že nahmataná věc je černý pláš» Kyrii, který si u mě zapoměla v pokoji. Chtěl jsem jí ho co nejdříve vrátit, ale teď už to nehraje žádnou další roli. Zastrčím ho zpět do útrob vaku a ztrnu. Téměř vražedným stylem pohlédnu na Šejlu, ale nentí to vražedný výraz, nýbrž tak posmutnělý, až pro něj není popisu. Ztuha polknu a upustím vak na zem. I když zrovna nekouká na mou tvář, mé oči sledují ty její, jenž při rozhovoru jezdí po Dryasově obličeji. Předkloním se a dám si hlavu do dlaní. Mlčky sedím a nic neříkám. Mačkám si obličej a pokyvuji hlavou. Ty jsi hlupák!...to je pláš» Kyrii!..Šejlo probůh...né...né to né...proč taková péče o mé zranění, když jistě tušíš, co se semlelo, ale uplně jiným způsobem?...Drogare!...Co myslíš, že si asi o tobě teď myslí Šejla?...hmm?..když našla dva pláště v pokoji?...ano dva, co ten tvůj?...jsi hotový!...nemáš šanci!...promarnil si ji, jako celý svůj život!...a ty to víš...nikdy si nic neudělal pořádně!...však už si to vzdal...vzdal si to!...teď to alespoň můžeš vzdát definitivně...odpoj se od nich...nech je být!...jsi k ničemu...podívej se...si zraněnej...ani s mečem to neumíš!...si nemeh...hlupááá....! '' Né!!!! '' Křiknu do ticha a bouchnu pěstí do hrany stolu, z něhož se ozve tiché zapraskání. Oba poodskočí a nechápavě na mě začnou hledět. Popadnu vak, který si prudce hodím přes rameno, až jim zavadím o stěnu zasebou. Cosi v něm zarachotí, ale to mě teď vůbec nezajímá. Vystřelím ze židle a popadnu meč, který si s cuknnutím a příraznou silou, zastrčím do pouzdra u pasu. Kulhavou, ale rychlou chůzí se vyhnu dvěma společníkům, kteří mi mezitím udělali místo tím, jak odskočili stranou. Naposledy pohlédnu Šejle do očí, což jsem neměl dělat, ale nemohl jsem odolat. Je vystrašená a její oči opět září návalem přicházejících slz. Mé oči se zalesknou, ale to už jsem u dveří a stojím k Šejle zády. Né!..Šejlo!...promiň!...nemohu na to dále koukat...každá tvá slza mě dělá rány do srdce...trpíš jen kvůli mě...bojíš se mě...bojíš... Chytnu kliku, přičemž mi zbělají konečky prstů a s cuknutím otevřu dveře. Vyjdu z nich před barák a nyní je potichu zasebou zavřu. Porozhlédnu se kolem a dlaní si otřu oči. Opřu se zády o dveře a pohlédnu k temné obloze, na niž svítí měsíc a blízkající se hvězdy. Vidíš Drogare?...ty berčíš!?...copak barbaři brečí?...jsi chlap!...a né ženská!...brečíš!...jsi jak malé dítě...jsi nula!...děláš hambu našemu rodu! Ach Šejlo...plakám...nikdy jsem toho tolik nenaplakal jako dnes...psychicky bojuji se svým rozumem...plakám kvůli...kvůli...nechci ti ubližovat...chci tě chránit...nehci se dívat do tvých smutkem a strachem uslzelých očí...chci odejít, aby si byla š»astná po boku Dryase...vším tím, co dělám tě jen zraňuji...nechci tě zraňovat a chci tě nechat být, aby sis žila dál spokojený život...ale přesto...ale přesto všechno...tě chci...moc tě chci!...chci tvé zářící oči, jistě sladké rty, tvář, na které se vykouzlí ten nejkrásnější úsměv, co kdy kdo spatřil...chci tvé jedinečné...ničím neposkvrněné srdce!...šel bych s tebou kamkoliv...v jednom kuse na tebe myslím...ale musím na tebe zapomenout! Po hlubokém vydechnutí se dlaněma odstrčím od desky dveří a vydám se temnou uličkou k hostinci. S povzdechem se ohlédnu do okýnka, v němž uvidím ty dva. Achhhh Šejlo...kdybys věděla, jak to všechno doopravdy je...san bude šance ti to vysvětlit a budeme alespoŇ přátelé. Sklopím hlavu a dám se dál do chůze. |
| |
"Tak výborně, dohodnuto...půjdeme na trh spolu a o tom domě, co se mu říká Lví tlama ti povím cestou a zbytek v hospodě.", odpovím Dryasovi. Jsem ráda, že nemusím sama na trh...takto budu snad i více v bezpečí..jen abychom nepotkali toho chlapíka Pak se otočím k Drogarovi. "Ty mi nedůvěřuješ? Mám tvé míry v oku. Něco bych ti určitě vybrala, ale to se domluvíme v hostinci, až tam za námi dorazíš. Dobrá, tak ti objednáme čaj, ale pak bys měl jít spát." v oku... a to doslova...mohla bych se na něj dívat od rána do večera...ale možná by potřeboval pomoc, trochu podepřít, nicméně my musíme pryč a on chce zůstat ještě chvíli s Kyrií...nebudu mu to komplikovat a raději už vypadnu. Začnu si sbírat své věci, s tím, že hodlám co nejdříve odejít. Arno jako by to chápala, se už nachystá ke dveřím. Náhle Drogar zakřičí nééé a bouchne do stolu. Strašně se leknu a trhnu sebou. Překvapěně se na něj podívám. V tobě se asi nikdy nevyznám...co se děje?...On je jakoby ho něco moc trápilo...kéž bych mohla nějak pomoct...trápí se...mé srdce to cítí...vím to jistě...proč nemá radost z toho, že Kyrii už je lépe...co všechno ti dva před náma tají? Z úvah mě vyruší až jeho odchod ven. "Drogare, počkej, kam jdeš? " Nezastaví se a jde dál směrem k hospodě. no alespoň tentokrát nevyrazil dveře...co proti mě má? mám pocit, jakoby pokaždé, když jsem na blízku byl rozhozen...přitom tam v tlamě jsem měla...se mi zdálo, že mne vidí rád...asi jsem jen viděla a cítila, co jsem chtěla...co bylo jen mé zbožné přání, ale máme-li dále spolupracovat, v co doufám..musím si sním promluvit...musím...možná, že právě to mu vadí...nechce abych šla s nimi pro krystal....proč je život tak složitý..a proč já toužím po vysokých metách jako je Alabarion či Drogar?...Vždycky jsem byla jiná...no dobrá, tak on patří jiné, ale ten kůň bude můj...ach jo...ještě Arno jsem něco slíbila! Podívám se na tygřici a říkám jí: "Já na tebe nezapoměla Arno, neboj...Tak pojď , jdeme", poslední slova už věnuji i Dryasovi. Chci se rozloučit s Kyrií, ale vidím, že tajné dveře jsou otevřeny. "Dryasi, prosím tě, zavři to. Já už nemám volné ruce." Poté zavolám na Kyrii: "Tak se měj a pokus se vyspat. Já se ráno stavím, jak půjdu z trhu. Přinesu ti něco na oblečení." Po těchto slovech si loktem otevřu dveře a odcházím k hostinci. Arno mi jde nehlučně v patách jako poslušný psíček. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro To je ten barel. V něm jsem si v máchal tu halenu....nemužu tam jít takhle od krve...no co...pivo mi nevadí...a taky koukám, že ty dveře jsou ještě nalomené...budu se muset vyrovnat s hostinským...jsem zvědav, jak se bude tvářit, až tam přijdu. Položím vak vedle barelu a nakloním se nad něj. Lehký svit měsíce dopadá na hladinu a odráží můj obraz. Lehce se vlní pod pohyby, které vznikají z mého opírání se o boky sudu. Ponořím obě dlaně pod hladinu a rychlým pohybem si opláchnu obličej. Opřu se o kraje barelu a chvili se dívám do hladiny. Netrvá dlouho a dám se dál do omývání. Pohled mi sjede na mou rozříznutou nohavici. Byl bych tam jak šašek. S tím musím něco udělat. Uchopím konec dlouhé nohavice a prudkým škubem ji odrtrhnu v úrovni kolene. Vzniknou mi tak třičtvrteční kalhoty. Tak teď to vypadá alespoň jako krátké kalhoty. A nebudu budit ještě větší pozornost, i když už takhle ji zaujmu víc než dost. Potom co se tam všechno semlelo. Hadr, co jsem si utrhl namočím ve vodě a začnu se jim narychlo utírat. Po provedení standartní očisty ho zahodím do malého keře opodál. Zvednu vak, který si nasunu na rameno a vydám se do hospody. Pomalu otevřu, spíše odsunu rozražené dveře a vstoupím. Nerozhlížím se po místnosti a zamířím rovnou k výčepu. Celou cestu jsem se snažil jít co možná nejlépe a pokoušel nekulhat na zraněnou nohu. Sednu si na stoličku a shodím podél ní vak. Šoupnu si ho k nohám, abych nad ním měl přehled. Hostinský na mě chvíli překvapeně kouká a já přemýšlím, jak bude asi reagovat. Váhám, ale nakonec se odhodlám a obědnám si pití. '' Pane hostinský prosil bych nějaký bylinný čaj do pořádného korbelu...Díky...Tady ještě zaplatím hnedka za ty dveře. Velice mě to mrzí. '' Sáhnu do malého váčku a položím požadovaný obnos na pult. Popadnu korbel s čajem, druhou rukou, co mám volnou chytím vak za jeho vršek a rozejdu se k prázdnému stolu. Je to rohový stůl, u něhož prvně seděla Kyria. Šoupnu se až do rohu, abych měl přehled o dění v hale a dám se do pomalého usrkávání z korbelu. Když se lehce napiji a svlažím vyschlé hrdlo, opřu si loket levé paže o stůl a položím si na dlaň bok hlavy. Druhou držím ucho korbelu a s pohledem upřeným na něm na něj hledím. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro V první chvíli nevidíš o koho se jedná, ale poté si uvědomíš že má na sobě černou kápi a tmavé oblečení. Pod kápí na zádech jsi vytušil kuši a když se postava dostala do světla, všiml sis, že je to dívka a to ta, která je tak podobná Kyrii, Veerena... Chvíli stála ve dveřích a rozhlížela se kolem sebe, ale poté zamířila přímo k hostinskému.. Jakmile to on zaregistroval, ustoupil trochu dál za pult, aby na něj nemohla dosáhnout a jen jí sleduje nervózním pohledem. Veerena přistoupila až k pultu a poté jsi slyšel jen tlumenou odpověď ze kteé jsi však moc nepochytil... Poté se Veerena otočila a zamířila přímo k tvému stolu. A jakmile tam došla, příjemně se na tebe usmála tak jako to umí Kyria:"Ráda bych mluvila s vaší kamarádkou.. Nejde mi o tu elfku, která zdrhla. Tu moji muži najdou rychle, ale já bych chtěla mluvit s tou druhou... S Kyriou a jelikož víš, kde teď bude, tak mě tam dovedeš nebo uvidíš umírat svoje kamarády.. Toho elfa a i tu maličkou no a samozřejmě že když tak zabiji i tebe. Ale když mi Kyriu nebo také Lilien vydáš nechám vás žít, tu elfku nenechám pronásledovat a ještě možná dostanete nějakou odměnu..." Mluvila tiše, ale v ejích očích je vidět nenávist. Když domluvila, sedla si naproti tobě a upřeně se ti dívá do očí.. "Předpokládám, že mě před tebou Kyria pořádně pomluvila, ale věř mi, že to není tak jak si myslíš... Zabila mou rodinu a i mého přítele, jen proto, že nechtěla cestovat sama... A za tohle si zaslouží smrt, bestie jedna. Víš vůbec kým je? Je upírka a ty nemají právo na život jen proto, že jej jiným bereou...."Poté se odmlčela a čeká na tvou odpověď... |
| |
| když mi šejla poví že mi o lví tlamě řekne cestou a že to je nějakej barák tak se radši na nic dál neptám...potom když drogar prakticky uteče z úkrytu tak už vůbec nevím co si mám o tomhle barbarovi myslet... potom mi šejla řekne a» zavřu dveře...ještě dojdu ke kyrii a řeknu jí: ty bylinky by tě měli rychlejc uzdravit...škoda že sme je neuvařili...a že se nezkombinovaly z tou šejlinou vodičkou...ta pasta co sem namazal na to zranění drogarovi pomůže ještě rychlejc než samotný bylinky...a i jizva by mohla bejt celkem pěkná... usměju se a pokračuju sice by bylo určitě lepší kdyby se to léčilo kouzlem ale to neumím... pak si uvědomím že jí to asi nezajímá a musí spát... no..tak já pudu...tak ahoj a rychle se uzdrav... potom zavřu tajný dveře a zavřu i skříň jako takovou...vyjdu ze dveří a zavřu je za sebou... rychle doženu šejlu která už mezitím ušla slušný kus cesty a společně jdeme do hostince... tak v kolik zejtra vstáváme? zeptám se jí... |
| |
Kráčíme s Dryasem k hospodě. Cesta není dlouhá, tak si toho nestihneme moc říct. Jen se mě zeptá v kolik budeme vstávat a já odpovím: "S prvními raními paprsky, a» jsme na trhu mezi prvními, dokud tam nebude moc lidí. Nakoupíme a vrátíme se rychle zpět, a» stihneme setkání s Xantipou. Ale já z ní mách strach, podle mě, je zákeřná. Je horší, než všichni ze Lví tlamy dohromady...Nesmí dostat ten krystal, nesmí." Poslední slova vyslovím plna odhodlání. Mezitím jsme dorazili před hospodu. Podívám se na Arno. "Co s tebou, děvče? Víš co? Jednou se světu ukázat musíš. Nebudu tě již schovávat. Jen před tou babou. Chvíli si tu sedni, nechoď dál." Postavím se vedle okna a dívám se dovnitř, jestli tam nezahlédnu toho chlápka, co jsme ho s Dryasem omráčili. Arno si mě posadí poslušně k nohám. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Doprdele!...Veerena...a jde k hostinskému...ten ji všechno vyprdelí...to je zlé..to je moc zlé...koukám, že i hostinský má z té holky respekt...nebude váhat a vyprdelí vše, co ví...doufám jen...že ji neřekne vše. Hmm jde sem...to jsem hrozně moc spokojen!...budu dělat blbého...a» si nemyslí, že jí něco řeknu. Žena v černém přijde až k mému stolu a mile se na mě usměje. Opřu se zády o stěnu místnosti a mlčky na ni pohlédnu. Promluví a já zbystřím. Na mé tváři se objeví, po velkém úsilí, také milý úsměv. '' Kamarádkou?...nevím o co se jedná...posaďte se...a» nevynesete spaní. '' Hmmm s Kyriou?...byl bych moc rád, kdybyste mi vy sama řekla, kam zmizela...byla poraněná a jakoby se ji nic nedělo...zmizela někam pryč z měst...'' Zaseknu svou řeč, jakobych něco prokec, ale vím, co jsem chtěl přesně říct. Nasadím zaražený pohled a chvíli mlčím. Ta dále začne mluvit ohledně zabití mých přátel a že v případě zabije i mě. Nasadím zkřivený a zlostný pohled a zadívám se ji do očí. I ten malý strach, jenž jsem z ní měl, ze mě v tuhle chvíli opadl. Jak se někdo takto zmíní o mých blízkých, jde vše stranou. Vůbec se ji nebojím. Ty špíno...myslíš si, že bych zradil své přátelé?..nikdy!...radši tě zabiju!...než tě k nim dovést...i když bych ti ukázal kde jsou, neváhala bys a zabila je. '' Máte velice silná slova, abyste nenarazila...znám každého z nich jen chvíli a to ještě náhodou...nestojím o žádného z nich...a kort né o tu Kyriu...je celá divná...jen jsem jim zamalou protislužbu pomohl...tím to pro mě skončilo...nechci od vás žádnou odměnu...ani po ni netoužím...nic o nich nevím...nevím kde jsou. '' Mezitím si odsunula židli a sedla si na ni. Upřeně se mi zahleděla do očí. Necítím z toho nic dobrého a myslím si, že se mě bude pokoušet zmást. Hmmm chceš mě svým upřeným pohledem nějak zmást co?...ty jedna svině!...neboj se!...mě jen tak nezmateš...pokud jde o přátelé, tak se jen tak nedám...kort když je mezi nimi žena...kterou miluji!. Až neobvykle klidným hlasem začnu mluvit dále na její osobu. '' Co si vůbec myslíte slečno?...budete ta, co rozhoduje o smrti někoho druhého?...co jste to za zvíře?...vykládáte mi tady, jak jste dobrá a přitom je vidět, že jste ještě horší....o co se pokoušíte?...udělat si tím respekt?..hahá...je mi jedno, co mi kdo o kom povídá...stačí mi to co vidím. '' Začne na mě dále zkoušet, že ji Kyria zabila rodinu atd. Docela mě to namýchne a se silnějším tonem v hlase ji odpovím. '' Mě nezajímá, co vám udělala...ani ji neznám...byl jsem rád, že jsem se jí zbavil...a ty ostatní?...proč byste chtěla zabít je?...a ještě k tomu tak mladou elfku co je s nimi?...Nechápu vás.'' Zkus Šejle jen zkřivit vlásek Veereno a budeš do konce života dýchat pod hlínou. O to se postarám!...vím co je Kyria zač a nějak mě svýmy slovy nepřekvapíš...už se dál nesnaž. '' Nevím kým je...vím jen, že je dost divná...upírka?...nevím jaké jsou upírky...to hned neznamená, že musí být zabita...jste odporná zrůda, co chce každého zabít...a ještě k tomu se přisunete k mému stolu a budete mi vyhrožovat smrtí?...zamyslete se nad sebou...myslel jsem, že tato konverzace bude trochu smysluplňější. '' Ani za nic ti neřeknu, kde se nacházejí...Nikdy!!...A to, aby si zabila Šejlu!...radši umřu sám, než aby umřel tak krásný tvor, jako ona...budu tě muset někam odlákat...za chvíli by měli přijít a to by nebylo dobré. '' S nikým nemám nic společného...bezcitná bestie jste vy a ne Kyria...vypadněte od mého stolu!...a povídám vám!...dávejte si pozor, a» nenarazíte. '' Mluvil jsem dosti nahlas, takže mohli některá slova zaslechnout i ostatní přísedící v hostinci. Hospodský nechápavě civí a je mírně natažen přes pult, aby mu nejspíše nic neuniklo. S tebou si to taky vyřídím ty zmetku...ukecaný hostinský tímto stylem nemám moc v lásce! S dlaní položenou na dýce za pasem dopiji korbel s čajem a čekám na její reakce. Ruku mám pod stolem, takže si toho nemohla povšimnout. Připraven k útoku čekám, co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Na zádech má zavěšenou kuši a všímáš si, že Drogar je dosti rozrušený... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Dokonce vám i jeden z nich utekl a stihl mě o všem informovat... Tady ve městě je spousta temných a záludných chodbiček a není nijak těžké se tady orientovat, když se v tom vyznáte..." Dívka se odmlčí a ty víš, že má v rukou určitě nějaký trumf, protože si přišla úplně klidně do hostince a takto nahlas s tebou komunikuje... ..............však ty mi povíš kde je.... .............a když nepovíš, tak mě k ní dovede, a potom se zbavím nejen hí ale i tebe.......... .............a ta elfka tě bude následovat na věčnost hned poté.......... Poté se opět usměje a jen dodá:"Ta mladá elfka, myslím že se jmenuje Šejla, ukradla mému vůdci malou tygřici a už teď po ní pátrají čarodějové spolku.. A věř mi, že jestli jí najdou dříve než já, tak už jí nikdo nepomůže.... Ale jestliže mi řekneš kde Kyria je, tak by se těm čarodějům mohlo stát, že se dostanou na trochu jinou stopu než po které jste se vydali... Rozhoduj rychle... Vím, že víš kde Kyria je. Vytáhl jsi jí hrot po první šipce a potom jsi jí odnášel z místa, kde na ní zaútočili.. Takže se rozhodní čí život je pro tebe důležitější, zda Kyriin nebo život tvé mladičké šejly..." V očích jí nebezpečně blízká a vidíš že i přes to uvolněně sedí, jako by jí nehrozilo sebemenší nebezpečí... |
| |
Spatřím Drogara sedícího s nějakou ženou u stolu. tak sem pospíchal? na schůzku? proč nám o tom nic neřekl? zdá se dosti rozrušený. Nakloním se k Dryasovi a pošeptám: "Vidím tam Drogara, sedí s nějakou ženou. Do tváře jí nevidím. Ale je nějaký...no...podrážděný, což u něj není nic výjimečného, ale teď je nějak jinak, Je vážně hodně rozrušený. Co budeme dělat? Půjdeme dovnitř? Ta ženská je nějaká válečnice nebo co, má na zádech kuši." |
| |
| když mi šejla oznámí čas odchodu tak jí řeknu: tak brzo? ale dobře...alespoň tam nebude takovejch lidí jako odpoledne... pak se zmíní o xantipě tak...a teďka v tom mám bordel...takže jesli to dobře chápu...xantipa byla ve lví tlamě...lví tlama je barák a z toho baráku sou ty co přepadli kyriu...a my se s ní chceme sejít abysme jí zabránili dostat se ke krystalu? já myslel že její paní chce ten krystal zkoumat a zničit...tohle mi vážně neleze do hlavy... potom šejla koukne oknem dovnitř a popíše mi co viděla... co ten drogar vymejšlí...asi bysme tam radši neměli chodit...co když s ní chce bejt sám a my bysme ho jenom vyrušili...ale zase...co když čekají na nás...musím to nějak vyřešit... šejlo...asi tě taky napadlo že teď sou dvě možnosti...buď tam s ní chce bejt sám a až tam vejdem tak bude konec - to bych tam radši nechodil...nebo čekají na nás...to je taky možnost chvíli přemejšlím jestli jít dovnitř nebo ne a pak mě napadne... tak to můžem udělat následovně abysme to zjistili...ty počkáš s arno tady a já pudu dovnitř...jestli na nás budou čekat v dobrým tak přídeš...ale jestli ne tak okamžitě utíkej jak nejdál můžeš a já je zdržím tak dlouho jak to jen bude možný...každopádně si toho jaký s náma maj úmysly všimneš oknem... |
| |
"Nebo je třetí možnost, prostě jen přejdeme a nebudeme si jich všímat. Ty myslíš, že je ta ženská nebezpečná? My jsme tři a ona je sama. Nikoho jiného tam nevidím. No ona to nakonec nemusí být žena, já jen podle těch dlouhých hnědých vlasů. To si jako vážně myslíš, že kdyby jste...že bych utekla? Vlastně někdy je to lepší, ale já nevím...Spíše se bojím, aby neviděla Arno. Víš co, tak běž a dej mi oknem znamení." |
| |
| když se zmíní o tom že my jsme v přesile tak jí ještě řeknu: jen aby to nebylo tak že my jsme dva a oni taky...já pořád nevím co si mám o drogarovi myslet...neznám ho zatim moc dlouho... potom se zamyslím a povím jí: ale taky je možný že jenom přeháníme a je to drogarova stará známá...asi by bylo lepší jít dovnitř a dělat jakoby se nic nedělo...prostě si s ní povídá tak co... sice s notnou dávkou nejistoty ale přesto pevným hlasem se jí zeptám: tak to zkusíme risknout? zeptám se s předstíraným širokým úsměvem... je to přece v hospodě...tam se nám nic nemůže stát...je to veřejná prostora se spoustou lidí... snad... |
| |
Neustále ve mne roste zájem, zjistit, kdo je ta žena. Proto s Dryasovým rozhodnutím souhlasím. "Dobrá, jdeme." Pustím Dryase napřed pak se přesunu do dveří. Tam se však na moment zastavím a přitáhnu si Arno. "Ty tady chviličku počáš, holka. Schovej se za rohem a sleduj mě. Až tě zavolám rychle přiběhneš." přejdu nahoru na schodiště a zavolám ji, ona je maličká a když bude rychlá, moc lidí ji ani nespatří...už nemám volné ruce a ona je rozumná, zvládne to. Arno se po mě podívá posmutněle, ale zůstane na místě. Jen si sedne na zadní a olízne se. Já se pak vydám na cestu k pokojům, otáčejíc se jak po tygříkovi, tak po Drogarovi. |
| |
| vejdu do hospody a zamířím k pokojům...okolo drogara a té ženy projdu bez povšimnutí a naprosto bez poznámek... jen na něj a na tu ženu vrhnu letmý pohled...cestou ještě kývnu hostinskému na pozdrav...potom dojdu ke schodům a počkám na šejlu až si zavolá arno... ten drogar je vážně rozrušenej...sice ho takhle celkem už znám ale stejně je mi to jeho chování pořád divný... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Co máš zalubem?...co máš v plánu?...přijít si sem takhle klidně a mluvit o zabijení jakobyse nemetlo?...musím se tě nějak zbavit...nesmíš hlavně ublížit Šejle...odvedu tě někam jinam...pryč od ní...ale kam?...jak? Začne dál mluvit ohledně Šejly. Nepatrně zbystřím a pozorně si vyslechnu její slova. Snažím se být co nejklidnější. '' Už jsem vám řekl, že je mi jedno, kdo komu co udělal...jestliže ukradla někomu tygra, to je mi taky jedno...to je váš problém a né můj. '' Ty mrcho...ty dobře víš, jak na mě, ale já se nedám...nikoho neprozradím...šejla ukradla tygra?...Arno?...to našla v kobce...co to na mě zase zkoušíš? '' Jaký je rozdíl v tom, když by se dostala ta elfka vám do rukou, nebo čarodějům?..oba pracujete pro stejného vůdce ne?...jaký je to rozdíl?...jste stejná, jako všichni ostatní...kdyžbyste měla příležitost, zabijete je všechny i se mnou!...nevím nic!...nemám vám jak pomoct!...já svou práci vykonal a jsem rád, že mám od nich pokoj!...akorát mě namočili do pěkné brindy. '' Jak já lžu...to je děsné...neprozradím je...neprozradím!...doufám, že neudělám něco...čím je dostanu do velkého nebezpečí. Chce po mě, abych se rychle rozmyslel, ale já mám už jasno. I když ve mě probíhá velký vnitřní boj o rozhodování lepšího východiska. Ty mrcho...jak já bych tě nějradši hodil do řeky. Budeš mi vyhrožovat životy dvou dívek, které mám rád...kde si vzala to že je Šejla moje maličká?...nemužu je prozradit, ale udělám vše aby z toho vyvázla především Šejla v pořádku...ta je pro mě nejdůležitější. '' Já už jsem rozhodnut dávno...nemám se dál nad čím rozhodovat! '' '' Nevím, kde je ta žena...už jsem řekl...nevěděl jsem kam s ní. Nakonec jsem ji odnášel někam k trhům a potom mě odehnali, že už mě nepotřebujou. '' |
| |
| Zaregistruji otevření dveří (spíše mírné odklopení), v nichž se objeví mladý muž. Je to Dryas. Vydá se ke schodům a cestou se na mě letmo podívá. Vrhnu na něj zamračený pohled a dál se věnuji Veereně. Snažím se být klidný a nijak na něj dále nereagovat. Po chvilce se opět otevřou dveře. Mírně pošilhnu směrem, kde se dveře nachází. Otevření nebylo ani nějak slyšet, stejně jako v prvním případě s Dryasem. Tentokrát v nich stojí mladá elfka. Ihned v ní poznám Šejlu. Ta se nedá s nikým splést. Na nic nečeká a bez rozhlídnutí se vydá ke schodům, vedoucí do pokojů. Ksakru! Nesmí si ji Veerena všimnout. Začnu sahat po meči a kontrolovat ho. Hrabu ve vaku a snažím se tím dělám mírný hluk. Její oči bedlivě sledují mé pohyby. Jistě je připravena na nečekaný útok. Když ji elfka projde bez povšimnutí za zády, začnu k ní dále mluvit. '' Prý že jdou pryč z města...kdybych věděl, kde se nachází...povím vám to...tu mladou elfku ani neznám, ale byla by jí jistě škoda...radši bych se rozhodl pro ni, než pro tu divnou ženu, ale jelikož je neznám, je mi to jedno...nemám vám jak pomoci. '' Mezitím se Šejla dostala ke zmiňovaným schodům. Veerena na mě neustále hledí, jakoby mě chtěla každou chvíli zabít. Její tvář však zdobí neustálý úsměv. I přes její stálé usmívaní se tuším, že v ní koluje velký vztek a nenávist. Už mě to její dušení leze krkem. Naštvaným a hlasitým tónem v hlase pronesu. '' Nevím kde jsou!...co po mě ještě chcete?...opus»te můj stůl a hleďte si dále svých věcí. '' Můj pohled zamíří k prázdným dveřím, abych zmát její bedlivý pohled. Nechci, aby se otočila ke schodišti. Uchopím prázdný korbel za ucho a začnu s ním jemně pobouchávat o desku stolu. Dívám se na ni a čekám na její počínání. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Je vidět, že obě dvě jsou velmi dobře vycvičené jak v boji tak v obratnosti... Poté se naposledy pousmála:"Jak myslíš! Ale nepočítej s tím, že se dostanete živí z města.. Zato si můžeš být jistý, že jakmile najdu tu elfku Šejlu, tak jí před tvýma očima zabiju. A nejen jí, potom také Kyriu a až potom zemřeš ty. Mimochodem, mí špehové již hlídají obě dvě brány a také i po městě jsou rozmístěné hlídky.. Musím říci, že toto bude velmi zajímavý hon a těším se až se mi kořist dostane do rukou.." Poté se k tobě otočí zády a zamíří zpět k hostinskému, se kterým prohodí pár slov a poté vyjde z hostince tak v klidu, jako kdyby tady byla na obědě.... Ještě jsi jí sledoval, když vyšla z hospody a všiml sis, že zamířila stejným směrem, kde je ukrytá Kyria.... |
| |
Stojím na schodišti za rohem tak, že nevidím do místnosti. Dřepnu si, dám rukou a hlavou pokyn Arno, aby ke mě běžela. Té se radostí rozzáří oči a běží za mnou. Náhle se zastaví a podívá se směrem ke Drogarovi s jeho společnicí. Chvíli ježí srst a cení zuby, nakonec ale přeci jenom přiběhne. Stoupnu si a pokračuji dál k pokojům. divné, kdo je ta ženská? zdá se, že Arno jí nemá ráda. Zašeptám Dryasovi: "Tady něco nehraje, počkej chvíli." Pak zaslechnu Drogorova slova. Položím si věci na zem a kousek se vrátím ke schodům. co to povídá? ani jemu se ta ženská asi nelíbí Stojím za rohem a zvědavě poslouchám, o čem se ti dva baví. |
| |
sen pokračování: Ti tři se začínají o něčem dohadovat. Slyším je sice velmi dobře, ale je mi to celé na nic, protože mluví nějakou cizí, mně neznámou, řečí. Co je ale tak trochu divné, že mluva zní úplně čistě a není tlumená těmi maskami. Opatrně vykouknu, ale ne, pořád místo tváří vidím masky. Už se asi dohodli, nebo» zamířili ke dveřím nalevo. Chvíli u nich ještě tiše postávají, a pak otevřou a zmizí za nimi. Zvědavost mi nedá. Po špičkách dojdu ke stejným dveřím a také chvíli tiše poslouchám. Nic neslyším i když ... nějaké kroky, že by? O zlomek sekundy později mi dojde, že tenhle zvuk zní z druhé strany, od schodiště! Trochu bezmyšlenkovitě a zbrkle chytnu za kliku, otevřu ty dveře, vejdu a zavřu za sebou. Jakmile dveře zaklapnout, zhoupne se se mnou celý svět. Žaludek poskočí nahoru a dolů, hlavou projede ostrá bolest, která mě donutí zavřít oči. Ovšem jak bolest rychle přišla tak i odešla, až si nejsem jist, jestli se vůbec něco stalo. Otevřu oči. Ale stalo se! To co vidím není to, co bych čekal, že uvidím. Zatřepu hlavou. Zavřu a otevřu oči. Nic, pořád vidím něco jiného než místnost v domě. Stojím uprostřed tmavé jeskyně. Otočím se v očekávání, že za sebou najdu dveře, kterými jsem přišel, ale marnost nad marnost, nic za mnou není. Jeskyně je veskrze tmavá. Jediné co dobře vidím je jakýsi podstavec asi dvacet sáhů přede mnou, který je osvětlen modrým světlem přicházejícím odněkud shora. Okolo podstavce v rozích jsou čtyři sochy nějakého zvířete ... aha vypadá to na lva ... a pokud se mi to v tomhle osvětlení nezdá, vypadá to, že jsou taky ze zlata. Horní deska podstavce je prázdná. Stojím. Bojím se udělat krok. Nelíbí se mi tu. Chtěl bych pryč... pokračování... |
| |
| Když se žena s kuší zvedne od stolu a pousměje se, pustím ucho vysychajícího korbelu a položím si s překřížením ruce na stůl. V koutku mých úst se vytvoří škubavý úsměv. Poslechnu si úsek její řeči a po chvilce ji do ní skočím. Pokouší se mi nahnat strach, ale život mě naučil lecos. Jen tak se jí nezaleknu. S hlubokým a důrazným tónem v hlase k ni pronesu. '' Buď si jistá!, že jestli zabiješ tu elfku!...a» si kdokoliv, zemřeš potom ty! mýma vlastníma rukama. Budeš litovat své drzosti, že si na ní sáhla a mě vyhrožovala smrtí. '' Ty proradná sviňě. Ty mě nechtěj dostat do rukou...budeš těžký soupeř, ale jen tak se nedám!. '' Mě strach nenaženeš!...čekám na smrt již dlouho!..ale věř mi!..musí si mě zasloužit!...jen tak se jí nedám a budu proti ní bojovat do poslední kapky!...a kdokoliv!...kdokoliv z tvých lidí se mi připlete do cesty a jen na mě sáhne!...nebudu s ním mít žádné slitování. '' Ostatní přísedící v hospodě nechápavě civí a neopováží se ani zakašlat. Pod našemi ráznými slovy se začínají pomalu stahovat na opačnou stranu místnosti. Postupně se vytrácí a našemu stolu se vyhybají velkým obloukem. Žena vypadá stále klidně, ale všiml jsem si, jak ji i přes její úsměv, lehce cuká hrana nosu a koutek úst. Cosi ji, asi přece jen, v mých slovech rozhodilo. Dořekne poslední větu a zvedne se s jistě vynuceným úsměvem od stolu. Upřeně ji sleduji a výraz na mé tváři se postupně mění na výraz vzteku a rozhořčení. Otočí se ke mě zády a rozejde se k hostinskému. Ještě zareaguji na její poslední slova. Nyní je můj hlas tichý a méně zřetelný přesto, že jsem namýchnutý. Mohla dobře zachytit vše, co jsem řekl. '' Bude to kořist, na kterou nikdy nezapomeneš. Budeš se modlit, aby šel vrátit čas!...a když budu mět padnout...padnu v boji a za jejich životy. Nenechám jen tak někoho zabijet. Nejsem zrůda jako ty!! '' Jakmile vyjde ze dveří hostince, vyskočím od stolu. Ten nadskočí a odšoupne se slušný kousek směrem k výčepu. Nechybělo moc a převrátil bych ho. Při chůzi hodím na hostinského vražedný pohled a vyjdu dveřmi ven. Ohlédnu se za tou mrchou a se zaražením zjistím, že namíříla směrem k ukryté Kyrie. Cože?...ona ví kde je Kyria?...neví...zabila by mě už dávno a nevyptávala byse mě. Nenajde jí...je ukrytá...nepujdu za ní...jen mě možná chce zmást a zkouší mě...musím nejdříve varovat Šejlu!...s Dryasem. Vrátím se zpět do místnosti a zamířím ke schodům. Pár kroků před nimi změním směr a rozejdu se k výčepu, za kterým stojí vyklepaný hostinský. Se skřiveným výrazem na tváři k němu dojdu. Při cestě odstrčím muže, jenž mi stoupl do cesty. Odskočil a spadl na zem, po které se odkutálel do blízkosti schodiště. Hostinský poodstoupí k regálu za jeho zády, ale to mu moc nepomůže. Natáhnu se přes pult a chytnu ho za halenu. Přitáhnu si ho tváří k té mé a zlostně na něj zařvu. '' Cos jí řekl!..Hmmm?...cos ji řekl!!!...mluv!!...cos ji nakecal!!!!!!!!!!! '' Klepu s ním a dožeduji se jeho odpovědi. |
| |
| když konečně neznámá odejde tak se odvážím říct něco nahlas: tak nevím...tahle ženská se mi moc nelíbí...a asi nebyla s drogarem zrovna spokojená podle reakcí co? zeptám se šejly... potom dojdu k drogarovi a klidným hlasem aby po mě v jeho náladě nevyjel a jednu mi nenatáh se ho z určitý vzdálenosti zeptám: drogare...zkus se uklidnit...co to bylo za ženskou? proč ste se do sebe tak pustili? radši ustoupím ještě o krok zpátky a zakopnu o muže kterého drogar odhodil pod schody...zavrávorám ale nakonec díky tomu že se chytím zdi udržím rovnováhu a postavím se zase rovně... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Poté se rozhlédla kolem sebe a po chvíli se ti ztratila v noci.. |
| |
| Hostinský se jen pokouší vymanit z tvého sevření, ale je poznat, že proti tvému stisku nemá šanci.. Poté se na tebe zahleděl a tiše vykoktal:"Jen se ptala zda je u mě ubytovaná elfka, elf, vy a ta "tajemná žena". Řekl jsem jí že nevím o kom mluví, ale potom mi pohrozila že zemře má dcera jestliže neodpovím.. Tak jsem jí řekl co chtěla vědět, protože ona by jí bez váhání zabila i tady v místnosti.. Proti ní se nikdo nepostaví, protože má nejvyšší místo u "Lví tlamy" a říká se že je spolčená i se samotným starostou města. Jisté je jen to, že když jí několikrát chytli, do pár dní byla venku a stráže, kteří ji uvěznili, byli nalezeni mrtví.." V jeho očích vidíš, že ti určitě nelže... |
| |
| Pevně držím hostinského za jeho košili v ůrovni hrudi. Když se na mě zahledí a začne koktavě odpovídat, přestanu s ním lomcovat a bedlivě ho poslouchám. Ohledně první věty se ho se vztekem ve tváři zeptám. '' A co si ji řekl!?...tys ji to vykecal!...co?! '' Odpoví mi, co jí řekl. Do jeho očí vrazí smutný lesk. Na jeho tváři se objeví nepředstíraný a smutný výraz. Povolím mé sevření, ale stále ho dál držím. Při pohledu do jeho tváře mě přejede tělem lítostivý pocit. Můj hlas se ztlumí a zpomalí. Výraz se smísí s pocitem pochopení. '' Cože?...že zemře vaše dcera?...vyhrožovala vám její smrtí? ''- můj pohled se přesune ke dveřím, kterýma žena odešla. S výhružným zabarvením hlasu pronesu. '' To je proradná mrcha!...Zabiju jíííí!...zabiju!...Nebude dál vyhrožovat smrtí... nikomu!...nikomu!!!. '' Mezitím na mě promluvil hlas Dryase. S cuknutím na něj otočím hlavu. Mé dlouhé vlasy vykonají obloukový pohyb po směru, jimž jsem se otočil. Pohled je barbarsky zabarvený a zkřivený zlobou. '' Uklidnit se?!!...jak se mám uklidit Dryasi?...hledět ženě, co bez rozmyšlení zabije koho bude chtít, do očí a její usměvavé tváře?... ''- pomalu se začíná zvedat intenzita mého hlasu.''...Ta co ti vyhrožuje smrtí...že zabije ženu, kterou miluješ a lidi, co jsou mými přáteli?...mam se uklidnit?...jáááááááák!!!!! ''- poslední slovo jsem zařval tak hlasitě, že muselo vzbudit půl hostince. Otočím se zpět k hostinskému a začnu se vydýchávat. Je celý rudý od toho, jak jsem řval a přitom ho nevědomky více a více svíral. Pustím ho a opřu se dlaněmi o desku pultu. Začnu zhluboka dýchat, uklidňovat se. Na mých natažených a opírajících se pažích je vidět silné chvění vztekem. Se sklopenou hlavou začnu tiše mluvit dále k hostinskému. '' Chápu vás...přijít o svou dceru bych nikdy nechtěl, i když žádnou bohužél nemám...dobře...měl jste důvod ji to říct...nemám vám to více zazlé...udělal jste dobře...kdyby se, ale vyptávala znova, hoďte všechno na mě a hlavně zatloukejte tu mladou elfku. '' Začne dále už klidnějším, ale stále se chvějícím hlasem mluvit o tom, jak se ji všichni obávají a co je zač. Na jeho slova odhodlaně odpovím. '' Nebojím se jí. Postavím se proti ní, i kdyby mě to mělo stát život...nebude zabijet jen z toho důvodu, že se ji zachce a uzná tak za vhodné. Je to bezcitná bestie. '' '' Starosta ji radši vyhoví, než aby spal za pocitu strachu. Člověk se o svůj život bojí, což já chápu...je pro něj schopen udělat cokoliv, aby o něj nepřišel...vyjímkou je člověk, který nemá co ztratit stejně... ''- odkloním hlavu stranou a sklopím víčka svých očí. Tichým špitnutím dokončím větu. ''...stejně jako já!. '' Dále mlčky stojím opřený o výčep a zhluboka dýchám. |
| |
sen dokončení: Stojím už hodnou chvíli na místě boje se pohnout. A» přemýšlím jak přemýšlím, nenapadá mě způsob, jak se dostat ven. To modré světlo mi nahání strach. Strach, který svazuje ruce, nohy. Strach, který otupuje mysl, rozlézá se do každého koutku těla. Strach ... Áááááááááá zařve nejbližší lev až sebou trhnu ... realita ... a prudce se posadím na posteli. Srdce buší jako o závod, oči mžourají do tmy. Rozhlížím se na všechny strany. Kde jsou ti lvi? Kde je to světlo? Kde je .... Kde jsem ... Co to ... Hostinec ... Xar ... ráno Xantipa ... uf Opět si lehám do postele s úlevným vydechnutím nad tím, že tohle byl jen sen. Koukám do tmy svého pokojíku, vydýchávám se a zkoumám svoje vnitřní já. Jak jsme na tom? Vyčerpaný jsem nebyl, takže by to mohlo i stačit? Hmm, sakra ještě pořád nejsem s to to rozpoznat. Jasně krajní situace ajo, ale tyhle napůl mi pořád dělají problém. Kolik ještě času budu potřebovat, sakra. Taky na tom může záviset můj život ne? Chvíle soustředění pomohla mému tělesnému já, aby se uklidnilo a hukot ve spáncích a uších ustal. Díky tomu se mi zdá, že slyším nějaký hovor, snad z přízemí. Bože, ještě je dole pořád otevřeno? Co to tam dělají za psí kusy? Teda, ten snový lví řev moc nezněl jako lví, spíš jako lidský. Nejspíš odspodu. Zase se tam někdo sežral jako prase co? A zůstávaje ležet se zaposlouchám do zvuků přicházejících z okolí. |
| |
| když drogar začne v afektu křičet tak už neustoupím ani o krok...za 1. proto že už nemám kam a za 2. taky proto že je mi jasný že kdyby sem ho naštval tak je mi jakákoliv vzdálenost moc krátká...chvíli ho pozoruju a když se konečně uklidní tak mu řeknu: já nevím kdo to je...kdybych to věděl tak se tak blbě neptám... uvědomím si že se žena hostinského ptala na šejlu, mě, drogara a kyriu... a proč nás schání? co po nás chce? já sem tak trochu mimo...jestli je ze lví tlamy tak už bych konečně taky chtěl vědět co to je a co se tam děje... prudce nasaju vzduch nosem a dlouze ho nosem vydechnu... ale vypadá to že to nebude zrovna barák do kterýho by se každej těšil...zatim to vypadá že tam sou samý zabijáci...ale...ale proč jdou po nás? zeptám se zmateně... já sem je v životě neviděl...teda kromě těch co nás...teda kyriu...napadli...kdybych věděl co se tu děje abych byl alespoň trochu v obraze... řeknu si spíš pro sebe... a ten kudúk je vlastně kdo? já jsem se od něj nic nedozvěděl...takže já nevím prakticky vůbec nic... řeknu a rezignovaně si sednu na toho co se ještě pořád válí pod schody po tom co ho drogar odhodil...nejspíš jsem ani nezaregistroval že jsem si na něj sedl...prostě jsem se potřeboval posadit jak se to na mě všechno tak najednou navalilo... |
| |
to se mi nelíbí, to semi vůbec nelíbí "Arno, zůstaneš tu. Budeš mi hlídat věci." Vyjdu z poza rohu, ale ta žena právě odchází ven dveřmi. Koho mi připomíná? Má pohyby jako Kyria...Veerena? tomu by odpovídal i ten neklid Arno. Ještě než Dryas odejde k výčepu za Drogarem odpovím mu na jeho dotaz: "Nevím to jistě, ale mohla by to být jedna známá ze Lví tlamy. Veerena." Vidím, že hned za ženou vyráží ven i Drogar, ale moc se nezdrží a za chvíli je zpět. Hned však bere pod krkem hostinského. Cose děje? Tohle vypadá vážně, ale přeci ho nezabije? Přijdu až k Drogarovi a postavím se kousíček od něj. Vyslechnu úplně mlčky celý zbytek rozhovoru s hostinským. Z hrůzou si uvědomuji, že malér, do kterého jsem nás přivedla, je větší, než si připouštím. Právě ve chvíli, kdy chci zakročit, aby již hostinského více netrápil, se Drogar trochu zklidní sám. Proto zatím mlčím dál. Mé oči jezdí střídavě z Dryase na Drogara a hostinského. To musela být Veerena! Chtěla bych se na to zeptat Drogara, ale nevím jak. V poslední době mám z jeho reakcí obavy. Nebojím se, že by mi snad ublížil, ale občas křičí, občas utíká. Já pak nevím, co si mám o tom všem myslet. Nakonec se ho dotknu za loket, aby zaregistroval, že jsem tu také. Když se ohlédne, položím jen krátkou otázku:"To byla Veerena, že?" Po jeho odpovědi ho pustím a s velkou vážností dodám: "Je nejvyší čas vysvětlit situaci Dryasovi a domluvit se, co bude dál. Všem se vám moc omlouvám, že jsem vás do toho namočila. I tady hostinskému. Pokud se rozhodnete, že mne již nechcete ve své skupině, že jsem vám příliš nebezpečná, odejdu. Ale ráda bych zůstala. Slibuji, že už neudělám nic tak unáhleného, jako to, že jsem vlezla do toho baráku." Na závěr se zadívám barbarovi do tváře, ovládnu v sobě všechny emoce a pravím: "Vím, že se na mě zlobíš, že si myslíš, že jsem ještě dítě a nestojíš o mou společnost. Prosím, zkus to se mnou ještě. Už jsem poučená a budu se snažit, uvidíš. Dej mi novou šanci. Já vím, nezačala jsem zrovna dobře... s tím pivem...Pak jsem také spackala spoustu věcí." Bože, a» řekne, že smím zůstat, prosím. Bude pro mě sice těžké mu být na blízku a dívat se jak je š»asný s Kyrií, ale to přebolí...raněná srdce léčí čas. |
| |
Kolik je vůbec hodin? Slyším nějaké hlasy přicházející zespod. Malou chvíli napínám uši, ale marnost nad marnost, rozumnět jim není. V tom si uvědomím, že mi po tom snu poněkud vyprahlo v ústech a rozkoukávám se po místnosti po něčem k pití, když si uvědomím, že jsem si s sebou nic nepřinesl. Nebýt toho hluku z lokálu, asi bych tu žízeň zase zaspal, ale ta trocha zvědavosti mi nedá a tak se rozhodnu se kouknout, co se dole děje. Natáhnu si kalhoty a boty, košili nechám volně viset přes ně. Chvíli váhám, co ještě si vzít. Meč se mi brát nechce, takže vylovím jen dýku z batohu a schovám si ji zadní kapsy kalhot. Peníze ... stejně ještě dlužím hostinskému, takže platit mu to budu až ráno ... nechám v pokoji stejně jako zbytek svých věcí. Opatrně a pomalu otevírám dveře. Sice se neubráním mírnému vrznutí, ale hovor dole nijak neutichl, snad mě zatím nikdo neslyšel. Vykouknu ze dveří. Nalevo, napravo, nic a nikoho nevidím jen prázdnou chodbu. Hlasy jsou teď zřetelnější. mám pocit že už rozeznávám snad i slova. Pomalu, zlehka našlapujíc dojdu ke schodům a kouknu dolů. Zdá se mi to, nebo fakt vidím Drogara a Šejlu? Odhodím opatrnost a normálně scházím po schodech dolů. Když se dostanu do zorného pole těch dvou, pardon těch tří, je tam ještě někdo třetí, zeptám se poněkud ospalým hlasem: "Ten rámus tady máte na svědomí vy?" |
| |
| Se skloněnou hlavou poslouchám slova Dryase. Vlasy mi visí svisle k pultu, z nichž na něj sem tam kápne malá kapička potu. Levou rukou si chytím pravou v oblasti předloktí a snažím se zmírnit její klepání. Co se to se mnou děje?...jsem dost vyklepaný a přitom se nebojím. Nemám strach. Otočím se na elfa a znechuceným hlasem mu odpovím na jeho otázky. Znechucení je však z proběhlé situace a né z jeho slov. '' Schání nás, protože nás chce zabít...a jsi v tom už i ty...ty muži venku byli z té Lví tlamy, které ona velí....je to sekta, se kterou je spřáhnutá půlka města prý i starosta…všichni se té sekty obávají…v ní byla uvězněná Šejla…zatoulala se tam, oni ji chytli a dali do kobky…i když jsem ji neznal, na nic jsem nečekal a vydal jsem se jí zachránit. Zahleděl jsem se do ní od první chvíle, co jsem se s ní doslova srazil. Přidala se ke mně také Kyria, která u nich jeden čas byla…nemohl jsem nechat nic tak krásného a mladého, jako je Šejla, aby přišlo o život…já…víš…no…a ještě když jsem…víš, nemohl jsem ji tam nechat…nemohl!…dělal jsem vše proto, abych ji z toho dostal…nikdy jsem takto nezabijel…vždy jsem se snažil vyjednávat…byl jsem zaslepen…bál jsem se o její život, jako o…achjo…mrzí mě, že jsi se do toho namočil taky ty. '' Po mých slovech si Dryas sedne na muže, kterého jsem před pár minutami uklidil ke schodům. Ten tam dále leží a neodhodlá se k jedinému pohybu. Ani radši neprotestoval, když si na něj elf sedl. Dál sklesle koukám na desku výčepu a snažím se stále uklidnit. Nemám strach, ale jsem z té situace dost rozhozený. Veerena byla neodbytná a musel jsem se hodně soustředit. Nechtěl jsem nikoho prozradit. Dost jsem se držel, abych po ní neskočil. Ucítím, jak někdo chytne hebkou dlaní mou klepavou paži za její loket. Šejla!!!!...jistě je to ona Tělem mi projede takový pocit, který jsem dlouhou dobu nezažil a přitom bych ho chtěl zažívat neustále a pořád dokola. Nikdo nemá tak jemný stisk a hebkou dlaň, jako Šejla. Jak bych chtěl být neustále obklopován jejími dotyky. Byl bych nejš»astnějším mužem na této zemi. Otočím se a na mé očekávání spatřím Šejlu. Trošku zaraženě, ale s radostným výrazem ve tváři na ni pohlédnu. Asi slyšela dost toho, co jsem povídal. Vědět že za mnou stojí…nějaké věci bych ani neříkal. '' Šejlo...nevěděl jsem, že stojíš za mnou...''- nasledující slova jsem pronesl tak potichu, že je stěží mohla zaslechnout i Šejla. ‘‘…bál jsem se o tebe. ‘‘ Na její otázku ohledně Veereny souhlasně kývnu. Nechci o ní ani slyšet a tak se nesnažím nějak odpovídat. Pustí mou paži a začne dále mluvit. Poslouchám její slova, do kterých ji hnedka skočím. Přestane a vyslechne má slova. '' Jo musíme mu objasnit oč jde...a» chtě nebo nechtě, lítá v tom s náma. Musíme být hodně opatrní. '' Když utichnu, dá se dále do omlouvání a všechno, co se stalo začne shazovat na sebe. Otočím se celým tělem proti ní a přistoupím k ní blíže. Pomalu ji přiložím své dlaně na její teplé, začervenalé tváře. Jemně ji pozvednu hlavu a navedu jí její pohled tak, aby svýma očima hleděla do těch mých. '' Šejlo!...nemůžeš za to!...stalo se!...vůbec ti to nemám za zlé!?...žádné rozhodování nebude!...půjdu dále po tvém boku!?...a pokud se skupina rozdělí, budu v té části, ve které budeš ty!?...neopustím tě a kort né teď...hrozí ti velké nebezpečí. Nenechám tě nějakým lotrům na pospas...nenechám je, aby ti jakkoliv ublížili?!. Ty co to udělají budou co dočinění se mnou. Nemám v úmyslu se tě zbavovat kvítečku. To nikdy neudělám!. '' Ani si neuvědomím zdrobnělinu, kterou jsem ji nazval. Zadívá se mi velmi upřeně do mé, pomalu klidné tváře. Její oči se lesknou a vyzařují jakousi emocí. Netuším však o jakou se jedná. Vidím, že se dosti přemáhá ve svých citech, aby něco řekla. Chci jí zastavit, ale neudělám to. Nechám ji mluvit. Když domluví, odpovím ji. '' Šejli...'' Řeknu velmi tichým hlasem. Obejmu jí a přitisknu na své tělo. Pevně ji držím v objetí, ze kterého může vycítit, že je velmi procítěné. Rukou ji pohladím po vlasech, které ji odhrnu z tváře a konečky prstů vložím za ucho. Položím si na její hlavu bok té své tak, že mám ústa u jejich zajímavě špičatých uší. Začnu ji dále potichu a s vážným tónem v hlase šeptat. '' Nejsi dítě...nejsi!...nic takového si nemyslím...jsi jen mladá a to není nic špatného...Šejli!...stojím o tvou společnost více, než si myslíš a než ti můžu jakkoliv dokázat!...nemusíš se mě ničeho doprošovat...tobě bych dal šancí, kolik bych jen mohl...dal bych ti cokoliv…cokoliv!...i to co je uvnitř mě. '' Ani nevíš, jak bych chtěl toto obětí zažívat často. Kdybych ti jen mohl říci co k tobě cítím, ale nemůžu…kvůli Dryasovi a i kvůli více věcem. Při posledních slovech sevření zesílím. Poté pevné objetí povolím a odkloním se od ní, abych ji opět viděl do tváře. Dlaní ji začnu pomalými pohyby hladit po celé délce její odhalené a hebké ruky. Má nervozita a zlost, jakoby se zapomněla projevovat. Šejla je ta, co mi dokáže za každé situace zlepšit náladu jen svou přítomností. Hledím ji do usmutnělých očí a s úsměvem na tváři k ní promluvím. '' Jojo to pivo!...bláznivá situace haháá…nebýt jeho tak se...''- na okamžik se odmlčím a ještě více se pousměji. Ale hned zvážním. '' Šejlo!?...jsi jako hřejivé sluníčko, bez kterého by nikdo nemohl žít...mám tě moc…moc rád!...a nelituji chvíle, co jsem tě potkal...jsme přátelé a pro přátelství udělám cokoliv...a pro tebe!...ještě více…nepochybuj o mě...nezradím tě, i kdybych měl položit svůj vlastní život!...nenechám ti nějak ublížit...nenechám!...udělám cokoliv, aby se tak nestalo...věř mi prosím?. '' Pohladím ji po tváři a má ruka se zastaví u její jemné a drobné brady, za kterou ji lehce uchopím. S nepatrně nakloněnou hlavou do strany, koukám do jejích očí. Vypadá to, jako bych se chystal na pomalé přiblížení se k jejím rtům a rychlé políbení, to ale nedělám. Jen ji mlčky hledím na její očka, na nichž jsou jemné a dlouhé řasy, nad kterýma dominuje úzké do stran protáhlé obočí. Po chvilce mlčení a upřeného pohledu ji naposled pohladím hřbetem ruky, kterou jsem ji držel za bradu, po tváři. Otočím se k hostinskému a poručím si tři poháry vína. |
| |
už je zase úplně jiný...já se v něm vážně nevyznám...kvítečku...jak by se mi líbilo toto oslovení, vědět, že jeho srdce nepatří Kyrii, ale mě...nebo se mi vysmívá? Jakmile mne obejme, mé srdce se rozbuší. Uvědomuji si, že tato chvíle by» nádherná, musí co nejdříve skončit. Ačkoliv si ze začátku myslím, že své objetí poci»uje spíše jako můj starší bratr, nebo otec, začne se mi zdát, že je v tom více, a i kdyby ne, bojím se, že pozná, co k němu poci»uji. Než však stačím zaprotestovat, jeho sevření zesilní. Jsem úplně zmatená a na tuto malou chvilku zapomenu na problémy, které nás obklopují. Drogarova slova se zdají být úpřimná a krásně hřejí mou duši. Nevnímám okolí, jsem jen já a on. Až ve chvíli, kdy to vypadá, že mne chce políbit, se zastydím. co to proboha vyvádím? a co to dělá on? Naštěstí si buď uvědomí, že jeho srdce patří jiné, nebo si všimne mého úleku, takže mě mlčky pohladí po tváři, otočí se na hostinského a objedná víno. Ve chvíli, kdy se otočí zpět ke mě, probudí se ve mě touha, odměnit jej za jeho slova. Rychle se povytáhnu a nečekaně Drogara políbím na tvář. Nato, aby si nevšiml ruměnce v mé tváři, rychle odcházím k jednomu ze stolů. Cestou si všimnu ospalého Dyrala, který právě přichází. "Tak nějak, Dyrale, nezlob se! Záhy se dozvíš, oč jde." Snažím se všechny sezvat ke stolu, přestože je již pokročilá doba. "Pánové, je na čase si ujasnit situaci, ve které se nacházíme a lecos vysvětlit. Prosím, pojďte sem, ke stolu." Chvíli čekám, než se všichni usadí. |
| |
Jsa zvědav, o jaké situaci hodlá Šejla mluvit dojdu ke stolu a posadím se. Dýka v zadní kapse poněkud tlačí, takže se ještě znovu nadzvednu, vyndám ji a položím na lavici vedle sebe. "To jsem zvědav, co z vás vypadne." povídám a neubráním se zívnutí. Situace sem, situace tam. Je noc a mělo by se spát. V tom mi taky dojde, že jsem se chtěl něčeho napít a začnu se rozhlížet po hostinském, bych si něco objednal k pití. |
| |
| chvíli sleduju drogara a šejlu...pak mi konečně docvakne že to je neslušné tak začnu koukat do země...nervózně začnu klepat prsty na záda muže na kterém sedím... no...a je to tady...teď mám jasnej důkaz že jí miluje...to nevypadalo zrovna jako přátelský obejmutí...ale proč mi to tak vadí...vždy» sem s tim už pomalu smířenej že tuhle krásku mít nebudu...ten barbar má všechno co já ne...kdyby se tehdá nestalo to s Luminur...mohli sme si žít spokojeně...ale to bylo tomu parchantovi co jí zabil jedno...ani mýho synka mi neušetřil... naštvaně pěstí vrazím do muže pode mnou promiňte pane...už pomalu nevím co dělám...sice sem vás na tu zem nehodil ale koupím vám pivo za tu ránu... zvednu se z muže a dojdu k ještě pořád vyklepanému hostinskému: uklidněte se...u nás se vám nic nestane...kamarád byl jen rozrušenej...no jen... zaseknu se protože už mi to zase kecá objednal bych si dvě piva...jak to tak vypadá tak si v průběhu večera dojdu ještě pro další tak to zaplatím potom najednou... řeknu hostinskému s úsměvem... po tom co mi načepuje piva tak jedno vezmu a postavím ho na zem vedle schodů...potom vezmu svoje pivo a dojdu se také posadit ke stolu kde už sedí šejla a dyral...zkoumavě si kudúka prohlédnu a postavím pivo na stůl... dyral: my se ještě neznáme ale vypadá to že znáte moje přátele...a protože přátelé mejch přátel sou i moji přátelé tak vás rád poznávám...moje jméno je dryas... řeknu a natáhnu ke kudúkovi pravici... |
| |
Jakmile se všichni sejdeme u stolu, chvíli ještě mlčím, abych si srovnala svá slova. Pak klidným vyrovnaným hlasem, bez emocí, začnu své povídání, během něhož se dívám z jednoho na druhého a občas gestikuluji rukami. Mezitím hostinský přinese objednané pití pro Dyrala a Drogara. "Kvůli tady Dyralovy bych začala tím, co ostatní už víte, protože jste u toho byli. Ráno jsme se tu sešli s Xantipou. Ta nás požádala, abychom jí přinesli pro jejího pána, který je údajně hodný, čemuž já osobně vůbec nevěřím, rudý krystal. Má to být kámen nebývalé moci a získat ho, je velmi těžké. Má se snámi ještě jednou sejít a vzít nás za jejím pánem, jestli jsem to dobře pochopila. Tam dostaneme nějaké věci na cestu. Tak, to by byla první věc. Teď následuje něco, co vím jen já. Jak Xantipa odešla, seděla jsem před hospodou. Náhle kolem mě prošla Xantipa s nějakým kudůkem, který byl velmi podobný tobě, Dyrale, proto jsem byla na tebe tak zlá...V pytli nesli něco, co naříkalo, nějaké zvíře. Mám za to, že to byla Arno. Ale nevím to jistě. Už snad víte všichni, že Arno je ta malá bílá tygřice, co sedí nahoře na chodbě a hlídá mi věci, aspoň doufám. Sledovala jsem je až do Lví tlamy. Lví tlama je dům, patřící nějakému zlému klanu nebo co. Krásný bohatý dům, ale plný zla. Kdybych to věděla, nikdy bych tam sama nešla. Chytili mne, ale než mě strčili do kobky, tak se mi podařilo zjistit, že Xantipa si od těch lumpů občas nechává udělat nějakou službu a že Veerena, to je ta žena, co tu před chvílí byla, je hrozně podobná Kyrii. Vůbec bych se nedivila, kdyby byly sestry. Veerena Kyrii hrozně nenávidí a říkala, že už jí brzy dostane a zabije. Zavedli mě i za jejich velitelem, ale neviděla jsem mu do tváře. Pak mě dali do kobky, kde byl zavřený ten malý tygřík. Byl hrozně zubožený, celý od krve." podrobnostmi z kobky je zatěžovat nebudu...i tak mluvím už moc dlouho Opřu se o opěradlo židle a pokračuji ve svém vyprávění. "Nakonec mě Drogar, Kyria a Dyral zachránili a utekli jsme pryč...jedna z mrtvol, co přistála u mě v kobce, asi stráž, měla u sebe tento klíček...ale nevím od čeho je." Klíček mi visí na krku, ale zajel do výstřihu. Snažím se ho vylovit. Náhle si povšimu očí mých společníků, zastydím se a zrudnu v obličeji. Záhy se mi podaří klíček dostat ven a položit na stůl. "Tím se dostávám k tomu, co se dělo, dneska v noci, když Dyral tvrdě spal. Kyriu přepadli lidé ze Lví tlamy, zabili jsme je, ale jeden nám utekl a pravděpodobně podal zprávu. Takže teď podle všeho, je Dyral jediný, kdo je v relativním bezpečí, protože ho nikdo neviděl. Tedy nikdo, kdo by ještě žil, myslím." Úmyslně před Dyralem neřeknu, kde Kyria je. "Teď vás, pánové, konečně pustím ke slovu, vyjádřete se k tomu, co jsem řekla i neřekla. Ale ráda bych, abyste uspokojili mou zvědavost hlavně v několika věcech. Zajímalo by mě, jakto, že Dryas vypadá úplně jinak, než dříve. Co chtěl Dyral od Xantipy, proč se tak divně zatvářil, když jsem se zmínila o Dračí jeskyni a jak ses vůbec nachomýtnul ve Lví tlamě. Pak vůbec nechápu, kdo Drogarovi s Kyrií prozradil, kde jsem, protože mě nemohl nikdo vidět, jak jí sleduji. Použila jsem kouzlo neviditelnosti. To byl také důvod, proč jsem se nemohla z kobky zatím dostat, došla mi mana. Také mi nejde pořád do hlavy, jakto, že se Kyria tak dobře vyznala v tom baráku. Pokud nemá Drogar nic proti, mohl nám říct, co po něm ta mrcha Veerena chtěla. Ovšem bylo by dobré, abyste řekli vše, co vítem co by nám mohlo nějak pomoci a nakonec se musíme domluvit, co dál." Dopovím, zamyslím se, jestli jsem něco nevynechala a soustředím se na to, co povídají mí společníci. |
| |
| když šejla domluví tak konečně pochopím: tohle bylo vysilující ale konečně jsem to pochopil...díky šejlo... pak se odmlčím a v tváři jakoby ještě víc zblednu...je vidět že do tohohle vyprávění se mi moc nechce ale když vidím oči mých spolustolovníků zabořeny do mě tak se napiju piva a začnu vyprávět... už je to celkem dávno...přeskočím moje dětství kdy mě otec učil poznávat bylinky a bojovat s mečem...přeskočím i to jak jsem se potom co jsme začali pohřešovat otce protože se nevrátil domů z obchodní cesty dostal k bylinkáři a po jeho smrti zdědil jeho krám...taky bych přeskočil to jak jsem si vyučil učedníka a krám mu po matčině smrti přenechal...je mi líto že vás zatěžuju tímhle vším ale je to prakticky k věci...abyste věděli co předcházelo... po matčině smrti jsem se odstěhoval...vzal jsem si sebou jen pár věcí a žil jsem v přírodě...několik let po mém odchodu z rodného města jsem poznal v jednom lese Luminur...byla to láska na první pohled...byla mladá a nádherná...její krása by se nedala popsat ani tisícem slov...postavil jsem dům na stromě a žili jsme tam spolu ještě s naším synkem který se nám narodil...občas jsem docházel do nedalekého města a prodával jsem bylinky v mém krámku který jsem si tam zřidil...ale jednoho dne jsem po návratu domů z města zjistil že mě nikdo nevítá...vylezl jsem do domu a v tom jsem to uviděl...hrozná scéna která naprosto změnila můj život... je znát že tohle vyprávění mi nejde zrovna nejlíp z úst a oči se mi začali lesknout...napiju se piva protože mi vyschlo v krku a pokračuju... moje žena a můj šestiletý syn leželi na podlaze mrtví...a já jsem se z toho...dalo by se říct...zbláznil...upadl jsem do bezvědomí...když jsem se probral tak jsem měl pocit jako bych byl někdo jiný...zapoměl jsem dodat že až do té chvíle kdy jsem viděl mojí mrtvou rodinu jsem vypadal tak jako vypadám teď...ale když jsem se potom podíval do zrcadla tak jsem neviděl sebe...viděl jsem toho elfa kterého jste viděli i vy když jste mě viděli poprvé...zarostlý, tmavé vlasy a ple», červené oči...nevím jak se to stalo asi tou ránou osudu ale proměnil jsem se na temného elfa...a od té doby jsem taky nebyl sám...slyšel jsem v hlavě hlas...ten hlas mi našeptával co mám dělat...našel jsem v domě kousek košile...byla to košile toho kdo zabil mojí rodinu... v tu chvíli se to stalo...ten hlas v mé hlavě mě ovládl...moje nohy, ruce, nic mě neposlouchalo...byl jsem jako vězněm ve vlastním těle...mohl jsem jen přihlížet tomu jak ON doběhl do vsi...našel si vraha mojí rodinu...a vykonal krutou pomstu...potom doběhl zpátky do lesa a vrátil mi kontrolu nad mým tělem...jeho vůle byla silnější tak jsem s tim nemohl nic dělat...zrovna když jsem mojí ženě a synkovi vystrojil pohřeb tak se na mě sesypala celá vesnice... musel jsem utíkat...beze zbroje, bez zbraní, bez jídla...a sám...vlastně jsem sám nebyl...byl se mnou právě ON...nechtěný společník...naštěstí jsem byl v přírodě jako doma takže jsem si jídlo obstaral...ale i tak jsem se několik let schovával před zákonem... krátce před tím než jsem dostal nabídku na tuhle práci jsem si konečně obstaral zbraně a zbroj...a přestal jsem se schovávat protože už jsem byl tak daleko kde mě nikdo neznal a nikdo nehledal... no...proto se vám mohlo zdát že jsem občas jako někdo úplně jiný...to mě zrovna ovládal ON...omlouvám se vám ale nemohl jsem vám to říct protože mi hrozil že jestli prozradím naše tajemství tak mě ovládne a všechny zabije...už jsem nechtěl utíkat a nechtěl jsem vám ublížit tak jsem radši poslouchal...ale dneska odpoledne dosáhla jeho zlost nejvyšší hranice... ovládl mě a doslova vyletěl z hospody...venku se něco stalo...raději vám nebudu říkat co...jako by toho zabíjení nebylo už tak dost...ale říkám vám pravdu že jsem to nebyl já...no...ale to teď nejni hlavní...hlavní je že jsem konečně v sobě našel dost odvahy a síly mu vzdorovat...svedl jsem vnitřní boj sám se sebou a přemohl jsem ho...zase jsem upadl do bezvědomí ale jen na chvíli...když jsem se probral tak já jsem byl zase já...a ON jakoby se vypařil...prostě tak jako tehdá přišel tak teď odešel...když jsem si uvědomil co se vlastně stalo předtím než jsem se změnil tak jsem si musel "půjčit" nějaké oblečení aby mě nikdo nepoznal...no... ale teď jsem tady a já jsem zase já...a to by bylo tak všechno...víc toho nevím o své přeměně nevím... dopiju svoje pivo ze kterého jsem průběžně upíjel a naznačím hostinskému že bych chtěl další... podívám se do šejliných krásných očí a řeknu jí: šejlo...je mi jasný že jsem se ti teďka zhnusil...ale věř mi že já sem za to nemohl... povzdechnu si a sklopím oči takže teďka koukám do stolu... |
| |
Je mi Dryase a jeho rodiny moc líto. Ačkoliv se na první pohled zdá, že jeho životní příběh sem zrovna nepatří, je dobře, že o tom mluvil. Určitě se mu teď uleví, když se někomu svěřil a my víme, co se dělo a čím by nám mohl být nebezpečný. Položím mu ruku na stehno a povzbudivě pravím: "První krok máš tedy za sebou. Našel jsi v sobě sílu, vyhrát nad svým druhým já." Pak aniž bych sdělala svou ruku, zakroutím havou dívaje se mu do tváře. "Je vidět, jak málo mne znáš, když si myslíš, že se mi tímto zhnusíš. Jsi elf, jako já...musíme držet spolu a pomáhat si. Já vím, elfové obvykle nezabíjí, ale já také dnes zabila člověka a ačkoliv si to zasloužil, pořád se s tím nedokážu smířit. Nejhorší je, že vím, že kdyby se vrátil čas, udělala bych to zase." Až nyní se ho pustím a narovnám se. Jestliže jsem doposud mluvila jen k Dryasovi, nyní se obrátím na všechny: "Je hrozné, co teď řeknu, ale vím o jednom člověku, kterého bych ještě dokázala zabít. I přesto všechno, jak zabíjení nenávidím. Ale bude to nesjpíše jediná možnost, jak uchránit další životy a zavést ve městě klid." Ve výrazu mé tváře můžete spatřit jak smutek, tak velké odhodlání. |
| |
| když mi položila ruku na stehno tak jsem na ní položil svojí: jsem rád že to chápeš šejlo...kdybych tak já mohl vrátit čas...tak bych od svojí rodiny nikdy neodešel... já taky nerad zabíjím...ale občas nejni jiný cesty...například dneska toho bylo až moc... ještě že neviděla tu mrtvolu co sem schoval ve stínu před hospodou...ta hlava se kutálela daleko... když potom řekne že ví o někom koho by zabít dokázala tak se na ní překvapeně podívám: koho? jestli to má zavíst ve městě klid...ve městě dělá neklid lví tlama...takže verenu? zeptám se jí po krátkým přemejšlení šeptem... |
| |
Nepromluvím, jen souhlasným pokýváním hlavou dám Dryasovi najevo svou odpověď a dále čekám na to, o čem bude řeč. |
| |
| aha...ale kde jí chceš hledat? to chceš prohledat celou lví tlamu a když tam nebude tak hledat jinde? zeptám se jí s notnou dávkou nedůvěry to zní jako pěkná blbost...tak to du s tebou... při poslední větě se mi rozzáří na tváři úsměv... a taky mi hostinský konečně donese pivo... no tak na tohle se napijem...co si dáš? bílý víno jako když si tady byla s tim neodbytným chlápkem? zeptám se jí s dalším úsměvem... |
| |
Vidím, že Dyral se právě něco chystá říct, ale Dryas mu skočí do řeči. Naoko nazlobeně do nej strčím. "Nech toho. Na tom se domluvíme až pak a toho chlápka mi raději nepřipomínej!" Pak se zadívám na Dyrala, abych se od něj něco dozvěděla. |
| |
"Dobrá, kde začít." otočím se na Dryase "Nevím, jestli jsou tihle dva moji přátelé. Zatím jsme se víceméně náhodou potkali a nadělali si pár nepřátel, což na přátelství samo o sobě nestačí. Já mám o přátelství trochu jiné představy, čímž nechci řici, že bych tuhle, řekněme známost, předem odepisoval. Jen ještě nějaký čas počkám, než někoho ze zde přítomných nazvu svým přítelem." "Ale zpět k tématu. Nehledal jsem zrovna Xantipu. Podle zaslechnutých zpráv jsem se vydal do města abych se přihlásil do družiny jdoucí na výpravu za Rudým krystalem. A podle stejných zpráv jsem se měl setkat s někým, koho určitě poznám, tady v Bílé Labuti. To že dotyčná osoba se jmenuje Xantipa, jsem se dozvěděl až od vás předchozí večer. Jenže jsem se opozdil a zatím co Xantipa už byla asi v trapu, já jsem byl teprve ve městě. Najednou koukám a co nevidím: nějaká mladá dívka se potuluje okolo Lví tlamy, a nakonec pod kouzlem neviditelnosti vleze rovnou dovnitř." Hlavou kývnu na Šejlu, aby nebylo pochyb o kom mluvím. "Na to, co jsem udělal pak nemám žádné romumné a logické vysvětlení. Prostě jsem jí nemohl nechat se jen tak bezstrarostně potulovat zrovna po Lví tlamě a vydal jsem se jí na pomoc. Nevím jestli mi to uvěříte nebo ne, ale nebyl v tom žádný jiný úmysl než pohnutí mého svědomí. Tak." A rozhlédnu se po ostatních hledaje na jejich tvářích výraz víry či nevíry nad mými slovy. "Uvnitř jsem byl svědkem Šejlina neúspěšného pokusu utéct" mírný úsměv směrem k Šejle "a o něco později jsem narazil na Kirii a Drogara, kterým jsem pak už jen spíš zavazel v následném osvobozování. S tím bezpečí to bude ale jen opravdu relativní. Před setkáním s Kyrií jsem narazil ve Lví tlamě na jednoho 'místního' a bohužel mi utekl. Takže moje přítomnost tam nezůstala utajena. A i kdyby jste ho náhodou dneska v noci poslali na věčnost, tak nevěřím, že by o mě nezmínil někomu ze svých šéfů. I když ... pokud si nechtěl uhnat ostudu, že utekl před malým prckem jako jsem já ... možná mohl mlčet. A proč mě zaujala Dračí jeskyně? Podle legend co jsem slyšel, patřil Rudý krystal kdysi dračímu plemeni. Čekal bych tedy, že nás cesta do nějaké takové jeskyně zavede. To je vše co vím. Kromě nevyřešených otázek ohledně Kyrii a jejího vztahu k Veereně bych přidal své dvě. Zaprvé, kde je Kyria, aby nám pověděla své a za druhé, čistě ze zvědavosti, jak tě Šejlo, neviditelnou, ve Lví tlamě objevili?" A pár dalších. Když nám jde v patách půl města, jestli tu budeme na Xantipu ještě čekat, jestli má vůbec smysl chodit pro Rudý Krystal nebo jiostli pro něj nejít sami za sebe a tak dále a tak dále. |
| |
Pozorně poslouchám Dyarovo povídání. odkud věděl, že mi tam hrozí nebezpečí? zná ten dům? tak to je smůla, já doufala, že aspoň jeden z nás, je pro ně zatím neznámou tváří, ale jak se zdá, je možné, že ne. Jakmile domluví, rozhostí se na moment ticho. Nevím, jaké myšlenky se honí hlavou ostatním. Já myslím na to, že si nejsem jista, jestli je vhodné, aby další osoba věděla, kde se skrývá Kyria. Podívám se na Drogara, ten však zatím pořád mlčí. nechám to na tobě, ty sám zvol, jestli je to vhodné nebo ne...já se mezitím pokusím odpovědět na to mé objevení tak, abych nepůsobila jako blázen "Jak na mě Veerena došla, to bych také ráda věděla. Je možné, že jsem si nedávala pozor a kouzlo již vypršelo, nevím. Prostě najednou stála nade mnou a držela mě. Ani nevím, kde se tam vzala. Jakoby prošla stěnou, nebo co. Možná bych ještě tenkrát utekla, ale já hloupá, netušila, co je to za dům, ani jak nebezpečná je...ale Dyrale, pořád mi nejde do hlavy, jak si tušil, že ten dům je nebezpečný. Ty máš se Lví tlamou nějaké zkušenosti, nebo to byla od tebe pouhá zvědavost a náhoda?" |
| |
Zavrtím hlavou. "Ne zkušenosti jsem do včerejška žádné neměl. To že je ten dům nebezpečný ví přece každý." Zarazím se nad poslední, kategoricky pronesenou větou: "Teda aspoň u nás doma to věděl každý." Na zlomek vteřiny se zamyslím. "Je to vlastně podvědomě získaná informace. Asi jako, když tak nějak z náznaků a útržků zjistíš, že před tetičkou Agátou se její účes smí jenom chválit, tak jsme všichni věděli, že Lví tlama je místo, kam se nechodí." "Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel a bral to jako fakt. Jak je vidno, události mě přesvědčili o tom, že ne každý má o tom domě stejné povědomí jako já." |
| |
| no... začnu směrem k dyralovi taky záleží na tom odkud kdo je že jo...například já jsem z vesnice a ještě k tomu jsem do města došel až docela nedávno takže nevím co je lví tlama zač...ale taky je pravda že já sem ten barák ještě neviděl...možná kdybych ho viděl tak bych měl o něm jiný mínění... ten kudúk se mi moc nelíbí...asi nebudem moc dobrý přátelé...ještě se mi nepředstavil a nejni zrovna přívětivej...no...uvidíme jak se to bude dál vyvíjet...ale je vidět že šejla mu taky nějak moc nevěří...tu jeho otázku ohledně kyrie slušně zamluvila...do drogara bych taky neřek že je takovej jakej je...a šejla? když jsem jí viděl poprvý tak mi připadala jako když ještě neví co je svět...ale je vidět že v tomhle jsem se hodně spletl...tahle holka se vyzná v lecčem...a je krásná...škoda že její srdce patří tomu barbarovi...jak já bych jí rád obejmul...jak bych rád pohladil její vlasy a políbil její rty...ale radši nebudu riskovat...nevím co k ní cítí drogar...ještě bych mohl přijít k úrazu...sice jsem nejspíš mrštnější ale on má zase sílu...a to několikrát větší než já...achjo...u šejly nemám naději... šejla: ten hospodskej říkal že lví tlama ovládá i starostu města...a určitě je spousta lidí který by udělali cokoliv jen aby se něco nestalo jim nebo jejich rodině...takže si budem muset dávat velkej pozor jestli nechcem vyvraždit půlku města...a ta tvoje neviditelnost...to je kouzlo který můžeš seslat i na ostatní nebo jen na sebe? zeptám se se zájmem... |
| |
Tak jsem prostě pitomá, že jsem to nepoznala na první pohled...o mě vůbec ale nejde..., postupně přejdu od pouhých myšlenek k hlasitému slovu. "...ale stalo, namočila jsem vás do toho a bohužel už vám nepomůže ani kdybyste se ode mne odpojili", smutně a provinile na vás všechny pohlédnu. Povzdechnu a pokračuji dál: "Budeme se muset nějak zamaskovat, koupit nové oblečení a tak...Bohužel neviditelná můžu být jen já a věci, které mám, možná to zvládnu i s Arno, ale s váma dohromady ne. Mrzí mě to, já nejsem žádný pokročilý kouzelník...Možná někdy za pár desítek let, ale nyní bohužel ne. Navíc dokážu sotva jedno kouzlo denně...Počkej, vlastně máš pravdu Draysi, já pořád uvažuji o tom, jak to udělat abychom prošli všichni najednou, ale já nemusím seslat neviditelnost přeci jen na sebe! Nikdy jsem to však ještě nezkoušela. Byla by tu možnost, jak neviditelně přejít branami. Vždy jednoho z vás udělám neviditelného a ten přejde, někde bychom se počkali, ale bude to dlouho trvat, toto kouzlo je náročné a vezme mi všechnu energii, takže budu muset spát a pak meditovat a tak po 6-8 hodinách, bych mohla udělat neviditelného dalšího. Bude to zdlouhavé, ale myslím, že by to šlo! Má to však i svá úskalí, to bych vám vysvětlila až pak. Tak mě napadá, že jestli je pravda, co před chvílí řekl Dyrall, o té jeskyni a krystalu to bychom vlastně dovedli Arno domů společně...Já ji to slíbila, ne za vás, jen za sebe a udělám proto, co půjde." |
| |
| když se šejla zmíní o tom že by nám nepomohlo ani kdybysme se od ní odpojili tak jí řeknu: šejlo...ty víš že bysme šli s tebou kamkoliv...tak neříkej takový věci...teda aspoň já... pak poslouchám když mluví o její neviditelnosti a vyjímečně jí neskáču do řeči... počkám až domluví a potom jí řeknu: takže bysme mohli nepozorovaně vyklouznout ven...to by se hodilo...ale jedno mi nejni jasný...kde je ta dračí jeskyně? zeptám se...nejspíš nevhod ale když něco nevím tak se radši zeptám než dělat chytrého a potom padnout na držku... |
| |
| Šejla mě nečekaně políbí na tvář. Rychle se otočí a odejde ke stolu. Netrvá dlouho a skupina se usadí. Stojím a hladím si tvář, na niž mi byl darován sladký polibek. Vypadám jako mladý klučina, co dostal v životě první pusu od své milované. Za co mi byl darován její polibek?...proč to udělala?...neříkám, že mi to nebylo příjemné...naopak!...moc krásné a příjemné...ale kde se to v ní vzalo?...chtěla se mi nějak odvděčit?...vše, co pro ni dělám, dělám z lásky a přátelství...snad to nebrala tak, že mi něco dlužila...nebo že by ke mě něco cítila? Zmámen polibkem dojdu k pultu a k objednaným vínům si poručím korbel bylinného čaje, na který jsem málem zapomněl. Přeci tam nebudu sedět na suchu. A mám dost žízeň i tak. Z toho příjemného polibku mi až vyschlo v ústech. Asi bych se zbláznil štěstím, dotknout se svými rty těch jejích. Achhhh... Nechce se mi čekat u výčepu a tak se vydám k již čekající družině. Usadím se na židli, co je nejblíže u Šejly. Měl jsem to potěšení, i když o to teď asi nejde, sednou si do čela. Mám ji po svém levém boku a tak i na svůj dosah. Moc mě těší, že jsem jí nablízku, i když nevím, jak se cítí ona. Snad ji to nepřijde divné, že si neustále sedám k ní a pohybuju se v její blízkosti. Ale myslím si že, ne. Dělá to i Dryas a to je dobře. Bude to tak lepší. Moc se o ni bojím, já nevím, jak budu před ní a ostatními vypadat. Všichni mlčí a čekají, co Šejla začne říkat o právě probíhající situaci. Na nic déle nečeká a dá se do povídání. Mírně sklopím hlavu a přivřu oči, když se dostane k tomu, jak našla zuboženou Arno v kobce. Nemám rád, když se ubližuje tak krásným tvorům. Při svém hovoru začne šmátrat ve výstřihu kožených šatů a dostávat z něho malý klíček. Mé oči začnou pošilhávat po její krásně stavěné hrudi. Nemůžu si pomoct, ale nevydržím to a lehce se zaculím. Po jejich slovech se nadechnu, že se dám do řeči já, ale předeběhne mě Dryas. Poděkuje Šejle za vysvětlení a napije se piva. Spustí své vyprávění. Jeho minulost na mě začne pomalu doléhat a má hlava se při jeho slovech více a více sklání ke stolu. Bez hýbnutí těla hledím na dřevěnou desku na níž stojí pití. Je vidět, že s ním cítím a dost ho lituji. Zdá se vám, jako by mi to jeho povídání něco připomínalo z mé minulosti. Dryasi...nevěděl jsem...co jsi zažil a co prožíváš...nevím jestli je dobré, to teď povídat, ale alespoň se svěříš a trochu se ti uleví...vím, jaké to je...a i když jsem neměl syna...přišel jsem taky o svou milovanou. Prosím, už to dokonči...otvírají se i mé rány na srdci z těch tvých slov...už to dlouho nevydržím!. Opřu si ruku o stůl a podložím si dlaní bok hlavy tak, abych se díval na stranu stolu u níž sedí Šejla. Bedlivě poslouchám Dryasova slova a koukám na její lítostivý výraz. Ach Šejli...jak ti sluší, když se usmíváš a jsi spokojená...kdybych věděl, co udělat, aby ti bylo dobře...chci tě potěšit...chci ti udělat radost,chci tě zaplavit něhou...ale mohu?...a kort teď?. Vždy, když se zdá, že se na mě otočí, odvrátím pohled na prázdnou židli naproti. Dryas domluví, otočím se a pohlédnu do jeho smutné tváře. Natáhnu se přes stůl a položím mu přátelsky ruku na rameno. Tíchým hlasem k němu pronesu. '' Dryasi...to mě vážně mrzí...Nevěděl jsem, co si prožil a co asi ještě prožíváš...Je mi to líto. '' Mírně zahýbu jeho ramenem na důkaz toho, že sním opravdu soucítím a svá slova myslím vážně. Co si bude myslet o barbarovi, co mu řekne, že je mu ho líto?...bude mnou jen pohrdat, ale já to myslím vážně!...Vím, co to je a jak se cítí... Posadím se zpět na židli. Mlčky sleduji rozhovor mezi Dryasem a Šejlou. Pokud je něco, co ho může rozveselit a zlepšit mu náladu, tak to je jedině ona. Ani nevím, proč to sem zatahoval, ale jsem rád, že se svěřil a vím, co se s ním děje. Všimnu si, jak mu Šejla položí na stehno ruku a on jí na ni svou dlaň. Nijak nereaguji a nedávám na sobě nic znát, nebo se alespoň o to pokouším. O nic nejde a navíc mi nepatří. Není důvod a žárlivý nejsem i když mě mrzí, že má Šejala už vybráno. Proč taky hrubého barbara, když muže mít jemného elfa. Potřebuje mít Dryas někoho nablízku a nejlépe ženu. To mu nyní může Šejla alespoň dopřát. Jsou zamilovaní a já jim to přeji. Ale nezbavím se pocitu...že ji musím neustále hltat svýma očima, protože její krása je nevykoukatelná a já se jí nemužu nidky nabažit. Neustále Šejle pošilhávám do tváře a vidím, jak je stále smutná. Nebudu sem zatahovat svou minulost, nesvěřuji se s ní jen tak někomu a ani to nepovím, nechci s tím někoho tížit. Nepotřebuji, abych byl litován. S tím se musím vypořádat sám a jestli to někomu řeknu, tak jedině Šejle. Ale v žádném případě ji chudince nebudu zatěžovat hlavu. Nemám důvod, proč to tady říkat...nemám. A naní je toho příliš mnoho. Z mého zamyšlení mě vytrhne Dryasova zmínka o Veereně. Čekám na vhodnou příležitost, abych se zapojil do řeči, ale po chvilce mě myšlenka opustí, jelikož se zapojí i kudůk a tak ho nechci přerušovat. Dryas začne objednávat pití, ale mezitím hostinský přinese objednávku mou. Postavím před každého ze společníku kalich s vínem a před sebou nechám čaj. Mlčky na všechny kývnu. Spojím prsty dlaně do sebe a podložím si jimi bradu. Poslouchám slova Dyrala, který se doteď moc nezapojoval. Dále posmutněle koukám a jen očima přejíždím po ostatních. Zastavím se pohledem na prázdné židli a začnu dále přemýšlet. Doufám, že se tady nikdo nezmíní o úkrytu Kyrii. Nikomu kromě Šejly tady plně nedůvěřuji natolik, abych to prozradil....i když Dryas to ví také...nemužeme si dovolit, aby se o tom dozvěděl ještě někdo jiný. Doufám jen, že ta mrcha Veerena nenašla ten úkryt. Nechala si to tam přece postavit Kyria. Nedovolila by, aby ji hrozilo nějaké nebezpečí...bude to mít ještě jinak chráněno...snad. Mlčím a nic neříkám. Zahlédnu, jak pohled Šejly spočine na mé tváři. Jistě čeká, že se také zapojím. Když vidí, že se do toho moc nemám, začne dále o Veereně. Podepřu si rukou čelo, které si začnu silně mačkat a dále se dám do poslouchání. Položím Šejle svou dlaň na její hřbet ruky, abych ji ujistil, že nejen Dryas s ní půjde do nebezpečí. '' Šejlo...šel bych s tebou kamkoliv a pomůžu ti, jak jen budu moc a jak vidíš, nejen já. Jedeme v tom všichni a nikdo na tom nemá sebemenší vinu. '' Stáhnu svou ruku z té její, uchopím korbel za ucho a napiji se silného bylinného čaje. Když je delší dobu ticho a nikdo nemá, co by dále řekl, nadechnu se a dám se do řeči já. '' Ta žena s níž jsem mluvil byla Veerena. Přišla nás hledat a hlavně hledala Kyriu. Nechybělo moc a skočil bych po ní. Dost jsem se přemáhal. Dost!...Měl jsem chu» ji namístě zabít. Shrnu to od začátku, jak to asi nějak proběhlo. Uffff. ''- oddychnu si a napiji se čaje. Otřu si ústa a pokračuji dále.'' Přišla a zeptala se hostinského, jestli jsme tady ubytováni. Ten ji to bohužel chudák řekl, protože mu vyhrožovala smrtí jeho dcery, pokud ji nic neřekne. Plně hostinského chápu a nevím, jak bych se zachoval na jeho místě, kdyby mi šlo o dceru nejspíše stejně. '' '' Přišla k mému stolu a sedla si proti mě. Ptala se na mou kamarádku. Myslela tím Kyriu. Vyhrožovala mi, že pokud ji neřeknu kde je, najde a zabije vás a se mnou potom i ji. Zkoušela mě oblbovat, že Kyria zabila její rodinu a přátelé, protože nechtěla cestovat sama. Nevěřím ji to. Dělal jsem blbého! Lhal jsem, že vás ani pořádně neznám! Že má pomoc vám byla jen kvůli výdělku a jsem rád, že jsem se vás zbavil. Lhal jsem jí, jak jsem mohl, abych vás neprozradil. Vše jsem zapíral. Začala na mě ale tlačit. '' Plácnu dlaní do stolu, ale ne nějak nahlas. '' Že jsme se postarali o její muže, co měli Kyriu najít a zabít, taky ví. Ohlásil to ten, co utekl. Taky povídala, že tady Šejla ukradla tygra jejímu vůdci a pátrají po ní čarodějové spolku. Prý jestli budu rozumný a prozradím ji, kde se Kyria nachází, tak by mohla udělat to, že by se čarodějové dostali na špatnou stopu a vyhnuli se Šejle…i nám ostatním. Lhal jsem jí, že jsem Kyriu odvlekl k trhům a vy jste s ní poté zmizeli z města a potom jsem vás více neviděl. '' '' Ona ví, že vím, kde je ukrytá a kde jste byli vy. Po městě už rozmístila špehy, co hlídají společně s jejíma hlídkami město a obě brány. Nebude lehké se dostat ven. Bylo to těžké rozmýšlet, co ji říct a neprozradit vás. '' Zastavím své povídání a všechny sjedu svým pohledem. Mé oči se zastaví na Šejle. Chvíli na ní hledím a poté pokračuji. Neustále se na ni koukám a jakobych to říkal jen jí. Můj hlas se začne chvět a místy zadrhávat. '' Nemohl jsem nic říci!…nemohl!…dala mi na rozmyšlenou, a»…a» se rozhodnu, koho život mi je milejší. Jestli Šej…Šejla nebo Kyria. Já…já už jsem chtěl říci kdo, ale nemohl jsem se rozhodovat…i když by mé rozhodnutí bylo jednoznačné…nemohl jsem vás zradit nikoho!…nemohl… zatloukal jsem, jak jsem mohl…neřekl jsem ji nic….nic! '' Mé oči se začnou lesknout a je poznat, že jsem se dost při rozhovoru z Veerenou přemáhal a nyní to na mě pomalu dosedá. '' Nepovolil jsem!. Kdybych ji prozradil, kde Kyria je, nechala by vás ostatní prý napokoji. I tak jsem, ale dále mlčel. ''- opřu si lokty o stůl a chytím se oběma rukama za hlavu. Začnu s ní vrtět a přitom mluvit tónem, jakobych vás zradil. '' Omlouvám se!….omlouvám!…mohl jsem vás z toho dostat, i když vím, že by vás stejnak nechala asi zabít. Nebál jsem se ji a postavil se proti ní. Nevím, ale řekl bych, že ji to mé protestování překvapilo. Když viděla, že ji nic neřeknu, pohrozila mi, že se z města živí nedostaneme a bez milosti nás zabije! '' Zmlknu a pustím svou hlavu. Otočím se i s židlí k Šejle sedíci vedle a oběma dlaněma ji chytnu za ruku, kterou ji jimi začnu nervózně hladit. Jen ona ucítí, jak se chvěji, jak mám opravdu velký strach. Hlavně o ni. '' Šejlo!...musíš si dávat velký pozor!…mám…mám o tebe moc velký strach….ona…ona mi vyhrožovala, že až tě chytne, že…že tě před mýma očima zabije! '' Z mých očí se pomalu začnou spouštět slzy. Neotírám je a dále bez zastavení mluvím. '' Ona věděla, věděla jak na mě!…strašně jsem se přemáhal, abych byl v klidu…abych neprozradil Kyriu, aby se ti nic nestalo, nevím…nevím jak může vědět, co ke komu cítím…nemůžu dopustit, aby se ti něco stalo….nemůžu!...Přísahal jsem ji, že jakmile se tě jen dotkne!…zabiju ji holýma rukama!...chtěl jsem za tebe polož….'' Nedořeknu větu a prudce se zvednu od stolu. Přitom ji lehce škubnu za ruku, jelikož jsem ji ještě chvíli svíral. Odvrátím svou tvář od ostatních. Už mám opět plné oči slz. A navíc se mi už i spustili. Jak já musím vypadat. Já...já se o ni tak bojím, už je to stále to samé dokola...co mám dělat?...co mám dělat!...já ji miluju!...já se o ni hrozně moc bojím. Nemužu se stranit, teď ne! Jedním pohybem si přejedu dlaní po obličeji. Mlčky stojím a hledím na dveře hospody. Je slyšet mé hluboké dýchání a snaha něco říct. Po chvilce škrábavým hlasem dodám. '' Uffff….Nevím, co bych ještě dodal?…omlouvám se, jestli jsem udělal ve své mluvě chaos…mám v hlavě sám zmatek a přemýšlím nad spostou věcí...hlavně nad jednou!...ptejte se, jestli jsem na něco zapomněl '' Pomalu se otočím a snažím se odvracet tvář před ostatními. Barbar a opět brečí, co si asi myslí? Nezajímá mě co si myslí. Tečou mi slzy kvůli dívce, co miluji! Přistoupím k Šejle, která na mě hledí a jistě nechápe, co se děje. Pokleknu si k jejím nohám, abych měl své oči v úrovni těch jejích. Chytnu ji za ruku a začnu jí ji ve svých horkých dlaních lmnout a hladit. S tichým a bojácným hlasem k ni promluvím. Hlas byl tak tichý, že ho mohla slyšet jen ona a možná malé útržky Dryas sedící vedle. '' Šejlo prosím!…opatrně…prosím!….já se o tebe bojím víc…víc než o svůj život. Trhalo by mi to srdce a drásalo duši, kdybych viděl, jak ti ubližují...tvá tvář, tvé rtíky, tvá očka, tvá duše! a srdce!..nesmí být!….nesmí ti být ubližováno a ublíženo, nemohl bych to snášet protože…já…já tě…já tě….hergot!....Šejlo!...slib mi, že nebudeš nikde chodit sama a budeš se držet v mé blízkosti…musím vědět, co se ti právě děje a jak ti je….musím! '' Bude to vypadat, že ji chci pro sebe a abych ji dostal já a né Dryas, ale já nechci jen aby se ji ublížilo. Nevěřím Dryasovi, že by ji dokázal ochránit lépe než já. Doufám, že na to šejla nebude reagovat nějakým špatným vědomím a myšlenkama. Nereaguji na nikoho jiného. Je pro mě nyní jen ona jediná. Upřeně ji hledím do očí a koutky mých úst se lehce cukají. V této chvíli mi tečou po tvářích potůčky slz. Jen bez mrknutí koukám a čekám na její slova. |
| |
Dryas i Drogar se vyjádří tak, že ze mne skutečně spadne část viny, kterou si přisuzuji za to, co se nyní děje. "Děkuji vám, oběma...vážím se toho" Jejich odhodlání kamkoliv mne následovat, odměním úsměvem. Je trochu rozpačitý, ale dělala jsem, co jsem mohla. Často jsem slýchávala od hochů ve vesnici, že by se mnou šli na světa kraj, ale to jsem vždy brala jen jako lichůtky, které nebrali vážně, jen si chtěli získat mou přízeň. Návrh těchto dvou se zdá jiný. Zcela úpřimný. Poslouchám slovům barbara o Veeroně, ale hlavou se mi honí spousta myšlenek. Očekávají snad za to, že jsou na mě tak milí něco? Nebo je to vskutku jen z přátelství...přátelství? Není v tom více? Nerada bych jim jakkoliv ublížila. Dryase mám ráda, protože je to elf, má rasa a je milý a hodný. Proč mám ráda Drogara, sama nevím. Zatím jsem k nikomu nepoci»ovala to, co k němu...jen se nějak nemohu zbavit dojmu, že ačkoliv by pro mne udělal asi první poslední, udělal by to pro kteroukoliv dívku. Nejdříve toužil po Kyrii, když s ní ztrávil noc...zkouší mě? Nebo nic není takové, jak se zdá? Doufám, že netuší, jak ráda bych se octla v jeho náruči a nechala se jím hýčkat... ale i kdyby mě měl rád, pořád bude barbarem, který se otočí po každé jiné. A pak je tu ta sázka. Kdybych prohrála, styděla bych se vejít do manželství nečistá...to by ode mne nebylo fér...Proč uvažuji, že bych prohrála? To ne...Abarione, dej mi sílu! My to dokážeme...musíme...co bych vlastně brala více? smrt nebo potupný návrat do vesnice? ...asi smrt, ale v čestném boji To, co Drogar povídá, poslouchám, ale jaksi na půl ucha. Jsem na chvíli opět u svého Abariona. Vzpomínka na něj mi vyloudí na tváři blažený úsměv. Vzpomínám na naše tajné projížďky po lese, skoro každičkou noc. Z rozjímání mě vytrhne až to, že mne Drogar chytí za ruku. Celý se chvěje a mám pocit, že se o mě opravdu bojí. proč ty, slzy...sám jsi říkal, že nejsem dítě...tak se tolik nestrachuj... Mlčky a trochu nechápavě se na něj dívám. Mé rozpaky se ještě prohloubí, když si mi klekne k nohám jako rytíř z pohádky. Nadechnu se otevřu ústa, že chci něco říct. Nakonec však jen svá ústa zavřu a podívám se na Dyrala a Dryase. Stydím se, za situaci, která právě nastala. To sis nemohl nechat, až budeme sami? Uvádíš mě do rozpaků před těmito muži. Přestaň už brečet, slzy ti nepasují...navíc mě tvůj smutek bolí...mnohem více, než si dokážeš představit. Polknu na prázdno, upiji vína, které stojí přede mnou a promluvím k němu nejklidnějším hlasem, který v této chvíli zvládnu: "Sedni si, prosím, zpět na židli. Nemůžu ti slíbit, že se od tebe nikdy nevzdálím, ale budu se držet při tobě. Když jsi se mnou, cítím se sama mnohem bezpečněji. Přeci jenom, jsi kus chlapa, pokud ti zrovna netečou po tváři slzy." Během mých slov se lehce chvěji a sama na sebe jsem zlá za slova, která říkám člověku, kterého miluji a který se mi právě asi jakýmsi spůsobem snažil vyznat lásku. odpust mi to... Znovu upiji vína. "Aha, málem bych zapoměla, ta Dračí jeskyně...V knihovně jsem našla jednu hodně starou mapu, řekla bych několik desítek let, nic novějšího tam nebylo. Obkreslila jsem ji, mám ji ve vaku...hned jsem zpět" Již během slov se zvednu od stolu a kráčím směrem k pokojům. Arno tam vzorně sedí a hlídá mi věci. "Ahoj, malá...pojď dám ti trochu vody" otevřu dveře svého pokoje, vpustím Arno dovnitř. Pak vyjdu přede dveře a podám si své věci. Položím je v pokoji na stůl, podám misku, naliji do ní vody a položím ji na zem. Když tygřík pije, pošrabkám jí za ušima a posmrknu. Do očí se mi začnou valit slzy. Sednu si na zem vedle Arno, opřu se o zeď a zabořím si hlavu do dlaní. |
| |
| Šejla se podívá po Dyralovi a Dryasi. Hned mi dojde, že jsem teď udělal velkou chybu. Chybu, která na mě dosti dosedne a hrozně mě mrzí. Šejlo...určitě se stydíš!...stydíš se za mě, co tady provádím!...kdybys věděla, proč to všechno dělám. Mě nezajímají oni, co si o mě myslí...mě zajímáš ty!...nic tady na tebe nezkouším tím, jak furt brečím...zpustí se to samo a nemužu to nijak zastavit...Copak to nevidíš?!…jaký mám o tebe strach?... Vidím, že jsem udělal hloupost!. Jak mě to teď mrzí!?...ale nemohl jsem si pomoct. Dělám hlouposti a nemůžu se jim ubránit. Dělám vše za cenu toho, aby si byla v bezpečí a nic se ti nestalo. Napije se vína, pohlédne mi do tváře a promluví. Vyslechnu ji a když dokončí větu, smutně skloním hlavu a pevněji ji stisknu ruku. Tělem mi proběhne svíravý pocit. Dost mě mrzí to, co jsem nyní udělal, což mohla poznat i z mého silnějšího sevření. Zvednu se a posadím zpět na židli. Na její slova jen potichu odpovím. '' Moc se ti omlouvám...moc...nechtěl jsem...já...jojo...dobře. '' Uchopím korbel s čajem a na ex vyprázdním jeho obsah. Utřu si bradu a kouknu na Dryase s Dyralem. Civí na mě, jako na nějakého blbce. Otočím se celým tělem na stranu židle a předkloněn, s rukama položenýma na stehnech, koukám k výčepu. Mé oči jezdí po hostinském a přitom se mi hlavou honí myšlenky a různé výčitky. Proč jsem ji chtěl vyznat lásku zrovna teď?...a proč vůbec!?..když ji chci nechat pro Dryase?...já jsem stejně hlupák!…proč ji chci vůbec nechat Dryasovi?...asi mám pocit, že s ním bude š»astnější a to je to nejhlavnější, co pro ni chci…aby byla š»astná!…proč jsem to teď jen udělal?...chci se od ní držet dál a dát prostor pro něj. Potřebuje teď něčí oporu...achhh, ale to já taky...Přitom jsem ji neustále nablízku a ještě ji chci vyznat lásku?!. Jsem z ní úplně mimo...omámený láskou k ní...jak já ji chci objímat a líbat. ,,Jsem kus chlapa, pokud mi netečou slzy,,...hmmm…spadl jsem hluboko!...jsem u ní jen malé ubrečené dítě...myslí si o mě bůhví co...je to jasné...podělal jsem si to, jak jsem jen mohl...Tohle se mi nikdy tak často nestávalo...skoro vůbec...proč až teď?...asi jsem zamilován, jako nikdy jindy, ale marně…vypadám, jak nepotřebná hora svalů, co neumí nic jiného...jsem určitě podle ostatních fňukal!...spadl jsem hluboko!...chci po ní, aby se mě držela, jako by byla můj majetek...to nemůžu chtít a teď si to uvědomuji...nevím, co už mám dělat...nevím!. Znechucen sám sebou nechci dále otravovat ostatní sedící u stolu. Chci se také vyhnout další podobné situaci motající se kolem Šejly. Bez otočení a promluvení jediného slova vezmu svůj vak a dojdu k výčepu. Neustále pokulhávám a občas se chytím za ránu v níž mi píchne. Pustím vak k zemi a položím si ruce na pult, do kterých si vložím hlavu. S pohledem upřeným na dřevěnou desku a bez podívání se na hostinského, si poručím velký pohár vína, který mi ihned podá. V mžiku ho do sebe naliji. Sáhnu do váčku a zaplatím. Hostinský se koukne na obnos, co jsem před něj položil. Nakloním se k němu a skleslým tichým hlasem mu řeknu. '' Je mi líto, co se tu dnes stalo…doufám, že nebudete mít zbytečné problémy. Platím…tady to je i za ostatní…děkuji za to víno…'' Popadnu vak a otočím se ke schodišti. Přičemž jsem v rychlosti pohlédl ke stolu, u něhož sedí ostatní. Zahlédnu Šejlu, jak něco pronese a rozejde se po schodech, nejspíše do svého pokoje. Šejli?...kam jdeš?...asi do svého pokoje…tak teď to bude vypadat divně...ufff...nemužu jít za ní...vypadalo by to, jakobych ji neustále pronásledoval a měl jijako svou hračku. Chvíli počkám. Když vyjde schody a zmizí mi z mého pohledu, pomalu se vydám k pokojům. Občas si nadzvednu zraněnou nohu a usnadním si tím vystupování po jednotlivých schodech. Na jejich konci, kde začíná chodba s pokoji, přistoupím ke stěně a skrčenou rukou se o ni opřu tak, že ji mám vodorovně podél stěny. Nakloním se a čelem se opřu o její předloktí. Vrtím hlavou a se zavřenýma očima si pro sebe potichu cosi huhlám. Lecos řeknu hlasitěji, ale to stejnak nikdo ani neuslyší. I kdyby, tak je mi to jedno, nějak se tím nezabývám. '' Dnes jsem se tedy vyznamenal. Budu nejufňukanější barbar ve městě. Fut nad tím přemýšlím a dost mě to vysiluje. Kdybyste věděli, proč to všechno. Proč ty slzy. Ach Šejli…jak ti to mám jen říct…jak!...jsem zbrklý a už si nevím rady. Musím se vzpamatovat!. Takhle to dál nejde. Akorát se všem zprotivím a tobě tuplem…ufff…budu se snažit na to dál nemyslet!...už žádné slzy!!!! '' Otevřu oči, utřu si rukou o níž jsem se opíral zapocené čelo a vydám se ke svému pokoji. Cítím štípání v nosu a tak se za něj chytím, ale i přesto si tiše kýchnu. Otřu si lehce zvlhlou ruku do kalhot a začnu si lmnout oči. Přitom dále jdu chodbou. Když se rozkoukám zjistím, že jsem si kousek zašel a minul jsem své dveře. Vidím ale jiné, co jsou pootevřené. Zastavím a obrátím se, že se vrátím k těm svým. Začnu ale naslouchat. Nevidím dovnitř a ani se tam nepokouším nahlížet. Nastražím uši a chviličku poslouchám. No jsem si trochu zašel, ale alespoŇ jsem tady u těch dveří. To je pokoj Šejly?…co asi teď dělá?...poslechnu si, jestli něco zaslechnu….hergot! co to dělám? Proč poslouchám co dělá?...jsem už hotovej…krucinál...furt na ni myslím. |
| |
| rozhovor drogara a šejly pozoruju bez toho že bych něco řekl...nechci jim skákat do řeči protože je vidět že drogara to stojí velké přemáhání aby vůbec něco řekl... když se drogar šejle skoro vyzná tak se vnitřně naštvu ale na obličeji ponechám usměvavý výraz... sakra...kdybych se jí vyznal dřív a nebyl tak blbej a nechtěl to nechat na zejtra na tržiště...sakra...sice to že se jí drogar vyznal neznamená že je jeho ale už to tak bude...šejla ho miluje a on jí asi taky...bylo mi to jasný ale díky kyrie a jejímu vztahu k drogarovi sem měl alespoň malou naději...ta už teďka pohasla...ale proč mi to vadí...vždi» sem s tim byl smířenej od začátku...no...tak sem asi nebyl...už je to tak...ale to že s ní pudu kamkoliv klidně do pekla pořád platí...sice nevím jak budu zvládat jejich vrkání ale to nějak zvládnu... potom co šejla a drogar odejdou zůstanu u stolu sám s dyralem...konečně můžu schodit z obličeje tu masku spokojenosti...můj výraz se změní na posmutnělý jako prásknutím biče...už si toho může všimnout ale jenom dyral... dopiju svoje pití za který sem drogarovi ani nestihl poděkovat a řeknu dyralovi: promiň ale už pudu...skoro dva dny sem nespal a zejtra brzo vstávám...tak se tu měj a příjemnej zbytek večera...noci... poopravím se když si uvědomím že večer už dávno není a vstanu od stolu... vyjdu po schodech a míjím pokoje...můj pokoj je až na konci tak projdu kolem drogarova pokoje a potom dojdu ke drogarovi stojícímu u zdi...podivím se ale dojdu k němu a položím mu ruku na rameno...mezitím si zase upravím výraz v obličeji tak aby vypadal alespoň trochu usmívavě i když mě to bolí... přátelsky mu něco řeknu a pokračuju v cestě do svého pokoje...otevřu dveře, vejdu dovnitř a zamknu za sebou...svezu se zády po dveřích a položím si hlavu do dlaní... tak...nejspíš sem udělal největší blbost svýho života...ale bude to tak lepší...pro ně...udělal bych všechno pro to aby byla š»astná... |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro tak...teďka dělám nejspíš největší chybu svýho života...ale pro šejlu bych udělal cokoliv...i kdybych měl skočit do horoucího pekla...bude to tak lepší a myslím že po jeho boku bude š»astnější...teď když po nás de celá ta lví tlama tak potřebuje mít někoho kdo jí poskytne lepší ochranu než já...já sice budu s ní ale drogar je silnější a odvážnější...možná je jako každej barbar tak trochu.....ale to semka teďka nebudu plíst...bude to tak lepší... konečně najdu odvahu promluvit...dělá mi to velké potíže ale přesto řeknu: drogare...(hluboký nádech)...víš...asi si poznal že se mi šejla líbí...ale je vidět že tobě taky a vypadá to že ty se jí líbíš víc...šejla teďka potřebuje někoho kdo jí ochrání když de po nás celá lví tlama...a myslím že ty jí ochráníš líp jak já...neříká se mi to lehko ale ty seš silnější a nejspíš i víc vydržíš...to co teď říkám pro mě nejni jednoduchý což asi sám vidíš...ale...ale... je vidět že nemůžu najít ty správný slova pro to co chci říct ale...sakra... oči se mi zalesknou slzami abych to zbytečně neprodlužoval...prostě ti šejlu nechám...ale to si pamatuj...dokud to nebezpečí nepřejde budu s ní...šel bych pro ní klidně do pekla...ale ona o mě nestojí...o tebe jo...tak si jí važ...protože další takovou už nepotkáš...ale pamatuj si jedno...jestli jí nějak ublížíš tak si tě najdu a» budeš kdekoliv...doufám že ti to je jasný...tak se spolu mějte...a šejle ani slovo...ok? moje oči už se lesknou a slzy mi začínají téct po tváři...proto od tebe odvrátím hlavu a pomalým krokem dojdu ke svému pokoji...odemknu a vejdu do pokoje...ještě můžeš slyšet cvaknout klíč v zámku a potom naprosté ticho... |
| |
| Opřen o zeď poslouchám zvuky, které by mohli pocházet z Šejliného pokoje. Uslyším za sebou kroky, které se ke mě začnou stále přibližovat. Kdo to?...ale to je jedno!...nic mě teď nezajímá. Neotáčím se ani poté, co se kroky zastaví za mými zády.Hned mi dojde, že to bude Dryas. Skousnu zuby a zavřu oči, ale toho si nejspíše nevšimne. Silně se přemáhám a ani nevím, co přesně přemáhám. Otevřu oči a hledím do zdi, o kterou se opírám. Když ucítím na svém rameni ruku, jenž mi tam Dryas přátelsky položí, začnu se celý klepat. Mé tělo je celé polité potem, což muže ucítit, jelikož jsem do půli těla svlečen. Začnu zhluboka dýchat. Otočím na něho hlavu, na které může zahlédnout mé podlité a unavené oči od psychické zátěže a neustálého breku, který teď dost často zažívám. Chvíli se rozmýšlí a mě se honí hlavou, co mi chce vůbec říct. Tak co mi chceš?...co tě trápí?...nemám teď chu» na nic...na nikoho, kromě Šejly, ale ta je v pokoji. Aspoň tě vyslechnu. Jsi můj přítel a jen tak tě neodsunu. Mlčky stojím a čekám. Osloví mě a zhluboka se nadechne. Dá se do povídání, které mu už na první pohled dělá velké problémy. Občas mu skočím do řeči a doplním jeho mluvu. Mluvím dost nahlas. Ani si to nějak neuvědomuji. '' Jo všiml jsem si, že po ní hledíš a líbí se ti, však se máte rádi. Mě se taky líbí a moc je nádherná...Já? se ji líbím víc!?...vždy» pořád kouká na tebe!...na mě kouká jen kvůli tomu, že se o ni starám, mám o ni strach a dávám ji to asi divně najevo...Ochranu potřebuje, chráním ji jako svou dceru, kterou jsem nikdy neměl!...Nikoho nenechám, aby ji ublížil. Dryasi! to přeci nezáleží na tom, jestli jsem silnější a odvážnější...vypadám snad jako odvážný?...jsem jen ufňukanec, jak to teď asi vypadá. Ty si zase pohlednější...si její krev a jsi jistě chytřejší!...obratnější...to vůbec nezáleží, kdo jak vypadá. Každý ji ochrání podle svého. Ty to asi nechápeš!?...já jí mám rád jaká je uvnitř!...její vzhled jen podtrhává to, jaká je...je nádherná v obou směrech. Její krásy se nemohu nabažit! Nekecej tady blbosti o tom, kdo jak vypadá! ''- má poslední slova byla už dosti zvážněná a hluboká. Chvíli se odmlčí. Otočím se na něj celým tělem a pevně ho chytím za rameno, až to možná může být nepříjemné. Mírně mu sním zavrtím. Zahledím se do jeho tváře a pokračuji dále. Můj hlas začíná být dosti vážný. '' Vím, jak se cítíš, prožívám to samé Dryasi!...já měl minulost podobnou, ale stačí že vás zatěžuji blbostma co dělám...nemusím ještě ničím jiným...Cože? Jak mi ji necháš?...já ji nechci!...teda chci ji moc!, chci, ale takhle to nejde!...nerozumím ti!...ona o mě nestojí...chce tebe a né mě!...já ji neumím říct krásná slova, co by ji hřála na srdci a byla z nich š»astná. Podívej na mě jsem jen barbar...já to s elfkama neumím. Nechci ji nějak ublížit, jakože se mi to asi už povedlo. To že si mi řekl že mi ji necháš mě přesvědčilo o tom, že s ní budu ve vztahu, jen jako starší bratr!...Rozumíš mi?!!! ''- poslední slova dost hlasitě vykřiknu, protože mě tohle dosti ranilo. Chvíli mu hledím do tváře a pak pokračuji.'' Dokavaď to nebezpečí nepřejde, musíme být všichni spolu Dryasi!, ale vždy dám přednost Šejli! ''- uchopím ho za oblečení v oblasti hrudníku a začnu k němu tvrdším hlasem mluvit dál. '' Co to říkáš?...já bych s ní šel dále než do pekla, ale to teď není důležité!...ona je to nejlepší, co jsem poznal a budu při ní stát, a» se stane cokoliv, vždy ji budu ochraňovat, jako vlastní dceru. ''- vidíš, že mě dost naštvou tvá slova o tom, jestli bych ji nějak ublížil. Cítíš, jak se mé sevření zesilní. Mírně se zamračím a zkřivím tvář. '' Dryasi!...co si myslíš, že říkáš?!...v životě bych ji neublížil, radši bych si zlámal ruce!...jsem barbar...blbá hora svalů, ale když někoho miluju tak!...''- zaseknu se ve svých slovech. Pustím jeho oblečení, za které jsem ho držel. Odvrátím od něj tvář a s bouchnutím se opřu zády o stěnu. Vak my vyklouzne z volně visící ruky a po tichém zarachocením zůstane ležet vedle mě. S hlubokým oddychem se pomalu sesunu po stěně k zemi, až si sednu na zadek. Mé oči se přitom zavřou. Cítím opět pálení v očích, ale silou je držím sevřené. Je vidět, že se dost přemáhám, abych neudělal nějakou hloupost. Klepavým a koktavým hlasem mu přikážu. '' Vím, že si teď psychicky na tom zle...Dryasi...Ale Odejdi!...odejdi a nech mě bejt. Potřebuju klid. Tohle se nemělo nikdy stát! '' Otočí se a odejde do svého pokoje, kde za sebou zavře dveře a zamkne je. Dále sedím na zemi se zavřenýma očima a hlavou opřenou o stěnu. Tváře mi opět začnou vlhnout a lesknout se, jak na ně dopadá světlo. Nehýbu se a nejevím žádné známky života. Nemám už na nic sílu. Nikdy bych nevěřil tomu, jak můžu být po psychické stránce vyřízený. Jsem jakobych byl mrtvý. Jediné, co to vyvrací je mé hluboké dýchání. |
| |
Vyruší mě pocit, že je někdo na chodbě. Dveře mého pokoje zůstaly otevřené, tak slyším kroky a posmrknutí. Vyndám hlavu z dlaní a podívám se na Arno. Ta je klidná, z čehož usuzuji, že by to neměl být nepřítel. Pro jistotu však vezmu rychle svou hůl a ve stoje se přitisknu na zeď hned vedle dvěří, odhodlaná se bránit. Svůj sluch soustředím na veškeré zvuky na chodbě. Nevím proč, ale jsem si téměř jista, že někde poblíž je Drogar. že by se šel podívat, jestli se něco nestalo? aha ta mapa...už jsem měla být dávno zpět. Jdu k vaku a lovím v nepořádku, který tam mám, kus pergamenu, který jsem nakreslila v knihovně. Nešikovně se u toho píchnu o jednu z šipek do kuše. "Au", pronesu šeptem. Strčím si prst do úst. Druhou rukou nahmatám konečně mapu. Zkontrolujíc, že krev již neteče, vydám se ke dvěřím. Přetřu si oči, upravím oděv a vlasy. Náhle uslyším hlasy. Zastavím a zaposlouchám se do hlasů na chodbě. Drogar s Dryasem...Co to dělají? Oni si mne chtějí navzájem přenechávat, jakobych byla jen nějaká hračka, nebo co...Co se to děje? Proč všude kde přijdu, přináším jen zmatek. ...No aspoň, že mi nechtějí ublížit...a co asi teď děláte, co?...ubližujete mi více, než si umíte představit.....á Drogar mi chce být bratrem...to nezná mé bratry....dokonce otcem by mi byl...Co jsem to s nimi udělala, jsou mnou tak zaslepení, že nakonec budu ve větším bezpečí, když od nich uteču.....Copak mi jde o vzhled?...Je mi jedno, jak....to se nedá vydržet...co teď mám dělat? Abych už ani jednomu z nich neubližovala...Drogar mě vážně miluje? Proč? Schválně jsem k němu byla zlá, aby..." Náhle hlasy utichnou a pak slyším zamykání dvěří. Který z nich odešel? nebo oba? měli jsme se ještě domlouvat na nějakém plánu...chlapi nezodpovědní... Vztekle bouchnu dlaní do stěny. Je mi vzniklé situace velmi líto, nevím co dělat. Nejraději bych někam hodně daleko utekla i s Abarionem a Arno a na švechno zapoměla. Je mi líto Dryase, jsem rozčílená na Drogara. Tři krát se z hluboka nadechnu, než se odhodlám a vyjdu na chodbu. V jedné ruce hůl, ve druhé mapa. Uvidím barbara sedícího na zemi. Stačil jediný pohled na něj a pochopila jsem, že se nedokážu zlobit. teď se pokus dát do pořádku, co půjde Šejlo...ale nevím jak. "Smím si přisednout?" |
| |
Sedím sám u stolu. Sice jsem se už problral, ale oči mě stále ještě trochu pálí z násilného vzbuzení. A zívání, kterému se neubráním, jen podtrhuje celkovou moji ospalost. Dobrá. Poněkud se vysvětlilo, co se stalo. A o to víc se zamotalo, co se bude dít. To je sice pěkný, že si tady oba dva vylévají srdce, ale přemýšlet, jak se dostanou z téhle situace, to ne. To je samé Šejli tam, Šejli sem ... uf, kdo to má pořád poslouchat? No nic, půjdu se taky dospat. Já jsem snad v bezpečí, ale ti tři ... být na jejich místě, moc klidný bych nebyl. Jestli vážně hlídají brány města, není logické, aby i tahle hospoda byla pod dohledem? Pomalu se vydám do svého pokoje. Vyjdu po schodech nahoru, minu první dveře a zastavím se u druhých, za kterými je můj pronajatý pokoj. Už se vidím v posteli, ruka bere za kliku .. když koutkem oka zachytím nějaký pohyb v chodbě. Otočím hlavu, zamžourám ... a co nevidím - sedícího Drogara se Šejlou. Bože, hrdličky jsou zase spolu. Otevřu dveře, udělám krok a zaváhám. Neměl by je někdo nakopnout, a» začnou raději řešit, co budou dělat ráno a jak odsud zmizí. Potřebovali by nějakého dobrého přítele, který by jim řekl na plnou hubu, že se chovají jak blázni. Tak dobrého přítele, kterému by věřili a poslechli ho. Což mě ovšem vylučuje. A vůbec, proč bych se měl do toho plést. Už tak dost, že jsem se jednou vydával na záchranu! Dobrá, dobrá, to jsem šel dobrovolně, ale co z toho budu mít. Barbar, magor vypadá, že rozbije kebuli každému, kdo se jen ošklivě na Šejlu podívá, poskakuje za ní hůř než ten její tygřík. Fakt magor. Zaláskovaný magor. Ne, nebudu se do toho míchat. Je mi to jedno. Musí mi to být jedno. S touto myšlenkou vejdu do pokoje, zavřu za sebou. Zamknu zámek a začnu se ukládat do postele. |
| |
| Bez hnutí sedím dále na zemi a nepokouším se vykonávat žádný pohyb. Přemýšlím o všem, co se dělo. Co teď budu dělat?...nevím si rady. Jsem v blízkosti Šejly jako malé dítě, potřebujíc ji ke svému životu, jako svou matku. Přitom bych ji mohl dělat bratra. Teď ten Dryas...chudák proč to dělá?...nemám v úmyslu se o Šejlu prát. Je to jakobychom si ji přehazovali z jedné strany na druhou. Jako by byla kus hadru. A to teda ne! To musí skončit! A já bych neměl být furt jak blbec a říkat ji, jak ji ochráním. Točí se vše okolo ní a zapomínáme na to, co se tady vlastně děje. Jsem z toho uplně zblblý. Jsem ještě rozházený z toho rozhovoru s Veerenou. To je ale mrcha. Jak já bych chtěl zbavit město téhle špíny. A ještě je tu ta Xantipa a ten krystal. Jak to vyřešit? Zaslechnu lehké kroky jdoucí od schodů. Převalím směrem k nim hlavu a mírně pootevřu oči, abych zjistil, o koho se jedná. Je to ten půlčík Dyral. Otočím hlavu zpět, opět silně zavřu oči a snaž se zabránit pomalu tekoucímu potůčkům slz, aby se dále vydávali na cestu po mých tvářích. To se to pěkně zamotalo. Nikdy bych neřekl, že by se mohlo něco takového stát. Seženu práci, potkám dívku do které se zamiluji, pomužu ji z nebezpečí a ještě budu hledaný po celém městě. Nevím co dál. Vyspím se a na vše zapomenu. Budu dále takový, jako předtím. Budu je brát jen jako přátelé. Všechny! Nevím...nevím jak to jinak udělat, abych jim neubližoval. Jak to udělat! Já to přemůžu! Musím! V tom mě z myšlenek vytrhne zvuk přicházející ze Šejlininého pokoje. Když pootevřu své smutné a uslzelé oči spatřím ji, jak stojí mezi dveřma, ze kterých hned vyjde na chodbu. Vidím krásu, které se budu muset vzdát, aby byl klid a nebyli zbytečné rozbroje. Hezké...jsem zvědav kolik toho zaslechla. Achjo... Zhluboka si oddychnu. Přistoupí ke mě blíže a položí mi otázku, na kterou ji tichým hlasem odpovím. '' Mužeš Šejli...ty vždycky! '' V hlase bylo znát, že mě dosti něco trápí. Opřu hlavu zpět o stěnu a zavřu oči. Jak já bych se ti teď rád díval do tváře a vše ti vysvětlil, ale nejde to. Musím se krotit! Nesmím ti už nijak znepříjemňovat to, co se tady děje. Snažíš se přijít, jak se nejlépe dostat z města, abychom to přežili a já ti to jen stěžuji těmy svými blbými projevy. Přemýšlím a čekám, jestli mi začne něco povídat. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Zdá se, že to drží dobře “Bolí to moc?“, zeptám se se starostí v hlase. Skrčím nohy, předkloním se tak, že mám kolena pod bradou a obejmu si je rukama. jak jen začít…jak říci pravdu a neublížit…možná by mi pomohlo vědět, co se dělo, když u něj byla v noci Kyria…asi bych mu to dokázala odpustit, ale bylo by dobré, aby věděl, že jsem se do něj zamilovala? I Dyral odchází? No dobrá...tak to už se dneska na ničem nedohodneme |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Stará se o mě i přes to, jak se chovám a co dělám. I přes to, že jsem ji teď dělal starosti a byl spíše na obtíž. že jsem ji určitě dosti zraňoval na srdci. Je hrozně milá a hodná. Starostlivá. Povzdychnu si a otočím hlavu k tvé tváři, do které se okamžitě zahledím. Jak jen tvou tvář zbavit toho smutku? Když se směješ jsi roztomilá a já vím že si veselá. Také se smutkem v hlase tiše odpovím. '' Šejli...proti bolesti, co...co mě svírá uvnitř, to nic není. '' Stále se na tebe dívám, jak se skloníš a přikrčíš nohy. Skloním hlavu a na okamžik se kouknu na zem, jakobych váhal v to, co chci udělat. Pomalu natáhnu ruku a chci ti ji přiložit na záda, ale hned ji s cuknutím ztáhnu zpět. Vypadá to, jakobych se tě bál dotknout, abych ti nějak neublížil. Opřu se znova zády o stěnu, ale nyní tě s mírně přivřenýma očima a natočenou hlavou pozoruji. Nemohu, nemohu se tě více dotýkat!...Co se děje Šejli?...Nad čím přemýšlíš?...Co mi chceš říct? |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Tu bolest mu způsobuji já? nebo je v tom něco jiného...Kyria? nebo co? "Vidím, že společnost se nám už rozpadla...škoda..doufala jsem, že vymyslíme něco na zítřek. Byla jsem jen pro tu mapu, ale trochu jsem se zdržela...Drogare...já ..já..slyšela o čem jste se s Dryasem bavili...Vím, že poslouchat cizí hovory je neslušné, ale jednalo se o mě....Já...nevím, co na to říct..nechci být příčinou tvého smutku...chci říct...já...vy dva nemáte co rozhodovat o tom, koho si zvolí mé srdce, i když to myslíte dobře. Mé srdce už si dávno zvolilo...sama nevím, co s tím. Protože ....protože pamatuješ na tu mou sázku? " |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Rozpadlo se to a to kvůli mě...snažila si se pomoct a pokusit se nějak vyřešit problémy, co máme a já se sbalím a odejdu. Promiň mi to! Nemohl jsem tam ale dále zůstat. '' Jakmile se zmíníš o tom, že si slyšela vše, co jsme si s Dryasem povídal, skloním hlavu k zemi. Chvíli tak mlčky setrvávám a poslouchám dál tvá slova. Otočím se k tobě zpět a zklamaným hlasem se tě zeptám. '' Mluvili jsem hlasitě. Slyšela si vše...viď? '' Když uslyším, že si tvé srdce již vybralo, vše se ve mě sevře a na čelo mi vrazí pot. Projede mi tělem pocit beznaděje a pocit toho, že už mi nikdy nebudeš patřit a já nebudu v tvém příjemném objetí. Zpět zbystřím na tvou otázku ohledně sázky. Přemůžu se a položím ti dlaň na tvé malé koleno. Cítíš mírné chvění mé ruky. Zahledím se ti do očí a začnu ti celkem souvisle odpovídat. Je vidět, že mi vše ohledně sázky, opravdu zůstalo v paměti. '' Ano Šejli. Uvízlo mi to v paměti, stejně jako ty. Nikdy na to nezapomenu. Pamatuju si vše, co jsi mi řekla. To že tvá rodina chová krásné koně, mezi kterýma se narodil jeden jménem Albarion, kterého sis oblíbila a stali jste se velkými kamarády. To…že si neodolala a přes zákaz starších se na něm projela, a on ti kvůli tomu zakázali se s ním stýkat. Pamatuji tvou větu ''Nikdy nikoho nebudu mít tak ráda, jako Alabariona...je pro mě vším. "- všimneš si, že z této věty ještě více posmutním. Přesto dále mluvím vážným hlasem, při kterém ucítíš silnější sevření mé dlaně na tvé noze. '' Šejli...už tady v té chvíli jsem vycítil, že máš dobré srdíčko a milou dušičku. Tvá krása mě přivedla k tvému nitru, které je mi přednější než to, jak vypadáš. Ty si krásná v obouch směrech. ''- opět stejně mlčky hledím, jakobych ti chtěl dát polibek, i když je v mých očích stále smutek. '' Uzavřeli jste tuto sázku ohledně tohoto úkolu, na který si se vydala a když ho splníš...Albarion bude tvůj ''- lehce se nad touto myšlenkou usměji.'' Ale když se ti to nepovede, tak se budeš muset...''- zarazím se a právě nyní mi vše dojde. Přiložím si na bok hlavy dlaň, kterou si přesunu na čelo. Chytím se za něj a začnu si ho mačkat. Přitom mám zavřené oči a smutně vrtím hlavou ze strany na stranu. '' Ne...ne to ne..to ne ''- můžeš vyrozumět z mého tichého broukání. Zhluboka, opravdu zhluboka se nadechnu a otočím se k tobě skoro celým tělem. Chytím tě za tvá ramena a za lehkého tlaku, tě na sebe natočím. Začnu ti po nich jemně jezdit a hladit tě. Snažím se být co nejjemnější, ale vycítíš, jak jsem nervózní a při každé souvislé větě se musím nadechnout. '' Šejli...já...já...vím, že to asi znělo jakobysme si tě chtěli předávat ze strany...ze strany na stranu...je to složitější, než si myslíš...já nevím, nevím jak ti to říci...Šejli...já nerozhoduji o tom, koho si má vybrat tvé srdce a ani se o to nesnažím...ty to nechápeš?- dívám se ti nechápavým výrazem do očí. '' Já...já se ti snažím vyhýbat, ale nejde to!...nejde!...vidím, co se tady děje mezi mnou a Dryasem a chci to zastavit! ''- utichnu a v rychlosti tě v sedě obejmu. Namáčknu tě na sebe a pevně tě sevřu. Opřu si svou hlavu o tvou a tichým zadrhávajícím se hlasem ti začnu pomalu šeptat do tvého špičatého ucha. '' Šejli...Šejli...já ti nechci dále...ubliž...ubližovat...nechci raňovat tvé srdce!...tvé srdíčko...viděl jsem, jak si se tvářila u stolu...byl jsem nemožný!...můj strach je k tobě moc velký a možná ti kvůli tomu budu více nebezpečný, než jakýkoliv muž z Lví Tlamy...nevím co mám dělat...nevím!...Jsem na pokraji svých sil Šejli!. Nemůžu se dále koukat na to, jak si smutná. Co mám dělat? '' |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Náhle se odhodlá a položí mi svou dlaň na koleno. Nemám potřebu uhybat, nebo mu ruku sdělávat. Poslouchám, jak dokonale si pamatuje vše kolem sázky. Právě mu chci něco říct, když si mě pootočí a hladí mi ramena. Drogar říká věci, které by nemusel, kdyby věděl, co k němu cítím. Po pár slovech mě obejme. Chvíli si užívám jeho objetí, pak se z něj vymaním. Položím mu ukazováček na rty dívaje se mu s úsměvem do očí pravím: "Mužeš být, prosím tě chvíli ticho? Chtěla bych ti něco říct." |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro “To, že nikoho nebudu mít nikdy tak ráda jak Alabariona, jsem si myslela, ale už ne…už si to vážně nemyslím….Protože jsem potkala tebe. Pořád si uvědomuji, že tě nesmím milovat, ale nemohu si pomoct. Promiň, že jsem na tebe byla zlá….Že jsem ti vyčetla, jak jsi ubrečený. Začínala jsem tušit, že ke mně něco poci»uješ…..možná se mýlím… ale chtěla jsem, abys…Chtěla jsem tě od sebe zapudit…Myslela jsem, že se s tím oba rychle vyrovnáme a nebudeš už smutný…byla to chyba...teď to vím…odpus» mi to. Jsem ráda ve tvé blízkosti a pokud to bude možné, slibuji ti, že ti budu na blízku. Vím, že mě dokážeš ochránit, když to bude třeba. Jen už nebuď smutný, prosím. Věřím ti, více jak komukoliv jinému, ale nikdy bych si neodpustila, že jsi byl neopatrný jen kvůli tomu, žes myslel na něco jiného, než jsi měl.“ Svá slova říkám pomalu, tiše a upřímně. Snažím se mu dívat do očí, ale občas musím sklopit zrak. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Šejli ne...neomlouvej...neomlouvej se...já...já ti to nemám za zlé....achhhh Šejli....ty mě opravdu miluješ?...něco ke mě cítíš? '' Na mé tváři je radostný úsměv, jaký si na mé tváři doteď ještě nespatřila. Opět se mi začnou lesknout oči a já si nemohu pomoct. Opět tě obejmu a přimáčknu na sebe. Přitom začnu popotahovat a zadrhávajícím hlasem šeptat. '' Šejli...řek...řekni...je tohle sen?...zdá se mi to?...ano...ano poci»uji k...k tobě né něco...poci»uji k tobě hodně...hodně moc...Šejli...furt si vybavuji ty...ty chvíle, co jsem tě potkal...co si do mě vrazila. Když...když jsem s tebou prohodil první...první slova a navázal první kontakt, když si mi vyprávěla svůj příběh o Albarionovi, který mě zaujal...zaujal natolik...že jsem si řekl, že jsem si řekl, že toho koníka musíš za každou cenu dostat...když jsem se....když jsem se za tebou vydal do té kobky...a vůbec první pohled, když jsem na tebe pohlédl a hned se zamiloval '''-chvíli se odmlčím. Chytnu tě jemně za bradu a palcem ti jezdím po rtech. '' Šejli...já jsem se do tebe zamiloval už od první chvíle, co jsem tě spatřil. Od té doby je mé srdce plné jen tebe. Jsi pro mě vším, si součást mého těla. Mám srdce a v tom mám jen tebe....jen tebe...jsi největší štěstí, co mě mohlo v životě potkat....Šejli...já...já tě strašně miluju!...bezhlavě moc tě miluju!! '' Má poslední slova byla doprovázena vzlykavým tónem v hlase. Všechny má slova byly říkány s velikou vážností a odhodláním. Hledím ti do očí a cítím, jak se mi klepe brada. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Po jeho prvních slovech to tak i trochu vypadá, tak mi zatrne. V zápětí však opět skončím v jeho náručí. Uvolním se a položím mu hlavu na prsa. ale co teď? co bude dál? je tu ta sázka a problémy s Vereenou... Zvednu hlavu, že něco řeknu, ale uchopí mě za bradu a mluví dál. Jeho slova mě velmi dojímají a nevím co říct, co dělat... proč zase pláče? doufala jsem, že už nebude...já vím, je tu ta sázka... Jeho palec, jezdící mi po rtech ve mne vzbuzuje zvláštní, dosud nepoznaný pocit. Vezmu raději jeho ruku a odsunu bokem. "Buď mi tedy bratrem, otcem i přítelem a pomoz mi najít ten krystal...společně to dokážeme....pak vyhraji sázku a budeš-li ještě chtít....Já...pro tebe bych se vzdala i Alabariona.....Tak už neplač, hlupáčku. Teď bude nejdůležitejší, abychom se vyspali...Pomůžu ti vstát." Naznačím, že se z jeho náruče již musím dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Šejli ani nevíš...co pro mě tato slova znamenají. Jsem nejš»astnější barbar na této zemi. '' Šejli...pro tebe budu čímkoliv, co si budeš přát...půjdu ve tvých stopách, po tvém boku. Půjdu s tebou kamkoliv a přes cokoliv....Já bych se pro tebe Šejli vzdal také všeho, co pro mě něco znamená, jen abych mohl být s tebou a mít tě ve svém objetí. ''- pronesu s vážností v hlase. S úsměvem se rozpovídám dál. '' Vždy» se nemusíš vzdávat Albariona, vyhraješ sázku a to ti slibuji, že udělám vše, aby se tak stalo!...Když vyhraješ, bude Albarion tvůj a ty budeš moct být má.'' Po tvářích mi stále tečou drobné slzy. Když mi řekneš, abych už neplakal, s radostí ve tváři pronesu. '' Berčím...brečím štěstím a radostí, co mě potkala...v životě jsem nebyl š»astnější. '' Pohladím tě rozklepanou rukou po celé délce vlasů a vložím ti pramen, jenž ti padal do tváře, za ucho, po kterém tě následovně pohladím. '' Dobře půjdeme do pokoje, ráno nás čeká těžký úkol. Musíme se pořádně vyspat. '' Dám ti letmý polibek na narůžovělou tvář a postavím se na nohy. Trochu sebou cuknu, když došlápnu na zraněnou nohu, ale neustále mám na tváři úsměv. '' Né...já pomužu tobě Šejli...pojď'' Řeknu s radostí a natáhnu k tobě svou rozevřenou dlaň. Přitom se mírně přikrčím. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "Děkuji, ale tos nemusel..." půjdeme do pokoje?...snad to nebere doslova, že bude pořád při mě...snad každý do svého..i když by mi to vlastně ani nevadilo, cítila bys se bezpečněji...věřím, že by se o nic nepokusil...stejně on musí spát a já raději dobýt manu...kdyby nás ještě v noci náhodou čekalo nějaké překvapení...ale je tam jen jedna postel, tak raději a» jde k sobě. Pustím se tvé ruky, zvednu ze země své věci. Ačkoliv se mi dnešek zdál hrozný, teď už to tak nepoci»uji. Náhle si však vzpomenu na Kyrii. jí také říkal to, co mě? doufám, že ne...o co tedy mezi nimi šlo? Proč ten pláš» a ta postel a ty důvěrnosti, co spolu měli? Na chvíli se můj š»astný úsměv vytratí. Aby sis nevšiml mých pochyb, začnu ti vysvětlovat, co bude ráno, a co chci udělat nyní. "Ty už běž spát...potřebuji, aby můj ochránce byl pořádně odpočatý...Já ještě musím zajít k Draysovi, pokud nespí. Domluvit se na ráno a něco s ním probrat. Vím, že chceš jít na trh také, ale já i on máme tuctové postavy a zmizíme v davu, tebe by si mohli všimnout. Nebylo by lepší, to nechat na nás? Ty jak vstaneš můžeš jít zkontrolovat Kyrii. Stejně nechápu, proč nás odehnala všechny...Já toho s ní nechápu více, ale to necháme až na ráno ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Trochu mi poklesne hlava, když se zmíníš o Dryasovi, ale jen ti na to s lítostí v hlase dodám. '' Jo asi by to chtělo si s ním promluvit Šejli...má teď těžké chvíle. Docela mě dostal ten jeho příběh. A lecos mi to připomělo, ale to není teď důležité. Potřebuje někoho nablízku. A bude nejlepší, když to budeš ty. '' '' Uffffff....Dobře!...pujdu zítra zkontrolovat Kyriu a vy jděte zatím na trh sami, ale moc se mi to Šejli nelíbí. ''- položím ti na tváře své teplé dlaně a s pohledem do tvých očí, ti vážným hlasem řeknu.'' Ale Šejli.... buď opatrná!...hodně opatrná!. Když by něco, tak udělej vše, aby tě propustili a mohla si utéct!...sval vše na mě...já se nějak z toho vykroutím...rozumíš mi?!...slib mi, že to tak uděláš, když by se něco semlelo! '' Poté pustím tvé tváře a položím ti ruku na rameno. Vidíš, že se nad něčím rozmýšlím. Bude to znít blbě, ale zeptám se jí. '' Nepujdeš radši spát se mnou?...do jednoho pokoje?...nebudu ti nic nalhávat, ale budu o tebe mít strach i v noci a byl bych radši, kdybys byla se mnou v jednom pokoji. '' Teď si bude myslet, že si s ní chci hned užít. Ale takový já nejsem. O nic se nepokusím a nechám ji krásně spinkat. Jen chci, abych ji měl nablízku. Snad to pochopí a dojde jí, že se o nic nepokusím. Nevím, co se bude dít v noci. Aby si pro nás nepřišli a nenapadly nás stráže z Lví tlamy. '' Šejli...Neboj...já tě nekousnu.''- pronesu s mírným zasmátím a s úsměvem na tebe mrknu.'' Budeš spát v mé posteli a já mimo...Jen tě chci mít na blízku, nemužu si být jist, že sem nevtrhnou z Lví Tlamy a nepřepadnou nás. Rozumíš mi kvítečku?? '' Hledím ti do tváře a čekám na tvou opověď. Vidíš, že se má nálada rapidně zvedla. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro jen a» se mu, ani nám, nic nestane Položíš své velké teplé dlaně na mé tváře. Přehodím si věci do jedné ruky a druhou položím na jednu z tvých. "Neboj, už budu opatrná." nad čím teď uvažuje? aha přeci jenom jeden pokoj...je to hloupé, ale já to asi přijmu, mám strach..přeci nebudu zase spát pod postelí...nebo vlastně proč ne? Na tvou otázku ohledně pokoje mírně znervózním. "Je to trochu divné...známe se jeden den...já ti věřím, ale....dobrá, ale pod jednou podmínkou. Ty budeš spát v posteli. Já totiž teď spát nebudu, musím dobýt manu a možná bude lepší, když nebudu v té době sama...Dobrá...pokud budeš ty spát v posteli...souhlasím...Já ji vážně nepotřebuji. Chceš něco kromě oblečení koupit na trhu?" Z mých slov můžeš vycítit, že jsem vyrovnaná. Obavy, výčitky, strach a bolest v srdci vystřídal pocit odpovědnosti. Rukou tě nasměruji trochu k tvým dveřím. "Tak běž už! Já to vyřídím s Dryasem, vezmu si věci a Arno a přijdu za tebou. Doufám však, že už budeš spát. Ale jestli zamčeš, budu spát u sebe." Poslední větu dodám jen tak, abych tě poškádlila. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Ani nevíš, jak si mě potěšila. Budu mít klidný spánek, protože budu vědět, že tě mám na blízku. '' Jsem moc rád, že budeš se mnou v pokoji. Budu spát s prázdnou myslí. ''- pohladím tě po lopatce. '' Ty nechceš spinkat v posteli?...budeš spát v posteli Šejli a nezlob mě! Nemohu tě nechat spát na zemi. Budeš akorát rozlámaná. ''- když vidím tvůj výraz, souhlasím.'' Dobře, jak chceš tedy. Nebudu tě nutit. ''- usměji se a mrknu na tebe. Na tvou otázku ohledně trhu jen zavrtím hlavou a dodám. '' Né...nic jiného...akorát to oblečení. Kožené kalhoty a nějakou košili, ale tmavou!...kdyby mě někdo náhodou polil pivem! ''-tiše se zasměji.'' Snad Šejli...typneš mojí velikost. ''- dodám s úsměvem na rtech a vložím ti do dlaně 3 zlaté,co jsem vytáhl z mého malého váčku.'' Když by zbylo...kup si něco hezkého. '' Lehce mi zatlačíš rukou na bok a nasměruješ mě ke dveřím mého pokoje. Zavelíš, abych už šel a dále na nic nečekal. '' Jojo už jdu!...promluv si s Dryasem, ale opatrně Šejli....Nechci aby z toho byl raněný a nechci mu tímhle nějak ubližovat...furt mám v paměti to, co se stalo s jeho rodinou. ''- mluvím se smutným tónem v hlase. Vidíš, že je mi ho opravdu líto a jakékoliv další jeho trpění, by ubližovalo i mě. Dále na tebe kývnu a řeknu. '' Dobře!...vem si věci a budu tě čekat v pokoji...ale nenechej mě tam samotného Šejli. Přijď. ''-řeknu vážně. Dále se uchechtnu a je poznat, že má slova jsou myšlena z legrace'' Neboj!...nebudu zamykat, přece bych si tě nenechal ujít ''- pak opět zvážním. '' Ale dávej si pozor i tak. Měj furt napaměti to, že ani tady nejsme v bezpečí...kdyby se něco stalo...zakřič!...jak jen můžeš!...Tak zatím ahojky a opatrně. Budu tě čekat. '' S vakem se vrátím zpět ke dvěřím svého pokoje, co jsem při zamyšlení přešel a odemknu. Vejdu dovnitř a nechám je mírně pootevřené. Založím je kusem hadru, co ležel na stolku, aby se neotvíraly. Zkontroluji celý pokoj, jestli je v pořádku a bezpečí. Když na nic nenarazím, dojdu k oknu a zablokuju ho před otevřením. Vysvleču se do spodků, což bylo rychlé, jelikož jsem na sobě měl jen kalhoty. Položím si na koberec, co je u postele, meč s dýkou, vedle kterých si lehnu a přetáhnu přes sebe Kyrii černý pláš», jenž jsem vytáhl ze svého vaku. Dýku si přesunu pod pláš», aby nebyla vidět. Otočím se na záda a vložím si dlaně pod hlavu. Po tmě hledím do stropu a občas nahlédnu ke dveřím, jestli se už nevracíš. |
| |
Stojím a s úsměvem na tváři se dívám za Drogarem, odcházejícím do svého pokoje. Pak zavřu dveře mého pokoje a přijdu ke dveřím, kde přebývá Dryas. Tiše zaklepu. snad ještě nespí...chtěla bych mít věci vyjasněny ještě dneska v noci..potřebuji meditovat..a na takové soustředění, musím mít co nejčistější mysl Dám si na chvíli ruku přes ústa a čekám, jestli se ozve. Ohlídnu se za sebe, jestli mě někdo nesleduje, pak se opřu o svou hůl a znovu tiše zaklepu. Jestli se ani teď neozve, promluvím s ním ráno…asi spí…to je stejně blbý nápad jít na návštěvu uprostřed noci |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Okamžitě si uvědomíš že něco není v pořádku, snad že jsi usnul, ale ještě než si pořádně uvědomíš co se děje, v záři světla se začíná pomalu zjevovat silueta nějaké bytosti, která ti však připadá známá.. Nevěřícně zamrkáš, ale poté se již k tobě pomalým klouzavým letem blíží postava mladého muže jehož oči jsou neuvěřitelně bystré a v nichž se zračí moudrost několika staletí. Muž se zastavil kousek od tebe a poté jen pozvedne ruku a v mysli se ti rozezní tichý hlas, který je ti však také známý a ty si uvědomuješ, že se jedná o muže, který tě přivedl na stopu Šejly, když jsi jí hledal před hospodou. "Opět tě rád vidím bojovníku. I když ty jsi mě nečekal, já se na toto setkání těšil již delší dobu. Možná se ti to zdá divné, ale jen ty můžeš vědět to, co je již dlouho tajemstvím, které nemůže vědět každý ale jen ten, o kom se rozhodnu že ho je hoden... Samozřejmě že to můžeš odmítnout, ale je to něco co se týče Rudého krystalu a jestli se nepletu, chcete se vydat po jeho stopě. Rád bych to svěřil Kyrii, ale ona nemůže to tajemství nésti na svých bedrech nebo» by bylo jisté že sama sebe půjde zničit. Dobře popřemýšlej zda toto tajemství chceš znáti, ale ještě před tím ti chci říci, abys přemluvil tu elfku k ponechání si Arno. Je to sirotek a v tomto světě by jí čekala jen smrt, protože takové mládě se o sebe nedokáže dosti postarat...." Na chvíli se muž odmlčel a je jisté že čeká pouze na tvé rozhodnutí. V jeho očích se snažíš vyčíst jakýkoliv náznak toho zda se jedná o pravdu či lež, zda je to opravdu důležité či nikoliv, avšak když se díváš do jeho očí máš pocit jako by ses měl ztratit v pusté temnotě, ze které by již nebylo cesty zpět a proto svůj pohled rychle odvrátíš... Také si uvědomíš že zná jméno toho tygříka i když jméno Šejly nevyslovil a že snad je osud, že se ti opět dostal do cesty... |
| |
| když se ozve zaklepání tak mě to probere z přemýšlení... sakra...teď nemám na nic náladu...děte do háje... když se ale ozve zaklepání podruhé tak vstanu, pro jistotu si utřu tvář do pláště a potom otevřu dveře... šejlo! řeknu překvapeně co ty tady...takhle pozdě? ale nevadí...pojď dál... pozvu jí dovnitř a ustoupím od dveří... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro “Promiň, že tě ruším v tak pozdní hodinu. Předpokládala jsem, že ještě nespíš. Chtěla jsem….chtěla jsem jen,…. „ bože, jak to říct “Chtěla jsem se domluvit na ráno. Drogar s námi nakonec nepůjde, pochopil, že by byl moc nápadný, díky jeho postavě…ale to není hlavní důvod, proč jsem tu…Víš,...já jsem slyšela, o čem jste se na chodbě bavili. Asi sis nevšiml, že mám otevřené dveře, abych měla v pokoji trochu světla z chodby. Je od tebe velmi hezké, že mě…jak…že mě chceš přenechat Drogarovi a on zase tobě…ale vy dva, jste jaksi zapomněli, že nejsem věc, kterou si můžete přenechávat. Jsem žena, která má také své city. Jsi velmi milý příjemný a hezký elf. Mám tě moc ráda, ale mé srdce patří jemu…Odpus» mi to, tomu se nedá poručit…Já vím, že sis prožil své a teď tě zase trápím, je mi to moc líto, ale přeci ani ty sám, by sis jistě nepřál, abych tě milovala ze soucitu….Já… moc bych si přála, abychom zůstali přáteli. Abys na mě nezanevřel, jen proto, že miluji někoho jiného….“ Slova se mi derou z úst pomalu a rozpačitě. Jsem v nepříjemné situaci, odmlčím se a čekám, jak budeš reagovat. Já vím, že elfka a barbar je hrozná kombinace…ale musím jí dát šanci…Dryasi, prosím, buď silný a zůstaň mi přítelem. Jsme ve stejném průšvihu a musíme z něj ven všichni společně. |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro dlouze přemýšlím co ti říct...nakonec ze mě vyjde tohle: víš šejlo...to že nejseš věc je mi naprosto jasný...já sem to chtěl kvůli tomu abys byla š»astná...protože vidím že drogar se do tebe zamiloval...což já taky jak sis asi všimla z našeho rozhovoru...a vidím že ty miluješ jeho...tak sem vám nechtěl......nechtěl....překážet... poslední dvě slova ze mě vyšla hodně těžko chtěl jsem ti to že tě miluju říct už dřív...ale nenašel sem odvahu...nakonec sem si všiml jak se ti líbí drogar a to už ve mě zmizely všechny naděje...proto sem mluvil s drodarem...je mi jasný že se mnou bys nebyla š»astná když miluješ drogara...a když bys nebyla š»astná ty tak bych nemohl bejt ani já...vidět tě vedle sebe ztrápenou...to bych se radši na místě zabil... řeknu smutně...potom se ti podívám do očí... neboj se...nijak to nepokazí naše přátelství...rád ti budu na blízku...a nedopustím aby se ti něco stalo...budu tě chránit dokud to nebezpečí nepomine i za cenu vlastního života...potom už bych řek že bude stačit drogar... usměji se víš...právě proto že sem nechtěl aby došlo zrovna k tomuhle...potom co jsem si všiml jak moc ti je drogar sympatickej...nechtěl jsem aby došlo mezi náma k tomuhle...proto sem si promluvil s drogarem...ale ty si to stejně slyšela...je mi to líto...ale nemůžu vaší lásce bránit... ale nezapomeň...budu tvým přítelem navždy...když budeš potřebovat pomoct stačí mi dát vědět...tak hodně štěstí s drogarem... řeknu, obejmu tě a políbím na tvář... na památku...abych věděl jak krásně voníš...protože díky drogarovi se k tobě už nikdy tak blízko nedostanu... vysvtlím ti posmutněle... myslím že šejla ví že bude žít nejmíň o 200 let dýl než drogar...a jestli to neví tak jí to říkat nebudu...nechci jí kazit náladu a přemlouvat jí...už si vybrala...a já to budu respektovat... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Jakmile mě obejmeš a políbíš na tvář, usměji se na tebe. Pak tě políbím na čelo a zasměji se. "To abych ti nezůstala dlužna! Moc ti děkuji. Uvidíš, všechno bude dobré...Najdeš si jinou dívku a zamiluješ se...Mám sice dva bratry, ale budeš další...Ráno se pro tebe stavím. Myslíš, že mi zvládneš zase chvíli dělat manžela?" Podívám se na tebe s úsměvem a čertíky v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro zvednu hlavu vzhůru a řeknu ti: bratrem? bude mi potěšením sestřičko... s úsměvem se až přehnaně ukloním... myslím že dělat ti zase manžela nebude problém...ale tentokrát dejme tomu že sme se kvůli tý kuši usmířili...nechci na tebe bejt takovej jako před tim co tě pozval na víno...ta role se mi moc nelíbila... tak se zejtra ráno stav...stačí trochu silnějc zabušit na dveře a já se vzbudím...sice sem nespal ale to mě vzbudí... řeknu s úsměvem... a zajisti si okenice...teď když po nás dou lidi od lví tlamy tak je jistota jistota...jestli už nic nepotřebuješ tak dobrou šejlo...a» sme na zejtra vyspaný... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "Jen doufám, že na mě nebudeš tak přísný, jako mí bráškové"Zasměji se a pustím tvé uši. "Neboj, tentokrát budeme vzorní manželé...Ráno zabuším pořádně a okenice zkontroluji. Tak dobrou noc a hezky se vyspi." Mrknu na tebe, otevřu dveře a vyjdu ven. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Ááááááááááááh....jsem unavenej, ale počkám na Šejlu...to vydržím!...snad nebude pryč dlouho...chudák Dryas, co ten asi nyní prožívá?...věřím, že Šejla by nehrála na obě strany, ale co když se Dryas o něco pokusí a nějak ji svede?...doufám, že její srdce opravdu patří mě...protože já ji opravdu miluju!...achhhhh...Šejli miluji tě!...jak jsem š»astný za tu chvilku na chodbě...za ta tvá slova....hmmm...zatím nejde...aspoň si zavřu oči...a» nejsou tak unavený a zbytečně je nenamáhám. Zavřu oči, ale v tom se rozsvítí nějaké světlo, jenž mě na okamžik oslepí. Co to?...žeby někdo rozsvítil?...nějaké světlo..ale mění se to na modrou...co to hergot! Nevěřícně mrkám a snažím si uvědomit, jestli je to sen, nebo skutečnost. Zjeví se mi před očima postava a začne se přibližovat. Nemám ani sílu se hnout. Cítím se, jakobych byl paralyzován. Co se to k čertu děje?...tu postavu odněkaď znám!!...kde jsem ji jen viděl?! Tohle je skutečné!...jsem vzhůru...zjevila se mi v mé mysli. Už jsem o tomhle slyšel z vyprávění, ale nyní to je poprvé, co něco takového zažívám. Co po mě chce? Neustále se snažím přijít nato, kde jsem postavu viděl. Už vím!!!!!!!!...to je ten stařec, jak mi poradil, kam šla Šejla...ten co nechtěl peníze...přitom jsem mu chtěl poděkovat. Ani nevěděl, jak mi pomohl. Nebýt jeho...nemusela by tu se mnou šejla být. Vytrhnu se ze svých myšlenek a ihned na starce vyhrknu. '' Nebýt vás!...nikdy bych nepřišel nato!, kde je můj kvíteček...kde se nachází Šejla, ani nevíte jak jsem vám vděčný!...je to největší štěstí, jaké mě mohlo potkat!...nevím jak vám mám poděkovat. '' Postava se na mě chvíli zahledí. Možná nechápe, kde se to ve mě najednou tak vzalo. Začnu dál bedlivě poslouchat její slova, jenž se mi ozývají v mysli. Občas doplňím jeho mluvu. ''Já...co tady děláte?...já vás znám!...Jaktože já?...proč jste si vybral mě?...jaké tajemství?...nechápu, co se děje...jak jste mohl vědět, že...že se setkáme?...kdo vlastně jste?...proč jste se rozhodl, že zrovna já?...nechápu?. ''-dále se nechápavě vyptávám '' Jo! chceme jít pro Rudý krystal, jak to...ale mě už nic nemůže překvapit...tajemství?...co může pomoci?...hmmm. '' Chvíli se odmlčím a je vidět, že přemýšlím o svém rozhodnutí. Upřeně mu hledím do tváře a snažím se přijít na to, co se tady vlastně děje a jestli nejde o nějaký podraz. Svůj pohled, ale ihned odvrátím, jelikož jeho oči, jakobymě začli pohlcovat. Nevím, jak se rozhodnout. Jeho oči jsou divné. Nevím, jestli mu mohu věřit. Nevím, co je zač a jestli mě jen nechce oblbnout. Bojím se, že se dostanu do léčky. Něco se mi stane a tak přijdu i o milovanou Šejlu. A to bych nepřežil. Kdybych byl sám, bez rozmýšlení bych se rozhodl o vyslyšení. Nevím...nevím jak. Ale přeceje se ho zeptám. Po chvilce přemýšlení a rozhodovaní se, začnu k postavě dále mluvit. '' Pokusím se Šejle vysvětlit, aby si nechala Arno...ona je milá a slaďoučká, nechce se dívat na to, jak se někdo trápí a hlavně je dobrá na srdci, je láskyplná a lítostivá. Chce ho vrátit domů, ale pokusím si o tom s ní promluvit. To jediné vám mohu zaručit. '' '' Nechci vás nějak to...ne že bych nevěřil nebo tak...ale jakou mám jistotu, že mě nechcete obalamutit?...že tohle není léčka?...jestliže jdete s dobrými úmysly...rád si vyslechnu vaše tajemství a budu rád, když to bude věc, jenž nám pomůže na cestě. '' Poté utichnu a dále čekám na odpovědi, jenž mi snad postava poskytne a zodpoví mé otázky. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro "Jak jsem již řekl, jsem zde proto abych ti pomohl a ukázal vám cestu k Rudému krystalu. To tajemství smíš vědět jen ty nebo» víš co je Kyria zač a již několikrát jste spolu byli v ohrožení života a ona ti bezmezně důvěřuje. To že se setkáme jsem já sám zařídil. Věř mi, že něco takového pro mě není nejmenší problém. V mé mysli kolují myšlenky nekonečných věků." Potom se muž na chvíli odmlčel a tobě teprve teď pořádně došlo jak starý asi musí být i když na sebe bere podobu mladého muže. Znovu sis jej důkladně prohlédl a vidíš že jeho oblečení má tmavě šedou barvu, jako by bylo zaprášené dlouhým putováním. Poté se muž opět pomalu ale jistě pustil do řeči:"Občas nevíme, zda to co děláme nebo to s kým se rozhodneme cestovat není pro nás nebezpečné ale to správné a proto musíme riskovat nebo se řídit pouze našimi pocity. Je to stejné jako tehdy, když jste ze začátku nevěřili Kyrii a vidíš jak moc udělala proto, aby dostala Šejlu ven? Vlastně se dostala do ohrožení vlastního života. Ona moc dobře tušila, že Veerenu napadne že takové akce by nebyl chopen kdokoliv a jen jí to utvrdilo v tom, že se Kyria vydala do tohoto města. Ale nic si nevyčítejte se Šejlou. Ona věděla co jí hrozí a tak jako se musíš rozhodnout ty, tak se ona sama rozhodla, že půjde do té budovy a Šejlu dostane ven. Věř mi, že konečně má pocit že udělala něco dobrého a že není na tomhle světě jen jako zatracená bytost.. Takže stačí jediné slovo a já buď odejdu a již mě více neuvidíte a nebo ti mohu prozradit jedno z důležitých tajemství, které obklopuje nejen Rudý krystal, ale také Kyriu." S těmi slovy se muž opět odmlčel a jen stejně jako před tím mlčky čeká na tvé rozhodnutí..... |
| |
soukromá zpráva od pro No jo, co když sem dneska v noci přijdou? S povzdechem ještě vstanu a nastražím za dveře a pod okno židli, aby případný nevítaný návštěvník nadělal hluk, který by mě vzbudil. Pak definitivně ulehám zpět do postele a usínám. Co asi bylo na tom podstavci v jeskyni he? MH: Jelikož spím víceméně celou noc, tak bych se měl (chtěl) probudit rozumně ráno... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Utichnu a dále začnu muže zkoumat a prohlížet si ho. Jeho oblečení...je to nějaký poutník?...stařec cestovatel?...vypadá, jakoby bylo zaprášené. '' Vidím co pro to Kyria udělala, aby dostala Šejlu ven. Jsem ji za to nesmírně vděčný. Kyria je má dobrá přítelkyně a to je co říct. Jen tak si mé přátelství nikdo nezíská. Vím že ač je jiná, má dobré srdce. '' Odpovím na jeho otázku a nechám ho dále mluvit. Trochu ze zamračím na jeho slova ohledně výčitků. '' Kyira se rozhodla sama, že mi pomůže a toho si moc vážím, ale bylo to její rozhodnutí a já si ohledně tohohle, nemám co vyčítat. Šel bych za Šejlou sám. Šel bych si kvůli ní klidně pro smrt, ale šel bych!. To, že mi Kyria nabídla pomoc, mě utvridlo v tom, že je dobrá bytost. A proto si u mě našla přátelské místo a jsem schopen pro ní udělat a obětovat hodně. '' Dále se zaposlouchám do slov a vážným hlasem mu odpovím. '' Nemyslím si, že je ztracená bytost...je to má přítelkyně a nechci ji ztratit. To, že je jiná neznamená, že je na tomto světě sama a zbytečná. Pro mě není zbytečná.! '' Když stařec vyřkne že by mohl odejít a nepomoci, vyhrknu na něj. '' Ne prosím neodcházejte!...pomocte mi...poraďte. Chci slyšet vaše tajemství ohledně krystalu ''- chvíli se odmlčím a dále tiše dodám '' a taky ohledně Kyrii. '' |
| |
| po odchodu šejly ještě zamknu dveře, zajistím okenice a svleču se...svoje oblečení si dám na hromádku tak, abych si ho mohl vždycky pohotově obléct... potom ulehnu do postele a za chvíli usnu... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Najednou se okolí kolem tebe rozmlží a vzápětí se i se starcem nacházíte v temném lese před vstupem do velké jeskyně.. Z té jeskyně cítíš nejen chlad, ale také smrt a utrpení. Stařec jen pokyne rukou a před tebou se začne odehrávat obraz dlouhé chodby, která se pomalu svažuje do nitra země. Občas minete kostru člověka nebo jiné bytosti, kterých je tady velké množství, až stanete před velkým vstupem do jeskyně, ze které vychází načervealá záře.. Uděláte pár kroků a před očima se vám otevře pohled na prostornou místnost, která vypadá jako vytesaná nějakým hodně mocným kouzlem.. Uprostřed místnosti je kamenný podstavec na jehož desce leží rudý kámen o velikosti lidské pěsti a z něhož vychází ta záře.. "Tak tady máš ten krystal jenž způsobuje tolik utrpení a ještě může způsobit větší. Vím že se jej někteří z vás rozhodli zničit, a já vím jak, jenže se k němu já sám nemůžu dostat neo» již jednou jsem zde byl a mé tělo bylo pohlceno temnotou. To co vidíš jsou pouze mé vzpomínky, které ti můžu ukázat, ale tato je ta nejdůležitější..." Muž se odmlčel a v tu chvíli jsi jakoby zaslechl tiché kroky z ústí tunelu. Když ses otočil zahlédl jsi postavu muže, který stojí vedle tebe jen jeho oblečení je špinavé, potrhané a jako po dlouhé a náročné cestě.. V rukou třímá hůl, jejíž konec plane modrým plamenem a pomalu kráčí ke krystalu, ale stále se rozhlíží jako by čekal brzy nějaký útok.. Jako v odpověď ze záře drahokamu vystoupila postava jejíž obrysy jsou jen mlhavé, ale něco ti na ní připadá známe. Má na sobě tmavou kápi a v ruce třímá dýku se zlatou čepelí.. "Přišel jsi zničit krystal! Snad nemyslíš že ty sám můžeš projít? Již mnoho dobrodruhů se o to pokoušelo a zklamali a ty se jen přidáš k nim... Ještě však máš čas se otočit a odejít. Nechtěj tady zemřít nebo» tvoje duše nenajde klidu dokud nebude krystal zničen. I já tady musím zůstat a jen případné dobrodruhy varovat, což bych neměla, ale dělám to z vlastní vůle, která mi ještě z malé části zbyla..." Podle hlasu jsi s úžasem zjistil, že se jedná o Kyriu.. V tom muž luskl prsty a vše se ztratilo, takže se kolem něj opět achází jen mlhavé světlo.. Poté se ti zadíval do očí a klidně se otázal:"Už tušíš co jsem ti chtěl říci? Myslím že je to celkem jasné.. Kyria se tam kdysi pokusila dostat a zemřela přitom. Poté se z ní stal stín, který byl nucen hlídat krystal a zabíjet bytosti, které tam přišli krystal odnést a nemínili využít jeho moci.. Když bylo jasné že zemřu, vyvolal jsem v hlavě mocné kouzlo a vytvořil jsem jí tělo, které jí kdysi patřilo a vrátil jsem její zbloudilou duši zpět k životu. Bohužel také všechno zapomněla i když v hloubi své nesmrtelné duše si to vše pamatuje a věřím že kdyby došla až ke krystalu vzpomene si na vše i na to jak obejít většinu nástrah nebo» ona byla dlouhou dobu hlavní strážkyní krystalu.. Ale já jsem za toto kouzlo zaplatil také velmi těžce.. Má duše je uvězněna v nesmrtelnosti času a nemohu dojít klidu dokud krystal nebude zničen.. A jelikož vy jste skupinka která by to mohla dokázat, rozhodl jsem se vám pomoci, ale jediné co mohu dělat je dát vám rady nebo» nemůžu zasahovat do toho co se má stát a co se děje..." Poté se muž zahleděl do tvé překvapené tváře a odmlčel se nebo» již asi řekl vše důležité a teď čeká jen na tvé otázky.. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro asi to přeháním, ale opatrnosti nikdy není nazbyt. Vezmu jednu ze svíček na chodbě a vejdu do pokoje. Pro jistotu se ještě pořádně porozhlédnu. Položím svíčku na stůl. Dívám se do jejího plamene a s blaženým úsměvem vzpomínám na Drogara. Kvítečku…ach Svůj pláš» hodím do vaku, přidám tam i mapu, kterou stále držím v ruce. Přehodím jej přes rameno, do ruky vezmu kuši. Rozhlédnu se, co bych ještě vzala napoprvé. Nakonec se rozhodnu, že raději nic a vyrazím k Drogarovi. Cestou se snažím jít co nejvíce po tichu a neustále sleduji chodbu. Dveře jeho pokoje jsou pootevřené. Mě nabádá k opatrnosti a sám nechá otevřeno? Takto se k němu může někdo vplížit, ani neví jak…Já říkala aby nezamykal, ne nechal otevřeno Srdce se mi rozbuší při myšlence, že by se mu snad mohlo něco stát. Stoupnu si ke dveřím a naslouchám, jestli bych nezaslechla nějaké zvuky. Neslyším nic. Chci opatrně otevřít dveře, ale ty při mém mírném tlaku nepovolí. Podívám se na zem a vidím kus hadru. aha...tak přeci jenom je opatrný Položím na zem kuši, vytáhnu hadr. Poté otevřu dveře a dívám se po pokoji. Vidím, že Drogar neuposlechl mé podmínky a leží na zemi. Kdyby to byl kdokoliv jiný, nezaváhám, otočím se a jdu k sobě. Ale nyní stojím a dívám se na něj, aniž bych o tom vůbec uvažovala. Měl sis lehnout do postele, jsi raněný a potřebuješ se vyspat pořádně. Co to je za spaní, když jsi na zemi? Položím vak na zem vedle stolu, svou hůl o něj opřu a vrátím se pro kuši. Proč tě sebou pořád tahám? Stejně s tebou neumím střílet Položím ji na stůl a vrátím se do svého pokoje. Vezmu ze země misky, ze stolu svíčku a z postele polštář a přikrývku. Pokynu Arno, že jdeme. Jakmile opustí místnost, zamknu a klíč vložím do kapsy. Má ruka v kapsy narazí na kamínek, který jsem chtěla dát Drogarovi. Na tebe bych málem zapomněla…To ještě stihnu…Vyškrabat runu, to bude hned. Vrátím se i s Arno k barbarovi do pokoje. Ta se chvíli rozhlíží, pak vyskočí na postel. Musím se usmát tomu, jak lehce si tento divoký tvor zvykl na pohodlí. Ty tedy vskutku neděláš ostudu svému jménu…“Královská“ Věci, co jsem přinesla, položím na stůl a vrátím se zamknout dveře. Pak zasunu hadr tak, aby se dveře nepodařilo otevřít, ani zloději, co by se náhodou neslyšně odemknul. Na radu Dryase zkontroluji okna. Chvíli zasněně pozoruji spícího muže, pak vezmu z jeho postele přikrývku a velmi pomalu a tiše ji přehodím přes něj. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Posadím se zády ke stěně, do lotosového sedu. Vytáhnu z kapsy bílý kamínek s lesklým stříbrným proužkem, který jsem našla po cestě z knihovny. Hrábnu za výstřih a vyjmu svou malou hvězdici. Jejím hrotem pak vyryji do kamínku pár značek. Vložím kamínek zpět a uklidím hvězdice. Ruce si položím na kolena. Pozorujíc malý plamínek svíčky na stole, se soustřeďuji na dýchání. Po dnešku, to bude velmi těžké, zapomenout na tento svět a odejít myslí úplně jinam…ale musím…dokážu to! Naposledy se podívám na Drogara, usměji se a pak už všechnu sílu vložím jen do toho, abych se odpoutala ze země a dostala se do svého astrálního světa. Když skončím, cítím, že má energie je dobyta. Otevřu oči. Svíčka už pohasla a v místnosti je tma. Předpokládám, že brzy se začne rozednívat. Asi se pokusím na chvíli ještě usnout. Nejraději bych se přitulila ke Drogarovi…Ale to přece nemohu… |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Všechno bude zase dobré…dostaneme se z toho…všichni…neměla bych spát, někdo by měl hlídat…ale do rána už se snad nic nestane, snad si ten luxus mohu dovolit. Má ruka hladící spící Arno pomalu přestává. Za pár vteřin už spím také. Dveře jsou zamčené a ještě zajištěné hadrem na zemi, okna jsou také zavřená a zkontrolovaná. Na stole je vyhořelá svíčka. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Co je to za místo?...jde z té jeskyně nepříjemný pocit hrůzy. Dám se po starcově boku do hloubi jeskyně. Po chvilce dorazíme na rudě ozářené místo. Co to je za svit?...že by záře krystalu? Vstoupíme do místnosti a jsem překvapen, co vidím ležet na kameném podstavci. Rudý krystal! '' To je ten krystal! ''- vysoukám ze sebe. Stařec začne mluvit a já se na jeho slova tázavým hlasem zeptám. '' Jen vzpomínky?...vidím to jen jako obraz vaší mysli a vlastně tu vůbec nejsme?...takže mě nikdo nevidí ani neslyší. '' '' Nejdůležitější část?...jaká to...''- nedořeknu ani svá slova, když zaselchnu kroky pocházející z chodby. Stařec se odmlčí a proto i já utichnu. V mžiku se mi před očima objeví postava a já se iniciativě připravím do útoku. Všimnu si, že mě nevidí a nejeví vůči mě žádné známky útoku. Nevidí mě...je to vlastně jen vzpomínka, které se zůčastňuji. Sleduji postavu a její konání. Hmmm...stále očekává nějaký útok, ale od koho?- snažím se přijít, o koho by se jednalo, ale ihned se dočkám odpovědi. Co to je za postavu?...nějaký strážce krystalu?...počkat!...je mi nějaká povědomá! S upřeným pohledem poslouchám slova strážce a přihlížím právě probíhající situaci. Snažím se zjistit, o koho se jedná. Když strážce domluví rychle se na něho otočím a vykřiknu. '' To je přece Kyria!...ona hlídala krystal!? '' Stařec luskl prsty a objevili jsem se zpět v pokoji. Na jeho otázku, ohledně tušení, se na něj podívám trochu nechápavým výrazem ve tváři. '' Já...já...jsem...'' '' Kyria je dobrý člověk...přišla zničit krystal. Když padla a vy jste ji proměnil do podoby upírky, udělala alespoň tak, aby ho ochraňovala před zneužitím...já to chápu...'' '' Musí s námi tedy dojít až ke krystalu!...ona jediná nám může tedy hodně pomoct a ukázat nám, co a jak. '' '' Postarám se a udělám vše proto, aby byl krystal zničen, ale nevím, jak ho zničit až se k němu dostanem...''- tiše dodám '' Jestli se k němu dostanem. '' Chvíli se odmlčím, jakobych si v hlavě srovnával vše, co se mi naskytlo k vidění. '' Dobře!...vím co se tedy stalo...ale bojím se, že jsem nepochopil vše tak, jak jsem měl. Uvidíme. Musím jen doufat. Ještě se o tom poradím s Šejlou. Děkuji vám za pomoc. Velice si toho vážím, a udělám vše, aby byl krystal zničen. '' Hledím na něj a je vidět, že nemám žádné další otázky. '' Nemám se na co zeptat...vše důležité jste mi asi ukázal. Nevím, jestli pro mě máte ještě nějakou radu. ''- chvíli se odmlčím a poté mu pohlédnu do tváře. '' Co byste mi mohl říci o Xantipě?'' '' A kdo vlastně jste? '' Zeptám se starce a čekám na jeho reakce. Jsem z jeho zjevení ještě neustále neklidný, ale pomalu si začínám zvykat. Také mě rozhodila situace, jenž se mi zobrazila před očima a budu o ní dlouho přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Nejspíše se bude jednat o další osobu, která chce krystal získat, ale nechce pro něj riskovat svůj život... Ale také se mohu mýlit. Co se týče mě, jsem poutník mezi přítomností a minulostí. Své lidské jméno jsem zapomněl a abych řekl pravdu, tak jediný kdo mě zná jsi ty a Kyria... A teď již musím, ale třeba se ještě setkáme." S těmi slovy ti pokynul rukou a poté se jeho postava začala vytrácet a s ním i světlo, takže potom jsi upadl do hlubokého spánku, který zatížil tvá víčka, která si již nedokázal otevřít.. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Hmmm...neví nic o Xantipě?...ona je nějaká záhadná...potřeboval bych zjistit co je zač...ale jak?! '' Každopádně vám děkuji za odpověď, nevím...Xantipa je velice zajímavá. Nevyznám se v ní. '' Myslel jsem si to, že je poutník. Hmmm...známeho jen my dva. Zajímavé. Na starcova poslední slova odpovím. '' Budu velice poc»ěn, když se opět setkáme a naše cesty se propojí. '' Mezitím se začne pomalu vytrácet v uhasínajícím světle, co ho ozařovalo a mé oči oslepovalo. Náhle se mi sklopila víčka i přes mé zábrany. Byla tak těžká, že už jsem je nedokázal otevřít a tak jsem se odebral k hlubokému spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Potichu mě obejdeš a zamíříš k posteli, kde už leží čekající Arno. Zavrtím s sebou, zamumlám opět nějaká slova a otočím se směrem k posteli, kde právě ležíš vedle malé tygřice. Porovnám si na sobě za spánku deku a dále začnu zhluboka oddychovat. Vidíš, že mám neklidné spaní a máš pocit, jakobych chtěl neustále něco říkat. |
| |
| Všichni tak nějak trávíte čas spánkem nebo odpočinkem a ráno se probudíte něco málo po východu slunce. Šejla a Dryas si uvědomili že je vhodný čas vydat se na trh.. Drogara napadlo jít se podívat na Kyriu a Dyral ten nemá zatím žádné plány kromě toho počkat na Xantipu.. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro zdá se, že ještě spí...ani se nedivím, vypadalo to, že se mu nespalo moc dobře. Co nejtišeji vstanu z postele a naliji Arno do misky trochu vody. Na zem jí položím trochu sušeného masa z mých zásob. Okamžitě se na to vrhne. Pohladím její hebký kožíšek, pak se pořádně protáhnu. Cítím se odpočatá. potřebuji se trochu opláchnout...asi zajdu k sobě do pokoje...ale měla bych nejdříve probudit Drogara...je čas jít zkontrolovat, jestli Kyria něco nepotřebuje a převázat zranění...kdyby se probudil a nenašel mě tu, asi by se polekal, on se o mě tak bojí, jako ještě nikdo, blázínek. Během těchto myšlenek jsem již udělala tři kroky, které stačily na to, abych stála nad ním. už spí klidně...copak mám mít to srdce a probudit ho? Raději ho probudím, až se vrátím ze svého pokoje. Vezmu si sebou jen svou hůl, pro všechny případy, odemknu dveře, oddělám hadr a vyjdu na chodbu. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro a» se už chystá... Obrátím tedy své kroky j jeho pokoji. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "Vstávej, je čas. Za chvíli se pro tebe stavím, tak a» jsi připravený" Neměla bych se zeptat i Dyrala, jestli něco nepotřebuje na trhu? Ale nevím, který je jeho pokoj...možná hostinský. Nečekám na Dryasovu odpověď a vydám se do Drogarova pokoje. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro spí jako jezulátko...Než odejdu, měla bych mu převázat ránu na noze, ale už bychom měli vyrazit..musím tě probudit...nezlob se na mě. Klečím u tebe a pořád ještě váhám. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Rychle pootevřu oči a nakloním hlavu směrem odkaď šel zvuk, abych zjistil, co se děje. Na mé tváři se objeví letmý usměv, když spatřím svojí milovanou Šejlu. Zavřu zpět oči a jen poslouchám zvuky. Uslyším, jak si ke mě pomalu klekáš. Pootevřu mírně jedno oko, ale to ani nepoznáš. Pozoruji tvé reakce. Mlhavě si všimnu ruky, kterou poté stáhneš zpět. Na ústech se mi vytvoří jemný úsměv. '' Ahojky kvítečku můj '' Pronesu tichým a něžným hlasem. Pomalým pohybem otevřu odpočaté oči a pohlédnu ti do krásné, do růžova zbarvené tváře. Natáhnu se k tvé ruce, jenž si stáhla zpět před následujícím pohlazením a začnu ti ji jemně hladit. Koukám ti upřímě do očí a v mé tváři je výraz velké zamilovanosti. Nic neříkám. Vídíš, jak si naplno užívám tvé krásy a pohledu na tvář, co tolik miluji. Pozvednu ruku a uchopím tě sní za bradu tak jemně, že můj dotek sotva ucítíš. Palcem ti začnu opět jezdit po rtíkách a se zamilovaným úsměvem mé oči jezdí střídavě po tvých rtech a očkách. Po chvíli ticha zašeptám. '' Jsi tak nádherná...Šejli?...chtěl bych ti rád něco říct, co jsem včera chtěl, ale nedostal se k tomu a možná dlouho nedostanu. '' Posadím se a držíc tvojí ruku, ti koukám do blízkajících se očí. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro výborně, alespoň tě nemusím budit...kvítečku, on to slůvko dokáže vyslovit tak procítěně. Uchopíš mou ruku a začneš jí hladit. Uvědomuji si, že bych jí měla stáhnout a věnovat se něčemu jinému, ale nedokážu to. Místo toho se na tebe usmívám a mé oči září štěstím. Něha, s jakou se mne dotýkáš mě překvapuje a vyvolává ve mě mírné chvění. Chvííli se ti dívám přímo do očí, pak rozpačitě sklopím zrak. co se to se mnou děje? to přeci nemůžu... Uchopím tvou ruku a jemně jí odsunu z mé tváře. Pak se ti znovu podívám do očí, usměji se a se starostlivostí v hlase povídám: "Dobrá, povídej. Já ti mezitím převážu obvaz, ano? " Nečekajíc tvého svolení, začnu oddělávat přikrývku, která mi brání se dostat ke tvé zraněné noze. |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro když se obleču tak si ještě nandám opasek se zbraněmi a na to všechno si obleču pláš» který dobře skryje vše co je pod ním... odemknu dveře od pokoje (okenice zůstaly zavřené), vyjdu ven a nadvakrát zamknu...potom se vydám podívat po tobě... dojdu k výčepu a zeptám se hostinského: mohl bych od vás prosím dostat i druhý klíč od mého pokoje? né že bych vám nevěřil ale když by se někdo ptal po klíči tak můžete popravdě beze strachu odpovědět že ho nemáte...jistota je jistota... a podívám se na něj pohledem z kterého je vidět že tohle myslím opravdu vážně... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Měly bychom se věnovat ostatním věcem, co nás teď tíží, ale tohle ji musím říct. Musím. Nevím, jakoby mi mou lásku k ní nevěřila. Musí to slyšet! '' Počkej!...prosím! '' Chytím tvou ruku, co odkrývala přikrývku a přitáhnu si tě pomalým pohybem blíže k sobě. Posadím se a skloním pohled k tvé ruce, kterou nervózně lmnu ve svých dlaních. Z plných plic se nadechnu a hluboce se ti zahledím do očí. Vidíš, že chci pronést něco, co chci, abys bedlivě poslouchala a že je to něco, na čem mi velice záleží. Slova pronesu s velice vážným a úpřímným hlasem. '' Vím, že je to pro tebe těžké ale...já...kvítečku můj...já...''- má slova se začnou zadrhávat. Ztichnu a sleduji tvůj výraz v obličeji. Párkrát si zhluboka oddychnu, naberu odvahy a dám se dále do řeči. Přitom tě nervózně hladím po celém stehně, které je jako každý kousek tvého těla hebký jako hedvábí. '' Šejli...musím ti to říct teď!....Jsi...Jsi pro mě vše. Každý tlukot mého srdce, každý krok, každé nadechnutí je jen pro tebe. Jsi láskou mého života. Vždy, když tě vidím, jsi stále krásnější a svůj život si umím představit jen s tebou. Jsi vše, po čem jsem v životě toužil. Jsem moc štastný, že jsem tě našel. Za chvilku s tebou bych udělal cokoliv. '' Pohladím tě po vlasech a sjedu na tvou zaraženě vypadající tvář. Nevím, jestli chceš něco říci, ale pro jistotu ti stejně, jako ty mě na chodbě, přiložím prst na rtíky a dále pokračuji. '' Znám tě jen pár dní, ale to mi stačilo na to, abych si uvědomil, že jsi láskou mého života. Nikdy bych nevyměnil tebe ani tvou lásku. Chci být stále jen s tebou. Jsi tak krásná. Když jsem tě uviděl poprvé, byl jsem ohromen. Moje láska k tobě je obrovská. Jsi pro mě jediná. Jediná v mých snech a v mém srdci. Miluji tě z celého srdce i duše. Šejlo!...nikdy tě nechci ztratit! '' S pohledem stále dívajícím se do tvé tváře, tě dlaní něžně pohladím po krku, za který tě chytím a začnu se přibližovat svou hlavou k té tvé. Při pohybu sleduji tvé rudé rtíky a pomalu zavírám oči. Asi ti je jasné, k čemu nyní směřuji. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Co je pro mě těžké? ...Co se děje?...Tak mluv...mluv už........on mi vyznává lásku? Tvá slova se krásně poslouchají, ale nevím, co mám říkat, jak se tvářit, co dělat...Chci tě přerušit, ale nenecháš se. Pohladíš mě a na ústa položíš prst, abych rychleji pochopila, že nechceš být přerušován. Nechám se tedy unášet tvou mluvou, snažíc se zapamatovat každičké slovo z těch, co mi právě říkáš. Náhle zapomínám na trh, na Kyriu, na Xantipu i Lví tlamu. Vidím jen tebe a mě. Naše rty se pomalu přibližují. Cítím tvůj dech na své tváři. Zavřu oči a nechám se unášet někam do nebe. V momentě, kdy se naše rty skoro setkají, se však vzpamatuji. Otevřu oči a odtáhnu hlavu dál od tvé. "Já...já promiň, prosím, nezlob se, odpus» ...já..." Proč jsem to udělala? Proč jsem přerušila něco tak krásného...co sama chci?...teď se bude zlobit...bude ho to moc mrzet a zase bude smutný...ale známe se tak krátce...sama nevím, co vlastně chci...mám ho ráda, toužím po jeho blízkosti a pak udělám toto... Podívám se na tebe provinile s červení ve tváři. "Prosím, nezlob se, já sama nevím, co chci. Teda vím, co chci, ale nevím, jestli, já....Nikdy jsem k nikomu necítila to, co teď k tobě. Nechci ti nijak ublížit, chtěla bych být pořád s tebou v tvém objetí, ale já...já..nevím jak to říct...miluji tě, věř mi..." Pohladím tě po tváři a s pohledem, který jasně dává najevo jakési obavy z tvé reakce, se ti zadívám do očí. |
| |
soukromá zpráva od pro Nechce se mi vstávat. Nějakou dobu se převaluju v posteli, ale už to nevypadá, že bych měl znova usnout. Takže vstanu, naliju si trochu vody do připraveného lavoru a opláchnu obličej. Obleču se. Tak a chce se to trochu dobít. Ale po tom včerejšku by to chtělo trochu opatrnosti. Pokud možno se už do ničeho nepřiplést. Zkontroluju, jestli jsou dveře zamčené a nedají se otevřít, vykouknu z okna, jestli neuvidím něco podezřelého. Když ne, uvelebím se pohodlně na posleli, zavřu oči a soustředím se na magii v sobě. Netrvá dlouho a mysl opustí svoje těla a vydává se do magické sféry nalovit pro mě tolik potřebnou magickou sílu. --- Když po půlhodině 'procitnu' do normálního živého světa, s uspokojením zkontroluji 'sílu' ve svojí hlavě. Jen o zlomek později se přihlásí se svými záležitostmi taky moje těla (přesněji řečeno žaludek). Nemaje na co čekat v pokoji vydám se dolů do lokálu na snídani. Svoje věci nechávám na pokoji, který za sebou zamykám. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Ucítím tvé škubnutí hlavy a po otevření očí její následovné oddálení. Dívám se ti nechápavým výrazem do tváře a vidíš, že je v něm trocha zklamání. Omlouváš se a mě se mezitím v hlavě začnou honit myšlenky, na něž se snažím vyhledat v tvých lesklých očích odpověď. Co se děje?...co stojí v cestě, abych okusil chu» tvých krásných rudých rtíků?...je to jen polibek...bojíš se toho pocitu?...nebo mě snad nemiluješ?...jsem v tvém objetí jako malé nemluvně...jakobys mě milovala, ale nechtěla si to připustit...určitě máš z naší lásky strach...vidím, že se bojíš mé reakce, ale nemusíš....já tě chápu Šejli...chápu tě...a udělám vše proto, aby ses cítila dobře...a nebudu na tebe spěchat. Mlčky na tebe hledím a ty na mě. Vidíš, že jsem z tebe dosti zmatený a jistým způsobem i zklamaný, ale uvnitř tě plně chápu a nevadí mi to, co jsi udělala. Provinile se na mě podíváš a na tvářích ti naskočí rudé zabarvení. Dáš se do řeči, která mi připadá trochu zmatená. Nakloním nepatrně hlavu do strany, začnu ti prsty projíždět v pramenech vlasů spadajících ti přes tvář a vkládat ti je za špičaté ucho. Přitom bedlivě poslouchám tvá slova. Když mi řekneš, že mě miluješ uvidíš, jak se můj výraz posmutnění promění na výraz radosti, který doprovází zamilovaně vyzařující úsměv. Znova ti přiložím prst na ústa, abych je uzamkl do ticha a ty dále nic neříkala. Hřbetem ruky ti přejedu po zrudlé tváři a sjedu jím na tvůj hubeňoučký krk. Pohladím tě po něm a jemně tě za něj chytím. Dívám se ti hluboko do očí a tiše ti šeptám. '' Šejli...nemáš se za co omlouvat...já ti rozumím...a nezlobím se, vůbec né...neboj...nechci dělat něco, co se ti nelíbí a z čeho máš strach. '' Ucítíš mírný tlak mé ruky na tvém krku, za který si tě přitáhnu blíže ke své tváři. Vypadá to, jako bych ti chtěl dát polibek násilím, ale není to tak. Skloním ti mírně hlavu a dám ti dlouhý polibek na tvé čelo. Dlaněmi ti pozvednu tvář a namířím ti pohled do mých očí. Obejmu tě a přitisknu na své tělo. Poté Zašeptám. '' Kvítečku můj...neboj...vždy» já ti věřím všechno...nic se neděje...neměj strach...chápu tvé reakce a proč to děláš...budu se podle toho chovat...jsem moc zbrklý....promiň ty mě. Taky tě moc miluju. '' Na nic nečekám a bez váhání ti dám letmý polibek na tvář, po kterém si tě opět přitisknu na hruď a pevně sevřu. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "Je mi to líto, ale nemůžeme myslet jen na sebe...tak ukaž, nejdříve tvá noha. A pak jsi půjdu hrát s Dryasem na manžele na trh", během mých slov to odvazuji látku z rány, ale jakmile spomenu, že budu dělat manželku Dryasovi přestanu a vzhlédnu k tobě: "Doufám, že se nebudeš zlobit, víš budeme tak méně nápadní...aspoň doufáme." Pak rychle odkryji ránu a podám si z vaku svou vodičku. Nakapu jí na zranění, oddělám kousky trčících bylin a opět zavážu. "Tak hotovo." Držíc v ruce svůj malý flakonek, vzpomenu si na dnešní noc. Uklízím ho do vaku, ale zároveň se tě ptám: "Proč jsme ho nemohli použít na Kyrii? Je to velmi účinná esence?" Jakmile si vzpomenu na Kyriu, vzpomenu také na její pláš» ve tvém pokoji. tak moc by mě zajímalo, jestli spolu něco měli, nebo ne...na mé lásce k němu by to nic nezměnilo, ale jednou se ho to musím zeptat...ale až někdy jindy...nebo třeba mi to řekne někdy sám. "Poslyš, můžu si půjčit Kyriin pláš»? Mou modrou znají, ale její ne." |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro To je tak příjemné...nepozal jsem zatím nikoho, tak naplněného něhou, jako jsi ty..Šejli.. Cítíš, jak se lehce prohybám v zádech a jak mi tvé doteky dělají dobře. Při pohledu do tvých očí ti úsměvem dávám najevo, že mě takovéto chvíle s tebou velice těší. Přejedeš mi dlaní po usměvavé tváři. Blaženě se culím a ty ucítíš, jak ji tlačím na tvou ruku, abych pohlazení ještě více procítil. Uvolním sevření a ty promluvíš. Souhlasně ti na tvá slova kývnu. '' Máš pravdu, nějsme tu jen my...i když v tvém objetí bych chtěl být neustále...čas s tebou mi utíká tak, jako nikdy předtím. '' Podívám se na své stehno a zpět na tebe. '' Noha už mě tolik nebolí...byliny asi stáhly ránu a lehce ji zacelili...už to bude dobré...snad...uvidíme. '' Odmotáváš mi obvaz z rány a já přitom hledím na tvé mladé a šikovné ruce. Trochu zaraženě zareaguji na tvá slova a vyhrknu. '' S Dryasem na manž...?! ''- zaseknu se. Pozvedneš hlavu, podíváš se na mě a dodáš vysvětlení. '' Nebudu zlobit...neboj...ale doufám, že nebudeš zlobit ani ty ''- můj pohled je trochu rýpavý, ale stále se usmívám. '' Máš pravdu...budete tak méně nápadní a to je to nejhlavnější. Hlavně budeš neustále v Dryasově blízkosti a kdyby se něco dělo, tak ti pomůže. '' Při mých slovech mi zatím čistíš ránu. Vodička, co mi naleješ na nohu trochu zaštípe, ale zareaguji na to jen nepatrným škubnutím nohy. Převážeš mi obvaz a utáhneš jej. '' Děkuji...jsi šikovná...tvé doteky jsou velice příjemné Šejli...ty už léčí sami od sebe. '' Jdeš ke svému vaku uklidit flakonek a já si mezitím sáhnu na obvaz, jestli pevně drží. Není to tím, že bych ti nevětřil, ale je to už takový můj zvyk. Zeptáš se mě ohledně esence a Kyrii. '' No...víš...no to...''- vidíš, jak jsem se zasekl a nemám potřebná slova. Chci ti říct oč jde, ale poznáš, že si tím nejsem jistý. Čekáš, co ze mě vypadne. Zvednu se a dojdu k tobě. '' Šejli...nechci ti lhát, ale zase nechci zradit svou kamarádku. Je to věc, co ti musí říci ona sama. Moc rád bych ti to řekl...věř mi! ''- hladím tě po celé délce tvé odhalené ruky a přitom tichým hlasem říkám. '' Nezlobíš se?...Šejli...moc rád bych ti to řekl, ale nemůžu. Opravdu to musí říct jen ona sama....ale jedno ti prozradím!?...v té esenci je přísada, co by ji hodně ublížila...možná v jejím stavu zabila. '' Pozvednu ti ruku a políbím ti letmo její hřbet. Koknu do tvých oček a doufám, že mě snad chápeš. Rozejdu se ke svým věcem a začnu se oblékat. Natáhnu na sebe roztrhané kalhoty a upnu si svůj tmavě modrý pláš», co mi darovala Kyria. Sáhnu po vaku a na tvou otázku, týkající se černého pláště trošku nejistým hlasem odpovím. Musím ji říct, co se tady odehrálo a proč se tady objevil Kyrii pláš». Ale jak ji to mám říct?...ona to jistě tuší, že tu u mě byla v pokoji, ale proč to na mě nevybalí?...proč se nezeptá? '' No..to...jak si poznala, že je Kyrii? ''- nečekám na tvou odpověď a dále pokračuju. '' Jo pujč si ho, ale opatrně na něj...a» ji ho neroztrháš...Nevím, jak by se pak tvářila a chci jí ho vrátit.''- jelikož jsem byl přikryt i s ním, sehnu se a z pod deky ho vytáhnu ven. Dojdu k tobě a podám ti ho do ruky. '' Tady je...opatrně Šejli, hlavně aby tě nechytili. Určitě bude lepší, když budeš mít černý pláš» a né ten svůj, ve kterém tě viděli.'' Usměji se a když si sebereš všechny své věci, ještě pronesu. '' Je čas...já se zachvíli vydám za tou Kyriou a ty zatím jdi za tím Dryasem. ''- za mírného tlaku na tvá záda tě namířím ke dveřím a s úsměvem dodám. '' Jak se ti spinkalo v posteli?...určitě dobře...jsem rád, že jsi se pohodlně vyspala. ''- pohladím tě na zádech, letmo tě políbím na zadní stranu krku a otevřu dveře svého pokoje. '' Máš všechno?...nezapoměla si na nic? '' |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Jak jsem poznala, že je její? Nejsem včerejší....tys neměl žádný a ona černý. Pak ti donesla modrý, koho jiného by mohl mýt? Copak jsi tu potkal ještě více žen? .......Takže mají nějaké tajemství....Kdyby věděl, jak moc bych si přála, a» je to cokoliv, jen ne to, na co to vypadá....Ale přece se ho na to nemůžu jen tak zeptat...jako hele, zajímalo by mě, jestli jsi měl včera něco s Kyrií....ne, to nejde.....říká, co ke mě cítí už od včera rána, ale co když přesto...ne raději už o tom nebudu přemýslet...to pak dělám možná z komára vola...Měla bych se ho ale nějak zeptat...co je lepší, tápat a vymýšlet si bludy, nebo vědět pravdu a smířit se s ní, by» by byla jakkoliv nepříjemná....no raději se budu ještě chvíli užírat žárlivostí. Zatím, co se oblíkáš, navleču na sebe Kyriin pláš» a na hlavu natáhnu kapuci. Pak zapřemýsším, co si vzít sebou. Nakonec vysypu věci z vaku na postel. Vezmu jen váček z penězi a vhodím jej zpět. Pak vytáhnu z kapsy zla»áky od tebe a klíč od mého pokoje i čistě bílý kamínek s lesklým stříbrným proužkem. Podívám se do dlaně a vložím zla»áky zpět, odkud jsem je vzala. Klíč položím na stůl se slovy: "To je od mého pokoje, nechám ho tu....Nechám tu i Arno, zamkni jí tu." Přijdu k tygříkovi a hladíc ho, mu povídám: "Malá, zase tě tu musím nechat samotnou...Buď hodná." Usměji se na tebe a náhle si vybavím, jakmi má máma, když jsem byla malá, léčila všechny mé malé šrámy. Rukou ti přejedu nad ránou sem a tam a udělám jako bych něco pomysleného uchopila, zavřela do dlaně a zahodila do kouta. Překvapeně se na mě díváš, možná si říkáš, že provádím nějaké uzdravovací kouzlo, ale není tomu tak. Usměji se ti do očí a pravím: "To mi dělala máma, když jsem byla malá...Říkavala: Fffff a bolest je pryč...." Vložím ti do dlaně kamínek a vážným hlasem řeknu: "To je pro tebe, našla jsem ho, když jsem šla z knihovny, v noci jsem do něj vyryla ochranou runu. Nos ho u sebe, prosím....A ohledně tvého dotazu na mé spaní. Dohoda zněla jinak, ale myslím, že chápu, proč jsi to udělal.....Tys prostě nesnesl pomyšlení, že bys spal na posteli a já ne, že? Tak já ti to pro tentokrát odpustím....A nestrkej mě do těch dveří pořád! Půjdu sama, neboj.", poslední tři věty říkám už se smíchem. Popadnu do ruky hůl a přes rameno přehodím vak. Zdá se, že mám vše. Jen se mi nechce od něj pryč.... "Tak zatím...", prohodím s hranou radostí v hlase, protože ve skutečnosti mi už začíná být smutno. Už jsem venku ze dveří, když se znovu vrátím, Krátce tě obejmu, pak se rychle otočím a bez dalšího otáčení vykročím k Dryasovým dveřím. |
| |
Vyjdu ze dveří a namířím si to přímo k Dryasovu pokoji. Přes rameno mám přehozený vak, který vypadá, že je prázdný a v ruce svou kovanou hůl. Na sobě nemám svůj modrý pláš», ale černý. Doufám, že mé minulé klepání slyšel a už je nachystán....kde má pokoj Dyral, možná by chtěl něco z trhu. Ale už musíme pospíchat. Budu se muset ještě zeptat hostinského, Dryas to asi nebude vědět. Zaklepu na dveře a čekám. Nic se neděje, ani se nikdo neozývá, proto zaklepu znovu a pořádně. co je? copak to neslyší?doufám, že se mu nic nestalo. |
| |
| když mi hostinský podá i druhý klíč od mého pokoje tak mu poděkuju a otočím se ke schodišti jestli už jde šejla... chvíli nevidím nic a nikoho protože teprve svítá ale nakonec si všimnu postavy která stojí přibližně u mých dveří... co to...že by přišli tak brzo? to snad ne...ale jistota je jistota...du se podívat... tichým krokem se plížím chodbou a konečně si všimnu že to je šejla... ale podívejme...dneska už podruhý ty samý dveře...tak se schválně podíváme jak je připravená...ale musím opatrně aby nevykřikla a nevylít vodněkad z kouta drogar a nepodříz mě... při téhle myšlence se trpce usměju... doplížím se až k ní a za jejími zády se napřímím...potom jí rychle chytnu a jednu ruku jí dám přes ústa aby nevzbudila celý hostinec... tak! a mám tě...kdybych to nebyl já tak nevim co by s tebou bylo... sudnám jí ruku z úst... tak půjdeme? a jak ses vyspala? zeptám se jí s úsměvem jako bych jí před chvílí asi dost nevylekal... potom jí nastavám rámě... musíme se chovat jako manželé...kdo ví kde by ten ze včerejška moh bejt... |
| |
Čekám u dveří a přemýšlím nad tím, jestli se jít zeptat hostinského, zda-li neviděl Dryase. Vůbec neslyším jeho příchod za má záda. Právě v momentě, když mám divný pocit skočí po mě a dá mi ruku přes ústa. Hrozně se leknu a zároveň napřáhnu ruku s holí do útoku, přemýšlejíc, jestli nebude lepší provést osvědčený kop mezi nohy. Dryas má štěstí, že začal témeř okamžitě, jak mě uchopil mluvit, jinak by asi na trh dneska už nešel. Dokud mi drží ruku na ústech mlčím a přemýšlím, jestli ho seřvu moc nebo jen málo. Jakmile mě pustí, mou zlost vystřídá pocit úlevy, že to nebyl někdo jiný, tak jen vyhrknu: "Tohle už mi raději víckrát nedělej, víš jak jsem se lekla? Ještě jsem ti mohla i ublížit." Vložím ruku do nastavené rámě a s úsměvem prohodím: "Jasně jasně, jen mi toho chudáka moc nepřipomínej, je mi ho pořád dost líto. Měli bychom jí na trh tou ulicí a podívat, jestli tam náhodou ještě neleží. Snad jsi mu neublžil moc. Nejlépe by bylo, kdyby utrpěl i ztrátu paměti na ten večer. Poslyš, nevíš, kde má pokoj Dyral? Možná, že by chtěl něco z trhu." |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro V první chvíli jsi nikoho neviděl, ale poté do místnosti vstoupila žena. Avšak takovou jsi ještě nikdy neviděl a jistě už ani neuvidíš... V první chvíli tě zaujala hříva ohnivě rudých vlasů, které jí splývají až po pás a do nichž jsou místy vpleteny drahé kameny. Ple» je opálená a obličej má ostré rysy. Smaragdově zelené oči si prohlíží místnost a když vás zahlédne, na rudých rtech se objeví okouzlující úsměv... Poté lehkým krokem sejde ze schodů a vínová látka se při každém kroku pohybuje, jakoby to byla kůže a leskne se jako pokrytá zlatým prachem. Rukou pokyne hostinskému a ten kývne hlavou směrem k tobě, takže k tobě žena okamžitě zamíří a vzduchem se začne linout příjemná a okouzlující vůně jasmínu.... "Mohu si přisednout? Předpokládám snad správně, že jsi zde kvůli tomu krystalu.... Nebo se snad mýlím? Mé jméno je Xantipa a mám tady vyzvednout zájemce o jeho nalezení." Její hlas je jako zurčení horského potůčku, které se nese krajinou.... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Položila si klíček na stůl a řeka mi, co s Arno. '' Jo nechej ten klíček na stole...tady se neztratí...Arno tu zamknu neboj...holka je šikovná a hodná...nic tu neudělá. ''- skloním se k tygříkovi a pohladím ho za ušima. '' Viď?...že jsi hodná...nojo no.'' Narovnám se a dojdu ke stolku. Mezitím se s ním také pomazlíš. Dívám se, jak starostlivě se k němu chováš. Hladíš ho a tvůj úsměv spočine na mé tváři. Ten ti ihned opětuji. Dojdeš ke mě a začneš mě hladit na stehně okolo rány. Stuhnu a zaraženě na tebe začnu hledět. Je to velice příjemné. Na tvá slova, co při masáži proneseš se opět usměji a pohladím ti ruku, se kterou jsi mě hladila. '' Je to příjemné. Pod tvými dotyky zmizí každá bolest...Šejli. '' Chytneš mi ruku a vložíš mi do dlaně malý kamínek. Co to je?..kamínek...dar?. Vykulím oči a překvapeně se ti zahledím do tváře. Mezitím ke mě začneš mluvit. Hodně moc mě to dojme, což na mém výrazu ihned poznáš. Vše se mi sevře a tělem mi projede nádherný pocit. Pocit toho, že mě někdo má rád a něco mi daroval. Poslouchám a dívám se s překvapeným, ale zamilovaným výrazem na tvé mluvící rtíky. Do tvých slov vykoktám. '' Já...Šejli...já...já jsem dojat...děkuji ti...děkuji ti moc. Je nádherný. ''- sevřu pevně kamínek v dlani, až se ozve tiché zakřupání mých kloubů. '' Budu ho nosit u sebe...to za každou cenu. Je to dar, ze kterého mám velice velkou radost. Šejli...nikdo mi nikdy nic takhle nedaroval. ''- otevřu pěst, začnu si ho převalovat po dlani a prohlížet. Vidíš, jakou mi to udělalo ohromnou radost i přesto, že to je jen kamínek. Je nádherný. Dívka, co miluju mi něco darovala. Je to více než kamínek. Je to dar, který nesmím nikdy ztratit a nikdy o něj přijít. Je v něm cosi z Šejlininé duše. Budu ho opatrovat jako oko v hlavě. Opět ho sevřu a s lesknoucíma očima tě obejmu, přičemž ti dám na krk polibek a pohladím tě po vlasech. '' Děkuji ti...děkuji ti moc...''- povolím sevření a s rozzářenýma očima si kamínek vložím do kapsy. Ohledně spaní dodám. '' Šejli...máš pravdu...nemohl jsem pomyslet na to, aby si spala na zemi...promiň nešlo to...prostě to nešlo. Jsi žena a taky se podle toho chovám. ''- vysvětlím ti své počínání. '' Jsem moc rád, že si se mnou dnes spala v jednom pokoji. Po dlouhé době jsem se necítil sám a měl pocit, že tu je se mnou někdo, koho mám rád a koho miluji. ''- domluvím, ale to už jsem tě strkal ke dveřím a dával ti polibek na krk. Mezitím jsem si druhou rukou protřel oči, ale toho sis asi nevšimla. Na tvá poslední slova, ohledně strkání, se taky zasměji a tiše dodám. '' Tak už utíkej potvůrko. '' Popadneš ještě zbytek svých věcí a vyjdeš na chodbu. Ještě ani neodešla a už bych si přál, aby byla zase zpět. Chtěl bych s ní být neustále..achjo. '' Zatím...a kup mi prosím tě ještě dva asi sáhové kožené provázky. Děkuji ti. ''- odpovím na tvá slova posmutněle. Bude to pro mě velice těžké...když budeš pryč a já nebudu u tebe Šejli, ale nemohu nic jiného dělat. V té nápadnosti máš pravdu. Vrátíš se z chodby zpět a obejmeš mě. Pevně tě sevřu a pohladím oběma rukama po zádech. Tiše zašeptám. '' Dávej pozor a vra» se mi celá Šejli. ''- pronesu s úsměvem při pohledu do tvé tváře. '' Mám tě moc rád ''- dodám. Otočíš se a vydáš k Dryasovým dveřím. Zavřu za tebou a posadím se na židli u stolku. Vyndám si z kapsy darovaný kamínek a začnu si ho s radostí v očích opět prohlížet. |
| |
| tak promiň...víš co...dáváš si moc malej pozor sestřičko... řeknu šejle s úsměvem při vzpomínce na to co jsme si včera řekli...ale po chvíli můj výraz vystřídá neutrální... a to nejsem profesionální zabiják...měla by sis vážně dávat víc pozor...ale jinak v pořádku... zase nahodím úsměv... dyral? tak to vážně nevím kde má pokoj...ten odcházel z hostince poslední...možná by to mohl vědět drogar protože byl jako poslední z nás ještě na chodbě...teda...jestli neodešel ještě předtim než si byla u mě... pomalým krokem vyrazím se šejlou z hostince... já nevím...já bych radši tou ulicí nechodil...je brzo ráno...lidi vstávaj...což když sem ho přecejen klepl moc a ještě spí...a zrovna by je napadlo je probudit...vážně nejni dobrej nápad...a až pudeme tak ti doporučuju nekoukat se tady za roh hostince...asi to nebude pěknej pohled... (touhle připomínkou dryas myslí bezhlavou mrtvolu vraha ze lví tlamy kterou tam včera v noci uložil a o které šejla neví) ale jak chceš...jestli chceš jít tou ulicí tak pudem... řeknu jí s úsmevěm... |
| |
Poškrabu se nehtem na hlavě. neměli bychom se už vůbec zdržovat, to je fakt "Máš pravdu, musím být opatrnější. A tou ulicí třeba půjdeme na zpáteční cestě. Tak pojď, jdeme" Vyndám ruku spod jeho rámě, aby se nám šlo lépe. však hned v krčmě se ho zase uchopím Otočím se a jdu do výčepu. Tam se zastavím u hostinského a ptám se ho: "Dobré ráno, pane hostinský! Ptal se tu po nás někdo? Prosím vás, kde má pokoj ten malý ...ten kůduk, co je s námi. Dneska jste ho asi ještě neviděl, že?" Jakmile ke mě dorazí i Dryas, uchopím ho pod paží a přimáčknu se na něj, jako milující manželka. Porozhlídnu se po hostinci, jestli tam není někdo podězřelý a koutkem oka pozorujíc dveře, čekám na slova hostinského. |
| |
| Jakmile sestoupili Šejla s Dryasem do výčepu, všimli si Dyrala, kterí sedí u jednoho ze stolů a u něj stojí Xantipa, která zrovna vstoupila do hostince.. |
| |
Hostinský na můj dotaz reaguje jen tak, že kývne hlavou směrem ke stolu, kde sedí Dyral s Xantipou. aa, tady ji máme...co teď? rychle se vypařit, nebo jít za ní? K Dryasovi:"Asi bychom měli jít za ní, co říkáš? Jen na chvíli, a» vidí, že o ten úkol ještě máme zájem, a pak hned zmizíme na ten trh...ještě, že jsme vstali tak moc brzo, jinak se tam nedostaneme ani do večera.", nečekajíc jeho odpovědi, vyrazím ke stolu těch dvou. Protože jsem na Dryase zavěšená, táhnu ho sebou. "Dobré ráno!", pozdravím je oba. "Omlouvám se, že vás ruším, ale chtěla jsem se jen zeptat, je něco nového s naší prací? Kdy nás vezmete ke svému pánovi a dáte tu mapu?" Jistě se už dozvěděla, o našich komplikacích. Mám se jí na to zeptat? |
| |
| Sedím na židli a ještě se stále probírám z brzkého vstávání, na které nejsem moc zvyklý. Držím ve dvou prstech darovaný kamínek a otáčím s ním před svýma očima. Přiblížím si ho a začnu detailněji zkoumat vyrytou runu. Velice zajímavé...runa a ještě ochranná...je to nádhera...ani neví, jakou mi s tím udělala radost. Také ji něco dám...ale co? Je to čistý přírodní kámen, v těch je nejvíce magické síly...hmmm ani nevím, jaktože toho tolik vím o magii. Zealoth byla taky magicky založená, dost jsem toho pochytil nejspíše od ní Mé oči zkoumají zajímavost kamínku a nepozorují nic okolo. Trhnu sebou, když mi do klína skočí Arno a její drápy se mi zarejí do naštěstí zdravého stehna. '' Arno!...ty potvoro...copak to se dělá?...mě takhle lekat? ''- poškádlím tygříka. Mírně stáhne uši a sklopí zrak, ale v okamžiku se mi začne hlavou otírat o hrudník a lízat mi jej. '' Ty se chceš mazlit viď?...ty potvoro jedna. ''- usměji se a podrbu jej na krku. Ukážu mu kamínek a řeknu radostným hlasem. '' Vidíš?...to mi darovala tvoje panička...je hezký viď?...musím ji taky nějak přesvědčit, aby si tě nechala. Sama v divočině by si našla akorát smrt. ''- olízne mi ruku a podívá se mi prosebně do očí, jakoby mi rozuměl. Náhle si uvědomím, že bych už měl jít. '' Tak šup dolů, musím zkontrolovat Kyriu. Nemohu tu s tebou být déle. Už takhle pujdu pozdě.''- tlakem dám tygříkovi najevo, že by měl slézt z mého klína. Seskočí na zem a pomalu odcupitá k míse, v níž má žrádlo. Mezitím se zvednu a vložím si kamínek do kapsy, kterou si s úsměvem poplácám. Popadnu vak s věcma a svůj klíč od pokoje. Zavřu okno a dojdu ke dveřím, u kterých se ještě otočím a podívám na Arno. Se zrakem upřeným na mé tváři sedí a smutně pokňourává. '' Neboj holka...zachvíli se vrátím. Vydrž tu chviličku a nezlob. '' Vyjdu na chodbu a s tichým cvaknutím zamknu. Rychle se zkontroluji a poupravím si ten trošek oblečení, co mám na sobě. Natáhnu si přes rameno vak a urovnám si pásek na kalhotech. Hmmmm...vypadám, jak kdybych proskočil mlátičkou. Snad drahá typne mojí správnou velikost. No uvidíme. Ale co, jsem docela originální. Hahá... Zasměji se nad svýma myšlenkama a vydám se chodbou ke schodišti. Pomalu po něm sestupuju a rozhlížím se po místnosti. Všimnu si ostatních, jak se motají okolo stolu, u kteréhu už sedí Xantipa. No...přišla tedy opravdu brzo. Skočím se k ní kouknout a pak hned vyrazím za tou Kyriou. Jen je pozdravím a poběžím. '' Dobré ráno. ''- pozdravím hostinského, když ho míjím u pultu. Náhle si všimnu jak mám na stehně označené krvácející škrábance od Arno. Doprdele!...já nemužu být chvíli, aby na mě nebyla krev.- rukou si otřu škrábance, čímž je zbavím krve, kterou si utřu do kalhot. Dojdu ke stolu, kde sedí zbytek družiny a všechny shlédnu zkoumavým pohledem. Usměji se a popřeji. '' Zdravím...přeji vám dobré ráno...Něco nového ohledně úkolu? ''- rychle se zeptám. Můj pohled se upře na Šejlu s Dryase. Jsou vedle sebe namáčknutí, což mi moc nesedí, ale nic neříkám. Jen se usměji. Nejsem nějak žárlivý, ale moc se mi to mažílkování nelíbí. Ale věřím Šejle, že by nehrála na více stran a proto je mi to jedno. Ví co dělá. Nečekám, až někdo odpoví na mou otázku a rychle dodám. '' Musím si ještě někam zaběhnout...prosím omluvte mě...hned budu zpátky. ''- omluvím se a dojdu k výčepu. Sáhnu do vaku a vyndám měch na vodou. '' Mohl bych vás poprosit? ''- natáhnu prosebně ruku k hostinskému a ten mi ihned naplní měch vodou. '' Děkuji ''- špitnu a vydám se ke dveřím, mezi kterýma se zastavím a pohlédnu na Šejlu. Chvíli tam stojím a jen se usmívám. Nakonec se obrátím a vyjdu před hospodu. |
| |
| "Dnes ráno mi bylo oznámeno, že k úkolu vás mám připravit během dneška a kolem oběda jste pozváni k mému pánovi, který zodpoví veškeré dotazy. Teď by jste di měli jít vyřídit veškeré důležité věci, které potřebujete.." |
| |
Chvíli po nás dorazí do krčmy i Drogar. Srdce mi poskočí radostí, že ho znovu vidím. Dryase se však nepouštím. Přemýšlím, jestli se mám Dyrala zeptat, jestli něco nechce koupit, ale pak se rozhodnu, že před ní se nezeptám. Nemusí vědět, kam jdeme a nakonec, Dyrala také moc neznáme. "Dobře, paní. Jen nám ještě řekněte, kde se kolem oběda setkáme. Musíme teď jít skutečně něco zařídit. A mám ještě jeden takový všetečný dotaz, do jaké míry máte vliv na lidi ze Lví tlamy?" Př posledné otázce se začnu trochu nervózně ošívat. |
| |
Na Xantipiny otázky odpovídám jen pokýváním hlavou a snažím se urychleně spolknout rozjezené sousto. A to tak rychle, až mi ve finální fázi zaskočí v krku a já se rozkuckám a rozkašlu. Hodím omluvný pohled směrem k rudovlásce a rychle se sápu po sklenici, abych ten celý trapas rychle spláchl a ukončil. No fajn, takže teď jsem ještě za hlupáka! nadávám si v duchu, zatím co mě kašel pomalu opouští. Než se stačím úplně vzpamatovat, už je tu Šejla s Dryasem ouvej, oni se vedou za ruku!. Můj poněkud překvapený výraz, že se tak k Xantipě hlásí, se snad (doufám) skryl za tvář zčervenalou po předchozím kašli. Rychle nasadím neutrální výraz, pokývu hlavou na informaci o poledním obědě. Tak snad už mě nic nerozhodí. Z omylu jsem vyveden hned v zápětí Šejliným dotazem - na zmínku o Lví tlamě se neudržím, počastuji Šelju zamračeným pohledem a z pusy mi vyjde takové neurčité hrdelní zavrčení. No paráda, tak jestli ten předchozí úlet zůstal bez povšimnutí, tak tohohle si musel všimnout i slepý! |
| |
| když mě šejla dotáhne ke xantipě tak jí jen kývnu na pozdrav a nic neříkám...vím že to není slušné ale mě nějak nesedí... je až moc krásná...až moc...připadá mi nějaká...divná prostě...třeba mě nepozná...přeceje...nejsem už ten starej dryas jakýho viděla předtim...no...když nepromluvím tak mám větší šanci... když se šejla zmíní o tom že musíme něco zařídit tak jen souhlasně kývnu a dál pokračuju v předchozí činnosti - mlčení a ignorování xantipy... |
| |
| Xantipa se na klidně zadívá na Šejlu a poté se zhluboka nadechne:"Setkáme se tady a já vás poté odvedu k mému pánovi.. A co se týče "Lví tlamy" tak o té se raději moc nezmiňujte. Každý kdo je v tomto městě jen chvíli ví, že se o tomto společenství není lepší ani zmiňovat..." Přejde pomalu do šeptu a poté se mlčky otočí a odejde z hostince ven... |
| |
hm, tak ta nám z té šlamastiky nepůže...možná v tom má také prsty., pomyslím si, když Xantipa odchází. Pořád ji nemohu zapomenout, že jsem jí viděla jednat s Vereenou ve Lví Tlamě a že ona a má hloupost jsou důvodem toho, že jsem se ocitla v kobce a přivedla tak své přátele do nebezpečí. Náhle si vzpomenu, že pořád nevím, jak se dozvěděli, že jsem tam. musím se Drogara zeptat. Cítím, že Dryasovi není moc po chuti, že jsme přišli až k ní a nevytratili se již do ulic. Ale mělo to své klady, víme, že se máme v poledne sejít s jejím pánem. Jen aby to nebyl ten z Tlamy. Ale a» je to kdo chce, krystal nesmí dostat. Určitě by zneužil jeho moci. Ale pokud má vliv na Tlamu a pokud mu slíbíme, že pro něj krystal získáme, mohl by nám pomoct se dostat ven z města. Vydáme se ke dveřím, kam již před chvílí odešel Drogar a nyní i Xantipa. Vyjdeme ven, nadechnu se čestvého vzduchu a pevněji stisknu Dryasovu paži. Tak a jdeme na to. Rozhlédnu se, jestli někoho na ulici nevuvidím. |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro nemám z ní dobrej pocit šejlo...příde mi...taková...jak bych to tak řek...taková moc.....moc dokonalá...to je vono...řek bych že nebude sama o sobě nebezpečná...i když to sem si o tobě když sem tě viděl poprvý myslel taky...ten názor sem celkem rychle změnil hned potom co sem tě viděl v tý uličce...no jo...nesmím nikoho soudit podle prvního podledu...takže vlastně nevíme co je zač... teď mě tak napadá...co o ní vlastně víme? víme že pracuje pro někoho z města a že pro něj shání ten krystal...to je tak všechno...možná by nebylo na škodu se po městě trochu poptat...co ty na to? určitě o ní někdo bude něco vědět... ještě chvíli přemýšlím o xantipě ale nakonec se mi na tváři zase objeví můj obvyklý výraz (ne zamyšlený) a já se ještě jednou rozhlédnu po okolí a dívám se radši i do všech temnějších míst... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Jdeme docela rychle a povídáme si, přitom se neustále nenápadně rozhlížíme kolem. "Já z ní také nemám dobrý pocit. Už kvůli tomu musíme krystal získat, aby ho nedostala ona. Kdo ví, co je zač ten její pán. Docela jsem na něj již zvědavá. Neříkej, že není nebezpečná! Pracuje pro ní i Tlama. A viděls jak včera ráno ovládala myslí židli. Ta je podle mě hodně nebezpečná." Povídám s vážným hlasem. Pak se pousměji a pravím: "Cože? Tak já jsem nebezpečná? Já? Taková křehotinka?" Přitom tě začnu rukou dlubat do boku. Po chvilečce poš»uchávání dodám: "Já sama nevím, jak moc jsem nebezpečná. Nechápu, kde se to vě mě vzalo...Měla jsem strach a vztek a musela jsem konat rychle. Nejdříve jsem si hodně vyčítala, že je to všechno kvůli mě. Ale myslím, že by se to stalo stejně. Vereena šla po Kyrii už dříve, řekla mi to, že jí nakonec dostane. Jen pořád nechápu proč...Vereena, žena bez kouska soucitu, taková ..a.aaa..hm..taková..." Nemůžu najít pro ni ten správný výraz, tak jen dodám: "Nenávidím ji!" Cesta rychle ubíhá a za nějaký čas vidíme tržnici. |
| |
 | soukromá zpráva od Ailin pro teď je mi docela jedno co, ale něco k jídlu a k pití... a snad nějaký ten nocleh, po celodenní cestě sem už dost unavená pomyslím si a zadívám se na vývěsnou ceduli hostince. Svým obvykle jistým krokem tam vpadnu, očividně dívčí společnost tu není častá. Koukám po hostinci, občas se moje zářivé šedé oči střetnou s pohledem nějakého muže, rychle zamířím k nějakému stolu, u kterého nikdo není. Když přijde hostinský, objednám si k jídlu nějaké maso a k pití víno, když to přinesou v klidu se najím, potom upravím zbraň která mi pokrývá záda, a tak s pohárem držíc v ruce poslouchám rozhovory ostatních, hostinský už odnes prázdný talíř.. co zajímavého se tu dozvím, pokud jsem dobře slyšela něco o nějaké krásné elfce či co.. a ještě bystřeji upíjejíc z poháru poslouchám dál |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Stojím před hospodou, kde se rozhlížím, abych zjistil situaci a co se kde pohybuje za lidi. Těch tu po ránu moc není, což i chápu, jelikož jich většina ještě spí. To mě také více vyhovuje a mám větší šanci, že mě nikdo nezahlédne. Skoro nikdo tu není...hmmm...tím lépe, alespoň mě nikdo neuvidí. No tak rychle zkontrolovat tu Kyriu. Doufám, že je v pořádku. Vydám se ulicí vedoucí k úkrytu za hospodou. Jdu natisknutý co nejvíce na stěny baráků a každou chvíli se otočím, jestli mě někdo nesleduje. Po chvilce dorazím na místo. Radši se nejdříve kouknu okenicí, co když se tam dostala ta mrcha Veerena. Musím být připravený. Jestli se něco Kyrie stalo, do smrti si to neodpustím. Přikrčím se a dojdu pod okenici vedle dveří. Pro jistotu nahlédnu dovnitř a začnu zkoumat místnost. Hmmmm...nikde nikdo...je to prázdné. Pujdu dovnitř. Sáhnu do kapsy a vytáhnu darovaný kamínek. Pohlédnu na něj a políbím ho, na což ho vrátím zpět do kapsy, kterou poplácám. Poté chytím kliku a za pomoci mírného tlaku otevřu dveře. Opět se kouknu za sebe a vstoupím dovnitř do místnosti. S cvaknutím zavřu dveře a přiložím si dlaň na svůj meč. Opět se rozhlédnu po místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Hostinský je mladý muž ve věku kolem 25 let a hbitě se pohybuje po místnosti. Obsloužil i tebe a po chvíli se k tobě vrátil zpět s mírnou úklonou:"Budete si přát i pokoj nebo budete cestovat dále? Pokoje jsou tady velmi čisté a jestliže byste potřebovala informace o tomto městě nebo o někom, klidně se můžete zeptat a zda to bude v mých silách tak vám odpovím..." |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro V celém domku neslyšíš jediný zvuk, ale přesto víš že se tady někdo nachází.. Možná snad o patro víš, kde se nachází podle všeho ložnice osob, které tady kdysi dávno bydlely... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Nejvíce cítíte vůni pečeného chleba a zvířecí pach, který k vám vane z druhého konce náměstí, kde se bude nacházet zvířecí trh.. Slyšíte i tlumené řehtání koní, ale je daleko více přehlušováno hlasitým vyvoláváním zboží a dohadováním o obchodech.. Je vám jasné že pro vás nebude snadné se v této změni vyznat, ale snad se zde neztratíte... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Nejvíce cítíte vůni pečeného chleba a zvířecí pach, který k vám vane z druhého konce náměstí, kde se bude nacházet zvířecí trh.. Slyšíte i tlumené řehtání koní, ale je daleko více přehlušováno hlasitým vyvoláváním zboží a dohadováním o obchodech.. Je vám jasné že pro vás nebude snadné se v této změni vyznat, ale snad se zde neztratíte... |
| |
| soukromá zpráva od Ailin pro Ano, budu chtít pokoj, a co se týče informací, určitě dořeknu odpověď na první otázku, a pak si začnu pomalu hrát s pramínkem vlasů přemýšlející otázce na město, pak ze sebe dostanu řekněte mi něco o tomto místě celkově, třeba o vladaři a tak, prosím. dořeknu otázku a moje oči se zaryjí do hostiskýho pohledný muž, a poměrně milý. snad by se mi líbil.. a jak má mrštné pohyby, no velice zajímavý muž. pomyslím si pak na tváři vyčaruji pohled který odhalí bíle zuby, rukou stále kontroluji přítomnost meč na mých zádech a občas se kolem sebe kouknu po vybavení Poměrně slušný podnik, líbí se mi tu.. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "Dryasi, kdybychom se jeden druhému nějak ztratili, tak kde se sejdeme? Až v hostinci? Spíše se od sebe nesmíme ani hnout...Drogar by se naštval, že ....." Nedopovím, protože uvidím stánek vlásenkáře. "Dryasi, podívej, vlásenkář! Mám nápad...koho hledají ti ze Lví tlamy? Černovlasou eflku a ostatní také budou poznávat hlavně podle vlasů! Napadá tě to, co mě?" Přitáhnu tě ke stánku a začnu vybírat paruky. Uchopím jednu světle hnědou, s vlasy mnohem kratšími, než mám já sama. "Smím si jí vyzkoušet?", zeptám se prodavače. Ten přikývne a posune přede mě zrcátko. Nasadím si jí na hlavu, pořádně zastrčím své vlasy a podívám se do zrcátka. Vytřeštím na sebe oči, protože na mě se dívá někdo úplně jiný. "To je...Podívej, Draysi...to je úžasné! Nikdy jsem neměla jiné vlasy jako mám teď, jsem úplně jiná." Nadšeně se prohlížím v zrcátku. Poté se zeptám prodavače: "Kolik to stojí, prosím vás?" |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Ještě vrhne jeden pohled na hosty, ale když zjistí že nikdo nic nežádá, opět se na tebe zahledí a poté tiše začne mluvit:"V tomto městě velí starosta, ale spíše je to jen klam.. V tomto městě je společenství, kterému se říká "Lví tlama". Jeho členové jsou nejen zloději a nájemní vrahové, ale také čarodějové a stráže města. Nikdo si nemůže být jistý, kdo je jeho členem a říká se že starosta je jeho vůdcem... Ale to je asi tak vše důležitého snad jen to, že tady dnes přišla zvláštní žena a řekla že shání výpravu za získáním Rudého Krystalu a že bude vysoká odměna.. Ten kdo bude chtít jít a zeptá se mě, mám mu vyřídit, aby zítra v poledne čekat na druhém konci města před hostincem "Bílá labu», kde si je vyzvedne a zavede za svým zaměstnavatelem..." odmlčí se muž a poté čeká zda máš ještě nějaké dotazy.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Tahle zrovna stojí 5 stříbrných, ale možná že by vám daleko více slušela tato, jejíž barva je jako zralá pšenice..." usměje se prodavač a podává ti paruku jejíž vlasy jsou delší než tvoje a jsou blonďaté... Prodavač ti připadá jako upřimný muž a máš pocit, že tě opravdu nechce obrat o více peněz.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Tahle zrovna stojí 5 stříbrných, ale možná že by vám daleko více slušela tato, jejíž barva je jako zralá pšenice..." usměje se prodavač a podává ti paruku jejíž vlasy jsou delší než tvoje a jsou blonďaté... Prodavač ti připadá jako upřimný muž a máš pocit, že tě opravdu nechce obrat o více peněz.. |
| |
| soukromá zpráva od Ailin pro Pokud se tedy nemýlim, a pokud jsem to dobře pochopila, tomuhle městu v podstatě vládnou vrazi a zlodějové?! Ano a mohl byste mi povědět co je to ten rudý krystal, nebo spíše ačkoliv je veliká odměna, co způsobuje že ho někdo chce? zaptám se na první pohled více než zvědavě a pak se kouknu koutkem oka vedle ke stolu, jestly neni někdo kdo by nás mohl poslouchat By mě zajímalo, co ten krystal dělá, a pro koho vlastně je? Pro koho tak bohatého že si za něj může pokládat velikou odměnu. Takovejch věcí zůstává nevyřčeno kouknu opět muži do očí a pak přidám poslední otázku a pro koho by byl ten kámen ? potom se zamyšleně kousnu do rtu |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro To vše vám má zodpovědět právě ten zaměstnavatel, ale o tom já vám více neřeknu." odvětí hostinský zklamaně a zavrtí hlavou na potvrzení svých slov. |
| |
| soukromá zpráva od Ailin pro Tak či tak vám pane mockrát děkuji, a chtěla sem se zeptát, kde že je ten hostinec?? a pozvednu obočí, potom přejedu před tetování co my zdobý čelo, jako náznak jak přemýšlím Zajímavé, nikdo o tom kamenu nic neví, ona asi nebude vědět vo tolik více než místní a ještě k tomu majitel hostince, no uvidíme, ale teda peníze by se mi teď velice šikly, a ještě by mě zajímalo, když o něm nikdo nic neví, by se ho spíše měly všichni bát než ho hledat, strach z neznáma nezná hranic.. domyslím si a potom zvednu hlavu k hostinskému a čekám na jeho odpověď hledíc mu mýma šedýma očima do jeho |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro "No...já nevím.....ale také to má něco do sebe...Dryasi, co myslíš? Která je lepší?" Dryas pokrčí rameny. Tak to jsi mi tedy pomohl. Zvednu dlouhé blonďaté vlasy a dám je nahoru do drdolu. Opět se prohlédnu v zrcadle a musím uznat, že s touto se budou alespoň dát dělat nějaké účesy. Nechám si jí tedy na hlavě a požádám obchodníka ještě o světle modrou stužku. Tu pak strčím do vaku. Zaplatím obchodníkovi požadovaný obnos, aniž bych s ním smouvala, poděkuji a rozloučím se s ním. Uchopím, nyní již blonďatá, Dryase pod paží a ptám se ho: "Drahý, vidíš někde oblečení?" |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro teda když sem tu byl včera tak tu bylo míň lidí a menší mumraj...no...snad to tu nějak přežijem... rozdělit se? nepřipadá v úvahu...za prvý proto že tě já nechci ztratit, za druhý proto že kdybych tě nechal jen chvilku bez dozoru tak mě drogar zabije a za třetí proto že takhle budem (snad) ve větším bezpečí... když dojdeme k parukám tak sleduju šejlu jak se upravuje a zkouší si je...když jí prodavač doporučí blond paruku a šejla se mě zeptá kterou bych si vybral tak jen pokrčím rameny a řeknu: o tobě nerozhoduju já...ale řekl bych že ta blonďatá bude asi lepší...oproti těm tvejm tmavejm vlasům je to velká změna... ještě než odejdeme tak si koupím u parukáře tenkou zelenou (nejspíš to původně byla zelená ale počas cestování a vystavování už značně vybledla) stužku a dám si jí do kapsy u kalhot...zaplatím mu a už se šejlou odcházíme... na její pohled (něco na způsob: na co tobě bude stužka) jí odpovím: přemejšlel sem...když bych si stáhl vlasy dozadu a začal nosit kápi tak mě stejně moc lidí nepozná...takže by to mohlo bejt v pořádku... oblečení? tak to vážně nev.....támhle je... řeknu a vedu jí směrem ke stánku s oblečením... no...asi by nebylo na škodu koupit si jinej pláš»...sice tenhle mám jen jeden den ale stejně mě v něm vidělo moc lidí... Vědma: doufám že nevadí že sem našel to oblečení... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro vážně, paráda! Přijdeme ke stánku s oblečením a já začnu ihned vybírat oblečení pro Kyriu a Drogara. Pro ní černé kalhoty a bílou halenu, pro něj hnědé kalhoty a šedou košili. Jsem spokojená, že jsem objevila jejich velikosti. vybrané zboží skládám na hromádku na stůl. Takové něco podobné Kyria měla, doufám, že bude spokojena. Při vybírání Drogarova oblečení se na chvíli zasním a v mých očích se objeví zvláštní lesk. Musíme si pohnout...Co to ještě říkal? Kožené řemínky, dva..hm..ale kde? Nebo já raději koupím pro Kyriu ještě jednu halenu, nějakou jednoduchší košili, aby si mohla vybrat. Co nebude chtít, nechám si já. U krku si mírně odhrnu pláš» a podívám se na stav svého oblečení. No, také by se mi něco sešlo. Začnu znovu prohrabovat oděvy. Nakonec se zeptám obchodnice: "Paní, hledám ještě něco v této velikosti, pro mou sestru...něco možná bežové, nebo režné barvy...takové jednoduchší....jako panská košile, ale pro ženu, rozumíte mi? A pak ještě něco podobného třeba ve světle modré pro mě...Nemáte něco takového?" Mezitím si všimnu hnědých kalhot, co by mohly být má velikost. Prohlížím si je. |
| |
| soukromá zpráva od Ailin pro co to asi bylo za dívku? pro koho ten krystal asi může být? Bude s ní někdo jako já? Co je zač? proč tu vlastně jsem, peníze potřebuju, ano nemám kde být jinde, bože můj, matko Přírodo. mám v mysli tolik myšlenek až sem z toho unavená a asi po hodině snahy odpověět si aspoň na jednu otázku se mi zavřou oči a já spím až do rána |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro "Budete si přát ještě něco slečno?" zeptá se ještě a přitom se zadívá i na Dryase.. Jak tak vybíráte, všimli jste si že se na tržišti pohybuje někoik osob, které na sobě mají tmavé oblečení a je jasné že někoho hledají.. Na zádech mají kuše a u pasu se jim pohupují šavle a jeden z nich se přiblížil těsně k vám a prohlíží si lidi, kteří se v této oblasti nachází.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro "Budete si přát ještě něco slečno?" zeptá se ještě a přitom se zadívá i na Dryase.. Jak tak vybíráte, všimli jste si že se na tržišti pohybuje někoik osob, které na sobě mají tmavé oblečení a je jasné že někoho hledají.. Na zádech mají kuše a u pasu se jim pohupují šavle a jeden z nich se přiblížil těsně k vám a prohlíží si lidi, kteří se v této oblasti nachází.. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Můj pohled se upře na pootevřené dveře skříně a trochu mi přejede tělem divný pocit. Jsou pootevřené...zavírali jsme je... kruci!...snad se sem Veerena nedostala...mrcha jedna...nebo že by Kyria někam šla?...nebyla na tom moc dobře...asi by ji to dělalo ještě velkou potíž...Musím být připraven na každý útok...jdu se tam kouknout....Doufám, že je Kyria v pořádku... Uchopím rukoje» měče houpajícího se mi u pasu a poevně ji sevřu, až mi zbělají konečky prstů. Připraven na rychlé tasení se pomalými a tichými kroky blížím k otevřené skříni. Nikoho neslyším, ale proč mám takový divný pocit, jakoby tu pořád někdo byl?..tady není jen přízemí, určitě i ještě jedno patro.- pozvednu hlavu ke stropu a řeknu si. Určitě to má ještě jedno patro s pokoji. Ale kde je vchod, kterým bych se tam dostal?...nikde ho nevidím.- začnu se rohlížet po místnosti a hledat vstup do dalšího patra. To zatím nebudu řešit...musím být opatrný a nejdříve se kouknu do tajné místnosti po Kyrie. Namáčknu se na pootevřené křídlo dveří a pomalu nakouknu do místnosti, po které se ihned rozhlédnu. Mé oči začnou vyhledávat ležící Kyriu. |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro tak...teď hlavně nezmatkovat...musím to nějak opatrně říct šejle...snad si mě už nevšiml...sakra... přiblížím se blíž k šejle a stoupnu si s ní tak že to (na první pohled) může vypadat že se líbáme... uklidni se... řeknu jí šeptem protože je mi jasné že zrovna tohle se jí moc nelíbí... promiň ale tohle je první co mě napadlo...támhle za mnou stojíme teď tak že šejla je vlastně krytá za mojí kápí a já stojím zády k černooděnci je někdo kdo nevypadá zrovna přátelsky...asi by bylo nejlepší si tady rychle vybrat a ještě rychlejc vypadnout...hlavně se tam nedívej...a řekl bych že tu nebude sám... odstoupím od ní ale nanejvýš opatrně aby nebylo možné zahlédnout mojí tvář schovanou pod kápí...otočím se na šejlu a už normálním hlasem (sice potichu ale už ne šeptem) řeknu: miláčku...tohle ti bude vážně moc slušet...ale nechtěla by ses podívat ještě támhle? tady zaplatíme a támhle vidím stánek a tam mají docela pěkný věci... otočím se na trhovnici a zeptám se jí: ale jestli ještě můžu...kolik by stál támhleten pláš»? ukážu na jeden pláš» který má barvu která by se dala přirovnat k listům osiky a má kovovou přezku u krku ve tvaru listu... hlavně a» si nás nevšimnou...sakra a» si nás nevšimnou... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Třeba tmavě zelený, který se více hodí do lesů a na cesty..." odvětí obchodnice mírně, ale přitom si Dryase celkem prohlíží.... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Třeba tmavě zelený, který se více hodí do lesů a na cesty..." odvětí obchodnice mírně, ale přitom si Dryase celkem prohlíží.... |
| |
| soukromá zpráva od Ailin pro Tak kolik dlužím za noc? potom čekám na odpověď tak a potom vyrazim za tou dívkou, snad mi o tom řekne víc, docela bych už někam šla, tohle město mi nepřijde zrovna originální pomylsím si a pak se s širokým úsměvem kouknu na hostinského čekajíc an odpověď |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro na zkoumavý pohled trhovnice nijak nereaguji, zaplatím pláš» a řeknu jí: a stejně v dohledné době nebudu pláš» na cesty potřebovat...chystáme se tu s manželkou ještě delší dobu zdržet...že jo miláčku? otočím se s poslední větou na šejlu... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro co ta obchodnice Dryase tak očumuje? Raději vážně zmizíme. "Uhm, vem si ten, lásko. Ten se mi také moc líbí...No to doufám, že se zdržíme, čumáčku." Nahnu se k Dryasovi, políbím ho na ústa a když oddělávám hlavu, pošeptám mu: "Ještě bych chtěla kalhoty pro sebe a dva kožené řemínky pro Drogara. Nějaké potraviny a rychle pryč." Nyní se obrátím k prodavačce: "Takže paní, tady mám jednu halenku, tři košile a dvoje kalhoty a jeden pláš». Za kolik to je? Nechci se nějak ...nechci abyste se na mne zlobila, ale možná byste nám mohla udělat i rozumnou cenu, když toho bereme více. Co říkáte?" Během mého rozhovoru s trhovkyní, se nenápadně dívám okolo. Jsou dost blízko...Mě snad nepoznají, ale Dryas by se mohl ještě trochu zamaskovat. Usměji se na něj a pronesu: "Čumáčku, uprav se trochu, možná...co kdyby sis dal rovnou ten nový pláš»? Bude ti ohromě slušet." |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro "Nocleh a pití vás budou stát jeden zlatý slečno... Dáte si i něco ke snídani? Na cesty by jste neměla jít hladová." doplnil ještě svou odpověď s úsměvem.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Ale nikomu se o tom moc neroztrubujte nebo příjdu o výdělek... A mohu vědět kam máte teď namířeno? Třeba bych vám mohla poradit. Někd je to tady celkem bludiště..." |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Ale nikomu se o tom moc neroztrubujte nebo příjdu o výdělek... A mohu vědět kam máte teď namířeno? Třeba bych vám mohla poradit. Někd je to tady celkem bludiště..." |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Vytáhnu požadovaný obnos a vložím ho prodavačce do ruky. Usměji se na ní a dodám: "No, rádi bychom se podívali po nějaké krávě, nebo kozičce...záleží, jestli budeme mít dost peněz." Naskládám zakoupené věcí do vaku a podám jej Dryasovi, aby jej nesl. Poté ale neoddolám a jěště vezmu jedny kalhoty pro mě a také si vyberu jeden z pláš»ů pro mě a jeden pro Drogara. Zaplatím a přibalím do vaku. Vida, že trhovnice se dívá trošku tak, jako by si nebyla jista mým odhadem Dryasovi velikosti, usměji se na ní a pravím: "To není pro něj...Podle smradu bych řekla, že zvířecí trh je tamtím směrem, že?", ukážu rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Hmmmm...nikdo tu není, to jsem tušil...krucinál, kam zmizela Kyria?!. Mé tušení bylo správné. Opravdu tam nikdo není. Se starostí a mírným nádechem strachu ve tváři vejdu do místnosti a začnu v ní hledat jakýkoliv náznak toho, kam by mohla Kyria jít, nebo něco, čím by mi mohla dát nějaké znamení. Kyrio!...kam si šla?!...proč si odešla?!...co se dělo?...musím najít nějaký náznak toho...proč tu Kyria není!. Co tu zbylo?...kde je mé brnění?...a co dýka Kyrii? Začnu ze rozhlížet po místnosti a zkoumat, co vše v ní zůstalo. Mé oči vyhledávají brnění, které měla pod hlavou a dýku, co jsem odhodil k jejím roztrhaným šatů. Doufám, že nadju něco, co by mě navedlo na stopu...kdyby někam šla, myslím že by mi nechala nějakou stopu...musím se pořádně kouknout. S ušima stále napjatýma se lehce přikloním a zkoumám každý kousíček místnosti. Začnou mi také hlavou běhat starostlivé myšlenky ohledně Šejly. Šejli?!...doufám, že si v pořádku....že se ti nic nestane a nenajdou vás....nesmí ti nic udělat, nesmí ti skřivit jediný vlásek...snad tě Dryas dostatečně ochrání, když se něco přihodí. Nesmím o tebe přijít!...nyní žiju jen pro tebe. Musíš se mi vrátit. Vytrhnu se z myšlenek a opět sáhnu do kapsy. Vyndám kamínek, na který se s úsměvem podívám, políbím ho a vložím zpět. Poté se začnu dále věnovat průzkumu. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jak brnění, které jsi jí dal pod hlavu, tak její celkem poničené oblečení... Jediné co neleží tam kde mělo, tak to je dýka, kterou jsi nenašel nikde v místnosti.. Najednou tě z přemýšlení vytrhl tichý zvuk, který zazněl odněkud shora. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro S očima pošilhávajícíma ke vchodu do tajné místnosti, začnu vymotávat z haleny brnění a rychle si ho nasazovat. Když tak učiním vydám se skříní ven do vedlejšího pokoje. Tajný vchod za sebou zavřu a skříň také. Smutně pohlédnu k zemi a povzdychnu si. Achhhh Kyrio?...kdepak si?...proč si mi nenechala nějaké znamení?...kam si šla? Mé sluchové smysly zbystří nějaký zvůk pocházející z horního patra. Rychle sebou cuknu a ztuhnu, přičemž pevně sevřu rukoje» meče. Nastražím uši a s pohledem upřeným ke stropu, ani nedýchám. Poslouchám, co to je za zvuky a co by mohlo být jejich zdrojem. Zezhora jdou nějaké zvuky...co to je?...že by tam byla Kyria?...nebo snad někdo jiný?...musím se tam jít kouknout...musím najít vchod nahoru. Už dále neotálím a rychle se rozhlížím, po možném vchodu do horního patra. |
| |
| soukromá zpráva od Ailin pro Ano výborný nápad, no dejte mi co máte, zaplatím potom dohromady pak se mile pousměju, a sednu si ke stejnému stolu jako včera,začnu si opět hrát s pramínkem vlasů a zadívám se na číšníka Kdybychom byli v naší vesnici, určitě bych si ho zabrala pro noční rituály pomyslím si pro sebe a na rtech se mi oběví pobavený úsměv a čekám na snídani |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro když mi trhovnice podá pláš» tak se v rychlosti převleču (dost rychle aby to nebylo pomalu a dost pomalu aby to nebylo nápadné) a svůj starý pláš» složím a také dám do vaku...poté si nasadím ještě kapuci...zasunu pod ní ruce a stáhnu si vlasy stužkou kterou jsem si koupil...sice nevidíte co dělám ale po chvíli ruce z kapuce vyndám a vlasy už mi nikde nevlajou... nabídnu šejle rámě a řeknu: můžeme vyrazit? poté se ještě otočím na trhovnici: nashledanou...a děkujeme za slevu...a bát se nemusíte...nebudeme vám kazit obchod... mrknu na ní zpod kápě... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Ahá, další takový, co si myslí, že ženská rovná se slepice. Být s ním sama, tak mu to nedaruji. "Ha, ha, ha", řeknu ironicky na jeho adresu, takže již prodavačka nemůže pochybovat a autentičnosti našeho manželství. Pak se rozloučíme s trhovnicí a vyrazíme směrem k zvířecímu trhu. Dryas nese vak, který je již docela naditý. Pořádně se rozhlížím, zavěšená na elfa, jestli neuvidím nějaký stánek s potarvinami, nebo něco, kde by prodávali kožené řemínky. U toho neustále sleduji tlamáky a snažíme se jít tak, aby na nás viděli co nejméně. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Pomalu vystoupíš nahoru a hned proti schodišti jsou pootevřené dveře za kterými jsi zahlédl siluetu postavy v dlouhých šatech.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro K tomu ti donese ještě pohár vína, věnuje letmý úsměv a poté jde uklízet za pult.. |
| |
soukromá zpráva od pro Vydám se do svého pokoje a nikam nespěchaje si pomalu balím věci. Nakonec sejdu zpět do lokálu, usadím se u jednoho stolu zády ke zdi, abych mohl očima přehlédnout celý prostor. Vytáhnu si knížku a začtu se. Čas pomalu ubíhá... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Kdo to je?...Kyria?...ale ta je bez šatů...doufám, že to není Veerena. Musel bych se jí postavit. Radši ještě budu chvíli pozorovat. Než zjistím, kdo to je a co se v místnosti vůbec odehrává. Je tam s ní ještě někdo? Až se naskytne vhodná příležitost...zakročím. Mlčky hledím dál do místnosti. Snažím se přijít na to, co se tam děje a kdo je ta postava v dlouhém šatu. |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro zrovna procházíme okolo stánku s květinami...v rychlosti se na chvilku odlepím od šejly a koupím jednu červenou růži...vrátím se k ní a růži jí věnuju... vážně promiň...nemyslel sem že se tě to tak dotkne... když domluvím tak si najednou všimnu že jsme zrovna přešli koželuha... a mimochodem...nechtěla si koupit nějaký kožený řemínky? v tom případě se kousek vracíme... ukážu směrem ke stánku koželuha... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro On si určitě ani neuvědomil, jakou mi tím udělal radost. Vezmu jí něžně a s úsměvem přivoním. "Děkuji, jsi moc milý. Víš, že růže mám nejraději? A nejvíc rudé.", říkat mu, že se nezlobím, musí být podle mého výrazu zbytečné. Z rozjímání mě vyruší až jeho věta o řemínkách. "Cože? Tam byl koželuch? Musíme se tedy vrátit. Chtěl je Drogar, nevím na co, ale ráda mu je přinesu." Kousek se vrátíme a koupíme dva delší tenké kožené řemínky, které vložím do vaku. Znovu se pak zavěsím na Drayse a ptám se ho: "Ještě někam máme jít? Co to jídlo?" |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro a jídlo můžem kdyžtak koupit v hostinci...ten hostinský vypadá jako ochotnej a celkem v pohodě člověk tak nám možná dá i dobrou cenu...já myslím že jemu věřit můžeme a nějaký zásoby mít určitě bude taky... ale když projdeme okolo stánku bylinkářky tak mi to nedá a přecejen se podívám co nabízí... víš...teď sem tak přemejšlel... říkám šejle že bych mohl taky něco natrhat cestou...jestli poroste...tady si koupím pár bylinek abysme měli pro jistotu něco na cestu a můžeme se vrátit k labuti... otočím se na bylinkářku: dobrý den...potřeboval bych.... (začnu vyjmenovávat všechny bylinky které potřebuju) když skončím tak přijmu od bylinkářky sáček ve kterém mi bylinky podala, chytnu ho stejnou rukou jakou držím vak a zaplatím... tak miláčku...můžeme vyrazit... řeknu šejle... když odejdeme trochu dál od krámku tak jí šeptem řeknu: stejně ty bylinky budu muset probrat...protože kupovat bylinky na trhu je jako kupovat boty od orka... s těmito slovy vyrazíme z tržiště... |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Docela mám strach jít do té uličky, ale když tu toho moc není, co naděláme? Aspoň se podívám, jestli tam ještě neleží ten chlápek. "Dobrá tak zásoby koupíme v hospodě. Musíme se stavovat ještě u té bylinkářky? Já bych se už docela vrátila, ale nechci abychom toho později litovali.... Chybí mi už Drogar. A také jsem zvědavá, jestli je Kyria v pořádku." Přičichnu k růžičce a nesměle, bojíce se odpovědi, se tě ptám: "Dryasi, co myslíš, měli spolu něco Kyria a Drogar? Víš, ona si u něj zapoměla i pláš». Pořád mi to vrtá hlavou...Já vím, že je divné, abych milovala barbara, ale stalo se..." To už kráčíme přímo směrem k hospodě a já se odmlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Ailin pro Teď už asi zaplatím, tak kolik že to bude pane? potom se moje barbarské šedé oči rozzáří a já se jen tvrdě pousměju¨ zajímavé, pravděpodobně ho už neuvidim, tak co, na tom nesejde, už se těším až odtud vypadnu potom jen netrpělivě čekám na cenu |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Jelikož jsou okenice zavřené nevíš jakou barvu mají šaty, ale řekl by jsi že se jedná o šaty ze světlé látky... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Dneska je tam velký den, takže i ceny budou levnější... A jestli něco potřebujete, tak na trdu to najdete určitě. Navíc to máte po cestě k té hodpodě kde se máte sejít..." poté ti věnuje ještě jeden úsměv, vezme peníze a jde se věnovat dalším hostům.... Jak tak odchází, teprve teď si všimneš že má pohyby bojovníka a že určitě neseděl vždy v hostinci... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Vidíš že je hodně podobná Kyrii, ale v očích má stálou nenávist a vztek, kdežto Kyria se ti zdá možná příliš klidná.. Veerena se rozhlédla po výčepu, zašla za hostinským, na něco se ho zeptala a poté zamířila přímo k pokojům nahoře... |
| |
| soukromá zpráva od Ailin pro By mě zajímalo jak se z bojovníka stal hostinskej, ale to je jedno potom ještě křiknu nějaké rozloučení a s úsměvem se vydám na tržiště. Neznám to tu, takže sem párkrát zabloudila. Zmateně chodím uličkama a koukám na vysoké kamené domy, se zájmem a zároveň s drobnou děsivostí z uliček, ale nakonec zaslechnu šum a tak se vydám tím směrem, díkybohu jsem to našla, tržiště. Koukám je tu dost lidí ale moc mě to nezaráží. Pomalu dojdu ke stánku se zbraněma a koukám po nějaké dýce .. |
| |
| soukromá zpráva od Dryas pro když se zmíníš o drogarovi a kyrie tak ještě než vůbec něco řeknu tak se zamyslím... když jí řeknu pravdu že nevím tak bude mít pořád podezření že drogar s kyrií něco měl...asi bude lepší jí říct že vím že mezi nima nic nebylo...sice jí nechci lhát ale tohle je lež z milosti...jestli na to časem příde tak snad pochopí že sem jí nechtěl přidělávat starosti...už takhle jich má dost... mezi drogarem a kyriou? řekl bych že nic...na drogarovi je vidět že miluje jenom tebe...a navíc...proč by si u něj nemohla zapomenout pláš»? prostě u něj byla na pokec a sundala si ho...ještě pořád ti to připadá tak divný? zeptám se tě ale to už dojdeme k hospodě... |
| |
| dryas a šejla jdou zavěšeni do sebe k hospodě... dryas se převlékl do pláště barvy osikových listů a stáhl si vlasy stužkou...nese sebou celkem naditý vak s věcmi z trhu... šejla má, místo jejích obvyklých tmavých vlasů, o něco delší vlasy barvy pšenice... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Hmmm...v místnosti je sama...co tu asi hledá?...co tu chce?...a kdo to je?...Veerena to jistě není, ta by mě vycítila...má určitě dobré smysly. Tohle je někdo jiný. Je ke mě stále otočená zády...určitě o mě neví. Je to žena, ale co tu chce hergot!...jak ví o skrýši? Pomalým, tichým pohybem položím vak s věcmi a rukou sjedu k dýce, jenž mám zasunutou za opaskem. Opět nahlédnu do místnosti a když zjistím, že mě postava nadále nespozorovala vkročím dovnitř. Ruku pozvednu do úrovně jejího krku a připravím si ji na rychlé, dosti pevné uchopení. Pevně zmáčknu rukoje» dýky a s cuknutím těla skočím postavě na záda. Rychle ji dalní, kterou pevně stisknu, chytnu za ústa. Namáčknu ji na své tělo a přiložím ji ke krku dýku. '' Pomalu!...pomalu!...nehýbej se, jestli nechceš být podříznuta. ''- nadále se svírá a brání a tak svůj stisk ještě zesílím. Dýku ji přiložím opravdu blízko krku tak, že ji tím donutím nevykonávat další bránění. '' Radím ti!...nehýbej se...nechci ti ublížit!...řekni mi, kdo si a co tu chceš?! '' Stále pevně svírám neznámou ženu a čekám na jakýkoliv náznak spolupráce. |
| |
Přemýšlím nad tím, co mi Drays řekl. Asi jsem jen zbytečně žárlivá...to je vážně divné, odkdy já jsem žárlivá a podezřívavá? To není správné, není...ale na druhé straně, mám takový divný pocit, že sám Drogar je z toho pláště trochu nervózní...ale to se mi jistě jen zdá...nakonec to bylo stejně ještě před tím...teda zase ani ne...musím se ho na to zeptat, prostě se ho jednoduše zeptám, proč měl na pokoji její pláš»....co je na tom? On mi lhát jistě nebude...aspoň doufám, že nebude. Zastavíme před hospodou. Prohrábnu si své světlé vlasy a dám si je částečně do tváře. Pak se přihovořím Dryasovi, nepouštějíc se jeho paže. "Měli bychom rovnou do skrýše, ne? Drogar má čekat tam i s Kyrií." Podívám se ještě oknem dovnitř do hospody, jestli tam náhodou nejsou a poté se pořádně rozhlédnu, jestli nejsou poblíž tlamáci. "Tak jdeme? Ale než tam vstoupíme...nevím..asi by měl pak jeden z nás zůstat venku a hlídat, ten druhý zanese věci. Pro Drogara je jasné, co je, a Kyria si vybere sama, zbytek je můj. Nebo máš nějaký jiný nápad?" Zatím však stojíme před hospodou. Přehodím svou hůl do druhé ruky a sleduji okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Když však zareristruju tichý krok, chci se prudce otočit a v ruce se mi zableskne dýka, která je připravena k hodu.. Dýku sice třímám v ruce, ale otočit jsem se nestačila nebo» jsi mě uchopil ze zadu s dýkou u krku.. Chvíli se trochu cukám, poté ale ustanu a jen pokývnu hlavou na znamení toho že budu potichu.. Jakmile mě pusít, otočím se k tobě čelem a chladně se usměji.. Vidíš že mám na sobě dlouhé trochu zašedivělé šaty, které kdysi byly určitě bílé... Jejich výstřich je větší než by měl být a jsou zdobené zlatavou vyšívkou a doplněné o perly. Nabírané rukávy mi těsně obepínají ramena, ale směrem k dlaním se rozšiřují.... V pase jsou šaty stažena zlatou stuhou a ty sis teprve teď uvědomil, že jsou to svatební šaty... Ve tváři mám smutek a bolest... Také sis všiml že se celkem těžce držím na nohou, ale že je to určitě lepší než včera.. |
| |
| mě je to celkem jedno... řeknu šejle když chceš do skrýše pudem tam... na chvíli položím vak na zem, vytasím svojí stříbrnou dýku (kterou jsem vzal po porážce lidí z tlamy) a schovám si jí do rukávu tak, že jí trochu podpírám rukou aby nevypadla... na šejlin pohled odpovím: kdyby náhodou...přecejen...venku zůstanu já...ty se zatim vevnitř můžeš poprat o to oblečení s kyriou...ale opatrně... řeknu jí pobaveně... ještě nakouknu do hospody a nabídnu šejle rámě...rozhlédnu se jestli neuvidím nikoho z tlamy a vyrazíme k úkrytu... snad tu dýku nebudu muset použít...teď mě tak napadá...nebudu nějak moc nápadnej když budu hlídat dveře takovýho skoro rozpadlýho baráku? no...uvidíme... když už jsme skoro u dveří tak zastavím, naposledy se rozhlédnu a když nikoho z tlamy nevidím tak si otočím šejlu k sobě a řeknu jí: tak já zůstanu tady...hlavně si dávej pozor i když pudeš dovnitř...už mohli objevit i skrýš a třeba tam čekají na nás...dávej si pozor...prosím... dám ti polibek na čelo, potom ti vezmu z ruky růži, trochu jí zkrátím a dám ti jí do vlasů...vezmu tvojí ruku do svojí a řeknu: na tomhle místě bude vynikat nejlíp...buď opatrná... pustím tvojí ruku a předám ti vak s věcmi...ještě z něj vyndám sáček s bylinkami a pověsím si ho za opasek...potom se postavím ke dveřím a zostřím smysly abych případně byl připraven... |
| |
Zastavíme před domkem, Dryas mi dá růži do vlasů, polibek na čelo a vezme si své bylinky. Polibku se podivím, ale neprotestuji. Vezmu od něj vak, pak si ale uvědomím, že jeho bylinek, by bylo možná třeba víc, než mě. Podívám se oknem dovnitř, jestli někoho neuvidím. Zdá se, že jsou v té skříni. "Počkej chvilku tady, občouhnu to a vrátím se pro tebe. Ty zatím sleduj, jestli nás vážně nikdo nesledoval, ale nestůj tu jen tak, aspoň si jako něco prohlížej, nebo zavazuj tkaničku, nebo tak něco. Když se nevrátím, než napočítáš do dvě stě, tak něco není v pořádku.", řeknu elfovi tichým hlasem a dívám se mu přitom do tváře. Pomaloučku potichoučku pootevřu dveře a s připravenou holí se hbitě a nehlučně protáhnu dovnitř. Zastavím hned na kraji a rozhlížím se po místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Hmmm...má chladné tváře a ústa. To je divné. '' Když se po chvíli uklidníš a kývneš mi hlavou na souhlas, povolím, ale dále tě pro jistotu držím. '' Doufám, že nebudu litovat, když ji pustím. Musím být i tak ostražitý. '' '' Dobře...pustím tě...doufám, že mě nepodvedeš. ''- sklopím ruku s dýkou a pustím tě ze svého sevření. Trochu poodstoupím a neustále připraven k útoku čekám, až se otočíš. Tvého otočení se ihned dočkám. Podíváš se na mě a chladně se usměješ. Sevře se mi hrdlo, když zjistím, že se jedná o tebe. Je mi líto toho, co jsem právě udělal. '' Kyrio...to si ty...já...já moc se ti omlouvám...nevěděl jsem. '' Přistoupím k tobě a jemně tě chytím za paže. ''Kyrio...promiň mi to...vědět, že si to ty, neudělám to co jsem udělal. '' Vidíš, že mě opravdu mrzí, jak jsem na tebe zaútočil. Můj pohled se přesune na tvé hubené tělo, oblečené do jakýchsi šatů. Pohledem sjedu od tvého velmi vyzývavého výstřihu, až ke špičkám a náhle si uvědomím, že šaty ve kterých stojíš, jsou svatební. Zarazím se, ale hned se ti kouknu do tváře a starostlivě se zeptám. '' Jsi v pořádku?...je ti lépe? ''- vydím tvou stále bolestí zkřivenou tvář a proto hned dodám. '' Nevypadáš dobře...musíš ještě odpočívat...Šejla ti šla koupit nějaký šat...určitě trefí tvou velikost, je šikovná...pak se převlékneš....měli by tu každou chvíli být. Doufám, že se ji nic nestalo. ''- můj pohled spočine na velké sedačce v rohu místnosti. '' Kyrio...pojď se posadit...pojď si ještě prosím lehnout...musíš být v klidu a nenamáhat tělo. '' Nečekám na odpověď a skrčím se k tvým nohám. Podeberu tě za ně a druhou ti přiložím na záda. Jedním silným zabráním si tě vezmu do náruče a odnesu tě k sedačce, na kterou tě pomalu položím. Rychle si dojdu pro věci, co jsem nechal za dveřmi a položím je na svůj dosah. Sehnu se k tobě a podepřu ti hlavu. Tiše promluvím. '' Měl jsem strach, že se ti něco stalo...jsem rád, že jsi v pořádku. Nechtěl bych přijít o svou dobrou kamarádku. ''- poté tě hřbetem ruky pohladím po vlasech, přičemž se lehce usměji. Trochu zvážním a dám se dál do řeči. '' Kyrio..je to asi hloupé říkat teď, ale chci se ti ještě jednou omluvit za to, co se dělo u mě v pokoji. Já...chci s tebou být stále přítel, ale...ale miluji Šejlu...ona je to největší štěstí co jsem kdy potkal...je tak sladká a milá...nechci o ní přijít...žiju už jen pro ni...prosím pochop mě. '' Sklopím oči a čekám, zda mi něco řekneš. Doufám, že mě pochopíš, jelikož ti nechci nijak ublížit a nadále ubližovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Pomalu jsem se nepoznala ani já... Jsem celkem v pořádku, ale je jisté že dneska z města ještě ven nepůjdu.. Ty rány jsou vážnější než jsem si myslela a jsem ráda že jsem tady nahoru vůbec vyšla. Můj stav by byl všem nápadný a lovci ze "Lví tlamy" by u nás byli téměř okamžitě.. Když mě zvedneš a neseš na sedačku, zadívám se ti do tváře a jakmile mě položíš, tak se pohodlně posadím a tiše řeknu:"Nemáš se za co omlouvat. A to že máš rád Šejlu je poznat, možná i proto jsem pro ni šla do té budovy, protože jsem si přísahala že na ní pokud možno dohlídnu.. Je ještě příliš velký nováček v cestování a já už mám několik let za sebou, takže už vím o nástrahách dost.." Poté se odmlčím a můj pohled je upřen někam do tmy.. .........tak tady jsem žila...........v tomhle pokoji jsem měla své království a kdyby nebylo toho upíra tak bych tady žila dál.......... ............musím ho najít..........nejdříve krystal a potom ho..........a bude pykat za to co kdysi udělal............ Najednou se k tobě prudce otočím hlavou a šeptem, jako bych se bála že přivolám minulost ti řeknu:"Víš, že tohle byl kdysi dávno můj pokoj? Tady jsem trávila své dětství a ty šaty, které mám na sobě měly být na mou svatbu, jenže ještě než k ní došlo, tak se ze mě stala upírka a poté jsem byla nucena odejít... Vrátit se tady po tolika letech je celkem bolestné, ale jediné místo pro naše bezpečí...... Snad.." |
| |
| zůstaň tady, počítej do dvou set...nějak se zabav...hmm...to se lehko řekne ale ještě bych o ní nesměl mít takovej strach...no...snad to nějak pude... posadím se s bylinkami ke zdi protějšího domu tak, abych měl výhled na celou ulici a zároveň nebyl vidět když by někdo šel kolem...postavím si sáček s bylinkami na zem a vyndám můj vlastní sáček na bylinky který jsem dostal ještě od mojí matky - zručné krejčové... potom začnu bylinky probírat...beru to způsobem špatná - nevybírat z ní to dobré ale radši celou zahodit, takže mi, když skončím, zbyde z bylinek sotva čtvrtka... hmm...tak tohle stačit nebude...budu muset natrhat cestou...snad bude kde...a navíc...bylinky potřebujou na trhání určitý podmínky...no...ale myslím že to se zmákne... už je tam nějak dlouho...u kolika sem to skončil?...jo...devadesát šest...devadesát sedm...devadesát osm... pokračuju dál v počítání... |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Zmocní se mě divný pocit. Nehlučně popojdu ke skříni a nakouknu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Na zemi není Drogarovo brnění ani dýka kterou tam předtím rychle odložil.. Zbyla tam jen hromada látek, která se kdysi dala považovat za Kyriino oblečení.. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Ano je téměř nezkušená, co se cestování týče...je ještě mladá a její cestování teprve začíná...ale časem bude jistě vědět co a jak. ''- chytím ti ruku a vložím ji do svých teplých dlaní, při čemž se ti zahledím do očí. '' Kyriio...jsem moc rád, co jsi pro Šejlu udělala a tím pádem i pro mě...jsem ti moc vděčný a děkuji ti...bez tebe bych ji asi těžko dostal z tlamy...jsem tvým dlužníkem. ''- posledních pár slov, co jsem říkal, si hleděla někam do tmy. S cuknutím hlavy se ke mě otočíš. Lehce ve mě hrkne, což poznáš, jelikoš sebou nepatrně trhnu. '' Ne...nevím, že to byl kdysi tvůj pokoj. ''- odpovím tiše na tvou otázku a dále poslouchám. '' Zde si trávila své dětství? ''- podivím se. '' Na tvou svatbu?...měla si mít svatbu?...pak si se stala upírkou a musela odejít?...to mě moc mrzí Kyrio. ''- párkrát ti prolmnu ruku ve svých dlaních, při čemž na tebe smutně pohlédnu. '' Rozumím ti...věřím, že to je pro tebe bolestivé...být zase tady...musí ti to hodně připomínat minulost, ale hodně moc si nám pomohla...děkuji ti...chci, abys věděla, že pokud to bude v mých silách, vždy ti pomohu. ''- políbím ti hřbet ruky a lehce se na tebe usměji. Natáhnu se pro svůj vak. Zalovím v něm a vytáhnu měch s vodou. '' Tady...napij se...alespoň vody. ''- nabídnu ti a položím měch na tvůj klín. '' Ty šaty ti moc sluší...''- pronesu s úsměvem poté, co jsem si tě v nich znova prohlédl. '' Budeš si je pak muset převléknout Kyrio...Šejla dotáhne ty věci a hlavně ti pak zkontroluji obvazy...jestli jsou dobře utaženy a zavázány...jo? '' - můj zrak se poté upře ke dveřím. Sedím vedle vaku a nic neříkám. '' No tak...Šejli, kde jste?...už je to dost dlouho...začínám o tebe mít strach...moc velký strach...ještě chvíli počkám...pak se za tebou vydám...i když si budu muset dávat hodně velký pozor, aby mě nechytli...ale nenechám tě dopadnout...už se mi po tobě stýská...moc! ''- zasteskne se mi po Šejle. Otočím k tobě tvář a promluvím. '' Ještě chvíli počkám, a když nepřijdou, pujdu za nimi...nechci, aby se Šejle něco stalo a ani Dryasovi...nechci...mám o ní moc velký strach. ''- vstanu a začnu nervózně chodit po místnosti. Tělem mi probíhá nepopsatelný pocit strachu. Je to strach o bytost, kterou stejně nepopsatelně miluji. Každou chvíli se podívám na dveře místnosti, abych zjistil, jestli nehrozí nějaké nebezpečí. V duchu si přeji, aby se tady co nejdříve objevila Šejla a koneckonců i Dryas. '' Zdá se mi to?...nebo dole slyším kroky?...měl bych se tam jít kouknout...aby to nebyla Veerena! ''- spozorním a dojdu ke dveřím, u kterých začnu poslouchat. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Už to nezměním a můj bývalý snoubenec má teď lože někde hluboko pod zemí... odvětím již celkem klidně a jakmile se tvé rty dotknou mé ruky, škubnu sebou a vytrhnu ti mou ruku ze sevření.. "Neboj se. Šejla už je v budově jen o ní ještě nevíš..... Tvé smysly jsou zastřené strachem, ale zkus se zaposlouchat.. Určitě za chvíli příjde nahoru.. a poté již mlčky sedím a vyčkávám.. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Kde jsou? Proč odešli? Přece Drogar věděl, že sem přijdu, kdyby někam odcházel, jistě by mi nechal nějaký vzkaz, nebo se něco stalo? Proč je tu Kyriin potrhaný oděv? Odvedli je, nebo tu měla náhradní oblečení? Tak jsem se s tím z trhu tahala zbytečně? Třeba se jí něco bude líbit..ale hlavně, proboha, kde jsou? Srdce se mi rozbuší obavami o člověka, kterého nade vše miluji. Nikde nevidím stopy boje a to mě alespoň trochu zklidňuje, protože vím, že ti dva by se bez boje nevzdali. Položím na zem vak a vytáhnu z něj svůj nový šedý pláš». Sundám ze sebe Kyriin a uložím do vaku. Třeba by jí vadilo, že jsem ho měla na sobě Pak se ještě jednou porozhlédnu po místnosti. Kdyby tu byla další skříň, tak si řeknu, že je tu další skrýš, ale není. S buším srdcem sáhnu po klice od vchodu a vyjdu ven. |
| |
Otevřu dveře a vyjdu před dům. Rozhlédnu se a vyrazím přímo k Dryasovi. V mých očích může číst velké obavy. Nyní mám na sobě šedý pláš», co jsem si koupila na trhu. Kapuci na hlavě nemám, takže na slunci září mé zlatavé vlasy. "Dryasi, oni tam nejsou...Nikdo tam není. Musíme je najít, zkusíme nejdříve hospodu, třeba už na nás nechtěli čekat. Stopy po boji tam naštěští nejsou, ale to nic neznamená." Snažím se zachovat klid, ale vidíš, že se mírně klepu. Pak pokračuji: "Zůstaly tam jen hadry, co měla Kyria na sobě." Čekám, až si Dryas posbírá bylinky a zvedne se. Mezitím se zadívám na Kyriin dům, povzdechnu a pomyslím si: Když bude třeba vrátím se do Lví Tlamy i sama, udělám vše proto, abych jim pomohla...Jen mě nesmí nikdy dostat živou, to by byl Drogar přílíš zranitelný. Kde hledat? Co dělat? Poptáme se v krčmě a když tam nebudou, zkusím sehnat Dyrala a poprosit je oba i s Dryasem o pomoc. |
| |
| když šejla vyjde ze dveří skrýše tak si všimnu že je trochu vyklepaná...zvednu se ze země, seberu svůj sáček s bylinkami a pověsím si ho za opasek...potom šejlu obejmu kolem ramen a řeknu jí: no tak...uklidni se...nejspíš jen dostali hlad tak se došli ho hospody najíst...když tam zajdem tak tam určitě budou...uvidíš... nevím co se jí honí hlavou ale nevypadá zrovna nadšeně z toho že drogar a kyria sou někde spolu...no...na jejím místě bych na tom byl asi stejně...hlavně se musí uklidnit...zajdem do tý knajpy a uvidíme...jenže...co když tam vážně nebudou...co když je chytila ta mrcha verena...sice sem ve lví tlamě nikdy nebyl ale jestli tam šejla bude chtít jít tak si může bejt jistá že du s ní... snažím se usměvavý obličej...sice nevím jestli se mi to v mém rozrušení podařilo ale přesto šejle řeknu: hlavně se musíš uklidnit...když takhle vyklepaná půjdeš po ulici tak to bude moc nápadný...tak se prosímtě uklidni a můžeme vyrazit k labuti... nabídnu šejle rámě a čekám... |
| |
Dryas mě obejme kolem ramen a začne utišovat. Možná to dokonce účinkuje, ale dost málo. Na chvíli, snad pro pocit sounáležistosi či bezpečí, se k němu přivinu. Ale jen na velmi krátkou, pak se odsunu a pravím: "Je to divné, nechce se mi věřit, že by odešel a nenechal mi žádný vzkaz, domluvili jsme se, že počkají tu." Podívám se elfovi do tváře, která se snaží usmívat. "Tobě je to také divné, že? Počkej chviličku." Neuchopím se ho ihned, ale zavřu oči a soustředím se jen na dýchání. To mě trochu zklidní, alespoň navenek, ačkoliv uvnitř mám velké obavy, z toho co se mohlo stát. Naposled se podívám na dům a jeho dveře, jakobych pořád očekávala nemožné. Pak se ho chytím, rozhlédnu se po okolí, upravím růži ve vlasech a vyrazíme k hospodě. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Vážně?...jak to víš? '' Dojdu ke dveřím místnosti, u kterých se na tebe otočím. '' Tvé smysly by nebyli zatemněné strachem?...Kyrio?...kdyby šlo o člověka, kterého bezhlavě miluješ?...ale i přesto se mi zdálo, že jsem nějaké zvuky zaslechl. '' Skloním hlavu k zemi a trochu se zamyslím. '' Musím se tam jít kouknout, aby to nebyla náhodou ta Veerena...aby nezastihla přicházející Šejlu a Dryase...a taky, kdyby to byla Šejla, abych se s ní mohl obejmout a přívítat ji. '' Zvednu k tobě zpět hlavu a promluvím. '' Jdu se kouknout dolů...věci si tu zatím nechám...vydrž...hned přijdu zpátky...jen zjistím, jestli se opravdu jedná o ty dva. '' Potichu se protáhnu dveřmi a dám se do pomalého a pozorného scházení schodů. Netrvá dlouho a sejdu do místnosti, s vchodovymi dveřmi, kde se rozhlédnu a dám tichým krokem ke skříni s tajnou místností. Pozorně se rozhlížím a snažím se přijít na to, kdo byl původcem zvuků. Pevně doufám, že to byla Šejla. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Jenže má zájem o jinou a já s tím nemíním nic dělat... Možná jen dohlížet na tu, kterou si vybral, aby se jí nic nestalo.. A i přesto že mám o něj hrůzu, vím že se tím nesmím nechat ovládnout, protože kdyby se něco stalo, tak nebudu schopná jasně uvažovat a pomoci mu.." odvětím posmutněle, spíše šeptem a poté se posadím na pohovku na kterou jsi mě předtím položil.... ..........proč mu to říkáš?........stejně se to nezmění........ ...........jen ho od sebe odradíš úplně.......... ........je mi to jedno..........tak by to bylo určitě lepší........ .........aspoň bych mohla být zase samotářka a šla bych svou cestou........ .........někam jinam..........ke krystalu stejně moje cesta nikdy nevedla......... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro V tu chvíli jsi zahlédl šejlu, jak stojí v Dryasově objetí před dveřmi domu.. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Rozhlížím se po místnosti, ale nenacházím v ní nic, co by nasvědčovalo tomu, že tu někdo byl. '' Asi se mi to opravdu jen zdálo, ale co slova Kyrii?...vždy» říkala, že tu už jsou. Nerozumím tomu. '' Můj pohled přejede k zašedivělé okenic, ve které zahlédnu obrys postav. Přimhouřím oči a s překvapením zjistím, že se jedná o Šejlu a Dryase. S překvapením proto, že vidím, jak se objímají. '' Ne to ne!...néé. '' Hrdlo se mi sevře a jen z těžka se mi povede polknout. Tělem mi projede horký a zároveň mrazivý pocit. V ústech mi ihned vyschne, na což začnu poci»ovat nepatrnou malátnost. S otevřenou pusou a těžkým dechem sleduji, jak se objímají. '' Šejli proč!?...proč to objetí?...co jsem udělal špatně?...to nemůže být pravda...já tě nechci ztratit...co mi to děláš? ''- cítím, jak se mi okamžitě začnou mlžit oči a nepříjemě štípat. Je jasné, že za chvíli ucítím na tvářích první slzy. Čím dál více se ze mě začíná vytrácet barbarská krev. Sevřu ruku v pěst, až mi v ní zakřupe a prsty zbělají. '' Dryasi?!...když už ti začínám trochu důvěřovat, tak mi začneš dělat tohle...nejradši bych vyběhl ven a přetrhl tě vejpůl, ale neudělám to...neudělám...ale proč to všechno povídání o tom, že Šejlu necháš být!?...proč mi tohle děláš?...ubližuješ mi tím...hodně ubližuješ. '' Zhluboka začnu dýchat, přičemž se chytím za čelo a ohlédnu se po židli. Couvnu ke stolu a s žuchnutím si sednu na, už mnou použitou židli, stojící vedle něj. S pohledem, stále upřeným na okenici, sleduji jejich počínání. Občasné slzy si vyheldají nejkratší cestu po mých tvářích a skápnou mi do klína. Nemám sílu tam jít a cokoliv jim říct. Po chvilce se rozejdou pryč a mě tak zmizí z dohledu. Zavřu oči a vložím si obličej do dlaní. Začnu se chvět. Bojuje ve mě vztek s lítostí, u čehož nevím, co má navrch. Mlčky a bez dalšího pohybu, takto delší dobu setrvávám. '' To není možné...není možne, co se mnou dokáže dívka, jako Šejla udělat...takto jsem se nikdy nechoval...asi jsem nebyl nikdy natolik zamilovaný...s ní, jakobych přišel o veškerou tvrdost a drsnost...ale vůbec mi to nevadí...jen mě bolí to, co tady vidím...už to dlouho nevydržím. '' Už po několikáté sáhnu do kapsy a vytáhnu kamínek od Šejly, který začnu mačkat ve dlani. Z druhé kapsy vytáhnu kámen, ulomený ze svého meče a dám ho k předešlému kamínku. Přimáčknu k sobě dlaně, v nichž mám oba kameny a zhluboka vydechnu. '' Áaach Šejli.'' |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Zaslechneš na schodech rychlé kroky a kdž se otočíš, zjistíš že na nich stojím s rozcuchanými vlasy a s obavami ve tváři.. Jakmile si však všimnu že se nebojuje a nikdo v domě není, pomalu a vrávoravě k tobě přistoupím a dřepnu si před tebe, takže se ti dívám do tváře.. "Co se stalo Drogare? Zdá se mi, že něco není v pořádku. Ale co jsi vůbec viděl?" mluvím tiše, když tu si všimnu tvých slz.. Mlčky se zvednu a obejmu tě, jakobych se tě snažila utěšit i když nevím co se stalo, ale stačí mi tvé slzy... "Mohu ti nějak pomoci? Stalo se snad něco Šejle? Jestli ano tak jí z toho dostaneme ven.. Neboj já ti pomohu jak jen to bude v mých silách.. Mlčky tě objímám a ty cítíš chlad, který se rozlévá po mém těle a zároveň cítíš přes tenkou látku šatů linie mého těla, které se k tobě tiskne... |
| |
soukromá zpráva od pro Oči co chvíli těkají ke schodišti a celá má mysl doufá, že už se ta ženská znovu objeví a odejde. Na jednu stranu dobrý, že se o mě nezajímala. To by měla znamenat, že moje přítomnost ve Lví tlamě zůstala utajena. Ale co tam ta ženská tak dlouho dělá? Kdyby chtěla jen prohledat pokoje, tak už to má třikrát hotový. Spíš tam bude čekat v záloze... |
| |
Po pár krocích si přehodím vak, který spíše táhnu za sebou po zemi, než nesu, přes rameno a za malou chvíli stojíme před hospodou. Vypletu svou ruku spod Draysova ramene a natahuji se po klice. Náhle se má ruka zastaví ve vzduchu a poodstoupím ode dveří. Opatrnost, Šejlo....Co kdyby tam byl nezvaný host? Přistoupím k oknu a dívám se dovnitř, jestli mezi návštěvníky nezahlédnu někoho z tlamáků, nebo jestli neuvidím něco podezřelého. Myslím, že by nás teď nepoznali, ale slíbila jsem Drogarovi, že budu opatrná...Proč se věci, u kterých jsem já, musí vždy nějak komplikovat? |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro |
| |
Ve výčepu vidím Dyrala, ale jinak nikoho podezřelého. Proto bez váhání vejdu dovnitř. Zamířím si to rovnou k němu. Shodím z ramene plný vak a položím ho na prázdnou židli. Když na mě Dyral pohlédne, vidí dívku s velmi světlými vlasy, v novém šedém plášti. "Ahoj, tak jsme zpátky z trhu." Zůstanu stát a smutně na něj pohlédnu. "Dyrale, neviděl jsi poté, co jsme odešli, se vrátit Drogara? S Kyrií?...Nebo něco podezřelého? Třeba někoho ze Lví Tlamy?" Nervózně očekávám jeho odpověď a pohrávám si se svou holí. |
| |
| než vejdeme do hostince tak se ještě jednou opatrně rozhlédnu a poté vedu za šejlou...když dojdeme k dyralovi tak schodím kápi z hlavy, pozdravím dyrala a poté si rozváži stužku ve vlasech... trochu si vlasy urovnám a poté si je stáhnu zpátky do culíku a přikryju kápí... poté jen čekám na to co se od dyrala dozvíme... |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro Pošilhnu tím směrem a zahlédnu tě, jak ke mě vystrašeně pospícháš. '' Nic mi není Kyrio...neměj strach. '' Upřu pohled zpět na kameny a se slzami v očích je pozoruji. Dřepněš si předemně a pohlédneš mi do tváře, ale tu i přesto nezvedám. Víš, že tvá slova poslouchám, ale jakobych je vůbec neslyšel. Vstaneš a obejmeš mě, abys mi dodala pocit klidu. '' Kyrio...kdybys věděla, co jsem viděl...hodně mě to bolí. '' Silně sevřu oči, až se mi z nich spustí silný proudy slz, jenž v nich byli nahromaděny. Dvakrát se zhlubka nadechnu, přičemž mám neustále zavřené oči a svou tvář opřenou o tvé rameno. Nic neříkám a vůbec se nehýbu, jakobych najednou zkameněl. Jediné, co cítíš je mé chvění. Vidíš, že mě něco moc bolí na srdci. Na tvou otázku ohledně Šejli zavrtím hlavou a tiše odpovím. '' Ne...nic se ji ne...nestalo...'' '' To...to...musím vyřešit sám...mu...musím se s tím vyrovnat jen já sám...''- odvrátím hlavu stranou. '' Ne takhle to nejde...to ne. '' Silným tlakem tě od sebe odtlačím a tím i linie tvého těla, jenž se na mě tiskly. Sklopím hlavu do klína a vložím si oba kameny do kapsy. S pohledem upřeným na zem ti tiše a se zadrhávajícím hlasem odpovím. '' Vážím si tvé pomoci...vážím...vím, že bys mi pomohla, kdyby ji něco bylo...ale není...Kyrio nic ji není...''- poslední slova byli řečena s postupně se zvětšující hlasitostí. Ze smutku skřiveným obličejem se na tebe letmo podívám a opět se odmlčím. Dlaní si poškrábu čelo, ze kterého sjedu k očím, jenž si prolmnu. Opřu se o opěradlo židle a pohlédnu na okenici. Promluvím k tobě, aniž bych z ní spustil oči. '' Promiň...prosím jdi odpočívat...a» se nevysiluješ...potřebuješ to...a» si v pořádku...musíš se z toho dostat co nejrychleji...já...já chci být teď alespoň chvíli sám...aspoň chvíli sám...prosím. ''- pronesu dosti smutně a velmi tiše, jakoby mi někdo svíral hrdlo. Všimneš si, jak se mi oči začnou opět zaplavovat slzamy. Zhluboka vydechnu a za pomoci rukou se pomalu zvednu ze židle. Předloktím si otřu vlhký obličej a vydám se po schodech do místnosti v druhém patře. Seberu svůj vak, co jsem tam položil a rychlým pohledem sjedu místnost. Všimnu si měchu s vodou, který jsem ti nabízel. Leží na pohovce. Seberu ho a vložím zpět do vaku. Nevím, jestli si z něj pila nebo ne, ale to je mi v tuto chvíli jedno. Natáhnu si vak přes rameno a vydám se dolů, do místnosti se skříní. Dojdu ke vchodovým dveřím, na kterých chytím kliku a otočím se k tobě. '' Jdu do hospody...kouknout se, jestli tam nebudou...prosím ještě odpočívej...jestli chceš něco přinést, řekni. ''- vyčkám, zda mi něco řekneš a po chvíli vyjdu před barák. Lehce se předkloním a rozhlédnu se kolem. Zdá-li se vše v pořádku, rozejdu se pomalým krokem k hospodě. Tupý cinkot kamínku, v jedné kapse, mě dosti znervozňuje a tak si dám každý zvláš». Má chůze je už celkem normální. Stehno se pomalu hojí a nebolí, ale přesto ho nebudu zbytečně namáhat. Rána se musí dobře zacelit, ale i tak tam bude pěkná jizva. '' Doufám, že tam budou...ach...jak já to jen udělám?!...budu v sobě dusit to, co jsem viděl?...nemohu nic Šejle říct, asi bych neměl sílu. Doufám, že to vydržím. Možná to není tak, jak to vypadalo, ale hodně mě to zabolelo...hodně!...Dryas ji určitě stále chce...tohle musí skončit!...jestli ještě něco takového bude a já zjistím, že se o něco pokoušel...promluvím si s ním, ale né slovy. Nevzdám se Šejly jen tak!. '' '' Mohl bych ji dát nějakou květinu. Porozhlédnu se tu, snad tu někdo bude mít nějaký záhon s kytkama...musí tu někdo nějaký mít. ''- honí se mi hlavou. Také se po cestě rozhlížím po nějakém záhonu s kytkama. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Když mě od sebe odstrčíš, v očích se mi objeví bolest, ale já jen prudce skloním hlavu a poté se pomalým krokem, který připomíná stařenu, odeberu do tajné místnosti za dveřmi skříně.. Ještě jednou se otočím za tvými zády a zarazím se jako bych chtěla něco říci, ale potom pouze pokrčím rameny a zmizím v šeru místnosti... ............co se to děje?...........co se stalo že je tak zničený?....... ............že by Šejla něco udělala?...........jestli ano a jestli mu ublíží tak já osobně jí to oplatím........ ........však se to jednou dozvím a potom se uvidí....... |
| |
Šejlu jsem zpozoroval asi tak na půli cestě k mému stolu. Jelikož jsem ji na první pohled nepoznal, tak jsem jen napůl zachmuřeně napůl překvapeně sledoval blížící se postavu. Poté co promluvila (a já ji mohl identifikovat podle hlasu) mi projelo zády mrazení. Bože, dopadlo to nejhůř jak mohlo. Rychle vyhrknu aniž bych nějak extra poslouchal co mi povídá (a chvíli vlastně mluvíme oba souběžně) "Bacha! Verena! Nahoře!". |
| |
Mým tělem projede vlna obrovského vzteku. Chci se okamžitě vydat nahoru, nakonec však rozum zvítězí a zůstanu stát. To snad ne, nejdříve kamsi zmizí Drogar a teď mi vezme i Arno? Polknu naprázdno a silně stisknu svou hůl, jakobych svou zlost, chtěla přenést do ní. Rozhlídnu se, opřu se rukama o stůl a nakloním k Dyralovi. Tižším hlasem se ptám dále: "Je tam sama nebo se svými kumpány? Poslyš, neodpověděl jsi mi, jestli jsi viděl toho Drogara, je to pro mě moc důležité. Zmizeli i s Kyrií z tajného úkrytu. Jestli je dostala ona...", kývnu hlavou směrem ke schodům. ".....tak ...já nevím...zabiju jí....nevím jak, ale udělám to, i kdybych to měla udělat sama a zaplatit za to." |
| |
| stojím těsně vedle šejly takže když šejla začne mluvit o tom že by zabila verenu tak z ní je na hony cítit její vztek...položím jí ruku na rameno... klid...víš přece že v žádným případě bych tě tam nenechal jít samotnou...jesli se chystáš jít nahoru tak du s tebou... potom se otočím k dyralovi...a celkem klidně, bez známky vzteku, se ho zeptám: kolik jich tam je? je tam sama nebo ne? a co ty o ní vlastně víš? sakra...nečekal sem že se s verenou potkáme tak brzo...a už vůbec ne že na ní budeme jen dva...snad se šejle nic nestane...to bych asi nepřežil...ale musím se uklidnit...musím si pročistit hlavu jestli chceme bojovat... zavřu oči a uklidním svoje dýchání...nehýbu ani svalem (pořád stojím vedle šejly) a snažím se uklidnit se... |
| |
Zavrtím hlavou. "Přišla sama. Už víc jak před hodinou. Prvně jsem myslel, že to tu jde jen prohledat, ale teď to spíš vypadá, že si na někoho chce počkat. No a Drogara jsem od rána neviděl." Na první část Dryasovi otázku se už nesnažím odpovídat, ale poslední část mě zarazí. "Počkej, jak co o ní vím? Kromě toho, co jste mi řekli v noci tak nic! A pak jsem ji jednou viděl v tlamě." |
| |
Nemám důvod Dyralovi nevěřit, přesto se na něj podívám dost překvapeně a spíše sama pro sebe pronesu: "Neviděl? To není možné...to ne..." Tato část jeho odpovědi mě nyní zajímá více než to, že tam Veerena někde čeká. Ztěžka dosednu na židli a projedu pohledem kudůka i elfa a znovu opakuji: "Tak neviděl..." Porovnám Dyralovu pozici s tím, kam až vidí, ale zdá se, že kdyby se díval, nemohl by je přehlédnout, tak jak nepřehlédl Veerenu. Možná se jen zrovna nedíval...možná.........to ne, přece neztratím někoho, koho jsem teprve našla....někoho, na kom mi moc záleží, pro koho bych dala život.......ach, Drogare, kde jsi? Hlavou se mi honí různé myšlenky. V pravé ruce pořád pevně svírám hůl, levou mám opřenou loktem o stůl, pokrčenou a zvedlou k ústům. Mé zuby se neustále zatínají do ukazováčku. Arno! Je tam Arno.....musím tam jít, nemohu utést jako malá holka od všeho, z čeho mám strach.....Dryas by šel se mnou, ale copak mám právo ohrozit i jeho život?.....Možná bych mohla sehrát divadlo, že jí vydám Kyrii, ale co když jí už má a teď čeká jen na nás. Co když si vezme jako rukojmí mého tygříka? Co udělám pak? Tok mých myšlenek nakonec přeruším nahlas vyslovenou otázkou: "Co budeme dělat? Nemůžeme zmizet, protože i kdyby tam nebyl Drogar s Kyrií, je tam Arno. Prosím, pomozte mi." |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro |
| |
| Pomalým a opatrným krokem jdu k hospodě. '' Doufám, že tam budou a jsou v pořádku. '' Cestou se rozhlížím po nějakém záhoně s květinami, ale smutně zjistím, že žádný nenacházím a nebo jsem si ho nevšiml. '' Sakra!...nikde nic...to mě tak mrzí...kruci. '' Nevěnuji tomu více pozornost a pokračuji dále. Po chvilce se ocitnu u dveří hostince. Nahlédnu okenicí, abych zjistil, kdo je v místnosti a co se tam právě děje. '' Super...jsou tu!...bože díky!. '' Vidím zbytek skupiny, jak o něčem horlivě diskutují. Přijde mi divné, jak jsou všichni nervozní. '' O čemse to baví?...vypadají nesví...musím zjistit oč jde. '' Na nic nečekám a ihned vejdu do hospody. Zamířím si to přímo ke své družině. Když se k nim přiblížím zjistím, že Šejla má obarvené vlasy, což mě tošku zarazí, ale hned mi dojde, proč tak učinila. '' Změnila si vlasy, aby ji nepoznali...to je jasné...i toto ji sluší...jí sluší vše...vždy bude nádherná. '' Mému pohledu neunikne růže, zdobící její nově upravené vlasy. Trochu se podivím, trošku mi v hlavě projede myšlenka spojená s Dryasem. Nevím proč. S ostatními se ani pořádně nepřivítám a ihned přistoupím k Šejle. Mlčky ji obejmu a políbím na tvář. Mé objetí je pevné, jakobych ji nechtěl pustit a citově proložené, na čemž je jasně vidět, že jsem se nemohl této chvíle s ní dočkat. '' Bál jsem se o tebe...moc. ''- vyjde šeptavým hlasem z mých úst. Poté se ji podívám do očí a pohladím ji hřbetem ruky po jemné tváři. Můj pohled je š»astný, ale může působit dosti nuceně, jelikož má velice zvláštní výraz. Je to chvilková směsice štěstí, zamilovanosti ale i smutku a lítosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Všimneš si stojanu, který je za ním a tam vidíš vše možné, ale práce se nezdá nejkvalitnější.. |
| |
| když si všimnu jak je dyral zaražen z mojí otázky tak si uvědomím že nám vlastně už svoje o vereně řekl a omluvím se mu: promiň...je toho v poslední době na mě nějak moc...stát se během dne člověkem hledaným po celým městě zrovna někomu nepřidá...a teď navíc ta zpráva že ta, co za to vlastně může, je nahoře...to už je hodně...vážně promiň...nemyslel sem to tak jak to mohlo vyznít... potom co se ozve šejla ("prosím, pomozte mi") se k ní otočím: nemusíš prosit...můžeš si bejt jistá že s tebou pudu...kamkoliv...víš pře..... už nedořeknu protože dovnitř vejde drogar a jde rovnou k nám... když šejlu obejme tak se radši otočím směrem ke schodům... sakra chlape...budeš si na to muset zvyknout že je jeho a ne tvoje... řeknu si v duchu to pude, to pude, to...pude...ale jo...sice na ní nikdy nezapomenu ale za ty roky sem se naučil ovládat natolik abych tohle vydržel...a navíc...o co mi de...věděl sem to od začátku.....už bych na to neměl myslet...je to zbytečný...stejně to nevyřeším... pokusím se na tvář nasadit úsměv...možná mi to vyjde, možná také ne...každopádně se otočím na drogara: nazdar...nebyly nějaký nepříjemnosti že jste zmizeli z úkrytu? zeptám se ho s naprosto vážnou tváří a tónem který vyjadřuje že to byla opravdu pouze otázka... nevyčmuchala vás verena? začínali sme se o vás bát když nám dyral řekl že šmejdí nahoře... řeknu mu a opřu se o stůl... v tu chvíli mě něco píchne do prstu... sak..... syknu bolestí protože se mi dýka, kterou jsem si ještě před úkrytem dal do rukávu, z rukávu uvolnila a bodla mě do prstu...vložím si krvácející prst do úst a v duchu zakleju sakra...tak na tu sem zapoměl...možná bych si jí tam měl nějak šikovně přidělat...aby mi zase nevypadla... s pohledem na drogara a šejlu mě ještě napadne: tyhle dva maj času dost...těm snad vadit nebude když si tu sednu a trochu si s tou dýkou pohraju... posadím se na jednu židli, vyndám z vaku (ve kterém už kromě mého starého pláště nebylo vůbec nic) svůj starý pláš», vysypu dýku z rukávu a rukáv si vyhrnu...potom dýkou održíznu kousek látky...udělám do něj ještě pár řezů takže v konečném výsledku mám kousek látky (obdélník, z jehož každého rohu vede delší zbytek - tak dlouhý abych si ho mohl zavázat kolem zápěstí) který je naprosto vyhovující aby dýka nevypadla ani při prudším pohybu...uvážu si tuhle provizorní pochvu na zápěstí a vložím do ní dýku... paráda...teď už by vážně vypadnout neměla...stejně doufám že jí nebudu muset použít... zkusím trochu zaklepat rukou...dýka pořád drží...klepnu silněji...stejný výsledek...ale když si pro dýku sáhnu druhou rukou tak vyklouzne jako na povel ven a je připravená k použití... tak tohle by bylo...teď sem zvědavej jak to teda bude s tou nahoře...snad nemají vážně v úmyslu se do ní pustit...i když...my sme tři...možná čtyři když se přidá dyral...a vona je sama...teda podle toho co ten prcek povídal...možná bysme měli i šanci... zůstanu sedět a zamyšleně se dívám ke schodům... |
| |
Čekám, co budou mít mí společníci za návrhy, rady, či plán a doufám, že nás nenechají v nesnázích. Než se však stihnou pořádně vyjádřit, vejde do hospody Drogar a míří k nám. Radost, že je živ a zdráv, ani nepadl do rukou tlamáků, mě ihned postaví ze židle, jako bych dostala žihadlo. Než k nám dorazí, mám pocit, že se dívá na mou hlavu. Asi ta barva…On ani nemůže tušit, jak jsem ráda, že ho vidím, ale kde byl? Kde ksakru byl? Mé oči ho mlčky tázavě sledují až do chvíle, než skončím v jeho objetí. Mé drobné tělo jakoby zmizelo v jeho náruči. Nejdříve ho pohladím rukama po zádech, pak zůstávajíc u něj, se mírně zakloním a přesunu ruce na jeho hruď. Díváme se vzájemně do očí. V těch Drogarových se však přestávám vyznávat, čím déle se dívám. Co tam čtu, se mi nelíbí a nerozumím tomu. Mezitím zaslechnu, jak se Dryas pokouší vysvětlit novou situaci s Vereenou. Co je? Něco není v pořádku? Nejspíše to souvisí s tím, že nebyli s Kyrií tam, kde měli… Neopouštějíc objetí své lásky se ptám, aniž bych mu zatím dávala prostor na odpověď: “Kde jste byli? My s Dryasem jsme šli z trhu přímo do úkrytu, jak jsme se domluvili, ale tam nikdo nebyl. Víš, jak jsem se o tebe bála? Kde jsi byl? A kde je Kyria? “ Podívám se směrem k pokojům, abych se ubezpečila, že Veerena zatím nekráčí k nám, nebo nás nepozoruje. Poté říkajíc si, že by Drogar jen tak neporušil naši domluvu, mu položím obě ruce na tvář tak, že každá má ruka je na jedné půlce jeho obličeje, a s obrovským zájmem snad i smutkem se zeptám: “Co se stalo?“ |
| |
| Bavíte se dolle ve výčepu, když tu Šejla s Dryasem zaslechnou tlumené kroky po schodech dolů a zdá se že se jedná o dívku, protože krok je lehký a jen těžko slyšitelný.. Je jasné že jestli se jedná o Veerenu, máte příliš málo času něco udělat... |
| |
| soukromá zpráva od Ailin pro teda, radši jdu dál, ale opravdu nechápu, jak tohle může prodat. pomyslím si a pak jdu díál, míjim spoustu obchodů, ruku stále připravenou an meči kdyby byla potřeba se bránit, ale moje veliké šedé oči jsou dokořán otevřené zvědavostí |
| |
Drogar začne mluvit. Po chvíli mu položím ruku na ústa a tiše řeknu tak, aby to slyšeli jen ti, co jsou blízko: "ššš, Veerena. Jde od pokojů" Pak se mu zadívám do očí a on může číst otázku, kterou mu ihned i zašeptám, aniž bych opustila jeho náruč: "Co teď?" Protože naše těla jsou těsně u sebe, může Drogar cítit, jak se mé srdce, které ani doposud nebylo moc klidné, ještě více rozbušilo. |
| |
| vycítím jak sebou šejla škubla a slyším nějaké kroky na schodech...instinktivně natočím hlavu tím směrem abych se tam podíval, ale naštěstí tak opatrně aby můj obličej zůstal dál skryt...všimnu si že ze schodů schází ta žena kterou jsme viděli s drogarem tady v hospodě včera... je vážně podobná kyrii...ale to je teď jedno...musíme něco udělat...ale co sakra...hlavně nezmatkovat...ven se dostane jen přes nás... sáhnu pod pláš» a nervózně si zkontroluju jestli je můj meč (který jsem ukradl útočníkům z tlamy) pořád na tom místě kde má být... ale no tak...nemůžu tady hned tasit meč...zatim nás nepoznala...a nevím co chcou dělat ostatní... vytáhnu tedy ruku z pláště a zasunu ji do rukávu... otočím hlavu směrem k šejle a drogarovi a drogarovi, který je ke mě otočen čelem, se podívám do očí v očekávání co teď budeme dělat...je jasné že si verenu už všiml buď sám nebo ho na ní upozornila šejla... |
| |
| Při objímání se Šejlou na mě, po chvíli, promluví Dryas. Podívam se na něho dosti zamračeným pohledem. Poslouchám, co mi říká a sleduji jeho vychtěný úsměv. '' Kdybych jen věděl, že ten tvůj úsměv je pravdivý Dryasi a né, abych nepoznal tvé city k Šejle. Vím to a nejsem slepý. ''- proběhne mi hlavou. '' Nikam jsem nešli a Veerena nás nevyčmuchala. ''- odpovím rychle na jeho otázky. '' Ona je tady v hostinci?...tak to je zlé! ''- pronesu trošku zaraženě a podívám se na Šejlu, jakobych se jí v duchu ptal, zda tu opravdu je. Dryas si sedne a začne se věnovat své dýce, o kterou se před chvílí nejspíše píchnul. Otočím se zpět na Šejlu a dále se věnuji jen jí. Ta se rozpovídá, aniž by mě pustila k jedinému slovu. Mlčky a pozorně ji poslouchám. Starostlivě se mi podívá do očí a zeptá se, co se dělo, přičemž mi přiloží na tváře teplé dlaně. Začnu ji jemně hladit na bokách. Stále jsem smutný a je na mě poznat, že mě něco trápí. Jakobych v sobě něco dusil. Při pohledu do Šejliných očí, začnu tiše mluvit. '' Nic se nestalo Šejli...barák má ještě jedno patro. My jsme byli nahoře a tak jsem se minuly, když vy jste byli dole. Kyria je v pořádku a dál odpočívá, nemusíte mít strach. Minuli jsem se tam jen o malou chviličku. '' Mlčky ji obejmu kolem pasu a pohladím po světle lesknoucích se vlasech, na které ji dám malinký polibek. '' Vím, že si se o mě bála...vždy» já se o tebe taky bál...hodně moc bál. '' Při slovech pomalu přidávám na intenzitě sevření, ale né tak, aby působilo bolest. Po chvíli ji od sebe odkloním a chci začít mluvit. Náhle zbystří a rychle mi přiloží ukazováček na rty, aby je umlčela. Šeptem mě upozorní na Veerenu, jdoucí po schodech, na což zaraguji rychlým pohybem ruky, která sjede k rukojeti meče. Neustále držím v objetí Šejlu, která se mi vystrašeně dívá do tváře a já cítím, jak se ji zrychlil tlukot srdce. Tiše špitne ,,co teď,,. Jasně vidím, že má strach. Nemužu popřít, že by ho ve mě také trošek nebyl. '' Neboj se...''- tiše se ji snažím uklidnit. Přimáčknu jí více na své tělo, abych ji dodal pocit bezpečí. '' Ochráním tě...neboj...nenechám ji, aby ti zkřivila jediný vlásek. ''- dodám a políbím ji na čelo. Otočím se k ostatním a začnu mluvit. '' Jestli jde Veerena, musíme jednat rychle...umordovat ji tu jen tak nemůžeme. '' Vyhrknu ze sebe a chytím Šejlu za dlaň, kterou pevně sevřu. '' Nesmí poznat, že Dyral patří k nám...musíme mít alespoň někoho v záloze...měli bysme co nejrychleji zmizet. ''- namžik se zaseknu. '' Počkat!...ale co Arno?...je v pokoji...nemužeme ji tu nechat. Už je to taky člen družiny a hlavně Šejli a nakonec i můj mazlíček. '' '' Nechci se pouštět do unáhleného boje...i když bychom ji mohli zkusit zajmout...ale ještě je tu Arno, kterou tu jen tak nenechám!...Co navrhujete vy? '' Podívám se upřeně kudúkovi a poté elfovi do očí a čekám na nějaké reakce. Paží stále sunu Šejlu za svá záda, jakobych chtěl, aby byla v každém případě mimo nebezpečí. '' Myslete rychle...není čas! ''- tiše ještě dodám. Má slova zní klidně a je vidět, že jsem odhodlán, se s Veerenou pustit do případného boje. |
| |
Jo, dobrý nápad. Mě docela vyhovuje, že nejsem na černé listině. pomyslím si v reakci na Drogarovu narážku a pak začnu jednat. Seberu knížku ze stolu do jedné ruky, pohár s pitím do druhé, sklouznu z lavice a dvěma kroky přejdu k vedlejšímu stolu. Ještě posadit se tak, abych viděl bez nutnosti otáčet hlavu na schodiště, otevřít knížku a zahledět se do ní a vůbec se tvářit, že tu skoro nejsem. Pokud na věc přijde, snad si nevšimne, že ostatní věci zůstaly u jiného stolu. S bušícím srdcem vyčkávám, kdo se na schodech objeví... |
| |
Zatím nemám čas přemýšlet nad tím, co mi Drogar řekl. Strach z toho, že bych o něj přišla polevuje, ale naopak sílí obavy z toho, co mohla Veerena udělat Arně. Drogar mě začíná tak mačkat, že nevím, jestli ještě budu moci dýchat. Nevadí mi to, naopak cítím se u něj v bezpečí. Dyral reaguje okamžitě na jeho návrh a mizí u vedlejšího stolu. Já, nyní již mimo náruč svého ochránce jsem tlačena za jeho záda. Vysunu svou dlaň z jeho a snažím se rychle něco vymyslet. Takže Drogar i Dryas jsou ochotni jít na ní...provaz na svázání mám na pokoji....je nás přesila, musíme vyhrát....chtělo by to i nějakou lest. Času je tak málo. "No, ...", prohodím, ale již při cestě ke schodišti. "...."Vy něco vymyslete, já vás budu krýt ze zálohy." Není čas na vysvětlování. Rychle vytáhnu dýku a přeběhnu ke schodům. Stoupnu si zády ke stěně vedle schodiště tak, abych nebyla vidět z chodby. Nejdříve na sobě upravím svůj nový pláš», aniž bych si dávala na hlavu kapuci. Pak skloním hlavu a zlatavé vlasy si upravím tak, aby mi zakrývaly tvář. Dýku zasunu pod pláš» a čekám, až se Veerena objeví. |
| |
| Najednou jste zaslechli všichni kroky, ale najednou se zastavili a jelikož postava stojí stále na schodišti, nevíte o koho se jedná... Jakmile jste se nějak rozestavili, hostinský se na vás začal nervózně dívat a je jasné že se mu vůbec nelíbí to, jak se připravujete... |
| |
| Dyral ihned zareaguje na má slova a odsedne si k vedlejšímu stolu. Je to asi jediná možnost, co může udělat. Veerena nesmí vědět, že patří k nám. '' Hmmm...bude to tak lepší...nechci do toho zatahovat někoho dalšího. Už nás je v tom myslím dost. Co teď rychle vymyslet? '' Cítím, jak Šejla uvolní svou dlaň z mého sevření. Nebránil jsem jí, spíše jsem sevření ještě povolil. Stojí za mnou a tak vím, že je zatím v bezpečí. Náhle se rozejde a promluví, ale to už je na cestě ke schodům. Slova, co řekla, se mi vůbec nelíbí a vyvolají ve mě velký pocit strachu. ''' Počkej...kam to...! ''- vyhrknu za jejímy zády, když je pár kroků odemně. '' Opatrně...dávej pozor!. '' - dodám se strachem v hlase a rychle přemýšlím o jejích slovech. '' Něco vymyslet?...něco vymyslet?!...Ale co?...Dyral sedí a dělá, jakoby nic...Šejla je připravena k útoku ze zlohy a Dryas se také do něčeho pouští, ale nevím, co přesně dělá. '' Nevím v této chvíli, co dělat a ani se nic moc dělat nedá. Je to těžké rozhodnutí, abych neudělal něco, čím překazím plány ostatním. Není čas na žádnou taktiku a tak se musíme spolehnout na to, že každý udělá něco, co bude prospěšné. '' Jít pryč z hospody nemohu. Zůstali by tu sami. Než bych doběhl zpět, mohlo by se někomu z něco stát a kort Šejle...je hned u schodů. Nesmí si jí Veerena všimnout! '' Zamračeně se dívám a rychle přemýšlím, jak odvést Veereny pozornost a tak se vyhnout případnému zpozorování Šejly. Je jí nejblíže po ruce, což mě znervůzňuje a nahání strach. '' Jak to udělat?...budu dělat návnadu...nic jiného nezbývá...když na to dojde...dám se s ní do boje...nebojím se jí!...jen tak nepodlehnu...a vůbec ji to nezjednoduším! '' Ihned doběhnu ke stolu, u kterého jsem seděl poprvé a sednu si tak, abych byl čelem proti schodišti. Sundám si vak a dám si ho vedle sebe. Rychle vytáhnu meč, jenž si položím na lavici, abych byl připravený k jeho případnému a rychlému uchopení. S dlaní položenou na jeho rukojeti, se zády opřu o opěradlo a s upřeným pohledem čekám, až sejde ze schodů. '' Snad je napadne, že dělám návnadu, abych odvedl její pozornost a nebudou nijak bláznit. Není jiná možnost...nikam jinam nemohu a nepujdu...nenechám tu Šejlu samotnou. '' Bystře pozoruji schody, přičemž mé oči hlídají zároveň Šejlu, která čeká a hlídá v záloze. '' Doufám, že víš, co děláš Šejli...nespustím tě z očí...nechci, aby ti nějak ublížila...to radši a» ublíží mě, než tobě. Snad to vyjde! '' |
| |
| všimnu si toho že šejla vyrazila ke schodům... sakra co ta holka praštěná zase vyrábí...jesli si jí verena všimne tak je přímo na ráně... všimnu si drogara hej...co a ty dě....a jó...tak takhle...sice nevím co si myslí že udělám ale určitě ho v tom nenechám samotnýho...ale musím se držet u šejli...když by se jí něco stalo tak kdyby mě nedostala verena tak to udělá drogar...no do p.....co teď? rychle se začnu rozhlížet po místnosti co bych tak mohl udělat... no do háju... moje oči dál bloudí hostincem až se zastaví u výčepu snad to ještě stihnu...a budu mít alespoň výhled na oba dva...dyral je stejně zalezlej takže stačí když budu mít v cajku drogara a šejlu... nasadím si kapucu na hlavu a opřu se o výčep tak abych byl zády do místnosti...když na mě hostinský vrhne tázavý pohled tak si jen přiložím ukazováček ke rtům na znamení aby byl zticha a dál se v klidu opírám...v klidu? - jen zdánlivě...všechny moje svaly jsou napnuty a připraveny k boji...všechny moje smysly se upírají na drogara a šejlu, na to jak moc jsou rozrušení, a pak se upírají na to jestli se kroky na schodech dají ještě do pohybu nebo ne... v tuhle chvíli se čas neuvěřitelně vleče...všichni jsme připraveni v očekávání co se bude dít...nevím jestli se mi to jen zdá ale v hostinci je najednou ticho...je možné že je to jen pro mě, možná že je to tím jak svoje smysly upínám na něco úplně jiného než hlahol v místnosti, protože slyším i tep vlastního srdce...tluče jako o závod...i když se snažím být klidný tak jsem hodně rozrušený...my tři jsme tu sami proti hlavě místních zabijáků...nikdo z nás neví jak to dopadne ale rozhodně to nebude nic příjemného... |
| |
| Kroky se opravdu dají do pohybu... Všichni jste připravení jednat, ale do místnosti vstoupí jen dcera hostinského.. Ve tváři je úplně bledá, jako by jí něco vylekalo a okamžitě zamíří k otci, kterému začne něco šeptem říkat.. Poté se nadechne a pomalu vyjde k Drogarovi:"Mám vám vyřídit, že jestliže nevydáte Kyriu, ikdo z vás se odtud nedostane živý... Prý má kolem hostince rozestavěné střelce, a jakmile vyjdete ven, okamžitě vás zastřelí... Máte na rozmyšlenou chvíli a máte jí zajít říci odpověď do pokoje, kde je ten malý tygřík..." poté se ukloní a co nejrychleji se odebere do kuchyně.. |
| |
Čekám, až se dají kroky znovu do pohybu. Tak co je? Pojď už raději... Podívám se na pozici Drogara a Drayse a hlavou mi probleskne myšlenka. Co to říkal? Že tam byli? Oni byli v tom baráku a schovali se přede mnou? Proč? Nejdříve ten pláš», teď ....proč mi to dělá? Nepochybuji o tom, že jeho city ke jsou upřímné, ale jestli si myslí, že se o něj budu dělit, tak mě málo zná...To raději... Náhle se dá žena za rohem znovu do pohybu a objeví se dcera hostinského. Ulehčeně si oddechnu, opatrně vykouknu a podívám se, jestli za ní nikdo nejde. Chodba je prázdná, což mě uklidní a začínám přemýšlet, že se jí zeptám, jestli náhodou nezahlédla v pokojích Veerenu. Rozejdu se k ní, ale ona si mě nevšímá. Možná proto, že o mě neví, možná mě jen nepoznala. Míří přímo za Drogarem. Jdu tedy také. Vyslechnu si její vzkaz od Veereny a jímá mnou vztek. Ty mrcho! Bereš si Arno jako rukojmí?...Jako pojistku? A hodláš nás vydírat? No počkej...Podle toho, co jsem už o tobě měla možnost zjistit, tak bys nás stejně nechala zabít a i kdyby ne, ty nevíš, co je to žít se špatným svědomím do konce života...Kdyby jen starosta nebyl více s vámi , než s námi, pomohli bychom ti od vězení.....a vůbec, kolik vás je v tom pokoji? Sama? Musím se zeptat té dívky. Nechce se mi ani promluvit. Hlava neustále pracuje a vymýšlí, jak nejlépe z té šlamastiky ven. Po chvíli začnu uvažovat nahlas: Můžeme se odvolat se na Xantipu a krystal, ale nevíme, jestli nám to bude platné. Můžeme zajat Veerenu jako rukojmí a dostat se z města. Pak se ale již nesetkáme s Xantipoou a jejím pánem. Nebo bude lépe zahrát komedii o vydání Kyrie a utéct? Možná by byla i jiná možnost...Ale bohužel, by to zůstalo na mě a nevím, jestli s tím budete pánové souhlasit, ale pokud nevymyslíte nic lepšího...Řekli bychom, že Kyrii vydáme, ale pod podmínkou, že vás i s Arno propustí a že jí to neřeknu dříve, než uvidím, že jste v bezpečí, venku za branami města, pak se s nimi kousek vrátím a přenesu se za vámi. Snad to vyjde, Veerena neví, že se dokážu přenášet, protože jinak bych to v té kobce udělala.... Nebo nějak skombinovat lest a zajetí. Tak co? Co uděláme? Teď mě napadá další možnost! Zajmeme Veerenu, svlečeme jí, já se zneviditelním a donesu její oblečení Kyrii. Ta se pak může vydávat za ní a bude to...Akorát nevím, co uděláme s pravou, kam bychom jí dali? Hlídali na střídačku na pokoji, než bude schůzka s Xantipou, pak jí zavedli starostovi do vězení, a» s ní naloží jak uzná za vhodné? Nebo také může jít na schůzku jen Dyral. Vysvětlí jim naši situaci a požádá je, že pokud nám z toho pomohou, dostanou ten krystal…ale předem říkám, nemám v úmyslu jim ho dávat…já té Xantipě nevěřím." Zatím co vás nechám strávit svou dlouhou řeč a pár nápadů zaběhnu si k našemu bývalému stolu pro své věci, položím je na zem k novému, usednu a čekám na vaše vyjádření. |
| |
| S napětím všech svalů čekám, kdo sejde po schodišti. Po chvíli se postava dá do pohybu a sejde dolů do místnosti. Poznám, že se jedná o dceru hostinského, nikoliv o Veerenu. Vidím, jak je celá bledá a ihned mi dojde, že není něco v pořádku. Prudce se zvednu od stolu a popadnu meč, co jsem si položil na lavici. Při chůzi si ho zasunu do pouzdra, houpajícího se mi u pasu a namířím si to naproti dívce, která se proti mě mezitím rozešla. Když je u mě, přiložím ji ruku na rameno a upřeně se ji podívám do tváře. Zároveň s ní přijde i Šejla, která začne mlčky poslouchat. '' Co se děje? ''- stihnu se zeptat, než se dá dcera hostinského do řeči. Bedlivě si vyslechnu vše, co říká a kývnutím hlavy ji dám náznak, že jsem všemu rozuměl. '' Děkuji ''- špitnu tiše. Poté v mžiku a bez dalšího slova zmizí v kuchyni hostince. Pohlédnu na smutně a zároveň naštvaně se tvářícího hostinského. Můj pohled je velice omluvný a plný lítosti. Je mi jasné, že mu přiděláváme velké starosti a samotného mě mrzí, že je do toho zatahujeme čím dál více. Rychle pohledem sjedu zbytek družiny a přistoupím k Šejle, stojící opodál. Vypadá to, že přemýšlí, jak nás z toho dostat. Tváří se naštvaně a zároveň, jakoby si už nevěděla rady. Musím říct, že sám nevím, co teď dělat a asi přistoupím na každý návrh, co by Šejla, nebo někdo jiný pronesl. '' Šejlo...co se ti honí hlavou? ''- chytím ji za ruku a začnu ji tázavě hledět do očí. Mé oči chvilkami zamíří na schodiště, aby zkontrolovali, zda po nich nejde Veerena. Šejla se po chvíli dá do povídání, které vypadá, jakoby spíše nahlas uvažovala. Nastražím uši a snažím se, aby mi neuniklo jediné slůvko. Dost silně přemýšlím nad jejímy slovy. Místy se ji vpletu do řeči a dodám. '' Myslím, že Xantipa s tím nebude chtít mít nic společného...s ní nemůžeme počítat...je to asi jen na nás. Nebude se s námi obtěžovat. Nevypadá, že by ji šlo o životy jiných, ale možná se pletu. '' Zaposlouchám se do nápadu, týkajícího se hlavně Šejly samotné. '' Šejlo...nápad je to dobrý, ale já tě tu nenechám...nenechám tě samotnou...vím, že by to bylo dobré a byla by si opatrná, ale může se něco zvrtnout a nebo na tebe udělá nějaký podraz, nebo něco...já nevím. '' Pohladím ji hřbetem ruky po tváři, přičemž jistě ucítí mírné chvění mé ruky. '' Vůbec nevím...co udělat Šejli...jsem v koncích...ještě, že jsi tu ty...budeme muset zkusit jeden z tvých nápadů...Dyral se určitě bude muset, alespoň sám, setkat s Xantipou a vysvětlit ji situaci. '' Dále už mlčím a v mých očích je vidět zoufalství. Možnost Šejli, kterou navrhovala se zdála dobrá, ale nevydržel bych to, že by se ji mohlo něco stát. Zahledím se do prázdna, přičemž přemýšlím, jak jen dovedu. Šejla si mezitím zaběhne pro věci, co si nechala u stolu. Chci přinést družině taky nějaký prospěch a proto se snažím, co nejvíce soustředit a přijít na nějaké možné východisko. |
| |
| Jak tak postáváte v místnosti a přemýšlíte co dál, tak se najednu potichu otevřou dveře a do hostince vstoupí postava v zahalená v černé kápi, ale při každém kroku se postavě kápě rozhalí a vy vidíte dlouhé bíle šaty.. je poznat že postava kráčí trochu nejistě, jako by nebyla příliš střízlivá a nebo její zdravotní stav nebyl nejlepší.. |
| |
| Pomalu vstoupím do místnosti, zahalená v černé kápi a váhavým, nejistým krokem zamířím přímo k Drogarovi, Šejle a Dryasovi.. Jakmile tam dojdu, pozvednu trochu hlavu, takže si mohou všimnout kdo se pod kápí skrývá a poté se tiše zeptám:"Mohu vědět co se tady děje? Určitě něco ano, jinak by jste tady jen tak nestáli.." i přesto že se snažím mluvit klidně cítíte z hlasu únavu a vyčerpání, které mě téměř ovládá.. |
| |
| když vejde dcera hostinského tak se na ní otočím a poslouchám co říká... takže ta mrcha poslala mladou holku aby vyřídila její vzkaz? tak tohle jí neprojde...a navíc takhle vyhrožovat...nevím jak ostatní ale já bych si to s ní nejradši vyřídil... to co ostatní povídají poslouchám jen tak okrajově protože jsem moc zahloubám do vlastních myšlenek...zaslechnu matně šejliny plány... tak si to shrnem...nahoře v pokoji máme jednu ženskou...sice ovládá půlku města ale to jen díky jejím lidem a jejímu vlivu...nás je tady dole hned několik bojeschopnejch... v tu chvíli vejde kyria aha...takže o jednu víc...i když...kdoví jak moc bude ona bojeschopná...já se divím že se po včerejšku vůbec drží na nohou.......každopádně jsme tu čtyři...radši tři...musíme si nechat dyrala v záloze...takže tři...dva bojovníci a jedna bojová kouzelnice u který ani její přátelé neví co se v ní schovává za síly...takže to máme sílu, mrštnost a magii...drogar, já a šejla...proti vereně...kdoví co ta mrcha dokáže...no ale pořád sme tři proti jedný... nedokážu ten tok myšlenek zastavit proto se rozhodnu ho filtrovat přes slova... šejlo...musím říct že tvoje nápady jsou dobrý ale teď je nám to k ničemu...nejdřív je třeba zajmout verenu a až pak bych přemejšlel o tom co s ní uděláme...teď bych vážně neplánoval co s ní uděláme ale to jak se k ní dostanem...a jak jí zajmem...když už sme u toho zajmutí...má někdo provaz? já mám ale nevím jestli bude stačit... |
| |
Sedím u stolu a nervózně po něm jezdím levou rukou. Pořád vymýšlím nové možnosti, až se u toho zapotím a začne mě svědit hlava. Sundám si paruku, položím ji na stůl přede mě a urovnám. Pak si rukama párkrát prohrábnu své tmavé vlasy, aby se pořádně načechraly a zvednu ze země červenou růžičku, která mi tam upadla. Přičichnu k ní, její vůně mi vykouzlí na tváři úsměv i přesto, v jaké svízelné situaci jsme. Položím růži na kratičké stopce vedle paruky, vstanu od stolu a přistoupím k Drogarovi. V jeho očích se dá celkem dobře číst. Přesvědčit ho, abych šla ven sama, nebude lehké. Mé ruce uchopí ty jeho a pohlédnu mu do očí. “Musíme vymyslet nejlepší řešení, bez ohledu na to, kdo se o koho bojí, víš? Já vím, že ano...Ty věci, co jsme koupili s Dryasem na trhu jsou v mém vaku.“ Pustím jeho ruce a pohladím ho po tváři. Usměji se, abych mu, nebo spíše sobě, dodala odvahy, a» už se rozhodneme pro cokoliv. Zvládneme to, lásko, uvidíš. Já jsem ten, kdo se bojí. Snad v životě jsem se nebála více, ale strach nebývá dobrý rádce. Pak zůstávaje stát vedle Drogara, se otočím tak, aby vnímal i Dryas. “Pánové, máme možná i další možnosti, jak odsud uniknout. Možná Veerena jen blafuje a venku nikdo není. Možná, že má hostinec nějaký tajný východ, třeba sklepem. Ale pořád tu zůstává fakt, že Veerena má Arno a bez ní já odsud nejdu...", řeknu odhodlaně. Otevřou se dveře a vejde Kyria. Tak čí je ten pláš», co mám ve vaku? On není její? Překvapeně pohlédnu na Drogara, jakobych se snažila z jeho tváře vyčíst, kolik těch ženských vlastně má. Pak věnuji pohled dál Kyrii. Co jsi ty děvče zač? Přece nikdo by nemohl po tak velkých zraněních hned na druhý den vstát...Co to máš za šaty? Odkud? "Ahoj, ty už se cítíš tak dobře, že vstalas? Ale neměla jsi sem chodit, máme malý problém, víš...A teď jsi v tom bohužel s ....."Nedořeknu větu, protože si uvědomím, že tím, že přišla sem, nám to možná zjednodušila. "Máš pravdu Dryasi, vezměme to tedy po pořádku. Máte nějaký nápad jak zajmout Veerenu? Na to bude potřeba vaše síla, já jsem na ní slabá. Nejlépe by bylo udělat to v přímo v Drogarovém pokoji. Chce vědět, kde je Kyria, na tom bychom asi měli stavět. Až bude svázaná, nebo …já nevím, snad i mrtvá…rozhodneme se co dál, souhlasíte? Provaz mám, ale v Drogarovém pokoji.“ Achjo a já navíc mám v tom pokoji své věci, co jsem vysypala z vaku. Dyrala do toho teď nesmíme zatáhnout…může se nám hodit, že ho neznají. Zvláště, pokud bude třeba jít za Xantipou. Ale požádat o pomoc jí, by možná nebylo marné…Ne, že bych si myslela, že jí jde o naše životy, ale chce krystal… V domění, že Kyria z našich slov zatím moc nemohla pochopit, co se vlastně děje, snažím se jí to rychle vysvětlit: "Ona je tu Veerena...U Drogara v pokoji a má tam Arno, to je ten malý tygřík." |
| |
"Je to samé možná, možná, možná." ozvu se od vedlejšího stolu. "Uvědomte si, proti čemu stojíte. Tohle je dobře fungující organizace a vy ani já nemáte ani potuchy, kdo všechno pro ně pracuje. Jen tak pro pořádek, jak sakra ta ženská věděla, že jste právě přišli, aby vám poslala vzkaz, he? Takže bych docela věřil, že vás někdo vidí nebo sledoval. Jak dlouho ještě budete mít štětstí vyhýbat se zabijákům pro ni pracující co?" Což taky možná znamená, že vidí i mně a moje nespojení s touhle bandou právě bere za své. "Takže promiň, ale někdo ti to už musí říct naplno: tvoje hm... posedlost tím tygříkem tě může stát krk a dost možná že i někoho dalšího. Podle mě by bylo v tuhle chvíli nejlepší, když se vykašlete na vaše věci a zmizíte! Tygr netygr, Veerena neveerena." |
| |
| "Odtud se nedostaneme jestli to nevyřešíme... Já pro Lví tlamu dělala a tohle znám. Mají ve svém středu čaroděje, kteří nás vyslídí téměř všude... A navíc ona sama je s nimi spojená, takže to není jen tak." odvětím Dyralovi chladně a přitom ignoruji vyděšený pohled hostinského když jsem se zmínila o svém spojení se Lví tlamou. Poté se chladně otočím k Drogarovi, vezmu jej za paži a mírně se o něj opíraje jej odvedu stranou... |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Já teď půjdu nahoru a ona dostane co chce.. Ty půjdeš se mnou, vezmeš Arno, vaše věci a odvedeš skupinku ke Xantipě, tam se necháte vybavit a odjedete z města.." mluvím tiše, ale v hlase je cítit něco, co vzdáleně připomíná strach, ale zároveň je to podkreslené bezmocným vztekem. V očích mám nenávist a ty víš, že dojde ke konečnému souboji mezi mnou a tou, které jsem kdysi věřila.... |
| |
| Smutně koukám do Šejlininých očí a poslouchám každé slovo, co říká. Její pohlazení a krásný úsměv mi dodá odvahy, kterou dosti potřebuji. Vidím, že světlé vlasy byla jen paruka, což mě velice potěší i když by mi nijak nevadilo, kdyby měla vlasy světlé. Něžně ji po nich pohladím a s úsměvem tiše pronesu. '' Takhle ti to sluší nejvíce...jsi moc krásná Šejli. '' Náhle se otevřou dveře hospody a do místnosti vstoupí postava, ve které ihned poznáme Kyriu. Šejla se na mě koukne s dosti tázavým obličejem, ale nevím, co ji v tu chvíli proběhlo hlavou. '' Kyrio proč si nezůstala v úkrytu? '' Zeptám se zvědavě a dále mlčky poslouchám Šejlu, přičemž stále kontroluji schodiště. Narychlo vysvětlíme Kyrie situaci, ve které se právě nacházíme. '' Veerena vyhrožuje, že pokud tě nevydáme, všichni zemřeme. Má tu rozestavěné všude střelce, aby nás mohli ihned zastřelit, pokud budeme chtít opustit hostinec. A máme v pokoji, ve kterém Veerena čeká, své věci a je tam i Arno...ten zmiňovaný tygřík. ''- dodám rychle pro ujasnění. Chci dále pokračovat, ale z vedlejšího stolu mě zaskočí řeč kudůka. Čím více poslouchám jeho slova, tím více ve mě stoupá pocit zlosti. Když domluví, stojím u stolu, kde sedí a doslova drtím jeho desku. Z křečovitého svírání mi na rukou naběhnou snad všechny žíly, co jdou. '' Skončil si?!!!! ''- odseknu Dyralovi se zkřiveným obličejem. Dost se mě jeho slova ohleně Šejly a tygříka dotkly. '' Tak poslouchej ty zabedněnče!...myslíš si, že nevím, proti komu stojím?...vím to až moc dobře! Zmizet?...a jak hmmmm?...nemužeme se hnout z hospody...myslíš si, že bysme se snažili na něco přijít, kdybychom mohli jen tak zmizet?...poslouchal si, co se tu vlastně říkalo??...co? '' Jestli se ve mě doteď neukázala barbarská krev kolující mi v žilách, je to právě nyní, kdy je vidět, že ve mě něco barbarské krve opravdu je. '' Jestli s náma nechceš mít nic společného...jdi tedy pryč od nás! '' Bouchnu naštvaně dlaní do stolu. Mezitím Kyria něco promluví, ale moc její slova nevnímám. Dále pokračuji. '' A posedlost tygříkem?...máš ty v sobě aspoň trochu dobré duše?...co?!...asi nééé!...já jsem pro toho tygříka schopnej taky obětovat dost!...nenechám ho tu!...i když je to jen zvíře, má taky duši!...tebe do toho nikdo nenutí...sám si doteď neřekl jediný dobrý nápad, jak odsud zmizet! '' Vím, že mě tato slova budou později jistě mrzet, ale musel jsem mu říci, co si myslím. Obrátím na mžik pohled na Šejlu a poté zpět na kudůka. '' Šejla se tady chudák snaží na něco přijít, a ty ji takhle setřeš! '' Udělám krátkou pomlku, snad abych mohl zdůraznit svá následující slova. '' Nejradši bych ti nafackoval!!! '' Pronesu naštvaným a velice vážným tónem. Ucítím, jak mě někdo chytne za paži a začne táhnout stranou. Hned zjistím, že se jedná o Kyriu, která mi chce říci jistě něco důležitého. Vyslechnu si její tichá slova a lehkým škubnutím, si uvolním paži z jejího sevření. Né, že by mi její doteky vadily, ale v tuto chvíli jsem hodně naštvaný. '' Kyrio...nenechám tě takhle obětovat...to nejde!...to co mi říkáš, řekni všem...jedeme v tom všichni...všichni. Mají taky důvod to slyšet, a říct ti svůj názor. '' Řeknu s dosti zamračeným výrazem ve tváři. Za žádnou cenu nechci riskovat něčí život, abychom se zachránili i když asi nebude jiná možnost. |
| |
| Celkem chápavě se podívám na Drogara a poté se se zlomyslným úsměvem zahledím na Dyrala:"Nikdo ti nebrání tady být... Jestli chceš zkus vyjít ze dveří, ale jsem velmi zvědavá jak děleko dojdeš. Drogar má pravdu že tady Šejla něco vymýšlí a ty si jen sedíš a kritizuješ.. Jestliže se odtud dostaneme a ty budeš v naší družině, dávej si hodně velký pozor na to, co říkáš, protože by jsi na to mohl brzy doplatit.. a nezkoušej si tady přebírat velitelský post. Na to ty nemáš.." jakmile domluvím otočím se o něco klidnější na ostatní členy a tiše pronesu: "O tomhle se s vámi Drogare nebudu vybavovat.. Veerena je můj problém a i když byla Šejla v její moci, nechá jí jít jestliže dostane mě.. Já jsem celou dobu osoba o kterou jí jde a vy jste pro ní jen obyčejní cestovatelé, které chce využít pro dosažení svého cíle.. Jak říkám, já teď půjdu nahoru za Veerenou a Drogar půjde se mnou, vezme Arno, věci a půjdete za Xantipou.. Veerena si bude myslet že jste okamžitě odešli a budete mít alespoň chvíli klidu.." |
| |
Po Dyralových slovech ve mě začne vřít krev, udělám krok k němu a chci mu říct své, ale vtom se do něj pustí Drogar. Přijde mi líto, že se hádají kvůli mě a kvůli tomu, že chci zachránit Arno. Má pravdu, nemohu po nich chtít, aby riskovali více, jen kvůli Arno. Raději a» si vymyslí, jak se odsud dostat a s Arno mě snad něco napadne...Musí... Nepromluvím ani slova a chci jít zklidnit Drogara, ale Kyria byla rychlejší, vzala si ho trochu stranou a něco mu šeptá. Mrzí mě, že mají spolu tajnosti. Otočím se k Dyralovi a konečně se vyjádřím i já. Můj hlas zní smířlivě a omluvně: "Dyrale, Arno není ledajaký tygřík...Já nevím čím to, ale je v něm něco zvláštního, jakoby....", nemohu najít slova pro vyjádření toho, co za pocity ve mě Arno vyvolává. Proto jen dodám: "Ta tygřice mi zachránila život, já musím..ty ne...ale máš pravdu, nemám právo, po vás žádat, abyste riskovali kvůli ní, nebo mě...po nikom." Drogar se oboří na Kyriu, vzápětí ona na Dyrala. Tohle ne, nechejte toho, prosím...když se budme navzájem osočovat, nic se nevyřeší...Navíc, co když to, co říká Dyral, je jen nějaká lest, aby to slyšel někdo, kdo má?......Jak to bylo s tím čarodějníkem, kterého má Lví Tlama? Co když právě pro něj Xantipa dělá? Zamotaná do svých myšlenek si nějdříve ani pořádně neuvědomuji, co Kyria říká. Jakmile mi to dojde, vytřeštím na ni oči a chci jí říct, že to nikdy nepřipustím. Z mých úst však nevyjde ani hláska, jen do očí mi vhrknou slzy. Nikdo z přítomných si mě právě nevšímá, proto se v tichosti vytratím. Utírajíc si slzy z očí, zamířím ke schodkům, které vyběhnu a zastavím až před Drogarovým pokojem. |
| |
| došel jsem si do vaku pro provaz abych byl případně připraven a smotaný si ho pověsím na rameno... sleduju spory mezi lidmi v naší "družině" a naprosto se do ní nezapojuju protože nechci mít potom mrzutosti že sem někomu řek to a on mě ono...navíc - jestli máme držet spolu tak už by se taky měli zklidnit... tak nevím ale takhle se hádat nejni dobrý...sice tomu kudúkovi od začátku nevěřím ale stejně - asi mu nejni nejlíp když ho pořád někdo z něčeho osočuje...ale s tim já už nic neudělám...barbar je hold barbar...ten když vybouchne tak se uklidňuje těžko... moje oči bloudí za mého přemýšlení po místnosti a pozoruju lidi kolem mě...kyriu, drogara, dyrala, šejlu....šejlu? a» jí hledám jak chci nemůžu jí nikde najít... a sakra...šejla! jestli tam... moje myšlenky přejdou ve slova ani nevím jak šla sama...musím jít za ní... rychle vyjdu schody a už stojím u dveří a u šejli (předpokládám že dovnitř ještě nešla) šeptem jí řeknu: ale no tak...co to děláš? víš že s tebou půjdeme všichni...proč si šla sama? proč?! při těhle slovech jí chytím (ne moc pevně) za ramena a dál už pokračuju klidněji... vím že tam dole se teď všichni hádaj a vymejšlej plány jak to uděláme a prakticky nemaj čas na nic vokolo...ale takhle sama zdrhat nemůžeš... |
| |
Prudkost se kterou reaguje Drogar na můj, dle mého míněný dosti neškodně, vyřčený názor mě nadzvedne ze židle. "Zabedněnče? Nafackovat? Zkus se mě dotknout a uvidíš!" zasyčím výhružně k barbarovi. "To že je ve mně dobro jsem snad prokázal už tím, že jsem se vydal Šejle na pomoc. Ale každá dobrota má své meze! A taky mě štve, že místo používání hlavy taky na sebe akorát tokáte a házíte po sobě zamilovanými kukuči." Když se do mě pustí i Kyria, nechci ji zůstat nic dlužen. "Proč. Co je špatného říct svůj názor na věc. Jen to, že je to něco, co nechcete slyšet a nehodí se vám do vašich 'hurá' plánů. A podle toho jak mě stíráš, tak si taky na velitele hraješ spíš ty. Včetně diktátorských móresů!" Naštvání nade mnou získává převahu a já naráz upadám do hovorové řeči. "Velitelskej post jo? Kurňa já se tady snažím akorát přežít. Všude vokolo spousta špehů, vrahů, kouzelníků, všichni vědí kde jsme co děláme. A my? Pět cucáků co skorejc ještě cucá mlíko vod mámy. Jak dlouho ostanem na živu he?" A vrtě nevěřícně hlavou si polohlasně vykládám spíš už jen pro sebe: "Velitelský post. Zabedněnec. Vykašlat se na to." |
| |
| Chladně se zadívám na Dyrala a syknu:"Tak si uvědom, že já nejsem žádnej začátečník... Pro "Lví tlamu" jsem dělala dost dlouho, měla jsem jeden z lepších postů a právě proto jsem tý potvoře trnem v oku.. Srovnávali nás a ona se chce konečně zbavit té osoby, která jí brání v postupu.. A jestliže to bereš takhle, tak se seber a odejdi. Po tobě nepůjdou, protože nás spolu ještě neviděli a jsi v relativním bezpečí. Oni se z toho dostanou i bez tebe.." a na důraz mu rukou naznačím vchodové dveře.. Vzápětí se otočím a pomalým, vrávoravým krokem vyrazím po schodišti nahoru, abych poslala dolů ty dva a získala pro ně jejich věci.. |
| |
| Po mém, celkem drsném, projevu koukám na Dyrala a čekám, jak na má slova zareaguje. Myslím, že to, co jsem mu řekl stačilo, ale přidá se ke mně Kyria. Doteď jsem myslel, že vypadám jako nepříjemný barbar, co si hledá záminky, aby mohl někoho zkárat. Jsem rád, že to vidí stejně jako já i někdo jiný. Celkem mě její slova potěší, ale na druhou stranu mi přijde kudůka celkem líto. Vím, že mě bude mít opravdu za hnusného barbara, což mě mrzí, ale jsem zvyklý říkat lidem narovinu, co si myslím. Muselo to ze mě ven. Poslouchám slova Kyrii, při kterých upřeně hledím na postupně pěnícího půlčíka. Mé oči pošilhávají po zamyšlené Šejle, stojící vedle. Vyslechnu tichá slova Kyrii, směřující na mé tělo a se zamračeným obličejem k ní promluvím. '' Kyrio...teďka je to problém nás všech a né jen tvůj ''- řeknu s notným důrazem. '' Pochybuji o tom, že až dostane tebe, nechá nás na pokoji. Zlikvidovali jsem jí dost mužů z tlamy a dost jí naštvali. Myslím, že nás jen tak nenechá. ''- poslední slova pronesu s povzdechem, po kterém dále pokračuji. '' Podle všeho, co jsem o ní zaslech bych řekl, že je jiného charakteru. Vymyslíme něco jiného!...každopádně musíme pro naše věci a Arno. ''- na okamžik se odmlčím. Chytním Kyriu za předloktí a přikloním se blíže k její tváři, přičemž ji tichým, avšak né šeptavým hlasem řeknu: '' Ty to nechápeš?...podívej se na sebe...Veerena je plná sil a ty si zraněná a sotva stojíš...přesto s ní chceš svés boj?...Nesmysl!...zabije tě!...nebudeš mít síly ji odolat i přesto, že si...''- nedokončím větu, místo čehož se jí hluboce podívám do očí. Má slova na půlčíka jistě dost dosedla, protože se mezitím zvedl ze židle a začal na mě chrlit, co má na srdci on. Pohledem sjedu na jeho tvář, na níž s nepatrně cukajícím koutkem hledím. Můj pohled téměř probodává půlčíkovu hruď, ale nic neříkám. Vím, že s mou láskou k Šejle má pravdu, ale miluji ji a nemohu se ubránit jedinému pohledu, na její krásnou tvář. Počkám, až domluví. Opřu se rukama o desku stolu a nepatrně se předkloním, abych se k němu dostal blíže. Celkem klidným a tichým hlasem, ze kterého je cítit velká vážnost, pronesu. '' Dyrale...i přesto, co se říká o nás barbarech... ''- na okamžik utichnu, abych více zdůraznil další slova, co chci říci. '' Mám hlavu, kterou myslím a srdce, kterým miluji. ''- nic víc neříkám. Dále pokračuje v hádce s Kyriou, jelikož si jistě ani od ní nechtěl nechat líbit, co mu řekla. Přestanu se o tento rozhovor zajímat a jakkoliv se ho zůčastňovat. Už mi to přijde celkem zbytečný. Obrátím se k místu, kde doteď stála Šejla. '' Šejlo?!!...kde si?...prosím!...kam si šla?! '' S vykulením očí zjistím, že tam není. Srdce se mi rozbuší do největších obrátek, tělo polije nepříjemné teplo a na mé tváři naskočí vystrašený výraz, který začne zmateně a starostlivě jezdi po celé místnosti. S očima plnýma obav a strachu zjiš»uji, že mladou elfku nikde nevidím. '' Nikde tu není...nikde tu nenííí! '' '' Kde je?...kam šla?...kde je Šejla? '' Začnu se nervozně a hlasitě ptát ostatních. Zdá se, že má slova nevnímají. Nejspíše si jí také nevšimli. Také zjistím, že tu není Dryas, což mě ještě více znepokojí. '' Kam šel Dryas? ten tu také není...né to snad né!...né to snad né, tak to není, to by mi neudělala...určitě né...kruci kam ale zmizeli?!...kde jsou? '' Hlavou mi prolétne mnoho myšlenek, které si nechci radši ani připouštět. Rychle se snažím přijít na to, kam se mohli oba vytratit. Srdce mi buší čím dál více. Chvílemi mám pocit, že mi vyskočí ven z těla. '' Ale kam mám jít dříve?!...kam mohli jít? '' S cukáním celého těla nevím, kam se mám dříve rozejít. Kyria se, poté co skončí s Dyralem, pomalým a vrávoravým krokem přemístí ke schodišti. '' Né to snad né!!!...určitě šli k pokojům!...Šejli to snad né!?...proboha holka, co to vyvádíš?!...co mi to děláš?...slíbila si mi, že budeš dávat pozor! '' I přesto, že jsem si chtěl vzít věci, ležící u stolu, ji na schodech doběhnu a opět chytím za chladnou ruku, za níž ji lehce zmáčknu a zatáhnu. '' Kam to jdeš?...Kyrio to snad nemyslíš vážně?! s tím, co si řkala...ona tě zabije! '' Můj hlas je naštvaného, ale zároveň dosti tázavého a nechápavého zabarvení. Pustím jí a společně po jejím boku se vydám dále po schodech. Domnívám se, že Šejla s Dryasem zamířili k pokojům, ale nejsem si tím zcela jist, jelikož jsem při hádce zcela nevnímal okolí. '' Doufám, že je Šejla v pořádku a všehovšudy i Dryas. '' |
| |
| Mlčky stojím a poslouchám slova Drogara, kterými se mě snaží přesvědčit o nesmyslnosti mého rozhodnutí, ale v očích mám tak neústupný výraz, že je jisté, že jsem se již rozhodla a že od tohoto neustoupím za žádnou cenu... "Je mi líto Drogare, ale jestli chceš být se Šejlou a netoužíš po tom aby se jí něco stalo, tak musíš na mou nabídku přistoupit a ty to moc dobře víš.." a poté když se Drogar začne dívat po Šejle si s hrůzou uvědomím několik věcí.. ...........ona šla k těm pokojům........myslí si že dostane Arno a své věci jen ta zpátky.... ...........spíše příjde o život..........Veerena bude bez rozmýšlení střílet z té svojí kuše jakmile zaslechne otevírání dveří....... .............určitě stojí u okna, takže má přehled i o tom, co se děje venku....... ...........musím dovnitř nebo si to ti dva škaredě odskáčou.... Když mě Drogar zastaví na schodišti, s klidem se na něj usměji a poté jej tiše požádám:"Vím že jsem slabá a ona to ví také, ale nejsem sama.. Ten poutník mi slíbil pomoc a já vím, že v čas zasáhne.. Stejně to nejde jinak vřešit a co se týče vás, znám Veerenu natolik dobře že vím že vás nechá jít... Věř mi, že o její muže jí nejde. Jde jí pouze o dosažení vůdčího postavení v tlamě a to by má smrt jen posílila.. Chci tě jen poprosit jestli bys mě mohl po schodech vynést, protože jsem opravdu unavená a potřebuju si šetřit síly na rozhodující chíle.. A také abys odtamtud potom poslal Šejlu a Dryase dolů a převzal věci i Arno, které vám Veerena vrátí.." při řeči se mu dívám do očí a z mého pohledu může moc dobře vyčíst proč dělám to, k čemu jsem se rozhodla... Může poznat, že to není pouze kvůli tomu, abych pomohla jejich družině získat věci a dosáhnout svobody, ale že je to hlavně kvůli jemu samotnému.. Poté se k němu nakloním a šeptnu:"Víš, nedělám to jen kvůli družině, ale hlavně kvůli tobě.. Tak jako ty nechceš vidět trpět Šejlu, tak já nechci vidět tebe... Vím že je to marné, ale nemohu si pomoci. Jsi pro mě nejbližší bytost po hodně dlouhé době.." |
| |
Stojím před pokojem, kde se domnívám, že je Veerena. Utírám si rukávem slzy z očí. Něco mi říká: "běž", ale něco mi v tom brání. Je to strach z toho, co by mě tam mohlo čekat, nebo slib, který jsem dala Drogarovi? V duchu přemítám své šance. Mohla bych vejít a říct, že jí vydám Kyrii a získat tak čas, vodit ji po městě a čekat až ji přátelé přemůžou, nebo bych mohla sehrát scénu, že se chci přidat k Tlamákom, protože se chci něčemu přiučit....Snad bych jí přesvědčila, že mám zájem jen a pouze o krystal, nebo že žárlím na Kyrii a proto jí chci vydat. Ale já snad žárlím na všechny, už mi z toho haraší ve věži.....Dyral má pravdu, pořád mě zajímají voloviny jako proč se s ní skryl, když věděl, že tam mám přijít, proč byl u něj ten dívčí pláš» a čí vlastně je.....Musím tam jít, musím.....Třeba se mi podaří jí odlákat a pak se někde přenést....Ale co když mi na to nenaletí a zajme mne, jako nástroj vydírání Drogara bych byla ideální.......A» už to dopadne jak chce, alespoň to zkusím.... Právě natahuji ruku po klice, když uslyším v chodbě kroky. Otočím se a spatřím Drayse. Dobrá, alespoň mu vysvětlím, že se má Kyria někam schovat a možná můžu sehrát divadlo už zde na chodbě, aby Veerena slyšela, že jsem se s nimi vážně nepohodla. Nechám ruku volně padnout podél těla a jdu Dryasovi dva kroky naproti. Položí mi ruce na ramena a začne se vyptávat proč jsem šla sama. Ačkoliv se přemáhám, znovu mi vjedou do očí slzy. "Já nezdrhám, kdybych chtěla zdrhnout, udělám to. Ti lučišníci, co ani nevíme, jestli tam skutečně jsou, by o mě nevěděli.......Takže ti dole se hádají a vymýšlejí? To sotva, já slyšela jen hádky a pak ten hloupý nápad Kyrii se obětovat. Možná to, co mě napadlo není nejlepší řešení, ale aspoň nějaké. Řekni Kyrii, a» se schov...", šeptám Draysovi do ucha. Svou větu však nedokončím, protože spatřím na schodech Kyrii a za chvilku i Drogara. Sundám Draysovi ruce z mých ramen a naznačím mu, a» se otočí ke schodům. Zakroutím hlavou a vracím se zpět ke dveřím. Náhle se však prudce otočím a rychlými kroky se vrátím do lokálu. Ne, asi by to ode mě nebylo moudré. Procházejíc kolem těch dvou na chvíli zpomalím a chladně pronesu: "Pokud by tam někdo měl jít, pak všichni najednou." Nečekajíc na žádné odezvy, pokračuji v cestě. Zastavím až před Dyralem. Už nebrečím, ale podle mých očí je poznat, že tomu tak před chvílí bylo. Stoupnu si před něj, blízknu po něm naštvaným pohledem, chvíli si přeměřuji jeho výšku a nakonec řeknu: " Co jsem ti udělala, že mne tak urážíš? Pokud máš tak hrozný strach, řekni a já tě přenesu do bezpečí, s tvou výškou bych to mohla zvládnout." |
| |
| když se šejla najednou rozejde pryč od dveří tak na ní zůstanu chvíli jen nechápavě zírat...položím provaz na zem a vydám se za ní ale zastavím se u drogara a kyrii stojících na schodech... proč chce kyriu? co je na ní tak důležitý? nelíbí se mi když někdo ví víc jak já... zastavím se před nimi a začnu ze sebe chlit otázky...převážně (nebo spíš jen) na kyriu... tak...chtěl bych vědět pár věcí než se vrhnem dovnitř... tak za prvý: proč chce zrovna tebe kyrio? za další: jakto že seš tak rychle v pořádku? těma bylinkama to určitě nebude protože vím jaký maj účinky a jak rychle hojí... za třetí: vypadá to že kyriu znáš tak by mě celkem zajímalo jaký může mít u sebe zbraně...nebo spíš přesnějc: co umí jak ovládat? a za poslední: jakej máte plán na její zajmutí? ten provaz co sem nesl sem hodil k těm dveřím... konečně ztichnu a soustředím se na to co mi ti dva odpoví...ještě slabě zaslechnu to co říká šejla dyralovi...z útržků co slyším odvodím že s ním zrovna probírá co si o něm myslí...bezděky se usměju ale dál se dívám střídavě na kyrii a drogara... |
| |
Nevypadá to, že by ti dva (Kyria a Drogar) přesně pochopili, co chci říct. Většinou se chytají a reagují na jednotlivá slova a věty a to nevyřčené jim uniká. A jak tak se do mě navíc naváží a můj vztek vzrůstá, vzrůstá i moje nechu» s nimi zůstávat. Myšlenka nechat je v tom vyvěrá na povrch a stává se neodbytnou... a mě se najednou nechce s nimi dál diskutovat... Kyria(...odejdi...): Jo, přesně to udělám. Odejdu od téhle bandy zabedněnců. Počkám na Xantipu a kašlu na vás. Drogar(...mám hlavu...): Tak ji používej ty ňoumo! Když odejdou, vstanu, vezmu od vedlejšího stolu věci a začnu si je pomalu balit/přerovnávat, při čemž mě přistihne Šejla a ... opět se do mě naveze. "Cože?! Ty to nechápeš? To nebyla urážka! To byl názor někoho nezaujatého. Prostě jiný úhel pohledu. A v téhle situaci by jsi za něj měla být vděčná." Přece jen cítím k Šejle trochu náklonnosti (koneckonců jsem se za ní vydal do Tlamy), takže můj vztek je trochu krocen. "Víš co, něco ti povím. Teda pokud chceš naslouchat. Ale je to jen pro tvoje uši." Rozhlédnu se. Fajn, jsme tady zatím sami. Sednu si a šeptem, tak aby to slyšela jen Šejla pokračuju rychlým tempem (jednak abych nedal Šejle moc času k odmítnutí a druhak abych to stihl než přijde někdo další)... |
| |
soukromá zpráva od pro Je možné, že po téhle tvé chybě dá někdo přednost svému životu před tebou. Zase - nic proti tobě, jen prostě má sebe raději. Tvrdíš, že jsi se schopna obětovat. Problém, který vidím já, je, že ti dva jdou tvrdohlavě s tebou. Takže tvoje obětování má za následek obět dalších dvou lidí. Přemýšlela jsi někdy o tom obětovat se jinak. Obětovat ne sebe, smrt totiž může být docela milosrdná, ale obětovat něco co si s sebou poneseš do konce života? Obětovat toho tygříka? Protože tím zachráníš ty dva blázny! Sebe taky pravda, ale o tebe ti, alespoň podle tvých slov nejde. Není tohle větší obě» co? A co se strachu týče: jasně že mám strach. Řízený strach, to je přítel. Donutí tě přemýšlet a nenechá tě dělat zjevné chyby. Díky za nabídku, ale postarám se o sebe sám. Máš na krku ty dva, za které cítíš nejspíš odpovědnost, takže si nepřidělávej starosti se mnou." |
| |
Kdo se dívá na mě a Dyrala, může si povšimnout, že si něco šuškáme, ale jistě to není milý rozhovor. Jsem z něj bledá a je mi špatně. |
| |
soukromá zpráva od Šejla pro Omlčím se a skloním hlavu. Nevím, co ti říct a je mi hodně líto slov, která jsem od tebe slyšela. Bodají mě do srdce více než nůž. Vím, že je v nich kus pravdy, ale zároveň se mi nelíbí, co si o mě myslíš a že dáváš všechnu vinu mě. Snažím se však, aby se mé oči neleskly. Zvednu hlavu a pokračuji. "Mohla bych zmizet i teď, odsud, ale máš pravdu, cítím odpovědnost za ostatní. Chtěla jsem právě jít za Veerenou a sehrát nějaké divadlo...jenže víš, proč jsem to neudělala? Bojím se toho, jak by reagoval Drogar, Dryas či Kyria. A...a..." Slova se mi derou z úst dosti těžce. "...a tlamáci věděli celou dobu, že Kyria je naživu. Ještě než jste mi přišli na pomoc se mě na ní Veerena ptala. Věděla, že žije. Není to kvůli mě...ne není....A tady? Proč říkáš, že nepřemýšlím? Ano, nejsem zkušená, ale jsem jediná, kromě Kyrii, která přišla s nějakým nápadem. Mimochodem přemoci Veerenu a aby se Kyria vydávala za ní, než na to přijdou, je podle mě stále jediná možnost, jak se dostat odsud. A mýlíš se ve mě, moc se mýlíš, když si myslíš, že bych obětovala Vaše životy za Arno, nebo své věci. Ale copak mohou oni odejít, když na ně venku číhají? Kdyby to šlo, jen tak lehce....tak bychom odešli a já bych se vrátila sama, nevím ještě co bych přesně udělala a jak, ale nikdo z vás by nevěděl, že jsem se vrátila. To já jsem Arno dlužna za svůj život, ne vy....Víš, co znamená Arno ve vaší řeči? Královská.....a ona je..." Zase se odmlčím. Můj hlas už zní trochu vyrovnaněji, ale srdce mi prudce a rychle buší. Proč se s ním vůbec zdržuji? Snad proto, že zemřu a nechci aby na mě někdo spomínal ve zlém. Snad proto, že vážně nevím, co mám dělat. Kyria si ten svůj nápad asi z hlavy vytlouci nedá. "Víš, já nemohu přenést lidi, tebe snad ano, Arno také, ale vetší ne."Smutně se na tebe podívám. "Já nechápu, proč mi pořád vyčítáš, že kdybych netrvala na záchraně tygříka, nebyli byste v nebezpečí...vážně nechápu....Tys asi nepochopil, že o něj teď vlastně nejde?.........Je mi líto, co se stalo a ještě více mi je líto toho, jak jsou Drogar s Dryasem ochotni se pro mě a mé ........ale nechejeme toho, není čas.......Zeptám se ještě hostinského, jestli se nedá utéct nějak sklepem nebo tajným východem....... Když tedy jak říkáš, že přemýšlíš a neděláš chyby....Máš nějaký nápad jak odsud dostat ty tři? Klidně si o mě mysli dál, že jsem zrůda, která využívá náklonosti jiných, nenáviď si mě do morku kosti, ale máš-li dobrý nápad, tak nám ho prozraď, prosím! Ne mě, já se ti jistě hnusím, ale řekni ho probůh aspoň jim!" |
| |
Mluvili jsme s Dyralem docela dlouho na to, že by se mělo něco rychle udělat. Nejdříve mi něco šeptal on, pak já jemu asi dvakrát tolik. Hned jak jsem skončila, jsem se od něj otočila a nečekajíc žádné jeho reakce či odpovědi jsem šla k hostinskému. Bože, jak si o mě někdo může myslet něco tak strašného a ještě chce, abych mu za ten názor byla vděčná...Ale v jednom má pravdu....Ale to nemusel....opravdu mi nemusel takhle ublížit...copak já to nevím? Cestou k pultu se ještě ohlídnu, jestli se Dyral dál balí, nebo jestli šel ostatním říci nějaký svůj nápad. Jakmile se objeví hostinský bez váhání se ho zeptám: "Pane hostinský, nemáte tu někde nějaký tajný východ?" Ta Kyria tam nesmí! Dokud jí Veerena nebude mít, bude si myslet, že nás potřebuje. Jakmile dostane jí, nechá nás zabít, jen tak pro zábavu...Zabíjení jí baví, proč jinak by mi házela do kobky toho hada? A ještě se tomu pobaveně smála? |
| |
| Smutně se zadívám na Dryase a šeptnu tak že to slyší pouze on a Drogar:"Chce mě proto, že se známe již delší dobu a spolu jsme vstoupili do toho spolku.. Jenže já byla lepší a dostávala sjem těžší úkoly a i když jsem později odstoupila a sehrála vlastní smrt abych mohla odejít, ona tušila že žiju a pátrala po mě.. A Šejlino vysvobození jí to jen potvrdilo, protože pouze já jsem jediná, která kdy z řádu jakoby vystoupila a přitom měla přístup i do vězení a celé budovy.. A jelikož jsme kdysi BYLY přítelkyně a já byla o dost starší a měla více zkušeností, tak jsem jí učila, aby se dokázala o sebe postarat. Jenže teď se mě pokouší převýšit, neboli žák chce překonat svého mistra.. O nic víc jí nejde.. Ani o Šejlu, ani o Arno nebo o vaši smrt.. Chce představeným donést moje tělo a vysloužit si tak lepší místo.. Nejlépe umí ovládat kuši, bič a dvě dýky.. A můžeš se vsadit, že tyto zbraně má jistě u sebe a určitě i nějaké speciální.. A na ty další dvě otázky ti neodpovím.. Nezbyde vám nic jiného než mi důvěřovat.. Dostali jste se do toho díky mě a já vás z toho také dostanu... Ty teď odejdi prosím dolů a postarej se o to, aby ti dva nešli ani nahoru a aby nevycházeli ani ven... Já tady musím vyřídit to, co jsem tak dlouho odkládala.." a poté se vrávoravě rozejdu po schodech, ale je poznat že mě to stále více vysiluje a že se na pravém boku otevřela rána, ze které vytéká rudá krev barvící sněhobílou látku šatů do šarlatova, ale já se přesto nezastavuji a pomalu postupuji po schodišti až k pokojům, ve tváři bolest a i tiché utrpení, které mi způsobuje nejen bolest... ........a je to tady........teď se vše rozhodne....... ..........jestliže mi ten poutník nepomůže zemřu.....Vereeně se nemohu stavět v takovémto stavu....... .........ale to ani nechceš........spíše doufám že tě zabije.......že se nebudeš muset vydat na tu pou»........tušíš že tam na konci tě čeká konec...... .........navíc nedokážeš vidět ty dva jak jsou š»astní, ale ani nechceš aby se dostali do potíží....... ..........ano!..........je to tak, ale co mám dělat?.........jak se mám rozhodnout, když jsem takto milovala kdysi dávno a teď je to zpět?........ ..........když jsem doufala že již nikdy nepocítím ty bolestné okamžiky........ ......navíc jí stejně musím zastavit..........jinak zemře Drogar, Šejla, Dryas a i ten kudůk Dyral, který se Šejle dobrovolně vydal na pomoc i když jí neznal...... .......půjdu dvnitř a ani Drogar, Dryas nebo kdokoliv mě nezastaví....... |
| |
| Hostinský se na tebe nechápavě podívá, ale poté zavrtí hlavou:"Tady jste v hostinci a ne nějakém šlechtickém domě... Tahle budova má ještě východ přes kuchyň, ale jestliže je pravda co mi řekla dcera, tak i ten bude hlídaný.. Nezbývá vám nic jiného, než dát té potvoře to, po čem touží a nebo všichni zemřete..." a poté se odebere opět obsluhovat.. Otočila ses za ním a v tu chvíli sis všimla starce, který tam snad předtím byl, ale kterému jsi nejspíše nevěnovala pozornost, a všimla sis že tě bedlivě pozoruje.. Jeho tvář je zbrázděná mnoha vráskama a na sobě má potrhané oblečení, ale když ses zadívala do jeho očí, celkem s obavama sis uvědomila že ten muž bude určitě mnohokrát starší než se zdá nebo» jeho oči jsou jako temné hlubiny, které pohltí vše na co pohlédnou a zračí se v nich směs smutku, bolesti, pochopení i lítosti... |
| |
| Zaražen slovy, jenž ke mně pronesla Kyria, stojím na schodech, pevně se držíc vysokého zábradlí. Se zmateným pohledem, v němž je nádech lítosti, ji sleduji. Vím, že ke mně cítí něco více, poznal jsem to, ale vhodná chvíle něco takového řešit zrovna není. Ještě chvíli se ze slov vzpamatovávám, ale nakonec tichým hlasem dodám. '' Kyrio, jsi pro mě taky jedna z nejbližších, co nyní mám, ale tohle teď není vhodné řešit. Musíme se nejdříve postarat o tu Veerenu...času je málo. '' Uchopím její paži a dám ji kolem svého krku, nadále ji držíc za její zápěstí. Druhou ji podepřu za bok, abych ji tak dopomohl k lepšímu zdolání zbývajících schodů. Je mi jasné, že ji od ničeho neodradím a tak přistoupím na její slova. K uším mi dolehnou rychlé kroky, směřující z chodby pokojů. Pozvednu hlavu, před kterou se mi v mžiku objeví Šejla. Chci Kyriu pustit, aby situace nevypadala jinak, než doopravdy je, ale nakonec tak neučiním. Proběhne okolo nás a chladně pronese slova, na která nevím, jak bych reagoval. Nevím co říct, nevím co dělat, nevím nic. Můj pohled se otočí za jejímy zády. Tiše si povzdechnu a pohledem přejedu na tvář Kyrii. '' Tak pojďme...'' Uchopím pevně společnice a pomalým krokem se rozejdeme po schodišti. Zarazí mě další kroky, tentokrát patřící Dryasovi. Začne pokládat otázky, na které nemám žádnou sílu odpovědět. Upřeně hledím na jeho nohy a poslouchám Kyriu, která se ujmula vysvětlování. S cukajícímy koutky mlčím a nijak její řeč nedoplňuji. Povolím podepírání a otočím se dolů do místnosti, kde se chvíli zahledím na diskutující elfku a kudúka. '' Co asi řešíte?...Kdybych jen věděl, jak nás z toho dostat ven...nemuseli bysme se tady hádat a nijak se urážet...měl bych možnost, projevovat své city k Šejle a nikoho bych tím neotravoval...nejradši bych byl někde osamotě a na všechno zapoměl!!!!...i když jsem...ufff...i když jsem, to co jsem...už to dlouho nesnesu!. '' Zahleděn na ty dva jsem si nevšiml, že Kyria mezitím zdolala schodiště a pomalu se přemístila do blízkosti pokojů. Rychle k ní doběhnu a opět ji podepřu. '' Kyrio!? '' Řeknu starostlivě, s pohledem na její zkrvácenou boční ránu. Nečekám na žádnou reakci a s cuknutím odtrhnu z jejích šatů dlouhý pruh látky. Rychle a opatrně jí s ním obvážu ránu, kterou pevně ztáhnu. Zpět pohlédnu do bolestí zkřivené tváře Kyrii a chytím ji za ruku. '' Kyrio...prosím, rozmysli si to...ten boj nepřežiješ...nechci ztratit tvé přátelství...je pro mě taky dost důležité...pochop ty zase tohle! '' Nervózně lmnu její dlaň a čekám na jakoukoliv reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro ..........tohle prosím nedělej.......bylo by lepší kdyby jsi mě nenáviděl.........i pro mě by to nebylo tak bolestné...... ...........tak trpím při každém doteku, pohledu i úsměvu který vrhneš ať už na mě nebo na Šejlu....... ........stejně to udělám.......ať už to jakkoliv dopadne...... Když mi začneš mnout ruku, nečekaně rychle ti jí vytrhnu a v očích se zaleskne snad omluva:"Tohle už nedělej.. Máš dole dívku kterou miluješ a se kterou budeš šťastný. Pochop ty mě, že chci pro tebe,a by jsi byl šťastný a taky nechci aby kvůli mě někdo zemřel... A už vůbec ne ty..." slova jsou řečena chladně a snad i trochu s lítostí, když tě pomalu obejdu a přistoupím ke dveřím pokoje, ve kterém je Vereena a ty si i přes slabé světlo můžeš všimnout jak se mi chvěje ruka.. Pak se na chvíli zarazím, přistoupím k tobě a zlehka tě políbím na rty a přivinu se k tobě, jako bych tě žádala o zadržení, ránu z milosti nebo snad pomoc.. ...........co to dělám?..........co kdyby tady teď přišla Šejla?...........tohle by si nenechala vysvětlit......... .....nevěřila by, že jse,´m jej políbila já a ne on mě.......tohle už se nesmí a ani nebude opakovat...... je pro mě nedosažitelný stejně jako moje minulost..... Cítíš jak se chvěji, ale poté se prudce odtáhnu a v očích mám smutek:"Pro....Promiň... Nevím proč jsem to udělala a co jsem si myslela....Já... Slibuji že se to už nebude opakovat.." poté se otočím ke dveřím a pomalu dávám kliku dolů... |
| |
| když mi kyria zčásti odpoví na moje otázky tak jí poděkuju a na chvíli se zaseknu... tak...a teď kam...za kyriou a ke dveřím nebo za šejlou a zjistit co se dozvěděla? no...kyria tady všem vehementně tvrdí že to přežije a že se jí nic nestane...tak co...když se chce nechat zabít tak ať tam vlítne...mě už je to jedno...tahle holka má na sebevražedný scény prostě vlohy...tak ať si de když chce...já se kvůli tomu že VONA se chce nechat zabít popravit nenechám...protože vlízt tam sama...buď je šíleně chytrá nebo naprosto šílená...no uvidíme...každopádně teďka bych šel za šejlou... jak se rozhodnu tak taky udělám...sejdu dolů po schodech, při průchodu kolem kyrii jí popřeju něco stylu "hodně štěstí..." a dojdu k šejle stojící u výčepu... co ste tady s tim kudúkem řešili? ne že bych se do toho plet ale nevypadalo to zrovna přívětivě...a jen tak mimochodem...kyria se zrovna chystá nechat zabít...už je u dveří... řeknu jí s naprosto klidnou tváří a s notnou dávkou ironie... |
| |
"Škoda.", poznamenám k odpovědi hostinského, neustále přemýšlejíc o slovech Dyrala, která vnesla do mé duše ještě větší chaos, než tam doposud byl. Pohlédnu na něj, abych viděla, co právě dělá. Z úvah mě vyruší Dryas, který se vrací od pokojů. Na jeho otázku o tom, co jsme tu řešili s kudůkem neodpovím, jen potlačím příval slz, hrnoucí se mi do očí. Usednu na nejbližší židli. "Ať jde, když o to tak stojí. Ona snad ani není člověk. Víš, u Tlamáků nám také nařídila odejít a dostala se ven...a viděl si, jak moc byla večer zraněná?....copak je to normální?" Není to kvůli mě, ne není...nemůže, prosím, ať není....já nechtěla pro nikoho nic zlého...není, není..., opakuji si v duchu ale začínám prohrávat svůj vnitřní souboj s pláčem. Po tváři mi začne stékat nejdříve jedna slza, po ní druhá a další. Skloním hlavu, aby si toho nikdo nevšiml. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Kyrio..Já chci, aby nezemřel nikdo. Nemůžu se dívat na to, jak pomalu bez sil kráčíš do bezhlavého úkonu. Myslíš, že je pro mě lehké tomu přihlížet? '' Mezitím přistoupíš ke dveřím a já si nemohu nepovšimnout tvé klepající se ruky. '' Jak to jen udělat, jak?...tohle nemůže dopadnout dobře. '' Chci k tobě přistoupit blíže a položit ti ruku na rameno, ale náhle se zarazíš. Otočíš se a přistoupíš ke mně, na což mi dáš polibek, na který zareaguji mírným přivřením očí. Nemám sílu se mu nijak bránit.'' Prosím!!!...tohle né...Šejlo promiň. '' Namáčkneš se na mé tělo a přivineš, což mě trochu zaskočí a rozruší. '' Ach Kyrio, co mám dělat?...co?...pověz mi to?...chci tě od sebe odtrhnout kvůli Šejle, ale nemohu. Těžko někomu vysvětlím, že toto je jen přátelské objetí a zvláště jí. Nechci jí ztratit. '' Pomalu tě obejmu a přitisknu na sebe. Se zavřenýma očima tě pohladím po zádech a druhou rukou ti lehce přitisknu hlavou na svou hruď, přičemž následovně pohladím tvé havraní vlasy, abych tě alespoň trošku uklidnil. Tiše si povzdechnu. '' Ach Kyrio...jak ti mám jen vysvětlit, že jsi pro mě také důležitá, nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl mít za dobrou přítelkyni upírku. Mám tě moc rád, ale není v tom víc než přátelství...já, Kyrio...tahle situace je pro mě velice těžká...nechci vůbec ubližovat Šejle, ale ani tobě...mám tě rád...prosím promiň. '' Chci tě od sebe odklonit, ale sama se prudce odtáhneš a pohlédneš mi do očí, ve kterých můžeš spatřit smutek a jejich pomalu se stupňující lesk. I v těch tvých vidím smutek, který bych tam raději neviděl. Možná je to i důvod, z něhož se lesknou oči mé. '' Nemáš se za co omlouvat...já tě chápu Kyrio...nyní si pro mě druhá nejdůležitější osoba...já...pochop mě...já jsem do ní blázen...vím, že už tady všem lezu krkem, jak to dávám najevo, ale já si nemůžu pomoct. Proto chápu i tebe, co si tu před chvilkou udělala. '' Svá slova dokončím s hlubokým povzdechem. To už se ale otáčíš a bereš za kliku. Se strachem v očích tě rychle chytnu za ruku, kterou pevně stisknu. '' Kyrio!? '' Neustále držíc tvou ruku ti hledím do očí, které si na mě v reakci otočila a mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Tohle je cesta, kterou jsem si vybrala a která je teď mým cílem. Stejně bych se jí musela jednou postavit a nemá cenu to pořád odkládat.. Hlavně nyní, když Tobě a ostatním hrozí smrt. Tohle nemůžu dovolit a ani bych si to nikdy neodpusitla." odvětím s láskou, která mi stále září v očích a je vidět že bych tě nejraději políbila znovu, ale raději jen mírně skloním hlavu a více sevřu svou dlaň kolem chladné kliky.. .........tak tady začíná tvůj konec.........tím že jsi začala milovat........tím že ses vydala pro Šejlu.......a také tím, že jsi okamžitě nezmizela z města....... ..............teď je již pozdě a zbývá jen jediná cesta.........i přes tvé upírství máš svědomí a něco jako duši........i srdce cítí to co by nemělo...... .........ale ten poutník ti odmítl říci proč to tak je......jen řekl že se budeš muset rozhodnout a že až se přiblíží konec tvé cesty, nebude důvod, aby jsi neznala svou minulost.........ale jen jestli se toho dožiješ....... "Promiň, ale nedovolím ti, aby jsi mě zastavil. Už dlouho jsem na tohle čekala a to jak jsem na to je nepodstatné..... Hlavní je, když vy se dostanete z města, protože jakmile vstoupím dovnitř tak vy budete zapomenuti a můžete odejít pro Krystal.. Nezdržujte se Xantipou. Vím že ona vás kontaktuje i během cesty, ale já vám sehnala mapu... Podařilo se mi najít nkolik knih, které mě dovedly až sem. Nikdy jsem ti totiž neřekla, že můj otec byl posedlý legendama a mocnýma artefaktama.." poté vidíš jak sáhnu do zaňadří a podám ti zažloutlý pergamen, který je však stále v dobrém stavu.. "Jestli chceš pro mě něco udělat, tak se teď otoč, sejdi dolů a nepouštěj tady NIKOHO. Bude to tvrdé a nerada bych aby někdo došel k úrazu.. A požádala bych tě ještě o něco, ale to mi nedovolí mé svědomí, takže prosím odejdi.." |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' Mapu?...jakou mapu?...území tady?...kde si ji??..'' Mé oči sledují tvou ruku, sahájíc za výstřih a netrpělivě na ni čekají. Tu mi ihned po vytáhnutí podáš. Neotevřu ji a hned si kus pergamenu zastrčím za své brnění. Přitom pozorně poslouchám tvá slova. '' Ne!? ''- vyhrknu tiše, když se zmíníš o tom, že se mám otočit a jít za ostatními, ale ihned pochopím, že nemá cenu se s tebou jakkoliv přít. Smutně kývnu na tvá slova a ještě mlčky dodám. '' Kyrio, o co mě chceš ještě požádat?...co ti svědomí nepovolí? '' Zahledím se ti do očí, které už možná nikdy neuvidím otevřené. Možná je mi jasné, o co si mě naposledy chtěla požádat. Možná se mýlím. '' Ať se teď stane cokoliv a ať to kdokoliv vidí. Naposledy to udělám. '' Rychle k tobě přistoupím, uchopím tě dlaní za bradu a lehce ti nadzvednu hlavu. Přikloním se a přilípnu ti své rty na ty tvé. Začnu tě horlivěji líbat (francuzky), ale jen krátce. Polibek, jenž jsem nyní provedl ani nevím, proč jsem vlastně učinil. Bylo to snad z lítosti, nebo jsem nemohl odolat a políbit jej, abych ji tak dodal odvahy? Rychle tě obejmu a tiše dodám. '' Hodně štěstí!!!. Pokud nepřijdeš do půl hodiny, jdu si sem pro tebe! Buď opatrná! '' S těmito slovy se otočím, zároveň tě pohladíc svou horkou dlaní po chladné tváři. Jdu zpět za ostatními, co se nachází v dolní místnsoti. Po pár krocích se zastavím a ještě se naposled ohlédnu, abych si prohlédl tvou tvář. '' Drogare co to děláš?...necháš ji takhle na pospas?...vždyť to nemůže vživotě vyhrát...bude mrtvá a ty přijdeš o další novou přítelkyni...máš ji rád...jdi ji pomoct!!'' '' Chtěl bych, ale to nejde!!!...nejde to nemužu, nenechá si nic vysvětit...nechce pomoct...šel bych s ní proti Veereně, ale požádala mě o to, abych šel za ostatními a nikoho sem nepouštěl. Ale je mi divné, že za celou dobu co stojíme u dveří a Kyria brala za kliku, Veerena nevylezla ven!!...Kyria náleží na svých slovech a tak jsem na ně přistoupil. Není už jiné východisko. Není!!! Pokud do půl hodiny nepřijde dolů, poběžím na Veerenu osobně. '' Nad svými myšlenkami zavrtím hlavou, čehož si můžeš ještě všimnout. |
| |
| soukromá zpráva od Kyria pro Cítíš jak se mé tělo chvěje a mé rty opětují polibek s láskou, u které by jsi řekl, že jí bytost temna není schopna... Když se poté otočíš a chystáš se odejít, ještě jednou se na tebe podívám a v mých očích se zalesknou rudé kapky, které mi pomalu stečou po tváři.. Rychlým pohybem si je setřu a tiše řeknu:"Až tady příjdeš, nezapomeňte si vzít své věci i Arno.. My už tam s Veerenou nebudeme, jestliže vyhraje a jestliže se mi jí podaří přelstít, pak snad sejdu dolů... Ale raději jdi potom nahoru sám, nerada bych aby se někdo ocitl ve středu dění a je možné že se to trochu protáhne... Zatím Sbohem a doufám, že budeš šťastný." při posledních slovech uslyšíš otevírání dveří a tiché kroky, které zachvíli přeruší zlomyslný smích z pokoje, který však určitě nepatří mě... |
| |
Smutně pokývu hlavou No jo no. Máš holka taky kus pravdy. Máme každý kus té své pravdy. a rukama unaveně promnu oči. Kdyby tak chtělo být všechno černobíle. Tady dobro, tady zlo, tady správná rozhodnutí, tady špatná... Kdyby ... kdybych věděl, že se z toho dostaneš sama, tak bych tam nevlezl, pravda. Ovšem dostala sama ... pokud by tě dřív než bys nabrala síly nezabili... Je to skoro k smíchu, že rozdíl mezi bytím a nebytím stojí na štestí, kterého jsme já měl o kousek víc... Pomoc. Jasně kdybych věděl jak, tak pomůžu. Ale co sakra zmůžu proti organizované přesile!? A dobalím těch pár vytažených věcí, abych nakonec zůstal sedět u stolu. |
| |
Dost, už nesmím brečet. Takto nikomu nepomůžu...chovám se jako hloupá koza. Otočím se tak, aby si nikdo nevšiml mých slz a rychle si je utřu rukávem. Pak se ohlédnu po Dyralovi, jestli je už zbalen a odchází. Mile mě překvapí, že zatím zůstává. Nervozně se podívám ke schodům a po zjištění, že se nevrací ani Drogar ani Kyria nahlas povzdechnu. Ještě chvíli mlčím a párkrát přejdu pár kroků tam a zase zpět, poťukávajíc si přitom prstem o rty. Kde jsou? No tak...Co se tam děje? Drogare, čím tě tak upoutala, že jí posloucháš?.....já žárlím? To je hrozné, jim jde o život a já si tu žárlím. Takto to dál nejde....Teď nejsou přeci důležité mé city ani to, co si myslím o něm a Kyrii...... Nakonec přeruším ticho, které se rozhostilo otázkou: "Když řeknu, že tu nemůžu jen tak nečinně čekat a že jdu dovnitř a půjdu. Bude to ode mě nezodpovědná hloupost?" Stejně jsme tam měli jít rovnou všichni. Ať je Kyria pro mě za mě třeba bohyně, proč odmítá naši pomoc? Pro nás všechny i s ní má být Veerena nebezpečnější, než jen pro ní a Drogara? No aspoň vím, co si o mě myslí, to co ostatní...rozmazlená mladá neschopná elfka, která umí jen dělat potíže. Arno a Abalarion, jen ti dva mi rozumí....přitom už možná ani jednoho z nich nikdy neuvidím. |
| |
| Ti, co hledí na schodiště, mě mohou zahlédnout, jak pomalu scházím po schodech, přičemž se jednou rukou přidržuji zábradlí a druhou pevně svírám meč, jenž mám u pasu. Už z dálky mohu působit dosti křečovitě. Celé mé tělo je napjaté a poseté žílami. Má tvář vypadá zklesle, ale zároveň naštvaně. Jakobych v sobě něco přemáhal a dělalo mi to velké problémy. Pohledem začnu vyhledávat Šejlu, nacházející se někde v místnosti. Chci se ujistit, že je v pořádku a nic ji není. Hlavou mi probíhá neustále opakující se myšlenka. '' Pokud se někdo pokusí okolo mě projít nahorů, jsem odhodlán ho za každou cenu zadržet. Nemám jinou možnost.'' |
| |
| Hostinský se přitočil k Drogarovi a je vidět z celého jeho držení těla, že je dosti nervózní.. Šeptem s ním prohodí několik slov a poté se opět začně věnovat obsluze hostů, jako by se nic nedělo, avšak neujde vám jeho nervózní pohled, který vrhá k Drogarovi a ke schodišti.. |
| |
| soukromá zpráva od Vědma pro Měl jsem pocit, že ta jedna, která kráčela nahoru nebyla zrovna v nejlepším stavu.. A jestli se opravdu rozhodla jít za Veerenou, tak se s ní můžete rovnou rozloučit. Ta ji nenechá odejít jen tak." v hlase je soustrast a pochopení pro toho, jenž právě ztratil člena družiny.. |
| |
| soukromá zpráva od Drogar pro '' To jak se rozhodla je pouze její věc. Ona to tak chtěla i přesto, že jsem se jí to snažil rozmluvit. A to, že ji nenechá Veerena odejít jen tak, mi je taky jasné. '' Upřu pohled do tváře hostinského a je vidět, že mi do obličeje vrazí výraz strachu. '' Ona to zvládne. Věřím tomu, že ona to zvládne. '' Z mého hlasu se dalo lehce vyčíst, že se slovy, co jsem řekl, sám moc nepočítám. |
| |
| Poté, co prohodím pár slov s hostinským, se otočím a zamířím zpět ke schodišti. Hledím přitom do země a má tvář vypadá dosti znechuceně. Sednu si na jeden z prvních schodů schodiště a přiložím si ruce na obě strany hlavy. Lokty se opřu o stehna a začnu hledět na dřevěnou podlahu před sebou. Zhluboka si povzdechnu. Vypadám křečovitě a stále mám svaly stuhlé jako skála. Mlčky sedím a vyčkávám. Občas mírně natočím hlavu směrem k pokojům, abych zaslechl zvuky, co by odtamtud mohly být slyšet. |
| |
Z černých myšlenek mě vyruší pohyb na schodech k pokojům. Pohlédnu tam a vidím Drogara, ovšem nejen bez Kyrii, ale i bez Arno. Navíc se netváří moc přívětivě. Povzdechnu a vydám se ke svému vaku. Vytáhnu z něj kalhoty, košlili a řemínky, které chtěl koupit. Mezitím s ním něco šeptá hostinský. Přijdu za sedícím barbarem a na schodek vedle něj mlčky položím jeho nové věci. Pak zajdu ke stolu, na kterém leží má paruka a zastrčím ji do vaku, se kterým zajdu ke stěně poblíž schodů a položím ho tam. Skontroluji hvězdici, dýku a pevně uchopím svou hůl. Takto připravená se postavím před Drogara a zeptám se ho: "Řekneš mi, prosím, co se tam děje?" Můj hlas nezní smutně, není v něm ani náznak citů, jen chlad a odhodlání udělat to, pro co jsem se právě rozhodla. |
| |
| Pozvednu hlavu a podívám se na Šejlu, pokládající vedle mě koupené věci, které jsem po ní chtěl. Na tváři mi naskočí úsměv spokojenosti, ale stejně rychle jak se objevil, tak i zmizí. Jsem rád, že na mě nezapoměla, ale její výraz a nynější situace mi nedává možnost, se usmívat více. '' Děkuji za koupení věcí. '' Utrousím tiše a přitáhnu si je blíže k sobě. Upřeně se dívám na mlčící Elfku, která si u stolu srovnává a kontroluje své věci. S pevně sevřenou holí a odhodlaným postojem se postaví předemně. Pozvednu ještě více hlavu, abych ji viděl přímo do tváře. Na otázku, co mi položí souhlasně zakývu hlavou. Uchopím její jemnou ruku a lehce zatáhnu směrem k zemi, z čehož je jasné, co po ní chci. Hned nato dodám. '' Prosím sedni si...'' |
| |
Když mě Drogar uchopí za ruku, zavřu oči a chvilku si užívám příjemného pocitu z jeho doteku. Netrvá však dlouho než otevřu oči a stáhnu svou ruku pryč. Ačkoliv jsem pochopila, že chce abych si sedla, neudělám to, jen stojím nad ním, dívám se mu do očí a opakuji svou otázku: "Co se tam děje?" Můj hlas už nezní tak chladně jako prve. |
| |
| '' Dobře..''- odpovím Šejle, jelikož vidím, že i přes můj náznak, se neposadí. Začnu ji rychle vysvětlovat, co se nahoře děje a co mi Kyria řekla. '' Rozhodla se s Veerenou utkat v boji, i přes to, že jsem ji žádal, aby tak nedělala a nebo že ji v boji pomůžu. Je dost slabá, nevím zda porazí Veerenu, ale řekl bych, že už nyní je vše rozhodnuto.'' Sklopím hlavu a začnu hledět na zem. Následuje malá odmlka, po které začnu dále mluvit. '' Kdysi byli přítelkyně a Kyria byla o dost zkušenější, tak jí učila, aby se o sebe postarala. Nejde o nic jiného, než ji překonat a být lepší než ona a dostat tak ve spolku lepší místo. Tak mi to alespoň Kyria vysvětlovala. '' Pozvednu hlavu a začnu hledět naslouchající Šejle do tváře. '' Požádala mě, abych šel sem dolů a nikoho nepouštěl nahoru. Nechtěl jsem na její slova přistoupit, ale měla pevnou hlavu a tak jsem se i přes své přemáhání rozhodl, že ji vyhovím. Nepodařilo by se mi ji přesvědčit. Říkala, že pokud vstoupí do pokoje, budeme zapomenuti a budeme moci dále cestovat pro krystal i když bych řekl, že tlamáci po nás půjdou stále. Prý nemáme čekat na Xantipu a cestovat dále bez ní. Skontaktuje nás i na cestě. '' S obličejem plným nervozity čekám, až uběhne půl hodiny. '' Nyní s ní jistě svádí boj. Řekl jsem, že pokud nepříjde do půl hodiny, jdu tam za ní, ať se děje cokoliv. Doufám, že to dopadne dobře. Achjo...''- dodám tiše a zhluboka si povzdechnu. Sáhnu do kapsy, z níž vytáhnu něco malého, co pevně držím v dlani. Zavřu oči a pěstí, v níž držím předmět, si podložím hlavu. |
| |
Když jsem svou otázku položila po druhé, rozhodl se Drogar podat vysvětlení o tom, co se tam děje. Tedy alespoň, to co ví. Stojím nad ním, dívám se mu do tváře a pozorně naslouchám, přestože má nervozita se stupňuje. Jakmile skončí se svým vyprávěním zavřu oči a soustředím se jen na dýchání. Mé soustředění trvá asi minutku, přestanu vnímat vše, co se kolem děje. Poté oči opět otevřu. To, oč jsem se usilovala se podařilo, přeci jenom se občas hodí umět se plně koncentrovat a to nejen na kouzla. Nyní, již klidná pravím Drogarovi: "Ano, má svou hlavu, ikdyž nechápu, proč trvala na tom, že jí nesmí nikdo pomáhat. Mám z ní čím dál víc divný pocit. Ona není člověk, nevím čím, nebo co je, ale člověk určitě ne....a ty to víš. Já nevěřím ani trošku tomu, že by nás nechali jít. Ale můžete to jít zkusit, já musím pro Arno. Zavřely za sebou dveře?... Drogare, nedívej se na mě tak...já musím, ty tu zůstaň a hlídej dál...Nebo, chcešli Kyrii pomoci, sežeň zrcátko, já mám své v tom pokoji mezi vysypanýma věcma. Řeknu ti, co chci udělat...Teď půjdu nahoru, bez ohledu na to, jestli se ti to líbí, nebo ne. Otevřu dveře, ale zůstanu schovaná za rohem na chodbě. Zavolám na Arno, třeba přiběhne. Mezitím ty přineseš zrcátko a ten řemínek, cos chtěl koupit. Uvážeme to zrcátko na mou hůl a nahlédneme do toho pokoje, pak se uvidí, co můžeme pro Kyriu udělat. Souhlasíš?" Při posledním slově udělám krok na první schodek, ale čekám, co řekne. Jsem však odhodlaná se s ním třeba pobít, když to bude třeba.... |
| |
| Pozoruji postupně uklidňující se Šejlu a čekám, co se bude dít. S napnutím uší pozorně poslouchám její slova, která začnu ihned zvažovat. Když dojde na to, co je Kyria zač, narychlo se ušklíbnu a poznamenám. '' Ano...vím co je zač...určitě ti to nějak řekne sama a jestli né ona, tak já ano...ale to teď nemá cenu řešit... '' Čím více poslouchám slova, vycházející z úst elfky, tím více mi do očí vbíhá strach. '' Ne!!! '' Vyhrknu, jakmile zaslechnu Šejli nápad o tom, že půjde nahorů. Vyskočím ze sedu, přičemž ji rychle, ale přesto jemně, chytím za ramena a při pohledu do jejích očí, s ní lehce zatřesu. '' Šejlo...zůstanu tady a ty taky...já...já nechci, aby se ti něco stalo, dal jsem jí slovo, že vás tam nikoho nepustím. Vydrž prosím ještě chvíli, pro mě to není vůbec jednoduché tady čekat na to, co se bude dít. Vím, že pro tebe to taky není nic jednoduchého. '' - celé tělo se mi klepe a vibruje, jakoby mělo každou chvíli explodovat. '' Arno dostaneme!!!...ale teď nám nezbývá nic jiného, než čekat...máš dobré nápady, ale v tuto chvíli asi neuskutečnitelné. Já už tu taky dlouho nevydržím, jsem z toho celý špatný, že jsem ji tam vůbec nechal jít samotnou. Ale já nemohl...'' Neustále ji držím za ramena a upřeně hledím do očí, ze kterých se snažím vyčíst jakoukoliv odpověď na má slova. '' Šejlo?!...prosím?!...''- řeknu tichým hlasem. |
| |
| Ve výčepu je celkem klid a tak zaslechnete zvuk tříštěného skla, které vyjde shora z jednoho pokoje... Hostinský se nervózně zahledí na chody a jen silou vůle se přinutí aby dále obsluhoval dole ve výčepu... Vámi však ten zvuk otřese jako zásah nože přímo do vašeho těla a netušíte jak to máte vzít.. |
| |
Stojíc o schodek výš, než Drogar, posunu se více kněmu, abych mu byla blíže a nemusela mluvit nahlas. Poté tichým hlasem pravím, dívajíc se mu také do očí: "Domluvil ses s ní beze mě...Nezeptal ses, co já chci nebo ne. Šel si s ní poslušně a i teď jí posloucháš jako věrný pes, ale nemám pocit, že by ses jí bál...Spíše, že se bojíš o ní. Vidím, že v tvé duši je zmatek...Něco ti řeknu, není na to sice vhodný čas, ale možná už nikdy nebude...já vím, co k tobě cítím, ale nikdy..." Položím mu ruku na tvář a pokračuji:"...opravdu nikdy se s tebou nebudu dělit se žádnou jinou, ale ani s nikým soupeřit o tvou lásku...To se tě raději vzdám a a budu doufat, že čas vyléčí rány v mém srdci." Sdělám ruku z jeho tváře a skloním smutně hlavu. "...Víš, láska buď je anebo není...Jen jsem netušila, že tak bolí." Potlačím slzy a opět mu pohlédnu do očí. Uchopím ho rukou za bradu, tak jak t dělává on mě a změním trochu téma. "Tady nejde jen o Arno...Ale o Kyriu a také o nás všechny. Měli bychom jí jít na pomoc...Už jsme jí dali dost času, nemyslíš?" Na důkaz toho, že svá slova myslím zcela vážně, snažím se Drogara obejít a jít nahoru po schodech. Vtom se ozve řinčení skla. |
| |
| " Šejlo...bojím se oní tak, jako o každého svého blízkého. Mám zmat..." Nedořeknu svá slova, jelikož mi Šejla přiloží ruku na tvář. Zavřu oči a tváří na její ruku mírně zatlačím. Užívám si jemného doteku, přičemž její ruku lehce chytím a začnu hladit, jakobych nechtěl, aby tento dotek někdy skončil. Otevřu oči a při pohledu do těch jejích poslouchám, co říká dál. Z slov se mi začnou opět mírně lesknout oči. Rychle se nadechnu a řeknu. " Mé srdce má vybráno..." Když zkloní hlavu, chvíli zmlknu. Pak pokračuji dále. " Já miluji tebe, chci tebe, chci dělat vše pro to, abys byla šťastná a chci být s tebou. Ale nyní tomu moc čas nepřeje. " Nijak nereaguji na uchopení mé brady Šejlou. Z mého výrazu ve tváři je vidět, že mi je každý dotek elfky velice příjemný. " Já vím, o co tady jde...nebylo pro mě lehké udělat to, co jsem udělal...ale neměl jsem na výběr...promiň mi to. Po té půl hodině mám přijít nahoru sám, ale ptám se tě tedy...co teď?...půjdeme nahoru společně? " Když se mě snaží elfka obejít, opět ji chytím za ramena a pohlédnu hluboce do očí. " Šejlo? "- řeknu tiše. V zápětí se ozve řinčení skla, pocházející z pokoje, kde se nachází Veerena s Kyriou. Má hlava ihned zamíří směrem, odkaď zvuk pocházel. Poté se opět otočím k Šejle. " Je načase tam jít! " Jakmile se otočí a chce vydat po schodech dále, ještě ji zatáhnu za ruku a přitáhnu zpět k sobě. " Počkej...! " " Já...nevím, co se teď bude dít...co se stane a co ne ale..." Pohladím ji při mých slovech po vlasech a při pohledu do očí mluvím dál. " Já chci abys věděla, že mé srdce nepatří nikomu jinému než tobě....miluji jen tebe. " Poté ji přiložím svou horkou dlaň na tvář a dám rychlý, přesto něžný polibek, aniž by stačila jakkoliv zareagovat. Odkloním tvář a podívám se jí zpět do krásných očí, kterých se nemohu nikdy nabažit. Mé oči naplňuje strach z toho, že se toto už nikdy více nezopakuje. |
| |
Slova Drogara se zdají až příliš úpřimná, než aby to nemyslel vážně. Není čas to však dále rozebírat, musíme jít na pomoc Kyrii. Po nečekaném polibku mě polije ruměnec. Usměji se na něj a pak vážným hlasem pronesu: "Staň se, co se stát má." Pevně sevřu svou hůl a vyběhnu schodiště. Zastavím se až před Drogarovým pokojem. Opřu se zády o stěnu, vedle dveří a uchopím je za kliku. Poté můj pohled vyhledá Drogara, jestli je schovaný a připravený a zašeptám: "Můžu?" |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR