Stahlstadt
hrálo se Denně
od: 03. dubna 2014 23:51 do: 31. května 2016 17:31
Dobrodružství vedl(a) Maxx
| |
 | Svet zahaľuje dymová clona. Popol dopadá na tváre spotených robotníkov, štipľavá chuť sadze na jazyku bráni rozhovorom, hučanie obrovských strojov prehlušuje dokonca rev ich myšlienok. Mašinéria priemyselnej revolúcie je v plnom prúde, ozubené kolesá a parné strojne neľútostne likvidujú zvyklosti. Čo bolo včera cnosťou a výsadou je k dnešku zastaralý prežitok. Bortia sa tradície, miznú hodnoty ku ktorým sa donedávna hlásil každý. Hnaný ctižiadosťou, odhodlaním a túžbou po lepšom živote sa vpred derie nová vrstva – kapitalisti, podnikatelia, magnáti a veľúspešný obchodníci. Už nie je výsadou šľachty, cirkvi a nikoho ďalšieho pozerať na ostatných z vrchu. Už nie - každý môže byť pánom svojho osudu, každý má možnosť chytiť sa svojej šance, preniknúť na vrchol. Cesta je to však ťažká a väčšina úspechov je draho zaplatená – pričom cenou sú najčastejšie životy iných, zadupané v prachu a vlastná duša, priam zapredaná diablovi osobne. Rozdiely ani v najmenšom nezmizli, ideály ktoré sľubovala Veľká Francúzska revolúcia sa nenaplnili. Chudobný sú chudobný a stále vykorisťovaný svojimi pánmi, otročiaci už nie na poli leč v moderných parou a uhlím poháňaných továrňach. Jedna vrstva mocných nahradila inú. Tmavé uličky inak elektricky či plynom vysvietených miest sú svedkami zločinov, zákulisných ťahaníc a ľudský život nemá hodnotu väčšiu než je množstvo tovaru ktorý jeho majiteľ vyprodukuje. A do toho všetkého politika. Situácia Európe sa dá prirovnať k sudu pušného prachu a malému decku so zápalkami pri ňom. Všetko zašlo až tak ďaleko, že každý očakáva vypuknutie konfliktu – a nie je tajomstvom, že mnohí ho čakajú s dychtivosťou a horlivou netrpezlivosťou. Čo iné než vojna, masívny konflikt svetového rozsahu naplní kapsy tých, čo sedia v pozadí? Čo iné než vojna upraví hranice a dá ešte viac moci tím, čo riadia osudy miliónov? V pozadí všetkého najväčšie Európske veľmoci – Francúzske cisárstvo a Veľká Británia, krajiny ktoré plne neprekusli výsledok Viedenských jednaní. Vzrastajúci Nemecký nacionalizmus. A v neposlednom rade, túžby, ambície a plány obchodných skupín, tieňových organizácií i jednotlivcov. Každá eskalácia, každý incident môže byť využitý ako zámienka a opäť zapáliť plamene bojov, hroziacich premeniť Európu v prach a popol. A práve keď ticho, ohlušujúce a ťažké dopadá na ľudí, práve keď svet so zatajeným dychom očakáva takmer nevyhnutné, sa pohľady Mocných upierajú k jedinému miestu, ich vôľa zaťahuje mračná nad donedávna malým severonemeckým prístavom. Wilhelmshaven, perla celej tejto mašinérie , symbol pokroku, modernizácie, podnikania. Mlynček ľudských osudov, hrob nádejí. Miesto do ktorého sa zbiehajú sily s potenciálom rozorvať svet, podpáliť sud. Stačí málo. A možno práve telo mŕtvej ženy bude iskrou ktorá to celé spustí. Vitajte v industriálnej Európe, vo svete ocele a pary. |
| |
| Mesto Wilhelmshaven Severonemecký prístav v ktorom sa náš príbeh odohráva. Ide o husto zaľudnené mesto ktoré prechádza masívnou industrializáciou a raketovo naberá na význame – ide o jediný prístav celej Rýnskej konfederácie, navyše s modernými lodenicami a obrovskou kapacitou. V meste končí slávna „Rýnska tepna,“ železnica spájajúca Alsasko-Lotrinsko, industriálne Porýnie a práve prístav Wilhelmshaven. V poslednej dobe, pričinením Francúzskej a Rýnskej vlády, dokázal Wilhelmshaven prakticky zruinovať susedný Bremerhaven a celkovo, nahradiť Hanzovné Brémy ako centrum severonemeckého obchodu. Ešte pred pár rokmi pokľudnejší prístav sekundárneho významu a prekladisko remeselnej výroby z Oldenburgu sa tak každým dňom stáva väčším a väčším – šialeným tempom sa rozširujú lodenice, ktoré majú chrliť jednu vojnovú loď za druhou, vystavali sa moderné zbrojovky produkujúce obrovské delá, továrne na výrobu munície i mechanických dielov do lodí.
Wilhelmshaven rozhodne prechádza ukážkovou priemyselnou revolúciou, dôkazom je už len pouličné osvetlenie – staré plynové lampy, niekdajší tradičný symbol celého Oldenburgského veľkovojvodstva, nahradil najnovší výkrik technológie – elektrické žiarovky. Takmer celá remeselná výroba padla, zadupaná silou tovární ktorým nebolo možné konkurovať. Na mieste kde stávali rodinné podniky, hrdiace sa ručnými výrobkami, tak dnes zamorujú vzduch obrovské kolosy zamestnávajúce desiatky až stovky robotníkov. A tých stále nie je nedostatok. Príliv ľudí do mesta prekonáva i šialenstvo industrializácie – v súčastnosti nie je ani len možné odhadnúť, koľko ľudí sa v meste nachádza, aj najmiernejšie odhady však hovoria o päťdesiatich a viac tisíckach – nehovoriac ešte o množstve ľudí ktoré každodenne v preplnených vagónoch prichádza z Oldenburgu či okolitých mestečiek, obcí a dedín. Počet obyvateľov, väčšinou obyvateľov na čierno, tak každým dňom rastie, pribúdajú ubytovne, pribúdajú teda i hostince, nevestince, herne. A mesto upadá do šera až temnoty. Kriminalita, v starých časoch skôr symbolická, rastie exponenciálne. Drobný zlodejíčci, žobráci, tupý rváči, malý obchodníci s omamnými látkami či prostitútky nachádzajú na vlastnú päsť svoje šťastie, bohatstvo, smolu či smrť rovnako ako tak činia veľké organizované spolky, polooficiálne či tieňové spoločnosti, mocní priekupníci či luxusné kurtizány. Korupcia ovláda najnižšie i najvyššie miesta, nočné ulice prestali byť bezpečnými. Ľudia miznú – obete pouličných bitiek, nevydarených krádeží, predávkovania. Nádejeplný muži i ženy hľadajúci úspech v poctivej práci sa stávajú otrokmi krutej mašinérie tovární, mlynčeka ktorý ich životy melie s rovnakou nemilosrdnosťou a efektívnosťou, s akou chrlí produkty prinášajúce nepredstaviteľné bohatstvo do rúk ich vlastníkom. Wilhelmshaven, mesto kde sa stretávajú záujmy veľmocí, spoločností, spolkov. Mesto prepychových rezidencií, mesto hostiace Rýnske národné divadlo. Mesto kde sa stretáva smotánka z Nemecka, Francúzska, Británie a Beneluxu, mesto nevýslovnej krásy, šťastia a radosti, no i najhlbšieho, zúfalého strádania. Mesto kde v nezmieriteľnom boji proti sebe stojí vysoká vrstva, boháči, šľachta, bankári, obchodníci, všetci tí ktorých podpätky neľútostne drtia chudákov, remeselníkov, robotníkov i drobných podnikateľov. Mesto kde chaos preberá vládu nad ulicami, kde mimo centrum padajú zákony a jediné právo je právo silnejšieho. Mesto kde rovnováha balancuje na veľmi tenkej hrane – a netreba veľa, aby prepuklo šialenstvo. Mesto, kde sa práve udiala vražda.
|
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Bletchley Park Oboch vás nechávajú čakať. O existencii centra Britskej rozviedky umiestneného mimo Londýn už samozrejme viete obaja - je tak trošku verejným tajomstvom, že tie najvyššie príkazy neposiela Londýnska centrála vo Whitehalle. Presná lokácia tohto miesta je však prísne strážená, zašitá v naprostom zapadákove a na pohľad klasický palác nejakého movitejšieho šľachtica - čo pôvodne Bletchley i bol. Takýchto sídiel je po celom južnom Anglicku až príliš mnoho - a ani všímavý pozorovateľ by si nevšimol nič podozrivé. Trávnik je dobre udržiavaný, v stajniach sú kone, sem tam sa objaví záhrandík či niekto zo služobníctva. Až vo vnútri sú rozdiely patrné - až príliš mnoho personálu, navyše ozbrojeného, nehovoriac o celkovej prestavbe niektorých krídiel sídla, aby lepšie vyhovovali účelu budovy. Našťastie, nie všetky izby sa zmenili na kancelárie, archívy, knižnice a podobne. Luxusu ostalo dosť - a západné krídlo je tak ukážkovým sídlom niekoho významného, bohatého s krvou modrejšou než modrá. Čo je vyhovujúce - pretože práve sedíte v salóniku a máte tak možnosť kontaktu so všetkým tým prepychom. Vlastne i to čakanie nie je až tak hrozné. Z krbu sála teplo, príjemné vzhľadom na studené, daždivé počasie vonku, kresielka sú až hriešne pohodlné, v miestnosti je niekoľko vkusných obrazov, dve sochy levov a taktiež bonus - malý bar s množstvom vyberaných fľašiek, od whiskey, gin, rum až po tak trošku exotickú vodku odniekadiaľ s Ruska. Samozrejmosťou je predpripravený ľad a páru pochutín. Vlastne by to mohlo byť i príjemné posedenie - porozprávať či zoznámiť sa, vyskúšať ponuku baru alebo dokonca nájsť karty, šachy či niečo podobné, čo sa tu určite taktiež nachádza. Avšak, to by nesmela byť tak napätá atmosféra. Odkedy ste prišli, niečo nehrá. Všetci tí ľudia pobehujúci po chodbách pôsobia až príliš nervózne, až príliš profesionálne. Ktokoľvek koho ste stretli odpovedal úsečne či rovno ignoroval otázky a odkedy vás zavreli do salóniku, nedeje sa nič. Také to ťažké, nepríjemné nič, známe i ako ticho pred búrkou. Dvere sa otvoria, vstúpi postarší, dobre oblečený muž - sir William Melville, šéf Bletchley Parku a oficiálne hlava celej Kráľovskej rozviedky, RMI. Nízky, so šedivými, riedkymi vlasmi, nevýraznými očami a celkom milým výrazom nepôsobí ako jeden z najmocnejších mužov Británie, vlastne sa tak ani príliš nespráva. Privíta vás totiž vrelým úsmevom, priateľským pozdravom a dokonca sa ospravedlní za vaše dlhé čakanie. "Sir Lloyd Alexander, slečna Elizabeth Hunt, ak sa ešte nepoznáte." rozhodne sa dokonca zoznámiť vás navzájom, ak by to bolo potrebné. "Poďte za mnou prosím, už sme tu myslím všetci." Miestnosť do ktorej vás vedie je podobná salóniku - snáď len s ešte väčšou porciou luxusu a jednacím stolom v strede miestnosti, ktorý je však prázdny. Miesto neho vás v rohu miestnosti čaká dvojica mužov, jeden ležiaci na pohovke, druhý sediace na kresielku kúsok vedľa. Sú tam samozrejme pripravené ďalšie tri kreslá, malý stolík s čajovou súpravou a menší štós listov. "Čaj? Kávu? Či niečo silnejšie?" nechať sa obsluhovať priamym nadriadeným, šéfom celej rozviedky, je príležitosť ktorá sa naskytá raz za život, máte teda možnosť ju patrične využiť. S nápojmi či bez ste následne usadený k dvojici, ktorá po celý čas diskutuje skôr medzi sebou, príliš potichu, aby ste rozumeli. Štyri kreslá a jedna pohovka, nápoje a opäť, príjemné teplo a útulné, luxusné prostredie. Takmer ideálne prostredie na neformálne posedenie. Keby ste nesedeli s mužmi, s ktorými sedíte. "Profesor Dalgliesh, kráľovský poradca." Nič nehovoriaca funkcia, legendárne meno. Profesor Daegliesh je pokladaný za skutočný mozog rozviedky, vedúcu osobnosť a dokonca zakladateľa ktorý stráži Britániu už niečo cez 50 rokov. Starý a nemohúci - čo je i dôvod prečo leží, je to muž o ktorom sa na akadémii a celkovo, vo vašich kruhoch šíria povesti, báje a mýty. Vraj to bol práve on, kto vyvolal nepokoje v Rusku, keď to začalo upierať svoj pohľad na Indiu. Vraj to bol práve on, kto s oddielom Ghurkov prenikol do princových komnát a prinútil Jemenského cisára kapitulovať, vraj to bol práve on, kto otrávil Napoleonovi víno. Teraz, po osemdesiatke so zraneniami utŕženými v Americko-Anglickej vojne o Kanadu a v ďalších akciách už nie je schopný sám ani chodiť a odišiel do ústrania - aspoň oficiálne. Zdá sa však, že práve Bletchley sa stal jeho novým domovom a centrálou, z ktorej vysiela rozkazy. "A lorda Palmerstona vám snáď predstavovať nemusím. Určite ste ho volili." predstaví Melville s úsmevom druhého muža, popíjajúceho pravdepodobne Whiskey. Henry John Temple, tretí Viscont z Palmerstonu, prezývaný jednoducho i Lord Palmerston či jednoducho "Pam." Od roku 1807 pôsobiaci vo vláde Británie, v súčastnosti už druhý krát zvolený premiérom - a to pomerne drtivo, porážajúc liberálneho oponenta Williema Gladstone. Palmerston je známy ako tvrdý, nekompromisný muž vedúci stranu Tory - stranu reakcionárov a interventov, stranu reprezentujúcu imperializmus Británie. Pod jeho vedením sa Británia stala vedúcou mocnosťou sveta, rozšírila svoje územie i moc, modernizovala armádu, rozšírila flotilu. Británia vládne, dokým je pri moci Pam, hovorí sa - a právom. Akákoľvek hrozba je riešená rázne a tvrde - i za cenu vojen a mŕtvol. Lord Palmerston je taktiež známy ako muž, ktorý nepodľahol vábeniu Východoindickej spoločnosti a dokonca s ňou vedie skrytý boj - čo mu vyslúžilo podporu más. "Páni, predstavujem vám sira Lloyda Alexandra, jedného z najlepších operatívcov akých máme a slečnu Elizabeth Stephanie Hunt, dcéru a dedičku Lorda Hunta." "Smotánka." zachrapčí Dalgliesh, ako sa zdá jediný z prítomných bez šľachtického titulu či rodiny. "Hovorí profesor obedujúci s kráľovnou..." "Žarty stranou." nenechá sa Palmerston zlákať na uvoľnenú atmosféru ktorú vytvorili Melville a Dalgliesh. "O vás dvoch vieme dosť." kývne smerom na stôl kde...dva spisy s vaším menom. "Prejdite k veci Melville, tlačí nás čas." "Rozkaz, pán premiér." Obaja dostanete do rúk spis - s menom, fotkou a informáciami, ktoré vám však Melville hovorí. "Aurora Vickery, Genevieve Francis Bellerose, Elisabeth Weiss, britský agent s krycím menom Maria. Elitná agentka, pôsobila na území Rýnskej konfederácie a špehovala pre nás ako Nemcov tak Francúzov. Predvčerom ju našli mŕtvu." na momentík sa odmlčí a nechá vás nahliadnuť do spisu - podľa fotky šlo o skutočnú krásavicu, bez šľachtických koreňov, ba naopak - podľa spisu šlo o pomerne chudobnú dievčinu. "Maria vystupovala s dvojitou identitou Genevieve a Elisabeth a podľa všetkého šlo o dvoj až trojitého agenta. Britániu však zásobovala informáciami ktoré sa vždy ukázali ako pravdivé, môžme teda súdiť...chceme súdiť, že celý čas pracovala primárne pre nás. Ešte týždeň dozadu poslala list, žiadala o dodatočné financie aby prenikla do, ako to nazvala, uzavretej skupiny s veľkou mocou. Poslali sme čo chcela, podľa nášho kontaktu v meste si peniaze vyzdvihla takmer okamžite. Čakali sme na správy ale...ako som hovoril, pred dvoma dňami nám bankár poslal článok oznamujúci jej smrť." Melville stíchne, hneď však nadviaže profesor. "Maria mala...citlivé informácie, ktoré ak sa dostanú do nesprávnych rúk môžu vyvolať veľké problémy. Môžu dokonca odštartovať vojnu medzi nami a Francúzskom. Potrebujeme, aby po nej niekto upratal - zbavil sa všetkého čo môže odkazovať na Britániu, zabavil dokumenty ktoré vlastnila, zničil čo sa nebude dať odviesť a to skôr, než to spravia Francúzi či Nemci. Sekundárne je potrebné zistiť, kto stál za jej zabitím, čo zistil a prečo ju odstránil. Predpokladáme totiž, že ak by to bola Francúzska rozviedka...už by sa diali veci." "Pôjdete preto do Wilhelmshavenu" ozve sa konečne premiér "a zariadite to. Lloyd, poslali by sme sa vami niekoho vhodnejšieho." na Steffi ani nepozrie "Ale operácie v Číne, Spojených štátoch a severnom Nemecku nás vyťažujú na maximum. Nemalo by ísť o nič komplikované - zbavíte čo sa dá, zničíte zbytok a odstránite všetky stopy. Ak nebude hroziť nebezpečenstvo zabavte policajné spisy a skúste nájsť vinníka, podozrievame Nemeckú kontrarozviedku ktorá je podľa všetkého skôr skupinkou uniformovaných hlupákov než reálnou hrozbou. Otázky?" Dá vám možnosť spýtať sa na ďalšie veci. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Obraz Zlé miesto v zlý čas, tak by sa dal charakterizovať dnešný deň pre Padmavati. A pre Lotte...nuž, klasický deň nahovno, ako každý deň keď je na ňu delegovaná práca niekoho iného, navyše v pomerne skorých ranných hodinách. Náladu jej asi nepridáva ani hlad - raňajky sa nekonali, keďže okamžite po príchode na stanicu ju posadili už k zadržanej Padmavati. Kolega Hans Schmitt ktorý Padmavati prebral od hliadky už včera v noci, teda defakto pred pár hodinami, šikovne vykĺzol z povinnosti spísať správu a celkovo, vyšetriť prípad. Dôvod je prostý - mladík má čoskoro svadbu a svojou radosťou dokázal nakaziť i direktora, takže ten ho uvoľnil. A na koho lepšie zvaliť niečo takéto, než na populárnu a všetkými obľúbenú Lotte? Detektívka tak, snáď ešte trošku nevyspalá, s hrnkom nechutného kafe, ktoré jej doniesol akýsi začínajúci pomocník, a hnusným rukopisom spísanou správou od pologramotného policajta nočnej hliadky, nemá čas na nič a musí rovno vypočúvať zadržanú - oficiálne ju totiž bez dôkazov musia pustiť už do pár hodín. Ešteže je Schmitt natoľko milý, že situáciu aspoň v rýchlosti svojej kolegyni vysvetľuje. "Niekedy okolo tretej v noci nahlásil barón von Wehlens krádež zo svojho sídla tu v meste. Nejaký obraz...moment" zažmúri na správu v ruke "áno, tu to je - Žena na kríži od maliara Horna. Barón je štedrým sponzorom nášho zboru a osobným priateľom pána von Wittmund, na miesto sa teda hneď vyslala hliadka a zadržala podozrivú." Mladík uprie to čo pokladá za prísny pohľad na Padmavati. "Okamžite ju zadržali a priviedli na stanicu. Zatiaľ nebol čas ju vypočúvať..." teda nikomu sa do toho nechcelo "tak je celá len vaša, Wissemann. Nuž, to je asi všetko. Barón by rád dopadol páchateľa a chce svoj obraz späť. Sám pán Wittmund mu sľúbil skoré vyriešenie..." Hans von Wittmund, riaditeľ Wilhelmshavenského policajného zboru. Nevýrazný chlapík. Oproti sebe tak sedí ránom rozospalá jednooká detektívka s prideleným úkolom a vďaka hodinám v cele zadržania ešte unavenejšia Padmavati, v odeve ktorý by slušné ženy označili prinajmenšom za vyzývavý. Je pravdepodobne jasné, akú profesiu zastáva - ostatne, žiaden policajt by sa neodvážil bez poriadnych dôkazov zadržať nejakú mešťanku. Osobná známosť poškodeného a šéfa mestskej polície však znamená, že akýkoľvek zadržaný, obvinený, podozrivý či len označený za podozrivého je lepší než nič. Padmavati tak bola zatknutá prakticky z ničoho nič - dvaja mlčanlivý chlapíci jej bez akýchkoľvek škrupulí nasadili putá a odviezli na stanicu - pravdepodobne len preto, že ju tam v noci videli. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Detektív Pozvanie do kaviarne je nanajvýš neformálne - ale Acel Bonhomme, riaditeľ Francúzskej rozviedky, je svojím neformálnym prístupom priam preslávený. Postarší pán, na pomery Francúzov veľmi vysoký i statný, však pôvodne šlo o člena elitných gardových jednotiek, sa tiež vyznačuje veľmi priateľským prístupom. Stretnutie teda nepripomína jednanie príslušníkov tajných služieb cisárstva ale...jednoduché posedenie pri káve. "Som rád, že ste došli." začne, akoby bolo možné jeho pozvanie len tak odmietnuť. "Francúzsko potrebuje v službách mužov ako vy, teraz, keď sa na nás odvšadiaľ tlačia nepriatelia a dobrých ľudí je nedostatok...Nuž, ale k veci, neprišli sme tu klábosiť o dnešnej dobe, všakže? Teda, nastala istá...komplikácia, v Rýnskej konfederácii. Jedna naša agentka, špehujúca pre nás Nemcov ako dvojitý agent...nuž, dievčinu našli pred troma dňami mŕtvu." Acel s hraným smútkom pokrúti hlavou. "Jej smrť je nanajvýš nepríjemná. Ako iste viete, Nemci, teda tí v Rýnskej konfederácii sú našimi spojencami." či skôr vazalskou, priam okupovanou federáciou slúžiacou ako nárazník proti Prusku. "Takže by bolo nanajvýš mrzuté, ak by začali likvidovať našich pracovníkov, kór takto...elitných. Potrebujem, teda, Francúzsko potrebuje, aby niekto do Nemecka zašiel a vyriešil túto mrzutú situáciu. Počul som, že váš otec, kľud jeho duši, bol skúseným detektívom a ako je známe, takéto dovednosti sa rozhodne dedia. Čo vy na to? Poslali by sme vás, s určitým obnosom peňazí a splnomocňujúcimi listinami, do malebného Wilhelmshavenu v severnom Nemecku, vyšetriť vraždu mladej, krásnej ženy. A popri tom...nuž, je nutné zabezpečiť jej majetok, teda listiny, dokumenty a čokoľvek čo by viedlo k ohrozeniu Francúzskej bezpečnosti či naopak...pomohlo Francúzsku získať výhodu." na momentík sa s úsmevom odmlčí a uchlipne si kávy. "Nemalo by ísť o nič zložité...Nemci už na vyšetrovaní pracujú, ale ak je moje podozrenie správne, nebudú príliš...horlivý. Vašou úlohou teda bude, v najhoršom, dokopať ich k spolupráci a spísať podrobnú správu. Ja potom vyvodím závery." zakončí to už trošku bojovnejšie. Ale...nie je to úplne plané chvastanie - Acel Bonhomme je nebezpečný muž, veľmi nebezpečný a jeho právomoci od smrti Napoleona I. len a len rastú - Štátna bezpečnosť už disponuje i vlastnými ozbrojenými zložkami. "Vo Wilhelmshavene už máme nejaké kontakty, informácie o nich vám dodám - nejde však o nijak masívnu sieť, obávam sa, veľmi sme sa spoliehali na, žiaľ zosnulú, Genevieve Francis Bellerose. Jej spis, ako i ďalšie dôležité veci budú vo vlaku ktorý vám ide o štyri hodiny, do mesta dorazíte niekedy v noci. Otázky?" |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Baletka Predstavenie dopadlo výborne. Potlesk dlhý a úprimný, dokonca niekoľko nefalšovaných prejavov nadšenia v podobe pískania či pochvalných výkrikov - samozrejme skôr zo zadných častí opery. Boháči vpredu, ako vždy, zachovávajú dekórum a nadšenie prejavujú len decentným ťukaním ruky o ruku - najmä tí, ktorí majú pri sebe posadené rovnako vznešené a decentné manželky. Rozhodne však ide o úspešné predstavenie - chýb bolo minimum a neboli tak nápadné, dve nové dievčiny, ktoré naposledy spôsobili to trápne fiasko s pádom sa už stihli zaučiť a zvládli to prinajhoršom dostatočne. Takže i nálada v prezliekárni je dobrá - Maria a Rill, dve nové tváre sú vysmiate a užívajú si zaslúženej chvály, dokonca sa na moment stavil i vedúci opery blahoželať vám k vystúpeniu. Sám má predsa dôvod byť nadšený, keďže situácia už bez problémov s mladými nevypadala ružovo. Z toho čo si sa dozvedela to celé dopadlo len tak tak - totiž, stačilo málo a žiadne vystúpenie by nebolo. Noviny ešte včera zverejnili správu o úmrtí nejakého trošku významnejšieho starca, ktorého parta kamarátov vehementne protestovala proti poriadaniu opery či akýchkoľvek zábavu alebo kultúru pripomínajúcich podujatí. Našťastie pre vás a vedúceho si však lístky už zakúpil niekto ešte významnejší - a tak sa balet poriadal, bez ohľadu na čokoľvek. Ostatne, keby sa mali vystúpenia rušiť zakaždým keď niekto v tomto meste umrie, bolo by asi zavreté navždy. Veď len včera mali novinári blažený deň - najskôr správa o krádeži akéhosi obrazu so sídla akéhosi baróna, nasledovaná dvojitým úmrtím - spomínaný starec, ktorého skolila porážka a nejaká žena, vraj cudzinka, brutálne zavraždená v parku - i keď podrobnosti nie sú známe. Tak ako takmer po každom podobne úspešnom a boháčmi i mešťanmi narvatom vystúpení i teraz sa ozve klopanie a do prezliekárne vstúpi Lori, malý, roztomilý anjelik, sirota ktorej sa riaditeľ opery ujal a ktorá odvtedy pomáha a asistuje kdekoľvek môže. Okamžite sa jej dostane vrelého privítania - nesie totiž darčeky. Stalo sa zvykom, že muži obzvlášť potešený vystúpením posielajú po pracovníkoch opery - teda primárne po mladej Lori - správičky či drobnú pozornosť baletkám, rovnako ako tak ženy činia u operných spevákoch či nadaných muzikantoch. Nadšené výkriky, smiech pretne rana keď Blume buchne šampanské - a podľa fľašky nejde o žiadnu lacnú močku. Vida, atmosféra je tak dobrá, že i kardinálna mrcha ako Blume sa ochotne delí s ostatnými. "Sephine." blonďatá Lori stojí u teba a podáva ti krabičku bonboniéry a list. Čokoláda vyzerá dobre, už len názov je belgicky čo väčšinou znamená kvalitu. A list...červený papier, ako je zvykom ak ide o pozvánku na stretnutie. Hneď to upúta pozornosť - i keď našťastie nie si jediná s podobným listom v ruke. Stačí teda trošku falošných úsmevov, vykrúcania sa a nájdeš si momentík na rýchle prečítanie listu. Drahá Camille Mureau, Millie. Vidieť Ťa opäť na parkete by môj život rozjasnilo, žiaľ obávam sa, že toto potešene mi bude upierané, dokým znovu nezavítaš do prekrásneho Paríža a kaviarne Fraise na ktorú tak rád vďaka Tebe spomínam. Zžieraný Tvojou neprítomnosťou a túžbou vidieť Ťa som podľahol a aspoň o Tebe vyprával jednému z mojích dobrých priateľov. Náhoda následne zariadila, že práve tento dobrý priateľ má pracovnú cestu do Wilhelmshavenu a rád by sa s Tebou stretol. Prosím, buď mu príjemným sprievodcom mestom, ukáž mu miesto zaujímavosti, porozprávaj zaujímavé príbehy. Žiaľ, okrem tejto dobrej správy, mám i jednu žalostne nešťastnú - avšak, keďže sa neodvažujem zničiť Ti šťastie, ktoré určite prežívaš, poslal som to oddelene, na Tvoju domácu adresu. Prosím však, nemeškaj a prečítaj si ho čo najrýchlejšie. Navždy tvoj, Strýček Acel Strýček Acel, či skôr Acel Bonhomme, riaditeľ Francúzskej rozviedky. Práve on ťa "naverboval" po jednom z vystúpení v Paríži. Pozvánka ako každá iná, do príjemnej malej kaviarne. Ešte príliš nerozkukaná a s miernymi finančnými problémami vďaka nepríliš charakternému šéfovi skupiny si pozvánku prijala. Aké prekvapenie to bolo, keď sa z milého postaršieho mužíčka, vyššieho než ktokoľvek v okolí, nevykľubal perverzný milovník mladého mäska ale jedna z predných postáv Francúzskych tajných služieb. Už len jeho osobné čaro, vynikajúca káva a samozrejme, financie a konexie stačili, aby si podľahla a súhlasila s jeho ponukou - poskytovať informácie Francúzskej rozviedke. Odvtedy od neho sem tam prišiel nejaký list a naopak, sama si niečo málo posielala, väčšinou po iných kontaktoch v meste kde si sa práve nachádzala. Nikdy nechcel aby si riskovala a nehnal ťa do situácií, ktoré by mohli znamenať nebezpečenstvo. Zdalo sa, že pasívny prísun informácií z rôznych odvetví, väčšinou týkajúcich sa vyššej vrstvy stačili. Až doteraz. Osobné stretnutie s nejakým francúzskym operatívcom? Tajný, oddelený list? Nech sa deje čokoľvek musí to byť vážne. Samozrejme by nikdy nič neposlal k tebe domov - list, ako vždy, je k vyzdvihnutiu u obchodníka s vínom, či skôr vínnej pivnici asi polhodinku cesty od budovy opery. Zatváračka väčšinou až neskoro, ide o jeden z tých trošku nočnejších podnikov, výzva k rýchlej reakcii však pôsobí naliehavo. Ty však máš i vlastné starosti - Jurgen, nemecký šéf vašej baletnej skupiny už začína byť nepríjemný s neustálymi snahami pozvať ťa k nemu domov. Aj dnes, pred vystúpením a dokonca tesne po ňom, pri ceste k šatniam, ti pripomenul svoju pozvánku - a to pomerne razantne, používajúc slová ako "budúca kariéra","bolo by načase","prejav úcty." Že ťa chce sproste ošukať je nad slnko jasnejšie - prešla si tým väčšina tvojich kolegýň, ktoré tak dlho neváhali - keďže nemajú tvoje renomé, financie ani známosti. Jurgen ale nieje len tak hocikto, čo sa týka vplyvu a bohatstva. Samozrejme, máš priateľov, ale úprimne - koľko z nich bude ochotných zraziť sa s vplyvným mužom kvôli baletke? Odmietať niekoho takého príliš dlho je už takmer hazard a možno už je len otázkou času kedy prejde od pozvánok k ráznejšiemu spôsobu - a po teba sa zastaví jeden z jeho pracovníkov z ochranky. |
| |
 | soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Obraz Už dobré dva týdny jsem byla zavalená prací. Kompletace zpráv z předchozích případů, sepisovaní protokolů a jejich zařazování do kartotéky. Stále dokola. Bylo to sice úmorné, ale aspoň se v těchto činnostech nacházel nějaký řád. Stejně jako v předchozích dnech jsem si přivstala, abych se na stanici dostala o něco dříve a s většinou dokumentů rázně skoncovala. Vědět, že budu hnedle ve dveřích odchycena a poslána k výslechu nějaké zadržené ženy, asi své rozhodnutí přehodnotím. Všeobecnou jásavou náladu panující na velitelství jsem rozhodně nesdílela. Proč by měla Hansova brzká svatba bránit ve vykonávání jeho povinností? Spatřovala jsem v tom z jeho strany i jistou míru škodolibosti. Dorazila jsem do místnosti se zadrženou, kde už na mě čekal se svým typickým výrazem a hromádkou ledabyle poskládaných lejster. Byl alespoň té dobroty, aby mě zasvětil do situace. Přímo před ní, asi aby měla dostatek času vymyslet si co možná nejlepší historky. "Děkuji Hansi, to stačí." Snažila jsem se ho co nejdříve přerušit, aby toho nevyžvanil příliš. Jeho přístup k práci mě skutečně fascinoval. Sdělení o přáních pana Wittmunda jsem zatím záměrně ignorovala. "Jako bych těch problémů nebylo málo..." Počkala jsem, než opustí místnost a pohledem si změřila pochybně oděnou ženštinu. S nepříjemným vrznutím jsem odsunula židli a posadila se naproti, zběžně listujíc ve zprávě příslušníka noční hlídky. Sama jsem rozhodně nevypadala jako ze žurnálu. Šedé tvídové kalhoty, na ženu poměrně neobvyklé, lehce zvalchovaná košile a pletená vesta. Nic, co by mohlo odvést pozornost od ošklivě zjizvené levé půlky obličeje, kterou jsem se nesnažila nikterak zakrývat. Neupravené tmavé vlasy v délce po ramena, šedé kruhy pod jediným zdravým okem by mohly vyděsit (či spíše znechutit) leckterého kolemjdoucího. Někdo na stůl položil hrnek kávy. Místností se rozlil její nevábný, přepálený pach. "Takže," natočila jsem hlavu lehce nalevo a podívala se na zadrženou, "jsem detektiv Wissemann a je mou povinností vás obeznámit se všemi náležitostmi výslechu." Můj hlas postrádal jakékoliv emoční zabarvení, snad jen trochu stop po únavě. "Vše, co tu řeknete, bude zaznamenáno a v případě křivé výpovědi ponesete veškeré následky." Vzala jsem do ruky hrnek s kávou a lehce upila. Rty se mi zkřivily nechutí. Od té chvíle jsem se té břečky už ani nedotkla. "Jak už můj kolega naznačil, byla jste zadržena v souvislosti s podezřením spáchání trestného činu krádeže." Pokračovala jsem podobně monotónním hlasem. Opravdu to nevypadalo, že bych měla z nutnosti tu sedět nějakou radost. "Budu od vás nejprve potřebovat vaše jméno, adresu vašeho bydliště a jméno vašeho zam-..., na chvilku jsem se zarazila a poté si lehce odkašlala. "Vašeho zaměstnavatele." Doufala jsem, že osoba naproti bude ochotná spolupracovat. Zatímco jsem hovořila, vytáhla jsem si ze složky příslušný protokol o výslechu zadrženého a jala se zapisovat poznámky. "A teď mi řekněte, co jste dělala tak brzo ráno u baronova sídla." Dala jsem prostor ženě sedící proti mně. Měla jsem opravdu štěstí, že zadržená byla podle všeho prostitutka, po takové míře neprofesionality ze strany mých kolegů by se možná pan Wittmund musel zpovídat i někomu jinému, než jen baronu Wehlensi. |
| |
 | soukromá zpráva od Padmavati pro Obraz Aj obyčajná kurva má svoje hranice, kedy sa jednoducho začne nudiť. Kedy jej zmäkne jazyk, ktorým inak tak obratne strieľa nadávky, urážky a chlípne návrhy na všetko čo má "tri" alebo len dve nohy. No a mne zmäkol ten jazyk len pred chvíľkou. Chceli si začať so mnou, túžili po mne, tak som im ukázala, že MOJA VÝDRŽ, nech už sa jednalo o výdrž akéhokoľvek druhu, ide jednoducho ruka v ruke s mojou vychýrenou a tvrdo vydretou reputáciou! Chlapci policajti museli ešte trpko ľutovať svoje hlúpo rozhodnutie nasadiť mi na ruky klepetá a odviesť ma sem. Divokého vtáka, ktorého zavreli do hrdzavej klietky ako kanárika. A ja som im spievala....dlho, a hlasne, takmer celú noc- kultúrne árie najhorších Wilhelmshavenských ulíc. Až nad ránom som prestala. V rámci možností som si spravila pohodila. Čo jednoducho znamenalo, že som si rozopla korzet a dala tak svetu na obdiv plnú parádu mojich dobre živených, neznalý človek ženských kvalít by mohol povedať tučných, kriviek. Z relaxu a driemot ma prebral až príchod toho sladkého policajta, ktorý mal len plno rečí a nemal sa k žiadnemu činu a nejakej jednookej ženštiny. Počas celého ich rozhovoru som sa usmievala. Klipkala som očami, špúlila pery, na ktorých bola aj napriek noci strávenej za mrežami hrubá vrstva takmer neporušeného rúžu. "Teší ma ...." Povedala som s tvrdým Indickým prízvukom, aj keď z môjho výzoru bolo jasné, že mi v žilách žiaden exotický pôvod nekoluje. "Herr detektív Wisserman!" Zasmiala som sa na vlastnom hlúpom vtipe. Ale na moju obhajobu s detektívkou som sa stretla po prvý raz. A ešte s takou rozospatou a strapatou. Tak čo? Kto za to môže? Nejaký pán, čo má miesto sukní radšej gate? Alebo snáď slečna? " Zapíšte si o mne všetko! Budem svedčiť krivo, budem svedčiť dobre ako si len pán zaželá...." Teatrálne a zmyselne som prehodila na detektívku a kývla jej smerom svojim masívnym poprsím. Bavilo ma to. Rozhodne som nemala v pláne aby jej dnešné ráno upadlo do stereotypu. " Ja nemám čo skrývať, moja. Som Padmavati. Bengálska bohyňa lásky. Fuckír a mnoho ďalších. Stačí si nalistovať stranu 17 v tohtoročnom almanachu Wilhelmshavenský Babylon pre džentlemenov...Máte tam aj adresu, aj zamestnávateľa....a keby ste mali záujem tak len pre vás vybavím exkluzívnu zľavu." Uškrnula som sa spiklenecky. Očividne som si nerobila starosti s nejakým debilným obrazom a už vôbec nie s mojim zatknutím. Vlastne som dúfala, že by mi z tohto očividne neoprávneného zatknutia kápne nejaká tá hotovosť do vrecka! "Oh, áno vy myslíte Baráno von KleinSchwanz. Barón s malým vtákom a veľkými obrazmi." Skonštatovala som sucho, aj keď kútiky úst mi skákali potlačovaným smiechom. " Žena prehnutá v krížoch od maliara Hornyho..Kto by nepoznal taký skvost? " To už som nevydržala a zasmiala som sa a provokačne som žmurkla na jednookú detektívku s pohľadom ktorý vyzýval k tomu aby ocenila môj skvelý zmysel pre humor. "Barón s ešte väčším sídlom a ešte menšími guľami aby sa zachoval jak chlap a vyplatil ma tak ako sa za poctivé remeslo patrí! Tak čo koľko vám platia, detektívka? Asi nie moc dobre, že? Naháňať sa za obrazom, zatiaľ čo sa to na ulici hemží zločincami, mŕtvymi novorodencami nájdenými v rieke....." Tu som sa s úsmevom odmlčala. Akoby som dávala žene priestor k tomu aby si spomenula na nejaký starší prípad, prípad, ktorý sa dokonca dostal do novín. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Obraz Dnešok je dobrým dňom. Nemohlo byť nič lepšieho po prebudení, než keď ti komorník oznámil novinky. Do tvojho sídla Hobbie, zakúpeného krátko po tom, čo si sa prisťahoval do Wilhelmshavenu - z dôvodov osobných no i politických. Však práve Wilhelmshaven sa stáva politickým centrom Rýnskej konfederácie, nehovoriac o hanzovných Brémach kúsok vedľa, krátkej ceste do Britského Hannoveru, železnici spájajúcej Wilhelmshaven a Amsterdam a prístave s loďami pravidelne plávajúcimi do Británie. Hobbie sa nachádza neďaleko malej dedinky Langewerth východne od Wilhelmshavenu, juhozápadne od malého mestečka Accum, ktoré ešte nezasiahla vlna modernizácie. Ide o pôvodne sídlo nejakého snáď významnejšieho lorda, či tak aspoň napovedajú rozmery - už samotné sídlo je vskutku masívne veľké a to k nemu ešte patrí niekoľko okolitých pozemkov, primárne pôda pre ktorú si zatiaľ nemal čas hľadať využitie. Jeho posledný majiteľ však nedisponoval finančnými možnosťami na jeho udržanie - po zakúpení si tak bol vystavený hrôze zle udržiavaného panstva a niekoľko týždňov strávil renovovaním. Teda, niekoľko týždňov si čakal, až to tam dajú iný do pucu. Život kúsok od mesta má jasné výhody - vzduch je čistejší, žiadny rachot vlakov a strojov, v Accume i Langwerthe sa dá kúpiť čerstvé ovocie či zelenina spoločne s ďalšími potravinami a ľahko sa tie zháňa pracovná sila ktorá i za relatívne malé financie ochotne vypomáha prakticky s čímkoľvek. I tvoj komorník, Welzen, je pôvodne z Accumu a jeho vernosť sa zdá byť neotrasiteľná. Však tvoje financie ho vytiahli z biedy a vďaka tebe jeho deti navštevujú školu, po všetkých stránkach ti tak má byť za čo vďačný. I teraz sa komorník ukázal ako dobrý pomocník - práve prebral dlho očakávaný balíček. Obraz Žena na kríži od maliara Viktora Horna žijúceho neďaleko Wilhelmshavenu, na sídle podobnom tomu tvojmu. Tento umelec doposiaľ vytvoril len šesť diel a toto má byť zatiaľ najnovšie, siedme. Zatiaľ si nemal možnosť vidieť ani jeden z obrazov - a to štyri z nich nachádzajú v Nemecku, takže šlo o pomerný risk, nechať dielo ukradnúť. Ohlas ktorý však v kruhoch milovníkov umenia tento autor vyvoláva bol však príliš vábivý - a akonáhle komorník opatrne odstráni papier a látku, je ti jasné prečo. Tá úroveň detailov! Tá atmosféra! Dielo temnejšie než akékoľvek ktoré si mal doteraz možnosť vidieť. Nahá žena, s pokožkou krásne svetlou, s vlasmi čiernejšími než najtmavšia noc. Rozpažené ruky, kľačiaca na kolenách, pribitá na strome s mŕtvym, opadávajúcim jesenným lístím. Krvavo sfarbené pery, rovnako ako slzy pod očami, zakrytými však rovnakou červenou látkou. Telo od krásnych, okrúhlych, pŕs nadol strašlivo rozorvaté, otvorené - miesto vnútorností a kostí však nič než čierna tma, okno do temnoty. A v pozadí, démon, diabol - nejasný, takmer rozmazaný no napriek tomu s ostrými črtami, naťahujúc k nej ruku s ľudským srdcom v dlani, zovretom pazúrmi. Kontrast malebne čistého krku, dokonalej pokožky a čierneho vnútra, s priam nechutne detailnými okrajmi rany; kontrast energie ktorá zo ženy musela sálať a hniloby, úpadku v okolí; kontrast svätice a diabla. Dielo strašné i krásne zároveň - rozhodne stálo za krádež. Pritom, nemal by výčitiek zaň ani zaplatiť - Horn však maľuje veľmi pomaly a výhradne na objednávku - už dva krát odmietol tvoju ponuku, druhý krát dokonca pomerne razantne, krikom a vrhnutými predmetmi vyháňajúc poslíčka ktorého si k nemu poslal. Je preto záhadou, prečo poskytol svoje dielo nejakému bezvýznamnému, schudobnelému barónovi z mesta. Záhadou, i príležitosťou - Wilhelm von Frauz, profesionálny zlodej ktorého služby si už pár krát využil a ktorý sa osvedčil ako spoľahlivý pracovník zjavne nemal problémy obraz ukradnúť a poslať ti ho. Komorník však má i ďalšie správy - už menej radostné. "Ospravedlňujem sa, ale...poslíček mal i správy z mesta. V parku našli zavraždenú Elisabeth Weiss a pána Fuchsa, poslíček nevedel aké je medzi nimi spojenie. Už o tom vie polície a poslala na miesto hliadky i vyšetrovateľa." Elisabeth Weiss, špiónka a dvojitá agentka Francúzska pracujúca v Nemecku. Žena zahrávajúca si s ohňom keď podávala správy obom stranám - Nemcom i Francúzom, hlavne v tejto dobe, keď sú vzťahy pána a vazala viac než napäté. A ak je tvoje podozrenie správne, malebná Lisabeth mala kontakty i inde - v Británii. Minimálne dvoj, možno trojitý agent tak našiel svoj koniec, otázkou však ostáva kto sa o to postaral - neprišlo žiadne echo od žiadneho z tvojich známych, kontaktov, špehov. Komorník chvíľku čaká - predsa len, mohol by si mať ďalšie otázky či rozkazy, či skôr správy na vyriadenie. Policajný riaditeľ je ľahko manipulovateľný a mierne skorumpovaný, na dosah zrejem bude i von Frauz, správy sa tak k tebe asi čoskoro dostanú v lepšej, presnejšej forme, no to obnáša nečinné čakanie. |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Obraz Nezdálo se, že by na mě Padmavatin až příliš teatrální přednes udělal zvláštní dojem. Stejně tak její přetékající tuky. Samozřejmě jsem si udělala poznámku s popisem jejího vzhledu, kde jsem neopomněla zmínit její "kypré tvary", na které byla zřejmě ještě hrdá. "Frau Wissemann bude stačit." Odvětila jsem, bez náznaku jakéhokoliv pobavení. "Padmavati," zarazila jsem se hned v úvodu, kdy mi v hromadě dalšího balastu sdělovala své jméno. "To bude zřejmě vaše umělecké jméno, že?" Podotkla jsem a ruka s plnícím perem se opět odtáhla od papíru. "Potřebuji vaše občanské jméno." Zhluboka jsem se nadechla a promnula si pravý spánek. "Tu adresu mi teď nadiktujte, stejně tak jméno zaměstnavatele." Mezitím jsem si zapsala údaj o zmíněném almanachu, abych si mohla výpověď podezřelé ověřit. Nevypadalo to, že by měla v úmyslu spolupracovat. Opřela jsem se o židli a vyslechla si další část příběhu. "Tedy jste dotyčného znala a v době, kdy došlo ke krádeži obrazu jste se nacházela v jeho sídle?" Opáčila jsem, stále záměrně přehlížejíc jakékoliv prostitutčiny nevhodné poznámky. Podstatné pro mě bylo, že znala jak oběť zločinu, tak dílo, které mělo být odcizeno. V něčem ale měla pravdu, rozhodně jsem měla na práci mnohem důležitější věci, než vést výslech se nedostatečně zaplacenou prostitutkou. "Zřejmě si, madam Padmavati, neuvědomujete závažnost celé situace. Buď budete spolupracovat, nebo se k obvinění z krádeže přidá ještě maření policejního vyšetřování. Znovu se tedy ptám, co jste dělala dnešního rána u sídla barona von Wehlense? A ušetřete mě zbytečných detailů." Dodala jsem ještě na závěr. Vypadá to, že v tomhle případě vystavování ženských vnad ani pokusy o humor nezaberou. Tvářila jsem se neustále stejně, možná až příliš předpisově a profesionálně. |
| |
| soukromá zpráva od Padmavati pro Obraz Bola som dosť sklamaná, že sa na žiaden s mojich exkluzívnych vtipov policajtka nechytila. A to som do toho dala všetko! Celú svoju dušu, ktorá už ale dávno horí niekde v pekle, ak by som na neho verila. " Moja, občianske meno? A to si kde videla? Som snáď nejaká buržoázna slečinka alebo čo? O svoje meno prídeš v momente keď si prvý raz ľahneš s chlapom pre peniaze..."Trocha som sa zamrvila na stoličke, prekrížila som si nohu cez nohu a nadrzovku a načiahla po šálke s kávou, z ktorej som sa napila rýchlejšie než ma mohla stíhnuť zastaviť. "Padmavati, tak sa volám. O nič viac, o nič menej.....ale ak si tam do tej kolonky..." ukázala som na papiere, ktoré mala pred sebou."...musíš niečo napísať tak si to pre mňa za mňa rozdeľ ako Padma Vati, mne je to jedno." Svoje občianske meno som nemala na jazyku už hodne dlho. Až mi to prišlo úsmevné. Musela som myslieť na svoje začiatky...trápne a nemotorné...na Indiu....na Padmavati! "Ako ja si úprimne vážim ten tvoj záujem o mňa, moja...ale medzi nami by sa neklapalo." Znova som sa zasmiala a žmurkla po detektívke. O takú koketnú výsadu ona prišla, žmurkať jedným okom. Myslím tým žmurkať s nejakou emóciou. " Keď už sa chceš tak veľmi zblížiť, moja, čo keby si mi povedala ako si prišla o to svoje krásne očko? Príbeh za príbeh, čo ty na to? " Nahla som sa k nej viac dopredu, a rukami si celkom decentne podložila bradu v geste záujmu. Nejaké hlúpe marenie vyšetrovania ma nemohlo zastrašiť. Skôr naopak. Vidina toho, že moje meno bude skloňované v novinách s podtitulkom "Zmarila vyšetrovanie a barón stále oplakáva svoj odcudzený obraz" bola dosť vzrušujúca. Pozornosti nikdy nebolo dosť, pomáha to obchodom, vábi zákazníkov, posúva vás stále viac dopredu na stránkach almanachu.... "Meno zamestnávateľa: Madam Walpurga.Čert vie, prečo si zvolila také dementné meno. Bordel: Kirschen und Katzen, Arngaststraße" Usmiala som sa, strčila som si do úst dlhší necht na palci pravej ruky, a čakala...príbeh za príbeh. To bola moja cena. Poprípade ešte peniaze za príbeh. Ale takú štedrosť som od polície čakať rozhodne nemohla. Ale zadarmo nebudem svedčiť, ani keby išlo o život.
|
| |
 | soukromá zpráva od Der Professor pro V tom čase som už bol oblečený vo svojom obleku čiernej farby (iné farby sa ťažko našli), ktorý už vyšiel z módy, avšak pohodlnosť nadovšetko. Popíjal som čierny čaj s citrónom na krytej verande s výhľadom na dvor, čítajúc nemecké noviny. Welzen musel počkať, keďže ma mimoriadne zaujal článok o nejakom francúzskom tupcovi, ktorý ostro kritizoval jedného brilantného britského maliara. Zamračený som čítal riadok po riadku a viac a viac som túžil po tom, aby sa tomu bláznovi niečo stalo. "Gottverdammt!" zamrmlal som. "To je nehoráznosť! Bláznovstvo! Pche!" namrzene som noviny zatvoril a nechal ich na stole. Ako sa ten blázon opovažuje kritizovať, keď on sám je totálny babrák umení? Vstal som, uhládzajúc svoj oblek. Čo najviac vystreto (čo je pre moje starecké telo už niekedy veľmi ťažké), som sa otočil a kývol na svojho komorníka. Ten spustil svoju reč, ktorá ma nadchla zo slova na slovo viac a viac. "Ukáž mi ho! Chcem vedieť, či to za to stálo!" A stálo. Tie detaily, tie ťahy! Oh, ako to človeka núti myslieť, ten kontrast medzi zlom a dobrom- a ako som sa sám videl v tom diablovi, ktorý akosi nosil moje črty. Alebo sa mi to iba zdá? Možno... ktovie, u toho génia som bol už veľakrát, ale ani raz moje ponuky neprijal. Ktovie prečo. Veď by som ho určite lepšie odmenil ako ten blázon, naničhodný, schudobnelý šľachtic od ktorého toto dielo... nuž, zobrali. Pre lepšie účely. Umenie patrí tým, čo ho vedia oceniť. Nie kadekomu, kto si ho vystaví nad krbom a ani raz naň nepozrie. Svoju vnútornú radosť som však neprejavil nijak otvorene. Iba spokojný úškrnok. Taký už som, akákoľvek prejavená emócia môže viesť k obrovskej katastrofe, ktorá môže ma za následok aj môj pád. Keby len zistili, na čom mi záleží... Až ma striaslo. "Pošlite mu moje gratulácie." poviem, bez zámerného spresnenia mena. On vie, koho myslím. "Ešte niečo?" Komorník sa chvíľku ošíval, ale napokon povedal, čo mal na srdci. A to ma veru dosť znepokojilo. Vražda by sa ešte dala, ale vražda niekoho, kto je dôležitý pre mňa, tak to teda nie. Dvojitý, podľa informácii aj trojitý agent doniesol veľa zaujímavých správ a keďže ja mám svojich v každom jednom tábore, veľmi rýchlo som zistil, čo je pravda a čo je iba výmysel. Polícia ma nepotešila. Teraz budú všade snoriť. Vypytovať sa, sprísňovať bezpečnosť okolia, noviny to budú roznášať, ak sa tomu nezabráni. A to by nebolo dobré ani pre jednu stranu... iba že by... "Chcem vedieť, kto na tom pracuje. Ich mená, vek či majú alebo nemajú rodinu, odkiaľ sú, kde sú ubytovaní, aké majú politické názory, ich kariérnu históriu, povesť, postavenie, známosti... všetko! A hlavne zistite, čo sú ochotní urobiť za menšiu odmenu ich skvelej práce." pozrel som sa na komorníka ponad svoje okrúhle okuliare či tomu všetkému pochopil. "Najlepšie bude, ak skontaktujete ich náčelníka. Nezabudnite mu pripomenúť, že mám veľmi veľké srdce a rád pomôžem priateľovi, keď urobí takú malú, bezvýznamnú službičku... ale viem byť aj veľmi nepríjemný. To by postačilo. Môžete ísť, Welzen." "Oh, ešte niečo!" zastavil som ho. "Nech sa moje tiene ozvú akonáhle dostanú nejakú správu. Akúkoľvek. Chcem vedieť, kto je za vraždou. Skutoční podozriví, či iba výmysly a klebety. Nech mi ale nezabudnú spomenúť, ktoré je ktoré. A urobte mi čaj. Budem vo svojej knižnici čakať na každú správu." S týmito slovami som sa otočil a vkročil som do svojej knižnice, kde som si ešte nechal odniesť najnovšiu maľbu. Tak nádherný pohľad. Zobral som príjemne hlboké kreslo, uvelebil sa v ňom a počkal si na čaj. Potom som sa zahľadel do obrazu a hľadal som odpovede na momentálnu situáciu. |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Obraz Povzdechla jsem si a rukou podepřela zjizvenou tvář. Povinná pole protokolu z výslechu se pomalu začala plnit obsahem. "A dost," přerušila jsem ženu naproti poměrně příkrým tónem, "tady pokládám otázky já." Pomalu mi docházela trpělivost a každý zde ve stanici věděl, že s lidmi jsem ji opravdu moc neměla. Stejně tak jsem naprosto postrádala talent vést výslechy. Veškeré rady mých bývalých kolegů obvykle nepřežily první kontakt s vyslýchaným, kterým jsem se jednoduše nikdy nedokázala dostat pod kůži. Většina z nich byla ale natolik paralyzována strachem, že spolupracovala. Vůbec jsem se tomu nedivila, málokdy se zůstávala u obyčejného rozhovoru. Znovu jsem zvedla k vyslýchané pohled. "Zkusím to s vámi ještě jednou," začala jsem a znovu se zadívala do svých papírů s četnými poznámkami, "z toho, co jste mi zatím řekla lze usuzovat, že barona velmi dobře znáte, stejně tak odcizené dílo. Motiv vám také nechyběl. To mi dává možnost, nechat si vás pěkně tady v chládku, dokud nedopadneme pachatele. Madam Walpruge by určitě byla nerada, kdybyste ji takovou dobu připravovala o zisky." Na chvilku jsem se odmlčela a už se málem natáhla pro hrnek s kávou. Naštěstí jsem si včas uvědomila, že se nějakým záhadným způsobem ocitl před prostitutkou a rychle ruku stáhla zpět, s o něco horší náladou pochopitelně. "A to, jak jistě víte, se může zatraceně protáhnout." Tušila jsem, že tu jen zbytečně ztrácím čas. Ať už mlžila z jakéhokoliv důvodu, byly tu záležitosti, které nesnesly odkladu. "Dáme si teď na patnáct minut přestávku a i ve vašem zájmu doufám, že si své další odpovědi lépe promyslíte." S těmito slovy jsem se opět zvedla, posbírala svých pár švestek a opustila místnost. Přede dveřmi jsem se ještě na chvilku zarazila při pohledu na hrnek s tou odpornou tekutinou, kterou byl někdo schopen nazvat kávou, ale nakonec jsem jej nechala na svém místě. *** Vrátila jsem se po dobré půlhodině. Místnost mezitím hlídali dva strážníci, aby nedošlo k jakýmkoliv nepřístojnostem. Znovu jsem se zatím v tichosti posadila naproti Padmavati a na stůl položila nový hrnek kávy, zřejmě vlastnoručně připravené. Ve zdravém oku byl už i o něco čilejší výraz, výrazné kruhy začaly blednout a působila jsem mnohem soustředěněji. "Tak, Padmavati," oslovila jsem ženu jménem, "doufám, že jste se zatím obsloužila a přišla konečně k rozumu." Pohodlně jsem se opřela o stoličku a založila ruce na prsou. |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Obraz Jen, co se za mnou zabouchly dveře vyslýchací cely, přivolala jsem si k sobě dva strážníky a přikázala jim místnost hlídat. Samozřejmě jsem je upozornila na to, aby se s Padmavati zbytečně nevybavovali. Sama jsem z ní byla už dostatečně unavená a vynervovaná. Práci s lidmi jsem skutečně nesnášela. Nejraději jsem vše přebírala ve spisech, ve kterých jsem posléze nacházela potřebné detaily a souvislosti. Když něco nehrálo, vždy se našel někdo, kdo to mohl prověřit a komu jsem zadala veškeré potřebné instrukce. Ze všeho nejméně jsem měla ráda lidi, co mě zbytečně okrádali o čas, který jsem mohla věnovat své práci. Ukradený obraz. Možná na první pohled trochu banální případ pro detektiva Wissemann, ale žel, neměla jsem teď nic kloudnějšího na práci. A když k tomu připočteme osobní zájem pana Wittmunda, nemohla jsem věc jen tak popostrčit jinam. Znovu jsem prolétla údaje noční hlídky a musela si alespoň v duchu postěžovat na jejich mizernou práci. Když pomineme to, koho mi nakonec přivedli na stanici, stěží jsem se z těch jejich čmáranic mohla něco dozvědět. Jizva protínající oční důlek začala opět nepříjemně svědit, jako vždy, když jsem byla nevyspalá. Nebo když se začalo měnit počasí. Byl podzim a obojí bylo dost pravděpodobné. Nejprve jsem zamířila do místní kuchyňky, abych napravila chybu toho chudáka, co mi ráno připravoval kafe. Pro jistotu jsem zvolila dvojnásobnou porci. Už jen jeho silná vůně mě dokázala alespoň trochu povzbudit. S plným hrnkem jsem zamířila ke svým kolegům, bylo na čase rozdělit nějaké ty úkoly. Pokud si mysleli, že se nechám zbytečně zdržovat užvaněnou prostitutkou, byli na omylu. Bohužel jsem kvůli Hansově chybě skutečně nemohla vědět, zda jsme zadrželi správnou osobu a skutečně je Padmavati v nějakém spojení s baronem a onou krádeží. Mohla si všechno jen tak cucat z prstu stejně dobře jako krýt případného spolupachatele. Nemyslela jsem si, že by ona sama kradla nějaký obraz, pokud k tomu tedy nebyla navedena, nebo ji někdo nevydíral. Možností bylo hned několik. Odkašlala jsem si, aby mi zbytek osazenstva věnoval alespoň trochu pozornosti. Bylo obvyklé, že jsem se jim při předávání úkolů ani nedívala do očí, obvykle jsem v tu chvíli už myslela na další kroky, které je nutné podniknout. Sice podle toho občas vypadaly i jejich výkony, ale věděla jsem, že je tu celá řada spolehlivých lidí. "Potřebuji někoho, kdo mi prověří zadrženou. Říká si Padmavati. Údajně pracuje pro nějakou Madam Walpurge v Kirschen und Katzen naArngaststraße. Prověřte to a zjistěte, zda byl baron někdy jejich klientem. Samozřejmě diskrétně, nechci tam žádný zátah. Nechte prohledat i osobní věci zmíněné prostitutky." To byla první důležitá věc. "Cokoliv, co jí donutí mluvit, bude ku prospěchu." "Dále chci znát znalecký posudek hodnoty odcizeného díla. Samozřejmě začněte prověřovat zastavárny a aukce. Zjistěte, kdo se v posledním týdnu nacházel v sídle von Wehlense a zda se on sám neúčastnil nějakých večírků, aukcí a podobných událostí. A samozřejmě, zda nemá nějaký tip na pachatele, případně motiv. Také mi tu chybí popis místa činu, zpráva o jeho ohledání. Pokud to ještě nikdo neudělal, tak ať s tím pohne." Sama jsem netušila, jaké je to dílo hodnoty, zda jde jen o nějaký obyčejný obraz, nebo se skutečně jedná o vzácný kousek. "Baronovo sídlo je určitě někým chráněné, chci i jejich výpovědi a proklepněte i sousedy." Už jsem skoro chtěla dodat, že pouze v případě, stojí-li to vůbec za řeč, ale vzhledem ke všem těm kamarádšaftům mi tu asi nezbývalo nic jiného. Důležité bylo zjistit cenu obrazu, aby bylo jasné, jak moc velkou prioritu máme případu přikládat. "To bude pro začátek vše. Já mezitím dokončím výslech zadržené." Na chvilku jsem zvedla pohled od svých papírů, abych se ujistila, že posádka vzala má slova na vědomí a pomalu se začala vracet. Znovu jsem ale udělala krátkou zastávku v kuchyňce, abych si konečně dopřála alespoň něco dobrého k snídani, Padmavati mohla klidně trochu počkat. Hlava mi opět začala zase pracovat s tím, jak jsem byla nucená postavit se čelem k dalšímu případu... |
| |
| soukromá zpráva od Padmavati pro Obraz S krivým úsmevom som sa pozerala na detektívku. Mala som z nej pocit, že je akási nesvoja. Možno ju dráždila moja prítomnosť, možno to, že postrádala isté ženské kvality, ktorých som ja mala nadbytok. Alebo ju len jednoducho škrela škatuľa a nemohla sa jednoducho sústrediť...aj to bola možnosť. Možno najpravdepodobnejšia zo všetkých. Nechala som ju nech povie čo má. A až potom čo dokončila svoje, som celá otrávená krútiac očami buchla dlaňami o stôl. Pohľad som mala ako rozmaznané dieťa noblesnej paničky, ktoré celé oduté hľadelo do výkladu novootvoreného obchodu s cukríkmi, z ktorého mu rodičia nechceli nič kúpiť. " Bože, moja zlatá! Troška sa uvoľni! Okrem toho. Nič z toho čo si teraz povedala nebola otázka." Prihlúplo som si krochtla smiechom. Narovnala som sa ako páv, celá pyšná z toho, že som nachytala našu zlatú detektívku na takej maličkosti. A potom som pokračovala. "S tebou teda musí byť sranda....moja to čo som pred tým povedala bol vtip. Žiaden obraz neviem jak vyzerá. A je mi to jedno. Pokiaľ na tom obraze nie som ja! A to si piš, že ma kreslilo zopár umelcov. Ale to čo som povedala o barónovi je pravda! Má malého vtáka a k tomu je posratý držgroš! " Zasmiala som sa. Na madam Walpurge mi vôbec nezáležalo. Aj kurva má občas pár dní voľna. A povedzme, že si to tvoje nečakané voľno beriem práve teraz. " Hmmm pretiahnuť! KTO CHCE PRETIAHNUŤ?" Zakričala som s plného hrdla, aby prípadný policajný zajačikovia vedeli kde ma nájsť. " Oh detektívka, detektívka, neopúšťajte ma! Nenechávajte ma tu samú. Poviem vám všetko. Úplne všetko!" S pobavením som na ňu spustila keď odchádzala. Až som tú ženu začala ľutovať. Taký hlúpy prípad a ešte k tomu tak hlúpa zatknutá. Jednoducho úsmevné! Ešte skôr ako Herr Jednoočka vyšla, som sa chytila šálku kávy a jeho obsah dopila. Bola to najlepšia káva akú som pila za posledných pár týždňov. *** Keď sa o pol hodinu deketívka vrátila, čakalo ju prekvapenie. Prekvapenie v podobe toho, že som skrotila svoje krivky a úhľadne som ich stiahla do korzetu. Prekvapenie v tom, že som si na obmenu vyzula topánky a zobliekla červené špinavé pančušky, ktoré som prehodila cez stôl. No to najväčšie prekvapenie na ňu čakalo v tej zápisnici, ktorá ostala ležať na stole. Cez popísanú stranu sa črtala neprimeraná kresbička s vulgárnou rýmovačkou, na "prednosti" pána baróna. Bohužiaľ som ju nestihla dopísať, pretože mi v tom zabránili strážnici. Mocný so silnými pažami, širokými hruďami, poctivými zadkami a v tej uniforme ešte lepšími predkami! Usmiala som sa na detektívku. " No k rozumu asi nie, ale začínam sa nudiť. Takže čo bude? Ako si prišla o to oko moja? Stavím sa, že to bola nehoda z detstva...Stavím sa, že vidíš tým slepím okom ľuďom do duše. Čítaj ma! Povedz aká som. Hádaj. Urobila som to?" Natiahla som k policajtke ruky akoby som ju chcela chytiť tak ako to robia tí blázni na duchárskych seansách. "Prečítaj ma ako báseň, Frau Wissemann." A svojim smiechom som sa isto o malý krôčik priblížila k tomu novinovému titulku o nevinnej prostitútke mariacej vyšetrovanie.
|
| |
 | soukromá zpráva od Edgar Marten pro Táhni pěšcem! ,,Aah! Proboha! Pomalu, ne tak zhurta!" křiknu na svou domácí, která opět vtrhla neomaleně do mého většího pokoje v druhém patře jejího domu. Pokud někdo čekal, že na sebe hodím nějaké extra drahé věci a další módní kraviny, tak se plete, obleču se prostě a jednoduše, tedy hlavně moderně, jak je nyní zvykem. K čemu zastaralé stereotypy, nyní je věk pokroku a to ve všem. Kupříkladu nějaká paní jejíž jméno mi teď vypadlo: Můj manžel zmizel. Moje odpověď? ,,Utekl s kuchtičkou do Belgie" Další od nějaké lady: Můj smaragdový náhrdelník byl ukraden! ,,Pojišťovací podvod, její manžel lord má rád klisničky s kopyty i bez nich. Nuda. ,,Ááá, už jsem tady." zastavím svoje přemýšlení u kavárny. Kouknu na své stříbrné kapesní hodinky. 10:54 - jsem tu dřív - akademicky, moje pověst je stále zachována.
Nejprve jsem chtěl taktně odmítnou, protože se mi to moc nelíbí a myslím, že bych si našel i lepší zábavu. Navíc pracovat takto pro stát není dvakrát bezpečné, ostatně jak hned říkal jejich elitní člověk je mrtvý. Ale potom zaslechnu to jméno. Genevieve Francis Bellerose, mám takový dojem, že s ní jsem se už jednou setkal. Měla mít nějaké informace o mém otci, nebo je to jen náhoda? Či krycí jméno, které se dědí? Ostatně, mohlo by to být zajímavé. Vraha otce jsem nenašel, nebo ne tak úplně. |
| |
 | soukromá zpráva od Lloyd Alexander pro Bletchley Park Sedím pohodlně usazen v křesle, v ruce svírám sklenku plnou kvalitního rumu a pozoruji, co děje okolo mě. Interiéru místnosti si příliš nevšímám, ač vypadá pěkně, moc času tu nestrávím. Dá se říct, že je to místnost bez významu. Ani služebnictvo, pobíhající sem a tam, mě moc nezaujme. Spěch je tu asi vždycky velký, ale nebyl jsem tu tolikrát, abych mohl posoudit, zda je dnes větší než jindy. Zaměřím se tedy na jedinou zajímavou věc, která je v dohledu. Dívka, která působí velmi mladě. Je celkem atraktivní, ale to u agenta není ta nejdůležitější vlastnost. Jak vím, že je agent? No, co by tu jinak dělala? Je to zelenáč. To je jasné. Jedinou otázkou tedy zůstává, proč je tu se mnou? To se rozhodli mě odsunout z aktivní služby, abych mohl začít vyučovat zelenáče, jako je ona? Doufám že ne, není to zrovna budoucnost, po které bych toužil. Jak se říká, kdo neumí, učí. A já rozhodně umím. Je mi jasné, že dívka si mě bude prohlížet stejně, jako já jí. Takže co uvidí? Muže ve středních letech, se světle hnědými vlasy, ve kterých se místy objevují šediny. Nic hrozného, ale věk je tu znát. Tvář má dočista oholenou a až na několik drobných jizev bez vady. Vlastně, celý působí jako bez vady. Atraktivní je slabé slovo, je totiž zatraceně pěkný. Jediné, co až tak pěkné není, je jeho výraz. Bez emoce, stroze profesionální. Není přímo chladná, nebo odmítavá, prostě maska. Hodně pěkná maska. Otevřou se dveře a vstoupí můj šéf. Ještě se naposledy napiju skvělého rumu, pak sklenici odložím a vyskočím na nohy, abych mu mohl podat ruku. Přátelsky mu odpovím na pozdrav a na omluvu řeknu, že se vlastně nic nestalo. Když říká její jméno, krátce se na ní podívám. Elizabeth Hunt. Hádám, že si to budu muset chvíli pamatovat. Vejdeme do další místnosti. Tentokrát je to salónek. Kdyby tady v tuhle chvíli někdo spáchal atentát, vyřadil by celou Britskou říši. Zamračím se. Pokud tu jsou tihle, musí jít o něco hodně vážného. Takže proč je tu ta holka? Že bych se v ní spletl a ona byla schopnější, než jsem myslel? "Myslím, že budu pokračovat s rumem." Objednám si pití a posadím se do jednoho z těch pohodlných křesel. Představení a debatu okolo nijak nekomentuji. Necítím se oprávněn hovořit bez dovolení před muži takového významu. Pěkně si potichu upíjím rum a pozoruji, co se děje. Co slyším mě nijak nepovzbudí. Mrtvý agent, citlivé informace v trapu a reálná možnost války ve vzduchu, pokud informace získá někdo schopný? Radši bych věřil, že za tím nestojí Francouzi a ta agentka se jen v noci procházela, kde neměla. Tak či tak, papíry musím dostat zpět. Ne moc dobře skrytá urážka Elizabeth mě trochu rozhodí. Takže jsem měl pravdu a ona je ubohý nováček. Skoro to vypadá, že sebrali jediného agenta bez práce a poslali ho se mnou. Třeba bude působit alespoň jako náš maskot. Nositel štěstí, jak se říká. "Máme na místě nějaké přátele? Někoho, kdo by nás uvedl? Nemůžeme přece začít z ničeho v cizí zemi. To by mohlo celou akci protáhnout a tím vystavit Británii nebezpečí. Dál, můžu dostat lejstra se vším, co o té mrtvé agentce víme? Všechny zprávy, které poslala, pokud jste jí sledovali, tak hlášení o tom, s kým se stýkala, co dělala... Všechno." |
| |
 | soukromá zpráva od Sephine Mureau pro Po představení Představení bylo zakončeno úklonami, úsměvy a aplausem. Potlesk a hvízdání diváků na bidýlku slyšíme i přes zataženou oponu, když se všichni sbíráme k odchodu. S ostatními tanečnicemi sbíháme po schodech ze zákulisí do ženských šaten. Po celou cestu nás provází šoupání špiček, dupot a následné vrzání schodů, šeptání a hihňání několika hloučků – vážně, jeden by si myslel, že ostatní dívky nechaly svou eleganci na jevišti spolu s kulisami. Než se etablují… no, vždycky se můžou dívat na mě. Já scházím dolů pomalu a zlehka za všemi ostatními, s bradou mírně zdviženou. Skoro přitom šlápnu na nohu Jurgenu Järgerovi, když mi zastoupí cestu. Dívám se mu přes rameno za ostatními dívkami, a když mu pohlédnu do očí, je mi jasné, co chce. Zve mě domů a já nasazuji ten nejlíbeznější úsměv a shovívavý výraz, když říkám: “Velice mě to mrzí, ale dnes nemohu.“ Pak se kolem něj protáhnu a pospíchám do šatny. Mysli na labutě, Millie. Tak mi to vždycky říkali, ještě když jsem byla malá a nešikovná. Ne jako dnes. Dnes a zítra všechny dny potom, dokud mé vlasy nebudou bílé a mé nohy slabé, dnes jsem hvězda. Profesionálka. A žádaná. A pořád ještě nerozhodná ohledně toho, jak – kdy - s Jurgenem naložit. Ale v šatně už mě jakékoli myšlenky na něj přejdou. Vedly jsme si výborně. Máme důvod k oslavě. Nechám se tedy inspirovat všeobecnou rozjásanou náladu, a také se usmívám na všechny strany a přidávám se ke švitoření ostatních. Dělíme se o gratulace i šampaňské, navzájem si pomáháme z šatů, češeme si vlasy a utahujeme korzety. Nemyslím na to, co bude potom. Dávám si s převlékáním načas, přitom se nezávazně bavím s ostatními. Právě si rozvazuji saténovou mašli na špičkách, když se ve dveřích objevuje Lori i s dárky. Ta holčička je tak rozkošné zlatíčko. A má takové štěstí! Jako chráněnka samotného ředitele opery je náš miláček, a navíc nikdy nebude hladovět. “Sephine.“ Holčička mi podává bonboniéru a lístek. Červený. “Děkuju, Lori!“ směju se. Samozřejmě, že to není od ní. Jen jsem se dnes někomu velmi líbila, což mě náramně těší, ale pozvánka k setkání… no, mám štěstí, že nejsem jediná, kdo dostal dárky. Čokoládu si ještě neotevřenou odkládám na stolek a vykroutím se z obklopení několika baletek. Napůl neobutá se zvedám a poodcházím stranou, kde si lístek můžu přečíst v soukromí. Že by Jurgen zkoušel jinou taktiku? Nepravděpodobné. Jurgen Järger není typ, který baletkám posílá čokoládu. Má to, na co si ukáže, ne to, čemu nadbíhá sladkostmi. Že jsem pro něj něco jako výjimka by spíš mělo znamenat, že začne naléhat drsněji, ne laskavěji. O důvod víc, abych se rozhodla už brzy. Ale ne dnes. Takže kdo by mohl… Millie? Aha. Teď už chápu. Ach, drahý strýčku Axele, ty mi také velice chybíš. Pokud ti ale udělá radost taková maličkost, jako uvítání tvého přítele ve Wilhelmshavenu – jak bych jen mohla odmítnout? Jistě se mu bude líbit zasvěcení do nejnovějších místních drbů. To bys nevěřil, kolik toho ti Němci naklevetí, když se do toho dají! Například ta mladá žena, která byla zavražděna v parku? Nebo ten starý gentleman, kvůli kterému se dnes málem nekonalo naše představení? Zamyšleně se zvednu na nohu, na které mám stále obutou špičku. Co by tak jen mohlo zapříčinit příjezd francouzského operativního důstojníka až sem? Určitě spousta věcí. Vražda cizince vždycky vzbudí pozornost – třeba byla důležitá? Nebo ten pán? Nebo se něco odehrálo ve vyšší sféře, něco, o čem ještě nevím? Každopádně to vypadá, že se alespoň něco dozvím z druhého listu. Měla bych si jej vyzvednout co nejdřív. Ten operativec by už mohl stejně dobře zítra ráno zaklepat na moje dveře. Zbytek převlékání dokončím v rychlosti, ale přesto pečlivě. Než se navléknu do krajek, mašlí a saténu, nenápadně si natřu rty růžovým včelím voskem a tváře lehce popráším červení. Voním se parfémem z marockých růží a vanilky. Vlasy mi drží ve stále baletním účesu velmi pěkně, a tak je nechám tak, jak jsou. Po posledním pohledu do zrcadla usoudím, že jsem krásná. Rozloučím se s ostatními a vytratím se z šatny. Mám namířeno rovnou do vinárny. Což znamená, že si potřebuji přivolat drožku. Sama bych si půlhodinovou cestu městem nesvěřila ani ve snu. Kromě toho, že nechci skončit jako další oběť v parku, bych se taky mohla dost dobře toulat ulicemi až do rána a celý další den. |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Obraz Že jsem nalezla hrnek prázdný, mě ani v nejmenším nepřekvapilo. Dokonce jsem očekávala, že bude Padmavati dělat i nadále rozruch, ale prázdné úřední protokoly počmárané nějakými oplzlostmi, to už bylo trochu moc. Přesto jsem se snažila zachovat si tvář a tak jsem dále zůstala zapřená o opěradlo židle. O to víc, když se ke mně žena naklonila. Odtáhla jsem se, jako by snad měla lepru. "Vidím, že tedy ne." Odvětila jsem a opatrně se natáhla pro svůj hrnek kávy. Při té příležitosti jsem sebrala ze stolu i popsané papíry, abych si pročetla její slavné výtvory. Zřejmě jsem se jimi příliš nebavila, koutky rtů se nehnuly ani o píď. Místo toho jsem je založila k ostatním věcem. Ať už to vypadalo jakkoliv bizarně, i tohle byl druh důkazu, jež bylo třeba zaprotokolovat. "Mě už začínají nudit vaše divadýlka. Lhaním a předváděním se rozhodně žádný čas nezískáte. Děláte si problémy jen sama sobě." Promluvila jsem po chvíli, stále stejně odtažitě. Skoro to až vypadalo, jako bych opět měla v hlavě něco jiného. Rychle jsem si také napsala pár poznámek na papír, jak jsem si vzpomněla na další důležitou skutečnost. Další hloupá poznámka na adresu mého zranění mě taky zvlášť nepotěšila, ačkoliv i na to jsem už byla poměrně zvyklá. I když věštecké schopnosti mi zatím nikdo nepřisuzoval. "Nemám věštecké schopnosti, ale jsou tu mnohem účinnější metody, jak vás donutit mluvit, Padmavati. A ty se vám nebudou líbit." A takové zlámané prsty by nejedné prostitutce znesnadnily práci. Už jsem začala znít pomalu rezignovaně. Stále jsem se sice snažila tvářit dostatečně netečně, ale přítomnost podobně silné osobnosti, která se snad nedala žádnými prostředky zastrašit, mě lehce vykolejila. Mohla jsem sice čekat, než mi na ni kolegové vytáhnout nějakou špínu, co bych mohla použít jako vhodnou páku, ale raději bych to všechno měla za sebou mnohem dřív. Možná ji nakonec opravdu muset předat některému z kolegů, který se s ní už tak mazlit nebude. "Naposled," snažila jsem se do toho vložit trochu té rozhodnosti, "popište mi události toho večera. Co jste v té době dělala u baronova sídla?" Pokud bych se ani teď nedozvěděla cokoliv relevantního, byla jsem skutečně rozhodnutá nechat Padmavati trochu více času na to, aby si uvědomila, v jaké nezáviděníhodné situaci se nachází... |
| |
| soukromá zpráva od Padmavati pro Obraz " Oh, žena! Sa troška teš z toho života! A netvár sa tak urazene....a fádne a o ničom!"Tvárila sa ako keby zjedla neviem akú múdrosť sveta, vlastne neviem kyslosť sveta a pritom sme si mohli tak dobre pokecať! " Ja neviem, ale s takýmto prístupom to ďaleko nedotiahneš, moja! Sa vôbec čudujem, že si to dotiahla na detektívku. Moc investigatívna mi teda neprídeš!" Nevkusne som si jazykom prešla po zuboch, na ktorých sa mi robil nepríjemný povlak, z tej kávy čo som prednedávnom vypila. A vlastne som si nebola ani príliš istá, že slovo investigatívny znamená to, čo som tým myslela. " A niečo mi hovorí, že posteľový typ tiež nie si. Takže tu máme záhadu. BUUUUUM!" Tleskla som rukami a hlasno vydýchla. " Pošlite to do novín. Senzácia dňa!" Proste ako si moja, do psej rite dostala tam kde si? " Chceš vedieť ako som sa ja dostala tak ďaleko. A to ti poviem, že som skoro na vrchole!" Zatvárila som sa hrdo. Pretože o takom kariérnom postupe aký som zažila, sa mohla snívať len máloktorej. Nakoniec to možno dotiahnem aj na vlastný bordel! " Chceš vedieť ako sa dostať na vrchol?" Dvojzmyselnosť v tom čo som hovorila bola podporená vyzývavým úsmevom, kokentným tónom, jemne medzi zubami povystrčeným jazykom a samozrejme pobaveným smiechom. " Chceš vedieť ako si získať človeka? Hraj sa s ním jeho hru. Buď taký akú ťa chce mať. Netvár sa automat! Prispôsob sa. Nikdy nebuď sama sebou. Spolupracuj. Použi fantáziu. Podvoľ sa tomu...." Pozerala som sa na ňu naozaj zvláštne. Možno mi ani neverila, že som jej vravela pravdu. To jednoduché pravidlo, ktorým som sa riadila. Ktoré ma formovalo, ktoré mi nosilo šťastie. Vďaka, ktorému som už poriadne nevedela ani aká v skutočnosti som. " Vieš, čo by urobil každý jeden tvoj kolega, mužský kolega samozrejme....a že ich tu máš teda hodne. Až by som ti mala závidieť. Tú dostupnosť!" Znova som sa zasmiala. " Každý jeden by to so mnou hral! Hráš sa....získaš. Dostaneš čo chceš. A moja, ja nedávam nič zadarmo. Takže len tak medzi nami si mojim dlžníkom." A to som myslela naozaj vážne! Aspoň ten článok do novín mi daj! Chcem mať, článok v novinách! Chcem byť na titulke! Tej ženskej, čo sa očividne nedokázala prispôsobovať situáciách mi začínalo byť pomaly ľúto a hlavne ma začínala poriadne nudiť. Žiaden flirt! Žiaden vtip na oplátku, žiadna zábava, žiadna hra....žiadna rola! Bože žiadna rola! Jednoducho tragédia! " Tak čo som asi tak mohla robiť? Šlapala som chodníky, moja! Čo iné? Zarábala som si na chleba! Na posratý biely cukor do kávy! Aj bordelová sliepka, chce niekedy vybehnúť z kurníka! A Madam W, nám to občas dopraje. A čo si budeme klamať, barónova štvrť, je akosi lepšie platená. Lepší páni....menšia pravdepodobnosť že ochorieš. Aspoň to sa hovorí...." policajtku som doslova hypnotizovala. No čo už. Trocha spolupráce jej predsa dopraje. Možno ju to nakoniec vykoľají ešte viac. Pri tej myšlienke som sa usmiala. |
| |
 | soukromá zpráva od Steffi Jäger pro Proč. PROČ tu musím sedět, nudit se, proč na mě zírá ten děda, co sedí naproti (no dobře, nevypadá až tak hrozně, ale to nic nemění na tom, že mě znervózňuje...), proč mě nechávají čekat, když už jsem se sem musela vláčet? Mám chuť se vykoupat, ale něco jako přání hosta tu nejspíš neznají. A tak mi nezbývá než sedět, netrpělivě bubnovat konečky prstů do kolene a snažit se ignorovat všudypřítomné otravné otroky eh, sluhy. Buď se mi okamžitě začnou věnovat, nebo tu brzo něco rozmlátím, rozhodnu se v duchu. A, jako na povel - že bych vážně byla telepatická? Ha! Jsem prostě nejlepší! - vstoupí nějaký muž. Další děda, co mě bude očumovat? napadne mě v první chvíli, ale hned se málem plácnu přes pusu. Ne. Tohle, holka zlatá, je někdo. Dobře oblečený, elegantní pohyby, i když... Upřímně, mohl by se chovat trošku adekvátněji ke svému postavení. Neříkej, že ty se tak chováš, Beth, pokárám se, když si uvědomím to převlékání se do klučičího oblečení, běhání po lesích, střílení veverek... Jo, ale to už je víc než deset let. Teď je ze mně dáma. Dáma v tajných službách. Jo, to zní dobře. Hodně dobře. Stejně jako děda, co seděl naproti mně - Lloyd Alexander, jak se vzápětí dozvídám - vstanu a popojdu k němu pár kroků, pak nabídnu ruku k políbení. Moje šedomodrá očka se přesunou k Lloydovi a maličko tázavě zvednu obočí. Něco jako "těší mě" nebude? pomyslím si zaraženě. Nezná ani etiketu, zní můj verdikt a okamžitě ho zařazuji do škatulky "buran". Děda Lloyd buran. Zatím si moc dobře nevedeš, frajere. Následuju sira Melvilla do další místnosti, která je zařízená v podobném duchu jako salónek, ve kterém nás až do teďka nechávali trčet. Ale jo, líbí se mi tu. Celkem. Pohledem přejedu dva muže, kteří už tam čekají, ale má pozornost se zase rychle přesune k panu Melvillovi, který nám nabízí pití. Můj "kolega" si bez nějakých servítků objedná rum. Takže ochlasta. Ach jo, kam jsem to zase vlezla?! "Prosím čaj," usměju se, a hned dodám: "Byl by i cukr a mléko?" zaculím se. Jo, poroučím si. Poroučím svému nadřízenému. Má s tím někdo snad problém? Postupně se dozvíme, jak se ti dva pánové jmenují, a já si ta jména radši zapamatuju. Nemůžu říct, že bych neměla dobrou paměť, a navíc - znát užitečná jména se hodí vždycky. Profesor Dalgliesh, lord Palmerston. No jistě, náš drahý pan premiér. Samozřejmě, moje jméno vedle nich taky nezní špatně. Když ale před jménem tohohle Lloyda uslyším titul "sir", málem se neubráním nespokojenému zamračení. Tohle a... šlechtic? Ne, je mi to jasné. Svět se holt řítí do... No nic, prostě se řítí tam, kde ho mít nechci. Nevěnuju extra pozornost tomu, co se říká, místo toho si radši zapamatuju pár základních údajů, zatímco upíjím svůj čaj. Ženská, co si to uměla zařídit, před dvěma dny umřela. To se prostě stává... Umřela jedna agentka. To je v klídku. Ale to, co uslyším potom, mě trošku znepokojí. Jaké citlivé informace? Znamená to, že ten, co ji zabil, je dostal? Hm. To už není v klídku. To vůbec není v klídku... "Lloyd, poslali by sme sa vami niekoho vhodnejšieho." C-c-c-cože? Co tím sakra chtěl říct? Zatnu ruku, která do teď mírumilovně spočívala na opěrce křesla, na zlomeček vteřiny v pěst. Tak to přehnal! Po pár sekundách se ale rozhodnu se k tomu nijak nevyjadřovat. No co. Však já jim dokážu, že jsem dobrá. Lepší než Lloyd. Rozhodně jim to dokážu, slibuju sama sobě. Žádné otázky po tom, co děda položil tu svoji, nejspíš nemám. Proto jen zavrtím hlavou a znovu upiju trošku čaje. Ten tu mají vážně dobrý, to se musí nechat! Vzhled  |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Práca? Konečne doma - stredne veľký, celkom slušivý dom v Siebethsburgu, vlastne pomerne neďaleko od samotných zrúcanín opevnenia Sibetsburg. Nikto ho síce neudržiava, no je to veľmi pekné miesto na prechádzky a malinko tak zvyšuje cenu okolitých nemovitostí. Zariadenie domu je taktiež slušivé, máš k dispozícii navyše sklep i podkrovie, takže i úložného priestoru je dosť. A taktiež - veľmi blízko sa nachádza boháčska štvrť, čo je vždy vhodné miesto pre prácu. Teraz však na prácu myslieť nemusíš - teraz odpočívaš. Oddych je navyše zaslúžený - však dnes si úspešne pracoval! Zákazka opäť od pomerne tajomného muža (či ženy) titulujúceho sa len ako "Der Professor." A opäť šlo o krádež - o krádež niečoho tak veľkého ako obraz. Nebolo pritom ani príliš veľa času vymýšľať sofistikovaný postup, keďže pomocník Professora, ktorý ti úlohu zadal, trval na čo najrýchlejšom splnení úlohy. No ponúkol tiež veľmi slušnú odmenu, takže sa to koniec koncov vyplatilo. A vlastne to nebolo až tak náročné. Sídlo baróna von Wehlens nebolo nikým strážené - schudobnelý barón s veľkým sídlom no nedostatkom financií na jeho údržbu. Pomerne bežný jav posledných rokov, pomerne veľké množstvo príležitostí - práve schudobnelá šľachta má tendenciu držať si všetky mysliteľné i nemysliteľné poklady doma - často dokonca aj keby nemali čo do úst. V týchto veľkých, väčšinou len jedným starcom či starenou strážených domoch sa tak dajú poľahky nájsť hodnotné cennosti a to predovšetkým šperky. Tentokrát bol však cieľom obraz - trošku väčšie bremeno, no nič čo by sa nedalo zvládnuť. Navyše, obraz samotný bol ešte nerozbalený, ako tvoj informátor napovedal. Prekonať bočné dvere vedúce do kuchyne a skrz ňu niekoľko ďalších izieb? Hračka. Dokonca ani sám barón nebol prítomný a tak jediným obyvateľom - teda okrem dočasného obyvateľa v podobe zlodeja - bol postarší komorník, pravdepodobne tvrdo spiaci. Jediná prekážka boli dvere do samotného salóniku, kde sa obraz nachádzal - zámka bola totiž ďaleko modernejšia, sofistikovanejšia a i dvere ako také pôsobili veľmi odolne. Aj tu sa však riešenie našlo - riešenie vyplývajúce z pretechnizovania mechanizmu. Hrubá sila. Fenoménom poslednej doby sa v oblasti zámkov stali čo najzložitejšie mechanizmy z ozubených koliesok, nie výnimočne poháňané i elektrinou, magnetmi. Takéto zámky mali strážiť trezory či dvere do tajných, špeciálnych miestností a mali tak riešiť hrozbu šikovných, pakľúč ovládajúcich profesionálov. Takéto, moderné zámky, sa stali trendom a znamenali, že ich majiteľ myslí na svoj majetok a nebojí sa žiadnych vlupačov. Nanešťastie - či našťastie, záleží od pohľadu - zámky neriešili ten najprimitívnejší spôsob prieniku. Snažiť sa otvoriť to jemne by ti zabralo neúmerne dlhý čas a úspech by nebol zaručený - zdá sa, že kvalita mechanizmov stúpa rýchlejšie než sa zlodeji učia. Ešteže tu je iná cesta. Dva silné údery akousi sochou postavenou len kúsok vedľa a mechanizmus je rozmlátený. Niet nič ľahšie než manuálne uvoľniť západku a otvoriť si dvere. Áno, vyvolalo to hluk, ale s tým si musel počítať - a kým sa k tebe komorník dostane, bude neskoro. Stačí navyše podložiť dvere ktorými si vstúpil stoličkou a chudák strávi prinajlepšom minúty než sa - zbytočne - dostane dovnútra. To si už totiž preč, vďaka oknám. Asi sa dalo i vstúpiť oknom, no to by znamenalo nutnosť rozbiť ho - čo na ulici vyvoláva viac hluku a mohlo by privolať nejakú policajnú hliadku. Takto, síce s obrazom no stále obratne, nie je problém preskočiť na balkón a odtiaľ opäť do domu a skrz pár miestností a kuchyňu preč - však vieš, že komorník sa bude snažiť dobyť do horných miestností. Obraz takmer okamžite odovzdať jednému z kontaktov, skladníkovi pracujúcemu pre malý obchod s látkami, čo sa ukáže ako opäť bezproblémové - ulice sú našťastie prázdne. Financie ktoré ti skladník dá na ruku príjemne ťažia, práca je dokonaná a po príchode domov si tak môžeš užívať zaslúženého oddychu. Zobudíš sa však nadránom - niekto vytrvalo klope na dvere. Chvíľku paniky vystrieda úľava - skrz okno vidíš, že to je pošťák. Možno ho trošku prekľaješ, že nenechal list pri dverách, no možno m práve inštrukcie nespraviť tak. Druhá možnosť sa ukazuje ako správna - a ty v rukách čoskoro zvieraš list od jedného z tvojich kontaktov, samozrejme zašifrovaný. Einbrecher von Oldenburg, Ulrich Lange, movitý pán dnes v noci našiel svoju smrť. Podľa mojich informácií nemá žiadne služobníctvo a jeho dom tak ostáva prázdny - dokým sa tam nenahrnie polícia. Ak sa rozhodneš navštíviť ho, chcem štvrtinu toho čo vezmeš. Zakhar Ulricha moc nepoznáš - máš však dodanú adresu a ako tak si pamätáš, že to bol trošku obtlstejší, dobre olbečený pánko. Žiadny top trieda, možno i preto nemá služobníctvo, no niečo sa uňho vždy nájde - však už len peniaze. Na druhej strane, hrozí, že sa tam nahrnie polícia - a sám si pomerne unavený. |
| |
 | soukromá zpráva od Wilhelm von Frauz pro Dom Wilhelma von Frauz, štvrť Siebethsburg Seděl jsem právě na sedačce a odpočíval jsem, přesněji tedy před krbem a odpočíval jsem po té prácičce, na kterou jsem byl jaksi povolán, ale také i zaplacen, takže dle mne to stálo za to. Když jsem nad tím zpětně přemýšlel, nevěděl jsem, proč si mne někdo na tak jednoduchý úkol najmul. Promnul jsem si znaveně oči a pomyslel jsem si: Pitomé zámky, přetechnizované. Kde jsou doby, kdy si boháči koupili nějaký sejf a já jsem ho prolomil během pár sekund, nyní ještě musím nechávat nepořádek, no… problém bude, až ani to nebude moci pomáhat, ale tak zase je pak možnost se zeptat nějakého chemika, aby mi vytvořil nějakou žíravinu, snad něco takového bude umět, na to zrovna nejsem… spíše bych to nejspíše to špatně smíchal. To ale někdo zabušil na dveře a tak jsem sebou cukl. Že by mne snad někdo viděl? Nějaká nová technologie? Zavrtěl jsem hlavou a nechal to, co jsem všechno musel dělat být, protože přeci jen proč bych se znova zamýšlel nad tím, co se stalo. Byl jsem si skoro jist, že mne nikdo neviděl a pokud ano, tak maximálně moje oblečení. Popošel jsem k oknu, a kohopak to nevidím, pošťáka. Nebyl jsem si zrovna dvakrát jist, jestli to nemůže být léčka, proto jsem si došel k zrcadlu a zkontroloval, že všechna barva, kterou jsem si nanášel je pryč. Upravil jsem si knírek, vzal jsem si brýle a také svou hůl a otevřel jsem dveře. S jednou rukou na holi, opřenou o zem v úhlu tak 80° směrem k němu a druhou, za zády, zatočenou směrem k pásu. Tam se schovával jeden z mých nožů, kdyby náhodou to byla past a on mne chtěl zabít, nebo aspoň něco udělat. Přesto se nic neděje, pozdravím, udělám jakési gesto a kývnu. Vyřídím všechny ostatní věci a vezmu si dopis. Se zívnutím dojdu ke krbu a nožem, na dopisy tentokrát přečtu dopis. Viděl jsem, že mi můj starý přítel napsal a usmál jsem se s myšlenkou: Ach, Zakhare, sice vím, že by to bylo nebezpečné, ale někdy bychom se měli potkat… dopis jsem vzal, roztrhal na malé kousky a hodil do krbu, abych se zbavil případných stop, kdyby něco. Nyní jsem ale spíše rozmýšlel nad tím, jestli tu prácičku vzít, protože jsem si uvědomoval, že by se tam mohli objevit policisté. V každém případě, nějaký ten plyn, v podobě chemikálií by to mohlo vyřešit, protože když se začnou dusit, tak utéci stihnu. Šel jsem tedy do koupelny a se zívnutím jsem si zase začal obarvovat vousy a vlasy. Samozřejmě jsem si zase sundal brýle a i obočí jsem přebarvil. Následná cesta směřovala jen jedním směrem, a to k místům, kde jsem schovával všechny svá tajemství. Ve sklepě. Na schodech nic nastraženého ještě nebylo, ale tak následovali dvoje dveře. První jsem otevřel jako vždy v pořádku, jakoby nic, druhé již trochu jinak. Místo normálního otevření jsem nejdříve dveře jaksi nadzvedl, což dveře posunulo nahoru a jaksi stisklo tlačítko, aby nebyl přetrhnut nástražný drát. Vešel jsem a uvědomil si, že jestli někdy špatně otevřu, tak to vyletí společně se mnou do vzduchu. Ale… zase pokud by mi náhodou někdo vlezl do domu, a chtěl se podívat do sklepa, vyletí to do vzduchu s ním. A to, že mi explodoval dům, můžu kdykoliv svést na nějaký fakt, který bych vymyslel na místě. Zavřel jsem dveře a zamkl jsem je klíčem, který jsem měl jen vevnitř. Opět… kdyby někdo právě vyšel, abych se mohl ještě nějak připravit, popřípadě abych nebyl překvapen tím, že zbytky mého těla letí do vzduchu. Oblékl jsem si vše, co bylo potřeba, s tím, že jsem byl stále poměrně unavený, ale tak práce je práce a zase jsem slyšel, že by tam mohl mít něco zajímavého, kdysi, nebo třeba něco nového. Když jsem byl oblečen, vzal jsem si ještě nějaké ty ampulky s dýmem, pak ještě jednu s plynem, kdybych je chtěl aspoň nějak zpomalit. Vše jsem měl, dýky, vrhací nože, případné peníze, luk jsem si nebral, nebyl dle mne nyní v tomto domě potřeba a navíc takto nevyspalý, bych ještě střílel možná blbě, ale tak zbytečná zátěž, když jsem nikoho zabíjet nechtěl, aspoň jsem to neplánoval. Samozřejmě paklíče také a pak nějaké menší pomůcky, jako třeba lano s hákem. Přišel jsem zpět ke dveřím, odemkl, otevřel, usadil je a šel jsem pryč. Všechny okna a dveře byli popřípadě nyní zamčeny, jen nyní jsem vyskočil z okna zezadu mého domu. Věděl jsem, že tam nikdo nebude, ale tak přesto jsem tak dělal, protože vycházet hlavním vchodem by bylo docela divné, nyní bych aspoň vypadal jako zloděj. Okno jsem ještě zamkl zvenčí, oboustranný zámek a běžel jsem směrem k tomu místu. Jako vždy, místy, kde jsem se mohl schovávat ve stínech, kde jsem nebyl vidět a kde bylo nejbezpečnější se pohybovat a podobně. Již jsem tyto místa znal a začátečník jsem nebyl, takže nyní spíše šlo o to, jestli policisté nebudou již na místě. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Bletchley Park "Samozrejme." prisvedčí Melville "Informácie o kontaktoch máte v zložkách, vo vlaku a cestou na lodi budete mať dostatok času naučiť sa to...potom informácie prosím zničte, predovšetkým tie o našich ľuďoch vo Wilhelmshavene." "Správy od Marie však nedostanete." ozve sa pre zmenu Palm "Ide o veci národnej bezpečnosti a tie nepatria do rúk nikomu mimo najvyššie kruhy. To čo naši experti uznali za dôležité a relevantné máte v jej zložke." "Beztak si nemyslím, že by vás pošty Nemeckých lodí v prístave zaujímali." trošku to zmierni Melville, napriek káravému pohľadu od priemiéra. "Ak je to všetko..." "Moment." preruší Dalgliesh snahy uzavrieť jednanie. "Moje informácie naznačujú...že vo Wilhelmshavene sa nachádza...starý priateľ. Tieto veci, vážení, sú mimo záznam." trošku sa pousmeje, s výrazom pamätníka spomínajúceho na vzrušujúcu mladosť. "Muž z akademických kruhov, či to predstierajúci. Tituluje sa ako Professor, prezývka pod ktorou ho poznám. Skutočné meno či čokoľvek ďalšie...neznáme." na moment sa odmlčí, zdá sa zvažujúc. "Dajte si naňho pozor. Veľmi nebezpečný i mocný muž. Netvrdím, že je zapletený do vraždy sličnej Aurory no...človek nikdy nevie. To je všetko, môžte ísť." "Vyprovodím vás." ponúkne sa, ako inak, Melville, už jasne naznačujúc, že schôdzka je u konca. Posledná možnosť prezrieť si Dalgliesha a Palmerstona - pravdepodobne dvoch najmocnejších mužov Británie a...opäť ste v čakacom salóniku. "Takže..." začne váš šéf "Čo sa týka kontaktov vo Wilhelmshavene...Bernd Weber, prezývka banker. Je to...nuž, vedúci súkromnej banky, adresu máte v spisoch. Pokiaľ budete potrebovať financie, stavíte sa za ním...i keď myslím, že dostávate dosť. Ďalej...skutočné meno neznáme, krycie meno india, prezývka Padmavati. Je to prostitútka, s jej hľadaním to asi bude ťažšie, no mohla byť mať zaujímavé informácie o nižších vrstvách a mestskom podsvetí. Prosím pozor...nie je to dôveryhodný človek a preto jej sami nevyzraďte nič. Motiváciou sú pre ňu peniaze. Viac ľudí žiaľ nemáme...respektíve, ak niekto menej známy, povie vám o ňom bankár. Finančný obnos a ďalšie spisy dostanete za chvíľu. Prosím o tri krycie mená od každého, jedno rodinne spriaznené, vytvoríme vám pasy. Potom tu prosím ešte počkajte, zanedlho po vás príde drožka. Ak máte listy na poslanie, je pravý čas, obávam sa, že domov sa hneď nedostanete. Ak máte posledné otázky, prosím." Melville počká na krycie mená - pričom jedno so spoločným priezviskom a nechá vás o samote, ak teda nemáte nejaké posledné dotazy na ktoré vám odpovie a opustí vás. Salónik je rovnako útulný ako predtým, z hlavnej miestnosti vám tiež pravdepodobne ostali nápoje. Čas je teda pre listy rodinám, študovanie dodaných spisov, rozhovor. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Obraz Zdá sa, že vo výsledku nikam nevedúci rozhovor prostitútky a detektívky nemá konca. Na jednej strane odhodlanie dodržať procedúry a skutočne, snaha pokročiť v prípade - bez ohľadu na absurdnosť akou je totožnosť obvinenej, na druhej strane...túžba po senzácii či dokonca zábava, zaháňanie nudy. Dve vôle postavené proti sebe, chladná logika proti navonok...šialenosti? Pomaly pretekajúci pohár trpezlivosti u Lotte Wissemann postavený proti tvrdohlavému ignorovaniu možných následkov u Padmavati - následkov, ktoré by nemuseli byť príjemné. Zápas ktorý je, našťastie, ukončený predčasne. "Wissemann!" mladý Hans priam vtrhne do miestnosti, nechávajúc dokonca otvorené dvere. Dokonca i vypadá ako učebnicová ukážka zhonu - na sebe má totiž nohavice z nejakého spoločenského odevu, s pekným a sednúcim strihom v čiernej farbe, kontrastne bielu košeľu a cez to policajný kabát prideľovaný večerným hliadkam. "Rýchlo, do parku! Máme tam dvojitú vraždu, starý Fuchs a nejaká ženská, asi štetka, rýchlo než..." Než čo nestihne dopovedať - okamžite za ním totiž vchádza ďalší muž. Muž, vďaka ktorému si aspoň Lotte môže vydýchnuž úľavou - Stephan Ziegler, detektív. "Kurva, Hans, doprdele." začne akonáhle pohľadom preskenuje miestnosť - predovšetkým teda keď v nej zbadá Padmavati. "Wisseman, von prosím. Schmitt, preber podozrivú - dokonči zápisnicu, spíš všetko dôležité, zisti adresu a tak ďalej, poznáš to." spamätá sa však okamžite, nevenujúc vnadnej prostitútke ani pohľad. "Ale..." "Žiadne ale, Wissemann to načala, dokonči to." "Ale..." "Všetko to potom zanes šéfovi." Bez čakania na odpoveď sa otočí a vypochoduje z miestnosti - samozrejme po tom, čo už odišla detektívka. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Park Počas výsluchu Dvoch strážnikov nájdeš rýchlo - s ich ochotou je to už horšie. Nemôžeš si pomôcť, no vždy máš ten blbý pocit, že každý koho zaúkoluješ, byť by to bolo sebaviac jednoduché, je akosi popudený a urazený, že ho komanduješ práve ty. Obom sa tiež zdá ako naprosté mrhanie ich časom a schopnosťami strážiť dvere ktoré prípadne majú zámku - navyše v dvojici. Niežeby mali niečo dôležitejšie na práci, samozrejme. Aspoňže vlastnoručne pripravené kafe je príjemná zmena po brečke ktorá ťa čakala vo vypočúvacej miestnosti, hlavne keď je kuchyňka príjemne prázdna - vlastne takmer celá stanica je ešte v takmer nočnom pokoji a i vonku je stále prinajlepšom šero. Zima sa predsa len blíži a čoskoro budú príchody takto skoro kvôli tme - a chladu - nepríjemnejšie. Aspoň pár ľudí však nájdeš vedľa v spoločenskej miestnosti - a dokonca ti po zakašľaní i venujú pozornosť. Určite nie úplnú ale...no, vždy lepšie než nič. Tvoje slová ich však, podobne ako u strážnikov, príliš nenadchnú. "Preverovať kurvu?" dokonca sa nechápavo jeden z nich ozve. "Si snáď..." "V barónovom sídle bola rozmlátená zámka...komorník oznámil, že ho zobudilo práve ničenie mechanizmu zámky, zbehol k izbe no zlodej vyskočil oknom." chlapík sa samoľúbo usmeje "Čo spoľahlivo eliminuje tučnú štetku ako páchateľa." Strhne sa krátka debata, niekto niečo namieta, niekto navrhuje vypraviť sa tam, niekto iný chce radšej "pekne po starom" vypočúvať zadržanú. Nuž...polícia bola vždy miestom i pre rôznych násilníkov. Rozkazy sú však rozkazy a i keď s frflaním, nájde sa dvojica ktorá je ochotná sa na to pozrieť - jeden sa pomaly odšuchtá von, smerujúc k barónovmu sídlu a nahlas nadávajúc na počasie, druhý prisľúbi v noci navštíviť kurvinec. Správu sľubujú...čoskoro. Po výsluchu Dvere za vami sa zabuchnú, Stephan však nevypadá, že má čas - rovno ťa ženie von, bez nejakej možnosti čokoľvek si pripraviť. "Pred chvíľkou poplach, dve mŕtvoly v parku Burgergarten." začne v rýchlosti vysvetľovať. "Fuchs, reichsritter, teda nejaký nižší šľachtic či čo to je...no predovšetkým však pomerne bohatý chlapík, dostali sme správu od hliadky, že našli jeho telo v parku...vraj ich privolal krik nejakej ženskej. Hneď tam šli a rovnako rýchlo poslali po nás, keďže to vypadá pomerne...hm, čerstvo. Predbežne sú tam však dokonca dve telá, Fuchs a nejaká zmasakrovaná ženská. Potrebuješ niečo, než vyrazíme?" Zastaví sa na momentík, dávajúc ti tak okrem iného i možnosť spýtať sa na niečo - či si len vziať nejaké veci, ak potrebuješ. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Obraz? Dvere sa zabuchnú a mladý Hans s tebou ostáva sám. Zmätený. Poriadne zmätený. "Nuž..." začne sa snažiť, pričom si nervózne upravuje límček košele. "Vec sa má tak, že...za chvíľu začína ranné predstavenie." Ranné predstavenie, či skôr nácvik operných, baletných, divadelných predstavení pred oficiálnym, večerným vystúpením. Bežne prístupné, za zlacnený lístok, pre ľudí ktorý z rôznych dôvodov - najčastejšie finančných - nemôžu navštíviť predstavenie večer, no chcú vidieť aspoň niečo. "Takže, čo keby sme sa dohodli? Dopíšeš tie lajstrá, a to doprdele rýchlo a bude to? Pôjdeš si zase kurviť v kurvyuliciach a...bude to. Čo ty na to?" Posunie k tebe lajstrá ktoré predtým Wissemann odniesla a čaká...netrpezlivo, ako sa dá usúdiť. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Detektív, pešiak "Bezdomovcov nepoužívam." s iskričkami v očiach ti Acel odpovie. "Nemám agentov ochotných znášať tú špinu tu, v samotnom krásnom Paríži! Ako by potom navštevovali kaviarne, bulvári, ako by si užívali všetkých tých takmer neobmedzených možností?" dodá ešte so smiechom. Či ti klame alebo nie, ťažko overiť. V dnešnom Francúzsku môže byť každý Acelov špeh. "Som rád že chápete." sprísni však keď spomenieš dokumenty. "Pokiaľ by nebolo možné citlivé informácie zachrániť, zničte ich a to za akúkoľvek cenu. I keby pri tom mal zhorieť archív či celá policajná stanica Wilhelmshavenu." pokračuje v nastavenom, už trošku vážnejšom duchu. A teda máš konečne možnosť vidieť Acelovu...temnejšiu stránku, i keď sa stále veľmi dobre maskuje za milého strýčka. "Všetky podrobné informácie dostanete, prečítať si ich môžte cestou vo vlaku. No potom...to by som ocenil ich zničenie. Pre istotu." Nastavená vážnosť však padne akonáhle položíš poslednú otázku. "Páčite sa mi, Edgar. Ach, áno, skutočne chcem poznať pravdu, nech je akokoľvek bolestná a nepríjemná. Genevieve bola verným služobníkom Francúzska a ako taká si zaslúži poriadne vyšetrovanie." a pomstu, čo však ostáva nevyrieknuté. Zdá sa, že Nemci, ak za tým stoja, pána Bonhomma tentokrát nahnevali cez prípustný limit. Ak sa nájde vrah, budú padať hlavy. "Ak je to všetko..." Acel sa už chystá na odchod, veľmi príhodne dopíjajúc svoju kávu. "Na nástupište trafíte, cieľová stanica Wilhelmshaven...malo by to ísť za nejaké štyri hodinky, tak máte čas na prípravu. Financie..." zaloví v príručnej taške ktorú vytiahne spod stola a po chvíľke ti podá koženú peňaženku. "Je tam i pas kde stačí dopísať meno, anglické, a máte i krytie...napriek tomu, že nechcete byť agentom." pousmeje sa trošku...provokatívne? "Uvidíte, vždy sa to môže hodiť. A anglicky vraj hovoríte znamenite." |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Obraz Výslech to byl až neskutečně úmorný. Vyznat se v té záplavě zdánlivě nedůležitých slov a gest bylo ještě horší. Ale nakonec jsem přeci odpověď na svou otázku dostala. Sice samozřejmě okořeněnou dávkou něčeho, o čem si Padmavati nejspíš myslela, že je humorem. Nebýt možná důležitým svědkem, okamžitě pouštím všechny její řeči druhým uchem ven. Jenže to jsem v téhle situaci bohužel nemohla. Co kdyby se v jejích slovech objevil nějaký důležitý detail, vodítko, důležitá stopa, která nás může posunout zase o kousíček dál. Byla jsem kvůli tomu ochotná si vyslechnout i další urážky na mou adresu; ostatně i na to jsem byla svým způsobem zvyklá. Netušila jsem, z jakého důvodu mi všichni potřebovali dávat tak ostentativně najevo, že nezapadám do jejich škatulí, ale dokud to nenarušovalo v nějakém ohledu výkon v práci, spral to ďas. Na Padmavatiny, beztak řečnické otázky jsem tedy neodpovídala. Sem tam bylo slyšet jen škrábání hrotu pera o papír. To jsem vydržela dělat až do té doby, než se konečně zmínila o tom večeru. "Výborně," vydechla jsem s náznakem snad ironie, "toho večera jste byla sama, nebo byl někdo s vámi? Nevzpomínáte si na další osoby, které se po okolí pohybovaly?" V tuto hodinu by jich určitě nebylo příliš. Znovu jsem se napila kávy a pomalu se začala připravovat na další salvu řečí. V tom se však rozlétly dveře. Dovnitř vpadl Hans, značně rozrušený. Ustrnula jsem v půli pohybu a čekala, co z něj vypadne. "Cože?" Zareaguji téměř bezmyšlenkovitě. Záhy se na mém čele vykreslí několik nepěkných hlubokých vrásek, když si uvědomím, co za botu opět provedl. Než se mi ovšem podaří alespoň v tomto případě sjednat nápravu, objeví se ve dveřích konečně osvobození ztělesněné kolegou Stephanem. "Gott sei dank," unikne mi a už ani chvíli neváhám. Kývnu na Stephana, kvapně vstanu ze židle a Hansovi vrazím do náruče své složky. "Dokončete to prosím." Doufám, že si dovede poradit s mým těsnopisem, snad ho alespoň něčemu naučili. Rychle za sebou zavřu i dveře, abych nedala Hansovi čas na další otázky a protesty. No, možná v tom vyslýchání nakonec bude i úspěšnější... |
| |
| soukromá zpráva od Padmavati pro Veliteľstvo polície, Wilhelmshaven, 4. 9. 1859, asi pol siedmej ráno Padmavati "Hej moja, aj tak mi dlžíš! Aj tak mi dlžíš!" Zasmiala som sa, ale už márne. Detektívka bola preč a ja som ostala v miestnosti len s tým mladým štencom, čo si myslí, že je dôležitý, lebo včera večer zatkol " podozrivú". " Nuž....vec sa má tak, že mi je to tvoje predstavenie ukradnuté. Ale aj ja ti môžem nejaké to predstaveníčko hodiť. A omnoho lepšie. V Indii ma naučili, tieňohre... " Poslala som mu vzdušný bozk a rukou spravila nevhodné gesto, reprezentujúce tú tieňohru, ktorú som mala na mysli. Policajt bol však taký hrozný chlapče, že určite nemal ani tušenie....zatiaľ.....ale potom...potom čo by som s ním skončila. Tak každému garantujem, že jeho snúbenka (áno, vrabce čvirikali, a ono sa dalo čo to zachytiť z nezáväzných rozhovoru iných strážnikov, počas celej noci) bude najšťastnejšia žena pod slnkom. Alebo aspoň v tomto meste, minimálne. " A ísť do divadla doobeda, je ešte viac pod úroveň ako tráviť svoje doobedie s dievčaťom ako ja...." Zazubila som sa na neho pobavene. On sa ale zjavne nedal a pokračoval si v tom svojom. Ten jeho vulgárny jazyk sa k nemu vôbec nehodil. " No tak počkaj môj zlatý chlapček. Ešte nikdy som to nerobila! Prečo ideš na mňa tak strašne rýchlo? Ja nechcem. Až po svadbe Čo by na to povedala mama?!" Zo smiechom som zaimitovala ustrašenú dievčinu a prstom som pri tom ukázala na papiere. " No neviem. Čo keby si si sadol na vajcia a poslušne si spísal zápisničku? To je tvoja robota, nie moja....." Zaklipkala som na neho očičkami a zasnene sa oprela o ruky. " Povedz....mladý. Prečo si ma zatkol? Páčim sa ti?" |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Baletka Podarí sa ti uniknúť len s vyvinutím extra úsilia, keďže kolegyne ťa neboli až tak ochotné pustiť - šampanské treba predsa vypiť a bez hviezdy ako ty to nebude ono! Výhovorky, klamstvá nepomáhajú a tak si nútená aspoň si priťuknúť a stráviť pár minút rozhovormi o ničom - prakticky sa len spomína na predstavenie ktoré skončilo pred pár minútami. Až potom môžeš odísť, opäť však nútená vykrúcať sa a vymýšľať si čo najdôveryhodnejšie ospravedlnenie. Vonku ťa privíta nepríjemný chlad a vlhkosť - zdá sa, že pred chvíľou pršalo. Nuž, lepšie pred chvíľou než práve teraz, navyše pred operou sú už pripravené drožky takže skoro okamžite už sedíš v bezpečí pred okolitým počasím či dokonca ľuďmi - tvoj odchod si všimla partička hostí a ak by si pred operou postávala dlhšie asi by si sa nevyhla pozvaniam na večeru, obdivu či priamo ponukám na spoločnú noc. "Oslavujete čo?" skomentuje drožkár cieľovú destináciu. "Jasné, poznám to tam, víno majú dobré a je to len kúsok, hijé!" Cesta je krátka, drožkár ukecaný no nedozvieš sa nič užitočné - no mlčaním si v jeho očiach zjavne vyslúžiš rolu dobrého poslucháča a tak sa ti už čoskoro sťažuje na všemožných zákazníkov, ich nevďačnosť, náladovosť. "Inu milostivá, fakt je to, niektorí, neveríte mi narovinu "Drž hubu!" a podobné výrazy, s prepáčením samozrejme, som buran že tu pred vami takto hovor- áh, sme na mieste, tu hneď za roh, po schodoch dole a ste tam, ešte by mali mať otvorené. A hej, počkám vás tu, vezmem vás rovno naspäť či tak..." No, aspoň máš odvoz...i keď drožkár očakáva, že budeš chcieť ísť naspäť do Opery. To je však problém budúcej Sephine, tá súčasná môže navštíviť pivnicu. Mokré schody sú nepríjemne klzké, zábradlie trošku zhrdzavené a teda špinavé, no vnútrajšok, akonáhle sa tam opatrne dostaneš, je príjemne osvetlený, teplý a čistý. Jediný pult a za ním police s fľaškami, všetko pekne označené. Predavač, kontakt ktorý už trošku poznáš ťa privíta úsmevom a pozdravom po francúzsky - zdá sa, že nik nieje v okolí. Pivnica má okrem iného i jednu jasnú výhodu - hrubé dubové dvere spoľahlivo tlmia akýkoľvek rozhovor. "Dobrý deň, Fräulein Mureau! Mám list od strýčka, prosím." podá ti voskom zapečatenú obálku i malý nožík na otvorenie. Drahá Millie, mám smutné správy. Včera v noci niekto zavraždil Genevieve Francis Bellerose, vernú služobníčku Francúzska - verím, že si ju sama minimálne raz stretla. Skutočne - Genevieve, prekrásna zlatovláska a agentka Francúzska tu v meste. Videla si ju len raz, informujúc ju o bankete na ktorom si sa zúčastnila. Pôsobila prísne, skoro chladne, no i to mohla byť len maska. Posielam vyšetrovateľa aby pomohol Nemeckej polícii s vyriešením prípadu a nájdením vraha. Bojím sa však, že Nemci nebudú spolupracovať ochotne a môj agent tak ostane sám - preto sa obraciam s prosbou na teba. Pomôž mu nájsť vhodné ubytovanie, povedz mu čo vieš o komkoľvek významnom, pomáhaj mu ak ťa o to požiada. Viem, že tieto požiadavky sú ďaleko väčšie než čokoľvek s čím som a na teba doteraz obrátil - avšak, veri mi prosím, situácia je vážna a ja potrebujem akúkoľvek pomoc. Samozrejme, každá pomoc bude patrične ocenená. Acel "Chcete mu odpísať, Fräulein?" ponúkne ti predavač papier, brko s atramentom i voskovú pečať. Odpoveď asi nutná nieje, možnosť kontaktovať Acela je však pomerne vzácna a preto nemusí byť na škodu využiť ju. |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Park "Počkej, počkej..." zvolala jsem na Stephana ženoucího se neúprosně kupředu, abych ho na moment zarazila. Během únavného monologu Padmavati jsem si uvědomila důležitou věc: "Musím tu ještě něco vyřídit. Ohledně toho obrazu. Vzpomněla jsem si na jeden podstatný detail." No, detail. Vlastně šlo o zatraceně podstatnou informaci. Malíř odcizeného díla byl stále naživu. To nám dalo možnost opatřit si možná další důležité indicie. "Horn, ten malíř. Musíme ho vyslechnout. Potřebuji, aby mi od něj zjistili seznam všech kupců. Tuším, že maluje jen na zakázku. Chci vědět, kdo má zájem o jeho díla. Předhoď to někomu spolehlivému." Začala jsem hned úkolovat svého kolegu, který asi jediný z této stanice nejspíš tušil, že skutečně vím, co dělám. "Já se mezitím připravím. A děkuji." Dodala jsem vzápětí, "Žes mě odtamtud dostal." Podala jsem záhy i vysvětlení, kdyby mu to náhodou nedošlo. "Dvojitá vražda. Nějak se nám to začíná hromadit." Nerada jsem od jednoho případu odskakovala k druhému, ale neměli jsme tu zrovna dostatek kvalitních vyšetřovatelů, takže jsem se prostě musela snažit dělat svoji práci, a to co nejlépe. Znovu jsem zaběhla do poradní místnosti. "Vraždy v Burgergarten, jedu tam." Oznámila jsem suše. "než se vrátím, chci tu mít vše, co dokážete najít na Fuchse." S těmito slovy jsem zamířila do prostor místního skladu. Potřebovala jsem kožené rukavice, zápisník, lupu, pinzety a další pomůcky pro odebírání vzorků, sádru na případné odlitky, štětec s daktyloskopickým práškem pro zajištění otisků, papírové pytle na uchování důkazů... To vše jsem naskládala do obrovské kožené brašny a vyběhla před stanici, kde už snad čekal Stephan. "Můžeme vyrazit." Prohlásila jsem už ve dveřích a doufala, že se můj kolega již stačil postarat o zbytek. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Obraz? Minimálne si ho zaskočila - to sa ti nedá uprieť. Mladý Hans priam vyvalí oči a chvíľku nie je schopný slova. A keď zareaguje...tak nie zrovna na to podstatné. "Snúbenka nacvičuje v divadle, preto tam..." trošku spomalene si však uvedomí, pred kým sa obhajuje a na mladej tvári sa objaví niečo ako hnev. "Kurva zasraná!" uchýli sa opäť k vulgárnosti, skutočne sa nehodiacej k jeho veku a priznajme si, ani k jeho fešáckemu obleku. "Budeš ľutovať..." s mrmlaním a značne rozrušený, asi nezvyknutý na takýto odpor, zamieri k dverám a von - len preto, aby sa asi o minútu či dve vrátil s uniformovaným strážnikom. "Posledná možnosť." prehlási, tentokrát víťazoslávne. "Spíšeš všetko čo vieš alebo ťa zavriem!" |
| |
| soukromá zpráva od Steffi Jäger pro Takže informace navíc o Marie nám nedají, pomyslím si maličko zklamaně - když si ale vezmu do ruky "svou" složku o mrtvé agentce, musím si naopak oddechnout. Těch informací je tam víc než dost, na to, že si je máme nejlíp úplně všechny zapamatovat... Natož abychom se museli učit i další! Přikývnu, jakože rozumím, a užuž vstávám, když si Dalgliesh vzpomene ještě na něco. Mimo záznam? Navzdory mému předsevzetí působit dneska profesionálně a jako vážená agentka kterou ale beztak nejsem nakloním zvědavě na stranu a poslouchám. Tohle mě zajímá. Říká si Professor. To toho víme hodně, nedokážu potlačit zklamání. Profesor si dneska říká pomalu každý druhý venkovský učitel! Jak bychom ho jako měli najít?! I tak to ale probudilo mojí zvědavost. Pokud do té vraždy zapletený je... No, kdo ví, třeba máme prvního podezřelého! Když opouštíme místnost a jdeme zpátky do salónku, kývnu na Palmerstona a Dalglieshe, vezmu svou složku s informacemi o Marie a jdu za Melvillem a Lloydem. V salónku, jak se ukáže, nás čekají další informace. Už toho začínám mít dost... Chci jít! pomyslím si s docela nepatrným podtónem vzteku. Moje pozornost už není zrovna bezva, těkám pohledem po místnosti a vnímám jenom ty základní informace. Máme jít za bankéřem, když budeme potřebovat peníze. To by jeden neřekl, vážně! Beztak nám dají pár drobáčků a o zbytek se budeme muset postarat sami, i když mají plno keců, jak nás strašně platí. A dál prostitutka. Druhý "kontakt" už zjevně není tak nóbl jako ten první. Na malou chvilku téměř nepostřehnutelně nakrčím nosík. Z těch holek dostanete všechno, když jim koupíte chlast a předstíráte, že jejich pokaňhanému životu rozumíte. A vůbec, s ní by to mohl obstarat Lloyd. Je přece chlap. A se svými způsoby se do toho jejich prostředí víc než hodí. Já si s nějakou levnou děvkou, co má navíc nějaké indicky znějící krycí jméno - to už je samo o sobě dost podezřelé - špinit nebudu, rozhodnu se, i když v podvědomí jsem předsvědčená, že nakonec všechno dopadne úplně jinak, než jak jsem si to nalajnovala. Jako vždycky, konec konců. Plně se proberu až když se nás Melville zeptá na krycí jména. Zalovím v paměti - o téhle chvíli jsem vždycky snila a ve škole jsem si vymyslela snad stovky krycích jmen! Teď ale nemůžu přijít na žádné. Kromě jednoho. "Steffi Jäger," uvedu první jméno. Je to taková menší hříčka, Steffi jako zdrobnělina jména po matce, Stephanie, a zároveň oficiální německé jméno, a Jäger jako téměř přesný překlad našeho příjmení. Hodiny němčiny přeci jen k něčemu byly, pane profesore Co-jste-mě-učil-německy-a-už-ani-nevím-vaše-jméno! "Karina Meyer," zazní moje druhé krycí jméno, jméno ocásku, co za mnou všude lezl mé spolužačky, které mi bůhvíproč vždycky znělo víc německy, než anglicky. Jistě bude vděčná, že její jméno mi může posloužit, když ji, chudáčka, vyrazili už druhý rok. "A Sophie," rozhodnu se pro třetí jméno, moje oblíbené, které jsem taky měla v plánu jako krycí jméno v mých studenstkých letech. Společné příjmení nechávám na Lloydovi. Ať se taky trochu snaží, ne? Čas do příjezdu drožky strávím se zbytkem svého čaje, psaním dopisu domů a když dopíšu, pustím se do čtení materálů o Marie. Jak intelektuální! Ne jako Lloyd, který se bude určitě opíjet tím svým rumem! |
| |
| soukromá zpráva od Sephine Mureau pro Pivnice Tiše a klidně sedím v drožce a jsem vděčná za to, že přijela tak rychle. Kromě toho, že pro mé boty není dobré dlouhé postávání na mokrém chodníku plném louží a zima se mi zakusuje do ramen i přes šaty a vlněnou šálu, bych se mezi tolika lidmi jistě nevyhnula nějaké konverzaci a pozváním domů. Ne, děkuji. Já mám dnes jiné starosti. Například to, proč mi můj drahý strýček zničehonic píše. Klapot koňských kopyt, natřásání kočáru a plytké žvanění drožkáře vnímám jen napůl. Jakmile jsem si uvědomila, že mi nic zajímavého neřekne, vypla jsem pozornost jako prasklá žárovka a začala z okna sledovat potemnělé ulice. Kudy tak asi teď projíždíme? Kdyby mě vezl úplně jinam, nepoznala bych to. Usoudím, že s něčím takovým bych stejně nic neudělala, a shovívavě se usměji na drožkáře, který se právě zakoktává nad něčím, co předtím řekl – samozřejmě můj úsměv nemůže vidět, ale i tak se mi to zdá vhodné. Naštěstí už zastavujeme. Lehce vyklouznu z drožky a sestoupám po mokře kluzkých schodech dolů do vinárny. Nebo pivnice. Vinné pivnice. Nevím. Jediné, co vím, je, že by si měl majitel nechat opravit zábradlí. Jestli je mi něco nepříjemné, je to, když si musím dávat čistit rukavičky od špíny a rzi. Uvnitř je naštěstí příjemně teplo. A čisto! "Dobrý deň, Fräulein Mureau! Mám list od strýčka, prosím." “Merci,“ odpovídám s lehkým úsměvem. Těší mě, že zase slyším svůj rodný jazyk – i když je to jen z úst německého prodavače vína. Vezmu si od něj obálku a nožem na dopisy ji otevřu jedním plavným říznutím. Prázdnou obálku pak odložím na pult, zatímco si čtu dopis. Bellerose? Tak to byla ta cizinka v parku? V hlavě mi víří milión myšlenek. Tak rychle, že je ani nestíhám dokončit. Byla to nehoda? Zabil ji snad opilý námořník, který… Ne, to určitě ne. Takové náhody se nestávají našincům v cizích zemích, když je nás ve Wilhelmshavenu celkem asi pět a půl. Určitě něco věděla? Ale proč by ji někdo prostě… jednoduše neodstranil jedem nebo… Jestli je to pravda, umřela prý hrozně brutálně, takže… odstrašující případ? Proč? Bože. Fakt, že kromě několika drobností o případu pořád nevím vůbec nic, mi nijak nebrání v divokých spekulacích na toto téma. Zbytek dopisu už jen rychle prolétnu. Budu dělat spojence našemu operativci. Informovat ho, provádět ho… no, kdybych ve Wilhelmshavenu znala víc než dvě křižovatky, tak rozhodně i provádět, ale takhle se jen obávám, že si bude muset koupit velmi dobrou mapu. Jinak se tak náhlým úkolem moc netrápím. Je to sice větší sousto, ale co by na tom mohlo být tak těžkého? Já přece nedělám žádnou nebezpečnou práci. Z myšlenek mě vytrhne až prodavač. “Hm? Jistě, samozřejmě. Nemohla bych přece nechat drahého strýčka bez odepsání, když mu jen vzpomínky na mě činí takové potěšení.“ Vypůjčím si psací potřeby a dám se do vymýšlení odpovědi. Na papír nenapíšu nic, dokud si nejsem přesně jistá, co chci říct – to by tak scházelo, zarazit se v polovině věty a udělat kaňku. Pak se dám do psaní. Milovaný strýčku Acele, Nedovedete si představit, jak mě zpráva od Vás potěšila. Ačkoli lituji, že jsem již dlouho nespatřila Vás ani Paříž, je zde ještě mnoho, co musím udělat. Jako vždy Vám ale budu o všem náležitě psát, abyste se nemusel cítit vynechán z dění ve světě. Vašeho přítele přivítám s radostí – jak jistě víte, každý Váš přítel je i mým přítelem, a tak se vynasnažím, aby se ve Wilhelmshavenu cítil jako doma. Pokud nějakým způsobem bude potřebovat podporu na své služební cestě, udělám vše pro to, abych mu mohla být nápomocna. Můžete se spolehnout, že až se v pořádku vrátí zpět do Paříže, bude Vám s radostí vyprávět o všem, co zde viděl, slyšel a prožil. Doufám, že se Vám daří stejně dobře, jako mně. S láskou, Millie Mureau Odložím pero a počkám, než inkoust zaschne, pak dopis zalepím voskem a předám prodavači. Teoreticky jsem toho mohla napsat víc, a teoreticky vůbec nic, ale vcelku si myslím, že jsem odpověděla řádně a akorát. Zbývá už jen vyřešit otázka, co teď. Do Opery se vracet nehodlám. Představení dopadlo výborně, ale já nemám v úmyslu se vrátit, opíjet se do noci s baletkami a kulisáky, a pak předstírat, že opilá nejsem – riziko, že by se někde za rohem šaten objevil Jurgen, je prostě nepříjemně vysoké. Nelíbí se mi ani představa vydávat se v noci – a sama – do města, když s sebou nemám ani doprovod. Takže jediná možnost je vrátit se domů. Aspoň se zítra vyspím do krásy. Než odejdu, koupím ještě jednu láhev červeného vína. Proč bych jinak koneckonců chodila do vinárny, než abych si něco koupila, že? Aspoň budu mít něco pro hosty. |
| |
| soukromá zpráva od Edgar Marten pro Hra stínů ,,Samozřejmě, že ne." odvětím na jeho poznámku ohledně bezdomovců. ,,Používají je vaši lidé." Vrátím se zpět do svého pronájmu a jakmile zavřu dveře musím se posadit. kapesní dalekohled A poté nějaké méně složité, ale i tak důležité věci -> Falešné vousy a nos (dodatek k převlekům) Šaty, co mám na sobě zabalím do kufru, vezmu si jiné - se starším dojmem a vše ještě jednou zkontroluji. Hlavně peníze a pas. Ano! Pas! Jméno: Edgar Marten - agenta jsem ještě nedělal, takže si nechám své a pokud krytí praskne, tak si vždy budou myslet, že tuhle - svou - totožnost jsem ukradl sobě. V jednoduchosti je síla. Celkem ironické.
Svým důmyslným způsobem zamknu dveře tak, aby je nikdo nemohl vypáčit ani odemknout klíčem, takže když mi tam bude chtít někdo vlézt, tak ty dveře bude muset vykopnout, což rozhodně lépe poznám cizí přítomnost. |
| |
| soukromá zpráva od Padmavati pro Obraz? |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Práca? Ulice sú pomerne prázdne - na tvoje šťastie. Príliš veľa očí, príliš veľká šanca, že sa nájde niekto príliš všímavý, príliš pozorný. Prvá vlna robotníkov vyrazila do práce už pred chvíľou, to sa však netýka týchto movitejších štvrtí - tu ľudia ešte spia. Stretneš teda len páru ľudí - chlapík hasiaci plynové lampy, keďže čoskoro poskytne dostatočné svetlo slnko; páru pošťákov; asi dve či tri prostitútky. Cesta nie je až tak dlhá a vďaka prázdnosti ulíc sa nemusíš ani príliš maskovať a teda zdržiavať - čoskoro si teda v Heppens, vo štvrti tých najbohatších a najzazobanejších obyvateľov mesta. Tu je to už trošku zložitejšie - sem tam sa tu ponevierajú nočné hliadky polície, niekoľko domov má i súkromnú ochranku a množstvo i služobníctvo ktoré sa už prebúdza - hlavne záhradníci sa snažia ako tak udržať podzimnú záhradu, takže primárne odpratávajú bordel. Tvoj cieľ je však tichý. Dom, skôr vila vypadá, že ešte spí. Ty ale vieš pravdu - či aspoň to čo pokladáš za pravdu. Majiteľ je mŕtvy a dom je prázdny. Najbližší strážnik je ďaleko a vypadá to, že sa už chystá po nočnej domov. Dom má vchodové dvere a menšie, bočné dvere ktoré však kladú prekvapivý odpor - žiadna zámka, na druhej strane je asi západka ktorú sa nedarí odstrániť, takže by - opäť - pomohla jedine hrubá sila. Okná sú pomerne nízko, sú však zavreté - až na najvyššie, ktoré je naopak pekne pootvorené, asi kvôli vetraniu. Vyliezť po dome nebude ťažké, hrozí však, že ťa niekto uvidí. Na druhej strane, šanca, že ťa uvidia babrať sa so zámkom na vchodových dverách je snáď ešte väčšia, dá sa však uhrať, však v prítmí ktoré stále panuje by to možno vypadalo, že sa vracia majiteľ domu. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Policajt Hans nevypadá, že by sa pri tvojom vtipkovaní zabával. Vlastne...vypadá skôr, že by ťa najradšej zavraždil a mŕtvolu zohavil. Teda, aspoň to mu vidíš v očiach. A trošku v tvári, ktorá je čoraz červenšia a takmer máš pcoit, že sa malinko trasie. "Kurva zasraná..." zamrmle si, no akonáhle vidí, že začínaš vypisovať lajstrá ovládne sa - pomerne nečakaná schopnosť, vzhľadom na doterajšie návaly nálad. "Konečne!" zahlási už s jasnou spokojnosťou, keď vyplníš posledné kolonky - teda, tie najdôležitejšie: meno, bydlisko. "A teraz vypadni." bez toho aby čo i len námatkou skontroloval čo si tam napísala zhrabne lajstrá a má sa sám k odchodu. "Alebo..." Zastaví sa. Otočí k tebe. Dva rýchle kroky a rana päsťou do tváre - zasiahne líce, nie extrémne silno no nieje to ani bezbolestné. A čo je ešte horšie, nestabilná stolička nezvládne posun tvojej váhy a tak sa v momente váľaš na zemi - čo mladý policajt využije a s chuťou do teba dva krát kopne. "Toto ťa naučí, kurva zasraná..." Poučuje ťa sebavedomo aj napriek tomu, že tuk na stehnách znamená, že kopance boli prakticky neškodné - ostane maximálne modrina. A Hans je už preč, stále patrične rozzúrený, s tvojimi lajstrami vybieha von. Asi prvý krát si videla, že by niekto takto spechal na ranné predstavenie. Do miestnosti vstúpi radový policajt, nesnaží sa však komunikovať ani nič - akonáhle sa postavíš proste ťa eskortuje von, pred stanicu. Počasie je chladné, vlhké - asi trošku popŕchlo kým ťa vypočúvali. Si kúsok od hlavnej železničnej stanice, takže akurát vidíš prichádzať a odchádzať davy robotníkov. Nový Bremen, chudinská štvrť je neďaleko, zájdeš vlastne i peši. |
| |
| soukromá zpráva od Lloyd Alexander pro Tři nové informace, všechny si okamžitě ukládám do paměti, abych si na ně mohl kdykoliv vzpomenou. Bankéř je jasný a poměrně nezajímavý. Jednoduše člověk, který nám bude moci dát peníze. Možná by mohl vědět i o naší mrtvole, ale nepřikládám tomu velkou pravděpodobnost. I kdyby za ním skutečně chodila, těžko by cizímu bankéři vykládala svoje osobní informace. Prostitutka je zajímavější. Sice to znamená, že kvůli ní budu muset vlézt do špinavého bordelu, ale co se dá dělat. Tuhle holku za ní přeci poslat nemůžu, to by bylo podezřelé. Co ta by nám mohla říct? Nic konkrétního asi ne, ale možná bude vědět o někom, kdo zná toho, kdo ví. Ale obecně bych jí neměl příliš věřit. Děvku lze snadno zaplatit penězi a pokud ucítí zisk, řekne cokoliv, aby ty peníze dostala. My nepotřebujeme cokoliv, potřebujeme alespoň částečně pravdivá fakta. A nakonec Profesor. Velká neznámá. Myslím, že nebude na škodu se nejprve věnovat jemu. Šestý smysl vyšetřovatele říká, že tento neznámý bude v naší malé záhadě hrát nějakou roli. Ať už větší nebo menší. "Tři jména... Lloyd Alexander, " tohle bude moje první jméno. Používám ho často. Jde o zámožného obchodníka, který je sice původem Brit, ale Angličanem se být necítí. Není to dobré pro obchod v Evropě. "Mason Bennett." Druhé jméno. Jde o chudého továrníka, ideálního k poznávání té skrytější části společnosti. Jsem si jistý, že za naší milou prostitutkou se zastaví právě Mason. Pro Lloyda by byla potupa, kdyby ho někdo spatřil v tak pochybném podniku. Lloyd píchá pouze ty nejvybranější paničky, na které lze na slavnostních večírcích pořádaných zbohatlíky potkat. Vymyšlení společného příjmení přisoudí Elizabeth. Nejprve si ale musím dobře rozmyslet jednu maličkost. Dlouze se na ní zadívám, ale je to pohled nepřítomný, akorát mi to pomáhá soustředit se na věc. Manželka, nebo příbuzná? Co z toho si vybrat? A poslední jméno Theodor. Společné příjmení s mojí ženou bude Mordgreen. Tak, hotovo. Pokud se jí nelíbí, nemůže říct ani ň. Měla si ho vymyslet sama. Zbytek času už strávím bez pití. Ani složky si nevezmu, na ty bude dost času později, na cestě. Teď věnuji úsilí tomu, abych si v hlavě srovnal vše, co prozatím vím... |
| |
| soukromá zpráva od Wilhelm von Frauz pro Štvrť Heppens Cesta probíhala poměrně dobře, tedy aspoň na to, co se mi někdy stávalo, tak dobře. Nikdo si mne nevšímal, ale i přesto jsem byl radši připraven a ruce jsem měl na svých dýkách a vrhacích nožích, kdyby náhodou něco. Přesto jsem potkal chlapíka, co hasil moderní lampy, pak pošťáky, očividně ty, kteří mi doručovali dopisy a nějaké ty prostitutky, které byly mnou absolutně ignorovány. V Heppends to vypadalo pořád stejně, pořád stejně bohatě, abych řekl přesněji. Vždy když jsem šel okolo, nebo dokonce do této oblasti, tak jsem místo krásných domů viděl spíše jakési velké sejfy, kde se schovávalo lesco, ale tak zase jsem musel brát v potaz, že ne všichni měli něco, po čem jsem toužil a různé pitomé mechanismy, ochranky a podobně. Ale občas to přeci jen stojí za to, ne? V každém případě jsem si dával větší pozor, protože to tu bylo lépe hlídané a navíc dalšího služebnictva, které jak bylo jasné, snažilo udržet místo svou službou svým pánům. Možná bych si měl někoho také najmout, ale pořádný jsem dost a ještě by mi dotyčná či dotyčný vlezl do sklepa, to by bylo pak fakt super, pomyslel jsem si a radši se zase soustředil na práci. To jsem ale již byl u baráku, který se na mne doslova usmíval a já jsem doufal, že se můj informátor vážně nemýlil, ale protože jsem ho znal, tak jsem mu již trochu věřil. Ne úplně, protože kdyby to tak bylo, tak bych si nebral tolik vybavení. Porozhlédl jsem se po okolí a přemýšlel jsem, co bych mohl udělat. Sice bych to mohl vyšplhat, ale zase ty dveře nevypadali nějak speciálně zamčené, nějakým mechanizmem a tak bych rychlými pohyby paklíčů se mohl dostat dovnitř. Promnul jsem si oči a rozešel se ke dveřím a když jsem odhadl nejmenší pozornost, tak jsem došel ke dveřím a natlačil se na ně, jako kdybych byl nějaký majitel a rychle začal pracovat. Ohnul jsem se, jako kdyby v gestu, že se nemohu strefit do klíčové dírky a z rukávu jsem si vytáhl paklíče, s čím jsem začal rychle pracovat precizní prácičku, odemykání dveří. Nebyl jsem také nějaká nula. Přesto jsem ale byl připraven stále reagovat, kdyby náhodou třeba někdo mne oslovil, nebo tak. Ozbrojen jsem nějak "nenápadně" byl, aspoň tedy částečně, dostatečně, dle mého uvážení. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Park Zdá sa, že správa o vražde sa na stanici už stihla rozšíriť - aspoň tak môžeš usudzovať podľa zhonu, ruchu a aktivity prítomných. Jedine Hansa nevidíš pobehovať - asi stále vypočúva prostitútku. "Kto jej dal vedenie nad prípadom?" zamrmle jeden z prítomných keď prefrčíš miestnosťou s príkazmi, no nahlas nik neprotestuje - no ani nedáva na vedomie, že akceptujú tvoje nariadenie. No, pre tento moment asi nieje čas riešiť to. Stephan sa v medzičase postaral o odvoz - akonáhle vyjdeš von, stojí tam pripravená drožka. "Park Burgergarten." zavelí hneď. "O maliara sa teraz nestaraj." obráti sa k na teba "Myslím, že prioritu bude mať tento prípad...no, viac na mieste." zastaví sa, keď si všimne ako nenápadne sa k vám zakláňa kočí drožky. Cesta je teda v tichosti, čo aspoň poskytne čas pretriediť si myšlienky. Stephan vypadá trošku neupravene - nieje poriadne oholený, oblečenie mierne pokrčené. Ak si správne spomínaš mal mať dovolenku a do práce sa vracal práve dnes - asi sa chudák nestihol ani poriadne zložiť. Drožka vás vysadí neďaleko vstupu, cesta dokopy netrvala ani dvadsať minút. Počasie nepríjemne studené, trošku vlhko akoby pred chvíľou popŕchlo - v tejto ročnej dobe vlastne pomerne časté. Burgergarten však pôsobí celkom príjemne - listy na stromoch sa postupne sfarbujú do žlta či červena, stromy teda ešte nie sú holé, i keď sa už na cestičkách a zemi kopia hromady hnilého lístia zmiešaného s blatom. Pri vstupe niet ani živej duše, v tomto čase už bude väčšina pracujúcich v továrňach. Len v diaľke, smerom od štvrti Heppens prichádza osamelá postavička s rebríkom, chlapík zodpovedný za zapaľovanie a zhasíňanie plynových lámp na uliciach, ten však tiež čoskoro zabočí opačným smerom. "Takže." preruší ticho Stephan keď osamiete, samozrejme nemešká a ženie sa pritom do srdca parku. "Hliadka je už na mieste, dúfam že sme to stihli pred novinármi...podľa hliadky bolo počuť krik a vreskot, dosť veľa nočných policajtov tiež donáša novinárom a ďalším." známa pravda a dôvod mnohých trablí - neraz sa stalo, že civilisti vedeli o vraždách, krádežiach a podobne skôr než vy. "Nestihol som sa ani prezliecť." posťažuje sa ako prechádzate pod lístím a on sa otrie o naklonenú vetvu. "Ha, strážnik, konečne." charakteristická čierno-strieborná prilba, tmavomodrá uniforma a výložky Leutnanta. Strážna polícia, niekedy nazývaná i uniformovaná či jednocucho Shupo.
"Konečne." zamrmle akonáhle vás uvidí. Podľa výrazu tváre nemá práve najlepšiu náladu, čo sa však od strážnika makajúceho celú noc očakávať dá. "Zverstvo." skomentuje to tiež hneď, stále naladený nepríjemne "pribehli sme na krik tej mladej šlapky, hentej." ako kráčate objavia sa ďalší dvaja strážnici - jeden so zavretými očami posediačky opretý o strom, druhý s notesom taktiež usadený na špinavej zemi vedľa mladej dievčiny. Vlastne, dosť mladej. Hlavne ak je... "Šlapka upadla do šoku." pokračuje necitlivo leutnant. "A odmieta spolupracovať. Nečudujem sa...no, veď uvidíte sami. Chcete sa jej niečo spýtať, alebo ideme ďalej?" Dievčina nevypadá, že by bola schopná odpovedať - trošku sa trasie, vypadá že pred chvíľkou brečela, teraz oči neprítomne vyvalené dopredu. "Doprevádzala starého Fuchsa, kurevník jeden." chladnokrvne sa zachechtá strážnik "A keď našli mŕtvolu...fšú, Fuchsa trafil šľak." |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Detektív, pešiak Vlak sa vlečie. Väčšinou skutočne efektívne, rýchle a moderné možnosti železničnej siete sú teraz narušené...a dôvod je znepokujujúci. 2e Régiment Étranger d'Infanterie, teda druhý regiment preslávenej Cudzineckej légie sa z Maroka presúva na sever - do Rýnskej konfederácie. Zdá sa, že klebety o nepokojoch, o vzrastajúcom odpore Nemcov, o ilegálnych podzemných hnutiach...nie sú len klebety. A keď sa do okupovaného priestoru presúva najelitnejšia Francúzska sila, situácia musí byť vážna. Civilné vlaky sú teda pozastavené, aby uvoľnili koľaje vojenským transportom. A preto sa cesta pretiahne minimálne o hodinu, ak nie dve...takže do mesta prídeš v noci. A môžeš len dúfať, že počasie bude lepšie než je tu, na hraniciach - vonku totiž zúri nefalšovaná podzimná búrka. V hlave ti tiež stále znejú posledné slová Acela. "Vy raz umriete...i ja umriem. Ale Francúzsko prežije. Prežije nás všetkých, prežije akúkoľvek hrozbu." Takže na to môžeš myslieť...a taktiež, aspoň máš čas preštudovať si dokumenty. A pozrieť fotky. I keď...zrovna textu je príliš veľa a príliš nezáživného. Genevieve Francis Bellerose  ...narodená v Británii, roky pracovala pre Francúzsku rozviedku... ...v Nemecku pôsobí vyše dvoch rokov, posielala informácie primárne o Nemeckom odboji a vyššej spoločnosti... ...posledná správa informovala o snahe preniknúť do neznámej, uzavretej skupiny... ...nájdená zavraždená v parku, podľa kusých správ brutálne... ...vyšetrovanie vedie Nemecká detektívka Lotte Wissemann... Zbytok...balast. Kópia jednej zo správ, vlastne len report stretnutia Oldenburgského veľkovojvody a obchodníka z Hanzy, nič čo by priamo ohrozovalo Francúzsko. Nejaké ďalšie nedôležité detaily, adresa jej bydliska a podobne. Camille Josephine Mureau  ...Francúzskeho pôvodu... ...baletka, má za sebou vystúpenia po väčšine západnej Európy... ...príležitostný agent Francúzska, donáša správy z mesta kde sa nachádza, aktuálne je to Wilhelmshaven... ...nikdy nenasadená ako aktívny agent, pôsobila čisto pre zber a odovzdávanie informácií... ...súčasne vystupuje vo Wilhelmshavenskej opere, v rámci baletného zboru patriaceho Jurgenovi Jägrovi... Plus opäť, adresa jej bydliska, adresa samotnej opery a nejaké ďalšie veci - predovšetkým páru ďalších fotiek v z baletných vystúpení. A samozrejme, potvrdenie, že ide o tvoju spojku - že ťa má previesť mestom, poskytnúť ti informácie, dokonca v prípade nutnosti ubytovanie. Vlastne, že by to mal byť človek na ktorého sa obrátiš keď prídeš do mesta. Priložený je i krátky spis o onej Wissemann - detektívka, má za sebou páru úspešných prípadov, inak...nič. Zdá sa, že o nej Francúzska rozviedka spis nevedie - čo je možno len dobre, keďže to znamená, že nebude na tieto tieňové siete napojená. A na záver, falošný pas, peniaze a zmocňovací dopis podpísaný Acelom osobne, ktorý ti garantuje možnosť prebrať vyšetrovanie celého prípadu - a dá sa povedať i komandovať vyšetrovateľov na to nasadených. I keď ich ochota...nebude veľká. Wilhelmshaven Do mesta dorazíš, podľa očakávania, neskoro v noci. A všetko je nahovno - mesto cudzie, nápisy v nemčine, prší a fučí vietor. Vlakové nádražie je obrovské, plné ľudí a to predovšetkým robotníkov či ich ekvivalentu, súdiac podľa oblečenia. Avšak...pomaly sa vyprázdňuje, pričom najväčší húf, spomínaných robotníkov, mieri jedným smerom. Na nádraží si tak čoskoro ty a maximálne dva tucty ľudí - niečo vypadá ako ľudia čakajúci na ďalší, ešte neskorší vlak, niečo sú jasné prostitútky a dvojica mužov pripomína začínajúcich zlodejov. Smrdí tu, je zima. Krásne privítanie. Určitú nádej predstavuje interakcia s ľuďmi - jeden čakajúci s tebou cestoval vo vlaku a vieš, že hovorí francúzsky. Prostitútky, ač sa to môže zdať zvláštne tiež zvyknú byť...jazykovo nadané. A taktiež, neďaleko nádraží zvyknú postávať drožky, takže i odvoz by bol zabezpečený. Ale...odvoz kam? Adresu tvojej spojky-baletky máš, vtrhnúť k nej v noci je vždy možnosť. Trošku slušnejšia by asi bola návšteva ráno, no to znamená nájsť si ubytovanie - a v okolí nič ako hostinec nevidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Padmavati pro Policajt
Počasie mi vyhovovalo. Bolo osviežujúce. Prečisťovalo hlavu a hlavne ma krotilo v tom aby som urobila v afekte momentu nejakú hlúposť, ako napríklad zavítala na ranné predstavenie a urobila tam nejaký výstup. To som si radšej nechávala pre väčšie ryby. Ignorujúc robotníkov, som v kľude voľným tempom kráčala "domov". A v myšlienkach som mala len jedno. Nakontaktovať sa Jägera, a odporučiť mu mladú divadeľnú snúbenku ako novú krv pre jeho nový biznis-veď už aj tak strká tie svoje prsty tam kam nemá. |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Park Nepříjemně sychravé počasí mi zrovna moc na náladě nepřidávalo. Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem mohla konečně na chvilku uprchnout ze stanice a vyhnout se tak dalším nežádoucím komentářům mých kolegů. Místy už to bylo opravdu unavující. Kvapně jsem zamířila k přistavěné drožce a nastoupila. Tak, abych pokud možno obešla zvířata velkým obloukem. Tenhle nepříjemný ústupek jsem byla teď ještě schopná podstoupit, než abych se musela v tomhle zatraceném psím počasí vláčet pěšky do parku. Navíc jsme měli opravdu naspěch. "To si Wittmund možná myslet nebude." Ucedím a opřu se o zadní stěnu vozu. Také nemám v úmyslu se tu vybavovat o práci před nepovolanými osobami. Stačí, že za chvilku budeme mít jistojistě na krku nějakou novinářskou špínu. Z obou případů by se dokázala udělat obrovská senzace. Stephanovi se to řekne; soustředit se na jeden případ. K obrazu jsem zatím měla alespoň nějaká vodítka a beztak mi to nedalo, abych nad tím nepřemýšlela. Do toho všeho ještě zpackaný výslech drzé prostitutky. Dnešní den opravdu nezačínal zrovna nejlépe. Cesta naštěstí utekla docela rychle. Bylo na čase pustit se do práce. Sebrala jsem si svoje věci a následovala svého kolegu. Jeho první slova jen potvrdily mé předchozí domněnky. Zvlášť, když je zem po dešti tak zvlhlá, že se v ní snáz udrží stopy opravdu nepotřebujeme u místa činu bandu pletoucích se čumilů. "Beztak se ušpiníš." Podotknu možná až moc necitlivě na Stephanovu zbytečnou stížnost. Neměl by snad být rád, že se dnes neupravil, když je všude tak špinavo? To už jsme se ale pomalu blížili k místu činu a vyšel nám vstříc jeden ze strážníků. Překvapilo mě, jak šel rovnou k věci, aniž by si jakýmkoliv způsobem ověřil naši totožnost. No, snad věděl, s kým jedná a tohle nebyl jeho běžný přístup. "Dobré ráno." Odvětím na jeho "uvítání" a nechám se vést až k místu, kde se na zemi válí tělo mladé dívky. Podle všeho živé. Přikleknu ke strážníkovi a uchopím dívčinu tvář do ruky. "Možná bychom ji měli nechat Hansovi," utrousím tak trochu jízlivě směrem ke Stephanovi, stále si prohlížejíc její obličej. Zkusím jí několikrát vlepit ne zrovna něžný políček, aby se z šoku dostala: "No tak holka, vnímáš mě? Mluv se mnou!" Ale podle všeho bude potřebovat ještě trochu času. Povzdechnu si a znovu se zvednu. "Nechte ji ještě chvíli tady a pošlete za ní lékaře." Nějaký tady být musí, už proto, že mi podali diagnózu Fuchsovy smrti. "Zaveďte mě za Fuchsem a tím tělem." Zavelím po chvíli. Tady bych teď jen ztrácela čas. Zajímalo mě, jaký hrůzný nález mohl k smrti vyděsit člověka. Vyplašenou prostitutku snad nechají i případní slídilové na pokoji. "Už se ví, komu patří?" zeptám se cestou, aniž bych však ve skutečnosti očekávala kladnou odpověď. Vytáhnu si alespoň svůj zápisník, abych si mohla tvořit poznámky. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Obraz Komorníkovi stačili tri hodiny aby - spoločne s čerstvou zásobou čaju, ktorý dnes do mesta dorazil až z Indie a zásobami jedla - priniesol žiadané informácie. "Na prípad bola nasadená...moment prosím." akoby neistý skontroluje papier ktorý má v rukách. "Lotte Wissemann, detektívka a Stephan Ziegler, taktiež detektív. Hmm, Wissemann sa preslávila kauzou šperkov rodu von Scheuermann, ako jediná sa nenechala zlákať historkami členov a nezapadla do, s prepáčením, politického bahna ktoré okolo prípadu nastalo. Okrem toho...nejaké krádeže, nejaké vraždy, pomerne dobrá povesť čo sa úspechov týka. Prišla o oko po útoku psov, len málo nedoriešených prípadov. Štatisticky ide o jedného z najlepších čo tam majú. Z dobrej rodiny, jej otec a myslím i ded boli z oboru. Zdá sa politicky neutrálna, finančne zabezpečená, motivuje ju skôr snaha doriešiť prípad." odmlčí sa a podá ti papier s týmito informáciami a adresou k tomu - štvrť v meste, stredná trieda, zatiaľ čo si pripraví druhý list. "Ziegler, z horšej rodiny. Donedávna veľmi chudobný na stanici stále...odsudzovaný za nízky pôvod, jeho matka bola prostitútka. Náčelník naňho nemá najlepší názor, ale šikovný asi bude...niekoľko krát už s Wissemann spolupracoval." opäť papier, opäť adresa - skutočne, tentokrát ide o Nový Bremen, štvrť robotníkov, chudákov a ľahkých diev. "Na obed králik, ak môže byť, pane." Zatiaľ čo komorník pripravuje obed máš možnosť utriediť si myšlienky, znova sa pokochať obrazom, čo ti pripomenie, že ho treba niekam umiestniť, či inak zabiť čas. Spoločne s obedom, králikom s ryžou - ktorá sa stáva čoraz väčšou módou, prídu i ďalšie informácie. "Práve prišla správa od jedného z informátorov...vrah je stále neznámy, väčšina kontaktov však potvrdila, že sa pustí do hľadania a skúmania. Je pravdepodobné, že Von Frauz sa pokúsi vykradnúť sídlo zosnulého Fuchsa. Och, súvislosť medzi ním a agentkou nieje...Pán Fuchs dostal mŕtvicu po tom, čo uvidel telo, ale...to radšej po obede. Dobrú chuť pane." Na ďalšie informácie si tak musíš počkať - je pravdou, že by bola škoda kaziť si chuť tak dobrého králika nechutnosťami. A k tomu to víno...a dokonca dezert, jablkový koláč. Pri šálke čaju či kávy ti tak sluha po obede môže dokončiť vyprávanie. "Wisseman a Ziegler dorazili na miesto vraždy, do parku Burgergarten v meste, kde ich už čakala hliadka. Fuchs tam bol s nejakou mladou ženou...prostitútkou od madam Sfinx, špecializujú sa na...movitejšiu klientelu s...netradičnou chuťou." O Sfinx si už počul - bordelmama luxusnejšieho lokálu zamestnávajúca primárne roztomilé, krásne a často veľmi mladé slečinky. "Fuchs po tom čo uvidel zavraždenú agentku padol, jeho doprovod utrpel menší šok a bol odvedený do lazaretu, doktor je vaším dlžníkom. Telo...bola nahá, kľačiaca a pribitá k stromu, akoby...ukrižovaná." Sám Wenzel nevypadá úplne kľudný, obaja máte v hlave obraz položený na zemi v priedsieni. "Bola...zohavená, oči zviazané...no, v podstate to odpovedá tomu...obrazu." len diabol chýba. Asi. "Viac váš kontakt nevie...och teda, Wissemann vedie i vyšetrovanie krádeže tohto obrazu, má však nejakú falošnú stopu...nejakú prostitútku ktorú zatkli neďaleko sídla pôvodného majiteľa." "Mimochodom...na obraze je niečo napísané." ozve sa po chvíľke ticha trošku nesmelo Wenzel. "Nechcete sa na to pozrieť?" Na zadnej strane obrazu, čiernym atramentom s úhľadným štýlom písma. Chladný vzduch, kráča smelo, tanec šedých, temná noc boh sa stiahol, bojí sa iný prebral jeho moc diabol si vzal jej telo. L 19:11 |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Park Dievčina príliš pozitívne nereaguje, dokonca sa ešte viac schúli a ruky si dá nad hlavu, aby sa vyhla ďalším úderom. "Lekár ju už prezrel." zahlási hneď strážnik "majú po ňu prísť nejakí hošani z lazaretu kam ju odvezú. Doktor je na mieste, poďte." vykročí smerom hlbšie do parku, nasledovaný vašou dvojicou. Miesto činu nie je ďaleko, vlastne len kúsok mimo dohľad od prvej zastávky - asi kvôli dievčine. Ako prvé sa objaví telo Fuchsa, dobre oblečeného postaršieho pána, nehybne ležiaceho na zemi, chrbtom k zemi, s rukami pozdĺž tela - asi ho už prezeral doktor, stojaci obďaleč čelom k vám, takže vás asi počul prichádzať. "Doktor Franchis, teší ma." vykročí k vám, kým ste ešte mimo samotnej scénky - a nevidíte, čo zabilo Fuchsa. "Detektív Wissemann, rád vás poznávam." podá ti dokonca ruku - odkiaľ ťa pozná, netušíš. "A vy ste?" "Stephan Ziegler, detektív." "Teší ma, teší ma..."
Ticho ktoré sa na momentík rozhostí je...prinajlepšom zvláštne. "Varujem vás, nieje to pekný pohľad. Už dvom strážnikom som musel podať ópium na ukľudnenie takže..." začne pomaly, no zastaví sa. "Bude lepšie ak to uvidíte." Stačí pár krokov a...scénka ako z príbehov. Nahá dievčina s veľmi svetlou pokožkou a pomerne dobre upravenými vlasmi, krásne čiernymi. Položená v kľaku, ruky rozpažené a pribité k stromu lesklými klincami ktoré vypadajú, akoby boli zo striebra. Na očiach červená, hodvábna šatka, na lícach stopy krvi - akoby šlo o slzy. A rana - strašná rana. Telo nadol od nádherných, okrúhlych pŕs je rozorvaté, otvorené, svaly akoby potrhané a vyrvaté. Vnútornosti chýbajú, v rane je dokonca vidieť páteř. Chrbtom pribitá k stromu, kľačí žena v opadanom lístí a krvi - väčšina jej tela je však prekvapivo čistá, dokonca i samotná rana a jej okolie pôsobia...síce čerstvo no čisto. Krv rozhodne nevypadá, že by vytiekla z nej, z jej rany. "Chýba i srdce." ozve sa, opäť po nepríjemnom tichu, doktor. "Telo je minimálne dva dni staré, bolo asi uložené niekde v chlade. Rany...neviem čo ich spôsobilo, sú pomerne čisté no akosi brutálne...neviem si predstaviť, že by to dokázal skalpel. Pri vyberaní srdca poškodili hrudný kôš, zvnútra, museli použiť pílku. Vnútornosti nikde v okolí nie sú, taktiež hlavné tepny a žily..." "Scheisse." vydýchne Stephan, odvracajúc pohľad. "A taká pekná ženská to bola." stále abnormálne necitlivo sa ozve strážnik. "Mimochodom, prosím, pozrite sa tu." doktor ukáže na neďaleký strom, kde je...taktiež niečo pribité.  "Koza, pravdepodobne. Ten kameň v strede je mondstein, mesačný kameň. Krv staršia, zaschnutá." Mesačný kameň, používaný i prominentnými šperkármi najmä v Oldenburgu. Tento kameň, jasne biely je však nádherný - a vzhľadom na svoju veľkosť asi i pomerne drahý. Nehovoriac o tom, že k nemu niekto prikreslil, asi uhlíkom, mihalnice, takže vypadá...skoro ako oko. A po lebkou, asi zavesenou na klinci jediné slovo, v kôre stromu: Brána. |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Park "Dobrá, vyslechneme ji, až přijde k sobě. Ať ji někdo hlídá," odvětím a už se chystám k odchodu, pak se však přeci jen zarazím a ještě se otočím ke strážníkovi: "Známe její totožnost, měla u sebe nějaké doklady?" zeptám se, připravená si vytvořit další poznámky. Než bychom se za ní dostali do lazaretu, můžeme si ji alespoň prověřit. Pak už se ale společně se Stephanem vydám k samotnému místu činu. "Dobré ráno, Lotte Wiss-..." nestihnu se ani představit a už slyším znovu své jméno. Trochu nejistě stisknu mužovu ruku, marně v paměti pátrajíc po tom, kde jsme se mohli už dříve setkat. Možná při ošetřování mého zranění? Bůhví... Myšlenky mi zaměstnával více případ samotný. Pohlédla jsem směrem k bezvládnému tělu na zemi. "Můžete s jistotou konstatovat příčinu jeho smrti? Žádné stopy po násilí, požití jedu?" zeptám se pro jistotu, nevěda, co se skrývá za doktorovými zády. I přes jeho varování jsem udělala těch několik kroků vpřed, abych měla na scénu dobrý výhled. Ovšem pohled, jaký se mi vzápětí naskytl, jsem vskutku nečekala. Natočila jsem hlavu ještě o trochu více doprava a aniž bych chtěla, projela mnou zimnice. Zhluboka jsem vydechla. "Ach du meine Güte!" zakroutila jsem hlavou a popošla kousek blíž. Za svoji kariéru jsem viděla už leccos, ale tohle rozhodně nebyl zrovna příjemný pohled. "Říkáte dva dny?" Spíše řečnická otázka, abych se znovu uvedla do klidu, "Dokážete určit, jak dlouho je tady?" Promlouvám zády k doktorovi a pomalu obcházím tělo. Tedy spíše to, co z něj zbylo. "Víme už, o koho by se mohlo jednat, odkud ta dívka pochází?" Hledám jakékoliv známky po posmrtné manipulaci s tělem, otlačeniny, pohmožděniny. Ač byla vyvrhnutá dávno předtím, než ji dotáhli sem, musel si někdo dát práci s přibitím jejího těla ke stromu. Opatrně jsem se dívala pod nohy, abych svými kroky nezničila nějaké stopy. Zároveň se dívám, kudy tak mohl pachatel, či nějaká skupina, přijít. Než se však stihnu pustit do podobnějšího ohledání mrtvoly, jsem upozorněna na další zajímavou stopu. Kozí lebka s mistrně vsazeným drahým kamenem mi vykouzlí jen další vrásky na čele. "Co má být zase tohle?" Přijdu trochu blíž, abych si mohla ten zvláštní výjev lépe prohlédnout. Zamračeně pak vzhlédnu ke Stephanovi. "Napadá tě něco?" Mezitím si natáhnu kožené rukavice a začnu blíže zkoumat lebku. Opatrně odeberu vzorek zaschlé krve a poté se pokusím pozorně lupou ohledat především místa, kde došlo k přibití lebky. Štětečkem odeberu vzorky ve snaze nalézt jakékoliv materiální stopy. Ať už se jedná o vlasy, chlupy, vzorky tkanin. Do dalších sáčků naberu i vzorek místní hlíny, listí a čehokoliv typického právě pro oblast místního parku. Jakmile se pustím do práce, jsem téměř plně soustředěná, naprosto neschopná reagovat na většinu dotazů a připomínek. Leda by někdo narušoval můj prostor, či by nějak výrazně zasahoval do místa činu, které musí zůstat pokud možno netknuté. Sem tam hovořím i pro sebe, nebo náhodně sděluji poznatky svému kolegovi. "Ten kámen musel být zatraceně drahý, někomu bude možná chybět. Musíme oběhnout šperkaře," zamumlám, zatímco dokončuji další poznámku v bloku. Dobře si prohlédnu i nápis pod lebkou a pečlivě jej překreslím. Opatrně ohledám i hrany vrypu. Jakmile s tím budu hotova, s dalším znaveným výdechem se zvednu. "Zvláštní vzkaz." Podotknu a pomalu se připravuji na nevyhnutelné; zkoumání zohaveného mrtvého těla. "Nějaká forma poselství? Obávám se, že tu máme co do činění s psychopatem." Znovu se vydám směrem k oběti. "Vše je tu ale až příliš čisté, precizně připravené." S neskrývaným odporem pokleknu k tělu. "Nějaké stopy po pohlavním zneužití?" otočím se pro změnu na doktora a začnu dívku pomalu prohledávat. Podobně jako u lebky se zaměřím na místa, kde mohlo dojít ke styku těla s pachatelem. Odeberu vzorek tkaniny, kterou měla dívka kolem očí, poté jdu níž, zkontroluji nosní dutiny, ústa, uši. Jakékoliv známky po požití nějakých chemických látek, vpichy, vzorky cizí tkáně. Stejně tak znovu prohledám zem, určitě byla v něčem přinesena a jen těžko by pachatel zamaskoval naprosto všechno. Prohledám i strom, ke kterému byla přibita a blízké okolí, zda nenaleznu buď stopy po táhnutí těla či dokonce nějaké nástroje, které mohly být k tomuto hrůznému činu použity. Pokusím se zadívat na místo činu z různých perspektiv, což mi však mé chybějící oko bohužel dost komplikuje. Snažím se najít jakoukoliv souvislost, i prostorovou, mezi tělem a přibitou lebkou. Všechny detaily si poctivě zaznamenávám. "Stephane, pojď sem, pomož mi s tim." přivolám si po nějaké chvíli i svého kolegu. Minimálně, aby mi podržel papírové tašky se zadrženými důkazy a začal je popisovat. "Odkud bys řekl, že ji dotáhli?" zeptám se pak znenadání, když se znovu postavím a snažím se zaměřit na okolí. S vyčištěním místa činu si dal náš pachatel docela práci, ale cestou sem mohl být už méně obezřetný. Otázkou také zůstává, zda jen tato scéna zapříčinila smrt pana Fuchse a nezáviděníhodný stav naší, možná jediné, svědkyně. Dnes to vypadalo na skutečně nepříjemný a dlouhý den. "Mám takový nepříjemný pocit, že nebude první." Měli jsme tu bránu. Symbolizovanou snad chybějícími vnitřnostmi oběti? Vedoucí ale kam? Něco mi říkalo, že se to možná zanedlouho dozvím... |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Baletka "List pošlem hneď ranným vlakom, Fräulein." pousmeje sa predavač a prevezme list, opatrne ho odkladajúc pod pult. "Šťastnú cestu prajem, och nie, nie, to máte zdarma, na účet podniku." odmietne tiež peniaze za fľašku, darujúc ti ďalší a ďalší úsmev. Príjemný chlapík, na pohľad. Ak by si ho nepoznala, možno mu to i uveríš - no Johann Rintelen je ex-členom Cudzineckej légie a nebyť zranenia na nohe ktoré utŕžil, pravdepodobne by naďalej slúžil ako elitný zabijak a vojak najtvrdšej Francúzskej jednotky. "Pozor na schody." rozlúči sa ešte na záver, mávajúc ti od pultíku. Počasie vonku sa nezlepšilo - no ani nezhoršilo, ak je to potešujúce. A navyše, drožkár skutočne dodržal sľub a stále tu stojí, takže máš zabezpečený i odvoz a rozhovor - či skôr môžeš sa nechať unášať drožkou a prúdom slov mužíka. "Vitajte späť, čakal som vás tu, aha, nekecal som na prázdno. Naspäť k opere teda? Nie? Jasne, čo ma do toho, tak teda Neu Heppens, hyjé!" Neu Heppens, jedna z novších a lepších štvrtí mesta, kde máš svoj byt i ty. Teda, nieje úplne tvoj - obytný barák má prízemie a tri poschodia, na každom dve izby. Ty máš prenajatú izbu na najvyššom poschodí, čo síce znamená zakaždým šľapať schody no garantuje pekný výhľad - paradoxne práve na park, kde sa mala udiať vražda. Park je však príliš veľký a i stromy sú príliš husto aby bolo čokoľvek vidieť a to prakticky od kohokoľvek zo susedov. "Ták sme tu, milostivá slečna." zastane drožkár takmer priamo pri baráku a počká na platbu - aj napriek familiárnosti si zľavu zjavne dovoliť nemôže, pre teba to však nieje výrazný výdaj. "Dobrú noc prajem, bolo mi cťou viezť vás. Vlastne, heh...inu podpísala by ste sa mi tu, na lajstro?" podá ti uhlíkovú ceruzku a papier, trošku umastený. Tak či onak, po poskytnutí autogramu či nie sa rozlúči a odchádza - môžeš sa teda spokojne vybrať domov. Pomerne priestorný byt - hlavne pre jednu osobu, so spálňou, salónikom a kúpeľnou, dokonca s peknou medenou vaňou. Kuchyňka chýba, s tým, že na raňajky sa chodí na prízemie a obed s večerou ponúkajú v reštaurácii vedľa. Servis je výhodný, nemusíš sa starať o jedlo a vlastne i poriadok je starosťou domáceho a jeho ženy, čo je príjemný pár v strednom veku ktorý to tu vedie. Keďže niet čo na práci ostáva len spánok - prípadne nejaká knižka z malej knihovničky v salóniku, kde však nič poriadne nieje. Ani ráno nieje príliš zaujímavé - dnešok máš úplne voľno, najbližšia baletná skúška bude až o dva ak nie tri dni, to sa má ešte upresniť a spočiatku, ako vždy, pôjde len o kecanie čo ďalšie sa má pripraviť. Raňajky sú, ako vždy, pomerne dobré, i keď nie prvotriedne, ich chuť však ešte viac pokazí list ktorý ti domáci odovzdá - list od Jurgena. Mureau, stav sa čo najrýchlejšie, musíme prebrať tvoju budúcnosť. Jäger |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Bletchley Park "Výborne." jednoducho skomentuje výber mien Melville a odoberie sa zo salóniku, dávajúc Steffi čas napísať si list a Lloydovi priestor...premýšľať. Preč je asi polhodinu, potom sa vráti s hotovými pasmi, kde už sú - primerane - pečiatky o návšteve Anglicka, Nemecka, v prípade Lloyda i Beneluxu. "Lloyd Aleyander, britský obchodník, Mason Bennett, nemecký pracovník sťahujúci sa za prácou do Wilhelmshavenu, nech sa páči." podá ti príslušné pasy. "A pre vás, Steffi Jäger, Nemka, môžte sa dokonca opierať o šľachtické korene, teda, nižšiu šľachtu a...kde som skončil, no a Karina Meyer s anglickým pasom a nemeckým menom, takže Nemka vracajúca sa z Anglicka domov, povedzme?" "A nakoniec." pousmeje sa nad výberom vzťahu "Theodor a Sophie Mordgreen, asi bohatší britský pár na návšteve Nemecka? Nuž, to je už na vás. Prosím, vonku vás čaká drožka, stihnete vlak do Londýnu, odtiaľ Dover a tam už nastúpite na loď. Máte zaplatenú prvú triedu, naša pozornosť. Veľa šťastia, boh s Vami." rozlúči sa zatiaľ čo vás odprevádza von z Bletchley Parku. Počasie...no, ste v Británii a očakávať na podzim niečo príjemné by asi bolo bláznovstvo, pripravená drožka je tak veľmi príjemná vymoženosť. Posledné rozlúčenie s vaším šéfom, dokonca vám milo zamáva a...vyrážate. Cesta je dlhá, únavná a otravná - drožkou do malého mestečka ktorého názov nemá význam, odtiaľ pomalým, rozheganým vlakom do Londýnu, prestúpiť na trošku lepší, modernejší vlak - samozrejme s čakaním asi dvadsať minútovým, a smer Dover, kde už čaká loď. Konečne už ide o formu transportu ktorá stojí za to, keďže miesto bežného trajektu ide o luxusný parník-trajekt s peknými kajutami, spoločenským salónikom a...jedálňou. Melville neklamal a skutočne, máte prvú triedu a teda vymoženosť obedu, na pomery lode veľmi kvalitného a prístupný bar i salónik s množstvom alkoholu, čaju, kávy. Loď mieri na malý ostrov Heligoland neďaleko Nemeckých brehov - odtiaľ sa bude opäť prestupovať, už na niečo nenápadnejšie, keďže táto loď smeruje až do Švédska. Samozrejme, v pasoch máte úplne iné informácie - Bennet pravdepodobne prišiel vlakom z inej časti Nemecka, manželia Mordgreen prišli skôr z Bremenu a tak ďalej. Plavba je však, ja napriek vymoženostiam prvej triedy nudná - ak sa teda nechcete zapojiť do kartárskeho, pokrového turnaja ktorý tu prebieha. Inak...nič. Počasie stále hnusné, na mori navyše zima, takže vyhliadková paluba je takmer prázdna, nik zaujímavý zdá sa necestuje - väčšinu pasažierov tvoria boháči či obchodníci smerujúci do Švédska či, podobne ako vy, využijú Heligoland ako prestupnú stanicu. Máte tak čas...opäť, na ničnerobenie, skúmanie toho čo vám dodali či podobne. |
| |
| soukromá zpráva od Lloyd Alexander pro Putování Obchodník, dělník a boháč. Nu, nemám to rozvržené úplně špatně. S německým dělníkem budu mít trochu problémy, vždyť moje němčina je slabá a každý rodilý mluvčí okamžitě pozná, že Němec nejsem. Možná by však mohla hovořit Meyer? Budeme to muset ještě promyslet, ale na to je dost času. Kdykoliv je potřeba, zachovám se jako pravý gentleman. Pomoci dámě nastoupit do drožky, podržet dveře... Ani se nesnažím napravit první dojem, který jsem na ní asi neudělal nejlepší. Je v tom něco jiného. Předtím byla kolega. Detektiv. Nebyl důvod se k ní chovat nějak speciálně nebo výjimečně. Teď však znám její jméno (všechna jména), její původ, zázemí... V tuto chvíli je to především žena. Musím si navyknout se k ní chovat takhle. Jinak by nás to mohlo prozradit. A já nechci být prozrazený agent uprostřed Německa. Co se týče cesty samotné, je nudná a nepohodlná. Cestu vlakem strávím sezením u okna a dívání se ven. Můžu působit zamyšleně, pravdou ale je, že akorát odpočívám a snažím se nemyslet na nic. Teprve až s nástupem na loď se můj přístup změní. Začnu být živější a komunikativnější. Sotva si odložím věci do své kajuty a provedu rychlou prohlídku lodi, začnu se věnovat své nové kolegyni. "Musíme dát dohromady nějaké příběhy. Kdy a kde jsme se poznali, na čem jsme zbohatli a podobně. Taky se musíme lépe poznat, myslím naše skutečné osobnosti. Musíme působit přirozeně. Nesmí na nás být znát nervozita, pokud u našeho sezdaného já dojde na nějaké fyzické... sblížení. Pokud ti to pomůže, mám doma manželku, dítě na cestě a tchána, který ze mně po své smrti udělá jednoho z nejbohatších lidí v Anglii. My dva jsme prostě jen kolegové. Nic osobního." Spustím, jakmile usoudím, že jsme v dostatečném soukromí. Tedy pravděpodobně v kajutě, na takové lodi bude jen těžko jiné místo, které by poskytovalo takovou míru soukromí. Tak trochu doufám, že přijdeš s nějakým návrhem našich příběhů. Bylo by to i vhodné, o takových věcech mluví především ženy. Muži mají moc práce s příběhy o obchodech, majetku a podobně. |
| |
| soukromá zpráva od Der Professor pro "Hm..." poviem iba, keď mi Wenzel odrecituje informácie z papierika. Dlhými krokmi prejdem k svojmu pohodlnému kreslu, do ktorého sa usadím. Zamiešam si ovocný čaj s medom a zdá sa, akoby som vôbec nevnímal to, čo Wenzel hovorí. Ale presne naopak, premýšľal som nad každým jeho slovom, ktoré vypustil. Tá bude ťažký oriešok. pomyslel som si znechutene. Bude myslieť iba na vyriešenie prípadu a bude ju ťažké dostať na svoju stranu, ak sa to vôbec podarí. Nemyslím... lepšie bude vyhýbať sa jej a podhadzovať jej falošné stopy. Alebo jej nedať žiadne a všetko riadne zamotať, nech nič nezistí. Hnusia sa mi takýto ľudia. Meh. Ten znie zaujímavejšie. Možnože by sa s ním dalo spolupracovať. Prikývnem na jeho ponuku obeda a prepustím ho. Urovnávajúc si myšlienky, vytvárajúc si plán som odložil čaj a začal sa prechádzať pred obrazom. Čo ak... a čo ak...? Obed sa ako vždy podával v mojej milovanej jedálni, v ktorej je moja obľúbená tapiséria s Hannibalom prekračujúcim Alpy. Toto dielo tu už bolo, keď som prišiel a nechal som ho iba očistiť, aby vyzeralo krajšie. Neľutujem. Králik chutil dobre, ako vždy. Welzen mi zatiaľ povedal svoje správy o smrti toho Fuchsa. Mŕtvica mi okamžite vyvolala podozrenie o jede. Ale nesmiem sa unáhliť. Preto som ticho a počúvam ho. Prikývnem na porozumenie. Je lepšie nekaziť si dobrú chuť králika nejakou nechutnosťou. Aj keď ja mám silný žalúdok a to riadne. "Welzen, omáčku." Po obede som zase v knižnici pred obrazom, popíjajúc čaj. Tento blbý anglický zvyk som si prisvojil keď som bol jeden čas v Británii. Ten po prvý raz. Uchvátilo ma to, keďže ich blbé rituály a tradície okolo toho ma pritnútili prísť mu na chuť. Príbeh ma neprekvapuje. Šľachtici si krátia chvíľky v takýchto podnikoch. Teda okrem mňa. Nepovažujem to za nutné a dá sa bez toho prežiť- ale zato tieto neviestky môžu zistiť veľa zaujímavých informácií a niekedy aj vykonať dobrú prácu - a teraz nemyslím ich remeslo. Opis tela agentky ma však zaujal. Pozrel som na neho, mierne prekvapený. Ten opis... takmer spoločne s ním som sa pozrel na obraz, ktorý som dostal. Zamračil som sa. Ako je to možné? Buď to bol niekto, kto toho bláznivého maliara obdivoval, alebo to bol samotný Horn. Al by ho k tomu viedlo? Chcem vydať príkazy, keď v tom ma oboznámi o niečom na obraze. Kývol som mu a o chvíľku som už čítal tú báseň. Začal som si v hlave prehrávať, čo to môže znamenať. Čo znamená to písmeno L? Niečo náboženské? Leviticus to nie je, pod týmito písmenami sa tam skrýva niečo iné. Lukáš taktiež nie. Tak teda je to možno niečo iné... "Nenápadne nasaďte niekoho na Horna. Ale niekoho skúseného a hlavne nie nejakého idiota, ako naposledy!" nespokojne som si sadol, znova sa postavil a prešiel k obrazu. "Chcem vedieť, či má niečo dočinenia s touto vraždou. Zistite čo presne si Fuchs objednával. Chcem vedieť, či si ten obraz naozaj takto predstavoval. Mal niekto prístup k jeho dielni v čase, keď vytváral tento obraz? Videl ho ešte niekto? Počas vyrábania a po? Kto mu ho doručil? Všetko mi zistite, chcem vedieť celý príbeh toho obrazu!" "A taktiež pošlite niekoho k Zieglerovi. Nech vyzerá ako cudzinec a nech nespomína ani slovom, kto ho poslal. Mal by mať prízvuk. Nech mu nenápadne naznačí, že niekto by ho štedro odmenil za informácie z miesta činu a aj mimo neho. Ak súhlasí, taki to oznámte. Potom nech niekto ide miesto mňa k nemu a tvári sa, že on je ten milý človek, ktorý by za informácie rád zaplatil." "Doneste mi víno. Vy viete ktoré." A tak som ho prepustil. Ak plány vyjdú tak, ako to chcem ja, tak mám o jedno oko a ucho naviac- a som o krok vopred. |
| |
| soukromá zpráva od Edgar Marten pro Cesta začíná Cesta na vlak proběhla v klidu, dokonce jsem potlačil i chuť se dívat každý okamžik přes rameno. Což bylo poněkud těžké, protože nemám rád, když nemohu zjistit jestli mě někdo nesleduje. Obvykle si na své "pronásledovatele" počkám za nějakým rohem, či se jím rovnou ztratím, ale nyní bych na sebe jen zbytečně upozorňoval. A pokud bych toto skutečně udělal, tak by si moji kamufláž mohli nakonec spojit přímo se mnou a to já rozhodně nechci. Herbert je kulhající stařík, který má co dělat, aby došel s močí, natož aby se uměl ztratit. Nejprve: Genevieve Francis Bellerose - narozená v Británii, roky pracovala pro Francouzskou rozvědku - v Německu působila dva roky, informace o odboji a vyšší společnosti - to se bude hodit - poslední zpráva: informace o snaze proniknout do neznámé uzavřené skupiny - první vodítko? - nalezena zavražděna v parku, prý brutálně - spojení s prvním vodítkem? - vyšetřování vede Německá detektivka Lotte Wissemann - poznámka: něco o ní zjistit - nakonec její adresa a podobně Druhá část: Camille Josephine Mureau - Francouzka - baletka, má za sebou vystoupení po většině západní Evropy - poznámka: kontakty? - jen příležitostní agent Francie, jen donáší zprávy z města, kde se právě nachází, aktuálně Wilhelmshaven - vodítko číslo 2 - dobré spojení a chytré napojení? - nikdy nebyl nasazena jako aktivní agent, jen pro sběr informací - priorita! - současně vystupuje ve Wilhelmshavejské opeře, v rámci baletní sboru patřící Jurgenovi Jägrovi - zjistit více o této osobě - nakonec též adresa Člověk by řekl, že tohle je jasné, ale já si tyto informace jednoduše musím vrýt do paměti, abych si je kdykoliv dokázal okamžitě vybavit. A to, alespoň pro mě, není jednoduché.
Zajímavé jsou však i fotky z představení, tam bych se též mohl potom zastavit a prohlédnout si okolí. Camille je navíc mou spojkou a v případě nutnosti u ní můžu bydlet, což je dobrá věc a hlavně v cizím městě. Celkově si myslím, že tato žena mi toho bude schopna říct hodně. Co se týče detektivky Wissemann, tak tu si chci zanalyzovat, až osobně. Jsou detektivové a detektivové, uvidíme do jaké škatulky bude patřit. Zbytek cesty proběhl již v klidu. Vlak měl sice zpoždění, ale s tím jsem počítal od doby, co nás zdrželi vojáci. Dokonce jsem byl natolik...řekněme paranoidní, že jsem prošel svůj vagón a zjistil jestli nehrozí nějaké nebezpečí. Pokud by totiž někdo nechtěl mou přítomnost na onom případu, a věděl by o mě, tak teď byla první příležitost se mě zbavit. Nicméně jsem nakonec dojel do cíle. Ke svému překvapení. |
| |
| soukromá zpráva od Sephine Mureau pro Neu Heppens Obdařím majitele vinárny posledním úsměvem a lehkým zamáváním přes rameno, než s lahví vína vyrazím nahoru po schodech. Přemýšlím přitom o vzhledu, který klame. A jak není dobré soudit knihu podle obalu. Člověk by to do něj ani neřekl. Na pohled takový obyčejný prodavač! A tohle je jen špička ledovce. Kolik podobně zajímavých historií se skrývá za tváří našeho mlékaře, paní domácí, malíře na ulici? Jak romantické… Ale ani já nejsem tak docela obyčejná baletka, že? Jestli mě známost se strýčkem Acelem něco naučila, tak je to tohle. Venku mě opět sevře studený, vlhký vzduch. V duchu děkuji prozřetelnosti drožkáře, který mi nabídl i odvoz odsud – a hned i tohle poděkování vyslovím, když nastupuju po schůdcích nahoru. Vzápětí už vyrážíme směrem Neu Heppens, kde se nachází mé apartmá. Je velké a dobře zařízené, mí domácí jsou milí lidé; líbí se mi tady. I výhled je slušný, ale momentálně trochu znervózňující. Zaplatím drožkáři za odvoz, ale než se stihnu otočit a odejít, vytasí se s prosbou o autogram. Dokonce už má i připravený papír a tužku. V tu chvíli mě k němu zalije vlna sympatií, i když je ten papír tak špinavý. Lehce se zasměji do dlaně. “Ale ovšem,“ odvětím, a stále s úsměvem na rtech na papíře vykroužím elegantní oblouky svého jména. Které by byly elegantnější, kdyby to bylo pero a čistý arch. Ne Camille. Ne Josephine. Sephine. Vždycky Sephine. Pak už jsem konečně osvobozená od další lidské společnosti, a tak se vydám dovnitř a po schodech nahoru. Je to sice trochu namáhavé, a musím si neustále přidržovat šaty, což se s krabicí vína v ruce nedělá celá tři patra snadno, ale je to jen malá daň za výhled a svobodu, kterou mi střešní byt poskytuje. Navíc se snažím brát ten denní výstup do schodů jako poslední cvičení, které mě ten den čeká. Baletky ho nikdy nemají dost. Nic zajímavého se už večer neděje. Krabici vína uložím do skříňky v salónku. Ve vaně si protáhnu a poté – už osušená – olivovým olejem promasíruji celý den namáhané svaly. Dlouhé vlasy si rozčešu před zrcadlem, spletu do nenáročných copů, a uložím se do postele. Usnu skoro okamžitě. Ráno mě čeká rutina příprav, které si užívám s femininní radostí. Protahování svalů. Rozčesávání a úprava vlasů pomocí stužek, pinetek a olejů. Čištění obličeje kosmetickými přípravky, které jsem si přivezla z Paříže. Jemnou růž na rty. Poprášení tváří červeným pudrem. Některé ženy prý si prý do očí kapou extrakt z rulíku zlomocného, aby měly jasnější pohled – já naštěstí nikdy k tam drastickým metodám přistupovat nemusela. Mám krásné oči. Výběr šatů. Oblékání spodniček a korzetu. Řasení a nabírání sukní. Neskončím, dokud nejsem spokojená. Teprve pak je čas na to, abych se odebrala dolů na snídani. Poklidně krájím grilovaná rajčata, slaninu a vajíčka, topinku si mažu máslem a troškou medu na oslazení. Nic by mě nemohlo vyrušit… kromě obálky, kterou dostanu. Rozevřu jej nožem na dopisy, stále nic netušíc. Jak mi oči přelétnou přes těch několik řádků, výraz se mi bleskurychle změní z klidného v rozrušený. Roztřesenými prsty odložím dopis na stůl, hned vedle šálku čaje. Rozhlédnu se, jestli mě nikdo neviděl, a pokusím se zase si nasadit spokojenou masku. Ruce si složím do klína, aby nebylo vidět, jak se klepou. Cítím, jak se mi rozbušilo srdce a jak se mi sevřel hrudník. Jenom chci být baletka. Bez vedlejších efektů popularity. Proč bych nemohla prostě v klidu tančit? Žádám toho snad tolik? Ne – samozřejmě, že ne. A papá by nebyl rád, kdyby slyšel, že si stěžuji, když nemám na co. Jsem mladá, krásná, finančně zabezpečená a dokonce i slavná ve svém okruhu – ne snad pro nějaké skandály, ale čistě pro svůj talent. Spousta lidí nemá ani na jídlo a musí prodat zuby, aby zaplatili nájem. Takové věci si snažím říkat, když jsem nervózní, ale… nefunguje to. Protože tohle už není jen naléhavá žádost. Tohle je rozkaz. Přijď. Dal jsem ti povel. Jsi pes a já jsem tvůj majitel, a čím déle ti bude uposlechnutí trvat, tím víc… Jenže já s tebou nechci probírat svoji budoucnost! To vím s mrazivou jistotou. Znám všechno, co se o něm říká. Z baletek, se kterými už takhle budoucnost probíral, by si mohl sestavit slušnou sbírku. A ty dívky nebyly jen jeho. Vlastní spoustu pochybných podniků. Je víc než dvakrát starší než já. A chce mě… ne. Mladá dáma si taková slova ani nepomyslí, natož aby je vyslovila. Zvednu se od stolu, aniž bych dojedla snídani. Vypadá to, že nemám na vybranou. Už jsem to nejspíš odkládala moc dlouho. Celou dobu jsem netušila, co udělám. Teď taky ne – ne, já vím. Půjdu přímo za ním, to udělám, a stoupnu si a řeknu mu – a řeknu mu, že… a řeknu mu… Nejspíš nic. Jak bych si najednou přála, aby už dorazil Acelův známý. Měla bych na pár dní ochranu známého, o kterého bych se naprosto samozřejmě musela starat, takže bych neměla čas na poletování za kariérou. Ach Bože. To, že mám strach, mu asi nepřiznám. Z toho, co se stane, když za ním půjdu. Z toho, co se stane, když za ním nepůjdu. Z toho všeho. K tomu jsem se nehlásila, když jsem v sedmnácti poprvé vystupovala na jevišti! |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Francúzska spojka Niekedy sa zdá, že vyššia moc - Boh, Osud, anjel strážny či iná vyššia bytosť alebo entita skutočne existuje. Alebo je to proste náhoda. Šťastná náhoda? Edgar, stráviac noc v hoteli, cestou neokradnutý žiadnym zlodejíčkom ani neznásilnený prostitútkou či námorníkom nemal problém nájsť čo hľadal - obytný barák, s prízemím a tromi poschodiami - navyše v Neu Heppens, čo je jedna z novších a lepších štvrtí mesta. Ani dostať sa do vnútra nebolo náročné - dvere sa až do neskorého večera nezamykajú. Hneď ho tiež privítala mladá dievčina - sem tam vypomáhajúca s údržbou baráku pre majiteľov. "Pani Sephine? Samozrejme, práva raňajkuje, tadiaľto..." Takmer okamžite po prenesení svojho zbožného priania tak Sephine vidí vôjsť do miestnosti Liviu, pomocníčku v domácnosti a...Edgara, ktorému sa naoplátku naskytá pohľad na raňajkujúcu paní domácu, postaršiu dámu trošku pripomínajúcu inú domácu v inom meste a na Sephine, ktorá zdá sa už dojedla. Sephine už teraz ráno oblečenú akoby sa chystala na vystúpenie v meste. "Želáte si? Voľnú izbu máme, na najvyššom, s manželskou posteľou." preruší ticho tohto...stretnutia domáca. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Park "Totožnosť? Doklady?" strážnik sa trošku zachechtá a neodpovie, asi to nepokladá za potrebné. "Bolo by divné, ak by vôbec nejaké mala." dodá však po chvíľke, keď si uvedomí, že predsa len, hovorí s viac menej nadriadenými. -------------------------------------------------- Doktor nesúhlasne pokrúti hlavou, i z jeho hlasu je jasné presvedčenie. "Prezrel som mu hrdlo, oči, dokonca narýchlo skontroloval krv...nie nie, myslím že jed to nebol...ale ak chcete, nechám spraviť kompletnú pitvu, samozrejme ak s tým nebude mať problém jeho rodina...ktorá žije niekde vo Frankfurte, ak sa nemýlim." opäť tiež prejaví svoje znalosti. "Vezmem ho zatiaľ k sebe...jeho papiere a osobné veci si samozrejme vezmite. Upovedomím tiež rodinu, ak dovolíte." na momentík sa odmlčí, trošku rozpačito. "Detektív, bolo by dobré, aby podrobnosti jeho smrti neboli zverejnené...jednak tu je ten druhý prípad" hlavou kývne k zmasakrovanému telu "a jednak nieje príliš vhodné aby...bol muž takto vysokého postavenia spájaný s mladistvou devou." "Pretože smotánka je svätá, čo." prekvapivo nepríjemne odvrkne Stephan, už sa spamätajúc z pohľadu na zavraždenú. "Áno, pretože povesť smotánky je jedným z pilierov rádu, pán Ziegler." nenechá sa vyviesť z miery doktor. Zdá sa tiež, že sa chystá pokračovať - ako on, tak i Stephan, no prerušíš ich. "Dva dni...deň, možno tri maximálne štyri. Veľmi ťažko sa to určuje. A na mieste...maximálne pár hodín, odhadol by som to tak na tie dve, tri hodinky. Jej totožnosť..." opäť krátka odmlka a pohľad tvojím i Stephanovým smerom. "Poznal som ju. Elisabeth Weiss, určite z veľmi dobrej rodiny, i keď som nikdy nemal tú česť poznať jej príbuzných. Spomínala, že má brata...hmm a že jej otec podniká v Luxemburgu, hovorila dobre francúzsky. V meste bola za zábavou, totiž...ehm, odpustite mi, o mŕtvych len v dobrom, ale pôsobila, že nevie čo so sebou a s peniazmi." pokračuje v trošku obviňujúcom tóne. "Podľa priateľov navštevovala všemožné kluby, dokonca i tie s...pochybnejšou povesťou." "Ópium?" preruší ho Ziegler ktorý, už odvážnejšie, prezerá mŕtvolu z bližšia a opatrne prezerá okolie. "Áno, áno, hovorila sa to o nej...naposledy som s ňou bol v podniku Mitternacht, je to v starom Heppens, asi dva bloky od radnice..." "Asi najdrahší podnik v meste..." opäť pomerne nepríjemne skomentuje Stephan. "Dovliekli ju smerom od Siebethsburgu." pokračuje tiež tvoj parťák, keď si všimne že i ty začínaš skúmať stopy. "Nenašiel som ale stopy po káre...a ani žiadne rozpoznateľné stopy takže-" "Moment." ozve sa po dlhej dobe strážnik. "Keď sme sem došli, bola hen, v blate stopa. Ako..." trošku sa zamračí "normálne by som si to asi nevšimol, ale bola fakt veľká. Ja sám mám veľké nohy a všetko čo k tomu pán bo nadelil, ha, ale toto bolo obrie." "Kde to je?" ozve sa hneď Stephan, no je vzápätí sklamaný. "Inu, nechcel som vám to takto hovoriť, že to potom vyznie zle ale...no, moji chlapi to trošku zničili. Skúšali ako veľká stopa to je oproti ich no a trošku to rozkopali." vystrúha grimasu ktorá by mala vyjadrovať ľútosť, i keď z hlasu nič také nevyznieva, čo si asi všimne i Ziegler, neodpovie však a radšej s tebou zamieri k lebke. "Doprdele?" odpovie ti hneď na otázku protiotázkou. "Koza...kozy chovajú v okolí mesta...najväčšia farma je pri Sengwardene. Kameň...hmm, možno by stálo za to skočiť do Oldenburgu a obehať tamojších šperkárov, tu v meste ich moc nieje. U jedného pracuje moja teta." "Mondstein je okrem iného názov jedného podniku. Vedeli ste o tom, doktor?" Oslovený sa zamračí, teraz už viditeľne nespokojný. "Samozrejme...mám prehľad o meste, nikdy som však takýto podnik nenavštívil." dodá rozmrzene a radšej sa vráti späť k tebe. "Neviem." prizná na otázku zneužívania. "U takto starého tela to nieje tak ľahké a jednoznačné...počkám až skončíte a vezmem si ju do márnice, potom budem určite vedieť viac." I sama nachádzaš pomerne obtiaže odobrať relevantné vzorky - telo skutočne už staré je a pravdepodobne chvíľku ležalo niekde v chlade. V okolí nenájde nič užitočné - žiadne nástroje, žiadne výrazné stopy. Samozrejme, zem je ušľapaná, nič sa z toho však vyčítať nedá. Jedine...hřebíky ktorými je dievčina pribitá majú zdemolované hlavičky - a vďaka tomu si všimneš i ďalšiu zaujímavosť, okrúhly kameň s jasnými stopami omlátenia. "Ten kto ju pribil nemal kladivo, takže využil kameň." zhrnie to Stephan. "Prečo? Všetko vypadá tak...pripravené na to, aby si zabudol kladivo." "Ako hovorím, od Siebethsburgu...pravdepodobne." ukáže smerom k mestu, severozápad, opačný smer ako ste prišli. "Asi ju niesli či niesol v rukách...pravdepodobne v nejakom vaku? Denne po tej ceste ale prejde až príliš veľa ľudí, pochybujem že by sa z toho niečo vyčítalo...hmm, z okien domov na okraji vidieť vstup do parku...do prdele, ale je to veľa domov, veľa bytov, veľa okien." dá taktiež už teraz najavo neochotu vypočúvať takú masu ľudí - keďže dobre vie, že komunikáciu s ľuďmi z vašej dvojky dostáva on. "O podobnom prípade som ale ešte nepočul...nie tu, vo Wilhelmshavene." |
| |
| soukromá zpráva od Edgar Marten pro Spojka - či uzávěr? Bylo až s podivem, že moje maličkost prošla kolem prostitutek a nejspíš i zlodějíčků bez povšimnutí. Člověk by řekl, že cizinec to bude mít v tomto městě těžké, ale nyní to byla nejspíš výjimka - která může potvrzovat pravidlo, a jak staré přísloví říká: ,,První vyhrání, z kapsy vyhání." Čistě nepřisprostlým způsobem. V místnosti, kam mě zavedla ta služebná, je více lidí, ale hlavně i Sephine, což je můj hlavní cíl. Ale zatím není třeba nikterak na sebe upozorňovat. Nyní je třeba věnovat se paní domácí. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Francúzska spojka "Isteže, isteže." potvrdí hneď pani domáca. "Výhľad rovno na park, i keď to stromy blokujú, mať toľko zelene pod oknom je nanajvýš príjemné! Počkajte prosím, pôjdem pripraviť izbu a nájsť kľúč...och, zatiaľ sa zoznámte s pani Mureau, bude vašou susedkou, izbu má hneď vedľa." |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Práca! Šťastie ťa stále neopúšťa - dom zosnulého Fuchsa je tichý, prázdny a v okolí stále nik - takže môžeš nerušene pracovať na prelomení zámku. Chvíľočku to zaberie - začínaš cítiť ako sú ruky trošku nešikovnejšie, ako rozum malinko malátnie kvôli únave. O to viac tak môžeš ďakovať bohu, že ťa nik neruší. Konečne zámka povolí, nakoniec bolo nutné mechanizmus trošku poškodiť a zatlačiť silou - opäť krásna ukážka pretechnizovania na úkor funkčnosti. Nenápadne tak vkĺzneš dnu a zavrieš za sebou. Vnútri je stále pomerná tma, cez zatiahnuté okná nepreniká ani len to mála svetla čo sa už vonku nachádza. Netreba však dlho hľadať a akonáhle si tvoje oči zvyknú na tmu nájdeš čo potrebuješ - olejovú lampičku so vstavaným kresadlom. O pol hodinu už máš prečesaný celý dom, pomerne rozsiahly s 3 poschodiami, podkrovím a malou pivnicou - plnou kvalitného vína. Čo sa týka cenností, už to tak dobré nieje...klasika sú strieborné vidličky a nožíky, vzácny porcelán, nejaké šperky - tie už máš samozrejme v kapsách. Zaujímavá je i truhlička v spálni kde si našiel plášť so striebornou sponou v tvare Prusskej orlice a rovnako zdobený, i keď už trošku ošarpaný meč s rovnakým emblémom - starý Fuchs bol v Prusku pasovaný rytier. Samotná spálňa je však zaujímavá i z iného dôvodu - zdá sa, že v posteli spali dvaja, nie jeden. I pretrvávajúci puch dámskej voňavky napovedá, že starík mal návštev. Žiadna hotovosť a ani celková suma šperkov nestála za túto výpravu - čokoľvek by malo väčšiu hodnotu je príliš rozmerné na to, aby si to odvliekol. Ostávajú tak dve možnosti - stiahnuť sa s neúspechom alebo skúsiť dom prehľadať ešte raz a dôkladnejšie - ostatne, je v ňom skutočne množstvo miest kde by sa dala umiestniť truhlička s cennosťami a neprítomnosť hotovosti je nanajvýš podozrivá. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro V meste Cestou ťa nestretne nič zaujímavé - na to je ešte príliš skoro. Neu Bremmen, štvrť chudobných kde má madam W postavený svoj bordel, tvoj...viac menej domov je už vo fáze, kedy väčšina robotníkov odišla do práce, alebo sa z práce vracia - podľa smeny ktorú majú. Kirschen und Katzen ťa tak uvíta prázdne - teda, čo sa zákazníkov týka. Valkýra, jedna z pracovníčiek upratuje vchodový salónik, či niečo čo sa za salónik pokladá, nejaká nová, mladá, znudene čaká neďaleko dvier, pripravená uvítať prípadného hosťa. Akonáhle vstúpiš jej oči sa rozšíria nadšením, len aby boli okamžite opäť sklamané - asi rovno vylúčila možnosť, že by si tu nechala nejaké peniaze. "Ráno Padmavati." rovnako znudene pozdraví Valkýra. Nuž, kšefty v poslednej dobe nie sú najlepšie - najmä odkedy sa do podnikania vrhol istý Jäger. "Ako šli kšefty? Tu sa za celú noc stavili traja...a to jeden snáď polhodinu zjednával cenu, držgroš posraný a ďalší sa ožralý pozvracal na chodbe, musela som ju umývať." posťažuje sa tiež rovno. "Toto je Hilde, prišla v noci a W ju rovno prijala...nechce povedať odkiaľ je, ale čo už. Ak chceš prespať horné izby sú voľné...všetky. A ešte ostalo trochu vody na kúpeľ." Horné poschodie, vyhradené pre zákazníkov s pracovníčkami zíva prázdnotou - všetky dvere otvorené, podlaha mokrá. Asi polovica izieb má i malú vaňu a na konci chodby je kotol kde sa dá voda zohriať a vedierka - že by ti niekto vodu nanosil asi čakať nemôžeš. Madam W tu zdá sa nieje - zvyčajne chodieva až k večeru kedy to začína reálne žiť, ak nieje zrovna blbý čas, čo je takmer vždy na jeseň, nieto ešte keď do toho zasahujú iné veci. Môžeš počkať, vyspať sa, dopriať si kúpeľ...alebo navštíviť W u nej doma či zájsť rovno do nejakého podniku Jägera a skontaktovať sa s ním. Kirschen und Katzen nieje zlý podnik - napriek umiestneniu v horšej štvrti si udržal pomernú úroveň, niekedy dokonca zamestnával vyhadzovača a o upratovanie sa starala najatá slúžka, nie devka. Kšefty boli dobré, postele mäkké, voda v kúpeli vždy teplá. Dokonca i nejaký chlast a jedlo tu vždy je, i keď nejde o nič prvotriedne. Jasné, na ulici sa dá zarobiť ďaleko viac, však tunajší zákazníci boli takmer vždy robotníci či podobná lúza, len výnimočne nejaký nesmelý meštiak - no v rámci pohodlnosti to nikdy nebolo problematické a dievčence si mohli užívať dostatok voľného času v teple a relatívnom pohodlí, miesto šľapania ulíc. Situácia je však čoraz horšia - a zákazníkov čoraz menej. Nedá sa však obviniť len Jäger - áno, vystaval konkurenčný podnik, kombinujúc bordel, krčmu a dokonca herňu pár blokov vedľa, no ani on na tom príliš neprosperuje. Zlá je situácia ako taká - chudáci majú čoraz menej financií i času, sú čoraz nespokojnejší a ak už uchyľujú sa skôr k alkoholu. Podnikaniu nepomohli ani útoky na bordel nejakými fanatickými hlupákmi vykrikujúcimi nezmysli o diablovi a pokore, nepomohli ani tradičné jesenné epidémie najrôznejších chorôb - čo je obzvlášť nepríjemné pre dievčatá pracujúce v najstaršom remesle. |
| |
| soukromá zpráva od Wilhelm von Frauz pro Práca! Vše pokračovalo jako na nitkách, schválně jsem si dával na čas, protože mi nikdo nemohl sledovat, i když na druhou stranu, kdyby ano, asi bych jej musel rychle umlčet. V každém případě se mi tak povedlo, s trochou silou a já si zase schoval své paklíče do rukavic, které jsem nosil výhradně na tuto práci a usmál se. „Technologie… stejně na špičku jako jsem já, se nevyzraje.“ Zasmál jsem se tiše a vstoupil jsem pomalu do baráku, jestli zde nebyla nějaká past, aktivovaná dveřmi, jako jsem měl já doma, ale naštěstí nic. Vklouznu dovnitř, bez aktivace sebemenšího mechanismu a zase za sebou zavřu s tím, že vše vypadá, jako kdyby se nic nedělo. Byla tam tma a to jsem sice měl rád, ale to, co jsem hledal, bylo něco, čím bych si mohl posvítit, přesněji to, co jsem záhy na mou myšlenku našel. Byla to lucernička, nebo lampička s vlastním zapalováním. Ujistil jsem se, že moc světla nejde ven, což bylo hned potvrzeno a já se mohl dát do práce. Bylo zde nezvyklé ticho, a jak jsem viděl, tak se zde nenacházeli žádné větší poklady, ani obrazy, ani knihy, nic…. Tedy, krom nějakých těch příborů, vína, které jsem vážně nehledal a nějaké té krabičky, která ukrývala sponu Pruské orlice, což jsem si vzal též a meč, který dosvědčoval to, že mrtvý pán toho sídla byl kdysi rytíř. Usmál jsem se myšlence toho, že bych si mohl sfalšovat papíry a nechat si tento titul, ale radši jsem si strčil sponu do kapsy, meč dal k pasu a pokračoval dál. Přesto, krom vůně na posteli, tak šperky… hotovost, již více méně nic. Proklel jsem toho, který mi tuto práci dohodil a tak jsem stál před rozhodnutím, jestli se vrátit, dotyčného stáhnout z kůže a také mu odlehčit z peněženky, za práci a riziko, které jsem podstupoval, nebo ještě jednou vše prohledat. No, rozhodnutí přišlo hned a bylo poměrně prosté. Přešel jsem k jednomu oknu, které jsem si otevřel a podíval se, jestli případný skok přežiji a nechal jsem si únikové dvě cesty. Jednu směrem na střechu druhého baráku, oknem, jestli byla k dispozici a druhou směrem do ulice, zezadu. Nechtěl jsem riskovat, že bych nemohl pak někudy utéci. Za tu dobu, co jsem byl již v této branži, tak jsem přeci musel vědět, jak co dělat, protože kdyby se tak nestalo, mohl bych také brzo skončit. Promnul jsem si ruce, připravil si, když tak únikové dýmovnice, abych zpomalil nezvané hosty, nemyslíc mne a dal se znova na hledání. Měl jsem tedy v jedné ruce tu lucerničku, druhou připravenou na zmíněných dýmovnicích a popřípadě připravený skalpel, abych vyřízl rychle z rámu obraz, kdyby se zde nějaký nacházel. Nechtěl jsem nechávat nic náhodě a věřil jsem, že zde najdu třeba obraz… knihu, nebo skrytý sejf, kde bude něco cenného. Přeci to zde vypadalo, že tu ještě nikdo nebyl, nebo snad tu byl snad někdo, kdo by ho již obral? Nějaký zloděj? Konkurence? Nemyslitelné, já jsem tady byl ten jediný, který by mohl dělat něco tak riskantního, v takovéto čtvrti pro zisk… na druhou stranu, konkurence se vždy hodí. V jejich sídlu jsou leckdy různé poklady, o které se dá jednoduše přijít mými nenechavými pařáty, následně třeba to místo zapálit, nechat indície a jako pokojný občan dotyčné nahlásit za krádež… popřípadě, když ne takto, tak si je jen někam vzít a tam je jednoduše popravit. |
| |
| soukromá zpráva od Padmavati pro V meste S kúpeľom som si dávala na čas. Ono nikam som sa neponáhľala. W som si nechávala až na koniec, úprimne sa mi nechcelo odpovedať na jej debilné otázky. Miesto toho som chcela veci riešiť priamo! Na vlastnú päsť. Ani na sekundu som nezapochybovala že moje nasledujúce kroky povedú ku konkurencii. Okrem toho niečo mi hovorila, že Jäger ma na mňa slabosť. Obliekla som si svoju pracovnú róbu číslo dva. Čerstvo sa naparfémovala a do úst si vložila pár kociek cukru, na dobrú náladu. " Val? Nech ťa všetci svätá ochraňujú keď neudržíš hubu zatvorenú a zmieniš sa o mojom nočnom incidente W, skôr ako ja..." Vetu som preniesla pomerne vážne, aj keď hrozba bola myslená skôr ako vtip. Zasmiala som, povytiahla som si podkolienku a osviežená, voňavá a relatívne dobre naladená som sa vidala za Jägerom, dúfajúc, že dostanem drink na účet podniku. |
| |
| soukromá zpráva od Edgar Marten pro Spojka? ... ,,Ano jistě. Děkuji." Nesnáším tyhle formality, ale moderní svět je vyžaduje a byla by chyba na sebe upozorňovat a navíc. Francouz. Ten musí mít nějaké to chování. Škoda jen, že já nejsem stoprocentní Francouz a tím pádem si sem tam mohu dovolit nějaký ten vrtoch. |
| |
| soukromá zpráva od Sephine Mureau pro Neu Heppens Ještě stále se mi trochu třesou prsty, když odkládám dopis vedle svého tácu se snídaní. Takže v momentě, kdy zahlédnu blížícího se neznámého, složím ruce do klína. Pro jistotu. Před chvílí jsem jej viděla bavit se s paní domácí. Pravděpodobně si pronajímal pokoj, ale já se na to úplně nesoustředila. Přeci jen, nejde zároveň číst dopis a poslouchat cizí rozhovory. Sice se traduje, že ženy jsou schopny dělat víc věcí naráz, ale jestli je to pravda, pak já mezi ně nepatřím. A vůbec, dopis takového kalibru příliš nedovoluje se věnovat i něčemu jinému. Cizinec se posadí k mému stolku a zapřede rozhovor. Loupnu po něm očima a automaticky nasadím líbezný výraz. Kdo je to? Snad ne ten tajemný přítel mého strýčka? Je to možné. Koneckonců, kolik lidí se přijde ubytovat do domu, kde bydlím, těsně poté, co obdržím zprávu o příjezdu dalšího agenta? Samozřejmě, nic není jisté. Náhody se dějí a tak dále. "To od Vás nebylo právě moudré, zajistit si zde pokoj a až teprve pak se ptát, jak se tu spí," usměji se škádlivě. "Ale pokud mohu soudit, spí se tu velice dobře. Jídlo je dobré. Je tu i výhled na park. I když pokud uvážíme, co se v něm stalo jen před několika dny, nemusí to spaní být zase až tak klidné... Vražda cizinky koneckonců nesedí každému." Nevinně na něj zamrkám. |
| |
| soukromá zpráva od Edgar Marten pro ...spíš uzávěr Už když jsem se usazoval do křesla procházel jsem si svoje poznatky. První věc, detail pokud chcete, které jsem si všiml bylo to, že můj kontakt je trochu nervózní. To se dalo dobře poznat z mírného třesu rukou, což se tato dáma snažila velmi důkladně potlačit - skrýt a nedat tak nic najevo. Důvodem bude nejspíše onen list - dopis, který ji natolik zasáhl, či vykolejil, že jakmile se usadím a zeptám na jednoduchou otázku, dá ruce do klína, aby upoutala moji pozornost jinam a samozřejmě nasadí líbezný výraz. Tím se mi to jen potvrdilo. |
| |
| soukromá zpráva od Sephine Mureau pro Neu Heppens Zvonivě se zasměji do dlaně. "Ach, tak to jsem opravdu nezačala dobře. Pravděpodobně jsem vám teď Neu Heppens vylíčila ve špatném světle... říká se to tak? Němčina je někdy tak matoucí." Neznámý prozatím nepůsobí ani tak, ani tak. Každopádně už mu nemá co dalšího říct, aniž bych zabrousila do konverzace, která by mohla být matoucí pro nevinného člověka a inkriminující pro agenta. Samozřejmě kromě plytké debaty o ničem. Počasí, bály a tak podobně. Kromě toho je krajně nezdvořilé, že ani neznám jeho jméno. Ale kdo jsem já, abych na to upozornila? Jakkoli jinak než slušně, samozřejmě. Proto jen mírně zvednu obočí v tázavém výrazu. "Smím vědět, s kým mám tu čest sdílet patro?" Lehká pobídka by snad měla být dostačující. |
| |
| soukromá zpráva od Edgar Marten pro První třída Celkem mě překvapilo, že se tato dáma začala smát. Sám sobě moc vtipný nepřijdu, ale to se hold nedá nic dělat, protože každý má nějaký ten kámen. Spíš je krásné, jak se tu oba dva zkoušíme, jakoby jsme byli v první třídě. |
| |
| soukromá zpráva od Sephine Mureau pro Neu Heppens Neznámý se konečně představí jako Edgar Marten. Napůl Francouz, ale jméno je anglické. Nebo americké? Tak jako tak, nic mi to neříká. Musel právě přicestovat. Od strýčka? Samozřejmě. Nemůže to být očividnější. Právě se chystám sama představit (i když jsem si velice jistá, že už mě zná), když zazní tenhle nehorázný výrok: "Ovšem číslo bot a velikost korzetu mi říkat nemusíte. Pokud tedy vyloženě nebudete chtít." V duchu zalapám po dechu. To ho snad nikdo neučil slušnému chování? Takové žerty na účet v podstatě cizí ženy jsou nepřípustné! Marten se pokusí využít mého překvapení a přečíst si vzkaz. Jenom na chviličku mu oči zabloudí tam, kam by neměly - ale jakkoli je ten pohled krátký, všimnu si jej. Je to stejné jako s výstřihem; i kdyby se muž podíval jen na okamžik, dotyčná si toho vždycky všimne. Zlomek vteřiny je v čase etikety celá věčnost. Reaguji s klidem. Nevzrušeně položím ruku na dopis, nadvakrát jej složím a odsunu stranou, aniž bych s Martelem přerušila oční kontakt nebo se přestala usmívat. Ne, že by mohl jeho obsahu rozumět (nebo že by mu do něj něco bylo, sacrebleu!), ale samotný ten čin mě poněkud popudí. Dávám si ovšem dobrý pozor, aby to nebylo vidět. Zaprvé, dobré vychování, zadruhé, jsem přece od narození milá a laskavá osoba. A tak dále. "To ani nehodlám, pane Martene. Jsou věci, které si dáma musí ponechat sama pro sebe," odpovím konečně. Natáhnu k němu přes stůl volnou ruku v krajkové rukavičce. Už se netřese. "Sephine Mureau. Jak se zdá, francouzský původ máme alespoň z části společný. Co vás přivádí do Německa, pane Martene?" |
| |
| soukromá zpráva od Edgar Marten pro Oční kontakt ,,Bystrá." napadne mě snad jediné slovo, když vidím, jak tato dáma zareagovala. ,,A trpělivá." dodám si pro sebe, protože se z mé drzosti nenechala vykolejit. Tedy alespoň ne veřejně, ale myslím, že její nitro bylo v jednom ohni. Nicméně toto vše byl bohužel účel. Pokud je to má spojka a navíc i cvičená agenta, tak je lépe vědět, co vše umí, protože člověk nikdy neví, kdy nás doba postaví na opačnou stranu barikády. |
| |
| soukromá zpráva od Sephine Mureau pro Neu Heppens Lehké faux pas, co se týče mého dopisu, je zažehnáno - či spíš odsunuto stranou - dalším mluvením. Ach bože, jak mě tohle baví. Ale... tohle je víc, než na co jsem stavěná. Nejsem aktivní typ, tedy ne v tomhle slova smyslu. A můj drahý strýček to ví. Doufám, že má dobrý důvod pro to, co po mně chce. Já mám svých starostí dost. "... tedy jsem zde za účelem povinností. Ale řekl bych, že zrovna Vy to už tušíte." Pobaveně si jej rychle prohlédnu od hlavy k patě. Ano, tohle mě baví. "Co mám tušit?" zeptám se nevinně, zatímco si k sobě přitáhnu porcelánový šálek i s podšálkem, zvednu si ho ke rtům, a usrknu vlažný čaj. "Zrovna tak dobře jste se sem mohl přijet podívat za památkami a do opery. Vlastně bych vás zde mohla provést, měl-li byste zájem." Lehce pokrčím rameny. "Ale pokud máte povinnosti..." ... jistě by se daly zařídit cestou, viďte, pane Martene? |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro V meste Nezdá sa, že by tvoje...kolegyne pochopili čo im to vlastne hovoríš o čmáranicách a kurvách. Dokonca ani policajná stanica nevzbudí taký záujem ako by sa možno dalo čakať - snáď každá ľahká deva v tomto Železnom meste si už niečo odsedela a mnohé z toho neodišli tak, relatívne, dobre, ako ty. "Schmitt?" spozornie však mladá Hilde "to meno poznám. Enem, kamarádka Grešla...nó, od vedľa. nemusí vysvetľovať chúlostivosť témy, keďže konkurenčné podniky sú vždy zdrojom svárov a hádok. Už len to, že o tom takto rozpráva znamená, že ide buď o dobrú klebetu alebo...alebo si je Valkýra dostatočne istá svojou pozíciou a nejaké pravidlá má takpovediac na háku. "Hovorila, že, no toto...že nejaký mladý cajt, úplné šteňa ktoré vzali lebo pápá, že s ním šukávala jedna radosť, že mladý bol energický, šikovný, juj, úplne rozžiarená keď o tom vyprávala! No, ale, že ten cajt už potom prestal chodiť, že sa, hej, zamiloval!" "Niet lásky ktorá nahradí dobrú kurvu." zafilozofuje Valkýra od pultíku. "Tá tvoja Grešla musela byť na hovno." "A veru nie! Hej, počula som, že..." Táto debata už nemá zmysel. Historky ktoré si pracovníčky tvojej profesie niekde kdesi vypočuli či ich zachytili by naplnili knihy, či priamo knižnice, príbehmi tak neuveriteľnými, že...sú neuveriteľné. Po rituále umývania a relaxovania si pripravená ísť do mesta. Dole v predsieni je tentokrát len Valkýra, opäť znudene čakajúca na zákazníka ktorý neprichádza. Niet sa ale čomu diviť, v takto nelukratívny čas, asi okolo deviatej rána, bývala zákazníkov veľmi málo i za lepších časov - je to čas, kedy väčšina ľahkých diev slastne spí. Že aj na teba dolieha únava si však uvedomíš až vonku, v pomerne chladnom a osviežujúcom prostredí Wilhelmshavenu. "Jasné." mrmle za tebou ešte Valkýra, ktorej asi i veriť môžeš. Pokiaľ mohla, nikdy sa nezapojovala ani do vnútorných intríg bordelov a celkovo...je to ženská čo si chce zarobiť a nič neriešiť. Jäger vlastní v meste mnoho podnikov, to ti je jasné. Ale...Zucker je najbližšie - a je i veľmi pekný, vzhľadom na prostredie. Stačí teda prejsť pár blokov, takmer ľudoprázdnych keď sú všetci chudáci v továrňach a dorazíš na miesto určenia, k pomerne nenápadnému domu včlenenému medzi dvoma podobnými. Z vonku je takmer na nerozoznanie, s výnimkou nenápadnej cedule Zucker nad dverami...a zvuku hudby, ktorá sa z domu šinie. Hudba? V tomto čase? Vysvetlenie sa ponúkne hneď ako vstúpiš dnu - klavír dominujúci spodnej sále a mladý, sympatický muž za ním, zvesela vyhrávajúc príjemnú melódiu. Čoskoro pochopíš i dôvod jeho hrania, keďže prázdna predsieň ním nieje - trénuje. "Ts." vylúdi nespokojne, keď počuteľne pokazí nacvičenú pesničku a...začne to celé od znova. "Prajete si?" vyruší ťa však ďalší mužský hlas, prichádzajúci tentokrát z boku. Ďalší muž, to je...zvláštne, tobôž keď i po prezretí celého priestoru v dohľade nevidíš jedinú ženu. Hlas patrí mužovi stredného veku, odhadom okolo štyridsiatky. Upravený v slušnom, no nie nejak luxusnom, oblečení, vyššej postavy. Vrhá na teba veľmi nedôverčivý pohľad, niečo medzi hlbokými pochybami a otvoreným podozrievaním z nejakej nanajvýš nekalej činnosti. Podnik vypadá dobre. Hneď za dverami je, podobne ako u vás, pultík od ktorého na teba zazerá zjavne vrátnik a malá predsieň s páru kresielkami. Chodbičkou ďalej je väčšia izba, s väčším množstvom kresielok a stolíkov, navyše so spomínaním klavírom a ako kútikom oka vidíš tak i väčším pultom, pravdepodobne barovým. Schody nahor nevidíš, pravdepodobne sú ďalej v hlavnej miestnosti. Výzdoba je pekná, slušivá a neprehnaná - v predsieni koberec a obraz akejsi krajinky, v hlavnej sále čipkované závesy na oknách a ďalšie podobné ozdoby. Rozhodne to nieje luxusný podnik, nepôsobí to však ani dojmom pajzlu. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Práca Vypadá to, že máš skutočne smolu. Áno dom patrí rytierovi, najchudobnejší nie je, no nemá tu ani nič...prevratne hodnotné. Opäť lepšie prehrabeš šuplíky, prezrieš skrine. Čo to tu samozrejme je - jeden set príborov vypadá obzvlášť dobre, no nieje to nič čo by stálo väčšie peniaze, cena na čiernom trhu neprekročí ani stovku mariek. Rytier financie však mať musel, napovedá tomu už len prítomnosť nejakej dámy v jeho ložnici. Možno práve to, možno intuícia ťa zavedie do ložnice znova...a tentokrát niečo objavíš. Pod posteľou, takmer neviditeľné medzierka v podlahe. Možno ryha v dreve, ale na to samozrejme neveríš. Je nutné len trošku odsunúť posteľ, čo je otázka chvíľky a...áno, konečne! Tajná komôrka v podlahe, ideálna na skrývanie hotovosti či šperkov. Môžeš len preklínať vlastnú únavu, kvôli ktorej ti takmer unikla, no aspoňže na druhý krát. S dúfaním že to bude stáť za to sa môžeš pustiť do práce - padacie dvierka blokuje malá železná zámka. Po chvíľke prieskumu však rezignuješ a zámku vylomíš, postačí k tomu len zapáčiť zámku a celú ju rozbiť. Po tom čo si vylomil dvere by beztak nemalo zmysel zrovna tu nejak sofistikovane zakrývať stopy. Nedočkavo odklopíš vieko a.... Nič! Nič nič! Teda... Šachová figúrka, čierna. Kôň, zvaný tiež...rytier. V ústach ti vyschne, tak ako každý zlodej pohybujúci sa medzi priekupníkmi a inou svoločou, i ty poznáš príbeh o Šachistovi. Zlodej nemeckého pôvodu o ktorého pôvodne kolujú legendy - má to byť bohatý lord, ktorý po porážke od Francúzov prišiel o panstvo a dal sa na dráhu lupiča rovnako ako sirota ktorá celý život strávila na ulici. Mnohí tvrdia že Šachistu videli - má byť vysoký, silný a veľmi atraktívny, miláčik žien a odborník na vysokú spoločnosť, veľmi škaredý a vždy otrhaný, najhorší žobrák. Je to starec, mladík. Kradne len bohatým a skazeným, neváha však olúpiť i poctivcov. Nikdy nevraždí no v jeho stope sú desiatky mŕtvol. Legenda, prízrak. Čo vieš ty sám, je verzia najtriezvejšia - je to jednoducho profesionálny zlodej ktorý nikdy nepredáva nalúpené veci priamo a vždy ide cez prostredníkov, patrne veľmi dôveryhodných - práve oni však bývajú zdrojom týchto protikladných mýtov. O jeho pôvode sa nevie nič, pracuje veľmi delikátne - pokladá sa za najväčšieho majstra v obore keď príde na otváranie zámkov, trezorov a podobných vecí. Takmer nikdy nie silou, vždy rozumom. Žiadne vraždy, nikdy nieje ani len vidieť. Nezanecháva stopy. Teda, okrem jedinej...šachová figúrka, umiestnená vždy na mieste krádeže. Čo však robí tu? Vo Wilhelmshavene? Posledné indície napovedali, že Šachista sa pohybuje niekde ďaleko, priam na opačnej strane sveta, v Habsburgskej monarchii. Tebe však vyvstáva dilema. Konkurencia takéhoto formátu je nebezpečná, v meste kde si jeden z najlepších, ak nie najlepší, určite. Môžeš figúrku vziať alebo...je isté, že polícia sa tu čoskoro objaví a takáto stopa ju odvedie od teba a ktohovie, možno povedie k zatknutiu rivala. |
| |
| soukromá zpráva od Wilhelm von Frauz pro Práce Nevěřil jsem jednoduše tomu, že by zde nic neměl. Vše důležité bylo pryč a já jsem jednoduše pobouřen tím, že vše, co jsem bral, byli jen a jen cetky, což mne samozřejmě iritovalo. Našel jsem nějaké příbory a s myšlenkou: Ach, jak moc se budu muset ponížit, s čímž jsem je samozřejmě vzal, když už nic, hodím je nějakému bezdomovci na odvedení pozornosti od mé osoby. Chvilku jsem jen tak stál a přemýšlel nad tím, co je dotyčný vlastně zač a co by tak asi mohl mít rád a co ne. Pak mi docvaklo, že nejspíše bude mít rád nejvíce svojí ložnici, protože tam se samozřejmě zdržoval nejvíce a tak jsem tam tiše došel. Byl jsem si jist, že zde něco bude, takže jsem dával všemu větší pozornost a moje snaha byla dostatečně velká na to, abych něco zaznamenal, jak jinak, než pod postelí. Trvalo to chvilku, se dostat dovnitř, ale nakonec jsem se tam dostal. S vypětím sil a ještě malé touze po spánku jsem se zamyslel, než jsem se podíval pod víko. Nadechl jsem jej a otevřel jsem jej… Ihned jsem viděl, viděl jsem šachovou figurku, černého koně, rytíře. V šachu jsem se nějak vyznal, takže mi došlo i hned, kdo asi zde byl přede mnou a komu asi čelím. Odsykl jsem si a přišla další vlna myšlenek: Proč on? Navíc, kdo ho mohl informovat, když jsem zde měl být první? Navíc, musel tu být tedy někdy asi ještě v čase, kdy se nevědělo o tom stavu, nebo má lepšího informátora. Tak či onak jsem si promnul čelo a podíval jsem se opět na tu figurku. Já jsem nezanechával žádné znaky, nebo tak. U mne se vědělo, že jsem Einbrecher von Oldenburg a jsem jediný, který se dostane téměř jakkoliv a leckdy se ví, že jsem tam byl až dlouho potom. Vzpomněl jsem si krátce na pár krádeží, o kterých se v místním plátku psalo až asi dva týdny na to, protože to nikdo nepoznal. Uvědomil jsem si, že mi ta postavička bude k ničemu, ale udělal jsem jednoduchý čin. Měl jsem vrhací nože, takže jsem obratně jednu vytáhl a se vší silou jsem ji zabodl do figurky tak, aby se rozpůlila na dva stejné díly. Nůž jsem tak takto nechal a zavřel jsem ty dvířka. Otisky jsem nezanechával, takže stejně dotyční nemohli poznat, že jsem to tu nechal on. Vstal jsem a pomyslel si, že pokud policie nebude úplně vypatlaná, tak ji dojde to, že tu někdo byl. Třeba soukromé vočko, nebo třeba další zloděj, který půjde po dotyčném též. Což jsem samozřejmě plánoval, jak se dalo čekat. Zjistit si o něm něco víc, využít policii na nahnání dotyčného do rohu a následně připravit muže zákona o úlovek a dotyčného pěkně vyzpovídat. Budeme si povídat o důležitých věcích, jako jsou třeba informátoři, které budu moci buď využít, nebo zabít… následně třeba kde všechny své věci má a tak. S financemi jsem problém nebyl a slyšel jsem o různých preparátech a samozřejmě, vždy jsem mohl udělat vždy nějaký ten jed. Prokřupl jsem si postupně každý prst palcem jedné ruky a s křupnutím prostředníčku o palec jsem se rozhodl, že odejdu z tohoto místa. Bylo asi jedno, jakou cestu jsem volil, ale řídil jsem se intuicí, zvuky a také výhodou, tudíž jsem použil jeden ze dvou připravených, pokud tedy aspoň jeden mohl splnit svou funkci a vydal jsem se domů. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Guten morgen Byť starší má svoje výhody. Kupríkladu, rutina sa stáva darom, nie prekliatím. Nový deň, nové ráno, pohár lahodného indického čaju a malé občerstvenie k tomu, spoločne s výhľadom na obzvlášť pekné ráno garantuje dobrú náladu - bez ohľadu na udalosti ktoré sa objavili prechádzajúci deň. Žiadne ďalšie informácie sa ti včera nedostali, celý zbytok dňa si tak mal na premýšľanie, oddych a ďalšie radosti bohatého dôchodcu. Dnes...sa to možno zmení. "Správy od informátorov, pane." osloví ťa vždy-verný Wenzel. "Jeden zo sluhov pracujúcich u baróna von Wehlens ktorý si objednal obraz nám potvrdil, že barón osobne Horna navštívil...podľa slov sluhu bol barón s obrazom veľmi spokojný no vraj ho samého prekvapila podoba obrazu...informátor súdi, že barón nevedel čo presne dostane." informuje ťa zatiaľ čo prežúvaš. "Pán Fuchs nemal s obrazom nič spoločné, skolila ho mŕtvica čo potvrdila i pitva. Jeho sídlo však bolo vykradnuté, pravdepodobne pánom von Frauz, ktorý pre vás ukradol obraz." hovorí ďalej neutrálne, akoby to bol rozhovor o počasí. "Náš človek ktorého ste poslali za Hornom...prišiel s prázdnou. Videl však, ako Horna navštívili detektívi od polície, Lotte Wisseman a Stefan Ziegler. Och, toho sa nám podarilo kontaktovať, no váha...zdá sa, že nevie či je správne vynášať akékoľvek informácie. Poslíček ktorého som za ním poslal vymyslel veľmi dobré výhovorky s rodinnými väzbami a podobne, no Ziegler sa nenechal presvedčiť...možno keby som mu mohol sľúbiť povýšenie, ak by ste potom boli ochotný napísať náčelníkovi..." nadhodí sluha možné riešenie, hneď však skočí k zbytku správy. "Och naspäť k obrazu. Prebral ho priamo od Horna nejaký zamestnanec baróna von Wehlens. Horn vždy pracuje sám, nemá žiadnych asistentov...vraj ho však počas poslednej doby navštívili minimálne dvaja ďalší ľudia, informátor ich však nedokázal identifikovať keďže bola noc. Jeden však mal byť...hmm, informátor to opísal ako obludne vysoký a mocný. To je všetko." |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Park "Pokud to bude ve vašich silách,..." odvětím doktorovi v otázce pitvy. Ač by se dalo jeho úsudku z tak podrobného zkoumání věřit, může si na pitevním stole všimnout detailů, které nám v přítmí parku mohly uniknout. "A jestli i po převozu těla objevíte cokoliv podezřelého, prosím ozvěte se." Trochu jsem pochybovala o tom, že se rodina pozůstalého vyjádří kladně, v něčem měl Stephan pravdu, i když jeho poznámka zrovna vhodná nebyla. "Nejen proto, Stephane," vložím se trochu neomaleně do rozhovoru, "poslední, co teď potřebujeme je virvál na stanici a panika. Ani se mi nechce domýšlet, jakou lavinu klepů by tohle spustilo." Poslední větu jsem vydechla už spíše pro sebe a začala svou pozornost opět věnovat doktorovi. Příležitostně, když zrovna nepíši poznámky, doktorovi přikyvuji. "Stephane," oslovím náhle svého kolegu, "nemáš s sebou mapu? Potřebuji do ni vyznačit ta místa." Seznam důležitých bodů se nám pomalu navyšoval a už teď jsem měla pocit, že nebudu vědět, kam dříve. "Mitternacht říkáte?" Už ten název mi bůhvíproč vykreslil vrásky na čele. Unaveně jsem si rukou promnula zdravé oko. "Je možné, že se ti dva znali?" Odmlčím se a zapíši si údaje o ženě. "Myslím slečnu Weiss a pana Fuchse." Dodám vzápětí. Poté se pozvolna přesuneme k ohledání okolí. Sem tam se zadívám směrem k Stephanovi, abych si ověřila, jak dobře dělá svou práci. Jeho počínání mě stále utvrzuje v tom, že jsem si skutečně vybrala dobře. Což se ovšem nedá říci o většině zúčastněných... "Rozkopali?" Vyhrknu a rozhodím rukama, zcela vyvedená z míry. Podle všeho tu ti idioti zdevastovali naprosto unikátní důkaz. Podepřu si čelo rukou a několikrát zhluboka vydechnu. "Navíc to dneska nebylo poprvý..." "Nevzpomínáte si trochu přesněji, jak velká ta stopa byla?" trochu rezignovaně se dám do kroku a následuji Stephana. Alespoň v případě lebky se máme čeho chytnout. "Můžeš přednostně domluvit schůzku s tvojí tetou? Bylo by lepší, kdyby se mohl na ten kámen vyptávat někdo zevnitř." A nejen proto, že mu možná ty informace poskytnou ochotněji, ale sebemenší zásah do poklidného života jakýchkoliv skupin vyústí leda v nevraživost, podezřívavost a neochotu spolupracovat. Čím civilněji vyšetřování povedeme, tím lépe. To ale naštěstí svému kolegovi nemusím dodávat. Tím jsme u tohoto místa nejspíš skončili. S převozem oběti do márnice taktéž souhlasím, samozřejmě za stejných podmínek. Chci být první, kdo se k detailům ohledně obou případů dostane. Byla tu ale ještě jedna drobnost hodná zkoumání. Omlácený kámen pohozený kousek od místa činu. Opatrně jej zvednu a uložím k dalším důkazům. "Máte pravdu, možná je v tom ale jen další symbolika. Určitě je ten kámen odsud?" Zkoumavě si ho prohlédnu. Především, zda na něm alespoň z jedné ze stran nezůstaly nějaké stopy vegetace, či zda se skutečně zásadněji neliší od hornin nacházejících se v prostředí parku. Zajímavý je i směr, od kterého náš pachatel pravděpodobně přišel. K Stephanove smůle nám může fakt, o jak četně obydlenou oblast jde, být jen ku pomoci. "Dobře, Siebethsburg si vezmeš na starost," přeruším jeho sérii kleteb a potvrdím mu tak jeho nejhorší domněnky. "Myslím, že tady jsme už skončili." Dodám nakonec a ještě se zadívám k doktorovi, "děkuji za spolupráci, budu od vás v brzké době očekávat podrobnější zprávy. Zkuste být k zastižení, je možné, že se vás budu ještě potřebovat na něco zeptat." Doktorovy znalosti o místních byly podle všeho velmi rozsáhlé a znal dobře i jednu z obětí. Navíc zatím ochotně spolupracoval, což se o některých strážnících říci nedá. Ale i tak se s nimi nakonec dojdu rozloučit a před odchodem si pečlivě zkontroluji všechny zabavené důkazy, aby náhodou některý z nich nechyběl. Cesta na stanici bude dle všeho velmi dlouhá... Využiji krátké procházky k tomu, abych se dala znovu do řeči se svým kolegou. "Půjdu uložit věci do sucha, pak se podívám na slečnu Weiss. Doufám, že Hans dostal aspoň něco z tý holky,.." povzdechnu si, možná je v tom i trocha té ironie, samozřejmě zcela pochopitelně, vzhledem k tomu, co zatím předváděl. "Tohle vypadá na zatraceně mizernou práci." Ba co hůř, nevidím zde žádná rozumná pojítka, tedy zatím ne. Tak trochu doufám, že podrobnější ohledání těl odborníky přinese nové stopy, já si mezitím budu moci udělat vycházku k farmám. Nemyslím si, že je příliš pravděpodobné, že bude lebka pocházet zrovna odtamtud, ale nic lepšího nemáme. Navíc budu na čerstvém vzduchu. I když teď doufám, že na nás vozka počkal... |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Bletchley Park Oboch vás nechávajú čakať. O existencii centra Britskej rozviedky umiestneného mimo Londýn už samozrejme viete obaja - je tak trošku verejným tajomstvom, že tie najvyššie príkazy neposiela Londýnska centrála vo Whitehalle. Presná lokácia tohto miesta je však prísne strážená, zašitá v naprostom zapadákove a na pohľad klasický palác nejakého movitejšieho šľachtica - čo pôvodne Bletchley i bol. Takýchto sídiel je po celom južnom Anglicku až príliš mnoho - a ani všímavý pozorovateľ by si nevšimol nič podozrivé. Trávnik je dobre udržiavaný, v stajniach sú kone, sem tam sa objaví záhrandík či niekto zo služobníctva. Až vo vnútri sú rozdiely patrné - až príliš mnoho personálu, navyše ozbrojeného, nehovoriac o celkovej prestavbe niektorých krídiel sídla, aby lepšie vyhovovali účelu budovy. Našťastie, nie všetky izby sa zmenili na kancelárie, archívy, knižnice a podobne. Luxusu ostalo dosť - a západné krídlo je tak ukážkovým sídlom niekoho významného, bohatého s krvou modrejšou než modrá. Čo je vyhovujúce - pretože práve sedíte v salóniku a máte tak možnosť kontaktu so všetkým tým prepychom. Vlastne i to čakanie nie je až tak hrozné. Z krbu sála teplo, príjemné vzhľadom na studené, daždivé počasie vonku, kresielka sú až hriešne pohodlné, v miestnosti je niekoľko vkusných obrazov, dve sochy levov a taktiež bonus - malý bar s množstvom vyberaných fľašiek, od whiskey, gin, rum až po tak trošku exotickú vodku odniekadiaľ z Ruska, rovnako ako otvorená krabička kvalitných doutníčkov. Samozrejmosťou je predpripravený ľad a páru pochutín, kupríkladu krevety vypadajú obzvlášť lahodne. Vlastne by to mohlo byť i príjemné, len tak sa porozprávať a zoznámiť, vyskúšať ponuku baru alebo dokonca nájsť karty, šachy či niečo podobné, čo sa tu určite taktiež nachádza. Avšak, to by nesmela byť tak napätá atmosféra. Odkedy ste prišli, niečo nehrá. Všetci tí ľudia pobehujúci po chodbách pôsobia až príliš nervózne, až príliš profesionálne. Ktokoľvek koho ste stretli odpovedal úsečne či rovno ignoroval otázky a odkedy vás zavreli do salóniku, nedeje sa nič. Také to ťažké, nepríjemné nič, známe i ako ticho pred búrkou. Dvere sa otvoria, vstúpi postarší, dobre oblečený muž - sir William Melville, šéf Bletchley Parku a oficiálne hlava celej Kráľovskej rozviedky, RMI. Nízky, so šedivými, riedkymi vlasmi, nevýraznými očami a celkom milým výrazom nepôsobí ako jeden z najmocnejších mužov Británie, vlastne sa tak ani príliš nespráva. Privíta vás totiž vrelým úsmevom, priateľským pozdravom a dokonca sa ospravedlní za vaše dlhé čakanie. "Slečna Matilda, Chulainn O´Macha, ak sa ešte nepoznáte." rozhodne sa dokonca zoznámiť vás navzájom, ak by to bolo potrebné. "Poďte za mnou prosím, už sme tu myslím všetci." Miestnosť do ktorej vás vedie je podobná salóniku - snáď len s ešte väčšou porciou luxusu a jednacím stolom v strede miestnosti, ktorý je však prázdny. Miesto neho vás v rohu miestnosti čaká dvojica mužov, jeden ležiaci na pohovke, druhý sediace na kresielku kúsok vedľa. Sú tam samozrejme pripravené ďalšie tri kreslá, malý stolík s čajovou súpravou a menší štós listov. "Čaj? Kávu? Či niečo silnejšie?" nechať sa obsluhovať priamym nadriadeným, šéfom celej rozviedky, je príležitosť ktorá sa naskytá raz za život, máte teda možnosť ju patrične využiť. "Len prosím žiadny tabak, spoločnosť je prísne nefajčiarska." S nápojmi či bez ste následne usadený k dvojici, ktorá po celý čas diskutuje skôr medzi sebou, príliš potichu, aby ste rozumeli. Štyri kreslá a jedna pohovka, nápoje a opäť, príjemné teplo a útulné, luxusné prostredie. Takmer ideálne prostredie na neformálne posedenie. Keby ste nesedeli s mužmi, s ktorými sedíte. "Profesor Dalgliesh, kráľovský poradca." Nič nehovoriaca funkcia, legendárne meno. Profesor Daegliesh je pokladaný za skutočný mozog rozviedky, vedúcu osobnosť a dokonca zakladateľa ktorý stráži Britániu už niečo cez 50 rokov. Starý a nemohúci - čo je i dôvod prečo leží, je to muž o ktorom sa na akadémii a celkovo, vo vašich kruhoch šíria povesti, báje a mýty. Vraj to bol práve on, kto vyvolal nepokoje v Rusku, keď to začalo upierať svoj pohľad na Indiu. Vraj to bol práve on, kto s oddielom Ghurkov prenikol do princových komnát a prinútil Jemenského cisára kapitulovať, vraj to bol práve on, kto otrávil Napoleonovi víno. Teraz, po osemdesiatke so zraneniami utŕženými v Americko-Anglickej vojne o Kanadu a v ďalších akciách už nie je schopný sám ani chodiť a odišiel do ústrania - aspoň oficiálne. Zdá sa však, že práve Bletchley sa stal jeho novým domovom a centrálou, z ktorej vysiela rozkazy. "A lorda Palmerstona vám snáď predstavovať nemusím. Určite ste ho volili." predstaví Melville s úsmevom druhého muža, popíjajúceho pravdepodobne whiskey. Henry John Temple, tretí Viscont z Palmerstonu, prezývaný jednoducho i Lord Palmerston či jednoducho "Pam." Od roku 1807 pôsobiaci vo vláde Británie, v súčastnosti už druhý krát zvolený premiérom - a to pomerne drtivo, porážajúc liberálneho oponenta Williema Gladstone. Palmerston je známy ako tvrdý, nekompromisný muž vedúci stranu Tory - stranu reakcionárov a interventov, stranu reprezentujúcu imperializmus Británie. Pod jeho vedením sa Británia stala vedúcou mocnosťou sveta, rozšírila svoje územie i moc, modernizovala armádu, rozšírila flotilu. Británia vládne, dokým je pri moci Pam, hovorí sa - a právom. Akákoľvek hrozba je riešená rázne a tvrde - i za cenu vojen a mŕtvol. Lord Palmerston je taktiež známy ako muž, ktorý nepodľahol vábeniu Východoindickej spoločnosti a dokonca s ňou vedie skrytý boj - čo mu vyslúžilo podporu más. "Páni, predstavujem vám Chulainna O´Macha, jedného z najlepších operatívcov akých máme a slečnu Matildu...uuuh, ospravedlňujem sa, vypadlo mi rodinné meno." "Konečne niekto bez rodinky." zachrapčí Dalgliesh potešene keďže, rovnako ako Shean, nemá titul ani nepochádza z obzvlášť dobrej rodiny. "Hovorí profesor obedujúci s kráľovnou..." "Žarty stranou." nenechá sa Palmerston zlákať na uvoľnenú atmosféru ktorú vytvorili Melville a Dalgliesh. "O vás dvoch vieme dosť." kývne smerom na stôl kde...dva spisy s vaším menom. "Prejdite k veci Melville, tlačí nás čas." "Rozkaz, pán premiér." Obaja dostanete do rúk spis - s menom, fotkou a informáciami, ktoré vám však Melville hovorí. "Aurora Vickery, Genevieve Francis Bellerose, Elisabeth Weiss, britský agent s krycím menom Maria. Elitná agentka, pôsobila na území Rýnskej konfederácie a špehovala pre nás ako Nemcov tak Francúzov. Predvčerom ju našli mŕtvu." na momentík sa odmlčí a nechá vás nahliadnuť do spisu - podľa fotky šlo o skutočnú krásavicu, bez šľachtických koreňov, ba naopak, šlo o pomerne chudobnú dievčinu. "Maria vystupovala s dvojitou identitou Genevieve a Elisabeth a podľa všetkého šlo o dvoj až trojitého agenta. Britániu však zásobovala informáciami ktoré sa vždy ukázali ako pravdivé, môžme teda súdiť...chceme súdiť, že celý čas pracovala primárne pre nás. Ešte týždeň dozadu poslala list, žiadala o dodatočné financie aby prenikla do, ako to nazvala, uzavretej skupiny s veľkou mocou. Poslali sme čo chcela, podľa nášho kontaktu v meste si peniaze vyzdvihla takmer okamžite. Čakali sme na správy ale...ako som hovoril, pred dvoma dňami nám bankár poslal článok oznamujúci jej smrť." Melville stíchne, hneď však nadviaže profesor. "Maria mala...citlivé informácie, ktoré ak sa dostanú do nesprávnych rúk môžu vyvolať veľké problémy. Môžu dokonca odštartovať vojnu medzi nami a Francúzskom. Potrebujeme, aby po nej niekto upratal - zbavil sa všetkého čo môže odkazovať na Britániu, zabavil dokumenty ktoré vlastnila, zničil čo sa nebude dať odviesť a to skôr, než to spravia Francúzi či Nemci. Sekundárne je potrebné zistiť, kto stál za jej zabitím, čo zistil a prečo ju odstránil. Predpokladáme totiž, že ak by to bola Francúzska rozviedka...už by sa diali veci." "Pôjdete preto do Wilhelmshavenu" ozve sa konečne premiér "a zariadite to. O´Macha, poslali by sme sa vami niekoho vhodnejšieho." na Matildu ani nepozrie "Ale operácie v Číne, Spojených štátoch a severnom Nemecku nás vyťažujú na maximum, okrem toho je Matilda zbehlá v jazykoch. Operácii velíte vy, nemalo by ísť o nič komplikované - zbavíte čo sa dá, zničíte zbytok a odstránite všetky stopy. Ak nebude hroziť nebezpečenstvo zabavte policajné spisy a skúste nájsť vinníka, podozrievame Nemeckú kontrarozviedku ktorá je podľa všetkého skôr skupinkou uniformovaných hlupákov než reálnou hrozbou. Otázky?" Dá vám možnosť spýtať sa na ďalšie veci. |
| |
 | soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro
Dorazili jsme k venkovskému sídlu, venku plískanice a drožka snad musely vymést každou kaluž co byla na cestě. Psy leželi na podlaze a pokaždé když drožka nadskočila nespokojeně sebou trhli a zamručeli. Teď už konečně stojíme otevřu dvířka a psy vyskočí jako první a postávají u drožky a rekognuskují terén. Je na nich vidět, že se jim to tu nelíbí. Upřímně se nedivím je tu na pár metrech čtverečních víc lží, neupřímnosti, sobectví, vychcanosti a sviňstva než kdekoliv na světě. Stoupnu do kaluže a trchu vody mi dírkou nateče do vnitř. "Do psí prd..." zarazím se a zbrzdím svůj vybraný slovník protože je možnost tu nazzit na vybranou společnost a nerad bych ty přizdisráče moc pohoršoval. Ani mi nedoběhne myšlenka na slušné chování a šlápnu hned do další louže. Seru na to! "Do piče!" Zamračím se a jdu dál "Hugo, Bruno deme." Psi přiběhnou a kráčíme ke vchodovým dveřím. Psy smrdí vůní mokrého psa, drogy používané indiány a oblíbené též v některých Londýnských opiových doupatech, takže mi ta vůně není vůbec nepříjemná, ale i přesto je nechám přededveřími. "Hugo, Bruno, kušš!" Psy se uvelebí vedle sebe u dveří a vyčítavě na mě hodí psí pohledy, popravdě bych snimi nejraději zůstal než se srát z touto "smetánkou". Hugo  Bruno  Jdu, ale dál a zde se usadím do polstrovaného křesla sleduji ten frkot kolem mě. Uředníci sem a tam a zase zpět pěkně ten strojek klape. To se zas někde něco posralo a úředníčci strojek mažou aby zas klapal jak má. Tak trochu tuším, že proto jsem tu i já a ta mladá fiflenka. Dívám se občas na ni a říkám si: jak se asi umí v posteli kroutit a jestli má zrzavýho i bobra. Určitě má. Zajímalo by mě co ta tu dělá. Štětka nějakýho mistního papaláše, nebo dcerunka, nebo snad uřednice... hmm to těžko. Ta tu muže tak leda leštit bambusy a nebo ještě tak podlahu. Pak si nás zavolají docela je to pro mě překvapení že de semnou do kanclu. Hmmm zajímavé věci se dějí. Šéf je jak milius hned nabízí pití. "Díky dám si kafe, a do toho irský mlíko." myslím tím samosebou Whisky, hned taky začnu vytahovat petersonku, že si u toho zakouřím. Zarazí mě však s nekuřáckou společností. Kurva co to je za manýry? To kafe mi zhořkne, nejraději bych si ho ještě osladil ještě irským cukrem, taky samosebou zas myslím whisky a k tomu bych si dal pěkně čistou. Začne představovačka a já hážu okem po místnosti, ale občas mě oko stejně sjede na kozy a prdel té buchty. Podle všeho je to teda asi zapisovatelka. Kruci občas bych ju aji zapsal he he he. Dalgliesh, dobrej borec ten si od světa zkusil, žádnej vysírka. lehce a s úctou na něj kývnu. Pak představuje Palmerstona, svini všech sviní, od hoven a krve umazenýho vepře, kterýmu kdybych mohl nasrat do huby, žeru celej týden negerský děcka s chili omáčkou a kyselým zelí a držím to v sobě týden, abych mu to pak všecko do huby pustil najednou. Prý toho jsme určitě volili. Dost kysele se zašklebím a pak i jemu pokývnu na pozdrav. Dalgliesh nahodí vtípek o rodince, a já se prostě musím pousmát a trochu šibalsky se na něj podívám, lidi jako my prostě tyhle tlačenky rádi nemáme, jen pohled který vyjádří vše bezeslov. Pak už se to na nás začne sypat. Takže průser jak hrom. Sekundárně zjistit kdo zabil tu holku, hmmm voják v mašinerii imerialistického kolosu má malou cenu, chudák holka. No co už. Pak se dostanem k tomu, že Matylda ta rajda tu vedle mě mi má být co???? To je jako vážně? Tohle to pometlo mi má být oporou v Wilhelmshavenu v docích a chudinských čtvrtích??? No kurva! Prvně poněkud užasle, zmateně a s nelibostí pohlédnu na Matyldu a pak už jen zoufale na šéfa. To už na tom musí Británie být hodně zle když mi dává k ruce toto. "No snad bude k užitku a nebude překážet. Co se týče otázek: Tak patrně odjezd ideálně hned, ať nevychladne stopa, podrobné informace čeho se chytit dostaneme ve složce a prostudujeme cestou, spojka v Německu, kde a jak ji poznáme, patrně je taky uvedeno ve složce k případu. Nějaké nezvyklé události či okolnosti kolem toho proč to dělá tento případ výjmečným, že jste tu všichni? něco speciálního co by mohlo pomoci? " Vzhled: Popsal by ho někdo jako snad drsnou krásu Bulteriéra. Je to Ir takže ježaté zrzavo tmavěhnědé vlasy, hnědočerný plnovous, obličej lehce pihovatý a lehké zakřivení nosu a slabě táhnoucí se jen nepatrně viditelná jizva naznačuje, že nos byl dříve patrně zlomen. V puse se mu snad vždy povaluje dýmka od irského výrobce Peterson. Statné podsadité tělo vtěsnané do poměrně úhledného saka tmavé barvy připomíná pouličního rváče který se rozhodl dělat ochranku v lepším bordelu. |
| |
 | soukromá zpráva od (Milostslečna) Matilda pro Nadmíru podivuhodný střet, jenž za své brzy vzal Přijimací salonek Byla usazena vskutku pohodlně na šarlatově polstrovaném sofa stylu francouzského. Vzpřímenému posedu jejímu nemohl by vytknouti nic ni učitel etických mravů. Její rety ráčily se přibližovati k čajovému šálku právě v onu chvíli, kdy se do místnosti této uráčil vejíti onen podivuhodný muž. Spatřila ho tehdy prve a nadmíru se udivila zjevu nepříliš vábivému a jaksi znepokojivému. Prazvláštním odérem byl doprovázen jeho příchod. Jako by snad smrad zapařené srsti zvířecí či konírny se od něho zdvíhal a dosahoval až k vybranému nosánku slečny Matildy. Matilda, jenž udivena velmi ještě stále hleděla na ten zjev podivný a nečekaně se objevivší, byla stále ještě ladné růžovoučké rty špulíce, byť už dávno čajový šálek byl od jejich úst vzdálen. Aby uklidnila sobě, zhluboka se nadechnouc, odložila šálek na stoleček a pozdravila zřetelně, byť jaksi zdrženlivým a úsečným ten pozdrav se jevil. Takováto osoba, byť oděna do oděvu rádoby slušného, přivádí mne v znepokojení, pomyslela si, ó jak zlé časy nastaly, když naše tajná společnost, která hájivše nejvyšší zájmy našeho impéria, musí ve svých řadách zaměstnávati i takovouto irskou sebranku třídy dělné?! Jakési přístavní námořníky či pouliční zápasníky, kteří si snad myslí, že ošuntělý oděv skryje kořeny nízké ze kterých pochází. Co může tu jen dělat takový muž!? Nanejvýš zjevné znepokojení slečny Matildy před panem Dalglishem, Pelmerstonem a O Machou S očima radostně rozzářenýma hleděla slečna Matilda na Pana Pelmersona, toho skvělého muže, který zasloužil se mnohými svými skutky o rozkvět impéria. Hrdost veliká dosedla na její na hruď a hlubokým nádechem se vzedmula, takže v jednom ukvapeném výdechu pravila: Je mi ctí, že Vás poznávám, pane Pelmerstone... Avšak s dalšími slovy, úsměv ze rtů slečny Matildy rychle vyprchával. Nehoráznost! oči vytřeštíce neodvažovala se ni nadechnout, jak přijdu k tomu, že žena mé úrovně má spolupracovat s takovýmto výkvětem špinavého irského podsvětí. Jak přijde k tomu, žena mých kvalit? Nevědí snad, že jsem prošla kursem výcvikovým s nejvyšší možnou procentuální úspěšností, že složila jsem zkoušky záludné, přemohla nástrahy a pasti, jenž pod nohy mi házela společnost ryze mužská ve které musela jsem se naučit pohybovati? Žena jako já! Žena s geniálním mozkem svého otce a vybraným chováním urozené matky, jenž vyniká nad muži v oborech vědy technické, mechanické a různých methodách disciplíny fysické. Ó jistě, co jiného jest pro mne spolupráce s O Machou, než jen další zkouška pevnosti charakteru a kvalit, kterých si doposavad nebyli ráčili tito pánové všimnouti? Avšak jsem rozhodnuta vytrvati, neb jednou, jak věřím, přijde můj čas a mé kvality budou doceněny. Muž O Machova ražení, jak soudím, jistě má své nepopiratelné zkušenosti, byť z přirozenosti odpudivým se mi jeví. Vydržím však, ach vydržím tu jeho smrdutou společnost, vždyť co jiného zbývá ženě, jenž dala se na dráhu poněkud mužskou? Nepohodlí i osobní nesymphatie musí jíti stranou. Nadarmo se rmoutit. Jemně si odkašlaje: Víměť pouze, že mord učiněný na nebohé slečně Marii má s pravděpodobností poměrně velikou, na svědomí německá kontrarozvědka. Listovala oním spisem s blahosklonně sklopenou hlavou a občas jaksi zamyšleně pomlaskla, inu vidím, že ještě mnohé si musíme prostudovat. Oprášiti nutné bude především němčinu. S touto větou významně pohlédla na O Machu. Snad napadá mne jen, zda by nás pánové nemohli o tom zpraviti, bude-li nás ve Wilhelmshavenu kontaktovati spojka či máme-li mi někoho sami kontaktovati. Či existuje-li nějaká osoba přes kterou kontaktování můžeme býti, a popřípadě zprávy důležitosti neodkladné posílati. Slečna Matilda si opět tak zvláštně pomlaskla mezi větami a děla k tomu dále: Předpokládám též, že budeme opatřeni výbavou nutnou, mezi kterou přichází mi v tuto chvíli na mysl kupříkladu falešné doklady a identita bod kterou máme se pohybovati. V tu chvíli se odmlčela. Pouze to nemohu arci pochopiti, proč pod mužem jako O Macha na tomto úkolu musím se podíleti To však nahlas sobě říci nedovolila, neboť vychováním to byla žena pořádná a řádná. Vzhled: Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Bletchley Park "Špeciálneho?" trošku posmešne sa spýta lord Pam. "Hrozí tu vypuknutie konfliktu, čo iného by tam malo byť?!" "Nič doplňujúce, obávam sa." trošku miernejšie začne Melville, je však prerušený profesorom. "Ledaže...moje informácie naznačujú, že vo Wilhelmshavene sa nachádza...starý priateľ. Tieto veci, vážení, sú mimo záznam." trošku sa pousmeje, s výrazom pamätníka spomínajúceho na vzrušujúcu mladosť. "Muž z akademických kruhov, či to predstierajúci. Tituluje sa ako Professor, prezývka pod ktorou ho poznám. Skutočné meno či čokoľvek ďalšie...neznáme." na moment sa odmlčí, zdá sa zvažujúc. "Dajte si naňho pozor. Veľmi nebezpečný i mocný muž. Netvrdím, že je zapletený do vraždy sličnej Aurory no...človek nikdy nevie." "Čo sa týka kontaktov" nadviaže opäť Melville, odpovedajúc na otázky vás oboch "nejaké informácie vám poskytnem hneď teraz, zbytok v zložke. Financie na cestu dostanete, inú výbavu si preberiete v samotnom meste, ak bude potrebná...prosím vás" pohľad uprie na Sheana "nesnažte sa pašovať do Wilhelmshavenu žiadne zbrane, výbušniny či čokoľvek podobné. Všetko bude na mieste a my nechceme problémy. Takže, idem pripraviť zložky-" "Správy od Marie však nedostanete." pomerne surovo ho preruší Palmerstone "Ide o veci národnej bezpečnosti a tie nepatria do rúk nikomu mimo najvyššie kruhy. To čo naši experti uznali za dôležité a relevantné máte v jej zložke." ""Beztak si nemyslím, že by vás počty franko-nemeckých lodí v prístavoch zaujímali." plynule nadviaže riaditeľ, napriek káravému pohľadu od premiéra. "To bude všetko, idem po tie zložky. Prosím, až po vás slečna." Melville vás oboch vyprovodí zo salónika, máte tudíž poslednú možnosť prezrieť si premiéra Palmerstona a legendu rozviedky Daeglisha - teda, poslednú v blízkej dobe. Dotaz milostivej Matildy o nemeckej kontrarozviedke tak ostáva nezodpovedaný - dvere sa zabuchnú, ste opäť usadení a váš nadriadený sa pustí do reči. "V skratke čo sa týka kontaktov vo Wilhelmshavene...Bernd Weber, prezývka Banker. Je to...nuž, vedúci súkromnej banky, adresu budete mať v spisoch. Pokiaľ budete potrebovať financie, stavíte sa za ním...i keď myslím, že dostávate dosť. Ďalej...skutočné meno neznáme, krycie meno India, prezývka Padmavati. Je to..." hodí kradmý pohľad na Matildu, s troškou ospravedlňujúceho sa úsmevu k tomu "...prostitútka, s jej hľadaním to asi bude ťažšie, no mohla byť mať zaujímavé informácie o nižších vrstvách a mestskom podsvetí. Prosím pozor...nie je to dôveryhodný človek a preto jej sami nevyzraďte nič. Motiváciou sú pre ňu peniaze. Ďalšie, menšie kontakty vám poskytne Weber, rovnako uňho žiadajte výstroj či výzbroj, ak to bude nezbytné." odmlčí sa, vyčká na prípadné dotazy. "Od vás potrebujem tri mená, tri od každého, pripravíme falošné pasy, ideálne teda i s identitou aby sme to vedeli patrične pripraviť a vymyslieť relevantnú históriu. Vyzdvihnete si ich v prístave." Opäť krátka odmlka, opäť kradmý pohľad skôr Matildiným smerom. "Nemusím pripomínať, že ste v utajení...a že vaše akcie nesmú byť nejak spojené s Impériom. Velenie akcie má pán O´Macha, zodpovednosť za úspech či neúspech teda leží na ňom. Zbytočne neriskujte...nechceme o vás prísť ako o Máriu." dostáva svojej povesti dobráka keď o vás prejavuje toľkú starostlivosť. "Ale aby sme to nenaťahovali, identity prosím. Drožka príde asi o hodinu, sú tu pripravené listy a brká, máte možnosť napísať rodine ak potrebujete. Niekto vás už doprovodí...Boh s vami." |
| |
| soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro Venkovské sídlo část II. V klidu sedím a popíjím kafe s kořalkou vyslechnu afektovaný projev Matildy, trochu mě to zarazí. Pravděpodobně protěžovaný spratek a nebo na druhou stranu jen nováček co se chce blýsknout. Což pravda v této špinavé mužské profesy má žena jistě hodně těžké. No dám ji šanci a uvidíme. Pak promluví Palmerson a vlastně k němu cítím to samé co vždy když otevře tu svoji smradlavou konzervativní tlamu. Jen hnus a opovržení. Ještě se přiblble usměje úplně mě cuká noha abych mu vykopl ty jeho shnilé prasečí zuby. Zlostně se na něj jen ušklíbnu a pomyslím si. "Jasně, že speciálního ty pičo blbá. Pokaždy když někam strčíš ten svůj rypák je z toho průser, kterej smrdí konfliktem a vždy mi to bylo předáváno jen vedení. Proč se do tohoto, ale montuješ osobně mi není jasné. To zas něco pokurvil víc jak obvykle co? Mrdko!" Všechno se ve mě vaří, ale Melville a profesor to zahrají do autu a já poslouchám co říkají a Palmersona už jen znechuceně přehlížím jako by ani v místnosti nebyl. Informace, informace valí se na mě a já si to ukládám do komůrek v mozku. Když odcházíme ze salonku srdčným pokývnutím se rozloučím z Dalglieshem na Palmersona opět ani nepohlédnu. Tili pustím do dveří jako první jako irský gentleman. Pak už s Melvilem probíráme podrobnosti. Mezi tím však ještě podám Tily ruku a pevně ji stisknu jak bych ji stisknul parťákovy. A irským přízvukem řeknu. "Tož Tily vítaj na palubě snad to spolem neak zvládneme. Asi nás do toho trochu hodily nohama napřed, ale myslím, že sa chytneš. Je to hnusná, špinavá, mužská profese a budeš to mít asi těžké. Doufám, že tě na akademii naučili aspoň trochu vrtět zadkem, protože ať je to hnusné to bude jedna z tvých nejsilnější zbraní. Holt chlapy jsou chlapy a rádi sa podívají na pěknou koc a to sa pak z nich tahajú snadňéš rozumy. Podle papírů si aj šikovná to sa bude hodit. Len do ničeho sa nevrhaj po hlavě, ale co ti budu říkat určitě nechceš dopadnout jako chuděra Aurora." Ještě na ni smířlivě pokývnu a dodám "No aby bylo jasno, jsem zastáncem ženské emancipace a myslím, že je dobře že si tu, ale co mě sere a co jen tak nezkousnu jsou rozmazlení fracci z vyšší třídy co si myslí, že jim do krve hned od malička napumpovali i právo vládnout a mít patent na rozum. Takže prosím se pokus ten afektovaný výraz v mé společnosti omezit na minimum. Jinač když tě bude něco srát na rovinu s tím ven, přeci jen jsme parťáci a i když tomu budu velet rád si vyslechnu tvůj názor na věc. Jen prosím s těma závěrama se drž u zemi a nesnaž se všechno odhalit hned po pár informacích jak s tou rozvědkou. Tož to je asi šecko... jinač jmenuju se Chulain, ale Angláni a parťáci mi stejnak všichni řikaj Šón asi jak každýmu irčanovi." pak se vrhnu na vyplňování papírů. 1 alterego (hlavní) Shean Ferguson: Věk 32 občan VB Irský nacionalista, člen separatistické skupiny Óglaigh na hÉireann bojující za svobodné irsko bez Britů Římský katolík Pocházející z Dublinu, drobný živnostník, (zámečník) Vypracoval se na šéfa jedné z buněk ONHE v německu z důvodu nákupu a pašování zbraní do Irska. 2 alterego John Scofield věk 41 Občan USA Protestant luterán menší průmyslník z okolí Bostonu továrna na moderní zbraně a začíná se zařizovat i na výrobu aut. V Německu z důvodu najití zakázek a směny technologií pro jeho továrnu. Manželka (tu muže případně delat Tili) 3 alterego Joachim van der Eyk Věk 35 Občan Jižní Afriky (patrně kolonie holandska) Kalvinista Matka emigrantka z Irska otec místní kolonista. Majitel farmy. Joachim zastupuje firmu Anderson & Kugler provozovatel diamantových dolů a on je obchodní zástupce, jenž se snaží najít odbyt pro horší diamanty jenže se nehodí na šperky, ale do průmyslu právě v Německu. Vypíšu rychle svá alterega a pak už jsem připraven prohlídnout si pečlive složky a vydát se na cestu.............. |
| |
| soukromá zpráva od Edgar Marten pro Tancování kolem horké kaše ,,Co mám tušit? ..." Tahle prostá a zprvu jednoduchá otázka má v sobě tolik vyčůranosti a průhlednosti, že to snad je i na normálního člověka moc. Chápu, že většina můžu je pro ni snadno zpracovatelná, zaujme je svou nevinností, šarmem, výstřihem, či svými kukadli, ale já jsem zde z poněkud jiného důvodu a tyhle tanečky začínají být zajímavé. Je očividné, že jsem nalezl toho, koho jsem potřeboval, protože kdyby to nebyl ten někdo už dávno by se urazil, odešel, omluvil a další tyto podobné věci. Tolik k mému jednoduchému průzkumu. Dále to však mělo konečně zajímavý spát. ,,O opeře jsem už slyšel, ale máte zde i nějaké výjimečné památky, ano? Nu, přeci veškerý čas nemohu dělat nezajímavé věci. Rád přijmu Vaši nabídku a budu rád, když mě zde trochu provedete." Její nabídka je pro mne lákavá, navíc to může mít další zajímavé důsledky. Třeba takové, že mě chce vidět kam jdu, s kým se bavím a podobně. Nakonec, povinnosti mohou počkat a mě tato hra velice baví. ,,A kde je sakra ta pokojská? Rád bych se zde, u nové chůvy, ubytoval!" |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Park "Isteže" prisvedčí doktor "pošlem správu, ak niečo objavím. Prípadne, ak pôjdete okolo lazaretu môžete sa staviť. Neviem či sa pán Fuchs a nešťastne zosnulá poznali...ale v takto malom meste sa pozná každí s každým, nemyslíte?" dodá s úsmevom a vráti sa k práci - opatrnej snahe preniesť telo na káru ktorú dotlačila dvojica strážnikov. "Možno práve lavínu mesto potrebuje." zašomre ešte Ziegler, no nerozvádza to ďalej, miesto toho prehľadávať kapsy, až nakoniec vytiahne trošku pokrčenú a špinavú mapu. "Takže...Mitternacht, tu." zabodne prst do štvrte Alt Heppens, kúsok od radnice. "Siebethsburg...štvrť...Sengewarden, kozy." mrmle si zatiaľ čo sa snaží písať malou ceruzkou, zatiaľ čo sa venuješ strážnikom. "É, fakt veľká, ha, pozrite" ukáže na svoju nohu, snáď dva krát takú čo máš ty "a bolo to ešte väčšie...proste veľké." pokrčí zas ramenami, akoby to bolo dostatočne vysvetľujúce. "Jasne, stretnutie s tetou zariadim, poteší sa." ozve sa medzitým Stephan, reagujúc následne i na ďalší dotaz. "Hen, hen, hen sú ďalšie, veľmi podobné." ukáže Stephan. "Myslím, že ho vzal niekde tu. Nemal kladivo, alebo sa mu možno rozbilo? Bol pripravený dostatočne...hej, prehľadajte to tu ešte, nejaké zbytky po kladive." nakáže strážnikom. A zrejme má pravdu - kameň je skutočne obyčajný kameň, akých sa v okolí nachádza niekoľko, aspoň čo dokážeš z prvého momentu určiť. Tvoj parťák medzitým sám prechádza kroviny okolo a hľadá ďalšie stopy, zdá sa však, že neúspešne. "Jedna stopa v bahne, žiadne koľaje od káry, vozíku...preniesol tu telo ženskej a ešte koziu hlavu, nepozorovane." nevieš či je v jeho hlase nepokoj, prekvapenie či dokonca obdiv. "Nepáči sa mi to." zhrnie ti svoje pocity v jednej vete, keď vzdá hľadanie a postaví sa vedľa teba. "Nepáči." zopakuje navyše, keď mu oznámiš čo ho čaká. "Stretneme sa teda na stanici...ja idem rovno obehnúť nejaké byty." zachová si však profesionalitu. "Ak by si šla do Mitternachu tak myslím začínajú až k večeru. Ale buď tak dobrá a počkaj s tým na mňa, príležitosť otravovať smotánku je vzácna." venuje ti úškrn a vydá sa smerom Siebethsburg, už zjavne zmierený so stavom svojho oblečenia. Ty sa medzitým vrátiš, nasledovaná zakrytou káričkou a doktorom ktorý ti taktiež venuje rozlúčkový úsmev. Drožka napriek všetkým očakávaniam počkala - je pravda, že v tomto čase je vonku len málokto. "Kam to bude, milostivá?" |
| |
| soukromá zpráva od (Milostslečna) Matilda pro Nespatřila do té doby muže tak divého a rustikálního. Na první pohled byl pro ni jako ztělesnění nočních mur a nejtemnějších chmur. Svým ji nepříjemným zjevem evokoval neznaboha a padoucha z gotického románu či pracovníka oddělení lobotomie soukromého sanatoria pro duševně choré. Ovšem celý tento neblahý první dojem byl ještě podtrhnut výrazivem a chováním toho podivníka. Och! Irsk ý barbar v obleku! Na to měly by se státi fronty jak na opičku tancující na ramenní indického rádži ve fraku! Tak hovořím a myslím, pane O‘Macho, jak jsem byla vychována. Respektujte tedy mé způsoby stejně, jako já respektovati se ráčím já ty vaše, pravila upjatě, v naší spolupráci, kterážto jest teprve na samotném prvopočátku bude nutno vzdáti se zhýčkanosti i předsudkův společenských. Vždyť nepopiratelně koneckonců i před tváří boží rovni jsme si. Během tvrdého výcviku jenž se s ničím nezadal s výcvikem jiných agentů seznámila jsem se samozřejmě s tím, jakým způsobem je možno rozuměti a ovládati žargon chudších vrstev, nemusíte se tedy o mne v tomto ohledu obávati. Až přijde chvíle k tomu příhodná nebudu váhati v použití svých znalostí druhu tohoto. Povšimnul jste si skutečně správně, že mé skutečné kvality však spočívají v poznání hlubšího vědeckého rázu. Náhle však , odvrátitv se od něj a odcházeje , takže nebyl již schopen spatřiv její tvář, sehnula koutky úst dol a znechuceně se zachmuřila. Holomek ! Myslí si, že se mnou bude jednati jako s nějakou pouliční rozhoďnožkou?! Toť jaktěživ trpěti nebudu! Nyní však nastal čas řádně promysleti a připraviti se na náš úkol. Smím-li se zeptat, kde jste pane O Macho ubytován? Bude zapotřebí prodebatovati plány, prostudovati složky a vypravit se, aby v co nejkratší době mohli jsme s naším úkolem započít. 1.Anne-Marie von Ludwig -Pruská šlechtična pocházející z nepříliš významného rodu. -Vdova -bezdětná -Zájem o vědu a výzkum 2.Sarah Scotfieldová -Manželka Johna Scotfielda 3.Anastázia Fjoforovna - majitelka sítě koloniálů a luxusního nevěstince cestující za obchody -Země původu Rusko -bezdětná - Vdova |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Cestovanie "Fchuu..." zafučí opäť postarší pán a v kajute sa, už tradične, rozloží nepríjemný smrad. Čert to ber, takúto smolu - trajekt na ktorý vás posadili je jednoducho neprístojne prepchatý a rozviedka, ktovie prečo, nezaplatila za prvú triedu či samostatnú kajutu, takže ste nútený ju zdieľať so skupinkou ďalších ľudí rôzneho veku, pohlavia a hygienických návykov. Ani von, na vzduch sa nedá vyjsť, keďže nad kanálom práve zúri búrka tak silná, že vedľa sediaci severan nadáva na skurvený ragnarök. Vetry vypúšťajúci dedek však ani len nieje tým najhorším s čím sa potýkate - túto rolu bez pochýb zastáva panička sediaca priamo vedľa Sheana. Striedavo zelená ako jej je zle a červená ako zúri a preklína všetko a všetkých bez rozdielu, akoby ste vy, jej spolucestujúci, boli zodpovedný za nešťastie ju doprevádzajúce, sa už ani len nesnaží držať si formu. Dva krát sa suverénne pozvracala, raz Sheanovi priamo na boty, druhý krát si to odniesla jej štýlová taška. "U všetkých svätých, toľko ľudí, kúska slušnosti nemajú, že by priestor dopriali keď vidia že to potrebné je..." "Vrr! Raf! Raf!" pritaká jej navyše pes, akási malá a zúrivá módna ozdoba s obojkom vykladaným falošným striebrom, ktorá privádza Írove čokly do nepríčetnosti a prenikavým štekotom mučí sluchové bubienky všetkým cestujúcim - pravdepodobne nielen vašej kajuty. "Dávajte si na to hlúpe zviera pozor, vážený pane!" osočí sa navyše ženština hneď, čo sa v nestrážený moment Bruno postaví a začne zúrivú beštiu očuchávať - ktovie či zo zvedavosti, alebo s vražedným chtíčom plniac zbožné no tiché priania všetkých naokolo. Našťastie, či nanešťastie, je však rýchlo ukľudnený a čoskoro tak ďalej pokojne spí pri pánových nohách. Peklo tak pokračuje a ešte hojnú chvíľku potrvá, ak bábu netrafí smrť a deda neroztrhnú plyny. Pritom cesta vlakom bola tak príjemná... Tam sa rozviedka ukázala ako dobrý patrón, zabezpečiac vám súkromné kupé a pomerný luxus - opäť nechýbal barový pult, cigára, pokoj. Bol tak čas prezrieť si falošné doklady ktoré vám vydali, rovnako ako dokumenty k zaujímavým osobám. Dalo sa pozhovárať, dalo sa pospať, len psi museli byť umiestnené v špeciálnom vagóne - no to minimálne slečne Matilde určite nevadilo. "Pristávame!" radostne zvolá akýsi mladík, už napohľad sympatický a milý. Alebo to len prináša tak radostné správy, že bez ohľadu na jeho zovňajšok, javí sa nanajvýš príjemne? Tak či onak, má pravdu, trajekt sa blíži k prístavu - no pre vás to neznamená čas osláv, ide totiž len o prestupnú stanicu. Stanicu Heligoland, takmer-oficiálne centrum pašerákov, Tortuga Európy. Britské územie vzdialené približne tri či štyri hodiny plavby loďou od pobrežia Nemecka - od Wilhelmshavenu či konkurečnému Bremerhavenu, ktorý vás však nezaujíma. Stanica je nepríliš reprezentatívne miesto ktoré spadá pod vládu v Londýne len neoficiálne - áno, kotvia tu Britské lode a nachádza sa tu i malá posádka vojakov, no niektoré zákony...sú jednoducho ignorované, v záujme koruny a obchodu. Heligoland je tak prekladnou stanicou pri pašovaní tovaru rovnako ako obchodným centrom kde sa stretávajú kupci z Hanzy, Británie, Dánska, Nizozemska a Pruska. Vskutku nádherná zmeska všemožných ľudí, zastupujúcich vzorku na celej škále legálnosti podnikania. Máte približne hodinu, kým odchádza ďalší trajekt, tentokrát už priamo do Wilhelmshavenu. Pasy sú vybavené, lístky taktiež, neostáva nič len čakať - k čomu pomôže neďaleká krčma, ak sa pre ňu rozhodnete. Naskytá sa však aspoň troška času, pre prípadné spoznávacie rozhovory. |
| |
| soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro
Po příjemném cestování starou dobrou parní železnicí přišla plavba trajektem. Pokaždé když si chlap pořádně zasere musím se v duchu pořádně smát. Ne že bych si liboval ve smradu co "větroň" (tak jsem si ho pracovně pojmenoval) vypustí, ale proto, že tím šikanuje i tu pindu (pracovní pojmenování se mění velmi rychle podle jejího dalšího výstupu), která sedí vedle mě. Džjó - kurva ten se do toho teď opřel, ten snad žral cikánský děcka zamotaný do staré hnijící hadry. Ženská zas lamentuje. Dobře té svini tak, v duchu se bavím až do chvíle než se opře do Bruna. A kurva dost. Zaskřípám zuby a zbrunátním mám co dělat abych té pindě jednu nenatáhl. Přesto však klidným byť rázným hlasem, abych celou situaci nevyostřil víc a Hugo a Bruno prostě nenadělali z Pindy a jejího smetáka sekanou, se opřu do ženské. "Paní prosím vás, mohla by jste být tak laskava a konečně zavřít hubu? A ještě jednou nazvete mého psa "hlúpe zviera" po té co ten váš smeták tu všechny otravuje a moje psy provokuje, dám těm mým hloupím zvířatům volno ať si tu udělají pořádek samy a to nejen v rámci psí hierarchie, ale též uklidní i nervozní paničku." Pak se na ni zle zašklebím. "Takže ještě slovo ženská!" Z mého tonu i výrazu, ženské musí být jasné, že to myslím smrtelně vážně a popravdě se na to těším. Ani by to nebyla velká mela Hugo nebo Bruno by jen cvakl a trhl hlavou a byl by klid. Naštěstí celou situaci zklidní přátelský hlas mladíka ohlašující užasnou novinu. Už se těším jak vypadnu ze zaprděného a hlučného prostoru. Čtyřnohý společníci se proplétají semnou ven je jim to asi tak příjemné jako mě, možná trpěli snad ještě víc, ale zas nemuseli poslouchat ty žvásty pindy. Zamířím rovnu do baru tam se mi bude čekat nejlépe. Psy se opět uvelebí pod stolem tudíž se za stolu o čtyřech místech stane dvojmístný. Akorát tak na pokec s novou kolegyní. "Hrozná cesta co?" Zapálím si dýmku a objednám dva koňaky, z nichž jeden postavím před Tili. "Tak kolegyně na úspěch mise a na zdraví tedy ať nám slouží i po dokončení úkolu. Jak se těšíš na první akci? A odkud vlastně pocházíš? Rodina nějací sourozeni a tak?" |
| |
| soukromá zpráva od (Milostslečna) Matilda pro Heligoland Jak odporné a zpustlé... Pomyslela si Matilda, když spatřila překladiště, kde je trajekt vyložil. Všechno se však zdálo být lepší než dlít další dlouhé minuty ve společnosti té neotesané lůzy. Ještě teď se Matilda třese, když si vzpomene na strastiplnou cestu ve společnosti těch nechutných a smrdutých lidí. Nevěděla zda náhodou nemá O Machu považovat za jednoho z nich. Povšimla si, že se takovému prostředí dokáže přizpůsobit rychleji než ona. Jistě je to tím, že on sám pochází z nuzných podmínek.... Shledáváte skutečně vhodným odebrat se během našeho čekání na takové místo? Zeptala se jej zatímco si nedůvěřivě měřila putyku. Vzhledem k tomu, že jsme poslední hodiny strávili v tak stísněném prostoru...nebylo by snad lepším nápadem učinit si malou procházku na čerstvém vzduchu? Pane O..Ma... Ani nestačila doříci svou myšlenku, protože OMacha tou dobou už bral za kliku... Usadila se zedy naproti němu. Co jiného jí zbývalo? Nikterak potěšena prostředím ve kterém se ocitli. Nebylo by přeci jen vhodnější načerpat síly na čerstvém vzduchu.... Zaraženě hleděla na alkohol, který se před ní objevil na stole. Pít v tak brzkou hodinu alkoholické nápoje je zdraví ohrožující... zamračila se a pohlédl ana něj přes desku stolu. Odkudsi z rukávu vytáhla bílý kapesníček a přitiskla si jej k ústům. Látka byla cítit po dámském parfému. Zdála se být zaraženě, když se ji zeptal na rodinu a původ. Jsem udivena tím, že jste o mne nedostal žádné podrobnosti. O mé rodině jste jistě slyšel. Můj otec je známým průmyslníkem a proslulým vzduchoplavcem - Rufus Burke. Zhluboka se nadechla a přistrčila ke chřípí nosánku skleničku s koňakem. Nabrala pak trošku tekutiny snad na špičku nosu nebo v ní jen smočila rty a rychle ji od sebe vzdálila. Musím říci, že jsem plna očekávání. Samozřejmě jsem si vědoma, že realita bude jiná než teoretická příprava, kterou jsem absolvovala během výcviku. Kupodivu se usmála. Pod svýma nohama Matilda cítila huňaté teplé tělíčko jednoho z O Machových psů. Společnost těchto zvířat jí byla většinu cesty převážně nepříjemná. Zaprvé smrděli. Dále také dělali zbytečný hluk ..co však bylo skutečně nejhorší...bylo jejich ustavičné slintání. Své sliny si psi zvykli otírat doo jejich sukní nebo bot. A i přes její důrazné protesty si je O Macha odmítl v tomto směru podřídit. Jako by tomu muži ostudné chování jeho zvěrstva činilo jakousi potutelnou radost. Jak si myslíte, že by bylo vhodné se zachovat jakmile se ocitneme ve Wilhelmshavenu? Nejspíše bychom si měli najít nějaké útočiště. Pronajmeme si snad část domu? Pokoj? Nebo se ubytujeme v hotelu? |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Park Kvapně nasednu do drožky a s hlasitým výdechem se opřu o zadní stěnu vozu. "Zpět na stanici, prosím." Dám pokyn vozkovi. Jsem opravdu vděčná, že tu i přes nepřízeň počasí počkal. Cestou si ještě několikrát projdu své poznámky. Míst, které bude nutné navštívit je ažaž. Na podrobné zkoumání by byla potřeba nejméně šestičlenná skupina, jenže to si, žel, nemůžeme dovolit. Takhle se budeme muset spolehnout se Stephanem jen sami na sebe a doufat, že si našeho slídění tak rychle nevšimnou. U místa činu bylo však až příliš mnoho lidí na to, abych mohla doufat, že se veškeré podrobnosti nedostanou na světlo světa. Šeptanda v tomhle případě fungovala vždy dokonale, nezřídkakdy měla kdejaká pouliční drbna více informací než samotní ochránci zákona. A stále tu byl rozdělaný případ s obrazy. Minimálně si proklepnu Hanse, zda se mu podařilo něco dostat z té prostitutky. I ta druhá by už možná mohla přijít k sobě, zatím je tu jediným možným svědkem, pokud se náš pachatel neproducíroval na očích v obydlené čtvrti u parku. Po příjezdu na stanici se jen krátce rozloučím s drožkařem a dám mu do ruky přiměřené spropitné. Chvátám co nejrychleji dovnitř, abych pokud možno donesla veškerý zabavený materiál v co nejlepším stavu. Vlhkost, nedej bože déšť, by mohl většinu organických složek kontaminovat, nebo úplně zničit. "Je tu někde Hans?" zeptám se posléze a sama se poohlédnu po místnosti. Než se vydám na kozí farmu, ráda bych věděla, jak dopadlo jeho vyšetřování. Zároveň musím ještě zjistit, jestli se někdo už postaral o holku v lazaretu... |
| |
| soukromá zpráva od Der Professor pro 5. 9. 1859, 9 hodín ráno Wenzel O záhrady starého sídla sa dávno starala horda záhradníkov, vysádzali pestrofarebné kvetiny, zastrihávali malý labyrint, skrášľovali jazierko. Teraz však tá horda záhradníkov niekam zmizla a Wenzel sám záhradu nezvláda - a tak to aj vyzerá. Stále však z neho nádherný výhľad na okolie a to vďaka chytrosti staviteľov, ktorí predpokladali zväčšenie mesta. Záhrady a množstvo okien totižto nesmeruje k mestu, ale k malebnej krajinke na druhej strane. Kým mi Wenzel ohlási, čo vie, pomaly prežúvam, popíjam čaj, zdá sa, že ho ignorujem, ale premýšľam nad každým jeho slovom. Zaujímavé, pomyslím si pri poslednom súste. Utriem si ústa a venujem už iba svojmu čaju. India je prekrásna, párkrát som ju aj navštívil. Nikdy to však nedopadlo dobre, akákoľvek snaha preniknúť do Britského impéria sa na dlhý čas zmrazila kvôli tomu prekliatemu... Zatnem pravú ruku v päsť, otrávene sa zapozerám na zoschnutý rad ruží, akoby boli dôvodom všetkého môjho trápenia. Nenechám sa ovládať citmi, ale tento chlapík ma stál celý majetok. A trvalo dlho, kým som sa vrátil na scénu. Ah, naspäť k práci. "Veľmi dobrý nápad, Wenzel," poviem ako si pofúkam čajík. I keď som na to pomyslel skôr, ten chlapík odvádza dobrú prácu, menšiu pochvalu by si zaslúžil. Veď u mňa pracuje desaťročia. "Aj tak urobíme. Pozveme pána náčelníka na čaj?" Uškrniem sa na neho. Veď mňa už pozná, ako milé starého pána, na ktorého nikdy nepadol tieň podozrenia. Náčelník je hlupák, ale nikoho nesmieť podceňovať. "Predtým to však navrhnúť tomu mladíkovi. Možnože sa dostane do závratných výšok. Pozrite na chudáka von Wittmunda, už by sa mu hodil dôchodok." Vstanem, nechám prázdnu šálku aj tanier na stole. "Neprestávajte ich pozorovať. Chcem informácie tak často, ako sa dá. Nespúšťajte oči z miesta činu, z polície, zistite mi ešte niečo o tej agentke. Ako viem, tak klebetila s Francúzmi, Prusmi a aj Britmi. A páni veľvyslanci, ktorí vďačia za svoje miesta mne, mi ešte nič neoznámili. Konajte však diskrétne. Tá ženská nás môže stáť veľa." Pomaly odídem dnu do tichého sídla. Ako zakaždým, aj teraz vojdem do svojej knižnice. Sadnem si pred obraz a prezerám si ho, hľadám nejakú odpoveď. V hlave mi dookola hrá tá báseň. Tie kódy... čo to znamená? Musím na to niekoho nájsť. "Wenzel!" zakričím až zatiahnem za povraz, ktorý rozoznie zvonček dole v priestoroch pre sluhov. Až sa zjaví, pridám mu ešte jeden príkaz. "Nájdite niekoho, kto rozlúšti ten prekliaty kód na obraze, nedáva mi spať. A o druhej brandy." Po prepustení sa ešte chvíľku zapozerám na obraz a potom vyjdem do záhrad na krátku prechádzku. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Cestovanie Posedenie v krčme netrvá, na Matildino štastie, príliš dlho. Čas strávený v spoločnosti Heligolandskej chátry - zlodejov, pašerákov, prostitútok a ďalšej svoloči vám obom utečie príjemne rýchlo a čoskoro už sedíte v ďalšom trajekte - tentokrát sú podmienky v podpalubí príjemnejšie, podarí sa vám totiž uchmatnúť si menej vyťaženú kabínku, za podmienky že o jej náklade - krabiciach indického ópia - ani nemuknete. Nieže by ste niečo mohli napráskať - každí predsa vie, čo je pravý účel Heligolandu a s akým nákladom odtiaľ vyrážajú lode smer Nemecko. Plavba však stále nie je príliš príjemná, keďže vlny malým trajektom pomerne hádžu a neraz sa musíte pevne držať, aby ste sa vyhli zraneniam. Po západe slnka, už skutočne k večeru pristávate, vo Wilhelmshavene. Pasová kontrola je obzvlášť bezproblémová - je prakticky jedno ktorý z dokladov ukáže Matilda, keďže tú nikto vzhľadom na jej výzor a správanie nepodozriev a je jedno ktorý z dokladov ukáže Shean, pretože ten svoju írsku papuľu len tak nezakryje a každému colníkovi je jasné, že tu uteká z Ira, chce predávať chlast alebo iná špinavosť, našťastie tolerovaná. Vaše okolie si tiež drží pomerne úctivú vzdialenosť, predsa len čokly ktoré Shean vedie pôsobia i bojovne. Váš známy kontakt v meste je v podstate len jeden - bankár írskeho pôvodu, sídliaci neďaleko radnice. Problém je, že...v týchto hodinách už bude mať zavreté. A vlastne akékoľvek vyšetrovanie či čokoľvek môžte začať až zajtra, nie takto k večeru, navyše obaja unavený po ceste. Možností je teda pár...ubytovanie vám vláda samozrejme poskytnúť nemohla, musíte si to teda zaobstarať sami. Neďaleko prístavu určite bude nejaký pajzl poskytujúci prístrešie, no o kvalite nebude môcť byť ani reč. Dá sa ísť trošku ďalej, smerom od chudinských štvrtí k radnici a opäť s určitosťou natrafíte na nejaký penzión či vdovu prenajímajúcu prístrešok, hlavne ak sa spýtate niekoho kto nevypadá, že vás okradne. Alebo...je tu samozrejme Neu Bremmen a jeho špinavé uličky, špinavšie hostince a najšpinavšie kurvince. |
| |
| soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro Cesta Rozvalen na vrzající židli jsem si užíval koňaku a hutného zemitého tabáku z dýmky a poslouchal mladou slečinku co aspirovala stát se hrdým špionem jeho veličenstva. Na totázku o rodině začne mluvit o papínkovy. Možná, že jsem o něm i slyšel, ale určitě na něj seru další kapitalistický hovno. Usměju se místo toho na Tili a odpovím "Tili dostal jsem o tobě pár stránek při odjezdu a koukl jsem se jen na to co umíš a v čem je možno s tebou počítat, na rodinu určitě ne. Navíc ptal jsem se na sourozence ne na tvého tatíka, o kterém sem možná někdy slyšel, ale asi mě nezaujal nijak a jak sis všiml já nejsem ten co by hodnotil lidi podle toho z kterého hnízda vypadli." Mrknu na ni a dopiju koňak za kterým si hned objednám ještě jeden a dál se neptám. Na otázku co dál budeme dělat až dorazíme do Wilhelmshavenu se jen lehce zamyslím "Nu budem tam mít asi jen pár možností protože dorazíme pozdě večer. Kdybych byl sám ubytuju se v chudinské čtvrti tam je člověk v největší anonymitě, tam dělníci z okolí přichází a odchází každý den aniž by se o ně někdo zajímal. To by ses ale musela víc oblíct jako kurvička a ohodit se do horších šatů. Pak asi budeme mít možnost privátu a pensionu. Pension bych asi vyškrtl úplně kvůli možným jiným hostům. Tedy zbývá nám ideálně možnost ubytování v soukromí u nějaké vdovy kde by jsme si mohli pronajmout patro a nebo alespoň podkroví a to ideálně v chudší čtvrti..." Čas naštěstí uplynul rychle a naše cesta se zase rozběhnula a večer jsme stáli na začouzeném přistavišti v Wilhelmshavenu.... "Tak co Tili vdova, nebo chuduinská čtvrť?" I když předpokládám co mladá řekne, čekám jak se vyjádří a pak tam vyrazíme... |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Stahlstadt Večerný Wilhelmshaven nie je najpríjemnejšie miesto k pobytu. Shean, ako správny írsky mačo rozhodol o ubytovaní v chudobnejšej štvrti, ako teda postupujete domy sú čoraz ošarpanejšie a pribúdajú osoby pochybného charakteru na uliciach - predovšetkým devy ponúkajúce svoje telo..za veľmi nízky peniaz, ako sa dozviete od jednej obzvlášť vytrvalej holčiny ktorej Shean zjavne padol do oka. Až súvislé ignorovanie a prítomnosť čoklov ju nakoniec odplaší - pričom samozrejme nezabudne uraziť Matildu a vyzvať írčana aby sa tu niekedy vrátil. Stále to však...nie je tak zlé. Od prístavu sa dalo vyraziť k štvrti úplnej svoloči, robotníkov a prisťahovalcov, tu to skôr vypadá na chudobnejšiu strednú vrstvu - veľmi časté sú domy spojené s podnikom, teda krajčírky, pekári a podobne. Zastavíte až na Kronen strasse, neďaleko mestského lazaretu, kde to vypadá...obstojne a kde sú i cedule hlásajúce ubytovanie. Prvé dva pokusy vyjdú naprázdno - postaršia žena vám zabuchne dvere pred nosom akonáhle zmerčí psi, druhá, veľmi podobná osoba, má aspoň toľko slušnosti aby si vymyslela výhovorku o plnosti. Až tretí pokus je úspešný. Ubytuje vás muž ktorý sa predstaví ako Thomas Roehr, pracovník lazaretu. V strednom veku a sám v pomerne priestornom byte na prvom poschodí vám poskytne izbu a po krátkom dohadovaní akceptuje i írove feny, ač si pýta financie nazvyš. Núdzou o peniaze však našťastie netrpíte a konečne si tak môžete v kľude sadnúť v kuchynke zatiaľčo vám hostiteľ, na znamenie privítania, nalieva trošku zvetralé víno a maže trošku suchý chleba maslom, doplneným vcelku slušivou klobásou. Nemáte však možnosť zoznámiť sa lepšie - chlapík sa ospravedlní s tým, že hneď ráno musí do práce a tak si ide ľahnúť, poprosiac ešte aby sa hafani zdržiavali primárne v chodbe bytu, kde im dokonca pripraví misku s vodou a dokonca prihodí zbytky svojej pravdepodobne večere - vypadá to na kura. Pravdepodobne nasledujúce dni tak strávite v dome na Kronen strasse. Ide o viacposchodovú budovu, na každom poschodí je jeden asi trojizbový byt s kuchyňou a kúpelňou, vy máte prístupnú jednu izbu, kúpelku, jedáleň a v prípade núdze asi i kuchyňku, ač sa v cene ubytovania nachádzajú len raňajky a večera. Izba nie je nejak extrémne veľká, avšak má balkón - s výhľadom rovno na budovu kasární, teda jej zadnú časť kde sú nasadené stromčeky takže toho moc nevidíte. Ďalšie vybavenie zahŕňa dve skrine, prázdne, písací stôl so stoličkou, malé kresielko pri okne, olejové lampičky a samozrejme...posteľ. Manželskú posteľ. Skôr než máte možnosť vyriešiť tento problém do bytu vôjde niekto iný - upozornia vás samozrejme psi. Po chvíľke ruchu, počas ktorého situáciu rýchlo vysvetľuje zobudený Thomas poznávate druhého člena domácnosti - Laurin, Thomasovu manželku. Malá, bacuľatá, s veľmi milou tváričkou anjelika vás, po prekonaní šoku z čoklov, veselo privíta, ponúkne víno, to zvetralé no veľmi rýchlo sa tiež ospravedlní a zaľahne - niet divu, vypadala hodne znavene. Ráno, nech už ste problém spoločnej postele vyriešili akokoľvek vás v jedálni privíta Laurin a raňajky - opäť klobása, doplnená vajíčkami a zdá sa čerstvým chlebom. Či má ísť o snahu zavďačiť sa Britským hosťom alebo ide o bežné raňajky, netušíte, je to však hodne chutné a s čiernym čajom tak máte konečne poriadne jedlo. "Pracujem v Lazarete, som sestra." začne rozhovor akonáhle dojete. "Som rád, že vás Thomas ubytoval. Odkedy znovuobsadili kasárne štvrť hrozne utrpela. Seebatailon sú hrozné prasatá!...och, ospravedlňujem sa." vystrúha pokornú tváričku na Matildu "Dávajte si tu večer pozor, hlavne cez víkendy keď mávajú voľno. Ach, odkiaľ vlastne ste, ak sa smiem spýtať? Ako ste sa spoznali? Ja a Thomas sme spolu od školy! Prišli ste za prácou? V lazarete potrebujeme pomocníkov" hodí pre zmenu pohľad na Sheana "a ochranku. Neverili by ste, čoho je lúza schopná!" Čas na vykecávanie máte - banky otvárajú okolo deviatej-desiatej, teraz môže byť tak osem, ač cesta cez celé mesto vám určite zaberie čas - bankár sa nachádza v štvrti Alt Heppens, historickej a bohatej časti mesta. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Stanica "Vitaj Lotte." familiárne pozdraví Konstabler Raimund Weyrauch, pravdepodobne najstarší člen vášho zboru. Veľmi príjemný chlapík ktorý si v polícii odmakal bezmála tridsať rokov a mal tak možnosť sledovať premenu bezvýznamného a kľudného prístavu v pekelný Stahlstadt. Všetkých oslovuje menom a miluje papierovanie - ostatne, po zraneniach ktoré utŕžil pri pouličných bojoch to je takmer jediné čo môže robiť. Stará sa teda o recepciu, archív a podobne. "Hans šiel predsa na operu, ranné vystúpenie a nácvik." pripomenie ti. "Nechal mi tu zápisnicu vypočúvania tej...ľahkej dámy, ktorú tu priviedli. Ešte som nemal možnosť na ňu pozrieť, momentík..." začne loviť v papieroch ktoré má pri seba a po chvíľke vytiahne čo hľadá a nazrie do vnútra. "Chmm chmm...Hans ju pustil, zdá sa, že je nevinná. Je tu jej meno...Padmavati, ach Hansi, prečo prečo..." mrmle strážnik, očividne nespokojný s aliasom "a adresa bydliska, Kirschen und Katzen, Arngaststraße. To je na okraji Neu Bremen, myslím že tam je to ešte vcelku slušné." poskytne ti i komentár. "Mimochodom, už budú raňajky, máme chlieb s nejakými klobáskami a maslom, nájde sa asi i cibuľka a čaj." poteší ťa, zatiaľ čo od teba prevezme dôkazový materiál, aby ho poslal ďalej. "Tak dobrú chuť prajem." Počas jedla sa nič neprihodí - prisadne si k tebe jeden detektív no venuje sa len jedlu, ktorého spotrebuje tak tri krát toľko čo ty. Už skoro končíš, keď ťa vyruší Raimund. "Lotte? Mám tu niečo pre teba." počká až sa dostavíš k jeho stolíku, potom spustí. "Došiel poslíček z lazaretu, vraj sa istá dievčina už prebrala, podržia si ju tam však ešte nejakú dobu, takže máš čas. Bol tu tiež strážnik z parku...ten prípad vypadá hrozne." súcitne ti kývne "poslal som do domu pána Fuchsa hliadku, nech sa na to pozrie. Chudák, taká smrť." pokrúti ešte hlavou. "Mám tu mimochodom zápis z dnešného rána...jeden mŕtvy, robotník pobodaný iným, vzal si to detektív Froese, vyzná sa v tých štvrtiach. Dve krádeže, urážka na cti, manželská hádka po ktorej...och, muž, skončil v nemocnici s poškodenou lebkou...á nepokoje v krčme, podozrenie na terorizmus. Ach a samozrejme, mám tu predbežné výsledky tých vašich vzorkov." opäť hrabanie v papieroch "no asi vás nepoteším...nič zaujímavé sa nezistilo. Ešte bude asi treba počkať na lepšiu analýzu, predbežne ale nič. Nejaké otázky? A kam sa chystáte, ak sa smiem spýtať? Och, podpíšte odovzdanie tých materiálov prosím...tu a tu." |
| |
| soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro
Smrdutou ulicí podvečerního města, kde se mísí horký vlhký pach páry a chcánků smíchaných s odpadky chudiny mi nadouvá chřípí. Je to smrad co se mi hnusí, ale je to jak vůně domova vůně akce, stejně jako sedlák cítí hnůj ze svého dvorku tak já cítím tenhle smrad. Tohle je můj statek, můj dvorek. Psy to taky pocítí vidím jak je Hugo ostražitý, jeho svaly hrají jako strunky na kytaře, obrovská osvalená tlama plná zubů je přichystána nejbližšího útočníka rozsekat na hadry. Bruno zas napíná svůj citlivý barvářský čenich a saje pachy města. jsou ve svém živlu jako já. Těší se na akci rozpumpovává jim to adrenalin v krvi jako mě. Jedna čubička se k nám přitočí a evidentně se jí líbí moje kníry. Trochu ušmudlaná čubina,ale i tak s ní polaškuju, trochu zaflitrtuju poplácám po zadečku a slíbím jí, že jestli nemá syfilídu rád se za ní zastavím. Jako závdavek ji hodím pár marek na nějakej ten panák v místní nálevně. Ostatně i levná děvka může mít cenu kontaktu. Pak se potloukáme dál a nadráždění psy vzbuzující víc než respekt, trochu odrazují případné ubytovatele, nevadí mi to už jsem to zažil a nakonec nás stejně vždycky někdo veme. Tak se stalo i tentokrát. Chlapík vypadá v pohodě a jeho buclatá ženka taky. Chtěl jsem sice oddělený samostatný podkrovní byt, ale tohle alespoň pro dnešek ujde. Chlapovy dám zálohu a nějakou marku od cesty. Pak až odejde on i ženská se opláchnu v lavoru s vodou a vysvleču se do trenek. Psy nechám spát u mé postele, bez ohledu na to co říká domácí. Do manželské postele si lehnu bez ohledu na nějaké případné protesty Matildy, jestli se ji to nelíbí at si lehne na gauč a nebo na zem ke psům. Natáhnu se a zakrtím se do duchen. Pod postelí nechám bouchačku a do boty dám nůž. Je to paranoia ale dělám to tak vždy. Pak usnu a spím až do rána a psíci v klidu stráží. Ráno příjemná snídaně, velmi pochválím kuchařské umění paní domácí ať už to bylo jakékoliv a dám ji od cesty pár marek navíc. A v klidu se s paní domácí se srdečným úsměvem vybavuji. Povykládám jí s přátelským úsměvem o tom jak jsme z Bostonu, že tam mám malou firmičku na parní stroje a že chceme dělat i automobily. Taky jaká velká láska to byla když jsme se s Sárou potkali na Bostonských oslavách. Že tedy její otec z vyšší třídy byl proti ale láska nakonec zvítězila. Prostě doják jak hovado, novela esmeralda proti tomu hovno. Trochu při hovoru se taky pokusím vyzvědět něco o té její práci a práci jejího manžela, o vojácích a tak. Pak se s milou paní rozloučíme a vyrazíme ještě po městě a do Banky. U bankéře vyzvedneme prachy a dozvíme se informace co dál kde nalést niť k vyšetřování. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Stahlstadt Debata o práci v lazarete prinesie zaujímavé poznatky - či aspoň trošku zaujímavé. Z neustálych sťažností vyvodíš jedno - niet dňa, čo by tam neošetrovali zraneného delníka z množstva tovární za mestom. A že robotníci sú čoraz nespokojnejší, čoraz ušomranejší a je ich čoraz viac, chudobnejších a s menšími platmi. Inak pravdepodobne nič zaujímavé - lazaret ako spomínali hľadá nových zamestancov, či už ochranku alebo priamo sestry a doktorov, no to vás príliš nezaujíma. Spolu s Matildou tak odchádzate za bankárom. Ranný Wilhelmshaven nie je nejak zaujímavý. Zdá sa, že čas kedy všetci šli do práce už prešiel a ulice sú tak relatívne prázdne, aspoň v štvrti Kohlen. Ako však postupujete do centra, život sa prebúdza - obchodníci otvárajú svoje krámky, cítiť čerstvé pečivo i malé kaviarne, začína jemný mestský ruch tých, čo nemakajú v továrňach - teda strednej triedy a obzvlášť žien ktoré využívajú voľný čas ako len môžu. U je otvorená i väčšina malých dielní - tu hodinár, vedľa zase zlatník či malá právnická kancelária. Zentrum je oproti Kohlenu rozhodne krajšie, čistejšie a zrejme i bezpečnejšie - aspoň podľa policajných hliadok ktoré sem tam vidíte. Navyše, ako sa postupuje k Ríšskej banke, umiestnenej hneď vedľa policajného komisariátu a opery, vidíte i čoraz bohatších ľudí. Zdá sa, že v Opere sa chystá nácvik vystúpenia, aspoň podľa množstva prichádzajúcich mladíc a slušivo oblečených mužíkov. Váš cieľ je však vedľa - takmer nenápadná, hlavne v porovnaní s Říšskou, banka vašej spojky. Ste zrejme prví návštevníci, otvoril ostatne len pred chvíľou. Interiér je slušivo zariadený, nechýbajú kresielka, dubové drevo a samozrejme Bernd Weber, váš kontakt. "Vitajte!" takmer na vás vybafne akonáhle vstúpite, s nezameniteľným írskym prízvukom "Čím poslúžim? Pôžička, vklad či snáď výber? Alebo...áh, samozrejme." na tvári vystrúha mierny úsmev "Čakal som vás, upozornili ma, samozrejme. Tak, poďte dozadu." Odvedie si vás do, pravdepodobne nejakej rokovacej miestnosti kde je možnosť sa pohodlne usadiť a dopriať si tabak či alkohol. "Preskočíme nepotrebné a vrhneme sa na to, čo poviete?" hovorí súčasne s tým ako pred vás rozkladá mapu. "Takže postupne - Aurora sa našla tu, v parku." prstom ukáže na Burgergarten park. "Najväčší park v meste, prístup z mnoha strán...nepríjemné. Telo je v márnici, v nemocničnej štvrti, no k nemu vás asi nepustia. Tu Aurora oficiálne bývala - štvrť Siebethsburg, jedna z lepších. " ukáže vám presnú adresu v štvrti. "A tu mala prenajatý byt, neviem na aké účely no platby šli cezo mňa. Zlé miesto, neďaleko policajnej stanice." ukáže na Neu-Bremen. "Ešte k samotnej vražde - jej telo našli ráno, čo ej však zvláštne...nebola sama. Zdá sa, že smrť nikdy nechodí sama - neďaleko jej tela vraj ležal i mŕtvy pán Fuchs, postarší chlapík. Krátko som sa bavil s jedným strážnikom, vypadá to, že Fuchs bol na prechádzke s mladou...uh, pracujúcou devou, a pohľad na mŕtvu Auroru mu spôsobil mŕtvicu. Jeho telo je taktiež v márnici, bydlisko v Heppens, tu. Teraz k ďalším menám a adresám..." ako hovorí vám i zapisuje poznatky. "Vyšetrovanie jej vraždy vedie istá Lotte Wissemann, detektívka s dobrou povesťou. Jej adresu nepoznám, nájdete ju však na policajnom komisariáte. Telo obhliadal doktor J. Franchis, býva v Neu Heppens, v tej lepšej časti a pracuje v lazarete." trošku si povzdychne, asi už rozpráva na svoj vkus moc dlho. "Mladá žena ktorá Fuchsa doprevádzala je v súčasnosti v podniku Zucker, bordel v Lothringen. Jej meno nepoznám." "Z toho mála čo sa mi podarilo zistiť navštevovala zosnulá slečna Autota podnik Mitternacht, opäť Heppens, veľmi blízko radnice. Podnik je určený smotánke, ópium, prostitúcia, veľa vplyvných a dôležitých ľudí na kope." "Okrem toho vaše ďalšie spojky...takže: Rosemaria Von Sallaster, šľachtičná. Sídlo rodu je neďaleko Sengwarden, na východ odtiaľ, severne od samotného Wilhelmshavenu, panstvo sa volá Schonengroden - pekný názov, myslím si. Sophia Ashbee, prezývka Padmavati. Prostitútka, podnik Kirschen und Katzen, Lothringen. Nič moc o nej neviem, príležitostne donášala informácie, vždy za peniaze. Och, bola zatknutá v deň vraždy, za prostitúciu, ale už je vonku. Kurt Lomme, prezývka Býk. Je to...revolucionár, pracuje na bitúnku vedľa ktorého i býva...nuž, nebezpečný chlapík, to rozhodne, Impérium ho sem tam zásobuje informáciami a raz sme mu pomohli z väznice, je teda dlžníkom. Neodporúčam ho kontaktovať ak to nebude nutné. Nejaké ďalšie otázky?" ---------- Miesta a kontakty: Park Burgergarten, miesto činu. Dom Aurory, štvrť Siebethsburg. Byt Aurory, štvrť Neu-Bremen. Dom Fuchsa, našiel sa mŕtvy pri Aurore, štvrť Neu-Heppens. Dom doktora, Neu Heppens. Zucker, bordel, štvrť Lothringen - pracujúca doprevádzala Fuchsa, objavili telo Aurory. Mitternacht, luxusný podnik, Neu Heppens, vedľa radnice - navštevovaný Aurorou. Schonengroden, panské sídlo, bydlište kontaktu Rosemarie. Kirschen und Katzen, bordel, pracuje tam kontakt Padmavati. Bitúnok, štvrť Strassburg, kontakt Býk. |
| |
| soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro Stahlstadt Wilhelmshaven, Kronen strass Vyslechnu si co nám paní domácí povykládá a ne, že by bylo všechno nezajímavé, jak odejde poznačím si do svého černého deníčku pár zajímavých postřehů o tom jak to chodí teď v továrnách a lazaretu. Pak už vyrazíme rovnou i se pásma do města. Psi se mi drží u nohy z jedné strany a má „manželka“ z druhé strany. Ulice jsou méně frekventované což je trochu škoda aspoň by jsme snadněji unikali pozornosti, ale i tak myslím, že v takovém městě se jeden páreček ztratí. Pak se dostaneme k bance, uvnitř už nás očekává irský bankéř, když slyším irštinu musím se usmát z radosti nad rodnou hroudou. Usměju se a nechám si nalít irskou whisky a zapálím dýmku. Psy se mi uvelebí u nohou. Pak už jen poslouchám, co nám zajímavého vysype. Sype toho ze sebe dost a já si zas zapisuju do černého deníčku, něco si přeci jen zapamatuju, ale ne vše. Kontakty samosebou do toho značím šifrou pro případ, že by se dostal někdo k mému deníku. Pak se zeptá na dodatky a otázky. Jasnou zvučnou irštinou mu odpovím. „Velmi děkuju, za informace. Myslím, že prozatím je toho na prošetření víc jak dost. Takže se do toho vrhneme. Jen předpokládám, že zbraně a věci praktického rázu získáme přes kontakt frau Rosemaria Von Sallaster. No a co se týče peněz k „živobytí“ ty si vyzvedneme od vás.“ Pak jestli dostaneme peníze zajedeme rovnou do Schonengroden tentokrát v uzavřené drožce. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Francúzska spojka Netrvalo dlho a Sephine sa pri spoločnej prechádzke rozhovorila - určite za to môže tvoj vyberaný šarm. Tancovanie okolo kaše skončilo a identita tvojej novej známosti je ti vyzradená - Sephine Mureau, či skôr Camille Josephine Mureau s krásnou prezývkou Sefi bola naverbovaná vaším spoločným známym, Acelom Bonhomme ešte kedysi v Paríži a tu vo Wilhelmshavene slúži ako spojka pre Francúzsku rozviedku - zdá sa, že Sefi ako baletka prenikla do vyššej spoločnosti a neraz sa účastní večierkov smotánky zo Stahlstadtu. Žiaľ, nie všetky tvoje očakávania sa podarilo naplniť - zdá sa, že o vražde ktorá ťa priviedla toho vie len veľmi málo, dokonca i identita zavraždenej jej nehovorí až tak veľa. Áno, pár krát zavraždenú videla ale...to je asi tak všetko. No našťastie pre teba... "Ah, vedela som, že to tu niekde mám." poteší sa zatiaľ čo prehrabáva módnu kabelku. "Genevieve Francis Bellerose, tu v Nemecku známa ako Elisabeth Weiss. Bydlisko na Siebethsburgu, tu je presná adresa." podá ti kartičku s adresou. Lepšia štvrť rozhodne, nie však prehnane luxusná. "Často chodila na rôzne večierky a podobné akcie, často sama, bez doprovodu. Myslím, že najčastejšie chodievala do podniku Mitternacht. Veľmi...luxusný podnik ponúkajúci služby každého charakteru." Okrem toho ti ukáže park kde sa vražda udiala - čo je hneď vedľa. Nič ďalšie zdá sa nemáš - teda, takto priamo. Zdá sa totiž, že Sephine má veľmi dobré informácie o miestnom policajnom zbore, včetne detektívky ktorá túto záležitosť oficiálne vyšetruje. "Hans Schmitt, mladík zo stanice sa čoskoro žení s mojou kolegyňou." decentne sa zasmeje, akoby na tom bolo niečo viac. "A obaja sú veľmi, veľmi zhovorčivý. Wilhelmshavenská polícia je...zvláštna." Nasledujúcich pár minút hovorí o polícii - tempom aby si si to stihol buď zapamätať alebo zapísať. Ani sa nenazdáte a už je i čas obeda, po chvíľke váhania tak sedíte v malej reštaurácii neďaleko ubytovne, kde servírujú pravý a poctivý schnitzel a samozrejme, zeleninový šalát pre Sephine. "Teší ma, že ste dorazili, Edgar." začne už po jedle. "Strýček Acel písal, že niekoho pošle, ale...viete, čakala som niekoho iného. Väčšinou som mestom prevádzala nabubralých dôstojníkov armády, neviete si predstaviť aké ťažké bolo vymyslieť maskovanie a obhajovať takéto stretnutia. Dievčatá z opery si myslia, že mám snáď desať strýkov, ak nie niečo horšie." opäť vyčarí úsmev, rozhodne veľmi príjemný. "Som rada za takúto zmenu" žmurkne na teba "je tu totiž istá záležitosť, s ktorou by ste mi mohli pomôcť." odhodlá sa po tom úvode. "Jurgen Jäger, miestny...podnikateľ ktorý sponzoruje i náš baletný zbor si ma zdá sa vyhliadol. Jurgen...rád pozýva svoje baletky na súkromné večere a...no veď to poznáte. Zdá sa ale, že moje nie neberie vážne a je čoraz...naliehavejší. Myslíte si, že by ste s tým mohli niečo spraviť? Budem vám nadosmrti vďačná." -------------------- Nové aktíva: Park Burgergarten, miesto činu. Dom Elizabeth, štvrť Siebethsburg. Mitternacht, luxusný podnik, Neu Heppens, vedľa radnice - navštevovaný Elizabeth. Policajná stanica Wilhelmshaven |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Nádych Nuda bola posledné dni ubíjajúca. Takmer každý deň to samé - nič. Nemať žiadne povinnosti si pravdepodobne želá každá bežná mešťanka, robotníčka či vôbec, žena, no tebe to už lezie krkom. Druhá strana mince je totiž skľučujúco pomaly sa vlečúci čas a dni ktoré sa takmer nedajú rozoznať jeden od druhého. Jesenné počasie tu pri mori je navyše nepríjemné, chladné a často plné dažďa a studeného vetra. Na jar a v lete...ano, vtedy je to znesiteľné. Okolie panstva poskytuje množstvo príležitostí - vychádzky do Sengwarden na miestne trhy, či prechádzky po mori a obdivovanie lodí ktoré vyrážajú k Británii či prichádzajú z Nizozemska. No a samozrejme, veľmi blízko sú i vlakové koľaje a prechádzajúce vlaky neraz poskytujú zaujímavú podívanú - najmä ak sú napechované nejakým zaujímavejším tovarom, či už lodnými delami alebo priamo vojakmi. Väčšinu tvojho dňa tak teraz tvorí prachsprosté poflakovanie sa a hľadanie akejkoľvek príležitosti čokoľvek robiť. Samozrejme, panstvo poskytuje množstvo literatúry a ty tak môžeš čítať od rána do večera, no to tiež nevydrží až tak dlho. Žiadne kone, žiadna príjemná spoločnosť - ak teda nemáš náladu na rozhovori so slúžkami. Na Spodnom panstve Schonengroden si z vlastnej vôle. Kirk sa ukázal ako malinko väčšia nepríjemnosť, než si sama čakala a pobyt s vlastnou rodinou tak nie je príliš príjemný. Nie že by boli príliš ďaleko - Horné, hlavné panstvo je len kúsok vzdialené a Kirk to k tebe nemá zas tak ďaleko, ak by k tomu došlo. No zatiaľ nedošlo. A možno za to môžu tvoji noví priatelia. Kontakt s Britskou rozviedkou nebol tak napínavý ako si si možno predstavovala a ako to v románoch ktoré teraz znudená čítaš prezentujú. Nenápadný, trošku postarší chlapík, páru rozhovorov v reštauráciách a kaviarňach a prísľub pomoci v otázke rodinných vzťahov. No a samozrejme i vidina niečoho...vzrušujúceho a dobrodružného? Pre ženu ako ty nie je teplo rodinného krbu a starostlivosť o deti životným cieľom. Však i preto si Williamovi Melville, šéfovi Britskej rozviedky padla do oka. Stačil moment a Kirk stratil o tvoju osobu záujem - či to tak aspoň vypadá. Ovšem, už dlho si na Hornom panstve nebola, pre dobro v rodine ťa odpratali tu dole, no aspoň máš pokoj. A v niektoré dni i o zábavu postarané. Od prijatia ponuky si absolvovala už niekoľko akcií ak sa to dá tak nazvať. Ovšem, nešlo o nič príliš nebezpečné a vzrušujúce - žiadne prestrelky, vraždy, atentáty a únosy. Naopak, pôsobilo to skôr ako...zábava. Koktejl párty, kluby pre snobov, sem tam karetné herne kde boháči z mesta stávkovali s ročnými platmi bežných obyvateľov. Vždy len počúvať, pamätať si a informovať povolaných. Isteže, napínavé to bolo vždy, riziko že ťa niekto odhalí a ty skončíš v cele nemeckej tajnej služby tu existuje. A pri jednom úkole, kde si sledovala istého dôstojníka už takmer šlo do tuhého - našťastie si sa z toho ale vykecala. Teraz už dlhšiu dobu neprebehla žiadna akcia - ani si už nejakú dobu nebola v meste, ktoré je čím viac špinavšie. Čoskoro sa ale chystá veľké operné vystúpenie kde určite nemôžeš chýbať. Dlho už neprišla ani žiadna návšteva. Žiadny agent, žiadny informátor, nik neprišiel doplniť alebo zobrať zásoby. Pretože, áno, tvoje panstvo sa tak trošku premenilo na zásobáreň britských agentov. Vo vínnej pivnici je jeden zo sudov plný niečoho úplne iného než sú vyberané moky. Nože, pušky, pištole, zásoby munície a dokonca zväzky dynamitu a iných chemikálií, rovnako ako množstvo financií v hotovosti - marky, franky, libry a nizozemské koruny. Prísne rozkazy samozrejme bránia čokoľvek si z toho vziať, cvičná streľba sa tak nekoná. Možno je to ako ticho pred búrkou, toto dlhé čakanie. A možno búrka práve prichádza. Len včera si sa dozvedela, od jedného trhovníka v Sengwarden ktorý ti sem tam prináša zaujímavosti zo Stahlu, že umrela Elizabeth Weiss, bohatá slečna z dobrej rodiny ktorú si sama mala možnosť pár krát na večierkoch vidieť. Často prichádzala sama, vždy bola šarmantná a tudíž nikdy i sama neodchádzala. Jej skonanie vraj nebola nešťastná udalosť - malo ísť o chladnokrvnú vraždu, či aspoň tak ti to trhovník líčil. Podozriví žiadny, motív neznámy. Či aspoň preňho. Ty sama identitu Weiss poznáš lepšie, navštívila ťa i priamo na panstve, ač pod iným pseudonymom. Britská agentka menom Aurora, dva krát skrz teba preposlala informácie ďalej - v oboch prípadoch šlo o informácie vojenského charakteru. Obe ste tudíž slúžili v službách Impéria a jedna z vás je teraz mŕtva. Čo to znamená? A aby sa domnienka o dlhom nádychu pred búrkou potvrdila, na panstvo prichádza nečakaný hosť. -------------------- Informácie, znalosti, aktíva a majetky: Schonengroden - je panstvo tvojho rodu. Nachádza sa severne od Wilhelmshaven, na východ od Sengwarden, neďaleko pobrežia. Delí sa na Horné a Dolné panstvo, medzi nimi je vlaková stanica na ktorej však väčšinou nič nestojí, nie odkedy je Shonengroden takto privátne panstvo. Na hornom panstve sú bežné výbehy pre kone a celkovo, je luxusnejší a lepšie zariadený. Na dolnom prebývaš ty, ide o peknú venkovskú vilu so záhradami no inak nič moc zaujímavého. Súčasťou "personálu" sú dve slúžky, z toho jedna je zodpovedná za záhradu, jeden domovník ktorý súčasne i vládne kuchyni a sluha čo sa stará o drožku, ač po kone vždy musí na horné sídlo. Tvoj majetok je z hľadiska bežných ľudí "nekonečný." Ač určite nie ste najbohatší rod, nie je prakticky dôvod šetriť a dovoliť si môžeš prakticky čokoľvek. Ano, stále ste nuzáci v porovnaní s bohatými podnikateľmi z mesta a podobne, no majetok rodiny a jej príjmy z chovu a pozemkov sú dostatočné na spokojný život ešte niekoľkých generácií. Okolie - najbližšie väčšie mesto je Sengwarden, celkovo je toto okolie známe hlavne chovom kôz, poľnohospodárstvom, farmárskymi trhmi a podobne, ešte tu neprenikla industrializácia z mesta. Obľúbené je i mestečko Utters, známe pre svoje koňské závody a ročné výstavy koní. Osobnosti z mesta a okolia: Jurgen Podniky Mitteranacht - asi najluxusnejší podnik vo Wilhelmshaven, časť z neho vlastní i Jurgen. Chodí tam vyberaná smotánka a krásne ženy, podáva sa tam ópium a uzatvárajú výnosné obchody. Navštevovala ho i Aurora. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Tabak, Whiskey, Čuby "Myslím, že sa rozdelíme." prehovorí okamžite po odchode z banky Matilda. "Je vylúčené, aby som sa v tomto počasí trmácala niekde na vidiek. Okrem toho, rozdelení pokryjeme viac stôp. Poobzerám sa okolo toho podniku...a možno v okolí bydlísk. Správu čakaj v ubytovaní, štandardná šifra." Rozlúčka a obaja vyrážate vlastnou cestou. Drožkár si zapýtal mastnú sumu - ostatne, je to celkom diaľka, navyše to vypadá, že bude pršať a príplatok je i za tvoje čuby. Cesta istý čas zabrala, k dažďu ale nakoniec nedošlo, ak nerátaš jemné mrholenie. Akonáhle opustíš mesto, na severe už celkom pekné a bohaté, otvorí sa pohľad na krajinu ešte príliš nezasiahnutú industrializáciou. Polia, lúky, pastviny. Časté sú kozy, sem tam kone a kravy, výnimočne vidíš dokonca nejakého včelára. Miesta cez ktoré prechádzaš moc zaujímavo nepôsobia - Kruphausersiel je prístavné mestečko-továreň pre lode, znečistené a špinavé už odpohľadu, Fedderwardergroden naopak už pripomína líbezný vidiek. A nakoniec Shonengroden, panstvo kde máš namierené. Venkovská vila, pomerne luxusná s rozľahlými záhradami ktoré sú ale v túto ročnú dobu už pomerne chcíplé. Osoba ktorá tu žije je pravdepodobne z iných pomerov než ty - dôkazom je i fakt, že ti neotvorí ona ale jej služobný, úctivý chlapík ktorý ťa zavedie do predsiene, pohostí nápojom a koláčikmi a prisľúbi, že polievka bude za moment - však je čas obeda. Nezabudne tiež ani na psiská, ač mu tvár pri pohľade na trošku mokré zvieratá usadené na koberci trošku cuká a prinesie vodu a zbytky akejsi šunky. Pravdepodobne takej, akú si bežný robotník nekúpi ani cez sviatky. ---------- Nudná idylka Rosemarie je tak narušená príchodom bradatého Íra a jeho dvoch psov. Je na nej, ako sa k tomu postaví. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Prípad Obraz - Barón von Wehlens nahlásil krádež obrazu zo svojho obydlia - Obraz Žena na kríži od maliara Viktor Horn - zadržaná podozrivá Padmavati bola na stanici vypočutá Hansom, nič relevantné ale neposkytla, Hans spackal vyšetrovanie pretože odišiel na rannú operu - zdá sa ale nevinnou: "V barónovom sídle bola rozmlátená zámka...komorník oznámil, že ho zobudilo práve ničenie mechanizmu zámky, zbehol k izbe no zlodej vyskočil oknom." - na prípade nasadená dvojica iných detektívov, poskytnú správu Padmavati - adresa: bordel v štvrti Lothringen - bordelmamá Walpurge Von Wehlens - adresa: Heppens Viktor Horna - maliar, výlučne na zakázky. - adresa: Samaria, neďaleko Sengwarden Vyšetrovanie: - čaká sa na znalecký posudok hodnoty, správy z aukcií a obchodov - čaká sa na výpovede ochranky/susedov - chýba popis miesta činu - čaká sa na informácie o barónovi - či bol v bordeli od Padmavati - čaká sa na zoznam kupcov od Horna Prípad park - park Burgergarten - v parku nájdené dve telá - Fuchs a Elisabeth Weiss Fuchs - nižší šľachtic, úmrtie doktor označil za jasný infarkt - v doprovode prostitútky, doktor si nepraje aby boli podrobnosti smrti zverejnené - adresa: štvrť Neu-Heppens. Elizabeth Weiss - identifikovaná doktorom, informácie: -- "Poznal som ju. Elisabeth Weiss, určite z veľmi dobrej rodiny, i keď som nikdy nemal tú česť poznať jej príbuzných. Spomínala, že má brata...hmm a že jej otec podniká v Luxemburgu, hovorila dobre francúzsky. V meste bola za zábavou, totiž...ehm, odpustite mi, o mŕtvych len v dobrom, ale pôsobila, že nevie čo so sebou a s peniazmi." -- "Podľa priateľov navštevovala všemožné kluby, dokonca i tie s...pochybnejšou povesťou." - doktor ju videl v podniku Mitternacht - telo v parku nebolo dlho: "Mŕtva dva dni...deň, možno tri maximálne štyri. Veľmi ťažko sa to určuje. A na mieste...maximálne pár hodín, odhadol by som to tak na tie dve, tri hodinky." Telo - na strome pribitá kozia hlava so vsadený mondstein, mesačným kameňom, veľmi vzácny - kozia farma pri Sengwardene, adresa známa - Mondstein je i názov podniku, známy doktorovi i Zieglerovi, žiadna známa spojitosť s Weiss Koza Okolnosti vraždy - "Dovliekli ju smerom od Siebethsburgu." - žiadna kára, veľké stopy: "Keď sme sem došli, bola hen, v blate stopa. Ako...normálne by som si to asi nevšimol, ale bola fakt veľká. Ja sám mám veľké nohy a všetko čo k tomu pán bo nadelil, ha, ale toto bolo obrie." - pribitá kameňom, nie kladivom: "Prečo? Všetko vypadá tak...pripravené na to, aby si zabudol kladivo." Doktor J. Franchis - privolaný na obhliadku tela, previezol do lazaretu telo a postaral sa i o šokovanú prostitútku Mitternacht - luxusný podnik, primárne nočný, smotánka - "Asi najdrahší podnik v meste..." - adresa: Heppens, neďaleko radnice Vyšetrovanie - Ziegler preveruje svedkov - Ziegler kontaktuje tetu v Oldenburgu kvôli kameňu - máme adresu Mitternacht i Mondstein - máme adresu kozej farmy v Sengwarden - máme adresu zosnulej Weiss - máme adresu Fuchsa - máme adresu lazaretu, je tam telo a šokovaná prostitútka, doktor si ju podrží do tvojho príchodu, poslal správu že už je pri sebe - Ziegler nepočul o podobnom prípade v meste - žiadna spojitosť Fuchs a Weiss - do Fuchsovho domu vyslaná hliadka, čaká sa na správy - žiadne zistenie z prinesených vzorkov z parku |
| |
| soukromá zpráva od Lotte Wissemann pro Kozí farma Odpustila jsem si pro tentokrát poznámky adresované k Hansovu způsobu vyšetřování a místo toho sundala zošuntělého věšáku velkou vlněnou šálu, kterou jsem si omotala kolem ramen, abych se aspoň trochu zahřála. Vyhlídka na další výlet ven, v tom bohem proklatém nečasu, mě pranic netěšila, ale nemohla jsem ztrácet čas. Přivolala jsem si opět drožkaře a nechala se dovézt ke kraji kozí farmy. Než jsem se vydala za jejím samotným majitelem, opatrně jsem prohlédla její okolí a celkově se snažila zhodnotit její stav. Sice jsem nepředpokládala, že bych na místě nalezla stopy po nějakém násilném vniknutí či snad odkladiště mrtvol, ale potřebovala jsem si o místu vytvořit celkový obraz. Nezapomněla jsem ani na nákresy trofeje nalezené u mrtvoly a pokud byla venku nějaká zvířata, snažila jsem se porovnat tvar lebky a především rohů. Nebyla jsem zoolog, ale i koz bude určitě existovat více druhů a lebka vůbec nemusela pocházet odsud. Když jsem si místo důkladně prošla, konečně jsem zamířila ke dveřím, na které jsem několikrát silně zabouchala. "Wilhelmshavenská policie, otevřete!" Zvolala jsem, připravená prokázat se svým odznakem. "Zde vyšetřovatelka Lotte Wissemann, potřebuji s vámi mluvit." Čekala jsem na odezvu zpoza dveří... |
| |
 | soukromá zpráva od Rosemarie Von Sallaster pro Konec nudy? Možná. Těch několik dní co jsem tady bylo nekonečných, nuda, nuda a zase nuda. Jasně, někdo by mohl říct, že oproti tomu jak mi bylo usilováno o život budu spokojená, ale ne. To bych nebyla prostě já, jistě teď už mě nechce zabít příbuzný, mám tajnou práci, ale chvíle kdy se nic neděje jsou pro mě k zešílení. Procházím se po panství a přemýšlím co vše jsem zvládla, zatím žádné velké akce, to je pravda, ale i tak to bylo něco jiného, mám konečně pocit, že jsem důležitá, že mě někdo potřebuje. Teď se vracím ve chvíli kdy od domu odjíždí drožka, to znamená , že máme návštěvu a možná i nějaké nové zprávy případně nová akce. Proběhnu zadním vchodem, upravím si vlasy a pak už důstojně vejdu do haly abych se následně málem rozesmála. Náš starý sluha má co dělat aby udržel důstojnou tvář před návštěvníkem, teče z něj voda, stejně jako ze dvou nádherných psů po jeho boku, koberec pod nimi se mění ve špinavou onuci. Host už popíjí nápoj a psi si pochutnávají na šunce, pomalu vejdu a rychle si návštěvníka prohlédnu, malá hvíle navíc mi dává drobnou výhodu, teprve pak na sebe upozorním. Dobrý den pane, vítím vás na Panství Schonengroden, já jsem Rosemarie Von Sallaster, kdo jste vy a co Vás sem přivádí? Mezitím co čekám na odpověď pokynu návštěvníkovi aby mě následoval do jídelny a poručím aby nosili na stůl. Posaďte se, myslím, že odpovědět mi můžete i u oběda, nemusíte se bát o vaše psi bude postaráno také. |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Nový deň Z miesta činu si domov dorazil bez problémov. A s ničím na práci si si konečne mohol i poriadne oddýchnuť, po tých nočných záťahoch ostatne bolo na čase. Nik a nič ťa nerušilo, spal si tudíž takmer celý deň a zbytok sa niekde len tak váľal či venoval svojím veciam. 5.9. okolo obeda Ani nasledujúci deň nepôsobil, že by mal byť nejak závratne vzrušujúci - až na jednu udalosť, ktorá to začala. Obdržal si tip od kontaktu, že Fuchsov dom mal ďalšiu návštevu, dvojicu detektívov z Wilhelmshavenu. Tí sa na mieste činu zdržali dobrých pár hodín, následne privolali radového policajta a dom nechali strážiť, načož sa stiahli späť - zrejme na stanicu. K zápisnici sa žiadny z tvojich známych nedostal, čo je škoda, no akonáhle nebude v aktívnom vyšetrovaní známy tvojho známeho, starík ktorý upratuje na stanici, to môže ukradnúť zo slabšie stráženého archívu kam sa podobné udalosti zakladajú. Netrvalo dlho a dorazila i druhá správa, snáď i zaujímavejšia. Včera vraj skonala ďalšia bohatá osoba - a tentokrát by mala byť skutočne bohatá. Elizabeth Weiss, slobodná a movitá žena ktorá, náhoda, bývala v rovnakej štvrti ako ty. Vraj bola brutálne zavraždená v parku Burgergarten, polícia už prípad vyšetruje - čo je dobré, odláka to pozornosť od tvojej krádeže obrazu a vplúpačky k Fuchsovi. Kde Weiss presne bývala vieš od kontaktu, sám si ju pravdepodobne nikdy nestretol, či ti to meno nič nehovorí a nespomínaš si na žiadne súvislosti s ním spojené. Takých ako ona je ale v meste dosť, Wilhelmshaven priťahuje najmä ženy z Konfederácie kde vládnu trošku tvrdšie pravidlá čo sa ženskej etikety týka - Wilhelmshaven tudíž poskytuje pre majetné ženštiny príjemné rozptýlenie. -------------------- Aktíva a iné: |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Nádych Prechádzka ti nakoniec zabrala trošku dlhšie než si sám čakal - a to napriek veľmi nepríjemnému počasiu. Atmosféra záhrad však bola dnešného dňa akosi podmanivá a príjemná, práve tak akurát na premýšľanie a hĺbanie. Okrem toho, záhrady majú dostatok altánov a krytých priestorov, rovnako ako pohodlné kresielka s dekami a kožušinami na zahriatie. Byť bohatý je skrátka liek i na nečas, takže žiadne starosti ako u chudákov nepociťuješ. Zato chudáci neriešia to, čo musíš ty. Situácia sa akosi zamotáva, to ti je jasné - chvíľku po krádeži obrazu umrie agentka a nielen to, ako sa dozvieš keď sa konečne vrátiš do domu, práve na čas obeda. "Dorazili správy od veľvyslancov a informátorov z Británie i Francie, pane. Zdá sa, že Londýn k nám posiela svojich ľudí, dvojicu agentov, aspoň podľa nepotvrdenej fámy. A Paríž nezaostáva, maximálne za tri dni môžeme očakávať príchod niekoho od nich. Briti by mali doraziť už pozajtra, ak stihnú loď." ako takmer vždy, dávku správ ti predáva komorník zatiaľ čo ti servíruje jedlo - dnes vegetariánske. "V prístave aj na vlakovej stanici už čakajú naši ľudia, myslím, že ich spozorujú v dostatočnom predstihu. Podarilo sa mi tiež zohnať adresu zosnulej Weiss, je to v Siebethsburgu." na momentík sa odmlčí "hrou osudu len pár domov od pána von Frauz." nepokračuje, necháva ostatne rozhodnutie na tebe. "Čo sa týka policajného zboru, podarilo sa mi, diskrétne, kontaktovať mladého pána Zieglera, no nezdá sa byť príliš...ochotný spolupracovať. Náš človek mal problém uhrať to aby neskončil vo väzení. Ale...vraj tam isté pochybnosti sú, len to chce čas. Verím, že Ziegler sa sám ozve, až to bude potrebovať. Čo sa týka slečny Wissemann ktorá prípad vedie, ešte som ju nekontaktoval - mám to spraviť? Och a pán Wedekind dorazí okolo piatej, na čaj." informuje ešte akoby nič o chystanej návšteve policajného komisára. 5.9. 5 hodín poobede Ktorý skutočne dorazí. "Psí čas!" počuješ už od dverí, zatiaľ čo Wenzel uvádza hosťa do salóniku a chystá sa dokončiť prípravu čaju. "Už snáď týždeň nebolo dňa kedy by som nezmokol ako najposlednejší robotník. Och ďakujem vám za pozvanie graf von Vossberg, dlho som nemal posedenie na úrovni. Neverili by ste, aký póvl nám na stanicu posledné roky posielajú." sťažuje sa ti, zatiaľ čo si precukril čaj, ktorý ešte zalieva mliekom. "Skutečne, kedysi vznešené povolanie detektíva teraz zastáva ktokoľvek - bez ohľadu na pôvod či pohlavie. Och, ale dosť o mne, čomu vďačím za vaše pozvanie?" -------------------- Aktíva, informácie a iné: |
| |
| soukromá zpráva od Stahlstadt pro Kozí farma "Ha, konečne ste tu!" privíta ťa chrapľavý hlas a dvere sa už už otvárajú. Dom ktorí si našla je na pohľad relatívne slušný a čistý, o žiadny prepych ale nejde. A navyše, tu v okolí je podobných domov s pastvinami skutočne mnoho. "Eh, Hani už skoro toho bastarda vyprdla a vy nikde, vidieť ako o nás vy žandári staráte!" šomre stále starec, nepúšťajúc ťa k slovu zatiaľ čo ťa vedie do, pravdepodobne, jedálne a nalieva ti pohár mlieka, súčasne s tým ako na stôl vykladá pečivo a syr. Zdá sa, pohostinnosť je tu bežná i pre neznámych. "Zmrd sa volá Leon, Leon Gräbner. Pacholok, tam z farmy starého Rödla, nabúchal ju hen tam v sene, skurvysyn, bez môjho povolenia! Tak? Čo bude? Vezmete ho? A nejaké odškodné, ha? " Rozhovor je to únavný a chvíľku i nanajvýš nepríjemný - v momente keď starec pochopí, že tu nie si aby si vyšetrovala jeho rodinné drama, nálada sa mu viditeľne zhorší. Ale zákon je zákon a miestny majú k polícii aspoň nejaký rešpekt. Ktovie prečo. "Há? Kradnuté kozy? Kurwa..." prezradí i svoj pôvod "Jebať kozy. Sengwarden má každý utorok trh, kúpite tam kozla, barana, kozu či i koňa za pár mariek, na kieho by to kradol. Zvieratá si značkujeme, na zadku majú značku, krádež by sa prevalila a miestny by si zlodejíčka podali. Eeeh, ale keď spomínate...to bolo v päťdesiatomšiestom, tri roky dozadu, zmizli tri kozy a jeden kôň. V Utters boli tehdá zase preteky a slávnosť, boli tam cigánski muzikanti a Iri prej videla, jak sa im na rožni pečie koza. Myslíte že to niekto prešetril? Hovno! Odišli, žiadne odškodné, nič! Hovno, tak ako za Hani! Čo ja si teraz počnem s nemeckým pankhartom?" |
| |
| soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro
Vyrazím od bankéře a Tili hned začne kafrat na počasí. Kurva jak já nemám rád tyhle slečinky a jejich moresy. Ona se nebude trmácet v tmto počasí někam, kruci tak si měla zvolit kancelářskou práci a nebo baltet a ne se dávat k tajné službě. No říkal jsem si to, že to tak dopadne, ale co aspoň mě nebude srát. Pak nastoupím do drožky. Drožkářovy lámanou němčinou vysvětlím kam chci jet a kývnu na danou sumu. Anglicky pak dodám. "Udav se ty hladovej přizdisráči." S milým úsměvem jako bych děkoval. Psy naskočí do drožky jen se po mě podívají jestli je vše v pořádku tak kývnu a už se drkocáme přes louže a balvany směrem k sídlu. Trochu přemýšlím jesti osazenstvo bude stejné jak Tili a jí podobní. Sleduju krajinu a jak se mění ocelové město se po chvíli promění v romantickou venkovskou krajinu. Docela se mi tu líbí. Pamatuju si dobu kdy jsem ještě jako inspektor v Londýně občas s kolegou vyrážel na lovy v skotské pahorkatině, na vřesoviště. Jak to tu sleduji i tady by se dalo vyrazit. Myslím že tu musí být hodně pernaté i drobné, myslím i nějaké srnčí by se našla a určitě i lišky. Nakonec vystoupíme před honosným sídlem, majetková feudální šlechta, vykořisťovatel proleteriátu dávných dob, avšak dnes továrníci jsou daleko daleko horší. I tak nejsem nadšen, že tenhle ukol padl, Tili by se tu citila asi spíš jako ryba ve vodě, ale co její smůla. Dost suvereně zaklepu a když otevře portýr tak je mi jasné, že jsem holt v lepší společnosti. Vstoupím do haly a sundám buřinku psy se mi drží u nony je vidět, že jsou taky trochu nesví, asi by jim spíš svědčilo štvát lumpy nebo zveř už dlouho zaháleli, hlavně barvář Hubert by rád už něco dělal. No co taky se na ně dostane. Lámanou němčinou vysvětlím portýrovy, co chci a on slíbí pohoštění dokonce i psům donese něco na zub. Jejich pohled je jasný nesmí si vzít nic od cizího a tak jim sliny kapou a smutně koukají na zbytky šunky. Dotknu se tedy šunky a dám povel že můžou. Pak se hladově pustí do zbytků dokonce i nějaké to zavrčení proběhne přeci jen maso je maso. Po chvílí přijde dotyčná - spojka. Je to krásná a elegantní dáma, hned ji sjedu očima a zhodnotím, ňadra pěkná, tvářička líbezná a prdekla jedna radost v duchu se pousměju. Ještě aby to nebyla arogantní pipka jako Tili a budu spokonený. Promluví na mě německy a já chvilenku si musím srovnat co mi vlastně říká. Pak lámanou němčinou odpovím. "Dobrý sen slečno Sallaster posílá mě náš společný známí Bankéř. Mé jméno je John Scofield z Ameriky, asi vám je jasné co po vás chci." Pak tak trochu omluvně dodám: "Mluvíte Anglicky rád bych pokračoval náš hovor v nagličtině jak vidíte v němčině si nejsem uplně jistý a aspoň služebnictvo nebude vědět více než musí" Když mě pozve na oběd. Srdečně přikývnu. Taky už mám hlad a po obědě bych i něco popil. Pak Se odeberu tam kam mě slěčna odvede s vidinou plného žaludku a dobrého jídla pití a klidé dýmky ve společnosti rajcovní dámy z lepší společnosti. Vzhled: Popsal by ho někdo jako snad drsnou krásu Bulteriéra. Je to Ir takže ježaté zrzavo tmavěhnědé vlasy, hnědočerný plnovous, obličej lehce pihovatý a lehké zakřivení nosu a slabě táhnoucí se jen nepatrně viditelná jizva naznačuje, že nos byl dříve patrně zlomen. V puse se mu snad vždy povaluje dýmka od irského výrobce Peterson. Statné podsadité tělo vtěsnané do poměrně úhledného saka tmavé barvy připomíná pouličního rváče který se rozhodl dělat ochranku v lepším bordelu. Celou postavu dokresluje jen nezbytná buřinka, v ruce hůl snad z ebenového dřeva a dva psy vyhlížející opravdu zuřivě. |
| |
| soukromá zpráva od Rosemarie Von Sallaster pro Panství Schonengroden 7.9. 1859, oběd Zatím co vedu pana Scofielda ke stolu důkladně si ho prohlédnu, němčina rozhodně není jeho rodná řeč, dokonce i v té angličtině je znát jitý přízvuk, a pokud by mi neodhalila jeho původ řeč, jistě by to byl vzhled. Ano, je pohledný, jistým drsným způsobem, dokonce by se dalo říct, že je vzrušující, ale rozhodně to není poklidný američan. Bez problému plynule přejdu do angličtiny, pane Scofielde zdejší služebnictvo nevnímá nic, jsou tady jen aby mi pomohli neukousat se nudou, popřípadě mi zabránili spáchat zločin sebevraždy, no a nebo v případě majordoma, mi děsně lezli na nervy, ale pokud je pro vás angličtina příjemnější, nedělá mi to problém.....dobrou chuť . Usadím svého hosta u stolu a nečekám na služebnou, sama se ujmu nalévání polévky , pak se ještě otočím na dva nádherné psi, nedbám na to, že jsou jsou mokří a od bláta , přisednu si k nim a něco jim tiše povídám, pak se otočím na svého hosta. Jsou nádherní, dovolíte abych jim nechala přinést žrádlo z kuchyně, jistě tam bude nějaké maso, jistě by si ode mne nic nevzali. Otočím se na šlužku, která na mě kouká s otevřenou pusou, to zase budou mít nahoře v panství co řešit až se jim donese, že mě tady navštívil chlap a já se div neválela po zemi se psi, dojdi prosím za kuchařkou ať pošle dvě plnné misky. Pak se vrátím ke stolu, naberu si polévku a věnuji hostu podmanivý úsměv, myslím, že čas na rozhovor bude v knihovně u sklenky dobrého pití a v dostatečném soukromí, co říkáte? Pak už je čas jídla, po polévce se podávají brambory, maso, zelené fazolky, k tomu nadívané žampiony a kousky uzené ryby, jako dezert borůvkový koláč se sladkou smetanou, pro psi služka donese dvě velké mísy s masem a položí je na odkládací stolek aby jsi to mohl svým zvířecím přátelům dát sám. |
| |
| soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro
I když jsem ujištěn, že služebnictvo neslyší a nevidí nic i přesto z zkušenosti a vlastní opatrnosti která mě udržela dosud na živu jsem rád, že se přejde do angličtiny. Za každé další ochranné opatření které ztíží odhalení a prozrazení jsem jenom rád a za druhé taky jsem si v angličtině jistější. Slečna přejde do angličtiny s naprostou jistotou vyjma lehkého přízvuku mluví jak rodilá angličanka. Jsem za to rád protože tyhle kontakty měla spíš zařizovat Tilli, ale co užívám si to tu. Musím se usmát, když se rozhovoří o nudě a sebevraždě. "Přiznám se že já tedy rozhodně nudou netrpím možná bych bral občas se nudit v pěkném sídle a jezdit se psy na lovy to bych na sebevraždu vážně nemyslel." Pak mě zcela vážně dostane spontánnost paní domu. To co mě sere na vyšších třídách to co mě sere na mladší agentce Matyldě, zde jako by nebylo. Moc mě to těší, snad se ve mě probudila jistá mužská ješitnost, ale normální chování a nalévání polévky bez služebné od paní domu zahřálo srdce starého irčana a když se pak rozhodne ještě mazlit mou pýchou s mými psy celkově si mě získala. Ležící psi se na mě kouknou jestli je vše v pořádku jestli můžou přijmout trochu něhy od slečny a po kývnutí si to náležite užijí. Ve vyšších vrstvách od dam se mi tohle vlasně nikdy nestalo. Většinou ohrnují nos nad "smradlavými čokli" a nikdo neocení jejich drsnou krásu a pracovitost, vlastně někdy je to asi jak v tom přísloví "jaký pán, taký pes" a já se s nimi ztotožňuji trochu. Na otázku jestli je může nakrmit, se jen usměji a odpovím. "Inu jíme , taky budou jistě rádi. Když se Vám tak líbí to by jste je měla vidět v akci ať při policejní práci a nebo na honu. To by se vám teprve zamlouvali, když by jste viděla co všechno zvládnou. Bruno..." Ukážu na bavorského barváře s ušlechtilou hlavou a vrtícím dlouhým prutem "... je výborný stopař. Při jednom dosledu srnčí zvěře na skotské vrchovině poctivě stopoval skoro tři míle a nakonec jsme srnčí kus našly. Jsem na ně náležitě hrdý. A Hugo je krom toho, že je výborný obranář je i skvělý chvatař na černou zvěř a aportér." Nechám se trochu unést a v duchu se musím brzdit, protože takhle vstřícně se většinou nechovám. Jsem sice dost hladový, ale snažím se jíst aspoň trochu podle bontonu a všechny chody si náležitě vychutnám. Po obědě zamíříme do knihovny na debatu u dýmky a koňaku. S plným žaludkem a v celkové pohodě se už lépe vysvětluje o co jde. Zeptám se jestli můžu si zapálit což bonton po jídle u koňaku přímo doporučuje, ale přeci jen se to sluší. Pokud mi to bude schváleno popotáhnu z dýmky až modré obláčky voňavého kouře stoupají ke stropu a dýmečka v mahagonové barvě s lehce zahnutým náustkem a označením velké stylizované P - jako Peterson se pomalinku rozpaluje. "Paní Sallasterová, jak Vám asi již došlo Bankéř který je naší společnou spojkou mě k Vám neposlal ani na oběd ani na velmi příjemnou konverzaci. Organizace kterou zde zastupuji má ve vás naprostou důvěru a poslala mě k vám s nadějí na pomoc ve všech tajných úkolech které tu mám plnit. Ty jsou následující vyšetřit smrt naší agentky a zjistit kdo za tím stojí, pak samozřejmě musíme zde získat kontakty které nás k tomu dovedou a také zbraně neboť byť jsou mí psy vždy připraveni mě bránit jen oni proste nestačí, tedy ty bych potřeboval sehnat přes Vás. Celkově se vsak nejedná hlavně o vyšetření naší agentky, ale zabránění konfliktu skrze tajné dokumenty, které měla. Z nebezpečných lidí o kterých bych se rád dozvěděl více je jistí člověk říkající si Profesor - tedy pokud o něm něco víte." Pak se odmlčím a dám jí prostor na odpovědi a přitom lehce bafám a po očku sjíždím její křivky, krásného, ženského těla. |
| |
| soukromá zpráva od Rosemarie Von Sallaster pro Po obědě u sklenky... Panství Schonengroden Nutno uznat, že takhle dobře jsem oběd neprožila, příjemná společnost tohoto muže bla vítanou změnou a vzhledem k tomu, co je za tou vší maskou obezřetnosti, je to ještě zajímavější. Neubráním se tomu abych si ho neprohlédla, věděla jsem, že někdo přijde, ale čekala jsem nudného patrona v klobouku, nebo naopak, přehnaného drsňáka muž předemnou je...asi by se urazil, kdyby mu do očí někdo řekl, že je gentlman, ale na mě tak působí až je pro pro mne samotnou velmi překvapivé. Víte, mít nějakou společnost se kterou bych mohla jezdit na koni, případně se procházet po lesích, taky bych se nenudila, ráda haji šachy, poslouchám hudbu, čtu, jenže to vše se omrzí když jste sám...krom toho, hrát šachy sám proti sobě, je trochu...ubíjející, nemyslíte? Do této chvíle by mne s trochou nadsázky mohli nazvat dámou, ale pokud by si někdo všiml jak mi teď v očích šibalky jiskří a jak se usmívám na svého hosta, asi by si to už nikdo nemyslel. Jsme najedeni, zvířata v polidu následují svého pána , který o nich dokáže skvěle vyprávět, když jsme usazeni v knihovně se sklenkou dobrého pití a on se svoji dýmkou, věnuji mu zamyšlený úsměv. "O svých psech vyprávíte barvitě a nádhern, je vidět, že jste n ně patřičně hrdý a popravdě, ani se vám nedivím, jsou to nádherná zvířata, pokud budete chtít, vezmu vás a samozřejmě i ja, na prohlídku zdejšího revíru, ale teď k věci.." Trochu nervozně si urovnám sukni, pak si zamyšleně poklepu na rty , snažím se utřídit myšlenky. "Samozřejmě vám umožním doplnit si zásoby jaké budete chtít, ať už se jedná o oblečení, jídlo...tabák a nebo zbraně. Dále myslím, že by jste se měl ubytovat zde, jsou zde proto připravené pokoje, zdejší patriarcha, sám si tak říká, koná velký ples a tam bychom se měli ukázat už je z toho dvodu, že Bankéř a náš patriot je dle mého jedna a ta samá osoba, stojí za zmínku že jistá dáma se s tímto mužem setkala, jinak další informace teprve čekám, náš společný přítel si dává trochu načas, takže.....navrhuji toto, než se bude konat ples, odpočinete si, pokocháte se zdejšími krásami, počkáme na další informace a podle toho budeme konat, souhlasíte?" Nejsem si jistá, zda se mu plán bude líbit, ale momentálně toho moc udělat nemůžeme a pan Scofield vypdá, že by trochu poklidu a domácí stravy mohl uvítat, tedy, "ovšem teď mě napadlo, není vám proti mysli bydlet pod střechou s neznámou ženou?" A zase to pobavené zajikření v očích... |
| |
| soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro Příjemná sklenka koňaku a dýmka s Fam fatal Sedím naproti aristokratky, na proti dámy jenž by měla být podle mého přesvědčení mým třídním nepřítelem, ale kupodivu tomu tak není. Přitahuje mě. Zvláštním způsobem, zcela nevysvětlitelným. Nebráním se tomu, nejsem dle svého přesvědčení žádný fešák, ale potěšit se ze společnosti krásné ženy určitě umím. Tahle potěcha se, ale směřuje právě uplně jiným směrem než by člověk čekal. Na je jí nabídku o lovu se chytím, v očích mi vyšlehnou plamínky a zajiskří mi tam, lov je vášeň, stejně jako milování v bouři. Kývnu na její nabídku. "Pokud by jste tedy měla zájem budu rád, když vyrazíme do revíru. Sice tu nejsem na dovolené avšak trochu poznávání krajiny jistě naší věci prospěje." Pak poslouchám další odpověď a sleduji její pohyby i křivky. Po její nabídce ubytování a všech možných zásob se musím lehce pousmát. Vlastně by to bylo víc než příjemné na zámku si takhle udělat prázdniny a poznávat hlouběji třídní rozdíly, ale musím odpovědět. "Děkuji za pohostinost, nevíte jak bych rád se ubytoval tu s "cizí ženou" a v pravdě by mi to bylo spíš příjemné, než proti mysli, ale mám pokoj už ve městě a pro můj úkol bohužel daleko praktičtější. Navíc tak taky bydlím s "cizí ženou" jenž momentálně hraje roli paní Scofieldové. A co se týče jídla, pití a tabáku můj zaměstnavatel mi neplatí málo abych si tyto věci nezaopatřil, ale zbraně a zvláště speciální zbraně jako cizinec zde získám snázeji přes vás než pres nějakého překupníka. Co se týče plesu v budoucnu, myslím, že dotyčná "paní Scofieldová" samosebou pod jinou identitou ny tento ples zapadla lépe a i více zjistila. Já nejsem zrovna dvakrát typ společenských plesů" Pak se lehce usměji na slečnu a jen tak mimochodem dodám. "Každopádně pokud by jsme dnes vyrazili na lov tak bych vašeho pozvání i využil a přespal bych dnes zde a zjistily klady venkovských sídel a prostorů pod střechami s cizími ženami." |
| |
| soukromá zpráva od Rosemarie Von Sallaster pro Příjemné posezení s tímto mužem korunuje jeho souhlas k lovu, což způsobí, že mi vzrušením zčervenají tváře a zajiskří v očích. Ono je něco úplně jiného bezcílně se toulat po loukách, a pořádně se vrhnout do lovu. Výborně, pak jsme tedy domluveni, nechám vám připravit pokoj a řekněme za...hodinu bychom mohli vyrazit na lov? Vaši psi budou s vámi, nebo je na noc svěříte do našeho psince? Samozřejmě se pak můžete přesvědčit, že se o svá zvířata umím dobře postarat. Trochu po těch slovech zrozpačitím, mě samotné to vyznělo poněkud zvláštně, ale snad v tom nebude hledat víc, než bylo myšleno. Zazvoním na služebnou, " pokoj pro našeho hosta, domluvte s lovčími ať připravý koně, uděláme si malý lov." Když odejde, upravím si sukni kolme nohou a pokračuji, pokud máte nějaká speciální přání ohledně pokoje či koně na lov, stačí říct, myslím, že jsme schopni vyplnit veškerá vaše přání, někdy je to unavující, ale občas trocha rozmazlování neuškodí. Ohledně vašeho pobytu zde, omlouvám se, samozřejmě by to asu vypadalo divně, víc než jedna noc pod zdejší střechou, nehledě na vaší "paní". Pokud jde o zbraně, před odjedzem vám ukážu co vše mámte na výběr a teď pokud mi prominete, dojdu se převléknout, sejdeme se venku. Pokud už nebude mít další otázky a připomínky, nechám ho v rukách služebnictva a dojdu se převléknout, jezdecký kostým pod kterým ukrývám věc nevídanou, pánské kalhoty, ale tady daleko do lidí to nevadí a krom toho, nedokážu jezdit v sedle bokem jako ostatní dámy. Když jsem převlečená sejdu na nádvoří kde je už připraven můj kůň, nasednu a čekám na svého hosta odkaz Kousek dál je několik koní aby si mohl vybrat i on,a samozřejmě smečka psů. odkaz odkaz odkaz odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Der Professor pro Nádych
Prechádzky po záhrade mi niekedy pripomenú, aké dobré je žiť životom boháča. Nemusím sa strachovať toho, že v daždi prechladnem, dostanem zápal pľúc a umriem niekde na kraji ulice. Možno by som mal dať niečo na charitu. A tentoraz naozaj. Taktiež ma, nedobrovoľne, zoberú do hornatého Rakúska, na staré sídlo mojej rodiny. Bolo to chladné miesto, celý rok, aj keď sa neustále kúrilo a vonku svietilo slnko. A bolo také, kým neprišla Charlotte.
Zornice boli jej kvety. Tie zimné, ktoré boli na Vianoce v každom kúte domu. A teraz majú špeciálne miesto v mojej záhrade. "Wenzel! Zoberte pár z tých kvetov do salóna, tie staré tam už hnijú!" prikážem komorníkovi. Chvíľku sa ešte v záhrade zdržím, mysliac na svoju snúbenicu.
Keď umrela, viackrát mi naznačovali, aby som si našiel inú. Ale ako som sa mohol uspokojiť s obyčajnou ženou, keď som už zazrel anjela? V pamäti mi naveky ostala ako tá kráska v záhradách, jej čierne kučery spadajúce na jemné modré šaty, ktoré som jej ešte v ten deň kúpil. A jej pery, oh svätý Bože, jej pery a tie krivky. Bola to Afrodita kráčajúca medzi smrteľníkmi, verím v to.
Záchvat silného kašľa ma prinúti vrátiť sa do kaštieľa. Krivkajúc po klzkej, vydláždenej cestičke, opierajúc sa o paličku, sa utiahnem do jedálne, kde už stoja Charlottine kvety vo váze na stole.
Obed sa mi začína zunovať. Niežeby Wenzel nerobil dobrý obed, to nie, aj kuchárky sú dobré. Ale pre rany božie, už mám dosť zeleniny. Doktor povedal, aby som sa krotil, hlavne so sladkým. Pche, šarlatán.
S nechuťou, ako malé decko, sa pustím do jedla, opatrne, akoby malo zo šalátu niečo vyskočiť a podrezať mi krk. Wenzelove správy mi náladu vôbec nezlepšujú. "To hádam nemusím hovoriť, čo máme robiť, nie? Keď k nám niekoho pošlú, uvítame ich svojimi. Nech z nich naši ľudia nespúšťajú zrak. A ak nie sú tak tvrdohlaví a hlúpi, možno by sme z nich mohli niečo dostať. Opýtajte sa tej... na meno jej neprídem, pracuje v tom podniku, Sfinx, či ako. Tá baletka, už minule sa pri agentoch vyplatila, vy viete ktorá. Zistite, či by sa jej nechcelo pekne usmiať na jedného z nich. A taktiež im podať pár úplne pravých informácií, ktoré ich na chvíľku zabavia. Nebude neodmenená, niečo určite dostane. Peniaze, ak nie iné, heh." Uškrniem sa na svojom dvojzmyselnom vtipe. Štetky sú tak špinavé a nakazené. Ale užitočné. Znechutene zahryznem do hrášku. Prečo do všetkého musí dávať hrášok? Keby to bolo na mne, hrášok zakážem. Ďalší dôvod, prečo by moc mala byť v mojich rukách. "Dajte dom tej Weiss prehľadať, možno tam bude niečo zaujímavé. A Frauzovi neverím. Pošlite tam nášho človeka, až potom Frauza, ak sa mu bude chcieť. Viete, len tak z vtipu, aby sme zistili, či sa mu dá veriť." Zapichnem do mrkvy vidličku, ako nôž do nepriateľa. Zhnusene odsuniem tanier. Nech sa ten šarlatán aj poondie, ja nie som králik, aby som mu tu žral trávu. "Áno, áno, sakra Wenzel, veď vy to viete, prekliate! Tomu pripečenému Zieglerovi dáme čas, keď sa kurňa nevie rozhodnúť. Možno mierne zatlačíme cez Wittmunda. Ak bude na neho Wittmund sviňa, možno sa ten blázon prihopká ku mne a zoberie to moje prisľúbenie o povýšení. Veď je to iba pár informácií, prekliate!" "A prineste mi niečo sladké! Nie som králik ani baran, aby som tu prežúval burinu. Chcem sladké! Prekliaty doktor..." Začnem nervózne ťukať po opierke stoličky prstami, čakajúc na Wittmunda.
5. 9., 5 hodín poobede ----------------------------
Wittmund došiel s hrmotom. Otrávene prekrútim očami, iba moment predtým, než nasadím výzor milého starčeka, ktorý nemá na srdci nič iné, iba úprimný záujem o dobro verejnosti. Vtedy do salóniku vojde on.
"Ah, drahý von Wittmund, som rád, že ste prijali moje pozvanie. Dlho som o vás nepočul, ako sa má žena?" po zdvorilostných otázkach konečne prejdem k dôvodu, prečo je tu.
"Počul som o tej hroznej udalosti, vskutku nepríjemnej udalosti v parku. Ráno sme zašli s Wenzelom k slečne Mäzelovej. Medzi nami, tá stará dáma si zapamätá veľa klebiet, aj napriek jej hroznej pamäti. Neuveríte, akonáhle sme odišli, za nami poslala, aby sme k nej prišli raz na čaj, vraj sme u nej dlho neboli." Nik nebude kontrolovať Mäzelovú, hlavne nie Wittmund, ten by si to ani nedokázal spojiť. A Mäzelovej pamäť slúži perfektne iba pri klebetách. A vôbec jej nevadí, že ani netuší, komu to hovorí.
"Iba ma tak zaujíma - našli ste zloducha? Tušíte, kto to urobil? A kto to vôbec bol? Prisahám, môj drahý priateľu, moje slabé srdce skoro prestalo pracovať, keď som sa o tom dozvedel. Kto by sa o to opovážil, tu?" |
| |
| soukromá zpráva od Chulainn "Shean" O´Macha pro Lovecká anabáze? Panství Schonengroden Na otázku kde budou spát moji psi samosebou, odpovím, že se mnou, nejsem zvyklý, aby mi kryl záda ještě někdo jiný. Navíc jak se to zatím vyvíjí tak doufám, že pod tou honosnou střechou a v luxusní posteli nebudu dneska sám, ostatně hodlám se o to přičinit. Na další otázky se jen usměji "Nic speciálního nepotřebuji, o mou paní si starosti nedělejte myslím, že ta má na dnešek jiné zábavy. Vlastně dnes tu měla být místo mě, tak jsem docela rád jak to dopadlo. A co se týče rozmazlování budu potěšen pokud se mi budete věnovat jako doposud." Pak se odejdu převléci a připravit nalov stejně jako ona. Obleču si vysoké kožené boty až ke kolenům, vezmu zelený oděv z vlněné látky a plstěný zelený klobouk. Jako zbraň se vezmu kulobrokovou kozlici a koženou tašku přes rameno na zásobu nábojů, dalekohled, nůž i placatici s kořalkou na zahřátí. Pak sejdu dolů vyberu si bez velkého prohlížení hnědáka a nasednu. Zjištuji, že venku stále prší a chladný deštík mě studí na obličeji. Přjedu k paní domu a říkám: "Myslím, že smečku by jsme mohli nechat doma vezmeme jen moje psy a spíš bych to videl na šoulačku v lese než hon z koně. Přijedeme k lesu a schováme tam koně a dál mužeme pokračovat pěšky. Myslím, že taková procházka ve dvou v lese spolu s vášní lovu by mohla být naše intimní, romantická záležitost." Trochu se usměji a pak nechám v deštíku vyjet jako první paní domácí a já ji následuji k lesu.... |
| |
| soukromá zpráva od Rosemarie Von Sallaster pro Panství Schonengroden Konečně se dostaví a jeho návrh ohledně zvířat odsouhlasím. Výborně necháme psi doma, a já vám ukážu alespoň kousek zdejší honitby. Zavolám lovčí aby odvedli zvířata a pak se na koních vydáme k lesu, v očích mi zajiskří a usměji se na muže po svém boku, pak s osvobozujícím výkřikem vyrazím tryskem k lesu. Je to tak nádherné cítit véítr ve vlasek, vnímat nádheru okolí. Na okraji lesa zklouznu z koně a otočím jiskřivě zelené oči na svého hosta. Miluji jízdu na koni a zdejší polnosti, půjdeme tedy na procházku? Rozvineme tu intimní romantickou záležitost? Hruď se mi ještě stále dme po divoké jízdě na koni a musím uznat, že i on se držel skvěle, počkám zda bude souhlasit a pokud ano, vedu ho nádherným lesem, kráčíme bok po boku v přátelském tichu, které naruším otázkou, povězte mi, proč jste si vybral tuhle "práci"? |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního příspěvku, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Bimba |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR