Střední škola Ageha
hrálo se Denně
od: 10. dubna 2012 11:15 do: 13. března 2013 13:07
Dobrodružství vedl(a) Hollow
| |
 | Střední škola Ageha je známá svými studenty, kteří se stali velmi známými lidmi v různých oborech. Škola používá nejlepší možné vybavení. Dokonce i její pozemky jsou velmi chválené. Krytý bazén, hřiště na různé sporty, ubytovny pro studenty. Avšak přes její prestižnost není těžké udržet se na Agehe pomocí známek, i průměrný student zde může absolvovat, pokud projeví snahu. Avšak je velmi těžké přežít na této škole. Ageha není jen známá svými skvělými studenty, ale je také známá jako škola delikventů. Proto většina studentů musí zvládat alespoň základ sebeobrany, neboť jsou zde boje na denním pořádku. Proto nedaleko školy stojí nemocnice. Okolí školy není o nic lepší. Potulují se tam různé pobudy, ožralové a rváči. Přesto, že je škola tak nebezpečná, tak každý rok sem přichází spousta nových studentů. Jejích cíle a sny jsou různé, ať už se stát vědcem, či si sestrojit vlastní UFO, nebo se stát vůdcem mafie, ale jednu věc mají společnou. Chuť přežít. |
| |
| Úvod Ať už byl váš důvod jakýkoliv, konečně začala škola, na kterou jste se přihlásili. Většina studentů, kteří se na Agehu přihlásili, moc dobře ví, co se ukrývá pod rouškou prestižnosti. Proto také během volna postoupili různé kurzy základní sebeobrany. Neboť tohle není škola, kde se musí udržet pomocí známek... Ceremoniál Jako každá jiná škola, i Ageha hned první den pořádá ceremoniální přijetí prváků, které se pořádá v tělocvičně. Jakmile se začnou scházet studenti, okamžitě jsou odvedeni na určité místo podle rozpisu tříd. Když přijde poslední student, dveře do tělocvičny se zavřou. I přes veškeré brebentění je slyšet, jak ředitel vystupuje na pódium po menších schůdcích. Ředitel je sice šedesátník, ale vypadá spíše jako čtyřicátník. I když má na sobě sako, tak je poznat, že to nebude žádná třasořitka. Nemá žádné vlasy, ani vousy, takže jsou velmi dobře vidět ostré rysi. Jakmile se postaví před mikrofon, mávne rukou, aby utišil přítomné. ,,Rád vás zde vítám.'' Jeho hromový hlas se rozlehne po celé tělocvičně. Dokonce i poslední brebtající ztichli. ,,Mé jméno je Izumi Marco a jsem ředitel této školy. Jsem velice rád, že jste si zvolili právě tuto školu. Na oplátku z vás uděláme lidi, kteří se zapíší do dějin. Samozřejmě ale musíte odmaturovat.'' Krátce se zasměje. ,,Nicméně doufám, že všichni přítomní dostudují bez nějakých problémů.'' Když domluví, tak jsou studenti rozděleny na skupiny a odvedeni do tříd. Třída 1-C Vaše třída se nachází v první budově v nejnižším podlaží. Samozřejmě i ostatní třídy s prvákama jsou na stejném podlaží, jako jste vy. Když se nakonec celá třída rozsadí, do třídy vejde muž. Jakmile dojde ke katedře, mlčky si vás všechny prohlédne. Když si každého z vás prohlédne, tak se krátce ušklíbne. ,,Jsem váš třídní učitel.'' Bouchne do katedry, aby upoutal pozornost. Pár studentů, kteří vypadají jako třasořítky se lekne. ,,Jsem Izumi Gaku. Kromě toho, že jsem váš třídní, tak mě máte ještě na matiku a tělák.'' Obhlídne třídu, jestli náhodou někdo nevyrušuje. ,,Abych vás trošku seznámil se školou. Toto je první školní budova ze čtyř. V každé budově se nachází jeden ročník. I když jsou budovy propojené, tak vám nedoporučuju chodit do budov vyššího ročníku. Ve čtvrté budově jsou speciální učebny, jako je laborka a tak.'' Z kapsy u kalhot vyndá menší papírek. Když si ho prohlídne, tak ho opět schová. ,,Od zítřka se začneme normálně učit. Pokud jste nám dali správnou adresu, tak by vám měli dnes dorazit učebnice a rozvrh. Ještě bychom měli rozhodnout předsedu třídy. Nyní budete-.'' Hlasité prásknutí dveří přeruší učitele. ,,To jsi ty?'' Řekne znuděným hlasem k dívce, která vešla do třídy. Dívka mlčky dojde před tabuli. Otočí se do třídy. S nezaujatým výrazem se letmo podívá na učitele. Když učitel přikývne, dívka se podívá do třídy. ,,Studentská rada má pro vás oznámení.'' Řekne dívka nezaujatě, jako by ji bylo jedno, jestli ji vůbec někdo poslouchá. ,,Pokud se rozhodnete o nějaký klub, tak předejte přihlášku studentské radě. Také máme dvě volná místa v radě pro pomocníky, zájemci ať se hlásí u prezidenta školní rady.'' Poslední informaci řekne s naprostým odporem, jako by doufala, že se do rady nikdo nepřihlásí. Ani nečeká, jestli se někdo na něco optá a ihned zamíří ke dveřím. ,,Rin-chan...'' Promluví směrem k dívce učitel Do této chvíle byla dívka bez sebemenšího náznaku nějakých pocitů. Dokonce i její hlas neměl žádný cit. Ale to se změnilo, když na ni učitel promluvil. Kolem dívky se vytvořila pomyslná temná aura. Otočí se směrem k učiteli. Nyní můžete vidět, že to oslovení ji dost naštvalo. V její očích je vidět, že by chtěla zabít vašeho třídního. ,,Ještě jednou mě takhle oslovíte...'' při každém jejím slově se teplota v místnosti nepatrně sníží. Ačkoliv by dívka ještě pokračovala, zabrání jí v tom školní zvonek. Než stačí kdokoli postřehnout, zmizí na chodbě. ,,Chjo...'' sklopí hlavu a svěsí ramena učitel. ,,Máte půlhodinovou přestávku. Pak rozhodneme o předsedovi třídy.'' Když domluví, tak také odejde ze třídy. Pár studentů také odejde na chodbu, která se začíná zaplňovat studenty, kteří jdou nejspíš prozkoumat školu. Ti, kteří zůstali ve třídě, utvořili skupinky, které se navzájem znali. Ať už se bavili o čemkoliv, byli přerušeni hlasitým kopnutím do lavice. ,,Já budu vůdcem!!'' zařve student, který právě kopl do lavice vedle Tempesta. Student měří necelý metr sedmdesát, spíše šlachovité postavy. Vlasy černé a sčesané nahoru do jakéhosi pankáče. ,,Předsedou třídy by měl bejt ten nejsilnější ze třídy. A to jsem samozřejmě já!'' Ušklíbne se a pohlédne na pár studentů, kteří se už předtím jednou lekli. ,,Kdo to kdy slyšel, aby cvičená opice byla předsedou třídy?'' Řekne dívka, která sedí u okna a čte si knížku. ,,Co-'' ,,Ach, to vlastně urážím cvičené opice, když tě k ním přirovnávám.'' Vstane a dojde před vyřvávajícího studenta. Přesto si od něj drží odstup okolo metru. ,,Nebylo bych tě měla spíš přirovnat k mořskému hovnu?'' Nazdvihne jedno obočí a ušklíbne se. ,,Cos to řekla?!'' To přirovnání dovedlo studenta k nepříčetnosti. Mrknutím oka překonal vzdálenost mezi nimi a chytnul studentku pod krkem. ,,Asi abych ti ukázal, kdo tady má navrch.'' V puse nashromáždí slinu a plivne kemra do strany. Jen pro zajímavost, kemr dopadnul Tempestovi přímo na lavici. ,,Hehehe, najednou držíš hubu, čubko.'' Zašklebí se a pevněji stiskne její hrdlo. Ačkoliv se dívka snaží vymanit, tak se jí to nedaří. Pár studentů se pobaveně šklebí, další jen mlčky přihlíží. Pár se jich mezi sebou začne bavit, že by měli raději nechat místo předsedy tomu delikventovi. |
| |
 | Začátek školy Co říct na začátek školy? Nudný ceremoniál, nudné prostředí, nudný svět a šedí lidé kteří jsou absolutní ovce hodné tak maximálně zabít. Když nás naženou do lavic sednu si někam dozadu. Sedím v lavici a znuděně se opírám o lavici loktem, nenápadně pravou ruku na uchu a v uchu jedno sluchátko Mp3. Nikterak moc nevnímám to že se mluví o nějaké pozici vedoucího či co. Poslechl sem si informace o tom co učí a jak se jmenuje ten učitel. Potom řekl že nás učit chvíli nebude tak sem ztratil zájem dávat pozor. Lidé na sebe začali pořvávat ohledně toho kdo co a jak já si jenom povzdechl a chystal sem si dát druhou pecku do ucha když se situace mírně vyostřila. Respektive se začne vyostřovat. Kemr na mojí lavici mě příliš nepotěšil. Ale co má člověk dělat. Mpétrojka skončila uvnitř lavice a já se zvedl. V tu chvíli jsem byl vidět nejspíše po celé třídě a to hned z několika důvodů. Za prvé nejsem asijského původu, za druhé mám značně dlouhé vlasy, za třetí mám něco přes dva metry a za třetí nemám tělo jenom vysoké ale i značně vypracované. Dojdu na metr k zádům toho ubožáka co si dovolil si plivnout na mojí lavici. Když jsem u něj tak mu poklepu na rameno abych si získal jeho pozornost. A poté se pokusím vše provést dost rychle. Jakmile natočí hlavu směrem ke mě tak ho chytnu za hrdlo a pořádně zmáčknu. Chytnu mu jeho volnou ruku aby nemohl nic udělat a z půl otočky mu provedu Choke slam přímo na zem. A pro jistotu mu ještě daruji Axe kick do žaludku když už tam leží. Poté se postavím do základního postoje z Mui Thai a rozhlédnu se po třídě. Rozhlížím se abych se ujistil že mě nikdo už nechce dělat žádné problémy. Připraven každého sundat pokud bude mít něco proti mě |
| |
| Vyhodnocení Delikvent neočekával, že by se mu mohl někdo vzepřít, takže si nevšimnul vstávajícího Tempesta. Ještě více upevnil stisk, ale to jen do doby, než mu Tempest poklepal na rameno. ,,Co je?!'' Otočí se s pobaveným obličejem. Když však zahlídne dvoumetrovou horu masa, ihned pustí Sau (jméno té dívky). Avšak to je tak jediné, na co se zmůže. Jakmile je chytnut pod krkem, pobavený výraz ihned nahradí výraz vystrašeného děcka. ,,N-ne, po-poč-'' Sála nárazu ho dostane do limbu. Když však dostane ještě Axe kick, tak se sice probere, ale maximálně se schloulí do klubíčka. Vyplivne načervenalé sliny a jen se pokouší zakrýt obličej, aby nebylo vidět, že mu tečou slzy. Sau je mezitím na zemi a snaží se popadnout dech. Když Tempest dokončí svou práci, Sau ještě chvíli sedí na zemi a dívá se na vyřazeného studenta. ,,Chm. Přece jen to je mořské hovno.'' Při vstávání si několikrát odkašle. Jednu ruku má však stále na krku. Přesune se blíž k vyřazenému studentovi a jen si na něj odplivne. ,,Je to tady samá lůza, která se jen uchyluje k násilí.'' Poté se otočí na Tempesta. Chvíli se na něj dívá. Z jejího výrazu by se dalo vyčíst opovržení. ,,Tobě však děkuju.'' Nasadí ledově chladný výraz. ,,Pokud budeš potřebovat s něčím pomoct, tak mi dej vědět.'' Sau se pokouší znít mile, ale stále je z ní cítit nechuť z toho, že musí děkovat delikventovi. ,,Možná bych měla vést třídu já, neboť na tohle musí mít člověk mozek.'' Vydá se k tabuli, vezme křídu a začne psát. Nejprve napíše: 'Kandidáti na pozici předsedy' a pod to své jméno. Kamishino Sau. Jakmile vše napiše, vrátí se na své místo. Zbytek třídy sleduje Tempesta a něco si mezi sebou šuškají. Nikdo však nemá odvahu se k němu přiblížit, nebo jít aspoň pomoct tomu delikventovi, který stále leží na zemi. |
| |
| ve třídě Když si všimnu že proti mě nikdo nezahájil agresivní akci tak se opět postavím do normálního postoje. Když na mě promluví dívka oplácím jí její ledový pohled svojím ledovým pohledem. "Díky ale přišlo by mi nefér žádat tě o pomoc. Jsem rád že jsem ti pomohl ale nedělal sme to abych tě zachránil. Dělal sem to protože takovýhle namyšlený kretény nemůžu vystát. Proto mi nic nedlužíš. " Otočím se k tomu delikventovi kterého sem sundal a stoupnu si nad něj a poté řeknu značně nahlas aby mě slyšeli všichni. "Nechť je tohle varování všem. Nemám nic proti nikomu z vás. K nikomu necítím nenávist ani zlobu. Nemám důvodu nikomu tady ubližovat. Dělejte si co chcete. Sežerte se tady klidně navzájem všichni a já neřeknu ani slovo. " Poté se skloním dolů a chytnu oběma rukama za šaty toho ubožáka na zemi. "Ale jestli mi ještě někdy někdo plivne na věci. Nebo mě začne bezdůvodně urážet nebo cokoliv... tak to bude jeho poslední jízda. Nikdo... absolutně nikdo se nade mě nebude povyšovat. " S těmito slovy zvednu malého človíčka. Donesu si ho k lavici a cípem jeho šatů utřu kemr z mojí lavice. Poté ho donesu k jeho lavici a tam ho opatrně položím. "Doufám že sme si tímhle kvit kamaráde a rozumíme si. Ty mě nebudeš plivat na věci a já ti za to nezlámu páteř? Dobře? Fajn... sem rád že mi rozumíš. " Řeknu i když od něj neslyším odpověď. Dojdu do své lavice, vytáhnu si Mp3 přehrávač a nasadím si jedno sluchátko a opět se ponořím do své říše kde mě nikdo z mých spolužáků nezajímá. Ne dokud mě někdo neosloví. |
| |
 | Začátek školy Nedaleko školy mě vysadí limuzína a já, jelikož už nemám moc času, se rozloučím s Daichim a rozeběhnu se ke škole. Doběhnu těsně před tím než ceremoniál začne a tak ještě lehce zadýchaná poslouchám slova ředitele. A když jeho řeč skončí odebírám se spolu s ostatními do své třídy, pokouším se každého ze svých spolužáků zapamatovat což u některých lidí není zase až tak velký problém viz. Obrovská hora svalů se sluchátky v uších. Ve třídě nám něco říká náš učitel než je vyrušen nějakou druhačkou ze studentské rady, která právě zdá se verbuje do své skupiny. "Být součástí rady by nemuselo být tak špatné, třeba jako zdroj informací a příležitostí k boji..." popřemýšlím o jejích slovech, po tom si ještě poznamenám že ona je Rin-chan a pokud nechci problémy nemám ji tak oslovovat, pokud se stanu součástí rady. Když zazvoní spěchám ven ze třídy vyřídit ještě jeden telefon otci. Když se vrátím zpět stihnu postřehnout scénu jak "hora svalů se sluchátky" pomáhá nějaké dívce od útočníka, který skončí zmlácený na zemi... "Hora svalů se sluchátky" pak prohlašuje nějaké výhružky do třídy a já ani nepřemýšlím o tom že lže, jeho ukázka síly a schopností mi stačí minimálně k tomu abych ho respektovala. Přijdu k němu na rozdíl od většiny ostatních, kteří se drží spíše stranou. Zamávám mu rukou před očima aby si mě všiml. "Ahoj, dobrá práce s tím klukem, ty jsi asi cizinec co?" usměju se na něj a doufám že ho nějak nevyprovokuji "Jo já jsem Shirohane Akiko, stačí Aki a ty jsi?" zeptám se ho připravená kdykoli se vyhnout potencionálnímu úderu. |
| |
| První kontakt Inu byl jsem zvyklí na různé věci poté co sem někoho zbil. Na to že sem dostal já, na policii, na železnou trubku zezadu do hlavy, na to že se mi všichni měsíce vyhýbali, na tohle a tamto. Ale rozhodně se mi ani jednou nestalo že potom co sem s někým říznul, tak aby chvíli na to za mnou někdo přišel. Rozhodně tedy ne v mírovém rozpoložení. Když si proto všimnu té ruky mávající před mým obličejem tak vypadám poměrně překvapeně. Když si ale všimnu že mě oslovila holka a navíc docela pěkná tak se v mém obličeji značí značné překvapení. Byl sme tak překvapený, že kdyby se teď ve třídě zhmotnila banda růžovejch mimozemšťanů v bikinách a tancovali Hula Hula s půlkou jednorožce asi bych byl překvapený míň. Několikrát rychle zamrkám abych se probral. Chvíli přemýšlím nad tím co se děje, ale pak se na to vykašlu. Přeci jenom sem slyšel o tom že tahle škola je jiná. Slyšel sem že tady není takové zle když někomu pár vrazíš a že tady je rozhodně moje chování považováno za přijatelnější než jinde. Nasadím úsměv a vyndám si pecku z ucha. Posadím se rovně a dívám se na tu dívku zvláštním pohledem. Je to kombinace údivu, zmatku, štěstí a zvědavosti. Mírně se ukloním pomocí hlavy. "Těší mě Aki. Já se jmenuji Michal Tempest. " Opět se narovnám a nasadím nyní již uvolněnější postoj. "Máš částečně pravdu. Moje matka a otec jsou z Ruska ale já se narodil až tady. Takže nejsem zase takový cizinec jak by se zdálo." Sleduji pečlivě její reakci. Na věci ohledně svého původu jsem dosti citliví. Nevadí mi kdo jsem... respektive jsem hrdý na svojí Ruskou krev, jenže lidi mě měli ve zvyku kvůli mé krvi urážet či se na mě dívat z patra. Já je pak za to většinou z nějakého patra vyhodil. Jenže to vždycky byli kluci. Praštit holku? Já sem možná hajzl ale zase tak nízko sem ještě neklesnul. Jenže nemůžu si takové věci nechat líbit takže co potom? Proto jí raději pozoruji velice pečlivě jak se zachová při zmínce o mém původu. Určitě bych jí neublížil ale nemělo by smysl se s ní dál bavit. "A není třeba zmiňovat tamto ubožáčka." Ukážu palcem na hromádku neštěstí ležící tam kde sem jí položil. " Dostal co si zasloužil, nic víc a nic míň. Opravdu nedokážu takové lidi vystát. Lidi kteří se povyšují nad ostatní. Lidi kteří si myslí jak sou silní a přitom sou slabí. Lidi kteří si musejí zvedat svoje Ego tím že zaútočí na holku. " Opřu se lokty o lavici a složím si ruce do sebe. "Ale takových lidí velice rychle ubude. Rozhodně když budu já v okolí. Páč takový lidé mají sklony k tomu mě něčím vyprovokovat. A mě se rozhodně nevyplatí provokovat." Na chvíli můj hlas zněl trošku chladněji než musel, jenže člověka nezměníš. Když si uvědomím že zabíhám do agresivnějších témat tak zkusím odlehčit situaci. Sundám ruce z lavice, opřu se ležérně o židli a pokusím se usmát. Poté ukážu jednou rukou k tabuli. "A co ty? Hodláš zkusit štěstí v kandidatůře? Přeci jenom volby o jednom člověku nejsou příliš zajímavé" |
| |
| Třída Když mi Hora svalů odpovídá, vypadá trochu zmateně a mě dochází že to bude kvůli mě, já bych taky nečekala, že když někoho zmlátím pomalu do bezvědomí někdo ke mě přijde a začne si se mnou s úsměvem povídat. "Taky tě ráda poznávám Michale, nebo je to Tempeste? V cizích jménech se moc nevyznám" odpovím mu a pak se zamyslím "Takže žijí taky tady v Japonsku?" zeptám se se zájmem, jelikož cizinci mi přijdou zajímaví, i když on není tak úplně cizinec. Můj učitel sebeobrany byl také z ciziny a jeho styl podle mě předčil mnoho dalších a to právě proto že nebyl úplně Fair & Square. Zamračím se když zmíní slova "zaútočí na holku", vím jak to on myslí ale i tak mě to trochu vyprovokuje "Ne všechny holky jsou slabé víš o tom, některé se třeba dokážou i samy bránit" tohle zní taky trochu nepříjemně, podobně jako jeho slova. Když odpovídám na jeho otázku musím si odkašlat "Možná, ale asi spíš ne. Sae..." jak odtuším z tabule "...má pravdu, měl by to dělat někdo kdo se na to hodí víc než já, ale třeba se ještě někdo přihlásí" Protáhnu se a rozhlédnu se kolem. "Hele, tohohle by někdo možná měl odnést na ošetřovnu." zavolám na ty co si nás, tedy spíš mého nového přítele, prohlížejí. "A jenom tak mimochodem co to bylo za styl, vypadalo to zajímavě." zeptám se, to že mě to opravdu zajímá je na mě přímo vidět. Zapípá mi mobil a já se na něj v rychlosti podívám, napíšu pár znaku a zase ho zavřu. "Promiň, táta má o mě starost" usměju se nervózně... |
| |
| Rozhovor Zasměji se nad jejím zmatením u mého jména. "Michal... říkej mi Michal. A jo, moji rodiče žijí tady ve městě. " Když se rozčílí nad tím že holky se umí bránit tak zvednu defenzivně ruce před sebe dlaněmi směrem k nim. "Hej neříkám že ne. Jenom si myslím že ve správném světě by dívky neměli mít důvod se bránit. Ale neboj se že bych dívky podceňoval. Sám sem viděl pár holek ve rvačce viděl a občas mě dovedou dosti překvapit. Ale prostě se nemůžu nikdy donutit vystartovat na holku se stejnou silou jako na pár hajzlíků. " Nad otázkou stylu nakloním zmateně hlavu. "Jak se jmenuje můj styl?" V tu chvíli se rozesměju. "No nazval bych to asi tak nefér rvačka z hospody využívající výšku a pár let zkušeností." Přestanu se smát a nasadím opět svůj normální obličej. "Ne ale vážně. To co si viděla nebylo z nějakého bojového umění. Dalo by se říct že mám svůj vlastní styl. Jestli to potřebuješ vědět tak používám kombinaci Mui Thai s Yoshinkanem. Yoshinkan je vlastně vaše aikido ale z druhé světové určené k zabíjení Amíků v boji z blízka. Líbí se mi páč nehraje příliš fér a dokáže to sundat protivníka dost ošklivě a rychle. Tohle všechno sem si vzal a smíchal se svejma zkušenostma z rvaček a přihodil svojí fyzickou převahu. Takže nakonec se celej ten můj styl skládá z kopů do koulí, házení, lámání rukou, loktů, pák a veškerejch sviňáren co si jich v boji vzpomenu." Pokrčil sem rameny. "Nikdy sem v boji neměl potřebu hrát příliš fér. Přeci jenom důležité je přežít a neřešit jak. " Když mi řekne že se o ní bojí otec tak se přívětivě usměji. "Holka buď ráda že se tatík o tebe stará, aspoň je vidět že tě má rád. Podle mě by se otec měl starat o svojí rodinu. A chránit je všemi prostředky... o tom je přeci rodina ne? " |
| |
| Rozhovor "V pouličním souboji je fér všechno" doplním popis jeho stylu "U mě je to podobné, až na to že u mě není zas až tak velká fyzická převaha" usměji se "Mohl by jsi mě nazvat moderním ninjou" rozesměju se a napodobím postoj co jsem zahlédla v nějakém animovaném seriálu, ne že by tohle ninja někdy prakticky používal... "To je možná pravda, ale on to trochu přehání, chová se jako bych se o sebe nedokázala postarat, já bych řekla že jsem v tom postarat se o sebe docela zkušená" odpovím mu na to "I když ho trochu chápu, s tím v jakém byznyse se naše rodina pohybuje" odkašlu si, "Ale to je jedno, Co si myslíš o tom, že studentská rada hledá dva pomocníky, mě to přišlo jako zajímavá věc, ale nevím možná bych se raději přidala do nějakého klubu..." zapřemýšlím "Obojí na jednou by asi nešlo" |
| |
| Rozhovor: Poslechnu si její zmínku o tom že je moderní ninja a zamyslím se. "Hm zajímavé... student ninjitsu? První člověk kterého vidím že by to studoval kromě videjí na Youtubku. V ninjitsu používáte taky boj se zbraněma což? To by si někdy mohla dát se mnou trénink. Málo kdy mám šanci doopravdy si zacvičit proti skutečné zbrani. Navíc pokud dáme sparing tak tím podpoříš tvojí větu o tom že se dívky umějí bránit stejně dobře jako chlapy. " Když zmíní rodinu tak opět pokrčím rameny. "Člověk nikdy neví jestli v něčem umí nebo neumí chodit dokud do toho není hozenej po hlavě. Ten člověk kterého sem dneska sundal si taky mysl že je zkušený, silný a umí v tom chodit. " Neptám se na to v čem jede její rodina. Nezajímá mě její rodina, zajímá mě ona. Je jiná než lidi které sem doteď potkával. Skoro jako kdyby nebyla součástí stáda. "Hm místa v radě...hm.." Chvíli mlčím jak přemýšlím co na to říct a pak jenom pokrčím opět rameny. "Kdo na to má čas ať to dělá. Já sem taky přemýšlel že se napíšu do nějakého toho klubu. Ale otázka jak moc časově náročný to bude. Přeci jenom mám ještě práci kde musím makat, takže si nemůžu dovolit se flákat na nějakých školních aktivitách. Ale jsem si jistý že pokud by někdo měl chuť být v studentské radě že toho dokáže řádně využít. " Nakloním se k ní blíže abych mohl ztlumit hlas. "Tahle škola je přeci pověstná tím že je to jenom jeden velkej boj o přežití ne? A kdo má větší šanci přežít než ten kdo má informace? Člen studentské rady má mnoho uší, očí a informací o ostatních studentech. A ninja přeci málokdy šel do přímého boje. Pokud si pamatuji tak to čím ninjové vynikali byla špionáž a umění využít informace k likvidaci protivníka. A nevím proč ale rozhodně bych tam viděl raději tebe než támhle naší ledovou královnu." Kývnu nenápadně hlavou k tabuli kde je napsané jen jedno jméno. Poté se opět odsunu dozadu a začnu mluvit normálně. "A co se týče času tak sem si jistej že by se zvládlo dělat obojí. Přeci jenom tyhle schůzky studentský rady nebo co že to je nezaberou víc jak dvě tři hodinky týdně. " Pokrčím rameny jako by mě to příliš nezajímalo. |
| |
 | Zahájení školy Rychlou chůzí přijdu před školu. Na tváři mám celkem nepříjemný výraz. Moje nová uniforma se mi moc nelíbí, ale na tuhle školu jsem se přihlásil ze své vlastní vůle, tak teď to mám. Přes uniformu mám vak, ve kterém je můj nejlepší tréninkový bokken. Po ceremoniálu jsme šli do tříd. Sedl jsem si úplně dozadu a začal poslouchat učitele. Ve chvíli, když se o přestávce rozjelo téma ohledně předsedy začal jsem o tom uvažovat. Potom, ale nějaký magor začal škrtit holku. Už jsem si začal vytahovat bokken, ale ta "hora svalů" byla rychlejší. Zbraň jsem vrátil do vaku a opřel o lavici. Po chvilce jsem se zvedl a napsal na tabuli své jméno pod to té holky. "Volte toho od koho očekáváte to nejlepší." Řeknu třídě a je mi celkem jedno jestli mě někdo poslouchá. Pak se zase vrátím do své lavice a začnu si číst knihu. |
| |
 | Ceremoniál Do školy jsem se dostavil včasi a do tělocvičny také, asi tak, jako by to udělal normální student. Na tuto školu jsem velmi zvědav. Říkají se o ní velmi zajímavé věci a já jsem zvědav, zda-li je to vážně pravdou. Doufejme, že to zde půjde hladce... Snad zde nebude až tolik delikventů jak se říká... Ceremoniál nikterak zábavný nebyl. Ano do dějin... To víš že jo, jestli po mě ještě nějaké zbydou... Třída 1-C Sedám si do předposlední řady k oknu a vyčkávám co se bude dít dále. Vcelku mě překvapuje kdo vchází dovnitř. Zrovna tenhle chlápek vypadá úplně stejně jako ten typ, který po škole spí se studentkami... Nemohli jsme dostat někoho lepšího? Když už se k něčemu dostáváme, tak přichází další studentka s tím, jestli někdo nechce dělat pomocníka studentské radě. Je to vážně kráska, a proto mě nepřekvapuje jak se k ní učitel chová. Nemohu jinak než se pousmát. Ach ano... Studentská rada... Ta by byla super. Určitě by z tama šlo mnoho výhod, ale s tím bohužel jsou spjaty i nevýhody... Například nenávidění ostatními a tak... Nenene... Všechno je lepší ovládat z povzdálí. Zvoní na přestávku a já se začínám dívat do třídy. Jeden student ihned začal s ohrožováním ostatních. Další studentka to nemohla přehlížet. Joooo... Tak to je kráska! Jen co vidím co s ní udělal, tak pouze v klidu beru kousek papíru, na který píši "Do you wanna be my friend?" a následně ho házím do její lavice, když se na tu scénu všichni dívají. Naštěstí k ní přilezla hora, jenž zmlátila studentíka a pak si šla zase sednout. Páni, už vím s kým si pokecám! Říkám si právě ve chvíli, kdy se k němu připlazí nějaká dívka. Mno co... Snad příště. Přestávku jednoduše trávím tím, že sledují dění ve třídě a poslouchám co si povídají ti dva vedle toho kluka co dostal takovou nakládačku. Pouze dva účastníci na tento post? Mno klidně bych do toho šel, ale zde z toho neplynou žádná pořádná práva, alespoň ne pro kluka. |
| |
| Když Tempest utřel kemr tím delikventem, čtvrtina třídy se začala smát. ,,Měls to votřít jeho ksichtem.'' Řekl někdo ze studentů ,,Nebo ho to rovnou nechat slíznout.'' Zavolala jedna studentka. Dále se pak ozývali hlasy, že to bylo moc krutý, nebo že to bylo naopak moc mírný. Třída se zase trošku uklidnila až potom, co Moon napsal své jméno na tabuli. ,,Přesně tak! Koneně někdo, kdo řekl něco rozumného.'' Souhlasí Sau. Už jsem myslela, že budu obklopena samýma opicema...'' Řene to dostatečně nahlas, aby ji slyšela celá třída. Chvíli to vypadá, že začnou mít něco proti Sau, ale skončí to tak, že řeknou pár neslušných slov vůči ní a tím to končí. Sau si pak vyndá z lavice papírek, který ji tam dal Naoi. ,,Co to zase je?!'' Vykřikne, když si přečte papírek. ,,Nejdřív mořské hovno a teď nějaký úchyl?!'' Roztrhá papírek na kousíčky. ,,Kdo by se chtěl přátelit s někým, kdo píše tak podezřelé zprávy?!'' Zbylé kousíčky doslova rozdupe. Jakmile se uklidní, tak si zase sedne. Z brašny si vyndá knížku '5 000 neřešitelných úloh' a pustí se do čtení. ,,A co ta rada?'' začne se mezi sebou bavit několik kluků. ,,Nemá to smysl, krom toho chci do fotbalovýho klubu.'' ,,Tak proč to nezkusí Adachi? Když se chce stát Teppenem, tak musí mít taky informace, ne?'' Jiní studenti zase řeší gangy. ,,Založit vlastní, nebo se někam přidat?'' ,,Kdo ví. Snad sem ale nenaběhne nějaký druhák, který si bude chtít z naší třídy udělat svoje území.'' ,,Co se děje pak?'' Optá třetí student. ,,Ti slabší mu musejí platit. Ti silnější se nejspíš stanou součástí jeho gangu.'' ,,No, tak tamten cápek to má už jasný.'' Kývne směrem na Tempesta. ,,Jenže tady máme někoho silnějšího než je on.'' ,,Myslíš toho člena Bosozuku?'' Zbytek studentů řeší jen osobní věci. Do konce přestávky zbývá 15 minut. Na tabuli jsou dva kandidáti a nevypadá to, že by se do toho hrnul ještě někdo další. |
| |
| Přestávka Při čtení knihy koukám jedním okem na tabuli, a když se tam nikdo další neodvážil, zvednu se a dojdu k Sau. "Promiň, že tě vyrušuji od čtení, ale vypadá to, že budeme soupeřit mezi sebou." Pousměju se a kouknu na její knihu. "Co to čteš? To je matika?" Pokusím se navázat kontakt. Občas se podívám na vak opřený o lavici, abych se ujistil, že mi ho nikdo neukradl. To by tak ještě scházelo. "Pokud tě otravuju stačí říct a já zmizím." Řeknu klidně a ještě jednou se kouknu na tabuli, kde jsou jen dvě jména. "Myslím, že bez konkurence by to nebylo ono." Potom se odvrátím na Tempesta a v hlavě se mi zrodí skvělý nápad. Přejdu k němu a pohlédnu na něj. "Dobrá práce s tímhle ubožákem. Myslím, že sis takhle získal respekt. Co si takhle někdy zatrénovat? Potřeboval bych trénink." |
| |
| Rozhovor "Od nožů, přes meče, až ke kopí, to kopí není dnes tak užitečné" řeknu na souhlas, no na motorkáře by mělo asi stejný účinek jako na jezdce na koni. "Můžeme to zkusit, ale jelikož jsou ve škole zbraně zakázané tak žádnou nemám" usměji se "...zatím" dodám potichu a rozhlédnu se po mluvících spolužácích. "Možná bych se měla zeptat Ravena na situaci ve škole, ale úplně se mi nechce chodit do budovy vyššího ročníku" možná že tahle škola je jako otevřené bojiště, a já bych se na to měla připravit... "No nepředpokládám, že tě někdy unesly..." zkřížím ruce jako bych je měla mít svázané "Když pro mě přijel brácha byla jsem volná a čekala na odvoz" To bylo potom co jsem dostala výcvik předtím to tak nefungovalo... Zaslechnu pár slov o studentské radě zrovna když jsme o ní začali mluvit i my... "No, když myslíš, můžu to zkusit a jestli mi to vyjde..." ztlumím hlas "kdybys potřeboval informace, řekni si" nabídnu přátelskou pomoc. "I když možná nabízím moc brzo" řeknu už normálně nahlas. Útržek rozhovoru kousek dál mě zaujme "Bosozuku? O co jde?" zeptám se, i když mám jisté pohybnosti o tom že tahle informace bude zadarmo. "Začneme se sběrem informací" řeknu si... Přejedu očima toho kluka s bokkenem "Bokuto by se hodilo" podle tabule je to Gregory Moon "Další cizí jméno" napadne mě. |
| |
| Přestávka a rozhovory Uznale přikývnu na výčet zbraní od Akiko a spokojeně se usmívám. Musím uznat že tahle holka se mi líbí. Má nespoutaného divokého ducha... Měl bych si na ní dávat pozor... Je přátelská, milá, pěkná a začíná se mi líbit. Takový lidé jsou nejvíc nebezpeční. Snad první holka která má můj respekt po tak krátké době. Už se těším na trénink. Rozhodně mě zajímá jak dokáže zvládnout úder. Když řekne že mě nejspíše neunesly tak se zasměji. "Unést mě? HAHAHA... dokážeš si představit jak by se se mnou někdo tahal? Vždyť by se strhali než by mě donesly pár metrů. " Nad otázkou její kandidatůry jenom zvednu palec. "Když to zkusíš tak máš můj hlas... Nestává se mi často že bych narazil na někoho s kým bych si takle dobře pokecal. Jsi zvláštní a to se mi líbí." Mezitím co si povídám ale s Akiko tak poslouchám i ostatní členy třídy a některé informace mě jednoznačně zaujmou. Zvednu se z lavice a schovám Mptrojku do kapsy když mě osloví další člověk. Opět překvapeně zamrkám. Dva lidi v jednom dni? Co se děje? Složím si ruce na prsou v očekávání toho co chce. Když se ale vysloví tak se mírně uvolním a dám ruce volně podél těla. "Nedělal sem to kvůli respektu. Dělal sem to protože mi to připadalo správné. Až za chvíli udělám něco kvůli respektu. " Poté se podívám na tabuli, nemusím se ani naklánět páč vidím přes něj, a přečtu si jméno která tam napsal. "Pan Moon? Čtu to správně? " Nabídnu mu ruku k potřesení. "Zdá se že zde nejsem jediný cizinec... alespoň podle jména. Těší mě pane Moone já jsem Michal Tempest. A pokud si přejete někdy zatrénovat rád vám vyhovím. Nikdy sem ještě neodmítl dobrou bitku ani sparring. Stačí když se domluvíme až budu mít čas a nebudu v práci. Jakmile budu mít čas určitě si můžeme zatrénovat." Pokusím se o zdvořilí úsměv. Poznej protivníka... Protivník jehož znáš je protivník který se dá snadno porazit. Protivník kterého neznáš je nejnebezpečnější. "Pokud mě ale na okamžik omluvíš. Zaujalo mě to o čem mluvili někteří studenti a rád bych se jich zeptal na pár věcí." Zajdu k těm klukům kteří se zrovna bavili o klukovi který je silnější než já a všimnu si že tam stojí už i Akiko. Tentokrát si jí ale nevšímám. Místo toho si dřepnu na kolena vedle lavice, či jiného místa, kde se baví studenti. Nasadím příjemný úsměv který v mém podaní vypadá jako kdybych chtěl někomu vyrvat páteř z těla a umlátit s tím jeho rodinu. "Doufám že vás neobtěžuji pánové, ale nemohl sem nepřeslechnout váš hovor. Byl bych vám velice vděčný kdyby jste se se mnou podělily o nějaké informace. " Chvíli se odmlčím aby si všimly toho že se skutečně směji. Nesnažím se je zastrašit naopak se snažím být milí, ovšem hold úsměv na mě nevypadá nejpřívětivěji. "Slyšel sem že se bavíte o Gangách a o silných jedincích. Mohly by jste mi o tom povědět něco bližšího? Velice mě zajímá kdo je na této škole považován za silného. Které gangy tady vládnou? " Poté se přestanu smát a řeknu. "A dvě další otázky na které musím znát odpověď. První... kdo je ten člověk o kterém jste mluvily? Ten silnější než já? Jaký ročník? Třída? Jméno? " Poté se zatvářím trošku naštvaně ale jenom maličko. "A je tu nějaká banda hajzlů kteří si říkají gang a poslouchají hip hop? Slyšel sem že se tady v okolí možná někdo takový potlouká. A jestli jo chci to vědět." Na chviličku se v mých očích zableskne náznak hněvu ale je to takový malí okamžik že bůhví jestli si toho všimly. Jakmile dokončím svoje otázky tak jak sem na kolenou tak se jim hlavou. Respektive skloním hlavu o něco níže a řeknu. " Skutečně bych byl vděčný za vaše informace. " |
| |
| Sau a Gregory Nejprve si ho nevšímala, ale jamile dočetla stránku, začala mu věnovat pozornost. Nejprve si ho změřila pohledem, pak se podívala na tabuli. ,,Vypadá to tak.'' Zaklapne knížku. ,,Něco takakového to je, jsou tam ty nejtěžší rovnice.'' Podá Moonovi knížku. ,,Klidně ti ji půjčím. Třičtvrtě knížky si pamatuji nazpaměť.'' Podívá se na hodiny. Při zjištění, že do konce přestávky ještě něco zbývá, si hlasitě povzdechne. ,,Nevadí mi to.'' Zakroutí hlavou a pokusí se o úsměv. ,,Aspoň ten čas trošku uteče. Navíc není špatné poznat ty čer- studenty, které jsou v naší třídě.'' Odkašle si. ,,Ale ještě jsem se řádně nepředstavila. Jsem Kamishino Sau.'' Aniž by vstala, podá Moonovi ruku. Mezitím Michal, Akiko a skupinka studentů ,,Bosozuku? To je označení pro motorkářský gang.'' Odpoví jeden student Akiko. Skupinka čtyř kluků bavící se u lavice nejdříve nevěnuje Tempestovi nijak velkou pozornost. Teda až do doby, než si klekne velde lavice. Všichni okamžitě ztichli a pohlédli na sebe. Nejsou zrovna nadšení z toho, že někdo, kdo srovnal se zemí jednoho studenta hned první den, je kousek od nich a vyptává se je na informace. ,,N-nó...'' začne jeden student. ,,Kamarád mého bratrance tady studuje, taže něco málo vím.'' Začne mluvit student blíž k Tempestovi, který ho nevěříčně sleduje, jestli nedělá něco neobviklého. Když se ujistí, že se nic neděje, pobídne zbylé studenty, aby si přisedli blíž. Ztiší hlas, aby to slyšeli jen oni, Akiko a Tempest. ,,Takže to vezmem postupně. Co jsem slyšel, tak nejsilnější člověk na škole je známý jako Teppen. Je to třeťák, ale říká se, že ženhle titul si vydobil už měsíc po nástupu na školu, když byl teprve prvák. Tehdy byl Teppen taky třeťák. Prý to byl hrozně krvavý souboj.'' Krátce se odmlčí. ,,Jak vypadá, ví jen třeťáci, celý učitelský sbor. A možná jen dva nebo tři druháci to ví. Neradil bych ti proti němu jít. Má kolem sebe spoustu stoupenců. Navíc, pronic za nic nemá tenhle titul už tři roky.'' Odkašle si a rozhlédne se, jestli neposlouchá někdo, kdo nemá. ,,O gangech moc nevím. Ale jsou tady i jiné skupiny. Například Top 5. To jsou ti nejsilnější studenti na celé škole hned po Teppenovi. Kdo jsou, nebo jak vypadají vůbec nevím. I když se nazývají Top 5, tak nejednají jako skupina. Někteří mají vlastná gangy. V podstatě jde o titul. Nebo taky Studentská rada která je označována za velmi silnou skupinu. Snaží se udržovat pořádek na škole. Taky se snaží zabránit boji mezi Top 5 a ještě někým, ale na na jméno si nevzpomenu. Ale znám jen dva, vlastně tři silný gangy. Akki. Lillith a Neko Neko. Jsou to asi nejsilnějější skupiny, ale znám jen jejich jména, takže nevím, jak to je doopravdy.'' ,,Silnější než ty?'' Optá se jiný studedent. ,,To budou asi všichni druháci a třeťáci.'' ušklíbne se. ,,Ale v naší třídě je rozhodně nejsilnější Adachi Shinji.'' Postaví se. ,,Sedí přímo... aha, on je asi na chodbě. I když je nehorázně silný, tak jeho povaha je úplně jiná.'' Zasmějese a s ním i ostatní studenti u stolu. Do konce přestávky zbývá necelých 7 minut. Studenti, kteří předtím odešli na chodbu se začínají vracet. |
| |
| Třída Nemohu si pomoci, ale tuto třídu rozhodně nemohu dělit na chytré a hloupé, poněvadž ve skupině těch chytrých bych byl pouze já. Opravdu jsem očekával, že alespoň ti, co se hlásí na post toho předsedy třídy budou vykazovat nějakou větší úroveň inteligence... Avšak bohužel. Po té co se Moon připsal na tabuli a pronesl tak zřejmou větu, že zato nemohl dostat žádné kladné ohodnocení, tak promluví Sau-chan a ještě o něm prohlásí že je to rozumné. V tu chvíli pouze dělám chvilkovou facepalm a zase pokračuji v pozorování. Z čehož mě ultimátně vyrušuje zase Sau, tentokrát s tím že jí někdo hodil papírek do lavice. Nemohu jinak, než se přijemně zašklebit. Ach ano... Tohle již dává smysl! mou teorií mí potvrzují její slova, když se k ní přidává Moon, aby si s ním promluvila. Tak jednoduché vysvětlení, které bylo přímo před nimi. Já ale začínám sledovat skupinku, překvapivě znovu s tím rváčem, jak začíná o něčem debatit. Bohužel, z této dálky rozumím snad jen každému pátému slovu, hlavně kvůli osatnímu ruchu, ale i to mi stačí na to, abych zjistil, že: - Bosozoku je gang, - bratranec jednoho ze studentů je na škole - nejsilnější je na škole Tenpen, který si vydobil slávu během prvního měsíce ve druháku a znají ho jen dva třeťáci, - na škole je několik gangů a studentská rada stojí naproti nim. - Shinji je na chodbě, - musím dávat velký pozor na to s kým mluvím a jak se k němu chovám, protože všichni jsou zde nebezpeční a je jim úplně jedno co po nich chci a co jim mohu nabídnout. Své nasbírané informace beru s velkou rezervou. Zvláštní... Alespoň ale vím, za kým mám jít až budu potřebovat něco zjistit. To co mě dalšího upoutalo, byl Tempestův výraz, při slově "hip hop" V tu chvíli se mi v očích objevují hvězdičky, protože už mám o zábavu postaráno. Takže... Budu se muset uchýlyt ke starému třídění lidí... Silní x slabí, prospěšní x budiž k ničemové a ví něco x neví nic... Ha! A taky bych měl zkusit tu studentskou radu! Alespoň zjistit informace o tom, o jakou funkci že to vlastně půjde a co bych musel dělat. |
| |
| Přestávka Vykulím na Sau oči, když mi řekne, že tu knihu umí skoro celou nazpamět. "To myslíš vážně? Ty jsi jedna z těch co pořád sedí u učení ne?" Usměju se a nahlédnu do knihy. Když zjistím, že mi to připadá jako hieroglify, tak jen zakroutím hlavou. Nesmím dát najevo, že to není moje silná stránka. Mohla by to nějak použít proti mně. "Ani ne. Mám teď na starosti něco jiného." Mírně si s ní potřese rukou a nahodí přívětivý úsměv. "Gregory Moon." Koukám na chvilku na Tempestovu ruku a pak si s ním potřesu. "Ano... To jsem já. Těší mě pane Tempeste. A cizinec rozhodně nejsem. Jen je otec z Anglie... " Při přijetí mé takové malé výzvy se mu natváři objeví šibalský úsměv a mírně pokýve hlavou. "Budu se těšit." Řekne potichu a odejde ke své lavici. |
| |
| Získávání informací Překvapivě mi informace o Bosozuku dají docela snadno "Hmm... motorkářský gang, možná by stálo za to s i s ním promluvit a případně ho připravit o titul nejsilnějšího ze třídy" přemýšlím, ale to už je u nás i Michal, který se zřejmě také zajímá o informace které můžou tihle čtyři nabídnout. A Michalův způsob sbírání informací zabírá jelikož tihle čtyři zřejmě nemají radost z toho že se jich ptá zrovna ten co teď usadil chlapíka, který se pokoušel převzít tuhle třídu a tak jeden z nich ze sebe začne rychle sypat informace... "Teppen a Top 5 jsou teď pravděpodobně mimo dosah. K větším gangům bych se asi mohla přidat, ale s tím co o nich zatím vím to nevypadá tak zajímavě, možná později. Za to studentská rada vypadá hodně zajímavě a tam bych se taky zkusím přidat... alespoň dočasně" shrnu si informace o rozložení sil na škole a opět se porozhlédnu po třídě. "A nevíte něco o lidech z ostatních prváků?" napadne mě, "Přibližně vím jak je to u nás, ale jak je to jinde by mělo být také užitečné, jelikož jsme s ostatními nedaleko od sebe... Možná bych mohla sehnat informace i o druhácích" pomyslím si a vytáhnu telefon, otevřu ho, najdu v kontaktech jméno Raven a začnu něco vyťukávat na klávesnici... "Ahoj, promiň, že otravuju takhle brzo po nástupu, ale nemohli by jsme se někde sejít? Chtěla bych se poptat na pár věcí. :P Zatím b Kuro" Zmáčknu tlačítko pro odeslání mailu, telefon zavřu a zase schovám, podívám se znovu na ty čtyři a čekám na odpověď. "Možná bych měla někdy v nejbližší době ukázat že nejsem jen hodná holka co si vybrala špatnou školu... Mohlo by to přinést zajímavé příležitosti a zabránit zbytečným... nedorozuměním" zamyslím se. |
| |
| Gregory a Sau ,,Pokud by se nikdo neučil, tak bychom stále žili v jeskyních.'' Odpoví chladně. Když Moon nahlédne do knihy, Sau přimhouří oči, jako by tušila, co se mu honí v hlavě. ,,Doufám, že budeme spolu vycházet dobře.'' Vezme si zpátky knížku. Když ji začne Moon zničehonic ignorovat, Sau se docela naštve a vrátí se zpátky se knížce. Mezitím Michal, Akiko a skupinka studentů Když se ale Tempest zeptá na Hip Hopery, všichni čtyři studenti ztuhnou. Pohlédnou na sebe a nevědí, co mají odpovědět. ,,J-je to možný...'' Nevěřícně se dívá na Tempestovu ruku. ,,Budeš muset hledat.'' Odpoví další student a něco schová do kapsy. ,,Ne. O ostatních prvácích nic nevíme. Říkal jsem, že vím jen to, co jsem se dozvěděl od bratrancova kamaráda.'' ,,Jestli už nic nechcete, tak byste už mohli odejít.'' Řekne dost rázně. Netrvá to dlouho a Akiko přijde SMS. Teď nemám čas. |
| |
 | Opravdu velká nuda Vlastně to byl dar, nebo možná prokletí jeho schopnost být takříkajíc neviditelný se mu teď možná hodila i když po pravde kdo by si ho všímal nebyl velký jako ten rváč ,který tu zametl s tím hulvátem, ani neuměl získávat informace, stejně tak jako se nechtěl bavit o svých knihách, ne on byl vyhublí normálně vysoký kluk ve školní uniformě, který má sluchátka něco poslouchá a kouká do nějaké knížky, která má hodně barevný přebal. Prostě někdo kdo nejspíš v životě nedal ani ránu, a pokud ano tak slaboučkou. Z jeho sluchátek se občas ozvalo nějaké šumění, těžko říct o co šlo. Jen onen kluk věděl co poslouchá. " Heh tolik povyku a pro co? Jako by mělo nějaký význam být předsedou třídy.... no rozhodně toho může dosáhnout ten velký, spousta z lidí by tu byla dost podělaná kdyby jím byl. I když je cizinec a ti to tu asi nebudou mít snadné. Nebo snad moderní ninja co porušil ,už první pravidlo starých ninjů? No ještě ,že tam nejsou jejich jména. Zato tam bylo jméno ,které taky nebylo místní a pak jméno dívky, která se chlubila tím ,že umí 3/4 knihy nazpaměŤ ,jako by to bylo umění...." usmál se lehce pohrdavě ,ale stejně si toho asi nikdo nevšiml. " Hmm angažovat se nebo ne takhle o sobě prozradí mnohem víc stačí je nechat ať si povídají a dál tu prostě sedět." snažil se zapamatovat jména i názvy gangů v téhle době přeci jen existoval jeden silný spojenec pro někoho kdo věděl jméno a potřeboval znát víc. Což mu připomnělo ,že musí něco prověřit. Pozice párátka v jeho ústech opsala kruh a vrátila se do klasické cigaretové pozice, inu byla to dobrá náhražka za kouření, na které by si on nikdy nezvykl. "Stejně k čemu pak je asi předseda třídy ve třídě ,kde nikdo nikoho neposlouchá? Hmm nejlepší bude stát stranou a zjistit kdo je s kým a co z toho můžu nakonec mít já... I když vůdcovská pozice by byla dobrá.... ne to je moc práce a málo možností." Nakonec ho napadlo ,že bude dobré držet se občas poblíž ninji už pro tu srandu a to jak snadno z něj informace prosakují. Inu "opravdový" ninja. Taky nebude od věci si najít jména všech prváků ,aby mohl použít znalosti svého přítele. |
| |
| Přestávka Když si sednu do lavice, sáhnu po vaku, který je opřený o židli. Pomalu ho otevřu a vytáhnu dřevěný bokken. Chvilku si ho prohlížím a prsty přejíždím po vyrytých znacích u rukojeti. Po té ho položím na stůl. Proč se to stalo? Sklopím hlavu a zavřu oči. Hlavou se mu honí hromada myšlenek. Přemítá si posledních pár let a nakonec bouchne pěstí do lavice. Bokken uklidí zpět do vaku, zavěsí si ho na rameno a odejde na chodbu. Chvilku hledá toalety, aby si mohl opláchnout obličej. Nakonec po pár minutách křižováním chodbami zabloudí a neví kudy by se měl vrátit do třídy. Tak se jen opře o stěnu a hledí na protější zeď. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chodby sice nejsou přeplněné, ale přesto se zde pohybuje dost studentů, kteří rovněž prozkoumávají školu. Na studentech je vidět spousta sebevědomí, takže se jedná o prváky, kteří budou nejspíš podobní tomu delikventovi, který se již pokoušel ovládnout vaši třídu. Občas se někde dva studenti pošťuchují, ale nikde žádná rvačka, ani nic vážnějšího se neděje. Párkrát se stane, že se nějací studenti dívají na vak, v kterém máš uložený bokken, ale nic víc nedělají. Jelikož jsi zabloudil do prvního patra, stojíš kousek od chodby, která spojuje první budovu se čtvrtou budovou (na zdi je napsána cedule) a kousek opodál je i třída 1-A, z které vychází řev a hluk padajících lavic. Jakmile vše utichne, z třídy vyjde student. Na obličeji a školní uniformě má spoustu čerstvé krve. Někomu by to mohlo připadat, jako by na něj někdo cáknul kýbl krve. Na chodbě se rozhlídne, pak se rozejde směrem k chodbě do čtvrté budovy. Jakmile tě mine zastaví se. ,,Chjo...'' s povzdechem svěsí ramena a otočí se na patě směrem k tobě. ,,Nejseš z 1-C? Myslím, že jsem tě tam viděl. Nechceš mi ukázat cestu? Já nevím kudy'' Zazubí se a poškrábe se na hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Gregory Moon pro Po chvilce nudy na chodbě se konečně něco děje. Po chvilce křiku a ran spatřím povědomého studenta, jenž je celý od krve. Co se to tady k sakru děje? To se to rady neobejde jeden den bez nějaké rvačky? Zavrtím jen hlavou a když se mě ten kluk zeptá na cestu do třídy pousměju se. "Kdybych jen tak věděl kudy zpátky..." Celého si ho znovu prohlédnu a kouknu na třídu, ze které vyšel. "Co ti tam udělaly? A proč?" Kdybych se ho zastal můžu být blíž k tomu místu předsedy. Pomyslím si a vytáhnu z kapsy čistý kapesník a podám ho studentovi. "Na... Utři si tu krev. Já si to s nima asi půjdu vyřídit." Sundám si vak z ramene. "A... Mimochodem jsem Gregory Moon." Poplácám ho po rameni a vytáhnu bokken. A jde se na věc... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vezme si od tebe kapesník a začne si utírat krev z obličeje. ,,Nó, vylili na mě džus, protože jsem nechtěl zaplatit mýtný.'' Když si dostatečně otře obličej, můžeš si všimnout, že nemá nikde žádnou ránu, ze které by mu krev mohla téct. ,,Hele, žádný násilí. Tímhle se nikdy nic nevyřeší.'' Řekne dost vážně. ,,Adachi Shinji.'' Představí se. V třídě 1-A je sice pár studentů, ale jsou velmi šokováni a dívají se do prostředka třídy. Na stěnách jsou šmouhy od krve, několik lavic je rozmlácených. Uprostřed třídy leží sedm studentů v bezvědomí. Všichni mají modřiny a někteří i otevřené zlomeniny. Přestože všichni leží v kalužích krve, stále žijí. Když přijdeš do třídy, nikdo si tě nevšímá. Jakmile však do třídy vstoupí Shinji zbylí studenti ztuhnou. ,,Byli by jste tak laskaví a řekli mě a tady Gregovi, kde je třída 1-C?'' Řekne, jako by ve třídy nikdy neproběhl nějaký masakr. ,,Nic?'' Rozhlídne se po třídě. ,,Chjo...'' znovu se povzdechne a poškrábe se na hlavě. ,,V-v-v druhým... p-patře....'' řekne jeden vystrašený student. ,,Nojo, myslel jsem si, že jsem šel někam po schodech. Díky.'' Mávne na studenta a vyjde na chodbu. ,,Jdeš, Gregu? A schovej ten bokken. Nechceme přece upoutat pozornost nějakých násilníků, ne?'' |
| |
| soukromá zpráva od Gregory Moon pro "Takže mýtný jo?" Zamyslím se a chvilku se koukám na dveře tý třídy. To si s nima ještě vyřídím... Zamračím se a bokken zase schovám. "Těší mě." Potom se jen podívám do té třídy a neudržíme. "Co se to tady děje?" Zařvu na celou třídu a pohotově si zase vytáhnu bokken. "Jste tady první den a hned tady je zavedený mýtný a tadyty studenty budete mlátit? Tak to ne!" Zamračím se a začnu si třídu prohlížet. "Sice tohle není moje třída, ale tady se nikomu bezdůvodně ubližovat nebude!" V ruce pevně svírám zbraň a jsem připraven na přípaý boj, který je teď asi nevyhnutelný. To jsem se to zase dosta do situace... První den na škole a hned se budu s někým prát. "Zkuste si jít na někoho stejně silného." V hlavě si přemítám kopy a seky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Tohle není žádné představení! Tak vypadni z naší třídy!'' Řekne jedna studentka tvým směrem. Ve třídě je zhruba 12 bojeschopných studentů, ale ani jeden nevypadá na to, že bych chtěl útočit. |
| |
| soukromá zpráva od Gregory Moon pro "Co?" Koukám na ně zmateným pohledem. Pak se otočím za Adachim. "Omlouvám se... Tohle bude nějaké nedorozumění." Vrhnu na studenta, jenž stojí za mnou vražedný pohled. Přistrčím ho ke stěně a rychle uklidím zbraň do vaku. "Zbláznil ses? Víš co jsi udělal?" Stalé stejným pohledem kouká Adachimu do očí. "A teď mi vyklop jak to bylo! A po pravdě." To je magor. Já ho snad zabiju. Chytnu ho za rameno a odtáhnu ho od třídy. "Teď sis to u mě pěkně pos*al hochu. Víš co? Teď pěkně půjdeme do třídy a řekneš to všem!" Začne se rozhlt kolem, a po té se vydá nejspíše správnou cestou ke třídě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Studenti ve třídě dosáhli svého limitu zděšenosti a už jen očekávají, kdy proběhne další krvavá bitva. ,,Já se jen bránil. Chtěli po mně abych zaplatil mýtný, jen protože jsem procházel kolem jejich třídy. Když jsem odmítnul, tak na mně vylili džus a odtáhli sem do třídy. Podívá se ti do oč. ,,Chtěli mě zmlátit, kámo. Tak jsem se jen bránil.'' Když ho začneš táhnout do vaší třídy, tak za tebou poslušně jde. ,,To je fakt takový problém? Podle mě to vyřešíme i nenásilnou cestou.'' Po chvíli bloudění se dostanete před vaši třídu. ,,Chjo... takhle mě budou všichni šikanovat a to já nechci...'' když vstoupí do třídy, rovnou se vydá ke své lavici. |
| |
| Přestávka a informace Tiše poslouchám a snažím se nějak spojit informace uvnitř hlavy abych si je pamatoval. Teppen? Takže to je ten nejsilnější? Zatnu pěst a podívám se na ní dolů. Nejsilnější... uznání, sláva, moc, síla... Jednou to budu já. Určitě... jednoho dne ho zlikviduju! Jednou až zjistím kdo to je tam příjdu a rozbiju mu hlavu. Získal si tu sílu hned první měsíc v prvním ročníku? Mohl bych být taky tak silný? Co dokážu za první měsíc? Na Teppena to asi nedotáhnu. Přeci jenom má o tři roky víc tréninku... ale jednou. Uvolněním pěst. Jednou si ho podám. Jenže jsou tu nižší. Nejspíše bych se měl propracovat potravním řetězcem. Jsem si jistej že pokud budu dost často a v dost velkým měřítku mlátit silné lidi tak si mě teppen najde sám. Když řekne o tom silnějším prváku a ukáže nějakým směrem tak se tím podívám. "Jenom mi ukaž jeho lavici. A jakmile příjde do třídy tak a něj ukaž a kývni. Chci si s ním domluvit trénink. Jestli je silnější než já určitě mě může něco málo naučit." Pokusím se o úsměv. Nejprve si promluvím s tímhle prvákem. Adachi Shinji... to jméno si zapamatuji. Změříme své síly a naše bitva mě jistě brzy proslaví. A jakmile si ověřím jeho sílu tak najdu ten gang plochejch kšiltů... zmrzlináři. Mají pravdu, musím hledat. A já si nepřátele najdu. Nejprve Shinji pak pár gangů pak top 5 a nakonec teppen... Jen počkejte! Dostanu se na vrchol! Ukážu všem že jsem silný a že jsem lepší než oni! Už se na mě nikdo nebude moct vyskakovat. "Jo už půjdu... a díky za informace. " Poté na něj namířím prst. "A nezapomeň mi ukázat kdo je ten Adachi Shinji... vážně se s ním chci setkat. " Poté se otočím na Akiko. "A ty se raději napiš než skončí přestávka. Jinak ti tady ti studenti nebudou schopni dát hlas." Usměji se na ní a palcem přes rameno ukážu na ty kteří nám dávali informace. " Tak vzhůru do lavic na další nudnou hodinu" S těmito slovy jdu do lavice, sednu si a sleduji dveře a toho studenta. Na tváři mám ďábelský úsměv... těším se na bitvu. Chci se bít... potřebuji někomu vrazit a to co nejdříve. |
| |
| Ve třídě Vejdeme do třídy a kouknu na Adachia. "Tak..." Řeknu hlasitě a čekám až se všichni, nebo alespoň většina studentů, koukne jeho směrem. "Tady váš spolužák by vám chtěl něco říct." Přejdu k němu a dotáhnu ho k tabuli, aby na něj všichni viděli. Já ojdu zavřít dveře, aby tohle nemusel sledovat někdo další a znovu se podím na Shinjiho. Mezi tím, než se vymáčkne odložím si vak na lavici a zase se na něj otočím. Tak to doufám, že nevznikne žádný velký spor mezi třídami... |
| |
| Rozhovor Neurčitě se zatvářím "No, nic no... Díky za informace" řeknu a zase se usměju. Když mi zapípá telefon, otočím se, a začnu psát odpověď: "'key, budu tam." Začnu se odebírat zpátky k lavici, v tu chvíli na mě promluví Michal, zapřemýšlím. "Přecednictví třídy, hmm, do toho se mi moc nechce" otočím se na něj "Do toho se mi moc nechce, radši se přidám k radě" odpovím mu a sednu si do lavice. Chvilku koukám po dveřích kdo vchází a vychází do a ze třídy. Po chvilce vejde do třídy ten kluk s dřevěným mečem s někým další a říká že jeho společník, ten od těch motorkářů. Bokkenboy začne říkat něco o tom, že nám Motorkář chce něco sdělit a pak jde zavřít dveře. Zbystřím "Tak tohle vypadá vážně zajímavě" napadne mě. |
| |
| 1-C Když Tempest chce, aby mu student ukázal na Adachiho, nijak nereaguje a jen čeká dokud neodejde. Poté se dá zase do debaty se zbylími spolužáky, kteří jsou okolo. I přesto, že se Moon pokusil upoutat pozornost, ale šrumec ve třídě byl dost silný, takže si upoutal pozornost jen pár lidí. Student, kterého před tabuly odtáhl Moon, má školní uniformu téměř celou od krve, jako by na něj někdo vylil kýbl krve. Na obličeji má rovněž šmouhy po setřené krvi. Podle jeho výrazu je jasné, že není vůbec nadšení z toho, že musí něco říkat před celou třídou. ,,Tak ono to není nic důležitýho.'' řekne unaveným tónem. ,,Jen bacha na to, že škola je jako bludiště.'' Odmlčí se. Zbytek třídy se začne mezi sebou bavit, co to mele za blbosti. ,,Hej, velikáne!'' začne pořvávat jeden ze studentů na Tempeste, který s ním před chvíli mluvil. ,,To je von.'' Pak se zase otočí směrem k tabuli. ,,No...'' začne zase Adachi, který se škrábe na bradě. ,,Ah, už vím, ale to je jen taková hloupost. Před třídou 1-A vybíraj mýtný, tak se s nimi nedostaňte do křížku. Násilím se nic nevyřeší.'' Jakmile domluví dojde ke své lavici, která je vepředu a u okna. Sedne si na židličku a začne se dívat z okna. Než se však stačí cokoli dít dál, zazvoní na hodinu. Necelých pár minut po zvonění příde do třídy váš třídní. ,,Nechybí nám tady několik studentů?'' Skutečně ve třídě chybí několik studentů. ,,Hm, no co.'' Otočí se směrem k tabuli. ,,Čekal jsem, že bude víc kandidátů.'' Zadívá se na tabuli. Jména si zapíše do notesu. ,,Je pravda, že na tuhle pozici se nehodí nějaká děcka.'' Otočí se směrem do třídy. ,,Tak.'' Řekne dost nahlas, aby upoutal pozornost. ,,Kdyby to byli dva kluci, tak bych je nechal mezi sebou porvat a vítěz by byl předsedou, ale nepodporuju mlácení krásných dívek, takže touhle cestou to nepůjde.'' Jeho hlas je vážný a žádná známka po vtipu. ,,Nemám rád zdlouhavý hlasování, tak ať to vybere náhoda.'' Aniž by se otočil, udeří hranou pěsti do tabule. Na místě, kam uděřil, se vytvořila díra a celá tabule praskla. Po úderu se podívá na jméno, které zasáhl. ,,Hmm, tak Gregory Moon, bude od teď váš předseda třídy.'' Otočí se zpátky do třídy. ,,Kamishino-chan se nemusí bát, že by neměla co dělat. Vždycky potřebuju pomoct v kabinetě s lejstrama. Ale to platí i pro ostatní děvčata, která by se nudila a chtěla by se zabavit. Nějaká ta práce by se vždycky našla. Samozřejmě bude i odměna.'' Se slovy se i ušklíbne. Zbytek hodiny váš učitel mluví o pravidlech na škole. Jedná se o klasická pravidla, která jsou na kterékoliv škole. Neničit majetek školy, chodit v čas na výuku atd. Jen ta část, kde se mluví o tom, že by se nemělo ubližovat svým spolužákům, jaksi chybí. Také vás upozorní na to, že krom testů vás čeká i výlet a školní festival. Když nakonec zazvoní na přestávku, učitel ještě pokračuje. ,,...taže pak vám přijdou domů tyto dokumenty. První den je u konce. Nyní máte možnost si prohlídnout školu, popřípadě se přidat k nějakýmu klubu, či radě, jak už řekla Rin-chan.'' Při odchodu ze třídy se ještě zastaví ve dveřích, ale neotočí se. ,,Jsem na vás zvědavý, tak mě nezklamte.'' Odejde pryč. Chvíli na to vtrhnou do třídy dva spolužáci podpírajícího třetího studenta, který je celý pomlácený. Ret roztrhlý, oko napuchlý a možná i jedna ruka zlomená. ,,Jakej idiot vyhlásil válku 1-A, která patří pod ochranu gangu The Bats!! Oni nás zabijou!!'' Ve třídě opět zavládne šrumec. |
| |
| Ve třídě Když už chci něco říct a doplnit Adachia, jenže začalo zvonit a tak jsem to nechal na další přestávku. Sednu si do své lavice a vyčkávám na přchod učitele. Po mocném učitelově třísknutí do tabule se dozvím, že jsem byl zvolen, tak se jen usměju směrem k Sau, kterou to muselo naštvat. Mezitím přemýšlím jak ukončit právě začínající spor mezi třídami. Já bych ho snad zabil... Jen kdybych nevěděl čeho je schopný. Pomyslím si a zamračm se. Po konci hodiny znovu dojdu k tomu magorovi a donutím ho podívat se mi do očí. "Proč jsi neřekl jak to bylo doopravdy? Měl jsi říct, že jsi zmlát..." Než mu to dořekne vejdou tři studenti. "Tak to by vám měl říct tady Shinji." Zamračím se a přejdu k tomu zmlácenému studentovi. "Hele... Teď tě někd odvede na ošetřovnu a budeš v pohodě." Poklepu ho mírně po rameni a kouknu na ty ostatní dva. "Jestli víte kde je ošetřovna, tak ho tam odveďte. Pokud ne, budeme muset najít někoho kdo to ví..." Rozhlédne se kolem a podívá se na Sau. "Kamishino... Odvedeš ho na ošetřovnu?" Zavolám na ní a vrátím se k Adichimovi. "Hele... Nechci mít tady v tý třídě žádný problémy. Ihned všem vyklop jak to bylo doopravdy." |
| |
| Vyhlášení války Ten Anglán který si se mnou chtěl dát sparring někoho dotáhnul před tabuli. Dával sem tomu pozornosti jenom tak napůl. Ale pak sem si všiml množství krve kterou má ten student na sobě a hned sem dával větší pozor. Poté se ozval jeden z mých spolužáků a prohlásil že to je můj cíl. V tu chvíli mělo dění u tabule mojí maximální pozornost. Bohužel můj krvavý skoro nepřítel místo něčeho zajímavého prohlásí jenom nějaké kraviny. škola je jako bludiště? Prváci vybírají mýtné? Cože? No chtěl bych někoho z těch sráčů zkusit vybrat peníze ode mě. Bych ho prohodil oknem hajzla. Hm ten sráč že je silnější než já? Vážně? Hm tak to sem na to zvědavý. Musí studovat nějaké pěkně zlé umění a nebo pěkně dlouho. ALe já už studuju taky pár let... Rychle se přesvědčíme jestli jsem silnější já nebo on. Ale až potom... teď bude hodina... A nemá smysl dělat si problémy hned první den. Když tom promluví náš třídní tak se musím usmát. Výborně... tenhle třídní se mi líbí. Zdá se že sme měli štěstí. Je silný a má rád boj. Skvělé... a jednou ranou zlomit tabuly? Dělá si prd*l? Sakra co to má za ránu. Hm tak od něj bych dostat nechtěl... Zasra*ý monstrum... ale třeba bych něco takového dokázal taky. Hm... někdy to musím zkusit. Hm mluvil o nějakém klubu žejo? No musím se projít po škole a zjistit co tady mají za kluby. To že máme Moona jako předsedu mě nechává naprosto chladným. Páč věci jako jsou tohle mě nezajímají. Místo toho sleduji našeho třídního a občas přejedu pohledem na Shinjiho. Můj pohled směrem k němu je pohled hladového zvířete které vidí kus masa. V mých svalech je cítit určité napětí. Zatímco se na něj jen tak dívám a zvažuji svoje možnosti proti němu i to co může používat za styl tak přemýšlím nad krví na jeho oblečení. Když sme propuštěni naším třídním tak si hodím Mptrojku do kapsy a vyrazím směrem k Shinjimu. Když si poté vyslechnu Anglána, vyslechnu si trojici která právě vešla do dveří tak mi všechno okamžitě dojde. Nasadím opět široký vlčí úsměv a vyrazím přímo k těm dvěma. Když jsem přímo tam tak se na ně podívám z výšky. "Takže ty jsi Adachi Shinji. Jak vidím tak pověsti o tobě nelhaly. " Usměji se a složím si ruce na prsou. "Řekni mi, kolik lidí si zmlátil že máš na sobě tolik krve. Tři? Čtyři? A co si jim provedl? Vymlátil zuby? Zlámal ruce? Tolik krve nevznikne jen tak z nějakého zápasu. Navíc koukám že tě příliš nezranily. Máš jenom zmuchlanou uniformu. Tomu říkám úspěch. " "Lidi říkají že si silnější než já. A já musím vědět jestli to je pravda. Proto tě vyzývám na čestný souboj. A než začneš říkat nějaký ty svoje blbosti o tom že násilí nic neřeší, že se nebudeš rvát a tak různě. Varuji že se se s tebou budu řezat tak jako tak. Je mi jedno co máš za názor na násilí. Páč já se s tebou utkám. Kdybych to neudělal ztratil bych svojí čest a už bych se nikdy nemohl podívat své rodině do obličeje. Takže řekni kdy a kde. " |
| |
| 1-C Adachi si mezitím vyndá z batohu svačinu a chce se do ní ihned pustit, jenže Moon ho vyruší po první soustu. ,,Mnmff mmf mmnf...'' polkne, ale to zase Moon odejde jinam. ,,Auu...'' zaskuhrá student, když ho Moon poklepe po rameni. ,,Dávej bacha! To nevidíš, jak je zmlácenej?!'' Zanadává jeden ze studentů, který podpírá zraněného studenta. Také věnuje Moonovi velice nepříjemný pohled. Sau je zrovna na odchodu, takže není zrovna nadšená z toho, že musí někoho někam odvést. ,,Chm.'' Vyjde na chodbu a otočí se směrem k těm třem. ,,Neudělám to, protože mi to řekl, ale jen proto, abych prozkoumala školu.'' Dlouho nečeká a vydá se pryč. Ti tři se za ní vydají šouravým krokem. Adachi si znovu povzdechne. ,,MMmff mf mmmnff...'' polke a kousne si znovu do chleba. ,,Vždyť jfem fíkal jaft fto fylo.'' Je mu špatně rozumět, neboť má plnou pusu a přežvykuje přitom. ,,Há?'' Podívá se směrem na Tempesta, když ho zahalí jeho stín. Znovu polkne, aby mu bylo už rozumět. Poté se podívá na své oblečení? ,,Krev? To je jen kečup.'' Schová svačinu do batohu. ,,Je zmuchlaná, jen protože jsem ji nevyžehlil, za to se omlouvám, když je to tak neslušný...'' povzdechne si. Z batohu si vyndá džus s brčkem. ,,Silnější?'' Podívá se na Tepesta s překvapeným výrazem. ,,Kdes to sebral? Ty budeš určo silnější než já. Vždyť si samej sval a já jen kost a kůže.'' Potom, co skončí Tempestův proslov, Adachi se na chvíli zamyslí. ,,S tou ctí tě nějak nechápu. Vždyť jsem ti nic neudělal. Klidně si buď nejsilnějším. Ale jestli chceš fakt zápas, tak si můžem zahrát fotbal. Co ty na to?'' Stoupne si a podívá se na Moona. Soráč, ale jsi předseda, tak si ten problém nějak vyřeš. Když do mně budeš furt hučet, tak nic nevyřešíš.'' Brčkem usrkne džus.. ,,Pokud by jste mě pustili, rád bych opustil třídu.'' Řekne oběma, neboť mu stojí v cestě. |
| |
| Přestávka Třísknu Shinjimu do lavice a zamračím se. "Já jsem viděl co jsi udělal těm z 1-A. A počítej s tím, že se ti to vrátí." Řeknu chladným hlasem a vrátím se k lavici, kde si vezmu bokken. Potom se zase vrátím zpět a polédnu na Tempesta. "Promiň, že tě otravuju a že to není tvoje věc, ale mohl bys jít se mnou do tý třídy? Rád bych něco chtěl vyřešit s jejich předsedou, nebo alespoň se tam na něco optal." Mírně se zamračím, ale pak se podívám k chodbě. "Mohlo by se tam něco stát a já bych tam byl nerad sám." Doufám, že t nebudu muset jít sám... |
| |
| War Shinji nakonec neřekne nic zajímavého a odchází si sednout a tak se jen začnu věnovat psaní zpráv kamarádce z mé předchozí školy. Když přijde učitel schovám telefon a poslouchám... a sleduji jak jen ten chlapík sakra silnej... říkala jsem si, že to bude pohodář, to je, ale je taky směšně silnej... jo a hlava třídy bude bokken boy. Když učitel odejde, vstanu a připravuji se na Rendez-Vous s bratrem, v tom zaslechnu bokken boye mluvit o mlácení lidí s Shinjim a pak vejde do třídy trojice chlapců z nichž jeden je docela dobře zmlácenej a začnou říkat něco o válce s 1-A a gangu Bats, to mě pobaví. V tu chvíli se rozejde Michal k Shinjimu a začne ho vyzývat na souboj, "No, proč ne... válka s jinou třídou je v pořádku, gang by ale mohl být problém, no mohli by jsme jim ukázat že jsme silnější a tedy přínosnější než 1-A ale to nemusí fungovat... další otázka na Ravena" vstanu a rozejdu se k Shinjimu, usměju se na něj a dám mu drobný pohlavek "Takhle se chováš k naší nové mamce" usměju se i na kluka s bokkenem. "Mimochodem, červená ti docela sluší" řeknu Shinjimu a jdu také ven ze třídy a jdu hledat školní parčík... bráška čeká. |
| |
| Ach jo Jak se zdálo měl první den vypovídat hodně o tom co se stalo, za prvé nikdo neměl tušení jak je strukturovaná škola. Ani jak silný tu kdo je už to že první den přijde někdo zmlácený do krve... nebo někoho do krve zmlátil, no ono to je jedno rozhodně to přinese vzpomínky. Přeci jen tohle byl celkem normální obrázek kdysi jen většinou chybělo pár žeber mě ... nebo zubů rozhodně je to dobré už dlouho jsem nedostal ránu, asi to bude mým přirozeným odporem k mlácení. Učitelovi důkazy síly by na mě možná udělali dojem... kdybych ukázky síly na mě něco takového dělalo spíš jen potlačím pohrdání a snaží se přejít hodinu bezpečnosti, jak se zdá bude potřeba více než jinde. Problém je, že nás někdo dostal do války, jenže je jediná otázka správná otázka , co má tahle válka společného se mnou ne bo proč je do toho zatažena třída případně celí gang. Inu asi se tu moc praktikuje metoda jedna za všechny a všichni na jednoho. Další vhodná otázka byla jestli jít za ninjou nebo se plést do vyjednávání, ne že by Tempestovi a Moonovi nevěřil, ale na druhou stranu nějak si vážil svých zubů. " Pokud chceme jít sami proti gangu no dobrá proč ne ale co si o něm něco zjistit a nebo lepe najít gang ,který je proti nim...." " No hlavně si najděte tu ošetřovnu, ono jí někdo bude potřebovat." pronesu když vycházím ze třídy držím se za ninjou čistě z mé bezpečnosti přeci jen mít někoho kdo je schopen mlátit je fajn. AŽ budu v relativní bezpečné vzdálenosti neklepe ve svém pokoji je čas zeptat se kamaráda vyhledávače co ví o jménech gangách a lidech na škole , možná by se hodili i policejní správy i když nabourávat se mi nechce ono budou stačit archivy novin ... pro začátek. |
| |
| Přestávka Když se mi Shinji snaží napovídat nějaké bludy přestanu se smát. "Svaly se sílou nemají nic společného. Můj mistr je malí mužíček bez pořádných svalů a přesto mě dokáže porážet bez větších problémů. " Na chvíli se odmlčím když si prohlížím krev na jeho oblečení a zvažuji zdali to skutečně není kečup. Ale pak usoudím že mě jenom považuje za úplně blbého. Kečup má jinou barvu, jinak se rozlejvá, je mazlavej a není to tekutina která se jenom tak vsákne do šatů, navíc i jinak smrdí. Myslí si že sem blbej... proč ne. Na věci to nic nemění. Uhnu mu stranou aby mohl projít. "Mojí výzvu si dostal. Pravidlům Kan-li bylo učiněno za dost. Nyní tě můžu napadnout kdykoliv tak se připrav." Nesměji se spíše sem zamračený. Poté se podívám na Moona a povzdechnu si. Podrbu se vzadu na hlavě. "Ne že bych ti nechtěl helfnout z průseru. Jenže proti nim nic nemám. Navíc zaplést se s celým gangem když mi nic neudělali? Nerad se mlátím bezdůvodně. Můžu jít s tebou páč nemám co dělat, ale pokud se do tebe pustí budeš si to muset řešit sám. Nehodlám nikoho rubat pokud k tomu nemám důvod týkající se mě." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na chodbách je spousta studentů, kteří rovněž bloudí po škole. Naštěstí nikdo z nich nemá v úmyslu útočit, ale přesto, kdykoliv se podívají vaším směrem, tak si začnou něco šuškat. Z druhého patra, kde máte třídu, nebylo těžké se dostat, avšak první patro bylo doslova neprostupné. Nejspíš někdo dělal před nějakou třídou proslov, takže jste museli použít druhé schodiště, takže vám cesta ven zabrala o deset minut déle. Venku není těžké se zorientovat. Před hlavním vhodem do budovy je na tabuli mapa pozemků školy. Školní parčík byl jen 5 minut daleko. V parčíku je jen minimum lidí, ale nevypadá to na prváky. Většina se drží ve skupinkách a kouří cigarety. Jediný, kdo není ve skupince je Ken. Sedí na lavičce a ruce má natažené na hraně opěradla. Když přijdete blíž, mírně se zamračí. ,,Kdo to je?'' Kývne na Koumona. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro " No ahoj slíbil sem ,že se ozvu." mluvím polohlasem. Volám vlastně sám sobě tedy spíš záznamníku doma, a v podstatě se snažím mít důvod pro to se zdržet a chvilku poslouchat co ninja bude řešit. Na otazku kdo jsem nereaguju dělám že jsem zaneprázděný hovorem i když si dost dávám pozor co se děje. Mluvím dost obecně jako bych mluvil s nějakým kamarádem. Vše co potřebuji je tak minuta dvě víc se tu ani snad zdržet nechci pak už zbývá jen jít domů a zahájit průzkum na internetu. |
| |
| soukromá zpráva od Gregory Moon pro "To nevadí... Snad se nebudou o nic pokoušet." Řeknu a pomalu vyjdu na chodbu, kde se začnu rozhlížet. Po té se vykročím rychlejším krokem cestou, po které jsem přišel před hodinou. "Já ti řeknu, jak to začalo..." Začne mluvit a je mu jedno jestli ho Tempest poslouchá nebo ne. "Oni po něm chtěli mýtný, který on odmítal zaplatit. Tak na něj vylili džus." Začne si prohlížet studenty kolem kterých prochází a hází vražedné pohledy na ty, o kterých si myslí, že ho poslouchají. "Pak je tam zmlátil na hromadu. Bylo jich tam asi sedm. Prý to bbyli ti nejsilnější. Leželi na zemi v bezvědomí a někteří měli otevřené zlomeniny." |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Levé sluchátko v uchu, ruce v kapsách, ležerní krok a pomalejší metalová pecka. Jdu za tím Moonem a poslouchám ho jenom tak napůl. Když řekne to co se tam stalo tak jenom pokrčím rameny. "Kromě toho džusu sem tohle všechno věděl. A pravda odhadoval sme podle krve že byli jenom čtyři. Ale jinak si mi neřekl nic nového. Víš aspoň co používal za styl nebo tak něco? " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinji s hlasitým usrkáváním z džusu opustí třídu, kam pak směřuje už nezjistíte. Jelikož všichni prváci dostali rozchod, chodby jsou dost zaplněný. Naštěstí většina prozkoumává, takže nikdo nedělá výtržnosti. I když se po chodbách potuluje dost podezřelých studentů, kteří určitě nebudou šprti. První patro, je oproti vašemu patru mnohem míň zaplněné. Už při procházení kolem Třídy 1-B si vás spousta studentů prohlíží a něco si šušká. Obzvlášť Tempesta si prohlížejí. Čím blíž jste k 1-A tím víc takových nepříjemných pohledů a nebezpečně vypadajících studentů. ,,To sou ti šmejdi z 1-C!'' ,,Ti maj fakt k*ule na to, aby se taky ukázali.'' ,,Sem si jistej, že vodejdou s brekem.'' Všichni se na vás dívají s posměškem a dál jen komentují. Ani Moonovi vražedné pohledy je nezastraší, ba dokonce je ještě víc nabudí. Když už jste se dostali před třídu 1-A, kolem vás se už udělal hlouček asi z 27mi studentů. Někteří mají bokken, jiní boxery. Mohlo by se stát, že by někdo spatřil i elektrický teleskop. Všichni si vás propalují svými nepříjemnými pohledy. ,,Šéfe! Přišli sem ti usmrkanci z 1-A!'' Zavolá jeden student do třídy. ,,Co s nimi?'' ,,Pozvi je dál!'' Ozve se ze třídy. Když byl Moon ve třídě předtím, tak mohl poznat, že krev, která byla i na zdech je setřená, ale zůstaly šmouhy. Tam, kde předtím bylo těch sedm studentů, je už jen velká krvavá skvrna. Lavice jsou stále různě rozházené po třídě. Při vstupu do třídy vás následuje i skupinka, takže jediný východ je zaterasen. Ve třídě se nachází dalších 10 studentů. ,,Zmlátíte moje spolužáky a ještě máte k*ule na to, aby jste se tady ukázali?'' Řekne student, který sedí na katedře. Na ramenou má položenou kovovou tyč. ,,Zmlaťme je!'' ,,Přesně!'' Začne se ozývat se skupinky. ,,Držte klapačky!'' zařve student, který sedí na katedře. Skupinka ztichne. ,,Nejprve si vyslechněme, co nám chtějí a pak uvidíme.'' S úšklebkem se podívá na Moona. ,,Taže?'' |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Cesta školou probíhá v klidu, i když podle reakcí studentů se zdá, že se o válce mezi třídami 1-C a A spolu s Bats už ví. Když vyjdu ven vidím srocení nějakých studentům před nimiž někdo asi pronáší proslov, nedaleko si všimnu mapy a tak si jí prohlédnu a najdu parčík. Rozhlédnu se a zamířím do parčíku. Je tu docela dost lidí, skupinky postávajících kuřáků nejspíš z vyšších ročníků. Všimnu si Kena sedícího na lavičce a vydám se k němu "Ravene, dlouho jsme se neviděli" řeknu k němu s úsměvem, po čemž mi odpoví s podezíravou otázkou na někoho kdo šel za mnou, otočím se a prohlédnu si osobu která právě vzala do ruky telefon, vybavím si jeho tvář jako jednoho z mých spolužáků "Bůh ví ale patří ke mě do třídy" odpovím a přisednu si vedle Kena. "Jak jsi se měl přes prázdniny?" zeptám se se zájmem, poté co mi odpoví či neodpoví přejdu k aktuálnějším věcem. "Já vím, že tě otravuji, ale hodilo by se mi kdybys mi mohl říct něco o škole" řeknu velmi tiše tak aby jsme se slyšeli jen my dva "A teď hlavně něco ke gangu Bats protože s nimi naše třída jaksi válčí, rychlé že?" dodám ještě s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Gregory Moon pro Začnu si prohlížet studenty, kteří mají u sebe zbraně. Tak tohle bude masakr... Pomalu mi uniká ta odhodlanost, se kterou jsem vyšel ze třídy. Pohlédnu na jejich vůdce a s kamenou tváří si ho celého prohlédnu. "Nemyslíte, že tohle je zbytečný?" Rozhlédnu se po všech studentech. "Já jsem nepřišel bojovat, ale chtěl jsem se pokusit urovnat spor co vyvolal jeden člověk od nás ze třídy." Jsem připraven na útok, kterému se nejspíš nevyhnu. Otočím se na Tempesta a doufám, že mě v těhlech s*ačkách nenechá, i když to řekl. "Jsem si jist, že by se to dalo urovnat jinak, než tím, že pár studentů bude chtít zmlátit skoro třicet studentů." Jestli se do nás pustějí všichni a jestli Tempest oidejde, tak jsem totálně v p*deli. "A taky bych vás opravil... My nejsme žádní usmrkanci." Zamračím se, ale pak zase nahodí kamený výraz. V hlavě si zatím přemítám všechny techniky na které si vzpomenu. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Domů a doma Moc se nezdržuji čeká mě spousta práce a zábavy. Když dorazím domů dám se do toho nejdřív to nejmenší stránky školy plánky ,zkusit najít seznamy žáků a případně projít jména mojí třídy, najít rozvrh na zítra a další dny, najít jména lidí v radě a něco o nich stejně jako o profesorech. Pak přijde ta zábavnější část mimo ninji a dlouhána musím prošmejdit podrobně pana mocna zmláceného kluka stejně jako ty co mluvili o gangách, zkusím také najít jména těch gangů a články v souvislosti s nimi. Úplně nejlepší by bylo najít gangy s kterým máme být ve válce a zjistit s kým ještě válčí. Inu nepřítel mého nepřítele.... Nepokouším se o žádné velké hackování jde mi spíš o snadno dostupné informace ty méně mohou počkat až se ninja podřekne. Pokud má gang s kterým válčíme webovky zkusím se tam zaregistrovat přes vzdálené proxy stejně jako na případné webovky nepřátel našeho nepřítele kde zkusím začít téma jak je možné že se těm a těm dovolí ovládat první ročníky. Pak je na čase už jen a jen zábava projdu si předměty co máme zítra a rychle si zopakuji to co v daném předmětu vím a pokud najdu osnovu i co budeme brát. Připravím si i několik dotazů a pak už se věnuji posilování toho co bude třeba nejvíc, zvedat vaky trénovat úchopy a páky a hlavně zlepšovat svoje reflexy, je to jednoduché nechám svůj monitor probleskovat v náhodné frekvenci a vždy na záblesk provedu cvik ,který cvičím je to o tom abych to dokázal co nejrychleji vůči záblesku. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Procházíme školou a já si jí prohlížím. Pohledů a šeptání směrem k mé osobě si všímám asi tak moc jako toho že mi bije srdce. Dalo by se říct že sem na takovouhle věc zvyklej. Poté dojdeme před třídu do které chce náš předseda jít. Rozhlídnu se po okolí ale kromě pár šmouh nevidím nic zajímavé. Jistě je tu taky skoro třicet studentů kteří vypadají že by nás chtěli zmlátit a něco podobného i říkají. Ale co mě je do toho? Když nás pozvou do jejich třídy tak pozvání příjmu. Přeci jenom kvůli tomu sem sem šel, takže pohoda. Uvnitř jsou další lidé. Hm čtyřicítka studentů? Ty vole ty tu musej bejt namačkaný jako sardinky. Pak promluví student na lavici a je vidět že ve mě probudil zájem. Hm... ten vypadá dobře. A já začínám mít fakt hlad. Ten bastard Shinji se prát nechce. Na druhou tenhle bastard vypadá že chce. Hm ale jestli ho praštím nejspíše se do mě pustí zbytek těch sráčů tady. Nebo by je to na druhou stranu mohlo vyděsit. Hm co teď? Co teď? Pak promluví Anglán. Hm tos tomu teda dal. Takle si nám rovnou mohl na záda napsat "Looser". Diplomacie. Pche kdy ta něco vyřešila? Podívám se na toho sedícího človíčka na lavici. "No co se mě týče tak sem tady páč sem chtěl vidět jak si tady pan tyčka v řiti povede." Palcem ukážu směrem na Mooniho aniž bych spustil zrak z vůdce nepřátel. "A taky sem si říkal jestli by se tady našel nějakej silnej jedinec se kterým bych si mohl zacvičit. Ten co zmlátil vaše spolužáky se mnou odmítl bojovat jeden na jednoho. Tak sme si říkal že by možná někdo takovej kdo se nebojí pořádnýho duelu mohl bejt tady. " Poté se zazubím. "A ty vypadáš že bys na to mohl mít kuráž? Tak co ty na to?" Čekám na jeho reakci. Pokud řekne ano tak než dokončí větu tak okamžitě kopu do jeho žeber pomocí letícího kolene (viz odkaz poslední úder ve videu odkaz. Pokud na mě zkusí prvně zaútočit tak udělám rychlý posun dopředu aby nemohl udeřit tyčí, jelikož ta tyč má sílu jenom pokud zvládne natáhnout ruku a udeřit mě koncem tyče cokoliv kratšího má mnohonásobně menší sílu, a udeřit ho loktem do obličeje. Pokud řekne že nechce ale nenapadne mě tak čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvé hledání mělo nějaký smysl a něco jsi našel, ale jedno po druhém. Školní rozvrh a plán školy se ti podařil najít, dokonce jsi ani kvůli tomu nemusel nic zvláštního hackovat. Při hledání informací o studentech a třídách ti vyjede informace jen o tom, že veškeré záznamy jsou vytištěné, nebo jsou na samostatném serveru, který není napojen na celou síť. Informace o učitelích jsou také strohé. Většinou to jsou informace o tom, kde studovali, či dříve učili. Avšak o vašem třídním jsi našel v záznamech novin informace. "Učitel Izumi Gaku je podezřelý, že spí se svými studentkami. Podle informací se vyspí se studentkami a pak jim přilepší známky. Většinou se jedná o prvačky, které se nedokáží bránit. Policie však nemá dost důkazů, aby mohla Izumiho Gaku odsoudit. ,,Nevěřím, že by Gaku byl něčeho takového schopný. Jsou to jen pomluvy, které mají pošpinit jeho jméno a jméno celé naší školy.'' Řekl k celé situaci otec obviněného a zároveň ředitel školy." Článek je starý půl roku. O Adachim Shinjim najdeš spoustu informací. Většinou se jedná o výtržnosti, když byl součástí gangu. Avšak ani jednu potyčku nevyvolal on. V jednom článku je napsáno, že narazil na dívku, kterou chtěl nějaký chlápek znásilnit. Adachi pachatele zmlátil do bezvědomí. V jiném článku se píše, že několik mladíků chtělo podpálit obydlený dům. Adachi je zastavil a všem rozlámal končetiny a každému upálil vlasy. Za všechny tyto prohřešky si odseděl půl roku v nápravném zařízení, z kterého byl propuštěn ze dvou důvodů. Kauce a velice nebezpečný pro ostatní mladistvé v nápravném vězení. Také můžeš najít, že se stal přeborníkem v Krav Maga. O jeho rodině nic nenajdeš. O gangu The Bats najdeš maximálně to, že se jedná o pouliční gang složený ze studentů věku 16-19 let. Vůdce se jmenuje Koumori Han. Bližší informace neznámé. Nemají web. Další gangy nenajdeš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Hahahaha.'' začne se smát student sedící na katedře. ,,Jsi stejný zbabělec jako Adachi.'' Několik dalších studentů se začne také smát. ,,Si myslíš, že to vyřešíme domluvou, když jeden z vás zmlátil mé bratry?'' Na chvíli se odmlčí. Sundá si z ramen tyč a seskočí z katedry. Tyč si opře o rameno. Pak se na vás podívá s pošměným výrazem. ,,Ale jen tak vás zmlátit by bylo moc nudný.'' Tempestův proslov moc neposlouchá a v půlce ho přeruší. ,,Mě to má jako zajmat?'' Ukáže na něj prostředníček. Než však stačí Tempest cokoliv podniknout, dva studenti ho praští do nohou teleskopy. Jelikož se mu podlomí nohy, tak před dopadem ho chytne jednou rukou za hlavu student s obřím afrem, který je stejně vysoký jako Tempest. Dlaň studenta s afrem je dost velká, aby mohla mohla pohodlně uchopit Tempestovu hlavu. Další věci se odehrají doslova ve zlomku několika vteřin. Tempest má zaraženou hlavu do podlahy a Moon s Otonashim jsou přitlačeni k zemi, jako když speciální jednotky zatýkají zločince. Moonovi seberou bokken. ,,Hahaha, s takovými usmrkanci bojovat nebudu.'' Přejde k Moonovi a klekne si k němu. Chytne ho za vlasy a nazdvihne mu hlavu, aby se mu podíval do očí. ,,Soudím, že budeš předseda. Zítra o odpoledce mi do parku přivedeš Adachiho. Je jedno v jakým stavu. Jinak se studentům z 1-C začnou stávat menší nehody.'' Poté pustí Moonovu hlavu a doslova po něm přejde, aby vyšel ze třídy. Zbytek gangu ho následuje. Ti, kteří vás drží, každého z vás praští do spánku a také rychle odejdou. Nyní zůstáváte ve třídě jen vy tři a pár studentů z 1-A, kteří nepatří k The Bats. Dvě studentky k vám příběhnou a začnou vám pomáhat na nohy. Teda Tempestovi ne, jeho neuzvednout a bude ještě pár vteřin mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro O Tempestovi toho moc nenajdeš. Jen několik výtržností Kamishino Sau. Její otec ovládá celý monopol, který má nějakou spojitost s kybernetikou a počítačema. Také mají spousty výzkumných středisek, která jsou po celém světě velmi chválená. O samotné rodině najdeš maxímálně to, že její matka nežije a má starší sestru. Rozvrhl na další den. 1. Japonština 2. Matika Velká přestávka 3. Dějepis 4. - 5. Jazyky Odpolední přestávka 6. - 7. Tělocvik |
| |
| soukromá zpráva od Gregory Moon pro To co se seběhlo potom co jsme s přišli bylo tak rychlé, že se tomu ani nedalo vyhnout. Haj*zlové na tři studenty horda mag*rů, který se uměj bít jen ve skupině. Toho Adaichiho bych ztřískal. Po té co přes mě a dalšího studenta, o kterém jsem ani nevěděl, že jde s námi, přehnalo několik studentů se pokusím zvednout, ale jde to ztuha. "Zas*aný k*eténi..." Za pomoci několik studentek se zvednu a pomůžu na nohy i tomu ruhému studentovi. Když si pak všimnu Tempesta ležícího na zemi, chvilku na něj zírám, ale potom k němu přejdu a začnu ho pokoušet probírat všemi možnými metodami co znám. "Vstávej..." Když se probere, tak pomůžu mu na nohy. "Ztřískat je haj*ly. Kdyby jich nebylo tolik, tak by se to dalo aspoň vytřískat." Pak si vezmu zpátky bokken a zkntroluju ho jestli je v pohodě, a pak si ho zase pověsím na rameno. Kouknu se na ty dva a nahromadí se ve mě zlost, nejradši bych někoho ztřískal a vymlátil si vztek. "Taky bys někoho nejradši zmlátil?" Pohlédnu na Tempesta. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ken si Koumona jen podezíravě prohlédne, ale pak si ho přestane všímat. Ohledně otázky, jak se měl o prázdninách, tak se podívá do strany a jen odsekne. ,,Ts. Nic, co by stálo za řeč. Zařizoval jsem obchody.'' Když zmíní obchody, podívá se na tebe, jako by nechtěl, aby jsi se na ty obchody ptala. Jakmile se začneš ptát na školu, přimhouří oči. ,,Cože? Válka tříd a k tomu ještě gang?!'' Vytáhne mobil. ,,Já věděl, že jsi na tohle moc slabá.'' V kontaktech začne hledat otcovo číslo. ,,Naštěstí sis uvědomila svoji slabost a chceš na jinou školu. Ihned zavolám otci, aby tě přeložil na jinam.'' Stále hledá v kontaktech. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro To že mi na prázdniny neodpověděl jsem tak nějak očekávala. Tak se ani dál nevyptávám stejně by mi nic neřekl. Jeho reakce na to co mu řeknu o naší třídě je ale neočekávaná. "Vypadá to že jsi mě nepochopil, neřekla jsem že chci přestoupit na další dívčí školu... Chci informace, o škole o The Bats, o studentské radě..." usměji se "a o tobě, ke komu patříš a tak..." dokončím a protáhnu se "Popravdě řečeno s nimi klidně budu bojovat, ale na druhou stranu se mi do toho nechce jít bez informací" řeknu mu naprosto vážně a vypadám při tom vážně odhodlaně. "A nevíš kde bych si mohla sehnat nějakou zbraň, jakoukoli?" zeptám se ještě "Obstarat si ji v souboji by mohlo být lehčí a levnmější, a nebo možná taky těžší a nebezpečnější" napadne mě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nevěřícně se na tebe podívá, jestli to myslíš vážně. S hlasitým povzdechnutím vrátí mobil zpátky do kapsy. ,,Jestli zjistím, že jsi byla nějak vážně zraněná, tak o tom informuju otce a je mi jedno jestli z toho bude Daichi šílet.'' Znovu se opře o opěradlo lavičky. ,,Musíš být konkrétnější, jestli chceš něco vědět o škole. The Bats neznám. Jestli je jejich vůdce prvák, tak jsou zelenáči a nemají ještě jméno.'' Na chvíli se odmlčí. ,,Studentská rada... sice jsou neutrální a snaží se udržet na škole pořádek, jenže se neustále setkávají s monstry jako jsou Bacterial, nebo Top 5. Ale pokud se osvědčíš, tak získáš určitou ochranu.'' Vstane a pobídne tě, aby jsi vstala taky. Poté tě vede parkem. Kdykoliv procházíte kolem nějaké skupinky a jen občas se na vás někdo podívá. Jsou to však jiné pohledy, než když si tě prohlíželi prváci. Druháci se víceméně dívají skrz tebe, jako by jsi tam vůbec nebyla. Buď to bude tím, že vědí, že jsi prvák a nemáš proti nim šanci, nebo má Ken nějakou reputaci a nechtějí se s ním dostat do potyčky. ,,Stačí ti, když ti řeknu, že jsem ve třídě 2-C. To by ti mělo stačit.'' Mlčí, dokud nedojdete na rozcestí. Tam se zastaví. ,,První dva měsíce je černý trh zavřený, takže zatím nikde. Ale pochybuju, že bys věděla, jak vůbec držet katanu. Krom toho si najdi brigádu. Zbraně nejsou zrovna dvakrát levný. Na nástěnce, před kanceláří studentské rady je seznam brigád, který spolupracují se školou.'' Ukáže na jednu cestu. ,,Touhle cestou se dostaneš do čvrtý budovy, kde sídlí studentská rada.'' |
| |
| Třída Konec přestávky a já prakticky nic neudělal, ale na druhou stranu jsem se alespoň dozvěděl pár informací o naší třídě a o většině z řad spolužáků. Učitel přichází do třídy a znovu nám něco vypráví. Když bouchne do tabule, tak mě to velmi udiví... Popravdě vypadal na to, že by to dokázal, ale rozhodně bych nečekal, že to vážně udělá... Je to přeci školní majetek! Po té mluví o školních pravidlech a nařízeních. Na to si dávám zvláštní pozor a zapisuji si i důležité body, které by se mi mohli hodit při jednání se studentíky. Popravdě neříká nám všechno... To ani nejde. Škola totiž mívá přibližně dvanáct až patnáct řádů, z čehož jsou většina bohužel vnitřní řády školy, takže se k nim dostává jen velmi těžko. Ty se budu muset snažit dostat do svých rukou. Doufám že prezident rady je ten milý a naivní kluk... Také bych se nějak možná i vypořádal s tím, kdyby to byl ten hodný na venek a vevnitř zlý... Ale toho prvního bych bral raději. Po té co učitel odchází, tak znovu sleduji. Je tu velký řev, všichni někam zdrhají, další zase přibíhají, aby si stěžovali na to, že byli zmláceni jinou třídou. Moon začne vyšilovat a všechno možný, hlavně jen, aby měl pocit, že dělá něco správného co může situaci zlepšit. Když jde za Tempestem a prosí ho o pomoc, tak jdu za nimi. Když už jsem u nich tak se zastavuji, zvedám ruku na pozdrav a pronáším: "Čau! Jdete na ty "hopíky"? Nebude vadit když se připojím?" odkaz |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Jdeme do třídy 1-A... Je to zvláštní... Popravdě, řekl bych, že mluvit s nimi zrovna teď není moc dobrý nápad. 1) Shrnutí informací co známe; 2) Najítí nových informací; 3) Využití všech známých informací a až po té 4) Interakce s nepřátelskou stranou Cestou se rozhlížím po okolí. Není to ten těkavý pohled, ale spíše klidné posunování hlavou, abych mohl sledovat reakce okolních lidí. Většinou jejich pohledy byly směřovány na Tempesta. Někteří se strachem, další se zájmem a někteří se s ním dokonce snad i chtěli porvat, aby dokázali svou sílu. Sám manuálně začínám kontrolovat své mrkání. Malý trik, který mi zajistí, že nebudu potřebovat mrkat, až to bude potřeba. Třída 1-A Všude po třídě jsou šmouhy od kečupu. Nejspíš neměly nic lepšího, čím by vymalovali. Poté si všímám toho maníka, který vypadá na bosse. Naposledy se dívám na lavice a snažím se zapamatovat jejich rozpoložení. Mohlo by mi to pomoci, kdyby došlo k nějaké potyčce. Když začíná Moon mluvit, tak už jen čekám na moment, kdy se nám něco stane. Tempesta okamžitě pacifikují několik ranami teleskopickými obušky... Je zvláštní že mají něco tak drahého u sebe... Nůž je o hodně levnější. Přišpendlen k zemi, mi nezbývá nic jiného než jen čekat jak se to vyvine dál... Popravdě, Moon je v mých očích ode dnes velkým idiotem, jenž nedokáže přemýšlet dopředu a mluvit s lidmi... Vážně? Hned na začátek říct to co chceš? Chce jen urovnat spory, chce opravovat to co říkají a říká jim, že to co dělají je zbytečné... Vážně? A tohle je náš předseda třídy? Doufal jsem v něco o hodně lepšího, ale co se dá dělat. Po té dostávám ránu teleskopickým obuškem... Bolí to a hodně, ale bohužel, nemohu si dovolit začít křičet jak malá holka, proto se jen schoulím a převalím na záda, přičemž si držím spánek. Žádná trvalá zranění. Sedám si a sleduji ty studentky, co nám přichází na pomoc. Jen se jemně zamračím a vstávám. Super... Říkám mírně nas*án, avšak můj hněv je směřován na Moona a nikoho jiného. Když vidím co vyvádí Tempestovi, tak ho okamžitě jemně odstrkávám stranou. Narozdíl od Moona, já kontroluji, jestli je vpořádku a zda-li nebude potřebovat ošetřit. Také budit by se neměl násilím, jinak je možno, že ho popadne amok, nebo dostane šok... To bychom rozhodně nechtěli. Obrátím se na Moona s vražedným výrazem, který mi bohužel moc nejde a tak to byl jen velmi slabý odvar a tak to vypadalo jen jako hodně naštvaný výraz. Pokud byl tvůj plán nechat se zmlátit, tak gratuluji, povedlo se ti to na výbornou! Ale pro příště si vymysli něco komplexnějšího! Pronáším k němu vážně naštvaným a výhružným hlasem. Po tom co jsem se vyjádřil, tak si musím povzdechnout. Děvčata, nevíte o nich něco? Cokoli by se hodilo. Ptám se slušně a s milým úsměvem holek. Bohužel si ale nejspíše všímají, že ten úsměv se mi dělá vážně jen těžko, po tom co se zde stalo, ale i přesto se obstojně snažím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po Otonashiho otázce na sebe studentky nervózně pohlédnou. ,,Um... vlastně-'' ,,Nic neříkej! zarazí ji druhá studentka. ,,Snad nechceš, aby nám Koumori ublížil stejně jako té holce, ne?'' Když domluví, tak se pokusí svou spolužačku odtáhnout pryč, ale ta se jí vyvlíkne a otočí se na Otonashiho, který jí připadá asi nejvíc sympatický. ,,Ten student z vaší třídy nemůže za tu válku.'' Její hlas je velmi tichý a roztřesený, takže ho může slyšet jen vaše skupinka. ,,Koumoriho gang chtěl vybrat mýtné od jedné prvačky. Ta ale neměla peníze a tak ji chtěli odvléct sem do třídy aby jim to vynahradila jinak.'' Na chvíli se odmlčí. ,,To stačilo. Nemusíš jim to říkat.'' Pokusí se jí utěšit druhá studentka. ,,Ne, musí to vědět.'' Zhluboka se nadechne a znovu pokračuje. ,,Ten váš spolužák to viděl a šel ji zachránit. Ta dívka je teď na ošetřovně. Má sice pár modřin, ale díky němu se jí nestalo nic horšího!'' |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Inu co sem mohl dělat. Všechno se seběhlo tak náhle že sem měl jenom čas zavřít oči a namířit dlaně směrem k zemi. Ono s podlomenými koleny se toho příliš dělat nedá. Udělal sem proto jedinou věc která mi zbývala. Zaútočil sem na zem svojí hlavou. Škoda že mi nikdo neřekl že pořekadlo: Hlavou zeď neprorazíš, se vztahuje i na podlahy. Když se za chvíli probudím tak mě bolí obličej. Chvíli přemýšlím kde sem, co tu dělám, a proč ležím hubou na podlaze. Sednu si a rukou se dotknu obličeje, poté si ruku vložím do úst a sáhnu si zevnitř na ret. Když na prstech uvidím krev tak se usměji. Poté si všimnu že na mě mluví Moon a podívám se na něj stylem Zobrazit SPOILER . Raději se k jeho kecům ani nevyjadřuji, místo toho se prostě zvednu opráším si kalhoty a podívám se na holky který se nám snaží něco vysvětlit. "Jako by nám takováhle informace k něčemu byla. To proč to udělal nemění nic na tom že teďka místo jedný holky se do sraček dostane spousta holek a kluků." Otočím se na tamty dva. "Nevím jak vy dva ale já jdu domů. Pro mě to tady skončilo. Mám dojem jako kdybych se včera ožral." Zastrčím si ruce do kapes a jdu se projít po škole. Hledajíc nabídku klubů do kterých se dá přidat tady na škole kdyby mě nějaký náhodou zaujal. Uvědomte si že pokud jsou schopný jednou ranou sundat mě tak tebe sundají bez problémů. A jestli si zkusí podat Shinjiho... Hm tak ten magor sundal osm o kterejch tvrdili že jsou jedni z těch nejsilnějších. V tom případě by si nás podal jako malý fakany. Jsme v prdeli... i kdybychom si je vyndavali po jednom tak ty velitele nedáme. Hm... takže co s tím? Maximálně se přidat k nějakému jinému gangu. Zajistit si jejich ochranu. Nebo nějaké jiné řešení? Hm... k sakru! Ta hlava mě bolí jako svině! Potřeboval bych si sednout... Sakra jak mě mohly porazit takle snadno? Zničit mě jednou ranou? Sakra co jsou lidi na týhle škole zač! Kdyť sem jeden z nejlepší v obou našich bojovejch kroužkách! Nikdo kromě senseie si mě tam nedává! A teď příjdu sem a jednou ránou konec? Hm... nejspíše tady chcípnu... Olíznu si rty. Už bylo ale kurva na čase... konečně něco kde můžu dostat na budku. Těším se na tu bolest... Vytáhnu z kapsy mobil a napíšu dvě smsky. Když je odešlu tak nasadím sluchátka a pustím hlasitě nějakou metalovou vypalovačku a prohlížím se po klubech. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro První je pro Funga Zdarec brejloune, tak co jakej si mel první den? Hele když budes na tom tvym PC muzes mi zkusit sehnat seznam všech gangu na skole? Potrebuji o nich co nejvice informaci... Kdyz budes chtit zejtra vyrazit spolecne do skoly tak muzem jit zase jako vzdycky. Tempest Druhá je pro moje oblíbené dvojčata. Zdar uchylaci... nemate nejakou lehci pracicku? Dostal sem na prdel a potreboval bych si provetrat hlavu a vydelat nejakou skvaru. A nevite neco o The Bats a jim podobnejm sracich? Kvuli jednoho cvokovi ve tride nam vyhlasili valku. Tak potrebuju vedet jak moc hluboko sem ve srack*ch. A nezajdeme na pivko? Tempest |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V přízemí najdeš nástěnku, která má na sobě spoustu lístku: Nástěnka Na nástěnce je spousta sportovních klubů. jako jsou například: Fotbalový klub, basketbalový klub, volejbalový klub, baseballový klub, tenisový klub, běžecký klub... Také jsou zde kub, které se zaměřují na bojová umění: karate klub, kendó klub, aikidu klub, klub boxu.... Pak jsou zde i kluby, které nepatří do výše zmíněných kategorií: literární klub, manga, klub, vědecký klub, počítačový klub, klub zkoumající nadpřirozené jevy, klub milovníků hip hopu, hudební klub... Všechny kluby se dají najít na 4. budově, nebo za ní v klubových boudách. Nakonec se zde najde i pár oznámeních: Studentská rada hledá členy. Pokud hledáte brigádu, stavte se v kančeláři rady pro leták Také je zde i kousíšek, kde gany verbují členy. Všechny mají jednoduché oznámení a číslo, kam povlat v případě zájmu. Neko Neko hledá členy! Kumo hledá členy! Metaloid hledá členy! Také ti přijde sms od Funga: "Ahoj, je to tady suprový! Našel jsem pár lidí, kteří mají stejné zájmy jako já! Teď jsem se přidal do počítačového klubu. Senpaiové jsou zábavní a poradí, když něco nevím. Tak třeba zítra, tam jako vždycky. Když něco o těch gangách najdu, tak ti to zítra dám." O patnáct minut pozdě ti napíšou i dvojčata: "Soráč, dneska a zítra nemáme čas, zařizujem obchody. Až bude čas, tak ti napíšem. A o tom gangu nic nevíme. Arany" |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Když mi příjdou smsky tak jenom na obě rychle odepíšu. Ok díky uvidíme se. Poté se soustředím na nástěnku kde se píše něco o klubech a dole nejspíše něco o gangách. Hm že bych zkusil nějakej klub? No mohl bych se přidat. V nejhorším případě se na to časem vykašlu. No ale do jakýho? Hm karate? Ne.. Kendo? Asi taky ne... hm Aikido to je něco co dělám už nějakej ten rok. Určitě by mě tam mohly něco nového naučit. Přeci jenom lidé na téhle škole musejí být silní takže klub aikida musí být taky mazáckej. Škoda že tu nevidím Mui Thai do toho bych šel asi raději ale což i Aikido se hodí abych si udržel fyzičku. Na druhou stranu už cvičím pod dvěma Senpai a přibrat si třetího by mohlo dělat problémy. Inu ale neuškodí když se tam skočím jenom podívat a nahlídnu. Takže fajn to by byl jeden který chci zkontrolovat... a pak je tu ještě tenhle. Určitě by byl fajn na odpočinek a navíc mě to taky docela zajímá. Pohled mi sjede na klub zkoumání nadpřirozených jevů. Vždycky mě zajímalo duchovno... a copak je špička v bojovejch sportech jinýho než spojení s duchovním světem díky vlastnímu tělu... určitě tam taky musím skočit. Poté se podívám na Gangy. Hm měl bych se možná k nějakému přidat než zesílím. Přeci jenom teď sem slabej a potřebuju ochranu než se tu porozhlédnu. A vybojovat si místo v nějakým gangu by mohlo bejt taky fajn... Hm ale jakej Gang? Neko neko? Co to je za jméno? Kumo? The fuck? Hm metaloid? To zní zajímavě... možná že mají něco společného s metalem v tom případě by byli snesitelní... Uložím si do telefonu informace na kterých mám kontaktovat kterej gang a hodím si vykřičník u Metaloidů. Poté vyrazím směrem do kluboven hledajíc jako první napřirozenou klubovnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mezi první a čtvrtou budovou je spoj, takže nejdeš venkem. Právě v tomto spoji je docela dost lidí, hledající také nějaký klub. Jakmile vstoupíš do 4. budovy, atmosféra se změní. Veškerý klid nahradí pocity jako by tě chtěl právě někdo zabít. Jako by tě někdo sledoval. Tento pocit zase rychle zmizí. Nejsi jediný, kdo se při vstupu zastavil. I ostatní prváci se nejprve zastaví s nejistým výrazem v obličeji. Po chvíli zase pokračují. Klub zkoumající nadpřirozené jevy je ve třetím patře a dá se říct, že je i docela odstrčený. Čím blíž jsi ke klubu, tím méně potkáváš lidí. Ještě než otevřeš dveře do klubovny, slyšíš menší debatu přítomných. ,,A je to fotka ducha! ozve se dívčí hlas. ,,Jak jinak chceš vysvětlit tyhle prapodivný světla? ,,To jen někdo svítí baterkou na prostěradlo. Ozve se hlas, který znáš. Adachi Shinji. ,,Koukni. Tady je vidět i obrys baterky. ,,Optický klam! Ozve se hlasité zavrzání židle. ,,Klídek. No dobře, tak je to duch. Ukaž mi další fotky.'' S hlasitým zavrzáním se otevřou dveře. I když... dveří jsi se ani nedotkl. Místnost je velmi malá. Možná menší půlka třídy. U zdech jsou různé skříně, vitríny a poličky. Na pár poličkách jsou různé kameny, knihy, které popisují existenci UFA. V některých vitrínách jsou i předměty prapodivných tvarů. Nábytek je velmi starý, nejspíš přes třicet let. Také jsou zde i krabice, které jsou popsány nápisy stylu: Otevřeš a budeš proklet! Zemřeš bolestivou smrtí, když tuhle krabici otevřeš... Na stropě je připíchnutá velkým hřebíkem slaměná woodoo panenka. Přesně pod panenkou je menší stůl akorát pro čtyři lidi. Na jedné straně sedí Adachi, na druhé stojí dívka. Uprostřed stolu je hromada fotek. Oba také pár fotek drží.  ,,Eh?'' Udiveně se na tebe dívka podívá. ,,Zdarec.'' Mávne na tebe Adachi. Než stačíš odpovědět, dívka už stojí před tebou a udiveně se na tebe kouká. Je o dost menší než ty. (cca169cm) V jejích očích se objevil pomyslný třpit, jako když malé dítě vidí něco velmi zajímavého. ,,Ty máš zájem o tenhle klub?'' Stále se na tebe dívá s tím jejím výrazem. Pak se usměje a nakloní hlavu na stranu. ,,Ehehe, to by jsi tady vlastně nebyl.'' Vrátí se směrem ke stolu. ,,Posaď se, prosím.'' Shinji si mezitím prohlíží fotky. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Prohlížím si se zájmem různé věci uvnitř třídy. Ačkoliv nevěřím že něco z toho má skutečnou sílu. Máma vždycky říkala že tady není dost silná magie. Ačkoliv mají spoustu bohů a duchů tak mezi lidmi není prý silná magie. Máma říkavala že stará babička Tempestová dokázala mluvit se zvířaty, odhánět bouřky a léčit nemoci. Zajímalo by mě jestli někdo z nich o něčem takovém někdy slyšel... Hm možná jim přinesu nějaký mámin suverýn ještě ze staré země jestli mi dovolí. Zatím nemluvím jenom si prohlížím předměty s mírným úsměvem. Když mě konečně vyzvou k tomu abych si sednul tak si vezmu židli. Pohledem se podívám na Shinjiho. "Ahoj Shinji..." Poté se podívám na tu dívku. "No přemýšlel sem o nějakém klubu. A líbili se mi tu jenom dva. Tenhle a Aikido... jenže bojových kroužků mám dost i mimo školu. Takže sem si říkal že se podívám sem. Páč by mě skutečně zajímalo čím se váš kroužek zabývá. Nadpřirozené jevy mě totiž samotného dosti zajímají. Přeci jenom tady na tomhle světě je dost věcí které se nedají vysvětlit. Takže co tady máte za fotky? Můžu se podívat?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Avšak třetí fotka s popisem Yuuki je o něco zajímavější. Student zdejší školy stojí v parku. Sice mu není vidět do obličeje, ale velmi dobře mu je vidět na ruku, z které šlehají plameny a vytváří nad studentem masivní kouli z ohně. Další fotka je nejspíš vyfocená ve stejnou chvíli, ale z jiného místa. Nyní student ohnivou kouli hází dopředu, proti protivníkovi, který je po pás ve svém stínu. Má nataženou ruku proti ohnivé kouli. Další fotku z téhle situace už nenajdeš. ,,Aha...'' dívka zní trošku sklesle. Pak se zase usměje a podívá se na tebe. ,,Doufám, že se rozhodneš pro tenhle klub, protože pokud nebudu mít v klubu tři členy, tak ho zase zruší.'' ,,Se mnou počítej.'' Ozve se Shinji, který nevěřícně prohlíží fotky. ,,Ach! Zapomněla jsem se představit! vyjekne dívka. Postaví se, nad podbřiškem sepne ruce a mírně se ukloní. Jsem prezidetka klubu zkoumající nadpřirozené jevy, Kamishino Nene. Ráda tě poznávám.'' Poté si sedne. ,,Zkoumáme nadpřirozené jevy a snažíme se vybádat jejich původ. Tyhle všechny fotky jsou z mé soukromé sbírky, takže jste první, kdo to vidí.'' Zní velmi pyšně. ,,Občas můžeme jet někam, kde se vyskytují duchové, nebo třeba zkusit někoho proklít.'' Z kapsy sukně vytáhne černý kámen, který položí před vás na stůl. ,,Tohle je úlomek drahokamu, který byl na královském žezlu v Mezopotánii!'' Shinji si s nevěřícným výrazem prohlíží kamínek. Vezme ho do ruky a pak ti ho podá. Na dlani ti kamínek udělá pár černých šmouh. Uhlí. Shinji si odkašle. ,,Zajímavý... velmi zajímavý...'' |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Hm provázek... dva koně...Ach koukám že většinu času tady stráví tím že zkoumají kachny. Které nejsou ani příliš kvalitní... Poté narazím ale na věc nadepsanou Yuuki A co je tohle! Hm že by photoshop? Ale nevidím žádné přebytečné pixely. Mohlo by to bejt skutečný? Blbost! lidi neházejí ohnivé koule! Ani se neschovávají do stínů! Ale sakra jak tuhle fotku upravili! Musím zjistit jestli by mi jí nepůjčila nebo jestli nemá kopie... Fung mi rychle zjistí jestli je to podvod nebo ne. Když řekne že kroužek zruší, když se nepřidám tak zatím nic neříkám. Nechci vzbuzovat plané naděje když sem se ještě nerozhodl. Ačkoliv musím říct že mě to láká. Tenhle klub má spoustu výhod. Je nás málo, což mi vyhovuje. Budu blízko Shinjimu což může a nemusí být špatné. No a ta holka je sice menšího vzrůstu ale nevypadá špatně. A když je holka správně ulítlá tak se člověk alespoň nenudí. Hm nejspíše to příjmu... přeci jenom nač chodit na druhé Aikido když chodím do města. Bych se jenom zbytečně utahával. A navíc... ty fotky toho... yuuki? Bylo to Yuuki? Vypadají příliš dobře než aby sem mohl rovnou říct že je to podvod. Na druhou stranu Avatar taky vypadal dost reálně. Musím se zeptat Funga jestli dostanu ty fotky. Poté se mírně usměji a když se představí tak se také zvednu ( přičemž se možná praštím o něco vysící ze stropu... zacož se jim omluvím). "Jmenuji se Michal Tempest... po našem Michajl Tepeš... " Mírně se ukloním a poté se opět posadím. Poté řekne něco o duchách a proklínání načež se zasměji. "Jsem tu první den, ale už mě napadá spousta lidí které bych chtěl proklít. A co se týče duchů tak bych si s nimi příliš nezahrával bez pořádné přípravy. Matka mě před duchy vždy varovala. " Když mi podají kamínek tak si ho prohlížím. Když mi udělá šmouhu na ruce od uhlí tak se usměji. "A od koho si vzala takový poklad? Přeci jenom zatím sem nikdy neslyšel že by jakékoliv žezlo jakéhokoliv království mělo na sobě zrovna tenhle druh kamene. " Poté se na chvíli odmlčím. "Hm mohl bych si půjčit Shinjiho na chvíli ven? Potřeboval bych se ho na něco zeptat. A pak ti řeknu jestli se přidám či nikoliv. Pokud tedy nemáte nic proti tomu?" Počkám na odpověď a čekám jestli se Shinji uvolí k tomu jít se mnou ven před dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Cizinec?'' Začne si tě ještě s větším zájem prohlížet, jako když malé dítě objeví hračku, kterou vždycky chtělo. ,,Páni.'' ,,Takže tvoje mamka byla něco jako vymítač?'' Shinji se uchechtne, ale Nene myslí svoji otázku smrtelně vážně. ,,Koupila jsem to. To je právě to, že se jedná o království, které z neznámých důvodů zmizelo.'' Má naprosto vážný výraz. Shinji se na tebe podívá tázavým výrazem. ,,Klidně.'' postaví se. ,,Pokud mě tedy omluvíte, prezidentko.'' Vydá se na chodbu. ,,Jistě. Budu čekat na tvou odpověď.'' Znovu se usměje. Pak začne shrabávat fotky na jednu hromadu. Shinji se na chodbě opírá o stěnu, která je naproti dveřím. ,,Nevím jak ty, ale v tomhle klubu bude sranda.'' Zazubí se. S usměvavým výrazem se na tebe podívá. ,,Na co se chceš teda zeptat?'' |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "Moje maminka stále je... no a spíše než vymítač je něco jako bylinkářka. Či něco na ten způsob. To moje babička byla kněžkou starých bohů. Mluvila o starých příbězích, jménech a rituálech. Ale to je tajemství... alespoň prozatím. " Mrknu na ní a poté se vydám za Shinjim. Když mě Shinji osloví tak přikývnu. "Ano vypadá to že tady bude sranda. Navíc bych tu mohl mít klid." Když řekne co chci tak si povzdychnu. "Nechci se ti na nic zeptat. Spíše ti něco říct... Normálně by mi to bylo jedno a nevaroval bych tě. Ale slyšel sem proč si zmlátil ty šmejdy co chtěli vybírat mýtný a na tvým místě bych udělal to samí. Proto ti chci říct tohle. Ten Gang na tebe vyhlásil hon. Já Moon a spol sme šly do té třídy abychom to zkusili urovnat. Místo ale toho aby se s námi bavily sme dostali teleskopákama. A mě potom nějakej jeden borec z těch sviní omráčil jenom jednou ranou. Byl silný... hodně. " Na chvíli se odmlčím "Ty seš taky silný... možná víc než oni. Jenže jde o tohle. Vyhlásili naší třídě ultimátum. Buďto tě přivedeme nebo začnou postupně odchytávat lidi z naší třídy a poteče krev. " Chvíle pauzy kdy se dotknu obličeje v místě kde mě držel ten hajzl. " Rozhodl sem se že tě jim nevydám. Co se mě týče udělal si správně a oni nemají důvod žádat tvojí krev. Jestli s nimi budeš potřebovat pomoc pomůžu ti. Ale pochybuji že ti budu k užitku. Ty šmejdi jsou mnohem silnější než já... Proto asi ani nepůjdu do zdejšího bojového klubu. Být ve společnosti silnějších lidí mě vždycky vaří krev. Nedokáži se kontrolovat v blízkosti silnějších... zvláště když to jsou hajzlové a musím je zkoušet zničit. Proto tam nemůžu všichni jsou na týhle škole jiní a silnější než já. Nejspíše by mi hráblo nebo bych umřel... raději bych bral svůj klid a nebavil se s nikým... Jenže na týhle škole už je tolik lidí které bych chtěl vyzvat na souboj a porazit... Jenže zatím nemůžu." Poté se otočím směrem zpátky do klubovny. "Nevím proč ti to říkám ani jestli ti to dává smysl. Prostě sem tě chtěl varovat. Přišlo by mi nečestné tě nevarovat. Přeber si to podle vlastního." Poté zkusím opět nasadit úsměv a sednu si opět do židle kde sem byl předtím. "No myslím si že se zapíšu do tohohle klubu. Vypadá to že tady bude zábava. Navíc mě zaujali některé z těch fotek z tvé sbírky a rád bych něco z toho viděl na vlastní oči. Jestli někdy budeš mít kopie těch fotek tak bys mi je mohla půjčit. Ale na to je čas. Zatím mi můžeš říct kdy se scházíte a jak často a tak? Abych si to nějak srovnal s vlastním rozvrhem." |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Poslouchám co mi bratr říká o škole a zapisuji si to do paměti... "Řekla bych že bats řídí někdo starší, ale jestli nejsou známi mohlo by to být v pořádku, i když to znamená že jsou ještě nebezpečnější než jsem si myslela... nic o nich teď nevím" řeknu a moje tvář dostane velice vážný výraz který se většinou objevuje na tváři Daichimu, když dělá rozhodnutí ve firmě a nebo při přemýšlení o plánech naší eh rodiny... "O top 5 jsem už slyšela, ale kdo jsou Bacterial? K radě se plánuju přidat" vyslovuji otázky a zprávy v jednom. Všimnu si pohledů ostatních studentů, a plánuji se zeptat dál, když mi Ken řekne jen v jaké je třídě. Nebudu se na něj tedy dál vyptávat když o sobě nechce mluvit... "Dobře, zkusím si něco najít. Co tam tak je na výběr? Je tam třeba práce v nějaké kavárně?" už jsem párkrát měla brigádu jako obsluha kavárny, to jsem ještě měla dlouhé vlasy. Ken mi ukáže směr "Ok, tak díky, myslím že se určitě ještě potkáme" usměji se "Tak zatím, jo a já jsem z 1-C" rozloučím se a vydám se směrem, který mi Ken ukázal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatřese hlavou a zase se začne tvářit normálně přiblble. ,,Nejsem vůbec silný. Podle mě, jsi tam jen uklouz.'' Zazubí se. Obejde tě a přejde ke dveřím. Než otevře dveře, tak se ohlídne přes rameno. ,,Nechci, aby se do takovýho průšvihu dostali i ostatní lidi z naší třídy. Třeba to půjde vyřešit i nenásilnou cestou. Přece jen hodně mluvím, tak bych toho jejich vůdce mohl nějak ukecat.'' S hlasitým zavrzáním otevře dveře. Nene meztím, co jste byli za dveřmi, shrnula všechny fotky do krabičky, která nyní leží před ní na stole. Při vstupu se na vás dívá. Ruce má pod stolem a podle jejího výrazu je naprosto jasné, že tam něco schovává. ,,Jééj!'' S prásknutím zaplní vaší oblast poletující pentle. Nene zpráva o tvém přidání se ke klubu velice potěšila. ,,Jistě, přece jsme klub zkoumající nadpřirozené jevy a je naší povinností vidět všechny tyto věci na vlastní oči.'' Usměje se na tebe. Přesune k tobě krabičku. ,,Půjč si kterou koliv chceš, stejně to jsou kopie.'' Vztyčí ukazováček prst jako upozornění. ,,Ale úlomek drahokamu ti půjčit bohužel nemůžu.'' Usměje se a mrkne. ,,Má pravdu, měli bychom dohodnout, kdy se budeme scházet.'' Přeruší vaši debatu Shinji. ,,Jistě.'' Postaví se a přejde k rohu místnosti, kde je starý věšák a pod ním několik krabic. Z poza krabic vytáhne brašnu z které vyndá tužku a menší blog. Vrátí se zpátky ke stolu a posadí se. ,,Kluby obvykle začínají hned poté, co vám skončí poslední hodina. Takže by nebylo špatné, kdyby jste mi řekli rozvrhy vašich tříd, aby jsme udělali nějaký plán.'' ,,Jsme ze stejný třídy a rozvrhy nám ještě nepřišly.'' Odpoví Shinji. ,,Aha.'' Něco si napíše do blogu. ,,Kluby musí končit nejdéle v sedm, takže můžeme dončit i dřív podle situace.'' ,,Některý dny budu končit dřív. Mám brigádu a nechci o ni přijít.'' Nene si udělá poznámku do blogu. ,,Dobře.'' Znovu si něco zapíše do blogu. ,,Scházet se můžeme každý den v týdnu, nebo třeba jen jednou. Občas budou povinné schůzky. Michale, pokud máš ještě jinou činnost po škole, tak to řekni, ať předejdeme případným potížím.'' Usměje se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zazvoní mu mobil, který zvedne, takže ti neodpoví na otázku ohledně Bacterial (o kterém jsi ještě ani neslyšela) a ohledně brigády. Kývne na tebe a jde jinou cestou, než ty. Cesta parkem ti trvá asi jen sedm minut. Jakmile vstoupíš do 4. budovy, atmosféra se změní. Veškerý klid nahradí pocity jako by tě chtěl právě někdo zabít. Jako by tě někdo sledoval. Tento pocit zase rychle zmizí. Hned za vstupními dveřmi je mapa budovy. klubové místnosti jsou jen označeny číslem a nemají popis o který klub se jedná. Naštěstí místnost, kterou hledáš má označení Kancelář studentské rady a je v druhém patře. V druhém patře se také nachází velké množství studentů, kteří nejspíš hledají kluby. Hned vedle dveří do kanceláře rady je nástěnka s velkým nápisem Brigády a důležité oznámení pro studenty, avšak je úplně prázdná. Místnost rady není o nic větší, než půlka třídy. U zdech jsou jsou knihovničky a prosklené skříně v kterých jsou nejspíš nějaké záznamy. Před oknem je také menší gauč. Opodál je stůl pro šest lidí. Sedí u něj dívka, kterou jsi již viděla ve třídě, když oznamovala možnost vstoupit do rady. Při vstupu do místností se na tebe nepříjemné podívá, neboť jsi ji vyrušila, když procházela nějaké papíry. ,,Potřebuješ něco?'' Její tón je dost nepříjemný. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Nad zmínkou že mi nepůjčí drahokam se zasměji "Inu chápu že takovýhle poklad nechceš pustit z ruky. Možná časem již ho budu hoden. Ale zatím mi stačí ty fotky." Postrčím jí krabici se zbytkem fotek zpátky. Poté se začneme dohadovat o tom jak kdy máme čas. Přiložím si ruku k bradě a zamručím jak se snažím přemýšlet. "No občas v týdnu makám na stavbě. Ale jenom občas záleží kdy potřebují nádeníky. Víkendy vás sice příliš nezajímají ale to dost často vypomáhám za barem v jednom takovém menším podniku. Je to taková ta zapadlá hospůdka kde hraje stará muzika z devadesátek... spíše rock, rock and roll a starej dobrej metal. Když budete chtít o víkendu mít klid tak tam můžete zajít. Když si zalezete dozadu do boxů tak vás nikdo nebude rušit. Málokdy se tam něco semele. No a jinak v pátek od šesti večer mám Mui Thai ve městě takže to abych tak ve čtyři v půl pátý odsud zmizel. No a podobná situace je v úterý ale to jsem na Yoshinkanu. Mám sice ještě čas od času bokovky ale ty by neměli bejt problém. Ty nejsou závazný takže kdyby bylo nutné abych přišel tak to prostě zruším. Pak jsou tu situace kdy třeba budu muset bejt doma a s něčím pomáhat. To rovnou říkám že klubová aktivita i škola jde stranou když jde o mojí rodinu. " Celou dobu se tvářím spíše zamyšleně, ale když mluvím o své rodině je vidět že sem velice vážný. Poté se opět zatvářím zamyšleně. "Takže pondělky, středy a čvrtky hned po škole bych měl mít volný... a každý třetí víkend mám právo vzít si volno v baru. Takže každý třetí víkend můžu v sobotu nebo v neděli večer jít kamkoliv s váma. No ale šéf je starej pohodář. Kdybych potřeboval tak mi dá volno i jindy s tím že si to napracuju příště. Takže asi takle... Je to pro vás přijatelné? Slečno prezidentko? " |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Najednou se změní atmosféra, jako by do mě každou chvilku chtěl vrazit nůž, neohlížím se a du dál jako by se nic nedělo, snažím se na sobě nenechat nic znát. Po chvilce ten pocit přejde a já pochybuju že by se mi to zdálo, spíš to přisuzuji čistě zvířecím instinktům které jsme po nich podědili. Dorazím k budově kde sídlí rada a různé kluby, podívám se na mapu a najdu místnost kam mířím. rozejdu se kolem dveří klubů vyjdu do druhého patra až stojím před nástěnkou s brigádami a dalšími důležitými informacemi a ta je... PRÁZDNÁ!... Tolik k vydělávání si prací... budu si muset najít něco na vlastní pěst... Nakouknu do místnosti a uvidím "Rin-chan" hned se na mě podívá a nevrle se ptá co chci. "Přišla jsem se ucházet o to místo pomocníka rady" řeknu a zdvořile se ukloním "Jsem tu správně, že?" dodám, i když logicky ano jsem |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ucházíš se o místo pomocníka a ani nevíš jestli jsi tady správně?'' Její tón je stále nepříjemný. Vrátí se zpátky k papírům. Povzdechne si. ,,Stáním ve dveřích to místo nezískáš.'' Řekne, aniž by na tebe koukla. ,,Když jsi dneska první uchazeč, tak ti dám teda šanci.'' Vezme několik papírů a přesune je před sebe na druhou stranu stolu. ,,Začni tím, že roztřídíš tyhle brigády podle toho, kolik potřebují brigádníků.'' Po celou dobu se na tebe ani jednou nepodívá a jen se věnuje svým papírům, do kterých občas něco zapíše. Jedná se o informace o pracovištích, které potřebují brigádníky. Tyto pracoviště spolupracují se školou, takže na každé je souhlas ředitele s tím, že tam jeho studenti mohou pracovat. Většinou to jsou práce odpoledne nebo ve večerních hodinách. Kolik kde platí není psáno. Jedná se vesměs o tyto brigády; pomocník kuchaře / servírka / pomocník na stavbě / pomocník v obchodě / poslíček / bodyguard (jen muži).... a spousta dalších. Práce ti celkem zabere přes dvacet minut. ,,Už jsem myslela, že to nikdy nedokončíš.'' Vezme si od tebe seznam. Mezitím, co si ho kontroluje a občas do něj něco napíše, do místnosti vstoupí student.  ,,Zdarec.'' Mávne na pozdrav. Zavře za sebou dveře a přejde ke stolu. ,,Nová pomocnice?'' ,,Možná...'' Řekne nevrlým tónem, protože byla nejspíš vyrušena v nějakých počtech. ,,Nemusíš se pořád tvářit, jako když máš zaražený prdy, Rinko.'' Student si sedne ob místo vedle Rinky. Dá si nohy na stůl a ruce za hlavu. ,,Takže se ucházíš o místo v radě? Podle mě budeš jediná, kdo tuhle práci chce, tak já tě beru. Co ty na to, Rinko?'' Rinka jen něco zamrmlá. ,,Tak tě tady vítám. Jsem Miyamura Gorou a tohle je viceprezidentka Kagami Rinka. A ty jsi?'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Dneska začneme?'' Zeptá se Shinji. ,,Kdepak. Musím říct radě o provozu klubu. To mi připomíná...'' Vstane a dojde k jedné skříni z které vyndá dva papíry. Zase se posadí a podá vám papíry. ,,Tohle vyplňte, aby jste potvrdili účast v klubu. Pak to musíte osobně donést prezidentovi, nebo viceprezidentce rady.'' Ve formuláři se musí vyplnit jméno, věk, bydliště, třída a pár dalších informací. ,,Jestli budete mít čas, tak bych ráda začala zítra. Dneska jste tady první den a určitě si chcete prohlédnout školu. A jak se vám tady zatím líbí?'' Položí ruce na stůl a usměje se. |
| |
 | PRVNÍ DEN Co říct na školu hned prví den? Asi jen otrava.Ale nemůžu si stěžovat tuhle školu jsem si vybrala sama.Ceremoniál.Nikdo si mě nevšiml, tak už to chodí.Nemám přezdívku Shadow pro nic za nic.Rozchod do tříd.Posadím se do poslední lavice hned přes uličku kde sedí svalnatý kluk. Seznámení s učitelem, pravidly no prostě jako v každé jiné škole.Učitel mi přijde v pohodě.Nic neobvyklého.Školní rada,kluby...snaží se nás nalákat na co se dá."Sem jako neviditelná" vzdychnu si a opřu se lokty o lavici.Bitka!Trochu vzrušení.Nenápadně ji sleduji.Pro kluka co si odplivl to dopadlo hodně špatně.Svalouš ho sundal.Pousmála jsem se a nenápadně ho pozorovala."Ah.Neviditelná jako vždy." zase si vzdychnu a z batohu vytáhnu černou knihu. |
| |
 | První den ve škole Pomalu si to kráčím po ulici, která vede ke škole a vytáhnu si z kapsy lízátko. Obal si schovám a lízátko strčím do pusy. Ve sluchátkách mi hraje Metallica a já s úsměvem na tváři vcházím do budovy školy. Při ceremoniálu si sluchátka schovám a začnu koukat po ostatních studenech. Doufám, že tu bude dost hopíků... Prokřupnu si kloubky na obou rukách a pozorně poslouchám co říká ředitel, ale pak usoudím, že to jsou kraviny, které uslyšíte na každé druhé škole, dám si zase sluchátka do uší. Pozorně si začnu prohlížet své spolužáky a usoudím, že na pár lidí bych si měl dávat pozor. Například na tu horu svalů, nebo na toho kluka s bokkenem. Tak schváně kdo by si chtěl se mnou poměřit síly... Ve třídě si sednu poblíž Tempesta, abych ho mohl sledovat a dozvěděl se o zatím své největší hrozbě. Při hodině si opřu hlavu a poslouchám jen tak na půl učitele. Když mi dojde, že mi z lízátka zbyla jen tyčka ihned to napravím a vezmu si další. Hmm... Třešňové. Pousměju se a ani nezaregistruju, že přišla do třídy nějaká holka. Po chvilce si toho všimnu a začnu si jí prohlížet. Takže Rin-chan... Roztomilé. Usměju se a pozorně jí poslouchám. Rada? To asi nebude pro mě. O přestávce se ve třídě udělal rozruch kolem předsedovi třídy. Jeden magor si odplivl na lavici Tempesta. To nedopadne dobře... A jakmile si to pomyslím, tak se to stane. Dobře on. Usměju se a dojdu se projít na chodbu, kde začnu prozkoumávat blízké okolí třídy. Jakmile začne zvonit na další hodinu, rychle se vrátím do třídy a sednu si na svoje místo a s úsměvem si začnu prohlížet každého ze třídy. Zastaví svůj pohled u nějaké holky, které si nikdo nevšímá. Proč si jí nikdo nevšímá? Divné... Zakroutím jen hlavou a pokračuji v pozorování spolužáků. Pak ale přijde učitel a kvůli předsedovi třídy rozbije tabuli. Docvela silnej chlapík, ten náš učitel. To se mi líbí. Usměju se, a když začne kecat o školním řádu, tak vypnu a přestanu vnímat okolí. Když jsme dostali rozchod, odešel jsem hned za učitelem a začal objevovat školu. Hopíky, hopíky, hopíky. Jak já sakra chci hopíky. Pomyslím si a začnu procházet školou křížem krážem. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Nad její první poznámku přikývnu. "Jo dvakrát tejdně by to neměl být až takový problém... alespoň doufám. " Poté mi podá nějaké papíry, podívám se na ně a podrbu se na hlavě. Hm... no to snad nějak vyplním. Nevypadá to zase tak špatně. Poté si opět poslechnu co povídá a přikývnu. "Jo máš pravdu. Rád bych se tu ještě prošel... " Nad tím jak se mi tu líbí se zasměji. "No musím říct že tahle škola je dost jiná. Na mé staré škole se se mnou nebavil skoro nikdo celý studium. Tady sem první den a už sem tu našel několik lidí kteří si se mnou dali pokec. " Poté se dotknu obličeje. "Taky je to poprvé co sem potkal opravdu silné lidi. Navíc ta věc s různejma gangama, vybíráním mýtného, ochranama a těma top 5 teppen a tak různě mě dosti překvapují. Musím říct že na téhle škole mám za první den víc zážitků a zranění než za poslední rok na mé staré škole. " Zazubím se zeširoka. "No alespoň se tu člověk nenudí... A hele kam že mám odnést ty papíry?" Zamávám formulářem "Nemám totiž ponětí kde bych ty dva komu mám donést ten papír najdu. Raději bych to měl z krku rychle. " |
| |
| Ztracená Po dokonale nudné hodině následovala zasloužená přestávka.Nebaví mě jen tak sedět v lavici tak hodim do batohu knihu a jdu ven ze třídy.Nemám určitý směr chodím sem a tam.Potkávám spoustu lidí.Ignorace je na místě.Pousměju se a polohlasem řeknu "To klidně můžu zajít ke druhákům.Nevšimnou si mě." Pomalím ale jistým krokem procházím další a další chodby.Nechci si to připustit , ale nemůžu najít cestu do třídy.Znovu a znovu se pokouším najít cestu zpět ale neúspěšně.Jsem ztracená! Jediné co v zmatku rozpoznám jsou chlapecké záchody předemnou."Tady mě asi nikdo nenajde a nedovede zpět do třídy." řeknu otráveně opřu se o zeď.Znovu přemýšlím o cestě a kudy zpět do třídy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kinjiro/Kira Hledání hoperů Kinjiro se rozhodl hledat prohledat školu a jako pravý Hoper Hunter se rozhodl začít hledat od vrchu. Ve třetím patře nebylo tolik lidí jako v druhém, ale přesto tady někdo byl. Při procházení kolem třídy 1-D ho začalo nenápadně pronásledovat čtveřice studentů. Než však stačil Kinjiro cokoli udělat, studenti zmizeli v učebně fyziky. Ať se snažil sebevíc, nikde nenašel ani jednoho hopera. V prvním patře měl však už větší štěstí a zaslechl tu jejich strašnou hudbu. K jeho smůle byla před 1-A velká skupinka lidí (cca 20 studentů), takže se nemohl vydat za tím studentem. I když chtěl pojít, studenti ho nenechali. Dokonce byli ozbrojeni teleskopy, boxery a někteří dokonce i pálkou. Celá tato skupinka sledovala dění ve třídě. Ztracená Mezitím Kira stále hledajíc svou třídu prochází chodby. Ani jeden student si ji nevšimne, dokonce se ji stane, že do ni někdo málem narazí. Bohužel se připlete do skupinky studentů, která sleduje dění ve třídě. Jelikož je jako stín, dostane se přímo do středu skupinky a nemůže se z ní už dostat. Skupinka studentů před třídou 1-A Přes všechny ty ozbrojené studenty nic nevidíte, ale trošku slyšíte, co se tam děje ve třídě. "A taky sem si říkal jestli by se tady našel nějakej silnej jedinec se kterým bych si mohl zacvičit. Ten co z-'' hlas patří Tempestovi ,,Mě to má jako zajmat?'' odpoví nějaký student. Skupinka se trošku rozpohybuje a zhruba pět studentů vběhne do třídy. Sice pořádně do třídy nevidíte, ale můžete aspoň vidět studenta, který přejde od katedry blíž ke dveřím, ale pak si klekne, takže jen slyšíte, jak na někoho mluví ,,Soudím, že budeš předseda. Zítra o odpoledce mi do parku přivedeš Adachiho. Je jedno v jakým stavu. Jinak se studentům z 1-C začnou stávat menší nehody.'' Když domluví, tak se celá skupinka rozdělí, aby uvolnila místo pro studenta. Ne ramenou má položenou dlouhou tyč. Celá skupinka odejde někam pryč a vy máte štěstí, že vás ten dav nevezme sebou a jen tak tak se z něj dostanete. Třída 1-A Otonashi Dívka se podívá na Otonashiho a pokusí se o úsměv. ,,Snad vám to ně-'' ,,A tomu máme jako věřit!'' vykřikne Moon. ,,Když jsem tady předtím procházel, tak jsem tady žádnou zraněnou holku neviděl!'' ,,To protože jsme ji odnesly na ošetřovnu! Začne se hádat druhá studentka. ,,A přestaň na nás takhle řvát.'' Moon se začal doslova klepat vztekem. Nic však nenamítal, jen se nevrle podívá na Otonashiho. Poté se mlčky otočí a odejde ze třídy někam pryč. ,,Takový idiot.'' ,,Nech toho.'' Zastaví ji studentka, která Otonashimu předtím vše vysvětlila. ,,Pojďme si prohlédnout kluby.'' Ještě se otočí na Otonashiho. ,,Pokud nic nepotřebuješ, tak my asi půjdeme.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Top 5... zamumlá. ,,Kitami...'' Zatnu ruku v pěst a začne se celá třást. Shinji jen přimhouří oči. ,,Co se děje?'' Nene se zase uklidní. Znovu nasadí její obvyklí úsměv, ale je znát, že je velmi nucený. ,,Nic. Nic. Nemusíš si dělat starosti.'' ,,Myslím, že to máme odnýst do kanceláře rady. Procházel jsem kolem plánu budovy, tak asi vím, kde to je.'' Shinji vstane a vydá se ke dveřím. Nene také vstane. Dojde si pro batoh, do kterého vrátí blog. ,,Ještě než se mi rozutečete. Byla bych ráda, kdyby jste si zítra přinesli nějaký mýtický předmět, či fotku něčeho takového. Pak o tom můžeme prodiskutovat. A ten kdo přinese zajímavější věc, ten se stane součástí jednoho eperimentu.'' Shinji se na tebe podívá se překvapeným výrazem. Na chodbě se na tebe otočí. ,,Jestli chceš, tak já ti tam ten papír odnesu.'' |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Nečekal jsem, že by mi vážně něco odpověděli... Více bych uvítal odpoveď typu: "Nic" a rychlé zmizení z místnosti. Jedna studentka ale nejspíše něco ví. Její kamarádky jí sice utěšovali a přesvědčovali, ať raději nic neříká, avšak informace, kterou mi sdělila byla velmi důležitou. Chápu... Říkám pomalu... a začínám se dívat do leva dolů. Stejně jsem se chtěl podívat na ošetřovnu... Moon začal reagovat snad v tu nejméně vhodnou chvíli a tou nejméně adekvátní metodou. Pokud je to možné, tak jdi dnes už domů, co ty nato? Říkám mírně naštván Moonovi, protože se mi už vážně přestává líbit jeho chování. Ale ten její úsměv byl pěknej... Měla by to dělat častěji. Omlouvám se za něj... Není zrovna moc nadšený ze situace v jaké se nachází. Snažím se omlouvat Moonovo chování jen co vyšel z místnosti, ačkoli nejspíše marně. Když se mě zeptají, jestli bych ještě něco nepotřeboval, tak se na ni otáčím a mluvím, jako kdyby to ani neřekla: "Děkuji Vám za to co jste mi řekli, ale už to prosím nikomu neříkejte. Viděli jste jak na to předseda reagoval a bojím se, že ostatní by to o moc lépe nepřijali. Snažím se chovat tak uctivě jak jen mohu. Nemám žádný důvod, proč bych na ně měl být hnusný, nebo snad nepřátelský. Chovali se ke mě pěkně, a tak se snažím chovat obdobně. Krásný zbytek dne. Jemně se ukláním a jdu ze třídy ven, kde vidím dva mé spolužáky. Neříkej že se sem přišeli taky porvat! Jdu proto přímo k nim. Čau Říkám mile, abych alespoň nějak zahájil konverzaci Nechci vám rozkazovat, ale není moudré se v této části zdržovat moc dlouho samotní. Udělám pět kroků směrem k ošetřovně a otáčím se na ně. A proto raději odcházím. Pochybuji, že by se mou radou nějak řídili... Přecijen vypadají na to, že by nejraději někoho zmlátili... Teda ten kluk rozhodně, ale z tý holky toho moc teda nevyčtu... Takže pokud dovolíte, tak bych odešel. Říkám jim, pokud mi nechtějí dávat nějaké otázky a mířím si to k ošetřovně a dávám si velký pozor kudy jdu a na koho narážím. Nerad bych vyvolal nějakou potyčku, nemuselo by to dopadnout zrovna nejlépe. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Necítím se moc dobře, když je poblíž taková skupina hoperů. Nejradši bych došel na záchod, vyrval nějakou trubku a zpráskal je tam všechny na hromadu. Jenže to bych asi nezvládl, boxery, pálky, teleskopy... To by mohlo bolet. Pomyslím si a radši se snažím být nenápadný. Vytáhnu si z kapsy nové lízátko a tyčku od toho předchozího zahodím někam za sebe. Spokojeně s lízátkem v puse se tedy snažím zjistit co se to děje v té třídě. No jo... Hopeři jde jich hromada na jednoho. Kdybych šel s někým z nich na férovku, tak by skončili v nemocnici. Sebejistě se usměju a rvu se davem co nejblíž k ostatním z naší třídě. Když uvidím Tempesta na zemi a Moon s dalším klukem od nás ze třídy. Zmetci... Bych je ztřískal na hromadu. Zatnu pěsti a chce se mi aspoň po jednom z nich skočit a zakroutit mu krkem, ale pak toho radši nechám. Kdyby na mě skočilo dalších dvacet, tak bych dopadl hůř než Tempest. Po tom jejich představení, když už konečně vypadnou, tak se kouknu po zbylých. Je tady ta divná holka ze třídy, Tempest, Moon a další student od nás. "Co se to tady sakra děje?" Kouknu se na předsedu, a když zjistím, že mě tady každý ignoruje, pokrčím jen rameny a začnu si prohlížet tu horu svalů ležící na zemi. Se zbraněma na jednoho. Usoudím, že by ho jen tak nesložili, i když jich bylo dost. Když pak na mě začne mluvit ten kluk od nás zamračím se a kouknu na chodbu. Doufám, že se ti hopeři rozdělili. "Neboj... Moc dlouho se tu nezdržím. Musím zařídit pár věcí, takže kdybys mě omluvil..." Řeknu a hned odejdu na chodbu směrem, kterým se vydali ti hopíci. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Pozdraví, a tak taky pozdravím... Začne se bavit s Rin a oslovuje ji Rinko z toho usuzuji že je to její pravé jméno. Když se mě zeptá jestli se ucházím o místo v radě přikývnu. Poté se otočí na Rinko a řekne že mě přijme. "O moc jednoduší1 než jsem doufala, kdyby to bylo na ní nevím jestli bych se sem dostala" pomyslím se a usměji se. "Já jsem Shirohane Akiko, Yoroshku" řeknu a naznačím poklonu, v rodině ji totiž normálně používáme. "Co přesně bude mou náplní práce?" zeptám se pro jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Když pomalu odcházíme tak se ještě podívám na oba dva. "Jinak jestli máte mobil tak vám můžu dát svoje číslo. Nebylo by špatné být v kontaktu. Co kdyby někdo viděl něco fakt suprovýho a potřeboval informovat ostatní. " Pokud nemají nic proti tak jim nadiktuju svoje číslo a vezmu si od nich jejich. Při informaci o experimentu tak se zatvářím asi tak překvapeně jako Shinji. Experiment? Jakej Experiment? No uvidíme... zejtra se to dozvíme. Když mě Shinji nabídne že mě odnese papír tak zavrtím hlavou. "Ech kašlat na to. Raději tam půjdu s tebou. Přeci jenom potřebuju se dozvědět kde to je tak či tak. Takže snad nebude vadit když půjdu s tebou a zjistím si lokaci rady. Jestli tam teda razíš rovnou teď. " Pokud řekne že jo tak vyrazím s ním. Poté řeknu nahlas, pokud jde s námi Nene tak aby to slyšeli oba jinak jenom aby to slyšel Shinji. "Nevíte něco víc o The Bats a o něčem co se jmenuje Metaloid? " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinji jde vedle tebe s rucema v kapsách. ,,V tom máš pravdu. Myslím, že mají kancelář v druhým patře.'' Dostane se asi krok před tebe a začne tě vést k radě. ,,Hmm, o Metaloid nic nevím. Ale s The Bats jsem se v minulosti už několikrát setkal.'' Řekne pobaveně. ,,Jejich vůdce mě dost nesnáší, už ani nevím proč. Pro obyčejný studenty jsou dost nebezpeční, takže je lepší se s nimi nezaplíst. Libují si v překvapujících útocích.'' Mezitím dojdete do druhého patra. ,,Každopádně jsem zvědav, jak to náš předseda vyřeší.'' Nyní zní vážně. ,,Jsme tady.'' Hned vedle dveří do kanceláře rady je nástěnka s velkým nápisem Brigády a důležité oznámení pro studenty, avšak je úplně prázdná. Shinji otevře dveře a vstoupí jako první. ,,Zdarec!'' Mávne na pozdrav. ,,Nesu potvrzení o vstupu do klubu.'' Místnost rady není o nic větší, než půlka třídy. U zdech jsou jsou knihovničky a prosklené skříně v kterých jsou nejspíš nějaké záznamy. Před oknem je také menší gauč. Opodál je stůl pro šest lidí u kterého sedí z jedné strany Rinka a Miyamura, zatímco z druhé strany sedí Akiko. Miyamura sedí ob místo od Rinky, má nohy na stole a ruce založené za hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rinka si tě podezřele prohlédne. ,,Pokud jsi opravdu jeho sestra, tak by s tebou neměli být problémy.'' Znovu se vrátí ke svým papírům. ,,Budeš taková podrž-taška.'' Řekne polohlasem, když se zeptáš, co budeš dělat. ,,Když to řekneš takhle, tak to nevyzní moc dobře.'' Uchechtne se Miyamura. ,,Dá se říct, že budeš něco jako sekretářka. Čeká tě vyřizování papírů a tak. Samozřejmě budeš dostávat jednou za čas i finanční odměny, ale jen podle toho, o jakou práci se bude jednat.'' ,,Dneska začneš tím, že připíchneš na nástěnku tyhle brigády.'' Rinka ti podá několik papírů. ,,Špendlíky jsou ve skříni za tebou.'' Nyní už nezní tak otráveně. ,,Pak půjdeš na tahle místa a doneseš jim smlouvu.'' Podá ti další papíry. ,,Nejlíp každou velkou přestávku, nebo přestávku na oběd sem přijď.'' Začne Miyamura. ,,Hlavně se tady ukaž po škole, kdyby byla nějaká práce.'' Otevřou se dveře a do místnosti vstoupí Adachi a za ním Tempest. ,,Zdarec!'' Mávne Shinji na pozdrav. ,,Nesu potvrzení o vstupu do klubu.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Klídek, jsou to jen prváci.'' Pokusí se ji uklidnit Miyamura. ,,A co ta uniforma?!'' Ukáže na Adachiho zkrvavenou uniformu. ,,Jsi tady první den a už ji máš takhle zaneřáděnou!'' ,,Tohle?'' Podívá se na své oblečení. ,,To je jen kečup.'' Zazubí se. ,,Tak kečup-'' ,,Rinko. Nic nedělej.'' Chytne ji Miyamura za paži, poněvadž se pokoušela vstát. Pak se podívá na Adachiho s Tempestem.,,Potřebujete ještě něco, pánové? |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "Jestli bude pokračovat v tom jak začal když sem tam byl já tak nejspíše dostane hodně šeredně na hubu." Poté jsme před kanclem. Shinji jde dovnitř první a já jdu hned za ním. Mírně se sehnu abych se nepraštil o futra. Když sem vevnitř tak mírně pokynu přítomným na pozdrav a na Akiko mávnu rukou. Poté si od nás Rin-chan vezme papíry a dostaneme zprdáno. Naštěstí sem na tohle docela zvyklí. Zachovám proto chladnou hlavu, rovná záda a v mozku mi běží ignore režim. Když se zmíní o Shinjim a jeho "kečupu" mám chuť jí něco říct, začít jí řvát do obličeje. Ukázat na to že to neudělal schválně a že je dobře že tam ten kečup má. Inu ale lepší neprovokovat první den. Navíc jestli z ní měl strach i učitel který jednou ranou zničí tabuli, tak já jí provokovat nebudu. Nakonec se nás zeptají jestli ještě něco nepotřebujeme. "Já asi ne... na viděnou. " Počkám jestli něco ještě nechce Shinji a poté vylezu ven. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Rozloučím se s ním a jestli už mi nic nechce tak vyrazím po chodbě směrem před školu. Do ruky čapnu mobil a napíšu smsku. Zdar Fungu, to sem zase ja. Hele dostali se mi do rukou nejaky fotky a potreboval bych nejakeho pocitacoveho geniuse aby mi tajne zjistil jestli sou pravy. Muzu ti je vecer zanest domu? Fakt by se mi to hodilo zjistit co nejdriv. Poté jakmile dojdu před školu a ujistím se že kolem mě nikdo není tak vytočím číslo k Metaloidům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ty jejich ksichty.'' ,,Přesně! Si meslej, že na týhle škole se vyjednáváním něco získá?'' Začnou se mezi sebou bavit. ,,Dneska si to vyřídíme ještě s Adachim.'' Přehluší celou skupinku Koumori. ,,Ale šéfe, neříkals, že ho maj zejtra při- ,,Drž klapačku!'' Okřikne ho Koumori. ,,To já,'' ukáže na sebe palcem, ,,tady určuju pravidla.'' Pak si jeden student ze skupinky všimne, že je sleduješ. ,,Na co tak vejráš?!'' Otočí se na tebe i zbytek skupinky. ,,Není taky z 1-C?'' ,,Ohoo?'' Nadzdvihne jedno obočí. ,,Že bys šel pomstít své spolužáky?'' Zašklebí se. ,,Je to jen třasořitka. Vy dva! Ukažte mu, že The Bats se s nikým nemazlí. Zbytek jde hleda Adachiho.'' Jak rozkáže, tak ze skupinky vyjdou dva studenti. Zbytek se rozejde pryč. Oba studenti nejsou ozbrojení a jsou asi stejně vysocí jako ty, ale na nich vidět, že dost často chodí do posilovny. ,,Toho klidně sundám i sám!'' Se slovy se proti tobě vrhne. Pěstí ti míří na obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro "Dobře, budu tady" usměju se No zatím do práce... Když přijde Tempes a Adichi mávnu jim na pozdrav, a směřuji ke skříni, vyndám špendlíky a protáhnu se kolem Michala ven. Dojdu k nástěnce a začnu na ni rozvěšovat nabídky brigád. Rovnou si je prohlížím a přemýšlím která by se mi líbila. Když vidím Michala který vychází ven z místnosti mávnu na něj. "Už naše nová mamka vyřešila válku tříd?" zeptám se ho při práci. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Nenápadně jdu za skupinkou, ruce mám v kapsách a v klidu si lížu svoje lízátko. Když začnou říkat něco o tom Adachiim. Napnu své uši a poslouchám co z nich vypadne. Takže netopejři si myslej, že jsou nějaký mistři, když se jich vrhne dvacet na jednoho? Už vím proč se jmenujou The Bats. Začnu se smát, ale v tom si mě všimne jeden z nich. Tak oni si mě všimli? To brzo. "Tak trasořitka... Zajímavé." Začnu se nahlas smát a vyhodím tyčku od lízátka jejich směrem. "Myslíte si, že svaly něco znamenají?" Kouknu na ně. Ti určitě akorát do sebe cpou nějaký steroidy a chodí do posilovny, ale myslím si, že v pořádném boji ještě nebyli. Když se na mě rozběhne jeden z nich tak udělám Uki Otoši. Potom ho ještě kopnu vší silou do břicha. Kouknu na toho druhého a zamračím se. "Tak pojď." Rozeběhnu se a udělám Age Cuki. Pak ho dostanu na zem pomocí Seoi Nage Ippon. A potom jen do nich začnu kopat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zpráva od Funga: Jasně. Génius ti rád pomůže. Za hoďku jdu domů, tak jestli chceš můžeš na mě počkat. Pak můžeme jít k nám a koukneme na to. Metaloidům už nestihneš zavolat. Vyruší tě Akiko |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "No moc ne... Přišly sme tam a ani se s náma příliš nebavili. Já dostal zezadu teleskopákama přes kolena vrhlo se na nás třicet sviní se zbraně a potom mě nějaký hovado vysoký jak já zarazilo hlavu do země. Mám dojem že mezitím nějak chytli i Anglána a ještě toho dalšího co šel s náma. No dostali sme ultimátum. Buďto jim vydáme Shinjiho a nebo budou postupně odchytávat lidi z naší třídy a rušit je. Takže tak nějak to naše mamka vyřešila " |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro Opřená o zeď vedle chlapeckých záchodů přemýšlím o cestě a návratu do třídy. Rozhlédnu se kolem sebe a mojí pozornost upoutá nástěnka na protější zdi. Pomalým krokem se jdu podívat co na ní je. Rozpis všech klubů. Pozorně si prohlížím každou nabídku. Karate klub se mi docela líbí, vytáhnu z batohu sešit a tužku a začnu pečlivě zapisovat co je k němu napsané. Po dopsání poslední věty jdu první chodbou kterou jsem uviděla. Potkávám spoustu zajímavích studentů, a kladu si otázku zda li mě vidí. Na odpověď jsem dlouho čekat nemusela. Jeden ze studentů do mě málem narazil, a já málem spadla na zem. Místo pádu jsem se připletla do jakéhosi davu. Snažila jsem se dostat ven, a to se mi povedlo až když se rozešli. Stojíc před učebnou 1-A si všimnu dvou kluků z naší třídy. První z nich slušně pozdravil při čemž měl nakročenou nohu. S jeho radou dlouho se tady nezdržovat jsem se na něj podívala. Kluk vedle mě vypadal že každou chvíli někomu dá pěstí. Z rady toho kluka že zdržovat se tu nebude bezpečné, jdu zase nevědíc kam chodbou v domění že narazím na svou třídu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Neudělá nic speciálního, aby se vykryl, proste se jen mírně nakloní do strany, takže mu promáchneš kolem hlavy. Jelikož jsi nečekal, že by se tomu mohl vyhnout, dostaneš se k němu dost blízko. Kvůli tomu také dostaneš pěstí do břicha. Úder je dost silný, takže se ti podlomí nohy, přesto se ti nějakým způsobem podaří stát. ,,Prej, že ho sundáš sám. Hahahaha!'' Stále má zabořenou pěst v tvém žaludku. ,,Sklapni.'' Mezitím první student vstane a opucuje si uniformu. ,,Tak tady ti ho vracím.'' Odstrčí tě proti studentovi, který se proti tobě rozeběhl, aby mohl vyskočit a kopnout tě z otočky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na ošetřovně je jen jedna postarší sestra, takže žádná mladá krasotinka. Nějaké studentce ošetřuje dlouhý škrábanec na ruce, takže si tě ani nevšimne. Místnost je asi velká, jako větší půlka třídy. Krom skříně, v kterém jsou nejspíš léky a obvazy, jsou zde také dvě postele. Na jedné nikdo neleží, ale na druhé je dívka. Je o něco menší než ty a také je velmi pohublá. Vlasy má blonďaté a svázané do jednoho copu. Oči má zavřené. Všimneš si, že má zavázané dva prsty na levé ruce. ,,Co potřebuješ, chlapče?'' začne na tebe mluvit sestra, když skončí se studentkou, která mezitím odejde. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Docela překvapeně koukám na pěst zabořené v mém břiše. "Ha*zlové..." Řeknu potichu a zkřivím obličej. "Jste jen srabi co se bojí jít jeden na jednoho!" Řeknu, a když mě odstrčí k tomu druhému co se na mě rozeběhl, pousměju se. Konečně nějaká akce Pomyslím si a sleduji přibližující se ho studenta. V poslední chvíli odskočím a rozeběhnu se k tomu šmejdovi co se odvážil mi ublížit. "Zm*de!" Zařvu a pěst mu zabořím přesně tak jako to udělal on mně. Potom se vrhnu na toho druhého. Na zem ho dostanu pomocí Seoi Nage Ippon. Neodpustím si další kopnutí a poté se obrátím na toho druhého zmetka. "Chceš nakopat řiť?" Zasměju se a čekám na další dění. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Sám seš zm*d...'' Jakmile odendáš pěst, chytne se za břicho a padne na kolena. Jenže při otáčení na druhého protivníka dostaneš kopancem do obličeje, takže uděláš ve vzduchu otočku a dopadneš na záda. Chvíli se ti motá hlava. Postaví se nad tebou. ,,Jsme gang, a ten si vždy kryje záda.'' Obejde tě z boku. ,,A tohle je za to předtím!'' Kopne tě do boku. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro S bolestí dopadnu na záda a kouknu na ty sraby. "Myslíš si, že mi to vadí? Kdybych tady měl někoho dalšího, tak byste se už dávno váleli na zemi! Zku*venci!" Flusnu na kalhoty, a když do mě kopne chytím mu jednu nohu a začnu mu jí protáčet. Pak mu jí zvednu, tak vysoko aby spadnul na zem. S menšími problémy se zvednu a kouknu na toho druhého. "A co si takhle dát boj jeden na jednoho?" Pozvednu obočí a zatnu pěst. Mezitím se otočím na toho magora co mě kopnul do břicha a co největší silou mu to vrátím. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro S těma dvěma nejsou žádné problémy. Hlavně se zdá, že byli schopní mě pochopit a nebudou se snažit o nic nebezpečného. Proto se bez otálení vydávám na ošetřovnu, je to sice dálka, ale cestou alespoň narážím na několik cedulí, které ukazují cestu k důležitým místům na škole. Pokud cestou narážím na nějakou informační tabuli, popřípadě nástěnku, tak si ji přečtu a snažím se získat nějaké zajímavé a důležité informace . Co hledám na každé z nástěnek co kdy uvidím Když už se dostanu k ošetřovně, tak vidím, že má sestra zrovna nějakou práci Páni.. Vypadá to, že tahle mě ještě zmlátí za to, že jsem sem přišel a přitom mi nic není... Ale ne... Snad se mi nic nestane. Nesuď knihu podle obalu! Obě dívky mě ale zaujímají. Jedna svou řeznou ranou (Tvým škrábancem, ale pro mě je to jasná řezná rána od nože!) a svou klidností. Druhá zase tím, že se skoro ztrácí před očima... Když tam takhle leží, tak vypadá naprosto přesně jako panenka. Najednou na mě promlouvá sestřička, což mě trochu překvapuje, ale stále se snažím zachovat svůj klid. O-omlouvám se. Snažím se být milý, avšak trochu vyhrává nesmělost, což má za následek to, že se jí do očí podívám jen málokrát a svůj pohled tak směřuji spíše k zemi. Slyšel jsem, že se něco stalo někomu z mé třídy... z 1-C, tak jsem se přišel podívat. Přidávám i trochu starostlivosti. Odůvodnění |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Á, ty budeš Kira-chan.'' Přimhouří oči a celou si tě prohlédne. Je to velmi nepříjemný pohled, hlavně když si prohlíží tvé partie. ,,Jestli jsi něco potřebovala, tak to prosím nechme na potom, musím si něco zařídit.'' Chytne tě za rameno. Přestože je to hora svalů, jeho stisk takřka necítíš. ,,Až přijdeš příště, tak si udělám čas čistě jen pro tebe.'' Poslední slova takřka zašeptá. Pak tě pustí a odejde někam pryč. Ať už jsi pochopila, či nepochopila, o co vlastně šlo, zabloudila jsi ke vstupním dveřím. ,,Venku je bitka!'' ,,Jdem se kouknout!!'' Uslyšíš debatu dvou studentů. Venku je Takahashi, po jeho pravém boku leží na zemi student, z druhé strany je další student, který je na kolenou a drží se za břicho. Bohužel je tady ještě třetí student (cca 220cm vysoký) s afrem, který stojí přímo za Takahashim. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Druhý student, který se dřží za břicho, se na tebe dívá s vyděšeným výrazem. Vlastně, nedívá se na tebe ale za tebe. Právě v tuhle chvíli si uvědomíš, že tě zahalil obří stín. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Při otáčení Takahashi vidí leda obří afro a pak jen dlaň, když ho student čapnul za obličej. Vemi pevně stiskne a tak jak ho drží, vyzvedne ho do výšky. Je to dost silný stisk, takže by se Takahashimu mohlo zdát, že slyší nějaké tiché praskání. Nemluvě i o tom, že se mu špatně dýchá. ,,Když se necháte porazit takovýmhle ubožákem, tak by jste neměli být členi The Bats. O tomhle se Koumori dozví.'' Hodí na zbylé dva student vražedný pohled. ,,N-ne... ne-'' je umlčen, protože ho student s afrem kopne do zubů. Zraněný student se svalí na zem a vyplivne několik zubů. Poté přejde k druhému studentovi, kterému dupne na hruď. Je slyšet zapraskání, jak se mu zlomí několik žeber. Takahashiho pořád drží, jako by to byla jen hadrová panenka. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro S úsměvem na tváři se koukám po obou studentech, díky kterým jsem si dneska protáhnul svaly. Když se na mě začne jeden z těch dvou šmejdů koukat vyděšeně, pousměju se, ale pak zjistím, že se nekouká na mě. Co ho to vystrašilo? Otočím se a uvidím jen obří afro a pěst, která mi zakryla obličej. Najednou jsem ucítil, že mě zvedl. Hned se začnu pokoušet vyprostit se z jeho sevření, ale vůbec to nešlo. "Pfuft mě!" Začnu zběsile kopat nohama. Co se to tu ku*va děje? Pomalu se začnu rozhoupávat a kopat do něj. Nic jsem neudělal a hned do mě jdou tihle magoři. Já jen chtěl hopíky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Samozřejmě... zase prváci.'' Zamračí se na tebe. ,,Jste tady první den a už se zase jenom mlátíte!'' Nasadí si brýle, pak vytáhne tlustý sešit, v kterém začne něco hledat. ,,Z 1-C tady dneska nikdo nebyl.'' S hlasitým zavrzáním se na židli otočí. ,,Jestli už nic nepotřebuješ, tak bych si tady něco dodělala.'' Otočí se zpět ke stolku a začne něco zapisovat. Mezitím se dívka probudí. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "Zvážit to můžem ale to je tak jediné co můžeme udělat. Páč naše třída je nemá šanci sundat. Jsou na nás příliš silní... Pokud já nevydržím od někoho z nich ani jednu ránu abych nepropadl do bezvědomí jakou šanci máte vy? " Nad jejíma otázkama se zastavím a hlasitě vydechnu. "No vede je takovej divnej cápek... nevím jak se jmenuje. Nějak sem neměl čas se vyptávat. Myslím že jsou z různejch ročníků... může jich být něco k padesáti a většina má zbraně a některý dost ošklivý zbraně sem tam viděl. " Když řekne něco o číslech tak vytáhnu svojí starou cihlu a nadiktuji jí svoje číslo. "No nic... musím jít. Mám ještě hodně práce. A o Shinjiho bych se zase tak nebál. Nemáme člověka který by ho dokázal přeprat a vydat THe Bats. Ale on říkal že si s nima chce jít promluvit. Zmizel někam támhle." Ukážu směrem kterým šel Adachi když sme se loučili. "Podle všeho toho ví víc než já. Pokud chceš nějaký informace tak od něj." Poté se dám do chůze. "Tak zatím slečno Ninjo... uvidíme se zítra." S těmito slovy se rozloučím a pokračuji pryč a dělám to co sem chtěl něž mě vyrušila. |
| |
 | V kokpitu raketoplánu Na předním skle je vidět jak z teček označující hvězdy se se pomalu stávájí vodorovné čáry a toto se zrychluje a některé mizí ze zorného pole a objevují se další. ,,Dostali jsme se za horizont událostí" ozve se zprava. Je znepokojen. Po delší chvíli začnou blikat červené světla a houkat sirény. Ozve se zvuk tříštícího tabletu. ,,Já to říkal... Budeme moc blízko." Jsem naštvaný, že mne neposlouchali. Po chvíli to začne házet a je to čím dál horší, nakonec mne to vrhne proti zdi, které se nedokáži vyhnout. Doma Prudce si sednu a otřu si čelo. Jsem celý zpocený. Měl bych začít dělat něco jiného... reálnějšího pomyslím si a vstanu. Podívám se na stůl kde jsou scripta o astrofyzice a červích děrách, které pozavírám a uklidím, povzdechnu si. Štve mne to, přestože polovině věcí rozumím a většinu chybějícího si dokáži domyslet, nedokáži teorii o cestování časoprostorem potvrdit nebo vyvrátit. Dojdu si do sprchy vyčistit zuby a vysprchovat se. Když sleduji svůj obličej uvědomím si důležitou věc. ,,Helvetet. Vždyť je duben." Zrychlím své tempo, obléknu si uniformu a rychle se nasnídám a sbalím připravené bento. Poté spěšně opouštím a zamykám dům. Do školy mi nezbývá než běžet. Na chvíli zvolním když vidím rvačku, ale nehodlám se zapojovat a jen tak tak dobíhám před začátkem Ceremoniálu. Ztěžka oddechuji a dám si sluchátka od mobilu do uší a spustím hudbu. To bylo těsné... pomyslím si. Poté odcházím do třídy se zbytkem a sednu si do předposlední lavice u okna, ze kterého se zamyšleně dívám, jediné co mne vyruší je až rána do tabule. Rozhodnu se ještě využít čas a prohlédnout si spolužáky. Kdyby si chtěl někdo prohlédnout mne, uvidí pouze téměř dva metry vysokého japonce se severskými rysy, který má zelené oči a delší černé vlasy. O přestávce se rozhodnu dát si bento a ostatní v klidu ignorovat a moc neupozorňovat na sebe. Po škole se vydám na cestu domu.. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Prváci jsou tak aktivní jo? Páni... To co řekla jsem bral jako kompliment, zčervenal a poškrábal se zezadu na hlavě Ňaaa... vyluzuji velmi tichý zvuk. Její další slova mě ale trochu zaráží. Chtěl jsem na ní okamžitě zvýšit hlas a zakřičet: LŽEŠ!, ale naštěstí jsem to neudělal. Místo toho jsem raději dvě vteřiny jen stál na místě a koukal se do země. Poté jsem se podíval na dívku, která ležela a vypadá že se právě probudila. Podívám se na ní a usmívám se. Chápu... Říkáte že zde nebyl nikdo z 1-C... Půl vteřinová pauza Děkuji za Váš čas. Říkám mile a vycházím ven. Dělám pět kroků od ošetřovny a opřu se o zeď zády. Zvláštní... Mám takový pocit že lhala... Suí by se na to přeci nevyflákla... Alespoň na to nevypadala. Ach. No, popravdě se to dalo čekat... Jsem zde nový. To znamená že mě nikdo nebere vážně... Nejhorší je že za pár týdnů se ke mě budou zase chovat špatně kvůli tomu že zde již nejsem nový... No co se dá dělat... Po tomto se vydávám na obhlídku školy. Sborovna, knihovna a poté další zajímavá místa, o kterých se kdyžtak dočtu. Snažím se zapamatovat jak vypadá škola a co kde leží, abych měl nějakou výhodu a hledám co možná nejvíce informací o škole, klubech, žácích atd. (viz minulý příspěvek o tom co hledávám) Snažím se vyhýbat velkým rvačkám a taková místa raději obcházím. Stejně tak když vidím velký počet studentů na jednom místě. Pokud narazím na nějakého spolužáka či na tu dívku z té třídy co mi pomohla, tak se pokusím dát do řeči, pokud na nich nevidím, že by je to moc otravovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Asi minutu to vyzvání, pak spadneš do hlasovky. Při čekání na Funga, zaslechneš rozhovor třech studentů. ,,Tak zítra nám začíná učení a dokonce i s pořádnou bitkou!'' ,,Přesně! Tímhle tempem si podmaníme celý prvák. Pak Koumori určitě rozkáže, abychom šli po druhákách. ,,Hmm.'' Zamručí čtvrtý student (cca220 cm vysoký) a má obří afro. ,,Furt ti dělá starost Adachi?'' ,,Ne. Toho srábotku si podám i sám, ale udivuje mě, že v prváku jsme jen dva gangy...'' Pak se ti dostanou z doslechu. Na Funga čekáš ještě dalších patnáct minut. ,,Ahoj.'' Fungo doslova září. Stále se usmívá a jakoby ti chtěl vyprávět o tom, co všechno dneska prožil, ale naštěstí se udrží. ,,Co jsi teda potřeboval?'' Normálním krokem se s tebou vydá směrem k jeho domu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro Chodím po schodech nahoru a dolů. Procházím chodbamy a mýjím učebny se studenty. Procházím chodbou když se najednou otevřely dveře a z nich vyšel náš třídní. Trochu jsem se ho lekla a on se na mě začal usmívat. Něco říkal ale já tomu nevěnovala pozornost. Byla jsem jím zaujatá natolik že když domluvil a odešel,nějakou chvíli jsem tam ještě stála. Z mé duševní nepřítomnosti mě dostal fakt že takhle svoji třídu asi opravdu nenajdu. Šla jsem dál a zpomalila krok u dvou kluků co se baví o nějaké bitce venku. Otevřu dveře a vyběhnu. Dva zmlácení kluci a jedna známá tvář. Byla jsem ráda že ho vidím, možná mě dovede do třídy. Během chvíle se ke klukovi z naší třídy přiřítil hodně vysoký kluk s afrem. Chytil známého pod krkem, otočil se k těm dvěma na zemi a něco jim začal říkat. Potom jednomu zpřelámal žebra a druhého kopl do obličeje tak silně že vykašlal pár zubů. Zmocnil se mě vztek při pohledu na známého co se snaží ze všech sil dostat z jeho sevření. Kopal ho, ale nemělo to výsledek. Chopila jsem se šance a připlížila jsem se k afrovi ze zadu. Vší svou silou jsem ho kopla do zad. Rána byla tak silná že mě ta noha začala bolet. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Zejtra je taky den. Poté si všimnu toho vysokého sráče... Tu jeho posranou hlavu už sem jednou viděl. Mám chuť po něm skočit ale ovládnu se. Něco si říkají a třeba to bude důležité... Takže zejtra se chcete rvát? Joo fakt? A ty že si podáš Adachiho? To jako ty? Pche to bych chtěl vidět ty afromene. Si spíše podáš s kámošema jointa než Adachiho. Mám chuť si odplivnout jelikož poté co sem je viděl mám divnou pachuť v ústech. Nakonec se na to ale vykašlu. Když pak odejdou tak si vytáhnu Mptrojku a pustím si muziku, čímž si zkracuji čekání. Poté se objeví Fung... pozdravím ho mávnutím ruky. Poté vyrazíme směrem k domovu, já si vyndám pecku z pravého ucha a stoupnu si tak abych byl volným uchem k němu. "To počká až budeme dál... mezitím mi můžeš říct co si celej den dělal. Vidím že se už nemůžeš dočkat." Všechny jeho keci filtruji a když mluví o technice a spol tak jenom zaměřím myšlení více na muziku a přikyvuji. Kdyby říkal něco o nějakých zajímavých lidech tka si to zkusím zapamatovat. Jakmile dojdeme k místu kde se naše cesty dělí tak ho čapnu za rameno. "Tak fajn... hele tohle je tajná akce. Jasný? " Vyndám z kapsy fotky. "Dostal sem tyhle fotky od soukromýho zdroje. Prověř mi je. CHci vědět jestli nedokážeš zjistit něco o nich. Prožeň to vším čím můžeš a zjisti mi jestli jsou ty fotky pravý nebo ne. A nekoukej na mě takle já taky vím že to nemůže bejt pravý ale můj zdroj tvrdí že ty fotky praví jsou... takže mi koukni přes cokoliv jestli nejsou nějak upravený. A pokud nejsou tak mi zkus já nevím jak zjistit jestli se ti nepodaří zjistit něco o tom kde je to focený. Seš nejchytřejší člověk co znám a jestli to někdy zvládne tak ty... ale nikomu o tom neříkej jasný? " Několikrát ještě zopakuji to že to má bejt tajný a pak se rozloučím. Když dojdu domů tak provedu klasické domácí činnosti, převléknu se, chopím se špinavého nádobí, vynesu koš, kouknu na net po písničkách atd atd. Nic závažného... jediné co dělám oproti rutině je to že zajdu za babičkou a pokusím se jí zeptat jestli nemá nějakou magickou věc nebo mocný předmět. Neříkám na co babička by to stejně příliš nevnímala a i takle si budu muset nejspíše vyslechnout hodinový příběh o démonech, bozích a rodinné historii ale jestli někdo ví o něčem takovém co bychom mohly mít doma je to babička a hned po ní matka. Jakmile si zjistím potřebné věci a zajistím nějaký předmět nařídím si budík do školy. Nařídím si ho asi o půl hodinky dřív. Chci se totiž dostat do školy dřív než ostatní. Poté ještě napíšu smsku Shinjimu. Ahoj Shinji nevím jestli ti to k něčemu bude. Ale když sem šel ze školy domů potkal sem jednoho z těch parchantů co mě uzemnili. Mluvili o tom že zítra začne učení i pořádnou bitkou a jeden kluk větší než já co měl obrovský afro mluvil o tom že sundá tebe. Dej na sebe pozor a kdyby se strhla bitka dej mi vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Tajná akce?'' Udiveně se na tebe podívá. ,,Ti rovnou můžu říct, že to je falešný. Nikomu přece z rukou nešlehají plameny. Když na tom ale trváš, tak se na to kouknu. Přinesu ti je zítra do školy. Tak se měj.'' Vydá se vlastní cestou domů. Sms od Shinjiho: "Dobře, beru na vědomí, ale mám nápad, jak se z toho dostat bez boje." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka Dívce jsi velmi sympatický, takže ji nijak nevadí, že se ji vyptáš. Jenže cítíš z ní strach. Strach z následků, když ti to řekla. Když souhlasila s tím, že to nikomu neřekne, tak to řekla dost vážně, že je to naprosto samozřejmé. Nástěnky: Na nástěnkách toho moc není, popřípadě sem tam nějaký leták, že kluby se nacházejí na 4.budově. Drtivá většina nástěnek měla stejné informace (viz. můj post nástěnky v diskusi). Na jedné je dokonce mapa budovy, kde jsou i jména místností.. Sborovnu najdeš na stejném patře, jako je 1-A, či ošetřovna. Uvnitř jsou jen nějací dva učitelé, kteří se spolu baví. Učebna fyziky, chemie, domácí ekonomiky.... jsou plně vybavené a jeden by si mohl pomyslet, že tak prvotřídní věci ani nepatří na školu jako je tahle. Tyto učebny jsou ve třetím patře, kde jsou třídy 1-D a 1-E. Knihovnu nalezneš ve 4.budově. Knihovna je dost velká, možná jako tři třídy. Všechny knížky jsou spojené s učivem, takže zde nenajdeš velké množství sci-fi, či horrorů. Leda romány, které jsou nejspíš také spojeny s učivem. Při procházení budovami narazíš na spoustu nebezpečných studentů, kteří se mezi sebou pošťuchují, až to nakonec přejde ve rvačku. Pokud procházíš kolem kanceláře studentské rady na nástěnce u jejich dveří jsou brigády. Bohužel není psáno, kde kolik platí. Jedná se vesměs o tyto brigády; pomocník kuchaře / servírka / pomocník na stavbě / pomocník v obchodě / poslíček / bodyguard (jen muži).... a spousta dalších. Na nikoho známého nenarazíš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Afro student se jen ohlídl přes rameno. ,,Hm?'' Jelikož Kira udělala chybu a neodskočila aspoň pryč, afro student se jen otočil a chytnul ji pod krkem. Stisk je velmi silný, takže nemá šanci se z něj dostat a pomalu ztrácí vědomí. V druhé ruce sice drží za obličej Kinjira, který se pokouší o kopy, ale jelikož mu také dochází vzduch, maximálně ve vzduchu několikrát kopne a tím to končí. Afro student zesílí stisk. Kira je na pokraji rozdrcení hrdla. ,,Kašli na ty usmrkance.'' Ozve se hlas, který patří Koumorimu. ,,Jdeme do městskýho parku.'' ,,Hm.'' Zamručí a pustí vás. Pak s Koumorim a dalšími členy gangu odejde. Vyhodnocení Kiře se velmi blbě dýchá a mluví. Během chvíli ji celý krk zfialoví. Kinjiro je na tom o trošku líp. Bolí ho hlava a hlavně místa, kde ho držel afro student. Ještě několik minut po souboji cítí jeho prsty. I jeho obličej zčásti zfialoví. Také má zlomený nos. Těch pár čumilů, kteří celé dění sledovali se rozejdou pryč. Tím pádem není nikdo, kdo by vám chtěl jít pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Po chvilce kopání mi začal docházet vzduch, tak jsem už nemohl nic dělat. Najednou jsem ucítil jak se mi někdo pokusil pomoct. Bohužel to moc nezabralo a nejspíš skončil/a stejně jako já. Když uslyším hlas Koumoriho čekám co se mnou ti haj*lové udělají. Tenhle obr by měl jít na Tempesta a ne na mě. Pomyslím si, a hned na to mě pustí na zem. Jakmile dopadnu na pevnou zemi, zhluboka se nadechnu a kouknu se na dívku, která se mi nejspíše pokusila pomoct. O sebe se moc nezajímám a hned k ní přiskočím. "Jsi v pohodě?" Kouknu jí na krk a naštvaně se podívám směrem k obřímu afru. "Zm*d jeden..." Řeknu potichu a pomůžu jí pomalu vstát. "Když se někdo tříská, tak je to zajímavý, ale když někdo potřebuje pomoct, tak jsou hned pryč..." Vytáhnu si lízátko a začnu ho rozbalovat. "Chceš taky lízátko?" Strčím do kapsy znovu ruku a vyndám z ní plnou hrst lízátek. "Mám skoro všechny příchutě..." Pousměju se a znovu se jí podívám na krk. "Na to ti stačí obklad a za pár dní to ani nebude vidět..." |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Mé prohlížení snad nepřišlo nazmar. Alespoň jsem se dozvěděl pár základních informací o škole a to se mi rozhodně bude do budoucna hodit! Najednou jsem ucítil bodavou bolest v žaludku. To mě donutí se podívat na hodiny. Zděšen skutečností, že je již 12:47 a já ještě od snídaně nic nejedl. Chytám se za břicho a koukám se na nabídku brigád. Nic co by dosahovalo mých kvalit... Říkám napůl žertem a napůl arogantním tónem tak hlasitě, abych tomu rozuměl pouze já. Myslím, že zde se už nic nedozvím... Navíc nejsem ve stavu, kdy bych dokázal srozumitelně komunikovat s ostatními a co teprv kdybych se je snažil pokusit nějak ovlivnit, nebo z nich vytáhnout nějakou informaci. To abych se vydal domů, huh? Udělám nezbytné přípravy pro to, abych mohl vyrazit domů a vycházím ze školy ven. Cestou se znovu koukám po té holce co mi pomohla, nebo někoho ze spolužáků a pozoruji, jak moc mají naspěch a jestli by jim nevadilo kdybych se s nimi pustil do řeči. Doma Omlouvám se za nevkusné odrážky Doma se okamžitě začínám rozhlížet po jídle, protože mám opravdu velký hlad. Poté si usedám k počítači a zakládám si novou složku: Škola, do které ukládám textový dokument, jehož název je dnešní datum. Do tohoto dokumentu si sepíšu vše, co se stalo dnešní den. Jaké nové informace jsem zjistil a jak to probíhalo (píši tam dokonce i zkrácený proslov ředitele a našeho učitele.) Tímto stylem budu ukládat všechny své získané informace každý den. Tato má práce je dokončena v 15:55 a já mám čas na nevinné brouzdání po internetu. Snažím se vyhledat jakékoli zmínky o naší škole. Na fórech, na stránkách města a pokud je to možné, tak se snažím vyhledat i stránky samotné školy. Snažím se také o nalezení informací o různých gangech na škole skrze internet. Jakékoli informace co získám tímto stylem, tak znovu zapíši do textového dokumentu vytvořeného dříve. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro O škole najdeš samou chválu. Nikde ani zmínka o tom, že ve skutečnosti většina studentů jsou delikventu. Často se uvádí, že nějaký vědec, politik, nebo dokonce i šéf yakuzi se právě učili na této škole. Školní rozvrh a plán školy se ti podařil najít. Také se ti podaří najít i to, co jsi našel na nástěnkách. Najdeš spoustu fotek areálu školy. Informace o učitelích jsou strohé. Většinou to jsou informace o tom, kde studovali, či dříve učili. Avšak o vašem třídním jsi našel v záznamech novin informace. "Učitel Izumi Gaku je podezřelý, že spí se svými studentkami. Podle informací se vyspí se studentkami a pak jim přilepší známky. Většinou se jedná o prvačky, které se nedokáží bránit. Policie však nemá dost důkazů, aby mohla Izumiho Gaku odsoudit. ,,Nevěřím, že by Gaku byl něčeho takového schopný. Jsou to jen pomluvy, které mají pošpinit jeho jméno a jméno celé naší školy.'' Řekl k celé situaci otec obviněného a zároveň ředitel školy." Článek je starý půl roku. Také čirou náhodou narazíš i na pár článků o Adachi Shinjim. Většinou se jedná o výtržnosti, když byl součástí bosozoku. Avšak ani jednu potyčku nevyvolal on. V jednom článku je napsáno, že narazil na dívku, kterou chtěl nějaký chlápek znásilnit. Adachi pachatele zmlátil do bezvědomí. V jiném článku se píše, že několik mladíků chtělo podpálit obydlený dům. Adachi je zastavil, všem rozlámal končetiny a každému upálil vlasy. Za všechny tyto prohřešky si odseděl půl roku v nápravném zařízení, z kterého byl propuštěn ze dvou důvodů. Kauce a velice nebezpečný pro ostatní mladistvé v nápravném vězení. Také jdi narazil na to, že se stal přeborníkem v Krav Maga. O jeho rodině nic nenajdeš. O gangách na škole nic nenajdeš, ale když zadáš konkrétně The bats pár informací ti přece jen vyjede a to, že se jedná o pouliční gang složený ze studentů věku 16-19 let, kteří vykrádali malé obchody a benzínové pumpy. Spousta členů byla již dříve v nápravném zařízení, kvůli častému ublížení na zdraví. Vůdce se jmenuje Koumori Han. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Zabiják nudy Měl nějak moc času cítil, se připravený na další den a cítil ,že má spoustu času zbývalo tedy zjistit co teď. Koutkem oka koukl na stránky školy a zkusil zadat všemožné kluby a kroužky přeci ,jen získat informace o tomto by bylo skutečně skvělé. Dobré by bylo také zjistit co píšou o něm a přinejhorším to trochu zamést, i když s jeho jménem nebyla nikde fotka ,takže mohl přinejhorším říct ,že to je jen shoda jmen. Při této rutyní kontrole informací narazil na zvláštní reklamu. Místní Maiden kavárna měla jakousi akci. Ne že by ho normálně zajímali takové věci, ale na druhou stranu čistě z vědeckého hlediska, by se mohl podívat a zjistit jaké servírky tam jsou a jaké jsou ceny. Když pomyslel na ceny podíval se i na brigády, jistě teoreticky by mu rodiče mohli poslat peníze, ale teoreticky muže člověk létat. Srovnal stav peněženky a případné internetové menu maiden kavárny a vyrazil s tím, že se nové informace prostě musí vstřebat. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Vyhledávání mi šlo velmi dobře. Abych se nenudil, tak jsem si pustil anime a do toho ještě techno, aby mi to rychleji ubíhalo. V průběhu vyhledávání si také jednou odskočím na záchod a do kuchyně pro další jídlo, které si sebou nesu do pokoje. Každým dalším kliknutím naprosto žasnu nad tím, co všechno se mohu dozvědět na internetu, ale zároveň žasnu, že tam chybí hromada informací! Nic o tom že by to byla škola delikventů jo? Velmi by mě zajímalo, jak je možné, že je to zatajováno... A taky by mě zajímalo jak to tam chodí... A to jsem si o sobě myslel že jsem chytrej... Když nacházím článek o našem milém učiteli, tak to ve mě vyvolá nadšenou reakci. Začínám se velmi hlasitě smát a roztočím se na židli, ze které vzápětí vyskočím na nohy. Já to říkal! Prohlašuji hlasitě a přitom velmi šťastně. Znamená to jen, že se má speciální technika Rozpoznání stále ještě zlepšuje. Že já mám ještě co zlepšovat! Dlouho jsem o sobě pomýšlel jako o někom kdo je nejlepší a neporazitelný. A upřímně, takový člověk moc štěstí ani radosti nezažije, ale dokázal jsem něco co bych nikdy předtím nedokázal. Po osmi vteřinách se naráz zastavuji a znovu nahazuji svůj obvyklý výraz. Už mě to unanovalo... Říkám si a zasedám zpátky k počítači. Když jsem narazil na Adachiho, tak jsem zpozorněl a okamžitě začal hledat více. Konečně jsem si o něm dokázal udělat pořádný ucelený obrázek a alespoň už mám představu o tom, jak s ním jednat. No, jak to tak vypadá, tak mi nic neudělá, dokud nezačnu někomu ubližovat. Přemýšlím nad Adachim a mimoděk jsem do vyhledávače vyťukal "Krav Maga" Dívám se na to a přitom nakláním hlavu ze strany na stranu. Pozoruji monitor... Co to je? pomýšlím si, když vidím co se mi objevilo ve vyhledávači. Nakonec nad tím jen krčím rameny a přečtu si co mi mocný internet nabízí. Avšak znovu nenacházím nic o tom, jak se proti tomu účinně bránit. Když se snažím vyhledat gang "The Bats", tak je již 18:45 a já již shlédnul díl anime, který jsem si zapnul před několika hodinami... Hmmm... Chápu... Takže proto byly tak organizovaní... Do školy přišli jako skupina... Proto již dokázali vybírat i mýtné... Konečně to dává nějaký lepší smysl... Heh? Kompletně se zasekávám. Úplně jsem zapomněl na to, že jsem vlastně ve válce. Co to pro mě vlastně znamená? Ptám se sám sebe. HA! Já jsem chtěl vlastně ještě poškádlit Sau-chan! Uvědomuji si hned potom a dávám si hlavu mezi ruce. Jak jsem na to mohl zapomenout?! skroušen nad svou situací se raději zase chopím své myši a zkouším něco vyhledat o Koumori Hanu. 19:15 V 19:15 ukončuji své hledání tím, že zapisuji poslední informace do dokumentu, zívnu si a protáhnu se na mém kolečkovém křesle. Z čista jasna sebou škubám a otevírám dokument, jenž jsem před chvílí zavřel a okamžitě se snažím něco vyhledat. Po pár vteřinách to nacházím to co jsem potřeboval. Pokud jste nám dali správnou adresu, tak by vám měli dnes dorazit učebnice a rozvrh. Cituji nahlas slova mého třídního. Výborně! Měl bych se začít chystat do školy! S tím jsi jdu pro své učební pomůcky, které si odnáším do pokoje. Vše pozorně prostuduji, abych věděl o co se jedná, co je potřeba a další informace, které se dozvím z toho co mi přišlo. Zjištěné informace píši do textového dokumentu Posta Který ukládám do složky Škola, kterou hned přejmenovávám na Skola, nikdy nemám moc dobrý pocit, když jsou v názvech aplikací a složek háčky, čárky či mezery. Beru si všechny učebnice a ode všech si přečtu prvních deset stránek, abych byl dostatečně připraven na to, jaké ho*a*iny nás tam budou učit. (Nemám rád systémy učení provozované na školách) 20:07 Vše, co jsem dnes zařídit měl, jsem udělal. Sice jsem ještě mohl taťkovi pomoci s jeho prací, ale věřím, že moc dobře chápe jak na tom jsem. Přihlašuji se proto na svůj e-mail, ze kterého přeposílám dvě poptávky na firemní e-mail a pročítám si, jestli mi něco zajímavého nepřišlo. Poté již stačí se jen kouknout dolů, abych všem přítomným ve svém domě řekl "Ojasuminasaj", nepil se půllitru vody a vrátil se do pokoje, abych si připravil věci potřebné na zítřek do školy. Do postele ulehám pár minut po deváté a usínám do pěti minut. O čem se mi zdálo Byl krásný slunečný den, na obloze se proháněl mrak za mrakem a já byl na pikniku v neznámém parku. Situace, jenž naprosto vyžaduje, aby v ní byli milenci, avšak bohužel, vedle mě nikdo nebyl. V kapse mi začal vibrovat mobil. Vytáhl jsem ho, abych se na něj podíval. Očekával jsem že to bude má přítelkyně, ale bohužel. Psali mi pouze o tom, abych něco dělal, něco plnil. Abych nezapomínal na své sliby a předsevzetí. Jména kontaktů byla zvláštní a měla co dočinění s tím, čeho si velmi cením. Sen, pýcha, zájmy, sebevědomí... a mnoho dalších. Jedna SMSka přicházela za druhou. Jeden hovor za druhým. Vše nabíralo takových obrátek, že jsem nestihl všechny hovory příijímat a zprávy si přečíst. Když už jsem z toho byl na zhroucení, a chtěl jsem mobil nějak vypnout, zbavit se ho, abych již neslyšel ty hrozné zvuky a poselství, které představovali, tak utichly. Překvapeně se podívám na display telefonu a v tom mi najednou přijde MMS s přílohou. To se předtím ještě nestalo. otevírám MMS zprávu. Není od nikoho z těch, kteří mě tak vytížili před chvílí. Na této jasně stálo: Od Přítelkyně To vážně povzbudilo mou zvědavost. Okamžitě sjíždím dolů na samotný text zprávy. Chceš vidět jak vypadám? Psalo se v ní. Nahnalo mi to strach, ale zároveň i zvědavost. Koukám se na volby které mám. Je zde pouze: ANO, na otevření přílohy a smazání ostatních kontaktů v mobilu, a NE. Ta druhá volba by ale vymazala celou zprávu a přítelkyni z mého mobilu. Nebylo zde ale žádné tlačítko Zrušit nebo Zpět. Měl jsem na výběr pouze ze dvou možností a žádnou možnost na odložení této problematiky na později. Mé tělo mě přestalo poslouchat. Již samo sebe ovládlo a samo se rozhodlo, že odpoví za mě. Můj prst se přibližoval k tlačítkům telefonu, aby jedno zmáčknul. Nechtěl jsem aby to dělal, chtěl jsem zakřičet. Rozkázat mému tělu aby se zastavilo a nic nedělalo. Strach z toho, že bych mohl ztratit byť jen jednu z těch dvou věcí mě chce zastavit, abych neudělal něco, čeho bych mohl litovat. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Michal vytáhne nějaký prehistorický telefon "A já myslela že tohle už mají jen v muzeích." napadne mě, když zapisuji číslo do kontaktů. "Dobře, máš asi pravdu, ale ty na sebe dej pozor, tebe dokonce viděli když jsi tam za nimi byl..." řeknu a mávnu na rozloučenou "Tak zítra" řeknu s úsměvem, dokončím práci a vydám se hledat Shinjiho. "Adachi Shinji... je asi silný, ale je to trochu... no jak to říct." dojdou mi slova a tak radši věnuji pozornost rozhlížení se po lidech okolo a hledání Shinjiho. A teď už si i všímám jestli mě někdo nesleduje, nebo nechystá nějakou velice nepříjemnou past. Dělat mnoho věcí na jednou je silně kontraproduktivní, ale já to zkouším, proto při hledání a hlídání ještě pročítám kam mám odnést ty papíry co jsem dostala od Rinko. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Každá brigáda je od sebe docela daleko, takže ti to trvá, než většinu obejdeš. Na každém místě za tebou přijde majitel, nebo majitelka, podepíšou se ti do papíru, dají ti další papíry, ty jim podepíšeš, pak se vydáš dál. Tenhle scénář probíhá všude. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta to nebyla dlouhá, ale konečně jsi došel ke svému cíli. Bohužel, když chceš otevřít vchodové dveře, omylem vrazíš do Akiko. Akiko Konečně ti zbývá poslední stanoviště a tou je kavárna. Bohužel je dost pozdě, takže až dokončíš svou práci, musíš jít rovnou domů a až zítra odevzdat dokončenou práci. Jakmile dojdeš ke kavárně, zjistíš, že se ve skutečnosti jedná o Maid kavárnu. Před vchodovými dveřmi do tebe omylem vrazí Mito. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro řekl když vrazil do někoho ani si jí při tom spěchu nevšiml. Ale ve chvíli kdy se na ní podíval mu to došlo. "Počkej tebe já znám ty se mnou chodíš do školy,viď.... Hmm pokud se nepletu tak ty jsi přes informace...nechceš jít dovnitř na kafe a pokecat?" přeci jen spřátelit se s ninjou bylo něco co by se mu hodilo. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba se pro jistotu stavíte ještě v nedaleké nemocnici. Kinjirovi narovnají nos. Pak mu ho ještě zpevní a na úrovni nosu mu kolem hlavy zavážou obvaz, aby mu zpevnění nespadlo. Kira by sice měla dostat límec, ale doktor usoudí, že to není tak vážné, takže dostala speciální polštář, několik krémů a varování, že krk nesmí moc namáhat. Poté jste se oba vydali zpátky domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V kavárně nikdo nebyl. Není divu, dnes je ještě zavříno. Jedinou osobu kterou najdete, je paní vedoucí. Ta podepíše papíry, které Akiko musí zařídit (pokud požádá o práci, tak souhlasí a druhý den má přijít po škole). Akiko také přijde sms zpráva od otce: Kde jsi? Máme pro tebe přijed? Proč jsi nešla s Kenem? Takže je načase vyrazit zpátky domů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro O Koumorim toho moc nenajdeš. Většinou se jedná o to, že je vůdce The Bats. V pár článcích se také píše to, že nemá sourozence a vyrůstal v sirotčinci z kterého později utekl. Na e-mail ti nic nepřišlo Sen Než stačíš otevří, či neotevřít přílohu, probudíš se celý zpocený. |
| |
| Body za reputaci: Otonashi Naoi - 0 Leif Johansson - 0 Michal Tempest- 50 Mito Koumon - 0 Shirohane Akiko - 0 Kira Night - 80 Kinjiro Takahashi - 90 Další den Druhý den školy začal a to znamená i spousta učení, ale i boj o přežití. Hned, jak všichni vstoupíte na pozemek školy, ucítíte ze školy úplně jinou auru, než jakou měla včera. Předtím jste z ní cítili prestižnost, v okolí parku dokonce i trošku klid. Ale nyní cítíte nepřátelství, pocit, že vás někdo sleduje, pocit ohrožení života. Dokonce i ostatní prváci to cítí a stejně reagují. Nyní to nejsou studenti, kteří okukovali okolí a jen se zle tvářili. Nyní pokud vidí skupinka jedince, který se na ně podívá a nelíbí se jim jeho pohled, jdou po něm. Než se dostanete k první budově, jste svědky několika rvaček. Tabule je vyměněná. První hodinu je Japonština, kterou učí postarší učitelka. Žádné opakování, žádné zkoumání, kdo jak na tom je, prostě rovnou skočíte na novou látku. Zhruba 15minut po začátku hodiny přijde do třídy Adachi. ,,Soráč. Zaspal jsem.‘‘ Učitelka na jeho pozdní příchod nereaguje, takže se Adachi rovnou vrátí na své místo. Také postřehnete vzhledových změn, který zanechal minulý den na pár studentech. Kira má fialový krk, jako by ji někdo držel pod krkem. Kinjiro má zase na úrovni nosu kolem hlavy obmotaný obvaz. Další dva studenti mají na obličeji několik náplastí a jeden má zavázanou ruku. A jen tak mimochodem, Moon ukončil studium (na tohle moc nereagujte, když odešel, tak odešel úplně). Během přestávky zpracováváte informace, které vám učitelka nahustila do hlavy. Druhá hodina je matematika, kterou učí váš učitel. ,,Neděláte si náhodou prdel?!‘‘ Hned co přijde do třídy začne na vás řvát. ,,Jste tady první den, dostanete se do války tříd a váš předseda přestoupí na jinou školu?!‘‘ Stejně jako předchozí den, bouchne do nové tabule. Síla úderu je tak velká, že se celá tabule rozpadne. Všechny vás to rozhodí a nejvíc Otonashiho, kterého to vyděsí jako pár studentů. Jediný Tempest je v pohodě. ,,Koukejte si tu válku vyřešit, protože nechci učit partu bábovek, která se hnedka první sen rozsype!!‘‘ Pak začíná vyučování. Deset minut před zvoněním ukončí matiku a začne řešit třídnické věci. ,,Včera jsme měli jen dva kandidáty na předsedu, takže když je volný, to jím bude Sau-chan.‘‘ Podívá se na ni. Jen Otonashi rozpozná, že se na ni dívá se špatným úmyslem. ,,Během odpolední přestávky zamnou přijď do sborovny.‘‘ Začala velká přestávka. Shinji hned na začátku zmizí na chodbu. Na chodbách to vře. Dost studentů vyhledává souboje, někteří se již dokonce perou. Na začátku přestávky přijde do vaší třídy student (cca220cm vysoký) s obřím afrem. ,,Adachi Shinji!‘‘ Tím si získá vaši pozornost. ,,Dnes zničíme jeho a tuhle třídu, t-‘‘ ,,Jsem předsedkyně a pokud má nějaký můj spolužák problém, tak se to týká i mě.‘‘ ozve se Sau. ,,Sklapni, šprte. Co by tak taková holčička chtěla vyřešit?‘‘ Začne se hlasitě smát. ,,Hlavně, že tvoje hlava vypadá jako černá brokolice.‘‘ Začne se také smát. Afro student dostane přímý zásah, protože na svoje afro je velmi hrdý a přirovnat ho k brokolici ho dost naštve. Chytne lavici, která je poblíž. Pak zamíří k Sau a lavici za sebou táhne. ,,Brokolice?‘‘ Afro student stojí před Sau jako nějaký obr. Zatne svaly na ruce, připraven přerazit lavici Sau o hlavu. Mezitím také na Tempesta z chodby zavolá Fung, který má pro něj výsledky práce. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Po odpoledne plném obcházení smluvních brigád zbývá poslední místo, maid café, rozejdu se ke dveřím když do mě někdo vrazí a hned se omluví "Ne v pořádku, nedávala jsem pozor..." odpovím rychle a pak si ho prohlédnu "Hm, to je ten co se na něj Ken ptal" uvědomím si a usměji se. "Proč ne, ale nejsi tu přes informace spíš ty?" odpovídám, s ním jsem o ničem nemluvila. Vejdu dovnitř jako první "Jen něco ještě zařídím" řeknu mu, a odběhnu za vedoucí. Požádám jí o podpis na smlouvy a ještě se jí rovnou zeptám jestli by mě vzala, když souhlasí vracím se k... vím já?... "Takže nejdřív by jsme se asi měli představit, já jsem Shirohane Akiko" udělám menší poklonu, pak mi ale přijde zpráva od otce. Rychle si jí přečtu. "Promiň dneska z toho asi nic nebude, musím domů a to rychle." řeknu a rychle se odeberu ke dveřím "Ještě jednou promiň, možná zítra" omluvím se znovu a zmizím dveřmi ven a rychle běžím domů. |
| |
| Cestou domů si prohlížím kluka s lízátkem. Má určitě zlomený nos. Krkem a celou hlavou mi projede palčivá bolest. ,,Promiň, ale rači zajdu do nemocnice. Měl by si jít také. A já se jmenuji Kira." řeknu a otočím směr cesty, kluk s lízátkem jde taky. Na ošetřovně mi chtěli nacpat límec, ale místo toho mi sestřička donesla plnou hrst mastiček. Kluk s lízátkem na pohled dopadl hůř. Měl zlomený nos a přes něj obvaz. Cestou domů jsem se spíše vlekla ,,Tady bydlím. Tak děkuji za doprovod a uvidíme se zítra ve škole?" řeknu a otevřu venkovní branku k pozemku. Potom mu zamávám na cestu a zmizím za dveřmi domu. Popadnu v kuchyni něco k jídlu a vyběhnu schody. Otevřu dveře do pokoje a z batohu vytáhnu učebnice matematiky a Japonštiny. Učím se zhruba 2 hodiny a usnu. Ráno se vystrašeně podívám na hodiny. Je teprve půl páty, oddychnu si. Ráno vyrážím do školy jako všichni ostatní. Z prostředí školy tentokrát nemám dobrý pocit. Ve třídě se posadím do lavice,první hoďku je Japonština. Teprve druhý den a už chodí pozdě. Druhou hodinu nás měl náš třídní učitel. Na matiku! Zase se naštval a zničil tabuli.Začne ječet něco o válce, a že si to máme řešit samy. Posledních 10 minut z hodiny věnuje třídním problémům. Zdá se že nová předsetkyně třídy je Sau. O přestávce přišel do třídy afro kluk. Lekla jsem se, a Sau na něj začala pořvávat že je brokolice. Afro chytil lavici a napřáhl se proti ní. Vstanu a vezmu si do ruky penál a hodím ho po afru. Poté co hodím se nenápadně podívám někam jinam abych na sebe nestrhla pozornost. |
| |
| Další den S obvázanou hlavou si to kráčím po ulicích směrem ke škole stejně jako včera. V puse mi nechybí lízátko, kterých mám jako vždy plnou kapsu. Už před školou nějak vytuším, že se něco stane, ale raději na to nemyslím. Chodbami se pohybuji svižně, ne že bych se bál, ale jistota je jistota. Usednu na svoje místo poblíž lavice Tempesta a dám si sluchátka do uší. Při první hodině raději dávám pozor, protože se nechci v učení už od začátku. Sice slyším samé "bla bla bla", ale stejně si píšu to na tabuli. Občas se podívám na Kiru a prohlédnu si její fialový krk. Když začala druhá hodina, tak jsem byl docela překvapen z reakce při příchodu učitele. Jakmile se zmíní o tom, že se někdo stačil porvat, sklouznu níž na židli a dělám nenápadného. Hmm... Tak Moon odstoupil. Nechal tady lidi těm netopýrům... Zamračím se, ale moc to neřeším. O přestávce, když už si vytahuju svačinu a chci se do ní pustit přijde to obří afro. To sem musí přijít, když chci jíst? Odložím svačinu a postavím se. Po té co na něj Sau začal křičet že je jako brokolice, neubránil jsem se smíchu, který jsem naštěstí utlumil. Když Kira hodila na toho magora penál, přišel jsem k ní a mírně jsem se zamračil. "Tys neslyšela co ti říkal doktor? Nemáš ten krk namáhat, a když se ten magor dozví, že jsi to byla ty, tak tě uškrtí." Vytáhnu lízátko z kapsy a dám jí ho do ruky. "Vem si ho a nestarej se o to." Namířím si to směrem k tomu afru a když šahá pro lavici, odstrčím Sau a tu lavici mu strhnu na zem. "Nech toho! Nic ti neudělala!" |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro stihl se podivit představit a všechno ještě s tím jak byl zklamaný, že kavárna zavřela. Inu možná by to neměl s tím studiem tak přehánět. I když to byl spíše žert. " Dobře tak třeba zítra." pokrčil nad tím rameny a měl další pár podmětů ke zkoumání. |
| |
| Afro už už chce lavicí přerazit hlavu Sau, ale penál, který mu dopadl na záda ho donutí otočit se. Jelikož tohle byla poslední kapka a bral tenhle ubohý útok jako výsměch, zatnul svaly a hodil lavici směrem ke Kiře. Ta měla jediné štěstí, že v tu chvíli tam stál Kinjiro, takže letící lavice zasáhla jeho. Kvůli tomu spadl na Kiru, ale ta neutrpěla žádné zranění. Za to Kinjiro chvíli nevstane. Afro se otočí na Sau, ale ta využila toho, že se Afro díval jinam a dostala se blíž k Tempestovi. Afro je na hranici nepříčetnosti a naprosté nepříčetnosti. Vezme dvě lavice a znovu zamíří k Sau. |
| |
| Další ráno Škola opravdu dostává své zvláštní pověsti, jsem tu druhý den a už mám pocit, jako by se na mě nalepilo tisíce očí. Rozhodně to chce zachovat klid a chladnou hlavu s trochou štěstí to dnes přežiju s trochou smůly to přežiju také. Zahrabu své deprese hluboko do svého vědomí a snažím se prostě nevšímat potyček, které se dějí. S uspěchám se dostanu na hodinu a k mému zklamaní se řeší to co už vím, že máme problém ,velký problém. Jen novinka ohledně předsedy třídy je trochu zajímavá. Pravda učitel si mohl odpustit to ničení tabule jestli to udělá ještě párkrát nezbude nic jiného než začít si do školy nosit čisté spodky. Došlo mi z toho jediné demonstrace sili tu jsou na denním pořádku. Ale kdo z nich něco ví o síle? O přestávce to bylo zajímavější, kluk s afrem si s nimi přišel přátelsky popovídat. A jak se zdálo ono přátelské popovídání vycházelo tak, že ho vytáčelo do nepříčetnosti. PAk si všiml dívky ,která na něj cosi hodila, nevěděl jak je to možné že o ní doteď nevěděl, že by měl někdo jeho neviditelnost? Otočil se tedy na Kiru a s úsměvem pronesl " Hezká trefa...ale teď bude vhodné se tu neplést." to byla věta, kterou dokončil ve chvíli kdy vzduchem letěl první stůl. Už předtím se začal malinko oddělovat od hloučku a počítat stoly v dosahu afra. Stejně jako se snažil dostat Afrovi mírně do boku, nebyl si jistý zda to stihne, ale potřeboval jen to aby se na něj afro musel při hodu otočit a aby mezi nimi byla vzdálenost taková aby zareagoval. Pokud se to povedlo prohodil celkem klidně. " Tohle a brokolice? Spíš květák. A ještě hnusnej" doufal ,že se afro na tuhle poznámku chytne a otočí se a hodí na něj něco pak už by to byla jen zkouška pro Ukemi a reflexi jeho těla. |
| |
| Den druhý - Skvělé začátky. Začíná to pěkně. Po mém hezkém snu se naštěstí probouzím. Nasnídám se, převléknu se do školní uniformy a ještě se kouknu do zrcadla jak na mě vypadá... No teda nic moc... By měli zabít toho, kdo něco takového vymyslel... Ne. Promiň... Vycházím z domu do školy bez nějaké určité nálady. Cesta probíhá v klidu, alespoň dokud nedorazím do školy. Komukoli bych přísahal, že obloha se zbarvila do oranžovo-fialové barvy a všichni kolem mě měli ošklivé ostré zuby a červené oči toužící po krvi nevinných prváků. Nenechávám na sobě nic zdát a pouze trochu zrychluji krok. Cestou mě nikdo nezastavil, ani si mě moc nevšiml... Což je trochu škoda, je zde pár lidí, které bych velmi rád pozdravil. Do třídy se dostávám bez větších problémů a usedám na svou židli. První hodinu je japonština... Vím to... Nevím jak, ale vím to. Za pár minut zjišťuji, že jsem měl pravdu. Bohužel, není to ta učitelka kterou bych potřeboval. Pokládám si hlavu na lavici a svůj pohled nasměřuji z okna. Prosím ať je zde učitelka, která je zde proto že chtěla být učitelkou... Říkám si v duchu a poslouchám co nám to naše učitelka říká. Nic nového. Zrovna to co říkala se mi zdálo, že znám už hodně dlouhou dobu. No co, je to první hodina... Druhou hodinu je matematika s naším třídním. Oficiálně to začínám nazývat "hodina teroru", protože rozbil další tabuli a hodně si zařval. Nakonec je předsedkyní třídy Sau a mě bylo hnedka jasné že tohle nedopadne dobře. Ach jo... Nikdy jsem jí neměl rád... Říkám si, přičemž ale zároveň plánuji jak ji budu chránit před jejími "povinnostmi". Hodina matematiky končí a já se konečně mohu nasvačit... Tedy... Mohl bych, nebýt toho kre*éna, jenž nám vběhl do tříd. KDO SI SAKRA MYSLÍŠ ŽE JSEŠ! Zařval jsem v duchu, hlavně kvůli tomu, že zde byli jiní co se starali o to aby s ním mluvili tak aby ho více naštvali. Tak kterou židlí po něm hodím? Rozhlížím se po třídě a jedna pěkná na mě doslova křičí, že chce dopadnout na hlavu toho parchanta. Avšak bohužel, není ji to nejspíše souzeno. Hází lavici na jednu holku, ale bohužel to trefí chudáka co je před ní. Tsss... Idi*t... Měl se skrčit... Kdo se o něj tak asi postará? Hmm?? Říkám si, avšak mezitím jsem stačil přiběhnout až k němu a začít kontrolovat, zda-li bude vpořádku a jaké to napáchalo škody. Safra. Říkám, když vidím, že chlapík s afrem pořád jde po Sau, která se preventivně schovala za Tempesta. Loool... Takže přeci jen má nějaké zvířecí instinkty. Říkám si a tahám Kinjira do zadního rohu místnosti tak, aby jsem s ním byl co nejdál od Sau, Tempesta a toho dalšího magora jenž na něj něco křičí. Pochybuji že by si ho všiml... Vypadá vztekle... Když už dorážím do rohu, tak pokládám Kinjira tak, aby měl hlavu a ramena opřená o zeď a hlavu měl tak výše než srdce. Zvedám se a snažím se držet co nejdále ode všech přítomných, kteří vypadají že budou brzy napadnuti nepřítelem a od nepřítele samotného a snažím se zmapovat celou situaci, přičemž si dávám velkýho bacha na cokoli co by mohlo letět mým směrem. |
| |
| Druhá den Druhý den je škola jako vyměněná, je to stejný pocit jako, když jsem šla do místnosti studentské rady, čisté nebezpečí. Jako když člověk stojí uprostřed smečky vlků a v ruce má na obranu párátko... Do třídy se dostanu bez potíží, a doufám že to tak ještě chvilku zůstane, počítám s tím že Ken by mě tu jinak nenechal dostudovat. Sednu si do své lavice v prostřední řadě a čekám až začne hodina. Dnes začínáme japonštinou, zapisuji si výklad do sešitu a poslouchám, jen se občas podívám z okna. Když učitelka skončí výklad nastává po krátké pauze matematika... "A sakra" vyskočí mi na mysl když uvidím našeho třídního, řekla bych že je naštvan... a jsme bez tabule... Docela jsem se lekla... Máme si to vyřešit sami? Proč ne, jen to bude chtít čas. A zbraně... A lidi... a spoustu dalších věcí. O přestávce vtrhne do třídy cápek s afrem, a hodlá zničit Adachiho i jeho třídu hm, to jsme my Sau jakožto nová předsedkyně třídy se do něj hned verbálně pustí. "Ku*va" řeknu potichu a rychle vstanu když afroman zvedne lavici, někdo zasáhne rychleji než já, a pak jeho směrem letí lavice, dva lidi pak zůstanou ležet pod ní... několik lidí se začne přesouvat a provokovat ho.... já se přidám ať neví po kom dřív. Odeberu se přesně na druhou stranu než kluk z kavárny, připravená skočit kamkoli to půjde. A zavolám "Co kdyby jsi se šel zasadit někam ven třeba by se ti vyvinul i mozeček" přeměřuji si afromenovy klouby a řeč těla. |
| |
| Ráno Ráno jsem vstal dle mého plánu o půl hodiny dřív než normálně. Začal sem s ranní hygienou a klasickými věcmi které ráno dělám. Nakonec se mi ale do školy ještě nechtělo a tak sem deset minut obětoval tomu že sem si uvařil čaj a smažená vajíčka s chlebem. Poté co sem posnídal sem opatrně vložil do tašky dlouhou dřevěnou krabičku. Dal sem si pozor aby tam byla pořádně a moc se nehýbala. Doufal sem že to jak sem jí zabalil do několika vrstev hadrů zabrání tomu aby se poškrábala. Jestli to poničím nebo ztratím tak mě babička a máti zabijou a mojí znesvěcenou mrtvolu hodí do kanálu. Raději s tím budu opatrný. Do obleču se do školní uniformy která mě fakt srala, ale nemohl sem s tím nic dělat. Vyndám baterie z nabíječky, jednu vložím do mptrosky a vyrazím na svůj ranní pochod městem do školy. Cesta jde docela rychle, přeci jenom jdu o něco dřív takže není tolik lidí kteří by mě zdržovali. Když dorazím do školy tak se zastavím pár kroků za vstupní branou. Cítím kolem sebe krvežíznivost a ve vzduchu je touha po krvi. Tak to začalo... fasáda spadla a pravda se projevuje. Jako kdyby ta škola byla živý predátor... tváří se neškodně a naláká oběť blíž aby jí až přijde blíže pozřela. Krev se probudila a škola začala žít... Olíznu si rty a na chvíli vycením zuby v úsměvu jako hladový vlk. Dnešek bude dobrý den... už se těším až si příjdou pro Shinjiho a naší třídu. Říkali že dnes příjdou a začnou bitvu. Už se těším. Vyrazím směrem do třídy a cestou potkám dvě pěkné rvačky. V jedné vidím prváka ležícího na zemi a tři druháci na něm klečí a dávají mu dobrou sodu. V dalším případě to vypadá že se rvou dva prváci. Zjevně je to atmosférou tohohle místa. Dojdu do naší třídy a přilezu ke svému místu. Opatrně vložím svojí tašku do lavice a zkontroluji jestli je krabička na místě. Poté se protáhnu. Udělám si pár protahovacích cviků a pár dřepů a poté si sednu do lavice. Mptrojka v jednom uchu a pomalu sleduji jak přicházejí lidé. Poté začne Japonština je vidět že sem nervózní jako zvíře zavřené v kleci a pohledem koukám pořád ke dveřím. Kde je! Přeci sem ho varoval! Psal sem mu! Sakra! Přeci nemohl? Ne... tak blbej snad není! Určitě ne! SIce o něčem takovém mluvil ale říkal sem mu že mu pomůžu. Nemůže vyrazit sám proti všem. To by bylo nerozumné. Já vím že je silnej jako bestie ale proti všem nemá šanci. Určitě... klid Majku... klid... vnitřní bestie musí být uvázaná na řetězu. Dokud se člověk nenaučí jí pořádně ovládat. Teprve potom máme šanci... ale ne dokud nebudu opravdovým Volwchem musím se naučit ovládat. Pokusím se mírně uklidnit a poté se snažím soustředit aspoň trochu na hodinu. Zapisuji si poznámky do nějakého sešitu ale příliš to nevnímám. Když se poté otevřou dveře a vejde Adachi tak se uklidním a nasadím úsměv. Výborně... takže přišel. Hm první část plánu je splněná. Teď ještě k dalším částem. Mávnu mu na pozdrav a kývnu na něj. Poté pokračujeme v hodině. Zbytek hodiny je dost nudný a já mám co dělat abych tam neusnul při hodině. O přestávce opět provedu protahovací cviky abych byl připravený na cokoliv. Hodina s naším učitelem je o poznání zajímavější. Když udeří do tabule jediné co získá odemně je hladový pohled po boji a úsměv. Takže Anglán to vzdal? Dobrá... zřejmě potom šel ještě jednou najít the Bats a dostal na držku. Já sem říkal že nemáme šanci. A takže naše paní namyšlená bude novou předsedkyní? Proč ne... aspoň třeba bude schopná dělat ty ... ty věci které předseda dělá. ALe bůhví co to je. Když učitel prohlásí něco o válce a o tom že si to máme řešit sami. Přesně moje slova... musíme to vyřešit. A vyřešíme... a je jenom jeden způsob jak tuhle věc vyřešit. Musíme udělat hromadu mrtvol... páč teprve až když máte takovou hromadu mrtvol kterou nepřítel nedokáže přelézt získáte si respekt a strach. A když vás lidi respektují a bojí se tak vás nechají na pokoji. Mír je možný jenom v tu chvíli kdy má někdo absolutní vojenskou převahu. Jinak stále bude hrozit válka. Jak říkál punisher Si vis pacem, para bellum. Poté skončí hodina a Adachi někam zmizí. Hm takže Shinji začal svůj plán... dobrá. Dobrá... Když do třídy vlítne Afromen tak je vidět jak mi naskočí žilka. Tak se zase potkáváme sráči. Přemýšlím o tom co s ním mám dělat jenže on se začne vybavovat s novou předsedkyní. Přitom si všimnu Funga jak na mě volá ode dveří. "Jo hned sem tam. Jenom si něco ještě vezmu. " S těmito slovy se začnu přehrabovat v lavici. Jdi pryč... nic ti do toho není. Není to tvůj boj. Navíc on je možná silnější než ty. Neohrožuje tě. Nemáš důvod se do té války plést. Není to tvoje válka... zatím ne. Postupuj podle plánu. Když uslyším ránu tak zvednu zrak od lavice a všimnu si několika věcí. Naštvaneho afromena, lavici která zasáhla nějakého kluka před lavicí nějaké holky, předsedkyni která se přesouvá blíže ke mě a toho že Fung někam zmizel. Klid Majku... pamatuj si. Není to tvůj boj. No a co že tě zarazil hlavu do podlahy. No a co že je silnější. Nemá smysl bojovat... ne tady... ne teď. Zvednu se, v pravé ruce držím tašku a zavřu lavici. Mezitím už došla Sau ke mě. Afráč drží v rukou dvě lavice a nějací moji spolužáci na něj řvou. Pohledem sleduji Afráka. Odejdi... nenech se ovládat svojí krví. Máš na výběr. Nemusíš být tím co po tobě chce tvá krev. Jenže krev není voda a volání mojí krve je silnější než dřív. Natáhnu ruku s taškou směrem k předsedkyni. Přitom nezpouštím oči z Afra kdyby náhodou už začal útočit tak uhnu. "Podržela by jste mi prosím tašku? Mám v ní něco důležitého a nechci aby se tomu něco stalo než vyprovodím našeho hosta. " Pokud si jí vezme dobře. Pokud ne hodím tašku směrem k omráčenému klukovi a té holce. "Hej ty. Hlídej to!" Z tónu mého hlasu je jasné co bych jí provedl pokud se té tašce něco stane. Poté čapnu svojí lavici za nohy zvednu jí nad hlavu a mrsknu jí co největší silou přímo proti Afrovi. Rozběhnu se za lavicí, doufajíc že ho to v jeho zuřivosti rozptýlí. Rozběhnu se proti němu co nejrychleji. Mám v plánu jednoduchou věc. Zatímco drží lavice tak je pomalejší, ale hlavně jeho úderná oblast je až od konce natažených rukou dál. Takže pokud budu dost rychlý tak projdu skrz jeho útočnou zónu a dostanu se do míst kde nemá žádný úder kromě nohou. To místo je půlkruh ohraničený dosahem jeho natažených rukou. Pokud se mi podaří tam dostat tak sem v pohodě. Pokud budu pomalej tak mě přetáhne lavicí. Pokud to zkusí musím se co nejrychleji sehnout. Pokud se dostanu do bezpečené zóny tak mu udeřím pravým loktem na levý spánek co největší silou. Dávám si záležet aby to bylo nejtvrdší částí loktu přesně na spánek a vložil sem do toho veškerou svojí váhu. Pokud vidím že je rychlejší tak jdu dolů abych se vyhnul ráně, levačkou mu chytnu za koleno a pravačkou do něj z vnější strany udeřím s úmyslem mu ho přerazit směrem dovnitř. |
| |
| Doma ,,Jsem doma“ pozdravím, ale jako téměř vždy, odpovědí je ticho. Otec řeší jednu důležitou pohledávku a matka je v práci. Dojdu si do svého pokoje a vezmu notes a tužku, do notesu si začnu psát některé důležité poznatky o třídě, kterých si zatím všiml. Protáhnu se a podívám se na rozvrh a začnu si číst příslušné učebnice a řešit nějaké rovnice z matematických sbírek. Je faktem, že přírodní vědy mu jdou jednodušeji. Uběhne tak několik hodin a když slyším volání k večeři, jdu se účastnit své povinnosti, rodinné večeře. (Kterou tu nebudu popisovat, protože to stejně přeskočíte) Po večeři si připravím učebnice, několik sešitů a penál do brašny a zapínám stolní počítač. Udělám si zelený čaj Sencha a prohlížím si stránky školy a její studentské rady. Zajímavé, ono by asi nebylo od věci se dostat ke Studentské radě. Minimálně bych se dostal k informacím a jen informovaní vyhrají. pomyslím si a napiji se čaje. Prohlédnu si ještě nabídky prací na poloviční úvazek, kde není zapotřebí síly. Poté vypínám PC a uléhám do postele. Ráno Probudí mne budík. Jak já tě nenávidím pomyslím si, když ho vypínám. Další den, to bude zas nuda. Ale potom Aikidó Usměji se dám si sprchu a poté obléknu uniformu. Seberu brašnu a seběhnu do jídelny, kde je připravené bento, které si sbalím do brašny. Udělám si snídani a vydám se do školy. Jak nepřátelské, raději si budu dávat pozor pomyslím si a zrychlím do třídy. Japonština Bez opakování? Překvapivé... překvapí mne to, ale ne natolik aby to bylo znát. Poctivě si zapisuji poznámky, ale nudí mne to. Matematika Tohle mne už zarazilo. Je to cvok... On nemůže být mentálně v pořádku... Druhá tabule za dva dny? Tohle není normální. I když co tu normální je? pomyslím si a dělám si zápisky. Když skončí hodina začnu řešit pár rovnic ze sbírky a rýsovat grafy. Když najednou se mi ztratí lavice a květáková hlava ji odnáší spolu s další, už nevydržím a vyjedu. ,,Blomkål.“ Hodím po něm kružítkem, které mi zůstalo v ruce, mířím mu do zad a chci ho zasáhnout. ,,Mohl by ses chovat trochu civilizovaně a ne jako někdo, kdo právě objevil oheň?“ Jsem dost vytočený. |
| |
| Afrovi na čele vyskočila spousta žilek vzteku. Půli cesty mezi ním a Sau se zastaví. ,,Brokolice... květák?!'' S řevem hodí po Mitovi první lavici. Ten se jí však bez sebemenších problémů vyhne. Vyhne se dokonce i té druhé lavici, která letí hned za tou první. ,,Přesně tak!'' Pobaveně souhlasí Sau s Akiko. ,,Za čtvrtou budovou jsou menší zahrádky, takže si tam vykoupej díru pomocí lopaty. Teda... pokud vůbec víš, co to je lopata.'' Posměšně se zašklebí. ,,Tašku?'' Nechápavě si vezme od Tempesta jeho tašku. Afro na útok kružítkem od Leifa reaguje tak, že vezme do ruky další lavici. Nyní je jeho stisk tak silný, že zaryje prsty do lavice a ta popraská. V poslední chvíli si všimne, že na něj letí lavice. Tu však odrazí lavicí, kterou drží v levačce. Jelikož je u řady u okna, tak letící lavice proletí oknem ven. Afro se bohužel nestíhá vyhnout Tempestovu útoku. (drží lavici v levé ruce, ale kvůli tomu, že odrážel letící lavici, tak ji má směrem doprava) Po útoku se mu podlomí kolena, chce se pravačkou chytnout nějaké lavice, ale ta tam jaksi už taky není, protože to byla jedna z těch, která letěla předtím na Mita. Dostane se až k vysklenému oknu, ale vzpamatuje se dřív, než by mohl vypadnout. ,,Teď vidíš, že není radno si zahrávat s naší třídou.'' Řekne Sau, která si přitiskla na prsa Tempestovu tašku. ,,Nechtějte mě rozesmát.'' Odplivne si. ,,Takovýhle usmrkanci mě těžko dostanou.'' Narovná se. ,,Ukážu vám pravou sílu netopýrů.'' Z každé strany nad ušima vytáhne boxer. ,,Kostilam!'' Během chvilky překročí vzdálenost, kterou mezi sebou měl Afro a Tempest. První ránu dostane do levých žeber. Rána by je dost silná, takže to Tempesta dostane z rovnováhy. Toho afro využije a pravačkou mu dá pěstí do brady. Tempest dopadne na zem. Žebra a brada ho pekělně bolí. Žebro je zlomen jedno, brada jen bolí, je stále přivědomí. |
| |
| Další kolo Afro vytáhne podrazácky boxery a dá mi dvě rychlé rány díky kterým skončím na zemi. Sakra to bude zítra bolet! Nemůžu se nadechnout z hluboka ale rozhodně nehodlám dát tomu parchantovi šanci udeřit mě dokud ležím. Proto jak sem na zádech tak ho kopnu vší silou patou levé nohy do rozkroku a poté se převalím na bok a přitom ho kopnu ze strany do kolene aby spadl. Ať se mi to povede nebo ne, tak ignorujíc bolest v žebrech se prudce z pozice na boku zvednu. Jakmile se mi podaří zvednout, třeba i za čas když se do něj pustí někdo další, spustím prudce útočnou sérii. První co udělám je že zkusím použítdirty fight. Pokud by se mi to nepovedlo tak si od něj držím odstup pomocí Mui Thai kopu kdy ho kopnu šlapákem do žaludku čímž ho odsunu dozadu pomocí kopu a váhy mého těla. Jelikož on používá boxery a ruce přejdu já na kopy které jsou o dost delší, silnější a podobně rychlé. Útočím mu převážně low kicky na koleno abych ho donutil padnout. |
| |
| Pokračování zajímavého boje Afro byl přesně takový jakého ho čekal, bezmozek který měl hromadu síly a nevěl jak jí používat. To bylo také jedině dobře. Hlavně byl předvídatelný, to že vezme další lavici a hodí jí by nečekal snad jen někdo opravdu naivní. A jestli byl Koumon v něčem dobrý tak to bylo v tom jak se elegantně vyhnout něčemu co by vás mohlo zabít. Pravda chyběla tomu jistá grácie a určitě to bylo víc energeticky náročné než bylo nutné, ale nedostal lavicí a to bylo to hlavní. Celkově tu nějak moc létali lavice a bylo tu nebezpečno. Jak se zdálo rozpoutal se souboj brutální síly. Koumon si jen povzdechl, takové nevyužití.... " Hale ty květáku co házíš jako slečinka a neumíš se ani trefit. Neříkej že tě vyřídí naše obřisko." tvořil si prostor takový aby v něm nebylo moc stolů a aby byl zády ke zdi nebo oknům pokud by totiž afro zareagoval na popichování mohla by být sranda. |
| |
| Třída vs Netopýr "Tenhle ***** se nedá tak lehce vyřadit z boje" dojde mi, když stále stojí na nohou u okna. Rozběhnu se k němu s úmyslem ho dostat ven, z okna samozřejmě, dvě patra pádu by mu nejspíš neudělala dobře. Bohužel než něco stihnu udělat už je afroman u Tempesta, dva boxery na rukou a už zasazuje údery, po nichž Tempest skončí na zemi. Čapnu jednu ze židlí, rozběhnu se a pokusím se plnou silou praštit afromena přes krk tak abych mu poškodila krční páteř. Na tváři mi hraje pobavený úsměv čehož by si možná někdo mohl všimnout. Po úderu, odskočím zase kousek zpátky dozadu, protože tenhle toho už dneska vydržel až moc a mám obavu že tohle dá taky. "Hele, koťě nezapomeň že je tu víc lidí, kteří si rádi hrají se zeleninou" usměji se na něj. Bojový postoj s jednou otevřenou dlaní a druhá ležérně sevřená v pěst. "Nebo se snad bojíš malé holky a tak se jdeš prát s někým kdo dostal v souboji čtyřicet proti čtyřem" zasměji se, připravená na rychlý přesun protože těch boxerů se tak snadno nezbavím jako tyče nebo nože... |
| |
| Plán, který vymyslela Akiko byl sice pěkný, ale je o dost menší, než Afro, takže ho nemohla zasáhnout do krku. I kdyby měla malou šanci ho zasáhnout, Afro si ji všiml dřív a takže do židle udeřil pěstí. ,,Kostilam!'' Nyní míří pravačkou Akiko na obličej. Ta má jediné štěstí, že odskočila, jinak by dostala přímý zásah a skončila by hůř, mnohem hůř než Tempest, nebo Kinjiro. ,,Vidím tady jen srabíky, kteří se schovávají za holčičkama.'' Odplivne si. S šouravým krokem a vražedným pohledem se přesouvá k Akiko. Pokud na něj někdo zaútočí, tak míří útoky většinou pravačkou na obličej, či klíční kost a levačkou na žebra a břicho. |
| |
| Polední přestávka Toho magora já nesložím, asi bude nejlepší zmizet. Půjdu se tedy stavit ke Studentské radě. Snad ho zvládnou, já se do toho míchat nebudu, stejně bych jim moc nepomohl pomyslím si a pokouším se opatrně zdrhnout na chodbu, odkud si to namířím k záchodům. Jak jsem se mohl nechat tak rychle vytočit? Jsme sice údajně ve válce, ale tohle nic nebylo, jen mi vzal lavici. A měl bych si najít zdroj informací a využít radu bude nejjednodušší. Navíc bych si mohl najít brigádu. přemýtám si v hlavě když jdu k záchodům, kde vykonám své potřeby, umyji si ruce a vyjdu ven. Protáhnu se, dám si sluchátka od mobilu do uší, pustím si HammerFall a jdu směrem ke čtvrté budově. |
| |
| "Zahrádkaření" Bohužel můj útok selhal, ale má předzvěst se naopak vyplnila takže jsem nedostala zásah tím jeho boxerem. Výraz na mé tváři tvrdí že se ohromně bavím když uhýbám jeho ranám a ustupuji směrem dozadu. "He héé" zasměju se "Už jsi se skoro trefil" řeknu mu vesele. "Sakra, sakra, sakra... musí tu být všichni o tolik vyšší než já" pomyslím si a šáhnu do kapsy a vezmu do ruky klíče a dám si je mezi klouby... "Pojď puso" vyzvu ho, připravuji svoje tělo na sérii rychlých pohybů, které plánuji udělat. A pokud na mě zaůtočí udělám sidestep a pokusím se ho dostat k zemi. Případně ho zasáhnout svým improvizovaným boxerem. |
| |
| Probuzení "Tak a teď to zopakuj!" Ten zmetek přišel ke mně a začal na mě shlížet. Zatnul jsem pěsti a zamračil jsem se. "Jsi jen srab co mlátí desetileté!" Poodešel jsem a čekal co bude dál. Ten třináctiletý šmejd mě chytil pod krkem a chtěl bouchnout do obličeje. Naštěstí jsem mu stihnul střihnout jednu dřív než stačil něco udělat. "Tumáš ty šmejde!" Vytrhnul jsem se mu ze sevření a utíkal co nejrychleji jsem dovedl. Bohužel se rozeběhl a byl hned u mě. Schodil mne na zem a napřáhl se k úderu. Zavřel jsem oči a očekával tvrdou ránu. Najednou se proberu a nevím co se děje. Hlava mě bolí a není mi nějak dobře. "Co se to tu sakra děje?" Opatrně a s velkými problémy se zvednu. Naštěstí mám za sebou zeď o kterou se opřu, když už stojím. Rozhlédnu se po třídě a pohlédnu na afrouna. On ještě stojí? Radši se rozhodnu jít podél zdi na chodbu, protože tady nebude bezpečno. Nejsem rád, že je tam nechám, ale já už nic nezmůžu. Odejdu na záchod, kde si opláchnu obličej a strčím si do pusy lízátko, kterých mám plnou kapsu. Díky bohu za lízátka. Pousměju se. |
| |
| Je na čase dostat do huby Vypadá to zajímavě rozhodně se Akiko pohybuje dobře a efektivně je v tom mnohem větší rozdíl, než mezi obry co používají sílu ,ale stále to není ono nějak se jí nedaří zasadit úder možná čeká jen na nějakou chybu....možná i Tempest eventuálně něco chystá. Je tu pak jediná otázka mám se do něčeho vrhat já nebo ne? A hlavně je Afro jediný? Udělám si přehled o situaci jestli se náhodou nechystá zaútočit ještě někdo a jestli není Afro jen nějaká návnada. Pokud ne a pokud si budu jistý ,že můj zákrok nebude překážet a že hlavně bude k něčemu třeba v případě že bude ohrožen Tempest nebo Akiko, tak to prostě zkusím. " Tak jo kedloubku , zahrajem si." řeknu dost nahlas a s tím předstírám útok. |
| |
| Zvednu se a snažím se pomocí vůle udržet bolest mimo vědomí. Hajzl... dostanu ho za tuhle hnusotu. Když se zvednu tak vidím že se šourá k Akiko. Vezmu si do rukou židli, lavic už je nějak málo, a narvu mu jí zeshora dolů přímo na hlavu když je ke mě zády. Ale židli nepouštím a zkouším ho praštit znovu a znovu dokud ho nesložím na zem. Pokud by se proti mě otočil než ho praštím tak ho bodnu hranou opěrátka směrem na krk a poté použiju dirty fight |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Pomalu jdu do čtvrté budovy, nenápadně podél stěny a jsem svědkem pár rvaček. Nezasahuji. Tady to je vážně psychiatrický ústav, všichni se tu bijou jako Homo erectus, alespoň, že mne si nevšímají. Ale asi bych měl přidat do kroku. pomyslím si a zrychlím. V hlavě si promítnu plán školy. Studentská rada... Měla by být ve druhém patře, snad tam někdo bude a jestli tam bude Rinka, budu si muset dávat pozor aby mi neuteklo Rin-chan přemítám si v hlavě a zastavím se před dveřmi Studentské rady. Opatrně zaklepu. Čekám. Pokud mi někdo do půlminuty neotevře, zkusím kliku sám a vejdu. ,,Zdravím Miyamura-sensei, slyšel jsem, že máte volná místa ve Studentské radě a byl jsem tak nesmělý a chci se zeptat zda bych se o jedno mohl ucházet." Snažím se být co nejzdvořilejší. |
| |
| Útok Vezmu si lízátko které mi Kinjiro nabídl. V tu chvíli vidím letící lavici, chci Kinjira strhnout na stranu ale je to příliž pozdě. Pomůžu ho odtáhnout do rohu učebny a zjistím zda li dýchá. Vipadá v pořádku, a já upřu svůj pohled na afra a na zemi ležícího Tempesta. Kouknu znovu na Kinjira a potom vstanu. Tempest je už také na nohou a v ruce drží židly. Akiko uhýbá úderům. Z lavice u které stojím čapnu do ruky pravítko a skočím na lavici která je skoro u afra. Na lavici se snažím udržet balanc a hodím po něm sešit. Jsem teď skoro ve stejné výšce jako afro. Jestli si mě všiml pokusím se mu zaútočit na krk pravítkem a poté rychle uskočím. Pokud si mě nevšímá hodím po něm pravítko a připravím si pěsti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Akorát, když si dáš do pusy lízátko, z kabinky vyjde Shinji. ,,Nesnáším kari...'' Kouřící studenti si ho nevšímají. Shinji si pak jde umýt ruce. Kývne na pozdrav. ,,Lízátko?'' Překvapeně se na tebe podívá. ,,Aspoň si nekazíš zdraví, jako tamti.'' Ukáže na kouřící studenty. ,,Nemáš jedno navíc?'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro (Miyamurovo jméno neznáš. Takže jsi mu maximálně mohl říct sensei.) Když vstoupíš, tak líně otočí hlavu tvým směrem. Přimhouří oči, aby zjistil, kdo jsi. ,,Žádný sensei. Nejsem učitel. Leda tak senpai, ale říkej mi jen Miyamuro.'' S obrovskou leností si sedne. Promne si oči a pak se na tebe podívá. ,,To jsem netušil, že je o radu takový zájem.'' Poškrábe se na hlavě. ,,Včera to místo dostala už nějaká holka z prváků, ale myslím, že byli dvě volný místa.'' Podívá se na své hodinky a pak vstane. ,,Nejdřív uděláš nějakou práci a pak tě přijmeme. Jenže teď není žádná práce, takže se stav během odpoledky. Zatím mi řekni svoje jméno a třídu. Pak radši jdi do třídy. Přestávka už bude končit a jako člen rady nemůžu dopustit, aby jsi přišel na hodinu pozdě.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Takovýhle špinavý trik vůbec nečekal, takže přepadl dopředu. Akiko šance využila a praštila ho svým improvizovaným boxerem do nosu, takže mu ho zlámala. Ona sice vypadá jako tintítko, ale ránu má. Navíc tomu dopomohlo i to, přepadával. Afro se pokusí říct nějakou nadávku, ale nestihne to, Tempest ho kopnul do rozkroku. Poté Afra ještě chytne za krkem a praští s ním o zem. Celé to Tempest ukončí tak, že povyskočí a kolenem mu dopadne na hlavu. Afro se už nezvedá. dostali jste ho do limbu. Otonashi si všimne, že celou situaci sledoval nějaký studet z chodby. Jakmile uzemnili Afra, se zděšeným výrazem uteče pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Už před vstupem na záchod cítím kouř z cigaret. Jakmile vstoupím dovnitř zahalí mě hustý oblak. "To si děláte ku*va p*del?" Křiknu na ty magory s cigaretama. Zakroutím nad nimi hlavou, po té si začnu oplachovat obličej. Když začnu z toho kouře kašlat, dám si do pusy lízátko. Hned na to vyjde z kabinky Shinji. Člověk by řekl, že pomůže těm ve třídě. Pokrčím jen rameny a nahodím úsměv. "Copak přehnal jsi to s kari?" Zasměju se a vytáhnu z kapsy jedno náhodné lízátko. "Tady..." Dám mu ho do ruky a pohlédnu se znovu na ty studenty. Pak mě napadne, že udělám jednu klukovinu a dojdu k nejbližšímu umyvadlu a zapnu ho na nejvíc. Zacpu baterii a namířím proud vody na ty kuřáky. "Tady jste ve škole a ne v nějaké hulírně! Měli byste brát ohled na ostatní." Řeknu a čekám co bude dál. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Celou dobu si on mě držel od těla svými útoky a já jeho svými rychlými pohyby. Nakonec když na něj zezadu, nádherně zákeřně, zaútočí Michal, se mi podaří zasadit úder do nosu. Následuje zbytek Michalových útoků a jelikož má nejspíš vyšší sílu tak jsou pravděpodobně i účinnější. Ještě chci do afromena kopnout když mi dojde že ten už asi nevstane tak do něj jen trochu žďuchnu nohou, není potřeba plýtvat silou nebo tak něco. Podívám se na Tempesta, na tu holku, co po afrovi házela věci, a na Sau, "Jste v pohodě?" tohle není tolik mířeno na Tempesta, protože tuším, že on asi moc v pohodě nebude. Sehnu se k Afrovi a vezmu mu jeho boxery "Tohle se bude hodit" řeknu si a dojdu k Tempestovi "Jak je to zlé?" zeptám se ho a nabídnu mu jeden z boxerů, ten druhý si drze přivlastním. a schovám ho i s klíčema do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Trochu se zastydím, splést si ho s učitelem. Já jsem ale vůl, co by tu dělal učitel, ale v jednom má pravdu, to místo zadarmo nedostanu, měl bych si dát záležet a nic už nezkazit. Podívám se na něj. ,, Leif Johansson, 1-C. Děkuji, určitě přijdu" usměji se a pomalu vyrazím zpět, snažím se nenápadně spěchat do třídy. Snad toho netopýřího kašpara už prohodili oknem a já se můžu učit, tohle je vážně den blbec. Myslím, že vetřít se do nějakého kroužku by od věci nebylo, snad později, teď jsou na řadě jiné a důležitější věci. přemítám v hlavě a pomalu dojdu do třídy, pokud mne nikdo nenapadne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Děláš si snad prdel?!'' Vykřikne na tebe jeden ze studentů. ,,Když ti to tak vadí, tak choď na jiný záchody.'' ,,Neměli by jste tady kouřit. Když na vás přijde učitel, tak vás vyhodí.'' Řekne Shinji s pobaveným výrazem. ,,Drž klapačku! Za tohle zaplatíte.'' Oba studenti proti vám vyrazí. Jeden na Shinjiho a druhý na tebe. ,,Ne!'' Pokusí se je zastavit třetí student, ale oba už útočí na vás. Student nemá žádnou zbraň. Útočí jen údery na obličej a občas i na břicho. Párkrát se tě pokusí kopnout i do holeně. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Zasměju se tomu co řekl Shinji a zakroutím hlavou. "Tak to ti fakt nezávidím. Snad to bylo aspoň dobrý..." Když se chtějí na nás vrhnout ti kuáci, jen se otočím na Shinjiho. "Promiň..." Pousměju se a pohlédnu na svého protivníka. "Tak si jdeme hrát." Lišácky se usměju a udělám na toho kuřáka Seoi Nage Ippon. "Padej na zem ty ha*zle!" Pokud se mi podaří ho shodit na zem, tak ho začnu kopat do břicha. Pokud ne, tak udělám Age cuki. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Sleduji jak Ninja dívka uskakuje před protivníkem a má co dělat aby nedostala. Přesto ale nespěchám. Nemám důvod pospíchat... lepší počkat na správný moment a bum. Ruce se mi rozklepou díky síle úderu a tak pouštím židli. Slyším ještě další úder vepředu jak udeřil Ninja a na tváři mám uspokojivý pohled. Pak už jde všechno krásně jak má. Prudký úder zespoda nahoru nohou zasahuje špičkou boty Afromena přímo do rozkroku. Tak a malí afrové už nikdy nebudou. Pak už stačilo jenom zarvat mu hlavu do podlahy stejně jako to on udělal mě. Jenže to by nestačilo. Člověk by si měl vždy vítězství pojistit. Proto mu ještě ze skoku dopadám kolenem na hlavu a tím vše končí. Stojím nad bezvědomím protivníkem a olíznu si rty. To bylo moc fajn... cítit jak křupou kosti. Hm... moje krev ještě teď vře. Podívám se na svoje ruce které se mírně klepou touhou po boji. A několikrát je otevřu a zavřu. To bylo moc dobré... opravdu moc dobré... Když na mě promluví Ninja tak se na chvíli zaseknu jak mi pomalu dochází na co že se mě ptá. Pak několikrát rychle zamrkám. "Co? Jo... v pohodě. Nic mi není. " Vezmu si od ní boxera a strčím si ho do kapsy. Pak si uvědomím že vlastně úplně v pohodě nejsem a sáhnu si na žebro a zamračím se. "I když zdá se že mi trošku pochroumal žebra. To už se mi dlouho nestalo. Hm asi si po škole skočím do nemocnice. No raději si ale pučím od Afra nějaký prachy na léky. " S tím se sehnu dolů k Afrovi a regulérně ho prošacuji hledajíc peněženku. Jestli jí najdu tak si z ní vezmu pár babek. Cca na ošetření plus nějaké léky na bolest a peněženku mu zase vrátím zpátky. Otočím se na předsedkyni. "Ehm... díky že ste mi podržela tašku. Jestli by ste byla tak hodná." Nastavím ruku aby mi jí mohla vrátit. Jakmile mám poté tašku tak ignoruji všechny okolo ať povídají cokoliv a jdu pryč. Vyrazím na chodbu jestli tam ještě někde neuvidím Funga. Popřípadě rychlým krokem jdu směr jeho třída kde by snad mohl být. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Za celou dobu souboje se snažím držet co nejdále od ostatních, abych se jim nepletl do cesty. Není zde důvod abych se jim tam motal. Místo toho se snažím obcházet ty hlupáky kteří ještě zůstali ve třídě a radím jim, aby šli raději na chvíli na chodbu a také sleduji souboj a dveře, jestli náhodou nepřijde někdo na pomoc nepříteli. Moc pěkné to nebylo. Až moc velká přesila, ale to se nedá nic dělat. Takové jednání bude nejspíše normální na této škole... Zmlátili ho vážně hodně... Nejspíše až zbytečně moc. Více mi ale vadil ten prvák, který to celý sledoval a teď ke všemu ještě se zděšeným výrazem zdrhnul. Mno... Vidím to na to, že po ekonomice se to tu vážně rozjede. No páni... Říkám s mírným úsměvem a jdu směrem k nim. Zvedám svou dosti poničenou lavici, beru náhodou použitelnou židli z okolí a sedám si na své místo, přičemž si pokládám loket na lavici a opřu se o hřbet ruky. Když už jste u toho pokořování, tak proč to neudělat pořádně? Zmlátit, sebrat jeho věci... Proč mu rovnou neufiknout jeho Afro? Určitě na něj byl tak pyšný, že by ho to doopravdy zranilo. Říkám stále s tím svým mírným úsměvem, napůl žertovným hlasem, tak aby nešlo přesně rozpoznat, jestli si dělám legraci nebo to myslím vážně. To že jsem viděl toho kluka si nechávám pro sebe... Zrovna teď jsou tak nadopováni adrenalinem a jinými látkami lidského těla, že by tu informaci naprosto překroutili. Takhle mu vzít jeho věci? Kde je v tom nějaká krása? Tohle bylo pouze sprosté, drzé, nikterak chytré či komplikované a oni z toho stejně mají takovou radost... Docela by mě zajímalo jak na tom jsou ty věci... Nejspíše nebudou chudáci boxeři moc šťastni z této situace a jednou se jim za to šeredně pomstí... Snad... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Au!'' Zaskuhrá, když ho kopneš několikrát do břicha. Shinji také skončil se svým protivníkem. Jeho protivník má ruce za zády se zápěstím až u lopatek, kam mu ho tlačí Shinji. Nic neříká, ale podle výrazu tváře poznáš, že to jeho protivníka velmi bolí. ,,Tak klídek chlapi. Nemusíme se hnedka uchýlit k násilí.'' Řekne Shinji napůl vážně, napůl pobaveně. ,,Myslel jsem si to.'' Ozve se najednou třetí student. ,,Vy dva jste ze třídy, která je ve válce s 1-A.'' Típne cigaretu. ,,Už se těším, až vás Koumori odkrouhne.'' Posměšně se zašklebí. ,,Proč se všechno musí řešit násilím? Vždyť by se to dalo vyřešit i jinak.'' ,,Jinak? Chceš mě snad rozesmát? Tvůj bratr by byl velmi zklamaný.'' V té chvíli Shinji znejistí a zvolní sevření, takže se mu protivník vysmekne a přejde k tomu třetímu studentovi. ,,On je tady...'' Řekne s náznakem nejistoty. ,,Copak? Ty snad nevíš, že tady tvůj bratr studuje?'' Přejde k Shinjimu a něco mu pošeptá. Pak ho poplácá po rameni. S druhým studentem postaví na nohy ležícího studenta a odejdou pryč. ,,Kitami... je na téhle škole?'' zamumlá si Shinji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdeš až se schodům, kde stojí dva studenti před Fungem. Ten má velmi vystrašený výraz. ,,Zaplať. Tohle je naše schodiště a ty jsi po něm šel.'' Strčí do funga. ,,A-ale já nic n-nemám.'' Vystrašený Fung se začíná celý třást. ,,Jak jako nemáš?! To nemáš u sebe peníze na oběd?!'' ,,M-mám svůj-'' ,,Tak ten oběd bude náš! Svlíkni se do naha a přines nám ho. Když nemáš peníze, aspoň tě zesměšníme.'' ,,C-co? To ne- ,,Dělej!'' Dá mu pěstí do ramene. Studenti jsou o trošku vyšší než Fung. Nevidíš žádné zbraně. Stojí zády k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Na tyhle kraviny nemám vůbec čas. Normálně bych je skopal do kulatý krychle. Jenže nemůžu dělat příliš kopů. Zatracený žebro. Kdybych měl tak nějakou železnou tyč. Nakonec si jenom povzdychnu a nasadím si na pravačku Afrovo boxer. Dojdu až k nim a zezadu je oba čapnu jednou rukou a srazím jim hlavy dohromady co největší silou co sem schopný vyvinout. Pokud by se někdo z nich ještě zkoušel zvednout tak do něj budu chvíli kopat zatímco leží na zemi. Doufám že to vyřídím rychle a že jim praskne lebka v místě kde se srazí. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Nechápu proč se vůbec pokoušeli o nějaký boj. Musejí mít plíce v p*deli. Jakmile složím na zem toho magora co šel proti mně a kouknu na toho co leží u Shinjiho. "Docela pěkné zpestření dne... Alespoň když si vzpomenu na toho afrouna ve třídě..." Zasměju se a pohlédnu na toho sraba co zůstal vzadu a kouřil dál. "Tak hlavně, že se máš na co těšit." Pohrdavě si ho změřím a zase se obrátím na Shinjiho. "Hele... Kdybys chtěl nějak pomoct, myslím s The Bats, tak se mnou můžeš počítat." Po té si ještě jednou kopnu do toho ha*zla na zemi. Když začne ten jeden kecat o Shinjiho bratrovi začnu je pozorně poslouchat. Takže Shinji má bratra, který nejspíš má rád násilí... Usoudím z toho co řekl ten magor. Když Shinjimu začne něco šeptat zamračím se a nevěřivě ho sleduji. Když odejdou položím Shinjimu na rameno ruku a pousměju se. "Nechci být nějak hnusnej, ale měli bysme se jít kouknout do třídy co se stalo s tím afrem..." |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Najednou bylo po boji a on zase nedostal ani ránu. Skoro mu to přišlo až smutné. Tak jako tak zbývalo do konce přestávky ještě dost času. A stejně tak sbívala otázka co s Afrem. " Vážně chcete pokořit někoho kdo byl takový problém? Já jenom jestli to má něco dělat s tím gankem s kterým válčíme...je dobré je provokovat? Ty boxery budou dost" trochu tomu nerozuměl, dobrá asi měli svoje bijce, ale ani Tempest nemůže vydržet vše. Takže provokovat tolik celí gang. " No neví někdo kdo to je?" ukážu na afra a pokud nikdo neodpoví zkusím, najít afrovu peněženku a najít jeho jméno,nebo sešit nebo tak něco. "No každopádně to tu chce asi srovnat a jeho někam odvléct." začal rovnat stoly i když upřimně moc mu to nešlo. Přeci jen některé stoyl byli dost rozmlácené. A navíc potřeboval hodit řeč s Akiko. Pokud měl možnost jí oslovit udělal to. " Ahoj vím není vhodný čas,ale stejně. Nedokončíme tu včerejší debatu?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Většina ve třídě se také začíná bavit o tom, co udělat s omráčeným Afrem. Mito zjistí, že Afro má u sebe jen peněženku, protože je přece hloupost, aby u sebe měl sešit. Akuma Frank, to je pravé jméno Afra. ,,Co takhle počkat než zazvoní a odtáhnout ho na záchody?'' Začnou nahlas uvažovat studenti. Sau mezitím přejde po Afrovi ke své lavici. ,,Měli bychom se ho neprodleně zbavit. Blábolením ztrácíme tak akorát čas.'' Promluví Sau na celou třídu. ,,Bylo by nejlepší odtáhnout ho co nejdřív ze třídy. Za chvíli začíná hodina a nebylo by to zrovna dvakrát dobré, kdyby ho tady objevil někdo z učitelů.'' Ve třídě se rozjede mezi studenty debata, kam přesunout Afrovo tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba se škodolibě zašklebí, protože přišli na tvou slabinu. ,,Tak ty máš něco se žebrama? To vypadá, jako by ses dostal do potyčky s Frankem. Divím se, že ještě vůbec stojíš.'' Vytáhne z kapsy další míček. Párkrát ho v ruce nadhodí. Mezitím se jeho společník přesune na druhou stranu a vytáhne také baseballový míček. Oba je ve stejnou chvíli hodí. Jeden míří na tebe a druhý na Funga, který stojí vystrašený před tebou a tiskne se na zeď. |
| |
| 1-C Když jsem přišel do třídy na chvíli jsem se zarazil, když jsem viděl poraženého Afro-mana. Usměji se. Tak ho nakonec dostali, ale tohle bude asi jen začátek. Bude nejlepší si o The Bats něco zjistit, jinak to začnu schytávat i já. Pomalu dojdu ke své lavici a pomalu ji táhnu na původní místo Proč jsou tyhle věci tak těžké? Proč? Když ji po urputném snažení dotáhnu na původní místo, uklidím si poházené věci na zemi. Asi bych se měl učit i útoky a asi zkusím karate, snad mne v tom klubu nezabijí hned. pomyslím si. Usměju se a sleduju toho poražence. Asi by s ním měli udělat něco než začne ekonomika, jinak už to asi neututlají, ale co, mne se to netýká. přemýšlím a protáhnu se. Opřu se do židle a sleduju dění za oknem. Zajímalo by mne co to bude za práci. Navíc to bude pro Radu, snad to nebude nějaká rvačka, na to nemám náladu. Ikdyž, asi nebudu mít moc na výběr, ale uvidíme. zamyšleně se usměji a dál sleduji dění za oknem a do uší mi momentálně hraje píseň Renegade od švédských HammerFallů |
| |
| Po bitce Pomalu se vzdaluji a pozoruju jak prakticky dva lidé složili afrouna. Se zatajeným dechem ale stále klidnou tváří dojdu až k přelomené tabuli. Chvíli na ní koukám a pak si řeknu chudák tabule,co asi uděláme s afrounem? Možná ho odtáhnout na dívčí záchody a až ho tam někdo najde, říct že ho zmlátili protože lez tam kam neměl. ušklíbnu se a od tabule mířím k celkem zachovalé lavici. Židle útok přečkali snáž než ty lavice a tak po jedné ze židlí sáhnu. Posadím se a z batohu si vytáhnu telefon. Projedu zprávama a hodím ho zpět do tašky... |
| |
| Třída Vypadá to, že jsou všichni v pořádku... jakž takž... Každopádně přežijí to a to nejspíš i afro, pro jistotu mu ještě změřím tep na krkavici. Pak jeden ze spolužáků začne říkat něco o pokořování. Podívám se na něj a usměji se, možná trochu nebezpečně "Nebyl to on kdo si začal?" zeptám se, "Každopádně jestli mu to afro chceš ostříhat posluž si, bránit ti nebudu" řeknu mu i když tohle mi přijde trochu moc, tenhle boj prohrál a zaplatil za to, ale proč pokračovat dál. Když na mě promluví kluk z kavárny přikývnu "Jasně, proč ne" chytnu afra "Můžeme to dokončit, když budeme našeho nového kamaráda táhnout ven" odpovím mu a začnu afra táhnout ven kde ho hodlám opřít vedle dveří do třídy "Ať vědí, že to byl někdo od nás kdo ho dostal, ať to působí tak, že si naše třída zaslouží respekt" řeknu si v duchu. |
| |
| Třída Řekněme že měli za sebou veliký úspěch jejich třída byla zdemolované jen částečně a mistr demolice se válel na zemi. Všichni ostatní bylo v různém stadiu pochroumání překvapení a po bojového nadšení. Padali tu názory na stříhání a pokořování, inu jistě po boji se vždy slítnou mrchožrouti. Naštěstí tohle nebyl problém hlavní tím bylo dostat afra někam ven, třeba někde na chodbu nebo na záchod, možná na ošetřovnu. I když kdo ví jestli by afro jim udělal stejnou službu. "Hehe zajimavá metoda jak mě přimět k práci to se musí nechat." řeknu akiko na její podmínky k debatě. " Jen nevím jestli ho zvládnem sami přece jen je ho kus." chytil afra za ruku, případně nohu a snad s pomocí Akiko a dalších lidí ze třídy ho začali vláčet ven. " K tomu včerejšku zajímalo ,by mě jak si přišla na to ,že jsem přes informace....A no také bych rád věděl kde ses naučila tak dobře uhýbat." |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chodba se začíná vyprazdňovat, protože se zase blíží hodina. Shinji o něčem přemýšlí a nevypadá to, že je ve své kůži. Jak tak procházíte kolem schodů, zahlídnete studenta, který si nadhazuje baseballový míček. Po druhém nadhození ho se vší silou hodí po svém cíli. Před ním je ale Tempest a drží se za bok. Ten však vyběhne proti druhému delikventovi, který taktéž hodí baseballový míček, jejich směrem. První míček zasáhne brýlatého studenta do krku a ten se pak skácí na zem. Mezitím Tempest sundal druhého studente, jenže, když se otáčel, zasáhl do baseballový míček do hlavy. Tenhle míček rozhodně nebyl normální, protože Tempest padnul na kolena a začal se kimácet. Adachi beze slova vyrazí proti tomu prvnímu studentovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prvnímu míčku se vyhneš, takže zasáhne stěnu. Studenta to natolik překvapí, že se k němu dostaneš a útok se ti povede, ale znovu tě nepříjemně zabolí žebra. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sinister Strike! Shinji stojí před útočníkem, který je ještě na nohou, je mu zády a je mírně nakloněný dopředu. V pravé ruce drží malý nožík, z kterého kape krev. Je v klidu, protože student už nebude útočit. Ten se drží za krk, z kterého mu teče spousta krve. Shinji mu nezasáhnul tepnu, takže studentův život není ohrožený. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Jakmile jsem hotov chci něco říct a tak se otočím napůl tělem a hlavou tak abych viděl toho šmejda za mnou. Připraven ho vyprovokovat a použít tělo toho prvního jako štít. V tu chvíli mě zasáhne něco hodně tvrdého a já skoro ztratím vědomí. Spadnu na kolena ( díky čemuž sem asi tak vysoký jako ten co ho držím pod krkem) a na chvíli skoro ztratím i vidění. Když se seberu natolik abych alespoň viděl všimnu si že Fung je v dobrých potížích a já taky. Jenže tehdy se jako blesk z čistého nebe objeví Adachi a někdo koho odněkud znám ale nemám pořádně ponětí odkud. Chvíli tak odpočívám na kolenou, pustím tu rozbitou hromádku masa co sem měl doteď v ruce, a opatrně se rukou opřu o stěnu. Poté se zvednu a vydýchávám se. Snažím se trošku sebrat a ramenem opřený o stěnu se sunu směrem k Fungovi, Adachimu a sráčovi. Kdyby ke mě šel ten co přišel s Adachim a chtěl mi pomoct tak ho spražím pohledem jasně říkající že mu jednu vrazím jestli se mě jenom dotkne. V případě že by něco zkoušel svojí hrozbu vyslovím i na hlas. Nemám čas na nějaké spolužáky a ani náladu. Místo toho dojdu až k Fungovi a Adachimu tak na jeden můj krok od druhého nepřítele. " Hej ty... sráči. " Nádech. "Jestli hledáš toho idiota... co ... měl tyhle boxery. " Mírně zvednu svojí pravou ruku. "Tak ten chvíli dělat problémy nebude. Rozmlátil sem mu hlavu židlí docela ošklivě. " Pokusím se usmát... sbírám čas a síly na poslední pořádnou ofenzívu. "Abych řekl pravdu... vaše praktiky mi vaděj ale dokázal bych je překousnout. Nemám nic proti... pořádný bitce... to určitě chápeš ne? Ale víš kamaráde kde si udělal chybu? Víš kde ste to totálně posraly? Ty... támhleten sráč... Frank... Kde ste udělali tu nejvíc zamr**anou chybu vašeho posra*ýho života? Tak víš?" Dávám si na čas...MEzi větami jsou několika vteřinové pauzy jak se snažím sebrat dech. A pak mu nechávám čas aby hledal odpověď na mojí otázku. Je mi absolutně jedno co mi říká nebo chce říct. Já totiž čekal jenom na energii na jeden krok a jeden prudkej úder do kterýho můžu vložit veškerou svojí váhu. A ten úder je úder do odkrytých žeber, jelikož se drží za krk, pravačkou s boxerem a pořádný hák. Přitom natočím svoje tělo= pomocí boků vložím do úderu kila. A mám úmyslu ho tímhle úderem poslat vzduchem proti stěně. Jelikož mě fakt nasral... Jestli se mi povede tak jenom řeknu nad jeho omráčeným tělem. "Udělal si chybu v tom... že si zaútočil na lidi ke kterejm mám nějakou vazbu. " Předpokládám že ten sráč leží a jestli ne tak ho prostě zkopnu na zem. A poté mu vší silou dupnu několikrát za sebou na dlaň a zápěstí obou rukou s úmyslem mu ty jeho ruce zmrzačit. Jsem opravdu naštvaný. "Nikdo neublíží mojím přátelům ty malej sráči! Nikdo! Nikdo! Neublíží! Nikomu! Koho! Mám! Rád! Jasný! Zabít mě! Fajn! Zabít nepřítele! Fajn! Zabít silného! Fajn! Ale ublížit nevinnému! Hajzle!" |
| |
| Třída Mito a ještě další dva spolužáci mi afra pomůžou odtáhnout před třídu. Nad jeho připomínku k tomu že jsem ho přinutila k práci se jen pousměju, a táhnu afra dál. Když afro sedí opřený o zeď vedle naší třídy otočím se k Mitovi. "To bude tím že já jsem se tu svěřovala jen jednomu člověku o tom že bych ráda sháněla informace" odpovím mu na první otázku a nad tou druhou se pozastavím a zapřemýšlím "Doma, však víš trocha cviku a práce" protáhnu se "A taky na hodinách tělocviku při vybíjené" tím prvním v podstatě nelžu a to druhé je myšleno jako vtip. "Ehm, řekněme že mě to učil můj mistr který mě učil bojovat a pomáhal mi i můj milovaný nejstarší bráška" řeknu a zasměju se. "A co ty jak ty ses dovtípil toho že já jsem přes informace, mimochodem taky umíš pěkně uhýbat" narážím na jeho úhyby před lavicemi létajícími vzduchem. |
| |
| Třída " Jo ták no jo jenže svěřovat se jednomu člověku v místnosti plné lidí to je jako říct to všem, jen sem měl štěstí a poslouchal správnou věc ve správnou dobu.Tomu bych neříkal umění hledat informace." to byla vesměs pravda , to že mu jeho sluchátka umožňují poslouchat víc, už byl nepodstatný detail. " Takže vy takové lekce máte v rodině? To se máš mi máme v rodině tak maximálně alergie." zasmál se. " Já jednoduše slyšel jsem to. Vlastně to byla střelba lehce na slepo, ale jak se zdá tak sem to i trefil. A proč umím uhýbat já ti nevím, ale když člověk vidí stůl jak letí proti němu tak asi dokáže nemožné a nebo si vzpomene na vybíjenou. No každopádně bych si rád o informacích a uhýbání a dalších věcí co by se tu mohli hodit, ještě popovídal, ale ne tady tady mají i stěny uši." |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Když procházíme kolem schodiště, tak nějaký s*áč hodí baseballový míček po šprtovi, nebo aspoň tak vypadá. Jakmile klesne Tempest, který tam je taky, na kolena Shinji se rozeběhne k tomu s*áčovi. "Dobře." Odpovím Adachimu a přiběhnu k Tempestovi. "Hele... Jsi v pohodě?" Mírně se k němu nakloním a položím mu ruku na rameno. Pak se Tempest naštve a začne řvát na toho k*eténa. Po té se zvedne a jednu mu třískne. Páni... Asi se opravdu nevyplatí ho naštvat. Koukám na něj překvapeně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Kámo... to stačí.'' Pokusí se Sjinji zastavit Tempesta. Jeho oběť se už nehýbe. ,,Měli bychom jít do třídy. Nebylo by moc dobrý, kdyby nás tady viděl někdo z učitelů. Navíc, tihle patří k The Bats.'' ,,J-já se raději vrátím do třídy.'' Řekne Fung, který se dá pomalu po schodech nahoru. Pak se ještě otočí. Přejde ke Kinjirovi a dá mu obálku. ,,Až se Michal uklidní, dej mu tuhle obálku.'' Pak svižným krokem vyjde do třetího patra. ,,Michale...'' Chytne ho za paži. ,,Měli bychom jít. Během odpoledky to s nimi vyřídím. Sice to nebude jednoduchý, ale nějak to zvládnu. Tak jdem.'' Začne ho táhnout sebou. Sice je Shinji menší, ale Tempest podle stisku cítí, že je velmi silný. ,,Kinjiro, pojď radši taky.'' K vaší smůle, učitel je ve třídě dřív jak vy. ,,Co to má znamenat?!'' Začne na řvác řvát, jakmile otevřete dveře. ,,Teprve jste nastoupili na Agehu, přijdete pozdě na hodinu a ani se neomluvíte? Když jste tady nebyli, tak sem nechoďte. Tak běž na chodbu.'' Vystrčí vás na chodbu a práskne dveřmi. ,,Ksakru.'' Kopne do zdi. Zničehonic se chytne za břicho. ,,Uch! Už zas... Nevím jak vy, ale jdu se zašít na záchod.'' Ze svižného kroku přejde do sprintu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Akiko s Mitem a pomocí dalších třech studentů se jim podařilo Afra odnést na chodbu a opřít ho o zeď. Procházející studenti se zastavili a prohlídli si Afra, který je v bezvědomí. Ti, kteří však poznali o koho se jedná zbystřeli daleko víc. Ihned si mezi sebou začali cosi šuškat. |
| |
| Posun Ve třídě se lavice v rámci možnostech vrátili na své místo. Studenti se vrátili do třídy a zamířili ke svým místům. Chyběli však Kinjiro, Shinji a Tempest. Učitel ekonomiky přišel a ti tři stále nikde. Výklad chápali jen šprti s inteligencí 4+, zbytek vůbec nevěděl, o co se jedná. Jelikož máte zničenou tabuli, učitel jen mluvil a z jeho výkladu si musíte dělat výpisky. Jelikož delikventi nevědí o co v té hodině vlastně jde, jejich výpisky v sobě neobsahují ani jednu důležitou informaci ohledně učiva. Zhruba 10 minut po příchodu učitele do třídy vejdou Shinji a zbytek. Učitele to dost namíchne, neboť přerušili jeho výklad. ,,Co to má znamenat?!'' Začne na řvát. ,,Teprve jste nastoupili na Agehu, přijdete pozdě na hodinu a ani se neomluvíte? Když jste tady nebyli, tak sem nechoďte. Tak běž na chodbu.'' Pak zase pokračuje ve výkladu. Afro už na chodbě není. Literatura probíhá podobně. Vyučuje ji žena zhruba kolem třiceti. Naštěstí si drtivou většinu hodiny musíte číst nějaký román, takže zápisky z výkladu neděláte. Další zvonění značí odpolední přestávku trvající zhruba jednu hodinu. Většina se vydá ze třídy pryč. Adachi však odchytne Akiko. ,,Ty pracuješ pro radu, že? Zjisti mi něco o studentovi jménem Kitami Akira. Pak tě za to pozvu na oběd.'' Pomalým krokem se vydá ze třídy a cestou si prokřupává prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Zatvářím se mírně překvapeně, jelikož mi zatím nedochází co říká. Odpoledka? Vyřídit? CO? Pak se mi opět mozek rozběhne svým normálním tempem a já si uvědomím že sem zase už někoho zmrzačil. Jenže naštěstí si pamatuji i důvod takže mě to netrápí... tolik. Chytnu se levačkou za hlavu jelikož mě dost bolí. "Jo... musíme do třídy." V hlavě to mám pomotané a bolí mě. Naštěstí sem zažil víc ran než umím spočítat takže mě těch pár navíc nezničí. Uklidím boxer do kapsy, vezmu si tašku a vyrazíme směr třída. Je vidět že se snažím tvářit sebejistě ale že mě bolí dost věcí na těle. Když nás vyhodí ze třídy tak neprotestuji. Jsem více či méně rád. Stejně bych to vůbec nechápal a takle mám alespoň čas si odpočinout. Sednu si na zem a opřu se o zeď. První co tak sáhnu do tašky a opatrně vytáhnu věc zabalenou v hadrech. Zdá se že tomu nic není. Tak to je fajné... Poté chvíli jenom tak sedím, hlavu opřenou o zeď, oči zavřené a odpočívám. Nakonec se asi po pěti minutách zvednu podívám se na mobil. Ještě něco kolem půl hodiny než bude přestávka. Otočím se na Kinjira. "Hej kdyby mě někdo sháněl tak se vrátím na další hodinu. Jenom si na chvíli odskočím." Pokud už po mě nic chtít nebude ( nevím že pro mě má obálku :P) tak vyrazím po prázdné chodbě pryč směrem do nižšího patra. |
| |
| Ekonomika To si dělá snad p*del, sotva stíhám psát co on řekne. pomyslím si při psaní zápisků a ohlédnu se po ostatních. Málokdo si píše, oni to asi nepotřebují, ale co, už aby byla odpoledka, chce to klid. Po chvíli přijdou ostatní Tomu říkám vstup na scénu, pan učitel je asi trochu nervák usměji se a divím se jak to stíhám zapisovat a i pochopit. Ale stíhám a to je důležité. Literatura Bohové, ať je tu co nejdřív ta tabule bo se zcvoknu. Snad jí ten šílenec, co si říká učitel, zase nezničí. Protože tohle už nejde. Doufám že už to brzy skončí, protože už chci vypadnout pryč. Konečně... pomyslím si když si máme číst ...sice se to pořádně ani nedá číst, ale lepší než mrtví ho*ada, kterým ruplo v bedně a jsou slavný, protože napsali knížku. Odpoledka Okamžitě po skončení hodiny si oddechnu a to dost nahlas. „Konečně, to bylo k nevydržení“ řeknu si pro sebe a uklidím si věci do brašny. Pomalu vstanu a váhám, zda si ji nevzít s sebou. Nakonec i s brašnou vylezu ven ze třídy a rychlejším krokem se vydám ke dveřím Studentské Rady, kde zaklepu na dveře. Pokud nikdo neotevře, zkusím tedy otevřít sám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V místnosti je jen Miyamura, který sedí u stolu a prohlíží si nějaký katalog. ,,Á, to jsi ty.'' Vyzve tě, aby sis sednul. ,,Ty budeš... Johanson-kun, že?'' Zavře katalog. Položí na něj ruce, takže nevidíš, o čem je. ,,Než se staneš oficiálně členem rady, musíš udělat nějakou práci, aby jsme si tě proklepli. Nebude to nic těžkýho, protože tě nejspíš vezmem na stopro. Tenhle rok budeme potřebovat každýho špe- pomocnou ruku.'' Rychle se opraví. ,,Nicméně, studenti z počítačového klubu si stěžovali na nějaký problémy. Měli by být na první budově v počítačový učebně.'' Mezitím do místnosti vejde Rinka. Prohlédne si tě dost nepříjemným pohledem. Pak si mlčky sedne na druhou stranu stolu, než jsi ty. ,,Už tady byla sestra Shirohaneho-kun?'' ,,Akiko-chan? Ne, ještě tady nebyla.'' Pak se na tebe podívá. ,,Každopádně to nějak vyřeš. Cestou tady z nástěnek seber veškerý letáky, kde je napsaný vítání studentů a tak. Zkus to stihnout do poloviny odpolední přestávky. Pak pro vás dva uděláme oficiální přijetí do rady. Nějaké otázky? |
| |
| Přestávka Pousměji se nad řečmi o rodině, protože já mám v podstatě trošku rozsáhlejší rodinu "No, tak nějak" potvrdím s úsměvem a jdu si sednout na místo... "Samozřejmě, dneska půjdu zase do té kavárny, tak to můžeme probrat buď po cestě nebo tam" odpovím mu a začnu se připravovat na další hodinu... Hodiny ...Zbytečně... Naprosto nechápu o co jde a tak uvítám pauzu když přijde Shinji a spol. Učitele to dost namíchne a tak na ně začne řvát a vyhodí je ven. O literatuře si alespoň čteme... je to ale nuda, obvykle čtu jen mangu nebo nějaké to fantasy. Nakonec začne polední přestávka a tak vstanu a jdu do místnosti rady. Ještě než vyjdu ven zastaví mě Adachi a požádá mě o info "Ok, udělám co můžu, ale nic neslibuju" řeknu mu, "Jeden z nich?" zeptám se ještě když jsem na odchodu. |
| |
| Přestávka " To mi budeš muset říct víc. Mi si toho v rodině nepředáváme moc , tak mě zajímá jak to mají jinde. Dobře tak já půjdu s tebou ,jestli budeš chtít a jestli neseženu nějakou brigádu." přeci jen tohle by mohl být zajímavý kontakt na kterém by bylo velice zábavné dále a více pracovat. Hodiny Obě hodiny jsou zvláštní, vlastně jsem tady tak tvrdé tempo nečekal a rozhodně jsem nepředpokládal, že donutím mozek k akci tak brzo. Inu co se dá dělat než ho zapojit, snažím se zachytit to důležité a psát si poznámky. Trochu mě vyděsí ,že si ostatní nepíší, možná to chce zapojení mozku jen ode mě a pro ostatní je to opakováním. No aspoň budu mít před sebou nějakou výzvu. I tak se snažil vypadat spíš znuděně a neprojevovat nadšení z nových informací, moc dobře si pamatoval, jak někdo takový končí. Hodina literatury byla o to zajímavější, že měli číst, byl to takový test toho kdo vůbec číst umí a kdo ne. To mohla být sranda ale on neměl chuť se smát a upoutávat pozornost, kdepak on měl jiné věci na práci.Například poslouchat hudbu a zvuky ze sluchátek. Polední pauza Dvě vyčerpávající hodiny byli za ním a jak se zdálo měl teď spoustu času něco dělat. Nicméně byla tu dívka jejíž hod na afra ho zaujal a přeci, jen najít co nejvíc lidí schopných jeho obrany a něčeho víc než já velký já mlátit na co přijít, bylo pro něj výzvou.Proto zašel za Kirou (tedy pokdu je ještě ve třídě) " Ahoj. Máš chvilku já jsem Mito a rád bych si s tebou popovídal o tom hodu na afra...A o víc věcech ,takže jestli se chceš projít a omrknout kroužky jako já....budu rád když se připojíš." Pokud Kira už ve třídě nebyla a nebo prostě pokud to nevypadalo ,že půjde s ním šel sám potřeboval prozkoumat vědecký, aikidó a kendo kroužek stejně jako možnosti brigády. Polední pauza na tohle mohla být dobrá, možná ještě prozkoumat jak funguje jídelna. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Pak jsme se společně vydali do třídy, kde na nás vyjel třídní. Fajn... Asi bude naštvaný. Usměju se a dám si do pusy další z mnoha lízátek, které mám v kapse. Opřu se o zeď a kouknu po chodbě. "Tempeste... Tady máš obálku od toho tvýho kámoše." Vytáhnu z kapsy obálku a předám mu jí. Pak se otočím a odejdu po chodbě opačným směrem, než Shinji a Tempest. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "Pro mě? Od Funga? Hm tak to nejspíše už to dokončil... Díky za doručení... vážím si toho." Pokračuji v předchozím směru a když sem si jistý že kolem nikdo není nebo se nedívá přímo na mě tak se začtu ještě po cestě do obálky a jejího obsahu |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,Pomiň, že ti informace předávám formou dopisu, ale kdybych ti to řekl, někdo by mohl poslouchat. Už samotné zkoumání fotek mě dostalo do problémů. Každopádně zpátky těm fotkám. Nejdřív-' Nyní začíná velmi dlouhá pasáš o tom, jak ty fotky prozkoumával. Celá tato část zabírá třičtvrtě dopisu. ,-ale ať jsem zkoušel cokoli, nemohl jsem najít stopy po úpravě. Podle všeho jsou ty fotky pravý. Vím, že to je hloupost, ale zkoušel jsem i-' další dlouhá část o tom, co všechno zkoušel. Až nakonec se dostaneš na poslední řádky. ,-nechápu to. Zkus se zeptat zdroje, kde je ty fotky sebral. Promiň, že jsem ti víc nepomohl. Fung. Na ošetřovně je postarší statná žena. Změří si tě dost nepříjemným pohledem. ,,Přišel jsi se ulít z hodiny? Snad tě nebolí bříško.'' Zamračí se. ,,No jo, prvák. Pořád se jenom mlátíte. Kdy dostanete rozum? Hlasitě si povzdechne. Pak ukáže před sebe na stoličku. ,,Tak si teda sedni. Ukaž mi svoje zranění. Ještě mi řekni své jméno a třídu.'' Modřiny ti potře mastí. Nejprve to pálí jako čert, ale po chvíli přestaneš cítit bolest. Na místě, kde máš zlomená žebra ti dá obklady a pak ti hrudník obváže obvazem. ,,Tahle mast vše zpraví.'' Jakmile skončí, zapíše si tvé jméno. ,,Teď se vrať do třídy, ty přerostlé děcko. Vrať se, až to bude něco mnohem vážnějšího.'' Netrvá to dlouho a zazvoní na přestávku. (malá přestávka - hodina a pak je odpolední přestávka) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Na procházce?'' Vstoupí ti do cesty. ,,Vypadá to, že jdeš od třídy a nezdá se, že by jsi šel na záchod.'' Zamračí se. Ve stejnou chvíli začne vydávat auru, z které nemáš moc dobrý pocit. ,,Jestli budeš učení flákat už od začátku roku, tak se s tebou brzy rozloučíme, Kinjiro-kun.'' S hlasitým ,,Na.'' Ti vrazí do rukou učebnice. ,,Pomůžeš mi tohle odnýst do skladu.'' Celá práce spočívá v tom, odnést spoustu učebnic z učebny chemie do skladu, ze skladu další věci do sborovny a ze sborovny nové učebnice do učebny chemie. I přesto, že ti učitel pomáhá, práce je to dost vyčerpávající a trvá vám až do konce hodiny. ,,Konečně hotovo.'' Řekne, když zamyká sklad. ,,Díky, že jsi se nabídl, aby jsi mi pomohl.'' Začne se hlasitě smát a poplácá tě po zádech, div ti nevyrazí dech. Kvůli tomu, že jsi to předtím schytal lavicí, začnou tě dost bolet záda. ,,Budu si to pamatovat, bábovko. Až budeš něco potřebovat, tak se na mě obrať.'' Pak se vydá pryč. přestávka - hodina literatury a až pak je odpolední přestávka |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konečně nadešel den, kdy nastupuješ na novou školu. Školu, která je známá svými studenty, ale také je známá jako místo, kde se bojuje o přežití. Ageha. První den je ceremoniál, na který musí přijít všichni studenti. Bohužel, ty stále ležíš doma v posteli. Rodiče doma nejsou a budík stávkuje. Zaspala jsi. Bohužel se vzbudíš až kolem dvanácté dopoledne. Jelikož tohle je první den školy, tak se nikdo neučí a škola je otevřená jen do jedné. Tím pádem nemá smysl tam chodit. Druhý den školy Druhý den nezačíná o nic líp než ten první. Nikdo není doma a budík opět stávkuje. Tentokrát se vzbudíš už o něco dřív, přesto ne tak brzo, aby jsi to stihla do školy včas. Jakmile se vydáváš na cestu, ve škole by touhle dobou mohla začínat velká přestávka. Někdo by si mohl říct, nač chodit do školy, když stejně půlka dne je zabitá, ale lepší je alespoň prokázat snahu. Jenže se ti do cesty připlete další překážka. Vlak má zpoždění 20minut. Ve vlaku je spousta lidí, takže po celou dobu jsi namáčklá na dveře. Nakonec se ti podaří dostat před školu. Ve škole jsi poprvé, takže vůbec nevíš kudy kam, nebo do jaké třídy máš vlastně jít. Takže ti nezbývá nic jiného než jít do sborovny, kterou najdeš díky mapě budovy, která je v přízemí. Ve sborovně je několik učitelů. Jakmile jim vysvětlíš svou situaci a řekneš jim své jméno, upozorní tě, že si máš koupit víc budíků a řeknoou ti, že máš jít do třídy 1-C v druhém patře. Jakmile najdeš třídu, začne literatura. (další příspěvek napiš veřejně, dalé to pokračuje stejně jako v mém posledním posunu) |
| |
| Třída Vyposlechnu si dívčinu reakci. Bohužel, její odpověď nebyla ničím zajímavá... Takové sobecké jednání. Říkám k ní už lhostejně a pokládám se na lavici. Nemám nutkání s ní už dále hovořit, protože už jsem o ní získal vše co bylo prozatím potřebné. Naše předsedkyně třídy se ujala velení. Další zvláštní rozkazy... Pouze normální samozřejmé informace. Že by to vážně fungovalo? Sleduji dění ve třídě a jak ji poslouchají ostatní žáci, respektive jak na ní zareagovali. Vyučování Ekonomika je pro mě poměrně jednoduchá, narozdíl od většiny ostatních, kteří to již vzdali a raději se jen flákají. Na něco takového jsem ale zvyklý. Ale jeden z nejhorších předmětů je až po této hodině. Toho, že někdo narušil výklad a profesor je musel vyhnat na chodbu si všímám pouze minimálně. V literatuře začínáme vážně zlehka. Pouze si čteme... Nic těžkého, ale bohužel ani né zajímavého. Odpolední přestávka Svou přestávku začínám protáhnutím se na židli a chvilkovým polemizováním, zda-li jít na tělocvik, nebo nejít na tělocvik. Pokud správně počítám, tak by se to dneska mělo rozjet. Nejbezpečnější se bude držet nějaké větší skupinky spolužáků... Také rada by byla dobrým nápadem, nebo třeba takoví učitelé... Hmmm... Také bych se měl porozhlédnout po několika klubech... Někde by snad vzali i takového troubu jako jsem já. sklízím si své věci, beru svou tašku a připojuji se k dle mého názoru nejsilnější skupince, která vypadá že jde do nějakého klubu, přičemž si snažím dávat pozor na podezřelé osoby poblíž. |
| |
 | První den školy Prvy zacal vyborne uplne vyspata do ruzova. Ked ziztim ze je ale 12 hodin tak moja dobra nalada je prec. Co uz. Kaslem dneska na to a pojdem skorej spat. ^^ Pozrem sa na papier do skoly a ziztim ze je len do 13 tak sa rozhodne na to mozem vykaslat. Druhý den školy Celu noc som si hovorila ze nemozem zaspat do skoly a co sa nestane kua ... Rychlo sa obleciem umyjem ... a s taskou a vecami bezim do skoly. Cesta tam nebola nicim zaujimava akurat len ze som sa tlacila vo vlaku ktory ma 20 min zmeskanie. Ked konecne najdem podla malej mapi skolu tak uvidim tak taku peknu nastenku a pomyslim si ze urcite tam este budu triedy s ziakmi zo vcera . Nanestastie tam boli len krusky... ktore som rychlo ocami prebehla i ked ma zaujalo Teakwondo predoze som ho robila uz pekne roky. No teraz snad mojdem do zborovne a daju mi mapu skoli a povedia mi kde mam triedu. Jak vsak vstupim do skolskeho arealu ziztim ze niako divne na mna kazdy zazera ale niak si to nevsimam lebo som na to zviknuta. Potom najdem zborovnu s ucitelmi a vysvetlim im co sa so mnou vcera a dneska stalo. Nato bola reakcia celkom neocavana povedal ucitel inymi slovami ze je to "ok" a nech sa to uz neopakuje + ze je trieda na druhom poschodi. Podla navigacii som lahko nasla triedu menom 1-C. Podla rozvrhu hodim ziztim ze za minutu zvoni na literaturu a tak si sadnem tam kde je volne miesto nastiastie som nemusela sediet pri nikom. Jak zacne literatura tak citame niake romany atd. Nebolo to prave zaujimave ale urobila som si kratke poznamky a prislo mi dost divne ze je znicena tabula. Nastasie si ma niako nikdo nevsima a mohla som sa venovat svojim veciam no uvidime ako to bude cez prestavku. Prestavka Cez prestavku som sa rozhodla ze zbehnem rychlo na 4 poschodie sa opytat na treningi Aikida |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když procházíš kolem parku uslyšíš smích. Nic zajímavého by to nebylo a nejspíš by jsi pokračovala dál, ale zaslechneš i co daná osoba říká. ,,...rozmluvit? Vůbec jsi se nezměnil, Shinji-kun. Slova následuje další smích, tentokrát více lidí. ,,Vždyť nemusíme furt bojovat, dáme si třeba fodbálek a nějak to v klídku vyřešíme, ne?'' Hlas patří Shinjimu. ,,Kdybych tehdy nezaváhal, tak bych tě zabil. Ale teď tu práci dokončím'' ,,Šmarjá... tak mi mi slib, že necháš moje spolužáky na pokoji.'' Jakmile dojdeš blíž, vidíš Shinjiho a kolem zhruba 15 dalších studentů, kteří sledují celou situaci. Naproti Shinjimu stojí Koumori |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Vždyť nemusíme furt bojovat, dáme si třeba fodbálek a nějak to v klídku vyřešíme, ne?'' Hlas patří Shinjimu. ,,Kdybych tehdy nezaváhal, tak bych tě zabil. Ale teď tu práci dokončím'' ,,Šmarjá... tak mi mi slib, že necháš moje spolužáky na pokoji.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po chvíli si všimneš větší skupinky prváků, která sleduje Koumoriho a Shinjiho. ,,...rozmluvit? Vůbec jsi se nezměnil, Shinji-kun. Slova následuje smích více lidí. ,,Vždyť nemusíme furt bojovat, dáme si třeba fodbálek a nějak to v klídku vyřešíme, ne?'' Hlas patří Shinjimu. ,,Kdybych tehdy nezaváhal, tak bych tě zabil. Ale teď tu práci dokončím'' ,,Šmarjá... tak mi mi slib, že necháš moje spolužáky na pokoji.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinji a Koumori jsou od sebe dál jak pět metrů, takže všem je jasné, že by ho Koumori nemohl zasáhnout, ale stane se něco nečekaného. Zazní několik cvaknutí a pak řinčení řetězu. Tyč se zhruba každý 50tý centimetr rozdělila. Ne však úplně. Mezi oddělenými částmi je černý řetěz, který brání v rozpadu celé zbraně. Díky tomu zbraň dosáhla až k Shinjimu. Jediná Akiko si všimla, jak Shinji cukl rukou aby se mohl bránit, ale rychle si tu ruku druhou rukou chytl. Koumoriho zbraň se Shinjimu omotala kolem krku. ,,Ty tvý spolužáky stejnak zničím.'' Škubne řetězem, takže Shinji spadne na zem. K němu přiskočí dva studenti a začnou ho zahrnovat pěstmi a kopy. ,,Udělám z The Bats gang, který se stane nejsilnějším gangem na škole. Takováhle s*ačka nemá proti mě šanci!'' Poté se začne smát velmi nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Leona Vergonska pro Ked vidim ako sa situacia vyvyja pochopim ze ich netreba brat na lahku vahu. V tom okamziku som vybrala z svojej tasky svoj energy ... vypila som ho a zacala som utekat na toho typka co utoci na mojich spoluziakov. "KIAAAAAAAAA"- Priami kop do Kolena "Aseyaaaaaaa"- V rychlosti sa snazim pokracovat druhou nohou v otocke proti vetru a snazim sa zasiahnut jeho Kostrc |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Potom vidím jak Koumori útočí... Shinji se chce krýt ale pak kryt zastaví ať už proto že nechce bojovat nebe se bojí zlomeniny, nebo že by měl jiný plán? Radši o tom nepřemýšlím a když se na něj vrhnou další dva, krom toho si všimnu, že někdo běží ke koumorimu... Je čas zakročit. Začnu se nahlas smát "Tak ty se snažíš z těch tvých netopýrků udělat nejsilnější gang na škole jo?" znovu se zasměju a držím si odstup aby ke mě musel udělat alespoň dva kroky zároveň si hlídám i lidi v mém okolí. Chci ho dostat pryč od Shinjoho. "Lepší vtip jsem neslyšela" řeknu pobaveně a ve tváři mi hraje výsměch "Tohle by mohlo bolet" pomyslím si. "Sakra vždyť vy ani nedokážete bojovat v rovném souboji" pak si všimnu že ta holka to s tím útokem myslí vážně... "Co dělá? něco osobního? Je od nás? Myslím že ne" nevybavuji si její tvář. "Fuck OFF!" řeknu jen a z kapsy vytáhnu boxer a plnou rychlostí přiběhnu a dám jednomu z útočníků co jsou u Shinjiho boxerem ránu do hlavy jako kladivem (tzn nemám ruku v boxeru jak bych mělo normálně mít jelikož je moc velký) hned na to zase odběhnu o kus dál a sleduji okolí, připravena kdykoli uhnout nebo změnit pozici. "Hlavně pozor na tu... tyč?" říkám si a držím si odstup. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Poté co jsem vyzván vejdu dovnitř a na Miyamurovu otázku jen souhlasně přikývnu, sednu si ke stolu. Špehy? To se dalo čekat. Problémy v počítačové učebně? Snad to je jen v těch počítačích. Když vejde Rin-chan jako by mne zamrazilo. Akiko-chan? Ta je od nás ze třídy. Letáky? No dobře, to už je vedlejší „Pokusím se, Miyamura-senpai“ Poté vstanu a odejdu z místnosti, dám si sluchátka do uší a pustím si När vindarna viskar mitt namm od HammerFallů, která je ve švédštině a potichu si pobrukuji melodii. Vydám se k nástěnce a poberu letáky. Zaujme mne Aikido klub. Když pohnu tak bych to mohl zkusit pomyslím si když běžím k počítačové učebně. |
| |
| Ve třídě Po odtáhnutí afra před třídu jsem se vrátila do třídy. Zvedla jsem první přijatelně vyadající lavici a posadila se na ní. Ani ne za 5 minut zazvonilo a začala ekonomika. Z batohu jsem vytáhsila příslušnou učebnici a prázdný sešit na zapisování výkladu. Když učitel konečně vešel do třídy, zbystřila jsem. Přelomená tabule učitelovi hodinu jaksi usnadnila. Celou dobu jen diktoval poznámky. Mluvil poměrně rychle a tak jsem stihla je 3/4 poznámek. Jeho výklad přerušil Shinji a další žáci. Učitel v tu ránu vybuchl zlostí a začal ječet, něco ve smyslu že krátce po nastoupení na školu si dovolí přijít pozdě. Z batohu jsem vytáhla sešit a začala si kreslit. Otázka pro mě O přestávce za mnou přišel pohledný spolužák. Představil se pod jménem Mito, podala jsem mu ruku a řekla ,,Těšíme mě Mito, já jsem Kira.. Zeptal se jestli si s ním nechci promluvit o afrovi a dalších věcech. Zaklapla jsem sešit a souhlasila ,,Dobře." vstala jsem ze židle a šla s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Potom vidím jak Koumori útočí... Shinji se chce krýt ale pak kryt zastaví ať už proto že nechce bojovat nebe se bojí zlomeniny, nebo že by měl jiný plán? Radši o tom nepřemýšlím a když se na něj vrhnou další dva, krom toho si všimnu, že někdo běží ke koumorimu... Je čas zakročit. Začnu se nahlas smát "Tak ty se snažíš z těch tvých netopýrků udělat nejsilnější gang na škole jo?" znovu se zasměju a držím si odstup aby ke mě musel udělat alespoň dva kroky zároveň si hlídám i lidi v mém okolí. Chci ho dostat pryč od Shinjoho. "Lepší vtip jsem neslyšela" řeknu pobaveně a ve tváři mi hraje výsměch "Tohle by mohlo bolet" pomyslím si. "Sakra vždyť vy ani nedokážete bojovat v rovném souboji" pak si všimnu že ta holka to s tím útokem myslí vážně... "Co dělá? něco osobního? Je od nás? Myslím že ne" nevybavuji si její tvář. "Fuck OFF!" řeknu jen a z kapsy vytáhnu boxer a plnou rychlostí přiběhnu a dám jednomu z útočníků co jsou u Shinjiho boxerem ránu do hlavy jako kladivem (tzn nemám ruku v boxeru jak bych mělo normálně mít jelikož je moc velký) hned na to zase odběhnu o kus dál a sleduji okolí, připravena kdykoli uhnout nebo změnit pozici. "Hlavně pozor na tu... tyč?" říkám si a držím si odstup. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bohužel netušíte kde začít hledat vědecký klub, ale naštěstí je hned u dveří mapa budovy. Nejlepší je začít hledat od prvního patra a to se vám taky vyplatilo. Vědecký klub má z laboratoře udělanou klubovnu. Jakmile se dostanete před laboratoř, cítíte ve vzduchu jisté napětí. ,,Zatraceně!'' Ozve se zpoza dveří. ,,Snížíme dávku o 0,7ml.'' Také je slyšet něčí řev. Pak se ozve hlasitý výbuch. Rozletí se dveře, které vás naštěstí minou, také se z místnosti vyvalí spousta zelenožlutého kouře. ,,Subjekt 2 utekl!'' Z kouře vyběhne prvák. Funí jako nějaké zvíře, z pusy mu kape pěna. Rovněž má velmi napjaté svaly. Oba dva si vám prohlédne svýma krvavýma očima. ,,AaaaaAAAAaaa!!'' S řevem vyskočí po Mitovi jako nějaké zvíře. Jelikož to Mito nečekal, povalí ho na zem. Prvák se začne pokoušet Mitovi rozškrábat obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro " Noo tak se půjdeme podívat, jde začneme ne? Hmm jak-to že umíš tak hezky házet.. jak to děláš." nakonec podle mapy našli to co hledali. Doufal, že se mu povede s kirou navázat kontakt a něco se o ní dovědět. Jejích hledání klubu vědců bylo po chvilce úspěšné už sahal po klice, když se objevil dým křik divný kluk a najednou najednou byl na zemi, aniž by cokoliv udělal. "Toliko k aplikované fyzice." pomyslel si. Rukama se snažil krýt si obličej zatímco nohy měli pomoci bud onoho kluka kopnout do kulí případně najít tu správnou páku díky které by ho ze sebe dostal. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Do první budovy se dostaneš bez nějakých problémů, neboť většina studentů sleduje něčí souboj, nebo se také snaží dostat nezranění z bodu A do bodu B. Už ve třetím patře ti začne docházet, že to nebude problém s počítači. ,,Koukej zaplatit, šprte!'' Student drží jiného studenta za límec, který je přitisknutý ke zdi. Vedle nich stojí ještě tři další studenti. Dva jsou menší, oba jsou pohublý a mají světlou kůži. Zatímco ten třetí je svalnatější postavy a o hlavu převyšuje ty dva. ,,Tohle chodba je naše a jestli chcete používat tuhle učebnu, tak plaťte, zm*di!'' Oba výtržníci mají hoperské čepice. ,,Na to nemáte právo!'' řekne jeden ze studentů, který to sleduje. ,,Už jsme upozornili radu! Oni si s vámi poradí-'' ,,Cápkové z rady jsou sr*čky, jak vy dva!'' Řekne větší z hoperů. Pak si přitáhne jednoho šprta k sobě a kopne ho kolenem do břicha. ,,Ti jebe, bo co? Co se tu válíš.'' Vyndá mu z kapsy peněženku a začne se v ní přehrabovat. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Všichni se tu akorát mlátí nebo se na to dívají, ale zas na druhou stranu se to dá v klidu projít pomyslím si když jdu k počítačové učebně. Když dorazím tak chvíli sleduji šikanu. Hmm, jak je vyřídit a přitom to přežít? Toť otázka. Hlavně zůstat v klidu... V klidu... To je ono, když je vytočím, tak udělají chyby. začnu se smát tomuto plánu. „Možná jsou sr*čky, ale umí se oblékat a nemusí si vyklepávat kšilty. Jak kontrolujete rovnost kšiltu? Vodováhou?“ směji se a čekám na jejich reakce. Jejich případným útokům se snažím uhýbat. Všemohoucí bohové, jestli mne slyšíte, pomozte mi a nenechte mne zemřít. v duchu se pomodlím |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Zajímavé.'' Ozve se z laboratoře. ,,Zaznamenávej všechno, co subjet 2 dělá.'' ,,Senpai...'' ozve se dívčí hlas. ,,Neměli bychom těm dvěma pomoct?'' ,,Ne. Musíme otestovat účinky chemikálie násilně vyvolávající b- Hmm...'' To už běsnící student stihl Kiře vyhrnout sukni a rozepnout košili. Takže Mito nyní může vidět, co Kira nosí za spodní prádlo. ,,Subjet 2 vykazuje zvířecí smysly, které značí páření. Chtělo by to otestovat i jeho sílu. Běsnící student je o dost silnější než Kira, takže se sotva dokáže bránit a už už má kalhotky u kolenou. ,,Prváku.'' Houkne z laboratoře na Mita. ,,Když ji nepomůžeš, tak to neskončí dobře. Musíš sub- toho studenta dostat do bezvědomí.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Pfff. Oni nevědí, co to je!'' Začne se smát nahlas šprt, který je držen za límec. ,,Sklapni!'' Hoper mu dá pěstí do břicha. ,,Zaplatíš nám za to, že jsi na naší chodbě.'' Větší student po tobě hodí učebnici, kterou předtím držel šprt, kterého kopl do břicha. Učebnici není těžké se vyhnout, natož ji chytnout ve vzduchu. Pak vyběhne proti tobě. Není moc rychlý a spíše působí dost nemotorně. Jeho útok je pěst do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Byla by to velmi poklidná cesta. Bohužel narážím na svého spolužáka, Shinjiho, jenž se snaží rozumně domluvit s Koumorim Takže tohle bude rvačka. Rozhlížím se kolem, jestli náhodou nenajdu nějakou zbraň. Páni... To se dalo od parku čekat... A hele! Mému zraku neuchází řetěz, jenž jde i snadno oddělat. Této situace využívám a jdu blíže ke hloučku prváků a zapínám techniku Rozpoznání. S Shinjim to naneštěstí nevypadá moc dobře. Hmmm... a do toho se pouštějí mí spolužáci. Po Koumoriho řeči o tom, jak z The Bats udělá ten nejsilnější gang a zničí naši třídu, se do něj pustili mé spolužačky, čímž ničí jakoukoli šanci o to, abych ho psychicky narušil a zajistil vyšší pravděpodobnost výhry. Zajímavé, že jdou pouze po Bossovi. Dobrá tedy... Alespoň se pokusím zvrátit tento moment v náš prospěch. HEJ! SHINJI! Začínám na něj řvát, abych přeřval všechny ostatní a z takové vzdálenosti, abych byl dál od nepřátel, ale zároveň se o mě dalo říct, že jsem se již zapojil do boje. CO TAKHLE MÍSTO TOHOVYLEHÁVÁNÍ ZACHRÁNIT SVÝ SPOLUŽÁKY! Pokračuji ve řvaní s úsměvem na rtech, přičemž také zvedám levou ruku, aby to vypadalo více jako výzva. Zním, jako kdybych mluvil se svým kámošem tónem, jako kdybych si dělal srandu a zároveň si z něj utahoval, ostatně stejně jako z kámoše. Pomůže to? Dávám si pozor na kohokoli kdo by mě chtěl zranit, avšak doufám, že budou stále v šoku z toho, že někdo řve na Shinjiho a poté i z Shinjiho, který jim snad nakope jejich zadky. Řetěz celou dobu držím u obou jeho konců v pravé ruce a snažím se ho před ostatními schovat tím, že jsem k nim natočen levou stranou a pravou ruku dávám do zákrytu těla. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Chytím knihu a mrštím ji ihned pod jeho nohy. Před pěstí uhnu a provedu Shiho nage a snažím si hlídat i toho druhého. „Chlapi, je sám, jen do něj“ křiknu na ně. Vím že nejsem silný a tihle by mi mohli pomoct. Sleduju toho, který na mne zaútočil a začnu se smát... „No jo.. Horda Impotentních Pitomců Hopsajících Okolo Podia nemá nic společného s hudebním uměním.“ snažím se je rozhodit. „Kšilty rovnáte kladivem nebo lisem? Vážně chlapi, i kdyby na vás byla krátká Studentská Rada, tak se dopouštíte trestného činu krádeže, takže stačí zavolat policii a to přece nechcete.“ pokrčím rameny Tohle asi nepřežiju, ale jinak se z toho dostat nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro odpověděl Kiře ještě před tou akcí s pokusným subjektem. Fajn kluk byl dole problém byl že se vrhl na Kiru a úplně pod jinou záminkou než se vrhl na něj teda Mitou doufal, že tohle nechtěl udělat i jemu, vážně nechápal proč ti vědátoři nezakročí a nechavají to na něm ne oni opravdu nedostanou bod. Jenže na tohle mudrování nebyl moc čas jediné štěstí...dá-li se tomu tka říct, byl fakt že subjekt byl zaměstnán Kirou. Takže by si Mita ani nemusel všimnout. Chtěl mu prostě ve spravné okamžik proplést paži pravačky pod krkem a pak už jen pomocí levé ruky udělat dost silnou páku na škrcení spolu s pohybem nahoru a od Kiry by to velice rychle mohlo mít svůj efekt, zvláště dokud se Mito dokáže držet za subjektem. Přiškrtil ho opravdu nutně ne že by ho chtěl zabít ale to bezvědomí by se hodilo. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro |
| |
| Třída Těsně před začátkem hodiny Literatury se objevím ve třídě. Dolezu ke svojí lavici, opatrně položím tašku a zazvoní na další hodinu. Snažím se být nenápadný, ale přeci jenom pořád sem vidět. Román mě absolutně nudí a mám pocit že se mi z těch kravin rozpustil mozek. Kdo kdy o takovýchle věcech slyšel že by se staly v reálu. Jasný mám rád knihy, občas si je i přečtu ale ne takovýhle bláboly přes bláboly. Když skončí hodina sepnu ruce a modlím se k nebi aby jí srazil náklaďák. Odpoledka Hm a co teď? Teďka to vypadá že máme pauzičku... a někdo už si určitě všimnul těch třech zmasakrovanejch na chodbě co sem tam nechal. A afro si určitě postěžuje nejvíce... No ale co budu dělat teď? Hm... Možná se skočím podívat do klubovny. Třeba tam už bude Nene a budu se jí moct zeptat na ty fotky... Přeci jenom Nene neříkala přesnej čas kdy se tam sejít jenom prostě abychom tam zašly tak co. To co mi řekl Fung je dosti znepokojivé... S tím se zvednu, seberu si tašku a vyrazím do klubové budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Koumori drží jakýsi řetěz, který má každou určitou část kousek tyče. (mimo herně: Tyč se zhruba každý 50tý centimetr rozdělila. Ne však úplně. Mezi oddělenými částmi je černý řetěz, který brání v rozpadu celé zbraně.) Koumori drží jeden konec, zatímco druhý konec je omotaný Shinjimu kolem krku. Proti Koumorimu vyběhne dívka, kterou neznáš (Leona). Z druhé strany Akiko vyběhla směrem k Adachimu, kterého kopou dva prváci do těla, když leží na zemi. Přicházíš ze strany kde je Akiko. Napíšeš až poslední. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Koumori se k dívkám ani neotočí a znovu škubne řetězem. Akiko buď ignoruje, nebo ji přeslechl. Ten si ji ale všimne ve chvíli, kdy omračí dva studenty, kteří kopou Shinjiho. ,,Havěť.'' zamumlá si Koumori. Tentokrát trhne řetězem silněji. Shinji je vytáhnut do vzduchu, tam udělá otočku a je mu z krku vymotán řetěz, pak opět dopadá na zem. Koumorimu se tyč vrátila do normálu. Než se však Akiko dostane do bezpečné vzdálenosti, stane se ji úplně to samé, co Leoně. Jakmile také skončí na zemi, jedna útočnic je u Leony a druhá u Akiko. Obě své oběti kopou do slabin a snaží se je udržet na zemi. Mezitím Koumori přejde k Shinjimu, který se snaží popadnout dech. ,,To budou tví spolužáci, že? Hahaha, jsou stejně slabí jako ty!'' Kopne Shinjiho do obličeje. V té chvíli začne Naoi pořvávat na Shinjiho. ,,He?'' Nazdvihne jedno obočí. ,,Jenže...''. začne si Shinji něco mrmlat ...když ho zmlátím, tak b-'' ,,Kdo, že koho zmlátí?'' Řekne dost pobaveně Koumori. Chytne Shinjiho za vlasy a vytáhne mu hlavu na úroveň prsou. ,,Kompira's justice!'' Koumori začne bodat velmi rychle tyčí na spoustě místech Shiniho těla. Proti Naoimu vyběhnou tři prváci. Podle bojového postavení a pozici rukou, rozpozná, že se jedná o boxery. Jelikož jsou mohutnější postavy, tak nejsou zas tak rychlí, přesto má Naoi co dělat, aby se dokázal vyhýbat jejich úderům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Student se nejprve začne zmatkovat. Zahrne Mita několika údery do obličeje. Pak využije toho, že je níž než Mito. Zapře nohy a odrazí se. Hlavou udeří Mita do brady. Udělá obrat a kopne ho do břicha. Kopanec je dost silný, takže padne na kolena. Student pak chytne Mita za vlasy a nazdvihne mu hlavu. Napřáhne ruku, aby mu zasadil poslední úder. ,,Tady to skončí.'' Z laboratoře přiletí injekční stříkačka se světle modrým obsahem. Injekce se zapíchne studentovi do krku a vstříkne do něj celý svůj obsah. Ten se pak skácí na zem. ,,Subjekt 2 sice projevoval danou sílu, ale více převládaly zvířecí pudy.'' z laboratoře vyjde student v laboratorním plášti, takže nepoznáte z jakého ročníku je.  Za studentem vyjde studentka, která na sobě má plášť, ale díky sukni poznáte, že se jedná o prvačku. Ta sundá plášť a rychle přiskočí ke Kiře, které pomůže zakrýt vše, co je nyní vidět.  ,,Zajímavé. Sérum C7-2 účinkovalo. Chce to více testů.'' Ignorujíc vše, co se děje okolo si klekne k omráčenému studentovi. ,,Možná to bude chtít zvětšit dávku adrenalinu. V tom případě to bude chtít ubrat-'' ,,Senpai...'' Přeruší jeho rozjímání dívka. Ten se pak podívá na Mita. ,,Ach ano. Díky, že jsi nám pomohl odchytnout náš testovací subjekt. Bylo by z toho spouta problémů, kdyby začal pobíhat po celé škole.'' Postaví se a pomůže Mitovi na nohy. Pak chytne studenta za nohy a odtáhne ho do laboratoře, kde ho zády opře o zeď. Dívka mezitím zavede Kiru do skladu laborky a dá ji novou podprsenku. Tak je bohužel Kiře dost malá. Pak jí studentka dá ještě jinou košili, která je Kiře také menší a je na ní dosti upnutá. ,,Máme to tady pro případ nouze, tak to musíš vydržet.'' Pak ji vyvede ze skladu. Laboratoř je velká jako 2 třídy, ale je zde velká spousta vědeckého harampádí. Různé zkumavky, sem tam nějaké neznámé zařízení připomínající rádio. Vitríny, ve kterých jsou sklenice s neznámým obsahem. V celé laboratoři to smrdí štiplavým kouřem. ,,Vypadá to, že jste měli nejspíš namířeno sem. Potřebovali jste něco?'' Zeptá se Mita. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pak tě však za nohu chytne hoper, kterého jsi dostal před chvíli na zem. ,,Cajty? Na gebu ti jebe? Tohle je jinej svět. Tady, sou cajti krátký.'' Mezitím hoper obklopený šprty se dostane zpátky na nohy. ,,Zajebani, zmrdi.'' Začne je jim je zahrnovat kopy. ,,Pustim vám do toho pecku, tak se aspoň zaposlouchejte.'' Zároveň na mobilu pustí hip hopovou ukázku. (jsem tak hodný Pj, že radši ani nepošlu nějakou ukázku) Nicméně, objevil se tu třetí hoper, z kterého k*eténizmus přímo čiší. ,,Vo co tu de?'' Pak si všimne šprtů a tebe. ,,S námi nikdo jebat nebude.'' Rozeběhne se proti tobě. Nejprve dostaneš ránu pěstí do obličeje. Pak se k němu přidá i druhý hoper, který předtím uzemnil. Oba tě nyní zahrnují kopy. Nejsou zas tak pomalí, jak se zdá, dokonce se pohybují v rytmu hudby. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Takhle mne akorát ubijí teda ukopou k smrti. A ta muzika se nedá poslouchat... jsem vytočený, ale musím něco vymyslet Kdy většina chlapů přestane dost dobře fungovat? Kdy? ale sahat někomu mezi nohy? Zkusím najít rytmus v hudbě i kopech Jinej svět... Ale tohle by tu mohlo být stejné Když se naskytne větší odmlka v kopech rychle chytím hoperův šourek a prudce otočím a přitom se modlím aby to vyšlo. Začínám je nenávidět čím dál víc pomyslím si |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Oba dva pěšáci co utočili na našeho velkého kamaráda se zhroutí k zemi a jen tak se asi neproberou... Vidím jak ta holka skončí na zemi pod útoky dvou prvaček, hned si vyčtu svou chybu že soustředím svou pozornost k někomu jinému protože jsem hned taky napadena a skončím na zemi. Rychle se stulím do klubíčka, kryji si hlavu a krk a zpevním svaly. "Kolik jich tu ku*** ještě je?" napadne mě. Měla bych proti tomu něco podniknout a tak se pokusím podkopnout nohy útočnice případně zaháknout svou nohu mezi její a strhnout ji k zemi a údery mířím na krk a prsty na oči. Jestli se mi to povede začnu se s ní na zemi prát. Pokud se to nepovede kopnu ji do břicha abych získala čas na to se zvednout. Pokud se mi podaří zvednout použiji faul play a hned na to Knee breaker |
| |
| soukromá zpráva od Leona Vergonska pro snazim sa niako postavit co sa mi moc nedari lebo tie "****" do mna furt kopu. Nakoniec sa rozhodnem v sekunde ked ma neleti dalsia rana tak sa postavim a vyskusam Counter kop pri dalsom utoku. A budem sa snazit bojovat uz hlavne len cez Counter kop. A cakam ako sa situacia zacne vyvyjat. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Zaregistroval Kiru a byl rád ,že se jí nic nestalo i když bolest z toho ,že se mu kvůli ní mohlo něco stát byla možná o malí chlup větší než bolest břicha. Pak uslyšel že se ho někdo na něco ptát. " Jo původne jsem chtěl zjistit co tu děláte a jestli by se tu uplatnil můj mozek.... ale když to vidím tak než být subjekt...." procedil mezi zuby byl přeci jen dost naštvaný. Sundal si svou vestu. " Eh... doufám ,že mi tohle někdy odpustíš." podal Kiře svou vestu aby se snad mohla zakrýt. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejprve po něm hodí knížku, která ho zasáhne do hlavy. To ho vyvede z rovnováhy. Pak mu pod nohy hodí další knížku. Tím pádem hoper uklouzne, přepadne směrem ke zdi a praští se hlavou o hasící přístroj. Hoper, kterého jsi předtím dostal na zem, má v puse narvanou bejsku, zatímco ruce a nohy má svázané páskem. ,,Mmmf'' Je jediné, co v této chvíli může říct. Pak ti pomůžou šprti zajistit i toho posledního hopera. ,,Hehehe. Tohle je naučí.'' Začne jeden ze šprtů. Pak se otočí směrem k tobě. ,,Sice nevím, proč jsi nám pomohl, ale jménem počítačového klubu ti děkuju.'' ,,Když jsme vyřešili náš problém, tak se teprve teď ukáže někdo z rady.'' ,,Aspoň můžeme říct radě o tom problému.'' |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro |
| |
| Když na chodbě narazím na třídního, leknu se, a když mě přinutí pomoct mu jen sklopím hlavu. Dělá si p*del? když už nejsem na tý ekonomice, tak bych měl rád volnou hodinu... Zamračím se a začnu odnášet učebnice. Když to doděláme a začne zvonit zamračím se. Pak mi třídní dá ještě ránu do zad, která ještě zvýšila jejich bolest. Dop*dele! Já se na to vyse*u... Celou hodinu tahám učebnice, a když to dodělám, tak mi dá ránu do zad? Po cestě do třídy si všimnu nástěnky a zaujmou mě dvě věci. Karate klub a brigády. Hmm... Dělat bodyguarda by nebylo špatné. Pousměju se a dám si do pusy další lízátko. Ve třídě se usadím do lavice a přestanu vnímat okolí. Do uší si dám sluchátka a jako vždy si pustím Metallicu. Při hodině jen tak sedím a poslouchám písničky, abych nemusel poslouchat ty kraviny, který se tam četly. Po konci hodiny se seberu a namířím si to ke čtvrté budově, abych se mohl optat po nějaké brigádě. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro " Eh... no je to moje vina kdybych sem nechtěl.... " podíval se na všechny vědátory. " Tohle je normální den tu?" přeměřil si je jeho hodnocení vědátorského klubu padalo pořád níž a níž, ne že by mu vadilo testování, ale tohle bylo podcenění bezpečnosti...i když to na téhle škole bylo dost normální. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro S námi to nevypadá příliš dobře. Tím že do toho vtrhli ty holky, tak pouze rozbouřili nepřátelské řady... Udělali pouze zmatek, který funguje právě teď pro jejich prospěch. Netrvalo to ani půl minuty a spolužačky jsou sraženy k zemi. O něco takového se ale vůbec nestarám. Bylo to jejich rozhodnutí zaútočit na nepřátelskou třídu a do něčeho takového bych rozhodně neměl zasahovat. Doufal jsem že Shinjiho povzbudím. A také se mi to podařilo... Do určitého stupně. Dostal jsem ho bohužel pouze do toho mezistupně. Bude to chtít ještě spoustu tréninku. Adachiho slova Koumoriho zjevně naštvala a ten začal jednat. Stejně tak tři prváci proti mě vyrazili. Pravděpodobně boxeři, ale jsem připraven na to, že to jsou kickboxeři. Sundávám svou tašku a odhaluji řetěz v mé pravé ruce. - Snažím se nespoléhat na své reflexi. Na jejich místo nastupuje mozek. Veškeré jejich reakce spočítávám, abych věděl jaká bude další akce. - Po očku sleduji jak je na tom Adachi a mé okolí, abych věděl, kdy bude správný čas k tomu k němu zvolat a dostat ho na svou stranu. - Používám techniku: Hej! Co takhle to odložit na zítřek? a tak začínám promlouvat k těm klukům Tohle je hloupé. Nejsem ten, kdo by vám mohl jakkoli ublížit. Užitečnější by ale bylo, kdyby jste zajistili oblast, nebo zmlátili ty děvčata co se na vás tak vrhli. Využívám svých řečnických schopností a snažím se je přesvědčit, aby na mě tak moc netlačili. - Zvládat toto všechno není nic, co by zvládl normální člověk. Dokonce i pro někoho jako jsem já. To se projevuje na mém stylu boje. Pouze se bráním. Levou rukou se bráním a odkláním rány a pravou rukou, ve které držím řetěz za oba konce odháním nepřítele a švihám je s nimi přes pěsti. - Ačkoli to rozhodně není v plánu, tak přes mnoho akcí, které se snažím vykonat zároveň, tak nedokáži zabránit všem ranám. Ty se alespoň snažím odklonit na ruce a všemožně je zmírnit. Díky tomu má technika kterou využívám alespoň získává na věrohodnosti. Když vidím, že Adachi není pod útokem a je ve stavu, kdy mě může poslouchat |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Senpai. Měl by jste jim raději vysvětlit situaci, než si psát poznámky.'' Zamračí se dívka, ale dlouho to netrvá. ,,Hmm.'' Přikývne.,,Neboj, my tady nepitváme lidská těla.'' *kaš-,,Zatím.''le* ,,A on?'' Kývně na omráčeného studenta. ,,On nám chtěl vykrást laboratoř a jaksi vypil co neměl.'' V té chvíli se zašklebí jako nějaký šílený vědec. ,,Ty máš zájem připojit se k našemu klubu? Každá pomocná ruka se hodí. Neboj, na experimenty máme laboratorní krysy.'' Koutkem oka se znovu podívá na omráčeného studenta. Pak se podívá na vás dva, ale těžko říct, co se mu zrovna honí hlavou. ,,Omluvte jeho neslušné chování.'' Začne zničehonic dívka a mírně se ukloní. ,,Vítáme vás ve vědeckém klubu.'' Pak se zase narovná a nevrlým pohledem spálí studenta v plášti. ,,Pravda... Ještě jsem se nepředstavil.'' Hlasitě si odkašle. ,,Jsem Kagawa Takeshia a tohle je má asistentka Kobayashi Kyoko. Mám na starosti tuhle laboratoř.'' Kyoko mezitím odběhne na jinou stranu laboratoře. Po chvíli přinese tác na kterém jsou čtyři šálky se zeleným čajem. Šálky položí na stůl, který je plný různých papírů zkumavek a dalších laboratorních věcí. ,,Prosím.'' Oba počkají dokud se neposadíte. ,,Nuže, nebylo by od věci, kdyby jste se nám představili.'' |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Vstanu a podívám se na šprty. „Díky, ale... To vy jste pomohly mne. Nebýt Vás tak se asi proberu až ve Valhalle. Nemám rád tyhle namyšlený hopery. A jsem tu hlavně proto, že mne sem poslala Rada, ale doufal jsem, že problém bude v softwaru“ Podíváme se na hopery „A ne v tomhle hardwaru“ zasměji se. „Jestli můžu ještě něco udělat, tak řekněte, přeci jen mám vyřešit vaše problémy“ seberu aktovku ze země a opráším ji „je to v podstatě moje povinnost.“ usmívám se Naštěstí to dopadlo dobře, díky bohům za adrenalin. pomyslím si |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro ohradil se nad tím co mu nedávalo smysl.A podíval se na Kiru. " Hmm těší mě jsem Koumon" tak nějak neměl potřebu sdělovat někomu své příjmení. Přeci jen měli by si ho vážit pro znalost a ne pro jméno. " trochu se zajimám o fyziku.Ale skutečně jen lehce" opravdu své znalosti považoval za povrchní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zamíří také do učebny a pokývne, aby jsi ho následoval. ,,Potřebujeme, aby jsi řekl prezidentovi, že nám počítače odešli křemíhového nebe. Další věc je ta, že nám někdo ukradl dataprojektor i s plátnem. I když to nejspíš byli ti hopeři.'' Pak ze stolu vezme několik papírů. ,,Tohle jsou přihlášky ke klubu. Ty předek taky prezidentovi. Pokud ale chceš zkusit začít hledat naše ukradené zařízení, optej se těch hoperů, třeba o tom budou něco vědět.'' |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Když jdu směrem do klubů tak si všimnu menší potyčky mezi netopejrama a našincema. Když si jich všimnu tak začnu tiše klít. Sakra! Nemít zlomený žebro tak bych tam naběhl. Takle ale nemůžu riskovat naběhnout tam přímo. Doufám že všichni mají plné ruce práce a dávají pozor na svoje nynější soupeře že někoho kdo rychlým krokem ( můj rychlý krok je jak slabší běh :D jak mám dlouhé nohy) jde podél bojiště. Snažím se dostat tak abych byl od velkého šéfa the Bats někde za jeho ramenem ( šikmo dozadu od něj). Cestou si nasadím boxera na pravačku. Jestli se dostanu do onoho slepého místa tak odložím tašku a nasadím sprint směrem k jejich šéfovi s úmyslem mu jí z běhu, veškerou silou, vahou a setrvačností narvat zeshora dolů na spánek hákem. Pokud by se proti mě někdo útočil zkusím si ohnutou levačkou krýt žebra a pravačkou cca obličej zatímco kopy do nohou se je snažím dostat na zem. Když jich bude víc použiji Moshpit. Pokud by se proti mě pouze rozběhl jednotlivec tak vyskočím kolenem do jeho obličeje abych ho vyřadil z boje. Můj hlavní cíl je dostat se k šéfíkovi a vrazit mu onu první ránu. Jakmile bude vyvedený z rovnováhy tak mu začít dávat rychlé horní pěsti abych odvedl pozornost od silných kopů nohou. Pokud by se účinně bránil pomocí tyče chytnu ho oběma rukama za ramena a vrazím mu hlavičku následovanou kolenem. Pokud by roztáhl tu tyč do toho divného řetězu nastavím tomu pravačku která je zvyklá na údery s úmyslem aby se mi to omotalo kolem ruky a já si ho poté mohl přitáhnout svojí silou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Akiko a Leoně se podaří dostat se na nohy. Chvíli se jim daří své protivnice držet dostatečně dlouho od těla, ale přesto to nestačí. Akiko má v jednu chvíli problém stíhat bránit se před útoky, zatímco Leona je na tom o něco líp. I když je její obrana lepší, protiútoky nejsou až tak dobré. ,,Aaah! Moje oči!!'' Zapiští dívka, když jí Akiko hodí písek do očí. Jakmile ji Akiko zlomí koleno, dívka spadne a začne ječet. Toho si však všimne studentka, která bojuje proti Leoně. Tím pádem na Leonu začne více a tlačit a ta se už nestíhá bránit. Otonashimu se zatím daří dobře, tedy do určité doby. Nejprve se mu daří držet si od těla boxery. V hlavě vidí každý jejich další pohyb, takže stačí jen správně zareagovat. Jenže sledovat Shinjiho a tři nepřátele není moc moudré. Jeden z boxerů se dostane blíž než je zdrávo. Útoku mířený na obličej se sice vyhne, ale s tím počítali i boxeři. Jeden z boxerů ho chytne za ruku. Přitáhne ho k sobě a dá mu hlavičku. Dlouho to netrvá a obdrží pěstí tři centimetry pod hrudní kostí. Bolest to je opravdu velká. Poté se z každé strany postaví jeden boxer a chytne mu jednu paži. Poslední boxer začne mlátit Otonashiho, dokud z něj nezačnou téct kapky krve. Jelikož všichni sledují zábavnou šou, nikdo si nevšímá Tempesta, který se mezitím snaží dostat do slepého bodu. I ve chvíli, kdy se rozeběhne, nikdo si ho nevšímá. Bohužel ve stejnou chvíli Koumori dokončí svou techniku. Chytne Shinjiho za rameno a pokusí se mu dostat do zad, zatímco Shinjiho by dostal před sebe a mohl ho napadnout zezadu. Ve chvíli, kdy se na to Koumori chystá, Tempest se připravuje zasáhnout Koumoriho do hlavy. Kdo ví, jestli má Shinji tolik smůly, nebo to je jen náhoda, ale Koumori není ten, kdo obdrží ránu do hlavy od Tempesta, ale dostane ji Shinji. Ta rána ho dostala ze hry na dostatečně dlouhou dobu. Koumori zaskočen tím co se stalo, snaží se rychle přehodnotit celou situaci. Ani Tempest něco takového neočekával, takže i on je chvíli mimo. Oba se vzpamatují stejně rychle, ale Koumori odskočí dál. ,,Chm.'' Ušklíbne se. ,,Ty vypadáš slibně.... Nechceš se k nám přidat?'' Mezitím se se zničehonic zvedne silný vítr. Ve vzduchu je cítit spousta krve a poté křik. Jediná Akiko si všimne, že boxer, který ještě před chvílí mlátil Otonashiho nemá ruku. Zbylí dva boxeři se vyděsí a pustí svou oběť. Nikde však není vidět nikdo, kdo by za to mohl. V jednu chvíli jí to může připadat, že vidí něčí postavu zahalenou stínem. V té samé chvíli si vzpomene na chvíli, kdy byl její otec nejvíc naštvaný. Jenště tohle je tak statisícekrát horší. Začnou se jí třást kolena, přesto však může pokračovat v boji. Když se začne zvedat vítr, Koumori nečeká na Tempestovu odpověď. Jen švihne tyčí směrem k Tempestovi. ,,Kompira's Breakdown!'' Ozve se hlasité zacvakání. Útok však není mířen na horní část těla, ale na nohy. Jakmile omotá Tempestovi nohy, ozve se křik studenta, který nemá ruku. Koumoriho to natolik rozhodí, že upustí svou zbraň. ,,C-co... Kdo to udělal...'' Začne zírat na jednorukého studenta. Dokonce i Tempest cítí, že něco nebezpečného se blíží. Něco, co ho může bez sebemenšího problému zabít. Začnou se mu třást ruce, přesto je stále schopen boje. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Místo-dobré, běh- dobrý, úder- vynikající, zásah-přesný, cíl- Kur*a! Měl sem si dát větší pozor ale stalo se. Měl sem praštit toho šmejda a místo toho sem praštil Shinjiho. V hlavě se mi spustil kulomet nadávek a já se postavil do bojové pozice proti tomu šmejdu. Šéfík na mě promluví. Místo odpovědi se jenom ošklivě usměji a olíznu si rty. Pak se objeví ta síla... Objeví se zničeho nic. Temná energie poletující kolem nás připravená nás všechny zabít jenom svojí přítomností. Cítím strach... Ať se tu objevilo cokoliv není to nic z lidského světa. Yuuki! Někdo kdo ovládá Yuuki je tady! A do **** Je mi jasné že můžu umřít. Je mi jasné že proti tomu co se k nám blíží nemám šanci. Ale Wolchové se nikdy smrti nebály. Moje rodina vždy bojovala s temnotou. Alespoň mi to tak vtloukali do těla celý můj život. Předkové chraňte mě a mojí duši. Když šéfík rozdělí svojí tyčku a obmotá mi moje nohy tak mě to překvapí. Naštěstí stojím pevně v postoji. Pak se ozve výkřik a šéfík pustí zbraň na zem zjevně překvapen a vystrašen. Neváhám. V sekundě kdy pouští zbraň a dívá se jiným směrem vyrážím. Ačkoliv odskočil pořád nemohl odskočit dost daleko. Vykročím zadní dopředu abych se vymotal z řetězu kolem mých nohou. Přiběhnu k šéfíkovi a provedu mu Last ride. Jestli se mi to povede tak jak dopadne na zem tak na něj sednu. Moje kolena na jeho ruce a začnu mu je sázet oběma rukama ( pravačka je stále boxerem) na spánky abych ho dostal do bezvědomí. Pokud by se mi Last Ride nepodařil tak na něj zaútočím pár kopama abych ho donutil o něco ustoupit a pak odkopnu tu jeho tyčku co nejdál zvládnu. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Nakonec se mi podaří mou soupeřku oslepit. Vzápětí na to se kácí k zemi s kolenem v nepřirozeném úhlu. Křičí bolestí, kdo by taky ne, avšak mě jí není líto, ona si začala a kdyby byla jenom trochu chytřejší skončila bych takhle já. Na profesionální sport už zřejmě nikdy nebude mít. Rychle se rozhlédnu kolem a v tom to ucítím "Papa?" napadne mě, ale hned zakroutím hlavou, tohle je mnohem mnohem horší. Do duše se mi vplíží strach a tělo ovládne třas... "Kur*a" řeknu pro sebe "Jen klid! Zachovej klid" Zhluboka se nadechnu a vydechnu abych se trochu sebrala a ovládla. "Ať je to kdo chce co chce, je to mocné, ale zatím je to na naší straně" usoudím když vidím jednoho bezrukého netopýra. Pak vidím ten stín "Iga-mono" napadne mě ale opět jen zakroutím hlavou "Jen klid!" nechám se pohánět pocitem ohrožení a vyběhnu k té podivné holce co byla napadena stejně jako já. Jak se dostanu na dosah podrazím její protivnici nohy a pokud netopýrku dostanu na zem zaútočím na její obličej několika údery mířenými převážně na nos. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Né že by mi to nějak šlo, ale alespoň chvíli jsem se dokázal udržet v bezpečí, ačkoli jsem očekával, že budu mít více času. Při vyhnutí další rány jsem ale viděl, že je něco špatně. Jeden prostě nebyl na svém místě. A zrovna ten mě chytil za ruku a bouchá mě hlavou do hlavy... Samozřejmě, někdo jako je on má rozhodně tvrdší hlavu než já. Jiný plán! V této chvíli hned nasazuji nové vypočítávání. Teď ale ne na to, abych se vyhýbal, ale naprosto jiné. Teď vypočítávám všechny pravděpodobné scénáře možných zranění ale hlavně toho, aby jsem neměl žádné dlouhodobé následky. Následuje pěst do břicha a poté držení za obě dvě ruce. Trochu si za to mohu i sám. Násilně jsem vypnul své instinkty s reflexi, což znamená, že se má reakční doba výrazně prodloužila. Výhodu mohu shledávat jen v tom, že v tomto stavu jsem schopnější vystát více bolesti. Té se ale bohužel nezbavím úplně a pouze se přesune do budoucna. První ránu, kterou dostávám naplno, mi pouze pomáhá v tom, abych zvedl své zbývající končetiny a začal se bránit. Stále neútočím, na to teď nemám ani myšlenky, ani dostatečnou sílu. Po druhé pořádné ráně mi ale naprosto rupají mé zábrany a já používám něco, co jsem vážně nechtěl. Insanity, technika, která naprosto mění mou osobnost a mé schopnosti. Z mých úst se vyloudí velmi hlasitý zvuk, který by se dal označit za strašidelný řev. Přesně v tu chvíli se zde něco mihne, něco co rádo seká ruky. Ti dva parchanti mě také pouští. Ohýbám se v zádech dozadu. Na tváři úsměv, za který by se nemusel bát kdejaký úchyl, se znovu narovnávám a koukám dolů na toho co do mě pořád mlátil. Mířím na něj prsty, ve tvaru pistole. Bam. dělám že na něj vystřelím ze své imaginární pistole a poté se i zasměji. Rozhlížím se kolem. Kohopak tu máme? Kohopak tu máme? Nová dívka? Ta tu ale nebyla... Kjishi... Mé tělo se začne pohybovat směrem k Adachimu. Jako kdybych nad ním ale neměl pořádnou kontrolu. Jako kdyby se vážně hýbalo samo. Zbytečné pohyby, různé kličky pomocí těla, rukou i nohou. Dokonce i jedna otočka. Způsob pohybu, který se nedá k ničemu přirovnat. Dalo by se snad i říci, že melu z posledního. Mé oči ale svědčí o něčem jiném. Ty vypovídají o tom, že bych nejraději jen někomu ublížil, svázal a odnesl do sklepa kde ho svázal. Nedá se ani říci, že bych měl nějaký cíl. Prostě jsem cítil, že bych měl jít tím směrem, přičemž si dávám bacha na agresivitu z mého okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sice vše vidíš rozostřeně, před sebou uvidíš siluetu člověka, který k tobě pomalu blíží. Čím víc je blíž, tím víc se cítíš slabě. Strach je to tak obrovský, že to vypadá, že ti zbělají vlasy. Jakmile je postava kousek od tebe, padneš na kolena. Postava kolem tebe projde. Jsi celý zpocený a ještě pár minut celou situaci rozdýcháváš. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro „Nejsem z rady, jen mne poslala. Nevím jestli to bylo asi nejmoudřejší rozhodnutí, ale to není na mne.“ podívám se na učebnu Křemíkové nebe? Dobré přirovnání. Projektor a plátno? To už bude někde v bazaru Vezmu do ruky ty přihlášky a letmo se na ně podívám. „Víte... Spíš si myslím, že jsem vám moc nepomohl. Tihle lidé mají tendenci se vracet ve větším počtu. Snad to nebude tento případ, ale co kdyby ano. A ani rada Vám nezaručí stoprocentní ochranu.“ Snad je nezabijí... Ale teď si budu muset dávat větší pozor pomyslím si. „Dobrá tedy, jestli je vše, tak půjdu. Vyřídím to radě“ Pokud je to pravdu vše tak odejdu a když se za mnou zavřou dveře tak z kapsy vytáhnu švédskou korunu a začnu ji v ruce mnout, co nejrychleji se vrátím do místnosti rady. Ještě že nekopali moc tvrdě, měl bych si zvykat. A nebrat s sebou hotovost. Jako na základce. Pokud ne, tak ho vyslechnu a pak odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Najednou se zastavím, ani nevím proč. Jakoby mě moje tělo neposlouchalo. Najednou mi tělem projde vlna strachu a začnu se klepat. Co, co to je? Najednou už ani pořádně nevidím. Co se to se mnou ku*va děje? Když zahlédnu siluetu, která připomíná člověka začne mi být ještě hůř. DO P*DELE!! Co to je? Projde mi hlavou a když je ta postava blíž podlomí se mi kolena. "Co to bylo?" Řeknu si potichu pro sebe, a když už je ta postava pryč, opatrně vstanu a pokračuji dál v cestě ke čtvrté budově. "Doufám, že tohle se mi stalo poprvý a naposledy..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Uvnitř 4. budovy je menší plánek pro lepší orientaci. Ve druhém patře najdeš kancelář studentské rady. Hned vedle kanceláře je nástěnka na které jsou brigády. Pomocník na stavbě, pomocník v maid kavárně, bodyguard, servírka do maid kavárny... a spousta dalších. Pokud se rozhodneš vejít od kanceláře rady, tam tam jsou zrovna Rinka a Miyamura. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou ke 4. budově jdeš přes park a cítíš ve vzduchu něco velmi nebezpečného. Udělá si ti špatně a začne se ti motat hlava, přesto jsi schopen chůze. Pak ale dojdeš k místu, kde leží většina z tvé třídy v bezvědomí. Jediný Shinji sedí na lavičce a zírá na svou roztřesenou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Je pondělí a onečně nastal první den školy, kam jsi se přihlásila. Také budeš na stejné škole jako tvá sestra. Hned první den je ceremoniální uvítání studentů na které musí všichni noví studenti. Jenže ve skutečnosti je úterý a ty stále ležíš v posteli. Tvůj otec se zná velmi dobře s ředitelem, takže se nemusíš ukazovat na nějakém ceremoniálu. Dokonce ani druhý den nemusíš spěchat. Kolem jedenácté se máš hlásit u ředitele. Avšak i kdyby jsi neměla tak velkou protekci, nebyla by jsi schopna v pondělí jít do školy. V neděli jste zase pořádali tu vaši slavnou párty a dost jste to přehnali, takže se z toho vzpamatováváš až do teď. Kolem desáté tě vzbudí budík. Nakonec po patnácti minutách pro tebe přijde služebná a pomůže ti obléct se do nové uniformy. Hoshi a Toshiro už odjeli do školy, takže snídáš jen v přítomnosti dvou služebných, které čekají až dojíš. V 10:30 tě šofér veze do školy. Poté, co dorazíte ke škole, sluha, který je s vámi, tě odvede k 5. budově do ředitelny. Ředitelna je velmi velká. Na jedné straně je konferenční stůl. Zatímco na druhé straně je kancelářský stůl z dubového dřeva. Před stolem jsou dvě křesla. Za stolem je velké okno, které je místo zdi. Ředitel sedí za stolem a něco zapisuje do počítače. Jakmile vstoupíš, mlčky ti pokyne aby sis sedla do jednoho z křesel. Ze samotného ředitele vychází aura, která tě nutí mít z ředitele určitý druh respektu. ,,Hmm.'' Opře se do křesla. ,,Díky finančnímu příspěvku, který jsme dostali od tvého otce jsi mohla vstoupit na naši školu. Přesto si nemysli, že budeš mít nějaké výhody. Ani tvá sestra je nemá. Nicméně... Poté mluví dobrou půlhodinu o pravidlech, že budeš chodit do třídy 1-C. ,,...přesto se pokus přežít tři roky bez toho, aby jsi se musela spoléhat na peníze svých rodičů.'' Ředitelův pohled je dost vážný, takže těžko říct, co tím chce vlastně říct. ,,Za chvíli bude zvonit na odpolední přestávku. Mám ještě nějakou práci. Vím, že je zbytečné chodit na ty dvě hodiny do školy, ale přesto by jsi se tam měla ukázat a začít si dělat přátele.'' Sluha tě odvede před 5. budovu. ,,Zde vás tedy opustím, Midori-ojousama.'' Udělá menší úklonu a vydá se na parkoviště. Jelikož začala velká přestávka a co jsi slyšela, tak park je zkratka mezi budovami, vydáš se skrz něj. Cestou potkáváš různé skupinky studentů. Většinou to jsou jen druháci a prváci, kteří si sem přišli zakouřit, popřípadě se porvat. Pak zničehonic lidí začne ubývat až nakonec dorazíš k místu, kde leží několik studentů v bezvědomí. Jen jeden student (Adachi Shinji) sedí na lavičce a kouká na svou třesoucí se ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zbytek gangu se dostal na nohy a začíná prohledávat okolí, aby našli viníka. Koumori také hledá viníka, ale to byla chyba. Tempest ho dostane na zem a začne mu sázet jednu ránu za druhou. Koumori se ho pokusí shodit ze sebe, ale Tempest je těžší Mezitím se Naoi dostane k Shinjimu, který leží na zemi. Chytne ho za límec a vytáhne ho nahoru. Pak ho začne propleskávat a začne pořvávat, aby se vzbudil. ,,Mmm...'' Zamručí. Není v bezvědomí, spíše spí. ,,N-ne, sestři... to nemůžeš. Když budeš pokračovat, tak....'' znovu zamručí. ,,Už nechci další kari, takhle prasknu...'' V té chvíli se znovu zvedne vítr i s tou aurou značící nebezpečí. ,,Umm...'' Shinji se probere. Podívá se na Otonashiho s rozespalým výrazem. ,,Co děláš u mě dom-'' Celý zbledne. Postaví se pořádně na nohy a zadívá se za Otonashiho. ,,C-co ty tady děláš?'' Zdroj oné aury je přímo za Otonashim. Všichni okolo se zastaví. Dokonce i Tempest přestane mlátit Koumoriho, i když je zády k Otonashimu. Všem se vybaví tragická událost, kdy vám zemřel někdo velmi blízký. Smutek není to jediné, co cítíte strach. Tak velký ztrach z toho, že pokud se pohnete, zdroj té aury se zaměří na vás. Dokonce i srdce bije až nějak moc nahlas. Otonashi se vrátí do normálu. ,,Vždyť jsi neměl být na týhle škole....'' Aura se znovu zvětší. Nyní všichni prožíváte ta nejhorší muka. Jako by vaše tělo bylo spalováno, pak zase, že jste řozřezáváni zaživa. Nakonec máte pocit, že vám všichni známí umřeli a nic se vám nedaří. Jelikož je Otonashi nejblíž ke zdroji, ztrácí vědomí. Shinjiho ho chytne, ale i on je na pokraji zhroucení. ,,Změnil jsem se... nejsem jako předtím!'' Snaží se mluvit přesvědčivě, ale hlas se mu velmi třese. ,,Heh.'' Členové The Bats začínají jeden po druhém upadat do bezvědomí. ,,Třeseš se jako malá holka, Shinji.'' V této chvíli můžou jen Akiko, Tempest, Leona a Koumori vidět, s kým se Shiji baví.  Třeťák se dívá s posměšným výrazem na Shinjiho. ,,Brzo se zase potkáme.'' Zamračí se a ušklíbne se. Podívá se po zbylých, kteří ještě neztratili vědomí. ,,Archa smrti.'' Řekne s naprostým klidem. Všichni upadnete v obrovských bolestech do bezvědomí. Mezitím co spíte se vám zdají ty nejděsivější noční můry. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Probouzíte se v parku, ale na jiném místě. Také tady není nikdo z The Bats. Shinji sedí na lavičce. Zírá na svou ruku, která se mu třese. ,,Tady neměl být... O tomhle se Saki nesmí dozvědět!'' Sevře dlaň v pěst. Jakmile se začne probouzet Akiko, sleze z lavičky a pomůže jí. ,,Tak co? Jak jsi na tom?'' Snaží se znít vážně, ale pořád se ještě nevzpamatoval z toho, co se před malou chvílí stalo. První se probouzí Akiko a jako poslední se probouzí Otonashi. Z jedné strany k vám také přijde Midori, zatímco z druhé strany přijde Leif. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Jelikož to to děvče od netopýrů nečeká tak skončí na zemi a vzápětí má zlámaný nos, přisednu si nad ni a pokračuji v úderech abych ji dostala do bezvědomí. A jí nezbývá nic jiného než se alespoň bránit. Doléhají ke mě zvuky rozhovoru odjinud ale já pokračuji v tom co zrovna dělám. Když najednou se mi před očima vybaví smrt mojí matky, i když to je tak dlouho že už jsem si z toho nic nepamatovala... - "Mami!" křičí ve mě můj dětský hlásek - a o to horší je to teď když to prožívám jakoby znovu... Sedím jako paralyzovaná a jen je můj pohled zaměřen na tu stínovou postavu, která se teď začíná zaostřovat. "Kdo to sakra...?" ptám se v duchu, v tom mě ale zaplaví další vlna bolesti, teď už se i pohnu, je mi více méně na zvracení, ale držím se. Všichni kolem mně postupně omdlévají, zůstává jen pár od nás. Ještě probíhá rozhovor, ale já už ho jen tak tak vnímám. Poslední co slyším je "Brzo se zase potkáme... Archa smrti", pak přijde další vlna a já ztrácím vědomí. Sweet dreams Probouzím se, z několika nočních můr, na lavičce v parku, kolem mně jsou jen lidi z naší třídy co se účastnili naší malé bitvy. Shinji sedí na lavičce a třese se. Když si všimne že se probouzím vstane a pomůže mi vstát. "Ale jo, jde to. Jak jsi na tom ty?" ještě se mě ale pořád trochu bolí hlava. Když si všimnu, že je Shinji stále otřesen, obejmu ho "Šššš, to bude dobrý uvidíš", řeknu tiše a snažím se znít opravdu přesvědčivě, tohle je první co mně napadne, ale potřebuju ho alespoň trošku uklidnit než se zhroutí, chtěla bych se ho zeptat kdo to byl ale tím bych ho mohla dodělat... takže nic. Postupně se probouzejí i ostatní a já jim pomáhám vstát a tážu se jich jak jsou na tom. Pak už si jen oprašuji uniformu, z toho jak jsem se při boji dostala na zem je docela umouněná. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Fyziku? Nevím, jestli bychom ji tady využili, ale-'' ,,Ale využili.'' Přeruší ji Kagawa. ,,Ve fyzice se zaměřuješ přesně na co?'' Kyouko se nafoukne, když ji Kagawa přerušil, ale pak se uklidní a pohlédne na Kiru. ,,Když se začne o něco zajímat, tak ho nic nezastaví.'' Povzdechne si. ,,A co ty? Co tě přivádí do našeho klubu?'' Pak usrkne čaje. |
| |
 | soukromá zpráva od Kurage Midori pro Ráno - doma "Jéžiš... To už je ráno?" zamumlám, když se ozve zvuk budíku, který mě pobízí vstát a chystat se do školy. Dobrá zpráva je to, že na rozdíl od včerejška necítím v hlavě po zvuku budíku rezonující bolest. Nicméně pořád jsem ještě trochu mimo po tom nedělním večeru. Můj současný stav ale slibuje, že než dorazím do školy, stačí mě snídaně a úprava v koupelně dát tak nějak dohromady. Copak copak, slečince se nechce vstávat? Můžeš si za to sama ty k*ávo! Já ti říkal, že už ty párty máte nechat být. Jednak děláš věci které mě... Eh, pohoršují... Narážíš tím snad na ten striptýz? Ale no tak, Midori - chan byla tak kawaii! Měl jsi vidět, jak na ní všichni můžou oči nechat! Já se ze všech sil snažil nedívat. Ti úchylové ji jenom okukovali. Ale aspoň má Midori jistotu, že až ji někdo znásilní v temné uličce, může si za to sama, když tak provokuje. Jak to můžeš říct?! Je úžasný, jak se Midori - chan umí odvázat, když se trochu napije... Nic proti tobě, Midori - chan, ale jinak býváš hrozně nudná. Striptýz? To jako vážně? Pane bože... Ještě že jdu na novou školu, tam nikdo o ničem neví... Připomeňte mi, že nikoho z nich na párty zvát nechci. Aby neviděli něco co nemá být viděno. Hoshi říkala, že je to tam pěkně drsný, člověk udělá něco špatně a může z toho mít velký, velký problém. A to my nechceme, že? Tohle ti připomenu s radostí. Konečně se začínáš chovat trochu normálně. Roz - kááz! I když potom to nebude taková legrace. Chvíli jsem se mohla ještě válet v posteli než dorazila služebná, která pomohla s oblékáním. Nejde o to, že bych to sama nezvládla, ale prostě jen o to, že si ten luxus můžu dovolit. Dům byl tak tichý. Snídaně už byla připravená, stačilo přijít a sníst to. Přičemž dvě služebné neměly nic lepšího na práci než mi koukat do talíře. Rozhodla jsem se ušetřit je mého zprdnutí, nicméně po celou snídani zarytě mlčím. Žádná vlídná slova pro ně taky nemám. Ředitelna Daní za to, že jsem mohla jít do školy až o den později a ještě až na jedenáctou bylo očividně to, že jsem se musela stavit za ředitelem. Ke škole mě svezl náš šofér a pak mi sluha ještě ukázal cestu. Hodí se, protože jinak bych se pravděpodobně musela někoho na cestu vyptávat, a to nemám ráda. Uposlechnu jeho pokynu a posadím se do křesla. Mlčky čekám, co se bude dít. Jednak nevím, co po mně chce a nemám ve zvyku se zbytečně vyptávat, když se to za chvilku dozvím, a pak, podvědomě z něj cítím něco, díky čemu k němu mám okamžitý respekt. Žádná protekce... blá blá... pravidlo sem, pravidlo tam... blá... takovouhle pověst nám tu musela vybudovat sestra, nemůže si přeci myslet, že jsem tak namyšlená a rozmazlená, že si myslím, že s penězi všechno bude snazší... Možná to předpokládá, ale jestli já něco nejsem, tak nejsem naivní. Přežít pár let bez protekce? Tenhle říďa je borec. Přesně takovýhle challenge jsou totálně nejlepší. Začínám mít tuhle školu celkem rád. Zjevně si neuvědomuješ, že nemáme na to, abychom vzbuzovali děs. Respekt. Budeme se v tom muset naučit chodit, najít si dobré přátele... Nic nesmí zůstat podceněno. Ale ten ředitelův náhled mě dost uráží. Máme si zkusit najít přátele, hned teď? Jůů! Pamatuješ na čem jsme se domlouvaly, viď, Midori - chan? Musíš najít nějakýho hezkýho kluka a k tomu se přidej! Bad boys jsou nejlepší... Už jsem tě učila, jak je poznáš. Za každých okolností jsou nezúčastnění a cool. A taky tak strašně sexy. Kawaii! Klid Kyandi. Tihle tvoji bad boys jsou strašný paka. Namyšlený frajírci, co si myslej, že jejich emo řeči někoho dostanou do kolen. Takového po svém boku nepotřebujem. "Jasně, dík za upozornění. Nashle," řeknu dřív než se zvednu z křesla a pak zamířím pryč. Neusmála jsem se, ale řekla jsem to dost bezvýrazně na to, abych nemohla být obviněna za "pohrdání nadřízeným". Zas jako nepotřebuju si znepřátelit říďu. Sice prý jsou na škole i nebezpečnější existence, ale čím víc "přátel"... Před pátou budovou, v parku Začala velká přestávka. Vydám se skrz park, údajně jde o nějakou zkratku. Ale ne, že bych přesně tušila, kam jako mířím. Na oběd nepotřebuju, před nějakou hodinou jsem doma snídala, takže hlad nemám. Ale možná by tam mohlo být dost lidí... Cestou potkávám různé skupiny studentů. Někteří jsou dokonce i prváci. Škoda, že nevím, kteří patří do mé třídy, mohla bych se hned seznámit. Ale takhle... Sama tiše a nevzbuzujíce pozornost jdu pomalu dál a dál. Není kam spěchat. Všimla jsem si ale cestou, že studentů je tu čím dál tím míň. A o chvíli později narazím na vysvětlení. Několik studentů v bezvědomí; a ten jeden, co vědomí neztratil, zcela očividně taky není psychicky úplně v pořádku. Tady byla bitkáá! Proč jsme jenom nemohli přijít dřív, taky bychom se mohli trochu zapojit... První den ve škole a hned nějaká řežba, to bych nazval pravým štěstím. Super, jenomže tu nakládačku bychom dostali my. Já bych neriskovala. Takhle mi to vyhovuje mnohem víc. Wohoo! Vidíš to, vidíš to, jaké my máme štěstí?! První den a narazíme na převážně klučičí bandu, která je v bezvědomí... A někteří z nich jsou fakt fešáci! Bezvládní studenti, to je tak akorát na to, aby si s nima jeden dělal co chce... No tak, Midori - chan, rychle pospěš, toho chudáka co tam sedí si nevšímej, stejně ti nezabrání! Občas nechápu, kam na ty svoje úchylárny chodí. Já nic takového rozhodně nesleduju. I když jsem obeznámená s krásou milování, ne, že by mezi moje nejtajnější přání patřilo znásilnit nějaké studenta, který je navíc znevýhodněný svou ztrátou vědomí. Ty jsi taková úchylná d*vka! Máme si vybudovat dobrou reputaci a ty navrhuješ znásilnění... Mlč už proboha. Já jsem pro to, abychom je dorazili. A tím jako dosáhnem čeho? Ty už radši taky drž pysk. Já si to nějak vyřeším. Dojdu pomalu ke skupince, ani mě nenapadlo si pospíšit. Ostatně není proč. Nejsem jediná, kdo sem přichází, z druhé strany jde taky nějaký prvák. A navíc oni se začínaj probouzet a ta holka všechny povzbuzuje. Skoro jako bychom tu neměli co dělat... Jenomže jsou to prváci. Jestli patřej do naší třídy, musíme projevit trochu účasti. Tak se to prý dělá, pokud člověk nechce špatně skončit. Škoda, že toho šokovanýho fešáka už utěšuje ta černovláska. Teď už se toho nemůžeme ujmout my... Ach jo, je tak hezkej! Tamhleten... Wow, ani se nemusí postavit a je jasný, že bude hrozně vysokej, ty svaly... Ale to není kawaii, to nás nebere.... To spíš ten poslední kluk, co je na zemi. Taky moc hezkej. Tahle škola se mi líbí, jsou tu samí fešácký borci! Mohla bys ku*va někdy taky řešit něco jiného než kluky?! Už mě s tím začínáš celkem s*át. A navíc rušíš Midori. Díky, Tsuro. Ne, nemívám ve zvyku se starat. Objímat, utěšovat. Nehledě na to, že je neznám, takže nějak moc se do toho míchat... To asi taky není úplně něco, co by museli přijmout s povděkem. "Jste v pohodě, lidi?" optám se, když k nim dorazím a zastavím se, kupodivu to je i s jistou dávkou opravdové starostlivosti. "Nerada bych se vám do něčeho míchala, ale když jdu kolem a vidím něco... takového... nemůžu to přeci nechat jen tak být... Můžu nějak pomoct?" Ty jsi tak milá. Skoro bych ti to i uvěřil. Viď že jo? Umím být přesvědčivá. Ty musíš předstírat starost?! Jsi hroznej antipatik! Nemůžeš se aspoň jednou doopravdy cítit, že ti to není jedno?! Ne. Ne. Odpovíme s Tsurou současně. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro usmál se mírně. " Půjdeme se podívat dál ne?" opatrně chytl Kiru za ruku a usmál se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Do hajzlu co to je. Něco tu není v pořádku. Zamotá se mi hlava a je zázrak, že jsem nehodil šavli. Zastavím se a rukou se opřu o sloup abych to rozdýchal. Když ale vidím bezvládná těla tak se mi trochu roztřesou nohy. Jak... Jak někoho můžou takhle zbít na školním pozemku a neřešit to? Jak? Zítra, pokud se toho dožiji, musím si vzít něco na obranu. Jinak je po mne. Sleduju Shinjiho a pak mi dojde kdo to všechno je. Jag kan knulla det. Měl bych jim pomoct, vždyť jsou z naší třídy. To bude zase průser. Ale oni to zvládnou. pomyslím si. Měl bych jít za Studentskou Radou, nesmím je nechat čekat. Stále stojím jako opařený čajem a jen je sleduji. Když se zvedne Akiko oddechnu si. Snad na tom jsou ostatní stejně. A s těmito myšlenkami proběhnu kolem Midori a běžím ke dveřím místnosti Rady. Možná jsem jim měl pomoct. probleskne mi hlavou když klepu na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Ihned po vstoupení se vrhnu k plánku a najdu místnost studentské rady. Dám do pusy další lízátko a začnu se trochu upravovat. Jak říká matka. První dojem je důležitý... Vzpomenu si na ní a před dveřmi se zastavím.Zaklepu a pomalu vezmu za kliku. V místnosti spatřím tu holku, která byla včera ve třídě a mírně se pousměju. Je tam ještě jeden, nejspíš druhák. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kinjiro ,,Vstupte.'' Ozve se zpoza dveří hlas. V místnosti jsou Rinka a Miyamura. Zdá se, že oba vyřizují nějaké papíry. Rinka si tě prohlédne. Pak se zase vrátí k papírům. ,,Nejspíš ho někdo napadl a teď jde hledat pomoc u rady.'' Řekne Rinka dost jedovatě. ,,No ták, nemusíš být na toho prváka tak nepříjemná, Rinko.'' Řekne Miyamura. ,,Nuže, co jsi potřeboval?'' Ozve se další zaklepání. Do místnosti vstoupí Leif. ,,Dokončil jsi svou práci?'' Zeptá se Rinka, aniž by se na Leifa podívala. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Trochu nervózně si oba prolédnu a pak se mírně usměju. "Ne... To rozhodně ne." Skoro se zasměju tomu so řekla Rin-chan. "Kvůli něčemu takovému bych vás neotravoval." Koukne na toho mladíka. "Jsem tu kvůli brigádě. Rád bych našel nějakou brigádu, kde bych mohl využít svoji sílu, třeba něco jako bodyguard." Řeknu klidným hlasem a mírně se pousměju. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Když do místnosti vejde spolužák usměju se. Hmm... Tak práci jo? Asi bude pro ně dělat. Alespoň vím, před kým si mám dát pozor... ... nebo se s ním spřátelit? Nervózně se znovu koukne na Rin-chan. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Když přijdu zpět do místnosti, překvapí mne třetí postava. Kinjirou. Když se mne zeptá Rinka na práci jen se usměji. Ledová královna, až mne z toho mrazí na zádech „Ano Rinka-senpai, pokud se ti hopeři nevrátí, mělo by to být v pořádku. Mám akorát předat pár přihlášek prezidentovi Rady a při té příležitosti vyřídit, že počítače odešli do křemíkového nebe. Dále mám nahlásit, že byl odcizen dataprojektor s plátnem, pravděpodobně odcizen hopery, kteří šikanovali počítačový klub.“ v krátkosti shrnu co se vlastně událo. Podívám se na Kinjira. Co ten tady chce? pomyslím si |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Tak ty chceš brigádu.'' Miyamura vstane. Přejde k jedné poličce, z které si vezme knihu. ,,Koukněme, co by se mohlo najít.'' Mezitím Rinka stále něco zapisuje do papírů a během jejich rozhovoru s Leifem se na něj ani jednou nepodívá. ,,Když víš, kdo ty věci ukradl, proč jsi je nešel získat? Popřípadě chytnout ty zloděje a přivést je k Radě. Pokud je nikdo nechytí, budou v tom stále pokračovat.'' ,,Jako bodyguarda tady nic- á, tady něco je.'' Přejde ke Kinjirovi a ukáže mu stránku. Jedná se vlastně o záznamník brigád. Na stránce je napsáno:  ,,Jiné brigády, které bys mohl být bodyguard tady ještě nejsou. Většinou se takové brigády objevují až po dvou měsících, co začal škola.'' Vyndá stránku a podá ti Kinjirovi. Mezitím Rinka a Leif. ,,Ty přihlášky dej do správného šuplíku.'' Ukáže před sebe, aniž by zvedla hlavu. ,,Jsou tam záznamy studentů, klubů... Najdi šuplík s prváky, podle jejich třídy a jména najdi jejich složky. Zkontroluj údaje. Pak najdi šuplík s kluby a vlož zkontrolované přihlášky ke složce Počítačového klubu. Pak dodělej tamtu rozdělanou práci.'' ,,Když už budeš u toho, tak se podívej kde je Akiko-chan. Taková menší holka, plochá, kraté černé vlasy. Myslím, že chodí do...'' ,,1-C.'' Ozve se Rinka. ,,Á, áno. 1-C. Takže ji budeš znát. Až ji najdeš, tak vyřešte tu věc s tím ukradeným vybavením a oba sem potom přijďte. Prezident rady si s vámi bude chtít promluvit.'' Pak se Miyamura obrátí na Kinjira. ,,Pokud už nic víc nepotřebuješ...'' |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Cože? U Bohů... Já jsem rád, že jsem to přežil a ona chce abych jim bral věci? Je normální? Já je mám chytit? To si ze mne snad dělá pr*el nebo co. Jsem snad Steve Segal bo co? Kdyby se na mne podívala, možná by zjistila, že oproti mne ta stěna bílá opravdu není. Druhý den na škole a bude z tebe jen bezvládné tělo, Leife. Chtělo by to armádu. Snažím se uklidnit. Jde to těžko. Přihlášky, jo jasně. To nebude problém. Trochu se mi z toho klepou ruce, ale snažím se to pečlivě zkontrolovat a zařadit. Akiko? Hmm... Dvě mrtvoly... Ale jak to říkal děda, když víš, že zemřeš, vem jich s sebou co nejvíc. Když dodělám ty přihlášky vstanu a jdu ke dveřím. „D-dobrá, udělám to“ trochu se zakoktám a běžím co nejrychleji k místu, kde byl ten sraz zraněných. Myslím, že by tam mohla ještě být, snad mi pomůže. V nejhorším případě je ubodám kružítkem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinji jen stojí a dívá se před sebe, když ho Akiko obejme. Opatrně před sebe natáhne třesoucí ruku. Chvíli se na ní divá. Nakonec sevře dlaň v pěst. ,,Máš pravdu.'' Nežně od sebe odstrčí Akiko. Několikrát se zhluboka nadechne. ,,Nebudu už utíkat...'' Hlas se Shinjimu už tolik netřese jako tomu bylo předtím. Poté přejde k Tempestovi. Klekne si u něj a dvakrát do propleskne. ,,Vstávej. Snad tady nechceš prospat celou přestávku.'' Jakmile se Tempest probudí, pomůže mu vstát. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Se stálým úsměvem a s lízátkem v puse sleduje toho druháka. Hopeři jim ukradli projektor a plátno? Že si to nechají líbit... Já bych vzal židli a přelomil jí o jejich hlavy. Když ten student vytáhne knihu a otevře ji přede mnou s nabídkou práce usměju se. "Tohle se mi líbí. To hned beru." Nahodím ještě větší úsměv a kouknu na toho z naší třídy jak odchází. Mám mu pomoct s hoperama, nebo mu nemám pomoct... V každém případě se s ním musím spřátelit už jenom kvůli informacím. Mírně se ukloním a odejdu za spolužákem. "Na shledanou a přeji příjemný zbytek dne." Ještě stihnu říct mezi dveřmi. Rychle doběhnu toho kluka co odešel před chvilkou z místnosti rady a zastavím ho. "Ahoj... Nemohl jsem přeslechnout, že máš problém s hopíkama a vypadáš, že si s nimi sám neporadíš, jinak bys to už udělal." Zasměju se a podám mu ruku. "Jsem Kinjiro a hopery eliminuju rád." Zasměju se a jsem rád, že jsem řekl to slovo dobře... |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Vůdce the bats je pode mnou a na mém obličeji se objeví škaredý škleb. Levým loktem si kryju žebra, avšak přesto si ho levačkou držím na zemi a pravá ruka s boxerem sází jednu ránu za druhou na obličej toho arogantního šmejda. Chcípni! Chcípni! Chcípni! Jako zvíře které je pocitem blížícího nebezpečí vybičováno do primitivní zuřivost. Tempest se snaží nevnímat ten strach ale jenom obličej pod sebou. Obličej který v tu chvíli představuje ten strach a vše špatné. Boxer se noří do obličeje s pravidelností dopadajícího kladivo. Normální kolemdoucí by to určitě označil za přílišnou brutalitu. Ale mě je to jedno... Bojím se, cítím nebezpečí a on nám ubližoval. Musí chcípnout... Není nic jiného než smrt a zapomnění Chcípni! Chcípni! Tak už umři do p***! Náhle se zastavím v půlce pohybu. Ta věc... ta nelidská věc je přímo za mnou. Cítím to. Cítím ten strach který mě zmrazuje na místě. Chci se pohnout ale nemůžu. Ruka napřažená k úderu se pomalu klepe. Chci se otočit, podívat se na nepřítele... ale už sem tolikrát málem umřel že se nedokážu otočit. Jenže pak někdo promluví a já risknu otočení hlavou. Ten pocit uvnitř mé hrudi je příliš nelidský. Příliš cizí a neznámí... mám chuť utéct nebo se rozběhnout jako divoké zvíře a zakousnout se mu do krku. Mám strach tak hrozný strach. Pak mě zasáhne ta bolest a já vykřiknu. Vykřiknu bolestí z pocitu jak mě někdo řeže na kousky. Mám pocit že mi z toho hrábne že mě obklopí nicota jak mě varovala moje rodina. Jenže naštěstí se udržím při vědomí. Dopadnu na ruce, prudce dýchám a slintám na obličej toho šmejda podemnou. Nejsem schopný myslet ni jednat. Musím... něco... udělat... zachránit... Shinjiho... bozi... Opatrně se zkouším zvednout centimetr po centimetru a pak se ozvou ty dvě slova a bolest vypukne naplno. Pak už jenom tma.... Probuzení z noční můry Probouzím se, ale ještě se nechci hýbat. Cítím se opravdu mizerně. Raději mám zavřené oči a snažím se dýchat klidně. Mám totiž pocit že kdybych se hýbal mohl bych se zeblít. A to by mi moc na image nepřidalo. To co sem viděl totiž nebylo nic pěkného... Jenže moje spaní je přerušeno tím jak mě někdo dá dvě facky a pak na mě promluví. Otevřu oči a zavrčím na Shinjiho. "Sakra musel si mě vzbudit tak brzo? Zrovna se mi zdálo o jedné super zrzce co sem onehdá zachránil před znásilněním. Sice se sexu nevyhnula ani potom ale to už šla dobrovolně. " Opatrně se postavím, tvářím se opět jako normálně, jako kdyby se nic nestalo. Jenom ruce se mi trochu klepou a tak je dám do kapes. "A co to tady meleš o přestávce. Jako by nás to mohlo trápit potom co sme dneska zůstali už celou hodinu na chodbě. Hele nechceš zajít za Nene? Mám pro ní jeden opravdu zvláštní dárek. " Široce se usměji a pak mi zmizí úsměv. "Do pí**! Moje taška! Jestli sem jí ztratil tak mě rodina přetrhne. Musím se vrátit zpátky tam kde sme byli položil sem si jí tam do rohu abych jí nepoškodil! Deš se mnou? " Řeknu rychle a poté se ráznými kroky, v podání kratších nohou by to byl už běh, vyrazím k místu kde sme se předtím rvali abych našel svojí tašku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kyouko se mezitím baví o něčem s Kirou. ,,Lepší podmínky? Jinak získat dobrovolníky? Nikoho nezajímá věda a proto nechtějí přiložit ruku k dílu. Tím pádem se musejí použít zvláštní přesvědčovací metody.'' Ušklíbne se. Napije se čase. ,,Ale o tom je celá dnešní věda. Bez testovacích subjektů by věda nikdy nepostoupila. Navíc, takovéhle oběti- subjekty nikdo postrádat nebude.'' ,,Ale kdepak. Náš klub se nezajímá jen o biologii. Vědecký klub se zajímá téměř o všechny druhy vědy. Proto také každé zaměření vyžaduje jinou laboratoř. Tvé znalosti elektroniky a mechaniky by se mohli velmi hodit. Poslední vědci z tohoto oboru odmaturovali. Připoj se k nám a propůjč nám své zkušenosti. Zaručuji ti, že toho nebudeš litovat. Prezidentka Shimizu by z tebe měla velkou radost.'' Pozn. pro Mita: Rodina Shimizu je velmi známá ve vědeckém světě. Khimizu Shizuo je vědec, který získal spoustu vědeckých ocenění. Jeho zaměření je fyzika. Už přes deset let drží pozici jednoho z nejlepších vědců na světě. Jeho žena Miyuki je na stejné úrovni jako on. Zatímco on se zaměřuje na fyziku, ona se zaměřuje na biologii. Také získala spousty vědeckých ocenění a může se řadit mezi nejlepší vědce světa. Mitovi rodiče se už několikrát setkali s rodinou Shimizu. Většinou to bylo jen na vědeckých konferencích. Jedině Mitova matka se s ní setkala v laboratoři, kde jí Miyuki pomohla s výzkumem plísní. Mito vědel, že mají dítě, ale netušil, že mají dceru. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Hmm. To bude vtipné. Akiko ještě před chvílí byla v bezvědomí a já jsem rád, že jsem to setkání přežil. Snad to není žádný gang. Měl bych něco vymyslet... Coko... Heh, někdo mi chce dobrovolně pomoct? Ale co, on chce dělat bodyguarda, takže sílu mít musí... Tak mne napadá, nechám ho, aby mi vyklidil cestu a já najdu ty věci, nebo získám informace. To zní jako plán... Ale kde začít hledat? Asi od místa činu. Zamyslím se a podívám se na Kinjira. „Těší mne. Leif Johansson. Problémoví jsou, ale nechápu, k čemu jim je dataprojektor s plátnem.“ Jdu s ním pomalu k místnosti s počítači. „Byl bych rád, kdybys mi pomohl. Kdybys potřeboval něco doučit... Krom japonštiny... Tak se na mne obrať.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Heh.'' Shinji se zazubí. ,,Tak soráč, ale jestli chceš, tak tě přetáhnu nějakou tyčí po hlavě, a můžeš se k ní vrátit.'' Pak pomůže Tempestovi vstát. ,,Jo, máš recht. Půjdu s tebou, taky si chci s Kamishino-san o něčem promluvit...'' Shinji a Tempest odejdou pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dostanete se daleko od ostatních. Nakonec dorazíte na místo, kde jste předtím bojovali. Koumori a ostatní tady už nejsou, ale stále tady leží pár studentů. Nejspíš je zbytek gangu opustil. Ať Tempest hledá kdekoli, svou tašku nemůže najít. ,,Hm?'' Shinji na něco šlápne. Zvedne nohu, aby se koukl na co šlápl. ,,Sešit? Hele, Michale!'' Mávne na Tempesta sešitem. ,,Tohle je tvůj sešit.'' Jedná se o sešit matematiky. O několik metrů dál leží další sešit. ,,To vypadá, jako by ti někdo ukradl tašku a vyházel z ní, co nepotřebuje. Koukni, támhle je taky něco.'' Rozházené věci vás zavedou o několik metrů dále k třem prvákům dva kluci a jedna holka, kteří mají kolem sebe několik tašek. Jedná se o hopery, neboť kluci mají bejsky. Všichni tři se přehrabují v taškách a vyhazují z nich učení. Jakmile najdou něco cenného, tak si to schovají, popřípadě snědí svačinu. Právě ta holka má Tempestův batoh. ,,Chm, nic cenného tady není. Hm?'' Dívka vytáhne předmět zabalený do papíru. ,,Copak to tady máme?'' Rozbalí papír a vyndá z něj runu. ,,Myslíte, že to bude cenné?'' Ukáže runu jednomu z kluků. ,,Pochybuju. Takovýhle věci sbírá moje babka.'' ,,Co ty víš. Nechám si to.'' Schová si runu do kapsy v sukni. Pak odhodí tašku pryč a vezme si další. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jelikož Kinjiro chce jít do první budovy, jdete přes park. Dostanete se zhruba do půlky, když dorazíte k místu, kde je několik vašich spolužáků. Nikdo z nich není zrovna v dobré náladě a vypadá to, že prožili něco velmi nepříjemného. Také si všimnete, že Tempest a Shinji odcházejí pryč. Nyní jsou zde Akiko a Midori, které pomáhají ostatním. Naoi a Leona jsou zatím v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nedlouho poté k vám dorazí Kinjiro a Leif. Ve stejnou chvíli k vám přijdou dva prváci ozbrojení menšími nožíky. Mají svoje bejsky, takže se jedná o hopery. ,,Copak to tady máme?'' Řekne ten větší. Zamíří rovnou k Midori. Ten druhý jde k Akiko. Mezitím zkontroluje Naoiho a Leonu. Jednou do Naoiho kopne, jestli nedělá, že je v bezvědomí. To ho právě vzbudí, ale není schopen žádného souboje. ,,Navalte prašule a cennosti. Bo chcete skočit hůř?'' Začne mávat nožem Midori před obličejem. ,,V*le, holky sou pěkný. Vezmem je s námi!'' Natáhne volnou ruku k Akiko. ,,Pojď, kotě. Se mnou si užiješ lepší zábavu, než s těmahle trapákama.'' |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Po cestě k první budově zašmatrám v kapse a vytáhnu jedno jablečné lízátko. "Na... Tady máš lízátko." Usměju se a dám ho Leifovi. Když si všimnu spolužáků na zemi zamračím se. Kdopak jim to asi udělal... A proč ten velikán s Shinjim odcházejí? Přejdu rychle k nim a začnu se pokoušet probouzet Leonu. "Hej... Vstávej! Už není noc, ale je den teď máte být vzhůru." Otočím se na Akiko. "Co se to tady dělo?" Nadzvednu obočí. Ve chvíli, když uvidím ty dva hopery objeví se mi na tváři úsměv, jako nekrofil v márnici. Bůh mě vyslyšel! Jsou tu a jsou opravdoví... Díky bože! "Zdravíčko pánové... Přišli jste se na nás podívat? To je milé." Začnu se smát a přokřupnu si kloubky. "Jsem rád, že jsem vás našel. Včera jsem vás hledal, ale nikde nikdo..." Jakmile začnou sahat na holky zamračím se a naplní mě zlost. Jakoby příchod hoperů bylo jako zapálení doutnáku od skryté zlosti, která vybuchne a ovládne jeho mysl. Rozeběhnu se k tomu co sahá k Akiko a vrazím mu pěst plnou silou do břicha. Když se mi to povede, tak ho strhnu na zem a kopnu mu do hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Hééé??? Zkoumavě k němu přesunuji obličej blíž a pravým okem ho kontroluji, jestli to myslí vážně nebo jen bluffuje. Když se za mnou zjeví ta aura, tak se téměř instantně ruší má technika. Mé tělo, ačkoli mělo mít kompletně zablokované jakékoli reflexi s instinkty, tak pod tím náporem samo tyto bloky odstranilo a výsledkem zůstávám já. Slabý, bezmocný já. Bylo až bláznivé, to co se se mnou v tu chvíli stalo. Mozek naprosto vypnul, ve strachu z toho, že by jen samotná myšlenka dokázala vzbudit pozornost a důvod k tomu mě na místě zprovodit ze světa. Lehce jsem se pousmál a hned na to upadl do bezvědomí. Bolí to... Vážně to bolí... Proč to tak bolí? Nesnesitelná bolest... Kde se vzala? Proč zde je? A proč ji cítím tak reálně a přitom také cítím že je jen smyšlená? Probouzím se, když do mě někdo šťouchá... Trochu víc šťouchá... Respektive šťouchá mě zrovna do místa, do kterého jsem dostal přímou ránu od boxera a momentum mě otáčí, čehož využívám. Zvedám ruce nad sebe a narovnávám se jako pravítko s naivním dětským úsměvem a z úst se mi jen line posměšné Weeeeeee..... Kutálím se asi tak další tři metry a potom ve vhodnou chvíli klekám na levé koleno tak abych viděl na hopera a chytám se za místo, které mě zrovna nejvíce bolí, hrudník. Rozhlížím se co se zde děje. Vypadám až překvapivě srozumělý se situací, jako kdybych si doteď jen hrál na nebožáka, který byl v bezvědomí. Mozek se mi snaží vyrovnat s náporem, který na něj byl kladen v posledních několika minutách a jen doufám že to nebyly hodiny a nestačí pořádně chápat, kdo je právě teď na jeho straně. Okey neutrální pozice! Používám techniku Hej! Co takhle to odložit na zítřek? a prohlašuji: Co takhle to raději probrat u stánku se zmrzlinou? Pokouším se navrhnout, a doufám že to i alespoň částečně vyjde. P. S.: má technika Rozpoznání je právě teď naprosto mimo provoz. |
| |
| soukromá zpráva od Kurage Midori pro V parku "Ach bože..." zamumlám si pro sebe. Dočista nás ignorují, co? Já ti říkal, že se s těma k*eténama nemusíš zahazovat. Buď dorazit nebo obejít a nechat bejt. Stejně k nám třebas ani nepatřej. Bohužel máš pravdu. Bychom se klidně mohli sebrat a odejít, dokud si nás nevšimli, a dělat, že jsme tu vůbec nebyli. Stejně... Jenom tu stát je na nic. Mohla bych obskakovat ty co ležej na zemi, ale vůbec je neznáme... To nevadí! Starost můžeš projevit i když je neznáš... Přece neodejdeš od těch, co potřebujou pomoct! Zvlášť od kluků! Úplně klidně. Právě teď. Midori - cháán! To se ale prostě nedělá, ignorovat spolužáky, chápeš?! To oni ignorujou nás, tak drž h*bu. Naštěstí moje vnitřní dilema bylo vyřešeno příchodem těch hoperů. To, že jeden zamířil přímo ke mně, tak nějak znamená, že "tiše se vypařit" už prostě asi nepatří mezi naše možnosti. Pff, chtěla jsem nebýt ignorovaná a teď to mám... Nějakej maník co jde po penězích. Ale proč si jako vybral mě? Má rentgenovej zrak aby tušil, že tu budu z nejbohatších? Vybral si tě přeci proto, že jsi ho nejvíc zaujala! Midori - chan, tvoje ženské kouzlo funguje, podívej! Kawaii! Vybral si ten nejvíc bezbrannej cíl. Oni už tu třebas maj vybudovanou nějakou reputaci, to ty seš ta k*áva, kterou nikdo nezná a všichni ji považujou za slabou. Je čas změnit to - nakopat někomu p*el! Zběžně očima prohlédnu situaci. Jeden stojí přede mnou a mává mi nožem před obličejem - to mě ještě tolik neděsí a je to znát. Vyhrožovat si klidně může, nikdo neřekl, že by byl schopnej mi fakt ublížit... Spousta týpků jenom machruje. Dobře, tady na tý škole to asi není tak pravděpodobný, ale stejně se nemusím hned obávat. Pak tu máme toho druhýho, kterej by s sebou bral holky. Mám takové "podezření" že černovláska s ním dobrovolně nepůjde ani za nic. A ke mně nikdo nemluvil. Takže v tomhle ohledu mají asi smůlu? A nakonec je tu nějakej kluk, co sem zase nově přišel. Asi člověk na správným místě, vrhne se k tomu menšímu a tvrdě se do něj pustí. Což ale stále neřeší můj problém. A taky černovlasej kluk, kterej se to snaží řešit diplomaticky. Ale tvářím se, jako že se mě to netýká. Nůůda! No tak dělej, šermuje před tebou nožem, máš plný právo mu něco udělat! DĚ - LEJ! Tsuro mlč už. Nemůžu se na něj jenom tak vrhnout, proboha... Můžu ho zpacifikovat, ale nejdřív by se musel vrhnout on na mě. A ani tak nevíme jestli to vyjde. Nůž je přespříliš ostrá hračka na experimentování. A co mírová cesta? Na to jste oba moc velcí sadisti, co? Yeah. Yeah. No jo, já už vás mám taky pěkně prokouknuté... Vlastně to, že s tím nožem mává u mýho ksichtu je výhoda. Kdyby měl ruku svěšenou u těla, tak by to nešlo, ale takhle je vlastně proveditelná moje odzbrojovací technika... Super, ta zbraň je na něm totiž asi to nejnebezpečnější. "Přestaň tu s tím laskavě šermovat. Nebo někomu fakt ublížíš," požádám maníka stojícího u mě a ukážu na nůž, jehož ostří se chvílemi pohybuje vážně až nebezpečně blízko mého obličeje. Ve skutečnosti se ho ale snažím trošku rozptýlit. Nejspíš bude vymýšlet nějakou přemoudřelou odpověď - snažila jsem se znít slušně a vážně, takže by neměl mít žádný důvod ihned zaútočit - a tím ztratí na pozornosti. To je moje chvíle. Použiju techniku Te - San. Sice ta technika původně vypadá tak, že se mám vyhnout jeho útoku a až potom mu vyrazit z ruky zbraň, ale v obecném měřítku prostě jen potřebuju aby měl nataženou ruku, pak už je to jedno. Jak mává tou nataženou rukou, rychle se zakloním, opřu rukama o zem a vyšvihnu nohy vzhůru. Jestli vyšlo načasování, praštila jsem ho botami přímo do té ruky. Neměl by to čekat, neměl by držet nůž dost pevně. Správně, jak je záměr techniky, by ho měl pustit a nůž by měl spadnout na zem. Jestli se povedlo, nelením a jen co skončím nohama zas na zemi, jakýmkoliv způsobem (skok, kotoul, "rybička") se vrhnu po noži, abych ho získala pro sebe. Kdyby ho zase hned získal zpět, tahle akce by postrádala smysl. Pokud se nepovedlo, nejspíš bude agresivní, a tak se prostě jen snažím co nejrychleji dostat do slušné vzdálenosti od něj. Nemám nejmenší chuť to koupit, můj hned první den ve škole, a navíc když by ani pořádně o nic nešlo... |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro odtušil přece jen tohle se mu nelíbilo kdyby jeho matka podobně testovala plísně mohli být ve světě velké problémy. Pak ale uslyšel ono jméno. "Shimizu... takže mají dceru... no za tou bych se vážně mohl podívat, čistě z profesního hlediska...Kde jí najdu? Sice musím ještě projít zbytek školy ale jí bych opravdu pozdravit mohl." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kyouko a Kira spolu odejdou pryč s tím, že jdou za studentskou radou, takže Mito zůstává s Kagawou sám v laboratoři. ,,V tom sice máš pravdu, ale různé uklidňující látky dokáží subjekt dostatečně uklidnit, aby byl ochotný s námi spolupracovat. Krom toho máme i různé přesvědčovací metody, jak někoho přinutit, aby s námi spolupracoval.'' Zašklebí se a podívá se ke kádinkám s modrou tekutinou. ,,Ale každý má svůj názor na vědu a její experimentování. Navíc, pokud se zajímáš o fyziku, tak těžko pochopíš můj myšlenkový pochod, když se zajímám o biologii. To samé platí i naopak.'' Usrkne čaje. Kagawu to urazí, když se Mito nevyjádří k nabídce přidat se k Vědeckému klubu. ,,Tak ty znáš rodinu Shimizu?'' Přimhouří oči. ,,Takže jen přece budeš mít nějaké znalosti v oblasti vědy. V tuhle dobu...'' podívá se na hodinky, které má na pravé ruce, ''....tak by měla být v Laboratoři B. To je laboratoř, kde se dělají veškeré výzkumy týkající se fyziky. Je na stejném patře, jen je v západním křídle.'' |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro řekl lehce kysele, přece jen jim nemusí říkat ,že jeho matka pracuje jako bioložka a ,že on opravdu ví jak by měl fungovat výzkum. " No a nebyla by ostuda neznat jednu z nejznámějších rodin působících ve Vědě... To by byla dost ostuda na druhou stranu , není hezké něčí schopnosti určovat podle rodiny že?" pokusil se usmát. " No dobrá myslím ,že zajdu tam je lepší vydět pracoviště na kterém bych případně působil, předtím než se rozhodnu že?" další úsměv, jistě oni mohli být zajímavý , rozhodně by u nich mohl hledat různé posilovače a tišící prostředky i tak, byli jejich metody moc radikální. " Až se rozhodnu...kdo má případnou pravomoc mě přijmout do klubu?" zeptal se nakonec a vybaven případnými odpovědmi se vydal podle popisu k laboratoři B |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ano, látka sice může ovlivnit výsledky, jenže tím pádem se musejí testovat nové látky, které výsledek nezkreslí. Navíc už víme v jakých dávkách dávat uklidňovací látky, aniž by zkreslili výsledky.'' Napije se čaje a tím ho dopije. ,,Ostuda by to nemusela být, ale jen by to dokazovalo, jak moc dobře se ve vědeckých kruzích orientuješ.'' Ušklíbne se. ,,Určovat něčí schopnosti podle rodiny, z které kdo pochází by se vskutku nemělo. Jenže ten, kdo pochází z významné rodiny má zaručené lepší geny, než nějaký jouda z vesnice, který se naučil rozdělávat oheň. Avšak stejnak každý musí prokázat co v něm je a že nenese jen jméno.'' S kyselým výrazem stáhne ruku zpátky. ,,Jistě, jistě. Prohlídni si to tam. Přijmout tě může prezidentka Shimizu.'' ,,Nuže.'' Vstane. Ze stolu si vezme injekční stříkačku se zeleným obsahem. ,,Mám toho ještě hodně na práci, tak už běž.'' Cestou k Laboratoři B moc studentů nepotkáváš. Občas potkáš nějakého studenta, který si při chůzi čte učebnici. Nebo také potkáš dvojici studentů, která kouká z okna, probírající vážnou diskuzi na téma dívčí prsa. Všechny místnosti mají dřevěné posouvající dveře, které má kterákoli škola. Laboratoř B je vyjímkou. Její dveře jsou spíše kovová vrata polepená samolepky, které značí, aby se k nim nikdo nepřibližoval. Z poza dveří je slyšet vrtání vrtačky, která vrtá do něčeho kovového. Občas je zvuk vrtačky nahrazen bouchání kladiva do něčeho kovového doprovázející dívčím hlasem. ,,Sakra! Sakra! Sakra! Sakra!'' Po každé nadávce se ozve bouchnutí kladiva. Vedle kovových vrat je tlačítko, které bude nejspíš zastupovat zvonek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Upozornění! Jelikož jsi byla delší dobu neaktivní a nechtěl jsem, aby se Mito zasekl, rozhodl jsem se hrát za tebe. Nis zásadního jsem s tebou neudělal. Jen jsem vzal tvou postavu a vyrazil s ní do místností studentské rady. Jde s tebou i Kyouko. Jakmile budeš aktivní, napiš mi přes Pm a napíši ti plnohodnotný příspěvek, aby jsi mohla reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro řekl klidně. " Nemyslím si že by to byla ostuda vědecká společnost je bohatá na jména navíc znát něčí jméno a práci opět nevypovídá o schopnostech. A co se týká genů můžete mít dobré geny ale bez vedení a vůle přijdou v niveč." tohle elitářství neměl moc rád proto, nikde neříkal svoje příjmení bylo to bezpečnější. " Dobrá tak zatím" odešel podle instrukcí kovové dveře a zvuky kladiv mu připomněli to o co se zajímá více. Jenže ono sakra sakra vypovídalo o tom ,že slečna uvnitř má svých problémů dost, no možná by jí mohl pomoc. Stiskl tedy tlačítko co vypadalo jako zvonek. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Shinji se z toho trochu dostane, a začne budit Tempesta, ne zrovna jemným způsobem, ale mohlo by to být i horší... Možná... K naší skupince, část skupinky je stále v bezvědomí, přijde nějaké děvče a ptá se jestli jsme v pořádku, rozhlédnu se po lidech ležících na zemi "Řekla bych že to nebude nic hrozného ale díky" odpovím tiše, pak si všimnu jednoho ze spolužáků jak mi něco říká, je to ten co to schytal lavicí... "Netopíři, to už je dneska podruhé, ale tentokrát se do toho připletl i někdo další" usměju se "A netopýři to schytali mnohem víc než mi" doplním s pocitem určitého uspokojení, přestože to nebylo moc naší zásluhou ale prostě si nemůžu pomoct, ach ta škodolibost. Pak ke mě přichází nějaký kluk s nožem, okamžitě si ho zařadím do skupiny hrozba a potencionální zdroj zbraní... Když na mě promluví usměju se "Ale, s radostí" odpovím mu a chci přijmout nabídnutou ruku, moje zábava ovšem znamená něco jiného než to co myslí on... Když si všimnu Kinjira jak běží proti hopíkovi, uvědomím si že to co dělá je velmi velmi nebezpečné, proto hopera rychle zkusím zbavit toho nože pomocí Kaijo, při čemž mu rychle chytím ruku s nožem a druhou rukou provedu úder na loket, opět s úmyslem mu ho zlomit a pak se zmocnit nože. Pokud se to nepovede pokusím se ruku s nožem alespoň znehybnit, aby Kinjiro nedostal zásah nožem. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro „Dík“ řeknu jen a vezmu si lízátko. Prohlédnu si ho a dám si ho do kapsy. Když se Kinjiro rozeběhne pomoct, zanalyzuji situaci. Dva útočníci, oba ozbrojený, Kinjiro s Akiko nemá problém s menším a ta holka si s tím větším evidentně poradí, takže teď jen hlídat, jestli nejdou posily. Rozhodnu se tedy opřít se o zeď a hlídat okolí, co kdyby náhodou se chtěli další hopeři přidat a přemýšlím, zda je odněkud neznám. Ty hopeři jsou jeden jako druhý. Ten Kinjiro je celkem silný, měl bych ho nějak využít. S vlídným slovem a Kinjirem v záloze toho dosáhneš víc, než jen s vlídným slovem. Ale zítra by to chtělo nějaké zbraně. Vrhat nůžky? Bodat kružítkem a ostrými tužkami? Alespoň nějaké to minimum. Myslím, že tohle bude nejlepší volba. Tiše se zasměji a sleduji boj, ale i okolí. Po chvíli klidu dojdu k Leoně a položím ji na lavičku. „Tak... A teď se snad nic nepo*ere.“ Pokud se to malátný ho*ado nepokusí bojovat |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Poté, co zazvoníš, se ozve další zvuk vrtačky. Když zase utichne, rozhodneš se vstoupit dovnitř. Kovová vrata jsou velmi těžká, takže na ně musíš zatlačit. Laboratoř je velká, ale je v ní tolik věcí, že to připadá, jako by byla malinká. Na zdech visí plány různých elektronických zařízení. Jinde se zase válí něco, co by mohlo připomínat robotickou ruku. Na jiné straně je zase sbírka čipů, rozdělaných notebooků a dalších zařízení. Jsou zde i stroje, pomocí kterých se můžou jiné věci rozebírat. V laboratoři je toho tolik, že by to trvalo něco přes týden jen třeba prozkoumat půlku laboratoře. V jedné části zahlédneš dívku v laboratorním plášti, kterou za paži drží robotické kleště. Každých třicet vteřin se ozve zavrzání a kleště více sevřou stisk. Už teď to vypadá, že se jí kost nejspíš rozdrtí. Celé robotické rameno je natažené, takže dívka nemá šanci dosáhnout k zařízení. Kloub kleští je omlácený, jak se dívka snaží vymanit ze sevření. Zařízení není nijak složité, jen dvě páčky na ovládání ramene a také tlačítka pro uchopení předmětů. Někdo si však s celým zařízeným hrál. Pod pultem jsou vytažené dráty. Nejsou zapojené jak by měli být. Nemělo by to být nic složitého, ale sebemenší chybička by mohla rychleji sevřít kleště a tím rozdrtit dívčinu paži. Při vstupu si tě dívka nevšimne.  Přes pravé oko má pásku. Jedná se o třeťačku |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Menší hoper se podívá na Otonashiho. ,,Asi ste dostali po tlamě. Z vás toho moc nekápne, ale holky by určitě chtěli ochranu někoho lepšejšího!'' Skloní zbraň. Mezitím se Akiko podaří odzbrojit většího hopera. Kinjiro pak hopera dodělá. Midori využije toho, že menší hoper nedává pozor a také ho zbaví zbraně. Bohužel, co Midori nečekala bylo to, že hoper má ještě jeden nůž, který si vyndá z poza pasu. ,,Tos ze*rala!'' Jenže, když Midori získá nůž, tak se hoper ještě rozhlédne. S nožem před sebou začne pomalu ustupovat ke křoví. V tu samou chvíli u lavičky. ,,Jo... snad se nic nezvrtne.'' Odpoví Leifovi třeťák, který sedí na opěradle lavičky, kam Leif položil Leonu. Do teď si jeho přítomnosti nikdo nevšiml. Třeťák s usměvavým výrazem sleduje hopera.  ,,Toho budete litovat! Řeknu o tom Kingovi a ten si vás podá!'' Přeskočí křoví a začne utíkat pryč. ,,Ále, ále, on vám utíká. To není moc dobré.'' Seskočí z lavičky na zem. ,,Hnn.'' S nataženýma rukama před sebe se protáhne. ,,Otonashi-kun, Takanashi-kun.'' Ukáže k jedné cestě. ,,Když poběžíte dostatečně rychle touto cestou, tak toho studenta dostihnete.'' Mluví dost nezáživně, jako by mu bylo jedno, jestli ho uposlechnete. Přesto třeťák vydává auru, podobné té, který měl ten minulý třeťák. Naštěstí to není tak vražedná aura, ale přesto vás nutí mít z toho třeťáka respekt. ,,Tak už běžte. Když ho nechytíte, tak z toho budou jen větší problémy.'' Pak se otočí k Leoně. Na krku ji změří tem. ,,Hmm. Nic jí naštěstí není, ale měli by jste ji vzít na ošetřovnu. Johanssone-kun, vezmi ji na ošetřovnu v 1. budově. Vem sebou taky Shirohane-kun, pak spolu dokončete tu práci, kterou vám zadala Rinka-chan a Miyamura.'' Mluví normálním hlasem, takže ho slyší i Midori s Akiko. ,,Nuže.'' Dojde k omráčenému hoperovi a klekne si k němu. ,,Hmm. Vezměte ho také na ošetřovnu.'' Pak vstane, otočí se směrem k vám. Pozdvihne ruce a dvakrát tleskne. ,,Tak šup, šup. Odpolední přestávka netrvá věčně.'' Řekne s úsměvem. Pozn.: Leona zůstává v bezvědomí, takže ji nemusíte posílat příspěvek. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro S úsměvem hledím na ležícího hopera. "Skvělá práce." Usměju se na Akiko. Hmm... Umí se docela dobře bránit... "Vym*daný hopeři"Kleknu si a ještě mu jednu vrazím do obličeje, pak se najednou objeví nějaký kluk a začne na nás mluvit. Jak sakra zná moje jméno? Zamračím se, a když se ten hoper rozhodne utíkat, třeťák nám ukáže nejspíš kratší cestu. Na nic nemyslím a mám v hlavě jen jedno, chytit toho zku*venýho hopíka. Vezmu Akiko z ruky nůž, který vzala tomu ležícímu hoperovi a rozběhnu se tou kratší cestou. Doufám, že ten týpek nekecal, protože jestli jo, tak běžím zbytečně. A jestli mě začnou zase bolet záda, tak jsem v p*deli. Nůž si chytnu tak, aby nebylo moc vidět. Kdyby mě tady chytil nějaký učitel, nebo člen studentské rady, tak to mám spočítaný... |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Na jakékoliv dotazy Shimizu odpoví jen. " Já vím co dělám... většinou." |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Následuji Shinjiho pryč a je vidět že o něčem přemýšlím. Převážně myslím na to co sem viděl uvnitř své hlavy když sme potkali toho parchanta. Dej se do kopy... to tě přejde. Tyhle věci jsou už dávno pryč. Už nejsi malej klučina. Už máš sílu bránit svoje nejbližší takže klídek Majku. Najdeš tašku, dáš si tělocvik a vypadneš... pak až budeš ze školy se určitě dáš trochu dohromady. Když dojdem na místo kde sme bojovali tak se pousměji nad spícími studentami. A jdu hledat svojí tašku jenže místo kde sem si jí odložil je prázdné. Začnu tiše nadávat na všechno okolo a probodávám místo kde by měla být taška vražedným pohledem. Pak mě ovšem opět zachrání Shinji když najde můj sešit. "Jo... je to moje máš recht. " Po trošce pátrání a mém sbírání sešitů dojdeme nakonec cesty z drobečků. Když uvidím ty hajzly tak se schovám za roh a tiše je pozoruji. Říkám si že třeba je to jenom náhoda že tam jsou oni třeba mojí tašku nemají. Jenže pak vytáhnou mojí krabičku a mě sjede po zádech ledový pot. "Hele Shinji... vím že nesnáším násilí tak to řeknu rovnou. Ta věc co si vzala ta holka je svatej předmět kterej je v mý rodině už dlouhé generace. Je to pro nás neuvěřitelně cenný. Jestli se chceš vyhnout krveprolití dám ti šanci tam jít a promluvit si s nima aby nám všechno vrátili. Jestli ale odmítnou tak nehledě na to že jsem docela rozmlácenej tak oni skončej hůř... už jenom to že tu krabici mají u sebe lidi jako on by donutilo starší generace mé rodiny vstát z hrobu a jít do války. Musím to dostat zpátky za každou cenu... " Mluvím tiše a naléhavě, v mém hlase je slyšet strach a napětí. Zdá se že opravdu má ta věc pro mě nesmírnou cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Kurage Midori pro V parku Hm... Tak přeci jen naše malá Midori něco umí. Sugoi! Midori - chan, to se ti povedlo dokonale, takhle ho odzbrojit! A teď mu něco udělej. Máš zbraň, on ne... Šup, šup! K čemu jinýmu by ti to odzbrojení mělo jako být? A přesně v tu chvíli hoper, kterého jsem před chvílí zvládla odzbrojit, vytáhne ještě jeden nůž. Když mám zbraň, tak jsou moje šance podstatně vyšší... Jenomže já jsem spíš znalec boje neozbrojená proti ozbrojeným, co mi chtěj ublížit. A navíc nůž není meč, tím se nedá zastavit rána... Z takového souboje by akorát bylo hodně krve. Co zas kecáš... 'Stě vezmu nůž a jdu na to, ne? Ne. Dej si chvíli pohov, vždyť on možná ani tak bojovat nechce... Sice na mě křikne, ale začíná ustupovat. Asi na dvě vteřiny se podívím "co to", ale pak se ozve ten třeťák a už je to jasné. Zvednu se ze země, kde jsem nejspíše s pokusem získat nůž skončila, a trošku se opráším. Přitom tu zbraň stále držím v ruce. No výborně, zadarmo získat zbraň! Sice jsi mě zklamala s tou neschopností zaútočit, ale tohle bylo vážně fikaný. Koukej na toho třeťáka! Vidíš ty jeho hustý zelený vlasy? Vážně cool! Prohoď s ním pár slov, víš jak, prostě to jenom ocheckuj! Přesně tohle na vás nesnáším. Každej si klidně mluví o ničem jiným a ještě musím poslouchat lidi zvenčí... Kdo se v tom má vyznat. Plus mínus jsem stačila dávat pozor, co třeťák po tom, co hoper zdrhl, říká. Víceméně to vypadá, jako by se sem náhodou nachomítl, a teď se rozhodl, že pokud využije svých zkušeností a trochu nás navede, co máme dělat, nebude to na škodu. Brát na ošetřovnu toho hopera?! Jako by si to ten k*etén zasloužil. Ještě, že k tomu nevyzval nás, jediné štěstí. O nás se vlastně vůbec nezmínil. Třeba s tebou má jiné plány... Ber to pozitivně, možná jsi ho něčím zaujala, a tímto tě zbavuje veškeré práce! Takovéhle nenucené výhody - klidně jich využívej, hodí se! Upřímně, to si nemyslím. Ale je otázka, co tím sleduje. Všechny tu očividně zná, když je oslovuje jmény... Může to být tím? Nic mu neříkáme? Kdyby šlo čirou náhodou o zavírací nůž, což ale asi ne, zavřu ho a uklidím do kapsy. Nejspíše jde ale o běžný nůž. Skloním k němu pohled a prstem po něm přejedu. Máme zbraň. Ale Hoshi říkala, že je to zakázaný, tady mít zbraně. Pokud nedáš úplatek... Jestli si ho necháme a někdo nás s ním uvidí, budeme mít průser. A stojí nám úplatek za jeden nůž? Když s ním ani pořádně neumíme? Co nad tím zas moc přemejšlíš?! Prostě ber dokud je, víš, jak takový zboží může být drahý? Ona ho získá zadarmo a ještě by ho klidně vyhodila... Brala bych tvůj názor v potaz, ale moc dobře vím, že je ovlivněn tvým zaujetím sadismem, Tsuro. A to je něco, čím se nechci nechat strhnout. Nechám nakonec nůž v ruce. Ještě uvidím, co s ním udělám. Přejdu blíž k tomu třeťákovi. Neusmívám se... Vlastně se netvářím prakticky nijak. "Na mě se při rozdělování práce zapomnělo?" povytáhnu obočí. Ne, že bych vyloženě chtěla něco dostat za úkol. Ale stojí za to se s ním bavit už jenom proto, že je to třeťák, známosti se hodí vždycky. I když ta moje otázka možná trochu i vyzněla nikoliv jako milá nabídka toho, že mi taky může nějakou práci určit, ale spíš rýpnutí do toho, jak se toho tady vůdcovsky ujal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinji si vyslechne tvůj proslov ohledně důležitosti té krabičky. ,,Héé, tak proč jsi něco takový nosil do školy? Nebo to je ta věc, kterou jsme měli přinýst ukázat Kamishino-san?'' Koukne k těm hoperům. Není moc nadšený, že ho tam posíláš, ale nakonec si povzdechne. ,,Tak dobře. Jsem ale rád, že jsi se rozhodnul, pro mírový řešení.'' Rychlými kroky se přesune k hoperům. Ještě než k nim dojde, tak jim mávne na pozdrav. ,,Čus, rád bych chtěl zpátky jednu věc plus batoh, pro mýho kámoše.'' Ať už jsi šel s ním, nebo zůstal na místě, ukáže k tobě. ,,Je to taková krabička, kterou tady slečna odcizila. Pokud by byla tak la-'' ,,Seš jako kdo?!'' Jeden z hoperů odhodí něčí tašku a vstane. ,,Máš v hlavě asi nastříkáno, že si myslíš, že ti to vrátíme.'' Ušklíbne se. Zbylí dva hopeři a dokonce i Shinji se té poznámce zasmějí. ,,Hehe, takovou nadávku jsem ještě neslyšel. To jsi ji vymýšlel týden?'' Dívka se neudrží a začne se smát. ,,Co?! Ňák si o sobě myslíš!'' Vyndá si z kapsy nůž. Druhý hoper vstane a udělá to samé. Nyní stojí jeden před ním a druhý za ním. ,,Teď už nemáš takovou odvahu, co?'' ,,Počkejte!'' Upoutá dívka pozornost těch dvou hoperů. ,,T-to je Kitami Shinji!!'' Pustí tašku, kterou do teď držela v ruce. ,,Co?'' Bedlivě si Shinjiho prohlédne. ,,Je to on!'' Oba hopeři udělají dva kroky od Shinjiho. Shinji jen stojí. ,,Myslela jsem si, že nežije se svou rodinou.'' ,,A to je i pravda. S tou rodinou jsem přetrhal všechny vztahy.'' Shinji už nezní tak pohodově jako vždy. Nyní zní jako někdo, kdo touží po boji. ,,Už nejsem Kitami.'' Shinji začne vydávat auru velmi podobné té, kterou měl ten třeťák. Dívka se začne třást a hopeři upustí své nože. ,,Jsem Adachi. Takže...'' S dupnutím si opře nohu o lavičku a nakloní se k dívce blíž. Aura se začíná víc a více navyšovat. Dokonce i ty cítíš jisté mravenčení. Naštěstí to tentokrát není strach, ale chuť někomu zpřelámat všechny kosti. Bohužel hopeři to tak necítí. Ti dva se jen třesou a padli na kolena. ,,...mohla bys mi dát tu krabičku prosím?'' Shinji se usměje a aura zmizí stejně rychle jako se objevila. Dívka bílá jako stěna omdlí. ,,Hm?'' Překvapený Shinji sundá nohu z lavičky. ,,Snad si nikdo nebude myslet, že ji osáhávám.'' Se slovy ji strčí ruku do kapsy sukně a vyndá z ní Tempestovu krabičku. Nejdřív si tu krabičku prohlédne. Pak zvedne nohu, aby k tobě došel, ale ještě než to udělá, tak se znovu podívá na dívku. ,,Hmm.'' Jeho volná ruka se dotkne dívčina levého ňadra. ,,Hoo.'' Pak prso pustí a dojde zpátky k tobě. Dlaň má stvarovanou tak, jako by ještě držel to prso. ,,Kámo, E-čka!'' Párkrát na nečisto zmáčkne. Pak ti předá krabičku. ,,Teď půjdeme za Kamishino-san?'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka se neptá kdo jsi, prostě jen vezme vrtačku a znovu začne vrtat do kloubu. Když uplyne dalších 30 vteřin, uslyšíš slabounké praskání. Dívka pustí vrtačku. Podařilo se ti zablokovat převodníky a získat tím nějaký čas, ale dívka je na pokraji svých možností. Nakonec se ti ale podaří stroj zastavit a dívku uvolnit. Dívka si rychle sundá plášť a vyhrne rukáv. V místě stisku se jí objevila modřina, která jí tam bude nejspíš ještě několik týdnů strašit. ,,Tohle tomu parchantovi nedaruji.'' Několikrát si promne modřinu. ,,Ah!'' Až teprve teď si tě všimne. ,,Vypadá to, že jsi mě zachránil před rozdrcení paže. Díky.'' Pak si tě změří pohledem. S menší potíží se postaví na nohy. ,,Nemyslím si, že jsi tady čirou náhodou. Auu...'' Znovu se chytne za zraněnou paži. ,,Budu si muset dojít pro lék proti bolesti.'' Řekne si pro sebe, když si znovu prohlíží modřinu. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro " A kdo je ten Mu co se hrabal v té ruce a hlavně proč? .... No nejsem tu náhodou..nejspíš vás....tě hledám tedy jsi Shimizu,že? Léky proti bolesti no nezkoušel biology jsou divný teda ti tady.... a ano já tu jsem proto,že se spíš zajímám o fyziku než o biologii a zvažuju členství v klubu vědců. A abych nezapomněl Koumon jméno mé." rozhlédne se po laboratoři. " Dobře vybavené pracoviště...mít to tak doma." snaží se působit sebevědomě,ale moc mu to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Výborně! Říkám si v duchu, když se jeden hoper chytil návnady O tomhle si s tebou ještě moc rád popovídám! Říkám mu radostným, hlasem. Jedna z holek ho dokázala odzbrojit a druhého hopera dokázali již dostatečně zranit. Nejspíše právě proto říkám neurčeně, ale zároveň všem povzbudivé Válíš! Bez žádného většího významu, než jenom rozehnat nepříjemnou atmosféru, která zde vznikla a nastolit naprosto jinou, kterou budu mít alespoň trochu na svědomí. Ten co zbyl, vytahuje další nůž. Výborně. Čím víc se jich zde zraní, tím lepší by to mohlo být... Teda, za předpokladu že neumí číst myšlenky a neví co si myslím... To bych byl teď asi tak trochu v prde**. To mi tak připomíná, že bych si sebou měl začít brát vteřinové lepidlo. Vůbec by mi tato situace nevadila, avšak nastal ten problém, že ten hlavní ubližovač se dal na útěk. Před něčím, co začalo mluvit pro mě velmi vlídným hlasem, který se prostě nedal přeslechnout. Na opěradle lavičky seděl třeťák. Kdybych měl jen tušení, že mi vypadla má technika, tak bych z něj zřejmě cítil jen potřebu využívat lidi. V této chvíli mi ale přijde jako někdo, kdo velmi rád pomáhá lidem a mě se povedlo být jedním z nich. Tato skutečnost mi pomohla v tom, abych se znovu začal usmívat. V tom hoper začne mlít o tom, jak to poví "Kingovi", což nějak nevím co znamená Král? King... Mmmm... Zvláštní. Ten tě zmlátí ještě dvakrát víc než bychom to zvládli my! Řvu za ním ještě, ale vypadá to na to, že mě nejspíše neslyšel. Ts... Měl bych ho ještě chytit a pořádně mu to vmést do tváře! Náš velký pomocník se postavil a ihned kritizuje, že jsme ho nechali pláchnout, tak že mi to ani nevadí. Na jeho pomocnou větu odpovídám naprosto opačným tónem než to udělal on. Mile, vděčně a šťastně mu odpovídám: Oooh... Díky za příležitost.Senpai S krátkými, skoro neznatelnými pauzami mezi větami. Ještě se rychle ukláním a prchám cestou jen kousek za Kinjirem. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Přikývnu Shinjimu nad jeho otázkou jestli to je ta věc pro Kamishi. Pak jenom stojím, pozoruji a nestačím se divit tomu co Shinji předvádí. Krev se mi vaří ale snažím se ovládnout. Nemůžu si dovolit pustit se do další bitky. Ne teď, teď musím sledovat situaci. Přeci jenom to co se děje tam vepředu je nanejvýš zajímavé. Když se Shinji vrátí a mluví o velikosti dívčího poprsí tak se jenom zasměji a zavrtím hlavou. " Vůbec tě nechápu čéče. Jo hned vyrazíme za Nene. Jenom si vezmu tašku kterou si tam zapomněl. Ačkoliv chápu že prsa jsou důležitější než taška. Chvíli mi to ještě podrž. " Opět se zasměji a vyrazím si pro svojí tašku. V levé ruce si nesu sešity co sme našly. Jakmile najdu tašku tak tam hodím jenom sešity a pak je tam rychle hodím. Celou dobu sleduji ty hopery. Jen tak pro jistotu. Kdyby něco chtěly udělat tak se budu bránit. Nejspíše kopem pravačkou ze strany do spánku tomu co zaútočí a hned na to levačkou přímýho šlapáka do obličeje tomu druhému. Pokud nebudou nic dělat nechám je na pokoji jako kdyby mi nestály ani za pohled. Normálně bych je asi zabil... ale sem zraněný. A hlavně nechci provokovat Shinjiho. Ten člověk je dost nebezpečnej. Poté se vrátím k Shinjimu a naznačím mu kývnutím že můžeme vyrazit. "Hele asi mi nechceš vysvětlit co se tady kur*a děje což? Nejprve se objeví něco co vypadá jako člověk ale jenom tím že řekne něco jako "Archa smrti" tak uvede do bezvědomí spoustu maníků. Cejtím z něho energii jako kdyby to byl nějakej démon. A zdá se že tě dost dobře zná. Pak zjistím že se jmenuješ nějak jinak, hopeři tě znají a navíc ovládáš to samé umění co tamten. To je nějaké to Yuuki? Lidi který sem nasadil na zkoumání tohohle nadpřirozena rychle vycouvali že z toho smrdí spousta problémů. " Vytáhnu z kapsy u kalhot obálku od Funga, přeloženou snad milionkrát aby se mi do kapsy u kalhot vešla. "Prej je s tím spojená spousta špíny. Takže co? Chce se ti pustit do vysvětlování? Nebo si chceš tyhle věci nechat pro sebe. Máš na to samozřejmě právo. Ale říkám si že když sem ochotnej pomáhat ti v boji a ty seš ochotnej občas pomoct mě že bych si zasloužil znát nějaký informace... " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Člověk, který se mě snaží zbavit a získat můj titul. Heh.'' Znovu si oblékne plášť. ,,Ano, jsem Shimizu. Shimizu Miki. Těší mě Mito...?'' Pozdvihne pravé obočí a podá ti pravou ruku. Tím dává najevo, že chce znát i tvé příjmení. ,,Aha, myslela jsem si, že tady nejsi náhodou. Normálně bych tě podrobila testu, jestli umíš složit počítač, či sestavit jiné zařízení, ale tahle záchrana mě přesvědčila.'' Pak se rozhlédne po laboratoři. ,,Členové klubu si mohou brát vybavení domů, aby mohli dokončit svůj experiment. Ale pak to vybavení musíš také v pořádku vrátit. Počkej, někde tady byla přihláška.'' Zamíří ke stolu plného různých plánů, sešitů. Když přihlášky nenajde na stole, začne hledat v šuplíkách. Mezitím k tvé noze přijede menší robůtek. Svým ,,Pííp pip pi-pip.'' Na sebe upoutá svou pozornost. Na levé straně se otevřou menší dvířka z nich vyjede tyčka, která má na konci menší kleště. Kleště drží několik papírů. Když si vezmeš od robůtka papíry, tak můžeš zjistit, že to jsou přihlášky. ,,Nemůžu je- Aha, tak on je měl Lio-2. Tohle je v současné chvíli jediný člen Laboratoře B. Jestli se k nám chceš přidat, vyplň přihlášku a předej ji Studentské radě. Jestli máš nějaké otázky, tak na ně v rámci možnostech ráda odpovím.'' Lio-2 mezitím krouží na místě, poskakuje a tak různě blbne. Nejspíš má z tebe radost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Díky tomu, že jste uposlechli třeťáka a vydali se kratší cestou, během chvilky se dostanete na cestu ke staré školní budově. Kinjiro se tam sice dostane dřív, ale než k vám hoper doběhne, tak tam dorazí i Otonashi. ,,Kinguuuu! Kinguuu!'' Při běhu pořvává, že sotva popadá dech. Až teprve deset metrů ped vámi si vás všimne a zastaví. Stále drží v ruce nůž. Začne se rychle rozhlížet, jak se dostat kolem vás. ,,Ah! Kingu!'' Začne utíkat k lavičce, kde sedí nějaký student. Naštěstí ho Kinjiro zastaví dřív, než se k té lavičce dostane. Přesto jste však upoutali pozornost toho studenta. Není to nikdo jiný, než Afro. ,,Kingu! Dostali nás!!'' Afro vstane a vydá se k vám. V ruce má džus s brčkem z kterého občas usrkne. ,,No to se podívejme. Zmetci z třídy 1-C. Kvůli vám mě Koumori vyhodil z gangu. Tohle vám jen tak nedaruju.'' Přejde k lavičce, která je poblíž a jednou rukou vytrhne prkno. Jedním tahem dopije džus, odhodí krabičku a vyběhne proti Kinjirovi. Prknem začne mávat na všechny strany ve snaze ho zasáhnout. Ani Otonashi není úplně v bezpečí. Jakmile se Afro začal věnovat Kinjirovi, hoper šel proti Otonashimu. Používá nůž. Buď bodá, nebo používá krátké seky. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro to byla celkem dobrá otázka nějak se mu tahle škola začala no líbit jiným směrem sahat k podvodům mučení a sabotáži,když nemáte na to být lepší... mohlo procvičovat ostražitost těch co lepší byli. " Ah ty hcceš znát celé moje jméno, no dobře ,ale neodsuzuj mě kvůli němu ano? Moje celé jméno je Mito Koumon a pokud se nepletu tak naše mamky spolu kdysi pracovali..." ušklíbnu se. " Ale celkem bych byl radši kdyby o mém příjmení vědělo co nejmenně lidí, nevím nerad bych žil ve stínu svých rodičů chci věci dokázat sám." tohle mohla i pochopit dost možná na tom byla stejně. " No ono většinu práce budu asi dělat tu jen když pozoruji ty sabotáže tak by to chtělo lepší zabezpečení nebo si brát rozdělané věci domů....hezký" to na něj zapůsobilo plně funkční robůtek a ještě schopný najít lejstra vzal si a zjistil ,že to jsou přihlášky. " Aha no tak to tu budete mít o člena víc....jen dvě otázky kdo řeší finanční stránku věci? A máš rozdělaný nějaký projekt s kterým chceš pomoc, nebo si mám dělat na svém? A ano jak často tu mohu být?" začal s vyplynováním přihlášky tady by se mu mohlo líbit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile se vrátíš s taškou a začneš se vyptávat, Shinjimu zmizí z tváře úsměv. Zvednutou ruku si dá podél těla. Vrátí ti krabičku a vydá se ke 4. budově. ,,Máš pravdu. Jako můj jediný spojenec bys měl o mě něco vědět. Povím ti to cestou.'' Mávne na tebe, aby jsi ho dohnal. Jakmile ho doženeš, pustí se do vysvětlování. ,,Ten třeťák je můj starší bratr. Kitami Akira. Nevím, jaký má postavení na Ageze, tak jsem pověřil Shirohane, aby mi o něm něco zjistila, když je v radě. Ale co jsem zatím slyšel o škole, tak bude jeden z Top 5. Nebo dokonce Teppen... Kdo ví, bratr byl vždycky monstrum. Celou dobu mluví vážným tónem Nevím, co to bylo za techniku, nejspíš si s námi jen hrál. Ale typoval bych to na nějakou auru, která má zastrašit nepřátele. Nebo něco v tom smyslu. Co vím o svém bratrovi, tak bych se nedivil, kdyby to byl skutečný démon. On se zajímá jen o boj. Každý den trénuje a vyhledává silné soupeře. Jeho způsob boje je dost brutální. Mám jiný jméno, protože se moje matka rozvedla s otcem a vzala si jiného muže. Získal jsem tím jiné jméno a jiného sourozence. Matka nemohla vydržet to, že se otec tahá s jinými ženami. Tak co bys jinýho očekával od šéfa yakuzi. Stalo se to zhruba před čtyřmi lety. Od té doby jsem viděl Bratra jen minimálně. Bohužel se jednou stalo, že bratr chtěl, abych se vrátil, jenže jsem odmítnul. Docela jsem ho tím naštval, takže jsme spolu bojovali. Nic si z toho souboje napamatuju, ale byl jsem tři měsíce v nemocnici na přístrojích. Saki, má nová sestra, brečela a nechtěla, abych se už kdykoli pouštěl do boje. Nechci, aby znovu brečela, tak jsem se rozhodnul, že budu pomáhat slabším.'' Podívá se na své dlaně a pak zase dopředu na cestu, ,,ale každý si přece může vybrat. Znají mě protože jsem byl v gangu, který takovýhle hopery mlátil dennodenně.'' Vezme si od tebe fotky s Yuuki. ,,Nevím, co je Yuuki.'' Dorazíte ke 4. budově. ,,Nevím, co bych ti měl ještě říct. Sám si toho potřebuju ještě hodně zjistit. Jestli máš ještě nějakou otázku, tak se klidně ptej.'' |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Pochoduji vedle Shinjiho a tiše poslouchám co mluví. Uvnitř hlavy se to snažím nějak sesumírovat a zařadit. Nakonec dojdeme ke čtvrté budově a Adachi čeká jestli se ještě na něco zeptám. Mám nasazený zamyšlený pohled a jenom opatrně přikývnu. "Jo jednu otázku ještě mám." Poté se rozesměji, čapnu Adachiho kolem ramen. "Zajdeme večer na pivko? Třeba se ti podaří šáhnout si zase na nějaké pěkné poprsí. " Pak se rozesměji, pustím jeho ramena a jemně ho praštím do ramene. " Víš mě do tvojí rodiny moc není. Chápu že to nemáš se svojí rodinou snadný, to málokdo. Sám mám podobnou rodinu až na to že fotík byl nýmand a nemám žádnýho šílenýho zabijáckýho bráchu. Hej ale co není může bejt. Máti je ještě mladá a za takovejch dvacet let kdo ví. " Opět se zasměji. "Tak se přestaň tvářit jako na mučení a trošku se usměj. Hele podíváme se za Nene, ukážeme jí mojí krabičku. Projedeme zbytek dne tady ve škole. Já si pak skočím na trénink, večer se napijeme a na tohle všechno zapomeneme. Ráno pak něco zkusíme vymyslet s těma všema sráčema na týhle škole. Jestli je tvůj brácha takovej sígr jak říkáš a je to Teppen tak je to přeci jednoduchý ne? Budeme trénovat společně, narubeme si sílu a reputaci a pak si pro něj dojdeme. Nakopeme ho pořádně do řiti a na týhle škole nastolíme náš pořádek kde už nebudeš muset nikdy nikoho mlátit protože tu budeš mít mě a další parťáky. Není nad jednoduchý řešení ne? " Usmívám se, občas rozhodím rukama ale jinak sebejistě kráčím k našemu malému klubu. Přeci jenom mám dobrou náladu. Sice sem několikrát málem skončil v nemocnici za dnešek, ale na druhou stranu mám pocit že sem si našel nového kámoše. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S Kyouko jste se začaly bavit o brigádách, takže jste Mitovi s Kagawou nevěnovaly pozornost. Dohodly jste se, že by jste si mohly najít společnou brigádu. Rozhodly jste se, že se tedy stavíte v místnosti rady. Co se týče Kyouko, tak jsi zatím mohla o ní zjistit pár věcí. Dost potrhlá, ale však velmi chytrá holka. Kagawa je její bratranec a je druhák. Ona je prvačka. Také má ještě staršího bratra, který je v druháku, ale moc se spolu nevídají. V místnosti rady byli jen Miyamura s Rinkou. Oba měli dost práce, neboť jste nebyly jediné koho napadlo zeptat se na brigádu. Takže nakonec si brigádu ani nešlo vybírat a co jste ukořistily, to jste prostě ukořistily. Zhruba po 15ti minutách se vám podařilo získat brigádu. Je v místní Maid Café a po škole se tam máte stavit. ,,Uff, nikdy víc.'' Kyouko se opře o zeď a uchechtne se. Podívá se na hodinky. ,,Máme ještě dost času, chceš se nějak podívat?'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Nemyslím si, že ten člověk má dostačující inteligenci, aby vůbec dokázal rozdělat oheň.'' Na znamení vážnosti se zamračí. ,,Navíc se mu nejedná o titul týkající se Vědeckého klubu. Chce můj jiný titul.'' Chvíli se zadívá někam mimo. Pak si klekne a zavolá k sobě Lio-2, aby ho následně pohladila. ,,Nevím, tvé jméno mi nic neříká. Navíc se nezajímám o pokusy mých rodičů, takže tvou situaci chápu.'' Mezitím, co mluví, hladí Lia, který se třese a radostně pípá. Celou dobu Shimizu působí uzavřeným dojmem, jako by nechtěla o své rodině moc mluvit. ,,Neboj, v našem klubu s nedíváme z jaké jsi rodiny. Tady nám záleží na tom co umíš. V téhle chvíli jsi prostě nikdo, nehledě na to, kdo jsou tví rodiče. Udělala jsem v našem klubu pár pravidel, aby si každý mohl vybudovat vlastní reputaci, takže nemusíš své jméno tajit.'' Vstane a rozhlédne se po laboratoři. ,,Jsem ráda, že uvažuješ o přidání se ke klubu.'' Založí ruce na prsou a usměje se. ,,Bohužel, můj současný výzkum je součástí chemie a biologie, takže z oblasti fyziky zatím nic. Měla bych ale pro tebe úkol. Jak jsi říkal, nebylo by špatné tuhle laboratoř více zabezpečit. Samozřejmě to platí i pro ostatní laboratoře. Tvým prvním úkolem by mohl být navrhnout lepší bezpečnostní systém. Veškeré zařízení najdeš tady, ale pokud ti přece jen něco bude chybět, řekni mi o tom. Klub má dost sponzorů, takže rozpočet není malý. Samozřejmě máš také možnost pracovat na nějakém svém projektu.'' ,,Můžeš tady být kdykoli je škola otevřená. Ale jako správný student musíš také chodit na hodiny. Pokud však budeš mít něco rozdělaného, tak mi řekneš a vyžádáme povolení od Studentské rady, aby jsi mohl pracovat na svém projektu a mohl vynechat pár hodin.'' Dojde k železným vratům. ,,Jo a klubové srazy jsou předem oznámeny. Jelikož jsi jediným členem Laboratoře B, tak jí budeš mít na starosti. Mám ještě něco na práci, takže až odevzdáš radě přihlášku, tak můžeš začít na nějakém projektu. Když něco nebudeš moct najít, nebo nebudeš vědět, tak řekni Liovi. Tak se zatím měj.'' Tím nechává tebe a Lia-2 samotné v laboratoři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinjiho dost překvapí tvé chování a pozvání do hospody. ,,Eh?'' Je jediné, na co se zmůže. Sklopí hlavu a sevře dlaň v pěst. ,,Jenže...'' zamumlá si. ,,Tohle je přesně, co bratr chce.'' Zastaví se. Stále se dívá do země. Foukající vítr mu rozevlaje rozepnutý kabát. Pak však zvedne hlavu. Jeho výraz je jiný, už není ztrápený a také se šklebí. ,,,He he he, máš pravdu. Tohle je poslední rok, co tady bratr je. Uděláme mu takový odchod ze školy, na který jen tak nezapomene.'' Dožene tě a vydá se s tebou ke klubu. Nyní je plný energie, jako by se ta situace v parku nikdy nestala. ,,Na pivko nevím, podle toho v kolik, mám ještě brigádu v-'' Na chvíli zaváhá, jestli ti to má říct. ,,V Maid Café.'' Rychle s k tobě otočí. ,,Ale já tam vařím, nedělám maidku, abys věděl!'' Zasměje se. ,,A dělám tam, protože tam platěj dobře a né, že mám společnou šatnu s holkama, nebo že bych jim chtěl koukat do výstřihu a pod sukni!'' Pomyslný třpyt v jeho očích značí opak. Nyní však začne mluvit o něco vážněji. ,,Jestli se chceme dostat na vrchol, tak si musíme najít spojence. Nejprv bychom se měli stát elitou mezi prváky, takže se musíme zaměřit na Koumoriho a jeho gang. Zkusím pak odchytnout Shirohane, aby nám v radě něco vyšťourala.'' V klubu už na vás čeká Nene. ,,Tak vy jste skutečně přišli!!'' Pustí knížku, odskočí od stolu a zamíří k vám. ,,Začínala jsem si myslet, že jste byli duchové!'' Zamračí se a následně šťouchne Shinjiho do tváře. ,,Au. Já nejsem duch!'' Jakmile do něj Nene přestane šťouchat, vrátí se zpátky ke stolu, kde seděla. ,,Tak co? Přinesli jste něco?'' Zeptá se hned, jakmile si oba sednete. Kruhy pod očima značí, že nemohla dneška dospat. ,,Ah, soráč, nějak jsem na to zapomněl. Ale klidně můžu přinýst svačinu, kterou mi udělala sestra.'' Nene se na něj zamračí. Shinji však uhne pohledem a něco si ještě zamumlá. ,,Jídlo, plný zlých duchů... Brr!'' Celý se oklepe. Nene mu už nevěnuje pozornost a dívá se na tebe. Její oči dávají najevo, že neočekává od tebe stejnou odpověď jako od Shinjiho. ,,Táááákže?'' Nakloní se k tobě přes stůl zadívá se ti do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Při zmínce o Shinjiho brigádě se na něj jenom chvíli dívám naprosto nechápavě a pak propadnu v smích. "Jistěěěěě... Jestli ty to neděláš kvůli ženskejm tak já makám v baru protože miluju abstinenci. " Další rána do ramena a pokračuji ve hlasitém smíchu. "A máš pravdu. Ty šmejdy z Netopejrům bychom si měli podat. Ale o Koumoriho bych se zase tolik nestrachoval. " Udeřím pěstmi o sebe "Když sem ho viděl naposled tak ležel na zemi chyběla mu většina zubů, měl přeraženou čelist, zakrvácenou celou držku a beztak spoustu nakřáplejch míst na lebce. Přeci jenom ležel podemnou a já mu je solil boxerem do obličeje pořád dokola. Jestli se ten šmejd zvedne dřív jak za dva tejdny a bude schopnej bojovat tak snad sežeru svoje boty. " Pak pokrčím rameny. "Ale jestli se ukáže a bude chtít zase rubat lidi z naší třídy tak si ho opět podáme. A když ne jeho tak můžem řešit hopery. S těma taky vždycky víš že ať praštíš kterýho chceš tak děláš svět lepším místem. " Pak nás přivítá Nene. Usmívám se nad jejím pokusu zjistit jestli není Adachi duch. Pak si sedneme ke stolu a Nene se vyptává. "Já jsem něco přinesl. Něco opravdu zvláštního. " Opatrně vytáhnu tašku a vyndám z ní dřevěnou krabičku, položím jí opatrně před sebe. " Ta krabička ukrývá nejvzácnější předmět mé rodiny. A nejenom současné... podle mojí babičky a mamky patří do naší rodiny ještě dávno z dob před kristem. Teď jí otevřu ale nemohu vám říct jak. Rodina řekla že tajemství jak se otevírá tahle krabice je jenom uvnitř rodiny. Babička říká že je prokletá a kdokoliv bez naší krve nemá nárok na život pokud se jí pokusí otevřít. Podle babči každá generace naší rodiny přidala určitou kletbu dle vlastního přání tak jak uznala za vhodné a jednoho dne to nejspíše budou chtít i po mě. " Zvednu krabičku do ruky a podívám se na runy po obvodu. Poté je začnu mačkat v určeném pořadí a přitom si mumlám něco rusky. Cesta, válečník, čest, rodina, spravedlnost, Zaklínač, krev, pouta. Ozve se kovové cvaknutí a já se opatrně kousnu do bříška palce až se spustí troška krve. Tou krví poté přetřu čelo krabičky. Opatrně začnu otevírat krabičku a přitom mluvím. Mluvím tiše jako kdyby se mluvit příliš nahlas ani nepříslušelo. Mluvím jako kněz modlící se v kostele. Protože tak to taky je pro mojí rodinu. Předmět který chrání moji předkové po celá staletí. Předmět legend a mýtů, nebo alespoň tak mi to moje rodina pořád vypráví. "Vlkomor... poslední zbraň. " Opatrně natočím krabičku směrem k nim a ukážu jim krátkou dýku, bílá kostěná rukojeť a černé ostří. Kostěná rukojeť má v sobě vyřezáno spoustu run avšak ostří je bezposkrvnky. Vypadá to jako černý kov ale ta černá je možná až příliš černá nato aby mohla být přírodního původu. "Tohle je co mi vyprávěla moje babička. Vlkomor je zbraní starého náboženství. Dávno zapomenutý artefakt z pradávných dob. Babička říká že ho třímali jenom ti nejsilnější z našich válečníků protože pouze ti jsou schopni ho zkrotit. Ostatní pomalu ale jistě přicházejí o svojí duši až z nich nic nezbude jenom prázdná slupka. Ten nůž je poslední záchrana před nepřáteli. Jenže je to zlá zbraň a chce být používána ke zlým věcem. Má vlastní rozum a tak ten kdo jí třímá dlouho a není dost silný může propadnout jejímu kouzlu. Dříve než ho vlastnila moje rodina... a jeden čas co ho vlastnila. Byl tenhle nůž používán ke krvavím obětem. Desítky možná stovky lidí zabity na obětním kameni, jenom protože si ten nůž žádal krev. Nasával do sebe energii z těch obětí a stával se mocnějším a mocnějším. Náš rod se zavázal chránit keltské a vikingské kmeny severu. Nakonec po krvavých válkách sme nůž získali. Naši nejmocnější předci ho hrdě nesly do boje a meč se měnil dle toho kdo jej nosil. Občas to byl meč, občas, nůž, občas živí spojenec... byl tím co jste zrovna potřebovali na vítězství. Ale pokud vím použil se k dobru jenom čtyřikrát za existenci světa. Pouze čtyři lidé ho tasili a zvítězili nad ním. Byli to lidé kteří ho tasili pro své přátele, svět, rodinu, lásku nebo bůhvíco ještě. Jasné je ale to že ten meč prolil spousty krve. Dříve ho musela chránit spousta válečníků. Ale jak mizela magie ze světa... zmizeli i lidé jenž by věděli o Vlkomoru. A tak postupem času zmizel ze všech legend a našemu rodu to tak vyhovovalo... Protože když nikdo neví že existuje tak ho nikdo nemůže použít. " Dívám se na tu zbraň a na tváři se mi škube úsměv. "Chtěl sem už několikrát vyzkoušet jestli je něco z babiččiných povídaček pravdy. Ale nikdy sem nedostal nůž do vlastní péče. A v těch málo okamžicích kdy sem ho viděl se ho nedokáži dotknout. Cítím z něho něco špatného. Chtěl bych se ho dotknout vím že mi nemůže ublížit ale přesto mám strach. Kdo ví co je pravdy na všech povídačkách... ale rodina mě vychovala ve víře že je to pravda... Podívám se na ostatní a čekám jak zareagují. Mezitím položím Vlkomor na stůl před nás a sleduji jeho temnou čepel. "Co si myslíš Nene? " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinji tě jen sleduje a nevypadá to, že ho tvé vyprávění až tak moc zajímá. Na druhou stranu Nene hltá každé tvé slovo, které řekneš. S pomyslnými hvězdičkami v očích sleduje, jak otvíráš krabičku. Shinji si opře bradu o dlaň a s mírným zívnutím sleduje, co se bude dít dál. Kdykoli řekneš nějaké slovo rusky, Nene více a více zarývá svůj pohled do krabičky. Úplně z ní sálá, že se nemůže dočkat, až tu krabičku otevřeš. ,,Vlkomor...'' Zopakuje po tobě. Během tvého vyprávění Nene ani jednou nespustí oči z dýky. Shinji zase vypadá, že by měl každou chvíli usnout. ,,Podle mě bychom to měli někdy zjistit! Samozčejmě nemyslím rituály, ale jestli se opravdu mění! A jestli by ti to nevadilo, zapsala bych tvé vyprávění do naší sbírky.'' Dojde si pro knihu velikosti A4 čítající asi něco přes 500 stran. Během listování si můžeš všimnout, že stránky jsou nelinkované. Ale tím jen dobře, protože sem tam je ručně nakreslená zbraň s popisem, či nějaká příšera. Pokud jí to dovolíš, tak celé tvé vyprávění zapíše do knihy. Také tam zakreslí dýku a krabičku. Kresba je velmi povedená, dá se říct, že si je obrázek velmi, ale velmi podobný. Pokud jí to nedovolíš, tak se zatváří zklamaně. ,,Tak, teď je teda řada na mě. Ještě než začnu, tak se na něco optám. Chodí k vám Kamishino Sau?'' Shinji se probere. ,,Jo. Chodí.'' ,,A co máte během odpoledky?'' ,,Tělák.'' ,,Tělocvik?!'' Nene vyskočí ze židle. ,,To je naprosto perfektní!'' Shinji se na tebe podívá, jestli nevíš, co tím myslí. Nene mezitím podejde od stolu. ,,Slíbila jsem, že vám také ukážu něco nadpřirozeného. Ale když Shinji-kun nic nepřinesl, tak to ukážu na něm.'' Ušklíbne se. Shinji znejistí. Nejspíš začíná litovat toho, že nepřinesl žádnou věc. ,,Postav se kousek přede mě.'' Jak rozkáže, tak Shinji s nejistým krokem obejde stůl a postaví se před Nene. ,,Sice to nebude tak úžasné jako otvírání té krabičky, ale zkusím to udělat efektivnější.'' Nene začne zhluboka dýchat. Obouma rukama se dotkne Shinjiho hrudi. Ten sebou trošku trhne, ale snaží se to zakrýt. Nene udělá krok dozadu, pokrčí pravou ruku a sevře dlaň v pěst. Prsty vytočí nahoru. Zhluboka se nadechne. Jakmile vyfoukne vzduch, tak udeří plnou silou Shinjiho pod hrudní kost. Pak Nene udělá několik kroků dozadu a dotkne se sama sebe na místě, kde praštila Shinjiho. ,,To bylo zas za co?!'' Narovná se, zamračí se podívá se na Shinjiho. ,,Co...'' S otevřenými ústy se dívá na Shinjiho. Ten se za celou dobu ani nepohl, ale jen se šklebí. ,,He he he, takhle se tváří všichni.'' Nene udělá několik kroků dozadu. Pak se podívá na své tělo. ,,Cože? Já... Já si-'' Shinji ji plnou silou udeří do břicha a pak jí dá loktem do zátylku. Nene spadne v bezvědomí na zem. Shinji si k ní klekne. ,,Nechtěla jsem tě dostat do bezvědomí, ale když vím, že máte tělocvik a ve vaší třídě máme mou sestru, tak jsem prostě nemohla odolat.'' Shinji se začne hihňat jako nějaká holka. Postaví se a koukne na tebe. ,,Je mi líto, tohle Yuuki není tak zajímavé jako tvá dýka.'' Řekne zklamaně Shinji. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Podívám se na toho třeťáka. Jak je možné, že zná všechny? Má informace, to je jisté, ale ví i o něco o tom co mi zadala rada. Docela by mne zajímalo kdo to je, jestliže má ale takovéto informace, budu si s ním muset promluvit. A nejen promluvit. Ani bych se nedivil, kdyby měl něco společného s radou. Snad se to vyjasní. Nicméně má pravdu, tihle musí na ošetřovnu. „Ano, senpai“ přehodím si Leonu přes rameno a pevně ji chytím. Hopera chytnu volnou rukou za límec a podívám se na Akiko. „Já je na tu ošetřovnu odtáhnu, mohla bys na mne počkat prosím u počítačové učebny? Rinka-senpai a Miyamura-senpai chtěli abychom něco a někoho našli.“ Usměji se na ni pomalu je táhnu směrem k ošetřovně. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Přikývnu Nene na souhlas. "Můžeš zapsat informace o Vlkomoru ale nikomu je neukazuj. Hlavně tam nepiš kde by se mohl nacházet či nic co by mohlo vést k jeho nalezení. Jinak si o něm klidně tu legendu zapiš. A co se týče toho jestli to zkoušet. No možná časem..." Teď určitě nejsem dost silný abych se chopil vlkomoru. Určitě jsou to jenom legendy ale co když... potom co sem dneska viděl a cítil Shinjiho bráchu tak nevím jestli jsou to skutečně jenom legendy. Pak příjde na řadu Shinji a Nene. Nad jeho tázavým pohledem jenom pokrčím rameny jakože doopravdy nevím co se děje. Pak se ale začne dít něco co mnou hluboce otřese. Možná to jen hrajou! Ne! Nikdy by nikdo nepřinutil Shinjiho aby udeřil Nene takle tvrdě. Tohle není Shinji! Jenže výměna těl! Děláš si ze mě prde*! To není možný. Prudce sem vstal až se za mnou převrátila židle a nevěřícně sem se díval na Ležící Nene a Shinjiho chovajícího se jako dívka jak stojí přede mnou. Přeskakuji pohledem od jednoho těla k druhému a ve výrazu se mi snoubí spousta pocitů z nichž polovinu ani nevím co je. Nakonec se prudce nadechnu a hluboce vydechnu. Klid... Yoshinkan... dechová cvičení. Nádech výdech, nádech výdech. Stále stojím ale trošku se uklidním. "Fajn musím říct že tohle mě opravdu trooošku překvapilo. Takže... ehm... Nene? Jsi to tam teda ty jo? Fajn... tak dneska to byl hodně zajímavý den. Musím uznat že doteď sem považoval svojí rodinu za magické blázny ale to co se děje na týhle škole. " Zavrtím hlavou. "Nejprve ty fotky se ukážou jako opravdu praví. Pak dostanu do ruky vlkomor ačkoliv bábi říkala že ho nikdy nebudu mít v údržbě. Pak příjde Shinjiho starší brácha a jenom pohledem uvede celej park lidí do stavu panické hrůzy a bezvědomí. Pak Shinji začne vyvolávat podobnou auru která ve mě zvedá chuť po krvi a teď tohle. " Rukou ležérně ukážu na dvě těla před sebou. "Takže... opravdu bych ocenil kdybych dostal nějaké informace. Za prvé co si provedla. Proč si to provedla. A jak si to provedla... a můžeš naučit podobné triky i mě? Nemyslím zrovna vyměňování těl... to by bylo tak maximálně něco pro Shinjiho." Při té myšlence se trošku usměji a představím si Shinjiho co by dělal v ženském těle. Když tu myšlenku déle válím v hlavě tak spočinu pohledem na bezvládném těle na zemi. "Teď mi možná došlo proč si ho omráčila. " Opět zavrtím hlavou abych si srovnal trošku myšlenky. "Fajn zpátky k tomu důležitému. Proč sis vzala Shinjiho tělo? Chápu kdyby to bylo jenom na úkázku. ALe mluvila si o těláku a něco o tvé sestře. Víš nemůžu tě nechat dělat v Shinjiho těle žádné problémy. Je to můj přítel a skutečně bych byl nerad kdyby si to někde zavařil. Čest by mi to nedovolila aby jsi pošpinila jeho už tak špatné jméno na téhle škole. A za další můžeš mě tyhle věci učit? A neříkal sem to už? Jestli jo tak promiň... dneska sme při ochraně kámoše dostal nějakým železem do hlavy a myslí mi to občas šejdrem." Navíc sem v šoku po všem ostatním. "Je mi jedno co za trénink bych musel postoupit. Ale jestli je šance jak se naučit tyhle Yuuki a probudit je v sobě tak to musím podstoupit. I kdyby mě to mělo zabít... Cítím že je to moje cesta jak kvůli rodině a mému odkazu tak kvůli Shinjimu. Jestli nebudu dost silný nebudu ho moct ochrańovat a on nechce bojovat. Tak musím bojovat za oba..." Nejsem si jistý jestli to co říkám dává smysl. Pořád se snažím srovnat s tím že právě přede mnou člověk prohodil duše ve dvou tělech a ty věci předtím. Ale doufám že mě pochopí a odpoví mi alespoň na část věcí. Nerad bych jí zkoušel zastavit silou... je nebezpečnější než se zdá pokud ovládá tajemná učení. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro Brigáda v Maid Café je skvělá. Vydělám si peníze a nebudu mít starosti s volným časem. Kyouko se opřela o zeď, kouknu kolem sebe a o zeď se opřu také. Stále mám na tváři úsměv kvůli té brigádě. Teď se nemůžu dočkat konce školy. Kyouko se zeptala jestli někam ještě nepudem. Kouknu na hodinky a navrhnu jí ,,Nechceš jít ven před školu?" stále se nemůžu přestat usmívat, mám radost z té brigády a opravdu se už nemůžu dočkat kdy začnem pracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jop, jsem to já.'' Nakloní hlavu na stranu a udělá roztomilý úsměv. I když v Shinjiho podání to tak moc roztomile nevypadá. Práskne oběma rukama do stolu. ,,Panická hrůza?! Vy jste se setkali s Kitamim?!'' Pak se koukne na své omráčené tělo v kterém je Shinji. ,,Takže on je jeho bratr. Proto si jsou podobní a frekvence jejich těla je téměř stejná.'' Podívá se na své ruce a několikrát sevře dlaň v pěst a opětovně zase povolí. ,,Divím se, že jste v pořádku. Přece jen setkat se s druhým nejsilnějším studentem na celé škole.... Co máš v plánu, Kitami?'' Zahryzne se do palce a podívá se někam mimo. ,,No tak, no tak, né tak zhurta.'' Další pokus o roztomilý úsměv. Nene v těle Shinjiho si sedne před tebe. ,,Vyměnila jsem si s ním tělo. Tomuhle se říká Yuuki, Body-Swapping. Je to taková nadpřirozená schopnost. Nevím, odkud je, ale podle mě nám ji dávají duchové!'' Několikrát přikývne. ,,A proč jsem to udělala?'' Sklopí hlavu a stín ji zakryje oči. Začne se hihňat až nakonec se začne smát nahlas. Avšak se stále směje jako holka. ,,Protože chci vidět svou mladší sestřičku! Chci se s ní obejmout, pomazlit se s ní, obléct ji do cosplaye, dát jí kočičí ouška!'' Nene v těle Shinjiho začne funět jako nějaká šelma. Chvíli to vypadá, že i slintá. ,,Ale musím to provést tak, aby nepoznala, že jsem to já. Navíc ji vidět ve cvičebním úboru... He he he.'' ,,Proč jeho tělo? Protože to byl trest!'' Vztyčí ukazováček a mrkne na tebe. ,,Kdybys nic nepřinesl, tak bych použila tvé tělo. A neboj, nikdo nepozná, že nejsem on. Chci jen vidět svou sestru. Po tělocviku si s ním vyměním zpátky tělo.'' Sice se pokouší mluvit vážně, ale je ti naprosto jasné, že má postranní úmysly. ,,Ty to Yuuki bereš nějak moc vážně. Yuuki není něco, co během chvilky ovládneš. Yuuki se mění podle uživatele. Navíc bych tě to nemohla naučit. Moje Yuuki je probuzené nepřirozenou cestou.'' Jakoukoli otázku na probuzení Yuuki nepřirozenou cestou prostě ignoruje. ,,Čím míň uživatelů Yuuki tím líp.'' Sevře dlaň v pěst. ,,Nevíš, co to sebou přináší. Kdybys tak věděl, co se minulý rok stalo. Navíc tohle je poslední rok, co tady jsou ty tři nejhorší monstra. Pak by se mohla škola změnit k lepšímu...'' ,,Pokud se ale chceš naučit ovládnout Yuuki, tak mě necháš použít jeho tělo. Pak ti řeknu jméno jedné osoby, která také ovládá Yuuki.'' |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro pořád sledoval Lia a snažil se přijít na to jak tahle mašinka vlastně funguje "Tak to je dobře rád bych si svou reputaci zasloužil sám bez ohledu na to jací byli moji rodiče." strnul když začala o chemii a biologii " Počkat ty děláš na tom výzkumu co z člověka udělá něco jako zvíře?" podíval se na ní nedůvěřivě. " no zabezpečení by šlo nějaká ta kamera čidlo západky a tak ... vadilo by hodně kdybych tu udělal místo na trénink aplikované dynamiky a kinetiky? Něco jako testovací prostředí?" zeptal se s nadějí v hlase. " Moment jediný člen takže to tu mám jen pro sebe?" tohle by mohla být dobrá základna a skrýš v případě bojů ,kdyby to tu zabezpečil....to by šlo. ale to byla hudba toho co bude dělat po výuce teď vyplnil v rychlosti přednášku a mazal za studentskou radou |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Jen co jsem se rozeběhl, tak mě hned rozbolelo doslova celé tělo. Kdyby nebylo toho třeťáka, který mi vsugeroval, že prostě musím běžet s Kinjirem, abychom odchytili toho hopera, tak bych nejspíše jen upadl na zem a dal si chvíli klidu. Když doháním Kinjira, tak se opírám dlaněmi o kolena a snažím se pořádně rozdýchat, hlavně proto, že si všímám hopera, který vypadá na to, že začne křičet o pomoc. Snažím se získat kontrolu nad svým tělem, abych byl schopen toho zvládat o něco málo víc, než jen dýchat. Když na nás začne zírat, tak si všímám, že se vlastně nedívá na nás, ale na něco za námi. Naprosto instiktivně svým pohledem najíždím k lavičce, ustupuji o krok dozadu a aktivuji svou techniku Rozpoznání. Afro! Po zjištění toho kdo to vlastně je, se klidně narovnávám a začínám si upravovat uniformu. Toho bychom mohli zmanipulovat. Již vím co všechno předvedl ve třídě, ale i přes to si myslím, že má ještě nějaký ten trik v rukávu, v tomto případě spíše ve svém afru... Teď si uvědomuji.. Kinjiro s ním ještě nebojoval, takže bude v nevýhodě... Přecijen jsem ho musel v tu chvíli odtáhnout dál od nebezpečí, takže ten souboj nemohl sledovat. Dobrá tedy. Zkusme to skloubit dohromady. Když Afra naštvu, tak Kinjiro bude schopen ho poté lépe porazit. Když si jde pro svou zbraň, tak se mu ukláním Please accept my most sincere apologies, Kingu. Prohlašuji noblesně. Jeho oslovení ale pronáším s posměškem v hlase. Ale tento muž ti tvůj titul sebere. Říkám posměšně a nejspíše i drze, přičemž se zvedám a ukazuji na Kinjira. Znovu ustupuji o další krok, abych nestál v jeho cestě a především trase prkna z lavičky. Jsem zvědav zda-li se to povedlo. Ve správnou chvíli si všímám, že je zde něco špatně a otáčím se právě ve chvíli, kdy je na mě útočeno nožem, kterému uskakuji směrem od Afra a při dopadu se okamžitě chytám za břicho, poněvadž mi jím projela nepříjemná bolest. Tak mám štěstí nebo smůlu? Vskutku zvláštní den! Ale tohle není podle plánu. při dalším útoku se nahýbám doleva, aby mi nezpůsobil nějaké další zranění a začínám analyzovat jeho pohyby, abych přišel s co nejlepší taktikou k tomu, abych se vyhýbal dalším ranám a ve správný okamžik vystartoval a vyřadil ho z boje. Celý boj se snažím směřovat tak, abych měl dobrý výhled na svého nepřítele i na souboj Kinjira a Afra. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Doufám, že k tomu jeho "kingovi" nedoběhne... Zm*d! Zamračím se a jakmile začne řvát naštvu se ještě víc. "Drž už ku*va hubu!" Zařvu a ještě se víc rozeběhnu. Připravím si k boji nůž, který jsem sebral Akiko a už se těším na další boj. "Tu tvojí kšiltovku ti narvu do krku a hlavu ti dám do támhle toho koše!" Ukážu na jeden koš. Najednou začne utíkat k jedný lavičce... Dop*dele... Děláte si ze mě p*del? To pokaždý, když se chci porvat s hoperama tu musí být tahle květáková kebule? Zamračím se a když mi afroun řekne, že byl vyhozenej z gangu začnu se smát. Ano! Přesně tak! Smích... Naštve ho a začne dělat chyby. "Copak? Koumori ti našel v afru vši? Nebo mu tvůj vlásek spadl do jídla? Měl bys uvažovat o krátkém sestřihu." Pohlédnu mu se smíchem do očí. "Ale teď vážně... Zkus si někdy ty vlasy umýt." Když vytrhne to prkno nahodím sebevědomý úsměv. "Copak to děláš? Ničíš školní majetek. Pozor, aby si tě někdo nevšiml." Když s tím prknem začal mávat ustoupím a začnu pobíhat sem a tam. "Chyť si mě..." Pokouším se uhnout prknu a při tom se mu smát. "Minule jsi ke mně přišel ze zadu, nebo jsi mi hodil do zad lavici, ale teď..." Zamračím se a rozpoutám v sobě agresivní příšeru, která ve mně čekala na příležitost jako je tahle. Rychle se rozeběhnu a začnu kroužit kolem afra. Ihned jakmile uvidím jeho záda a nebudu v moc velkém ohrožení bouchnutím prkna, tak mu zasadím vší silou, kterou v sobě najdu ránu pěstí do páteře a znovu uskočím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě než Shimizu odejde, tak ti odpoví na tvé otázky. ,,Hm? Jaký titul?'' poškrábe se na nose. ,,Je to spojený se školou. Nic důležitého.'' Udiveně se na tebe podívá. ,,Oni takový výzkum provádejí? Tak to je budu muset zastavit a řádně potrestat.'' ,,Jistě, tohle bude na další tři roky tvé království. Pokud tedy neodejdeš z klubu.'' Zamračí se a založí ruce na prsou. ,,Nemyslím si, že letos budou další zájemci z řad prváků. Druháci a třeťáci dělají ve svém oboru. Hlavně se pokus nerozbít hodně věcí, nebo nezkoušej něco, co by ti ohrozilo život. Jak jsem řekla, pokud ti něco bude chybět, tak mi o tom řekneš a danou věc dokoupíme.'' Pak už definitivně odejde. V místnosti rady je spousta studentů, kteří přišli předat přihlášku, nebo najít brigádu. Bohužel jaksi rada nestíhá ten nával studentů. V současné chvíli tam jsou jen Miyamura a Rinka. ,,Zatraceně! Kde je prezident, když ho potřebujeme?'' Zanadává Rinka, když si od tebe vezme přihlášku. ,,Ani ti dva tady nejsou!'' ,,No, no. Není to tak hrozný.'' Řekne s vynuceným úsměvem Miyamura. Jakmile předáš radě přihlášku, tak se několik studentů natlačí před tebe, takže ti nezbývá nic jiného, než odejít. Kousek od místnosti rady se opírá o zeď Kyouko s Kirou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vráááá! Afro, nebo taky King dosáhl vrcholu své zuřivosti. S prknem v ruce máchá na všechny strany. Naštěstí je Kinjiro rychlejší, takže se dokáže dostatečně rychle vyhnout. ,,Sám seš srab, když jen utíkáš!!'' Bohužel Otonashi nemá takové štěstí a z posledních sil se sotva dokáže patřičně vyhýbat útokům svého protivníka, natož sledovat Kinjira. Bohužel se několikrát stane, že Otonashiho řízne nožem do ruky. Ve chvíli, kdy se hoper dostane blízko Otonashiho aby ho bodl, běsnící Afro zasáhne hopera a Otonashiho do hlavy. Ten odletí od Otonashiho, poté zůstane nehybně ležet na zemi, mezitím co mu z hlavy teče krev, zatímco Otonashi skončil jen v bezvědomí. Afro nevšímajíc toho, co udělal jen dále zběsile mává prknem kolem sebe. Kinjiro využije nepozornosti Afra a zaútočí na něj zezadu. To ho přinutí padnout na koleno. S těžkým oddechováním se podívá na Kinjira. ,,Seš pěknej srab, že utočíš na někoho zezadu.'' ,,Přinesu vaše hlavy Koumorimu a ten mě vezme zpátky! Jo... určitě to tak bude... He he.'' Afrovi vylezou na pažích a na čele žilky. Svaly se mu nepatrně zvětší. Na obou koncích chytne prkno a v půli ho zlomí. ,,Tak pojď!! Ukažte co ve vás je!! Afro vrhá na Kinjira. Afro je rychlejší přesto dělá mnoho chyb. Útočí stejně jako předtím, jen kolem sebe mává prkny, ale tentokrát se dostává až moc blízko ke Kinjirovi. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Když hopera připravím o nůž, prohodím do větru "Strike one" a nůž držím v ruce připravená pokračovat v souboji, ale to už Kinjiro hopera uzemní "Strike out" dokončím a při tom přeskočím strike two... Opětuji Kinjirův úsměv "Ty taky" odpovím mu. "Zřejmě tu někdo nemá rád hopery" pomyslím si. Teď se objeví někdo další, je to třeťák a najednou se z ničeho nic ujal vedení, což pro něj určitě nebylo moc těžké protože jeho osoba přímo vyzařuje autoritu a respekt. Menší hopík si ho zřejmě taky všiml a s hrozbami začal utíkat. Poradí klukům jak ho mají dohnat a vyšle je za ním. Kinjiro si ode mne vezme nůž, i když jsem si ho chtěla nechat, ale uvědomím si že po té ráně lavicí se mu bude zbraň hodit víc než mě. "Postarejte se o to aby se o nás King dozvěděl jen to nejlepší" řeknu za nimi s úsměvem. Zelenovlasý třeťák pokračuje ve své řeči a mě nevadí mu naslouchat protože neradí vůbec špatně. "Ok" odpovím jen "Je docela informovaný i o radě má dost informací že by někdo odtud?" napadne mě a otočím se na Leifa, s tím že mám v plánu vzít Leonu, ale když vidím jak je Leif bere oba pokrčím rameny "Jsi si jistý že nechceš pomoct?" optám se ho, pak ale řeknu "No jak myslíš". Ještě se otočím na našeho krizového vůdce "Můžu se vás zeptat na jméno senpai?" zeptám se ho, tahle informace by se mohla ještě hodit. Pak pokud odpoví či neodpoví, protože tahat to z něj nebudu, vyrazím k počítačovým učebnám, klasicky si dávám pozor na to co se děje kolem mě. Pokud dorazím k počítačové učebně, bez toho abych se s někým zapletla do bůh ví čeho, opřu se o zeď a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Když Akiko souhlasí, tiše si oddechnu a pomalu je vláčím. Pokud se mi naskytne příležitost, že mne nikdo neuvidí, stáhnu bezvládná těla někam víc do soukromí a prošacuju hopera. Hledám zbraně, doklady, peněženku. Doklady si jen prohlédnu abych věděl s kým mám tu čest, ale použitelné věci si zabavím a dám do brašny, peníze do peněženky. Poté je už opravdu odtáhnu na ošetřovnu. Pokud je tam někdo kdo je dokáže ošetřit, promluvím na něho. „Dobrý den, našel jsem tyhle v parku a myslím, že by potřebovali pobyt na ošetřovně“ usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jsem Takamoto Kenji, ale jsem si jistý, že by jsi se to i tak velice rychle dozvěděla.'' Odpoví Akiko s úsměvem na tváři. Pak se otočí na Midori. Stále se usmívající Takamoto si ji prohlédne. ,,Copak, ty hledáš práci?'' Zadívá se jí do očí. ,,Kuirage Midori-san, že? Hmm, mohl bych ti dát nějaký trest za to, že jsi včera nepřišla do školy a dneska jsi přišla pozdě. Avšak v téhle chvíli mě zkrátka nic nenapadá.'' Povzdechne si, svěsí ramena a zakroutí hlavou. ,,Nicméně, Hoshi-chan tě hledala. Půjdu kolem místa, kde jsem jí viděl, tak jestli chceš, tak tě k ní dovedu.'' Takamoto se vydá opačným směrem, než šli ostatní. Kdykoli cestou potkáte nějakého druháka, tak se zastaví: ,,Dobré odpoledne Takamoto-san.'' se slovy se druhák ukloní. Takamoto každému druhákovi odpoví a vždy řekne jeho jméno. Takamotovi také přijde smska. Po chvíli se dostanete ke kašně, u které stojí Hoshi. ,,Zde tě opustím, Studentská rada potřebuje mou pomoc. Tak se měj, Midori-san.'' Vykouzlí další úsměv a odejde pryč. Hoshi si vás samozřejmě všimla. ,,Kohopak to tady máme? Snad to není moje oblíbená schizofrenička?'' Pospěšně se usměje. ,,Jsi tady teprve chvíli a už balíš kluky? A dokonce prezidenta rady.'' Podívá se směrem kam odešel Takamoto. ,,Tak co tvoje třída lůzrů? Jak jsi skončila?'' Sedne si na okraj kašny. Informace o postavě: Rodina Takamoto je právnická rodina známá téměř po celém světě. Jejich klienti jsou většinou významní lidé, kteří mají spousty peněz. Díky tomu má rodina Takamoto veliké jmění. Také se o ní však říká, že má styky s mafií. Tví rodiče se už mnohokrát setkali s rodinou Takamoto. Mnohokrát vám pomáhali když někdo okradl vašeho otce, či bokovka vaší matky zběhla k jiné ženě a vaše matka se chtěla pomstít. Bohužel nikdy předtím jsi se s Kenjim osobně nesetkala, ale jeho mladší sestra jménem Ayumu, které je ve stejném věku jako ty, se často ukazuje na vašich večírcích a staly se z vás dvou dobré kamarádky. Ayumu bohužel chodí na jinou školu. Ayumu je velmi milá, ale její úchylky neznají hranic. Většinou je ona první, která na vašem večírku roztáhne nohy pro nějakého kluka. Ayumu také trpí sebepoškozováním, takže se několikrát stalo, že jste ji museli odvést do nemocnice. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jsem Takamoto Kenji, ale jsem si jistý, že by jsi se to i tak velice rychle dozvěděla.'' Odpoví Akiko s úsměvem na tváři. Cestou k počítačovému klubu tě nic nezdrží. Když se však blížíš k počítačové učebně, tak zaslechneš rámus a hádku. Chvíli na to vyběhnou z PC učebny dva hopeři (poznáš podle bejsky) a oba mají několik notebooků. Z učebny vyběhnou tři šprti. ,,Zastavte je!! Zase nám ukradli vybavení!!'' Začnoou křičet šprti. Přesto nikam neběží, neboť jejich těla nejsou stavěná na běhání. Jeden je obtloustlý a zbylí dva jsou jen kost a kůže. Hopeři kolem tebe proběhnou a zamíří do přízemí. Informace o postavě: Rodina Takamoto je právnická rodina známá téměř po celém světě. Jejich klienti jsou většinou významní lidé, kteří mají spousty peněz. Díky tomu má rodina Takamoto veliké jmění. Také se o ní však říká, že má styky s mafií. Tví rodiče se už mnohokrát setkali s rodinou Takamoto. Mnohokrát vám pomáhali když někdo okradl vašeho otce, čímž se stali vaše rodiny dobrými přáteli. Nikdy předtím jsi se s Kenjim nesetkala. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro zamyslel se, začínal mít pocit ,že mu prostě nechce říct o co jde jen netušil, proč že by ve škole bylo něco dalšího co mu ještě unikalo. " Ano provádějí....málem došlo k dost vážnému ublížení na zdraví a psychice jedné žákyně...nejde o to že by to nebyl zajímavý výzkum, jen by ho měli dělat pořádně né chytat studenty co jdou kolem nadrogovat je a pak to zkoušet." jeho morální kompas ještě fungoval docela dobře, tedy alespoň v této věci " Mé království dobrá a ...pokusím se tu toho moc nerozbít ani se nezabít i když s tím jak se tu dělají sabotáže..." krátké soustředění mozku vyplivlo první nápad vymění zámek za nějaký trochu složitější. " Dobrá provedu myslím ,že bych zítra mohl dělat na tom zabezpečení jen to bude chtít spoustu elektriky" zadumal se když ale Shimizu odešla vzal klíče nebo o ně poprosil robůtka, nebo když ani jedno neuspělo to nechal být s tím ,že je asi dostane od rady a vydal se směrem kde tušil ,že by právě školní rada měla být. Rada jak se zdá má svých problémů dost, spousta lidí málo členů na přihlašování inu klasika. Proto se snažill jen podat přihlášku tak rychle jak to šlo vyřídit případnou záležitost s klíči a nechal se opět vytlačit davem ven. Tam ke svému překvapení nalezl Kiru spolu s malou členkou biologické vědní sekce. " Ahoj. Tak jsem vás opět našel. Copak tu děláte? Že už jsi našla klub do ,kterého chceš?" |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Opětuji mu úsměv "Každopádně díky za pomoc" řeknu už na odchodu "Hm, takže Takamoto-senpai, doufejme že dobré vztahy našich rodin potrvají i nadále" pomyslím si, pak zkontroluji kapsu a v ní je jen boxer, který je mi i tak moc velký "Ten nůž by byl úžasným přilepšením." Po cestě do první budovy už mě naštěstí nikdo neotravuje ani nepřepadává ani nic podobného, za dnešek toho bylo dost... "Afro, Netopýři, Igamono - i když ten to zvládl spolu s netopýrama a docela rychle, a teď dva hopíci" odpočítávám v duchu "Tolik dangerous encounters není za jeden den ani v rpg hrách" napadne mě, to už ale stojím téměř před počítačovou učebnou. Vidím z ní vybíhat dva kluky podle jejich naprosto unikátních čapek poznám že to jsou hopíci. Hned za nimi se v chodbě objeví lidi nejspíš z počítačového klubu "Ok, zkusím je dostat, ale nevím jestli se vám vybavení vrátí zpátky v celku, oni by to ale pak už neměli znovu zkoušet" odpovím jim tiše a vyběhnu za hopíkama. Jakmile je uvidím zavolám za nimi "Hey Bros, mám pro vás zprávu od Kinga" |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Tiše poslouchám a přemýšlím o všem co mi řekla Nene/shinji. Když domluví tak se podívám na omráčené tělo na zemi. Mám právo tohle udělat? Nebo ne? Jak by jednali moji předci. Nechat někoho použít Shinjiho tělo je jasně proti přátelství. Jenže pokud bych se naučil Yuuki tak bych mohl být schopen Shinjiho ochránit před jeho nepřáteli. Určitě bych byl schopen ho uchránit aby už nikdy nemusel bojovat... Ne... Nemohu to udělat. Ať toužím po moci jakkoliv nemůžu nechat někoho zneužívat Shinjiho tělo jenom tak. I když je to jenom dámská ptákovina. Podívám se opět na Shinjiho tělo a zvednu se v celé své výšce i šířce. "Promiň Nene, chtěl bych se to naučit a chtěl bych tě nechat udělat tyhle věci ale nemůžu. Shinji je můj přítel. Jeden z mála které sem za život našel. A ani šance učit se Yuuki mi nestojí za to abych někoho nechal ubližovat mým přátelům. Takže tě nemůžu nechat odejít s jeho tělem. Ne bez jeho svolení. Je mi to líto. Musím tě požádat aby si mu vrátilo jako tělo. Jestli skutečně chceš tak moc trápit svojí sestru můžeš si vzít moje tělo. Máš k tomu moje svolení. Ale Shinjiho koukej vrátit. " Je ze mě cítit že se ve mě buduje bojové napětí. Přemýšlím co udělat pokud by nechtěla to tělo vrátit. Měl bych proti ní šanci? Proti Shinjimu asi ne, proti Nene asi taky ne. Ale jelikož je v jeho těle třeba si musí zvykat na novou váhu, a všechno. Třeba bude slabá v cizím těle. třeba mám šanci. |
| |
| soukromá zpráva od Kurage Midori pro Park, později kašna Takamoto... Nejsou to ti právnící? Jéé! Vždyť to je Kenji, bráška naší kamarádky Ayumu! Copak jsi zapomněla? Na večírcích bývá úplně nepřekonatelná! A ten její brácha, to je kus... Mmm, jestli mají se ségrou něco společnýho, tak bude taky pěknej divoch... Měla bys to prošetřit. To tak zrovna. Stejně tak to může být úplnej protipól Ayumu a být naprosto děsnej. Kašlu na něj a na nějaký flirtování. Tak se mi to líbí. Ostatně slyšíš to? ON by nám chtěl dávat tresty? A to mu jako povoluje kdo? Přimhouřím oči, když se Kenji o této věci zmíní. Si asi myslí, že když je třeťák, tak může rozkazovat, to zrovna. "Ne, práci vlastně nehledám. Jenom že jsi zaúkoloval všechny kolem a mě vynechal, tak jestli to k nim nebylo trochu nefér," ušklíbnu se. Hoshi? Co ta kráva zase chce? Cpát nám že je starší a na téhle škole výš postavená? Ta se o nás tak héézky stará! Jsme první den na škole a už s námi chce mluvit! Třebas nám i něco doporučí... Máme takovou milou ségru! Proč musíš Tsuro na každém vidět všechno špatný? Je jenom hodná! To zrovna. Jenom přikývnu a následuju Kenjiho když se vydá parkem. Má asi celkem dobrýho pamatováka. A je zvláštní, jak jsou všichni kolem něj vycvičení, že ho zdravěj. To jsou tu právníci vážně tak vážení či co? A co moje rodina? Když je ale zdraví jmény, napadne mě, že většina je pořád starší jak já a občas se znát něčí jméno může hodit, kdybych se s někým z nich chtěla seznámit - a tak se snažím zapamatovat si co největší množství jmen a k tomu přiřazovat obličeje. "Ty taky, Kenji - san. A arigato," řeknu mu na oplátku snad jen poněkud laxním tónem, dokonce ani ten úsměv jsem neopětovala. Ale dá se tušit, že to nemyslím nijak zle. A už tu máme Hoshi v celé parádě. Už zase, tak se nad nás povyšuje! Co má co komentovat s kým se bavíme? Či že bychom ho snad balili?! To ona sama je děvka! Jéé, Hoshi - chan nám skládá poklonu! Dokonce to vypadalo jako že se ho snažíme balit! Ty se nezdáš, Midori - chan, vysíláš signály a ani o tom nevíš! A dokonce prezident rady... Jeden z nejváženějších na škole... Vážně bys měla zvážit co jsem ti říkala o tom, že bys ho měla trochu prověřit. "Přívětivá jako vždy," ironicky se ušklíbnu a opřu se o kašnu vedle ní. Podívám se stejně jako ona směrem, kterým odešel Kenji, když se zmíní o tom, že je to prezident rady a pak stočím pohled na ni. "Nezáviď," přimhouřím oči a zvednu jeden koutek úst do křivého úsměvu. "Já na něj totiž na rozdíl od NĚKOHO mám," zatvářím se jako prvotřídní nafoukaná blbka. Ve skutečnosti tohle jen hraju, což Hoshi nejspíš už tuší, takhle se škádlíme pořád. A já mám ráda tvrdší pošťuchování. Spíš provokaci. Správně, správně! Takhle na to musíš. Tvářit se, jako že jsi prvotřídní zboží, vyskytovat se s klukama z vlivných rodin... Pak se jednoho dne vdáš za někoho s úžasným kawai ksichtem, spoustou peněz a velkým vlivem! "Zatím to není definitivní," pokrčím rameny, když se mě zeptá na třídu. "Do školy jsem dorazila teprv před chvílí. Viděla jsem jich jenom pár, většina se se mnou nějak nebavila, já s nima taky ne... Člověk by řekl že společně zmlátit pár hoperů sbližuje, ale asi to taky není pravda," pousměju se. "Ale víš na co jsem koukala? Vypadá to, že se mnou do třídy chodí ten Otonashi, víš kdo, občas byl u nás doma na nějaké párty... Jeho fotřík je takovej ten bohatej cápek kterej občas obchoduje s tátou. Tím se snad otvírají aspoň nějaké dveře k lidskému srdci," ušklíbnu se, čímž je jasné, že na tom, kolik budu mít opravdových přátel mi ve skutečnosti záleží jen pramálo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,To je velmi cenné vybavení!!'' Zakřičí na tebe zavalitý šprt. ,,Nesmí se tomu nic stát! Už takhle nám ukradli většinu našeho vybavení! Kde je v tuhle chvíli Rada, když ji jeden potřebuje?!'' Při tolika slovech se hoper zadýchá a musí použít inhalátor. Když na ně zavoláš, tak jste už v prvním patře. Jen jeden z hoperů se za tebou ohlédne. ,,Od Kinga? Zajmalo by mě, co potřebuje.'' Sice oproti těm dvěma zpomalí, ale přesto je dál od tebe. ,,Netušil jsem, že se k nám přidala nová hoperka. Ale to je jedno. Poběž! Řekneš nám to cestou, když tady zůstanem, tak zas přijde někdo z Rady.'' Zpomalí, aby jsi ho dostihla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nene v těle Shinjiho se zatváří zděšeně, když vzstaneš. Začne kroutit hlavou a mávat rukama před sebou. ,,Špatně jsi to pochopil! Proč bych měla ubližovat jediným členům svého klubu?'' Počká, dokud se trošku neuklidníš. Poškrábe se na hlavě a s pohledem na Shinjiho si povzdechne. ,,Ach jo. Myslela jsem si, že to bude snadnější. Možná máš pravdu, měla bych se optat Shinjiho.'' Vstane od stolu a přejde ke svému omráčenému tělu v kterém je Shinji. Obrátí ho na záda, pravou ruku mu dá pod hlavu, aby ji následně pozdvihla. Skloní k němu blíž svou hlavu. Chvíli to vypadá, jako by ho měla políbit. *plesk plesk* ,,Tak vstávej!!'' Zařve, když mu dá dvě facky. ,,Shinji! Tak vstávej!'' *plesk* ,,Uhhh....'' Jakmile Shinji otevře oči, Nene ho pustí, ,,Au!'' vstane a poodejde od něj. ,,To bylo pěkně podlý probuzení, sest...'' Jakmile se rozkouká po místnosti, uvědomí si, že není doma. ,,Co se to tady ksakru děje?'' Sedne si do tureckého sedu. Jelikož má sukni, tak poodhalí i jahůdky, které se pod ní schovají. ,,Kjaaaa! Dávej bacha, co děláš!!'' Kopne sedícího Shinjiho do ramene. Jakmile Shinji narazí do zdi, zase rychle vstane. ,,O co ti-'' S otevřenými ústy se zadívá na své tělo v kterém je Nene. ,,C-co...'' ,,No konečně.'' Odfrkne si a založí ruce v bok. ,,Vyměnila jsem si s tebou tělo, protože se chci vidět se svou milovanou sestřičkou, tak pokud bys byl tak hodní a půč- CO SI MYSLÍŠ ŽE DĚLÁŠ?!! Shinji ji naprosto ignoruje a jen si různě osahává svá nová prsa. ,,Hmm, jsou menší než vypadaj a mnohem menší, než tamtý. V tomhle věku jí asi nevyrostou.'' Zklamaně zakroutí hlavou. Místnost zaplní temná aura. V tobě to zase vyvolá chuť po krvi. Je to stejné jako s těma hoperama. Tentokrát zdrojem této aury je Nene. Dá se ale říct, že tentokrát je to silnější. ,,Menší než vypadají...?'' zazní místností hlas jakoby vystřižený z nějakého filmu o duchách. Nene z které vychází pomyslný černý kouř, přejde k Shinjimu. Ten si stále sahá na prsa. ,,He?'' Jeho v jeho vystrašeném výrazu je ale i cítit, že nelituje ničeho, co kdy udělal. ,,Hjáááááááááá!!'' Nene nazdvihne Shinjiho nad sebe a poté s ním mrskne směrem ke dveřím. Trefí však zeď, která se rozpadne (není tam dírá) a zvedne se prach. Nene ztěška oddechuje. Aura také zmizela. ,,Možná bych se přece jen neměla spoléhat na tak úchylného člověka.'' ,,Už nikdy nevyrostou?'' Nene klečí na zemi kolem ní jsou pomyslné chmury a levým ukazováčkem dělá na zemi malé kruhy. ,,Má pravdu... budu navždy plochá... Navíc se kvůli němu už nikdy nevdám.'' Vrstva prachu mezitím klesne. Shinji však není nikde k nalezení. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Hopeři na mě alespoň částečně zareagují, a spolknou mi to. jeden z nich zpomalí abych ho mohla doběhnout a tak trošku přidám do kroku. "Chtělo by je to zlikvidovat co nejdřív abych nemusela bojovat s celou grupou" napadne mě a tak zrychlím ještě víc. Jakmile jsem na stejné úrovni jako hoper co se na mě otočil a trochu se přiblížím k těm zbývajícím dvěma, nahmatám v kapse boxer. A při vhodné příležitosti ho, využívajíce moment překvapení, udeřím opět jako kladivem do hlavy. (*1) Pokud se zdaří vyrazím hned za dalším a použiji okamžitě kneebreaker.(*2) A pokud se zdaří i to vyrazím i za třetím kterému pomocí Kaijo zkroutím ruku za záda pomocí páky se ho pokusím předklonit a pak mu zasadím ránu pěstí zezadu na krk tak abych ho omráčila. Pak odskočím trochu dál abych se rozhlédla a zhodnotila situaci. (*1) Pokud se nezdaří můj překvapivý útok skrčím se a zaútočím kneebreakerem na jeho koleno, pokud ani to se nezdaří pokusím se ho zachytit za ruku a pak mu ji pomocí silného úderu zlomit. Pak přestoupím do obraného režimu, se spoustou bloků, úhybů a pokusů dostat protivníka na zem či ho omráčit. (*2) Pokud se toto nezdaří mrštím po něm plnou silou boxer a pak se ho pokusím uzemnit kneebreakerem na druhou nohu. Pak opět přestupuji do obraného režimu. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Zdá se že jsem špatně Nene odhadl. Snaží se mě uklidnit a já se uklidním. Nezdá se že by byla nepřátelská a navíc se zdá že nemá problém se zeptat Shinjiho na jeho svolení. Usměji se, přikývnu na znamení souhlasu. No a pak se to všechno posralo. Shinji se zachová jako klasický úchylák a Nene se zachová tak jak by se zachovala každá ženská který někdo hrabe na kozy. Jenže v tu chvíli kdy Nene vypustí onu auru tak to je špatné i pro mě. Padnu na kolena ruce si držím před obličejem jako kdyby to byli drápy a temně vrčím. Mysli! Uklidni se! Chytnu si rukama obličej a snažím se uklidnit. Jedním okem sleduji letící tělo Nene které proráží stěnu a poté aura mizí. Já padnu na všechny čtyři a vyčerpaně dýchám. Kurva! Proč mi zrovna tohle dělají moji takzvaní kamarádi! Proč se mi to nemůže stát ve chvíli kdy někomu můžu urazit hlavu? Opatrně se zvednu a otřu si pot z čela. Rozhlédnu se okolo a povzdychnu si nad rozmlácenou zdí. Doufám že mají aspoň dost betonu a nějaký cihly. Páč dřevem jim to spravovat nebudu. Poté dojdu k Nene která je stále v Shinjiho těle ale tentokrát je dost na dně. Stoupnu si před ní. Dívám se na ní dolů jak si tam kreslí prstíkem a topí se v depresích. Čapnu Shinjiho tělo za košili a prostě ho zvednu před svůj obličej. "Tak poslouchej Nene! A koukej mě poslouchat pořádně! " Pustím jí takže teď stojí předemnou. "Nechápu na co si to tu stěžuješ! Máš nádherný tělo! Znám spoustu holek který by za tělo jako ty dali duši ďáblu! Navíc k čertu s tělem! Jsi chytrá, krásná, silná a tajemná! To je všechno co spousta kluků od holek chce! A ty se tady válíš jako balíček neštěstí! Sakra seber se! Fajn tak se Adachimu líbí velký kozy? A co já mám rád zase malí jako máš ty. Tak se tady přestaň litovat! Máme práci. " Udělám pár kroků dozadu abych se uklidnil. Sakra ta krvelačnost ze mě ještě nevyprchala úplně. Snad si to nebude brát špatně. "Někde po škole pobíhá jedno hodně sexy tělíčko které má uvnitř našeho úchylnýho kamaráda. Měli bychom ho raději najít než udělá nějakou blbost a pak vás prohodit. Jestli budeš chtít pořád vidět svojí ségru máš moje tělo k dispozici. Přeci jenom tohle je taky moje chyba že utekl. " Dojdu ke stolu a seberu si Vlkomor, hodím ho do tašky. Tašku si pak hodím na rameno. "Tak pojď kočičko a přestaň se litovat. Na lítost bude dost času až se přeměníš zpátky do Shinjiho těla a já mu pak vrazím pár facek za to jak se chová k ženskejm. " S těmito slovy vykročím před klub hledajíc někoho kdo by tam postával a mohl by mi říct kudy se vydala ta holka která proletěla zdí. A po očku se dívám za sebe jestli se Nene/shinji zvedá a jde se mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ha ha, taková rozdávačná schizofremička, aby klofla prezidenta rady? A ha ha ha. To se dřív ti dva v tvý hlavě stanou skuteční.'' Opětuje tvůj nafoukaný výraz. Nakonec se ušklíbne a uklidní. ,,Otonashi? Není to ten nafoukaný blb, který chce ovládnout svět? Možná tak u někoho takového by jsi měla šanci.'' Strčí ruku do vody. Chvíli pozoruje kruhy, které se vytvoří. Kašna je čistá až na pár kamínků, které se v ní válejí. ,,Divím se, že jsi byla vůbec schopná jít do školy. Po tom, co se stalo v neděli na té párty by každé jiné děcko ještě týden leželo doma v posteli.'' V jejím hlase je cítit výsměch a nadřazenost. ,,Nemám čas se zdržovat na takovémhle místě. Mám lepší věci na práci.'' Vytáhne ruku z vody a seskočí z kašny. ,,Mám ještě nějaké mimoškolní aktivity, tak nepočítej s tím, že tě budu odvádět domů.'' Poté se vydá stejným směrem jako předtím odešel Kenji. Ještě se otočí a hodí tvým směrem mokrý kamínek. V současné chvíli se nacházíš v blízkosti staré 1. budovy na kterou od kašny vidíš. Kousek o dkašny je také směrová cedule ukazující směr ke všem hlavním budovám. Jakým směrem se vydáš je jen na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Aby jsi mohla provést svůj plán, tak jste vyběhli ven. Hoper nečeká žádný útok, takže se ti ho povede omráčit. Jelikož ani ostatní nečekali, že na ně zaútočíš, tak se ti podaří zneškodnit i druhého. Třetí celý zmatený nevědíc jestli má utíkat dál, nebo se bránit. Bohužel mu ty notebooky v ruce brání v tom, aby něco mohl udělat. Když se k němu začneš přibližovat, hodí po tobě 3 notebooky, které držel a začne utíkat. Hoper utíká směrem, z kterého akorát přichází Leif s omráčenou Leonou a hoperem, kterého jste omráčili už předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Při prošacování hopera nalezneš menší nožík, 300,-. Jméno hopera je Hamamatsu Takeshi věk 16. Krom toho má u sebe i poloplnou krabičku cigaret, mobil a menší bloček v kterém jsou napsané různé elektronické zařízení u kterých jsou i poznámky kde je sehnat. Samozřejmě sehnání je myšleno ukradnutí v různých učebnách jako je Počítačová učebna. Také tam je napsáno, co již mají odcizeno. 7x notebook 1x dataprojektor 4x monitor 1x plátno 3x modem + kabely Když se přibližuješ k 1. Budově, tak uvidíš Akiko, vedle ní na zemi leží dva hopeři (jeden se svíjí v bolestech jelikož jeho koleno je v nepřirozeném úhlu), kolem nich pár notebooků a třetí hoper utíká tvým směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro První hoper nic nečeká a tak se hned sklátí k zemi v bezvědomí. Hned vyrazím za druhým a ten skonči na zemi s přeraženým kolenem. To už jsou dva, zbývá ještě jeden, ten už je ale ve stavu pohotovosti, nedokáže se s notebookama v ruce bránit, ale ví že jsem hrozba. Rozeběhnu se za ním, na poslední chvíli si všimnu letící elektroniky. Pokusím se jí vyhnout a alespoň jeden z notebooků zachránit před nárazem o zem. Hned poté se opět otočím za hoperem, chci po něm mrštit boxer, ale pak si všimnu Leifa. Zapískám na prsty "Leife, polož princeznu a zahoď čaroděje, blíží se k tobě zloděj s čapkou sejmi ho!!" Křiknu směrem k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Zaprodaly duši ďáblu? Tak to nevím...'' řekne depresivním tónem, zatímco kouká jinam. Jakmile začneš mluvit o prsách, tak od tebe odskočí a zakryje si instinktivně prsa. ,,O-o čem si myslíš, ž-že mluvíš? Je to trapné!'' Rudá až na zadku se svíjí v rozpacích. Jelikož se jedná o Shinjiho tělo, tak to nepůsobí dojmem roztomilé holky. ,,Ty opravdu nevíš, jak komunikovat s holkou, co?'' Zarazí se, když začneš mluvit o tom, jak kolem pobíhá sexi tělíčko. ,,Tohle znělo už dost úchylně.'' Párkrát se zhluboka nadechne a uklidní se. ,,Jo,'' přikývne. ,,Měli bychom ho najít. Už takhle si nechci představovat, čeho by byl schopný.'' ,,Nemůžu si s tebou vyměnit tělo. Když si vyměnit tělo zpátky, tak musím vyčkat dva dny, než si mohu zase vyměnit tělo. A navíc nerada tuhle schopnost používám na kluky. Když jsem v jejich těle, tak jako by mi něco mezi nohama pořád překáželo.'' Chvíli se zamyslí nad tím, co řekla a znovu zrudne. *** Cestou po chodbě. Nevypadá to, že by někdo viděl Shinjiho v těle Nene. Také se dostanete i k dívčím záchodům. ,,Neříkej mi, že...'' Aniž by si uvědomovala fakt, že je kluk, tak vlítné na holčíčí záchody. ,,Shinji, kde se- ,,Úúúúúúchýýýýýýl!!! Ijááááá!'' Ze záchoda se ozve dívčí křik. Jakmile utichne Nene vyletí ze záchoda. ,,Chyťte ho!! Zabte ho!!'' Ze záchoda vybehnou tři druhačky. ,,Ten druhý prvák je jeho kumpán! Chyťte ho taky!!'' Nene tě však chytne za ruku a začne tě táhnout pryč. ,,Co to do nich najednou vjelo?'' Nakonec se vám podaří setřást rozzuřené druhačky. ,,Kámo, viděls tu druhačku?'' ,,Co s ní?'' ,,Chodí tady jako nějaká lehká ženská a na každýho kluka se lepí. Má obrovský výstřih, že jí je vidět až do žaludku a při chůzi jí jsou vidět kalhotky.'' ,,To by mohlo být zajímavý.'' Nene k těm dvěma doběchne, chytne je za kravatu a začne na ně řvát. ,,K-KDE JSTE TO VIDĚLI?!'' ,,V-v prvním patře!'' Jakmile z nich dostane informaci, pustí je a zamíří do prvního patra. ,,O co mu šlo?'' ,,Asi to chce taky vidět. Ubožák.'' Shinji v těle Nene se prochází po chodbě, kroutí až nápadně zadkem, sem tam udělá nějaký předklon. ,,Uff, to je ale hic!!'' Se slovy začne mávat sukní, aby vytvořil vánek. Také když vidí nějakého kluka, tak mu přimáčkne hruť k ruce. ,,Ahoj, chlapáku. Jak se vede?'' Každý student se zakoktá a Shinji mezitím pokračuje po chodbě dál. Pak se na chodbě objeví zelenovlasý třeťák. Shinji se na něj nalepí, jako magnet na kov. ,,Promiň mi, je tu děsný hic a udělalo se mi blbě.'' Rozepne si další knoflík, aby si zvětšil výstřih. ,,Snad ti to nevadí.'' Namáčkne se na něj ještě víc. Třeťák se na něj kouká koutkem oka s ledově chladným výrazem. ,,To je prezident Studentské rady,'' šeptne na tebe Nene. Jakmile se však na něj Shinji začne lepit, znovu se neudrží. ,,Shi- Ah!'' Zakryje si rukou ústa. Odkašle si. Změni výraz, takže se tváří víc jako delikvent. ,,Oi, vo co ji jako de, frajere?!'' Ať už se Nene snaží předstírat Shinjiho, nebo delikventa, tak jí to vůbec nejde. ,,Dej vod ní ty pracky pryč, frajere!''. Shinji si vás všimne. Pokusí se utéct, ale zakopne. Prezident se vydá vaším směrem. Když je na úrovni Nene, tak se zastaví a položí ji ruku na rameno. ,,Než něco uděláš, tak si to raději dvakrát promysli,'' vydá se dál, ,,Kamishino-san.'' ,,Co?'' Nene se za ním ohlédne. ,,Ah!'' Pak jako divá šelma skočí po Shinjim, který se znovu snaží utéct. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Věci si rychle vezmu, všechno se může hodit a táhnu naše 'marody na ošetřovnu. Tak alespoň už mám nějaké vodítko. Ten hoper nepracoval pro The Bats, ale pro nějakého Kinga, takže alespoň nám odpadá verze, že to byl ten gang. Ale na druhou stranu, stále nevíme, kde ty věci jsou. Ale je celkem znepokojující, že potřebují něčeho určitý počet. Kdyby jim šlo jen o peníze, tak by kradli vše, ale oni si v tom vybírají. K čemu to potřebují? Z myšlenek mne vytrhne až zapískání Akiko. Další hopeři? Oni se snad klonují. Hmm.. výslech se hodí. Má tam jednoho při vědomí, takže tomuhle dopřejeme sladké bezvědomí. Položím Leonu a pustím Takeshiho a přeměřím si vzdálenost mezi mnou a hoperem a hlavně jeho rychlost. Snad se lekne a trochu zpomalí, jinak mu to urve ruku. Položím si aktovku na zem a rozeběhnu se proti němu. Pokud se mne bude snažit udeřit, pokusím se uhnout a chytit mu ruku a provést Kiten nage. Pokud útočit nebude, chytím mu ruku a provedu výše zmíněnou techniku. Když je na zemi, rychle si mu kleknu na ruce a pokud řve, tak použiji čepici jako roubík a biju mu do spánku dokud není v bezvědomí. Poté ho spěšně prošacuji. Zajímá mne jeho jméno, ale i vybavení, které se dá zkonfiskovat. Po tom všem se podívám na Akiko. „Jste v pořádku, Akiko-san?“ Vrátím se pro aktovku a do bločku, kde je soupis věcí, začnu dělat na další stranu dělat soupis jmen. Dojdu k Akiko. „Myslím, že byl dobrý nápad vrátit se na místo činu.“ Ještě prošacuji toho o kterého se postarala Akiko. „Myslím, že můžeme začít s výslechem? Co Vy na to, Akiko-san?“ Vrátím se pro Leonu a pro hopera. Leonu opatrně nesu přes rameno a hopera nedbale táhnu za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hoper si všimne útočícího Leifa pozdě, aby mohl změnit směr, takže se rozhodně útočit. Jenže není dostatečně rychlý a skončí na zemi. Leif ho také musel dostat do bezvědomí. Pokud se mu koukne do obličeje, tak může Leif zjistit, že tohle je jeden z těch, který už od Počítačového klubu odehnal. Co má u sebe: 150,-, doklady (Sagara Tetsu 16), zapalovač, pytlíček s trávou a papírky. Žádné zbraně u sebe nemá. Co má u sebe druhý hoper: Žádné peníze ani zbraně. Zapalovač a čtyři cigarety, doklady (Ueda Hiroki 17). Třetí hoper: 50,-, vystřelovací nožík, doklady (Fujita Eiji 16), papírek s adresou (nedaleká opuštěná bytovka) a jedním jménem. Okano Hisao |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro "Nikdo neutíká." Jakmile dá ránu hoperovi a pak i Otonashimu, využiji správné chvíle a zasadím mu pár ran do zad. Pak rychle uskočím a trochu se vzdálím. "Já jsem srab? Já ti jen vracím to co jsi mi udělal. Dvakrát!" Když začne kecat o tom, že ho Koumori vezme zpátky zasměju se. "Myslíš, že ti odpustí ty breberky co jsi rozšířil v gangu?" Doprdele... Vypadá naštvaně. To je nebezpečný. Ihned jak se na mě začne vrhat znovu se rozeběhnu a začnu utíkat rychleji než před tím a kouknu na nůž, který jsem sebral Akiko. Nevím, k čemu mi bude... Ale zahodit ho by bylo nebezpečné. Nůž zaklapnu a dám si ho rychle do kapsy. Po té se podívám pořádně na afra a zamračím se. Ku*va! Potřebuju ho zbavit těch prken. "To jsi takový srab, že nedokážeš někoho porazit holýma rukama, ale musíš s prknama na bezbrannýho" Pokud prknama nemává až k zemi a já se dostanu co nejblíž k jeho zádům, skočím mu po nohách, ve snaze skolit ho na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Nad jejími výčitkami ohledně mého chování jenom pokrčím rameny. "Já mluvím s každým úplně stejně. Nemám důvod mluvit k nikomu jinak než ke všem ostatním. " Nad její poznámkou ohledně něčeho co jí překáží mezi nohama se jenom tiše začnu smát. *** Episoda se záchodem mě donutí udělat klasický Facepalm. Tak a teď už se pověsti úchyláka nezbavím. Jestli najdeme Shinjiho tak mu tohle dám ještě sežrat. Já nejsem žádnej úchyl! Sakra. *** Nakonec našeho uprchlíka najdeme. Při pohledu na to co vyvádí mi začnou skřípat zuby. Jenom počkej kamaráde. Když se dozvím na koho se Shinji lepí tak jenom procedí skrze zaťaté zuby. "Je mi úplně jedno kdo to je. Já s ním spor nemám. Mám spor s tím úchylem co si říká kamarád. " Nasadím nasupený výraz, rychlé tempo a vyrazím nadběhnout Shinjimu ústupovou cestu. Přeci jenom já se s tímhle tělem prát nebudu to je práce Nene. Já se jenom postarám aby nám nikam neutekl. A pak mu nakopu prdel takovým způsobem že to ještě jeho děti budou cejtit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Afro je tak rozzuřený, že nadávky už nemají žádný účinek. Skočit mu po nohách nebyl zas tak špatý nápad, ale Afro si všiml toho, že na něj Kinjiro útočí. Když se Kinjiro odrazil, tak Afro také vyskočil a dopadl zadkem Kinjirovi na záda. Afro je opravdu těžký. ,,Ha ha, štěstí tě ňák opustila, co?!'' Nazdvihne prkna ve smysli zasáhnout Kinjira do hlavy hraou prvním a pak použít druhé jako kladivo na hřebík. ,,Připálený větáku! Co si myslíš, že děláš mým spolužákům?'' Ten hlas patří Sau. ,,Copak copak? Květák chroupe dřevo, aby měl v hlavě aspoň piliny?'' Ušklíbne se. Afro je zase na vrcholu nepříčetnosti. Vstane a přejde po Kinjirovi. ,,Ráááááá!!'' Zběsile zařve div vám málem neprasknou ušní bubínky. ,,No fuj.'' Jadnou rukou si zacpe nos a druhou začne před obličejem mávat, jako by chtěla pročistit vzduch. ,,Tohle je i pěkně plesnivý květák.'' Afro se rozeběhne proti Sau. Ta na to nijak nereaguje a jen si upraví své červené brýle. Jakmile Afro překročí půlku, Sau sáhne do kapsy saka a vytáhne fotku, a pak ji natáhne před sebe, aby ji Afro zaregistroval. ,,Pokud mi ublížíš, tak se o tomhle dozví celá škola.'' Řekne chladným hlasem. Afro ztuhne na místě. ,,Jaks ses-'' ,,Pokud nechceš, aby se o tom škola dozvěděla, tak mi budeš sloužit.'' Schová fotku zpátky do kapsy a obejde Afra. Ten se za ní otočí s rozzueným, ale i překvapeným výrazem v jednom. ,,Těch fotek mám víc. A pokud bys mi ublížil, tak je po škole rozšíří někdo jiný, takže nemáš na vybranou.'' Pak zamíří rovnou k Otonashimu. ,,Žije. To se mi ulevilo.'' Ohlédne se za Afrem. ,,Co tam tak stojíš?! Tvůj první úkol bude dostat je na ošetřovnu.'' ,,Pche.'' ,,Fotky.'' Afro odchodí prkna a přejde k Otonashimu, kterého si přehodí přes rameno. Sau mezitím přešla ke Kinjirovi. ,,Tak co, dokážeš jít po svých, nebo tě má květák nést?'' ,,Co s ním?'' Pokyne k omráčenému hoperovi. ,,Nejsem žádný hele. Budeš mě oslovovat slečno Kamishino a ten student mě nezajímá.'' |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Podívám se na hopera který je v bezvědomí. „Tak tady je náš starý známý.“ usměji se, cítím se dobře, že jsem mu vrátil to co udělal on mne. „Ááá... Tak tady jsou ty peníze o které mne obrali.“ prohlásím když najdu dvě stovky v kapsách hoperů. Dojdu si pro notes, který byl původně Takeshiho a napíšu si tam jména hoperů. Když vezmu do ruky nůž, podívám se na Akiko a podám jí ho. „Bude se ti hodit víc než mne.“ Potom narazím na adresu a jméno, to si dám do peněženky společně s penězi. „Myslím, že bychom je měli odvést na ošetřovnu. Hned potom co zjistíme kam nosí věci z počítačového klubu.“ řeknu Akiko a podívám se na posledního hopera při vědomí. „Kam nosíte ukradené věci z počítačového klubu? Být tebou bych odpověděl, máš zraněnou nohu, přece bys nechtěl aby se ti přitížilo.“ usměji se na něj a pokud neodpoví, začnu mu ohýbat raněnou nohu do nepřirozených a bolestivých úhlů. „No? Tak kam to nosíte?“ pokud ani teď neodpoví, tak proces opakuji, dokud to z něj nedostanu, nebo mne někdo nezastaví, či už hoper nebude schopen odpovědět. Pokud dostanu odpověď tak je začnu všechny nosit na ošetřovnu, ale začnu Leonou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hoper nejdřív Leifa ignoruje, ale jakmile mu začne způsobovat bolest, začne mluvit. ,,J-jednomu týpkovi!'' Velké způsobení bolesti mu nedovoluje mluvit, takže Leif musel ubrat. ,,Prvák z Bčka! Řek.... že když mu seženeme vše na seznamu, tak.... tak nám zaplatí! Všechno je ukrytý v tý starý... první budově! Během první hodiny... během odpoledky měla proběhnout výměna.'' Hoper začne ztěžka oddechovat. ,,Víc... víc fakt nevím!''' Mezitím také zazvoní, což znamená, že do konce odpolední přestávky zbývá méně než deset minut. Ošetřovna není moc velká. Krom dvou postelí, skříně a skříně s léky tu je také stůl s počítem u kterého sedí postarší sestra. ,,Proboha, co jste to zase dělali?!'' Vyskočí od stolku, jakmile tam přineseš hopery. ,,Zase jste se rvali, že? Vy jste snad nepoučitelní! Dívku položte na postel. Toho se zraněnou nohou dej na druhou postel. V jedné skřínce jsou malé futony, rozložte je na zemi vedle postelí a položte tam ty, co jsou v bezvědomí.'' Pak přejde ke stolku, vezme telefon a vytočí číslo. ,,Haló, Saki? Ano, to jsem já. Už to začalo. Tak pokud budeš mít čas, tak přijď. Jo. Jo. 1. Budova. Přeražené koleno. Dobře, tak se zatím měj.'' S rozloučením položí telefon. ,,Tak co tady ještě okouníte? Mazejte na odpolední vyučování!'' S tím vás sestra vyžene ven a s hlasitým prásknutím za vámi zavře dveře. Můžete, ale nemusíte jít na odpolední hodiny. Avšak by jste měli dát vědět Radě o tom, co jste zjistili. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Jsem si jistý, že dostanu Afra na zem. Hned jak dopadnu a on se skácí k zemi usměju se. A mám tě! Bohužel pro mě se afro přemístil zadkem na záda. "Do prdele!" Vyjeknu. Tak nejdřív lavice, pak učitel a zase tenhle? Co to je za podělanej den? Pokusím se ho kopat, ale moc to nejde, tak toho nechám. Pak si vzpomenu na nůž v kapse. "Drž hubu a nemel tady o štěstí. To ty máš, štěstí, že jsem se ti nedostal s nožem k hlavě, protože bych pak měl tvůj skalp!" Opatrně šahám do kapsy pro nůž, když v tom začne někdo mluvit. "Kdo to..." Ona se předsedkyně o nás zajímá jo? Zvědavě čekám, co bude a dělám mrtvého brouka. Konečně se zvedl... Naneštěstí se afro po mně přejde a začne řvát. "Ku*va!" Křiknu, a i když už květák odešel, tak zůstávám ležet. Moje záda nedostaly tolik zabrat za posledních pár let jako za dnešek... Tiše sleduji to co dělá předsedkyně... Najednou vytáhne fotky a začne mu vyhrožovat. Hmm... Takže afro má něco, co by nechtěl, aby se o tom zjistilo... Důležitá informace, před tím než na chvilku zavřu oči. Chvilka spánku mi neuškodí... Po mě vytrhne z odpočívání vytrhne ta holka. "Co? Aha... Ne. Zvládnu to sám. Nechci, aby na mě sahal." Vezmu kus prkna a s jeho pomocí se dostanu na nohy. "Děkuju... Bez tvojí pomoci bych nejspíš nevyvázl jen s bolavejma zádama." Pousměje se a koukne na hodinky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinji se pokusí vsát a utéct, jenže vrazí do tebe. ,,Au!'' Dá si ruku na nos. ,,Híííí!!'' Naprosto se zděsí, když zjistí, že to jsi ty. Začne si rychle rozepínat košili. ,,Míšóó, nechtěl bys mě pustit?'' I když je je v tom těle kluk, tak to zěnělo trošku sexy. Když se však Shinji dostane k poslednímu knoflíku, zakročí Nene. Otočí ho směrem k sobě a obejme ho. Tím zakryje i jeho hruť. ,,Hééé, ten kluk na to jde fakt rychle.'' ,,Já mu závidím.'' Začnou brebtat studenti pozorující celou událost. ,,C-co to děláš, ty ú-'' ,,Mlč.'' Sevře víc objetí. Nene na čele vyskočilo spousta žilek. Také vydává jistou auru, ale je úplně jiná, tohle je aura naprosto na*rané dívky. ,,Jestli se pokusíš utéct, tak tě vykastruju.'' Shinji se při slově kastrace otřese a jen přikývne. Cestou zpátky do klubovny vás vede Nene a celou dobu drží Shinjiho za paži. Kdykoli Shinji pronese nějakou poznámku, že to moc bolí, Nene ho usmaží pohledem. ,,Michale. Toho drzouna bych ráda spacifikovala sama, tak pokud bys tady počkal.'' Strčí do klubovny Shinjiho, pak za sebou zamkne dveře. Mezitím zazvoní, což znamená, že do konce odpolední přestávky zbývá méně než 10 minut. Z klubovny začne vycházet hluk. Praskání dřeva, borcení zdi, rozbíjení skla a hlavně řev. ,,S-slitování!! Pomooooooc!!'' Pak je chvíli slyšet řinčení řetězu. ,,Nééééé Michaléééé, ona mě che za- mmmf!'' Další hluk v podobě rozbíjení nábytku. Nakonec vše utichne. S cvaknutím zámku ti dveře otevře Shinji. V místnosti nezůstal kámen na kameni. V několika zdech praskliny, nábytek rozmlácený, téměř celé okno vymlácené, jedině stůl je v pořádku. Čeho si však nejde nevšimnou je to, že Nene je připoutaná řetězy a izolačkou k židli a ta je připutaná ke stolu. Všechny končetiny má připoutané, takže se nemůže ani hout. Přes pusu má izolačku. ,,Tak poslouchej, Shinji. Za to, co jsi mi provedl si budu muset hodně dlouho napravovat reputaci jako holka, takže si tvoje tělo půjčím, ať se ti to líbí, nebo ne.'' ,,Mmmf mf mmmmmf!'' ,,Ohó, opravdu?'' ,,Mf!'' ,,A kdo byl ten, co se začal svlíkat?'' ,,Mff Mmf Mf.'' ,,Náhoda? Mě to tak nepřišlo.'' ,,Mf f f mf!'' ,,Ten ti nepomůže.'' Pak se Nene v těle Shinjiho otočí na tebe. ,,Nechme toho úchyla vychladnout tady. Zatím pojďme na ten váš tělocvik. Nesnaž se mi v tom zabránit.'' ,,Mf Mmmm mmf!'' ,,Že ne? Tak koukej.'' Vyvede tě z klubovny a zavře ji. ,,Sice se dá zamknout jen zevnitř, ale během hodiny by sem těžko někdo mohl jít. Tak pojďme na tělocvik, až se uvidím se sestřičkou, tak se po tělocviku vrátíme, vyměním si s ním zpátky tělo a ty si s ním dělej do chceš.'' S dalším mrmláním se vydám do 1. Budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,To nic, jsme přece jedna třída. Dovol mi, aspoň tě podpírat.'' Sice je menší než ty, ale udělá ti dostatečnou oporu. ,,Tak, květáku. Směr ošetřovna!'' Afro se s tichým mrmláním vydá směrem k první budově. Dostanete se tam asi až o deset minut později a mezitím také zazvoní, což znamená, že do konce přstávky zbývá méně než 10 minut. Ošetřovna není moc velká. Krom dvou postelí (na jedné leží student se zavázanou nohou), skříně a skříně s léky tu je také stůl s počítem u kterého sedí postarší sestra. ,,Další? To snad není možné!'' Podívá se na vás naštvaným pohledem, pak si jen povzdechne. ,,Položte ho na tu volnou postel.'' Sau také upozorní sestru, že by jsi mohl mít něco se zády. Ta ti je jen potře mastí, která ti uleví od bolestí. ,,S páteří nic nemáš, jen se ti bude pár dní špatně ležet. Tak a teď už běžte na hodinu, nechci tady mít žádné ulejváky!'' Tebe, Afra a Sau vystrká ven na chodbu a s prásknutím za vámi zavře dveře. Sau založí ruce na prsou. ,,Na tělocvik by jsi neměl radši chodit. Řeknu o tom učiteli. Ty se hlavně dej dohromady. Tak se měj.'' Pokyne Afrovi a oba zamíří pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dávejte pozor, komu všemu byl tento příspěvek poslán. Nakonec přestávka skončila a byli jste nuceni se přesunout zpátky do třídy. Tam vám předsedkyně třídy řekla, že kluci se mají přestrojit ve třídě, zatímco holky se budou přestrájet v šatnách vedle tělocvičny. Jelikož to je prestižní škola, každý měl od školy na míru šitý úbor. Dokonce i Midori, i když si do školy nic nepřinesla. Svůj úbor dostala v šatně. Ať už k tomu měl Shinji jakékoli důvody, šel se přestrojit na záchod. Na školním hřišti jste neměli tělocvik jen vy. Současné s vámi mají tělocvik i 1-A, takže ti, co byli v parku pár z nich poznává. I přesto, že má Koumori obvázaný obličej, tak se také zúčastní tělocviku. ,,Tak bando usmrkanců!'' Okřikne vás učitel s bokkenen opírající si o rameno ,,Nejdřív si dáme docházku, pak 15 koleček kolem hřiště a pokud někdo z vás neodpadne, tak na vás budu hodný a dáme si nějakou hru.'' Pak začal říkat jména. ,,Tak nakonec někdo nechtěl jít na moje hodiny.'' ,,Otonashi je na ošetřovně a Takanashi byl po zranění zad poslán domů. O zbytku z naší třídy nevím.'' Oznámila Sau ,,Usmrkanci. Předseda z 1-A ví, co je s jejich spolužáky?'' ,,Sem snad jejich matka?'' Odplivne si směrem k učiteli. Pár studentů z jeho třídy se zašklebí. ,,Takže Koumori si dá 25 koleček. Teď běžte!'' Jedno kolečko má 250 metrů. Jen ti, kteří mají sílu 5 a víc to zvládli, aniž by byli příliš vyčerpáni. Shinji, Sau a Afro doběhli mezi posledníma. Shinji byl z nich jeidný, kdo měl jazyk až na zemi a sotva popadal dech. Po běhání vás čekala rozcvička, která vám protáhla všechny svaly v těle. Také, co bylo podezřelé, že se Afro až nezvykle držel u Sau, zatímco Sau pořád pozoroval Shinji. Dále následovala hra. Dívky šly hrát volejbal zatímco kluci fotbal. Byli jste promíchání, takže se to neobešlo bez potyček. Nejprve dívky. Jelikož Midori a Sau byly jediné z vaší třídy v týmu z holek z 1-A, tak dostávaly dost zabrat. Nakonec to skončilo tak, že míčem zasáhly jednu dívku z vaší třídy a ta byla v doprovodu učitele odvedena na ošetřovnu. Mezitím kluci. U nich také nepanovalo velké přátelství. Kluci z 1-A vždy nakoply míč a zasáhli jím někoho z vaší třídy. Sem tam někoho skosili. Nejvíc se zaměřili na Mita, který působil jako ten nejslabší článek ve vašem týmu. Jen tak pro informaci, předtím vše pískal učitel, ale poté, co odešel, tak začal pískat jeden z 1-A. Samozřejmě pískal proti vám. Poté, co učitel odešel, začalo se vše pomalu měnit. Studenti se víc a víc dostávali do potyček. Shinji využil toho, že na vás nikdo nedává pozor a nenápadně se dostal za Sau, která si šla odpočinout na trávník. Zezadu ji objal, chytl obě prsa a foukl ji do ucha. ,,Hehe, vůbec jsi se nezměnila. ani nevíš, jak ráda tě vidím! Dokoupila jsem několik cosplayů, tak je na tobě musím vyzkoušet!'' Sau samozřejmě zrudla a začala se bránit. ,,C-co to děláš, Adachi?! Jaký cospl-'' ,,He he he, už to bude nějaká doba, co jsme se viděli.'' ,,Hned mě pusť ty úchyle! Květáku! Zbav mě toho úchyla!!'' Nad Shinjim se objeví stín, který patří Afrovi. Ten ho chytne za krkem a vyzdvihne ho do vzduchu. ,,Když tady jsme takhle pohromadě, co si takhle zjistit, čí třída je silnější?'' Promluví směrem k vaší třídě Koumori. Většina z 1-A se začalo přesouvat na jeho stranu. Někteří si z kapes vytáhli boxery. ,,Oi, Franku, co tam tak stojíš, přines sem Shinjiho.'' Sau něco řekne Afrovi a ten Shinjiho pustí. ,,Oi, oi, oi, co si myslíš, že děláš? No, to je jedno. Jen bude o jednoho člověka víc zmlácených lidí.'' Shinji se přesune k Tempestovi a schová se za ním. ,,Nejseš nějak připo*ranej, Shinji? Jestli nechceš, abychom zmlátili tvou třídu, tak nás všechny poraž.'' ,,Blééé!'' Shinji jako odpověď ukázal prostředníček a vyplázl jazyk. ,,Šmejde! Zabte je!!'' Se slovy vyběhl proti Shinjimu, i když před ním stojí Tempest. Zbytek se také dal do pohybu. Holky útočí na holky a naopak. Z obou tříd se našli i tací, kteří z tím nechtějí mít nic společného a odběhli stranou. Stručně řečeno: Tempest + Shinji x Koumori + 2 studenti Mito x 2 studenti s boxerem Vergonska x jedna studentka Kira x jedna studentka Midori x 2 studentky Vedle Sau stojí Afro, který ji chrání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když je Nene schovaná za tebou, tak k tobě mluví, ale ostatní to neslyší. ,,Pro jsi mi neřekl, že vaše třída je je válce? Já vůbec neumím bojovat!'' |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Problémi Blížil se tělocvik a jestli z toho měl někdo blbou náladu byl to pravě Koumon. NE že by ho snad tělocvik nebavil ,jen měl jistou představu o tom jak mohou tyto hodiny probíhat. P5evlékl se a s mírnou nechutí se vydal do tělocvičny, věděl ,že v podstatě neobědval a nebyl si jistý jestli to pro něj je dobře nebo špatně. Jenže jen co učitel spustil o 15 kolečkách zařadil své rozhodnutí nejíst do možná dobře, nevěděl jak moc by mu prospělo kdyby ho někdo uviděl zvracet jídlo. Což bylo přesně to co by se mohlo stát kdyby běhal 15 koleček s plným žaludkem. I tak měl při běhání pocit ,že plíce nechává daleko za sebou a jeho srdce opustí hrudní koš aby v záchvatu paniky mohlo dojít na lavičku, kdepak běhání prostě nebylo pro něj i když si byl malinko vědom ,toho ,že prostě s tímhle bude muset něco udělat. Stejně běžím dost pomalu a skoro mě udivuje že Afro zůstává za mnou no možná je prostě jen unavený a nebo se něco chystá a on se nechce vyčerpat. Všechno to jak se věci točí kolem Sau je více než divné. Ale co se dá dělat pokdu se něco semele ,tak tomu nikdo nezabrání důležité je mít se na pozoru. Rozcvičku využil k tomu aby svoje vnitřní orgány dostal na svoje místo tedy využil techniky dýchání k tomu aby stabilizoval oběh a dal se co nejvíce do kupy. Hezky pomalu sval za svalem správně okysličit a a protáhnout aby nepřišla křeč. Cítil ve vzduchu konflikt a tak se ve vlastním zájmu snažil dát po běhu co nejvíce dohromady. Pak přišel fotbal další nutné zlo, to že tohle bude spíš zabíjecí hra mu došlo rychle, stačilo zjistit jak se holkám daří volejbal. Fotbal pak nebyl o nic mírnější a z nějakého důvodu se všichni snažili ublížit jemu. "Jistě nejslabší článek." Pravda to zjištění že je podle nich nejslabší ho na půl těšilo a na půl ne neb to znamenalo ,že musel neustále dávat pozor kde jsou čí nohy a zda na něj neletí míč. To aby vůbec fotbal přežil zajištoval kombinací ukemi tedy stálého padání na zem ať už před letícím míčem nebo ztlumení pádu po podkosení nohy a henka to sice většino ubyla ruka,ale lepší než se zabít tak jako tak dostal pár ošklivých ran. snad jen jeho minulost jako otloukánka ho držela na nohách. I tak se pokusil prostě nechat vystřídat sednout na lavičku nebo něco co by ho z téhle nudné bolestivé hry dostalo. Když odešel učitel byl fotbal ještě horší, jenže konflikt prostě musel vygradovat a taky se tomu moc nepomohl shinji. Slovní přestřelka dala mimo impulzu k boji ještě jednu informaci, Afro poslouchal Sau, otázka byla proč , jenže tahle otázka mohlo počkat k němu mířili dva kluci s boxery. "Miluji boxery člověk zjistí kterou rukou budete utočit a navíc ,že je vaše síla někde na středních hodnotách." pomyslel si, ale bylo třeba něco s nimi udělat, nemohl si být jistý jestli ti dva umí utočit spolu. Rozhodně je ale chtěl vyprovokovat. " Ale to se podívejme oni na mě musejí dva nevěděl sem ,že se mě někdo tolik bojí aby si musel vzít svého teplého kamarádíčka. Zklamu vás hošani, já do trojky nejdu." doufal ,že zaberou a zaútočí zběsile. To by totiž bylo to co potřeboval. |
| |
| soukromá zpráva od Kurage Midori pro Přestávka Nechám její odchod bez komentáře, akorát se zašklebím. To je celá ona. Můžete se přetrhnout, ale stejně na ni prakticky ničím nemůžete udělat dojem. Ale nevadí mi to, už jsem si zvykla. Jsem dost podobná jako ona, tak co bych jí chtěla vyčítat, že? Říkal jsem ti to už dávno. Nemáš se s ní takhle vybavovat a rádoby kamarádsky pošťuchovat. Jestli ji chceš pokořit, musíš použít sílu! Je ti to jasný? Tsuro mlč! Neposlouchej ho, Midori - chan, váš vztah je krásný a takhle úplně ideální. Co by to bylo za zábavu, kdyby na tebe byla jenom ňuňuňu ťuťuťu? Netvrď, že se tím občas nebavíš stejně tak jako ona. Já se jenom pousměju. Kyandi má pravdu. Ať udělá cokoliv, vždycky to bude moje "milovaná" sestřička. Ta trocha napětí je ještě v normě. Tělocvik Konečně skončila přestávka a já jsem zamířila na svoji úplně první hodinu na téhle škole. První hodinu, kdy konečně budu mít možnost vidět pohromady celou svoji novou třídu. Šlo o tělocvik. Aniž bych se pozastavovala nad tím, že jsem se neobtěžovala si na ty tři nebo kolik hodin do školy cokoliv vzít, vydám se tam. Když nebudu mít správné oblečení, bude to pádný důvod k tomu, abych necvičila. Vlastně plus pro mě. Ale pověst školy se zúročila a já "v ceně" dostala na míru šitý úbor na tělocvik. Poněkud otráveně si ho prohlédnu. Taková škoda. Nebýt škola tak štědrá, mohla jsem si to ztrapňování odpustit. A to tu ještě je ta jiná třída... Ale ne, že bych je znala. Neboj, Midori - chan, takhle to možná bude lepší, jak jinak by ses chtěla zapojit do kolektivu než pracovat spolu s ostatními? Kdybys na ně jen povýšenecky shlížela z nějakého místečka pro necvičící, určitě by si tě nikdo neoblíbil! A ber to pozitivně, i mezi klukama se najdou tací, co nejsou zrovna namakaní borci, takže si můžeš nějakého patřičně kawaii prohlédnout, a... Ta růžová p*zda má výjimečně pravdu. Ne*er se s tím, prostě se obleč a dej do toho co můžeš, chápeš, ku*va?! Nejsem blbá, samozřejmě že jdu cvičit. .... Otonashi je na ošetřovně? Cóó? Otonashi - kun? Co se mu stalo? Nešil. To nebude nic tak vážnýho. Začalo se během patnácti koleček. Jedno má dvě stě padesát metrů. Patnáct krát dvě stě padesát, to máme tři tisíce sedm set padesát metrů. Tři a třičtvrtě kilometru. To je super, já si to umím z hlavy i spočítat a stejně mi to nijak nepomůže. Leda jako omluva, že někdo jako já prostě nemůže v kuse uběhnout takovou strašnou vzdálenost. Přestaň furt fňukat a pohni tou p*delí! Jakkoliv bylo Tsurovo povzbuzování "velmi efektivní", nic to nezměnilo na to, že někdo jako já nemůže v pohodě uběhnout něco takového. Ne, že bych nikdy nesportovala, ale to čemu se já věnuju, to nejsou sporty na vytrvalost a tyhlety kraviny. Celou dobu jsem "běžela" mezi posledními a když ten teror skončila, měla jsem dojem, že nejspíš vyplivnu plíce. Mám dost slušné znalosti chemických procesů v lidském těle, abych věděla, že ihned se svalit na lavičku nejspíš nebude to pravé ořechové. Místo toho si pomalu udělám krátkou "procházku" po hřišti a řádně oddechuju, abych se dostatečně okysličila a konečně zas začala mít pocit, že můj mozek má dost vzduchu na to, aby fungoval jak má. I když "oddechovat" pro mě není asi to správné sloveso, vzhledem k tomu, jak zuřivě se snažím popadnout dech a každý můj nádech dělá svým způsobem docela hluk. Pak přišla rozcvička. Cokoliv snad mohlo být na chování ve třídě podivného jsem ani nevnímala. Popravdě řečeno, až na těch pár které jsem viděla v parku netuším, kteří z nich vlastně patří do mé třídy a kteří do té druhé. A následně hra. To zrovna legrace nebyla. Možná by to bylo snazší, kdybych aspoň měla zrovna s tím volejbalem nějaké větší zkušenosti. Takhle se ale dočkávám tak akorát teroru od svých spoluhráček. Jak jsem pochopila, jediný spojenec v mém týmu je ta brýlatá holka. Co jsem pochopila, tak předsedkyně naší třídy. Ale kdo ví, jak se jmenuje. Mají jediné štěstí, že nejsem moc pomstychtivá a tuhle mezitřídní rivalitu jim odpustím. Nerad ti do toho kecám, ale jsi si vědoma toho, že tak jen omlouváš svou neschopnost, že? Neměl bys náhodoudržet se mnou, místo toho, aby ses mě snažil ponížit? Jen co zmizel učitel, jako by začala panovat naprostá anarchie. Smutné je, že já vůbec nevím, kdo z nich jsou mí spojenci a kdo nepřátelé. Proto se do menších potyček nezapojuju a místo toho sleduju tu brýlatou a toho kluka, co jsem viděla předtím v parku. Ze kterého se vyklubal úchyl. No super. HAHÁ! MILUJU TUHLE ŠKOLU! Jestli jsou tu úchylárny na denním pořádku, bude to fakt zábava! Hlavně je neopomeň sledovat, třebas se taky něco přiučíš... Navíc ten kluk je docela hezkej, nemyslíš? Smůla. Brýlatá asi na tohle moc není. Jéé, to je taková škoda... SOU - BOJ TŘÍD! SOU - BOJ TŘÍD! Sakra Tsuro, přestaň s tím! Dost na tom, že je pěknej zmatek tady venku, nepotřebuju ještě tvoje skandování! Tohle mi ale popravdě řečeno dost věcí ulehčilo. Ti z 1-A se totiž začali přesouvat za toho týpka, co bude nejspíš jejich předseda, a zbytek zůstává tady - konečně je mi jasné, kdo patří do mojí třídy a kdo do té druhé. Rychle si prohlížím všechny tváře. Neznám jména, ale mám skvělou paměť. Příště už si je odkážu aspoň zhruba zařadit do které třídy patří. Teda, moc se mi bojovat nechce... Mohli jsme mít na své straně aspoň nějakou výhodu, jenomže ta kudla co jsem vzala tomu maníkovi o přestávce zůstala samozřejmě v šatně. A to je daleko... J*b na to, zmlať je holýma rukama, HAHAHA! A nikoho nešetři! Z místa se moc nehýbu, radši stojím a obezřetně pozoruju své okolí. Přesněji řečeno ty dvě studentky, co míří ke mně. Když jsem vrhla zběžný pohled kolem, tak spousta lidí bojuje jenom jeden na jednoho, tak proč na mě jdou dvě? Jako bych zrovna já vypadala nebezpečně. Přestaň nad tím přemýšlet! Šup, než se vzpamatujou, vlítni na ně! Nemysli si, že zvládneš dvě najednou, musíš co nejrychlejc jednu z nich zneškodnit jinak seš v pěkný p*deli! Cítím, že v tomhle má Tsura pravdu. Vážně bych měla něco udělat. Ale ne, že by mě napadalo co. Tu zbraň nemám a holýma rukama se taky moc mlátit neumím - já se umím jenom bránit, když na mě zaútočí. Jenomže všechny tyhle techniky jsou stavěný na boj jeden na jednoho, dva lidi najednou nezvládám. Fajn, Tsuro, beru si k srdci tvou ctěnou radu. To ony se musely blížit ke mně, protože já jen stála. Najednou se ale vrhnu vpřed. Vyberu si jednu z nich, třeba tu vlevo a rozběhnu se proti ní. Těsně před ní se vrhnu na zem a použiju techniku Taosu. Jsou sice i jednodušší varianty téhle techniky, ale vzhledem k tomu, že jsou na mě dvě, raději využiju tuhle. Provedu parakotoul a nohou nataženou do strany ve správné chvíli se jí pokusím podrazit nohy. Co nejrychleji (z kotoulu to jde i docela rychle) se vyšvihnu na nohy a obrátím se k té druhé. Pravda, první není definitivně odstraněná. Snad se při tom pádu aspoň trochu potloukla, což by ji po několika pádech mohlo zneškodnit. Jo, kdybych bojovala s klukem, nebude to mít nejspíš žádný účinek, ale holky nejsou tak odolné. Sice se brzy zvedne na nohy, ale snad už nebude mít takové sebevědomí... Já spoléhám hlavně na to, že se nestihne zvednout dřív, než zaútočí ta druhá. Možná jsou kámošky, určitě ji fláknutí s její kamarádkou na zem rozlítí a co nejrychleji se na mě se zuřivostí vrhne (což bude plus pro mě) - a podle stylu, jakým to udělá, se rozhodnu, kterou z technik pošlu na zem ji. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Podívám se na připoutané tělo Nene a podívám se stranou a dolů. Přeci jenom se mi na něj nechce dívat přímo jelikož mám rozpolcené názory. "Je mi to líto kámo. Ale zradit důvěru přítele, utéct s jeho tělem a poté zničit jeho reputaci. To není něco co by se obešlo bez trestu. Ale neboj se... dám na tvoje tělo pozor. Řekl sem ti že se stanu dost silným aby jsi už nemusel bojovat. Takže tohle bude první test. " Otočím se směrem ven. "Zatím zkus vydržet. " S těmito slovy vyrazím za Shinjiho tělem. šepot "řekl sem ti to hned první den!" Spíše zavrčím než promluvím. "Mám pro tebe jenom pár slov. Buďto zkus udělat to Auru jakou si udělala na Shinjiho v klubovně když ti sáhnul na prsa nebo uteč. Slíbil sem Shinjimu že se jeho tělu nic nestane tak odsud raději uteč. " |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Tělocvik Dolezu do třídy a podrbu se na zátylku. Nesnáším převlékání před tolika lidma. Je to takovej vopruz. Shinji mizí pryč a já se hlasitě zasměji. Zdá se že někomu něco překáží a nechce to vidět od ostatních. Vytáhnu si svůj cvičební úbor, chvíli na něj kriticky hledím a pak pokrčím rameny a dám se do převlékání. Když se obleču do těch hadrů tak si to kriticky prohlédnu a pak si povzdechnu. Zlatý tričko Iron Maiden. Několikrát se zkusím pohnout a protáhnout abych se ujistil že se mi ani tričko ani kraťasy neroztrhají když se prudčeji pohnu. Přeci jenom sice je to šitý na mě ale když koukám na to jak moje narubané tělo je narvané v těch hadrech tak mám jisté pochybnosti. Do pravé kapsy pro jistotu narvu boxera do levý narvu mptrosku, tašku narvu do lavice a razíme. Když dorazíme na hřiště tak nás přivítají staří známí z A-1 a jejich velitel Mumie. Ještě štěstí že nás má na tělocvik můj oblíbený učitel. Ten se nebude srát se slabochama. První co tak zjišťujeme stavy. Hm spousta z nás chybí. Zajímavé... zranění zad? Ty vole asi sem přišel o dost srandy. Pak příjde na řadu běhání. Postavím se na začátek, pod tričkem protáhnu sluchátka, vlasy sepnu gumičkou do ohonu, sluchátka vrazím do uší, pustím sabatony- swedish pagans a pak se rozběhnu. Jsou to jenom 4 kilometry. Co to je... s lidma na tréninkách sme běhali i dvacet. Soustředím se na principy dýchání. Dýchám nosem, pravidelná tempa, držím si rytmus. Když doběhneme tak nezastavuji ale místo toho chodím kolem, protahuji se, a jinak se snažím abych nezatuhnul. Jo tohle šlo. Podívám se na mumii která ještě musí běžet deset koleček a ošklivě se usměji. Dobře ti tak sráči... jen se unav. Rozcvičku sem si patřičně užil, přeci jenom potřebuji čas od času pořádně protáhnout. Ovšem fotbal byla jiná věc. Nemám rád týmové sporty. Nejsem na ně stavěný. Na druhou stranu mi bylo totálně u pr**** jak ten šmejd proti nám píská. Zalezl sem si do brány jelikož sem byl dost dlouhý abych mohl chytat míč a navíc nějakej míč mě moc neublížil. Když se přiblížil někdo kdo ošklivě fauloval moje spoluhráče tak sem se nenápadně pomstil. Přeci jenom taky umím pořádně nakopnout či hodit míč určitým směrem. Třeba směr rozkrok či obličej toho šmejda co něco zkoušel. Hold sem se špatně trefil, stává se. Docela sem si tu hru užíval, více či méně. Jenže pak se všechno posralo. Stalo se přesně to co mi slíbila že neudělá. Do p*****! Ty plochá bestie! Okamžitě sem se vykašlal na fotbal a rozběhl se směrem k akci. Mumie mele něco o tom která třída je silnější. Afro pouští Shinjiho a Shinji se schovává za mě. Dám si ruce do kapes a vypadám nasupeně. Něco sem tiše promluvil tak aby to nikdo neslyšel. Nahlas sem rusky zanadával, jenže ty tři už proti nám běželi. Nezbývalo moc času na přemýšlení. Rozběhl sem se proti nim taky. Když sem vyndal pravačku z kapsy byl na ní boxer. Je jich víc, Koumori je silnější než já, mají lepší zbraně než já. Perfektní... "Za smrt a slávu! AAAAAAAAAAAAAAAAAARGH!" Rozběhnu se co nejrychleji proti Mumii s jednoduchým úmyslem. Prostě se dostat k němu a sundat ho jako živí projektil. Držím si ruce v boxerským střehu stejně jako hlavu. Takže bych měl mít poměrně kvalitně chráněnou hlavu a žebra. Taktika: rozběhnout se , narazit do něj ramenem, rukama ho chytnout zezadu za kolena, podtrhnout ho a spadnout na něj. Pak mu vrazím hlavičku do toho jeho zafáčovanýho ksichtu. Pokud se dostanu ještě k úderu pěstma tak boxerem přímo do oblasti nosu a levačkou ho chytnu za hrtan. Prostě ho chytnout a sevřít prsty. Je to účinné škrcení které by do deseti vteřin mělo přivést kóma. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Vidím jak Leif bez problémů omráčil posledního hopera "Jo, v pohodě, mimochodem dobrá práce" odpovím mu a sehnu se k prvnímu omráčenému hoperovi a vezmu mu čapku "Tohle se bude ještě hodit". Na Leifovi je znát že se s nimi už někdy potkal, zatím co je prohledává já sbírám notebooky a zkoumám v jakém jsou stavu. Vtom ke mě Leif přijde a podává mi nůž se slovy že mě se bude hodit víc než jemu, usměju se na něj a vezmu si ho. "Díky, před tím než se tihle tři ukázali jsem si říkala jak by se mi hodil" poděkuji a potom sleduji jak on pokračuje se svou prací. "No a ještě by jsme měli ajťákům vrátit ty notebooky, nebo je už nikdy neuvidíme" doplním ho protože popravdě moc nevěřím tomu že by tihle čtyři hopeři někam utíkaly, je ale pravda že tu holku bych tu nerada nechávala. Leif začne s výslechem a já si začnu hrát s nožem a dávám si záležet na tom aby si toho kluk ležící na zemi všiml. Poslouchám co hopík vyžvaní... "Myslíš že nám rada omluví odpoledku" zeptám se Leifa a protáhnu se. "Možná bychom si mohli ty notebooky nechat, na tu výměnu" napadne mě a nasadím si hoperovu čapku s rovným kšiltem. Pomůžu Leifovy s odtaháváním zraněných na ošetřovnu a v první várce beru notebooky abych je tam odložila. Když máme hotovo vezmu znovu notebooky a pak nás sestra vyhodí ven. "Ok, tek teď by jsme měli dát vědět Rinko-senpai" řeknu a vytáhnu telefon, začnu hledat Kenovo číslo "Tak když se znají mohl by ho mít, navíc mu Rinko-sama i Gorou-sama docela věří tak proč ne" říkám si jakmile číslo najdu začnu vytáčet. "Možná by to chtělo posily." prohodím ještě k Liefovi. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,...to si nemyslím.'' Probudí tě ženská hlas. Neležíš na tvrdé zemi, ale na posteli. Navíc tě nic nebolí a cítíš se úplně odpočatý. Dokonce ani hlava tě po té ráně prknem nebolí. Nemusíš se ani pořádně rozhlížet, abys zjistil, že jsi na ošetřovně. ,,Hm, podle mě to je stejně hloupost.'' Tento hlas ti je povědomý. Vzpomeneš si, že patří té postarší sestře. ,,Když se na ty staré časy vzpomenu, tak si také myslím, že to byla hloupost.'' ,,A jak se má Mio-chan?'' Uslyšíš usrknutí. ,,Tomu by jste nevěřila. Mio si vzala- Á, náš marod se probudil.'' Zavrzání židle a kroky mířící k tobě. Vedle tvé postele se objeví dívka v sesterské uniformě. Nejspíš bude stejně vysoká jako ty, ale rozhodně bude starší. podívá se na tebe s úsměvem ve tváři. ,,Šípková růženka se nám konečně probrala. Ještě zkontroluji, jestli nemáš horečku.'' Nakloní se k tobě a dotkne se tvého čela svým čelem. Oči má zavřené. Cítíš z ní takový ten pach, který je cítit v nemocnicích, nebo u lékaře. I přesto z ní také cítíš i jinou vůni. Nedokážeš tu vůni k ničemu přiřadit. Možná to je parfém, možná její šampón. Celé to trvá jen 15 vteřin, pak se zase narovná. ,,Horečku naštěstí nemáš. Až si budeš jistý, že jsi nabral dost síly, tak se můžeš vrátit zpátky do hodiny.'' Založí ruce v bok. ,,A příště už žádné praní! Rozumněls, mladý muži?'' Celou dobu se usmívá. Pak se vrátí k postarší sestře a sedne si na stoličku. Na stole mají čaj, ze kterého po usednutí trošku upije. Na druhé posteli leží student se zavázanou nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Souboj s hopíkem mi moc nešel. Popravdě skoro vůbec. Pocítil jsem až moc velkou slabost na to, abych dokázal vzdorovat nějak víc než jen uhýbat ranám jeho nože. Když jsme se objevili až blízko Afra, tak toho ten parchant využil. Neočekával jsem od něj, že by dokázal jenom tak zničit nepřítele spolu se spojencem, ale konec konců, je to zrádce. Svým prknem se napřáhl a smetl nás oba jedinou ranou. Má ješitnost zavinila mou prohru. Jediné co by mě snad mohlo potěšit bylo to, že Kinjiro má už jen jednoho nepřítele. Ošetřovna. Probouzí mě jemný ženský hlásek. Jsem zjevně na ošetřovně. Kde jinde bych asi tak byl? Jako další si všímám toho, že nemám vůbec žádné bolesti. Což je alespoň pro mě děsivé. Dívám se na své ruce, které dostali nejvíce zásahů nožem, abych se ujistil, že zázračně nezmizeli jako ta bolest. He marod? ptám se hloupě sám sebe, když slyším jak za mnou někdo jde. Sestřička, která se přede mnou objevila rozhodně nebyla ošklivá. Byla až moc pěkná, a ten její úsměv! Ale dojem z toho, že jí něco trápí a sužuje mi vyskočil téměř okamžitě. Po tom oslovení se okamžitě začínám bránit. Je to Oto...to Zazmatkuji, přesně ve chvíli kdy mi přikládá její čelo k tomu mému. Zčervenávám a zůstávám v klidu. Mohlo to být jen takových deset sekund, ale mě to přišlo jako deset minut. Cítila stejně jako nějaká doktorka. Pach, ze kterého mi vždy bylo ouzko, ale také voněla po něčem, co mě k ní zvláštně přitahovalo. Byla ke mě tak blízko, že kdybych chtěl, tak bych mohl spočítat počet řas na obou jejích víčkách. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že jí něco chybí. A také pocit, že já jsem ten který by jí snad mohl pomoci. Když se ode mě dostává pryč, tak konečně přicházím ke svým smyslům a uvědomuji si co jsem řekl Vážně jsem řekl Otouto? (Mladší bratr) zahanben odvracím pohled. To co mi ale říká mě donutí se jí podívat znovu do očí. Počkáš chvilku... Prosím? Zkouším prosebný pohled. Jsem trochu zdezorientovaný... Můžeš mi prosím trochu objasnit situaci? Jak jsem se sem dostal, co se mi stalo, jak dlouho jsem spal a v neposlední řadě i to jak se jmenuješ? Pocit že kolem ní chci být co nejdéle mě doslova děsí. Nové zážitky jako je tento se mi vůbec nelíbí. Nechce abych se pral huh? To by bylo pěkné kdybych nemusel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladá sestřička se na tebe podívá a přitom upije čaje. ,,Ani nepoděkuje a už se na něco vyptává.'' Povzdechne si Starší sestra. ,,Jsi na ošetřovně, copak to nepoznáš?'' Koukne na tebe zlým pohledem. ,,Nemusíte na něj být tak zlá.'' Řekne milým hlasem. ,,Vždyť sama moc dobře víš, jací tihle prváci jsou.'' Dopije čaj. Z konvičky si dolije další skleničku. ,,Řekla bych, že nebudou horší než moje generace. Hnnn.'' Protáhne si ruce. ,,Nebo Tatsuova generace.'' ,,Hm.'' Jen souhlasně přikývne. Pak se ti mladá sestřička znovu začne věnovat. ,,Přinesli tě sem nějací student. Jeden...'' Položí si prst na ústa, podívá se na zem a zamyslí se. ,,Jeden měl myslím hrozně velkou hlavu.'' ,,Dnešní děti říkají afro. Povaloval jsi se tady něco přes hodinu.'' Řekne už normálním tónem. ,,Moje jméno?'' Usměje se. Vstane ze židle a přejde k tobě. ,,Neměl by se nejdříve představit kluk, když chce znát dívčí jméno? Bráš-ko?'' Zašklebí se. Pak tě cvrkne do čela. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Když se na mě sestřička podívá, tak trochu nakláním svou hlavu. Ta starší ženština proti mě zaujala agresivní postoj. Nedivím se. Je zde už tolik let, že je to pro ní naprosto normální. Dívka se mě ale zastává. Zpozorňuji. Ze své sedící pozice se přesunuji do klečení a bedlivě je pozoruji. Když mluví o tom jak je naše generace "zlobivá" tak se připojuji. Nemá cenu se přetvařovat. Rok od roku se chovají děti čím dál hůře. Třeba já si myslím že za to může počítač a televize. Poslední dobou tam jsou pořád horší a horší věci. Trochu sebou zatřepu, jakobych se zhrozil už při té představě. Když začnou mluvit o afru jako o nějakém nově vzniklém výrazu, tak se komediálně naježím a zvýšeným hlasem říkám Ten pojem existuje už přes čtyřicet let! (komediální vložka) Takže Afro mě sem přinesl? Zvláštní. Co by ho dokázalo k tomu přinutit? Silou nejspíše ne. Vyhrožování? Že by na něj někdo něco našel? Zvláštní. Myslel jsem si, že by někoho takového rozdrtil, aby se to nedostalo na veřejnost. Jestli je mé tušení správné, tak zjistili že jeho afro není pravé a mají k tomu fotografické důkazy... Jo, to bude ono. Navíc jsem tady byl hodinu... Teď bychom měli mít tělocvik že? Mám tedy volno? Nebo se tam snad musím ještě dostavit? Už to vypadá nadějně. Přechází ke mě. A potom: Bráško. To slovo mi rezonovalo v hlavě. Zčervenám a zostuzen odvracím hlavu doprava dolů. Pevně chytám prostěradlo levou rukou a pravou si nechávám položenou v klíně. Nevadí mi když mi budeš říkat "bráško" Stoudně přiznávám, přičemž se jí podívám do očí, se stále skloněnou hlavou (Technika psích očí). Ale na oplátku ti budu říkat nee-chan. Že ti to nevadí Nee-chan? Svá slova pronáším pomalu. Vše co dělám dělám z určitého důvodu. Používám na ní vymývání mozků (Mozek se přepojí do Alfa stádia a je ovlivnitelný okolím. Nedokáže správně rozhodovat své akce a nechává si radit od ostatních.) Mám pocit, že už ani nevím kdo koho ovládá. Na jednu stranu jsem zde já, ale já dělám takové šílené věci kvůli ní. To co by mi vážně zamotalo hlavu by bylo, kdyby snad vážně souhlasila a chovala se dle mě. Jednu věc ale vím jistě. Takhle roztomilej jsem nebyl snad nikdy v životě. (Rád bych se dozvěděl co mi o těch dvou řekla má technika rozpoznání a jak jsou na tom mé rány) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyčerpávajících 15 koleček bylo znát, takže velké množstvé bojující na vaší straně začalo odpadávat únavou. Není se čemu divit, ve vaší třídě je víc vzorných studentů a ti, co se přece jen odhodlali bojovat, neměli velkou výdrž. Na druhé straně ti, co se účastnili boje za 1-A, začínali získávat převahu. Na rozdíl od zbytku vaší třídy, měli lepší fyzičku. Mito Pro někoho by mohlo být nepříjemné, že má proti sobě dva protivníky, ale naštěstí pro Mita byli ti dva dost udýchaní a hlavně nebyli sehraní. ,,Háá?! Ti natrhnu prdel i sám!!'' Odstrčí svého spolubojovníka a rychlým krokem zamíří k Mitovi. Spolubojovníkovi se to ale nelíbí. ,,Nesahej na mě ty zm*de!!'' Dožene svého spolubojovníka, odstrčí ho z cesty a zaútočí na Mita. Jsou to převážně údery boxerem do obličeje a břicha, jenže student není rychlý, takže Mitovi nedělá problém se mu vyhýbat. Mezitím se do boje přidá i ten první. Avšak neútočí jen na Mita, ale i na svého spolužáka. Ten mu to také oplácí, ale zároveň útočí i na Mita. *** Midori Pomocí techniky se jí podařit dočasně zneškodnit první studentku, jenže když se vyšvihne zpátky na nohy a vy chvíli, kdy se obrací na druhou studentku, dostane kopancem do obličeje (byl to kop z otočky při výskoku), neboť ta studentka využila momentu překvapení. Tím pádem Midori také skončila na zemi. ,,Bloncka blbá.'' Pak pomůže své spolužačce na nohy. ,,Měly bychom jí ten cop ustřihnout.'' Odplivne si směrem k Midori, která už nejspíš vstala. Pak vezme do ruky volejbalový míč, který měla u nohy. ,,Hehe, uděláme to jako vždy?'' S pohledem na Midori nakloní hlavy do strany. ,,Není to škoda, na takovou bloncku?'' Povzdechne si a zakroutí hlavou. ,,Heh, aspoň se dřív postaráme o zbytek.'' ,,Heh.'' Ušklíbne se a plnou silou hodí po Midori míč. Ať už se Midori snaží míč odrazit, nebo se mu vyhnout, druhá studenta se jí dostane překvapivě velkou rychlostí za záda. Kopne ji zezadu do kolene. První také nelení a znovu ji kopne z otočky Midori do obličeje. Dále souboj pokračuje tak, že kdykoliv jedna útočí zepředu, druhá zase z boku (útočí převážně nohama). Jsou perfektně sehrané a Midori má sotva co dělat, aby se dokázala bránit. Navíc se také začíná ozývat těch 15 koleček. *** Tempest Koumori si všimne útočícího Tempesta, který se proti němu vyřítil jako lokomotiva. Koumori využije toho, že se do něj pokouší vrazit jen ramenem. Neudělá nic složitého, jen prostě skočí do strany, dopadne na ruce, odraz seí, aby dopadl na nohy. Ale ještě než dopadne, tak udělá otočku, takže při dopadu klečí směrem k Tempestovi. ,,Hmm, s tebou mám taky nevyřízený účty. Mezitím si ti dva studenti podali Shinjiho. Jeden mu kopl zezadu do kolene, druhý mu dal boxerem do obličeje. Shinji vyplivl krev a skončil na zemi. Dále ho ti dva studenti začalo zpracovávat, mezitím, co leží na zemi. ,,Jako by to nebyl on.'' Řekne Koumori, když se letmo podívá jejich směrem. ,,Tenhle souboj vyhraje ten, kdo zůstane na nohou!'' Se slovy se vrhne po Tempestovi. Koumori je dost rychlý, takže jakmile je těsně před Tempestem, dopadne na kolena, udělá skluz a následně ho udeří pěsti do kolene. Sice mu nedostane koleno do nepřirozeného úhlu, ale stačilo to na to, aby ztratil rovnováhu. Jak Tempest přepadává, Koumori ho chytne za ruku, přetáhne ho na svou stranu. Udělá to tak, aby Tempest spadl zády na zem, své nohy mu protáhne nad hrudníkem k druhé ruce. Ruku, kterou drží protáhne mezi svýma nohama a začne tu ruku natahovat. 5:41 ,,Arm Locker!'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Technika: *Starší sestra sice celou dobu působí naštvaným dojmem, ale pomocí techniky vycítíš, že to jen předstírá. *Z mladší sestry vycítíš jen to, že si z tebe dělá legraci. *Jsi úplně uzdravený, nikde žádné modřiny, ani rány. Na místě, kde tě udeřil Afro prknem máš sice obvaz, ale hlava tě vůbec nebolí. Dokonce, i když se toho místa dotkneš, tak tě nebolí. ,,Heh, říkáš to, jako by jsi byl nějaký dědeček. Ale prosím, vždyť jsi ještě tak mladý. Možná jsi stejně starý jako můj bráška.'' Založí na prsou a zamyslí se. Mezitím zazvoní telefon, který starší sestra zvedne. Tím pádem vás dva ignoruje. ,,Mě by to bylo k celku jedno, je to jen pouhé slovo, ale můj bráška by ti to nedaroval.'' Zasměje se. ,,Nicméně.'' Zní dost chladně. Dokonce i její výraz se změnil. Vycítíš závan pocitu, že jsi ji naprosto ukradený. ,,Alé!'' Rychlým pohybem ti položí na hlavu svou ruku začně hladit, až ti hýbe celou hlavou. Také je jako předtím. ,,Celý se červenáš! Hahahaha. Snad si mě...'' Začne se k tobě přibližovat až téměř vyleze na postel. ,,...nepředstavuješ něco erotického?'' Foukne ti do ucha a rychle sleze z postele. Znovu se zachichotá. Na ošetřovnu přijde váš třídní, který nese v náručí dívku. Je z tvé třídy, ale na jméno si nevzpomeneš. ,,Dostala míčem do hlavy.'' Mladšá sestra reaguje dřív, než ta stará. Také se její výraz ve tváři změnil. Nyní je zamračený a starostlivý. ,,Položte ho sem.'' Ukáže na tvou postel. ,,Tak dělej, udělej jí místo.'' Šeptne na tebe. ,,Ó, to jsi ty.'' Řekne mezitím, co pokládá omráčenou studentku na tvou postel. ,,Copak tady děláš-'' Mířeno na mladší sestru. ,,Izumi-san! Co jste to zase o tělocviku prováděl?'' Zanadává starší sestra. ,,Není se čemu divit, že kdykoliv učíte tělocvik vy, tak máme nejvíc zraněných!'' Třídní jen obrátí oči v sloup. Mezitím, mladší sestra kontroluje studentku. ,,Nic vážného ji není. Ale ať tady raději zůstane.'' ,,Slyšel jste? Můžete se zase vrátit zpátky. A co se tebe týče, tak ty se můžeš vrátit taky.'' Ta druhá část byla mířená na tebe. ,,Hm, Otonashi-kun. Tak ty ses snažil vyhnout tělocviku předstíráním, že seš marod?'' Podívá se na tebe pohrdavým pohledem. Nakonec vás starší sestra vyhodí na chodbu. ,,Už jsem tě napsal do třídnice. Zatracená práce.'' Poškrábe se na spánku. ,,Na hodině se už neukazuj, ale budu to brát jako neomluvenou hodinu.'' Vedle dveří ošetřovny je opřený bokken, který si vezme a vydá se pryč. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Podívám se na Akiko ´Kdybychom došli ´provést´ výměnu, tak chytíme i velkou rybu a ne jen tyhle zlodějíčky.´ Po vzoru Akiko zabavím hoperovi bejsku a nasadím si ji na hlavu ještě než je odneseme na ošetřovnu. „Chytíme pro radu i velkou rybu... Snad na ten tělák nebudeme muset jít.“ Usměji se na ni a odtahám marody na marodku a kdy jsme s Akiko vyhozeni ven tak se na ni podívám. „To máš pravdu, měli bychom to říct Rinka-senpai a posily se hodí vždy.“ Zatím, než si Akiko dotelefonuje si vytáhnu odcizený mobil a začnu se v něm přehrabovat, jestli nenajdu něco co by se hodilo. ´Snad něco i najdeme. Tohle je celkem drsná škola. Snad se maturity i dožiji. Měl bych si ale vybrat i jeden klub. Aikido nebo Vědecký klub. Baví mne oboje ale nevím no... Možná, že by ten vědecký klub nebyl od věci. Přecijen je tam dobré vybavení a dá se tam vyrobit nějaká ta menší zbraň. Něco se tam určitě najde. Zkusím tam pak zajít až skončím s tímto.´ Přemýšlím o klubech během hledání informací v hoperově mobilu. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Když mě přirovnává k dědečkovi, tak se stydlivě se škrábu na týlu hlavy. She praised me! Ahaha. Arigato Nee-chan. Když zmíní, že jí to nevadí, tak se toho automaticky chytám a říkám: V tom případě je rozhodnuto. S úsměvem, ale jako kdyby věděla co chci říci začala s tím svým "nicméně". Chvíli bez dechu čekám na to co se stane. V tom mě chytá za hlavu a začíná mě hladit. Okamžitě z červenávám. Nesnažím se uhýbat. Spíše užívat okamžiku. Když za mnou začíná lézt, tak mě to překvapuje, ale nemám sílu ani nutnost se snažit uhnout Něco erotického? Červenám ještě víc a když mi fouká do ucha, tak poskočím směrem kam mě zavádí její dech. To lechtá! Říkám si a okamžitě odpovídám se smíchem Ahaha... Neškádli mě tak Nee-chan. Na takové překvapivé útoky jsem bohužel zvyklý. Na otázky, na které nelze říci zápornou ani kladnou odpověď, poněvadž holky budou naštvány u obou variant. Tato přátelská atmosféra netrvala příliš dlouho. Dovnitř vtrhává třídní učitel s mou spolužačkou. Grrr... Jsem zvědav, jestli jí něco provedl... Nee-chan mi říká abych slezl z postele. Okamžitě seskakuji z postele na tu stranu kde není učitel a uhýbám všem z cesty, přičemž se dívám na třídního a zkoumám ho technikou Rozpoznání Jestli jí náhodou nezneužil jako spoustu žaček předtím, ale zároveň si v duchu říkám Nééé... To by jsi neudělal viď že ne? Ty máš rád, když vidíš jak se svíjí ve strachu a když se snaží klást ten minimální odpor. Přesně to tě na tom přitahuje viď že jo? Při tom všem mám na tváři profesionální poker face a nenechávám své emoce proudit do okolí. Všechno se tak nějak semlelo a já jsem byl vystrkávám na chodbu. Hah Říkám spěšně Děkuji. S tímto slovem se za mnou a třídním zavřeli dveře. Trpělivě sleduji třídního, jak se k tomuto všemu postaví. Nakonec pronáší, že nikam chodit nemám a že se mi to zapíše jako neomluvená hodina. Popravdě, netuším co to má znamenat na neomluvená hodina, ještě nikdy jsem žádnou neměl, ale pravděpodobně to zase nemohlo býti tak zlé. Jemně se ukláním s očima mířenýma k zemi pronáším Arigato sensei. A sleduji ho jak jde pryč i stím svým bokkenem Tělocvik tu vypadá jako velká sranda. Ironicky si pomýšlím a jdu do klubů ve stejném řádu v jakém jsme o tom mluvili, přičemž cestou přemýšlím nad tím co se stalo na ošetřovně. Něco erotického... Zvláštní. Nic takového jsem si nepředstavoval... Není to čirou náhodou špatně? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z prvu to Ken nezvedá, ale po chvíli ti zavolá zpátky. ,,Co chceš? To nevíš, že začíná hodina?'' ... ,,Číslo na Kagamine, nebo Miyamuru? Docela by mě zajímalo k čemu je chceš, ale když chceš číslo na někoho z Rady...'' Nadikujte ti jen Miyamurovo číslo. Pak rychle zavěsí, protože v pozadí bylo slyšet, že nějaký učitel začíná hodinu. Předpokládám, že jsi pak volala Miyamurovi. ,,No?'' Ozve se rozespalý hlas. ,,Shirohane-kun? Kde jsi vzala moje číslo?'' ... ,,Aha, takže ti takzvaní hopeři kradli Počítačovému klubu jejich vybavení, aby ho mohli prodat. Hmm, a vy tam chcete jít, aby jste dopadli kupce a vrátili vybavení... Hmm'' Chvíli je v telefonu ticho. ,,Dobrá práce! Jste ve Studentské radě teprve chvíli a už pracujete na plné obrátky. .... Posily? Stejnak se mi nechce chodit na matiku, takže vám pomůžu. Počkejte a mě před starou budovou.'' Pokud bys k tomu chtěla něco dodat, či si myslíš, že bys řekla něco, co by něco změnilo, tak mi to napiš do Pm. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Technika: Z učitele jsi nevycítil nic podezřelého. Nevycítil jsi, jestli zranění způsobil on, ale dělá si o ni starost, jako kterýkoli učitel, který by byl v téhle situaci. Při cestě z ošetřovny do Počítačového klubu jsi nikoho nepotkal. Není divu, také je hodina. Počítačový klub je zavřený. Také si všimneš i velikého zámku, který byl ke dveřím dodatečně přidělán. Při cestě skrz park do 4. Budovy, sis mohl všimnout, že v parku je více lidí, než by mělo při hodině být. Většina jsou druháci. Kouří, nebo se baví ve skupinkách, či někam jdou. Ani ve 4. Budově moc nepochodíš. Manga klub je zavřen. Na dveřích je nalepený papír:
Studentská rada Poslední zastávka Klub zkoumající nadpřirozeno. Už před klubovnou jsi začal ve vzduchu cítit něco nadpřirozeného. Možná ale jen mozek moc pracuje a přehřívá se z těch všech událostí. Není zamknuto, takže se dovnitř dostaneš bez problémů. Místnost není o nic větší, než půlka třídy, možná je místnost i menší. V místnosti je několik skříní, vitrín a poliček, kde jsou různé knihy, či předměty záhadného. Avšak tyto věci tam sice jsou, ale né přímo na svém místě. Skříně rozlámané, poličky přelámané, v několika zdech jsou díry (ne skrz naskrz). Dokonce i okno, které je naproti dveřím, je z poloviny vymlácené. Jedině stůl, který stojí uprostřed té chaotické místnosti je netknutý. U stolu jsou 4 židle, na každé straně 2. Na jedné židli sedí Kamishino Nene. Ta je však připoutaná řetězy a izolačkou k židli, která je přidělaná ke stolu. Všechny končetiny má připoutané, aby se nemohla ani hnout. Přes pusu má izolačku. Samozřejmě jakmile vstoupíš do místnosti, tak si tě všimne. ,,Mfmmf!! Mmf!'' Začne sebou házet, ale nijak to nepomáhá. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Začínám u počítačů. Jsem snad i rád, když vidím že okolo nikdo není. To znamená že potencionální nebezpečí je v tahu. Navíc nevím proč, ale po té ošetřovně se cítím "Like a Bauss!" Počítačový klub je zavřený nekonvenční metodou. Moc mi to nevadí. Není to tak že bych tam zase tak moc chtěl, proto nejsem ani přiliš zklamaný. Cesta parkem je velmi naučná. Je zde spousta studentů, kteří se ulejvají. Stejně jako já, ale i tak mezi ně nechci nijak zapadnout, nebo na sebe upozornit. Můj Like a bauss! pocit už trochu opadává a nahradil ho strach. V nitru duše věřím tomu že ho dokáží vycítit a tak trochu zrychluji. U manga klubu zjišťuji, že byl zrušen z důvodu nezájmu. Což je škoda, ale je pravda, že pokud zde nebyl nikdo, kdo by po mě toužil, tak zde není důvod v něm být. Určitě by mě tam nutili k tomu abych kreslil vlastní mangu. K něčemu takovému nejsem stavěný. To už bych raději vytvářel něco lepšího. Když si to tak uvědomuji tak proč jsem sem šel? Nejspíše by to tu nebylo k tomu abychom si četli mangu, ale pokud někdy budu potřebovat vejít takto to koloběhu školy přes vlastní klub, tak manga klub zní jako dobrá kamufláž. Při tomto rozebírání nečinnosti manga klubu jsem přišel až ke Klubu zkoumající nadpřirozeno. Už venku zde byl nadpřirozený zápach. Nevědomě na mě zaútočil název klubu, který mě přesvědčuje o tom, že vše okolo tohoto klubu bude nadpřirozené. Nadpřirozené by dnes bylo kdyby se mi dveře otevřeli a vevnitř byla hezká milá dívka, bez špatných vlastností a ovladatelná. Nejlépe ještě aby byla svázaná a spala. Cheche. Chytám za kliku a otevírám dveře Dveře otevřeny. Nadpřirozené... Vcházím dovnitř a hned přede mnou je dívka. Nadpřirozené. Kde nejspíše spala a já ji probudil Nadpřirozené. Je svázaná. Nadpřirozené. Ahoj Říkám ihned. Já jsem Otonashi Naoi. Omlouvám se za vyrušení. Prohlašuji, snad jen proto, abych jí vyděsil tím že bych jí takto nechal. Přicházím blíže. Popravdě, trochu se jí i bojím. Část mých předpovědí byla správná a né ta kterou jsem chtěl. S mým štěstím to bude strašná potvora, která se snaží všem kazit život, ale zároveň mě určitým způsobem přitahuje. Musím ji složit kompliment! I přes to že jsi svázaná řetězi, tak vypadáš vážně pěkně. Snažím se o příjemný úsměv a zastavuji se před ní Nebo že by to bylo právě těmi řetězi? Pomýšlím si a něco mi říká že kráska naproti mě pomýšlí na to stejné. Snižuji se a sahám ji na její tvář, snad kvůli tomu abych zjistil jestli je na omak tak měkká, jak vypadá i z dálky, nebo také kvůli tomu abych jí strhnul izolepu. Promiň, ale nedokáži to udělat bezbolestně. Sděluji jí omluvně s levou rukou před sebou v omluvném výrazu a pravou jí strhávám izolepu z úst. (Pokud bude vyjadřovat nesouhlas s tím, že nechce abych to udělal, tak to neudělám. Je na mě moc roztomilá na to abych jí ubližoval a kdyby to bylo proti její vůli, tak se na to nejspíše nezmůžu. PS: Pokud zde budou jakékoli náznaky toho že je v okolí nebezpečí, tak samozřejmě budu reagovat naprosto jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro "Já vím promiň, ale potřebuju číslo na Rinko-senpai nabo na Goeou-senpai" ......... "Jen jsem jim potřebovala něco říct ale za chvilku mi začíná hodina... Ok Díky a pá" Dokončím hovor s bratrem a pak vytočím číslo na Gorou-senpai "Promiň, že budím ale mám nějaké informace k případu"........"Poprosila jsem Kena, a jinak k těm informacím, skupina ehm hoperů pod vedením jakéhosi Kinga, chtěli ty kradené věci někomu prodat, už jsme si zjistili i místo a čas předávky" řeknu místo a čas..... "No ano, přesně tak" ........ Usměju se "Díky, ale nejspíše by se nám hodili nějaké posili nebo podpora, protože předpokládáme že u předávky nebude jen hrstka lidí, ale že to bude mnohem více chráněné" .............. "Rozumím, díky budeme tam" odpovím a zavěsím. Otočím se na Leifa "Táákže, jsme právě byli pochváleni, naše další kroky jsou odsouhlaseny a máme na Miyamoto-senpai počkat před budovou" řeknu mu a protáhnu se a všimnu si že se Leif projíždí data v telefonu jednoho z hoperů "Našel jsi něco zajímavého?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nene se při sundávání pásky ani nehne. ,,Díky.'' Začne kroutit pusou, jako by se ji snažila protáhnout. ,,Díky, že jsi mě přišel zachránit můj... můj p... pri- Sklopí hlavu a objeví se nad ní pomyslné chmury. ,,Už toho mám plný zuby. Tohle už fakt začíná zavánět něčím podezřelým. Aaaaarrrr!! Chci zpátky do normálu!!!'' Začne sebou zase nepříčetně šít. ,,Svědí mě záda a ani se nemůžu podrbat. Krom toho mě taky chytá křeč do nohy!'' Zase se na chvíli uklidní. Pak se na tebe koukne, jako by si teprve teď všimla, že tady jsi. ,,Nechtěl bys mě rozvázat? Potřebuju chc- lůlat.'' Atmosféra se změnila. Slzy má na krajíčku a nakloněnou hlavu na stranu. ,,Nebo... nebo se snad chceš dívat, jak se počůrám?'' Podívá se kamsi do strany. ,,Úchyláku.'' Mezitím, co mluví, ji na čele vyskočilo několik žilek značící vztek. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Překvapeně se na ni podívám. „Ty máš kontakty všude, co?“ zasměji se „Ne, nic tu není, všechno smazal, kontakt jen na rodinu a pár kamarádu, smsky promazané a historie volání je rodině.Takže když to shrnu, jen pár kontaktů.“ Pustím na okamžik hoperskou muziku. Zakroutím hlavou a vypnu to. „A další detail na maskování. I když z toho moc nadšený nejsem.“ Takže máme posilu. A pochvalu. A co je důležité, uleju se z těláku... Tahle Akiko... Úžasná holka... A nebezpečná. „Půjdeme? Měli bychom si pospíšit, ať to stihneme.“ Pousměji se na ni „Snad ten nůž nebudeš potřebovat. Každopádně, v týhle válce mojí plnou podporu.“ Usměji se ni a vydám se pomalu. ´Musím si najít pár přátel. Snad to bude jednodušší než na ostatních školách, přecijen jsem jen obyčejný student, který je pro všechny jen šprt.´ Povzdechnu si a podívám se na Akiko. ´ Ona je jedním slovem úžasná. A třemi slovy, úžasně nebezpečná holka.´ Z přemýšlení mne dostane až to, že jsme na místě setkání. A nebo na místě dalších bojů? |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro (Pokud nejsou zavřené dveře, tak je zavírám) Jen co říká to své "pri", tak se začínám soustředit na techniku Rozpoznání. Na tváři se mi tvoří ironický úsměv. Také tě rád poznávám. Prohlašuji se sarkasmem v hlase. Vážně rád bych slyšel její jméno a i přes to že mi Nee-chan radila, abych nejdříve prozradil své jméno a až potom žádal dívku o to její, tak to zřejmě nefungovalo. Chce zpátky do normálu. Zvláštní... Když prozrazuje, že jí svědí záda, tak okamžitě startuji a škrábám ji záda, nebo alespoň tu část, kterou můžu. Když prozrazuje, že má křeč v noze, tak jí zase masíruji lýtko. Rozvázat? Ačkoli to chce, tak nevím jak... Nebo jen nechci vědět jak a vážně chci vidět jak se Pochči... Polůla? Jdu si pro židli a sedám si naproti ní. Když se ptá, jestli se snad chci dívat na to jak se počůrá, tak se prostě musím zasmát. To zní dobře To bych nejspíše vážně chtěl. A směji se dál, ačkoli mě nazývá úchylákem. Popravdě, když už vám ženská vymyslí nějakou hloupou přezdívku, tak už se jí nikdy nezbavíte. Když vidí, že ji nemáte rádi, tak to bude využívat proti vám a když se snažíte o pocit, že vám to nevadí, tak z toho pochopí že vám to nevadí a proto vám tak může říkat... Ženský jsou prostě mrchy, ale i přes to je musím i nadále milovat. Vypadá, že kdyby se pořádně naštvala, tak by ty řetězy dokázala zničit sama. Jsem ochoten to vyzkoušet? ANO! Bude to sranda. Vytahuji mobilní telefon. Nejspíše si to i natočím a dám to na internet. Říkám potichu, jako nějaký skrytý nápad, který nejspíše i zpraktikuji. Hodil by se mi tvůj souhlas k tomu abych tento videozáznam mohl udělat veřejným vlastnictvím... I když myslím že ono je to vlastně jedno. Další salva smíchu z mé strany. Promiň, snad ti to pomůže. Říkám si sám pro sebe a přitom doufám, že zrovna tuto mou myšlenku vážně odchytila. Mimochodem, řekni tady divákům jak dlouho jsi tady už přivázaná. Doufám že ne od začátku školy. To by bylo nebezpečné. Když dlouho sedíš, tak se ti vytvoří krevní sraženina v nohách, díky které se ti špatně prokrvují, žíly praskají a nakonec přijdeš i o nohy. Říkám ji, stále s mým plánem ji naštvat k nepříčetnosti, aby byla schopna se osvobodit sama. Během této doby si ji stačím vyfotit a fotku si poslat do počítače doma. Mám připravenou i videokameru, kterou bych zapl v kritický okamžik, ale zároveň jsem připraven na rychlé vypnutí telefonu, kdyby se vážně dostala ven, aby mi uvěřila že jsem jí nikdy ani natočit nechtěl a že jsem ani nemohl když jsem měl vypnutý mobil. Ve skrytu duše totiž doufám, že mi to projde. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se začneš smát tomu, že bys ji chtěl vidět počůrat se, tak se její výraz změni. ,,Pche.'' Odplivne si. Tváří se dost otráveně. ,,Hó, bejt v jiný sitauci, tak bych ti řek, abys mi ten odkaz posla. Ale, kámo, bejt na tvým místě to nedělám. Jen se rozhlídni, co Nene-chan udělala s touhle místnosti.'' Znovu sklopí hlavu a obklopí ji chmury. ,,Krom toho mě Michal chce taky přizabít...'' Zvedne hlavu. Nejprv se podívá na mobil, pak na tebe. ,,Co takhle udě-'' Zasekne se. Z obou nosních dírek ji začne téct velké množství krve. Začne kašlat až nakonec ztratí vědomí. Při bližší kontrole zjistíš, že její tep slábne. Ani její dech není pravidelný. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Wow... No nevím jestli bych se měl připojit k tomuto klubu. Dívám se na ní, ale blíž se jít neodvažuji. Ačkoli teď nastala ta situace že naštvat ji nemá cenu a měl bych jí rozvázat. Nene-chan... To je pěkné jméno, plné roztomilosti a laskavosti... Kdo to asi může být, když dokázala zdevastovat tuto místnost? Bedlivě jí sleduji svou technikou Rozpoznání (Ze které doufám že už konečně dostanu nějaké výsledky.), takže si okamžitě všímám toho, že je něco špatně. Když začíná kašlat, tak pořizuji další fotku a okamžitě jí posílám domů, přičemž přicházím blíže, ačkoli mi všechny mé instinkty říkají, že bych to neměl dělat. Během odesílání jí otevírám pusu, což je až po tom, co pravděpodobně omdlela, abych zkontroloval jak je na tom s dýchacími cestami a vnitřkem pusy. Následně kontroluji i puls. Při zjištění, že slábne, tak jako kdyby se kolem mě zpomalil čas. Svůj mozek jsem byl donucen vybičovat na maximální obrátky. Celou dobu se chovala jinak. Nebylo to, jako kdyby to bylo z donucení, spíše jako kdyby se jí naprosto měnila osobnost. Možná rozdvojená osobnost, nebo něco podobného? Po zkontrolování tepu je již obrázek odeslán a já si schovávám mobil do kapsy. Červeným talčítkem se ale dřív vracím na tapetu. Příznaky jako jsou tyto jsem zažil jen párkrát. Drastická změna v těle, ať už psychická nebo fyzická. Také to může být simulace, jen trik, díky kterému se dostane na svobodu, což očekávám že nejspíše bude tento případ. Hned po odložení mobilu do kapsy oddělávám izolepu a a řetězy. Je zde také možnost vnitřního krvácení, nějaké nemoci, nebo zvláštního neznámého vjemu. Shazuji ji i s židlí na zem a přitom zmírňují její pád. Během vteřiny již leží ve stabilizované poloze. Chtěla předtím na záchod. Možná se styděla za to co se stane a za to co by potřebovala. Nějaké prášky? Prosahávám ji kapsy (jestli nějaké má), popřípadě zkoumám blízké okolí a šuplíky stolu či kapsy u tašky. Když najdu prášky Když prášky, nebo jiné léky nenacházím, nebo vidím že přestala dýchat |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mezitím, co jdete k 1. Budobvě, začne první odpolední hodina. V parku kousek před starou 1. Budovou na váš čeká Miyamura, který čeká ve stínu stromu. Jakmile si vás všimne, mávne na vás a počká, dokud k němu nepřijdete. ,,Hm, takže si někdo myslí, že nám bude krást školní vybavení. Podle všeho potřebujeme plán.'' Klekne si. ,,I když jste si vzali ty notebooky a ty čapky, tak by si ten kupce mohl myslet, že to je podvrh, protože vás ještě předtím neviděl. Proto by jste si měli připravit nějakou výmluvu. Že je třeba zaměstnal učitel, nebo tak něco.'' ,,Navíc potřebujeme důkazy, takže mějte oba zapnuté nahrávání zvuků. Co zatím víme, tak by měl být kupec jeden, ale na nepotvrzenou informaci se nemůžeme spoléhat. Půjdete tam vy dva, zatímco já budu jako záloha. Přece jen jako druhák bych byl nápadný.'' ,,Jsem si jistý, že budou někde v přízemí, protože vyšší patra jsou nepřístupná.'' Vstane. Protáhne si nohy, ruce a nakonec i krk. ,,Pokud to půjde, tak bych se rád vyhnul boji. Stačí nám důkazy, pak už nebude problém si to s nimi vyřídit.'' Říká mezitím, co si prokřupuje prsty. ,,Jestli mátě nějaké otázky tak se ptejte. Jinak až vyrazíte, tak vyrazím až chvíli po vás.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Technika: Ještě než se to stalo - hrozně ji štve, že se nutí chovat roztomile, není to kvůli tobě, prostě jako by ji to už přestalo bavit. Co se týkalo toho, že ji natočíš ji bylo na jednu stránku jedno, ale také jako by tě odsoudila, že budeš jeden z těch lidí, kteří dělají jisté věci s takovými fotkami. Když ji položíš na zem, tak se ji znovu vrátí vědomí. Celá udýchaná se na tebe s přimhouřenýma očima podívá. Chytne tě za rukáv, aby se mohla posadit. Prášky jsi nenašel. ,,Uděř.... *nádechy/výdechy* ...udeř mě do srdce.'' Znovu začne kašlat, ale tentokrát i krev. ,,Jinak.... jinak to tohle tělo nevydrží.'' Se svou zbývající energií tě chytne za kravatu a přitáhne tě k sobě. ,,Udeř mě co.... *kuck* co největší silou do srdce. Kámo, Nene-chan mě zabije, kdybych ji zabil tělo!'' Pokud jí pomůžeš, tak s tvojí pomocí vstane. V opačném případě pokusí vstát sama, ale nakonec se opírá o zeď. V obou případech skončí u zdi. Vybledlým výrazem se na tebe usměje. Chvíli to může vypadat, že má stejnou barvu, jako ta bílá zeď. ,,Když mě neudeřiš, zemřu na infarkt, nebo vykrvácím.... nebo tak něco. Nevyšla by pak ty tvoje slova v parku vni... vniveč? Co takhle místo toho očumování... zachránit svýho spolužáka? Nebo to bylo jinak?'' Vykašle další krev. Nyní se už stěží drží na nohách a jen čeká na ten úder. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Škubám sebou, když mě chytá za ruku a sedá si. Když po mě žádá abych jí bouchl do srdce, tak nevěřím tomu co slyším. Více mě zajímá ta její krev. Naneštěstí mi nějakou zanechává na mém rukávu. nakláním hlavu, ve smyslu toho že nerozumím, ale můj obličej vypadá na to že bych rád pomohl. Nejspíše kvůli tomu pokračoval/a, už ani sám nevím. Když se mluví o zabíjení, tak se zhorzím, ale tím se zvyšuje mé odhodlání pomoci. Ne. Nikdo umírat nesmí! Říkám si spíše pro sebe. Pomáhám té osobě opatrně vstát a dobelhat až ke zdi. Oooh... Zemře na infarkt nebo vykrvácení... To zní srandovně... Ale byla to jedna z možností. Mám záznam i obrázky, takže se mohu pokusit něco vykoumat. Při zmínce mých slov má tvář začne zobrazovat smíšené pocity. Obě ruce dávám k sobě a sevřu je dohromady svými prsty. Argumentovat proti mým slovám nebudu, ale slib mi, že se tím bude SAKRA ŘÍDIT! Poslední dvě slova už řvu. Během své věty se rozpřahuji a s posledníma dvěma udeřím ženu s chlapem uvnitř přímo do srdce. Dát srdci co největší šok, místo CPR. Prostě jen rána. Jestli si dobře pamatuji, tak to chvíli používali, ale mělo to špatný vliv na kosti a svaly v místě úderu... Mno, ale dokud to pomůže... Sleduji jaký to mělo účinek. Pokud je v bezvědomí tak sleduji jak na tom je. Pokud je již v pořádku tak si oddechnu. Takže ještě jednou. Já jsem Otonashi Naoi. Doufám že spolu budeme vycházet dobře i nadále. S mírným úsměvem a sebevědomým hlasem podávám pravou ruku senpai. Nevím proč, ale stále mám pocit, že jsem to neměl dělat... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvém úderu sklouzne na zem. Má natažené nohy a zády se opírá o zeď. Krev ji přestala téct a už nevypadá tak bledá. Sice občas zakašle, ale krev taky nekašle. ,,Použít Jisatsu v tomhle těle bylo v fakt hloupý...'' Pokusí se o úsměv. Na nabízenou ruku se jen podívá. Pokusí se zvednout svou ruku, ale nemá dost energie. ,,Však já vím, kdo seš. Nechodíme snad do stejný třídy?'' Podívá se na svou levou ruku. Několikrát na prázdno sevře ruku v dlaň. ,,Jsem Adachi Shinji.'' Chvíli tě nechává zpracovávat nové informace. ,,Abys mi uvěřil, tak ti řeknu, že náš třídní rozbil jedním úderem tabuli. Předsedkyně je naše ledová královna, Kamishino Nene. Dostal jsem nás do války s 1-A... Stačí ti to?'' |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Dívčina sklouzává na zem. Něco podobného jsem očekával. Ale stejně je to zvláštní... Čistě teoreticky by neměla proudit krev, když se zpomaluje puls. Navíc infarkt. Je pravda že ten stav se ale mohl navodit téměř jakkoli. Na této škole jsou různí šílenci. Jisatsu jo? Na jeho úsměv odpovídám úsměvem svým a ukazuji na sebe ukazováčkem. Přitom si čapám před něj, aby mi viděl do očí. To já Jisatsu Nedoporučuji používat, ale stejné říkám i o Kyōki Pokouším se o vtip (Kyōki = Insanity) a jen čekám jestli na něj bude nějak reagovat. Nabízenou ruku mi nesvírá, ačkoli na ní vidím že se snaží. To co říká mě ale lehce překvapuje. Nakláním hlavu o pár stupňů do prava a čekám na vysvětlení. Oooh... Shinji. Říkám překvapeně. Toto překvapení také dávám patřičně na odiv. Poslouchám jeho snažení o mé přesvědčení s klidnou hlavou, ačkoli to moc dobře nelze. Ahaha... Shinji, takže jsi to ty! Prohlašuji, ačkoli tomu vůbec nevěřím. Tyto informace může získat takřka kdokoli... Kdokoli ze druhého nebo třetího ročníku. Jako prvák třeťáka nejspíše nezajímám, ale nějaký druhák by mě možná k něčemu potřeboval. A jak často se proměňuješ na holku? Nebo jsi to tělo někomu vzal? Vypůjčil? Povídej víc. Předtím říkal něco o Nene. Že by to bylo její tělo. Snažím se ho popohnat. Otázek mám ještě hodně. Ale ještě předtím mi prosím řekni jak jsme my dva poznali. Musíš uznat, že to by jenom tak někdo nezjistil. Že? S úsměvem vyjednávám s tou dívkou/Shinjim a čekám na její/jeho odpověď, která pravděpodobně zajistí to, jestli se jí/ho budu snažit zabít jako hrozbu, nebo jí/mu uvěřím. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro " hahaha ještě se tak trefit?" popíchnul je chtěl aby dělali chyby víc chyb protože na ně čekal, když si byl jistý že na něj druhý při provedení nebude moci zaútočit nebo ,že to co chce udělat zvládne dost rychle přešel do zcela jiné obrany. Uder letící na jeho tělo odchýlil rukou mimo své tělo to byla první z technik Henka. Následovala druhá vzápětí za první využil odchýlené soupeřovi ruky na to aby soupeře za ní zachytil a rozhodil jeho rovnováhu přitočil se k němu zády a přehodil ho přes ně. Nepoužil Tounyuu tak jak v zápasech ,ne tohle byla její mnohem rychlejší a tvrdší verze (něco takového jen rychlejší) Pokud soupeře dostal na zem a vše bylo tka jak má měl by držet jeho ruku stačilo pak ryhclé použití znalosti o mechanice a lidském těle chytnout zápěstí a použít Jakku rychlé přizvednutí nebylo směřováno na bolest on chtěl opravdu to zápěstí zlomit. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Všechno se děje hrozně rychle takže si pořádně ani neuvědomím jak sem skončil na zádech. Když se mě ale snaží zlomit loket dojde mi co to je. Zažil sem to na aikidu. Okamžitě dám pravačku kterou mi drží do stylu neprolomitelné paže ( správně natažená svaly ruky od ramene až po zápěstí tak aby ruka byla co nejpevnější a nedala se ohnout ani silnějším protivníkem využívajícím méně svalů). Zároveň s tím zkusím ale otočit ruku v zápěstí proti směru hodinových ručiček čímž by ztratil páku na můj loket a arm locker by byl k ničemu. A za třetí jelikož mi dává tak krásně nohy na krk udělám jednoduchou věc. Levačkou ho čapnu za kotník, přizvednu mu nohu a překousnu mu zubama achilovku. Prostě se zakousnu do nyní krásně viditelné a napružené šlachy, přeci jenom jestli mě zkouší držet nohama tak je vidět, a jako hladový vlk se zakousnu a začnu škubat hlavou ze strany na stranu a pokračuji a pokračuji. Snažím se mu prostě vykousnout co největší kus masa a šlachů z nohy kterou mám u krku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Musí chodit na nějaké cvičení,'' mumlá si pro sebe, když si protahuje ruku. Už nemá tak bledou barvu jako předtím. ,,Hm?'' Podívá se na tebe. ,,Není to moje tělo.'' Pak si začne protahovat druhou ruku. Když skončí, tak s menší námahou vstane. Přesto se zapotácí a musí se opřít o zeď. ,,Ani nevím. Jak si mám pamatovat všechny ze třídy? Maximálně v parku, když jsem to urovnával s Koumorim.'' Opře se zády o zeď a podívá se do stropu. ,,Měl bych se mu už konečně omluvit,'' řekne si pro sebe. ,,Nemusíš mi věřit. Jedinej, kdo ti to může potvrdit je Tempest a ten je teď na ťěláku. Já si musím sednout.'' S šouravým krokem se přesune na židli. Položí hlavu na stůl a začne skuhrat. ,,Uhhh, moje hlava. ....nnnnh.'' |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Čekám co zvláštního se z tohoto vyklube. Mohlo by to být snad i zajímavější, ale také o hodně nebezpečnější, takže s nynější situací jsem vcelku spokojen. Nic zábavného nedělám do chvíle, než se snaží zvednout. Zpozorňuji a sleduji o co se to ten vůl pokouší. To že mi nechtěl potřást ani rukou a přitom si je dokázal protáhnout a sám se zvednout raději nedávám najevo. Na větu se spojitostí s Koumorim mu neodpovídám, nemělo by to nejspíše v tuto chvíli cenu. Jedinej Tempest jo? Ptám se a z mého hlasu jde jasně znít, že to rozhodně nebude pravda a já to vím, přičemž se mu snažím pomoci při jeho putování za židlí alespoň tím, že ho jistím před tím, aby spadl. A co tvé tělo, nebo mysl dívky kterou jsi posedl? Navrhuji mu. Myslím si, že kdybych viděl tvé tělo, nebo si mohl promluvit s Nene by rozhodně pomohlo. S krátkým smíchem, který by mu měl pomoci se také zasmát s ním pokračuji k židli. Jen co se posadí, tak se koukám okolo pro něco k pití. Nejlépe kohoutek s vodou a nějaká sklenička a přitom se vyptávám. Bolí tě hlava, ale za to si stejně můžeš sám. Jen si představ, kdybych nepřišel. Chvíli jsem dokonce přemýšlel i nadtím, abych tady vyčistil veškeré pozůstatky po mě a jenom tak odešel. Chvilku mu dávám, aby mu to snad i došlo nebo mi odpověděl a pokračuji s otázkami. A kdo, nebo co ti vůbec proměnilo těla s tou holkou? A proč? Že ty si byl moc línej jít na tělocvik? Mno jen se přiznej. poslední dvě věty říkám jen jako vtipem, neočekávám, že by to bylo vážně ono. Asi mi nedokážeš říct, kdo nás to v tom parku tak oddělal co? Ptám se již na něco jiného, než na informace o tom těle. Nejspíše zde byl důvod proč mi to prvně tajil, takže do toho nechci zase tolik rejpat. Za předpokladu že najdu vodu a sklenku, tak sklenici vyplním vodou a dávám ji před Shinjiho. Za předpokladu že nenajdu sklenici a vodu, tak si sedám naproti Shinjiho. Tyto předpoklady vyplním během jakékoli části příspěvku kdy toho budu schopen. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sklenku s vodou bohužel nenajdeš. ,,Jo, Tempest a Nene...'' zamručí. Hlavu položenou na stole, natočí na stranu, takže se dívá směrem k oknu. ,,Je v mým těle. Nevím, jestli by byla nadšená z toho, že víš o naší výměně těl.'' Povzdechne si. ,,Kdybys nepřišel, tak bych tady dál seděl. Použil jsem tu techniku, protože jsem chtěl pryč. Jenže jsem si neuvědomil, že tohle tělo tu techniku nezná. Jenže...'' Zvedne hlavu. S přimhouřenýma očima a nevyspalým výrazem se podívá na ruce. ,,Její tělo se nějak moc rychle regeneruje.'' Natáhne ruce do stran a několikrát se nadechne. ,,Z těch tvých otázek mě bolí hlava ještě víc.'' Znovu zaskuhrá a položí opět hlavu na stůl. Na otázku ohledně toho, kdo vás v parku oddělal, mlčí. ,,...to se tě netýká,'' řekne polohlasem.'' ,,Co tady vůbec děláš ty?'' Zvedne hlavu a opře si ji do dlaně. K tomu jak sedí. Přesto, že má sukni, tak nemá nohy u sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Hmmm... Nic zajímavého... Zvláštní. Jak tady přežívají? Na jeho poznámku o tom, že neví jak moc by se to Nene líbilo, kdyby se dozvěděla o tom, že si proměnili těla se musím zasmát. Žádný strachy. Promluvím s ní o tom a všechno bude v pohodě. Říkám mu, abych ho trochu povzbudil, ačkoli pochybuji o tom, že ze setkání s někým kdo byl schopen si vyměnit tělo s Shinjim bych měl vyjít živý. Jeho vychloubání a poté i překvapení z toho, jak moc rychle se regeneruje to tělo zamávám rukou ve vzduchu Jistě jistě. Pronáším ironicky Jo. Je to tak. Z toho asi živý nevyjdu. Na jeho poznámku o tom, že ho z mých otázek bolí hlava, mohu říci pouze. Promiň promiň. Odpovíš mi někdy jindy. Přičemž nakláním hlavu na stranu a příjemně se usmívám. Neodpovídá mi na mé otázky. Uvědomuji si. S tímto jsem se již párkrát setkal. Všechno obcházet a nakonec nevydat žádnou určitou odpověď, ale přitom, aby se ten druhý cítil tak, že vlastně dostal své odpovědi... Ano, něco podobného se používá v hodně okruzích. Stát, obchodníci, novináři a mafie. K jeho útočné povaze můžeme vyškrtnou obchodníky, novináře a politiky. Zbývá nám tedy policie, armáda a mafie. Kam tedy patří Adachi? Ptát se ho zřejmě nemá smysl. Ale jeho rodinu si mohu zkusit vyhledat. Jestli patří k policii nebo armádě, tak je zde možnost, že ho máme ve firmě v záznamech. A jako část mafie by jeho rodina mohla být v různých článcích na internetu. Jeho odpověď na mou otázku mě vůbec nepřekvapuje, ačkoli jsem očekával spíše nějakou lež. Zřejmě to nebude ten vtipnej chlápek co? Netýká... Huh... Říkám pomalu. Pokud mi to nechceš říci, tak to z tebe dolovat nebudu. Doufal jsem, že by jsi mi to raději řekl ty, než abych se to dozvěděl od někoho jiného. Stále říkám pomalu. Dívám se mu do očí s mírným úsměvem. Nesnažím se o nic výhružného. Mám totiž jenom samé dobré úmysly. Vážně chceš vědět co tady dělám jo? Ptám se ho ještě jednou, abych mi potvrdil že to chce vážně vědět. Potom co mě to něco co mě údajně netýká vzalo přes palici a skončil v bezvědomí jsem se dostal na ošetřovnu. Propustili mě, na tělocvik už se mi nechtělo tak jsem se šel projít po klubech. A zbytek už znáš. Vykládám mu zrychlenou verzi toho, co se stalo. Chci zde totiž vyvolat přátelskou atmosféru a proto mu odpovídám přímo a né že neodpovím vůbec jako on. Krátký povzdech a svou hlavu svážím na stůl. Doufal jsem, že zde potkám nějakého ducha studentky, který by tento klub vedl. Alespoň tak jsem to četl že to chodí. Možná že když tady počkám dostatečně dlouho, tak se mi to podaří. Ale nemám tolik času. Další povzdech. Myslel jsem si, že možná tady bude někdo kdo mě bude chtít. Že tady určitě budou pouze hodní lidé, kteří by mi mohli pomoci... AAAH! Vydávám zvláštní zvuk, jako kdybych si na něco právě teď vzpomněl a rozevírám víčka, která po vteřině ale zase pomalu dávám na jejich obvyklé místo. Shodou okolností jsi neviděl mojí tašku že ne? Je asi takhle široká... Ukazuji pomocí rukou šířku svého batohu ...takhle vysoká... Znovu ukazuji jak moc vysoká je. ... Neumí chodit, ale dokáže se plazit. Říkám naprosto vážně. Velmi rád bych si ji sebou vzal zpátky domů. Ptám se ho, ačkoli si nejsem jist, zda-li mi vážně dokáže uspokojivě odpovědět. No co, alespoň to zkusím. Vypadá, že o téhle škole toho ví více než já. Zatím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Radši fakt ne.'' Mávne před obličejem rukou v nesouhlasném gestu. Když pak začneš přemýšlet, tak tě jen mlčky pozoruje. ,,Víš...'' zamračí se. Zní i naštvaně. ,,Když jsem řekl, že se tě to netýká, tak se tě to netýká.'' Pokud by to byl kluk, tak by tě jeho výraz přinutil se na nic dalšího ptát. Jenže v podání holky jeho výraz nevypadá děsivě. Zase vrátí zpátky do normálu. ,,Tak tobě se nechtělo na tělák? Hlavně že ty jsi mi předtím řekl, že já sám jsem líný.'' Zazubí se. Ohledně toho, že by jsi chtěl někoho potkat a tak, tě ignoruje, zatímco se dloube malíčkém v nose a kouká někam mimo. ,,Hééé...'' Po tvém uvědomění, že ti chybí taška zůstává v klidu a dál se dloube v nose. ,,Když jsme šli s Michalem hledat jeho tašku, tak ji měli nějací prváci v parku. Měli jich docela dost a který prohrabali, odhodili pryč. Třeba tam ještě zůstala. Nebylo to daleko od místa, kde jsme se probudili.'' Vytáhne malíček z nosu. Chvíli si prohlíží svůj úlovek, který pak následně otře o spodek desky stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Nasazuji úšklebek, když vidím, že nechce abych se potkal se senpai. U jeho naštvaných slovech se můj výraz z usměvavého mění na mírně uražený. Hee? Já jsem přeci neříkal nic o tom že se mě to týká, tak proč to znovu vytahuješ? Zkoumavě si ho prohlížím, se stále stejným výrazem. Nejspíše proto, že nakonec chce pomoci. Ne tím to není. Chce aby o tom konečně někdo věděl, ale rozhodně nechce pomoc se s tím vypořádat. To je něco o co se musí zařídit jen svou silou. Povzdech Hold když to není má věc, tak to není má věc. Říkám mu již odevzdaně a postupně přecházím zpět do svého přátelského úsměvu. Pokud v tom nejsem osobně zacyklován, tak mi to jenom pomůže s hledáním. Navíc jsem muž, takže něco takového jako je pýcha, čest a zvědavost mám také. Na jeho poznámku o tom, že se mi nechtělo na tělák se musím zasmát. Nemohl jsem si hold pomoci. Tělocvik nikdy nebyla má silná stránka. Zápolím s ním už hodně dlouho. Říkám mu, ale není to zase úplná pravda. Vždy jsem vynikal v tělocviku, alespoň do chvíle kdy to byly krátkodobé akce. Díky správnému dýchání a počítání jsem věděl přesné pohyby, které mi dovolovali abych nebyl "ten poslední". Vždy jsem ale narazil na překážku výdrže a jestli vážně máme našeho třídního na tělocvik, tak bych byl raději úplně bez tělocviku. Když slyším o tom, že ví kde nejspíše mám svou tašku, tak mi nezbývá nic jiného, než mu srdečně poděkovat. Ooooh... Díky. Rozhodně se tam podívám. Rozradostněn si protahuji záda. A jak jste se s těmi prváky vypořádali? Jestli si dobře pamatuji, tak se Tempest staral o tu svou tašku jako kočka o koťata. Ptám se ho, ačkoli mám neblahé tušení že ho tam Shinji jenom tak nechal. Hej hej... Co myslíš že je lepší? Pomoci někomu kdo je v nebezpečí, nebo odstranit to nebezpečí? Ptám se ho na zvláštní otázku. Dívám se na něj, ale zároveň to vypadá, jako kdybych se nedíval za něj, ale díval se až na něco za ním. Ani nevím proč jsem se zeptal. Nejspíše proto, abych ho trochu více pochopil. Zjevně ho něco drží při zemi. Díky tomuto se možná trochu přiblížím k tomu co. Ale stejně to zase skončí tím jeho nic neříkajícím blábolem, nebo lží. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tentokrát si strčil malíček do druhé nosní dírky. Chvíli tam loví až nakonec vytáhne další úlovek, který si prohlédne a také ho otře o spodek stolu. ,,Řekl jsem jim, aby mu tu tašku vrátili. Bez nějakýho namítání ji vrátili. Nic víc, nic míň.'' Řekne s nezájmem. Tvůj pohled neopětuje, spíš se zajímá o své nehty, ze kterých začíná seškrabovat lesk na nehty. ,,Není oboje jedno a to samý? Au.'' Místo laku si seškrábne kousek kůže pod nehtem. Prst si strčí do pusy. ,,Feď je flasfně fruhá hofina, fe?'' Vyndá si prst z pusy, který si o sebe otře. ,,Než se vrátí Nene, tak mám čas. Chceš zavíst na místo, kde byly ty tašky? Aspoň mi to uteče.'' |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Jeho zvyklosti s dloubáním se v cizím těle raději nekomentuji. Popravdě nějak moc si toho snažím nevšímat. Je to jeho věc. On také nekomentuje jak mu vadí že se pořád na něco vyptávám. Oooh... Rozumím... Zajímalo by mě proč jsou ti prváci už tak sjednocení... Poslední větu říkám spíše pro sebe než pro něj, protože by mě to vážně zajímalo. The Bats je zvláštní skupina. Jako kdyby celá třída byla převážně z nich, ale co když jsou i v jiných třídách? Zvláštní je ta představa, že by to snad bylo celé naplánováno, avšak nemohu se tomu divit, nejspíše bych udělal něco podobného kdybych mohl. Nejspíše nějaký třeťák tady tahá za nitky a dělá si z prváků své území. Jo nejspíše jo. Dávám mu sklesle za pravdu. Vážně to stejné? Není to vůbec to stejné. Pokud tomu nerozumíš, tak nejspíše nejsi dostatečně vyzrálý... Avšak to nebude ten problém že? Nejspíše jsem se v něm zmýlil už ze začátku. Potřebuji nejspíše více zkušeností, než dokáži pořádně rozeznat to co potřebuji. Když Shinji začíná mumlat něco o druhé hodině tak jenom přitakávám, ačkoli vůbec nemám tušení jestli má pravdu nebo ne. Jop. Tak to nejspíše bude. Odpovídám se svým obvyklým úsměvem. Oh, Vážně? To bych byl velmi rád. Okamžitě přijímám jeho nabídku a zvedám se ze židle, kterou zasouvám ke stolu. Ani nemám potřebu se starat o Adachiho. Věřím, že to zvládne. Navíc to z něj cítím. Vážně moc rychlá regenerace. Starat se o něj začnu až když si sám řekne, nebo uvidím jak padá či už nemůže. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinji se také zvedne ze židle. Než dojde ke dveřím, tak se ještě zastaví. ,,Heleď, je v dlani nějaká důležitá žíla?'' řekne mezitím, co se dívá na levou dlaň. Nečeká na odpověď dlouho. Stále zírající na svou dlaň přejde k rozbitému oknu. ,,Něco bych chtěl zkusit.'' Ze země sebere střep. Chvíli si prohlíží střep, pak zase dlaň. Rychlým pohybem si přejede střepem po dlani. Shinji nehne ani brvou, ani ve tváři není poznat, že by ho to bolelo. Na místě říznutí se mu udělá krvavá čára. Rána není hluboká- ,,Hmm...'' prohlédne si ránu. Zkrvavený střep pustí. Pak se podívá na tebe. ,,Ani nevíš, jak moc to bolí.'' procedí mezi zuby. Nakonec jste našli nějaké kapesníky a ruku zavázali. Cesta do parku se obešla bez nějakých potížích. Při míjení místa, kde jste bojovali proti The Bats se Shinji zastaví. Z výrazu vyčteš, že ho něco trápí. ,,Čas se opravdu nedá vrátit, co?'' Optá se tě, aniž by se otočil. Foukající vítr si mezitím hraje s jeho vlasama. Po chvíli se vydá dál. Shinji tě zavede na místo, kde je kolem lavičky několik poházených tašek. ,,Tady.'' Ukáže k lavičce. Svou tašku najdeš, ale je kompletně vybrakovaná. Učebnice rozházené po okolí, z pár sešitů jsou vytrhané stránky. Penál a dokonce ani svačinu nenajdeš. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Chvíli přemýšlím nad jeho otázkou. Popravdě hned několik, ale jestli se ptáš jestli tě to zabije tak rozhodně ne. Dával bych si pozor spíše na šlachy. Říkám mu vzdělaně. Když vidím co se chystá udělat, tak mu trochu stydlivě navrhuji. Jestli chceš, tak ti s tím můžu pomoc. Avšak příliš pozdě. Dlaň si už totiž rozřízl. Chudák holka. Hehe Krátký smích Dokonce si ani nedokáži představit jak moc tě to bolí. Říkám pravdivě. Vyndávám z kapsy papírové kapesníky a podávám mu je, přičemž se na něj tázavě dívám, jestli je to dobrý nápad. Popravdě, mám i náplasti, ale ty jsou pouze na malé (Dětské) poranění a né na takové řezné rány. Park Cesta se obchází bez potíží, což je snad i dobře. Rozhodně lepší než kdybychom byli neustále napadání. Během cesty přes nedávné bojiště se mění Adachiho výraz. Při jeho záludné otázce okamžitě vypaluji odpověď. Ale jistě že dá! Se smíchem. Ale něco se už z principu změnit nedá a musí se s tím žít. Na světe je jen pár lidí, kteří dokáží něco takového změnit. Obejít realitu. Vytrhnout se z limitů a stát se pány světa. Říkám mu, abych ho trochu potěšil. Popravdě, nevím ani jestli se mi něco takového podaří Hmmm... Nejspíše zabil bratra Koumorimu... To by snad i sedělo ne? Někomu zřejmě ublížil. Shinjiho sestra to schytala a on se teď nemůže prát. Jo, něco takovýho by to být mohlo. Po chvilce dojdeme k lavičce, kde okmažitě poznávám svou tašku i učebnice. Aaah. Vydávám ze sebe a jdu ke své tašce. Během několika vteřin pobírám své učebnice spolu se sešity. Zvláštní... Vzali mi vůbec něco? Ptám se sám sebe, když zavírám tašku, poněvadž v ní už mám své sešity s učebnicemi a vracím se k Shinjimu. Nejspíše zmizel jako ninja. Díky za pomoc. Cítím se trochu lépe, když vidím, že berou pouze cenné věci. Přiznávám se a škrábu se na hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mito ,,Aaaa!!'' zařve Mitův protivník, kterému právě zlomil zápěstí. Druhý protivník si začal uvědomovat, že Mito nená tak slabý protivník, jak si myslel. ,,Hííí.'' zapiští jako ženská a začne pomalu ustupovat dozadu. Tempest Mitův protivník sice zařval, ale bylo to nic proti tomu, jak zařval Koumori. Ruku instinktivně pustil, ale začal dělat co neměl, pokoušel se nohu vyškubnout. Rukou blíž k Tempestovi ho začal mlátit do obličeje. Druhou nohou se pokoušel kopat, ale bylo to zbytečné. Není se čemu divit, když se vám někdo zakousne do achilovky a po chvíli má v puse kousek vaší nohy, zatímco vám na noze zůstala ošklivá rána. Jakmile se Koumori vyprostí, (Tempestovi zůstalo v puse kus masa), sklouzne z Tempesta a začne naříkat bolestí. Všimnou si toho i ostatní. Morálka v 1-A začne značně klesat a většina z nich se dává pomalu na ústup. Oproti tomu vaší třídě se morálka značně zvedla. Pomalu se do boje zapojují i ti, kteří prvně nebojovali. Všiml si toho i jeden Shinjiho protivník. Jelikož nebyl zády k celému dění a po Koumoriho výkřiku se tam podíval, zpanikařil a dal se na ústup. Jeho spolužák stále mlátí Shinjiho. Mitův protivník se srazí se Shinjiho protivníkem. ,,Zm*de, co si myslíš že dláš?!'' okřikne ho Mitův protivník. ,,Tady nemáme šanci, musíme pryč!!'' Oba se dají na ústup, ale bohužel směrem k Mitovi. |
| |
| soukromá zpráva od Kurage Midori pro Tělocvik - Souboj Děvčata, která se na mě vrhla, mne velmi brzy vyvedla z omylu. Po tom, co jsem zneškodnila toho hopera, nebo ho alespoň obrala o jeden nůž jsem si skoro začínala myslet, že když se nebudu zbytečně prát s někým, kdo je očividně silnější, ještě bych na téhle škole mohla skončit celkem v pohodě, bez velkých úrazů a velkého ponižování. A tady to máme. Můj první krok se povedl. Ale pak už se to začalo kazit. Zvedej se z tý země! Co to sakra je, nechat se takhle ponižovat?! Jenomže upřímně řečeno, já mám co dělat, abych z tohohle vůbec vyvázla "živá". Hned po pár ranách, které dostanu, jsem pochopila, že snažit se vyhnout dvěma najednou nemá naprosto žádný smysl, a proto si akorát rukama kryju obličej - ten dostával zabrat nejvíc, nebo to aspoň nejvíc bolelo - a ranám na ostatní části těla se snažím vyhýbat alespoň tak, aby to vždy zasáhlo nějakou kost, která to vydrží líp jak třeba žaludek. Co to děláš? Bojuj, ty krávo! Braň se! To se jako ku*va necháš mlátit?! Nech si to! Jsou na mě dvě, nemám šanci. Řek' jsem, že chci slyšet výmluvu?! Seš děsná, slabá a blbá. Sice mě tím Tsura štve, ale ve své podstatě to skutečně působí jako povzbuzení. Vlévá mi to novou energii do žil. I když se jedná spíš o vztek na jedno z mých já. Jenomže v tu chvíli se zcela nevhodně začnou ozývat ta naběhaná kolečka a já pociťuju, jak pomalu přestávám moct. Asi bych měla... ANI NA TO NEMYSLI! NECHCI sdílet mysl s někým, kdo je zbabělej! Tohle je taktickej ústup, jasný?! A nechám holky holkama, hrdinství hrdinstvím, boj bojem, a co nejrychleji zamířím pryč. Vlastně tak trochu schválně to vezmu směrem k tý brýlatý, předsedkyni třídy, kterou chrání ten kluk s Afrem. Ne, že bych si myslela, že já budu mít stejný privilegium jako ona, ale třeba to ty dvě odradí od mého dalšího pronásledování, předsedkyně se nade mnou smiluje a nějak mi pomůže nebo... Já už vlastně fakt nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Tělocvik- firstblood! Nepřítel se cuká, zkouší se bránit. Ale je to idiot. Z téhle pozice nemá nárok na pořádnou sílu do úderu. A když mě bude ještě chvíli kopat. Náhle mi ústa zaplní krev, maso, šlacha a já sem volný. Převalím se na bok a vyšvihnu se na nohy. Na tváři mám úsměv divokého zvířete. Vyplivnu maso vpravo od sebe a široce se usměji. Odhalím tak zuby celé od krve, krev mi spadá i na bradu. Levou dlaní si utřu krev z úst a brady. Tu samou dlaň pak použiji abych si přejel přes obličej, celou levou půlku. Moje divoká krev se probouzí. Tohle je přesně to co sem cítil díky Shinjimu a Nene. Touha po krvi a boji. Potom zničit nepřítele. Hnát ho až do jeho nory a zničit ho protože ublížil lidem kteří patří do mého klanu. Nechám teď mumii mumií, nepovažuji ho za hrozbu. Bude rád pokud po operaci bude chodit za nějaký měsíc. Místo toho se otočím a rozběhnu dozadu. Tam totiž někdo mlátí "Shinjiho". Usmívám se, široce a divoce zatímco běžím k protivníkovi jenž je ke mě zády. Jakmile se k němu dostanu tak přibrzdím a naberu ho pravačkou z boxerem do žeber na jeho pravé straně. Mířím ze zdola nahoru a prohnu se v bocích abych mohl vymrštit v úderu veškerou váhu svého těla a předat jí tak úderné ploše boxeru. Ale tím nekončím. Místo toho ho zkusím chytnout za jeho pravou ruku. Zakroutím, tak jak mě učili na aikidu, s ní aby vznikla páka a zvedla nepřítele nahoru. Když má tak krásně odhalené podpaží, byl by hřích ho tam nepraštit. Proto levačkou zvedák přímo na podpažní jamku abych mu vykloubil rameno. Jestli se úder povede přesunu levou ruku na jeho loket a pohybem levačky dopředu mu překroutím loket směrem dolů takže nyní je na kolenou. Pravačkou ho držím za zápěstí a levačkou za loket. Inu když tam mám tak krásně připravené pravé koleno tak udělám to samí jako když na mui thai lámu dřevěné tyče a překopnu mu předloktí. Teprve poté ho pustím a kopnu ho do spánku abych ho poslal do sladké říše spánku a vysvobodil ho z agonie. Pokud se mi něco z toho nepovede, udělám úkrok dozadu a provedu svoje kombo heavy impact. Pokud ho zničím rozhlédnu se kdo je. Hledám někoho kdo se ještě hýbe, bojuje, či utíká. Je mi jedno kdo, nebo co to je. Pokud je z nepřátelské třídy tak musí zaplatit že si na nás dovolily. Pokud je někdo takový tak se proti němu rozběhnu s úmyslem ho zničit. Dohnat pokud bojují tak zezadu úder spojenýma rukama do hlavy abych ho sundal na zem a pak kop do obličeje. Pokud utíká tak ho doženu, zezadu chytnu za vlasy či za triko a škubnout dozadu. S tím že mu tam ještě nastavím pravačku aby přes ní přepadl na záda. Než se pak stačí vzpamatovat dupnu mu levačkou na trojúhelník celou vahou. Pokud bych někde viděl bojovat holky, utíkající nechám být, tak k nim prostě dojdu. Zařvu jako divoké zvíře, olíznu si rty a prokřupnu si klouby na rukou. "Utečte nebo padněte. Vaše volba. " Jakmile nikdo nebojuje, nikdo neutíká, nebo prostě už je jenom daleko na to aby mi stál za to vyběhnout za ním ( víc jak 50 metrů). Tak vyrazím zpátky k Mumii. A na mém pohledu není vůbec nic hezkého. "Třikrát a dost... Ublížils třem kteří pro mě něco znamenají. Tři zranění která se oplatí krví. " Držím si od něj odstup. Sice musí být otupělí únavou a bolestí ale riskovat nemá smysl. Kopnu ho špičkou boty do zranění které sem mu způsobil. Chci ho jenom rozptýlit. Protože další úder má jít nohou do hlavy a obličeje. Kopat a dopat, dokud neochabne. Potřebuji aby se nebránil moc na to co mu chci provést. On dělal to samé... když se lidé válely na zemi tak do nich mlátil a smál se u toho. "Pomsta je když děláme věci pro sebe. Spravedlnost je odplata za ty kteří se bránit nemohou. Nikdy nepropadni pomstě... jsi Tepeš. Mi se nemstíme. Mi vykonáváme spravedlnost. Ničíme ty jenž musejí být zničení. Zastáváme se těch jenž jdou po cestě míru a cti. Protože Když je skoro bezmocný otočím ho kopem nebo rukou na břicho. Kopnutím mu dám ruce od těla takže jako kdyby měl na zádech pomyslný kříž. Poté začnu pronášet rusky. Zatímco pravačkou mu přišlápnu kousek za loket. "Pro zachování míru slabších musí existovat někdo kdo na sebe vezme veškerou bolest, vinu i nenávist. A já jsem Tepeš, navždy budu chránit lidi před nimi samými. A jako zahradník jenž musí sekat trávu aby rostla nová. I já nyní vykonám co je nutné." Rukama ho uchopím za zápěstí a prudce trhnu směrem nahoru čímž mu přerazím ruku v lokti ( díky páce vzniklé pomocí nohy) Za Shinjiho jenž pouze chtěl bránit dívky Poté mu zlomím i druhý loket. Za Nene která chtěla jenom vidět sestru A naposledy mu vyhodím obě ruce z ramem. Prostě mu šlápnu doprostřed zad a zvedám ruce tak dlouho a tak vysoko až prostě vyskočí. A za Funga jenž trpěl pouze díky tomu že je můj přítel už několik let. Předtím když sem se rval měl sem na tváři úsměv a užíval sem si to. Teď kdokoliv se na mě dívá tak na první pohled vypadám chladně. Ale občas mi na obličeji přistanou pravé emoce. Nedělám to rád. Nechci to dělat, je mi to proti srsti, dokonce občas uhnu pohledem abych se nemusel dívat na to co dělám. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro To musí bolet Potěšení takřka nelidské potěšení mu dělá zvuk lámajících se zápěstních kůstek. Zatřásl hlavou tohle nebyl on. Jeho umění nebylo tvořeno na mučení lidí. Ačkoliv tihle by si asi nedali říct a zlomená kost , je přesvědčí lépe než hromada otlučeni. A to byla pravda protože druhý soupeř začal ustupovat. " To je všechno , no tak někdo silnější ne ne?" zařval, ale bylo to málo platné lidé okolo řvali víc Tempest evidentně někomu hodně ublížil tou svou surovou cestou, které chyběla trocha té grácie ,ale fungovalo to, jejich třída začala panicky ustupovat. Zasmál se nad Tempestovými výkřiky, skoro měl pocit ,že toho kluka drží jen tohle nic víc. Jen jeho zvíře občas převezme člověk ,který tu spoušť vidí nerad. Tak proč to dělá když se odvrací. Neměl moc času přemýšlet shoda náhod k němu přivedla ,dva soupeře utíkající, ale proč by je měl nechat. Pochyboval, že by se oni zachovali stejně a navíc tolik lidí muselo trpět tolik lidí dnes skončilo na ošetřovně a kvůli čemu. Ne na odpouštění bylo dnes moc pozdě. Proto se jen jízlivě usmál. Použil jednoduše ukročil aby nestál uprostřed svých soupeřů a prvního si vzal na paškál toho co už znal. Nechal ho běžet důležitá byla chvíle kdy běžel kolem něj nastavit nohu a pomoci tomu trochu rukama byla maličkost výsledkem mohlo být velice efektivní Tounyuu, zakončené vyražením soupeřova dechu o podlahu. Druhý už byl tou dobou trochu dál ,ale existoval způsob jak se pohybovat rychle. Koumon ho chvičil často byli to úkroky spojené s otáčením použil tedy Pa-bo levotočiví úkrok aby se dostal z boku k druhému soupeři pak stačilo chytit jeho ruku a mírně otočit jeho rychlost a panika už páku dotvořila sama zkroutit ruku za zády soupeře tak aby ramenní kloub na chvilku vylétl byla otázka cviku. Ne opravdu trochu měknul normálně by kloub vyhodil a nechal ho být teď hop vrátil zpátky takže to jen opravdu hodně zabolelo ale ruka byla pohyblivá. " Zkus na někoho zaútočit a už tou rukou nikdy nepohneš." znělo varování, ne že by to Koumon uměl zařídit. Ale to nemohl nikdo vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Midori Předsedkyně třídy celou dobu stojí na jednom místě za Afrovými zády. S kamennou tváří sleduje ten masakr. Na blížící se Midori se podívá jen koutkem oka. ,,Květáku,'' řekne tiše směrem k Afrovi. Ten nechá Midori proběhnout. *lusk* Poté, co předsedkyně luskne, Afro se postaví těm dvěma dívkám do cesty a rozpřáhne ruce. ,,Stůjte. Tohle už nemá smysl. Jen se podívejte, tenhle souboj 1-A prohrála...'' přitom ukáže směrem ke Koumorimu. Tempest Potom, co Tempest začne Koumorimu lámat ruce, většina studentů už přestala bojovat a jen s vyděšeným výrazem sledují ten masakr. ,,Je to monstrum.'' ,,Příšera!'' začne se ozývat z řad studentů. Dívky odvracejí zrak, zatímco kluci se na to dívají s otevřenou pusou. Mito Podařilo se mu zneškodnit prvního protivníka a varovat druhého. ,,Hííí!!'' Několikrát souhlasně přikývne. Všichni ,,Hahahaha. Tak přece jen moje třída není plná usmrkanců!'' Hlasitý smích doprovází tleskot. Váš třídní se vrátil zpátky. S pobaveným výrazem si prohlíží výsledek souboje. ,,Konečně jsou v mojí třídě studenti, kteří mají potenciál.'' Studenti si začnou mezi sebou něco šeptat. ,,Ale jako učitel bych měl reagovat jinak.,'' poškrábe se na hlavě. ,,Takže všichni, co nemají zlomenou končetinu, či jim z těla neteče litry krve pomůžou odnýst, ty co prohráli do 4. Budovy- a nebo ne.'' Bokkenem ukáže ke skupince kluků z 1-A. ,,Odneste nejprve holky, pak kluky. Všechny to 4. Budovy.'' Zamíří k místu, kde leží Kouomori. Párkrát do něj šťouchne bokkenem. ,,Huba plná keců... Oi! Vemto ho tam taky, nehci aby někdo další umřel během mojí hodiny.'' Zatím co z 1-A začali přesouvat zraněné na ošetřovnu (také si z ní přinesli nosítka / odnesli i Shinjiho), vaše třída byla nucena se shromáždit. ,,Jsem sice rád, že v mojí třídě nejsou samí šprti, ale příště se radši držte zpátky.'' Zamračí se a začne mluvit vážně. ,,Takže vám udělím trest.'' Bili jste nuceni běhat do konce druhé hodiny. Bylo to zhruba 19 koleček. Samozřejmě, že ti, co sotva mohli uběhli skoro 8 koleček. Po ukončení hodiny jste byli propuštěni. Holky měly při převlékání divný pocit, že je někdo sleduje. Škola pro dnešek skončila a máte volné odpoledne. Využijte ten čas dobře, protože pokud rovnou zakončíte den, tak počítejte s tím, že si dlouho nezahrajete, neboť to chvíli bude trvat, než někteří hráči den dohrají. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Interiér budovy je podobný interiéru 1. Budovy, jen tahle je zchátralá a menší. Na zdech jsou praskliny, sem tam pavučiny a ve vzduchu je cítit krev. I když by měla být budova opuštěná, tak na zemi není moc prachu. Minete i schodiště do prvního patra. Hned u prvního schodu je zábrana z řetězů. Na řetězu visí i cedule s nápisem: ,,Nevstupovat!''. Přesunete se do jednoho křídla. Všechny místnosti jsou zamknuté. Dojdete však k místnosti, která nemá dveře. Místnost je prázdná třída. Dokonce ani katedra a tabule tady také nejsou. Okna jsou krom jednoho zavřená. To jediné, které je otevřené je na druhé straně třídy. Na druhé straně třídy se o zeď opírá prvák. Pod sakem má mikinu, protože má přes hlavu přetaženou kapuci. Aby to nebylo všechno, tak přes ústa má roušku. V levé ruce drží blog a v druhé fixu. Po vašem příchodu něco napíše do blogu, vytrhne papír, zmuchlá ho a chodí k vám. Na papíře je napsané toto: Věci tady nechte, peníze jsou na záchodech. Pak jen student čeká na vaši reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,V pohodě. Máš hlavně štěstí, že to tady pořád bylo,'' odpoví poněkud sklesle. ,,Hmm.'' Rozváže si kapesník, který má na pořezané dlani. ,,Co to...?'' S otevřenými ústy zírá na zraněnou dlaň. ,,Koukni.'' Natáhne k tobě ruku a ukáže ti dlaň. Na dlani je sice zaschlá krev, ale nikde žádné stopy po ráně. ,,Ani mě to nebolí.'' Na důkaz zmáčkne kůži, kde předtím byla rána. ,,Co si o tom myslíš?'' Optá se tě potom, co si plivne na dlaň a začne si ji čistit od zaschlé krve. ,,T-třeba...'' hlas se mu třese, ,,třeba to je....'' obličej mu zbledne, ,,práce nějakýho ducha?!'' |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Heheh... Jo, to nejspíše jo. Přisvědčuji Shinjimu s úsměvem abych mu trochu zvedl náladu. Můj zrak upoutává jeho akce s odvazováním kapesníku. Není to tak neočekávané. Muži chtějí často vědět jak vše vypadá a chtějí mít všechno pod kontrolou. Nebo to byly psychopati? Jeho překvapenou reakci ale cítím okamžitě. Byla to až moc náhlá změna, která mě překvapila ještě více než to co mi ukázal. Co si o tom myslím, ačkoli se mě takhle ptáš, tak nevím jak ti odpovědět. Něco takového by nemělo být vědecky možné... Říkám polohlasem. Poslední slovo ale říkám s výrazem, jako kdyby mi došlo, že to vlastně možné bude. Po probuzení jsem se také cítil naprosto vpořádku. Nebylo to nic normálního. Je možné že to co dokázalo pomoci mě má ta holka v sobě. Při vyřčování jeho nápadu o síle ducha se musím otočit od něj a zčervenat. Byl až moc roztomilej, nebo alespoň to jeho tělo. No, nemá cenu si tím lámat hlavu. Z informací které mám a které jsi mi řekl stejně nic moc nevyzkoumám. Mohu jenom říci, že pokud je zde možnost si vyměnit s někým tělo, tak proč by nemělo existovat něco takového jako urychlené samoléčení? Říkám s trochu roztřeseným hlasem, přičemž se uklidňuji. Docela by mě zajímalo kdy jsem zaujal tento pasivní postoj k nenadálým věcem. Nejspíše už je mi to všechno úplně ukradený. Nemá cenu se zalamovat tím vším. Počkejme si ještě chvíli. Získat informace, zesílit, začlenit se a až potom se zalamovat tím vším divným okolo. Každopádně... Začínám větu, již uklidněn a obrněn proti dalším náporům roztomilosti ... bych si velmi rád promluvil s majitelkou. Myslím že může sehrát důležitou roli, pokud zvedneme ty správné flagy. Hlavně proto že je to dívka. Dívky mají vždy nějakou slabost. A pro mé štěstí ta slabost často bývám já... Hehe... Proč říkám tak vtipný věci jen v mé hlavě? |
| |
| soukromá zpráva od Leona Vergonska pro Po niekolkych hodinach sa pomaly prebudzam z mojho dlheho spanku na celkom prijemnom lehadku. Bol to celkom prijemny pocit az som si spomenula co sa vlastne vsetko pred tym udialo. Dufam ze nebudem mat modriny. Povzdychnutie Cely moj myslienkovy pochod prerusi osetrovaltelka. Nebola nicim pre mna zaujimava prosta postarsia zena. Dala mi niake Tabletky ktore som potom len drzala v ruke. Dakujem Potom mi oznami ze mam ist kludne domov. Co ma jasne ze celkom potesi. Odidem so slovami: Dufam ze sem nebudem musiet chodit casto. Dakujem. Dovidenia. Pousmiatie Jak sa zatvoria dvere viac menej vsetka dobra nalada je prec. Hned potom pocujem zvonenie co neznamena nic ine ako len koniec dnesneho dna. Ked sa na seba tak pozeram tak usudim ze prezliect by nebolo od veci lebo sice moje rany sice niako zakrijem ale to oblecenie asi ne. Idem si obzret skolu. Keby som stretla niaku znamu tvar tak ju oslovim okrem tych bats ci co to su a potom uvidim ako dalej. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Díky Sau dojdu na ošetřovnu mnohem rychleji než bych došel sám. Co je sakra na tý fotce? Musím to z ní dostat. Když se ujistím, že nás Afro neuslyší zeptám se potichu Sau. "Hele... Mohl bych jen nakouknout na tu fotku?" Pousměju se a pokusím se to z ní dostat. Jestli se mi to nepovede vstoupím na ošetřovnu. Po namázání zad od nepříliš přívětivé sestřičky se podívám na hopera co tam leží. Ta jeho čepice by se mohla hodit jako maskování. "Díky... za všechno." Usměju se na Sau. Když se sestřička začne věnovat Naovi vezmu hoperovi čepici a co nejvíc nenápadně odejdu z ošetřovny. Úplně jsem zapomněl na toho seveřana. Aspoň měl takový jméno. Říkal něco o učebně informatiky. A o hoperech. To zní dobře... Doufám, že nenarazím na žádnýho jako je Afro. Schovám čepici do kapsy a rozejdu se zpět k parku, odkud budu pokračovat kolem 4. budovy, severní cestou a do 1. budovy, abych se vyhl stadionu. Nechtěl bych teď potkat učitele. Měl by mě ta simulanta... |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Zpřelámal sem Mumii a pustil její nepoužitelné ruce na zem. Odstoupil sem o krok dozadu a prohlédl si tu věc pode mnou. It is done. Tenhle už nikdy nebude mlátit moje přátele. Rozhodně ne než vylezu ze školy a u vůbec ne osobně. Odplivnu si krev a sliny vedle na zem, otřu si ústa. Jenom tam stojím a dívám se dolů. Náhle zvednu zrak a prohlédnu si naštvaně lidi v okolí. Z mého pohledu je cítit divoká vlčí zuřivost, ale zároveň je tam pohled který je obviňuje. Je to vaše vina že to muselo zajít takle daleko. Náhle se ozve smích a tleskání. Otočím se směrem ke zdroji a založím si ruce na hrudníku. Když uvidím přicházet učitele tak se usměji. Pravačku zatnu do pěsti, levou dlaní pravou obejmu a ukloním se. "Sensei." Silnější... musím být silnější... víc síly. Více a více. Sensei je mocný. Příliš mocný abych mu ukázal neúctu. Navíc je na nás hodný. Nechává nás cvičit a bojovat. Zaslouží si respect. Trochu sem se uklidnil. Je vidět jak svaly na mém těle už nejsou zatnuté ale uvolňují se. Já se několikrát hluboce nadechnu a vydechnu. Poté se otočím a vidím škody. Tenhle od nás si vedl dobře. Zbytek moc ne... Hm dost sme jim ublížili. Opravdu dost. Ale nic jiného sme dělat nemohly. Zaútočili. Sensei rozděluje úkoly a pak A1čka odnáší zraněné. Když uvidím že přenášejí Shinjiho tak na ně vrhnu opravdu nebezpečný pohled. Zasraní zmrdi! Takle sundat Nene! Do hajzlu! Do hajzlu! Chudák holka! Sice to začala! Ale tohle si nezasloužila. Opět se mi zatnou svaly a několikrát zatnu a povolím pěst takže je slyšet křupot kloubů. Za tohle si to zasloužili. Pohledem vyhledám toho který mlátil Shinjiho a kterému sem dost dobře sundal ruku. Pamatovat si kdo byl ten druhý tak si ho ještě najdu. Ale teď nemám čas. Musím hned jak skončíme dojít vysvobodit Shinjiho z řetězů a dovést ho do čtvrté budovy. Snad to stihnu než se zase něco podělá. Promiň Nene, Shinji... slíbil sem že jí ochráním... že se tomu tělu nic nestane. Do hajzlu. Skousnu si spodní ret a vyteče trochu krve. "K čertu." Řeknu tiše. Poté sme nucení běhat. A tak běžím. Mptrojku v uších a snažím se neběhat moc rychle. Přeci jenom nepotřebuji se unavit. Už sem dneska běžel 15tnáct koleček. Myslím že teď si jich dám taky tak patnáct ale pomalejch a budu v pohodě. Běžím jenom tak lehce. Přeci jenom proč se trestat moc. Pak ale zazvoní a náš trest skončí. V tu chvíli nasazuji sprinty. Normální lidi jsou unavení a stěží popadají dech. Já? Já sem se šetřil přesně na tuhle chvíli. Nasadím co nejrychlejší běh a mizím směr třída. Musím dojít pro SHinjiho! Musí vědět co se tady stalo Nene. Doběhnu do třídy zadýchaný opravdu už hodně. První co udělám je že sáhnu do lavice a kontroluji zdali tam něco je. Jakmile se přesvědčím že jo tak se co nejrychleji převléknu, vezmu tašku na záda a poté opět zdrhám seč mi dech a síly stačí někam jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Běžím do klubu, do našeho klubu, do jejich klubu, do JEJÍHO klubu. V hlavě mi běhají myšlenky a žádná není pěkná. Jsem zrádce! Nedodržel sem slib. Jak mu to vysvětlím? Co budu dělat? Jak mu mám říct že jsem jenom slabý zrádce? Kurva! Zdrhám směr klub, vrazím dovnitř, pokud je zamčeno vezmu to dírou kterou předtím udělala Nene když prohodila Shinjiho zdí. Vlezu dovnitř a zjišťuji jestli tam Shinji stále je. A také se snažím nadechnout normálně a ne tak jak dýchám teď. Sem ohnutý, ruce mám na kolenou a rozdýchávám ten sprint až sem. Pokud tam Shinji je tak z něj začnu sundávat to čím je přidělaný. Mám smutek v očích a dívám se stranou. "Je mi to líto... tak líto... zklamal sem... sem zrádce... promiň... já... je mi to líto." Pořád dokola opakuji že je mi to líto a k dalším slovům se moc nedostávám. Pokud tam není tak začnu nadávat a rozběhnu se pro Nene která by měla být na ošetřovně ve čtvrté budově. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Vyslechnu si briefing od senpai a při tom si srovnám hopici (pracovní název pro hoperskou čapku), rozepnu si sako a část knoflíků u košile. Zalistuji v telefonu a zapnu nahrávání. V hlavě si začnu srovnávat slova která budu používat abych lépe zapadla do profilu hoperky. Po briefingu je prostor na dotazy, mě ale žádné nenapadnou a tak se podívám na Leifa. Pokud je to všechno vyrazím. Za chůze si ještě vytáhnu sukni o trochu víc nahoru a schovám pod košili čímž, sukni ještě o trochu zkrátím, opět jedna ze znalostí z dívčí nižší střední. Mrknu na svého parťáka "Hej Buddy, nechceš trochu upravit svůj wear abys byl víc jako O.G.?" prokládám japonštinu slovíčky v angličtině. "Ten cap možná stačit nebude." doplním. Když dojdeme k místě předaní a vejdeme dovnitř, přehlédnu očima nepořádek "V tomhle by se mi mohlo případně docela dobře bojovat, vše se dá použít jako zbraň". Když ucítím krev instinkty začnou bít na poplach, i když na sobě nedávám nic znát a se sluchátky v uších dělám pohyby jako kdybych poslouchala nějaký skvělý track. "Tenhle track miluju" prohlásím když se blížíme k otevřeným dveřím. Když vejdeme dovnitř prohlédnu si místnost oči se zastaví jen na klukovy s kapucí na hlavě "Hej to se jako může, já myslela že by mě za to čapli Po-po" v tu chvíli k nám přiletí papírek. Položím elektroniku a zvednu ho, ukážu ho Leifovy. "Vypadám že jsem high?" nadzvednu obočí "Uděláme to takhle tady B (/Bí/) tu s tebou počká, zatímco já skočím pro Cream, OK?" navrhnu a vytáhnu telefon. Vyberu svoje číslo a otočím displej k Leifovi "A ty gimme a call, ok?" telefon obrátím displayem zpátky ke mě a počkám až vytočí moje číslo. Udržet nahrávání stejně nemá moc cenu jelikož tenhle chlapík nehodlá mluvit. Pokud mně kluk nezastaví, vyrazím na záchody, dávám si pozor co se kolem mě děje a snažím se udržovat kontakt s Liefem tím že mluvím o tom jak naši "bratří" z naší crew byly přistižení učitelem při nošení zbraní ve škole. Prohledám záchody a pokud se nic najdu peníze a nic a nikdo mi nebude překážet vyrazím zpátky do třídy. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Moc rychlé Skončilo to na jeho vkus možná moc rychle a hlavně stalo se něco čemu by ani moc nevěřil, jejich třída vážně vyhrála, jen tohle vítězství nejspíše znamenalo spoustu dalších ne zrovna lehkých bojů. Uvědomil si, že pokud bude chtít být v bezpečí musí v laboratoři B opravdu tvrdě zapracovat. O Té tvrdé práci mohl přemýšlet , když se zase objevil sensei aby ,jim dal nová kolečka. Koneckonců jak jinak na téhle škole, bylo nechávat studenty mrzačit nejspíš úplně normální. Běhání pro mě bude pro mě bude zahřátí pro dnešní cvičení i když něco mi říká ,že pokud se neprotáhnu tak to bude opravdu hodně bolet. To ,že se Tempest zase chová , jako splašená střela přejdu jen pokrčením ramen, nejspíše se tu děje něco většího do čeho zatím nevidím. Ale to nevadí pokud budou bezpečnostní opatření mnou vyrobená fungovat mohl bych vidět do více věcí. V klidu se dojdu osprchovat převléknu a pak mě čeká laboratoř B. Dnes jsou na práci návrhy návrh na dveře kovové dvou vrstvě aby nešli propálit běžným hořákem s kombinovaným zámkem na čipovou kartu klíč a možná ještě nějaký sensor, rozhodně budu potřebovat spousty kamer malých aby nebyli vidět a centrálu v laborce B. Zkusím si najít i stavební plány školy je dobré pracovat s informacemi. Napadne mě napojit dveře pod proud v případě násilného vniknutí a zamyslím se nad tím jak by dopadl můj návrh na vyztužení zdí. Rozhodně ale přemýšlím ještě nad jednou věcí . Nějakou stěnou která by systémem vrhačů tenisáků a světel trénovala oje reflexi úhyby a vůbec to co potřebuji. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro Jdu do třídy a postavím se ke své lavici. Předsedkyně nám oznamuje že se máme převléct. Chytnu batoh a jdu tam kde má být dívčí šatna. Převléknutá do cvičebního úboru jdu s ostatníma holkama na hřiště. Jen co spatřím učitele tělocviku tuším něco zlého. Učitel nám sdělil že běžíme kolečka. Bezva, kolečka. Nic horšího snad neni. Nicméně se pustím do běhu. Snažím se šetřit energii, protože ze skušenosti vím že neni dobré použít ji hned. Kolečka sem doběhla úspěšně, ale i tak jsem byla udýchaná. Učitel slíbyl hru, volejbal. Měla sem pocit že to bude zlé. Obavy se naplnili když učitel vedl jednu holku do ošetřovny. Co se stalo potom jsem nečekala. Vypukla něco jako "válka" a všichni se pustili do boje. Proti mě šla nějaká holka, o hodně silnější. Za malou chvíli sem se válela po zemi. Poslední co jsem postřehla byl učitel jak říká že ostatní mají pomoct s přenosem do ošetřovny. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Shinji si mezitím částečně vyčistí ruku od krve. ,,Hele, co třeba takhle zkusit--'' přeruší ho zvonek, který ohlašuje konec dne. ,,Zatra! Musím rychle zpátky, jinak mě zabije!'' Chytne tě za ruku a začne tě táhnout směr 4. Budova. ,,Musíš mi pak zass přidělat ty řetězy!! Tak dělej!!'' Vůbec si nedělá starost nad tím, že má sukni. Sem tam uvidíš záblesk jahůdek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Klubovna Tempest doběhne do klubovny naprosto udýchaný. Začíná se ozývat ta spousta koleček, ale i sprint mezi budovami. Dokud si chvíli neodpočine, tak už nebude schopný dalšího běhu, nebo namáhavého boje. Klubovna je však prázdná. Řetězy jsou pryč a mezi židlí a stěnou, která je vedle dveří, je krvavá stopa. ,,Sakra.'' řekne Nene, která se objeví po chvíli udýchaná ve dveřích a drží za zápěstí Otonasho. Nene má pod nosem až k bradě šmouhu od krve. ,,Jak bych to jen.... Kámo, není to tak jak si myslíš.'' Začne přemýšlet, jak to rychle vysvětli. Pak si však všimne, že tady někdo chybí. ,,Kde je Kamishino?'' Se zamračeným pohledem se dívá na Tempesta |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro Probuzení na ošetřovně by mě ani ve snu nenapadlo. Nebylo to tam hrozné, ale příjemné místo to taky nebylo. První co mě napadlo, bylo jak špatně na tom sem. Skoro všechno mě bolelo. Vypotácela jsem se ven z ošetřovny, když mi hlavou problesklo co se na hřišti stalo. Bylo mi divný že se Afro drží v blízkosti Sau jako nějaká ochranka. Napadlo mě jestli o tom co mezi Sau a Afrem je, neví učitel. Třídní učitel se mi zdál trochu divný, ale vlastně to byl nejspíš pryma chlap. Po tomhle úsudku bylo jasno, šla sem za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V parku V parku neuděláš ani pět kroků a zaslechneš něco podezřelého. ,,N-ne.... p-prosím, *vzlyk* nech mě být!'' nářek dívky, který vychází mimo cestu. ,,Co fňukáš?'' mužský hlas. ,,Na takovou kočku nenarazím každej den. Gehehe.'' Prvák obtěžuje druhačku. Student má po stranách hlavu vyholenou, ale nahoře má kratší modro-žlutý pankáč. V puse, v nose, v obočí, v jazyku, v uších má piercingy. Piercing v pravé nosní dírce je spojena řetízkem s náušnicí v pravém uchu. Je velmi hubený, na obličeji mu jsou vidět obrysy kostí. ,,N-nech mě!'' druhačce začaly téct po tváři slzy. ,,Nestyď se.'' se slovy ji olízne krk. Druhačka sebou škubne a pokusí se vyvlíknout studentovi ze sevření, ale marně. ,,Sim tě. Seš druhačka, tak musíš mít nějaký zkušenosti. Gehehe.'' volnou rukou ji začne osahávat prsa. ,,K-kdokoli! Pomozte mi!'' ,,Zníš tak sladce. Copak si to nedělala?'' student začne sjíždět rukou směrem k sukni. Dívku ihned poznáš, protože to je celebrita jménem Majo (魔女 - Majo - Čarodějka). Každý otaku ji ihned pozná a ví o koho se jedná, ale pro obyčejné smrtelníky je víceméně jen známá z televize. Bohužel si na její pravé jméno nespomeneš. Občas si střihne nějakou menší roli v televizním seriálu, či nějaké naučném pořadu pro děti. Také dělá modeling a je snem většiny otaku. Nejvíc je však známí díky tomu, že zpívá a hlavně, že nazpívala spoustu písniček pro anime a dělá profesionální cosplay. Co se týče charakteru, tak je velmi roztomilá. Často často nemotorná, takže se také často rozbrečí, jakmile něco zkazí. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Trochu zkroušeně odcházím z ošetřovny s tím, že mi Sau nechtěla ukázat tu fotku. Já bych jí to ukázal... Škoda no. Pokrčím rameny a jdu do parku po cestě si vytáhnu s kapsy lízátko a nůž, nože pak seříznu tyčku na lízátku aby tam byl hrot. Snad mi to k něčemu bude... Udělám to s co nejvíce lízátky než vejdu do parku. Když v parku ujdu pár metrů uslyším hlas, který znám z televize. "Sakra... To je snad..." Zamračím se a pomalu a co nejméně nápadně se rozejdu za tím hlasem. "Do pr*dele... Co se to tam děje." Řeknu si potichu pro sebe. Jakmile uvidím toho pankáče s železem snad všude po obličeji zamračím se, ale ještě víc se zamračím, když uvidím Majo. Já věděl, že jí znám... Ale co jí to sakra dělá? Proč musím zase spadnout do nějaké bitky. Proč já? Jakmile jí začne osahávat, sáhnu rychle do kapsy, vytáhnu jedno z těch špičatých lízátek a dám si ho mezi prsty. Zatnu pěst, rozeběhnu se a fláknu tomu magorovi do šlachy u kolena. "Já ti dám osahávat holky!" |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Když doběhnu a všimnu si že tam už můj cíl není tak si povzdychnu a svezu se na zem. Zády se opřu o stěnu a vydýchávám. Po chvíli přiběhnou další dva. Adachiho pozdravím kývnutím hlavy a na její společníka se nedůvěřivě koukám. "Jak to mám asi vědět. Já nebyl ten kdo si hrál s řětězama a spol. Přiběhl sem chvíli před tebou. A to tělo už tu nebylo. Jediný co sem našel je tahle krvavá stopa." Ukážu na krvavou čáru na zemi. Poté se podívám na Otonashiho. "A co tady dělá tenhle?" Mávnu k němu rukou a poté si začnu z obličeje odlamovat kousky zaschlé krve, která mi stále pokrývá celý obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Shinji nestíhá doříci větu a zvoní zvonek, přičemž jeho se ujímají divné pocity... Aaaah... Počkej! Snažím se říct když mě chytá za ruku a běží do čtvrté budovy. Bohužel marně. Při běhu ani nestíhám mluvit, dělám vše co můžu abych mu vůbec stačil. Když říká že mu ještě budu muset přidělat řetězi tak jen kývám na souhlas a soustředím se na běh. Klubovna. Zadýchán jsem rád za přestávku. Nebyla to ani tak přestávka, jako spíše konečná stanice. Adachi ale není moc nadšený z toho co vidí. V klubovně už někdo je. Je to známy spolužák Tempest, který rád ničit všechno v dohledu. Nemám mu to za zlé, někdy mám podobné pocity. Začínají mezi sebou mluvit. To mi dává čas na to aby se mé tělo vrátilo do normálu. Když se Tempest ptá kdo jsem, tak mu okamžitě odpovídám: "Čau! Jak je?" S tím, že naprosto ignoruji to jak se cítí a bez ohledu na situaci ve které se právě nachází. Vzhled: Jako na ikonce, jen mám tašku, na hlavě obvaz (Pravděpodobně) a levý rukáv od krve. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V laboratoři najdeš papír, na který se kreslí plány. Krom toho také najdeš i plány předchozích členů klubu. V plánech jsou různá udělátka, malí robůtci, kteří vypadají jako zvířata. Tohle jsou plány, které ještě pochopíš, ale také najdeš plány, kterým vůbec nerozumíš. Jen díky popisu plánu dokážeš zhruba odhadnout, co by z toho mělo vzniknout. Různá superrychlá vozidla, roboti, ale i mecha, kteří jsou známí z anime. Návrh zařízení pro vytvoření klonů, cestování časem, vytvoření červí díry a mnoho dalšího. Dveře jsou z nehořlavého materiálu, takže na propálení dveří by bylo potřeba něco mnohem, ale mnohem účinnějšího než obyčejný hořák, takže problém s propálením je zatím zažehnán. Kombinovaný zámek na kartu se ti podaří sestavit i bez nějakého plánku. Kamery najdeš, jsou to takové malinké kamery, které můžeš někam ukrýt. Jsou bezdrátové, ale v laboratoří se ti nepodaří najít přijímač. Leda si zkusit vyrobit vlastní. Stavební plány nenajdeš. Bohužel, nepodaří se ti napojit dveře pod proud. Kdykoliv jsi to vyzkoušel, zkolaboval zámek na čip a odemkl dveře. Zdi není potřeba vyztužit. Jsou vyztužené ocelovými nosníky. Také je v laboratoři část, kde se nejspíš experimentovalo s něčím, co často vybuchovalo, takže ty zdi jsou vyztuženější. Při práci ti pomáhá Lio-02. Stačí říct, které nářadí hledáš a on ti ho během chvilinky najde. Tím se ti také do hlavy dostala myšlenka jak to, že se místnost ještě nepropadla? Přece jen je zde spousta zařízení, součástek, ale hlavně ty zdi. Celá místnost by mohla mít skoro jednu tunu. Dokonce jsi ve třetím patře, tak proč se celá místnost nepropadla? Při té práci najdeš ocelovou bednu. Na výšku má půl metru, na délku něco před dva metry a široká zhruba něco přes metr. Speciálními úchyty je přidělaná k zemi. Propálit se nedá. Jediná možnost, jak otevřít bednu je zámek se snímačem otisku prstů. Ten zámek není obyčejný, je v něm velké množství čipů a drátů a ty nemáš dostatek zkušeností s takovýmhle zámkem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Neměla jsi sebemenší tušení, kde by mohl třídní být, aby jsi za ním mohla jít. Naštěstí je štěstí na tvé straně a třídní nebyl daleko od ošetřovny. Uvidíš ho ve chvíli, kdy zrovna seřvává Shinjiho. Shinji je po tělocviku celý omlácený. Na levém oku má monokl, roztrhlý horní ret, spoustu modřin na obličeji a na rukách. ,,Co si sakra myslíš, že děláš?! Takhle zneužívat Yuuki! Ty snad nevíš, kdo je jeho bratr?!'' třídní je tak naštvaný, že mu na čele vyběhne několik žilek. Shinji se dívá nepřítomným výrazem někam mimo. ,,Vím.'' Řekne potichu. ,,Tak co kdyby tě napadl a dozvěděla se to druhá?! Ty snad chceš, aby proti sobě bojovali první a druhá?!'' ,,Ne, vždyť nikdo nepoznal, že jsem to já. Já jen--'' ,,Jen co?! Jenom si vyměníš tělo a půjdeš navštívit svou sestru?!'' ,,Nikdo se to nedozví. A pokud by se to dozvěděla Kairi-chan, tak jí to vysvětlím.'' Shinji se podívá tídnímu do očí. Chvíli se na sebe dívají až nakonec třídní povzdechne. ,,Tentokrát to teda přehlídnu, ale jestli ještě někdy uděláš nějakou blbost, kvůli který proti sobě půjde Top 5, tak si mě nepřej.'' Stále naštvaný třídní se vydá pryč. Shinji přešel ke zdi, do které následně udeřil pěstí. ,,Sakra!'' |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro Když vidím že odchází pryč, běžím za ním. Shinjiho si moc nevšímám, ale i tak sem nemohla přeslechnout jeho rozhovor s vyučujícím. ,,Pane učiteli!" zakřičím přes celou chotbu. ,,Potřebuji se vás na něco zeptat. Nevíte co je mezi Sau a Afrem? Moc by mi to pomohlo." při poslední větě se mu podívám do očí. Napadlo mě že zjistit co projednával se Shinjihm by mi mohlo rozšířit informace, ale Sau a Afro teď bylo hlavnější. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Aaaaa!!'' zařve delikvent bolestí. Pustí Majo a spadne na zem, kde si následně chytne nohu. ,,Ty č**áku!! Vo co ti--'' delikventovi právě dojde, že jsi větší a silnější, než on. ,,H-hele, kámo...'' pokusí se o úsměv. ,,Co se o ní podělit? No?'' Snaží se tě přesvědčit, aby jsi změnil názor. ,,Přece takou kóču každej den nepotkáš, ne?'' Podívá se na Majo a oblízne si rty. Dívka se mezitím přesunula za tebe. ,,N-ne, už ne!'' Položí si hlavu na tvé záda a začne brečet. ,,Oi, oi, copak to tady máme?'' Směrem od 4. Budovy přišli další dva delikventi. Oba dva jsou vzhledově podobní, jako ten první. Oba mají všude piercingy, pankáče a jsou vychrtlí. Ten, který mlčí máš přes ústa černou roušku. Delikvent s rouškou drží v ruce řetěz s kterým točí. Ten bez roušky má bokken. ,,Hehe, teď se uvidí, je tady drsňák.'' Hodí ti do obličeje štěrk. Rozptýlí tě to, takže dostaneš do tváře koncem řetěze. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Fajn... Tak tohle budu používat častěji. Zasměju se a když začne ten magor kecat, že bychom se o ní mohli podělit jednu mu vrazím do ksichtu. "Nechtěj abych ti postupně vytrhával piercingy!'" Zamračím se a kouknu na tu holku. "Že ty jsi..." Nestihnu se jí zeptat, protože přijdou další dva punkeři. Pokud to ovšem jsou punkeři. "Nechápu, proč tohle děláte... Co z toho máte? Akorát budou mít holky strach z kluků." Zamračím se a zatnu pěst. Jestli někdo nepřijde, tak jsem totálně v p*deli. Tím řetězem to bude bolet. "Hele... Já osobně proti vám nic nemám. Já mlátím převážně hopery, tak kdybyste mě nechali na pokoji i tady se slečnou..." Když zjistím, že mě asi nepustí sáhnu do kapsy pro další seříznuté lízátko a udělám s ním to co předtím. Bohužel ten štěrk co mi vletěl do očí to všechno jenom zhoršil. "Ku*va." A když dostanu řetězem do obličeje zařvu. "Tak vy s*ině na dálku jo?" Rychle ustoupím a kouknu na tu holku. "Radši utíkej pryč, a kdybys někoho potkala, tak ať mi přijdou pomoct..." Otočím se a začnu rychle vymýšlet taktiku. Proti afrovi to bylo lehký... Ten byl jeden a bez řetězu. "Co jít na pěsti? Nebo to zvládnete akorát dálkové boje?" Z povzdálí čekám co bude dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,A co jako?'' odpoví ten s bokkenem. ,,Aspoň si trošku užijem, co je na tom špatnýho?'' Udělá škleb a při pohledu na Majo oblízne bokken. ,,A-ano, přivedu pomoc!'' Klopýtne, ale naštěstí nespadne. Začne utíkat na opačnou stranu, než jsou ti delikventi. Delikventi však nečekali příliš dlouho. Ten z řetězem proti tobě vyběhl a použil řetěz jako předtím. Vyhnout se tomu nebylo těžké, ale z druhé strany na tebe zaútočil ten, kterého jsi předtím bodl lízátkem. A právě tím lízátkem na tebe útočí. Naštěstí tě jenom škrábne do ruky. Aby tomu nebylo málo, delikvent použil řetěz a zamotal ti ho kolem nohy. Pokusí se tě strhnout na zem, ale jsi těžší, než by delikvent zvládl. Ten třetí se jen opírá o svůj bokken a s pobaveným výrazem sleduje váš boj. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Co se napojení dveří týká napadlo ho zda by se pro čipovou kartu nedalo udělat jakési odstínění nějakým plastem nebo jinou formou izolace v zámku a tedy oblast kolem samotného systému nenapájet, sice by to bylo slabé místo ,ale stále by to bylo lepší než drátem do oka. Vše ostatní vypadalo dobře dokud, nenašel něco opravdu zajímavého , ocelová bedna s opravdu sofistikovaným detektorem otisků prstů , zkusil ty svoje i když tomu moc nevěřil ,ale někdo by mohl vědět co to je a k čemu to je. " Lio nevíš, něco o téhle bedně ,třeba čí je nebo co je v ní?" |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro "Co je na tom špatnýho?" Trochu překvapeně se na něj podívám. "A co třeba to, že mi to přijde docela zbabělý... Dva a..." Kouknu na toho na zemi. "...a kopa s*aček na jednoho? A se zbraněma? To musíte bejt všichni pěkný s*ačky." Zamračím se. Při útoku magora s řetězem se rychle skrčím, abych se mu vyhl a vzápětí vstanu a rychle kopnu do zasaženého kolena tý kopy s*aček. "S*ině!" Jakmile uvidím svojí omotanou nohu řetězem, sáhnu po řetězu a zatáhnu za něj dřív než ten na druhé straně. Pokud se mi to povede rychle řetěz odmotám z nohy a roztočím ho, tak aby udeřil toho co měl řetěz ještě před chvílí. Teď jestě ten jeden s bokkenem... To bude těžší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Leona Ve třídě nikoho nenajdeš, tak se rozhodneš podívat se do 4. Budovy na nějaké kluby. V 1. Patře narazíš na naštvaného třídního a Kiru, která s ním mluví. Opodál stojí omlácený Shinji, který zrovna udeřil pěstí do zdi. Obě ,,Jaký zase afro?'' Okřikne dost naštvaný třídní Kiru. ,,Já se tady snažím zabránit případnému masakru a ty se mě ptáš na nějaký hovadiny?'' Třídní je o dost vyšší, než Kira, takže na ní shlíží. Letmo si Kiru prohlédne, na chvíli se zastaví na jejích prsách. Do očí se jí však ani jednou nepodívá. ,,Pche.'' Rukou udělá gesto, aby šla pryč. ,,Teď padej. Musím ještě podepsat Tempestovo vyloučení...'' Otočí se a vydá se pryč. Z kapsy u kalhot si vyndá cigaretu, kterou si zapálí. Projde kolem Leony a vyjde po schodech do vyššího patra. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Jen přikývnu na znamení, že instrukcím, které zadal Miyamura-senpai, rozumím. Vytáhnu svůj mobil, nastavím diktafon na zapnuto a dám ho tak aby snímal zvuk co nejlépe. Podívám se na dveře a dám si na hlavu bejsku, kšilt bezúčelně na levou stranu a podívám se na Akiko-san. „Ten cap stačit musí, jinak má ten blbec smůlu a přiznání z něj budeme muset vymlátit. A doufám, že takhle nehodláš mluvit natrvalo.“ Když se nakonec vydáme do budovy, první čeho si všimnu je spousta věcí, které se mohou proměnit ve zbraně. A zápach krve. Instinktivně dám ruku do kapsy a nahmatám Motýlka. Když se moje parťačka zmínila o písni, vytáhnu ji sluchátko z ucha, poslechnu si to a pustím sluchátko. „Yeah, kdes ho tahala?“ Poté se podívám na zakuklence. Tichá pošta? Asi někdo chce abychom ho nepoznali, uvidíme jak se to vyvine, ale čekal jsem, že to nebude tak jednoduché. A navíc, tohle je s největší pravděpodobností pouze prostředník. A nakonec, ten, který to řídí nemusí být prvák. Podívám se na Akiko-san. „Yeah, waitnu tady. Dones to listí. Už nemám ani na špeka.“ Vytočím číslo Akiko-san z hoperova mobilu a nahrávám a dělám, že jsem o zadržení nevěděl, ale z mé poloviny rozhovoru je patrný obsah. Stále sleduju zakuklence i okolí a dávám pozor na elektroniku. Po necelé minutě vytáhnu cigaretu a zapálím si, jen to netáhám do plic, ale chvilku podržím v ústech a poté vydechnu. Čekám na akci nebo Akiko-san. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jo, ta krev je moje.'' přizná Shinji v těle Nene. ,,Použil jsem jednu techniku, abych se dostal pryč... bohužel to-- to je teď jedno.'' Pak si teprve všimne, že má Tempest obličej od krve. Chytne Tempesta za límec a přitáhne ho k sobě. ,,Co se stalo během tělocviku?! On se tam objevil Akira?! Kde je Kamishino?! Při každé otázce se pokusí s Tempestem zatřást, ale současné tělo nemá dostačující sílu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Student vás pozoruje při vašem rozhovoru, který se nejspíš podobá marťanské řeči. Když se ho Akiko zeptá, jestli mu nevadí, když tam s ním Leif počká, jen mlčí. Oba vás sleduje a pak něco napíše do blogu. Stránku vytrhne a hodí vám ji. Vůbec nevím o čem to mluvíte. Pochopí, až když Akiko odejde. Uběhlo už 6 minut, co Akiko odešla. Student stále stojí na svém místě a kouká na tebe. Při tvém třetím falešném potáhnutí cigareta bouchne jako petarda. Nic se ti nestane, ale dost tě to překvapí. U tvých nohou na zemi přistanu studentův blok, který je otevřený: Chcípni hopere. Student překvapivou rychlostí překoná vzdálenost, mezi vámi. Dlaní tě udeří zespoda do čelisti, pak tě udeří oběma dlaněmi do uší, aby tě dezorientoval a celé to zakončí podkosením. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Student vás pozoruje při vašem rozhovoru, který se nejspíš podobá marťanské řeči. Když se ho Akiko zeptá, jestli mu nevadí, když tam s ním Leif počká, jen mlčí. Oba vás sleduje a pak něco napíše do blogu. Stránku vytrhne a hodí vám ji. Vůbec nevím o čem to mluvíte. Pochopí, až když Akiko odejde. Záchody jsou o čtyři zamčené třídy dál. Pánské jsou zamčené, ale dívčí jsou odemčené. Záchody vypadají podobně jako na současné 1. Budově, jen s tím rozdílem, že tady nikdo dlouho nebyl a usadil se tam prach. Jediné okno je malinké okénko. Aby ho mohl někdo otevřít, potřeboval by menší štafle. Kus krabice je přilepen na sklo, nejspíš proti případným čumilům. Vidíš jen díky světlu, které sis musela rozsvítit a občas problikává. V kabinkách nikdo není. Studentská taška leží naproti dveřím u zdi. Taška je prázdná. *cvak* Někdo zamkl dveře. Na dveřích je nápis: Chcípni hopere!! Začneš cítit štiplavý kouř. Ve všech čtyřech záchodech hoří nějaká guma a listí. Záchody spláchnout bohužel nejdou. Po místnosti se pomalu začíná šířit černý štiplavý kouř. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Je vtipné když tak malá holka zkouší cukat tak velkým člověkem jako jsem já. Skoro mě to donutí k úsměvu. Jenže já nemám moc čas na vtipy. "Uklidni se laskavě jo. Myslíš že bych vypadal takle kdyby se tam objevil Akira? " Chvíli mlčím abych se nadechl. "Kamishino nechtěně vyvolala rvačku mezi naší třídou a the Bats. No a dokážeš si představit že z naší třídy bojovali asi dva nebo tři lidi. " Odstrčím ho od sebe a postavím se. "No a dokážeš si představit že proti takové přesile sem si nemohl brát servítky. " Podívám se směrem k zemi. "Bylo jich příliš. Snažil sem se dostat ke Kamishi co nejdříve, ale... Chytl mě Koumuri a dostal mě na zem do chvatu. Ke Kamishi se dostali dva sráči a začali jí mlátit. Řekněme že mě trošku popadl amok." Rukou se dotknu obličeje. "Tohle je Koumuriho krev. Zřídil sem ho tak že už nikdy neublíží nikomu. Ani se nebude moc hýbat bez krypl káry. A toho co mlátil Kamishi a nestihl utéct tomu sem taky přerazil ruce. Jenže... Já... Omlouvám se." Padnu na kolena a natáhnu se do modlitební pozice před Shinjim. "Snažil sem se splnit svůj slib. Ale nesplnil sem ho. Slíbil sem ti že jí nikdo neublíží, ale celý gang byl na mě trošku moc. Omlouvám se... Kamishi odnesl do čtvrté budovy na ošetření. Běžel sem pro tebe abych tě za ní co nejdříve odnesl. Já omlouvám se SHinji. Měl sem být silnější. Měl sem sundat všechny najednou a nedovolit ani jednomu aby se dostal k Nene... promiň." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nápad na izolaci, aby nezkolaboval zámek byl skvělý, ale dveře jsou moc pevné. Zničil jsi kvůli tomu tři vrtáky. Jediný vrták, který vydržel a procházel dveřmi jako rozžhavený nůž máslem, byl diamantový vrták, který byl nejspíš sestaven nějakým studentem. Byl sestaven z několika druhů nejlepších vrtáků. Na boční straně je vyryto 'Vědecký klub'. Celý vrták je na speciální baterii a napájet kabelem se nedá. Když jsi se dostal do půlky, tak se baterka vybije. Nabíječku najdeš, dokonce se na ni ukazuje čas, jak dlouho bude nabíjení trvat: 19 hodin. Prst na bednu nefungoval, dokonce jsi dostal i menší ránu elektrickým proudem. Kdykoliv s Liem komunikuješ, tak aby jsi rozuměl jeho odpovědím, na jeho horní straně se objevuje černý text. Prozkoumávám databázi... na Liovi se objeví přesýpací hodiny. V databázi nenalezeny žádné zmíň-- po celém Liovi se začne objevovat červený nápis ERROR 47 dokud není celý červený. Po chvíli se vypne, takže má zase původní barvu. Netrvá to dlouho a zase se zapne. Objeví se další nápis: Jedna složka být chráněna. Napaden virem. Zničen disk, nutná výměna. Nouzový mód. Na Liovi se objeví obrázek baterie a odpočítávající se čísla, 12 minut. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Night pro Učitel mě jednoduše odpálkoval.Zajímalo by mě, jestli ví že se ve škole kouřit nesmí. Asi má depku nebo co já vím. Pousměju se nad myšlenkou a otočím se k Leoně ,,Ahoj, tys to asi slyšela co? podívám se do míst kde učitel zmizel. Pak mi dojde že mluvil o vyloučení Tempesta. Tempest je rváč a dost silný, ale školní řád dodržuje. Teda snad ho dodržuje. Otočím se zpět na Leonu ,,A co tady děláš? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Řetězem zlomíš delikventův nos. Ten se svalí na zem a dá si ruce ke krvácející se mu nosu. ,,Ho-hó, teď nejseš o nic lepší, než my. Zranils dva mí kámoše, takže...'' oběma rukama chytne bokken a postaví se do bojové pozice. ,,Takže je budu muset pomstít!'' se slovy se proti tobě rozeběhne. Velmi rychle překročí půlku vzdálenosti mezi vámi. Ve chvíli, kdy dá bokken do pozice, aby tě jím mohl praštit, použiješ řetěz a podaří se ti bokken omotat. To už překročil 3/4 vzdálenosti. ,,Moc si věříš.'' Když mu vyškubneš z ruky bokken, uslyšíš cvaknutí. Delikventovi zůstala v ruce 1/4 rukojeti na jejímž konci je kus šroubováku. Dost dlouhý na to, aby udělal vážné bodné zranění. Překvapí tě to, takže se dostane přes tvou obranu. Uvědomíš si co se děje, ale tvá reakce je už pomalá a útok je mířen na tvé *bod* břicho. Zvedne se vítr. Větve stromů i keřů sebou začne nekontrolovatelně házet. Ve větru jsou slyšet hlasy, které něco šeptají. ,,Chtíč... Touha... Násilí... Odvaha... Bolest... Pomsta...'' Zahlédneš dlouhé stříbrné vlasy se kterými si hraje vítr. Dívka má na obličeji kočičí masku a na sobě černé kimono. U levého pasu má přivázané dvě bílé katany. V pravé ruce drží černý bokken, do kterého se zabodl delikventův sřoubokken. ,,Co?!'' je jediné, na co se delikvent zmůže, než ho maskovaná dívka bodne černým bokkenem do krku. Pak ho ještě praští zespodu do kolene, aby se mu podlomily nohy. Šlápne mu na ruku. Zbraň celou dobu drží jednou rukou, takže druhou ti dá znamení, ať nic neděláš. ,,Bolest... Ubližování...'' vítr se znovu zvedne. *křup* Zbraní mu rozdrtila zápěstí na kterém nestála. Povyskočí a kopne ho do spánku. Delikvent padne na zem v bezvědomí. Otočí se k tobě a dva prsty ti položí na rty, aby jsi nic neříkal. Poodstoupí od tebe. Palec na volné ruce si přiloží k místu, kde by měla mít ústa. Sevřenou pěst se vztyčeným palcem natočeným do strany, natáhne směrem k tobě. Mírně nakloní hlavu do strany. Tentokrát se vítr zvedl tak moc, že ti začal lítat štěrk do očí. Když vítr ustane, dívka tam už není. Jediné, co tam zůstalo jsou tři delikventi a ty. ,,Támhle! Támhle to bylo, pane učiteli! Musíte mu pomoct! To sem Majo přivedla postaršího učitele. Zastaví se a podívá se na ty těla. ,,Ty... ty jsi je všechny sám porazil?'' Vrhne se k tobě a pověsí se ti kolem krku. ,,Můj hrdino! Nechceš se stát mým bodyguardem?'' Podívá se ti do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Pochoduji po chodbách směrem k záchodům nikde nic podezřelého. Nakonec k nim dojdu. Zkusím dveře u pánských toalet a... zamčeno. Tak teda zkusím dívčí. Dveře se otevřou a tak vejdu dovnitř a rozsvítím, můj pohled prolétne místností, najde zalepené okno a následně i tašku, přijdu k ní otevřu jí a... "Kurva, do prdele" napadne mě když vidím prázdnou tašku. Pak uslyším to nepříjemné cvaknutí jako když někdo zamkne dveře. Ohlédnu se a uvidím nápis, pak se mi do nosu dostane i kouř. Okamžitě vstanu s taškou hozenou přes rameno. Začnu mluvit do telefonu, ledově ocelovým hlasem "Je to v hajzlu, sejmi ho a hlídej si záda má tu ještě někoho, já jsem zavřená na záchodech" přijdu k umyvadlu a vyrvu/ukopnu ho ze zdi "A jestli se k tomu čůrákovi dostanu dřív něž bude v bezvědomí tak mu uříznu koule" mluvím rychle a docela i klidně, ale z mého hlasu je poznat že tuhle hrozbu myslím naprosto vážně. Pokusím se sundat tu zatracenou krabici z okna, případně ji ve skoku rozříznout nožem a strhnout. Můžu se i pokusit vyšplhat k oknu pomocí některé z kabinek, pokud je nějaká dost blízko k oknu. Pracuji velmi rychle. Potom vezmu umyvadlo a hodím ho proti oknu abych ho rozbila. Hladina adrenalinu v krvi stoupá a já nechávám vzrušení volnost protože teď mi to může pomoct. Když rozbiji sklo zhodnotím jestli je dost široké abych se protáhla skrz. Pokud ano vymlátím zbylé střepy taškou, sundám si sako a košili a omotám si je kolem rukou a pak se pokusím pomocí skoku a přitažení vytáhnout nahoru a ven. Pokud ne, nebo se mi nepodaří můj plán tak dojdu ke dveřím postavím se čelem k nim a zběžně je prohlédnu. A pak kopnu... -> Kop směřuji těsně vedle zámku (tak abych zámek a kliku nezasáhla) patou nohy, kterou provádím kop, se opřu do dveří a patu opěrné nohy opřu do země, do kopu se položím plnou vahou a silou jak jen to jde. A tím se pokusím vykopnout dveře, pokud se to povede rozhlédnu se jestli je někdo na chodbě pokud ne rozběhnu se za Liefem a dávám si pozor aby mě někdo nenapadl, pokud to udělá zareaguji side stepem a shodím ho na zem pak když bude na zemi ho zasypu údery. Pokud se to nepovede zkusím to ještě jednou a pak znovu a pokud se to nepovede napodruhé ani napotřetí zavolám Senpaiovi jestli by mě odsud nějak nedostal. Každopádně jakmile se dostanu ven běžím za Liefem a hlídám si co se kolem mě děje. (viz výše) |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro To bedýnka byla větší prevít nejenom ,že opravdu ošklivě kopala. ale jak se zdálo někdo do ní dal vir, aby mu o ní nemohl říct ani Lio, překvapení ze starého dobrého erroru 42 ,bylo celkem velké. Niocméně to nebyl ten největší problem ten větší byl že leeovi odešel disk, a on si nebyl jistý jestli s tím má něco dělat, nebo ne tak jako tak měl 12 minut na to aby to vykoumal, takže se rychle rozhlédl po laboratoři ,jestli tam nebude náhradní disk. Při tom umístil jednu kamerku ,aby sledovala bednu byla malá šance ,že jí někdo pude otevřít, tak proč nezjistit, čí je. Stejně tak potřeboval najít rozhraní pro Leea aby mu mohl provést antivirový scan, nebo něco co by mu pomohlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Liův náhradní disk najdeš, chvíli to to trvá než přijdeš na to, jak se Lio otevírá a kam co patří. Co se týče vnitřku Lia, tak na to, že je to umělá inteligence, tak nebyl složen z nějaký špičkových součástek. Dokonce to na první pohled, jako by to sestavoval nějaký středoškolák pro vědeckou soutěž. Na to, jak je složen, tak by neměl mít umělou inteligenci a tolik dalších funkcí. ,,Hmmm?'' ozve se protáhly hlas ode dveří. Ve dveřích stojí student v laboratorním plášti. Ruce má založené na prsou a prohlíží si laboratoř. ,,Zajímavé.'' pronese, když skončí pohledem u Lia. Z jeho výrazu však můžeš jasně vyčíst, že mu to nepřipadá vůbec zajímavé. S dost znuděným výrazem a pomalým krokem se přesune k tobě. Díky kravatě si všimneš, že se jedná o prváka. ,,Tak ty jsi jediný člen téhle části?'' Přimhouří oči a probodne tě pohledem. Jako by tvá odpověď měla rozhodnout, co se bude dít dál. ,,Rozbila se ti hračka?'' v té větě byl cítit výsměch, jako by to znělo, že jsi Lia rozbil právě ty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Cože?! Vy jste bojovali s Koumoriho gangem?'' Po odstrčeným zůstává stát na místě a dívá se do země. Tempesta vůbec neposlouchá, až do doby než řekne, že tohle je Koumoriho krev. ,,Jeho? Ale...'' dívá se na krev, kterou má Tempest na tváři. Čeká na to, až Tempest řekne, že tohle je jen rajská od oběda a nic takového se nestalo. ,,Ne... Zase násilí! Já nechci, aby kvůli mě byli další zranění! Ne takhle...'' hranou pěsti udeří do zdi. ,,A pomyslels vůbec na následky?! Podíval jsi se na to i z druhé strany?! Co kdyby to někdo udělal tobě, nebo tvýmu nejlepšímu kámošovi?! Jak by ses cítil?!!'' Poslední slova už téměř křičí. ,,Vím, že je to hajzl, ale on pro to má důvod!'' Koutkem oka se podívá na Otonashiho s dost naštvaným výrazem, aby raději nic neříkal a pak se podívá na Tempesta. ,,Já jsem Koumorimu-- ,,Nerada vás ruším, ale ráda bych dala vše zpátky do pořádku.'' Shinjiho přeruší Nene v Shinjiho těle. Ta je velmi omlácená. Monokl na pravém oku, roztrhlý horní ret. Ukazováček na pravé ruce má zavázaný. Je stále ve cvičebním úboru. Po výměně v klubovně Nene položila Shinjimu dlaň na čelo a tím si zase vrátili těla. Ta už ani neměla energii na to, aby se ptala, co tam dělá Otonashi. Shinji si pak šel do třídy pro věci a Nene vás zapřáhla do úklidu. Během úklidu bylo lepší, když jste na Nene nemluvili. ,,Konečně hotovo.'' oddechne si Nene po částečném uklizení klubovny. Shinji se také vrátí a nakonec skončíte u stolu a každý dostane vodu, kterou měla Nene plnou krabici. ,,Tohle byl nejhorší den v ném životě!'' Podívá se na Shinjiho, ale ten uhne pohledem. ,,Hm.'' krátce zamručí a začne se dívat do rohu, jako by tam bylo něco velmi zajímavého. ,,V tom případě nás pozveš na nějaké dobré jídlo.'' Shinji mlčí. Nene se podívá na Otonashiho ,,Sice nevím, kdo jsi, nebo proč jsi tady, ale asi víš, co se tady děje.'' Chvíli se odmlčí. ,,A jestli jste s mým tělem dělali ně-nějaké...'' zrudne a neschopná dalšího slova se zakoktá. ,,Nic takovýho bych si nedovolil'' vyštěkne a bouchne do stolu. Chvíle ticha. ,,Jsem si jistá, že máte plno otázek. A já mám také spoustu otázek, ale to může počkat. Takže?'' usměje se a na každého z vás se podívá. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Když zlomím tomu jednomu parchantovi nos pousměju se, bohužel moje nadšení netrvá moc dlouho, protože je přede mnou ten s bokkenem. "Já se jen bráním! To vy jste agresivní s*ačky!" Odplivnu si a jakmile se na mě rozeběhne vymrštím k němu řetěz, který se omotá kolem jeho zbraně a zlomí jí. Fajn... Počkat! DOP*DELE! Z ničeho nic se zvedl vítr a začaly praskat větve u stromů. Překvapeně hledím na místo v mém břiše kde měl být šroubovák a nevěřícně koukám na černý bokken, ve kterém je šroubovák zabodnutý. Co to... Pohlédnu k jílci bokkenu a spatřím kočičí masku z které koukají dlouhé stříbrné vlasy. Ku*va... Kdo to sakra je? Stojím jako ztuhlý a koukám co dělá s tím punkerem. Vlastně to není tak špatné. Tohle se mi líbí. Když už chci něco říct, tak je ta s*ačka na zemi v bezvědomí a ta žena mi jen přiloží prsty na rty ve znamení, abych byl potichu. Jen pomalu přikývnu a sleduji co udělá. Po té se znovu zvedne vítr, kvůli kterém si zakryju hlavu, aby mi nenalítal štěrk do očí. Jakmile vítr ustane zvednu hlavu a rozhlédnu s kolem. Ona... Je pryč. Chvíli se ještě rozhlížím kolem, jestli ji někde nezahlédnu, ale nikde nikdo není. Po pár minutách přiběhne Majo s učitelem a jás i opět uvědomím, že tu leží všichni tři na zemi. "No..." Zamračím se. "Tak nějak." Usměje se na Majo, a když se mi pověsí kolem krku, ztuhnu a najednou nevím co mám dělat. "Ehm... Vlastně jsem chtěl dělat bodyguarda." Málem jsem zapoměl na brigádu. Pousměju se a kouknu se na toho učitele. "Mám je odtáhnout na ošetřovnu?" Že bych si od nich vzal peníze? Lišácky se usměje a pohlédne na řetěz, který ležeí kousek od něj. "A tohle si taky vezmu..." Řeknu si pro sebe a omotám si řetěz přes uniformu. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Jen tiše stojím a koukám se co se děje v okolí se založenýma rukama na břiše Ooooh... Hezky tady povídají o tom co se stalo a děje... Shinji se tady pěkně rozhohňuje nad tím násilím... Sranda. Docela by mě zajímalo co to mezi tou Nene a Shinjim vlastně je... Přichází pěkně omlácený Shinji a já pořád jen sleduji a poslouchám v jaké situaci jsem se to vlastně ocitl. Výměna těla zřejmě proběhla pouhým dotykem dlaní čela. Jen se na tu scénu zamračím a uklízím klubovnu spolu s ostatními. Nejspíše kvůli zásadě "Když nevíš co dělat, dělej to co ostatní" Po úklidu dostávám sklenici vody. Když Nene prohlašuje že to byl nejhorší den v jejím životě, tak jí místo Shinjiho odpovídám já. Jo, to mi povídej! Přiblížil jsem sklenici k ústům, ale zastavuji dřív, než by se sklo dotklo mých rtů. Přece jen tomu nedůvěřuji. Říkám si pro sebe a sklenici pokládám na blízký stůl/skříňku. Najednou na mě Nene promlouvá. Přísahal bych že mi poskočilo srdce. Nepřekvapila mě, více mě zasáhla ta změna atmosféry. Naprosto něco jiného než když něco takového v tom těle udělal Adachi. Při její otázce ohledně tématu "Dělání něco nevhodného s jejím tělem" prolétává mou tváří výraz viníka. Shinji se ale zarputile brání. Adachi. Věděl jsi že dívkám by jsi lhát neměl? Říkám mu jeden ze zajímavých faktů, které znám. To že něco takového jsem zřejmě neměl dělat mi dochází až za chvíli. Jejím dalším slovům moc nerozumím. Plně najevo to dávám zvídávým pohledem do jejích očí a nakloněním hlavy na stranu. Vzpomínám si na tento obrázek, ale pochybuji že je to zrovna to o co tady jde. Pokud ubíhá šest sekund ticha, tak se optávám pomalým podmanivým hlasem Are you single? Může to snad i vypadat na to, že jsem na chvíli zapomněl mluvit normálně, nebo jen nevím jak to vyjádřit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Opravdu?'' začne zářit, když řekneš, že chceš dělat bodyguarda. Pustí tě. ,,Tak si pospěš za Studentskou radou a že chceš práci bodyguarda. Napsala jsem tam své jméno, tak řekni, že chceš pracovat přímo pro Hoozuki Kairi.'' Učitel mezitím kontroluje poražené delikventy. ,,Co? Vy jim chcete pomoct?'' zeptá se tě překvapený učitel. Nejistě přikývne. ,,Dobře... Ale pomohu vám.'' Když si vezmeš řetěz, tak se od tebe učitel nenápadně o krok vzdálí. ,,Hrdino, chtěla bych znát tvé jméno a telefonní číslo.'' Odpověď ''ne'' pro ni neexistuje. V ruce připravený mobil (na kterém je přiděláno velké množství přívěšků s kočkami) na číslo a svýma hnědýma očima se dívá do těch tvých. Nejbližší ošetřovna je ve 4. Budově. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Jakmile řekne, že ta brigáda pro ktrerou jsem si byl zasměje se a s úsměvem se na ní podívá. "Tak to nikam nemusím. Už jsem tam a zítra jsem za tebou chtěl zajít." Zasměje se a vytáhnu si mobil, abych mohl Majo nadiktovat číslo. Chvilku do mobilu ťukám, a pak jí jen ukážu číslo na displeji. Jakmile si ho Majo opíše vrhnu nepříjemný pohled na ty s*áče na zemi. "Pokud ale máte jinou práci tak je odtáhnu sám." Chytnu dva za nohy a jsem připraven s nimi jít ke 4. budově. "Jinak pokud máš čas tak bysme se mohli domluvit na detailech." Ten řetěz se mi bude hodit... Snad ho ale nebudu muset použít. Zamračím se a jen tak pro jistotu do jednoho z těch punkerů kopnu. Pak jednoho pustím, sáhnu si do kapsy pro lízátko, s chutí si ho dám do pusy a zase toho magora zvednu. Jakmile si budu jistý, že je zvládnu odtáhnout rozejdu se k nejbližší ošetřovně. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro " Jistě zajímavé..... Né kdepak můj tým jen šel do laboratoře A pro nějaké vzorky za chvíli se vrátí. Mohu někomu z nich něco vzkázat, jen mi řekni komu..... A on on není rozbitý spíš se ho snažím vylepšit. No pokud je to vše co potřebuješ vědět. Nerad bych tě vyháněl ,ale přístup sem mají jen vybraní členové Vědeckého klubu." usmál se na Studenta, nebyl si jistý ,jestli to není ten záškodník, díky kterému se dostal do vědeckého klubu on , rozhodně pokud dotyčný mínil hledat problémy mohl je najít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Student se mírně zamračí a uchechtne se. ,,Heh, tak laboratoř A?'' Nazdvihne hlavu a povýšeně se na tebe podívá. ,,Laboratoř A, ale neexistuje.'' ,,Hahaha, vylepšit? Takovýhle krám?'' Podívá se na Lia, který nenápadně o pár centimetrů couvne. ,,Jistě. Jako chemik nepotřebuji chodit na místa, kde mají technologii několik generací pozadu.'' Rukou ukáže na vybavení kolem. ,,Ale přišel jsem ti dát nabídku.'' Znovu se na tebe podívá a usměje se. Ten úsměv by mohl připomínat nějakého lstivého obchodníka, který našel kupce, který mu na vše skočí. ,,My, jako géniové bychom měli držet pospolu. Měli bychom být vždy připraveni proti tem hloupým psům.'' Pokývne hlavou za sebe. ,,Jsem si jistý, že víš o těch incidentech, jak několik členů zmlátili a jejich vybavení pak použili pro osobní účely.'' Posadí se na desku stolu, kousek od kabelů, které vedou k Liovi a zdroji energie. ,,Víš, tomu by se dalo ale také zabránit. Všiml jsem si, že jsi se pokoušel laboratoř zabezpečit, ale co kdyby tě při otevírání omráčili? Pak by celou laboratoř vybrakovali. Kdo by to platil? Ty? Pokud však budeš platit za ochranu, nemusel by sis dělat starosti o takové hlouposti.'' Ruce si dá za záda. ,,Samozřejmě by to třeba zahrnovalo i nějakého pomocníka, nebo osobního strážce. Požadoval bych za to zhruba 1600,- každý měsíc.'' Chvíli počká, aby jsi mohl zpracovat informace. ,,Ovšem, můžeš odmítnout... ale to bych ti nedoporučoval. Mohli by se tobě, nebo tvému projektu stávat menší nehody.'' Natočí k tobě hlavu. Jeho mírně zamračené oči, škodolibý úsměv a stín zakrývající část jeho tváře mu dává prazvláštní zjev. Jako by to byl nějaký démon. ,,Jsem si ale jistý, že to přijmeš. Nechceš přece, aby se ti stala nehoda a uřízl si třeba prst, že?'' |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Laboratoř "Jistě A nebo jak biologové říkají tomu svému koutku...tudíž tvé zprávy o její neexistenci byli řekněme trochu moc zkreslené." usmál se jestli tohle mělo být vyhrožování, měl se dotyčný co učit. " No vidíš, tak proč by někoho tohle zaostalé místo zajímalo...mílí chemiku? Schválně jakpak by jsi vyrobil kyselinu dusičnou no?" další líbezný úsměv. " Proti hloupým psům, nepodceňuj inteligenci psa, myslím ,že by tě v ledasčem trumfli." to omráčení ho nenapadlo ,ale napadla ho krasná jiná věc udělat z dveří přechodovou komoru, s vlastním odsáváním a několika možnostmi jak přežit. " To je zajímavé nabídka, ale obávám se ,že by mi ochranu nepřiklepli a mé osobní finance jsou trochu nízké...navíc jak sám říkáš, tady je vše sto let za opicemi a já a můj tým jsme tu spíše za trest. Ovšem pokud se dostanu k nějaké finanční částce...koho mám hledat?" |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Klubovna Když na mě Shinji křičí nějaké svoje klasické nesmysl tak ho nechám. Necukám sebou a dívám se na něj chladným pohledem. Nehodlám se s ním hádat. Nemá to smysl. Stejně jako on tvrdí že lidi mají důvody které ospravedlňují zlé činy, tak já věřím že jsou důvody ospravedlňující to když jim přelomím páteř.Když přijde Shinjiho tělo tak se podívám tím směrem a pak uhnu pohledem. Naštěstí nás požádá o úklid a tak se pustím do úklidu. Alespoň nemusím na nic myslet. Když pak sedíme u stolu použiju trochu vody kterou sem dostal. Poleji si obličej a začnu rukou stírat krev. Zbytek pomalu upíjím. Bohužel pro moje podrážděné nervy se to tu schyluje k frašce. Hlasitě si povzdechnu, podívám se někam na stůl. "Já nemám žádné otázky. Jestli má někdo nějaké na mě tak ať se ptá. Nebo odcházím. Nemám náladu poslouchat tu poslouchat toho chytráka jak vymýšlí kraviny. " Prstem ukážu na Otonashiho. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Cigareta práskla. ´Co to sakra...´ Než si dokážu věci spojit, ležím na zemi a motá se mi hlava. A nejen to, taky příšerně bolí. ´ Musím získat čas... Kde je Akiko? Byla to bouda... A my jsme do ní vlezli místo hoperů... Musím dát vědět Akiko...´ Schoulím se do klubíčka a začnu fňukat. ´Nejen Akiko má své triky.´ „Nejsme hopeři... Máme tu vyřídit výměnu, jinak si nás podají.“ Fňukám tam jak nějaký slaboch, ale nic jiného mi nezbývá. „Udělám pro Vás co chcete, jen mne prosím už nechte být. Leona mi chtěla jen pomoct, o ničem neví... Jen mne prosím nechte.. Udělám co budete chtít...“ ´Musím se dostat dál, nesmí mne mít na očích, pak budu moct dát Akiko informace...´ „Já jen chci studovat. Mne nic jiného než přírodní vědy nezajímá... A hip hop se mi hnusí...“ řeknu i trochu pravdy abych si svou další roli trochu usnadnil... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Maskovaný student od tebe poodstoupí, jako by čekal, že to bude nějaká past. Když však stále fňukáš, jako malá holka, sehne se pro blog a něco do něj napíše. Hoper = slaboch + ufňukanec + udělá vše, co se mu řekne Ty + slaboch + ufňukanec + udělá vše, co se mu řekne = hoper ,,Kano.'' řekne dívka, která právě vstoupila do místnosti. Je podobně maskovaná, jako student. Pod sakem však nemá mikinu. Na hlavě má kšiltovku na které je napsáno Ninja. Velmi dlouhá zelená šála ji zakrývá od krku po kořen nosu. Dlouhé hnědé vlasy má svázané za zády do copu, který ji sahá pod lopatky. Díky sukni poznáš, že se jedná o prvačku ,,Postarala jsem se o tu hoperku, tak bycho--'' všimne si tě. Maskovaný student si povzdechne. Narovná se a něco napíše do blogu, který ji následně ukáže. Bohužel nevidíš, co tam napsal. ,,Hmm. Pokud to je pravda, tak by to hodně zkomplikovalo situaci.'' Studentka tě stále sleduje. Student píše. ,,Ach tak. Takže je to hoper.'' Student rychle něco napíše. ,,Hó? V tom případě ho otestuji.'' Student jen přikývne. Studentka si klekne na zem necelý metr od tebe. ,,Dám ti dvě jednoduché otázky. Pokud tě zajímají přírodní vědy, tak to budeš vědět. Čím déle budeš přemýšlet, tím ve větším nebezpečím bude tvá kamarádka. Řekni mi všechno, co víš od Taxonomické kategorii. Pak také řekni všechny kategorie. Dále chci vědět, co je to Virologie. Máš na to minutu.'' |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro ´To je poprvé co mne štve, že mi někdo převlek neprokoukl.´ Posadím se a naprázdno polknu, strach ze mne jen čiší. ´Takže Akiko je mimo. Do hajzlu. A může být hůř.´ „Není to můj obor, ale budiž. Taxonomická kategorie je abstraktní termín používaný v taxonomii. Obecně označuje postavení taxonu v taxonomické hierarchii, jinými slovy úroveň v hierarchické klasifikaci. Kategorie jsou v plném znění: Doména, Říše, Podříše, Nadkmen, Kmen, Podkmen, Infrakmen, Nadtřída, Třída, Podtřída, Infratřída, Nadřád, Řád, Podřád, Infrařád, Nadčeleď, Čeleď, Podčeleď, Tribus, Podtribus, Rod, Podrod, Superdruh, Druh, Poddruh.“ Vychrlím ze sebe co nejrychleji a hluboce se nadechnu. „Virologie je biologický vědní obor, zabývající se studiem nebuněčných organismů, zejména virů, ale i viroidů a virusoidů. Někdy jsou do její působnosti zařazovány i priony. “ tiše sleduji oči té dívky zoufalým pohledem. „Během minuty se to nedá řádně popsat. A co se týče hudby, švédská skupina Hammerfall je lepší než nějaké... jak tomu říkají... rapování.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Studentka tě celou dobu jen poslouchá. Její oči tě probodávají a jen čekají na sebemenší chybičku. Po stručném vysvětlení se na tebe ještě chvíli dívá. Nakonec svěsí hlavu a povzdechne si. ,,Tak tohle je opravdu problém...'' vstane. Otočí se na maskovaného studenta. ,,Vše se podělalo. Takhle nás do gangu nevezmou.'' Student jen přikývne. znovu něco napíše do blogu a ukáže to dívce. ,,Pche.'' Otočí se a né moc svižným krokem se vydá ke dveřím. Tam se však zrovna objeví zadýchaná Akiko. Její oči jsou červené a uslzené. Nech Akiko napsat první |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Doskočit k oknu se ti v žádném případě nepodaří, ale z kabinek by to šlo. Jenže jen tak tak tam dosáhneš, ale krabice je přilepená velmi pečlivě a na její odlepení bys potřebovala stát na pevné zemi, nebo štafle. Kouř začíná pomalinku zaplňovat místnost. Je dost štiplavý a začínáš velmi kašlat. Nemáš sebemenší šanci umyvadlo vyrvat, natož ho hodit. Vykopnout dveře nebyl špatný nápad, jenže se ti špatné dýchá a kop nebyl dostatečně silný. Pomalu se začnou stěny kroutit a houpat. Rozostří se ti vidění. Ať už je to skutečnost, nebo to máš jen z poblouznění, skrz dveře se k tobě natáhne mužská ruka. Chytne tě za paži a protáhne tě dveřmi, jako by tam nebyli. Na chodbě chvíli nabíráš dech. Tvůj zachránce však už na chodbě není. Do třídy, kde byl Leif se dostaneš trošku zadýchaná. Ve třídě je někdo navíc. Prvačka, skoro stejně vysoká, jako ty. Od krku ke kořenu nosu je zakrytá velmi dlouhou zelenou šálou. Na hlavě má černou kšiltovku s bílým nápisem Ninja. Její dlouhé hnědé vlasy má svázané do copu, který ji sahá až pod lopatky. Zrovna šla ke dveřím, které chtěla nejspíš zavřít. V místnosti je ještě onen maskovaný student, který stojí kousek od Leifa. Ten sedí na zemi a vypadá to, že před chvílí ho zpracovávali. Protože má vykulené oči a vypadá vystrašeně. Leif píše až po tobě, tak abys nečekala na jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Pomalu cítím jak mi nedostatek kyslíku ubírá síly, posledních pár pokusů a pak už jen tak nějak sedím na zemi na pokraji kolapsu, myšlenkami ještě při sobě, ale zbytek těla jakoby už někde jinde. "No tak holka raz dva..." pomlka i v myšlenkách "...kotě přece nechcípneš takhle blbě" říkám si v duchu abych se trochu povzbudila... Bohužel to v téhle situaci nefunguje a přebytek jedovatých látek v krvi už přehlušuje i hladinu adrenalinu... Vidím ruku, která se natahuje, "Shinigami-sama, vždy mě zajímalo jak vypadá" napadne mě absurdní myšlenka, ale v tuto chvíli je to to nejlepší na co se zmůžu. Pak už se ocitám na chodbě, a dýchám docela čerstvý vzduch s příměsí prachu a pachem krve, což je oproti hořící gumě rozhodně změna k lepšímu. Když už mám vzduchu dost na to abych tak nějak vstala všimnu si, že dveře jsou stále zavřené, což znamená že se stalo něco šíleného o čemž nemám čas přemýšlet. Vyrazím směrem k učebně ve které jsem nechala Liefa, jsem si docela jistá že ten má teď také docela problémy, pokud už není po něm a to ne že bych mu nevěřila. Moje smysly se naštěstí vrátili jakž takž k normálu a proto většinu informací vstřebám téměř okamžitě. Nápis ninja a její vzhled může klamat, ale radši udělám jistá protiopatření a jedním z nich je to, že se držím zády ke zdi, se sensei jsem bojovala docela často, ale to byli jen cvičné souboje. "Je to dva na jednoho a Lief nevypadá zrovna jako člověk schopná mě podpořit" napadne mě, snažím se mít oba dva protivníky na očích, a rozhodně se sama nepokouším o útok, vyčkávám na to až oni, napadnou mě. Po zkušenostech z dnešního odpoledne se připravím i na útoky okultnějšího rázu jako iluze a podobně. Pokud na mě zaútočí pošlu prvního co se ke mě dostane pomocí sidestepu, kterému by mělo předcházet hození hopice do obličeje útočníka, hlavou do zdi, a druhému zaútočím na nohy. Pokud by to nevyšlo pokusím se o Hantai kōgeki, v tuhle chvíli si neberu ohledy, do teď jsem to brala víceméně jako hru, ale teď už jde mi o život. "Ahoj kotě, nevěděla jsem, že se téhle párty účastní i jiné holky, to bych se na to připravila" usměji se na ní mile. "Ale jak to tak vypadá tak ty už si zadaná" kývnu k zahalenému klukovi. Hodlám využít všechno co mám, i kdyby to znamenalo, že musím odhodit jistou část své hrdosti... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Maskovaná dívka se zastaví a dívá se na Akiko, protože čekala, že bude stále na záchodě. ,,Jak to...?'' dívka se otočí směrem k maskovanému studentovi, jestli o tom něco neví. V té chvíli se Akiko rozhodne využít momentu překvapení a zaútočí první. Díky tomu, že Akiko hodila studentce bejsku do obličeje, mohla překonat více než polovinu vzdálenosti mezi nimi. ,,Říkejte si co chcete....'' provádí otočku, takže bejska ji těsně mine obličej, ,,ale podle mě...'' při otočce nazdvihne jednu nohu, pro případný kop, ,,jste stejnak hopeři!'' Akiko si sice útoku všimne, ale její tělo se stále ještě vzpamatovává, takže kop z vrchu mířený na hlavu ji zasáhne jen do ramene. Kop to byl velmi silný, až Akiko ztratí rovnováhu. Studetka však neskončila. Útočící nohu nepokládá a vyšvihne ji za sebe. To způsobí, že ona se předkloní a zvýší sílu úderu pěstí do obličeje. *chňap* Maskovaný student se během zničehonic objeví mezi Akiko a studentkou. Jednou rukou chytne za ruku studentku a namíří ji tak, aby mířila k zemi. Zatímco druhou obejme Akiko, aby se o něj opřela a nespadla na zem. Pár vteřin nehnutě stojí. ,,No dobře.'' Uvolní napnuté svaly a položí nohu na zem. Vyškubne se ze sevření. Teprve teď si Akiko může všimnout toho, že přímo pod jejím obličejem na zemi je popraskaná země jako od úderu pěstí. Student naznačí Leifovi, aby mu pomohl s Akiko. Té se trošku podlamují nohy a Leif ji musí dělat oporu. Studentka přejde k otevřenému oknu a sedne si na něj. Student zůstává u vás dvou. Něco napíše do blogu a ukáže vám jej. Máte co vysvětlovat. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Když jsou naši podezřelí zaměstnaní Akiko, sáhnu do kapsy a vytáhnu Motýlka.´Tak a mám vás hajzlové...´ Pomyslím si, odhodím bejsku a připravuji se k útoku na nemluvícího, když tu je náhle pryč. ´Do hajzlu, co se tu děje?´ Podívám se na tu scénu. Maskovaný zachránil Akiko, před jeho parťačkou. ´Štěstí, že jsem pomalý, tohle by nedopadlo dobře.´ Rychle je nůž v bezpečí kapsy a vydrápu se na nohy. Po chvíli jsem u Akiko a vezmu ji pro jistotu do náruče. „O to se postarám já. Taky na Vás máme pár otázek.“ Trochu se ušklíbnu. ´Tohle by mohlo být dost krvavé. Nemluvě o vysvětlování mé neschopnosti Radě.´ Podívám se Akiko. „Ty by sis měla odpočinout. Já to tu vyřídím, nejsme nějaké opice a určitě se domluvíme.“ Usměji se na ni. „A bez tý čapky ti to sluší víc.“ Pak se jen podívám na ty dva. „Nepůjdeme raději ven?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Opravdu?'' stoupne si těsně u tebe na špičky, protože je o něco menší než ty. Její oči září vzrušením a vpalujíc se do těch tvých. ,,To musí být osud!'' Chvíli tak na tebe kouká, dokud se ji nezačervenají tváře. ,,Ach, promiň.'' Odstoupí od tebe. ,,A tvé jméno?'' zeptá se, když si opíše číslo. Učitel nejistě kouká na ty tři. ,,V-vlastně...'' ,,Ty jsi tak silný!'' přeruší učitele Majo. ,,Jsem si jistá, že by jsi zvládl unést i toho třetího. Takže se pan učitel může vrátit zpátky do hodiny, že?'' Se sladkým úsměvem se podívá na učitele. Ten mírně zbledne. ,,A-ano, měl bych se vrátit. S velkou úlevou, že s vámi už nemusí být a svižným krokem se vydá směr 2. Budova. ,,Mám čas.'' usměje se na tebe. ,,Mé odpolední hodiny odpadly.'' Zachichotá se. Provede otočku a jako nějaká velitelka ukáže vpřed. ,,Tak kupředu! Náš cíl je 4. Budova!'' zavelí a s rázným krokem se vydá kupředu. ,,Tvoje práce bude velmi jednoduchá.'' Jde několik kroků před tebou. ,,Budeš mě ochraňovat ve škole a částečně mimo školu. Takže asi kvůli tomu nebudeš moct chodit do klubu. Nemusíš se ale bát, tvojí práci zaplatím. Prozačátek bych to viděla 1600,- za měsíc. Pak bych ti třeba dávala i víc.'' Ruce za zády sepne a nazdvihne hlavu, jako by se dívala na nebe. ,,Chodím do jednoho menšího klubu, ale nemusíš se tam přidávat... Ve škole moc ze třídy nechodím a mám tam dost přátel, takže tam budu v bezpečí. Chtěla bych vědět, kde bydlíš, protože by bylo lepší, kdyby jsi mě doprovázel do školy a ze školy rovnou od domova.'' Sklopí hlavu a zastaví se. ,,Měla bych nápad, jak zařídit, abych nepotkávala lidi, jako dneska tyhle... Hehe, ale je to hloupý nápad, radši zapomeň, že jsem něco řekla. Raději mi pověz něco o sobě.'' Vydá se vpřed. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Hmm.'' pozdvihne jedno obočí. ,,Když jsem si četl brožurku o Vědeckém klubu a jeho pravidlech, tak tam nikde laboratoř A nebyla.'' krátce se pousměje. ,,Navíc jejich laboratoř se jmenuje Biologická laboratoř.'' Rozpřáhne ruce a ukáže na věci kolem. ,,Jeskynní lidé také používali různé kameny jako nástroje. Jsem si velice jistý, že by tohle vybavení použili obdobně.'' Vezme do ruky šroubovák, který jsi měl na stole. ,,Třeba tento šroubovák.'' Začne s ním v ruce točit, aby si jej celý prohlédl. ,,Nejspíš ti psi nebudou znát jeho pravé využití, tak jej nejspíš použijí jako bodnou zbraň.'' Šroubovák vrátí zpátky na stůl. ,,Psi jsou oproti lidem podřadní. Trumfnout? Myslíš v tom, že si navzájem očuchávají zadky a slintají?'' Krátce se zasměje. ,,O finance se nemusíš z části strachovat. Každý člen přece dostává menší obnos z výdělků klubu a jak je užitečný. Copak, ty jsi o něčem takovém neslyšel? Začínám pochybovat, jestli jsi vůbec členem klubu.'' Bedlivě tě pozoruje, jestli neuděláš něco podezřelého. ,,Jak myslíš.'' zvedne se ze stolu. ,,Pokud si to rozmyslíš, najdeš mě v Chemické laboratoři. Jmenuji se Hoozuki Tetsuji.'' Ledabyle mávne rukou na rozloučenou. Odejde pryč z laboratoře. Jméno Hoozuki jsi někde slyšel, ale nějak si nemůžeš vzpomenout kde. Jseš si však jistý, že to nebylo ve vědeckých kruzích. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Cože?!'' kolem Mene se vytvoří pomyslná fialová aura zloby. ,,O čem že by mi neměl lhát?'' stín ji překryje tvář a jediné, co je vidět jsou dvě zářící červené oči. Shinji začne přeskakovat pohledem z Otonashiho na Nene a naopak. ,,N-ne, já...'' nakloní se k Otonashimu. ,,Co to meleš za blbosti, já--'' ,,Copak si to tam šuškáte, že to nemohu slyšet?'' Shinji sebou trhne a poté při pohledu na Nene ztuhne. Nakonec to nevydrží. Vstane a udeří pěstí do stolu. ,,Za co mě máš, kdybych dělal nějakou konkrétní věc, tak by to bylo přiteplený, ne?!'' snaží se znít naštvaně, ale jaksi se mu to nedaří. Chvíli se na sebe dívají. ,,No dobře...'' povzdechne si. Aura zmizí a sedne si zpátky na židli. Nastane dlouhá minuta ticha, po které Otonashi řeknu tu anglickou větu. ,,Ár jů si-co?'' nechápavě nakloní hlavu na stranu. Nenina angličtina je několik kilometrů pod bodem mrazu. Shinji té větě rozuměl až moc dobře. Podíval se na Otonashiho s dost nepříjemným pohledem značící, že jestli ještě něco takového řekne, tak mu vyrve jazyk. Tempestova věta. ,,Taky nějak nemám náladu na nějaký pitomosti.'' podívá se na mobil. ,,Navíc musím jít na brigádu.'' Vezme si tašku, kterou měl vedle židle a vstane. Než dojde ke dveřím, tak ho Nene zastaví. ,,Né tak rychle, pane Úchyláku!'' chytne ho za paži. ,,Dneska členy klubu zveš někam na jídlo.'' zamračí se, aby dala najevo, že to myslí vážně. Shinji se na ni podívá, ale stejně rychle také pohledem uhne. ,,Shodou okolností pracuju v jedný kavárně...'' ,,Tak je rozhodnuto!'' usměje se na Shinjiho. Ten se na ni koutkem podívá. Otevře ústa, ale Nene ho pustí a dojde si pro tašku. ,,Michale, Chytráku, dneska dostaneme zadarmo velké množství sladkostí! Jóóó!'' vyšvihne ruku nad sebe. ,,Musím si dojít pro něco do třídy, tak na mě počkejte před hlavní bránou.'' Ve dveřích se ještě zastaví, otočí se a prstem ukáže na Tempesta. ,,Nepřítomnost nepřipadá v úvahu!'' krátce se zasměje a zmizí na chodbě. Shinji jenom stojí na stejném míster a má pootevřenouo pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ne, je jediné, co má napsané v blogu. Dívka vás zpovzdálí mlčky sleduje. Měli by jste vědět v jaké jste situaci, takže zůstanete oba tady. Začněte tím, že řeknete kdo jste. A proč jste tady místo hoperů |
| |
| soukromá zpráva od Leona Vergonska pro Az mi prebehol mraz po chrbte jak sa tvaril, ale radsej ho necham tak je to "chlap" Idem dalej ku kruzkom a to "dievca" si vobez nevsimam radsej pretoze sa idem aj tak prepadnut od hambi co sa tyka vyzoru. Idem priamo ku kruzkom. Idem normalnym krokom ani sa na nu nepozrem ako keby bola duch. (aj keby ma oslovila) Idem rovno do Vědeckeho klubu. Predtym ako vstupim zaklopem na dvere a potom ked nikdo ma neslovy budem sa snazit vstupit. Pokial sa mi to podari tak pozdravim. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro ´No, nečekal bych, že to bude tak jednoduché, ale musíme si udržet falešnou identitu. Bez toho se nám šance na přežití můžou dost snížit. Jména... Leonu jsem už vytáhl, tak to bychom měli jedno... A nějaké druhé... Ten předseda... Gregory Moon, ale jako angličan nevypadám... Hmm... Jméno toho hopera bude stačit... Pro jistotu zkombinuji dvě jména... Ueda Eiji, to by mohlo stačit... Musí.´ Podívám se na toho maskovaného. „Dobrá tedy... Najal si nás nějaký ajťák. Počítačový klub chtěl zpátky ukradené vybavení z jejich učebny, trochu jsme si pohráli s hoperama a řekli nám, že to nosí cituji: Nějakýmu týpkovi Prvák z Béčka. A taky se zmínil o předávce během odpoledního vyučování. Tak jsme si přišli pro ty věci. Měli jsme dostat každý 2 tisíce. To se nedalo jen tak přejít. Vážně bychom rádi dostali ten projektor s plátnem. Počkat... A co jste tu dělali Vy? Krom toho mlácení hoperů. To je chvályhodná činnost.“ Podívám se na Akiko trochu provinile. ´Tak, snad nás nezabijí a dají nám potřebné informace. Stačí je alespoň trochu identifikovat. Identifikace. Škola má přece záznamy o studentech a tam budou snad i fotky. Já jsem takový debil. Když je nesejmeme, tak alespoň budeme mít jména ze záznamů nebo se nám zúží počet potencionálních viníků. Tohle je příležitost jak z prohry udělat remízu a pak už to vyhrát na nájezdech. Hmm... Táta se moc kouká na hokej a já to od něj chytám.´ Snažím si je pečlivě a nenápadně prohlédnout, veškeré znaky, které se dají použít k identifikaci a ignoruji možnost útoku, protože s Akiko v náručí bych stejně padl po pár ránách. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro usmál se docela ho bavilo ,že se mu někdo snaží vyhrožovat, zatím si z něj moc nedělal, ale měl v plánu se na něj zeptat. " Ano ale pro zrychlení se jí říká laboratoř A." to, že mi naznačoval, že by mi mohl rozbít vybavení mě docela zajimalo. " Ano ale ji jekyní lidé poznali který kamen je na tlučení dobrý a který ne, tyhle kameny nejsou dobré to pozná každý. Jistě jenže pokud s nástrojem neumíš můžeš si snadno ublížit víc sám než někomu." usměji se. " Ano trumfnout psi se ku příkladu nezabíjí kvůli zlatým mincím... a jejich čich a schopnost vyciti, že se něco děje je lepší než ta naše." pokrčím rameny. " Ano ale ty finance většinou padnou na chod projektů a dalších věcí, těžko se mezitím najdou finance na podporu jiných oddělení....Dobrá uvidíme ,třeba se najdou nějaké fondy o kterých nevím." jen co odejde si zapíšu jeho jméno abych ho nezapomněl, další práce na to až budu doma pak je třeba opravit Lia zajistit, že funguje, pokusit se navrhnotu nějakou přechodovou komoru s nějakým krásným odsávacím a plnícím systémem kdybych nebyl sám a hlavně cestou domů rozmístit prvních pár kamer, ostatní bych mohl dát naší Ninje... Když si na ní vzpomenu napadne mě ona Maieden kavárna, třeba jí tam najdu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě než otevřeš, tak slyšíš, jak se uvnitř někdo hádá. ,,Co tě to napadá? Testuješ novou látku a subjekt necháš utýct?!'' jedná se o dívku. Už pohle zvýšeného hlasu poznáš, že je velmi naštvaná. ,,Co kdyby na to přišla Rada?'' bouchne do stolu. ,,Jak jsem měl vědět, že látka bude silnější?'' pokusí se student bránit. ,,Navíc jsem díky tomu udělal značný pok--'' ,,Jenže tentokrát jsi měl štěstí. Už tak mé postavení je nahnuté, když jsem zde poslední rok. Nic nám nesmí překazit plán.'' První ani druhý pokus zaťukání se ti nepodařil, takže se rozhodneš vstoupit bez vyzvání. V laboratoři je několik studentů v laboratorních pláštích. Ti jen pracují s nějakýma chemikáliemi ve zkumavkách a snaží se nevnímat hádku mezi třeťačkou a druhákem. Druhák stojí zády k tobě, zato však třeťačce vidíš až moc dobře do tváře. Její zamračený výraz a stín zakrývající čelo jí dává hrůzný výjev. Tohle nejspíš nebude někdo, s kým si radno zahrávat. Třeťačka si tě všimne a její naštvaný výraz nahradí úsměv. Vydá se směrem k tobě. ,,Pamatuj si...'' zastaví se vedle druháka. Nakloní hlavu směrem k němu s výrazem šílence. ,,Při dalším selhání ti uříznu další kus střev.'' Poplácá ho po rameni a znovu s usměvavým výrazem jde k tobě. ,,Chm.'' ohlídne se přes rameno. Z obou jejích výrazů jsi cítila strach a tvůj výraz to dává najevo, i když se to snažíš zakrýt. Student se však tváří, jako by se právě pohádal s rodiči a je mu to naprosto ukradené. Pak se otočí ke stolu a začne něco dělat se zkumavkami. ,,Copak tě sem přivádí?'' zeptá se tě s naprosto klidným hlasem třeťačka. |
| |
| soukromá zpráva od Leona Vergonska pro Jak klopem a klopem tak zacujem niaky zensky hlas. Podla hlasu neni prave v najlepsej nalade. ... chvilu cakam a este nieco pocujem at nakonec sa ani druhy pokus nepodaril Po druhom pokuse proste vojdem pravou nohou a s usmevom ich pozdravim. Pozeram sa na udi v laboratornich plastoch co mi pridu povedome a jedna cast ludi sa hada a druha si ich nevsima takze nic neobvikle. Asi sa mi tu bude pacit i ked to ta baba vyzera hrozivo. Jak ku mne ide ta tretiacka (podla uniformi) potom nieco povie a nakoniec je potom asi meter odomna a potom jak mi polozila tu otazku snazila som sa sebavedome odpovedat. "Chcela by som sa pridat do Vedeckeho klubu, mate este volne miesto ?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chtělo to mnoho úsilí a mnoho času strávené v přípravné škole, ale vyplatilo se to. Přijali tě na soukromou školu jménem Suzaku. Do téhle školy se dostanou jen děti z bohatých rodin, nebo také ti, kteří mají inteligenci větší, než normální smrtelníci. Jen pro zajímavost. Kdyby jsi měla při přijímačkách o 5 bodů méně, neprošla bys. Bude to týden, co začala škola. Za tu dobu jsi poznala své spolužáky. Před učiteli se chovají jako vzorní studenti, kteří si navzájem pomáhají. Ty však znáš jejich pravou stránku. Dokonce jsi ji pocítila i na vlastní kůži. Všichni studenti ve tvé třídě pocházejí z bohatých rodiny, nebo rodiny, která je nějak významná. Ať už to jsou politici, právníci, nebo vědci. Zato tvoji rodiče nejsou nijak slavní. A co víc, jsi dokonce adoptovaná. Tohle všechno tví spolužáci vědí. V jejích očích jsi jen špína, která by neměla chodit na Suzaku. Proto tě také začali šikanovat. Zprvu to začalo jako pomluvy, pak to přešlo na menší naschvály. Například tě zamkli na záchodech, naplnili skříňku odpadky, nebo také tašku namočili. I když jsi věděla kdo to byl, bylo to naprosto k ničemu. Učitelé se ti snažili pomoct, ale nemohli uvěřit, že tak vzorní studenti by mohli udělat něco takového. Párkrát se ti povedlo oplatit jim to, jenže jich bylo víc a vždy přišli s něčím horším. Postupem času ani učitelé ti nevěřili. Současnost Právě skončila poslední čtvrteční hodina - tělocvik. Při tělocviku jste hráli basketbal. Samozřejmě si tě nikdo nevybral, takže jako poslední jsi skončila v týmu, který měl zrovna vybírat. I když jsi první půlku hry seděla na lavičce, stávalo se, že házeli míč tvým směrem, aby tě zasáhl. Druhou půlku jsi sice hrála, ale protihráči, dokonce i spoluhráči do tebe vráželi, nebo ti nahrávali míč tak, aby tě zasáhl do těla. Předsedkyně třídy ti nařídila, abys sama uklidila tělocvičnu. Také dala dost najevo, že se nebude převlékat v jedné místnosti s někým, jako jsi ty. Trvalo ti to čtvrthodiny, než jsi uklidila tělocvičnu. V šatně tě čekalo menší překvapení. Tvé oblečení bylo rozházené po šatně, mokré, přestříkané voňavkou. Na košili byly vystřihlé dvě díry v oblasti prsou. Nebylo to jen oblečení. Tvé sešity měly přeškrtané poznámky lihovkou, nebo měli vytrhané stránky. ,,Na, obleč si to.'' dívka vedle tebe hodí kraťasy a mikinu. Dívku poznáváš. Jmenuje se Kitami Mayu ve třídě sedí před tebou. Z tvého pohledu by se dalo říct, že je na tom podobně, jako ty. Nikdo se s ní nebaví a jen se ji všichni vyhýbají. Jen je na tom líp, protože ji nikdo nešikanuje. Mayu ve třídě působí jako tichá dívka. O hodinách se znuděně dívá z okna. O přestávkách nikam nechodí a stále se dívá z okna. Do školy a ze školy ji vozí černé auto se zatemnělými skly. Tohle je poprvé, co spolu mluvíte. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ale jistěže máme v klubu místo. Čím více schopných vědů, tím lépe.'' Krátce se pousměje. ,,Letos se k nám přidalo malé mnoštv studentůí a nová krev se vždy hodí.'' Náhle jí zazvoní mobil. ,,Omluv mě.'' z kapsy saka si vytáhne mobil a otočí se k tobě bokem. ,,Ano?'' řekne s milým hlasem. ,,Aha, to jsi ty,'' řekne otráveně. ,,Dnes? ... Dobře, přijdu.'' Vypne mobil, který následně schová. Otočí se na tebe s úsměvem ve tváři. ,,Promiń, ale musím si něco zařídit.'' Pak se otočí směrem k druhákovi. ,,Kagawo!'' křikne na druháka. Ten se jen ohlídne přes rameno. ,,Tahle prvačka se k nám chce přidat. Tak s ní projdi základní formality. Já musím na schůzi.'' Kagawa přikývne. ,,Promiň, ale musím jít.'' obejde tě a zmizí na chodbě. Mezitím k tobě dojde Kagawa. Se znuděným výrazem si tě nenápadně prohlédne. ,,Hmm, jsem Kagawa,'' pokývne hlavou, ruku však nenabídne. ,,Řekni mi svý jméno a vědecký zaměření, abych určil, do jaký laboratoře tě poslat. Dívá se na tebe s nezájmem jako by jsi byla kus nábytku. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Koukám na popraskanou podlahu "Ta holka je zatraceně silná" napadne mě a jsem docela ráda že mě neznámý kluk zachránil před tím aby mě zasáhla. Nechám se podepírat či držet. Snažím se dýchat klidně a hluboce abych podpořila výměnu jedů v krvi za kyslík. "Kouř, nemusí člověka zabít hned, ale klidně i o jednu až dvě hodiny později" vybavím si, nádech, výdech "Dneska asi budu muset navštívit nemocnici" řeknu si, přeci jen jistota je jistota. Nádech, výdech. "Chce to čas, máme slíbenou podporu, a navíc je tu ten co mě protáhl zavřenýma dveřma, což není úplně normální" přemýšlím tiše a prohlížím si oba dva naše soupeře, převážně ale to děvče... "Je možné že senpai je tím kdo mě zachránil, ale pokud ne tak kdo to je a proč mi pomohl? Ne že bych mu za to nebyla vděčná" běží mi hlavou. Nádech, výdech. Rychle se podívám na Liefa, teď už vypadá v pořádku, pak zase vrátím pohled na chlapce a dívku a posuzuji co a jak dokáží, všímám si i vzhledu, případných možných děr v obraně, i když v tuhle chvíli by nebylo rozumné začínat útok. Pokud by, ale přišel sempai, tak to už by to byla jiná. Ale teď jen nádech, a výdech. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba maskovaní studenti Leifa mlčky poslouchají. Po dovyprávění student něco napíše do blogu, který pak následně ukáže dívce. ,,Jo...'' souhlasně přikývne, i když se na ni student nedívá. Student otočí stránku a na novou něco napíše. Po dopsání vám ji ukáže. Ten prvák z Bčka se jmenuje Okao Hisao, že? ,,Ten člověk neexistuje,'' řekne dívka a přitom se dívá z okna. ,,Celé to bylo nafingované.'' My jsme dali hoperům za úkol odcizit ty věci. Pak jsme se o ně tady chtěli postarat a věci vrátit. ,,Tím jsme chtěli docílit, aby o nás lidi věděli.'' Je zajímavé, že dívka pokračuje tam, kde skončil student, aniž by viděla, co tam píše. ,,Chceme pomáhat slabším a tak. Nejedná se nám o peníze, prostě nás to baví.'' Proto jsme použili hopery jako obětní beránky. ,,Jenže jste se do toho připletli vy dva, takže-- ,,Zajímavé.'' přeruší dívku Miyamura. Dívka se lekne a podívá se jeho směrem, maskovaný student zůstává v klidu. Miyamura se opírá o zeď na místě, kde dříve stál onen student. Kde se tam vzal vám není jasné. Pokud by přišel dveřmi, tak byste si toho všimli. Navíc u otevřeného okna sedí ta dívka. ,,Někdo chce pomáhat slabším, aniž by za to něco chtěl? To se dneska opravdu nevidí.'' Krátce se pousměje. ,,Kdo jsi-- Druhák?'' Podívá se na maskovaného studenta. Ten mezitím vstal a poodstoupil kousek dál. ,,Čím jsme si zasloužili vaší přítomnost, druháku?'' maskovaný student konečně promluvil. Miyamura ho ignoruje. ,,Ryuu,'' řekne směrem k Leifovi, ,,já to tady vyřídím. Ty vem svou přítelkyni na ošetřovnu ve 4. Budově.'' ,,Cože?'' vykřikne dívka. ,,Tak to teda ne. Nemysli si, že jsi silnějsí, i když jsi druhák!'' Studentka proti němu vyběhne. ,,Ne!'' okřikne ji maskovaný student, ale na to je už pozdě. Zprvu to vypadá, že dívka chce dát Miyamurovi pěstí do obličeje, ale necelý metr před ním se zkloní, dopadne na ruce, vyšvihne nohy, aby ho pak udeřila patou. Miyamura se vyhne útoku tak, že se jen mírně nakloní do strany. Dívka zasáhne zeď v které se objeví praskliny. Miyamura nechá dívku jak je a jde směrem k vám. ,,Měl jsem v plánu nezasahovat, ale zdálo se mi nefér, když dva uživatelé Yuuki chtějí bojovat s těmi, kteří jej neovládají.'' Miyamura dojde až k vám. ,,Nemám pravdu?'' Podívá se na studenta. Dívka se vyšvihne zpátky na nohy. Student zakroutí hlavou, aby nic nedělala. ,,Dobrá, prohráli jsme.'' Nejdřív se odmaskuje student, pak i studentka. ,,Dělejte si co chcete, ale hlavně o nás neříkejte Studentské radě.'' ,,Hó?'' pozdvihne obočí. ,,Co ty na to, Ryuu? Mě napadlo pár věcí, jak využít jejich schopnosti, ale tohle byl váš úkol, takže to nechám na vás dvou.'' |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Shinjiho jsem svým faktem nejspíše dostal do pořádného maléru. Ačkoli bych nejspíše chtěl říct něco na pomoc, tak jsem se nezmohl. Jediné co jsem ze sebe dokázal dostat, je provinilý výraz. Adachi přeskakuje pohledem za mě na Nene a znovu zpátky. Přiblížil se ke mě blíž. Chudák zmaten, tak jak to snad jenom jde. Nene po něm jde vážně tvrdě. Až tak moc, že ho to donutí k zoufalé akci. Když se Nene uklidňuje, tak potichu upozorňuji Adachiho. Shinji, červenáš se. Ubíhá až moc dlouhá chvíle ticha. Musím to nějak prolomit! Sooo... Are you single? Ptám se Nene opatrně, ale vypadá to, že mi dokonale nerozumněla. Shinji je na tom ale o hodně jinak Lepší než tisíc slov... Huh? Říkám si pro sebe. Tempest prohlašuje něco, co je zřejmě mířeno proti mě. Něco takového mi ale vůbec nevadí. Někdo na mé pozici je již zvyklý na občasnou nespokojenost nižší třídy. Shinji se částečně připojuje k tomu názoru a je na odchodu. V té chvíli ho ale zastavuje Nene svým tělem a svými slovy, na které jsem málem odpověděl já sám. Je to tady vážně zábavné... Ale po chvíli to přeci jenom odpoví... Nene-san navíc není můj typ... Jako kamarádku bych ji ale uvítal. Chodit bych s ní ale rozhodně nezvládal. Nene-san odchází, Dohodli se na tom, že půjdou na jídlo tam kde pracuje Shinji a on to celé zacvaká. Zamrazí mě. Dnes jsem mu způsobil již hromadu problémů... Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby si to na mě teď nějakým způsobem vylil. T-t-takže, já abych se také odporoučel... Říkám polohlasem s úzkostným úsměvem na rtech, který se pokouším přeměnit v naprosto sebevědomý. Pomalu a potichu kráčím velkými, ale pomalými kroky ke dveřím. U nich si ale uvědomuji nemilou věc. Má taška je stále u židle. Vracím se proto pro ní a poté zpátky ke dveřím stejným způsobem. Snad jako kdyby mě ta místnost nechtěla nechat pustit ven. Ne... Snad jako kdyby se mi ten parchant nahoře řechtal, že jen tak mě odejít nenechá. Hlavní je klid... Hlavní je klid... |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro ´Cože? Oni chtějí ostatní pomáhat slabým? No uvidíme co na to řekne Miyam... Cože? Kde se tu sakra vzal?´ „Ano, senpai“ Už jsem na odchodu, když maskovaná dívka zaútočí na Miyamuru. ´On se tomu vyhnul? A jaké Yuuki? Co to je? Asi se pak budu muset zeptat přímo.´ Podívám se na maskované a začínám být překvapený z toho co se děje. ´Neříkejte Studentské radě. To půjde těžko, ale dalo by se toho využít.´ „Myslím, že by se dalo jejich schopností později využít. Nicméně, Vás prosím, jestli byste mi nepomohli odnést vše do jejich klubu. A neřekli mi svá jména.“ Usměji se na ně a počkám na jejich odpověď a pak se vydám s Akiko na ošetřovnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po dchodu Hoozukiho, zůstáváš v laboratoři sám. Podaří se ti udělat nějaký návrh přechodové komory, jenže náročný tělocvik a pak ještě náročná práce znamená velká únava. Lia se ti podařilo opravit. Teď jen stačí, když se restartuje a nahraje se. To však zvládne Lio sám, takže ho tam můžeš nechat. Ještě před odchodem ti přinesla nějaká druhačka dopis. ,,Ahoj, jsem z biologické části. Mám ti předat dopis od prezidentky Shimizu.'' Po předání dopisu zase rychle odejde. Dopis: Nejsem si jistá zda-li se s tebou uvidím, protože budu časově velmi vytížená. Zítra ráno, nebo během odpolední přestávky se zastav v Biologické laboratoři. Vyhledej Kagawu, aby ti dal instrukce ohledně projektů na zakázku. Také bych tě chtěla upozornit, že příští týden je schůze Vědeckého klubu. Jelikož jsi jediný člen Laboratoře B, máš povinnost tam přijít. Shimizu Miki. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro "Pomáhat slabším tím že si objednám někoho kdo je okrade? To má být vtip?" pomyslím si, ale to už se tu - odněkud - objeví Miyamura senpai a tím strhne veškerou pozornost na sebe. Teď by byla dobrá příležitost útočit, ale nehodlám nic dělat dokud nám senpai neřekne. "Neříkejte o nás studentské radě" řekne dívka když jsme na odchodu "Ha, tak to se na nás můžete spolehnout" pomyslím si. "Tak to se nemusíte bát studentské radě rozhodně nic neřekneme," odpovím jim a pak se pohledem zaměřím na děvče "Jsi dobrá." řeknu jí s úsměvem "Až budu trošku silnější, dal by jsi si se mnou jedno cvičné kolečko?" zeptám se jí, tohle je poprvé co jsem potkala děvče, které by mě dokázalo porazit a nemyslím si že se jí to povedlo, protože jsem se nadýchala trochy kouře... |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro S nezájmem jako kdyby se mě to netýkalo poslouchám Shinjiho a Nene. Jejich hádka by mi možná připadala zábavná nebýt o takových blbostech. Navíc sem skutečně neměl náladu. Nakonec se dohodnou že se jde někam na jídlo a já si hlasitě povzdechnu. Jakmile se na mě podívá Nene s tím že žádný zdrhání tak se zatvářím zklamaně ale přikývnu. "Fajn... tak já teda pudu." Další povzdychnutí. Pak nás Nene opustí a mi tři kluci zůstaneme v místnosti sami. Moje první reakce je klasický Facepalm a další povzdech. Že sem si já ču**k nehodil marod. Mohl sem mít klid. Plácnu Shinjiho do ramene a pokusím se usmát. "Zjevně se z toho nevyvlíkne ani jeden z nás takže v před soudruzi a zpátky ni krok. " Seberu si tašku a vyrazím směrem před bránu. Ještě přitom ale řeknu Chytrákovi. "A ty chytráku provokatérská by si měl jít taky. Nene nebejvá zrovna milá když jí něco rozčílí. Naposledy co sem jí viděl rozčílenou prohodila Shinjiho skrz zeď. " Poté vyrazím směrem před bránu, cestou se stavím u nějakého umyvadla nebo něčeho podobného. Jakmile jsem u zdroje vody pokusím se smýt krev z obličeje a co možná nejvíc z oblečení. Jakmile sem cirka cihla spokojen s očistou jdu rychlými kroky před bránu, hlídajíc si svojí tašku aby mi jí nikdo neukradl. Navíc se rozhlížím jestli cestou nepotkám nějakého maníka z The Bats. Přeci jenom rád bych jim něco vzkázal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jsem Shimizu Akihiro,'' student pokývne hlavou. Pak ukáže na studentku. ,,A tohle je Mizushima Reika.'' ,,Říkejte mi jen Rei.'' Také pokývne hlavou. ,,Shimizu?'' řekne si pro sebe Miyamura. ,,Nebojte, Ryuu-san, řekne student a otočí se přitom na Leifa. ,,My ty odcizené věci vrátíme. Navíc si dáme záležet, aby nás při tom nikdo neviděl.'' Studentka se jen na Akiko dívá nečitelným výrazem. Chvíli to vypadá, že nic neřekne. ,,Jo, budu se těšit,'' řekne, jako by pochybovala, že vůbec někdy Akiko zesílí natolik, aby ji byla schopná porazit. ,,Takže, každý má nějakou práci,'' přehluší všechny Miyamura. ,,Vy dva vrátíte ty ukradený věci a zítra hledejte tyhle dva ve třídě 1-C, kam chodí,'' řekne směrem k Akihirovi a Rei a přitom ukáže na vás dva. Pak zase začne mluvit na vás dva. ,,Ryuu, odnes ji na ošetřovnu kontrolovat. Až tam skončíte, přijďte zamnou do hnízda Ledové královny.'' Při mluvení o Ledové královně sebou škubne. Když nebylo co řešit, rozešli jste se pryč. Akihiro s Rei začali nosit odcizené věci do první budovy. Miyamura vám řekl, že si musí ještě něco zařídit, tak s vámi do 4. Budovy nešel. 4. Budova Na ošetřovně Akiko zkontrolují, ale nic vážného nezjistí. Navíc už při cestě přes park se jí udělá o dost líp. Z ošetřovny jdete rovnou do Kanceláře rady. Tam už na vás čeká Miyamura. Ten se válí na gauči a čte si knížku s černým obalem. Krom válícího se Miyamury na vás čekají i celkém velké čtyři kupičky papírů. ,,Tohle všechno jsou přihlášky do klubů. Vaší prací je přihlášky roztřídit podle klubů, dát je do patřičných složek.'' Otočí stránku. ,,Složky dáte do tamtoho šuplíku.'' Ukáže na kovovou skříň ve které jsou tři šuplíky. Horní šuplík má štítek s nápisem Studenti. Druhý má nápis Kluby. Třetí šuplík má na štítku číslo 5. Třetí šuplík je také jediný, který má zámek a nedá se otevřít. Práce vám trvala až do posledního zvonění. Miyamura také v polovině vaší práce usnul, takže čekat od něj pomoc bylo zbytečné. Těsně před dokončení vaší práce do kanceláře přijde Rinka. Ta Miyamuru seřve a dá mu kázání, že je starší student a měl by vám jít příkladem. Proto také dodělá zbytek práce. Rinka pak zkontroluje, jestli jste vše správně roztřídili. ,, ...ujde to.'' Nedlouho na to do kanceláře přijde třeťák. Miyamura vstane a otočí se směrem ke třeťákovi. Rinka se také otočí směrem k němu. Provedou menší úklony. ,,Dobré odpoledne, Takamoto-senpai!'' řeknou oba jedním hlasem. ,,Vám taky. Hm?'' Všimne si vás. ,,Ó, vy budete ti noví členové. Shirohane-kun a Johansson-kun, že?'' Ve stejném pořadí vám také podá ruku na přivítanou. ,,Jsem Takamoto Kenji, prezident Studentské rady.'' Miyamura mezitím dodělal práci. Rinka začala něco hledat ve svém batohu. ,,Dobrá práce, když jste vyřešili ten incident s hopery. I když v tom byli vlastně nevině.'' Povzdechne si. ,,Nuže, tím jste oficiálně přijati do Studentské rady.'' Z Kenjiho vychází jakáci aura, který vás nutí mít k němu respekt. ,,Jako členové rady musíte nosit tohle.'' Rinka vám podá zelené pásky na rameno, které mají vyšité bílou nití SR. ,,Noste je hlavně pokud se budete nacházet v blízkosti 2. 3. a staré 1. Budovy. V těchto oblastech by vám měli zachránit život.'' Akiko zavolá vedoucí z maid kavárny, jestli by nemohla přijít dřív, že dneska nejspíš přijde hodně zákazníků. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro "Možná..." Vezmu si řetěz a omotám ho jednomu za nohu. Druhý konec řetezu si chytnu do ruky a ty dva ostatní chytnu rovnou za nohy. "Já jsem Takahashi Kinjiro." Usměju se a vyrkočím ke 4. budově. "Možná je to bude trochu bolet" Pousměju se a začnu poslouchat co Majo říká. "No... To se mi celkem líbí." Usměje se a pokývne hlavou. "To jsou dobré podmínky. A... Pokud chceš vědět kde bydlím, tak můžeme jít spolu a já ti to ukážu... Rovnou tě pak odvedu domů." Jakmile řekne něco o nějakém nápadu na zlehčení mé práce zaraduju se. "Řekni to... Prosím. Třeba to nebude tak hloupý nápad jak si myslíš ty." Nachvilku se zastavím a oddechnu si a hned zase vyrazím. "O mně? No dobrá... Žiju s matkou, otcem a dědou. Otec mě učil už od mala Judo, ke kterému jsem postupem času přidal i Karate. Nesnáším hopery, poslouchám metal a miluju lízátka" Zasměju se a táhnu dál. "To je to nejpodstatnější." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Bakahashi Kinjiro. Teda... Takahashi. Promiň.'' Usměje se na tebe. Těžko říct, jestli to řekla schválně, ale kvůli tomu úsměvu jsi ji to stejně nakonec musel prominout. ,,Hmm, kde bydlíš...'' řekne protáhlým hlasem. Položí si ukazováček na rty a zamyslí se. ,,To by... možná šlo.'' Souhlasně přikývne. ,,Ale stejně musím ještě do práce. Takže pokud ti to nebude vadit a půjdeš se mnou.'' Po tvém naléhání, aby ti to řekla se zastaví. Když dojdeš na její úroveň, bleskurychle se otočí směrem k tobě a položí ti ukazováček a prostředníček na pusu. Pár vteřin to trvá, než ti dojde, co se stalo. Kdyby měla v ruce nůž a napadla by tě, už bys měl v krku nůž jako ozdobu. ,,Dívky nemají rády kluky, které naléhají,'' řekne s úsměvem na rtech. Odstoupí od tebe. Prsty, které měla na tvé puse namíří na tebe. Druhou ruku si dá v bok a nohy rozkročí jakési bojové pózy. Matně si vzpomeneš, že něco takového jsi viděl v jednom anime. ,,Protože... odmlčí se. ,,Protože...'' koukne jinam, snažíc si vzpomenout. ,,Jak to bylo dál?'' Znovu se na tebe podívá. ,,Prostě proto!'' Vydáte se ke 4. Budově. Na ošetřovně se ani neptají, co se těm delikventům stalo. Po předání delikventů do péče dvou sestřiček a jednoho doktora, vás zase z ošetřovny vykopnou. Dále následuje cesta do 2. Budovy, aby si mohla Kairi vyzvednout věci. Před budovou ti řekne, aby jsi na ni počal venku. Tohle je místo, kde jsou starší spolužáci, kteří na Ageze strávili už rok. Je to znát i ve vzduchu. Jako by tady před chvíli proběhla nějaká bitva. Ve vzduchu je cítit krev, ale i něco zlého. Na chvíli se ti zatočí hlava. Při čekání také uvidíš i Kagamine Rinku ze Studentské rady. Ta vyšla z budovy. Jen se na tebe podívala, ale dál ti nevěnovala pozornost. Kam měla namířeno, nevíš. Zhruba po půlhodině přijde Kairi. ,,Promiň, zdržely mě kamarádky.'' Dále následovala procházka ke tvému domu. Trvalo vám to skoro hodinu, protože jste první vlak nestihli a Kairi nechtěla čekat, tak jste šli pěšky. Kairi někdo zavolá a ty si nejspíš doma necháš věci. Další dlouhá cesta, ale tentokrát vlakem. Trvalo to něco přes půl hodiny. Pak jste ještě šli deset minut pěšky. Od školy ke Kairi domů to je zhruba 40 minut pěšky, nebo 20 minut autobusem. Kairi si nechá doma tašku a přestrojí se. Na sebe si vezme ryflové šortky a světle zelené tričko z nápisem Magie. Na to, jak je známá, tak se moc fajnově neobléká. Ani její dům není nijak zvlášť velký. Spíš takový menší rodinný dům, který nijak nevyčnívá. V okně jsi zahlédl staršího muže, který tě chvíli pozoroval. Venku ti Kairi předá smlouvu. ,,Tohle pak doma vyplň a zítra mi to dej.'' Do smlouvy stačí vyplnit jméno, bydliště, věk a tak. Jediná kolonka, kterou nechápeš je s nápisem Yuuki. ,,Já teď musím na brigádu, takže jestli chceš začít od zítřka, tak můžeš jít klidně domů.'' Poslední slova řekne trošku sklesle. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Podívám se na ty papíry. ´To snad ne, tolik papírování. I když, asi v tom budou i zajímavé informace. No tak si pak někoho proklepnu a alespoň budu vědět kde to najít. Je docela zázrak, že to dopadlo tak jak to dopadlo. Kdyby se tam Miyamura-senpai neukázal, mohl by být po nás. A to jméno. No... Tak se budu vydávat za Ryuua a bude klid. Uvidíme co nás potká dál. Hlavně když je Akiko v pořádku. Asi se jí potom zeptám jestli by mne něco nenaučila. Pár útoků by se hodilo a ona taky nevypadá jako hora svalů. I když ten Shimizu by mi možná mohl taky pomoct. Zítra se ho na to zeptám.´ Podívám se na Miyamuru ´Ten podlej hajzl... Nás tady nechá makat a on si usne, ani bych se nedivil, kdyby to měl dělat on. Ale co, teď s tím už nic neudělám. Dělat si problémy v Radě, když jsem ve zkušební době? Ne to není pro mne.´ Když přijde Ledová královna máme s Akiko skoro všechno hotovo a když seřve Miyamuru, neodolám tomu se na okamžik usmát. Musím podotknout, že velmi spokojeně. ´Kdo chce kam, pomozme mu tam.´ Po dokončení práce si oddechnu a hned na to přijde Prezident. Jakmile uslyším jeho hlas, tak se otočím. ´To je ten třeťák z parku... Tak proto věděl o té práci...´ Usměji se, lehce pobaveně a jeho ruku stisknu. „Těší mne.“ Jsem rád, že jsem to ze sebe dokázal dostat. ´Tak Leife, teď ti začínají krušné dny ve škole.´ Když si vezmu pásku od Ledové královny tak mi nezbyde nic jiného než se usmát nad mými myšlenkami. ´Jak asi zareaguje zítra to kombo ze staré budovy, až zítra přijdou k naší třídě a uvidí na mne tu pásku. No... Třeba mne nezabijí. ale raději si zítra přivstanu a navíc si tu pásku přidělám až ve třídě. Aby se mne nepokusili zabít prváci, právě kvůli té pásce, která mi jinde může zachránit život.´ |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Na ošetřovně mi řekli, že budu v pořádku a já se tak i cítím, proto zamíříme rovnou do místnosti rady. Kde na nás senpai vyrukuje s nějakým papírováním... a že ho není málo.. Nic nenamítám, přece jen nás předtím zachránil. Ještě se ho chci zeptat jestli to byl on kdo mě vytáhl ze záchodů, ale to už spí. Jen si povzdechnu a pokračuji s prací. Když už máme skoro hotovo přijde Rinka a Miyamuru senpai vycepuje za to že zatím co mi pracujeme on si v klidu spí... nemůžu si pomoct a musím se pousmát nad tím jak on musí dodělat zbytek práce. Když přijde Takamoto pozdravím ho, s mírným zpožděním už pro to, že jsem si ho hned nevšimla. Ale jakmile se tak stalo ucítila jsem tu auru jež mě téměř nutí ho respektovat, s čímž nemám problém, protože ho respektuji už jenom proto, že jeho rodina té mé už kolikrát pomohla. Pozdraví se s námi a podá nám ruku. "Díky za pomoc tam v parku" poděkuji ješte. "Takže on je prezident..." napadne mě. Poté co si s ním stiskneme ruku oznámí nám, že jsme oficielně přijati. "Bylo by super kdyby mě neoslovoval Shirohane ale Akiko... no já to z důvodů etikety nemůžu navrhnout..." na minulé škole byla etiketa jedním z předmětů, které jsem se musela pracně nadrtit abych nepropadla, no pomohlo to. Dostaneme pásky na rameno a já Rinko poděkuji a schovám si ji do kapsy. Po chvilce mi zazvoní telefon, zvednu ho a slyším vedoucí z maid kavárny s žádostí. Otočím se na teď už kolegy z rady a lehce se ukloním "Omlouvám se, ale musím zmizet kvůli brigádě, uvidíme se zítra. Naschle" řeknu stavím se pro věci a upaluji plnou rychlostí k maid kavárně do které vejdu normálně hlavním vchodem protože ještě nevím kde je vstup pro zaměstnance. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro " Dobrá budu tam pokud se mi do té doby něco nestane." odpověděl možná druhačce ,ale mnohem spíše sám sobě. Pak vzal tym alé nastavitelné kamerky a vydal se směr Maiden kavárna , neb setkání s Akiko by mohlo vnést do dnešního dne trochu více informací." |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro "Bakahashi?" Zamračím se a vrhnu na Majo nepříjemný pohled. Copak si myslí, že jsem blbec? (Pozn. pro PJ: Baka-hashi) Ale když se opravila tak se jen pousměju a jdu dál. "Adresa? Ehm... 2-2-10 Shinkiba, Koto. Je to asi hodinu cesty pěšky." Když se chci dozvědět co měla na mysli, tak se zastaví a najednou se na mě otočí. Co to sakra... Nervózně sleduji prsty, které mi položila na pusu. Kdyby tahle měla zbraň, tak by nikho dalšího nepotřebovala. Zamračím se a sleduji co dělá. "Dobře... Už jsem zticha." Řeknu a znovu vykročím s tou zbytečnou záteží, kterou táhnu za sebou. Na ošetřovně mě zbavili toho břemene, které jsem táhl tak daleko. "Díkybohu za to, že to nebylo o deset metrů dál, protože bych vážně padl." Řeknu si pro sebe a s Kairi jdeme do 2. budovy. Následovala půl hodina odpočinku. Sednul jsem si na zem a opřel se o zeď budovy. Po chvilce vyšla Kagamine Rinka, které jsem pokývnul hlavou, ale ta se jen na mě podívala, a pak jakobych pro ni byl vzduch. Jakmile vyjde i Kairi, zvednu se a protáhnu. "Nevadí... Tak teď jdeme k nám?" Nadhodím a jdeme k vlaku. Naneštěstí nám ten vlak ujede před nosem. Já bych počkal na další, ale Kairi nechce, a tak jdeme pěšky. Doma si odhodím věci, rychle se převléknu, naplním kapsu lízatky a do kapsy u kalhot si schovám nůž. (Obléknu si na sebe: mikinu s nápisem Blind Guardian, černé kalhoty s přezkami na stranách a vysoké steelky.) Rychle vyběhnu z domu a jdeme k vlakové zastávce, kde nasedneme na vlak a jedeme ke Kairi. Pak následovala desetiminutová procházka k malému rodinnému domku. Kairi vběhne do vnitř a já si prohlížím dům. Celkem hezký dům... Počkat. Oni mě sledují? Pozvednu obočí, když si všimnu muže co na mě hledí. Pak Kairi vyběhne a dá mi smlouvu, kterou si pořádně prohlédnu. "Dobře..." Nachvilku se zadívám na kolonku Yuuki, nad kterou jen zakroutím hlavou a nechám to být. "Tak fajn... Uvidíme se zítra." Usměju se na ní a sáhnu do kapsy pro lízátko, které dám Kairi. Od Kairi jdu rovnou domů, kde se kouknu na smlouvu. Vyplním všechno, kromě kolonky Yuuki. Nebudu s tím teď nikoho otravovat... Možná, že by to mohlo být na internetu. Pousměju se a pokusím se o tom zjistit co nejvíc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S Akiko odešla i Rinka s tím, že si také musí ještě něco zařídit. V kanceláři tedy zůstali Kenji, Miyamura a ty. ,,Nuže,'' začne Kenji. ,,Měli bychom udělat ještě pár papírování, ať toho poté nemáme tolik.'' ,,Ano, pane.'' ,,Gorou, ty mi připrav formulář pro dočasné vyloučení studenta. Je to prvák bez bez titulu. Pak začneš s Johanssonem-kun vyplňovat stavy.'' ,,Ano.'' Otočí se na tebe. ,,Skoč do skladu a přines papíry v kterých jsou vytisklý tabulky.'' Podá ti klíč s kartičkou, na které je napsané sklad. Ten pak začne hledat v šuplíkách formulář pro Kenjiho. Sklad nebyl vůbec daleko. Je to jen necelých 20 metrů od kanceláře rady. Sklad je velký zhruba jako polovina třídy. Avšak kvůli skříňkám a spousty krabic je v něm o další polovinu méně místa. V krabicích jsou nepopsané sešity, tužky, formuláře, sponky... veškeré kancelářské vybavení. Podobné věci jsou v poličkách, nebo i skříňkách. Hledání ti trvalo skoro 10 minut. Po návratu jsi byl rychle zaúkolován. Společně s Miyamurou jsi musel projít seznam vybavení v učebnách a popřípadě vyškrtnout ty, které je moc staré. Dále jste měli rozřazovat složky o studentech do složek tříd. To znamená, že ti pod rukou prošly záznamy o prvákách. V záznamech jsou informace o studentech, jako je bydliště, věk... Jediná kolonka, která i ti nic neříkala se jmenovala Yuuki. Měli ji tam všichni studenti a jen někteří tam měli něco napsané. Bohužel musíš pracovat rychle, takže nemáš dost času si prohlédnout záznamy, aby jsi z nich dostal nějaké informace. Kenji mezitím pracuje na něčem v notebooku. Práce moc neutíká a stále to vypadalo, jako by neměla konce. Během práce nikdo nic neříkal. Bylo jen slyšet ťukání do klávesnice, šustění papírů a psaní tužky. Zhruba po hodině a něco vaší práce, Kenji vyzdvihne papír, jako by ho někomu podával, zatímco druhou stále píše do notebooku. ,,Gorou, ještě dneska uděláš pochůzky, zítra zaučíš jednoho z prváků. Já jen tady něco dodělám a pomůžu mu dokončit to papírování.'' Ani jednou nespustí oči z monitoru a pořád do něj něco píše. ,,Ano, pane.'' Miyamura si od něj vezme papír. Ve dveřích se ještě na chvíli zastaví. ,,Mám se rovnou zastavit pro Izumiho-sensei, kvůli případným opravám?'' ,,Nejdřív zajdi za Shimizu a informuj ji o jednání.'' Stále píše do notebooku. ,,Ah, jistě.'' Odejde pryč. Nastává další chvíle nepříjemného ticha. ,,Pomůžu ti to dodělat, a pak už půjdeme,'' řekne, když zaklapne notebook. Sedne si před tebe a vezme si 3/4 z poslední kupičky formulářů, která ti zbývá před koncem. ,,Takže...'' letmo se podívá jak to zapisuješ a řadíš do složek. ,,Hmm, to půjde rychle.'' Následně se pustí do práce. Když jsi v půlce té ubrané kupičky, on už má hotovo. ,,Nespěchej, udělej to s klidem. Já si mezitím zkontroluji další věci.'' Jeho slova ti dají novou energii, jako by jsi teprve začínal. Kenji začne procházet záznamy, které jsi už vypracoval. Do místnosti přijde třeťák. ,,Zase tě nějaká holka odmítla a teď se sem jdeš vybrečet?'' Bez jakéhokoli náznaku vtipu se zeptá třeťáka, který právě přišel. Přitom také nespustí oči z papírů. ,,Víš, co mi můžeš, brčálníku?'' Krátce se zazubí. Na místě nestojí, přejde ke stolu a sedne si vedle tebe. Stejně jako Kenji má svou auru, která tě nutí ho respektovat, tak i třeťák má svou auru. Tahle aura je však úplně jiná. Cítíš se jako nějaké zvíře, po kterém jde hrůzostrašný predátor. Strachem se ti rozklepe ruka a pustíš tužku. Kenji ani třeťák tomu nevěnují pozornost. Jen co si sedne vedle tebe máš co dělat, aby ses donutil pohnout, zvednout tužku a pokračovat ve psaní. ,,Chtěl jsem tě vzít do Maid Café. Prý ji celou zrekonstruovali.'' ,,Stejně tam jdeš jen ze dvou důvodů, že?'' Díky jeho slovům se přinutíš zvednout tužku a znovu pokračovat. Třeťák se pousměje. ,,Bojíš se snad, že bych tam něco udělal, brčálníku?'' ,,Spíš se bojím toho, že takový dutohlav bude dělat ostudu na společensko-zábavním místě.'' Znovu to řekne bez jakéhokoli náznaku žertu a jen pokračuje v procházení papírů. ,,Jasný, jasný... opře se do židle a ruce si založí za hlavu. ,,Slyšel jsem že příští týden máme jednání.'' ,,Hmm.'' ,,Zas tam dvě hodiny sedět--'' všimne si tě. ,,Nový poskok?'' Kenji přikývne. ,,Jsem myslel, že sis sehnal nějakou lolitku.'' ,,Ta už s Rinkou-chan odešla.'' Konečně se ti podaří dodělat poslední papíry, které uložíš na patřičné místo. ,,Pro dnešek to je všechno, takže můžeš jít.'' ,,Brčálníku, jak ses rozhodl?'' Pousměje se. ,,Nějak na to nemám náladu.'' Šibalsky se usměje. ,,Dneska je přece ta speciální akce. Kočičí služebné. Nezapomeň, že tam dneska vypomáhá i Rinka-chan.'' Kenji krátce ztuhne. ,,Echm,'' odkašle si. ,,Možná bych mohl mít odpoledne trošku času navíc.'' |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro ´Hmm, tak slečny prchají... To je špatné znamení. Snad to nebude moc zlé...´ Po prohlášení, že máme udělat další papírování na mne přijde nechuť ale nedám na sobě nic znát, přecijen, jsem v zácviku. „Ano, senpai“ Seberu klíč a vydám se do skladu. Ten jsem chvilku hledal, ale když ho otevřu tak ztuhnu. ´V tomhle mám najít určitý papíry? Leife... Tohle nesmíš podělat, takhle budeš alespoň trochu v bezpečí, před vyššími ročníky. Třeba tě jen přizabijí, místo smrti. Hmm strašně optimistické... Tak a teď ti papíry.´ povzdechnu si a dám si sluchátka do uší, zapnu hudbu a hledám... Když se vrátím s papíry oddechnu si, ale to ještě nevím co mne čeká. Po prohlídce vybavení jsem unavený a do toho přišlo, velmi nečekaně, další papírovaní. Snažím se odvést tu práci dobře, ale i rychle. V jednu chvíli Miyamura vstane. Jakmile zaslechnu Shimizu trhnu sebou. ´Shimizu... To je... ... Shoda jmen? Pochybuju, spíš příbuzný... Snad proto se i Miyamura-senpai pozastavil nad tím jménem.´ No, nedá se nic dělat a pracovat se musí, jinak tady budu i spát. Po nabídce pomoci se usměji... „Děkuji, senpai“ poděkuji a rycle se pustím do zbytku. Když skončí, nevěřím vlastním očím. Hluboce se nadechnu, pokusím se uklidnit. ´Leife, Leife, Leife... Vem si kolik jsi toho už udělal. Tohle bude jako nic.´ A taky to tak potom vypadá... Do okamžiku kdy přišel další třeťák. Ztěžka polknu a snažím se psát, ale klepe se mi ruka. A poté už nemám ani čím psát. Jen tam sedím a dělám, jako že tu nejsem. Po chvíli už se sehnu pro pero a dodělám, s menším psychickým problémem, tj. to že vedle mne sedí někdo, z koho mám pocit, že je schopný každou chvílí vzít nůž a podříznout mne. Když to dodělám a jsem propuštěn, krátce se ukloním. „Děkuji senpai. Na shledanou.“ Když vyjdu ven tak si oddechnu. Po chvilce se vydám ven... „Tak, a teď na Aikido, ale možná bych měl někde nabrat energii a z toho jejich mluvení o kavárně i chuť na kafe.“ povzdechnu si „Snad to tam nebude drahé.“ Vyrazím k Maid Café a rozhlédnu se jestli ceník nemají venku. Pokud ne tak vejdu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z kanceláře rady s tebou odejde i Rinka, která má také ještě něco na práci. Ať to vypadá jak chce, dojde s tebou do kavárny. V kavárně jsou zatím jen tři zákazníci. ,,Vítejte!'' uvítá vás dívka v uniformě služebné. To, že budeš muset nosit tuhle uniformu jsi nejspíš čekala, ale asi jsi nečekala, že to není všechno. Na hlavě má kočičí uši, které se občas pohnou. Z pod sukně ji čouhá kočičí ocas, který se také občas pohne. Navíc ani sukně není správně dlouhá. Je skoro o polovičku kratší a sebevětší předklon by mohl ukázat, co by neměl nikdo vidět. Dívka ti je povědomá. Nejspíš jsi ji už někde viděla. Po oznámení, že nejste zákaznice, ano Rinka také řekne, že tam jde dneska na výpomoc, ale moc se do toho nemá, odvede vás do šatny pro zaměstnance. Dívka se ti představí jako Kairi. S Rinkou se nejspíš už znají, protože spolu chvíli o něčem mluvily a říkaly si jmény. ,,Asi ještě nemáš ušitou vlastní uniformu, ale měla by ti být tahle.'' Z jedné skříňky ti vyndá uniformu. Sedí ti dobře, jen v oblasti hrudníku ti je krapet větší. Také ti je vysvětleno, že ty uši se pohybují podle pocitů. Jak to ale funguje sama neví. Ocas je na tom podobně, až na to, že je přidělán ke kalhotkám, které sis musela vzít také jiné. ,,Zatím budete jen vítat hosty. Pak budete roznášet objednané jídlo a dělat debaras. Dneska tady bude frmol, takže pozor, ať se vám nic nestane.'' Další instrukce nedostanete a jste odtáhnuty na plac. Tam je už polovina kavárny plná. Krom tebe, Kairi a Rinky tam ještě pracují další dvě dívky, jejichž obličeje ti nic neříkají. ,,Tak jdeme, ať to máme za sebou.'' Povzdechne si Rinka a vydá se přivítat první hosty. Čím déle tam jsi, tím víc a víc začíná chodit zákazníků. Velké množství z nich jsou studenti z Agehy. Ale pár z nich je i z nedaleké školy Suzaku. Po delší době práce je už dokážeš rozřadit do několika kategorií. 1. Kategorie - tenhle typ miluje menší holky, s menším hrudníkem, které se navíc necítí moc dobře v tomhle oblečení. Tahle kategorie převážně otravovala tebe svými pohledy a pokusy podívat se ti pod sukni 2. Kategorie - tihle zase milují dívky, jako je Rinka. Chladné. Párkrát se stalo, že ji někdo sáhl na zadek a ta mu to oplatila tím, že mu vrazila zákusek do obličeje. Oni to nebrali jako trest, spíš z toho byli v sedmém nebi. 3. Kategorie - v téhle kategorii se zajímají jen o Kairi, která tam působila jako nejroztomilejší holka a dělala k tomu všemožné pózy. Když si jdeš pro objednané jídlo, všimneš si, že už tam nevaří šéfová, ale Shinji, který vaří místo ní. Pracuje dokonce rychleji než šéfová. Shinji tě nepozdraví. Při vaření si mumlá jen slovo výplata a kolem něj jsou pomyslné chmury. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Kámo, doufám, že žertovala o tom, že budu za vás platit útratu.'' Podívá se na Tempesta výrazem, jako by ho právě někdo mučil. ,,Víš jak je to tam drahý? A jestli, jesli má stejný apetit jako jiný holky...'' chytne se za hlavu. ,,Ne! Jen to ne!'' Po chvíli se zase uklidní. ,,Jo, když už tě pozvala, tak půjdeš taky,'' řekne směrem k Otonashimu. Šeptem k tomu dodá, ,,Ale další hladový krk...'' Na cestě k hlavní bráně se nic zvláštního nestalo. Šli jste kolem kašny, takže si tam Tempest mohl umýt obličej od krve. Nene ještě před bránou není. Nejste jediní, kteří odcházejí ze škole. Hodně prváků a sem tam nějaký druhák opouštějí školu. Také dokážete poznat, co jsou někteří studenti zač. Jedni jsou spíš ten typ obyčejných studentů, kteří nemají zájem o rvačky, zajímají se jen o školu a vedou poklidní život. Druhý typ studentů jsou delikventi. Už podle jejich výrazu v obličeji, špinavého, natrhlého oblečení se dá poznat, co jsou zač. Někteří mají červené klouby na prstech, nebo mají kolem ruky omotaný řetěz z parku. Při procházení kolem Tempesta mu věnují pohled. Pohled, jako by se těšili, až se s ním setkají v boji. Pár z nich se podívá i na Shinjiho, ale jen se krátce uchechtnou a pokračují pryč. ,,Shinji-chan!'' zavolá ženský hlas směrem k vám. ,,Hm?'' Odvrátí pohled od mobilu na kterém hrál nějakou hru. Mezitím k vám třem dojde žena ve věku zhruba kolem 25. ,,Víš, jak dlouho na tebe čekám?'' Zamračí se. Sebere Shinjimu mobil a cvrnkne ho do čela. ,,Au! Neříkal jsem ti snad, že na mě nemáš čekat?'' Sebere ji mobil a dá si ho do kapsy. ,,Krom toho musím do práce, tak--''Všimne si, že nejspíš nechápete situaci. Povzdechne si. ,,Měl vás asi představit. Tohle je Saki, moje přítelkyně!'' skočí mu do řeči Saki a následně ho obejme. ,,Co to povídáš za hlouposti? A kolikrát ti mám říkat, aby ses na mě nevěšela?'' Odstrčí Saki od sebe. ,,Je to moje starší sestra. Žádná přítelkyně!'' Poslední slova řekne dost důrazně s naštvaným výrazem směrem k Saki. ,,Ráda Vás poznávám. A předem bych se Vám chtěla omluvit za případné potíže, které by Vám můj hloupý bratr mohl způsobit.'' Provede menší úklonu. To už k vám běží Nene. ,,Promiňte, že jste museli tak dlouho čekat.'' ,,Nene-chan?'' ,,Saki-chan? Co ty tady?'' Dále následuje část, kdy spolu mluví v dívčím jazyce, takže mužská část nerozumí ani slovo. ,,Nepůjdem?'' zeptá se poněkud skleslý Shinji. Zbytek cesty si Saki a Nene povídají o dívčích věcech a jdou kousek před vámi. Shinji se vzadu loudá a stále si mumlá slovo výplata. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Do kavárny jste přišli v pořadí Mito - Otonashi, Tempest, dívka, dívka - Leif Kavárna je větší, než se z venčí zdá. Vešlo by se sem něco přes padesát lidí. Dokonce tam je i balkónek pro 15 lidí. Venku je také posezení, ale je chladné počasí, takže všichni zůstávají vevnitř. Kavárna je z poloviny plná. Většinou to jsou studenti z Agehy, ale pár jich je také z nedaleké školy Suzaku. Je pak obsluhuje pět servírek v uniformě služebné, kočičíma ouškama a ocasem na sobě. Navíc jejich sukně je o něco kratší než má být, takže sebevětší předklon by mohl ukázat, co nemá. První dvě servírky vám nic neříkají. Třetí servírka vám je velmi povědomá. Poznají ji jen ti, kteří se sem tam podívají na televizi. Je to Majo, idol, který miluje otaku komunita. Je známá díky modelingu, nazpívání spousty písniček, namluvení pár anime postav. Dokonce si střihla i pár menších rolí v hraném seriálu. Na její pravé jméno si nevzpomenete, protože všude vystupuje pod jménem Majo. Čtvrtou servírku také poznáváte. Je to Kagamine Rinka ze Studentské rady. První tři se chovají jak by se dalo čekat. Usmívají se, dělají roztomilé pózy a tak. Rinka se však tváří tak, jako by chtěla někomu zakroutit krkem. Objednané jídlo nebo pití práskne na stůl a mlčky odejde pryč. Někoho by to mohlo překvapit, ale je tam určitá skupina, která to její chování doslova 'žere'. Pátou servírku už musí poznat všichni. Je to vaše spolužačka Akiko. I ona má už pár fanoušků. Mito Shodou okolností ho uvítá Akiko. Otonashi, Tempest Shinji se s vámi před kavárnou rozdělí a jde vchodem pro zaměstnance, který je vzadu. ,,Vítejte.'' Se zavrčením vás přivítá Rinka. Když si všimne, kdo přišel, začne se usmívat. ,,Adachi-senpai, Kamishino, vítejte.'' Otonashi a Tempest pro ni neexistují. ,,Ráda Vás zase vidím. Dovolte mi odvést Vás k Vašemu stolu.'' ,,Rin-chan, nevěděla jsem, že tady pracuješ.'' začne Saki. ,,Tebe jsem už taky dlouho neviděla.'' ,,Senpai, prosím, neříkejte mi tak.'' Následně jste odvedeni k boxu u okna. Saki a Nene se shodnou na rýžové omeletě. Holky ji vyberou i pro kluky, protože jim nedají šanci si něco vybrat. Dále sobě objednali zákusky jejichž jména by mohly patřit spíš do nějakých pohádek pro malé děti. Po přinesení objednávky Rinka holkám napíše na omeletu láska a k tomu velké srdce. Klukům tam nic nenapíše, protože tam už mají něco napsané. Při další objednávce Tepestova porce. vám zakroutím krkem Otonashiho porce. Vzkaz pokračoval na cappuccinu. 心 (Shin) 二! (ji) ,,Takže můj malý bráška je ve tvém klubu?'' Nabere si kousek ze zákusku. ,,Jop, ještě tam chodí i Michal. Ale tady pan Chytrák s námi nechodí.'' ,,Ach tak.'' Podívá se na Otonashiho. Krátce se usměje a nenápadne na něj mrkne. Pak se podívá na Tempesta. ,,Вы можете говорить на русском?'' Zničeho nic vás překvapí plynulou ruštinou. ,,Какую часть России вы?'' Dále následuje krátká slovní výměna mezi Tempestem a Saki. ,,Saki-chan je úžásná, viď?'' řekne tiše směrem k Otonashimu. ,,Pracuje jako doktorka a ovládá plynule šest jazyků.'' Leif Ceník bohužel venku nebyl, takže jsi musel vejít dovnitř. Uvítala tě Rinka. Bylo na ni poznat, že není nadšená, že tě vidí, ale byla k tobě milejší, než k ostatním hostům. Menu Všechno občerstvení v menu má prapodivný název. Pokud by to nebylo rozděleno na jídlo a pití, těžko by se dalo odhadnout, co je co. Bohužel nikde nejsou vysvětlivky, co se za tím názvem skrývá. Pití Voda..........................0,- Boya boya mix..........78,- Nya nya nyan............62,- Grim grom gran.......120,- YoYo.........................92,- ... Jídlo a zákusky Nyazu - Shinjiho verze...149,- Kya kya ya...................200,- Pon................................88.- Happy happy.................167,- ... Dávejte si pozor. Pokud si něco koupíte, cena vám bude stržena z peněz. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Když vejdu do podniku tak se zarazím, holt na tohle jsem nebyl připraven. Samozřejmě mne nejvíce překvapila viceprezidentka, která mne uvítala. „Zdra... Zdravím, senpai.“ lehce se ukloním. ´Jak může někdo, kdo je takový zastánce morálky a disciplíny pracovat na tomto místě? To mi nejde do hlavy. Hlavně neprovokovat, pokud se chci dožít konce měsíce. Snad jí tu moc nebudu štvát.´ Když za zády Ledové královny uvidím Akiko tak se jen usměji. ´Jaká náhoda. No, asi sem budu chodit častěji.´ Nechám se odvést ke stolu a podívám se na lístek. Zblednu, a to dost. ´Tak, objednat si něco, co nevím co je nebo se zeptat viceprezidentky? Co teď? Kdyby tam dali alespoň nějakou legendu, vysvětlivky, a nebo to napsali do závorek za to, ale jak tohle rozluštit.´ Párkrát se podívám bezmocně na Rinku a zpět na lístek. „Vodu, zatím jen vodu, prosím.“ povzdechnu si. ´Kdyyby to byl cizí jazyk, tak se to dá i najít v překladači. No jo, internet, většina kaváren má své stránky... Třeba to bude na jejich stránkách, v horším případě na něčím blogu. A jestli ne...´ naprázdno polknu ´Budu muset požádat o pomoc obsluhu. A v mém případě by to byla sebevražda. A dneska bylo snad sebevražedných akcí dost.´ |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Rinka senpai jde spolu se mnou až ke kavárně, nevím co si o tom mám myslet, chce mě snad kontrolovat nebo co? Úplně nevím o čem s ní mluvit tak ani nezahajuji hovor. Pochopím proč šla se mnou šla až když vejdeme dovnitř a obě řekneme, že jdeme za prací. V šatně vyfasuji uniformu, to chápu očekávala jsem že budu nosit něco takového, i když sukně je trochu moc krátká i na mě... Navíc mi tenhle typ oblečení moc nevyhovuje. No každopádně mi sed docela přesně, až na oblast hrudníku. "Ach jo" povzdechnu si v duchu... Dobře to by bylo k šatům... ale, ty ouška? jistě vynález je to určitě geniální, ale nemusela bych ho zrovna nosit... poslední rána to je ocásek, je mi lehce nastíněno jak oboje funguje a mám chvilku čas na to vyzkoušet si je. "Doufám, že sem nikdy nepřijde Ken nebo někdo z rodiny, určitě bych jim byla nadosmrti pro smích" napadne mě. Poté je mi ještě vysvětleno co budu dělat a jsem přímo vržena na plac. Jak by řekl papa, mezi vlky... Ano mezi vlky, protože tak třetina návštěvníků mě neustále sledují svým pohledem, právě mě. Jako by nestačilo, že tu musím pobíhat v tom co mám na sobě. Proto neustále nervózně pohupuji ocáskem ze strany na stranu, červenám se a občas zastřihám ouškama. Druhá třetina sledovala naštvaně působící Rinku... -chan... která působila dost agresivně. A ta třetí část se točila jen kolem Kairi, která na mě působila jako nějaká modelka. Jak chodí víc lidí tak podle uniforem poznám, že je tu hodně lidí z agehy "Bože můj, doufám jen že Ken-chan nepřijde sem jinak bych se musela propadnout do země" říkám si teď ještě nervózněji než předtím. Vítám návštěvníky a roznáším objednávky, když dojdu pro objednávku všimnu si, že tu vaří Shinji, když vidím jak se u toho tváří nemůžu si pomoct a zeptám se "Shinji? Jsi v pořádku?" v hlase mám slyšet trochu i starost, no a spoustu nervozity... Po pár dalších objednávkách přijde Lief, ujme se ho Rinka a já mu tak věnuji jen nervózní úsměv a pokračuji ve své práci jinde. Po chvíli přijde i Mito se kterým jsem mluvila minule, "Okaerinasaimase, goshujinsama!" uvítám ho nervózně, usměji se, a udělám drobnou poklonu se zastřiháním kočičíma ušima. "Přejete si stůl pro jednoho?" zeptám se ho a pak ho uvedu ke stolu. Jestli jsem někdy vypadala jako hrozba tak teď rozhodně ne, spíš jako kořist. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Kavárna Když zjistil, kolik lidí je v kavárně malinko mu zatrnulo, setkání jeho osoby s Akiko by si vyžadovalo poněkud méně frekventované prostředí ovšem ,pokud mohl říct, mělo být uměním ninji pracovat i v takovém skoro davu. To ,že většinu servírek poznával mu na pevné půdě pod nohama zrovna moc nepřidávalo citil se nesvůj a hlavně Rinka byla z nějakého důvodu velice neklidná. Akiko si skoro nevšiml dokud na něj přímo nepromluvila pak sebou škubl a udělal krok dozadu. " Eh... promiň je tu trochu víc lidí..... stůl pro jednoho ano nemyslím si ,že bych měl to štěstí a měl nějakou společnost." pokusil se usmát. "Aspoň ne takovou která se mi nepokusí vyhrožovat." nicméně podle všeho nejsem jediný kdo je objetí dnešního dne Akiko taky nevypadá zrovna moc vesele jako posledně. " Myslíš ,že dokončíme to co jsme tu začali posledně?" řeknu tiše když mě usadí. Co se týká objednávky objednám něco co nesloží mou peněženku na několik týdnů, ono takové ko bych asi nepřežil. Nejzajímavější věci se dějí po tom ,jak se zdá stala potom, už proto, že se do této kavárny nahrnuli další lidi z mé třídy a začali se spolu bavit, kombinace mích šikovných sluchátek a dárku z laborky by mi mohla pomoc zjistit co se děje. Možná by pomohlo přesvědčit Akiko... možná stejně mám pocit, že jsem jediný kdo neví co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Můj plán "Vypař se od tama co nejméně nápadně, aby si tě nikdo nevšiml" Nebyl ani trochu úspěšný. Shinji i Tempest mě dokázali zastavit a co je ještě horší, tlačí na mě abych šel s nimi. Takže z tohohle se prostě dostat nedá, co? Ptám se spíše sám sebe a jdu se svými spolužáky k bráně. No co... Vypadá to, že mi to může být alespoň k něčemu dobré... Když už nic jiného, tak je alespoň lépe poznám. Možná... Navíc se alespoň bezpečně dostanu pryč ze školy. Hlavní brána Samotná cesta je bez problémů. Jen nevím proč, ale cítím z těch dvou, jako kdyby šli právě na popravu a přesně tohle mi moc odvahy nedopřává. Tempest se cestou zbavuje krve u kašny. Možná je to tak lepší. Když už jdeme někam "do společnosti" K bráně naše skupinka dochází jako první. Není zde toho moc čím by se dal zabít čas. Tak alespoň sleduji ostatní spolužáky, jak se dívají na ty dva co stojí vedle mě. Zábavné jak jen po dvou dnech dokázali takhle zapůsobit na své spolužáky. Vedle nich vypadám, jako kdybych zde ani nebyl. To je příhodné. Je lepší, že ze začátku tolik nezapůsobím na okolí... Alespoň mě nechají se v klidu rozjet, bez toho aby něco tušili. Stejně je to pozoruhodné... Více než strach z nich cítím spíše posměch a touhu porazit Michala... Docela sranda. Nikdo se k nám ale nehodlá přibližovat. Nikdo až na jednu osobu. Dívku? Slečnu? Paní? Nemám ponětí, ale je jasné, že je v hiearchii nad Shinjim. Nějaká spojitost tam nejspíše bude. Dívám se na ní. Přijde mi, jako kdybych ji už od někud znal. Někdy viděl. Shinji ji začíná představovat. Ve chvíli, kdy zaznívá slovo "přítelkyně" Tak vydávám jako známku pochvaly a uznání Oooooh. Avšak ve chvíli kdy ji ze sebe strhává a brání se představě toho, že by byla jeho přítelkyně, vydávám znuďené Oooooh. Hlavně proto, že ta první varianta zněla mnohem lépe. Saki-san začíná se zdvořilostmi. Lehce se ukláním. Věř mi Ne ne. Potěšení je na mé straně. Koukám se na Shinjiho a jeho pohled mi zabraňuje, abych ještě vtipem dodal "Jen nevím proč je tam to předem." Přichází Nene a Saki-san přejímá ona. Najednou mezi sebou prohazují nějaký tajný kód, na který nestačí ani má technika rozpoznání Shinji, vcelku nervózní, by ale co nejraději vypadl a vypadá to na to, že všichni s jeho názorem souhlasíme, včetně mě. Cesta Cesta probíhá vcelku vklidu. Holky si vepředu spolu o něčem žvatlají, přičemž já nemám ani tušení co to může být. Můžou si spolu klidně plánovat to, jak nás někde v uličce znásilní a já se přitom nebudu moci radovat předem! Pokud to Tempestovi nevadí, tak se s ním snažím trochu zkamarádit. Například jak je spokojen se školou, nebo třeba jen o tom, co ho baví. Samozřejmě nenuceným způsobem. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Shinji se od nás před vchodem rozděluje. Hold přeci jenom tady pracuje a pracovníci normálně hlavním vchodem nevcházejí. Otevírám dveře a pouštím dovnitř prvně všechny ostatní. Vevnitř je to... Zvláštní. Maidky vypadají tak jak by měly. Jen je zvláštní, že jim povolují takové oblečky. V kavárně nás uvítává Rin-chan. Wow... Že by zrovna ona tady pracovala... Z pohledu čtvrté osoby by to ale dávalo smysl. Je pěkná a je to tsun tsun charakter. Kluci ji milují, ale ona jimi opovrhuje a a odstrkuje je (nejčastěji silou). Muži jako rození lovci ji prostě chtějí... Jednoduché. klučičí část ignoruje... Ne, to není to správné vyjádření. Klučičí část prostě nevnímá. Neslyší, nevidí. Je to prostě něco co není potřeba vnímat. Mimo Rin zde byly i další servírky. Například naše spolužačka Shirohane, nebo třeba Majo-chan. Zvláštní... Proč jsou tady zrovna ty děvčata, od kterých bych to nečekal? Usazují nás ke stolu u okna. Ani nemám čas na to si něco obědnat. Popravdě, ani mi nebyla možnost k tomu, abych si prohlédl co zajímavého zde mají. Nevadí mi to. Někdy je prostě lepší nechat starosti na jiných + stejně to údajně neplatím, tak co? Když se koukám na to, co nám bylo doneseno, tak zadržuji smích. Nemůžu se dočkat až se to stane... Neumývá tady i talíře? Že bych mu tam ten vzkaz i napsal. Saki začíná s vyzvídáním. Nene pohotově odpovídá a mě už další člověk označuje za "chytráka". Jsem zvědav, jestli si mě někdo na té škole bude pamatovat podle mého jména. S milým úsměvem se podívám na Saki, aby jí bylo jasné, že se jedná o mě. Onee-chan. Bratříček, a ta podoba. + když je tím bratříčkem Shinji, tak to vysvětluje i ty její problémy... Tohle bude ještě zamotanější než jsem si myslel Saki poté začíná s ruštinou. Zajímavé otázky... Umíš rusky a hned potom z jaké části Ruska jsi? Nemám čas na to, abych se snažil pochytit několik pár slovíček z ruštiny, protože to vypadá na to, že si chce Nene popovídat. Přikyvuji na její otázku hlavou, bez většího rozmýšlení, především kvůli jejímu nátlaku na to, že ne nebude odpověď. Musím uznat, že rozhodně dokáže zapůsobit. Souhlasím s Nene potichým hlasem. Nevím o čem si s nimi povídat. Je to naprosto odříznutá skupina... Klub, kamarádi. Někdo jako já, je zde spíše jen jako páté kolo u vozu. Avšak ptát se na to, co po mě vlastně chtěli, by mohlo naprosto narušit naše vztahy. Ale určitě není sama, co v něčem vyniká. Co například senpai? Dívám se přitom na Nene. Je zde určitě něco co umíte dobře, ne? S úsměvem se snažím začít komunikaci. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Vypadá to, že se mě Mito tak nějak lekl. "V pořádku, já se omlouvám, že jsem vás tak překvapila" Odsouhlasí mi stůl pro jednoho a tak ho k nějakému dovedu. Při čemž za sebou cítím několik párů očí. "Neotáčet se, a uklidnit se" napomenu se a švihnu ocáskem. Zeptá se mě, jestli bychom dokončili náš poslední rozhovor. Podívám se po kavárně a zamyslím se "No ráda bych, ale teď tady máme docela frmol" odpovím a kývnu směrem k ostatním zákazníkům "Možná až budu končit?" zeptám se ho, protože nevím jestli bych si na něj mohla jinak udělat čas. "A co by jste si objednal?" zeptám se ještě a nabídnu jídelní lístek. Zapamatuji si jeho objednávku, udělám poklonu a dojdu jí sdělit Shinjimu spolu s číslem stolu. Pak se zase vrátím k další práci než bude objednávka připravená, až bude hotová vyzvednu jí a přinesu k Mitovi. "Tak tady to máte, goshujin-sama" řeknu s úsměvem "Přejete si ještě něco?" zeptám se a házím ocáskem ze strany na stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Když vidím jak se na mě dívají ostatní studenti tak se na většinu z nich dívám bez jakéhokoliv zájmu. Jako kdybych je vůbec neviděl. Což je pravda jenom na půl. Vnímám svoje okolí kdyby někdo chtěl něco začít. Ale osobně se s nimi prát nechci. Nemám vůči nim vůbec nic. Nikdy sem je neviděl a neublížili nikomu z mých přátel. Tudíž nemám jediný důvod ublížit já jim. Když stojíme poté před branou a přijde nějaká dívka tak si jí se zájmem prohlédnu. Když se nám lehce ukloní tak provedu totéž. "Moc mě těší. A nemusíš se omlouvat. Jsem poctěn že se s tvým bratrem znám. Je to čestný člověk. Spíše bych se měl omluvit já za to že působím problémy jemu." Pak příjde Nene a já jí jenom kývnu na pozdrav. Poté vyrazíme. "Asi bychom měli jít." Hodím do jednoho ucha sluchátko a vyrazím. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Následuji svoje společníky až do nějakého zařízení. Osobně sem to místo neznal ale když už mě sem dotáhly tak proč ne. Kývnu s kamennou tváři Shinjimu na rozloučení. Pustím první dámy a Otonashiho a poté vejdu až já. Nasadím sebevědomí výraz a vejdu dovnitř. A tam začali problémy. První co se stalo bylo to že jsem se zasekl ve dveřích jako kdyby mě někdo kopl do zubů. Poté sem trochu zrudnul v obličeji při pohledu na servírky a rychle sklopil zrak k zemi. To že příjde naše předsedkyně zaznamenám a tak raději sklopím ještě zrak o něco níže. Člověk by řekl že se snažím vměstnat sám do sebe a nebýt viděn. Což je trošku problém pro někoho kdo je o půl metru vyšší než zbytek osazenstva. Naštěstí nás rychle usadí a já se narvu do té malé židličky která tam je a vměstnám se ke stolu. Sleduji neustále stůl před sebou a nezvedám zrak. Zlé myšlenky odejděte. Zlé myšlenky odejděte. Válečník čistý na duchu i na duši. Klid... klid... zlé myšlenky odejděte. Pak nám donesou omeletu a já se usměji při pohledu na zprávu. Ach Shinji... neprovokuj mě nebo si objednám od každého desertu jeden kousek. Trochu se mi vrátí normální barva a přestanu se tolik červenat. Dokonce vnímám okolní rozhovor. Když na mě Saki promluví ruštinou tak jenom několikrát překvapeně zamrkám a nasadím úsměv. "Да, я могу. Как вы догадались это? Ну моя семья жила восток от Урала. Можно сказать, я из Сибирь. Вы говорите Россия действительно хорошо. Кто научит вас? Я должен сказать, я немного зависти Shinji Он никогда не говорил мне, что у него такая умная сестра. Хотя он говорит о вас с большой любовью. Вы должны быть действительно драгоценным для него. И я забыл intruduce себя. Я надеялся, что Shinji Виль к нему. Ну, меня зовут Михал Tempest свое удовольствие встретиться с вами." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V kavárně začíná být celkem rušno, neboť začínají docházet volná místa. To také znamená, že mužská část, jsou tady i nějaké holky, ale 85% hostů jsou kluci, se začíná vymykat z rukou. Občas nějaké servírce nenápadně zvednou sukni, či ji dají mobil pod sukni, aby pořídili fotku. Koukají jim do výstřihu, či také dělají fotky, nebo chytnou servírku za ruku a chtějí, aby jim dělala společnost. Tohle se děje také Akiko, sice se z té situace dokáže dostat sama, ale není jí to moc příjemné. Jedině Rince se tyhle problémy vyhýbají. Druháci z vaší školy ji k sobě ani nevolají a prváci jsou na tom podobně. Jen studenti ze Suzaku se ji nebojí, ale moc toho na ni nezkoušejí. Akiko Shinji se na Akiko podívá s výrazem, jako by měl právě zemřít. ,,Jo... jasně... 7:3....'' odpoví duchem mimo. Nasadí si sluchátka a začne zdobit zákusky. Pohledy těch úchylů jí nejsou moc příjemné, ale pomalu si na to začíná zvykat. Takhle to nejspíš vypadá, když je někdo až moc populární. Navíc se jí začíná zdát, že tři studenti ze Suzaku se na ni dívají daleko víc, než ostatní. Otonashi a Tempest ,,Já?'' zamyslí se Nene. ,,Možná...'' začne dloubat do zákusku. ,,Leda v tom, že když jsou někde nějaké problémy, já jsem tam bohužel taky..'' Krátce se zasměje. Dopije kávu a od jedné ze servírek si nechá přinést další zákusek a ledový čaj. ,,Já rapfi f nifen nefinifam,'' říká s plnou pusou. Polkne. ,,Ale jedna věc by byla.'' Znovu si nabere plnou lžíci zákusku. ,,Fosflay. Ufím fít fosflay. Mám dofa felfou fáfofu.'' Znovu jí není rozumět, dokud nepolkne. ,,Třeba z anime, mang, her... a pár i vlastně navržených.'' ,,Японский, который имеет более двух метров...'' zasměje se. Oproti Nene, která si už objednává další zákusky, Saki dojídá teprve první. Jí pomalu a s klidem, jako nějaká dáma. ,,Я самоучка. Я выучил русский язык , потому что лекарства.'' ,,Adachi Saki , удовольствие это все мое,'' podá ruku Tempestovi. Kousek od Leifa a ještě blíž u Mita Rinka Leifovi přinese vodu a dál se s ním nebaví. Nejspíš překousla fakt, že ji viděl někdo z rady. Navíc má dost práce se studenty, aby je udržela na uzdě. Jelikož Mito nechce rozhazovat, objedná si jen Nya nya nyan a Pon. Objednávka k němu však už nedojde. Akiko s Mitovou objednávkou vrazí do studenta ze Suzaku v doprovodu dalších dvou. Jsou to ti samí, kteří ji už předtím pozorovali. Jelikož je v kavárně hluk a docela i blázinec, nikdo tomu nevěnuje nijak zvlášť velkou pozornost. ,,Ksakru a tohle je moje nová uniforma. To budeš muset nějak zaplatit, že jsi do mě vrazila!'' Leif může nesouhlasit, protože dost dobře viděl, jak do ní schválně vrazil ten student. Student je skoro velký jako Tempest. I postavou se mu dost podobá. Chytne Akiko za ruku a vytáhne ji nahoru. Ten si ji pak se svými kumpány prohlídne. ,,Taková k**di*ka a chodí na Agehu?'' Student smrdí kouřem a z úst mu táhnou cigarety. To si už získal pozornost několika hostů a dokonce i Rinky. ,,Budeš nám muset dělat společnost, když jsi do mě vrazila.'' Chytne Akiko za tvář a začne ji otáčet ze strany na stranu, aby si ji pořádně prohlédl. ,,Správně, senpai!'' Přikývne jeden z jeho kumpánů. Otočí se směrem ke stolům, kde sedí většina studentů ze Suzaku. ,,Copak nechcete taky vlastní služebný? Dneska tohle území zabereme!'' Studenti souhlasně zařvou. ,,Tak do toho pánové! Ta jejich pětka je proti nám všem nic! Když převezmete tohle území,'' ušklíbne se. ,,Můžete si dělat s holkama z Agehy co chcete.'' Ani nestačil dokončit větu a studenti začali konat. Nejprve rozkopli stoly a vrhly se na prváky, kteří byli nejblíž. Je sundali během chvilky a několik z nich si to zamířilo k servírkám. Ani ten student, co držel Akiko jen tak nestál. I když se Akiko bránila jak chtěla, student byl mnohonásobně silnější. Jednou rukou ji shodil na Leifův stůl a druhou rukou si začal rozepínat kalhoty. Leif je skopnut ze židle, aby se nepokoušel pomoct Akiko. Aby se Akiko nemohla bránit přispěchá k ní z druhé strany nějaký student ze Suzaku a chytne ji za ruce. Mezitím ji ten silnější student vyhrne sukni a dá na stranu kalhotky. Akiko moc dobře ví, co se bude dít dál. V očích se ji objeví slzy a ať se pokouší jakkoli vymanit, vůbec to nepomáhá. ,,Dream Catcher!'' zazní přes půlku provozovny. Stůl, na kterém leží Akiko, přeskočí Rinka, která při letu chytne studenta za hlavu a stáhne ho sebou. Při dopadu se studentem praští o zem. Nebyl to nějak silný úder, aby to někoho dostalo do bezvědomí, student se však nezvedne. Oči má obrácené v sloup, z kterých mu tečou slzy. Z úst mu vytéká pěna a celé jeho tělo sebou škube. Rinka tak nechává studenta a otáčí se směrem ke stolu s Akiko. Jelikož student, co ji drží za ruce, nestačil zareagovat, ten čas ani nedostane. Stále ji držící za ruce, na ni vyplivne krev. To ale není vše, co na ní přistane. Studentovi vybouchne vrchní část hlavy. Na Akiko a Leifovi přistanou kůstky z lebky a části mozku. Mrtvý student se svalí na zem. ,,Tohle se stane všem, kteří se pokusí obsadit naše území v mé přítomnosti!'' přehluší všechny druhák z Agehy. Zezadu druháka napadne student ze Suzaku. Druhák se na něj podívá přes rameno a student ztuhne. ,,T-ty? Sh-Shiro-- nedokončí slovo, neboť ho druhák chytne za tvář a mrští s ním proti oknu. *lusk* Ještě než student proletí sklem, vybouchne mu obličej. Kůže, maso, zuby zaplaví okruh dvou metrů. Nakonec proletí sklem a přistane na chodníku. Tohle celé byl pohled od Akiko, Leifa a Mita. *** Vrátíme se o pár minut zpátky a podíváme se na to ze strany Otonashiho a Tempesta. Jelikož sedí na jiné straně, než byl Mito a zbytek, neviděli nic z toho, co se tam dělo. ,,Ale jsme v Japonsku, tak mluvme japonsky,'' řekne Saki a přitom dopije kávu. Pokusí si zavolat k sobě servírku, ale ta, na kterou volá, stojí jako přibitá. ,,Můžete si dělat s holkama z Agehy co chcete.'' Uslyšíte konec studentova proslovu. Nakonec upoutá vaší pozornost řev studentů a jekot studentek. Jelikož nevidíte, co se děje Akiko, vidíte zase něco jiného. Studenti ze Suzaku se vrhli na studenty z Agehy. Další z nich se vrhly po studentkách. Není to tak, že by je chtěli zmlátit, ale na očích jim je vidět, že je chtějí znásilnit. Než stačíte jakkoli reagovat přímo před vámi je rozseknut student ze Suzaku v půli, který právě chtěl vytáhnout Nene. Tělo spadne na zem ze kterého začnou padat vnitřnosti. Začne ztěžka oddechovat a natahovat směrem k vám ruku, žádající o pomoc. Kterákoli holka by v té chvíli začala křičet, ale Nene ani necekne. Jen se na to tělo dívá s bledým výrazem a je na pokraji zhroucení. Saki ji stáhne k sobě. ,,Nedívej se.'' Řekne ji do ucha, když strčí její tvář mezi svá prsa, aby na to, co se bude dít dál, neviděla. Rozpůlení toho studenta způsobila maskovaná dívka v kimonu a stříbrnými vlasy. V pravé ruce drží katanu, které z ostří kape čerstvá krev. U jejího levého boku se houpe prázdná bílá pochva s ještě jednou bílou pochvou ve které je katana. Maskovaná kývne směrem k Saki. Otočí se a podřízne studenti krk, který ji chtěl zrovna přerazit židlí. Dívce přistane na masce krev. Než student stačí aspoň zaskuhrat, usekne mu ještě ruku. Masakr dále pokračuje a vy sedíte jako přimražení, protože jste nikdy v životě ještě něco takového neviděli. Zem začíná zaplňovat krev, orgány a usekané končetiny. Tímhle se dostáváme k tomu, jak druhák prohodil studenta oknem. Těch pár studentů ze Suzaku, kteří přežili, se rychle vzdali a začali prosit o život. Maskovaná dívka se začala věnovat holkám a odváděla je do jiné části kavárny. Nene se vytrhne ze Sakinina sevření a dá se na útěk pryč. ,,Nene, počkej!'' Vydá se za ní. Jestli je chcete následovat je jen na vás. ,,Tohle území patří Ageze, takže odsuď vypadněte,'' zařve druhák ke zbytku ze Suzaku. Ti se bez řečí začnou pakovat pryč. Druhák projde kolem Akiko, která stále leží na stole. Zastaví se. Aniž by k ní otočil hlavu řekne: ,,Chceš být součástí rodinného podniku? Budeš pro to muset udělat něco víc, než jen brečet, když tě chce někdo znásilnit,'' řekne druhák chladně. Odejde z kavárny pryč. Kavárna se dost vylidnila, protože nikdo s tím nechce mít nic společného. O Akiko se postará Rinka, která ji odvede do šatny, kde nikdo není. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Když mi Ledová královna donese vodu, snažím se tvářit mile, nic platné mi to není. ´Není divu, že ji Miyamura-senpai označil za Ledovou královnu. Tak a teď přelouskat ten jídelníček.´ Tento úkol je zmařen studentem, který obtěžuje Akiko. ´To nebude klid ani tady? Ten student není od nás. I když je to hora svalů, Když je rozptýlím, tak bychom ho mohli zvládnout. Přecijen jí dlužím nějakou tu maličkost.´ Když vstanu a už chci napadnout toho hromotluka, tak se stane to k čemu se schylovalo. Než jsem mohl cokoliv udělat, už jsem byl zpět na židli a putoval jsem na zem. Nicméně nic tak titěrného mi nezchladilo hlavu. Naopak. ´Tohle vypadá zle, ale co, dneska jsem už minimálně dvakrát měl naběhnuto k pár desítkám fraktur. Vždycky mne z toho někdo dostal. Počítačový klub nebo Akiko či Miyamura. Snad nikdo nebude chtít poplatek za předčasné splácení.´ Ze země se seberu celkem rychle a Motýlka nahmatám v kapse dost rychle, jako by sám chtěl okusit krev. Už už se chci vrhnout na tu horu, ale než stihnu něco udělat, cítím na svém obličeji krev. Strnu a podívám se kolem sebe. Čas se skoro zastavil. ´Tohle... Tohle není normální. Ta hlava... Explodovala? Jak to? Copak se musí vraždit? A ani já možná nebudu mít na výběr. Musím zjistit co se tady děje. Nejdřív to Yuuki, teď tenhle masakr... Snad nebude špatné shánět pár kontaktů a trénovat s někým jak bojovat. Tohle musím vyřešit co nejrychleji. Pokud bych se naučil pár útoků, bylo by to asi nejlepší.´ Setřu si rychle z obličeje zbytky hlavy a podívám se na Akiko. „Jsi v pořádku? Nejsi zraněná?“ Optám se starostlivě, když už nic jiného udělat nemohu. Pak začne mluvit druhák. ´Hmm, tomu se vyhýbat a nebo si ho nějak naklonit na svoji stranu. Shiro? Jaký Shiro? To by mohlo být vodítko. Zkusím zjistit kdo to je.´ Když však prošel kolem Akiko, jeho slova mi dala další možnost k úvahám. ´Shiro? Rodinný podnik. Akiko se jmenuje Shirohane. Je snad možné, že by to byl její bratr? To je nepravděpodobné... I když možné to je. Za zeptání nic nedám.´ Podívám se na Akiko kterou vede Rinka pryč. ´Až na tom bude lépe.´ Poté si vypiji vodu a raději odejdu na čerstvý vzduch a utřídit si myšlenky. Podívám se na hodiny na mobilu a pomalu se vydám k Mistrovi cvičit Aikido. Prostě obyčejné úterý. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Tam kde jsou problémy jsi i ty jo? Tak to vypadá na to, že se spolu budeme setkávat nanejvýš často. Po částech ujídám ze vzkazu od Shinjiho, během toho co mi Nene vykládá pár základních informací, přičemž s ní udržuji oční kontakt, aby si náhodou nemyslela, že mě přestalo zajímat její povídání. Zajímavé, že ačkoli mluvila s plnou pusou, tak jsem jí rozuměl. Sice s menším zpožděním, než mi došlo o čem to žvatlá, ale přeci jenom. Ve chvíli, kdy vykřknula že přeci jenom je jedna věc, ve které vyniká, tak zpozorňuji. Při slově Cosplay zde byla menší chvilková změna ve výrazu. Jako kdybych oživnul. Jako kdyby mi to samotné slovo dokázalo dostat úsměv do tváře v jakékoli situaci a dokázalo mě rozradostnit. Ale to je působivé! Okamžitě skládám Nene kompliment. Já nic takového nezvládám. Jsem docela neohrabanej, když se jedná o něco takového... Ale- Sděluji jí na oplátku něco o sobě, byl bych pokračoval, kdyby Saki nepřestala s Ruštinou, ze které jsem pochytil snad jen každé páté slovo a z jiné části kavárny se neozval ten příšernej řev. Jídlo? A proč u toho nepozorovat pár rozsekaných lidí? Můžete si dělat s holkama z Agehy? JÁ NEPOTŘEBUJI NIČÍ POVOLENÍ! Řvu na někoho v duchu a intuitivně si přehazuji vidličku v ruce tak, abych s ní mohl bodnout. Stejně tak se na židli otáčím tak, abych vždy viděl co se děje v okolí. Naprostá zvrácenost! Rozsudek nad věcí, která nemůže být nijak přesnější. Studenti z jiné školy se rozhodli, že to tady dobudou a všechny holky znásilní. Něco takového rozhodně neschvaluji. Něco takového dělají jenom naprostí amatéři. Tohle jim nemůže projít. Říkám si v duchu a sleduji studenta jak se přibližuje k Nene. Takový hovad se vždycky zbavují jako prvních. Chtěl jsem to být já, kdo bude ten jenž zachrání situaci. Místo toho se zde ale objevil někdo jiný. Někdo, kdo rozpůlil jednoho hováda v půli. Nádherný řez. Pomýšlím si. A přesně ve stejné chvíli mi naprosto vypíná emocionální stránka mozku, které se stala naprosto přehlcená informacemi. Jediné čeho jsem schopen je sledovat okolí bez jakéhokoli zaujetí. Jako kdyby se mě to ani netýkalo. Jako kdyby se mě to ani netýkalo a vše se odehrávalo jenom jako ve snu. To, že jsem naprosto nedotčen tím, že si někdo užívá pocitu ženských prsou a nejsem to já, tuto skutečnost jenom dokazuje. Změna nastává až v situaci, kdy se Nene násilně dostává pryč ze sevření Saki-chan a utíká pryč. Kdybych neuslyšel Saki, pravděpodobně bych tam seděl do té chvíle, než by mě probral personál. Vstávám ze židle. Nechci na tomto místě strávit více času. Ani nepřemýšlím nad tím kam jít a vydávám se za Saki, tak rychle, abych ji dohonil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Od kavárny směrem k Aikidu s tebou nikdo nešel, takže máš jistotu, že tam nikoho z kavárny nepotkáš. Bohužel však nejdeš do obvyklého doja na trénink. Vaše dojo je právě v rekonstrukci, takže musíte využívat jiné, které vám propůjčila jedna rodina díky tomu, že se s ní zná váš mistr. Už na první pohled je jasné, že dojo vlastní nějací zbohatlíci, kteří mají něco společného s bojovým uměním. Dojo je dvojnásobně větší než to vaše a svým exteriérem spíš připomíná nějaký chrám z období Edo. Přesto na něm není poznat, že by na něm čas zanechal nějaké znamení. Bránu do areálu doja hlídají dvě přes tři metry velké kamenné sochy samurajů. Obě suchy stojí předkloněné, jako by právě chtěly tasit svůj meč. Dřevěná brána na sobě nese vyryté znaky. 北三 (Kitami). Areál a vnitřek doja je jako vystřižený z nějakého starého filmu, kde se mniši učí nějaké bojové umění. I když to vypadá staře, vše je udržované a dává člověku pocit, všechna ta zařízení vyzkoušet. Bohužel máte zakázáno na cokoli sáhnout. Uvnitř se sejdete s mistrem a začne váš obviklý trénink. Zhruba po půl hodině do doja přijde i třeťák, kterého jsi potkal v kanceláři rady. Má stále na sobě školní uniformu a pořád vydává kolem sebe tu samou auru, která tě dost rozhodní. Nejsi jediný, koho ta aura rozhodí. I pár studentům, kteří jsou skoro stejně staří jako ty, se už moc nechce trénovat. Třeťák šel něco řešit s vaším mistrem. Navíc to vypadá, že ani váš mistr se necítí v přítomnosti třeťáka zrovna nejlíp |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bohužel, na internetu se ti nepodaří najít něco o Yuuki. Jediné, co stojí za zmínku byla knížka na Amazonu, která se jmenovala Odvaha a nadpřirozeno kolem nás. Dokonce se ti podaří zabloudit na stránky, kde píšou o Kairi. Většinou to jsou nějaké blogy, kde píšou své zažity z koncertů, co si myslí o její účast v nějakém seriálu atd. Názory to jsou různé, ale převážně dobré. Dokonce narazíš na blog nějakého otaku, který má na svém webu sbírků fotek. Bohužel to nejsou normální fotky. Je to sbírka fotek, když bylo Kairi moc dobře vidět do výstřihu, nebo pod sukni. A co víc, fotek tam je aspoň přes 6 000! Při hledání o škole ti vyjede jeden zajímavý článek "Učitel Izumi Gaku je podezřelý, že spí se svými studentkami. Podle informací se vyspí se studentkami a pak jim přilepší známky. Většinou se jedná o prvačky, které se nedokáží bránit. Policie však nemá dost důkazů, aby mohla Izumiho Gaku odsoudit. ,,Nevěřím, že by Gaku byl něčeho takového schopný. Jsou to jen pomluvy, které mají pošpinit jeho jméno a jméno celé naší školy.'' Řekl k celé situaci otec obviněného a zároveň ředitel školy." Článek je starý půl roku. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Když mě internet sklame a nenajdu nic... Vlastně skoro nic, tak si jen tak zadám do vyhledávače jméno Majo. Až s údivem koukám na to ce se právě přede mnou objevilo. Po pár projetých stránkách narazím na něco... Ano, úchyláckého, to je to slovo. Taková hromada fotek jedné dívky, a ještě k tomu mé chráněnkyně. "To snad nemyslí vážně... Jak někdo může být tak úchylný..." Tu stránku zaklapnu a znovu se pokusím najít něco o Yuuki. Dopadlo to úplně stejně jako první hledání. Zavítám na stránky Amazonu a přečtu si co o ní píšou. Už mi to nedá a kouknu se jestli nenajdu nějaký E-Book. "No... Tak snad." Povzdechnu si. Když nic nenajdu, tak si na youtube najdu nějakou pořádnou metalovou vypalovačku, pustím jí úplně na nejvíc a začnu s ostřením lízátek. Po té co naostřím nejméně dvacet lízátek si znovu otevřu Google a zadám tam "Stření škola Ageha" K mému překvapení najdu asi půl roku starý článek o našem třídním. Rychle si to přečtu a vytřeštím oči. "Cože?" Nachvilku se zamyslím a pak si to přečtu znovu. "Když o tom tak přemýšlím... To jak se chová k holkám a to co řekl Sau, ono to je docela dost možné." Zamračím se a zakroutím hlavou. "Takže jsem dostal za třídního úchyla... To nám to ten školní rok pěkně začíná." |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Maid Cafe A to to začalo tak hezky krásná svačinka,krásné holky, všechno krásné, mohl by se domluvit s Akiko klidně tu na ní počkat a mohli by někam zajít a popovídat si o informacích, prostě mohl to být krásný den, kdyby nebyl zrovna v Ageře. To co se dělo bylo děsivé , vlastně chtěl nejvíc ze všeho uškrtit toho týpka co si dovolil na Akiko, jenže to ani nestihl , ne jen se postavil aby měl opravdu krásný výhled na tu spoustu krve. A pak to přišlo prostě přimrzl poprvé za svůj život nevěděl ,jak má reagovat a jeho tělo prostě vypovědělo službu, jeho mozek schopný analýzou každou věc , teď pozoroval odlétající části mozku a vysílal žaludku signál o rychlé evakuaci. A tak se taky stalo předklonil se a všechno co předtím dostal do sebe zase dostal ven, pak vypukl zmatek a on se spíš jedoucí na režim ještěrky snažil dostat ven. Snad bezděky položil jednu bezdrátovou kamerku... možná...možná někde v něm něco chtělo tu krev vidět znova a obrnit se na tohle. Tak jako tak se snažil dostat ven , pravda jeho mozek našel Akiko a zjistil, že je v bezpečí a že snad všichni jsou i tak tohle bylo děsivé pravá zbraň, možná možná by měl někoho zavolat, no ne? Rozhlédl se jeho mozek mu zatajil vlastní přístroj v kapse a tak se jen rozhlížel co se děje, nebyl si vůbec jistý jen věděl, že se bude muset co nejrychleji umít převléct a pak se vrátit,tenhle zážitek musí zapracovat, nemůže mu dovolit aby ho zlomil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta domů ti trvala přes půl hodiny a jednou jsi se po cestě pozvracel. Sice ses chtěl rychle převléct a vrátit se tam, jenže kvůli třesoucímu tělu ti to trvalo mnohem déle než obvykle. Sprcha ti také trvala snad věčnost. Jakmile jsi byl připraven, rychle si se vydal zpátky. Cesta ti trvala tentokrát jen něco kolem čtvrt hodiny. Na místě je už sanitka, policisté, pyrotechnici, reportéři a velké množství čumilů. Podaří se ti protlačit blíž, aby jsi slyšel, o čem reportérka mluví. ,,...teroristický útok, při kterém naštěstí nikdo nezemřel. Zraněná je jen jedna žena, které kolem zavřené kavárny procházela. Podle vyjádření policie jde o teroristický útok, který zavinila ta samá skupina, jako minulý rok výbuch v Kyotu. Na místě činu byla také nalezena malá kamerka, která patří teroristům. Na kamerce jsou otisky prstů, takže je jen otázka času, než pachatele chytí.'' Znervózníš a k tomu se ti zatočí hlava, takže se rozhodneš raději zmizet. Při otáčení, v kavárně uvidíš krom policistů i vašeho třídního a nějakého studenta. Chceš se podívat znovu, ale kvůli zvědavcům jsi vystrkán ven. Nezbývá ti nic jiného, než se vrátit domů |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Všechno jde krásně, dobře a pohodově. Už sem se lehce přenesl přes to že jsem zrovna tady a nečervenal se tolik. Dobře sem si popovídal se ségrou mého přítele a všechno šlo fajn. Tedy do chvíle než šlo všechno totálně do kopru. První co tak uslyším něco o dívkách z Agehy. Nadzvednu jedno obočí a otočím hlavu směrem k tomu řevu. V tu chvíli nějaký stříbrný ninja rozsekal na kousíčky člověka přede mnou. Všimnu si že k nám ta polovina těla natahuje ruku a já si jenom odfrknu a natáhnu se opět po svém šálku. Trochu mě udiví když si všimnu jak Ninja kývne na jednoho z nás. Takže ony se znají? Hm asi to budu muset ošetřit a zeptat se. Hm ale hnusný zabíjení tady... hajzlové ...Klid... nenech se vytočit. Ovládej se... je to jenom krev. Krev nepřítele. Mají tu dost silnou ochranu. Nemusíš se ani zvedat. Nezapojuj se... klid. Napíj se, dýchej ale nebojuj. S velkou dávkou nechuti v očích sleduji masakr studentů. Je na mě vidět že mi situace není příjemná a nesouhlasím s tím co se tady děje. Tohle není správné. Jde to proti celému našemu učení. Trestat ano, lámat ano, mučit ano, ale zabíjet? Ne zabíjet se nesmí. Zabíjení je špatné. Všechno ostatní se dá překonat. Všechno ostatní dává lidem šanci vykoupit se ze hříchů a začít znova. Zabití další šanci nedává. Ukončuje to naší existenci a to je špatně. Kdybych mohl tak bych tomu bílímu ninjovi rozbil hlavu. Jenom ho lehce vzít a zarvat mu hlavu do betonu. Pěkně šlapat a šlapat na toho šmejda dokud sebou nepřestane škubat. Potom mu rozdrTIT KŮSTKY V RUCE! POTOM MU ZARVAT PŮLMETROVOU TYČ DO PRDELE A ZNIČIT JEHO A JEHO RODINU! NAJDU SI HO A ZMRZAČÍM MU PSA! Na chvíli mi po tváři proběhne krvavý, šílený úsměv. Naštěstí velice rychle přejde a já si zakryji rukou oči. Uf... klid... klid Michale. Dneska už si toho udělal dost. Hezky dopíj a vypadni. Hezky v klidu...žádné krvavé šílenství.[/] Rychle sem dopil svoje pití a pomalu se zvedl. Jelikož zrovna v tu chvíli kolem mě proběhla rozrušená Nene tak se to asi i hodilo. Prostě rychlými kroky vyrazím ven z kavárny za Nene a Saki. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Otonashi vyrazil dřív než Tempest, takže dohnal Nene se Saki v uličce kousek od kavárny. Nene stojí před Saki, ale dívá se do země. ,,Nene! Dívej se mi do očí!'' chytne Nene za spodní čist, aby natočila její tvář k sobě. ,,Musíš si na to zvyknout! Kvůli tomuhle jsi přece přišla na Agehu!'' Vyštěkne na ni. ,,Jo... jenže já--'' Nene přeruší Tempest. Obě si pak všimnou, že je přítomen i Otonashi. Saki pustí Nene a odstoupí od ní. ,,Měli byste jít domů. Nikomu neříkejte o tom, co se tady stalo,'' řekne k vám s vážným hlasem a zamračeným výrazem. ,,Odvedu Nene domů.'' Chytne Nene za paži a začne ji vést pryč. Jakákoliv nabídka pomoci je odmítnuta. Začíná se připozdívat, takže se rozhodnete vrátit domů. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Kavárna už je docela plná a v hostech jakýmsi způsobem roste neklid a je to tady spíš jak ve výběhu plném jakýchsi dravců. Někdo se čas od času pokusí zachytit to co skrývám pod sukní objektivem svého fotoaparátu, čemuž se zatím úspěšně bráním tím že ho osobě vezmu vyfotím ji a telefon vrátím. Jak tak pobíhám po kavárně často zachytím pohled nějakých tří chlapců ze Suzaku, a zachytím ho častěji než u ostaních, možná to bude místem kde sedí, bůh ví. Když nesu objednávku Liefovi, nějakou nešťastnou náhodou do jednoho z nich vrazím, a to nějak podivně protože jsem ho ani neviděla a pak jsem navíc skončila na zemi... Zareaguji rychle, "Omlouvám se, um jste v pořádku?" ptám se pohotově zatímco se sbírám ze země a připravuji si v hlavě úkoly které mi právě přibyli, uklidit, zaplatit škodu a tak dále... Kluk do kterého jsem vrazila mi, ne zrovna jemně, pomůže zpět na nohy. TO co říká beru tak nějak jako poklonu, tak už to v dnešní světě chodí. Ale jeho dech není zrovna jeden z nejpříjemnějších, v "rodině" máme spoustu kuřáků, ale ty se alespoň snaží ten zápach nějak zakrýt a i to se cenní. "Společnost? Myslím, že tohle není zrovna ten druh podniku" odpovím mu a hodím pohledem směrem k ruce Mohl by jste mě prosím pustit požádám ho, místo toho se ale dočkám toho že se... SVÝMA ŠPINAVÝMA PRACKAMA DOTKL MÉHO OBLIČEJE!!! To už je na mě moc a tak se mu pokouším vytrhnout a v obličeji je znát rozhořčení a vztek. Slyším jak něco říká jeden z jeho kumpánů ale to už letím směrem Liefův stůl, na který tvrdě přistanu. Někdo mi zkroutí ruce nad hlavou a tím mi znemožní pohyb. "Pusť mě, kurva!" křiknu naštvaně na osobu za sebou a začnu se divoce zmítat. Pak mi ale znemožní pohyb i jeho vůdce, jako jejich vůdce mi alespoň přijde. Vyhrne my sukni a... v tu chvíli jako by mi z těla vyprchala veškerá síla, jako bych byla jen pouhá pozorovatelka. Napadá mě spousta způsobů jak se útočníka přede mnou zbavit, šlo by to třeba jedním dostatečně silným kopancem, místo toho se mi ale začíná rozostřovat vidění kvůli slzám, které se mi dostávají do očí... Vidím jak se ocásek postaví jako poslední marná obrana proti znásilnění. Kluk nade mnou ho jen odsune spolu s kalhotkami. V tu chvíli, ale přiletí odněkud Rinka a jakýmsi způsobem dostane násilníka do limbu. Pak ucítím jak mi na kůži přistane několik kapek krve následováno další krví a pár kůstkami, konečně něco co je mi známé, krev, na to už jsem si dokázala zvyknout. Osoba z mnou povolí sevření a mě dojde že krev bude asi patřit právě jí. posadím se a rychle si urovnám sukni. A uvidím Kena, připadám si jako když jsem byla malá a bratři s Otcem a zbytkem rodiny mě chodili zachraňovat z rukou únosců. Teď už se slzy spouštějí v plném proud a já pláču jak malá holka, slzy úlevy, ponížení, zloby, ano jsem naštvaná sama na sebe, že jsem tak neschopná... Přijde ke mě Lief a na něco se mě ptá a já jen přikyvuji. Vidím jak někdo skočí na Kena a jak vzápětí letí směr výloha a jak pak jeho hlava exploduje, což není zrovna normální, ale můj mozek teď nemá úplně čas se tím zabývat... Poslouchám bráškův proslov a pak i to co říká přímo mě. To je docela dobrá rána která pravděpodobně zanechá nějakou jizvu na duši. Zdá se že se mě ujala Rinka, protože když se tak nějak vzpamatuji z Kenových slov, zjišťuji, že jsem spolu s ní v šatně. Jen já a ona. A ve zmatku, který teď panuje v mé hlavě, se krom jiného odehrává i souboj mezi tím jestli se mám snažit chovat jako že tohle nic moc nebylo, a nebo se chovat otřeseně.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V americe jsi ukončila školu ještě dřív před koncem školního roku kvůli stěhování. Navíc Japonský školní systém je jiný a začíná tam škola až 1. Dubna. Normálně by to vypadalo, že budeš mít kolem 9 měsíců volno, ale bohužel to tak neskončí. Během těch 9 měsíců jsi se musela naučit Japonsky. Díky kontaktům tvé matky tě přijali na celkem celkem dobrou školu jménem Suzaku. Suzaku nepatří mezi top elitu jako je Ageha, Yoshikawa, nebo Moso Shiro, patří spíše k těm lehce nadrpůměrným, kam chodí jen děti miliardářů. Bude to týden, co začala škola. Za tu dobu jsi poznala své spolužáky. Před učiteli se chovají jako vzorní studenti, kteří si navzájem pomáhají. Ty však znáš jejich pravou stránku. Dokonce jsi ji pocítila i na vlastní kůži. Všichni studenti ve tvé třídě pocházejí z bohatých rodiny, nebo rodiny, která je nějak významná. Ať už to jsou politici, právníci, nebo vědci. Zato tvoje matka nejsou nijak slavná a co víc, je dokonce asistentka. K tomu všemu tvá japonština není úplně dokonalá Tohle všechno tví spolužáci vědí. V jejích očích jsi jen špína, která by neměla chodit na Suzaku. Proto tě také začali šikanovat. Zprvu to začalo jako pomluvy, pak to přešlo na menší naschvály. Například tě zamkli na záchodech, naplnili skříňku odpadky, nebo také tašku namočili. I když jsi věděla kdo to byl, bylo to naprosto k ničemu. Učitelé se ti snažili pomoct, ale nemohli uvěřit, že tak vzorní studenti by mohli udělat něco takového. Párkrát se ti povedlo oplatit jim to, jenže jich bylo víc a vždy přišli s něčím horším. Postupem času ti učitelé přestali veřit a říkali, že ti to celé jenom vymýšlíš. Současnost Právě skončila poslední čtvrteční hodina - tělocvik. Při tělocviku jste hráli basketbal. Samozřejmě si tě nikdo nevybral, takže jako poslední jsi skončila v týmu, který měl zrovna vybírat. I když jsi první půlku hry seděla na lavičce, stávalo se, že házeli míč tvým směrem, aby tě zasáhl. Druhou půlku jsi sice hrála, ale protihráči, dokonce i spoluhráči do tebe vráželi, nebo ti nahrávali míč tak, aby tě zasáhl do těla. Předsedkyně třídy ti nařídila, abys sama uklidila tělocvičnu. Také dala dost najevo, že se nebude převlékat v jedné místnosti s někým, jako jsi ty. Trvalo ti to čtvrthodiny, než jsi uklidila tělocvičnu. V šatně tě čekalo menší překvapení. Tvé oblečení bylo rozházené po šatně, mokré a přestříkané voňavkou. Na košili byly vystřihlé dvě díry v oblasti prsou. Nebylo to jen oblečení. Tvé sešity měly přeškrtané poznámky lihovkou, nebo měly vytrhané stránky. ,,Na, obleč si to.'' dívka vedle tebe hodí kraťasy a mikinu. Dívku poznáváš. Jmenuje se Kitami Mayu ve třídě sedí před tebou. Z tvého pohledu by se dalo říct, že je na tom podobně, jako ty. Nikdo se s ní nebaví a jen se ji všichni vyhýbají. Jen je na tom líp, protože ji nikdo nešikanuje. Mayu ve třídě působí jako tichá dívka. O hodinách se znuděně dívá z okna. O přestávkách nikam nechodí a stále se dívá z okna. Do školy a ze školy ji vozí černé auto se zatemnělými skly. Tohle je poprvé, co spolu mluvíte. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Když dobíhám k těm dvoum, tak je spatřuji v zajímavé situaci. Nene vypadá, že má nějaký zvláštní psychický problém. Je zde pár možností... Například jako strach z krve, ale to by bylo špatně... Tady je spíše problém se smrtí. Že? Otázku směřuji v myšlenkách na Saki. A přesně v tu chvíli se otáčí mým směrem. Na mé tváři je můj tradiční úsměv, vyjadřující, že všechno vím, všechno znám a dokonale vím v jaké situaci se nacházím a k tomu všemu mohu nabídnout i řešení. Možná právě toto Saki rozezlilo. Když nám rozkazuje, abychom neříkali o tom, co se tady stalo, tak se prostě musím zeptat. O Nene, nebo o kavárně? a to čistě jenom z toho důvodu, abych slyšel "O obou". Když se tě zeptám jestli chceš pomoc, stejně odpovíš ne, viď? Ptám se více zkroušeně, jenom proto, aby mi bylo odpovězeno předpokládaným tichem, že jsem si vlastně odpověděl sám. Bye bye Říkám nakonec, krátce zamávám pravou rukou a sleduji je jak odcházejí. Pro dnešek už to ukončeme. Říkám Tempestovi. Ale klidně si s váma zase někdy vyrazím. Pokračuji, i když pochybuji že ten přídavek je pro Tempesta nějak důležitý. Odcházím tedy domů. Dneska mě ještě čeká hodně práce. Proto postupuji trochu rychlejším krokem. |
| |
 | soukromá zpráva od Sophia Reth pro Kitami Maya, Sophia Rozkazu se nebráním a vykonám. Jako bych měla jinou možnost. Sesbírám ze země rozházené dresy a uklízím je na poličku. Přemýšlím co dalšího mi ještě dneska čeká. Zda to bude voda, voňavka, šťáva či jestli dneska má někdo nějaký jiný „senzační“ nápad čím mě polít věci. Odmítám na to myslet, vždycky se pak rozbrečím (a to jsem ve státech nikdy nedělala...). Vždycky jsem se chtěla podívat někam do ciziny, ale takhle jsem si to nepředstavovala ani jednou. S uklizenou tělocvičnou za zády jsem se vydala do šatny. Sotva jsem se vlekla, protože mi celé tělo pulzovalo bolestí. Nesnáším basketbal, nesnáším tuhle školu... stačil jim týden, abych začala nesnášet celej tenhle poděla***, prťavej stát. Otevřu dveře šatny. Zarazím se na prahu. Tak tohle jsem nečekala... vejdu dovnitř se slzami v očích. Sednu si na jedinou suchou lavičku v místnosti. Hlavu si podpírám rukami, snad aby mě neviděla poslední z holek. Po chvíli zvedám hlavu a rozhlížím se o co jsem dnes přišla. Pohled mi padne na věšáky na druhé straně místnosti. Visí tam moje košile, spíš zbytek mojí košile. Donutím se na to nedívat a zavírám oči. Tohle je opravdu peklo... pomyslím si a rozhlédnu se kolem znovu. Přitom dávám pozor, abych se nepodívala tam co předtím. Moje sešity jsou všude. Válí se po celé místnosti v menších či větších loužích barevné tekutiny. Při pohledu na jeden roztrhaný si povšimnu, že někdo udělal věc nečekaně důkladně. Děsně se leknu, když promluví. Nikdy s nikým nemluví, až teď. Zvednu mokré oči. Nechápu. Proč mi pomáhá? pomyslím si, když vedle mě dopadne suché oblečení. Nechápavě se na ni zadívám. Pohledem se ptám „Opravdu můžu?“. Tahle škola mi naučila jednu důležitou věc, a to nevěř nikomu. „Díky“ hlesnu potichu, když přikývne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rinka začne mlčky vyndávat ze své skříňky věci. Kdykoliv se pokusíš vstát, tak tě zatlačí zpátky na lavičku. ,,Slzy ještě nikomu neublížili...'' řekne, když začne vyndávat tvoje věci ze skříňky. Odejde do sprch. Ty můžeš udělat jen dvě věci. Buď začít brečet a potvrdit to, co říkal Ken. Nebo udržet své emoce na uzdě a stát se silnější. I když se snažíš o to druhé, bratrova slova na tebe měla velký dopad. Rinka přinese ze sprchy mokrý a suchý ručník. Pomůže ti se umýt od krve a kousky kůže, která na tobě ještě zůstávala. Po celou dobu zůstává Rinka zticha. ,,Pomohu ti od toho utrpení... Yume no Sekai.'' Po těch slovech se ti zatočí hlava a padne na tebe únava, až nakonec ztrácíš vědomí. *** ,,Chceš být součástí rodinného podniku? Budeš pro to muset udělat něco víc, než jen brečet, když tě chce někdo znásilnit.'' ,,...do rodinného podniku tě nikdy nepřijmu.'' Ta slova patří tvému otci. Oba sedíte v dojo a po tvém levém a pravém boku sedí nejvyšší členové klanu. Po otcově pravém boku sedí tvá matka. Po levé sedí Daichi a Ken. Před Daichim leží na zemi katana. ,,Zostudila jsi celý klan! Musíš pykat za své činy!'' Otcova slova tě probodnou jako nějaké čepele. ,,Daichi.'' ,,Ano, otče.'' Přikývne. Vstane a vyzme si katanu do ruky. Teprve teď si všimneš, že máš ruce svázané za zády a jsi oblečená v bílém rouchu v kterém se popravovali lidé. Pomalým krokem k tobě dojde. Zastaví se vedle tebe. Tvé prosby a nářky nikdo neposlouchá. Daichi tasí katanu. Jeho chladné oči se zadívají do těch tvých. ,,Asi jsem tě přecenil...'' Rychlým pohybem všechno ukončí. *** Probouzíš se s křikem. Chvíli rozdýcháváš, co se ti právě zdálo. Když se trošku vzpamatuješ, uvědomíš si, že už nejsi v šatně. Jsi v nějakém pokoji. Tedy spíše v něčím pokoji. Není tak velký, jako ten tvůj, ale je v něm větší pořádek než máš ty. Ale podle visící studentské uniformu na ramínku poznáš, že se bude jednat o dívčí pokoj. Digitální hodiny vedle postele ukazují 04:27 Sobota 7.4. Nejde ti to moc do hlavy, protože do kavárny jsi šla v úterý 3.4. ,,Konečně jsi se probudila,'' osloví tě Rinka, když vstoupí do pokoje. Nese tác, na kterém je hrníček s čajem a miska s Okayu. ,,Nepřepínej se. Měla bys ještě ležet. Zkus něco sníst.'' Na noční stolek položí tác. ,,Veškeré otázky si nech na zítra. Trošku se najez a jdi si zase lehnout.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Myslíš, že bych bych klesla na stejnou úroveň jako ty nány bez mozku?,'' odpoví ti chladně, když se zeptáš jestli můžeš. Mezitím, co se převlékáš, Mayu začne uklízet šatnu. Tvoje zápisky a věci jsou naprosto zničené, takže je zbytečné brát si je domů. Proto je Mayu vyhodí - teda pokud nebudeš protestovat. ,,Nemáš hlad?'' Vzpomeneš si na svůj doma připravený oběd v kterém jsi měla červi. Další z žertů tvých 'milých' spolužáků. Jestli chceš, pozvu tě na oběd. Mohly bychom vymyslet, jak se jim pomstit.'' Hlas má plný nenávisti. Její chladné oči bez třpytu života dávají jasně najevo, že si také prožila něco nepříjemného. ,,Jsem Kitami Mayu.'' Představí se a podá ti ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro „Já jen“ odmlčím se „ aby ti pak taky nedělali problémy...“ dodám potichu. Převléknu se do nabízeného. Pozoruji, jak veškeré moje věci končí v odpadu. Co je na tom baví? Přidám se k uklízení. Jde mi to pomalu, protože si prohlížím každý sešit... Takové škody. To jen tak nedoplním... napadne mi vážnější problém. Vysmrkám se do toho jediného co mi zbylo, mimo zpoceného oblečení z tělocviku, do mého kapesníku. „Díky ráda, ale já nevím, jak se jim chceš pomstít. Jsme jenom dvě a já... já... vlastně nevím...“ řeknu a koukám překvapeně na ní. Vždyť jí nechávají na pokoji. Proč se chce mstít? „Sophia, Sophia Reth...“ představím se a stisknu nabízenou ruku. Na chodbě najdu igelitku a tak si do ní strčím propocené oblečení... „Můžeme.“ řeknu s trochou radosti v hlase. První člověk, se kterým se tu bavím. A možná to se mnou dokonce myslí dobře. napadne mi jedna světlá myšlenka. Společně se vydáme směr restaurace. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Doženu naše dvě mladé slečny a Otonashiho. Velice kritickým a zkoumavým pohledem sleduji Saki. Když řekne že odvede Nene domů tak přikývnu. "Drž se Nene a dej na sebe pozor. " Poté se podívám na Saki. "Я буду тихо ... на данный момент. Но мне нужно объяснение.Белая девочка знаю вас. Я хочу знать, что происходит. Я ненавижу убийц ... И держать Нене сохранения пожалуйста" Poté dívky odejdou a já si dám mírně třesoucí se rukou do levého ucha sluchátko. Otočím se na Otonashiho a pokrčím rameny. "Raději bych se takovýhle akce odpustil. Už předtím než se začalo zabíjet mi to nebylo příjemné, natož potom. Nepotřebuju další oplejtačky s polišema kvůli vraždě. " Otočím se na patě a vyrazím pryč. "Měj se..." Hodím do druhého ucha taky sluchátko, pustím něco lehčího a vyrazím směrem k domovu doufajíc že příští akce bude klidnější. Možná za to může ta věc co mám na zádech v batohu. SNad když jí nechám opět uschovat pod zámek tak se věci uklidní... snad. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro -rozhovory s babičkou na téma zvláštních schopností a věcí jenž sem viděl předvádět Nene. -kontaktování Arany a Irula s tím že potřebuji práci. -trénování jako nikdy dříve. Sestavím si jídelníček abych z něj vymezil zbytečné sacharidy a začnu chodit častěji na tréninky. -nechám si na počítači od Funga udělat plakáty s tématem viz níže. -kontaktuji někoho koho si pamatuji z The Bats. Popřípadě klidně Afra. Chci aby si mezi sebou předali informaci viz níže. -Rozšířím informaci že chci mezi prváky zformovat nový Gang. Označím bývalého vůdce The Bats za morálního šmejda jenž si zasloužil padnout mojí rukou a že si nárokuji jeho pozici. Kdokoliv z prvních ročníků se může přidat. Nevylučuji nikoho... ženy, muže, slabé či silné. Beru každého kdo bude ochoten řídit se pár pravidly a přispět k dílu. -Základní pravidla je zesílit jako skupina. Ne jako jednotlivci ale jako skupina. Krýt si záda, pomoc si proti silnějším lidem když bude potřeba. Zákaz znásilňovaček a terorizování dívek v prvním ročníku. Prachy se můžou vybírat pokud chtějí ale jenom od nečlenů a nebudou nikoho příliš šikanovat nebo si na ně došlápnu. Násilí, rvačky atd jsou povoleny. Ale ne bezdůvodné bezprovokace. Napadnout někoho kdo vás nevyprovokoval je porušení kodexu. Pokud vás ale někdo napadne, uráží, zastrašuje snese se na něj hněv celého Gangu. -Snažím se z Nene dostat informace o její schopnosti. Jak jí dostala, jak se jí naučila a jestli bych to zvládl taky nebo ví o někom kdo by mě to naučil. SLíbím jí že jí přinesu další zvláštní artefakty z rodné vlasti. - Pokud potkám Saki budu naznačovat že chci vysvětlení toho co se tam stalo a proč někomu projde vražda jenom tak. - Stejnou otázkou provokuji Shinjiho ale dám jasně najevo že ho z ničeho neviním. Ale že prostě odmítám vraždu a ten kdo to provedl by si zasloužil dát pár pěstí za vyučenou. - Vysvětlím Shinjimu svůj názor na násilí a princip mojí rodiny jak v násilí funguje -> lidé se mohou stát zlými. Mají k tomu svoje důvody, názory na to proč to dělají. Jenže pořád jim to nedává právo chovat se jak chtějí. Mě vychovali tak že pokud někdo ubližuje dívkám či lidem jenž se nemůžejí bránit tak musí dostat za vyučenou. Podle prohřešku jenom rozbít hubu, zbít, dostat do nemocnice či tak. Ale nikdy nikdy nestrpíme vraždu. Když někomu přelámeš kosti tak ten člověk se může vyléčit a změnit se. Naučit se jinou cestu... ale smrt vše ukončuje. Omluvím se jestli si myslí že sem to přehnal s vůdcem The Bats ale vysvětlím mu že jsem se neudržel. Nejprve napadl nás a bývalého předsedu třídy. Poté jeho kluci chtěli znásilnit ty holky. K tomu napadly mého přítele z prvního ročníku ( jednoho z mála co mám) a pak když sem viděl jak prostě mlátí Nene tak mi něco ruplo v hlavě a já sem ho musel zmlátit. -Na testy se připravuji zběžně. Den předtím se na to dívám tak hodinku ale déle ne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ruka Mayu je úplně studená. Na chvilku tě napadne, že to je třeba duch, ale myšlenku zase rychle zavrhneš. Vezme si svou tašku a vyjde ven ze šatny. Cestou do restaurace nic neříká. ,,Tady.'' Ukáže směrem k restauraci kterou často míjíš při cestě do školy. ,,Nevaří tam špatně.'' Zrychlí krok Jedná se o obyčejnou rodinou restauraci. Uvnitř není moc lidí. Mayu vám vybere místo u okna, ze kterého je dobrý výhled ven. ,,Vyber si co chceš, zvu tě.,'' řekne ti, když ti podá jídelní lístek. Protestovat sice můžeš, ale tvoje peníze zmizeli i s peněženkou. Nejspíš za to může ta předsedkyně. Mayu si objedná jen čaj. ,,Uvažuji o tom, že změním školu.'' Upije čaje. ,,Tahle škola se chová, jako by byla prestižní, ale ani nepatří mezi elitu.'' Sklesle se podívá ven. ,,Možná bych měla jít na Agehu, kam chodí můj bratr. Prý to tam je zábavné.'' Pak Mayu přijde smska. ,,My o vlku. Musím jít domů, tak se měj.'' Zaplatí a odejde. Venku na ni čeká černé auto se zatemněnými skly. Nedlouho poté do restaurace přijdou tři tví spolužáci. Znáš je. Jsou to jedni z těch, co tě šikanují. Proto se raději sbalíš a dáš se na odchod pryč. Bohužel si tě všimli. Chvíli za tebou jdou, ale pak se jim ztratíš. Nebo si to aspoň myslíš. Jen tě předběhli a zatáhli tě do postranní uličky. ,,Hohó, jestli to není naše oblíbená Sophia-chan? Hmm?'' Jeho smradlavý dech po cigaretách je odporný. ,,Co ty na to? Nepobavíme se trošku?'' Pokyne hlavou svým dvěma parťákům. Srazí tě na zem. Jeden ti chytne nohy a druhý ruce. ,,Tak se podíváme, jestli seš pana.'' Zašklebí se a začne ti pomalu stahovat kraťasy . Jsou silnější než ty, takže nemáš žádnou šanci se jim vymanit. Navíc se už ani nezmůžeš křičet. Jediné, na co se zmůžeš je brečet. ,,Co si myslíte, že děláte?!'' Zařve na tvé spolužáky mladík v tvém věku, který má na sobě kuchařské oblečení. ,,Háá?! Postarejte se o něj, chlapi. Já se mezitím postarám o ni.'' Chytne tě za ruce. A olízne ti krk. Mimochodem, už nemáš na sobě kalhotky a on si akorát rozepíná zip u kalhot. ,,Podle mě by bylo lepší přestat.'' Ozve se znovu mladík. ,,Proč ja--'' s otevřenou pusou se dívá na mladíka, který je celý od krve. Jeho parťáci jsou na tom velmi špatně. Jeden má zlomené obě ruce a kosti mu z rukou přímo trčí. Nos má zlomený a spoustu modřín po celém obličeji. Druhý je na tom podobně. Ruku má přiloženou u krku ze kterého mu teče spousta krve. Navíc to vypadá, že má vymlácené zuby. ,,C-co, jak...?'' Pokusí se říct vyděšený student. Z mladíka vychází téměř neviditelný černý kouř. Navíc začíná vydávat jakousi auru, kvůli které máš stejně jako tvůj spolužák, naprostou hrůzu z toho mladíka. ,,Zmiz.'' Řekne mladík a přitom se na tvého spolužáka podívá s pohledem člověka, kterému nedělá problém někoho zabít. Tvůj spolužák je dostatečně chytrý na to, aby jednal správně. Rychle z tebe sleze, ani si pořádně nenasadí kalhoty a dá se na útek. ,,Jsi v pořádku?'' klekne si vedle tebe. Rychle však odvrátí pohled. ,,P-promiň, nic jsem neviděl.'' Tím ti dojde, že máš stále kalhotky u kotníků. Tvé tělo je navíc úplně vyčerpané, takže nejspíš bez cizí pomoci se domů sama nedostaneš. |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro „Vypadá dobře“ řeknu s radostí. Párkrát jsem tu už koukala do ceníku, ale vždycky jsem si řekla, že někdy jindy. Sama obědvat není zrovna to co vyhledávám. Obzvlášť takhle blízko u školy. Vejdu až po Maye, která to tu zná. Sedneme si a já beru do ruky ceník. Nejsou zrovna levní... pomyslím si, ale je taky pravda, že už je to chvíle co jsem byla naposledy s mamkou v restauraci. „Díky...“ špitnu. Mnohem radši bych si to koupila za svoje, ale peníze tu teď opravdu nemám. Změnit školu? Co by mi na to mamka asi řekla? A hlavně na jakou jít, aby to tam nebylo ještě horší? zamyslím se na chvilku. Obsluha přede mě postaví misku se zeleninovým salátem, který jsem si vybrala. Vypadá nádherně.... „Agehu?“ zopakuji jméno co řekla zvědavě. Budu si to muset doma najít... Když si Maya smsku přečte je mi jasné, že ta šťastnější chvilka skončila. Ach jo... „Hmm, díky za všechno“ snažím se jí poděkovat s plnou pusou salátu. Nakonec se mi povede polknout a zavolám na její záda ještě jedno děkuji. Sním ještě několik lžic salátu, když dovnitř vstoupí oni. Do háje, to musí být všude? ulevím si málem nahlas. Rychle spolykám ještě jednu lžíci. Teď by si mě neměli všimnout napadne mi a vyrazím ke dveřím. V tu chvíli se za mnou ozve hlas, po kterém mi zamrazí v zádech. Tak tohle nevyšlo.. běžím pryč. To jsem se jim tak snadno ztratila? podivím se. Umím rychle běhat, ale kluci mě většinou dokáží předběhnout. Zpomalím a rozhlédnu se kam jsem to vlastně zaběhla. Někdy během toho se vynořili za mými zády. Někdo z nich mi uchopí za ramena a odtáhne do temné uličky. „Prosím, nechte mi na pokoji...“ prosím ho tiše. Mých slov si nevšímá ani trochu. Tohle bude dlouhá noc... „Prosím...“ snažím se promluvit víc nahlas. Než však stihnu něco víc stáhne mi několik párů rukou na zem. Snažím se křičet, ale jeden z nich si na mě klekne a vrazí mi šátek do pusy. Brečím... Už zase... Cítím, jak mi stahují vypůjčené kraťasy. Ještě ke všemu to dělají schválně pomalu. Naskakuje mi z toho husí kůže... Proč mi to dělají? Svět kolem nevnímám neslyším, jen cítím jejich odporné ruce na svém těle. Kdyby ruce... Cítím jazyk na svém krku. Fuj nejradši bych zvracela, ale nemohu... Rukou mi stáhne kalhotky a začne si rozepínat zip. Do háje, to přece nemůže... napadne mi nevím proč. Pak si na mě lehá... Proč, díky bohu, přestal? Zmateně se rozhlédnu kolem. Už na mě neleží. Dokonce ho ani nevidím. Je to divné. Pak mezi kapkami zpozoruji jiný stín. „Prosím nechte mi být“ špitnu potichu, když mi vytáhne šátek z pusy. Síly na obranu už nemám... Nestane se však to co čekám, to co vím, že mi nemine. Snad mi bůh vyslyšel? On existuje? Jsem pohan, ale zdá se, že je čas na změnu. Rukávem si otřu oči a rozhlédnu se. Nějaký kluk se ke mě sklání něco se ptá... „Já... Já nevím“ říkám potichu. Opravdu, já už ani necítím jestli mám všechny končetiny. Pokouším si sednout, což se mi povede. Dokonce najdu svoje kalhotky... „To jsi asi jediný...“ promluvím po chvilce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Škola *Dva týdny uběhly jako voda a nic zvláštního se nestalo. Párkrát jsi se dostal do potyčky s prváky z jiných tříd, ale nebylo to nic co by stálo za řeč. *Gang, který byl s vaší třídou ve válce se rozpadl. *Proběhl test ze všech předmětů, aby se zjistilo, kdo jak na tom je. * Mezi prváky se začalo mluvit o čtyřech lidech, kteří jsou prý nejsilnější z prváků. Hoozuki Tetsuji Mizushima Reika Michal Tempest Mito Koumon * O posledních dvou se říká, že oni dva sami porazili celý The Bats. Navíc to, že byl Tempest vyloučen na dva týdny to jenom podpořilo řeči. Třída *Navíc jsi se doslechl, že Tempest byl vyloučen, kvůli tomu, že zmrzačil jednoho studenta z 1-A. *Třída se navíc rozdělila na několik skupinek. Nejmenší skupinka je ta nejvíc normální. Jsou to normální studenti, kteří se nestarají o dění ve třídě a hledí si jen svého. Další skupinkou jsou tři studenti a dvě holky. Těchto pět studentů šikanuje dvě holky. Stalo se, že jim sešili rukávy v sáčku, namočili jim pomůcky a další takové věci. Jenže každý má svých starostí a hold něco podobného na škole prostě děje. Navíc se do toho nikdo nechce zaplést, protože se o jednom z šikanujících říká, že je třetí nejsilnější prvák. Další skupinka jsou šprti, kteří si ale myslí, že jsou něco víc než ostatní a dávají to dost najevo. * Kolem Sau se dost často motá Afro a navíc to vypadá, že je její bodyguard. Pátrání Bohužel, o té maskované dívce se ti nic nepodaří zjistit. Ani Kairi neví, o koho se jedná. Občas si myslí, že máš na mysli nějakou anime postavu. Až ke konci druhého týdne se doslechneš, že dvě dívky z 1-B se prý setkali s nějakou maskovanou holkou. Zprávy a okolí školy Hned druhý den (4.4.) jsi viděl ve správách zajímavou reportáž. ''Včera v odpoledních hodinách proběhl teroristický útok poblíž střední školy Agehy. Nikdo naštěstí nebyl zraněn, neboť v té době byla kavárna ještě zavřená. Teroristé nastražili do kavárny doma vyrobenou bombu, která měla časovou spoušť. Policie také našla na místě činu kamerku, která měla výbuch zaznamenat. Na kamerce jsou otisky prstu, takže je jen otázkou času, než viníka dopadnou. Policie předpokládá, že za incidentem stojí studenti ze Suzaku, jako tomu bylo minulý rok při incidentu známý jako Krvavá stavba.'' Bodyguard Během školy jsi chránil Kairi. Jen pár prváků ji chtělo obtěžovat, ale pro tebe nebylo vůbec těžké se jich zbavit. Jen během víkendu, když měla autogramiádu to bylo horší. Pár fanoušků se vysvlíklo do naha a chtěli, aby se jim podepsala na přirození. Také se stalo, že se pár fanoušků dostalo do její šatny a odcizili její spodní prádlo. * Peněžní odměna až při rozdávání zk a repky. Pozn.: Na tento příspěvek odpovídej jen přes Andorskou poštu. Odpovídej ale jen v případě, že chceš ještě něco dořešit a něco si víc proklepnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Škola *Dva týdny uběhly jako voda a nic zvláštního se nestalo. *Gang, který byl s vaší třídou ve válce se rozpadl. *Proběhl test ze všech předmětů, aby se zjistilo, kdo jak na tom je. * Naštěstí na první ani druhý pohled nevypadáš jako hrozba, takže jsi se během těch dvou týdnů ani jednou nedostal s nikým do šervátky. * * Mezi prváky se začalo mluvit o čtyřech lidech, kteří jsou prý nejsilnější z prváků. Hoozuki Tetsuji Mizushima Reika Michal Tempest Mito Koumon * O posledních dvou se říká, že oni dva sami porazili celý The Bats. Navíc to, že byl Tempest vyloučen na dva týdny to jenom podpořilo řeči. Třída *Navíc jsi se doslechl, že Tempest byl vyloučen, kvůli tomu, že zmrzačil jednoho studenta z 1-A. *Třída se navíc rozdělila na několik skupinek. Nejmenší skupinka je ta nejvíc normální. Jsou to normální studenti, kteří se nestarají o dění ve třídě a hledí si jen svého. Další skupinkou jsou tři studenti a dvě holky. Těchto pět studentů šikanuje dvě holky. Stalo se, že jim sešili rukávy v sáčku, namočili jim pomůcky a další takové věci. Jenže každý má svých starostí a hold něco podobného na škole prostě děje. Navíc se do toho nikdo nechce zaplést, protože se o jednom z šikanujících říká, že je třetí nejsilnější prvák. Další skupinka jsou šprti, kteří si ale myslí, že jsou něco víc než ostatní a dávají to dost najevo. * Kolem Sau se dost často motá Afro a navíc to vypadá, že je její bodyguard. * Ve třídě zastáváš pozici toho neutrálního, ale s nikým nemáš až tak dobré přátelské vztahy. Jako by to vypadalo, že ve třídě není nikdo, kdo by potřeboval tvé úžasné já. * Akiko do konce prvního týdne nepřišla do školy * Shinji od začátku druhého týdne nechodí do školy. Zprávy a okolí školy Hned druhý den (4.4.) jsi viděl ve správách zajímavou reportáž. ''Včera v odpoledních hodinách proběhl teroristický útok poblíž střední školy Agehy. Nikdo naštěstí nebyl zraněn, neboť v té době byla kavárna ještě zavřená. Teroristé nastražili do kavárny doma vyrobenou bombu, která měla časovou spoušť. Policie také našla na místě činu kamerku, která měla výbuch zaznamenat. Na kamerce jsou otisky prstu, takže je jen otázkou času, než viníka dopadnou. Policie předpokládá, že za incidentem stojí studenti ze Suzaku, jako tomu bylo minulý rok při incidentu známý jako Krvavá stavba.'' Trénink Když ses pokoušel trénovat vycítění emocí lidí, tak jsi se ze své stávající úrovně nikam nedostal. Přesto se ti však podařilo něco jiného. Při opravdu velkém soustředění na jednu osobu, jsi slyšel v hlavě nějaké šumění a pár nesrozumitelných slov. Vydržel jsi to jen chvilku, pak se ti spustila krev z nosu a omdlel si. Pozn.: Na tento příspěvek odpovídej jen přes Andorskou poštu. Odpovídej ale jen v případě, že chceš ještě něco dořešit a něco si víc proklepnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rodina Sice ses chtěl chtěl zeptat babičky na ty zvláštní schopnosti, ale nic jsi nezjistil. Protože tvoje babička byla naprosto rozzuřená z toho, že tě na dva týdny vyloučili. Takže dostaneš zákaz se jít někam poflakovat. Maximálně jít na brigádu a to je konec. Shinji Shinji o škole moc nemluví, takže to z něj musíš přímo tahat. O The Bats ti řekne jen to, že se rozpadli. Co se týče sparingu, tak se jen vymluví na to, že ve škole bude velký test a musí hned po škole do práce, kde je dlouho do večera. Nene až do čtvrtka nebyla ve škole. Pak když přišla, byla úplně stejná, jako před tou událostí. Ale co se týče té události, tak Shinji o ničem neví. Prý když šel vyhodit smetí, tak viděl nějakou holku v potížích a šel ji zachránit. Při vyptávání na jeho sestru se na tebe dívá pohledem žárlivého bratra. O svojí sestře ti toho moc neřekne, protože to vypadá, že se bojí, že bys s ní chtěl chodit. Řekne ti jen to, že dělá hlavní sestru v místní nemocnici a kdysi chodila na Agehu. V momentu, kdy naznačíš, že by obě stály za hřích, se trošku naštve, že o jeho sestře přemýšlíš zrovna takhle. Co se týče Nene, tak nic neřekne a lehce se mu začervenají tváře. O bílým ninjovi se Shinjimu nic nepodaří zjistit. Co se týče Shinjiho rodiny, tak se mu vždycky podaří změnit téma, nebo někdo vstoupí do pokoje. O Nenině Bodyswaping se od Shinjiho nic nedozvíš. To platí i o Aurách. Přesto se ti po zmírnění babiččina hněvu podaří trošku něco zjistit. Řekne ti jen to, že v rodině se jednou za několik generacích objevil někdo, kdo měl obdobné nadpřirozené schopnosti. Takovýto člověk byl potencionální vůdce. Jak probudit tuto schopnost neví. Jen naznačí to, že se většinou probudila když byl uživateli někdo blízký na pokraji smrti. Shinji k tobě začal přestal chodit od začátku druhého týdne. Mobil nezvedá a na smsky neodpovídá. Gang Ještě, když jsi byl ses Shinjim v kontaktu, tak řekl, že se zmíní, že teda zakládáš gang. Přesto, kdykoliv ses ho na to zeptal, tak ti jen odpoví, že se na tom pracuje. O víkendu tě kontaktuje student, že se k tobě chce přidat a ještě další tři studenti. Jsou to prý bývalí členové The Bats. Zprávy a okolí školy Hned druhý den (4.4.) jsi viděl ve správách zajímavou reportáž. ''Včera v odpoledních hodinách proběhl teroristický útok poblíž střední školy Agehy. Nikdo naštěstí nebyl zraněn, neboť v té době byla kavárna ještě zavřená. Teroristé nastražili do kavárny doma vyrobenou bombu, která měla časovou spoušť. Policie také našla na místě činu kamerku, která měla výbuch zaznamenat. Na kamerce jsou otisky prstu, takže je jen otázkou času, než viníka dopadnou. Policie předpokládá, že za incidentem stojí studenti ze Suzaku, jako tomu bylo minulý rok při incidentu známý jako Krvavá stavba.'' * Práci najdeš. Peněžní odměna až při rozdávání zk a repky. Pozn.: Na tento příspěvek odpovídej jen přes Andorskou poštu. Odpovídej ale jen v případě, že chceš ještě něco dořešit a něco si víc proklepnout. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Chci odsud zmizet, chci odsud zmizet a něco zničit. Normálně jsem klidná, ale když už mě něco chytne tak mi to taky dlouho vydrží. Bohužel moje pokusy o úprk jsou úspěšně mařeny Rinkou, která, jak se zdá, mě nikam pustit nechce. Sleduji jak ona odchází do sprch a já zůstávám sama, jedna moje část chce brečet, druhá chce bojovat, vydržet a setrvat. Bohužel první část vyhrává a mě se daří zadržovat slzy už jen na poslední linii. Když se Rinka vrátí a začne mě očišťovat od zbytků těch, co se mi pokoušeli ublížit, mlčím. Jakmile skončí chci vstát, Rinka ale něco řekne, svět zhasne a já ztrácím pojem o tom co se kolem mě děje. * * * Probuzení S výkřikem otevřu oči a připadám si jako kdyby někdo moje srdce vyměnil za srdce závodního koně. Začnu s jednoduchým dechovým cvičením abych se uklidnila. Pak začnu zkoumat pokoj ve kterém se zrovna nacházím, protože ten rozhodně není můj. První analýza mi řekne, že pokoj patří s největší pravděpodobností nějaké dívce, soudě podle uniformy. Pak můj zrak padne na hodiny. "Sobota? Sedmého?" začnu v duchu počítat. Spala jsem něco kolem čtyř dní. Což mi nepřijde úplně normální, ale důležitější je kde jsem... Začnu pomalu vstávat z postele, když tu do dveří vejde Rinka s tácem, než stihnu cokoliv říct pošle mě zase do postele. "Pokud jsem u Rinko tak to znamená, že Raven bude vědět kde jsem" napadne mě rychle a zase jsem o něco klidnější. Položí tác na noční stolek a pak mi řekne, že se nemám na nic ptát. To se mi úplně nelíbí a mám strašné nutkání se ptát, ale zrovna teď jsem ráda, že nemusím být doma a poslouchat otce, takže jsem jí docela vděčná že mě u sebe nechala a otázky mohou počkat na později. Podívám se na tác s jídlem a uvědomím si, že mám docela hlad. Musím však opatrně, jestli říká budík pravdu tak jsem byla čtyři dny bez jídla a bez pití. Takže hezky pomalu. Podívá se na Rinku "Um... Díky" řeknu neurčitě a pak se pomalu pustím do jídla. Poté co skončím si lehnu do postele a ponořená do myšlenek analyzuji to co se dělo v restauraci. Raven nechal jednomu, spíše dvěma chlapcům vybuchnout hlavu, na dálku a udělal s tím docela nepořádek - Zbytečná myšlenka... Pak ta holka co udělala téměř díru do podlahy, někdo mě vytáhl skrz zavřené dveře... Napadají mě události, které mi přijdou jako docela nepřirozené... V průběhu toho pomalu zavírám oči až nakonec usínám... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladík se jmenuje Adachi Shinji a chodí do prváku na Agehu. Vezme tě na záda a odnese tě domů. Po celou cestu se tě snaží nějak rozveselit a tak ti vypráví o své starší sestře, která mu pořád dělá různé naschváli. Například mu jednou místo sešitů dala do tašky porno časopisy a místo svačiny mu zabalila svoje kalhotky. Pár dní zůstáváš doma. Po návratu do školy zjistíš, že Mayu byla přeřazena na jinou školu. To znamená, že ti na Suzaku nikdo nezbyl. Navíc to vypadá, že se ti kluci chtějí pomstít. Proto se také rozhodneš změnit školu a jako první tě napadne Ageha, kam chodí Shinji. Nová škola Tvá matka z toho vůbec neměla radost, ale když se doslechla o té šikaně, nezbylo ji nic jiného, než souhlasit. Tři dny jsi byla kvůli tomu doma, aby se zařídilo všechno papírování. Nyní je středa 18.4. a ty stojíš před svojí novou třídou 1-C. Navíc s tebou čeká i Mayu, která sem byla také přeřazena jde do stejné třídy jako ty. Nevšímá si tě. Obě čekáte, dokud vás učitel nezavolá dovnitř, aby vás představil. Pozn.: Na tento příspěvek odpovídej, až ti dám vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro *Dva týdny uběhly jako voda a nic zvláštního se nestalo. *Gang, který byl s vaší třídou ve válce se rozpadl. *Proběhl test ze všech předmětů, aby se zjistilo, kdo jak na tom je. * Poslední dobou tě dost často sledují růzí delikventi a pořád si pošuškávají, že jsi ten, který zničil The Bats. Nikdo však nemá dostatečnou odvahu se k tobě přiblížit. * * Mezi prváky se začalo mluvit o pěti lidech, kteří jsou prý nejsilnější z prváků. Hoozuki Tetsuji Mizushima Reika Michal Tempest Mito Koumon Kaida Masashi Třída *Tempest byl vyloučen na dva týdny kvůli tomu, že zmrzačil Koumoriho. *Třída se navíc rozdělila na několik skupinek. Nejmenší skupinka je ta nejvíc normální. Jsou to normální studenti, kteří se nestarají o dění ve třídě a hledí si jen svého. Další skupinka je šikanující skupinka. Dva studenti šikanuje tři dívky z vaší třídy. Stalo se, že jim sešili rukávy v sáčku, namočili jim pomůcky a další takové věci. Jenže každý má svých starostí dost a hold se něco podobného na škole prostě děje. Navíc se do toho nikdo nechce zaplést, protože se o jednom z šikanujících říká, že patři mezi nejsilnější prváky. Další skupinka jsou šprti, kteří si ale myslí, že jsou něco víc než ostatní a dávají to dost najevo. * Kolem Sau se dost často motá Afro a navíc to vypadá, že je její bodyguard. * Ve třídě zastáváš pozici toho neutrálního, ale s nikým nemáš až tak dobré přátelské vztahy. Jako by to vypadalo, že ve třídě není nikdo, kdo by potřeboval tvé úžasné já. * Do konce prvního týdne Akiko nepřišla do školy. * OD začátku druhého týdne Shinji nechodí do školy. Zprávy a okolí školy Hned druhý den (4.4.) jsi viděl ve správách zajímavou reportáž. ''Včera v odpoledních hodinách proběhl teroristický útok poblíž střední školy Agehy. Nikdo naštěstí nebyl zraněn, neboť v té době byla kavárna ještě zavřená. Teroristé nastražili do kavárny doma vyrobenou bombu, která měla časovou spoušť. Policie také našla na místě činu kamerku, která měla výbuch zaznamenat. Na kamerce jsou otisky prstu, takže je jen otázkou času, než viníka dopadnou. Policie předpokládá, že za incidentem stojí studenti ze Suzaku, jako tomu bylo minulý rok při incidentu známý jako Krvavá stavba.'' Vědecký klub Shimizu nejspíš neví, co se o tobě mezi prváky říká, protože se ani jednou o tom nezmínila. Druhý týden proběhlo jednání klubu na které jsi byl pozván jako zástupce Laboratoře B. Jednalo se především a plánech na tento rok a blížících se volbách na post prezidenta klubu. * Zjistíš, že Shimizu je prezidentkou od konce prváku. Také se jednalo o financích a rozdělování jich. Viděl jsi každého zástupce nějaké části (až se nějaká postava stane příběhově významnější, napíšu ti o ní stručný popis). Dokonce jsi byl požádá, abys pro různé části vyrobil nové zámky a upravil stará zařízení. Také jsi byl i finančně odměněn. Shimizu ti dá plány projektů, na kterých budeš muset pracovat. Kvůli práci pro ostatní části klubu jsi ještě neměl čas se podívat na ty plány. Občas se stalo, že jsi kvůli práci nemohl jít na hodinu. Kagawa ti sehnal potvrzení, že nechodíš za školu a pracuješ na školním projektu, takže když si hodiny dopíšeš doma, Studentská rada to nebude brát, jako že jsi chyběl. Navíc jsi se dost často dostal do potyčky s Hoozukim. Velmi často tě veřejně zesměšňuje. Samozřejmě si to nenecháváš líbit a oplácíš mu to. Také si tě najde sponzor jménem Shirohane Ken. Líbí se mu tvé nápady ohledně zabezpečení Laboratoří. Není členem klubu, ale často financuje nějaké projekty z různých částí klubu. Pak si nárokuje 10% z prodeje. Ihned ti dojde, že to je bratr Akiko, ale kdykoliv se na ní zeptáš, tak on změní téma. Pozn.: Na tento příspěvek odpovídej jen přes Pm a to jen v případě, že chceš něco dořešit. Pokud nechceš nic řešit, tak nepiš a vyčkej na hlavní posunový příspěvek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro * ,,Byla jsi ve stavu podobný komatu.'' * ,,Jen nějací hlupáci chtěli získat to, co patří Ageze.'' * ,,Ano.'' * ,,Nic.'' * ,,Jistě.'' Do školy tě ale nepustí. Což však nemění na tom, že tě doučuje ona. Díky ní pochopíš látky velmi snadno, takže skončíte u látky, kterou budete ve škole probírat až za měsícl. Když je Rinka ve škole, tak ti dělají společnost dvě kočky, televize, nebo spousta knížek. Rinka žije sama. * ,,Když se budeš během dne nudit, můžeš klidně vybrat, dojít na nákup, nebo dokonce uvařit, ale jak se ti bude chtít.'' Doma se tě nikdo neptá kde jsi byla. Zjistíš, že rodině bylo řečeno, že přespáváš u kamarádky, aby ses mohla doučovat. O tom co se stalo v kavárně vědí jen to, že tam prý bouchl plyn. S Kenem ses ani jednou neviděla. Maid Café Vrátíš se tam až na konci druhého týdne školy. Kavárna je naprosto v pohodě. Nikde známky potom, že se tam něco stalo. Navíc tam je pořád stejně rušno. Když se ptáš na ten incident tak ti holky odpovídají jen se slovy: ,,Ten bombový útok? Jo nakonec se ukázalo, že bouchlo těsnění plynu. Měla jsi štěstí, že tě to nezasáhlo.'' Ichinose Eri - Energetická dívka, která je tak trošku workoholik. Je však velmi hodná a ráda ti s čímkoli poradí. Navíc také musí pořáda dokopávat do práce Oikawu. Oikawa Ai - Ai je opakem Eri. Je velmi líná a člověk jí to musí říkat aspoň 10x aby to udělala. I když je tak velmi líná Ai je ta, která vymýšlí nové akce a úplně nová jídla, která Shinji poté uvaří. Hoozuki Kairi - Nedlouho poté jsi zjistila, že Kairi je vlastně idol. Její postoj v práci je velmi profesionální, takže není divu, že si většina zákazníků volá ji. Přesto všechno je dost nemotorná a není to tak, že by to dělala schválně. Kairi v kavárně zastává vrchní servírku. Všimneš si, že se často tahá s Kinjirem. ,,Ho hó, tak ona má kluka? To bych do ní neřekla,'' řekne Eri, když končíte směnu a na Kairi zase čeká Kinjiro. Škola *Tempest byl vyloučen na dva týdny kvůli tomu, že zmrzačil Koumoriho. *Třída se navíc rozdělila na několik skupinek. Nejmenší skupinka je ta nejvíc normální. Jsou to normální studenti, kteří se nestarají o dění ve třídě a hledí si jen svého. Další skupinka je šikanující skupinka. Dva studenti šikanuje tři dívky z vaší třídy. Stalo se, že jim sešili rukávy v sáčku, namočili jim pomůcky a další takové věci. Jenže každý má svých starostí dost a hold se něco podobného na škole prostě děje. Navíc se do toho nikdo nechce zaplést, protože se o jednom z šikanujících říká, že patři mezi nejsilnější prváky. Další skupinka jsou šprti, kteří si ale myslí, že jsou něco víc než ostatní a dávají to dost najevo. * Kolem Sau se dost často motá Afro a navíc to vypadá, že je její bodyguard. * Ve třídě zastáváš pozici toho neutrálního, ale s nikým nemáš až tak dobré přátelské vztahy. Jako by to vypadalo, že ve třídě není nikdo, kdo by potřeboval tvé úžasné já. * Do konce prvního týdne Akiko nepřišla do školy. * OD začátku druhého týdne Shinji nechodí do školy. Yuuki Nebyl dostatek času zjistit, co to je Yuuki. Pozn.: Na tento příspěvek odpovídej jen přes Pm a to jen v případě, že chceš něco dořešit. Pokud nechceš nic řešit, tak nepiš a vyčkej na hlavní posunový příspěvek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro *Dva týdny uběhly jako voda a nic zvláštního se nestalo. *Gang, který byl s vaší třídou ve válce se rozpadl. *Proběhl test ze všech předmětů, aby se zjistilo, kdo jak na tom je. * Poslední dobou tě dost často sledují růzí delikventi a pořád si pošuškávají, že jsi ten, který zničil The Bats. Nikdo však nemá dostatečnou odvahu se k tobě přiblížit. * * Mezi prváky se začalo mluvit o pěti lidech, kteří jsou prý nejsilnější z prváků. Hoozuki Tetsuji Mizushima Reika Michal Tempest Mito Koumon Kaida Masashi Třída *Tempest byl vyloučen na dva týdny kvůli tomu, že zmrzačil Koumoriho. *Třída se navíc rozdělila na několik skupinek. Nejmenší skupinka je ta nejvíc normální. Jsou to normální studenti, kteří se nestarají o dění ve třídě a hledí si jen svého. Další skupinka je šikanující skupinka. Dva studenti šikanuje tři dívky z vaší třídy. Stalo se, že jim sešili rukávy v sáčku, namočili jim pomůcky a další takové věci. Jenže každý má svých starostí dost a hold se něco podobného na škole prostě děje. Navíc se do toho nikdo nechce zaplést, protože se o jednom z šikanujících říká, že patři mezi nejsilnější prváky. Další skupinka jsou šprti, kteří si ale myslí, že jsou něco víc než ostatní a dávají to dost najevo. * Kolem Sau se dost často motá Afro a navíc to vypadá, že je její bodyguard. * Ve třídě zastáváš pozici toho neutrálního, ale s nikým nemáš až tak dobré přátelské vztahy. Jako by to vypadalo, že ve třídě není nikdo, kdo by potřeboval tvé úžasné já. * Do konce prvního týdne Akiko nepřišla do školy. * Od začátku druhého týdne Shinji nechodí do školy. Zprávy a okolí školy Hned druhý den (4.4.) jsi viděl ve správách zajímavou reportáž. ''Včera v odpoledních hodinách proběhl teroristický útok poblíž střední školy Agehy. Nikdo naštěstí nebyl zraněn, neboť v té době byla kavárna ještě zavřená. Teroristé nastražili do kavárny doma vyrobenou bombu, která měla časovou spoušť. Policie také našla na místě činu kamerku, která měla výbuch zaznamenat. Na kamerce jsou otisky prstu, takže je jen otázkou času, než viníka dopadnou. Policie předpokládá, že za incidentem stojí studenti ze Suzaku, jako tomu bylo minulý rok při incidentu známý jako Krvavá stavba.'' Studenská rada Jelikož Akiko nechodila do školy, takže musíš dělat většinu práce za ní. Navíc tě Miyamura naučil, jak se dělají pochůzky. Jde jen o to, že dvakrát týdně jde na 1. a 2. Budovy do sborovny a učitelé ti říkají, kteří studenti chyběli, nebo pokud byla zničená nějaká věc. Tyto informace pak předáváš radě. Naštěstí papírování nebylo tolik jako první den. Přesto to byli úkoly přines, zařiď, odnes, dej otisknout, najdi... Pozn.: Na tento příspěvek odpovídej jen přes Pm a to jen v případě, že chceš něco dořešit. Pokud nechceš nic řešit, tak nepiš a vyčkej na hlavní posunový příspěvek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Repka: Otonashi Naoi - 0 Leif Johansson - 400 Michal Tempest - 1 600 ! Mito Koumon - 1 600 ! Shirohane Akiko - 420 Kinjiro Takahashi - 700 ! Sophia Reth - 0 Pozn.: Odvíjí se od souboů, nebo také jaký máte vliv na ostatní. Zk: Otonashi Naoi - 60 |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Už jste si zvykli na Agehu a její rušné prostředí. Vždycky se někde někdo pral, popřípadě někdo někoho šikanoval. Učitelé se snaží zabránit tomu, aby se komukoliv něco stalo, ale poslední dobou to vypadá, že nad vámi zlomili hůl. Tempest se vrátil do školy, ale Shinji stále není ve škole. Už při příchodu do školy má Tempest pocit, že ho někdo sleduje. ,,Takže konečně přišel. Slyšel jsem, že jeho rodina provozuje voodoo a jedí lidský maso.'' To si mezi sebou škuškají někteří kluci. ,,Proč sem přišel? Copak ho nevyhodili? Myslela jsem, že ho kvůli tomu vrátili do té jeho země. Nekoukejte mu do očí.'' Tohle si mezi sebou šuškají holky. Ještě ani nezačala hodina a Shiori s Masashim opět šikanují Kokoro a Kyouko. Bohužel se to už takhle opakuje každý den, takže to už většina ignoruje. Tentokrát to vypadá, že se Shiori podařilo slepit Kyouko učebnici vteřinovým lepidlem, když byla záchodě. Během angličtiny se nic nestalo a Shinji stále nepřišel do školy. O přestávce Kyouko přijde k Tempestovi. ,,Velká přestávka... ty, já... střecha...'' řekne nervózně, aniž by se mu podívala do očí a zase rychle odejde pryč. Kinjirovi přijde sms zpráva od Kairi: Aóóój, Bakahashi! Budeš mít během oběda čáááááásek? Póótřebovala bych s něčííííím pomóóóct!! Během přestávky Sau všem oznámila, že byly oznámeny výsledky testů. (HP) Navíc také dívkám řekne, že k Vám byly přeřazeny dvě studentky. Samozřejmě tato informace se po třídě velmi rychle rozšíří Pro některé to není dobrá zpráva, pro některé je, ale nemáze fyziku. Volnou hodinu ale nemáte. Místo toho jde suplovat Váš třídní, takže si dáte matematiku. ,,Á, Tempest se nám vrátil z vyhnanství. Rád tě vidím zpátky,'' uvítá ho třídní, když vstoupí do třídy. Třídní dojde ke katedře na kterou si odloží třídní knihu. ,,Nuže, učitelka fyziky něco řeší ve své třídě, takže budu suplovat a dáme si matiku.'' ,,Cóóó? To néé...'' ozve se ze třídy značný nesouhlas. ,,Klid, klid. Jestli budete mít další připomínky, tak si napíšeme test z matematiky!'' Přehluší celou třídu a tím většina zmlkne. Třídní se pousměje. ,,Nuže, jak už asi víte, tak dnes k nám byly přeřazeny dvě studentky. Poštěstilo se a budou chodit do naší třídy.'' Učiteli se v očích zableskne pomyslný třpyt. ,,Tak děvčata, vstupte.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nyní je středa 18.4. a ty stojíš před svojí novou třídou 1-C. Navíc s tebou čeká i Mayu, která sem byla také přeřazena jde do stejné třídy jako ty. Nevšímá si tě. Po vstoupení učitele do třídy slyšíš co se tam děje. ,,Á, Tempest se nám vrátil z vyhnanství. Rád tě vidím zpátky,'' řekne učitel, když za sebou zavře dveře. ,,Nuže, učitelka fyziky něco řeší ve své třídě, takže budu suplovat a dáme si matiku.'' ,,Cóóó? To néé...'' ozve se ze třídy značný nesouhlas. ,,Klid, klid. Jestli budete mít další připomínky, tak si napíšeme test z matematiky!'' Přehluší celou třídu a tím většina zmlkne. ,,Nuže, jak už asi víte, tak dnes k nám byly přeřazeny dvě studentky. Poštěstilo se a budou chodit do naší třídy.'' ,,Tak děvčata, vstupte.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Do třídy vejdou dvě dívky. Obě se postaví před katedrou směrem do třídy. Brašny si položí vedle sebe. ,,Hóóó!!'' Ozvou se kuci. Ty bych chtěl vidět na všech čtyřech!'' Ozve se z jednoho rohu. Na ty Vaše kundičky, chtěl bych dát hubičky, toho mého do pusinky, vysát trochu tekutinky, vyhoníte mi pérko zručně, pak Vás celé sexem zmučím neslušně. Ozve se zase z jiného kouta třídy. ,,Haha, vtipné, ale klid.'' Souhlasně zakývá hlavou a mávne rukou, aby jste se uklidnili. ,,Chtěl bych Vám představit Kitami Mayu a Sophii Reth.,'' řekne třídní mezitím, co se postaví kousek od Sophie. ,,Obě k nám přišly ze Suzaku, takže k nim nechovejte žádnou zášť. Děvčata, nechcete o sobě říct pár slov?'' S úsměvem se podívá na Mayu. Ona vypadá, jako by měla každou chvíli padnout nudou. Oči má přivřené a její pohled je ledový. Po vyzvání, aby něco řekla, se podívá po lavicích. ,,Chm...'' aniž by řekla něco dalšího, vezme si si svou brašnu a zamíří si to rovnou k prázdné lavici před Kinjirem a za Mitem. Třída překvapená jejím chováním jen sleduje Mayu, nebo učitele, který ji sleduje se a tváří se, jako by ji chtěl zakroutit krkem. Tento výraz však dlouho netrvá a znovu se usměje. ,,Nejspíš to bude stydlivka.'' Pokusí se mít navrch. ,,A ty nám něco řekneš, Sophie-chan?'' Sophie zůstává zticha. ,,Nemusíš se stydět,'' položí ji ruku na rameno. ,,Víte, Sophii-chan na minulé škole velmi šikanovali, takže pokud jí bude dělat někdo něco podobnýho, tak se o něj vlastnoručně postarám.'' Na to se jen Masashi zašklebí. ,,Takže pokud budeš mít nějaký problém, neboj se za mnou přijít do mého soukromého kabinetu a společně ten problém nějak vyřešíme, dobře?'' Letmo si ji prohlédne a pustí ji rameno. Sophie byla usazena do první řady do lavice u dveří. ,,Akiko-chan, nebo Leife-kun, vy jste v Radě, takže pokud bude mít jeden z Vás dvou čas, tak tady děvčata proveďte.'' Zbytek hodiny se učíte Matematiku. Přestávka ,,Na další hodinu přijdu asi později, takže mezitím budete mít samostudium o které se postará předsedkyně,'' řekne třídní a odejde ze třídy. Kyouko se vypaří ze třídy. Mitovi přijde zpráva na mobil. Přijď do laboratoře. Ken Velmi ztrápená Kokoro odchází ze třídy. Za ní následně odchází Masashi se šklebícím se výrazem. Shiori je sleduje s výrazem obchodníka, kteřý právě uzavřel ten nejlepší obchod. Pak vstane a dojde k Sophii. ,,Ahoj, jsem Koburaki Shiori, nabídne Sophii ruku. ,,Nebudeme kamarádky?'' nakloní hlavu do strany a sladce se usměje. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Test který jsme psali nedopadl zase tak špatně... Byl jsem přibližně v polovině. Dobrý výkon... Čekal jsem to horší. Pousměju se a strčím si do pusy jahodové lízátko, přičemž mám v uších sluchátka v kterých mi hraje na plno hudba přes kterou není nic slyšet. S rukama v kapsách dojdu do třídy kde si sednu a oddechnu si. Sakra... Že si nedají pokoj. Chudáci holky. Řeknu si v mysli při pohledu na dvojici Shiori s Masashim, kteří šikanují ty dvě nevinné holky. Mám jim pomoct? Když se tam vrhnu tak asi dostanu do držky... Ten Masashim je nejspíš dost silný. Zamračím se a odvrátím od nich pohled na něco úplně jiného. Na mobil který mi zazvoní. "Kdo to sakra..." Bakahashi? Už zase... Ach jo. Zasměju se a začnu psát: Dobře... Kde se sejdeme? Odepíšu a mobil zase schovám do kapsy. Vyučování ani tak moc nevnímám a celou dobu koukám na tabuli jakoby tam ani nebyla a já hleděl skrz ní. Když se ve třídě objeví nové dvě holky pousměju se, ale hned po té se otočím na ty magory co mají ty perverzní kecy. "Držte huby!" Zamračím se a ve tváři se mi objeví vražedný pohled. Dívka která byla představená jako Kitami Mayu si sedla přede mne a překazila mi tak nádherný výhled na tabuli, ještě k tomu dělá jako by tady kolem byli všichni póvl. Zase nějaká namyšlená mrcha... Druhá dívka se jmenuje Sophia Reth. Hmm... Usměju se a pak se začnu věnovat vlastním věcem. Počkat... Kouknu na prázdnou lavici. Asi bych si měl aspoň něco vytáhnout. Zasměju se a začnu vytahovat všechny různé učebnice. Matika, fyzika, angličtina a bůh ví co ještě. Po skončení hodiny si všimnu jak se Shiori vtírá k té nové holce. Tak takhle by to nešlo... Zvednu se, protáhnu a dám do pusy nové lízátko. Jakmile jsem u ní položím jí ruku na rameno. "Hele... Dvě oběti by ti mohli stačit." Nahodím přátelský úsměv. "Nebo se ti začnou dít přesně ty věci co děláš Kokoro nebo Kyouko. Nebo možná horší... Co říkáš na vteřinové lepidlo ve vlasech?" Otočím se na Sophii a usměju se. "Na tuhle a ještě na támhle toho..." Ukážu prstem na Masashia. "...si dávej pozor. Mohla by ses snadno stát obětí šikany." S těmito slovy odejdu zpět k lavici, kde si dám do uší sluchátka a přestanu vnímat okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kinjirom, Shiori, Sophie Sophie oplatí Kinjirovi úsměv. ,,Hmm a ty bys něco takového udělal křehké dívce? Nedivím se, že tě žádné dívky nemají rády, když děláš takové věci.'' Když Kinjiro odejde, Shiori si povzdechne. ,,Nevšímej si ho. Je divný. Vždycky říká nějaké nesmysli.'' Nakloní se blíž k Sophii. ,,Slyšela jsem, že prý bere drogy a poflakuje se s nějakou hoperkou z druháku.'' Opět se narovná. ,,Jestli chceš, provedu tě tady.'' Opět se usměje. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Testy Upřímně to mohl docela čekat jeho výsledky v testu byli přímo příšerné, jenže to se dalo čekat. Všechno to co se dělo v něm zůstávalo i když se to snažil všelijak přibýt prací. Nešlo to vracelo se mu to vlastně dlouho byl docela rád ,že neviděl ani Jeho ani Jí jenže ona se vrátila brzo a jeho soustředění šlo do křemíkového nebe. Projekty na kterých pracoval nešli tak dobře. Vše kazil a do toho musel pořád řešit žertíky toho dotěrného Houzukiho. Vlastně nechápal že s ním poslední dobou má Ken trpělivost už proto ,že se vždy trochu zajímal o jeho ségru. Tenhle stres a vzpomínky na to co zažil prostě hodně stěžovali nějaké učení a tak byl test taková pohroma jaká byl. Mohl to vyčítat jen sám sobě proto, si vyhradil víc času pro učení. Přeci jen on si nemohl dovolit takové výsledky ani tak špatnou záminku k tomu aby je předváděl. Hodiny na Agaře pro něj probíhali v rytmu nestarám se radši o cizí a řeším své problémy pravda jeho pohled nějak moc často cestoval k Akiko a pak se stával trochu bolestným, ale to nebylo to jediné vlastně jen čekal kdy někomu dojde to co došlo už jemu. Řekl si ,že musí stejně dojít za Shimizu aby to nějak vyřešil dřív, než z toho budou problémy. Jako na zavolanou když se stačí na chvíli dostat do reality a vnímat že mají dvě nové spolužačky typ problémů přijdou. Píše Ken. " Jistě jak jinak už mu to došlo." Počkám tedy na přestávku a dojdu do laborky. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Laborka Dorazím do laborky. Nevím jestli tma už Ken je nebo ne tak jako tak až ho uvidím začnu mluvit. " Ty tu jsi kvůli tomu co se říká ,že s těma policajtama?" počkám . " Chtěl sem si to vyřešit vesměs jde jen o to ,že si nosím práci domů... musím s tím zjaít za Shizune a za nimi.... nebo máš něco jiného?" zeptám se a čekám co na to řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro Po několika dnech vyřizování konečně nastal den, kdy jdu do školy. Ne, netěším se tam, ale doma se už docela nudím. Pořád nechápu, proč jsme nemohli zůstat ve státech... S taškou přes rameno jsem se vydala směr nová škola. Přede dveřmi učebny potkávám Kitami Mayu. „Ahoj“ zdravím ji. Jako odpověď však dostávám jenom lhostejný výraz. Ani ona nebude můj spojenec. dojde mi realita. Nakonec přichází profesor. Na vyzvání vejdeme do třídy. Nechávám Mayu ať jde první, aspoň budu mít víc času si prohlédnout a zapamatovat třídu. Maya nic neříká a tak je řada na mě. Mlčím taky. Aspoň nebude slyšet moje špatná japonština. odůvodním si to. Profesor je nakonec informuje o mojí šikaně. Tak nevím, ale přijde mi, že to nebyl dobrý tah... pomyslím si, když vezmu v úvahu hlášky třídy. Asi to tady nebude úplně klidný školní rok. Ovšem slíbila jsem si že za mamkou už podruhé nepůjdu. Na nabídku profesora o soukromém kabinetu, jen přikývnu. Sedám si do samotné lavice v rohu třídy. Škoda, že vzadu je plno, byla by to lepší pozice. Matematika mi nedělá problém, ale jazyková bariéra její složitost zvyšuje, tak že mi trvá celkem dlouho ji pochopit. přestávka, nový kamarádi? O přestávce ke mě přichází jedna holka. Je milá, ale když jí chci podat ruku přijde nějaký kluk a začne o ní říkat docela hnusné řeči. Že by to nebyla až tak přátelská nabídka? Nakonec vstanu a potřesu jí rukou. „Já jsem Sophi“ pokusím se o japonštinu. Ještě pohlédnu směrem, kde sedí ti dvě z rady, které mi měly provést. Mám s ní jít? táži se sama sebe. V tu chvíli se k nám přidává nějaký kluk. Říká něco o lepidle ve vlasech a něco o šikaně. Napadá mi, zda jsem si vybrala správnou školu na svůj přesun. Když mi dává varování, sleduji pozorně na koho ukazuje. Aha, takže ona je ta špatná? dochází mi, že jsem s ní málem odešla. „Já nevím, možná později. Teď musím dopočítat ten příklad, protože jinak se v tom ztratím.“ odpovím nešťastně Shirori a ukáži do svého, pro cizí nepřehledného, sešitu z matematiky. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro ´Další den, už aby to bylo zase za mnou. Možná bych měl jít za Akihirou. Nebylo by od věci si něco zjistit o tom jeho tréninku. Jestli tam ty dvě hovada budou šikanovat ostatní a všichni to budou ignorovat, tak mne šlehne. Je na čase s tím něco udělat. A možná bych si mohl najít někoho, kdy by do toho šel se mnou. Nejlépe ze třídy.´ Rozhlédnu se po poloprázdné třídě. ´No jo, ranní ptáče.´ Vytáhnu knížku. Kdyby se někdo chtěl podívat co to čtu za bichli, tak tomu nebude rozumět, pokud neumí švédsky. Po nějaké chvíli začne hodina a přijdou i dvě nové studentky. ´Stydlivka? Ta není stydlivka, jen jsme na její poměry póvl. Zazobaná mrcha, nic víc, nic míň. Ale ta druhá slečna... Šikanovali? A do prdele. Tak o tu se budu muset postarat.´ Pouze povzdechem komentuji ztrátu hodiny fyziky při prvních příkladech. Přestávka Z povzdálí sleduji scénku Kinjira a Shiori... Když voda kolem Sophie uklidní a ona začne mluvit o příkladu dojde mi, že nebude zrovna japonská mluvčí. Rychle sepíšu vzkaz Kinjirovi. Díky té tvé scénce jsi mi mnoho věcí ulehčil. Až budeš mít čas, tak zavolej na moje číslo. Ta šikana musí skončit. Johansson. Rychle ještě dopíšu číslo na mobil. Potom to dám Kinjirovi na lavici. ´Už aby to bylo za námi jako ty netopýři.´ Pomalu dojdu za Sophií. „Zdravím, já jsem Johansson, Leif Johansson. Jestli chceš můžu tě tu provést. je to sice moje povinnost, ale udělal bych to i bez toho. Kdybys něco potřebovala, tak se na mne obrať.“ Usměji se na ni a snažím se tvářit mile. Možná je na mne vidět, že jsem trochu znepokojený. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Překvapeně hledím na lístek ležící na lavici, přičemž se otočím na Leifa. Co ten zase po mně chce? Vezmu do ruky kus papíru a rychle si ho přečtu. Po té vytáhnu mobil a zapííšu si jeho číslo. No vidíte... Jak to hned jde. A to stačilo jen pár vět. Zvednu se a nahodím vážný výraz. Z kapsy u kalhot vyndám lízátko s uřízlou tyčkou do špičky a strčím si to do pusy. Jablko... Mňam! Pousměju se a sednu si na lavici, přičemž si vytáhnu i jeden časopis, kde jsou nějaké věci o Majo. Přece jen musím sledovat co oní píšou, když mám od ní odhazovat magory. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Test dopadl vcelku dobře, díky doučování od Rin-chan jsem se ocitla někde v lehce nadprůměrné části lidí kteří psali test. Když Tempest nechodil do školy, začala jsem se trochu zajímat a zjistila jsem, že ho vyloučili, ale dnes se podle všeho šeptání mých spolužáků vrací a většina z nich z toho nemá dvakrát radost. Já jsem ale docela ráda, nevím co se stalo, ale vím že Michal umí dobře zasadit ránu a je to jeden z prvních kontaktů které jsem si tu udělala. Proto když přijde do třídy zajdu za ním ho pozdravit "Yo, cos prováděl že tě vyloučili? Jestli se teda můžu zeptat" ptám se ho hned, tím jak jsem chyběla mi uteklo docela dost informací což mě docela štve. Co jsem si ale už dokázala všimnout je, že se v naší třídě bohužel rozmohla šikana... Někdo by si mohl říct že jako někdo kdo se hodlá stát členkou Yakuzy mi to nebude vadit a přijde mi to naprosto normální, jenže takhle my nepracujeme, my máme území a ty co se ne tom území chráníme, za drobný poplatek samozřejmě. Pokud se někdo pokusí narušit pořádek na našem území nebo nás dokonce okrást pořádně za to zaplatí a příště si to několikrát rozmyslí jestli si s námi začínat. Se svými "obchodními partnery" pak vycházíme dobře a když nás někdo přijde požádat o pomoc rádi ho vyslechneme a pomůžeme. To co dělají tihle dva je ale něco naprosto něco jiného, terorizují někoho kdo se sám nemůže bránit a s tím já nesouhlasím a prodávají ho... Bohužel to dělá někdo kdo je podle toho co se mezi prváky šíří nejsilnější mezi prvními ročníky, a já si tak nějak uvědomuji že tohle já se ke špičce řadit asi nebudu, zvlášť po tom co proběhlo v kavárně... I tak jsem se ale kolikrát přistihla jak šahám do kapsy pro nůž a představuji si jak se k němu pomalu a tiše blížím a pak už stačí jen jedna řezná rána na krku a konec. Není to úplně nejčistší a nejférovější způsob ale šlo by to, bohužel by pak asi přišly problémy se školou a vyloučení což nejsem ochotna riskovat, navíc jestli je opravdu nejlepší z ročníku nejspíš by si mě všiml. Naštěstí se dokážu dobře ovládat. Pak mě taky napadá že by mohlo být zajímavé vidět "démoní královnu" jak se z ní najednou stává oběť. Oko za oko, zub za zub, další ze starých zákonů... Když přijde náš třídní sednu si zase na místo a poslouchám, "Nové studentky, to musí mít opravdu radost" napadne mě představí nám je, při čemž já okamžitě přiřadím jedné z nich přezdívku "Yuki-onna" a musím se pousmát nad tím jak učitele odignorovala. Ta druhá tu však zřejmě bude mít problémy, jestli i na minulé škole měla problémy se šikanou, povzdechnu si. Liška mezi loveckými psy. Třídní nás zaúkoluje že je máme provést po škole. Proto když odejde, schovám si věci do tašky a zajdu za ní. V tu chvíli je už u ní "Démoní královna" a Lief. Byla jsem moc pomalá. "Ahoj, já jsem Shirohane Akiko," představím se a navážu na Liefa "a celkově kdybys měla nějaké problémy zkus se stavit spíš za radou než za učitelem, to by bylo jako kdyby jsi vlezla do jámy lvové, ale ode mě to nemáš" mrknu na novou spolužačku. Pak se otočím i směrem na Mayu, "Vaše veličenstvo může jít s námi, jestli se vám bude chtít" prohodím směrem k ní. Pak přijdu blíž k Shiori, "Nebojíš se že skončíš jako tamty dvě, Kotě?" pošeptám jí tak aby mě slyšela jen ona, ráda bych jí vyprovokovala aby po mě vystartovala, přeci jen je mnohem snadnější to pak uhrát na sebeobranu. A já bych teď pár soubojů určitě užila, snáze se v nich sbírají zkušenosti a já se prostě potřebuji stát silnější... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Akiko, Leif, Shiori, Sophie Shiori se jen na Sophii usměje. ,,Jestli chceš, klidně tě to doučím. Navíc v tvé japonštině slyším anglický přízvuk. Pokud chceš, můžu tě doučovat japonštinu.'' Pak přijde Leif. Shiori se na něj mlčky dívá. Mayu se si Akiko prohlédne. Protočí oči v sloup a hlasitě si povzdechne. ,,Hmm,'' zamručí. Neochotně vstane a dojde k Akiko. Shiori jen nakloní mírně hlavu do stranu, roztáhne víc úsměv a víc pootevře jedno oko. Naštěstí krom Akiko ten výraz nikdo nevidí, protože stojí všem ve výhledu. ,,A ty se nebojíš, že skončíš hůř než v Maid Café?'' ,,..kotě?'' Šílený škleb opět nahradí roztomilý úsměv, který je pro nic typický. Navíc v téhle chvíli by se to dalo brát jako posměch. Mezitím, pro Sau přišel Afro. Oba následně zmizeli na kdesi na chodbě. Nedlouho poté za nimi běžela Ayumi. Ve třídě začne další vlna šuškání o milostném trojúhelníku. Pozn.: Další příspěvky už nepřeposílejte Kinjirovi a Mitovi. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Nemohu říci, že bych se do školy nějak těšil... Je zde hned několik důvodů. Jedním z nich je neschopnost cokoli řešit a vlastně cokoli udělat. Vlastně jakákoli akce která se udála během prvních dvou dnů byla natolik závažná a já u ní přitom nebyl. Nikdo o mě ani pořádně nevěděl. Byl jsem spíše jenom "ten další". Nikdo speciální. Nikterak důležitý. Nemohu říci, že je to špatně, ale úplně ideální to také není. Něco takového ale hodlám změnit... Změnit činem, který všem ukáže, za čím že si to vlastně stojím. A navíc by to mohlo pomoci i ASC. Stačí jenom ta správná situace. Tempestovi skončilo jeho vyloučení a jak je zvykem, všichni si o něm znovu povídají. Proč také ne? Je to přeci jenom ten, jenž je tím prvním na pomyslném žebříčku síly u nás ve třídě, ne-li v celém prváku. Ještě než vůbec začala hodina, tak to schytala chudák Kokoro-chan, které znovu něco provedli, hned potom co si někam odešla. Zvláštní... Kdyby se něco takového stalo mě, tak bych si do té školy pravděpodobně nic nenesl... Avšak něco takového je nemožné, aby se dělo mě... Hned z několika důvodů... Na mě si jen tak někdo netroufne... To ale není jediné zajímavé, co se děje. Kyouko přichází k Tempestovi. S ničím takovým, jako je strach. Spíše jako kdyby něco potřebovala. Heee... Srandovní. Ani o tom nepřemýšlím a ihned vím odpověď. Nagawa Kyouko... Copak by jsi potřebovala? Je to něco o šikaně? Nikoliv! To bude asi Adachi... Co to bude? Otázky na to jestli neví co s ním je? Nebo ještě lépe. Ona ví co s ním je a chce aby mu pomohl... Což znamená, že dneska znovu navštívím milovanou Nene-senpai! Už se nemůžu dočkat! Jenom to dobře načasovat, abych se tam dostal až za Tempestem... Předsedkyně nám navíc oznamuje, že jsou již známy výsledky testů a najdeme je u sborovny. Další věc, kterou budu muset zařídit o příští přestávce. Podívat se na výsledky testů. Místo tradiční fyziky máme třídního. A k tomu matematiku. A to není všechno. Další dvě nové studentky. Jedna, která se chová, jako kdyby byla šlechtického původu a byla tak ledová, že jí pravděpodobně budou říkat hloupými přezdívkami typu: tundere, yuki-onna, nebo yuki-hime. Ta druhá je ale zvláštnější. Zvláštěnšjí říkám proto, že učitel okamžitě začal vydávat informace, které by neměl. Jednoduchý signál, že tu prostě chce! Shiori s Kaidou už se o to nějak postarají. Konec hodiny. Nic složitého, nic jednoduchého. Jednoduše se s náma nepáral. V tuto chvíli šikanátoři rozdělují své síly. Koburaki zůstává ve třídě a jde na Sophii. Kokoro odchází pryč ze třídy a Masashi-kun jde pravděpodobně za ní. Čas jednat... Huh? Zvedám se ze židle a odcházím ven. Směr sborovna. To, že se o Sophii hned zajímá Shiori mi vcelku vadí. Naštěstí jsou zde ale tací, kteří ji zachraňují. Já sám se jdu tedy podívat ke sborovně na nástěnku, jak jsem dopadl. Tak kde budu? První desítka? Ale je to prestižní škola... Možná první třicítka... No nejhůř první padesátka, ale pravděpodobnost něčeho takového by byla vážně malá. Jestli cestou uvidím: Nagase, Masashiho, nebo třídního učitele. Tak se rozhoduji přijít blíž a zjistit cože to vlastně mají za lubem. Pokud uvidím Nagase, tak na ní zvolávám: Nagase-san!, aby zastavila a já ji doběhl. Cestou si samozřejmě dávám velký pozor. Pořád jsem ve škole a byl bych nerad, kdybych se zapletl do něčeho o čem nic nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro „Já matematiku dám, tu určitě.“ odpovím se smíchem, protože učení pro mě není žádný problém. Nebýt lenosti... „Děkuji za nabídku, uvidím, třeba se ti ozvu“ dodám. Jsem tu nějak populární... napadne mi, když se nabízí další člověk, že mi tu provede. Tentokrát to, ale vypadá na rytíře, jenž nemá postranní úmysly. „Ahoj, Sophi“ představím se slušně. To je ten, co profesor říkal... dojde mi o koho se jedná. „Jé, děkuju budeš hodný...“ odpovím tiše, aby to neslyšela Shiori. Během chvilky se objeví další tvář, která se představí nějak co začíná na Shiro... Ty japonská jména mě dělají docela problém... Naštěstí obličeje si moje super paměť uchovává bez problémů. „Co je za problém s profesorem? Vypadal jako by měl o mě vážně starost... Já nejsem si jistá, jestli by se mi rada nevysmála...“ podělím se svými obavami. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Spousta se udála, spoustu jsem zařídil a zesílil. Procházím uličkami naší školy a lidé si povídají. Slyším jejich hlasy, jejich strach a pochyby. Těší mě to... velice. Jejich strach mi dává moc na těmi ubohými lidmi. Neboť já jsem jsem nezbytné zlo, já jsem odplata Ageze, já jsem liga stínů! Poté příjdu do třídy. Překvapí mě že nějací lidé šikanují nějaké žákyně. Nejsem si jistý co se tady děje. Ale rozhodně se mi to nelíbí. Posouvám si to na žebříček věcí o nichž si musím něco zjistit. Já a moji přátelé jsme dlouho chyběli. Je na čase opět začít lámat a pálit. Usměji se a olíznu si rty. Věnuji celé třídě hladový pohled. Pak je Angličtina, tak nudný jazyk. Nemá nic z krásy jazyků slovanů. Avšak přece se něco stane. Nějaká dívka jejíž jméno ni obličej nepoznávám mne osloví. O něco mě žádá, nevím oč jde, ale cítím z ní strach. Bojí se mě... nemusí. Má nenávist není vůči ní. Copak nechápou proč je zde má rodina? Proč lidé chodí za mnou a žádají mne o věci? Proč asi Rusové vládnou podzemí jako jedni ze tří? Mi lidem neubližujeme... mi jsme ochrana. "Budu tam." Řeknu jenom, aniž bych nad tím nějak dál přemýšlel. Přichází totiž další hodina a tu vede můj oblíbenec. Pak přijde učitel a pozdraví mne. Já si přiložím pravou ruku na hruď. "Je čest být opět na bojišti silnější než dříve Gaku sensei. " Pak nám je oznámeno že k nám příjdou dvě nová děvčata. Nadzvednu jedno obočí |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Sedím a dívám se na dvě nové dívky jenž přišli do našich řad. Nějací lidé mají blbé keci ale já mlčím. Nebylo by dobré nechat se opět vyloučit první den co jsem opět ve škole. Obezřetně si prohlížím dvě nové kolegyně. Jedná se zdá jako nějaká namyšlená pí*a a druhá je nějaká ušlápnutá. Problém se šikanou? Hm tak to chápu... ale na to si holka vybrala hodně blbou školu. Alespoň než vejdu trošku v potaz. Zatím jsem jenom nováček. Ano zabil jsem tu dva lidi, rozprášil gang, založil vlastní, zůčastnil se masakru, viděl člověka měnit se v nepřirozenou věc a snědl lidské maso. Jenže to mi tady na té škole nestačí... ne dokud se i poslední šmejd neskloní před spravedlností. Možná je ještě čas zachránit tohle město. Ale já si nemyslím... jako starý Řím, Řecko... každý bod síly jenž dospěl k dekadenci i tato škola bude očištěna. Učitel řekne že na další hodinu příjde možná o něco později. Inu ne že by mi vadilo to že budeme mít samostudium. Pomalu se zvednu ze své lavice a protáhnu se. Vyrazím přivítat naší slečnu stydlivku ale už tam někdo je a povídají si. Cestou mě zastaví Akiko a já se usměji. Mírně se ukloním. "Nechť jsou tvé cesty chráněné stínem slečno Ninjo. " Když se mě zeptá na to proč mě vyloučili tak jenom pokrčím rameny. "The Bats překročili mez... Dovolili si na další dívku. Tak jsem jich pár zlomil a postupně jsem se skrze krev a železo probojoval až k vůdci. " Můj milí úsměv se změní ve vážný a téměř smutný "Pak přišla spravedlnost. Šlapal po ostatních a tak jsem mu svými zuby urval maso z jeho nohou. Využíval ruce k šíření nenávisti a bolesti. Tak jsem mu zlomil prsty, lokty a nakonec jsem mu vyrval ruce z ramen. Jeho slova šířila lži a nenávist a tak již nemá obličej schopný lhát. " Dám si ruce v bok. "Byla to ukázka. Ukázka toho že již nestrpím na Ageze znásilnění, mučení a vraždy. Proto jsem převzal část Koumuriho Gangu a založil vlastní. Přidej se jestli chceš. Tvá síla se nám může hodit a nemáme zlé úmysly. Ani ten jehož ruce nutí vybuchovat hlavy nepřátel jistě nebude mít nic proti. Rozmysli si to... naše dveře jsou otevřené a dobří lidé by měli držet u sebe." Položím jí svojí medvědí tlapu na rameno a jemně jí poklepu, usměji se a jdu dál. Dojdu k naší nové spolužačce u níž je již hovor v plném proudu. Kývnu na znamení pozdravu všem okolo. Stojím tam nade všemi jako obrovská hora. Přeci jenom když má člověk přes dva metry výšku a stěží projde dveřmi i na šířku tak je to poznat. "Zdravím nová... Jsem Michal Tempest. Vítám tě a nechť jsou tvé dny na Ageze méně bolestivé než ty předchozí a kéž tu najdeš dobré přátele. " Opět kývnu na rozloučení a poté bezeslova odejdu. Razím ven ze třídy a do uší si pomalu soukám sluchátka. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "Přišel jsem na tvojí žádost v míru a přátelství. Kdo jsi a co si odemně žádáš? " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Čteš si časopis, ve kterém většinou píšou o známých celebritách ze šoubyznysu. O Kairi se tam píše také. Nový přítel? Majo je poslední dobou často viděna s mladým mužem. Oba chodí na stejnou školu, takže je možné, že mezi nimi přeskočila jiskra. Ovšem to může být jenom tak, že mladík chce zneužít Majo a tím se chce dostat do šoubyznysu. Nejspíš využil její zlomeného srdce, když ji před měsícem dal kopačky Igarashi Ryuu. Ten nyní natáčí nový sitcom, který se objeví v létě na TBS (více na straně 49). Celý článek zdobí fotka, jak jdeš s Kairi ulicí a oba se smějete. Vybavíš si tu situaci. Bylo to v té době, když jsi ji vedl na autogramiádu. Už si ale nevzpomeneš, proč jste se smáli. Na první pohled to ale opravdu vypadá, jako byste byli zamilovaný pár. Dále následují emaily od věrných fanoušků Majo. Většina z nich by tě chtěla vidět upáleného. Pak se tam ještě píše o akcích, které bude mít Kairi v následujícím měsíci. Nic, o čem bys nevěděl. Jediná akce, která vypadá nejhůř je další koncert. Nyní to dokonce vychází na sobotu, takže návštěvnost bude ještě větší. Navíc bude speciální akce, při které bude nějaká soutěž. O samotné soutěži prakticky nic nevíš, ale víš jen to, že výherce může jít s Kairi na večeři. Kairi Kairi na tebe čeká v parku sedící na kašně. S někým volá. ,,...ska? Próóóč? Já tam nechci!'' Usměje se a zamává ti na pozdrav. ,,Ať si Kitami trhne nohou, mě se tam pros--'' chvíli mlčí. Bohužel neslyšíš s kým mluví. ,,No tak dobře,'' povzdechne si. Půjdu, ale nechci znovu řešit ty hlouposti jako minule.'' Vypne hovor a schová mobil do kapsy. ,,Ahoj, Kinjiro-pon!'' Zachychotá se. ,,Bohužel jsem dostala za úkol přerovnat sklad starých učebnic. Nechceš mi pomoct? Pokud se ti nechce tak nemusíš. Já jen...'' položí si prst lehce na rty, koukne koutkem oka na tebe a začervená se. ,,Jen tam nechci být sama.'' Chvíli mlčí. ,,Haha. Kdybys teď viděl, jak se tváříš!'' Tohle byl další jeden z jejích vtípků, jak si z tebe dělat srandu. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro NOVÝ PŘÍTEL? Vytřeštím oči na titulek. Co to sakra je? Rychle přečtu odstavec a naštvu se. Proč já? Bouchnu pěstí do lavice a nechám časopis ležet na lavici otevřený na té proklaté stránce. Takže ten Igarashi Ryuu využil Kairi, aby se dostal do šoubyznysu... A teď si to ti parchanti myslí o mě. Počkejte až dostanu do rukou redaktora a ty magory co posílali ty e-maily. Rozčílen si to namířím ven ze třídy, přičemž si vytáhnu mobil a začnu psát zprávu: Píšu ti jen tak, abys měl moje číslo kdyby něco... Takahashi. A pošlu ji Leifovi. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Pomalu s rukama v kapsách a brašnou přes rameno jdu parkem. V puse mám lízátko a na tváři znechucený výraz. "Až dostanu toho redaktora do rukou..." Říkám si potichu pro sebe, když uvidím Kairi. Jakmile si uvědomím, že si s někým volá zpomalím chůzi a poslouchám co říká. Když schová mobil pousměju se a přejdu k ní. "Ahoj." Stále mi je na tváři poznat naštvaný výraz. Bohužel po tom co se jsem si myslel, že už nic nepřekoná se ovšem něco stalo. To co mi řekla Kairi mě odrovná. Najednou před sebou vidím ten titulek v časopise. Ve tváři mám nepřítomný výraz a pravé oko mi začne cukat. "No..." Jakmile si všimnu jejího smíchu zatřesu hlavou a přejdu blíž k ní. "Tohle... Tohle mi nedělej! Úplně stačí že o mně píšou v časopisech a že se chci dostat tam jako Igarashi Ryuu. Já šoubyznys nemám v lásce už jen proto že vidím co ti dělají ti..." Odkašlu si. "...fanoušci." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stále usmívající Kairi se protočí kolem tebe. ,,Hehehe, ale jdi.'' Pak se však zastaví. ,,...časopisy? Igara...'' nedokončí slovo. Její hlas se změnil. Není plný radosti jako předtím. Sklopí hlavu směrem do strany dolů a oči zaryje do země. ,,Tak...'' začne se třást. ,,Tak pokud ti to tolik vadí...'' podívá se na tebe. V jejích očích jsou slzy, které ji rovněž stékají po tváři. ,,...tak proč s tím neskončíš?'' Poodejde od tebe. Pokusí se utřít slzy rukávem. ,,Blbečku!'' Dá se na útěk pryč. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Na Sophiino díky odpovím jen vstřícným úsměvem a tiše odposlouchávám Akiko a našeho vyhnance. ´Tak Tempest vede gang proti násilí. Hmm... možná bych s ním mohl prohodit pár slov. Snad mne on ničím neprohodí.´ Podívám se na Akiko a poté co se Shiori zmíní o Maid Café vrhnu na tu démonskou mrchu pohled, který v dobách mých předků znamenal rozsudek smrti a položím ruku na rameno Akiko. „Toho si nevšímej. Došli jí trumfy, ale ona dopadne špatně.“ Pronesu k Akiko tiše. V mysli se vrátím ke zmínce o ´Prý Veličenstvo... Tak to je dokonalé...´ Pak se podívám na Sophii a usměji se. Poté se jí ukloním a nabídnu ruku jako by to vypadalo, že ji žádám o tanec. „Bude mi poctou Vás tu provést, ctěná slečno.“ Usmívám se na ni. ´Kdo teď píše?´ Bleskne mi hlavou když mi zavibruje mobil, al ignoruji to, jinak bych tím zkazil tu zajímavou atmosféru. |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro Ještě než stihnu pozdravit Michala, asi jediného cizince mimo mě, odchází.Třeba bude čas později... Chvilku to vypadá, źe se kvůli mě strhne bitka. Neměla jsem zůstat doma? napadne mi hloupá myšlenka. Nakonec se však povede Akiko zklidnit a nezaútočí, naštěstí... Když mě Leif nabídne ruku, vrhám na něho zkoumavý a hlavně nevěřícný pohled. Ještě nikdo v Japonsku se ke mě takhle nechoval... Je to divný pocit, když se ke mě najednou někdo chová takto. (Hlavně potom, jak se ke mě chovaly ti tři u restaurace) Nakonec překonám strach a podám mu svoji. Ještě se podívám na Akiko a ostatní kolem mě. Snad mi v případně problémů pomůžou. „Děkuji“ odpovím mu slušně a zvedám se. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Když s i uvědomím že jsem nespíš, vlastně určitě, Kairi ublížil rozeběhnu se za ní a jakmile u ní budu tak blízko abych jí zastavil, chytnu jí za rameno a nepustím jí aby běžela pryč a kouknu jí do očí. "Víš proč to dělám? Protože nechci aby ti někdo ubližoval." Pousměju se. "Nechci aby jsi musela utíkat před těma perverzníma hov..." Zarazím se, abych neřekl neřekl žádně sprosté slovo. "Ale mohla bys mi prosím tě říct co ti udělal?" |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro "Nabídka zní dobře, ale jakožto někdo z rady bych asi neměla být členkou gangu, tvoje plány mají ale moji plnou podporu" odpovím Michalovi s úsměvem a v hlavě si zapisuji informaci že pokud se někdo hlásí k The Bats neznamená to že je to nepřítel... Pak reaguji na otázku Sophie "Ber to tak, že je na mladší děvčata" vysvětlím trošku neurčitě. Odpověď Shiori mě trošku zaskočí, nečekala jsem, že o tom bude vědět. Nedávám však na sobě nic znát, navíc cítím Leifovu ruku na svém rameni. S úsměvem a možná trošku ustaranou tváří tedy odpovídám, "Ale jo docela jo, ale nehodlám kvůli nějakému 'výbuchu plynu'..." cituji slova z kavárny "ukončit studium na téhle škole, ještě mám do budoucna nějaké plány a na to potřebuju dostudovat TADY." pokrčím rameny. Když Leif nabídne naší nové spolužačce ruku a ta ji přijme, začnu "Takže kam chcete jít nejdřív? " ptám se nových studentek. |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro „Aha“ řeknu zklamaně, protože se mi zdál docela v pořádku. No uvidíme, já rozhodné na tak staré nejsem. Přece mi nic nenutí za ním jít a zatím to vypadá, že mám docela štěstí na přátelé. Poprvé... „Nevím, co třeba... Jídelna?... tělocvična? ... nebo...“říkám co mi napadne. Stejně bych si ráda prošla každou škvíru na škole. V té minulé mi moje paměť dost krát zachránila „život“. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kairi je překvapivě rychlá a chvíli ti to trvalo, než jsi ji dohnal a zastavil. Její oči jsou rudé a po tváři ji stékají slzy. Je to už docela dlouho, co jsi viděl nějakou holku brečet. ,,A ty myslíš, že mě baví dělat tuhle práci?'' vykřikne na tebe. Když se jí zeptáš, co jí udělal, poznáš, že to nebylo moudré se jí na to ptát. Celá se třese a chvíli to vypadá, že je na pokraji zhroucení. Přesto k tobě přistoupí a položí si hlavu na tvou hruď. Bouchne do tvého prsa levou rukou. Stále brečí. ,,On... On mě znásilnil...'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Hmmm?'' pozdvihne přitom jedno obočí a mírně povýšeně pozdvihne hlavu. ,,Tak to ráda slyším, Akiko-chan.'' Mezitím Mayu sleduje Leifa, jak provádí gesto. Povzdechne si, provede facepalm protočí oči v sloup. ,,Bože...'' řekne si pro sebe. ,,Takže gang?'' Podívá se na chodbu, kde zmizel Tempest. ,,Já myslela, že Rada má v popisu práce zabránit stvoření gangů. Možná bych měla říct Kagamině-senpai o tom, že podporuješ gang, Akiko-chan.'' Dává velký důraz na koncovku -chan. Podívá se na Sophii a pak na Mayu. ,,Jak jistě vidíte, Studentská rada na této škole selhala.'' Povzdechne si. ,,Jsem si jistá, že by bylo moudř-- ,,Jestli se chcete vybavovat o tampónech, tak si to nechce na jindy,'' skočí ji do řeči Mayu. ,,Docela ráda bych si prošla část školy, než začne hodina.'' V jejím hlase je cítit povýšenost. Ale je trošku jiná, než s jakou mluví Shiori. Shiori má stále nasazený její typický milý úsměv. Avšak její pravý koutek pocukává. ,,Ale ovšem. Navíc musím ještě něco řešit.'' Ještě naposledy se podívá na Sophii. ,,Pokud se budeš chtít doučovat japonsky, tak mi dej kdykoliv vědět.'' Při odchodu se letmo podívá na Mayu. Leifovi a Akiko ihned dojde, že Sophie v Mayu vidí další Kokoro a Kyouko. Pak zmizí na chodbě. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro "Promiň." Sklopím hlavu a pohladím jí po vlasech. Po mé otázce sleduji reakci, kterou jsem nečekal... Bouchnutí ani tak nebolelo, ale z toho co řekla jsem zůstal stát a nevěřícně na ní zírat. "C... Co?" Vytřeštím oči a málem si sednu na zadek. Tohle mě fakt dostalo. Kruci... Já ho dostat do rukou tak neodejde domů po svých, pokud by domů vůbec došel! Obejmu Kairi a pousměju se, což mi dalo dost práce, abych na tváři udělal pořádný úsměv po téhle zprávě. "To bude dobré..." |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Když přijme nabízenou ruku usměji se. ´Líp to vyjít nemohlo. Čekal jsem výbuch smíchu nebo opovržení, považování za šílence či úchyla... Tohle je od ní... milé.´ Váhám nad tí zda jí políbit na hřbet ruky, ale nakonec to zavhnu s tím, že je to přespříliš. Poté se narovnám a tiše si oddechnu když démonní královna je pryč, ale ten pohled na Mayo je více než jednoznačný až mi z toho přejede po zádech mráz. ´A je tu problém... Kéž bych se pletl stejně jako ona se plete s cíli Rady. My máme udržet morálku a zabránit ničení školy a pomáhat lidem v tísni, nikoliv kontrolovat a ničit gangy. Co si to zase vymýšlí... A škoda, že nemůžeme ani nic udělat s tím učitelem. Dívky se nepřiznají a za tím učitelem bude asi celá škola, když je příbuzný ředitele. „Když vyjdeme hned tak to stihneme projít celé, ono to není zas tak velké.“ Pokusím se usmát i na naše Veličenstvo. Rychle si doběhnu pro brašnu a cestou si přečtu zprávu od Kinjira. ´Hmm, odcházel rozrušený a dá se říct, že i naštvaný, zajímalo by mne proč. Měl přece dobrou náladu když si četl ten časopis. ČASOPIS.´ Podívám se na inkriminovaný magazín na jeho lavici. Tiše se rozhlédnu a vypůjčím si ho. Vrátím se ke slečnám. „Můžeme jít, slečny?“ Usměji se hlavně na Sophii a Akiko. |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro Ó děkuji ti všemocný, že jsi ji poslal pryč... kouknu se směrem ke stropu. Většinou se nemodlím (jsem ateistka), ale teď jsem se už skoro k víře připojila. Oddechnu si, když zmizí Shiori. „To bude dobře“ zaraduji se, když nám je oznámeno, že to stihneme všechno. Vstanu od lavice a všechno co mám, sešit a jeden blok s penálem, hodím do své tašky na rameno. Poohlédnu se na Mayu. Jako by se zase úplně změnila, člověk u ní nikdy neví... „Ale samozřejmě“ odpovím až příliš vážně. Mám problém se nerozesmát, protože mi přijde srandovní, jak se chová jako bychom byli něco víc... Vlastně na střední škole je to snad první kluk, který mě skoro rozesmál... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou do laboratoře popřemýšlíš, co všechno dneska musíš udělat. Máš tam několik rozbitých mobilů a notebooků, který chtějí kolegové z Vědeckého klubu opravit. Navíc po tobě jeden chce vyrobit toustovač, který by na toust aplikoval vajíčko a rovnou celý toust naservíroval na talíř. V laboratoři tě jako vždy uvitá Lio svým pípáním. Ken sedí u svého notebooku a něco si čte. Při tvém vstupu a tebe mávne, ale neotočí se. ,,Ne. Ani nevím o čem to mluvíš,'' odpoví ti nenuceně, když položíš první otázku. ,,Měl bych pro tebe zajímavou prácičku.'' Zavře notebook a otočí se na židli k tobě. ,,Potřeboval bych vyrobit zařízení, díky kterému by člověk ovládal bojová umění. Bylo by to ve formě obojku, aby se to dalo nosit.'' Zní to sice šíleně, ale mluví naprosto vážně. ,,Navíc chci, aby z toho obojku šla vstříknout do člověka nějaká chemikálie. Obojek musí být vodě, ohni, nárazu a hlavně elektřině odolný.'' Vstane ze židle. ,,Nech si to projít hlavou.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na chodbách je jako vždy rušno a všude se něco děje. Navíc se na několika místech schyluje k bitce, takže usoudíš, že by tudy Nagase určitě nešla, proto to vezmeš oklikou. Cestou narazíš na Sau, která nadává Shinjimu. O kousek dál stojí Afro. ,,...pal? Celý týden? To ti tak budu věřit, Adachi-kun. Jako předsedkyně třídy nedopustím, abychom měli v 1-C záškoláka. Zítra přines pořádnou omluvenku a půjdeme spolu za třídním!'' Shinji jen s rozespalým výrazem přikyvuje. Už se blížíš ke sborovně, když v tom zahlídneš, jak Masashi nenápadně vychází z dívčí toalety. Se šklebícím výrazem si prohlédne okolí a rychle zmizí v davu. Blížíš se k záchodům. *PRÁSK!!* Z třídy, kterou míjíš vyletí student a srazí tě k zemi. ,,Ty si myslíš, že jsme v oslabení?!'' zařve směrem k němu jiný student, který vychází ze třídy. O rameno si opírá bokken. ,,Řeknu o tom Tempestovi.'' Postaví se nad studentem. ,,Tak mu vyřiď, že vás Bacterial zničí,'' ušklíbne se. Rukávem si setře krev, která mu teče z nosu. ,,Navíc jsem slyšel, že z Adachiho se stala pěkná srábotka.'' Student s bokkenem se naštve a švihne svou zbraní po studentovi. Ten se útoku vyhnel, ale bokken těsně mine tvou hlavu. Haha, no nic, musím letět!'' Dá se na útěk pryč. ,,Pche!'' Odplivne si a vydá se pomalu pryč. Z dívčí toalety se ozve křik. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Již od okamžiku rozhlížení kolem vidím, že jedna cesta je jasně zabarikádovaná rvačkami a agresivními prváky. No samozřejmě. Ageha. Zajímavé že s tím ještě nikdo nic neudělal. Což jen podporuje teorii, že jim to plně vyhovuje. Vyrážím raději oklikou a cestou narážím na hned tři své známe! Na Shinjiho, Sau a Afra. Naše předsedkyně nebohému Adachimu dává pořádnou sodu. Proč nepomoci? Yo, Adachi! Říkám, když kolem nich procházím, ohýbám ruku v lokti a lehce zamávám.. Taky ses mohl probrat o pár dní dřív. prohazuji slova vzduchem, žertovným hlasem. Nezastavuji se. To co jsem chtěl říct jsem řekl ve chvíli, když jsem šel k nim. Neotáčím se za nimi. Mám svou vlastní cestu. Pouze vyposlouchávám, jak na to reagují, dokud jsem v doslechu. Když už se dostávám ke sborovně, tak zahlížím Masashiho, jak vychází z "dívčích" záchodků. Což má hned za následek proud myšlenek, díky kterých na chvíli přestávám být natolik ostražitý Že by tam byl s Kokoro? Nebo je to holka, která se převlíká za kluka. Oooh! Možná je to holka, která se nechala přeoperovat na kluka! Znenadání mě něco trefuje do boku a já odletím alespoň dva metry. Následuje hádka mezi studenty. Jeden z nich se ohání po tom druhým bokenem. Dělám pohyb, díky kterému to vypadá, že jsem se jenom těsně vyhnul, přitom už ta rána samotná byla pravděpodobně dělána tak, aby mě nezasáhla. Samotný rozhovor je divný. Každopádně znamená hromadu dalších problémů. Bacterial? Jako bych to jméno už někdy slyšel. Kde to jenom bylo? Možná to bude vědět Nene. Ta je vcelku chytrá a hodně toho ví. Křik vycházejících ze záchodků mě ale upozorňuje, že primární cíl leží někde úplně jinde. Vytahuji mobil a zapínám si funkci "nahrávání hlasu" (také známo jako hlasový záznamník/záznamník/nahrávání zvuku/ a jiné. Každopádně to používám k nahrávání zvuků.) a dávám si ho zpět do kapsy. Cestou k záchodkům se obezřetně rozhlížím kolem, jestli nehrozí nějaké nebezpečí (například to, že někdo tu místnost kryje před tím, aby tam někdo vstoupil, či podobné.) Já sám již cestou vím, že to co se právě teď děje je pouze narafičeno. Narafičeno přímo pro někoho takového jako jsem já. Na někoho takového, kdo by tam vstoupil. Na někoho, na koho to celé mohou svést. Na někoho kdo by toho byl schopen a na někoho takového, koho se tím pádem potřebuji zbavit. I přesto, že tohle všechno vím, tak stejně musím dovnitř, zjistit, cože se to vlastně děje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na chodbách je jako vždy rušno a všude se něco děje. Navíc se na několika místech schyluje k bitce. Tobě však stačí se jen trošku přiblížit a většina ti ustoupí. Ustoupí ti však srábotkové čumilové. Ti ostatní ti sice také ustoupí, ale asi jen proto, že se s tebou nechtějí rvát v tuhle chvíli. Cestou potkáš Funga, který něco řeší s nějakými studenty, kteří jsou podobné tělesné sestavy jako on. Fung si tě nevšimne. Při vstupu na střechu tě ofoukne čerstvý vzduch. Je to velmi příjemné oproti chodbám, kde je vzduch velmi těžký. Kyouko stojí u zábradlí otočená zády ke dveřím. Ruce má sepnuté za zády kousek nad zadkem. Mezi propletenými prsty něco drží. Až když přistoupíš blíž poznáš, že nejspíš drží nějaký mokrý papír. Nejen to, ona celá je nějaká mokrá. Naštěstí pro ni má školní sáčko, takže ji není vidět nic skrz. Když se zastavíš dva metry od ní, ohlédne se přes rameno. Na jejím ztrápeném obličeji se objeví úsměv. ,,Děkuji, že jsi přišel, Tempeste-san.'' Otočí se směrem k tobě. Mírně sklopí hlavu a natáhne ruce před sebe i s mokrým papírem. V té chvíli se zvedne vítr a tobě dojde, co se to právě děje a co to drží za papír. Milostný dopis. Ten malý promočený narůžovělý kus papíru je ve skutečnosti obálka, kterou zdobí srdíčko. ,,Prosím!'' pobídne tě, aby sis dopis vzal. ,,Už to déle nevydržím.'' ,,Předej ten dopis Shinjimu!'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kairi se od tebe odtrhne a nenechá se obejmout. ,,P-promiň...'' pokusí si utřít slzy do rukávu. ,,Prostě to nebudeme řešit a budeme předstírat, že na tento rozhovor nikdy nedošlo.'' Musí se velmi nutit, aby vyslovila celou větu srozumitelně. ,,...dobře?'' nakloní hlavu na stranu a pokusí se o svůj typický úsměv. Zazvoní ji mobil. ,,Počkej chvilku.'' *pip* ,,Ano? ... Kitami? Co potře-- ... Slyšela jsem o tom.'' Její tón se změní a najednou to nevypadá, že před chvíli byla na pokraji zhroucení. ,,Jo jsem. ... Ne, Kinjiro. .... Hmm. ... Mě je jedno, co si o tom myslíš. Řekneš mu, co má udělat. Já prostě nemám čas. ... Jo, čau.'' *pip* ,,Ach jo.'' S povzdechnutím si schová mobil do kapsy. ,,Měla bych pro tebe úkol. Půjdeš místo mě na jednání.'' Jakoby to nebyla Kairi. Je vážná a celý její postoj je úplně jiný, než obvykle. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Překvapeně koukám na Kairi a mírně se usměju. "Tak fajn..." O krok ustoupím a strčím si ruce do kapes. V tu chvíli jí zazvoní mobil. Kitami? Není to ta nová holka u nás ve třídě? Mírně se zamračím a poslouchám její hovor. "Jednání?" Vyhrknu ze sebe a podivně se na ní podívám. "J... Jaké jednání?" Já nechci na jednání s tou namyšlenou holkou... Ale nakonec se pousměju a vytáhnu z kapsy lízátko. "Když chceš..." To lízátko dám Kairi a protáhnu se. "Ale musíš mi říct o jaké jednání jde, protože bych nerad někam přišel a nevěděl co se bude dít..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nový přítel? Majo je poslední dobou často viděna s mladým mužem. Oba chodí na stejnou školu, takže je možné, že mezi nimi přeskočila jiskra. Ovšem to může být jenom tak, že mladík chce zneužít Majo a tím se chce dostat do šoubyznysu. Nejspíš využil její zlomeného srdce, když ji před měsícem dal kopačky Igarashi Ryuu. Ten nyní natáčí nový sitcom, který se objeví v létě na TBS (více na straně 49). Celý článek zdobí fotka Kinjira s Majo jak jdou spolu ulicí a oba se smějí. Dále následují emaily od věrných fanoušků Majo. Většina z nich by chtěla vidět Kinjira upáleného. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na chodbách je jako vždy rušno a všude se něco děje, i když to je vlastně pro Sophii nové. Navíc se na několika místech schyluje k bitce. Proto se také rozhodnete jít oklikou. Cestou narazíte na Sau, která nadává Shinjimu. O kousek dál stojí Afro. ,,...pal? Celý týden? To ti tak budu věřit, Adachi-kun. Jako předsedkyně třídy nedopustím, abychom měli v 1-C záškoláka. Zítra přines pořádnou omluvenku a půjdeme spolu za třídním!'' Shinji jen s rozespalým výrazem přikyvuje. ,,Hmmm,'' zamručí a dál jen přikyvuje. Sau si vaší skupinky všimne. ,,Tak na to nezapomeň. Rozumíš Shinji?'' Založí ruce v bok. ,,Shinji?'' řekne si pro sebe Mayu, která celou dobu šla kousek za vámi, jako by se snažila nebýt součástí vaší skupinky. ,,Jóó...'' Mezitím vám Sau vstoupí do cesty. ,,Shirohane-san, něco bych potřebovala od Studentské rady. Budeš mít dneska čas?'' řekne Sau dost rázně směrem k Akiko. Shinji vypadá dost nevyspale a navíc to vypadá, že by měl každou chvíli padnout. ,,Čus,'' kývne směrem na pozdrav k Leifovi. Pak si všimne Sophie a Mayu. Je však nepozdraví. Mayu se na něj dívá s velkým zájmem, jako by čekala, že ji Shinji pozdraví a láskyplně obejme. Shinji se začne šťourat v zubech, obejde vás a vydá se po chodbě pryč. Když mine Mayu, tak se ji vrátí její obvyklý znuděný výraz. Krátce se za ním otočí. ,,Shinji-nii-san...'' řekne to téměř neslyšitelně a uslyší to jen Sophie, která v té chvíli stojí kousek od ní. Leif si všimne, ze si už nějakou dobu dva studenti se zájmem prohlížejí Sophii a Mayu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Čus,'' pozdraví tě Shinji. Sau se na tebe zamračí, že je vyrušuješ. ,,Já za to nemůžu, prostě budík... zašklebí se. ,,Tak budík? Před chvílí jsi říkal, že tě sestra zapomínala budit! a znovu začne Shinjiho kárat. Křiku sis nejspíš všiml jen ty, protože nikdo krom tebe tomu nevěnuje pozornost. Při vstupu na dívčí toalety tě uvítá příjemná vůně voňavky, kterou si před chvíli stříkla na sebe nejspíš nějaká dívka. Záchody jsou podobné jako klučičí. Jen s tím rozdílem, že na kabinky není vidět ode dveří. Při přiblížíní ke kabinkám spatříš tři prvačky, jak se dívají do jedné kabinky a něčemu se směji. Jedna to dokonce fotí. ,,Hahaha, to sis zasloužila, Nagawo-chan,'' směje se jedna z prvaček. ,,To tě naučí hrát si na někoho lepšího.'' V kabince sedí na zemi Kokoro, politá vodou a chaluhami. Dokonce se na zemi mrská nějaká ryba. Kokoro brečí. ,,Měla bys vědět, kde je tvé místo a nehrát si na něco, co nejsi,'' odpojí čtvrtá studentka, která vyjde z kabinky se zapálenou cigaretou. ,,Ber to jako varování... Hm?'' pozdvihne jedno obočí. ,,Co ten tady dělá?'' ukáže směrem na tebe. Zbylé tři se tě leknou a o krok ustoupí, protože si tě až do teď nevšimly. Jakmile se vzpamatují, tak tě ta ychle s mobilem vyfotí. ,,Kluk na dívčích záchodech...'' vyfoukne kouř z cigarety. ,,To by nebylo moc pěkné, kdyby se to dozvěděl učitel.'' Zbylé tři holky se zachichotají. Kokoro si tě nevšimla. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Dívčí záchodky nejsou zas tolik rozdílné. Jenom to na nich teda víc smrdí. Samozřejmě ne ho**ama. Ostatně, nikdy jsem pořádně nepochopil ten koncept dívčích záchodků. Každý přece ví, že ženský nekadí! Ale jak je vidno, tak tam dělají trochu jiné věci. Jen co slyším hlasy holek, tak se začínám o něco více soustředit na své rozpoznání (prosím o report v dalších příspěvcích). Po pár dalších krocích, se mi dostává výhled na celou situaci. Čtyři žačky této školy něco vyvádějí nebohé Kokoro-chan. Jedna to dokonce i fotí, nebo natáčí? Mám takový dojem, že to od ní budu muset získat a dát si to jako obrázek na plochu! Je jisté, že sám je nejspíše nezvládnu. To ale neznamená, že se tak nemůžu chovat. Od chvíle, kdy si mě konečně všimli, se snažím jednat jako ten, se kterým je lepší se nedostat do křížku a raději si každý odkráčet svou cestou. Když na mě dívka ukazuje a ptá se, tak dělám teatrální gesto It's a magic! Když zahlížím dívku s telefonem, jak mě chce vyfotit, nebráním se. přesně naopak jdu do skvělé pózy, kdy před sebou ještě dělám obdelník ze svých prstů. (Rozdíl je jen v oblečení, barvě očí a v prstýncích, které u Otonashiho chybí.) Jejich tlachy nejsou moc zajímavé. Spíš jenom obyčejné šikanátorky. Taková ta obyčejná skupinka holek, která si ráda vyskakují na ostatní děvčata, především taková, která se nemohou bránit a jsou v něčem lepší než ony. Na dívčích záchodcích? Ooooh! Jemný úder pravou pěstí do dlaně, jako kdyby mi něco právě došlo. Tohle jsou dívčí záchodky? Ptám se jich ještě jednou projistotu. To jsem nevěděl, asi stejně jako můj spolužák. Milý úsměv Co takhle to odložit na zítřek? Když už jsem ale tady, nechcete mi prozradit co tady vlastně děláte? Vypadá to na to, že by se to učitelům také moc nelíbilo. Svými slovy je chci donutit, aby odešli a zapomněli na to, že jsme se tady kdy setkali. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Po odpovědi Sophie, která mne ani nepřekvapila, se na na Sophii usměji a nabídnu jí rámě. ´Jen doufám, že se tady informace šíří pomaleji. Jestli se někdo dozví, že byla šikanována, tak se o to zase někdo pokusí, snad jí budu moct pomoct. A Mayo snad taky, když si tedy nechá pomoct. Ale jestli je někdo začne šikanovat, tak to stejně skončí u mne. Ale na Sophii bych měl asi dát větší pozor. Přecijen je roztomilejší a to ty delikventi přitahuje víc.´ Pomalu vycházíme ven a tam jsme zastaveni Sau. Podívám se na Shinjiho a pozdrav mu oplatím. „Nazdar“ ´Zase má problémy, no to je jeho věc, ale měl by se víc snažit, jinak ho ta předsednická osoba sežere zaživa.´ Tiše se zasměji té představě. Začíná mne znepokojovat ten pohled dvou studentů z cizí třídy, kteří mají zřejmě na mysli obsah oné básničky co zazněla místo uvítání našich nových spolužaček. Podívám se na ně a pevně stisknu v kapse Motýlka. ´Myslím, že stejně bude časem potřeba jim ukázat, že se nevyplatí si na ně vyskakovat. Jen doufám, že se mi podaří včas prověřit ten Tempestův gang. Třeba by mi mohl pomoct. A nebude od věci se zeptat Akihiry na ten tréning. Pokud by se to Yuuki u mne projevilo a bylo by dobré k obraně Sophie, tak to bude jen dobře. Byl bych dost nerad, kdyby se jí něco stalo.´ Podívám se na Sophii starostlivým pohledem a pokusím se usmát, ačkoliv je až moc dobře vidět, že mne něco znepokojuje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Technika: Ty tři studentky jsou trošku nervózní, protože nejspíš nečekaly, že je někdo vyruší, natož kluk. Dá se i říct, že teď přemýšlí nad tím, co by se stalo, kdyby na tohle přišel učitel. Ta s mobilem má na krku cucflek, který byl nedávno udělaný. Druhé dívce se o sebe nepatrně třou stehna, jako by potřebovala čůrat. Třetí těká mezi tebou a svojí taškou. Zato čtvrtá studenta je velmi sebejistá a v této chvíli to bude tak, že ona zastává pozici vůdce. Její tón a povýšený hlas ti připomene Shiori. Takže tě napadne, že by ona mohla být z bohatší rodiny. Studentka popotáhne sigaretu. ,,Hóó...'' vyfoukne kouř. Když uděláš pózu, tak se dívka s mobilem chvíli diví, co to děláš, ale nakonec tě stejně vyfotí. ,,To je tak hloupý, že neví, kde jsou klučičí záchody?'' říká jedná dívka druhé. ,,Co tady děláme?'' pozdvihne jedno obočí a na tváři se jí objeví škodolibý úsměv. ,,Možná skvělý obchod?'' Mírně pozdvihne hlavu. Tři dívky se na sebe podívají. Podívají se na Koko, a pak na tebe a zachichotají se. ,,Co ty na to? Nechceš s námi uzavřít obchod?'' Přistoupí blíž. ,,Když nikomu neřekneš, co se tady stalo, můžeš si udělat s Nagase-chan cokoliv budeš chtít.'' Cigaretou ukáže na Kokoro. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro (Mám to chápat tak, že má technika It's a magic neměla moc úspěch?) Hierachie je zde zřejmá. Je zde sub-sub-vůdkyně; děvka s mobilem; holka, která se sem nachomýtla jen proto, že to byla zábava a nečekala, že by ji někdo mohl přitom nějak ublížit; A ta poslední... Ani nevím co ta tady dělá. Každopádně z ní mám takový pocit, že právě ona je ta nejnebezpečnější, ačkoli tak nemusí vypadat. Při známce obchodu přecházím k dívčině tašce Poslouchám. Říkám, aby věděla, že zachytila můj zájem. Ve chvíli kdy ukazuje na Nagase, tak se na ní podívám, abych viděl, jak je na tom (jestli již vnímá, atd.), přičemž zvedám dívčinu tašku a beru si ji do rukou. Poté se dívám na všechny čtyři. Ale no tak. Snažit se využít nebohých choutek puberťáka. Tohle by se "Ageha Kyūsai Iinkai" nelíbilo Zavrtím hlavou. No můžu vás ujistit v tom, že pokud odejdete a o tomto se nikomu nezmíníte, ani na to nebudete poukazovat, tak já o vás také nikomu neřeknu. Přicházím ke Kokoro a kontroluji její stav (Aneb co všechno jí dělali), přičemž neustále kontroluji hrozbu od dalších holek. Po krátkém zkontrolování beru do ruky rybu za ocas a stavím se naproti dívkám (Takže v jedné ruce ryba a v druhé taška.) (Co takhle to odložit na zítřek? je pořád aktivní, stejně tak jako rozpoznání.) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jen jednání v mém...'' na chvíli se odmlčí. ,,...klubu.'' Při vyslovení zaváhá. Lízátko přijme. ,,Jůů, sladkééé!'' s radosti se zatváří jako malá holčička a hnedka z lízátka strhne obal. ,,Bufe jenom sfačit, fdyž si fudeš děfat pofnámky a paf mi fekneš, co se fešilo. Ju?'' S lízátkem v puse jí moc není rozumět. Přistoupí k tobě blíž a podívá se ti do očí, zatímco do tebe šťouchne prstem. ,,Jedna moje kamarádka ti bude dělat společnost, takže se nemusíš ničeho bát.'' Kairi vytáhne mobil v kterém začne něco hledat. ,,Když už u toho budeš, předej tohle mému bráškovi.'' Z kapsy vytáhne kousek papíru a tužku. Tvoji hruď použije jako stůl, zatímco něco opisuje z mobilu. Na jejího bratra si vzpomeneš. Jmenuje se Hoozuki Tetsuji a v testech se umístil první. Když jsi vedl Kairi do školy, tak s vámi párkrát šel, ale nikdy neodpověděl na nějakou tvoji otázku. Ani když jste byli spolu sami. Vždy si jenom čte nějakou knihu a tváří se povrchně. Vždy, když ho vidíš máš s tou chutí mu jednu vrazit, ale kvůli Kairi to neuděláš. Také ti došlo, že Kairi nemá moc v lásce. ,,Buď bude na 1. Budově, nebo ve 4.'' Papírek přehne a podá ti ho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Technika zabrala. Ona se zeptala, kdo jsi, použil jsi techniku a ona na to odpověděla Hóó... Tím jsi zabránil tomu, aby se ptala dál. Kokoro nevnímá okolí, což moc není dobré znamení. Když se ale přiblížíš k tašce, dívka s cigaretou pinkne cigaretu tvým směrem a zasáhne tě do hřbetu zápěstí. To tě donutí ucuknout. Pak ti ta dívka, která těkala mezi tebou a taškou, chytne ruku, aby ses nepokusil znovu sáhnout po tašce. Mezitím se za tebe postaví ty dvě spolužačky. Všechny tři si však nejsou jisté, jestli by tě po fyzické stránce překonaly. Čtvrtá dívka si mezitím zapálí další cigaretu. ,,Není moc pěkné brát dívkám jejich věci,'' řekne mezitím, co si zapálí další cigaretu. Obklíčen dívkami stojíš u zdi, takže kolem vás projde přímo do kabinky, kde je Kokoro. ,,Asi jsi zapomněl, kdo tady rozhoduje podmínky.'' Postaví se za Kokoro která je mimo a chytne ji za vlasy. Škubne ji hlavou a našteluje ji tak, aby měla tvář směrem k tobě. ,,Pokud neuděláš, co chceme...'' vyndá si cigaretu z úst, ,,kdo ví, co se jí stane.'' Típne ji cigaretu za levé ucho. ,,ÍÍÁÁÁÁÁ-- MMMF!!'' křik je umlčen, když jí studentka chytne ústa. Kokoro se pokusí vymanit, ale vypadá to, že nemá dostatek energie. Techniky: Co to takhle... Na ty tři dívky funguje na výbornou a už by dávno chtěly zmizet, ale díky Rozpoznání poznáš, že mají strach z té čtvrté dívky. Nervózní dívka si začíná hryzat nehty. Dívka s mobilem svůj mobil schovala. Když ta čtvrtá dívka típne cigaretu za ucho, ty tři jště více znervózní. U čtvrté dívky se nic nezměnilo. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro " no to je možná lepší že nevíš." řeknu dost upřímně. " poslouchám." nechám Kena aby mi vysvětlil co potřebuje udělat trochu se nad tím zamyslím a narazím na spoustu morálních i technických problémů. " Noo to nebude tak snadné protěže, řídit někoho jen pomocí obojku... bud by si musel zařidit aby se obojek propojil skrze elektrické vzruchy s mozkem a nahrál co má tělo dělat nebo aby vzruchy k vykonání posílal sám, tak jako tak je lidské tělo dost komplexní a omezené, takže by to asi nikdo nevydržel.... navíc aby se tam dali dát injektory musel by bát obojek dost velká.... a stále...i když tělo naučíš pohyb stále je omezeno tím co umí jeho majitel, tedy nevydrží a nemá reflex ani sílu toho kdo bojové umění dělá." na chvilku svůj myšlenkoví proud zastavím. " Tedy každý s tím obojkem by vydržel jen chvíli pak by praskali svali a tak.... už proto že každý bojový styl funguje co se týká namahání těla malinko jinak." |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro Na nabízené rámě nadzvednu obočí, tohle je už moc i na mě. „Děkuji za nabídku, možná ji využiju později.“ řeknu tiše, aby nás ostatní neslyšeli... Kráčím vedle něho a pečlivě se rozhlížím. Kdo ví kolikrát tu budu zdrhat před nějakou hrozbou. Provoz na chodbách mi celkem překvapuje. Kam se všichni ženou? napadne mi. Z vlastní zkušenosti, ale vím, že by nebyl nejlepší nápad se někoho ptát. Jsem zticha a dávám si dobrý pozor na jazyk. Hned první den přece nemusím být něčím cílem. Hned na začátku naší „procházky“ potkáváme nějakého kluka, co se jmenuje Shinji. Zrovna teď se mě zdá, že má nějaké trable. Zvědavě se podívám na Leifa, jestli něco řekne nebo ne. Celkem by mě zajímalo, kdo je ta holka, že tak rozkazuje. Místo něho to však řekne sama, předsedkyně. To se hodí vědět, teď ještě, jak se jmenuje... Něco tu nesedí jsem nesvá a po zádech mi přejel chlad. Nedbale se podívám tím směrem a zahlédnu dvojici studentů. Proč se na mě dívají, jak na maso? vůbec se mě jejich pohled nelíbí. Radši popojdu kousek dopředu, aby mezi mnou a jimi byl Leif. Taky si jich všiml... dojde mi, když se na mě usměje. Celou chodbu si okamžitě prohlídnu znovu. Kudy utíkat pryč? Kterým směrem? |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Všude kolem nás se něco děje, ostatně jako vždy, sem tam se někde začíná schylovat k rvačce a i já si uvědomuji jistou touhu po boji. Možná za to může místní atmosféra. Každopádně na to teď není čas, proto radši jdeme jistou oklikou. Naše zacházka se zdá vyjít ve prospěch Sau, která zrovna vyčítá něco Shinjimu, oba je pozdravím lehkým kývnutím. Trochu mě překvapí Sau, která má na mě dosti ráznou prosbu, zajímavé že zrovna na mě když je tu vedle mě Leif a já tak dlouho chyběla... "Hm, snad jo, chceš se potom někde sejít?" odpovím jí s přikývnutím. Při tom si ještě všimnu zvláštního pohledu který "Yuki" zaměří na Shnjiho, rozhodně při tom nevypadá tak nepřístupně jako předtím. To ale není jediná změna, která přišla, Leif se začne chovat jaksi nervózně, a stejně tak i naše malá princezna. "Něco se děje" Nahodím veselý úsměv a přiskočím k Sophii, chytím jí za ruku a otočím se k Sau "Promiň, ale teď musím tyhle dvě provést po škole" řeknu a vyrazím dál, při čemž se snažím zjistit co znepokojilo Leifa a Sophii. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Když vidím dopis jenž mi chce předat a uvědomím si o čem celé tohle bylo tak se usměji. "Jak si přeješ maličká. Avšak musím tě upozornit. Již dlouho jsem Shinjiho neviděl a nevím co s ním je. " Zamyšleně se podrbu na bradě. "Navíc si myslím že by bylo lepší kdyby jsi Shinjimu své city vyjádřila rovnou. " Poté si ale kleknu na koleno abych byl mnohem blíže její výšce. "Avšak ještě nikdy jsem neodmítl pomoc dívce v nouzi. Pokud je to skutečně tvé přání vezmu tento dopis a předám ho Shinjimu jakmile jej uvidím. Budu ho chránit svým životem aby nikdo nemohl nahlédnout dovnitř kromě Shinjiho a budu ti přát štěstí. Je to tedy to co si přeješ? " Podívám se na ní zvědavě a natáhnu svojí ruku aby do něj mohla vložit dopis pokud si to tak přeje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,J-já... já...'' hlas se jí třese stejně jako celé její tělo. Když si klekneš, tak sebou škubne a nepatrně šoupne levou nohu dozadu pro případný krok dozadu. To by ji moc stejně nepomohlo, protože hned za ní je zábradlí střechy. ,,Prosím! Předej mu ten dopis.'' Nyní už přitom provede menší úklonu. Dopis ti předá do ruky. ,,Hóó... netušila jsem, že se takové věci dělají také na střední, ozve se dívčí hlas. ,,Tuto věc udržují jen studenti a studentky, kteří nemají nečistou mysl. Většina těchto lidí chce obyčejný středoškolský život.'' Tentokrát to byl mužský hlas. Otočíš se za těmi hlasy. Na římse stříšky vstupu na střechu sedí studentka a vedle ní v tureckém sedu sedí student. Nohy studentky sice visí dolů z římsy, ale kolena má u sebe a na nich položené ruce. Tím pádem to vypadá, jako když sedí nějaká dáma. Všimneš si, že oba dva mají kolem krku uvázanou červenou stuhu. Dlouhé konce stuhy jim vlají ve větru. ,,Nikdy by mě ale nenapadlo, že bych to viděl na vlastní oči.'' Oba dva se dívají směrem k vám. Kyouko si stoupne za tebe. ,,T-tví přátelé?'' Zeptá se vystrašeně. ,,Nee-san, stačí jen rozkázat a já ten dopis přinesu.'' Student se postaví, dívka ho ale chytne za rukáv a zatahá za něj. Student se podívá na dívku. Aniž by z vás spustila oči, zakroutí hlavou. Student si opět sedne. ,,To nebude zapotřebí. A neříkej mi Nee-san.'' Koutkem oka se podívá na studenta a šibalsky se usměje. Pak se podívá směrem k vám. ,,Jsem si velice jistá, že nám ten dopis předáte dobrovolně. Že?'' usměje se na vás. Cítíš z nich něco povědomého. Něco, co jsi už na Ageze zažil. Možná člověka, nebo událost, těžko říct. Jedno ti je jasné, nebudou to obyčejní studenti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ovšem. Čekej na mě během odpolední přestávky před 1. Budovou.'' Odpoví Sau Akiko, jako by to byla samozřejmost. Když si všimne, že Shinji vzal mezitím roha, pokývne na Afra a vydají se spolu pryč. Ti dva studenti si všimnou Leifova pohledu. Jeden ukáže Leifovi vztyčený prostředníček, zatímco druhý začne s někým telefonovat. Rozhodnete se raději jít pryč. Ti dva studenti se vydají za vámi. Drží se dál, takže je nemůžete napadnout. Mayu se tváří stejně jako vždy. Znuděně. Až v přízemí se vám podaří ztratit se jim. Dojdete až k hlavnímu vchodu, ale usoudíte, že na projití celého areálu vám nezbývá moc času, takže to necháte na odpolední přestávku. Leifovi zavolá Akihiro. Mezitím k vám přijde prvák s červenou stuhou ovázanou kolem krku. Konce stuhy mu sahají až k pasu. ,,Velice rád Vás zde vidím,'' položí si pravou ruku na srdce a provede hlubokou úklonu, ,,slečno Mayu.'' Její jméno vysloví s velikou úctou. Mayu se tváří pořád stejně. Student se narovná. Přitom natáhne ruku směrem k Mayu, jako by ji pobízel k tanci. Student se však stále dívá do země. ,,Dovolte mi Vám dělal doprovod, než aby to dělali tihle ubožáci. Mayu se podívá na nabízenou ruku. ,,Poslal tě nii-san?'' zeptá se studenta chladně. ,,Akira-dono mi řekl, abych na Vás dával pozor a o všem Vás informoval.'' Se stále nataženou rukou zírá do země. ,,Hmm. V tom případě mu řekni, že se dokážu o sebe postarat sama.'' Otočí se směrem k vám. ,,Vracím se do třídy.'' Oznámí Akiko, protože Leif zrovna telefonuje. Následně se vydá pryč. ,,A-ale...'' narovná se. Chvíli se dívá za Mayu, pak se otočí a vyjde z budovy ven. Sophie si všimne těch dvou, kteří je předtím sledovali. Ti dva teď sledují Mayu. Navíc to vypadá, že mají něco v plánu, protože jeden z nich něco naléval z malé lahvičky na kapesníček. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ryuu-san!'' ozve se hned po zvednutí zadýchaný Akihiro. ,,R-Reika... *hff* *hff* Musíte ji pomoct! Zapl--'' ,,Ten prvák telefonuje!!'' ozve se v pozadí mužský hlas. ,,Park kousek od druhé bu--'' ,,Ty sr**i!!' *pip* |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Chci být gentleman a podat dívce její tašku. Tohle je ale Ageha. Nikdo zde neočekává někoho takového. Potvora mi pinkne cigaretu na ruku, trochu s rukou cukám a znovu se zvedám. Dívky mě obkličují a jedna mě chytá za ruku, zrovna ta, která se o svou tašku tak strachovala. Vytvářím tázací pohled a tázavě vydávám Hmmm? Její ruku chytám tou svou. Nikoli útočně, či agresivně. Místo toho opatrně a s náznakem dobrých úmyslů. Svou obhajobu podávám třem dívkám, nikoli té děvce s cigaretama. Omlouvám se, jestli to tak vypadalo. Prohlašuji, jako kdybych u soudu zrovna vyjadřoval svou upřímnou lítost nad spáchaným trestným činem. Pouze jsem ji chtěl podat. Široký úsměv naplněný upřímností. Promiň, asi je pro tebe důležitá, měl jsem nejdříve říci co chci udělat. (aneb přesvědčování, že jsem neměl žádné postranní úmysly, pouze jí chtěl podat tašku, aby se k ní nemusela projít, sklonit, zvednout,...) Kráva s již další cigaretou (S čím si je vůbec zapaluje?) jde znovu ubližovat nebohé Kokoro. Hehe. To je zajímavé. Já jsem myslel na úplně to stejné. Odpovídám jí se svým obvyklým úšklebem. Dívka s náběhem na tuberkolózu řekne ještě něco a poté pořádně ubližuje Kokoro. Už předtím jsem se sám sebe ptal, co budu asi tak dělat, až někdo přímo ublíží Kokoro. Představoval jsem si, jak budu naštvanej, až budu zvedat lidi do vzduchu a vyhazovat je z oken, jak budu nepříčetný, že se mi zatmí před očima a to co se stane dál nebudu moci nijak ovládat. Nic z toho se ale nekoná. Už jen to proč se to nekoná je vážný důvod se obávat, proč se tak neděje. Hele to je zvláštní. Já vím co se jí stane. Típneš jí cigaretu o citlivý kus jejího těla. Říkám hlasem, jako kdybych všechno věděl dopředu. Dělám si z ní legraci. Dělám krůčky blíže k ní. Nic útočného, ani agresivního. Nic, čeho by se měli obávat. Žádný důvod k tomu mě zastavovat tak, jako to bezprávem udělali předtím. Nesmíš se mě ptát, co jí provedeš až po tom co si o ní típneš cigaretu. Vrtím hlavou a zvedám ruce k hlavě dlaněmi vzhůru, jako náznak toho jak je nemožná, neschopná. V této chvíli si z ní hodlám především utahovat. Pokud se některá z dalších dívek zasměje, tak je to dobré znamení. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro "Tak fajn... Ale doufám že to nebude na dlouho." Protáhnu se a s úsměvem sleduju jak cucá lízátko. Poznámky? Ach jo... Já si nechci psát. Zamračím se a poslouchám co se z ní vyklube dalšího. "Doprovod? A koho? A rovnou mi řekni kde to je... A kdy." Moc se mi tam nechce, ale stejně to udělám... Třeba za to dostanu víc peněz. To je zajímavá myšlenka... Když začne něco psát na papír, který mi vzápětí dá strčím si ho do kapsy a přikývnu. Nerad myslím na toho magora... Nejradši bych narval pěst mezi oči, ale už kvůli Kairi to neudělám. První nebo čtvrtá budova... Tak fajn. |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro Leif, Akiko, Mayu Okolí jímž procházím sleduji opravdu pečlivě, hodí se to, když pak člověk utíká seč mu nohy stačí. Ovšem když zastavíme, protože Leifovi začne zvonit telefon, mám co dělat abych udržela zavřenou pusu překvapením. Co se to tady děje? napadne mě okamžitě otázka, ale to už si před Mayou nějaký kluk uklání. Zajímavé... Toto bych opravdu ve státech neviděla... Když oba odejdou, pokračuji v pátrání po úkrytech a možnostech útěku. Tehdy mě pohled padne na tu podivnou dvojici. Zase oni? Podívám se na Leifa, jak je na tom s telefonem. O těch bych mu měla říct. dochází mi neuvěřitelně rychle skutečnost. Ale on do háje zrovna musí telefonovat. Nakonec se nezmůžu na nic jiného, než že ho nenápadně zatahám za rukáv. Mezitím dál sleduji periferním viděním ty dva. Kdyby mě viděly do očí, určitě by si všimli jak jsem ztuhla, když zavírali lahvičku po použití. Tohle není dobré... To není vůbec dobré... Tentokrát zatahám s trochu větší razancí.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Nebój, však ji znáš,'' šibalsky na tebe mrkne. Její změna osobnosti je zvláštní. Chvílí se tváří, jako že je na pokraji duševního zhroucení, a pak jako by byla ta nejšťastnější holka na světě. ,,Paf bufef fíf fofom folfo.'' Zase ji není moc rozumět kvůli lízátku. ,,Faf fe fo fě f fět.'' Vyndá lízátku z úst. ,,Vem s sebou i brášku.'' Pak od tebe odstoupí udělá otočku, kterou dělá na svých vystoupeních. ,,Tak pak a pusu,'' náznakem si políbí dlaň a sfoukne z ní imaginární pusu směrem k tobě. ,,Já musím.'' Krátce se zasměje a rázným krokem se vydá směr 2. Budova. Bohužel zmizí dřív, než bys na to cokoliv stihl namítnout. Vydáš se teda ke 4. Budově. Cestou potkáš partu pěti druháků. Už od pohledu je jasné, že to budou delikventi. Jejich postoj těla a výraz ve tváři dává najevo, že mají za sebou už dost rvaček. Jeden z nich má na zádech pouzdro ve kterém se nosí cvičené zbraně. Pouzdro má však polorozeplé, a vykukuje z něj kousek rukojeti. Rukojeť však nepatří bokkenu, spíše to vypadá jako rukojeť pravé katany. Těžko říct. Navíc si ten druhák všimne, že mu koukáš na pouzdro. Mírně pozdvihne pravou ruku a ukáže ti prostředníček. ,,Nečum prváku.'' Řekne sice s klidem, ale ten jeho chladný výraz tě zarazí. Normálně by tě něco takového nevykolejilo, ale tohle bylo jiné. Jako by v těch slovech bylo něco víc. Druhák si tě přestane všímat a znovu se začne bavit se svojí partou. Jak se tak blížíš blíž ke 4. Budově, všimneš si, že vedle vstupních dveří se opírá nějaká holka. Prvačka. ,,Čus, Candyman!'' ledabyle mávne rukou na pozdrav. Dívka se jmenuje Oikawa Suzu. Znáš ji až moc dobře. Stejna jako Kairi i ona dělá do šoubyznysu. Oproti Kairi není tolik známá a více dělá pro Kairi návrhářku různých kostýmů. Na to, že ji je jen 16, dokáže podle své představy vytvořit naprosto úžasný kostým. Občas se stává, že při tanečním vystoupení vystupuje společně s Kairi jako další tanečnice. Také má své fanoušky, ale ti naštěstí nejsou tak šílení jako má Kairi. Její fanoušci tvoří převážně dívky. Pohází z bohatší rodiny. I když je její rodina silně proti, aby dělala něco tak podřadného, stále v tom pokračuje. Říká ti Candyman, protože stále u sebe nosíš lízátka. Její povaha je různorodá. Když se jedná o kostým, tak je velmi energická, jindy se zase chová jako malá holka, jindy zas jako dospělá žena. Navíc má i povahovou stránku, která ti dost často z(ne?)příjemňuje čekání v šatně, či zákulisí na Kairi, když vystupuje. Zatímco Kairi tě škádlí romantickými situacemi a dalšími šíleně zamilovanými momenty, Suzu to pozvedla na úplně jinou úroveň. Ale opravdu úplně jinou. To její škádlení často překračuje hranici sexuálního harašení. Což je docela zvláštní, když většinou to je opačně. Tvoji svačinu, vyměňuje za kalhotky, prapodivným způsobem jí nanuky a banány, moc často tiskne svá prsa ke tvému ramen, tvé učebnice a sešity mění za porno časopisy. Znenadání ti fouká do ucha. Když už jsme u těch uší... Už ani nevíš proč, ale souhlasil jsi s tím, aby ti vyčistila uši. Přece jen mít hlavu v klíně krásné dívky a nechat si čistit uši. Něco takového najdeš v prestižních centrech, kde pak musíš zaplatit tisícovou částku. Původně to vypadalo nevinně a hlavně příjemně. Jenže po chvíli jsi začal cítit něco vlhkého, což teda tyčinka na čištění uší není. Použila jazyk. Ano, zní to sice nechutně, ale jedno ucho ti vyčistila jazykem. Těžko říct, jestli to bylo nechutné. Každý má jiné choutky. Když se nenacházíš v takových situacích, Suzu se někdy chová podezřele. Ano, podezřelá je sama o sobě, ale spíše je podezřelá tím, že má něco v plánu na škole. Jednou jsi ji slyšel s někým telefonovat o Ageze, kde mluvila něco o vydírání. Zaslechl jsi jen kousek, takže těžko říct, o čem mluvila. ,,Tak to vypadá, že na tom jednání budeme jen ty a já, Candyman.'' Dostane se k tobě a přitiskne své prsa k tvému rameni. Nelze si nevšimnout její rozepnuté halenky z které ji div málem nevypadnou prsa schované v černé podprsence. ,,Copak, copak?'' ještě více k tobě přitlačí svá prsa. ,,Už zase začínáme myslet dolním mozkem?'' ušklíbne se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka se šibalským úsměvem sleduje, jak se k ní pomalu přibližuješ. ,,Ale...'' začne jedna z dívek, která je teď trošku zmatená. ,,Neřekl to snad potom, co jí to udělala?'' Podívá se na zbylé dvě dívky, ale ty jen zakroutí hlavou. ,,Hmm,'' usměje se. Odstrčí od sebe Kyouko, která je na hranici zhroucení. ,,Snažíš se pomocí svého Yuuki pozměnit naše myšlenky, nebo tak něco?'' Pozdvihne jedno obočí. Odstrčí od sebe Kyouko a vstane. ,,Bohužel, zklamaně pozdvihne ruce, ,,budeš se muset víc snažit, abys mě mohl oblbnout.'' Řekne to, jako by se ti vysmívala. Jedné z dívek přijde smska. Poodstoupí dál a přečte si ji. ,,Suzu, píše ti senpai. Na odpolední jednání máš jít s K-Kinjirem-kun.'' Dívka je hrozně nervózní. Když se podívá na tu Suzu, tak se lekne. Ta po ní totiž vrhla dost zlý pohled, jako by právě řekla něco důležitého. Pak si jen Suzu povzdechne. ,,Takže tam budu jen já a Candyman...'' znovu si povzdechne. ,,Nicméně,'' podívá se na tebe. ,,Zdržela jsem se tady až moc dlouho. Mám ještě něco v plánu, tažke pokud mě omluvíš.'' Natáhne k tobě a prsty si připraví pro lusknutí. ,,P-počkej'' Řekne dívka, které přišla ta smska. Suzu se na ni podezíravě podívá. ,,J-já se o něj postarám.'' Přejde blíž k tobě. Chytne tě za paži. Je o něco menší než ty, takže tě k sobě stáhne. A. Políbí tě. Její jazyk se ti v puse svíjí jako úhoř, který se chce na svobodu. Bohužel tě tahle situace zaskočí, takže se na nic nezmůžeš. Dívka s výdechem odsune svůj obličej od toho svého. Jediné, co vás už spojuje je slina. ,,Otonashi z 1-C...'' řekne si pro sebe šeptem. Tváře se jí začervenají, když se na tebe podívá. Zakroutí hlavou a poodstoupí od tebe několik kroků. Sice se ještě vzpamatováváš, ale všimneš si, že Suzu a ty dvě dívky už tady nejsou. Kyouko stále leží na stejném místě. Tahle poslední dívka využitě příležitosti a také pláchne. Nyní zde zůstáváš ty a Kyouko, která je v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rakce na: (S čím si je vůbec zapaluje?)... Opravdu to je záhada s čím si ty cigarety zapaluje. S první zapálenou vyšla z kabinky. Druhou si brala nezapálenou, ale když si ji strčila do pusy a začala tahat, tak už zapálená byla. Není to tak, že by sis nevšiml toho, že si ji zapálila. Tak rychle by zapalovač neschovala. Třeba to je nějaký nový druh samo-zapalovacích cigaret, ale kdo ví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Hm?'' Podívá se na tebe tázavým pohledem. Když však dál nic neříkáš, tak to nechává být. ,,Nikdo nevydržel? Co třeba kdyby tam byly nějaké chemické látky, díky kterým ten člověk vydrží déle?'' Přijde mu smska. ,,Takže to je možné, jenže hrozí riziko popraskání smalů... Hmm.'' Nasadí přemýšlivý pohled. Mezitím si přečte příchozí zprávu. ,,Pokud by to ten člověk vydržel aspoň půl hodiny, tak by to bylo skvělý.'' Schová si mobil do kapsy. ,,Je mi líto, ale moji přítomnost si vyžádali jinde. Projde kolem tebe a položí ti ruku na rameno. ,,Pokud se ti to podaří, čekají nás slibné dny.'' Řekne s úšklebkem ve tváři, aniž by se na tebe podíval. Navíc se kolem něj objevila prazvláštní aura z které nemáš moc dobrý pocit. Dvakrát tě poplácá a odejde pryč z laboratoře. Asi deset minut na to ti přijde sms od Shimizu. Přijď do zasedací místnosti klubu.'' |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Znám? Kdo by to tak mohl být... Na chvilku se zamyslím ale nikdo mě nenapadá. Nakonec jen pokrčím rameny a usměju se. Potom začne šišlat něco o tom že budu mít volno, nebo alespoň to jsem rozuměl, a to další... Tomu nebylo prakticky nic rozumět, snad jen to že něco v pět. Bohužel než se stihnu zeptat co říkala uteče pryč. Tak se tedy otočím a vyrazím ke 4. budově... Cestou si prohlížím skupinku druháků. Něco se mi na nich nezdá. Můj zrak spočine na pouzdře nejspíš od bokkenu. I když... Ta rukojeť nevypadá jako od bokkenu. Kruci... Snad tam nemá katanu. Než stihnu uhnout pohledem druhákovi, který má to pouzdro na zádech, všimnul si mě. "Pardon..." Řeknu potichu a pokračuji rychlým krokem ke 4. budově. Jakmile se dostanu blíž k mému cíli uvidím Suzu. Ne... Tahle ne! Trochu (víc) znervózním, ale postupuji stejným tempem. "Ahoj..." Sáhnu do kapsy a vytáhnu lízátko. "Na... Vem si ho..." Natáhnu ruku s lízátkem k ní. Když si ho ode mne vezme povzdychnu si. Když se zmíní o tom jednání a že tam budeme jen my dva, tak... "C...Co? Nikdo jiný tam nebude? Jak to?" Vychrlím na ní hromadu otázek. Najednou se na mě přitiskla a já neodolal pohledu... "Co? Ne... Tak to není." Zavrtím hlavou a snažím se dívat někam jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Střecha Vezmu si dopis a pak se náhle objeví ty další studenti. Nad otázkou jestli jsou to moji přátelé si stoupnu před ní. Dám ruku s dopisem za sebe a tiše řeknu. "Vezmi to a utíkej rychle pryč, já je zdržím." Prohlédnu si oba dva ty lidi a nasadím tvrdý pohled. "Ten dopis ale není pro vás. Copak vás neučili že cizí pošta se nečte? Navíc patří mezi slušnost se představit pokud někdo něco chce. " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Lízátko od tebe přijme. Bohužel sis to nejspíš moc dobře nepromyslel. ,,Mmm, moje oblíbená příchuť, mmm, ach.'' Začne olizovat lízátko, jako by to mělo být úplně něco jiného. ,,Mmmf, ach,'' navíc přitom začne vydávat erotické zvuky. Více se k tobě přiskne. ,,Ach, je mi nějaké teplo.'' Začne se ovívat kabátkem, takže kdykoliv dá od sebe kabát, vznikne výstřih, díky kterému jí je vidět skoro až do žaludku. ,,Copak, copak? Ty máš radost, že tam budeme jen my dva?'' Přiblíží hlavu ke tvému uchu. Jelikož se díváš jinam, tak nevíš, o co jí jde. Pomalinku otevře pusu. Vytáhne jazyk. ,,Ehm.'' Odkašle si někdo. ,,Co si myslíte, že děláte na školním pozemku?'' Suzu se od tebe odtáhne dál. To právě Kagamine Rinka ze Studentské rady vycházela ze 4. Budovy a viděla vaše laškování. ,,Copak si zamilovaný pár nemůže vyznávat vzájemně svou lásku?'' Začne se bránit Suzu, aby tě nepustila ke slovu. ,,Takové chování je naprosto nepřístupné. Uprav si školní uniformu, je to proti pravidlům.'' Přistoupí k vám blíž. Suzu jen protočí oči v sloup. ,,Vy jen žárlíte, že mám s kým píchat, zatímco vy na to máte jen nějakou okurku. Hihi.'' Zároveň na ni vyplázne jazyk. ,,Co prosím?'' Řekne Rinka chladně. Možná se ti to zdá, ale nějak klesla okolní teplota. Sice je duben, ale teplota je ještě nižší. ,,Mohla bys mi to zopakovat?'' Podívá se na Suzu s chladným výrazem vraha, který právě zamordoval stovky lidí a zabít dalšího mu nedělá problém. K tomu ještě začne Rinka vydávat prapodivnou auru. Je to podobné jako u toho druháka v parku. Tohle je však mnohem horší. Jako bys byl malé děcko, které rodiče opustili ve strašidelném domě. Máš štěstí, že máš prázdný močový měchýř. Celý se třeseš. Ale jak je to možné, že z ní máš strach? Vždyť je to jen druhačka a hlavně holka! Je o trošku menší než ty a váhově je minimálně o polovinu lehčí. Kdyby na to došlo, určitě by ses jí dokázal aspoň nějak ubránit. Tak proč z ní máš takový strach a to se jen zle podívala na Suzu? Ano, ten pohled byl mířený na Suzu a přesto se cítíš takhle. Suzu se také třese. Ale ne tolik jako ty. Dívá se Rince do očí a přitom má nasazený silně nucený úsměv. Vypadá to, že má co dělat, aby takhle vydržela. Nakonec uvolní napnuté svaly a sklopí hlavu. ,,O-omlouvám se.'' Řekne pokorně. Aura zmizí a Rinka se začne tvářit normálně. ,,Teď mi řekněte svá jména a třídu.'' Z kapsy sáčka si vytáhne tužku a menší poznámkový blok. Všimneš si, jak z budovy vychází Tetsuji, který si jako vždy čte nějakou knížku. Těsně za ním jdou dva studenti. ,,Nagase Kokoro z 1-C...'' řekne Suzu s povzdechem. ,,A ty?'' Rinka zaměří svůj pohled na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ne, špitne Kyouko. ,,P-právě kvůli tomuhle chci, aby sis ten dopis u sebe nechal.'' ,,Ú-útěk asi není možný...'' má pravdu. Ke vchodu to je minimálně 7 metrů. Navíc ti dva studenti sedí nad vchodem, takže pokud by chtěli, mohli by ji při útěku napadnout. K tomu si vzpomeneš, že jsi vlastně zamkl. ,,Jak to s námi mluvíš, ty ruský pse?!'' Vykřikne na tebe student. Studentka však pozdvihne ruku, aby raději mlčel. ,,Omluv mého partnera, toho bylo vskutku neslušné.'' Volně položí ruku zpátky do klína. ,,Přestože říkáš, abychom se představili, sám se nepředstavíš.'' ,,Ano, víme, že se cizí pošta nemá číst. Avšak toto nemá s poštou nic společného.'' ,,Prosím, dovol mi vzít tomu ruskýmu psovi ten dopis. Zabere to sotva minutu a můžeme se pak vrátit za Mayu.'' Student se na tebe dívá jako hladový vlk. ,,Nemusíme to hnedka řešit násilnou cestu.'' Položí mu ruku na rameno. ,,Přesto,'' podívá se na tebe, ,,co by se asi tak stalo, kdyby se rozneslo, že jsi zmlátil studentku?'' Nazdvihne tázavě jedno obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "Mé jméno jest Michal Tempest. Vy mi můžete říkat třeba Michal. Ten tvůj pes na vodítku mi třeba může říkat Pane Tempeste. " Nad její otázkou ohledně studentky se trošku zarazím. Přivřu levé oko jako bych si jí prohlížel lépe. Dopis si vložím do vnitřní kapsy a lehce posunu levou nohu za pravou ( nenápadné bojové postavení z aikida) "Ptáš se co by se stalo? Nejspíše nic. Ti co mě znají vědí že bych to neudělal. Ti co mě neznají sou mi těžce u prdele. Maximálně přibude pár dutých hlav který budu muset rozbít a pár končetin co budu muset vyrvat z kloubů. Pochybuji ale že by mi to pošramotilo mojí reputaci maso pojídajícího Voodů šamana co sem získal před dvěma týdny. A pokud dopis nemá nic společného s poštou tak dopis nepotřebujete a sme tu zbytečně. Takže klidně můžeme všichni odejít. " |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro zamyslím se " Kdyby jen, mohlo by dojít k n arušení organizmu a vlastní destrukci subjektu už by byl nepoužitelný.... navíc stále i když do něj nahrajeme kdo ví co nemůže se jeho nervová rychlost ani svalová výkonnost rovnat někomu, kdo trénuje od mala." tohle zavánělo armádou obyčejných lidí poslouchající na slovo, pokud se do toho pustí bude muset vymyslet systém, který by tu armádu aspoň vypnul. " No a stále tu je otázka kolik toho, má dotyčný s obojkem zvládnout." naštěstí tahle debata skončila postupně dvěma sms zprávami, první odvedla zadavatele druhá byla od Shimizu " Ah takže už to vědí... no uvidíme." rozhodně nemeškám a jdu do zasedačky uvidíme co ví. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Pozměnit myšlenky pomocí yuuki? Co je to yuuki? Dělám takový výraz, jenž vyjadřuje, že mě prokoukla, takže už ani nemá cenu se snažit v tom pokračovat, přičemž strkám ruku do kapsy, ve které je i mobil. Jedné z dívek přichází SMS a okamžitě prozrazuje hned několik informací. (jestli mé rozpoznání dokáže poznat, jestli je to neúmyslně či úmyslně, tak bych za to byl rád). Suzu the first year. Odpoledne s Kinjirem. Tak to vypadá, že si s ním budu muset promluvit... Stejně jsem mu chtěl navrhnout aby se připojil do ASC, tak to alespoň můžu sfouknout naráz. Suzu zjevně naštvaná šlehá z očí blesky či ohnivé koule. Natahuje ke mě ruku s tím že luskne prsty. Tak nějak instinktivně připraven se skrčit a zároveň z otočky jí kopnout do boku, protože to co by mi mohla udělat s obličejem by se mi rozhodně nelíbilo. Něco takového ale není nutné, díky dívce, které předtím přišla SMSka. Postará se o mě? Co mi chce udělat? Za chvíli to zjistím na vlastní kůži. Nebo spíše jazyk. Přitahuje si mě k sobě a poté mi dává pusu... Její pasivita se přesunula na dokonalou agresivitu, díky čemuž se jakákoli iniciativa přesouvá ze mě na ni. Ještě jsem nikdy od dívky žádný polibek nedostal. Obvykle jsem já tím, který je rozdává. Když přestává, tak se otáčí a odchází pryč. Zmáhám se pouze na slabé Poč.. Ale to už je pryč a já jen dokončuji ...kej. Tady se děje něco divnýho... Dneska jdu za Nene-senpai, ať chce nebo ne, tak mi bude muset prozradit pár věcí o škole... Ne to není ono... Byl bych velmi šťastný kdyby mi prozradila pár věcí o škole. Pospíchám ke Kokoro a okamžitě kontroluji její stav, jak na tom je, jestli není potřeba nějakého okamžitého zásahu a přitom k ní promlouvám. Nagase-san... Oooi! Nagase-san! Už jsou pryč. Po těchto slovech konečně vytahuji mobil z kapsy, vypinám nahrávání a celou nahrávku si posílám k sobě domů. Tak si to shrňme... Dívka co si nepotřebuje zapalovat cigarety a mé přesvědčovací schopnosti má za nějaké yukki. To by znamenalo, že ho teprve nedávno objevila a naučila se ho, přičemž teď hodně vlivů na světě vysvětluje právě pomocí tohoto yuuki. Dívka co mi znásilnila pusu poté řekla mé jméno, ačkoli jsem ho neřekl. Což by mohlo znamenat další yuuki, díky kterému dokáže získat určitý druh informací přes polibky, což pouze potvrzuje teorii s yukki u první dívky... Kde se ale něco takového mohli naučit? Nevypadali o moc silnější než já, což by mohlo znamenat, že se to získává nějak hromadně, skrze nějakou drogu, či je to učí určitá osoba... Zmiňovali nějakého senpaie, takže je možné že je to on... Sakra, jak daleko se tohle bude táhnout? Na Ageze nikdy není nic jednoduchého. Vše je nakonec propojené s většinou událostí. Jak potom může člověk jako jsem já pracovat?... Ne. To není ono... Právě proto, že jsem to já, tak mohu být první, který tak může pracovat! Jestli se Kokoro vzbudí a může chodit, tak se vydáme na ošetřovnu. Poznámka |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se představíš, dívka krátce nasadí podezíravý výraz. ,,Mě tedy můžeš říkat Naomi.'' Mírně pokývne hlavou. Student ti jen ukáže prostředníček. ,,Takže ty jsi skutečně teda ten, o kterém všichni mluví. Vždycky jsem se s tebou chtěla setkat. Jen je škoda, že to je zrovna v takovéhle situaci.'' Konečky prstů se dotkne čela, sklopí oči a mírně zakroutí hlavou. ,,Šěstí mi nepřeje.'' Povzdechne si. ,,Hmm, kdo ví, co by si o tom mysleli učitelé, tví nejbližší přátelé, natož rodina.'' Učiteli narážela na nedávné vyloučení. Díky třídnímu nejsi v podmínce, takže se můžeš zase rvát, ale pokud by se rozneslo, že jsi zmlátil studentku, byli by to tahanice i s policií. Co se týče přátel, nejspíš má na mysli Shinjiho. Sám moc dobře víš, jaký on má na tohle názor. A rodina je kapitola sama o sobě. ,,Tak proč si dělat nějaké nepří--'' ,,Z toho kecání mi za chvíli přeskočí!'' Řekne naštvaný student. ,,To je idiot.'' Řekne si pro sebe studentka a udělá facepalm. Student mezitím seskočí ze stříšky. ,,Vždycky jsem si s tebou chtěl změřit síly. Takže využiju téhle šance a vezmu si i ten dopis.'' Student sevře dlaň v pěst. Od pěsti až po loket mu celá zešediví. Zešedivělá část ruky se na světle leskne. Přikrčí se a dá přeměněnou ruku za sebe. ,,He-'' *svist* *Třísk!* ,,-he.'' V jednu chvíli stál student na svém místě a pak zničehonic zmizel. Než sis to však stačil uvědomit, student se objevil ve vzuduchu vedle tebe a zasadil ti ránu tou přeměněnou rukou. Připadalo ti to, jako by tě někdo praštil ocelovou tyčí. Kdyby na střeše nebylo zábradlí nejspíš bys vyletěl pryč. Nehorázně se bolí čelist a vypadá to, že ti vyrazil dva zuby. Kyouko celá vystrašená spadla na zadek. Je tak vyděšená, že se na nic nezmůže. Studentova ruka má zase normální barvu. ,,Jsem myslel, že budeš silnější, když má o tebe zájem náš vůdce.'' Natáhne pravou ruku a prsty udělá pohyb, abys na vstal. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Že já vůl jsem jí to lízátko dal... Můj plán jak ji umlčet nevyšel a bylo to ještě horší... Teplo?!? Pohled upřu k výstřihu a nemůžu odtrhnout oči. Najednou někdo promluví. Ne... Ať mě nikdo s ní nevidí. Zamračím se pohled zvednu k Rince. A kruci... Tohle nebude hezký. Už chci podat vysvětlení, ale Suzu mě předběhne a začne něco říkat o zamilovaném páru. V tu chvíli na ní vytřeštím oči. "Co?" To je jediné co ze sebe dokážu dostat. Pak se do toho vloží Rinka a napomene jí ať si upraví uniformu. Bohužel pro mě Suzu řekne to, co by mě v životě nenapadlo. Okurku?? Dělá si srandu? Co se se mnou stane? Vyloučí mě? Naštvu se a obrátím se na Suzu. "Buď už konečně zticha já nechci aby mě vyloučili!" Jenomže Rinka zakročila a mnou projel pocit, který jsem už jednou zažil... Tohle bylo však horší, nebýt toho že jsem měl prázdný močák, tak bych udělal pod sebou louži. Začnu se třást a začnu mít nehorázný strach, a přitom ani nevím proč. C...Co se to děje? Otočím pohled na Suzu, která tomu odolává a přitom je určitě pod větším tlakem. To dělá Rinka! Ale jak? Díky bohu za to, že ten tlak přestal. Narovnám se a věnuju jeden nepříjemný pohled Suzu. Jména? Třídu? Už chci nahlásit své jméno a třídu, ale Suzu dala Rince špatné jméno. Kokoro? Proč zrovna jí? Počkat! To z toho budu mít průser jen já! Rychle vymysli nějaké jméno! Začnu rychle přemýšlet až nakonec ze mě vypadne jméno, které jsem někde slyšel. "Tanaka Hachiro, 1 - A" Řeknu sebejistě a v tom si všimnu Tetsujiho. A hele... Pán namyšlený si to kráčí. Zamračím se a pohlédnu na Rinku. "Jestli to je všechno tak já zase půjdu." Našlápnu si to k tomu parchantovi a vytáhnu z kapsy lísteček od Kairi a začnu mu s ním mávat před obličejem. "Nazdar... Tohle ti posílá Kairi!" Prohlédnu si ty dva studenty co si to štrádují za ním."A nemluv na mě." Naštvaně se podívám na Rinku, ale hned pohled odkloním. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Po velice krátkém, ale velmi důležitém hovoru dám mobil do kapsy. Podívám se na Sophii opravdu vyděšeně. Jako kdyby se právě dozvěděl že mu jde o život. Úplně zbledl. „Promiň“ řeknu Sophii. ´Tak co teď? Pokud tam je někdo, kdo dokáže porazit Mizushimu, tak nevím jak jim mohu pomoct. Snad třeba Akiko nebo Kinjiro? Kdo ví. Ale nejdřív se budu muset postarat o Sophii.´ Po chvíli ze sebe ten první dojem dostávám. Podívám se na Akiko. „Akiko... Ti dva z té staré budovy. Reika a Akihira... Nejsou na tom dost dobře... Měli bychom jim pomoct.“ povídám se na Sophii „Omlouvám se, ale asi se budeme muset vrátit.“ Rychle vytáhnu mobil zase z kapsy napíši Kinjirovi textovku. Tady Leif, potřebuju tvojí pomoc. Park u druhé budovy, spěchá to. Poté se zas podívám na Sophii. "Copak jsi potřebovala? Promin, jsem ted trochu vykolejený z toho telefonátu. ´Tohle pravděpodobně nepřežiji, ale kdyby se to dozvěděl děda, tak bych se mu už nikdy nemohl podívat do očí. Jak říkal... Dělej věci za které na sebe můžeš být hrdý, nehledě na to co to bude stát. A tím určitě není to abych utíkal od problémů. Musím jim pomoct. Byl zoufalý a navíc zachránil Akiko před celkem dost bolestivým kopem od Reiky. Možná je na čase přijmout tu školu taková jaká je a porvat se se životem. A navíc si člověk potřebuje vytvořit pár nepřátel. Je to důkaz toho, že člověk něco dokázal. Copak se tu budu akorát schovávat za Akiko a za Radu? Ne... Jsem Johansson... Syn hrdé rodiny a krev mám ze Švédska. Copak se někdy vikingové zalekli nepřítele jen z toho co slyšeli? Ne... Bojovali. Snad mi propůjčí svou sílu a pomohou mi v boji.´ |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro „Na deseti hodinách, podivná dvojce s ještě podivnější lahvičkou. S velmi zákeřným pohledem sledující Mayu...“ řeknu ve zkratce co se děje. Ovšem jeho vyděšený výraz po telefonu mě informuje, že má trošku vážnější problémy jinde. „A co se děje u tebe? Nevypadáš zrovna zdravě?“ ptám se ho tedy nervózně, protože to vypadá důležitě. Popravdě, je to asi poprvé, kdy vidím člověka opravdu zbledlého. Obličej vypadající jako křída s jen malou troškou barvy. Tohle není úplně normální a asi to není úplně zdravé. Tahle škola je divná. To jsou všichni Japonci takový? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sdělení informací bylo neúmyslné. Kokoro je jen v bezvědomí. Na těle má několik modřin od kopanců a má mokrou hlavu. Nejspíš ji máčeli hlavu záchodě, nebo ji polili vodou, protože její oblečení je také mokré. Nejhorší viditelné zranění je to od cigarety. Navíc to také nevypadá, že má i nějaké vnitřní zranění. Chvíli ti to trvá, ale podaří se ti Kokoro probudit. Přesto je ještě mimo, takže ji pokládat nějaké otázky je naprosto zbytečné. Když ji nabídneš, že ji vezmeš na ošetřovnu, jen něco zamručí. Nejspíš souhlasila, ale těžko říct. Chodby jsou hlučné jako vždy. Nicméně cestou zaslechneš něco zajímavého. ,,Královna hromu se chystá na druháky!!'' zaslechneš, když 'táhneš' Kokoro na ošetřovnu. Hlasy vycházely z 1-B. Bohužel kvůli Kokoro jsi neměl čas zaslechnout něco dalšího, natož někoho vidět. Na ošetřovně je Shinjiho starší sestra, Saki. Ta druhá postarší protivná sestra není na ošetřovně. ,,Co se stalo?!'' vyskočí Saki ze židle, když vejdete na ošetřovnu. Pomůže ti dostat Kokoro na postel. Pak tě ale vystrká dál a zatáhne za sebou závěs. Sice je na ošetřovně světlo, ale díky oknu, které je za postelí, vidíš trošku siluety. Saki sundala Kokoro vršek. Nejspíš aby si prohlíží zranění. Následuje téměř nekonečných deset minut. Mezitím také zazvonilo na hodinu. Když Saki vyjde od Kokoro, zase za sebou zatáhne závěs. Luskne na tebe, aby si získala tvoji pozornost a ukáže na stoličku pro pacienty. ,,Tak, mladý muži.'' Nyní nezní jako když tě předtím dráždila. ,,Řekneš mi všechno, co se stalo.'' Spíše zní jako rodič, který musí vyhubovat malému dítěti. Do ruky ti vrazí hrníček se studeným čajem, který je krapet přeslazený. Sedne si proti tobě na kancelářskou židli a jen čeká, co z tebe vyleze. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Kokoro je na tom špatně... Teda... Špatně... Mohla by na tom být hůře... Při uvědomnění, že to co mě nejvíce zajímá je to, jak se sem dostala ta pitomá ryba, ze sebe nemám vůbec dobrý pocit. Well... Nejsem ten, kdo by se dokázal postarat o její tělo... Já přijdu na řadu až ve chvíli, kdy se vyléčí. Probouzí se, avšak její reakce, posuny těla, i samotná aura, která z ní vychází, jsou slabé, téměř nepatrné. Citově jemná... Huh? Pravděpodobně slabá vůle, odolnost těla... Podlomená morálka a nejspíše i využití demotivačních prostředků... Na mou výzvu s ošetřovnou jenom bručí. Popravdě skoro při jakékoli odpovědi bych jí tam vzal. Pouze kdyby s mým návrhem souhlasila, tak bych jí pravděpodobně nikam nevzal. Samotná cesta se naštěstí obíhá bez problémů. Lhal bych, kdybych nikoho nepodezříval a nečekal, že se na nás každou vteřinou někdo vyřítí. Naštěstí se tak nestalo a společně jsme to nějak zvládli na ošetřovnu. Ošetřovna Hnedka mě vítá milovaná Onee-chan! Tedy... Vítá je trochu silné slovo... Více než to se zajímá o to co se stalo, než to proč jsem jí přišel navštívit. Zavírám za sebou dveře a zdravím ji. Ahoj, Onee-chan! během čehož mi pomáhá s Kokoro na jedno z lůžek. Avšak jako tradiční ženská. Jen mě k něčemu využije a když se schyluje k té pro mě vrzušující části, tak jsem odkopnut, odhozen, odstřelen, či cokoli jiného, hlavně jen abych neviděl to co by mi udělalo takovou radost. Následujících pár minut pouze sleduji siluety, které jsou siluetami od toho, že pouze ukazují odraz skutečnosti... A to navíc jenom obrysy. Také si hraji s mobilem... Hraji je špatné slovo. Spíše upravuji soubory, třídím je a neposlané soubory, která si zaslouží býti odeslány tak odesílám. Během tohoto zazvoní a když Saki vychází, tak zamykám a schovávám mobil. Má sestřička nekompromisně ukazuje na stoličku. Ano, věděl jsem že to nastane... Věděl jsem že jsem mohl odejít... Nemohl jsem to ale udělat. Je zde totiž ještě hodně věcí, které musím zařídit. A promluva s ní patří mezi ně. Jako profesorka, která vyšetřuje uličníka, který něco provedl na mě promlouvá svým andělským hláskem. Lhal bych, kdybych řekl, že se mi její tón nelíbí. Dává mi i hrnek s čajem, který rád přijímám. Nemohu ti to jenom tak říct. Začínám klidným hlasem, s víčky poklesnutými a upíjím čaje. Hned ale vytvářím grimasu, jako kdybych pil něco strašně kyselého. Please don't get me wrong. Není to tak, že se ti nechci. Je to tím, že ti to nechci říct. Kdybych to udělal, tak by jsi to musela řešit... Po značném načerpání sil z nutnosti upíjím další kus čaje a znovu dělám tvář, která vyznačuje mé utrpení z pití tohoto čaje. Po jejím přesvědčováním (které pravděpodobně nějakou formou nastane, protože už by měla vědět, že na mě stačí trochu zatlačit) jí obranně říkám Dobrá... Dobrá... Tak já ti teda něco řeknu, ale pochopitelně vynechám pár údajů... Ehm. Odkašlání si, před dlouhým povídáním a poté začínám Tak nějak jsem se objevil na dívčích záchodcích u sborovny, kde jsem potkal tuto dívku, Nagase Kokoro, která chodí do stejné třídy jako já, nebo-li 1-C, jež byla atakována dívkami z jiného prvního ročníku. Další slova se mi neříkají snadno, hlavně proto, že mají co dočinění s mou slabosti a neschopností. Avšak ačkoli jsem tam byl, tak jsem toho moc nezmohl. Podívám se Onee-chan do očí a poklepávám si na místo za uchem, na přesně to místo, kde byla zneuctěna cigaretou. Pak už museli odejít, a já jsem společně s Nagase-san šel sem.Chvilka ticha, během které dopíjím zbytek čaje. Tentokrát zdrcen pod váhou vzpomínek čaj ze mě nevydává žádnou reakci. A to je asi tak nějak celý příběh... Oh, teda málem jsem zapomněl! Byla tam také ryba... A jedna z nich mluvila o "yuuki"... a nejspíše ho i uměla používat... Co to vůbec je? Mluvení přehazuji raději na ní, protože kdybych mluvil ještě dále, asi bych si začal stěžovat na to, jak jsem k ničemu, že nic nedokáži a jak jsem slabý. Dotaz |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvíli se na tebe Rinka podezřele dívá, jako by tušila, že jsi ji neřekl své pravé jméno. ,,Očekávejte tedy trest,'' řekne Rinka nenuceně. ,,Fajn...'' Suzu sice vypadá sklesle, ale už jsi tohle chování viděl tolikrát, že ti je jasné, že to jenom předstírá. Po tom, co se stalo předtím se nedokážeš na Rinku zamračit. Natož to říct tak arogantně. K tomu ti pár vteřin trvá, než přinutíš své nohy k chůzi. Rinka se vydá pryč a teprve potom jdeš k Tetsujimu. Suzu, která se po odchodu Rinky začne hihňat tě následuje. Při přiblížení k Tetsujimu se mezi tebe a něj postaví jeden ze studentů, kteří ho doprovázejí. Je o trošku menší než ty, ale podle výrazu ve tváři to asi nebude nějaká srábotka. Má rozepnuté sáčko, ale košili nemá. Na pravém rukávu kousek od zápěstí má zaschlou krev. Aniž by Tetsuji otočil hlavu od knížku koukne na tebe koutkem oka. Tedy ne na tebe, ale na ten papírek. Tetsuji luskne prsty, aby ten student ustoupil. Lísteček ti vyškubne z ruky a přečte si ho. Protočí očima, promne si obličej a povzdechne si. Vrátí ti lísteček, aby sis ho mohl přečíst. Tetsuji mezitím udělá volnou rukou gesto k těm dvěma studentům, aby šli pryč. Studenti jen přikývnou a odejdou. ,,Hmmm? Takže knihomol půjde s námi?'' řekne Suzu, která si přečetla zprávu od Kairi, když sis jí četl. ,,Tak to bychom měli nějak využít, když jsme tři. Co ty na to?'' Schválně udělá hlubší předklon, aby jí bylo více vidět do výstřihu. Tetsuji, který se tváří na přes držku, udělá jen krátké ,,Ts,'' a začne si znovu číst knížku. ,,Mmmm!'' Suzu se narovná a uraženě nafoukne tváře. Pořád uražená se na tebe otočí. ,,To jednání je ve 4. Budově. Tak půjdem?'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou do zasedací místnosti potkáš Tetsujiho, kterého doprovázejí dva studenti. Tetsuji si jako vždy při chůzi čte nějakou učebnici. Když se míjíte, Tetsuji se jen posměšně uchechtne a jeden z jeho doprovodů do tebe vrazí ramenem. Před zasedací místností stojí Kagawa, který na tebe nejspíš čeká. Když se přiblížíš, pokývne na tebe hlavou. ,,Už na tebe čekáme.'' Otevře dveře a vstoupí jako první. V zasedací místnosti jsi už jednou byl při klubovém jednání. V místnosti je na stropě dataprojektor, který míří ke zdi naproti oknu. Dále na druhé straně místnosti jsou dveře na číselný zámek. Uprostřed místnosti je dlouhý dřevěný stůl na jejímž konci sedí Shimizu. Po stranách pak sedí členové klubu, kteří mají na starosti nějakou sekci. Takhle tomu bylo minule, tentokrát však po stranách sedí jiní studenti. Tedy až na pár výjimek, které jsi už na jednání viděl. Všechny ty neznámé tváře jsou třeťáci a mají na sobě laboratorní plášť. Shimizu sedí jako vždy v čele stolu. Laboratorní plášť na sobě však nemá. Kagawa se usadí na volné místo kousek od kraje stolu. ,,Mito Koumon, prvák, jediný člen Laboratoře B,'' řekne Shimizu, která zní poněkud naštvaně. Tohleje vlastně poprvé, co ji vidíš naštvanou. ,,Člen Vědeckohé klubu a skončil až na 55. místě v testech.'' Probodne tě pohledem. ,,Víš o tom, že takhle zostuzuješ klub?'' Všichni přítomní tě sledují. ,,Nestůj tam tak jako mrtvá bakterie. Řekni nám důvod, proč bych tě měla stále zasvětit do plánů klubu na tento rok a ne z tebe udělat experimentální subjekt.'' Nezní to, že by si dělala srandu. |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Zasedačka To nevypadalo dobře srotila se na něj celí věděcký klub, takže vědí o kamerách nebo je problém jinde. Jistě jakmile začala Shimizu mluvit uvědomil si odkud vítr fouká. Dobře to mohl taky čekat ,že se radě nebudou líbit jeho výsledky na druhou stranu on pro to měl důvod. " Proč? Protože test nedokazuje vůbec nic, zvláště poté co se musí absolvovat po zkušenosti s výbuchem v jistém bistru..." nebyl si moc jistý co o tom vědí a co ne. "Těžko se přemýšlí když vidíte kousky pořád před sebou." odmlčel se. " Dobře možná vás to nepřesvědčí a nevím ani co by mohlo. Zatím mám jen pár návrhů na zabečení." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Co se týče zk, tak potřebuju ještě tak 2-3 příspěvky, abych věděl, kolik přesně si jich zasloužíš. Saki za občasného usrknutí čaje mlčky poslouchá tvé vyprávění. Co se týče čaje, tak to nevypadá, že její je tak sladký, jako je ten tvůj. ,,Chápu tě... Když jsem byla ve tvém věku a chodila na Agehu, tak jsem přemýšlela podobně. Jen se spoléhala na vlastní sílu a snažila se do toho nezapojit učitele, kteří by mohli danou situaci jenom zhoršit.'' Mluví v klidu a jen upíjí čaj. ,,Každopádně se ve sborovně zmíním o dívčí šikaně. Pochybuju, že se s tím někdo něco udělá.'' Saki si od tebe vezme hrníček po čaji a položí ho na stůl. ,,Ryba?'' Zeptá se, když do hrnku dolévá čaj. Dolije i sobě. ,,Pravda... Škola teprve začala, takže se není čemu divit, že nevíš nic o Yuuki.'' Zatímco mluví, přidává jednu, dvě... šest... dvanáct čajových lžic cukru. ,,Ale můžeš být rád, že jsi ho nezažil na vlastní kůži jako tehdy Seiji.'' Uchechtne se. Na čaje se opravdu nesoustředí, protože míchá lžičkou a občas do něj ještě přidá cukr. Vezme ten čaj a podá ti ho. Už to bohužel není čaj s cukrem, ale cukr s troškou vody. Chuť je ještě horší než předtím. Saki si svůj čaj nevezme. Sedne si zpátky na židli. ,,Yuuki je nadpřirozená schopnost. Co si pamatuju, tak 47% prváků ho většinou umí používat. U druháků to je 83% a u třeťáků 97%. Když jsem chodila do Klubu zkoumající nadpřirozeno, tak jsme dělali jednou výzkum. Ale to už bude nějaký pátek.'' Vezme si svůj čaj a usrkne. ,,Ble!'' Udělá kyselou grimasu. ,,Hořký!'' Čaj zase pokládá zpátky na stůl. ,,Yuuki je spousta druhů. Ať už ovládání živlů, vytváření objektů, nebo třeba i ovládání mysli. Co ale přesně Yuuki je jsem nikdy neřešila. Bohužel na Ageze byla a nejspíš i vždy bude tato schopnost využívána pro špatné úmys--.'' Saki je přerušena Kokoryním křikem. Saki vyskočí ze židle a rychle se přesune za závěs, div ho málem nestrhne. Kokoro sebou nekontrolovatelně šije a cosi mumlá. ,,...dova hoří... Shi...roh.... NE! Nééééééééééééééééé!!'' Následuje jen křik. Saki se jí pokouší uklidnit, až ji nakonec musí píchnout injekci. ,,Promiň, ale měl bys raději jít,'' řekne Saki směrem k tobě, když zrovna Kokoro měří tep. |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Po té co se mi podařilo Rinku přesvědčit o mém falešném jméně, aspoň doufám, pomalu přejdu k Tetsujimu. Nečekaně má v rukách knížku a k tomu má gorily. Vzkaz si přečte a ukáže mi ho, abych si ho mohl přečíst i já. Výborný, takže ten magor bude se mnou i po škole? Děláte si srandu? Naštvaně na něj podívám a znovu si prohlédnu ty jeho gorily, pokud se jim tak dá říkat. "To jsem netušil, že jeden z nejsilnějších v ročníku potřebuje bodyguardy." Zasměju se a kouknu na Suzu, ke které přejdu blíž, aby mě Tetsuji neslyšel. "Hele... Co kdybys na něj začala dělat něco..." Zamyslím se jak to říct a pousměju se. "Něco ve tvým stylu, kdybych mu sebral tu knížku? Ale musí to být něco co ho vyvede totálně z míry?" Tohle všechno zašeptám Suzu a pak se jen ohlédnu za knihomolem s úšklebkem na tváři. "Tak jdeme?" A radostně vykročím ke vchodu do 4. budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Většina přítomných si mezi sebou jen něco špitá. Shimizu tě stále sleduje svým ledovým pohledem. ,,Jsme obeznámeni o tom, co se stalo v Maid Café,'' řekne jeden z členů ze třetího ročníku. ,,Přesto jako vědec by ses měl dokázat soustředit na svou práci a něco tak banálního by tě nemělo rozhodit.'' ,,Má ale pravdu v tom, že pouhopouhý test nic nedokazuje.'' Zastane se tě jedna třeťačka. ,,Možná ano, ale člen Vědeckého klubu by měl dosáhnout těch nejlepších výs--'' ,,Ano,'' skočí mu do řeči druhák, ,,ale týká se to vědeckých oborů. Nikde není psáno, že vědci zaměřující se třeba ba biologii, musejí znát perfektně historii, ekonomiku, či IT.'' K hádce se přidávají další a další členové, až je to nakonec chaotické. Jediná Shimizu a Kagawa nic neříkají. Kagawa si prohlíží nehty, zatímco Shimizu si prohlíží jednotlivé členy, jako by se snažila vyslechnout každého argument až nakonec skončí u tebe. ,,Fajn.'' Řekne normálním hlasem, přesto se všichni přítomní ztiší. ,,Máš pravdu, pouhý test nic nedokazuje, ale i tak jsi mohl dosáhnout lepších výsledků. Nicméně, řekni nám pár svých návrhů na zabezpečení.'' Na chvíli se odmlčí. ,,Co třeba vlastní plán.'' zmíní se Kagawa, který si stále prohlíží nehty. ,,Hmm. Před chvíli zde byl Hoozuki Tetsuji. Byl zde z opačného důvodu, než jsi zde teď ty. Řekl nám, že do dvou měsíců má v plánu podrobit si prváky a použít je na svůj experiment. Jeho plán má spoustu mezer, ale přesto se o něco snaží. Měl by sis také udělat nějaký cíl.'' |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "Ano jsem to já... A je to opravdu škoda. Máš pravdu že bych dělat problémy neměl. Ale na druhou stranu všichni na kterých mi záleží vědí co jsem zač a nikdo by mě neodsuzoval. A jestli mě odsuzují jiní lidé? Jako kdyby mě to mělo srát. U nás v Rusku se říkalo... zpátky ni krok a smrti vstříc. " Usměji se... pak se usměji ještě víc když seskočí ten student ze stříšky s tím že se chce rvát. Pak se nesměji jelikož sem narazil do plotu a plival krev. Sáhnu si do pusy a vyndám zbytky zubu. Poté se podívám na toho klučinu co mě praštil se zvláštním pohledem v očích. Olíznu si rty a šíleně se usměji. Dívám se na něj jako vlk na kus krvácející čerstvého masa. "Konečně... konečně někdo další. " Zvednu se a zatnu pěsti až mi v nich křupne. "Další z těch co používají Yuuki. ANi nevíš jak sem se na tohle čekal. " Stoupnu si do bojové pozice a nasadím si na pravačku boxer. "Konečně někdo kdo mě dokáže snadno zabít. Ani nevíš jakou mám radost. Musím zemřít rukou člověka co umí Yuuki. Takže smrti vstříc." Jakmile dojdu na vzdálenost při které vím že dlouhý krok a úder už jsou v dosahu tak začnu útočit. Nějak je mi jasné že ten tvrdý úder a šedá barva bude souviset. Nejspíše jako se lidé na fotkách nechávali pokrýt ohněm tenhle se pokrývá železem. Tudíž se připravím na to že mě to asi bude extrémně bolet když do něj udeřím a on tam bude pokrytý. Z toho důvodu se snažím naznačovat a poté udeřit jinou rukou. Pokud se pokryje celý tak prostě mlátím do obličeje boxerem. Pokud se k němu dostanu dost blízko na chyt tak ho zkusím chytit. Nejlépe za nějakou končetinu. Poté ho roztočím a nechám odstředivou sílu dělat svoje. Jakmile už mi bude špatně z točení tak ho hodím nějakým směrem. Pokud je příliš těžký ( změní se na něco čím vím že nepohnu) využiji princip třetího bodu z akida. Ten učí že ať je protivník jakkoliv těžký a v jakémkoliv postoji je silný jenom proti tlaku ze dvou stran a ze třetí je slabý. Zkouším také údery na oči jelikož pochybuji že si je kryje. Víceméně hodlám bojovat dokud budu schopný jakkoliv se hýbat. Ignoruji bolest dokud to dokážu a i kdybych měl zlámané kosti a ležel na zemi tak když se mi pokusí vzít dopis tak ho alespoň chci kousnout či mu plivnout do obličeje nebo ho chytit prsty za oblečení. Prostě vzdor dokud budu moci. Pokud se nestane něco s čím nepočítám tak se soustředím čistě na nepřítele a čím horší souboj tím více se směji (zaraki kempachi style :P) |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Onee-chan taky chodila na Agehu? Když zmiňuje zmínění o zmiňování o dívčí šikaně ve sborovně, tak to nenechávám bez poznámky. Nevím jestli je to dobrý nápad... Říkám tak, že lze jasně slyšet, že jasně vím, že to není dobrý nápad. Ale pokud to říkáš ty, tak na tom nejspíše něco bude. Prohlašuji bez špetky sarkasmu či ironie v hlase. Ačkoli mi můj vlastní mozek řekl něco jiného, tak i přesto dávám na svou Onee-chan. Svým jednáním se v ní snažím vzbudit pocit, že nade mnou má nějakou kontrolu a že v ní mám důvěru. Yuuki... To musí být pořádná sra**a... Jak je něco takového vůbec možné? Ne... Možná bych se na to neměl ptát... Správná otázka je - Jak to funguje? Nebo možná - Na jakém principu? Každé její slovo pečlivě poslouchám, poněvadž to vypadá na to, že je zde konečně někdo, kdo mi chce vážně něco říci a naučit mě. Bohužel je přerušena něčím křikem... Ten někdo byla Kokoro. Hoří? Vážně? Nejspíše se jí jenom něco zdá... Onee-chan jí uklidňuje a vyzývá mě k opuštění místnosti... Vytvářím jemně uražený výraz. Ale ještě se vrátím... Musím si s ní ještě kromě jiného promluvit. Otáčím se a vycházím ze dveří, ve kterých se ještě ukloním Prosím postarejte se o ní dobře. Následně zvedám hlavu, mávám Onee-chan a odcházím. Cesta. Není to dlouho, co začala hodina, takže se rozhoduji jít přímo do třídy, přičemž ale sleduji okolí. Student na Ageze nikdy neví, kdy ho někdo, nebo něco přepadne, či nějak ohrozí, či se mu naskytne šance na zlepšení jeho vlastní situace. Pokud dojdu do třídy Usadím se na místo a poslouchám výklad. O přestávce se zmiňuji Tempestovi, zda-li už ví o Bacterial. Ať odpoví kladně či záporně, tak s ním nepokračuji. Zakončuji pouze jednoduchým OK, které je bez jakéhokoli skrytého podtextu či emoce a slouží pouze k příjmutí jeho odpovědi. Následně co nejdřívější rozmluva s Kinjirem, popřípadě naplánování této rozmluvy s ním. Snažím se sledovat akce šikanátorů i šikanovaných. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tetsuji tvou poznámku ignoruje. ,,Hm?'' Otočí se na tebe stále uražená Suzu. Vyslechne si tvůj nápad. Navíc jí to zlepší náladu, protože se na tebe podívá se svým typickým šibalským úsměvem. ,,Tím chceš říct, že se ti mé škádlení líbí a chceš ho prostě sledovat? Hmmm.'' Pověsí se ti na ruku a přitáhne se blíž ke tvému uchu. ,,Zkusím něco vymyslet.'' Se slovy ti foukne do ucha. Stále přitisknutá na tvém rameni se s tebou a s Tetsujim vydá do 4. Budovy. ,,To jednání je ve druhém patře v Zasedací místnosti, řekne, když se pustí tvého ramene. Trošku spomalí, aby byla na stejné úrovni jako je Tetsuji, který jde celou dobu několik kroků za vámi. ,,Copak to čteš, Tetsu-chan?'' Suzu k němu přistoupí blíž, že se skoro dotýkají. Tetsuji mlčí. ,,To se tak stydíš, že nic neříkáš? Jestli čteš kámasútru, tak najdi nějakou zajímavou kapitolu pro tři.'' Tetsuji stále mlčí a ani jediný sval ve tváři se mu nepohne. Na druhou stranu Suzu už začíná ztrácet trpělivost. Suzu ho obejde a přitiskne se mu k volné ruce, v druhé drží knížku, a udělám mu to, co vždycky tobě. ,,No ták,'' erotickým hlasem, ,,proč mě ignoruješ? Něco jsem ti udělala?'' Udělá na něj psí oči. Tuhle techniku znáš. Suzu svým nepatrným třením o ruku své oběti a levou rukou pomalinku sklouzává od krku své oběti až k jejím kalhotám způsobí, že se obětí postaví... stožár. To je však první část, dále obvykle následuje ,Kjaa, úchyl! Jen jsem si dělal srandu a on už myslí na nějaké erotické oplzlosti.' To upoutá pozornost okolních lidí a tím je její oběť veřejně ztrapněna. Bohužel pro Suzu, Tetsuji nehne ani brvou. Tedy, pohne se, ale to jen proto, že si jednou rukou otočí stránku. To už však byla pro Suzu poslední kapka. ,,Grrrrááááá!!'' Zařve. Stoupne si před Tetsujiho, levou rukou si rozepne blůzu a druhou ho chytne za ruku a přitiskne si ji pod blůzu na prso. Dokonce to vypadá, že si Suzu dala kvůli tomu podprsenku i níž. ,,Haha, tak co?'' zeptá se Suzu, které už došly nápady. Tohle už na Tetsujiho nějaký vliv mělo. Z pravé nosní dírky se mu spustí krev, spadne mu knížka a celý strnulý se jen dívá na před sebe. Pusa mu mírně klesne, zorničky se rozšíří. A takhle s doslova zmateným výrazem se podívá na Suzu. ,,Co to proboha děláte?!'' Bohužel si toho vašeho dovádění všimla učitelka, která zrovna procházela. Byli jste pokáráni a učitelka vám dala dlouhý proslov o školním řádě. Dále vám udělala proslov o sexualitě a o tom, jak si zkazíte život, kdyby Suzu otěhotněla s jedním z vás. Navíc, že se Suzu nestydí, chodit s dvěma klukama naráz. Dále druhý den máte očekávat trest. Samozřejmě chtěla i po vás jména. ,,Nagase Kokoro z 1-C,'' řekne trošku uražená Suzu. ,,Otonashi Naoi z 1-C,'' odpoví hned po ní Tetsuji. (Jestli jsi řekl své, nebo jiné jméno je jen na tobě.) Po všech těch problémech se konečně dostáváte k Zasedací místnosti. V zasedačce jsou tři muži, jeden z nich je zavalitější postavy a nejspíš mu bude kolem padesáti. Další dva jsou o něco mladš. íDále je přítomen i učitel, který vás učí angličtinu. Všichni sedí u stolu na kterém leží nějaké dokumenty. ,,To vám ale trvalo.'' Houkne k vám chraplavým hlasem zavalitý muž. ,,Ještě nám tady chybí Kitami-san.'' Podívá se na učitele. Ten jen pokrčí rameny. ,,Pche, tak začneme bez producenta.'' Vezme jeden svazek listů, který je sešitý dohromady hodí ho k vám ke stolu. Pak si vezme do ruky mobil ,,Kterej z vás je Kinjiro... Baka... Bakahashi?'' Podívá se překvapeně na mobil. ,,Ta slepice Majo, takhle si ze mě dělat srandu. Jak by se takhle mohl někdo jmenovat?'' .... Po vysvětlení, že se jedná o vyměnění jednoho písmenka, se muž uklidní. Dokonce se ti omluví. Po usazení zjistíš, že stoh papírů je ve skutečnosti scénář k nějakému seriálu. Bohužel název seriálu nikde není napsaný. Navíc ten zavalitý muž je režisér. Druhý muž je scénárista a třetí je taneční choreograf. Tvou prací je hledat text, popřípadě situace, které ti režisér řekne a musíš je buď vyškrtnout, nebo je zvýraznit a napsat k nim nějakou poznámku. Suzu má na práci také scénář, ale v něm se jedná o taneční choreografii. Jelikož častokrát s Kairi vystupovala, tak s ní mohou jednat místo Kairi, aby jim řekla svůj názor na daný tanec, či písničku. Tetsuji si jen čte knížku. Jeho obvyklý výraz je pryč. Stále je trošku rozhozený z toho, co se předtím stalo. Jak tak projíždíš scénář, narazíš na tuto část. Místo: 1482 (Parkoviště před obchodním domem) Mashiro: Dožene Naomi, kterou předtím ranil, když se zmínil o jejím bratrovi Ushiovi. Chytne ji za ruku a zastaví ji. Řeč: ,,Počkej. Promiň, já vím, že je to pro tebe těžké, ale mohla bys mi prosím tě říct, co ti udělal?'' Naomi: Utíká po parkovišti před Mashirem. Brečí a utírá si ruce do rukávu. Když ji Mashiro zastaví, celá třesoucí se k němu otočí. Se slzami v očích se mu podívá do očí. Řeč: ,,On.. on mě znásilnil.'' Mashiro: Je zaskočen její odpovědí a pouští její ruku. Naomi: Jakmile ji Mashiro pustí a nic neříká, dá se na útěk. Naomi pak srazí auto ..... ,,Dáme si krátkou pauzu.'' Oznámí režisér. ,,Musím se jít vychcat, pak budeme pokračovat.'' Režisér odejde s učitelem, který mu musí ukázat, kde jsou tady záchody. Tetsujimu někdo zavolá. ,,Ano? .... Dobře, informuj o tom Koburaki. Jakmile se postaráte o Hibiki Keiko a Marco Funga, přejdi do fáze dvě, Kaido-kun.'' |
| |
| soukromá zpráva od Jiro pro Pousměju se na Suzu. „No… Není to moc příjemný, a sledovat mi to nevadí… Obzvlášť u tohohle… Magora.“ Zamračím se směrem k Tetsujimu a přikývnu na kladnou odpověď Suzu. Fajn… Aspoň že tak, kdybych po něm vyjel, tak by to moc dobře nedopadlo. Aspoň ne pro mě, ale tohle se mi snad vyhne… A navíc mi dá Suzu pokoj. Rychle ucuknu hlavou, když mi ta malá mrcha foukne do ucha. Proč pořád ujíždí na mých uších? Navíc to jak se na mě věsí? Mohla by s tím přestat. Nakonec mě pustí a jdeme do druhého patra. Nenápadně sleduju co mu udělá, on jí však ignoruje a to se Suzu moc nelíbí. Ovšem nepřestává a snaží se pořád dál… Tohle se mi líbí. Zasměju se a pomalu pokračuju před nima v cestě a vždy se zvědavě co dalšího vymyslela. Začínám se docela dost bavit a každou chvíli čekám něco nového, co ho odrovná. Bohužel na něj nic nezabírá a Suzu ztrácí trpělivost a udělala něco co jí je podobné… Se zájmem se na tu scénu podívám a začnu se smát. Ten pohled na to jak ten ignorant krvácí z nosu se nedá nahradit. Rychle se vrhnu po knížce která mu spadla na zem a prohlédnu si jí. Učitelka, která přišla a viděla ten incident nám podala dlouhé poučení, které jsem ani tak moc nevnímal. Chodí? Proč jsou tady všichni tak upjatý a hned myslí na to horší? Zakroutím nad tím hlavou a zase přichází čas na mé falešné jméno. „Tanaka Hachiro, 1 – A.“ Řeknu „své“ jméno s jistou důvěryhodností na tváři. Jakmile vstoupíme do zasedací místnosti prohlédnu si přítomné po okolí a zamračím se. To je teda shromáždění… Kitami? No jo… Ta tady není. Zamračím se a nechám mluvit, toho muže, kterému Kairi napsala moje příjmení tak jak to má v oblibě. „Ehm… Já jsem Kinjiro Takahashi. Kairi mi z nějakého, mnou neznámého důvodu, říká Bakahashi…“ Sednu si a kouknu na tu hromadu papírů, který jsem dostal do rukou. Proč já? Tolik papírů! Zamračím se a v rychlosti to prolistuju. Po zjištění, že ty papíry jsou scénář pro seriál, ve kterém hraje Kairi mne to začne docela dost zajímat. Pustím se do práce a začnu škrtat, zvýrazňovat a všechno to co po mně ten režisér chce. Po chvilce si začnu projíždět scénářem a zastavím se u nějaké scény, která je mi až moc povědomá. Co to do prdele je? Zarazím se a vytřeštím na to oči. „To není možný… Kdo to psal?“ Vylítnu ze židle a praštím s tím scénářem o stůl. Přece není možný aby Kairi ze mě dělala pokusnýho králíka a zkoušela si na mě scénář. Režisér se šel vymočit, tak se otočím na Suzu a začnu jí mávat scénářem před obličejem. „Vysvětli mi to…! Přece není možný, aby Kairi…“ Znejístím a srdce mi začne rychle bušit. |
| |
| soukromá zpráva od Shirohane Akiko pro Zatímco stojíme a Leif telefonuje, za Yukki-onna přijde nějaký prvák. Pozorně si ho prohlížím, zdá se, že naše ledová dáma má na škole nějaké známosti, dobré nebo špatné bůh ví... Chlapec ji někam pozve a ona ho chladně odmítne, prvák pak chvilku vypadá zmateně. Yukki se otočí ke mě a řekne, že jde do třídy "Jak chceš, ale dej na sebe pozor" řeknu jí a chvilku ji doprovázím pohledem. Kluk chce něco zmateně říct, ale pak se vypaří. Leif dokončí svůj hovor a nepůsobí zrovna spokojeně. Otočí se na mě s prosbou o pomoc té dvojici ze staré budovy. "Ok, půjdu rovnou za nimi, kde teď jsou?" zeptám Leifa, nemyslím si totiž že bych jim nějak pomohla, kdybych jen bezcílně bloudila po škole. "Oni dva mají problém? Vždyť jsou oba dva minimálně desetkrát silnější než já" napadne mě a v tu chvíli si uvědomím, že tady s mou pomocí bude určitý problém "Jestli oni mají problém se svým oponentem, tak asi nebudu zrovna dvakrát nápomocna... no co už, jejich styl se mi docela líbil" řeknu si a čekám na to až dostanu informace o jejich pozici. Pak se ozve i Sophie "Sakra, 'K, vy běžte doprovodit Yu-ehm Mayu a já... půjdu pomoct našim hrdinům" řeknu Leifovi, a jakmile dostanu místo určení vyrazím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Neboj, nám na tvoji přítelkyni pozor,'' řekne za tebou Saki, když odcházíš. Na chodbách bylo ticho. Až moc podezřelé. Dokonce ani nebylo slyšet hlas vyučujících ve třídách. Učitel ve třídě není a na tabuli je napsané 'Samostudium!'. Při příchodu tě Sau spraží pohledem. Ayumu se otočí směrem k Sau a ta na ni jen kývne. Ayumu se otočí zpátky a něco si zapíše do sešitu. Ihned si všimneš, že Tempest není přítomen. Přece jen člověk, který je větší než ostatní je těžko přehlédnutelný. Kinjiro odejde během hodiny s tím, že jde prý na záchod. Do konce hodiny se už nevrátí. Není zde přítomna Shiori a ani Kyouko. Dokonce zde nejsou ani Akiko, Leif a ty nové studentky Mayu a Sophia. Když si jdeš sednout, Masashi tě podezřele sleduje. Čeká tě ale menší překvapení. Tvá učebnice je slepená lepidlem a sešity sešité sešívačkou. Co se týče penálu, ten obsahuje jakousi tmavou hmotu, která nejspíš původně byla žába. Necelých deset minut před zvoněním přijde do třídy Shinji. Hned po příchodu se a něj vrhne Sau. ,,Neříkal jsi, že na další hodinu přijdeš? Jak ti to představuješ chodit na hodinu deset minut před zvoněním?!'' Nadává Sau Shinjimu, který jde pomalu ke své lavici. ,,Ále, když to na mě přijde, tak prostě musím... Přece si kvůli vyučování nepodělám gatě ne?'' Odpoví ji Shinji rozespalým hlasem. Popravdě, celý Shinji vypadá, jako by byl duchem kilometry daleko. Kouká do prázdna a klíží se mu oči. Navíc to vypadá, že by měl každou chvíli padnout a usnout. ,,To se mi snažíš říct, že ti to zabralo téměř tři čtvrtě hodiny?'' ,,Jsem se nějak začet do zajímavý učebnice.'' Začhne hledat v tažce. Po chvíli hledání vytáhne učebnici. ,,To je přesně ona. Děsně mě to zaujalo. Jmenuje se Gemo... Genoi...'' poškrábe se na hlavě. ,,Geno i tri lomi....'' ,,Geometrie? Jak sis to mohl číst, když ani nedokážeš pořádně přečíst název knihy? Tak mi pěkně pověz o čem je.'' ,,Nó. Podívá se na učebnici. Potěžká ji a pak se s jistotou podívá na Sau. ,,O propisce, která se učila běhat po čtyřech.'' Odpoví s naprostou vážností. Ve třídě vypukne výbuch smíchu. ,,Co prosím?'' Natočí hlavu, aby líp slyšela, co Shinji říká. ,,však to znáš. Má to čtyři oči a běhá to po dvou. To je přece propiska, která běhá po čtyřech, ne?'' Další výbuch smíchu. ,,Jak chcete, pane inženýre.'' Už poněkud naštvaným hlasem. Přejde k tabuli a začne na ni něco psát. D.Ú. Sb. str 145-150 (Všechny Cvičení!) Adachi 145-183 ,,Třídní mi řekl, ať zadám nějaký domácí úkol, který pak oznámkuje. A jelikož z Adachiho lítají jen samá moudra, tak si těch cvičení napíše víc!!'' Shinji jen zamručí a usadí se. Nedlouho poté zazvoní. Než stihneš kamkoliv jít, zastaví tě Shinji. ,,Kámo, ty máš dobrý známky, co? Doučuj mě matiku. Nebo ještě líp. Udělej ten domácák za mě. Ňákon ti to pak oplatím.'' Tleskne rukama o sebe a udělá prosebnou úklonu. Připiš si + 11zk a 50rep |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Student se mírně předkloní a pousměje se. ,,Ho hó, když si tak moc přeješ zemřít,'' vyběhne proti tobě. ,,Tak ti s tím pomůžu!'' Už víš, co od něj očekávat, takže vykrýt, či uhnout jeho útokům je podobné, jako bojovat s někým normálním. Navíc si všimneš, že kdykoliv si změní třeba ruku, tak mu ztěžkne a útok je o polovinu pomalejší. Přesto kdykoliv tě udeří, je to jako by tě někdo mlátil tyčí. Ani mlácení do něj není moc příjemné. Kdykoliv ho zasáhneš, tak ti zakřupá zápěstí. Ale začít s předstíranými útoky bylo velmi dobré. Takže se ti ho dokonce podaří párkrát zasáhnout do obličeje a málem ho i uzemnit. Protivnici se kterými jsi už bojoval by byli po takových úderech na zemi, ale ten student se stále drží na nohou. Souboj dál pokračuje a každou chvíli to je různé. Jednou máš navrch ty, pak zase on. Nedlouho poté se na vás obou začne projevovat únava. Setře si krev ze rtu. ,,Uznávám, že na tom, co se o tobě říká.... něco asi bude.'' Odplivne krev. Natáhne k tobě ruku se zatnutou pěstí. ,,Dokud ale nebudeš ovládat Yuuki,'' natažené ruce se začnou zvětšovat svaly. ,,Nebo Aury, Gear, či Berserk,'' svaly na ruce se mu zvětší oproti normálu až třikrát. Takhle zvětšená ruka mu zešediví až po loket. Loket zůstane normální a nad loktem až po rameno také zešediví. ,,Nikdy nedokážeš porazit uživatele Yuuki.'' Oba se proti sobě vyřídíte. Když jste od sebe kousek zazvoní. ,,Dost, Toshio,'' řekne dost nahlas Naomi, kterou je nejspíš slyšet přes celou střechu. Student sebou cukne. Využiješ příležitosti, chytneš ho za přeměněnou ruku a roztočíš se. Jakmile se ti začne točit hlava, pustíš ho. Student odletí až ke vstupu na střechu a proletí zamčenými dveřmi. Naomi seskočí na zem. ,,To stačilo.'' Pozdvihne obě ruce ve znamení, že nedrží zbraň a nemá v plánu útočit. ,,Přesvědčil jsi nás, že jsi skutečně takový, jak se říká.'' Zpátky na střechu se doplahočí ten student. Z čela mu stéká krev až ke širokému úsměvu. Jeho ruka je zase normální. Oproti tomu druhá je na tom hůř. Má otevřenou zlomeninu. I když má takové zranění, tak to nevypadá, že by ho to nějak trápilo. Naomi se otočí na Toshia. ,,Zvonilo. Dopis jsme do zvonění nezískali, tak snad víš, co to znamená..'' Ten ji však nevnímá. Jen tě sleduje jako nějaké zvíře toužící po krvi. ,,Nemysli si, že tohle je konec,'' Toshio se otočí a vydá se po schodech pryč. Naomi se vydá za ním. Ve dveřích, tedy to co z nich ještě zbylo, se Naomi zastaví a ohlídne se přes rameno. ,,Brzo se schýlí k boji o nadvládu nad prvákami a ten dopis s tím má mnoho společného. Toshio je silný, ale o tento post budou usilovat mnohem silnější lidé. Být tebou, tak se k někomu přidám...'' Také odejde. Kyouko se během vašeho souboje odsunula k zábradlí. Také ji tam najdeš, ale drží se ho jako klíště. Připiš si +25zk (správné odhadnutí Yuuki) a +100rep. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Aury, Geary, berserk, yuuki? Fajn.. "Nepodceňuj mojí vůli!" Odpovím na jeho info že ho nemůžu porazit a vyběhnu. Pak mi do karet hraje štěstí a povede se mi ho chytit a zahodit. Padnu na kolena a těžce dýchám. Snažím se srovnat motoriku pro případ že se vrátí. Přeci jenom bojovat s motající se palicí mě znevýhodňuje. Jenže v tu chvíli se mluví ta holka. Jestli chtějí bojovat dva na jednoho tak jim dám boj. Zvednu se a postavím se do bojového postoje. Ačkoliv naznačuje že nemá zbraně tak jí moc nevěřím. Můj postoj není tak pevný jak bych si přál ale lepší se každou chvíli. Student se vrací a vrčí na mě, já se na něj dívám povýšeně s ledovou nenávistí. Poté se s velkým zájmem podívám na studentku, která mi poskytuje informace. "Dík za varování. Zvážím co si mi řekla. " Pak odejdou a já padnu na jedno koleno, podepřu se rukou abych nespadl na zem a odplivnu krev. Kurva to bolelo! Takle to dál nejde! Yuuki, gear, berserk, aury musím to nějak získat! Získat všechno a stát se silným! Pomalu se zvednu a prohmatám si bolavý obličej. "Ty zuby mi Shinji zaplatí. Tohle kamarádství mě začíná pěkně bolet." Otočím se na důvod proč sem přišel a podívám se na ní. Dám jí ruku na rameno. "Už jsou pryč maličká. Tak se neboj a pojď doprovodím tě do třídy. " Počkám chvíli jestli se pustí či ne. Každopádně až vyrazím do třídy tak si vezmu do ruky mobil a píšu. členové gangu: Právě sem byl napaden klukem jménem Toshio a jeho kámoškou. Prej bude za chvili utok a pokus o nadvladu prvaku takze si dejte bacha. Sejdeme se večer na týhle adrese kolem osmý. Dám tam adresu baru kde občas pracuju a kde mám dost známích. Pak napíšu barmanovi aby mi tam zamluvil večer box že příjdu s kámošema. Arani/Irul Zdar vy dva. Nechci slyšet žádný výmluvy ale potřebuju pomoc. JSte na téhle škole dost dlouho aby jste měli zkušenosti. Tenhle měsíc už sem byl dvakrát napadnutnej týpkama co umějí Yuuki, Geary, Berserk nebo aury. Potřebuju s tím pomoc. Určitě víte jak se těmhle zmrdům nějak bránit nebo jak to probudit v sobě. Takže bych ocenil radu. Shinji Koukej mi ty zmrde zavolat! Prave sem kvůli tobě dostal brutálně přes držku. Potřebuji si o tom promluvit. Nene Potrebuji si promluvit. Kdy mas cas? |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro „Park u druhé budovy, a asi to budou druháci.“ Podívám se na Sophii „Problémy, ale ty má každý.“ ´Jo, ale proč já musím mít na starost i problémy ostatních? No jo... Je na čase je řešit, jestli Akiko půjde teď za těmi dvěma, tak na mne zůstává naše Veličenstvo. No jo, snad se to vyplatí.´ „Takže my se teď vrátíme do třídy.“ řeknu Sophii s úsměvem. „Jakmile tohle vyřídím, tak jsem u Tebe Akiko.“ Pomalu se vydám k Maye a v kapse nahmatám Motýlka. ´ Musím to provést rychle, nemám moc času na to abych si s nima teď hrál. Nebudu riskovat zdraví Sophie, to nemůžu. A navíc Akiko do toho vběhne bezhlavě a pochybuju, že to zvládne sama. Tady to bude zase o život. Musím začít trénovat a zesílit, abych dokázal někomu pomoct.´ podívám se na Sophii ´A ochránit někoho kdo to potřebuje.´ Podívám se na záda Mayi a poté na ty dva mladíky s odhodlaným výrazem se bít. ´Je na čase trénovat v terénu... Možná Tě Leife sejmou, ale získáš slečnám čas a na téhle škole je každá vteřina cenná. Snad to i Akiko zvládne.´ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dlouho nemusíš hledat místo, kde jsou Akihiro a Reika. Jsou v parku, kousek od cesty směrem do druhé budovy. Akihiro leží na zemi a kolem něj jsou zbytky z lavičky, která předtím byla u cesty. Vedle něj klečí druhák, kouřící cigaretu. O kousek dál je Reika. Ta má kolem rukou ovázaný provaz a je pověšená na stromě. Oproti Akihirovi je při vědomí. Nejspíš se ale drží z posledních sil. Oba dva jsou do krve zmlácení. Pokud mají nějaké velmi vážná zranění, tak sis zatím žádného nevšimla. Jediná zvláštnost je asi to, že má Reika lehce ohořelou uniformu. Před Reikou stojí dva druháci. Jeden z nich má na ramenou položenou opravdickou katanu. ,,--inak tě k tomu přinutíme.'' řekne druhák, který nemá žádnou zbraň. Reika pozdvihne hlavu, aby se mu mohla podívat do obličeje. Krátce se uchechtne a plivne mu krvavou slinu do obličeje. Druhák si z obličeje utře flusanec. ,,Heh, jak chceš.'' K jejímu břichu přiloží dlaň, která mu mírně zčervená. Nedlouho na to začne Reika sténat. ,,Odpověz mi, kdo ti přikázal zaútočit na jednoho z Gonin no Akuma. Jinak ti tvé vnitřnosti upeču.'' Druhák více přitiskne ruku Reice na břicho. Ta znovu zasténá a vykašle krev. Druhák s katanou sleduje celou situaci s ledovou tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Knížka se jmenuje: Lidská mysl a její ovládání. Scénárista se na tebe překvapeně podívá. ,,Já jsem to psal. Máš s tím nějaký problém?'' ,,Co vyvádíš?'' Dokonce i Suzu je překvapená z tvého chování. Jediný Tetsuji se na tebe podívá, jako bys nemohl vyvádět o něco tišeji, protože ho rušíš při důležité, rozhovoru. .... ,,Tohle je scéna z předposlední epizody.'' vysvětluje ti scénárista. ,,Po té nehodě Naomi skončí v nemocnici a nebude schopná mluvit. Samozřejmě víš, co to bude pro Naomi znamenat, když se snažila prosadit jako Top idol pro svou matku, která ji zemřela.'' Následuje vysvětlování, proč tam je tahle scéna a co se bude dít dál. Režisér se vrátí a znovu pokračujete v úpravě scénáře. Po půl hodině prodíráním scénářem přijde do místnosti třeťák. ,,Á, Kitami-san! Konečně jste přišel!'' Obtloustlý režisér obejde stůl a podá mu ruku na přivítanou. Třeťák se rozhlédne po místnosti a na chvíli se zastaví u tebe. Tváří arogantně, ale ne, že by byl nějaký zazobaný boháč, ale že všichni v místnosti jsou slabé nicky a silově se mu nikdy nevyrovnají. Právě tímhle pohledem se dívá na tebe. Navíc kolem něj cítíš podobnou auru, jakou měla Rinka, když ji Suzu naštvala. Třeťák mlčky obejde režiséra a sedne si na jeho místo. Režisérovi na tváři přimrzl úsměv. Na chvíli nastane trapné ticho. Režisér se otočí zpátky ke třeťákovi a začne si mnout ruce. ,,Takže... začne režisér. ,,Vy tedy chcete peníze od klanu Kitami, abyste mohli natočit nějakou romanci, ve který hraje všemi milovaná maskovaná číča, že?'' Lokty si položí na stůl a ruce si sepne. Bradu si pak položí na sepnuté prsty. ,,A-ano'' kývne hlavou režisér. ,,Jsem i obeznámen, jak to na Ageze chodí a jaký je mezi vámi dvěma vztah.'' Třeťák se usměje. ,,Tím je jasné, co budu chtít za ty peníze já.'' Podívá se na vás tři. Suzu se na něj dívá, jako by ten třeťák byl nějaký masový vrah a nyní vás držel jako rukojmí. Také začne nervózně klepat levou nohou. Oproti ní je na tom Tetsuji mnohem lépe. Usmívá se jako nějaký šílenec, který vidí svou oběť, kterou dlouho hledal. To je poprvé, co ho vidíš takhle se tvářit. ,,N-něco málo jsem o t-tom slyšel,'' vykoktá ze sebe režisér. ,,Byl bych ale rád, kdyby se se mohlo začít natáčet od konce června.'' ,,Heh, to už bude záležet na těchhle prvácích.'' Opře se a založí ruce na prsou. ,,Není to náhoda, proč jste tady. Když ale koukám na vás dva, koukne na tebe a Suzu, ,,tak asi ten důvod nevíte. Ale o tom, jaká Ageha ve skutečnosti je určitě víte. Nicméně, aby tady Kotabuki-san dostal své peníze, jeden z vás musí ovládnout prvák''. Mluví zcela vážně bez náznaku nějakého vtipu. ,,A aby to bylo zajímavější, tak na to máte jen jeden měsíc.'' ,,Co když odmítneme?'' zeptá se Suzu, která stále klepe nohou. ,,Nic. Maximálně to, že se vám stane nějaká nehoda a nebudete moct pokračovat ve studiu a číča to bude mít na škole pěkně těžký. '' ,,Co z toho budeme mít my a čeho tím chcete dosáhnout vy?'' Zeptá se Tetsuji, který se snaží znít sebejistě. ,,Titul. Co z toho budu mít já, tě nemusí zajímat.'' Když se zmíní o Gonin no Akuma, Tetsuji málem spadne ze židle. ,,Když ale koukám na ty vaše připosraný tváře, tak asi nic nechápete. Hlavně ty.'' Pokývne na tebe. ,,Pochopils, o čem jsem tady mluvil?'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sledujete ty dva, kteří se drží za Mayu. Nejspíš si jich ještě nevšimla, protože jde s klidem směrem ke schodům do vyššího patra. Jeden z těch studentů vám zmizí z očí, když vejde na záchod. Tím pádem sledujete už jen jednoho. Student se přiblíží k Mayu. Nasadí ji kravatu a druhou rukou ji přitiskne k obličeji kapesníček. Mayu se sice pokouší vymanit ze sevření, ale dlouho to nevydrží a svaly se jí uvolní. Nejspíš omdlela. Student ji odtáhne do skladu a zavře za sebou dveře. Sklad je velký jako třída a je v něm uloženo pár náhradních lavic, židlí, spousty papírů, hadříky na mazání tabule a spousta jiného vybavení do třídy jako jsou třeba fixy na tabuli, mapy, vycpaná zvířata... Leif + 15zk Sophie + 12zk |
| |
| soukromá zpráva od Mito Koumon pro Plán Chvilku poslouchám jak se dohadují o tom co je důležité pro vědecký klub, skoro se až vyděsím jak je muže jeden test a výsledek tolik rozhodit... vždyť se to dá napravit a když budou na všechno tolik tlačit...pak přijde otázka na zabezpečení. " no technicky je potřeba zařídit pár věcí zatím se zaměřuji na laboratoře kde bude nejlepší zkusit nasadit magnetickou čtečku karet s trochou tlumení a kameroví systém nejlepší by bylo rozmístit kamery a náhodné detektory kovu po škole to že někdo projde do školy beze zbraně neznamená že není ve škole a to není bezpečné.... navíc co se týká bezpečnosti ... no v laborce existuje jeden zvláštní box na otisk prstu ke kterému nemám přístup ale určitě v něm bude něco pěkného....Plány? Nevím nechci ovládnout školu k čemu by to bylo? Můj plán je no nenechat lidi zotročit... možná udělat něco jako systém evakuačních a bezpečnostních plánů hlavně proto aby nu lidé těžící z vydírání lidí z vědeckého klubu tuhle možnost neměli a kdyby se podařilo naprojektovat univerzální trénovací místnost pro simulaci různých podmínek a sehnat dobrovolníky ..." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kyouko se tiskne k zábradlí a nechce se pustit. ,,Nééé, nehci! Nechci umřít jako pa- Eh?'' uvědomí si, že na ni mluvíš ty. ,,Ty jsi je zmlátil?'' Na chvíli se na tebe podívá s obdivem, ale pak zase se strachem v očích. Pustí se zábradlí a postaví se. ,,Um, tak dobře, vraťme se do třídy.'' Cestou do třídy jde těsně za tebou. Odpovědi na sms: Všichni až na Keisukeho ti odpoví Ok, nebo Dobře. Sms od Keisukeho: Skvělé načasování, právě jsem zjistil pár uitečných informací. Pak Vám je v baru řeknu. Arani: Napiš kdy budeš mít čas a sejdeme se. Shinji: Cože?! Neříkej mi, že tě napadl bratr?! O přestávce čekej před vchodem do první budovy. Nene: Klidně teď o přestávce. Mám tělocvik, ale já na něj nejdu. Cestou do třídy je na chodbě poněkud klid. Není se čemu divit, taky už je dávno hodina. Těžko říct jak dlouho. *ding dong dang dong* ...dlouho. Než jsi stačil otevří dveře do třídy, zase zazvonilo na přestávku. ,,Um, ty a Shinji jste v Klubu zkoumající nadpřirozeno, viď? Nemohla bych se k vám přidat?'' Optá se tě Kyouko, která je stále těsně za tebou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile se ve dveřích objeví velmi pomlácený Tempest, za kterým se krčí Kyouko, přiběhne k nim naštvaná Sau. ,,Kde jste byli? A jak si dovolujete vynechat hodinu? Navíc jste přišli spolu. Kdo ví kde a co jste dělali!'' Naštvaná Sau svůj pohled z Tempesta přesune na Kyouko. Nejspíš to bude proto, že se musí dávat hlavu nahoru, aby se mohla dívat Tempestovi do obličeje. ,,Už takhle musím nahlásit Adachiho, který přišel pozdě.'' Ukáže směrem k Shinjimu, který stojí u Otonashiho lavice a o něco ho prosí. Vedle Otonashiho lavice sedí Masashi ve své lavici. Sleduje situaci u dveří. ,,Podle mě ji náš milý rus udělal dítě. Proto přišli tak pozdě a Nagawa se bojí vejít do třídy.'' Načež se uchechtne. Ve třídě, hlavně mezi holkami začnou řeči. Shinji si všimne, že Sau zase někomu nadává, ale oddychne si po zjištění, že to není on. Když si všimne Tempesta, na sucho polkne. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Na její odpověď celý zčervenávám a vybuchuje mi hlava, přičemž mi z ní vyjde oblak páry. Nijak nevyvracím tento fakt ale ani ho nepotvrzuji, protože ve chvíli kdy bych cokoli z toho udělal, tak bych věděl odpověď. Odpověď, které se více bojím než mě zajímá. Třída Přicházím do třídy. Pokud se na mě Ayumu podívá, tak se na ni usměji. Jdu si sednout a opětuji Masashimu jeho pohled. Jen já se na něj dívám tázavě, jako "udělal jsem něco, proč by ses měl na mě takhle soustředit?" Yo, Masashi-kun. Zdravím ho přitom a usedám na místo, jehož židli prvně kontroluji... Tak trochu jsem čekal že se tohle stane... Tak trochu už i vím co s tím budu dělat... Jen jsem nečekal, že se to stane tak rychle... Stejně jsem nečekal, že vůbec bude mít čas něco takového udělat... A ta divná hmota v mém penálu? Co to sakra je? A kde to vzal? S tím co se stalo nic nedělám... Narozdíl od Kokoro přicházím do školy často with bucket full of fucks and leave with the same amount. Stejně s tím pravděpodobně nic neudělám. Penál je nepoužitelný, stejně tak jeho obsah. A knížky se sešity? Nic co by nebylo nahraditelné nebo snadno odstranitelné. Kde jsou všichni... Co se sakra zase děje? Možná bych měl popřemýšlet o tom že přestanu chodit do hodin... Stejně to vypadá že z mých materiálů se budu učit jenom doma, tak co? Zrovna s Kinjirem a Tempestem musím mluvit... A Kyouko také musím upozornit... A Shiori určitě někde běsní... Nic dobrého... Ayumu snad dneska bude v pořádku... Stejně tak Kyouko s Kokoro... Proč mám najednou takový strach o nebohou Nene? Jí také musím zmínit... Ať je Nene také v pořádku. Do třídy příchází Adachi a zase má další při s naší Sau. Nesměji se jeho projevům. Úkoly jsou zadány a zvoní na přestávku. Přestávka Vypadá to na to, že Shinji má určitý problém... Určitý matematický problém... Mám obavy z toho že nás slyší Masashi a tak Shijimu říkám Proberme to v klubu. bez změny tónu hlasu či hlasitosti a oky ukazuji na Sau, aby pochopil, že bychom se o tom před ní bavit neměli... Ani neslyším jeho odpověď, když v tom dovnitř vtrhává Tempest s Kyouko. Jsem rád že je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro Zrovna se bavím s Shinjim, když do třídy vtrhává náš hromotluk, se kterým jsem stejně potřeboval mluvit. Rozžhavit do běla získalo trochu nový smysl. Teda. Sau moc barvy nemění, ale díky mé bohaté fantazii si něco takového snadno domýšlím. Tempest je ale pořádně zmlácenej... Docela by mě zajímalo jak k tomu přišel... No pár možností zde je. Hlavně jestli na ní nastražili něco takového jako na Kokoro... Nebo to byli ti Bacterial? Masashi se začíná navážet... Jednoduše začíná vést ty své drby... Můžeme tomu s klidem říkat "alibi" a nebyli bychom vůbec vedle. Heee? O čem to povídáš? Mluvím stejným hlasem jako "Osaka-san*1", monotóně, jako kdybych byl někde úplně jinde díky tomu, že on právě řekl něco, co vůbec nesedí do reality, takovým hlasem, který člověka donutí přemýšlet, zda-li když už jsem promluvil vážně nemluvím pravdivě. Máš zajímavé informace... A pochod myšlení. To já jsem zase slyšel že to dal dohromady Leif s Shiori.*2 pokrčím rukami i rameny, na výraz "Co je, to je, a hold s tím nic nenaděláme, ale všemu bychom věřit neměli." *1 *2 |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "Nejspíše by neměl být důvod proč ne. Nene jistě ocení další dívku do svého klubu. Mám v plánu teď jít něco řešit tak se jí klidně zeptám a pokud mi dáš číslo odepíšu ti co na to řekla. " V případě potřeb jí dám i svoje číslo. |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro Vlezu do třídy a hned na mě začne naše paní Ledová spravedlnost křičet. Podívám se na ní ze shora poněkud nevraživě. "Hele není to můj problém že vyrazím na procházku po chodbě a nějaký zmrdi ti chtějí přefiknout a zrubat spolužačku. Až si vošéfuješ aby ti lidi nemlátili ženský z tvý třídy tak já nebudu chodit pozdě páč nebudu muset hodinu lámat ruce a shazovat lidi ze střechy. " Jsem poměrně rozčílený a tak mi z hrdla proti mé vůli vyleze skoro vlčí zavrčení. Rázným krokem si to vyrazím přes třídu. Když uslyším toho kreténa jak na mě mluví tak se jenom uchechtnu a pokrčím rameny. "Sice to mám rád drsně ale zase takle moc ne. " Usměji se a cvrknu po něm levačkou jedem z mých zubů, který vyndám z kapsy. A i kdybych měl dítě tak doufám že by to nebyl takovej kretén jako ty. Bych ho musel utratit hned na místě. Dojdu k Shinjimu a kývnu na pozdrav. " Zrovna potřebuji jít za Nene. Co kdyby si mě kousek doprovodil? Potřebuji s tebou probrat pár věcí. " Snažím se tvářit jako vždycky, hlavně tedy maskovat to že mě bolí celý tělo. O úsměv se ale nesnažím, jsem rozčílen a zmaten. Takže nemám důvod se smát. |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro Nejsem úplně zvyklá, aby se dělo něco takového každý den. Únos přímo ve škole od studentů?! Popravdě, musím se hodně krotit, abych se nerozběhla rychleji. To by nás, ale prozradilo a to si nemůžeme dovolit. V jednu chvíli se jeden oddělí. Chvilku přemýšlím za kterým jít. Nakonec sleduji Mayu, vždyť jí ublíží... Nemám ji super ráda, ale ani nevím co proti ní mají. A jednou mě pomohla! Kouknu vedle sebe na Leifa, zdá se, že jsem tady úspěšnější než na minulé škole. Uběhla jedna hodina a mám dva kamarády – Akiko a jeho... Jsem ráda, že se na Mayu nevykašlal, ale nemohl by si trochu pospíšit? Zastavím a skoro bych řekla, že s otevřenou pusou sleduji únos Mayi. Polknu. Sleduji, jak ji zatáhne do skladu. Polknu znovu. Kouknu na Leifa. Rozhoduji se rychle, ale bez většího rozmýšlení. škubnu za dveře svojí muší silou a ty se i přes to pěkně svižně otevřou. Pak se vrhám dovnitř... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Masashi jen pokrčí ramena nad Otonashiho poznámkou. ,,Jo, taky mě to překvapilo a přesto mají tolik společného.'' Dívky to samozřejmě nenechá klidné a hned se pustí do debaty o nové informaci. A přesně takhle se vytvářejí drby. ,,C-co prosím?'' udiveně se podívá na Tempesta. ,,Tak za prvé. Když už mi říkáš nějaké lži, tak aspoň mluv slušně. Tu tvou sprostou mluvu si vyprošuji!'' Pak se ještě podívá na Kyouko. ,,A vy mladá dámo,'' Kyouko sebou škubne. ,,Tebe bude také čekat trest.'' Ayumu dojde k Sau a obě se vydají pryč. Kyouko se pak vrátí ke své lavici. Cestou se podívá na Shinjiho. Masashi chytne Tempestův zub. ,,Hó. Zajímavé, to by se asi učitelům moc nelíbilo kdyby zjistili, že ses popral.'' uchechtne se. Hodí zpátky Tempestův zub. ,,Nó...'' začne Shinji. ,,Mám teda čas, ale potřebuju mít jistostu, že mi Otonashi napíše domácák. |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro Jdu za Mayou a snažím si dát do kupy pár věcí o ní, které mému podvědomí nedávají spát. Občas je eidetická paměť na obtíž. ´Kitami... Kde jsem to jméno zaslechl... Kitami... To dojo, ve kterém teď jsme. Patří rodině Kitami. Poslední dobou si říkám, že tu nejsou náhody, takže její rodina vlastní ten skvost... Ale mistr se bavil s tím třeťákem kvůli tomu doju. Tedy alespoň to tak vypadalo, silně pochybuju, že si domlouval lekce Aikida... Člověk ze kterého srší pocit blížící se smrti se chce dát na sebeobranu? Ne, to muselo být kvůli doju... A pokud se nemýlím, tak se Mayu ptala toho studenta jestli ho neposlal její bratr... A do p#dele, jestli se ten třeťák dozví, že jsme jí nepomohli tak je po nás... A navíc se díky tomu možná vyhnu boji kdyby došlo k nejhoršímu.´ Mezitím promýšlení mého plánu B dojde k tomu, že plán A, tj. že ty hovada nejdou po ní nebo že jí nechají na pokoji, selhal. ´Nakonec stojím proti jednomu, nicméně dal bych ruku do ohně za to, že ten druhý se vrátí... Hmm a co teď? Byl jsem pomalý na to abych tomu zabránil, ale mám tam vtrhnout po vzoru amerických kovbojů či počkat a doufat že trefím ten okamžik, kdy bude mít gatě na půl žerdi, ale ještě ji nezprznil?´ I tato otázka je během minuty vyřešena brilantním provedením Sophie. ´Jak příhodné jméno... Moje Sophiina volba byla vyřešena.´ Vběhnu dovnitř a postavím se mezi útočníka, tedy prznitele, a Sophii. Poté se trochu nakloním k Sophii a zašeptám. „Za chvíli přijde ten druhý. Tak dávej pozor, já se o to tady snad postarám“ řeknu plynule anglicky doufaje, že když nás uslyší, snad nebude vědět o čem mluvím. Pak v kapse nahmatám Motýlka a podívám se mu do očí. „Být tebou bych to nedělal... Pravděpodobně teď chceš říct... ´A kdo mi v tom zabrání? Ty snad?´ či něco podobného. Víš, já to nebudu... říká Ti něco jméno Kitami Akira? Je to bratr této slečny a místní třeťák ze kterého jde strach i když jsi s tím jen v místnosti a máš pocit jako bys byl ochrnutá kořist... Potom je tu Rinka-senpai, která má k téhle slečně velmi úzký citový vztah. A pokud nevíš co ona dokáže, tak si představ tu největší bolest a vynásob jí několika tisíci. A pak tu jsem i já, kterej si brzo nechá od tebe rozbít hubu, abych tě zdržel zatímco se sem blíží rozzuřený bratr tvé oběti. Mobily jsou fajn věc.“ Odhodlaně se ušklíbnu a připravím se k obraně a nohama se zapřu tak abych měl co největší stabilitu při jeho útoku. Pochybuji, že je zná, tudíž se musím připravit na napadení. |
| |
| soukromá zpráva od Otonashi Naoi pro S Masashim jsem to naštěstí dotáhl tam kam jsem chtěl. Což je dobře. Alespoň prozatím se mohu soustředit někam jinam... Teda... Do chvíle, než se zmíní že Ayumu čeká trest. V té chvíli své rozpoznání Směřuji plně na ní. Následuje menší potyčka mezi Tempestem a Masashim. Masashi se snaží pouze vyprovokovat Tempesta k nějaké akci. Jsou zde ale mnohem důležitější věci na práci než rvačka s tím parchantem, kterého budu muset vážně brzy zpacifikovat do takové míry, kdy nic nezmůže. Moc se mi nelíbí že mě Tempest ignoruje, ale co já s tím nadělám... Je to prostě kretén, kterého zajímá pouze jeho dobro. Jeho reputace, čest, či cokoli jiného. Sobec jako snad skoro všichni na které jsem zde narazil. Bylo by arogantní tvrdit že žiji mezi kretény? Také tě zdravím... Říkám trochu uraženě, ale né zas tolik. Na Shinjiho urgenci, mu musím hold nějak odpovědět. Bezmocně pokrčím rameny, na důkaz toho že už mě prostě donutili se k nim přidat. Stejně jsem potřeboval jít také za Nene... Cestou mi může Tempest alespoň říci co všechno už ví o Bacterial. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hned při vstupu do skladu vás praští příšerný smrad nějakých chemikálií. Je to takový smrad, že se vám na chvíli zvedne žaludek. Ve skladu je šero a jediné světlo, které sem proniká je skrz tmavý a tlustý závěs, který je přetažený přes okno. ,,Ho hó!'' zasměje se student. Sice studenta pořádně nevidíte, ale jste si jistí, že to je ten, který sem přitáhl Mayu. Vedle jeho nohou leží nějaké tělo. Nejspíš Mayu, ale těžko říct. V té chvíli začne Leif se svým přesvědčováním. ,,Oj, oj, nemám šajna o čem to tu mluvíš, kámo.'' přeruší ho student, když se Leif dostal do části o Rince-senpai. ,,Hmm. To je překvapující, že někdo jako ty ví, kdo je Kitami Akira-senpai.'' ozve se jiný mužský hlas z jiné části místnosti. Ten hlas je Leifovi povědomý. ,,Na druhou stranu, neměl bych se tomu divit, když jsi členem Rady. Johansson-kun, že?'' *prásk* S hlasitým prásknutím se za vámi zavřou dveře. Zavřel je ten druhý student, který předtím šel na záchod. Student rozsvítí. Jakmile se rozsvítí, na chvíli vás zaslepí znenadálé světlo. Student, který je za vámi, chytne Sophii za krkem a druhou rukou ji chytne za levou paži. Takhle ji přitlačí k zemi a ruku ji vytočí do nepřirozeného úhlu, až ji v ramenu lupne. To způsobí Sophii příšernou bolest. Na záda ji ještě položí koleno, aby se nepokoušela zvednout. Jakmile se Leif rozkouká, vidí celou místnost. Sice to je sklad a sem tam jsou nějaké věci, jako náhradní židle a tak, jenže regály jsou plné různých baněk s chemikáliemi. Kousek dál před vámi stojí ten student, který sem přitáhl Mayu. Tváří se trochu překvapeně, ale i trošku zklamaně, když se podívá na Sophii. U jeho nohou leží nějaká dlouhovlasá blondýnka, která je v bezvědomí. Dále na druhé straně místnosti je menší stolek a hned za ním je gauč a dvě křesla. Na gauči sedí Hoozuki, kterého zná jen Leif. Hoozuki je prvák, který se umístil na prvním místě v všeobecných testech, které nedávno proběhly. Často ho viděl v kanceláři Rady, kde si vyřizoval nějaké papíry ohledně klubu. I za těch pár setkání Leif ví, že Hoozuki je manipulátor s lidmi. Hoozuki má nohy položené na stole a čte si nějakou knížku. Na prvním křesle sedí další student. Není tak sebejistý, jako Hoozuki a jeho dva kumpáni. Vypadá dost nervózně, jako by byl přinucen tady být. V druhém křesle sedí Mayu, ale podle toho, že spíše v křesle leží, usoudíte, že je v bezvědomí. ,,Doufal jsem, že za tou vaší kamarádkou vyrazíš ty a Shirohane-kun zůstane tady.'' promluví k vám, aniž by odtrhl pohled od knížky. ,,Nevadí. I s touto možností jsem počítal.'' ,,Co kdybychom udělali obchod?'' podívá se Leifovi do očí. ,,Přines mi záznamy Studentské rady o všech prvácích.'' ušklíbne se. Leif moc dobře víc, co Hoozuki chce. V těch záznamech jsou všemožné informace o studentech. Nejsou to jen informace o bydlišti, ale také informace o tom, jakou má daný student povahu, co má rád, jestli studuje bojové umění a spousta dalších osobních informací. ,,Pak bych ještě chtěl druhou část poznámek o Yuuki, kterou má Studentská rada. Za každou knížku si můžeš vzít s sebou jednu z těchto tří dam.'' Mávne rukou, aby ukázal na Sophii, kterou drží student, neznámou blondýnku a Mayu. ,,Nebo máš snad lepší nápad?'' |
| |
| soukromá zpráva od 戦士 Leif Johansson pro ´Hoozuki? Co ten tu sakra dělá... Tak odsud sebrali chemikálie... Tyhle opice přesvědčil rychle, ale mne se snaží vydírat. To znamená, že na mne nic nemá a nemá mi co nabídnout. Ale proč by to dělal takhle na očích. Leda by mu docházel čas. Musí něco udělat a má na to nějakou lhůtu. On si to dokáže spočítat. Hmm, proč ale byl překvapený právě bratrem Mayi? Že by v tom měl prsty i Akira? Hmm. Snad s tím i něco vykouzlím. Holt je na čase dělat i to na co nebudu hrdý.´ Začnu se smát. „Hoozuki, ty si myslíš, že je Rada nějaká samoobsluha? Myslíš, že si to tam můžu nakráčet, vzít to a odnést? Udělat kopie snad ano. A hlavně, myslíš, že mne zajímají ty tři? 2 sem přiřadili dneska a tu třetí ani neznám. Řekni mi, přoč tak spěcháš? Moc riskuješ a o něco ti jde. A máš na to nějakou lhůtu.“ V klidu se dojdu opřít o stěnu. „Chceš informace jen o prvácích a oba víme co v nich je. To nemá takovou cenu jakou nabízíš. Řekni mi o co jde. Co po tobě Akira chce? Kontrolu nad třídou... Nad prvákem?“ ´Snad ho nějak přesvědčím, určitě jsem něco trefil, chce prváky... musí chtít, jinak by chtěl záznamy o celé škole.´ „Silně pochybuju, že to děláš z vlastní iniciativy... Byl bys opatrnější. jestli chceš ovládnout prvák, potřebuješ mne nebo Akiko.“ Podívám se na mobil „A ta na tom bude teď asi celkem dost špatně. Takže máš jenom mne. Navíc ona by nesouhlasila s žádným obchodem. Já souhlasím jen s dobrými obchody.“ Ušklíbnu se. „A vůbec, kdo je ta blondýna?“ |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro Vlétnu dovnitř. Tady je ale smrad. uvědomím si ve chvíli, kdy už mám celkem problém udržet snídani v žaludku. Zápach chemie je děsný, navíc je zde tma. Leif začíná vyjednávat. Neúspěšně. Někdo tu je. Někdo další. Kdo? napadne mě vteřinu před tím. Uvědomuji si, že ležím na zemi. Ležím na břiše a kdosi mě velkou silou kroutí ruku. „Jaaauuu“ vyleze země tiše, protože se zajíknu bolestí. Lupnutí je dobře slyšitelné... Z ramene cítím šířící se bolest. Zlomili mě rameno! Zas mě ubližují... uvědomuji si. Ostrá bolest, může znamenat hodně věcí. Zlomenina, vymknutí a hromada dalšího. Bolí to děsně, nevím co z toho mě udělali. Ale asi marně doufám, že to tímhle skončí. Proč jsem vlastně v Japonsku? ptám se sama sebe... Rozdýchám první nápor bolesti. Snažím se poslouchat o čem je řeč. Leif nevypadá, že by mě zradil. Něco po něm chtějí. Nějaký seznam? Jaký seznam má hodnotu tří životů? |
| |
| soukromá zpráva od Michal Tempest pro "Oukej oukej..." Pak mě pozdraví Otonashi a já se podívám jeho směrem. "Hm... čau. " Když řekne že jde taky za Nene považuji to za odpověď ano k tématu úkolu. Otočím se na podpatku, čapnu Shinjiho za rameno a táhnu ho ven. "Tak teda jdeme. " Když vylezeme ze třídy tak vytáhnu za kapsy dopis a vrazím ho Shinjimu. Mluvím tiše a spíše k Shinjimu, nějak mě ani nezajímá jestli Otonashi stihnul jít za námi. "Někdo mi dal tenhle dopis. Prej je určený tobě. Při jeho předání mě napadla banda grázlů. Kluk a holka... Ten kluk uměl aury, gear, yuuki a berserk. Povedlo se mi ho porazit ale jenom stěží. Docela se divím že ještě stojím. Přeci jenom dostat několikrát ocelovou rukou do obličeje by mě dřív asi složilo. No nic méně povídali že mě napadli kvůli tomu dopisu. Podle nich má něco společného s blížící se válkou o nadvládu nad prváky. Ten jeden říkal že je nějak hrozně silnej bla bla bla. Ale ta holka mě děsila víc. No prostě a jednoduše to je příběh za tím dopisem a mým zmlácením." Pak se otočím na Otonashiho. "O nějaké bakterii nevím nic. Stejně jako ty nejspíše nic nevíš o Vlkodavech. Trápí mě jiní lidé. Pár jich je i ve druháku a třeťáku. Ale s těma si to vyřídím po škole. Už mám domluvené že si dáme rande a budeme se mlátit tak dlouho dokud jeden z nás neumře. " |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Aniž by se na Leifa podíval, nad jeho otázkou, jestli ho zajímají tato tři děvčata jen pokrčí rameny. ,,Souhlasím s tebou. Ani já bych k tomu na tvém místě nepřistoupil, pokud bych aspoň k jedné z nich neměl nějakou citovou vazbu.'' otočí list stránky. *křup* Ozve se hlasité zlomení kosti. ,,Hups. Soráč.'' řekne student, který drží Sophii. Ten ji práve úplně otočil ruku, kvůli čemu jí praskl ramenní kloub. Pro Sophii to je naprostá agónie, protože až do této chvíle se nikdy s něčím takovým ještě nesetkala. Hoozuki si dál jen čte knížku. Ve chvíli, když se Leif zmíní o lhůtě, Škubne mu sval pod okem. ,,Kitami Akira-senpai? Hmm, čekal jsem, že tě napadne někdo jiný...'' řekne trochu zklamaně. ,,Ano, máš naprostou pravdu. Pokud chci něco od Studentské rady, budu potřebovat tebe, nebo Shirohane-kun. Avšak,'' podívá se na Leifa. ,,Budu potřebovat přímo jednoho z vás, nebo mi postačí pouze vaše těla?'' pozdvihne jedno obočí a pousměje se. ,,Heh, ale nač se hned uchylovat k násilným činům.'' Znovu se začte do knihy. ,,Řekni, co žádáš za ty informace.'' Poslední otázku ignoruje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Óó, díkes! Fakt díkes, Otonashi!'' Nasadí velký úsměv od ucha k uchu. Jednou rukou obejme Otonashiho kolem ramen, zatímco druhou ho plácá po hrudi. ,,Seš fakt kámoš! Pak ti to ňákon oplatím! Kapišto?'' Údery nejsou nijak silné, ale ani příjemné. Pak však Tempest chytne Shinjiho za rameno a vytáhne ho na chodbu. Shinji se podívá na zmačkaný dopis. Chvíli se na něj podezíravě kouká, pak se koukne na Tempesta. Když zmíní nějaké dva studenty, Shinji přimhouří očí a zamyslí se. ,,Hmm, tak proto jseš tak zmlácenej.'' zamračí se. Vezme si od Tempesta dopis a přečte si ho. Zastaví se. ,,Seznam?'' zeptá se sám sebe. Zní i trošku zklamaně, protože nejspíš čekal něco jiného. ,,Nene? Na!'' vrazí Tempestovi zpátky dopis. ,,Někdo jde po Nene.'' Než si Tempest stačí pročíst dopis, nebo aby se Otonashi zeptal, co tím Shinji myslel. Shinji se dá do sprintu směrem k východu z budovy. Když dorazí ke schodišti, ohlídne se na vás. ,,Tak dělejte! Nene je možná v nebezpečí!'' křikne na vás Shinji, který zní i trochu zoufale. Udržet se Shinjim krok bylo pro vás dva dost vyčerpávající. Tempest po tom incidentu není ve stavu, aby mohl sprintovat na dlouhou vzdálenost. Za to Otonashi nikdy nebyl fyzicky připraven na sprint na dlouhou vzdálenost, takže může být rád, že při doběhnutí ke čtvrté budově, div málem nevyzvrací plíce. Sice jste doběhli k budově, ale teď ještě zbývá vyšlápnout čtyři poschodí, abyste se dostali do klubovny. Zatímco vy procházíte druhým, Shinji už je ve čtvrtém a míří ke klubovně. Nakonec do klubovny doběhnete. Tempesta začnou pekelně bolet zuby a žebra. Otonashi může děkovat bohům, že klubovna není o pár metrů dál. Shinji stojí ve dveřích a ztěžka oddechuje. V klubovně je Nene, která sedí u stolu. Naproti ní sedí nějaký prvák. Ten prvák si něco zapisuje do menšího sešitu. ,,Á, kluci!'' koukne na vás překvapená Nene. ,,Co se děje, že jste sem tak přiřítili? Nebo snad taky chcete udělat rozhovor do školních novin?'' Nene se jako vždy skladce usmívá a přitom po vás tázavě pomrkává. Prvák si vás všechny prohlédne a zastaví se pohledem u Tempesta. Mezitím nenápadně v sešitě otočí několik stránek. Tempest napíše první. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni tě mlčky poslouchají. Jen do té doby, než zmíníš tu bednu. Pár z nich si vymění tázavé pohledy a sem tam si něco pošeptají. Jediná Shimizu je v klidu a sleduje tě svým ledovým pohledem. ,,Plány na bezpečnost to jsou sice pěkné, ale musíš získat povolení Studentské rady, abys mohl ve škole aplikovat třeba detektor kovů.'' řekne Shimizu. ,,Přesto máš pravdu, že by se měli lépe zabezpečit laboratoře, neboť v minulém roce už párkrát vykradli chemickou laboratoř a stalo se pár nepěkných věcí.'' ,,Heh, aneb nepovedený pokus o získání tytulu Gonin no Akumo...'' zmíní se Kagawa, který přitom pohodí rameny. Shimizu ho jen ignoruje. ,,Dobře. Pokusím se ti sehnat nějaké dobrovolníky. Místnost nedostaneš, dokud neprokážeš, že jsi pro klub velmi užitečný. Navíc to je také spojeno se Studentskou radou.'' Vstane. ,,Pro dnešek to je vše. Do dvou dnů ti přijdou nějaké plány na zrealizování od našich kontaktů a nějaké věci na opravu. Tím dnešní jednání končí.'' Chvíli na to se zvednou i ostatní a začnou opouštět místnost. Tobě nezbývá nic jiného, než také odejít. Ať už jsi se rozhodl jít kamkoli, jdeš po chodbě. Většina přítomných na jednání se vydala jiným směrem než ty, takže jdeš sám. * žbuch* Někdo do tebe vrazí. Někdo menší a mnohem lehčí než jsi ty. ,,Au au au...'' zazní dívčí hlas. ,,Moje pozadí.'' Před tebou na zemi sedí prvačka, která se po srážce s tebou posadila na zadek, který si teď hladí. ,,Snad tam nebudu mít bouli.'' zamumlá si. ,,Ah!'' uvědomí si, že do někoho vrazila. Vyskočí na nohy a udělá omluvnou úklonu. ,,Promiň, nekoukala jsem na cestu.'' Narovná se. Vypadá poněkud ztřeštěně. Sako uniformy nemá, stuhu nemá a má rozepnutou blůzu skoro až k břichu. Kdyby byla o pár čísel vyvinutější, vypadalo by to sexy, ale jelikož je jako koberec, pod kterým jsou lentilky, tak to jen působí dojmem, že se jen zapomněla zapnout. ,,Um, promiň, ale nevíš, kudy se dostanu do Laboratoře B? Tedy, značně znervózní a začne se vrtět. ,,Vím, že to je neslušný ptát se na to někoho, do koho jsem vrazila, ale dneska jsem sem byla přeřazena, takže se tady vůbec nevyznám. Stačí mi jen říct patro a nějak se tam dostanu.'' |
| |
| soukromá zpráva od Sophia Reth pro Ležím. Oddechuji a snažím se překonat bolest, která se šíří z ramene. Pak slyším křupnutí. I s tím parchantem na zádech doslova nadskočím bolestí. Svým výkřikem skočím do řeči toho blázna, co si hraje na bosse. Rameno necítím. Nebo spíš ho cítím až moc. Zhluboka oddechuji a snažím se zaostřit oči a aspoň bych ráda věděla, proč tohle musí být. Sice něco mlhavě vidím, ale přes slzy v očích nedokáži poznat co. Leif pořád stojí. Snad něco vymyslí... Svět venku nechávám na něm, zavírám oči a snažím se odpoutat od bolesti z ramene. Mé soustředění ruší celkem slušná váha kluka na zádech a neustálé zvyšování bolesti jeho tlakem na ruku. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR