Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 09. prosince 2006 17:39

Ostrý vítr se do něho tvrdě zavrtal, ucítil ho hluboko ve svých útrobách a to nebylo zrovna dobré znamení. V sebezapření donutil své unavené oči zkontrolovat kompas, aby mohl lépe odhadnout polohu lodi. Je to prachmizerné, zamyslel se. Nemáme jídlo. Dochází voda, ta zbylá troška je kalná a slaná – nedá se pít. Po mužích se plazí nemoci a navíc mi nahání husí kůži ta skupina dobrodruhů, kterou jsme nabrali pr posledním přístavu. Jeden zvláštnější, než druhý. Netroufám si ani pomyslet co jsou vlastně zač, ale od té doby co jsou na palubě se dějí divné věci. Kompas muži moc nepomohl. Jedinou jistotou zůstává, že plují severním směrem. Ten námořník se jmenoval Jakob L. Bannroe a byl kapitánem bezmála už čtyřicet let. Jeho zjev byl naprosto výmluvný: šedivý námořník, který zasvětil službě na moři celý svůj život. Pro muže jeho věku měl typickou podsaditou postavu, tvář s výraznými rysy a s pavučinovými vráskami kolem očí. Nosil modrou uniformu s širokými prýmky a řady vyznamenání a stužek na hrudi. Vyznamenání budily úctyhodný dojem a stužky připomínaly odsloužený čas v různých koutech světa. S hořkou pachutí na jazyku musel uznat, že jeho 1. důstojník měl od počátku pravdu – čest jeho památce. Námořník za nejasných okolností přepadl přes palubu. Jsou to přibližně tři dny. Někteří tvrdí, že mu mysl zatemnil rum, ale ti co ho znali to tvrdohlavě odmítají. Co se stalo je záhadou, ale jedno je jasné. Ten plešatý mořský vlk to tušil, ale nikdo ho neposlouchal. Pokud loď do tří dnů nezakotví v nějakém přístavu, budou všichni mrtví. Pod náhlým poryvem se loď nahnula na levý bok a dolní paluba zmizela pod vodou. Lodivod se musel pevně přidržet navigátorské stolice, přibité u kormidelního kola na horním můstku a to přerušilo tok jeho myšlenek. Ozval se tupý náraz a loď pod náporem nárazové vlny bolestně zakvílela. Námořníci dole měli co dělat, aby je voda nesmetla. Bannroe u kormidla, v této křečovité póze, setrval dokud se koráb zase skřípavě nenarovnal do původní polohy. Nic jiného mu také nezbylo. Mohl jen doufat ve svůj dvěstěšedesáti-tunový, dobře stavěný, trojstěžník REMUS patřící společnosti „Treska a von Reednek.“, vyzbrojený dvaceti děly - čistě z obranného důvodu, pochopitelně. Znova, jako už tolikrát za poslední týden, kapitán očichal a ochutnal vítr, ovšem nebylo v něm ani stopy po pevnině. Podíval se na oceán, ale ani ten nic neprozrazoval. Byl matně šedý a nerudný, ani ždibek zelené chaluhy, ani záblesk jiné barvy svědčící o nějakém šelfu. Nic. Jen, daleko na pravoboku byla špice nějakého útesu, ale to zdaleka nic neznamenalo. Už měsíc bylo možno pozorovat podobné výčnělky, nicméně země nikde. Vítr ještě více zesílil a loď se naklonila na pravý bok. Plachty byly svěšeny až na bouřkové čnělky, ale i tak ji obludně se množící vlny rychle unášely k černavému obzoru. "Všichni suchozemci do podpalubí! Hned!" Zaburácel chraptivým, leč zřetelným hlasem Bannroe od kormidla. Jeho rozkaz se ústy dalších námořníků bleskově rozšířil do všech koutů lodi a informoval i vás. "A bez keců," dodal ještě, ale ten dodatek zanikl v mumlání a chaosu na palubě. Lodivodův zrak teď kupodivu nepoletoval po palubě, jak by se možná dalo čekat, ani nepozoroval přicházející přírodní bestii navlečen%án těkal mezi bledými tvářičkami malých holčiček na malém kresleném obrázku, jako by u nich hledal sílu pro nadcházející chvíle. Jeho vnučky se na něho roztomile culily, měl je rád. Ale také věděl, že není čas na nostalgii, která dokáže jen zaslepit. Obrázek hned zmizel v kapse kabátce, tam kde patří. "Kormidelník!" Jeho hlas začínal nabírat na síle stejně jako samotná bouře, jež už nenasytně olizovala příď lodi. "Muži do lanoví! Pane Swembsi, nachystejte pojistná lana. Vše co je na palubě řádně... další rozkazy však pohltilo hučení a vrzání dřevěné konstrukce korábu. Z podpalubí to všechno zní jako nevinná dětská hra, ale venku začíná jít o holý život. Námořníci vás (dobrodruhy, kteří se nalodili před týdnem a půl) nahnali dolů a za posledním pořádně zavřeli padací dvířka, jež zajistili petlicí...

Vypravěč - 10. ledna 2007 10:43

Nuže, necháme kapitána Bannroa a jeho posádku jejich práci. Nebudeme se jim plést do řemesla a za svitu petrolejových lamp si v jedné prostornější kajutě projdeme důležité věci, které se Vám určitě budou hodit. Vysvětlím Vám hru (jak to při hraní chodí) a věci, případně poznatky, ohledně Andoru samotného. Tak začneme... ;o) Kde co najít aneb Okružní jízda Andorem - Předem chci poděkovat za poskytnuté materiály, kterých jsem hojně využil. Následující text je téměř celý převzat z jedné z jeskyní pro nováčky. Proč bych měl měnit něco, co je krásně a přehledně napsáno. Autorkou textů je DTL - Nejprve si probereme to nejhlavnější. Těm, co se na Andoře ještě nevyznají to přijde vhod a mi ostatní si dáme opáčko. Takže, proklikejte si postupně všechny odkazy vlevo nahoře. Stačí tam jen nakouknout... ale je dobré, abyste viděli, jak všechny ty věci, o kterých píši, vypadají. Začneme postupně: [OBLÍBENÉ] Seznam vašich oblíbených dobrodružství, článků a stolů v Hostinci. Položky do seznamu přidáte kliknutím na oblíbit u příslušného dobrodružství/stolu/článku. [HLAVNÍ MENU] První a naprosto zásadní položkou je nápověda. Kdyby všichni nově příchozí četli nápovědu, nemuseli bychom si tady všechny ty technické věci vůbec vysvětlovat. Tady, mrkněte alespoň na základ : "Obecně pro začátek", "Co se tu hraje" a "Administrace" dobrodružství - seznam všech jeskyní na Andoru kroniky - viz položka v nápovědě verbíři - seznam jeskyň, které přibírají nové postavy. Když se chcete přihlásit do nějakého dobrodružství, musíte to udělat právě přes Verbíře uživatelé - kompletní seznam všech uživatelů Andoru seznam Pjů - znovu seznam, tentokrát jen uživatelů, kteří dělají v nějaké jeskyni PJ. Varování - na slabších počítačích s pomalým připojením se vám tahle stránka může načítat pěkných pár minut. hostinec - jde o "společenské centrum" Andoru. Tady se setkává andorská komunita, aby debatovala o všem možném. Hostinec je rozdělen do stolů, v každém stole se probírá určité téma. (ale brzo zjistíte, že ve skutečnosti se kecá všude o všem.) Rozhodně doporučuji se tam podívat. Jména stolů jsou buď oranžová nebo červená. Oranžová barva znamená veřejně přístupný stůl, červená stůl soukromý, kam se dostanete jen, pokud máte od správců (zakladatelů) stolu přidělená práva pro vstup. Když do nějakého stolu vstoupíte, ze všeho nejdřív si přečtěte hlavičku stolu (To je to úplně nahoře, hned po názvem onoho stolu). Někdy se tam dozvíte velice užitečné informace. diskuze - položka, která je trochu stranou obecného zájmu. Hodit by se vám mohly zejména následující dvě: "Vývoj – debata nad návrhy" a "Nalezené chyby". Drobné upozornění – nejde o diskuze k jeskyním. články - uveřejněné články autorů. (Povídky, básně... a mnoho dalších věcí) hřbitov - když vaše postava zemře, máte možnost odeslat ji na Hřbitov, kde zůstane "vystavena" na věčné časy. hlasování - název mluví sám za sebe. co přibylo - zobrazí vám nové články, jeskyně a příspěvky v diskuzích (ne diskuzích k dobrodružství), které se objevily od vašeho posledního přihlášení. nový článek - slouží ke vložení vámi sepsaného článku do Článků. nastavení - vaše osobní uživatelské nastavení Andoru. pergamen - andorský bloček na poznámky. Ve většině dobrodružství se vám čas od času stane, že si potřebujete něco zaznamenat. Pokud se na Andor často hlásíte z různých počítačů a nemáte své zápisky u sebe , bude pro vás Pergamen k nezaplacení. [PRO NOVÁČKY] rozcestník - křižovatka důležitých andorských odkazů. Určitě se na něj koukněte. časté dotazy (FAQ) - Koukněte a uvidíte. ;o) výukové jeskyně - seznam jeskyní, které stále přijímají nováčky do výukových jeskyní. [HERNÍ MENU] nová postava - pro založení nové postavy moje postavy - seznam všech Vámi vytvořených postav. Můžete tu měnit jméno, ikonku a životopis postavy. obchod - tady nakupujete vybavení pro svou postavu. Většina jeskyň Obchod vůbec nepoužívá, přesto je dobré o něm vědět. [PJ MENU] nová jeskyně - pro založení nové jeskyně mapy - zde si můžete pro svou jeskyni vytvořit mapu. moje jeskyně - seznam všech Vámi vytvořených jeskyní. [STYLE MENU] (Technická poznámka: Možná víte, že Andor přecházel na nový hosting a možná také víte, že se na něm dělá několik změn. Proto tuto položku v liště momentálně nenajdete. Nicméně podle mne jde jen o věc dočasnou a tato položka bude zpět) Volbou jednotlivých "skinů" ve STYLE MENU můžete měnit vzhled Andoru. Bohužel, pokud používáte jako prohlížeč Internet Exlorer, připadají pro vás v úvahu pouze Pure, Original a Vision. Zbytek funguje jen s Mozzilou, něco z toho by mělo i s Operou... klidně zkuste i jiné prohlížeče.

Vypravěč - 10. ledna 2007 10:47

Jedeme dál... Teď si projdeme horní lištu: Uživatelé online - seznam uživatelů, kteří jsou momentálně online. PJové online - a tohle je seznam Pánu jeskyní, jež jsou na drátě. Nové jeskyně - pět nejnověji založených jeskyní. Po kliknutí na odkaz se vám objeví seznam dobrodružství řazený podle data založení jeskyně, s nejnovějšími nahoře. Kde se hraje - matoucí položka. Ukazuje pět jeskyní s největším celkovým počtem příspěvků. Což ovšem vůbec nemusí znamenat, že se v takové jeskyni aktivně hraje. Online pomoc- Zde jsou uvedeni zkušení uživatelé, kteří nabídnuli svou pomoc. Pokud tedy budete něco potřebovat, radu nebo vysvětlení, tak se na ně kdykoliv obraťte. POŠTA Andor nabízí dva druhy pošty. Pošta je univerzální komunikační prostředek pro celý Andor. Jeskynní pošta slouží ke komunikaci v jeskyni. Je to rychlejší než pracně hledat spoluhráče v dlouhém seznamu všech uživatelů Andoru. A protože v dobrodružství nevidíte nicky hráčů, ale jen jména jejich postav, normální Poštu ani použít nemůžete. A JEŠTĚ... Vpravo nahoře, hned vedle vašeho loginu, je velice důležitá roletka se seznamem vašich postav a tlačítkem zvolit postavu. Pokud chcete napsat příspěvek do jeskyně nebo její diskuze, musíte tady nejprve příslušnou postavu vybrat. Andor vás pak automaticky přepne do dané jeskyně. Po vybrání postavy vidíte pod roletkou ikonku postavy. Pod ikonkou je odkaz na deník Vaší postavy. (o něm si ještě něco řekneme)

Vypravěč - 10. ledna 2007 10:51

Okružní jízda se nám blíží ke konci Projděme si věci v jeskyni: Homepage - zjednodušená WWW stránka jeskyně. Ne v každém dobrodružství je funkční; pokud ano, bývají tam například informace o herním světě. Má-li vaše jeskyně Homepage, určitě navštivte. Diskuze - diskuze k dobrodružství, slouží ke vzájemné komunikaci hráčů. Domlouvají se tu věci ohledně hry, ale většinou se tu lidé baví i o naprosto nesouvisejících věcech. Pokud chcete psát do diskuze, musíte mít zvolenou postavu (v roletce nahoře vedle loginu), která do této jeskyně patří . Pošta pro jeskyni - Jeskynní pošta konkrétní jeskyně Všimněte si také možnosti "Zobrazit příspěvky pouze od této postavy" a roletky vlevo od ní. Čas od času to může být užitečná pomůcka, když něco hledáte. Zobrazit družinu - seznam postav účastnících se dobrodružství. Zelený smajlík znamená, že hráč je on-line, červený znamená off-line a po najetí na něj můžete zjistit, kdy byl hráč naposled přihlášený. Kostky - elektronická verze kostek, kterou máte vždy po ruce. Ve spoustě dobrodružství se ovšem ke kostkám vůbec nedostanete. Následuje textové pole pro psaní příspěvků. Nad polem najdete nástroje pro formátování. Text můžete formátovat také pomocí tagů. Bližší informace získáte najetím myší na červené informační "i" ve žlutém kolečku u formátovacího dvouřádku. Určitá nápověda je i v nápovědě (odkaz - "co je to tag?") Pod textovým polem je seznam postav v dobrodružství. Pomocí něj vybíráte, kdo všechno váš nový příspěvek uvidí. Pokud zadáte něco jiného než "všichni", jde o šeptaný příspěvek, který vidí jen konkrétní, vámi označené postavy Chcete-li označit v seznamu více než jednu postavu, přidržte při označování[Ctrl]. PJ vidí vždy všechny příspěvky v jeskyni, i šeptané.

Vypravěč - 10. ledna 2007 10:54

Deník postavy Deník obsahuje veškeré (nebo přinejmenším neprostou většinu) informací o vaší postavě. Dostanete se k němu kliknutím na [DENÍK], pod ikonkou vaší právě vybrané postavy (vpravo nahoře vedle loginu, kdyby někdo pořád tápal). Andor začínal jako herna DrD, proto je i deník postavy přizpůsoben pravidlům a potřebám Dračího doupěte. V současné době se tu ovšem hraje všechno možné, s pravidly a světy nejrůznějších "stolních" systémů, či s pravidly a světy zbrusu novými, PJem vymyšlenými... Přednostně využívanou položkou se tím pádem v deníku stává kolonka "životopis", do které lze zapsat důležité informace, ať už je váš systém a herní prostředí jakékoliv. I my budeme pro soupis informací o postavách využívat hlavně životopis. Do statistik v deníku vám může zasahovat jen PJ. Vy sami vlastnosti, životy ani magenergii v deníku své postavy upravovat nemůžete.

Vypravěč - 10. ledna 2007 10:58

O životopisech "Životopisem" se na Andoru, stejně jako asi ve všech RPG hrách, rozumí souhrn všech důležitých informací o postavě. Existují dva hlavní důvody, proč chcete mít ke svým postavám na Andoru životopis... Důvod první: Životopis je vyžadován dobrými PJ, kteří vedou kvalitní dobrodružství. A to jsou právě ta dobrodružství, do kterých byste rádi naverbovali svoje postavy, nebo ne? Důvod druhý: Pokud chcete se svou postavou provozovat skutečný "roleplaying", bez informací obsažených v životopisu se prostě neobejdete. (Poznatek podložený dlouholetými zkušenostmi mnoha hráčů) Způsobů, jak psát životopis, je nesmírné množství. Někteří ho píšou "povídkovým" stylem a vyplodí text dlouhý deset A4 stránek. Jiní shrnou informace o postavě do páru vět, které připomínají záznam z laboratorního pozorování. Dá se napsat strukturovaný životopis, takový, jaký dnes lidé běžně posílají, když se ucházejí o nějaké zaměstnání. Existují také desítky dotazníků, kde stačí jen vyplňovat předložené otázky. Co by v životopise určitě nemělo chybět! Rozhodně jsou potřeba informace z těchto základních oblastí: - historie postavy (co postava prožila, důležité momenty a zkušenosti v životě, co se kde naučila...) - charakter postavy (povahové rysy, psychika postavy, silné a slabé stránky,...) - fyzický popis postavy (jak vypadá, kolik měří a váží, jakou má fyzičku,...) Podívejte se do stolu Životopisy: odkaz. Většina životopisů tam patří do "povídkové" kategorie. Jejich délky se neděste, vůbec není nutné, aby byl životopis tak objemný. Všimněte si hlavně těch kratších - na co se zaměřují a jakým způsobem to popisují. Uděláme si základní body, které můžete, ale také nemusíte použít: Shrnutí Rasa, povolání, zaměstnání, kmenová příslušnost, národnost,... Vzhled Výška a váha postavy. Jak vypadá její obličej, jakou barvu mají oči a pleť? Jakou barvu a střih mají vlasy? Co tělesná konstituce? (Je postava štíhlá, robustní, svalnatá, vychrtlá?) Má jizvy nebo jiná charakteristická znamení? Udržuje se postava v kondici? Jak působí na ostatní? Je přitažlivá? Osobnost Jak se postava chová, jak reaguje na situace a jiné lidi? Jaké vlastnosti ji charakterizují? Jak se dívá na okolní svět? Historie Kde a kdy se postava narodila, kde žila? Jak se dostala tam, kde je dnes? Které události jejího života ji formovaly? Které události ji k něčemu motivovaly? Schopnosti a zájmy Co postavu zajímá? V čem je dobrá? V čem špatná? Co se chce v budoucnu naučit? Kdo ji naučil to, co zná? Detaily všedního života Kde postava bydlí? Čím se živí? Živí se legálním způsobem? Platí daně? Má nějaký majetek? Drahocennosti? Jak je na tom s penězi? Budoucnost Jak vidí postava svůj budoucí život? Vyhovuje jí způsob, jakým žila dosud? Chce něco změnit? Slabá místa Jaká jsou její slabá místa? Jak a čím je zranitelná? Jaké jsou její chyby? Co ji dokáže rozzuřit? Co ji vyděsí? Existují věci, kterým se chce postava za každou cenu vyhnout? Lidé Má postava rodinu? Přátele? Nepřátele? Milence? Udržuje s někým kontakt? Bojí se o někoho, je ně ní někdo závislý? Je postava sama na někom závislá? [Máme tady první úkol. Každý si udělá životopis své postavy!] ;o) Většina z vás už nějakou představu o své postavě má. Mějte prosím na paměti, že budeme hrát ve světě velmi podobném "klasickému doupěcímu" - takže postavy by měly zapadat do fantasy prostředí. Pouvažujte také nad vybavením vaší postavy, včetně zbraní, jídla, oblečení, osobních drobností... Všechno - životopis postavy i její vybavení - zapište do kolonky "životopis" ve vašem deníku. (Dostanete se tam přes HERNÍ MENU - moje postavy)

Vypravěč - 10. ledna 2007 12:58

Kam s problémem, kam za radou Jako nováčci přijatí do výukové jeskyně se můžete ptát na všechno tady. Pokusíme se Vám zodpovědět jakýkoliv dotaz nebo vyřešit jakýkoliv problém. Pište buď do jeskynní diskuze, jeskyní poštou... případně mne můžete kontaktovat rovnou na ICQ . Číslo je; 323-557-184 (nick Felix) Pomoc naleznete také... Stůl pro nováčky - jeden ze stolů v Hostinci. Můžete se tam zeptat na cokoliv ohledně Andoru - "herní" otázky stejně jako technické - většinou vám někdo odpoví ve velice krátké době. V hlavičce stolu se navíc objevují důležité informace, které je radno si pročíst. Online pomoc - už jsem se lehce zmínil. Zkušení uživatelé andorští, kteří se rozhodli být nápomocni nováčkům (i starším uživatelům). Měli by o Andoru vědět všechno, co potřebujete znát ke spokojenému hraní a pobytu tady. Neváhejte jim kdykoliv napsat. Samozřejmě, stejně jako oni se budou chovat vstřícně k vám, vy byste měli k nim. Buďte ve svém dopise slušní, problém popište pokud možno srozumitelně a stručně. Administrátoři - lidé, kteří se starají o chod Andoru. Prosím, nepleťte si adminy mezi sebou a snažte se psát vždy tomu, který má danou oblast na starosti. Kdo se stará o co a s čím vám může pomoci, najdete v nápovědě - "Administrace".

Estwre vi Ren - 11. ledna 2007 17:20
	Helmut: První krok - přečíst si od začátku všechno, co je v téhle jeskyni zatím napsané. Až si to přečteš, už budeš vědět, co znamená "diskuze k dobrodružství" (takovéhle dotazy se většinou píšou tam, nikolik přímo do jeskyně), a taky se tam dočteš, že máš své postavě vytvořit životopis. Vítej ve Stokách! :)

Vypravěč - 19. ledna 2007 09:37
	Hráči, kteří ještě nemají dokončený životopis: Fairy Safira Williams Lane Lucky Helmut Bambus - Prosím všechny jmenované, aby mi dali vědět v diskuzi a nebo napsali do pošty… jinak budou z jeskyně vyřazeni. Nevím zda mají zájem dále pokračovat. John Sarack Anáriox - U Johna a Anárioxe s životopisem ještě počkám.

Vypravěč - 26. ledna 2007 09:27
	Hráči bez životopisu, kteří jsou stále na seznamu a hrozí jim vyřazení z dobrodružství: Fairy Safira Williams Lane Lucky Bambus Itor mira Připomínám, že uzávěrka je stanovená na sobotu (tedy, zítřek) Pokud životopis nestíháte, a nebo si nevíte rady, tak se nebojte ozvat. Rád vám pomohu a vaši postavu zítra nevyřadím...

Vypravěč - 28. ledna 2007 12:22

O příspěvcích Kdybych chtěl říct něco vzletného o psaní příspěvků do jeskyně, pravil bych, že je to jako bychom společnými silami vyprávěli příběh. Vy máte na starosti jednotlivé postavy a já všechno to ostatní, co na mne zbyde... Ale pryč se vzletnými popisy principů; stejně to nejlíp okoukáte od spoluhráčů. Zvyklosti (nikoliv pravidla) psaní na Andoru: Příspěvky se píšou v první osobě (ich-forma aneb "Prošel jsem dveřmi a vyhnul se přitom nastraženému smetáku.") Myšlenky postav pište kurzívou. Přímá řeč se obvykle zvýrazňuje tučně, někdo používá i barvičky. (Někteří PJ u takto zvýrazněné přímé řeči nevyžadují uvozovky.) Často se setkáte se zkratkou MH. Znamená to Mimo hru a použijete to, kdykoliv váš příspěvek nebude o postavě. (Např. MH: Celý příští týden tu nebudu, hrajte zatím beze mě.) Pokud píšete MH příspěvek do dobrodružství, oddělte ho od normálního příspěvku za vaši postavu, aby se dal později smazat. Můžete narazit také na tech. To jsou technické a organizační připomínky - většinou je má PJ :) Nepostradatelná hrst rad: Uvědomte si, že tady hrajete psaním, ne jen pouhým "přepisem mluvení". K psaní patří správně umístěné čárky, tečky, otazníky, uvozovky při přímé řeči... Používejte náhled příspěvku, než ho odešlete, abyste mohli vychytat zbytečné chyby a překlepy. Pozorně si čtěte cizí příspěvky - nestačí je jen kvapně přelétnout očima, abyste zhruba zjistili, o co tam jde. "Zhruba" je pro kvalitní hraní málo, chce to plnou pozornost a důkladné přečtení. Nikdy nehrajte za cizí postavy - ať už jsou to postavy jiných hráčů, nebo PJ. Nepopisujte ve svých příspěvcích jejich odpovědi, akce či reakce. (Výjimky pochopitelně existují, pokud se předem domluvíte s dotyčným PJ/hráčem.) Nepopisujte ve svých příspěvcích akce, jejichž vyhodnocení přísluší PJ Příkladem, který se sám nabízí, je boj... Odehrajte, jak vaše postava vystřelila šíp, ale vyhněte se popisu toho, jak se nepřítel skácel k zemi - to už je věc, o které rozhoduje PJ. Pamatujte na poučku citovanou v pravidlech k Dračímu doupěti "Hráči nejsou postavy". Nepleťte si vztahy mezi postavami v družině s vašimi vztahy ke spoluhráčům. Pokud píšete o něčem, co by mělo zůstat ostatním hráčům skryto (dejme tomu, že postava je špeh nasazený do družinky a snaží se právě nenápadně zjistit, co že si to družinový kouzelník vláčí ve své mošničce), používejte šeptané příspěvky - ty vidí jen hráči, které pro onen konkrétní příspěvek vyberete, nebo to může být příspěvek výhradně pro PJ. Boj se na Andoru většinou řeší bez pravidel, lépe řečeno podle pravidel zdravého rozumu. Záleží na tom, co je vaše postava zač a jak umí bojovat. Ve většině případů také velice záleží na tom, jak svoji bojovou akci popíšete - čím přesněji a detailněji, tím lépe. Opět platí, že na vyhodnocování je tu PJ.

Vypravěč - 28. ledna 2007 12:31

Upozornění na takovou drobnou zákeřnost... Andor vás po určité době nečinnosti (15 minut) automaticky odhlašuje ze systému. Když pak chcete odeslat svůj příspěvek do dobrodružství či stolu v hostinci, nepodaří se vám to a o příspěvek přijdete. Proto si zapamatujte další zlaté pravidlo: Než odešlete svůj příspěvek, označte ho a zkopírujte!, (Pomocí [Ctrl] [A] a [CTRL] [C]) Pokud vás Andor odhlásil, nepřijdete tak definitivně o svůj text a můžete ho (pomocí [Ctrl] [V]) znovu vložit. Samozřejmě, není nutné dělat to u každého příspěvku, ale pro ty pracné a dlouhé uvedený postup vřele doporučuji :)

Vypravěč - 28. ledna 2007 12:46

...Kapitán odstrčil nehybného kormidelníka a pověsil se na kormidelní kolo, odkolíkoval bezpečnostní vázání, nadechl se a prudce otočil kolem. Kormidelnik Bill se sesunul na prkna a zůstal nehybně ležet. Bannroe na kole visel vší silou, zatímco se kormidlo zakouslo do proudu. Celá loď se otřásla. Pak se příď začala houpat se vzrůstající rychlostí, jak se do ní vítr opřel, a brzy stála bokem větru i všem dotírajícím vlnám. Bouřkové košovky se nadmuly a pokusili se loď odnést, lana zasvištěla, jak se náhle napjala. Moře za nimi se hrozivě tyčilo, ale oni pluli rovnoběžně. Náhle kapitán zahlédl vysokou vlnu, zařval výstrahu svým mužům. Moře dopadlo na loď. Položila se na bok. Další spoušťové lano prasklo a kladkostroj se divoce zmítal, dokud se nezamotal do ráhnoví. Vzápětí se koráb znova otřásl jako mokrý pes a vyskočil z vodního příkopu. Voda proudem odtekla a Bannroe zalapal po dechu. Uviděl, že zmizelo kormidelníkovo tělo a že se hrne další vlna, ještě silnější, hnala se s řevem přes palubu... Bouře byla opravdu silná. Uchýlili jste se do nákladového prostoru, kde bylo pro tolik lidí místo. Zatímco nahoře zuřila vichřice, tak dole vládl zmatek. Dřevěné stěny lodi po celou dobu zlověstně skřípaly a celá loď se prudce houpala ve vlnách. Mnohokrát se stalo, že jedna z beden (z nákladu) se vydala nazdařbůh nákladním prostorem a zastavila se až o stěnu korábu. Bouře trvala bezmála celou noc, ale všichni jste přežili ve zdraví, pokud nebudeme počítat nějaké uštědřené modřiny. Můžete za to vděčit sami sobě, svým bohům a nebo námořníkům. Nad ránem konečně zavládlo hřejivé ticho, mohli jste klidně odespat. Vyčerpanost je nejlepší lék na spánek... Ráno, ještě dříve než přes obzor vykouklo slunce, vás mohl probudit ostrý zvuk zvonců a skřek přístavních racků. REMUS nejenže přežil bouři, ale navíc se blíží do přístavu. Podpalubí je důkladně uzavřené a všude vládne přítmí. V nákladním prostoru je navíc veliký nepořádek. Kolem vás je plno beden, některých dokonce otevřených... jiné jsou prozměnu rozbité. Po podlaze je rozsypané koření, rozházené látky, hromádky železné rudy i vzácných kamenů. Je tam dokonce i několik beden od slanečků, které dávají ovzduší pachuť až nepříjemné slanosti, která přebíjí cizokrajné koření. Sluce už bylo vidět úplně celé, když za vámi přišlo několik postav. Kapitán REMA, pan Bannroe a královský písař v doprovodu rytíře a dvou městských vojáků. Úředník zdejší provincie má zlatou nití prošívaný karmínový kabátec a baret s volavčím pérem, zatímco rytíř i gardisté jsou ve zbroji a v hnědých pláštích se znakem zlatého úlu na pravém rameni. "Jmenuji se Chamur... hrabě Gracch," pronesl rytíř, přehodil si plášť přes rameno a ukázal v celé své kráse kanelovaný, drahými kameny vykládaný náprsník. "Chtěl bych vás jménem svým i jménem markraběte této provincie... přivítat ve městě Alenzze, v markrabství meddarském, jakožto i v Númeronu." Zlehka se uklonil a tím zakončil celý představovací proces. Kapitán Bannroe, stojící úplně vzadu u východu, si prohrábl šedivé vlasy a posadil se na jednu z beden. "Teď vás prosím o jednu drobnou, leč důležitou formalitu," kývnul spěšně na zbrojnoše. Ti na chvilku odložili své halapartny, aby mohli před písařem postavit stolec z beden od slanečků. Úředník si na stolci rozložil své pergameny a vytáhl psací brk. "Prosím," chopil se hrabě Gracch opět slova,"aby jste postupně chodili k bednám a udali své jméno, rasu a místo narození. Vše bude pečlivě zaznamenáno," ukázal na bedny, za kterými postává písař. "Dále vás chci upozornit, aby jste se chovali slušně ve městě, provincii, jakožto i v celé zemi. Pokud někdo z vás poruší zákon, tak si ho osobně najdu a poznamenám ho na celý život. Naše zákony jsou velice prosté a jednoduché. Nikoho nezabijete, neokradete a ani nic nezničíte. Ke všem se budete chovat slušně, zvláště k lidem urozeného původu. To by vám mělo stačit. Teď choďte jednotlivě k těm bednám!" Ukázal podruhé.

Estwre vi Ren - 28. ledna 2007 13:35

MH: V úvodním příspěvku každé postavy bývá obvykle její popis. Zahrnuje základní fyzické rysy (např. výšku, tělesnou konstrukci, způsob chůze, vlasy, obličej,...), oblečení, vybavení, momentální výraz tváře... Informace, které na sebe v tomto okamžiku prozrazujete, jsou ty, se kterými pak mohou pracovat ostatní hráči. Je dobré zvážit, co o vás mohou vědět, a co ne. Pokud přicházíte mezi ostatní zahaleni od hlavy k patě v hábitu s kapucí přetaženou přes hlavu, není z vás vidět skoro nic - je tedy zbytečné psát o tom, že vám na krku pod košilí visí medailonek zděděný po babičce. Právě tady, při psaní úvodního příspěvku, se velice často potkáte s tím, že se ve vyprávění použije třetí osoba namísto první. Někde v průběhu příspěvku, nebo v příspěvku dalším, se pak přejde k obvyklému použité osoby první.

Grifith quam Lupus - 28. ledna 2007 14:09

Pozorně, jak mi jen můj aktuální stav dovolí, sleduji každé slovíčko, jež vychází z rytířových úst. Ta zatracená bouřka mi dala pěkně zabrat, zvláště pak, když se v ní rozbila téměř polovina mých lahví s kořalkou. Druhé polovině jsem dal co proto sám. No co, musel jsem nějak zapít žal ze ztraceného moku. Kolíbavým krokem, který je samozřejmě zapříčiněn houpáním lodi, a neustálým narážením do okolo stojících dobrodruhů, se sunu kupředu. Co to po nás vlastně chce? Odkud já vlastně pocházím? A co je mu vůbec do toho? K čertu…co je zase tohle? … au… V jednu chvíli mi slunce, které se otvorem ve dveřích prodralo až sem, posvítí přímo do očí. Výsledkem tohoto chvilkového oslnění je, že se celé mé impozantně velké tělo zřítí s rachotem k zemi. Bedna jedna p….á! Když jsem padal, bylo to, jako by se hroutilo železářství. Kovový kyrys, který ještě zvýrazňuje má široká ramena, při nárazu zlikvidoval bednu, jež byla příčinou mého pádu. Slanečky, jimiž byla naplněna, alespoň trochu zjemnili můj dopad. V tuto chvíli byl asi nejvíce patrný jílec obouručního meče, který mi na pravé straně vystupuje zpoza hnědého koženého pláště. Až nepřirozeně silné paže se vzepřou o zem a já se konečně dostávám zpátky na nohy. Tentokrát jsem již na ty nepříjemné sluneční paprsky připraven. I když sám nic nevidím, díky této sluneční zradě mi je jasně vidět do obličeje. Ostré rysy mého věčně zamračeného výrazu jen doplňují hluboké a dlouhé jizvy, které mne činí mnohem starším, než ve skutečnosti jsem. Také světlé krátké vlasy, místy přecházející až v šeď, jsou důkazem toho, že se se mnou život nijak nepáral. Na rozdíl od celkového hrozivého vzezření nelítostného zabijáka budí mé, v současné době přivřené, modré oči dojem přívětivosti, ba dokonce dobroty. Nejspíš je to ale jen alkoholovým opojením. Trvá to ještě pěknou chvíli, než se dostanu k písaři, ale nakonec se mi to, po několika eskapádách docela podobným té první, podaří. Tak, co mu to vlastně mám říct…ááá, už vím… Zhluboka se nadechnu a vydechnu, při čemž na písaře, nechtěně, fouknu odér laciné kořalky, jíž mám v žilách snad více než krve. Ještě jeden nádech a pak hlubokým chraplavý, docela nepříjemným, hlasem spustím: “Mý jméno je Grifith…quam…Lupus.“ Každému je úplně jasné, jaké problémy mi mluvení dělá, ale držím se statečně. “Jestli sis nevšim, sem člověk. A kde sem se narodil? V malý vesnici v panství Vari…Vura…Valu…Valiere. Kde to přesně je, si už napamatuju, asi támhle.“ Načež rukou ukáži směrem, kde právě stojí hrabě Gracch. Tak, a mám to za sebou. S domněním, jak moudře jsem uspokojil písařovu zvědavost, si dlouze přihnu z lahve, která kupodivu vydržela všechny mé pády a která obývá mou levou ruku, a vydám se ze dveří přímo na palubu. Vezmu sice ramenem o levé futro až mne to téměř otočí do protisměru, ale můj cíl to nijak nezmění.

Elwë Jaisinamakil - 28. ledna 2007 15:14

Vstanu z podlahy, kde jsem si ustlala na dobu bouře, a urovnám si svůj černý plášť, jehož kápě mi zakrývá obličej, snad kromě zářících očí. Posbírám svůj rozházený majetek, který činí krátký luk a dýka za opaskem. Luk si přehodím přes rameno a chystám se odejít, když vtom do podpalubí vejde onen šlechtic. Po elfském způsobu ho pozdravím - zkroutím ruku na hrudi a lehce se ukloním.Tak hrabě Gracch? pomyslím si a pozorně si ho prohlížím. Jistě je velmi mocný...a bohatý..vyposlechnu si pár jeho nezbytných uvítacích frází a snažím se nijak nedat najevo, že mne děsně, ale hrozně nudí. Když konečně skončí se svým výkladem, vynořím se z příšeří a stoupnu si do fronty za jednoho zjevně ožralého žoldáka. Teda, ale já vidím, jak mu ta opice sedí na ramenou.. Když zjistím, co je zač, trochu se podivím. Podle jména vypadá na urozeného. Odkdy se ale plaví urození s nákladem alkoholu a v tomhle stavu?zavrtím trochu nevěřícně hlavou. Když přijdu na řadu, pokývnu písaři, aby začal zapisovat. Jmenuji se Elwë Jaisa, mezi lidmi poslední dobou pouze Jaisa. Jsem temná elfka, povoláním šermířka. Narodila jsem se v Severních hvozdech, v jedné z mála osad temných elfů. Je nás už jen málo. Znovu se ukloním hraběti a vyjdu ven na čerstvý vzduch.

Terenas - 28. ledna 2007 17:03

Porozhlédnu se po podpalubí. Ta bouřka tu loď asi pěkně potrápila.. Pak se najednou otevřou dveře.Náhle se mi do očí line pronikaví sluneční svit.Poté co si mé oči přivyknou světlu zahlédnu,jak náš kapitán a pár dalších mužů schází po schodech. Zvednu se ze země,z mého dlouhého,černého pláště oklepu pár třísek z rozbitých beden.Mé černé a pronikavé oči,ulpí na muži ve zbroji.Který právě drží řeč,když nás vyzve abychom přistoupily k písaři.Prohrábnu si pravou rukou své černé vlasy a jizva na pravé straně obličeje se mi skřívá vlivem úšklebu.Sehnu se bych si posbíral svůj luk a meč, a také abych poškrábal za ušima svého velkého šedého vlka.Poté se zvednu.Dlouhý luk si přehodím přes záda a meč si dám nazpět do pochvy,a vyjdu jistým krokem k bednám za nimiž je písař. Rag mi jde po boku a očima sleduje východ z podpalubí. Když dojdu k písaři,počkám až si namočí brk a pak mu povídám. Mé jméno je Terenas a narodil jsem se v Severních lesích poblíž Anoru.Jsem Půlelf. Když písař dopíše poslední slovo, odejdu spolu s Ragem ven z podpalubí.

Anáriox - 29. ledna 2007 13:21

Zvednu se z rozlámané části lodi.Ta bouře s náma pěkně házela,mam štěstí,že sem to přežil.Jdu zkontrolovat svého koně v zadní části podpalubí,abych se ujistil,že je v pořádku.Pohladim koně a sem rád,že to přežil bez škrábnutí.Sem strašně rád,že si to přežil,můj starý věrný příteli.Pozbírám spadané věci z koně a uslyším nějaké hlasy.Uvážu koně a jdu za hlasy.Náhle uvidím pár lidí a okolo nich hlouček lidí,tak jdu blíž a poslouchám,co ti pánové říkají.Čekám až na mě přijde řada a jdu k nim.Jmenuji se Anáriox,jsem půlelf a narodil sem se v Imladris.Chvíli čekám co se bude dít a pak odejdu za svým koněm.Kontroluju si výbavu,pak dám najíst koni a sednu si do sena vedle něj.čekám až si mě najde dobrodružství.

Helmut - 29. ledna 2007 17:12

Odpočívám po bouřlivé a namáhavé noci, když nejednou vnikne do podpalubí ostrý sloup světla. Zjistím, že přišel Chamur... hrabě Gracch. Řeknu hlubokým, chraplavým a suchým hlasem.To jsou k nám hosti. Neohrabaně se zvednu z rozsypaných slanečků, ve kterých jsem si ustlal s dojmem, konečně něco měkkého.Postavím se a chci udělat krok směrem k písaři. Udělám první krok a už se zase válím v kupě nechutně slaných a slizkých slanečků. Při dopadu jsem svým mohutným tělem roztříštil jednu malou bedničku. Znovu se zvednu a tentokrát mnohem opatrněji jdu k písaři. Stoupnu si do dlouhé řady, když v tom si vzpomenu, kde je můj obouruční meč??? Začnu prohledávat místo, kde jsem předtím ležel. Nic jsem nenašel.Po chvíli usilovného hledání jsem si všiml něčeho čouhajícího z pod velké bedny. Ha... Jdu k bedně a zkouším jí odsunout. K čertu, proč to nejde???.Ohnu se a strčím prsy pod bednu. Jak jsem se sehnul, oslnilo mě slunce. Na mé svalnaté postavě se objevilo několik jizev. Ta největší byla na paži a pak také na obličeji. Když jsem přivykl světlu, zabral jsem a s vypětím sil převrátil bednu na bok. Ta dopadla vedle mé kožené obuvi, kterou si hned oblékl. Znovu se sehnu a seberu svůj obouruční meč a strčím si ho za opasek. Cestou k písaři narazím do napůl rozbité bedny a roztrhnu si už tak dost potrhané kalhoty. Podívám se do bedny a tam vidím své kožené náhrudní pásy s kováním a masku. Okamžitě si pásy navléknu a mnohonásobně to zvýrazní moji svalnatou postavu a mohutnost. Obléknu si také masku, která spíná moje dlouhé černé vlasy. Dojdu k písaři a on se na mě nevěřícně a podezíravě podívá. Než jsem stačil něco říct, sehnul se pod stůl sestavený z beden a podává mi starý plášť. Ber dokud dávám. Jsem zaskočen a nejsem schopen cokoliv říct. Po chvíli mlčení ze sebe vyrazím: Dík. Jmenuji se Helmut, jsem kroll a pocházím z území Kuam-Kell. Ještě jednou poděkuji a odcházím z podpalubí ven. Při východu z podpalubí si přehodím plášť přes rameno a praštím se hlavou o futra. Zatraceně!!! Z paluby se ozve silný opilecký smích.

Četan - 30. ledna 2007 16:06

"Tak, a dalsia plavba do neznama za mnou. Heh, pekne recni, ale uz to mam tak opocuvane... v kazdom meste v kazdom pristave to iste....Meno, rasa, povod a nezabudni byt slusny... kedy sa dockam ineho uvitania?" Po uvodnom privitani a po prvom navale vystupujucich, sa od steny lode, v tmavom kute, pomaly odlepi postava, nizsieho a utlejsieho muza, snad este chlapec to je. Ked konecne na neho dopadne svetlo a rozoznat crty, vidiet ze onen chlapcisko, je vlastne elf. Elf je odet v otrhanom sate, z ktoreho vytrca jeho slachovite telo. Zrejme cely jeho majetok sa nachadza v zobradle prevesenom cez plece a tych par kapsickach, co ma na opasku. Volne rozpustene vlasy padajuce na ramena su zopnute len kozenou celenkou, na ktorej, paradoxne k jeho celkovemu vyzoru, je honosny znak na striebornom kove. taktiez jeho tvar, hoc mlada, zraci hrdost tohto elfa. Opierajuc sa o svoju kopiju sa zatavi pred zapisovatelom "meno Četan, rasa Elf, povod neznami" odrecituje vecne omielanu frazu monotonnym hlasom."Co ich je vlastne do toho, odkial pochadzam, pche." S tymito myslienkami zamierim k vychodu z podpalubia

Fridl - 01. února 2007 13:22

Ležím a zotavuji se po bouřlivé noci a v ruce tisknu svůj jediný talisman, jediná věc která mi zůstala po rodičích. Když vcházejí nějací lidé do podpalubí, trochu se mi zvedne žaludek a já se raději předkloním. Jsem malé postavy a když jsem nastupoval na tuhle loď tak tohle jsem nečekal. Lodí už nikdy nepojedu pomyslím si a poslouchám projev toho rytíře ,který si říká hrabě Gracch. Po projevu zvednu svůj krátký meč můj jediný majetek a stoupnu si do řady. Cítím se trochu nesvůj mezi těmi všemi lidmi. Vždyť mě musejí mít za dítě. Najednou ve mě projede pocit, že jsem neměl jezdit, že to tu nebude dobré, ale co se dá dělat lodí zpátky nepojedu. Když na mě přijde řada řeknu ""Jsem skřítek Fridl a narodil jsem se v lesích, ale kde to vám neřeknu protože to sám nevím. Tak a mám to za sebou konečně můžu pryč s tohohle podpalubí na čerství vzduch.

Vypravěč - 02. února 2007 03:43

Úředník stojící za bednami od slanečků vašim slovům pozorně naslouchal a posléze je stejně pozorně zapisoval na nažloutlý smrkový papír. Jeho ostře seřezané a mistrovsky urovnané runové písmo působí vznešeně. Pod rukama písaře se papír mění v důležité královské lejstro, jež bude zasazeno do tmavohnědé buvolí kůže, označeno úředním cejchem a dobře uschováno. Písařovy ruce jsou jemné a svižné, jeho pleť světlá a hladká. Je vysoký, plavovlasý a jeho uši jsou zašpičatělé. Jako první se před bedny postavil muž zvaný Grifith quam Lupus. Elfí písař si popostrčil baret z čela a upřel na žoldáka oči barvy oceánu. Jeho pohled je širý a hluboký, ale také křehký a bázlivý. Mlčky těžkooděnci přikývnul a do papíru zapsal informace i mužův lehký popis. Za quam Lupusem stála Elwë Jaisa. Úzké rudé rty písaře se roztáhly v úsměv, odhalil tak bílé zuby. Zvěst o mizejícím rase odměnil přikývnutím a úklonou. Načež beze zbytku zaznamenal údaje temné elfky. Brk ladně klouzal po papíře a inkoust z kalamáře byl měněn v runové písmo. Elf v tichosti zaznamenal vše o půlelfech Terenasovi a Anárioxovi, přidal na list i krolla Helmuta a neopomněl ani elfa Četana, ovšem právě při slovech elfa v otrhaném šatě střelil pohledem po doposud klidně postávajícím veliteli městské stráže. Nic víc. Jen jeden pohled a vrátil se ke své práci. Začal zapisovat slova skřítka Fridla. Hrabě Chamur Gracch, muž krátkých černých vlasů a drsné kostnaté tváře, které vévodí špičatý nos a husté srostlé obočí, doposud stál bokem celé situace. Podnapilého Lupuse ven pustil a nebránil ani temné elfce, dokonce se střídmě uklonil v odpověď její úkloně. Nechal ven projít i půlelfa s vlkem, i velikého krolla. Ovšem, Četana zastavil. Chytl ho za rameno, až jeho ocelová rukavice zaskřípala, a tvrdě si ho k sobě přitáhl. "Tak hele, nestrpím žádné potížisty! Nemám je rád! Pěkně se vrátíš k písaři a řekneš mu odkud pocházíš... jasné!? Nebudu tady poslouchat žádné báchorky o tom, že nevíš odkaď si. Nic mne nezajímá... jasné? Teď si padej doplnit záznam. Jinak tě nechám zavřít do šatlavy, tam si zaručeně vzpomeneš. Za to ti ručím." Vojákovi tmavé oči se po celou dobu vpíjely do těch Četanových. Hrabě je neústupný. Nečekal na odpověď a hrubě elfa postrčil směrem k bednám od slanečků. V nákladovém prostoru je kromě nepořádku také ještě klid. Někteří už odešli na palubu REMA a jiní doposud v tichosti postávají rozmístěni kolem zapisujícího královskho úředníka. Prostorem se vznáší šero a ve sloupu bílého světla, jdoucího od vchodu, se prohání částečky prachu. Zbrojnoši stojí opřeni o své halapartny a kapitán Bannroe zamyšleně sedí na bednách. Jeho čelo je zoráno hlubokými vráskami. Anáriox se posadil do malé hromádky sena vedle svého koně, jež je uvázán k jednomu z hlavních trámů. Kůň se zdá být klidný, ale z nákladového prostoru se jen tak lehce nedostane. Neprojde průchodem pro posádku. Sem dolů se dostal pomocí postrojů a vratiráhna. Bude si to muset zopakovat. ** Vítr duje z pevniny směrem na moře. Je studený, severní. Tvář ranního slunce zahalila popelavá mračna a obzor se při pohledu na kteroukoliv stranu utápí v mlze. Z šedivě ospalé clony, za doprovodu dohadování racků a cinkání zvonců, vystupují dominantně se ježící věže města a pod nimi se táhnou vysoké, několika podlažní hranaté domy z tmavého kamene a špičatých břidlicových střech. Okna těch domů mají dřevěné okenice, mohutné komíny a na některých střechách jsou zdobené chrliče. Město vypadá, jako by se všechny stavby o sebe opíraly. Jedna o druhou, jako by se k sobě tiskly. Jsou si tak blízko a přeci je rozděluje síť kamenných ulic. Přístavní doky (část města Alanzze), ulice, která se táhne podél moře od začátku až po konec města. Ulice kamenná a špinavá. Ulice z jejíhož okraje do moře vbíhají dřevěná mola, u kterých kotví lodě. Je to dlouhý břeh lemovaný kůly na ukotvení lodí, jež zeje prázdnotou. Je pustý. Jediní živáčci v širém okolí, kam až sahá váš zrak, jsou dva starci v ošuntělých šatech, sedící na jednom z opuštěných molů. Takřka kousek od pravoboku kotvícího REMA. Pruty mají nahozeny, doufají v úlovek, ale tuší, že se znovu vrátí domů s nepořízenou, jako už tolikrát. Kromě vašeho REMA je v přístavu ještě dalších devět lodí Ti, jež vyšli ven se octli mezi dalším nepořádkem, tak blízkému tomu v podpalubí. Obchodní loď zřetelně páchne rybinou. A ikdyž přežila bouři, tak se nevyhnula těžkým ranám. V některých místech, po obvodu lodi, chybí dřevěné zábradlí. Schody vedoucí na můstek jsou poškozené. Hlavní stěžeň je v půlce přelomený a při pádu potrhal plachty a přetrhal lana. Po palubě jsou rozseté kusy dřeva, cáry plachet, části lanoví, nánosy písku a ztvrdlého bahna, mušle a uschlý vodním porost. Na palubě nikdo není. Žádný námořník. Není tam nikdo. Z paluby na molo vede široká lávka.

Nogar Earrifas - 02. února 2007 09:46

Postávám ve stínu vzadu za bednama. Vyčkávám a sleduji jak voják posílá spátky muže, podle toho co jsem vyslechl elfa, aby doplnil nějaké informace. Protáhnu se a vykročím ze stínu a pomalým krokem zamířím k bednám. Pozoruji muže u dveří a pak mi pohled sklouzne na úředníka. Jeho písmo je úhledné. Pomyslím si když přistoupím. Stáhnu si kápi mého tmavěmodrého pláště a pohodím hlavou. Upřeně se podívám na úředníka a na ústech se mi oběví nic neříkající úsměv. Počkám až se podívá on na mě a sklopím hlavu na znamení pozdravu. Oči se pořád upřeně propíjí do těch úředníkových. "Zdravím vás. Mé jméno je Nogar, Nogar Earrifas. jsem elf pocházející z menčí vesnice jménem Golkorta." Řeknu zněle a rozhlédnu se po místnosti. Samé bedny. Tato myšlenka mi jen tak propluje hlavou a já se opět soustředím na úředníka podemnou. Jakmile dopíše poodstoupím o krok dozadu a ukloním se podruhé. tentokrát ale hluboce s pravou rukou položenou na hrudi. Hnědé dlouhé vlasy mi spadnou do obličeje. Napřímím se, ruka mi sklouzne k pasu. Jsi tu. Uklidním se, když nahmatám pochvu s mým věrně sloužícím mečem. Oběma rukama si hodím kápi opět přez hlavu a zamířím ke dveřím.

Estwre vi Ren - 02. února 2007 11:19

Ulicemi Alanzze míří k přístavišti jezdec na koni... Kůň je dobře osvalený ryzák. Hřejivě červenohnědá srst je v ranní mlze matná a pramínky hřívy spletené do ozdobných pramínků splihle leží koni na krku. Jízdu pod střízlivě zdobeným sedlem snáší klidně a bez zájmu míjí v klusu jednu ulici za druhou. Jezdcem je žena - mladá, se štíhlým a nevysokým tělem, očividně tvarovaným jízdou na koni. Jedna ruka s otěžemi se lehce vznáší nad koňskou šíjí, zatímco druhá volně spočívá na stehně. Jako by ani nepatřila do téhle šedé ranní scenérie. Záplava vlnitých vlasů, rudých jako podzimní listí, stažená na temeni hřebínky... Kosti ve tváři souměrné a potažené tenkou krémově zbarvenou kůží... Oči, které zdánlivě postrádají hloubku, zelené jako probouzející se mech, protkané ohnivě měděnými paprsky... Čistě vykrojená ústa, na kterých se nepochybně velmi často objevuje úsměv... Halí ji šedý vlněný plášť, vyšívaný oranžovou nití - tak rozměrný, že i jejímu koni splývá nehybně kolem boků. Hedvábná halena, živůtek z obarvené kůže, kalhoty a přes ně těžká tmavozelená sukně, rozdělená vepředu i vzadu pro ježdění na koni - oblečení sice praktické, ale nepochybně i s určitým důrazem na luxus... Zvolna projíždím ulicí a zamyšleně naslouchám ozvěně klapajících ryzákových kopyt. Ten podivný zvuk jen zdůrazňuje, jak je tu dnes ráno pusto... Kvůli mlze musím objet všechna mola z jednoho konce na druhý, abych dokázala najít loď, kterou hledám - zvedám se tedy už popáté ze sedla, abych dohlédla z ulice na palubu ukotveného plavidla. Tahle? Ohnivá radosti, ta ale vypadá... Chvíli si podezřívavě prohlížím kůly a trámy, ze kterých je molo stlučeno, pak ale pobídnu koně vpřed. Zastavím sotva pět kroků před lávkou vedoucí z lodi. "Bouři jste neutekli, jak vidno," zavolám směrem na palubu k postavám, které právě opouštějí útroby lodi. Zhluboka se nadechnu mořského vánku a vzápětí překvapeně zamrkám, protože takovou čpící, vražednou směsici puchů a pachů jsem od dorazivšího korábu opravdu nečekala. Ryzák neklidně přešlápne na prknech a pohodí hlavou. "Je to uvnitř zlé? Máte raněné? Mrtvé?" otážu se klidně a očima si přitom přeměřuji každého, kdo se na palubě objeví.

John Sarack - 02. února 2007 16:47

Není to příliš příjemné probuzení. Všude řev opilých námořníků a hluk z paluby. Všechno se slévá v jeden nesnesitelný šum. Hlavu mám jak střep, po divoké noci mezi bednami se vůbec nedivím. Zaskřípání nade mnou už mě spolehlivě probere. Pomalu otvírám oči, ale o to rychleji mi na mysl přicházejí stále další a další otázky. Kde to vůbec jsem? Byl to jen sen? Nebo jsem jen s pomocí boží přežil tu hrozivou bouři? Co je to vůbec za loď? Tohle přece není Santa Monica! Ano, už si na to vzpomínám. Všude řev, zmatek, zoufalí lidé... Stačila jedna mohutná vlna a Santa Monica, loď, na které jsem se plavil naposled, nenávratně zmizela v hlubinách moře. To znamená, že ta hrozivá noční můra nebyla jen přelud? Doplaval jsem sem na trámu zbylém ze Santa Monicy? A tito lidé mě zachránili? Hlavu mám jak střep, poslední noc nebyla právě růžová, ale přesto si vzpomenu. Kde mám zbroj? A plášť? Všechno jsem prohledal, ale ani stopy po mé zbroji. Jen kus vedle mě leží jakýsi cár špinavého plátna, připomíná plášť... Ano, je to můj plášť, to jediné, co se mi podařilo zachránit. Už nevypadá dobře, budu si muset obstarat jiný... Jdu ven na palubu, kde postává hlouček osob, všichni něco říkají, překřikují se. Až při chůzi cítím celkem rozsáhlý šrám na noze a všimnu si i sedřeného předloktí. I na plášti je zaschlá krev... Ale zranění vyřeším později, někdo mi tady teď musí vysvětlit spoustu věcí. Snad ti lidé na palubě by mi mohli něco říct. John. John Sarack. Bojovník.Kde jsem se narodil? Nikdo se nikdy nedozví, jak se mi tato otázka pokaždé zarývá do srdce. Nikdo nikdy nepochopí, proč tato otázka zabolí v mém srdci jako vražený nůž. Pokaždé tam udělá další šrám. Není to šrám první ani poslední, ale vždycky zabolí... Danquerke, přístav Danquerke. Tuto lež říkám tak často, až se mi stává pravdou. Ale místo mého narození se nikdy nikdo nedozví. Nevím to ani já sám...

Elwë Jaisinamakil - 02. února 2007 18:30

Vyjdu na palubu a dokonce se mi podaří při své výšce neurazit si hlavu o trámy. Zastíním si oči před sluncem, kterému se daří dostat se i pod kápi, a vážně se rozhlédnu po lodi, tedy alespoň po tom, co z ní zbylo. To je spoušť.. Kolik lidí to asi smetlo do moře? Pozdravím ženu na koni po svém a odpovím jí: To netuším, ženo. Právě jsem po dlouhých hodinách zpět na palubě... V nejhorším stavu bude asi loď - usměje se - ale tu asi léčit nechceš. Možná tu bude pár šrámů, které nestoí za řeč. Jedna věc by tu byla - akutní případ kocoviny. uchechtne se zpod kapuce a ukáže na motajícího se Grifitha, přemýšlejíc, kdy spadne z lodi do moře. Doufám, že brzo, voda je nejlepší proti ožralství i ožralovi... Taky vidíš tu opici, co mu sedí na rameni? Divím se, že ještě nedostala mořskou nemoc z toho potácení.. Ujistí se, že nic nevytrousí, mrštně přeskočí mezeru mezi lodí a přístavním můstkem a stane před ženou na koni. O nějaké slušné krčmě bys nevěděla?zeptá se s úsměvem, který ale pod kápí, staženou hluboko do čela nejde vidět, jen oči vesele zajiskří.

Helmut - 02. února 2007 23:26

Vyjdu směrem k ženě na koni.A říkám: Dole jsou snad všichni v pořádku. A s humorem dodám Teda aspoň žádní mrtví se neozvali. A jak to vypadá v podpalubí, tak to se radši ani neptejte. Těch pár beden co zůstalo celých použil písař jako stůl. Jinak je vše zničeno. Přejdu po široké lávce z lodi na molo a podávám nataženou paži na pozdrav ženě na koni. Jmenuji se Helmut.To sluníčko začíná pěkně připalovat a jdu si sednout na molo do stínu. Po chvíli zevlování jdu prozkoumat pár uliček v okolí přístaviště.

Terenas - 03. února 2007 10:20

Když si všimnu ženy na koni,a toho jak k ní dorazila temná elfka a obrovitý Kroll.Tak se rozhodnu tam ji také. Kouknu se na Raga Tak bratříčku tady na tý kocábce jsme pobyli už dost času ne?Je na čase jít jinam. Pomyslím si a s Ragem v patách přejdu lávku,a na mířím si to k ženě na koni. Dobrý den vzácná paní. pozdravím jí,a pak pozdravím i své spolucestující. Vám přeji také dobrý den ..Pokud to tedy ještě jde. Kouknu na poničenou loď No ta loď bude potřebovat asi pár oprav,jinak asi niko není raněn. poznamenám,pak se pousměji Možná nějaká ta mořská nemoc,ale to nestojí za řeč. A trošku se ukloním ženě na koni a elfce a kouknu na Krolla Dovolte,abych se představil já jsem Terenas a toto je Rag. Povím a ukáži na velkého stříbrného vlka,který klidně stojí u mé pravé nohy,a prohlíží si Jaisan.

Četan - 03. února 2007 10:45

"Hm, drsny chlapik, he" ako tam tak so mou rozprava, vsetko vo mne vrie, "len klud, hlavne zachovat klud...", ked ma odstrci smerom k pisarovy zastavym tam, kde nadobudnem opat rovnovahu a otocim sa smerom knemu a tak ako pred chvilou on do mna, teraz ja do neho zabodavam svoj pohlad i ked mi zjavne nechcel viac venovat pozornost. "ved on mi ju opat bude venovat. A ja uz viem, co mu poviem... " zatial co tam tak postavam, pozorne nacuvam roznim nazvom miest, co nahlasuju ostatny...

Estwre vi Ren - 03. února 2007 12:17

Žena zahalená v černém od hlavy až k patě, tropící si žerty ze svého spolucestujícího, očividně přežila plavbu bez větších potíží. Krátce pohlédnu směrem, kterým ukazuje, a na mé tváři bleskne rozverný úsměv. Neunikne mi lehkost, s jakou opouští loď, ani její luk. Než mám ale čas odpovědět jí na otázku, hrne se na molo z lodi další cestující. Obrovský, zjizvený, koženými řemeny opásaný, můstek pod jeho kroky duní... Ryzák frkne a zacouvá pár kroků zpátky. Volnou rukou mu opřu o krk, skloním se k němu a pár šeptanými slovy se ho snažím zklidnit. Nelíbí se mu to, ale výcvik je výcvik, takže zůstane stát. Krollova výřečnost mě překvapí - většina z nich má problémy mluvit civilizovanými jazyky v souvislých větách. Tím víc by se ovšem... Napřaženou ruku okamžik obezřetně pozoruji - když je jasné, že to není projev agrese, ale vstřícnosti, jeho gesto opětuji. Opatrně, připravená ihned jednat, kdyby se něco semlelo. "Estwre vi Ren," dodám hlasitě poté, co se představil kroll a očima přelétnu i ostatní, abych tak z čistě soukromého představování své osoby udělala představení veřejné. Další cestující se k naší skupince připojí záhy, s vlčím doprovodem, který mého koníka znervózňuje přinejmenším stejně jako kroll. V odpověď na pozdrav s úsměvem skloním hlavu. V mnoha věcech připomíná zahalenou ženu - jsou tu snad spolu? "Zdá se, že útrapy plavby jste přečkali bez újmy," podotknu a ocením tak všechny s humorem podané komentáře. "Najít v Alanzze slušnou krčmu..." vrátím se zpátky k ženině otázce. "Ale ano, dá se," přikývnu po chvilkovém zaváhání. "Vlastně bych vás do jedné takové mohla pozvat. Mohli bychom přitom probrat jistou záležitost." Vzepřu se ve třmenech a ohlédnu se za odcházejícím krollem. Kdo ví, třeba ještě něco z tohohle rozhovoru zaslechne a vrátí se... "Hledám několik... osob pro určitou práci. Nic nezákonného, nic nebezpečného, odměna více než dostatečná. Neměla by zabrat více než den či dva." Znovu se usměju a pohlédnu na palubu poničené lodi. "Našel by se mezi vámi někdo, koho by taková nabídka zajímala?"

Helmut - 03. února 2007 13:11
	Zastavím se a poslouchám Estwre vi Ren.Práce?? To by se mohlo hodit, aspoň lépe poznám město a jeho obyvatelstvo. Otočím se a kráčím zpátky k ženě na koni. Přicházím zezadu. Poplácám koně po boku, protože jsem zpozoroval, že ve mě nemá důvěru. Já!!! Já bych měl zájem o tu práci. Momentálně nemám co dělat a kroll jako já se Vám bude určitě hodit.

Terenas - 03. února 2007 13:48
	Podívám se na Raga Tak co starý brachu? Rag se na mne podívá a já přikývnu. Pak se znovu kouknu na Estwre vi Ren No máte pěkného koně ,ale žádná práce není nej tak že ne? Ale na druhou stranu zrovna teď nemáme co na práci. a kouknu na Jaisan a pousměji se, ale ta hospoda ..by marná nebyla,a můžeme tam probrat ty podrobnosti ohledně té vaší práce Estwren vi Ren. povím a lépe si jí prohlédnu.

Elwë Jaisinamakil - 03. února 2007 18:39

Jmenuji se Elwë..prozradí Estwre, kter viditelně neví, jak ji oslovovat. Pak si všimne, že ji Estwre trochu porovnává s Terenasem a mírně zavrtí hlavou, aby to viděla jen ona, že nejsou společníci. Pozvání beru,usměje se na ni. a práci taky. Vykročí vedle koně a kápi si přitáhne trochu více dopředu. Její oči bystře pozorují okolí a zvláštně září, jak odrážejí světlo. Dává najevo, že si ji pravděpodobně nesundá dříve, než bude sama. Nemám ráda, když mi každý hledí do tváře.. Ty otázky.. Kdo, jak a proč, jak já tohle nesnáším.. Jsem ráda, že alespoň některé nepřekvapuje má neochota odhalit svoji pravou tvář. Zář jejích očí trochu pohasne, jak se uzavírá do sebe. Sklopí hlavu a mlčky kráčí, kam je Estwre vede. Má zvláštní jméno.. Co to je vůbec za ženu, ty oči, podivná.. Elfka to není, ale uši má trochu špičaté. Asi dobře zná les, ty oči mi něco připomínají, jsou zelené a soustředěné, zjevně to dobře ovládá. Je zvyklá na jízdu na koni.. copak já vím.. Znalec ras nejsem, prvního živého člověka za dlouhou dobu jsem viděla na lodi, když jsem nastupovala.přemýšlí o nové společnici, aniž by si ji nějak prohlížela, tohle všechno ji trklo, už když ji poprvé uviděla.

Estwre vi Ren - 03. února 2007 22:55

Když za sebou zaslechnu hřmotné kroky, už předem připravuju koně konejšivými dotyky na krollovu přítomnost. Přesto se zvíře vyděsí, když se ho obr dotkne a já musím malou chvíli bojovat s jeho touhou vrhnout se z mola pryč. Pevným stiskem a nesmlouvavou rukou ho umravním. Protentokrát. "Výtečné," přikývnu potěšeně, když všichni tři souhlasí. "Elwë, Helmut... a Terenas, je to tak?" otáčím se postupně na každého z nich, abych si zapamatovala tváře a jména. "Doprovodím vás do města, jen ještě zjistím, jaká je situace na lodi," pokynu hlavou ke zuboženému korábu. "Počkejte na mne zatím tam," ukážu pravou paží podél břehu, "u krajního mola. Ten nepříjemný zápach odsud by vás tam trápit neměl. A jak vidíte," dodám ještě s omluvným úsměvem, "mé jízdní zvíře je v přítomnosti tolika cizinců poněkud nervózní; bude-li moci být na tomhle molu sám, uleví se mu," dodám s omluvným úsměvem coby další důvod, proč bych je raději měla na kraji přístavu.

Vypravěč - 04. února 2007 01:51

A písař dále zapisoval. Po skřítkovi dorazil k bednám další elf. Nogar Earrifas z Golkorty, potomek takříkajíc "staršího lidu", jež zvučným hlasem přednesl své jméno a osobní údaje, jakoby to byla báseň ze sbírky poezie. Úředník znalý různých gest a zdvořilostních pozdravů, se uklonil. Nejprve střídmě. A poté, co na papír doplnil runy nesoucí poselství o elfovi z Golkorty, ohnul svůj hřbet úplně a přitom z hlavy sňal i baret. To už ale k úřednímu stolci z beden od ryb dorazila další bytost. John Sarack, muž odraný, poraněný, špinavý a páchnoucí rybinou více než všichni ostatní dohromady. Poničený šat, jež olizovaly vlny. Zarudlé, vypálené rány od mořské soli (které musí svědit jako čert) a různé odřeniny a pohmožděniny. Elfí písař si opět nasadil svůj baret s pérem a počal zapisovat údaje o Sarackovi. Muž zapomněl udat svou rasu, ale to nikterak nevadilo. Inkoust z brka se vpil do papíru a zanechal po sobě větu; „rasou člověk“ "Pane Saracku!" Vyhrkl písař zničehonic k muži, ještě než stihl odejít. Úředník si všiml, že se k bednám zatím neblíží nikdo další, a tak odložil brk a položil si ruce na prsa. "Potřebujete felčara? Eh...mluvím o zdravotníku. Snad bych vám mohl nějak pomoci. Já v oboru léčitelství nikterak nevynikám, ale ve městě mám dobrého přítele. Pokud dovolíte... odkáži vás k němu," zorničky se mu rozšířily v očekávání, až modrá duhovka ztratila svou hloubku. Hrabě Gracch si nejprve vzpurného Četana vůbec nevšímal. Nenapadlo ho, že by se elf po varování vzmohl na nějaké drzosti. Proto se zadíval na skřítka, který se, dle jeho vlastních slov, narodil někde v lesích. Ani ho to moc nepřekvapovalo. Je jasné, že ten prcek neví kde se narodil a kde žil. Tyto bytosti jsou povětšinou výtvorem kouzelníků a čarodějů, kteří si z nich dělají poskoky a nebo je posílají na záškodnickou. Skřítci spávají kde se jen dá. V lese na mechu, pod napadaným listím, ve špíně na smetišti, zahrabání v kompostu a také v komínech. Chamur Gracch se ušklíbl a zakroutil hlavou. Teprve teď, když jeho oči neměly co sledovat, sklouznul pohledem na elfa, jež ho celou dobu pozoroval. Nejprve se na kratičkou chvíli zarazil, ale tento stav opravdu netrval dlouho. Muž jeho zkušeností a postavení musí počítat se vším. "Co bude?" Vyštěkl "Chceš, abych tě tam dokopal?" Velitelova svéráznost se nehodlala přátelit s neposlušností. Jeho muži by mohli povídat. Vlastně je divné, že ještě nepokynul biřicům, kteří by Četana odvlekli. "Radím ti... nepokoušej moji trpělivost. Bez záznamu se s tebou bude nakládat jako s lůzou. Proto si o tebe očistím boty a pak tě nechám hnít v kobce. Tak padej k tomu úředníkovi!" Rozkázal a přitom generálsky ukázal prstem na provizorní stolec, kde se momentálně písař bavil se Sarackem. Snad Četan najde cestu. ** Na opuštěném molu, jednomu ze starých rybářů v ošuntělém šatě, zabrala udice. Oči se mu rozzářily očekáváním. Vyskočil, chytl mozolnatýma rukama prut, počal navíjet a svižně poškubávat. Jeho náčiní se pod tvrdým bojem rybářovým dosti prohýbalo. Vzápětí úlovek protl mořskou hladinu a pleskl sebou o dřevěná prkna mola. Jen kousek od obou rybářů... Nic, jen starý roztrhaný škrpál. Stařík chytl svůj nechtěný úlovek a vztekle jim mrštil zpátky do moře. Bota se zahryzla do jedné z vln a zmizela. A s ní zmizela i radost z jeho očí. Stařík si zničeně sedl vedle svého druha a kotvištěm opět zavládlo ticho. Zůstaly jen nárazy vln o kamenný břeh. A tak jediným pozdvižením, kterého si ovšem nikdo nevšímá, jste vy. Jezdkyně, jež se představila jako Estwre vi Ren, cestovatelé Jaisa, Terenas a Helmut z REMA... a také Grifith quam Lupus, který jako jediný doposud zůstal na palubě onoho zdevastovaného korábu.

Grifith quam Lupus - 04. února 2007 02:09

Po vstupu na palubu se musím potýkat z mnohými těžkostmi, které mi činí nechutné nánosy z pomsty mořských božstev, jež měla ukončit naši plavbu i životy. Nebýt kapitána Bannroe, nejspíš bychom již byli součástí všemocného podvodního světa. Jeho zásluhy, stejně jako ještě nedávno hrozící nebezpečí se mi hlavou nehoní. Někdo by možná mohl namítnout, že tam není nic, ale ani tato možnost není zcela korektní. Zrovna teď, když se mi podaří neuklouznout po nějakém daru moře a neskončit v přístavních vodách, se nechávám ovívat chladným větrem, který ač nepříliš, přesto je prosycen vůní pevniny. Vzhledem k tomu všudypřítomnému pachu rybiny je to jako chuť výběrové režné ve srovnání s patokem, kterým se právě nalívám. Tak dlouho jsme byli na moři, tak dlouho, že jsem málem zapomněl na to, jak voní hlína…ale co s hlínou, za tu žádný prachy nezískám. Svůj, na první pohled velmi vratký a nemotorný, krok nasměruji k lávce, která by mne mohla, pokud budu dostatečně opatrný, zavést na pevninu. V poslední chvíli však přehodnotím úmysly a vědom si svého stavu popojdu kousek vedle, kde se opřu o dostatečně stabilní část zábradlí jež tu zbyla a znovu pokračuji v konverzaci se svou skleněnou přítelkyní. S pobavením sleduji, jak procházející postavy rozmělňují svými botami ten hnus na palubě, při čemž mi každý další lok z mé lahve pomáhá k tomu, aby ten další byl ještě jistější. Možná díky svým zvykům, možná díky instinktům, možná také úplně z jiného důvodu se po chvilce začnu rozhlížet po přístavu a sledovat alespoň část z jeho denního koloběhu. Netrvá to ani tak dlouho, abych se podíval lahvi na dno, a zahlédnu jezdkyni mířící přímo k nám. Otázku, jestli jede skutečně k nám, si ani nepokládám, prostě mne to nezajímá. Chvilku se motá po přístavišti, načež zamíří k „naší“ lodi. Samozřejmě ji po celou dobu nesleduji. Jednak kvůli tomu, že se mi stále ještě nedaří dokonale udržet pozornost, jednak díky mlze. Co však konečně upoutá mou, v té chvíli již alkoholem dostatečně soustředěnou mysl, je rozhovor, respektive změť několika rozhovorů, s ženou, jejíž bojové schopnosti se neúspěšně snažím odhadnout od chvíle, kdy jsem ji s jejím ryzákem spatřil. Profesionální deformace. Zranění, mrtví…co to plácaj za nesmysly?! Áááá krčma, konečně správná otázka! …bla bla bla… bla bla bla… pozvat... bla bla bla… PRÁCI! Nic nezákonného, nic nebezpečného, odměna více než dostatečná. Neměla by zabrat více než den či dva. Prázdnou láhev pustím do vody vedle lodě a konečně se vydám k souboji s lávkou. Nakonec to bylo mnohem lehčí než to vypadalo. Jeden krok, pak druhý, a ještě jeden a byl jsem na druhé straně. Ani to nebolelo. Letmým pohybem levé ruky překontroluji široký meč, který by měl být schovaný pod pláštěm u pasu. Je přesně tam. Takhle na sebe všechno vykecávat. Navíc ženský, kterou evidentně nikdy předtím neviděli. Buďto jsou velmi nezkušení nebo až příliš důvěřiví. Tak jako tak by se toho dalo využít. Dokončím svou cestu k Estwre vi Ren, jejíž jméno, stejně jako další, pro mne velice důležité, informace jsem těsně před tím vyslechl. Pro mé svalnaté tělo není sebemenší problém odstrčit ty, kteří mi stojí v cestě k mému cíli. ”Uhni!“ Stejně jako předtím na lodi, ale také téměř kdykoliv jindy během mého bezcenného života, vychází z mých úst nepříjemný chraplák, kterým i nadále pokračuji: “Jestli jsem slyšel dobře, sháníte lidi na práci. Než se do něčeho pustím, zajímají mne vždy tři věci!" Pořádně se nadechnu, aby má následující slova dostala ten správný zvuk. Menší alkoholový oblak páry, který se mi tvoří u úst, zabloudí i k nozdrám opodál stojícího ryzáka. "CO je to za práci? KOLIK za to dostanu? A KDO mi peníze vyplatí? Samozřejmě si uvědomuju, že tohle není vhodný místo, takže s tím počkáme na vhodnější chvíli.“ Po celou dobu hledím dívce zpříma do očí. Mohlo by to být sice považováno za nepřístojnost, ale stejně tak byly nezdvořilé i ostatní fragmenty mého chování. Moh bych zkusit sehnat ještě nějaký krky, snad z toho taky něco kápne...no, uvidíme.

Četan - 04. února 2007 02:19

"ten si ma snad uz ani nevsimne?" ale dockal som sa He, vdaka za mile privitanie, ale vysvetlite mi aky ma cely tento cirkus zmysel? moje meno je Četan, ale keby som tomu pisarikovy povedal, ze sa volam hoc Grundza, tak to tam zapise...phe a tak to je aj so zapisanim miesta povodu, to ma ozaj chcete donutit, aby som si vymyslel nazov neakeho mesta, miesto toho aby ste priali to, ze moj povod nieje odkial sa dozvediet? To ozaj po mne chcete aby som miesto pravdy klamal? " ci mu na tom ozaj tak zalezi,alebo si len na mna zasadol je vlastne jedno, ale necakal som take problemy."nuz co, ved uvidime ci mu to dojde, ze je to cele nezmysel. prezil som tieto vysluchy v inych mestach, prezijem i v tomto, dufam"

Nogar Earrifas - 04. února 2007 11:11

Vyjdu ven na palubu lodi, a když kráčím kolem hraběte, tak se na něj podívám udiveným výrazem. Lidé jsou tak zbrklí. Naštvou se dost snadno. Pokračuju dále až na bok lodi, přes úlomky všecho co neustálo náhlou bouři. Shlésnu dolů a vidím malou skupinku lidí. Většinu poznávám, cestovali na téhle lodi a poslední noc jsme byli všichni v podpalubí. Jen jediná žena sedící na koni je pro mě nová. Uchvácí mě její zevnějšek. Je to pohledná dáma s rudými vlasy. otočím se a rychlím krokem zamířím na molo. Rozhlížím se po okolí. Nevypadá to tu moc udržovaně. sestoupím z lodi a opět si shodím kápi a pohlédnu na onu ženu. Zdravím má paní. Mé jéno je Nogar Earrifas. Pohlédu ji do oči trochu se usměji a pokračuji dále. Mohu znát to vaše. trochu se poukloním a čekám na odpověď. Při čekní se ji stále dívám do očí.

Helmut - 04. února 2007 14:28
	Ano je to tak. Souhlasím. Omlouvám se,že děsím vašeho krásného koně. Radši půjdu kousek dál. Vzdálím se, aby měl ten krásný kůň klid. Poté co jsem vyslech paní Estwre, jdu na krajní molo a čekám na ostatní.

Terenas - 04. února 2007 19:56

Se zašklebením se kouknu na Raga a povídám mu. Tak to vidíš,starý brachu.Ten nádherný kůň má z tebe hrůzu,aspoň někdo. Usměji se ještě víc,a poplácám lehce koně po krku. Rag zvedne trošku hlavu,koukne na mne a lehce zavrčí,pak odběhne směrem jakým nám ukazovala Estwren. Já se jen za ním ohlédnu a pronesu Hmm asi se urazil nebo co..no má svojí hlavu. povím a zasměji se tomu.Pak otočím svojí pozornost spět k Estwren. No je přece jen vlk,a koně je nemají dvakrát v lásce. Povím s úšklebkem.Pak se otočím a pomalou chůzí odcházím za Ragem.

Estwre vi Ren - 04. února 2007 22:12

U výstupu z lodi začíná být přelidněno - začínám uvažovat o tom, zdali by nebylo lepší stáhnout se na břeh. Do našeho rozhovoru se v tu chvíli nevybíravým způsobem vloží muž z paluby, ze kterého si předtím Elwë tropila šprýmy. Jeho přímost mě překvapí, ale nezaskočí. Mlčky si prohlédnu jeho mohutnou postavu, zjizvený obličej, a když mě provrtává svými modrýma očima, oplácím mu vlastním klidným, mechově zeleným pohledem. To už ovšem z lodi přichází další cestující, narozdíl od předešlého s vybranějším chováním a nenasáklý lihem. "Estwre vi Ren, pane," pokývnu hlavou a zamyšlený výraz je téměř mimoděk opět nahrazen úsměvem. "Zdá se, že pro tuhle loď zastupuji přístavní delegaci úředníků města Alanzze. Obvykle by vás vítali oni... ironicky našpulím ústa. Vypadá to jako nějaký můj soukromý vtip, protože jak se skláním k ryzákovi a dlaní mu přejíždím po šíji, zničehonic se rozesměju. Zvonivý smích se stopou bezstarostnosti, který mi v ranní mlze halící prázdnotu nábřeží samotné připadá cizí a nepatřičný. Trvá sotva pár vteřin, než zase ztichnu. Podkasám si na jedné straně plášť, pravou nohu přehodím přes zadní rozsochu sedla a hladce sklouznu dolů. Levou rukou pořád držím otěže, druhou polaskám koně na plecích. "Není to poprvé, co jste dostal nabídku, jako je tahle, že?" obrátím se přes rameno ke zjizvenému muži ve zbroji. "Na povídání o té první je času dost. Měla bych pro vás ale další." Na okamžik se odmlčím, snad abych si uspořádala myšlenky. Přiblížím se k muži o krok a trochu ztlumím hlas - okolopostávající s dobrým sluchem mohou hovoru stále rozumět, ale na palubu lodi už by moje slova dolehnout neměla. "Na té lodi možná bude ještě pár neohrožených bytostí, které by si rády přišly na nějaký peníz. Nabízím vám pět stříbrných za každého smělou duši, kterého s sebou přivedete k Dvouocasé panně. Tam vám odpovím na otázky týkající se samotné práce. Samozřejmě," blýsknu úsměvem a dám si záležet na tom, aby byl opravdu oslnivý, "všichni zájemci jsou po dobu jednání mými hosty. Občerstvení v tomhle hostinci vás určitě nepohorší." Ohlédnu se za těmi, co už opustili, či právě opouštějí, naše molo a nepřítomně pohladím ryzáka po krku. "Tak? Co na to říkáte?" obrátím se zpět k řešení rozjednané záležitosti.

Kriff - 05. února 2007 14:15

V podpalubí najednou ze stínu vystoupí muž, jenž se po celou dobu cesty nijak nezúčastnil jakékoliv osobní konfrontace. Je hubené šlachovité postavy, na sobě má tmavý plášť neurčité bravy a přes rameno přehozený jiný plášť - nejspíše teplý. Má vyhublý pobledlý obličej, vpadlé černé oči za malým obočím, úzký nos zohyzděný jizvou, táhnoucí se od levého oka přes nos až ku pravé tváři. Má úzké popraskané rty a klasické elfí uši, přestože pravé je částečně zdeformované. Má černé prořídlé neupravené vlasy, jež elfí už nepřipomínají. Zpod pláště mu kouká pochva s dlouhým mečem a ve chvíli, kdy vykročí a poodhrne se mu plášť je možné zahlédnout za opaskem dva zakřivené tesáky a pouzdro s hvězdicemi. V ruce drží úzkou hůl, vysokou přibližně jako je on sám, tmavé barvy, která však za současných světelných podmínek není rozpoznatelná. Plášť mu sahá jen k loktům, odsud má holé ruce. Od loktů k prstům mizí svalovina a jejich vzhled vyvolává pocit nepřítomnosti krve, pouze kosti a kůže. Na levém prsteníku mu chybí jeden článek. Na tváři má vcelku spokojený výraz. Konečně jsme dojeli. Už jsem si začínal myslet, že si zaplavu. To je ale loď... Ta kvalita... Postoupí k bedně a písařovi a přitom pozoruje tu spoušť. Všude ryby, všude třísky, všude špína, všude voda... Spokojený výraz pomalu přejde v nespokojený... Příště raději moře přeplavu... Nesnáším ryby, nesnáším třísky, nesnáším špínu, nesnáším vodu... Vlastně mi zas tak nevadí... Zvedne jednu rybu, která byla po mohutném pádu krolla téměř rozdrcena. Chvíli si ji prohlíží a poté ji hodí zpět na hromadu. Vlastně ryby vážně nesnáším... Smrdějí... Konečně se otočí na písaře a pozorně si ho prohlédne. Je na něm vidět, že nad něčím přemýšlí. Pak se ozve: "Jmenuji se Kriff. Jsem elf. Pocházím z vnitrozemí, přesné místo neznám." Otočí se k odchodu, ale podívá se ještě jednou na písaře: "Temný elf..." dodá jen a odejde na palubu.

Grifith quam Lupus - 05. února 2007 17:42

Poslouchám pozorně vše, co mi zelenooká žena říká, při čemž čas od času zabrousí má mysl do té části světa, kde sedím u Dvouocasé panny a napájím se levnou kořalkou. Takže pět stříbrných za hlavu, to zní jako snadné peníze. Navíc budou všichni zájemci po dobu jednání jejími hosty…toho by se při náboru dalo také využít. Když jsem se připravoval na cestu za prací a nalodil se na tuhle bárku, ani ve snu mne nenapadlo, že by to mohlo jít takhle dobře. Na chvilku se na oko zamyslím, při čemž pohlédnu do husté mlhy pozvolna přecházející v mořskou modř, abych dodal této chvíli trochu více napětí a zároveň neodhalil své vnitřní nadšení z možnosti snadného výdělku. Co na to říkám? Co na to říkám? Samozřejmě že to beru! Znovu zkřížím svůj pohled s ženiným, která teď již stojí na zemi. Její pohyby jsou ladné, jakoby předem připravené. ”Platí!“ Dodám stroze a hlavou souhlasně pokynu. Jen o chviličku později znovu zápasím s nevypočitatelnou lávkou. I když by to tentokrát mělo být ještě snazší, opak je pravdou. Ne jejím druhém konci mi cestu zkříží podivná postava. Téměř přes celý obličej má jizvu a jeho vyhublý zjev mi je od pohledu nepříjemný. Abych se bezpečně dostal na druhou stranu, téměř ho, všem musí být naprosto jasné, že ‘nerad‘, při nevyhnutelném nárazu povalím. Je téměř neuvěřitelné jak rychle ho ve svém stavu chytím za ruku, aby neupadl do toho hnusu, co je všude po palubě. Bez jakýchkoliv okolků a omluvy na něj spustím: ”Pokud máš zájem vydělat si peníze a zdarma se najíst, počkej na mě támhle na kraji přístaviště.“ Kdo by taky neměl zájem zadarmo se najíst?! To by musel bejt cvok. Rukou ukáži směrem, odkud předtím přijela jezdkyně. Rázným krokem znovu projdu přes změť mušlí, bahna a všeličeho jiného co na palubě leží. Ve chvíli, kdy se znovu ponořím do šera podpalubí nevidím vůbec nic. Důsledkem není nic jiného než málem smetený písař a další rozbitá bedna. Kapitán musí mít obrovskou radost. Když se mi konečně podaří dostat na nohy, pevně se rozkročím, samozřejmě poplácám svůj kožený plášť v domnění, že jsem něco očistil, a aniž by mne zajímalo zda přeruším hraběte nebo kohokoliv jiného v jeho proslovu, zaburácím do potemnělého podpalubí: ”Jestli má někdo z Vás zájem o slušnou práci a výdělek, najde mě na kraji přístavu. Pokud přijdete, bude pro Vás jídlo zdarma v místním hostinci jistotou. Nejdřív se ale koukejte tady u písaře nahlásit.“ Zmínka o slušnosti, stejně jako má poslední věta je čistě účelová. Nepotřebuji mít hned po vylodění problémy s nějakým hrabětem. Konečně začínám v podpalubí bez sebemenších problémů vidět.

Kriff - 05. února 2007 18:25

Jelikož mne vcelku vyvede z rovnováhy náraz opilce, jenž se představil jako Grifin či tak nějak, nestačím říct ani slovo neboť jsem celkem v šoku. Vyslechnu však jeho nabídku. Nic není zadarmo... To sem zvědavej kolik po mě bude chtít... A kolik mu dám... Přese své myšlenky se vydám na místo, které mi určil. Po cestě pře můstek minu postavy, které již většinou znám, ale zaujme mě záhadná žena s rudými vlasy. Jsem si téměř jist, že s námi nejela. Projdu však okolo a zastavím se až na kraji přístaviště, kam mne ožrala Grifin poslal. Vlastně mám štěstí, že mě doopravdy nesrazil na zem. Najíst zadarmo? začnu zpětně uvažovat, to by nemuselo být špatný, ale... co když to budou ryby... No, trocha práce neuškodí, ale k čemu peníze proč nám za to nemůžou dát rovnou nějaký věci? Smlouvání o cenách není mým koníčkem... Ale co, vše co potřebuji, mám.

Angriel - 05. února 2007 20:01

Probudil mě neznámý drsný hlas.Hlava mne bolí jako střep, ale snažím se to přemoci a vzpomenout si na události poslední noci.Obrovská vlna a několik prchajících postav ukrývajících se v podpalubí se mi vmísí do jedné mlhavé vzpomínky. Namáhavě vstanu, až mi dlouhé kaštanové vlasy spadnou přes zašpičatělé uši.Má pleť je bledá, oči působí věčně vylekaným dojmem, velké a temné.Oblečena jsem v lehlém krátkém plášti s kapucí.Na krku se mi zablýskne velká zlatá brož zavěšená na tenkém řemínku.V ruce držím neodmyslitelný krátký meč.Mou malou postavu doplňují již dost ušmudlané krátké kalhoty a lněné polobotky. Bázlivě se rozhlédnu po okolí a snažím se, aby mé oči pronikly temnotou.Po chvíli se rozpomenu na onen drsný hlas, vydám se za ním, a zároveň za pachem neznámého, jistě silného alkoholu.Narazím na vysokého plavovlasého muže.Zarazím se a vydechnu: Jsem Angriel. Půlelf.Narozena v temných lesích u Hordulesie. Poté mlčky pokračuji ven z podpalubí a se vzrůstající zvědavostí vycházím ven na lávku vstříc neznámu.

Nogar Earrifas - 06. února 2007 21:12

Trochu se pousměji a skloním hlavu. Poté se podívám na koně a rozhlédnu se na moře. Voda, samá voda a ve městě klid. jako by zde nikdo nebyl. Mohu vědět oč jde? Nechci poslouchat cizí rozhovory, nebo ty do kterých mi nic není, ale přesto mi můj sluch nedovolí přeslechnout! Pokud mohu soudit nabízíte práci. Podívám se na Estwre. Budu rád pokud se mohu přidat. Dodám s větším odhodláním a pak dodám, Jste zajímavá žena, má paní. Nevypadáte na onen domácí typ se spoustou sluhů. Připadáte mi živá a plná odvahy. Podotknu. a ještě dodám větu, kterou si neodpustím, protože nejsem vševědoucí. Ovšem, mohu se mýlit. Zhluboka se nadechnu a podívám se Estwre do očí.

Estwre vi Ren - 07. února 2007 10:10

Nabídka je přijata a světlovlasý dobrodruh se obrací zpátky k zaneřáděnému korábu. Spokojeně vydechnu. Výdaje navíc rozhodně stojí za možnost vyhnout se vstupu na troskami a všerůznými odpornostmi pokrytou palubu. Navíc s Mamirem... zlehka položím dlaň volné ruky na nozdry neklidného koníka. Pohled mi padne na muže s holí, míjejícího se s tím, který teď na chvíli pracuje pro mne. Zatímco mezi nimi probíhá krátký jednostranný hovor, nespouštím z nich oči. Upřeně a možná trochu strnule sleduji, jak se k nám nový příchozí blíží - když nás ale míjí, neohlédnu se a dál zírám směrem k lodi. Podle všeho tak ani nemám možnost ověřit si, jestli ho vyhlídka na jídlo zdarma zaujala natolik, že zamíří ke krajnímu molu, kde se začínají houfovat ostatní zájemci. Když mě osloví hnědovlasý elf, krátce zamrkám, jako bych se právě probrala z hlubokého zamyšlení. Po jeho zmínce o práci jen zdvořile čekám, až dopoví. Další slova způsobí, že se cítím napůl mile překvapená, napůl pobavená - a obojí se mi zcela jistě odráží v očích. Lichotky? "Ano, slyšel jste správně. Nabízím práci," přikývnu. Opatrně s koněm projdu na molu oblouk, kterým se obrátíme ke břehu a muže gestem ruky vyzvu, ať se k nám připojí. Pěšky, s otěžemi v levé ruce a kráčejícím koněm po mém boku, opouštím molo. "Smím vědět, podle čeho soudíte o mé odvaze, pane?" obrátím se zvesela na Nogara Earrifase, sotva jsme v pohybu.

Fridl - 07. února 2007 15:49

Stojím na palubě a pozoruji rozhovor nějaké slečny na koni. Co jim tak může říkat, že by další poučování jak se chovat ve městě? Porozhlédnu se ještě po tom co zbylo z téhle lodi a podivím se že jsme to vůbec přežili. No je čas odejít pomyslím si a pomalým u skřítku velmi neobvyklým krokem se začnu přesouvat k lávce, která spojuje loď s pevninou. Když vylezu na břeh těžce si oddechnu tak tohle už nikdy.

Nogar Earrifas - 07. února 2007 22:55

Sleduju jak s koněm obcházi kolem mě a po znatejném gestu se k ní a jejímu koni přidávám. V hlavě si pečlivě zvažuji odpověd na její poslední otázku a pak raději přejdu k té o práci. O odvaze později. Její pobavený tón nešlo přehlédnout. Pokud mohu být tak smělý. O jakou práci se jedná? Jenom nějaké fakta pro mé elfí uši. Ať vím do čeho se řítím. Odvedu, alespoň prozatím řeč od její poslední otázky. Potřebuji trochu času na promyšlení odpovědi. Pomalu kráčím vedle a nakonec ze sebe vypravím. Vaše odvaha, pokud se nemýlím, že ji máte, vyzařuje z vašich očí má paní. Ovšem ani já nejsem neomylný člověk. Většinou umím lidi trochu odhadnout, ale není to pravidlem. Pokusím se o úsměv a pokračuji. Taky to mohl způsobit odlesk vody ve vašich zelených očích. Dodám s lehkým podtónem, jenž má vjadřovat něco alespoň trochu vtipného.

Elwë Jaisinamakil - 08. února 2007 08:50
	Odchází z mola za Terenasem. Ale moc milý vlk..dodá. Tedy, asi bych ho nezkoušela drbat za ušima, ale já mám zvířata ráda.. Zvláště šemy. dořekne s podivým podtextem. Pak se otočí na Estwre. Prosímtě, v té lodi jsem ztratila pojem o čase, v jaké fázi je měsíc? Zeptá se jí a umě skrývá obavy.

Estwre vi Ren - 08. února 2007 14:42

Nogarova zmínka o vodním odlesku v očích mě rozesměje, než ale stihnu odpovědět, hovor je přerušen Elwë, doteď kráčející nějaký kus před námi podél břehu, otázkou na úplněk. Že zrovna při plavbě po moři ztratí přehled o běhu dní... pomyslím si jen s mírným podivem. "Přesně na den ti to nepovím," nakrčím čelo a vzpomínám, jak je to s meddarským kalendářem - a co jsem posledních pár dní dělala. Ach ano... "Někde v první čtvrti - novoluní bylo asi před týdnem," zavolám za ní, aby bylo jisté, že mě zaslechne. Malou chvíli si ženu před námi zvědavě prohlížím. "Podrobnosti se dozví všichni, až dorazíme do hostince," obrátím se za chůze zpátky k elfovi po mém boku. "Nejde o nic nekalého, jen se chci vyhnout tomu, abych odpovídala na stejné otázky pořád dokola," dodám na vysvětlenou, proč nevykládám detaily rovnou. Nepořádek vyplavený z moře křupe koni pod kopyty, zatímco já se - v jezdeckých botách z tmavohnědé kůže - naplaveninám opatrně vyhýbám. "Vlastně nepotřebuji nic jiného než doprovod." Maličko zavrtím hlavou a podrážděně vydechnu, jako by mě zrovna tenhle fakt obzvlášť zlobil.

Terenas - 08. února 2007 16:16

Zastavím se a otočím se na Elwën. Tak to klidně skus pokud bude chtít,tak se nechá. Povím jí a pak se mé oči zahledí na Raga a zavolám na něj no tak Ragu pojď sem k nám. Rag se na nás tázavě zadívá,ale nakonec se rozhodne že se k nám přidá.Pomalím a elegantním krokem šelmy k nám dojde a zadívá se nejdřív na mě a poté na Elwën. Já jen se jen sehnu a znovu ho poškrábu za ušima a pošeptám mu Tady slečně Elwën se líbíš. A zvednu se. Rag si jí stále prohlíží a čeká.

Elwë Jaisinamakil - 08. února 2007 16:21
	Potichu si oddechne.Uff...takže mám tři týdny.. V tomhle počasí, toho na obloze moc neuvidím..usměje se a snaží se se zakrýt úlevu. Díky, Terenasi..natáhne ruku k Ragovi, aby ho pohladila, ale je připravena kdykoliv ucuknout. Přece se nenechám kousnout od vlka, který je menší, než já o luně.. Ale je moc pěkný.. Taky by se mi líbilo, mít vlka jako přítele..

Terenas - 08. února 2007 18:33
	Jen se ušklíbnu kdyš si všimnu jak ostražitě hladí Raga. Není vůbec zač. Rag její hlazení trpělivě snáší a dokonce se mu to i líbí. On tě nekousne.Pokouším se jí uklidnit a vzpomínám. Jak jsem ho našel vysíleného hlady,a s tlapou zaklíněnou,v nějaké díře ve skále,už se pomalu smířil se stím když jsem se tam ukázal a tlapu mu uvolnil..A do té doby jsme spolu.

Grifith quam Lupus - 09. února 2007 02:46

Chvilku jen tak nečině stojím, zřejmě čekám, že se ještě někdo ozve. Kdo by si taky mohl nechat takovou nabídku ujít? I když nejsem zrovna v nejlepším stavu, nárazu dívky, která pro mne jistojistě bude znamenat dalších pět stříbrných v měšci, si všimnu. Ve stejnou chvíli, kdy opustí i se svou zlatou broží místnost plnou nepříjemného pachu a rozbitých beden, zaostřím svůj zrak na mladého muže opírajícího se o kopí. Stojí kousek vedle hraběte a očividně si s ním má co říci. Aniž bych se, jako obvykle, zajímal o vhodnost svého chování, přistoupím k němu, plácnu ho lehce po zádech a trochu tišeji než před chvilkou prohodím: “A co ty mládenče, nechtěl by sis vydělat nějaký poctivý prachy? Až si to tady vyřídíš, zastav se za mnou na kraji přístaviště. Nemůžeš to minout.“ Jak by to také mohl minout, když se z tohohle přístavu chce dostat po svých. Možná je vhodné dodat, že poplácání po zádech bylo velmi lehké pro mne a ještě střízlivého, takže s elfem muselo značně zacloumat. Ještě než, snad nadobro, opustím tuhle páchnoucí díru, která mi společně s lacinou kořalkou moc nepřidává, otočím se u východu a znovu pěkně od plic zahulákám: “Takže, jak sem řek! Budu čekat! Tak koukejte vstávat a něco dělat, vy padavky.“ Teď jestli jsem to s těma padavkama nepřehnal…jestli jsou to nějací srabíci, tak mám po stříbrňákách. Tentokrát mne již přechod z potemnělého prostředí na denní světlo nezaskočí. Dokonce i přechod přes lávku z lodě zvládnu jako zkušený námořník…zkušený ožralý námořník. Vlastně by bylo nejpřesnější přirovnání – námořník, ožralý jako prase. Velice jistým krokem muže, který překonal největší nástrahu svého života, se vydám k místu, jež jsem určil jako shromaždiště. Několik desítek sáhů ode mne zazní přístavní zvon. Je to velmi potřebná pomůcka, zvlášť při takové mlze. Ten zvon…ten dům…mlha…stíny… Přístav, ponořený do mlhy, zvláště pak jeden z domů ve mne začne vyvolávat obrazy z minulosti. Stojím na molu. Do ticha zazní přístavní zvonec. I přes pozdní ranní hodinu zde nikdo není. Přístav v Athkatle se totiž začíná plnit až s údery poledních zvonů, to dobře vím. Pozorně sleduji okno jednoho z domů. Je šedý a přece z jediného rozsvíceného okna vychází teplo. Vylézá odtamtud muž, stejně jako včera, jako den předtím. Z okna mu mává dívka, stejně jako včera, jako den předtím. Míří přímo ke mně. Ví, že tu jsem? „Grifithe!“, volá mé jméno. Zná mě? Pokouším se ho přemluvit, aby tu dívku nechal. Neposlouchá mě! Hučím do něho, jako čtyři dny před tím. Neposlouchá! Dnes je poslední den, poslední možnost, ale on to nechce slyšet. Je jako opilý, opilý láskou. Leží na zemi, asi jsem ho praštil. Nechtěl jsem! Stále mě neposlouchá! Mlátím mu hlavou o zem, ale pořád to není nic platné. Mlčí! Já nechtěl! Musel jsem. Ve stínu jednoho z přístavních domů se mihne postava. To jsou ONI! Jsou tady! Ale já ho zastavil, tak co ode mne chtějí?! Znovu zazní přístavní zvonec. Rychle vstávám a pravou rukou sahám po jílci širokého meče. Co se to děje?! Něco není v pořádku?! Ten meč tam přece nebyl! Má mysl se začne opět navracet do současnosti. Otočím hlavou a přes rameno vidím nápis na lodi – REMUS. Propnu pravici s mečem a naoko zkontroluji ostří. Jeho navrácení zpět do pochvy mi však dělá mnohem více problémů, než bych si přál. BRATŘE!!! Kolena, stejně jako paže se mi klepou nepřirozeným třasem. Hned, co je meč tam kde má být, vytáhnu z torny poslední láhev kořalky, která přežila bouři. S velkým vypětím ji přiložím k ústům a jedním lokem pokořím polovinu obsahu. Paže se tímto chirurgicky přesným zákrokem uklidní, ale kolena jsou stejně neklidná jako byla před chvilkou. Ke klidu jim dopomůže druhá polovina lahve, která se stane mou obětí hned po mohutném nádechu. Když jsem již zase v klidu, alespoň mé tělo je o tom přesvědčeno, mrštím obrovskou silou flašku proti lodi. Nárazem se roztříští na stovky malých sklíček a přispěje tak k nepořádku na dně přístavu. MUSEL JSEM!!!

Angriel - 09. února 2007 13:19

"Konečně na čerstvém vzduchu," uleví se mi.Mám z toho radost a možná proto začnu uvažovat o událostech posledních hodin. Vlastně si vzpomenu jen na onen drsný hlas vyřvávající nabídku práce a jídla. Na kraji přístaviště ho zahlédnu. To musí být on, muž s drsným hlasem, nabízející jídlo. Dojde mi, že ten člověk by mi mohl pomoci. Ano, je opilý a jeho zvláštní chování ( včetně hozené lahve proti lodi) je víc než podivínské, ale z vlastní zkušenosti vím, že první dojem není vždy určující. A protože mi zakručí v žaludku, neváhám a rázným krokem se k onomu muži vydám. Cestou zahlédnu skupinku převážně známých tváří, mých společníků na lodi. Mou pozornost však upoutá žena s rudými vlasy na překrásném hřebci. Konečně dojdu k onomu muži, který zblízka vypadá trochu zmateně a s lehkou úklonou ho pozdravím.

Anáriox - 09. února 2007 15:15
	Zvednu se ze slámy,chvíli přemýšlím a pak jdu k písaři.Mohu se vás na něco zeptat?Jak dostanu svého koně na palubu,byl bych rád kdyby nebyl tady dole.Neklidně stojím u písařova stolku a čekám co odpoví a jak my poradí.

Elwë Jaisinamakil - 10. února 2007 17:06

Podrbu Raga za ušima. Opatrnosti není nikdy dost..usměju se na Terenase. Tak, aby to viděl jen on, poodhrnu kápi a ukážu mu svůj obličej. Mám černé oči, kterými problikávají zvláštní záblesky, a přes levou tvář se mi táhne bílá jizva. Taky jsem si jednou nedala pozor. Zahalím opět svůj obličej. Teď už je pozdě na to myslet.. Změnilo to celý můj život.Pak se pousměji. Takže si radši dávám pozor i na ochočené lidské přátele..

Terenas - 10. února 2007 19:43
	Úsměv jí opatím,a zatívám se jí do kápě. Ano to máš pravdu opatrnosti není dost.. Pak se nadechnu a trochu nesměle se jí zeptám A co to spůsobylo??Pokud se mohu zeptat,vypadá to jako,kdyby ti to udělalo nějaké zvíře.

Elwë Jaisinamakil - 10. února 2007 19:45
	Bylo to zvíře, ale býval to člověk... povzdechne si. A pravděpodobně mne neměl v oblibě...

Terenas - 10. února 2007 19:53
	Hmm takže ty jsi.... vydechnu překvapeně. Pak přijdu blíže a zašeptám tak aby mě slyšela jen ona Něco jsem o tom slyšel ale myslel jsem že to.... Pak se odtáhnu a omluvě povím Pokud jsem tě urazil tak jsem nechtěl,já jen promiň ta moje zvědavost..

Elwë Jaisinamakil - 10. února 2007 19:58
	Ano, jsem lykantrop, pokud jsi myslel tohle... Ale nejsem vlkodlak.řeknu tiše. Pak se povzbudivě usměju. Nevadí.. A nemusíš se bát, podle toho, co mi řekla Estwre, tak mám tři luny čas.. Najdu si někde opuštěný kout a ty tři noci nějak přečkám..

Terenas - 10. února 2007 20:12
	Rag se na ní podívá a zavrtí ocasem.Já se kouknu na ní a pak na něj No tak dobrá kamaráde jak chceš. A s úsměvem se na ní znovu kouknu No jak vidno tak se nebojíme ani jeden,já v lesech vyrostl a on,no je to vlk,jen tě prosím až bude ten čas tak mi dej vědět,Rag by ti moc rád dělal společnost. Požádám jí.

Elwë Jaisinamakil - 10. února 2007 20:43
	Jistě.. A v luně to bude ještě zajímavější.. usměju se na něj a ještě jednou Raga podrbu..

Terenas - 10. února 2007 20:51
	Stiším hlas a zeptám se No porvé jsem myslel že jsi vlkodlak,tak pokud chceš,tak mi prosím rozřiš obzor o to co je ten lykantrop??. Rag po mě jen šlehne pohledem jako bych byl nějak zaostalej a dál se dožaduje Elwëniny pozornosti.

Elwë Jaisinamakil - 11. února 2007 16:07
	Lykantrop samozřejmě znamená vlkodlak, ale ve chváli, kdy se začaly objevovat jiné formy dlactví se to slovo přeneslo jako obecné označení pro lamanhildi - dlak. Já jsem pantherodlak.. smutně se pousměji. Si připadáš sám, že ano? promluvím Starým jazykem k Ragovi a podrbu ho za ušima.

Terenas - 11. února 2007 16:35
	Dík,ano život ti to změnilo,ale určitě ti to ti něco dalo ne?A rozhodně to není důvod bít smutná ne?? Zeptám se jí povzbudivě. Rag se jí zadívá do očí

Elwë Jaisinamakil - 11. února 2007 16:52
	Dalo mi to spoustu starostí a jedno nezbavitelné prokletí....To je vše.skousne ret. Už jsem si dost zvykla....Bylo mi tenkrát sotva patnáct, už je to dva roky. Podrbe Raga. Tak pojďte, už bych chtěla mít pod sebou konečně židli a před sebou chlast..usměje se a ozve se náhle směr Estwre.

Terenas - 11. února 2007 16:58
	Zaměji se Jo to nejsi sama,Ale bude to vítaná změna po tom rozmláceném nákladním prostoru,a pohupující se lodí no nádhera. Přitakám

Elwë Jaisinamakil - 11. února 2007 17:25
	Usměju se. Vidím před sebou pivo a uzenou kýtu... Nastane to...Kdy? věštím. Pokud se nehnem, tak nikdá..

Terenas - 11. února 2007 18:46
	Usměji se a kouknu na Raga No chlazené pivo by mi vůbec nevadilo..A ty kýty by jsme si daly dvě..Vyď Ragu. Povím potěšeně. A podrbu Raga za ušima,a opět se zadívám na Elwën a zeptám se. Možná jsem moc,drzej,ale od kud pocházíš,já pocházím ze Severních lesích poblíž Anoru. a dál drbu Raga.

Nogar Earrifas - 11. února 2007 18:59

Kráčím po boku Estwre a když mi řekne o hostinci uvědomím si, že mám hlad. Na její reakci nic neříkám jen se mlčky obrátím, podívám se na ni a na souhlas kývnu hlavou. Poté se zahledím před sebe a pak vzhlédnu k obloze. chybí mi les...hory...civilizaci nemusím...ve městě jsem nesvůj...doufám že se brzy dozvím co se bude dít... Pak si vzpomenu na lesy v mé vlasti. Mám tam u mé chatrče orla, kerý je mojim nejvěrnějším přítelem. Pocit jenho přítomnosti mě vždy uklidnil. Uvidím ho někdy? nevím. měli jsme mnoho společného a nyní by mi také mohl pomoci. Dokázal jsem s ním promlouvat. přivolat ho, když bylo potřeba. ...Deronel...Tak se jmenuje.Deroneli, kéž bys mě slyšel a přidal se ke mě...doufám že mě slyšíš...věřím v tebe a v to, že mě najdeš v tomhle kraji...Zavolám řečí svého srdce. I kdybych mluvil nahlas nikdo mi neporozumí neboť mnoho lidí nezná řeč starých elfů. Pak se opět vrátím myšlenkama zpět a pohlédnu na loď za námi. Kůň vedený Estwre je nádherný. Jeden muž má vlka, také pěkné zvíře. Jen já mám svého přítele doma, ale v bezpečí.

Elwë Jaisinamakil - 11. února 2007 19:32
	Kolikrát ti mám říkat, aby ses ptal, když chceš něco vědět? zasměju se. Jsem ze severních temných hvozdů.. Pokud ještě jsou..

Terenas - 11. února 2007 20:14
	No kolikrát nevim. Povim a zasměji se A pokud jde o to jsou jsou tak ano jsou,pár let jsem se pohyboval na jejich hranicích,a také jsem jimy procházel..jsou nádherné Temná elfko Elwën. Vstanu usměji se na ní a skřížím ruce na prsou a ukoním se.

Elwë Jaisinamakil - 11. února 2007 20:34
	Opětuji elfský pozdrav. Nejsem si jista, jestli jsou dosud, když jsem odcházela, tak se sotva držely..útoky orků, samozřejmě..usměji se na něj. Jsem Elwë, Terenasi..Ne Elwën.

Terenas - 11. února 2007 20:45
	Hmm tak ty potvory jedny zelený a ta gobliní verbeš..je to všechna jedna chamrať,ale pokud už nesou tvé hvozdy, pak možná ani já už nemám domovinu. Povím naštvaně pak se ale usmějí Tak Elwën jo?? dobrá..ale nekousej mě ano?možná by se mi to nelíbilo..ale a zasměji se

Elwë Jaisinamakil - 11. února 2007 20:51
	Bez toho n na konci, Terenasi.. zavrtí hlavou. Vážně by se ti to nelíbilo? vycení špičáky.

Terenas - 11. února 2007 21:00
	Tak jen Elwë?? zeptám se jí Kouknu se na její bylé špičáky a pak na Raga no já mám šelmy rád, možná by se my to i líbylo a usměji se

Grifith quam Lupus - 11. února 2007 22:57

Když si již začnu konečně naplno uvědomovat svou skutečnou přítomnost v čase i místě, míjím zrovna dívku, kterou jsem zaregistroval už na lodi. Bylo tam přítmí, takže si nejsem zcela jistý tím, že je to ona, ale všechny souvislosti, jako je například směr odkud jde nebo její ‘vůně’, tomu napovídají. Nadobro mne však ukotví v mé domněnce záblesk brože, která se na krátkém pláštíku leskne jako slunce na zářijovém nebi. Dívka se lehce ukloní a pozdraví mne, což je tak neobvyklé, že na ni chvíli zůstanu beze slova civět. To tak neobvyklé není. Ještě jednou ji pořádně přejedu svým pohledem od shora až dolů, načež promluvím: “Pozdrav si nech od cesty. Takže máš zájem?! To je dobře…“ Můj pohled z jejích očí na chvilku zabrousí do míst, která jsem určil jako shromaždiště, kam mířím. Zahlédnu tam elfa v plášti, jehož jsem málem odeslal do špinavých vod přístaviště. Nebo tam málem poslal on mne? Zvednu tedy svou svalnatou pravici, napřímený prst namířím přesně tím směrem a dokončím načatou větu: “…to je opravdu dobře, takže se za chvilku sejdem támhle.“ Ne, že bych nemířil stejným směrem, ale nepotřebuji, aby se za mnou někdo táhl jak ocásek. A už vůbec ne ženská. Vykročím znovu tím směrem, když se náhle, jako by mne zasáhl blesk nebo jiný zásah boží, zastavím a otočím směrem k lodi. Blbnu, nebo to byl vopravdu skřítek? Nevim, k čemu by se tý ženský hodil, ale co, mě se hodit bude. Pět mincí za hlavu je pět mincí za hlavu, ať je ta hlava jaká chce. Pokud ho nebude chtít proplatit…hmmm…tak ho prostě přišlápnu botou, ať dáma vidí, že si se mnou není radno zahrávat. “Hej, prcku! No na Tebe mluvím, maličký. Tak konec flákání a koukej popoběhnout, jestli chceš jít s náma. Na nikoho s malinkýma nohama čekat nebudu“, zahulákám na malého spolucestujícího, tedy bývalého spolucestujícího. Záměrně s ním jednám jako s méněcenným, jelikož se mi to již několikrát osvědčilo. Po pravdě ho také nijak nepřeceňuji, ale v současné chvíli je to jedno. Ani se neujišťuji, zda se za mnou skutečně vydá, musím mu dát čas, a začnu konečně dokončovat svůj záměr. Co chvíli se ale ohlédnu, zda někdo z těch, kteří si stále ještě povídají s hrabětem, nezmoudří a konečně se správně nerozhodne.

Anáriox - 13. února 2007 09:27
	Když se nedočkám odpovědi vyjdu z podpalubí a nadechnu se čerstvého vzduchu,až na ten smrad z ryb.Koukám se do okolí,na ostatní lodě,na lidi co tu sou a přemýšlím jak dostanu svého koně z podpalubí.Já bych tam dóle nevydržel.

Elwë Jaisinamakil - 13. února 2007 12:21
	Ano, pouze Elwë... přitaká. Uff..otře si v duchu pot z čela. To mu to trvalo.... ElwënXD No, k dispozici budu za tři neděle...Pokud máš zájem, kontaktuj paní Lunu, mojí šéfovou..

Fridl - 13. února 2007 17:09

Pomalu se podívám na toho chlapa, co na mě mluví. To snad nemyslí vážně takhle mě ponižovat, já mu ještě ukážu, že nejsem nějaký obyčejný skřítek a že něco dovedu. Popojdu blíž k němu a mezi tím přemýšlím Chce, abych šel s nimi, ale při tom mě takhle ponižuje, tak to za tím budou jen peníze a snad nějaké i pro mě a jídlo zdarma, to beru. Když už stojím u něj, tak se trochu zamračím a povím mu “Tak hele takhle semnou nemluv jo? Když mi řekneš, kam mám jít, tak půjdu, protože jsem tě slyšel říkat, že jídlo je zdarma. " Když domluvím, tak si ho lépe prohlídnu. Na tváři mnoho jizev a jeho dech jde cítit kořalkou. No nevím, jestli bych takovému člověku mohl důvěřovat, počkám, co mi řekne, ale nejspíš tam půjdu, jídlo zdarma to se jen tak nevidí.

Angriel - 13. února 2007 18:20
	Stojím na místě, kde ještě před chvílí se mnou mluvil ten drzý chlap. Nejenže nestojí o mou přítomnost, ale ani se mi nepředstavil. Čekám tu tedy na skřítka, který vypadá stejně rozezleně jako já, když k nám dorazí, a chlap si z něho utahuje.

Grifith quam Lupus - 13. února 2007 19:33

Půlelfka se skřítkem, kteří mě dojdou a začnou se mnou komunikovat, mne nevědomky donutí zastavit. Má reakce ale kupodivu není negativní, jelikož si uvědomím, že bych měl počkat na další ‘kůže‘, které mohu prodat. Hodnou chvíli čekám a znovu si tento párek k pohledání prohlížím, načež se znatelně pousměji. Asi jsem něco brilantního vymyslel… Takže Tě jídlo zaujalo, to je dobře. Seš sice prcek, ale pro mě stejně dobrej jako kdokoliv jinej. A co Ty dívenko? Tebe ještě nemám, takže bych se měl snažit, co? Koukáš na mě, jako bych Ti pobil rodinu…no, vyloučit to nemůžu. Ve skutečnosti vypadá můj úsměv spíš jako škleb rozespalého a ještě pěkně namíchnutého zlobra. Na každý pád nebyl určený žádnému pozorovateli, ale pouze mě samotnému, takže na tom nesejde, alespoň tak si to myslím. Trochu ležérně se postavím a opětuji skřítkovu verbální komunikaci: “Stačí říct, mistře! Dobře teda chápu, že máš zájem? Je to tak? To jídlo určitě platí, neboj.“ Hlas i samotný význam slov se trochu uchyluje do ironické polohy, ale takový prostě jsem. Trochu mě zbrzdí myšlenka na to, že mám zatím vydělaných jen 10 stříbrňáků a to ještě nejistých. Chtělo by to ještě někoho sehnat, to je jasné. Ale jak na to?!

Vypravěč - 14. února 2007 14:27

Chamur Gracch, jež z prostořekého elfa nespustil zrak, rozzuřeně zaskřípal zuby. On, který vlastní šlechtický titul a glejt, jež mu dává na starosti pořádek v celém městě a k tomu absolutní velení dvou vojenských kohort markrabství, teď musí poslouchat řeči od někoho, kdo je ve zdejší zemi sotva od rozbřesku. "Zavři klapačku nebo tě umlčím nadobro!" Zaštěkal vztekle, až to s vojáky stojícími opodál doslova otřáslo a na Četana mohla dolétnout leckterá velitelova slina. "Švihej k těm bednám a zadej všechny své údaje… nebo tě nechám okamžitě zavřít. Budeme tě mučit za věci, které jsi v životě neslyšel a donutíme tě, aby ses přiznal! Jednoduše to z tebe vymlátíme," načež kývnul na gardisty. Ti bez otálení přiběhli a zaujali pozici za zády elfa. Vzpurný elf teď jejich teplý dech cítí až na zátylku. "Naposled," začal znova hrabě. "Naposled ti říkám… padej k tomu písaři a klidně si vymýšlej falešné údaje,… ale buď si jistý, že jakmile to zjistíme, tak si tě najdu. Teď padej!" zakončil nakonec a odplivnul si přímo pod nohy elfa Četana. Příchozího podnapilého žoldáka už si ani nevšimnul. Odešel na obchůzku potemnělého nákladního prostoru. Jeho muži vědí co dělat. Elfí písař se nakonec odvrátil od Johna Saracka se zmateným pokrčením ramen. Muž jeho nabídku jednoduše ignoroval, a tak se vrátil ke své práci. K pultu dorazila další bytost, půlelfka Angriel. V odpověď slovům, které míšenka poslala vstříc písaři, bylo klidné přikývnutí, přičemž lehkým tahem doplnil všechny údaje do papíru a navíc přidal i letmý popis. Poté ho obstoupilo ticho, samota a jeho vlastní myšlenky. Nakonec dvě věci vrátily do písařovi tváře přítomný výraz. Vzteklá slova velitele stráží, která odnesla ticho… a následně Anáriox odnášející samotu. Půlelf přišel požádat o vyproštění svého koně, ale nevybral si zrovna dobrého rádce. Co by obyčejný písař mohl vědět o lodích a skladování? A tak prostě neodpověděl. Jen pokrčil rameny. Ovšem kapitán Bannroe vše zaslechl, seskočil z bedny a vyšel pryč z nákladového prostoru. ** Venku se nic nezměnilo. Obloha je stále překrytá šedí a město působí ospale. Na konci mola, u kterého kotví REMUS, stojí trojice Helmut, Terenas a Elwë Jaisinamakil. Půlelf s elfkou zapředli rozhovor a barbar je jen mlčky poslouchá. Po molu (směrem k nim) kráčí Estwre, jež za uzdu vede koně, v doprovodu elfa Nogara Earrifase. Na palubě REMA stojí Anáriox, který hledá způsob jak z nákladního prostoru dostat svého oře, a Grifith quam Lupus se skupinkou, jež tvoří skřítek Fridl a půlelfka Angriel. Ti nejprve chtěli loď opustit, ale Žoldák posilněn svou pálenkou je zastavil u můstku vedoucího na molo. Na dlážděném břehu přístavu, takřka na konci ulice „Přístavní doky“ stojí zahalený Kriff. Jako doposud jediný vyslyšel návrh Grifitha. Stojí 200 – 300 sáhů od Helmuta, obrovitého barbara, který by se dal použít jako jistý středobod. Kriff stojí mezi sudy na odpadky a kolem něj se rozlévají vlny prázdnoty.

Terenas - 14. února 2007 19:11
	Tak dobrá Elwë povím a pousměji se akorát nebudu kontaktovat Lunu,jako tvojí paní,ale tebe jako paní svoji. A zeptám se jí a jak jsi veliká za vlády Luny?? Měl jsem jednoho přítele a ten byl,také vlkodlak.

Elwë Jaisinamakil - 15. února 2007 13:52
	"Celkem dost.." usměju se na Terenase zpod kápě, kterou teď nemám tolik staženou, takže mi jde vidět alespoň trochu do obličeje, tedy, bez té jizvy, ta vidět nejde. "Jsem asi tak dvakrát, možná dva a půlkrát větší než normální panther.. Je to dost, to přiznávám. Vlkodlaci jsou větší, stojí na dvou, nebo se o přední nohy jen opírají. Já chodím po všech čtyřech.."

Terenas - 15. února 2007 16:15
	Hmm takže jsi velká,silná,a chlupatá povím a usměji se. A snažíš se někoho najít a kousnout,ale už ses to pokusila ovládnout??Hmm musí to bít docela rozdíl o, proti tomu jak se chováš normálně..teda u mého přítele to tak bylo. Ale nyní jsi docela milá pomyslím si

Elwë Jaisinamakil - 15. února 2007 16:23
	Není to příliš veliký rozdíl - jsem Dlak už dlouho a už se víceméě dokážu ovládat.. zamítnu jeho domněnku. Vlkodlaci jsou něco jiného - nedokážou se nikdy ovládat, pokud je úplněk. Já ano... mě pouze Luny dodává sílu k proměně.. snažím se mu to vysvětlit. takže se vedle mě mimo slunovrat nemusí nikdo bát, jsem většinou neškodná..

Terenas - 15. února 2007 22:18
	No je pravda že jemu to ovládání šlo hůř,ale taky to šlo když jsem měl po ruce dlouhej klacek abych si ho udržel od těla,a nutno povědět,že to pokaždé vyšlo. Povím smutně a na konec ho zabyl nějakej gnom.Když jsme strážili hranice. Proč jí to povídám.

Estwre vi Ren - 16. února 2007 17:36

Zatímco jdeme, občas pohlédnu na Nogara Earrifase. Zdá se být zamlklý a ponořený do vlastních myšlenek, což se mi hodí - mohu tak ještě okamžik v klidu přemýšlet o vlastních záležitostech. Když dorazíme k ostatním - Elwë, Helmutovi a Terenasovi s jeho ochočenou šelmou - dbám, abych koně nevedla zbytečně blízko k nim. Polaskám koníka na krku, a než stoupnu do třmenu, nacvičeným pohybem si na pravé straně odhrnu plášť. Už je to léta, co jsem se při vsednutí na koně zamotala do vlastních šatů... nad tou vzpomínkou se pousměju. "Můžeme vyrazit," oslovím skupinku, shlížejíc z koňského hřbetu. "Možná se k nám ještě někdo později přidá, ale tady už na ně čekat nebudeme." Pravou ruku si nechávám volnou, jako když jsem sem přijížděla, levou prostřednictvím otěží vybírám ryzákovi nejlepší cestu na širokou nábřežní ulici. Odtud ho pobídnu do klusu. Helmut má dle mého dost dlouhé nohy, aby mu takové tempo přišlo přirozené, a Elwë i Terenas jsou zajisté zvyklí protáhnout krok, takže by mi měli stačit všichni tři. Přesto se ovšem záhy raději ohlédnu, jestli mne opravdu následují. A jestli s námi bude držet krok i pan Earrifas...

Kriff - 17. února 2007 10:53

Zamyšleně hledím na odcházející skupinku, jejíž vůdcem je nejspíš žena s rudými vlasy, která mě vcelku zaujmula. To by mě zajímalo, kam jdou. Jestli jdou někam do tepla a pohodlí, zatímco co já tady čekám na toho ožralu jak zloděj na příležitost, tak se asi na něj vykašlu a připojím se k nim. Kdybych aspoň věděl kam vlastně jdou... Po chvíli si konečně navleču teplý plášť, který jsem odteď měl přehozený přes rameno. Poté odpoutám zrak od odcházející skupinky a všimnu si mého známého Grifina, který ironicky pokřikuje na nějakého skřeta či co to je za živočicha. Všimnu si, že milej Grifin urazí snad každého koho potká. Pokud ho rovnou neporazí do toho bordelu co je na palubě. Výsledkem je, že jedna z cestujících - elfka nebo půlelfka - vypadá stejně rozezleně jako skřet a asi se brzo přidá k němu aby... Třeba porazí Grifina do vody... Aspoň se vzpamatuje... Nakonec se rozhodnu a postoupím ke Grifinovi: "Hele Grifine, chápu, že máš jiný problémy," podívám se na skřeta, "ale já už bych chtěl aspoň něco k jídlu a teplo a pokud vím, tak si něco takovýho sliboval, takže mi laskavě řekni co ode mě za tu informaci chceš. Jinak na tebe kašlu a půjdu se zeptat támhleté ženy s rudýma vlasama, vypadá jako zdejší, možná o něčem bude vědět. A možná to bude dokonce i zadarmo! Takže se laskavě konečně vyžvejkni!" Ukážu směrem k ženě s rudými vlasy, kterou jsem před malou chvílí pozoroval, aby Grifin pochopil, koho tím myslím. Též budu pečlivě sledovat jeho reakci, na to, že bych se raději zeptal někoho jiného. Proč utrácet peníze za to, co můžu mít zadarmo.

Anáriox - 17. února 2007 12:47
	Koukám se do krajiny a teprve teď si všimnu jak urážejí elfa.Chci něco udělat,ale konflikt skončí tak rychle než stačím zareagovat.Tohle by dělat neměl,ale nesmim se do toho plést.Obrátím pohled zpět do krajiny a přemýšlím co mám zrovna teď udělat.

Grifith quam Lupus - 17. února 2007 18:30

Na palubu lodi vystoupí další muž, který s námi absolvoval tu strastiplnou pouť na moři. Než ho však stihnu zahrnout do svých plánů, snad odnikud se u mne vyloupne můj potencionální úlovek a hned na mne zhurta spustí. Kdyby byl jen nepříjemný, vem to čert, ale on mi v podstatě sahá na peníze. Půjde za někým jiným a navíc za tou ženou…počkat, to ne, vždyť pak bych přišel o stříbrňáky. Celkem dlouhou chvíli, pro mne je to celá věčnost, na něho hledím a snažím si promítnout, co to vlastně všechno říkal. Jsem sice i s hladinou alkoholu v krvi, která by jiného zabila, bez sebemenších problémů schopen prorážet davy nepřátel, ale hlava trpí. Zvláště pak to, co by mělo být uvnitř. Co za tu informaci chci? No, co za ní chci, pět stříbrných! Chce už něco k jídlu…aha, takže prázdný žaludek z něho mluví. Pokusím se trochu zpříjemnit svůj, až do teď pěkně sarkastický, tón hlasu, abych dál zbytečně neodháněl potencionální výdělek. Významně pohlédnu postupně každému, Kriffovi, dívce i skřítkovi, do očí, načež promluvím svým nezdařile zlepšeným hlasem: “Jak jsem říkal, jde o jídlo pro všechny, kteří si budou ochotni vyslechnout nabídku práce. Osobně za to nic nechci.“ Teda až na pět stříbrňáků za každého z Vás. “O té práci bližší informace nemám, jen mám sehnat co nejvíce schopných lidí. Když tu se mnou chvilku počkáte, zajisté nebudete litovat. Vyrazíme co nevidět.“ Samozřejmě je mi jasné, že co nevidět znamená něco úplně jiného než si budou myslet. Slovíčko ‘schopných‚ jsem si samozřejmě přidal cíleně, jak jinak. Hlavou mi rovněž probíhají myšlenky, jestli by se nadala nabídka jídla zdarma, nebo informace o ní, ještě nějak zpeněžit. Mé zkušenosti z mládí mi však pomohou velice rychle tyto úvahy zamítnout. Konečně přichází na řadu původní úmysl, který se můj velice namáhaný mozek málem rozhodl označit za nepotřebnou. Velice ‘jistým’ krokem se pustím k muži hledícímu vdál. Jestli mě teď přepadne nějaká nejistota, nemám to už čim zapít. Ksakru! Jakmile se mi k němu podaří dokolébat, opřu se o zábradlí, které tam není. Snad mě sám Hieroneus ochránil, nebo jsem tak strašně dobrej, že jsem si toho na poslední chvíli všiml. ‘Lehoučce’ se chytím Anárioxe za rameno, čímž se vrátím opět do svislé polohy. Po několika vteřinách si jsem svou rovnováhou opět jist, takže se k němu nahnu, nechtěně mu fouknu trochu svého jedovatého dechu před obličej a ‘mile’ ho oslovím: “Zdravím Tě, příteli. Mám pro Tebe nabídku. Za chvilku se se mnou vydáš do hostince, vyslechnout si jednu nabídku práce, a za to budeš mít jídlo a pití zdarma. Ne, neděkuj mi. Hrozně rád pomáhám druhým.“ Znovu se napřímím a zahledím se do dálky. Jednak hledám, na co v téhle mlze elf koukal, ale především se snažím zahnat smích, který mne přepadá při pomyšlení na mé poslední věty. Nejspíš to bude navenek vypadat asi tak, jako kdybych se zakuckal při pohledu do mlhy, což je evidentně pěkná blbost.

Četan - 18. února 2007 07:50

po poslednych slovach, ked si ten naduty pajac odplul k mojim noham, nezavaham ani na chvilku a spickou cizmi, ako by som hasil spak, zavrtam slinu do podlahy lode. "nech si o tom mysli co chce" v myslienkach sa usmejem. Este raz sa mu pozriem do oci a.... necakam na jeho reakciu "Hm, dvaja zamnou dost blisko seba? oki." prutko sa otocim o 180 stupnov a plecami si tvrdo rozrazim pomedzi tych dvoch cestu aby som sa dostal k tomu pisalkovy. nemam v umysle cakat opat v rade, pristupim k nemu, najdem svoje meno v zozname a prstom mu na neho ukazem " tu dopis Lesoles" ci to urobi alebo nie, to uz nesledujem, proste sa utocim a idem na palubu. "Achhhh" natiahnem sa na cerstvom vzduchu"Kunecne vonku z tej diery. No, co teraz? Asi to najprv strihnem do neakej krcmy a potom.... potom sa uvidi" este jeden pohlad na sire more a vydam sa na cestu z lode ...

Anáriox - 18. února 2007 09:46
	Zamyšleně se koukám do krajiny a najednou se o mě opře elf,ze kterého páchne kořalka a nabízí my práci.Zasměju se lehce a říkám:Bez svého koně nejdu nikam a tvou práci nechci.Otočím se a přemýšlím co udělat teď,jestli se zbavit ožralého elfa,nebo někoho najít,aby vytáhl mého koně a já jel do přírody z tohohle zatuchlého místa.

Angriel - 18. února 2007 11:43

Zamyšleně postávám v kruhu společně se skřítkem, podnapilým elfem, který opět ztratil rovnováhu a jakýmsi půlelfem. Poslouchám konverzaci mezi ožralou a půlelfem, který má zřejmě problém dostat svého koně z lodi. Navíc elf nám už poněkolikáté celkem nezdařile nabízí jídlo a možná i práci. Ten chlap mě prostě pořád nepřesvědčil.Dá se mu vůbec věřit? Najednou si s tím však přestanu lámat hlavu, už jen proto, aby nestála řeč."Tvá nabídka nezní tak špatně.Přijímám jí, ale doufám, že se mohu spolehnout na tvou spolehlivost."nejistě se ohlédnu na drsného elfa. Radost z toho moc nemám, ale mám na vybranou? Držet se pohromadě ve skupině mi přijde jako lepší nápad, než pátrat v této neznámé krajině na vlastní pěst!

Helmut - 19. února 2007 12:19

Když konečně přijede Estwre vi Ren, shlížejíc na nás z koně a oznámí nám, že už můžeme vyrazit, zvednu se ze země a protáhnu se. Jelikož jsem po dlouhém sezení ztuhlý. No konečně. Pomyslím si a držím se dál od koně, abych ho zbytečně neděsil. Když se dá Estwre s koněm do pohybu, divím se, že nasadila takové svižné tempo. Copak někam pospícháme??? Takovou dobu tady čekám, ...... No, vždyť je to jedno. Já jí postačím. Pomyslím si a vydám se rychlou chůzí za jezdkyní na koni.

Grifith quam Lupus - 20. února 2007 01:50

Zamítavý přístup půlelfa mne velice rozčílí. Jednak nemám rád, když mi někdo sahá na peníze, i kdyby zatím nebyly moje, ale především mě rozčiluje, když se musím opakovat. V tu chvíli na palubu vystoupí další elf, takže budu všechno říkat zase znovu. Už do teď jsem toho za hodinu namluvil tolik, co jindy za měsíc. Teď by to chtělo flašku. Už abych byl v tý hospodě! Pohlédnu Anárioxovi do očí, aby pochopil co mu říkám, načež na palubě znovu zazní můj nepříjemný, především tedy pro mne, hlas: “Tak podívej! Není to žádná MOJE práce, jen pro ni sháním lidi. Jestli seš tak blbej, že nechceš v novym městě práci, natož pak jídlo zadara, tak je to TVOJE věc. Stejně jako Tvůj kůň.“ Rychle zvednu pravou ruku s otevřenou dlaní zhruba do úrovně obličeje, aby mě nepřerušil a dodám: “Pokud si to rozmyslíš, budu tady ještě chvíli shánět lidi, tak se klidně přidej.“ Ještě než se začnu znovu věnovat dívce, prohodím na právě procházejícího muže, který zajisté musel slyšet mé předchozí věty, také jsem je proto tak nahlas říkal, několik slov: “Ta nabídka platí i pro Tebe…no jasně, s Tebou mluvim.“ Až pozdě si začínám uvědomovat, že tenhle nepříliš příjemný způsob jednání, mi příznivců moc nepřidá. Kdyby šlo jen o to, co si o mě myslí, bylo by mi to jedno, ale takhle jde o mnohem víc. Spustím tedy obrovskou omluvnou akci: “Sem trochu podrážděnej z toho houpání…“ Sice jsem to s omluvami nijak nepřehnal, ale i vysvětlení je na mě až dost. Konečně přejdu k Angriel, které netrpělivě postává opodál, abych jí odpověděl na otázku, kterou vlastně nepoložila: “Nespolíhej se na nikoho, to je to nejlepší. Já vás jen zavedu ke kontaktu, pak už to bude na Vás.“ Tentokrát jsem se ze svým tónem hlasu i ostatními projevy udržel, v rámci možností, v mezích slušného chování. To houpání, které je tady v přístavu snad ještě silnější než na moři, mi už pěkně leze na nervy. Můj předchozí důvod tedy nebyl žádnou výmluvou, jen konstatováním faktů. Ještě že jsem na neustálé kolébání světa zvyklý. Kdyby měli tyhle dva faktory, ztrpčující můj život, alespoň stejnou frekvenci.

Anáriox - 20. února 2007 13:30
	Zaražen stojím na palubě lodi a říkám si:Co teď,co dál.Otočím se a začnu hledat něco,nebo někoho kdo by my vytáhl mého koně.Přemýšlím a hledám jak ho dostast ven.

Elwë Jaisinamakil - 21. února 2007 14:05

Snad se tvůj kůň nebojí vlka, Estwre..usměju se na ni a vykročím vedle koně, ale v dostatečné vzdálenosti a správné straně abych koni nevadila já. Koně jsou bystřejší než lidé a mají lepší čich, mohl by mě poznat podle pachu..pomyslím si.A předpokládám že by se Estwre nerada koupala zrovna tady.. Jinak ano, můžeme vyrazit.. Ostatní nás dohoní, nebo půjdou svou vlastní cestou.. Kráčím vedle koně trochu rychleji a delšími kroky, abych mu stačila.

Terenas - 21. února 2007 16:48
	Jen se ušklíbnu a vyrazím vedle Elwë,Rag se drží vedle mě. Já sice musím poněkud natáhnout krok abych udržel krok s Astweryním koněm,ale Ragovy to nečiní sebemenší potíže, ba naopak.

Grifith quam Lupus - 01. března 2007 14:59

Rozhlížím se po palubě a po postavách na ní stojících. Hlavním předmětem mého zájmu je zhodnocení pozice, respektive vztahu dotyčných k mému návrhu. Takže jak jsem na tom? Tadyten elf, Kriff nebo jak se to nahlásil, na mě již nějakou dobu čeká, dále tu máme skřítka a tu dívku. Sakra, to není zrovna moc! Támhleten elf mi ani neodpověděl a tenhle chce zas vytáhnout koně, jinak nikam nejde. Proč jsou ti elfíci vždycky tak odměření a odmítaví? Oči mi plynule sjedou z lidí na předměty, kterých je povrch lodi plný. No jo, ta paluba je pěkně zřízená. A co se tu všechno válí - nějaká fošna, ryby, nemám rád ten jejich smrad, bedny, všude samé bedny. Tady je nějakej naviják, ten má dost. Kus lana vypadající spíše jako obří had. Fuj, co je zase tohle!? V tu chvíli mé myšlenkové pochody, jestli tomu tak dá říkat, přeruší jeden z procházejících námořníků. Jelikož už mám toho všeho, houpání, zápachu, ale vůbec moře jako celku, dost, a navíc nejsem žádný vrozený řečník či taktik, okamžitě na něho spustím: “Heleď mladej, tady pán chce dostat z lodě svýho koně. Myslím, že seš ten nejlepší k tomu, abys mu pomohl. A koukej si tady uklidit ten svinčík!“ Samozřejmě se mi také dostane náležité reakce, která možná ještě předčí očekávání okolo stojících. Námořník, nebo kdo to ve skutečnosti je, se jen zastaví, významně pohlédne na naviják, který jsem chvíli předtím rovněž viděl, pokrčí zřetelně rameny a vydá se dál svým směrem, tedy k lodní přídi. Teprve teď si začnu tuto hračičku, jež spolu s dlouhým dřevěným ramenem, které kupodivu přežilo bouři bez větších problémů, sloučí k přesunu beden, ale i jiných předmětů nemalé nosnosti, z podpalubí ven a naopak, pořádně prohlížet. Jde o velice důmyslné zařízení, jehož principu ani s největším vypětím sil nemohu rozumět. Odborným okem ho tedy sjedu od velkého rumpálu až ke konci ramena, načež sám pro sebe zkonstatuji, že lano je v pořádku. To se ale nedá říci o navíjecím mechanismu samém. Ten je naopak zanesený kdejakými plody moře, ale i jiných koutů světa, které si nikdo raději nechce ani představit. V domnění, že mi to dopomůže k dalšímu zájemci o práci, prohodím několik slov k Anárioxovi a doprovodím je velkým gestem levé ruky, jakož směrovkou ukazující na nalezený nástroj, nacházející se od nás asi přes půlku paluby. “Tak zkus támhleto, teda na toho koně, nebo co to je, ale jestli to bude fungovat netušim. Podle mě, bys měl nejlepší, kdybys s ním vylez po té lávce, jako jsme vyšli mi všichni. “ Jakmile dokončím svou velice dlouhou promluvu, začnu si lehce mnout ruce, jako bych chtěl naznačit, že se chystám vykonat obrovský skutek v podobě manuální práce. Je jasné, že se svými proporcemi a takovýmhle mechanismem nemůžu mít sebemenší problém nějakého koně vytáhnout i bez cizí pomoci. Otázek k zamyšlení je ale hned několik. Kdo a jak toho koně upne? Bude zařízení fungovat? Ale především, jestli se mi do toho chce. Teď ale čekám, jak na mou nevybíravou narážku zareaguje Anáriox, potažmo ostatní.

Estwre vi Ren - 01. března 2007 21:53

Kdyby tohle bylo ráno jako každé jiné, nemohla bych ani pomyslet na cestu k Panně se čtyřmi dobrodruhy v zádech koňmo. V přecpaných ulicích by se mi jistě brzy ztratili; i já sama bych měla potíže proklestit si s Mamirem cestu vpřed. Tohle ráno ale není vůbec běžné, stejně jako ta před ním, a proto máme pro své putování mnohem více místa, než můžeme využít. Prázdné ulice, zavřené dveře, osleplá okna... přeplněné, lidskou masou kypící a přetékající Alanzze je mi protivné, ale tohle na mě nepůsobí o mnoho lépe. Hostinec U Dvouhlavé panny není od přístaviště nijak daleko. Dostatečně od cesty na to, aby ho už bezprostředně neobtěžovaly pachy a zvuky z lodí - přitom dost blízko, aby movitějším cestujícím nepřišlo zatěžko vážit sem cestu. Netrvá dlouho, a jsme na místě. Zamířím s koněm do ulice za hostincem a v pravý čas odbočím do dvora. Hbitě sklouznu z koňského hřbetu, zvíře uvážu před stájí - co nevidět se vrátím a dohlédnu na to, aby se o něj někdo postaral, ale zatím není čas - a už pobízím dobrodruhy dál. Skrze dveře, které určitě nejsou hlavním vchodem, nahoru po schodech, chodbou, dalšími schody až ke dveřím a do místnosti za nimi. Až tehdy je nechám vydechnout a rozhlédnout. Nejvíc ze všeho připomíná prostor zaprášenou malou jídelnu. Dřevěný stůl s nahrubo ohoblovanými rohy a kolem něho osm vyřezávaných židlí, které vypadají příliš zdobeně na to, aby postávaly zrovna tady. Podél stěn několik truhel, na jedné ze zdí zavěšené police, které by pojmuly pěkných pár knih, ale nenesou nic než jednu malou vázu s hrstkou polozvadlých rostlinek. Vodnaté světlo dne sem dopadá ze dvou úzkých světlíků. "Počkejte na mě tady - zanedlouhou se sem za vámi vrátím," vydám spěšné instrukce, zatímco spěchám přes pokoj ke dveřím naproti těm, kterými jsme vešli. "A do té doby prosím neodcházejte z této místnosti." dodám ještě, když lovím zpoza opasku klíč.

Estwre vi Ren - 01. března 2007 22:01
	MH: Protože nám vypadl PJ, nemá nám kdo vyhodnocovat příspěvky. Vyhodnocení akcí se tedy prozatím bude dít prostřednictvím nás - asistentů. Tudíž se prosím neděste, až v mých nebo páně quam Lupových příspěvcích uvidíte hodnocení akcí ostatních postav nebo CP - normálně bychom to jako postavy samozřejmě dělat nesměli, ale protože jsme teď napůl PJ, nedá se tomu vyhnout. ;) Díky za pozornost. :)

Helmut - 02. března 2007 08:22
	Když vejdeme do hostince U Dvouhlavé panny, všimnu si krásných židlí.To jsou ale krásné židle, ty sem snad ani nepatři! Rozhlédnu se po místnosti a stále stojím na místě. Když Estwre odejde a nechá nás tu samotné, posadím se a čekám co bude dál. Když nepřichází, rozhodnu se důkladně prozkoumat místnost. Jsem zvědav, jestli tady něco najdu.

Anáriox - 03. března 2007 09:41
	Hele na tu lávku se nevejde,jasný?Řeknu a seberu postroje a jdu dolů za svým koněm.Ještě než tam dojdu tak řeknu:Přece jen dík.Obrátím se a jdu dolů.Připnu koni postroje a běžím nahoru pomoct mého koně vytáhnout.

Estwre vi Ren - 05. března 2007 17:11

U Dvouhlavé panny Hladce otočím klíčem v dobře udržovaném zámkovém mechanismu a s vrznutím otevřu dveře do pokoje za nimi. Kdyby se o to někdo snažil, určitě by zahlédl z tamního vybavení alespoň stolek postavený u okna, obložený knihami, a velkou almaru v rohu. Ti s bystřejším čichem by možná zachytili i lehoučký odér připomínající pražené cizokrajné koření. Než se prosmýknu napůl otevřenými dveřmi, ujistím se pohledem, že už po mě nikdo z dobrodruhů nic nechce. Pak jim zmizím z dohledu nadobro - prudce zavřené dveře za mnou hlasitě klapnou.

Elwë Jaisinamakil - 06. března 2007 13:00

U dvouhlavé panny Konečně hospoda, teplo, pití a jídlo.. uvítám změnu v podobě hospody U dvouhlavé panny. Prohlížím si nezvyklou místnost, alespoň pro toho, kdo nespatřil lidské obydlí už pár měsíců. Jak vítané oproti rozvrzané bárce, mořským smrštím a slané vodě... To jsou věci pro vodní elfy, ne pro mne. Jasně, počkáme.. ujistím Estwre. Kam asi jde? Má klíč od pokoje, a přitom má na sobě prach z cesty.. Nechám to být - třeba se jde jen učesat. Ovšem to vybavení neodpovídá zrovna koupelně.. přemítám, když sleduji její kroky až do prudkého zabouchnutí dveří. A nechce být rušena..

Grifith quam Lupus - 06. března 2007 18:58

Paluba lodě REMUS I když v současnosti téměř veškerou mou pozornost zaměstnává navíjecí zařízení, vybavené velkou klikou, ke které se mohou s přehledem postavit dva dobře rostlí muži a nebudou si překážet, neujde mi to, že Anáriox zmizel kdesi v podpalubí. Když se jen o několik chvil později vrátí zpět, nevěnuji této skutečnosti žádnou pozornost. Co tam vlastně dělal, není můj problém. Chvíli si prohlížím rumpál, který jsem takto velký zatím neviděl, nebo o něj nejevil žádný zájem. Zkusím tedy vzít za kliku, která se po slabém záběru ani nehne. Protáhnu si řádně o nedaleký stožár ruce, ztuhlé tou nekonečnou cestou po vodních dálkách, načež se ihned vrátím ke své hračce. Pravou nohou, stoj jen na levici není nijak snadný, pro mne téměř nemožný, navrším hnus z paluby na několik nestejně velkých hromádek, čímž si udělám volné místo. Samozřejmě své počínání doplním mnohonásobným tichým klením, jehož původci jsou několikeré komické pády. “Ksarku…tohle mi byl samotný Hextor dlužen…ááá…já do toho kopnu…jestli mi to dělá svatý Gisbert, tak si to sním vyřídím…“ Samozřejmě své nezdary nesvádím na nikoho jiného než na božstva, tentokráte na bohy útisku a odplaty, kteří jsou prvními, které si ve chvíli svého pádu vybavím. Ani ve snu mne nenapadne, že bych si za to mohl sám, například přílišným pitím. Možná bych se k této myšlence dokázal přiblížit, ale pouze do té míry, že za to může alkohol, který už pěknou chvíli postrádám. Až neuvěřitelně obratně se však zvednu a pevně uchopím do dlaní dlouhé držadlo. Celé mé svalnaté tělo se propne jako pružina, gigantické bicepsy se promění v mramoru podobnému materiálu, tedy alespoň svou tvrdostí, aby se jen o vteřinu později upnulo jen k jedinému cíli – pohnout tohle zatracenou věcí. V mechanismu cosi zřetelně zakřupe, načež hlavní kladený odpor povolí. Díky tomu, že se pevně držím, neskončím okamžitě na zemi. Tak, to bysme měli. Je to sice pořád zaprasený, ale aspoň se to točí…jo…ten elf. Samozřejmě svůj nahromaděný vztek ihned ventiluji na první osobu na kterou mohu, tedy na Anárioxe, díky jehož koni teď smrdím rybinou. “Jestli chceš toho koně dostat z lodě ještě dneska, moh bys pro to něco udělat! Co takhle třeba sehnat někoho, kdo by ho přichytil k týhle mrše.“ Spustím okamžitě na elfa, který se zrovna odněkud vrátil. Tón hlasu je jako obvykle nevybíravý.

Angriel - 06. března 2007 19:46
	Paluba lodě REMUS Netrpělivě postávám na palubě lodi a sleduju menší chaos kolem. Mou pozornost upoutá menší příhoda v podobě přemisťování koně na palubu. Jak se zdá, je to pěkná fuška, soudě podle nadávek nedaleko stojícího muže. "Už by jsme se mohli porozhlédnout po okolí."přemýšlím.Ale při pohledu na elfa s jeho věrným průvodcem v podobě koně se snažím alespoň vyslovit účast.

Terenas - 07. března 2007 22:31

U dvouhlavé panny Když vejdem do pokoje v hostinci.Prohlédnu si se zájimem pokoj. Hmm niky jsem neměl moc rád města... Možná o bude tím, že jsme v nich nevyrůstal,ale v hostincích se mi většinou líbilo. Podrbu klidně stojícího Raga za ušima a kouknu se na něj náš pravdu příteli v přírodě bude líp. Kouknu se za naší hostitelkou která se protahuje dveřmi. Co je to asi za práci na kterou nás nejímá?? No i kdyby nic tak aspoň platí jídlo a pití.

Vypravěč - 10. března 2007 21:15

-, Anáriox, Kriff, Fridl, Grifith quam Lupus, Angriel, Četan ,- Ve chvíli, kdy se rozladěný Grifith quam Lupus (stojící u stěžejního rumpálu na zádi REMA) pustil slovně do Anárioxe, tak se z útrob lodi vynořilo dalších pět mužů, bosých a oděných jen do zelených otrhaných kalhot. Nejsou to námořníci z posádky, ale otroci. Oni jsou ti co zastávají ty nejhorší práce. Všichni jsou robustní - postavou srovnatelní s medvědy. Zarostlí, neupravení, s rudými fleky od mořské soli, nasáklí rybinou a páchnoucí lacinou kořalkou. A hned za nimi kráčí jejich kapitán. V porovnání s těmi námořníky jako diamant na hromádce uhlí. Všech šest se protáhlo kolem zahloubaného Četana, který zůstal stát hned u východu z podpalubí. A při cestě na záď lodi prošli také kolem Kriffa, Fridla i Angriely. Poté vyšlapali malé poničené schůdky, přeskočili asi metrovou díru v palubě, aby mohli zastavit kousek od Grifitha a Anárioxe. Slova se pochopitelně chopil kapitán. Čehož jeden z otroků využil s povděkem a začal si tlustým prstem pročišťovat nos. "Ehm. S tím pomůžeme my, tedy, pokud dovolíte... pánové?" Hlas Bannroa je sice stařecký, ale přesto nepostrádá slušnost a pevnost. "Ten rumpál nechte tak, prosím... byl bych nerad, kdybyste přetrhal zbylé kladky a naše závěsná síť přestala plnit svůj účel. Když dovolíte..." muži za jeho zády se zasmáli. Mezitím kapitánova pravice vystřelila do pravého úhlu a ukázala na jiný mechanizmus. Mohutný dřevěný válec, ze kterého trčí pět železných tyčí – držadel. (tyče jsou ve vrchní polovině a v pravém úhlu k válci. Slouží pro námořníky, kteří celým strojem otáčejí.) "Zde by jste mohl svou sílu hojně využít, pane. Říkáme tomu šroub. Díky němu otevíráme nákladový prostor." Bannroe, zdá se, velmi rád poučuje. Žoldákova neznalost ho dostala takzvaně na koně. "A támhle vzadu je zase vratiráhno. Díky němu zase vytahujeme náklad nahoru... Takže, dáme se do toho?" Jeho tvář zbrázdil úsměv a přešel očima ze žoldnéře na půlelfa.

Anáriox - 11. března 2007 10:24
	Toho koně jsem dal už do postrojů,kam bych asi zmizel.Řekl sem nevrle na odpověď Grifitha quam Lupuse.Přijdu ke kapitánovy a zeptám se ho.Kde mohu pomoci kapitáne.

Grifith quam Lupus - 11. března 2007 23:39

Paluba lodě REMUS Kapitán se vynoří jako blesk z čistého nebe. Jeho slova, která pro mne znamenají konec zbytečného namáhání mého jindy nepříliš vytěžovaného obsahu hlavy, rovněž nejsou k zahození. Co však potom vykládá za blbosti, nad tím zůstává rozum stát. Narážku na mou nešikovnost při práci s lodním vybavením si vůbec neuvědomím, stejně jako nevnímám tak strašně nudný popis několika přístrojů. Již ze zvyku si pečlivě prohlédnu nové osoby, které by pro mě mohly znamenat potencionální nebezpečí. Pečlivě analyzuji především jejich možné schopnosti vycházející z obrovských svalů. Naštěstí jsou vyhnané těžkou prací a jejich mohutným tělům tedy chybí tolik potřebný trénink pro obratnost a rychlost. Bez těch mi budou v boji jen těžko konkurovat, což mne velmi uklidní. Bannroe se mnou, i když trochu povýšeně, stále jedná s úctou, kterou si dle vlastního mínění ani nezasloužím. Nahodím tedy na tváři grimasu, jež se ani zdaleka nepřibližuje k zamýšlenému úsměvu a začnu se posunovat trochu stranou. Po přístrojích, které mne ještě před chviličkou toliko zaměstnávali, už ani nevzdechnu. "Moc rád se kouknu, jak vám to pude." Má slova jsou spíše výkřikem do tmy, kterým počastuji kapitána, zatímco těžkopádným krokem dopravuji své robustní tělo směrem ke Kriffovi, Fridlovi a Angriel. Moc rád?! Vlastně je mi to úplně jedno. Ať si poraděj sami. Já už udělal dost, rozchodil sem támhleten krám. Teprve teď se uvědomím, že mi vlastně elf odpověděl na něco, na co jsem odpověď nechtěl. Jen jsem byl nepříjemný, což sice nebylo záměrně, ale žádné problémy mi to jako obvykle nedělalo. Mě je to úplně fuk, žes dal koně do postrojů. Hlavně už tu herku vytáhněte, ať můžem jít do hospody.

Estwre vi Ren - 12. března 2007 21:48

U Dvouhlavé panny Snad netrvá příliš dlouho, než se vrátím do jídelny - pokyny ohledně ošetření Mamira a přípravy občerstvení jsem se snažila co možná zestručnit, ale bloumajícím dobrodruhům jistě utíká čas pomaleji. Kvapem se vracím z kuchyně do vlastního pokoje, tam jen shodím plášť, a vkráčím zpět ke svým hostům. "Prosím, posaďte se," gestem vybídnu ostatní, ačkoliv sama se nehnu ani o krok. "Jídlo nám chystají v kuchyni," dodám bystře, než se kdokoliv stačí zeptat. Usadili-li se ostatní, či ne, na tom nesejde - uhladím si vrásku na rukávu zelenkavé košile a pohledem přelétnu všechny přítomné. "Neříkáte si, proč je ve městě dnes tak pusto?" začnu nezávazně. "Zná někdo z vás Alanzze? Byli jste tu už někdy?"

Anáriox - 14. března 2007 17:39
	Když nedostanu odpověď uvědomím si,že bych to měl nechat na profesionálech a odejdu čekat o kousek dál,abych jim nevadil.Až mi koně vytáhnou,co potom,asi přijmu nabídku toho elfa.Stojím u zábradlí lodě,trochu rozbytého a odřeného.No uvidíme.

Fridl - 14. března 2007 18:53

Na palubě lodě REMUS Pomalu se už začínám uklidňovat, když tu se kolem mě prožene asi sedm svalnatých mužů. Tento nečekaný příchod mě trochu vyleká, ten výraz v jejích tvářích nevypadá zrovna přívětivě, ale když zjistím, že jdou jen pomoct, tak si oddechnu. Ten elf mě začíná štvát kvůli němu a jeho koni tady trčíme tak dlouho. Pomyslím si a začínám být nervózní s toho, co po mě můžou chtít za práci. Jen aby to nebylo něco nezákonné

Terenas - 14. března 2007 20:56
	U Dvouhlavé panny Podrbu Raga za ušima a posadím se na jednu z nádherných židlí.Hmm sedí se na ní dobře,ten co jí dělal znal své řemeslo. Rag se schoulí za židly na níž sedím Hmm to město bylo pusté to je pravda,ale po pravdě řečeno mi to tak vyhovuje lépe,než města upřednostňuji lesy,a hory..jsme si tak trošku s Ragem podobní.Ne v tomto městě jsem ještě nebyl.

Elwë Jaisinamakil - 15. března 2007 09:56
	Uposlechnu Estwre a posadím se. Poslouchám její otázky. To je pravda, ve městě je jak po vymření.. uvědomím si. Je tu nějak mrtvo...přikývnu. A ty asi víš proč.. Alanzze neznám, jsem tu poprvé, vůbec je to poprvé za dlouhé měsíce, co vidím nějaké město.. na severu ve hvozdech je pustěji než zde, válka vyhladila všechno.. odpovím.

Helmut - 15. března 2007 12:24

U Dvouhlavé Panny Po chvilce sledování a prozkoumávání místnosti jsem zjistil, že nás Estwre zavedla do jídelny pro obsluhu a nic zajímavého krom toho pěkného nábytku tu není. Docela by mě zajímalo, proč nás zavedla zrovna sem. No to je jedno, hlavně že už se připravuje jídlo.Po vybídnutí Estwre si sednu na židli naproti židli obsazené Terenasem a chvíli koukám na Raga. No, tak já jsem tady taky nikdy nebyl. Poslední dobou jsem se zdržoval většinou po vesnicích a lesích. Když domluvím, tak se zakloním a začnu se houpat. Doufám, že to židle vydrží.

Nogar Earrifas - 15. března 2007 14:59

U Dovouhlavé Panny Celou dobu postávám mimo veškeré dění a teprve, když vstoupí Estwre, popojdu blíže. Po položení otázky ještě chvíli přemýšlím...Je to zajímavé, leč né neobvyklé...i takové mohou být přístavní měst...pustá...opuštěná... jakmile pormluví první lidé na položenou otázku přidám se s odpovědí i já. Ne, nikdy jsem zde nebyl a ani jsem o něm neslyšel. A mám-li se přiznat, trochu mě to zajímá. Pak pohlédnu na ostatní...Všichni jsme tady, ale nikdo neví proč tu jsme? Pak se ještě otočím k Estwre. Nechci být nějak dotěrný, ale také bych si poslechl proč jsme tady my. Nepřehnaně ukážu po ostatních a pak jen čekám na reakci.

Estwre vi Ren - 15. března 2007 16:48

U Dvouhlavé panny Se zájmem poslouchám odpovědi, které mi mí dočasní hosté ochotně jeden po druhém poskytují. Terenase jeho vlastní slova usvědčují z toho, že pobyt mezi lidmi nepatří mezi jeho oblíbené kratochvíle - i když možná jiným způsobem, než on sám předpokládá. To ona možná cítí víc, přemítám o Elwë a téměř mimoděk lehce přikývnu, když se zmíní o severu. Jak vychází najevo, ani ten nezvykle distingovaný kroll v hlavním městě nikdy předtím nebyl. A Nogar Earrifas? Poslední, kdo odpovídá, a přitom nejzřetelněji naznačí otázku. Mou tváří prokmitne úsměv, lehký, skoro neznatelný - usmívám se sama pro sebe, své snaze pečlivě si mezi nimi vybrat. Jako bych se k něčemu takovému chystala... Přejdu ke stolu, až se tělem téměř dotýkám jeho hrany, a špičkami prstů levé ruky se opřu o dřevěnou desku. "Dříve nebo později byste určitě narazili na městskou vyhlášku. Spíš dříve než později, přibíjejí je skoro na každém rohu," prohlásím na úvod. "Město Alanzze, perla markrabství meddarského," neodpustím si ironický podtón, "má poslední dobou potíže s kanalizací. Podivné zvuky, podivné pachy, podivné věci, které odtamtud občas vyplavou. Oficiálně platí, že nejde o nic nebezpečného. Vzhledem k tomu, že nikdo neví, co se ve stokách doopravdy děje - nebo to ví a nechce přiznat - je ovšem cena takových tvrzení jen malá." Očima přelétnu shromážděné obecenstvo - pohled zelených očí protkaných mědí se na okamžik zastaví a zvažuje, jak dlouho ještě židle pod krollem dokáže nést svůj úděl. "Město vyzývá každého, kdo si na to troufne - z města, i cizince - k prozkoumání a rozřešení tohoto dosud nezmapovaného problému. Nezmapovaného. Doslova. Na pořádnou mapu městské kanalizace totiž v Alanzze nenarazíte." A že jsem to prověřila důkladně, vzpomenu si na svou lopotnou snahu opatřit si alespoň trochu spolehlivý plán alanzzských stok. "Proto je město tak vylidněné," navážu téměř zvesela. "Půl pobíhá ve stokách, vrací se z nich, nebo se připravuje na výpravu do nich; druhá půle se raději zavírá doma, protože toho má všeho právě tak dost." Potřesu hlavou v odpověd na vlastní myšlenky - těžko říct, jak jsem v duchu ohodnotila alanzzké, ale zřejmě to nebylo nic lichotivého. "Nás se ovšem tahle záležitost nijak netýká," dodám. "Jen nám trochu ztíží postup, protože na naší cestě může být trochu... přelidněno." Svůj pokus o vtip doprovodím úsměvem.

Terenas - 15. března 2007 18:14

U Dvouhlavé panny Sleduji bedlivě naší hostitelku Co se jí honí hlavou?? Když na nás tak kouká??,už dlouho jsem nebyl mezi lidmi,možná, až přiliž,a na severu bylo díky válkám dosti pusto . Poslouchám její zajímaví proslov pak se na ní zadívám. Tak jak jsi pověděla,tak toto nádherné město má potíže s ucpanými stokami,a hádám, že brzi bude mít potíže i s nedostatkem obyvatel. Pak se sehnu k Ragovi No příteli tak jsme se dostaly z nádherných severských lesů,hor a jejích prostředí do nějaké páchnoucí stoky,byť to bylo dříve nádherné město. Pak se z lehkým úsměvem kouknu opět na Estwre vi Ren položím ruku na desku stolu a zeptám se jí. A co je to za práci co nám nabízí jdna vzdělaná žena z toho to páchnoucího města jménem Alanzze.

Estwre vi Ren - 16. března 2007 22:07

U Dvouhlavé panny Po Terenasových posledních slovech syknu a ucuknu rukou z plochy stolu - jako by mě dřevo zničehonic pálilo. "Já nejsem z Alanzze," zpražím ho pohledem. Žít v tomhle... místě... cha! Krátce si odkašlu, maličko rozpačitá kvůli svému impulzivnímu odklonu od tématu. "Mám v úmyslu vás najmout," vysvětluji vzápětí přátelštějším hlasem, "právě na jednu takovou výpravu do stok. Potřebuji doprovod na cestě, schopný vypořádat se s obtížemi, na které narazíme - nejspíše to budou odpadem zablokované cesty a nějaká ta kanální havěť. Zajímá-li vás, proč toužím brodit se spolu s najatou silou skrze městskou kanalizační síť, pak mohu vaši zvědavost ukojit; hledám tam dole jednoho mladého orčšina." Odmlčím se - základní plán byl předestřen, a mí hosté k tomu možná mají co říct.

Vypravěč - 17. března 2007 23:24

-, Anáriox, Kriff, Fridl, Grifith quam Lupus, Angriel, Četan ,- Netrvalo to dlouho a podlaha na zádi se začala otřásat pod tíhou hrubé lidské síly. Anáriox stačil sotva ustoupit na okraj k poničenému zábradlí a quam Lupus došel zrovna tak do půlky své cesty, když se pětice medvědích chlapů se vší vervou zapřela do bradel. Šroub se začal v pravidelných intervalech otáčet. Magickým zaříkadlem se stalo slovo „Teď“ - s každým tímto hlasitě vyřčeným slovem námořníci vždy společně zabrali a o kousek mechanizmem pootočili. Kapitán všemu jen přihlížel. Po nějaké době tvrdé práce se na zádi otevřel otvor. Dvě křídla se otevřela dovnitř lodi a zahrnula doposud ponurý nákladový prostor světlem a rozvířeným prachem. Sotva zaklapla pojistka, tak kapitán rozdělil další úkoly. Dva z otroků zamířili do podpalubí – do nákladového prostoru, aby pojistili koně. Zbytek Chlapů se chopila vratiráhna a lan, které nasměřovali přímo do chřtánu podpalubí. Stalo to dost potu, ale koně se nakonec podařilo bez větších problémů protáhnout otvorem a posadit na palubu REMA, kde si ho může převzít majitel. Jeden z otroků sundal zvíře z háku a sundal i postroje. Potom koně beze slova předal. Kapitán mezitím rozdal další rozkazy. Začít vyndávat neporušené bedny. Chlapy se pustili do další práce.

Grifith quam Lupus - 18. března 2007 21:10

Paluba lodě REMUS Se zdánlivým zájmem sleduji, jak všechny části přístrojů poháněných lidskou silou skvěle zapadají jeden do druhého. Vždy mne takové předměty velmi fascinovaly, ale jelikož je pro mne i pevná kladka vrcholem dovedností těch nejzručnějších, nic víc než předměty hodné obdivu pro mě neznamenají. Pro většinu postaviček sledujících tuto scenérii to může vypadat, že je to hračka, ale krůpěje potu stékající po napumpovaných svalech a nemalé zkušenosti mi prozrazují, že to žádná legrace nebude. To však neznamená, že bych je nějak litoval nebo jim to přál. Je mi to jedno. Pozorování patří k souvislé analýze, která provází každou chvilku mého života, díky níž jsem málokterým nepřítelem zaskočen. Za chvilku je také veškerá činnost, až doposud zdržující naši cestu do hospody, u konce. Řádně se nadechnu, při čemž mi rybí smrad nepříjemně podráždí lihem naplněný žaludek, otočím se k teď již bývalým cestujícím Rema a nechám naplno zaznít chraplavý hlas: "Kůň je venku, takže sebou můžem hnout, ne? Nevím jak Vy, ale já mám toho smradu plný zuby!" A taky bych si konečně dal něco z místních specialit...lihových. Samozřejmě, že po všech těch mých eskapádách, se smradu odchodem z lodě nezbavím. Přesto však své následující pohyby směruji k můstku, který jsem již několikrát zdárně zdolal, který mi v cestě na pevninu stát nebude. V polovině se do mě sice opře boční vítr a téměř mne převrhne do pravé průrvy mezi lodí a molem. Rychlým sledem svižných kroků se na pevnou zem nakonec dostanu. Udělám ještě tři nebo čtyři kroky, tyhle vysoké počty mi nikdy nešli, a otočím se zpátky na loď. Tak co? Jdete, nebo ne? Jestli jsem tady čekal pro nic za nic, tak si to někdo vypije...až do dna!

Anáriox - 20. března 2007 13:27

Lehce se odrazím od poničeného zábradlí a jdu přímo ke kapitánovi.Moc vám děkuji kapitáne,že jste se postaral o vytažení mého koně.Hned jak to dořeknu jdu ke svému koni.Zkontroluju výbavu a přetáhnu mu uzdu přes hlavu.Párkrát ho pohladím a vyvedu ho ved po můstku na pevninu.Konečně jsme spolu,kamaráde.Pohladím ho a uzdu mu zase přetáhnu přes hlavu.Uvážu ho jen na malou chvíli k zábradlí u jednoho domu a jdu za Grifithem quam Lupusem. Tak co?Vyrazíme tedy?Řeknu elfovi a lehce se usměju.Otočím se a jdu ke koni.Odvážu ho a nasednu na něj,pohladím ho a jedu k elfovy.Když k němu dojedu,otočím koně směrem k lodi a k elfovímu pravému rameni,čekám co bude dál.

Safira - 20. března 2007 16:07
	soukromá zpráva od Safira pro Podívám se a venku je sychravo. Omluvte mě sestry." boj s skřety teprve začíná

Terenas - 20. března 2007 18:22

U Dvouhlavé panny Jen se ušklíbnu když uvidím její reakci a vyslechnu si to, co nám povídá.Pak se na ní opět podívám. Takže, dejme tomu že s tebou já a Rag půjdem,ale jak chceš toho mládence najít?? Já sice umím stopovat,ale počítám, že v kanále asi moc stop nenajdeme,a díky tomu hroznému smradu,nám bude k ničemu i Ragův čich.Asi nám nepovíš co nás v to kanálu může čekat,a myslím že,zablokované cesty a krysy to bude to nejmenší. Zadívám se jí do očí.

Grifith quam Lupus - 21. března 2007 16:17

Přístaviště Že se Anáriox vydá z paluby mne nepotěší tak, jako jeho následné otázka. Takže sem tu s Tebou nečekal pro nic za nic. Jedna osoba však velikost mého výdělku příliš nenavýší, takže zaostřím svůj pohled směrem ke skřítkovi, dalším dvěma elfům a dívce. Ti zatím očividný zájem o odchod nejeví. "Jen co se zbytek rozhoupe, okamžitě vyrážíme," odpovím nevrle na otázku. Kromě téměř nepřetržitého sledování paluby, respektive můstku spojujícího loď s pevninou, také čas od času sjedu očima na elfa a jeho koně. Důležitým poznatkem vycházejícím z těchto občasných nestandardností mého pohledu je ubezpečení o tom, že se Anáriox nerozhodl vydat někam do města. Tak snad Tě teď, když už máš konečně koně venku, nepřestane bavit čekat na zbytek. Každý človíček navíc pro mne znamená dalších pět stříbrných, tak proč bych si nepočkal. Stejně nic neuteče, tedy když neutečeš Ty se svým koněm...nechápu proč se někdo tahá s koněm. No dobře, z města do města, než ho vyměnim za jinýho, ale přes moře. Kupodivu mě nijak nevyvádí z míry, že na někoho čekám. Není to však tím, že bych si uvědomoval, že na mne čekali oni předtím, ale faktem, že pro mě čas vůbec nic neznamená, alespoň z krátkodobého hlediska.

Angriel - 21. března 2007 18:24
	Konečně se podařilo dostat koně z lodi, a tak se vydám po můstku na pevninu, kde už čeká Grifith quam Lupus. "Konečně pevná zem pod nohama,"uvědomím si. Než začnu prozkoumávat zběžně toto nové místo, netrpělivě se ohlédnu za ostatními."Pojďte za námi, tady jen ztrácíme čas."Samozřejmě za jiných okolností bych nebyla tak zbrklá, jenže vzrůstající hlad mě nutí jednat.

Helmut - 26. března 2007 09:59

U Dvouhlavé panny Když vyslechnu Estwre a následně Terenase, přestanu se houpat a opřu se o opěradlo u židle.Hmm, takže se budeme plazit někde v odpadních stokách?Odmlčím se. Jestli se budeme plazit někde ve smradu a odpadních stokách, tak na to bych se nejraději najedl. No tak, než se pustíme do práce, tak by se hodilo nějaké to jídlo. Už mám docela hlad. Když toto dořeknu, poplácám se po břiše a hlasitě mlasknu. Znovu se začnu houpat, jelikož židle první zatěžkávací zkoušku vydržela.

Estwre vi Ren - 27. března 2007 11:41

U Dvouhlavé panny O jídlo se není třeba bát - dole už ho chystají," odvětím krollovi. "Připravit ho ale není možné mávnutím křídel. Trpělivost." Pohlédnu zpátky na Terenase s přemýšlivě našpulenými rty. Očividně mu pojmenování, které jsem použila, nic neříká. Nebo mu říká něco úplně jiného, než by mělo. "Orščinové nejsou žádní mládenci." Pořád stojím u stolu, rovná jako svíčka, ale rukou si teď podepřu bradu. Vzpomínám na další jména. "Možná je znáš jako šotky. Někdy se jim taky říká rarášci. Nebo impové - i když obojí je jen omyl z neznalosti. Snad by bylo lepší..." Váhavě opustím své místo u stolu, proklouznu už dříve odemknutými dveřmi do vedlejšího pokoje a začnu se probírat knihami na stolku. Během chvíle se vracím - vrzající dveře za sebou přitom nezapomenu zavřít - s rozměrným svazkem přitisknutým na hrudi kousek pod vrchním okrajem živůtku. Takové držení vypadá dozajista trochu nezvykle, ale když knihu v předklonu odložím a její desky zaduní na stole, je jasné, že nést něco tak těžkého jiným způsobem by mohl jen opravdu svalnatý učenec. Opatrně rozevřu stránky a rozvážně pátrám po té pravé. Listuji starodávným textem, míjím bohatě propracované obrázky krotkých zvířat i fantaskních netvorů, až se nakonec doberu té správné ilustrace. "Tohle hledáme," poklepu prstem na rozevřenou knihu a poodstoupím, aby zbylo dost místa pro ty, kteří budou chtít vstát a prohlédnout si ji. Tvor na obrázku uvnitř má hnědošedou barvu - těžko ovšem soudit, jestli to má být skutečné zbarvení, nebo je to jen vedlejší efekt zahnědlých a věkem ztmavlých stránek knihy. Základní tělesnou stavbou připomíná člověka; ruce, nohy i tělíčko má ovšem mnohem tenčí, vychrtlé, s kostmi rýsujícími se v jiných místech, než je u člověka obvyklé. Navíc jsou na končetinách vidět droboučké drápky. Dlouhé uši končí protažené do špičky a upomínají tak na krvesajné netopýry. Zdá se, že tvorovy oči žlutě svítí - ale i tady je jeden na pochybách, jestli to byl ilustrátorův záměr, nebo za to může změna barvy vlivem let. Nikde není vidět žádné měřítko, nebo jiný nakreslený objekt, podle kterého by se dalo odhadnout, jak je zde vymalovaná bytost ve skutečnosti velká. Pod obrázkem je obtížně čitelný nápis, který ze všeho nejvíc vypadá jako "Joustyg orsci trge at simil" - ať už to znamená cokoliv.

Vypravěč - 10. dubna 2007 22:22

-, Estwre vi Ren, Helmut, Elwë Jaisinamakil, Nogar Earrifas, Terenas ,- Hostinský pomalu přišel až k vašemu stolu, v rukou objímaje soudek piva. Snažil se, aby vás nevyrušil z rozhovoru, leč skřípající podlahová krytina ho bezpochyby musela prozradit, když se opravdu snažil našlapovat opatrně. Krčmář je baculatý a na sobě má ušmudlanou zástěru. Jeho tvář je vrásčitá a lemují ji zrzavé vousy a pleška. Na první pohled je však nejpatrnější jeho kolébavá chůze. Tlouštík nejprve přejel utěrkou ohoblovanou stolní desku a onen pivní sud na to oprášené místo položil. Pak se úslužně uklonil a jeho kulatý obličej se roztáhl v úsměv. Chybí mu dva přední zuby. "Inu jářku... štěně sem vám dones!" Poznamenal a vzápětí soudek narazil. Jen tak – rukou. Vztlak způsobil, že se trocha zlatavého moku ocitla na podlaze. "Inu, někteří raději pijou něco jinačího, takže, budete-li chtít ještě něco jiného, tak musíte přijít říct dolů, do výčepu," domluvil a zatvářil se nejistě, jakoby na něco důležitého zapomenul. Ještě chvilku vypadal nepřítomně než si vzpomněl. "A-á jídlo sme vám donesli...Hej!... Holky, poďte nosit na stůl!" Dvě dívky v prostých modrých šatech přitancovaly ke stolu jako dvě holubičky. Jedna, ta starší z obou sester, je postavou silnější. Lidově řečeno: “krev a mlíko“. Hnědé vlasy má spleteny do silného copu a její hezkou tvář na správných místech dolaďují šminky. A ta druhá, nemůže jí být více než osmnáct let, je nápadně štíhlounká. Její vlasy, dlouhé a nadýchané, mají tmavě zlatou barvu. V jejím milém, sympatickém, ale ničím zvláštním se nevyznačujícím obličeji plane krásné, tmavě modré oko, od něhož nejde odtrhnout zrak. To druhé oko je většinou skryto pod zlatavou loknou, spadající ji na tvář. Dívka loknu čas od času odhazuje pohozením hlavy nebo odfouknutím, pak je vidět, že její druhé oko za prvním v ničem nezaostává. Kolem stolu to hned zavonělo. Holubičky na stůl začali pokládat prázdné talíře, příbory a jídlo. Místa je tam dost, takže se vedle velkého knižního bestiáře vešla na stůl i jehněčí pečeně na cibulce, mísa brambor, talíř vařených raků s koprem, ovčí sýr s chlebem, zeleninový salát, uhoř s česnekem v octě a oleji, zelená paprika v kyselém nálevu a hrnec polévky z mořských plodů. Hospodský to začal ihned komentovat. "Inu jářku... nevěděli sme kolik vás příde, tak jsme toho navařili víc. Dle zlaťáků, keré sme dostali předem. Dole na rožni se eště opéká selátko a v kuchyni moja žena vaří další chody. V případku nějakého zvlášního pokrmu mi musíte říct... a uvaříme." V ten moment se celým domem jako hromobití roznesl mužský sborový smích a tříštěné nádobí, jež doprovodil burcující řev. "Inu jářku..." Ujal se hostinský slova, když ty zvuky utichly. "... byl bych raději, kdyby ste byli dole v salónu, myslím u výčepu," povzdechl. "To se přece nehodí! Vzácní hosté a v naší obyčejné jídelně!? Kdo to kdy viděl," začal nenápadně podsouvat. "Dole by se vám určitě líbilo více. Nikdo tam není. No, na hosty je eště móc brzo. Je tam docela prázdno... teda ehm, je tam a-akorát dvanáct nějakých chlapů, keří jsou tu už druhý den. Jsou trochu rázní... to jo... rozbíjajů... to jo... cérky obtěžujů, ale ináč si nic nedovolí. Jejich kápo platí zlatem a drží si je na řetězu, ikdyž trochu dlouhém řetězu. To třeba včéra... jednemu co vyskakoval vrazil nůž rovnou do ruky," pokrčil rameny, aby dal svému monotónnímu monologu i nějaký zvrat. "Jářku, říká si Hrabě a má takové divné vlasy. Jenže... sem ho dneska eště neviděl." Dcery krčmáře zatím rozložily na stůl všechno jídlo a s nechutí na tvářičkách zmizely v nižším patře, což tam bylo přijato další vlnou bujarého řevu. "Inu jářku... tak máte nějaké přání. Chcete se třeba přestěhovat dolů do salónu?" Zeptá se krčmář nakonec přímo.

Helmut - 11. dubna 2007 13:13

U Dvouhlavé panny Stále se houpu na židli. Když v tom slyším hlasité vrznutí dveří. Kdo to asi může být? Otočím hlavu a co nevidím, blíží se k nám hostinský. No konečně, pomyslím si a přestanu se houpat. Když položí na stůl soudek piva, rozzáří se mi oči radostí a nadšením. Jé, to bude lahoda. Když překrásné dcery pana hostinského přinesou jídlo, hned se do toho pustím. Vezmu korbílek a natočím si pivo. Když se pan hostinský zeptá, jestli něco nepotřebujeme, odmlčím se a po chvilce povídám. Dal bych si to pečené selátko. Děkuji, nic jiného snad nepotřebuji. Když dopiji a dojím, zaujme mě ta velká kniha na zaplněném stole. No skoro jsem si ji ani nevšiml. Odrovnám pár talířů a přitáhnu si knihu k sobě. Pohlédnu na toho zajímavého tvorečka a řeknu: Tohle že máme najít a zlikvidovat? Nebo co že s tím máme dělat? A pohlédnu na Estwre vi Ren

Elwë Jaisinamakil - 11. dubna 2007 16:36

U dvouhlavé...no prostě v hospodě Hledím na objemnou knihu na stole a pozorně si prohlížím obrázek se snahou vtisknout si ho do paměti. Vypadá to neškodně, ale kdo ví, jak to je ve skutečnosti velké..Zrovna se na to chci zeptat, když tu vrznou prkna. Otočím se po zvuku a ruka mi sjede k dýce u pasu, pak si s ulehčením uvědomím, že to je jen hospodským. na stole se ocitne pivo a mne zasvítí očička. Pivo! V týhle díře mají pivo? jásám tiše a přišoupnu si první sklenku, co uvidím. To si přece nenechám ujít - vypít.. pomalu upíjím z naplněné sklenice. Vzápětí se na stole objeví i voňavé jídlo. Tak mimochodem si spočítám, jaki dlouho jsem se pořádně nenajedla a dojdu ke třem týdnům. To se musí napravit..s tímto rozhodnutím souhlasí i můj žaludek, to velice nadšeně a, naštěstí, potichu. Přisunu si k sobě pečeni a pak si uvědomím jeden problém - abych se najedla a nezas**la se, no prostě mi překáží kapuce. Rozhlédnu se po osazenstvu. Mám jim věřit? váhám, ale dám přednost jídlu. Teď i ostatní mají možnost spatřit jizvu na tváři, která jen o kousek nepřetíná oko a moje uhrančivé, uhlově černé oči, v nichž je i něco jiného než lidského. Pak se pustím do jídla. Jím rychle a kloním hlavu s tichou nadějí, že mě ne všichni viděli. Pak si hned zase nandám kápi. Estwre, trošku ti nevěřím - jak je to velké? zeptám se konečně a ukážu na tvora.

Terenas - 12. dubna 2007 08:48

U Dvouhlavé panny Bedlivě si prohlížím obrázek toho tvora pro kterého se vydáme do kanálů, tohoto města a snažím se zapamatovat to jak vypadá. Když uslyším zapraskání prken otočím se na hostinského a pohled mi padne na soudek který nese v rukách. Rag se zvede ze země vedle mé židle a temně na hostinského zavrčí. Kouknu se na Raga.To je dobré příteli. Rag se na hostinského ještě jednou podívá a pak si opět lehne tam odkud vstal. Podívám se na hostinského a usměji se. Odpuste mu to prosím, dlouho už nebyl v takové společnosti. Pokusím se omluvit Ragovo chování, pak se natáhnu pro korbel a naplním ho z soudku piva. Pak můj pohled upoutají dvě děvčata a také to co nesou. Holky přeletím pohledem a usměji se a podrbám Raga. Kouknu se na něj. Hmm příteli tak se najíme.. Odříznu kus pečeně a hodím jí Ragovi. Hmm radši bys něco jiného, ale ti tohle je dobrý. Ragovi to, ale očividně nevadí a kus pečeně slupne ".. no jako malinu." I já se pustím do jídla, během něhož si všimnu že si Elwë sundala kapuci. Usměji se na ní a na krátký moment se jí zadívám do očí. Pak se dál věnuji jídlu. Když se nás hostinský zeptá jestli něco nechceme vzpomenu si na Raga a zadívám se na hostinského. Hmm nenašlo by se v kuchyni něco trošku víc syrového, tady pro mého přítele?? Zeptám se ho a podívám se na Raga který klidně leží vedle mé židle. Poté co dojím se znovu zadívám na ten obrázek. No bezpochyby to bude zajímavé něco takového hledat a to zvláště v kanalizaci. Pronesu.

Grifith quam Lupus - 12. dubna 2007 15:11

Přístaviště Neustálé čekání mne i přes všechnu nezávislost na čase začne pomalu štvát. Je to především díky tomu, že mi již před chvilkou vyschlo v krku a žádnou flašku s kořalkou už nemám. Ještě jednou pohlédnu na palubu lodě, kde se mi ztrácí několik stříbrňáků, pak rychle pohledem sjedu pohledem Angriel a Anárioxe, při čemž hodně nahlas, aby to bylo slyšet i na lodi, pronesu: “Mám žízeň! VYRÁŽÍME! Hospoda na nás nedočkavě čeká!“ Jestli se chcete zadarmo najíst nebo máte zájem o práci zdůrazňovat nebudu. Už takhle okolo toho bylo až moc povyku a to se nikdy moc nevyplácí. Tak pojďte a ať je Vás co nejvíc. Dle rychlosti jakou skutečně vyrazím po dlážděné přístavní ulici lze soudit hned o dvou věcech. Jednak mi očividně není chůze i na dlouhé vzdálenosti cizí, ale především se jistě velmi těším na další alkoholové svlažení hrdla. Na kraji přístavu, než se pustím jednou z ulic, se ještě naposledy ohlédnu, abych zkontroloval všechny, kteří se mnou do hospody skutečně míří. Vzápětí začne naše trochu zdlouhavá cesta do krčmy U Dvouhlavé panny. I když jsou si domy lemující mnohé uličky, kterými procházíme, velice podobné, volím směr bez sebemenšího zaváhání, jak je ode mne samozřejmě očekáváno. Tak kudy teď? Třeba touhle, ta je taková pěkná. Oni přece šli tímhle směrem. Nemůže to být moc daleko. Tady už to bude…tak ne…takže tudy. Po nějaké době Vám přijde má jistota tak trochu podivná, zvláště když se očividně už poněkolikáté prosmýkneme naprosto identickou částí města. Buď jsou zdejší domy, ulice a cesty jedna jako druhá, nebo, a to není nijak povzbudivé zjištění, bloudíme. Pro druhou možnost také mluví mé stále přibývající rozhlížení, jehož můžete být po další prochozené míli svědky téměř pokaždé, když narazíme na křižovatku. Naštěstí se šinu kupředu tak svižně, že někteří z Vás mohou mít problémy mi stačit, aniž by sem tam nepopoběhli, takže to ani nezpozorují. Za celou dobu však nenarazíme ani na jedinou živou duši, takže těžkou soudit s jistotou. Při jedné takovéto obhlídce mi do zorného pole padne přístavní molo. Ksakru…tudy teda rozhodně nesmíme. Kde k čertu ta hospoda může bejt? Už mi tohle město pěkně leze na nervy a to jsem se tu zrovna vylodil. Tudy! A hodně rychle. Hbitě se otočím opačným směrem, při čemž přesvědčivě dodám poznámku svým hlubokým hlasem. “Tudy! Za chvilku tam budem!“ Výrazy mých současných spolucestujících mi přijdou čím dál tím otrávenější, ale nevěnuji tomu přílišnou pozornost, která by mě rozptylovala od kýženého cíle, stejně jako nevnímám případné narážky na délku cesty. Mě z toho snad trefí! Asi se na to vy….! A to všechno kvůli pár stříbrňákům. Že se na to…a hele…to musí být ono. I když se navenek jevím stále velice klidný, už toho začínám mít tak akorát dost. Zrovinka ve chvíli zlomu mé nálady však zahlédnu v jedné postraní uličce dřevěný štítek nad dveřmi, který mě potěší více, než stříbrňák, který jsem našel o chvilku dříve na zemi a díky kterému mne málem srazil Anárioxův kůň. Na štítku je vyobrazena trochu pokřivená, ale přece jen dvouhlavá ženská. “Tak a sme tu!“ Prohodím směrem přes levé rameno. Bez jakýchkoliv okolků vezmu za železnou kliku a vrazím dovnitř.

Anáriox - 14. dubna 2007 20:27
	Jsem otrávený z bloudění v ulicích města a zázračně se rozjasní moje tvář,když uvidím hostinec.Už se těším na pořádné pití a něco k jídlu.Sesednu z koně a vedu ho blíž k hostinci,u hostince přivážu koně k zábradlí.Pohladím ho a jdu dovnitř hned za Grifithem quam Lupusem.

Angriel - 15. dubna 2007 18:15

Přístaviště Po téměř nekonečném čekání se Grifith quam Lupus vydá do místní hospody. Je to výborný nápad, jelikož jsme všichni po namáhavé cestě zmoženi. Na začátku to vypadá, že cesta bude probíhat bezproblémově v rychlém tempu. Později se však ukáže, že Grifith quam Lupus nezná přesně cestu, takže nekonečně dlouho bloudíme v úzkých uličkách. To, že jsme s Anárioxem pěkně otrávení vůbec nevnímá.Nakonec přeci jen najdeme hospodu s názvem U Dvouhlavé panny. Uleví se mi a radostně se vydám za Grifithem a Anárioxem.

Estwre vi Ren - 16. dubna 2007 23:29

U Dvouhlavé panny V klidu nechám Elwë i Terenase studovat nákres. Sotva se ovšem ve dveřích objeví hostinský, orščin je zapomenut. Rychlé reakce elfky si mužík nejspíš ani nevšiml, vlčí varování ho rovněž nerozházelo. Není divu, tady musí být zvyklí na ledacos. Odstoupím od stolu, aby se kolem mne mohla protáhnout obě děvčata a malou chvíli je sleduji pohledem. Zatímco ryšavý hostinský mi k srdci nijak nepřirostl, s jeho dcerami - zvláště tou starší - se potkávám ráda. Pozdravím se s dívkami upřímným úsměvěm, ale ihned poté je pouštím z hlavy. Místo toho si prohlížím si dobrodruhy, kteří se lačně vrhli na jídlo; výčtu dalších a dalších pokrmů, které pro nás nachystali, nevěnuji příliš pozornosti. Když se zespoda ozve lomoz, krátce střelím pohledem po dveřích, kterými krčmář před chvilkou vstoupil. Snad si to hostinský špatně vyložil; začne líčit trampoty, se kterými se dole potýká, a mně nezbyde, než se na to nesouhlasně tvářit. Copak ode mě asi čeká? Že mu budu v jeho lokále zavádět pořádek? Jen proto, že jsem si tu na pár dnů pokoj najmula? I když zkazka o dvanáctihlavé bandě a jejím vůdci s divnými vlasy zní poutavě, já nemám na takové kratochvíle čas. Dívky opustí místnost, zdola opět zazní hluk, který ruší poklidnou dopolední atmosféru, mí hosté vysloví pár přání a hostinský se znovu neohrabaně pokouší zavléci mě dolů... "Máte pravdu," kývnu rezignovaně hlavou, "nemá cenu, abyste nám nosili další jídlo sem. Za chvíli přijdeme dolů. Tam se zakrojí i sele - nejspíš dorazí ještě pár hostů, tak se postarejte, ať je i pro ně připraveno. A v kuchyni nachystejte něco pro to zvíře," pokynu rukou k vlkovi. "Děkuji," dodám s letmým úsměvem a doufám, že to hostinský správně pochopí jako pokyn k odchodu. V nastalé chvíli klidu se vrátím k původní rozmluvě. "Nevěříš?" pohlédnu na Elwë se zpytavě povytaženým obočím. "Natažený na skřipci může mít tak půl sáhu," nakloním hlavu a starostlivě kontroluji, zda je kniha po doteku nešetrných krollích tlap v pořádku. "Musím ho najít a..." přesunu pohled ze spisu přímo na Helmuta, "zachránit. Pokud se dostal do problémů." Ještě okamžik zírám krollovi přes stůl nezdvořile do očí, pak se napřímím a rozhlédnu po ostatních. "Dojedli jste? Pokud ano, měli bychom se přesunout o patro níž..."

Helmut - 17. dubna 2007 12:25
	U Dvouhlavé panny Jsem zabrán do knihy, nikoho a ničeho si najednou nevšímám. Cítím, jakoby mě něčí oči uplně probodávaly. Pozvednu hlavu a vidím, že Estwre mi něco říkala. Docela by mě zajímalo co říkala? Neříkala něco o záchraně? Nevím. Po vyzvání, aby jsme se přesunuli o patro níž, zvednu se a vyrazím po schodech dolů za hlukem.

Elwë Jaisinamakil - 17. dubna 2007 13:23

V duchu tiše souhlasím s Estwre. To máš holka pravdu..Aspoň jim tam uděláme trochu pořádek..pod kápí se nehezky a vražedně usměju, přičemž moje běloskvoucí špičáky odrazí záblesk světla. Chápu tě, Estwre..Pomůžeme ti s tím.. jen by mě zajímalo, proč ti na něm tolik záleží? I když to mi asi nebudeš chtít říčt, že? přikývnu na estwreninu poznámku o záchraně. Je čas se přesunout..zvednu se rázně od stolu a urovnávajíce si kápi, aby mi nebylo vidět do obličeje, kráčím nejprve dveřmi a pak po schodem dolů. Hluk bandy pomalu sílí, jako moje přesvědčení, že, i když bych se do toho asi neměla motat, přeci jen zasáhnu. Ten randál tu nestrpím..pánové budou mít brzo problém..

Terenas - 18. dubna 2007 18:35

U Dvouhlavé panny Poslouchám bedlivě naší hostitelku. Proč to jdeme vůbec zachraňovat?? a jak se tam mohl vůbec dostat??. Zvednu se od stolu zadívám se na Raga a ušklíbnu se. Hmm jo máš pravdu dole bude víc místa...... pak přejdu ke dveřím, následován Ragem. Dostaneš něco k jídlu, příteli...a možná se i trochu pobavíme... Pomyslím se a vydám se ke schodům a pak po nich dolů. Hluk zdola pomalu sílí.. Asi se pobavíme trochu víc. Pomyslím si opět a pousměji se.

Grifith quam Lupus - 15. května 2007 16:27

U Dvouhlavé panny Rázným máchnutím své pravičky rozrazím dveře a krokem hrdiny vstoupím do hostince. Díky přítmí, které je ve srovnání z venkovním světlem, i když značně zakaleným všudypřítomnou mlhou, tak kontrastní, jako rudá krev na bílých šatech Soldanských mnichů, jejichž řev často slýchám ve svých snech, přehlédnu dvojici šedých dlážděných schůdků, klesajících k právoplatné hostinské podlaze, tolik podobné svým vyvýšeným společníkům. Výsledek tohoto jen těžko směrovatelného letu však do slova dopadne mnohem lépe, než bych se jen mohl odvážit očekávat. Oči, přes zúžené zorničky neschopné ještě cokoliv zahlédnout, instinktivně přivřu, abych nebyl nemile překvapen, při čemž levou ruku přikrčím před obličej. První náraz je sice slabší a pod náporem mé váhy povolí, ale ten druhý to vynahradí. Jako bych narazil na barový pult. Po chvilce se mi zrak srovná. Sem v ráji. Přímo před mýma očima totiž hostinský čepuje pivo a hned vedle leží dalších pár kousků. I když je tento pohled pro mne v současnosti nádherný, zvlášť doplnění malým zátiším plným lahví kořalky, lesknoucích se za jeho obtloustlým tělem, je impozantní, neodpustím si, jak je mým zvykem, řádně zhodnotit situaci. První, co mne zaujme je širší postava muže oděného do kroužkové košile, ležící na zbytcích dřevěné židle. Vypadá spíš jako trpaslík než člověk, ale jelikož je čelem k zemi, s určitostí to říci nelze. Pro mou hypotézu hovoří také jeho vysoké kožené boty, sahající až do půlky stehen. Takže vo tohohle hňupa sem se praštil. Kašlu na něj…prcek jeden. Je tu celkem asi tucet mužů, ale jelikož jsou jejich zbraně povětšinou opřené o zeď, jen je zběžně přelétnu očima, načež si začnu prohlížet podnik samotný. I přes značnou rozlehlost tohoto lokálu jich je putyka plná. Místnost je obdélníkového půdorysu, osvětlovaná šesticí zašedlých oken, rozmístěných po trojicích po obou stranách vchodových dveří. Uprostřed, přímo proti vchodu je ve vzdálenosti dobrých deseti sáhů, sám nechápu jak jsem je tak rychle překonal, masivní dřevěný barový pult, obležený sudy s čím jiným než pivem. Po obou stranách této oku lahodící scenérie stoupají vzhůru schody. Proti nechtěnému pádu zákazníky chrání mistrně vyřezávané zábradlí, jemuž chybí k dokonalosti jen to, aby se ho zrovinka nedotýkal kroll. Ano, je to přesně ten, se kterým jsem byl nucen strávit několik týdnů na kocábce jménem Remus. A hned za ním jsou i další postavy, o nichž jsem doufal, že je již nespatřím. Po velké místnosti je různě rozmístěno na deset bytelných dřevěných stolů, jejichž kruhový tvar a nádherné zpracování bije do očí při pohledu na hrubě ohoblované hranaté židle. Někdo mnohem moudřejší než já by mohl v jejich rozestavění rozpoznat vyšší smysl, ale podle mě je tu prostě bordel. To si již uvědomím, že sucho v mém hrdle začíná být neúnosné a ostrým hlasem objasním hostinskému svůj záměr: “Pivo! A rychle! A taky támhletu flašku!“ Prstem levé ruky píchnu směrem k regálu, zatímco pravičkou vyndám zlaťák z měšce schovaného kdesi ve zbroji. Ještě než mince cinkne o pult, už držím v ruce jeden z plechových korbelů s pivem.

Vypravěč - 16. května 2007 11:43

O boji a bojových příspěvcích Na Andoru se můžete setkat s mnoha způsoby boje, které mohou být více či méně spojeny s kostkami. Konečná podoba boje a jeho vyhodnocení tkví jako obvykle na bedrech PJe. V této výukové jeskyni se Vám pokusíme pomoci proniknout do jednoho z nejtěžších způsobů a to do čistě RPG boje, boje bez kostek, popsaného pouze příspěvky. Pokud se ovšem na svých cestách po Andorských pláních setkáte s kostkami, vezte, že PJ vidí každý Váš hod. :) Všechno, co platilo u klasických herních příspěvků, platí u bojových dvojnásob a jelikož, jak praví jedno lidové moudro, je "opakování matka moudrosti", pustíme se do toho. Pozorně si pročtěte předcházející příspěvky - zvláště při boji byste měli být velice pozorni všeho, co se kolem Vás děje. Málokdo je přeci šťastný, pokud náhodou zasáhne svého přítele, který se mu připletl do cesty. Řádně si situaci představte - jako obvykle je správná představa o situaci jedním z nejdůležitějších prvků a jako obvykle to bývá kamenem úrazu. Počty a polohy nepřátel i kamarádů mohou být někdy tak komplikované, že by se ani ten nejzkušenější domorodec andorský neměl stydět za malý náčrtek. Také povrch, předměty blízké a vzdálené jsou důležitým vodítkem. Jinak asi bojuje po krk v bahně zahrabaný trpaslík a jinak elf, visící na laně ze skály. Uvědomte si schopnosti, silné, ale především slabé stránky své postavy - na každém kroku se můžete setkat s nezranitelnými bojovníky, kteří vykryjí i ten nejdokonalejší úder, s kouzelníky, kteří jedním mrknutím oka změní celou armádu v prach nebo něco mnohem odpornějšího, s hraničáři, kteří trefí nepřítele mezi tuctem jiných na sto sáhů. Takhle bych mohl pokračovat o příslušnících všech povolání či ras. Hlavním vodítkem ve schopnostech Vaší postavy by měl být věk a její zkušenosti. Teď nemám na mysli expy, i když s tím velice úzce souvisí.Teď konečně zúročí své vklady ti, kteří si dali záležet na svém životopise. Nezapomínejte na stav své postavy - tímto bodem mám namysli především předcházejí události v krátkodobém časovém horizontu. Pokud například trčí Vašemu válečníkovi z nohy, ramena a boku šíp, těžko přiskočí ke svému lukem ozbrojenému nepříteli na vzdálenost několika sáhů a ještě ho přesekne vedví. Vžijte se do povahy a pocitů postavy - skutečně si myslíte, že by Vaše postava zareagovala přesně tak, jak to máte v úmyslu napsat? Proč by to vlastně dělala? Má k tomu vůbec nějaký důvod nebo to prostě chcete udělat Vy? Každý, kdo chce být alespoň trochu dobrý, by měl umět odlišit pocity své a pocity postavy, stejně jako jejich znalosti. Je to často velice těžké, ale ne nemožné. :) Co nejpřesněji a nejdůsledněji popište své úmysly - vězte, že Vaši bojovou akci vyhodnocuje PJ, který mnohdy vidí mnohem dál, než by jen mohla Vaše postava vidět. Kromě věrohodnosti popsaných činů je velice silným faktorem také detailnost. Vždy si uvědomte, že co není napsáno Vámi, to musí PJ za Vaši postavu vyhodnotit sám a také to podle toho může dopadnout. Nepředbíhejte příliš daleko do budoucnosti - jako obvykle nemusí některý z Vašich záměrů vyjít a je tedy více než jasné jak to poté dopadne s těmi ostatními. Existují dva základní typy bojových příspěvků - tím nejvíce používaným typem příspěvků z oblasti boje je popis záměrů a úmyslů. Ve Vašem příspěvku se to pak hemží konstrukcemi "pokusím se", "snažím se", "chci" apod. Tento způsob je pro Vás jednodušší, ale v dobrodružství nevypadá tak dobře. Druhý způsob značně ulehčuje práci PJovi. Princip je založen na tom, že nejprve svou akci soukromě popíšete PJovi, který ji vyhodnotí a odepíše Vám výsledek, který posléze zpracujete do příspěvku. Ulehčení práce pro PJe tkví v tom, že nemusí formálně psát příspěvek, ale pouze věcně napsat výsledek. Vy pak máte o to těžší práci, ale příspěvky se pak mnohem lépe čtou. Ve většině případů nejste sebevrazi - pokud opravdu není vaše postava blázen, sebevrah či berserk, zajisté se boji mnohem radši vyhne, než aby zbytečně riskovala svůj krk. Samozřejmě, že je nutné brát v úvahu vztek, závist, vděčnost a další emoce, ale jako vždy záleží na postavě a situaci. Závěrem - i PJ je jenom člověk, takže pokud Vám cokoliv není jasné, nesouhlasíte s tím nebo se Vám to dokonce nelíbí, určitě mu napište. Pamatujte však vždy na pravidla slušného chování a především na toto - PJ má vždycky pravdu. :))

Estwre vi Ren - 18. května 2007 18:15

U Dvouhlavé panny Zatímco se dobrodruzi sbírají ze židlí, obejdu stůl a opatrně se sehnu mezi všechnu tu krmi, kterou nám hostinský přinesl. Starostlivě prohlédnu otevřenou dvoustránku bestiáře, pátrajíc po případných skvrnách od jídla, které by bylo třeba odstranit - Prozřetelnosti dík ale žádnou neobjevím. Vrchní deska tlumeně klapne, když knihu zavřu. Se zafuněním zvednu těžký svazek, přitisknu si ho na hruď a zamířím s ním do pokoje. Než ho stačím řádně uložit, vrátit se a zamknout, mí hosté už scházejí po schodech dolů do výčepu. Přinutím se ke spěchu a po zdolání prvního schodiště dostihnu posledního z nich. "Pane Nogare, ráda bych s vámi projednala ještě jednu záležitost..." Zastavím se s elfem v chodbě - malý kousek před námi je v levé stěně výklenek a schody, kterými jsme se sem ze dvora dostali; kroll, Elwë i Terenas se svým zvířetem nám zatím klesají z dohledu na mnohem okázalejším schodišti, ve které tato chodba přímo ústí. Hluk z výčepu je zde slyšet naprosto zřetelně. Jestli se návštěvníci dole neumravní, nebudeme mít na naše jednání žádný klid - i kdyby nám pan hostinský nakrásně zařídil posezení v salónu, jak noblesně pojmenoval vedlejší jídelnu. Proč musí, Ohnivá radosti, banda rozvášněných chlapů po ránu vysedávat zrovna tady, zamračím se za třemi sestupujícími dobrodruhy.

Anáriox - 19. května 2007 00:34

Po otevření dveří se mi naskytne pohled na hospodu plnou lidí,ale ne až tak moc,jak bych čekal.Mohlo to tu bejt horší.Pomylsím si a bez váhání zamířím k pultu.Málem zakopnu o menšího tvora,který se válí na zemi.Překročím ho a jdu dál,až dojdu k pultu hned vedle Grifitha quam Lupuse.Jedno pivo prosím.Zavolám na hostinského.Náhle se podívám na Grifitha quam Lupuse. Asi by taky jedno potřeboval.Hostinský,ještě jedno pro mého přítele tady vedle.A ukážu na Grifitha quam Lupuse.Počkám až přinese pivo.Zatím se otočím a pozoruji kupu ožralů a pár ozbrojených lidí sedících u stolků.Náhle si všimnu volného stolu v rohu.Tam zamířím,až budu mít pivo,nebo hned a hostinský mi ho donese.Hostinský,to pivo ke stolu v rohu.Zavolám na hostinského a odkráčím si sednout.Narovnám si plášť a posadím se.Moje opatrnost mi nedá a rozhlížím se po něčem co by mě upozornilo,že je tu nebezpečno a samozřejmě se ohlížím po svém pivu.

Elwë Jaisinamakil - 30. května 2007 13:40

Hospoda Tak se těšte..tady dole bude ticho..sestupuji po schodech a mhouřím oči nad tím stupňujícím se nepříjemným hlukem. Sotva vstoupím na mezipatro, rozlehne se prostorami příšerný rachot. Ohlédnu se na Terenase a pokrčím rameny. Posledních deset schodů seskočím. Podrážky tiše klapnou o podlahu, když jak kočka dopadnu ke stěně lokálu a zpod kápě si celou místnost prohlížím. Už tohle by je mohlo ztišit.. Musím se začít smát. Hluk způsobil ten bigman z lodi, když pravděpodobně zakopl o schod. A o stůl, koukám...včetně osazenstva..chechtám se tiše a pozoruji Grifitha, jak se vratce staví na nohy. Ještě si stihl objednat pivo..a tamhle je ten druhý..všimnu si Anárioxe. otočím se na Terenase: Sedneme si do salonku, nebo k Hrombácovi?zeptám se tiše a kývnu do rohu kde sedí Anáriox. V salonku bude alespoň klid..A ragovi soukrom asi taky vadit nebude..podrbu Raga za ušima. začná si na mne zvykat.. terenas si vybral dobrého přítele na cesty.. Škoda, že ho nemůžu mít také.. Jenže co se dá dělat, v úplňku je síla, která mi v tom brání - roztrhala bych ho.. Už takhle budu mít problém udržet se na uzdě.. Jen tři týdny.. Anebo radši počkáme na Estwre?

Terenas - 01. června 2007 17:59

Hospoda Sejdu posledních pár schodů schodiště a rozhlédnu se po výčepu a můj pohled ulpí na Grifithovi, který se staví na nohy a na tváři se mi objeví úsměv. Rag se nechává drbat za ušima od Elwë když mi položí otázku kam se usadíme, podívá se po mě a rozhlídne se po lokále. Podívám se na Raga Tak dobrá příteli. Sitva to dořeknu Rag se vydá do salónku. Já se kouknu na Elwë a usměji se. Tak Rag si vybral kam půjdeme…vyhrál salónek a já nemám nic proti. Povím a vydám se za Ragem do salónku.

Elwë Jaisinamakil - 01. června 2007 18:21

Hospoda Dobře, ani já nemám námitky..přikývnu a následuji ho do salonku. Mám přivolat i ostatní? Asi se zdrželi na schodech.. A grifitha, samozřejmě. To by mne zajímalo, proč si Estwre zavolala toho elfa..Nognara, myslím, že se jmenoval..Záležitost..dumám a pak málem zakopnu o Raga. Jééé, promiň..omlouvám se narychle a nenápadně uhybám z dosahu zubů, protože jsem tomu chudákovi dupla na ocas. Zasměju se omluvně na Terenase a posadím se vedle něj na židli, na opačnou stranu, než je pes. Tři týdny..

Terenas - 01. června 2007 19:31
	Hospoda Rag zakňučí a začne vrčet na Elwë. Vrhnu na něj pohled a zavrtím hlavou. Omluvila se ti příteli ne ? ...a navíc tě určitě nechtěla šlápnout. Povím a položím mu ruku na hlavu a on se, i když nerad uklidní a lehne si na zem. Nemusíš oni sem jistě trefí sami...i když nevím jestli všichni. Povím jí s úšklebkem a vzpomenu si na našeho přítele co se válel na zemi.

Elwë Jaisinamakil - 01. června 2007 19:54

soukromá zpráva od Elwë Jaisinamakil pro Nejistě koukám po Ragovi. Pak zvednu zraky a usměju se. Jo, asi máš pravdu. Trefí sem, a kdo ne, ten má pech. A rámus..zakřením se o něco víc. Napadlo mne, že bych si mohla venku trochu pohrát, ale radši si nechci zadělávat na problémy..Navíc jsem unavená po cestě, moře mi moc nesvědčí.. A to je ještě slabé slovo..zahledím se na okamžiky, kdy jsem stála na palubě u zábradlí a všemožně se snažila nezvracet. Naštěstí úspěšně. mezitím si něco objednáme, ne?

Terenas - 01. června 2007 20:13
	soukromá zpráva od Terenas pro Usměji se na Elwë. Taky moře moc nemusím..mamá radci lesy a hory a tak. Usměji se. No to hraní by nebylo špatný, ale nemám náladu na hospodskou rvačku..a navíc pár těch co by se dostali moc blízko k Ragy by měl i dost zlí rány.. Poznamenám. Něco si objednat ? Zrovna nemám chuť..A proč se vůbec nalodila na tu loď ? Zeptám se.

Elwë Jaisinamakil - 01. června 2007 20:22

soukromá zpráva od Elwë Jaisinamakil pro Já také..svoji odnou zemi..Severní Temný hvozd..zasním se trošku. Ale občas je zadobře opustit známá místa a vydat se za dobrodružstvím jinam. TAM už jsem bohužel moc známá..Bohužel ve špatném světle.. Rozhlédnu se - zatím nikde nikdo - a sundám si kápi. Už potřebuju provětrat..Skrývám se pod ní už moc dlouho..řeknu omluvně, zatímco se na Terenase šklebí moje jizva.

Terenas - 01. června 2007 20:31
	soukromá zpráva od Terenas pro zadívám se na ní. Ano občas to chce změnu..takže tě už chtěli honit a zabít..hmm měla jsi tam trošku negativní popularitu..... Povím. Tak se přestaň skývat..snad se najdou i tací kterým nevadí kdo jsi.. Povím opatrně.

Elwë Jaisinamakil - 01. června 2007 20:55

soukromá zpráva od Elwë Jaisinamakil pro Obávám se, že těch druhých je víc..zakřením se. Nepůjde to..Rozzlobila jsem si vrchol Temných, stala jsem se noční můrou pro dospělé rodiče.. Musím se skrývat.vysvětluju neobratně. Dlouho jsem doufala, že se lidé, kteří mou minulost neznají najdou tady, ale poté, co jsem viděla, že tu obchodují naši..zavrtím hlavou. Taktak..neuživíš se tu..nebudou ti věřit..Mlč, víš dobře, jak to bylo... Vím, ale ty si to nepamatuješ.. pamatuju! Řekla jsem mu, že nejsem děvka.. smál se.. Ano, byla jsem nepříčetná,a le to neznamená, že si to nepamatuju!! Když myslíš.. Vím..

Terenas - 01. června 2007 21:06
	soukromá zpráva od Terenas pro Bedlivě si jí prohlídnu. strach někdy pramení z nevědomosti...Ale na druhou stranu je někdy lepší zůstat v té nevědomosti.. Povím a zamyslím se. Možná dělám chybu..ale Nakloním se k ní o něco blíž a zadívám se jí hluboko do očí. Možná je to chyba, kerá se mi jedné noci vimstí, ale já se tě nebojim..jemi to jedno.. Povím a zase si sednu normálně.

Elwë Jaisinamakil - 01. června 2007 21:10
	soukromá zpráva od Elwë Jaisinamakil pro TY se mne nemusíš bát..zakřením se. Je docela hezkej..odvážnej..prohlásí uznale moje vědomí. Překvapeně sebou trhnu. Co? Ty?..Ale máš pravdu..zasměju se tiše a opětuji mu hluboký pohled.

Terenas - 01. června 2007 21:24
	soukromá zpráva od Terenas pro Usměji se. To jsem rád. Povím a pak se odmlčím. Takže oba jsme tuláci bez domova.. Povím potichu. Pohladím Raga který se jde posadit vedle Elwë.

Elwë Jaisinamakil - 01. června 2007 21:30

soukromá zpráva od Elwë Jaisinamakil pro Asi tak...Ty jsi taky "bez", vlastně s, se špatnou pověstí? Maminky na severu strašá děti, že si pro ně přijdu..trochu ucouvnu, když přichází Rag, ale pak se uklidním. Omluvila jsem se, terenas ho uklidnil, nemám se čeho bát..sugeruji si a pohladím ho přes čumák. Při dotyku s jeho strstí cítím podivné zajiskření. Polekaně se zvednu a začnu po torně cosi hledat. tady to je..zabrmlám a vytáhnu jakési posuvné kolečko. Já to věděla..sakra..zasyčím a o něco smutněji pohlédnu na Terenase. problém. Přepočítala jsem se. Ne tři týdny, týden. Za týden je úplněk.. To bude sranda..achjo, budu se muset někam uklidit..

Terenas - 01. června 2007 21:40

soukromá zpráva od Terenas pro Podívím se na to co vytáhla. No ne zrovna špatnou pověst, ale budím nedůvěru svím chováním a tím, že po mém boku chodí Rag..Lidé jsou najivní a vždy za mnou chodili jen když chtěli provést přez lesy nebo projít přez hory.. Pak se pozorněji zahledím na to podivné klubíčku. Co to je ? Hmm tak za týden...... dobrá za týden budem s Ragem od tebe bržet lidi dál..nebudou se bát tebe. Ale me a Raga. Povím pevně.

Elwë Jaisinamakil - 01. června 2007 21:55
	soukromá zpráva od Elwë Jaisinamakil pro Ale jakmile zjistí, co se děje, tak se budou bát i mne..Víš vůbec, co to je lykantrop? PO proměně mám hroznou sílu..A naopak síla vůle upadá, budu se muset hrozně držet..mračím se tomu nebezpečnému návrhu. Co provádí? Vždyt ho pak můžu zabít..Moc statečnosti škodí.. Oproti nedůvěře jke mně, je to nic..vlastně spíš nenávisti..

Terenas - 01. června 2007 22:02
	soukromá zpráva od Terenas pro Jo přibližně to vím, ale v jádru to jsi pořád ty..jen se k němu dostat..a jo máš pravdu může to bejt pro nás s Ragem nebezpečné..ale nebezpečí je všude... Povím a pokrčím rameny. Asi jsem se zbláznil... Podívám se Ragovi do očí a přikývnu hlavou.

Elwë Jaisinamakil - 01. června 2007 22:04
	soukromá zpráva od Elwë Jaisinamakil pro V jádru..povzdechnu si. jenže kolem jádra je neskutečná síla úplňku..nedostaneš se k němu a zemřeš.. Zbláznil se.. Ale furt je stejně milý, což? Cože? Ale nic, kamene.. Neříkej mi tak.. Chjo..

Terenas - 01. června 2007 22:11
	soukromá zpráva od Terenas pro Zavrtím hlavou. Jo přítelí máš pravdu..je to šílenství ale ty tam chceš být a já taky. Povím k Ragavi. Máš zase pravdu..ale pokud budeš chtít tak se k němu dostaneš..a každej jednou zemře...a byl bych radši kdybych si mohl svojí smrt vybrat. povím k Elwë.

Elwë Jaisinamakil - 02. června 2007 11:43
	soukromá zpráva od Elwë Jaisinamakil pro To ti bohužel nemohu zařídit..zakřením se. Alespň dokud na tom budeš trvat.. Budu radši, když zůstaneš tady..já radši odejdu někam dál, abych nikoho nezranila..Dělám to tak už x let..

Vypravěč - 02. června 2007 20:54

U Dvouhlavé panny Hostinský s potěšením sleduje, jak mu v lokále pomalu ale jistě přibývají zákazníci, kteří očividně nemají nic společného s hlučnou tlupou neurvalců. Hned první, Grifith, svým příchodem jeho sympatie sice nezíská, ale vše ihned napraví zlatou mincí. Postavička, která právě čepuje pivo, téměř okamžitě zanechá své dosavadní činnosti, na tváři vyloudí neforemný, šklebu se podobající, úsměv a spustí: "Inu jářku...to není moc dobrá volba, ctěný pane. Je to jedna z nejhorších kořalek, kterou tu mám. Ale proti gustu..." V jeho kraťoučkém výstupu však dokáže každý jen trochu otřelejší návštěvník obdobných putyk rozpoznat velmi vydařený reklamní trik. Zvláště pak, když se dotyčná láhev jen o několik chvilek později ocitne před právoplatným majitelem. To se ale již na scéně objevuje Anáriox. Na jeho objednávku, kterou nedoprovází žádná finanční záloha, odvětí svým typickým dialektem: "Inu jářku hned to bude. Abyste mě neuhnali. Nejdřív musím vyřídit předchozí objednávky, pán se nesmí zlobit." Dotočí další korbel piva s takovou noblesou, jakou byste od muže tělesné stavby, kterou má, neočekávali a posune ho před zákazníka okupujícího jeho pracoviště. Zbývajících osm korbelů mistrně popadne a houpavou chůzí se vydá směrem od Anárioxe, ke skupince bezesporu ožralých mužů. Jeden z nich, kupodivu otočený čelem, sice neohrabaným máchnutím ruky ohrozí jak hostinského, tak i pivo, které nese, ale naštěstí neúspěšně. Tomu stačí jen malá klička, pro jeho otylou postavu velice zvláštní až skoro neuvěřitelná, a pivo je v pořádku dopraveno na stůl. Je celkem zvláštní, nicméně určitě ne nepochopitelné, že tady ve výčepu obsluhuje hosty sám. Nově příchozím to vlastně ani nepřijde, ale osoby, již jednou obsluhované dvojicí do modrých šatů oblečených číšnic, mohou tyto dívky postrádat. "Hned to bude, hned to bude! Inu jářku...přece se nerozkrájím!" Hodí směrem k půlelfovi v průběhu své zpáteční cesty k pípě. To se již ale trpaslík, jehož tvář halí světle hnědý plnovous, sahající až ke kulatému nosu, kolem něhož září jiskrou pomstychtivosti dvojice tmavých očí, stojí na nohou a krokem, který rozhodně neodpovídá chůzi opilce, směřuje ke Grifithovi. Levou ruku chytne opilého bojovníka za krk, kdežto pravou se sápe o něco výše, ve snaze nasadit jakousi nepříliš účinnou kravatu.

Terenas - 02. června 2007 21:12

soukromá zpráva od Terenas pro Usměji se ne ní podívám se na Raga a dlouho dobu se mu dívám do očí a pak kývnu hlavou. Hmm příteli jo.. Jistě stará způsoby jsou ty nejlepší..ale jednou se musí změnit.. Poak se zase usměji a pohlédnu na Raga. Taky nevím čím to je příteli..ale líp si rozumím s vlky než s lidmi a konec, konců jsme už s jedním vlkodlakem za úplňku byli ? Vzpomínáš..byl to přítel..a s naší pomoci se ovládl a nepokousal nás..a pak přišlo to smutné ráno. Trošku smutně a pohladím Raga.

Elwë Jaisinamakil - 02. června 2007 21:28
	soukromá zpráva od Elwë Jaisinamakil pro Povídej..vybídnu ho, vidouce jeho smutný pohled.

Helmut - 02. června 2007 21:36

U Dvouhlavé panny Když sejdu po schodech dolů do lokálu, okamžitě začnu zkoumat opilé a hlavně nadmíru hlučné muže. Co je to zač? Dělá to rámus a ještě se to opíjí.Zakroutím hlavou a jdu si sednout ke stolu, kde už sedí mí, jediní, známí v tomto městě. Když se usadím, stále pozorně sleduji vše, co se kolem děje. Musím si dávat velký pozor, abych třeba nakonec nepřišel k nějaké ujmě na zdraví. Pomyslím si a nespouštím opilé muže z očí.

Terenas - 02. června 2007 21:45

soukromá zpráva od Terenas pro Podívám se na ní a smutně se usměji. Byla to několikadenní hlídka hranic lesů..měla to bejt další klidná služba. Jedné noci se nás pět utábořilo na palouku..měl nadejít úplněk..a já s Ragam jsme doprovázeli našeho přítele trošku stranou, aby nevědomky neublížil ostatní když se promění..proměnil se a nepokousal mě, ikyž to nás oba stálo dost usilí..pak se proměnil nazpět a děkoval mi...že jsem to pro něj udělal. Vrátili jsme se do tábora a vyrazila na další etapu naší hlídky..Měl to bej poklidný den..ale nebyl k odpoledni nás napadla tlupa skřetů bylo jich víc než nás, ale všechny jsme je pobili..ale ta cena všichni ti s nimiž jsem šel na hlídku byli mrtví a přežili jsme jen já a Rag..a můj přítel mi zachránil život když chytil šíp co měl bet určen mě...Ještě pořád vidím ten jeho pohled a šťasnej výraz na tváři když umíral..pak jsem odešel...a stal se tulákem a podivínem co si rozumí víc s vlky než s lidmi. Povím a zadívám se na ní.

Grifith quam Lupus - 02. června 2007 23:48

U Dvouhlavé panny S obrovskou chutí si užívám každého doušku místního piva, které zajisté nepatří k těm nejlepším, jež jsem měl tu čest za svůj život ochutnat, ale rozhodně není na spodních příčkách. Především z tohoto důvodu mne za mnou stojící trpaslík chytí za rameno a stáhne kousek dolů, čímž znatelně zmenší mou výškovou převahu, aniž bych stihl nějak zareagovat. Když však vstával ze země, nejspíše řádně nezhodnotil mou šířku, především v oblasti zad a ramen, ještě znásobenou mým segmentovaným kyrysem, takže i když jeho pravá ruka zamířím někam před krk a následně se mne pokusí chytit, ani náhodou není výsledek dostatečný. Jedno ale musím uznat. Sílu má tenhle opilec pěknou. Nad ničím nepřemýšlím, pustím korbel s pivem na zem a instinktivně udeřím levým loktem za sebe. Zásah! Silná rána sice nevyřadila mého protivníka, ani nedosáhla stažení ruky, ale přesto naprosto splnila svůj účel. Těsně po úderu totiž trpaslík na zlomek vteřiny povolil, což mi stačilo k rychlému otočení. Stojím čelem k trpaslíkovi, jemuž táhne z huby smrad, který je snad horší než ten na palubě Rema. V jeho očích vidím udivený výraz smíšený s nenávistí. Ani nehnu brvou, když mu vrazím hlavici svého širokého meče, jež se nachází v pochvě u pasu, do žaludku. Chroptivý výdech je pro mne znamením, že přichází chvíle protiútoku. Uchopím soupeře levičkou za krk, obtočím se kolem něho a pravou ruku přesunu z jílce meče na jeho záda tak, že se o ně opírám celým předloktím. Stačí jen další dva rychlé kroky následované kopem a trpaslík, i se svou kroužkovou košilí, letí dveřmi do salónku. Sám vlastně netuším, že se o salónek jedná, vím jen tolik, že tam před chvilkou zapadli dva známí z lodi. Ohlédnu se ještě po krollovi, který právě usedá ke stolu, načež se pokusím vrátit, nyní již ostražitý, jak je to jen v rámci mého stavu možné, ke svému druhému pivu. A jak dopadl trpaslík? Kinetická energie, jež mu byla udělenou mou nohou, dopomohla k jeho hladkému přistání přímo na desce stolu, u kterého právě sedí Elwë a Terenas. Název „deska stolu“ je možná v současné chvíli příliš odvážný pro popis toho, co z kdysi bytelného dřevěného výrobku zůstalo. Chrchlající a cosi brblající trpaslík se v současnosti snaží posbírat sám sebe ze změti - tu větších, tu menších - třísek.

Terenas - 03. června 2007 00:08

U Dvouhlavé panny-salónek, nebo to co z něj zbylo. Sotva dovyprávím svůj příběh Elwë tak na desce stolu u níž sedíme přistane jakýsi nevítaný host..Trpaslík. Poté co se stul rozloží vyskočím na nohy a ruka mi slede k jílci meče. Co to kruci je za způsoby ? Rag byl o něco rychlejší povedlo se mu včas dostat opodál stolu a jakmile tam přistál náš host sklopil uši, vycenil zuby a začal nebezpečně vrčet. Dívá se ležícímu trpaslíkovi do očí. Kouknu po něm, ale Ragovi tentokrát už nic nepovím a čekám co udělá Trpaslík.

Nicolas Webber - 03. června 2007 18:17

U Dvouhlavé panny Jediný, co mě na týhle hospodě začíná srát, je to, že hospodskej vodehnal ty baby. Chybělo tak pivo, možná dvě, a už jsem se tý starší koukal pod sukni. Nasrat. Rulf s Dvojčatama zmizeli hledat nějaký tanečnice, tak možná dorazí dřív, než sežerem to objednaný prase. Hospodský konečně přinese další rundu piva. Část do sebe obrátím rovnou, div mi levné pití neteče po bradě. Když někdo sedí, výška se těžko odhaduje, ale já mohu mít dobrých šest stop a váha odpovídá mému vzhledu – dlouhé, těžké kosti, pevné provazce svalů, pod opálenou kůží vystupující šlachy a žíly. Ve tváři jsem celkem podobný lidem, ale příliš mohutná čelist, výrazné nadočnicové oblouky, placatý nos, zašpičatělé uši a ostré silné zuby dávají tušit, že mi v žilách koluje i nelidská krev. Při pohledu do rudých zornic se pak předpoklad mění v jistotu. „A pročs ji nevohnul?“ navážu chraplavě na Vokovo vyprávění. Zašilhá na mě zdravou bulvou, druhou upírá někam dovnitř hlavy. „Neměl jsem chuť,“ zabručí nepřesvědčivě, což vyvolá vlnu smíchu. Všichni moc dobře víme, že ten den byl tak nadrženej, že vohnul i… Smích částečně zanikne v hlasitém zapraštění dřeva a železa. To Trp, vlastně Arkus, ale stejně je pro nás všechny Trp, se rozplácl spolu s židlí. A evidentně za to může… Rozhlédnu se. Svalovec u baru vypadá, že ho před chvílí něco rozhodilo, odcházející kroll zase… odchází. Hajzl! Mám trochu upito, takže mi tak zcela nedochází, že Trp asi nejlíp ví, kdo ho sejmul. Zato moc dobře vím, že když není jasné, kdo je vinen, je třeba potrestat všechny podezřelé. Zvlášť taková tupé obludy, které se ke mně vyzývavě staví zády! Překvapivě jistě vyskočím ze židle, popadnu ji za opěradlo a nakročím si pravou nohou. Chci zakřičet, ale krkem se mi prodere jen mocné říhnutí. Taková maličkost mě ale nerozhází, a tak se celé mé tělo pohne k spodnímu vrhu židlí. Ať už čtvernohý projektil zasáhne svůj cíl nebo ne, rychle popadnu druhý – svůj poloplný korbel piva. Takhle rychle jsem do sebe půl pinty snad ještě neobrátil. Už už se rozmachuju k hodu na cíl krollí velikosti, když v tom mě zarazí Trp. Vůbec bych nečekal, že ho někdo dokáže tak rychle vyřídit. Pootočím se, džbánek pevně v ruce, a znovu máchnu šlachovitou paží, znovu dám do pohybu celé tělo. Snažím se mířit na hlavu, protože moc dobře vím, že přes zbroj to prd bolí. Však ze sebe svou ocvočkovanou koženou zbroj skoro nesundávám.

Vypravěč - 04. června 2007 02:32

U Dvouhlavé panny Letící židle zasáhne, jak se to tak říká, dvě mouchy jednou ranou. Helmuta sice její opěradlo jen lehounce pohmoždí na rameni - pro krolla, navíc jeho tělesné stavby, je to naprosto zanedbatelné zranění - ale o to víc se vyřádí na blízko sedícím Anárioxovi. Možná také díky rotaci, kterou kus nábytku získá o zasažené tělo, je následný náraz na půlelfův hrudník a bradu tak účinný, že mu ani jeho pohotová reakce nezabrání v pádu vzad. Židle, na které Anáriox seděl, stejně jako ta druhá, kterou nejspíš v duchu proklíná a která dopadne ne zem mezi něho a Helmuta, sedícího po levici, ve zkoušce své pevnosti obstojí. O co byl Valorův první hod nepřesný, i když mnohem účinnější, o to je druhá rána korbelem blíže požadovanému cíli. Keramická součást velkého hospodského kompletu zčeří vzduch a roztříští se o Grifithovu hlavu v oblasti nad pravým okem. I když není hluk rozbíhajícího se konfliktu nijak velký, tedy ve srovnání s randálem, který tropí zbylí opilci, stejně si další osoby všimnou toho, že se něco děje. “Viděls to Mluvko? Valor si támhle užívá a nás by tu nechal sedět!“ Promluví středně vysoký muž nevýrazné postavy, při svých slovech neuvěřitelně koulící pravým okem, načež se zvedne a oplácá rukama modrošedou prošívanici. Společně s ním se zvedne i Mluvka, vysoký šlachovitý chlápek, oblečený v černém fraku, na němž není ani ta nejmenší chybička. Kývne hlavou v souhlas, aniž by se jeho dokonale upravené tmavé vlasy pohnuly, a levou rukou si promne skvěle sestřižené fousy. Oba udělají několik kroků, čímž se dostanou blíž k Valorovi. Jejich obličeje jsou soustředěné, Mluvkův výraz se přitom ani na chvilku nezmění, jen Vokova bulva působí trochu komicky. Salónek I když má Arkus pěknou páru, jeho kroužková košile ho táhne k zemi, takže mu chvíli trvá, než se dostane zpátky na nohy. Svou cestu z polohy vleže také jaksepatří doprovodí: “Co si vo sobě ten hňup, do hajzlu, myslí. Tohle si někdo pěkně vodnese, jako že se Arkus menuju. Šňupnu mu jí takovou, že se z toho podělá!“ Krátkým pohledem zhodnotí situaci ve které se nachází. Přirovnání „nasraný jak trpaslík“ dostává s jeho současným stavem úplně novou hodnotu. A co vy čumíte?! To ste ještě neviděli trpaslíka?! Hleďte si hezky svýho a nezízejte na mě, jasný! Prohodí ke dvou osobám, které na něho s udivenými výrazy hledí. Rychle udělá dva kroky, napřáhne pravou nohu a obrovskou silou, bez jakékoliv předchozího varování, nakopne vedle stojícího vlka do břicha. “ZMETEK!“ Ten se zakňučení skončí na nedaleké zdi. Sice se s vyceněnými zuby hned zvedá, ale to je již útočník venku ze dveří.

Terenas - 04. června 2007 07:23

Salónek Než stihnu cokoliv povědět nebo udělat abych tomu zabránil náš "host" nakopne Raga a ten odletí na narazí na stěnu, pak ten Arkus zmizí do výčepu. Rag se s zavrčením oklepe z nedobrovolného letu. Ten hajzl. Procedím přez zatnuté zuby, kouknu se na Raga. Vypadá naštvaně a to dost. Zase vrčí a oči se mu podivně sesknou. Jo příteli. Pak se podívám na Elwë. Tak tímhle Raga naštval a to dost. Na tohle by si ten trpaslík zvykat neměl. Rag přijde a koukne se na Elwë. Pak se vydá do výčepu. No Elwë můžeš tu sedět a nebo jít s námi do výčepu teda jen na chvíli... Povím jí v očích se mi zaleskne a s rukou na jílci meče se vydám za Ragem který, už nervózně čeká opodál. Za tohle se omluví..

Elwë Jaisinamakil - 04. června 2007 16:53

Salonek Vmžiku stojím na nohou. Tak tohle už je přespříliš! mračím se, a můj hněv je dovršen nakopnutím raga. Tohle už je moc..zavrčím a svíracjíce pevně jílec svého meče, vkročím do lokálu. Okamžitě spatřím tu spoušť tam. Ohlédnu se na Terenase, kterého jsem v hněvu předešla. Mám dojem, že už nemá problém jen náš milý hromotluk..A že tohle nebude jen na chvíli.. Pojď! a v následující chvíli přistanu na okraji vznikajícího chumlu. Tady bude ticho a klid..zasyčím a na doplnění svých slov povytáhnu meč z pochvy. A já se o to osobně postarám..

Terenas - 04. června 2007 18:58

Salonek Přikývnu a dojdu k Ragovi a oba se vydáme ven ze salonku. Jakmile se dostaneme do výčepu vytáhnu meč z pochvy. Měl by ses mu omluvit Arkusi. Povím k trpaslíkovi, ale než dopovím poslední slovo, vrčící a zuby cenící Rag se rozběhne a jeho tlapy ho vynesou ke skoku na trpaslíka. Tohle se vás netýká, tak si hleďte svého jasný ? Povím k ostatním a z hrdla se mi ozve zavrčení podobné tomu co vydává Rag. Kvůli tomuhle mě měli lidé za podivína..občas si připadám víc, jako vlk než jak půlelf. A postavím se vedle Elwë.

Helmut - 05. června 2007 20:38

Ještě ani nedosednu, na předem vyhlídnutou lavici a už se něco děje. Ohlédnu se po bandě, a vidím jak ke mě letí kus nábytku. Zatr... Co se to? Nestihnu zareagovat a schytám to do ramena. Po tomto zásahu se rozlítím a svojí krollí ohavností zařvu že všech sil. Uááá.... Otočím se a zvednu nad hlavu, tak abych se nezastavil o strop, poté se otáčím zpět a vidím, že je jich už víc. Zařvu ještě jednou a pokusím se mrštit zvednutou lavici po nepřístojných osůbkách. Ani se neohlížím, jak lavice dopadla, zvednu ze země kus rozbité židle(nohu) a rozběhnu se proti nim. Vběhnu do hloučku agresorů a zběsile začnu mlátit prvního opilce, co mi přijde pod ruku. Díky své krollí výšce mám přehled o osobách kolem sebe.

Grifith quam Lupus - 06. června 2007 16:35

U Dvouhlavé panny S pobavení sleduji, jak kroll i půlelf dostanou židlí. Nestihnu však ani otevřít ústa, abych se z plných plic zasmál, když ji dostanu korbelem do hlavy. Aaauu...co to bylo? Rána nebyla nijak velká, ale krev, jež se mi začne okamžitě hrnout přes pravé oko dolů, zamlží můj zrak. Jen se rychle ohlédnu, zda neletí mým směrem něco dalšího a aniž bych cokoliv dodal, vrátím svůj zrak do míst, kde se Anáriox válí na zemi a kde se kroll, s lavicí nad hlavou, snaží zapsat do místních kronik jako hrdina. Tomuhle se u nás říká blbost, vždyť jich je nejmíň dvakrát tolik co vás...magore. Když se ze dveří od salónku vynoří, před chvilkou tím směrem odeslaný, trpaslík, připravuji se na to, že i já se budu muset zúčastnit. Na tekoucí krev jsem téměř okamžitě zapomněl, jelikož se mi takové věci stávají pořád. Těsně za trpaslíkem však vyběhnou dvě rozčilené osůbky. Myslel jsem, že si chtějí popovídat o samotě...pche...tak co tady chtějí? Jo, takhle! Hned zaujmou pozice, jako kdyby chtěli své soupeře rozesmát ještě před tím než se do nich pustí. Dívka tomu dodá ještě korunu svým výstupem, po kterém to již většina osazenstva opravdu nevydrží a začne se smát. Tak na tohle nemám...ta si vyloženě říká vo přesdržku! Je blbá, nebo co? Trpaslík o mě v tom okamžiku ztratí zájem a obrátí se čelem k muži, který ho oslovil. To ale již začíná přituhovat. Vytasená zbraň vždy znamená krveprolití, alespoň pokud jsem v tom byl já. A je to v ... Do toho se nebudu plést. Jak správně říkal, Vás se to netýká, tak si hleďte svýho...to taky udělám. Popadnu svou láhev, jež do teď tak sama ležela na baru, a vypravím se někam bokem, směrem od rozebíhající se konfliktu, kde se hodlám podívat své skleněné kamarádce na dno. Cestou se díky špatnému odhadu vzdálenosti, zapříčiněnému zakrvácením pravé půlky obličeje, div nesrazím s Helmutem, nesoucím si CELOU židli. Bacha...kam se tak hrneš?! A na co máš tu židli?

Vypravěč - 06. června 2007 19:35

U Dvouhlavé panny Jak Helmut popadne lavici, v rozčilení pořádně neodhadne svou sílu a mrští ji mnohem výš a dál, než by si přál. Lavice lehce přelétne Valera i Voka s Mluvkou a přistane někde v chumlu, který okupuje asi ten největší stůl v lokále. Kam přesně dopadla kroll netuší, jelikož na to nedává pozor a už se hrne kupředu se židlí, kterou drží za nohu, jako by ani nevěděl, že je součástí většího celku. Valer stojí trošku stranou, takže volba padne na Mluvku. Nápřah je řádný, což se o chviličku později ukáže kontraproduktivním. Kroll by nejspíš zůstal v němém úžasu stát, jak židle prolétne vzduchem aniž by někoho zasáhla a Mluvka zničehonic stojí o dva sáhy více vpravo, ale opak nemá na to čas. Ruka opíše půlkruh a židle se tříští, o co jiného než o Helmutovu levou nohu. Bolest, smíšená se vztekem, je tak silná, že musí pokleknout, aby se trochu srovnal. Téměř ve stejnou chvíli, kdy výčepem proběhne kroll s židlí, se Rag odhodlal ke skoku. Takhle zákeřný útok v půli Terenasova slova opilý trpaslík rozhodně nečekal, takže vlkově váze podlehne a skončí na zemi s šelmou na hrudi. Překvapený Arkus jen bezradně hledí do vyceněných zubů, zatímco se jeho přítel chopí iniciativy. “Zmlkni, káčo!“ Vokova ruka sjede k pasu, kde jakoby něco uchopila, a on sám se vydá směrem k dvojici, pokud budu počítat i Raga - trojici, nepřátel. Díky neuvěřitelným fíglům, které se svým pravým okem vyvádí, je téměř nemožné určit ke komu konkrétně míří a co s ním hodlá dělat. “Kdo to hodyl?!“ Ozve se od velkého stolu hromový hlas. “Se ptám, kdo to hodyl…ksakru?!“ Ještě jednou opakuje výzvu. Hlas se napodruhé jeví ještě hlubší než před chvilkou a hned je také jasné proč. Od stolu se za doprovodu hlasitých akustických vjemů zvedne chlap s velkým „CH“. Oholená hlava se zaleskne ve svitu lustrů ze svíček, jež osvětlují výčep, ale není to to, co Vás na první pohled upoutá. Jeho výška, spolu s pletenci svalů od pasu odhaleného těla a celkově monstrózní postavou, je úchvatná. Vedle něho i právě se ožírající Grifith vypadá jako sušinka. Hned zaměří pohled svých pronikavě tmavých očí, které jakoby vystupovaly z jeho zjizveného obličeje, do míst, kde právě stojí Elwë a teď již trochu mírnějším tónem zvolá: “Jéééé, hele! Kucý konečně přivedly ty slýbený tanečnyce!“ Pazourama odsune z cesty dvojici svých kumpánů aniž by se mu na nich napnuly svaly, načež udělá dva kroky, kdy ostré rysy jeho obličeje osvítí svíčky. Stane se to těsně před tím, než hlavou srazí jeden z lustrů. Plechový rachot je znamením, že lustru bude na zemi lépe. Aniž by ho tato malá příhoda nějak zpomalila, ač je to k nevíře, se dál hrne k Elwë.

Terenas - 06. června 2007 20:02

U Dvouhlavé panny Rag stojí na hrudi trpaslíka a vrčí s vyceněnými zubany, a drží ho tak v šachu alespoň nějakou dobu. Můj pohled pane na muže co tak nevybíravě osloví Elwë, pak si ale všimnu obrovského muže co si to šine směrem Elwë. Asi se pobaví i ona. Pak si povšimnu toho že ruka muže co oslovil Elwë sjela k pasu. Tak on si nebude hledět svého..hmm možná jsem mě neslyšel. Vdám se k němu a k Ragovi s trpaslíkem, podívám se na Arkuse a připomenu mu. Chtěl ses mu omluvit za ten kopenec. Zavrčím pak se otočím na přicházejícího Voka a pozvednu meč tak že se jeho spička dotýká jeho krku. Tak ty jsi mě asi neslyšel co povídal jsem, že se vás to netýká ne ? Zavrčím k němu a skolím meč, ale nespouštím ho z očí.

Helmut - 06. června 2007 20:53

Vší silou praštím židlí. Ale co to. Kde je? Následuje rána do nohy. Bolestí kleknu na zem. Se vztekem a bolavou nohou se odšourám o pár kroků zpět. Co se děje, vždyť jsem nejstrašnější a největší. Co se to děje. Probleskne mi hlavou a vzpomenu si, že mám obouručný meč. Vytasím ho zároveň s otočkou zpět k lotrům. Trochu zakolísám, ale když zase srovnám svoji krollí postavu do rovnováhy, jsem připraven se bránit. Pojďte vy zbabělci. No tak co bude. Zařvu a stále pozoruji opilce před sebou.

Nicolas Webber - 06. června 2007 22:24

U Dvouhlavé panny Užuž před krollem ustoupím, ale naštěstí zasáhne Mluvka. V pravej čas. Sice krolla zadržel, ale celá situace se obrací „píčou ke zdi“, jak by to popsal nejeden z nás. Rozhodně Trp, jemuž slintá do vousu blechatec. „Zab ty zmrdy!“ řve ve mně krev prašivého otce posilněná alkoholem. „Přežij!“ zaúpí lidská duše. Ve skutečnosti nemám strach, na to jsem vypil dost piva a jsem mezi přáteli. Nemluvě o tom, že tihle dva musejí být zelení jak brčál – kdyby to byli nějací zkušení raubíři, už… Vlastně by jimi nikdy nebyli. Za rok by je popravila městská hlídka. Tohle je hospoda, v hospodě se nezabíjí. A už vůbec ne moje lidi. Snad jen obava o život Trpa a možnáVoka rozhodne. „Hoří!“ zařvu, abych na sebe upoutal pozornost. Na tohle zvolání reagují vždycky všichni – požár je postrachem všech. I těch, kteří mají v hlavě seno – to hoří skvěle. „Tohle je hospoda, ne bitevní pole,“ vyplivnu ta slova znechuceně, „schovejte ty železa, jinak vám navaříme takovej kotel krvavý polívky, že se jí zalknete. A my ji vaříme tuze horkou.“ Ovládl jsem se, ale ne natolik, abych byl ochoten smlouvat. Zatím mohou zabít leda Trpa, ale pokud se neozbrojíme, ještě by nás mohlo pojít mnohem víc.

Anáriox - 07. června 2007 14:05

Trochu se oklepu a ucítím bolest na hrudi.Pak si vzpomenu,že sem dostal židlí.Pokusím se vstát,ale na poprvé se mi to nepovede.Na zemi je víc bezpečno.Si pomyslím a zůstanu chvíly na zemi.Kdo mě to ksakru uhodil tou židlí...Snažím si vspomenout a když na to přijdu,vstek mě ovládne a snažím se zvednout.Čtvrtý pokus a zvednu se,jak sem dal do zvedání všechny síly,uvědomím si,že nejsem násilník a ani hospodský rváč.Kašlu na to,za to mi nestojí.Opatrně se pohnu a udělám pár kroků směrem k pultu a k hostinskému. Když k němu dojdu,dám mu beze slov peníze za nevypité pivo a kouknu se smutným pohledem na místo kde leží střepy z hrnku.Otočím se směrem ke dveřím a jdu ven.U dveří se zastavím a kouknu na tu spoušť co udělaly všichni přítomní.Otočím se zpět a projdu dveřmi.

Helmut - 07. června 2007 21:57

U Dvouhlavé panny S vytaseným mečem čekám, kdo na mě vystartuje jako první. Když v tom někdo zahuláká "hoří". Hoří? Kde? Nic nevidím, ani necítím. Pomyslím si a ohlížím se kolem sebe. Když vyslechnu následující slova, dám lotrovi za pravdu a s obavami skloním meč. Po chvíli pozorování situace skloním meč uplně a zasunu ho do pochvy. Otočím se zády k opilcům a posadím se na skoro jedinou, nerozbitou, židli ke stolu a zavolám svým mohutným krollím hlasem. Hospodo. Jedno pivo, prosím. Opřu se lokty o stůl a čekám na pivo.

Elwë Jaisinamakil - 09. června 2007 19:54
	Hrne se ke mně nějaký hromotluk. Dívám se na něj a špice mého meče nabere jeho směr a výšku. Tomu se říká kus..uchechtnu se. Docela ráda bych tě předem upozornila, že NEjsem tanečnice, kterou bys čekal.. Tančím trochu jiným stylem..varuju ho. A nesrážím přitom lustry.. U Thora, to je ale nemehlo. Silný nemehlo..

Vypravěč - 12. června 2007 01:08

U Dvouhlavé panny Vokovo tělo se jako mávnutím kouzelného proutku zastaví těsně před špicí Terenasova meče, mířící na jeho krk. Zlověstně zakoulí okem, lehce polkne a poodstoupí o půl kroku vzad. “Tak to se pěkně mejlíš, holobrádku! Tejká se nás to až moc!” Prohodí vzápětí směrem k půlelfovi, nadechne se, a dodá hlasem, který se přesně hodí k jeho vizáži: “A jestli chceš čekat na chvíli kdy se Trp vomluví támhletý mršině, tak si tu ještě chvíli počkáš!“ Oko znovu vykouzlí směsici těžce algebraicky popsatelných pohybů. Kdyby nebyla dráha jeho zornice tak nahodilá, jeden by myslel, že to dělá schválně. “Pche…se dřív vomluví tady Mluvka!“ Jeho pravá ruka je stále za zady, zatímco levým okem sleduje odcházejícího Anárioxe, stejně jako krolla, který již rezignoval na svou pomstu. Mezitím se Mluvka pomalu přesouvá blíže ke své původní pozici. Krok je jako obvykle precizní. Teprve když dorazí na požadované místo, jsou důvody jeho přesunu mnohem jasnější. Ze své současné polohy má přímou viditelnost na všechny osoby, jež se nacházejí v lokále a nejsou součástí jejich bandy, vyjma hostinského, který již před delší dobou zalezl pod barový pult. Nejspíš si myslí, že tam mu nic nehrozí. Nikoho asi nepřekvapí, že Helmutovu pivní výzvu ignoruje a dál se skrývá pod svým pracovištěm. Valer ani nestihne domluvit svůj proslov ke vzpurným narušitelům jejich klidu, když hospodou znovu zazní hromový hlas: “Hořý! Něgde tady hóóóřý, jenže… …jóóó tady!“ Drobkův pohled se zastaví na několika svíčkách, dohořívajících na zemi mezi zbytky lustru. Ihned přiskočí k sledovanému místu a bosýma nohama, na něž bych nechtěl shánět obuv, za doprovodu hlasitého smíchu svých přátel, zadupe zbytky z osvětlovací soupravy do země. Pohyby špinavých nohou jsou vysoce koordinované – na tříletého chlapce. Očividně během výkonu hasičského povolání nevnímal nic kolem sebe, jelikož se hned po dobře odvedené práci obrátí zpět k Elwë: “Tak poď! Esli budeš pěkně tancovat, dám Ty stříbrňák.“ Meč, jakoby ho ani neviděl, odsune svou levičkou stranou a bez okolků se stále snaží dostat k dívce.

Anáriox - 12. června 2007 19:59

Projdu dveřmi a když vyjdu ven,tak si uvědomím,že nevím kam se vydám a že se tu nevyznám.Kam teď,já se tady nevyznám.Pomalými kroky dojdu ke svému koni,pohladím ho a podívám se na uzdu přivázanou za zábradlí.Podívám se na koně a ten jako kdyby mi říkal:,,Jdi jim pomoct"Chvíli se rozmýšlím a potom řeknu.Kčertu,jdu jim pomoct.Otočím se směrem ke dveřím,nadechnu se a jdu k nim zpět.Jestli se to zvrhne,tak to bude pěkně krvavý....Před dveřmi se zastavím otočím se ke koni,pohladím ho.Přece je v tom nenecham,od té velké bouřky jsme v tom spolu,tak jim pomohu,i když je neznam,ale to nevadí.Otočím se ke dveřím a vejdu.

Vypravěč - 25. června 2007 16:10

Závěrečné shrnutí Jelikož se toto dobrodružství znovu pomalu ubírá do hibernačního spánku, navíc již jako dobrodružství pro nováčky již několik měsíců přesluhuje, odhodlal jsem se k radikálnímu kroku. Ano, správně jste pochopili – KONČÍME. Po dobu Vaší přítomnosti jste měli možnost se seznámit se zemí andorskou, s jejími nástrahami i možnostmi. Několik andorských domorodců Vám zde nabídlo mnoho rad a záleží jen na Vás, co si z toho vezmete. Za sebe mohu však říci, že pokud si budete na Andoru počínat při nejmenší tak, jak doposud v tomto dobrodružství, nemáte se za co stydět. Dovolte mi, abych Vás na závěr seznámil s těmi, kteří měli tu čest, podělit se s Vámi o své zkušenosti: Na prvním místě bych uvedl osobu nejdůležitější, které patří myšlenka i realizace této jeskyně. Byl všemocný PJ, stejně jako Scott Archen z Krunwalu, jež díky nepřízni osudu nedostal možnost ukázat svou tvář. Felix Uhrančivě krásná rudovláska Estwre vi Ren, které v očích planou plamínky vášně – vášně pro vše, do čeho se zapálí. Od počátku Vám trpělivě pomáhala a velmi se zasloužila o to, abychom předčasně neskončili. DTL Neurvalý a sprostý pořez Rudooký Valer, ale také pomocník s mnoha přímými a věcnými připomínkami, díky němuž jste měli možnost spatřit reálnější podobu života. Belgarion_Kolder Věčně ožralý týpek, jež si nebere žádné servítky a ve výsledku je mu všechno fuk – ano, mluvím o Grifithovi quam Lupus. Také jsem měl možnost ujmou se žezla Pána Jeskyně, ale opravdu jen na chvilku. Darkstorn Děkuji Vám, že jste to s námi vydrželi a pokud jste si alespoň něco ze Stok pod přístavištěm Alanzze odnesli, o čemž nepochybuji, budu, a to určitě nejen já, spokojen. Chtěl bych Vás ještě na závěr požádat o zaslání, nejlépe andorskou poštou, postřehů, výtek, ale také věcí, jež Vám v této výukové jeskyni vyhovovali. Snad se ještě na pláních, v lesích, ve městech či v hlubokých roklích země Andorské setkáme. Přeji hodně štěstí a především zábavy!

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR