Andor.cz - online Dračí doupě

Paní Jeskyně - 24. prosince 2007 11:32

Celý svět se potýkal s obrovskou hádkou. Hádkou, která panovala od nepaměti a jejíž kořeny by marně hledali i praotcové těch nejstarších na zemi. Snad začala již na samém počátku, když podle pověstí bohové obdařili některé z vyvolených mocí. Dali jim do vínku kouzelné schopnosti a udělili jim roli strážců. Mnozí z čarodějů však zapomněli svůj úkol, zpychli a přestali se starat o bezpečí prostých lidí. A tak vypukl nekonečný svár. Na jedné straně ti, kteří byli obdařeni kouzelnou mocí, kteří se vzdali své úlohy, na druhé obyčejní lidé, kteří se snažili čaroděje vyhubit snad ze závisti, snad kvůli tomu, že si čarodějové stále více dovolovali. Byla zde však i další strana. Ta která nezapomněla úděl strážců, ta která chápala nutnost ochrany... Vy nejspíš nemůžete změnit situaci, která trvá snad už stovky let. Můžete se o to snažit, můžete se postavit na kterou stranu chcete, jen vy sami jste pány svého osudu a jen vaše činy rozhodnou o budoucnosti. Ale budete mít jiný úkol. Možná menší, možná zbytečný, pro někoho však znamená celý život. Zda jej přijmete a jestli jej dokážete splnit už záleží jen na vás...

Paní Jeskyně - 27. prosince 2007 12:46

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Touláš se lesem, tak jako vždy, nemáš žádný určitý cíl. Slunce, které místy prosvítá mezi šedivými mraky a následně si hledá cestu mezi větvemi staletých stromů, je ještě vysoko na obloze a bude trvat nějakou dobu, než se setmí. Křik vran a nízko letící ptáci tě ujišťují, že se z těžkých oblak zanedlouho snesou první kapky deště. Po chvíli kdesi po pravé straně spatříš nepříliš jasný obrys věže. Všimla sis jí náhodou a nerozeznáváš jasně detaily, přesto je však zřejmé, že někde tím směrem bude snad osamělý klášter, možná celé město.

Paní Jeskyně - 27. prosince 2007 12:47

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Slunce, které místy prosvítá mezi šedivými mraky a následně si hledá cestu mezi větvemi staletých stromů, je ještě vysoko na obloze a bude trvat nějakou dobu, než se setmí. Křik vran a nízko letící ptáci tě ujišťují, že se z těžkých oblak zanedlouho snesou první kapky deště. Náhle něco, či spíše někdo upoutá tvoji pozornost. Nedaleko tvého obydlí se hrbí jakýsi stařík. Má na sobě otrhaný šat, na hlavě velký starý klobouk a v ruce pletený koš. Vidíš, že otrhává květy z blízkého keříku a skládá je pečlivě do koše, který se prohýbá pod tíhou svého obsahu. Soudíš, že v něm musí být víc než jen hromada rostlin. Po chvíli ti dojde absurdnost starcových činů. Vždyť o těchhle keřích jsi měl vždy dojem, že nejsou ničím užitečné, snad dokonce jedovaté a zvěř se jejich plodům vždy vyhýbala. Ovšem staříkovi to zřejmě vůbec nevadí a spokojeně plní koš dál.

Cassius - 28. prosince 2007 11:27

soukromá zpráva od Cassius pro Po chvíli sledování toho jak stařík otrhává květiny kterých jsem si vždy nevšímal. Přijdu ke starcovy utrhnu květ a položím ho do košíku. Dobrý den,můžu se zeptat čím jsou tyhle květiny zajímavé? zeptám se a stoupnu si vedle něho. Pozoruju jak má staré otrhané šaty a starý obyčejný klobouk. Co by na těch květinách mohlo být? A vůbec co má v tom košíku a proč se ochomítá kolem mého domu? pomyslím si No,doufám že se to nějak vysvětlí

Paní Jeskyně - 28. prosince 2007 12:12

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Stařík sebou trhne, když si tě všimne a upře na tebe nevraživý pohled. Jako bys ho slyšel: "Co je ti vůbec do toho?", ale rázem, snad v důsledku nějakého nápadu, který mu právě probleskl hlavou, se přívětivě usměje a zanechá na chvíli trhání. "Zajímavé? Krom toho, že jsou hnusně kyselý?" promluví, ale hlas jakoby starci téměř nepatřil. Ač v něm byl náznak jekéhosi chrapotu, mluvil na starého člověk až příliš pevně a zvučně. "Jsou dobrý na bolest v zádech. Nic víc. Stačí pár dní a na záda zapomeneš. A já už bych to potřeboval." Stařec zakleje, když se pokusí narovnat, a těžký košík mu vypadne z ruky. "Nechtěl bys pomoci starému člověku? Potřeboval bych todle odnýst do města," promluví prosebně a hlavou pokyne k plnému koši.

Cassius - 28. prosince 2007 12:20

soukromá zpráva od Cassius pro Když na mě stařík promluví zjistím že má podivný hlas. Vidím že najednou změnil své chování a snaží se mě přemluvit abych šel s ním. A co máte v košíku kromě těch květů? zeptám se a pomalu zvednu košík a trošku s ním pootočím a podívám se starcovy do očí. Podivím se protože jakobych tam viděl mládí a nenávist. Snažím se na to nemyslet a čekám až se odváže k odpovědi.

Paní Jeskyně - 28. prosince 2007 13:09

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Zohneš se pro košík a zjistíš, že je ještě těžší, než sis myslel a musíš vynaložit o mnoho větší úsilí, než kdyby byl prázdný. "Ále, pár jiných léčivých bylinek a..." Stařec zaváhá. "A jeden ozdobný kámen, co jsem našel nedaleko v lese. Určitě nejni bezcenej. A mě, chudákovi, by se hodilo i pár mědáků." Rozkašle se a odbelhá pár kroků směrem k blízkému městu. "Potřebuju až do Sidu, ale nejni to daleko, mladej. Sotva míli, možná dvě." To víš dobře. Sidus, jedno z největších měst široko daleko, leží kousek na západ u velké stejnojmenné řeky. Dokonce jsi tam už několikrát byl, ale přesto se tam příliš nevyznáš. Stařec se pomalu rozejde tím směrem a beze slova předpokládá, že jej budeš následovat.

Cassius - 28. prosince 2007 13:14

soukromá zpráva od Cassius pro tak dobře řeknu si a následuju starce který určitě jde k Sidu. Podle mě je to stejně víc než jen nějaký ozdobný kámen řeknu si a znovu obtěžkám košík. A co může dělat takový starý a nemocný muž jako vy? zeptam se a pozoruju jeho reakci Teda kromě toho že sbíráte ty byliny snad,pokud by uměl něco navíc tak by mě mohl něco naučit pomyslím si a trošku mě zacuká v koutkách

Paní Jeskyně - 28. prosince 2007 17:12

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Koš je skutečně těžký a máš pocit, že to není jen kámen, ale přímo balvan. Ať už je to ale jak chce, je zakrytý spoustou rostlin. "Co dělám? Vpodstatě už jsi to řekl. Sbírám byliny, některé sám pěstuju a prodávám je. Pak samozřejmě ještě nějakou zeleninu. Ale dnes už je toho na mně moc. Jsi hodný, chlapče, že mi pomáháš," odvětí stařec. "V dnešní době to nejni jednoduchý. Zvlášť když třeba víš, jak byliny nejlíp použít. Lidé nevěří, že by mohli kytky léčit. Ne samy o sobě." Stařík se zadrhává při každé větě, jakoby rozmýšlel, co přesně chce říct. Ale není ani divu. Lidé se zkrátka bojí vyjádřit svůj názor a nemohou věřit jen tak někomu.

Cassius - 28. prosince 2007 17:37
	soukromá zpráva od Cassius pro "A co rikas ty ze se da delat s kvetinama? A jak to je jeste s tim lecenim?" zeptam se a zacinam se potit jak tahnu ten tezky kosik." A kde bydlite jeste sem vas tady nikde nevidel.jeste jsem se chtel zeptat jestli byste me nemohl neco z toho naucit "zeptam se a pokracuju po ceste s tim tezkym kosikem v ruce

Paní Jeskyně - 28. prosince 2007 18:22

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Stařec chvíli mlčí a máš pocit, že mu už lezeš krkem. Možná dokonce lituje, že přijal pomoc od někoho tolik zvídavého. "Nedaleko odsud. V malém domku na břehu. A ze svého umu tě naučím, co chceš. Pokud bys měl zájem mi okopat zahradu," pronese ironicky a zrychlí krok. Čím dál víc cítíš, že nebude tak starý, jak ses zprvu domníval. Dokonce si všimneš, že už kulhání není tak očividné. Brzy uvidíte brány města a už zdáli slyšíte jakési hlasy. Vojáci se nejspíš o čemsi dohadují s přicestovalým kupcem. Nic, co by se vás muselo bezprostředně týkat.

Paní Jeskyně - 28. prosince 2007 18:28

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Letíš tiše lesem, nikdo a nic si tě nevšímá. Slunce, které místy prosvítá mezi šedivými mraky a následně si hledá cestu mezi větvemi staletých stromů, je ještě vysoko na obloze a bude trvat nějakou dobu, než se setmí. Křik vran a nízko letící ptáci tě ujišťují, že se z těžkých oblak zanedlouho snesou první kapky deště. Po nějaké době zahlédneš mezi stromy malou chajdu. Obrůstá ji zahrada s bujnou vegetací, není snad místa, kde by nerostl nějaká dřevina nebo bylina. Domek stojí na břehu řeky, skoro se až divíš, že vydrží deštivá období, kdy se řeka rozvodní a vylije ze svého koryta. Domek vypadá pustě. Okenice jsou zavřené, jen jedny, nejspíš nedobře utěsněné, rozevřel vítr a začal si s nimi pohrávat.

Cassius - 28. prosince 2007 19:54
	soukromá zpráva od Cassius pro Udělám co bude třeba řeknu s úsměvem a pokračuju v cestě. Když vejdeme do města všimnu si že se strážní o něčem dohadují. Je pravda že se říká že jejich syn je zpátky? zeptá se jeden druhého který se rozhlídne Je to tak ale ještě o tom nikdo neví řekne a dál už nic neslyším protože spěchám dál za starcem který bude mladší než jsem si myslel

Paní Jeskyně - 28. prosince 2007 20:11

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Stráže si vás téměř nevšimnou, jen jeden se podezřívavě podívá na koš, ale když vidí jen rostliny, nechá vás jít. Stařec tě naprosto neomylně vede ulicemi. Všude je cítit obvyklý pach města. Ulice jsou plné lidí, nejspíš také kvůli trhu, jak zjistíš po chvíli. Došli jste na malé náměstí, ve kterém se jen hemžila spousta obchodníků i kupců, všude se rozléhaly smlouvající i nadávající hlasy. Celému městu dominuje poměrně velký klášter s ohromným schodištěm, jehož věže jsou vidět už zdálky. Stařec se na tebe obrátí a nasadí opět tvář hodného dědečka. "Děkuji, chlapče, za pomoc. Zpátky domů už bude koš o mnoho lehčí, až si promluvím s jedním známým, co ode mně jistě kámen koupí. Jen ještě jedna malá služba by se mi hodila. Ale slib mi, že budeš držet jazyk za zuby." Jeho hlas v průběhu svých slov ztratí očividně předstíraný chrapot, tvář zvážní a ty máš pocit, že k tobě mluví obyčejný dospělý muž. Ten nyní symbolicky poukáže na měšec, doteď schovaný pod vrstvou špinavých hader, na znamení, že by tvé mlčení bylo dobře odměněno.

Cassius - 28. prosince 2007 20:23

soukromá zpráva od Cassius pro Kdyz vyslechnu starcův návrh a měšec který je očividně plný zlata. Když se rozhlédnu a uvidím plno stánků se smlouvajícími lidmi. do čeho sem se zase dostal pomyslím si a podívám se do jeho tváře která jakoby najednou omládla ale oči jsou stejně skelné. A co takhle službu za službu? Já vám pomůžu a vy mě naučíte co budete moci řeknu peníze nechci ale něco by se mě hodilo pomyslím si po tom co sem řekl nejvhodnější možnost

Paní Jeskyně - 28. prosince 2007 20:41

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Převlečený stařec tiše zakleje, ale dá najevo souhlas s tvým návrhem. Potom se opatrně rozhlédne. "Vypadá to, že s tebou ještě nějaký ten čas strávím, tak mi slib, že cokoliv uvidíš a uslyšíš zůstane jen v tvé mysli, nebo zařídím, abych měl naprostou jistotu o tvém mlčení," promluví polohlasem výhružně. "Ale nejdřív potřebuju ještě někoho. Jazyk máš sice hbitý dost, ale samotný bys byl k ničemu a já nehodlám riskovat." Muž se opět rozhlédne, tentokrát však očima pátrá v davu. "No to později. Vidíš toho muže se zeleninou?" Pokyne rukou nenápadně k vysokému člověku, nabízejícímu čerstvé potraviny. "Chci, abys s ním mluvil. Nic víc, je to prosté. Ptej se ho třeba na pěstování mrkve nebo smlouvej o cenu jablek, je mi to jedno, hlavně ho zabav. Potom ti dám znamení. V tu chvíli se ho zeptej, co prodává. A chtěj po něm, aby řekl všechno, každé jednotlivé zboží, které má," řekne poměrně nesmyslnou věc. Nic jiného kromě pár krabic potravin u sebe nemá, ale onen podivín očividně věří, že se z něj dá vymámit něvo víc. "Teď ještě ne, za chvíli, prvně potřebuju ještě někoho," řekne pro jistotu, že bys chtěl vyrazit za obchodníkem a opět očima pátrá v davu.

Nira - 29. prosince 2007 02:42

Procházím lesem a poslouchám ptáky, kteří si prozpěvují. Kousek ode mě začal se svým namlouváním tetřev.. Možná… , zamyslím se,… kdy naposled jsem měla něco tak dobrého v žaludku? Sehnu se pod nízkou větví a vejdu na palouček jako stvořený k odpočinku. Kousek ode mě zurčí pramínek dobré vody a hned po levé ruce vyrůstá keř ostružiníku. Neodolám a strčím jeden ze zralých šťavnatých plodů do úst. To je lahoda. Lehnu si do měkoučké trávy, rukou probírám jednotlivá stébla a zasněně hledím do korun vysokých stromů. Cítím se až neskutečně krásně. Nejraději bych tu ležela navždy. Po chvilce lelkování si všimnu zvláštní příchutě, snad vůně, kterou přinesl vítr. Otevřu oči, které se mi při odpočinku sami zavřely, zvednu se na rukou a zkoumavě si prohlédnu oblohu. Ta se zatím zatáhla těžkými šedými mraky. Nebe je tmavé a i ptáci se rozkřičeli. Létají tak nízko. Zkušeně znovu přelétnu zrakem oblohu i les. Do hodinky, možná dřív tu bude pěkný liják. Neradostně vstanu a rozhlédnu se po kouzelném místě na které jsem narazila a na mysl mi přichází mnohem praktičtější věci. Kde ten déšť přečkám? Nohou kopnu do kusu větve a představím si stavění přístřešku, který by mě ochránil. Protáhnu se okolo křoví a vyrazím směrem, který jsem před tím udržovala. Kolikrát jsem takhle na kost promrzlá strávila noc i den a pak se mi se štěstím podařilo rozdělat oheň u kterého jsem se ohřála? Mockrát, odpovím si na ne zrovna lákavou představu v duchu. Tentokrát by to chtělo něco…? Ze zamyšlení mě vytrhne nejasný obrys věže. Už dlouho mě známky obývání neuvedly v takovou radost. Kde je věž mohou být i lidé! A krb! A teplé jídlo! A dobré pití! Z té představy jsem přidala do kroku. Pokud si pospíším budu dřív než ten nečas začne sedět v teple a ledové kapky, které tak studí za krkem, sledovat přes sklo v okně.

Cassius - 29. prosince 2007 08:47

soukromá zpráva od Cassius pro Po tom co sem vyslechl bláznivý nápad starce pochybuji o tom zda jsem udělal správně když sem se mu o to řekl. To je samozřejmost že o tom nikomu nebudu říkat promluvím k němu mezi námi,ani není komu řeknu a podívám se na něj jak pořád někoho hledá a na chvíli se zastaví a jakoby se mu zalesklo v očích jak se na mě podíval Já prece nestojím o soucit! pomyslím si. Pokračuje v hledání a najednou se zastaví a sleduje pořád jedno místo a nejspíš přemýšlí zda je to vhodná osoba. Našel jste toho pravého? zeptam se a podívám se tím směrem ale vidím pouze dav lidí jak se motají mezi sebou.

Paní Jeskyně - 29. prosince 2007 10:30
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Muž ti neodpoví, ale zdá se, že skutečně našel někoho, kdo by se pro jeho účely hodil. Nejspíš neměl zájem přemlouvat staré babky a děti nejspíš také nebyly nejvhodnější. Vykročil sebejistě kamsi do davu a naznačí ti, abys šel s ním.

Paní Jeskyně - 29. prosince 2007 10:31

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Nenápadně procházíš ulicemi Sidu, téměř nikdo si tě nevšímá. Všude je cítit obvyklý pach města a ulice jsou plné lidí, nejspíš především kvůli probíhajícímu trhu. Pravidelným náměstím se rozléhají smlouvající i nadávající hlasy obchodníků a kupců už od svítání a určitě tomu tak bude až do pozdního večera. Ale den ještě nepřekročil polovinu, jak soudíš ze slunce, které jen občas vykoukne zpod oblak. Těžké šedé mraky zakrývající téměř celou oblohu zvěstují déšť. Celému městu dominuje poměrně velký chrám s ohromným kamenným schodištěm, jehož věže jsou vidět už zdálky a v němž se jistě nachází spousta drahých předmětů, které se už nejednou někdo pokusil ukrást a nejednou se mu to podařilo, jak vidíš z občasných prázdných výklenků po sochách ve zdech budovy. Po chvíli vidíš, že k tobě míří stařec v otrhaných špinavých šatech a starém klobouku, za ním kráčí jakýsi muž s košem plným rostlin v ruce.

Cassius - 29. prosince 2007 12:27
	soukromá zpráva od Cassius pro Po jeho mávnutí ho následuju a vidím jak sebejistě míří za nějakou mladou dívkou. Najednou se rozhlíží a poklepe ji na rameno, ta se vyděšeně otočí a podívá se na starce který jí okamžitě něco vysvětluje

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 29. prosince 2007 16:00

soukromá zpráva od Gilraen Tasartir "Černá lilie" pro Město mě nijak zvlášť nezaujalo. Spousta ulic přeplněných často až k prasknutí a na druhé straně zase spousta prázdných uliček, kde žije ta největší spodina. Jsou to dvě strany mince - první pozlacená a blyštivá, druhá železná a ohmataná od tisíce zbídačených rukou. Tak to v dnešním světě chodí. Jeden sklízí slávu a bohatství, druhý místo něj umírá hladem. To je život. Tvrdý, krutý a nelítostný. Většina měst se od sebe příliš neliší. Všude jsou trhy, kupci vyzdvihující své zboží do výšin, hostince, hospody, obchody, žebráci, zloději a v neposlední řadě i hampejzy. Člověk by mohl pokračovat dál a dál a jen tak hned by se nezastavil. Sid řadím také k té městské většině, nic zajímavého. A to že je tu majestátní chrám? Těch už jsem viděla. Neudělal na mě žádný dojem. Očima krátce přejedu ocelovou šeď nade mnou. Bude pršet. A to dost brzo. Jestli se za pár chvil neschovám, studeným kapkám neuniknu ani v tomhle plášti. Už už se chystám otočit se směrem k hostinci, kde jsem se ubytovala, ale zabrání mi v tom nějaký otrhanec, který, jak se zdá, míří přímo ke mně. Absolutně se nenechávám vyvést z míry, kráčím dál ve směru své původní cesty a nevšímám si jich. Samozřejmě, že pouze navenek. Ve skutečnosti mi to přijde dost divné, nechápu, co by někdo jako oni mohl ode mě chtít. Snad...ne, jako laciná coura opravdu nevypadám. Rychle a nenápadně si koutkem oka oba neznámé přeměřím pohledem. Na žádného kolouška, co by stál za hřích, to nevypadá. Škoda. Nepřestávám být ostražitá. I přes hranou nezaujatost svým okolím jsem připravena kdykoliv z boty vytáhnout dýku a zakročit. Tady, kde nechodí tolik lidí, může dojít snadno k přepadení, znásilnění nebo dokonce vraždě...v duchu se musím zasmát, je směšné, aby se ti dva pokoušeli zabít vražedkyni.

Paní Jeskyně - 29. prosince 2007 18:28

Gilraen Tasartir "Černá lilie" Stařec se ti na chvíli ztratil v davu, ale po krátkém okamžiku jej opět vidíš. Přes svoje očividné stáří jde sebejistým, rychlým krokem. A jak vidíš, také poněkud neopatrně, protože cestou stačil převrhnout prázdný sud, dupnout asi dvěma lidem na nohu a vysypat pytel hrachu. Zřejmě si z toho však nic nedělal a nadávajícím lidem se ztratil z dohledu. "Ty nejsi odtud, že? Udělala bys pro mně něco?" promluví na tebe, na starce neobvykle pevným hlasem poté, co se rozhlédne kolem. Snad aby se ujistil, že za sebou nemá zuřící dav, což u něj bylo dost možná časté. Cassius Stařík zrychlí krok, až mu skoro nestačíš. Poté tě chytne za rameno jakási žena, které očividně patří rozsypaný hrách a začne se dožadovat náhrady.

Cassius - 29. prosince 2007 21:11
	naštvaně se odívám za starcem kolik by to mělo jako být? zeptám se naštvaně

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 29. prosince 2007 21:32

Ulice Sjedu starce pohledem. Očividně, bez zábran. Chci, aby se cítil trapně. A potom mu věnuji zkoumavý pohled s nadzdvihnutým obočím, který jako by říkal: to myslíte vážně? V duchu se musím opět smát a mám co dělat, abych si udržela vážnou tvář. Takhle dobře mě opravdu dlouho nikdo nepobavil. Mám sto chutí říct: "Na to bys neměl, švarný jinochu", ale v rámci zachování bontonu si to nechám raději pro sebe. "Pane," začnu svou řeč s možná až příliš přeslazeným úsměvem, "nespletl jste si mě s někým náhodou?" Ovšem medově sladký hlásek a nonšalantní pohození hlavou není to poslední, co staříka čeká. Hraju si s ním. A náramně se při tom bavím. "Víte, obvykle je slušností nejprve dámu slušně pozdravit a případně pozvat na sklenku něčeho dobrého, než na ni přijdete s takovouhle otázkou..." Roztomile zamrkám řasami a závěr celého představení korunuji znovu tím sladoučkým úsměvem. A máš to, dědulo. Své vítězství bych ještě ráda završila vypláznutým jazykem, ale je mi jasné, že se to k někomu jako jsem já nehodí. Ano, kdo vlastně jsem? Na první pohled vás nezaujmu ani svými vlasy, oděvem či postavou, která je, nutno dodat, ryze ženská. Váš pohled připoutám nejspíše jako celek. Nejsem jako většina žen. Je na mě něco zvláštního, cosi elfího. Ale elfka nejsem, to víte jistě. Dost možná patřím k těm, jejichž rodiče nebyli pouze lidé, mou matkou nebo otcem musel být někdo z příslušníků elfského národa. Jinak na ženu jsem celkem vysoká, i když k těm nejvyšším určitě nepatřím. Z mého oděvu toho moc nevidíte - všechno zakrývá černý sametový plášť sepnutý výraznou stříbrnou sponou. Pouze pár centimetrů nad zemí, kam už plášť nedosahuje, můžete spatřit lahvově zelený okraj šatů. O zřejmém faktu, že ke spodní sortě obyvatelstva nepatřím, svědčí i můj opečovávaný zevnějšek. Zvláště pak hříva dlouhých pěstěných vlasů černých jako sama noc. Volně mi spadají podél oválného obličeje s jemnými rysy a v prstencích se kroutí až někde v polovině zad. A tvář? Té jednoznačně dominují velké šedozelené oči, hluboké jako dvě studny. Nedá se o mě říct, že bych byla ošklivá, ba naopak. Avšak něco ve mě může některé z vás varovat, že nejsem úplně tak nevinná, jak se navenek tvářím.

Nex - 30. prosince 2007 09:37

soukromá zpráva od Nex pro Všimnu si otevřené okenice a přepadne mě pocit obrovského potěšení. To zas mám štěstí. Mám takový neodbytný pocit, že někomu prokážu tu čest a stanu se jeho osobním poltergeistem. To bude super. Navíc to je taková stará, zarostlá chajda, ale doufám, že v tom někdo bude bydlet. Jestli jo, tak by to bylo super místo pro strašení. V takové staré chajdě musí být tolik duchů, že jednoho navíc si tam nikdo určitě nevšimne. Obezřetně slétnu na strom a opatrně slezu na zem. Velice tiše se připlížím až k otevřené okenici a podívám se dovnitř, jestli je v chatce její právoplatný obyvatel, jestli je prázdná nebo jestli není neobydlená.

Paní Jeskyně - 30. prosince 2007 11:21

Ulice Gilraen Tasartir "Černá lilie" Stařec si tě taktéž prohlíží a poměrně netrpělivě čeká, až mu odpovíš. Nejspíš v duchu běduje, koho to poprosil o pomoc, a možná by se nejradši obrátil a vykašlal se na tebe. Přesto ho cosi přinutilo zůstat a vyslechnout si tvá slova. Tvůj sladký úsměv, pomrkávání i cokoliv jiného úspěšně ignoruje. “Ach ano, promiňte. Přeji dobré poledne, milostpaní, smím být tak smělý a pozvat vás na skleničku vína?“ zamumlá sotva slyšitelně ironicky, spíše pro sebe, ale ty mu přesto poměrně dobře rozumíš. Z nějakého důvodu se však rozhodne nevzdát. “Poslouchej nemám v úmyslu se s tebou dohadovat, jen potřebuju jednu drobnost a také to, že budeš mlčet.“ Stařecká tvář je ta tam, ač vrásky zůstaly. Opět se rozhlédne, snad jakoby na někoho čekal, možná aby se ujistil, že se nic neděje. To, co je příčinou jeho obezřetnosti, však s jistotou nevíš. Cassius "To nemáš aspoň trochu ohledu? Běžíš, jakoby tě honilo stádo čertů, ale že bys dával trochu pozor to ne!" praví rozzlobeně a přidá polohlasem, spíše pro sebe pár slov o nerozumnosti dnešních lidí. "Kolik čeho? Příště míň spěchej a víc se dívej na cestu. Pochybuju, že budeš ochoten očistit to pečlivě od bahna. Nech to už být a ať už tě tu nevidím.“ Žena tě rychle popohání k odchodu, abys nenadělal ještě větší škody. Přesto je však očividně naštvaná tvým chováním. Snad by i bylo lepší, kdybys jí víc nechodil na oči.

Paní Jeskyně - 30. prosince 2007 11:32

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Chajda vypadá opuštěně. A staře... Vlétneš oknem dovnitř a uvidíš, že jsou v ní dvě malé místnůstky velké sotva pár kroků, v jedné z nich je jakási deska, nejspíš zakrývající vchod do sklepa. V malé kuchyňce jsou jedny cihlové kamna, stůl s rozvyklanou židlí a police s nějakými potravinami a špinavým nádobím, u kamen malá hromada dříví. Po stěnách jsou na provázcích rozvěšeny sušené byliny. Druhá místnost je vybavena dřevěnou pryčnou a nevelkou skříní, nejspíš s oblečením. Nic víc tu k tvé smůle není.

Cassius - 30. prosince 2007 12:13

Když se neúspěšně snažím urovnat to s tím hráchem a naštvanou paní která je na mě naštěstí tak milosrdná že mě pustí bez náhrady škody ještě že tak,nevím jak by to mohlo jinak dopadnout pomyslím si a dojdu starce který se baví s mladou dívkou. Nenápadně dojdu za ně a snažím se rozumět co říkají. Myslí si snad o ní že nám může pomoct? a začnu ji zkoumat pohledem. hmm sametový plášť,černé vlasy pomyslím si a nedá se říct že by nebyla pěkná zacuká mi v koutku když na to pomyslím zacuká mi v koutkách pusy letmý úsměv. O čem se to vlastně baví? vzpomenu si proč jsem za nim přišel,našpicuju uši a uslyším jen konec věty od starce potřebuju jednu drobnost a také to, že budeš mlčet. když se rozhlédne kolem sebe asi si mně nevšimne měl bych se mu nějak připomenout. Přijdu vedle něho a slečny hmm Dobrý den řekny směrem k ní a mírně pokynu hlavou doufám že ste na mě nezapomněl

Nex - 30. prosince 2007 14:43

soukromá zpráva od Nex pro Ach jo, tady si asi moc poltergeistování neužiju. Tak alespoň zjistím, kdo tu bydlí a jak je na tom s nervama. Většina lidí vybuchne už na poprvé, ale rekord drží ta němo-slepo-hluchá, která se nenaštvala nikdy a to jsem jí dělala asi největší nepořádek ze všech. Pomyslím si a pro jistotu si přivolám králíčka a opatrně ho vložím za okno přede mnou. Ti lidi co žijou takhle jsou občas pěkně divní. Jeden pitomec, co jsem mu vlezla do pasti mě chtěl dat do lahvičky a další tři po mně chtěli, abych jim řekla, kde mám hrnce se zlaťákama. Nikomu se zatím nic nepovedlo, ale přece jen, jistota je jistota. Tedy samozřejmě, jen v případě, že jistota není nejistota, ale v tom případě to už není jistota, ale nejistota. Ještě se ujistím, že tu je velký komín bez většího množství sazí a že králíček nespustíl žádný alarm.

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 30. prosince 2007 17:31

Ulice Zvláštní. Skutečně se musím divit, že se dědula ještě nevzdal. Většina lidí to se mnou obvykle vzdá už při první větě, protože zkrátka vidí, že mám navrch. Nu což, chce si hrát, tak ať si hraje. Já se taky nevzdám. Nikdy se nevzdávám. Jeho ironickou větu přejdu mlčení a dělám, že jsem ji přeslechla. Opravdu, takhle by to mělo vypadat, jestli ode mě něco chce. Ale má smůlu, jak se chová on ke mě, tak já se budu chovat k němu...nebo ne, budu o něco horší. "Pane, je zřejmé, že vás asi nenaučili dobrým mravům...tykání nabízí nejprve žena, nikoli muž," pronesu k němu jako někdo, kdo se v etiketě s přehledem vyzná. Ne, nebaví mě to. Je zřejmé, že mu jde o něco vážného, i když to nazývá "drobností". "Pokud se jedná o drobnost, tak proč mám mlčet?" Sladkost mého hlasu je rázem ta tam. Zazněl chladný a velitelský alt, hlas plný vážnosti a neústupnosti. Snad jako by se vzduch nepostřehnutelně zavlnil a ze mě se stal někdo jiný. Na okamžik. Na krátkou chvíli, kdy se mi nebezpečně blýsklo v oku. Málokdo si toho mohl všimnout. Ojojoj..jak já se tě teď bojím, dědečku...pomyslím si ironicky. Nemám ráda, když se mi někdo snaží nahnat strach. A už vůbec ne tímhle způsobem. Jestli chce, abych se bála, tak ať to udělá aspoň stylově a účinně. Znám spoustu takových stylových způsobů...Sotva znatelně se pousměju. Tak jinak...svým způsobem. Nově příchozího muže jsem si všimla již před notnou chvílí, ale ne, nedala jsem to znát. Neunikl mi ani jeho zkoumavý pohled. Jen si koukej... znovu se v duchu usměji. Takovéhle pohledy mužů u mě prakticky ztratily význam. "Také vás zdravím," odvětím mile elfovi a natáhnu k němu decentně ručku, aby mi mohl věnovat letmý polibek. Tak co chlape, jsi buran nebo galán?

Cassius - 30. prosince 2007 17:45

Když mi místo starce odpoví mladá žena a natáhne ke mně svou ruku. Jemně ji chytím a políbím hmm jak jemná,jestli se to může říst i o ní pomyslím si a podívám se jí do očí. Vztáhne ode mě ruku Mimochodem jmenuji se Cassius řeknu ke slečně a čekám zda mi odpoví dřív ona nebo stařík a nebo jestli mou otázku přejde mlčením,opět letmo přejedu její postavu sakra,proč se na ní pořád dívám? zlostně se zeptám sám sebe ne,na to nesmím ani pomyslet!

Paní Jeskyně - 30. prosince 2007 18:32

Ulice Muži pobaveně zacuká v koutcích. “Však já ti taky nenabízím tykání. Já ti tykám. Ale ty mi můžeš klidně vykat, pokud o to stojíš. To už nechám na tvém vlastním úsudku. A co se týče drobností...“ Jeho tvář zvážní. “I o těch je lepší mlčet. Ačkoliv... Pokud bys moc chtěla, klidně si to vyprávěj každému na potkání, jen prosím vynechej moji osobu. Ale moc bych ti to nedoporučoval, Sidus není úplně tolerantním městem.“ Jeho pozornost upoutá Cassius. Starci se na čele se objevilo pár vrásek, jak se nad něčím zamyslel, a nakonec odpoví, spíše k sobě než ke komu jinému. “To vážně vypadám na to, že na něj za tu krátkou dobu dokážu zapomenout?“ Zatřepe mírně hlavou, jakoby se chtěl té myšlenky zbavit, a obrátí se zpět k Gilraen. "Tak tedy? Uděláš pro mně něco? A neboj, neukradnu ti příliš mnoho tvého drahocenného času.“

Paní Jeskyně - 30. prosince 2007 18:49

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Po tvém zpěvu k tobě přiběhli mimo jiné i dvě srnky, pět myší, tři další králíci, dvacet housenek, osm datlů, jedna vlaštovka a asi čtyřicet dva mravenců, těch sis však nevšímala. Králíček se trochu vyděsil, když jsi ho vzala do rukou, a co teprve, když si ho položila dovnitř chajdy! Nespustil však žádný alarm, jen přihopkal k posteli a dal se do okusování deky, co na ní byla. Vzduch je očividně čistý... Přestože je trochu zatuchlý, k čemuž hojně přispívala jakási odporně zapáchající bylina.

Paní Jeskyně - 30. prosince 2007 19:12

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Jdeš lesem směrem k místu, kde je ona věž. Najednou uvidíš kolem sebe proběhnout dvě srnky, běžící stejným směrem, jako jdeš ty. Snad je něco vyplašilo, tebe si ale každopádně nevšímají a brzy se ti ztratí z dohledu. Po chvíli skutečně dojdeš k nějakému lidskému obydlí, věž je však ještě notný kus před tebou. Je to malá, rozpadající se chajda obrostlá spoustou rostlin, mnohé z nich jsou pro tebe neznámé. Došková střecha je místy proděravělá. Domek stojí na břehu řeky, skoro se až divíš, že vydrží deštivá období, kdy se řeka rozvodní a vylije ze svého koryta. Co tě však především zaujme jsou ty dvě srnky, co jsi viděla před chvílí, tři králíci, osm poletujících datlů a jedna vlaštovka.

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 30. prosince 2007 19:23

Ulice Och, jak srdceryvné, dlouhý pohled do očí...svádíš mě, koloušku se špičatýma ušima... Mám chuť se mu vysmát do tváře. Laciné balící triky jako používají ti nevychovanci od komediantů. Ne, hochu, tohle na mě neplatí. "Tak Cassius," vydechnu téměř zasněně, "velice mne těší..." Nesměle se usměju a očima vyhledám špičky svých bot. Vypadám nervózně. Ne, nedívejte se! Vaše společnost mě velice rozrušuje... "Och, málem bych zapomněla, já..." vyhrknu po chvilce, "...já jsem Gilraen," dodám nakonec a znovu se usměji. Nyní už mnohem jistěji než předtím. Velice jste mne rozrušil, málem jsem se zakoktala...NE! Dost, Gil...Mám velké nutkání začít se smát. Ale neudělám to, ovládnu se. Přeci jen mám nějakou úroveň. "Vynechej moji osobu...Sidus není úplně tolerntním městem..." V hlavě mi doznívají slova starce. Že by si taky hrál se svým okolím? "Pokud bude vaše nabídka víc než lákavá, proč ne," odpovím mu po chvilce ticha, "ale nemyslím si, že je příliš vhodné probírat tyhle věci na ulici," navrhnu nenápadně, abychom se přemístili někam, kde bude větší jistota, že nás nikdo neuslyší. Doufám, že si uvědomuje, že se s pár zlatými nespokojím...

Nex - 30. prosince 2007 19:48

soukromá zpráva od Nex pro Úkryt za stromem Najednou uvidím, že se nějaká osoba přibližuje k mému poltergeistickému cíli. Rychle se skryji za strom a vypadá to, že si mě ta vlezlá osoba vůbec nevšimla. Kruci, co tu sakra dělá? Možná jsem neměla volat tolik zvířat. Přece jenom, většina lidí je tak neohrabaných, že vyplaší i hlucho-slepýho mravence na druhým konci lesa, a když jich vidí rovnou čtyřicet dva pohromadě, tak to už pro ně musí být zázrak. Co ale teď budu dělat? Třeba... Ne, to ne... Ale možná... Jo, nemám co ztratit. V nejlepším případě ji odlákám, v nejhorším případě ji neodlákám. Nic tak hroznýho se nestane. Rozmyslím se a potichu začnu vzlykat. Pláč propracovaně zesiluji, přesně naplánovaně střídám tóniny, jak to mám nacvičené, aby to vypadalo jako skutečný pláč.

Nira - 30. prosince 2007 20:42

soukromá zpráva od Nira pro V lese Obrys věže mi zmizel za starým rozložitým dubem a vzduch se malinko začal ochlazovat. Už jsem se skláněla pod jednou z větví, když jsem zaslechla jakési naříkání. Co to kruci…? Strnu na chvíli na místě, ruku položenou na drsné kůře stromu. No skutečně. Kousek ode mě se ozývá pláč. Proboha, kdo to…? Zní to jako kdyby plakalo dítě. Co tady v lese dělá, vždyť za chvíli přijde bouřka! Narovnám se a zaposlouchám se, abych věděla z jakého směru to přichází. Ještě jednou pohlédnu směrem, kde tuším město a vydám se opatrně za zvukem pláče. Jednou jsem slyšela, že takhle lákali své oběti do pasti lesní netvoři! Snažím se jít velmi tiše a dívat se pod nohy kam šlapu. Zvuk zesiluje,i když ho teď trochu zkresluje vítr. Projdu mezi stromy a blížím se k místu odkud se pláč ozývá. Jednu ruku při tom pro jistotu položím na rukojeť dýky za pasem. Na báchorky nevěřím, ale co kdyby….? ,,Hej,“ zavolám ještě polohlasně, ,, kdo tu naříká?“ Podle tenkého hlásku, čekám, že najdu ztracené dítě a tak mě nepřekvapí, když nedostanu odpověď. Dojdu na místo a rozhlédnu se po hlase.

Cassius - 30. prosince 2007 20:52

Když se mě svěří se svým jménem všimnu si jak najednou znejistlěla ale po chvily byl její úsměv opět vyrovnaný jako by si se mnou hrála pomyslím si,usměju se a dám si proud svých černých vlasů za ucho snad vypadám normálně a pomyslím na to jak vypadám...mladý elf s delšími černýmy vlasy, uhrančivé modré oči,středně vysoká, mírně pohublá postava která je oblečena v loveckém oblečení s mečem schovaným pod věcmi v pohotovostní poloze. S mírnými rty nad nevíraznou bradou Opět mi spočinul pohled na ní Gilraen která mě zároveň zkoumala pohledem. Když si mě všimla zeptala se starce zda by nebylo lepší jít jinam... Myslím že jste říkal něco o tom že by se to mělo udělat tady,pane řeknu s nadhledem a pokynu hlavou Gilraen Snad se neurazí...sakra tímhle se teď nemůžu rozptylovat pomyslím si a čekám na starce

Nex - 30. prosince 2007 21:33

soukromá zpráva od Nex pro Dospěla jsem k názoru, že ona vtíravá osoba, co mi překazila poltergeistování je ještě vtíravější, než jsem si původně myslela. Zkontroluju asi výraz, o němž vím, že většinu lidí naprosto odzbrojí, množství slz, které mi tečou z očí, protože potřebuji, aby byly adekvátní imaginární situaci, do které jsem prý dostala a začnu ke zvukovému vystoupení přidávat herecký výstup. Tak, schválně jak to spolkne tahle. A zavřískám "Jááá... Jáá jsem se ztratiláá!" Pokračuji v jekotu a zabořím svoji tvář do dlaní. Skoč na to, skoč na to! Částečně spatříš za stromem sedět malého tvora, který ti sotva sahá do půli stehen. Vidíš především proud zlatých pečlivě upravovaných vlasů, zpoza kterých vyčnívá útlá postava oblečena do dlouhých světlých šatů.

Paní Jeskyně - 31. prosince 2007 09:56

Ulice Převlečený stařec jen s mírným údivem a pobavením sleduje, jak ještě před chvílí odmítavá a poté poměrně chladná Gilraen nasadí nesmělou masku. "Málokde se schováš líp než v davu lidí," odvětí po její další řeči a zjevně nesouhlasí s jejím návrhem. Přesto se však opět obezřetně, avšak přirozeně rozhlédne. "Pokud máš ale lepší návrh, tak prosím. Řekni mi ale předem, ať tu zbytečně neztrácím čas, ať se tě zeptá kdokoliv, nikdy jsi mě neviděla a já nemám s ničím nic společného, jasné?" Jeho slova dají jasně najevo, že pokud se má skutečně v úmyslu s každým vybavovat a vyprávět mu kde co, pak se nemá o čem bavit. "Nepotřebuju se rozhádat ještě s ním, nehledě na to, že bych pak..." zamumlá, ale ihned zmlkne, když si uvědomí, že své myšlenky už zas říká nahlas.

Nira - 03. ledna 2008 02:15

soukromá zpráva od Nira pro v lese Čekala jsem téměř vše. Tohle ne. Malý tvoreček, snad skřítek. A očividně velmi nešťastný. Aniž bych se zbavila počáteční bázně, která mne zasáhla, když jsem spatřila tvora tak vzácného, pokleknu nějaký kus od vzlykající do trávy a tiše, abych jí nevyplašila se zeptám : ,,Jsi v pořádku?“ Jasně že není, jinak bych tu nebyla. ,, Můžu ti nějak pomoci?“ Možná jsem se spletla. Co já mám co řešit stesky tvorů, kteří jsou tak neobvyklí , že je nepravděpodobné, že je člověk potká. S čím jí zrovna já mohu pomoci? I přes to zůstanu ještě chvilinku klečet. No tak, neplač.“ Já sama jsem ráda, že jsem se tu neztratila.,, Neboj, nějak to najdem?" Řeknu neurčitě, jen abych zabránila dalšímu přívalu slz. V podstatě netuším, jak se může skřítek, pokud je skřítek, ztratit v lese.

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 03. ledna 2008 14:44

Ulice Pohledem spočinu na Cassiovi: Tady? No jak myslíte... Mlčím. Protentokrát se mi na tváři usadila vážná maska poněkud nepřístupně a lehce odmítavě vyhlížející ženy. Hraju si s neposedným pramenem svých vlasů. Natáčím si je na prst a mírně znuděně vyčkávám až se někdo po proslovu starce osmělí promluvit. Vypadá to, že elfík nějak ztratil řeč, takže mi nezbývá nic jiného než se řeči ujmout sama: "Pane", oslovím ho ledově klidným hlasem, "nejsem ten typ člověka, který by v těhle případech dělal nějaké problémy. Jednám seriózně. Moje slovo vám musí stačit, už to nebudu opakovat." Začíná to být nuda, ať už sakra vyklopí, co chce. Nesnáším, když někdo věci zbytečně protahuje. Měl by přejít k věci, ráda bych se konečně dozvěděla, o co jde. "Mohli bychom již přistoupit k věci, nemyslíte?" nevydržím to už, "a mohl byste se nám také předtavit. Bylo by to nanejvýš slušné," rýpnu si ještě trochu. Ten chlap mě místy vytáčí. Cassia si moc nevšímám, jen k němu čas od času zabloudím pohledem, jestli je tu stále s námi. Nějaký obrýzek si o něm vytvořím až později, teď se musí jednat.

Paní Jeskyně - 03. ledna 2008 15:44

Muž se nejspíš spokojí s Gilraeninými slovy, každopádně nic nenamítá. "Dejme tomu, že mi zatím můžete říkat Thysiop," představí se a obrátí se k Cassiovi. "Tobě už jsem říkal, co chci. A ty," Pohlédne zpět na Gilraen. "Vidíš toho muže, co prodává zeleninu?" zeptá se a ukáže směrem k vysokému obchodníkovi, který se o něčem s kýmsi dohaduje. "Vedle sebe má položený hrnek s pitím, čert ví, co tam má. Ale to není podstatné. A já chci, abys vzala tohle," praví o něco tišeji a z brašny vytáhne skleněnou lahvičku, malou přesně tak, aby se pohodlně vešla do dlaně, "a obsah vylila dovnitř. Ne celý, samozřejmě, nechci, abys zmařila dny práce, stačí ani ne třetina." Thysiop vtiskne lektvar Gilraen do dlaně. Má kalnou světle hnědou barvu, ale tento fakt nijak nepomůže ani jednomu z vás k rozpoznání obsahu. Thysiop se poté opět otočí na Cassia. "Měl by ti potom mimo jiné říct o jedné knize. Chtěj po něm, aby ti ji ukázal, pokud by jich měl víc, tak třeba všechny, na tom už nesejde. Desky nebudou nijak zdobené ani popsané, nic. Myslím, že víc takových tam mít nebude. Chci, abys ji koupil. Pro dá ti ji za pár stříbrných a no, dejme tomu, že bude velmi ochotný," pousměje se. Poté pohlédne na Gilraen. "Pokud by se vyskytli nějaké problémy, tak mu pomoz, a hlavně tu knihu... Zaplatím. Víc než kolik bys dostala s nějakým slušným, galantním mužem, který by se okamžitě představil a vzal tě na sklenku," pronese poněkud posměšně.

Cassius - 03. ledna 2008 18:18
	kdyz se ujistím ze to starec myslí vážne vyjdu vstric stanku a okem se podívám jestli jde Gilraen za mnou,kdyz ji poznám pokracuji dál ke stánku Dobrý den,co prodáváte? zeptám se a cekam jak bude dal doufam ze se rozpovídá a pak by to mohlo jít snadneji pomyslím si už by to mohlo být za námi podívám se na prodávajícího a cekam

Nex - 03. ledna 2008 18:24

soukromá zpráva od Nex pro Hurá, skočila na to. Zní celkem důvěřivě, takže si budu hrát dál na malou hodnou holčičku, která se ztratila. Chvíli ještě brečím sama sobě do dlaní a do pláče přimíchám i mírný hysterický přízvuk. Potom se pomalu otočím a upřu na onu vtíravě důvěřivou osobu pohled svých velkých zelených očí, které mají u vnitřní strany duhovky výraznou zlatou barvu, která má na celkové barvě asi padesáti procentní podíl. Ještě jednou popotáhnu, utřu si z tváře svoje pracně vybrečené slzy a při pohledu na onu nevítanou osobu rozjasním svoji dětskou tvářičku. Rychle vyběhnu k oné osobě a skočím jí se šťastným a bezelstným dětským výskotem kolem krku. "Máámíí, kde jsi se mi ztratila, mámí? Víš, jak moc se mi po to bě stýskalo?" Dožvatlám a vlepím oné osobě na tvář takovou tu uslintanou dětskou pusu, po které je většina dospělých jako v sedmém nebi. Panebože, já jsem se zase nechala unést. Jestli to takhle budu hrát dál, tak to dopadne jako minule a já se opravdu nechci dát adoptovat od jakési věvodkyně blabla z blabla co neumí říct nic lepšího než ´jakpak jsme se vyspinkali´ a podobně. I když... Kdybych šla s ní, mohla bych si cvičit můj herecký talent a pak vystupovat jako potulný herec v roli malé ztracené holčičky. Tohle byl vždycky můj sen. Jo, teď se do té role teprve vžiju. Svět uvidí, jak vypadá pravá roztomílá ztracená holčička! Dokončím svoje předsevzetí a hned ho začnu plnit. Nakloním se k té osobě co jí sedím na klíně a spiklenecky ji zašeptám do ucha. "Víš, Cecilce se po tobě taky hrožně stýskalo. Nikdy to nepžizná, ale plakala stejně jako já. Myslí si, že kdyby ses to dozvěděla, tak by už nebyla odvážná. Ale nežíkej jí, že jsem ti to žekla. Byla by smutná." Došeptám jsem s výrazem dětí, které mají nějaké tajemství, které pro ostatní vůbec není důležité a věnuji nepohodlné osobě láskyplný a šťastný pohled.

Paní Jeskyně - 03. ledna 2008 18:26
	soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Muž se na tebe nechápavě podívá. "Vypadám snad na to, že bych prodával keramiku?" zavrčí nevrle a nevěnuje ti příliš mnoho pozornosti.

Cassius - 04. ledna 2008 12:02
	soukromá zpráva od Cassius pro ne to ne ja sem se jen chtel zeptat odpovím a snažím se co nejvíce zdržovat za kolik tady prodáváte zeptám se a prohlizim si vystavene veci

Nira - 05. ledna 2008 02:32

soukromá zpráva od Nira pro V lese Co já tady vůbec dělám? Copak vím jak to utišit? Měla bych si to přehodit přes rameno a vypadnout dřív než začne bouřka. S uklidňováním může přijít někdo pak. Zrovna si vážně začnu pohrávat nápadem, že prostě vstanu a potáhnu ji za ruku k věži, když přestane plakat a vykulí na mě dvě velká zelená očka. Vyděšená z té změny nezareaguji včas a tak se mi pověsí kolem krku a nakonec mi vlepí pusu. Brrr! Takže ztracené dítě a očividně v šoku. Aniž bych nějak zvlášť poslouchala cosi žvatlá, hlavou mi běží spousta myšlenek. Dítě?? Kde se tu vzala? Je trochu no…divná, i když co já vím, jak se chovají děti. Co se stalo s rodiči? Možná jsou s toho města s věží? Jestli je tam teda město. Snažím se hezky usmívat a nenápadně si ji držet od těla. Další uslintanou pusu už ani omylem. Tak jo. Ale jak začít. ,,Teď už nemusíš být smutná,“ vylovím z paměti útržek toho co říkala. Kdo je kruci Cecilka? Ona? Znovu se mile usměji.,,A řekne mi Cecilka co tu děláš?“ Nemůžu jí tu nechat, ale původní plán se mi líbí čím dál víc. ,,Bude pršet, já jdu do města, půjdeš se mnou, viď?" Říkám nejmileji, jak jen to jde. ,,Bude to hezká procházka, ano?" Možná to půjde. Hlavně, ať proboha nezačne zase brečet! Co já vím, děti brečí pořád.

Nex - 05. ledna 2008 09:08

soukromá zpráva od Nex pro V lese, u staré chajdy Bude pršet? To mi zmoknou... no nic, budu s tou osobou muset do města. Třeba tam bude víc míst na poltergeistování. Místo toho se obdivným pohledem zakoukám na osobu a řeknu jí. "Ty ceš jít do toho města s věží mámí? Počkej na mě, pšinesu Cecilku." Seskočím ji z klína a doběhnu k tomu oknu, do kterýho jsem předtím dala králíka. Vezmu ho a přinesu ho té vtíravé osobě. Dám ji Cecilku do klína a s hrdostí hlase chudákovi králíkovi poručím. "No, Cecilko. Tak žekni mamince, co jsme tu celou dobu dělali. Potom půjdem do města s tou věěží. To si pšece chtěla, ne?" Dopovím, začnu poskakovat jakoby nedočkavostí a zatleskám jak malé děti, když se na něco těší. Ach jo, zase jsem délku toho jednoho potlesknutí trochu prodloužila, ale to se časem vypiluje. Teď jenom musím být milá malá hodná holčička a pochybuju, že by si ty hlídaly, jak tleskají. Takže by si toho nemusela všimnout. Pohledem plným očekávání se podívám na tu osobu co jsem jí vrazila králíka a rozrušeně zažvatlám. "Tak mámí. Půjdeme už? Já se tam táákhle hrozně těším." A opíšu rukama nenápadně co největší kružnici, nebo spíš půlkružnici, aby věděla, jak moc se tam těším. To mě baví. Takhle dobře jsem se nepobavila ani u poltergeistování. u tohohle zůstanu. Pomyslím si potěšeně a s nedočkavým pohledem upřeným na osobu potěšeně mírně poskakuji.

Paní Jeskyně - 05. ledna 2008 10:48

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V lese, u staré chajdy Zbytek králičí rodiny, který prve poplašeně pozoroval, co se děje, nyní s radostí přihopsal. Taktéž dvě srnky, pět myšíi, dvacet housenek, osm datlů, jedna vlaštovka a asi čtyřicet dva mravenců přišlo, přiběhlo, připlazilo se a přiletělo blíž. Nyní stojíte u otevřeného okna chajdy, nad hlavou mračna, ze kterých co nevidět začne pršet, a kolem sebe spoustu malých zvířátek.

Paní Jeskyně - 05. ledna 2008 10:53

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V lese, u staré chajdy Jakoby nestačilo, že ta malá skřítka donesla králíka, nyní se kolem ní seběhli tři další. I ty dvě srnky, na které jsi narazila a které ještě před chvílí poplašeně pokukovaly, se seběhly kolem. A jak vidíš, osmělilo se i pět myšíi, osm datlů a jedna vlaštovka. Kdybys měla lepší oči, zahlédla bys v trávě i dvacet housenek a asi čtyřicet dva mravenců, ale těch sis nevšimla. Nyní stojíte u otevřeného okna chajdy, nad hlavou mračna, ze kterých co nevidět začne pršet, nejspíš o mnoho dřív, než dojdete do města, a jste obklopeni spopustou malých zvířátek.

Nira - 12. ledna 2008 02:56

soukromá zpráva od Nira pro V lese Začínám toho mít akorát dost. Bouřka na spadnutí, skřítek nebo dítě posedlé zlým duchem, králík a ještě k tomu další lesní zvěř. Začínám být trochu podrážděná a taky unavená. Nic proti pomoci někomu ztracenému v lese, ale ať dělám co dělám ona mi zas tak ztracená nepřijde. V podstatě vůbec. Rozhodnu s rychle, obzvlášť proto, že ještě jednou zkoumavě shlédnu blížící se mraky. Možná putuji příliš dlouho sama, ale tohohle povyku a žvatlání bylo z mého pohledu až příliš. Aniž bych doposlechla jaký zajímavý zážitky prožil králík a kdovíkdo ještě, skloním se k malé, nahmatám její ručku a oznámím jí :,, Tak jdeme, maminka chce být před bouřkou ven z lesa.“ tvářím se nesmlouvavě a trochu rozmrzele a jako by mě cosi popohánělo být co nejdřív odsaď pryč. Vážně jsem netušila, že se dožiji chvíle, kdy budu raději utíkat z lesa a vyhledávat společnost lidí. Dnes mám divný, naléhavý pocit, že čím dřív budu ve městě tím lépe. Ještě jednou si v duchu postesknu. Co se to se mnou děje? Však jednoduché vysvětlení není třeba nijak dlouho hledat. Týdny sama, bez lidského kontaktu, připravená spíše se utkat s lesními šelmami a duchy než zachraňovat děti, skřítky a jakoukoliv jinou havěť. Obzvláště ne, když se okolo nich zničehonic a bez příčiny stahuje zvěř. Uvědomím si jak se tvářím a povzdechnu si. Co sis vymyslela, s tím se poper. Nahodím na tváři příjemnější výraz, který si většinou schovávám pro chvíle kdy jsem sama, skloním se k ní a co nejmedovějším hlasem se snažím to stvoření přesvědčit, že kdybychom vyrazili před půl hodinou, i tak by to bylo pozdě.,,Musíme běžet,“ řeknu a snažím se jí za ruku táhnout z chajdy, ,,půjdeme k věži, bude to zábava.“ Řeknu jaksi nepřesvědčivě. Půjdeme všichni, já, ty, Cecilka….“ Začínám být trochu nervozní a přidávám na síle hlasu. Pokud se nechá táhnout lesem směrem k městu, za chatrčí zrychlím, i když se budu stále snažit, aby mi stačila. Pokud nebude, napadne mě, že jí poponesu, vždyť vypadá, že neváží nic moc. Pokud se bude bránit pustím jí a pokusím se něco vymyslet. Ani jsem netušila, jak můžu být v určitých situacích bezradná.

Nex - 12. ledna 2008 07:55

soukromá zpráva od Nex pro Najednou se ke mně začnou sbíhávat zvířata. Tohle mi nedělejte. Malý děti se vás bojí, tak já musím taky. Nedá se nic dělat. Rozrušeně se podívám kolem sebe, vyděšeně vypísknu a rozběhnu se směrem k nové mámě. Ta cosi pronese, chytne mě za ruku a vláčí mě za sebou. Za chatrčí už jako dítě nestíhám a uvažuji, jestli by mohlo dítě byt stejně rachlý jak já. Dojdu k názoru, že ne všechny děti jsou tak nadané jako já a s králíkem v náručí se taky běhat moc nedá. Najednou se aktuální mámá zastaví. Panebože, co to dělá?! Pomyslím si, když se mě pokusí vzít do náruče. Aha, to bude zábava. Fajn. Myslím, že si to nechám líbit. Zaprvé vypadá, že je z toho deště už trochu rozmrzelá a tahání se skřítkem by jí mohlo zvednout náladu a zadruhé, nevím jestli jsou děti přeborníci ve vytrvalostním běhu stejně jako já, takže to asi nebudu riskovat. Navíc, přiznala se, že to je moje matka. Tak co. Podívám se na tu osobu, co jí musím zjistit jméno, obtočím ji vypracovaným způsobem ruku kolem krku a jako poděkování ji vlepím další dětskou pusu. Ať si taky užije. Kdyby náhodou ještě chtěla mít po setkání se mnou dítě, tak bude mít trenažer zadarmo. Měla by mi ještě poděkovat. Nahlas však jen řeknu: "Půjdeme už? Já v tom městě ještě nebyla a móóc se tam s Cecilkou těším." Pronesu i za králíka, kterého tahám pořád sebou od té doby, co jsem ho pojmenovala Cecilka.

Paní Jeskyně - 12. ledna 2008 10:38

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Muž se na tebe rozmrzele podívá, skoro máš pocit, že se ani neumí tvářit jinak. "Záleží na tom, kolik dáš," řekne s jen malým zájmem. Ale pořád ještě nemůžeš udělat to, co chtěl Thysiop. Gilraen jak se zdá stále nejde. Po chvíli si všimneš, že se muž na nepatrnou chvíli zadíval na ten koš, který jsi ještě starci nevrátil. Na čele se mu vytvořila vráska, jak nad něčím zauvažoval, ale hned zmizela a on opět odvrátil zrak.

Cassius - 12. ledna 2008 10:50
	soukromá zpráva od Cassius pro že by ho zajímalo co je v tom košíku? pomyslim si doufám že tím nic nezkazim pomyslím si "copak děje se neco?" zeptám se a sleduji zda se znovu nejak změní jeho pohled či výraz v obličeji,zkouším zjistit zda už Gilraen udelala co mela ale nevidím jediný náznak toho že už mám možnost udělat to proč sem sem prišel

Nira - 13. ledna 2008 11:07

soukromá zpráva od Nira pro V lese Jen jestli tam nějaké město je. Když malá jak jsem správně tušila nestíhala, vezmu jí do náručí. Vysloužím si za to další uslintanou pusu. Začínám si zvykat. Naštěstí není moc těžká. ,, Za chvilinku tam budeme,“ pronesu trochu s námahou přiškrceně. Život je vážně samé překvapení, ráno jsem byla nádherně sama v tichém lese a teď sebou vláčím do města upovídané cosi. Když nemusím sledovat, zdali stíhá jít tak rychle jako já, přidám do kroku. Proplétám se mezi stromy a keři, překračuji kameny a kořeny a i přes to, že pořádně nevidím kudy šlapu, pohybuji se rychle, sebejistě a v rámci možností i celkem tiše. Když ucítím první studené kapky, povzdechnu si a ještě přidám. Tak to jsem skutečně nestihla. Trochu začínám funět a i přes to, jak se ochladilo, na čele mě vyrazil pot. S úlevou přivítám známý obrys věže mezi stromy a udržuji tím směrem cestu. Když se kousek za mnou ozve zapraskání větve, strnu a pak se otočím i s malou v náručí po zvuku. Mezi stromy stojí s jazykem vyplazeným a celou zadní polovinou těla rozvrtěnou, velký šedohnědý pes. Uši mu plandají okolo hlavy a z velké tlamy mu ukápla slina na zem. Srst má uválenou a plnou všeho, co se mu do ní zamotalo, od bodláků, jehličí až po jakýsi květ. Přes hrudník a na přední tlapě má zhojené velké jizvy. Může mi být lehce nad pas a jakmile mu přišlo, že jsme se na sebe dost vynadívali, rozeběhne se k nám. ,, Kamínku,“ zavolám radostně, ,, ty si mě konečně našel!“

Nex - 13. ledna 2008 20:44

soukromá zpráva od Nex pro V lese, na dohled věže No, nemůžu říct, že by tohle byl zrovna můj nejoblíbenější styl cestování. Určitě existují i pohodlnější možnosti, jak přesunout dítě z jednoho místa na druhé. Pomyslím si, když už delší dobu skáču Mámě v náručí jako pytel brambor. Moje skákání se navíc znásobuje tím, že Mámá taky skáče, přeskakuje a proplétá se mezi kořeny, stromy, keři a vším, co mi normálně vůbec nevadí. Ještě, že tam zachvilku budem. Už tak cítím, že budu mít modřiny, otlačeniny a všechno podobný. Navíc se hrozně potí. Tak těžká přece nemůžu být. Doufám, že v tom městě už budeme. Nutně se potřebuju umýt. Jak se vlastně umývají děti? Kruci. Na to jsem nepomyslela. Co když se neumývají samy? Tak prostě budu speciální velice chytrý dítě, co se samo koupe. Rozřeším nakonec situaci a s potěšením zjistím, že už se dalo do deště. Najednou se Mámá zastaví, přičemž já málem vyletím z náruče a otočí se po místu, kde zapraskaly větve. Tam, kde předtím byla jen tráva, teď stál velký šedohnědý pes. Stačila jsem pohotově zareagovat a místo toho, abych se na něho usmála a spřátelila se s ním, vyděšeně zaječím, přičemž si sáhnu na samý vrchol svého hlasového rozsahu a se slovy "Já tady nechci umřít" s jasným a výrazným znakem hysterie se Mámě vystrašeně rozpláču na rameně. Tomu se říká herecký výkony. Takhle dobře jsem malou vystrašenou ztracenou a ještě bůhvíjakou holku ještě nezahrála. Ten pes mi vyloženě hraje do karet. Musím mu potom poděkovat. Potěšeně si pomyslím a mezi vzlyky zaslechnu Mámu, jak se se psem vítá. Hmm... Zřejmě ho zná. Jinak by ho asi neoslovovala Kamínku. Proč ho pojmenovávala Kamínek? Kamínek je slovo mající význam malý kámen a tenhle pejsek rozhodně nevypadá male. Možná je dokonce větší než já a mně nikdo Nexinko neříkal. Jsem si jistá, že bych si to pamatovala. Proč ho nepojmenovala rovnou Hromada kamínků, Balvánek, Šutrýsek, Menhirek, Křemílek nebo něco podobnýho? Takhle si každej představí malinký štěňátko, ne Maxipsa Fíka. Třeba ho dostala jako malý hravý štěně. To očividně vypadal jako kamínek. Teď je o drobet větší, ale to nevadí. Jako ke štěněti se k němu jméno Kamínek určitě hodilo. I když vyrost v pěknej menší balvánek. Řeším jméno psa, zatímco Mámě usilovně hystericky pláču na rameně.

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 14. ledna 2008 21:16

U stánku Pečlivě naslouchám slovům Thysiopa. No, spíše takového Thysiopa v uvozovkách, jsem si téměř jista tím, že to není jeho pravé jméno. Ale na tom nesejde. Jedná opatrně a už proto od něj bezeslova přijmu lahvičku s tekutinou a schovám ji bezpečně pod plášť. Zajímalo by mě sice, jaké to má účinky, ovšem na to teď není čas. Při zmínce o penězích se jen usměji. Jsem na tebe zvědavá... "D-do-dobrý den," oslovím zelináře třesoucím se hlasem, když s výrazem štvané zvěře dorazím ke stánku. "Já..." začnu svou hru poněkud ustrašeně, "víte...myslíte, že..." Vypadá to, že se každou chvílí rozbrečím. "....myslíte, že byste mohl..." Nakloním se blíže k němu. Tak, aby ucítil jemnou vůni mého parfému. A tak, aby mohl dobře nahlédnout do výstřihu mých šatů. "Támhleti dva," pohodím hlavou ke dvěma náhodně vybraným mužům, jež si prohlíží zboží na trhu, "za mnou pořád chodí. A jeden z nich, ten menší mi..." náhle se zaseknu jako by mi to, co bude následovat, způsobovalo nesmírnou bolest. "mi dokonce položil nůž na krk a...Pane, prosím vás, pomozte mi!" Zvolám zoufale a v celku nahlas, aby si mě alespoň někdo všiml. "Nevím už, co mám dělat a vy..vy jste takový silný...určitě se jich nebojíte...já...já...prosím..." Skloním hlavu a začnu natahovat. Ano, tohle je přesně moje taktika - slabá a bezbranná potřebuje zachránit od silného muže. Jsem si jistá, že to zabere. Tak pojď koloušku, obejmi slabou ženu kolem ramen a skoncuj s jejími utiskovateli! Ukaž, že jsi chlap!

Paní Jeskyně - 15. ledna 2008 16:06

Když se přiblížíš ke stánku, vidíš Cassia, který se s obchodníkem o čemsi baví. "Mělo by se něco dít? Tak co chceš?" zaslechneš ještě konec jeho nevrlých slov. Když jej oslovíš, víš naprosto jistě, že jsi ho přinejmenším dost znajistila. Rozhodne nereaguje chladně jako Thysiop, zvlášť po tvém výstupu. "Já..." slyšíš, že onen protivný hlas, který měl ještě před chvílí se o něco změnil, a nejspíš má narozdíl od Thysiopa o něco málo větší vychování. Vidíš, že nemá slov, nejspíš se s podobnou situací nesetkává každý den. "Promiňte, ale já skutečně..." Jako bys mu viděla na očích Nejdřív tady ten se svýma nesmyslnýma otázkama, teď jakási ženská, co po mně chce, abych ji bránil. "Totiž... Nejsem správná osoba, která by... Heleďte, nechcete radši zajít za strážema?" promluví nejistě a nervózně přešlápne na místě. "Pane," osloví Cassia, když se od tebe po chvíli trochu odtáhle. "byl byste tak laskav a pomohl byste, prosím vás, té ženě?"

Cassius - 15. ledna 2008 20:50

Sakra co se to tu děje? pomyslím si když uvidím Gilraen která jde k nám s mužem zrovna teď! když slyším co si vymyslela musím se sklonit a usmát se ale tak aby mě muž neviděl. Celé to poslouchám a když se muž otočí na mě odpovím mu Já myslel že tu něco prodáváte řeknu a probodnu ho očima očividně se me chce zbavit,taky kdo by nechtel pomyslím si Omlouvám se paní skloním hlavu k Gilraen ale bohužel vám nemohu pomoci protože tady s pánem máme něco k řešení podívám se jí do očí tím způsobem jakým bych normálně nikdy neudělal. Otočím se zpátky k prodejci a čekám co mi na to řekne

Nira - 18. ledna 2008 14:35

soukromá zpráva od Nira pro V lese Když mám u sebe Kamínka hned je mi o mnoho veseleji. Chci položit malou na zem, abych se s ním mohla náležitě přivítat, když se mi hystericky rozkvílí na rameni. Proč by proboha měla umírat? Myslím si, že až dorazíme do města, nechci mít s dětmi nic společného. Samozřejmě potom, co vymyslím jak a co s ní. Nešťastně si povzdechnu a otočím oči v sloup. Rychle docházím k názoru, že děti a vše tomu podobné mají být zavřené doma za hezky silnými dveřmi, schované za sukní svojí mámy, popřípadě tiše dovádět ve vysokou zdí obehnané zahradě. Pak ale zaženu zlé myšlenky vzniklé jen stresem z mojí první podobné zkušenosti,vždyť za to nemůže. A dnes už pokolikáté, tiše utěšuji plačící. „Neboj, on ti nic neudělá.“ Říkám jí a jemně se snažím vyprostit se z jejího sevření. Mezitím už Kamínek dobíhá ke mně a tak abych se vyhnula jejímu dalšímu záchvatu strachu a pláče, otočím se k němu zády, jednu ruku mu vzepřu proti hrudi, aby na mě neskočil a malou nevylekal. Jí pak opatrně položím na zem. „Neboj se,“ řeknu jí znovu. „To je moc hodnej pejsek“a držím se mezi nimi. Kamínek rozradostnělý naším setkáním kňučí a snaží se mi oblíznout obličej. Chytnu ho okolo krku a popotáhnu kousek dál, abych se s ním mohla uvítat. Drbu ho za ušima, nechám ho na sebe skákat a nakonec se oba svalíme na zem. Vzápětí se zase uklidním, mám na starost jí a přichází bouřka. Donutím Kamínka klidně sedět a zavolám:„Pojď sem, nic ti neudělá! Pojď, on se chce jen skamarádit.“ Počkám jestli přemůže strach, bylo by to mnohem jednodušší. Copak děti pořád jen pláčou? Všeho se bojí? Snažím se rozpomenout na dětství a děti ve vesnici. Většinou se mi vyhýbali nebo křičely. A já? Copak jsem taková taky byla? Asi ne. K ničemu by mě to taky nebylo. Krom toho jsem si jistá, že ona má do normálního dítěte dost daleko, takže jsou mi tyhle vzpomínky stejně na nic. Město, ach kéž už bych seděla někde v teple hostince! Lákám malou ke spřátelení s Kamínkem, pokud však stále pláče a tváří se vyděšeně, dojdu k ní já a znovu jí vezmu do náručí. ,,Seznámíte se pak, musíme si pospíšit.“ Pes běží vedle nás a já se rychle blížím ke věži.

Nex - 18. ledna 2008 15:27

soukromá zpráva od Nex pro V lese, u obrovského Kamínka Ještě chvíli propracovaně vzlykám a poté se potěšeným vnitřním a vyděšeným vnějším zrakem se podívám na toho roztomilého pejsánka. Ten je úžasnej. Taky bych si někdy mohla pořídit psa. Ty srnky, mravenci, housenky, králíci, myši, datli, vlaštovky a podobná lesní zvířátka mě už začínají nudit. Co takhle vlka nebo nějaký podobný roztomilý zviřátko? pomyslím si potěšeně a zároveň nejistě spustím: "Mámí, vážně je hodnej? Po pár chvílích, kdy se stále tvářím nedůvěřivě, se mi na tváři začne prohlubovat úsměv a já s radostným výskotem padnu Kamínkovi kolem krku. "Ty si ale milouškej pejsek. A hodnej. Mámá by mi nikdy nelhala. Zažvatlám nadšeně a pokračuji v objímání kolem krku, což je drobet problém, protože Kamínek nám už drobet přerostl. Možná by se mohl někdy vykoupat. Rozhodně by to nebylo na škodu. Ale stejně je roztomilej. Připitoměle se usmívám a pak na Mámů stejným způsoben zažvatlám. "My máme péjská? To je úžašný!"

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 18. ledna 2008 15:36

U stánku Posero. Prolétne mi hlavou již v okamžiku, kdy zelinář vysloví první slovo. To seš teda chlap. Měla bych ti...hmm... Mám vztek. Na něj, ale i na sebe. Měla jsem zvolit spíše takiku ztracené a ne pronásledované....nu což, kdo mohl ovšem vědět, že bude mít naděláno v kalhotách? Mlčím. Ty jeho výmluvy mě nebaví poslouchat. To je jen samé 'já' a 'totiž', nic, co by stálo za pozornost. Nechám domluvit Cassia a až potom se přiměju k odpovědi: "Domnívám se, že na stráže je už pozdě," zkonstatuji smutně se skloněnou hlavou, "příliš pozdě. Obrátím se ke Cassiovi. Dostala jsem nápad. Takhle to nepůjde, někdo bude muset upoutat jeho pozornost...."Ale pane," začnu prosebně, "oni mě chtějí zabít!" Rychle ho chytnu za ruku, avšak tak, abych obchodníkovi částečně zakryla svým tělem výhled. "Prosím vás!" zvolám žalostně a do dlaně mu vtisknu lahvičku s tekutinou. "Pomozte!" Poté už nenásleduje nic. Žádné zoufalé volání o pomoc, žádné prosby, žádné smutné oči....Omdlím. Sesunu se na zem přímo před Cassia. Celá bledá, oči v sloup. Omdlévání mi vždycky šlo. Snad to pochopí a ten buran si mě všimne, protože jinak...

Paní Jeskyně - 18. ledna 2008 16:17

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Procházíš lesem směrem k blízkému městu. Nebo jsi se alespoň v minulé vesničce dozvěděl, že někde tím směrem je Sidus. To je asi největší město široko daleko, ale jinak není ničím zvlášť zajímavé. Teď už čas od času zahlédneš mezi stromi jakousi věž, takže nemůže být pochyb o tom, že ti nikdo nelhal. Ostatně, jaký by k tomu měl důvod? Nad hlavou se ti honí už pořádně šedá mračna a v okolí visí tíživé ticho, ale cesta ti příjemně ubíhá. Když v tom ono ticho prořízne hysterický pláč dítěte, kterému podle hlasu nemůže být víc jak pět let, a čísi tiché vlídné utěšování, snad slova matky. Po chvíli pláč ustane a jen o něco později se ozve radostný dětský výskot. Ten už slyšíš zřetelněji a víš jistě, že ať už se raduje nebo brečí kdokoliv, je poměrně blízko.

Virdanel - 19. ledna 2008 21:30

soukromá zpráva od Virdanel pro Procházím se takovým docel klidným krokem ve tváři mám vepsaný lehce unavený výraz po docela dlouhé cestě a už bych si docela rád i odpočinul ,když v tom se někde ozve křik a já sáhnu po meči ,hned však ale odtáhnu ruku pryč a kroutím hlavou nad vlastní hloupostí: ,,Achjo Virdaneli ,ty už si vážně potřebuješ odpočinout." řeknu si v duchu a začnu se rozhlížet po zdroji těch zvuků ,které slyším. Nevidím však důvod proč je hledat a přece jen dítě někdo utěšil tak proč se zbytečně starat? A tak se zase vrátí ten unavený obličej a já se vydám znovu tím tušeným směrem k městu Sidius.

Paní Jeskyně - 19. ledna 2008 23:03

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V lese, na dohled věže Obě dvě zaslechnete cosi mezi stromy. Mohla by to být jen další lesní zvěř, ale slyšíte jasně lidské kroky, kroky, které se přibližují. Po chvíli kdesi mezi stromi zahlédnete poměrně zřetelný obrys lidské postavy. Nekráčí přímo k vám, ani se nezdá, že by se s vámi toužila setkat. Na tváři cítíte první kapky deště, které si už stačily prorazit cestu mezi větvemi stromů. Není to však stále nic víc, než trocha zanedbatelné vody.

Paní Jeskyně - 19. ledna 2008 23:04

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro V lese, na dohled věže Obě dvě zaslechnete cosi mezi stromy. Mohla by to být jen další lesní zvěř, ale slyšíte jasně lidské kroky, kroky, které se přibližují. Po chvíli kdesi mezi stromi zahlédnete poměrně zřetelný obrys lidské postavy. Nekráčí přímo k vám, ani se nezdá, že by se s vámi toužila setkat. Na tváři cítíte první kapky deště, které si už stačily prorazit cestu mezi větvemi stromů. Není to však stále nic víc, než trocha zanedbatelné vody.

Cassius - 20. ledna 2008 10:02

S úžasem sleduji jak přechází v čím dál větší histerii a nakonec se složí ta se měla dát na hraní jak uvidím že se ke mě napřahuje s lahvičkou a rychle si ji vezmu a sleduju jak se skacela na zem. Teď a nebo nikdy! pomyslím si když se prodavač sklání k bezvládné Gilraen,rozhlídnu se a když neuvidim jak mě někdo sleduje opatrně naliju takové množství jak říkal "dědula" a rychle strčím lahvičku k sobě do kapsy a sleduju co se bude dál dít Opatrně šťouchnu do Gilraen že je po všem a kleknu si k ní Jste v pořádku? promluvím na ní halo paní vzbuďte se ta to opravdu umí dobře hrát

Paní Jeskyně - 20. ledna 2008 11:13

Obchodník vypadá, že nemá daleko k panice. Divoce šermuje rukama a zjevně neví, jak se v takové situaci zachovat. "Paní, já... No tak, vstávejte... Bohové, co mám dělat?" Několik lidí se po Gilraen zvědavě podívalo, ale nikdo se očividně neměl k tomu, aby cokoliv udělal. "Třeba... Třeba by ji probrala voda," navrhne očividně jedinou zoufalou myšlenku, kterou má, a po další chvíli nekontrolovaného hysterického máchání rukama se natáhne pro džbán s vodou. Právě pro ten, do něhož byla ještě před chvílí vylita část obsahu podivné lahvičky...

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 20. ledna 2008 19:28

Zamrkám a otevřu oči. Tvář mám stále nepřirozeně bílou, téměř jako křída. "C-co..." Budím dojem dezorientované, očima těkám z místa na místo. Jsem zmatená. "A-ano...v pořádku," podívám se unaveně na Cassia. Skutečně jen málokdo by poznal, že to všechno jenom hraju. Naučila jsem se to dobře. Od nejlepšího učitele všech dob. Od života. Zpozorním, když zaslechnu zelinářův jankovitý hlas. Ne, vodu ne! Smyješ mi líčidla, burane! A navíc je v tom ještě to svinstvo... Takovéhle chlapy by měli rovnou na místě zabíjet. Žádnou důstojnost ani vezření to nemá. Fuj. "Pomoz mi," přikážu spíš než poprosím a natáhnu ke Cassiovi ruku. Nemusí mi zrovna dvakrát pomáhat, zvedla bych se i bez obtíží sama, jenže jak by to potom vypadalo? Musím si udržet taky nějakou prestiž. "Díky," zamumlám sotva slyšitelně, když už konečně stojím na nohou. Bojuji s nutkáním začít si oprašovat šaty a plášť, přeci jen nepatřily zrovna k těm nejlevnějším kusům šatstva. Možná mají dokonce vyšší hodnotu než celý zelinářův stánek....zkrátka, někdo si holt umí vybrat. Šaty nechám šaty a opět se vžívám do své role: "Už je to v pořádku...to jen...jen je toho na mě moc..." Plaše se rozhlédnu a hledám v davu své údajné "pronásledovatele". "Asi bych...asi bych měla jít. Snad mě nechytí..." řeknu nakonec. Nemá smysl se tady dál zrdžovat, obchodníček by mohl za chvíli chytit podezření a o to já přece nestojím. Spoléhám na Cassia, že se o tu knihu postará, i když na začátku to zrovna moc slibně nevypadalo. Asi ho, chudáka, nenaučili pořádně smlouvat....Ale co, já už svoje splnila, teď je to na něm. "Děkuji...za pomoc," pronesu při odchodu a mám co dělat, abych nepoužila ten milý, ironický a pro mě tak příznačný tón. Ten chlap by si zasloužil pár facek. "Rychle," šeptnu polohlasně Cassiovým směrem při odchodu ještě než zmizím v davu lidí. Pak už jen zakotvím u nějakého stánku, který je od zelináře vzdálen tak, abych jej mohla dobře sledovat, ale on neměl moc možností mě zahlédnout. Snad mu to nebude trvat moc dlouho...

Paní Jeskyně - 20. ledna 2008 19:49

Zelináři přímo vidíte na očích jeho nevýslovnou úlevu. To by tedy měl, problémová ženský odchází, vše je v nejlepším pořádku. Zamumlá jen zdvořilostní "Nemáte zač" a ostatně má naprostou pravdu. Sesune se na jednu z beden a nějakou chvíli se na ni dívá, aby se přesvědčil, že už dál nebude otravovat. Po chvíli si očividně všimne, že stále ještě drží v rukou džbán a že bezmála třetina vody v nepozornosti vytekla na zem. Mocným douškem se napije, než způsobí další škody. Jedna přepadená ženská je na něj dost a teď chce mít nepochybně přinejmenším do příští zimy pokoj. Poté zaregistruje stálou přítomnost Cassia, a když vidí, že se ještě skutečně nemá k odchodu, opět se zvedne na nohy. V tu chvíli se musí přidržet stolu, aby nespadl a několikrát zamrká, poté se však obrátí ke svému zákazníku a unaveným hlasem pravi: "Tak co potřebuješ?"

Nira - 21. ledna 2008 08:39

soukromá zpráva od Nira pro V lese, na dohled věže ,,Tiše,“ zašeptám částečně k dítěti a částečně k psovi, kterého ještě přidržím pevně rukou za srst za krkem, aby ho nenapadlo rozeběhnout se za ním. Přikrčím se s nimi za nejbližší strom nebo keř a vyčkávám, až přejde. ,,Teď budeme moc potichu,“ šeptám malé. Nemám nejmenší chuť se s ním potkat. V lese jsem se vždy lidem vyhýbala a jsem přesvědčená, že jen díky tomu jsem nedošla větší úhoně. Teď reaguji bez přemýšlení tak, jak jsem se to během mé samoty naučila. Pozorně sleduji obrys postavy a poslouchám kroky. Malou položím znovu na zem , Kamínka jednou rukou hladím, abych ho uklidnila, v druhou pak vytáhnu dýku. Možná, že je to jen pocestný, který prochází, ale jsem opatrná. Stejně to vypadá, že má asi namířeno tam kam mi.Na tváři mě studí kapky. Dešti už opravdu neunikneme, ale ta postava nás ještě zdrží, pomyslím si otráveně.

Cassius - 21. ledna 2008 15:49

Celé to sleduju a když vidím jak prodavač sahá pro hrnek bojím se co bude dál no tak no tak tohle snad ne snažím se něco rychle vymyslet ale Gilraen je rychlejší a už se "probrala" a žádá o pomoc ale jo,zahrála si to dobřepodám ji ruku a pomůžu ji zvednout. Koukám jak přemýšlí jestli si má nebo nemá oprášit šaty a mám co dělat abych se nerozesmál,nakonec se Gilraen ovládne a napřímí se a odchází. Slyším ji jak na mě šeptne ať to provedu rychle to si snad myslí že si tady hraju nebo co? pokývnu hlavnou a očima sleduju jak odchází. Když můj zrak opět spočine na prodejci vidím jak pije z hrnku do kterého jsem pridal ten presvedcujici lektvar. Najednou jsem opět plný života a s nedočkavostí sleduju jak se ke mě obrací a má co dělat aby zůstal stát na nohou. Bavili jsme se o tom že byste mi mohl nabidnout neco vic nez zeleninu zkusim hned od podlahy doufam ze sem to ted nepo...

Nex - 21. ledna 2008 15:50

soukromá zpráva od Nex pro >V lese, na dohled věže Mazlím se s Kamínkem, když najednou si Mámá všimne, že někdo prochází kolem. Položí mě na zem, vytáhne dýku a řekne něco, čemu moc dobře nerozumím, protože slovo potichu je pro mě takřka nepochopitelná věc. Cože mám být? Potichu? Co to znamená? Mám takový pocit, že když jsem byla mezi vílami, tak jsem si moc nedoplnila slovní zásobu. Třeby to znamená nedělat randál. Nebo naopak dělat takovej rámus, že se ten chodec sebere a uteče. Teď mě dostala. proč vlastně vytahuje tu dýku? Chce nakrájet chleba nebo mi fušovat do řemesla? Pomyslím si a zmateně se podívám na Šutrýska, který stojí opodál přidržovaný paničkou. Jeho postavení mi však nedává najevo, co si myslí o slově tiše a potichu. Třeba to potichu znamená brečet. Co já mám vědět. Tak jo, risknu to. Když o tom tak teď přemýšlím, tak mi chybí táta, sestra, děda, bratr, bratranec, babička, bratr, strýček, teta, syn, dcera a pes. Jedno z toho to určitě bude. I když pochybuju, že to bude mít kolem dvou roků. Rozhodnu se a z důvodu nedostatku informací o slově ticho začnu řvát jak na lesy. Tak co? Bude to tátá nebo bábí? Toť otázka jest. Fajn, hlasuju pro tátů. Je tu ještě jinej návrh? Ne? Tak to bude tátá. Rozmyslím se a do brekotu a jekotu téměř na prahu bolesti začnu přidávat slovo jako "Táátíí, táátíí. Mě chybí táátíí. Táátíí." Čekám, jak Mámá zhodnotí moji definici ticha a co jsem to vlastně pomenovala tátá.

Paní Jeskyně - 21. ledna 2008 16:03

V Sidu, na náměstí Cassius Obchodník se na tebe poměrně zmateně podívá a nasatí přihlouplý úsměv. "Vážně?" zeptá se po chvíli a vypadá, jakoby dlouze lovil v paměti. Po dalších několika dlouhých vteřinách na tebe opět pohlédne a pomalu pronese: "A ty jsi?" Vskutku nevypadá příliš při smyslech, ale alespoň máš naději, že si pak nic nebude pomatovat. Tedy možná... "Nechtěl jsi náhodou... Ne, ne, to asi ne," zamumlá znova, zahledí se na špinavou desku na zemi, na níž ráčila upadnout Gilraen, a vypadá, že na tebe opět zapomněl.

Cassius - 21. ledna 2008 16:08
	Sleduji jak obchodník pohlédl na něco u země,asi pořádně neví nic o tom co se děje a o to je pravděpodobnější že si nebude nic pamatovat potom. No... mel bych zájem o jakousi knihu řeknu tajemně a doufám že mi sám řekne víc uvidíme co z tebe vypadne pomyslím si a doufám že to brzo budu mít za sebou.

Paní Jeskyně - 21. ledna 2008 17:08

V Sidu, na náměstí Cassius "Knihu?" zaptá se opět přiblble, ale pak se mu tvář rozjasní. "Já měl pár knih. Takový kuchařky, víš? Chceš nějakou kuchařku? Nebo taky takový básničky a pohádky. Třeba tudle o... Jak jen se menoval?" Zelinář se doslova rozplývá nad svým majetkem a začne si falešně pobrukovat jakousi písničku, přičemž se opět zadívá kamsi za tebe a možná dokonce opět zapomněl, že tu vůbec jsi. "Ach ano, ty jsi chtěl nějakou knížku, viď?" zeptá se po chvíli, když tě znova zaregistruje. "Jakouže jsi to chtěl? Mám pár takovejch těch kuchařek. Nebo básničky. Moc pěkný." Úsměv se mu ještě prohloubí a znova se dá do broukání, tentokrát o něco hlasitějšího, a můžeš jen doufat, že nezačne zpívat.

Cassius - 21. ledna 2008 17:13
	Doufám že ze sebe jen dělá to co teď předvádí snažím se udržet klidnou tvář no to ani ne,víte já moc vařit neumim zkusim doufam ze tomu dedovy opravdu neslo jen o ty kucharky pomyslim si rozcilene kdyby mi aspon rekl co by to melo byt...ale to ne netrpelive si odfouknu a podivam se na prodavace takze jaky ze mate ty knizky? zeptam se znovu a doufam ze zacne mluvit o necem jinym nez o kucharkach

Paní Jeskyně - 21. ledna 2008 19:08

V Sidu, na náměstí Cassius Obchodník se na tebe nechápavě podívá. "No dyť ti to povídám. Tož proč chceš kuchařky, když neumíš vařit?" pronese naoko rozezleně, ale pak se opět usměje a povídá ti jako k malému dítěti: "Víš co? Tak já ti to pěkně ukážu, aby ses mohl podívat, kterou kuchařku by sis chtěl přečíst, jo? Nebo jsi chtěl nějakou pohádkovou knížečku?" Poodstoupí pár kroků dozadu, kde má naskládané ostatní věci, a začne cosi hledat, nejslíš jeho milované kuchařky. Postupně nadzvedne kdejakou bednu, až vítězoslavně jednu z nich otevře a poodkryje jakousi starou vybledlou látku a tobě se naskytne pohled na pár knih.

Nira - 23. ledna 2008 17:54

soukromá zpráva od Nira pro Přikrčená, klidně dýchám v ruce známou rukojeť dýky. Kamínek, zdá se, už se s přátelil s tím cosi a tiše sedí. Jeho tlamu mám teď skoro u obličeje, čehož využije a dvakrát mě oblízne od ucha až po bradu. Na to je tak teď zrovna vhodná chvíle! Pomyslím si, ale protože se snažím být co nejtišší, jen se na něj výhružně zadívám. Pes zavrtí ocasem a mám pocit, že si myslí, že je to bezva hra. Raději bych, aby si to myslelo i to dítě Jsem otočená zrovna ve směru té postavy, tvář přitisknutou ke kůře stromu, malou za sebou, slyším jak se nadechuje, rukou prohrabuji Kamínkovu srst. Jen nějaký pocestný. Zase přejde a mě čeká už malilinký kousíček, než budu v teple. Jen musíme být chvilinku zticha. Jen chvíli a pak rychle přes les. Ten déšť je hrozně…. Vyděšeně sebou trhnu, oči mám vytřeštěné, ústa pootevřená, neschopná jakkoliv reagovat, dívám se na ní, která na celé kolo křičí srdceryvně, že jí chybí otec. Jsem natolik vyvedená z míry, že jí ani nezacpu okamžitě pusu a nechám jí na celý les řvát, koho postrádá. Kruci, kruci, kruci! Pes, kterému ho jsem tím úlekem málem přiškrtila teď nechápavě kouká a pak z nedostatku vysvětlení oblízne pro změnu tvář tomu ukřičenému skřítkovi. Trvá to jen chvíli, přesto, je nemožné, aby o nás nevěděl. Hlavou mi probíhá, co se teď může stát a já už se konečně vzpamatuji natolik, že jí rychle přitisknu dlaň na pusu. Kamínkovi se zničehonic naježila srst a já se rychle otočím zpátky. stále držím dýku a teď se snažím udržet v klidu i jí. Copak neví, co je to být potichu? Pátrám očima mezi stromy, kde může být.

Paní Jeskyně - 23. ledna 2008 18:25

soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Pokračuješ tedy v cestě, ale netrvá nijak dlouho a pokojné lesní ticho náhle prořízne srdceryvné, hlasité zvolání onoho dítěte: "Táátíí, táátíí. Mě chybí táátíí. Táátíí." Úpěnlivá prosba rázem ustane v půli slova, přesto se stále ozývá sotva slyšitelné přidušené volání, jak se dítě domáhá svého otce. Možná se skutečně něco děje, ty však mezi stromy nerozeznáš nic víc než pouhé pohyby větví, které mohou být stejně tak dobře způsobeny větrem.

Cassius - 23. ledna 2008 20:15

U stánku Sakra jak mám vědět že je to ono? pomyslím si a vezmu hlavu do rukou a přejedu rukama po hlavě až můj pohled spočine na obloze která se začíná mírně zatahovat ale je příjemně. Snažím se podívat po dědovy ale nic nezahlédnu. Tak co mi zbývá? pomyslím si a mrknu na knížky no jo vazba není nic moc ale co bych čekal od kuchařek přejede mi po tváři letmý úsměv ale hned zmizí. Tak dobře co za ně chcete? podívám se opět na prodejce s nepříjemným mrazem na zádech jestli to není to co chce tk to může špatně dopadnout

Virdanel - 24. ledna 2008 14:17

soukromá zpráva od Virdanel pro ,,achjo jak já nemám rád děti" mručím si pro sebe, ale tentokrát mě křik vcelku zarazí. ,,achjo ta moje zvědavost mě jednou musí zabít. Pokrčím nakonec rameny a vyrazím směrem odkud se ozýval křik dítěte. ,,hm slyšel jsem nějakou ženu třeba se nakonec i pobavím když už nic jinýho" Jak tak kráčím tím směrem odkud se ozýval křik vrátí se mi zase ten apatický výraz který vytvořilo dlouhé cestování. Už jsem vážně docela unavený a moje nohy májí o trochu větší obtíže se zdoláním térénu avšak město je nedaleko a to mě drží na nohou.

Paní Jeskyně - 24. ledna 2008 17:42

V lese, na dohled věže Nira, Nex Obě dvě, krčící se v křoví, si všimnete, že i přes Niřinu pohotovou reakci na Nexin křik, si vás ona osoba nepochybně všimne a zamíří vaším směrem. Zatím je ještě poměrně daleko, ale i přesto už vidíte, že tím pocetným je poměrně vysoký muž. Nejde však nijak rychle, nezdá se, že by vám chtěl znemožnit cestu do města, a nejspíš nebude nijak výraznou překážkou. Virdanel Kráčíš směrem, odkud jsi ještě před chvílí slyšel dětský křik, a zvědavost tě pohání dál. Víš, že to nemohlo být daleko, ten hlas jsi slyšel docela zřetelně. Skutečně po chvíli zahlédneš letmý pohyb v křoví pár kroků před sebou. Hustá spleť větví ti však nedovolí spatřit nic víc než jen matný stín, který by snad mohl patřit člověku.

Virdanel - 24. ledna 2008 18:46

V lese, na dohled věže Když záhlednu pohyb v křoví zase sáhnu po meči ,ale ruku hned dám pryč. Sakra Virdaneli ty už asi nejseš normální. řeknu si a ruku z meče zase sundám a zakroutím hlavou. To ta únava vůbec se nesoustředím! Dětsko prostě utekolo matce a schovalo se ve křoví. Co jinýho by to mělo být? a znovu vyrazím svým unaveným pomalým krokem směrem ke křoví. hmm nebo se tam ukrývá ta matka a bůh ví co tam provádějí, i když to už by asi bylo slyšet Trošku se té představě usměju.

Paní Jeskyně - 24. ledna 2008 19:18

V Sidu, na náměstí Cassius "Dyť já už je mám stejnak všecky přečtený," mávne rukou obchodník s vřelým úsměvem. "Ale dybys měl nějakou pěknou drobnost, abys mi udělal radost... Nu což, kterou by sis rád přečetl?" Ještě kousek poodhrne látku a ty uvidíš téměř celý obsah bedny. Je zde tak sedm až deset knih, na hřbetech a přední straně povětšinou popsané. Dojde ti, že "zelinář" nejspíš skutečně nelhal, cosi jako kuchařky tu je, jen trošku jiné. Na horní knížce přečteš trochu zašlý nápis "Účinky slabších jedů". Dál vidíš několik nápisů psaných podivným písmem, strohým a jednoduchým, které jakoby vzniklo spíše pro tesání do kamene. Těch však není mnoho, většina z těch, které vidíš je ozdobná, plná zkrášlujících drobností. Každá svým způsobem jiná, jedinečná, jedna dokonce úplně nepopsaná.

Cassius - 25. ledna 2008 12:07

Sleduju jeho počínání a když tvrdí že je všechny přečetl dokonce mu i věřím protože nevypadá že by tady měl moc zábavy. Jakou drobnost? pomyslím si a hned řeknu svou myšlenku nahlas Co si myslíte pod pojmem maličkost? řeknu a nadzvednu obočí a když poodhrne látku zadívám se na knihy. To všechno jsou kucharky? pozoruju ze kazda je necim jedinecna,jedna ma nějaký neznámý styl písma další zas ozdobné, prostě unikáty vypadají dobře,co by ale ten deda mohl chtit delat s kucharkama?

Paní Jeskyně - 25. ledna 2008 20:18

V Sidu, na náměstí Cassius "No dyť ti to tu celou dobu říkám!" zvolá trochu dotřeně obchodník, ale pak se znovu přítelsky usměje. "Tak jakou bys potřebova? Že jsi to ty, tak bych ti ji klidně daroval, jen jsem myslel, kdybys měl nějakou nepotřebnou drobnost z dobré vůle. Ale že seš to ty, když už chceš ty kuchařky, přidám ti k nim ještě, abys mohl něco dobrýho uvařit." Nečeká ani na tvůj souhlas, vezme menší pytel a naskládá do něj čtyři cibule a několik mrkví, pečlivě vybíraje nejlepší a největší z nich. Poté ti jej vrazí do ruky a pokyne k oněm knihám.

Cassius - 26. ledna 2008 17:57

náměstí Snažím se působit klidně ale když mi začne strkat do rukou bůh ví co začínám mírně panikařit ani vlastně nevím proč. Zastrkávám věci co mi dal do kapes a jdu ke knihám sakta co bych jako mel vzít? pomyslím si rozčileně a opět se snažím zahlédnout "dedulu" ale spatřím jen překupníky s různým zbožím. Podívám se na knihy popadnu Účinky slabších jedů a několik dalších ale každá jiná a podívám se na prodejce jestli s tím souhlasí

Paní Jeskyně - 26. ledna 2008 18:19

V Sidu, na náměstí Cassius Obchodník se stále přihloupě usmívá a je vidět, že je mu úplně jedno, co se kolem něj děje. "Tak se měj pěkně, chlapče, a kdybys někdy měl cestu kolem, rád tě zase uvidím," rozloučí se, štěstím je bez sebe, a zamává stylem malého dítěte. Poté se od tebe odvrátí a začne radostně promlouvat ke kolemjdoucím. Thysiopa nikde poblíž nevidíš, jen u blízkého stánku stojí Gilraen.

Cassius - 26. ledna 2008 18:21
	Když můj pohled spočine na Gilraen jen nervózně pokrčím rameny a dojdu k ní to by mělo bejt asi ono pokývnu ke knihám které mám v náručí co si o tom myslíš? postavím knihy na zem a opět se na ni podívám s pozdviženým obočím

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 26. ledna 2008 21:09

Náměstí S hraným zaujetím sleduji nabízené zboží. Sem tam si něco blíže prohlédnu či poodejdu kousek dál. Líbily by se mi nějaké šperky, už dlouho dobu jsem si žádné nekoupila. Třeba nějaké náušnice...Bohužel musím počkat na Cassia...Počkat - musím? Pche, já nemusím nic. Pravda, dělám to asi jenom z dobré vůle, ten zajda neumí ani pořádně jednat. A to ostatně neslyším, co tam tomu obchodníčkovi vykládá. Stačí to, jak dlouho to trvá. Má jediné štěstí, že to svinstvo začalo účínkovat, jinak by z toho chlapa nevymámil vůbec nic. Tím jsem si jistá. To je dost... Možná trochu znuděně pohlédnu na Cassia. Začal mi tykat, buran. Jestli to udělá ještě jednou, tak si to pěkně odskáče. "Myslím si," začnu pomalu, že by ses měl naučit chovat!,"vlastně si nemyslím nic," dokončím větu s ledovou lhostejností. Zřejmě mě to vážně nezajímá. "Doufejte, že to jsou to knihy správné, protože jinak by vám nemusel Thysiop zaplatit. A hlavně to, prosím vás, alespoň něčím zakryjte. " Nechápu, jak může mít někdo tak pitomé nápady. Pokládat knihy o jedech na zem, nechat je jen tak. Mohli by nás teď klidně chytit stráže a co já potom, po chcípnutí v base opravdu netoužím. "Zakryjte to proboha. A hned," zopakuji ještě jednou a o něco rázněji. Kam ses to jen dostala, Gil... Hledám v davu staříka, i když pochybuji, že se mi ho teď podaří najít. Měla bych odsud co nejrychleji zmizet, není to bezpečné a to i přes to, že jsme vlastně nic neudělali. Zase začínáš být paraoidní...

Nex - 28. ledna 2008 20:29

V lese, na dohled věže Hmm... Asi jsem správně nepochopila význam slova ticho. Zjevně to bude nevydávat žádné zvuky, které by mohly upoutat pozornost a učinit z nás tím velice snadný cíl na pozorování, pronásledování nebo píchání. Pomyslím si, když mi Máámíí přitiskne ruku na pusu a pozvedne dýku. Kruci, není to na mě, že ne? Já jsem přece malá hodná skřítka a ty se nevraždí. Ani dýkou, ani mečem, lukem, palcátem a ani kopancem. My jsme malí hodní milí roztomilí úžasní a dokonalí. Proč by nás chtěl někdo vraždit? Možná bych měla přestat ječet. Se zacpanou pusou to stejně nemá moc význam. Rozřeším ve své hlavě nastálou situaci a pomaličku přestávám vydávat ty odporně vysoké zvuky. Rukou jemně odstrčím Máminů ruku ,a abych jí alespoň trochu vyhověla, začnu snižovat tóny a na konci toho všeho si utřu rukama slzy z tváří, upřu na Mámů omluvný, psí ohled svých velkých roztomilých zeleno-zlatých očí a tenkým hláskem omluvně pronesu: "P-promiň Mámí. Jáá váážně ne-echtěla."

Nira - 05. února 2008 09:59

V lese Zvolna se postavím a prohlížím si přicházejícího. ,, Klid Kamínku, klid, “ uklidňuji psa a přejíždím mu rukou po hřbetě. Povzbudivě se usměji na omlouvající se malou. Teď už je to jedno. A to měla být klidná cesta. Doufám, že mě nečeká další záchvat pláče. Nechám jí vedle sebe a otočím se na přicházejícího. Zastrčím nůž, ale nechávám ruku položenou na rukojeti. Tvářím se přátelsky. Co bych tak asi mohla jiného dělat? Snad to není někdo nebezpečný. Já bych se snad o sebe s Kamínkem postarala, ale co s tím vzlykajícím stvořením? Těžko budu utíkat s ní v náručí. Když se přiblíží ještě o něco blíž ztuhnu a pevně přidržím psa. Tak copak asi chce? Asi jsme ho jen překvapili. Dětský pláč v lese. Třeba se jde jen podívat, zda je vše v pořádku. A ono samozřejmě je, protože mi jsme matka s dcerou na výletě za městem. Jen pocestný. Někdo kdo má stejnou cestu jako my.Hlavou se mi honí spousta myšlenek a já sebe sama přesvědčuji, že to bude v pořádku. Přece nejsou všichni ti co jsou ozbrojení bezcitní zabijáci. Kdybych byla sama, tohle by se nestalo, pomyslím si ještě a nespokojeně se podívám na dítě, které má výraz, že by se i kámen ustrnul.

Nex - 05. února 2008 10:24

V lese, na dohled věže To vážně vypadám tak roztomile? Měla bych si to vyzkoušet. Třeba na tom člověkovi, co zrovna jde. Tátá by se mi docela hodil. Pomyslím si, když se na mě Mámá povzbudině usměje, což beru jako znamení, že se na mě nezlobí. Neusnu ale na vavřínech a i přes bezstarostnost, která mi zračí v obličeji a v duchu se připravím na svůj další divadelní kousek. Zvědavě vykouknu zpoza keře a upřu pohled svých roztomilých očí na nově příchozího. Nechám bezstarostný a šťastný úsměv, aby se mi rozlil po tváři a se šťastným výskotem dítěte, které právě našlo ztracenou hračku se rozběhnu k novému Tátóví. Doufejme, že má rád děti stejně, jako Mámá. Kdyby ne, tak ještě pořád můžu couvnout. Tohle se mi začíná líbit čím dál tím víc. Ještě pár let praxe a můžu vystupovat s potulnými herci jako právoplatná členka jejich sboru. Při běhu k Tátoví jen udržuji šťastný úsměv, tvářím se co nejroztomileji a žvatlám. "Táátíí, já jsem věděla, že mě najdééš..." Při běhu však stále pozoruji nově příchozího postavu a čekám, co udělá.

Virdanel - 05. února 2008 22:15

V lese, na dohled věže Ještě kousek jdu docela klidně když něco vynoří z křoví. Moje první reakce je zcela instiktivní a já začnu sahat po meči když však vidím že je to dítě uklidním se. Ovšem můj klid netrvá moc dlouho: ,,Ta.... co ? Cože mě to řeklo ro dítě?!" Vytřeštím oči a zamotá se mě hlava ,hned začnu prohledávat seznam žen se kterýma jsem něco měl. Mám vskutku velký výběr a tak rezignuju a přestanu nesmyslně hledat jehlu v moři sena. Pořád se mě trošku motá hlava. Když však ten malý tvořeček přiběhne ke mě zeptám se lehce rozklepaným hlasem a v obličeji silně pobledlý. ,,ehm..ahoj maličká ,kde ,kdepak máš maminku?" Chci co nejrychleji přijít na to která z toho seznamu to může být a pak co nejrychleji zmyzet. ,,Ta moje zvědavost...achjo že já hlupák nešel dál ale třeba se ta holčička plete. Jo určitě se plete diť mě není vůbec podobná nemá na sobě nic z mé rodiny" Pokouším se utěšit ale moc to nepomáhá ,možná to všechno jen zhoršuje protože se mě na čele začal perlit pot.

Cassius - 06. února 2008 15:39

náměstí Všimnu si s jakým tónem se mnou Gilraen mluví samozřejmě řeknu posměšně se pokloním a ukryju knihy svým pláštěm. Přejete si ještě něco? podívám se na ni a snažím se tvářit neutrálně co si o sobě sakra myslí? že muže dělat cokoliv nebo co? pohlédnu jí do očí je vidět že to je osobnost ale to ještě neznamená že ji musím poslouchat pomyslím si rozčileně a rozhlížím se. Sakra kde je! Ještě chvíly tady s ní budu a zcvoknu se z toho přejíždím očima kolem ale po starci ani vidu ani slechu. hlavně doufám že vůbec přijde řeknu nahlas ale spíš jako bych to říkal pro sebe to je teda den,nejdřív nějakej děda co sbírá květy ale jako děda se rozhodně nechová a teď tohle opět zavadím pohledem o Gilraen ale pokračuju s pátráním po Thysiopovy

Nex - 08. února 2008 13:48

V lese, u Tátovy nohavice O-ou, mám pocit, že tu na mě má někdo alergii. Nebo špatný svědomí, což je asi ta pracděpodobnější varianta, protože se ještě ke všemu potí. Nebo mu je taky hodně špatně, ale nemyslím si, že by to bylo tím, vzhledem k tomu, že byl ještě před tím, než jsem ho přijala do rodiny v celkově dobrým stavu. Provedu rychlý rozbor situace a obejmu Tátoví koleno, protože dál se bohužel nedostanu. Upřu na něj svoje šťastně uslzené oči a šťastným hlasem, který napovídá, že věc považuji za samozřejmost pronesu: "Mámí je tady. A taky je tu Cecilka a Kamínek. My teď jdeme s Mámí do věže a do městečka, plotože to bude hezká plocházka." Zažvatlám, upřu psí pohled ne Tátů a nejistě, i když mi ujede trošku prudšího tónu, dodám. "Ty s náma taky půjdeš. Že jo, Tátí? Pšece bys mě tu nenechal, když tu je taková spousta žlých duchů a stlašidel. Že ne?" Prosebně se na Tátů podívám a postupně začnu do hlasu dávkovat plačtivý tón, který značí, že jakmile odpoví záporně, může se těšit na velkou spoustu pláče. Brečí děti takhle často? Něco mi říká, že jsem asi drobet rozmazlená. Měla bych se trošku vyspravit. Třeba bych mohla být míň otravná, nebo i trošku přestat natahovat i při té nejmenší příležitosti. Koneckonců mi už taky jde ten brekot na nervy. Jo, ještě parkrát si pořádně zařvu a pak se uklidním. Možná bych se taky časem mohla naučit ř. Možná. Dám si předsevzetí a čekám, jestli se Tátá přizná.

Virdanel - 08. února 2008 22:16

V lese, na dohled věže Začínám zmatkovat nanovo ,,bože co sem ti provedl...?? No dobře provedl sem toho hodně ,ale tohle si přece nezasloužím takový...ehm..dar" poslední slovo my v hlavě zazní velice ironicky ,avšak jak zaslechnu jméno matky začíná se my vracet naděje. Znovu si v hlavě projdu seznam a to jméno mě nic neříká a tak si lehce oddechnu. ,,Uff-f to je jenom omyl, bože teď jsem se vážně vyděsil! Konečně se zase trošku uvlním ,avšak pohled do očí malé holčičky mě přibrzdí ,protože nechci ranit city malého dítěte. ,,to ne ono se tu rozeře a co já potom? diť ani nevím jak se utěšují malý děti!" A tak se jen zadívám do dívčiných očí a kldině pronesu: ,,klid holčičko počkáme na maminku a uvidíme" potom co to řeknu začnu se rohlížet po matce.

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 10. února 2008 12:58

Náměstí "Ne, děkuji," odvětím Cassiovi kupodivu bez nějakého povýšeného tónu, když ukradené knihy zakryje pláštěm, "takhle to bohatě stačí." Ironii v jeho hlase záměrně přeslechnu. Nemám chuť se s ním dohadovat. Ale pravda - začíná tu být nuda. Převlečený dědula nikde, což se ostatně dalo očekávat, a můj milý společník se zatím neprojevil jako příliš zábavný jedinec. Hmm, kdo ví, třeba mě mile překvapí....I když o tom silně pochybuji. "Doufat můžeme," přejedu očima dav přede mnou, "ale dle mého názoru hned tak nepřijde." V tomhle mám zkušeností dost, takže je to vysoce pravděpodobné. Vracet se na místo činu, kdo by to kdy dělal? Hlavně, jestli to nebyla jenom návnada...Návnada, jak zabít dvě mouchy jednou ranou. Do háje, aby toho dědka ďas spral, že já se taky nechala to dohodle zatáhnout. Začíná to zavánět pěkným průserem. Začínám mít pochyby, mé paranoidní já pomalu vylézá na povrch. Klid, Gil. Chce to klid. "Když už tady tak hezky čekáme," prolomím po chvilce mlčení, "nebylo by na škodu si trošku popovídat, nemyslíte?" Zřejmě nepovažuji za nutné, aby mi elf odpovídal, jednoduše pokračuji dál: "Ovšem ušetřeme si tlachání o počasí a o krásách tohoto města, myslím si, že v tomhle směru bychom společnou řeč nenašli." Je to skutečně upřímně odzbrojující. "Neprojdeme se? Na Thysiopa tak možná narazíme snadněji." A hlavně nebude tak snad né si nás všimnout. Přeci jen, kdyby náhodou... Opět nenechám Cassia odpovědět, jednoduše se do něj zavěsím. Směr ať udává on. "Čím se vlastně živíte? " Jemná a svěží květinová vůně - snad směs růží, ambry a kdo ví čeho ještě - to je můj parfém. "A nesnažte se mi prosím namluvit něco o kupcích. Oba moc dobře víme, že by to nebyla pravda. Upřímně, můžete mi věřit." Říkám to s takovou přesvědčivostí, že nebýt té naší akce s obchodníčkem, byla by to pravda. Tak co z tebe vypadne, hmm? Těžko říct, co mě přimělo ke konverzaci, ovšem nic nenaznačuje tomu, že bych se nějakým způsobem přemáhala. Buďto to hraju skutečně velmi dobře, anebo je to vážně upřímně.

Nira - 10. února 2008 23:31

V lese, na dohled věže Tak a má to, pomyslím si se zadostiučiněním v první chvíli a ušklíbnu se sama pro sebe. Jen ať si s tím chvíli moří někdo jiný. V příští chvíli mě ale dojde aniž bych se z malé radůstky těšila déle, že nejenom že na mě ta malá upozornila, ale ještě do podobného problému se kterým už pár desítek minut svádím nerovný boj jako její matka zatáhla někoho cizího a je možné že i nebezpečného. Z tváře mi zmizí úšklebek a napjatá jako struna mezi větvemi sleduji jak se šťastné shledání mezi otcem a dcerou vyvrbí. Pozoruji toho muže, a když vidím téměř zoufalství a rozpaky v jeho tváři, usilovné přemýšlení kam s ní a vlastně s námi, vyvolá to na mé tváři spokojený úsměv. Dobře ti tak alespoň v tom nejsem sama, na mě se to taky vrhalo a já oproti tobě vím naprosto určitě, že není moje. To je jedna z mála výhod žen, myslím si, když vidím jak se začíná potit. Jenže ona na mě neustále upozorňuje! Kruci. Plán, že se vytratím a nechám je ať si to spolu užijí mi už nepřijde zas tak dobrý. Nemůže na mě zapomenout stejně rychle, jako si vzpomněla, že patřím k ní? Zase když vidím jak ho dokázala dohnat do úzkých...? Ano nebo ne? Podařilo by se mě ztratit? Nadechnu se a odhodlaně vyjdu ze zákrytu se širokým úsměvem na tváři. Ruku která si až doteď nervozně pohrávala s dýkou mám volně podél těla. Nadechnu se a odhodlaně vyjdu ze zákrytu se širokým úsměvem na tváři. Ruku která si až doteď nervozně pohrávala s dýkou mám volně podél těla. ,,Och, vystrašil jste mě,“ vrhnu na něj překvapený a trochu vyděšený pohled ženy, která vidí, že se její dítě baví s cizincem, ale už tomu nedokáže zabránit. V mém hlase není ani stopa po nepřátelství jen trocha obav. Podívám se na malou a rozzářeně na něj: ,,Není krásná?“ Řeknu trochu nelogicky. Byl docela překvapený. Kdoví kolik žen měl. Třeba to vyjde. Ale kdyby ne, zas tak moc jsem neřekla. ,,Jsem Nirra," usměji se a modlím se, aby pokračoval tak jak jsem ho slyšela mluvit, když jsem se schovávala.

Virdanel - 11. února 2008 09:32

V lese, na dohled věže Když z křoví výjde ta žena chvilku si ji zamyšleně prohlížím, ne nikoho mě nepřipomíná a zase se mě dýchá o něco lépe ,holčička mě drží za nohavici už mě to příjde vcelku otravné a když se žena stojící naproti mě položí otázku ohledně vzhledu malé holčičky znovu se zarazím. ,,kurnik co když je to nějaká z těch se kterýma jsem byl když sem se opil, doháje....ne doháje...doprdele..co teď?" Začínám nenávidět svůj dosavadní život ,už vím proč mě táta pořád říkal ,abych si dával pozor na to co dělám že to jednou může mít strašlivé následky...no už je to tady. Pořád stojím zamyšlený ,ale když žena pronese své jméno tak mě napadne: ,,sakra kdybychom se znali proč by se mě měla představovat??..." Teď už opravud nevím na čem jsem a tak jen chvilku stojím ap řebírám si situaci v hlavě nakonec však ale musím odpovědět a tak tedy řeknu: ,,Mé jméno je Virdanel a rád bych věděl jestli se odněkud známe?" Řeknu to trošku razantněji než sem chtěl. ,, no snad ji nevyděsím..i když třeba se bude bát a já zní dostanu co potřebuju a účel světí prostředky"

Paní Jeskyně - 12. února 2008 09:53

V Sidu, na náměstí" Netrvá příliš dlouho, co Thysiopa spatříte. Či spíše uslyšíte. Přižene se s funěním za vámi, aniž by se snažil nenadělat hluk a až těsně u vás se snaží být obezřetnější. Těká pohledem všude okolo, viditelně nepříliš klidný. Ale zdá se, že si vás nikdo nevšímá. Alespoň zatím ne. "Máte?" zeptá se stroze, neboť nejspíš předpokládá, že víte, o co se jedná, a bloudí očima od jednoho k druhému. Poté si uvědomí, že si stále ještě nevzal zpět svůj koš, a bez jakéhokoliv slova, přesto však s mírným náznakem vděku na tváři, jej vytrhne Cassiovi z rukou. Následně se s němou otázkou zahledí na plášť, pod kterým jsou knihy schovány.

Nira - 14. února 2008 19:58

V lese, na dohled věže Na jeho tváři vidím, že urputně přemýšlí, kam mě zařadit a nakonec se představí. Navenek se snažím zůstat klidná a pořád se usmívat, ale trochu mě po jeho slovech zamrazilo. Tak jo, tohle ho překvapilo ale mohl reagovat jakkoliv. A on ale celkem v klidu stojí a snaží se přijít věci na kloub. Možná mluvil trochu ostřeji než bylo nutné, ale na druhou stranu já nijak z vysvětlováním proč mu cizí dítě objímá nohy a nazývá ho tati, nijak nespěchala. Nebo jsem udělala chybu? Tvář roztaženou v úsměvu, oči však bedlivé sledují jakýkoliv jeho pohyb pronesu po chvíli, jako bych udiveně přemýšlela nad jeho otázkou :,, Ne. Nevzpomínám si. Nemyslím, že bych měla tu čest se s vámi setkat.“ Mám hrát, že jsem její matka? Pokud mě tedy malá něčím zase nepřekvapí je to jednodušší než to zdlouhavě vysvětlovat. Přemýšlím chvíli a pak houknu na dítě jako bych se zlobila :,, Nech toho a pod zase zpátky ke mně. Proboha snad to alespoň nyní pochopí tak jak to myslím. ,, Buď hodná holčička.“ Za zády mi zašelestí tráva. jak pes nervózně přešlápne z nohy na nohu a já tam rychle střelím přísným pohledem. Ještě ten do toho. Otočím se znovu na muže. ,, Chtěly jsme dojít do města. Schovat se než začne pršet. A i přesto, že už prší, rády bychom pokračovaly v cestě.“.“ Mluvit s ním mi přijde snad ještě těžší než před tím s dítětem. Trávím až příliš času naprosto sama. Snad proto plácnu bez rozmyslu vzápětí : ,, Máte tam také namířeno?“ Kruci chová se takhle sama matka s dítětem v lese?

Virdanel - 15. února 2008 21:52

V lese, na dohled věže ,,Haha neznáme se..není moje!! uff!!" Odechnu si v duchu a na tváři se mi konečně oběví úsměv ,kterým se podívám i po malé holčičce. ,,hm ale nemůžu ranit její city ,to by nebylo dobrý." Neunikne mi že žena stojící předemnou má jisté obtíže mluvit ,ale přisuzuji to k tomu že žije už delší dobu s dítětem. ,,přece jen už má nějaký ten rok a jestli jsou pořá jen spolu tak to chápu" Hodně dlouho mlčím protože si promýšlím co řeknu až konečně promluvím ,,Jistě že mám a bude mi ctí vás tam doprovodit pokud tedy máte zájem. Na dítě se nezlobte však se nic nestalo." Konečně už opravdu vypadám uvolněně a přirozeně pořád mám na obličeji ten úsměv.

Nex - 17. února 2008 15:51

Tam, kde Mámí s Tátí Héj, proč ta... Nira nebo Mámá... Všechno zkazila. Kdyby dala jenom jednu indícii, že se někdy, kdysi dávno, třeba jednou potkali. Mohla klidně říct, že se oba opili a celej týden si nepamatovali ani jak se jmenují nebo že je unesl nějaký záhadný objekt a vymazal jim paměť stopadesát let dozadu nebo je přepadla banda agresivních podnapilých víl a proděravěly jim paměť. Cokoli z toho mohla říct, ale to ona ne. Ona se jenom usměje a řekne: ,,Ne. Nevzpomínám si. Nemyslím, že bych měla tu čest se s vámi setkat.“ A ještě mám jít k tobě, jo? Tak o tom si nech jenom zdát, já se Tátího nevzdám. I když možná... Ne, nevzdám. I když, Mámí se projevila celkem důvěryhodně. Mohla bych jí jeden menší prohřešek prominout. Provedu rychlý rozbor situace a promýšlím, co udělat dál. Možná bysme už mohli vyrazit, co říkáte? Nebo spíš co žíkáte? Možná bych měla trochu znejistit tátů. Možná... Zmateně se obrátím na Mámů a pronesu: „Ale ty si žíkala, že si tátů potkala, když si se ožlala a moc si ho nepamatuješ...“ Kruci. Malý děti většinou nemají ve slovníku slovo ožrat se. ani ožlat se. Měla bych to napravit... „A Mámí, co vlastně znamená ožlat se?“ Dopovím jako by po krátké zamyšlení a nasadím na chvíli zmatený výraz dítěte, které narazilo do stromu a diví se, proč ho bolí hlava. Následně ale o tom přestanu přemýšlet a rozzářeně, jak hořící světluška na Měsíci, se podívám na Tátu, chytnu ho za ruku a táhnu k Mámě. Tu taky chytnu za ruku a nadšeně se zeptám: „Tak půjdeme? Cecilka je už netlpělivá.“ Kdepak ten králík vlastně je...

Nira - 21. února 2008 19:47

V lese, na dohled věže Malinko vytřeštím oči a zaškube mi v koutcích úst. Proboha, kam na tohle chodí? Já a opít se? Vlastně, ožlat. Nepřestanu se v duchu usmívat, navenek se však nejdříve omluvně zadívám na Virdanela. Pokusím se, aby v mé tváři probíhalo něco od pobavení, přes omluvu pro dítě, které z určitých věcí prostě zatím nemá rozum. Nedokážu odhadnout, zda to vyšlo tak jak jsem se snažila. Na tyto věci mi chybí trénink. Mezitím, co se mé rty roztahují do pobaveného úsměvu, zběsile přemýšlím, jak co nejlépe, ukončit tuto frašku. Po dlouhých měsících samoty mě společnost nevadila, i když to byla společnost bláznivého čehosi. Na druhou stranu i nevyřčená lež o mé dceři mi v mém projevu způsobuje značné obtíže . Mám s ní hrát její hru? Mám do toho vtáhnout někoho, kdo si oproti mě na sebe neušil bič v podobě rozmazleného, slabě řečeno, zvláštního děcka? A o co jde té malé? Nedotknu se jí nějak? Opravdu tomu věří? Nechám se chytnout za ruku a jako odpověď odvětím pouze:,, Ale ty si nějaká chytrá. To už je dávno“a pokrčím rameny. Tak jo, teď už jsem se do toho zamotala. A touhle větou jsem si podepsala rozsudek. Raději otočím hlavu za sebe, aby neviděli jak po mé tváři přelétl nespokojený stín a mlasknu na psa. ,, Pojď Kamínku.“

Virdanel - 22. února 2008 10:39

V lese, na dohled věžeˇ Reakce Niri mě vůbec nepotěší i když má takový podivný výraz avšak znovu se přivalí velká vlna nervozity a uvažování, nakonec se však uklidním. ,,Nemá cenu nad tím přemýšlet ,teď jsem unavený. Doprovodím je a později si pormluvím s tou Nirou osamotě. Není možné aby mě dítě poznalo ,když mě nepoznala matka." S novou nadějí sezhluboka nadechnu řeknu: ,,Tak tedy pojďme za chvilku bude tma a měli bychom tam dorazit ještě za světla." Stoupnu si vedle Niri a nabídnu jí rámně ,mám sice trochu strach z reakce psa ,ale na druhou stranu je to jen pes. ,,Teřba m ta Nira řekne něco sama a třeba mě i poná ,ale co kdybych se sní vychrápal a bylo z toho tohle zdrhnout se dá vždycky a třeba si i zopáknem naše předešlé setkání. usměji se spíš tak pro sebe tentokrát si to třeba budem i oba pamatovat a jestli sme se předtím nesetkali tak bychom to možná měli napravit."

Nex - 25. února 2008 15:28

V lese, na cestě do města No hurá, my půjdeme? Už jsem si myslela, že tady zestárnu. Hodná Mámí... Pousměju se v duchu, když slyším Niřinu odpověď. Takže moji povídku jen podpořila. Mám pocit, že se tu někoho budu držet jako klíště. Takhle jsem si už dlouho s nikým nerozuměla. Měla bych ji pochválit. Zaslouží si to. Už se těším, až si dám koupel. Doufám, že se nebojí, že se utopím. Vážně nepotřebuju, aby mi do koupelny pořád někdo lezl a požvatlával si něco ve smyslu: "Dlahoušku, jsi tu ještě hvězdičko? Já jenom, aby ses mi neutopila, ty moje sluníčko...". Hrůza. Nechápu, co tím tihle lidi myslí. Když jsem jí vlezla já do koupele a tuhle ohavnost jí zopakovala, už se zdaleka tak nadšeně netvářila. Možná to bylo kvůli tomu, co se stalo potom, ale stejně. Dokončím svoje úvahy, které se mi už rozbíhaly do všech stran a hodím po Mámě roztomilý kukuč. "Já vím, že jsi ta nejlepší Mámá na světě." Zažvatlám a nechápavě se podívám po Virdanelovi, který dělá cosi divnýho s rukou. Panebože, co to dělá? Chce ji praštit loktem a zdrhnout? Co když to je nějaké gesto, že už jako máme jít? Nebo je to něco úplně jinýho. Něco jako pozdrav nebo... To je jedno. Nex, seber se! Jsem dítě. Děti o takových věcech nepřemýšlejí. Jsou to jen malé uřvané bytosti, které mají inteligenci silně převařené brambory. Tak se tak rychle začni chovat. Na dítě jsem až příliš inteligentní. No, tak do toho. Rozeberu Virdanelův pohyb rukou a se zmateným výrazem dojdu ke Kamínkovi a udělám navlas stejný pohyb rukou. Možná k tomu patřil i ten nenápadný úsměv. Co když je to bez něho nějaký projev nepřátelství? Pomyslím si a svou chybu okamžitě napravím nesmělým úsměvem pro Kamínka.

Paní Jeskyně - 09. března 2008 10:12

V Sidu, na náměstí Thysiop jen párkrát přešlápne, ale když vidí, že se ani jeden z vás nemá ke slovu, vytrhne Cassiovi knihy zabalené v plášti a látku odkryje právě tak, aby mohl vidět hřbety knih. "Copak nemáte rozum?" utrhne se na vás tiše. "To už jste rovnou mohli ukrást i korunovační klenoty Jejího veličenstva. Vypadáte neschopněji než jsem si předtím myslel. Co až se probere? To si vážně myslíte, že si ničeho nevšimne? Nehledě na to, že ten lektvar ještě nebyl úplně dokonalý, takže takhle... Sper to ďas, hlavně teď odtud pryč." Poté bez dalšího rozmýšlení opět zakryje hromadu knih, otočí se a spěšným krokem se vydává přes náměstí pryč. V lese, na cestě do města Vydáváte se po cestě do města a málokdo by vás neoznačil, jako vcelku normální rodinu. Tedy, kdyby za vámi neposkakoval zajíc před chvílí pojmenovaný Cecilka. Kamínek, jako snad kterýkoliv jiný pes rámě k Nexině lítosti nepřijal a nejspíš měl z jejího gesta stejně zmatený pocit, jako ona z Virdanelova. Netrvá příliš dlouho, co za záhybem cesty spatříte brány města. Z několika kapek deště se během té chvíle stal už poměrně silný déšť, a i kdyby oblohu nehalila mračna, bylo by už šero.

Virdanel - 12. března 2008 21:23

U brány města ,,Hah konečně, ta cesta se zdála být nekonečná a to ticho,které se táhlo celou tu dobu, nechutné nemám to rád" Pomyslím si ,když uvidím bránu města a moji tvář zase začne zdobyt úsměv ,vůbec mi nevadí že celou tu dobu nechutné prší a jsem promoklý až na kost, hlavně že jsme konečně dorazili. ,,fajn teď už budu mít čas přemýšlet!" ,,Myslím že by bylo vhodné najít si nějaké ubytování až budeme uvnitř a pak si můžem v klidu promluvit" řeknu ani nečekám na odpoveď ,protože by se mohly snažit vykroutit a já bych moc rád věděl o co tu jde a proto hned pro pojití oslovím prvního člověka který se nám připlete do cesty: ..Dobrý den, chtěl bych se zeptat je-li zde njký slušný hostine kde bychom mohli složit hlavy zde má rodina?" pronesu to klidně a navzdory tomu hnusnýmu počasí docela klidně: ,,Uff konečně sem tady už sem přestával doufat"

Nex - 12. března 2008 21:35

Hmm... Takže už přijal roli Tátý. Skvělý. Taky bych se někde ubytovala. Jsem promočená až na kost, špinavá a vůbec. Potřebuju hromadu horké vody a něco, do čeho bych ji mohla napustit. "Půjdeme už někam, Tátí? Já mám hlad? A žížeň a taky jsem ospalá a chci si vlézt do vany a vykoupat se. A jsem hlozně unavená." Sdělím Virdanelovi sladkým hláskem a na konci už začnu stupňovat pofňukávání. No tak to máme tady. Už jsem se potřebovala vynrečet. Děti přece brečí a jsou otravný, když mají hlad a jsou unavený, ne? Pomyslím si šťastně a hned začnu svůj plán realizovat. Po tvářích se mi začnou kutálet slzy a začnu vzlykat, jako by mi měla umřít Cecilka.

Paní Jeskyně - 14. března 2008 06:31
	Město Sidus První oslovený člověk jen mávne rukou do jedné z ulic a zamumlá cosi jako "Tudy," načež si jde dál svou cestou, nejspíš hlavně pryč z deště. Jen po krátké chvíli chůze si všimnete nad dveřmi jednoho z domů nápisu U Devýti hlav. Šero se už stačilo změnit ve tmu, že je sotva vidět na krok a déšť, místo aby ustal naopak ještě zesílil.

Gilraen Tasartir "Černá lilie" - 27. března 2008 18:00

Náměstí Záměrně mlčím. Čekám, až ze sebe něco vysouká Cassius, i když opravdu pochybuji, že by to staříkovi za jeho "milou poznámku" pořádně okořenil. A jestliže to neudělá - což je nanejvýš pravděpodobné - budu to muset udělat já...a to už bude stát za to. Tak co koloušku, budeš zpívat?První kapky deště mi smáčejí plášť, máčí vlasy a stékají mi po tváři. Co nevidět to bude ještě horší. Znám to. Až moc dobře to znám...Tenkrát...on, já a déšť...zatraceně studený déšť...a přesto mi nebyla zima... Úsměv. Ne - pouze mírné nakrčení rtů. Nikdo mě ještě neviděl skutečně se smát. Nikdo. Možná trochu znuděně pohlédnu na Thysiopa. Už mě unavuje ten jeho těkavý pohled, ty věčně vystrašené oči...Měl by ses naučit žít s tím, co děláš...takhle tě co nevidět dostanou.. "Pane," oslovím ho konečně a do toho hlasu vložím veškerou svou rozhodnost, "sám jste neschopný, pokud máte zapotřebí odchytávat si lidi na ulici a žádot od nich takovéhle služby." Dochází mi trpělivost, mně nikdo nebude říkat, že jsem neschopná. Zvláště on ne. Déšť začíná být otravný. Stále sílí, co nevidět budeme promočení až na kost. Nasazuji si kápi. Ne ani tolik kvůli dešti jako pro vlastní bezpečnost. Co já vím, kdo mě v tohle chvíli ještě pozoruje. Kampak, dědulo? prolétne mi hlavou, jakmile se stařík chystá zmizet ze scény, že by se rodinná sešlost rozpadla tak brzy? To tedy ne... "Stůjte," doženu ho a zastoupím mu cestu, "ještě mi něco dlužíte. Máte, co jste chtěl, tak mi dejte to, oč jsem žádala já." Pevný, rázný hlas a tvrdá tvář někoho, kdo nebude smlouvat. - to jsem já. Nemám chuť na dohady.

Paní Jeskyně - 27. března 2008 18:57

Na Náměstí Gilraen Thysiop se na tebe ostře podívá a jen se ušklíbne. "Nevzpomínám si, že by jste si něčeho žádala a nevidím jediný důvod, abych platil někomu, kdo jen předstíral mdloby. Ale něco jsem slíbil a své slovo plním," odsekne. "Budeme tu stát v dešti?" zeptá se pak a aniž by čekal na tvoji odpověď vydá se dál do jedné z ulic. Náměstí se už za tu dobu poměrně vylidnilo, právě kvůli silnému dešti, ale i kvůli šeru, které se sneslo na Sidus. Město Sidus Nira, Virdanel a Nex Vešli jste do hostince už notně promáčení, a tak uvítáte sucho a teplo. Přesto se nedá mluvit o nejteplejší místnosti. Místnost působí nezvykle prázdně, přestože tu je poměrně dost lidí. Snad také pro to nezvyklé ticho a jen občasná slova pronesená polohlasem přítomnými. Chvíli trvá, než si vás všimne jakási žena. Snad by byla i krásná, kdyby na sobě neměla umaštěnou zástěru přes prosté šaty a na hlavě nepříliš vkusný čepec. Když se však na vás obrátí a přívětivě usměje, vypadá hned mnohem lépe a i pro vás vše vypadá příjemněji.

Virdanel - 29. března 2008 08:55

Město Sidus Pohodlně se usadím a vychutnávám i to málo co je zde z pohodlý svoje zbraně odložím někam bokem nejlépe tka aby nezavazeli ale abych na ně pohodlně dosáhl, moc dobře ví co všechno se může stát v hostinci když je okolo dost opilích lidí. Za normálních okolností bych při příchodu do města našel nejbližší hospodu opil se jak zvíře ,zaplatil si nějakou děvku a ráno se probudil bez peněz ležící někde na ulici a jen matně si uvědomoval co se vlastně všechno stalo ,jenže momentálně je to jiné jsou tu tyhle dvě semnou moje "rodina" nevím čím jsem si je zasloužil ,ale vím určitě že sem si je určitě nepřál. Z myšlenek mě vytrhne až příchod té dámy které jak se zdá to tu obsluhuje usměju se nejmileji jak můžu ,,hm taky by nebyla špatná, kdyby se umyla" Ještě jednou se podívám do tváří těch dvou co jsou tu semnou a vychutnávám si ten pohled to jejich unavených tváří ,pak ale řeknu: ,,Dejte nám něco teplého k jídlu nějakou polévku a teplou medovinu. Mimochodem máte nějaký volný pokoj? Potřebovali bychom se na pár dní obytovat." Jak žena odejde napdne mě: ,,sakra...děti asi medovinu nepijou ,ale co už alespoň se třeba opijou a začnou zpívat obě."

Nex - 30. března 2008 15:26

U Devýti hlav No hurá... Už jsem si myslela, že sem nikdy nedojdeme. Konečně se budu moct vykoupat a najest a vůbec. Hurá. Třikrít hurá, poprvé za koupel, podruhé za sucho a potřetí za jídlo a... medovinu. Kruci. Děcka nepijou medovinu. Tak zase zůstanem u čaje, vody a podobných blbostí. Ach jo. Že já jsem sem vůbec lezla. Teď budu zase chvilku střízlivá. Navíc bych se mohla prokecnout. Roztomile se zaculím na Tátího a nejistě se zašeptám. "Tátí, já takovýto s medem nesmím. Objednáš mi čajíček? A k tomu třeba jablíčka nebo jahůdky? Mě už totiž klučí v bzíšku. A pak půjdeme spinkat, plotože už mě bolí očička, jo?" A na důkaz svého tvrzení roztomile zívnu a promnu si oči.

Paní Jeskyně - 30. března 2008 19:45
	U devýti hlav Žena jen přikývne na znamení souhlasu a ještě než odejde do vedlejší místnosti nepochybně musela zaslechnout slova skřítky. Zanedlouho se vrátí i se třemi talíři teplé zeleninové polévky, čajem a medovinou; všechno to pobrala na třikrát a položila před vás na stůl. Nakonec se usměje na roztomilé dítko a stále bez jediného slova se odejde věnovat jiným hostům.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR