Star Trek - U.S.S. Arcadia
od: 16. června 2013 15:49 do: 09. srpna 2015 18:32
Dobrodružství vedl(a) Vlad Draculea
| |
 | Od událostí v mlhovině NGC 1652 uplynuly již tři roky. Hlavním hrdiny tohoto příběhu je posádka lodi U.S.S. Arcadia pod velením kapitána Gregoryho Ragnarrsona. Arcadia je tvořena zčásti z posádky lodě U.S.S. Spectre a zčásti posádky nové. Primárním úkolem je dlouhodobý průzkum v hlubokém vesmíru. Sekundárním úkolem je tak trochu dohled nad hlubokým vesmírem, kde se v poslední době začali dít podivné věci. Jedná se o prostor, který je vymezen základnami 105, 123, 152, 117 a Cold Station Theta - jedná se o prostor, který je sice federační, ale od hlavní části Federace je oddělen Klingonskou říší. Dále sousedí s Romulanským impériem a zbývající část je hluboký, ne příliš prozkoumaný vesmír. Hvězdná flotila se obává, že se tento sektor stává nestabilním. Vypadá to, že nějaké silné uskupení přebírá kontrolu nad neprozkoumanou částí hlubokého vesmíru. Stávající komunikační spojení s některými planetami bylo přerušeno. Poslední událostí hovoří o zachycení vysokého energetického výkyvu. Přišel velmi náhle a stejně náhle odezněl. Není moc jasné, co se vlastně stalo. Rozkazy jsou tedy jasné - Arcadia má prozkoumat a zjistit, co se vlastně děje. |
| |
| U.S.S. Arcadia je velmi novou lodí. Jedná se třídu Sovereing, jednu z nejmodernějších a nejsilnějších tříd, které Federace má. Vzhledem ke svému vybavení a možnostem, je vhodná pro dlouhodobý pobyt v hlubokém vesmíru. Jejím účelem je tedy především průzkum, objevování a navazování nových kontaktů. Ačkoliv se poznaný vesmír značně rozšiřuje, stále je kde zkoumat. Na druhou stranu je to loď dobře vyzbrojená, tudíž schopná se vypořádat s různými nástrahami hlubokého vesmíru. |
| |
| U.S.S. Arcadia je v tuto chvíli v doku hvězdné základny 123. Tato základna je v blízkosti planety Iconia na romulanské straně Neutrální zóny, na Klach D´Kel Brakt v klingonské prostoru a planety Tyrelia ve federačním vesmíru. V poslední době se jedná o poněkud méně klidné místo. Mírně řečeno. Na klingosko-romulanské hranici se rozhořela regulérní válka. Klingonská říše se k tomuto stavu nijak nevyjadřuje. Odmítla také pomoc od Federace - byť jen jako vyjednavače. Klingoni si prostě problém nepřipouští. Faktem je, že tomu také napomáhá to, že na této části hranice nikdy nebyl klid. Vždy se tu vedla určitá forma války. Nicméně jak hovoří tajné záznamy rozvědky Flotily - situace je velice vážná. Ani sama Flotila nemá zrovna v této části na růžích ustláno. K jednotlivým základnám vyslala několik lodí a situaci monitoruje. Ačkoliv je U.S.S. Arcadia velmi silnou lodí v daném prostoru, jejím misí je průzkum hlubokého vesmíru. |
| |
 | Základna 123 - doky Po dlouhé cestě ze Země dorazím konečně na základnu 123, kde kotví U.S.S. Arcadia, na jejíž palubu jsem byla převelena do pozice vědeckého důstojníka. Loď má v krátké době vyrazit na průzkumnou pětiletou misi do neznámého vesmíru. Její posádka se na tento úkol připravuje už rok, takže je poněkud nezvyklé, když je někdo na podobnou misi přiřazen krátce před jejím začátkem... takříkajíc na poslední chvíli. U.S.S. Arcadia - můstek O hodinu později už výtahem směřuji na můstek... Ani jsem se nemusela moc ptát, kde kapitána najdu. |
| |
 | Můstek U.S.S. Arcadia Sedím ve svém kapitánském křesle své lodě. V tuto chvíli je klid, před několika dny jsme měli velké cvičení. Musím říci, že mám posádku dobře secvičenou, ale i tak je nutné stále upevňovat její připravenost. Velící admirál sice nebyl nadšený, ale čert to vem. Až budeme venku, bude nám všechno, co teď absolvujeme k duhu. Pročítám si zprávy s výsledky výcviku. Vydám několik příkazů a pak se zase věnuji zprávám. Z nich mě vyruší příchod nového člena posádky. Musím říci, že mě to dost překvapilo. "Victorie! U všech čertů, kde se tu bereš?" Pak se zarazím a promluvím formálně. Poručíku Danever. Vítejte na palubě. Nicméně musím říci, že je Váš příchod je překvapivý. Už jsme nečekali nový přírůstek do posádky. Nicméně se jemně usměji. Je to již nějaká doba, co jsem Victorii naposledy viděl. Máme společné zážitky. Netušil jsem, že Victorie vstoupila do Flotily. Nejspíše k tomu měla své důvody. Musím se jí na to zeptat. Vezmu si od ní oba pady. A zvednu se. "Pojďte se mnou, poručíku, musíme si promluvit o Vašem zařazení." Otočím se na svého první důstojníka a promluvím: "Jedničko, převezměte velení." Kývnu na svého první důstojníka a vydám se směrem ke své pracovně. Pokynem ruky vyzvu poručíka Danever, aby mne následovala. |
| |
| Můstek Překvapení v Gregových očích, tváři i hlase bylo naprosto jednoznačné. Tohle vidět bylo skvělé zadostiučinění za celé ty tři roky. Dokonce v tu chvíli vypadl i ze své "role" kapitána. Uculila jsem se na něj, když se mě značně neformálně zeptal, kde se u "všech čertů" beru na jeho lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Victoria Danever pro Kapitánova pracovna Dveře pracovny se se zašuměním zavřou a mně z tváře spadne ten neutrální výraz. Nahradí ho upřímný úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro Když zajdeme do pracovny, výraz mé tváře se změní. Ze široka se na Victorii usměji. Za posledních pár let jsme toho zažili opravdu hodně. A ne všechno bylo dobré. Ale na druhou stranu, to dobré za to opravdu stálo. "Také tě rád vidím, Victorie. A ano, musím ti tak říkat. Alespoň ve službě. Doktorka už tady je... S´Harien. Pamatuješ si na ní? Teď je šéfka zdravotnického personálu." Položím pady na stůl. Ten s oficiálním jmenováním jsem si přečetl. Ten druhý bude nejspíše zpráva od admirála. "Jak se má admirál? Určitě je rád, že jsi se dala k Flotile. Otázkou je, jestli už je tak rád, že jsi takto venku... Co si pamatuji, tak si tě celkem hlídal. Ne, že bych se mu nedivil." Přejdu k replikátoru a otočím se na Victorii. "Co si dáš?" Když mi Victorie odpoví, objednám jí to, co chce a sám si dám kávu. Pak se posadím za stůl. Moje pracovna je viditelně pracovní. Nicméně mám tu pár osobních věcí. Na zdi proti mě je velký obraz lodi s označením Arcadia jak směřuje k rodící se hvězdě. Je to velmi dobře zpracovaný obraz. Byl to dar. Na další zdi jsou plakety lodí, na kterých jsem sloužil. Nechybí tu ani poničená plaketa z Nebuly-1. Ostatní plakety jsou lodí, na kterých jsme sloužil. Některé jsou poničené. Na čestném místě je plaketa Arcadie. Jinak je výzdoba strohá a pracovna je jen vybavena nábytkem, nějakými policemi. Pokynu Victorii, aby se posadila. "Tak co tě sem přivádí? Mám nové hry." Prohodím nezúčastněně, ale v očích mi zajiskří. |
| |
 | Můstek Stále se sám sebe ptám proč jsem se nechal převelet na USS Arcadia, i když si odpověď stále opakuji. Stejně tomu nemůžu uvěřit, ale co nadělám. Různé secvičování a vše co tu probíhá už pěknou dobu, je občas až příliš. Příjde mi, že to kapitán přehání. Taky mne napadá zda-li si všiml, že tu jsem a že už mě vlastně zdá z USS Spectra. Celkově si někteří lidé nějak neuvědomují mou přítomnost a poslední noční poplach to dokázal. Nebyl nic pěkného a zase jsem se nevyspal. Nyní jsme byli opět povoláni na můstek a já se zařadím na své místo bezpečnostního a zbraňového důstojníka. "Pane Comandér Tomas Wetinel se hlásí do služby jako zbraňový a bezpečnostní důstojník." Zaujmu svůj post po pozdravu kapitána a vyčkávám na rozkazy. (Omlouvám se za krátkost mírně nestíhám.) |
| |
 | U.S.S. Arcadia – ošetřovna Na rozdíl od některých „lidí“, se kterými jsem se setkala během své sužby u Hvězdné flotily, já nejsem tak pevně vázána na jednu určitou loď. Zřejmě nemám tak silné kořeny jako někteří členové posádek. Takže jsem bez výhrad souhlasila, když nyní kapitán Ragnarrson dostal velení na vlastní lodi a vyžádal si mne jako šéf lékaře na U.S.S. Arcadia. Spolupráce mezi námi fungovala již na Spectre, takže jeho rozhodnutí bylo logické. Pětiletá mise v neznámém vesmíru pak rozhodně poskytovala více možností a příležitostí než dohled nad Neutrální zónou… zejména pod velením Jaseba. Nevadí mi ani zjevná posedlost Grega cvičeními a cvičnými poplachy. Po rozsáhlé rešerši historií Hvězdné flotily a psychologické profilaci kapitánů na základě dostupných záznamů a údajů o jejich povaze i rozhodovacích procesech jsem dospěla k závěru, že všichni kapitáni, kteří se osvědčili v extrémních situacích a úspěšně, ačkoliv ne vždy podle směrnic, dovedli svou misi k cíli, vykazovali určité rysy psychopatického chování. Upřímně Gregova posedlost cvičnými poplachy a tréninkem je asi to nejmenší, nad jeho zálibami by se podivoval snad každý psycholog flotily. Když jsem výsledky toho výzkumu odeslala na Akademii hvězdné flotily, bez odůvodnění to odmítli publikovat a bylo urychleno moje přeložení na U.S.S. Arcadia. Ošetřovna na Arcadii je prostorovým uspořádáním vcelku podobná ošetřovnám na většině lodí Hvězdné flotily. Prostor se dá v případě potřeby rozdělit na tři oddělené sektory. Ambulanci pro ošetření lehkých zranění a prohlídky, lůžkové oddělení, kde mohou být hospitalizováni vážně zranění či nemocní členové posádky, a trauma oddělení vybavené nejmodernějšími přístroji a zařízením, které slouží k ošetření velmi vážných zranění a případně i jako operační sál. Také je zde oddělená pracovna šéf lékaře, do které se vchází z ošetřovny. Za normálních okolností je celý prostor spojený bez přepážek. Nejvýraznějším prvkem ambulantní části ošetřovny je stará pozemská skříň na jedy s prosklenými dveřmi s vyobrazením lebky a zkřížených hnátů, na jejích dvou policích se nacházejí skleněné lahvičky a lékovky s různým obsahem a laboratorní sklo. Je to spíše starožitnost, ale já ji stále používám. Spolu s polní chirurgickou soupravou ze stejného období, která je ve vitríně v mé pracovně, to jsou jediné dekorační prvky tady. Oboje jsem si přivezla už ze Spectre. Čas před odletem trávím v ošetřovně dohledem nad kontrolou inventáře, zásob a vybavení. Není to první kontrola, ale nehodlám se někde v hlubokém vesmíru dostat do situace, že bude něco scházet. Někteří členové zdravotnického personálu vypadají poměrně unaveně. Mají za sebou nácvik poskytování první pomoci na výsadku, který se ocitl pod nepřátelskou palbou ve smyslu prepare to defend yourselves. Greg nešetří při cvičeních ani zdravotnický personál. Pár z nich si stěžovalo, že podobné zatěžování zdravotníků je neúměrné. Ale s tím u mě nepochodili. S vulkánsky neutrálním výrazem v tváři jsem jim klidným, ale nesmlouvavým tónem vysvětlila smysl a podstatu těchto akcí. Po chvíli odejdu do své pracovny a vrátím se k rozdělané práci – procházení zdravotních karet posádky. Vzhled: Oblečená jsem do klasické uniformy zdravotního personálu, na límci je označení hodnosti. Uniformu nemám dopnutou až ke krku, jak bych správně měla mít, ale tvoří hlubší „véčkový“ výstřih. Jsem mírně vyšší postavy, na Vulkánku poněkud subtilnější. Ačkoliv mám špičaté uši a vulkánské rysy v obličeji, hluboké modré oči a světlý odstín pleti prozrazují, že má vulkánská krev není zcela čistá. Černé rovné vlasy mám sestřižené na delší mikádo. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Victoria Danever pro Když mi Greg řekne, že ve službě mě bude muset oslovovat formálně, vyčítavě si povzdechnu, ale pak přimhouřím oči. |
| |
| Můstek "Výborně, komandére. Připravte vyhodnocení posledního cvičení. Dále chci návrhy na zlepšení opatření v případě, že některé části výcviku neproběhly v dostatečném čase." Kývnu na komandéra a jdu dále do své pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro Vyslechnu si Victorii a nakonec přikývnu hlavou. "Bylo to... divočejší." Zareaguji na nejí slova. Také si vzpomínám na události před třemi lety, kdy jsem pod svým velením ztratil celou svou posádku. Tedy kromě Victorie. Tři roky uplynuly rychle. Teď nás čeká něco nového. "Za několik dní odletíme směrem do hlubokého vesmíru. Tam budeme sami, a to hodně slouho. Bude spousta času na to, nechat minulost být." Doplním svá slova. Pak se podívám na pady, které mi Victorie dala. Na prvním je vzkaz od admirála. Je jasný. Po jeho přečtení se trochu zasměji. Starý admirál se nezměnil. Na druhém padu jsou služební záznamy Victorie. Dárek od Victorie mne viditelně potěší. Vezmu láhev do ruky a prohlédnu si jí. Hmm.... velmi dobré pití, těším se až ochutnám. "Děkuji, Victorie. Připijeme si na vyplutí na novou misi." Řeknu se zalíbením. Chuť té whisky si mohu do té doby představovat. "Jasně, že ano. Mám na to zvláštní přístup. Určitě budeš překvapená, kdo k hrám také našel cestu." Široce se usměji na Victorii. Položím láhev na stůl. Služba je služba. Buse se zase muset vrátit ke svým povinnostem. "Vaše služební záznamy jsou dobré, poručíku. Služba Vám začíná zítra. Vítejte na palubě." Pronesu oficiálně. Naznačím Victorii, že se už musím vrátit na můstek. Nevýhoda kapitánského křesla. Na soukromí kapitán mnoho času nemá. To asi Victorie díky svému otci ví. Počkám, až Victorie vyjde ze dveří a vrátím se zpět na můstek. |
| |
 | Transportní místnost, U.S.S. Arcadia Trvalo ještě chvíli než se poletující světélka konečně ustálila a já se zhmotnil na přenosové plošině vesmírného plavidla, které by se mělo na příští měsíce stát mým domovem a útočištěm. Přiznejme si, že technologie dematerializace s následným rematerializováním je poněkud starý způsob přepravy. Za normálních okolností jde o těžko postřehnutelný úkon, který se asi ztratí v záplavě jiných důležitějších povinností. Něco jako hygiéna, kterou vykonáváme každý, ale nijak zvláště se nad ní nepozastavujeme. Avšak v mém případě nešlo o běžný úkon. Podvolil jsem se v této chvíli technologii, kterou vytvořily bytosti, jež ještě donedávna patřily do seznamu mých úhlavních nepřátel. Měl jsem nepříjemné mrazení v zátylku, když mi vytanula myšlenka, že by danému důstojníkovi "nechtěně" uletěla ruka a on mne transportoval rovnou do kosmu. Všimnul by si vůbec někdo této tragikomické etudy s názvem "Pápá Romulane"? Přes veškerá paranoidní očekávání se však nic nestalo. Mohl jsem tedy učinit první nejistý krok na U.S.S. Arcadia, lodi třídy Sovereing patřící Spojené federaci planet. Tato loď by měla být průzkumníkem nového typu, ale je veřejným tajemstvím, že jde vlastně o regulérní bitevník. Po válce s Dominionem už Federace není tou bandou svatouškovských moralistů. Už velice dobře ví, že vesmír je nebezpečné místo. No, je dozajista příjemné přemýšlet nad Federací, která tak lyricky doplatila na svou velkou naivitu, ale nemohu tady jen tak hloupě stát, jako Klingon na zkoušce z astrofyziky. V dalším kroku si tedy demonstrativně upravím pískovou tuniku a popotáhnu zavazadlo, jenž mám ledabyle přehozené přes rameno. "Skvěle!" Pronesu vítězoslavně a zamířím k prvnímu důstojníkovi, kterého v místnosti uvidím. Pomocí datapadu, vtisknutého do jeho rukou, dokáži, že nejde o vtip, ale já na tuto loď opravdu patřím. "Moment, opravdu sem patřím?" Romulané se od lidí vlastně příliš neodlišují. Jsme velice podobni našim vzdáleným bratřím z Vulkánu. Naše pleť však nemá narůžovělý odstín, nýbrž nazelenalý. Na první pohled máme výrazné obočí, které nesleduje nadočnicový oblouk, rostoucí v rovné linii směrem ke spánkům. Stejně jako Vulkánci, tak i my, máme ušní boltce utvářeny do výrazné špičky. A kromě toho (zde je důležité podotknout, že se odlišujeme od Vulkánců) máme na čele nepříliš výrazné kostní valy rozbíhající se ve tvaru písmene V od kořene nosu až k vnějším koutům čela. Mé ostré rysy pak domalovává jednoduchý helmovitý střih černých vlasů a tmavězelené oči. Pokud nakonec přihlédneme k rozšiřující se tunice, kterou zrovna mám, a také k tomu, že mi jen pár centimetrů chybí do dvou metrů, tak bych mohl při troše fantazie připomínat přerostlého netopýra. "Čekal jsem nějaké uvítání," usměji se na důstojníka, aniž bych odhalil zuby. "Koneckonců, kolik Romulanů se tady prochází po lodi?! No. Dobrá tedy. Nedá se nic dělat. Možná je to tak lepší. Prozradíte mi alespoň, kudy se jde za kapitánem? Velice rád bych se už převléknul, protože jsem na cestě velice velice dlouho." Pozvednu tázavě obočí a volnou ruku schovám instinktivně za záda. |
| |
 | U.S.S. Arcadia - nové působiště Je to zvláštní pocit když vaše molekuly létají vzduchem a tančí podivnou verzi valčíku pomyslím si při zhmotňováni na plošině vedle romulanského kolegy. O to zvláštnější když více co vše se může vlastně při tom procesu pokazit. Stačí odchylka pár mikrometrů a je z vás protonové želé. při troše štěstí nebudete žít dost dlouho aby jste zjistili že je něco špatně. protáhnu se , po transportu bývám vždy kapku ztuhlý a nyní můžu pozorovat pokus Romulana o pozemskou zdvořilost. No je to skoro až k smíchu kdybych neměl jiné starosti. Například, kontrolu strojovny, aby se něco nepotento, to by si mě kapitán udělá z knedlíkem, ale napřed musím na rande ke kapitánovi. S touto myšlenkou vykročím dolu z plošiny a udělám první krok po palubě nového působiště. Moje oči a uši už nasávají technické detaily jako houba. Přeci jen tohle je nejpokročilejší bitevník, ehmm vlastně průzkumník v celé Flotile. No jeden by si myslel že po tom fiasku tehdy před pár lety mě šoupnou buď zase na rezatou transportní loď nebo NCC-1701E. no skončil jsem někde uprostřed.. "Můžete jít se mnou houknu na špičaté ucho v provedení Romulan "Také musím za kapitánem" Projdu automatickými dveřmi a hurá k turbovýtahu, ať za mnou jde či ne. Cestu jdu skoro po paměti, minulé dva měsíce jsem nedělal skoro nic jiného než že jsem četl plány a manuály k této lodi. Skoro 700metrů délky a 24 palub ve standardní konfiguraci, bioneurální obvody, maximální warp 9.985, cestovní 8. Nová warp technologie nepoškozující subrostor... Jojo holka moje tebe jsem si poctivě vydřel , zazubím se. V mém případě skoro doslova a nastoupím do výtahu. "Paluba 1 - Můstek" rozkážu počítači a spokojeně si zamručím při hladkém rozjezdu výtahu. No ale teď mě čeká pokec z kapitánem no ten bude mít radosti, až mě zase uvidí. Po chvilce vylezu na můstku a další souhlasné zamručení. konečně můstek kde není posádka jak sardinka v plechovce. Vida že tu není kapitán jdu zazvonit na dveře jeho pracovny. Snad tam je. Přece v mé hodnosti už se nikomu jinému hlásit nemůžu a nahánět kapitána po lodi se mi nechce. Prožene se mi hlavou při čekání na odpověď zevnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Victoria Danever pro Je mi celkem jasné, v jakém tónu je vzkaz mého otce pro Grega. Jasně mu klade na srdce mou bezpečnost a ochranu. Admirál ví, že Greg porušil dost nařízení a směrnic, aby mě tehdy přivedl zpět, takže mu v ohledu mojí bezpečnosti věří. Lehce se jen pousměji, když si Greg pročítá vzkaz. |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro Pronesu naprosto klidným hlasem, v očích mi ale zajiskří. Moc dobře si pamatuji na to, jak se Victorie nad některými šaty pozastavovala. Nechám jí vyjít z kajuty a pak se vydám zpět na můstek. |
| |
| Můstek Dveře do kapitánovy pracovny se otevřou a já vyjdu z pracovny na můstek. Málem se přitom srazím s šéfinženýrem, který za nimi stál. Krátce se na něj podívám a kývnu hlavou na pozdrav. Oficialit už dnes bylo dost. |
| |
| Můstek Po chvilce vyjdu ze své pracovny. Ve dveřích se srazím s důstojníkem, který má na sobě uniformu inženýra s hodností nadporučíka. Předpokládám, že se jedná o nového šéfinženýra. "Neslyšel jsem, že by mi první důstojník nahlásil Váš příchod, nadporučíku Akime. Podle předpisu se máte hlásit nejvyšší hodnosti na můstku, pak teprve mě. To pro příště, nadporučíku." Nezaměnitelný vzhled šéfinženýra si pamatuji z U.S.S. Spectre. Míval při opravách tendenci obvykle více systémů vyřadit. Doufám, že to samé nebude dělat i s mou lodí. "Čekali jsme Vás o něco dříve, nadporučíku. Formality nyní necháme stranou, za několik dní odlétáme a chci mít vše v pořádku. Hlaste se ve strojovně. Chci kompletní zprávu o stavu motorů a strojovny. Můžete jít, pane Akime." S těmito slovy nadporučíka propustím a jdu se věnovat své práci. |
| |
 | U.S.S. Arcadia Za normálních okolností bych z převelení na novou loď nebyl vůbec nadšený. Seznamování s novými členy posádky a hlavně pročítání jejich profilů by mi dalo hodně zabrat. Měl jsem štěstí, protože minimálně polovina posádky přišla z U.S.S. Specte. Ještě před nástupem na U.S.S. Arcadia jsem prošel několika testy, ze kterých vyšlo, že jsem schopný zastávat funkci komunikačního důstojníka. Původně jsem nechápal, proč mi chtějí odepírat funkci poradce kapitána. Až později jsem zjistil, že se tato funkce na U.S.S. Arcadia slučuje, s čímž jsem neměl sebemenší problém. Znalosti jsem na to měl, což potvrdily absolvované testy. Za normálních okolností si toho na palubu neberu příliš. Tím, že se jedná o pěti letou misi, jsem svoje zavazadla skoro nepobral. Rychle si vybalám a navleču na sebe standardní uniformu. Dále se už v kajutě nezdržuju. Vyrazím rovnou k turbovýtahu. Je jich tu více než jsem čekal. Občas kývnu na pozdrav od známých tváří a snažím se vybavit jejich funkce. Opravdu mi připadá, že tu je více lidí z U.S.S. Specte. Po otevření dveří vstoupím na můstek, abych neblokoval turbo výtah. Rychle si prohlídnu můstek, dokud nenajdu kapitána. Poručík Dominic Sternhagen žádá o povolení vstupu na můstek." S těmito slovy se postavím do pozoru a čekám dokud si mě kapitán nevšimne. Je to poprvé a formality by se měly dodržovat. |
| |
| Výsledky cvičení Když dostanu rozkaz od kapitána jen kývnu a začnu se věnovat propočtům výsledků a hodnocení. "To by ušlo." Promýšlím, než znovu zaslechnu, že se tu objevil kapitán. Přejdu klidným krokem k němu a postavím se do pohovu, s rukama za zády. "Kapitáne prošel jsem výsledky cvičení, dle vašeho rozkazu. Celkově bylo cvičení úspěšné z 96% ztracená 4% vznikla jelikož se jedny dveře na palubě 5 zasekly a nechtěly otevřít. Z tohoto důvodu se někteří členové posádky nedostali včas na své stanovisko. Co se týče opatření pak samozřejmě opravit závadu na dveřích a pak by taky bylo možná užitečné, kdyby s bezpečnostními složkami spolupracovaly i technické a byly tak promíchány, v případě závady by se mohlo zdržení snížit až o.....asi 60% pane. Některé části cvičení pak proběhly v nadprůměrném očekávání a rychlosti." Podám hlášení a pak jen neutrálně sleduji kapitána. |
| |
 | Když se ke mně dostal povolávací rozkaz s nástupem na U.S.S. Arcadia, byla jsem štěstím bez sebe. Ani blechy nebyly takhle šťastné a má spolubydlící z Akademia mě právem pokládala za blázna. No co, já pojedu na vesmírný výsadek a ne ona. Hořela ve mně holčičí rivalita, nicméně bylo nadmíru jasné, že obě nás to brzo rozdělí na jinou stranu. Ona zůstane na Zemi, já poletím do vesmíru. Do toho temného, hlubokého vesmíru… U.S.S. Arcadia Zabydlet se na tak velké lodi, to bude chvilku trvat, ale naštěstí jsem si ze Země vzala dostatek rozličných cetek a maličkostí, které v mém pokoji budou dotvářet fiktivní atmosféru domova. Ach mami, tati… kdybyste věděli, co já všechno budu dělat!!! tiše si ve svém pokoji výskám a pak si uvědomím, že bych měla na briefing na můstek. “Sakra,“ zpanikařím a začnu se prohrabovat v kufru. “Sakra, co to zase dělám. Klid… klid.“ zastavím se, když si uvědomím, že to, co hledám, mám už na sobě. Žlutou dámskou uniformu, s komunikátorem nad pravou klíční kostí. Uklidním se, upravím a vyrazím na můstek. To mám na čele napsáno nováček, že na mě všichni civí? Nestačím se divit, kolik lidí a humanoidů tu je. Někteří se na mne dívají trochu s despektem. Očividně mne pověst čerstvého masa do mlýnku předstihla. Přejedu si prsty čelo a doufám, že imaginární punc zmizí. Těžké hydraulické dveře na můstek se otevřely a já se na okamžik zastavila, abych si prohlédla tu majestátnost přede mnou. Celý můstek Arcadie je naprost úchvatný. Ten šrumec se mi bude líbit. Ouč… to je ale zadek. pohledem sjedu Dominica, respektive část jeho těla, ale vzápětí už zase bloudím očima po posádce. Kapitána jsem našla, zaměřila a vydala se k němu. “Kapitáne,“ zasalutuji, “podporučík Mara k vašim službám. Respektive bych měla být přidělena k…“ zarazím se. Trapas. Nevzpomenu si na jméno svého přímého nadřízeného. Trapas “… ke komandérovi… Wetanovi?“ leze to ze mě jako z chlupaté deky a navíc si ani nejsem jistá, jestli jsem to řekla správně. Ach bože… rozlož mě teď a tady… tohle je nástup před kapitána? Hambou se propadnu. Ztěžka polknu a čekám. |
| |
 | Další začátek,opět Prostor,rozlehlý nekonečný prostor ve kterém se vznáším v naprostém klidu a tichu.Černá tma mně obklopuje ze všech stran a já sama jsem její součástí.Nacházím odpočinek v nebytí a současně si tu urovnávám myšlenky. Moje teorie se o nové mocenské síle v kvadrantu Gama se nepotvrdila,ale byla to dobrá teorie.Romulanský kapitán a jeho loď která dokáže obejít omezení maskování,ale jen částečně.Spectre dostala na frak a já tam zůstala a dohlížela na opravy.Uvažovala jsme že tam zůstanu,ale ... ale ... dopověz to.Ne.Měli by jste si promluvit.A co jsem asi dělala?Ale on je naštvaný že jsem vůbec opustila Sallisbury a samozřejmě i jeho.A přitom to bylo moje rozhodnutí.A ... a ... „Ano,pane.“ Okolí se smrští a opět se začnou objevovat obrysy můstku když se vracím se z cesty mými myšlenkami a vzpomínkami.Převezmu velení po kapitánovi Ragnarrsonovi který je ze staré školy což jsem poznala už na Nebule.Konečně někdo kdo dělá věci tak jak mají.Ne že by kapitán Danever byl špatný,jen občas jsme mu nerozuměla. No spíš často a za ty dva roky jsem si na něho nezvykla.Možná proto jsme odešla.Možná ... já ... Kruci.Rozhodnu se že bylo dost kříšení vzpomínek a zaměřím se na současnost.Zřejmě jako jediná chápu proč kapitán vzburcoval (a v hodně případech i vzbudil) celou stanici kvůli fiktivnímu nepříteli.Příprava je důležitá až protivník nebude fiktivní. Difficile facile disciplina terram in campo.Jo,jasně. Dveře se otevřou a na můstek vstoupí hřmotná postava nadporučíka Akima který si to hned zamíří ke kapitánově kanceláři. Asi tě neviděl.Sklapni.No Lízo přiznej si to nejsi zrovna nejvyšší.Sklapni.Jsi výškou poněkud pod normál.Sklapni,slyšíš?Sklapni.Myslím že takovým osobám se říká víly.Ale já nemám křídla.Já vím.A víly mají křídla takže ... Ach bože tohle je tak stupidní konverzace.Proto se rozhodnu že radši spočítám kolik antipsychotit by můj dotěrný hlas na nějakou dobu nechalo spát aniž by to zároveň uspalo i mně.Nemám chuť teď řešit svou výšku nebo spíš její nedostatek ani všechny ty vtipy které jsem si musela hlavně na Akademii vyslechnout.Akimovi se konečně dostane setkání s kapitánem i když poněkud jinak než by čekal a brzy se mu dostane i přednášky. První důstojník to neudělal protože náš Voth je poněkud aktivní. Počkat neměl s ním přijít ještě někdo?Asi zabloudil nebo tam ještě stojí a tak bych pro něj měla někoho poslat aby ho dovedl na můstek. „Commander Greensback transportní místnosti.Prosím doprovoďte našeho romulanského hosta na můstek ať tady zbytečně nebloudí.“ Romulan na naší lodi kdyby mi to dřív někdo řekl pochybovala bych o jeho zdravém rozumu.Dřív co bylo dřív je pryč a což jsme zjistili už po válce s Dominionem.Ikdyž průzkum je pořád důležitý potřebujeme taky ochranu. |
| |
| Vědecká paluba Po odchodu z můstku chvíli zvažuji, že bych se zastavila na ošetřovně. Na vulkánskou doktorku si pamatuji ze Spectre a na rozdíl od mnoha jiných, ona působila celkem normálně. Měla dost specifický přístup k léčbě. Po tom, co mě Greg dostal na palubu Spectre, spokojila se s prohlídkou fyziologických funkcí, nalila mi panáka a mojí otřesenou duši nechala v tu chvíli být. Na rozdíl od všech dalších, co si chtěli povídat na téma traumatu ze zajetí. |
| |
| Transportní místnost Po nějaké době, co jsi oslovil důstojníka v transportní místnosti, se dostavili dva členové posádky ve zlatých uniformách. Přistoupí k tobě a osloví tě: |
| |
| Nová posádka Po té, co se seznámím s vědeckým důstojníkem, postupně se mi začínají představovat další noví členové posádky. Nejprve si však vyslechnu hlášení o proběhlém cvičení. Vyznívá to celkem dobře. "V pořádku, komandére. Proveďte opatření. Dobrá práce." Kývnu spokojeně na svého velitele bezpečnosti. Pak se seznámím s novými členy posádky. "Poručíku Sternhagene, vítejte na palubě. Slyšel jsem o Vás na U.S.S. Spectre. Vaše specializace se nám bude při pobytu v hlubokém vesmíru hodit." Odpovím na poručíkovo nahlášení. V tuto chvíli na poručíka nic nemám. "Obávám se, podporučíku Marová, že jste nejspíše na jiné lodi. Komandér Wetan na mé lodi neslouží. Asi byste si měla zkontrolovat svou umístěnku." Pronesu naprosto klidně s kamenným výrazem. Naprosto dobře vím, koho podporučík myslela, ale nedá mi to. Chápu, že je na své první plavbě nervózní. Tak mi to prostě nedalo. |
| |
1218.jpg) | Další den v práci Sedím u stolu ve své kajutě a nohy mám na stole, zatímco si znovu pročítám technické podrobnosti o lodi se kterou létám. "Hmm trošku změna proti mým posledním dvoum lodičkám. " Zamyšleně pohlédne na hodiny ležící na jedné skříňce a vytřeštím oči. " Kruci za pět minut mi začíná služba. Štěstí, že jsem správně oblečený." Znovu se pro sebe ušklíbnu, ale už jsem na odchodu z kajuty. " Alespoň to není noční poplach našeho kapitána. Takové probuzení jsem opravdu nikdy neměl rád." Oklepu se při vzpomínce, na mé probuzení lodními sirénami uprostřed noci, rychlé oblečení a obutí, následované rychlým během na můstek,který ve mě vyvolal vzpomínky, které jsem rozhodně oživovat nechtěl abych pak zjistil že náš kapitán má jen divný smysl pro humor. „ No nic už je to pryč, na druhou stranu jsem chtěl sloužit na průzkumné nebo bitevní lodi a si to k životu na nich patří.“ Spěchám lodí na můstek a s usmívám se při pohledu na stěny a podlahu. „ Tohle je dobré, ikdyž trošku moc sterilní. No na Terranově byli menší a temnější, ale byl to domov a ta loď byla už hodně stará.“ V nostalgických myšlenkách dojdu až k výtahu na můstek, přivolám ho a vstoupím. „Hmm, ještě mám minutku nebo dvě, ale lepší být dřív než později.“ Dveře na můstek se otevřou a já se chystám vstoupit na můstek, ale trošku se zarazím, když uvidím cizince na můstku, avšak neřeknu nic. Dojdu k důstojníkovi ve službě u mého navigačního pultu. Otočím se směrem ke kapitánu a obřadně se postavím do pozoru. „ Poručík Michael Nova, přebírá navigační úsek.“ Počkám na schválení nebo zamítnutí, ikdyž to druhé by mě trošku překvapilo. Vzhled Co se postavy týče je hodně vytáhlí a hubený, což by se dalo přisoudit jeho životu v hlubokém vesmíru. Vlasy které nosí ostříhané na krátko, mají světlou barvu. Má živé hnědé oči. Uniformu má žlutou, ikdyž když jí mívá občas trošku neupravenou. |
| |
| Noví podřízení? Kývnu na kapitána. "Ano pane již jsem si dovolil informovat technické družstvo, aby zahájily opravy a projistotní kontroly v krizových oblastech." Pak stočím pohled k příchozí dívce, která se představí jako Marová. Dle všeho má být zařazena pode mě, ale mé jméno jí asi neutkvělo tak dobře v paměti. Potlačím úsměv, když vidím jak s ní mírně kapitán zažertuje, ale zachovám klidný výraz a otočím se čelem k podporučíku Marové. "Vítejte na palubě podporučíku. Předpokládám, že hledáte mne. Jsem komandér Tomas Wetinel a předpokládám, že vy budete jedna z nových posil pro bezpečnostní týmy." Podotknu klidně a mírně se pousměju. "Vaši složku si přečtu jakmile budu mít chvilku, i když jsem jí už možná viděl. Vy byste měla mezitím najít svou kajutu a vybalit si dokud máte chvíli času. Jakmile zaběhnete do služby už ho moc nebude. Nemějte však obavy rychle si zvyknete." Pokývu hlavou a koutkem oka zalétnu ke kapitánovi a tvář mi naznačí opět úsměv, který ale v celku úspěšně potlačím. |
| |
| Transportní místnost, U.S.S. Arcadia Snad ani ten důstojník nemohl uvěřit, že by se na této lodi zhmotnil romulanský cestující. Utichl jsem tedy, abych nechal vše přirozeně plynout. Mé uvedení tak začalo nabírat drobné časové zdržení. Na procházejícího Votha jsem jen kývnul. Nepatrným zavrtěním hlavou jsem vyjádřil, že jeho nabídky nebudu moci využít. Zdálo se však, že nevyžadoval mou nutnou přítomnost. A po jeho odchodu opět nastalo ticho. Prakticky už tři roky žiji životem obyčejného vaguse. S krabičkou plnou bezcenných vyznamenání a s hodností, která dávno ztratila vážnost - s cejchem levné krásy a falešnou hrdostí. Troska. Jsem prakticky opuštěn světem, který miluji. Domovem, kde požadují moji bezpodmínečnou smrt. Co je pro mne drobné zdržení? Po celou dobu těch tří let jsem si mohl jen přehrávat léta aktivní služby. "Ne. Minuty navíc mne nemohou rozhodit. Tolik jsem toho zažil. Z bahna jsem se musel doplazit před Federaci, abych se mohl nějak vrátit do hry. Jsem voják a ti neumírají stylem krysy v díře." Když nakonec vstoupí ozbrojenci, rozzáří se mi očka. Tohle je Spojená federace planet, kterou znám. Tohle jsou protivníci hodni úcty. "Zajisté, pánové! Půjdu rád." Odvětím stroze. Ta logika radosti z ozbrojeného doprovodu je možná divná, ale vojáci to určitě pochopí. Kdyby nepřišla ozbrojená eskorta, tak by to bylo ponižující. Znamenalo by to, že nejsem považován za hrozbu. ... v poklidu se nechám doprovodit až na můstek. Možná jsem i trochu nervózní, když se konečně otevřou dveře a ten rutinní shon nás vyplivne rovnou na můstku. Dobíjí to energii. Je to už tak dávno. Prostě nemohu jinak, pod tíhou okamžiku se zastavím kousek od turbovýtahu, abych nasál tu atmosféru ruchu. Zavřu oči. Málem jsem na ten pocit zapomněl. "Trysky naplno..." "... ehm. Omlouvám se," pokrčím rameny směrem k doprovodu, když se po krátkém výpadku vzpamatuji. Snad je nerozlobí, že jsem se nechal trochu unést. Nechci být už nadále nezdvořilý a tak jen pokývám hlavou směrem ke zbytku bytostí a hrdě dokráčím s podporučíkem až k velícímu v červené uniformě. Demonstrativně si pak popotáhnu zavazadlo. "Commandére, měl jsem obavu, že se už nikdy nesetkáme," nadhodím klidným sametovým hlasem. "Zde jsou nějaké informace." Podám drobounké dívence datapad. |
| |
| U.S.S. Arcadia – na můstku Odpovědí kapitána jsem viditelně zaskočena. Ačkoliv jsem si byla jistá, že jsem jméno svého přímého nadřízeného popletla, nečekala jsem, že by to mohlo být až tak mimo. Na okamžik zalapám po dechu, naštěstí se namísto mé blekotavé odpovědi vloží do hovoru komandér Wetinel. Otočím se na něj a omluvně se pousměji. Nedokážu zakrýt lehký ruměnec, který mi běhá po tvářích. “Pane, omlouvám se. Na jména mám špatnou paměť.“ lehký náznak úsměvu. Nejsem si jistá, co všechno si teď můžu dovolit. “Vybaleno již mám… víceméně. Jsem připravena do služby, pane. Komandére Wetineli.“ doplním ještě. Spíše pro sebe, než pro něj, protože opakováním se člověk učí. |
| |
| USS Arcadia - Nový člen "Pohov podporučíku než mi tu vystojíte důlek." Kývnu a pohledem se otočím na kapitána. "Kapitáne žádám o povolení opustit můstek a zařadit naši novou posilu co jednoho z týmů a vysvětlit jí jak to zde chodí." Oznámím klidně a počkám kapitánova svolení. |
| |
| Po reakci podporučíka Marové mi přeběhne po tváři velmi lehký úsměv. Všimnu si, že Wetinelovi také. "Ten už tu slouží, podporučíku. Vítejte na palubě." Kývnu na Wetinela a odpovím: "Povolení uděleno, komandére." Odsouhlasím Wetinelův návrh. Pak se otočím na poručíka Novu. "Do toho, poručíku." Pak se otočím směrem ke skupince u prvního důstojníka. Ta je nyní ve společnosti romulanského cestujícího a dvou příslušníků bezpečnosti. Jsem zvědavý, co nám jeho přítomnost přinese. A jestli nám k něčemu bude. Uvidíme. Věnuji se své práci. |
| |
| Na můstku Komandér Wetinel překládá zprávu z nočního cvičení a já jsem ráda že ho už opustila touha se poslouchat a dokáže mluvit přímo a k věci.Neodpovím a poslouchám dál i když se divím že jsme ještě nevyrazili a už se tu objevují problémy. To se dalo čekat.Víš co se stalo na Starlightu?To bylo něco jiného.Je rozdíl mezi zaseklými dveřmi a poruchou umělé gravitace.A kdo bude vykopávat dveře?Jak chceš vykopávat pancíř?To se nedělalo ani v prewarpové době. Protože můj vnitřní hlas už neodpoví soustředím se pak ještě na jednu věc. Asi 60 procent?To to neví jistě?Ne každý je jako ty.Já vím,ale lidi se mění.Ne u nás doma,víš jak to chodí tradičně zůstávají neměnná.Něco se mění a něco ne. Vidím že se zde scházejí i další členové ze Spectre společně s dalšími dvě novými členy.Nová dívka je zřejmě nervózní a nejspíš ne jen proto že tohle je její první umístění.Zřejmě zjistila že neví ke komu má být přidělena a snaží se to vylovit z paměti ke komu což se jí více méně podaří. Ano vím jaké to je když jsem nastoupila na Aischylos měla jsem pocit že mám stále na zádech napsané nováček.Taky že když vstoupím tak se na mně všichni dívají.I když ... i když ... já vím ne každý je jako já.To nemyslím v této době jsi za sebou měla už jedno umístění.Je to jako vyprávět vtip a zapomenout pointu. Když už mluvíme o vtipech kapitán si zavtipkuje a uznávám že tohle může být vtipné.I když jsem ráda že na to nemusím reagovat protože mně z toho pak vždy bolí obličej.Ale jak se asi musí cítit chudák dívka.Stát se to mně chtěla bych proniknout subatomární úrovní podlahy můstku daleko odsud. Ale tobě se to stát nemůže.Já vím,já nezapomínám.Měla by být ráda že nemusí uzamykat vzpomínky na které nechci myslet. Ale to už si jí komandér převezme a já se začnu věnovat našemu romulanskému pasažérovi.Vezmu si datapad ktery mi vnutil a pak ho oslovím. „No on by se už někdo našel kdo by vám ukázal cestu.“vrhnu na na našeho poněkud horlivého Votha,ale protože ho už za to vyplísnil kapitán dál se k tomu nevyjadřuji. „Ale nakonec jste se sem dostal.Vítejte na palubě “nečekala jsem že tohle někdy řeknu ... radši skloním hlavu k tomu datapadu jaké zde bude jeho umístění. Proč nešel s Akimem?Romulani jsou arogantní a nenechat se sem doprovodit by bylo asi pod jeho úroveň.Zapomněli jsme na červený koberec.Nebo jsme mohli chodby natřít červenou barvou. |
| |
| Ošetřovna - pracovna šéflékaře Při pročítání zdravotní dokumentace posádky zjistím, že na palubu bylo v nedávné době převeleno několik nových členů posádky. Podle regulí Hvězdné flotily je nutné, aby u každého člena posádky byla provedena vstupní prohlídka při nástupu na loď a následné preventivní prohlídky. Frekvence preventivních prohlídek se už liší podle rasy, věku a zařazení člena posádky. Otevřu si tedy komunikační panel v počítači a všem novým členům posádky rozešlu následující zprávu: Věc: Vstupní zdravotní prohlídka Dostavte se na povinnou vstupní zdravotní prohlídku na ošetřovnu Cmrd. S'Harien Zpráva je adresována jmenovitě těmto členům posádky: Lt.-jg. Mara Lt. Nova Lt. Danever Lt. Sternhagen - v jeho případě zpráva obsahovala i informaci, že se má dostavit k osobnímu pohovoru. |
| |
| No jasně kapitán plísní . Bla, bla , bla, Kdybych se řídil dicky regulama tak z nás byl prach už minule veleváženej. A pokud myslíte na ty odstávky systému př opravách, tak nemůžu za to že jsme měl jo podřízené z 50 procent blbečky a z 50 debily, až na ty dva blbečky vzadu. A vždy když něco potento byla to moje chyba i když jsme to byl já kdo po nich musel vždy opravovat. Tohle vše mi projede myslí když se mě kapitán snaží vyplísnit. Poprvé na nové lodi a asi po 60 té v životě. Mohli by mu dát přezdívku kapitán Plíseň protože pořád hledá důvody proč někoho plísnit. Viz ty cvičení například. Ale po filtraci mezi mozkem a slovotvorným ústrojím ze sebe dostanu jen. "Pane, budu se hlásit ve strojovně a provedu vaše pokyny". Otočím se na podpadku a zmizím do turbovýtahu dřív než mi stačí naložit něco dalšího. Třeba kompletní inspekci recyklačních systému. Ale místo abych jel hnedle do strojovny což bych rád, nechám turbovýtahem dojet na palubu 4 abych si ve své kajutě odložil zavazadlo. Přece nebudu lítat kolem mašin z báglem na zádech. Pak zase hurá do zdviže z vysokou rychlostí a možností pohybu ve vertikální ose a konečně příkaz na který se dlouho těším. "Paluba 15 - Strojovna". Konečně se dostáváme do bodu kdy to bude zajímavé. Vystoupím z turbovýtahu a rovnou si to namašíruju do své nové strojovničky a upřímně řečeno, mám co dělat abych se nerozpustil blahem. Tak tomuhle já říkám strojovna jak se patří. Další trocha samomluvy v duchu a jdu do své pracovny hnedle vedle abych si zkontroloval copak tu máme za osazenstvo strojovny. Usednu za stůl zapnu počítač a rychle si přečtu záznamy. Hm tak tady už je jen 25 procent blbečků a 25 procent debilů bez těch dvou blbců vzadu. 50 procent mi tu tvoří zkušení lidé. No hurá. Krátké zamyšlení při čtení údajů pak rychle vstanu a jdu udělat kapitánu radost a provést celkovou kontrolu. Je čas jim předvést nového šéfa... |
| |
| Na můstku Na pokyn komandéra si dám pohov. A s jakou chutí! Mlčky přikývnu při kapitánově poslední poznámce k mému entrée a po rozpuštění se otočím na Wetinela. “Komandére, jsem vám k službám.“ odpovím možná až krapet horlivě, než by bylo záhodno, ale snažím se zlepšit si své postavení po tom menším omylu. Jakmile opustíme můstek, někde na chodbě, kde jsme jen my dva, se ke komandérovi nakloním a řeknu: “Ještě jednou se velice omlouvám za toho Wetana, komandére.“ |
| |
| Můstek, U.S.S. Arcadia Po celou dobu pečlivě sledují tvář prvního dustojníka. Možná je to jen pocit, ale přebíhá mu po tváři jakýsi strastný stín. Tu se pleť vyhladí, tu se zase objeví vrásky - a tu střelí pohledem po odcházejícím vothském důstojníkovi. Velice roztěkaná žena. "Děkuji... commandere! Měl jsem dozajista milou společnost. Tito pánové mi přispěchali na pomoc v pravou chvíli." Poukáži na ozbrojenou eskortu. "Mohu-li mít ale soukromou poznámku; měla byste se šetřit, důstojníku! Živil jsem se pozorováním druhých a poznám stres. Pokud my Romulané máme problémy, tak se jich... zbavíme. Zbavte se svých problémů, nebo se ony zbaví vás," usměji se vlídně. "Berte to jako přátelskou radu." |
| |
| Na chodbách Vyjdu tedy s novým členem bezpečnosti z můstku a sjedeme turbovýtahem o pár pater níže, abych jí zavedl do koloběhu. "S tím se netrapte Marová a nemusíte mne stále oslovovat hodností. Šarže nemusím stejně jako vy." Ušklíbnu se a už jí chci vést za ostatními, když se jí ozve zapípání. "Ah no jistě to bude určitě naše šéflékařka první se stavíme na ošetřovnu na vstupní prohlídku ať to máte z krku." Ukážu rukou na jednu z bočních cest a zavedu Maru na ošetřovnu. "Harien vedu ti nováčka." Houknu vevnitř a čekám odkud se lékařka objeví. |
| |
| Na chodbách “Copak šarže,“ kontruji Wetinelovi, “Já mám problém s pamětí na jména, pane.“ usměju se. ´Pane´mi přijde příhodnější oslovení. Ačkoliv osobně bych dala přednost komandérovi, před ´pane´i Wetineli. Co to je vlastně za příjmení. Wetinel… to pochází ze Země?! začne ve mně hlodat malý šotek a ani téměř bych upozornění ignorovala, kdyby mne na něj komandér neupozornil. “Ah, pravda.“ podotknu poněkud rozladěně. Lékařské vstupní prohlídky mi přijdou jako naprostá zbytečnost, jelikož jsem ještě ani neabsolvoval výlet do vesmíru a ani jsem nebyla na cizí planetě. “Doktorko,“ pozdravím a snažím se tvářit, že mi to vůbec nevadí a že mám na lékařskou prohlídku fůru času. “Doufám, že vás nezdržím moc dlouho.“ zavtipkuji. Obávám se, abych nenarazila na důkladného doktora. |
| |
| Ošetřovna Netrvá dlouho a dostaví se k prohlídce první z nováčků. Dokonce v doprovodu Tomase. Vyjdu ze své pracovny do ambulantní části ošetřovny. "Dobře, Tomasi." Klidnýma modrýma očima se podívám na mladou dívku sotva po akademii v uniformě člena bezpečnosti. Nepovažuji za rozumné posílat na podobnou misi tak mladé nováčky bez praktických zkušeností. "Posaďte se, podporučíku." Ukážu rukou na jedno z diagnostických lehátek. "Můj zástupce se vás ujme." V reakci na nepřímo vyslovený pokyn přijde vyšší muž s hodností nadporučíka, který se s pomocí zdravotnického trikordéru začne věnovat prohlídce nováčka. Já si mezitím vezmu stranou Wetinela. "Jak se ti líbí nové působiště, Tomasi? A co říkáš na tvoji novou posilu?" Pohledem na okamžik sjedu k dívce sedící na lehátku. "Je dost mladá, tak doufám, že nebudeš zneužívat postavení..." Na mojí obvykle bezemoční tváři se na okamžik objeví zcela nevulkánské ušklíbnutí. Pro někoho, kdo mě nezná, to může být dost překvapující. S Tomasem se známe už nějaký ten čas, takže vztah mezi námi dávno přesáhl formální úroveň. |
| |
| Ošetřovna Když si převezme pomocník Harien podporučíka jdu s ní bokem. Nad její poznámkou se jen ušklíbnu. "Sama víš že šarže moc nemusím a posily se prokáží až při prvním boji." Odvětím klidně a při další poznámce se jen ušklíbnu. "No co ty máš o mě za mínění. Hele nejsem jako kapitán." Zasměju se jelikož kapitán je stále stejně jako na Spectre oběť nepříjemných vtipů. |
| |
| Cesta do hlubin mojí mysli Ano nic nás tak nespojí jako boj proti společnému nepříteli a Dominion ohrožoval i Romulanské imperium i když nebylo snadné je přesvědčit.Romulané jsou kromě arogance i opatrní. „No když jste nepřišel s nadporučíkem Akimem měla jsme obavy zda jste nezabloudil.“dodám pak na slova našeho nového bezpečnostního poradce jak to stojí v datapadu. Nebyli to jiné obavy?Sklapni.Jistě se v tom nebude štourat a dojde mu jaké byli ty obavy i přes všechny naše zkušenosti a současné vztahy.Je to bezpečností poradce.Hm,a už musí radit,ale měla jsi zůstat doma.Nemohla jsem,já ... teď ne.Ne teď ... Usměji se a pak dodám taky vlídně. „Vidím že někoho s vašimi pozorovacími schopnostmi jsme tu potřebovali.Děkuji za přátelskou radu,ale já se šetřím co to jde.A současný problém mám pod kontrolou.“ Ne to nebyla Bazzinga.Ale v jedné věci má pravdu.Co tvůj vztah s muži?Proč mám mužský hlas?Lízo? Rozhodnu se svůj vnitřní hlas ignorovat protože jsem naštvaná.Na něj i na našeho nového bezpečnostního poradce.Můžu se utěšovat tím že je to Romulan a tak se to nepočítá,ale to nezmění nic na tom že se strefil i když mně zná pár vteřin.Za současný stav může stres,zranění na Hoodu a rodové dispozice.A spousta dalších psychoblábolů které teď nechci řešit.Ať se ho ujme kapitán a Seneca mu jistě hned řekne že za jeho současný stav může to co snědl. Tohle byla Bazzinga. Vzhled Lisa je žena s poněkud podprůměrnou výškou,modrýma očima a blond vlasy které jí sahají na ramena a možná i níž.Někdo by jí označil i za velmi hezkou,ale v tom jak mluví nebo jedná je něco co tento pocit poněkud narušuje.Její poněkud roztěkaný pohled však nemá problém zaměřit tam kam potřebuje.I když má Seneca pravdu a Lisu zřejmě něco zaměstnává nečiní jí to problém se věnovat i jemu. |
| |
| Můstek Trošku netrpělivě čekám na pokyn kapitána. Jeho prostý pokyn my připomene dřívější službu. " Hmm, alespoň něco mají společné kapitán s mým otcem. Krom toho že jsou kapitáni hvězdoletů." Hlavou pokynu na pozdrav "člověku" co měl službu přede mnou a usedám na místo u navigačního pultu. " Navigační úsek přebrán." Rychle očima projedu svůj pult, jestli na něm není něco na první pohled není špatně a napůl ucha poslouchám dění na můstku. V duchu cítím soustrast s Elizebet. " Hmm to není zrovna nejlepší první den ve službě, ale sám jsem zažil horší. Teď je důležité jak se z toho oklepe. " Sklopím oči k panelu a vyvolám si záznamy z předchozích hodin a rychle je projdu, zda tam není něco zajímavého. Mimochodem si přečtu i zprávu od palubní lékařky, mimochodem protočím panenky. "Achjo. To jako kdybych byl nakažený morem nebo něco podobného na předchozí lodi jsem jím prošel stejně tak i mnohokrát předtím." Projedu si rozpis služeb a otráveně protáhnu obličej. Na vedlejším displeji rychle naťukám zprávu: Lt. Michael Nova pro Cmrd. S'Harien Hodlám se dostavit na lékařkou prohlídku, hned jakmile my skončí stávající služba na můstku. S pozdravem a úctou. Lt. Michael Nova Rychle se vrátím ke své práci, kterou v tento okamžiku je i poslouchání toho co se děje na můstku. |
| |
| U.S.S. Arcadia - Můstek Při čekání na odpověď kapitána zaslechnu myšlenku nějaké ženy. Krátce se na ní podívám a změřím si jí pohledem. Vím, že bych neměl zneužívat svojí schopnost, bohužel mi to někdy ujede a nějaká zatoulaná myšlenka se ke mě dostane. Rozhodně si tu dívku, co nezná ani jméno nadřízeného, budu muset později najít. Kapitán se konečně ozve, evidentně je rád z mojí přitomnosti. "O tom nepochybuji, jsem rád, že zde můžu být." Ještě dodám směrem ke kapitánovi a pak se vydám ke svému místu. U komunikačního pultu sedí můj zástupce, teda aspoň předpokládám, že je to můj zástupce. Kývnu mu na pozdrav a počkám až mi uvolní místo. Posadím se do křesla a do pravého ucha si dám sluchátko. Překvapivě se v něm neozývá nic zajímavého. Připojím se do systému a zkontroluju komunikační kanály. Nejsem tu ani minutu a dojde mi zpráva od doktorky S´Harien. Vstupní zdravotnická prohlídka? Jak jsem na ní mohl zapomenout. Nechápavě pokynu hlavou. Nemá cenu na zprávu odpovídat. Ukážu se tam okamžitě po skončení služby. Spíš mi vrtá hlavou proč se mám dostavit k pohovoru. Celou službu na to budu muset myslet. Každopádně se dál věnuju komunikačním kanálům v jednom uchu a dění na můstku v druhém uchu. |
| |
| Můstek - nově příchozí Po té, co se seznámím s nově příchozími členy můstku, se věnuji své práci. Po nějaké chvilce si povšimnu příchodu dvou příslušníků bezpečnosti, kteří doprovázejí nějakého Romulana. Zřejmě je to ten, o kterém se psalo v záznamech. Nechám prvního důstojníka, aby se s Romulanem pobavila sama. Počkám, až ho za mnou přivede. Nicméně uplyne nějaká doba a stále nic. Podívám se směrem k prvnímu důstojníkovi. Vypadá to, jako by se s Romulanem o něčem dohadovala. Nemám radost z toho, že mám něco takového na palubě a rozhodně nejsem nadšený z toho, že mi to odvádí od povinností prvního důstojníka. Vstanu, upravím si uniformu a promluvím na prvního důstojníka. "Komandére, nějaký problém?" Promluvil jsem silným, rozhodným hlasem. Mám ostře řezaný obličej, ocelově šedé oči, úzké rty. Působím rozhodným dojmem, a je vidět, že jsem zvyklý vydávat rozkazy. Věkově jsem tak něco mezi 40-45 lety. Na sobě má dobře padnoucím uniformu velitelské sekce s kapitánskými insigniemi. |
| |
| Moje kajuta -> ošetřovna Sotva si stihnu vybalit pár věcí a zabydlet se, pípnutí oznámí novou příchozí zprávu. V rychlosti si přečtu, že se mám dostavit na vstupní lékařskou prohlídku. Jen si tiše povzdychnu a pokrčím ramena. Za poslední léta jsem si prohlídek a sezení užila víc než dost, naštěstí S'Harien je poněkud odlišná od běžných doktorů ve flotile, co si tak pamatuji. |
| |
| Můstek, U.S.S. Arcadia Stále pečlivě naslouchám. Kromě toho, že má předešlá profese vyžadovala schopnost odhadnovat druhé, tak její nedílnou součástí byla i jakási nitroobrana. Schopnost zdržet se veškeré neverbální komunikace, která by nepodléhala kontrole mého plného vědomí. "To také doufám, veliteli," odpovím klidně na důstojníkovo vyjádření. Nejsem si však jist upřímností jeho tvrzení, takže se raději kradmo rozhlédnu po můstku. Putuji očíma jen chvíli až narazím na přicházejícího kapitána. Jedinou osobu, kterou vlastně znám jménem. Měl jsem se nalodit na plavidlo kapitána Gregory Ragnarrsona. Očividně stroze a vojensky působícího muže. Pozdravím ho prozatím pouhým přikývnutím hlavy. Jeho otázka totiž ani nesměřovala mě. Po vzoru kapitána si také upravím svůj oděv, který je ovšem dosti nepadnoucí - cestovní. |
| |
| Ošetřovna Mlčky přikývnu doktorce a pak svou pozornost soustředím na nadporučíka, provádějícího mou zdravotnickou prohlídku. Usadím se na diagnostické lehátko – dle potřeby si lehnu. “Zdravá jako rybička, uvidíte.“ nadhodím s úsměvem, který mi ale není opětován, takže celou proceduru raději dokončím v tichosti a v klidu. Bzučení trikodéru kolem mé hlavy mi je nepříjemné, tak trochu jako pozemští komáři, ale zvládám se tvářit nezúčastněně i nadále. Když začne nadporučík přehrávat data do počítače, dovolím si z lehátka vstát a postavit se stranou. Vyčkávám, dokud komandér nedomluví s lékařkou. |
| |
| Ošetřovna Na Tomase se jen potutelně ušklíbnu a pozvednu jedno obočí, což je gesto sice pro Vulkánce typické, ale v kombinaci s ušklíbnutím tedy zrovna ne. Myslím, že by ses divil, jaký náš nový kapitán je. Pomyslím si v duchu, ale nahlas nic neřeknu. Tihle dva si prostě nesedli, to se u lidí někdy stává... Další pokračování rozhovoru přeruší příchod dívky v uniformě vědecké sekce. "Vítám tě na palubě, Victorie." Rukou ukáži k jednomu z lehátek. "Na okamžik se posaď." Mezitím mi můj zástupce přinese pad s výsledky podporučíka Mary. Přejedu údaje očima a přikývnu, výraz v mojí tváři je zas ten obvyklý neutrální. "Zaneste to do její karty." Pak se obrátím na mladou příslušnici bezpečnostní sekce. "Vaše výsledky jsou ve fyziologických mezích, vítejte na palubě." Hlas mám klidný a neutrální, zní to nepatrně jinak, než když jsem stejnou větu říkala prve Victorii. Nakonec se otočím zas na Tomase. "Budeš mě teď muset omluvit, ale pak se zastav. Chci ti ukázat novou starožitnost, co jsem si nechala dovézt ze Spectre." Očima, ve kterých mi modře zajiskřilo, sklouznu ke staré bílé skříni na léky a jedy stojící na ošetřovně, kterou Tomas jistě důvěrně zná. |
| |
| Ošetřovna "Víš, že jsem poslední dobou stále ve službě." Odvětím s klidným úsměvem a vrátím se k podporučíkovi. "V pořádku? Tak tedy se nebudeme zdržovat. Ubikaci dle všeho už máte, když jste říkala, že máte vybaleno, takže vás rovnou zařadím do koloběhu věcí." Podotknu a už klidnou chůzí vycházím dál ven s ošetřovny. |
| |
| Ošetřovna Nemohlo mi ujít, jak se doktora tváří „lidsky“. Na to, že se jedná o vulkánku, je až výrazně nelogická a projevuje víc emocí, než kterýkoliv jiný vulkánec, co dostal pod stromeček kalkulačku. Z výsledků testů jsem byla relativně uspokojená, myslela jsem, že budou krapet lepší, ale není všem dnům konec. Uvidíme, co s mou fyzičkou udělá dlouhý pobyt ve vesmíru. S doktorkou se slušně rozloučím a nastoupím vedle komandéra. “Pane, to budu ráda.“ vykročím po jeho boku. Ve chvíli, kdy opustíme ošetřovnu, se musím zeptat. “To…“ palcem ukážu za sebe zpět na ošetřovnu, ukazuji teď zpětně na doktorku. “Vulkánec projevující emoce?“ tázavě ze sebe vypravím a snažím se, aby to nevyznělo urážlivě. |
| |
| Chodby Pousměju se při otázce Mary na naši lékařku. "Ano ona je jedinečná to je pravda." Přikývnu s mírným úsměvem, jelikož mne již toto nepřekvapí, přece jen s Harien pracuji již dlouho a známe se dobře. "Co se týče Vaší služby rozpiska a lokace, kde hlídku vykonávat je vždy v elektronické nástěnce, kterou si můžete zobrazit v podstatě na každém monitoru v lodi. Musím Vás také upozornit na častá bezpečnostní cvičení při kterých kapitán žádá ty největší výkony, ale nemějte obavy zvyknete si." Mluvím klidně a pomalu, aby vše chytla. "Pokud jste ještě nevyfasovala phaser tak si pak zajdete do zbrojnice a od služby jej dostanete. Další zbraňové zásobárny jsou na rozličných místech lodi pro případy nouze." Pokračuji. |
| |
| Čas Opět se mně vrátila bolest hlavy a ten Romulan tomu moc nepomáhá.Doufám že tu přestane trčet jako tvrdé Y,ale když teď komandér Wetinel odešel ze scény (nebo aspoň z můstku) můžeme to teď vyřešit.Pokud tedy nemá náš nový bezpečnostní poradce nějakou další duchaplnou přátelskou radu. Čí to byl skvělý nápad?Ano vím že od dob kdy jsme na sebe přes Neutrální zónu zdvořile leč důrazně cenily zuby jsme udělali velký pokrok. „To také doufám veliteli.“ Byla to výhrůžka?I přes ten klidný hlas ... Nemám ráda výhrůžky.Pokud to nedokážeš pochopit tak je mezi námi konec. „Komandére nějaký problém?“ Další hlas který neslyším o nic raději.Už na Spectre jsem nesnášela když mně vytrhovali z mých myšlenek když jsme to nečekala.A tak se opět vrátím z minulosti a rozhodnu se neřešit jistý problém který tu je už jistou dobu. „Ne ... pane.Pan Seneca měl obavy aby se zde neztratil a tak byl rád že ho na můstek někdo doprovodil.“ Potlačím slovo které mně napadlo jako první podám a kapitánovi datapad ať ses ním pobaví teď on.Mluvím klidně a věcně bez drobného nádechu sarkasmu který jsme používala na Spectre. „Pan Seneca zde bude vykonávat funkci bezpečnostního poradce.“dodám pak.Vím že si to kapitán může přečíst na tom datapadu který jsme mu podala,ale zřejmě očekává že mu to řeknu. Očekává ... Požaduji ... Což nás přivádí k našemu problému s velkým P.I s ostatními písmeny. Rozhodnu se svůj hlas ignorovat protože nemám chuť to teď řešit.A taky proto že má pravdu.Tušila jsem to už na Nebule,ale nebyla jsme si jistá.Nebo spíš jsem nechtěla si být jistá.Ještě ne. Tak proč jsi zde?Protože mně už nebaví utíkat před minulostí.Takže ty jsi utekla až tak daleko a nakonec si vybereš loď kde se v nepřímém pojetí nachází samotná příčina tvého útěku.Čas je jako dravec je jedno jak moc se snažíte mu utéct nakonec vás dožene a uštve.Udělám to co mi poradili smířím se s minulostí.Možná pak i ty zmizíš.Chyběl bych ti?Asi jako vyrážka. |
| |
| Chodby Přikyvuji jeho slovům, ačkoliv nesouhlasím s tím, že je doktorka jedinečná. Je jiná, než ostatní, ale jediná mi prozatím nepřipadá. Nevím, co si o ní pořádně myslet. “Slyšela jsem, že o kapitánově oblibě.“ přisadím si, když komandér zmíní častá bezpečnostní cvičení. Na akademii se párkrát někteří kapitáni propírali. Prostě klasická drbárna. “Phaser jsem nedostala, pane. Vyzvednu si ho, až bude vhodná chvíle, ale pane… měla bych zde sloužit spíše jako výcvikář posádky v boji muže proti muži.“ zvednu oči v sloup a jakž takž zašvrdlám rameny. “Ženy proti ženě.“ doplním, ale samotné mi to zní divně. Nicméně… ať žije rovnoprávnost. “A výcvikovou místnost jsem také zatím nenašla.“ upřesním, co bych dál ráda věděla. |
| |
| Chodby "Ach tak výborně." Přikývnu při novém zjištění, které mi doposud unikalo, což se mi tak často nestává. "Tak ještě trošku jiné zařazení." Napadá mne za chůze. "Co se týče výcvikové místnosti můžete cvičit v některém z holografických simulátorů ty jsou velmi užitečné při takovýchto nácvicích. Zásobovací důstojník ve zbrojnici vás pak odkáže kam jít." Dojdu ke společenské místnosti tedy spíše kasárrnám co máme. Mužstvo bylo snad automaticky informováno o vašem příchodu a zařazení takže by neměl být problém. No a jsme tady. Zde je jedno ze shromaždišť, kde se toho dozvíte vždy nejvíce aktuálního." Obeznámím ji. |
| |
| Můstek Vyslechnu si svého prvního důstojníka a převezmu od ní datapad. Přejedu informace z něj a pak se opět podívám na svého prvního důstojníka. "Dobře, Jedničko." Pak se podívám na našeho nového hosta. "Pane Seneco. Promluvíme si spolu v mé pracovně." Kývnu na Romulana. Fakt, že mi někdo jako Romulan bude dělat bezpečnostního poradce na mé lodi mi moc nesedí, ale nedávám to na sobě znát. Jsem zvědavý, co z Romulana vypadne. "Jedničko, za 30 minut porada vyšších důstojníků v zasedací místnosti." Po té dám Romulanovi posunkem najevo, aby mne následoval do mé pracovny. |
| |
| Ošetřovna Tomas s novou členkou posádky odejdou a já se vrátím k Victorii. Její zdravotní prohlídky se ujmu sama. Zatímco snímám data o jejím zdravotním stavu, začnu celkem neformální rozhovor. "Tvoje přítomnost na lodi je poněkud neohlášená, Victorie. Greg mi ani neřekl, že máš nastoupit na Arcadii." Na tváři mám v tu chvíli zcela neutrální vulkánský výraz, ovšem rozhovor zrovna formální není. Vím, že Victoria byla s Gregem na základně Nebula. A pokud vím, sdílela s naším novým kapitánem i jeho netradiční koníček. "Co že ses rozhodla vstoupit do flotily?" |
| |
| Ošetřovna Doktorčino oslovení vyvolá na mojí tváři úsměv. Jednoznačně jsem radši, když slyším svoje jméno, než neosobní označení hodností, na které jsem si stále tak úplně nezvykla. Posadím se na její pokyn na lehátko a jen sleduji dění kolem sebe. Bezpečnostní důstojník s nováčkem odejdou a S'Harien se osobně ujme mojí zdravotní prohlídky. Nikdo poblíž není, takže se můžeme bavit otevřeně v soukromí. |
| |
| Ošetřovna V průběhu rozhovoru dokončím zdravotní prohlídku Victorie. Podívám se na výsledky a projedu je očima. "Všechny hodnoty jsou ve fyziologických mezích." Konstatuji krátce. Výsledky pak zanesu do zdravotní karty v počítači. Pokud má Victoria čas, navrhnu pokračovat v rozhovoru v mojí pracovně. Když souhlasí, zamířím do své pracovny, která je součástí oddělení ošetřovny. Tam budeme mít více soukromí na pokračování. |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. S`Harien pro Když se dveře ošetřovny zavřou, nabídnu Victorii něco k pití, a pak se usadím ve svém křesle za stolem. "Změna prostředí ti určitě prospěje." Je pochopitelné, že Victoria se potřebuje od všeho odpoutat. Otázka na Grega jako kapitána u mě vyvolá nevulkánsky pobavený výraz ve tváři. "Greg je prostě Greg. Však ho znáš sama dobře. Posedlý nejrůznějšími cvičeními, cvičnými poplachy... a mimo službu zaujatý starými pozemskými hrami s přemírou brutality a násilí." Zní to tak trochu jako diagnóza, ale pravda je, že považuji Grega za velmi schopného a dobrého kapitána. Jinak bych tady ani nebyla. No a určité psychopatické rysy osobnosti jsou dle mého názoru u některých kapitánů flotily v podstatě normální. Zvláště pokud máme být pět let odkázaní jen sami na sebe, je vhodnější kapitán, co si umí poradit, než ten co se řídí jen směrnicemi. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Victoria Danever pro Ošetřovna - pracovna Následuji S'Harien do její pracovny. Z replikátoru si dám jako obvykle anglický čaj s mlékem a pohodlně se usadím v křesle proti jejímu stolu. V ruce držím šálek s čajem a nohu si volně přehodím přes nohu. |
| |
| Chodby “Něco podobného jsme měli na akademii,“ přikývnu, ale nějak nedokážu skrýt své lehké zklamání. “Myslela jsem, že tu bude něco většího.“ Zastavím se před kasárnami a nahlédnu dovnitř. Hemží se to tam lidmi. “To je vždycky takový frmol?“ nadhodím spíše řečnicky. “Navrhnu tréninkový program a rozvrh pro členy posádky. Budete se chtít také zúčastnit, komandére?“ zjišťuji a upřímně se vidím, jak s ním metám po žíněnkách. Nic ve zlém, ale dostat na lopatky svého šéfa je vždycky sranda. |
| |
| Můstek, U.S.S. Arcadia Ta prvotní nonšalance, kterou jsem tak bezmezně rozdával, začíná pomalu vyprchat. Možná je to tím, že se začínají míchat mé priority. Znepokojující. Háže mi to zlověstné stíny na čele. Vnitřní pocity se nesnažím nijak skrýt - protentokrát. Jsem totiž dost překvapený. Asi za to může ta (byť formální) funkce; Bezpečnostní poradce. Bez obalu, viděl jsem daleko menší bezpečnostní díry, které zapříčinily konec bitevních lodí i vesmírných stanic. Ve válce i v dobách míru. A já o tom musím něco vědět. Posádka ani nezaregistrovala, že jsem se nalodil. Pod mým velením by se něco takového stát určitě nemohlo. Je však příliš brzo. Mám jen málo informací. Neznám posádku. Sotva jsem dorazil a taky jsem neviděl svou kajutu. Vlastně ani nevím koho na mne nasadili z rozvědky Hvězdné flotily. Jedno ale vím jistě - první důstojník mne nijak ohrožovat nebude. Nicméně, pokud se loď dostane do potíží, a my budeme zrovna pod jejím velením, tak je s náma asi konec. Ona prostě není voják. Poznám to. Nemumí velet a rozhodovat se. Já už bojoval v dobách, kdy se její prarodiče teprve chystali založit rodinu. Ona nevidí možná rizika. Bere mne jako hosta na výletní lodi. Asi už zapomněla na Tomedský incident. A to je fatální chyba. Doufal jsem, že Dominion všechny federační důstojníky poučil - patrně ne všechny. "Rozumím, kapitáne!" Odpovím stroze. Sice bych raději viděl svou kajutu, ale i tohle by mohlo být zajímavé. Popotáhnu si tedy zavazadlo a vyrazím. Po pár krocích se však na chvíli zastavím a ohlednu na prvního. "Veliteli, ještě jedna přátelská rada. Pokud na tuto loď vleze nějaký další Romulan, tak doufám, že mu osobně nacpete phaser do krku a nebudete věřít žádnému z jeho laciných úsměvů," usměji se. Pak dále pokračuji s kapitánem. |
| |
| Chodby "Víceméně ano, ale na to si zvyknete." Přikývnu s lehkým úsměvem. Ani následující otázkou se nenechám vyvést z míry. "Jistě, velitel by měl jít svým mužům příkladem a rád se něco přiučím." Potvrdím jí poklidně, osobně jsem zvědav na to, co vlastně do výcviku vymyslí. "No uvidíme." |
| |
| Z rozkazu velícího důstojníka se dostavte do kanceláře velícího důstojníka,důstojníci Kapitán mně vyslechne a pak si našeho hosta převezme i když není zrovna nadšený že bude mít Romulana na palubě.Asi jim ještě nemůže odpustit to co se stalo na Nebule. Ne teď se může pokusit udělat dojem na něj.Ne to jsou Benzaité.Zde jde spíš o aroganci.A co ty?Já nejsem arogantní.Proč mám pocit že být skutečný válel by ses teď smíchy po zemi?A jak víš že to nedělám v nějakém paralelním světě?Tahle diskuze ztratila význam. Seneca si neodpustí další přátelskou radu s tím jak moc je nad věci. Jistě už hodně ... osob udělali chybu že mně podceňovali.Pitomá blondýnka a to už nemluvím o mé výšce. Když se uměje udiví mně že je toho schopný nebo spíš jen poodhalil svou masku aby mohla promluvit jeho arogance.To měl být ten laciný úsměv?No další Romulan tu nevstoupí pokud ano bude přivítán jinak.Ale ten jeho nápad s phaserem nacpaným do krku je dobrý i když tak to asi nemyslel. Jo nikdo nemá svůj nos dost rád na to aby si ho ukous.Je hezké že se bavíš,ale neměla by jsi něco oznámit?Proč to neuděláš ty?O já vím ty jsi jen impotentní zakončení.Teď mlčíš.Lízo?Ano?Víš že se hádáš sama se sebou?Ne hádám se s tebou.Ale já jsem ty. Úsměv který se mi během představy jak cpu Senecovi phaser do pusy zmizí a pak se rozhodnu předat kapitánovy rozkazy. „Komandér Greensback všem vyšších důstojníkům.Schůze za třicet minut v zasedací místnosti,kapitánův rozkaz.“ Tak další věc vyřízena teď ještě něco udělat s tou bolestí hlavy než zapustí kořeny.I když se obávám že se to už stalo. |
| |
| Můstek - Romulan Zaslechnu slova od Romulana a překvapí mne, že na ně první důstojník nereaguje. Musím si s ní o tom promluvit, protože tohle by si od toho arogantní špičatoušatýho parchanta by si neměla nechat líbit. Stačí, že se mi nakvartýroval na loď. Mám z toho radost asi tak jako z partičky Ferengů... Vejdu do své pracovny. Předpokládám, že náš romulanský host jde také. Zcela určitě následovaný příslušníkem bezbečnosti připraveným nacpat mu fázer do krku... |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro Vejdu do pracovny a posadím se za svůj stůl. Moje pracovna je viditelně pracovní. Nicméně mám tu pár osobních věcí. Na zdi proti mě je velký obraz lodi s označením Arcadia, jak směřuje k rodící se hvězdě. Je to velmi dobře zpracovaný obraz. Byl to dar. Na další zdi jsou plakety lodí, na kterých jsem sloužil. Některé jsou poničené. Nechybí tu ani poničená plaketa z Nebuly-1. Na čestném místě je plaketa Arcadie. Jinak je výzdoba strohá a pracovna je jen vybavena nábytkem, nějakými policemi. Pokynu Romulanovi, aby se posadil. Projedu si ještě jednou informace z padu. Pak se obrátím na Romulana. "Copak Vás přivádí na mou loď, pane Seneco." Zeptám se přímo. Nemám náladu na nějaké chození kolem horké kaše. Ptám se klidně, ale direktivně. |
| |
| soukromá zpráva od Seneca pro Za doby kapitánovy omezené pozornosti, kdy kontroluje informace v datapadu, využiji možnost k letmému průzkumu pracovny. Výzdoba se zdá poněkud strohá. To znamená, že se na lodi doposud nezabydlel... a nebo nemá žádnou fantazii. Pomalu očima putuji z jedné makety lodi na druhou. Pokývnutí k usazení jsem očividně ignoroval. Jeho slova mě pak zastihnou zrovna u lodi s označením Arcadia. "Co přivádí Romulana na loď slavné Hvězdné flotily?" Rozvedu kapitánovu otázku, takhle si ji v duchu představuje, ne? "Pravděpodbně má poslední mise," odpovím. Nespouštím však oči z obrazu. K dalším informacím se časem určitě dostaneme. "A jo! Pokud dovolíte, tak zůstanu raději stát. Je to takový můj starý zlozvyk." Loď se kvůli strohosti kanceláře stala doslova nepřehlédnutelnou. Demonstruje to, co kapitán chce - tedy, aby všichni věděli, že je u něj toto plavidlo na prvním místě. "Ta loď - velíte jí dlouho, kapitáne?" Ohlédnu se na něj. "Také jsem velel. Zénon, těžký křižník třídy D'deridex. Dokázal nést na svých křídlech pěchotu a přesto byl dravcem hodným strachu svých nepřátel. Pýcha Romulanského hvězdého impéria." |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro Nechám Romulana stát, jeho zvyky jsou mi jedno. Je to na něm. Vyslechnu si jeho popis lodě a jen opáčím: "Už jsem se setkal s novou lodí romulanské flotily. Byla mnohem výkonnější než předchozí typy." Na chvilku se odmlčím a pak pokračuji: "Nic méně jste mi neodpověděl na mou otázku." Přemýšlím, že si dám kávu. Otočím se k replikátoru a objednám si svou silnou, černou kávu. "Mohu Vám něco nabídnout?" Doplním, když se otočím zpět se svým hrnkem kafe. |
| |
| Chodby “Ne, že by mi to vadilo. Asi budu většinu svého času na Arcadii stejně trávit ve výcvikové místnosti.“ pousměji se na komandéra. Na tak obrovské lodi je milé mít místo, kam se můžete jen tak ztratit. Hodlám si tohle vybudovat ve výcvikové místnosti. I když moje kajuta poslouží podobně. “Vypracuji rozpis cvičení, pokud vám to bude vyhovovat, tak se brzy uvidíme.“ krátce se rozhlédnu kolem sebe a pak se pousměji nad myšlenkou, která mne napadla. “Doufám, že nebudete mít problém, když vám nakope zadek dívka.“ zeptám se. Na jednu stranu si držím svůj poťouchlý úsměv, ale na stranu druhou se teď snažím zjistit, jestli jsem nepřestřelila, tou svou poznámkou. Opět. |
| |
| Chodby "Výborně jsem zvědavý jak to zvládnete." Přikývnu a pak se nad její poznámkou musím ušklíbnout. "No myslím si, že na to tak starý zase nejsem, uvidíme kdo z koho." S tím zamířím zpět na můstek, abych se hlásil kapitánovi. |
| |
| soukromá zpráva od Seneca pro Zablýská mi v očích, když federační důstojník jen tak přejde mou ledoboreckou otázku. Lodivod bez domácího přístavu - zdá se. O co je snadnější rozprava s Klingonem?! Stačí mu jen naznačit a celou noc bude vyprávět všechny prožité bitvy. Tento kapitán je poněkud upjatý, že by to bylo mnou? Na nabídku občerstvení však odpovím zase poměrně klidně. "Děkuji, ale nevěřím vašim replikátorům. Dost pochybuji, že dokážete věrně replikovat romulanské pochutiny," odpovím mu. Na chvíli se pak odmlčím a naposledy přelétnu očima ten velký obraz. Tak kapitána nejvíce zajímá důvod mé přítomnosti. No tak dobrá. "Slyšel jste někdy o romulánském patriotismu?" Položím nevinnou řecnickou otázku, kterou doprovodím pozvednutým obočím. Vzhledem ke kapitánově hovornosti by mi stejně ani neodpověděl. "Každému malému dítěti je na Romulu vštěpována láska ke svému domovskému světu a svým lidem. Je to tak silný aspekt naší mentality, že se stal součástí našeho kulturního dědictví. Prožíváme emoce podstatně silněji než váš druh, takže i naše oddanost přesahuje vaše chápání. V dobách, kdy vaše rasa ještě neexistovala, naši předci už kolonizovali vesmír," odmlčím se a přistoupím blíže ke stolu. "Těžko tomu uvěříte, ale v chápání cti a oddanosti předčíme i Klingony. Oni totiž bojují za prchavý pocit úcty a slávy. My bojujeme za Romulus." Pomalu od stolu přejdu k oknu. "Jsem na Vaši lodi, protože miluji Romulus, kapitáne Ragnarrsone. Celý svůj život jsem zasvětil jeho ochranně před vnějším i vnitřním nebezpečím. Nečekám, že tomu budete nějak rozumět, ale naneštěstí pro nás všechny, na Romulu vládne absolutistická frakce, která se opírá o teror a strach. Uzavřel jsem proto s Vašim velením oboustranně prospěšnou dohodu." |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro "Ne, to není moje první velení. A o romulanské patriotismu jsem už něco zaslechl. Spíše mi to přijde jako slepá touha po moci a chůze přes mrtvoly. A pokud není u moci jena frakce, považuje tu druhou za tyranskou a naopak." Dodám ledově a napiji se své kávy. Je mi úplně jedno, co si Seneca o našich replikátorech myslí. "Domnívám se ale, že byste si na naše replikátory měl co nejdříve zvyknout. V hlubokém vesmíru toho mnoho není." Zhodnotím Romulanům postoj k našim replikátorům. Arogance Romulané nechybí, tenhle je ale nezdolně patetický. Musím říci, že ten minulý byl sice parchant, ale měl něco do sebe. Jednou se s ním setkám... "Uvidíme, jestli oboustranně výhodné, pane Seneco. Je čas seznámit se s posádkou." Zvednu se z křesla a pohybem gesta naznačím cestu. Pracovna je přístupná jak z mé pracovny, tak z chodby. |
| |
| soukromá zpráva od Seneca pro Kapitánova první reakace u mne vyvolá nezadržitelný smích. Jeho pracovnu tak naplní lehce nakřáplý baryton, který se v sobě nesnažím dusit. Směji se tak, že se musím jednou rukou zapřít o rám průzoru a z toho důvodu přeslechnu všechny další informace. Snad až na tu o seznamování se s posádkou. Nejde o výsměch. Předpoklady cizích ras mne ovšem vždy rozesmějí. "Ano, jsme prý poněkud vášniví a odhodlaní. Ovšem vše má své hranice, kapitáne Ragnarrsone. Já osobně bych se zdržel soudu romulanské rasy podle lidských měřítek," pronesu nevinně směrem k velícímu, přičemž se otočím právě ve chvíli, kdy mi gestem naznačí odchod. Byl bych vděčnější za kajutu, ale co naplat. Povzdechnu a zamířím do jiné místnosti. Je mi jasné, že náš osobní rozhovor pomalu končí. |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. S`Harien pro Téměř neznatelně se ušklíbnu, když si Victoria "postěžuje" na dodržování formalit. Osobně si myslím, že Greg je v tomto ještě hodně umírněný. Victoriin bratr Jaseb byl někdy snad víc soustředěný na protokol, než cíl mise. A za pochybení v důsledném dodržování doktríny byl schopen pomalu poslat členy posádky před soud. "Dej tomu trochu času, Victorie. Posádka je nová, tak Greg pravděpodobně nechce, aby měl někdo dojem, že neodděluje váš pracovní a soukromý vztah. Máme před sebou dlouhou dobu mimo známý vesmír a flotilu. Myslím, že ti za čas bude říkat jménem i ve službě." S povytaženým obočím sleduji, co Victoria vyndala. Žádný dárek jsem od ní nečekala. Musím uznat, že mě tím překvapila... a mile. Na rozdíl od mých "bratrů" si nebráním prožívat radost, nebo překvapení. Opatrně vyndám historickou součást výbavy každé lékárny a prohlédnu si ji pořádně na světle. Zacházím s miskou opatrně ve štíhlých dlouhých prstech. Vím, jaká to je vzácnost. "Děkuji." Předmět pak uložím na jeho nové místo do vitríny. Mezitím mně i Victorii přijde zpráva, abychom se dostavili do konferenční místnosti. Blíží se oznámený termín porady, takže je načase zamířit na můstek. |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro Nechám Romulanovi prostor pro jeho hysterický smích a počkám, až se trochu uklidní, aby byl schopen předstoupit před mou posádku. Moje radost nad tím, že na lodi se mi bude motat někdo takový, je stále větší. "Pokud jste již schopen předstoupit před mou posádku, velmi bych to ocenil. Mám před sebou ještě další práci." Pronesu stroze a pak vejdu do zasedací místnosti vedle mé kajuty. Posádka je již na svých místech. |
| |
| Jednání s kapitánem |
| |
| Zasedací místnost Vejdu do zasedací místnosti. Posádka je již na přítomna. Romulan jde za mnou, alespoň to předpokládám. Posadím se do čela stolu a počkám, až se usadí i Romulan. "Toto je pan Seneca. Romulanský přeběhlík. Má být naším poradcem v oblasti bezpečnosti. Pane Seneco, představte se mé posádce." Promluvím, když už všichni sedíme. "Mojí důstojníci se Vám představí následně." Dodám ještě. |
| |
| Zasedací místnost Půl hodiny do porady u kapitána jsem strávila se S'Harien v její pracovně. Pak už byla čas přesunout se do zasedací místnosti. |
| |
| Zasedací místnost, U.S.S. Arcadia Po příchodu do zasedací místnosti opět pohrdnu křeslem - jak už se pomalu stává zvykem. Pokud snad kapitán čekal, že se posadím, tak se rozhodně nedočkal. Některé věci se prostě nemění. Raději si najdu místo u velkého průzoru do širého vesmíru. Testování posádky je v plném proudu a já si tak nějak nejsem jist. U okna složím své zavazadlo a vyčkám až dostanu slovo. To po chvíli přichází; "Seneca – jméno mé! Vše co potřebujete znát o mé osobě." Je legrační, že v poněkud volné pískové tunice připomínám poutníka z Vulkánu, ovšem jen za předpokladu, že si pozorovatel nevšimne mých ryze romulanských rysů. Myslím, že si musíme ujasnit situaci. Mé ruce se autoritativně sepnou za zády. Byť se to nemusí zdát, tak jsem důstojník. "Formálně zde mám vykonávat funkci poradce, ale nijak zvlášť na tom nelpím. Pokud máte pocit, že dokážete analyzovat nebezpečí lépe než já - pak prosím. Pokud si myslíte, že rozumíte Romulanům lépe než já, tak prosím." Střelím pohledem po kapitánovi. "Ale v takovém případě bude loď brzo zničena." Následuje chvilka demonstrativního ticha. "Vy a já se nemáme moc v lásce. Naše světy zažívají stav, který můžeme nazvat studenou válkou. Jsem si jist, že vaše zkušenosti s Impériem jsou špatné." V mezidobí prolétnu očima zdejší důstojníky, abych věděl zda mne poslouchají. Důvod své přítomnosti zde jsem přímo neřekl ani kapitánovi. Nechávám si to jako trumf. "Nehodlám zasahovat do Vašim cílů a rozkazů. Pokud přistoupíte na mou autoritu, tak vám ukáži co umím. Mým primárním úkolem je zabránit válce mezi Federací a Romulanským hvězdným impériem. Dokud mi tato loď bude nápomocna, pak se postarám o její bezpečnost... a to jak nejlépe umím. To však předpokládá, že budu dostávat všechny informace. Nějaké otázky?" |
| |
| Zasedací místnost S Victorií přijdeme do zasedací místnosti chvíli před nahlášeným začátkem porady. V replikátoru si objednám vulkánský bylinkový čaj a zaujmu svoje místo. Po příchodu kapitána s lehce povytaženým obočím sleduji příchod Romulana. Tak tohle ještě bude zajímavé. Zatímco my všichni sedíme, včetně kapitána, Romulan se rozhodne stát. Možná je to z jeho strany snaha být pánem situace. Jednoduchá psychologická hra, co se učí v prváku. Když všichni sedí, stůj a ovládneš prostor i posluchače. Jenže je ještě jeden případ, kdy všichni sedí a jeden stojí... exemplární řízení. Romulan se představí, pak si sepne ruce za zády a začne s přednáškou. S obvyklým vulkánským výrazem v nehybné tváři ho sleduji a poslouchám. V Impériu se toho zjevně hodně změnilo, od doby co jsem naposled měla tu čest setkat se s Romulany. Proběhne mi hlavou značně sarkastická poznámka. Úšklebek, který ji doprovázel, schovám v napití se z šálku čaje. Při jeho chybném závěru ohledně zkušeností nás s Romulany, vycházejícího z mylných předpokladů a chybně uplatněné extrapolace obecných znalostí, se jen ušklíbnu. Zjevně se zatím neobtěžoval prostudovat si naše záznamy. Nebo je neměl k dispozici, což zas svědčí o jeho skutečné roli na lodi. Flotila ho nejspíš potřebovala někam šoupnout a my si vytáhli žolíka. Seneca pokračuje ve svém proslovu stylem, který by se dal vyložit jako napůl vyslovená hrozba, pak vše zakončí otázkou. Podívám se na něj modrýma očima, ve kterých nejsou patrné žádné emoce, jak je u mé rasy obvyklé. Neodpustím si otázku, která by u člověka mohla působit poněkud provokativním dojmem. "A když ne, tak co?" Zeptám se ho zcela klidným a vážným hlasem. Co když nebudeme sdílet informace, nebudeme nápomocni jeho velkému poslání? Tak co? Nepostará se o naši bezpečnost a všichni potupně zhyneme? Asi ne, že. |
| |
| Zasedací místnost Oznámím, že budu potřebovat za půl hodiny vystřídat, počkám až přijde někdo kdo mne nahradí a až pak opustím pozici a přejdu do zasedačky mezi posledními. Pohled na přítomného Romulana mě ani v nejmenším nepřekvapí, protože jsem si jeho přítomnosti všiml už na můstku, takže jen pozdravím kývnutí hlavy všechny přítomné a pak usedám do jednoho z volných křesel. Poslouchám kapitánovo i Senecovo vyprávění a měřím si ho zkoumavým pohledem. " Zajímavé to je poprvé co slyším o nějakém přeběhlíkovi. No ale to se nám naše nové umístění hezky vybarvuje. Takže budeme sloužit v pohraničí no potěš. " V duchu si začnu probírat všechno co vím o pohraničí, vyjde my velmi málo dobrého, ale velmi mnoho nebezpečného. " Hmm tahle štace nebude rozhodně nudná." Tato myšlenka my zvedne náladu přesto mě něco napadne a tak si tiše odkašlu. " Ehmm omlouvám se Kapitáne, ale z toho co řekl pan Seneca jsem odvodil, že budeme působit v blízkosti nebo přímo neutrální zoně. Mohl bych se zeptat pana Senecy kdo mu ten úkol zadal?" Odmlčím se a v duchu přemýšlím zda by to nešlo říci nějak zaobaleněji nebo diplomatičtěji, ale nakonec to pustím z hlavy už se to stejně nedá vzít zpět. |
| |
| Zasedací místnost Než nás kapitán svolal na poradu, stačila jsem jakž takž dopracovat plán tréninku některých členů naší lodi. Rozeslala jsem všem žádanky jen pár chvil předtím, než jsem vkročila do místnosti, kde se to již pomalu ale jistě plnilo. Usadila jsem se ke stolu tam, kde bylo volné místo a položila jsem si tablet před sebe. Po očku jsem kontrolovala, kdo mi potvrzuje přijetí kurzu a přitom jsem poslouchala romulana. Byl to vůbec první romulan, se kterým jsem měla tu čest se setkat. Dle způsobu, jakým s námi mluvil, jsem usoudila, že bude arogantní a povrchní. Avšak jeho poznámka o vztazích lidí s jeho rasou je trefa do černého. Podle toho, co jsem četla ve spisech. Projev naší doktorky, na půl vulkánky, nekomentuji. Nějak se nedokážu srovnat s tím, že nepůsobí jako tabulkový příklad vulkánce a chová se tak... lidsky a občas až dětsky. Za to poznámka poručíka Novy je trefná a já se musím pousmát nad způsobem, jakým to z něj vypadlo. Co se týče mé osoby, tak jen sleduji romulana či jiného řečníka a nijak nezasahuji. |
| |
| Zasedací místnost Sleduji Romulana se smíšenými pocity. Ty jsou smíšené tím vím, čím déle mluví. |
| |
| Zasedací místnost Poslouchám Romulanovu řeč... nejprve nevěřím tomu, co slyším. Docela mě rozesměje. Zkouším to ustát, ale není nad upřímný smích. I když klidnější, než měl svůj výlev Romulan. |
| |
| Zasedací místnost, U.S.S. Arcadia Tak. A je to venku - zdá se. Pochopil jsem tu slabou výzdobu kapitánské pracovny. Poklesnu hlavou. Než se mi vrátí řeč, uběhne snad celá minuta. Poměrně dlouhé vteřiny vyplněné střídavou mimikou mého obličeje. Jen občas jsem se dost hořce usmál. Téhle lodi zoufale chybí osobnost. Ať už se tyto děti připletli do jakýchkoliv problémů, nic si neodnesli. Já si pamatuji jinou Federaci, ale byla patrně zdevastována Dominionem. Spousta jejich velitelů padla a byli nahrazeni... tímto. Mé zaryté mlčení tak může nakrmit ega přítomných. O nic jiného jim stejně nejde. Romulan nemá co říci. "Sbohem úctyhodný protivníku." Pravdou je, že ten chlapec v kapitánském je hlupák. Každý, kdo takto hovoří o válce je prostě šašek. Nevím co dělal za války on, ale já velel bitevníku. Dával jsem rozkazy, které mohly znamenat smrt stovek. A mnohé taky znamenaly. Když Mněňavec infiltroval Tal Shiar, tak přiměl naše síly k preventivnímu útoku. My byli proti, ale nikdo neposlouchal. Výsledek byl zničující. Když radikální tradicionalisté po válce uchvátili moc a my nesouhlasili s jejich touhou válčit, tak nás začali hromadně popravovat, aby demonstrovali svou sílu. Z této války nevzejde vítěz. "Užijte si svou válku. Ovšem nestojíme na stejné straně," odvětím a snad poprvé je v mém hlase opovržení. Doposud jsem byl příkrý, tvrdý, kritický a odmítavý. To snad dalo pocit arogance. Ale teď už je to o něčem jiném. Přejdu pohledem na Vulkánku schovanou za hrnkem čaje. Ona položila první otázku. Na okamžik může zahlédnout stín zklamání. Jen na okamžik než se mi podaří ho zamaskovat. Tito lidé si myslí, že ví o Romulanech víc než ten, kdo jím je. Učebnicová nadutost lidí. Vulkánci to prý také zažívali. Jakákoliv zkušenost je jen irelevantní představou. Ale krev je krev. Podle jednotlivců nelze soudit rasu a podle vojenských plánů nelze soudit kulturu. "Když nebudete chtít spolupracovat, tak jsem na této lodi pouze hostem. Nemám potřebu sdílet nějaké informace. Konečně - funkce byla nápadem vašeho velení. Nelpím na ni, pokrčím rameny. Záleží jim pouze na jejich uniformě, popularitě a pohodlí. "Doufám, že svým hostům stále ukazujete, kde mohou složit hlavu. Mám za sebou roky cestování a čerstvě taky dlouhé hodiny prověrek. Jsem už z toho všeho unavený. Konečně, velká část dohody byla naplněna. Já poskytl vašemu velení důležité základní informace a oni mi umožnili návrat. Zbytek kooperace je otázka chuti najít společnou řeč, tedy alespoň z mé strany. To už budu konzultovat s jiným. Vy jste mé přechodné bydliště. To je vše... hezký zbytek zasedání." Vezmu zavazadlo a bez rozloučení odejdu ze zasedačky. Na nic nečekám. Seznamovat se mohou mezi sebou. Kajutu by mi mohl najít třeba ten člen ostrahy, který mě doprovázel na můstek. Venku se podívám, zda tam není. Musím si teď všechno hodně promyslet. |
| |
| Zasedání Tak jako mnozí další i já se dostavím na zasedání ke kapitánovi. Nicméně nestihnu ani nějak reagovat a náš Romulanský přírustek si to za chvíli odkvapí pryč, jako by se nechumelilo. Přelétnu pohledem všechy přítomné a naposledy kapitána, když Seneca je pryč. "Kapitáne tohle je přece neslýchané, aby si jen tak opustil bez povolení zasedání! A navíc jak mu vlastně můžeme veřit? Sám jste řekl je to přeběhlík, co když se rozhodne přeběhnout zase zpátky protože bude výhodnější nás podrazit?" Druhou část mluvy už převádím do klidnější formy. |
| |
| Porada Greg se začal při Romulanově proslovu smát. Romulan na naše otázky zarytě, nebo spíš uraženě mlčí. Zřejmě očekával něco jiného. Konfrontace s realitou někdy bývá tvrdší, pokud dotyčný žije nějaký čas v sebeklamu ohledně svého postavení a důležitosti. Flotila ho odložila na izolovanou loď mimo dění... a jemu to ještě nedošlo. Osobně v tuto chvíli pociťuji něco, co by se asi nejvíc blížilo lidskému zklamání. Romulané byli vždy velmi osobitá rasa. Za války jsem měla možnost seznámit se s nimi víc než jen zběžně. Sami sebe s naprostou přirozeností považují za nadřazené jiným rasám. Není to ale póza. Je to přesvědčení. Lidé mohou hovořit o štěstí, že první rasa, se kterou se setkali byli Vulkánci a ne Romulané. Ale také respektující své přátele i nepřátele. S'Toraka i všech jeho členů posádky jsem si velmi vážila. Ctila jsem jejich odhodlání, houževnatost a sílu vůle. Nikdy se nevzdávají. Od té doby chovám respekt k jejich rase i kultuře. A nejen to. Pak přišel Seneca. Labilní, velmi patetický jedinec neschopný reálně posuzovat své okolí a možnosti. Myslící si, že stále hraje svoji velkou hru. To dokáže i svým následným výlevem a odchodem středem. Tak tohle by chtělo panáka. Pomyslím si. Na můj metabolismus sice alkohol nepůsobí jako na lidský, ale naučila jsem se vnímat kulturní kontext. Když se za ním zavřou dveře, Tomas se naštve nad jeho chováním. Svým odchodem z místnosti bez dovolení kapitána dal jasně najevo, že nás tady hodlá všechny ignorovat včetně kapitána. Kapitán by mohl tak jedině poslat členy bezpečnosti, aby ho eskortovali zpět. Osobně to nepovažuji za dobrý nápad. "Tak to bychom měli..." Pronesu suše a opřu se o opěradlo v trochu uvolněnější poloze. Tomas má pravdu, věřit mu by bylo velmi nerozumné. "Navrhuji nepřetržitý dohled, velmi omezený pohyb na lodi a nejnižší stupeň zabezpečení na počítačových terminálech." Podívám se na kapitána. Je to návrh poradce, rozhodnutí je samozřejmě na něm. |
| |
| Zasedací místnost Kapitán se zasměje, a pak promluví. Jeho smích je trochu zneklidňující. Obvykle, když jsem ho viděla smát se, neznamenalo to v dalších momentech nic moc pěkného. Jedna jeho věta mi zůstane rezonovat v myšlenkách. |
| |
| V chodbě, U.S.S. Arcadia Když mě konečně pohltí ticho útrob federační lodi, neodpustím si znatelný úsměv. Tak málo toho o mé rase skutečně ví – až mne překvapuje jak snadně všechno probíhá. Čekal jsem vyšší emoční stabilitu velících. Předpokládal jsem, že důstojníci Hvězdné flotily jsou psychicky cvičeni na náročné diplomatické úkoly. Commander Tomalak vyprávěl o svých setkáních s kapitány Hvězdné flotily, když hlídal Romulanskou Neutrální Zónu. Hovořil s úctou. Hovořil o mnoha slovních bitvách a pozoruhodné odolnosti. Opřu se o jednu z postranních zdí a ze zavazadla vytáhnu vázaný sešit s psací pomůckou. Zjistil jsem totiž, že když jste nuceni většinu času trávit mezi nepřáteli, tak je tento systém záznamu nejlepší. Co jsem ve Federaci, přestal jsem své poznámky kódovat. Pouze využívám to nejméně používané romulanské nářečí. Překontrolují rozmístění kamer, aby mi náhodou nekoukaly přes rameno, prolistuji stránky zachycující mé tříleté působení v koloniích, a nakonec na čistý list zapíšu hvězdné datum. Chci si uložit poznámky, protože jsou teď nejčerstvější. ** Věc: První kontakt s velením U.S.S. Arcadia. Vypozorováno u posádky: První důstojník je nesoustředěný. Kapitán lodi se cítí silnější v kolektivu a není typickým kapitánem flotily. Chybí mu vyzrálost. Mluví stejně jako tradicionalisté na Romulu. Velení má celkově pocit, že zná mou rasu. Tuto jejich domněnku je potřeba eliminovat. Jistota je stereotyp a stereotypy vedou k chybám. Vulkánka do svého okolí vysílá příliš mnoho emočních podnětů. Poznámka! Zjistit, zda prošla obřadem ko-li-naar. Zbytek velení dosud nevýrazný. Poznámka! Informovat se na mladého poručíka. Předpoklad: Tuto loď ovšem potřebuji. Pokud ji chci použít jako svou základnou, tak potřebuji, aby byla nejbezpečnější v celé jejich flotile. Nemohu mít lepší „hnízdo“ než na putujícím federačním bitevníku. Vztah k velení: Z mé strany chladný. Předpoklad (2): Domáhat se naplnění dohody u Vrchního velení je nepotřebné. Komunikace s Federací je nemoudrá. Závěr: Akce úspěšná. Předpoklad (3): Věřím, že zvednou opatření lodi a budou mne hlídat. To mi umožní otestovat připravenost a otevřít si cesty k různým členům posádky. Závěr (2): Jejich cíle a rozkazy mne nadále nezajímají. Mé cíle jsou jasné. Svobodný Romulus nebo smrt! ** Dokončím větu a pomůcky opět uložím do zavazadla. Je čas najít si cestu touto chodbou - pokud ovšem někoho dodatečně nevyšlou. Uvidíme. |
| |
| Porada a Senecovo superego Romulan odchází a já se rozhodnu najít si jeho kajutu.Tady bude někdo překvapený až mu replikátor místo jeho objednávky dá talíř horkého gaahu. Mohla by jsi použít povidlovou postel.K tomu je nutné aby ta postel měla nohy.Povidlová postel je když podřízneš nohy a umístíš do polštáře pudink.Ale pořád je tu možnost mu nacpat phaser do krku.Nebo ho použít jako anální sondu. V poradní místnosti kývnu na pozdrav těm co tam už jsou a dojdu k replikátoru:„Čaj earl grey horký.“ Kapitán přijde a stroze leč klidně zahájí poradu a představí našeho romulanského bezpečnostního poradce. Kdyby zde nějaký Fereng prodával dehet a peří udělal by asi svůj nejlepší obchod života. Seneca se rozhodne stát protože to Romulané na svých lodích dělají a pak spustí svůj proslov aby dokázal jak je úžasný a naprosto dokonalý. Schválně co nám řekne.Á Sečmo Seneca hraje na svou užasnou troubu arogance.No po D´Terhovi a jeho experimentální lodi která dokázala částečně obejít omezení maskování se nedivte.Co se stalo vlastně s tou technologií?Pochybuji že by jste jí zničili. Seneca zde asi chce respekt který ztratil když se systém obrátil proti němu a on musel uprchnout sem.Všechno co znal přestalo platit a zde ho taky nevítali s otevřenou náručí.Po dlouhé cestě a ještě delší prověrce kde získal možnost zjistit jak je rozvědka Hvězdné flotily důkladná ho umístí sem.Na izolovanou loď kde napáchá nejmíň škody s titulem který ani neexistuje.Tedy zatím neexistoval dřív se takto posílali lidi třeba na Sibiř. To musí velmi být ponižující.Já vím.A co teprve až mu to všechno řekneš,uděláš to že?Samozřejmě že ano.Proč ho rovnou nekopneš do rozkroku?Taky možnost,ale musela bych vyskočit.Bazzinga. Poslouchám a sleduji ostatní kteří se do této diskuze připojili,ale zatím nereaguji.Seneca mlčí,zuří a sbírá sílu k dalšímu proslovu arogance po kterém exemplárně odejde středem.Zřejmě čeká že poběžíme za ním a buď ho budeme ujišťovat že to co řekl není pravda nebo že ho sem přitáhne bezpečnost. „Máte pravdu komandére samozřejmě mu nemůžeme věřit,ale svým způsobem tohle bylo docela zajímavé představení.Málo kdy máme příležitost k takové ukázce Romulanské arogance od někoho kdo se snaží neztratit tvář i když realita je poněkud jiná.Co by na to asi řekl Freud?“odpovím klidně nad výlev komandéra Wetinela. Myslela jsem že se už uklidnil,no co chce dělat?To chce klid a duševní zdraví.Že to říkáš zrovna ty. „Souhlasím on bude mít svůj pocit důležitosti a co je důležité pro nás my budeme mít jistotu co vlastně dělá.“podpořím nakonec doktorčin návrh. |
| |
| Zasedací místnost Senecovy nervy to nevydrží a odejde z porady. Už to raději ani nekomentuji. "Obávám se, pane Wetineli, že to asi bude standard chování našeho hosta.... Nicméně musíme ho mít pod dozorem. Podporučíku Marová, doprovoďte našeho hosta do jeho kajuty. Máte první hlídku. Vyberte si další tři příslušníky ostrahy a střídejte se. Odchod." Vydám svůj rozkaz a počkám, až podporučík zvedne a odejde splnit úkol. |
| |
| Zasedací místnost Sledovala jsem slovní přestřelku mezi kapitánem a romulanem, do které se poté vložil i komandér. Naprosto jsem souhlasila s tím, co řekl. Osobně romulana neznám a nikdy jsem se ani s žádným nesetkala, proto je pro mne těžké udělat si na něj svůj názor. Ačkoliv dle všech faktorů chování, které zde předvedl, by to mohl být pěkný blbec. “Pane,“ reaguji na kapitánova slova a když mne pověří hlídáním Senecy, přikývnu. “Ano pane,“ vstanu a spěšně se za naším hostém vydám. Chodby Romulan stále nedaleko zasedací místnosti, opírajíc se o stěnu a zapisoval si cosi do zápisníčku. Překvapilo mne, že používá starý dobrý obyčený papírový blok a tužku. “Pane,“ oslovím jej z důstojné vzdálenosti. Mezitím jsem si stačila v hlavě promyslet asi tisíc a jednu úvodní větu, jak říci hostovi, že je vězněm a nakonec ze mne vypadlo toto: “Obávám se, že jsem nucena vám dělat společnost, bez ohledu na to, zda je vám to příjemné nebo ne.“ přistoupím k němu, ale stále si nechávám jistý odstup. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Michael Nova pro Sleduji jak romulan reaguje na naše slovní útoky a dospívám k názoru, že se jedná o vyššího důstojníka. "Hmm očividně se jedná o nějakého vyššího důstojníka, který buď zapomněl nebo nikdy nemusel bojovat o svou autoritu. A nutno podotknout prohrál." Pak promluví ostatní důstojníci a já protáhnu obličej. Přesto se donutím promluvit profesionálně. " S dovolením kapitáne. Právě děláme chybu. Pan Seneca možná není právě vzorem slušného chování, ale dávat ho pod zámek není moc moudré." Na okamžik se odmlčím a pak pokračuji. " Já neříkám, že bychom mu měli dovolit neomezený pohyb ve strojovně nebo mu dát přístupové kody, ale dát mu domácí vězení není chytré. Pokud má pan Seneca alespoň nějaké zkušenosti tak si vyrobí, pokud bude chtít, třeba tázer a vyřídí stráž. Navíc pokud se proti němu takto jasné vyhradíme. Bude se snažit podnikat za našimi zády. Rád bych podotkl, že kajuta není vězení a pokud se bude opravdu snažit odejde z místnosti. Pokud má kajuta replikátor tak si bude vyrobit téměř cokoliv. Navíc pokud nám má radit, tak by nebylo od věci udržovat s ním vztahy, alespoň na profesionální úrovni. To ho můžeme rovnou zavřít do vězení a ušetříme si spoustu starostí." Přejedu ostatní pohledem. |
| |
| V chodbách, U.S.S. Arcadia Přesněji řečeno, asi bych býval hledal cestu federační lodí, protože nedlouho poté se v chodbě, táhnoucí od zasedačky, objevila i důstojnice ve zlaté uniformě. A přestože píšu poměrně rychle, zastihla mne s poznámkami v ruce. Snažím se sice chovat přirozeně, ale bystré oko může postřehnout úšklebek. Vázaný sešit tak putuje do mého zavazadla, zatímco důstojník ze sebe vychrlí své rozkazy. Pochopitelně navlečené do běžné mluvy, kterou se mi snaží sdělit to podstatné. Pomalu, jako by loudavě, se postavím přímo proti ní. Zatím ještě respektuji odstup, který si tělem vyhradila. Ruce mám připažené. Oči upřeně zaměřené. Zajímavé je, že téměř nemrkám. "Takže," až teprve bližší pohled odhaluje vrásky v obličeji, ostře řezané rysy a další jemné detaily, kterých si člověk jen tak nevšimne. Alespoň ne hned. A taky – těch 193cm takhle na přímo vyplní spoustu prostoru. "Posílá Vás velení?! Hmmm. Poznávám vaši hodnost - podporučíka." Zdá se že váhám. Tedy, pokud se to tak dá říci, protože jen upřeně hledím na ženu v uniformě. Rozhodně se jí nedá upřít odhodlanost. "Pokud mi najdete mou kajutu, pak vaši společnost budu klidně akceptovat, podporučíku. Veďte! A povězte mi, jak dlouho jste na této lodi?" Nezapomenu se ještě pootočím bokem, abych ženě uvolnil cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. S`Harien pro Podporučík opustí zasedací místnost, aby splnila kapitánův rozkaz. Slova se ujme poručík Nova. Bez přerušování jej nechám dohovořit, pak se na něj podívám typicky vulkánsky klidným pohledem. "Vaše obava o bezpečnost lodi je chválihodná, poručíku." Začnu klidným, racionálním tónem. "Nicméně poněkud přehnaná. Rozhodně nehodláme pana Senecu internovat. Ale vzhledem k jeho chování a vysloveným hrozbám je nutné přijmout jistá bezpečnostní opatření. Například omezený pohyb po lodi a nepřetržitý dohled. Jako poradkyně považuji snahu o komunikaci s ním v tuto chvíli za naprosto neefektivní. Proto bude na nějaký čas ve své kajutě, aby mohl "vychladnout", racionálně zhodnotit svou situaci a přehodnotit svůj přístup ke kapitánovi a zbytku posádky. Přístup k počítači a i používání replikátoru mu bude, samozřejmě, omezeno." Na okamžik se odmlčím. "Pokud by se pokusil porušit kterékoliv z těchto opatření, jedná se o porušení bezpečnosti lodi a důvod pro vzetí pana Senecy do vazby. Což v tuto chvíli podle směrnic není možné s ohledem na jeho status uprchlíka." Dokončím opět klidným tónem typickým pro moji rasu. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Michael Nova pro Pokrčím rameny. "Hmm Poradkyně já jsem zde byl také. Neefektivní komunikace nesouhlasím, on řekl podstatné věci, ale já bych řekl že od nás byla ta část rozhovoru neprofesionální. Jsme důstojníci flotily a musím říci že jsme se tak nechovali mé maličkosti nevyjímaje. K vaší poznámce omezit počítač no budiš, ale jaký důvod uvedeme pro omezení funkcí jeho replikátoru?" Pokrčím rameny. " Buďme racionální a upřímní většina si zde přeje zavřít pana Senecu do klece a jen se pro to snaží najít racionální zdůvodnění, ale vraťme se k mé otázce jak nám náš přítel bude moci radit, když bude sedět ve vězení? Já nepochybuji, že zná postupy romulanského námořnictva a rozvědky. Otázkou je zda se o ně bude chtít podělit vzhledem k našemu chování." |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro "Poručíku, myslím, že už jste řekl dost. Pane Wetineli, replikátor v kajutě pana Senecy bude nastaven jen na výdaj jídla a pití. Přístup k datům bude pouze k veřejným. Jakákoliv jiná data má pan Seneca zablokována. Do odvolání nesmí opustit kajutu. Chci ještě ověřit jeho pověření. Až opustíme stanici, nechci mít s sebou problém v podobě potenciálního nepřítele. Pane Wetineli, vydejte pokyny, pak budeme pokračovat." Ukončím diskuzi na téma "Seneca". Když pan Wetinel vykoná příkazy, je čas přejít k další části porady. Tím jen náš nový úkol. "Jak jistě víte, naší misí je průzkum hlubokého vesmíru. Než se však vydáme na naši misi, mám od Velení Hvězdné flotily rozkaz vyšetřit ztrátu kontaktu s jednou z nových planet za hranicí našeho prostoru. Průzkumné lodi se podařilo umístit průzkumný tým na nově objevené planetě. Planeta je pojmenována Hope. Tým se měl hlásit každý týden a podávat zprávu. Již deset dní se s nimi Flotila nemůže spojit. Jsme nejbližší loď. Máme odletět k planetě a navázat kontakt. Krátce před tím, než Flotila s průzkumným týmem ztratila kontakt, byla zaznamenána blíže nespecifikovaná vlna energie. Poručíku Danever, data máte k dispozici ve svém oddělení k analýze." Na chvilku se odmlčím. "Poručíku Novo, kurz planeta Hope. Poručíku Danever, po příletu na místo chci kompletní průzkum. Pane Wetineli, připravte záchranný tým pro případ, že bychom museli zakročit silou. Komandére S´Harien, připravte lékařský tým. Proveďte." Rozdám příkazy a ukončím poradu. V tuto chvíli mne zajímá naše nová mise. Romulan počká. |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. Lisa Greensback pro Vyslechnu si poručíka Novu i doktorku a pak mně napadne že se do toho vložím taky.Možná přišel čas aby ho někdo uvedl do obrazu.Doktorka na to nejspíš už přišla taky a protože se jí to nepovedlo jsem na řadě já. „No poručíku máte pravdu kdyby byl pan Seneca oficiálním vyslancem.Ovšem ani tehdy by nic nepřiznal.Jenže on není oficiálním vyslancem systém se zřejmě obrátit proti němu a tak musel uprchnout sem.Zbylo mu jen několik medailí v krabičce a titul který už v Impériu neplatí.Navíc návrat do Impéria by byl zřejmě sebevražda.Musí to být pěkně ponižující.“na konci proslovu se usměji a pak pokračuji. „A pak přijde sem a je naštvaný že ho nevítáme s otevřenou náručí a tak se zde snaží zahojit své zraněné ego nebo aspoň neztratit tvář.Souhlasím s komandérem S´Harien v současné době se vyhradil sám proti nám a tak bychom ho měli nechat až se rozhodne sám s námi jednat na profesionální úrovni.“ Pokud ne tak ty mu to řekneš.To si piš. „Navíc já tu byla taky jaké nám řekl podstatné informace?Kdyby řekl ve Španělsku prší jen tam kde je pláň mělo by to větší smysl.Pochybuji že by se s námi zatím chtěl podělit o cokoliv i kdyby bylo naše chování sebelepší.Ale máte pravdu my jsme se nechovali profesionálně nepřipravili jsme mu tu křeslo které by stejně nepřijal protože oni na svých lodích stojí.A jaký důvod uvedeme pro omezení funkcí jeho replikátoru?Jak jste říkal aby si nevyrobil zbraň nebo něco jiného (navíc replikátor je po určité úpravě schopný fungovat jako transportér).Ale jak zde už bylo řečeno k internaci není důvod.Zatím.“ Domluvím,opřu se a pak se napiji čaje který mezitím vychladl.Kapitán nakonec vynese konečné rozhodnutí které mi vnukne nápad. S tvou drobnou postavou si tě nevšimnou.Sklapni.Slyšela jsi někdy termín Napoleonův komplex?Sklapni. Když komandér Wetinel vykoná rozkazy ohledně našeho Romulanského hosta je tohle téma uzavřeno a přikročí se k našemu úkolu. Tohle mi něco připomíná i když tam nebylo nespecifické záření,ale xenofobní rasa.A nezapomeň na ten meandr.Myslím si že na ten se nedá zapomenout. |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. Tomas Wetinel pro Nový přírustek na lodi, je nakonec přidělen jako dozor pro pana Senecu, což mi v celku vyhovuje. Vyslechnu názory všech. Příjde mi, že poručík Nova má až přílišn zájem na jeho volném pohybu. "Poručíku Novo, kdybychom mu teď nechali více volnou ruku a slepě naslouchali tomu, co řekne bylo by pravděpodobné, že padneme do nějaké pasti. I s informacemi, které podá možná v budoucnu musíme být opatrní, zdali nebudou lživé." Na kapitánův rozkaz kývnu a zmáčknu komunikátor pro soukromý hovor. "Podporučíku Jacobsne nastavte replikátor pana Senecy jen na výdej jídla, omezte přístup k datům jen na veřejná a informujte Podporučíka Marovou, že nesmí pan Seneca opustit do odvolání svou kajutu, proveďte." Pak přeruším spojení a opět se věnuji ostatním. "Ano kapitáne připravím." Kývnu už když je nastavován kurz. "Poručíku Blacku připravte záchranný tým." Opět sepnu vysílačku. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Victoria Danever pro Nový úkol Greg ukončil diskuzi, která se rozběhla po odchodu Romulana. Přešel do svého rázného, strohého tónu, který obvykle používal, když udílel rozkazy. Připomene mi to naše první setkání na základně. Skon nás představil a první Gregova slova byla, že základna je špatně zabezpečená a začal udílet rozkazy členům bezpečnosti. I D'Terrh uznal, že základna kladla větší odpor, než očekával. Otázka je, jestli vysoká úroveň zabezpečení nebyla i jedním z důvodů, proč si Romulan usmyslel, že se jedná o vojenský výzkum. |
| |
| V chodbách, U.S.S. Arcadia Takhle z blízka vypadá romulan ještě impozantněji, než v zasedací místnosti. Rozhodně se mu nedá upřít fakt, že ví, jak působit na lidi. Je lidské, že se při jeho demonstraci fyzické nadřazenosti cítím nesvá, ale bůhví proč mi to připomene ten typ lidí, kteří hodně štěkají, ale nekoušou. Doufám, že to bude i jeho případ, ale co jsem o romulanech četla, tak bych na to příliš nevsázela. Sázka na jistotu bude sebevědomé a slušné vystupování. Na zmínku o velení nereaguji, pouze podotknu: “Pokusíme pro vás najít vhodné ubytování.“ krátce se pousměji a když ustoupí bokem, já ještě vyčkávám. Aktivuji komunikátor na straně levé klíční kosti. “Podporučím Marová kapitánovi. Pane, nějaké zvláštní přání, kam mám odvést pana Senecu?“ podívám se na našeho hosta a ještě doplním: “Myslím tím pokoj, kapitáne.“ S tím vyčkávám na kapitánovy instrukce. Nerada bych romulana zavedla někam, kam bych neměla. Nejsem na lodi ani den a neorientuji se tu ještě tak dobře, abych mohla takové věci rozhodovat sama. |
| |
| Zpráva od podporučíka Marové "Odveďte pane Senecu do kajut pro hosty, podporučíku. Již je pro něj připravena. K panu Senecovi nikdo nesmí. Do odvolání ani pan Seneca z kajuty nesmí. U jeho dveří bude stráž 24 hodin denně." Zareaguji na zprávu od podporučíka Marové. Pak se odmlčím. |
| |
| Senecova kajuta Komandér Wetinel vydal rozkazy ohledně přípravy Senecovy kajuty. Dohled nad týmem, který se věnuje ubytování má na starosti Lt. K´ale. Než podporučík Marová dovede Romulana na místo, je vše připraveno. U dveří stojí poručík K´ale s podporučíkem Jacobsenem. |
| |
| soukromá zpráva od Starfleet Command pro Služba ti začala teprve před několika minutami, když přišel rozkaz, že se máš dohlédnout na nového hosta na lodi. Jedná se o Romulana. Tvůj rozkaz je zabezpečit, že Romulan zůstane ve své kajutě, nesmí do odvolání ven a nikdo nesmí dovnitř. Budeš mít k dispozici další tři členy ostrany - podporučíka Marovou, která je čerstvým členem bezpečnostní jednotky na lodi. Dále je členem týmu podporučík Jacobson a podporučík Hardy. Budete se střídat v hlídce po čtyřech hodinách. Podporučík Jacobson upravil replikátor v Romulanově kajutě tak, aby vydával pouze jídlo a nápoje. Nic více. Romulan je také odstřižen od komunikace - nemůže komunikovat s nikým ven, má také omezenou komunikaci uvnitř lodi - ve své podstatě může komunikovat pouze s ostrahou, která ho hlídá. Dveře se od jeho kajuty se nedají otevřít zevnitř. Pouze z venku hlídkou. |
| |
| V chodbách, U.S.S. Arcadia Zpráva od kapitána byla stručná a romulan rozkazy musel taktéž zaslechnout. “Pane,“ obrátím se na naše hosta a pohybem dlaně ho vyzvu, aby mne následoval. “Obávám se, že váš pobyt na U.S.S. Arcadii bude nějaký čas omezen. Je mi líto.“ poslední větu pronesu tím naučeným tónem, který nedává poznat, zda je to myšleno vážně či nikoliv. Tvářím se odměřeně a profesionálně. Jakoukoliv snahu o konverzaci budu kontrovat krátkými, snad až příliš strohými odpověďmi. Je to moje práce. Na nejbližším panelovém počítači si zběžně prohlídnu plán lodi a najdu pokoje pro hosty. Jsem obezřetná, abych snad nedovolila romulanovi nahlédnout přes mé rameno. Vše provádím rychle, ale jsem schopna pochytit ta nejdůležitější data, takže se zanedlouho dostaneme přesně tam, kam nás kapitán poslal. Do části lodi, kde jsou pokoje pro hosty. “Poručíku,“ oslovím klingonku K´ale, díky které jsem neomylně našla Senecův pokoj pro hosty. Žádný jiný pokoj nemá takovou ochranku. Pak se otočím na Senecu, připažím a pohledem přejedu od něj k pokoji. “Jsme zde pane. Pokud budete cokoliv potřebovat, řekněte mi to nyní a já se pokusím to zařídit. Abyste se aspoň částečně zpříjemnil pobyt zde. Dle nařízení bohužel kapitána nesmíte opustit svůj pokoj.“ snažím se, aby to nevyznělo, že to myslím sarkasticky či urážlivě. Založím si ruce za zády a mírně se rozkročím. Dovolím si pohov. |
| |
 | V chodbách, U.S.S. Arcadia Mířím ke kajutě pro hosty, která byla určena Senecovi, budu si na něj muset dávat pozor. Asi jsem zabloudila, raději se poradím s panelem, usměju se a kráčím dál, zahnu za roh a jsem tu. Postavím se ke dveřím kajuty klepu na svůj phazer, jsem lehce nervózní, doufám, že to na mě není moc vidět. Nikdo přichází v přádku je to podporučík Mara a náš host. „Ano poručíku tady už je to má a mích kolegů práce“ a po chvíli se otočíme k Senecovi a zamračím se tím nejhorším možným způsobem. Slyším útržkovitě hovor podporučíka a toho cizince. Výhrady si nechám raději pro sebe… |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. S`Harien pro Kapitán ukončí debatu a vydá rozkazy ohledně nakládání se Senecou. Poručíku Novovi se sice nemusí líbit, ale musí je respektovat. Odpovědnost a rozhodování o celé lodi včetně Senecy leží nakonec na kapitánovi. Jeho slovo na lodi platí jako finální. Tím pádem celá debata končí a není třeba se k ničemu dalšímu vyjadřovat. Kapitán nás pak seznámí s novým úkolem, kterým nás pověřilo velitelství. Důvodů proč se průzkumný tým přestal hlásit, může být nespočet. Proto by v tuto chvíli jakékoliv domněnky byly pouhou spekulací. Kapitán se rozhodne přijmout opatření pro různé situace včetně záchranného a lékařského týmu, což je v tuto chvíli logické. "Ano, pane." Odpovím prostě, když jsem pověřena sestavením zdravotnického týmu. Kapitán následně ukončí poradu a všichni členové můstku se začnou zvedat k odchodu. Já zůstanu sedět na místě. "Potřebuji s vámi mluvit, kapitáne." Oznámím Gregovi žádost o soukromý rozhovor, nepředpokládám, že by ji zamítl. Než odejde první důstojník, ještě se obrátím i na ni. "Až vám skončí služba, zastavte se za mnou, komandére. Měly bychom probrat váš psychický stav." Už nějakou dobu registruji v chování Lisy jisté změny. Takže toto není prosba, ani zdvořilostní pozvánka na návštěvu, ale pokyn šéf lékaře. |
| |
| V chodbách, U.S.S. Arcadia Naneštěstí se má otázka ztratila v ruchu vzniklém po doplňujících rozkazech kapitána Ragnarrsona. Nebylo tedy nutné s podporučíkem dále komunikovat. Po zbytek cesty jsem nepromluvil jediného slova. Jen jsem kráčel všude tam, kam vkročila její noha. Pomalu se začínám seznamovat s lodí. A byť se to mnohým může zdát přehnané; půjdu tak daleko, jak jen to bude nutné. Víte, skutečnou cenu informace zjistíte až tehdy, když odsloužíte alespoň 50 let ve zpravodajských službách. Začnete totiž rozeznávat šedé zóny informačních toků. Já se například nikdy nezajímám o služební záznamy posádky. Složky by pouze ovlivňovaly můj úsudek. Dokumentace jsou vlastně velice nedůvěryhodným zdrojem - když na to přijde. Pokud Tal Shiar někam nastrčila svého člověka, tak mu vždy vytvořila služební záznamy dle potřeby. A tak jdeme jako dva stíny, dokud nenajdeme mou kajutu. U ubikace už čeká klingonský poručík a nějaký další podporučík. Navíc se Klingonka zdá být poněkud roztržitá - snad nervózní, dokonce se jí promíchaly hodnosti, když můj doprovod zve poručíkem. Mlčky příjmu její zlověstný pohled a tentokrát si nedloubnu. To však neznamená, že se bojím. Chvíli jí hledím přímo do očí. Ta potlačená surová síla a primitivní instinkty navlečené do uniformy Hvězdné flotily. Fascinující. "Nežádám ohledy, podporučíku Marová," otočím se na svůj lidský doprovod. "Věřím pouze, že dostojíte zásadám, které vám vštěpovala Hvězdná flotila. Přemýšlejte co napíšete do své denní zprávy. O tom strachu, který zatemňuje lidskou mysl. Ta paranoia, která pokřivuje úsudky a nutí velitele, aby z civilistů dělali své vězně." Na okamžik se odmlčím. "Byla jste tam. Víte čeho se tak bojí. Jen je škoda, že tím poškozují zájmy a dohody, které byly tak pracně vytvářeny a... bohužel jim nejsou nijak vlastní." |
| |
| V chodbách, U.S.S. Arcadia Napětí mezi poručíkem a romulanem je téměř hmatatelné. Očividně nejsem sama, komu je tato situace nepříjemná. I druhý podporučík se zatváří tak, že by nejraději byl někde jinde. Když se ke mně romulan obrátí, pokusím se o úsměv. Ale je příliš strojený a neosobní. Vyslechnu si, co má na srdci, a naprosto mne uchvátí způsob, jakým ke mně promlouvá. “Ehm...“ krátce zalapám naprázdno, protože nevím, co říct. “Pane, zvážím všechny aspekty vaší návštěvy i toho, jak působíte na zdejší posádku.“ Snažím se udržovat si semínko podezíravosti, které by mne drželo při zemi, ale romulan je až příliš... poetický? To je to správné slovo? Nakonec jsem ráda, že si ho poručík převezme. Klingoni jsou v tomto ohledu lepší volba, než my lidé. Ne, že bych podceňovala, ale není mi příjemné, jakým způsobem na mne romulan působí. Protiví se mi, že mi jeho slova přijdou akurátní. A staví mne to do pozice, ve které bych neměla být. Neměla bych vůbec přemýšlet o tom, že se kapitán mýlí. Sakra... sakra... Protočím oči a zahledím se za romulanova záda. “Poručíku K´ale, můžeme uvést hosta do pokoje?“ položím víceméně řečnickou otázku, protože je vše nachystané. Zlehka se dotknu romulanových zad a nasměruji ho k jeho pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Starfleet Command pro Kapitán rozdal úkoly a ukončil poradu. Zůstala pouze komandér S´Harien. Ostatní opustili zasedačku a šli vykonat rozkazy. |
| |
| V chodbách, U.S.S. Arcadia Zalétnu zrakem k peckám mladé dámy. K sakru, dopustila jsem, aby mě má nervozita ovládla! „Jistě podporučíku“. Sahám po phazeru pak si to rozmyslím a zmačknu tlačítko na panelu a dveře se otevřou. Mam špatný pocit z toho jak se chová a kdo to je, (náš host) a také mám pocit, že je to špion, zatím ale není proč plašit. Snad asi se zeptám podporučíka na nějaké nebvyklé chování. Otočím se podporučíkovi a pak zas zpátky, postavím se zpátky na své místo a vyčkávám, až otázka bude bezpečná. |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. S`Harien pro Když všichni odejdou a zavřou se za nimi dveře, pomalým pohybem vstanu ze své židle a přejdu ke Gregovu místu v čele stolu. Zcela neformálně se posadím na stůl proti němu a samozřejmě zcela mimoděk se lehce nakloním, takže má dobrý výhled do výstřihu mojí nedopnuté uniformy. "Zajímalo by mě, koho na velení jsi tak naštval, že máme na palubě tohle..." Ušklíbnu se sarkasticky. Je jasné, koho myslím pod označením "tohle". Je naprosto zjevné, že jsem "nadšená" z přítomnosti Senecy na palubě. Není to ani tím, že je Romulan, s těmi nemám problém. Ale je to jeho chováním. On prostě bude problém. "Myslím, že bychom ho měli nechat nějaký čas v izolaci. A také sledovat odchozí komunikaci těch, co s ním přijdou do kontaktu." Možná to je poněkud paranoidní, ale Seneca je prostě manipulativní zmetek. To se projevilo už na poradě po jeho odchodu. Některé věci považuji za vhodné řešit s Gregem o samotě. Trochu si poposednu a "omylem" se tak otřu nohou o kapitánovu. |
| |
| V chodbách, U.S.S. Arcadia "No dobrá." Konstatuji suše. Loudavě pak udělám pár kroků blíže ke K´ale, která zatím otevřela mou kajutu. "Až po vás, poručíku," vstřícně naznačím rukou. Proč měnit zvyky? Ostraha vždy nejprve vešla a zkontrolovala prostor. "Byl bych rád, kdybychom postupovali podle protokolu. Vzpomínky na starou Federaci - vždy jsem to obdivoval." Myslím, že mi bude částečně rozumět. Klingoni nejsou součástí Federace. I jí něco muselo přitahovat na Hvězdné flotile. |
| |
| V chodbách, U.S.S. Arcadia Vycením zuby a přesně procedím: „Kaju ta už byla připravena předem, nepotřebuje kontrolu a tím pádem nebyly porušeny protokoly “. Zahledím se mu do očí, cukají my svaly na krku, ale pohled neodvrátím, pravou ruku položím bezmyšlenkovitě na phazer. Bude to jako hra a to nervů, tu mám ráda |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. Lisa Greensback pro Důvodů proč se průzkumný tým přestal hlásit může být několik třeba narazili na xenofobní rasu.Já měla štěstí že mi pomohl utéct ten technik.Navíc dokud nebudu mít přesné údaje tak jakékoliv další spekulace by mohly být poněkud nepřesné. Mohl by to být pytel šesti démonů. A pak je tu ještě ta vlna neznámého záření.Vždyť říkám pytel šesti démonů. Jak to vypadá musíme být připraveni na všechno od vojenského zásahu po zdravotnický výsadek.Kapitán ukončí poradu a všichni odcházíme za svými povinnostmi.Zůstává zde jen doktorka která si chce s kapitánem o něčem promluvit.Ale pak se otočí i na mně a z jejího pokynu mám stejnou radost jako na Spektre. Co je s mým zdravotním stavem?Já ho docela zvládám.Ano je to otravné,ale zvykla jsem si na to.Mám to pod kontrolou tedy většinou. Ale dobře zastavím se abych vykonala pokyn šéf lékaře a uvidíme co s tím dokáže udělat.Hodně lékařů řekli že léčba není jediná možná léčba je jen léčba podpůrná.A to nemluvím o tom ztraceném čase u poradců. „Dobře,komandére chtěla jsem se tam stejně zastavit pro něco proti bolesti hlavy.“ Opustím poradní místnost a pak se obezřetně vydám se do jedné postranní chodby.Nadešel čas dořešit ten špicoušatý problém z můstku a tak se skloním k jednomu panelu. „Počítači chci osobní transport do mého pokoje.“ Bude to rychlejší než kdybych tam musela dojít.Ve svém pokoji jednám rychle najdu čip který jsem použila naposledy na Hlubokém vesmíru 9 pak přejdu ke svému replikátoru sundám kryt a šáhnu dozadu.Tak chce to provést úpravu v materializační sekvenci a stane se z něj transportér.Když to je hotové najdu si replikátor našeho Romulanského hosta a pak spustím přenos tak aby se čip integroval přímo do sytému.Rána byla uštědřena až si pan Seneca poručí své menu dostane místo něj talíř horkého gaahu. „Bazzinga.“ Pak zruším změny opět vrátím kryt na místo a rychle se vydám na můstek. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Michael Nova pro Kapitán my řekne abych zmlknul a tak se koušu do rtu zatím co komadéři plácají nesmysli o tom jak se proti nám jednostranně vyhradil a o tom, že ho nemůžeme poslouchat bez výhrad. Zvláště velitel bezpečnosti ve svém kázání o tom že by nás přivedl do pasti my hodně hnul žlučí a jen jeho vyšší hodnost my brání abych si neřekl co si o tom myslím. "Co si o mě myslí já jsem přeci neříkal bezvýhradně věřit. Poslouchat co poradce říká a řídit se tím jsou dvě věci. Zajímalo by mě jestli působí na vesmírných lodí, alespoň polovinu času co já, že poučuje." Přejdu to a poslouchám náš úkol a mračím se. Kapitán je odhodlán okamžitě vyrazit což my dělá trochu starosti. „ Zajímalo by mě jestli máme v počítači stažené podrobné mapy toho sektoru a jestli nejsou někteří členové ještě na stanici. Poznámka zjistit.“ Když dostanu přímí rozkaz pokrčím rameny a kývnu. „Ano pane.“ S tím se i já zvedám z křesla a odcházím na můstek ke svému panelu, za nějž usedám. Rychle si vyjedu kolik toho máme o vesmíru kolem Hope a okolních sektorech. Případně dám počítači pokyny stáhnout dostupné informace. Také jen mimochodem zadám počítači otázku zda jsou všichni členové posádky na palubě. Zatím než dostanu odpovědi vyměřuji podle map co už máme nejkratší a nejrychlejší trasu k soustavě. Počkám až my počítač oznámí jak je to z posádkou a zmapováním a až pak se rozhodnu co dál. |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro Důstojníci odejdou plnit své úkoly. Zůstane jenom doktorka. Jako obvykle v podobných situacích se posadí na kraj stolu a začne se vyptávat. Její nedopnutá uniforma mi nakloněním umožní moc hezký výhled. Po té, co se mimoděk otře o mou nohu si stejně mimoděk položím ruku na její zadeček a při mluvení jej hladím. "Nijak zvlášť, doktorko. Ale tak znáš to.. nejdříve mi dají tebe a pak se mi to snaží vynahradit." Prohodím s úsměvem zatímco se má ruka přesune na její stehno. Naprosto přirozeně se podívám na její padnoucí nedopnutou uniformu. "Také z toho nejsem nadšený. Přesně tak, všichni s ním v kontaktu budou raději pod dohledem. Čert ví, jak jim bude manipulovat hlavy." Během své řečí naprosto klidně hladím doktorku po stehně nebo po zadečku. Nakonec se zvednu a stojím těsně u doktorky. Kupodivu mám v očích poněkud měkčí pohled. "Myslím, že budeme pokračovat v kapitánově pracovně." Prohlásím a rychle vezmu doktorku do náruče a odnesu jí do své pracovny. Posadím jí na stůl. Zlehka doktorku pohladím po tváři a jemně políbím na rty. Myslím, že jsem to měl udělat už dříve. |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. S`Harien pro Když se mě během rozhovoru začne Greg dotýkat, není to v mém chování nijak poznat. Nijak se nezmění můj výraz ve tváři, chladný vulkánský pohled modrých očí, ani se nikterak nepohnu. Nevyjdu mu vstříc, ale ani neucuknu. Místo toho zcela nenuceně pokračuji v rozhovoru. V reakci na Gregovu poklonu se ale lehce usměji, není v tom ale obvyklý sarkastický podtext, který se většinou vyskytuje, když už se u mě projeví nějaká známka emoce. "Nebo usoudili, že jste největší bastard v celé flotile v hodnosti kapitána, pane." Pronesu zcela klidně s důrazem na oslovení "pane", v očích se i ale už lehce zableskne. Greg v je v těchto ohledech stejně opatrný jako já. Někdo by asi řekl paranoidní, ale oba sloužíme už dost dlouho a zažili jsme dost různých věcí, abychom jen tak nikomu nevěřili. Ostatním důstojníkům není nutné říkat, že Greg nechá sledovat i naše lidi. Nepochopili by to. Tohle není otázka nedůvěry, ale minimalizace možných rizik. V některých věcech je pozice kapitána značně osamělá. V tu chvíli ale téma Seneca mizí z našeho zájmu. Greg se postaví a já k němu vzhlédnu, abych mohla zachytit pohled jeho jinak chladných ocelových očí. Bez protestů se nechám odnést do jeho pracovny a posadit na stůl. Jiskra mezi námi přeskočila od první chvíle, kdy se probral na lůžku v ošetřovně. Modré oči už nemám tak klidné, bez lesku... Pod studenou vulkánskou slupkou se začíná pomalu probouzet horká lidská krev. V první chvíli na polibek nijak zvlášť nereaguji. Je to lidský zvyk. V jednu chvíli dokonce Grega slabě kousnu, když začne být důraznější. V momentě kdy se slabě odtáhne ho ale chytnu za vlasy a přitáhnu těsněji k sobě. Stehny ho stisku kolem boků. Chladná racionální stránka jde v tu chvíli stranou a nechám v sobě jednat tu emocionální a instinktivní část. Vychutnávám si dotyk jeho rtů na svých... ten pocit horkosti. |
| |
| Pracovna vedoucího důstojníka - vědecká sekce Z porady zamířím rovnou do své nové pracovny ve vědecké sekci. Na lodi jsem teprve první den, takže jsem se zatím nestihla nijak zvlášť zabydlet. V pracovně tedy nemám v podstatě žádné osobní věci. Navíc zkušenosti před třemi lety mne naučily na osobních věcech příliš nelpět. |
| |
|
|
| |
| Můstek Nastavím kurz a pak aktivuji komunikátor. " Poručík Nova kapitánu. Jsme připraveni ke startu, cesta bude trvat kolem deseti hodin. Mám povolení ke startu?" Mlčky čekám na odpověď. |
| |
| Příprava týmu "Tak hoďte sebou kůže líný to musí odsejpat než tam doletíme už musíte bejt připravení k transportu a nechci žádný blbosti ale spořádanou akci, kdo to zvorá a zkusí si tam umřít osobně se za ním transportuji také a nakopu ho do zadnice!" Poháním pobíhající tým, který byl vybrán k této akci a kontroluji, že mají vše připravené a neselžou. "Podporučíku Marová, jak je na otm náš host pan Seneca?" Spojím se s podporučíkem pomocí komunikátoru na osobní frekvenci. |
| |
| Replikátor vrací úder Transportuji se do svého pokoje a pak se rozhodnu pro můj velký plán na jehož výsledkem sice nebude kámen mudrců a lektvar mládí,ale potrestaní jednoho arogantního špicoušatého parchanta.Tento plán je už vyzkoušený a když fungoval na bývalé cardassianské stanici půjde to zde jistě taky.Usměji se jak se asi Seneca zatváří při pohledu na talíř horkého gaahu který se objeví místo jeho objednávky.Když však skončím a přenos začne stane se něco co jsme nečekala.Replikátor začne blikat a jiskřit,asi problém ve fázové proměně a kdyby to nejiskřilo tak bych se to snažila zrušit.Ovšem pak začne replikátor blikat a jiskřit poněkud víc.Ustoupím protože se začne i poněkud zahřívat. Zřejmě to špatně tráví.Vidíš jak hraje všemi barvami kdyby to bylo možné tak by plnil už čtvrtý pytlík.Podívej se na ty barvy jsou to jako videohry v prewarpové době. Rozhodnu se svůj vnitřní hlas ignorovat protože následuje konečná sprška jisker a replikátor pohasne tak že je mi jasné už prvního pohledu jasné že hodil ručník do ringu.Z chipu který replikátor předtím v elegantním oblouku vyplivl i replikátoru samého se kouří Chcípl.Řekni mi co nevím.Být to kůň mohli bychom ho zastřelit.Nechápu tohle je dokonalejší plně kompatibilní systém.Možná v tom je ten problém. Možná má můj hlas pravdu Hluboký vesmír 9 je bývalá cardassianská stanice často jsme tam naráželi na problém s kompatibilitou když se federační a cardassianské systémy neshodli.Obejít jisté protokoly bylo snažší,ale zde se odehrál boj mezi inhibitory v chipu a bezpečností systémy aby to nakonec oba vzdali. „Komandér Greensback nadporučíkovi Akimovi.Můj replikátor je porouchaný až to bude možné,prosím pošlete sem někoho kvůli zprovoznění,“sepnu pak komunikátor a pak se zadívám na chip. A co mu řekneš?Chyba materializačního procesu,protože vyhořel už se snad nedozví co jsem tu prováděla. A to se dá říct i o chipu je tak spálený že se asi nedozví k čemu sloužil.Proto i když mně napadnou tři způsoby jak sním naložit rozhodnu se pro ten čtvrtý nejjednodušší.Několikrát na něj dupnu pak ho kusem látky chytím a hodím do rozbitého replikátoru (už bez té látky kterou schovám do kapsy), Tak to bychom měli.Nezapomeň že tě ještě čeká schůzka s lodní lékařkou.Myslím si že na to se nedá zapomenout. Ve špatné náladě opustím pokoj a vydám se na můstek. |
| |
| Doupě techniků - strojovna S velící porady se nevracím rozladěný jako obvykle, tentokráte to totiž nebyla taková ztráta času jako normálně, ale spíše skvělé komediální představení kde principála hrál jeden trhlý Romulan a vrchního klauna kapitán lodi. No ten je vlastně klaunem vždy jen si to tak trochu neuvědomuje. Ještě než naklušu do strojovny svolám si svoje "velitele úseků" k sobě do pracovny a prodám jim pár zbytečných, nicméně důležitě tvářících se úkolů aby jim nezakrněli ručičky a nožičky. jako bonus bude technický úsek vykazovat nějakou tu činnost a kapitán nebude zase rejt že se jen flákáme. Tedy sotva začnu poradu už mi volá druhá klaunova ruka že se ji podařilo rozbít replikátor. Na její volání o opravu odpovím suše jen: "Rozumím, dokončím poradu se svými podřízenými a dojdu se na to podívat". Rozdám narychlo úkoly v rychlejším sešupu než jsme měl původně v plánu, popadnu standardní kufřík pro opravy, zajdu si ještě pro náhradní díly (poberu toho tolik že ven jdu z podstatně větším kufrem v druhé ruce) a hurá nahoru. vlezu do turbovýtahu a poručím počítači aby mě dopravil k důstojnickým kajutám Jo na tohle se radši kouknu osobně, čert ví co s tím replikátorem kdo prováděl. Slyšel jsem o případech kdy replikátor vyráběl živé mouchy jak vzteklí a než se ho podařilo zastavit byl v místnosti hotoví muší roj, pak se zjistilo že s ním hrál jeden velmi technicky zdatný podporučík který neměl ani dostudovanou akademii. nebo ten případ kdy se tam kapitánovi šprajcla hračka pro jisté stimulace a nešla vytáhnou ani dematerializovat. Non rozhodn bych nechtěl aby nějaký ucho šířilo po lodi že commandér pedant tam měl zaseklou devítiocasou kočku a kožený obleček ze zipy. Na chvíli nechám přemítaní přemítáním a vylezu na chodbu po které se rozejdu směr ubikace. Ne že by to nebyla sranda... Přeci jen čim napruženější ženská je tím větší slabůstky má. Ani by mě to nepřekvapilo. Otevřu dveře od ubikace a kouknu na replikátor. Hmm propečené... A tohle se jí povedlo jak? Krátce zavrtím hlavou a dojdu k nešťastnému zařízení a pohled mi padne na nápadný čip v troskách. Nápadný už jen proto že na lodi se používají bioneurální obvody a kapku novější isolinarní čipy než je tenhle odpálenej miláček v troskách, i když ho zkoušel někdo rozbít nepovedlo se mu to dostatečně. I klingon s otřesem mozku by tudíž poznal že se tu někdo pokoušel o neodborný zásah. Není si ani třeba domýšlet kdo. Povzdechnu si a sundám z replikátoru zbytky krytů. Takže co nám tu paní šéfka navařila, jo tady je spálený paměťoví obvod. Nic těžkého na opravu a tadyhlenc máme zničený regulátor energie. Asi moc velký napěťoví výkyv. Hmhm, A tady je poničený celý modul který se stará o bezpečnostní protokoly, no to bude makačka, ještě že jsem si vzal ty díly sebou. no vlastně jsme toho pobral tolik že bych s toho mohl udělat novej replikátor. Pomyslím si při studování usmaženého stroje a otvírání kufříku a kufru. Je čas se pustit do menších oprav... |
| |
| V chodbách Vyčkala jsem, dokud se za romulanem nezavřou dveře jeho kajuty a poté jsem se zdvořilostním dovolením od vyššího důstojníka K´ale opustila chodbu. “Komandére, host byl právě ubytován. Obešlo se to bez významného incidentu. U jeho dveří jsou hlídky, které se budou střídat. Vše je pod kontrolou poručíka K´Ale.“ odpovím Wetinelovi skrze soukromou linku našich komunikátorů. “Máte pro mne nějaké konkrétní intrukce, pane?“ dodám ještě nakonec a na chvíli se na chodbě zastavím. Abych snad případně nebyla daleko od nového pracovního cíle a také, abych vyhledala nejbližší monitor, kde bych zjistila, kam mám pak vlastně jít. |
| |
| Přípavy "Zatím ne podporučíku." Odvětím a dál se věnuju pomoci týmu v přípravách a kontrole. |
| |
| Přílet do sektoru Cesta trval několik hodin. Mezitím jste vykonávali své povinnosti. Z dat jste již více nedostali. Nejednalo se o podrobná data, ale spíše o výsledky zachycení na senzorech různých lodí a různých typů. Vás romulanský spolucestující se nijak zvláště neprojevoval. Hlídka před jeho kajutou však zůstává. |
| |
| Přílet do sektoru Po několika hodinách se nechám vystřídat a zatím relaxuji ve své kajutě. Těsně před vstupem do volného vesmíru v cílovém sektoru opět vystřídám obsluhu u řízení. Pro všechny případy a také chci být na můstku abych měl čerstvé informace. V okamžiku kdy se vynoříme z warpu do nás udeří nějaká vlna a smýkne se mnou na stranu, ale okamžitě se narovnám u svého pultu a aniž bych na rozkazy nasadím kurz 45° nahoru, očima ještě zkontroluji(na zobrazení trasy) jestli je trasa volná a pak nasadím čtvrtinu impulzu, jakmile budu moci. "Pane. Měním kurz o 45° nahoru, abychom nebyli ve stejné výškové hladině, kdyby přišli další vlny. Nějaké pokyny?" V duchu se podivuji co se tu asi stalo, ale jen malá část mé mysli má čas zabývat se tím, co se tu asi stalo, protože většinu své pozornosti věnuji pilotáži lodi. |
| |
| Přílet kam vlastně? Cesta do sektoru trvá několik hodin a já si najdu nějaké povinnosti abych nemusela chodit za doktorkou vylévat si svou duši.Nemám na to zrovna teď chuť bohužel si uvědomuji že se tomu nakonec nevyhnu.Snažím se taky zjistit něco zjistit z těch dat co jsem si nechala stáhnout,ale nedaří se mi to a to mně začíná štvát.Je to jako hledat jehlu v kupě sena.Ale ta jehla tam není jsou to jen data zachycena z jiných lodí a dalších věcí. No víš co budeš muset dělat.Ano,ale na ležení na gauči bude dost času později.Neřekla bych kdyby se přišlo s něčím novém,ale nespíš se dozvím to co už jsem slyšela.Možná ... Chyběl bych ti jako veverka která se dostane do komínu a piští tam až z toho šílíš.Ale když tam nakonec chcípne je najednou takové ticho že nemůžeš usnout. Náš romulanský host se po počátečním úvodu kupodivu nijak neprojevuje přesto hlídka před jeho pokojem pořád zůstává.A pak je tu můj replikátor.Neočekávám že Akimovi nedojde co jsem tam prováděla,ale všechno je moc spálené takže z toho moc nezjistí.Jistě se s takovými věcmi setkával docela často ostatně to já taky.Vzpomínám si když jsem chtěla sendvič a dostala holínky.Pak jsem chtěla aspoň čaj a dostala jsem kýbl i když čaj byl v tom kýblu.Nakonec přece jen dorazíme do sektoru ovšem všechno je jinak.Očekávám že najdu odpovědi,ale místo toho narazíme na něco jiného. Tyhle data jsou divná.Řekni mi něco co nevím.Neměla by zde být hvězda?Vystoupili jsme brzo,ne jsme tu správně. Ovšem brzy zjistím co je tu špatně místo hvězdy je tu supernova která nás přivítá svým žhavým dechem hned jak se vynoříme z warpu.Loď se třese a do blikání varovných kontrolek a červeného světla se ozve poručík Nova. „Nastavte štíty na maximum.Dobrý nápad poručíku Novo postupně přidávejte na plný impuls,ale buďte připravený opustit tento sektor kdyby se objevili další šokové vlny kterým bychom neuletěli.“odpovím pak a rozhodnu se mu zatím do toho neplést a spíš se podívat na záznamy toho co se při našem příletu vlastně poškodilo. Je tu jedna teorie.Teď ne je čas na teorie a je čas uletět před rozpínajícím se hvězdou.Tohle je typická románová situace.Teď ne. |
| |
| Náraz mě odhodil od právě hotové práce, abych zjistil že mám okamžitě práci další a to takovou že pořádnou. ""Kruci co to tam nahoře ty..." následuje směsice nadávek že by i Klingon zrudl studem. "Tahle loď je nová pokud si to někdo neuvědomil. Počítači.. herdek počítači. Aha hlasoví ovládání odešlo a interkom určitě taky. Až já toho troubu se čtyřma zlatýma peckama uvidím, tak ho přerazím za to že nám ničí moji lodičku". zahučí si ještě jednou pod šupiny a vyletí ven z kajuty. Tedy vyletěl by kdyby se obě křídla dveří otevřela, ale vzhledem k tomu že jedno se zaseklo tak do něj vrazil. Následovalo další jadrné klení, protažení se dveřmi a mizení dolu do strojovny a nutno dodat že mu to asi chvíli zabere jelikož za současné situace nevěří výtahům (který blb namontoval generátory gravitace na dno šachty? Nestačili by přímo v kabině?) tak to bere skrz ony slavné tunýlky po celé lodi a cestou stále polohlasným mumláním zvažuje různé způsoby vraždy jejich velícího důstojníka. |
| |
| Starfleet, máme problém... Nakonec jsem se rozhodla sbírat a vyhodnotit data po příletu ze své pracovny ve vědecké sekci. Od první předběžné analýzy dat získaných z jiných lodí se nemohu zbavit nepříjemného pocitu. Ano, jsem vědec a měla bych brát v potaz jen to, co je objektivně prokazatelné, ale někdy je intuice mrcha. Nemám moc chuť být na můstku, pokud to není nutné. Stále jsem ještě více zvyklá pracovat osamotě. |
| |
| Můstek Z rozhovoru s doktorkou nás vyruší náraz, který otřese lodí. Rozezvučí se siréna poplachu. Rychle vyrážím na můstek. "Jedničko, hlášení o škodách na lodi! Co se to tady děje?" Oslovím prvního důstojníka. Posadím se do svého křesla a projíždím si zprávy. Na obrazovce je vidět zdroj problému. Zajímalo by mne, kde se tady vzala. Natáhnu ruku po komunikátoru, když na můstek dorazí osoba, se kterou jsme chtěl mluvit. Dorazí velmi osobitě..... "Poručíku, zrovna s Vámi jsem chtěl mluvit." Dodám klidně, s důrazem na Vámi. Když ale vidím, jak Victorie vypadá, nechám to být. "Co se děje, Victorie?" Nějak mám divný pocit, že se něco děje. |
| |
| Můstek Gregova formální reakce mi připomene, kde se nacházím... a že jsem vtrhla ke kapitánovi lodi. Uvědomím si to dostatečně rychle, než abych reagovala stylem: "Gregu, nech těch hloupostí, tohle je vážné." Což bych na Nebule v podobné situaci nejspíš řekla. Ale tady nejsme na Nebule, že. |
| |
| Můstek Poslouchám, co mi Victoria říká. Je mi jasné, koho myslí. Parchant, který zničil stanici pod mým velením a unesl její personál. Při posledním střetnutí se mi ho nepodařilo zajmout. Ve skrytu duše jsou doufal, že ho někdy potkám a pořádně si to vyříkáme. Vzhledem k tomu, co se pak dělo v Impériu byla šance, že ho někdo zlikvidoval. Tohle však mění situaci. "Jedničko, průzkum oblasti. Hledejte stopy po romulanském pohonu nebo abnormality, které mohou značit zamaskovanou loď. Vyhlašuji bojovou pohotovost. Nepřítel je velmi nebezpečný." Obrátím se na prvního důstojníka s rozkazy. Pak se obrátím opět na Victorii. "Poručíku, chci kompletní zprávu o tom, jak by zařízení nebo zbraň mohla fungovat. Dále chci vědět, jestli se jedná o jednorázové zařízení nebo toho může mít nepřítel více." Promluvím opět na Victorii. Hlavou naznačím, že je to důležité. "Za třicet minut chci mít první informace. Poručíku, chci s Vámi po hlášení mluvit." S těmito slovy naznačím Victorii, aby připravila stručnou zprávu o tom, co se zde mohlo stát a jaké to může mít dopady. A také to, že budu chtít vědět více. Povzbudivě se na ní usměji. |
| |
| Můstek Podle rozkazu Lisi zvednu rychlost ale nasadím kurz abychom vyletěli nahoru nad eliptiku soustavy. " Jaký mám zadat kurz pane?" Pronesu směrem ke právě doruazivšímu kapitánovi. Když dorazí i Victoria a přednese své prohlášení neodpustím si pohloasné: " No stabilní slunce najednou vybuchne. Ještě štěstí, že nám vědecký důstojník řekl, že to neudělalo samo od sebe. Na to bychom sami nepřišli." Naslouchám vysvětlení nebo alepoň jeho fragmentům a pokrčím rameny. " Já se romulanům nedivím, fakt, že jsme přišli na to jak do jádra slunce dostat nějaké těžké kovy se nedá moc dobře využít jinak než vojensky, ikdyž bych si nebyl tak jistý s tím, že v tom mají prsty romulané, ale vzhledem k náladě, která zde panuje bych to raději nahlas říkat neměl." Když kapitán vydá rozkazy na okamžik se ohlédnu. " Pane, Madam. Pokud rázová vlna šla po eliptice tak by zásáhla i romulanské plavidlo." Na okamžik se odmlčím a pak přejdu k věci. " Proto podle mne jakékoliv plavidlo, které bylo v soustavě muselo mít zapnuté štíty. Možná by bylo dobré projet záznamy senzorů, v těsně před zásahem a těsně po něm. Pak opět vrátím pozornost ke svému pultu. " Fakt, že většina plavidel nemůže mít zvednutý štít a zároveň být zamaskovaná, nebudu říkat hned, kapitán očividně má své zkušenosti a pokud se zeptá co z toho vyplývá rád mu to osvětlím." |
| |
| Můstek Pohledem střelím po poručíku Novovi, který se, dle mého názoru nevhodně, začal míchat do konverzace, která se ho vůbec netýkala a kterou jsem vedla výhradně s kapitánem. |
| |
| Můstek Znovu se ohlédnu a tentokrát se podívám přímo na Victorii. "Madam, já neříkal, že to plavidlo zde je. Pouze upozorňuji kapitána na fakt, že pokud už tu je tak muselo být zasaženo stejně jako my nebo by muselo vyskočit z hyperprostoru v tom krátkém okamžiku, kdy byli naše senzory přetížené vlnou, což osobně považuji za málo pravděpodobné. Neznám plavidlo, které by dokázalo mít spuštěné maskovací systémy a letět hyperprostorem. Ergo bychom měli jejich přílet zaznamenat. " Při poznámce, že nemáme žádné senzory obrátím oči vzhůru, ale pronesu vyrovnaným profesionálním hlasem. " Madam toto plavidlo má také senzory." " Což bys jako vědecký důstojník také mohla vědět. Že?" " Naše vynoření z hyperprostoru a následný zásah vlnou, byli od sebe vzdáleny tak malý okamžik, že ho lidské smysli sotva stihli zaznamenat, ovšem naše senzory běží neustále a Ty. Jsou imuní proti překvapení a nerozhodnosti jejich obsluhy, ale sbírají data stále. Madam já netvrdím, že budeme mít kompletní sken soustavy, avšak pokud se v naší blízkosti nacházelo jakékoliv plavidlo měli by ho senzory zaznamenat a pokud bychom získali základní informace o případném nepřátelském plavidle, usnadnilo by nám to hledání. Nicméně vzhledem k zásahu, který jsme utrpěli bych nespoléhal na to, že automaticky podají hlášení nebo vyhodnotí hrozbu." " Snad pochopíš, že bys mohla někoho pověřit aby ty informace ověřil." S tím se otočím zpět ke svému pultu a kontroluji náš kurz, zda se něco nezměnilo. |
| |
| Můstek Začínám mít silný dojem, že poručík Nova doposud zcela nepochopil situaci. |
| |
| Ošetřovna Rozhovor s kapitánem se poněkud protáhl. Takže k plánovanému sezení s komandérem Greensback jsem se nedostala. Jsem si jistá, že ji to jistě mrzí. Ušklíbnu se ironicky sama pro sebe cestou na palubu, kde je ošetřovna. Ale já nezapomínám a brzy se jistě najde vhodná příležitost. Její chování se mi jeví více abnormální než obvykle a nemohu připustit, aby její případná labilita ohrozila loď. První důstojník je náročná a velmi zodpovědná funkce, která vyžaduje dobrou fyzickou a hlavně psychickou kondici. Před plánovaným příletem do sektoru jsem už ve své pracovně na ošetřovně, kde se zabývám některou z obvyklých činností - kontrola zdravotních karet, kontrola zásob léků a zdravotnického materiálu a tak podobně. Ošetřovna je, jako vždy, v perfektním pořádku. O nějaký čas později se vynoříme z warpu. Přílet do sektoru s lodí poněkud zamával. Po palubách se rozezvučí alarm poplachu. Náraz v ošetřovně nenapáchal žádné větší škody. Postupně začnou přicházet hlášení zranění z různých sekcí, to není v podobné situaci nic neobvyklého. Většinou se jedná o drobné úrazy a lehká zranění, které vyslaní zdravotníci ošetří přímo na místě. Tři vážnější případy jsou dopraveny na ošetřovnu. Pro pořádek podám hlášení na můstek. "Ošetřovna můstku. Evidujeme pouze malý rozsah škod. Situace je pod kontrolou, všichni zranění jsou ošetřeni, nebo v lékařské péči." Pronesu klidným neutrálním hlasem. |
| |
| Můstek "Poručíku, co se třeba hnout z korony?" Pronesu směrem ke kormidelníkovi. "Díky, doktorko." Odpovím na reakci od zdravotního důstojníka. Počkám až první důstojník udělá, co jsem přikázal a pak se opět otočím na Victorii. "Poručíku, jdeme si promluvit. Jedničko, máte velení." Zvednu se z křesla a jdu do své pracovny v doprovodu Victorie. |
| |
| Můstek Otázka poručíka mne zaskočí. " Promiňte madam, ale jakou to má spojitost s tím o čem se bavíme?" Pronesu a vrátím se k řízení. Vyslechnu si rozkaz a pokrčím rameny. " Mohl by být trošku konkrétnější, ale když to postaví takto." Dám vypočítat kurz zrcadlový k tomu našemu. Počkám až kapitán odejde a pak začnu měnit kurz. Takže pořád stoupáme ale místo abychom se snažili dostat nad eliptiku soustavy se naše plavidlo zdánlivě pomalu překlápí na kurz který nás vyvede ze soustavy. Mimochodem zkontroluji zda fungují hyperprostorové motory. |
| |
| Můstek
|
| |
| Hells Kitchen Současná situace vypadá jako v nějakém scénáři prewarpové doby až na to že tahle je až moc skutečná.Máme tu hvězdu která právě umírá a nás hodlá vzít sebou. Tak tomuto se říká pořádně propečené.Ale proč myslet hned tak depresivně.Byla jsi už v horších situacích.Nebo aspoň stejně vážných.Navíc pochybuji že by nějaká loď byla tak blízko supernovy. „Vypadá to že jsme na místě kapitáne až na to že tu jsme ve špatnou dobu.“ Nebo se ta hvězda nachází ve špatném čase pokud je čas skutečně čtvrtým rozměrem dá se v něm cestovat jako v těch ... Zavrhnu poslední myšlenku a pokračuji v hlášení o škodách.Štíty naštěstí drží,ale jsou pod náporem žhavého přijetí hvězdy a tak bychom se měli dostat aspoň z dosahu šokové vlny a slunečního větru pokud nechceme skončit jako hvězdný prach.Ale nejsem jediná koho to rozhodilo.Současná situace by asi rozhodila všechny,ale někdo tu zřejmě ví víc.Tři miliony let byl i můj odhad navíc jeden ze způsobu jak dosáhnout tohoto výsledku je zastavit reakce uvnitř hvězdy. Čili opak toho o co šlo.Zajímavá teorie pokud by to fungovalo mohli bychom jednou pomoci Slunci až by přišel jeho čas i když tohle je běh na dlouhou trat.Na velmi dlouhou trať,ale dává to smysl.Chybějící data a chybějící vědecký personál.Navíc pokud tu někdo je jistě bude chtít pozorovat výsledky svého pokusu. I když Victorii se o tom nechce tady přede všemi mluvit aspoň jsem se dozvěděla co na Nebule vlastně zkoumali protože všechna data chyběla.Pak se ozve poručík Nova se svým inteligentním dotazem.Už mu chci odpovědět když to udělá kapitán.Ano hnout se z korony bude nejlepší pokud nechceme aby nás zachytila další protuberance.Do debaty o tom zda by byl někdo tak sebevědomý,odvážný a hloupý že by tu byl při výbuchu supernovy se radši nevyjadřuji stejně jako se senzory které chce najít když se zde už všechno po výbuchu vypařilo. Ano tohle plavidlo má senzory,ale ty dostaly zabrat společně společně s celou lodí protože není vyrobena z pohádkového zlata aby odolala dračímu dechu. Navíc operujeme s velmi malým časovým úsekem mezi zhroucením hvězdy a výbuchem supernovy.Pokusit se hledat zda tu bylo něco dřív by bylo stejné úspěšné jako odpověď na otázku zda bylo dřív vejce nebo slepice. „Ano pane.“přijmu rozkazy a rozhodnu se sebrat síly na ponoření do toku čísel i když se mi potom ta bolest hlavy ještě zhorší. Měla by jsi zajít na ošetřovnu. I ty Brute.Stejně se tomu nevyhneš.Já vím,ale nechce se mi o tom mluvit. Převezmu velení přikývnu Victorii a pak už se soustředím na hledání.Rozhodnu se z počátku vědeckého důstojníka vést zatím co já se nechám vést proudy dat a čísel které se mi převracejí před očima. Udělala jsme to zas.Myslel jsem že o tom nechceš mluvit.Já ... Vystoupím z proudu čísel poněkud dřív ne kvůli bolesti hlavy která se mi stěhuje přes čelo až ke kořenu nosu,ale kvůli tomu že jsem opět sklouzla k současnému problému. Neměla jsi to dělat.A co myslíš.Není ti dobře a tohle je náročná duševní procedura vždy byla.Ale i tak jsme něco zjistili a tak se necháme informovat a pak možná druhé kolo nebude potřeba. Možná nedám na sobě znát jak se cítím.Na vyřešení tohoto problému bude dost času později navíc i když se svým vnitřním hlasem nerada souhlasím má pravdu neměla jsem to dělat.Ale já doufala že tentokrát se vzorec poruší a on se přestane chovat jako pitomec. |
| |
| Můstek "Beru na vědomí. Máte velení, Jedničko." Promluvím k prvnímu důstojníkovi a zvednu se z křesla. Jdu do své pracovny, kde se nejspíše dozvím, co se vlastně venku děje. A co se vlastně před těmi třemi roky vlastně dělo. Je skutečně možné, že to, co se na Nebule zkoumalo, byla zbraň? že by měli Vulkánci prsty v něčem, co asi nebylo až tak civilním výzkumem? Kdo ví. |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro "Takže, co se vlastně venku děje, Victorie? A jakou to má souvislost s tím, co se před třemi lety na Nebule a na romulanské lodi vlastně dělo?" Zeptám se klidně a čekám na odpověď. Tehdy to bylo hodně divoké a to, že se kolem motala i bezpečnost Flotily situaci moc nezlepšila. Pak se to ale přestalo řešit. Možná, že se konečně blíží něco, do minulost objasní. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Victoria Danever pro Kapitánova pracovna S tichým povzdechem následuji Grega do jeho pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro Udělala jsi maximum, co udělat šlo, Victorie. Neměla jsi moc možností a přesto jsi se pokusila zachránit životy mnoha lidí. Vystavila jsi do nebezpečí svůj vlastní život. K tomu jsou cvičení důstojníci Hvězdné flotily, ale ne civilní vědečtí zaměstnanci." Udělal více, než kapitán Spectre. Jsou věci se kterými se nedá nic dělat, musíme je přijmout a musíme s nimi žít. Takový je život důstojníka. Ještě chvilku jí držím a pak poodstoupím. "To, co se stalo, nezměníš. Můžeš to ale využít teď. Romulan je s touto zbraní hodně nebezpečný a musíme najít vše, co nás k němu dovede. Pak ho zastavíme." Pronesu s kapitánským tónem. Už vzhledem k tomu, co se tehdy stalo, je nutné se teď soustředit na to, co nám ten parchant může ještě uchystat. Najít a zastavit ho. "To zvládneme," pronesu odlehčeně. "Ale využít mé hry bylo docela vtipné. Ještě je mám. Můžeš si zase zahrát lehce přioděnou čarodějku. Už mám i elfku." Dokončím s úsměvem a nechám Victorii, ať se trochu zklidní. "Vrátíme se, najdeme Romulana, zastavíme ho a pak si zase zahrajeme." Pronesu nakonec a když je Victorie připravená, opustíme pracovnu. Potřebujeme toho ještě hodně udělat. |
| |
| Přestupní stanice u pekla Už aby to skončilo a já si mohla odpočinout u mého oblíbeného holoprogramu popisující redakci novin ve dvacátém století. Je to tvůj oblíbený holoprogram protože hrdinka má dva metry?Ona nemá dva metry má metr devadesát dva.A to je velký rozdíl.Jo osm centimetrů.Jako u tebe osm centimetrů a ... Sklapni. Ale výška postavy kterou obvykle hraju není jediný důvod proč to je můj oblíbený holoprogram.Na Spectre když jsme zjistila že se kapitánovo chovaní patrně nezmění dostal šéfredaktor novin jeho podobu. Dobré to bylo v díle s gravitačními botami. Ta samotná představa mně tak pobaví že si musím stisknout nohu abych se nesmála nahlas.Byla to dobrá terapie protože jsem to byla já kdo to schytal když neměl svůj den.A ten neměl skoro vždy.Převezmu velení na můstku a rozhodnu se svůj vnitřní hlas raději ignorovat. Jsem zvědavá co se Nebule vlastně zkoumalo.Síla zničit planetu že by má teorie o otrockém slunci byla nakonec přece jen správná?Nebo by stačilo zastavit pochody uvnitř hvězdy.No to se uvidí co se s toho vyvrbí jenom doufám že nemám pravdu protože to bychom byli opravdu v opravdu vážném problému.Větším než teď? |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Victoria Danever pro Podvědomě se ke Gregovi přitisknu, když mě obejme. Chvíli mi ale trvá, než se uklidním a přestanu plakat. Všeho je na mě už moc. Navíc po tom, co jsme našli v téhle sluneční soustavě se to vše zas vrací. Nemohu se ubránit dojmu, že mě minulost dohání... a za tímhle vším stojí Romulan. |
| |
| Kapitán a hlavní vědecký důstojník jsou v kapitánově pracovně. Na můstku zůstala jeho celá posádka, která se nyní věnuje průzkumu prostoru. Hledáte stopy po lodích, které by tu možná mohli být. Možná snad přeživší z planety. Nakonec se na senzorech objeví něco zajímavého. |
| |
| Když svět okolo přestává dávat smysl Porada v kapitánově pracovně se protahuje,ale to je pochopitelné.Pokud je jedna z mých teorií správná tak máme opravdu velký průšvih.Navíc ne že bych zde jinak neměla práci,prohledání okolního prostoru by mně zaměstnávalo i když by moje bolest nezapustila kořeny.Taky se můj vnitřní hlas odmlčel podezřele dlouho a tak se toho snažím využít dokud mlčí.Hledáme stopy po lodi která tu zůstala i když to je jako hledat jehlu v kupce sena zvláště když je okolní prostor nabitý energii.Ale pokud tu někdo je nemůže se skrývat věcně a tak nakonec přece jen objevíme něco zajímavého. Ovšem na loď to je moc malé.Jsou tu jen malé stopy pohonu tahle loď ani nemůže nést foton.Objevila si ducha.No a ten duch se ozval i když to je spíš člun. Ovšem otázka je kde se tu vzal najednou vulkánský člun a jakou logiku má to že po nás střílí.Je to jako souboj Davida proti Goliášovi ovšem tentokrát nemá David šanci na vítězství.Třeba to nejsou Vulkánci,ale jen někdo kdo si vypůjčil jejich člun.Ovšem co zde dělá to si jen řekl najdu si soustavu kde vybuchuje slunce a rozdám si to s pořádně velkou lodí a by měli na co vzpomínat až mně budou škrábat ze štítů. Je bzum,bzum.Ukaž mi jedinou lékařskou studii která definuje bzum bzum.Jsou jako komár ... To budeme potřebovat velkou plácačku.Bazzinga. „Dobře opětujte palbu,ale snažte se je jen ochromit.Taky se s nimi pokuste spojit dluží nám minimálně vysvětlení.“ Možná minimálně zjistím jestli se zbláznili nebo jsou šílení. |
| |
| Vukanci? Mlčím a sleduji svůj pult, když od senzorů ohlásí známky pohonu, já nakrabatím čelo. „ Jak velká stopa by byla po zamaskované lodi? Co? Z myšlenek mě vytrhnou drobné nárazy, bleskově zkontroluji svůj navigační počítač. „Asteroidy? To snad ne trasu jsem kontroloval.“ Oči my ještě probíhají informace, když bezpečností důstojník ohlásí palbu vulkánského člunu. Opět mlčky čekám na rozkazy. „ To je divný, vulkánci tady? Proč po nás střílí?“ Pak se oklepu z překvapení a roky zkušeností ve vesmíru se přihlásí o slovo. „ Nemají šanci naše, štíty nejsou ani po zásahu tou vlnou dost slabé, aby je dokázali palbou prorazit. Jaké další možnosti mají? Jsou v menší a patrně pohyblivější lodi, ale to je nezachrání máme mnohem větší palebnou sílu i na zádi než oni mají hlavní zbraně. Dobrá co jim zbývá narazit do nás? To by mohlo vážně poškodit štíty, ten člun tu nebude sám.“ Takže je na čase otázat se co máme dělat nadízených. Pomalu pronesu. „Madam mám provést nějaké korekce kurzu?“ Ptám se jen pro jistotu, protože pokud je ten raketoplán, alespoň na úrovni těch našich budou mnohem pohyblivější než my. |
| |
| Vesmír není nekonečný,ale lidská hloupost ano Tohle bude chtít velkou plácačku.Třeba četli příběh o Davidovi a Goliášovi a vidí se v pozici Davida.Možná a to tě nejspíš šokuje jsou to jen pošuci kteří někde sehnali vulkánský člun.Myslíš že na nás útočí skupina zkouřených týpků?Vesmír je nekonečný a světlo jediné svíčky ho bude navždy osvětlovat. Albert Einstein jednou řekl ta otázka mně trápí nocí dnem zda lidstvo nebo mé já blázen jsem.Začínám chápat jak to myslí.Možná je tu ještě možnost že se mi tohle všechno jenom zdá a až se probudím dorazíme skutečně na místo.Poručík Nova mně vyvede z mých myšlenek a já jsem mu vděčná než mi dojde na co se mně to vlastně ptá. Další podnětná otázka.Jaké korekce kurzu myslí?Jistě mohli bychom zrychlit aby se ten člun rozprskl o naše štíty.A kdo je pak bude čistit?Poručík Nova protože se tak pitomě ptá. „A jaké korekce kurzu chcete udělat poručíku?Jsme větší než oni a tak cokoliv na co přijdeme s námi jistě ihned srovnají.Bylo by to jako mávat rukama když nás otravuje komár.“ Tak jsem zvědavá co mi poručík odpoví pokud na něco skutečně přijde tak před ním smeknu i když nemám co. Ale ty by jsi mohla ... Ne nemohla a ty to víš.Ale ... Ne.Nebudu ho v tom podporovat i kdbych se na to cítila. |
| |
| Útok Náš rozhovor s Victorií skončil a ve chvíli, kdy se chystáme vrátit na můstek, se loď otřese. Červený poplach se rozezní. Rychle se vrátím na můstek. "Jedničko, hlášení!" Sednu do kapitánského křesla a počkám na reakci od prvního důstojníka. Na obrazovce vidím loď, která nás napadla. Co je to za zoufalce? Napadne mne, když zjistím, že se jedná o útočníka, který opravdu není s to, zásadně ohrozit mou loď. Nehledě na to, že se jedná o vulkánskou loď. "Zaměřit motory a štíty! Po jejich vyřazení transportujte osádku do lodního vězení!" Zavelím. Nikdo mi nebude střílet na loď. Navíc jsem velice zvědavý, kdo se skrývá za řízení vulkánské, zjevně ukradené lodi. |
| |
| Odpověď Na okamžik se zamyslím co se dá dělat. Na mysl my vytane vzpomínka na svůj předchozí život a usměji se. „ Nemáte úplně pravdu. Madam. Nedokážeme je plně vymanévrovat, avšak pokud začneme švenkovat lodí ze strany na stranu dokážeme je na krátký okamžik dostat do palebné výseče naší hlavní zadní výzbroje. Oni by sice kurz v příštím okamžiku srovnali, ale pochybuji, že jejich loď by přežila plnou salvu našich zadních zbraňových systémů. Další možností je nasadit plné zpomalení, obě naše plavidla letí plným ipmulzem a oni se drží poměrně blízko to sníží jejich možnou reakční dobu, ikdyž mají lepší spomalení, měli by se dostat před nás.“ „ Poznámka musím o naší výzbroji zjistit více.“ Pokrčím rameny. „ Nicméně máte pravdu, že toto asi nebude potřeba, dokud se nebudou držet ve slepých bodech. Nicméně já když mě otra….obtěžuje nějaký parazit ho rukou zaplácnu.“ PRonesu a sklopím oči opět ke svému pultu. |
| |
| Rázný řez Poručík Nova vysloví další úžasnou teorii.Je vidět že se snaží a rozhodně netlumím jeho nadšení,ale i když to myslí dobře bohužel nakonec vždy vypadá jako by to vymyslela nějaká postava ze sitcomu. Má pravdu,ale proč rovnou prudce nezrychlit a nenechat tu loď rozmáznout o naše štíty?Nebo proč se omezovat na zadní zbraně a nepoctít je plnou palbou z naších předních zbraní?Pak by jistě potom co by člun vybuchl došlo k hlasité explozi i když se zvuk vakuem nešíří.Nebo to bude jako z animovaných filmů.Z těch kde se komára snaží rozmáznout palicí která je mnohem větší než oni sami. Snažím se svůj vnitřní hlas ignorovat,ale tohle mně dostane.Představa jak se poručík Nova snaží rozmáznout komára palicí která je třikrát větší než on sám mně tak pobaví že mně to stojí velké přemáhání zachovat neutrální výraz. „Tohle není holoromán z prewarpové doby poručíku.Neříkám že vaše návrhy nejsou zajímavé,ale zůstaňme u klasického řešení.Až se s nimi spojíme jistě nám současnou situaci dostatečně vysvětlí.“ U mluvíš jako kapitán Danever.Sklapni.Co ti říkal na tvou teorii o nové síle z kvadrantu Gamma?To bylo logické že když jsme porazili Dominion tak se někdo pokusí zaplnit mocenské vakuum.Navíc když někdo dokáže střílet zamaskovaný jistě dokáže urychlit loď tak aniž aby v plném warpu nepopraskala ve švech.Jak jsem měla tušit že se Romulanům částečně povedlo obejít to omezení. Z mých myšlenek mně vyvede kapitán. „Zachytili jsme stopu malého plavidla které jsme identifikovali jako vulkánský člun pane.Zřejmě ukradený,objevil se po pravé straně lodi a bez jakéhokoliv vysvětlení na nás rovnou zaútočil.Nařídila jsem ho ochromit a pak se s nimi pokusit spojit přes komunikační kanál.“ Kapitán se rozhodne zaujmout poněkud ráznější postoj taky bych to udělala,ale chtěla jsem jim dát šanci. Kapitán Vulkánce moc nemusí a tohle musí být pro něj jako rudý hadr pro býka.Říká se tomu muleta.Nejsou býci barvoslepí? |
| |
| Zbrojní důstojník zaměří motory lodi a zareaguje, že je připraven. Kapitán se na něj podívá a kývne souhlasně hlavou. Přední fázery Arcadie ožijí a několikrát se zakousnou do plavidla. Tři místa, tři zásahy. Loď s sebou škubne a pak jen pokračuje v prostoru. Štíty, zbraně a motory jsou vyřazeny. |
| |
| Romulan... Zajímalo by mě, co se mají ti ušatí parchanti v plánu... napadne mne, když si vyslechnu hlášení od bezpečnostního týmu. |
| |
| Rázný řez část dvě Nakonec je proveden poručíkův návrh který by se dal popsat dejme mu nakládačku. Ne to byl tvůj nápad.Ne můj nápad byl střílet a pak se ptát zde se ptát nebudeme .Ale aspoň na ně nebudeš křičet že pokud vám nepřestanou lhát uděláš z nich hvězdný prach.Já vím co víš ty.Sklapni. Mezitím dáme tomu člunu pocítit palbu z našich předních zbraní.Když jsme tohle udělali na Spectre romulanský válečný pták explodoval. Chudák kapitán chtěl zjistit jeho hodnotu. Slova taktického důstojníka mně nepřekvapí.Jistě že to není Vulkánec pokus spáchat sebevraždu útokem na nás je všechno jen ne logický.To se však nedá říct o tom co řekne komandér Wetinel. Romulan?Jeden Romulan?A to jsem si myslela že Seneca je nejarogantnějším Romulanem kterého jsem potkala.I když je rozdíl když je někdo arogantní nebo mu přeskočilo.Taky je možnost že nás tu měl zabavit abychom si něčeho nevšimli,ale čeho?Všechno co zde mohlo být se už vypařilo.Oni se pojistili ... „Ano pane.“odpovím a když přebírám velení tak mně to dojde.Jistě to byl jenom holoromán,ale situace tu byla podobná.Možná ten Romulan chtěl abychom ho zajali a zde se rozhodl prověřit co tu vlastně děláme a co víme. Skoro nic nevíme jsme tu moc brzo.A to se musí změnit „Takže plný sken okolního prostoru.Chci vidět všechno co zde je.“ Teď se splní přání poručíka Novy.Pomohla bych mu,ale necítím se na to.Místo toho se spojím s bezpečností začnu přidělovat ostrahu k místům na lodi které by mohli být napadeny či jsou z jiného důvodu důležité.Samozřejmě mezi ně patří strojovna,transportní místnost,doky raketoplány a mimo jiného i pokoj našeho romulanského hosta kde nařídím zvýšit ostrahu. |
| |
| Jednička převezme velení a udílí rozkazy. Já se jsem na cestě, abych se seznámil z naším vězněm. Je šílené, aby se loď, která nemá dostatek síly poškodit, natož pak zničit mou loď. Romulani jsou šílení, ale tohle je mimo i na ně. Mám divný pocit.... "Kapitán bezpečnosti. Posílit ostrahu lodní věznice!" Na cestě mě doprovází Victoria a před lodním vězením se k nám přidá lékařka se svým týmem. Před lodním vězením jsou dva příslušníci lodní bezpečnosti. "Jedničko, chci vyslat průzkumné sondy, rádius 360 stupňů. Šéfinženýr ať připraví vyhledávací program na detekci tachyonů z romulanských motorů. Chci také, aby byly naprogramované na detekci energetických anomálií spojených s maskovacím zařízením. Do hodiny!" Vydám tento rozkaz a pak vstoupím s Victorií a šéflékařkou do lodního vězení. To, co spatřím mě velmi nemile překvapí. Ovládnu se, abych sebral členovi bezpečnosti jeho fázer a použil ho na našeho vězně... |
| |
 | Na mých senzorech i na malé obrazovce se objeví můj cíl. Je mi jasné, že na tuhle loď nemám dost prostředků, abych jí porazil. Ale o tohle nejde. Potřebuji se na ní jen dostat. Zahájím palbu. Odvetná palba mi brzy vyřadí motory i zbraně. Pár zraněních a nakonec mám vyřazené i motory. Před výbuchem panelu mě ochrání přenos na druhou loď. Mohlo to trvat trochu déle. |
| |
| Ze zamyšlená nálady, se kterou jsem se vrátila s kapitánem na můstek, mne vytrhne škubnutí lodi v důsledku nenadálého útoku. Přidržím se panelu a nakouknu přes rameno vědeckému důstojníkovi na jeho panel, abych zjistila, co se děje... nebo co alespoň říkají senzory. |
| |
| Obličej mi po jeho slovech ztvrdne. Ten parchant zabil značné množství federálních příslušníků. Tehdy se mu podařilo uniknout, ale tentokrát ne. |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro Přistoupím k doktorce a tiše, aby to nikdo neslyšel, jí dám příkaz. Je mi jasné, že jej může odmítnout, ale uvidíme. |
| |
| Vyslechnu si přes komunikátor rozkaz od kapitána a dostavím se před lodní vězení. O tom, co se stalo, jsem zběžně informovaná. "Kapitáne." Pozdravím při příchodu kapitána a Victorii opětuji hlavou pozdrav. S neutrálním vulkánským výrazem následuji kapitána společně s dalšími do vězení. V cele stojí muž, kterého není problém identifikovat, i když je otočený zády. Tak to je to poslední, co nám ještě chybělo. Ušklíbnu se v duchu, navenek jen povytáhnu jedno obočí, jinak se v mé tváři nic nezmění. Kapitán Ragnarrson vydá rozkaz hlídkujícímu členovi ochranky, pak se otočí na mně a sdělí mi něco tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Přes tvář mi na krátký okamžik přeběhne nehezký úsměv. "Rozumím, kapitáne." |
| |
| soukromá zpráva od Cmdr. S`Harien pro "Když tak můžu napsat do zprávy, že uklouzl po rozlitém čaji,... pane." Ušklíbnu se na Grega. Kdo ví, do jaké míry je to jen můj cynický humor, nebo jestli to myslím vážně. Grega znám už nějaký čas a vím, že ne vždy hraje podle pravidel. Někdy je třeba si pravila uzpůsobit, nemám s tím problém. |
| |
| Hřmící stáda,tedy Greg Takže tu máme dalšího Romulana a já si vzpomenu co na to říkal Seneca. Nepochybuji že kapitán mu jistě ten fázer do krku nacpe.No to zrovna ne,ale bude mít mnohem méně přátelské přivítání.Ale žádný Romulan ... on chtěl sem.Touché,ale proč? I když jsou Romulani arogantní jak nám právě Seneca ukázal je rozdíl mezi arogancí a hloupostí.A pochybuji že byl ten Romulan hloupý,zhulený nebo zrovna toužil umřít. Je tu ten příběh o Davidovi a Goliášovi.Ale on ho nezná. Napadne mně že bych měla posílit ostrahu u vězení,ale kapitán to už jistě udělal.Navíc já mám dost své práce protože senzory jistě nebudou stačit.Bude muset sbírat vzorky a já už nemám dost sil ani na jeden. No na jeden bych možná sílu posbírala tak na šedesát vteřin. „Ano kapitáne.“odpovím pak když zahřmí jeho rozkaz. Ještě jednou takto zakřičte a vyměníme si uši. Ale má pravdu možná je ten Romulan jen zvědem a možná je to jeho sólová akce.Znám jednoho Romulana který by byl tak praštěný a šílený,ale ten to snad není. Prosím ať to není on. „Nadporučíku Akime připravte vyhledávací program na detekci tachyonů z romulanských motorů a naprogramujte ho do vyhledávacích sond.Chci také,aby byly naprogramované na detekci energetických anomálií které jsou spojené s maskovacím zařízením a pak sondy vypusťte akční rádius 360 stupňů.Do čtyřiceti minut!“zahřmí potom moje rozkazy i když poněkud vyšším tónem.Jistě vím že kapitán to chtěl do hodiny a kdyby mně tak nebolela hlava tak bych ten termín předala,ale proč si nepřisadit. Chudák Akim si taky užije svou dávku řevu.Možná ho napadne Ta nato jde z vostra.Ani neřekneš že mám sklapnout?No tak Lízo. |
| |
| soukromá zpráva od Cpt. Gregory Ragnarrson pro "To zatím nebude nutné, elfko." Prohodím tiše a pak se zase odmlčím. |
| |
| Lodní vězení |
| |
| Odpověď od Grega mě přinutí k úsměvu. Jak lidské, napadne mě. Chápu tu jejich potřebu stavět se proti tomu, co je naprosto zjevné. Ale tohle je tak zjevné. Přišel jsem si proto, co mi náleží. |
| |
| Dobře zpátky k ještěrkám Tentokrát nic neříkám ani ne proto že nemám chuť se hádat se svým vnitřním hlasem,ale taky proto že má pravdu.Chudák nadporučík Akim by to odnesl kdyby na mně kapitán tak neřval zrovna když mně tak bolí hlava. A co Starligt?To bylo moje první velení a já trochu ujela. A tak čekám a čekám a když se náš Voth neozve po čtyřiceti minutách ozvu se sama. „Nadporučíku čtyřicet minut uplynulo,tak co?Jak jste na tom?Tempus fugit.“ Nadporučík zaprská že zrovna skončil a pošle mi je obvykle tyhle věci nepoznám,ale asi se ho dotklo to jak jsem na něj křičela. Já to chápu na Spectre jsem to taky nesnášela proto teprve až po jejím opuštění dostal Jack ve mém oblíbeném holorománu zpátky svou původní podobu. Právě proto si odpustím svůj připravený proslov o nekonečnosti vesmíru,světle svíčky a uvařeném jídle.Ale sondy jsou připraveny a to dokonce dřív a tak můžu oznámit kapitánovi splnění úkolu.A on se může vrátit ke své zábavě s Romulanem. „Tady komandér Greensback,pane.Vyhledávací program na detekci tachyonů z romulanských motorů a na detekci energetických anomálií spojených s maskovacím zařízením je naprogramován a sondy jsou připravené k vyslání.“ A pak až sondy dorazí vyšlu je v rádiu 360 stupňů tak jak kapitán přikázal. |
| |
| D'Terrh je chladný a klidný... nečitelný. Stojí tu ve vězení za silovým polem s pouty na rukou, a přesto z něj mám pocit, jak by si myslel, že je to on, kdo je pánem celé situace... Těžko říct, jestli to je jen jeho příšerná romulanská domýšlivost, nebo nějaký šílený plán. Možná tak dílem od obojího. Každopádně tady je proto, protože tady chtěl být... a jak ho znám, nejedná zrovna bezúčelně. Ale proč se tady objevil? Proč teď, po všech těch letech? Odmítám si připustit, že to má co dělat pouze se mnou. I když se mi to D'Terrh snaží naznačit. Naopak Greg je vzteklý. Pod tenkou slupkou kapitánské uniformy a rezervovanosti je vteklý a prchlivý. Vím, že by ho nejraději zabil rovnou a na místě, natolik Grega znám. Stačil by Romulanův jediný špatný pohyb, náznak pokusu o útěk a od by ho bez milosti zlikvidovat. Jenže tohle nejspíš ví i Romulan... a chová se podle toho, nedá mu záminku... a nejspíš se tím svým způsobem i baví. Greg je kapitán, kapitán flotily a ti nezabíjejí neozbrojené zajatce. |
| |
| Vězení Hlášení od prvního důstojníka mě zase hned zklidní. Dotknu se komunikátoru a zareaguji na její zprávu. "Děkuji, komandére." Otočím se na doktorku a pronesu: "Doktorko, udělejte vše tak, jak jsme se domluvili. Pak mi dejte zprávu. Budu na můstku." Otočím se a zamířím ven. Než vyjdu z lodního vězení, promluvím na Victorii: "Za hodinu se hlaste na můstku, poručíku." Pak pokračuji na můstek. Když dorazím na můstek, usednu do kapitánského křesla. "Komandére, vypusťte sondy. Plný rozptyl. Zahájit monitorování." Rozkážu komandérovi a čekám, zda z průzkumu něco bude. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Prosím nerušit pokračovat se bude mám teď omezený přístup na internet. |
| |
| Je to jen hledání Kapitán zřejmě nečekal že budou sondy hotové tak rychle a nadporučík Akim zase nevěděl jaký byl skutečný termín.Já zase nevím kdy zmizí moje bolest hlavy.Mám pocit že už zapustila kořeny ze které mezitím vyrostl strom podobný těm pod kterýma jsem dřív sedávala.A abychom to shrnuli tak zase ostatní neví co přinese průzkum... Rozhodnu se opustit tyto úvahy než se moje bolest hlavy zhorší.Mezitím přivítání toho druhého Romulana skončilo a bylo dost chladné.Seneca by byl spokojený i když já jsem zvědavá kdo je ten druhý Romulan.Věděl že proti nám nemá šanci a tak všechno vsadil na to že z jeho člunu neuděláme hvězdný prach.Ale proč?Aby se nechal zajmout?Nebyl to někdo kdo se měl zde se Senecou sejít? Nepravděpodobné,ale možné. A pak je tu ještě jedna možnost.Je jen jediný Romulan který by byl schopný něčeho takového a já doufám že to není on.Přesto když se kapitán vrátí na můstek a já mu předám velení pokusím se z jeho výrazu uhodnout zda mám pravdu.Ovšem tohle je otázka na kterou zatím odpověď nenajdu a tak se rozhodnu věnovat spíš současnému úkolu. "Ano,pane."odpovím a začnu vypoustět sondy podle kapitánova rozkazu.Uvidíme co nám odhalí protože na víc se zatím nezmůžu.Možná později. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |