Sláva dní minulých
hrálo se Denně
od: 08. června 2008 16:35 do: 28. srpna 2008 00:07
Dobrodružství vedl(a) Balduran
| |
 | "Ano Waerjaku, jsme barbaři. Ano, jsme rození válečníci, ale válečník to není jen vrah. Válečník musí mít úctu k životu stejně tak jako ke schopnosti život vzít. Jinak je pouhý vrah." řekl pěstoun svému svěřenci ve stanu. Od té doby uplynulo mnoho zim než byly barbarské kmeny opět spojeny, ale nyní musí čelit mnohem větší hrozbě. Ze západu přinesl vítr temnou předpověď. Král Waerjak už zemřel a jeho nástupce, král Kerder, si nevedl příliž dobře. Mohaultské hory se zatřásly pod údery statisíců nohou. Nemrtví, kteří vyplenili úrodná podhůří se dostali i do mohautské vrchoviny. To nezůstane bez odplaty! |
| |
| Vítr skučí po skaliskách a prolétá pootevřenou branou barbarského tábora. Skučí a láme se o stěny domů. Kvílí a po chvíli se stáhne zpět. Nyní však zaútočí na narychlo postavenou palisádu, která po jeho náporem zlověstně zapraská. Naznačuje příchod zimy. Tady v Mohaultském údolí taky začíná náš příběh. Amegilioma: Přelézáš palisádu tábora barbarů. Máš štěstí, že tě nikdo neviděl. Potichu seskočíš na zem a rozhlédneš se. Po chvíli vidíš náčelníka jak vychází ze své chatrče a vchází do dlouhého domu uprostřed tábora. Rozeběhneš se k chatrči a vkročíš dovnitř. Nikde nikdo a v rohu tuhla. Potichu se k ní přiblížíš a otevřeš jí šperhákem. Najdeš v ní spoustu zlata, ale v tom tě chytne silná ruka za rameno a na krku ucítíš sekeru. Co tu děláš? zeptá se jeden za tří elitních strážců náčelníka. Bargad: Hřeješ se u ohně ve své chatrči. Hlasitý smích stráže tě donutí podívat se co se děje. Zjišťuješ, že si jen trochu více upili piva a tak se vrátíš k ohni. Najednou se však ozve roh, který ohlašoval každodenní shromáždění bojovníků v dlouhém domě uprostřed tábora. Matau: Stojíš před bránou a musíš tak čelit prudkým náporům ledového větru. Sice je to špatná, ale záslužná práce. V ruce držíš pochodeň a snažíš se rozpoznat v té záplavě stínů nejaký pohyb, když i ty uslyšíš tak dobře známý roh, který ohlašuje svolání bojovníků do dlouhého domu. Trisanus: Společně s Matauem držíš hlídku před bránou. Jsi zachumlaný do kožešin a máš hlad. Pochodeň držíš v levé ruce a v pravé držíš sekeru přehozenou přes rameno. I ty slyšíš roh, který svolává bojovníky k poradě. |
| |
 | Chatrč Teplo, krásné teplo. Mám rád teplo a oheň, naopak zimu, tu přímo nesnáším.... Nevím proč, prostě ji nemám rád. Počkat, co se to...? Aha, stráže se jen ožrali, v pořádku. I když někdo by jim měl domluvit... Ještě pár vteřin sedím...a pak se ozve roh. S naštvaným výrazem ve tváři se zvednu a jdu do dlouhého domu.... |
| |
 | Zachumlán do kožichu sleduji co se děje před branou. Sleduji co se děje ve stínech přede mnou. Sakra to je kosa, až mi tu mrzne zadnice. Odplivnu si. Přendám pochodeň z jedné ruky do druhé a tu volnou si hned zastrčím do kožichu. Sleduji Trisanuse. To jsme to schytali co brachu ?? Pak zamžourám ve tmě. Náhle se ozve roh. Cvíli stojíma civím, pak ale odkráčím k dlouhému domu. |
| |
 | "No jó no " Jdu za Matauem.... do prdele do bude zase něco důležitýho pomyslím si |
| |
| Všichni barbaři válečníci: Náčelník se před vás důležitě postaví a zarazí svou sekeru do připraveného špalku. Pak se posadí na trůn uprostřed domu. Chvíli sedí a prohlíží si vás. Jednoho po druhém. Pak povstane a zvolá."Mí stateční válečníci. Nemrtví vtrhli do našich zemí. Pálí naše vesnice, ničí naši úrodu, zabíjejí nás, naše ženy i naše děti. při těchto slovech sebou Matau trochu trhne při vzpomínkách na hrůzy, které zažil. Přešli průsmyk a dorazili i sem. Nikdy se nezastaví. Nevadí jim mráz, nevadí jim teplo. Nemají hlad ani žízeň a nejsou nikdy unaveni. Nikdy jim nedojdou síly a ničeho se nebojí. Jejich výhoda je i v počtu, ale žádný z kostlivců se nám nevyrovná. Jedniným mocným úderem můžeme rozdrtit jejich lebku. Jediným mocným kopancem oddělit hlavu o těla. Jediným sekem zbraně navždy ukončit jejich existenci. Nebojme se a vyražme proti nim. dokončí svou řeč a posadí se. Chvíli je ticho, ale pak se Velká síň zalije mohutným jásotem a bojovými pokřiky. Ostatní bojovníci pozvedou své zbraně vysoko do vzduch a za hromového řevu jimi máchají nad hlavami. |
| |
| Přijdu do domu sklepu ze sebe kožich a pořádně se protáhnu. Konečně teplo člověk by řekl, že ten vítr na nás ženou nepřátelé. Uchechtnu se, jelikož pořádný boj by mě určtě zahřál. Prodírám se davem válečníků. Pak poslouchám co nám říká náčelník. při zmínce o ženách a dětech sevřu pěsti a na tváři se mi objeví slza. Jak král domluví jsem první kdo začne řvát. Zabme je do jednoho. Vytáhnu meč a vstyčim ho do vzduchu. |
| |
| Po proslovu povstanu a svou sekyru přiložím k hrudi. "Já Trisanus zde žiji již 21 let a nedovolím svou milovanou zemy vydat do rukou těchto stvůr, jen my dejte dobrou zbroj a meč bastard a zrůdy poznají zač je toho loket" Po této řeči pozvednu sekyru nad hlavu a zařvu si ostatnímy barbary |
| |
 | Tábor Potichu přelézám palisádu a přitom se rozhlížím kolem sebe. Uf ... Naštěstí se nikdo nedívá a je večer ... Pomyslím si a seskočím jako kočka dolů a rozhlédnu se. Do oka mi padne chatrč náčelníka, který právě kráčí pryč. V očích se mi blýskne a opatrně se tam vydám. Jaká krásná příležitost ... Usměji se pro sebe a nakouknu dovnitř. Vypadá to, že je naprosto prázdná, teda liduprázdná. V jednom roku uvidím truhlici. Vytáhnu šperhák a připlížím se k ní. I když to vypadá, že jsem tu sama, opatrnosti není nikdy dost. Ještě chvilku ... Pomyslím si šťastně a otevřu trhlu. Pohled, který se mi naskytne, musí rozzářit oči všem, i když třeba nechtějí. Najednou ztuhnu. A zase v rejži. Pomyslím si a vybaví se mi nejhorší zážitek ... Teď však nemusí být tak hrozný ... Na to samé se mohu zeptat já tebe ... A dělám to? Jak si někdo může být tak jistý, že ho nechceš okrát ty? Ale teď zpátky k tvé otázce ... Co tu dělám. Jak nejspíš vidíš, stojím a mluvím s tebou. Tohle slyšíš. Odvětím opatrně a čekám jak zareaguje ... |
| |
| Amegilioma: Co tu dělám? Hlídám cennosti mého pána. Půjdeš s námi. řekne a ti zbylí dva tě chytí za předloktí a vyvlečou tě ven. Odvedou tě do Dlouhého domu a tam s tebou hodí na zem. Pane omlouvám se, ale tady tato žena kradla ve vaší chýši cennosti z vaší truhly. Všimli jsme si jí náhodou, když jsme se vraceli pro váš náhrdelník. řekne a podá náčelníkovi vlčí zuby na provázku. Jestli je opravdu tak dobrá, že si jí do té doby nkdo nevšiml. Připojí se k výpravě nebo ji popravíte. Ať si sama vybere. řekne a usměje se. Ostatní barbaři: Pozorujete dění u vchodu a jelikož u barbarů dá náčelník na rady i svých vojáků tak můžete projevit svůj názor, ale pozor na to co řeknete. |
| |
| Tábor Že sem si toho nevšimla. Pomyslím si a než stihnu protestovat už mě vedou pryč. Spadnu na zem, ale hned se zase zvednu a podívám se na toho muže, kterýho oslovili "pane". To je mi teda pán. Pomyslím si při pohledu na něj. Ráčejte odpustiti, pane ... ehm ... Naoko se zakuckám. Nemůžete mne obvinit z krádeže, když jsem nic neukradala. Přiznávám, měla jsem to v plánu a vše bylo dokonalý až na pitomou náhodu, když se objevili vaši ... ochránci? Dodám a tázavě se na ty tři podívám. A pokud se jedná o tu nabídku ... Myslíte si, že sem tak hloupá a nechám se dobrovolně popravit? Nechcete mi alespoň říci něco o té ... Výpravě? Zeptám se po chvilce odmlky a podívám se na něj s kamennou tváří ... |
| |
| Když je tichoa máme každý něco navrhnout raději mlčím. Doopravdy mě nic nenapadá a hlavně nic co by pomohlo. Teď spíše myslim na Kyru a mého syna. Ze snění mě vytrhnou strážci. na tváři se mi objeví úsměv, prohlédnu si ženu na zemi. Náčelníků jestli to je lapka na co bysme ji potřebovali. Vždyť nám může bodnout dýku do zad a možná má něco společnýho s nekromancery. A ehm... i když to je lapka je to taky žena. Co kdyby tady mužům zatancovala... třeba bez šatů. Tutově by to zvedlo morálkua možná, že nejen morálku. Začnu se smát. |
| |
| Pro všechny: Ti kdo slyšeli Mataovu poznámku o tanečku bez šatů se hlasitě rozřehtali a místo pomyšlení na výpravu se začali radovat z toho jak to Matau pěkně vymyslel. Náčelník je však umlčel. Několik z náš bude muset pronikout přes Mohaultské hory k nekromantům a zabít jejich vůdce. Nemrtví zaplavují naši zemi a my to nehodláme dále trpět. řekl a už se netvářil tak přísně. Po dokončení své řeči začali opět muži skandovat Taneček, taneček, taneček! náčelník je však okřikl. A pak už bylo ticho. |
| |
| Otočim se na náčelníka a sklopím zrak. cítím se dosti provinile a za svůj návrh se trochu i stydím. Pakliže zabít jejich vůdce já se hlásím. vykřiknu sevřu dalně v pěst. Můj pane dovol ať pomstím smrt své ženy a mého syne. Ať zadupu kosti nepřátel do země a vrátím je tam odkud se vrátili. Ať vrátím jejich vnitřnosti do jejich útrob a ať můj meč odsekne hlavu jejich vůdci. Pak vstanu a zanču skandovat. Smrt! Smrt! Smrt! |
| |
| S naštvaným výrazem se podívám na togo barbara, co se odvážil vyslovit to. Neudržím se a vezmu do ruky svůj meč, předtím schovaný pod šedým pláštěm. Ještě jednou cekneš a seš bez hlavy, to ti říkám. Upozorním ho s tvrdým výrazem v tváři. Opravdu si myslíš, že bych to udělala? Ale máš pravdu, byl by to skvělý únik, ne? K tvému štěstí, nejsem taková, jakou mě popisuješ. Díky za pochopení. Odseknu mu a pak se podívám na toho "náčelníka". Hlásím se taky. Řeknu s klidným hlasem a trochu se pousměju. Koutkem oka se podívám po všech přítomných ... |
| |
| Kouká nepřítomě do země... "jdu znovu do věže" oznámý |
| |
| Takže... Napřed náčelník vede proslov o nemrtvých, přidávám se k jásotu, ale jinak mlčím. Pak přivedou nějakou zlodějku, přičemž se všichni jako obvykle projevují jako prasata.... Pak je náčelník (moudrý muž) konečně zklidnil a začalo se mluvit o něčem zajímavějším... Na to jednoduše odpovím:Já jdu taky, a pak už mlčím... |
| |
| Pro všechny: No výborně. Všichni kdo se přihlásili ať zde zůstanou. Ostatní se vrátí k předchozí činnosti. řekne vůdce a pak se posadí do křesla. Prohlédne si vás a pak řekne: Každý mi popořadě předvede co umí a v čem si myslí, že vyniká nad ostatní zde přítomné. |
| |
| Jak ostatní barbaři odcházejí sleduji ty co zůstávají. Pak se otočím náčelníka vytáhnu svůj obouruční meč a vrazím ho do země. Můj pane po 5 let chodím světem a hledám vrahy své ženy a syna. Po těch 5 let jsem zesílil jak jen to šlo mé svaly lámou kámen a můj meč v mých rukou utne nepřítele v pase. Nemyslím si, že jsem něčím vyjímečný, ale jsem si jist, že jsem schopen pomoct. Pak se ukloním a ruce položím na meč. |
| |
| Samozřejmě zůstávám. Otočím se k náčelníkovi a stručně mu sdělím:Náčelníku... Netvrdím, že jsem nejsilnější ze všech, ale přesto jsem hodně silný. Jsem skromný, nevadí mi delší hladovka a bojoat také umím... Poté zmlknu a čekám na jeho reakci. |
| |
| Sleduju Mataua stejně nás tam chtě, nectě povolaj... Odcházím do věže zachumlám se do kožešin a sleduji noční oblohu |
| |
| Sleduji, jak se to tu postupně rozvolňuje a zůstáváme tu tři. Beze slova si vyslechnu ty dva barbary a pak se otočím k tomu muži, jemuž říkají náčelník. Sám jste se již přesvědčil o tom, že se dokážu často dostat nepozorovaně tam, kam chci. Někdy je však špatný den a chytí vás ... Pokrčím rameny a skoro nehnu žádným svalem na obličeji, když mluvím. Jsem zloděj a umím bojovat. Neříkám, že jsem v boji odbornice, ale minimálně jeden za sebou už mám. Trochu se ušklíbnu při vzpomínce a mi obličej znovu stvrdne. Nevím, co víc bych potřebovala ke svému životu, tudíž nic víc neumím, snad kromě střelby z luku. Pokrčím rameny a čekám jak zareaguje. |
| |
| Ti v dlouhém domě: Náčelník se usměje a řekne: Vaše skromnost mě překvapila. Ano jste ti, které hledám. Zvolte si mezi sebou svého vůdce, který vás na výpravě povede. řekne a opět čeká, na vaši reakci. Celé to bude jeden velký test vašich schopností. Nejspíše. Trisanus: Na věži je klid, ale pak uslyšíš v dálce koně. |
| |
| Postavím se a podívám se na zbylé dva. Nejdříve si prohlédnu tu ženu. Tak téhle bych do rukou život nedal bůh ví jak by s ním naložila. Pak shlédnu barbara. Nevím co si mám myslet o něm, ale radši jeho než tu ženu. Otočím se na náčelníky. Pane pakliže bych měl volit vůdce a nemohl si vybrat volil bych sebe. Ani jednoho z nich neznám a nevím ajk moc jsou spolehlivý či ajk jim důvěřovat. O sobě však můžu říct, že v boji jsem spolehlivý a nezradím. Pak ty dva znovu přejedu pohledem. Ale řekl bych dále, že jediný kdo může nám velet jste buď vi, a nebo každý sám sobě. |
| |
| Podívám se z věže.. zavolám na náčelníka Koně ! Do prdele top zase budě něco děsnýho, jako by nám nestačila ta ženská v táboře |
| |
| Trisanus: K bráně přijede kůň a na jeho hřbetě polomrtvý voják. Člověk. Má na sobě královskou uniformu a je těžce poraněn. Složí se na zem vedle koně a z hrudi mu trčí 2 šípy. Chrčí a v rukou svírá zakrvácený pergamen. |
| |
| rychle slezu z věže a otevřu bránu pokud to jde... Máme tu raněného |
| |
| Podívám se znovu na toho muže, který je tak nezdvořilý. Jemu? Možná ... Nevím ... Má autoritu ... Pomyslím si a pak se zadívám na toho druhého. Moc toho nenamluví ... Nemůžu to určit ... Pak zase obrátím svůj pohled na toho "náčelníka". Nemohu posoudit mezi těmi dvěma. Tady pana milého ... Podívám se směrem na Mataua. ...Nemohu říct, že bych k němu cítila důvěru, ale myslím, že má autoritu a dokáže zachovat chladnou hlavu, i když jsou jeho projevy někdy ... Zarazím se a pak znovu pokračuji. Nevhodné. A tady pan mlčenlivý ... Nikdy se moc neprojevil a jeho proslovy jsou krátké, takže pokud by záleželo na mě, zvolila bych pana Milého. Sebe určitě ne ... Mám k tomu několik důvodů a jedním z nich je i ten, že v podstatě ani přesně nevím, o co se jedná a rozhodně jsem nebyla vychovávána pro boj, i když bojovat umím, a nemám myšlení jako válečníci v tomto táboře ... Uončím svůj výklad a podívám se na něj. |
| |
| Trisanus: Seběhnete se kolem něj, ale zjistíte, že už to má za sebou. Křeč pocolila a pregamen se mu vykutálí z ruky. |
| |
| Vemu pergamen a běžím za náčelníkem. jem i úplně jedno jestli skočím někomu do řeči. Řeknu mu co se stalo a podám mu pergamen |
| |
| // Pj hele newim jetli je to tu normál na Adnoru ale mojep ostava má nulový atributy |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| // jj thx |
| |
| Trisanus: Načelníka jsi nepřerušil. Ani nemluvil. Vzal si pergamen a pak řekl: Olon žádá pomoc. Jenže já nemám bojovníky nazbyt. Vy tři. Pojedete do Olonu a vyřídíte můj vzkaz. Nemohu poslat vojáky, sám mám málo a trpím útoky. Poslím tyhle tři mistry, žoldáky. Snad budou nápomocni. Vím, že mistři nejste, ale oni to neví. dořekne a mrkne. A ty pojedeš s nimi. řekne a ukáže na Trisanuse. |
| |
| Jak přiběhne Trisanus doprovázím ho pohledem. Pak čekám na reakci náčelníka .Můj popis od té dívky mi docela lichotil její výběr byl však neuvážený. Pak se zadívám an náčelníka a vyslechnu si to. Jsitě pane jak si žádáš a pakliže dovolíš připravím se na cestu. |
| |
| Ukloním se Jem nadšen náčelníku ale potřeboval bych nějákou zbroj, nebo alespoň silnější zbraň. Pokud máš tak bych si jí rád zapujčil. Najednou kouknu na ženu. A kdo jsi ty?? No to mě podrž ženská v táboře, alespoň že má nohy u sebe |
| |
| Všichni: Náčelník řekne: Matau. Jsi skromný a máš odvahu převzít na sebe zodpovědnost za všechny. A za jejich životy. Bargad. Jsi ten poslední kdo promluví. Podřídíš se vůli většiny. Amegilioma. Nepozorovaně se pohybuješ, chladná jako led, ale uprímná a pravdomluvná. Trisanus. Oddaný. Budete dobrý tým. Trisanusi. Dostaneš zbroj. Zbraní máme málo. Ve zbrojnici si o ni zažádej. Vy ostatní jděte do stájí a chystejte koně na cestu. A připravte jednoho i pro Trisanuse. řekne náčelník a pokyne vám, aby jste škli ven. |
| |
| Ukloním se náčelníkovi. Je mi ctí můj pane. Když odcházím vezmu svůj kožich na povrchu silná medvědí kůže vevnitř vyplněn liščí srstí. an Ramena jsou vycpanáa ozdobená havraním peřím. Ten přes sebe přehodím. Pak vyrážím do stájí a najdu si tam svého koně. Je to silný hnědý hřebec vezl mě už několikrát a já sám jsem si na něj zvykl. P5ejedu mu rukou po hřívě a pka na něj položím sedlo. Tak můj brachu vyrazíme na další výpravu. Pak jdu tam kde přenocuji a vezmu zbytky svého vybavení taky jídlo an cestu naložím to do vaků a pak si dojdu z5 ke koni a naložím to an něj. Tak a teď najít nějakého koně pro Trisanuse. Rozhlížím se po stáhi a hledám nějakého dobrého koně najdu tam šedého hřebce. I jemu dám na záda sedloa pak vyjdu s koňmi před stáje čekajíc na zbytek. |
| |
| Jdu do zbrojnice a zažádam o zbroj |
| |
| Trisanus: Dají ti tvrzenou koženou zbroj. Pobitou kovovými nýty. |
| |
| Poďekuji a jdu za ostatnímy.... |
| |
| Podívám se na toho muže, když mě osloví. To nebylo zrovna přívětivé pozdravení, nemyslíš? Navíc ... Cožpak nemáš oči, nebo nepoznáš ženu od muže? Odvětím s klidem a pak znovu pokračuji. Navíc, neznám důvod, proč bych se měla představovat jako první. Pokud jsi muž, měl by ses představit první ty, neníliž pravda? Zeptám se a pak se otočím k náčelníkovi. Chladná jako led .. To už mi někdo řekl ... A je to taky pravda. Stačí se jen na sebe a své chování podívat? Ale co? Nevadí, byla jsem tak vychovaná a jsem za to ráda. Pomyslím si, nic však neřeknu a vyjdu za Matauem ven. Když vejdu do stáje, hned můj pohled zabloudí ke krásnému bílému koni. Přejdu k němu a něžně mu položím ruku na čelo. Ty jsi nádherný ... Jakpak se jmenuješ? Zeptám se ho potichu a pak ho pohladím po hřbetě. Myslíš, že si mohu vzít tohoto? Obrátím se na Mataua... |
| |
| Podívám se na tu ženu a na koně. Asi už to tak bude. Pousměji se. Njn ženská vidí koníčka a je unesena. Pak k ní přistoupím. Když už spolu tak bysme se mohli představit ne ?? Pomalu jí podávám ruku. Matau. Pak se podívám an svoji ruku od hlíny s pár puchíři a zase ji zasunu z5. Na tváři mám přihlouplí úsměv. Otočím se k vchodu do stájí. Kde jsou sakra ti zbylý dva ?? |
| |
| Zakřičím na ostatní, Chce ještě nikdo zbroj? |
| |
| Jakmile přitaká začnu ho hned osedlávat. No, to bychom asi měli. Řeknu mezitím a pak se narovnám. Amegilioma, ale klidně mi zkráceně říkej Ami. Pokusím se o úsměv, který se mi vůbec nevydaří a tak se znovu obrátím čelem ke koni a smutně se mu podívám do očí. Jednoho už tu máš, kde je ten druhý t ti asi nepovím, jsem tu dneska poprvé ... Kývnu hlavou k Trisanusovi. Ne, já svou zbroj i zbraně mám. Odvětím a sundám si šedý plášt, pod kterým byl skryt luk s toulci šípů a vak. U pasu je zavěšený meč a na krku visí malý černý váček. |
| |
| Jo a dámo omluvte moji nezdvořilost, jsem Trisanus... říkejte mi jak chcete. Uklonim se |
| |
| Přikývnu a ještě k tomu dodám. Zas až takové obřady být nemusí, drahý Trisi, nevadí? Nerada říkám dlouhá jména ... Já jsem Amegilioma, ale pokud chceš, říkej mi Ami ... eho úklona mě i pobavila ... Kolikrát ještě dneska budu muset říct své jméno? Napomyslím si přitom, protože už mě přestává bavit... |
| |
| Otočím se na Mataua.... Hele prosim tě jakýho mám koně |
| |
| Těší mě Ami. Pak sleduji Matau. Kůň, tendle popelavý. A podávám mu otěže. Pak nasednu na toho svého. Kde je ten poslední ?? A zrovna o něm jsem si myslel, že je dochvilný. Pak koně pobídnua dám si kolečko v osadě vratím se pak ke stájím. Nádherný pocit sedět zase na koni. |
| |
| Zadívám se na Mataua. Mrzí mě, že já nemohu říct to samé ... Netěší mě, Matau. Je mi líto, ale byla bych raději, kdybychom se nepoznali. To, že jsme se poznali a já se k vám přidala, je jen to, že mi nic jiného nezbývalo. Prohlásím a pokrčím rameny. Poté se vyhoupnu na svého koně a pohladím ho po lesklém krku. Jak ti budu říkat? Zeptám se a ponořím se do vzpomínek. |
| |
| Nasednu na popeláka. poplácám ho po zádech a chytnu za otěže Bože, naposledy jsem na koni jezdil v 9 letech. |
| |
| Christ: Spolupráce barbarů a kentaurů byla vždy oboustranně prospěšná. Ty jakožto druid si je doprovázel a lečil jejich rány pomocí sil přírody a její hněv jsi obracel proti nemrtvým. Je už noc a táborem se prohání ledový vítr. V tvé provizorní stáji je poněkud zima a rozhodneš se zajít se ohřát ke svým koňským přátelům. Ve stáji však skupinka barbarů a jedna žena sedlají koně a chystají se někam vyrazit. Co to má znamenat? |
| |
 | Zavolám na skupinku a na ženu: ,,Hej co se děje? Kam jedeš?" přiklusam k nim trochu zrychleně. že by je to už omrzelo a voni chtěly vypadnout? pomyslym si než k nim doběhnu. |
| |
| Pro všechny: Nad táborem se shlukly velké a šedé mraky plné ledového deště. Místo kapek však začaly padat vločky. Zima byla blízko a toto byli první poslové. Zmiy jsou zde kruté, ale vy jste již zvyklí na ty třeskuté mrazy, které v zimě panují. V táboře je na zimu dost zásob a pokud nebude dlouhá tak s nimi vystačí. Brzy se hustě rozesněžilo a zemi pokryl jemný poprašek sněhu. |
| |
| Po spoustě keců které jsem ani moc neposlouchal, jsem si jen zašel do chatrče pro sekeru a kožešiny. Pak jdu do stájí, beru nachystám si koně, pak přijíždí nějaký kentaur... Jen se na něj podívám a pak se rozhodnu že budu mlčet, ať si s ním promluví šéf. |
| |
| POdívám se na kentaura... A kdo pak jsi ty mistře čtvernožko Takovejch novejch tváří |
| |
| ,,Kdo asi, říkaj mi felčar lesa, nebo taky drujd. Sem léčitel. Kam jedete? A kdo ste?" zeptám se jich. Lékárničku s bylinkama přes rameno. V ruce svoji hůl kterou nosim všud sebou. |
| |
| Sleduji konečně přicházejícího Bargada. Konečně jsme všichni tak honem musíme vyrazit dřív než sníh pžehradí všechny cesty. pak k nám však přijíždí kentaur prohlídnu si ho se zájmem, jelikož jsem jich za život takhle viděl málo. Jeho styl pozdravů je sice neomalený a drzý, ale co se dá čekat od někoho kdo je napůl zvíře. Ehm mistře kentaure vyjíždíme pryč máme své poslání. A kdo jsme řeknu až se představíte vy , jelikož mi nebylo oznámeno, že kentauři se po světě promenádují beze jména. Ve tváři mám vážný výraz . pak se otočím na zbytek. Tak honem nasedat ať můžem vyrazit. |
| |
| ,,Crist." řeknu mírně nevrle. ,,Mi kentauři máme taky pár pravydel, třeba že když se někdo zeptá kdo ste tak je slušností odpovědět." Z výrazu barbara soudim že nebude moc přátelský. Zadupu kopytem. My kentauři, je nás málo, za poslední dobu sem našinců moc nevyděl. Naposled to byl Markus Rey. |
| |
| Podívám se na kentaura s mírným zájmem. Těší mě mé jméno je Matau a toto jsou mí společníci míříme do Olonu a pak ještě někam vyslal nás samotný náčelník. Pak se na chvíli odmlčím. Ještě něco ?? A příště sluší pozdravit. Pak popoženu koně a mířím si to k bráně. |
| |
| ,,Nemněl bych se přidat k vám? Drujd se ve zdejší zemi dosti vyzná." nabídbu své služby. Beztak se budu v táboře nudit a navýc tu nejsem jedinej felčar ve městě. Podívám se přes rameno na tábor a na padající sníh zvěstující zimu. |
| |
| Rozesměju se. Konečně jdeš k věci. Jestli chceeš a tvému vůdci to nebude vadit jen se přidej, léčitele určitě potřebujem a pokud vím jste vy kentauři dobrými střelci ne ?? Ten se nám totiž taky bude hodit. Sleduju kentaura s mírným úsměvem. No skupinka se nám rozrůstá. |
| |
| ,,Sám sem svým pánem. K tomuhle ležení sem se dostal náhodou, když po jednom boji asi před rokem sem procházel bojiště. Hledal nějaké věci co by se hodily a hledal nějaké přeživší. Našel sem jednoho muže, zdál se být dosti zubožený a tak sem mu pomohl, vyléčil sem ho a on mi na oplátku nabýdl místo felčara jeho armády. Ukázalo se že je to sám kapitán nebo tak něco. A od té doby putuju s touhle armádou a zdokonaluju se v obouch záležitostech, jednak jako felčar, a za druhý jako drujd." řeknu a udělám ještě jednen krok dopředu. ,,A pokud de o to střílení, je to pravdal, akorát nemám žádnej luk, jestly ste si nevšiml, jen svoji hůl a toulec se šípama." dá se říct že sem se mírně usmál, ale v tuhle dobu toho moc na tváři k spatření nebylo. |
| |
| Amegilioma: Připadá ti, jako by ti kůň rozuměl a sám se natočí tak, aby mu byl vidět krásný stříbrný ohon. Co to má za význam si můžeš jen domyslet. Trisanus: Kůň si odfrkne a pomalu s tebou vyjede ze stáje. Venku se rozeběhne a ty ho budeš muset zkrotit. Zdá se divoký. |
| |
| Pokouším se koně zkrotit.... Iklidňuju ho hlasem. |
| |
| Podívám se za tím hlasem a zpatřím kentaura. Můj obličej se změní v překvapení. Nikdy jsem kentaura naživo neviděla, ale slýchávala jsem o nich. To by mě zajímalo, jestli léčí taky z bylin, anebo používá kouzla, ale vzhledem k tomu, že je to kentaur ... Pomyslím si a pozorně si ho prohlédnu. Do jejich rozhovoru se však nepletu. Příhodná chvíle ... Můžu téct a navíc mám koně, ale ... Slíbila jsem to a tak to musím dodržet. Pamatuješ, cos slíbila tehdy? Když jsi byla ještě malá? Ale co je to minulost? Jen hloupé otázky .. Žiju v přítomnosti a minulost je jen škaredá vzpomínka. Nesmím se do ní už vracet ... Pomyslím si a podívám se do dálky a přitom pohladím koně po krásném krku. Najednou si uvědomím, že mi kůň jakoby rozumí. Podívám se na stříbrný ohon a zatvářím se nechápavě. Copak mi chceš říct, milý? Zeptám se ho potichu, ale potom můj pohled upoutá Trisanus. Zvednu jedno obočí a sleduji jeho pokusy zkrotit koně. O co se to snaží? Ale ten kůň je chytrý, ostatně jako každý jiný ... Pomyslím si pobaveně a pak se nahnu k uchu svého koně. Máš rozumného přítele, ale doufám, že to hle mi dělat nebudeš, že ne? Mám pocit, jako bys mi rozumněl každé slovo, které ti povím a že mne posloucháš ... Přiznám mu, což mě překvapí, ale nedbám na to a pohladím ho po krásné hřívě. A jak ti vlastně mám říkat? Chtěl by jsi nějaké speciální jméno, nebo už se nějak jmenuješ? Zeptám se ho znovu. |
| |
| // PJ mam si hodit ?? |
| |
| -------------------------------- Můžeš |
| |
| Amegilioma: Kůň se vzepře na zadní a zaržá. Kope do vzduchu a pak dopadne zpět na nohy. Toto zopakuje několikrát. Všichni Z brány se ozve stráž: "Tak pojedete nebo ne?" |
| |
| Trisanus: Kůň se vzpírá, ale ty se úspěšně držiš v sedle. Po chvilce zkrotne a nakonec se uklidní a nechá se vézt. Pochopil kdo je pán. |
| |
| Uffffff, hodnej koník hodnej Jedu směrem k bráně. Nooo, jestli to nebude něco na způsob krocení koní tak to bude hračka setřu si kapičky potu z čela. Kouknu na Amegiliominina koně jak kope do vzduchu. Co pak ?!..... Tobě taky zcvoknul kůň pravim k ní. No .... že by další ródeo?... no tentokrát budu dívákem já Usměju se......Snad e jí nic nestane |
| |
| Pobaveně se dívám jak se jeden z nich snažil skrotit hřebce. Když už to vypadá že to udrží tak doklušu k němu a vzepřu se na zadní a zase dolu se slovy: ,,Snad ti koně nedělaj problém?" řeknu trochu s vážností, ale celkově upřímě. Nebude moc zvyknutej na koně. A já ho vozit nebudu. pomyslym si. |
| |
| Překvapeně se ho chytím. Hej, co se ti jako nelíbí? Klídek, neboj se prosím tě ničeho a zastav... Řeknu celkem vyrovnaným a tichým hlasem směrem ke koni. Ale ... On ... Se nezcvoknul ... Je to kůň ... Vydám ze sebe odpověď Trisanusovi a pokouším se svého koně uklidnit. Myslela jsem, že mi rozumíš, ale jak de vidět, tak nejspíš ne ... Konstatuji skoro suše a trochu se zamračím ... |
| |
| Amegilioma: Kůň si odfrkne a njspíše se uklidní. Pak pohodí hlavou směrem k provaze co ho drží uvázaného. |
| |
| Pousmějise a pohladím koně po krku. Ale ne, že mi hned utečeš, platí? Zeptám se a sklouznu ze sedla. Nemusel jsi tak vyvádět ... Řeknu a začnu odvazvat provaz, který ho drží. Potom pohladím koně po nose a znovu se na něj vyšvyhnu. Provaz však pečlivě schovám do brašny, kterou mám s sebou. |
| |
| Amegilioma: Kůň s tebou pomalu vyjede ze stájí. |
| |
| Pomalu vyjedu ze stájí a pak popženu koně do klusu a doženu Trisanuse, který jede k bráně. Zdá se, že koně občas dokážou dovádět co? Zeptám se a podívám se přitom kamsi do dálky ... |
| |
| To ano, ještě teď mě bolje záda.. jestli mi tohle udělá uprotřed boje..... . Pousměju se....... už si radši ani nedomýšlim ale hlavně že jsme to přežili ve zdraví.... |
| |
| Zmračím se a znovu se na něj podívám. Ve zdraví přežili ... Jsem zvědavá, jak to teda přežijeme dál, když je teprve začátek. Odvětím vyrovnaným hlasem a hned zase sklopím oči. Tak jedete konečně? Otočím se na ty dozadu a křiknu. |
| |
| Vydám se rovnou k bráně za ostatníma. Ještě že s jejich koněma dovedu mluvyt, a nemusim nikoho vozit na zádech. To nikdy. pomyslym si a přidám trochu do kroku. ,,Takže kam vůbec jedeme? Nebo je to až moc tajný na to aby to jeden drujd věděl?" zeptám se do vzduchu všech. |
| |
| Já to sám nevím Christe Odplivnu si a otočím se na Amegil. Vým že jsme teprv na záčátku ale která smrt je přijatelnější pro hrdinu.... Boj s nemrtvou přesilou nebo rozdupán vlastním koněm ?! |
| |
| ,,To poslední mě nehrozí, o to se neboj. Já plánuju umřít až za hodně dlouho, obklopen lesem a kentauří rodinkou. " zasměju se a upravym si popruh přidržující toulec se šípy. ,,Akorát to má jednu malou nevýhodu. Nemám luk, ale toulec se šípy jo. Ještě nějakej ten luk by to chtělo.Kde ho tady můžu vůbec ještě sehnat." zeptám se ho. |
| |
| zkus to ve zbrojnici..... snad tam něco budou mít kouknu na něj s údivem Ty vole on se snad z toho kentaura stane ještě hraničář a ochránce rodiny... hmmm o další důvod víc proč bojovta proti nemrtvým |
| |
| ,,Tak dobře, hned sem tady." řeknu a klusem odběhnu ke zbrojnici kde zabušim na dveře( nebo dám o sobě jinak vědět ). ,,Nutně potřebuju nějakej kvalitní luk. A jeden toulec šípů." řeknu tomu kdo se první oběvý. |
| |
| Christ: Výdejce jen něco zavrčí a za chvíli ti podává luk z tisového dřeva a toulec šípů. |
| |
| soukromá zpráva od Christ Nargum - pastýř stromů pro |
| |
| Vezmu si obojí co my podá a luk hned vyskouším kuli pnutí, toulec si přendám přes rameno. Pak se vrátim rychlym tempem zpět ke skupině. Zastavym se s lukem již přes volný rameno. ,,Tak můžem vyrazit." vzepnu se ještě na zadní a zamácham předníma ve vzduchu. |
| |
| Po celou dobu jsem u brány a pozoruju dění. Achjo jak dlouho tu ještě budem tvrdnout ??? To je nejdřív kůň teď luk než se tam dostanem bude pozdě. Poslouchám vše co si říkají a přitom se chytnu az čelo. To je teda materiál. Pak si prohlédnu všechny. Honem jdem nebo tam přijedem a bude pozdě. Prohlásim a vyjedu pomalým krokem koně. Doufejme, že nepřijedem pozdě. |
| |
| Když barbar řekne že vyrazíme tak se připojim k jeho koni a zeptám se barbara: ,,A kam že to vlastně vyrážíme? Jestly to není zase moc tajný. A ještě jednou se omlouvám za zdržení, ale toulec se šípy bez luku by my byl na dvě věci." pak počkám na odpověď a pak se podívám ještě po ostatních jezdcích. Zajímavá pospolitost, velice zajímavá. Snad to něčemu pomůže , to že nejsou všichni z jednoho rodu. pousměju se. |
| |
| Zatímco ostatní žvanili o ničem, jsem nasedl na koně a pomalu s nimi vyjel. Jejich řeči neposlouchám, nemám na to náladu. |
| |
| Jedu za matauem Tak co Mate, už se těšíš až budeme kopat ty kostnatý prdele z týhle země |
| |
| Alighor: Sedíš v hospodě před korbelem piva ve městě Olon, které je zároveň hlavní město Olonského hrabství. Nudíš se a jediným rozptýlením ti je hádka dvou orků, který z nich je silnější. V koutě brnká nějaký brad další z těch odporných písniček a ty máš sto chutí mu nacpat tu jeho mandolínu do krku, aby přestal hrát a zároveň i zpívat. Hádka orků nakonec přejde ve rvačku, kterou však po chvíli přeruší poplažný roh a několik dunivých ran. Jedna z nich smete i kus zdi hospody a jedna její část se úplně zhroutí. Každý se snaží dostat pryč. Nemrtví zahájili obléhání. |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
 | Hospoda: V klídku si tak sedím a nepříliš nadšeně pozoruji dění kolem sebe. Jak můj neutrální výraz prozrazuje, považuji tuto hospodu jen za daLśí z mnoha nevýrazných putyk, kde se dá tak akorát něco pojíst, nebo zvlažit hrdlo. V momentě, kdy hádka těch dvou slizkých oblud přejde v bitku o holý život, lehce se pousměji. Už jsem si zvykl, že vídám taková stvoření vysedávat po hospodách, i když by měly být zalézlé někde v horách a příliš nevystrkovat nos ze svých dět. Takové u nás zabíjeli na potkání, jako nějaký podřadný hnus. Poplašný roh - ten zvuk se mi náhle prožene hlavou. Znám ten tón a jde o zvučnou melodii, která mne vždy vyburcuje do pozoru. S hmátnutím pro meč na vedlejší lavici, vstanu tak prudce, až má kolena narazí do stolu a div jej nepřevrátí. Jako každý barbar, jsem i já zvyklý na bolest, proto ani nevnímám možné pohmožděniny z okamžiku, kdy se má stehna dotkla tvrdého dřeba stolu. Jsem zvyklý sedávat nedaleko dveří, proto by se mi mělo podařit úkrokem dostat do uličky mezi stoly. Pokud jsem svůl povalil, bude průchod o to snažší. Snažím se dostat ven, což je také jedna z možných cest, jak se dostat z téhle stísněné prostory. Jsem cvičen k boji, proto nepomýšlím na úprk. Slyšel jsem již v těchto krajích o podivném moru, po kterém i mrtví z hrobů vstávají, doposud jsem měl ale štěstí vidět jen pár takových a nikdy dost z blízka na to, abych se s nimi utkal. Nyní snad nastal ten čas. |
| |
| soukromá zpráva od Alighor pro cprintf ("I já tebe hochu"); |
| |
| Alighor: Roh dál svou melodii burcuje město dokud i jeho nezasáhne jeden z mnoha kamenů. Ale počkat. Všimneš si, že to nejsou kameny. Ten, který rozbořil hospodu, vypadá jako velmi nahuštěná magická esence. Možná vrhají ono prokletí přes hradby, doufaje, že se město pozabíjí navzájem. Dva orkové, kteří byli ještě před chvílí nejhoršími nepřáteli, nyní zapoměli na své spory, popadli své zbraně a co nejrychleji utekli. Salva zápalných šípů zalila oblohu a šípy dopadaly všude kolem. Několik jich zapálilo střechu hospody. z citadely se ozve poplašný zvo, který svolává všecny bojeschopné muže do zbraně. |
| |
| V blízkosti hostince: Vyčkal jsem vhodného okamžiku, kdy oblohu pročísla snad stovka šípů. Zatím jsem měl ve skrytu dveřního rámu čas obepnout popruh pochvy meče kolem své hrudi, aby pochva spočinul na zádech. Po dopadu šípů vycházím již dávno otevřenými dveřmi, které použili ti přede mnou ke zbabělému úprku. Všímal jsem si hradeb se včerejśkem, jakmile jsem přicestoval v toto město a jsou bez pochyby dostatečně vysoké na to, aby byli nepřátele schopni zamířit přímo, nýbrž balistickou křivkou podobně, jako se šípy vystřelenými vzhůru. Vycházeje z nynější ruiny hostince, prohlédnu okolí a tasím meč ze svých zad. Sem tam mrknu k nebi, bude-li se opakovat salva šípů. V tomto případě bych k úkrytu využil převis některé ze střech, co by štítu pŕed jejich ostrými hroty. S mečem skloněným k zemy kousek na stranu, aby mi nevadil pŕi chůzi, třímaje jej oběma rukama, vydám se směrem, odkud přiletěly šípy. Již ze zkušeností dřívějších vím, že obloukem jsou stříleny šípy v době, kdy se útočníci nacházejí za hradbami, tudíž mi i směr příletu šípů ukázal směr, kudy bych se měl vydat k hradbám. Postupuji ostražitě, pevnou chůzí a mimo jiné se snažím pozorovat i obránce, které již náhle utiśený poplach zburcoval. |
| |
| Alighor: Po salvě nastane podezřelé ticho. Ty dva orky jsi nejspíše zaujal svou neohrožeností, protože se s vytasenýma sekerama pohybují ve tvé blízkosti. K bráně vidíš přibíhat několik městských stráží, které odtahují své ranněné a mrtvé. Na místo doráží i klerik, který se snaží narychlo ošetřit zranění. Pak se brána prohne pod údery beranidla a na cimbuří hradeb se objeví jáky žebříků. |
| |
| Blíže k bráně: S bušením do brány mi hned dojde, že se ji pokoušejí prolomit a právě proto pŕidám do kroku. Nezáleží mi na těch dvou, za běžné situace bych je strestal smrtí za jejich existenci, teď mi ale přijdou vhod. Ovšem, pokud se chystají být na mé straně. Kdo to kdy slyšel, aby se nemrtví spolčili s orky, skřety, nebo s jinou havětí? Pravda, havěť jako havěť, těm dvěma za mnou ale můžu být akorát tak vděčný, že mi kryjou záda. bleskne mi hlavou ostatne pochopitelná myšlenka v okamžiku, kdy přidám do kroku, abych se dostal k bráně, nebo alespoň v její blízkost dříve, než bude prolomena. S každým svým krokem se přibližují více k tomu místu a počnu pozvedat meč a připravovat se k boji, který bez pochyby během pár chvil nastane. |
| |
| Alighor: Brána se prohýbá pod rytmickými údery beranidla. K bráně se sbíhají další a další vojáci. Někteří vyběhnou na hradby a zapálí beranidlo. Rány na chvíli ustanou, ale pak se ozvou ve větších intervalech a pak se dřevem brány prosekne rezavé ostří těžké sekery. Orkové tě předběhnou a stoupnou si do první linie. Podívají se na seve a ty z jejich pohledu poznáš, že to nejsou nevraživí soupeři, které dal do hromady jen pud sebezáchovy, ale nejspíše to jsou přátelé nebo dokonce i bratři. |
| |
| Při bráně: Na dojemné chvilky týkající se orků nemám jednak vlohy a momentálně ani pomyšlení. Postavím se rozkročmo, abych měl dobrou stabilitu a kolem mne byl prostor k máchnutí mohutnou obouručkou, kterou nyní třímám skloněnou úklopříčně k zemi, připraven ve chvíli potřeby máchnout. Netlačím se přímo na strážce, poněvadž asi tuším, co nastane. Po proražení brány musí útočníci nějakým způsobem zajistit, aby se vojáci hned nenahrnuli mezi křídla brány, tudíž bude možná následovat výbuch, nebo další použití mě tolik odporné magie. |
| |
| Alighor: Brána povolí a spadne na zem. Zvedne mračno prachu a z jeho úkrytu se vyřítí spousta nemrtvých. Stráže je zatlačí zpět a to nejen díky velkým štítů, ale i díky celkem dobré poloze u brány. Avšak toto měl být jen úhybný manévr. Hlavní vlna již ztekla hradby a nyní se řítí ze schodů dolů, aby strážím vpadli do zad. |
| |
| Při bráně: Než byla brána zcela proražena, stál jsem na místě a bedlivě pozoroval okolí, abych poté mohl zcela využít jeho potenciálu. Ať už jsou schody z hradem jen z jedné, či z obou stran směrem ku bráně, vyberu si téměř automaticky stranu levou, která me mi blíže. Pokročím tedy blíže k ostatním s obratem vlevo, abych byl čelem ke schodům, odkud se ty bestie řítí. Sleduji v prvé řadě jejich pohyb, který nebude na schodech nejspíše příliš obratný a obzvláště houpavá chůze logicky ubírá na stabilitě, čehož mohu využít. Ve druhé řadě pak jejich vybavení. Přes hradby v prvé řadě přelézají především bojeschopní tváří v tvář, střelci procházejí branou, alespoň tak to bylo vždy ve zvyku. Hodlám se tedy držet této myšlenky i nyní, ovšem stále na ostražitosti neubírám. Od slyšení vím, jaké povahy nemrtví jsou a že se nezastaví před nikým a před ničím, i kdyby to mělo znamenat jejich záhubu. Jsou stvoŕeni proto, aby ničili a drancovali a jeden barbar je přece nemůže zastavit. Uchopím meč co možná nejpevněji a ve správný okamžik se rozhodnu k úkrok vpřed, abych se přiblížil těm, kteří sbíhají po schodech směrem ke mě. Pochopitelně, mohou se pokusit o seskok, nicméně nehodlám vést sek v úrovni nohou, kterému by se skokem mohli snadno vyhnout, však o něco výše v úrovni pasu. Kostlivci pro svou lehkou konstrukci vypadají lekcí, však přidává jim to také na obratnosti a síle, nehodlám je proto podcenit, ať už jsou sebelíp oděni. Tak tedy - úkrok s nápřahem a částečný úhlopříčný sek vedený dovrchu tak, abych jej poté měl možnost co nejsnáze stočit. |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| soukromá zpráva od Alighor pro Fajn, tak zatim napiš něco pro mě :) |
| |
| Alighor: NA hradbách se seskupují lučištníci a na schodech napravo získávají nemrtví převahu. Na tebe se čítí nejméně deset kostlivců. Mají štít, helmici a dlouhý meč. Lučištníci vypadají asi takto:  |
| |
| Při hradbách: Jejich počet je mi nyní ukradený, úkrokem se pokusím dostat trochu stranou dostřelu. Jsem si vědom, že pouze s mečem nemám proti šípům šanci, však schody zajisté nejsou natolik široké, aby se jich na mne vrhno všech deset zaráz. Sleduji okolí a především také, zdali nastup na schodiště nedisponuje zastřešením (doposud nezjištěno), které by mi proti šípům poskytlo dostatečný úkryt. Ve vhodný okamžik tnu mečem úhlopříčně, jak již bylo řečeno, poté se se zpětným tahem čepele pouštím do vřavy, kde i lučištníci budou mít možná z vysokých hradeb problém na mne zacílit. Středem jejich zájmu by měl být logicky spíše pluk stáží u brány, proto bych mohl mít čas, dostat se po schodišti o něco výše, držíce se při stěně, abych lučištníkům stížil zacílení podél k zemi kolmé stěně. |
| |
| Alighor: Nad schody žádné krytí není. Kostlivci kolem tebe padají, ale někteří se plazí a máchají meči po tvých nohách. Lučištníci vystřelí a část domobrany padne. Orkové se zdá, už se dostali na hradby a jali se porážet žebříky. Nyní bránou do stráží najednou najedou nemrtví rytíři na mrtvých koních. Prorazí řady obránců a rozlévají se ulicemi a zabíjejí vše co jim přidle pod ruku. |
| |
| Při hradbách: S mohutným rozmachem se tedy pokusím smést ty přízemní beznohé potvory z mého dosanu. Rozdrtit je s využitím délky čepele, abych je dostal ze svého dosahu. V tom hektickém okamžiku kouknu opět na schody, kolik jich ještě zbývá a pokud se neskytne vhodný okamžik, provedl bych otočku čelem vzad s rozmachem meče proti polorozpadlé hrudi koně, jež mi bude nejblíže. Pokud se útok zdaří, jezdec se i při své formě možná bude mít problém dostat spod těžkého těla koně. Pokouším se klídat si záda, aby mne nic nepřekvapilo. |
| |
| ,,Takže to chápu dobře, když řeknu že jedem na nějaký kostlivce? Takže to bude boj. To by chtělo svěcenou vodu." zasměju se. A přidám trochu do cvalu abych popohnal ostatní. Ve cvalu řeknu zvířecim jazykem koní: ,,Tak poďte mý bratři s větrem o závod, Ať naše stíny sou daleko za náma." hecuju jezdecký koně aby pořádně přidaly. |
| |
| Alighor: Velitel stráží troubí na roh k ústupu za druhé hradby. Orkové se zjevně stáhnout nehodlají a dál bojují na hradbách, kryjíce si navzájem záda. Tebe pomalu, ale jistě nemrtví obkličují a i přes tvou ostražitost tě jeden z lučištníků trefí do nohy. Ostatní: Vyrazíte od pevnosti snad nejrychleji jak jste na koních kdy jeli. Jedete snad hodinu či dvě, ale za tu dobu se již dostanete k hraničním kamenům Olonského hrabství. Od nich vidíte doutnající město Olon. Branou proudí tisíce nemrtvých dovnitř a snad jediné místo, které je v pořádku a odkud se nekouří je citadela. Na kraji svahu směrem k bráně stojí desítky trebušetů a k hradbám nemrtví přirážejí další a další žebříky. |
| |
| Vytahuji palcát a mávam s ním nad hlavou a udělám strašný a hrůzu nahánějící bojový ryk. Kupředu!!!!!! Zaječím a na koni najednu do jedné vlny nemrtvých.... kůň aď kope a můj palcát a´d drtí lebky |
| |
| Trisanus: Biješ se jako lev, ale je jasné, že proti mnohatisícové přesile nemůžeš obstát a tak brzo spadneš z koně a někdo tě bodne do boku. Pak ucítíš ránu do boku a zkácíš se k zemi. |
| |
| //No chtěl jsem tím nabudit ostatní :) |
| |
| Snažím se zvednout (což je samozdřejmé) a biju kolem sebe jako mlátička.... snažím se zároveň též vymotat z klubka těch nestvůr. Arghhhhhhhhhhh, vy kostění bastardi |
| |
| Při hradbě: Šíp v noze je pro mne podnětem k rozlícenosti. Na bolest jsem zvyklý, proto ji nevnímám, jako obyčejný člověk a ztráta krve ještě není taková, aby mne ohrozila na životě. Uá!!! vrhnu se s obloukovým sekem na pevnou zem mezi kostlivce, odhánějíce je současně délkou čepele od sebe v úctyhodnou vzdálenost. Okované boty mohu eventuelně využít k doražení zubožených kostlivců. Postupně se posouvám k místu, odkud jsem přišel, abych měl volnou cestu k úprku, bude-li třeba. |
| |
| Trisanus: Po spoustě zranění a chvilce těžkého boje se velmi zraněn dostáváš ven z vřavy, ale několik kostlivců tě následuje a dál nachází tvé slabiny. Alighor: Další šíp. Tentokrát do ruky. Několik kostlivců tě drží za nohy. Ty je však rozdupeš a dál se posouváš tou vřavou dál. Stráže už bojiště opustily a orkové klečí, prošpikováni šípy, na hradbách a z posledních sil zabíjejí ty nemrtvé stvůry. Pak na tebe spadne jeden z těch nemrtvých jezdců i s koněm a povalí tě na zem. |
| |
| Otočím se zbytky sil vkládám do mohutného útoku....... |
| |
| Trisanus: Kostlivce sice smeteš, ale už ti nezbývají síly na útěk a tak jen padneš na zem. Neschopen pohybu. |
| |
| // ajjaaj.. poprví co se my vdrd můj Berserker nevyved |
| |
| Při hradbě: Pokouším se dostat zpět na nohy a co by štítu použít jezdce tak, že jej uchopím levou rukou zezadu za límec kyrysu. Trhnu s ním do oblouku a opírajíc se na okamžik o meč, pokusím se vstát. Tělem jezdce se přitom snažím krýt před dalśími útoky. Ty bestie nemají sice vlastní inteligenci, proti svému ale nepůjdou. Dalśím šípem zraněná ruka vydává bolestné impulzy až do ramene, však pokouším se onu bolest vydržet. Ať už ostrý hrot nasekl některý ze svalů, ruce jsou stále, sic s bolestí použitelné. Zatínaje zuby, vstávám a rozrážím všechno kol sebe. Aaaarghhh....!!! Netuším, jak pevné jezdcovo tělo je, po chvíli možná klouby zbroje a jeho kosti povolí a v ruce mi zůstane jen kyrys. Nyní je tohle všask jediná schůdná cesta, kterou vidím. |
| |
| Snažím se teď (pro změnu) hrát mrtvého. Bože, pokud jseš tak my dej alespoň trošilinku energie abych se mohl nachvíli vzdálit, jen kousek. nebru síly a zase budu dělat čest naší rase Koukám ale kolem sebe (ale nenápadně) a pokud bych viděl někoho se plížit ke mě. |
| |
| Alighor: Možná jsi se spletl. Těm šílencům je jedno co dělají. Rozsekali jezdce, jen aby se k tobě dostali. Jak jsi předpokládal zůstal ti v ruce jen kyrys. Pak kamsi do jejich davu dopadne další nahuštěná esence. Smete je tlaková vlna, tebe nevyjímaje. |
| |
| echápavě zavrtím hlavou, když se Trisanus žene tak rychle do té řvavy a držím se od bitvy dál. Nemám ráda boj ... Proč vlastně jsou? Pomyslím si naštvaně a prohlédnu si ty nestvůry ... Najednou můj pohled upoutá cosi na zemi. Pak se vyděsím, poznám totiž Trisanusovo tělo. Toto pěkně začíná, Hyjé ... Pobídnu koně do klusu a vyjedu mu na pomoc. Seskočím z koně těsně vedle Trisanuse a snažím se ho ubránit tím, co s mečem umím a nepustit k němu nikoho (z nemrtvích). |
| |
| Podívám se nad sebe a uvidím přijíždět malou postavu. Ameg řeknu radostně. Snažímse dostat na nohy..... Jestli tady neumřu tak už nikde. No bolí to ví než krocení koně Po té co si stoupnu a dotanu potřebnou stabilitu a energii se zeptám Ameg. Připravena? |
| |
| Trisanus a Amegilioma Nemrtví vás zbystří a jejich část se vydá nyní k dalším živým. Může jich být tak dvacet nebo třicet. Máchají zbraněmi a chrčí. Pochodují směrem k vám a vedle Ami se zabodne do země šíp. |
| |
| Koukám po zemi jestli někde není třeba krátký meč.... abych měl dvě zbraně. |
| |
| //klidně si na to hodim % |
| |
| Otočím se na Trisanuse a kývnu směrem ke koni. Kdyžtak Ami, prosím ... Ameg, nikdy ... Naskoč si ... Přikážu mu jenom a podívám se na ty nemrtví, co se k nám blíží. Fajn, vy si chcete zahrávat, jo? Tak jen pojďte... Trisanusi, odjeď hned pryč! Přikážu mu potom, aniž bych se k němu otočila. |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| Při hradbách: Uooou... to je má první reakce při odmetení všech kostlivců z cesty a mém odmrštění kamsi stranou. Pokouším se vstát. Jeden ze šípů trčících z mého těla se již zlomil, hrot druhého si prorazil cestu ven z mé paže. Rány o to více bolí a podrážděním se i rozkrvácely. Letmo se rozhlédnu kolem sebe, v jakém stavu skončili kostlivci, berouce ze země svůj meč - pokud byl odmrštěn někam mimo dosah, pozvednu zatím jednoruční zbraň a štít jednoho z kostlivců, abych měl alespoň provizorní výbavu. Šípy prozatím z ran nevyjímám, i když mám třeba čas, nyní není ten správný okamžik. Měl bych se asi dát na ústup, dokud je čas. |
| |
| Buďto tu budem oba nebo oba zmizíme. řeknu směrem k ní.... Já nikdy neposlouchal a navíc nechat dámu aby e sama bila.. to né.. do smrt by jse my smáli... až je už je blízko. |
| |
| Alighor: Tvůj meč je kousek od tebe. Někteří kostlivci vstávají, jiný se plazí. Všichni, ale postupují do města a bránou už se valí pomalejší kostlivci, ale o to více vyzbrojení. Mají na sobě plátovou půlzbroj, dlouhé meče a pavézovité štíty. Dále mají plné helmice. Někteří mají dvě sekery nebo obouruční meče. Ami Kostlivec v jejich čele se fanaticky zasměje a jde k tobě. Pak zachroptí: Pusť ten meč, holčičko, nebo si ublížíš. Hehehehehe. (chroptí) a napřáhne se mečem. Vede sek směrem na hlavu a ostatní kostlivci vás dva obestoupí. |
| |
| Pokusím se napodobyt kostlivce hehe šáhni na ní a urazim ti palici hochu .. při úderu na Ami je nekrytý a tak se ho snažim rozdrtit. |
| |
| soukromá zpráva od Trisanus pro |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| // na chvíli musim jít...... tak za hodinku jsem z5 |
| |
| A smím tedy alespoň vědět, co mi uděláš, když ten meč opravdu zahodím, abych si ... Neublížila, jak ty říkáš? Víš, ani tě neznám a už mám poslouchat tvé rady? omlouvám se, ale raději bych znala důvod ... Odpovím až skoro zdvořile a zatvářím se nepřístupně a v očích se mi zablýskne a odrazím útok lehkým pohybem ruky s mečem. |
| |
| Trisanus: Sice mu hlavu urazíš a ta o kousek dál odletí, ale jen se po dopadu zasměje a tělo kostlivce si pro ní dojde. Zasadí jí zpět a i přez díru ve stěně lebky naznačí kostlivcům, že jsi jejich potrava. On sám se napřahuje k ráně pěstí na Ami směrem na břicho. Na tebe se sesype nějakých šest kostlivců, kteří do tobe buší pěstmi, kyji a jinými chatrnými zbraněmi. |
| |
| Při hradbě: Začíná mi rychle docházet, že až nyní je správný okamžik k ústupu. Většina z přeživších kostlivců je spomalena svým handicapem a to mi dává jistou výhodu. Namířím tedy své kroky ke svému meči, berou jej v pravici, šlapajíc cestou po kostech a sem tam dorážeje ty bez spodní části těla, co se opět probouzejí k neživotu. Se sebráním meče se vydám pokud možno co nejrychlejší chůzí ke druhé hradbě, tedy dále od té první, směrem k nitru města. Po cestě si všímám, zdali nezahlédnu ještě nějakého přeživšího, kterého bych snad mohl vzít při ústupu sebou. Ženu, zraněného muže, dítě, kohokoliv. Zraněná noha mi chůzi stěžuje, však není to tak strašné, horší by bylo, kdybych byl zcela bez ní. |
| |
| Konečně, po dlouhé a chvílemi vyloženě otravné cestě dorážíme k městu. To je však (samozřejmě) v obležení. Chvíli mi trvá než zareaguju, za tu dobu se stačí Trisanus a ta holka na jejíž jméno si nevzpomínám dostat do průšvihu... Jen si povzdechnu a rozjedu se jim, mávaje sekerou na pomoc. |
| |
| Alighor: Nikde nikoho nevidíš a připadá ti, že slábneš. Že ti docházejí síly. A pak si všimneš tvé rány na ruce. Zhoršila se, je podlitá a začíná hnisat. Ze špičky šípu ještě odkapává nazelenalá tekutina. Můžeš jen hádat jaký druh jedu to je. |
| |
| Dále od hradeb: A sakra! zakleju sám pro sebe, bohužel však nemám při sobě ani kus použitelný látky, kterým bych ránu zaškrtil a trhat kožené kalhoty by byl asi problém. Část jedu se už i tak dostala do krve a hrot šípu nyní trčí z mé paže. Na okamžik se tedy pozastavím, abych šíp uchopil a šipku odlomil. Bolest se tak zesílit, jiné řešení však není nyní možné a jsem kus chlapa, tak bych to měl vydržet. Opět se rozejdu a hledím po mrtvolách měšťanů, která by měla na sobě nějakou plátěnou halenu, abych si mohl kus vypůjčit na zaškrcení rány. Kostlivci postupují stále vpřed a snažím se držet od nich s větším odstupem. Pochybuji, že mají mezi sebou lučištníky, poněvadž ti by je neustálým pozastavováním již při tak pomalé chůzi ještě zpomalovali. Postupuji stále blíže k další hradbě. |
| |
| Začnu zuřit. Snažím e ze ebe kostlivce jakoliv dostat .. nejdříve zbraní a pak když tak i třeba pádem na zem (xD) |
| |
| / neeeeeeeeeeeeeeeee |
| |
| Když už někteří z nás sjedou dolu do bitevní vřavy tak já stojim navrchu a snažim se vyvolat nějaké zjevení elementu ( ohnivce, bahnáka, písečnáka, nebo nějakýho enta ) a pošlu to co vznikne přímo do nemrtvých. Náhodně pak vystřelim dva šípy a poprosim vzduch aby je navedl přímo na jejich cíle ( nějakýho výše postavenýho kosťáka ) |
| |
| Sleduju Trisanusovo zbrklé jednání. Jak vidím jeho dobrodružství skončí dřív než to naše. Sleduji jeho boj s tlupou kostlivců a uznale přikývnu, pak však do boje na stoupí i naše milá zlodějka. To už popoženu koně jak trisana a Ami obestoupí rozjedu se na koni tryskem prorazím s nim nemrtvé a pak seskočím a mlátím co to jen dá. Juchůů konečně boj. Tak pojďte nemrtvé hordy můj meč vás rozmele na prach. |
| |
| Alighor: U jednoho z vesničanů uvidíš plátěný vak. Zaškrtíš si tedy ránu a pokračuješ k druhým hradbám. Stráž ti rychle nastevře bránu a pak ji za tebou zarazí. Hradby jsou plné vojáků a zdá se, že tady budou mít nemrtví problémy. Hned k tobě spěchá felčar a ošetřuje ti rány. Ostatní: Tak tahle skupinka byla poražena, ale pak uslyšíte křik, ze kterého mrazí v zádech. Nad kopcem, kde je hlavní tábor nemrtvých, se objeví beliký tvor s křídly a za ním dalš a další. Kostění draci! Z tlam jim plane zelený oheň a jejich oči jsou zrovna takové. |
| |
| Satryš, tady to začíná pořádně vřít, tady to v brzku nebude moc bezpečný. Měl bys vodsaď vypadnout. Ale ty přece neutečeš, ne teď potřebujou tě tady. Odejdeš jako jeden s posledních rychlej si na to dost. dodám si odvahu a pomoci ovládání větrů se snažim drakům sebrat vítr z podkřídel, aby nemohly lítat a musely přistát. |
| |
| Po chvilce zuřivého boje jsme je porazili, ale co to? Dráčci...mizerové... Nachystám si sekeru a čekám až přiletí blíž. |
| |
| Christ: Draci jsou sice trochu zaskočeni změnou větru, ale stále jsou to mocné bytosti z čiré magie a tak plachtí dále k městu. |
| |
| Zavolám hodně silný výtr podobný vichřici a pošlu jej přímo na draky. ( magický nebo ne silnej vítr by s nima mrštíl dál ) Snad se to povede,... nadechnu se a začnu svolávat silné větry ze severu i z jihu. ,,Ó větry severské, vy páni zimy pomozte svému patronovy. I vy Mořské větry pomozte, neb máme zpěch. Když přežiju splatím vám oběť předepsanou zákonem přírody." slíbym větrům oběť zápalnou i obět větru a vodě. |
| |
| Christ: S draky to začne solidně házet a tak jim nezbyde než dosednout na zem. Nyní si však razí cestu k tobě. Může jich být deset snad až dvacet a k jejich vzkříšení bylo potřeba mnoho energie. Ten kdo je stvořil musí být velmi mocný. |
| |
| Ami: Onen kostlivec je smeten Matauovým nájezdem, ale nyní vidíš větší hrozbu a to kostěné draky. |
| |
| ,,A je to tady, čas trochu protáhnout kopyta, sand se někde chytnou mezi stromy nebo skály." řeknu a začnu uhánět co nejrychleji směrem pryč, Zavolám na mocnou matku zemy: ,,O má matičko, hle co bylo proti tobě posláno, dupou dvé děti a spalují tvé širá lány. Povsatň a vrať je zpět tam kam patří. A mě vysvoboď, bach já mohl starat se o tvé lesy a tvé řeky mohl čistit." žádám samotnou zemy aby mě pomohla a ukryla mě před draky, nebo něco s nima udělala aby nebyly tak nebezpečný. |
| |
| Christ: Ze země se zvedne několik zemských elementálů a postupují směrem k drakům. Pak dojde k boji. Golemové prohrají a draci jdou dál, tentokrát zbystří Ami, Bargada, Mataua a Trisanuse. |
| |
| No co...všechno za nás ty kouzelný potvory udělat nemůžou... Chytnu sekeru do obou rukou a pomalu se k nim blížím... |
| |
| Já utíkám od potvor tim stylem že ujedu mimo dosah jejich plamenů ( pokud je vedou ) a vystřelim šíp a zase popojedu, snažim se je držet poblíž bojiště, aby v případě nepozornosti některých kostlivců je rozdupaly. Snad to vyde, Sám sem boj nezažil napřímo, vžicky sem stál mírně zpátky a vbíhal jen pro zraněné který se dlay ještě zachránit. Satryš jak dlouho to potrrvá. Snad je někdo, nebo něco skolí, nebo odvolá.. |
| |
| Za druhými hradbami: Tak se mi tedy podařilo dorazit k cíli, nicméně se mi zdá podivné, že první hradby byly tak chabě bráněny oproti těmto. Myšlenky na taktiku však v mžiku hážu za hlavu. Nyní není čas na lítost a strach, je třeba jednat a ošetřením se zdržím. Ač je můj pohled k felčarovi vděčný, vyřknu jen těch pár slov. Šíp v mé paži, máte protijed? Má barbarská podstata se nezapře ani v tomto okamžiku, kdy bych stále raději bojoval za dobrou věc. Nechci čekat až do okamžiku, kdy padnou další stráže a budu donucen se opět dát na úprk. Jsem stvoŕen pro boj a toho se i hodlám držet! Jelikož jsem ošetřován, bez pochyby sedím, má zdravá paže dimosud spočívá na jílci meče, nyní opřeém hrotem o kamenné dláždění. Je v podstatě mým jediným majetkem a také vzpomínkou na dřívější život. Právě s ním jsem porazil prvního skřeta. Ork, skřet, tu havěť nerozlišuji, patří všichni do jednoho pytle. Ti dva ale... padli za doubrou věc a změnili tak z části můj pohled na můj svět. |
| |
| Alighor: Felčar jen přikývne a vytáhne šíp. Pak ti do rány vlije obsah malé lahvičky. Ty cítíš neskutečnou bolest a tvá zdravá ruka svírá křečovitě meč. Po chvíli bolest povolí a ty si všimneš, že máš ruku již ovázanou a desinfikovanou. To samé se opakuje i u nohy a pak ti dá felčar vypít malou lahvičku. Obsah děsně páchne, ale je to protijed. Co by se dalo čekat. Ostatní: Draci nevypadají, že by jim nějak zvlášť vadilo to, že po nich střílíte a útočíte na ně. Nevšímají si vás a jali se rozbíjet hraby, což se jim také povedlo. Postupují do města a zapalují domy, ničí a zabíjejí vše co jim přijde pod ruku. Tedy spíše pod tlapu. |
| |
| Jen zavrčím něco o hnusných, vyhublých ještěrkách a běžím k tomu nejbližšímu. Je mi sice jasný, že to k ničemu nebude, ale stejně do něj sekám, sekám, sekám.... |
| |
| Za druhými hradbami: Bolest způsobená ošetřením byla vskutku ukrutná, že i já, muž k boji stvoŕený, měl jsem problém vstřebat její účinek. Opakovalo se to dvakrát příliš rychle za sebou a jsem vcelku překvapen, jak obyčejní lidé mohou takové praktiky snášet - i když, jak se říká, pro všechno musí člověk něco vytrpět. Požívání protijedu mi nečiní problémy, barbaři jsou rasou drsnou a život není tak sladký, jak si ho mnozí vybarvují, sic ve chvílích nouze i to jídlo bývalo kolikrát horší. Beze slova, jen s vděčným pokyvem hlavy, vzdám léčiteli holt a také dám najevo, že mnou se již netřeba zabývat. Nejsem zvyklý na čáry, proto mne i z části překvapí, že jsem opět zdravý, ač zranění nejsou ještě zcela zacelená. Vstanu z posedu na již pevné nohy. Malátnost, kterou jsem ještě před chvílí pociťoval, již zcela vymizela a mohu nyní opět pevně uchopit meč. Tak ostatně také učiním. Má opět skoro-zdravá pravá ruka slavnostně uchopí obouruční meč se slastným sevřením jeho koženého pletení. Porozhlédnu se po okolí, jak vypadá stav. Ty kostěný potvory mají jistě ještě něco v rukávu, nemohli sem přijít jen s tak malými pluky. bleskne mi hlavou myšlenka, hledaje nějaké schodiště nahoru na hradby, kde bych nyní mohl zkusit štěstí. Ovšem, vskutku bych se ujal těch několika kroků navíc po schodech jen v případě, kdyby se zatím nezdálo, že si nemrtví najsou cestu skrze bránu rychleji. // prosím o doplnění energie |
| |
| Bargad: Sekáš do pevných kostí co to jde, ale draka, jako by jsi jen lechtal. Odkopne tě zadní nohou a ty odletíš tři metry nazpět. Na záda a na tvrdo. Máš vyražený dech a zbraň ti cestou vypadla z ruky. |
| |
| Jau, zasténám a snažím se po tom kopanci zvednout. To mi kvůli vyraženému dechu moc nejde, tak se snažím aspoň dosáhnout na sekeru a zahlédnout něco co by mohlo pomoct. |
| |
| Když uvidím že skupinka kostlivců je poražena poděkuji Ami. Díky že jsi mě tu nenechala umřít a taky... a doprdele Zastavím se u svého poděkování když uvidím kostlivce a draky. Zemřu jako hrdina, ne jako srab Jen se asi naposledy otočím ke svým druhům a pádím tryskem proti drakům. Arghhhhhhhhhhhhhhhhh¨ Pokouším se drakovy prorazit tenká blanitá křídla. // Omluva že jsem tu nebyl. |
| |
| Sleduji Bargada a Trisanuse. Nevím proč, ale jejich snaha poškodit asoň jednoho z těch draků mi připadá tak nějak zbytečná. Hej vy dva přestaňte proti nim nemáme šanci. Musíme ustoupit a nebo se jinak dostat do města. Pak se znova vyhoupnu do sedel mého koně. Tidle draci jsou pro nás až moc silný oříšek. |
| |
| Vrátim se zase zpět když zjistim že draci si mě nevšímaj. Uvydim padlé hradby a bleskne my hlavou nápad e můžu z těch kamenů vytvořit kamenýho obra kterej bude proti zbranim kostáků imuní a bude jim zbraně dokonce tupit. Zaměřim svoji energii na rozházené kameny a vyvolám kamenýho obra a pošlu ho přímo do kostlivců kde přdpokládám že udělá velkou paseku. Znič je, znič je všechny. rozdupej a rozkopej na kosti. vrať je tam kam patřej. |
| |
| Alighor: (dolejší část o golemovi patří i Christovi) Na hradby tentokráte nevedou schody žádné a nyní jsou hradby vyšší a brána z železných mříží. Zdá se však, že toušťka ani výška hradeb nemůže odradit draky od útoku. Za nimi postupuje kamenný golem, který však bojuje proti nim. Draci se otočí a všichni najednou ho svým kyselým dechem roztaví. Pak postupují dále. "Proti nim zapůsobí jedině očarované zbraně nebo svatá magie!" zavolá kněz od vchodu do chrám, když vidí vyděšené obličeje vojáků. Pak z chrámu vyjde ještě několik kleriků a knězů, kteří jsou překvapivě dobře vyzbrojeni. Na hradby se dá dostat jedině po schodech ve věži. Na konci ulice naproti bráně se již objevili první kostliví těžkooděnci. Ostatní: Bargad se sice pomalu zvedne a sebere sekeru, ale draci jsou již mnohem dál, než by byl schopen je dostihnout. Trisanusův zbrklý útok ho málem stál život. Nebýt jeho postřehu trefil by ho jeden z draků přední packou. Kůň se splašil a Trisanus padá na zem. |
| |
| Dodatek pro Bargada: Kromě spousty mrtvých a spousty sutin hradeb kolem sebe nic nevidíš. Snad jen ostatní draky. |
| |
| Zvedám se.... ´ jau, hajzlové Stírám svouk rev rukávem do hajzlo to fakt bolelo Jdu k Bagardovy a poplácám ho po zádech U všech svatejch, to bylo strašný Po té přistoupím k ostatním... co teď ? Zeptám se jich a všechny si je přejedu pohledem. |
| |
| Při druhých hradbách: Trhnu hlavou směrem, odkud se ozval hlas kněze. Jen doufám, že není příliš daleko, však jelikož se v té vřavě jeho hlas rozlehl tak snadno, abych jej slyšel, bude nejspíše nedaleko. Uvítal bych trochu svěcené vody otče! křiknu jeho směrem, rozeběhnouce se také ke vchodu do chrámu. Není čas vyčkávat, každý muž, schopný chopit se meče, je nyní dobrý, proto neočekávám, že by se držel pravidla, nevydávat posvěcenou vodu do rukou cizince. Dle mých zabandážovaných zranění však může snadno odvodit, že alespoň pro tuto chvíli stojím na jejich straně a rád pomohu v boji proti těm potvorám. Není čas čekat, jeden flakón by měl na čepel mého meče stačit. kývnu k němu, jakmile se zastavím nedaleko od něj samotného. Jsem sice barbar, nicméně schopnosti svěcené vody jsou mi jasné. Nehodlám zatím před něj nastavovat čepal, aby si snad někdo z přihlížejících nepomyslel, že mám v úmyslu jej ohrozit. |
| |
| Alighor: "Ale jistě synu. Tady máš." řekne kněz a podává ti flakón se světlou tekutinou. Pak se vydá žehnat vojákům. Několik kleriků ho následuje a dva kněží zajdou zpět do chrámu. |
| |
| Přelétnu pohledem bitevní pole. Jsme na špatném místě. Pak přejedu ke Chrisovi. Zvládneš nějaký ten portál ?? Nebo nějaké kouzlo co by nás dostalo za hradby ?? Tady jsme už an území nepřítele a řekl bych, že se o své nové území bude za chvíli starat. Pak vytáhnu svůj meč a čekám an zbytek. |
| |
| Při vstupu do chrámu: Z počátku mne trochu překvapí, že má kněz připravenou vodu ve flakónech, což svědčí o faktu, že byl útok nemrtvých oćekáván. Nicméně to nechám plavat a hodlám se ujmout své povinnosti bijce. Skloním tedy meč k zemi a opřu jej hrotem o schod u vchodu. Zuby poté odstraním zádku z lahvičky a otočím ji dnem vzhůru v blízkosti čepele, abych dostatečně pokropil celý její povrch od záštity až po ostrý hrot. S pootočení čepele i druhou stranu. Ani nesleduji kapky, které dopadnou na kamenné dláždění, lahvičku odhodím stranou, zátku, kterou byla zašpuntovaná vyplivnu a pozvednu meč kousek od země a chopíc se jeho jílce opět oběma rukama, postupuji blíže k doposud stojící bráně do nějaké strategičtější polohy. Opět sleduji své okolí, kde by asi bylo nejvýhodnější si prvně stoupnout. |
| |
| Přemýšlím co dál, chytráka Trisana si nevšímám. Musíme něco vymyslet. Něco chytrého a mazaného..., přemýšlím nahlas. Pak vyběhnu přímo k drakům, máváním se snažím nějakého nalákat na sebe. |
| |
| Alighor: Stojíš před bránou a mřížemi vidíš přibližující se zástup nemrtvých v jejichž čele se vezou beranidla. Ano tři beranidla. Bohužel jediná výhodná pozice je na schodech k třetím hradbám a k citadele. Tam by jsi mohl získat výškovou výhodu. Bargad: Drak se za tebou sice pustí a chvíli vráží do jiných ba dokonce je i povalí, ale pak jako ostatní ztuhne a vzlétne. Tah křídel tě odhodí o kousek dál. Tentokráte však dopadneš lépe a i zbraň třímáš v rukou. Odletí zpět za kopec. |
| |
| // pro všechny Skloňování mé postavy 1.p :Trisanus 2.p : Trisana 3.p.:Trisanovy 4.p.: Trisanuse 5.p.: Trisane (nebo Trisanovy) 6.p.: Trisanovy (nebo Trisanusovy) 7.p.: Trisanusem |
| |
| Při druhých hradbách: Stačilo se tedy rozhlédnout a nalezl jsem výhodnou strategickou pozici, do té se však hodlám přesunout až v ten správný okamžik. Beranidla zajisté nejsou celokovová, čemu nasvědčuje již fakt, že jsou nesena a nikoli vezena. Proto mne trochu překvapuje, že se doposud střelci neujali své práce se zápalnými šípy, aby nemrtvým alespoň stížili pohyb. Vyčkávám pravého okamžiku, kdy bych mohl zasáhnout. Stráže se již snad poučili ze své chyby za předešlou bránou,proto mi snad nyní nezastíní výhled. Ostatně, živé štíty by pro mne byly výhodnější, nechat jich ale tolik umřít, to by nebyla ta správná volba. |
| |
| Vyda že kamenej obr neměl úspěch ( a taky sem ho neposílal na draky, ale přímo do kostlivců. Mimo dosah draků. ) dívám se dál na bojiště. Velká armáda. Co že to ten plašmuška křičel? svatý zbraně? Mýt tady roh našeho národu to by bylo jiný. stojim na kopci a dívám se do řad kostlivců. A v tom mě napadne jedna dosti neobvyklá taktika. ( předpokládám že je všude kolem tráva ) Jistě to musí vyjít. vyvolám obdobu hněvu hvozdu a urychleného růstu pro rostlyny. Tím vytvořím ze stébel trávy popínavé rostlyny který budou omotávat kostlivce tak že se nepohnou a pokud by na rostlyny zaútočily draci tak spálej i kostáky. |
| |
| Už zase mě praštili... Že je to baví.... Opatrně se zvedám a jdu najít ostatní. |
| |
| Alighor: Za chvíli zjistíš proč nestřílejí. Prostě jen čekají na příležitost. Chtějí zapálit celé město. Pak zapálí i beranidla. Kostlivci se zastaví a uhasí je. A takhle to stále pokračuje. Nakonec se dostanou až k bráně a scénář se opakuje. Buší do ní, ale by výsledku. Drží pevně a pak se znovu objevují ty koule z magické esence. Dopadají do města a dokonce některé i sem do vládní čtvrti. Ostatní Trebušety opět pálí a zdá se, že město je na tom velmi zle. |
| |
| Při druhých hradbách: Díky výhledu, který mi byl poskytnut díky čistému zornému poli, zahlédl jsem kouli skrze mříž brány dřív, než dopadla do svého cíle. Proto jsem se rychlým pohybem skrčil k zemi a přikryl hlavu, abych nebyl eventuelně zraněn ránou do hlavy padajícími kameny z hradeb, které i tentokráte možná puknou stejně, jako ty první. Nečekal jsem na povel, učinil jsem tak v sebezáchově a doufám, že se mnou i další. Pokud mne rána odmetla stranou, pokusím se co nejrychleji opět vyškrábat zpět na nohy a utřídit si přehled o nastalé situaci. |
| |
| Musíme tam jet ! Řeknu trošku důležitě a vystrašeně. Já tohle zažil a je to to nejhorší co člověk může zažít, musíme jim pomoci Po tomhle proslovu čekám chvíli na reakce. Bože snad nepojedu sám |
| |
| Všichni: Hradby jsou pobořeny a brána rozlomená. Nyní máte však k dispozici kněží a svěcenou vodu. Stráže a domobrana se ihned vrhají do davu a velmi snadno tlačí kostrouny zpět. A všemu vděčí svěcené vodě. Kněží jim v útěku pomůžou ještě několika kouzly bílé magie a kostry se stáhnou úplně za město. Ten kdo jim velel je nejspíše odvolal. Nad městem vítězoslavně zavlály fialové vlajky se zlatým sluncem. Městem se line vítězný řev vojáků i šťastný pláč přeživších obyvatel. |
| |
| Ze svého místa na kopci se rozjedu přímo rozbořeným městem ke svatini a cítím ve vzduchu zápach magie. ,,Tak sme to dokázaly. Doufám že se líbyl můj kamenej obr a ten trik jak sem srazil draky na zem." řeknu když se zastavym před chrámem. |
| |
| To jó no, naše první velké vítěztvý. Přijedu k městu a také začnu jásat ale né tak bouřlivě. |
| |
| Takže jsme zvítězili. Ale proč se tak moc radujou nechápu, vždyť utrpěli tolik ztrát... Pouze mlčím a sleduju ten mumraj kolem. |
| |
| Ihned jak se zastavym tak se podívám kolem sebe. Tolik zraněných a padlých, musim se postarat o ty co přežily. nějakýmu muži řeknu že sem felčar a že hledám někoho kdo má na starost péči o zraněné. Abych se mohl zapojit do pomoci zraněným. |
| |
| Všichni Ve městě je spousta mrtvých, ale stejně tak i raněných. Někteří raněni zbraněmi temnoty a těm již není pomoci, ale někteří přecijen přežili. Křičí a v davu jsou nepřehlédnutelní. Kněží i vojáci se dáají do ulic a sbírají raněnné za účelem ošetření a mrtvé za účelem pohřbení. |
| |
| Začnu ošetřovat zraněné ale jen ty kterým je pomoci. Používám zhoj zranění pomocí přírody, an šití ran používám jehlu a nit z rávy ( přede upravým pomocí ovládání přírody ). Těm kterým už nelze pomoci od smrti ulehčuju bolesti a popřípadně jim ukončuju trápení když mě o to požádaj. |
| |
| Město - mezi prvními a druhými hradbami: Ty potvory se jistě brzy vrátí, nebudou jen přihlížet. Dát městu čas na zocelení, o tom zajisté nebudou ani uvažovat. bleskne mi hlavou myšlenka v okamžiku, kdy se oddělím od davu vojáků, kteří s úspěchem zatláčeli nemrtvé k ústupu. Rozhlédnu se kolem, navracejíc obouruční meč zpět v jeho právoplatné místo v pochvě na mých zádech, na měkké vlčí kožešině. Bez pochyby si povšimnu těch několika, kteří kdesi v dáli statečně bojovali a nyní se přicválali na svých ořích o kus blíž k městu a zbořeným hradbám. Nechápu jejich radost, když vyhráli pouze jednu bitvu, ale válka je nevyhnutelná. Ten, kdo ty kostlivce stvořil, měl bez pochyby v úmyslu město zničit a vrátí se zas. Ať už je jeho záměrem rozšířit své řady o další jedince, nebo bohatství, se kterým by své řady lépe vybavil, o tom se mohu pouze domýšlet, každopádně by zřejmě nebylo vhodné, abych tu fungoval pouze jako jednotlivec. Procházím mezi zraněnými a hledám ty, kteří mají ještě šanci na přežití. Těmto se snažím pomoci alespoň tím málem , uvést do posedu při pevné stěně nějakého domu a trochu vody z mého měchu na zvlažení hrdla ve slunném dni. V tom ho zahlédnu - kentaura (CHRIST NARGUM) - z poloviny člověka, z půli koně, zavítavšího mezi trosky domů. Chvíli ho jen tak pozoruji, než na něj zvolám. Kentaure, svedeš někoho vyléčit?Jednoho tu pro tebe mám! hrdelním tónem, jež se nese přes celou ulici až k němu. |
| |
| Kdosi na mě zavolá a já se na něj podívám a dvouma skokama sem u něj, je vydět že je o tři, čtyři hlavy menší než já a taky je v jeho tváři vydět arbarství. ,,Jako nic človýčku." řeknu tónem ktrý sem celá léta nepoužíval, tónem lesa nedá se pořádně popsat je jako šum listí a přitom rachtání kamenů při lavyně. Nasicený životem lesa a přitom jako by vzdálený. Rozhlídnu se okolo kde může bejt ten zraněnej. ,,Tak kde je? Pověz. Nemám celej den na to abych se tu vybavoval s každim kdo zavolá." řeknu tym samym hlasem. |
| |
| To je zvláštní,na těch několik sáhů se zdál být menší. zapolemizuji vduchu, když srovnávám výšku urostlého přes dva sáhy vysokého barbara s tím obrem se zadkem jak štyřskej valach. Kde je? Tu přímo za mnou. uchechtnu se mírně jeho tak říkajíc "bystrým" smyslům, poodstoupíc trochu stranou, aby mohl pohlédnout na zraněného. Jeho rameno je zasaženo šípem. Jde o čistý průstřel, šíp by neměl být problém vytáhnout. |
| |
| Přikleknu k zraněnému ( málokdo může kdy vydět kentaura poklekat, ti kdo to vyděly buď brzo zemřeli právě kentaurovou rukou, nebo neměli už nikdy nikomu nic říct ). Prohléhnu si zranění a pak řeknu: ,,Takže přines trochu pálenky a čisté obvazi." řeknu barbarovy aych se ho na chvilku zbavyl. Počkám až odejde a pak použiju trochu síly přírody aby se dřevo šípu zcelilo jako proutek a nelámalo se, pak šíp vytáhnu ( opatrně ) a těsně před celím vyzažením šípu ulomim hrot šípu a tělo šípu vytáhnu. Poté použiju hojení zranění pomocí trávy ( kterou použiju jako stehy na zešití rány ). Mezitím by ( pravděpodobně měl přijít ten barbar zpět a tak si od něj vezmu pálenku a obvazi. Pálenkou trochu napustím obvaz a přiložim jej na ránu. Trochu pálenky taky dám napít zraněnému aby měl otupěné smysly. |
| |
| S klasickým podtónem barbara se ušklíbnu. O pálenku noze není... vyahujíce spoza opasku něco, co připomíná snad kovovou plácačku z dnešních dob, nicméně je vyrobena z pálené hlíny. ...s obvazy to ale bude trochu problém. Bude muset postačit kus hadru. jen tak mimochodem pohlédnu na své kožené kalhoty z kvalitní kůže, které by někdo jen těžko trhal, nemluvě o kentaurovi, který není zvyklý nosit ani blůzu, či jiný svršek. Letmo pohlédnu kolem sebe, nalézaje mrtvolu jednoho z měšťanů. Buď v pokoji brachu, tohle už nebudeš potřebovat. spočátku klidně, v posledních slovach lze zaslechnout známka námahy při trhání dlouhé rukávu místy kapkami krve poznamenané košile. Jedno trhnutí a mrtvola muže, který se pokoušel bránit svůj majetek před příchodem té hrůzy, je bez části odění. Tohle by mělo stačit... zatím. pronesu, bodávaje látku tomu stvoření před tebou. Pravda, nepoštěstí se, že by kdy smrtelník viděl kentaura vícekrát za život a obzvláště pak v takové poloze, nicméně situace to vyžaduje a každý pár schopných rukou je nyní zapotřebí. |
| |
| ,,Díky, ale ten kus hadru bys musel prvně vyšistit, na ránu nemůžu dát propocenej hadr kterej se válel búhví kde." řeknu na podáni hadru místo obvazu a raděj na to použiju vlasní zásobu bílejch kusů lázky kterou nosím ve své lékárničce v brašně. |
| |
| Kvalitnějšího ošetření se mu dostane až v chrámu. Jde teď o to, aby přežil. odpovím dvěma větami na jeho poznámku. TECH: Brachu, tohle má být role playing. Ve středověku se nezaobírali takovými malichernostmi. Nejprv mě žádáš o obvaz a pak vytáhneš svoje, jako bys nechtěl plýtvat z vlastních zásob. Trochu logiky do toho umírání. ;) |
| |
| ,,Přežije to, o to se nestarej. A mnichy ani volat nemusíš. Ty jejich modlidby moc nezmůžou, kort když je jejich bůh neposlouchá. A myslym že teď má dost práce s opatrováním slabých." řeknu protože mnichy a kněze nemám zrovna v lásce. Beztak to jejich mastičkářství a šarlatánství nikomu nepomůže. |
| |
| Mě se naopak zdá, že jim teď ten bůh docela pomohl a nebýt jich, pravděpodobně bychom tu už všichni byli mrtví. zastanu se dle mne správné věci. Ty potvory se brzo zas vrátěj, cítím to ve vzduchu. přimhouřím oči a v plíce natáhnu skázou prosycený vzduch. |
| |
| ,,Já v jejich boha nevěřm. Pro mě je důležitá nejmocnější ze všech, naše matka země." řeknu mu svůj názor. ,,Až se vrátěj, bude jich výc. A já rozhodně nehodlám bojovat se zbraní v ruce. Stačilo snad že sem srazil draky dolu na zem a zničil pár kostlivců pomocí golemů a skalního obra." řeknu ještě a dál se věnuju zraněnému. |
| |
| Musíš být neskonale silný, když jsi pokořil draka. Taky nejsem kdoví jakej pámbíčkář, na ty kostlivce mi ale stačí jen svaly a meč. odpovím zase já jemu, pohodíce si obouručního meče na zádech. JIstě, magie docede pomoct, ale taky zabíjet, což víš jistě líp, než já. křiknu k němu z nedaleké uličky, odkud se navracím s dalším zraněným přes rameno. Zdá se, že je v bezvědomí, zatím ale dýchá. |
| |
| ,, O magii předemnou ani nemluv, sem drujd a ne nějakej čáryfuk co se drží vzadu když má bej vepředu a zabíjet. Nepoužívám magii, ale sílu přírody. Magie smrdí." Ohrnu se na něj těmyo slovy a v hlasu je vydět opovrhování magií v jakékoliv formě. |
| |
| Vidím, že nezájem o spletichy magie je nám oběma blízký. uchechtnu se Ano, už jsem o Vás slyšel. Prý se skrýváte v lesích a mícháte lektvary. Nikdy bych nevěřil, že jednoho z Vás uvidím. Ale co, je to teď vlastně jedno, ne? odvedu řeč na své dojmy a přesvědčení o jeho povolání. Cestuje Vás dohromady víc kentaurů, nebo jsi výjimky? pokládaje s trochou námahy toho člověka z ramene vedle již ošetřeného, opíraje jej o stěnu domu. |
| |
| ,,Vydíš tady snad jinýho kentaura?" žeknu řečnickou otázku. ,,Raději bych byl teďka někde v lese a staral se o hvozd, ale to bych jen čekal než se válka dotkne hvozdu a sám bych les sice nebránil, ale stejnak bysme pady." řeknu a vzpomenu si na hvozd. Netušíš co všechno dokážeme, netušíš co vše v nás je, neřeknu ti o nic výc než bys potřeboval vědět. pomyslym si. |
| |
| A vidíš ty snad, že by tu bylo jen pár domků? odpovím s úšklebkem dotazem na jeho - tak říkajíc - řečnickou otázku. No jasně, každej z nás by teď chtěl bejt ve svý rodný vlasti. ušklíbnu se té ironii, poněvadž i do mého rodného kraje právě zbloudily mé myšlenky. Nezajímá mě tvoje kultura, ani rituály, který třeba znáš. s chvilkovou odmlkou, kdy jsem si dal již jedna a jedna dohromady. Ten golem, co před chvílí kráčel vojskem táhnoucím městem a rozdupával kostlivce, to byla jistě jeho práce, proto ani nepomýšlím na to, že bych snad jakéhokoli kentaura kdy podceňoval. Lepší je v tomto ohledu přeceňovat. Jen si tak říkám, že nejbližší hvozd, o kterym vim, je odtud na několik dní koňmo a teď se tu najednou objevil kentaur, co se bez servítek zapojí do boje proti těm potvorám. Tak si říkám, kde se tu asi vzal, musel mít někam namířeno a bez pochyby ne sám. povím mu do očí bez servítek, co se mi tak honí hlavou, však není to zdaleka všechno. Vypadám snad jako hloupý barbar, on už ale může nabývat dojmu, že mi to třeba pěkně pálí. |
| |
| ,,Hvozd je vzdálen jen kousek, přes noc by nevyrost, ale je blízko." řeknu trochu podivně a ani nepředpokládám že by mu to dávalo smysl. ,,Jistě že né sám, jsem tu s jednou skupinou, jistě mě budou už postrádat a měl bych se je vydat hledat. A do boje sme se zapojily jen náhodou, jelikož nám ti kostlivci přišly do cesty." řeknu a začnu hledat nějaký další zraněný. |
| |
| Heh... to já zrovna užíval chlazenýho zlatavýho chleba, když cosi rozbořilo hospodu, pak se to už všechno neuřízeně semlelo. ušklíbnu se na známku toho, kde by snad někdo mohl barbara hledat. Mohl bych se k Vám připojit? Nemám nikam zrovna namířeno a společnost by mi bodla. prohodím snad jen tak, aby řeč nestála, ač jsem doposud společnost nevyhledával. Sám nevím, s kým, že to vlastně cestuje, je mi to ale tak docela jedno. |
| |
| ,,O tom já nerozhoduju, kdo s přidá a kdo ne, ale můžeš se zeptat, až je najdem. Doufám že máš koně. Jinak nám sačit nebudeš." řeknu. |
| |
| Koně? No, tak to bude asi trochu problém. Cestuju nalehko a takový vymoženosti chudýmu pocestnýmu nenáležej. odpovím v jeho poznámku krapet sešle. Tím mi ovšem prozradil, že mají někam namířeno, jestliže cestují koňmo. Zrovna mne však nenapadá, kde sehnat koně a o jeho hřbetu, jako o tažném zvířeti by zjevneě nebylo moudré přemýšlet nahlas. To i svým zdravým selským rozumem musím zavrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Trisanus pro |
| |
| soukromá zpráva od Christ Nargum - pastýř stromů pro |
| |
| TECH: Co je to tady za soukromníky? :D Koukám, že 3 příspěvky a ono nic?! To je ale binec... |
| |
| ,,Tak koně někde seženeme. Určitě tady budou někde stáje." řeknu mu a jistě mě napadne jeho myšlenka proč ho nevezmu na záda já.To by byl vrchol, my kentauři sme dost hrdý na to co sme a nehodláme se ponižovat a vozit někoho na hřbetě nebo dokonce být zapřežen za povoz. To raděj padnout v boji než sloužit jako přepravní prostředek. pomyslym si. |
| |
| Stáje, to jo, ty tu jsou - i statky. Koně jsou ale drahý a ukrást jednoho, to by nebylo moudrý. ušklíbnu se té ironii. Jízdu na koni zvládám, jako malý jsem s bratry řádil na rozlehlých pláních. Nikdy jsem ostatně neměl potřebu jednoho z nich vlastnit. Spolehám vždy sám na sebe a to až do této chvíle. Je ale fakt, že kdybych dal dohromady ty drobáky, co mi ještě zbyly, nějakýho by za tu cenu bylo možný pořídit. poklepajíc rukou na poloprázdný měšec ukrytý v mé kapse. |
| |
| ,,A kolik sebou máš? Takový koně stojej v poslední chvýly docela dost." řeknu mu a koukám jakym směrem by mohly bejt stáje. |
| |
| soukromá zpráva od Alighor pro Rád bych koupil koně, ale nevím, zdali na něho vůbec mám. Za ta léta na cesách jsem si ale už mohl vydělat, ne? :) Navíc, všichni koně maj, tak přimhuř oko ;) |
| |
| Všichni Ulice se již vyprázdily, jediné co na nich zbylo jsou tuny kostí. Uprostřed ulice kráčí opuštěný kůň hledajíc svého mrtvého pána. Lidé popíjejí a oslavují. Nechápete důvod, ale je vám to jedno. Když mají radost ať jí mají. |
| |
| soukromá zpráva od Trisanus pro Jsme také u Alighora a Christa |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| Město: A vida, taká náhoda... zapolemizuji nahlas. Chvíli jen sleduji opuštěného koně, sic mi nepříjde nadvakrát moudré se k němu přiblížit, když nikdy nebyl a není můj. Mohl bys ho nějak oslovit? mrknu na kentaura, kstojícího nedaleko ode mne. Pokud je jeho pán mrtvý, už tu pro nikoho nenajde využití, mohl by s námi. dodám jen tak do větru na vysvětlenou, sic mé nynější společnosti zajisté došlo, kam mé myšlenky směřují. |
| |
| Přicházím za kentaurem. Tak jsme jakž takž zdraví Najednou muj zrak spočne na neznámém. Kdo je to No vypadá na to že bojoval...., takže ho buzerovat za lenost během války nebudu |
| |
| Město: Pohlédnu na mě doposud neznámého muže, který evidentně zatím chodí po svých, ač ještě se před chvílí mohl účastnit boje. Jsem již ošetřen a zranění na obou končetinách, původně proklátá šípy, se mi hojí tak díky lektvarům hojí poměrně rychle. Hledím na něj s obdobným výrazem, jako on na mne. Nevýrazně s mírně pozdviženým obočím. Však stále vyčkávám odpovědi kentaura, kterého jsem sotva oslovil. TECH = Trisanus: Že by neuzavřený tag na kurzívu? |
| |
| //ee :D |
| |
| ,,To jo, ti co mohly přežily, jinak tadyten se k nám chce přidat." řeknu a ukážu na nového společníka se kterym sem se setkal. |
| |
| Město: Jo, to bych docela rád. přikývnu kentaurovým slovům. Říkají mi Thairos. kývnouc tentokráte k Trisanovi Bude ale možná potíž, že nemám koně, ostatně, tu je - zdá se - jeden volný. pohodíce hlavou ke koni nedaleko za mými zády, hledaje ztraceného pána. Jsem muž mohutné postavy výškou něco málo přes dva sáhy, řádně vyrýsovaných svalů a jak se zdá, nejen bojem a tréninkem, ale i manuální prací. Mým oděním jsou pouze kožené kalhoty a pevné okované body, hruď je nahá, jen přes záda přehozenou vlčí kožešinu, které mi přes záda sahá až pod zadek. Napříč přes kožešinu se táhne úzká kožená pochva s povolením pletením pro stažení kdesi u jílce. Jde o obouruční meč, nevypadající příliš staře, možná pár let. U pasu pak tradičně dlouhý dýka vhodná jak pro vyvržení zvířeny za účelem si jej opéct, či v boji. |
| |
| pohládne na Alighora Tak Tharios, to je jak nějákej bůh ( xD) no co tak já se mu taky představim i když jsem nikdy neviděl barbara s tak vznešenym jménem Jsem Trisanus a rád tě poznávám POhlédnu na koně No.. máš tu vodvoz ..Thárie Hehe aď si ho zkrotí, nabije si u toho kule jako já, no ale spíš než věnování se koni bych měl zajít do kostela pro léčbu |
| |
| Město: Na Trisanova slova jen přikývnu. No, raděj mi říkej Alighore, bude to asi lepší. uchechtnu se, zjevně jsem byl původně myšlenkami jinde, vyslovíc pouze své druhé jméno. Mám lepší nápad, než jej krotit. Pokud se nemýlím, kentauři dovedou mluvit s koňmi. Co se jej pokusit přesvědčit? mrknouce na kentaura, který se mi zatím vlastně ani nepředstavil. |
| |
| ,,Dovedeme s nimy mluvyt a nejen to." řeknu jednoduše. Přece mě nevezme zábavu?! Dívat se jak se ten Barbar snaží skrotit koně kterej je trénovanej jen pro svýho pána. protáhnu si ruce a dívám se směrem ke koni a povýdám mu: Akuna, brach koho hledáš? Pomůžu ti. ( řečeno koňskou řečí, pro všechny okolo sem jen zařechtal a pak hřál ) |
| |
| Christ Kůň pohodí hlavou a odfrkne si. Pro ostatní to zní jako ržání a frkání, ale Christ slyší: "Svého pána sir Gelwina." a pak jde kůň dál ulicí a dívá se po mrtvých u brány. |
| |
| Koni poděkuju a pak se obrátim na ty dva a řeknu: ,, Hledejte sira Gelwina. To je jeho pán, a když bude na živu bude muset nějak splatit dík za to že ste mu našly koně a pokud bude mrtvej tak je kůň nálezce. Podle práva." spíše než řeknu to zvolám a pa se rozhlídnu po okolí. |
| |
| heh.. Christ ... právník pro koně řeknu pśvou poznámku napůl žertem. Jinak po nálezu toho "tajemného" lorda navrhuju zapít vítěztvý v nějáké hospodě |
| |
| Jakmyle uslyšim poznámku od Trisanuse, tak se na místě otočim a skokem se dostanu k němu, vzepnu se na zadní a zakřičim. ( jestly je na koni tak ten se vzepře taky a jeho majitel je na zemy ) Máchám mu před obličejem mohutnejma kopytama a zuřivym hlasem se kterym sem mluvyl na Aligora řeknu ( či spíše zakřičim ) : ,,Tohle výckrát nezkoušej, kentauří hrdost je dost vysoká a jakékoliv urážky trestáme smrtí. Takže si dávej pozor na hubu dvounožče!!!" Při pohledu do mých očí je patrná zarudlost vztekem. Celou dobu jak to říkám sem na zadních a mácham předníma mohutnejma kopytama, takže každopádně donutim Trisamuse buť uhnout nebo se svalyt na zem, či dokonce zacouvat ke stěně nejakýho domku. |
| |
| Klídek.... nemám zrovna náladu na to rozhádat se s tebou.. bože sem ještě mladej, mladý sou pitomý, omlouvám se za nejapnej fór, nechtěl jsem tě urazit Kopyt e pokud možno nedotknu ... sice on jde přímo proti mě lae já nepudu do zadu... spíše nastranu. Bože.. co i vo sobě myslí, tady na mě bude mávat kejtama.... no co nechci se s ním hádat Snad přijmeš mou omluvu vzenšený kentaure .. to by mohl bejt solidní průser pohádta se s felčarem |
| |
| Pořádně si prohlédnu Thariose a kývnu. Jsem Amegilioma, ale aby se ti nestal stejnej omyl jako tady Trisanus ... Říkej mi buď celým jménem, nebo zkráceně Ami, ano? Děkuji. Trochu se pousměji. Když navrhne promluvit si s koněm pousměji se. Ž e by alespoň jeden inteligentní člověk? Pomyslím si a musím se při té myšlence usmát. Podívám se na Trisanuse a zatvářím se překvapeně, že tohle vůbec mohl říct. Trisanusi ... Řeknu skoro šokovaně. Skoro se mezi ně vložím, ale nakonec si to rozmyslím a otočím se od nich. Kam jsem se to dostala? Pomyslím si přitom a zkoumám krajinu kolem. |
| |
| Vrátim se na všechny ale pořád mám ten naštvnej a krvý podlitej výraz. Burad as natrun, alan es. pomylsym si a jdu dál od něj, protože jinač by dostal kopytem a tím bych mu minimálně zlámal žebra. cestou odfrkávám. |
| |
| //Nahlašuji že od 12.7 do 26.7 zde budu chybět tak pls když tak PJ hraj za mě :) ... Takže jinak v blízké době po nalezení toho lorda jdu do hospody a tam budu hrát na loutnu :) |
| |
| Poznámky Trisana a následného chování kentaura si povšimnu, nijak se k tomu však nevyjadřuji. Vím, jak jsou kentauři pyšní na své plémě a z části opovrhují lidmi, proto se nehodlám do tohoto míchat. Ostatně budu moci možná právě jeho zásluhou opět usednout na hřbet koně. A já Alighor dámo. pokynu s nenuceným úsměvem ženě. Tak fajn, Ami... dodám ve chvíli. Zdá se, že Vaše skupina neměla nikam namířeno, máte-li čas na zapíjení vítězství. dořeknu ve chvíli jen tak mimochodem. Ale sraz v hostinci není špatný nápad. Za dvě hodiny Vás tam čekám, kouknu teď po tom Gelwinovi, nebo jak to ten kentaur říkal. kývnu k těm třeba v okamžiku, kdy se už snad t dva v pozadí trochu umírnili. Vydám se za koněm rychlým krokem v přesvědčení, že ví, kam jde a svého pána díky ostřejším smyslům, než jsou ty lidské, vyhledá rychleji. V chůzi si levačkou pohodil meč na zádech, aby mi tolik nepŕekážel a rozhlížím se kolem po zraněném v majestátnější zbroji, či po některém z přeživších stráží, který by mi byl schopný povědět něco o hledaném. |
| |
| Alighor: Po ulici nic nevidíš, ale z jednoho pobořeného domu slyšíš sténání a přede dveřmi vidíš zkrvavený meč. Není však zrezivělý nebo poničený. Ten musí patřit člověku a ne nemrtvému. Je vykládaný zlatem a diamanty, vypadá, že je z vysoce kvalitní oceli. Ostatní: Ulice jsou plné raněných či mrtvých. Za klášterního sklepa právě vyvalili sudy s tím nejlepším vínem a vojáci si jím již plní helmy a pijí co jen se do ních vejde. Za veselé písně a hlasitých říhanců do sebe lijí litry vína, protože téměř všechny hospody byly zničeny. |
| |
| Na stopě hledaného: Přistoupím ke dveřím domu a při těch krocívh letmo pohledem přejdu štít domu, zdali vydrží stát, nebo je na spadnutí. Meče si povšimnu, ale není mým vlastnictvím, proto jej nechám ležet tam, kde je. S mohutným zatáhnutím otevřu dveře, abych následně na to spozoroval toho, kdo je zde uvězněn, nebo schován před dalšími hrůzami. |
| |
| Alighor: Kdž otevřeš dveře, dům se povážlivě zakýve a část stropu uvnitř se zhroutí. Ozve se praskot a zdá se, že dům dlouho nevydrží. V rohu místnosti vidíš tělo ve zlacené zbroji s bílým pláštěm a stříbrnou helmou. Zpod hledí se ozvýá sténání a tělo je k zemi přiraženo trámem, který nejspíše podpíral strop. |
| |
| Na stopě hledaného: Shlédnu situaci a chvíli uvažuji, co dělat. Dům mne může zavalit a sám nic nezmůžu. Kentaur se jistě potuluje okolo a jeho síla by mohla přijít vhod. Ani si neuvědomuji souvislosti, jak se sem ten muž mohl dostat. Jedno je ale jisté a sice, že pro tak urozeného a nejspíše i udatného rytíře nebude dobrá smrt, zemřít v sutinách domu. Když se nebude hýbat, trám nespadne a nepovalí tak zbytek domu. V rychlosti obhlédnu konce trámu, z nichž jeden je bez pochyby zabořen do země mezi cihlami, kameny, či z čeho je vlastné dům vystavěn, ten druhý se pravděpodobně zasekl někde ve výši. Není čas čekat, musím jednat teď. postrčí mne kupředu myšlenka, která mne ostatně vyburcuje i k pohledu okolo, po mužově štítu, který bych mohl použít jako ochranu hlavy a části zas při držení nad hlavou. Barbaři mají tvrdé kořeny. s tímto přesvědčením vstoupím do domu a našlapuji opatrně, abych nezpůsobil další sesuv nyní na prášek rozemleté a padajícími trámy zubožené stavební hmoty. Předpokládám, že strop nad mužem je již rozbořen, poněvadž právě z tohoto místa onen trám spadl, proto nehrozí příliš vyplnění toho, že by on byl zavalen. Zbroj je konstruována tak, aby kyrys vydržel sebevětší nápor a to i úder trámem. Po tom se sice možná ohne, nicméně ten, kdo je uvnitř, by měl přežít. V tomto okamžiku je tedy muž před pádem domu chránén lépe, než-li já s nahou polovinou těla od pasu nahoru a koženými kalhotami. |
| |
| Alighor: Dům je na spadnutí a když se přiblížíš k raněnému, zjišťuješ, že jeho kyrys je proražený sekerou a těžce krvácí. Nestabilní konstrukce povážlivě zakřupe a dá ti najevo, že by jsi si měl pospíšit. Raněný se bezúspěšně snaží zvednout trám a dostat se zpod něj. Nohy má venku, ale trám ho přimáčkl v oblasti pasu. Pokud se bude snažit dál trám zvednout nahoru, nemá šanci. |
| |
| Na stopě hledaného: Mužův štít ,ani nic, čím bych ochránil alespoň svou hlavu, jsem tedy nenašel. Vydám se tedy co možná nejméně zbrkle a nejrychleji vztříc tomu muži, abych se jej následně pokusil vyprostit spod trámu a vytáhnout ven z domu. Sám nevím, jaké mám v tomto činu šance, hodlám se však pokusit o jeho záchranu. Vydržte pane, jdu pro Vás, nehýbejte se. vzkřiknu k tomu muži, aby se konečně přestal zaobírat oním trámem a také kouknul před sebe. |
| |
| Alighor: Muž zvedne hlavu a zachroptí: "Neriskuj zbytečně svůj život, mladíku. Běž pryč. Už mi stejně není pomoci." Pak těžce položí hlavu zpátky na zem a přestane zabírat do trámu. Jen bezvládně leží uvězněn v sutinách. |
| |
| Na stopě hledaného: Nemohu si být jistý, zdali to ten muž jen nehraje, abych sám nepřišel o kejhák, ostatně se hodlám v jeho záchranu v budovu vrhnout. Na druhou stranu, už stojím jen kousek od něj, v trosky domu jsem vstoupil již asi před minutou. Jen opatrně našlapuji a pokouším se dostat až k němu ve snaze jej spod trámu vyprostit. Pozoruji i stěny, která z nich asi spadne nejdříve, či zdali se již některá z nich nezhroutila a mohla by mi tak poskytnout eventuelní úkryt. |
| |
| Alighor: Trám je i pro tebe přespříliž těžký a je skoro zázrak, že zbroj takovou tíhu udrží. Stěny jsou zatím v klidu, i když to vypadá, že se jako první zřítí právě ta nejdůležitější, nosná stěna. S trámem vlastní silou nepohneš, ale možná by šla použít nějaká páka za pomoci sutin a jiného menšího trámu. |
| |
| Na stopě hledaného: Nu což... Porozhlédnu se tedy po nějakém užším trámu, pokud možno neprožraný od brouků, který by snedl nápor síly. Pomozte někdo! Křiknu na celé kolo v přesvědčení, že rezonance lidského hlasu nemůže mít na stabilitu domu sebemenší vliv. |
| |
| Alighor: Zvuk se rozlehne ulicemi a rozviklaná střecha se povážlivě zachvěje, když do domu vběhnou dva vojáci, kteří nejspíše slyšeli tvé volání. "Co se děje?!" zavolá na tebe ode dveří jeden z nich. |
| |
| Na stopě hledaného: Ten dům během chvilky spadne, musíme ho nějak dostat ven. odpovím mužům ve snaze najít něco, čím bych mohl trám podepřít, sic mužům zajisté také chvili trvalo, než doběhli a já tu v poměrně malém domku stále jen stojím. Našlapujte opatrně, nadzvedneme ten trám, ale chraňte si hlavy. kývnu směrem k mužům, nechť si pospíší, však nejednají zbrkle. |
| |
| Alighor Vojáci přiběhnou k tobě a chytí trám. Pokynou ti, aby jsi se přidal. Po chvilce se vám podaří trám nadzdvihnout a ty vytáhneš onoho muže za nohy ven. Vojáci pak trám položí a v tu chvíli se zřítí nosná zeď, kterou nesleduje i část stropu. |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| Rozbořený dům: Nyní je třeba rychle jednat, proto muže spod trámu vytáhnu co možná nejsvižněji a táhnu jej za nohy ven z budovy. Rychle ven, co nevidět to spadne! křiknu ke dvěma mužům, jež se ujali toho, mi pomoci. Doufám, že na svou dobrosrdečnost či na vidinu povýšení nedoplatí životem, ostatné je nyní mou starostí muž se sekerou v hrudi. V daném okamžiku mne vlastně ani nepřekvapuje, jak mohla taková zbraň zbroj protnout. Záleží mi především na tom, jej z domu vytáhnout a nepřijít přitom o život. |
| |
| Alighor Sotva vyběhnete ven z domu, dům se sesype jako hrad z písku. Utřeš si studený pot z čela a vidíš jak vojáci vykulili oči. "To je sir Gelwin!" vykřikne jeden a sundá Gelwinovi helmu. Pod ní je vidět obličej staršího muže kolem čtyřicítky a mírně prošedivělé vlasy a plnovous. Muž si odkašle a chraplavě poděkuje. Pak nejspíše padne do bezvědomí. |
| |
| Při sutinách, u těla zachráněného: Sir Gelwin? To je mi ale náhoda... utrousím spíše pro sebe Zrovna jsem Vás hledal pane, našel jsem Vašeho koně. povím snad jen tak do větru, zatímco vojáci tomu muži pomáhají sejmout přilbu z hlavy. Má slova však, jakoby snad ani nikdo nevnímal, ač byla vyslovena dosti hlasitě. Teď bychom ho měli odnýst k felčarovi, nebo někoho takovýho zavolat. prohlásím k oněm mužům, aby tu tu chvíli jen tak nečině nestáli. Utrpěl zranění na hrudi, kyrys tu ránu ale z části zachytil. Snad nebude ani tak hluboká. povím, hledíc na toho zuboženého muže. Zbraň se ze zranění během manipulace s tělem již bez pochyby vysmekla, proto očekávám, že je průsek zbroje i krví zarudlé svalstvo pod ní dobře viditelné. Navíc je zbroj proražena směrem dovnitř a ostré kraje hrozí dalšímu dráždění zranění, proto by jej asi nebylo příliš moudré nést. Polemizuji si jen tak pro sebe, přičemž mé myšlenky se pohybují právě ve sférách tohoto významu. |
| |
| Alighor Vojáci opatrně sundají zbroj a položí jí vedle těla. Pak opatrně vezmou sira Gelwina a nesou ho směrem k chrámu. U domu leží meč a zbroj uprostřed ulice. Vojáci tě sice vnímali, ale nejspíše nechtěli mluvit, aby neztráceli čas. |
| |
| Při sutinách: Tak to je vážně skvostné. zamračím se sám pro sebe Oni vezmo tělo a já se potáhnu s tím ostatním. Ale co, ještě mám čas. A vlastně, ten meč je docela pěkný. pomyslím si v momentě, kdy můj pohled z odcházejících vojáků spadne na kyrys a meč. Obě mé ruce jsou volné, proto do levice popadnu kyrys a přehodím si jej přes záda, do pravice pak zdobený meč a spěchám za vojáky, abych pak složil věci u majitelova těla. Vlastně ani sám nevím, proč se najednou chovám jako velký správňák, ostatně je dobré, dělat si přátele tam, kde mohu. Bude se mi to třeba v budoucnu hodit. |
| |
| Alighor Kolem těla se sesypou klerici a račnou léčit. I pomocí magie. Rána se sice úplně nezacelí, ale sir Gelwin již vypadá o mnoho lépe a je schopen vstát. Dokonce se usmívá a prá se, kdo ho zachránil. |
| |
| Při chrámu - nebo kde to vlastně jsme: Tu je Váš meč a kyrys pane. odvětím k muži, přistupujíc k němu. Ač jsem barbar, lze ze mne vycítit i tu trochu vychovanosti. Zajisté není třeba dalších slov. Pozná mou tvář, poněvadž před úpadkem do bezvědomí ještě vnímal své okolí. |
| |
| Alighor " Ach děkuji ti mladíku. Ano, jsi to skutečně ty a aby jsi věděl, že si svého života skupečně cením, žádej ode mne co chceš a já, pokud to bude v mých silách ti vyhovím. " dopoví s úsměvem. |
| |
| Poblíž sira Gelwina: Je mi velkou ctí pane a vy jste nesmírně šlechetný. na okamžik se odmlčím Jsem ve městě jen zastávkou a pokud smím žádat jednu věc, bude to právě zdatný oř, na němž bych mohl pokračovat dál v toulkách touto krajinou. dodám ve chvíli s částečným vysvětlením, co tu vůbec pohledávám. Ač se o kněžskou magii nezajímám a magií všeobecně opovrhuji, vskutku by mne zajímalo, jakým způsobem jej probrali opět k vědomí a zdali při mě nestojí jeden z našich bohů, když mi takhle okolnosti hrají do noty. |
| |
| Alighor " Ale jistě. Tady tenhle voják tě zavede do stájí a tam si můžeš vybrat. " řekne sir Gelwin a ukáže na jednoho vojáka, který přikývne a ukloní se. |
| |
| Poblíž sira Gelwina: Děkuji sire, nezapomenu Vám Vaši neskonalou laskavost. pronesu, ač takových slov ode mne jakožto od barbara třeba neočekával. K tomu se ještě lehce ohnu v pase vpřed, což má naznačovat úklonu. Sbohem, snad se ještě setkáme. dodám ve chvíli. Poté se můj pohled přesune k vojákovi, jehož mám nyní následovat ve stáje. Vykročím směrem k němu a následuji jej uličkami směrem k místu, kde stáj stojí. |
| |
| Alighor Voják tě tam zavede a otevře dveře. "Prosím, jen vybírejte." řekne a pokyne ti, že můžeš jít dovnitř. Ve stájích je plnno krásných hřebců. Tři grošáci, čtyři lipicáni, dva stepní poníci, pět arabských plnokrevníků, čtyři bělouši a osm hnědáků. |
| |
| Stáje: Pokývnu k muži a vstoupím ve stáje, prohlížeje si jednoho koně po druhém. Každé z těch plemen je mi cizí, ovšem až na to jedno. Přistoupím k jednomu z arabů a kouknu na toho koně. Mám k nim blízko, jako malý jsem se na jednom z nich učil jezdit, je to odolné plémě stepí. Přejdu až k hlavě koně a pohlédnu mu do očí, zdali bude klidný, nebo rozrušený. Pokud nebude znepokojený, pokusím se jej pohladit po čumáku. |
| |
| Alighor Kůň je klidný. Jen s trochu ošívá a odhání mouchy ocasem. Ofrkne se a zadívá se na tebe. Voják ti řekne: " Dobrý výběr, pane. Alamus je skvělý a klidný kůň. " pak přiběhne ke kotci a zachrastí klíči. Asi čeká na pokyn k odemčení. |
| |
| Stáje: Hm... lehce se pousměji na koně. Ano. Doufám, že bude mým dobrým společníkem na cestách. kývku k vojáku při vratech. Stále však stojím na místě, než podkoní vykoná svou práci ve vyvedení koně, nasazení ohlávky a pokud dostanu i sedlo, bylo by to ideální. Až poté mohu ze stáje vyjít ven vedouc koně za oprať. |
| |
| Alighor Voják koně vyvede a nasadí mu ohlávku. Přes hřbet mu nassadí sedlo a předá ti opratě. Pokyne ti, že máš jít a pak i on vyjde ven a zavře vrata. Kůň je klidný. " Hodně štěstí, pane. " řekne voják a pousměje se. Pak se rozeběhne zpět ke svému veliteli. |
| |
| Poblíž stájí: Všiml jsem si mužova úsměvu a pokývl k němu. Možná byl závistivý, či si to jen namlouvám. Ostatně, sirovi zajisté dojde, že jsem jeho tělo nemohl z domu vyprostit sám, jelikož byl trám natolik těžký a někdo mi při jeho záchrané pomáhal. Ostatně jsem to byl jé, kdo jej tam zabil a nyní by byl již pravděpodobně po smrti. Můj pohled se z domu, za nímž zmizel onen voják přesune ke koni. A tady začíná naše společná ce Alame. pousměji se k tomu, pro mne snad němému zvířeti. Ostatně jsem se mohl na vlastní uši přesvědčit, jak pro některé z toho světa tak zcela němým není a v tom si také vzpomenu na toho druhého koně, na oře sira Gelwina. Podeberu dvěma prsta popruh sedla a ujistím se, že je dobře uvázané. Na to zlehka poplácám koně po hlavě a zjemna sjedu rukou po jeho čumáku. Poté se pokusím vyhoupnout do jeho sedla. Nepŕedpokládám, že by se mne kůň pokusil shodit, dal by mi své "sympatie" najevo už předtím a onen voják by mne před ním zajisté také varoval, nechtěl by-li mít problémy se svým nadřízeným. Vysednu tedy do sedla a pohlédnu v oblohu. Mám řádově ještě hodinu do chvíle, než se mám setkat s ostatními. Dlouho jsem již v sedle neseděl, něco si však pamatuji z ranného mládí, proto pobídnu koně kupředu a vyjedu vstříc skupince na nádvoří, kde byl sir Gelwin opět probuzen k životu. Zastavím až v jeho blízkosti. Děkuji za ten dar pane. křiknu k muži snad se známkou dětského rozmaření v hlase, které opět mohlo usednout na svého poníka. Jen bych Vás ještě upozornil na Vašeho oře, který mne k Vám zavedl. Někde se tu bude toulat, pokud jej ještě někdo nechytil. Kývnu k sirovi, který zajisté pohlédl ke zdroji toho klapotu kopyt. A nebýt těchto dvou mužů, z domu bych Vás snad ni nevytáhl. naznačím pohybem hlavy k těm, co mi pomohli muže z trosek domu vyprostit a snad tam ještě stále stojí. |
| |
| Po bitvě se navím proč začlo oslavovat. jestli oslavují své přežití, tak to nechápu ještě víc, protože to už moc dlouho nepotrvá... Zalezl jsem si někam stranou a odpočívám, nespím, pouze sedím někde stranou, přemýšlím a nabírám síly... |
| |
| když všichni začnou oslavovat, tak jí odjedu dál od toho ruchu, dál za město, na čerství vzduch a na trochu klidu po bytvě. Proběhnu se kolem hradeb města. |
| |
| Zpráva pro Údržbáře i pro hráče Hlásím, že od 26.7. do 4.8. budu v Krkonoších a nebudu mít přístup k internetu. Tudíž pozastavuji dobrodružství v tomto termínu. |
| |
| Jinak jdu za ostatními.... spíše vzadu. Pořád sem ještě malinko rozrušený z Christova náavalu vzteku. Co to do něj vjelo ?? |
| |
| Oslavy probíhají až do pozdních nočních hodin. Sir Gelwin, městský místodržící, nabídne celé vaší skupině po vyřízení náčelníkova vzkazu, přístřeší na noc a všichni se přesunou do citadely. Uvnitř velkého panského sálu se dále oslavuje, ale vy se rozhodnete odejít spát. Každý máte velký pokoj s postelí s nebesy, kobercem, psacím a jídelním stolem, žislemi a balkonem, almarou a šatníkem. Na stěnách i na stolcích jsou svícny. Většina věcí vám přijde nepotřebná, ale nechcete urazit. Všechny vaše pokoje jsou stejné a jsou v řadě na stejné chodbě. Záleží jen na vás co nyní uděláte. |
| |
| Dodatek Všichni až na Christa. Ten dostal ubytování ve stájích. |
| |
| Vejdu do svého pokoje. Páni to je ale luxus, místodržící si opravdu špatně nežije řeknu si pro sebe i když nahlas když pomalu kráčím k postely. Výstroj a výzbroj schovám pod ní a ještě se jdu podívat po citadele a při procházce seberu jeden pohár a kousek masa, a pak ke stájím. I když mě Christ se svou "kentauří hrdostí" dokrkal přijde mi sobecký že s náma neoslavoval a nenapil se, snad nejsou kentauři vegetariáni |
| |
| Ubytuju se ve stájích a pořádně si prohlídnu koně, hlavně koně naší skupiny a začnu s nima mluvyt. Ptám se jak se jim vede a tak podobně. |
| |
| Vejdu do pokoje a zůstanu stát ve dveřích. Je tu toho strašně moc ... Pomyslím si a vybavím si znovu tu zatracenou minulost. Rychle přejdu k oknu, otevřu ho a vykloním se ven. Proč se to vlastně muselo stát? Proč právě jemu? Honí se mi myšlenky hlavou a do očí mi stoupají slzy. Párkrát zamrkám, abych je zahnala a odstoupím od okna. Sundám si plášť, který jsem měla až doposud na sobě a odložím ho i spolu se šípem a lukem a vakem s ostatními věcmi. Přejdu přes pokoj a rozhlédnu se. Uzavřená místnost, nemám je ráda ... Chci odsud pryč ... Pryč od utrpení ... Chci konečně zapomenout! Poslední slovo řeknu anižbych si to uvědomila nahlas. Podívám se na zažloutlou košili a pak na váček zavěšený kolem krku. Zkontroluju, jestli mám u pasu meč a vydám se pryč z pokoje i z hostince. Musím alespoň na chvilku zmizet. Být zase sama. Pomyslím si a nikoho a nic kolem sebe nevnímám... |
| |
| po chvylce strávené konverzací s koni se vydám na malý výlet. Vyjedu do ulic a prvního člověka se zeptám, kde je nejbiší les nebo hvozd. Počkámna odpověď. Potřebuju do přírody, tahle kamená vězení kterejm dvounožci říkaj města nemám příliš v lásce, už abych byl pryč, zpátky v přírodě, u potoka, u nějakých zvířat. pomyslym si. |
| |
| Když uvidím Christa odcházejícího ze stájí popoběhnu za nim... Christe Přijdu k němu a nabýdnu mu pohár s vínem ... ketrý jsem střežil i při běhu aby jse nerozlil. Po té co mu podám pohár se porozhlédnu kolem Kam chvátáš ?? Zeptám se i když nečekám odpověď A taky se omlouvám za svuj blbej žert, nechtěl jsem tě urazit a navíc jsem byl opilej víteztvim |
| |
| ,, Nas procházku, a nechci. " řeknu ajdu mimo město, rozjedu se po loukách k nejbišímu potoku. |
| |
| Tak ahoj Po té do sebe kopnu pohárek s vínem a jdu se též projít.. ale po městě..po přibližně 3 hodinové prohlídce se vrátim do pokoje. On mou omluvu asi nebral vážně, strašná je ta kentauří namyšlenost a hrdost |
| |
| cestou si mluvym sám pro sebe: ,, Zatracenej člověk, vrazim mu meč do zad a pak taky přídu s vodou a řeknu jenom promiň. Co si o sobě myslý? že přileze s jednou mizernou omluvou a já mu všechno odpustim? " dojdu k lesíku a svolám nějaká zvířata v okolí. Bavym se s nima o tom co se děje a co se stalo. |
| |
| Všichni Město je v troskách. Jediné co je v pořádku je citadela. Po procházkách se všichni, až na Christa, ten zůstal se zvířaty v nedalekém lesíku, rozhodnete vrátit do pokojů a jít spát. Přecijen bitva byla vyčerpávající. Pořád však nechápete proč nemrtví z čistajasna odtáhli. Kolem třetí hodiny ranní dostáváte odpověď v podobě zvuků boje z vnitřního nádvoří citadely a křiku jednoho z vojáků, který volá k ústupu. Do hradeb a zdí citadely začnou bušit další rány katapultů a vy neslyšíte jen klapot kostí nemrtvých, ale i bojové pokřiky skřetů. |
| |
| V lesíku kde právě sem slyšim jen vzdálené padání kamení, sice sem ospalej, ale zavolám si jednoho z velkých ptáků, třeba orla skalního nebo jiné velké létající zvíře vyskytující se v téhle oblasti a pdyž přistane na větvi předemnou, poprosim ho jestly be se neletěl podívat nad město a nebo alespoň se nepodíval co ruší spánek strážce lesú. Pak ho nechám letět aby se podíval a přinesl správu. |
| |
| Vyskočím z postele a beru na sebe zbroj a palcát. Vlétnu do chodby a s mocným řevem začnu kosit nepřátele. |
| |
| soukromá zpráva od Trisanus pro |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| Trisanus Kostlivce porážíš díky jejich chatrné stavbě snadno, ale pomalu jsi se dostal do hlavní vřavy mezi skřety. Ti jsou odění v brnění a mají koordinovanější pohyby, lépe se kryjí a dokáží svobodně myslet, natozdíl od kostlivců. Brzy tě někdo zezadu srazí na zem a ty padneš do vodního příkopu, který obepíná citadelu. Probereš se ve vodě. Nikdo ti nevěnuje moc pozornosti. |
| |
| Do hajzlu ..... Snažim se z příkopu nějákým způsobem vylízt.. podel toho jak je příkop hluboký. Parchanti skřetí tohle vám neprojde |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro "Skřeti a kostrounci, tisíce, tisíce a další tisíce skřetů a kostrounků. Vylézají v kamenném kruhu. Lezou z děr v zemi a spoustu dřevěňáků. Házejí barevné kuličky na kamenný kruh. A lidi utíkají, lidi utíkají pryč z kamenného kruhu." |
| |
| Trisanus Sotva se vyplazíš na břeh hned vedle tebe dopadne mrtvý voják se sekerou zaraženou hluboko v hlavě. Palcát jsi při pádu stratil někde v příkopě. |
| |
| Beru sekyru a prohledám rychle vojáka jestli nemá třeba dýku nebo tesák |
| |
| soukromá zpráva od Christ Nargum - pastýř stromů pro Vrátili se, vrátily se dobíjet, ale proč? co chtěj od města? Proč sem přišly a kdo je vede? pomyslym si. Pak počkám až mě odpový jestly dřevákama myslý Dendrity a enty. |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| soukromá zpráva od Christ Nargum - pastýř stromů pro |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| Trisanus Voják u sebe nic jiného nemá. Jen zakrvácenou sekeru v hlavě. Kolem tebe padají další a další mrtví. |
| |
| soukromá zpráva od Christ Nargum - pastýř stromů pro čekám který zvířata příjdou. Musim bránit les, musim. " |
| |
| Jdu kolem a koukem po dalsich vecech.. jsem tam tak 5 minut po té znovu naběhnu do bitevní vřavy.. Bože já chci štít nebo obouruč zbraň // Jaká je ta sekyra?? |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| Trisanus Sekera je jednoruční, dvoubřitá - skřetí. Kolem tebe se seskupují skřeti a zná se, že neradi vidí živého člověka. |
| |
| Zařvu jako lev a vrhnu se do nich. POkud už to bude VYLOŽENĚ nad mé síli začnu utíkat. |
| |
| soukromá zpráva od Christ Nargum - pastýř stromů pro |
| |
| Jakmile se vrátím z města, okamžitě usnu lehký spánkem, takže jakmile se něco šustne proberu se. Později mě však neprobere pouhé šustnutí, nýbrž výkřiky a a zvuky boje. Co se to děje? Pomyslím si, ale hned je mi to jasné, na záda si hodím pro všechny případy luk se šípy a do ruky meč. Uvidím Trisanuse a okamžitě mu jdu na pomoc a sekám kolem sebe mečem. |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro Jak můžeme bojovat proti skřetům v krunýřích a se sekyrami holýma rukama? zeptá se někdo a ostatní souhlasně přikyvují. Jediný ent zdá se je odhodlán bojovat. |
| |
| Trisanus Skřeti se na tebe šklebí zpoza štítů a krouží sekyrami. Pomalu kolem tebe uzavírají kruh a blíží se k tobě. Sekyra se zdá být v opravdu špatném stavu a jediný zásah jiné sekyry by jí dokázal zničit. Amegilioma Kolem tebe buď prchají nebo padají mrtví vojáci. Skřeti se valí branou jako lavina. Zapalují domy a společně s nemrtvými vraždí co jim přijde pod ruku. Spatříš Trisanuse jak se u kraje vodního příkopu snaží marně bránit skupince velmi dobře ozbrojených skřetů. |
| |
| soukromá zpráva od Christ Nargum - pastýř stromů pro Povzbuzuju zvířata. Velká matko pomoz nám. pomyslym si. |
| |
| Rozhládnu se kolem sebe.. jako bych hledal spásu v podobě kvalitní zbraně či posil najednou spatřím Ami Tak pojďte skřetíci, přichází máma hehe Najdenou naznačím sekyrou na nejbližšího skřeta útok ze shora ale nakonec rychle změním směr útoku a seknu ho do boku. Začínaj jatka zařvu s podivnou radostí z vraždění |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro "Kdo nechce bojovat, nemusí, ale já bojovat budu. I za cenu svého života!" řekne a přistoupí blíže k tobě. Některá zvířata, zvláště vlci a medvědi, se k němu přidávají a také přitupují blíže. Jen malá zvířata jako veverky či zajíci se stále zdráhají, protože neví jako mohou býti užiteční. |
| |
| soukromá zpráva od Christ Nargum - pastýř stromů pro ,, I vaše pomoc veverky se hodí, kdo jinej se jim dostane pod brnění a může hlodat, když jim překusnete řemínky na zbrojích tak už budou zranitelnější a jednodušeji je dostaneme. A vy Králícy a zajci, vás nedokážou zasáhnout, ste na ně moc rychlí. Vás bych ocenil taky, vy byste se zasloužily o to aby se skřeti nedovedly soustředit na ostatní a byly značně rozhození." řeknu veverkám a králíkům. |
| |
| Na pokoji: Koně jsem umístil ve stáj a přesunul se na pokoj v úmyslu, konečně si lehnout a spánkem regenerovat pozůstatky po zraněních těmi dvěma šípy. Ulehnu na měkké lóže, ač na takový luxus nejsem vůbec zvyklý. Nesvlékám se a lehnu si dokonce i v botech, ač mé nohy přesahují čelo postale a podrážkami tak postel nezašpiním. Meč je v tu chvíli opřen vedle postele o stěnu. Ležím s otevřenýma očima a jakoby nepřítomě hledím do stropu, hlavou se mi honí řada myšlenek. Netuším tak zcela, proč si ten, kdo vedl ty potvory, vybral za cíl zrovna toto město. Vím ale, že další útok je blízko. Musí najít něco, vytvořit nebo zavolat takové tvory, kterým moc kněží neublíží a především co nejdříve, aby ještě nebyly hradby opraveny. Není tu moudré zůstávat, tolik životů může dojít k úhoně a namísto toho, aby nějakým způsobem zabránili, aby se to neopakovalo, opíjejí se vesele mokem. S těžkými myšlenkami nakonec zavřu oči a krátkou chvíli na to se mne zmocní spánek. - BUCH - BUCH - S trhnutím se probudím a instinktivně hmátnu pravou rukou do strany po meči a levá spočine na povytažené dýce u pasu. Mé oči přeletí prázdnou místnost. Zvenčí se ozývá ryk a zvuky boje jsou již od prvopočátků znatelné. Vyskočím proto na nohy a s dalším skokem jsem u okna, abych se následně vyklonil a zahlédl městem postupující stvoření. Je zatím sice šero, ze siluet těch tvorů a podle jejich výzbroje však vzpomenu na dva orky, kteří se před několika hodinami s takovou vervou pouštěli do kostlivců. Nevím, kde jsou ostatní, ostatně musím rychle jednat. Okno není na štěstí zas tak vysoko, abych si při dopadu na nohy ublížil. První patro nepříliš vysokého domu se mi tak stává v tuto chvíli výhodou. Odstoupím od okna o krok vzad a tasím před sebe obouruční meč. Poté vykročím vztříc oknu, stoupaje na jeho římsu, prostupujíc do prázdna ve snaze dopadnout na nohy, pokud možno do vřavy těch potvor. Tento krok je sice poměrně riskantní, nicméně není čas sebíhat schody, není čas se rozmýšlet. Pokud se mi skok zdaří, což by snad neměl být zas takový problém, přejdu do podřepu, abych pérováním v kolenou ulehčil náraz a s mečem se protočím v otočce ve snaze o vějířový útok. |
| |
| Trisanus Skřet se zkácí k zemi a ihned se pod ním vytvoří kaluž krve. Ostatní na nic nečekají a naráz se na tebe vrhají. Mají štíty vystrčené kupředu a sekyrami budou vést kolmý sek na hlavu. Alighor Po rozhledu vidíš, že pod citadelou je vodní příkop, který ostatně obepíná celou citadelu. Pod okny maršují stovky skřetů. Není ti jasné odkud se jich tolik vyrojilo a ani jak se dostali do hradu. Velké díry v zemi a pár obřích brouků v okolí to však vysvětluje. Zdá se, že nemrtví dočasně využívají skřety, aby se mohli připravit. Na pořádný útok. Ami Kolem tebe buď prchají nebo padají mrtví vojáci. Skřeti se valí branou jako lavina. Zapalují domy a společně s nemrtvými vraždí co jim přijde pod ruku. Spatříš Trisanuse jak se u kraje vodního příkopu snaží marně bránit skupince velmi dobře ozbrojených skřetů. Christ Po tomto argumentu se i ta nejmenší zvěřina přidává k tobě. Skřeti už postupují do kopce. Jejich počet je odhadem čtyři tucty. Na tvé straně je ent, 4 vlci, 2 lišky, 8 malých ptáků a 3 orli, 5 veverek, 7 zajíců. |
| |
| je to sice šílené ale i tak to zkusím. Bohové nechť se mnou. Protože nemám mocšancí tak popadnu 2 skřety za límec kyrysu a vrhnu je do příkopu. Zaplavte si hajzlové !! Snad se mi to povede |
| |
| Po té se snažím uskočit do strany seknutí a vzít druhou sekyru toho padlého. |
| |
| soukromá zpráva od Trisanus pro |
| |
| soukromá zpráva od Nemrtvá zkáza - PJ pro |
| |
| Trisanus Při skoku sekyru sebereš a skřeti seknou do země. Jen se hlasitě směješ, ale kolem pasu tě najednou chytnou dvě obrovská kusadla a jejich pevný stisk neúprosně zesiluje. |
| |
| Co to dopdrele je Snažím se kusadla rozevřít i když vým že se mi to nepovede... Tak jo brouku .. jak si chtěl Snažím se sekyrou seknout do jednoho z těch kusadel.. spíše k začátku než ke konci. Jinak si nohama snažím držet odstup od skřetů. |
| |
| V pokoji: A sakra, to bude zase den! zamručím si sám pro sebe pod vousy, které nemám a s taseným mečem vykročím ke dveřím ve snaze, co nejrychleji se dostat tam dolů a pomoci, jak nejlépe dovedu. S mečem před sebou, aby mi při chůzi nezavazel, jdu kupředu a po schodech dolů. Nevím, jak daleko se již dostali a právě u vchodu v citadelu bude pravděpodobně největší mela. V každém případě však postupuji co možná nejobezřetněji. |
| |
| Trisanus Kusadla jsou pevná a jejich sevření pomalu, ale jistě sílí a cítíš, že tě kamsi zvedají. Skřeti již na tebe nedosáhnou. Alighor Pravděpodobně u vchodu do citadely mela být měla, ale skřeti se již ženou chodbami a před nimi prchá několik vojáků, kterí odhazují vše, včetně zbroje a zbaní, co by jim mohlo při běhu překážet. |
| |
| Na chodbě: Sakra, to si říkáte chlapi?! křiknu jen tak do větru a pokusím se prorazit si cestu na větší prostranství, kde bych měl alespoň nějakou šanci, uspět se svým mečem. Při nejlepším bych se ujal dvou opuštěných jednoruček, s nimiž se lze ohánět obratněji. Ne! Takhle to tu přece neskončí! Ty tam nahoře jen sedíš a na nás hledíš, proč tolik ničení, proč? ptám se toho, který tam nahoře v mracích někde snad je. |
| |
| //Omlouvám se ale od 1.9 do 15.9 nebudu mít možnost být u PC takže to vzkažte známím a pobrečte si .... případně zapalte svíčku :( :D |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR