Shinobi
hrálo se Denně
od: 18. října 2008 13:15 do: 08. ledna 2009 19:27
Dobrodružství vedl(a) Nernam
| |
 | Na počátku bylo slovo, slovo které vyšlo-li z něčích úst, vzbuzovalo hrůzu, zoufalství a vstek. To slovo bylo Shinobi. Mýtičtí válečníci, jejichž schopnosti dalece převyšují všechny ostatní lidi. Tak rychlí, že dokáží zachytit letící šíp. A právě vy máte tu smůlu, že se stanete jedním z nich. Sirotci sebraní na cestě, děti chudých rolníků, které jejich rodiče už nebyli schopni uživit, děti šlechticů, za něž nebylo zaplaceno náležité výkupné, ti všichni se ocitnou zde, ve Věčných horách, výcvikovém táboře Shinobi. |
| |
| Pevnost Shinobi, nádvoří Je prosinec a z těžkých bílích mraků padá sníh. Uprostřed nádvoří stojí zkupinka, asi deseti malích dětí, v rozmezí 4-7let. Vzhledem k tenkým, roztrhaným harům, které mají na sobě se třesou zimou a vystrašeně se tisknou k sobě. Sirotci, utečenci, unesené děti, prodané děti, ti všichni tu stojí spolu, nezáleží na tom kdo nebo odkud pochází. Niní všichni oblečeni ve stejných, roztrhaných hadrech, všichni se třesou zimou a mají strach. Poté co byli přivezeni do pevnosti, byli celý měsíce zavřeni v tmavém sklepení, bez jediné špetky deního světla. Jedinou stravou jim byla odporná kaše a pít dostávali pouze vodu. Společnost jim pak dělali děcké noční přízraky a krysi. Mnoho z nich zešílelo, mnoho z nich zemřelo, neboť stráže byli neoblomné a nedali se obměkčit sebežalostnějším pláčem. Ti co dnes stojí na nádvoří jsou ti co přežili celí měsíc v temnotě. Vystrašené, hladové a na pokraji sil je vyhnali ven do sněhu a mrazu, vstříc jejich osudu, nebo možná smrti. |
| |
| Nádvoří Před skupinku vystrašených dětí předstoupil mladý muž. Nejedno dětí se při jeho příchodu roztřáslo, nebo zlostně zavrčelo, neboť měl na sobě na rozdíl od nich teplý oděv, který ho před zimou dokonale chránil. Mladík nebyl nijak vysoký. Přestože dvacítku měl již jistě za sebou, měřil pouhých sto sedmdesát centimetrů, středně mohutný, se světlými vlasy a vousy. Na útlé, nevýrazné tváři se mu usadil při pohledu na skupinku dětí jemný sadistický úsměv. Takže to jsou ti ubožáci co sem je dostal na starost? Otázal se nenápadného patnáctiletého mladíka, který stál těsně za jeho zády. Ano pane. Všichni co přežili. Ano pane. Všichni co přežili. Fajn Zasmál se muž a jeho sadistický úšklebek se ještě více roztáhl. Dobroš, takže vy bando zaprodanců, moje jméno je Jar. A pro následujících několik měsíců budu osoba, která nad vámi bude mít naprostou moc. Budu si s vámi moci dělat co se mi zachce. Na mě bude záviset, jestli dostanete na sebe něco jiného, než tyhle hadry. Na mě bude záviset, co dostanete k jídlu, případně, bude-li jídlo otrávené nebo ne. To já vám budu přidělovat úkoly a já vás budu trestat, když je nesplníte. Dneškem počínaje, jste moje pokusná morčata. Můžu si s vámi dělat co chci. Můžu vás nechat zbít, jen tak protože se nudím. Můžu vám dát do jídla jed, abych vyděl jak se budete tvářit, když budete umírat. Mohu vás nechat popravit, jen proto že jsem dnes ještě neviděl krev. Nebo vám můžu pobyt zde zpříjemnit, jen proto, že chci. A to vše proto, protože vy nejste nic. Na rozdíl odemě nemáte žádnou hodnotu a jste snadno nahraditelní chápete? Zařval na vyděšený hlouček dětí. Neozval se nikdo, nikdo neprotestoval, nikdo nesouhlasil. Byli prostě moc vyděšení. Fajn, takže začneme. Třeba ty. Ukázal na malého chlapce, který ještě kdysi míval značnou nadváhu, nyní však na něm kůže jen vysela Kdo jsi? Já… já jsem Om… Začal chlapec, ale zastavil ho úder Jarovi ruky, který jej srazil do sněhu takovou silou, že se chlapec rozbrečel. Cože? Ty si dovoluješ neposlouchat mě když něco říkám a ještě po trestu fňukat? Zařval Jar nepříčetně Fajn, fajn jak chceš, zdá se, že mi nevěříš. Budiž, dnes nedostaneš nic k jídlu. Ukázal na malou holčičku kdo jsi? Já… se jmenuji…. Začala, ale taktéž byla umlčená pěstí, která ji uhodila do tváře. Vy malí Hanzlíci, hodláte si ze mě dělat srandu? Odteďka, kdo mi špatně odpoví, dostane pět ran bičem jasné? A ty Kývl na dívenku Jsi pochopitelně bez jídla. Další, třeba ty Ukázal na Izanagiho rukou v rukavici. Kdo jsi? A radím ti, dobře si rozmysli, co mi odpovíš. |
| |
 | Nádvoří Roztřesený Izanagi, který celý týden neměl co do úst jako by náhle zpozorněl. Neměl vůbec ponětí, že by mohla být venku takováhle zima, natož, aby věděl co je to vlastně za den, nebo měsíc. Vy malí Hanzlíci, hodláte si ze mě dělat srandu? Odteďka, kdo mi špatně odpoví, dostane pět ran bičem jasné? Ozvou se mu v mysli Jarova zlá slova a on, jako by si ve vteřině zrekapitulovat, co že mu to vlastně jeho nevlastní rodiče o armádě říkali.... Když je někdo nad tebou... vždy je to pán... pamatuj si to Izanagi. Pane, Izanagi, pane! Zařve malý chlapec ze všech sil, aby si byl jistý, že ho onen nemilosrdný muž slyšel. Se vzpřímeným postojem - stojí hrdě, avšak bojácně, jelikož stále očekává onu ránu pěstí, jenž ho srazí k zemi |
| |
| Nádvoří Jar se na tebe dlouze zadíval a poté sadistický úsměv vystřídal úsměv upřímný. Ruka, která se už, už napřahovala k ráně tě poplácala po hlavě. Tak se mi to líbí chlapče, je vidět že se ti dostalo dobrého vychování. usmál se. Za to tě čeká menší odměna. A vy ostatní si dobře zapamatujte, že mě budete oslovovat, vždy, jen a pouze Pane rozumíte? veselí výraz vystřídal výhružný, když jeho pohled přistál na Ceunonovi. A ty se jmenuješ jak chlapče? zeptal se přísně. |
| |
 | Nádvoří Nádvoří rozeznístrašlivý smích. Ale já nemám jméno pane.Já už vlastně ani nežiju pravý život.Jsem jen pouhý stín osoby která tu před vámí stojí. dořeknu svůj proslov a pak ještě dodám posměšné Pane.Třeba budu mít štěstí a zabije mě rychle. pomyslím si.na mém obličeji je vidět že usilovně přemýšlím Ach ano, už jsem si vzpoměl myslím že mi říkali Ceunon |
| |
| Nádvoří Hmm, dobře tedy usmál se Jar tak, že všem dětem naskočila husí kůže. Zavřete ty děcka do cel. Ty dva idioty do tmy, toho co správně odpověděl tu nechte a tady toho kývne na Ceunona Toho svěřte Kaře. Rozkaz Ozvaly se čtyři mužské hlasy, jejichž majitelé stáli bezpovšimnutí celou dobu za dětmi. Jeden z nich popadl kluka a holku co špatně odpověděli a odnesli je pryč. Další spolu s ostatními odešel k celám, kde je všechny společně zavřel, do jedné, velké prostorné celi s podlahou vystalnou slámou, do které ani moc netáhlo. Strážce zabouchl masivní dubové dveře a zamčel, takže nechal Adria,Shiro, Yami a další tři děti samotné v cele. Na nádvoří zůstal už jen Ceunon s Izanagim. Třetí z ninjů omráčil Ceunona, hodil si ho na rameno jako nějaký pitel brambor a odnesl ho někam do pevnosti. Když zůstal Izanagi s Jarem a posledním ninjou o samotě, konečně Jar promluvil. Hm, takže chlapče kdopak tě vychovával? |
| |
| Nádvoří Chlapec s napřímenou hrudí s bojácným pohledem sledoval, jak členy jeho skupiny odvádí pryč, dle pokynů onoho muže. V obličej, však jako by k tomu měl nějaký ten nezájem. Kdo je Kara? Blikne mu v hlavě a jeho zrak se stočí na onen jakoby pytel brambor, jenž nese jeden z těch lidí na rameni. Kde to vůbec jsem? Otrokáři... ne? Jak všechny postupně odvedli. Izanagi si uvědomil, že tu stojí sám. Zbijí ho, nebo co s ním vlastně udělají? Pak se jeho myšlenky však náhle vytratí, když se Jar optá na jeho rodinu.... Co mu mám říct? Pomyslí si ve chvilce malý chlapec. Jelikož nikdy své pravé rodiče nepoznal, nebo si je aspoň nepamatoval - má snad mluvit o těch, jenž ho adpotovali a pak byli těmito vojáky pobiti? Pane, klan Nemisa, pane. Zařve z posledních sil, jenž mu zbyly a sotva se z toho sám neudusí. Kdyby jen nebyla taková zima... Musím to vydržet. |
| |
| Město Ostatní odešli, jsem tu už jen já a ten druhý kluk.Jeden z těch mužů napřahuje ruku.To je konec pomyslím si.Tma... okolo mě je jen tma.Žiju vůbec? zeptám se sám sebe. Asi ano dodám si naději.Copak se mnou budou asi dělat?Mučit?To se asi nedovím až se proberu, pokud jsem ještě živý.Teď nezbýva nicc jiného něž čekat.. |
| |
 | Nádvoří Od té doby, co před nás předstoupí jar, mlčky stojím a klepu se zimou. V hlavě se mi stále opakuje každá věta, co řekl... Po chvíli nás díky správné Izanagiho odpovědi odvedou pryč. Aspoň tu není tak velká zima... pomyslím si, když nás strčí do cely. Když se zavřou dveře za muži, kteří nás sem odvedli, porozhlédnu se kolem, po ostatních dětech. Všichni jsou tak vystrašení...Kdyby se choval trochu rozuměji, nebyli bychom ta takovou dobu... povzdychnu si a posadím se na zem. Co asi udělají tomu klukovi, co si tak vyskakoval...? A co ty dva, co špatně odpověděli...? zamyslím se. |
| |
| Izanagi Jar po tvé odopvědi chvíli jen mlčky stojí, poté však kývne na posledního shinobiho. Prosím, buď tak hodný a odveď ho do ubytovny pro lidi ano? Razkaz vykřikne shinobi a kývne na tebe. Tak pojď mladej, dneska je tvůj šťastnej den, vyspíš se v teple a suchu. Ceunon Probíráš se v naprosté tmě. Nejsi schopen určit, kde jsi, dokonce ani co je kolem tebe. Není to jen zrak o co jsi přišel. Nejsi schopen ani nic slyšet, cítit, dokonce ani tvůj hmat nefunguje, tak jak má. Yami Přez drkotání zubů strachy, nebo zimou ostatních dětí jsi zaslechla tlumený rozhovor stráží. Nemyslíš, že to Jar přehnal? Poslat toho klučinu za Karou? Co já vím, víš že o takový věci se nestarám. Dokud za ní nemusím jít já, je mi to jedno. Slyšel jsem o ní strašlivý věci a..... v ten okamžik přerušil rozhovor něčí příchod a stráže zmlkly. |
| |
 | Nádvoří Když mě doslova vyženou z kobky, v které jsem nedobrovolně strávila několik měsíců, to nečekané světlo mě na chvíli trochu oslepí a tělem mi projede ledový chlad. Pokusím se trochu zachumlat do cáru hadrů, které mám na sobě, ale moc to nepomáhá, takže si začnu třít ruce, rovněž s nevalným výsledkem. Tiše sleduju, jak se z nebe snáší sněhové vločky. Pak před nás přestoupí nějaký muž, od první chvíle z něj nemám dobrý pocit. Vypadá tak.. nedokážu pro něj najít slovo, které by ho vystihovalo. Muž se představí jako Jar a nakonec ukáe být ještě horším, než jsem si původně myslela. Když dá ránu chlapci, který špatně odpověděl, mimoděk se otřesu. Příšernějšího člověka jsem ještě nepoznala.. Udeří ještě jednu dívku, pak ale naštěstí chlapec jménem Izanagi odpoví podle jeho představ. Jar vypadá.. no, dalo by se říct spokojeněji. Třeba na nás teď bude hodnější.. Naneštěstí, jiný chlapec jménem Ceunon odpoví hodně špatně. Je mi ho už předem líto. Nás ostatní pak odvlečou zpátky do cely. Ach jo, venku to bylo lepší, i když mi byla zima.. Já už v téhle kobce nechci být.. Sednu si a přitáhnu k sobě kolena. |
| |
| Temná místnost Začnu kolem sebe tápat a zjistím že nefungují mé smysly Že bych byl otrávený? I když pořádně nevím co to je.Slyšel jsem že se pokusily otrávit tátu a toho vždycky chtěli zabít, takže asi zachvíli zemřu. chvili se motám a na konec si sedu.No to jse nám to pěkně vybarvuje.. pak si dodám odvahy a nebojácným hlasem zavolám: Je tu někdo? |
| |
| Nádvoří Izanagi, který se doteď klepal na tom sněhu zimou - hledí na zachumlaného Jara. Nějak neví jak popsat to štěstí co se do něj náhle vlilo a to i když nemá ponětí, co že ta ubytovna pro lidi vlastně je a jak se to liší od cely ve které ztrávil týden. Musím to... musím to ustát. Opakuje si stále v myslí potichu a jako na plátně se mu promítá každá chvilka, jenž ztrávil se svou nevlastní rodinou. Proč je museli zabít? Co jim udělali? ... Moje rodina.... Izanagi nevěděl, jestli má na vojákova slova něco říct, nebo radši zůstat potichu, aby jak se říká "neprudil". A tak jenom užasle kývl hlavou a na někde na konci svých sil z vyhladovění a umrznutí se vydal pomalými kroky za vojákem, jenž rozkaz vyplňoval. |
| |
| Izanagi Tak deš mladej? zeptal se tě ninja ještě jednou a zamíříl k dlouhé přízemní budově na nádvoří, která vypadá přesně tak jako kasárny které jsi už vidě. Ceunon Všude kolem tebe je tma a ticho. Jsi vyděšený (nezapomeň laskavě, že hraješ max. 7 leté dítě ano?) Nevíš, jestli jsi na pevné zemi, nebo padáš, či se jen tak vznášíš prostorem. V okamžiku, kdy ses chtěl pohnout tvé svali nijak nezareagovali. Dokonce se ti nepodařilo ani promluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Nádvoří Izanagi, který pomalým krokem pokračuje za vojákem, jenž ho odvádí se náhle dosti lekne. (nevěděl, že se na to má odpovídat) Pane, ano, Pane. Zařve bez váhání. Jak se pomalu přibližujeme k nízkopodlažní budově, celkem netrpělivě očekávám co se stane. Je mi přece jen 6 let a ještě před 3 týdny jsem si hrál s vláčky v domě nevlastní rodiny.... Kasárny? Zamyslím se při pohledu na budovu - jako bych jí někdy už viděl, ale nevím kde. |
| |
| Izanagi Ninja tě odvedl do oné podlouhlé budovy. Jedná se o obyčejnou dřevostavbu, bez jakéhokoliv místa pro oheň avšak i přez to je v ní překvapivě teplo. Ve dvou řadách (u každé stěny jedna) jsou zde umístěny dvouparové postele, které tvoří v podstatě všechen nábytek budovy. Postele nejsou nic moc, jen obyčejné slamníky, přesto je to to mnohem lepší než studená podlaha cely. Navíc je u každé postele sice tenká, ale deka. Fajn chlapče, zaber si jednu z těch postelí támhle v zadu a trošku se prospi. Asi za hodinu si pro tebe přijdu a přidělím ti práci. řekl ninja u úsměvem a poté odešel. nechal tě v budově samotného, dokonce ani nezamkl dveře. |
| |
| Cela Dveře do celi se znenadání s halsitým CVAK otevřeli a dovnitř vešel onen patnáctiletý Jarův pobočník. Chvíli se rozhlížel po cele a poté ukázal na Izameho. Hej ty, zvedej se, Jar s tebou chce mluvit. |
| |
 | Cela: Oči sa mi za ten mesiac už prispôsobili tme a hoci som bol o hlade a o vode, ešte stále som ako tak v kondícii. Kondićka z kovárne nevyprcháva tak rýchlo, ako by si prevdepodobne veznitelia priali. Ak som niečo vźdy vedel, tak stratiť sa v dave. |
| |
| Cela Když Izame stále sedí, popadne ho mladík obratně za krk a lhce stickne tlakový bod, po čemž je Izame celí jaksy vláčný a poddajný. Jednou rukou jej pak vytáhne z celi na chodbu a zavře (pochopitelně i zamče) za sebou dveře. Pravidlo číslo jedna chlapče, když se ti něco řekne, splníš to jasné? zavrčel mladík výhružně a napůl tě vedl, napůl táhl budovou věznice. |
| |
| "Áno pane. Prepáčte pane." Poviem ako verklík a nasledujem ho z nohy na nohu. Tvárim sa mierne apaticky, akoby som ani nemal v úmysle niekedy z tadeto utiecť. Po ceste si však všímam každý detail a zapamätávam si ho. Plánujem |
| |
| Cela Zaposlouchám se do rozhovoru stáží. Ta Kara musí být strašlivá... pomyslím si, když v tom dovnitř vrazí Jarovo poskok, či co to je. Mlčky sleduji, jak odtáhne jednoho chlapce pryč z cely. Co po něm asi budou chtít...? napadne mě. Ještě víc se schoulím, začíná mi být zase zima. |
| |
| Kasárna Izanagi ani nestačil onomu vojákovy něco říct a už byl v té dřevěné kasárně naprosto sám. Tedy - aspoň si to myslel, že je sám. Když se rozhlížel, viděl pouze spoustu ustlaných postelí. Bylo jich, ale hodně, takže mohl klidně nekoho přehlédnout. Hodinu? To je ta má vytoužená odměna? Proběhne mu v hlavě myšlenka a jeho břicho hlasitě zakručí. Ani nezamkl dveře... Pomyslí si ještě, když zhlédne pootevřené dveře od kasárny. Musím to vydržet... musím pomstít svojí rodinu, kterou tihleti lidé zabili. Proč jí zabili? Nevlastní otec se mě snažil jen chránit... a matka.... ... .. Do kasárny vnikne pootevřenými dveřmi trocha studeného vzduchu a Izanagi usoudí, že si vybere jednu z těch postelí, jak mu nařídili a půjde si lehnout. Leží přikrytý pod tou tenkou peřinou, snaží se aspoň trochu ohřát a nabrat síly. Mlčky hledí do stropu, který má nad sebou.... |
| |
| Izame Mladík tě odvlekl přez zasněžené nádvoří směrem k malému domku naproti celám. Jednalo se o malou stavbu z pálených cihel. Uvnitř se nacházela jediná velká kruhová místnost, s dřevěnou podlahou. Okamžitě jak jsi vstoupil, zalilo tě teplo ohně, vycházející z krbu. Dalším vypavením místnosti byla malá knihovna plná svitků, stůl a dvě židle. Za stolem seděl Jar, který si právě pročítal jeden ze svitků. V okamžiku když jsi vstoupil, smotal svitek a zamyšleně na tebe pohlédl. Dobře můžeš jít kývl na Ninju který tě sem přivedl. Ten se jen uklonil, pustil tvůj krk a odešel. Tak chlapče, posadíš se? zeptal se Jar s úsměvem a rukou ukázal na židli oproti té jeho. Jediná možnost úniku jsou dveře, které ten ninja za sebou nezamčel a dvě malá okna, kterými se procpeš jen ztěží. |
| |
| Pracovňa: "Áno pane. Vďaka pane." Poviem a posadím sa. Snažím sa vyzerať neutrálne a po očku si prehliadnem miestnosť. Tvárim sa však, že je to iba reflex alebo zvyk, že za tým neni účel. |
| |
 | Cela Když nás odvedou do cely letmo si jí bezmocně prohlédnu. Já už tu nechci být.... Sednu si někam ke stěně a schoulím se. Proč jsme tady? Co s námi chtějí udělat? Co se stalo s těmi co odvedli? Hlavou se mi honí spousta otázek, na které si nemohu odpovědět. Začnu se třást strachem i zimou a rozhlédnu se po ostatních dětech jestli jsou na tom stejně. Maminko, kde jsi? Snažím se nějak zahřát a už skoro ani nemám sílu pozorovat co se děje okolo mne. |
| |
| Izame Hmmm zamručí Jar. Zdáš se být silný mladíku. Nebude ti vadit, když se tě zeptám na to co jsi dělal předtím, než jsi se dostal sem? |
| |
| "Som synom kováča a pár mesiacom aj kováčom. Ale na tom, čo som robil a kým som bol už asi nezáleží." Zhrniem stručne. Na ruke mám ešte stále viditeľnú jazvu po popálení sa, keď som mal tri a mozole, typické pre tých, ćo uź narábali s mečom. |
| |
| Temná místnost Znovu se pokusím pohnout, NIC.Jsem zvědav jak dlouhu mě tu budou držet a znovu se zkouším pohnout.. |
| |
| Domek Na Jarově tváři se objeví slabí úsměv. Nepovídej. A copak by jsi řekl na teplé místo na spaní, slušné oblečení a jídlo co má i nějakou chuť? |
| |
| Ceumon Nic se neděje, stále se nemůžeš ani pohnout. JE TO MARNÉ, MARNÉ, MARNÉ, MARNÉ, MARNÉ, ozve se ti vhlavě veselí dívčí hlas. V okamžiku kdy odezní i jeho ozvěna, jsi opět sám. |
| |
| "Znie to síce lákavo, ale... Asi nemám chcieť vedieť, čo je oplátkou za to." Odpoviem na rovinu. Kým do teraz som predsa len stále pôsobil apaticky, teraz mi ožijú oči. "Dať dušu diablovi?" |
| |
| Temná místnost Co ty o tom můžeš vědět!! snažím se zařvat.Já už to tu nevydržím.Co po mě chtějí?.Má roztěkaná mysl plna zoufalství kmitá od jedné myšlenky k druhé.Proč já?Že já hlupák neřekl co chtěl..Ale mě jen tak nezlomí!! zapřísahám se |
| |
| Kasárna Uplynulo 55 minut od doby co jsem zde v kasárně a už pomalu nastal čas, kdy bude Izanagi vyburcován k tomu, aby odešel. Jemu to však nejspíše nejeví žádné problémy. S klidem sedí na již ustlané posteli a hledí pohledem na své zaprášené dlaně. Respekt.... ? Do kasárny opětovně pootevřenými dveřmi zafouká trochu vzduchu, ale s Izanagim to ani nepohne - je až s údivem jak mu pouhá půlhodinka stačila k tomu, aby se kompletně zregeneroval. Neutekl bych..... potřebuju získat sílu. Stiskne ruce v pěsti a jak tak sedí na té ustlané posteli s klidem a s prázdným žaludkem vyčkává, až si pro něj někdo příjde. |
| |
| Izame Ne, ne nic tak dramatického, jen každodení dřina v kovárně usměje se Jar. Pomocník našeho kováře měl ehm tragickou nehodu a on to tam nezvládne zcela sám. Tak co ty na to? Ceunon Po slibu že tě jen tak nezlomí, naplní tvou hlavu dívčí smích. Poté na tebe zaútočili vize. Nejprve nejasné, avšak čím více se ti dostávali do hlavy, tím jasnější podobu nabývali. Smrt tvích rodičů, tvá vlastní hrůzná smrt prožitá se všemi pocity. Všechny tvé největší strachy ti najednou v hlavě ožili a stali se reálnými. Izanagi Patrně jsi na posteli usnul, neboť v okamžiku kdy ses posadil, nalezl jsi na svích nohou poskládané jednoduché, avšak kvalitní oblečení, sestávající s kožených kalhot, košile a trošku velkých, přesto však bot. Není to sice nic úžasného, je to však lepší než ty roztrhané hadry co máš na sobě. Spolu s oblečením jsi nalezl i v plátně zabalený krajíc chleba s kusem sušeného masa |
| |
| "Robiť opäť kováča?" Spýtam sa so zle skrytým pozdvižením nálady. "Kedy len poviete,... pane." Plachý úsmev mi zahraje na tvári. |
| |
| Temná místnost-moje mysl Chvíli to snáším, ale pak zoufale vykřiknu (pokud to jde).Už dost!!!Znova už nee Co po mě chceš?Ty hnusná ježibabo! vykřiknu hlasem plným bolesti,strachu a zármutku. |
| |
| Kasárna Izanagi si najednou uvědomí, že musel za tu hodinu co koukal do stropu nachvíli usnout. Kdo, nebo co mu tam dalo to oblečení a to jídlo je celkem záhadou, ale radši to nechce nijak myšlenkově potěžkávat. Kůže...? Pozvedne do vzduchu své nové kalhoty, které dostal od neznámého a se zájmem si je nachvilku prohlédne. A ty boty... nejsou velké? Pozvedne obočí nad holinkami, které mu sahají až kamsi ke kolenům. Radši neváhá a rychle si všechny části oblečení vezme na sebe - kdyby si ho náhodou někdo zrovna vyzvedl a uchopí jídlo, které dostal. Neměl bych to sníst všechno - co kdyby. Radši si aspoň kus nechám napotom. Zamyslí se a sní celý salám a půlku chleba. Ten zbytek co mu zbyl si strčí do kapsy u kalhot, aby si ho snědl později. Izanagi pomalu sleze z postele a krátkými kroky přejde přes místnost kasárny až k pootevřeným dveřím, z kterých vykoukne ven, aby tak nějak po očku zjistil jak vlastně vypadá areál. |
| |
| Izame Dobře, můžeš tedy jít. V kovárně dostaneš nějaké oblečení a jídlo. Až skončíš, řekni kováři, že tě má ubytovat v Ubytovně pro lidi ano? Jsem si jistý, že kovárnu najdeš sám. S těmi slovi kývnul na dveře, čímž ti naznačil, že máš odejít. Je to zvláštní, dokonce nikoho neposlal, aby tě hlídal, jestli se nepokusíš utéct. |
| |
| Pracovňa -> Kovárňa: Niečo mi vraví, že som práve vyhral na plnej čiare a tak sa ani nepokúšam o útek. "Áno pane. Vďaka pane. Dovidenia." Poviem a idem do kovárni. |
| |
| Ceunon Vize znenadání přestanou, avšak opět je nahradí dívčí smích. Ale notak, notak, říkal jsi že tě nezlomím, copak to je všechno co předvedeš? znovu smích. Kdybys porovnával její tón hlasu s tím Jarovím, vyšlo by ti, že Jar je učinění dobrák a lidumil. Izanagi V půlce cesty ke dveřím se dveře otevřou, stojí v nich onen Jarův pomocník. Hm... Oblečený, najezený? Fajn, to je dobře. Kara nemá ráda, hladové pomocníky. No co se na mě tak zaraženě díváš? Neboj, nejdeš tam za trest. Požádala nás o pomocníka a ty jsi jediný volný. |
| |
| Temná místnost Má pravdu, tohle by rodiče nechtěli.Dobrá ty jedubabo.Klidně si mě umuč k smrti. pronesu nejistě, jako bych tomu sám nevěřil, že to tak dlouho vydržím.Čekám až se vize zase vrátí.. |
| |
| Kasárna Dosti se vyděsí, když se dveře otevřou dokořán a dovnitř vletí velmi chladný vzduch z venku. Izanagi začal nachvilku hledět vyděšené - né kvůli Kare, ale spíše kvůli tomu, že si myslel, že ho jdou zavřít, protože si mysleli, že se chystá utéct, nebo tak... Uf. Pozvedchne si lehce a potichu, když ho voják uklidní. Pane, ano, Pane. Odvětí rázně na ona slova a pomalu se nechá odvést na určené místo. Ta Kara... určitě je to shinoby. Mohl bych se od ní naučit nějaké jutsu. Nesmím zaváhat... musím se stát silnějším, abych je mohl pomstít. |
| |
| Izame Po cestě do kovárny máš konečně možnost prohlédnout si celou pevnost. Pevnost v podstatě tvoří Hora, kterou kdysi dávno někdo přeměnil na obrovský, téměř nedobytný komplex. Samotná hora je obehnána půlkruhovou hradbou, za kterou se nachází spousta budov. Tady za hradbou probíhají všechny podřadné práce a žije zde pomocný personál a děti. Druhou část pevnosti tvoří samotná hora, do které vede jen jediný vstup, obří kamená brána, po jejíž bocích stojí dva strážní. Brána je zavřené. Kovárna je velká budova kousek od pevnosti. Z hovorů, které jsi po cestě zaslech jsi odvodil, že tato kovárna se stará o potřeby lidí kteří žijí před pevností a v pevnosti je pak ještě jedna, nebo možná více kováren, starající se o potřeby shinobi. Kovář, obrovský chlap, s dobrosrdečným úsměvem na tváři tě uvítal kvalitním, oblečením, silnou koženou zástěrou, která ti byla trošku velká a párem bot, který ti byl zase pro změnu trošku malí. K jídlu jsi dostal teplou výživnou polévku s krajícem chleba. Hm, vypadáš schopně, škoda že tu nezůstaneš na trvalo zachmuřil se kovář, když přerušil práci a pozoroval tě při jídle. |
| |
| Ceunon Takže v tobě přeci jen zůstala nějaká vůle, nevadí, nevadí alespoň bude sranda. A smrti se neboj, nezemřeš o to se postarám. zasmál se ti v hlavě její hlas a vidiny znovu přišli Izanagi Mladík tě vede skrz celí vnější půlkruh až k obří bráně, u které stojí dva strážní. S temi prohodil několik slov a brána se otevřela. Z následující cesty si nepamatuješ vůbec nic. Jen nejasnou změť chodeb a najednou jsi stál v malé, tmavé místnosti, před masivními dubovými dveřmi. Tvůj průvodce mlčky stojí, ani se nepokusil zaklepat. |
| |
| Kováreň: "Vďaka za všetko pane. Budem sa snažiť, ako len viem. Od malička som pomáhal v kovárni otcovi a tri mesiace som ju spravoval sám. Keď umrel. Posnažím sa nebyť na obtiaž." Usmejem sa. Mám radšej kľud a toto vyzerá ako robota, pri ktorej ho ma´t budem. |
| |
| Vize Ach, takže to štěsti mi nedopřeješ křiknu z posledních sil k mé věznitelkyni. To mě asi budeš mučit pěkně dlouho náhle na mě začnou útočit ty vize, snažím se je potlačit, ale moc mi to nejde.Snad jí to časem přestane bavit, ale tomu sám nevěřím. Vidím smrt svých rodičů znovu a znovu.Je to jak poštět si horrorový film furt dokola.Už nemám sílu ani brečet. |
| |
| Katakomby Jak procházeli všemi těmi možnými chodbami a zabočovali do všech různých dveří - Izanagi si jen ztěží něco zapamatoval, natož, aby věděl jak odsuď pryč, nebo jak to tu vůbec vypadá. Jsme tady? Zamyslí se náhle, když se vojá zastaví u velký dubových dveří s kovovým klepadlem. Dlouhou dobu se nic neděje a tak asi patnáct vteřin stojí a koukají do zavřených dveří. Proč nezaklepe? Mihne se mu v hlavě myšlenka při pohledu na onoho vojáka. Izanagi, kluk který je bezestrachu udělá jeden krátký krok k dubovým dveřím a uchopí klepadlo. Lehce ho stiskne mezi prsty a dvakrát hlasitě zaklepe. Potřebuju sílu... Proběhne v hlavě Izanagimu smrt jeho nevlastních rodičů a na obličeji se mu zjeví dosti ďábelský výraz (na 6 letého kluka). |
| |
| Izame Kovář jen kývne hlavou, ale nic neříká. Čeká až dojíš. Ceunon Najdenou si vize změní. Ukazují se ti dvě. Jedna, ukazující tě jako starého, ubohého a zničeného otroka, umírajícího nepěknou smrtí a druhé, ukazujícího tě jako velitele armády, jenž dobyla svět. Volba je na tobě, rozhodni se dobře ozve se opět dívčí hlas. |
| |
| Izanagi V okamžiku kdy se chopíš klepadla, zastaví tvou ruku ruka Jarova pomocníka. Zbláznil ses chlapče? Omrzel tě život? Karu nesmíš rušit při práci. zašeptal poděšeně. |
| |
| Kováreň: Rýchle dojem a umyjem nádobie. Čakám, o čo ma pán kováć požiada. |
| |
| Vize Zprvu mi příjde lepší nepodvolit se jejich vůli, ale pak se hluboko ve mě zrodí otázka: Mohl bych pomstít své rodiče? poté vyslovím svou otázku nahlas.Pomstím je za jakoukoliv cenu, třeba i kdybych měl přijít o svobodnou vůli |
| |
| Katakomby Izanagi spustí opatrně ruku z klepátka a udělá krok dozadu, jako by ho zrovna teď dvakrát nic nezajímalo. Kara může být silná jak chce... ona mu může dát to co potřebuje - sílu. Mám pocit, že bych měl protentokrát poslechnout. Zamyslí se Izanagi a zahledí se na onoho muže dosti vážně s oním ďábelským výrazem, jako by mu mimicky říkal, že kdyby zaklepal - tak by to svedl na něj. Následně otočí pohled znovu k zavřeným dveřím a čeká, až je někdo otevře. |
| |
| Kovárna Kovář tě s úsměvem pozoruje. Hm, je vidět, že se na práci těšíš, tak to tě ale patrně zkalmu. Dneska je poněkud volno a nic se neděje, takže jestli chceš, posaď se a odpočiň si. Na to co teď dělám tě nepotřebuji s tím odešel zpět k víhni a nechal tě v místnosti osamotě. Vize Podvol se, získáš moc, budeš si moci dělat co se ti zachce zašeptá ti v hlavě její hlas Shiro, Arumani, Adria, Yami Před dveřmi do celi se ozívá hluk, po chvíli se dveře opět otevřou a dovnitř stčí hlavu Jarův pomocník. Hm, děcka všichni vstávat, máme pro vás práci |
| |
| Rozhliadnem sa, či nenájdem dáku knihu alebo niečo podobné a snažím sa nezavadzať a nerobiť problémy. |
| |
| Vize Přdstava stát se mocným a krutým válečníkem mi zatemnila mysl.Dobře, řeknu.Má mysl už je zatemněná jen tím že dostanu moc, moc pomstít se.Náhle mi blikne hlavou že to asi nebude jen tak. A co nějaký háček? zeptám se podezíravě. |
| |
| Cela Přemýšlím o všem možném...od Kary, přes tuhle celu až k Jarovi...o všem co se zde za celou tu dobu co tu jsem odehrálo. Najednou mě z přemýšlení vytrhne zvuk otvírajících se dveří. Zvědavě a zároveň tochu vyděšeně pozvednu hlavu. Práci...? Co po nás budou chtít...? pomyslím si zděšeně a zvednu se. Mlčky přistoupím o něco blíž ke dveřím. |
| |
| Cela Nehybně sedím a třesu se. Myslím na teplý krb a dobré jídlo. Já chci domů... ale já už nemám domov. Snažím se nebrečet a náhle uvidím nějakou hnusnou halvu ve dvěřích. Cože? Práci? Jakou práci?! Vyděsím se, když na nás hned něco takového vybafne, ale radši se pomalu zvednu. Polekaně se rozhlédnu po ostatních a nejistě udělám pár kroků za nějakou dívkou. |
| |
| Ceunon Přísaha věrnosti, přísaha věrnosti této pevnosti ozve se ti v hlavě opět dívka Cela No co se tváříte, jako bych vás chtěl zabít? Půjdete pracovat do kuchyně, tak se seberte děcka, mohly ste dopadnou mnohem hůř. zavrčí |
| |
| Vize Dobře tedy příjmám odpovím dívce.Snad po mě nebudou chtít něco jako abych skočil ze skály.Přísaha je totiž vážná věc a já bych jí nered porušil. od úvah o přísaze se mé myšlenky stočí k ostatním dětem, ne proto že by mi nanich snad záleželo.Jen tak z čiré zvědavosti |
| |
| Cela Trochu se otřesu, když zaslechnu tón jeho hlasu. Práce...v kuchyni...? pomyslím si. ...mohli jste dopadnout mnohem hůř... ještě jednou se otřesu. Poté čekám, až nás zase vyžene ven. Zase musíme jít do té zimy... pomyslím si utrápeně. |
| |
| Ceumon A přísaha? Cela Fajn, tady máte zamračí se a hodí dětem do celi hromadu svázaného ošacení, jídlo sestávající z nějaké neurčité kašovité hmoty a dva měchy s vodou. Oblečte se, najeste se, přijdu pro vás za půl hodiny, tak ať jste připravení s těmi slovy zase odešel. |
| |
| Vize Doufám že toho nebubu litovat Přísahám snažím se pronést co nejhlasitěji a nejslavnostněji, přestože jsem teď prožil hrozné mučení, takže sotva mluvím. |
| |
 | Cela Když muž odeje vezmu si oblečení co na mne zbilo a obleču si jej , jídlo si nevezmu jelikož na mne žádné již nezbylo . Nesnáším je . Narozdíl od ostatních vypadám jinak , nejsem roztřesený , očivydně nemám strach . To je nuda ... |
| |
| Ceunon Budiž Tma se pomlau začíná roplívat, avšak nestihl jsi ani zaostřit a stratil jsi vědomí Izanagi Znenadání se dveře otevřou a ven vyjde maskovaný ninja, pod paží má Ceunonovo bezvládné tělo a nese ho pryč. Vstupte ozve se zevnitř neurčitý hlas. Ninja na tebe kývne, aby jsi vešel, on sám však zůstává stát. |
| |
| Cela Znovu se otřesu, když se na nás zamračí. Je děsivý... Uhnu hromadě šatů a jídlu, aby mě s nimi netrefil do hlavy. Poté Jarův poskok odejde. Otočím se k hormadě šatů a vyberu si nějaké oblečení.. Pak si vezmu jídlo a najím se. Fuj... otřesu se, při pohledu na tu hnusnou kaši. Po chvíli si všimnu jakéhosi chlapce, na kterého již nevyzbylo jídlo. Bez rozmýšlení příjdu k němu. "Na." řeknu a podám mu svou misku. "Já...Já toho moc nesním." dodám ještě. Nevypadá nějak vystrašeně... pomyslím si. |
| |
| Katakomby Izanagimu nezmizel z obličeje onen ďábelský výraz ani poté, co se před ním zjevil ninja s oním Ceunonem. Dobře si toho kluka pamatoval a taky si pamatoval jak odpověděl jejich kapitánovy. Pořád žije, co mu provedli.... otrávili ho? Zapřemýšlí a po očku se koukne na svého průvodce, který na Izanagiho kývl aby vešel dovnitř. On neváhá ani vteřinu a pomalým krokem obejde ninju, jenž vychází a vejde dovnitř místnosti - zabouchne za sebou dveře a rozhlédne se. |
| |
| Cela Když mne dívka osloví podívám se na ni . Bude lepší když to sníš , bůh ví kdy zase dostaneme něco k jídlu , navíc už jsme nejedli pěkně dlouho , musíš mít hlad . řeknu a skloním hlavu zpátkyk zemi . |
| |
| Cela Podivím se, když chlapec odmítne jídlo. "Ty taky musíš mít hlad." namítnu. "Já už jsem snědla tolik, kolik teď dokážu." usměju se. "A řekla bych, že když nás chtějí využívat k práci, tak nám jídlo budou dávat pravidelně." dodám ještě a nekompromisně mu dám misku do ruky. |
| |
| Cela Nebudu dělat co mi říkají . Zamračím se a misku položím na zem , nejraději bych s ní hodil ale nebudu tím brát potraviny ostatním . |
| |
| Asi chodba Co se to děje?Kdo to zase jsem? pak se mi v mysli vybaví co se stalo.Takže je to pravda?Bude ze mě shinobi?Já myslel že mě tam poslali kvůli mé odpovědi a najednou mi ta žena řekne že se můžu stát mocným bojovníkem.Je to celé nějaké divné...A proč zrovna já?Je tu přeci dost dětí možná i schopnějších než-li já k tomu aby se stali bojovníky podobné úvahy vedu po celou dobu |
| |
| Cela "Nemusíš dělat to, co ti říkají. Dělej jen to, co je nutné k přežití." s těmito slovy se zvednu a jdu si sednout na své původní stanoviště. Co po nás asi budou chtít zítra...? A pozítří...? znovu se zamyslím. |
| |
| Inazagi Nacházíš se v obrovské, prostorné místnosti, zařízené, jako luxusní komnata. Stěny jsou lemované Knihami, svitky a obrazy. U jedné ze stěn je přiražený stolek se zrcadlem, na kterém stojí svíce, jedniný zdroj světla v místnosti. Uprostřed se nachází očividně velice měká a pohodlná postel, na které seděla mladá, asi tak osmnáctiletá dívka. Byla vysoká, útlé postavy, s krásnou, děcky nevinnou tváří a dlouhými černými vlasy. Co tě však vyděsilo, byli její oči. Pokud se o někom dalo říci, že jeho oči jsou démonické, byla to právě ona. šedé oči, bez jakéhokoliv výrazu, ve kterých se nacházeli kružnice, způsobující dojem, že se její oči vlní jako hladina jezera. A ty jsi? zeptala se dívka chladným, nic neříkajcím hlasem Cela Do celi vstoupil maskovaný shinobi a shodil na podlahu Ceunona, poté opět odešel, aniž by řekl jediné slovo. |
| |
| Cela Z mých myšlenek mě znovu vytrhnou otevírající se dveře. Pořádně si prohlédnu maskovaného ninju, který sem přinesl chlapce, co si na Jara tak vyskakoval. Shinobi... zazní mi v hlavě. Tak tohle je Shinobi... Maskovaný ninja odejde a zavře za sebou dveře. Ani si nějak nevšímám toho chlapce, ležícího na zemi... Je to jeho vina, že tu teď leží.... Jen si ho pozorně prohlédnu. Nemá na sobě jediný škrábanec...Takže ta Kara...nemučí lidi fyzicky...ale psychicky... moje mysl nadprůměrně inteligentního 6 letého dítěte začne pracovat. |
| |
| Kara Izanagi se pomalu rozhlédl po místnosti. Přejel pohledem po zdech, až nakonec zkončil u oné svíce, jenž hořela zapalená poblíž onoho zrdcadla. Pak však náhle promluvila ona dívka a on si všiml v tom šeru té mladé dívky jenž na něm seděla. Ty oči... doujutsu!? Přešel jeho pohled hned k jejímu pohledu, jako by si uvědomoval co to je. Jeho nevlastní otec sice nebyl žádný shinobi, ale měl spoustu knih o jutsu a kekkei genkai. To bude určitě ono. Musí umět určitě nějaké neuvěřitelné jutsu... Jsem Izanagi a přišel jsem na rozkaz vám pomoc, paní. Odvětí na dítě dosti zlým, temným hlasem a upřeně se zahledí kamsi do jejího obličeje. |
| |
| Izanagi Hm opravdu? usmála se dívka a zvedla se z postele. Takže ten starej mrzout Jar mi sem konečně poslal hračku? usmála se a přišla až k tobě. Poté, aniž bys vyděl jediný její pohyb, tě zasáhla pěstí do břicha, tak že jsi se proletěl a zastavil ses až o zeď. Tak za prvé hračko, nikdy, nikdy se se mnou nebudeš bavit tímto tónem jasné? zeptala se stále mile a s úsměvem. |
| |
| Cela Pomalu se začnu probírat Kde to jsem?Ah, takže v cele. Měl jsem to tušit, žeto nebude jen tak.Možná nakonec ještě svůj slib dodrží, ale silně pochybuji, zůstanu tu jako otrok v té vizi |
| |
| Kara Izanagi s velkým napjetím očekává co se stane. Ani si moc nevědomil jakým tónem k ní promluvil. Jeho srdce je však plné nenávisti a hněvu, který se někudy prostě dere ven. uh!... Malý kluk vyprskne z ůst krev po oné ráně do břicha. Ani nezaregistroval její pohyb - ani nemohl. V otočkách se proletěl přes místnost a vletěl zády do dubových dveří, o které se doslova rozmázl. Ta rychlost... takže tohle je síla shinobi... Blikne v hlavě ona myšlenka. Izanagi, který seděl dosuď v bolestech břicha opřený o dveře se pomalu postaví zpátky na nohy - jako by ho náhle nic nebolelo, jako by ta bolest byla fajn. Jasné, paní. Křikne nahlas malé děcko, ale tentokrát již normálním hlasem. A nachvilku nastane ticho... Můžu mít dotaz, paní? Optá se Izanagi náhle a zadívá se oné ženě zpříma do očí, jelikož neví jaké nebezpečí mu z toho hrozí. |
| |
| Cela Jarův poskok odejde a já jsi du vybrat nějaké oblečení. Vezmu si nějaké jídlo a jdu si ho v klidu sníst zpět ke stěně. To je hnus, ale nedá se nic dělat... Pomalu se té oplzlé kaše najím a poslouchám ostatní. Co s námi asi hodlají dělat? Nechají nás pracovat jako poskoky dokud nevypustíme duši? Potichu si povzdechnu a najednou sem hodí toho kluka co byl tak drzí. Dělám, jako že tu není, ikdyž mi to moc nejde. Už aby sem přišli... doufám, že v té kuchyni bude alespoň trochu teplo a sucho. Možná dostaneme něco lepšího k jídlu. Vyčkává jestli pro ně příjdou. |
| |
| Izanagi Ano? Na copak by ses rád zeptal hračko? zeptala se tě stále ještě tím podivně mile nebezpečným hlasem. Cela Do místnosti vešel Jarův poskok. Fajn, všichni ti co nebyli na návštěvě u Kari vstyk jde se pracovat |
| |
| Cela Otevřou se dveře...objeví se v nich Jarův poskok. Ani se neobtěžuji na něh stočit pohled. Ještě chvíli sedím a přemýšlím. Poté se zvednu a vykročím ke dveřím. To zase bude zábava... Jako kdybych se za tu malou chvíli nějakým divným způsobem změnila... |
| |
| Kara S pohledem upřeným stále do očí oné dívky hledí Izanagi dosti prazvláštně. Onen podivný zlý tón, kterým mluví jako by ho neznervozňoval - spíše utěšoval. Jeho srdce bije v hrudi stále klidněji a klidněji. Ta vaše síla, paní. Započne svojí otázku s takovou ohromnou nenávistí v očích a s odhodláním, že si ani neuvědomí proč to vlastně říká. Chci jí, paní. Chci, aby jste se stala mým učitelem a já byl váš žák. Chci to, abych se stal silnějším než vy, a abych se vám pomstil. Paní. Klučina zatne pěsti a jeho srdce, se náhle trochu silněji rozbuší, ale pak si náhle uvědomí co řekl a srdce opět záhy nasadí klasický rytmus. |
| |
| Izanagi Dívka si tě chvíli prohlížela a poté vyprskla smíchy. Smála se upřímě a nahlas, dobré tři minuty, poté když se ukidnila. Do brady tě zasáhla její drobná pěst a nebýt toho, že už stojíš u zdi, opě by ses proletěl. Poté, když už jsi ležel na zemi, začala do tebe vstekle kopat. Jak se opovažuješ? jak se opovažuješ ty ubohý otroku chtít po mě s takovou drzostí něco takového? řvala na tebe a kopala tě do břicha a halvy tak dlouho, dokud jsi neupadl do bezvědomí. Cela No tak děcka, ploužíte se jako by jste měli jít na smrt, pohněte a vylezte z tý smradlaví cely, nebo vás tu nechám do konce vašeho života |
| |
| Cela Zblázni se... pomyslím si a vyjdu z cely. Světlo mě udeří do obličeje, ale já si ho nějak nevšímám. Zastavím se u Jarova poskoka a s jaksi apatickým výrazem čekám, až vykročí směrem ke kuchyni. |
| |
| Kara Když se dívka rozesmála, Izanagiho to nijak nevyděsilo. Zpříma hleděl na svůj smějící se osud. Bylo mu jasné, že ho nejspíše zmlátí, nebo tak... v hlavě mu však běhalo něco jiné. Proč? A pak se ozval její hlas, který on dobře slyšel. Mluvila o něm jako o otrokovy. Malý. bezvýznamný otrok. Proč? Ozve se v myšlenkách znovu ona otázka a on zkrvavený po ráně pěstí do čela, spadne k zemi, kde do něj ona dívka začne kopat. Proč jsem jí to řekl... kde se to ve mě vzalo...... zaplatí. Izanagi naposled shlédne pohledem svojí vlastní krev a poté omdlí. |
| |
| Cela Jarův poskok vás odvede přez nádvoří do velké místnoti, ve které je vedro až k zalknutí. Všude tu hoří ohně, na kterých se něco vaří, peče atd. Fajn, běžte támhle na druhý konec, budete umívat nádobí uchechtl se poskok a odešel. Izanagi Probral jsi se na Kařině posteli, bolí tě celé tělo a na opuchlé pravé oko nevidíš téměř nic. |
| |
| Kuchyň Jen co se za Jarovým poskokem zavřou dveře, vypláznu na něj jazyk. Jen počkej, až ze mě bude shinobi... zazní mi v hlavě. Otočím se k druhému konci místnosti a vykročím k němu. Stoupnu si k jakémusi dřezu, plnému špinavého nádobí, na který pomalu ani nedosáhnu. Vezmu si nějakou stoličku, na kterou si stoupnu, mlčky ze dřezu seberu hadr a začnu umývat nádobí. Nechají nás umývat nádobí...jsem zvědavá, zda to budeme dělat i zítra...Aspoň že tu není taková zima... pousměju se. |
| |
| Kuchyň Cestou do kuchyně se rozhlížím po nádvoří. V novém oblečení mi už není taková zima a cítím se o trochu jistěji. Poskok nás odvede do kuchyně kde se trochu zakuckám z pechodu ze zimy do tepla až vedra. Rozhlédnu se, jestli v kuchyni někdo není a jdu směr druhý konec místnosti. Stoupnu si ke dřezu a podívám se na nějakou cizí holku, která se už chopila umývání. Taky si vezmu nějakej hadr do ruky a nemotorně s ním začnu šmejdit po talíři. Achjo... Chtěla jsem aby bylo teplo, ale ne až takovýhle. Práce mi nejde moc od ruky, ale sklesle se snažím. |
| |
| Kara Izanagi se začne pomalu probírat a nějak ze začátku neví kde to vlastně je. Ani neví, co se mu to vlastně předtím stalo. Pak si na to však, ale vzpomene... Kde, kde to jsem? Opatrně se rozhlédne po místnosti a zjistí, že je stále na stejném místě. Na Kařině posteli. Ale co tu dělám.... aha, už vím. Pomalu, s bolestí v celém těle se na pohovku posadím a nohy položím na zem. Rukou si prohmatám bouli na obličeji, kterou mám nad pravým okem. I když jsem na takovéhle mlácení zvyklý během tréningu - jsem přeci jen dítě.... ale proč nepláču? Co, co se bude dít teď? |
| |
| Izanagi Dávám ti šanci, poslední rozumíš? Ještě jednou uděláš něco podobného a zabiju tě. ozve se za tebou Kařin hlas |
| |
| Kara Izanagi si uvědomí, že tam je s ním Kara v stále v místnosti a že na něj hledí svým pohledem. Klučinu to však nějak nezajímá. Po těch všech ranách je celkem omráčený. Rukou se drží za bouli v obličej. Jsem pořád na živu, proč to udělala? Ozve se Kařina otázka na Izanagiho osobu, avšak on se ani neotočí, aby se zahleděl Kare do očí. Sedí, proti dubovým vchodovým dveřím. Ano, paní. Odpoví hlasitě, ale klidně. |
| |
| Cela Všichni odešli a zůstal jsem tu já.Na chvíli upadnu do vytouženého spánku.Zdá se mi noční můra, opět vidím smrt svých rodičů,ale tontokát nejsem jako pozorovatel,ale jsem v roli vraha.Spocený se vzbudím a tiše proklínám svět za to, že je tak nespravedlivý. |
| |
| Kara Fajn, doufám že si to budeš pamatovat usmála se mile. |
| |
| Kara Maličký Izanagi, který trpí v urputných bolestech po všech těch ranách, které utrpěl - sotva vnímal ona slova, která ona dívka vypouštěla ze svých ůst. Obraz místnosti se mu náhle rozmazal a on slyšel pouze hlasité bušení svého srdce. A náhle stál úplně vpořádku na dřevené podlaze. Venku zkrze okna svítilo krásné slunce, zkrze třešňové květy na zahrádce. Byl zase doma.... ale něco tu bylo jinak. Izanagi prošel pomalou chůzí prázdnou zdobenou budovou klanu nemisa a vyšel na dvorek s rybníkem a lávkou. Něco bylo špatne - to ticho, kde to je? Malými kručky došel, až na konec lávky a zadíval se za zapadajícího slunka na svůj odraz ve vodě. Prázdnota a strach ho skličovala čim dál tim víc a pak náhle.... ho kdosi uchopil zezadu za rameno a on se opět probral ze své vidiny. Sedící stále na onom gauči. Z očí mu začali vytékat tiché slzy a pár jich dopadlo až na koberec. Snažil se v sobě tlumit všechnu tu bolest, kterou v měl ve svém nitru. Ano paní. Zoopakoval nahlas znovu ta slova a pak ještě dodal. Dáte mi práci, paní? Dořekl a vstal z gauče - odhodlaně se otočil na Karu, jenž stále stála za ním a čekal, co s ním udělá. |
| |
| Ceunon Když ses probral, našel jsi v cele malou skleněnou lahvičku, jejíž obsah je tekutý a stříbrný. (slibuji, není to rtuť) Yami Práce v kuchyni jde dobře, až do okamžiku, kdy ti z ruky vyklouzl jeden z talířů a rozbyl se. Nebylo by to tak zlé, kdyby ovšem se o střep nepořezal hlavní kuchař. Ty jedna malá!!!! zařval vstekle a vykročil směrem k tobě. V očích má vstek a v ruce opravdu velkou vařečku. Shiro, Adria viz Yami Izame Susumu V poklidu sedíš v kovárně, když se od výhně ozve kovářův hlas. Hej, chlapče, mohl by jsi mi jít sem s něčím pomoci? Izanagi Kara si tě chvíli bez jakéhokoliv výrazu v tváři prohlížela, poté však zavrtěla hlavou a zamířila ke dveřím. Nechám tě tu chvíli o samotě. Budeš tu jen v klidu sedět a na nic nebudeš sahat rozumíš? zatvářila se výhružně a poté za sebou zavřela a zamčela dveře. |
| |
| Cela Najednou zpozoruju nějak stříbrnou lahvičku.Zvednu jí a potěžkám v ruce Co když něčí je?Kdyby mu na ní zaleželo tak si jí líp hlídá pomalu lahev odzátkuju, dám si jí k nosu a přičichnu (aby to nebyla voňavka), když necítím žádný nebezpečný zápach, opatrně si jí dám k ústům a napiji se... |
| |
| Okamžite zamierim k nemu a uź mám na sebe kováčsku zásteru a rukavice. Dal som si ich na chvíĺu dole, lebo nebol dôvod na ich nosenie. "Áno pane." |
| |
| Kara Malý pomlácený Izanagi stojící na koberci v místnosti se jenom udiveně ohlédne na již zavřené dubové dveře, kterými Kara odešla. Po lících mu stále stékají potůčky slz a to aniž by brečel. Pomalu přejde k pohovce a usadí se. Svíce - osvětlující místnost na něj celkem omamně doléhá. Pak náhle stojí opět na tom molu. Tentokrát se vesele směje a není tu sám. Vedle něj stojí jakýsi postarší pán v bílém zdobeném kimonu. Jeho nevlastní dědeček. Sice nejsem pravý Shinobi... ale něco bych ti rád ukázal. Koukej se pozorně. Snad to tu tvou touhu aspoň trochu uklidní. Usměje se a rukou provede sadu pečetí a následně se nadechne, až s mu nebezpečně zvedne hrudník. Katon: Goukakyuu no Jutsu! Izanagi sedí na židli v Kařině místnosti , kde pomalým tempem hoří ona svíce. Jelikož je to dítě a je zvědavé - se zájmem se rozhlédne jestli by náhodou něco nespatřilo. Proč mě tu nechává samotného? Blikne mu v hlavě. Je to snad zkouška? |
| |
| Kuchyň Všechno jde dobře, práce mi jde od ruky, tedy až na to, že mi z ruky vyklouzne talíř a rozbije se... Sakra... pomyslím si a začnu uklízet střepy. V tom uslyším mužský hlas. Nadzvednu hlavu a vidím hlavního kuchaře. Okamžitě se zaměřím na jeho pořezanou ruku. Ajaj... polknu na prázdno a postavím se. Nahodím co nejapatičtější výraz a sleduji ho, jak jde pro ti mě s velkou varečkou v ruce. Tohle nedopadne dobře... |
| |
| Kuchyň Když nás odvedou do kuchyně a řeknou asi že máme něco dělat , což ani niják nepostřehnu - neposlouchal jsem , všichni začnou něco dělat . Já se posadím na jednu ze bedýnek od ovoce a koukám okolo . |
| |
| vtf? Korgan? Lehce ses napil z halvičky. Ať je to cokoliv, je to velice dobré a chutná to jako alkohol. Izame Kovř stojí kousek od výhně a baví se s nějakým mužem v dlouhém šedivém plášti. KDyž jsi přišel, otočil se kovář k tobě. Hej chlapče, zatím rozdmíchej výheň ano? poté se otočil zpět k muži Kuchyně K Yamině úlevě nezamíří kuchař k ní, ale ke Shirovi. Co si myslíš spratku, že se tu budeš flákat? zařval a praštil ho vařečkou po hlavě Izanagi: žádný Goukakyuu!!!! nic se neděje |
| |
| Příjde za mnou nijáký muž a ptá se jestli se hodlám flákat . Následně mě praští vařečkou ale já se ani nehnu . Muž se naštvě a praští mě znovu a vařečku o mne zlomí . Nebudu dělat co po mně chcete . Postavím se . |
| |
| "Áno pane." Vezmem raždie a kresadlo a zapálim oheň. Po chvíli pridám stredné vetvy a na koniec polienka. Keď sa trochu rozhorý, vezmem vaky a rozdmícham ho poriadne. |
| |
| Kuchyň Oddychnu si. Mám to ale štěstí... pomyslím si a douklidím stepy, o se ještě válí na zemi. Potom se postavím na stoličku a znovu začnu umývat nádobí. Potom se otočím na kuchaře, který o Shira zlomí vařečku... Tne kluk je blázen... zakroutím hlavou a dál myju nádobí. |
| |
| Cela Hmm je to dobré... ještě si jednou cucnu a pak lahvičku zavřu a strčim si jí do kapsy.Nechám si jí na lepší příležitost.Jelikož ze mě žádný ninja asi nebude, tak by mě zajímalo jak se oduď dostat?Musím počkat jestli budou nějaké vycházky nabo tak něco a pak rychle proklouznu ven, ale co když mě chytí?Je nepravděpodobné že bych jim utekl dál než za bránu a možná ani tam ne.Odsuď se prostě nedá utéct povzdychnu si a smutně svěsím hlavu do klína.Ale o co je to tady horší než venku? náhle se mi vybaví mé mučení Dobře, stačí když nebudu blbě odpovídat a budu snad v pořádku |
| |
| Kara Malý Izanagi hledí z gauče do zavřených dveří a přemýšlí nad tím, co si pamatuje. O tom, jak mu jeho nevlastní dědeček ukazoval jakousi ninju techniku. Škoda, že na něj nikdy neměl čas, aby ho to naučil. Zajímalo by mě... jestli budu taky někdy umět něco takového, jako uměl on. Zatne pěsti a opře si hlavu o gauč, aby se zahleděl do stropu. Ne, já budu lepší! Budu nejlepší Shinobi, který kdy žil. Pomstím svojí rodinu. Ničeho se nebudu bát... Na tváři se mu zjeví úsměv, který však rychle opadne. Ach jo... budu tu sedět do konce života. Povzdechne si a znovu se zahledí znuděným pohledem z gauče na dveře a čeká až se otevřou. |
| |
| Korgen Znovu se napiješ a najednou tě ovládne strašlivá touha dopít lahvičku (hod kostkou), touze se poddáš a dopiješ její obsah, z čehož se ti zamotá hlava a vše zahalí temnota. Znenadání stojíš na křižovatce pěti cest. Každá je nadepsána velkou cedulí, jsou to cesty: Moudrosti, Síly, Štěstí, Bohatství a Krve |
| |
| Shiro Za ruce tě popadnou dvě silné paže. Jak myslíš spratku, Kara-sama tě už naučí slušnému chování! zařval vstekle kuchař a kývl na ninju který tě popadl. Ten tě hranou ruky praštil po krku a ty jsi upadl do bezvědomí. |
| |
| Rozcestí Dopiji lahvičku a zničeho nic se zmatený objevím na jekémsi rozcestí.Všimnu si cedulí s nápisy Ještě že umím číst, jelikož už jsem dlouho nečetl tak mám menší problémy přečít ony nápisy.Pomalu přečtu všechny cedule. Těžká volba zamumlám si pro sebe.Opatrným krokem se vydám blíž k rozcestí.Vyber si správně ozývá se mi pořád dokola v hlavě.Vydám se směrem k síle, ale náhle si to rozmyslím a vydám se na cestu moci. |
| |
| Cesta Moci Kráčíš cestou moci, cestou dlážděnou mramorem a lemovanou mrtvími těli. Na konci cesty se nachází malí altánek, ve kterém sedí mladá dívka, se zlatými vlasy a modrýma očima. Na stole před ní se nachzí Pohár křišťálově čisté vody. Dívka ti ho bezeslova podala. |
| |
| Altánek Bezmyšlenkovitě přijmu od dívky pohár Děkuji špitnu a vypiju pohár až do dna. To jsem zvědav co se bude dít.... |
| |
| Altánek Dívka se na tebe dlouze zadívala, a poté promluvila něžným hlasem. Máš velký potenciál, měl bys ho i bez našeho zásahu a zvolil sis moudře svou cestu, bude z tebe velký shinobi. Možná, možná z tebe bude největší Shinobi. zasmála se a zmizela. Poté k tobě přistoupilo šest postav. Každá oděna v jiné barvě. Rudá, Modrá, Hnědá, Světle modrá, Bílá, Černá. Zvoli si, zvol si naposledy, kterou z šesti cest hodláš kráčet. zašeptali najednou. |
| |
| Altánek Ach, volby mě nikdy nešli, jsem neraději když to někdo rozhodne za mě, ale teď je to můj osud a moje rozhodnutí přistoupím k postavě ve světle modrém hábitu Tu si volím, pronesu jistě |
| |
| Altánek Postava vstala a promluvila, mezitím se ostatní rozplynuli. Zvolil sis moudře. Vybral sis sílu větru a světla. Zde je můj meč, užívej ho moudře poté postava tasila Katanu a jílcem napřed ti ji nabýdla. |
| |
| Altánek Opatrně převezmu katanu a prohlížím si její dokonalou čepel. Je úžasné.Děkuji řeknu ohromeně nad tímto darem. |
| |
| Realita Svět kolem tebe se začne rozplívat a ty otevýráš oči v cele. Sláma kolem tebe je zpálená na popel a ta co není, poletuje vzduchem a vytváří tak šílené obrazce. Neuvěřitelně tě bolí hlava a vlastně celé tělo. Máš silné nutkání zvracet. |
| |
| Cela Co se to děje? v tom si náhle uvědomím že mě je hrozně špatně.Všude kolem mně létají různé věci a ze slámy je popel.Doufám že nebudu muset zase navštívit Karu najednou se předkloním a obsah mého žalud (i když v něm nic moc nebylo) jde ven.Jsem zvědav co na to řeknou Jarovi pomocníci. |
| |
| Korgan V ten okamžik do celi vpadli dva shinobi a za ruce tě táhli někam pryč. Jakmile se tě dotkly, upadl jsi do bezvědomí. |
| |
| Neznámo kde Ach jo,proč maj potřebu mě pořád omračovat .To jsem zvědav kam mě zase táhnou, doufám že né ke Kaře té už mam plné zuby babizny jedný |
| |
| Kuchyň Poc hvíli si už zvyknu na teplé prostředí kuchyně a umývání mi jde o něco rychleji. Leknu se, když Yami rozbije talíř, ale nějak zvlášť si toho nevšímám. Moji pozornost spíš upoutá ten kluk, který nic nedělá. Jsem pitomá já a nebo on? Prolítne mi hlavou, ale potom zjistím, že to bude asi on kdo je tu pitomec. Ninja ho uhodí rukou a já se radši rychle otočím a hledím si svého mytí nádobí. Sarka Arunami vzchop se... co by ti na to řekl bratr? Achjo... kde asi je teď můj bratr? A celá rodina? Už je mi skoro do pláče, ale pak slzy udržím. Ne, nebudu ukazovat jak jsem slabá. Otřu si oči do suchého rukávu a svižněji umývám. |
| |
| Kuchyň Chvíli pozoruji Shira, jak se vzpírá ninjovi...tedy až do té doby, než ho ninja udeří. S poklidem to sleduji. Kara-sama... prolétne mi hlavou. Otočím se zpět ke dřezu a umývám. Chtěla bych tu Karu poznat... pomyslím si. Ale nechci skončit jako její oběť...Musím se k ní dostat jiným způsobem... |
| |
| Korgan Vzbudil jsi se v tmavé místnosti. Pod sebou jis měl velký kamený kvádr, připomínající prastaré obětní kameny. Ruce i nohy jsi měl dokonale spoutané. Nad tebou se skláněla nějaká dívka a dva muži. Takže tohle je to dítě co vám vzdorovalo na druhém stupni Kara-sama? otázal se muž a nedůvěřivě si tě prohlédl. Ano, to je přesně on. zasmála se dívka. Hmmm, myslíte že přežije i něco takového. Otázal se druhý z mužů. Je silný, měl by. Poté se nad tebe naklonila a zašeptala ti do ucha. Teď to bude trošku nepříjemné, takže jestli se na to necítíš, raději omdli. Poté se jí v ruce zjevil skalpel, jehož špička se lehce dotkla tvého oka, stratil jsi vědomí. |
| |
| Izame Pracuješ tvrdě a dobře, zcela se na práci soustředíš a proto ti téměř unikl okamžik, kdy se z přátelského rozhovoru kováře a toho druhého muže stala hádka. Yami, Shiro Co tak čumíte, nemáte nic na práci? zařval kuchař vstekle. |
| |
| Nastražím uši, pripravený v prípade potreby pomôcť kováčovi. |
| |
| Izame Kovář s neznámím se chvíli hádají, poté kovář popadne dlouhou ocelovou tyč a vrazí ji neznámému do hrudi. Z úst neznámého vytriskne proud krve, avšak ke tvému údivu se začal smát. Ale, ale to už jsi zapoměl, že mě tímhle spůsobem zabít nejde? zasmál se muž, který znenadání stál za kovářem, v ruce katanu. Na místě kde stál se vznášel jen jeho probodnutý šedý plášť. Chyba usmál se a sekl. |
| |
| Rozhodol som sa inśtinktývne a ešte než sekol, som vzal kutáć, ktorý bol položený s ćasti v ohni a máchol sm po ńom rozpálenou časťou. |
| |
| Korgan Probouzíš se v místnosti sloužící očividně jako nemocniční pokoj. Všude kolem je řada postelí, některé jsou obsazeny zraněními, nebo nemocnými, některé jsou zcela prázdné. Mezi postelemi prochází tři dívky (sestřičky) a kontrolují stav pacientů, po případě podávají léky atd. Strašlivě tě bolí oči. Nemáš je zavázané, ani nijak přikryté, avšak přesto vydíš nějak jinak, svět se ti zdá zvláštní, jako by méně barenvý a více černý. Občas bych přísahal, že jsi na těle lidí zahlédl drobnou modrou nitku, nebo ve stěně jasně bílou nit. |
| |
| Napište mi prosím do pošty, jaké schopnosti by jste chtěli mít, případně čeho by jste chtěli dosáhnout |
| |
| Lůžko Sbět se zdá být jeko by ho ho maloval nějaký malíř bez barev.Hrozně mě pálí oči chci si je promnout, ale po chvíli si to rozmyslím.Co mi to zas udělali? když kolem projde sestra tak na ní zavolám Mohla byste mě vysvětlit co tu dělám?? |
| |
| Izanagi Konečně, po dlouhé době se vrátila Kara. Vypadá vyčerpaně, ale vesele. Aniž by ti věnovala jediný pohled, přišla k postely a svalila se na ni. Izame Aniž bys postřehl jediný pohyb, vypadla ti ocelová tyč z rukou. Kuchyně slyšýte z venu přicházet nějaký hluk. Korgan Sestřička se na tebe zaraženě zadívá. Co to? Korgan-san, copak to nevíte? Kara-sama z vás udělala Boha. řekla se značnou dávkou posvátné bázně v hlase. |
| |
| Kara Maličký pomlácený Izanagi, kterému se za tu půl hodinu co tu sedí už ta boule nad pravým okem zmenčila natolik, že zase muže normálně vidět - sedí s pohledem upřeným na zavřené dubové dveře a přemýšlí. Hmm... jasně už to chápu. Jsem tu nejvíc zmanipulovatelnej a tak tu prostě mám dřepět a koukat na zavřené dveře. Tomu teda říkám výpomoc. Doufal jsem v něco lepšího. Povzdechne si. Určitě si o mě každý myslí, že jsem nejslabší. Domyslí si a zadívá se na koberec na zemi, jako by doufal, že se něco stane. Poté sem dorazí Kara a já seskočím mlčky z postele, na kterou mě předtím usadila a potichu si stoupnu k prázdné stěně a hledím na ní. Mohu pro vás něco udělat? Vyslovím potichu. |
| |
| Lůžko Povšimnu si bázně v jejím hlase. Ach tak řeknu a pokývnu na sestřičku hlavou, že je to vše.Takže útěk odkládám, než se naučím používat svou moc.Vybaví se mi temná místnost ve, které mě nejspíš operovali.Aha takže proto jsem tam byl.Jen mě zajímá jak dlouho tu budu ještě dřepět |
| |
| Kuchyň Už mám celé promáčené ruce z toho jak je mám stále ve vodě. To je otrava... co s námi hodlají dělat? Otřu si pot z čela a najednou uslyším nějaký hluk z venku a na chvíli se za ním otočím. Co se tam jen může dít? Kde to vůbec jsme? |
| |
| Izanagi Kara opět vstala z postele. Chtěl jsi abych tě něco naučila že ano Inazagi? zeptala se s úsměvem. V ten moment do místnosti vešli dva ninjové, mezi sebou táhli dítě tak tvého věku, jedno z těch co s tebou bylo na nádvoří. Beze slova ho shodili na postel. Chci vidět co v tobě je. Donutíš toho chlapce podřídit se rozumíš? aniž by počkala na odpověď, vytvořila několik pečetí a svět pro tebe na chvíli zčernal, poté ses objevil v černém prostoru, pod tebou se nacházela jen tma, tma a malá postavička Shira. Cítíš, že máš moc udělat cokoliv. Shiro Probudil ses v naprosté tmě, oloupen o všechny své smysli Kuchyně Chvíli se nic neděje, poté však do kuchyně vpadnou dva maskovaní muži, v rukou drží katany a začnou zabíjet osazenstvo kuchyně, které začne prchat kolem vás, zadním vchodem pryč, nastala panika. |
| |
| Morgarath Zrovna se vracíš domů ze školy, když si všimneš zvláštního muže, který tě sleduje. Je vysoký, asi metr osmdesát a vypadá dosti silně, s tím že tě sleduje nedělá žádně tajnosti. |
| |
| Kara Izanagi náhle spozorní, když do místnosti vtrhnou dva ninjové a odhodí bezvládné tělo jeho kolegy na zem. Ihned to upoutá jeho pozornost. To je... to je... jeden z těch co tam stáli. Pomyslí si, avšak jako by měl z toho spíše strach. Jako by se za tu půlhodinu uklidnil. Je srdce opět bije klasickým tempem a nic ho neznervózňuje.... a pak... Kara provede ony pečetě a svět kolem něj se změní. Genjutsu?! Zahledí se náhle zmateně okolo sebe, až jeho tělo spočine na onom malém klukovy - no malém - je stejně mladý jako Izanagi. Přinutit.... ho .... podřidit se? Zoopakují se mu v hlavě Kařina slova, avšak, on jako by nebyl schopen ničeho, pouze stojí a kouká na něj. Kdo jsi a co jsi provedl? Zeptá se náhle Izanagi klidným hlasem, avšak jeho srdce se opět rozbuší... jako by bažilo po nové moci.... Já chci tu sílu.... |
| |
| Neznámo Proberu se a postavím se ale pak si to uvědomím . Nic nevydím , nic nelsyčím , necítím ... co se stalo sem mrtvý? Spadnu jelikož nejsem schopen držet rovnováhu . Ani to místo kde mne praštili mne nebolí? ... Divné ... asi sem vážně mrtvý . Posadím se a nedělám vůbec nic . |
| |
| Kuchyň Jakmile vběhnou do kuchyně dva neznámí muži zmateně se ohlédnu. Cože? Co se to děje?! Já ještě nechci umřít! Co mám dělat... utéct! Zanechám mytí nádobí a rozhlédnu se po ostatních dětech. Rychle se rozhlédnu jestli tu není ještě nějaká jiná úniková cesta, ale pak se radši rozhodnu pro zadní vchod. Prosmýknu se k zadním dveřím a snažím se nějak utéct s davem. No nevím jesli sem udělala dobře, ale nebudu si hrát na hrdinu. |
| |
| Kara - Genjutsu Izanagi dlouhou dobu hledí na osamělého chlapce, jenž sedí před ním avšak se pak jeho pohled stočí kamsi k zemi. Pomalu pozvedne své ruce a zadívá se do rozevřených dlaní, které pak stiskne v pěst. Aha - i když jsem lapen v tomto genjutsu, nejsem ten kdo jej ovládá. Chápu... Zabrumlá si a poté ruce opět zklopí k tělu a svůj pohled upře na dítě před ním. Chtěl bych, aby si s ním mohl promluvit.. Kdo jsi a co jsi provedl? Ozvu se náhle. |
| |
 | Pán jeskyně Zrychlím své kroky a doufám,že nebudu muset utíkat,jelikož v botách co mám na nohou bych asi daleko neutekla. Co je to zač,doufám že to není otec nějaký holčiny,které jsme minulý týden dělali naschvály. řeknu si pro sebe a přes rameno se ohlédnu,zda mě ten divný člověk stále sleduje. Ale pokud mě fakt sleduje z nějakého důvodu,tak to asi moc neumí,je fakticky nenápadnej. zamumlám si a ještě přidám do kroku. A jelikož nejsem moc sportovní typ,tak jsem po chvilce ufuněná jak lokomotiva. |
| |
| Kovárna: Nevzdávam sa a snažím sa ho ovaliť kusom nespracovaného železa. |
| |
| Kuchyň Jakmile dovnitř vlítnou ti muži, seskočím ze stoličky. Co se venku stalo...? pomyslím si. Vezmu pár talířu a hodím je těm otravům pod nohy a doufám, že na nich uklouznou. Poté se rozeběhnu k zadnímu vchodu. |
| |
| Shigentora Utíkáš jak můžeš, ale jeden z vetřelců si tě očividně vybral za oběť a běží k tobě s napřaženým mečem. Morgarath Muž zrychlil krok a snaží se tě dohnat. Izame Hned, jak jsi našel kus železa se však tvůj soupeř opět vrhl do útoku proti kováři, který se jeho seknutí s úsměvem vyhnul Yami Jedenoho z otravů trefí talíř do hlavy, ale nezdá se že by mu to nějak vadilo, právě naopak, je naštvaný, hodně naštvaný a jde si pro tebe. |
| |
| Kuchyň Vyděšeně vykřiknu a zhodnotím jak ještě dalako je východ. To nestihnu! Rozhlédnu se jestli tu nejsou nějaké velké šuple nebo vozíky u cesty. Snažím se mu je nějak dostat do cesty, ale nevypadá to, že by ho to mohlo zaměstnat na delší dobu. Pro jistotu čapnu do ruky nějakou menší pánvičku. Zkusím ještě hodit na zem nějaké hrnce a nádobí ze stolů a dál se snažím utéct. |
| |
| Shigentora Tvoje pokusi o zastavení útočníka nakonec zkončili tak, že jsi ho jen spomalila, přesto se ti však ke dveřím nepodařilo dostat v čas. Ninja stojí těsně za tebou, s napřaženou katanou k úderu. |
| |
| Kuchyň Já ještě nechci umřít! Ne teď! Polekaně se otočím a přikrčím se. Pánvičku co mám v ruce útočníkovi vší silou vrazím mezi nohy a rychle ho ještě udeřím do břicha. Mám sto chutí na něj skočit a kousnout ho, ale neudělám to znovu se snažím uprchnout. |
| |
| Pán jeskyně začínám utíkat,dalo by se říci sprintovat.Předpokládám,že se muž brzy unaví a přestane mě sledovat. |
| |
| Shigentora Podařil se ti výborný zásah a ninja se svalil na podlahu, téměř omráčen bolestí, takže ti už nedělá téměř žádný problém utéci na malí dvorek za kuchyní, kde zažiješ strašlivý šok, všude kolem se válejí zkrvavená těla. Ořed dveřmi stojí další tři útočníci s vytasenými meč. Morgarath Jsi malé dítě a proto muži nedělá problém tě sledovat, jen když přejde do ostřejší chůze. |
| |
| Kuchyň Sakra... zavrčím a rozeběhnu se k poličkám. Kopnu do nějaké skříně, a ta na poličky spadne. Jak útočík běží za mnou, poličky na něj spadnou(tedy doufám...) Rychle se rozeběhnu k zadnímu vchodu. |
| |
| Yami Poličky jsou naneštěstí připevněné velice kvalitně a tak jediný výsledek tvého snažení je, že si obrazíš od silného kopnutí nohu. Izanagi Najednou se opět svět pohnul a ty jsi znovu stál v Kařině komnatě. Na zemi u tvých nohou leželo tělo onoho chlapce, z rozpáraného krku mu stále ještě tekla krev. Ukliď ho přikázala Kara. |
| |
| Kuchyň Sakra...Jídlo vařit neumí, ale sou to dobrý truhláři... pomyslím si navstekaně. Jeden z těch mužů už je skoro u mě. Vytáhnu z nižších poliček pár hrnů a talíru a hodím mu je pod nohy. Potom se rozeběhnu k zadním dveřím. |
| |
| Kovárňa: Sám na neho nestačím. Usúdim a trozbehnem sa von. "Pomóc! Rýchlo. Dáky vagabund chca zabyť pána kováća!" |
| |
| Kara Malý zmatený Izanagi nebyl v Genjutsu, ani žádnou tu delší dobu, když náhle vyděl jak cosi rozřízlo tomu klučinovy krk a on dopadl na zem. Uvědomil jsi, že opět stojí v oné místnosti a že ten klučina je vážně mrtev. Proč? Kam? Optám se rázně, pač opravdu nevím kam s ním a jeho smrt mě kapínek rozrušila. |
| |
| Pán jeskyně "Co mi chcete?" křičím za sebe,ale neohlížím se,soustředím své nohy na ostrý běh. "Já nikomu nic neudělala,tedy pokud se nepočítá ten kluk z osmičky." snažím se odvést pozornost,ale moc to nefunguje. "Co po mě chcete??" zakřičím znova a zastavím se,protože nemohu popadnout dech. Tak a teď je po mě říkám si pro sebe a snažím se zklidnit,ale moc mi to nejde,přemýšlím,jak tomu sledovači utéct. Už je tady. |
| |
| Kuchyně Podařilo se ti to a ninja uklouzl a spadl. Poté jsi doběhla k zadnímu vchodu a vrazila jsi do Shigentori. (popis okolí viz. 23.Října 2008 20:51) |
| |
| Kovárna Všude kolem probýhají boje. Na pevnost zaútočila skupina ninjů s podporou samurajského vojska a proto vám nikdo právě teď nepomůže, ovšem kovář také nevypadá že by potřeboval pomoc. Mocnými údery kovářského kladiva tlačí svého soupeře více a více ke stěně (a tobě) jeho soupeř se zatím nezmohl na nic víc, než že se brání a ustupuje Izanagi Vyhoď ho někam ven, kamkoliv. Zeptej se stráží před pokojem odpověděla a zmizela. Korgan Vedle tvé postele se objevila ona dívka, která tě operovala. V okamžiku kdy se objevila, vrhli se všechny sestry s pokornu úklonou na zem a šeptli jediné jméno. Kara-sama dokonce i nemocní a ranění se tak nějak pokoušeli v rámci svích možností o vyjádření úcty. Dívka si k tvé posteli přitáhla malou stoličku, na kterou se posadila a zadívala se ti svíma zvláštíma očima do očí tvích. Jak se cítíš? zeptala se vlídně. Morgarat Muž se znenadání zjeví přímo před tebou a ty do něj vrazíš. O žádném klukovi z osmičky nic nevím, zato vím o nezaplaceném dluhu tvých rodičů zašeptá a hranou ruky tě udeří do zátylku, jsi v bezvědomí. |
| |
| Lůžko Děkuji, dobře Kara-sama špitnu slabším hlasem. Z venčí se ozývá nějaký hluk... konstatuju. Pak najednou vybalím několik otázek: A jak to se mnou bude dál?Uděláte ze mě Shinobi?Nebo něco jiného? a snažím se zvýšit hlas. |
| |
| Když ninja uklouzne, okamžitě se rozeběhnu ke dveřím. Snad mu stihnu utéct... Narazím do Shintegory. "Sakra, co...?" vyhrknu. Všimnu si mrtvých těl na zemi. Sakra... Ani si nějak nevšimnu ninjů u dveří. |
| |
| Kara Jakmile Kara zmizí - Izanagi hledí dlouze na ono tělo. Ani se nedozvěděl, proč ho zabila. Nejspíše kvůli tomu, že se mu chtěla jen vysmát, že ho žádné jutsu, které mu slibovala nenaučí. Šak ona taky zemře. Doufám, že mou rukou. Klučina čapne bezvládné tělo a poté otevře dubové dveře. Stráže, které tam stojí se ho tak nějak leknou - a to i když je to jen ten malý Izanagi. Tělo nechám strážím, kteří ho ze strachu, snad z Kary, odnesou někam pryč. Já sám pak zůstanu stát v opuštěné chodbě katakomb. Katakomby Nějak mi to nedá. Ty dubové dveře, které vedli do Kařiny místnosti se sami od sebe zabouchly a já je nedokázal otevřít. Co sem měl tedy dělat... Snad tu bude někdo... kdo bude lepší než ona. Pomyslím si a s tou myšlenkou se vydám uličkami podzemních katakomb po vlastních nohou pryč. |
| |
| Pán Jeskyně Teď se mi zdá o krásné zahradě,jež je plna rozkvetlých květů.Ale najednou cítím bodavou bolest,jakoby mojí hlavou prošla trubka z oceli. |
| |
| Kovárňa: Prikrčím sa a podleziem popod stôl. Uhnem tak ustupujúcemu mužovi. Keď nič iné, aspoň som dal kováčovi šancu preskupiť sa. Pre prípad potreby, naberiem lopatkou na popol trocha žeravých uhlíkov, pripravený nimi chlapovi "podkúriť". |
| |
| U východu Do háje! To mě mohlo napadnout, že budou i tady. Mám vykulené oči a zakrytá ústa, když do mě Yami strčí. Otočím se na ní a trochu se jí leknu. Jo aha to je jen ta holka. Tolik mrtvých... kam jsem se to dostala? Co se to děje? Co mám dělat... když uteču ven uvidí mě a určitě zabijou... nebo se schovat? Za chvíli se sem přiženou ty dva a co potom?Asi to dneska nepřežiju. Rozhlédnu se jestli tu jsou ještě nějací živí a hledám nějakou schovku, kde bych mohla přečkat tyhle jatka. |
| |
| U východu Až teď si všimnu dalších ninjů. Sakra, sme v pasti... pomyslím si zoufale. Tahle pevnost je plná nijů...tak jaktože sem jen tak vtrhli...? A jaktože sme někdo nevlítne a nezačne s nimi bojovat...? Skočím za nějaký keřík v rohu. |
| |
| Kara Dívka tě zamyšleně pozoruje, tvé poznámki o hluku nevěnovala naprosto žádnou pozornost. Cože? Proč bych z tebe měla dělat Shinobiho? zatvářila se zmateně. Já z tebe udělám Boha. Izanagi Procházíš se bludištěm chodeb, nikde žádná místnost, stále jen labirint, ze kterého není úniku, až do okamžiku, až do okamžiku, kdy se dostaneš k dubovým dveřím, Které jsou označeny rudým okem s třemi černými tomoe (sharingan) zenitř slišíš něčí naštvaný hlas. Nechápu to, co si sakra Kara myslí že dělá? Ty vetřelce jsme mohli už dávno pobít, ale ona ne. Zakázat komukoliv zasáhnout, to je šílenství. Izame Kovář někaloka dalšími údery donutil svého protivníka opřít se zády o teď a poté ho jediným přesným úderem poslal k zemi. Hej, chlapče kde seš? zatvářil se znepokojeně a rozhlédl se kolem sebe. |
| |
| Katakomby V chodbách je chladno a tma a tak není dívu, že to tak nějak nahání Izanagimu strach, né však takový, který mu v mysli zažehl náhle. Velké dubové dveře s červeným okem. Ty tři znaky... kolem něj.... prokletý? Co to znamená? Hlasitě polkne a opatrně zaklepe na dveře, které se tak nějak náhodou pootevřou. Izanagi pomalu vstoupí dovnitř a vyděšeně se rozhlédne po místnosti. |
| |
| Pokoj Už jsem se ptal sestřiček a ty říkaly to sámé myslel jsem, že si to trochu přibarvujou.... dál, už nemám slov. Ale vžyť nemám žádnou nadpřirozenou moc nebo tak něco Myslím, že to má asi v hlavě trochu popletené já a bůh... Kdy mě odsuď pustí? zeptám se se zájmem |
| |
| Izanagi Bez zaklepání jsi vešel do prostorné místnosti zdánlivě připomínající ony kasárny, ve kterých jsi spal. U malého stolku uprostřed sedí dva muži, oděni celí v černém. Ten který k tobě sedí zády má na zádech, na kimonu vyšit stejný znak, jako je na dveřích. Oba muži vypadali vcelku podobně, vysocí, tmavovlasí, ten který k tobě seděl čelem měl oči černé, posazené v úzké, aristokratické tváři, s dlouhým nosem, typoval bys ho tak na čtyřicet. A ty seš sakra kdo? zavrčel když si tě všiml. Podle hlasu ten, který si před tím stěžoval na Karu. |
| |
 | Korgan Nadále si ho s úsměvem prohlížím, hlavě oči, šedé, vypadající jako hladina vody, na kterou spadl kámen. Oči jejichž moc se již začala projevovat a která se plně probudí v následujících měsících. Co dělají tvé oči? zeptám se místo odpovědi. |
| |
| Katakomby Tak trochu chvilku přemýšlí o tom co by asi řekl. Vzpomíná na ten znak na dveřích moc dobře, ale co dělá tady... znak který kdysi býval v domě jeho nevlastních rodičů, poblíže malby červeno-bílého vějíře. Coo? Jak si to dovoluješ mít tenhle znak ve svým domě krávo! Zařval, jeden z těch vojáků, jenž mojí nevlastní rodinu pobili... kdysi a jakýmsi výstřelem zničil červeno-bílí vějíř. Tohle je znak nepřítele... všichni zrádci a prokletí budou potrestáni! Opět onen ohavný řev a řev mé rodiny... výstřely a krev rozstříknutá na stěnách. Já se choulím v koutě. Izanagi Nemisa, já jdu... zamyslím se. ... od Kary. |
| |
 | Pevnost Rozzuřeně procházím chodbami pevnosti, směrem k bráně. Co si sakra Kara myslí, neposlat těm lidem žádnou pomoc, je na hlavu nebo co? zamračím se a přidám do kroku. Pro obyčejného člověka je tato pevnost jako bludiště, nepřekonatelný labirynt chodeb a cestiček, které nikdy nevedou tam kam by měli. Pro mě se však jedná o známou věc, přeci jen jsem jedním z potomků stavitelů pevnosti. S hodně špatnou náladou jsem dorazil až k bráně, proto se není čemu divit, že jsem se netvářil zrovna přívětivě na dva mladé shinobi, kteří mě odmítli nechat projít. Omlouváme se Seyonne-sama, ale je to nařízení Kari-sama, nikdo ani vy nesmí jít ven vykoktal strážný chvějící se strachy. Zbláznil si se? To tam ty lidi necháte jen tak umírat? Okamžitě otevři ty mizerný dveře, než to udělám tvou hlavou zařval jsem vstekle. Ale, ale je to rozkaz Kari-sama, je to boží vůle... Je to kopec sra*ek a ne boží vůle, okamžitě otevři, nebo přísahám při svém jménu, že tě rozmáznu tady o tu stěnu smrkáči Po mích slovech mladík zbledl ještě víc. P...pane to je rouhání, já... dák se nedostal, neboť moje ruka prudce vystřelila směrem vzhůru a zasáhla mladíka do brady, ten jen zachroptěl a svezl se na zem. Jeho společník mu chtěl pomoci, ale jehké dloubnutí do nervového pletence ho poslalo do říše snů. Kráva jedna blbá zanadával jsem na Kařinu adresu a začal otevírat bránu. |
| |
| Izanagi Po tvích slovech se na tebe otočil i druhý muž. Jeho tvář jsi poznal. Změnila se, ale přesto si ji poznal. Jedná se o tvář muže, který zabil tvé rodiče. Jo tak, ty seš ten Kařina novej otrok jo? Co po nás tvá paní chce? Konečně si usmilela, že můžem zasáhnout do boje? zeptal se onen muž. Dokonce i jeho hlas je stejný. |
| |
| Pokoj Nevím je to celkem nepopsatelné, je to jako kdyby svět ztratil barvu a občas se tam míhají modré čáry odpovím Kaře. Co jste mi to udělala s očima?A cco je to venku za zvuky vybalím na ní několik otázek najednou. |
| |
| Izanagi Nanedlouho přihmouřím své oči, když se tvář onoho muže otočí směrem ke mě. Je mi jasné, že prvotřídní shinoby by mi dokázal přečíst moje pravé myšlenky, jak jsem se o tom dočetl v knihách, a proto na sobě nedávám nic znát. To je... on. Ano, máte alarmovat ostatní a přidat se do boje. Odvětí rázně Izanagi. V hlavě mu probíhá myšlenka, která jako by chtěla vendettu za to, jak ho Kara předtím zkopala. |
| |
| Izanagi Ninja si tě přemněřil zamyšleným pohledem. Dobrej pokus chlapče ocenil. jen se nauč pořádně lhát ano? když ti u každé lži budou cukat oči, nikdy ti nikdo neuvěří |
| |
| Pokoj Udělala jsem z tebe boha, to je vše co potřebuješ vědět. O to co máš s očima, nebo co se děje venku se starat nemusíš, tedy zatím ne. usměji se. |
| |
| Izanagi Cukat oči.... ? To jsem si neuvědomil..... Zadívám se dosti výrazně na onoho muže, jenž ke mě promluvil. Vypadáte silně, proč se staráte o to co říká Kara, nebo ne? Optám se dosti vážně. |
| |
| Izanagi Protože Kara je náš velitel, ať je silná jak chce a mi ji budeme následovat. Jediný kdo může zrušit její rozkaz je Seyonne-sama a ten se do záležitostí své sestry a pevnosti všeobecně plete jen málo kdy. zamručel ninja |
| |
| Katakomby Stále stojím u těch prokletých dveří a hledím na oba dva muže. Teď dokonce s trochu pozdvyženým obočím. Aha, chapu. Zklopím hlavu Shinobi musí být loayalní ke svému veliteli. Zamručím stejně jako onen muž. Kdo je Seyonne-sama? |
| |
| Izanagi Pche, copak seš hluchej? zasmál se ninja drsně. Už jsem ti to říkal, Seyonne-sama je starším bratrem Kari. Původně nám měl velet on, ale vykašlala se na to, je to samotář, dobrodruh a nejspíš nejsilnější bojovník, jaký se kdy narodil. |
| |
| Katakomby Nej.... silnější bojovník? Zabrumlám s velkým udivem, avšak jako by v tom tónu znělo něco jako: (a opravdu je ten nejsilnější?). |
| |
| Pokoj Dobře, pronesu bez námitek.Doufám, že odsuď rychle vypadnu nebo se unudim k smrti.Jak to asi bude dál? pohledem přejedu celou místnost, pořás si nemůžu na nový zrak zvyknout. |
| |
| Kovárňa: "Tu som pane. Ste v poriadku?" Vrátim uhlíky naspäť do pahreby a lopatku na miesto. |
| |
| Izame Kovář si oddychne úlevou. Uf, teda chlapče tys mě vyděsil, skoro sem si myslel, že jsi mrtví. zasmál se. Teď bež dovnitř a schovej se tam jo? Já jdu pomoc ostatním po těchto slovech se rozeběhl pryč. Izanagi Jo, Seyonne-sama je nejmocnější z nás všech. Říká se, že kdyby chtěl, dokázal by porazit Karu během minuty. |
| |
| Nemocnice No, když už je ti dobře, co bys řekl na malou procházku? zeptám se Korgana. |
| |
| Katakomby Hledím se sklopenou hlavou do země a přemýšlím nad tím vším. Takže nejsilnější ninja se jmenuje Seyonne. Nesmím dát na sobě nic znát. Musím mířit na jeho úroveň. A má Seyonne taky takové podivné oči, jako Kara? |
| |
| Izanagi Co rinnegan? podivil se muž. Ne, ne moc Seyonne-sama je mnohem, mnohem větší a temější dodal jakoby s posvátnou hrůzou. |
| |
| Katakomby Tajemnější? Zoopakuji ono slovo, jako by mi to dodalo v téhle sitauci trochu víc odvahy. Konečně něco co by mi pomohlo stát se silnějším. Co tím myslíte? |
| |
| Kovárňa: Poslúchne, ale vezmem si zo sebou kovovú tyč, na rozrývanie pahreby a v kuchyni si vezmem jeden z nožov. Nemienim sa nechať nachytať neozbrojený. |
| |
| Izanagi Temější, tím myslím jako zlejší, nebezpečnější, destruktivnější, mocnější. odpověděl ninja |
| |
| Katakomby A co... je to za moc? Optám se trochu s nádechem nadšení, které jsem jsi ovšem tak nějak neuvědomil. Svůj pohled pozvednu a nyní ze pozorně zadívám na ty dva, co tu jsou. |
| |
| Izanagi Hmm, to bys chtěl vědět co? zasměje se ninja. |
| |
| Katakomby Když mi to neřeknete vy... Pronesu tak hrozně odhodlaně, s hrudí nadmutou a s hlavou vysoko. ... kde bych našel Seyonneho? |
| |
| Pokoj Dobře, cokoliv než být tady. mírně se usměji a akčně se začnu zvedat z postele. |
| |
| Bitva Bitva pro obyvatele hradu nevypadala vůbec dobře, spousta jich byla mrtvá a poslední přežiší se bránili poblíž kovárny, kam je zatlačilo na pětatřicet nepřátelských vojáků. Z obránců zbyl jen kovář a dalších asi deset lidí, zbytek byl mrtví, nebo schovaný. V okamžiku, kdy se kruh útočníků začínal stahovat se však něco stalo. Jejich řadami jakoby proletěla černá šmouha. Kde se objevila, tam padlo několik útočníků se sečnou ranou na těle. Nastala panika. Útočníci se dali na útěk, neboť stále víc a víc jich padalo mrtvích na zem, avšak nedostali se daleko. Přízrak smrti si je vždy našel a rychlím seknutím ukončil jejich trápení. Když bylo po všem, brána pevnosti se zavřela. |
| |
| Yami Kolem vás se prohnala tmavá šmouha, připomínající stín a na vaše těla dopadlo několik cákanců krve z padajících těl nepřátelských ninjů. Izanagi Ninja se rozesmál. Chlapče, chlapče Seyonne je nejmocnější z nás a ty jsi pouhý otrok, nebude s tebou chtít mluvit. |
| |
| Pokoj Fajn, tak vstávej usměji se a pokývnu Korganovi. |
| |
| Katakomby Zatnu pěsti. Otrok. Jak se stanu silnějším!!!?? Nechci být otrok. Zabručím celkem dost smutně. |
| |
| Pokoj Vstanu z postele. Dobrá tak jdem řeknu vesele a namířím si to ke dveřím. Konečně ven z tý zatuchlý nemocnice pomyslím si.Už abych byl na vzduchu |
| |
| Dvorek za kuchyní Už myslím, že mě najdou, kdžy najednou se kolem mě prožene jakási černá šmoha. Najednou všichni nepřátelští ninjové padnou k zemi. Dopadne na mě pár stříkanců krve. Jsem na ní zvyklá, jelikož jsem byla nucena tvrdě pracovat na poli...hodně tvrdě... Ale krev sem nikdy moc nemilovala... Fuj...nensáším krev... pomyslím si znechuceně a vstanu, jelikož usuzuji že už žádné nebezpečí nehrozí. Rozeběhnu se na hlavní dvůr, který je před kuchyní. |
| |
| Yami Po cestě na dvůr jsi zakopávala o mrtvá těla nepřátel. Na hlavním dvoře se válí asi osm těl, nepřátelských i nevinných obětí. Izanagi Ninja vyprskl smíchy. No jasně, to chce každej otrok |
| |
| Dvůr Po cestě jsem asi dvakrát zakopla o mrtvá těla... Zbytek sem přeskočila... Zastavím se po dvoře. Co to bylo za útok...? prolétne mi hlavou... okamžitě mě ale napadne jiná myšlenka. Teď bych možná mohla utéct...ale venku v téhle zimě nemám šanci... Rozhlédnu se kolem a už ani nějak nevnímám mrtvá těla... Čekám, jestli sem někdo příjde zkontrolovat kuchyň... |
| |
| U východu Ani jsem se nestačila schovat a ninjové jsou už mrtví. Jak to? Co se to stalo? Stuhnu, když na mě dopadne krev. Zatnu pěsti a křečovitě zavřu oči. Sakra... to je hnusný! Potom si všimnu tý holky co byla se mnou v cele. Kam to běží? Hmmm, nechci tu bejt sama! Na to sem moc velkej srab! Rozeběhnu se za Yami na hlavní dvůr a při tom se vyhýbám mrtvím tělům. Hej... počkej na mě! Křiknu na ní polohlasně tak, že mě ani nemůže slyšet a snažím se jí dohonit. |
| |
| Katakomby Já chci být shinoby, nechci být otrok! Zabrumlám. Kara mě nic nenaučí. |
| |
| Pevnost Pomalu vyvedu Korgana z nemocnice. Chodbami procházíme pomalu, aby měl čas si cestu alespoň trošku zapamatovat, proto nám relativně krátká cesta trvá celích deset minut. Za oněch deset minut jste se dostali k Velkému portálu, který byl označen dvěma očima s Rinneganem. Tady začíná mé soukromé panství a panství mích služebníků a společníků. Toto je také místo, které budeš několik následujících měsíců obývat. Nemusíš se bát, že by ti to bylo malé, patří mi několik kilometrů chodeb. usměji se Pamatuješ si sem cestu? |
| |
| Pevnost Procházíme chodbymi až narazíme na nějak portál pak se mě Kara zeptá na cestu, chvíli nepřítomě koukám a pak odpovím Překvapivě ano Takže to celé je její??Je to tu větší než sem předpokládal.Nejspíš tu asi chvíli zkejsnu, měl bych si začít zvykat nejvíc mě však zaujmou oči na tom portálu.Zajímavý znak.Takto vypadají i její oči |
| |
 | Vězení Úzká chodba, tak akorát pro jednoho člověka. Po stěnách zavěšeny planoucí pochodně. Kampak to asi vede? Chodba se náhle rozšiřuje a v dálce se zjeví mríže vězení. Mríže, jenž se skládají z dvou křídel, stejně jako vrata. Avšak místo zámku, jenž je drží uzavřené - uprostřed je nalepen papír. Pečeť neznámého původu. Ve vězení moc prostoru není. Maličká, čtvercová místnost bez oken, bez ničeho. V koutě u mokré stěny se choulí malé dítě. Dítě s bílou liščí maskou, zabalené do černého pláště. Tiše brečí, s hlavou schovanou v klíně. |
| |
| Izanagi Ninja se rozesměje No a? Kara je bůh, nemá důvod tě něčemu učit, jsi jen neschopný otrok bez potenciálu, tak proč by na tebe plítvala svím časem? Yami a Shigentora Po chvíli se objevila skupinka Shinobi, jejichž oblečené neslo znak černého oka a začali uklízet mrtvé, váš si ani jeden z nich nevšiml. Izame Slyšel jsi jak se před kovárnou bojovalo, ale poslechl jsi kováře a zůstal jsi uvnitř. Po chvíli se zvenku začali ozívat hlasité výkřiky paniky a bolesti, poté nastalo ticho a někdo otevřel dveře do kovárny. |
| |
| Katakomby Zatnu pěsti a zamračím se. V obličeji se mi zjeví dosti uražený výraz. Já mám potenciál! Dokážu vám to! Zařvu na ně, aniž bych si uvědomoval, že mě jednou ranou můžou zkolit. |
| |
| Vykuknem škárov medzi zárubňou a dverami. V tom prítmí by to dotyčný/ná nemal vidieť. |
| |
| Maro Z vedlejší místnosti se ozve šramot a poté se dveře tvé celi otevřou. Abych mohl vejít, musím se dosti sklonit, avšak nakonec se mi podaří nacpat se do tvé cely. Jak se vede chlapče? zeptám se s úsměvem. |
| |
| Izanagi Ninja se opět zasměje Tak to dokaž mladej, ukaž že máš potenciál, předveď se, ukaž že jsi užitečný. Izame Člověk který vstoupil je kovář, má několik zranění, na rukou a jedno sečné na tváři, ale vypadá to, že nejsou nijak závažná. |
| |
| Neviem prečo, ale rozhodnem sa dať si pozor. ten ćlovek pred tým... Jeho prvý útok ma donútil veriť, že by mohol byť schopný premeniť sa na niekoho iného. Vídem, ale držím si odstup. |
| |
| Kovárna Kovář se rozhlédne kolem, jako by něco (někoho hledal) Hej chlapče si tu? zavolal. Neboj už můžeš vyjít, vyhráli jsme |
| |
| Nádvoří Když si ěm nidko nevšímá, seberu se a jdu se "projít" po dvoře. Doufám že nedostanu nějaký trest nebo něco... prolétne mi hlavou, když procházím kolem kovárny. |
| |
| "Kedy ma k Vám priradili a čo sme mali na jedlo posledne?" Spýtam sa. Možno to vyznie až moc ostro. |
| |
| Kovárna Dal sem ti polívku a kus chleba zamručel kovář. Nemusíš se bát, ten chlápek co sem ho sejmul se neuměl proměnit. Yami Yami nádvoří je plné mrtvol, stále si tě nikdo nevšímá. Lidé mají víc práce s odklízením těl a s ošetřováním raněných než s malím dítětem |
| |
| Prikývnem a na stôl položím kutá. Nôž si zatiaľ nechám za pásom. Nevidno ho. "Rozumiem. Donesiem horúcu vodu a obvezy?" Pozrem na jeho zranenia. |
| |
| Kovárna Ne to je dobrý, jsou to jenom škrábance, jestli chceš pomoc, tak tu udělej místo, použijem to tu jako rychlo ošetřovnu, než je budem moc donýst do nemocnice. |
| |
| "Áno pane. Mám echať horeť oheň? Ak bude treba vypáliť dáku ranu..." Myślienku nechám nedopovedanú a odsuniem stôl k stene. Prinesiem dáke deky na zem, kam ich budeme môcť položiť, vodu, obväzy... |
| |
| Kovárna Ještě si nestihl skončit a už dovnitř začali nosit spoustu raněných. Běž se starat o oheň přikázal kovář a sám se začal věnovat nejhůře zraněným. |
| |
| Postarám sa o to, aby oheň horel ćo najdlhšie za minimálnej starostlivosti a bežím pomôcť s ranenými. Keď nič iné, tak vymieňam vodu, behám po nové obvezi atď. |
| |
| Korgan Jdete dál, až se dostanete k místnosti nadepsané tvým jménem. Nevěděla jsem jaký osobní znak máš, tak jsem to vyřešila takhle pokrčím rameny a otevřu dveře, tohle je teď tvoje řeknu a otevřu dveře, zároveň ti naznačím že máš vstoupit. |
| |
| Cela Náhle se ozve klapavý zvuk a do místnosti vstoupí muž. Pomalu přestanu plakat, avšak slzy si kvůli své masce nemohu utřít. Schoulen v mokrém koutě pomaličku pozvednu svojí hlavičku a štěrbinami pro oči se zadívám na Seyonneho. D- dobře /vzlyk/ Nasaju spátky do nosu nudli, která mi pod maskou vytéká a čekám copak mám za úkol dneska. |
| |
| Katakomby Zarytě mlčím, pač mě něnapadá jak bych svůj talent mohl dokázat. Jsem jen otrok a je mi již jako dítěti jasné, že nemám vůbec žádné možnosti... leda tak zametat někde podlahu... buď se ukážu teď nebo nikdy. Tak! Tak mě přijmi za svého učedníka! Dokážu ti, že jsem hodný být shinobi a když ne - to radši umřu! Zařvu na něj dětským hláskem znovu. |
| |
| Pokoj Ještě že sem nedala erb naší rodiny pomyslím si a pomalým krokem vstoupím do místnosti Ještě že je to lepší než ta pitomá cela. Děkuji Kara-sama špitnu |
| |
| Katakomby A proč bych to měl dělat? My jsme Uchiha klan, elita mizy všemi, mi necvičíme jen tak někoho, ale jen ty co k nám patří chápeš? |
| |
| Maro Potichu sleduji brečícího chlapce. Co by jsi řekl na to, kdybych tě vzal odsud ven, na dení světlo co? Co ty na to? |
| |
| Korgan Pokoj odpovídá - pokoji Kari. Když jsi vešel, nechala tě tvá průvodkyně o samotě s tím, že si potřebuje něco vyřídit odešla, dokonce ani nezamkla dveře. Na stole leží kniha, Malá, tenká brožurka, nadepsaná jako "Manuál k Chakře aneb umění Ninjutsu pro začátečníky" |
| |
| Cela Urychleně vyroním poslední slzu a přestanu plakat. Denní světlo jsem neviděl, ani si to moc nepamatuji. Nidko mě nechce brát ven, pač se na mě ti podivní lidé neustále otáčí a něco si šuškají. V.. ven? Otážu se nervózně a rychle vyskočím na nohy, abych Seyonneho ujistil, že jsem připraven kdykoliv vyrazit. Dobve... Zahuňám. |
| |
| Katakomby Zmateně pozvednu obočí. O Uchiha klanu jsem toho moc neslyšel ani jsem se o něm nedočetl v knížkách. Navíc, na co je vůbec nějaký ten klan. Uchiha klan!? Zabručím uraženě, pač mi si asi usmyslím, že je to jenom soukromý spolek. Pche! Trénuj mě... já všechny z vašeho klanu překonám! Pozvednu proti muži ukazováček s velkou odhodlaností. Jsem jen otrok a potřebuju se za každou cenu probít, nebo bych zanedlouho umřel při kydání nějakého kravína. |
| |
| Cela Nejprve tě přez změť uliček a tunelů dovedu do prostorné jeskyně s horkým pramenem. Tady se umyj a pořádně se najez, vrátím se za hmmmm tak půl hodiny s těmi slovy zamířím pryč. |
| |
| Podzemní horké prameny Mlčky se nechávám odvádět pryč a přitom pozorně pozoruji každou odbočku, kterou projdeme, každou věc, kterou bych později mohl nějak šibalsky využít. To už ale dorazím na místo a Seyonne začne pomalu odcházet někam pryč. Dobve... Zahuhňám znovu a když je již pryč, zadívám se na horké prameny. Jelikož si nemůžu sundat masku, ohodím aspoň svůj černý plášť na stranu a pomalu vlezu až po hlavu do horkých pramenů, abych se umyl. Voda teplá... né jako vězení. Usměji se pod maskou spokojeně a rozhlédnu se po jeskynni. Půl... hodiny? |
| |
| Katakomby Muž se ti zadíval z příma do očí. Jeho původně černé oči byli nyní rudé, se řemi tomoe uvnitř, stejné jako znak na dveřích. |
| |
| Katakomby Pomalu přihmouřím oči. Další doujutsu...? Pomalu sklopím ruce podél těla a stojím jako zaražený. Jenže - vůbec se nebojím. Sem odhodlaný přejít přes každou překážku a navíc..... tohle je jeden z těch lidí co zabili mojí nevlastní rodinu. Doujutsu je jenom další technika, kterou může shinobi mít. Je to jen jedna z dalších pomůcek, avšak její síla závisí pouze na síle uživatele, který jí používá. V hlavě se mi přemítnou slova mého nevlastního otce. Slova, která mi kdysi říkal. Srdce se mi náhle hlasitě rozbuší a já tvrdě zatnu pěsti s nepředstavitelnou odhodlaností... Ty tří znaky... prokleté oči? Já všechy z vašeho klanu překonám, trénuj mě.... Zoopakuju slova, která jsem řekl předtím a čekám co se stane. |
| |
| Můj pokoj Není o tu špatné, vlastně je to tu celkem dobré pomyslím si a začnu se procházet po pokoji usednu ke stolku a z nudy vezmu do ruky knížku Aspoň si osvěžím moje čtení pomalu začnu knihu otvírat, z počátku mi jde číst velmi těžko, ale tak za půl hodiny už čtu jako dřív.Chtělo by to něco z toho vyzkoušet... pomyslím si a znovu se začtu do oné knihy. |
| |
| Izanagi Znenadání se svět kolem tebe změní, jakoby někdo cvakl vypínačem a ty stojíš proboden čtyřmi kopími, čtyř lidí stojící kolem tebe. Poté vydina zmizí a ty padneš na kolena, cítíš se strašlivě unavený |
| |
| Korgan Kniha je rozdělena na čtyři částí, první teoretická vysvětluje co to vlastně chakra je atd. Druhá, Opět teoretická pojednává o různých druzích chakry, živlové atd. třetí, obsahuje návod, jak vytvářet Chakru ve svém těla a čtvrtá kapitola ukazuje jak ji ovládnout a usměrnit |
| |
| Katakomby Dopadnu tvrdě na kolena a rukama se zapřu o zem, abych ještě nepraštil hlavou o podlahu. Z koutka úst mi vyteče trochu krve. Něco tak skutečného jsem nezažil. Musím... to vydržet.. Zatnu pěsti a pomalu se zase postavím zpátky na nohy - i přes únavu kterou cítím a zahledím se na onoho muže. Já všechy z vašeho klanu překonám, trénuj mě.... Zoopakuju |
| |
| Katakomby Genjutsu tě zasáhlo znovu, tentokrát s mnohem větší silou. Zdálo se ti že hoříš, že zaživa hoříš připoutaný ocelovími řetězi ke sloupu. Tak jako před tím, i tato iluze zmizela a zanechala tě zcela vyčerpaného |
| |
| Katakomby Dopadnu tvrdě k zemi. Tentokrát se ani nestačím zapřít rukama, abych nenarazil hlavou do země. Celé tělo mě bolí a z pusy, z uší i z očí mi vytéká trochu krve. Co.. .co... to je? Zabručím a přes tu bolest se opět zapřu rukama a postavím se zpátky na nohy. Můj pohled se zalhedí na toho muže, který zabil mojí rodinu a na tváři se mi zjeví - což je nečekané - úsměv. Já všechy z vašeho klanu překonám, trénuj mě.... Zoopakuju znovu. |
| |
| Katakomby Ninja se ti zadívá do očí po třetí, znenadání je všude kolem tma, slyšíš, jak se na podlaze kolem tebe něco pohybuje, zaslechneš syčení, hadi. Více cítíš než víš, že se kolem tebe pohybuje spousta obřích hadích těl, poté ucítíš jak tě něco kouslo do nohy, znovu a znovu, po celém těla, cítil jse jak se do tebe zahryzávají a vypouštějí ti jed do těla. Udělalo se ti špatně, zamotala se ti hlava a upadl jsi na zem. Začal jsi strácet kontrolu nad všemi svali. Zastavilo se ti srdce a probral jsi se na podlaze, celí zpocený, boleli tě všechny svali v těle a jen ztěží si se dokázal pohnout, natožpak posadit. |
| |
| Izame Snažíš se pomáhat jen dokážeš, nosíš vodu, ze starých látek děláš obvazy atd. Uprostřed práce tě však svím zavoláním vyruší neznámí muž postávající u kovárny. |
| |
| Kováňa: Podídem k nemu. "Ako Vám môźem pomôcť?" Spýtam sa. |
| |
| Pokoj Tak dobře co to tam jen psali o té chakre znovu otevřu knhu a odrecituji část z první kapitoly Chakra je základní věc, bez které není možné používat i ty nejjednodušší techniky. Je to směs energie přítomné v každé buňce těla a duchovní energie získané pomocí cvičení a díky zkušenostem. Jakmile se tyto energie smísí, začnou proudit chakrovou oběhovou soustavou, která je podobná krevní oběhové soustavě. Vůbec nevím jak by mi to mohlo pomoct, ale no budiž.Musím uklidnit svou mysl sednu si a jen tak tam sedím asi tak deset minut a pak se začnu soustředit na vytvoření chakry přesně podlé té knížky. |
| |
| Nádvoří Vyběhnu na nádvoří a zastavím se. Zajímalo by mě co se stalo. Rozhlížím se po nádvoří. Nevím jak bych mohla pomoct a tak jen tak postávám, přemýšlím, dívám se po tom jak se lečí ostatní a doufám, že si mě nikdo nevšimne. Nemá cenu utíkat. Kam bych šla? Vždyť ani nevím kde to jsem... ale co se mi teď stane? |
| |
| Katakomby Co mi to... kde to... aaa... hadi.... jsem mrtvý? Blikají mi v hlavě myšlenky všeho typu a pak je náhle konec a já si uvědomím, že jsem naprosto mimo. Jsem... jsem mrtvý?..... ne Dlouhou chvíli ležím na zemi a pak se náhle před zraky oněch Uchihů začnu hýbat. Jde to těžko a bolest ve svalech je nepředstavitelná. Jako kdyby do mě bylo zabodnuto tisíce meču - deru nahoru, abych se znovu postavil... a k údivu se mi to po pár minutách i povede. Ne... nesmím se vzdát. Pomyslím si a zahledím podivně omámeným výrazem na hruď onoho muže, jenž zabil mojí rodinu.... Zabil mojí rodinu... Myšlenka mi vnukne náhlou sílu, která se mi jako zázrakem začne vracet. Já všechy z vašeho klanu překonám, trénuj mě.... Musím pomstít svojí rodinu... musím... Zatnu pěsti, protože bolest v těle je vážně hrozná. |
| |
| Kovárna Ty jsi Izame Susumu? Ten kovářův pomocník? otázal se muž hlasem prostým veškerých emocí. Ten pomocník, který mu zachránil život? |
| |
| Podzemní horké prameny Uběhne půlhodina a já jsem již umitý. Pomalu se zase obléknu do svých šatů a rozhlédnu se po okolí. Seyonne není nikde k vidění. Neni... nikde? Rozhlédnu se znovu a on opravdu nikde není. Nevím co si mám počít, vždycky chodím ven jenom s ním. Co když potkám nějaké cizí lidi? |
| |
| Korgan Dlouhou dobu se nic neděje, poté však ucítíš slabý záchvěv síly |
| |
| Katakombi Ninja ti chce zasadit poslední úder, ale jeho společník ho zadrží. Počkej, ten kluk projevil velice silnou vůli a odolnost, možná by se nám mohl hodit. Jak se jmenuješ chlapče? zeptal se tě. |
| |
| Katakomby Ty někam jdeš? zeptám se chlapce s úsměvem. Stojím za jeho zády |
| |
| Shigentora Copak, copak, stratila ses holčičko? otázal se příjemný, ženský hlas za tvími zády. |
| |
| Katakomby Tvář mi trochu povadne a bolest si vybere svou daň. Sem přeci jen malé dítě a moc toho nevydržím. Iza- nagi Nemisa. Pronesu a pak náhle spadnu na zem a omdlím. |
| |
| Podzemní horké prameny Rozhlížím se po místnosti, je tu mlha a nic tu není vidět a pak se mi Seyonne ozve za zády a já se tak leknu, že spadnu zase do té vařící vody - tentokrát oblečen. Humpf... Zabrumlám a pomalu z vody vylezu. Jsem celý promočený. Pomalu pozvednu pohled a škvírami v masce se zahledím na Seyonneho. N- ne? Zabrumlám. |
| |
| Nádvoří Stojím a po chvíli se začnu zase trochu klepat zimou i když mám na sobě docela teplé oblečení. Najednou na mě někdo promluví. Trochu se polekám a rychle se otočím. Ne, prosím nechte mě být! P-promiňte paní já... já se neztratila... teda, já nevím. Řeknu roztřeseným hlasem. Já ani nevím co se tady stalo a... a já jsem tady asi omylem... Co jí mám jako říct?! Kousek od osoby odstoupím. |
| |
| Shigentora Za tebou stojí mladá, asi pětadvacetiletá žena, s krátkými hnědými vlasy a oříškovíma očíma. Oblečená je ve volném, černém oděvu. Ale no tak, mě se nemusíš bát usmála se. Nechci si ublížit, chci ti pomoct |
| |
| Hmmm, zvláštní, přísahal bych, že jsem ti řeka aby jsi na mě počkal uvnitř usměji se. |
| |
| Podzemní horké prameny Chvilku tam nějak tak nechápavě stojím celý promočený, s liščí maskou stále upnutou na obličeji. Pak se náhle podrpu na zátylku a zasměji se. Hi hi hi... ha Po pár minutách toho nechám a čekám co se bude dít dál. Co - co budeme dělat? |
| |
| Nádvoří Nedůvěřivě si ženu prohlédnu a potom se jí podívám do těch čokoládových očí. Nechci to na sobě nechat moc znát, ale přece vypadám jen jako hromádka neštěstí. Pomoct? Vy... jak pomoct paní? |
| |
| Pokoj Poté co ucitím slabý záchvěv síly se přestanu soustředit vstanu a protáhnu se Tak to bylo víc než jsem čekal mírně se posuměju, vezmu do ruky knížku a znovu usednu.Začtu se do poslední kapitoly |
| |
| Shigentora Hm, kdyby jsi chtěla, mohla bych tě vzít do pevnosti pronesla neznámá zcela vážně. Korgan Poslední kapitola pojednává o tom, jak svou chakru ovládnout |
| |
| Především, sundej si tu mizernou masku, vypadáš v ní hrozně zamračím se na dítě. |
| |
| Podzemní horké prameny Chvilku se na něj velmi zvláštně dívám, nevím co mám říct. Ale vy jste říkal ať si jí nikdy nesunda..... Zabrumlám ale utichnu. Pomalu si rukama nahmatám sponky u masky a odháknu pásek, který jí drží obmotanou kolem obličeje. Ruce spustím podél těla (masku držím v levé ruce.) Cítím se jinak? Proč se cítím jinak? Prohmatám si se zvláštním pocitem, pravou rukou svůj obličej. Jak vůbec vypadám? |
| |
| Předtím byla tvá maska nutností, nyní je zbytečností vysvětlím chlapci |
| |
| Podzemní horké prameny Omylem upustím masku na zem. Jsem celkem uchvácen tím, že již jí nemám na obličeji. Oběma rukama si prohmatávám obličej, abych zjistil jaký je. Byla... nutnosti? Zapřemýšlím, ale nechápu ani slovo. D- dobve. Zabrumlám a čekám co se bude díť dál. |
| |
| Nádvoří Cože?! Do pevnosti? A co bych z toho měla... hm, možná přece jen budu mít taky trochu štěstí... kdyby mi chtěla ublížit asi by to už udělala. Překvapeně zamrkám. Ehm... kdo jste? Co po mě chcete? Já už nechci umývat nádobí! Trochu se otřesu a nespouštím oči z neznámé ženy. |
| |
| Pokoj S chakrou se dá manipulovat pomocí různých metod a dosáhnout tak potřebného účinku, kterého by se jiným způsobem nedosáhlo, například chůze po vodě. Nejvíce používanou z těchto metod jsou ruční pečetě. odrecituji část knížky. Hádám že tohle bude o dost težší než, vytvořit chakru pomyslím si a čtu dál Různé druhy kekkei genkai mohou využívat specifické živly, jako je například dřevo a led, tím, že smísí chakru základních živlů. Normální ninjové toto nezvládnou, i když jsou schopni produkovat různé druhy chakry, nemohou je tvořit současně. Tak tohle nebude jen tak, bez pomoci tohle nezvládnu |
| |
| "Zachránil som tým krk aj sebe." Odpoviem prosto. Nemienim zo seba robiť hrdinu, ktorým nie som. "Záleží na tom,... pane?" Spýta sa. |
| |
| Izame Vlastně ano odvětil muž vážně. Co by jsi řekl životu na hradě? Korgan Zkus to :D Shigentora Já nemluvím o umívání nádobí, mluvím o životě jako shinobi usmála se žena. |
| |
| Maro Zamyšleně si prohlédnu chlapcův obličej Takže lidské rysi přeci jen převážili usměji se v duchu a pokývnu na chlapce. Následuj mě pronesu. S těmi slovy zamířím hlouběji do pevnosti Izanagi Probral jsi se na slaměné posteli, tušíš, že jsi stále ještě v té místnosti, ve které jis omdlel, nad tebou se zklání jeden z Uchihů, ten který nezabil tvé rodiče |
| |
| Katakomby Ať nejsem nijak zkušený, ale jenom dítě - přesto mi neujde jeho zamyšlený pohled k mému obličeji. Proč na mě tak kouká.... jak vůbec vypadám? Dobve Zahuhňám a následně i pokynu. Snažíc se zapamatovat každý krok a každý detail - nechám se odvést pryč. |
| |
| Postel - Katakomby? Pomalu rozevřu oči a opět začnu vnímat. Najednou uvidím jako v noční můře opět onen obličej toho člověka, kterého si odněkuď pamatuju. Ty... Ujede mi hláska, ale pak náhle jako bych se vzpamatoval... nevím co mám dodat... Jenom ležím s otevřenýma očima a hledím zmateně přímo na něj. Aha... už si vzpomínám... Prokletí... místnost... oni dva... Co? Zahuňám, jelikož stále nevím co se děje. |
| |
| Nádvoří Překvapeně zamrkám. Shinobi? To sou jako ty ninjové? O těch sem už slyšela, ale nikdy sem nepřemejšlela, že budu jedna z nich. Shi... shinobi? A co z toho budu mít? Nechápu, nejdřív mě nutěj umejvat nádobí a najednou ze mě chtěj udělat ninju. Nedůvěřivě přimhouřím oči a postavím se pevněji na nohy. Sice se hezky směje ale... pche! Doufám, že to alespoň myslí vážně. |
| |
| Izanagi Uspěl jsi, nevím sice jak, ale uspěl jsi. Jako první po dvaceti letech jsi prošel zkouškou, gratuluju usmál se muž. Shigentora Inu, teplé oblečení, peníze, dobré jídlo, teplé místo na spaní, žádné umývání nádobí začala žena vypočítávat na prstech |
| |
| Postel - Katakomby? Pomalu se posadím a rozhlédnu se po místnosti. Je to ta samá, kde jsem byl předtím - nebo jiná? Nepomatuji si. Hadi... ostří... a ta krev...? Zadívám se z tázavým pohledem na onoho muže. Co, co to znamenalo... co to bylo........ jenom zkouška? |
| |
| Katakomby Chtěl jsi aby jsme tě učili, tak co se divýš? Mi jsme Uchihové, nejlepší klan Shinobi na celém světě, nemůžeme vzít každého slabocha co o to požádá |
| |
| Nádvoří Ale ono by to možná nebylo tak špatný... teda měla sem jinou vizi v životě, ale teď už asi nemám na výběr. No tak... vezmete mě do pevnosti a... prostě ze mě uděláte shinobi? Zeptám se té neznámé ženy. Mám sice hodně otázek, ale teď mám možná přece jen trochu naděje, že ze mě něco bude. Tak to sem zvědavá jestli jim k něčemu budu, hehe. |
| |
| Shigerota Tak jednoduché to nebude, budeš muset projít tvrdým výcvikem, při kterém si budeš jistá, že by ses lépe měla tady, potom nastoupíš jako učedník k někomu zkušenému, který z tebe vytříská duši no a až potom to bude sranda zasmála se |
| |
| Nádvoří Kdyby se malá Arunami usmívala, tak teď by jí úsměv na tváři povadl. Hehe, taky to má svoje stinný stránky jak se tak dozvídám. Tvářím se překvapeně. Aha... no... ale stojí to za to ne? Usměji se a tvářím se trochu víc odhodlaněji. Tak kde mám teda začít? Vy mi chcete pomoct jen tak? |
| |
| "Znie to lákavo, ale bol som pridelený sem. Vie o tom Jar-san?" Spýtam sa. |
| |
| Postel - Katakomby? Sedím na posteli a před očima mám tak nějak trochu rozmlženo. Ještě mě stále bolí tělo, ale je to zvláštní pocit, když mi ve skutečnosti nic není. Já nejsem slaboch... Pronesu znenadání. ... dejte mi vaší sílu. |
| |
| Shigentora Ovšem že to stojí za to, kdyby ne, tak to nedělám. zamračí se žena. Ptáš se na můj důvod? Inu, mám nos na talenty a ty jsi talentovaná Izame Jestli to ví, nebo neví Jar o to se nestarej, já mám mnohem vyžší hodnost než ten stupidní dozorce. Izanagi Ne tak zhurta mladej, všechno popořadě, nejdřív musíme přesvědčit Karu, aby tě nechala být. |
| |
| Postel - Katakomby? Uspěl jsi, nevím sice jak, ale uspěl jsi. Jako první po dvaceti letech jsi prošel zkouškou, gratuluju ... Chtěl jsi aby jsme tě učili, tak co se divýš? Mi jsme Uchihové, nejlepší klan Shinobi na celém světě, nemůžeme vzít každého slabocha co o to požádá ... ... tak pospěšte, ať už jí máme z krku. Pronesu s nehoráznou drzostí v hlase a rozhlédnu se po místnosti po očku, jestli tam není ten co se podílel na zabijení mojí nevlastní rodiny. Jsem stále jenom otrok... ... ale to brzo skončí. |
| |
| Nádvoří Rychleji zamrkám. Promiňte, paní... Nejistě se rozhlédnu. Z tohodle mě mrazí. Vyčucháte každý talent? To se někdy hodí... prosím, co se tady stalo? A kde to vůbec jsme? Chjo, to je ale hloupá otázka... ale sem tak neinformovaná, že z toho šílím. Ptala bych se radši jindy a jinde. V hlavě mi prolétne vzpomínka na rodinu a milovaný domov. |
| |
| Izanagi To není tak jednoduché, budeme muset vymyslet nějaký plán, mimochodem, chlapče prosím jestli se mnou chceš dobře vycházet, potlačuj své zlé dvojče ano? Shigentora Copak ti rodiče nevyprávěli pohádku o tajemné pevnosti Shinobi daleko v horách? odpověděla žena na otázky otázkou |
| |
| Nádvoří Ne, nic takového jsem ještě neslyšela. Poslouchám ženu a doufám, že mi toho řekne víc. |
| |
| Nádvoří Ale o Shinobi jsi slyšela ne? |
| |
| Nádvoří Nejistě kývnu na souhlas. Něco málo ano, paní. Něco hodně málo. Prolétne mi hlavou. |
| |
| Shigentora Kde jsi to proboha vyrůstala děvče? zasmála se žena |
| |
| Nádvoří Asi daleko od tohohle místa. Moji rodiče byli obchodníci s oblečením, nevím jestli měli něco se Shinobi. Sklopím oči a zadívám se do země. |
| |
| Kováreň: "Rozumiem...pane." Na krátku chvíľu zaváham a pozriem na kováča, ći s tým súhlasí. |
| |
| Pokoj Znovu se usadím na zem, chvíli přemýšlím jak a co udělat.Vyčistím si mysl a začnu shromažďovat chakru, na chvilku se přestanu soustředit a chakra se "rozplyne". Sakra tohle nezvládnu řeknu beznadějným hlasem a znovu se pokusím soustředit chakru |
| |
| Postel - Katakomby? ... Hledím do podlahy a přemýšlím o tom, jaké to bude. Proč je klan Uchihů dle nich považovaný jako nejsilnější? Jak vůbec vypadá život Shinobi?... Musím být nejlepší. |
| |
| Morgarath pomalu se probouzíš z bezvědomí. Je ti zima, do tvého těla, oděného v letních šatech se opírá studený vítr. Když otevřeš oči, zjistíš, že se nacházíš vysoko v horách, uprostřed ničeho, obklopena sněhem. Shigentora Nejspíše měli, když jsi teď tady u nás poznamená žena Izame Kovář zachytí tvůj pohled a jen jemě kývne hlavou, poté se dál věnuje zraněným. V jeho tváři si mohl vyčíst lehký smutek. Korgan Poté co se chakra podruhé rozplynula, jsi otevřel oči a překvapeně zjistli, že se tvé vnímání okolí zcela změnilo. Všechny barvy ustoupily do pozadí, převládá nyní jen černá a a zářivě bílé čáry, táhnoucí se všude kolem tebe. Yami Stojíš za rohem a pozoruješ ženu, jak se baví s druhou z dívek. No tak děvče, pojď k nám, nemusíš se schovávat zavolá na tebe žena. |
| |
| Adria Takato Dveře celi se otevřeli a dovnitř strčil hlavu podivný muž s maskou přez obličej. Co to? Kdo sakra jsi? zeptal se zostra, když si tě všiml |
| |
| "Myslím, źe môžeme ísť." |
| |
| Pokoj Prudce se postavím No tak tohle nedopadlo zrovna nejlépe opatrně dojdu ke stolu s tou knížkou a začnu v ní rychle listovat, až na stránku využití chakry |
| |
| Izame Muž je kývne a vydá se směrem k pevnosti. Nepředpokládám, že máš něco co by sis chtěl vzít s sebou, nebo snad ano? prohodil jen tak mimochodem. Korgan Tato kapitola v knize není, zrak se ti začal vracet do původního stavu. |
| |
| Izanagi Netvař se tak ztrápeně chlapče, usmál se Uchiha |
| |
| Postel - Katakomby? Pozvednu hlavu. Jaký je vlastně život, Shinobi? V hlavě mi náhle bliká tolik otázek ohledně všeho, že nevím co dřív. |
| |
| Maro Odvedl jsem tě do své osobní komnaty. Není to nijak luxusní místnost, svým tvarem a zřízením lehce připomíná ubytovnu vojáků. tady se na chvíli posaď. pronesl jsem a zamířil směrem k velké knihovně, jedinému mému luxusu |
| |
| "Vlastne mám, pane." A ukáźem, že som si u kováća obstaral nôž na sebaobranu. |
| |
| Pokoj Pomalu začínám normálně vidět "Tak teď jsem měl pořádný štěstí, nerad bych takhle viděl celý svůj život.O tohle se raději chvilku nebudu pokoušet, ale co teď?" |
| |
| Seyonneho Komnata Pomalu sem se nechávala odváděť a pomatoval si všechno co jsem viděl. Všechno mi přišlo tak děsně zajímavé, jelikož jsem většinou byl v cele a teď konečně... venku. uuuuu Pomalu příjdeme do místnosti, která mi příjde oproti cele tak hrozně luxusní, že se neubráním užaslému výrazu. Opatrně se posadím na něco, co připomíná sedačku a dívám se na Seyonneho. Proč... proč jsem venku z cely....... Seyonne? Budeš mě učit ninjitsu? |
| |
| Nádvoří No to těžko! Nechápu proč sem tady! Hodím po neznámé nevraživý pohled. Najednou na někoho zavolá. Pohotově se na dotyčného ohlédnu. Jo to je tahle... z ní chce taky udělat shinobiho? Nejistě se rozhlédnu po nádvoří a zamyšleně se podrbu na paži. To se tady děje normálně? Ksakru, lidi sou svině! Zamračím se a pohled znovu stočím do země. |
| |
| Nádvoří Jelikož nevím, jestli mohu někam jít, aniž bychdostala trest, chodím po nádvoří sem a tam, čímž se zahřívám. Po chvíli zahlédnu tu dívku, co také byla v kuchyni s jakousi ženou. Zajedu za roh a pozoruji je...Ani nějak neposlouchám jejich rozhovor, jenom se snažím odhadnout povahu té holky. Nevypadá příliš sebejistě...Nechce nic dělat sama...Ale jak můžu vědět, že to není jenom nějaká její straetgie...? pomyslím si, když v tom na mě zavolá ta žena, s kterou si Shintegora povídá... Jenom se mlčky postavím k nim a čekám, co mi ta paní řekne. Mluvili o shinobi... mihne se mi hlavou. |
| |
| Izanagi Co ti mám říct, život shinobiho je těžký, ale má to i své výhody, sláva, moc, postavení, peníze Izame Fajn, vem si ho s sebou, určitě se bude hodit, je to už vše? Korgan Tvůj zrak se opět změnil, svět opět stmavl a ty jis schopen vnímat bílé linky, zároveň, když jsi zavadil pohledem o svou ruku, všiml sis zvláštní modré energie, která se v ní jakoby přelévá. Shigentora, Yami Hmm, takže jak, půjdete semnou na hrad, nebo se vrátíte do kuchyně umývat nádobí? |
| |
| "Áno pane." Následujem ho. |
| |
| Postel - Katakomby? Čekám na posteli co se bude dít. |
| |
| Pokoj Zrak začne opět stmavovat Ach jo, asi si na něj budu muset zvyknout... poté můj pohled zavadí o mou ruku Že by to byla chakra, co mi proudí v těle? a začnu se zkoumavě dívat po pokoji A co znamenají ty bíle čáry? |
| |
| Nádvoří Mlčky se podívám na ženu. Z mého pohledu jde jasně vyčíst, co si o téhle zbytečné otázce myslím. ...můžeš hádat třikrát... pomyslím si. "Myslím, že hrad je přijatelnější." prohlásím po chvíli. |
| |
| Izame Muž tě odvede do hradu. Procházíte velkým množstvím nejrůznějších chodeb a uliček, takže jsi se za okamžik stratil, až dojdete ke vchodu, do velkého sálu, zařízeného jako tréningová oblast. V sále je několik desítek dětí nejrůznějšího věku, tvrdě trénující své schopnosti. Muž tě odvedl za podivným chlapíkem, malím vyzáblím mužíčkem, s krysím obličejem a drobnýma očima, které se do tebe okamžitě zabodli. He? Kohos to sem zase doved zamručel směrem k muži. Co seš sakra zač mladej, co umíš? zeptal se tebe. Izanagi No vstávej, vstávej, jde se trénovat zařval muž, když si všiml, že hodláš zůstat ležet. Korgan Nic jsi nevyzkoumal Yami, Shigentora A ty? zeptá se žena druhé dívky |
| |
| "Vonku som bol kováč." Bol. Pripomeniem si. Absolútne kľudný. |
| |
| Nádvoří Podívám se na neznámou a povytáhnu obočí. Ano paní, taky půjdu. Řeknu pak nahlas. ... to si máme jako vybrat? Za zkoušku nic nedám, mnohem lepší než nádobí. |
| |
| Shigentora, Yami Žena vás odvede na stejné místo, jako Izameho. Zastaví vás u dveří a čeká, až mužík domluví s ním. Izame To mě nezajímá, zajímá mě, jak umíš bojovat. |
| |
| "Trocha meč, trocha nôž. Hlavne improvizácia." |
| |
| Hrad Žena nás odvádí někam do hradu. Sotva se vláčím a při tom si prohlížím chodby a uličky. Nepamatuji si moc cestu, ale to je jedno. Poté vejdeme do sálu. S poklesnutou čelistí si prohlížím trénující děti kolem. Letmo si také spohlédnu mužíka a neubráním se lehkého úšklebku. Hele, tenhle vypadá jako jeden kluk, kterýho sem znávala. Hnusáci sou po celym světě. Zpozoruju také nějakého kluka a vzpomenu si, že byl taky se mnou v cele. O čem se to baví? Zeptám se sama sebe a čekám co se bude dít dál. |
| |
| Izame Takže neumíš nic. shrne muž do jedné věty. |
| |
| "Rozumiem... Pane." |
| |
| Hrad Mlčky jdu za ženou. Hrad si pečlivě prohlédnu. Shinobi... znovu mi rpolétne hlavou. Stále si musím připomínat, proč tu jsem... Zastavíme se. Stále mlčky sleduji toho kluka, co se mnou byl v cele a toho mužíka, co s ním mluví. |
| |
| Izame Fajn, připoj se támhle k těm malejm skrčkům vzadu, vysvětlí ti co máš dělat kývne muž směrem ke skupině dětí ve tvém věku stojící až na konci haly. Poté ti přestane věnovat pozornost. |
| |
| "Ano pane." Zamierim ta. |
| |
| Izame Zařadil jsi se mezi malé děti, ty ti vysvětlili podstatu tréningu soustředění, který mají tento den provádět. Je to naprosto základní schopnost, kterou by měli umět všichni adepti. Yami, Shigentora žena vás odvedla za mužíkem, opakoval se setejný postup a i vy dvě jste zkončili u malích dětí spolu s Izamem. |
| |
| Tak co dělají tvé oči? ozvu se odedveří, ve kterých stojím už dobrou minutu a sleduji nepozorována Korganovo snažení |
| |
| Pokoj Dobrý, až na to že vidm šedě a někdy se tam míhají bílé čáry odpovím jí Zůstane to takhle pořád?Nebo to přestane samo?Nerad bych takhle koukal do konce svého života zeptám se jí |
| |
| Místnsot Ty bys chtěl studovat ninjutsu? zeptám se udiveně a dál prohrabuji knihovnu. Nemyslíš, že je to na tebe příliš brzy? |
| |
| Poctivo makám. |
| |
| Hrad Jdu k malým dětem a lehce se pousměju. Vyslechnu co říkají a snažím se je napodobit. Jak dlouho už asi trénují. To sem tak pozadu? Ani tak nedávám pozor na tréning a nenápadně se rozhlížím po místnosti a při tom přemýšlím. |
| |
| A copak se ti na tom nelíbý? Kdokoliv tady v hradu by obětoval cokoliv za to, aby měl možnost mít právě tento druh zraku |
| |
| Pokoj Možná by to bylo lepší kdybych věděl, k čemu mi to je dobrý odpovím Kaře |
| |
| Shigentora Klasická tréningová hala, úplně vzadu, s vámi trénují malé děti naprosté základy. Koousek dál, vyučuje několik instruktorů starší děti taijutsu, na druhé straně pak genjutsu a ninjutsu. Ve středu haly(jeskyně) se nachází provizorní aréna na cvičné souboje |
| |
| Copak to nevidíš sám? usměji se. V mém těle vydíš nejrůznější modré linky a čáry, kterýmy jakoby probíhá energie stejné barvy |
| |
| Katakomby Vyskočím z postele a čekám, až mě začne trénovat. |
| |
| Pokoj To už jsem zpozoroval u sebe, nejspíš to bude ta chakra, že? Ale nějak mi uniklo k čemu je to dobré odpovím jí Raději se nebudu moc vyptávat, abych ze sebe neudělal ještě většího hlupáka |
| |
| Se Seyonnem Pcheee! Zatnu pěst pravé ruky a namířím jí proti němu. V obličeji mám usměv. A kolik bylo vám, když jste začal trénovat? |
| |
| Izanagi Pojď za mnou řekne muž a zamíří pryč z místnosti. Vede tě spoustou dlouhých, klikatých uliček, až se ocitneš v obří krápníkové jeskyni s jezírkem. Tady trénuje můj klan, jak se ti tu líbý? |
| |
| Pokoj Minimálně k tomu, že poznáš okamžik kdy proti tobě chce použít soupeř ninjutsu, nebo genjutsu, poskytne ti to výhodu, navíc, poznáš jak moc je vyčerpaný, či je li ninja a to je jen začátek. |
| |
| Když jsem začal s tréningem shinobi, nebo když sjem začal trénovat ninjutsu? zeptám se a dál hledám v knihovně. |
| |
| Pokoj Dobře, myslím že si začínám zvykat odpovím s úsměvem A to je jen začátek?!Kolik toho ještě budu umět proboha? Ještě že jsem něco pochytil z té knihy, jinak bych byl úplně mimo |
| |
| Hrad Takže tady se cvičí? Hm, to sem zvědavá jak to se mnou dopadne. Prohlížím si hlavně děti co dělají taijutsu. Po chvíli mě to přejde a radši si hledím svého tréninku. |
| |
| Se Seyonnem Posedávám na posteli a hledím na Seyonneho s úsměvem, jak se šmátrá v knihovně. No přeci s ninjitsu! |
| |
| Fajn, co by jsi řek malému tréningu? usměji se a popojdu dál do místnosti |
| |
| Klan Uchiha Rozhlédnu se pomalu po celé jeskyni, která se třpytí rúznými barvami. Trénujete v jeskyni?... ujde to. Povím. |
| |
| Pokoj Klidně, ale měla byste vědět že jsem naprostý amatér odpovím Kaře. |
| |
| Shigentora,Yami trénujete do konce dne, počkejte až se dohraje s Izanagim a spol. |
| |
| Až poté, co do mě můj sensei natloukl základy zasměji se a otočím se od knihovny, s velkou tlustou knihou v ruce. A to je právě to, co tě hodlám naučit. |
| |
| Se Seyonnem Hlasitě a vesele se zasměji. Páni..... jo! Zatnu pěsti. Tak co bude první!? |
| |
| Izanagi Měl bys chlapče vědět, že to že tě budeme trénovat není jisté, s tvím vstupem souhlasíme dva, ale v klanu je nás dvě stě. Budeš tu mít měsíc na tréning a poté předvedeš co ses naučil, když uspěješ, přijmemetě, když ne, vrátíš se ke Kaře. |
| |
| Klan Uchiha Chvilku mlčím, ale pak se mi na tváři objeví odhodlaný úsměv. Tak.... kdy začneme s tréningem? |
| |
| Pochopitelně ušklíbnu se. Pochopil jsi z té knihy, co jsem ti tu nechala vše? |
| |
| Pokoj Myslím, že ano odpovím nejistě |
| |
| Izanagi Hned pronese Uchiha. My Uchihové jsme silně tradicionalističtí a proto se ti mohou zdát naše metody poněkud neúčiné, ale věř mi, vše má svůj důvod. Nyní se svlékni a vejdi do jezírka, tam se usaď a přemýšlej o svém dosavadním životě, za hodinu tě přijdu vyzvednout s tím odešel. |
| |
| Historie zasměji se a hodím po tobě objemný svazek Tohle si přečti, bude se ti to líbyt |
| |
| Klan Uchiha Když odešel - svlékl jsem se a lehl si do vody, jak mi přikázal. |
| |
| Se Seyonnem Svazek mě zamáčkne do hlouběji do postele, ale netrvá dlouho a já ho s klidem začnu číst. Grr... nemám rád čtení, hlavně historii. Ale i přes to si knihu celou přečtu. |
| |
| Fajn, měl bys vědět, že při tréningu nesnáším nudnou teorii, ani ubíjející huštění základů, takže projdeš jiným tréningovím programem než všichni ostatní shinobi, začneme.....teď TIME SKIP 1 MĚSÍC, VAŠEHO TRÉNINGU, POKRAČUJEME VE HŘE ZÍTRA KOLEM ŠESTÉ |
| |
| Po Time Skipu Za ten jeden měsíc jsem se dočista změnil. Tréning Uchihů byl tvrdý a nekompromisní. Nikdy jsem nečekal, že něco může být tak těžkého. Ale i přes všechny nesnáze, které jsem měl, jsem cvičil dnem i nocí - do ůmoru. Nechtěl jsem se ničeho vzdát. Mou mysl ovládla moc a jedna myšlenka... ... dokuď tu bude někdo silnější než já, jsem jen slaboch, co nikomu nedokáže pomoct... Zrovna stojím ve stejné jeskyni, ve které jsem byl před měsícem. Stojím na vodní hladině, ruce mám dlaněmi přiložené k sobě - oči zavřené, jako bych se na něco soustředil. |
| |
| Izanagi Byl jsi trénován tradicionalistickými Uchihi, byl jsi seznámen s dlouhou historií jejich klanu a všemi slavnými bitvami, kterých se zůčastnili. Naučil ses základům taijutsu, ovládání chakry (jen do lezení po stromech) a ninjutsu (henge, bunshin, kawarimi, schopnost se rozvázat), umíš bojovat s kunaiem a shurikenem (za měsíc je toho hodně, ale předpokládám, že jste všichni géniové, ovšem pokud by si někdo stěžoval, klidně mu něco málo uberu, stačí říct, mimochodem, chci aby jste si ty schopnosti psali do deníků, ať je v tom přehled) |
| |
| Korgan Prodělal jsi měsíční tréning s Karou, během kterého jsi se s ní docela spřátelil, ovládáš základy Taijutsu, Ovládáš chakru na stejné úrovni jako Izanagi, jsi schopen pomocí svého rinneganu vytvářet dvojnásobné množství chakry, které zvedne tvé bojové schopnosti, umíš používat kunai a shuriken |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Uchiha Klan Najednou se voda podemnou rozestoupí a já za hlasitého šplouchnutí spadnu do vody (naštěstí jsem si předtím odložil oblečení). Zkoušel jsem chodit po vodě, ale vůbec mi to nejde. Už ale chápu princip. Je to těžké a zvlášť dneska se má rozhodnout, jestli mě vůbec budou trénovat dál... kruci. Zamyslím se a vylezu pomalu z vody, abych se usušil a oblékl se. Zachvilku si pro mě dojde můj sensei, aby mě otestoval. |
| |
| Izame, Yami, Shigentora Prodělal jsi stejně jako Yami a Shigentora základní vícvik, ovládáš svou chakru na úrovni lezení po stromech, kunai, shuriken, bunshin, henge, kawarim, taijutsu a základní odolání genjutsu |
| |
| Maro Seyonne tě celou dobu učil o historii, etice, soustředění, a taijutsu, ovládáš katanu, kunai, shuriken |
| |
| Izanagi Místo tvého senseie, dovnitř vešla žena, kterou jsi do tohoto okamžiku nikdy neviděl, ovšem není se čemu divit, neboť v této jeskyni jsi nejen trénoval, ale i žil celí měsíc. žena je vysoká, štíhlá s černými vlasy, tak tipickýmy pro Uchihi, jejich znak nosí vyšitý na pravěm rameni. Ty jsi to dítě co mám přezkoušet? zeptala se znatelnou stopou humoru v hlase |
| |
| Uchiha Klan Hodně mě ohromí, když se ke mě přiblíží jakási mladá žena. Nejprve nevím co to znamená, ale poté si všimnu znaku Uchihů na jejím rameni a dojde mi to. Sensei se na mě opět vybodl. Ano, to jsem já. Povím s dávkou nejistoty, protože nevím kolik jiných dětí na přezkoušení tu ještě je. Kde.. kde je můj sensei? |
| |
| Izanagi Tvůj...sensei uchechtla se žena Byl poslán na misi, požádal mě abych ho nahradila při tvé zkoušce a já souhlasila. |
| |
| Pokoj Dopotácím se do pokoje a těžka dopadnu na postel Ty treningi mě jednou zabijou pomyslím si Ale stojí to za to.Kdo ví co budu umět za pár let? při té myšlence se usměju |
| |
| Uchiha Klan Tak a je to tady, dlouho očekávaná zkouška... ale já ji nedokážu udělat... jsem na to moc slabej... Ok, tak co mám dělat? |
| |
| Dvorek Malý travnatý dvorek obehnaný velkou zdí. Uprostřed jsou cviční paňácové ze slámy. Já zrovna cvičím údery bokenem. (s tou pravou katanou u pasu vypadám pomalu jako sasuke z shippudenu.) Už u toho paňáci stojím tak šest hodin bez přestávky, Seyonne se na mě občas chodí dívat. Jsem z toho už hodně unavený, ale mám odhodlání vytrvat a nepřestávat. Nikdy se nevzdávat... to byl taky jeden z důvodů, proč do mě můj sensei dokázal narvat z knih základy Etiky, historii a něco o soustředění za pouhý jeden měsíc. |
| |
| Korgan Jsi tak vyčerpaný, že okamžitě jak se svalíš na postel, usneš. Izanagi Hmmm, co kdybys se mnou třeba bojoval? navrhne žena s úsměvem, který nevěstí nic dobrého |
| |
| Uchiha Klan Když dořekne tu větu, přihmouřím oči a ihned se připravím k boji. Její úsměv mi celkem nic neříká (za ten měsíc mě už nějak neohromuje, že se tu každej blbě ušklebuje). Můžeme hned. Odpovím docela vážně a v hlavě mi pořád zní stejná myšlenka... ... dokuď tu bude někdo silnější než já, jsem jen slaboch, co nikomu nedokáže pomoct... |
| |
| Hm, jde ti to dobře chlapče, co si takhle udělat pauzu? Chtěl bych ti říci něco důležitého ozve se můj hlas od vstupu na cvičiště |
| |
| Dvorek Zrovna těžce a hlasitě oddychuju, takže málem přeslechnu Seyonneho hlas ve vstupu. Naštěstí se tak nestane. Opatrně, bezeslova odložím Boken vedle trénovacího paňácy a vydám se pomalým krokem za Seyonnem. Jsem celý spocený. Co mi chcete říct? Optám se ze zájmem a usadím se na postel v Seyonneho apartmá. Co se děje? |
| |
| žena bez odpovědi tasí kunai a hodí ho po tobě |
| |
| Uchiha Klan !!! Příliš rychlé !!! Blikne mi v hlavě jenom na vteřinu myšlenka a aniž bych váhal, uskočím do strany, abych se vyhnul kunai. Během skoku mi z rukávu vyjednou mezi prsty u rukou - dva shurikeny, které hodím po ženě. Jakmile jsem hodil shurikeny a dopadl zpátky po úskoku na nohy, rozeběhl jsem se proti té ženě, abych jí potom vrazil pěstí do břicha. Takže dokáže rychle házet zbraněmi, musím si dávat pozor... co dál... musím přijít z nějakým plánem. |
| |
| Cvičište: Šťastný, že to mám za sebou sa teším na jedlo a posteľ. Je mi jedno, či to bude len chlieb a voda a kamenná dlážka. Tréning bol úmorný. |
| |
| Izanagi Žena bez sebemenších potíši chytla oba shurikeny a hodila je spátky na tebe, ještě před tím, než jsi urazil polovinu vzdálenosti k ní Izame Odcházíš z tréningu, avšak zastavila tě něčí ruka na tvém rameni. |
| |
| Musím ti říct velké tajemství, o důvodu proč jsi byl tak dlouho zavřený a proč jsi nosil tu masku řeknu tajemným tónem, jakým se malím dětem vypráví začátky pohádek. Ale před tím než začnu, musíš přísahat na vše co jsem tě naučil, že to nikomu neřekneš. |
| |
| Uchiha Klan Huh? Otevřu oči dokořán a jen tak tak stačím udělat kawarimi, než mě shurikeny zasáhnou. Dívka vidí jak k ní ještě chvilku běžím se shurikeny v těle a pak náhle /puf/ a místo mě se objeví kámen. Jsem schovaný za jedním velkým kamenem nedaleko. Shit, shit... jak můžu stát proti Jouninovy. Mám maličký nožičky a sem pomalej, ani k ní nemůžu doběhnout... musím se rychle přemístit, určitě ví kde jsem....Musím vymyslet nějakou taktiku. Určitě má slabinu, ale jakou?... Nemám ani žádné zbraně. Skoro všechny jsem je vypotřeboval při tréningu. |
| |
| U Seyonneho Mám pusu otevřenou dokořán, protože mě jeho slova dost upoutala. (Jsem přeci jen dítě). Oči mám vykulené a nějak nevím co mu mám přesně říct, ale chci to vědět za každou cenu... D- dobrá. Přísahám, že to nikomu neřeknu. Co... co když je to něco špatného... co když nechci, abych to slyšel? Co mi chce říct? |
| |
| Izanagi žena se s úsměvem na tváři rozlíží po jeskyni a čeká co vymyslíš |
| |
| Pokoj Pomalu se začnu zvedat z postele Asi jsem usnoul hlasitě zívnu, vstanu a začnu se trochu protahovat |
| |
| Uchiha Klan Takže si to shrneme... je rychlá, umí chytit moje zbraně v letu a vrhnout je proti mě dřív než k ní dorazím. Já jsem sám, pomalý a nedoběhnu k ní z té vzdálenosti... tak co udělám... něco musím vymyslet. Pomalu vykouknu zpoza kamene a rozhlédnu se po bitevní ploše Hmm.. to by šlo mám ještě tři, ale musím použít klon. Jde o to, aby se na mě rozeběhla. Jestli použije jutsu... při její rychlosti můžu ztratit moment překvapení. Pomalu vyjdu zpoza kamene. Nyní si stojíme tváří v tvář. Já na ní koukám, jako bych byl vítěz (snažím se jí naštvat). [Doopravy proti ní stojí obyčejný Bunshin. Já jsem schovaný pod ním (pod zemí) a vyčkávám, až se ta žena přiblíží blíž, abych se k ní mohl dostat.] |
| |
| Probouzím se,cítím se jakoby mě někdo praštil pánvičkou po hlavě.Au,to je bolest a hele,mám bouli řeknu si pro sebe a mnu si bouli,která mi vyrašila na hlavě,přemýšlím,jak se tam asi vzala. A kde to vůbec jsem? Je tady někdooooooooo????? zakřičím a čekám,zda mi někdo odpoví. |
| |
| Hrad Když zkončí trénink nikde se nezdržuju a rovnou odcházím. Mířím přímo ke svému pokoji a k posteli. Už se těším na postel. Sem unavená... a hladová. Promnu si spánky a na chvíli se opřu o studenou stěnu. Chci toho umět víc. Chjo, chtěla bych jít někam ven. Třeba se jen tak proběhnout, nebo jít něco nakoupit. Unaveně si prohlížím strop a za krátko jdu zase dál. |
| |
| Korgan Jsi ve svém pokoji zcela sám, nikde nikdo Izanagi Žena si s úsměvem prohlíží tvůj klon, nijak nereaguje, jen stojí, s vědoucím úsměvem na tváři Morgarath Nikde nikdo, jen obrovské množství sněhu a ledu. Jedinou odpovědí ti je skučení větru |
| |
| Obzriem sa, kto to je. |
| |
| Uchiha Klan Po chviličce čekání jsem stále pod zemí. Proč neútočí?... prohlédla to snad?... Pomyslím si a začnu se pomalu plížit pod zemí až k ní. Bunshin nechávám stát na svém místě a doufám, že mě nezaregistruje. Musím se k ní dostat... |
| |
| Izame Přímo za tvímy zády stojí jeden ze starších učitelů, učící starší žáky ninjutsu. Izanagi Copak, copak, snad se mě nebojíš zasměje se žena |
| |
| "Môžem dáko pomôcť, sensei?" |
| |
| Uchiha Klan Těžce, ale proplazil jsem se pod zemí až k ní. Konečně jsem u ní. Bunshin proti ní stále stojí. Zpozorovala mě, nebo ne? Musím to risknout. Země pod ní lehce zapraská a já vyletím zpod zemí, s pěstí nataženou, abych jí praštil do břicha. |
| |
| Izame Možná, možná mohu já pomoci tobě? pronesl muž. Izanagi V okamžiku kdy jsi vyskočil ze země se ti do cesty postavila ženina bota a ty jsi do ní vpálil plnou rychlostí. Omámeně jsi dopadl na zem, vydíš vše jen lehce rozmazaně. |
| |
| Áno pane, Vďaka pane." Čakám. |
| |
| Když mě kopla Stihl jsem rukou na její záda hodit tři výbušné rolničky, těsně předtím než mě smetla k zemi. Ležím na zemi a bolí mě hlava... vypadám omráčený a .... poražený. |
| |
| Izanagi Žena deaktivovala výbušniny jedinou rychlou pečetí |
| |
| Uchiha Klan Tu rychlou pečeť jsem ani nepostřehl, ale postřehl jsem její zrak, který se nachvilku podíval jinam než na mě. Bylo mi jasné, že viděla zkrze všechny mé plány. Vyskočil jsem ze země s kunaiem v ruce, abych jí ho zabodl do břícha. |
| |
| Izanagi Ani si nepostřehl pěst, která tě zasáhla do brady a poslala na druhý konec místnosti, tvé vidění se rozmazalo ještě víc, máš problém s koordinací pohybů a ovládání končetin. |
| |
| Uchiha Klan Cítím jak se mi pěst zarývá zespodu do obličeje a poté proletím místností a málem spadnu do horkého jezera. Naštěstí se tak však nestane. Kunai, který jsem měl jsem držel pevně, abych ho neupustil. Klečím na zemi a pokouším se vstát, de to ztuha. Jak to...? Optám se jí. |
| |
| Izanagi To proto že jsi slabý, ubohé dítě nehodné stát se ani shinobim pronese žena, kterou jen stěží vidíš |
| |
| Uchiha Klan Levá noha.. ne musím hýbat pravou.. pravou a... tak.. je to složité.. Brumlám si v hlavě myšlenky a pomalu se postaví. Mám rozmazané vidění, ale stále vydím nějaký ten flek před sebou. Slabý?... Co pro tebe znamená být shinobi? |
| |
| Izanagi To tě nemusí zajímat |
| |
| Uchiha Klan Zamračím se a chvilku na ní koukám. Co se jí stalo? Rozeběhnu se proti ní s kunaiem v ruce. |
| |
| Izanagi žena jen podstoupí kousek staranou a nastaví ti nohu, protože nejsi schopen správně ovládat své tělo a tvůj zrak je rozmlžený, zakopeneš a spadneš |
| |
| Uchiha Klan Upadnu na zem a do úst naberu hlínu. Zakuckám se. Ležím na břiše, ušpiněný jako ten největší vandrák. Já... jen chtěl, aby mě někdo vnímal.... Grr... Zařvu a oženu se kunaiem ze země po černé skvrně na obzoru. |
| |
| Izanagi Nezasáhl jsi nic jinho než vzduchu |
| |
| Uchiha Klan Překulím se na zemi a opět se těžce postavím zpátky na nohy. Ukaž se! Zařvu. Zklidni se..... nevidím jí..... slyším? Kunai pevně stisknu v rukou. |
| |
| Izanagi Ukaž se? Stojím přímo před tebou ozve se její hlas necelí půl metr od tebe, poté tě opět zasáhne její pěst, tentokrát do břicha. |
| |
| Uchiha Klan Vyprsku z úst krev kamsi dopředu. I přes bolest co cítím uchopím levou rukou tu ruku co mě uhodila do břicha a pevně jí stisknu (tak pevně, že se jí prostě nechci pustit) Mám tě! Zařvu a pravou ruknou jí do té ruky bodnu kunaiem. |
| |
| Izanagi žena se ti vytrhla, ale pozdě, tvůj kunai ji lehce škrabl na ruce. Fajn, myslím že to by stačilo, uspěl jsi pronesla |
| |
| Uchiha Klan Těžce oddychuji. Pokleknu až na kolena, upustím kunai a chytím se za břicho. Na zem vyprsknu další hromadu krve. Fajn, myslím že to by stačilo, uspěl jsi Na tváři se mi zjeví nepatrný úsměv a pak omdlím. |
| |
| "Brrrrrrrrr,tady je ale zima,co teď?" řeknu a prohlížím si okolí,které je fakt dost studené už na pohled. "A jako kam mám teď jít?" trošku syknu a snažím se zahřát. |
| |
| Morghat Jsi přesvědčena že za sebou slyšíš kroky, ovšem v okamžiku kdy se ohlédneš nikoho za sebou nevidíš, ani žádné stopy, nic |
| |
| Je to proto...... že jsi mi naletěl rozesměju se a vrnknu ho do čela |
| |
| U Seyonneho Když mi sensei vrkne do čela - stále ještě chvilku nechápavě sedím na posteli. Jenže to netrvá dlouho a na tváři se mi objeví radostný dětský úsměv Sensei, přestaň dělat takové věci! Rozesměju se, vezmu polštář z postele a začnu ho jím mlátit. |
| |
| Izame Všiml jsem si, že máš celkem talent pokračoval mistr. Co bys řekl na to, stát se mím učedníkem? Izanagi Probral jsi se opět v jeskyni, nyní však nejsi sám. V několika řadách v jeskyni stojí přez dvě stě mužů, žen a dětí, v první řadě ti nejstarší a nejschopnější, učedníci a děti v řadě poslední. Vedle tebe stojí starý muž, s vlasy barvy sněhu, je odněn v černém rouchu se znakem Uchiha klanu vyšitém na prsou. Vstaň Izanagi Nemiso přikázal ti pevným hlasem a podal ti ruku. Cítíš se rozbytý, bolí tě celé tělo, ale zrak se tu už pročistil a ani postavit se by neměl být problém. |
| |
| Shigentora Takže už jsi ukončila svůj tréning? otáže se tě žena stojící kousek za tebou, je to ta co tě přivedla do hradu. |
| |
| Korganův pokoj Odpočatý? zeptám se odedveří. S klepáním se nikdy neobtěžuji |
| |
| Au, au nebij mě vykřiknu se smíchem a kryji se před útokem polštářů pravou rukou |
| |
| Pokoj Podle možností odpovím a usměju se. Vážně by to někdy chtělo zaklepat upozorním, jako vždycky |
| |
| A to jako proč? zeptám se nechápavě. Bohové před sebou nemají tajnosti, stejně jako Sensei a jeho žák odpovím snad už po sté stejně. |
| |
| Uchiha Klan Pomalu se probouzím. Nejdříve skoro nic nevidím, ale pak se mi zrak rozjasní. Stojím proti tomu bělovlasému muži a zírám na něj celkem udiveně. Od úst mám ještě proužky uschlé krve. Určitě to není dlouho co jsem dobojoval. Co se to děje? Kdo je to? |
| |
| Vstaň Izanagi Nemiso vyzve tě ještě jednou muž. |
| |
| U Seyonneho Ještě tak půlhodinu se smíchem pereme polšťářem, ale já pak udýchaně dopadnu na postel. Už toho mám dost... nemůžu... těžce oddechuju, ale stále se směju. Sensei? Jaktože jste se vy stal tak silným? |
| |
| Pokoj Starý zvyk z domova, kde to bylo nutné odpovím. Pokaždé je to stejná písnička, jsem zvědav za jak dlouho se dostaneme k důvodu její návštěvy |
| |
| Uchiha Klan Pomalu jsem uchopil jeho ruku, která mě vyzvedla do stoje. Jsem stále zmatený, protože nevím co tu všichni ti lidé dělají. Nemám z nich strach - to ne, ale.... Co se to děje? Stojím proti bělovlasému starci. |
| |
| Já nejsem silný pronesu asi po mynutě přemýšlení. Nejsem silný, jen mocný a to je rozdíl. |
| |
| Korganův pokoj Co by jsi řekl na malou vycházku pryč z hradu? Jen tak se jít projít po okolí? zeptám se znenadání. |
| |
| U Seyonneho Sedím zmateně na posteli a dívám se jak dlouze Seyonne přemýšlel, než mi dokázal odpovědět. Sensei? pozvednu obočí Jaký je v tom rozdíl? |
| |
| Pokoj Z hradu? odpovím nevěřícně Snad za celou dobu co jsem tu byl tak jsem nebyl z hradu |
| |
| Izanagi Stařec tě postavil na nohy, poté se otočil ke shromáždišti. Mladý otrok, Izanagi Nemisa přišel k nám s prostou žádostí, žádal nás aby jsme z jej přijali a učinili jsme z něj shinobiho. My jej cvičili, testovali a on uspěl. Nyní, tady před vámi zahyne Izanagi Nemisa a zrodí se znovu, z rodí se jako náž bratr, jako jeden z klanu Uchiha. poté stařec odněkud vylovil kamený pohár, zdobený prapodivnými znaky a z karafy, kterou měl u pasu ho celý naplnil zvláštní rudou tekutinou, který ti připomínala krev. Mladý Izanagi vstupuje do života jako jeden z nás. Nyní se napije krve Klanu a přijme naše břímě. Po těchto slovech ti stařec vložil pohár do rukou. Vypijto, vypijto celé a ať tě ani nenapadne zvracet zašeptal. |
| |
| Pokoj Ovšem, jedna malá vesnice pod horamy odmítá zaplatit poplatek za ochranu, půjdeme se tam podívat usměje se vražedně. |
| |
| To bys nepochopil zamumlám jako odpověď. |
| |
| Uchiha Klan Oči se mi vytřeští Cože? Zemřít!? Udivím se, ale starcův proslov přesto nechci nijak přerušovat. Na to mi příjde až moc důležitý. Pomalu stisknu pohár s rudou mazlavou tekutinou uvnitř. Na první pohled to vypadá jako krev, ale co když je to něco jiného... Nezvracet, nezvracet Zoopakuji si pro sebe a vyklopím si obsah poháru do úst. Celý zezelenám a poté zežloutnu. Takovej hnus. Je to horší než omítka, kterou jsem jedl, abych měl vápník. /Hlasité polknutí/ Už to mám v žaludku, ale pořád se to tlačí ven.... nakonec ten pocit zvracení utichne a já si oddechnu. |
| |
| U Seyonneho Pozvednu obočí a tak pět minut mlčky na senseie hledím s otázkou v očích. Nepochopil... proč? Ale rychle jí zapudím. Sensei... odmlčím se na dlouhou dobu, abych mohl naladit jiné téma. ... budete mě již trénovat ninjitsu techniky? |
| |
| Pokoj Já věděl že to nebude jen tak.A co máš s nima v plánu? zaptám se. Stejně už asi vím co to bude |
| |
| Izanagi Muž to s krví klanu patrně myslel doslovně, neboť se ti útorbamy rozlila olověná pachuť krve. Strašně jsi toužil to vyzvracet, ale udržel jsi se. Nedělo se nic. Minutu, dvě. Poté stařec ustoupil několik kroků od tebe. Tři minuty, krev se ti začala jakoby vařit, cítil jsi nesnesitelný žár vycházející z vnitřku tvého těla, vzduch kolem tebe se začal podivně tetelit. Čtyři minuty, kolem tvého těla začali poskakovat plamínky. Navíc se ti stalo i něco s kočima. Ke svému překvapení jsi zjistil, že jsi schopen dokonale vidět ve tmě a na jsi schopen rozeznat podrobnosti na mnohem větší vzdálenost. Poté pálení ustalo, plameny zmizeli, avšak zrak zůstal stejný. Nyní zahynul Izanagi nemisa a zrodil se.... Zvolej své nové jméno zašeptal ti stařec a němě hláskoval: "Uchiha" |
| |
| Pokoj No co asi? Chtěla bych vydět tvé schopnosti v akci zasměji se |
| |
| Uchiha Klan Srdce se mi rozpuší a mé tělo zaplaví podivný pocit. Snad hořím, snad ne. Krev jako by se mi vařila a já se měnil v páru. Hlava se mi rozkočí bolestí a já málem spadnu na zem. Naštěstí se tak však nestane, protože vše rázem pomine. Heh, heh... co.. co se to...? Zamžourám očima. Něco je špatně... vydím nějak jinak. Ostřeji. Čím to je? Uchiha Madara Pronesu nahlas. |
| |
| Ne, ještě ne. Na to je moc brzy odpovím, zpola po pravdě. |
| |
| Poté co proneseš své jméno, se s tebou zamotá celí svět a ty upadneš do bezvědomí. Popsaný kalch zachytí stařec těsně nad zemí a odebere ti jej z bezvládných prstů. Poté kývne na několik dětí v poslední řadě, aby tě odnesly na ubytovnu. Dav se začne rozchrázet. (změníš si jméno? nebo si necháš staré?) |
| |
| Pokoj Ta jdem?Vlastně ještě moment... řeknu a začnu lítat po pokoji.Asi po 5 minutách vítězoslovně vytáhnu opasek s kunai a shurikeni (doufám, že nějaký mam). Tak teď mužem jít pronesu a rozejdu se směrem ke dveřím. Tak to bude asi poprvé co někoho... polknu Ale takový už je životA |
| |
| Ubytovna Pomalu se probírám na posteli. Je to tu prostá ubytovna. Postel - stěny, odložné prostory ... nic zvláštního. Ležím pod přikrývkou a dívám se na své vlastní ruce. Vydím je nějak moc ostře... nevím... co se to děje. |
| |
| To je všechno? Jídlo si s sebou nebereš? zeptám se poněkud překvapeně (jop opasek máš) |
| |
 | Ubytovna Takže jsi se už porbudil? zeptám se s lehkým úsměvem na tváři. Uchiho Madaro? (jsem ta žena, která tě zkoušela) |
| |
| Ubytovna Posadím se na postel a zahledím se na své dlaně. Co se stalo? Co mi to ten stařec udělal? |
| |
| Ten stařec ti neudělal nic, co by jsi sám nechtěl odopvím vážně |
| |
| Pokoj Neřeklas jak je to daleko odpovím vyčítavě. Vytáhnu batoh a dojdu s ním ke spíži, začnu tam rovnat nějaké jídlo. Ještě něco? optám se když zkončím |
| |
| Hmmm zamyslím se. Teplé oblečení si vyzvedneme v prádelně, takže ne je to všechno |
| |
| Pokoj Takže asi jdem, co? zeptám se jí a rozejdu se ke dveřím |
| |
| Čeká se na tebe odpovím a zamířím směrem k prádelně. |
| |
| Pokoc-chodba Vžidit už jdu zahudruju a vydám se za Karou Teď se uvidí jestli se můj trénink aspoň malinko vyplatil |
| |
| Ubytovna A co bude teď? Optám se s pohledem stále sledujícím své vlastní dlaně. Mám chuť se naučit něco nového. |
| |
| Hrad Zastavím a otočím se. Přívětivě se usměji a v očích se mi zablýskne. Ano paní, zrovna teď jsem se chystala na pokoj... eh, potřebujete něco? Zeptám se trochu nejistě. |
| |
| Shigentora Co by jsi řekla jisté drobné změně prostředí? otáže se žena s úsměvem. |
| |
| Korgan Zastavili jste se v prádelně pro teplé oblečení, načež jste rovnou vyrazili na cestu. Cestou pohradím jsi si všiml, že se na tebe lidé dívají s jakýmsi respektem a úctou. Stráže u brány se vás na nic neptali a okamžitě vás nechali projít. Poté co jsi prošel branou, stanul jsi poprvé za dlouhé měsíce, možná dokonce po celém roku venku, mimo útisk stěn a hradeb. Stanul jsi v zasněžených obřích horách. Putujeme, dorazíme k cíli, přesně v 17:10 mého času (podle mích nepřesných hodin na PC) |
| |
| Ubytovna Nyní začíná tvé učednické období, byl jsi oficiálně přijat do klanu, takže nyní mi dva opustím na půl roku dle tradice tento hrad a budeme chodit po světě a za peníze pomáhat lidem. |
| |
| Nad vesnici Sice trošku pozděl, ale přece Spolu se mnou stojíš nad vesnicí, která se nachází několik hodin cesty od Pevnosti, avšak díky mému cestovnímu jutsu jsme zde ani ne za patnáct minut. Jedná se o malou vesnici, ukrytou před slídivimí zraky v malém horském údolíčku. Celé údolí je kompletně obklopeno sněhem, až na něj. Snad díky horkému prameni, snad díky jutsu, nebo zázraku je údolí zelené, jako na jaře. Vesnice je maličká. Složená z několika desítek domků, postavených v kruhu, kolem jedné velké budovy, patrně chrámu. Tak běž, běž a priměj je zaplatit poplatek. Ať ti dají tolik, kolik uznáš za vhodné. pobídnu tě. Já počkám tady. |
| |
| Cesta-vesnice Váhavým krokem se rozejdu k vesnici Nesmím sklamat zní mi dokola v hlavě přidám do kroku a už jsem skoro ve vesnici. Zastavím jedno dítě asi o 5 let starší chytím ho pod krkem, což vypadá vcelku komicky, vzhledem k věkovým rozdílům Mohl bys mi laskavě říct kdo to tady velí zeptám se ho s výhružným tónem v hlase. |
| |
| "Bude mi cťou pane." |
| |
| Chlapec Chlapec se nejprve zarazil a napřáhl ruku k úderu, poté se ti však zahleděl do očí a zbledl strachy. Ruku zpustil podél těla. b....bratr Chiriku....pane vykoktal |
| |
| Izame Byl by jsi kvůli tréningu ochoten opustit bezpečí hradu a vydat se na cesty? otázal se tě muž. |
| |
| "Áno pane." Aspoň čerstvý vzduch. Už mi chýbala voľnosť." |
| |
| Ubytovna Mám otázku? podívám se na svou senseiku. Kdo vlastně jsi? |
| |
| Vesnice Odhodím ho stranou (ne moc vzhledem k mé síle) a zamířím k paláci, kde tuším bude ten Chiriku. Doufám, že tu z vesnice nikdo nepoužívá ninjutsu a nebo genjutsu, ale vzhledem k tomu že platí, no vlastně neplatí za obranu, bych se žádné takové hrozby neměl bát Vtrhnu do paláce a křiknu Kde je váš šéf? |
| |
| Izame Fajn, v tom případě pro tebe dnez tréning skončil. Vrať se na ubytovnu a připrav se, odcházíme zítra brzy ráno. s tím odešel. |
| |
| "Áno pane." Odídem. |
| |
| Chrám Já jsem Chiriku, velekněz boha Míru ozval se pětatřicetiletý muž s vyholenou hlavou, oděný v mnižské sutaně. A vy jste? |
| |
| Jsem tvůj sensei, to je vše co podřebuješ vědět odpovím poněkud nevrle. Asi po minutě ticha dodám. Jmenuji se Kitsune |
| |
| Chrám Nevipadá moc nebezpečně, ale neměl bych ho podceňovat Ten co chce abyste zaplatil polatky. Jestli ne obávám se že tento chrám boha míru bude zneuctěn zavrčím výhružně |
| |
| Ubytovna Přihmouřím oči. Jej... ta neni moc hovorná. Snad bude tak dobrá, jak vypadá. Po minutě ticha pak ještě dodám. Yosh? Tak vyrazíme? |
| |
| Chrám Vážně? usmál se muž. a jak bys toho chtěl asi dosáhnout chlapče? |
| |
| Dnes ne, až zítra. Potřebuješ si trošu odopčinout pronesu. A žádné odmlouvání, nebo tu zůstaneš dodám výhružně. |
| |
| Chrám To nevím když tohle je chrám míru tak jak asi....? zeptám se ho s ironii v hlase Že by nějakým bojem či vraždou? Ale jestli ještě chcete zaplatit tak máte možnost Nesmím u mě poznat žádný náznak slabosti, jinak by mě taky nemusel brát vážně.... |
| |
| Ubytovna Uhhhhnnhhnhnn... Zabručím, skřížím ruce a nasadím uražený výraz. Až na to, že mě před necelou hodinou zmlátila se cítím v pořádku. Tak proč nevyrazíme, když ona má jenom škrábanec na ruce... Ach jo... jak dlouho. |
| |
| Vrátím se zítra ráno, do té doby odpočívej přikážu ti důrazně, načež odejdu z místnosti. |
| |
| Ubytovňa Vojdem. "Zdravím." A začnem si baliť veci. |
| |
| Chrám Toto je chrám boha míru, to je pravda, avšak náž pán nás učí že chce-li někdo bojovat, máme se bránit. odvětí kněz s úsměvem. |
| |
| Ubytovna Odpočívat? Hmmmchh.... zítra ráno? Urazím se a zadívám se na dveře, které za sebou zabouchne... jsem tu sám. Hmm? Zabrumlám a začnu přemýšlet nad tou bitvou, kterou jsem s ní svedl. Věděla o každém mém kroku. Musí být dobrá. Odpočívej? Pche? Řeknu si pro sebe a vylezu z postele... ještě se procvičit. Kliky, sedy lehy atd... Až se unavím tak budu odpočívat... a já unavený ještě rozhodně nejsem. Říkám si pro sebe - až mi to po chvilce příjde dost blbý, tak zmlknu a už jen cvičím. Po dvou hodinách zalezu do postele a vyčerpáním usnu. |
| |
| Chrám Takže rozumím správně že nezaplatíte... pronesu a postavím se do bojové pozice, v očích se mi zableskne rinnegan Máš cos chtěl mnichu křiknu a hodím po něm pár kunaiu |
| |
| Madara Sotva jsi vylezl z postele, přepadla tě náhlá slabost a nejsi schopen se téměř pohnout. V okamžiku kdy se do postele vrátíš, slabost zmizí. Korgan Přesně usměje se mnich a zachytí oba vržené kunaie. Izame Ostatní děti na ubytovně po tobě háží vražedné pohledy a něco si mezi sebou šeptají. |
| |
| Ubytovna Hmm? Podivím se. Musela mimo postel uvalit nějaké uspávací jutsu nebo co.... hmm.. Napadně mě hned nejlepší varianta a začnu trénovat přimo na posteli. Kliky, sklapovačky.... |
| |
| Snaźím sa to ignorova´t po zblení sa, idem spť. Pod vankúš si vśk schov´m pár kuniov. |
| |
| Madara Omdlíš Izame K činu se nikdo neodhodlá, přesto jsou ti jejich pohledy dosti nepříjemné. |
| |
| Chrám Rozeběnu se směrem k mnichovi a chodím po něm kunai s výbušným lístekem Sežer si tohle, ty straj páprdo!!! křiknu a jako bonus mu hodím ještě pár shurikenů |
| |
| Hrad Upřeně se zadívám na ženu a rozpačitě se usměji. To myslíte jako... že by sem někam odešla? Skvělý, chci ven! Vlastně proč ne. Dodám rychle. |
| |
| "To už je jako fakt divný,coje tohle za místo??" řeknu nahlas,jako bych chtěla,aby to osoba nebo cosi slyšelo. "Ale zimu tady mají pěknou" řeknu a utřu si z nosu kus ledu. "Chtělo by to najít nějakýho živýho,nebo aspoň trochu živýho člověka usměji se pro sebe.Stále se ohlížím,protože mám nepříjemný pocit,ale je to asi jen pocit. |
| |
| Ubytovňa: V noci si pospím a ráno sa zobudím svieži. |
| |
| Korgan Mnich se jakoby rozostřil a zmizel, všechny tvé útoky minuly. Shigentora Nebude to nic lehkého upozorní tě žena. Celého půl roku budeme chodit divočinou a různými městy, přičemž budeme za peníze pomáhat lidem. Morgarath Chjó, s tebou není žádná sranda, jaktože se nebojíš? ozve se ti u pravého ucha mužský hlas. |
| |
| Hrad Je mi jasné, že to bude těžké... co je taky jednoduché žejo? Hustě! To se mi líbí. Hrdě zvednu hlavu a uculím se. Děkuji vám paní, že se o mě zajímáte. Ráda vám pomůžu. Asi budu muset... to ona mě zachránila před nádobím a otročením. |
| |
| Izame Probudil jsi se brzy ráno, ostatní děti už jsou pryč, zůstal jsi na ubitovně sám. Madara Probral jsi se z bezvědomí |
| |
| Vezmem si veci a vyhľad´m senseia. |
| |
| Izame Ať se snažíš, jak se snažíš, nemůžeš nikde najít dokonce ani své boty. Jediné co ti zůstalo jsou zbraně pod polštářem. Začínáš chápat, proč ostatní tak rychle zmizeli. |
| |
| Ubytovna Pomalu se probudím, nechápaje co se stalo. Rozhlédnu se z postele kolem dokola. Sensei? Pronesu do prázdna. |
| |
| Ubytovna Nikde nikdo, jsi zde zcela sám. |
| |
| Ubytovna Rozkoukám se ještě jednou po celé ubytovně a poté pomalu vylezu z postele, kde jsem předtím omdlel. Proč je tu takové ticho? Příjdu k dveřím a pomalu je otevřu. Sensei? |
| |
| "Co??kdo,kde jak??" vyjeknu a hned se ohlížím,kdopak mi to říká. Přitom mi přeběhne mráz po zádech. |
| |
| Ubytovňa: K čertu s nimi! Z postelnej plachty si spravím tógu. Niečo, ako to , v čom behal Gaara na chun. skúškach a poohliadnem sa po dákych cudzích botách, ktoré by mi sadli. Ak žiadne nenájdem, tak si dám dáke do kopy zo slamy a vankúša. (Zo slamy spravím podrážku a natrhnou látkou s vankúša si ju uchytím na nohy. Primitívne - efektívne) Po tom vemu zbrane a idem za senseiom. |
| |
| Chrám Sakra kde je?Je jasné že ho normálním taijutsu neporazím a mé ninjutsu není na dostačřé úrovní a genjutsu?Tak to už vůbec ne... Budu muset přijít s nějakým plánem postavím se do bojové pozice a rozhlížím se po chrámu i kdyby se objevil v podzemí tak mám velkou šanci že uskočím... Hálo mnichu!!!Kdepak jsi? zvolám a můj hlas rozezní třídu |
| |
| Morgarath Za tebou stojí onen muž, který tě sledoval a omráčil. Zdravíčko, jak pak ses prospala? zasmál se (Už jsi mi poslala schopnosti které chceš?) Izame Před ubytovnou narazíš na hlouček dětí, které v okamžiku, kdy vylezeš ze dveří vybuchnou v záchvatu smíchu. Korgan Přímo za tebou chlapče zasmál se mnich, avšak nezaútočil. |
| |
| Co jsem ti říkala o odpočívání? zeptám se dosti zostra, když Madara vykoukne z pokoje |
| |
| Chrám Prudce se otočím a švihnu kunaiem Možná, že ty nezautočíš, ale já nemám na výběr. Dostal jsem misi a tu musím splnit křiknu k mnichovi. A když nechcete zaplatit, tak to musím provést po svém |
| |
| Ubytovna Sensei Zaraduju se, když jí uvidím. Už jsem se prospal! Je ráno? Můžeme vyrazit!? |
| |
| Korgan Misi jakou misi? otázal se mnich, když se v naprosém klidu vyhnul tvému útoku |
| |
| Nezamlouvej to, co jsem ti říkala o odpočínku? zařvu vstekle |
| |
| Chrám Myslím, že ti do toho nic není, ale když to musíš vědět... Dostal jsem za úkol z vás vytřískat ty peníze co dlužíte za ochranu řeknu a snažím se ho zasáhnout kunaiem (švihám hoodně krát). |
| |
| Korgan Netrefil ses ani jednou Hmm, vážně a kdopak tě poslal? |
| |
| Ubytovna Už jsem odpočíval! Namítnu. |
| |
| Vážně? A nezkoušel jsi náhodou cvičit, když jsem ti rozkázala odpočívat? |
| |
| Chrám Uskočím několik kroků dozadu, abych si oddychnul Myslím, že do toho vám, ale vůbec nic není... řeknu udýchaně Sakra tohle nemá cenu, proč mě sem Kara vůbec poslala, přece musela vědět, že tu je ten mnich |
| |
| Ubytovna Zapřemýšlím. Ne? Ale zkoušel jsem se jenom trochu protáhnout... Pozvednu obočí. |
| |
| Hmm, mě se zdálo, že ses pokusil porušit můj zákaz |
| |
| Ubytovna A co budeme venku vůbec dělat, že jsem na to potřeboval být tolik odpočatý? |
| |
| Korgan Myslím že je a hodně zamračí se mnich |
| |
| Chrám Si blbej nebo navedenej, mohlo ti dojít kdo mě poslal.... odmlčím se Poslala mě Kara-sama dořeknu na konec |
| |
| Neodváděj řeč od tématu |
| |
| Shigentora Dobře, tak si běž pro věci, vyrazíme... hned |
| |
| Ubytovna Hmm... Zabručím a tak pět minutek mlčím Snažil jsem se ho porušit. Nebyl jsem venku odsuď... z těhle hrozných kobek už celé měsíce! Nevím co mě čeká venku... ale vím, že když budu slabý a nezlepším se... tak tam umřu! |
| |
| Hrad Rychle přikývnu a rozeběhnu se do pokoje. Co nejrychleji se vezmu všechny své věci a jdu zpátky k ženě. |
| |
| Korgan Kara-sama? A proč s to sakra neřek hned? zařval mnich vstekle. Poté kývl na další dva své podřízené. Okamžitě tomu klukovi donest peníze slyšíte? zařval tak, že s sebou oba trhly a rozeběhli se splnit rozkaz Shigentora Páni, to byla rychlost (Chvíli počkej, než najdu dobrou ikonu) |
| |
| Umřeš, když nebudeš dost odpočatý a omdlíš při prvním nepřátelském útoku zařvu vstekle. |
| |
| Chrám Já měl to měl říct dřív?!Já řikal, že jsem přišel pro peníze za ochranu zařvu ještě víc, než-li on Mohl jsem si ušetřit tolik námahy... |
| |
| Korgan A jak jsem měl asi vědět, že nepatříš k nějakým pitomím banditům co si nás vybrali za cíl? zařve tak, že tě dokonale přehluší |
| |
| Ubytovna Hmm... Zabručím znova. A půjdeme už? |
| |
| Chrám Znám vás jen chvíli a už mě lezete na nervy, nedivím se, že je ta osada tak malá.... zahučím Fakt otřesnej dědek, už abych byl pryč |
| |
| Ne, poté co jsi tak očividně porušil můj příkaz, nemám v tebe důvěru. |
| |
| Korgan A tím si chtěl říct co? zeptá se mnich výhružně a zvedne ruku zaťatou v pěst. |
| |
| Chrám Že... zarazím se Že byste měl víc odpočívat,jo přesně tak, jsem to myslel nechcete si sednout?Přece jen to staří.... Dobře, neni zas tak starej, ale hrozně mě baví ho dráždit uchichtnu se |
| |
| Já ti dám stáří, myslíš si o mě že jsem starej? zařval mnich vstekle a vrazil ti takovou, že jisi se zastavil až o protější stěnu |
| |
| Hrad Usměji se. Dobře... můžu ještě vědět jak vám mám říkat paní? |
| |
| Chrám Néé dědo...chci říct pane.... řeknu ztěžka Ale sílu má!!!To musím uznat |
| |
| Ubytovna Ale... zklopím hlavu. ... mlčím. |
| |
| Há ti dám dědu zařve vsktekle a jediným pohybem se dostane až k tobě, poté tě chytí za krk a zvedne do vzduchu. Dosti špatně se ti dýchá. Omluv se zavrčí |
| |
| Když slíbíš, že už to nikdy, ale opravdu nikdy neuděláš, vyrazíme povzdechnu si |
| |
 | Shigentora Říkej mi tak jako všichni, Baro odpovím s úsměvem |
| |
| Ubytovna Dvě minutky mlčím, ale poté se zas zadívám na svou senseiku. Slibuji. Odmlčím se. Půjdeme? |
| |
| Hrad Bara? Ok, tak Bara. Ano, paní Baro, s čím začneme? Zeptám se rozjíveně. |
| |
| Máš všechno sbaleno? |
| |
| Hmmm, co třeba s tím, že ti najdeme nějaké teplé oblečení? |
| |
| Hrad A to najdu kde, prosím? zeptám se. |
| |
| V prádelně? zeptám se s úsměvem pojď, zavedu tě tam řeknu a vyrazím jednou z postraních chodeb pryč |
| |
| S kamenný výrazom na tvári idem ďalej. |
| |
| Chrám No dobře... omlouvám se zachraptím Už abych byl pryč, tenhle dědek je dost háklivej na svůj věk |
| |
| Ubytovna Sbaleno? Co se má balit na cesty ven? Ještě jsem to nikdy nedělal. Odpovím. |
| |
| Izame Hej ty, kam si myslíš že jdeš? oboří se na tebe jeden z nejstarších, asi patnáctiletý chlapec a chytí tě za rameno. Korgan No, to je lepší. Na tady máš ty peníze pronese mnich, když mu jeho podřízený donese váček s penězi, o velikosti míče na házenou. |
| |
| Teplé oblečení, zbraně jídlo, něco v čem se vyspíš... začnu vypočítávat na prstech |
| |
| Ubytovna Aha no... Zamyslím se. ... a kde ty věci seženu? |
| |
| Do dlane koncentrujem trocha chakry a udrenm ho ňou na solár. |
| |
| Izame Za ruku tě popadl další z chlapců postávajících poblíž. CO si myslíš že děláš? zeptal se tě ten první |
| |
| "Zbavujem sa príťaže." V tú chvíľu mám v rukách kunaie. Koleno do brady toho druhého. |
| |
| Chrám-cesta Vezmu do rukou ten vak s penězi, což mě dost zatíží Děkuji a zbohem křiknu ještě za nima a už si to mašíruju zpýátky za Karou Proběhlo to celkem dobře teda až na to nedorozumnění. Snad jí ty pěnítze bude stačit |
| |
| Izame Zasažený mladík se zapotácel a upadl, ten druhý tě pustil. Hlouček dětí se ustrašeně rozutekl a zanechal za sebou na zemi tvé věci |
| |
| Copak porval ses? zetpám se zvesela, když Korgan dorazí s jedním okem natelkým. |
| |
| Pozrem sa, čo to tu nechali. |
| |
| Izame Všechny tvé věci, od oblečení, přez boty až po zbylé zbraně. |
| |
| Narýchlo sa prezlečiem a bežím za senseiom. Vďaka nim mi neostal čas na raňajky. Bodaj by ich párom vzal. |
| |
| Cesta? Jen menší nedorozumnění řeknu na vysvětlenou Kdo by řek, že takovej páprda má takovou sílu! |
| |
| Ty ses rval s Chirikem? vyprsknu smíchy. Mimochodem není to děde, je mu teprve osm a třicet |
| |
| Cesta Jo rval, nechápu proč je na svůj věk tak hákliveej pronesu vážně |
| |
| Nediv se, jestli jsi ho nazval dědkem uchechtnu se |
| |
| Cesta A taky starým páprdou Možná sem přidal ještě něco už se nějak nepamatuju řeknu né tak vesele jako ona |
| |
| A to ještě žiješ? zeptám se nechápavě. |
| |
| Chjó, tak zbraně a si vem ty se kterými jsi trénoval, máž je pod postelí. Jídlo jsme už zabalila, takže teď ještě to oblečení, pojď za mnou. Chvíli počkám než pobereš zbraně a poté zamířím do prádelny. |
| |
| Ubytovna Zakývám hlavou a bezeslova dojdu těch pár kroků zpátky k posteli. Posadím se na zadek a někde tam zespodu vyštrachám všechno potřebné vybavení v podobě dvou taštiček, které si zapnu za pásek. Když už to mám, vydám se hbitě za svou senseikou. Jak to vlastně venku vypadá? Optám se za pochodu. |
| |
| Cesta Vypadám snad na někoho, kdo je mrtvej? zeptám se a vyzvednu vak vejš Snad to bude stačit, nerad bych se tam vracel |
| |
| Hromada sněhu, ledu a taky výtr odpovím a kráčím dál |
| |
| Tohel? Klidně to zahoď, jsou v tom jen kameny |
| |
| U Seyonneho Pozvednu otázale obočí. Sensei a co tedy budeme dělat? |
| |
| Katakomby Aha... Zabrumlám, zklopím hlavu a jen pokračuji v chůzi. |
| |
| Hmm, myslím že nejlepší bude, když se trošku prospíme, já nevím jak ty, ale já jsem hrozně unavenýýýýýýýýýýýýýýý zývnu teatrálně. |
| |
| Došli jsme do prádelny, kde jsi dostal řádnou hromadu teplého oblečení. Měl by sis to obléct, vyrážíme okamžitě. |
| |
| Cesta Je ho zabiju!!! zařvu a mrsknu s kameny o zem, že udělají kráter v zemi Ten prolhanej hnusnej dědek já věděl, že je to nějak moc těžký Předpokládám, že se tam mám vrátit, že? Takhle se nechat napálit já jsem takový idiot |
| |
| U Seyonneho Chytnu sensei za oblečení a moje maličké ručičky sevřu pevně. Začnu se Seyonnem třást ze strany na stranu. Sensei... sensei.... noták.... sensei. |
| |
| Katakomby Vstoupím opatrně do prádelny a rychle si vyberu nějaké hodně teplé oblečení, takže po chvilce vypadám spíše jako eskymák - než jako ninja. Když se vracím k Senseice, cosi mi vrtá hlavou. Sensei... proč otroci taky nedostávají teplé oblečení? |
| |
| Nemusíš, nikdy jsi neměl donést peníze, byla to jen zkouška, a teď už pojď. řeknu, načež se otočím a zamířím zpět k hradu. |
| |
| Ale notak, spát, spánek, musíme odpočívat. Když nebudeš spát, nebudeš nikdy silný zkusím ho nalákat. |
| |
| Cesta na hrad Upřímně doufám, že už ho nikdy neuvidím řeknu a vyrazím za Karou Takže to byla jen zkouška jo... Zajímalo by mě jestli jsem uspěl |
| |
| Co já vím, my Uchihové jsme válečníci, nestaráme se o otroky. |
| |
| U Seyonneho Un... Stále cloumám senseiem sem a tam. Sensei... noták... mě se nechce spát. Co budeme dělat? (síla mládí vítězí) |
| |
| Ale uvidíš, pokud všechno půjde dobře, bude to tvůj učitel. usměji se |
| |
| Cesta Ne to mi nemůžeš udělat...No dobře můžeš, ale nemusela bys Vždit je nesnesitelnej. Hehe taky se mu řek, že se nedivim, že je ta vesnička tak malá |
| |
| Spánek, spánek zkouším to znovu. Ne? Nic? |
| |
| Hmmm, ona to vlastně není vesnice, ale klášter. V těch domech bydlí kněží. Mí kněží abych byla přesná. |
| |
| Katakomby ... Dlouze se dívám na svou senseiku a poté bez jediného slova ze sebe sleču všechno teplé oblečení co jsem si předtím oblékl. |
| |
| Cesta na hrad Opravdu? Chci říct, že je to úžasný chrám, ale obávám se, že jsem tam zdetonoval pár sloupů řeknu omluvně |
| |
| Hmm, nevadí, nevadí postaví se noví zamumlám a přidám do kroku. |
| |
| Cesta na hrad Uff... oddychnu si a doběhne Karu |
| |
| Co to zas děláš? Oblíkni si to, je tam vážně zima povzdechnu si ztrápeně, neboť tuším o co jde. |
| |
| Katakomby Zamračím se Jestli venku dokáže přežít otrok. Tak mi.... "superiózní" Uchihové tam přežijeme bez kulicha taky. Dělám, že mě už nic nezajímá. A jestli tam umrzou oni, tak já taky. |
| |
| U Seyonneho Začnu cloumat se senseiem ještě víc. Sensei.... sensei.... Sensei!!! |
| |
| Korgan Cesta do hradu bude chvíli trvat, tak čekej |
| |
| hlasitě si povzdechnu. Obleč se, hnedt. |
| |
| Chjó, já tě asi nepřesvědčím co? zeptám se lehce poraženecky. |
| |
| Katakomby Proč? Předevčírem jsem byl ještě otrok! zabručím. |
| |
| ano, ale dnes jsi Uchiha pronesu rázně. |
| |
| Katakomby Pozvednu otázale obočí. V tom případě mi vysvětli rozdíl. Proč my můžeme nosit oblečení v zimě a otroci ne? V Historii o tom nic nebylo. |
| |
| Protože kolem hradu je bariéra, která udržuje přijatelnou teplotu. Tam venku je to dvakrát, třikrát horší než tady. |
| |
| U Seyonneho Přestanu se senseiem cloumat. Ne - e Zakroutím nesouhlasně hlavou a usměji se. |
| |
| Hmmm, fajn když jinak nedáš, naučím tě velkému tajemstív pronesu potichu, naoko tajemným hlasem a zvednu ruku. |
| |
| Katakomby ... Rampouchy od ucha je přijatelná teplota... pchh.... Zabrumlám a dojdu si opět pro teplé oblečení, které si na sebe navleču. Doufám, že aspoň nekecá. |
| |
| No, tak můžeme vyrazit, nebo máš na srdci ještě něco? zeptám se uštěpačně. |
| |
| Katakomby Co se stali s těmi, kteří byly ve skupině Jara? Otážu se. |
| |
| U Seyonneho Nasadím uražený výraz a pohlédnu na senseie. Sensei..... odmlčím se. ... nechcete mě uspat... že ne? |
| |
| Nevím,slyšela jsem, že se dostali také do hradu. |
| |
| nééééééééééééééé určitě ne usměji se. |
| |
| Katakomby Ukloním se lehce hlavou a jenom řeknu: Můžeme vyrazit. |
| |
| U Seyonneho Vykulím na senseie jedno oko, jako bych si ho zkoumal. Tááákže.... Povím stále tak nějak podezíravě. ... co je to za tajemství? |
| |
| Ano, můžeme řeknu a zamířím ven. KORGAN: DORAZILS |
| |
| Tajemné umění spánku usměji se a ťuknu tě do čela. Začali se ti klížit oči, musíš spát, cítíš jak se ti klíží oči. |
| |
| Pevnost Doufám, že si to s tim dědkem rozmyslí v tom stojíme před branami pevnosti. Vejdu dovnitř a procházím mezi otroky Budem ještě trénovat Kara- sama? zeptám se mé senseiky |
| |
| U Seyonneho Sen... Zívnu sei... já věděl že mě... Zívnu znovu. podve.... skácím se na postel a usnu. Po dvou minutách spánku se zase proberu. Sensei!? |
| |
| Pevnost Když vycházíme ven a míříme k bráně - proti nám jde Korgan a Kara. Nasadím naštvaný výraz. Když míjím Korgana, drknu do něj tak, aby se svalil do sněhu. Ale dělám, že nic. |
| |
| Nádvoří Po pádu mu nastavím nohu tak, že spadne taky. Prudce se postavím Tohle už nikdy neděl zavrčím výhružně a v očích s mi zablýskne rinnegan |
| |
| Pevnost Svým ostrým zrakem zpozoruji, že mi nastavil nohu a jednoduše jí překročím. Tak, že ho jak se to řekne... owned. Když na mě promluví, otočím se k němu. He co, nemám dělat.... ty hloupé prase. |
| |
| Nádvoří Strkat do lidí ty idiote řeknu klidně Takovýhl nafoukaný blbce fakt miluju |
| |
| Pevnost Já do tebe strkal? Eh. Když se nedokážeš udržet na vlastních nohách, tak to nesváděj na mě... jasný? Hloupé prase. Zadívám se na něho Sharinganem (1 tomoe) |
| |
| Nádvoří Seš vážně idiot a s těmi já se nehádám protože to nemá cenu řeknu posměšně a s těmito slovy odejdu |
| |
| Pevnost Pro mě za mě si to mysli, ty hloupé prase.... stejnak nevím co bys mi chtěl udělat. Kdyby došlo na pravej souboj... ani by jsi mě neškráb. Pronesu a taky začnu pokračovat v chůzi. Hej... ten je dobrej. |
| |
| Nádvoří Idiot, nechápu jak se mohl někdo rozhodnout, že z něj udělá shinobi. Prej... ani bys mě neškráb to bych chtěl vidět, zas tak dobrej bejt nemůže |
| |
| Hrad Jen radostně přikývnu a mířím za Barou do prádelny. V prádelně si vezmu dostatečně teplé oblečení, které mi nabídnou a přistoupím před Baru. Jsem ted připravená, paní Baro? zeptám se s úsměvem. |
| |
| Cóooooooooooooooooooooo? jakto že nespíš? vykřiknu překvapeně a také dosti zděšeně. |
| |
 | Kdepak ses zdržel Izame? otážu se chlapce, který přiběhne oblečen jen tak ledabile, navíc se značným zpožděním |
| |
| Pročpak ses hádal s tím chlapcem? otážu se Korgana. Jsi bůh, měl jsi to vyřešit jinak, on je pohý Uchiha, bojovník a ještě k tomu mladý. |
| |
| Jop, můžeme jít usměji se, Následuj mě |
| |
| Proč jsi to udělal? otáži se |
| |
| Pevnost Jen mlčky pokrčím rameny Nevím asi ze zvyku nebo co já vim odpovím nakonec A budem ještě trnévoat nebo ne? zeptám se jí |
| |
| Pevnost Pomalu docházíme až k hlavní bráně a v ten moment se mě za pochodu má senseika optá a já jenom uraženě seknu hlavou do strany. To je jen moje věc. Odpovím uraženě a očkem kouknu na vteřinku po odcházejícím Korganovy, který je už poměrně daleko. |
| |
| Hrad Ano. Řeknu jednoduše a následuji jí. |
| |
| ano, ale ne tady, až za pár minut, až se dostaneme do arény. přislíbým a jdu směrem k naší částu hradu |
| |
| Ne to teda není, já jsem tvůj sensei, jsem za tebe zodpovědná. okřiknu tě. Za všechno co děláš nesu zodpovědnost |
| |
| Pevnost Stojím tam a mlčím. Koukám na zavřenou bránu. ... |
| |
| Pevnost Dobře... odpovím a zamířím do mého pokoj, abych se mohl převléknout a doplnit zbraně |
| |
| "No,kromě té bolesti hlavy docela dobře" řeknu muži a pohladím si místo,kam mě uhodil. "A proč vlastně tohle všechno??" otáži se ho. "Nemůžeš přece omračovat lidi,kteří se ti zdaj nesympatičtí" řeknu naštvaně a založím si ruce,čekám na odpověď. (myslím,že ještě ne e) |
| |
| Jasně, proto jsem omráčil tak simpatickou dívku jako jsi ty usměje se muž |
| |
| Na co čekáš? Jdeme zavelím a otevřu bránu pevnosti, načež vyjdeme ven, na nádvoří a odtamtud skrz další bránu do hor. |
| |
| Pokoj-aréna Převlíknu se doplnim si zbraně a vydám se za Karou do haly Třeba mě naučí zas nějaké jutsu... a s touto myšlenkou, otevřu dveře od arény a vstoupím dovnitř |
| |
| Prepáćte. Je to moja chyba. deti si ma doberalia a... ml sm dávať väčší pozor." |
| |
| Mimo Hrad Bezmyšlenkovitě následuji svou senseiku. První co do mě však udeří je mráz. Shit... měla pravdu. |
| |
| Hmm, jsi strašně pomalí, všechno ti hrozně dlouho trvá povzdechnu si. Vysím od stropu arény, hlavou dolů a usmívám se. |
| |
| V pořádku, v pořádku nevadí. Máš nějaké teplé oblečení, nebo jenom to co máš na sobě? |
| |
| Copak, snad ti není zima uchechtnu se |
| |
| Mimo Hrad Brodím se vysokým sněhem a občas je vidět, že mi kouká jenom hlava. Grrr Zabručím, když se mi sensei uchechtne. |
| |
| No né, to vypadá, jako by ti byla vážně zima zasměji se vesele a přidám do kroku. |
| |
| Mimo Hrad Zima!!! Tsss... Urazím se a v ten moment se propadnu do hlubokého sněhu. Chvilku nejsem vidět... pak se, ale zase vynořím jako chodící sněhulák. Grr... |
| |
| Vyprsknu smíchy. Pro tebe nastává doba nudné, "pohodové" cesty na jih, takže chvíli počkej, než dořeším ostatní |
| |
| Aréna Děláš jako kdybys to řikala po prvé odpovím jí se smíchem Tak začnem? |
| |
| PJ: Trochu se začervenám nad slovy neznámého. "A co jako teď ?" řeknu tázavě. |
| |
| Teď tě odvedu do pevnosti, kde z tebe udělám svou žačku. |
| |
| Jasně, začneme přikývnu. Jako první, vylez sem za mnou nahoru, poté budeme pokračovat. usměji se. Nevíš jak na to |
| |
| Aréna Tam?!A jak to mam proboha udělat?No nic nějak to zkusím povzdychnu si a rozeběhnu se na stěnu, vyběhnu až ke stropu, avšak tam nastane mylý problém a já musím seskočit na zem. Obratně dopadnu na všechny čtyři Myslím, že tohle je tak nepůjde... zamumlám si pro sebe Asi to chce více chakry.... soustředím do nahou víc energie a rozeběnu se opět ke stropu.... |
| |
| Vyrazila jsi na cestu, dorazíš hnet, jakmile dořeším Korgana |
| |
| podařilo se ti stát na stropě, asi deset sekund, načež ses zřítil dolů. |
| |
| Aréna Nemotorně přistanu na zemi A co takhle nějakou radu? křiknu k umívající se Kaře Jestli to takhle půjde dál tak jí dojde chakra a uvidí, že kdo se směje naposled.... |
| |
| Radu? Inu, jedna by tu byla, trénuj usměji se, dál vysím od stropu. |
| |
| Aréna Tak, když se tam neudržím rtak bych aspoň mohl ten strop, zkusit přeběhnout.... pomyslím si a koncentruju do nohou chakru Dělej ty to zvládneš!! a znoivu se rozeběhnu nahoru.... |
| |
| V půli cesty se však odlepíš a za Kařina hlasitého chechtání spadneš dolů. |
| |
| Aréna Ha ha ha, fakt moc vtipný.... Pomalu mi začíná bejt příjemější i bitva s tim 30 letym dědkem, nebo kolik mu je... Myslím, že takhle to nepude, ale jak, jak? |
| |
| Aréna Na nic nemůžu přijít, tak do nohou koncetruji znova chakru, ale dávám si pozor, abych chakru rozmístil rovnoměrně a dodával pořád stejné dávky Znova se rozeběhnu na strop |
| |
| Konečně se ti to podařilo, dokázal jsi vyset necelou minutu a poté jsi spadl, jen tak dál |
| |
| Aréna-na podlaze Takže na tu jdu dobře, he? Už ti neni tak do smíchu, co? A jak dlouho chceš, abych tam visel Asi bude problém v tom, že tam dávám moc málo chakry, ale tohle už nepujde tak dobře, protože se musím soustředit na tolik věcí... povzdychnu si a opět začnu soustředit chakru do nohou, avšak v mnohem větším množství, na chvilku se přestanu soustředit a chakra se rozplyne No tak!!!Dokážeš to!! znovu jí začnu soustředit ve věčím množství a ve stejných dávkách a vyběhnu na strop... |
| |
| Asi tak deset minut usměji se. |
| |
| vydržel jsi tam vyset 12 minut, poté jsi spadl |
| |
| Aréna-zem Ztěžka dopadnu na zem Takže, teď můžem začít trénovat, ne? vychrlím na Karu pln energie (což je v celku překvapivé), aniž bych si uvědomil, že jsem právěl zvládl visení ze stropu |
| |
| Bezeslova seskočím dolů a zaútočím ti na hlavu pěstí, jen tak rychle abys dokázal vykrýt. |
| |
| Souboj Rychle zastavím její ránu a opětuji útok Že já hlupák něco řikal..... |
| |
| Bez problému se vyhnu a kopnu po tvém žaludku |
| |
| Aréna Chytím jí za tu nohu a odstrčím (pokud to teda výjde) |
| |
| Nohu stihnu stáhnout mnohem dříve, můj dlaší úder ti míří na krk |
| |
| Aréna Prohnu se alá metrix,odskočím dozadu a oddychuju |
| |
| Bez zaváhání přiskočím k tobě a když jsi zohlí podrazím ti nohy. |
| |
| Aréna Udělám salto v zad a vrhnu se zas na Karu |
| |
| Vyhnu se ti, kop na hlavu |
| |
| Aréna Uhnu do strany a mířím ti pěstí na břicho |
| |
| Zachytím tvou ruku a zkroutím ti ji tak, abych tě dostala na zem |
| |
| Syknu bolestí a znovu se postavím (za předpokladu, že mi jí nedržíš) |
| |
| Ovšem že držím To je vše co umíš? Držím ti jen jednu ruku, tak přemýšlej hlavou, co uděláš? |
| |
| otočím se podél osy, tak, že jestli mě nepustí tak se jí ta ruka asi vykroutí |
| |
| Pustím ho a uskočím kousek stranou |
| |
| Aréna Spokojená? oddychnu ztěžka No dobře bylo to pomalý.... |
| |
| Strašně pomalí přikývnu. |
| |
| Aréna Pokračujem? zeptám se |
| |
| Místo odpovědi skočím přímo k tobě a zaútočím ti složenými prsty na solarplexus |
| |
| Jen tak tak stihnu uskočit než, prsty dorazí na místo |
| |
| PJ: "Tak dobře,hlavně,že tam bude teplo" řeknu nahlas a následuji kroky toho cizince a drkotám zubama,jak nejhlasitěji to jde. |
| |
| Přejdu o rychlostní třídu výš a znovu zaútočím, tentokrát pěstí po obličeji |
| |
| U Seyonneho Sensei!?! Proč jsi mě uspal... sensei!! Zakřičím na něj zoufale a pak se hlas záhy změní. Půjdeme trénovat? |
| |
| Aktivuju rinnegan, vyhnu se jejímu útoku a zautočím ještě větší rychlostí, než vyvinula ona, na její krk |
| |
| Protože jsem unavený, potřebuji se vyspat. zamračím se. |
| |
| Aniž bych aktivovala rinnegan vyhnu se a |
| |
| U Seyonneho Sensei!... ale vy jen spíte.... vždycky jdete spát, když máme jít trénovat a já si pak musím číst nějakou knížku! Sensei!!! |
| |
| Ale spánek je také tréning a to dobrý povzdechnu si |
| |
| U Seyonneho Ukážu na Seyonna výhružně ukazováčkem. Vy jste jenom líný sensei!!! |
| |
| Přejdu ještě o rychlost víc a útočím dál, avšak dávám pozor na případný útok.... jestli to taklhe půjde dál tak bu´d padnu únavou nebo mi dojde chakra |
| |
| S úsměvem se vyhýbám tvím útokům |
| |
| No a? Výš kolik mi je let? Já mám už přávo být líný navstekám se. |
| |
| Tohle neni fér! pronesu navztekaně a ještě nepatrně přidám, už je vidět, že zachvíli zkončím.... |
| |
| v klidu uhýbám tvým ranám a směju se. (už nemáš co přidat) |
| |
| Postupně začínám spomalovat až se dostanu na "normální" rychlost |
| |
| Jsi pomalí usměji se a záhnu tě pěstí do hlavy |
| |
| Aréna Taky jsem teprv dítě zahudruju potichu a promnu si místo kam mě udeřila |
| |
| To že si dítě neomlouvá tvou slabost řeknu přemoudřele |
| |
| Aréna A stěžuji si na něco? odseknu |
| |
| Ano stěžuješ přikývnu |
| |
| No dobře, ale mám právo si stěžovat, ne? odpovím ji |
| |
| Jsi můj učedník. Takže na stížnosti právo co? Nemáš usměji se |
| |
| Ale.... začnu něco namítat, když v tom mi dojde, že to nemá cenu No jo furt pronesu kapitulovaně |
| |
| Hmm, takže jakožto můj učedník se budš řídit mími rozkazy a můj rozkaz zní, bojuj znovu zaútočím |
| |
| Aréna No jo po.... začnu odpovídat, když v tom na mě zautočí. Jen tak tak vykreju její útoky a sám začnu útočit |
| |
| Znuděně uhýbám |
| |
| Vytáhnu kunai a začnu na ní útočit (to sou teda příspěvky...) |
| |
| nadále znuděně uhýbám (njn hrůza a děs, jenže co chceš napsat víc?) |
| |
| Nadále znuděně útočím (:D už by to chtělo zkončit) |
| |
| U Seyonneho Sensei! ale já to ne... mys... lel. Odpustte. Zamračím se, ale pak můj pohled povolí a já zesmutním. Nastane hluboké ticho, kdy si se senseiem hledíme do očí. Pak zrak zklopím a zadívám se do vlastních dlaní. Já jen... mám strach... Odmlčím se a zahledím se na knihu o historii, kterou jsem si během výcviku musel přečíst. Je tam spoustu silných hrdinů.... udělali velké činy. Cestovali s kamarády a.... já... Opět zklopím pohled. Tentokrát k zemi. Já chci... být jako ti hrdinové z knížek, ale proto potřebuji být silný.... abych.... abych... aby mě někdo uznal. Nikdo se nebude zajímat o mě... o slabé dítě. Zesmutním. Jestli zůstanu slabý... určite... určitě nebudu ..... mě nikdo nebude mít rád.... Opět se zahledím na knihy o historii. Jsou tam místa jenom pro silné.... a já nechci zůstat sám.... sensei. I kdyby.... i kdyby..... jsem měl trvdě pracovat dokonce života... Já nechci zůstat slabý.... chci, aby ocenili mojí existenci! Podívám se smutným zrakem na senseie a velmi odhodlaně dodám. Proto prosím, sensei! Učte mě ještě víc! |
| |
| Bez problémů se vyhýbám tvím útokům, načež přidám na rychlosti a aniž by sis čehokoliv povšiml, ocitnu se za tvímy zády. Jak říkám, jsi strašně pomalí pokývu smutně hlavou PRASTARÁ TAJNÁ TAIJUTSU TECHNIKA: TISÍC LET BOLESTÍ!!!!!!!!!!! zařvu, načež provedu i příslušné pohyby. Nemáš šanci se vyhnout MH: jak chceš :D |
| |
| Chvíli, jen krátkou chvíli na tebe bezmyšlenkovitě hledím Tak ty se bojíš samoty? Bojíš se být slabý protože pak bys neměl přátele? zeptám se zcela vážně. |
| |
| Aréna Co to....?? podivím se, když v tom Kara pužíje tisíc let bolesti, odletím několik metrů (Jako Naruto, když to použil Kakashi) MH: omg :D Takhle jsem to nemyslel :D |
| |
| Fajn, když ti taijutsu není dost dobré, kontrola chakry tě nebaví, tak co bych schtěl cvičit? zeptám se poněkud nakvašeně. Aniž bys viděl jediný pohyb, stojím nad tebou |
| |
| Aréna Neříkala jsi náhodou před chvilkou, že jsem tvů žák a, že musím dělat, co řekneš? zeptám se klidným hlasem |
| |
| Řekla, ale když po tobě chci něco já, tak to flákáš a nesnažíš se. zamračím se |
| |
| Aréna Sklopím zrak a dál tam mlčky stojím... |
| |
| U Seyonneho Velmi pomalu zklopím hlavu. Senseiovy je hned jasné, při mém smutném pohledu - že přemýšlím. A- ano. Zakoktám po pěti minutách odpověď. |
| |
| Naštvaně potřepu hlavou. Nehraj si na neviňátko. vyštěknu vstekle. Chceš se učit fajn, tak toto je můj rozkaz, řekni co se chceš učit HNED |
| |
| Povzdechnu si Ale....to máš vlastně jedno. Fajn, co chceš abych tě učil? zeptám se poněkud nevrle |
| |
| Aréna Je vidět, že z jejího křiku začínám být velmi nervozní... Hodilo by se nějaké útočné ninjutsu vykoktám ze sebe |
| |
| Fajn, pečetě znáš, s chakrou pracovat taky umíš, tak si nějaké vytvoř zařvu vstekle a zamířím pryč. Je vidět že jsem opravdu HODNĚ naštvaná |
| |
| U Seyonneho Zadívám se velmi dlouze na senseiho a pak se znenadání usměji a vyskočím z postele na své vlastní nohy. Četl jsem v knížkách o elementální chakře. Myslíte, že to můžu mít taky? Podivím se. |
| |
| Aréna Ženský jsou divný.... pomyslím si, vytáhnu z vaku se zbraněma prázdný svitek (doufám, že nějak mám) a začnu na něj psát i kreslit návrhy novou techniku (Učinky, potřebné pečetě atd.) |
| |
| svitek máš, tak piš. Já mezitím vyjdu ze dveří a vztekle je za sebou zabouchnu. Přitom si mumlám něco o smradech nevděčných |
| |
| Lehce se zaseknu v pohybu, oči mám vytřeštěné. Ehm, elementární chakra...........jak bych.............. na mém hlase je znát že jsem dosti nervózní |
| |
| U Seyonneho Jednu chvilku se štěstím hledím na svého senseie a plný očekávání jsem nedočkavý co mi řekne.... proto se taky zarazím, když si uvědomím, jak se vlastně sensei tváří. Sensei-sama? Otážu se a nervózně pozvednu obočí, jelikož nevím co se děje. |
| |
| Co? zeptám se poněkud poplašeně Ne, nic se neděje, jen... myslím že na elementární chakru je trošku brzo nemyslíš? |
| |
| Aréna Takže od ní asi radu nedostanu co? povzdechnu si Jak muže dítě vymyslet úplně nový jutsu? zavztekám se a začnu přemýšlet jaké by to jutsu mělo mít účinky Napíšu si různé druhy účinků jutsu a pomalu je začnu proškrtávat Myslim, že paralízu mužu hned zavrhnou Takhle pokračuju, až mi tam zbyde jen destrukční účinky Asi by to mělo mít účinek na střední vzdálenost kvůli tomu, že jsem "pomalí" Zavrčím nenávistně a začnu sepisovat příslušné pečetě |
| |
| U Seyonneho Pozvednu opatrně obě obočí trošku otázale. Přesně nevím kdy se skutečně učí elementární chakra ale... Sensei... co je to vůbec ta elementární chakra? |
| |
| Elementární chakra je v podstatě tvá vnitřní energie, která odpovídá elementu, nebo elementům, které jsou ti nejblíže. S tebou je však problém, že podle mého průzkumu máš onu energii až příliš velkou než aby jsi ji dokázal ovládnout |
| |
| U Seyonneho Jsem z toho dosti udivený a navíc jsem pochytil z jeho proslovu asi tak jenom polovinu toho co říkal. Má vnitřní energie? Průzkumu? Otážu se dosti podiveně, jelikož nevím co tím myslel. Nepamatuji si, že by na mě sensei dělal nějaký průzkum... Příliš velkou, abych jí mohl ovládnout? Co to znamená? Že se nebudu moc učit elementární chakru? |
| |
| Budeš, ale až....trošku později, předtím se musíš trošku procvičit v používání své chakry a v jejím ovládání |
| |
| U Seyonneho Aha... Trochu z toho zesmutním, ale i přesto je jasné, že senseiovy bezvýhradně důvěřuji. A... kde mám tedy začít? |
| |
| U ovládání chakry nejspíš. zemručím. Ale na to se musíme vyspat |
| |
| U Seyonneho Jsem stále plný energie, ale je mi naprosto jasné, že bez senseie tréning prostě nepůjde. Hold musím počkat, až se vyspí... ale co do té doby? Ah.... Povzdechnu si smutně ... tak dobře Pronesu nakonec poražen. |
| |
| Dámi a pánové dovoluji si vás upozornit na malí skok v čase, běhemž něho Korgan s Marem trénují, zbytek lidí cestuje do, nebo z pevnosti |
| |
| Dorazili jsme k malé vesnici pod horamy. Myslím, že tady se ne pár dní usadíme, co ty na to? zeptám se Shigentory s lehkým úsměvem |
| |
| můžeš mít vymyšlené jedno jutsu C třídy |
| |
| Aréna Naposledy vyzkouším své nové jutsu a pak se vyčerpáním svalím na zem. (Za tu dobu co jsem zdokonaloval své nové jutsu jsem se pořádně nevyspal a nenajedl, s Karou jsem skoro nemluvil) Takže jsem to nakonec dokázal úplně sám....měl bych jí to říct? No pochybuju, že by jí to zajímalo a v podobných myšlenkách se zmítám celou dobu, co tak ležím |
| |
| Město Ani ne za čtrnáct dní jsme dorazili do malého městečka nedaleko hor. Co myslíš, přenocujeme? zeptám se Madary |
| |
| Lesík Pomalu se začíná stmívat a mi jsme zatím poříd jen v malém zasněženém lesíku, místo slibovaného města. Toto už se nám stalo asi tak potřetí. Ehm, přenocujeme tady? zeptám se trošku nesvůj a podrbu se přitom na hlavě. |
| |
| Maro Dnes jsem ti slíbyl že ti pomůžu s tréningem, když jsi však přišel do mé místnosti, našel jsi mě kupodivu....spát |
| |
| Výprava - Město Poté co jsme sešli z těch mrazivých hor - jsme se spolu konečně dostali až ke kořenům skály. Odtuď jsme vyrazili napříč čímsi, co připomínalo tak trochu les. Po čtrnáctidenní pouti jsme konečně dorazili do prvního města, je noc. Uh... Zabručím a rozhlédnu se, sharingan mám aktivní. Dobře. |
| |
| U Seyonneho Když jsem přišel zpátky po cvičení ke svému senseiovy - abychom pokračovali v další lekci tréningu... kupodivu spal. Mám ho vzbudit... nemám ho vzbudit? Přemýšlel jsem, ale náhle mě z toho vytrhla knížka, která ležela na nočním stolku u postele. Základní lekce Elementární chakry, pro začátečníky. Přečetl jsem si v duchu název a pomalu jsem jí zalistoval. Páni učebnice... to by se mohlo hodit... ale sensei říkal, že bych to nezvládl... un.... radši si to nejdřív přečtu a pak to zkusím, abych měl jistotu. Proberu si tak nějak v hlavě a opatrně se ještě po očku kouknu po senseiovy. Mám ho vzbudit... nemám ho vzbudit? |
| |
| Fajn, následuj mě, celkem se tu vyznám zamručím a zamířím branou do města MH: NEMÁŠ SHARINGAN |
| |
| Výprava - Město MH: Nemám sharingan. Projdeme dřevěnou vstupní hradbou a dostaneme se do malinké osady. Procházíme se uličkami a já sleduji všechny ty vysoké domy okolo. Jakto, že se tu vyznáte? |
| |
| Možná proto, že jsem se tu narodila. pronesu lehce odměřeně, aniž bych se na tebe ohlédla |
| |
| Aréna-chodba-Kařin pokoj Přece jen je to senseika,no teda doufám... měl bych jí řict, že jsem to jutsu dokončil rozhodnu se a vydám se směr, Kařin pokoj. Zlehka zaťukám a čekám jestli mě pozve dál |
| |
| Výprava - Město ... Zadívám se na ní a pak už jen tak jdu v jejím závěsu. Takže kam jdeme? Optám se po pěti minutách. |
| |
| Vesnice Konečně dorazíme na místo, kde by se mohlo něco dít a já si oddychnu. Hurá, konečně přestávka. Dobrý nápad paní. Odpovím krátce Baře a oplatím jí úsměv. Potom se rozhlížím po vesnici. Tohle bude zajímavé. Udělám první krok blíže k vesnici. |
| |
| Dosti dlouho je ticho, teprce asi po minuťě se ozve dosti ospalé a nakvašené: Dále |
| |
| Město Ke mě domů, tedy jestli ten dům ještě stojí odpovím potichu já a přitom poněkud zrychlím tempo a přez hlavu si přetáhnu kápi. Nemají mě tu moc rádi dodám jen tak mimochodem |
| |
| Město Vydám se ihned za ní. A proč ne Sensei, co jste udělala? Odmlčím se. A co bude u vás doma? |
| |
| U mě doma bude teplo, klid a minimálně dvě postele řeknu, přičemž klidně ignoruju předchozí otázku. |
| |
| Chodba Už jsem dokočil trénink odpovím suše |
| |
| Město Pomalu dojdeme až k jejímu domu. Budeme trénovat? |
| |
| U Seyonneho Když jsemsi dočetl knihu, tak jsem přišel k Seyonnemu a začal jsem s ním cloumat. Sensei!! Sensei!! |
| |
| Městečko Když se nás nikdo nepokusí zabít tak ano přikývnu, načež zabočím do malé uličky hmmm a jsme tady kývnu na malí kamený dům, stojící osaměle v malé uličce. Dům je malí, patroví, bez jakékoliv omítky, postavenný z hrubého kamene, okna i dveře jsou zatlučené. |
| |
| Zasnežený lesík: "Lepšie, neź na pustej planine." Poznamenám s úsmevom. Za tú dobu, čo som so senseiom na ceste, som si na neho zvykol a som s ním rád. |
| |
| Pokoj Chvíli je naprosté ticho. Hmmm, tak mi to pojď předvést, když už ses s tím mořil týden zavolám rozespale a přidám ještě dlouhé, táhlé zívnutí. |
| |
| Stále ležím a nažím se spát, když v tom se mnou někdo začne prudce cloumat. Co to sakra..... pomalu otevřu oči a vyčítavě se zadívám na Mara. Eh, co se děje? Hoří snad nebo co že mě budíš takhle brzo? |
| |
| U Seyonneho Sensei, sensei... sensei...!! Řvu na něj radostně. Je čas trénovat... trénovat. |
| |
| Hmmm, fajn sem rád že ti to nevadí zamručím stále ještě omluvným tónem. Sežeň prosím tě trošku dřeva na podpal jo? Já se zatím porozhlédnu po něčem k jídlu. Naše zásoby už jsou dávno pryč. Já sám jsem si své zapoměl vzít a to co jsis vzal ty už je dávno snězené. Ve vesnici, kde jsem stavěli na počátku cesty neměli na rozdávání a z městečka jsme mizeli poněkud nakvap. |
| |
| Po několika minutách dojdeme k malému hostinci. Hmmm, fajn co kdyby jsi šla dovnitř, obědnala nám něco k jídlu, k pití a noclech? Já se zatím půjdu rozhlédnout po okolí jo? zepátám se, přičemž ti do ruky vtisknu několik bankovek, načež zmizím. |
| |
| Městečko Zastavíme se u domu a já se na něj jenom naprosto kamenným výrazem podívám jako by se nic nedělo. ... Čekám co bude dělat senseika dál. |
| |
| Zasnežený Les: "Áno sensei." Pomaly zamierim medzi stromi, kde sa snažím nájsť suchšie vetvičky na záveternej strane stromov a kameňov. |
| |
| Už zase? zatvářím se nevěřícně. Vždyť jsem šel spát teprve před pár hodinama, nemůže už být ráno, prostě nemůže zasténám zoufale |
| |
| Fajn, trénig číslo 1, řekni mi co se zkrývá pod omítkou vyzvu tě klidně. Očividně to nebude jen tak, dle výrazu mé tváře poznáš, že se v tomto prostém úkolu zkrývá chyták. |
| |
| Les Snažíš se najít nějaké větvičky, ale v množství sněhu se ti to moc nedaří, přeci jen to je celkem hloupí nápad jít hledat dřevo když jsou kolem půl metrové závěje sněhu |
| |
| U Seyonneho Sensei! Sensei! Začnu s úsměvěm na tváři poletovat po pokoji... až tak moc mám té přebytečné energie. Co... co se budeme učit dnes sensei! Když už koncentraci chakry ovládám! Usměji se, zatnu odhodlaně pěsti a začnu naznačovat pohybama rukou nějaké techniky. Bude to nějaká supertechnika, nebo nějaké superobrané jutsu... nebo nějaký vražedný útok.. grrr... Naznačím útok pěstí. Co to bude sensei, co to bude sensei?! |
| |
| Městečko ... Nastane chvilka ticha, kdy se zadívám na omítku, která tam ale není. Další omítka? |
| |
| Kařin pokoj Lehce přikývnu a začnu soustředit chakru Nebude to nic moc, týden jsem se pořádně nevyspal tak jsem rád, že mám ještě nějakou chakru Řeknu s výmluvným tónem v hlase a zjevně mně je jedno jestli to na ní bude mít nějaký vliv. Potom začnu skládat příslušné pečetě (Hups vono to nemá název...) A na každém prstu (jen u jedné ruky) se mi objeví mále kouličky chakry A terč? zeptám se znaveně |
| |
| Unaveně se zvednu z postele a posadím se. Fajn, chceš umět něco speciálního? Chceš se dozvědět nějaké tajemství? Tak pojď za mnou řeknu, načež zamířím z komnaty ven. |
| |
| Stále zívající, přesto se zájmem a aktivovaným Rinneganem tě pozoruji. To je jedno, třeba to odpal támhle na zeď kývnu hlavou na prázdnou stěnu za sebe. |
| |
| Zklamaně si povzdechnu. Co se ukrývá pod fasádou? zeptám se ještě jednou. |
| |
| U Seyonneho Prudce se zastavím, když se sensei posadí na postel. Vykulím na něj dětská očíčka a otevřu uslintanou pusu. Yosh!! Zařvu a vyrazím za senseiem pryč z komnaty. |
| |
| Městečko ... Nastane opět chvilka ticha, ale tentokrát to vzdám a podívám se s pozvednutým obočím na senseiku. Ale... ten dům žádnou fasádu nemá. |
| |
| Kařin pokoj Postupně odpálím všechny chakrové koule (všude kam koule dopadla to do zdi to udělá dirky o velikosti pinkpongového míčku) Vlastně mě nikdy nenapadlo to odpálit najednou, ale myslím, že by to bylo trochu nestabilní Mh: Raději jsem to dal do závorky, páč ty určuješ sílu toho jutsu |
| |
| Dorazili jsme do prostorné tréningové jeskyně, ve které ses učil manipulovat s chakrou. Když používáš svou chakru, jakou má barvu? zeptám se zcela nečekaně. |
| |
| Následuje další hlasitý povzdech. Ten dům co vidíš před sebou je dost velký sotva na dvě místnosti, já jsem ti ale řekla, že tam jsou minimálně dvě ložince, kuchyně a spousta dalších. napovím, v naději že se třeba chytneš sám a nebudu to muset říct rovnou. |
| |
| U Seyonneho Zastavím se a prohlédnu si tréningový plac, kde jsem už předtím jednou byl. Sám jsem tu trénoval kontrolu chakry. Barva chakry? Podivím se v mysli, protože nikdy jsem nějak nesledoval jakou má moje chakra vlastně barvu. Eh... no... Zamyslím se. ... nastane dlouhá chvíle ticha, kdy koukám zamyšleně kamsi nahoru. Zapoměl jsem. |
| |
| Se zájmem si prohlédnu výsledek jutsu. Hmmm a na tom si vyplítval celí týden času? zeptám se nevěřícně, načež provedu naprosto stejné pečetě a do zdi odpálím z jednoho prstu dvacet kuliček, každá o trojnásobné účinosti. (z ostatních prstů nestřílím nic). Nebohá zeď je proděravěná zkrz na skrz. MH: v poho klidně jsi mohl víc. |
| |
| Městečko Odvrátím pohled od senseie a zadívám se na domek. Vy chcete říct sensei... Odmlčím se Že tenhle dům je nějaký druh Genjutsu? |
| |
| Kařin pokoj Uraženě se na ní podívám Ještě něco? křiknu zlostně a otočím se směrem ke dveřím |
| |
| Vesnice Zmateně se kouknu na Baru a než stačím něco říct mám v ruce peníze a ona nikde. Dobře, pokusím se. Rozhlédnu se po okolí jestli není někde poblíž, ale nespatřím ji. Pokrčím rameny a vejdu do hostince. Nejistě se posadím k volnému stolu a podívám se na peníze co jsem dostala. Objednám něco, o čem si myslím, že by mohlo chutnat mě i Baře. Obsluhy se ještě zeptám. Prosím, co tady stojí nocleh? |
| |
| Les: Rozhodnem sa teda narezať si ich alebo nalámať zo stromov. |
| |
| Jo, už jsi konečně pochopil, že když se necháš vést mnou, dotáhneš to dál, než když půjdeš hlavou proti zdi naprosto sám? zeptám se téměř přátelksým tónem. |
| |
| Hmmm, téměř jsi na to přišel kývnu. |
| |
| Kařin pokoj Skoro to vypadá, že se mi kouří z hlavy a pak ze mě vypadne: Jo |
| |
| Izame Moc se ti nedačí, přesto se ti podařilo sehnat slušnou hromádku dřeva Shigentora Hostinský si tě prohlédl dosti nedůvěřivě. A maminku máš kde prcku? zeptal se se smíchem. |
| |
| Hmmm, fajn nic si z toho nedělej, já si tím také prošla, takže co by jsi řekl na menší elementární tréning? |
| |
| Kařin pokoj Myslel jsem, že.... Idiote!Drž raději hubu zanadávám To nic..... zamluvím to |
| |
| Hostinec Cuknu koutkem a naštvaně se kouknu na hostinského. Drž hubu, ty kreténe! To se dalo čekat, že mi nevyhověj. To je moje věc... prosím, mám peníze a slušně jsem se zeptala. Dostanu to co jsem si objednala? |
| |
| Městečko Dívám se na dům, ale nějak nevím co ještě říct. Tak tam jen tak stojím, mlčím a čekám co se bude dít dál. |
| |
| Les: Zamierim s drevom späť do "tábora". |
| |
| Hostinec Jasně děvenko, hnet jak ty prachy vysázíš tady na ten stůl usměje se hostinský a poklepe rukou na špinavou desku stolu u kterého sedíš |
| |
| U mě Myslela jsem si to. usměji se. Na, vem si to a soustřeď na to trošku chakry řeknu, načež zalovím v kapse a podám ti malý kousek papíru. |
| |
| Hala Hmm, jasně to se stává tak jí zkus trošku uvolnit jo? přikážu prátelským tónem, který však nesnese námitky |
| |
| Tábor Když se vracíš zpět, uvítám tě s úsměvem a třemi zajíci v ruce, ve vysušeném "kráteru" o poloměru pět metrů. Hmm, dřevo výborně, už jsem se lekl, že je budeme jíst za syrova usměji se. |
| |
| Hmmm, tak co přijdeš na to nebo ne? zeptám se s nadějným očekáváním v hlase. |
| |
| Hala Pozvednu otázale obočí, ale je mi jasné co sensei chce. Rychle nahmatám na opasku baťužek a vytáhnu z něj jeden kunai. Uchopím ho pevně do obou rukou a soustředím do něj chakru. Koncentrace, Koncentrace. Sleduji nechápavě co se děje, pak náhle kunai zčervená. Eh, sensei... myslím, že to už mám. |
| |
| Hostinec To určitě! Ještě mi je ukradnete! Řeknu klidně a rozevřu ruku s penězi a ukážu mu je. Doufám že mi to vystačí. Stačí to pane? Zeptám se nevinně. |
| |
| Městečko Zamyslím se. Můj dětský mozek pracuje naplno. Katakomby, nebo... nějaké chodby co vedou jinam? |
| |
| Shigentora Hostinský zbledne a okamžitě se ti začne uklánět. Ach jistě, jistě služebníček, hnet to bude křikne a odběhne do kuchyně |
| |
| Výborně a vidíš ten rozdíl? zeptám se, načež ti ukážu svůj kunai, zbarvený do modra |
| |
| Hala Dlouhá chvíle ticha odhalí, že vůbec nevím co měl sensei na mysli. Pak mi to, ale při pohledu na kunaie dojde a já se dosti podivým. Sensei... vaše, chakra.... je nějaká divná? Otážu se. |
| |
| Hostinec Síla! Já dycky říkala, že prachy dokážou všechno... sice nevím kolik stojí ten nocleh, ale to se potom může zařídit. Peníze si dobře schovám a podívám se na dveře hostince. Kam asi tak sensei šla? To to byl tak důležité? Nevěřím, že se šla jen tak porhlédnout po okolí. Opřu bradu o stůl a čekám jestli laskavě donese hostinský objednávku. |
| |
| Pokoj Vezmu od ní papírek a začnu do něj soustředit chakru..... |
| |
| Hala Má? Ne má chakra je v naprostém pořádku, mám stejnou chakru, jako většina lidí proč? zeptám se a doufám, že mu dojde co se snažím naznačit. |
| |
| Shigentora Nějaký muž od sousedního stolu, který působí dosti podnapilím dojmem se zvedne a přivrávorá k tobě. Hej holčičko, ukaž mi ty prachy, podle mě sou totiž moje |
| |
| Hala Dívám se na modře zářící kunai a tak hrozně namáhavě nad tím vším přemýšlím. Protože... zadívám se na svůj kunai. ... nevím... pronesu. ... nic mě nenapadá. Nechápu to. |
| |
| Hostinec Pohotově zvednu hlavu a letmo si prohlédnu toho otravu. Sakra co si ty lidi myslej?! Nemám náladu a ani trpělivost na tohle! Promiňte, mě ale nezajímá co si myslíte. Máte je snad podepsané? Řeknu stále ještě klidně a nenápadně posunu ruku k pouzdru na noze, ve kterém mám zbraně. Doufám že se na mě nevrhne. |
| |
| Hostinec Ty malá zlodějko, jasně jsem vyděl jak mi je bereš, okamžitě to vrať zařval muž vstekle a zahrozil ti pěstí |
| |
| Unaveně se udeřím volnou rukou do čela No tak, přemýšlej, porovnávej, zapoj mozek |
| |
| Hostinec Ne, z sůvodu toho, že nemáte důkaz a z důvodu toho, že se mi nelíbíte. Odpovím otráveně. Promiňte, ale běžte si radši sednout zpět a nelžete. Už vypadni! Nechci si tu dělat nějaký problémy. |
| |
| Hala Povzdechnu si a zahledím se na svou chakru. Má? Ne má chakra je v naprostém pořádku, mám stejnou chakru, jako většina lidí proč? Zrekapituluju si v hlavě. Protože... Odmlčím se ... nejsem člověk? Kecnu první co mě napadne. |
| |
| Kařin pokoj Po chvilce se papírek zvlhne doufám, že to tak bylo...). Poté se obrátím s tázavým pohledem na Karu |
| |
| Shigentora Takl ty ještě budeš lhát? zařve chlap a rozmáchne se po tobě pěstí |
| |
| Hostinec Pěst?! Rychle se vyhnu a postavím se vedle stolu do stabilní pozice. Vythnu z pouzdra kunai a namířím ho na muže. Já nelžu... a taky se nechci prát. Řekněte někdo tomu úchylovi ať vodpadne! |
| |
| Shigentora: Hoď si 10 stěnkou |
| |
| Zajímavé, zajímavé, takže první je voda jo? zeptám se s lehkým úsmvěvem, načež k tobě natáhnu ruku pro lístek. |
| |
| Kařin pokoj Opatrně jí dám mokrý lístek A co teď? zeptám se nejistě |
| |
| Ne, tak to není, skuz hádat dál, skuz to prohlédnout vyzvu tě. |
| |
| Bingo Přikývnu posmutněle Uhádl jsi téměř na první pokus |
| |
| Teď se tě pokusím naučit, jak tu chakru používat, teda jestli nemáš nic proti ušklíbnu se |
| |
| Kařin pokoj Jako by mělo moje rozhodnutí nějakou váhu pomyslím si Samozžejmě, že ne... odpovím ji |
| |
| Městečko Prohlédnout? Otážu se a podívám se na rozpadlý dům bez omítky. Nevím co jí to napadlo, ale něco v tom bude.... /Vzpomínky/ Vzpomínám si na znak Uchihů na dveřích a jak vcházím dovnitř... a potom on... ten co zabil mojí rodinu. Ty jeho oči.... červené oči....... Já se stanu nejlepším z vás co kdy žil... Koukám na barák a přemýšlím. Prohlédnout to... co je za tím.....? Ten člověk zabil mou rodinu.... nesmím být slabší... co je za omítkou?... co je za omítkou!?! |
| |
| Hala Huh? Vyhrknu a zadívám se na svou vlastní ruku, která je naprosto normální dětská a poté se zadívám na senseiovu. Nechápu... naprosto... cože? C- c- cože? Vykoktám udiveně. |
| |
| Pokoj Chvíli přemýšlím, načež vytvořím několik pečetí a z úst vychrstnu asi pět litrů vody na podlahu. Pečetě jsi viděl? Viděl, tak to skus sám |
| |
| Madara Cítíš v očích slabou bolest, jako by se jim nedostávalo energie a chtěli víc. |
| |
| Jestli ti to pomůže, tak já to taky nechápu, ale je to fakt řeknu smutně |
| |
| Hala Opatrně schovám svůj kunai zpátky do taštičky a zadívám se na svoje ruce. Já, já, já... nejsem člověk? Otážu se. Co jsem? Jak vypadají lidi? |
| |
| Městečko Pocítím bolest v očích a na cosi si vzpomenu. Ty oči... oči... já jsem Uchiha teď taky... Řeknu si Víc energie?... energii.... dám jim energi. Přiložím dlaně k sobě, jako bych se modlil a snažím se soustředit na své oči... Ne, tak to není, skuz hádat dál, skuz to prohlédnout Ozve se mi v hlavě senseiky hlas.... a já se pokusím prokouknout budovu, přesně tak jak mi to říkala. |
| |
| PJ: 9 na desetistěnce |
| |
| Tábor: Prikývnem a pohnem si. Rozložím oheň. |
| |
| Shigentora Bez problémů jsi se muži vyhnula a tasila Kunai, v ten moment celá hospoda zmlkla a všechny oči se soustředili na vás. Madara Hoď si deseti stěnkou |
| |
| Hlasitě si povzdechnu. Ty jsi člověk, tedy alespoň vnějškově, ovšem uvnitř....co já vím co jsi uvnitř. Tvá chakra je zcela jiná, než chakra běžného člověka, to proto jsem tě nechtěl učit ninjutsu, protože nemám představu, co se stane, když svou sílu použiješ. |
| |
| Městečko Hozeno 8 na desetistěnné kostce. |
| |
| Tábor Tady, tady naskládej to dřevo kývnu na střed prohlubně, poté co to uděláš nemeškám a pomocí Katonu dřevo zapálím, jelikož jsem ale člověk zmatečný, zapomenu že stojíš těsně u dřeva, takže musíš hodně rychle utíkat, aby jsi nebyl spálen. Eh, promiň zatvářím se omluvně. |
| |
| Hala Pozorně s napjatýma ušima poslouchám Seyonneho. jiný..... sílu... Zapřemýšlím nahlas, protože ta slova na mě dolehla jako kovadlina. A... tak... co... Odmlčím se. Co... co.... co se může stát? |
| |
| Madara Cítíš, jak se značná část tvé chakry přelévá do očí. Nyní jsi schopen rozeznat mnohem přesněji detaili a chakru v okolí. Vidíš, jak celí dům obklopuje chakra, která ho jakoby maskuje, pod ní se nachází patrová vila, z kvalitního kamene, s bílu omítkou. MH: Přidej si ke schopnostem sharingan 1 tomoe |
| |
| Tábor: Je to síce popletený zmetkár, ale skvelý človek. Tak trochu som s tým rátal a uskočil som v čas. "To je v poridu sensi." |
| |
| Hostinec Do háje! Tak přesně tohle sem nechtěla! Co to je za volota?! Cítím, že se na mě dívá celá hospoda a znervózňuje mě to, ale nespouštím oči z toho muže. Pane, já vám opravdu nic neukradla, nechte mě být. |
| |
| Městečko Dívám se na dům a znenadání se mi aktivuje sharingan a já prohlédnu ten laciný trik, který jsem vlastníma očima zatím vidět nemohl. A s tímto novým oběvem začínám chápat jednu další věc... Je to jenom další pomůcka pro ninju. Už to vidím. Odpovím klidně. |
| |
| Hala To kdybych věděl zamručím |
| |
| Hala Nastane dlouhá chvilka ticha, při které hledím na své vlastní rozevřené dlaně. Na tváři mám smutný pohled. Myslím.... že teď už to chápu... sensei. |
| |
| Tábor Eh, jasně, jasně promiň zamručím znovu a začnu opékat králíky. |
| |
| Shigentora Chlap jen něco zamručí a posadí se. Zbytek osazenstva se na tebe jen tak zvláštně zadíval a pak se opět začali věnovat sami sobě. |
| |
| Tábor: "Sensei? Kedy vlastne dorazíme do cieľa?" Tej otázke som sa do dnes vyhýbal. |
| |
| Hostinec Když se chlap posadí nejistě se rozhlédnu a s vážným výrazem ve tváří se zase posadím. Ne, teď neuteču jako dycky. Počkám tady na Baru... sakra kde je?! Nenávidím blbý čekání! Nenápadně pokukuju po osazenstvu putiku. Doufám, že mi i přes tohle nedorozumnění donesou to jídlo Jsem stále ostražitá a pro jistotu si zkontroluju jestli u sebe mám peníze. |
| |
| Město To je všechno? Ždná radost nad novou schopností? zeptám se zmateně. |
| |
| Kařin pokoj Pozorně sleduji Karu. Soustředím chakru a zoopakuji všechny pečetě..... |
| |
| Město Zamyslím se a zatnu pěsti. Já nevím proč, ale... Dlouze hledám onu vhodou frázy. ... cítím se slabší. |
| |
| Peníze stále u sebe máš. Všechno v pořádku? zeptám se a přisednu si k tvému stolu, toh že bych přišla si v hospodě nevšiml patrně nikdo |
| |
| Korgan Desetistěnkou si hoď |
| |
| Hodil jsem 6 |
| |
| Hala Myslím že nechápeš, ale to je jedno. Stejně se pokusím tě učit ninjutsu a až porozumím tvé zvláštní síle, naučím tě používat i tu. řeknu celkem sebevědomě. Teda pokud na to nepřijdeš sám dříve. |
| |
| Hala Ne... já myslel... sensei. Odmlčím se s pohledem sklopeným stále k rozevřeným dlaním. Ten rozdíl mezi mocným a silným. Odpovím. Silný je ten, kdo se nebojí, ale sám si příjde slabý... člověk o kterém si zprvu myslíme, že nic nezvládne. Odmlčím se. A mocný je pouze ten o kterém se říká, že je silný, ale sám se ve skrytu sebe bojí... Podívám se na sensei. Že sensei? |
| |
| Tábor Do jakého cíle? zeptám se nechápavě. Copak mi máme nějaký cíl? |
| |
| "Vetšinou sa chodí od nekiaľ niekam." |
| |
| Korgan Z úst ti vytekla troška vody, je to však mnohem míň než požadovaný oběm, navíc tě to stálo mnohem více síly. |
| |
| Hala Ano, tak nějak to je. A právě proto jsi silný. Mnohem silnější než třeba já. |
| |
| Tábor Vidíš a právě proto jsme orginální a jedineční usměji se po několika minutách usilovného přemýšlení. My totiž jdeme od někud nikam. |
| |
| Kařin pokoj Hádám, že to budu muset trénovat, co? zeptám se Kary |
| |
| Hala Najednou si asi sensei uvědomí, že s ním něco cloumá ze strany na stranu. Jsem to já, který ho drží z vesela za oblečení a taky já, co s ním cloumám na zběsile na všechny strany. (Huh? Kde jsem se tam vzal, když jsem předchvilkou stál jinde? Že by byl už sensei znavený povídáním, že si nevšiml, jak se přibližuju?) Sensei, sensei, sensei!!! Vy mě budete učit ninjitsu!? Huuuu!!! V očích mi to zajiskří A bude to nějaké speciální jutsu.... nějaké supervražedné... nebo tak! SENSEI! SENSEI! |
| |
| Město V pořádku, to je přirozená reakce těla na úbytek energie, na to si zvivkneš. Po těchto slovech zamířím směrem k domu. Pojď, přesvědčíme se, jak moc dobrá ta iluze je. |
| |
| Pokoj Hádáš správně, ale buď té dobroty a netrénuj to tady ano? Už tak je tu na podlaze dost mokro a nemusíš k tomu přidávat ještě ty. |
| |
| Hala A DOST křiknu naštvaně. Tentokrát v mém tónu není ani stopa humoru, takhle jis mě ještě nikd neslyšel. Je ještě jeden rozdíl mezi silným a mocným a ten je ten, že mocný užívá svou sílu jak se mu zamane a to i když by ji užívat neměl, nebo proti těm, kteří nedokáží stejně odpovědět, kdežto silný, užívá svou moc, jen když je to potřeba a nikdy sám pro sebe. Nebudu tě učit ninjutsu, dokud tohle nepochopíš. |
| |
| Hala Hooouh?! Vyhrknu, leknu se a pustím Seyonnevy šaty. ... Nastane dlouhá chvilka ticha, kdy tam koukám jako vyjevený. Nikdy sám pro sebe... co to znamená? |
| |
| Kařin pokoj Takže asi budu muset do arény, co?Doufám, že je prázdná a s těmito slovy se vydám ven Jo a až tu nastane potopa budeš vědě kdo je zatím.... řekne se smíchem a odejdu |
| |
| Hala TO znamená začnu už svím obvyklím tónem, že tím že získáš moc, na sebe bereš i zotpovědnost. Znamená to, že naučím li tě bojovat, své dovednosti nebudeš používat pro své obohacení, ale pro ochranu ostatních. Znamená to, že jestli tě budu učit ninjutsu, už navždy budeš jen vojákem v nekonečné válce o lepší svět. |
| |
| Pokoj Jestli se to stane, tak tě osobně povíším a vyjádřím ti před všemi lidmi z hradu svůj obdiv. řeknu zcela upřímě. |
| |
| Pokoj Nevím jestli by byli šťastní, kdybych vytopil celou pevnost, ale raději bych se měl vrátit do reality odpovím jí |
| |
| Hala Nastane okamžik klidu. Sensei sleduje jak pevně zatínám své pěsti, jako bych se všechny ty informace snažil pochopit. A pak.. na tváři se mi zjeví odhodlaný úšklebek. Jestli je to tedy tak sensei! Vyhrknu odhodlaně. Tak já budu ten nejsilnější ze silných! Budu ten co bude bojovat za lepší svět! Namířím na sensei pěst, jako dukáz že to myslím opravdu vážně. V budoucnu se o mě bude vyprávět! ... protože mistrova cesta, by měla být i studentova... že sensei!?! |
| |
| Pokoj Souhlasím, přijď za mnou, až dokážeš arénu zaplnit po kolena. V době mezi tréningy zajistím, aby jsi měl dostatek jídla, o vodu se postaráš sám. |
| |
| Hala Na tváři se mi zjeví úsměv. Výborně, výborně. Věřím ti a proto tě budu učit, tedy jestli chceš. |
| |
| Pokoj-chodba-aréna Děkuji.... řeknu Kaře a zmizím v chodbě Takže až po kolena jo?Tak to bude chvilku trvat... Dojdu do arény, začnu soustředitt chakru, složím pečetě a..... |
| |
| Hala Vykulím oči a usměji se No jasně, že chci! Rozesměji se vesele. Co se budeme učit sensei!? Tak už to řekni.. prosím, prosím.. |
| |
| Korgan Hodíš si desetistěnou kostkou |
| |
| Hala Abych vyloučil možnost nebezpečí, první věc kterou tě naučím je.....koncentrace. |
| |
| Hala Sensei ale... Zadívám se zmateně. Koncentraci jsme již probírali. |
| |
| Hala Vážně? V tom případě přestoupíme na další krok. Nehýbej se. Vůbec. |
| |
| Hodil jsem 6 (už zase!!!) |
| |
| Korgan Podařilo se ti vytvořit jen malou louži vody. Cítíš se stále více unavený |
| |
| Hala Nehý.... Přestanu se hýbat, i když sám nic nechápu. bej se? |
| |
| Aréna Z úst vychrstnu louži vody Bude to težší něž jsem si myslel..... Postěžuju si, ale opět složím pečetě... MH: Tentokrát 7 |
| |
| Aréna Podařilo se ti vypustit slušnou kaluž, ovšem stálo tě to poslední zbytky chakry, jsi naprosto nadně. |
| |
| Nemyslel jsem to doslova Usměji se. Sedni si do meditační pozice a představ si, jak tvím tělem proudí rudá energie, jak prochází celím tvím tělem a posilňuje ho. hoď si k tomu šestistěnkou |
| |
| Hala Rudá energie? Podivím se nad senseiovým názvem mé "zvláštnosti" a div se nerozesměju, že nepřišel na nic jiného. Pomalu se posadím do meditační pózy a snažím se dělat přesně to co mi sensei říká, i když nevím vlastně proč. (hodil jsem 6) |
| |
| Tábor: "Aj obrazne? Vraveli ste, že ideme trénovať. Kedy začneme?" |
| |
| Maro Netrvá to ani pět mitnut, načež ucítíš obrovský příliv energie a síly, rozlévající se tvím tělem. Spolu s nimi přišel i vstek. Silný a nezvladatelný vstek na všechno okolo. |
| |
| Tábor Už jsme začali, copak sis toho nevšiml? zeptám se mnohoznačně, načež se na tebe zkoumavě podívám. |
| |
| Aréna Aspoň něco zachoptím a skácím se do kaluže vody Přece musí existovat nějaký způsob jak dosáhnout toho, abych té vody vytvořil víc.... |
| |
| Maro Nějak si povšimnu, že mi na ruce vyrostly ostré drápy, jenže to už se mnou provalí vztek a já jako bych ztratil kontrolu. Stojím proti senseiovy na čtyřech nohách. A dívám se mu přímo do očí. Vrrrr...rr....r.rrrrr.. Vrčím. |
| |
| Hospoda Vytřeštím na Baru oči a radostně se usměji. Paní Baro, trpělivě jsem na vás čekala a objednala jsem to jídlo, ale ještě jsem neobstarala pokoj... promiňte, ale ještě to zařídím... kde jste byla? Rozpovídám se, což moc často nedělám a čekám, jestli mi Bara odpoví. Mám jí říct o tom votravovi? Zatím ne. |
| |
| Hospoda Dívala jsem se, jak si poradíš v neznámém prostředí usměji se. A musím říct, že máš odemě jedničku s hvězdičkou, líp bych toho chlapa neodpálkovala ani já sama. |
| |
| Hala Stačí jediný pohled do mých zvláštních hypnotických očí a síla tě začíná opouštět, stejně jako vztek a ty získáváš zpět svůj rozum. Jsi v pořádku? zeptal jsem se starostlivě, když se tvé protáhlé zornice vrátili zpět do normálu. |
| |
| "Trpezlivosť." Poviem s pochopením a usmejem sa. |
| |
| Hala Sedím na čtyrech na zemi a těžce oddychuju. Neuvědomuji si co se stalo. Pouze vzhlédnu na senseie. Co? Otážu se. |
| |
| Hospoda Trochu se začnu červenat. Heh, vy jste to viděla? Děkuji... to nic nebylo. Nějaká zkouška? Fajn, proč ne. Uhnu Baře pohledem a rozhlédnu se po hospodě. Haha! Nejsem zas takovej lempl! Znovu se otočím na hnědovlásku. Přespíme tady a potom zase někam odejdeme, paní? |
| |
| Hospoda Hmm, asi jo a....buď té dobroty a neříkej mi paní, připadám si jako nějakej snob. |
| |
| Tvář se mi lehce rozzáří. Bingo, nejen že jsi uspěl ve zkoušce trpělivosti, ale teď i ve zkoušce inteligence. Usměji se přívětivě, načež se můj výraz změní v sadistický úsměv. Tak, a hádej jaká zkouška přijde teď? |
| |
| Nic vážného mávnu jen tak ledabile rukou. Jen jsi nezvládl svou sílu,toď vše, zkusíme to ještě jednou. A tentokrát se pokus tu sílu kontrolovat ano? |
| |
| Nepáći sa mi, ako sa zatvári, ale nedám to na sebe na javo. "Teraz sú na rade tie nepríjemné skúšky." Dám si záležať, aby v mojom hlase a výraze nevytušil strach. |
| |
| Hospoda Ano, dobře... Baro. Odpovím nejistě, posadím se trochu pohodlněji a začnu si hrát s prsty. Už aby to přinesli, mám docela hlad. |
| |
| Tábor Chyba, teď je na řadě tréning přežití. Abych pravdu řekl, nezavedl jsem nás sem omilem, ani náhodou. V tomto lese jsem já podstupoval u mého mistra tuto zkoušku a předemnou další a další. Někteří tu i zemřeli. Usměji se opět lehce sadisticky. Takže, tvůj úkol je utíkat předemnou v tomto lese, celích pět dní, když se ti to podaří a přežiješ, uspěl jsi, když ne....inu, vykopu ti pěkný hrob. Aby jsi neřekl, že jsem nezpravedlivý, dám ti náskok. A to tak dlouhý, dokud se neopečou tihle dva ušáci a já je nesním. |
| |
| Hospodský se objeví za nedlouho i s miskami plnými horké polévky, jakožto prvního jídla. Já na nic nečekám a vzhledem k tomu, že můj žaludek o jídlo škemrá už dlouho, dám se do jídla. |
| |
| Les: Prikývnem a v tú ránu už stojím. Rýchlejším krokom zamierim do lesa. "Ak budem bežať, zbytočne sa vyčerpám. Aké mam šance? Pozná celú moju výzbroj. Zanechávam stopy. S tým musím niečo spraviť. Odídem dostatočne z dohľadu a spravím stopy viacerími smermi. Tie, pravým smerom, za sebou zahľadím. Tak a teraz by to chcelo stopy iného druhu, neź sú ľudské. Musím ho zmiasť. To, že som hladný ani nepočítam. Nájdem si vetšie konáre a spravím si z nich "medvedie šlapaje". Tie si priviažem na nohy látkov, kt. ušklbnem z oblečenia. Pilyny zasypem pod sneh. Do ruky vezmem veľký šuter, aby boli stopy dostatočne hlboké. |
| |
| Hala Co? Zoopakuju ješte jednou celkem zmateně, protože z předešlých tří minut si tak nějak nic nepamatuju. Usednu do tureckého sedu, přiložím ruce k sobě a opět začnu vnímat svojí chakru. Kontrolovat? |
| |
| Les Hmmm, šikovnej kluk usměju se a dám se do pečených králíků. Izame Ještě neuplinulo ani deset minut a už tě někdo sleduje, ovšem nejsem to já, na to si tvůj sledovatel počíná moc neohrabaně a nezkušeně. |
| |
| Les: Do čerta. Niekto si ma asi fakt zmýlil s medveďom. Počíham si na dotyčného v kroví. Pred tým však narobým falošné stopy iným smerom a vrátim sa, zametajúc pravé, okľukou. |
| |
| Maro Ocitl ses na zvláštním místě, na planině zavalené sněhem a ledem. Stojíš sám, neozbrojen. Proti tobě pak stojí malá devíti ocasá liška, sahající ti tak po ramena. Liška na tebe nevraživě kouká a cení zuby. |
| |
| Aréna Nemam čas se tu jen tak válet!! zanadavám na sebe Taže až po kolena jo? usměju se a začnu nashromažďovat velké množství chakry, složim pečetě a... MH: hodil jsem 4 na desetistěnné |
| |
| Hala Podařilo se ti vyprodukovat celkem slušné množství vody, celá podlaha haly je jí pokrytá do výšky tvích podrážek. |
| |
| Kolem tvého úkrytu prošli asi tři lovci, vybavení luky a oštěpy. Patrně pátrají po "medvědovi" |
| |
| Aréna Začnu oddechovat Zvláštní už mě to nestojí tolik chakry jako na když jsem to zkoušel poprvé, ale pořád to nestačí. Co kdybych zkusil soustředit chakru na jeden menší bod.... Začnu chakru nashormažďovat na jedno určité místo (Kde se tvoří ta voda), pak složím pečetě (jako obvykle) a..... |
| |
| Korgan Daří se ti čím dál tím líp, voda už ti sahá po kotníky. |
| |
| Aréna Takže to přece jen trochu pomohlo... Nu tak tedy do třetice všeho dobrého... Teď vezmu většinu své chakry a zkusím provést jutsu podobně jako minule |
| |
| Maro Zmateně se rozhlédnu po okolí. Kde to jsem? Co.. co jsi zač? Zahledím se na lišku |
| |
| Korgan Podařilo se, voda ti sahá téměř k pasu, jsi však unavený, nesmírně unavený. |
| |
| Maro Liška, nebo spíše lišák se vražedně usmál. Copak to nevíš? To jsi vážně takový ubožák? Já jsem přece ty. Tvoje síla, tvoje pravá síla hlupáku. |
| |
| Aréna Takže se mi to přece jen povedlo... pronesu a unaveně se usměju. Asi bych to měl jít řict Kaře a s velkýma obtížema se začnu brodit ke vchodu. Otevřu a vydám se ke Kařině pokoji, avšak většina vody se "vyleje" z místnosti na chodbu a jelikož jsem už moc unaven tak jí nedokážu vzdorovat tak mě smete. Vlna mě zanese těsně před Kařiny dveře Dneska mám nějaký štěstí pomyslím si a lehce zaklepu na dveře |
| |
| Maro Moje pravá síla? Pozvednu otázale obočí, ale nijak se nebojím. |
| |
| Pokoj Z práce mě vyruší zaklepání na dveře a voda protékající podedveřmi. Na tváři se mi objeví úsměv. Takže to přece jen dokázal. Provedu několik rychlích pečetí, po kterých se voda začne velkou rychlostí vypařovat a mizet, načež otevřu dveře a najdu před nimi lečícího Korgana. Tak co, jak to šlo? zeptám se. |
| |
| Před dveřma Ale jo, šlo to... řeknu slabým hlasem Až na to, že jsem vyplejtval všechnu svou chakru řeknu jí a začnu se nemotorně zvedat |
| |
| Liška Jo, vznikl jsem kvůli tvé slabosti a neschopnosti používat svou sílu od narození. usmál se lišák. |
| |
| Pokoj Nevipadáš moc dobře, běž se k sobě vyspat. přikážu ti a pomůžu ti na nohy. |
| |
| Chodba Dobře.. přikývnu a vydám se do mého pokoje, když dorazím ani se neobtěžuju ze sebe sundat mokré oblečení a únavou se svalím na postel |
| |
| Liška Usměji se Ok tak když to říkáš.... Dej mi zpátky mojí sílu! |
| |
| Krovie: Sledujem ich, kym sa niekde utáboria. Chcelo by to výbavu a jedlo. |
| |
| Vnitřní Kyuubi A proč bych to měl dělat? zeptá se se zájmem. Není mnohem jednoduší a zábavnější, připravit tě o tvé tělo? |
| |
| Izame Naneštěstí pro tebe se z lesa vynořili lovečtí psy, zavětřili a vrhli se k tvému úkrytu, lovci je za cvilí následovali. |
| |
| les: "Medvedie tlapy" mám v rukách a rýchlo sa rozbehnem preč. Stopy saani nesnažím maskovať. Psý čuch neoklamem. |
| |
| Pokoj Když se vzbudím, tak oblečení je už na mně suché Jak dlouho už tady ležím? zeptám se sám sebe rozespale A co teď? Asi bych se měl jít zeptat na další část tréninku povzdychnu si a vydám seza Karou MH: Já ji taky nedánm pokoj :D |
| |
| Pokoj Vzhledem k tomu, že na tebe čekám přededveřmi, nemusíš chodit nijak daleko. Takže, vyspaný? Nové síly nabrané? To je dobře, čeká tě tréning usměji se a vydám se s tebou do haly. |
| |
| Chodba Zaraženě se na ní podívám když dojdu k jejímu pokoji, ale vydám se za ní A bude to pokračování?Nebo něco jiného.... zeptám se jí se zájmem. |
| |
| Hostinec Juchů! Konečně jídlo! Zaraduji se v duchu a pustím se, s popřáním dobrého chutnání, do jídla. Z misek mi ubývá jídlo poměrně rychle a je vidět, že jsem už měla taky velký hlad. Ani si nijak nevšímám Bary a svého okolí. Jen občas vzhlédnu od talíře a zkontroluji hostinec. |
| |
| Hostinec Vše je v pořádku, hostinský vám věnuje veškerou svu pozornost, zbytek lokálu zase uctivě žádnou, na stole přibyl kořeněný sír, ryba a pokud můžeš soudit čerství kousek hovězího (tepelně upravený pochopitelně) Na stole se také objevila také láhev saké pro Baru a mléka pro tebe. |
| |
| Co myslíš? zeptám se s úsměvem. Myslíš, že svého nepřítele porazíš tím, že mu napustíš bazén vody? Já pochybuju. |
| |
| Aréna Co když neumí plavat? odpovím jí se smíchem |
| |
| Aréna Tak umí chodit po vodě odpovím vážně. Tak, teď sleduj a uč se. Vytvořím několik pečeží, načež z úst vypustím asi tak desetkrát více vody než ty, ta voda se však nevilije jen na podlahu, zaujme tvar a to tvar draka čínského. Tohle je to prvavé umění. |
| |
| Aréna A to mám jako teď zoopakovat? zeptám se nevěřícně |
| |
| Aréna Drak se rozpadne na masu vody, jejíž většina se vypaří, takže je tu vody tak tobě po pás, já pochopitelně stojím na hladině. Ne, stačí když vytvoříš sloupec vody, z toho co tu je. |
| |
| Aréna-bazén No tak tohle bude zatraceně těžký.... povzdychnu si Nějaké rady? |
| |
| Samozřejmě, pochybuji že bys to zvládl sám. Musíš do té vody vložit svou chakru, musíš celou vodu prositit svou energií a pomocí ní ji ovládnout. Nesmíš jí tam však vložit moc, jinak by ses zbytečně moc vyčerpal, jen tak akorát. |
| |
| Aréna Pozorně poslouchám Karu Hay! křiknu a ponořímk ruce do vody (asi jinudy chakru vypouštět neumím) a začnu nasycovat svou chakrou vodu, nejspíš ani nepředpokládám, že by se to mohlo povést. Když zkončím tak se snažim přimět mou chakru ve vodě, aby jí vytvarovala do požadovaného tvaru |
| |
| Hoď si desítkou pls |
| |
| Hodil jsem 7 |
| |
| Aréna Z hladiny se uvolnil a do výše dvou metrů zvedl malí sloupec vody. |
| |
| Aréna V to jsem ani nedoufal! zaraduju se když se zvedne aspoň malý sloupec Jak velký to má bejt? zeptám se Kary |
| |
| Aréna Uznale zamručím, takoví výsledek hned na poprvé jsem od něj nečekala. Musíš zvednout veškerou vodu co tu je až ke stropu (10m) |
| |
| Aréna Až tam? zamručím Začnu se soustředit a zkouším zvětšovat sloupec |
| |
| Aréna Jo až tam přikývnu. Sloupec se zvětšuje jen pomalu a neochotně, přičemž z tebe odsává většinu tvé energie. |
| |
| Aréna Takhle mi za chvilku dojde chakra, nemohl bych zaplňovat chakrou jen určité místo? zeptám se s obtéžema |
| |
| Aréna Mohl přikývnu s očividně potěšeným úsměvem na tváři. |
| |
| Aréna Takže přeci jen na něco z toho musím přijít sám odpovím s úsměvem a začnu zmenšovat prostor kam vkládám chakru na minimum )místo asi široký jak ten sloupec), ale jde mi to z tuha, protože se musím soustředit, abych vyplňoval stále stejnou část |
| |
| Aréna Sloupec vody pozvolna roste, nyní už tě stojí mnohem méně energie a i úsilí, neboť manipuluješ jen s bezprostředně nutným množstvím vody. |
| |
| Aréna Snažím se plynule dodávat chakru a vedu sloup stále vzhůru tak, aby se nezhroutil |
| |
| hoď si 10 |
| |
| Oprava Hodil jsem 9 PS:Předtim když jsem házel PO PRVÉ tak mi spadnul net tak nevim jestli ten hod byl platnej... |
| |
| Aréna Docela se ti daří, sloupec vody už je u stropu, na podlaze však ještě dost vody zbývá, měl bys ji použít na zesílení sloupu. |
| |
| Aréna Zbylá voda )né všechna) začne sloupec pomalu obalovat. Na mně je vidět, že se nesmírně soustředím, abych dokázal sloup udržet a ještě k tomu ho rozšířit |
| |
| Aréna Povedlo se, veškerá vode je nyní obsažena ve vodním sloupu, ty jsi však ztratil poslední zbytky chakry a zhroutil se na podlahu. O sekundu později tě následovala i vody. Jare jare neměl by ses tolik přepínat je to nebezpečné poznamenám, poté co tě zachráním před utonutím. |
| |
| Les Ti lovci naštěstí pro tebe měli rozum a když si všimli lidských stop, přestali tě pronásledovat a vrátili se kus zpět. Ty máš však problém, zanechal jsi své vlastní stopy. |
| |
| Les: Začnem sa vracať po stopách a zmazávať ich. Taktiež aj tie, po lovcoch. |
| |
| Les Stopy se ti úspěšně mazat daří. |
| |
| Les: Zmažem aj kus stôp polkovníkov a zase sa pustím do strúhania falošných šlapají z dreva. Ak mám dosť času, zasypem pilyny a odvádzam stopy polovníkov a ich psov opačným smerom. Takto by ma nemal slôedovať. |
| |
| Aréna Nějak jsem to neodhadl kolik chakry to bude chtít.... řeknu sýpavým hlasem Náhoodou!Na poprvý to bylo dobrý |
| |
| Les Sensei tě vskutku nesleduje, ale zdá se že tvou stopu chytil někdo jiný. Smečka vlků. |
| |
| Aréna Být to praví boj, jsi mrtví. řeknu zcela vážně. |
| |
| Les: Snažím sa nájsť najbližšiu rieku. Plávať viem a voda by ich mala odradiť. |
| |
| Aréna A plně si to uvědomuju, proto se musím stát lepším odpovím jí |
| |
| Les Problém tu je. Jediná říčka na kterou sji narazil je do dna promrzlá a vlci se blíží. |
| |
| Aréna Fajn v tom případě vstávej a začni znovu a tentokrát rychleji. |
| |
| Les: Rozbehnem sa smerom, kde sú polovníci. |
| |
| Aréna Yosh! křiknu Aktiviju rinnegan a pokouším se udělat stejně velký sloupec vody akorát rychleji, avšak i přes aktivovaný rinnega je na mně znát, že mě to nesmírně vyčepává. |
| |
| Les Nemůžeš to stihnout v čas, vlci už jsou dosti blízko tobě. |
| |
| Korgan Zase si hoď :D |
| |
| 7:D |
| |
| Korgan Sloupec vody spokojeně roste rychle vzůru. Dokonce i vyčerpává tě to méně než před tím. |
| |
| Aréna Sakra, že mě to nenapadlo dřív!!! Mohl jsem ušetřit tolik chakry! Možná, že by to šlo ještě trochu rychleji... pomyslím si a zkusím ještě trochu přidat |
| |
| Les: ...Peper... Napadne ma a z batoha ho rozprášim po okolí. Zvedie ich to zo stopy. Resp. budú ich tak štípať čumáky, že sa na mňa na čas vykašlú. Po tom rýchlo bežím preč. |
| |
| Aréna S tvími schopnostmi zrychlit zatím nedokážeš. Ale už máš většinu vody ve sloupci. Izame Zabralo to, vlci tě přestali pronásledovat. |
| |
| Aréna Dotáhnu sloupec až dokonce (předpokládám) Stačí? otážu se Kary |
| |
| Les: Vlci odišli, ale zanechal som veĺa vlastných stôp a prišiel o obe sady falošných šlapají. Je síce len malá pravdepodobnosť, že by ichsensei našiel, ale i tak. Vyberiem sa ďalej a za sebou zahládzam stopy. Mal by som si nájsť bezpečné miesto a aspoň hodinku si pospať. (Ako dlho už utekám?) |
| |
| Les Dejme tomu 2 hodiny |
| |
| Aréna Pěkné, a teď ho roztoč přikážu ti. |
| |
| Aréná Cože?!Roztočit??? No dobře zkusím to a začnu se soustředit na to, aby moje chakra která je obsáhlá ve vodě začla rotovat Sakra to nejde! zalamentuju, ale přesto pokračuju |
| |
| Les: Rozhliadnem sa po lese. Hľadám dáky bútľavý strom. Hľadať jaskyňu by bola samovražda. Tie prehladá ako prvé, anjmä, ak tu sám robil tento test. Kráčam lesom a maskujem za sebou stopy. |
| |
| Aréna Proč ti pořád musím připomínat ať si hodíš? Les Snažíš se najít nějaký vykotlaný strom, ale moc šancí nemáš. Pár dutých si jich našel, ale většinou byli prostě příliš tenké na to aby ses do nich vešel. Až poslední se zdál docela dobrý. Velký starý dub, ve kterém zela dutina dostatečně velká na to aby ses do ní dostal. |
| |
| 3 |
| |
| Les: Zahľadím za sebou stopy, vlezem dnu a snehovou stenou zakryjem vchod. |
| |
| Městečko Pomalu projdeme do iluzorního domu a začnu si to tam všechno se značným nezájmem prohlížet. Takže, tohle je tvůj domov? |
| |
| Vnitřní Kyuubi Namířím na toho lišáka podvraťáka svůj ukazováček a zařvu: Alright! (Anglicky) Stupidní liško... Přihmouřím nenávistně oči. Za tu dobu co stojíš v mém tělě mě budeš poslouchat! Odmlčím se A budeš mi dávat svojí chakru jako daň... ! |
| |
| Uvnitř Liška se hlasitě rozesměje. Ty hlupáku, to nechápeš? To ty jsi ve mě s těmi slovi se liška promění do tvé věrné kopie. |
| |
| Korgan Snažíš se vodu přimět rotovat, ale místo toho strácíš pomalu kontrolu a vodní sloupec se začíná řítit dolů. Izame Jsi ukrytí ve stromě, máš hlad a jsi velice unavený. Netrvá to ani tři minuty a přistihneš se při tom, jak usínáš. |
| |
| Doma Přikývnu Ano, tady jsem se narodila načež zamířím směrem do kuchyně. Konzervační bariéra naštěstí funguje, takže jídlo je stále poživatelné. Vem si na co máš chuť řeknu, načež popadnu bochník chleba, kus vyuzeného masa a posadím se ke stolu. |
| |
| Aréna Sakra, sakra to ne... zanadávám a ponořím ruce do sloupu, aby chakra byla více koncentrovaná ve sloupu a ne ve vodě na zemi. Přestanu se snažit, aby voda rotovala a začnu se plně soustředit na udržení sloupce, chvíli to vypadá, že se sloupec zřítí...... |
| |
| Rozhodnem sa pospať si. |
| |
| Izame Ráno jsi se probudil na palouku, u praskajícího ohně. Tvůj sensei spí hned vedle tebe. |
| |
| Lúka: Čo to...?! K čertu! Ak mám zviazane ruky, dám ich nad oheň, aby sa prepálilo lano. |
| |
| Louka Nejsi svázaný, ani jinak omezený v pohybu. |
| |
| Lúka: Potichu sa odkradnem. Ten samý postup, čo posledne. |
| |
| Louka Nikam nechoď, uspěl jsi zamručím ze spaní, načež se převalím na druhý bok a začnu chrápat. |
| |
| Lúka: "Ale veď 5 dní ešte neprešlo." |
| |
| Louka No a? O tom přece ta zkouška nebyla zamručím ze spánku, poté co přeruším své chrápání na malí moment. Prostě si lehni a spi, uspěl jsi. |
| |
| Hostinec Když dojíme podívám se na Baru. Děkuji vám mockrát Baro... no, kam že to vlastně míříme? Já sem tady nikdy v životě nebyla. Hm, musím jí to někdy oplatit... až budu moct. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR