Svit luny
hrálo se Domluvený termín
od: 14. prosince 2007 17:29 do: 30. ledna 2012 22:08
Dobrodružství vedl(a) Raesha
| |
 | Jen pro zvané |
| |
| Je již pozdě v noci, pět minut před půlnocí a má jet poslední vlak. Na zastávce nikdo není, krom pár ztracených duší, dva lidi bez domova sedí u popelnice a snaží se zahřát o ohen z ní plápolající. Vlak má pět minut zpoždění a tak zima se dostává čím dál víc pod oblečení a za nehty, až štípe a je nepříjemý. |
| |
 | Stojím na zastávce a klepu se zimou. Ruce mám promrznutý a i přes rukavice si je hřeji dechem. Rozhlížím se opatrně kolem, nelíbí se mi tu. Taky začínám mít strach a ten vlak ještě tady není a má zpoždění. Přešlapuji na místě. Teda...já chci být pryč..ve vlaku..v teple ...a jet ...už abych tam byl..proč já musím cestovat tak pozdě...kdybych jen se nezakecal...byl bych už ted doma..ale ne...ted tu budu trčet..a čekat na vlak...který nejede..prosím..jed už. |
| |
 | Vracím se z dalšího cizího bytu plného anonymních lidí. Prý fajn večírek...houby...jen zbytečně ztrávený večer. Vůbec nelituju, že jsem od tama vypadnul a zamířím k vlakové zastávce. Kdo ví jestli z tohohle zapadákova teď něco pojede...nechce se mi utrácet za taxi...obzvláště když nevím kde jsem...f***. Zahlédnu světla, která osvětlují zastávku a zamířím tam. Už z dálky si všimnu několika postav. Nasadím trochu zlejší výraz. Moje obvyklá taktika. Taky můj nynější poněkud "zlý" vzhled umocňuje tmavý dlouhý kabát, který za mnou při chůzi vlaje. Dorazím na zastávku a koutkem oka pohlédnu nabok. Dva bezdomovci u popelnice...Ale přede mnou vepředu stojí i někdo jiný. Vypadá to že čeká na vlak. Takže by něco jet mělo...zeptáme se ho. Ušklíbnu se a dojdu k němu a postavím se kousek od něj. "Hej ty....kluku...Jede teď něco?" Zeptám se a kouknu na něj. |
| |
| Upírám zrak do dálky a slyším kroky. Nevšímám si jich, jen se ještě víc k sobě choulím. Tak..vláčku...já tě moc prosím..pojed. Oči se mi zavřou a já zívnu. Najednou někdo na mě promluví, prudce se otočím s chabou obranou, než mi dojde, co bylo řečeno. Než si však oddechnu, všimnu si osoby,která promluvila. Mám dojem, že jsem v nějakém hororu. Vůbec se mi nelíbí. " Hai......pojede.....každou chvilkou..poslední vlak..ale má zpoždění, pane" Mírně se ukloním a znova se začnu věnovat kolejím. Tak a ted mě tu zabije...a žádný svědci...tamti se počítat nemůžou. Koutkem očka a nenápadně sleduji toho muže. |
| |
| Kluk mi tak trochu roztřeseně odpoví. Vypadá to že se bojí...že bych ho ještě trochu postrašil?...hehe.. Šáhnu si do vnitřní kapsy kabátu. Vytáhnu si krabičku cigaret a následně si jednu zapálím. jakmile vyfouknu kouř, vítr jej zanese přímo na něj. Zašklebím se. "Kam máš namířeno?" Zeptám se jako by nic...kdybych to nebyl já... |
| |
| Velmi dobře si všimnu, jak vytáhnul cigarety. Jo...vražda nebude..nikotín je lepší..jen si dej....vláčku..ty mučiteli. Znova udělám několik kroků na místě a ruce si zahřeji dechem. Vůbec to nepomáhá, spíš mám dojem, že je to jen horší a horší. Uslyším dotaz a otevřeně se na něj otočím. Oči se poplašeně dívají kolem a já hledám živou duši, která by mě zachránila, kdyby něco. Nikde nikdo a tak jen polknu. " Ehm...Já....domů....byl jsem tady u kamarádky, původně jsem tu měl přespat..ale přijel její kluk atak...jsem radši vypadnul." Rozšířím oči nad tím, co mu to říkám a hned se zase otočím na koleje. " A ...vy, pane?" zeptám se tiše a v dálce už slyším vlak. Jo...hurá....už pojede....pojed...nebo tu ještě vykecám, kde bydlím...proč z něj mám divný pocit. |
| |
| Po chvíli zděšení mi opět ne moc jistě odpoví a potom se mě dokonce i zeptá. Asi se mě moc nebojí...i když to vypadá spíš na opak...Ten kluk se mi líbí...vypadá že s ním bude ještě sranda... Mimoděk se zašklebím. "U kamarádky jo? A to se nebojíš jet takhle pozdě sám domů? Nebo tě tam už čeká maminka?" popíchnu ho a zase se zašklebím. Přistoupím k němu a provokativně ho pohladím po tváři. Vypadá to, že vlak už se blíží. To se neboj...však si té srandy spolu ještě užijeme dost po cestě. |
| |
| Jeho popíchnutí mě naštve a zapomenu na strach. Otočím se proti němu a zkusím ho probodnout pohledem. Neumím to jako on,ale i tak je znát, o co se snažím. " Mohl by jste si toho nechat....já můžu jet v kolik chci....žádná maminka mě nečeká. ....jsem.." Hovořím, jak se ke mě přibližuje a stává se ze mě maličká dušička. Pohladí mě po tváři, ucuknu a ustoupím od něj. " Jsem..jsem samo..samostatnej...aby jste věděl." říkám s příjezdem vlaku. Jen co dobrzdí, už se ženu ke dveřím a dovnitř. Aniž bych se ohlídnul, nastoupil a najdu si prázdné volné kupé. Přeci takto večer moc lidí nejezdí. Udělám si pohodlí, zavřu dveře a sundám si svojí bundu, rukavice a šálu. Je tu teplo a hned přistoupím k topení a začnu si zahřívat prokřehlé prsty. |
| |
| Vypadá to že se na mě snaží zle podívat. Začal bych se smát...jen kdyby mi to nezkazilo image. Snaží se bránit, ale není mu to moc platné. Jakmile se ho však dotknu, začne mi říkat jak je samostatný a na důkaz toho uteče do vlaku, jakmile zastaví. Ušklíbnu se. Nejdu za ním, ještě by se polekal. Místo toho nastoupím do prvních dveří a hned na to projdu pár vagonů. Vlak se dá do pohybu. Najdu jeho kupé. Ještě si nezatáhnul závěsy. Jemně zaklepu a bez čekání na odpověď vejdu a zavřu za sebou. Zamknu a zatáhnu závěsy. Po té si sevleču kabát a pověsím ho ke dveřím. "Dlouho jsme se neviděli." Zašklebím s ena něj. Je vidět, že mám z "náhodného" setkání radost. Sednu si kousek od něj tak, že by případně nemohl utéct. |
| |
| Prsty se vrací k životu, usmívám se a sundám si boty. Natáhnu se na sedačku a začnu vytahovat z kapsy mp3 přehrávač. V tom uslyším dveře, prudce se otočím, kdo by mi to sem vlezl. Neskrývám překvapení ani strach. Jeho chování se mi nelíbí, jak zatáhnul a zavřel. Zírám na něj, mám co dělat, abych udržel svojí pusu zavřenou. Pěkně dlouho se dostávám z šoku. Jak se proberu, kleknu si na sedačce a bosé nohy nyni hřeji vlastním tělem místo topení. " Co..co tu ..děláte?" dostanu zesebe. Co po mě chce.....já už mu svoje řekl..víc než jen to..tak co chce....copak nemá jiné kupé? |
| |
| Vypadá to že ho můj příchod poněkud vyděsil i rozhodil. V duchu se usměju. Jakmile mi položí otázku, otočím se na něj. "Sedím...něco proti?" Dodám s poněkud vítězným úšklebkem, protože pochybuju že něco namítne. "A nemusíš mi pořád vykat." Vstanu a pomalu dojdu k němu. Ukloním se. "Jmenuji se Kuroyi. Sakano Kuroyi. Klidně mi tam můžeš říkat." Kleknu si k němu, natáhnu se pro jeho ruku a jak si jí přitáhnu k sobě, jemně ho na ní políbím. Zvednu oči abych viděl jeho reakci. "Ty máš tu ruku oplně studenu." Zahraju udiveného a jemně stisknu jeho ruku ve své. Stále klečím na zemi. Uvidíme, jak to s ním dopadne... V duchu se zašklebém, ale navenek vypadám stále ustaraně. |
| |
| Jeho odpověd je natolik výstižná, že opravdu skloním hlavu a posadím se pohodlněji. Už se ale nenatáhnu. Zaregistruji z jeho strany kupé pohyb a podívám se na něj. Co...co odchází..ne,...jde ke mě...a sakra...kam ted? ..Proč já musím mít vždy takové štěstí. Aniž by mi dovolil protest, přitáhne si mojí ruku, políbí jí. Otevřu ústa překvapením a rudnu. Chci ruku stáhnout,ale stiskne mi jí s tím, že jí mám studenou. " Čekal...jsem dlouho venku...už je to dobrý...už jsem se ohřál nad topením." Cítím červen stoupající mi do tváří a dívám se něj, jak klečí na zemi. " Watanabe Izuru...." Posunu se na sedačce co nejvíc na zed, co to jen jde. |
| |
| Zčervená...má vnitřní radost se ještě prohloubí. Cítím, jak chce ruku stáhnout, ale stále mu jí držím a nepustím jí. "Těší mě. Izuru-chan." Kuknu na njě a opět se zašklebím. Kdybych se usmál zkazilo by mi to image. "Nejsi nemocný? Jsi nějáký červený? Nemáš horečku?" Zeptám se s předstíraným zájmem a přiblížím se k němu opět blíže. Přitisknu své čelo na jeho a dělám, že se snažím zjistit jeho teplotu. Vypadá to že jsem si našel skvělou objeť...alespoň se při cestě vlakem nebudu nudit. |
| |
| Šklebí se na mě a já kdybych mohl, tak uteču i z vlaku. Můj plachý pohled padne na boty, můj zběsilý uprk hold musí padnout. Kroutím hlavou v záporu. "Nejsem..nemocný...to ..to je tím teplem..z té zimi." snažím se to okecat a zbavit se ho. Jeho čelo se dotkne mého a já hlavou padnu o opěradlo, nemám kam uhnout už ani hlavou. Zkouší mi změřit teplotu, volnou rukou se dotknu jeho ramene a snažím se ho od sebe odstrčit. " Kuroyi-san....jsem zdravý....není zdravějšího." V hlase je jasně znát strach a nejistota. Proboha..co to provádí...proč se o mě tak zajímá....nech mě...nedotýkej se mě....jsi divnej...proč tohle na mě zkoušíš? |
| |
| Ucítím odstrčení. Změna taktiky. Odtáhnu se od něj. "Oh...omlouvám se. Asi...asi ti tu vadím...no nic, raději půjdu." Nasadím smutný výraz a seberu svůj kabát. "Rád jsem vás poznal Watanabe-san." Jsem zvědavý jestli se na tohle chytne. Jakmile mám svůj kabát, odemknu dveře, výjdu ven a zvřu za sebou. Obleču se a zůstanu stát na chodbě a koukám z okna ujíždějícího vlaku. Čekám jestli příjde. |
| |
| Odtáhne se a dokonce se i sebere a odejde z kupé. Jen se na něj dívám a neřeknu ani slovo na rozloučenou. Natáhnu se, zavřu oči a poslouchám mp3. Ovšem co čert nechtěl, ucitím potřebu jít na záchod. Nasadím boty jen tak a vyjdu z kupé. Uvidím ho u okna a jen se usměji. " Jestli...chceš, můžeš se vrátit....přece tu nebudeš stát...mě...vadit tam nebudeš." začnu od něj couvat směrem k záchodkům. " Jen...jen víš co.." Znova rudnu jen při pomyšlení jak mi zničehonic polibil ruku, prudce se otočím a udělám dva prudký kroky k oné místnosti. Ovšem díky zbrklosti si šlápnu na tkaničky a natáhnu se jak dlouhý, tak široký. " Aaaa" vykřiknu a rukama před sebou jsem jen marně hledal záchranu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začnu se zvedat. "Omlouvám se...tohle se nemělo stát." Řeknu omluvně a rychle se zvednu. Zřejmě jediná ravdivá věc co jsem dneska řekl...kromě svého jména. Opět mu pomůžu vstát. Tentokrát se to dokonce povede, jelikož je vlak v klidu. "Jsi celý?" Nepouštím jeho ruku...co kdyby se vlak rozjel a on zase spadnul? |
| |
| Jak dopadnu, ucitím bolest v koleni a pravém loktu. Hned se zvedám a při otázce se otočím. Prohlížím si jeho tvář, která vypadá vážně ustaraně. Bez příjmutí jeho ruky se začnu zvedat,ale najednou vlak sebou cukne a já padnu zpátky a i jeho, jak na mě dopadnul. Sice né plnou váhou,ale i tak jsem cítil jeho tělo na mém dost jasně. Zrudnu jako rak. Začnem se zvedat a tentokrát jeho pomoc příjmu. Postavím se na nohy a jeho ruku navědomky tisknu. " Jo...jsem...díky...klidně se vrat do kupé....já příjdu za chvili." Rozejdu se k záchodkům a jen co se plnou vahou opřu o nohu, podlomí se mi koleno a já klesnu k zemi. Stisknu zuby a jsem ted docera rád za držení ruky. Rychle přenesu váhu na druhou nohu. |
| |
| Je celý červený. Zajímalo by mě, jestli tak zčervenal kvůli tomu, že jsem spadl ně něj. Cítím, jak se mu podlomila noha. Přidržuju ho aby se mu to nestalo znova. "Takhle tam nedojdeš...a já tě ani tak jít nenechám. A žádné ale...ještě si ublížíš." Varuji ho předem a hned poté ho vezmu do náruče a odnesu na konec chodby k záchodu. Před ním ho postavím a opřu se o protější dveře rozhodnutý počkat až zase vyleze a potom ho dopravit zpátky. Jakmile výjde, opět ho ani nenechám zaprotestovat a opět ho vezmu do náruče. "Žádné protesty!" Varuju ho hned na začátku. Tisknu ho k sobě a donesu ho do kupé, kde ho posadím na jeho místo a sám si sednu až ke dveřím aby se mě nebál. Jen tak koukám do zdi a prstama vyťukávám nějákou melodii. Jsem tak zabaný do myšlenek, co udělat dál, že ani nepostřehnu jakou. |
| |
| Otočím se na jeho varování. "Kuroyi-san...přece...aaa. I přes varování se snažim protestovat, ale stejně se ocitnu v jeho náručí a odnesen na záchod. Vykonám potřebu a jen co vytapkám ze dveří, už mě znova bere do náruče. Už neprotestuji a sám ho obejmu kolem krku a trochu se na něj přitisknu. Donese mě do kupé a na moje místo. Sám jde až ke dveřím. Dívám se na něj a schovám svůj přehrávač. Něco si brumlá,ale já si spíš prohlížím a snažím se přijít na to, proč to udělal. " Kuroyi-san,....proč?" zeptám se jen, nějak lepší otázku zatím nedokáži vymyslet. |
| |
| Jakmile ho nesu zpátky, obejme mě. V duchu se usměju. Alespoň nějáký úspěch. Jakmile už oba sedíme v kupé a já přemýšlím, je, až na zvuk mojích prstů dopadajících na sedadlo a tichého broukání melodie, téměř ticho. Z přemýšlení mě však vytrhne Izurova otázka. "Proč?" Zopakuju nechápavě, protože teď opravdu nevím co tím myslí. Zvednu se, abych si sedl blíže a připadný rozhovor byl o něco pohodlnější. Jestli mě však blíže nepustí, jsem připraven se stáhnout zpátky. "Co proč, Izuru-san?" Risknu to a nakloním se k němu o trochu blíže. |
| |
| Sedne si blíž a nechápe mě. Po zváženi ani se mu nedivím, že neví, co myslím. Já sám to pořádně nevím. " Proč...proč jsi mě tam odnesl?..Já...já vím, že jsem na tebe nebyl příjemnej....ale takhle pozdě večer..přišel jsi mi trochu ..trochu víc podezřelej." Hovořím pomalu a zkusím si zavázat boty. Jde mi to pomalu a tak nakonec si vyhrnu nohavici, abych se podíval, jak to vypadá. Na koleni mi začíná dost jasně vystupovat modřina, která se barví do modrafialova. Jen si povzdechnu. |
| |
| Po chvíli svou otázku ještě rozvine a já konečně vím, co myslí. "Já se ti ani nedivím...ale co myslíš, že bych ti mohl udělat?...Zabít tě?...Znásilnit? Upřímě, to můžu udělat i teď a tady. Ale to se neboj, já nejsem vrah ani nic jiného. A pomohl jsem ti protože si pomoc potřeboval, ne?" Všimnu si jeho poněkud marné snahy o zavázaní bot. Opět si k němu tedy kleknu a opřu si jeho nohu o své koleno. Zavážu mu botu a to samé udělám s tou druhou. "Bolí tě to? Jestli mi to dovolíš, rád bych tě doprovodil domů. Kdyby to nevadilo. Nechci aby se ti ještě něco stalo." Někdy dost vážně přemýlm o tom, že jsem měl být herec...ale teď už je to jedno. |
| |
| Zmíní se o vraždě a jen uhnu pohledem. Přistoupí a ve mě je zase malá dušička, zvláště po jeho slovech. Ovšem jen mi zaváže boty. Oddychnu si a to dost viditelně a hlasitě. " No....já nad tím..teda..napadlo mě to...že skončím v kolejišti..ale to druhý ...to mě teda nenapadlo..proč by jsi mě znásilnoval..kdybych byl holka...ale kluka?" divím se a to zcela otevřeně. Začínám věřit, že má o mě ten kluk jen strach. " To koleno?...trochu...já...ale vždyt ty určitě taky někam chvátáš....já se domů dopajdám....je to...sice trochu větší kousek...ale do svítání to stihnu." naznačím jak daleko to mám domů a podívám se z okna, jak ještě dlouho pojedem. Nevypadá to, že nějak dlouho, díky pozdní hodině to docela rozjel. Vrátím se pohledem na něj, pozoruji jeho tvář. On má o mě strach.....aby se mi něco nestalo...co by se mi mohlo stát...jen si sám někde ještě víc pohmoždím tělo...s mým dnešním štěstím...vždyt o mě se nikdo moc nezajímá..tak proč on? |
| |
| Slyším jak si oddychne, jakmile vydí, že mu chci jen zavázat boty. Vypadá to že strach má. Potom přizná, že se bál, že bych ho mohl zabít. Celkem mi to lichotí. Je to důkaz, že můj výstup byl velice dobrý. Ale vůbec nechápe, proč jsem zmínil, že bych ho mohl znásilnit. "Copak nevíš, že někteří neznásilňují jen dívky? Někteří jdou po chlapcích...obzláště po těch co jsou hezcí." Řeknu napůl tajemně a rukou mu jemně přejedu po boku, aych mu nahnal strach. Nic tím však nesleduju. "Jestli chceš tak tě doprovodím. Jsem pánem svého času a mám tedy všechen čas světa pro sebe. A přece tě nenechám jít samotného." Koukne z okna a já kouknu taky...Vůbec netuším, kde jsem. Ale neřeším to...mám lepší zábavu. Tak trochu by mě zajímalo, co se mu honí hlavou. Hlavně co si o mě myslí...jestli mi věří nebo ví, že si jen hraju....houby..nikdo nikdy nepoznal mou hru dříve, než byl konec... |
| |
| Snaží se mi vysvětlit důvod svých slov. Jen překvapeně zírám a je znát, že tohle jsem netušil. Dokončí svoje vysvětlení a přejede mi po boku. Zrudnu a snažím se tělem před tím dotykem uhnout. " Tak...to...to se mě netýká....já jsem obyčejnej...jako ostatní." I když ti ostatní tu ted nejsou...a tohodle on určitě schopný není ..a i kdyby.ubránil bych se...určitě..jsem přeci kluk..holky jsou slabý..ale kluk..kluk ne. Uklidňuji se v duchu. Uvidím,jak vlak projede stanicí, která je předzastávkou té mojí a zároveň konečná. Jsme v hlavním městě. " Já..teda oba...budem vystupovat..bude konečná...já ti bránit nebudu...jestli mě chceš doprovodit...můžeš...ale bude to na dlouho...teda ta cesta." upřesnuji své informace a natáhnu se pro svoje věci. Oblíknu se a zachumlám do teplého oblečení. Vůbec se mi z vyhřátého kupé do té zimy nechce, ale jinak to nejde. Při představě té dlouhé cesty se jen oklepu a nandám si rukavice. Hodím batoh na záda a postavím se na zdravou nohu. Nechám Kuroye se obléknout a sám si hopsám z kupé, přitom už vlakové brzdy začínají skřípat a lidi, těch pár, vychází z ostatních kupíček. |
| |
| Zase zrudne. To mě potěší ještě více. tvrdí že se ho to netýká...Hm...slabé sebevědomí...on přece je hezký... "Neřekl jsem že jsi slabý...ale opravdu myslíš, že by ses ubránil?" Vlak začíná zastavovat...Konečně poznám, kde jsem. Izuru mi oznámí že je to konečná a dovolí mi ho doprovodit. Začne se oblékat a dokonce i pajdat z kupé. Obleču si kabát a jdu za ním. Jakmile vak začne zpomalovat obejmu ho kolem pasu aby zase nespadnul. Nejdříve výjdu z vagónu já a potom pomůžu slést i jemu. Jakmile totiž stojí na schodech a já už na nástupišti, chytnu ho zase opatrně do náruče a potom postavím na zem. "Chceš vzít na záda? Nebo mám zavolat taxi...zaplatím ho." Nabídnu mu a nechám ho se rozmyslet. |
| |
| Na otázku ohledně ubránění zatím neodpovím, radši. Neupajdám z kupé daleko a dostihne mě. Ucítím jeho ruku kolem pasu, ale beru to jen jako záchranu a pajdám dál. Jednou rukou se držím jeho ramene, druhou se chytám stěny. Nechám ho sejít, přeci mě to bude trvat pomaleji. Ovšem ocitám se zase v náručí a po té na zemi. Obezřetně se na něj dívám, takovou pomoc od něho po tom začátku bych rozhodně nečekal. " Na..na záda...ne to ne....to ..radši ten taxík...ale peníze mám...kdyžtak..i když nejradši chodím pěšky. " Stojím a ostatní lidi zatím odejdou. Stojím jakoby zamyšleně. " Ubránil...sice bych ted neutekl..ale ubránil." Vyhrknu ze sebe zničehonic a pevným pohledem se zabodnu do jeho. Vypadá to, že tomu pevně věřím. |
| |
| Na záda nechce a nejraději by šel pěšky. "Na chůzi zapomeň. V tomhle stavu nikam nepůjdeš, obzvláště, když si říkal že bydlíš daleko. Zavolám toxi, zatím pojďme před budovu." Vytáhnu mobil a zatímco jdeme ven a já ho podpírám, vyřizuji svou objednávku. Chvíli stojíme před nádražím a já ho mám neustále blízko sebe, aby mu nebyla zima. Přijede taxi a já ho nechám nastoupit dozadu a následně si sednu k němu. "Kde vlastně bydlíš?" Zeptám se ho, aby řidič věděl, kde má jet. Bydlí celkem daleko a tak jedeme dlouho. Divím se, že chtěl tohle jít pěšky, ještě když je zraněný. Pochybuju, že by tohle ušel. |
| |
| Nakonec vyhraje taxík a tak jdeme před nádražní budovu. Nebo spíš on jde a podpírá mě a já se pajdám. Jak čekáme, je stále blízko. Chci ho na to upozornit,ale nakonec to neudělám. Dokud jen stojí, tak se rozhodnu nic nedělat. Taxík přijede, nastoupím a posunu se do kouta. Koleno bolí i při menším pohybu a tak si ho v sedě jemně třu dlaní. Jak padne zmínka o adrese, řidiči jí nadiktuji. Nějak pochybuji, že by Kuroyi věděl, kde to já. Jedeme nějakou dobu a taxík zastaví před malým domkem. Soukám se z něho a už se chystám odejít, když se zarazím. " Díky za odvoz....já.. chceš dát na taxík....a nebo chceš čaj?" nabídnu mu, aniž si pořádně uvědomím co. Nedochází mi jeho chování na stanici ani ty řeči ve vlaku. Jen se chci odvděčit někomu, kdo mi pomohl. I třeba takto málo, cením si toho. |
| |
| Jakmile dojedeme k cíli vystoupím a následně pomůžu vystoupit i jemu. Chvíli čekám jestli mě pozve dál, než zaplatím taxík, protože kdyby ne, nasednu a pojedu domů. Nakonec mě však pozve. Zaplatím tedy řidiči a ten odjede. Podívám se, kde to vůbec bydlí. Malý domek na kraji města. Jestlipak tu bydlí sám. Přemítám v duchu. "Za čaj budu vděčný..." Řeknu a opět ho podepřu. Odemkne dveře a oba vejdeme dovnitř. |
| |
| Příjme moje pozvání a mě teprve cestou k domku dochází, co jsem provedl. Ale vyhodit ho nemůžu zvlášt né potom, co jsem řekl. Odemknu a zavedu hosta do chodby. Odložím si tady svršky a boty a dovedu ho chodbou , spíše chodbičkou k prvním dveřím, které vedou do uvítacího pokoje, něco jako obývák. Ten je stále zařízený podle toho, jak to měla moje babička. Je tu nízký stolek, u něho několik polštářů na posezení. Skříně a taky plno soch. Vzadu je malá kuchynka, skromně zařízená. Rozsvítím a hned se pajdám do příslušného kouta udělat čaj."Hned to bude...jen dám vařit vodu a připravím to." Nechám Kuroye se posadit či vynadívat se na věci. Nic cenného tu není a taky nic, coby mi bylo srdci blízký. Takže je mi putna, jak moc si to tady bude prohlížet. Něco jiného by bylo, kdyby byl u mě v pokoji. Celkově je ale znát, že tu pobývám sám a nejspíš v těchto místech velmi málo. |
| |
| Vypadá, že je dost naivní, když si zve cizího člověka do baráku...ale tím líp pro mě. Na krátkou chvíli se vítězoslavně zašklebím...ale to jen proto, že se na mě nedívá. Vejdeme do domku a odložíme si boty a bundy. Projdeme přes chodbu do jiné místnosti. Izuru odpajdá do kuchyňky, kde začne připravovat čaj. "Nechceš s tím pomoct?" Zeptám se i když tuším, co mi odpoví. Navzdory své otázce se však posadím na jednu z podušek k nízkému stolku. "Ty tady bydlíš sám?" Pokračuju ve svém vyzvídání. Jakmile mi donese čaj, ochladím si ho a usrknu. "Děkuji za čaj." |
| |
| Jen zakroutím hlavou,nechci pomoct. Během přípravy padne otázka, zda jsem tu sám. Málem se poleji horkou vodou, naštěstí včas uhnu a všechna voda jde do konvičky. Sám...co mám říct...že ne...a ten zbytek....já jsem tu sám....já idiot...hlavně že se bojím venku, ale dovnitř si ho vemu. Vypije čaj a půjde....takže ne, nejsem. Donesu mu čaj a posadím se vedle. " Není zač...však jsem tě pozval...bohužel tu asi ted nic jiného nenajdu..zítra musím dojet na nákup...nepočítal jsem, že se dneska vrátím."Jen co si trochu najdu pohodlí, naleji si a hřeji si ruce. " Já...ne..žiji tu s mojí babi." Která ted bydlí u nás doma místo mě....a já tady sní a přitom bez ní. Ovšem díky lži se na něj nedokáži podívat, srdce mám až v krku. Opatrně se napiji a čaj na stolek nepoložím, držím si ho u sebe. |
| |
| "To nevadí, že tu nic nemáš. Čaj úplně postačí." Ujistím ho a opět se napiju. "Pořád se mě bojíš? Že mi lžeš...vím, že tu s tebou nikdo nebydlí." Řeknu mu a zpříma se na něj podívám. Chvíli přemýšlím, co bych měl udělat dál. Řeším v hlavě jednu věc.Znásilnit...nebo neznásilnit?... |
| |
| Pozná, že lžu a já div nepustím hrnek. "Já, ... já se nebojím, jen..opravdu tady žije babi, jen ted....je na určitý čas mimo...takže ti nelžu..svým způsobem." snažím se obhájit. Opatrně se na něj podívám a vypadá, že nad něčím přemýšlí. Znova se napiji a nespouštím z něj oči. " Ehm...děje se něco?" Zeptám se, když už mám skoro dopito. Příjde mi divný, že přišel na čaj a nehovoří a jen se na mě dívá. |
| |
| Na jeho obhajobu neodpovím. Stále na něj koukám a uvažuju jestli to udělat teď a nebo později. Je hezký...naivní...a jsem s ním sám uprostřed noci v domku na kraji města...kdo ví, kdy zase budu mít takovou příležitost... Stále se rozhoduji. Jakmile mám rozhodnuto, stále se tvářím jako že přemýšlím a nevnímám ho. Doopravdy ho vnímám velice jasně...jen čekám až příjde blíže. |
| |
| Neodpoví a dál je jakoby mimo. Přivoním k čaji, ale nezdá se mi, že by byl špatný. Tak jen pokrčím rameny a piji dál. Dopiji ho a nakloním se, abych se podíval, jak je na tom on. " Nechutná...nebo co se děje?Asi...by jsi měl jít....jsem utahanej a docela bych si šel lehnout." přiznám se. Začnu vstávat, pomalu, protože koleno bolí snad ještě víc než předtím. Snažím se nedat najevo bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Vidíš? Neubránil by ses, kdyby tě htěl někdo znásilnit. A já osobně si myslím, že by někdo mohl chtít. Jestli zůstaneš pořád takový tak určitě." Zhrnu to a tím mu i vysvětlím, co jsem to vlastně udělal. Opět nasadí starostlivý výraz a pomůžu mu se zvednout. "Jsi v pořádk? Neublížil jsem ti?" Starám se, abych neztratil tu minimální důvěru co u něj mám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Škubu sebou a zmítám, snažím se osvobodit ruce, zkopnout ho či cokoliv, aby přestal. Rudnu ve tváři a docela jsem oněmněl hrůzou z představy, co mě asi čeká. Povede se mu rozepnout mi kalhoty a stáhnout. Snažím se křičet, ale hlasivky vypověděli službu. Tak se jen potichu zmítám, rudej jak rak a oči se mi zalývají slzami. Cítím jeho váhu na mě, z posledních sil sebou škubu. Přestane,ale stále mě drží. Nedýchám, jen na něj zírám s viditelnou hrůzou v očích. Ne..tohle ne...to nemůže být pravda. Zkouším se přesvědčin,ale skutečnost je jiná. Moje štěstí bylo, žeto byla jen lekce. Jak se začne zvedat, celý se chvěji a první, co provedu, je uvolnění se. Jen co jsem volnější, začnu si natahovat kalhoty a i přes šílenou bolest v koleni se od něj odtahovat a pak v podivném běhu vyběhnu z místnosti. Zaběhnu do svého pokoje, zavřu dveře a padnu na postel. Rukou si stále držím kalhoty, z očí mi bolestí tečou slzy. Celý se klepu a vystrašeně se dívám ke dveřím. Jsem ve svém malém království a věřím, že sem na mě nemůže. Proč...proč....proč Kuroyi...nikdo nikdy o mě nestál...tak proč mi dáváš takovéto lekce....vždyt jsi mi pomáhal. Zavřu oči a i přes bolest se na posteli stočím do klubíčka. Ležím ve tmě a skoro vůbec nedýchám. |
| |
| Uteče. Tak napůl jsem to čekal. Povzdechnu si. Utekla mi hračka...na nic. Najdu někde kousek papíru a něco na psaní. Vím, že kdybych šel za ním neposlouchal by mě. Dojdu ke dveřím, kde že zmizel. Trochu je otevřu, abych ho zbytečně moc nepolekal a dám mezi ně dopis a zase je zavřu. Jestli bude chtít vezme si ho. Potom si zajdu pro kabát a pro poduška ny sezení. podušky položím na sebe před dveřma jeho pokoje a ustelu si tam tak pohodlně jak je to možné. Chvíli dělám že spím, naž na mě začne padat únava. Stihnu si ještě nastavit budík na mobilu, ale jen na vibrace a následně usnu. Byl to tak trochu namáhavý den a ještě namáhavější noc. |
| |
| Uslyším otevření dveří a ještě víc se schoulím do klubka. Otevřu oči a sleduji každý jeho pohyb. Strčí mi sem lísteček a zase zmizí. Naslouchám a slyším pohyby. Zůstávám na místě a ani se nehnu. Jen z očí mi bezhlesně tečou slzy než z toho, co se stalo, z bolesti kolene. Je ticho. Odešel?...Zdálo se mi, že bouchli dveře..nebo to bylo jen mé přání....určitě odešel..musel..at si veme co chce...jen at je pryč. Opatrně slezu z postele. Zkousnu rty, abych nevykřikl bolestí, co kdyby tu ještě byl a číhal. Natáhnu se pro lístek a pootevřu dveře. Spatřím ho, jak tam leží a hned je zase zavřu a fofrem se vrátím na postel. Schovám se pod peřinu a s baterkou vyštrachanou z poličky si tajně přečtu lístek. Čtu si ho několikrát dokola a nakonec zavřu oči a pořád si jeho slova přehrávám. Jen varování....proč by mě kdo chtěl znásilnit...copak on ve mě vidí terč...myslí, že jsem tak hezký...haha...naivní...možná trochu.ale hezký..má divný vkus..a já mám svojí tradiční smůlu, že mu do toho vkusu spadám. přitáhnu si koleno a s lístkem v ruce, schovaný pod peřinou a v klubíčku, usnu. |
| |
| Mobil mě probudí v 6 ráno. Potichu vstanu a začnu se protahovat. Už jsem si celkem odvykl spát na podlaze. Opatrně a potichu otevřu dveře a nakouknu do jeho pokoje. Uvidím jakýsi kopeč na posteli, ale nevykazuje žádné známky bdělosti. Vejdu dovnitř a příjdu k posteli. Spí pod peřinou. Určitě se mu špatně dýchá... Pomyslím si a peřinu nejdříve nadzvednu a potom přehnu tak aby byl jak zachumlaný tak měl hlavu venku, aby se mu dobře dýchalo a spalo. Ale je opravdu hezký... Vytáhnu si mobil a vyfotím si jeho spící tvář. Až potom mi dojde, jak hloupě se chovám. Schovám mobil, ale jeho fotku nevymažu. Dojdu do předsíně, kde se obuju, obleču a následně si vypůjčím jeho klíče. Výjdu ven a rozhodnu se udělat si procházku. Vrátím se asi tak o 3 hodiny později. S několika taškami nákupu, taškou nějkého oblečení a notebooku z bytu. Jídlo něják uložím, vytáhnu book a zapnu ho abych zjistil jestli nemám nějáké nové zprávy. Potom se pustím do přípravy něčeho malého k jídlu. Jen co jsem hotov nandám vše na tácek a dojdu k jeho pokoji. Otevu dveře. Všimnu si že se začíná probouzet a tak tácek jen položím na zem spolu s mastí na jeho koleno, co jsme mu koupil, a odejdu dříve než si mě stihne všimnout.Dojdu zase k booku a začnu se probírat mořem zpráv. |
| |
| Probírám se pomalu a ještě se dekou více přikreji. Otočím se na bok a jen si něco zamumlám. Proberu se úplně asi o deset minut pozdějí. Protáhu se a spatřím lístek v ruce. Posadím se na posteli a v tom vykřiknu bolestí. Pustím lístek a chytnu se za koleno, s kterým jsem si dost nehumálně hýbnul. To...to nebyl sen...já tam opravdu jel...a pak potkal toho...Kuroye. Zadívám se ke dveřím a spatřím tam tác se snídaní a mastičkou. Dobelhám se k tomu a zadívám se na lístek. Jeho textu si nyní dost dobře vybavuji. On...On mi udělal snídani....a mast....opravdu to asi myslel jako varovaní...i když je to blbost..aby mě někdo chtěl..to...no to prostě ne. Pustím se hladově do připravené snídaně a po té si namažu koleno. Vemu prázdný tác a vydám se do kuchyně. Spatřím ho u notebooku a najednou nevím, kam s očima. Tak jen koukám k zemi. "Konnichi wa, Kuroyi-san.....arigato za snídani a mast...chladí a třeba to bude lepší." hovořím klidně, přesto ho ostražitě sleduji. |
| |
| Uslyším jeho kroky a za chvíli dojde až do místnosti a promluví na mě. Trochu se tomu podivím. Vstanu a dojdu k němu, ale tak aby se nepolekal. "Dobré ráno. Za snídani neděkuj je to taková omluva za tu noc. Je mi to líto. A za mast neděkuj. Jestli budeš děkovat za léky už nebudou léčit. Měl by sis to namazat tak 5x denně a pořádně to tam masírovat i když to asi trochu bude bolet. Tak mi to řekli v lékárně. Kdyby si měl zájem pomůžu ti s tím. A neměl by si asi moc chodit, takže minimálně pro dnešek zůstaneš co nejvíce v posteli, jestli chceš zase brzo chodit jako normálně." Vezmu mu tác a odnesu ho do kuchyně, kde nádobí umyju a nechám ho okapat. Jeho případné protesty naprosto ignoruju. Vrátím se k němu a k booku. "Můžeš jít blíže? Je tu něco co bych od tebe potřeboval. Jen chci aby ses na něco podíval a řekl mi svůj názor." Snažím se ho předem uklidnit. Najedu do složky a ukážu mu nákres jakýchsi šatů co jsem před několika minutama dokreslil. "Co si o tom myslíš? Vylepšil by si něco?" Zeptám se na jeho názor. Vypadá to že mi už zase skoro důvěřuje...potřebuju získat jeho důvěru...abych ho potom finálně mohl zlomit. Zašklebím se vduchu. |
| |
| Rozejde se ke mě, ztuhnu a jsem připravenej se bránit se v případě další jeho názorný ukázky. Místotoho mi sebere tác a přitom říká, jak se mám ke kolenu chovat. " Ale....to nemůžeš...já...já to zmáknu." Jdu kousek za ním,ale je rychlejší a tak si jdu sednout. Noha mě stejně bolí i přes chladivé učinky mastičky. Posadí se a poprosí mě, abych přišel blíž. Zdráhám se,ale nakonec ve mě ta moje vrozená naivita zvítězí a přisunu se blíž. Zadívám se na model, který tam je. Prohlížím si ho pečlivě a usměji se. " To....to si chceš koupit...vypadá to hezky...ale možná ten límec bych trochu upravil a dal mu jiný tvar...třeba takto." Ukáži mu na počítači prstem tvar límce, který je podle mě lepší. Podívám se na něj a pátrám v jeho obličeji. " Ale ...co stím budeš dělat...a jak to...kdy...ty tu chceš být se mnou?" Divím se, protože to znova vypadá o zájem a starost o mě. Věřím čím dál víc, že mě chtěl jenvarovat, ale nic jiného. Proto se už od něj neoddálím. |
| |
| Nakonec si přece jen sedne blíž ke mě. V duchu se ušklíbnu. Chvíli kouká na model a potom promluví. Na okamžik na něj ohromeně koukám. dovolil si zkritizovat můj nejnovější model.... Podivím se. Chvíli koukám na obrázek a potom si uvědomím, že by to asi opravdu vypadalo líp. Překreslím tedy límec. "Máš pravdu...Je to teď lepší?" Přiznám a potom se ho zeptám. Tohlr mě ale opravdu tak trochu vyvedlo z míry. "No jestli by ti to nevadilo...zůstal bych tu alespoň do doby, než se ti to koleno uzdraví. Přece jen bych nebyl moc v klidu, kdybych věděl, že tu jsi sám." Vysvělím mu. "Ale teď už bys měl zalést do postele. Nebo jestli chceš, zůstaň tady. Al tu nohu by si měl mít natáhnutou a v klidu a v teple. Jestli chceš být tu donesu ti nějáké polštáře a deku." Zvednu se, připraven jít pro polštáře či mu jen pomoct dojít do postele, podle toho, jsk se rozhodne. |
| |
| Překreslí límec a vypadá to líp. Ovšem já stále nevím, proč to chtěl. Podívám se na nohu a natáhnu jí. " Já....já bych tady radši zůstal...ale já si pro to dojdu....co budeš dělat s tím modelem?" Vstanu a začnu se pomalu belhat do svého pokoje. Pořád se chovám, jako by se večer nic nestalo, až na to, že ho stále sleduji. |
| |
| Vstane a chce si dojít pro polštáře a deku. Rychle se postaím a předběhnu ho. "Říkal jsem přece, že se máš šetřit, ne? Vrať se tpátky a já ti to donesu." Řeknu nekompromisně a odejdu do jeho pokoje. Jsem zpátky za takovou chvíli, že mu musí ýt jasné, že jsem jeho soukromí nenarušil jinak než vstupem a sebráním polštářů a deky z postele. Polštáře mu ustelu u zdi, aby se mohl pohdlně opřít a jakmile si sedne přikryju ho. Celý stolek posunu kousek blíže k němu a následně si sednu. "No...teď ještě popíšu barvy a materiál a potom to pošlu do firmy, aby to ušili. Nemůžou se přece ulívat zatímco jsem pryč, ne?" Přitáhnu k sobě book a zatímco mu odpovídám na otázku řmárám k návrhu popisky barev a materiálu. |
| |
| Posadí mě a tak se jen dívá, jak jde ke mě . Vážně má o mě strach....opravdu...a já..já se ho bál...třeba bude kamarád....moc rád bych s ním byl kamarád...teda..takhle se o mě nestará ani rodina. Příjde rychle zpátky a ustele mi u něj. Natáhnu nohu a jednou rukou se snažím koleno masírovat, zatímco ho pozoruji. " Ty..ty jsi návrhář? .....a jaký barvy tomu dáš?Můžu..můžu se koukat?" Nakloním se, abych dobře viděl na model a co s ním dělá. Najednou se cítím provinile, že kvůli mě musí pracovat takto. " Jestli z toho..máš problém...tak já to tu zvládnu...stejně musím napsat kámošovi, aby mě omluvil ve škole." a vzpomenu si, že mám mobila v bundě. Nechci ho využívat a tak si dál jakoby nic masíruji koleno. |
| |
| "No, jsem no. Vlastně mám vlastní firmu a moje značka začíná být čím dál známější. A protože jsem majitel, můžu si dovolit pracovat takhle.To je jak jsem ti řekl, že mám všechen čas světa...tedy až na den výplaty...Jistě, že se můžeš dívat...pomáhal si mi přece. Jinak jsem uvažoval několika variantách. Postupně asi udělám všechny. To by si mi taky mohl poradit...první sem uvažoval o takové hnědozelené a tmavší fialové, potom o tmavší zelené a nějáké takové zelené barvě a potom o modré a žluté...a když už jsme u toho...Proč to nezkusíš vybarvit ty?" Je to sice otázka, ale okamžitě mu podám tablet a stolek přisunu blíže, aby na to lépe viděl. Zmíní se o kamarádovi. "Jestli chceš, klidně mu napiš z internetu. Je to zadarmo, nemusíš plýtvat penězi." Nabídnu mu a odejdu pro čaj. |
| |
| Nestačím se divit a najednou se u mě objeví notebook s modelem a s nabídkou vybarvit si ho. Stydlivě se usměji a přestanu si masírovat koleno. "Ehm...já....arigato....já to zkusím.....ale nevím..jak to zvládnu." řeknu tiše. Odejde pro čaj. Přisunu se k notebooku a nejdřív napíši kamarádovi z netu. Jen mu napíšu a jako doručenka mi zazvoní mobil. Hned potom se pustím do vybarvování. Soustředím se a nechám ho dělat co chce. Vybarvím to rudo-zlatavý barvy s doplňky hnědé až černé. Skončím a oddálím se, abych se na to podíval. Pak notebook natočím na něj, aby mi to zhodnotil. " Víš, že bych to do tebe neřekl?...a jaký to je, vymýšlet věci? Neměl jsi někdy takovéto okno a co děláš?" nenápadne vyzvídám, oči jen pro něj. |
| |
| Poděkuje za book a šanci vybarvit model. Jen kývnu a dál se věnuji čaji. Nakonec donesu každému po hrnku. Po chvíli na mě otočí vybarvený model a já musím uznat, že je fakt dobrý. Jeho návrh si uložím a pošlu do firmy spolu se svojím. "Myslím, že více lidí by to do mě neřeklo. No je to celkem jednoduché a fajn...ale zase jak kdy. Jednou jsem okno měl a to celkem velké. Zamšstnanci z toho byli dost mimo. Tehdy jsem jim šéfa nezáviděl..." Přiznám a myslím, že je to slabě řečeno, co se tehdy dělo. "Z tebe by byl možná taky dobrý návrhář...chce to jen troochu praxe." Oznámím mu svůj posudek a potom si vzpomenu na jeho zvonící mobil a dojdu mu pro něj. |
| |
| Nesmazal to a je to pro mě největší odměna. Usmívám se a poslouchám, co dělá. Neřekne to,ale naznačí. On..on byl na ně krutej....nejspíš..vždyt on je jejich šéf.....jak to asi vypadalo? Maličko se zamračím,ale víc neudělám. Pochválí mě a já zrudnu. " Já...díky....já...můžu to někdy zkusit....ale nevím...tohle mě jen tak napadlo." řeknu nejistě a převezmu od něj můj mobil. Poděkuji a přečtu si doručenku a hned na to zase zazvoní. Přišla zpráva od něj a tak si jí rovnou přečtu. Ve tváři se objeví menší zklamaní, a tak jen mobil dám stranou. Zkusím se usmát a začnu si znova masírovat koleno. Neomluví....zase si prej vymejšlím...a mám mu dneska dovézt to moje triko...jenže já ho mám špinavý....ach jo..mi neuvěří, že nemůžu...a za ním taky nemůžu...jedině to zkusit ....ne raději ne...zkusím mu znova napsat, třeba to pochopí. Vemu si znova mobil a zkouším sesmolit druhou sms, ovšem moc mi to nejde. |
| |
| Nejdříve se trochu zamračí, ale jen trochu. Zase zrudne...líbí se mi jak se červená. Vezme si ode mě mobil a zrovan mu příjde další zpráva. Začne jí číst. Svůj zklamaný výraz se pokusí zakrýt úsměvem. Ale na to mu neskočím. "Copak se děje? Nějáké problémy s tím kamarádem. Jestli chceš pomůžu ti je vyřešit." Tuším že mi to nebude chtít říct a tak mu v oné nestřežené chvíli vezmu mobil z ruky. Nezačnu to číst, jen mu pohrozím. "Jestli mi to neřekneš, přečtu si to. Ale raději bych to slyšel od tebe. Uvidíme, co s tím půjde udělat." Naznačím mu, že jestli má nějáké problémy pomůžu mu. |
| |
| Už jsem přišel na první větu, když mi mobil zmizne z ruky. Natáhnu se pro něj a přitom se na Kuroye dívám. " Co to...dej mi ho." Ovšem je rychlejší a moje ruka šmátna do prázdna. Dívám se střídavě na mobil a na něj. " To.....to je dobrý....jen mi napsal...že chce moje triko na nějakou party...jenže já ho ted nosil a tak je špinavý...jenže pokud mu ho nedám, tak mě asi neomluví...nevěří mi, že se chci zase ulejt." vysvětlím velmi nerad chování kamaráda ke mě. Znova se natáhnu pro mobil a znova mimo. "Ale už jsem na to přišel, vyfotím si koleno a pošlu mu mms, a to triko, asi mu řeknu, aby se stavěl..pro jiný." dobrovolně i řeknu, jak to chci řešit s nadějí, že mi vrátí mobil. |
| |
| Vysvětlí mi to a všimnu si že nelže...ale celou pravdu taky neříká. "Tak jo...vím, že jsem říkal, že máš zůstat v klidu, ale připrav se...pojedeme." Řeknu rázně a na důkaz toho zaklapnu book aby věděl, že to myslím vážně. Vrátím mu mobil a jemně ho vezmu do náruče. Donesu ho do pokoje, kde ho posadím na postel a odejdu, čímž naznačím, že se má obléct. Jakmile se po nějáké době převleče a odváží se dopajdat až do místnosti, příjdu k němu a zase ho vezmu. "Říkal jsem přece, že máš to koleno šetřit, ne?" Posadím ho na schod v předsíni. Nehdřív obuju sebe a jemu ooodám jen bundu ať se obleče a potom obuju i jeho. Zase ho vezmu do náruče. Výjdeme ven a já za námi zamknu a potom se vydáme k mému nablýskanému miláčkovi. Posadím ho na sedadlo spolujezdce a po tom, co nastartuju vyrazíme. "Kam chodíš do školy?" Zeptám se ho, abych věděl, kam mám jet, ale stejně jedu jinam. Auto zastaví u bílého domu se zlatým štítkem. "Tak...jsme tady. Je to skvělá doktorka." Řeknu mu a vezmu ho opět do náruče. Dojdeme do čekárny, kde je plno lidí, ale já jdu přímo ke dveřím a zaklepu. výjde sestřička. "Už jste tady? Paní doktorky už čeká." Oznámí, jakmile uvidí že jsem to já, víceméně, aby uklidnila tak trochu hučící dav. Vejdeme dovnitř. "Už zase is tu?" Ozve se celkem pohledná třicátnice a já jen kývnu na pozdryv a posadím Izura na postel. |
| |
| Zírám na něj jak na svatej obrázek. Pojedeme...kam..autobus pojede až v poledne...a co chce? Vrátí mi mobil a znova mě veme do náruče. Neprotestuji a přivinu se k němu. Čím dál víc si získává mojí důvěru. V pokoji se oblíknu a vemu i náhradní triko pro kamaráda. Přemýšlím, zda ještě něco na omluvu,ale zavrhnu to. Vypajdám se a dostanu znova menší vyhubováno,ale nemyslím si, že to myslí vážně. Oblíknu si bundu a on už oblíká moje boty. Nestačím pořádně nic říct a nese mě do auta. Oči mi skoro vypadnout, jak zírám na to auto. Jen ukáži neschopenej slova. Posadí mě na spolujezdce, připoutám se a nechám se odvézt do školy. " Já chodím na ekonomicko-manažerskou školu dole na hlavním náměstí." vysvětlím, aby věděl kam jet. Ovšem nejede tam a zastaví u domu, kde následně řekne, že je doktorka. Podívám se na koleno, rozepnu si pás a už jsem zase v jeho náručí. Začínám si zvykat a položím hlavu na jeho rameno. Vídím ten dav a radši zavřu oči. Musím vypadat pěkně hloupě a tak sestřičku jen slyším. Vejdem dovnitř a já se octnu na lůžku. Nervozně kolem sebe pokukuji a prohlížím si doktorku. Hluboce se oběma ženám pokloním a netrpělivě čekám,co bude dál. Doktorka se chvili baví s Kuroyem a mě zatím sestřička pomáhá sundat kalhoty. Za chvili tam sedím jen v trenýrkách a triku, abych ukázal i loket. Sestřička uvolní místo doktorce a ta mi nejdřív prohlídne koleno. Jak se ho dotkne, zatnu zuby před výkřikem bolesti. Celý sebou škubnu. Jen mě uklidní a nakáže rengen, aby se ukázalo, zda je to jen naražený. Loket vypadá jen odřeně a tak mi ho jen zalepí náplastí. Sestřička mě odvede vedle, kde provede rengen kolena, zatímco si doktorka povídá s Kuroyem a ptá se, kdo jsem a jak ke mě přišel a jak se mi to stalo. Vyjdem z rengenu a já se znova s pomocí posadím na lůžko. Doktorka zkoukne snímky a vypadá to, že je to opravdu jen naražený, ale nelíbí se jí postavení češky. Ještě prsty obratně projede a pak ze skříně veme mast, kterou mi na to dá. Nohu mi ovážou a následně zpevní speciálním obinadlem, abych nohu neohybal. " Tak a minimálně dva dny nechodit a následných 7 dní v klidu, příští čtvrtek se mi tu ukaž." Dá své rady, podá mi mastičku. "Tohle si maž asi 3x denně." Převezmu mastičku a doktorka se obrátí na Kuroye. " A co ty....potřebuješ ještě něco? " povídá se s ním se sladkým úsměvem. S mastičkou v ruce a ošetřenou nohou se šinu z lehátka a s nataženou nohou dopředu se klaním a loučím se setřičkou i doktorkou. Sestřička mi jen podá papír, rozloučí se a né moc vlídně se dívá, jak se snažím zase hopsat ke dveřím. |
| |
| Sestřička odvede Izura na rentgen. Mezitím si povídám s doktorkou."Kde si k němu přišel tentokrát? Zase nějáká party s alkoholem a drogama pro děti, kterou si navštívil?" "Náhodou...potkal jsem ho něco po půlnoci na nádraží v nějákém zapadákově. Bál se mě." Zašklebím se na ni. "Upřímě, ani se mu nedivím." Podívá se na mě s povytaženým obočím. "To si mu udělal ty?" Zeptá se mě dál. "Blázníš?! Víš přece, že svoji "obětem" neubližu fyzicky...to není sranda a dá se na to přijít. Ve vlaku si přišlápnul tkaničku a letěl k zemi...ale vypadalo to srandovně." Vysvětlím a zase se zašklebím, když si vzpomenu na jeho pád. "Seš nechutný...víš, že to neschvaluju..." Zakroutí nechápavě hlavou. "Jo..ale stejně s tím nic neuděláš." Vypláznu na ni trochu dětinsky jazyk. Za což dostnu loktem do žeber. "Ouch...a to si říkáš doktorka? Mlátíš pacietky...Seš jak Greg." Oženu se po ní (pouze slovně) a třu si místo, kde mě praštila. "Ne...nejsem." Odvětí rázně. "Jak to?" Zeptám se jí trochu překvapeně. "Jsem ženská!" Nasadí škleb podobný mojemu a v oku se jí zle zaleskne. Kousek ucouvnu. "No...kde jsme to skončili? zeptá se, ale než stačím odpovědět pokračuje dál. "Co je vlastně zač?" Zajímá se dál. "Student." "Cože?! Jen student? Nic víc? Žádný muzikant, kterému si slíbil, že z něj uděláš rockovou hvězdu? Žádná anorektička, co z ní bude top modelka?" Kouká na mě trochu vyděšeně. "Jen student...hezký student...moc hezký student." Odpovím jí a na opravdu krátkou chvíli se mi na tváři objeví úsměv, hned však zmizí. "No jo...hezký je." Přizná. "A taky naivní...moooc naivní." Na tváři se mi zase objeví škleb. "Chudák..." Povzdechne si. "Lituješ ho?" Zeptám se jí a pobaveně na ní kouknu. "Litovala jsem zatím každého...ani ten nejhorší člověk si nezaslouží, aby byl tvoje oběť...i když vlastně, nejhorší člověk si ty..." Dodá záhy. "Díky...od tebe mi to lichotí ještě více..." Zase se zašklebím. "Přála bych ti aby tě už někdo poučil, že tohle se nedělá...a moc bych chtěla aby to byl právě on...opravdu mu to musíš udělat?" Zeptá se mě a vypadá to, že se mě snaží obměkčit. "Blázníš?! Je to obyčejný kluk..a tak naivní...viděla si někdy ideálnější oběť?" Vytřeštím na ni oči. "Prosím...nedělej mu to..." Začne mě přesvědčovat, ale to už se ozvou kroky. Izuru vejde do místnosti a sestřička ho přidržuje. Posadí ho na lůžko a doktorka se koukne na rentgen a potom znovu na jeho nohu. Ošetří jí a dá mu na ni fixaci, takže nemůže nohou ohýbat. zakáže mu chůzy na dva dny a klid na dalších 7. Což mi naprosto vyhovuje, protože to znamená, že se o něj můžu alespoň po tu dobu starat a získávat si jeho důvěru. Doktorka se na mě otočí s dotazem zda potřebuju ještě něco. "Ne drahá...děkuji." Zašklebím se, ukloním se jí a políbím jí ruku. Nesnáší to. V obličeji nijak nezareaguje. Ale moje žebra její reakci cítí, a o dosta dobře. Naštěstí jsem dostal šťouchanec tak že ho Izuru neviděl. Všimnu si že se snaží vyjít z místnosti po svých. Dojdu k němu. "Kampak, mladý pane?" Zeptám se ho a přísně na něj kouknu. Ještě se otočím a zvednu ruku na pozdrav. Potom ho bez varování vezmu do náruče a a chytám se odejít. "Dík." je poslední slovo co řeknu. Sestřička před námi otevře a potom i zavře dveře. Posadím ho zase do auta. "Tak a teď do té školy. Chceš tam jít nebo tam mám zajít sám. Varuju tě, celou dobu tě ponesu a není šance, že bych tě pustil." Vyjedeme a já čekám, jak se rozhodne. Zastavím před jeho školou na místě určeném řediteli. "Tak jak?" Zeptám se ho znovu, jestli si to už rozmyslel. |
| |
| Díky noze jsou moje pohyby pomalé. Normálně bych byl už venku, ale takto se dostanu jen pár spěšných skoků a už je zase u mě. Jen vzhlédnu od země a už jsem v jeho náručí. Zcela podvědomě se ho chytnu kolem krku a naposledy se ohlídnu za doktorkou. Stydím se, že mě před ní takto odnáší a i před dalšími pacienty, co jsou v čekárně. V autě mi dá otázku a na rozmyšlenou celou cestu do školy. Dívám se na palubní desku a na nohu. Mastičkou v ruce točím a čtu si, na co všechno to je. Ani se nenaději, a už jsme u školy. Vím, že ted je hodina, ale každou chvili bude zvonit na přestávku. "Já...já tam musím osobně...a předat to triko....co kdyby jsi mě jen podpíral..jako ta sestřička...tak to taky šlo." zkouším, protože představa v jeho náručí před spolužáky a ředitelem mi moc dobře nedělá. Otevřu dveře a rozepnu si pás. Mastičku nechám na palubovce a do ruky vemu triko. Postavím se vedle auta a zavřu dveře. Zahledím se na školu a zhluboka se nadechnu. Musím tam.....jemu by neuvěřili....sice by mohl říct, že je bratranec...ale naši by na to přišli a byl by průšvih...jé, to by byl tanec...no když smůla, tak pořádná. Opřen o auto se dostanu k zábradlí a podél něho pomalu ke škole. Triko svírám ve volný ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nevím jak se mu to líbilo, přesto to risknu a pustím se zábradlí. Udělám krok k němu a rukou se k němu natáhnu, jak očekávám jeho záchranu a pomoc při chůzi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile vejdeme zazvoní na přestávku. Dojdeme k jeho třídě. Dojde k němu nějáký kluk a on mu dá tričko a začne se omlouvat, že to není to c chtěl a vysvětlovat proč. Ten kluk je na něj opravdu hnusný. Vynadá mu a když projde kolem něj žduchne ho tak, že kdybych ho nepřidržel spadne. Sleduju ho, kam jde a jsem rozhodnutý jít za ním. Jen co se něják nenásilně "zbavím" Izura. Oznámí mi že se půjde omluvit, jestli tu na něj počkám, že je to jen kousek. Zrovna se mi to hodí a tak jen přikývnu. Jakmile však odejde za roh, vydám se za jeho "kamarádem". Přirazím ho ke zdi. "Co si myslíš, že děláš?" Vyštěknu na něj. "Co ty děláš, dědo? Zažaluju tě za ublížení na zdraví." "Jak si mi to řekl? Myslím, že aby si mě mohl zažalovat budu ti muset opravdu ublížit, ale to po tobě už jic nezbyde..." Zkroutím mu ruku za zády až se sesune na zem. "Au...o co ti jako jde?" Zeptá se a bolestí vyjekne. "Tak zaprvé...vůbec se mi nelíbí, jak se chováš k Izurovi...chci aby ses k němu začal chovat slušně a byl na něj hodný...a zadruhé...jestli to neuděláš..opravdu ti ublížím..." Hnusně se na něj kouknu. "Do...dobře..." Zakňučí u mých nohou a já mu tedy ruku pustím. "Tak a teď si mě klidně zažaluj...jen se na mě pořádně podívej a zvaž, kdo bude mít lepšího právníka..." Zašklebím se na něj a odejdu. Naštval mě...už dlouho sem nebyl naštvaný. Není to moc, ale jsem naštvaný...Najednou zbystřím. Uslyším křik. Mám poněkud blbý pocit, že s tou jeho smůlou se to bude týkat Izura. Vydám se k místu, odkud křik zní. Všude kolem je najednou dost lidí. ale jakmile mě uvidí uhýbají. Musím vypadat dost hrozivě... Dostávám se čím dál blíže ke zdroji onoho křiku. Naskytne se mi pohled na poněkud zakulaceného chlápka jak řve na Izura, který se vyděšeně krčí u zdi. "O co jde?" Můj hlas přeruší jeho řev a najednou nastane děsivé ticho. Podívá se na mě a já jen přistoupím k Izurovi, abych ho mohl lépe chránit. "Co je vám do toho? ZMIZTE!" Zvedne na mě hlas...to neměl dělat. Najendou se octne docela u stěny. "Co jste to řekl?" Mluvím normálně nahlas, ale tón mého hlasu je naprosto chladný. "Já toho kluka chráním...takže se mě to týká...a vůbec se mi nelíbilo že jak jste na něj řval." "Zažaluju vás za ublížení na zdraví.." Pohrozí trochu přiškrceným hlasem. "To už jsem dneska jednou slyšel...takže to ještě zopakuju...podívekte se na sebe a podívejte se na mě...kdo myslíte, že bude mít lepšího právníka?" Ušklíbnu se. Vyděšeně se na mě podívá. "Takže chci, aby jste se k tomu klukovi choval slušně...a to nejen vy...máte tu šikanu...tak si tady udělejte pořádek, než ho udělám já.." Pohrozím mu a na chvíli se odmlčím. "A teď chci slyšet důvod proč jste na něj křičel..."Věnuju mu pohled, kterým mu radím aby se nevykrucoval. "Vystoupil z...z auta co stojí na....na mém místě...." Zakoktá. "Nechápu jak tak blbý člověk může dělat ředitele školy...copak myslíte, že ten kluk ho řídil...a aby jste věděl...řídil jsem ho já. Takže...nějáké problémy pane ředitěli?" Pustím ho a upravím mu kravatu. Nic neřekne, jen se na mě stále vystrašeně dívá. "Měli bychom jít Izuru." Otočím se na něj se starostlivým pohledem. "Musíš odpočívat." Podepřu ho a nedám mu čas na protesty...vyvedu ho ze školy a pomůžu mu nastoupit do auta. Odjedeme. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Stydím se za to, čeho je svědkem. " Gomene, Kuroyi-san...musím ještě za mým třídním profesorem s omluvenkou od doktorky." K mému překvapení mě nechá odejít. Se sklopenou hlavou se belhám ke dveřím profesora, přidržuji se stěny. Zaklepu na jeho dveře a s omluvným výrazem mu předám papír od doktorky. Převezme ho a asi jako jediný mě pohladí po vlasech a pošle domů. Vyjdu ze dveří kabinetu a neudělám ani mizernejch pár kroků a už je u mě ředitel. Začne na mě řvát, nechápu co se děje a až postupem času zjištuji, co se stalo. " Gomene, ....já vyřídím, aby přepar.." nedořeknu a slíznu facku, až skončím na zdi. Jak se snažím udržet pokrčím nohu a do oči se mi dostanou slzy. Nevidí, a stále na mě řve. Nevnímám oči spolužáků, nevnímám jeho řev, jen čekám další facku. Tvář se mi barví a na ní jeho ruka. Ozve se hlas Kuroye a nastane ticho. Podívám se před sebe a nestačím se divit. Ředitel je na stěně a Kuroyi se ujal slova. On se mě zastává...mě...před ředitelem. Dojde mi jediné, než si všimnu ředitele, jak se klepe před ním, ale já tuším, že až tu nebude, slíznu to minimálně další fackou. Pustí ho a otočí se ke mě. Stále se tisknu ke stěně a jen rychle zamrkám, abych zahnal slzy. " Hai...Kuroyi-san." jen špitnu, zatímco on už mě podpírá a jdeme ven. Neodvážím se podívat za sebe, jejich pohledy na nás cítím. Slyším, jak si začínají něco šuškat. Vyřízeně se posadím do auta a jen tupě zírám před sebe. " Arigato...Kuroyi-san." řeknu za celou dobu. Zastaví u mě, jen si vemu mast a vystoupím z auta. Zabouchnu za sebou a bez jeho pomoci se belhám domů. Otevřu a vyčerpaně se posadím na zem. Rozvazuji si tkaničky bez jediného slova. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vůbec nechápu proč, ale v tuhle chvíli jsem naprosto připravený odejít a opustit svou dokonalou oběť. Jen netuším...Proč? |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otočí se a každou chvili odejde. Prudce se postavím a hned se zase bolestí hroutím a padnu na kolena, protože svůj pád jen dlaněma marně brzdím o hladkou stěnu. Nezařvu bolesti, jen pár kapek slz mi ukápne. " Ne....nemusíš...já...já se nezlobím...jen mě mrzí...že jsi musel..být toho svědkem...prosím...zůstaň...aspon ještě dneska." zaprosím a skelným pohledem hledím do jeho tváře. " Já...já jsem ti opravdu vděčný...za to, jak jsi se mě zastal před..ředitelem." vyhrnu. Prosím..nechci tu být ted sám....prosím zůstan...já...chtěl bych být tvůj kamarád. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vezmu ho do náruče. "Jsi unavený? Kam chceš odnést?" Přitisknu si ho k sobě blíž, aby pochopil, že s ním zůstanu. "Musel jsme se tě zastat. Není to správné, jak se k tobě chovají...ty si to nikdy nikomu neřekl?" |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Veme mě do náruče, jen se vděčně přitisknu. Vím, že bych ted nebyl schopný udělat jediný krok. Hlavu opřu o jeho rameno a zavřu oči. Je mi jedno, kam mě zanese. " Neřekl....není co. Naši říkají, že si to stejně dělám sám, jako všechno. ... Oni...oni to myslí dobře...se mnou....naši na to nemají čas a tak se mě snaží vychovat i za ně...jenže já...jsem pořád ...stejný." Hovořím tiše a usínám mu v náručí. Jen ruce zesílí stisk kolem jeho krku. Bolest, výstup ve škole a šok ze ztráty snad nového kamaráda mě vyčerpali na tolik, že přestávám vnímat realitu a pod zavřenýma víčkama se míhají již obrazy z mé fantazie. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nevím jak dlouho, ale probere mě můj vlastní hlad. Zaškrundá mi v břiše a já se pomalu začnu probírat. Otevřu oči a první, co vím, je on. Dochází mi, jak jsem spal a začnu rudnout. Jak..jak jsem takhle mohl usnout....co si ted o mě bude myslet. Přehodím přes něj deku a omluvně se na něj dívám. Znova mi zakručí v břiše. Posunu se na druhou stranu postele, bezhlušně dopadnu na zdravou nohu a co nejtišeji se snažím opustit pokoj, aniž bych ho vzbudil. Dojdu na chodbu a musím si chvili odpočinout. Zavřu oči a vidím jeho obličej. Škubnu sebou jako kdybych viděl noční můru. Co to...co to ...asi bych se měl ještě natáhnout...blbnu. Zatřesu hlavou a postupuji dál do kuchyně, kde chci pro nás oba najít něco, co by se dalo nazvat oběděm. Jeho správnou hodinu jsme asi oba zaspali, ale hlad bude mít určitě jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru?" Promluvím tiše, aby se nepolekal a případně něčím nepolil. "Jak si se vyspal? Jak se cítíš? Nebolí tě nic?" Přijdu k němu blíže a pohladím ho po vlasech. "Co to vaříš dobrého? Nechceš si sednout? Dodělám to za tebe." Nabídnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přidávám do hrnce krevety, aby se to začali vařit, když zaslechnu své jméno. Otočím se a poposkočím na místě. Usměji se na něj. " Kuroyi-san....já se vyspal dobře....a jen ta noha..když sebou moc hážu...ale jinak dobrý." Otočím se zpátky a ke krevetám připravím příslušnou omáčku. Pohladí mě po vlasech, ztuhnu a víčka se začnou barvit, aniž to dokázal zastavit. Stydím se za svojí barvu v obličeji a tak se na něj neotočím. Snažím se pokračovat jakoby nic. "Něco málo k obědu...začínal jsem mít hlad a ty ho máš určitě taky....jen se s tím nechci moc dlouho dělat atak to bude jen taková rychlovka." Přehopsám o kousek a zkontroluji krevety, které se dělají velmi rychle. "Jestli mi chceš pomoct, zkus tu omáčku dodělat, já za chvili je sliju a je hotovo." odpovím na nabídku posezení a maličko se na něj otočím. Líčka už blednou, přesto je znát, že jsem se červenal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chytnu místo něj hrnec s vařící vodou a krevetami. "Nechci, aby ses polil." Vysvětlím a krevety sliju za něj. "Běž si zatím sednout a já to přinesu, ano?" Nachystám nám porce na talíř a donesu to tam,. Potom se ještě vrátím pro čaj. "Sedí se ti dobře?" Posadím se naproti němu. "Dobrou chuť." |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vemu hrnec, ale Kuroyi mě vyžene, že to udělá sám. Jen ustoupím a dívám se, jak je slejvá. Usměji se a rukou mu přejedu po zádech jako poděkování. Je to jen lehký dotek a hned si to hopsám na místo. Usadím se a nohu natáhnu před sebe, takže ke stolku sedím bokem. Přinese jídlo a poté i čaj. Usmívám se a vypadám mnohem lépe, než když jsme přijeli. " Je mi výborně...i tobě." popřeji mu a pustím se do jídla. Je to výborný. Díky velkému hladu to mám za chvili v sobě a teprve až najedený se chopím čaje. Přitom nenápadně pokukuji po Kuroyi. Po chvili mi to příjde trapný a tak sklopím pohled ke koleni. Přijal by to..kdybych mu to navrhnul...nebo odejde....snad...snad by tu do večera zůstal...já bych si moc přál, aby byl můj kamarád...sice ze začátku mi přišel divnej...ale ted...je fajn...je mi s ním dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Taky už vypadáš líp, než když jsme přijeli." Kouknu na něj. Opravdu už vypadá líp. "Teda..to vypadá že si měl opravdu hlad." Zasměju se, když si všimnu, jak rychle to v něm zmizelo. Vypadá to však že přemýšlí a moc mě nevnímá. Přisunu se kousek k němu. Zase ho pohladím po vlasech. "Izuru-chan? Bolí tě to koleno? Nebo jen přemýšlíš?" Zeptám se ho opět jemně a tiše, abych ho nepolekal. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Prsty zajedu do obvazu a snažím se dodat si odvahu. " Kuroyi-san.....myslíš....že....bych tě mohl...o něco požádat....víš, já bych chtěl...jestli ty....a já....víš..nebyli kamarádi." Dostávám nervozně ze sebe a nespouštím z něj oči, hlavně ze zvědavosti z jeho reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jestli chceš, namažu ti ho." Nabídnu mu. Vypadá to však, že mi chce něco říct, jen neví jak nebo jak začít. "Děje se něco?" Zeptám se ho, ale on mi následně odpoví, téměř jakoby mou otázku neslyšel. Na chvili se zarazím a koukám na něj. Tohle si mi chtěl říct?...každopádně...dobrý začátek... Pořád na mě kouká a zřejmě čeká co řeknu nebo udělám. Otevřu pusu...ale jen na prázdno. Nevím co říct. "Já...no...ono..." Tuhle otázku sem nečekal. Ono taky většina lidí se takhle neptá...zatím to tedy byl jen on. Jakmile delší dobu nic neříkám, všímám si že něják posmutněl. Nebude brečet, že ne? Zděsím se protože to vypadá že se mu v očích zaleskly slzy. "No...víš, trochu si mě zarazil...ještě nikdy se mě nikdo na tohle nezeptal..." Ani nemusím lhát. Jestli se na to někdo zeptal, tak to bylo tak ve školce. Ale o tom sot pochybuju. "Jistě, že budu tvůj kamarád." Uklidním ho. Sednu si za něj a opatrně si ho položím tak, abych měl jeho hlavu v klíně. Hladím ho po vlasech. "Tak a teď si odpočiň. Po takvém dobrém jídle si přece musíš pořádně odpočinout." Usměju se. Myslím, že to byl dokonce první úsměv, co jsem mu věnoval a nepřestávám ho hladit po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Promluví a postupně mi řekne, že souhlasí. V očích se objeví radost a chci ho objemout radostí, ale on si sedne za mě. Položím se jak chce, uvnitř mě je radost. Dívám se na něj, usmívá se. Taky se usmívám a červenám, jeho hlazení je příjemné. " Já...mám velkou radost....budem určitě dobrý kamarádi." Zvednu pohled k němu a pak zavřu oči. Je vidět, že se mi to líbí. Hlavou se trochu posunu blíž k němu, aby se mi lépe leželo. "Kuroyi-san...a až si odpočinu....pomůžeš mi s tím namazáním...teda, já si to namažu,ale neumím to zavázat...já..stačí mi to ukázat..já si to pak udělám sám,ale já u té doktorky nějak nedával pozor." přiznám , otevřu oči a zakloním hlavu, abych na něj viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Posune se blíže. Usměju se ještě více. Požádá mě, jestli mu potom ovážu koleno. "Klidně ti ho i namažu. Ale myslíš, že bych ti ho mohl ovazovat pokaždé? Abych ti tu k něčemu byl." Hladím ho ve vlasech tak dlouho, dokud se nerozhodne vstanout. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hlazení se mi líbí a skoro u toho znova usínám. Ovšem mastička přestává působit a tak otevřu oči a zadívám se mu do očí. " Kuroyi-san.....já...já dojdu pro tu mast." Pomalu se začnu zvedat a pajdat k chodbě, kde jsem jí nechal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Povzdechnu si. Ten kluk není jen naivní..ale i tvrdohlavý. Vstanu a jdu za ním. V chodbě ho vezmu zase do náruče a ještě počkám, až si vezme mast. "Můžu tě odnést dopokoje na postel?" zeptám se ho a ani nečekám na odpověď a odnesu ho tam. "Víš přece, co říkala sestra, ne? Nemáš 2 dny chodit." Usměju se na něj a položím ho na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Položí mě na postel, stále v ruce držím mastičku. Pustím ho a jen se na něj dívám, zda mi to tedy udělá. "Ale..co tu budu dělat..dva dny v posteli...prosím...tak mě někdy dovol jít k tobě..budu koukat, jak vybarvuješ svoje návrhy." zaprosím a začnu pomalu rozvazovat obvazy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zaprotestuje proti tomu, že by měl 2 dny ležet. "Jestli chceš, můžu ti tady dělat společnost. Klidně ti i půjčím notebook a můžeš a něm hrát hry, nebo cokoliv jiného. Taky bych byl rád, kdyby si zkusil něco sám navrhnout. Za každý dobrý návrh ti zaplatím." Dám mu několik možností. Koleno už má odvázané a tak opavrně naberu mast a jemně a velice pomalu mu jí začnu vtírat do kolene. "Bolí?" Zeptám se ho a snažím se být ještě jemnější. Následně mu koleno zase ovážu a potom se na něj usměju. Přiblížím se k němu, pohladím ho a dám mu malou pusu na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skončí a pohladí mě, sklopím pohled k posteli a jak dostanu pusu na čelo, jen otevřu ústa na protest, ale nic neřeknu. Jen zase zavřu ústa a viditelně koukám k zemi. " Jak tu budeš často?....já...jestli by jsi chtěl..tak...v obýváku se dá přespat...a nebo i tady...ale je to tu nepohodlný...kdyby jsi chtěl." dám mu návrh na přespání, protože mám za to, že kamarádi u sebe klidně přespí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu si, jak chtěl zaprotestovat, když jsem mu dal pusu na čelo. "Vadilo ti to? Jestli jo, tak už to dělat nebudu." Vysvětlím mu, že stačí jen říct. "Budu tu tak často, jak jen budeš chtít. A jestli o to stojíš budu tu celých těch 9 dnů až do další návštěvy doktorky a budu se o tebe starat. Ale jen jestli budeš chtít." Navrhnu mu a nespěchám na něj s odpovědí. "Já se vyspím kdekoliv...klidně i před dveřma do tvého pokoje." Zasměju se. "Kdybych spal ve tvojem pokoji, kde by to bylo? Máš nějáké jiné lůžko? Nebo bych spal s tebou jako dneska?" Vyzvídám od něj dál. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadí se ke mě na postel. Na otázku ohledně pusy na čelo neodpovím, jen mi zrůžový víčka. " Ty..vážně by jsi tu mohl být celou dobu...já.byl bych jen rád..nebyl bych tu sám...pochybuji, že sem za mnou někdo příjde...a když, tak mi vynadat za to ve škole." řeknu smutně, nerad mluvím svoje intuice, které se až podezřele často plní. Posadím se na posteli a rozhlídnu se po svém malém království. " Tady u mě....no je tu možnost spát na zemi,..ale to bych spal já...a nebo společně na posteli....ale to bych tě omezoval..takže bych spal dobrovolně na zemi, jen bych musel tady trochu posunout postel ,aby sem se ty matrace vešly." ukáži na místo vedle postele. Je vidět, že sám pořádně nevím, jak by to tu šlo. "Já....já tady ještě nikoho takto neměl..ale vím, že se to sem vejde." rukama od oka z postele přeměřuji prostor. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jestli by ti to nevadilo, klidně budu spát s tebou na posteli. Alespoň tě budu mít neustále pod dozorem." Usměju se. Potom se ještě rozesměju, když ho vidím, jak přeměřuje pokoj. Zůstanu u něj sedět. "Mám zítra zase zajít na nákup? Nebyl bych pryč dlouho. Přece jen, teď mám auto...bude to rychlejší. A nebo myslíš, že máme ještě dost jídla? Taky mě napadlo, jestli by ses chtěl podívat do firmy. Ale to až později, až ta noha nebude tolik bolet." Najednou si uvědomím, jak moc mluvím a zmlknu. Jen ho pozoruju a koukám mu přímo do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozhodne se spát vedle mě na posteli, usmívám se a představím si to. " Ale já chrápu....teda myslím....opravdu chceš být tak blízko mě?" nevypadám, že by mi to nějak moc vadilo. Vypadá to, že vše, co se stalo první večer jsem jednoduše zapomněl či vyhnal z hlavy. Mluví docela dost, vlastně to vypadá, že se rozmluvil a tak ho nechám a přitom přemýšlím o tom nákupu. Jak skončí, tak mu oplácím pohled do očí. " Nákup by to chtělo,ale nejdřív bychom se měli domluvit, co budemem dělat za jídla. Uděláme si plán a nakoupíme věci, co by byly potřeba. Hm...podívat se k tobě do firmy...pokud bych nepřekážel, tak jo. " zasním se a zkusím si představit, jak to tam asi vypadá. Neuhnu pohledem a dívám se na něj. " Kuroyi-san...a co pro tebe za to všechno můžu udělat...jak to, že jsi na mě tak hodný..já..já jsem moc štastný, že jsme kamarádi." Vnitřně jsem rád za jeho komunikativnost a usměv, aniž bych si pořádně uvědomoval proč. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No já se ohledně toho nákupu i ohledně jiných věcí zařídím podle tebe. Přece jen, ty tady bydlíš, ne já." Usměju se na něj a zase ho pohladím po vlasech...líbí se mi jeho vlasy. Zeptá se mě co pro mě může naoplátku udělat a řekne, že je moc šťastný. "Já za to nic nechci. Jen aby si mě měl alespon trochu rád a byl můj kamarád. Jen ti chci pomoct....nic víc." |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ukáži na jednu knihu v poličce. " Jídlo můžem vybrat z té knihy. Jsou tam jídla , co umím. Jen je to asi naškrábaný." přitom mě znova pohladí po vlasech, zlehka zrudnu. " Však já tě mám rád...a tvůj kamarád budu velmi rád...však to víš, Kuroyi-san." v hlase je znát vážnost a radost z toho, co říká. "Můžu..poprosit.. o tu knížku...vybereme něco spolu..nebudu dělat něco, co nejíš...já ti na nákup dám...dostávám peníze od našich, abych tu mohl žít." zaprosím a ukáži už jen hlavou ke knížce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...rád bych uvařil...ale moc toho neumím...ale zase, když si objednáme pizzu je jisté, že to budeme mít zadarmo protože takhle daleko to nikdo včas nestihne." Zasměju se. "A ty ví, že mi můžeš říkat jen Kuroyi...ale zase ne aby sis myslel, že tě do toho nutím. Klidně mi říkej, jak ti to bude vyhovovat." Nemůžu se nabažit doteku jeho krásných vlasů a tak ho znovu pohladím. "Jistě. vydrž a podám ti ji." Usměju se na něj a zvednu se, abych mu donesl knížku. "Tak si peníze šetři a mezitím se o tebe budu starat já." Usměju se a podám mu knížku. "Jinak o moje jídlo se starat nemusíš...jsem vděčný jedlík. Sním co mi připravíš." Ujistím ho a sednu si tentokrát vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V knížce jsou ručně psané recepty a je tam znám můj úhledný pravopis. Znaky jsou skoro malované, přesto si o tom myslím, že škrábu. "Kuroyi-s...Kuroyi...co máš vlastně nejraději za jídlo?" opravím své oslovení a vyzvídám, jakobych snad doufal, že to tam budu mít. Je na mě tak hodný .....a jak se mu můžu odvěčit....kulhavej. posmutním a dolistuji k prázdným stránkách. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nenutím tě mi takhle říkat." Usměju se na něj. Potom zapřemýšlím nad svojím oblíbeným jídlem. "Moje oblíbené jídlo...hm...asi sushi. No já mám obecně rád tradiční japonská jídla." Všimnu si jak je smutný a tak ho zlehka obejmu. Spíše mu jen, jak sedíme, dám ruku kolem ramen a přitisknu si ho blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi m povídá o svém oblíbeném jídle. Sushi...jo..to zmáknu...nějaké ty tradiční zvládnu,ale moc ne...jen ty jednoduší. Obejme mě a přitiskne trochu k sobě. Jen položím hlavu na hrudník a dívám se na kuchařku. " Víš.....napadlo mě, zda by jsi se stal mým kamarádem...kdybych nespadnul...nezačal kulhat....nekamarádíš se mnou jen kvůli tomu, že jsem ted mrzák..kulhavej." zeptám se tiše a zvednu k němu pohled. Moc bych si přál, aby byl kamarád i bez toho, že jsem zraněnej. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Víš, je to tak...Kdyby si se tehdy nezranil, nezačal bych si s tebou povídat a nevěděl bych jaký jsi. Teď to taky možná nevím úplně, ale alespoň něco vím. nejdříve jsme ti chtěl pomoct akorát domů a ráno bych odešel. Ale trochu sem tě poznal a jsem za to rád. Chci být tvůj kamarád a jestli mi to dovolíš budu jím i po tom, co budeš zdravý. A řeknu ti pravdu...kdyby ses nezranil - neseděli bychom tu teď spolu takhle. Ale jak říkám. Jestli budeš o mě jako kamaráda stát, zůstanu klidně i napořád." Zakončím svoje vysvětlení, usměju se na něj a jemně se dotknu jeho nosu. "Víš...chtěl bych ti něco říct...asi s tím ale nebudeš tak úplně souhlasit...ale řeknu ti to tak jak to vydím já. Jedná se to tvojích kamarádů ve škole. Chceš, abych ti to řekl?" Podívám se na něj trochu smutně a doufám, že řekne ne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se mu do tváře a všimnu si, že zestmutněl. "Co...mi chceš říct? Já....opravdu je mi líto, že jsi se stal svědkem toho...co se stalo ve škole....a nebo chceš mluvit o něčem jiném?" vyzvídám a je na mě vidět, že i přes smutný výraz mě zajímá to, co mi chce říct. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitiskne si mě víc na tělo, ani nemám náladu či chut odporovat. " Není....co...co dělám špatně...že se tedy chovají špatně...co tedy podle tebe pro ně jsem?" Co ...co jsem tedy pro ostatní....pro rodinu? zahledím se na něj a v očích je znát, jak mi to pomalu dochází a jak to uvnitř začíná bolet. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zhluboka se nadechnu. "Izuru-chan...Tvoje vina na tom jejen malinká. Jsi jenom moc hodný a chceš pomáhat...to je moc dobrá vlastnost. Ale někteří lidé tako lidi zneužívají. Dělají si z nich téměř otroky. A to já nechci, aby si byl. Třeba ten tvůj "kamrád" ve škole. Opravdpvý kamarád by ti věřil a omluvil tě. Kdyby si mu řekl, že to tričko je špinavé, jen by mávnul rukou usmál se a řekl že to nevadí, že si vezme jiné. A kdyby už si mu ho donesl, vzal by si ho a poděkoval, i kdyby si ho nakonec nevzal. A to, jak do tebe žduchnul, rozhodně nebylo přátelské šťouchnutí...chtěl tě shodit...aby tě to bolelo...ponížit tě." Snažím se mu jemněji vysvětlit. Ale copakk nechci to stejné? Bleskne mi hlavou. Izuru-chan...ty nejsi ten, kdo něco dělá špatně. Jestli o mě stojíš...budu s tebou." usměju se na něj. Přisknu si ho ještě, ale s ohledem na jeho nohu a dám mu pusu do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zaženu slzy a jen se přivinu, stačí jeho pohyb. Pusa do vlasů mi připomene mojí rodinu. Moje rodina...ale naši jsou...stejný....jako...oni mě mají taky...jako otroka...ne...moje matka ne...ona jen nemá čas...protože Katsu je ještě malá....potřebuje ji víc než já...jen ...jen nemá čas. Nedokáži se ted na Kuroye podívat, jen se chvěji v jeho náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Je tohle skutečně ideální oběť? Netrestá ho už život dost...mám to udělat? |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Opře se a mě stáhne sebou. Nebráním se, přitulím se a oči mám zavřený tak, aby neukápla ani kapka. " Já...Kuroyi...nebudu brečet....kluci..nebrečí." špitnu a jen se ještě víc natisknu hlavou na jeho hrud. " Asi...asi máš pravdu.....někteří jsou trochu...trochu víc....takový, jako jsi říkal...ale třeba..to nedělají schválně." Stále mám tendenci je obhajovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Trochu mě překvapí, že je pořád brání. I když přizná, že na tom asi něco je. "Ale no tak...Izuru-chan. Přestaň je pořád omluvat. Otevři očka a koukni se na ně pořádně. Jednou uvidíš, jací doopravdy jsou...možná ne hned, ale jednou určitě. A opravdu to nejsi ty, kdo je na vině." Pořád ho hladím...ani naokamžik nepřestávám. "Asi toho dneska bylo moc...chceš už jít spát?" Zeptám se ho a pokusím se povzbudivě usmát. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Nevadí...ti to...já proti..spánku nic nemám." přiznám a přitáhnu si k sobě blíž. Cítím teplo jeho těla, hladí mě a já mám pocit, že on při mě opravdu stojí, že je on pravý kamarád. Zpod zavřených očí i přes moje snahy steče pár slz. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jen hezky spi...ohlídám tvůj spánek...nemyslím, že si tohle všechno zasloužíš...jsi moc krásný na to aby si tolik trpěl. Říkám si v duchu a vůbec mi nedochází, že to protiřečí tomu, co mám neustále v plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Druhý den ráno, zatímco ještě spíte, příjde do domu babičky Izura jeho starší bratr. Vejde a nejdříve si všimne, že je tu nějaký kabát, který není Izura. Našlapuje potichu a jeho přesvědčení, že je tu někdo navíc, potvrdí i věci v obýváku. Vstoupí i do Izurova pokoje a spatří tam dvě spící osoby. Musí si přikrýt ústa, aby nevykřikl překvapením. Veme si Izurův polaroid a oba dva vyfotí. S čerstvou fotkou se rychle spakuje a utíká domů, přitom tam nechá to, pro co původně šel. Několik hodin po té se objeví před domem auto jeho otce i s bratrem. Kuroyi mezitím odjel do práce a pro něco k obědu, protože Izuru ještě spal, když odjížděl. Otec vešel do domu a díky věcem Kuroye pozná, že Izurův bratr nelhal. Vtrhne do Izurova pokoje jako vichr a nedbá na to, že má zavázanou nohu , natož že spí. Tvrdě ho chytně za ruku a druhou ho profackuje na probuzení. Jen co trochu uvidí procitnutí, začne na něj řvát. " Co si myslíš, že jsi? Ku*va?Šlapka? Volal mi ředitel, nemáš úctu, prodáváš se a ještě si ho vodíš do domu svojí babičky. Jsi ostuda, ostuda rodiny, ostuda, za kterou se stydím." Využije jeho rozespání a šoku, vytáhne ho z postele a vlepí mu několik facek, dokud nespadne na zem. Hodí po něm fotku a začne do něj kopat, jedno kam. " Sbal se a vypadni....co si myslíš, že tě budu živit...jsi ku*va..tak jdi..na ulici...do bordelu..je mi to jedno...ty nejsi můj syn....nikdy jsi nebyl..slyšíš...NIKDY." čím dál více jeho otce popadá amok a nevypadá to, že by přestal. At udělá Izuru cokoliv, jen to zhorší. Jeho bratr stojí ve dveřích a jen to sleduje, aniž by zasáhnul. Občas po Izurovi plivne. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Druhý den ráno, zatímco ještě spíte, příjde do domu babičky Izura jeho starší bratr. Vejde a nejdříve si všimne, že je tu nějaký kabát, který není Izura. Našlapuje potichu a jeho přesvědčení, že je tu někdo navíc, potvrdí i věci v obýváku. Vstoupí i do Izurova pokoje a spatří tam dvě spící osoby. Musí si přikrýt ústa, aby nevykřikl překvapením. Veme si Izurův polaroid a oba dva vyfotí. S čerstvou fotkou se rychle spakuje a utíká domů, přitom tam nechá to, pro co původně šel. Několik hodin po té se objeví před domem auto jeho otce i s bratrem. Kuroyi mezitím odjel do práce a pro něco k obědu, protože Izuru ještě spal, když odjížděl. Otec vešel do domu a díky věcem Kuroye pozná, že Izurův bratr nelhal. Vtrhne do Izurova pokoje jako vichr a nedbá na to, že má zavázanou nohu , natož že spí. Tvrdě ho chytně za ruku a druhou ho profackuje na probuzení. Jen co trochu uvidí procitnutí, začne na něj řvát. " Co si myslíš, že jsi? Ku*va?Šlapka? Volal mi ředitel, nemáš úctu, prodáváš se a ještě si ho vodíš do domu svojí babičky. Jsi ostuda, ostuda rodiny, ostuda, za kterou se stydím." Využije jeho rozespání a šoku, vytáhne ho z postele a vlepí mu několik facek, dokud nespadne na zem. Hodí po něm fotku a začne do něj kopat, jedno kam. " Sbal se a vypadni....co si myslíš, že tě budu živit...jsi ku*va..tak jdi..na ulici...do bordelu..je mi to jedno...ty nejsi můj syn....nikdy jsi nebyl..slyšíš...NIKDY." čím dál více jeho otce popadá amok a nevypadá to, že by přestal. At udělá Izuru cokoliv, jen to zhorší. Jeho bratr stojí ve dveřích a jen to sleduje, aniž by zasáhnul. Občas po Izurovi plivne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Spím klidně a hnedtak mě něco neprobudí, v noze mi občas škubne,ale nic hrozného, co by mě vzbudilo. Zrovna se mi zdá nějaký sen,ale jeho obsah mi vypadne z paměti po té, co mi na tvář padne první facka. Nereaguji a jen něco zamručím, a hned na to padne druhá. Otevřu rozespale oči a hledím do obličeje svého rozzuřeného otce. Vůbec nechápu jeho slova a tak se několikrát snažím protestovat. " Ale já..nejsem..jak..to je jen." Jeho sevření je jak ocelové a vytáhne mě z postele. Snažím se postavit na zdravou nohu, ale moc velkou rovnováhu nemám. Tváře mi rudnou pod přívali facek a mé oči se zalývají očima. Stisk povolí a já jdu hned k zemi, protože na jedné noze se neudržím. Zvednu hlavu a jen se dívám na fotku, kde jsem já a Kuroyi. " To...to je jen kamarád.....to není tak...jak." chytnu kopanec do kolene a jen zavřu bolestí a zkroutím se. Svým způsobem mě to zachrání, protože další kopance směřuji na břicho a záda. Kryji se na zemi jak můžu, přesto mě za chvili bolí celé tělo a místo obrany jen brečím a omlouvám se, aniž bych věděl za co. " Gomene...já...já už budu ....slušný...udělám...cokoliv...gomene...." Špitám tiše mezi vzlyky a případným zasténáním pod silnějším kopem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru? Izuru?! Přesvědčuju se, jestli není v bezvedomí. naštěstí není. Strhnu z postele přikrývku a zabalím ho do ní. Spěchám k autu. Naložím ho a vyrazím tak rychle, jak to jen jde. Te%d nezáleží na ničem jiném, než aby byl co nejdříve péči mé sestry. Snažím se s ním sem tam komunikovat, ale vztek je tak velký, že to po chvíli raději vzdám, než abych mu ještě ublížil. Během rychlé jízdy volám ještě sestře, aby naklusala do ordinace. Zastavíme a já rychle, ale jemně vytáhnu Izura ven a odnesu ho k sestře, která nás už čeká. "Bože..." Vydechne jakmile uvidí Izura. Opatrně ho položím na lehátko. "Já toho hajzla zabiju..." Procedím skrz zuby a zní to skutečně děsivě. Chci vyjít ven. Najednou Izuru zašeptá. "Moje věci..." Otočím se na něj, přikývnu a pokusím se usmát. Jakmile se otočím zpátky v obličeji se mi opět objeví úmysl zabít, či hodně zranit. Najednou si však uvědomím že příčina jsem vlastně já a zarazím se. chvíli jen tak stojím a brečím. Za chvíli za mnou přiběhne sestra. "Kuroyi...Kuroyi uklidni se..." Všimne si slz a zarazí se. "Co se děje?" "Dej mi pokoj!" Vyštěknu na ni."Vrať se k Izurovi..." dodám jemněji a chci odejít. "Potřebuješ ošetřit..." "To počká...první Izuro.." Odvětím a jdu dál. "Neubliž mu...." "Pokud tam bude...neručím za sebe." Poznamenám a nastoupím do auta. Dojedu tam. Začnu balit Izurovi věci. Všechno v jeho pokoji, kromě nábytk nastrkám do auta. Dost se tam vybrečím. Naštěstí tam nikdo není. Po tom, co dobalím se tedy vracím zpátky. Vejdu do ordinace, kde se stále ještě pracuje. "Už to bude." Oznámí mi sestra. Utřu ještě trochu uslzené oči a dojdu k Izurovi. Jemně ho chytnu za ruku a nepouštím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Veme mě do ordinace na ošetření, sestřička se hned dá do ošetřování. Jak mě prohmatává jen tak zběžně, chvilkama držím bolest stiskem zubů, stále se snažím brečet minimálně. Kuroye sleduji a jak odejde, mám dojem, že jsem už zůstal na vše sám. Zhroutím se a tak mi doktorka píchne injekci na uklidněnou. Vrátí se zrovna ve chvili, kdy doktorka dokončuje oštření posledních mých modřin. Ležím oblbnutý s očima otevřenýma, bez jediného mrkutí a z očí mi tečou slzy. Jen velmi lehce stisknu Kuroye, když mě chytne za ruku. Doktorka ho zasvětí. " Nevím..co se přesně stalo...ale musela jsem ho trochu uklidnit...ted bude tak dvě hodiny mimo....a až se bude probírat, tak se bude motat a taky zkus zajistit, aby ted tři hodiny nepil. Ohledně zranění měl štěstí, má jen modřiny a rány,ale orgány nic nezasáhlo víc. Přesto mám strach o jeho břicho, takže stačí jakákoliv stížnost na bolest a okamžitě ho přivez. " dál pokračuje spíše ve starostlivém tématu a Izuru pomůže zabalit do deky. Její oči se ptají, co bude s ním ted. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zanedlouho dojedu s Izurem a autem plným jeho věcí k domu, kde bydlím. Spíše tedy, kde mám byt. vezmu ho do náruče a vynesu ho až nahodu, jakmile jsme v bytě, položím ho do postele a pořádně přikryju. Už nikam nejdu a jen u něj sedím, pozoruju ho a přemýšlím. Chvíli přemýšlím, jestli se mu tady bude líbit a jestli by tu se mnou chtěl bydlet. Potom si však uvědomím, že to tak asi nebude. Určitě nebude chtít bydlet s někým, kvůli komu je zraněný. A taky by se mu tady určitě ani nelíbilo. Skoro nic tady není a je to tady tak prázdné... Tohle mi pomůže uvědomit si, že se mnou Izuru asi nebude chtít bydlet. Dál už jen tak sedím a koukám na něj. Už raději nepřemýšlím, jen čekám, až se probere. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zkouším se posadit a promluvit. "Ku....auč...Kuroyi...kde...kde to jsme....já...ja se omlouvám...ale já...nejsem to..co říkal otec." Posmutním a padnu zpátky do postele, otočím se na bok a schoulím se do klubka. " Já....jak bych mohl...když ...když jsem nikoho nikdy neměl....nikdy." přiznám tiše svojí nezkušenost. "Nikdy....jsem nenašel odvahu oslovit ...toho, kdo se mi líbí...natož jak bych sním mohl...proč to o mě říkal?" mluvím čím dál mín a bolestný pláč mě přemáhá. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Neboj se...jsi u mě. Tady už na tebe dám pozor. Neboj, já vím, že nejsi." Pokusím se usmát a chci ho pohladit. Dojde mi však, že by ho to mohlo bolet a tak napůl nataženou ruku zase stáhnu. Potichu přizná, že by se ani prodávat nemohl, protože je naprosto nezkušený. Chci ho něják uklidnit, třeba se ho jen dotknout aby se necítil sám. Ale mám obavu, aby ho to nebolelo. Tak nestále jen natahuju a stahuju ruku. "Říkal to...protože jsem spal vedle tebe v posteli...nevím, ale vypadá to, že hledal jen záminku." Na chvíli se odmlčím. Všimnu si, že zase pláče. "Moc se ti omlouvám Izuru-chan...kdybych nespal vedle tebe...nestalo by se to. Omlouvám se za tu bolest. Asi by nakonec bylo přece jen lepší mě nepoznat." Konečně se odhodlám a ruku položím jemně na jeho hlavu. Něžně ho začnu hladit po vlasech. "Bolí tě tohle?...Já...Izuru-chan...neboj...budu se o tebe starat...doufám, že tě to moc nebolí. Je mi to opravdu líto." Dál ho hladím a i mí nezbývá moc abych brečel. "Zkus si teď odpočinout. Budu tady u tebe. Ano?" Řeknu mu tiše a dám mu jen velice lehkou pusu do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otočím se na něj a natáhnu k němu ruku. Dívám se mu do očí. " Kuroyi.....nebolí...ty...jsi na mě tak hodný...šetrný....jsem za to moc rád." Chytnu jeho ruku a přitáhnu si ho k sobě. " Jsi ten nejlepší kamarád, jakýho jsem kdy mohl mít." Zamrkám a zaženu slzy, dokonce se i přes bolest na něj usmát. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To mě moc těší...Ty jsi taky moc dobrý kamarád." Usměju se na něj, ale vnitřně se ve mě odehrává boj. Něco ve mě je proti tomu, abych s tímhle klukem nakonec provedl to co jsme původně plánoval. Nevím co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozhlížím se kolem sebe. " Kuroyi..ty ...tady bydlíš? Je ..to tu takové..pusté..jak často tu pobýváš?" Druhým pokusem se snažím posadit. Podepřu se jednou rukou o postel a druhou svírám Kuroye. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...bydlím tady. Ale moc často tu nejsem. Proto je to tu takové pusté a prázdné. Ale...ale kdyby ses rozhodl...bydlet tady se mnou...změnilo by se to tu. Udělal bych všechno tak, jak by si to chtěl..." Vyhrknu a trochu omluvně se ně něj usměju. "Samozřejmě že jen kdyby si opravdu chtěl...jinak ti zařídím jiný byt. Jen pro tebe..." Jakmile vyslovím tuto možnost trochu mě to zamrzí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Já.....já ti to teda povím..ale nesmíš se mi smát." zadívám se do jeho obličeje a obzvláště na koutky, abych postřehl i sebemenší zachvění. " Já...tvoje hlazení...je mi to...líbí se mi to.....připomíná mi to chvile, kdy jsem byl s osobou, která mě milovala....s mojí matkou...než se narodila sestřička....ted jí sestřička potřebuje víc ..než já." Při vzpomínce na rodinu na mě padne tíha reality. " Musím se ...omluvit...mému otci..a vysvětlit mu..jak to vše bylo." povzdychnu si nad tou představou, jak to asi bude probíhat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nebudu se smát." Slíbím a poslechnu si co mi chce říct. Podivím se nad tím, co říká. Nic neříkám jen ho opravdu jemně obejmu, ale tak abych mu nezpůsobil žádnou bolest. "Jestli chceš...budu tě hladit, kdykoliv si to budeš přát." Pohladím ho a opět mu dám pusu do vlasů. Mluví o omluvě otci. Není jen hezký a naivní...ale i tvrdohlavý a tak trochu nepoučitelný. "Nepustím tě tam." Řeknu rozhodně a přísně se na něj podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Snad pochopí...proč musím..musím...nechci, aby někdo trpěl kvůli tomu, že mi chtěl jen pomoci..a stal se mým kamarádem...já..já mám opravdového kamaráda. to pomyšlení mě tak potěší, že se přitisknu ještě víc a více se usměji. Přivřenýma očima sleduji naše spojené ruce. Jsme spolu....a on je na mě tak hodný..jako mamka...její láska..má on mě trochu rád...co...co mě to zase napadá. Povolím stisk a moje ruka povolí sevření. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Mám tě rád Izuru-chan. Jsi moc hodný kluk." Zase ho pohladím a dám mu pusu do vlasů. už bych s těma pusama měl skončit...ještě ho to vyleká... Pokárám se v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Místo aby mě pustil,ještě stisk zvětší. Jeho slova vženou červen do tváří a tak zabořím obličej do jeho oblečení na hrudi, aby to neviděl. " Arigato....Kuroyi" špitnu děkovně. Má má....mě rád....on mě má rád....jo,..kéžby i ostatní mý přátelé byli jako ty. Stydlivě zvednu pohled na něj. " Opravdu ti tady nebudu vadit...já budu dělat, co si řekneš...vydrhnu, poklidím, uvařím..nebo ti můžu vybarvit nějaké návrhy. " Visím na něm pohledem jako právě zachráněné štěně před utopením. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Poděkuje mi a á se k němu jen nakloním. "Za to se neděkuje." Opravím ho a dál ho jemně hladím. Už ne jen po vlasech, ale taky mu několkrát jemně přejedu dlaní po rameni a paži. Ale jen tak, aby ho to nebolelo. Řekne větu and kteou se pousměju. "Kdyby si mi tu měl vadit, přece bych ti to nenabízel, ne? A o práci se budeme hezky dělit. Nechci, aby si dělal všechno sám...nechci z tebe mít otroka. Chci aby ses tu cítil dobře." Usměju se na něj. Pomalu ho položím na postel a sám si lehnu vedle něj. "Budeme zase odpočívat? Tentokrát klidněji." Usměju se a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Položí mě a lehne si vedle mě, skončíme v nevinném objetí. Zkusím zavřít oči, ale hned je otevřu. ů Kuroyi ...opravdu sem...nikdo nemůže...třeba tvoje žárlivá přítelkyně...a nebo....já nevím...já se asi trochu.. bojím usnout." nerad příznám a přisunu e k němu blíž. Už jen proto, že z něho cítím sílu, která mě případně ochrání. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vypadá to že te'd neumí tak klidně usnout. Přiblíží se ke mě a já si ho ještě kousek přisunu a obejmu ho aby se nebál. "Nikdo...klíče mám jen já...nikdo tady nepříjde. A i kdyby...teď jsem u tebe a teď tě už ochráním...a žárlivá přítelkyně to určitě nebude, protože žádnou nemám. Teď už se nemusíš bát usnout...teď už budu s tebou...neboj se..." Snažím se ho uklidnit jak slovně tak i jemným hlazením a pusou do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ležím a vychutnávám si jeho hlazení, které mi tolik připomíná domov a časy s matkou. Zkusím znova zavřít oči, vypadá to, že jsem usnul. Neusnul, jen mám zavřený oči a odpočívám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vypadá to že už konečně usnul. Jemně ho pohladím po tváři a nakloním se téměř k němu. najednou si vzpomenu, že ho bolely rty. Nechci aby ho to bolelo... Nakonec se opět přisunu blíže k němu a dám mu lehkou pusu na tvář...jen se ho jemně dotknu rty. "Izuru-chan..." Zašeptám velice tiše a ještě jednou ho pohladím než zavřu oči a usnu v domění že on taky spí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Poslouchám jeho dech a zjistím, že už spí. Otevřu oči a prohlížím si jeho spící tvář. Můj kámoš...sice ho znám nejkratší dobu...ale chová se ke mě tak hezky...já..mám..mám ho rád. Zčervenám pod tímto uvědoměním a natáhnu k němu ruku. Dotknu se jeho tváře přibližně v místech, kam on mi dal pusu. " Mám tě rád....Kuroyi...jsi pro mě ten nejlepší kamarád, jaký ho jsem kdy měl." Přitisknu se k němu a zavřu oči. Teprve ted se mi povede usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jen hezky spi. Spi a na chvíli zapomeň Izuru-chan." Zašeptám a dále ho hladím. Dokud spí nevstávám. Probere se asi tak kolem tří hodin odpoledne. "Dobré ráno Izuru-chan..vyspal si se dobře?" Usměju se na něj a pohladím ho jemně po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zvednu hlavu a zmateně se rozhlídnu. " A já..doufal...že to byl jen zlý sen." Teprve ted si pořádně prohlídnu místnost, v které se nalézám. "Jak můžeš....žít jen v takto zařízeném...bytě....já...můj pokojík je plný sice zbytečností..ale pro mě mají cenu...myslíš, že bych se ještě mohl pro ně vrátit....já..nějaké věci bych rád ....si nechal..pokud teda se nezdála ta nabídka ...určitě nebudeš litovat..budu ten nejlepší spolubydlící, jakého jsi kdy měl." zadívám se na něj a obličeji je čirý zájem o tento byt, o nové věci a taky je v nich pevná víra v to, co říkám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zmateně se rozhlíží po pokoji. "No...jak jsme řekl...moc tady nejsem." Taky se rozhlédnu po pokoji. Bílé zdi...světlo...vlastně jen žárovka co stále visí na drátech. Špinavé okna bez záclon či závěsů... krabice z dávné doby...ještě, když jsem se přstěhoval...některé stále ještě plné. A plno poházeného oblečení. Další místnosti vypadají podobně. Zastadím se. "No....omlouvám se...vím že tu mám trochu binec. Nestihl jsem uklidit." Řeknu omluvně a pohled raději stočím od nepořádku k Izurově tváři. "Chci aby si tady bydlel. A určitě budeš nejlepší spolubydlící...já ještě nikoho jiného neměl. a o věci se už starat nemusíš. Jsou všechny dole v autě...ale...teda pokud bude něco chybět, klidně se tam s tebou ještě vrátím." Oznámím mu. Já vlastně ani nevím co všechno jsem v jeho pokoji pobral. Byl jsem tak rozčilený, že jsem si ani nevšimnul, co mi prochází rukama. "Jestli chceš, můžu zajít dolů do auta a všechno vyložit...jo a taky budu muset zajít nakoupit...asi tu nic kromě instantního jídla nemám..." Zase se trochu zastydím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pošoupnu se k okraji postele a zkusím se postavit. Zavrávorám a padnu zpět. Přeci jen jsem ještě rozespalý a mé tělo se ještě potom všem nerozhýbalo. Jen co padnu zadkem na postel, omluvně se otočím na Kuroye. "Jen..jen mi dej chvilku času...než se plně proberu...prosím." maličko se usměji. Rty mě už nebolí a tak se můžu smát jako předtím. I když rána u oka tomu dodává docela směšný nádech. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile o pár minut později nesu na stůl dvě misky polívky, vidím ho belhat se tím směrem. Usměju se a jakmile položím misky, smetu ze stolu vrstvu prachu. Dojdu k němu, jemně ho podepřu, dovedu na místo a pomůžu mu se posadit. "Snad ti to bude chutnat...I když je to jen tak málo. Nic extra. A ještě jednou se omlouvám za nepořádek. Nečekal jsem návštěvu." Opět se omluvím a podám mu lžíci. Do jídla se vak pustím až začne jíst on. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Připravil polívky, hladově se na ně zadívám. Rozejdu se rychleji a jen přivítám jeho pomoc. Posadím se a příjmu od něj lžíci. " Já....moc děkuji..voní to dobře.....dobrou chut." Neváhám dlouho a začnu jíst. Mám opravdu velký hlad a taky mé tělo potřebuje trochu nabrat sil. Netrvá to dlouho a mám snědeno. Rozhlídnu se i teda a příjde mi, že tady prostě žít nemůže. "Já...bylo to výborné......ani bych nepoznal, že to bylo instatní. " Pochválím jeho políbku a postavím se. Znova se dám do pohybu a chci uklidit aspon nádobí. "Nechce se mi ani uvěřit, že se ti všechny moje věci vešli do auta." Zakroutím hlavou cestou ke dřezu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Věci bychom vybalili až zítra. A taky bych ráno šel nakoupit. A uklidím tady." Naslibuju toho tolik, že ani nevím jestli to zvládnu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Dobře.....já ti s tím zítra pomůžu...to už budu mít sílu a určitě tě nám to půjde společně rychle." Usměji se a počkám, dokud nepříjde blíž. Vstanu a opřu se o jeho rameno. Ovšem jelikož jsem se k tomuto odvážil poprvý, dotýkám se ho jen zlehka a stále většinu váhy se snažím přenést na své nohy. " Jen tak v posteli...válet se...to ..to jsem už dlouho nedělal...a co ty..jak dlouho jsi si jen tak nepoležel v posteli?" vyzvídám, moc bych si přál o něm vědět víc. Obzvlášt ted, když spolu máme bydlet. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nabídne mi na zítra pomoc. "To budeš moc hodný. Můžeš mi ale pomoct jen pod jednou podmínkou. Pořád se ještě budeš šetřit." Podívám se na něj nekompromisně. Opře se o moje rameno. Jen se něj usměju. Otočím se čelem k němu a stále jemně svírám jeho ruku aby neupadl. Vezmu ho do náruče a jdu směrem k ložnici. Vejdu dovnitř a dojdu k posteli. Jemně ho na něj položím a sám si na ní vlezu tak abych byl rozkročnený ořímo nad ním. "Budeme odpočívat, ano?" Řeknu provokativně, ale stejně pochybuju, že mou provokaci pochopí. Potom se sehnu a zase se rty jemně dotknu jeho tváře. Lehnu si vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Položí mě na postel a on chvili sedí nade mnou. Směji se tomu, jak se posadil. " Budem odpočívat...oba dva." Jak se začne shýbat, ztuhnu na místě a dívám se na něj. Neuhýbám, věřím mu natolik, že nemám strach. Jsem jen zvědavý. Jemný dotek na tvář mi vykouzlí milý úsměv a růžová líčka. Položí se vedle mě. Otočím se na bok tak, abych na něj viděl. Rukou si podpírám hlavu. Dostat pusu od kamaráda na tvář....to je ....divný....a ještě divnější...že mi to nevadí...mě..mě se to líbí...co...cože?Co ..co to tu plácám? Zamrkám nad myšlenkama, které se mi honí hlavou a trochu mě straší. " Kuroyi..a ty posloucháš doktory...mě příjde, že ty neposloucháš nikoho." zahihnám se nad představou, jak se hádá s nějakým doktorem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Neuhne ani, když se nad ním rozkročím, ani kyž mu dám pusu. Jen se usměje a trošku zčervená. Jakmile si lehnu, on si lehne tak, aby mě mohl pozorovat. Trošku se zasměju nad tím co říká. "No...doktory neposlouchám. Ale sestře věřím. Je opravdu vynikající v tom co dělá. Copak ti už není líp?" Usměju se na něj a pohladím ho po tváři. "Nebolí tě břicho?" Zeptám se pohotově jakmile si vzpomenu na sestřiné slova. "A co budeme dělat, když se teď budeme jen tak válet a odpočívat?" Usměju se na něj a chytnu ho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Je mi líp..a uh..břicho..ne...jen ty záda a koleno...ale záda už mín." statečně se na něj usměji, jakoby bych vyšplhal na nějakou vysokou horu. " No...asi.." snažím se představit, co budem dělat, když mě chytne za ruku. Překvapeně se na něj podívám a pak na ruku. Zkusím pohnout prsty, zda je to opravdu moje ruka. On ...mě chytnul za ruku...ale tady nepotřebuji podepřít...tady..ležím...asi vyjádření podpory. usměji se a stisknu jeho ruku. " válet, a odpočívat....a povídat si...protože já..já jsem na svého spolubydlícího ...nebo spíš domácího...hodně zvědavej...třeba kdy poprvý navrhnul nějaký oblek...a jaký s ním měl úspěch." navrhnu a s dětskou naivitou na něj hledím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Takhle jsme si povídali až do večera, kdy jsme začali cítit unavu. Izuru zanedlouho po tom usne a já hned chvíli po něm. oba se tváříme spokojeně. Ráno, jakmile se vzbudím se vydám do obchdu, zatímco Izuru ještě spokojeně spí. Chci, aby měl na snídani něco dobrého a zdravého. Jakmile se vrátím začnu krájet zeleninu na snídani. Potom si ještě na chvili lehnu vedle něj a zase se prsty jemně dotýkám jeho dlaně prstů. Usmívám se u toho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dobře se bavíme až nakonec usnu. Nevím, za jak dlouho usnul on,ale mě se zdají samé příjemné sny. Ráno se mi nechce probouzet a tak zůstávám dost dlouho v říši snů a fantazie. Ruka, kterou hladí, sebou občas cukne, obzvláště prsty. Nejdřív se nic neděje, postupem času začnu rozlepovat oči a vnímat hlazení na ruce více. Ruka přestane cukat a já jí ještě natáhnu. Dívám se na něj a jeho úsměv. Teprve, až si všimne, že jsem vzhůru, promluvím. " Dobré ráno, Kuroyi..nespal..jsem moc dlouho?" Nechci tu dlouho polehávat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po dobré snídani s erstvým pečivem a zeleninou se pustíme do práce. Nechám Izura ať udělá pořádek v kuchyni a já se pustím do uklízení mého oblečení. Mám tady i po jednom kuse každého svého modelu...dokonce i ženské. Co chce vyprat hodím na kupu a zbytek uložím na postel. Takhle se pustím i do oblečení ze skříně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po jídle se uctivě pokloním a poděkuji mu za dobrou snídani. Hned se pustím v kuchyni do obhlídky, co tu je a co ne.Moc toho nemá a tak najdu kus papírku a začnu sepisovat, co vše je potřeba sehnat. Jen co je nádobí uklizeno a zjistil jsem, co tu je a co spíš není, pustím se do celkového uklidu kuchyně. Od prachy, bordelu a nečistot, které jsou její součástí díky jen občasnému používání. Mám hotovou kuchyn a s ní spojenou jídelnu, tak začnu ukízet ve společenské místnosti. Ani tady to není nic moc a tak díky málo věcem se mi uklízí velmi dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan? Budeš tady chtít vymalovat? Protože jestli jo, chtělo by to udělat dříve než tu něco bude. Nejlépe teď, když tu nic není." Usměju se na něj a už má položená otázka říká, že mu to dovolím a ža budu jen rád když něco vymyslí. S odstupem se kouknu na svou práci a jsem spokojený. Dojdu za Izurem, jak je na tom on a jestli ho něco nebolí...už tak po páté. "Tak..a teď si odpočineme." Rozhodnu, posadím se na pohovku a jeho si jemně za ruku přitáhnu do náruče. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Často mě kontroluje, neprotestuji,ale jsem tak zabraný do práce, že bolest v noze a v zádech nevnímám. Teprve až když si mě stáhne do náruče, trochu bolestí syknu. Hned se však na něj usměji, aby si nemyslel, že to způsobil on." Kuroyi..máš nápad na barvy...co by jsi říkal na jídelnu s kuchyní do světle žluté..takové té nekřiklavé, ložnici do modré a pracovnu do bílé...a taky obývák....ten podle toho co tam dát za nábytek..upřímně, skoro nic tam nemáš a stěny mají ladit s nábytkem." přitom mu rukama ukazuji, jak bych to viděl. Skončím a podívám se na něj, rozhodující slovo je jeho a já jen podal návrhy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Opřu se o něj a vydechnu. Rukou přejedu po noze a spokojeně se usmívám. " Ale až skončíme....tak to tu bude krásný...a třeba tu strávíš víc času." otočím se na něj a zadívám se do jeho očí. " Kde ty jsi vlatně spal...když né tady...v práci? To tam máte takovou kancelář, kde se dá spát?" Vyzvídám už jen z dodatečného podivení, že někdo má takový byt a radši spí nejčastěji v práci.A přitom se tady dá tolik udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " S mými věcmi si hlavu moc nedělej..dáme je nahromadu a bude to....nebudu moc překážet, spíš to vidím, že obsah věcí ještě ztenčím, abych moc nezabíral místa." přiznám a zkusím se postavit na nohy. " Já..jsem připraven." Poposkočím na místě, abych našel rovnováhu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Při tom co říká dál se musím smát. "Ale Izuru-chan...Tady je místa dost. Byl bych rád kdyby sis nechal vše k čemu máš alespoň trošičku vztah...tedy spíše kladný. Chci aby ses tu cítil moc dobře. A teď ti řeknu něco důležitého. Od teď to není můj byt...od teď je to náš byt." Usměju se na něj a mé rty se opět lehce dotknou jeho tváře. Vypadá to však spíše než jako pusa, tak jako náhodný dotek. "Připraven na co?" Usměju se na něj a chytnu ho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Náš byt..ale Kuroyi-kun....to je pro mě neskutečná pocta....za to budu spát klidně i na zemi...pokud bych tě nějak omezoval na tvé posteli." s nadšením mrknu a jemným tahem se ho snažím dostat na nohy. " Uvidíš...budem to mít rychle za sebou.....já omezím odpočinek, stejně se mi nechce odpočívat a určitě než znova půjdeš do práce, bude to tu lepší. " vidím vše optimisticky a nedbám na to, jak se cítí moje tělo. Udělám ti to tu krásný, Kuroyi-san....moc..za vše, co pro mě děláš, ti to chci zpříjemnit..aby jsi chodil spát sem a né ke kamarádům či spánek na klávesnici...to je to nejmenší..jak se ti můžu odměnit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vejdu s notebookem do ložnice a sednu si na postel vedle něj. "Tak kterým pokojem začneme?" Zeptám se a koukám do té jeho natěšené tvářičky. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sedne si vedle mě a vytáhne laptop. Dívám se do něj a zamyslím se. "Já bych začal od začátku....a to je ložnice..protože tu jsem viděl jako první ...a taky jsme tu a tak to je lepší pro představivost..a nejdřív bych našel na stěnu vhodnou barvu modré. Nějakou světlejší , protože tmavá..aby z toho nebyly špatný nalady...ale můžou být tmavě modrý dekorace...třeba." rozhovořím se s nadšením a dívám se jak na něj, tak do laptopu. Kdybych mohl , lítal bych po pokoji a vše názorně ukazoval. Takhle zatím jen ukazuji rukama, abych svým slovům pomohl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Dobře...začneme ložnicí." Zopakuju jeho slova a změžně načrvnu ložnici, tak jak je teď. Poslouchám jeho nápady a usmívám se, jak se mi líbí. "A budeme něco stěhovat? Skříně? Postel? Jinak..chceš tu mít dvě postele nebo budeme spát spolu na téhle?" Celou dobu ho pozoruju kde na co ukazuje a dělám si poznámky. Chci aby ses tu cítil dobře...chci aby si to tu měl takové jaké chceš a jaké se skutečně zasloužíš.. Podivím se nad svými myšlenkami...To přece nejde...musím tě potom dostat...ponížit...nemůžu dopustit vyjímku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dlouho se tou myšlenkou nezabývám a už plánuji, jak by tu mohl ibýt lampičky, jaký lustr, skříně a taky malé noční stolky. S mojí vyřečnou povahou a elánem spojený s nadšením má Kuroyi za chvili jasnou představu, jak to vidím. Základ modré a doplnky jsou jen nenápadných barev a celkově by to působili tak nějak uvolněně a relaxačně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Spolupracovat s Izurem mě moc baví. Hlavně proto, že vše popisuje tak, že to rovnou vidím a už mám jasnou představu o tom, jak to myslel. Je opravdu moc dobrý....skutečně by se nám hodil ve firmě. Jen jestli bude chít být módním návrhářem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Co budem dělat dalšího..obývák a nebo pracovnu...taky by to chtělo trochu změnit jídelnu." v hlavě se mi rodí plány, jak by jednotlivé místnosti mohli vypadat. Ovšem mám problém s pracovnou. " Kuroyi...asi pracovnu nechám na tobě...to je tvůj prostor....nevím, jak by se ti tam líbilo a tam já ti nepolezu." prstem přejedu po obrázku ložnice, jsem spokojený s tím, co vidím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Klidně se pusť i do pracovny...tady..chci aby si mi navrhnul i pracovnu. Chci se tam cítit dobře a když budu vědět, že mi jí navrhl někdo na kom mi moc záleží a kdo mě snad márád, bude mi tam moc dobře a bude se mi tam moc dobře tvořit." Usměju se na něj. Přistrčím mu blíže notebook. "Je to tak jak si to myslel? a neboj se říct ne nebo že tam je chyba." Usměju se na něj a nechám mu chvíli na rozmyšlení. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Začnu tedy přemýšlet nad pracovnou, zaslechnu slova a zarazím se. Podívám se na něj a jen polknu. " Tobě..na mě záleží....Kuroyi..já..vždyt já tě mám rád...moc rád....jak jen můžu mít rád svého kamaráda..nejlepšího kamaráda." přitáhnu se k němu a nespouštím z něho oči. a...možná ještě víc...ne...to nejde...co to se mnou je....co mě to stále napadá..v jeho přítomnosti..s pohledem na jeho krásnou....tvář...já....já si pomyslel..krásnou..on..on se mi líbí. Zrudnu a radši se vrátím k pracovně. " Mohla...by se udělat do dřeva...a kůže....taková hnědá..přírodní...a přesto moderní...jo?" |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se když mi řekne, že mě má rád....i když jen jako kamaráda. Ale kdo ví, co se to v té jeho malé zmatené hlavičce děje. Opět se ke mě přiblíží a kouká na mě. Usměju se a přisunu se blíže, abych se opět jemně dotkl jeho tváře svými rty. Tentokrát však výrazněji. Vypadá to že nad něčím přemýšlí. Nechám ho tedy v klidu přemýšlet. "Tohle nechámuplně na tobě. Jen mám podmínku..musí tam být můj stůl a velká nástěnka...a to je vše co tě omezuje." Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dotkne se mě během mým myšlenek výrazněji rty, jen se usměji a trochu zčervenám. Ovšem nevypadá to, že bych se nějak bránil. Vyslechnu si podmínky a zasměji se. Začnu mu říkat, jak bych viděl jeho pracovnu a splním jeho požadavky. Stůl jsem umístil blízko okna a i lampičku. Nástěnku bych dal na jednu stěnu, a na druhou obrazy krajiny, a pod to dvě křesla, taky skřín a další prostory pro případné složky a návrhy. Do rohu mísnostnosti dám i pannu na zkoušení šatů a vše je laděno do kůže. Skončím a podívám se na něj, jak se mu můj návrh líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Čím dál víc zjišťuji, jak velkou má fantazii. Během chvilky dokáže vymyslet uspořádání nábytku a vlastně celého pokoje, do detailů a ani a to nepotřebuje papír. Navíc to popisuje tak dobře, že já můžu hned kreslit jeho vize. Možná jen trochu jinak, ale když tak mu je dám k opravě. Najednou mi dojde, že je to jeden z velice mála lidí, od koho bych si nechal něco opravit, či jak už jsem dříve udělal, vybarvit. Taky se mi líbí jeho výběr materiálu, speciálně v mé pracovně. hm...kůže...třeba bude mít rád kůži i jinak... V duchu se ušklíbnu a v mysli se mi objeví jistý obraz, který však zaženu, jakmile si všimnu, že se na mě kouká. Ještě je mo brzo. Uklidním své touhy podnícené tím obrazem. Jen se na něj usměji a přikývnu. "Tvůj návrh je úžasný. Obdivuju, jak rychle to vše umíš vymyslet a tak krásně popsat. Až to uděláme podle tvých návrhů, bude tohle nejkrásnější byt na světě." Pohladím ho a opět ode mě dostane pusu. Tentokrát však za odměnu. "Jestli budeš pracovat v mojí firmě, tak si za chvíli můžeme otebřít i bytovou architekturu. Určitě by si měl úspěch. Umíš toho tolik. Nebo bych ti kdyžtak mohl pomoct otevřít si vlastní firmu....i když by si musel několik kurzu...ale, nechme to teď být. Pojďme se dálě věnovat našemu bytu." Nepřestávám v hlazení. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " A co dalšího....jakou místnost..kuchyn a jídelnu?" zeptám se a zavřu oči, abych si to představil. " V kuchyni se toho moc dělat nedá...díky vodě a tak..ale mohlo by se pozměnit jídelna..nabarvit stěny na žluto...taková ta jemná..nakoupilo by se nádobí...stolek..jiný a taky by to chtělo trochu obrazy." hovořím o jídelně a trochu o kuchyni a svým představech. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu si, že zavřel oči. Nemůžu si pomoct a zálibně na něj hledím. Oči nemůžu otevřít od jeho rtů, když mluví. Nevadí mi že jsou roztřžené, pořád jsou moc okouzlující a lákají mě. "No..já bych toho v kuchyni taky ani moc nedělal. Je celkem nově zařízená a možná by stačila jen nějáká barva a doplňky a vypadalo by to skvěe, stejně jako zbytek bytu. A jak to navrhneš, tak to bude." Oznámím mu a čekám protest. "Mám teď něják žízeň. Co kdyby si udělal třeba čaj a já zatím zajdu pro první várku tvojích věcí dolů do auta." Usměju se, odložím notebook a začnu se pomalu i s ním zvedat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Na nabídku čaje se začnu zvedat a šourat se ke kuchyni. " Já...jaký chceš čaj...já ti pak pomůžu....a nebo zkusím nakreslit..přibližně další místnost." hovořím a vím, že mě slyší, protože než já se došourám a udělám čaj, Kuroyi bude mít určitě jednu várku mých věcí nahoře. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Odejde ke kuchyni. "Čaj mysím, že je tady stejně jen jeden. A nechci do něj cukr. A budu rád, když mi potom pomůžeš...alespoň to budeme mít rychleji." Usměju se a odejdu. Než uvaří čaj mám nahoru dopravený jak počítač, tak přehrávač. Sednu si na chvíli ke stolu a míchám lžičkou čaj, aby rychleji vychladl a já se zase mohl pustit do práce. Celou dobu se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V autě vidím všechny svoje oblíbené věci a vypadá to, že se celý můj pokojík vešel do jeho auta. Vemu své knihy a cd a už s tím šlapu nahoru. Jen co je donesu, dám je k přehrávači a už jdu pro další svoje věci. Chci to dělat tak dlouho, dokud nebude vše nahoře. Teprve potom si dám pauzu a čaj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Ale...já ti chci pomoct..pak budeš chtít, bych odpočíval a to ti moc nepomůžu."zaprotestuji a chci odejít, ale jeho ruka kolem pasu mě zarazí. Podívám se na něj a pak poraženě na svůj čaj. Natáhnu se pro něj a začnu pít. " Já..chci jen pomoct." pípnu na omluvu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile je vše doneseno nahoru a nastěhováno na jednom místě, vezmu Izura do náruče a i s ním se posadím na pohovku. "Chvíli si odpočineme a potom půjdeme na nákup, ano? Už bude skoro večer a tady není žádné jídlo." Oznámím mu další věc, co teď máme v plánu, hned po chvilce, čo spíše chvíli lenošení. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Konečně máme vše vytaháno a chystám se to trochu urovnat, aby se tady dalo pohybovat. On mě však veme do náruče a i přes protesty mě veme na pohovku. " Já...já se ale necítím unavený...ale hladový jo." stavím se zase na nohy a chci vyrazit na nákup. Ovšem přecením se a tak si chtě nechtě znova posadím. " A nebo..chvilku počkáme." špitnu a snažím se nedat najevo, co se stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začne protestovat a zvedne se z pohovky. Následně však na ní měkce žuchne zpátky a já se jen usměju a přitáhnu si ho blíže. "Vidíš?! Takhle funguje moje kouzlo...říkal jsme přece žádné protesty, ne?" Usměju se na něj a pohladím ho po tváři. Najednou mu zničeho nic vyhrnu tričko a položím hlavu k jeho břichu. Chci vidět jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Najednou mi vyhrne triko, škubnu sebou a jeho hlava skončí na mém břichu. Okamžitě ho zatáhnu a začnu celý rudý v obličeji couvat po posteli. " Kuroyi..co to děláš...proč mi posloucháš břicho." uvědomím si tu absurditu, za kterou nevidím zhola nic a začnu se smát. " Chceš slyšet, jak mi škrundá v břiše."dodám se smíchem a dýchám pomaleji jako bych se bál tohoto intenzivnějšího doteku. Ale už jsem zase klidnější a přes počáteční šok ho nechám poslouchat mé škrundání. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Na jeho otázku jen záporně zavrtím hlavou. " Ne...nebolí...opravdu." Chápu, že má asi strach z toho, co se stalo. Naštěstí to vypadá, že jsem opravdu vyváznul jen s modřinama a naraženýma zádama, pokud nepočítám koleno z vlaku."Pojedem na nákup...a co si koupíme?" Zajímám se, čím utiším svůj hlad.Vzpomenu si na kuře s rýží polité kari omáčkou a mlsně se olíznu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak...pojedeme. Chceš se převléct nebo cokoliv jiného?" Usměju se na něj a natáhnu k němu ruku, abych mu mohl pomoct vstát. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " To je výborný....nakoupíme pánvičky, nějaký hrnce a taky talíře a misky...opravdu toho je tady málo...a jídlo na další dny..dneska bych si už dal něco hotového." Smutně se podívám na nohu a zastydím se. " Opravdu bych rád uvařil..ale to stěhování a tak..ta noha mě už trochu bolí." přiznám velmi nerad. Pomalu se postavím a hned přenesu váhu na zdravou nohu. " Ne, nepotřebuji se převlíknout....klidně můžem vyrazit." kulhám pomalu ven na nákup. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vstane a zahlásí, že můžeme vyrazit. Zase je jemně zvednu do náruče, protože mu tím chci alespoň trochu pomoct tu nohu šetřit. Usměju se na něj a výjdeme ven z bytu. Chytnu ho pořádně jednou rukou a druhou zamknu. Potom ho odnesu do auta, kde ho posadím na sedadlo spolujezdce a sám si sednu za volant. "Tak jdeme na to jídlo. doufám, že ti to bude chutnat." Usměju se na něj a vyjedu ven z podzemní garáže. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rukou si jemně masíruji koleno a očividně jsem zvědavý, kam to jedem, do jaké restaurace. Přejedu pohledem od okolí na řidiče a prohlížím si ho. Kuroyi..kam..kam to jedem....tohle je tak .... vzrušující...zdali to ví? |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Auto zastaví před restaurací s nápisem "Curry Rakuen" Zaparkuji a potom pomůžu Izurovi vystoupit z vozu. "Tak co? máš chuť na kari, nebo jedeme jinam?" Usměju se na něj a podepřu, kdeyž si zvolí první možnost a bude potřebovat oporu při chůzi. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zastavíme před restaurací, oči se mi rozšíří překvapením a štěstí. "Kuroyi-san...já..moc rád mám kari...vlastně ze všeho nejlíp." říkám tak, že hledím na restauraci a příjmu podporu, kterou mi nabízí. Stále s nedočkavým pohledem mířím k restauraci. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Obsluha odejde a já sedím s rukama složenýma v klíně a dívám se na Kuroye. " Já..já ti moc děkuji....to..to je prima..je to tu..skvělí..a kari..já ani nevím, jak ti poděkovat." koktám a zrudnu. V nestřeženém okamžiku na něj skočím, obejmu ho a dám mu pusu na tvář. Hned se stáhnu a s pohledem na stůl, rukama v klíně, čekám na objednávku. Rudnu ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Cítím pohled od něj a zadívám se na něj. Usměji se a hned se skloním ke svému jídlu. "Dobrou chut." poznamenám stydlivě a začnu jíst. Přitom očima těkám k jahodám, na které se taky moc těším. Kuře ve mě mizí a já se velmi často zastavím, olizuji se a viditelně mi to moc chutná. Jak dojím, vemu svůj dezert a jen co mi v ústech skončí první jahoda, zavřu oči, opřu se a nechávám jí rozplynout v ústech, přitom slastně vrním pod jejich chutí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Předkloním se a na chvili odtáhnu jahody, přitom chytám dech. Ze začátku sípu, ale pak začnu chytat pomalu dech, jak se jahoda dostává ven. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Omlouvám se, že jsem tě vylekal. Jen jsem se zamyslel a vypadla mi vidlička z ruky. Jsi už v pořádku?" Zeptám se starostlivě a nespouštím z něj oči. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitáhnu si jahody a další jen vemu do dvou prstů , naberu šlehačku a postupně jahodu začnu cucat od špičky. Nejdříve jazykem z jahody slíznu šlehačku a potom cucám jahotu a její štávu. Občas se na něj podívám a usměji se. Ovšem více se znova zaměřuji na jahodu v mých prstech. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro izuru se zase pustí do svých jahod. Ještě že jsem nic do ruk ani nevzal, protože by mi to v okamžiku vypadlo. Jen tiše koukám, jak Izuru smyslně jí jahodu. Pomoc... Pomyslím si v duchiú a začínám cítit, že mám problém. Začnu jako by nic jíst svůj pohár. Začínám obhlížet cestu pryč z téhle situace. Všimnu si, že zádodové dveře jsou blízko. Naschvál si zašpiním sako zmrzlinou. "oh...omluv mě. Jen si to zajdu vyčistit, než to zaschne." Sundám si sako a celou cestu ho držím v rukách před sebou. Dojdu na záchod, kde se brzo zbavím jak fleku na saku, tak svého problému v kalhotách. Vracím se ke stolu a nyní už jsem na Izurův způsob jezení jahod jakž takž psychicky připraven. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jím třetí jahodu, když dorazí. Usměji se na něj a vsaji zbytek jahody do pusy, rozkoušu a spolknu. Zadívám se na sako a vypadá to, že flek zmizel. " Už je ten flek pryč.....hm...nechceš si dát místo zmrzliny jahody....ty tohle nedělaj." Nabídnu mu a podám k jeho rtům jednu z jahod, na jejíž špičce je šlehačka. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nabídnu mu svoji jahodu se šlěehačkou a smetanovou zmrzlinou. Lžička se zastaví před jeho pusou a jen čekám, jestli naídku příjme či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Neudělám to, protože mi sám nabídne svojí. Poposednu si a s chutí a nevinností ve tváři příjmu obsah ze lžičky. nejdříve slíznu šlehačku s jahodou a hned na to vložím do úst celou lžičku a slíznu zmrzlinu. Ještě se potom spokojeně zatvářím. " Máš to výborný..ale já mám lepší." Vrátím se ke svým jahodám,ale neodsunu se od něj. Znova vložím jahodu do úst a nechám jí rozplynout. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Příjme moji lžičku. Nejdřív si pochutná na jahodě se smetanou a až potom na zmrzlině. Tak vím další jídlo, které máš rád. Tiše se usměju. "Jistě že máš lepší...Jsi hezčí." Usměju se na jeho drobné popíchnutí. "Jsi tady špinavý." Jemně se dotknu jeho rtů na místě, kde má malou kapku zmrzliny, a setřu ji. Následně svůj pst olíznu. Usměju se na něj. "Copak budeme dělat potom? Jedeme domů, nebo pojedeme koupit plno jahod?" Zase mu podám dva návrhy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Navrhne mi nákup, otočím se, zda to myslí vážně. " Potom....můžem jet na ten nákup...né kvůli jahodám, ale i proto, že zítra se bude muset malovat a plno dalších prací...tak to bude lepší vzít ted..stejně mě už noha nebolí...pomohla mi ta večeře...a tvoje péče." Usmívám se a i přes oděrky a drobné bolístky se cítím nejštastněji v celém svém životě. On...on je tak milej..tak hezkej..jak to jen...oh...Kuroyi..já..já tě mám rád. Sám pro sebe se tajemně usměji a uhnu z jeho tváře. Mám ho rád..jak můžu mít rád cizího muže...jako..podobně jako....mojí mámu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nákup...ok..ty jsi tady šéf. Ale vzal bych jen jahody a to nejdůležitější. to jsem rád, že tě už zase nebolí..asi si měl jen hlad." Zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Raději se vrátím ke svým jahodám a dojím poslední dva kousky, po té ještě vylížu obsah misky, než jí odložím. Jsem od jahodové štávy trochu zamatlaný a ta se snažím jazykem vše z okolí mých úst slíznout. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojí posledních pár kousků jahod a potom se pustí do vylízávání misky, což se do restaurace vůbec nehodí. Nezarazím ho. Vypadá u toho totiž moc roztomile. Skočí a je celý upatlaný. Dříve než stihnu něco udělat začne se čistit tím svojím rozkošným jazýčkem. Jakmile se začne olizovat něco ve mě sebou opět trhne. Cítím opět ten pocit jako před chvíli. Musím ho zarazit...než bude pozdě. To je jedné, co mě v tu chvíli napadne. Vstáhnu k němu ruku a něžně ho chytnu za bradu. Přitáhnu si ho k sobě a ubrouskem, který jsem namočil do své sklenice s vodou, mu začnu čistit upatlané skvrny na tváři. "Tak a teď je to lepší. Nemyslíš?" Trochu se usměju. Potom se mu však zadívám do očí a pomalinku se přiblížím. Jsem jako ve snu. Vůbec nevnímám okolí. Najednou ke mě přistoupí číšník a promluví. Vetrhne mě z mého snu. Otočím se na něj a zaplatím. Pomůžu Izurovi vstát a nabídnu mu pomoc při chůzi k autu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Později, jak vylizuji misku, mě zastaví. Chytne mě za bradu, jen mu hledím do očí a usmívám se, jak mi utírá pusu. " Jo..je....díky,Kuroyi-san." Díváme si do očí a já na něj hledím s plnou důvěrou. Přibližuje se a já se na něj jen dívám, nebráním se a ani mě nenapadá, co chce udělat a tak jen čekám. Příjde čišník a on se jen otočí a zaplatí. Usmívám se a vím, že jsem ted čistý a né upatlaný díky němu. " Pojedeme pro další jahůdky?A co si k nim dáme?A co budeš chtít zítra k jídlu?" zeptám se, zatímco se zvedám a příjmu jeho pomoc. Jsem odpočinutý a tak koleno moc nebolí a pajdám jen minimálně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Auto zastaví před gurmánským obchodem. "Tady by snad mohli mít jahody v tomhle ročním období." Usměju se na něj a zaparkuju. "Jdeš se mnou, neo zůstáváš?" Nečekám na odpověď a vystoupím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojedeme k obchodu a já vystoupím chvili po něm. Tím nemusím říkat odpověd. Zavřu dveře a vydám se pomalu k obchodu. Uvnitř se rozhlížím a výběr jahod se šlehačkou nechám na něm, sám se rozhodnu najít věci na přípravu sushi. Jak je mám najitý, ukáži svůj nákup a čekám, co mi na to řekne. "Udělám sushi, teda, pokud nemáš něco proti.L usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jen co vyjde, společně se vydáme k autu. " A ted domů...máš tam něco v plánu?..Asi pokračovat v uklízení...zkusím ti dneska vymalovat pracovnu." navrhnu a posadím se na seddlo spolujezdce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojdeme k autu. Uložím nákup a nasedneme. "Takže nejdříve dojede domů a tam si řekneme pravidla, ano? A na malování už teď zapomeň. za prvé nemáš barvu a za druhé jsem řekl, že se dneska odpočívá." Vyjedeme. Díky nízkému provozu jsme za chvíli doma. Podám mu klíče jak od auta tak od bytu a sám vezmu všechen nákup. Vydáme se do bytu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sednu do auta a přemýšlím, co jsem udělal špatně, vždy jak se mluví o pravidlech, je něco špatně. Asi...asi jsem se choval nevhodně v restauraci...ale já nemohl odolat...už odolám..opravdu a příště si vemu prachy...nevím, jak jsem mohl souhlasit s nákupem a pak mu říkat o zaplacení...jsem idiot. Poslušně vemu klíčky a jen co zavře auto, zamknu ho a vydáme se k bytu. Odemknu a počkám až vstoupí, abych ho mohl zavřít a zamknout. Převezmu od něj nákup a začnu ho uklízet, očima se nedokáži studem na něj podívat. Při uklízení seberu odvahu a začnu sám. " Kuroyi-san...já...já se omlouvám...já příště už se budu chovat slušně...jak v restauraci tak i jinde...a vždy budu mít nějaké ty peníze sebou...aby ..aby jsi se za mě nemusel stydět...já..chápu, že jsem udělal chybu...odpust." Je mi to tak líto, že se mi místy klepe hlas od toho, jak se přemáhám nebrečet. Jsem si to zase zkazil...celé naše přátelství...stydí se za mě ....a já...nechci aby se za mě styděl..já chci...aby mě měl rád...já ho mám rád...moc...ani říct mu to nemůžu...nejspíš by mě vyhnal..že jsem ještě divnej...prosim..at mi odpustí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vyslovuje pravidla a já se jen podívám, nečekal jsem zrovna takovéto pravidla. Spíše opačná.Dostanu pusu na čelo a jen se trochu usměji.Hovoří dál a já těkám pohledem po jeho obličeji, zda je to pravda či to jen hraje a je to jen záminka. Dostanu další pusu, která jen umocní můj pocit bezpečí a lásky k němu, i když to tajím. Přitiskne mě, a já ho s radostí objemu, nebo spíše s úlevou. " Já....já se bál...že bych ...že jsem zkazil naše přátelství...nechci...mě..mě je s tebou dobře....já...budu se o tebe starat..jak to jen dovedu nejlépe...opravdu." Tisknu se k němu a hlavu na pár okamžiku položím na jeho rameno. Po čase si uvědomím co dělám a zrudnu. Pustím ho a jen se posadím."Gomene....já...já...chovám se jako blázen....víš...chováš se ke mě....jako ještě nikdo...je mi s tebou fajn...já." ...já tě mám rád. domyslím si zbytek věty, kterou nedořeknu a jen mi zrůžový při té myšlence líčka. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Opřu se o něj a objímám ho kolem krku. Hlavu znova opřenou o jeho rameno. "Já....jsi ten nejlepší přítel..jakého jsem kdy měl...já...já tě...já tě mám taky...rád." Ale asi jinak než ty mě....jsem opravdu divnej. Přitisknu se a zavřu oči. " Pomáhá....mám pocit, že nejsem sám....že jsi se mnou...a že se na tebe můžu kdykoliv spolehnout...já...líbí se mi ...tvé pohlazení." přiznám a rudnoucí obličej schovám v jeho rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile se opře, přitisknu si ho blíže. "Jsem rád, že mě máš rád...já tě mám taky rád...a moc..." Tisknu ho k sobě. "Nejsi sám..jsem s tebou. A jestli ti je moje hlazení tak příjemné, budu tě hladit často...kdykoliv budeš chtít." Všimnu si jak trochu zčervenal. Dám mu pusu něžnou pusu do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Stále se k němu tisknu a nechávám se hladit. " Já ...já ..jen když budeš chtít. ...bránit se nebudu...tvé pohlazení je ...krásný." špitnu tiše do jeho ramene a dál se schovávám, protože se stydím čím dál víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jsem moc rád, že se ti líbí, když tě hladím...mě je to taky moc příjemné...vím, že nejsem sám. Mám tu teď tebe." Dostane další pusu do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jeho slova o pohlazení mě potěší a jen spokojeně a nekontrolovatelně vydechnu, když mi dá pusu do vlasů. " Já ... já tu budu tak dlouho...jak budeš chtít....rád ti dělám společnost...budeš...budeš chtít...sushi k obědu...a co budeš chtít ...k večeři?" zeptám se a doufám, že už nebude štourat v tom, jestli ho mám rád. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Snaží se změnit téma rozhovoru, asi mu to naní moc příjemné. Ale já se nenechám. "A kdybych tě tu chtěl navždy?" usměju se a opět ho pohladím po vlasech. "Hm...Sushi...už aby byl zítřek...zbožňuju sushi. A k večeři si dám cokoliv, co uvaříš. Nebo můžeme zase někam zajít." Odpovím nadšeně a s vidinou zítřejšího výborného oběda se mlsně olíznu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Na...na..navždy?" vykoktám a na sushi ted úplně zapomenu. Jen sedím, zírám na něj a můj pohled přitáhne jeho olíznutí rtů. Zachvěji se a horkost polije moje tělo. Najednou se seberu a rychle i přes bolest nohy se odeberu do ložnice. On...sakra...mě se líbí kluk...který je na kluky...a chce mě tady navždy...to..nedám...jestli bude pokračovat...to ...on to ví..on to ví..a utahuje si ze mě...jak by mohl být jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To ...byla jen otázka..." Upřesním. Řeknu to však úplně na prázdno, protože ode mě uteče do ložnice. Nejdu za ním...jen si povzdechnu. Odejdu do koupelny, abych se osprchoval. Jakmile se osuším, jen v ručníku si dojdu do ložnice pro čisté věci. Zaklepu. "Jdu si jen pro oblečení Izuru-chan..." Opatrně otevřu dveře a čekám letící polštář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nejde za mnou a já jsem na jednu stranu rád. Přemýšlím, jak to vůbec je. Trvá docela dlouho, než uslyším zaklepání. Jen zvednu hlavu a dívám se ke dveřím. Nehodím nic, nevidím důvod. Mám dojem, že se spíš ted začne smát, jak mě dostal. " Kuroyi-san....proč...jak ..jak jsi to zjistil?" zeptám se tiše a pokrčím zdravou nohu k sobě. " Já sám moc dobře vím....že jsem divný....že se mi líbí kluci....že se mi líbíš ty...ale já....nechtěl jsem, aby ...aby jsi mě opustil...kvůli tomu....myslíš...že i přesto budeš můj...můj kamarád?" ptám se s hlavou opřenou o koleno, psí oči na něm a celá moje dušička stísněně doufá, že mě ted nevyhodí jako můj vlastní otec na ulici. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Převleču se a odejdu do své pracovny, kde se chvíli přehrabuju ve stole až najdu to, co jsem hledal. Malou krabičku, se kterou se vrátím zpátky do ložnice. "Neměl by si sedět na zemi, nastydneš." Spíše než abych ho napomenul ho upozorním. Vezmu ho jemně do náruče a posadím ho na postel. Sám si sednu na zem před něj. Sedím na svých nohách. Není to nijak příjemné, ale takhle na něj dobře vidím. Chytnu ho za ruku. "Takže...já se ti líbím, ano? Na tom není nic špatného. A já...už jsem ti řekl, že tě nevyhodím proto, jaký jsi. Copak sis nezapamtoval nic z toho, co jsem ti dneska řekl? Budu tu pro tebe a s tebou tak dlouho, jak jen budeš chtít." Usměju se na něj a pohladím ho po tváři. "A teď...necháš mě spát v posteli vedle teb, nabo si mám ustlat na pohovce?" Usměju se. Jednou rukou stále tisknu jeho ruku a druhou pomalu vytáhnu krabičku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vrátí se oblečený a přejde ke mě. Na jeho upozornění nereaguji a jen se ho beze slova chytnu kolem krku a nechám se posadit na postel. On se sedne přede mě na zem, z tohoto postoje se cítím dost nesvůj. Chytne mojí ruku, která se chvěje a je studená jak led z toho, jak jsem nervozní. Na otázku, zda se mi líbí jen stydlivě kývnu hlavou a raději zavřu oči. Pohladí mě, jen vydechnu a stisknu rty. Znova jen kývnu hlavou na znamení, že se budu snažit zapamatovat to, co mi řekl. Stiskne mojí ruku a tím mě donutí odpovědět na otázku, kde má spát. " Jestli chceš spát vedle mě...já...já proti nejsem...nevadíš mi..na to se nemusíš ptát..ale kdyby jsi nechtěl..tak do toho obýváku půjdu já." Odpovím a otevřu oči. Dívám se na něj a pak sklouznu na krabičku. Nezeptám se, na to nemám odvahu, jen se znova zadívám do jeho očí. Jeho ruku nervozitou stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ucítím, jak stiskne moji ruku, jakmile zahlídne krabičku. Jen se trochu rozpačitě usměju. "Neděs se...nechci to žádat o ruku." Snažím se zažertovat. "Je to jen...kroužek...z růženínu." Vysvětlím a jednou rukou rozevřu krabičku. Opravdu je jí jednoduchý růžový kroužek. Vytáhnu ho a krabičku položím stranou. Vše to dělám jednou rukou, protože ho nechci pustit. "Víš...nechci tě zatím žádat o vztah. Zatím tě mám totiž jen hodně rád...nemůžu říct Miluju tě. Ale chci tě požádat...či se tě zeptát na něco trochu jiného. Neznáme se moc dlouho, vlastně skoro vůbec. Přesto cítím, že mi na tobě záleží a nevím proč. Jsi krásný, ale jen to nestačí. Chci tě poznat. Hloub a pořádně. a tak tě chci požádat...Nezkusil bys to se mnou? Ale ne doopravdy...tedy ano, ale ne úplně. Chtěl bych...jen zkusit, jak by nám to spolu šlo. Šel by si do toho?" Podívám se na něj a mé oči visí na každém pohybu jeho rtů v napjatém očekávání. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jeho pohled na mě visí, cítím ho. Velmi pomalu se na něj podívám a nevím, co říct. Sjedu pohledem na kroužek a pak na něj.Otevřu ústa a zase je zavřu, jak sbírám slova. Po chvili se nadechnu. " Kuroyi-san....já...já nevím....já ..ty chceš ...se mnou chodit...s klukem.....já...já s nikým nikdy...to.. nechodil...a co když...to nevyjde...já..já tě nechci ztratit...moc rád bych s tebou...ehm..chodil....ale co...co když se ti tím zprotivím...já vím...říkal jsi, že přátelství...je o tom, že při neshodě...stojíš při mě....a stál by jsi ...i když by to nevyšlo?" chvěji se a druhou rukou stisknu tu jeho. " Nechci tě ztratit...Kuroyi-san..já...já tě mám rád...hodně..rád." Hlas se mi chvěje. Moc bych si přál....být s někým jako je on...chránil by mě ...a já bych se o něj staral....a nevadilo by mu...že bych po něm zálibně koukal...ale co když...se ve mě jen zmýlil....nechci ho zklamat něčím...čímkoliv. Smutně se podívám na naše ruce, má touha být s ním je tak silná a přesto se bojím říct, jak moc bych si přál s ním chodit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Mám tě taky moc rád. Proto se tě teda ptám. Zkusil bys to se mnou?" Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Já....moc rád...bych s tebou...to zkusil....Kuroyi-san." odpovím a v srdci mám svíravý pocit, žaludek jak na vodě a mám dojem, že se každou chvili probudím doma, v posteli v domě své babičky a zazvoní mi budík, abych vstával do školy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakonec z něj vypadne, že by to se mnou i zkusil. Usměju se a pustím jeho ruku. Sundám si z krku tenký stříbrný řetízek sá navléknu na něj kroužek z růžového kamene. Něžně mu ho zapnu kolem krku. "Tohle bude symbol toho, že jsme spolu. Ale až budeš přesvědčený, že chceš se mnou být na vážno. Až si budeš jistý, že by si se mnou chtěl strávit delší dobu....navleč si ho potom na prst." Pohladím ho jemně po řetízku, co jsem mu zapnul na krk. "Izuru-chan? Dal ti už někdo pusu. Kromě mamy?" Pohladím ho jemně po vlasech, sjedu mu na bradu a přitáhnu si ho blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě ve vlasech a já volnou rukou vjedu na kroužek z růžového kamene, je příjemný na dotek. Cítím jeho dotek na bradě a zadívám se do jeho očí. " Pu...pusu....mamka mi dávala pusu na tvář....jako to děláš ty.....a moc děkuji za ...za řetízek." odpovím a usměji se, motýlci v břiše se už uklidnili. Dívám se do jeho očí a přitom rukou hladím kroužek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Z celého srdce mu věřím čím dál víc a jeho pohlazení jen zvýraznují červen v mých tvářích. " Ne...ne...nevadilo." odhodlám se konečně promluvit a nedokáži ten pohled přerušit. Mám dojem, že kdyby udělal ted cokoliv, tak mi to ani nedojde. Já chodím...chodím s ním....s krásným klukem..hodným klukem...vlastně mužem...který...který je můj kamarád...já mám štěstí....konečně štěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě a já teprve ted otevřu oči. Jsem rudej, srdce mi bije jako splašený a nepravidelně dýchám. Kompliment způsobí malý úsměv a pátravý pohled. " Dě..děkuji....ty ...ty jsi taky krásný.." Rukou si přestanu hrát s kroužkem a přejedu si po rtech, kterých se on před chvilku dotýkal. To .to bylo krásný....snad někdy....dostanu další...co to...ale chodíme...ne..zkoušíme spolu chodit....stejně je to divný....já a on. znova přejedu po svým rtech a pak ruku natáhnu a beze slova přejedu po jeho rtech, zlehka a pátravě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dotknu se jeho rtů a on je trochu rozevře. Zamrkám a přejedu po nich ještě jednou,ale v půlce mě chytne za zápěstí. Cuknu sebou a čekám, co bude dál. Tohle se určitě nedělá...a já jsem to udělal....gomene. On však než se stačím omluvit mé prsty políbí. Rozklepu se a tiše vzdychnu ani nevím jak. Uhnu pohledem a doufám, že to neslyšel. " Li...líbilo...m..mužeš." dostanu ze sebe přes ten stud, který cítím po tom slabém vzdychnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Vím, že je brzo...ale nechceš už jít spát? Předtím tě ta noha bolela, tak by sis měl asi odpočinout a pořádně se na zítřek vyspat...čeká nás totiž spousta práce." Pohladím ho po tváři. "jestli jo tak se utíkej umýt...nebo raději ne. Jdi hezky pomalu a já ti zatím nachystám postel na spaní. Ano?" Pohladím se na něj a dám mu pusu na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přejdu k jedomu fochu mých věcí a po chvili hrabání vytáhnu nějaké to triko na spaní a kalhoty na spaní. Pomalým krokem se vydám do koupelny. Příjdu až za pěkně dlouhou dobu, protože se mi koupání s nohou, a i dalšími modřinami prostě nejde nejrychleji. Taky několikrát málem upadnu než se tam vůbec dostanu,což bylo jistě slyšet a nejen jednou. Dopřeji si pořádnou sprchu a teprve tam zjistím, že jsem si nevzal osušku. Mokrej vylezu ze sprchy, spíš spadnu a vyřeším to tak, že se otřu do trika a do ložnice vejdu jen v kalhotech na spaní. Mokrý triko jsem nechal na míste, kde normálně visí ručníky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile odejde začnu rozdělávat postel na spaní. Pořádně mu naklepu polštář, aby se mu dobře spalo a rozestelu deku. Dojdu do kuchyně a naliju mu sklenii mléka. Předtím, než jí ohřeju, ještě ochutnám jestli není zkažené. Není a tak sklenici šoupnu do mikrovlnky. Ještě odněkud v pracovně vyhrabu koláčky s čokoládou, co jsem si tam myslím, že poměrně nedávno schoval kdybych měl náhodou chuť a odnesu vše do ložnice. Tam si sednu na postel a čekám na něj. Když konečně příjde podivím se, proč má na sobě jen kalhoty. Potom mi to však dojde. "Já ti nenachystal ručník, co? Moc se omlouvám. Příště stačí jen zavolat a já ti ho přinesu, ano?" Usměju se na něj a otevřu skříň. Vytáhnu od tama svoje triko s dlouhým rukávem a ručník. Podám mu triko, ať si ho obleče. "Asi budeš mít krapet dlouhé rukávy, ale lepší než aby ti měla být zima" Usměju se na něj. Posadím se na postel a jeho stáhnu k sobě. Začnu mu jemně sušit mokré vlasy a přitom ho upozorním na teplé mléko a sušenky na jedné z krabic, která mi slouží jako noční stolek. "Tak jaká byla sprcha. Slyšel jsem něco jako ránu. Spadl si? Ublížil sis? Bolí tě někde něco?" Vyzvídám od něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vyzvídá na rány, jenž se ozvali z koupelny. Zadrhnu se v jedení a zadívám se na něj. " Ne...nic se mi nestalo...jen..jsem zjistil, že to tam klouže a jednou nohou rovnováhu neudržím." Snažím se to převést do humoru, přesto uvnitř je mi z mé nešikovnosti smutno. Zakousnu se do sušenky a během chvilky jí sním. Mléko taky moc dlouho nevydrží. " Kuroyi-san....myslíš...že...že by jsi mohl mi zase namazat to koleno a na noc zavázat?" poprosím jen co dojím a zadívám se na něj, rukou si jen tak přejedu po zraněné noze. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Trochu se usměju. "Z toho si nic nedělej. Já už tam taky hodně krát uklouznul a to jsem neměl zraněnou nohu. Co myslíš, že bychom vyměnili tam ty kachličky? ...ale to se mi moc nechce, vysekávát celou podlahu. Ale tak se zítra zeptáme v obchodě jestli není alternativní řešení." Uklidním ho, aby si nemyslel, že je nešika a navrhnu řešení problému kluzkých kachliček. Celkem rychle sní sušenky a vypije mléko. Usměju se, jak mu chutnalo. Požádá mě o namazání kolena. Usměju se a pohladím ho. "Jistě že ti ho namažu. Udělám to moc rád" Šáhnu pro mast a nechám ho, ať si vyhrne či sundá kalhoty. jemně mu mast vtírám d kolena a snažím se, aby t bolelo co nejméně. Potom vezmu obvaz a začnu mu koleno ovazovat. Opět jemně a opatrně. "Tak...netlačí tě to nikde? Je to v pořádku?" Ujistím se. Potom ho jemně položím na postel, přikryju a zhasnu světlo. Lehnu si vedle něj. "Chceš se přitulit?" Zeptám se ho opatrně a dám ruce tak, aby se bez problému mohl přitulit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Je jemný a citlivý a skoro vůbec nepocítím, že mi tu nohu namazal a obvázal. "Ne, je to v pořádku..moc ti děkuji." chvilku váhám,ale nakonec mu tu pusu na tvář dám. Položí mě a přikreje, najednou se kolem rozhostí tma a já cítím jak si lehá vedle mě. Aniž bych odpověděl, ruce položím na jeho hrud a tělem se na něj přitisknu, hlavu položenou těsně vedle něj, oči zavřený. Ovšem usnout se mi zatím moc nedaří, jsem z toho všeho moc paf. "Kuroyi-san...co ....co je to za kroužek...co jsi mi dal..odkud ho máš?" vyzvídám a jednou rukou pohladím řetízek i s kroužkem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Poděkuje mi a potom od něj dostanu pusu na tvář. Zarazí mě to. To...to byla první, kterou mi dal sám od sebe. Zamrkám překvapeně. Potom se však na něj usměju a zase ho pohladím. Ani neodpoví a přitulí se ke mě. Obejmu ho, aby se cítíl bezpečně, i když mu tu žádné nebezpečí nehrozí. "Ten kroužek? Dostal jsem ho, když jsem byl o něco mladší než ty. Od kněžky v jedné svatyni. Říkala, že ho mám dát někomu koho mám rád. Chtěl jsem ho dát mamince, ale nestihl jsem to. A teď jsem si na něj vzpomněl a přišlo mi, že ta barva by se k tobě moc hodila. Ale jestli se ti nelíbí, zajdeme zítra koupit prstýnek." Usměju se a dám mu pusu na čelo. Začnu ho jemně hladit po zádech tak, aby ho to nebolelo. "Nebolí tě to?" Zeptám se ho pro jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě po zádech, přitisknu se na něj ještě víc. Hladí mě jemně, přesto na některých místech to trochu bolí. Zavřu oči. " Trocho bolí...ale nepřestávej....mě...mě se to líbí...moc se mi líbí...tvé doteky...já...mám pocit, že jsi se mnou a navždy budeš." zaprosím a zavřu oči. jsem rád, že je tu tma a není vidět, jak se mi to těžko přiznává. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Dobré..nepřestanu. Ale když tě to bude bolet více, řekni. nechci aby moje pohlazení bolelo. A jsem rád, že se ti líbí." Ani na chvíli ho nepřestanu hladit. "Taky tady teď jsem. A doufám, že u tebe budu moct ještě nějákou dobu být." Hladím ho něžně a opatrně, aby už větší bolest necítil. Podle dechu poznávám, že pomaličku usíná, až nakonec taky usne. "Tak hezky spinkej..zítra tě čeká perný den." Pohladím ho po vlasech a zanedlouho taky usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jsem rád, že jsem to špatně pochopil a jeho mamka žije. Oddechnu si a na moment se zarazím, jak se jeho ruka dotkne řetízku a tím i trochu mě na hrudi. Nepřestává mě hladit a já pomalu,ale jistě usínám. Ani pořádně nevím jak a spím jako dudek přitisknutý k němu v pevném objetí. Ráno se probudím a v první okamžik mám tendenci od něj se odtáhnout, aby si nemyslel. Ucítím na krku řetízek a dojde mi, že se to nezdálo, že to byla skutečnost a naopak se k němu ještě víc přitisknu. Zívnu a rozespalýma očima si ho prohlížím. Takovej hodnej, krásnej muž a je se mnou....se mnou....jak se k němu mám chovat...co mám dělat...udělám mu to nejlepší sushi, jaký kdy jedl...jo, to určitě udělám...a taky snídani.Vstanu, snažím se co nejvíce potichu a v jeho triku s dlouhými rukávy zmizím z ložnice začít pracovat, protože toho dneska máme opravdu dost. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pomalu dojdu do kuchyně. Vidím jak stojí u plotny a uvažuju, co udělat, abych ho nevylekal. "Dobré ráno Izuru-chan. Jak si se vyspal?" Promluvím opatrně a doufám, že se nepoleká. Příjdu k němu a obejmu ho. "Můžu ti dát pusu na dobré ráno?" Zeptám se ho opatrně a usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zaslechnu kroky a následně i jeho hlas.Na moment se na něj otočím a usměji se. Obejme mě a a já dál pokračuji v přípravě jídla. Nakrojím poslední kousky uvařeného masa a dám je na misku. Dám jí na tác a otočím se na něj v jeho náručí. " Dobré ráno, Kuroyi-san...já se vyspal dobře a co ty?" Na pusu neodpovím, jen stojím a zavřu oči, aby mi jí mohl dat. Při čekání na ní se mi probouzejí motýlci a nejistě přešlápnu na nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak copak máme dneska na snídani?" Zeptám se mlsně a očima přejíždím kuchyňskou linku. Všimnu si sushi, které připravuje. "Hm..." Olíznu se jak se na to těším a natáhnu ruku, abych zatím ochutnal alespoň jeden kousek i když je to vlastně až na oběd. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po puse pomalu otevřu oči a nechám se k němu přitisknout. Brouzdá k lince a tak rychle otočím, abych mu mohl poreferovat, co se tam nachází. " Dneska máme...tady k snídani.. jen pár kousků masa, s jemnou omáčkou a mističkou rýže. " Ukáži na tác, kde je již vše přichystané. "A samozřejmě čaj." dodám a vidím, jak natahuje ruku k mému rozdělanému sushi. Něžně ho vemu za ruku a dám mu jí na tác. " Sushi je k obědu....a bude ho dost...nebudeš strádat...ted si ale snaz snídani...prosím." snažím se ho pokárat, ale nezvládnu to a spíš ho ke konci prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Posadím se. "Itadakimasu." Řeknu tiše. Napiju se čaje a ochutnám maso s omáčkou a zajím to rýží. "Hm...báječné.Vydechnu hned po prvním soustu a k dalším se nenechám dvakrát pobízet. Zanedlouho jsou všechny misky prázné a já odnesu tác zase zpátky do kuchyně a nádobí nastrkám od myčky. "Bylo to výborné Izuru-chan." Pochválím mu jídlo a pohladím ho po vlasech. "Až budeš hotový s tím sushi, vyrazíme. Co ty na to?" Navrhnu a aniž bych čekal na odpověď, zajdu sbalit notebook, abychom měli podle čeho nakupovat. Vrátím se zpět. "Chceš s něčím pomoct?" Usměju se naněj a opřu se o bar. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Odejde se sbalit a já domotávám poslední kousky. Již hotové kousky nechávám na ozdobeném talíři a snažím se, aby lahodili i oku a nejen žaludku. Připravím vše potřebné a zrovna se chystám to uklidit a sushi schovat, než příjde jeho čas, když příjde. Usměji se a dám mu hadr, aby utřel linku, na který jsem pracoval. " Můžeš prosím to tady jen poklidit..jinak je to hotovo a můžem vyrazit. " Na tác dám vše k obědu a odnesu to na stolek, abychom se do toho mohli případně vrhnout hned, jak přijedem. Vrátím se a pomůžu mu s úklidem, tak to máme za chvili hotovo. Usměji se spokojen nad výkonem. " Tak a jsem připraven..jen..jen se skočím převlíknout." Odejdu do ložnice se oblíknout. Vemu na sebe rychle věci ze včerejška, jen si vemu jiný triko a řetízek si dám přes něj, aby byl vidět. Vrátím se k němu a pak pomalu vykročím k autu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile se vrátí, vezmu si tašku a můžeme vyrazit. Obujeme se oblečeme a vyrazíme dolů k autu. Otevřu mu dveře a pomůžu mu nastoupit. Potom vyjedeme. Po čtvrt hodině jízdy zaparkuju před velkým nákupním střediskem. Pomůžu mu vystoupit a nabídnu mu rámě, aby se opřel. "Připraven na velký nákup?" Usměju se na něj. Vykročíme směrem do obchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se na nákupní středisko, které se rozléhá před námi. Jen se pevněji chytnu. " Připraven." řeknu odhodlaně a společně do něj vejdem. Nevím, kam se dřív dívat a o co se dřív zajímat. " Kam půjdeme nejdřív..pro barvy..nebo nábytek..a ..páni...tady je snad všechno....tady..jsem..ještě nebyl." žasnu nad tím komplexem a držím se ho jako klíště. Jak je to velký, je tu i dost lidí a já se nechci ztratit. Za prvý bych ho nedohonil a za druhý mu chci být nablízku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Chce se ti hledat příslušné kýble s barvou nebo to jen objednáme a potom si to vyzvedneme?" Kouknu na něj s úsměvem a posadím ho do křesla které tu je na čekání, než vytáhnu notebook. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadí mě do křesla a vytáhne notebook. "Já..já bych řekl..že je to lepší barvy vidět...a nábytek bych objednal..abychom stihli vymalovat..ale barvy potřebujem hned a taky bych se bál, že objednaný budou jiný než třeba na obrázku." řeknu svůj názor a dívám se po procházejících lidech a čekám, až mu naběhne počítač. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...namíchali by nám je na počkání. Vybrali bychom si je teď a potom bychom mohli jít dál nakupovat a až bychom odjížděli zašli bychom si je vyzvednout. Nemyslíš, že je to lepší, než tady chodit mezi regáli a hledat? Obzvlášť, když máš zraněnou nohu?" Usměju se na něj a pohladím ho po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vysvětlí mi barvy a ja zrudnu. " Já....já...promin...jo...necháme si to namíchat...a pak vyzvednem." pípnu a hledím mu na boty. Já jsem idiot....takhle to nepochopit...proč si myslím, že to chtěl objednávat...jsem opravdu blbej. smutně si povzdychnu a zadívám se raději na počítač." Kdyby to šlo...tak by stačio ty barvy vytisknout a ukázat jim je, třeba...třeba by to bylo rychlejší." hovořím tiše, zakřiknutě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zčervená. "Eh? Za co se omlouváš? Tak dobrá...uděláme to tak." Podivím se protože, nevím proč se najednou tak stydí. Smutně kouká na monitor počítače. Pohladím ho po vlasech. "To už nech na mě, ano? hezky tu seď a počkej na mě až se vrátím." Usměju se na něj a vezmu počítač. Kawaii... Je moc roztomilý, když se stadí a když je smutný. Než odejdu nakloním se k němu. "Izuru-chan? jsi moc roztomilý když se stydíš a když jsi smutný. Myslím, že jestli až se vrátím a ty budeš pořád takhle koukat...asi ti dám pusu." Mrknu na něj a odejdu k pultu za obsluhou. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sedím nějakou dobu, co on objednává barvy a příjde tam starší žena. Ihned se zvednu a uvolním jí místo na křesle, na který si vděčně sedne. Já se přemístím ke dveřím a tam se opřu, kde čekám na Kuroye. Hlídám si každého,kdo odchází a jen co ho uvidím, tak na něj pro jistotu zamávám, aby mě viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Výjdeme z obchodu s barvami a jdeme najít obchod, kde bychom mohli koupit nádobí a jiné věci do kuchyně. Celou cestu si ho neustále hlídám a přidržuju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vyjdeme a vyrazíme do kuchyně. Držím se ho a nepouštím ani na moment. Dojdem do prostor kuchyní a já se ho stále nepouštím. Ukazuji rukou, kam jít a ukazuji mu, jaký hrnce a pánve jsou potřeba, co v nich se dá dělat a co bych svedl. Taky tam najdu krásný čajový servisy a kompletní servis na obědy i snídaně. S nadšením mu ukazuji, který se mi líbí. Obzvláště ty bílé s modrou kresbou. Oči mi tady jen září a já si příjdu moc štastný. Konečně jsem mu vše ukázal a nechal na něm ,co se koupí a co ne. Spokojeně a nakoupeně pomalu vycházíme ven. Věci nám tam zatím nechají a my se pro ně jako pro barvy stavíme, nebo spíš si je necháme odnést k autu. "Ted..ted půjdeme na obývák a záclony?" zeptám se a očima na něm visím. Už nejsem zakřiknutej, jako jsem byl u barev, kuchyn mi dodala úsměv a energii. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile dojdeme ke kuchyním, rozzáří se mu očička. Protáhne mě téměř celým obchodem a věřím, že kdyby mohl, tak celý obchod proletí. Ukazuje mi spousty věcí, které se mu líbí a vypadá to, že už ho to konečně začíná bavit. Usmívám se a jsem za to rád. Potom mě nechá, ať koupím co uznám za vhodné. Chvíli se rozpačitě dívám, ale nakonec mu koupm skoro všechno co chtěl. Skoro znamená, že netuším na co by nám byli dva čajové servisy. Při návrhu, že se teď půjdeme podívat na obyvák, jan kývnu hlavou. Chci aby bylo vše jak chce. Aby byl šťastný a tak i nakupování nechám na něm. Usmívám se, jak jsem rád, že se mu to líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak tak procházíme, pocítím potřebu. " Kuroyi-san...já...já si odskočím....kdyžtak zkus najít takový ten stolek..co by se hodil do pracovny..takový ten rohovej....nástěnky budou mít asi jinde." poprosím a vydám se na záchod. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Oznámí mi, že musí na záchod a mě nechá, ať se tam ještě porozhlídnu. Dříve než mu stihnu nabídnout, že půjdu s ním ztratí se mi z dohledu. Teď chci vidět, jak se najdem. Povzdechnu si a pustím se tedy do hledání. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Snažím se odpovídat co nejobjektivně a přitom Kuroye neprozradit. Všimne si řetízku a začne se o něj zajímat. Skryji ho do dlaně a odstrčím jí od sebe a začnu se šourat od ní. Slyším, jak klepe nodou a uvidím jejího kluka, který se na mě né moc přátelsky dívá. "Já..já už musím jít...nechte mě...nic z toho, co jsi slyšela..neni pravda...nejsem..to, co o mě říká otec a bratr...a jestli tomu věříš..tak si věř...já..já musím." Projdu kolem a cítím se zvláštně, poprvý jsem někoho takto odbyl. Udělám pár kroků a ucítím jak se mi napíná řetízek. Stačím jen chytit kroužek než se řetízek roztrhne. Otočím se a s kroužkem v dlani začnu hledat řetízek. Holčina kolem mě jen projde. " Kecáš kamarádům...viděli tě oni, ukázali nám fotky a my tě viděli s ním i tady...jsi to...jsi šlapka...vyhodí tě ze školy....o to se postarám." prohodí a přítel naznačí plivnutí. Nevšímám si toho, sedím na zemi a hledám řetízek. Najdu ho po chvilce a jedno z oček je roztáhnutý. Podívám se na to a najdu i to prasklé. Schovám si to do kapsy a kroužek si dám na prst. Zvednu se a vydám se zpátky za Kuroyem. Nevyhledávám ho, jen se postavím kousek od pultu, kde se platí a s pohledem k zemi čekám, až kolem projde. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Pojď." Chytnu ho za ruku a odvedu do jedné z kaváren, co jsou tady téměř na každém rohu. Posadím se s ním ke stolečku a objednám dvě horké čokolády. "Dáš si ještě něco?" Zeptám se a podám mu menu. Promluvím, až nám donesou horkou čokoládu. Trochu usrknu a potom ho jemně chytnu za ruku na které má kroužek. "Tak a teď mi pověz, co se stalo. Všiml jsem si, že áš kroužek na prstu. Ale asi to není z tvého vlastního rozhodnutí co? Na to je ještě brzo. A nemáš řetízek na krku. Normálně by si ho tam měl, takže se něco stát muselo. Tak povídej." Mluvím pomalu a nikam ho netlačím, jen mě zajímá, co se stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Chytne mě za ruku a odvede mě do kavárny. Posadím se a znova jen zakroutím hlavou, že nic víc nechci. Menu jen položím na stůl. Donesou nám čokoládu, jen si jí přitáhnu,ale nepiji. Jemně se mě dotkne, zrudnu a jen se poplašeně rozhlídnu. Pak jen vydechnu a zírám do čokolády. " Proč...proč myslíš, že je to brzo? Co když...cítím něco..co ty nevíš." zeptám se ho jinak, v hlavě toho mám zase hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vůbec se netvářím, že se zlobím, spíš jako by mě něco trápilo. A ono to tak skutečně je. Čím déle jsem s tím chlpcem tím více mě zajímá co se s ním stane a tím více mi leží na srdci jeho budoucnost. Už vůbec si nejsem jistý tím, co jsem chtěl udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Druhou rukou vytáhnu přetrhnutý řetízek. " vidíš..jen se přetrhlo očko...to se dá zpravit...jednoduše." posunu řetízek k němu, abych mu to dokázal. Chvili jsem z ticha a dívám se na kroužek a na nový řetízek a na ten přetrhnutý. " Já...potkal jsem tu kámošku...co jsem tenkrát od ní jel...a prý o mě slyšela nějaký věci...moc mě neposlouchala....a podle ní to jsem...takže to vypadá...že jsi jedinej...kdo nevěří, že jsem..no tamto...že ..že asi se líbám s každým chlapem...nebo...copak to fakt jde...aby se kluk s klukem?" znejistím a jakoby mi právě teprve ted došlo, co tou šlapkou všichni myslí. Rozklepu se a stáhnu ruce k sobě a vložím je do klína. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu si, jak se chvěje. "Je ti zima? Chceš půjčit šálu?" Nejraději bych ho teď obejmul, ale to pochybuju, že by mu zrovna teď pomohlo a tak se na něj jen poněkud bezmocně podívám. "Nejsem jediný. Ty přece taky víš, že nejsi prostitut. A to je důležité, že to víme my dva. Jinak..Izuru-chan, opravdu to jde aby se kluk s klukem mohl milovat." Vysvětlím mu a snažím se ať to nevidí tak černě. "Mám si to s němi vyřídit? ebo je můžeme zažalovat za šíření pomluvy. Máme opravdu úžasného rodinného právníka." Navrhuju mu, ale stejně vím, že to nepříjme, protože jde o jeho rodinu a taky o lidi, oc považoval za své kamarády. "Cítíš se na pokračování v nákupech?" Zeptám se ho jemně tak, že ho opět do ničeho nenutím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Rád budu pokračovat v nákupech...a mohl bys..mi to zase zapnout .a...já ten roztrhnutý dám spravit...když nemůžu já....já.měl jsem si sám dávat více pozor." tiše hovořím a čokoládu předemnou ani nevnímám. Kluk s klukem se milujou....můžou se milovat..jako kluk a holka...když spolu chodí...a my...my spolu chodíme...on..on se semnou..taky.bude chtít...to...milovat...a miloval se už s někým....nejspíš jo, když ví...ach jo..já jsem zase sto let za opicema.....milovat...se mnou....Kuroyi....to...třeba tohle chtít nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Já...já...ehm..tady ne." odpovím s klepajícím hlasem a rudými lícemi. Přiznat se, nad čím přemýšlím tady mi příjde nevhodné. Jen skloním pohled do čokolády a upíjím jí. Nebude..nebude to chtít..je na mě hodný..a milý....a do ničeho mě nenutí...vždyt já ani nemám představu, jak by to kluci..jako mohli...sice mi sundal kalhoty....takže to bude asi jako u holek...ale vždyt...to musí bolet...ne..to prostě nejde....jak se mu k tomu vůbec můžu přiznat..ještě se mi vysměje. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Řekne že tady mi to neřekne a zrudne. Tuším o co jde. Zase se začne věnovat čokoládě. Jen po pohladím po vlasech. "Nemusíš mi to říkat, když nechceš. ani tu čokoládu nemusíš pít jestli jí nechceš." Usměju se na něj. Odložím svůj hrníček a dojdu zaplatit. Jeho tam nechám. "Tak...můžeme jít? " Zeptám se, když se vrátím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sotva se opřu o stůl, spatřím ho, jak se vrací. " Ano...můžem...koukal..jsi na to..jak jsme ..než jsem šel ..jsem si odskočil?" zeptám se a pomalu vyrazím zpátky k nábytku do obýváku a pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Najdu hezký světlo do kuchyně, a taky krásný vkusný lustr do ložnice, ale nejsem si jistej, zda by se mu to líbilo. A tak mu to jen ukáži a nechám rozhodnutí na něm, zatímco se probírám dál. Přitom je na mě vidět, jak se často ohlížím, jako bych se bál každého skrytého stínu. Nakonec se zastavím uprostřed a jen si povzdechnu. "Proč...proč se strachuji...tak si mě vyfotí...snad nebude tolik vidět..nechci, aby měl problémy...kvůli mě...nechci." hovořím pro sebe, zatímco se dívám na dětský lustr v podobě měsíce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ukáže mi moc hezký lustr do ložnice a další hezký do kuchyně. Pocjválím mu vkus a výběr. Zatím co on jde dál, já se zarazím a téměř bez dechu hledím na křišťálový lustr se zlatými rameny. To je on...takový jsem chtěl. Vedechnu v duchu a srdce mi radostí poskočí. Jen aby se ještě líbil i Izurovi a schválil mi ho do obyváku. Otočím se na něj ale není tam. Chvíli se po něm rozhlížím. Všimnu si jak stojí opodál a kouká na měsíc. Dojdu k němu zrovna ve chvíli kdy promluví. Zní to spíše jako by to říkal sám sobě než mí. Má strach, že se mě to něják dotkne. Pomalu a lehce ho zezadu obejmu a přitisknu ho k sobě. "Neboj se Izuru-chan...nic se mi nestane." V tu chvíli úplně zapomenu na ten křišťálový lustr. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se na lustr nade mnou. Obyčejná nezáživná lampa. A tak se raději zadívám na něj a do jeho očí. "Kuroyi...já...já už svoje názory řekl...kam půjdeme ted...a budeš tady něco kupovat a nebo to necháme na později?" zeptám se, protože jsem už žádný lustr hodící se do bytu, nenašel. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Připomene mi proč jsem ho vlastně scháněl. "No vidíš...Už vím, proč jsem za tebou přišel. Chtěl jsem ti ukázat jeden lustr." Chytnu ho za ruku a dovedu ho k tomu křišťálovému lustru. "Líbí se ti? Myslíš, že by se nám hodil do obýváku?" Ukazuju mu nadšeně a musím působit jak malé dítě co ukazuje na svou vysněnou hračku. Vždyť já o tom lustru taky vždycky snil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vemu ho za ruku a odvedu ho od lustrů a od jeho vytouženého křištálu. Zavedu ho do oddělení replik starožitností a ukáži mu nábytek. " Pokud chceš ten lustr, pak bych vzal tyhle věci. Třeba tamto křeslo s vysokým opěradlem vzadu. A stejně se to bude malovat do barvy, kdy by se tohle hodila. Tak jaký chceš obývák, bud takovýto a nebo spíš modernější. Ale moderní bude pracovna, takže může být takovýto obývák a nebo takovou můžem udělat ...ehm..ložnici." Stojím a nechám ho konečně rozhodnout, jak to bude u něj vypadat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro I přes mou odpověď mě táhne pryč až dojdeme do části, kde to vypadá, jakoby se zastavil čas. Začnu tam smejdit a očička se mi rozzáří štěstím. Připadám si jak Alenka v říši divů. Tohle jsemchtěl doma mít. Moc se mi to vždycky líbilo. Jakmile však promluví, opět se zarazím a trochu zdrceně si sednu na jedno z křesel. "Asi...to uděláme, jak si to navrhnul prvně." distanu konečně ze sebe a snažím se, aby to neznělo moc sklíčeně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přetapkám k němu a opřu se o opěradlo. " Kuroyi-san..pokud platí to, co jsi řekl, že to necháš na mě a že chceš, abych byl štastný....tak já bych..chtěl tohle...změníme to. Necháme původní pracovnu a kuchyn...a zbytek půjde do minulosti. Koupíme ten lustr a já se zkusím zeptat, zda by neměli menší ještě jeden. Táhle je široká postel s vysokým pěkně vyřezávaným čelem a ta se hodí do ložnice....vlastně bych řekl, že tady by se našli věci do obýváku i do ložnice i s doplnky a bylo by to tam dokonalý...jako by se ty místnosti ocitly v minulosti. ...já..moc bych si přál spát v posteli jak z pohádky a takový jedinečný obývák určitě nikdo jiný mít nebude." hovořím a vyprávím mu svojí představu, že to musí vidět jak by to tam vypadalo. Dívám se na něj a prsty přejedu po opěradle křesla, které je jak z nějakého království či hradu. " Prosím, Kuroyi-san....chci, aby se ti tam taky líbilo...a mě by se to tahle líbilo moc..je to...originální...nevšední." a taky chci vidět, jak jsi štastný...a aby se i tobě splnil nějaký ten sen. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Opravdu...opravdu by si to pro mě udělal? Žil by si v takovém bytě...který vypadá jakoby se tam zastavil čas?" Zaptám se ho a naléhavě se na něj podívám. "Víš...ta postel...nebylo by lepší, kdybychom koupili postel s nebesy? Nelíbila by se ti víc? Spal by si v ní jak princezna." Vrací se mi dobrá nálada a tak ho trochu poškádlím. Dál si prohlížím nábytek a ten nápad se mi zamlouvá čím dál více. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Ehm...postel ..s nebesy..princezna...Kuroyi....ale víš, že by jsi tam spal i ty...a já nebesa mít nemusím...sice se mi líbí masivní postel s nebesy a jakoby závěsy kolem dokola, ale nevím, zda by jsi tam spal i ty..a nebo budem mít každý svojí vlastní postel?" zeptám se a počáteční stud zase pomalu mizí. Posadím se na opěradlo a sleduji ho, jak to tu prochází. " Kuroyi..je to jen na tobě...mě to láká..ale peníze máš ty." čímž mu naznačím, že mě se to líbí a že toto nechám jen na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Já vím, že bych tam spal i já. mě by to navadilo už vůbec. Záleží jen na tobě. A záleží na tobě i to, jestli chceš spát ve vlastní posteli, nebo ne. A já bych přece princezna nebyl...to ty jsi tak krásný." Pohladím ho a dám mu pusu na tvář. Otočím se na něj. "Už jsem ti řekl, že peníze nehrají roli? Jestli ne, tak to říkám teď. A je to opravdu tak. Jen chci, aby se ti tam líbilo. Mě by se tohle taky moc líbilo." Přiznám a z opěradla ho stáhnu k sobě do křesla. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Mám dojem, že jsme se rozhodli, a ted, jak to tam spolu s tím lustrem dopravíme..necháme si to dovést?...Já pokud můžu ti ....navrhnout, tak bych vzal tyto a tyto kusy a taky toto křeslo." ukáži na nábytek hodící se do obýváku a taky pohovku přímo jako dělanou do pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...do auta se to kadopádně nevejde a nechat si to dovézt, to bude jistější myslím. Ale ještě bych to tu tak den nechat. Nechci to zašpinit od malování. Teď mě napadlo. Nechtěl by si začít malovat až zítra? Už se připozďuje a nevím, jestli bychom to stihli. Dneska bychom ještě mohli zajít do firmy a poprosit kluky, ať nám s tím malováním a stěhováním pomůžou. Co ty na to? " Zeptám se ho a příjdu i s okamžitý nápadem. "Ale jen jestli budeš chtít. A neboj...je to fajn banda." Usměju se a pohladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Mezitím mi navrhne, že se malovat bude zítra a pojede se do jeho práce. " Dobře...já ted do školy nechvátám , takže můžu malovat i zítra a ..a pokud nebudu překážet..ale klidně počkám i v autě, než si to ve firmě vyřídíš." odsouhlasím a zkusím se zvednout. " Tak..tak to jdem zařídit...aby nám někdo nezval ten lustr." poškádlím trochu já jeho, ale je to jen takové nevinné poštouchnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zmíní se o škole a já se zamračím. "Hm...škola. O tom si promluvíme doma." Řeknu tiše a po chvíli se na něj zase usměju. "Chci, aby si šel do firmy se mnou. Chci, aby ses tam s němi seznámil a taky jestli tam nakonec chceš zkusit pracovat, měl by si tam jít se kouknout." Začnu mu vysvětlovat, proč v autě nezůstane. Zmíní se o lustru. "Ahhh...můj krásný lustr." Vyletím ze křesla, jako bych si sedl na připínáček a jeho stále držím v náruči. Po chvíli ho však sundám a jen ho lehce podepřu. "Tak jdeme." Usměju se na něj a jdeme k pokladně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nakonec tiše souhlasím s tím, že se do firmy podívám a než stačím svoje popíchnutí upravit, tak vyskočí, až ho pevně objemu, abych nespadnul. Až po chvili se pustím a postavím se na nohy. Jdu vedle něj k pokladně. Nechám ho vše zařídit a jen stojím vedle. Nakonec se ještě k němu nakloním. "Kdyžtak..jestli nemaj ještě jeden lustr..třeba menší..do ložnice." připomenu a dál jen stojím připraven vyzvednout věci , co máme u kuchyně a barvy a jet do firmy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chytnu Izura za ruku a zamíříme zpět do kuchyně pro koupené nádobí a potom ještě pro barvy. Je toho celkem dost, ale nakonec se nám to povede nastrkat do auta tak, aby se nic nerozlilo, ani nerozbilo. Opět mu pomůžu vlézt do auta a potom jedeme do firmy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak jedeme do firmy, hledím na palubovku. " Kuroyi-san...ehm...ty...ty jsi..se už miloval ...s klukem?" zeptám se nesměle na jednu z mnoha otázek, který mě od jeho odpovědi trápí a tuhle jsem vyhodnotil na to, že mu to nemusí zkazit náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zastavíme a zadívám se na budovu. Znova mě škádlí princeznou. " Já..já to vyjdu....moc jsem toho dneska nenachodil. " odpovím a v hlase je znát rozhození a trochu stud za princeznu. Zkusím se na něj zašklebit,ale moc mi to nejde a spíš to vypadá jako sladký úsměv. Vystoupím a zhluboka se nadechnu. Poplácá mě zádech a já se na něj vděčně usměji. A vykročím směrem dovnitř, abych to měl co nejdříve za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zabuším na dveře. "Tak vy bando! Lenošení vám skončilo!" Zvednu hlas a zatvářím se zle. "Jen zůstaň za mnou. Nejspíše si tě chvili nevšimnou, protože se budou snažit dokázat mi, že tu něco dělali, co jsem tu nebyl. Sleduj to a byv se." Usměju se na něj a potom se zase zamračím. Za dvěřmi se ozvou výkřiky typu "Akuma" a jiné. Vejdeme dovnitř a všichni stojí seřazení ve dvou řadách podél zdí a vátají nás. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zabuší a jeho hlas i výraz je jiný. Sám se za něj schovám a nepříjde mi, že bych se zrovna tímto bavil. Vejdem a já se jen bázlivě koukám, jak se staví jako na výstavě a vítají nás. Poplašeně se dívám jak na zaměstnance, tak i na Kuroye. Tady..tady mám pracovat...taky se budu jeho tak bát..ale vždyt je milej..nebo není? Beze slova postupuji za ním a sleduji vše kolem nás. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak jo...dneska to bude jen rychlá prohlídka a potom s vámi potřebuju mluvit. Izuru-chan, zatím se klidně posaď, než to obejdu." Promluvím nejdříve k zaměstnancům a potom k Izurovi. Začnu obházet postupně jednotlivé části. Všude vidím jen dobré výsledky, nebo slyším jen dobré zprávy, což mě dost těší. Jakmile dojdu k někomu, kdo by nám zítra mohl pomoct zeptám se ho a samozřejmě mu za to nabídnu i odměnu. Jakmile narazím na Tekiho vytáhnu řetízek a požádám ho o opravu. Kývne mi na to a dá se do práce. Zatím co já chodím, tak se kolem sedícího Izura schromážd několik mladých dívek a kluk o něco starší než já a se zájmem si ho prohlíží. "Izuru-chan? Můžeš jít sem?" Zavolám ho abych mu ukázal ten návrh, co poprvé vybarvovat, v reálu. "Tak jak? Udělali to správně nebo je mám donutit to přešít? Co myslíš?" Zeptám se ho záludně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Najdu volnou židli a posadím se, spíš se na ní krčím a čekám, až Kuroyi skončí. Všimnu si, jak mě tu několik holek a kluk prohlíží a tak se jen maličko usměji a poplašeně hledám očima Kuroye, kde je. Zrovna mě zavolá a tak se zvednu, omluvně se jim ukloním a dobelhám se za ním. Nejraději bych běžel,ale s tou nohou to nedávám. Ukáže mi model, který jsem vybarvoval a upravoval. Je nádherný. " Ne...je to...přesně jako na návrhnu...i ten límec vypadá dobře...nebo myslíš, že...že to předtím bylo lepší?" nervozně se ohlížím kolem a rukou přejedu po materiálu. Zdá se mi hrubý a že by to chtělo možná něco o chloupek jemnější, ale neřeknu nic. I ta hrubost je u toho svým způsobem k tomu hodící. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...mysílím, že už bychom měli jít, co ty na to? Nebo tady chceš ještě pořádně provést? Ale to klidně můžem i jindy. Teda...bolí tě ta noha? Nebo máš už hlad. I když...asi bychom měli jít, za chvíli stejně končí pracovní doba." Zeptám se jako by na tom záviselo všechno. Usměju se nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozhlídnu se kolem a podívám se na ty, co si mě prohlíželi. Hned se podívám na něj a do očí.Usmívá se a mě se jeho úsměv tolik líbí. " Ne..nebolí...a u nás máme to sushi...nebo..nebo už ho nechceš?.....já...klidně si to tu projdem, až později...pokud mě tu budeš chtít..jako pomocníka." odpovím a otočím se, abychom mohli odejít a jeho zaměstnance více nerušit. Občas se bázlivě podívám na nějakého,ale hned sklopím zrak. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Já vím, že tam máme sushi. Taky se už na něj moc těším, víš? Chtěl jsem ti to jen připomenout. Dobrá. Asi teda půjdem a projdeme si to až později. A kdo řekl jako pomocníka? Já řekl návrháře. Myslím, že máš skvělou představivost a že ti to půjde." Otočí se k odchodu a tak ho podepřu. Všimnu si, jak se celou dobu stydí. Rozloučím se se všemi a doprovodím ho ke dveřím. Ještě dojdu za Tekim a vezmu si od něj spravený řetízek. Izurovi ho však ještě nedám. Rozloučím se se všema a některým připomenu, že je zítra čekám. Dojdeme dolů k autu a já mu pomůžu nastoupit. "Omlouvám se ti za tu princeznu na začátku. Jestli je ti to nepříjemné, už ti tak říkat nebudu. A nervózní z nich být taky příště nemusíš. Jsou to milý lidi a moji kamarádi. Když něco potřebujeme, můžeme se navzájemn na sebe spolehnout. Tak a teď už pojedeme domů. Ať to tam můžeme pořádně připravit na zítřek." Usměju se na něj a rozjedeme se domů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nasednem do auta a on mi vysvětluje a trochu se omlouvá. " Já....já se nezlobím za princeznu...jen..jen prostě nevěřím, že bych byl hezkej jako princezna...a trochu se bojím toho, jak mi to chceš dokázat.....a jsou to tvojí přátelé...já...já jen ti nechci dělat ostudu.. nebo..aby o tobě neroznášeli něco..jako...moji kamarádi o mě...i když tvrdíš, že moji kamarádi..nejsou kamarádi...co když tam někdo takový taky u tebe je." hovořím pomalu a za jízdy domů. Položím si hlavu na opěradlo a dívám se na něj. " Připravíme...zítra budem malovat...připravíme to na nábytek..a asi něco provedem s tím málem...co ..co tam je." Jízda mě ukolébavá a tak zavřu oči a na moment usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile zajedu do garáže, všimnu si, že usnul. Zadoufám, že spí tvrdým spánkem a opatrně ho vezmu do náruče, snažím se to udělat tak, abych ho neprobudil. Vynesu ho až do bytu, kde si sundám boty a odnesu ho rovnou do postele. Tam sundám boty i jemu a přikryju ho. Než odejdu dám mu pusu na tvář a nechám ho spát. Jakmile uvidím sushi na stole připomene mi to, že mám hlad, ale rozhodnu se počkat až se vzbudí a sushi schovám do ledničky. Zatím si uvažím čaj a začnu mu jako dezert a zároveň překvapení, připravovat jahody se šlehačkou. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Uloží mě do postele a přikreje. Ovšem ani to mě neprobere.Spím asi čtvrt hodinku v posteli, když se s trhnutím proberu. " Už budem doma?" Posadím se prudce na posteli a zmateně se rozhlížím. Jak..jak jsem se sem dostal..jak dlouho jsem spal...to...on ..a jé....sushi. Vyskočím z postele a bolest v noze mě nezastaví. Kulhavě, ale přesto rychleji, se dostanu do kuchyně. " Kuroyi-san...omlouvám se ..já..já jsem asi usnul...už jsi jedl..jak ti chutnalo sushi...a co co to děláš?" zeptám se tiše, a stojím tři kroky od něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vrátí se a nalije si do kalíšku. " Saké...já ho ještě nepil..jaký je?" zeptám se a teprve pak si všimnu, že začal jíst. " Gomene...itadakimasu." špitnu a vemu si hůlky. Rozdělám je a sushi si nejdřív namočím do sojové omáčky. Vložím sushi do úst a už beru další, tentokrát ho namočím do wasabi. Ostřejší, přesto i tak mi to chutná. Se sklopeným pohledem a mírnou uklonou příjmu pochvalu a dál jím. Střídám omáčky a pohledem hypnotizuji jahody. Dojím a počkám na Kuroye,dokud i on dojí. Hůlkama teprve pak vemu jednu z jahod a vložím si jí do úst. Zatvářím se spokojeně jako v restauraci a zavřu oči. Nechávám jahodu v ústech, dokud se nerozhodnu jí spolknout. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Za celou dobu se nalitého saké ani nenapiju. Tak mě uchvátilo jeho úžasné sushi. "Ty si ještě nepil saké? A chtěl by si ho zkusit? Není to moc ostré a myslím, že teplé saké by ti asi mohlo chutnat více. Potom ti dám napít, až dojíme, ano?" Usměju se a pokračuju v jídle. Počká až dojím a potom začne jíst jahody. Jen ho sleduju, jak jahodu strčí do pusy a potom spokojeně zavře oči a vychutnává si jí. Taky si vezmu jednu jahodu, ale jen tak jí pokoušu a sním. Jsou dobré, ale nedokážu si je vychutnávat tak jako on. Vezmu další jahodu a moje ruka s ní se zastaví před jeho ústy. Počkám až dojí a otevře oči, abych mu jí mohl nabídnout. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Mlsně se olíznu a shýbnu se, abycho z jeho prstů si mohl vzít jahodu. Rty jí obratně vemu a ještě mu oblíznu prsty, aby nebyl od jahody umatlanej. Znova zavřu oči a vychutnávám si to. "Výborné.....takto bych je mohl jíst...pořád...a pořád." hovořím a otevřu oči, zasněně se dívám na Kuroye. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile si všimne jahody vezme si jí. Potom mi ještě očistí prsty a já jen tiše vydechnu, jak se mi to líbí. Zase zavře oči a vychutnává si jahodu. Tentokrát neodolám. Naberu na prst trochu šlehačky a udělám mu na špičce nosu tečku. "Chutnají ti? Jak by si je mohl jíst pořád a pořád? Normálně nebo z mojích prstů?" Usměju se a čistou rukou ho pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se na něj a usměji se. Pokrčím rameny." Chutnají....a pořád jakkoliv...klidně i od tebe...ale budeš je mít od jahod a šlehačky...a budeš sladkej." zasměji se a další jahodu si vemu prsty a podám jí jemu tak, jako on jí nabízel předtím. " Ochutnej a řekni, jak je lepší..zda z hůlek či s prstů." usměji se a po dobrém spánku a pozdním obědě mám super náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To jsem rád, že chutnají. No vidíš. já abych byl sladký musím být od jahod a šlehačky, kdežto ty..." Nechám větu nedopovězenou, aby nemohl tak moc odporovat. Nabídne mi jahodu. "To ti můžu říct hned. Ale když jinak nedáš..." Usměju se a vezmu si od něj jahodu. Jemně si ho přidržím za zápěstí a olíznu mu palec. Ukazováček mu však očistím důkladněji a sktčím ho do pusy skoro z poloviny. Jak prst vytáhnu pustím i jeho ruku a usměju se. "Od tebe jsou jasně lepší." Naberu trochu šlehačky a tentokrát mu udělám tečku na rty. Dříve než však stihne cokoliv udělat mu dám pusu na rty. chvíli tak držím, ale nakonec se stejně oddálím. "Promiň...jen jsem chtěl zkusit, jak moc si sladký." Usměju se na něj omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Veme šlehačku a udělá mi tečku na rtech. Než jí stačím slíznout, tak mi dá pusu. Nejdřív se udiveně koukám,ale pak zavřu oči. Oddálí se a já se na něj podívám. Jeho slovům se musím smát. " Já....já..a jsem?" zeptám se a nepočítám, že mi to potvrdí, přeci nejsem dort. Vemu další jahodu a na špičku si vemu hromadu šlehačky. " Ted já..." A strčím si celou jahodu i se šlehačkou do úst, stejně mi trochu zůstane pod nosem. Vemu další a i ji obdařím hromadou šlehačky a znova jí nabídnu Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Strčí si do pusy další jahodu a trocha šlehačky mu zůstane nad horním rtem. Pozoruju ho, jestli si toho všimne. Nabídne mi další jahodu a já dospěju k názoru, že si toho nevšimnul. "Moment" Odkloním na okamžik jeho ruku. a jemně si ho přitáhnu za bradu k sobě. Sklonm se k němu a něžně slíznu z jeho obličeje šlehačku. Zase se narovnám. "Byl si tam špinavý" Vysvětlím a teprve až teď si vezmu jahodu, co mi nabízel. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nabízenou jahodu odkloní a já se sklesle podívám proč jí nechce. On si mě však přitáhne, jak jsem blízko, tak se mi skoro zastavuje dech. Ucítím jeho jazyk pod nosem a jen tiše vydechnu, obličej mi hoří a já naráz spolknu jahodu, co mám v ústech. Narovná se a mě se stále chvěje ruka. on mi slíznul šlehačku..jazykem....on se mě dotknul ...tak blízko...on..on to myslí se mnou..vážně? Veme si jahodu a já než to zjistím, tak držím ruku nataženou bez jahody. Uvědomím si to a hned se jako přistižený dítě stáhnu a raději vemu jahodu a bez šlehačky si jí hodím do pusy a cucám jak bonbon, abych na to nemyslel. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile mu však olíznu šlehačku z obličeje má na obličeji stejnou barvu jako jahody vedle v misce. Kawaii... Vydechnu tiše. Vypadá zaraženě, ale červená se. Beru to jako dobré znamení. Jeho červenání ě přitahuje tak moc, že se musím ovládat, abych ho nevzal a neodnesl do postele. Jakmile se po chvíli probere a všimne si, že jahodu už jsem si vzal, stáhne poplašeně ruku. Další jahodu už si vezme bez šlehačky. Asi jsem ho trochu vyděsil...ale nemohl jsem si pomoct. Vstanu ze židle. "Omluvíš mě na moment?" Zeptám se ho a dojdu ke svojí tašce na pohovce. Vytáhnu od tama cigarety a vylezu na balkón. Vezmu si cigaretu a zapálím si. Opřu se zády o zeď a pomalu po ní sjíždím dolů. Vybral jsem si tě, abych tě trápil...a místo toho ty trápíš mě a ani o tom nevíš... Povzdechnu si a vydechnu obláček kouře. Být to kdokoliv jiný...už ho mám dávno v posteli...v čem je Izuru jiný? Já se přece nemůžu zamilovat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sním ještě pár jahod, ale zastavím a zadívám se směrem, kam zmizel. Nemůžu to sníst....je to i jeho ..a on skoro nic neměl. přesto neodolám a vemu si ještě jednu, pro mě poslední. Vstanu a vemu misku ze zbytkem jahod a pomalu splaskávající šlehačkou. Uklidím je do ledničky a začnu sklízet po obědě a uklízet nádobí do myčky. Po uklizení a sklizení všeho, přejdu k balkonu. Zaklepu a jen mu tam strčím hlavu. "Gomene....Kuroyi-san...já...že jsem ty jahody dal do ledničky....nebaví mě jíst je samotný...já...já...skočím se opláchnout...kdyby jsi mě hledal." Usměji se na něj a zmiznu zase dovnitř. Ještě do každé místnosti připravím příslušný kbelík s barvou, vemu si věci a ted i osušku a vydám se do koupelny. Trvá mi to než se umeji, musím rozvázat obvaz a trochu rozhýbat nohu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ze začátku přemýšlím. Jen tak...o svém životě, o tom co dělám, o své rodině a přátelích. Potom se však mé myšlenky stočí k Izurovi. Sám se trochu polekám nad věcmi o kterých přemýšlím a tak raději přestanu přemýšlet úplně. Jen sedím na balkóně, kouřím a pozoruju světla města pod sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Opatrně vejdu a chvili se jen tak dívám, jak tam jen tak sedí a kouří. Posadím se vedle a zahledím se před sebe. " Je...je tady krásně...hezký výhled." Skrčím obě nohy a obejmu je, sice opatrně, ale povede se. Zadívám se na něj. " Kuroyi-san.....já...jaký to je....milovat se s klukem....a ty...by ..i se mnou....já...nedovedu si to představit...ani..ani trochu....já..cítím podivný pocit v břiše....při puse...ale při tomhle..Kuroyi-san...jsem divný." tiše mluvím a přitom se k němu přišoupnu a položím hlavu na jeho rameno. Začíná mi být zima,ale neřeknu ani poznámku, chci být s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dá mi příkaz a tak se jako poslušný voják posunu a on si sedne za mě. Přehodí přes nás svetr a obejme mě. Chytne mě za ruku a proplete prsty, obrátím se na něj a usměji se. Tím, co ted udělal, se uklidnim a opřu se o něj. Ne plnou vahou,ale jen zlehka. Postupně odpovídá a já pozorně poslouchám. Dokonce mě i uklidní, že myslím dopředu a ani to není jistý. Jak se dotkne řetízku, přitisknu se o trochu víc. Hovoří o milování a spíš než aby byl nad tím nadšený, tak si povzdychne a sevře mě. Po jeho otázce jen tak sedím a hledím před sebe. " Nejsi divný...jsi přitažlivý muž...s vkusných chováním...rozhodně nejsi divný." Sevřu mu ruku. " Víš...že jsi na to poznal..motýlci...a budí se dost často...s tebou...a já se na ně..začínám těšit...asi máš pravdu....myslím dopředu..jen...jen jsem měl strach...a jak vůbec poznám, že jsi ty ...připraven...když ještě nejsi?" Otočím na něj hlavu a visím na jeho rtech pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Začíná být chladno...měli bychom jít." Pomalu vstanu, ale jeho svou rukou na jeho rameni ve stávání zadržím. Potom se sehnu a vezmu ho do náruče. Chvíli ho jen tak držím a pozoruju s ním v náruči večerní město. Podívám se na něj a usměju se. Nic neříkám, jen se k němu pomalu přiblížím. Chci vědět, jak zareaguje. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro On ..on mi chce dát pusu...a přitom...čeká na mě? Taky..to asi patří ..k chození...a když...je to stejné jako u chození s holkama...kluci se s nimi i líbali...pusa k tomu patří...a proč ...on je jako já...na..na kluky. Mělce dýchám a sám se přiblížím , zavřu oči a nervozně svými rty se dotknu jeho. Motýlci v břiše poplašeně lítají a mé ruce se chvějí pod jejich křídly. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak...půjdeme raději dovnitř. Nechci, aby si byl nemocný." Usměju se, otevřu dveře a vstoupíme do vyhřátého bytu. "Chceš si ještě dát ty jahody, nebo až zítra? Nakrmil bych tě...a ty by si mohl mě." Navrhnu a usměju se. Podle toh, jak rozhodne a jestli mi řekne, kam chce jít, ho odnesu. Zatím ho však držím v náruči a tisknu k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vejdem a dostanu zajímavou nabídku. " Ty..ty by jsi mě krmil....jako..jako jsme to dělali předtím...a nebude ti vadit..že budeš upatlaný?...já....já si jahody rád dám kdykoliv." Přiznám a skloním pohled k jeho rameno, a hned na to hlavu položím na toto rameno. a nechám se odnést kam bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Spíš?" Zeptám se ho spíše jen v žertu. "Protože kdyby ano, musel by přijet tvůj princ a něák tě probudit. Jenomž ten si není jistý, co by balo vhodnější. Zda polibek, či jahoda." Usměju se a vezmudo ruky jednu jahodu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vejde s jahodama a já se po něm dívám. Jak začne mluvit o probouzení, zasměji se a zavřu oči. " To nevím, co je účinější....pusa od tebe je sladká jako jahoda."zašpitám, ležím a mírně otevřu rty, aby mi tam mohl dát jahodu. Ruce položený podél těla a čekám, co provede a jak mě jakoby probudí. Po tom hovoru se cítím uvolněně a s radostí přistoupím na jeho hru. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě a já otevřu oči. " Vý...výborná jahoda...takové probuzení....neměla asi žádná princezna..co znám pohádky." poznamenám a posadím se na posteli. Hledím na něj a líčka mám rudé od toho buzení. Natáhnu ruku k jahodám a vemu větší, dám jí také šlehačku na špičku a jahodu zastavím kousek před jeho rty, přitom šlehačka ho už šimrá na horním rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Copak chceš dělat potom? Až jahody dojdou. Půjdeme spát? Nebo máš ještě nějáký plán?" Usměju se i když pochybuju, že nějáký plán má. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nabídne mi další jahodu, a zeptá se na plán. Zastavím se v půlce pohybu k jahodě. " Já....já nemám plán....ale já..já ještě nejsem unavený." přiznám a pozorně se na něj podívám. Všimnu si, že i přes slíznuti jahody, mu stále trochu zbylo šlehačky na rtu. Nadechnu se a už jak se blížím, tak červenám. Nejdřív to vypadá, že jdu po jahodě, ale jen kolem ní projdu hlavou a jako on předtím mi olíznul šlehačku, tak já velmi opatrně a zlehka jazykem slíznu šlehačku z jeho rtu. Ten dotyk mě tak rozhodí, že mi srdce bije jako při závodu. Omluvně se na něj usměji. " šlehačka." řeknu jen tiše a jak se vzdaluji, zastavím se pro jahodu a vemu si jí přímo z jeho prstů a i ty mu olíznu , aby je neměl upatlaný víc než musí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak si vemu jahodu, všimnu si jeho tváří, jak nabírají barvu. Jahodu velmi rychle sním. On..se červená...to se mu to libilo? Skloní se ke mě a ja na něj koukám jak na svatý obrázek. Nemůžu se nabažit pohledu na jeho růžové tvářičky. " Probudil....a...to je špatně? Ty...nemáš rád motýlky?Jestli...nechceš budit...já jen..mě předtím..když jsi mi olíznul šlehačku...se to libilo...a tak jsem..promin..hloupý nápad." skloním hlavu a zestmutním. Rukou nahmatám misku a nabídnu mu jahodu s jen plachým pohledem. Je na ní šlehačky mín a držím jí dál od něj, abych ho znova neupatlal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dám mu ruku na pusu, aby už nemluvil hlouposti. "Copak já řekl, že je to špatně. Neomlouvej se hned za všechno. Mě se to taky moc líbilo. Proč myslíš, že by se jinak probudili. Jen...bylo to poprvé. Po moc dlouhé době. Nevěděl jsem, že nějáké mám." Vysvětlím mu a pohladím ho po tváři. Až potom si vezmu jahodu. Sednu si na postel a položím si jeho hlavu na klín. "Líbí se ti to takhle? Je to příjemné?" Začnu ho neupatlanou rukou hladit po vlasech a druhou mu nabídnu jahodu. "Jen opatrně, ať ti nezaskočí." Připomenu mu a podám mu jahodu blíže k ústům. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sedne si a já skončím hlavou v jeho klíně. Dívám se na něj a usmívám se. Krásně mu vidím do obličeje a vidím i jak se mu pohybuje hrud." Je....to nový pohled na tebe." řeknu tiše a přivřu oči, jak mě hladí. Jahoda se objeví u mých úst. Zadívám se na ní a pak na něj. " Kuroyi-san....ty...ty jsi dlouho nikoho neměl..že jsi necítil motýlky?" zajímám se, protože mě začíná zajímat jeho život i po této stránce. Nazvednu se a zuby jemně převezmu jahodu a vsaji jí do úst. Položím se a jemným kousáním ho pozoruji ze své nové pozice. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Nemáš zač...Kuroyi-san." a zavřu oči, jak se skloní nade mnou. Jahodu jsem už dávno snědl, a ani nevím, zda mám chut na jinou. Ne....určitě to myslí vážně...přeci se může zamilovat a pak zjistí, že to není ono...proto mi dává čas na rozmyšlenou a tím i sobě...ach Kuroyi-san...to je tak ohleduplné a milé...ale já..já se v citech nemýlím..věřím ti a mám tě moc...moc rád..mi...ne..na to radši ani nemyslet...je ..je to moc brzo..určitě. dostanu chut místo na jahodu se znova dotknout jeho rtů. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vypadá to, že na jahody už nemá chuť. Dál ho hladím. Opatrně mu nadzvednu hlavu a lehnu si vedle něj. "Ale je..." Odpovím tiše a tisknu si ho k sobě. Stále ho hladím. Po zádech a ve vlasech. "Nad čím tak přemýšlíš? Je tu nějáké přání, které bych ti mohl splnit? Jen tobě? A jen já?" Nakloním se k němu a zase mu zašeptám do ouška. Rukou opět sjedu na jeho obličej. Přejedu mu po líčku a potom mé prsty sjedou na bradu a následně se dotknou jeho rtů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rudnu a pevně přitisknu víčka, a jen čekám, zda mi mé přání splní či ne. Moc bych si přál citit jeho rty na svých. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dočkám se a na dlouhou chvili se mě dotýkají. Cítím se jako ve snu, motýlci lítají po břiše jako zblázněný a já přitom najdu jeho ruku a stisknu. Jak stiskne můj ret, zasténám. Lehne si vedle a znova mě hladí. Otevřu oči a pustím jeho ruku. " Nevyspí....děkuji moc." Ještě stále cítím motýlky, jak ve mě poletuji. Chvěji se a přitulím se k němu. " A co chceš dělat ty, Kuroyi-san...ted..máš plán? zeptám se přitisknutý na něj, s hlavou u jeho ramene. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Neděkuj...o je maličkost. I když krásná." Usměju se a když ucítím, jak se chvěje přitisknu si ho k sobě. "Co chci dělat? No plán...měl jsem v plánu to saké. Ale když ono je až v kuchyni a to je daleko...obzvláště kdeyž se mi od tebe vůbec nechce." Pocítím touhu dát mu pusu a tak se nadzvednu a bez varování tak i udělám. Potom si zase lehnu zpátky abych uklidnil motýlky. Jak jeho tak i moje. Zase ho začnu jemně hladit. "Ale jestli chceš, tak pro to saké zajdu." Usměju se a oznámím mu, kdyby po tom jeho srdce toužilo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojdeme do kuchyně a já vezmu láhev. Odliju z ní něco do džbánku na saké a začnu ho ohřívat ve vodní lázni. "Udělám ti teplé saké. Je to o něco lepší." Usměju se na něj a pohladím ho. Saké je ohřáté celkem rychle a tyk džbánek vytáhnu a otřu, aby nebyl mokrý. Podám IOzurovi dva kalíšky a chytnu ho za ruku. Dojdeme zpět do ložnice. Jakmile se oba posadíme na postel naliju do každého kalíšku trochu saké. Přiťuknu si s ním. "Kampai. A pij to pomalu." Doporučím mu a sám se napiju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skoro okamžitě začnu hřát, a chutná mi to. " Je to dobré...moc." znova se napiji a tváře růžový, protože nejsem zvyklej pít. To jse ovšem nepřiznal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile už je na dně džbánku saké tak na půl kalíšku. Oba už jsme v dobré náladě. Izuru peoto, že normálně nepije a já proto, že jsem kromě pár kalíšku vyprázdnil i zbytek flašky, když se Izuru nedíval. "a copak teď? nějáké nápady?" Zeptám se a vyliju mu zbytek saké do kalíšku. Potom odložím svůj kalíšek prázdný džbánek. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Popíjíme a mě tváře už hoří. Já se směji a na další saké se usměji a hned usrknu. " Nápady...já...já bych šel běhat a nebo něco vařit....máš na něco chut....a nebo..haha...nebo..znovu probudit tvoje motýlky." zasměji se tomu nápadu a vypiji zbytek saké. Ještě si oblíznu rty, na kterých saké zbylo. Se zájmem se podívám na jeho, nátáhnu ruku a ukazováčkem se dotknu dolního rtu. " Máš..tu ještě saké?" zeptám se a o kousek se přiblížím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jeho jazyk přejede po mých rtech a motýlci se můžou zbláznit. Pootevřu rty a zavřu oči, zhluboka vydechnu a znova zapomínám dýchat. On..on se mě zase dotknul jazykem...kami-sama...to je ..to je k neuvěření. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Říkal jsi, že si nikoho neměl, že Izuru-chan?" Přisknu si ho k sobě a přemáhám se, abych hned teď nenaučil, co je polibek. Nespěchej na něho.....nespěchej...! |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak se zeptá, tak zrudnu, skloním oči a rty sevřu zuby. " Ne...neměl...i když..o pár věcech se mi zdálo." řeknu náhle s nadějí, že ho tím potěším a zvednu hlavu, zadívám se na něj. " a taky něco vím....o vztahu kluka a holky..a když je to podobný...víš..viděl jsem spolužáky a taky kamarádi s někým chodili...takže nejsem...že nevím, co je to sex...to vím...jen ..jen to zatím vždy spojoval mezi kluka a holku...a né mezi dva kluky." vysvětluji, jak to se mnou je. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se na něj. "Izuru-chan...kam tak ženeš? Ještě jsem tě ani nepolíbil a ty by ses stále miloval." Usměju se na něj. "Já měl na mysli obyčejný polibek. Ně co je více než pusa, ale pořád něco míň než sex." Pohladím ho po tváři a na druhé líčko mu dám pusu. "Jestli chceš..klidně se tu teď spolu můžeme milovat, ale věř, že z toho nebudeme mít nic moc hezkého...a tebe bude ráno akorád tak bolet zadek." Zasměju se, ale neposmívám se mu. "Takže, Izuru-chan...víš, jak na polibek? Docela rád bych tě totiž teď políbil...i když jakmile řekneš ne, necháme to na později. Nechci na tebe spěchat." Usměju se na něj a zase si ho přitisknu k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Polibek...no...znám...teoreticky... .kamarádka si ho dává s přítelem....a někdy i přede mnou...i když jsem otáčel hlavu.. tak..tak jsem to viděl." vysvětlím, snad dostatečně. Podívám se na něj, jako bych tomu nechtěl věřit. " Ty...ty mě chceš políbit...já...já se bojím, že to nebudu umět...rád bych ... ale předtím jsem to nedělal...vlastně jsem nedělal nic..krom pusy..a to ještě od mámi." zjištuji, že jsem na tom hůř než nějaký malý kluk. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se na toho mojeho malého naivku. "Izuru-chan...to přece nevadí, že to neumíš. Naučíš se. Žádný učený z nebe nespadl. Alespoň, že teoreticky víš, to zatím stačí. Ale jestli to teď nechceš zkoušet...klidně si počkám až zase příště budeme pít." Usměju se ase na něj a dám mu pusu na tvář. "Záleží to jen na tobě. Když řekneš ne, tak ne." Přitisknu si ho k sobě a zase ho začnu hladit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jsi si tedy opravdu jistý?" Zeptám se ho pro jistotu ještě jednou. Ale i přes to, že stále čekám na odpověď si ho chytnu tak, jako když jsem mu dával saké a pomalu se k němu přibližuju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přibližuje se a ještě se mě pro jistotu zeptá. Kývnu hlavou na souhlas a s každým jeho přiblížením se mi zavírají oči. Plně mu důvěřuji a tak za chvili jsem v jeho objetí, zrychleně dýchám a oči mám zavřený. Jsem uvolněný a s nepatrným chvěním těla očekávám, co bude dál. Přece...přece to nemůže být tak složitý..ani nic těžkýho..vždyd ...Miku...a ten její přítel...tak často se líbali... a oběma se to líbilo...já...asi jsem sobec...ale chtěl bych..zjistit, jaký to je...a od Kuroye...to ...to bude až neskutečně krásný..určitě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Na moje opakované ujištění přikývne. Pomaličku zavře oči a odevzdá se mi. Ještě nikdy jsem se nelíbal s nikým nezkušeným, takže i já jsem trochu nervózní, protože to pro mě bude novinka. Nerad bych mu ublížil. Své princezně...Prosím...hlavně nezapomeň dýchat... Řeknu v duchu svou největší obavu i když neplánuju, že by byl jeho první polibek tak dlouhý, aby mu došel dech. Jemně se dotknu jeho rtů svými a něžně a pomalu, aby se nezlekl je otevřu. Nejdříve jemně přejedu svým jazykem po jeho rtech a potom jeho špičkou proniknu do jeho úst. Nikam nespěchám, aby mě nekousnul. Pomalu si najdu jeho jazyk a jemně ho pohladím tím svým. Chvilinku ho takhle hladím a potom ho opět sváhnu do svých úst a polibek pomalu ukončím. Otevřu oči a chci vidět, jeho reakci. Usměju se. Doufám...že bylo všechno v pořádku... Sleduju ho a očima ho vybízím ke komentáři. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Motýlci řádí a já vnímám jejich křídla i pod víčky, která se chvějí. Jazyk pronikne do mých úst a já jeho paži zlehka stisknu a ještě víc, jak se dotkne mého jazyka. Ten se zachvěje a já nevím, co dělat. Tuším, že něco mám, ale absolutně nevím. A tak jen ve svým ústech po jeho jazyku přejedu,ale nic víc. Polibek ukončí a já se ho stále držím. Stále mám oči zavřený a přitisknu se k němu. " Kuroyi-san...."vydechnu absolutně unešen, víc neřeknu, jen se k němu více přitisknu a poslouchám jeho srdce, motýlci mi poletují a já nepravidleně dýchám, zhluboka a tváře mají zdravou barvu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Asi bychom měli jít spát, než začnem vymýšlet další hlouposti." Usměju se na něj a aniž bych čekal na odpověď či protesty, jemně ho začnu pokládat na postel a já jdu zároveň s ním. Leží a já se nad ním skláním. "Dobrou noc Izuru-chan...zítra nás čeká velký den." Dám mu pusu a přikryju ho. Sám si lehnu vedle něj a zase ho začnu hladit, aby brzo usnul. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Navrhne spánek a než se stačím probrat a odpovědět, už ležím a on se nade mnou sklání. Dívám se do jeho očí a usmívám se. " Děkuji...Kuroyi-san...já...tohle nezapomenu...dobrou Kuroyi-san." Zavřu oči a pod pusou jen tiše zavrním.Přikreje mě a lehne si vedle. Aniž bych čekal na svolení, přitisknu se k němu a tulím se k němu. Pod jeho příjemným hlazením usínám. Na tváři stále úsměv z toho krásného polibku. " Miluji ...tě...Kuroyi-san." řeknu velmi potichu ze spánku a jen se naposledy zavrtím, než spadnu do hlubokého spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ráno se vzbudím jako první a dlouho chvíli ho jen tak pozoruju, vlastně až do doby než se vzbudí. Chci se ujistit, že na něm alkohol nenechal žádný účinek a jestli ano nechat ho ležet a připravit mu snídani a přesně to, co potřebuje. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Zničehonic se na celý pokoj rozezvoní ton mobilu, krátký a důrazný, příchod sms. Spolu s tonem je rozezní vibrace, jak mobil vyjede zpod postele, kde byl schovaný. SMS zní: S kým zase spíš, bratříčku. Platí ti dobře? Mám pro tebe super noviny, podal jsem s tvojí fotkou inzerát, že dáš každýmu za dobrý slovo. No nejsem užasnej?Jeden se ozval, tak mu koukej napsat a obsluž, chci půlku penez. Telefon: 53928445532. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Zničehonic se na celý pokoj rozezvoní ton mobilu, krátký a důrazný, příchod sms. Spolu s tonem je rozezní vibrace, jak mobil vyjede zpod postele, kde byl schovaný. SMS zní: S kým zase spíš, bratříčku. Platí ti dobře? Mám pro tebe super noviny, podal jsem s tvojí fotkou inzerát, že dáš každýmu za dobrý slovo. No nejsem užasnej?Jeden se ozval, tak mu koukej napsat a obsluž, chci půlku penez. Telefon: 53928445532. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Oparně se nahnu a šáhnu pro mobil. Chvíli mi trvá než příjdu na ovládání, protože je to přece jen ztarší model, než mám já. Nakonec se přece jen ke zprávě dostanu a povede se mi jí přečíst. Nevím, jakým zázrakem jsem jí přečetl až do konce, ale ta zpráva mě nehorázně rozzuřila. V hlavě se mi začíná rodit plán, který minimálně pro dva lidi naskončí dobře. I když mi to není zrovna po srsti začnu si číst i zbytek zpráv, většina jich je takového charakteru. Krev se ve mě začíná vařit. Vstanu a vypnu jeho mobil. Strčím si ho do tašky a potom se vrátím k Izurovi. Snažím se nemyslet na zprávu a tvářit se příjemně, aby se nemusel leknout hned, jak se vzbudí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dívám se na něj a ohledně sms nemám ani tucha. Nemám potřebu hledat mobila, jen když mi něco příjde. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Příjdu s podnosem. Je na něm hrnek čaje, 4 topinky, máslo a jahodový džem a sklenice vody s práškem. "Hezky si vem ten prášek a pořádně se najez." Usměju se a sednu si vedle něj na postel. Čím víc myslím na jeho uzdravující se koleno tím více se mi ve tváři objevuje smutek. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přinese mi snídani na podnose, ovšem já se dívám na něj. Usměje se, ale jsou to jen chvilky. Jako první vemu prášek a sním ho. " Kuroyi-san...proč ..proč jsi smutný..já myslel, že budeš rád....nebo tady jsem jen do doby, než se uzdravím?" zamyslím se a doufám, že to není pravda. Nemám kam jinam jít a domů se mi rozhodně nechce. Natáhnu k němu ruku a najdu jeho. Něžně jí stisknu a dívám se na něj a v očích mám o něj strach a obavy, netuším, proč je smutný. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chvíli ležím s hlavou v jeho klíně. "Asi bych měl vstávat. za chvíli tu budou ostatní." Připomenu dnešní pracovní den a pomalu se chystám vstanout z postele. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hraji si a přejíždím i přes jeho rty, oči zkoumají každý kouseček. Najednou se začne zvedat, něžně ho zkusím stáhnout dolů. " Bud tu se mnou....ještě chvilku..prosím....pak vstanem oba a pustíme se do malování." poprosím a pohladím ho po vlasech, zkouším napodobit to, čím on dělá dobře mě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zadrží mě ve stávání a já se nechám. Moc se mi líbí jak mě hladí a tak jen zavřu oči a nechám ho, ať pokračuje. "Dobrá...uděláme to, jak říkáš." Usměju se a oči stále ještě neotevírám. "Ale až budeš chtít vstát řekni si." Nahmatám se zavřenýma očima jeho ruku a pohladím ho po ní. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po asi půl hodince však musím i já konstatovat, že musíme vstát. " Kuroyi-san...možná...nechce se mi..ale budeme muset....aspon at se stihnem převlíknout do pracovního a trochu to tu zakrýt..než příjdou...jen ...nevím, kdy budu dělat oběd...mohla by se objednat ta pizza?" zeptám se tiše a dám konečně ruku z jeho obličeje, přes vlasy ho ale hladím dál. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Už i on řekne, že bychom měli vstávat. Dál mě však hladí ve vlasech. "Vstaneme...ale nikam nespěchej. Nechci, aby se ti zase něco stalo. A když bude k obědu pizza budou všichni minimálně nadšení. Stejně by se asi ani nic jiného na oběd dát nedalo." Otevřu oči a přitáhnu si ho k sobě. "Dobé ráno Izuru-chan." Dám mu pusu a potom pomalu vstanu a držím se za břicho. Vstanu a začnu se převlíkat. Něják mi nedochází, že před ním stojím téměř celý nahý i když jen zezadu. taky může krásně vidět tetování, co mám na zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Chytnu se okraje postele a podívám se pod ní,ale mobil nevidím. Slezu na zem a vlezu pod postel a dívám se i pod skřínky,ale mobil nikde. Otočím se na Kuroye a než se stačím zeptat, ústa se mi otevřou úžasem. " Ku....Kuroyi-san...já...já..krásný tetování....ehm..teda.....asi bych měl jít...protože jsi....to tělo...ehm...já ...počkám venku." vystřelím z pokoje, a ještě se málem zabiji o dveře, jak je proti sobě otevřu a praštím se do nosu, protože stále na něj koukám. Probere mě to a já vypadnu z ložnice. Opřu se v obýváku o stěnu a zrychleně dýchám. On...on je vážně krásnej....to tetování...ta tvář...to tělo...aaaa....jak může o mě říkat...že jsem hezký...když on..on....je tak úchvatnej. Dřepnu na zem a snažím se uklidnit. Co to se mnou...děláš..nikdo se mnou...tohle..nedělal...i když se mi o klukách zdálo...nikdy...mě takto ...nerozhodili...proč při pohledu na tebe se mé srdce rozbuší a já ho nedovedu zastavit....toužím po tvých dotecích a někdy...někdy i víc než po tom....jsem troufalej. Rukou si začnu hrát s řetízkem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dřepí na zemi a rukou si hraje s řetízkem. Vezmu ho do náruče a posadím se s ním na pohovku tak, že mi sedí na klíně. Usměju se na něj a pohladím ho po tváři. "Co nos? Bolí tě? Chceš led na schlazení?" Zeptám se ho strostlivě a jemně se dotknu jeho nosu. Už od pohledu nevypadá, že by byl zlomený. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Veme mě do náruče, neprotestuji a jen se chytnu, abych nespadnul. Posadí si mě do klína a já stydlivě sklopím zrak. Pohladí mě a ztiším dech. " Ne...to je dobrý....já...já..skoro vůbec ten náraz nebolel." Taky jak by mohl..když jsem koukal po tobě...po tvém těle. zavřu oči. Dotek na nose mě jen donutí více sklonit hlavu. "Kuroyi-san....máš...krásný tetování...taky bych..se chtěl nechat tetovat....ale nevím co...a kde....kde ..kdo ti to maloval?" zeptám se a teprve ted se odvážím na něj podívat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pochválí mi tetovaní a když se zmíní o tom, že by chtěl taky trochu se zamračím. "Ale bolí to Izuru-chan. A ty křídla boleli celekem ost obzláště to pravé. Je to velká plocha. Copak tobě se nelíbí tvoje tělo? Máš tak krásnou kůži. Tak nádherně jemnou. Přece si to nebudeš kazit tetováním. Ale jestli o to tak moc stojíš, seznámím tě s tím, co mi to dělal. Ale dneska už salón nemá. I když určitě by rád zase nějáké tetování udělal." Koukne na mě a já ho pohladím a dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hovoří o tetování a zamračí se u toho, ještě se zmíní o bolesti. " Já...jen se mi to líbí....opravdu je máš...krásný...já...radši ne...když to bolí...já ..já radši nechám si něco nakreslit...to nebolí...to už jsem měl." trochu se napřímým. Je jasné, že se mi to jen libilo,ale přesvědčený o tom jsem nebyl a vypadá to, že žádné tetování nebude. " Kuroyi-san...proč jsis je nechal udělat..když to bolí...a určitě máš taky jemnou plet." zeptám se a prstem přejedu po jeho tváři, jako jsem to dělal předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pohladím ho po vlasech. "Ale pokud by si opravdu chtěl...nějáké menší by ti určitě slušelo. A to ani tak moc nebolí. Mám totiž ještě jedno. To je menší. To si ještě neviděl...na tokovém zvláštním místě." Trochu tajemně se usměju. "Nakreslit....no vidíš, to bych ti klidně mohl udělat i já. A já bych byl na tebe opravdu moc jemný." Usměju se a začnu ho hladit. "Proč?...No byl jsme mladý a hloupý. To jsem si nechal udělat to velké. A potom jsem byl starší a ještě hloupější a z té doby mám to menší. a kdo ví, co bych provedl teď." Zasměju se. "Já už ani nevím přesně proč. Líbilo se mi to a já chtěl tehdy někoho zaujmout. Tak to myslím bylo...Jak říkám. Byl jsem mladý a hloupý." Usměju se na něj a skloním se pro pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vysvětlí mi důvody, proč si je nechal udělat a já se musím smát, jak se oslovuje. "Ale Kuroyi-san..ty vůbec nejsi starý...jsi stále mladý....ale už né hloupý." usmívám se a dám mu sám pusu. Co by jsi mi nakreslil...a kam? Na rameno? ...nebo na ruku?" zajímám se a oči mi zase jen hrajou životem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Směje se a já se zasměju s ním. "Já ale neřekl, že jse starý...jen, že tehdy jsem byl mladší...a opravdu mi věř, že tehdy jsem byl hloupý a ještě stále jsem z toho nevyrostl." Jak se k němu nakláním, sám od něj dostanu pusu a ty potvory se zase probudí. Zajímá se co bych mu nakreslil a kam. "Jestli chceš, můžu ti klidně pokreslit celé tělo a budou to samé krásné věci. Ale něco menšího? Hm...Nakreslil bych ti růži. Byla by krásná, ale ani trochu ne tak jako ty. A šla by odsud..." Jemně se dotknu jeho klíční kosti, tam kde pod krkem začíná. "...až sem..." Hladivým pohybem mu vyjedu pomalu po krku až kousíček za ucho. Potom sjedu zase dolů pod krk a zase nahoru. Když sjíždím dolů po druhé prsty naznačuju i jak by byla kresby široká. Najednou se ozve zvonek a zároveň s ním i můj mobil. Naznačím Izurovi, aby šel otevřít, zatímco já vyřídím telefonát. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ukazuje mi, a přímo na mě, co by mi nakreslil. Chvěji se pod jeho dotykem a dám hlavu nastranu, jak jede na můj krk. Velmi dobře vnímám kůži , každé místečko, kde se mě dotkne. "Jé ...ta by.." nedopovím a zazvoní telefon a mobil. Kývnu a vstanu, zatímco nechám Kuroye vyřídit mobil. Dojdu ke dveřím a otevřu pozvaným zaměstnancům, aby mohli dál. Naznačím jim, aby šli dál,ale byli ticho, že telefonuje. Jen co je tu poslední, zavřu dveře a zeptám se, zda si před prací dají něco k pití a omluvím se jim, že k obědu bude bohužel jen pizza, a objednaná, že jsem nestihnul nic uvařit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Odejdu i s Nagim a nasedneme do auta. "Na tady máš mobil. Zavolej tam a zahrej si na šlapku." Dám mu do ruky mobil s vyťukaným číslem. "Ten není tvůj." Poznamená Nagi. "Ne je Izura." Odpovím úsečně a zase to ve mě začíná vřít. "Kdo to o něm říká?" "No tě pic...bratrovražda." Poznamená Nagi a začne vyřizovat telefonát. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Odejde a já dojdu za tou dívkou a mírně se před ní pokloním. " Sakuya-san....mohla by jsi mi pomoci...já myslím...že nejdříve začneme v ložnici....aby to uschlo co nejdřív a tady až po jídle." navrhnu a čekám co mi odpoví. Postupně se všichni dáme dopráce a čas přestáváme vnímat. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Sraz je v parku u jedné sochy a pak se má jít k tomu muži, který objedná na tento případ pokoj. Jak se blížíte k soše, stojí u ní muž v dlouhém kabátě, s brýlemi na nosou a krátce střiženými vlasy. Vypadá obyčejně, a nervozně kolem sochy přešlapuje, každou chvili se dívá na hodinky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Cestou do hotelu napíšu zprávu bratrovi Izura, kde si má dojít pro peníze. Ihned odepíše, že je tam. Zařídím u recepční, aby ho potom poslala za námi nahoru. Dojdeme do pokoje hodinového hotelu. Odvedu Nagiho do pokoje se zákazníkem a odejdu. Na chodbě uslyšíím kroky. Je to Izurův bratr. Pro takovéhle případy kradu sestře ty uklidňující fujtajksly. píchnu mu injekci a on se mi skácí před nohy. Nejraději bych ho zmlátil, ale ovládnu se a odtáhnu ho do pokoje vedle. Tam ho ač nerad, sevleču a navlíknu do slušivého bondage oblečku a dotáhnu na postel. Nagi zatím dobře sehraje e je mu špatne a zvrací. Dojdu za zákazníkem a omluvím se mu. Nabídnu mu náhradu v podobě svého druhého bratra a dovedu ho vedle za bratrem Izura. Vysvětlím, že má rád bondage a je stále trochu mimo z minulého kšeftu, ale že si s ním nemusí dělat hlavu a rovnou jít na věc. Peníze mu tu má nechat a potom klidně odejít. Zákazník nakonec příjme. Ještě jednou se omluvím, rozloučím se, popadnu Nagiho a jedeme domů. V recepci ještě nechám vzkaz pro bratra. Vzkaz: Teď vidíš, že jediná šlapka doma jsi ty. Nezapomeň se pochlubit, kolik si dostal. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Odjeli jste a Nagi ti vypráví, jak ten zákazník byl drzí a ptal se, zda je pravda, že jde za dobrý slovo a zda by s ním šel za dost mizernou částku. Nagimu stále vrtá hlavou, proč se na to ten zákazník ptal a zda je to pravda, že to jeho bratr do toho inzerátu napsal. Nakonec ti navrhne, zda se má do toho nabourat a ten inzerát smazat či pozměnit. Ale to už se blížíte zpátky a na balkoně vidíte několik lidí, jak si dávají kouřící přestávku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Výjdeme nahoru a mě dává zabrat potlačit svůj vítězný úsměv. Ale nakonec se povede. Jen co uvidím Izura vrhnu se k němu a obejmu ho. "Jsem doma." Usměju se a dám mu pusu na tvář. "Myslím, že je čas na oběd. Pizza pro každého je už na cestě." O chvíli později se skutečně ozve zvonek a dorazí pizza. Zaplatím, popadnu svou pizzu hawai a jednu obyčejnou a i s Izurem se ztratím do pracovny protože ve rvačce o pizzu není radno zůstávat. Posadím Izura na stůl a krabice položím vedle něj. Sám si sednu do křesla ke stolu. "Stýskalo se mi." Řeknu tíše a zvednu hlavu pro pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi vejde a ještě že jsem nenačal kbelík a už mě objímá. Přiveze zprávu o pizzách a tak jsme se rozhodli a postupně umejt ruce. Uloví pro nás pizzy a už jdeme do jeho pracovny, která už je natřená. Posadí mě na stůl a já se usmívám a mlsně se koukám na pizzu. Podám mu první pizzu a posadím se vedle něj. " Mě se taky stýskalo..a už je to vyřešeno? Snad dovezou všechno." řeknu, a dám mu pusu na tvář, hned na to mu nabídnu kus pizzy, já se hned pustím do další. " Itadakimassu......Kuroyi-san...kdyby jsi náhodou někde potkal můj mobil...já..já ho asi ztratil." řeknu mezi sousty a stydím se, že jsem takový bordelář. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojíme pizzu."Měl bych začít pracovat." Sevleču si tričko a jen v kalhotách vejdu vedle, kde už jsou všichni po jídle a chystají se na další práci. Popadnu kbelík, štětku a váleček a taky se do toho pustím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vyjdu a vyhodím prázdné krabice. Hned na to se pustím do práce a pokračuji na druhé straně, než pracuje on. Snažím se pracovat dobře, ale občas se po něm podívám. Práce nám jde od ruky a já ke konci jde i přes skoro uzdravené koleno kulhám a občas se objeví v obličeji náznak bolesti,ale nepípnu ani slovo a dál pracuji na našem bytě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zhruba ke konci vyhlášené rauch pauzy přijede několik aut s našim nábytkem. Holky s Izurovým přispěním už stihly vytřít a tak se může začít stěhovat. Tady má hlavní slovo Izuru. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dovezou nábytek a tak je naviguji a postupně ukazuji, kam co mají dát a před všema se tvojí krásná ložnice do modra a pracovna s obývákem do žluta a ze všeho na každého dýchne historie. Působí to útulně a přímo to láká. Kuchyn a jídelna je proti tomu založena přímo tradičně s prvky japonské historie a jakoby byla z jiné doby, ovšem je tak dobře oddělena, že to nepůsobí jako pěst na oko, ale ztratí se to. Vše je nachystáno, připraveno a já už stojím na zdraví noze a bolavou si jemně třu. Ze spánku mi teče pot,ale usmívám se. Ted jen čekám, co na to řeknou ostatní a hlavně Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po chvíli pozorování se taky pustím do stěhování, aby se neřeklo, že nic nedělám. Po necelých dvou hodinách stěhování a šoupání s nábytkem, se přede všemi konečně objeví celkový obraz. Ještě sice chybí světla a doplňky a na oknech závěsy a jíné dekorace, ale i tak to vše vypadá moc krásně. "Teda Izuru...to je nádherené." Vydechnu nadšením a ostatní mi to jen potvrdí. Po nějáké době se se všemi rozloučíme a některým připomenu, aby přišli ještě zítra. Přece jen je ještě plno věcí na dodělání. Jakmile jsou všichni pryč, dojdu k Izurovi a pořádně ho obejmu a pohladím. "Počkej tady." Zašeptám tiše a odejdu do koupelny. Napustím tam vanu plnou teplé vody a bublinek. Vrátím se zase pro něj a vezmu ho do náruče. "Tady máš jenom takovou malou odměnu." Posadím ho na okraj vany a dám mu pusu. "Pořádně se umyj a odpočiň si, zajdu ti udělat něco dobrého k večeři, ano? Klidně tu buď jak dlouho chceš." Povhladím ho po tváři, dám mu pusu na líčko a odejdu do kuchyně. Rozhodnu se uvařit mu nudle s vynikající sýrovou omáčkou. Takže mi vůbc nevadí jestli se bude cákat dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se na zem a jen se dívám, jak jsou ostatní nadšení. Občas na něco odpovím,ale do hovoru se moc nezapojuji, chvilkama ze sebe otřu pot. Rozloučíme se a tak se zvednu a dobelhám je spolus Kuroyem doprovodit. Jen co jsme sami, chci se jít natáhnout,ale zastaví mě a objeme. Poprosí mě, abych zůstal na místě a tak se zase posadím na zem a čekám. Příjde a veme mě do náruče. Chytnu se ho a jsem za to vděčný, bylo toho na mě moc. Já....já se dotýkám jeho ..těla...nahého...a má...taky jemnou pokožku....jakou jí má asi na těch zádech. myslím si, když rukou při pouštění ho v koupelně přejedu přes hrudník. "Arigato....Kuroyi-san...to...to si snad ani nezasloužím." odpovím nadšeně, unešeně a trochu unaveně. Pohladí mě a dá pusu, jen se na něj usměji a ještě jednou ho obejmu jako poděkování. Ihned potom ze sebe svléknu vršek a se zbytkem počkám, až odejde. Natáhnu se ve vaně a nejdřív se potopím a realexuji. Teplá voda mě trochu uspává, ale mé tělo odpočívá. Válím se tam dost dlouho a přitom zkouším trénovat, protože dneska jsme dost postoupili a nejspíš během pár dní bude byt hotovej. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pozvu ho dál a dívám se, jak mi nese večeři. Dostanu pusu a já se rozpačitě dívám. " Kuroyi-san...já..moc děkuji..můžu jíst pak s tebou..nechci jít sám." poprosím a zamyslím se nad zádama. " Umýt záda....tak jo." Zahrabu ve vodě a podám mu houbičku. Kleknu ve vaně a rukama se opřu o okraj vany a záda nastavím jeho péči. Hladina vody mi sahá jen ke kříži. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Souhlasí s umytím zad a já dostanu do rokou houbičku. Posadí se tak, abych měl k jeho zádům co nejlepší přístup. Chvíli zkoumám očima jeho záda. Potom se usměju a jemně po nich přejedu houbičkou. "Nebolí tě ta noha, když takhle klečíš?" Zeptám se pro jistotu a jemnými pohyby mu omývám záda. Když skončím, pocuchám mu vlasy, vezmu tác a odcházím. "Dávej pozor, až budeš vylízat z vany. Nezapomeň, že to tu klouže." Usměju se na něj, odejdu a zavřu za sebou dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skončí a na znamení mi pocuchá vlasy. Jen se usměji, otočím se a zmizím pod vodou, která už dost chladne. Odejde a já se pomalu začnu dostávat z vany. Vylezu a osuším se. Nato se oblíknu a vyjdu ven. Dojdu za Kuroyi a dám mu pusu na tvář. "Moc děkuji za záda..a za večeři..a za..všechno." a dám mu další pusu a hned na to se otočím ke svému jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Za pět minut jsem zpět. Umytý a čistě oblečený a sednu si ke stolu naproti Izura. "Itadakimasu Izuru-chan." Popřeju mu a pustím se do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Je to výborné. " Jsi skvělý kuchař...je to výborné..rozplývá se mi to na jazyku." poznamenám k omáčce a dál jím. Dojím a ještě se oblizuji. Hned na to však zívnu únavou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile dojíme, všimnu si, že Izuru zívá. Rychle sklidím nádobí a vezmu ho do náruče. "Tak..a dneska bude princezna spinkat ve své královské postýlce." Zažertuju a uložím ho. Potom si lehnu vedle něj a oba nás přikryju. "Dobrou noc Izuru-chan." Dám mu pusu na tvář a přitisknu si ho k sobě. Zanedlouho oba unavení usneme. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Na jeho poznámku v náručí jen souhlasně kývnu, zavřenýma očima a jen co mě položí, schoulím se na posteli. Položí se vedle mě, a já se k němu přitisknu, jako by to byl můj plyšák. Jen co ho obejmu, tak upadnu do spánku, ani mu nestačím popřát dobrou noc. Ráno se probudím brzo a jen co otevřu oči, zahledím se na jeho spící tvář. Usměji se a přitisknu se víc. Dívám se na něj a čím déle na něj koukám, tím více zjištuji, jak moc na něm začínám být závislej, jak mi je s ním dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dotkne se mých rtů a já ucitím i jeho ruku na břiše, které ihned zatáhnu a zase jen vydechnu bez dalšího nádechu. Motýlci se můžou zbláznit a já zavřu oči, abych ten dotek cítil naplno. Chvěji se a je mi tak krásně. "Já...já jsem pro válení....jak..jak se ti spalo..zdálo se ti něco?" zeptám se po polibku a hlas je ještě trochu chvěje. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak to se budeme ještě chvíli válet. Banda stejně příjde až po obědě." Usměju se, když mi schválí válení se. "Spalo se mi moc dobře. Hlavně jsem hned usnul po té práci. A asi se mi nic nezdálo. Mě se totiž sny moc nezdají. Skoro vůbec. A co tobě? Nějáký krásný sen?" Hladím ho pod tričkem, ale jen po boku a na zádech. Nikam jinak rukou nejezdím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Potom zavřu oči a zkouším se soustředit. " Zdálo...se mi o nás...a budoucnosti...byli jsme spolu...v nějakém parku, smáli jsme se a šli jsme vedle sebe a drželi se za ruce....a po...políbil jsi mě." řeknu svůj romantický krátký sen. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zavře oči a začne mi vyprávět svůj sen. Usměju se a jak má zavřené oči pomalu se k němu přiblížím a dám mu pusu. "A víš, že u tohle snu je docela možné, že se splní?" Hladím ho a tisknu na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otevřu oči a zadívám se na něj. " Jak..jak to, že se splní...my půjdem se projít do parku?" zeptám se a objeví se nadšení v očích. " Já...já bych byl rád, kdyby se to splnilo...já..cítil jsem se v tom snu krásně...tak.jak se cítím s tebou poslední dobou..každý den." znova začnu rudnou a tisknu obličej na jeho hrud. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Tváří se tak šťastně, když mu řeknu, že se ten sen klidně může splnit. "Taď hned ne, ale proč bychom se jednou nemohli jít projít do parku?" Pohladím ho po tváři. "Já jsem moc rád, že se ti se mnou líbí. Já...je mi s tebou taky moc dobře. Tolik si toho už pro mě udělal. A já nevím, jestli ti to jednou budu moct vynahradit." Rozhlídnu se kolem. Pár dní se to tu změnilo k nepoznání. Místo téměř prázdného bytu je tu domov. Dokonce i domov ve kterém na mě někdo čeká. Jsem mu za to moc vděčný. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Ty..ty jsi udělal hodně víc pro mě....mnohem..jak jsi se mě zastal..ve škole..pomáháš mi ...a dostal jsem od tebe nabídku práce." hovořím a znova mu dám pusu na tvář. Dojde mi , že je to možná moc a tak ho jen začnu hladit po hrudi. " Já...nevadí ti ty moje...pusy..já nějak..se nemůžu udržet...dneska...po tom snu." omluvím se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Povolí mi pusy a já mu hned dám další a přitom ho stále hladím. " Kuroyi-san ..... já....ty jsi taky krásný...co ..co by mi mohli udělat.....jako..to ...to myslíš to znásilnění...já..já ti už věřím...já..předtím jsem to asi neviděl." Přiznám, protože mi dojde, co mi to píše bratr a taky co mi bylo za tu krátkou dobu s ním všechno řečeno. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Hned po tom, co mu to povím, dostanu další pusu. Potom se však na chvíli zarazím a poslouchám, co říká. "Ty...ty si přiznal, že jsi krásný?!" Koukám trochu omámeně, ale potom mu samou radostí dám pusu. "Neboj. Budu se snažit, aby ti nic neudělali, co jsi teď u mě. Ze všech sil se budu snažit a nenechám ti ublížit." Přitisknu ho k sobě blíž, abych ho ochránil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitisknu se k němu celým tělem. " Já..já ti věřím, Kuroyi-san....cítím se s tebou v bezpečí a jako by..na mě nikdo nemohl....arigato." poděkuji mu a zavřu oči. Štěstím mi ukápne slzička. " Mám tě moc rád, Kuroyi-san....moc." zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Obejmu ho, jak se ke mě přitulí. "Já tě mám taky moc rád. Ale to přece nemusíš plakat." Dám mu pusu do vlasů a utřu mu slzičku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Já a nevinnost....nejsem...já jsem ..jen obyčejnej kluk..který..který má rád tebe...a je s tebou štastný..nikdo další mě nezajímá." poznamenám a můj dech je čím dál rychlejší jako tep mého srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale jsi nevinnost. A nejsi obyčejný...jsi krásný...taky kromě toho, že si trošičku nešikovný a moc hodný. Já chci, aby si byl šťastný...i kdyby si měl jednou někoho jiného, chci, aby si byl šťastný a budu se o to snažit. A teď se o to budu snažit tak, že ti dám pusu." Usměju se a na chvíli delší než obvykle přitisknu sv rty na jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zavřu oči a díky tomu, že to trvá dýl, tak se mi srdce může zbláznit a motýlci potrhat křídla. Jen co to ukončí, obejmu ho silně kolem krku a složím hlavu na jeho rameno. "Nechci..nechci nikoho jiného...jen tebe ..Kuroyi-san...jen tebe." vychrlím a přitisknu se tak, že může slyšet, jak mi bije srdce a jak mé tělo jen hoří z toho všeho. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dostanu pusu na ouško a já natěšený a pod vlivem této chvile mu vzdychnu tiše do ucha. Ihned zkousnu spodní ret, jak se stydím. " Kuroyi-san...já...je to tak krásný..už se těším, až se to stane...chci být tvůj....miluji tě, Kuroyi-kun." špitám,ale díky mé blízkosti to má přímo do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Uslyším jeho vzdych a to přímo u mojeho ucha. Tentokrát je to s ovládáním se horší. Ale i tohle ještě zvládnu. Zastydí se a já ho jen pohladím po vlasech, jako že se nic neděje. Začne šeptat. Jak moc se na to všechno těší. Jak chce být můj. Ale jeho poslední slova mě potěší, ale zároveň i zarazí nejvíce. Kouknu na něj a zčervenám. "Miluješ...?" Vydechnu tiše a sklopím hlavu. "Já...myslím...asi tě taky..miluju." Řeknu i když ne jistě na 100% ale řeknu. Nadzvednu se, aby se naše rty znovu spojily. Motýlci se v mojem těle zbláznili a cítím, jako by chtěli ven jak třepotají křídly. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nadzvedne se a já ucítím naše rty, zavřu oči a znova mi ukápne slzička dojetí. Sám se přitisknu na jeho rty a rukama ho pohladím po vlasech. Motýlci blázní a se tisknu na jeho tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po puse už ho dál jen tisknu k sobě a nic neříkám. Jen stále stejně něžně a láskyplně hladím Izura. Mám zavřené oči a usmívám se. V duchu uklidňuju jak sebe tak i ty malé potvory. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Objímám ho a pod jeho hlazením je mi dobře. Nejraději bych zastavil čas a zůstal jenom sním ted a tady. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Při hlazení zad neodolám a sjedu kousek níže. Ne přímo na jeho zadeček, ale jen kousíček níž. Chci vidět jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Znova se nadechnu. " Já..já vím,ale stejně je to to nejhezčí, co jsem kdy slyšel...a jestli mi řekneš i že ano, tak to potom bude to nejhezčí...ale ted je tohle...a to ...to myslíš vážně a né někdy...ale řekl jsi to ted..a mě...že mě asi miluješ....že mě máš rád." hovořím a přitom se zadrhávám, jak se mi tají dech z jeho doteku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Promiň. Nemůžu si pomoct, moc se mi líbí tvoje tělo." Pokusím se vysvětit a omluvně se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hlazení se přemístí na boky a pak na stehna, napřimým se a stisknu rty. Otevřu oči a ruka se zastaví na jeho hrudi a prsty chytnu jeho oblečení. " Kuroyi-san....tobě se líbí..moje tělo...a..a co by jsi mi nakreslil na záda, kromě té růže na krku?" zeptám se a mírně se zachvěji ze vzpomínky na jeho ukazování, kudy by růže šla. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozhýbe se a ruka vyjede na záda, kde se prohnu k němu a tiše vydechnu, jak ukazuje, kudy by kresba šla. Ruka více sevře jeho triko a mé oči se přivřou. " To...to bych byl..jako jedna tvoje...polovina...s těmi křídly na zádech." řeknu mezi tichými výdechy. Jak jeho ruka přestane ukazovat, otevřu oči a zadívám se na něj. "Jako...jako kdybychom k sobě patřili...jen...jen nevím, co s tou tvojí dábelskou částí." pousměji se na něj a povolím stisk jeho trika,ale ruku pryč nedám, jen dlan rozevřu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale my k sobě patříme...a kdyby si chzěl, můžu si to nechat předělat...na obě ďábelské." Usměju se, jak mě potěší svojí rukou, kterou má stále na své hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Maličko se posunu, abych mu byl blíž a zaroven abych nebyl pro něj přítěž. " Kuroyi-san...tak až budeš mít někdy čas...rád si nechám od tebe ..nakreslit i ..ty křídla." řeknu tiše a znova se k němu přitulím, oddychuji a vychutnávám si jeho blízkost. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zase se ke mě přitiskne. Chytnu ho kolem pasu a překulím se tak, abych ležel na zádech a on na mě. "Pro tebe si čas vždycky udělám." Dám m pusu na tvář a zavřu oči. Hladím ho teď oběma rukama po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "tak..tak až budem mít barvu...teda henu..na tělo." usměji se a zkouším se uklidnit i přesto, že takhle cítím celé jeho tělo naplno a dost intenzivně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Až jí koupíme, můžeš taky zkusit kreslit. Na mě samozřejmě." Usměju se. "Chceš už vstávat Izuru-chan?" |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nakonec ho však dál hladim a má ruka je jemná. " Já..ale já moc kreslit neumím...nechci ti to zkazi..asi bych to nejdřív zkusil..na papír...a ani nevím,co....hm...někam maličké srdíčko." A položím dlan na jeho pravý prsní sval. "Možná tady...někam." zašeptám a uvědomím si,co dělám a trochu zčervenám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "I kdyby to bylo zkažené...hlavně, že to bude od tebe. A to srdíčko může být klidně velké...nemusíš se toho bát. Když ho nakreslíš tam, vůbec mi to nebude vadit." Pohladím ho po dlani na mé hrudi a potom si jí na sebe přitisknu. "Klidně to můžeš nakreslit i tady." Zašeptám a oči mám stále zavřené. "Asi bychom už měli vstávat. I když se nám vůbec nechce. Teda alespoň mě ne." |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Navrhne vstávání a já s nechutí zamručím. Ale nadzvednu se a odkulím se od něj a pomalu začnu vstanu. Ještě naposledy mu dám pusu. " Jdu připravit snídani, nebo spíš oběd." řeknu a odejdu do kuchyně, stále ještě v oblečení na spaní. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začnu se pomalu zvedat, ale jakmile odejde zpadnu zase na postel a přikrývku si natáhnu až k uším. Zavřu oči a za malou chvíli zase spokojeně usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otevřu dveře a všimnu si, že ještě nevylezl z postele a nejspíš spí. Potichu položím tác u postele a zadívám se na něj. Je tak krásný..jak může mít tak krásný muž rád mě..a ještě říkat..že jsem hezký...a jak spí...snad se se mnou vyspí. potichu si vemu svoje oblečení a odejdu do obýváku se převlíknout. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vstanu z křesla a sednu si k němu do jídelny, sám tam mám připraví tác. "Tak at ti chutná." popřeji jemu, potichu sobě a pustím se do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile dojíme sklidím nádobí. "Nebude ti vadit, když půjdu trochu pracovat? Měl bych něco málo navrhnout. Kdyby si cokoliv potřeboval, víš kde jsem." Pohladím ho. Naliju si čaj a odejdu do pracovny. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak si nalije čaj, já mu dám pusu na tvář a odběhnu ke kuchynské lince připravovat oběd. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dlouho sedím před notebookem a nic mě nenapadá. Jen sedím a koukám na obrázek co mám na pozadí. Je to fotka spícího Izura, kterou jsem naši první noc vyfotil mobilem. Je tak roztomilý. Asi...asi ho opravdu miluju. Kdo by si kdy pomyslel, že i já bych mohl někoho milovat, že to umím. Miluju tě Izuru-chan...moc. Jako zatím nikoho ve svém životě. Jen mám otázku. Jakpak si to udělal? Po chvíli to vzdám a odejdu do kuchyně za Izurem. "Nejde mi to...pořád na tebe myslím." Vysvětlím mu po pravdě a sehnu se, abych mu dal pusu. Ozve se zvonek a já dojdu otevřít. Dorazila banda a tak se zase bude pracovat. Už toho ale moc není. Stačí jen zapojit světla, roztáhnout závěsy a záclony a rozestavět nějáké ty doplňky. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi příjde, když ochutnávám omáčku, zda do toho ještě něco. Otočím se a vypadá trochu sklesle. Dostanu pusu a já mu za to nabídku ochutnat omáčku. " Je to dobrý...a to, že..tě ted nic nenapadá, mě mrzí...zkusím pak něco vymyslet teda spolu....uvidíme, třeba tě pak něco napadne." snažím se ho rozveselit. Ozve se zvonek a příjdou očekávaný. Pozdravím se s nimi uctivou poklonou a dovařím oběd. Pozvu každého, kdo má hlad na jídlo a rozestavím příslušný počet jídel. Sám si vemu jen malinko, abych se mohl co nejrychleji a co nejdříve vrhnout do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Izuru jim nabídne možnost oběda, takže většina samozřejmě kývne a zase seulívají. "Izuru-chan...ty mi je rozmazluje. Hned dostanou jídlo, aniž by něco udělali." Načež to schytám tak, že bych si měl z Izura vzít příklad a být na něj hodný nebo mě jako šéfa vymění za něj. "Myslím, že vám snížím platy..." Pohrozím a hned je slyšet jen cinkání příborů. Po jídle se konečně pustíme do práse. Nobuto, jako vystudovaný elektrikář a správce našeho malého módního impéria, zapojí lustry a já se s hvězdičkama v očích koukám na svůj vysněný křišťál. Děvčata ještě donesou závěsy, co ušili a taky nějáké krásné povlečení a pomůžeme jim to pověsit. Taky se postel konečně dočká svých nebes a závěsů a byt už je téměř kompletní. "Tak...Děkuji všem za spolupráci. Zítra to tu ještě s Izurem doděláme a pozítří se půjde oslavovat. Takže každý donést nějáký hezký dárek a podle toho, jak se mi bude líbit vám následně zaplatím." Připomenu a potom se s nimi rozloučíme a ještě jednou poděkuju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojedí a pustíme se do práce a vše ubíhá v dobré náladě. Na konci se všema rozloučím opět s menším poklonou a popřáním hezkého zbytku dne. Odejdou a já se jen na něj podívám. " Kuroyi-san...tak ..jak se ti tady líbí? Já..ten oběd....chutnal?" stojím ještě u dveří a čekám. " Co si dáš k večeři? Já co mám začít dělat." |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Kouká na mě a ptá se spoustu věcí. Jen ho s úsměvem vezmu do náruče a spolu s ním se posadím na pohovku. "Oběd byl výborný. Jako všechno co uvaříš. A moc se mi tady líbí. Je to tak krásné." Zvednu hlavu a zadívám se na lustr. "Ještě nemám hlad. Nemusíš ještě dělat večeři. Nechceš si raději ještě někam zajet? Třeba si něco koupit nebo jen tak někam zajít? Třeba do kina...nabo kamkoliv jinam bys chtěl." Přitisknu si ho k sobě. I když se mi nový vzhled bytu moc líbí, chci jít ven. Chci jít ven a celému světu ukázat koho mám moc rád a kdo je teď mým světlem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zamyslím se nad tím, kam bychom mohli jet. "Rád se s tebou půjdu projít..mohli bychom....do divadla?Já...nikdy jsem tam ještě nebyl...a potom na večeři?" zeptám s pohledem do očí a pak uhnu. "Jen..ještě zkusím najít můj mobil....třeba mi zapadnul pod skřín...poslední pokus, než odejdem...pak..pak to vzdám a budu čekat, jestli se neobjeví sám." řeknu potichu a očima šmejdím po místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Podivím se. "Ty si nikdy nebyl v divadle? Ani se školou? Rád tě tam vezmu, jen nevím, co hrajou. Museli bychom se podívat na internet. A máš oblek? Vzal bych tě totiž do velkého divadla a tam tě bez společenského obleku nepustí. A jestli nemáš, tak zajdeme koupit." Uhne pohledem, ale já si jeho obličej přitáhnu zase zpátky. "Dobrá, ale jestli ho nenajdeš, koupíme nový, ano?" Pustím ho, ať se může jít po mobilu podívat. "Půjdu se kouknout na to co hrajou, ano?" Jakmile vstane zvednu se i já a odejdu do pracovny k počítači. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak uhnu pohledem, tak si mě přitáhne a já trochu rudnu. "Dobře...ale jen..jen nějakej obyčejnej...to mi stačí." řeknu a nechám ho jít k počítači a já hledám mobil. Prošmejdím ložnici snad všude, i projdu znova byt,ale nenajdu ho. Tak se jen zkroušeně sednu do křesla. "Nemám...nevím, kam se poděl...nezkusíš mě prozvonit..třeba se ozve, pokud není slabá baterka a nevypnul se?" zeptám se zoufale,ale už tomu moc šancí nedávám, že ho najdu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Hledá mobil a já jsem rád, jak dobře jsem ho schoval. Sedne si do křesla a tváří se moc smutně. "Jo, klidně tě prozvoním, jen mi musíš dát číslo." Vytáhnu mobil a následně ho prozvoním. Nic se neozve, ani sebemenší náznak, že by byl někde kolem. "Našel jsem krásné představení...ale to už musíme vyrazit pro ten oblek. Já se půjdu obléct, ano?" Odejdu do ložnice se obléct a za okamžik jsem zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Oblíkne se a já se dojdu oblíknout po něm. Dokonce si vemu našetřený peníze, abych si ten oblek mohl koupit. Ale díky mé ztrátě mobilu se je bojím dát do peněženky, přeci jen je to větší obnos. Dojdu k již připravenému Kuroyi a vytáhnu je před ním. "Kuroyi-san..mohl by jsi..je dát zatím k sobě...já ..to je na oblek,ale bojím se, abych je neztratil..jako ten mobil...prosim." podám mu peníze a nechám na něm, zda mi je schová či si je budu muset vzít sám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dá mi svoje peníze, že to má na oblek. Je to celkem dost peněz a on to nechce ztratit. "Izuru-chan..." Vezmu peníze a obejmu ho. Peníze za jeho zády položím na stolek. "Nechci, aby si tohle dělal...nechci tvoje peníze. Chci ti to koupit. a teď už ppůjdeme nebo to divadlo nestihneme." Usměju se na něj a dříve, než stihne šáhnout pro peníze ho vezmu do náruče a odnesu do chodby, kde ho obuju. Potom odejdeme do garáže a vyjedeme do města. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V autě rezignuji a jen tak se dívám na cestu. "A na co mě chceš vzít? Co to je za představení?" začnu se zajímat o divadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakonec se však přestane vzpírat a já jsem tomu rád. Zeptá se na představení. "To divadlo? Jdeme na klasiku, ale myslím si, že se ti to bude líbit. Je to komedie od Williama Shakespeara. Sen noci svatojánské. Je to krásná hra." Ale to už zastavíme před luxusně vyhlížejícím obchodem. "Tak pojď. Jdeme koupit ten oblek. Určitě se potom na tebe budou všichni jenom dívat, když vejdeš do divadla. Jsi krásný." Usmívám se na něj, ale to už jdeme po schodech do obchodu a já si ho tam vedu za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zastaví před obchodem a mě dojde skutečnost, která musí předtím nastat. Veme mě za ruku a já se na něj podívám. "Kuroyi-san....já..ty..to." zrudnu a jeho ruku stisknu.. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když ho vezmu před obchodem za ruku zrudne a začne koktat...ale stiskne ji. "Copak je Izuru-chan? Mám ti tu ruku pustit? stydíš se takhle? Jestli ano, tak to nevadí...potřebujdeš si jen zvyknout." Se vstoupením do obchodu počkám na něj a na to, jak se rozhodne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Mají tady samý krásný věci a tak očima přejíždím po jednom obleku za druhým a nejen po oblecích, stále se Kuroyi držím za ruku a přesto že mám touhu si to tu prohlídnout, jdu tam, kam on. Chápu, že čas na to nemáme a na tu hru se těším víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Kouká a vypadá to, že by si to tady chtěl prohlídnout. "Klidně se běž koukat. Máme na tohle hodinu." Usměju se a povolím stisk, kdyby náhodou chtěl jít. Dojdu k obsluze. "Máte tady něco tak krásného, jako je on?" Zeptám se a ukážu na Izura. "Ale nechci nic feminimního. Jakmile mi dáte růžvou barvu, odcházím. A na penězech nezáleží. Jen aby ten oblek doplnil jeho krásu. Představoval bych si něco tmavého. Možná klasickou černou a k tomu zelenou kravautu. Ale nějákou tmavší barvu." Upozorním je a zároveň jim dám svůj návrh. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojdem k obsluze a ta po jeho slovech mě zrengenuje, až mám chut ucouvnout. Tak pečlivě si mě nikdo snad tak veřejně neprohlížel. Přinesou několik tmavých obleků různých střihů a já zalezu do kabinky.V kabince zjistím, že jsou čtyři. Jeden tradiční černý, druhý tmavá hnědá a další je s moderním strihem také černý a poslední je tmavě modrý, s klasickým frakem, ve kterém vypadám jako nějaký šlechtic, jen mít tu košili s volánky.Pokaždé se Kuroyi ukáži a nakonec se ho zeptám na zhodnocení. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Předstoupím před Kuroyi a ukáži mu ten tmavě modrý šlechtický. " Rozhodl jsem být tvůj princ...tak bych asi vybral tento." a v druhé ruce stále držím ten tmavý, kdyby se mu můj výběr přes jeho slova nelíbil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan...prosím počkej tu chvíli. Hned budu zpět a zatím vyber nějákou krásnou košili, ano?" Políbím mu ruku a běžím směrem k autu. Dojedu domů a převleču se, abych k Izurovi ladil. A zase jedu zpátky. Díky mé jízdě na dost velkou pokutu jsem za chvíli tam. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojdu za prodavačkou a ta se mnou vybere košili a já se do toho převlíknu. Převlečený čekám na Kuroye a přitom na mě padají zraky ostatních návštěvníků. Raději koukám do země a přeji si, aby tady už byl. Jednen klučina ke mě příjde a řekne mi, že mi to sluší. Jen se na ní usměji a poděkuji. Stojí u mě a prohlíží si mě a já jen se nenápadně šoupu od něj. Příjde Kuroyi a já potěšeně vzhlédnu, ten kluk si ho taky prohlídne a zdá se, že přemýšlí, zda k sobě patříme či ne a v jakém smyslu. Pak se ke mě otočí a poprosí mě o telefonní číslo. " Já...já jsem včera ztratil mobil...promin." Kluk to bere jako výmluvu a než stačí Kuroyi přijít blíž, strčí mi do ruky tužku a papír. Jen s otázkou pomoci žádám ho očima. Jak to...že po mě jede kluk..když předtím..po mě nikdo..to to oblečení?....nebo Kuroyi..ale on...on mi nevěří...já to vážně ztratil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Stojíme stranou a Kuroyi mi připíná brož. Podívám se na ní a na něj. "Sluší ti to..Kuroyi-san..ted..k sobě opravdu ladíme." poznamenám a podívám se na toho kluka. Pak se znova podívám na Kuroyi. " Já...ale tak to není...on přišel sám..já ..já chci tebe,Kuroyi-san..jenom tebe." zadívám se na něj a pak se zhluboka nadechnu a dám mu pusu na tvář. Vrátíme se k tomu klukovi a on trpělivě čeká a stále si nás prohlíží. Pak poznamená, že už mi věří a at tedy zavolám někdy já, strčí mi číslo na papírku a odejde. Já jen couvnu s papírkem v ruce a druhou chytnu Kuroyi za ruku. " Půjdeme teda do toho divadla?Já..já se tam moc těším." řeknu a stisknu jeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Kluk dá Izurovi papírek se svým číslem, ať mu někdy zavolá. Usměju se na něj a rozloučím se s ním drobnou poklonou. "Ten papírek si schovej...třeba budete jednou dobří kamarádi." Usměju se na něj a vedu ho k pokladně. "Jist že půjdeme...ale první půjdeme zaplatit a odstřihnout ti z toho oblečení lístky. A potom půjdeme do divadla. Však je taky nejvyšší čas." Dojdeme k pokladně a já zaplatím a necháme z oblečení odstranit visačky. Dovedu Izura k autu a potom mi teprve dojde, že ještě nemá k oblečení vhodné boty. "Chybí nám ještě boty Izuru-chan...No, budeme to muset vzít rychle." Zajedu ještě do jednoho obchodu, kde vím, že mají boty hodící se k takovému oblečení. Vejdeme a všichi se na nás dívají. Dívky v roztomilých šatičkách můžou na Izurovi oči nechat. Dojdeme k policím, kde jsou vystavené boty. Kouknu na Izurovu nohu a odhadnu velikost. Posadím ho do křesílka a hned mu jedny boty donesu. Kleknu si k němu, sundám mu jednu botu a nazuju mu jednu z těch, co jsem teď přinesl. Dívky si začnouvzrušeně špitat. "Netlačí tě Popelko?" Usměju se na něj a nechám ho, ať nohu postaví na zem. Potom mu obuju ještě i druhou a pomůžu mu vstát, aby se prošel. Vypadá to, že boty mu sedí. "Líbí se ti?" Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nejde se, ještě boty. Jen se podívám na svoje boty a pak na Kuroyi. "To by vydrželo...abychom to stihli." poznamenám,ale to už míříme do obchodu s botama. v obchodě se na nás všichni otáčejí a já rudnu. Posadí mě do křesla a dostanu jedny boty. Nazuje mi je a pomůže mi vstát. Projdu se a přitom rudnu ještě víc, díky jeho oslovení. "netlačí...vypadají krásně...jako by k tomu přímo byly...moc děkuji, Kuroyi-san....můj králí." zkusím ho oslovit a tváře mi jen hoří. Slyším dívky, jak si špitají ale já vidím jen jeho a chci se mu líbit, ne jim. Přesto působím dost nervozně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nastoupíme od auta a já už konečně zamířím k divadlu. Dorazíme, zaparkuju, otevřu mu dveře a podám mu ruku, aby mohl vystoupit. "Jsme tady." S úsměvem ukážu na velkou a nádhernou budovu divadla. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi příjde a společně odejdeme do auta, jedeme k místům, které neznám. Zastavíme před nádhernou budou a já jen otevřu dveře a užasle na ní zírám. " To je...krása...a jak to asi vypadá vevnitř...myslíš, že budou ještě místa?" Zeptám se a rychle zavřu dveře, abychom už mohli jít. Přidružím se k němu a chytnu se ho za ruku. Přitisknu se k němu a nechám se odvést do divadla, v očích hvězdičky nadšení a obdivu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zůstanu chvili stát a točím se, zatímco on bere lístky. Příjde a já si s klepoucí rukou vemu lístek a obdivně si ho prohlížím. Pak musím popoběhnout, protože se jde nahoru do lože. Dojdem do královské lože a mě se oči jen rozšíří a vejdu. Posadím se do jednoho z křesel a dychtivě hledím na jeviště. Hra začíná. Hra je užásná, nakláním se div nevypadnu a jednou rukou vyhledám jeho ruku a stisknu jí. Přesto nespouštím oči z představení. Nastane přestávka a já se otočím, zářím štěstím. " Kuroyi-san..to je nádherné...to je..já to nedokáži popsat..a jak dlouho je přestávka? A jak to dopadne?" Vyzvídám a oči mi kmitají po jeho tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Představení na okamžik skončí a všude se rozsvítí. Je přestávka. Otočí se na mě a já vidím, jak je šťastný. Tak mě to potěší, až ho obejmu a musím mu dát pusu. Potom ho pohladím po tváři a usměju se na něj. "Jsem rád že se ti to tak moc líbí. Jak to dopadne se nech překvapit. Jestli chceš, můžeme teď jít dolů. Mají tam takový malý bar a bufet a tam si můžeme dát něco sladkého, jestli o to stojíš. Přestávnka je tna to dost dlouhá. To snad za půl hodiny stihneme, ne." Usměju se a počkám, jak se rozhodne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozmýšlím se, zda jít a nebo ne. "Opravdu to stihnem...já...rád bych si s tebou něco dal..na oslavu toho, že jsme tu spolu...jenže peníze jsou doma nastole." zesmutním. " Já tě chtěl pozvat jako poděkování, že jsi mě sem vzal." vysvětlím a obejmu ho. |
| |
| "Opravdu to stihneme. Ale jestli chceš jít, asi bychom měli jít. A já...nechci, aby si mě někam zval. Chci, aby sis ty peníze nechal. A tady by ses stejně nedoplatil. Je to tady dost drahé. Nedělej si s tím starost." Pomalu se zvednu a pomůžu vstát i jemu. Dovedu ho dolů do baru a najdeme stůl který je speciálně zarezervovaný pro naší lóži. Posadím ho a sednu si naproti něj. "Dej si to, na co máš chuť. Koupím ti cokoliv budeš chtít." Pohladím ho po ruce. Všimnu si, že kousek od nás stojí ten chlapec z obchodu s obleky. Nese v jedné ruce hrneček s kávou a v druhé ruce talířek s kouskem dortu. Kývnu na Izura a ukážu na něj. "Podívej. Asi si nemá kam sednout. Pozvi ho sem k nám" Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadíme se ke stolu a já si vybírám,co si dám. Zaslechnu jeho hlas a zvednu pohled. Podívám se na klučinu a pak na Kuroyi. "Jistě..místa tu máme dost..a pokud nebude vadit tobě, mě už vůbec ne." poznamenám a znova se zahledím do lístku. Né, že bych nevěděl co vybrat, jen nechápu jeho jednání. To mě zkouší...jestli mu budu věrnej a jestli chci jen jeho...ale vždyt já chci jen jeho...a s tím klukem...třeba bude dobrej kamarád..jaký on mi přeje..ale ne...já chci jen Kuroyi. zadívám se na Kuroyi a jeho tvář mi příjde neodolatelná jako jeho chování ke mě. Zrudnu a jen otočím lístek a ukáži na minerální vodu. " Já..si dám tohle." řeknu a nechám Kuroyi , at si vybere a přitom se podívám na kluka, který se naším směrem dívá a usmívá se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po přestávce se vrátíme zpátky na své místo a předstvaní pokračuje. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vrátíme se a já si hned sednu do křesla a zaujmu svojí polohu skoro celý venku. Netrpělivě čekám na pokračování, které právě začíná. Užívám si ho jako tu první půlku, i ted se držím Kuroyi za ruku. Po představení se plný dojmu sesunu do křesla. " Wau...to...to jsem nečekal." otřu maličkou slzy v oku dojetí, rychle aby jí nespatřil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro I druhou polovinu představení mám tendenci Izura chytat, bay nevypadl dolů a taky mě stejně jako předtím drží za ruku. Na konci představení to vypadá, že je dojatý a šťastný. "Tak jak? Líbilo? Vybral jsem dobře?" Políbím ho na ruku a pohladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Myslíš, že bychom mohli jít za Yumem a jeho sestrou. Já...mluvit s herečkou...po jejím vystoupení..jen jí popřát, jak to bylo krásný a poděkovat." Hlas se trochu ztišil, ale né moc. Přeci jen jsou slyšet lidi vycházející z ostatních loží a z hlediště. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chvíli ještě počkáme, až se hluk na chodbě stiší protože nijak netoužím tlačit se v davu. "b>Jistě že tam můžeme. Však jsem se tě ptal už před tím. Tak pojďme. a nechtěl by si potom s nimi ještě někam zajít? Třeba na večeři? Mám je pozvat?" Pomalu ho odvádím po schodech dolů do haly. Tam se ještě na okamžik zastavím a koupím tam kytici růžových růží a podám je Izurovi. "Ty jsou pro slečnu. Tobě příště koupím rudé." Usměju se a chytnu ho za ruku. Dojdeme až k toaletám, kde nás u jedněch dveří čeká Yume. Jsou to dveře, kam mohou jen zaměstnanci, ale my máme teď vyjímku a můžeme dál. Dojdeme k šatnám a před jednou počkáme. Yume zaklepe a ze šatny výjde mladá černovlasá dívka s rozevlátými šaty, přes které má přehozený župan a krásně se na nás usmívá. Jemně se před ní pokloním a lehce jí políbím ruku. Jen lehce se svými rty dotknu její ruky, docela jinak, než to dělám u Izura. "Těší mě slečno." Potom nechám Izura, ať se í představí a řekne jí své dojmy. Nakonec je oba pozvu na večeři. Sice chvíli odmítají, ale nakonec se nechají přemluvit. Jen musíme počkat než se tsukiko převlékne a tak všichni tři zase výjdeme nahoru do vany. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojdem k Yumovi a já ho pozdravím uklonou. Vydáme se všichni za jeho sestrou. Otevře a Kuroyi jí krásně přivítá, jen na něm můžu oči nechat. Příjde řada na mě a tak se také pokloním, předám jí kytice a taky jí políbím ruku, i když o dost amatérštěji než Kuroyi. " Také mě těší, slečno. Já jsem Izuru. Byla jste nádherná a já obdivuji váš výkon na jevišti. Bylo to mé první představení a musím uznat, že jsem jím upřímně uchvácen." a dívka nás pozve dál a já jí dál povídám své upřímné zážitky. Kuroyi nakonec všechny pozve na večeři a tak se tam společně vydáme. Restauraci vybírá on a vybere krásnou luxusní restauraci. Usadí nás u stolu a já sedím mezi Kuroyem a Yumem, dívám se do jídelního lístku na ceny a protáčí se mi panenky. Znova prstem jedu po cenách a vybírám to nejlevnější. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakonec všichni odjedeme do restaurace. Je velice luxusní. Posadí nás ke stolu pro čtyři a dostaneme jídelní lístky. Nakloním se k Izurovi a jak vidím, že si opět vybrá podle ceny, jemně ho praštím přes ruku. Rozhodnu se mu konečně udělit lekci, aby tohle už nedělal. Vezmu mu jeho menu a naliskuju až na konec hlavních jídel. Najdu mu tam tatarskou omáčku a zabodnu do ní prst. "Jestli zase vybíráš to nejlevnější je to tohle." Zašeptám a věnuju mu napůl zlý a na půl smutný pohled. Proč to pořád děláš Izuru-chan? Copak nechápeš, že ti koupím všechno? Chci tě rozmazlovat. Nekoukej na něco tak přízemního, jako jsou peníze. Kouknu se i na Yumeho a Tsukiko. "Prosím, dejte si na co máte chuť. Nedívejte se na cenu." Zdůrazním jemně své přání. "Oh Tsukiko-san, slyšel jsem od Yume-sana, že se vám líbí moje značka. Jste moc krásná a my jsme právě dostali nabídku od jednoho časopisu na publikování naší nejnovější kolekce, nechtěla by jste nám dělat modelku? Samozřejmě po uzavření a podepsání patřičných smluv. A Yume-san by mohl také. Oba máte moc krásné rysy a myslím, že svým vzhledem se k našim modelům hodíte. Byl bych rád, kdyby jste se rozhodli a potom m zavolali." Vytáhnu dvě kartičky, napíšu na ně svůj telefon a podám jim je. Přitom se kouknu na Izura a pohledem se ho ptám, co říká na můj návrh. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi při obědě dá nabídku na práci a já se chvili na ně jen dívám a pak souhlasně pokývu. " Opravdu by vám to slušelo....oběma...a ...a...si to rozmyslete." se utnu v půlce věty, jak mi to dojde a znova se zmateně podívám na Kuroyi. Jeho značka...já nepoznal..že mám jeho značku..já jsem idiot. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po večeři a následném dezertu se všichni zvedneme a já Yumeho a Tsukiko přesvědčím, že je zavezu domů. Po následném rozloučení a připomenutí nabídky, konečně jedeme s Izurem domů. Vyjedeme nahoru do bytu a já odemknu a pustím nás dovnitř. "Líbil se ti dnešek? Co kdyby jsme dnešek završili nějákým hezkým filmem?" Potom se ale zarazím. "Já zapomněl, že ještě nemáme televizi." Plácnu se co čela. "Chvíli tu počkej a zatím všechno připrav, já budu tak za půl hodiny zpátky." Za půl hodyny jsem skutečně zpět a se mnou i dva chlápci z obchodu a postupně doneseme dovnitř čtyři velké krabice a tři menší. Tu největší si nechám hned vybalit. Je to velká širokoúhlá plazmová televize a tu nechám postavit na skříňku určenou přímo tomu. Muži odejdou. "Izuru-chan, chceš se dívat tady nebo v ložnici?" Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po večeři, která mi opravdu chutnala, odvezem Yumeho s Tsukiko domů a po rozloučení odjedem domů. Zadívám se na něj a usměji se. "Ano...libilo se mi to..moc...a co tobě?" Zajímám se. " Film..rád....aha..nemáme." vzpomenu si taky,ale do čela se neplácnu. Odejde a já podle jeho přání vše připravím. Přijede a koupil novou televizi. Jen na to ve koukám, piti i nějaké ty jednohubky a slaný k filmu je na stole. " Jéééé, to jsi sehnal ještě takhle pozdě...ale je nádherná....já bych se díval tady...já..do ložnice radši ne....a na co budem koukat?" usmívám se a pozoruji televizi. Příjdu k němu a pohladím ho po ruce. "Gomene Kuroyi-san....za to v restauraci...já...já už to neudělám....nechtěl jsem tě rozčílit." omluvím se za své vybírání večeře. Ten pohled, zvlášt ty jeho smutné oči, mě dost mrzeli po zbytek večeře a proto jsem byl i takový tichý. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Do čtvrt hodiny je všechno zapojeno a dokonce i bedny jsou nějákk provizorně postavené. Ještě vystřídám Izura ve sprše a potom se převléknu dopohodlných věcí a odejdu za Izurem. "Tak, copak si nám vybral?" Usměju se na něj a sednu si vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadí se a já se posadím vedle něj a před něj dám tři filmy. Jeden je o upírech v moderní době, druhý je historický film a třetí je pohádka pro děti. " Vybral jsem tyhle, Lovci upírů, Ze života šlechticů a šlechtiček a tady Legenda o Mulan. Který by se ti líbil, já jsem pro všechny." Usmívám se a nechám ho vybrat a pustit film. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po tom, co pustí jeden z těch dvou filmů, nechám se překvapit který, si ho přitáhnu k sobě a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitáhne si mě a obejme. Vděčně se o něj opřu a dívám se na film. Poslouchám přitom jeho srdce a hladím ho po ruce. Někdy uprostřed filmu na mě padá únava tak se jí snažím zahnat jídlem ale i tak při hlazení sebou občas usnu, jak poklibmnu. Ke konci filmu neodolám a u rozhodující bitvy usnu,ruka se v hlazení zastaví a já pravidelně oddechuji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když film skončí opatrně vstanu a nechám ho ležet na pohovce. Trochu to tam uklidím, nesnězené jídlo dám do ledničky, nádobí uklidím a krabice dám na bok. Potom odejdu rozestlat postel a následně tam Izura přenesu. "Spinkej moje princezničko." Dám mu pusu na tvář a přikryju ho. Sám si potom lehnu na druhou stranu a chytnu ho za ruku. Zanedlouho usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Spím skoro celou noc klidně, ale k ránu se můj sen změní v můru. Začnu prudce dýchat a snažím se probudit, nejde to a tak sebou cukám. Několikrát se prudce obrátím a znova něco mumlám. Potím se a ruce se zatínají v pěst. Má ústa se otvírají, jak se snažím křičet,ale nevydám ani hlásku. Nedokáži se z toho snu probrat. " Ne...to ne...to nejde...nechte ho....ne...to nesmíte." začíná mi být rozumět, ale přesto zbytek mumlám. Po chvili zase jen otvírám ústa,ale nejde to a tak jen škubu hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pomalu se začíná vracet do reality. Spíše, než že se mi ho povedlo probrat to vypadá, že jeho zlý sen skončil. Uklidní se sice, ale já ho k sobě dál tisknu a pořát opakuju jeho jméno. Začnu ho jemně hladit a dostane pusu do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Je ještě brzo, ale chceš udělat snídani? Nebo tu mám s tebou ještě zůstat?" Dál si ho k sobě tisknu a hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V hlavě stále vidím ten sen, tak živý byl a zanechal ve mě stopy. "Kuroyi-san....ty..tobě se libíl...Yume?" zeptám se potichu a s trochou strachu, co řekne. Mocbych si přál, aby to popřel, aby popřel celý sen. Vše, co jsem tam viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po chvíli se mě zeptá na zvláštní otázku. Šepta tak potichu, že ho stěží slyším, ale v jeho hlase je slyšet strach. Trochu nad tou otázkou zvednu obočí překvapením. "Proč se ptáš?" Zeptám se ho překvapeně. "No po pravdě...Yume je moc hezký kluk. Taky proto jsem si ho vybral, aby byl náš model. Ale jestli se mi líbí? Co to je za hloupou otázku. Ať je hezký jak chce, není nikdo, kdo by byl krásnější než ty. A na takové věci už se neptej...vždy řeknu to samé." Pohladím ho po vlasech a dám mu pusu na tvář. "Miluju tě Izuru-chan..." Zašeptám mu velice tiše do ouška, snad aby se uklidnil ještě více. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Odpoví mi na otázku i s vysvětlením. Líbí...líbí se mu...ale co...ne..věřím mu...líbím se mu víc..nešel by s ním..byl to jen sen..lživý sen. dá mi pusu na tvář a já se konečně usměji. Pak ovšem zašeptá ta dvě slůvka a já ztuhnu. Dech se mi zastaví a odlepím se od něj. Musím mu vidět do očí. "To...vážně? ...Myslel jsi to vážně? Už né asi?" oči se rozšiřují překvapením a štěstím. Padnu mu kolem krku tak silně, že až po chvili si uvědomím sílu a povolím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po mém zašeptaném vyznání se ode mě Izuru odtáhne pryč a dívá se na mě. Oplácím mu pohled do očí. Usměju se na něj a pohladím ho po té jeho roztomilé tvářičce. Ale dříve, než stihnu odpovědět, obejme mě a celkem prudce. Tak že se opřu více dozadu. Obejmu ho a nadzvednu si jeho bradu, abych se mu mohl dívat do očí. "Ano. Vážně. Smrtelně vážně. Teď už je to jisté." Usmívám se a hladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Napřímým se a před Kuroyi si sundám řetízek. Sundám z něho kroužek a nandám si ho na prst, pak se mu zahledím do očí, co on na to. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začne si sundávat řetízek. Trochu překvapeně se na něj koukne. Navlíkne si ho na prst a koukne se na mě. Jemně ho chytnu za ruku a propleteme si prsty. Jemně ho pohladím. A dám mu pusu, dlouhou a je z ní cítit moje láska. Jsem moc šťastný. "Miluju tě...miluju tě moc..." |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se na něj. " Kuroyi....nebude to chtít nějakou oslavnou snídani?" máš chut to oslavit, dát mu najevo svojí lásku k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Cokoliv...chci být teď jen s tebou. Jestli půjdeš dělat snídani, půjdu ti pomoct, ano? Tak copak budeme dělat." Hladím ho po vlasech a občas sjedu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hladí mě po vlasech a i po tváři. Usmívámse na něj, příjdu si ten nejštastnější člověk na světě. " Já..rád bych ti udělal sladkou snídani...na co máš chut?" zeptám se a přiblížím se k němu, jako bych mu chtěl dát pusu,ale zastavím a dívám se na něj, přesněji na jeho rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Máme tu ovoce a nebo budou lívance jen s marmeládou?" zeptám se tak blízko a usmívám se, nevadí mi, že má chutě i něm. Stejně nemám představu , jak by mě chtěl jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ovoce...ovoce...myslím, že tu včara holky něco donesly, kdyžtak skočíme do obchodu. Přece jen si to těstio na lívance musí chvíli odpočinout." Usměju se na něj zase normálně a dá mu pusu na líčko. Potom si s ním lehnu a od hlavy až k patě nás přikryju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Na ovoce jen odkývu a ještě stále trochu omámen se položím a přitulím se k němu. Zadívám se prst a znova zuby stisknu rty. To..to vůbec nelechtalo....to...ono..mě to vzrušovalo...snad..snad to nepozná. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak a teď jsme pod dekou. A pod dekou se mluví pravda." Na chvíli se odmlčím a usměju se na něj. "Vím, že se ti to možná nebude říkat lehko, ale chci, aby si mi povyprávěl svůj sen. Chci vědět, co tě trápí." Pohladím ho po vlasech a potom sjedu na záda a tam ho dál hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jen co jsme pod dekou, tak se přitulím. Ale jen hrudníkem."Pravda?" zaleknu se, a s jeho další větou ještě víc. Chce vyprávět sen, a já skloním pohled a znova nervozně začnu jezdit prstem po jeho hrudi. "No...já nevím...kde začít..nepamatuji si začátek..jen že jsme seděli spolu a přišel ..vrhl jsem otec, rozmlátil nábytek a shodil i lustr a pak začal mlátit ....tebe...a já ti nemohl pomoct..protože..mě držel bratr a tak jsem křičel..ale nikdo mě neslyšel, at jsem křičel jak jsem mohl...a do toho přišel Yume a...a pomohl ti a spolu jste odešli...vedli jste se za ruce pryč...a já byl zpátky v domě...jen s bratrem a jeho smíchem." hovořím popravdě a velmi tiše, jak se za svůj sen nejen stydím ,ale i jak ve mě znova zbuzuje strach, že Kuroyi ztratím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dopoví sen a já si ho přitisknu ještě blíže. "Tak pro ses ptal na Yumeho, ano? Neboj...nic takového se nestane. Nedovolil bych to. Už je vše ale v pořádku, ne?" Pohladím ho zase po vlasech a dám mu pusu na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitisknu se k němu a položím hlavu na jeho hrudník. "Miluji tě, Kuroyi-kun." zašeptám. " Pod peřinou ti budu říkat vždy pravdu...a co ty, taky mi řekneš pravdu?" poslouchám jeho srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se a za ty dvě slova dostane pusu. "Taky ti budu říkat pravdu. Obzvláště pod peřinou." Řeknu a potvrdím to přikývnutím. Začnu si něžně hrát s jeho vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dýchám zrychleně a jsem rudej, srdce mi bije jako splašený, a zavřu oči. Cítím, jak znova motýlci letí i dolů a cítím se před ním trapně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se na něj. Pomalu se ještě více přiblížím a dám mu pusu. "Ale Izuru-chan...možná jsem hezký, ale ty...ty jsi opravdu krásný. Kdyby ses ptal někoho, kdo z nás dvou je hezčí, určitě by většina lidí řekla, že ty. I když si to asi nemyslíš, co?" Pořád se na něj usmívám. Všimnu si jak rudne. "To ta ruka?" Usměju se. Pro jistotu vyjedu s rukou o něco výš. "Je to tak lepší?" Zeptám se ho ještě pro jistotu a dál ho k sobě tisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jeho ruka vyjede výš a já jen na okamžik sklopím oči. " Ne...to je dobrý..nevadila mi...jen..jen jsem to nečekal." zaženu touhu se omluvit i za tuto maličkost. Přitulím se k němu a posunu se výš, maličko se o něj opřu i bokem. Stále doufám, že nezjistí, jak jsem z něho moc paf. "Pro mě budeš vždy ty ten nejkrásnější." zašeptám a položím i hlavu k jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Kdyby ti cokoliv, co dělám někdy vadilo...víš, že stačí říct, ano?" Usměju se na něj a opět si zvednu jeho pohled k sobě. "Ale pro mě jsi nejkrásnější ty...a budeš napořád. To vím jistě. A taky s podle toho k tobě budu chovat. S láskou a připraven split téměř každé tvé přání...budu si tě rozmazlovat a hýčkat si tě. Ale pro těď...myslím, že bychom měli vstávat...za chvilku." Usměju se a přitisknu si ho blíže. Začnu ho zase hladit po boku s tím, že sjíždím až na jeho stehna. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jeho ruka mě hladí a sjíždí i na stehna. Nebráním se, jen když poprvé sjede až na stehno, tak se zachvěji a přitisknu se k němu blíž. neprotestuji proti jeho dotekům. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile sjedu na jeho stehno zatřese se a přitiskne se blíže. Neodporuje, ale já své dotyky ještě zjemním. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Však mi s nima pomůžeš....a já myslím, že společně uděláme ....dobrý lívance....ty nejlepší lívance pro tak hodného muže, jako jsi ty." Natáhnu se k němu a dám mu pusu. Nohou přitom přejedu po jeho noze, jak se k němu natahuji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začnu pomalu vstávat. "Tak pojď...jdeme si udělat báječnou snídani." Pomůžu mu vstát a potom ho vezmu do náruče a za pomalé chůze, prokládané pusama, ho donesu až do kuchyně, kde ho postavím na zem a obejmu. "Jak začnem, mistře kuchaři?" Koukám na něj a usmívám se. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vstává a já se taky začnu připravovat ke vstávání. Veme mě do náruče a cestou mi dává pusy. Rudnu a tisknu se k němu v náručí. Postaví mě a já se na něj usměji. Dám mu pusu a otočím se k lince. " Jednoduše..nejdříve si vždy vyndám, co potřebujeme a pustíme se do práce. Musíme udělat těsto. " Zamyslím se a vyjmenuji co vše potřebujeme, po té začnu vše vyndavat. Jak máme vše vyndané, začnu tvořit těsto a prosím Kuroyi o přídávání jednotlivých přísad. Těsto je hotovo a já se na něj směji. "A ted...co si na ně dáme? Skočíme pro něco?" směji se a rukou ho obejmu kolem pasu a přitulím se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Dobře těsto..." Zopakuju a začnu mu pomáhat cyhstat suroviny, které potom přidávám, jak potřebuje. Za několik minut je těsto hotové. "Teď bychom ho měli trochu nechat odpočinout. Zatím můžeme zajít do obchodu." Kouknu do lednice, co tu máme a co ne. "Budeme muset koupit více věcí. Nějáké to ovoce. Šlehačka už taky došla. Asi bychom si na to mohli koupit i nějáké polevy. A taky jsme právě spotřebovali poslední mléko." Zavřu ledničku a kouknu ne něj. "Tak se utíkej obléct a já tam příjdu, až budeš." Jemný poplácáním po zadečku ho odešlu do ložnice. Jakmile jsme oba oblečení vezmu peněženku a sejdeme dolů. Ujdeme tak dvěstě metrů a stojíme před obchodem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Hai." souhlasím s oblečením a jen co se otočím, plácne mě po zadku. Zrudnu a obrátím se na něj s otázkou v očích, proč mě plácnul. Nevypadá naštvaně a tak pokračuji k ložnici. Oblíknu se rychle a pak chvili počkám na něj, než vyrazíme. Do kapsy vemu náš rozpis.Dojdem kousek a jsme před obchodem. " Není to daleko...já vždy musel jezdit celkem dálku...tak..tady je nákup...asi to vemem popořadě ze seznamu..co budeš chtít k pití, Kuroyi-san?" hovořím a pomalu vcházím do obchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Je to sice blízko, ale chodit každý den se mi tu nechce. Co takhle udělat každý měsíc velký nákup v hypermaketu? No...to můžeme nechat na doma." Usměju se. Vytáhne papírek a vejdeme. "Dobře...ty si šéf. Vezmeme to popořadě. Na pití? No nevím, co tím myslíš...ale jestli sis všimnul, tak nám došlo saké." Mrknu na něj. "Jinak většinou piju džus nebo vodu." Usměju se a vezmu vozík. Začneme nakupovat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojedeme až k oddělení nápojů, kde bez velkého rozmýšlení vemu jednu vodu a džus, co jsem už v ledničce viděl. Zajedeme kousek dál a narazíme na saké. Tam se zastavím a rozmýšlím, jaké vemem. Bezradně se podívám na Kuroyi. Vemu do ruky láhev, co tam měl minule. "ehm..tuhle? Nebo..nějakou jinou...já..vůbec nevím." v této části obchodu jsem jaksi mimo, alkohol jsem nekupoval. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojdeme k alkoholu a trochu bezradně se na mě kouká a vezme do ruky flašku saké, ze ktré jsme pili minule. "Tohle saké je jedno z nejlepších, které jsem měl. Uděláme radaji zásoby." Usměju se a vezmu ještě druhou láhev. Dojedeme s vozíkem k pokladně, vyložíme nákup a následně ho zase skládáme zpět. Tentokrát však do tašek. Zaplatíme a já popadnu pět tašek a tu poslední nechám Izurovi a jdeme domů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro U saké je rád, že jsem vybral zrovna tohle a sám veme ještě jednu láhev. Usměji se. " To jsou hodně velké zásoby....máme ještě na další večer." Absolutně nepočítám stím, že bychom vypili dvě láhve saké za jeden večer. Dojedeme k pokladně a já si hned po vyložení stoupnu k odběru a nastrkám nákup do tašek. Zaplatí a sám veme pět tašek, kdežto mě nechá jen jednu. Cestou z obchodu protestuji. "Kuroyi-san..já ti věřím, že toho uneseš hodně..ale já taky něco zvládnu...dej mi aspon ještě dvě..nebo jednu." A už šahám pro ucha tašek, abych mu trochu snížil váhu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Cestou domů protestuje. Nasadím veselý a trochu samolibý úsměv. "Ne ne...Nezapomeň, že se máš stále ještě šetřit." Usměju se na něj a uhnu s taškama po kterých šahá. Zanedlouho však dojdeme domů. "Vidíš...někdo musí otevřít...proto máš jen jednu tašku." Usměju se na něho a trochu si to před ním snažím ospravdlnit. Vejdeme do bytu a já až teď položím tašky. Sezuju se, sevleču a pomůžu Izurovi s vybylováním nákupu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zasměji se jeho důvodu, proč jsem měl jen jednu tašku a otevřu dveře. Vejdem dovnitř a jen co nohama ze sebe sundám boty, běžím vybalovat nákup. Za chvili je, díky jeho pomoci, vše uklizeno. Venku jsem nechal jen ovoce a další pochutiny na lívance. Teprve ted ze sebe sundám bundu a už kontroluji těsto. "Vypadá to, že s lívancema můžem pokračovat." hovořím nadšeně a už se připravuji na proměnu těsta na lívance. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Kdyý oby skončíme, stůl vypadá, jak nachystaný na malou hostinu. Taky že je co oslavovat. Posadím ho ke stolu. "Můžu ti nachytat první lívanec?" Zeptám se a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Trvá to nějakou dobu,ale dojde mi těsto a mám hotovou pěknou hromádku lívanců. Pložím je doprostřed nachystaného stolu. "To vypadá krásně, Kuroyi-san.....opravdu jako oslava." Ještě než se usadím, dám mu pusu. Posadí mě a na jeho nabídku s nadšením a úsměvem kývnu. "Hai...bude mi potěšení mít lívanec od tebe." řeknu a hlavou se trochu pokloním. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nezačnu jíst a čekám na něj. Dá si na lívanec jen tvaroh, sirup a jahodu. " Kuroyi-san...ty..ty to máš rád takto? bez marmelády a šlehačky?" tiše si příjdu náročný, jak vidím naše rozdílné lívance,ale nahlas nic neřeknu. Jen co je připraven, popřeji mu dobrou chut a pustím se do lívance. Vše naberu na lžičku a vložím si to do úst. "Hm....je to výborné....tak dobrý lívance jsem ještě nejedl..a jak chutnají tobě?" očima na něm visím a přitom pomalu jím kousek lívance. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Kouká na můj chudý lívanec. Alespoň oproti tomu jeho je chudý. "No...mě lívance chutnají jakkoliv. Ale když tak koukám, jak se mlsně díváš na svůj lívanec a čekáš ne mě, řekl jsem si, že tě nenechám čekat. Ale neboj...tan další už bude velký..." Usměju se na něj a pohladím ho. Zakousne se do lívance a já se usměju. Svůj začnu jíst, až si poslechnu. jak mu chutná ten jeho. "Opravdu jsou báječné. A víš, čím to je?" Usměju se a na chvíli se odmlčím. "Je v nich naše láska." Nadzvednu se, nahnu se nad stůl a dám mu sladkou pusu. Potom se zase posadím a pokračuju v jídle. Stále ho pozoruju a usmívám se. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jen co dojím, už si vemu lívanec a začnu připravovat lívanec pro něj. Využiji své nadání a udělám mu tam obličej. Namazu to marmeládou, na to tvaroh, na to jahodové očí, sirupový nos a šlehačkový ústa doplněný čokoládovými vlasy. Hotový lívanec předám Kuroyi. "Snad bude chutnat." popřeji mu a i já si dám druhý lívanec. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro S úsměvem sleduju, jak mi připravuje lívanec. Podá mi ho a já si ho vezmu. "Děkuju to určitě bude...ostatně jako všechno od tebe." Usměju se a začnu ho jíst. "Hm...je výborný..." Pochválím mu to. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojíme snídani a já se natáhnu dozadu, jak trávím a přitom si pohladím své přecpané bříško. Přejedu si přes něj rukou a oddechuji. "Teda...takhle dobrou a vydatnou snídani jsem neměl hodně dlouho..a jak jsi se nasnídal ty, můj....příteli?" znejistím nad oslovením a zvídavě sleduji, co na to řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se na něj a pozoruju ho, jak odpočívá. Nad tím, jak mě oslovil se trochu zasměju. ale jen tak, aby to nebral jako urážku. "Já teda většinou nesnídám...nebo spíš snídám později a jen to, co mi koupí po cestě do kanceláře někdo z mojí bandy. Ale tahle snídaně byla opravdu skvělá. Jsem nacpaný...můj princi." Usměju se a vstanu. Chytnu ho za ruku a dotáhnu k pohovce. Zaujmu takovou polosedící polohu a posadím ho na pohovku tak, aby se o mě opíral skoro celými zády. Obejmu ho a jednu ruku položím na jeho řicho. Dříve než ho začnu hladit se ho však dovolím. "Můžu?" Zeptám se tiše do jeho ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Opřu se o něj ze začátku jen zlehka,ale jak mě obejme a ruku položí na břicho, padnu na něj plnou vahou. Zrudnu a podívám se na své vyboulené , najedené břicho. "Můžeš...jen..jen ted je velký..hodně velký...je v něm spousta lívanců." dívám se na břicho a snažím se ho zatáhnout,ale nejde to. Spíš se mi z toho ještě víc přitíží. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale hlavní je, že ti chutnalo a že ses dobře najedl. A jestli ho budeš zatahovat, akorát se ti udělá špatně." Usměju se na něj a trochu ho pokárám. Potom ho jemně začnu hladit po bříšku. "Tak copak budeme dělat dneska? Vidím to tak, že první vybalíme jak moje, tak tvoje krabice a potom to něják uložíme a pojedeme na nákup...co ty na to? Přece jen, potřebuješ minimálně ten mobil." Usměju se na něj, dám mu pusu do vlasů a dál ho hladím po bříšku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Dneska...já nevím..asi to, jak to říkáš....a mobil...dobře...hlavně že budem spolu." opřu se o něj víc a dále se něj dívám. "Kuroyi-san..jak ti vůbec můžu říkat...můžu Kuro-kun?" zeptám se a na chan se ani netroufám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jistě, že budeme spolu. Teď bude dlouho spolu a jen minimálně často od sebe." Usěju se na něj. "Jistě, že můžeš. Klidně mi můžeš říkat jak chceš. Od tebe mi to nebude vadit." Nakloním se a dám mu pusu na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ovšem jen se otočím tak, že sedím naproti němu a jeho ruka mě ted hladí na bedrech. " Kuroyi-san....asi ti budu říkat takto..já...stále se necítím, já stále...cítím k tobě i úctu za to všechno, co děláš..nemůžu si pomoct." Skloním se a dám mu pusu na rty. Zadívám se do jeho očí. "A kdo bude vybalovat jako první? Ty a nebo já?Mohli bychom společně, nevadí?" usmívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dostanu pusu na rty a potom mu oplácím jeho pohled do očí. "To nevadí...klidně mi můžeš říkat pokaždé jinak...Koroyi, Kuroyi-san, Kuro-kun a od tebe by mi nevadilo ani Kuro-chan." Zasměju se. "Jistě, že budeme vybalovat současně. Sice jsem už tvoje věci balil, ale chci respektovat tvoje soukromí. Ale jestli budeš chtít pomoct, jsem tu jen pro tebe." Usměju se a dám mu taky pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Dobře...ale Kuro-chan..to je ..moc..takové drzé,nebo ne...hm...Kuro-kun?" říkám stále nervozně a hledím na něj, pak se na něj přitisknu a nechám jeho ruku si hrát na mých zádech. " Kuroyi...však můžeš ..já tady nic tajného nemám...žádné soukromí nenarušíš." ujistím ho. " Já...rád bych se s tebou poradil, jaký věci si nechat a jaký ne...nechci ti tu zabírat příliš místa a stejně toho plno nenosím...nakoupili mi to dřív a ..já..prostě v něčem se necítím." příznám a více se k němu přitisknu, jako kdyby mě měl chránit před ránou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Říkej mi, jak chceš a jak uznáš za vhodné...Ty můžeš." Přitiskne se na mě a já se usměju a stále ho hladím rukou po zádech. " |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Kuroyi-kun..mohl by jsi ...vyjet nahoru..mezi lopatky...a poškrábat mě...prosím?" zaprosím, protože jak mě hladí, tak mě tam začalo lechtat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zasměju se jeho požadavku, ale potom zajedu rukou pod jeho tričko a tam kde chce a jemně ho poškrábu. "Je to tak dobře?" Nepřestávám ho škrábat. Nakloním se a dám mu pusu dozadu na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zajede pod triko a poškrábe mě. Slastně přivřu oči a zavrním. " Jo....to je.." dá mi pusu zezadu na krk a já uprostřed věty vzdychnu. " to pravý..arigato." hovořím a znova se k němu přitulím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitisknu se k němu a za odměnu mu dám pusu na tvář. Všimnu si, jak nabírá barvu. " Kuroyi-san...ty ...ty červenáš..jsi nádhernej." nevydržím to a pohladím ho té červené tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Motýlci vyletí a já zavřu oči, abych zůstal aspon chvili na zemi. " Ku..Kuroyi-san...to..moji motýlci." dostanu ze sebe mezi vzdychy, ted již znova tak hlasitý. Zaskočil mě a tak se prohybám pod jeho rty, tep se mi rozbuší a dech se zrychlí. Položím ruce na jeho hrudník a stisknu jeho košili, jak se držím to zvládnout. Moc mi to však nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ještě chvilku ležíme. "Myslím, že bychom se měli dát do práce. Abychom to tu měl co nejdříve všechno hotové a začali už normálně žít. Žít spolu." Usměju se na něj a dám mu pusu na tvář. Pomalučku začnu vstávat a pozoruju, co on na to. Kdyby chtěl ještě ležet, tak si zase lehnu. Kdyby ne, tak vstáváme. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Trochu se už vzpamatovávám a on navrhne vstávat. "Asi..asi ano...měli bychom vstát..máme ještě hodně práce a můžem být spolu pak." odpovím a narovnám se. Za chvili už pomalu jdu k ložnici vybalovat krabice s mýma věcma. Najednou se zastavím a otočím se na něj. " Spolu." natáhnu k němu ruku a čekám, dokud nepříjde. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vstane a odchází k ložnici. Najednou se zastaví a natáhne ruku mojím směrem. "Spolu." Zopakuju po něm. Vstanu a chytnu se jeho ruky. Potom společně vejdeme do ložnice. "Tak...s chutí do toho půl je hotovo. Mám pustit nějákou hudbu, aby nám to šlo líp od ruky?" Nabídnu a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak se zastavím a čekám na něj, přijde a chytne se mě. Stisknu jeho ruku a usměji se na něj. Vejdem do ložnice a na muziku kývnu. Jdu s ním k muzice a ani když už hraje, tak se ho nechci pustit. Nakonec se ho pustím až těsně před krabicema a začnu vybalovat nějaké své oblečení , od spodního prádla po budny. Na stranu dávám oblečení, co nevím, zda budu nosit, převážně malý,ale je tam i takové, co se mi nelíbí. Zničehonic narazím na trenky od mojí malý sestřičky, růžové s bílými medvídky. Zrudnu a hodím jen hromadu, co půjde pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zaujme mě jeden kus oblečení, které hodí na hromadu. Je to růžové spodní prádlo. Ale podle velikosti odhaduju, že nebude jeho. Je sice drobný, ale ne tak moc. Jen se trochu zasměju ale nechám to tak. Přece jen se zmiňoval, že má malou sestřičku. Jakmile mám krabice roztřízené, dojdu ke stříním a začnu se přehrabovat v oblečení. Hodně ho vyházím na postel. Musím udělat Izurovi místo ve skříni a tak bych to měl uspořádat něják systematicky. Začnu oblečení zase skládat a ukládat do jedné skříně, zatím co druhou nechám Izurovi. "Tahle skříň bude tvoje Izuru-chan." Ukážu mu skříň, aby to věděl. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vstanu a přejdu ke skříni. Přejedu po poličkách a to trochu do ní naskládám. Pak tam schovám i krabice a malé šaty dám do pytle připraven je dát pryč. Za chvili mám hotovo a začnu vyndavat další věci. I ty naskládám do skříně, i když jsou to knížky, cd a další věci, co mi Kuroyi vzal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dá mi pusu a přitáhne si mě k sobě. Volnou rukou ho objímám. " Hai...Kuroyi-san....já...já to opravím." Ale ještě chvili se k němu tisknu. Dám mu pusu na tvář a pustím se do přerovnávání a dávání CD na jedno místo u stlu, kníždy do knihovny a další ty moje serepetičky dám různě po pokojích. Mám vše vybaleno a uklizeno a strhaně si sednu na zem a oddechuji. " Mám to..a co ty, ..ted dáme oběd či ten nákup? já...oběd nemusím, ještě stále mám v sobě lívance." zasměji se a pohladím bříško. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začnu se převlíkat do tmavé košile a normálních kalhot.a čekám co udělá Izuru. Jestli se převleče nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Kam půjdeme jako první?" Zajímám se, zatímco se ho nenápadně chytám za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojdeme k autu a jamile se usadíme, vyjedeme do jednoho z těch velkých nákupních center. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nechám na něm, kam zamíří a jdu s ním. Jen se občas podívám okolo, snad jakobych zkoumal, kdo všechno toto centrum navštěvuje. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Kuroyi-san..a jak se k sobš budem chovat tady venku?" zeptám se a stisknu naše spojené ruce, snad aby mi po té otázce neutekl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jak se budee chovat?" Zopakuju jeho otázku. Rukou si ho přitáhnu a dám pusu. " už Víš jak?" |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Už více klidný procházím obchodákem a narazím i napoličky, cose hodí ke stylu našeho bytu. "Kuroyi-san...podívej...líbí." nadšeně ukazuji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ukazuje mi na různé věci a já se usmívám. "A neměli bychom ti dříve koupit ten stůl a nějákou skříňuku k němu?" Usměju se a pohladím ho. Zamířím e do obchodu, kde ukazoval poličky, kouknout se jestli tam mají něco, co by se nám hodilo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Narazím na dva, ale nevím, který by se hodil víc. Oba vypadají velmi pěkně, jeden je tmavší, skoro černý, druhý má světlejší odstín. Ukáži na ně. " Co tady to...ale nevím, který je lepší..či zda by tu nebyl ještě lepší." Na chvili na Kuroyiho rameno položím hlavu, snad abych nabral trochu sil. Hned se však při sebemenší pohybu narovnám a zadívám se kolem. Moc lidí tu stejně není, je pracovní den. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ukáže mi dva stoly a zřejmě neví, který by byl lepší. "No, to záleží na tobě. Zkus se k nim posadit a zjistit, který z nich bude lepší. Nejde přece jen o to, aby se tam hodil, ne?" Ucítím jeho hlavu na svém rameni a pohladím ho. Začne se rozhlížet kolem. "Bojíš se Izuru-chan?" dám mu ruku okolo ramen. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Stejně jsi mi bližší než oni...a radši budu takto s tebou než..abych se jen bál." Přitulím se a pak jen ukáži na první stolek. "posadíme se?" je jasn, že to nechci zkoušet sám,ale s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "A taky teď se mnou zůstaneš. Jak už jsem řekl. Nenechám tě už jít nikam samotného." Usměju se a přitisknu si ho, jak se ke mě přitulí. Ukáže na stůl a já přitáhnu židli. "Ty první." Nabídnu mu jí na vyzkoušení. "Asi s tomu potom koupíme kancelářské křeslo, ne? Nebo chceš takovou normální židli?" Zeptám se ho, ohledně židle a dál se rozhlížím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitiskne mě více na sebe a mě je dobře. Posadím se jako první a stolek podle mě ujde. Postavím se a hned ho nechám sednout. " Ujde to...co myslíš...a židli..myslíš křeslo..že bych měl to měkké, ohebné křeslo, na kterém se dá i spát?" udivím se a rozhodně nevypadám, že bych nějak protestoval. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se, jak mluví o křesle a vypadá to, že by ho i chtěl. "No, myslím to měké, kožené, polohovatelné kancelářské křeslo. Ale spát se na něm asi dát nebude. Taky nevím, na co by ti to tam bylo, když hned za ním by si měl postel. Ale ano, takové nějáké jsem myslel." Usměju se na něj a posadím se na místo, které mi uvolnil. "Hm...není špatný. Teď vyzkoušej ten druhý." Ukážu mu na druhý stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sedí se mi u něj lépe a dokonce mi i více vyhovuje. Uvolním místo, aby si to taky vyzkoušel. " O chloupek lepší." řeknu svůj názor. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Posadí se k druhému stolu a potom mě nechá, ať ho taky vyzkouším. Taky se mi zdá lepší, když se k němu posadím. "Tak který? Tenhle? Taky se mi zdá, že je lepší. Tak jestli chceš tenhle, tak hned můžeme jít vybrat i to křeslo." Usměju se na něj a vstanu. Chytnu ho za ruku a přitáhnu k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rukou se opírám o jeho hrud a dívám se mu do tváře. Mé oči se ptají, co ted udělá. Usměji se na něj a stisknu ruku, kterou mě drží. Je na mě vidět, že jsem až po uši zamilovanej. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Cestou projdeme kolem cukrárny. "Dáš si zmrzlinu?" Zeptám se ho ale než stačí odpovědět už jdu k pultu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Začínám si zvykat, že nemá cenu protestovat, obzvláště né nějak viditelně a tak jen ukázi na vanilkovou a usměji se. " Co třeba tuhle...ale jen trochu, abych potom měl ještě místo na jídlo." usměji se na něj a nechám ho, at nakoupí jakou chce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "hai...rád." Dám svojí stranou a nakloním se tak, abych ochutnal tu jeho. Vypláznu jazyk a po okraji přejedu, už jen proto, aby mu za tu dobu čekání netekla na ruku. Chutná taky dobře. " Máš jí dobrou a já?" zeptám se s úsměvem a dám mu na odiv mojí vanilkovou. Vsadil bych se o cokoliv, že jí zná,ale za zkoušku nic nedám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojíme zmrzlinu a zvedneme se. "Tak...jdeme dál?" Chytnu ho zase na ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zvedme se a pokračujeme dál. Drží mě za ruku a já se k němu tisknu. " Chtěli jsme jít na to křeslo." připomenu a zamíříme tam. V obchodě je takové množství židlí a křesel, že se v tom až ztrácím a každé mi příjde to pravé. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakonec se nám povede jedno pěkné kožené křeslo vybrat a tak ho dojdeme zaplatit. "Tak a co teď? Nápad?" Zeptám se Izura, když už máme křeslo i stůl vybraný a koupený. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zaplatí ho a dojdem dál. Podívám se na něj a sklopím pohled. Špičkou nohy dělám dolík do betony. " Kuroyi-san...mohli bychom...nějakej ten jednoduchej mobil...já ti ho zaplatím..tohle je moje blbost, že jsem ho ztratil....ale budu potřebovat i číslo." řeknu potichu a příjde mi to trapné. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Můžu poprosit, můžete mi říct, který se hodí pro občasné používání?" zeptám se prodavače a tak se jen zasměje a ukáže na všechny. Kdybych mohl, tak se tu zhroutím. Tak jen zavřu oči a ukáži na jeden na kraji, který nebyl moc drahý a vypadal celkem slušně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Jediný,co chci, aby posílal sms a volání..možná mms...ale to není podstatné." řeknu své nenáročné požadavky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Celou dobu se dívám na Kuroyi a i na mobil, který má být za chvili můj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zaplatím mobil a krabici podám Izurovi. "Ale kartu zajdeme koupit jinde. Mám na to známého. Jakou chceš síť? Nevím, jakou si měl, ale není problém mít jakoukoliv budeš chtít." Vytáhnu mobil zatím co čekám na odpověď a najdu číslo onoho známého. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vyjdem a já se překvapeně podívám na Kuroyi. "Jinde...tady v centru či úplně jinde." rozhlídnu se a přiznám cestou sít, kterou jsem používal. " Jenže já si nepamatuji ani čísla mých....no..skoro přátel....ani nevím číslo na bráchu či mamu." zastydím se a začnu přemýšlet, kde je vemu. A tak jdu vedle něj chvili jako bez ducha. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Z toho si nic nedělej. Já ztratit mobil, tak ty čísla taky nevím." Zasměju se, abych ho trochu povzbudil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitisknu se k němu a držím se ho za ruku. "Já...já to nechám na tobě a kam půjdem ted?" zeptám se, protože dál už nevím ,krom nákupu jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Kam? No...já taky moc nevím. Copak bychom ještě potřebovali? Hm...možná se můžeme jen tak kouknout do různých obchodů." Napadne mě nakonec a usměju se. Přitom ukážu na nejbližší obchod a tím je hračkářství. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zamíří do hračkářství a já se jen nan ěj podívám, nečekal bych, že zamíří zrovna tam. Procházíme mezi regály a já si prohlížím různé hračky, okukuji plyšáky, až se zastavím u skládaček a různých puzzlí. Prohlížím si motivy a líbí se mi jeden, hrad za úplnku, vypadá tajemně krásně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu se, že se trochu diví, když vejdeme zrovna do hračkářství, ale já se na něj jen usměju a vedu ho dál do obchodu. Vapadá to, že se mu tam líbí. Rozhlížíme se různě kolem a všimnu si, že se zastaví u skládaček a jednu z nich si prohlží. Mezi tím se mu schovám za regál a pozoruju, co bude dělat, když zjistí, že nejsem u něj. Jestli však začne pnikařit vrátím se zpátky k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ovšem jen co vyběhnu z obchodu, uvědomím si chybu a vrátím se. Pozorněji se rozhlédnu, ale nevidím ho. Znejistím a vyjdu z obchodu a rozhlídnu se. " Kuroyi-san?" špitnu jen pro sebe, jako bych se chtěl ujistit, že jsme tu opravdu byli spolu. Nakonec přeci jen vyrazím dál po obchodech a dívám se do nich s tím, že ho bud najdu a nebo se vrátím do hračkářství. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Spatřím Kuroyi a než stačím se omluvit, tiskne si mě k sobě. Obejmu ho a položím hlavu na jeho hrud. "Já...já myslel, že jsi šel dál...neviděl jsem tě." snažím se vysvětlit, co jsem tu dělal. Chytne mě za ruku a pokračujeme dál, sám nevím kam,ale držím se ho už jako klíště. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi mě představí a jak pohled povolí, podívám se na něj. Přistoupí ke mě a podá mi obálku. Seskočím ze studny a uctivě se pokloním. " Děkuji Lei-san. Určitě je vše v pořádku,ale vaše číslo si schovám." Teprve až po tom se znova usadím a zvídavě se zadívám na do obálky. Rozloučí se a já mu zamávám, a už se dívám na své nové číslo. Kuroyi se mě zeptá a já se usmívám. "Hai....dobře zapamatovatelný..dívej." Ukáži mu číslo, které je opravdu velmi jednoduché. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ještě pořád nevíš, kam chceš jít teď?" Usměju se a zase ho držím za ruku. "Nechceš si jít koupit nějáké nové oblečení? Nebo něco jiného? Nebo už chceš jet na ten nákup?" Nabízím mu možnosti, kam můžeme jít teď." Potom si ho přitáhnu a dám mu pusu na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Klidně můžem na ten nákup....oblečení si můžu koupit jindy...však dneska jsem od tebe dostal mobil a nedávno ten krásný oblek." Usměji se a mírně zčervenám pod pusou na čelo. "Můžem na ten nákup, at to máme všechno." pomalu vyrazím k obchodu s jídlem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojedeme před velkou budovu, známého obchodního řetězce. Zaparkuju a oba výjdeme z auta. Pošlu Izura pro vozík z nedaleké zastřešněného boxu a počkám na něj u auta. Jakmile přijede, přejdeme cestu a vejdeme dovnitř. Do obchodu se může jen na průkaz ale můžu vzít s sebou jednu osobu. Pustí nás tedy dovnitř. "Pro co první?" Moc věcí a ještě ke všemu ve velkém sem ještě nenakupoval. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Teda..tady je věcí...já..asi první vody..a pak bych to vzal odtamtud...po tam." Ukáži rukou směr postupu a vyhledávm pomocí cedulí, kde asi budou vody. Uvidím a hned vemu košík a vyrazím k nim. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zastavím se u pochutin a váhám, co by si asi tak někdy dal k večernímu filmu, vemu popcorn a taky chipsy a různé další a při tom se ptám, zda to může. Postupně takto dojedeme nakonec a já se opřu o košík, a jen dýchám, v obličeji rudej a stále zamyšlenej,co ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojedeme nakonec a on se jen zmoženě opře o košík. "Ještě něco nemáme." Poznamená tiše a vjedu do drogerie. V tom spěchu a mírném chaosu, co Izuru způsobil jsem tyhle regály úplně přejel. Začnudávat do košíku různé věci k údržbě hygieny a domácnosti. "Tohle na špínu...pěna do koupele...tohle na krev..." Mumlám si u toho, jako bych si chtěl ospravedlnit, na co to všechno mám. Teprve potom jedeme směrem k pokladně, abychom to zaplatili. Po úžasném výkonu mojí kreditní karty se vydáme konečně k autu. Po tom, co se nám tam všechno povede naskládat a ani zadní sedadla nezůstanou prázdná, se konečně vypravíme po dlouhém dni domů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojedeme k pokladně a vše zaplatí, tajně obdivuji, jak to vše zvládá. Příjdu si jako dost náročný společník. Nastrkáme jako zázrakem vše do auta a jedeme domů. Znova mi cestou padá hlava na sedačku, ale vydržím to. I když se mi oči klíží, vydržím vzhůru až na konec cesty. Dojedeme do garáží a na několikrát to vše dostaneme do bytu. Uklidíme to a já se jen potom posadím. " Tak ...máš hlad,Kuroyi-san? Udělal bych rychlý oběd..no spíš už asi večeři, jak se koukám ven." dodám s pohledem ven, kdese už smráká. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začnu připravovat večeři což není nic nápaditého. Chci jen aby to bylo rychlé a proto jde opět o těstoviny, tentokrát s omáčkou s kuřecím masem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Odtamtud si vemu nějaké své věci a teprve pak zamířím do koupelny. Napustím si vanu a během toho, jak se naplnuje vodou se svléknu a trénuji polibek. Už mám dojem, že mi to jde líp,ale i tak jsem z toho trochu nervozní. Co když se mu to nebude líbit....třeba dělám něco špatně..radši trénovat a nemyslet. Nakáži si, zastavím vodu a do vany s pěnou zalehnu a relaxuji. Ponořím se úplně celý a vychutnávám si její teplou vodu. Vylezu dřív než začne stydnou a nevyběhnu hned, ale oblíknu si své lepší oblečení. Košili s volánky, přiléhavý kalhoty a na krk si pověším řetízek, co jsem od něj získal. Navoním se a ještě učešu. Takto připraven vylezu a potichu za ním zajdu do kuchyně. "Kuroyi-san..já jsem hotov...mám to převzít?" zeptám se a stojím za jeho zády. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Mám to za chvili hotovo a Kuroyi začne nosit jídlo na stůl. Trochu mu pomůžu,ale tak, aby neřekl ani slovo. Přinese sýr a zaptá se na červené víno. " Červené víno....můžem...bude to slavnostní večeře..a to..to jako mám brát už jako večer..s pití?" zeptám se váhavě, protože nevím, zda víno bere jako alkohol, protože já jo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Teprve teď si všimnu, jak je hezky oblečený. "Ty ses teda na tu večeři tak krásně oblíknul. Moment, skočím se taky převléct." Odběhnu do ložnice a převlíknu si košili. Zapínám si jí po cestě do jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zčervenám a jen sklopím oči k jídlu. Než stačím odpovědět, odběhne. Sedím a rozmýšlím odpověd, nakonec se jen zadívám na něj, jak kráčí zpátky a zapíná si košili. Je vidět pod ní dobře jeho tělo a já si ho chvili prohlížím, než mi dojde, že na něj zase civím. Uhnu pohledem rudej jako rajče a konečně odpovím." Arigato..já..chci se ti líbit..i při večeři." Přejdu k lince a vyndám vývrtku na špunt od červeného vína a položím ho na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po tom, co se vrátím na mě jen tak chvíli kouká, nakonec však uhne pohledem a zrudne. Je moc roztomilý, když se červená. "Ale vždyť ty se mi líbíš pořád. Ale je to od tebe hezké." Připomenu mu a usměju se na něj. Donese vývrtku a já dojdu pro víno a otevřu ho. Naliju nám do skleniček a pozvednu tu svoji. "Na mojeho krásného prince." Usměju se a trochu upiju. Sednu si a chopím se příboru. "Ať ti chutná." Popřeju mu a naberu si první sousto. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se a chopím se svého příboru. chvili s ním zápasím,ale nakonec se mi to povede. Moc často příborem nejím,ale zvládnu to. "I tobě at chutná, Kuroyi-san." a potichu popřeji sobě. Vemu si první sousto a dám najevo, jak mi chutná. " Je to výborné." poznamenám a pokračuji s chutí dál. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pochválí mi jídlo a já se potěšeně usměju. "To mě těší." Pokračuju v jídle. "Dáš si desert? Napadl mě jeden, který bbych teď na rychlo mohl udělat." Usměju se a odnesu talíře. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojím a očima visím na Kuroyi, upřímně zvědaví, co bude dezert. "A budeš chtít pomoct?" navrhnu mu svoje dvě ruce v případě pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...chtěl by ses dívat na film? Jestli ano tak klidně můžeme." Odpovím mu mezi sousty. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadíme se a já ochutnám jahodu. Je výborná a hned jdu zkusit banán. " Je to přímo úžasné..a ten karamel..teda, takový dezert si snad ani nezasloužím." hovořím mezi sousty. Jak se zeptá na film, tak se na něj podívám a sním kousek banánu. "No...nebo máš jiný plán na večer...já myslím, že odpočinek u něčeho hezkého by byl fajn..třeba u pohádky." Usměji se a vrhnu se do dalšího sousta. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Kdybych měl plán věděl by si o něm. A pohádka zní dobře. Ale to musíš nějákou vybrat ty. Já se v tom moc nevyznám." Dojím dezert a začnu sklízet ze stolu. Nádobí schovám do myčky, ale vypadá to, že pánvičku a talíře od karamelu budu muset umýt v ruce. Pustím se tedy do mytí a dám tak Izurovi čas na vybrání pohádky. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojíme a Kuroyi začne sklízet a mýt pánvičku. Nejdřív mu chci pomoci,ale pak si vzpomenu na pohádku a tak vlezu ke krabicím a prohlížím, co tu je. Najdu pohádku , no spíš je to o životě zvířat pro děti a figurují tam dva malý tygři. Dám jí na stůl a začnu připravovat pohoštění k filmu, jako jsou nějaké mlsy na jídlo a taky něco k pití, vemu džus. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Posadím ho a sám si sednu vedle něj. Pustím film a spokojeně se dívám a přitom ho hladím po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Při filmu mě hladí po ruce a já se nějak nedokáži soustředit. Přisunu se blíž a nakonec mu zničehonic položím hlavu do klína. Nevadí mi, že si zmačkám tu novou košili, prostě takto je mi nejlíp. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když Izura při filmu hladím po ruce neustále se ošívá a občas se posune blíže. Nakonec si však položí hlavu do mojeho klína. Usměju se a začnu ho jemně a něžně hladit po vlasech. "Nevadí ti to?" Zeptám se ho opatrně pro jistotu. Vypadá to, že film už pomalu končí a džus i misky s dobrotama už jsou taky prázdné. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Film končí a s tím i naše misky s džus. Pomalu se začnu zvedat, že to odnesu. " Budeš se chtít koukat ještě a nebo už zalehneme......Kuroyi-san...kdy budu muset s tou nohu...už vůbec nebolí." Pochlubím se a trochu se i zastydím z toho, že si nepamatuji den, kdy tam mám jít. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro začne se zvedat a uklízet. Ještě chvíli sedím a nechám ho to uklidit. "No. Asi bych byl pro zalehnutí. Přece jen toho bylo dneska dost. Obzvlášťe ty si toho stihl hodně." Sehnu se a dám mu pusu na čelo. "S tou nohou? Přiznám se, že ani já to nevím. Ale mohli bychom tam zajet zítra ráno. Když napíšu sestře, tak nám to určitě dovolí. Ale je to skvělé, že už tě nebolí. Jsem moc rád." Pohladím ho a potom, když je vše uklizeno ho vezmu do náruče, abych ho mohl odnést do ložníce a do postele. Něžně ho položím na postel a nakloním se nad něj. Pomalu přivírám oči a přibližuju se k němu. "Ay...zapomněl jsem, že ještě nejsi převleený. Počkám venku...teda zajdu se převlíknout do koupelny a potom zaklepu, ano?" Zarazím se a nadzvednu se. Vezmu si věci, usměju se na něj a odejdu se převléct do koupelny, jak jsem říkal. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Dobře....jestli ti to nevadí....by jsi mi tady...nevadil." špitnu potichu a jen se dívám, jak mizí pryč. Vstanu a svléknu ze sebe košili a kalhoty. Vše pečlivě uklidím a složím a navlíknu se do spacího.Otevřu dveře, aby věděl, že může dovnitř. Pak jen hupnu do peřin a čekám, až příjde. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vrátím se a všimnu si, že dveře jsou otevřené. Vejdu tedy a dojdu až k posteli. "Zahříváš mi to tam hezky?" Zeptám se ho se smíchem a vlezu si k němu. "Opravdu, máš tu teploučko. Vadilo by ti, kdybych se přitulil?" Navrhnu a nečekám, než mi odpoví. Přitulím se k němu a hlavu si opřu o jeho hruď. Užívám si teď pozice ve které je vždy on. Je to takhle moc příjemné. "b>Jsi už unavený?" Zašeptám tiše, jako bych se bál porušit večerní ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ovšem tentokrát on položí hlavu na mojí hrud a já znejistím. Srdce se roztluče a já zavřu oči. Je to tak nezvyklé, cítit ho tak blízko srdce. " Ne...nejsem ...a co ty, Kuroyi-san?" zeptám se stejně tiše a jen vnímám jeho tělo tak blízko a v obličeji rudnu. Příjde mi to takové dost nezvyklé. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Obejme mě a začne hladit. "Je...já jsem...rád ve tvé..přítomnosti...jakkoliv." odpovím trhaně, díky líbání na krk se můj dech zrychlý a po posledním slově tiše vzdychnu. S každým dalším políbením na krk se podvoluji víc jeho rtům a mé vzdychání je hlasitější. Mé tělo se chvěje a motýlci zase řádí. Lítají po celém těle a mě se z toho zase postaví, zrudnu a snažím se otočit tak, aby na to Kuroyi nepřišel. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zavřu oči a stále celý rudý a udýchaný vnímám jeho hlas, vzdáleně. "Dobrou....Kuroyi-san." špitnu. Skloní se, aby mi dal pusu na dobrou noc, jsem však tak zblbnutej z polibků na krk, že při puse pootevřu rty, jako bych čekal polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vidím jak rudne a nejspíš mu to taky není nepříjemný. " Gomene....já....rád bych tě polibil...když už spolu....chodíme...tak...tak..jsem myslel..že to k tomu patří...ale počkám." zřejmě jsem nepochopil, co tím jít moc dobředu myslí a mám za to, že se bojí mě líbat. Vstanu a rudej až za ušima a ztrapněnej na nejvyšší uroven rychle opustím ložnici. Nejdu do koupelny, schoulím se v křesle do klubíčka. co jsem udělal špatně..já myslel...že se mu líbím...já...chtěl bych ho libat..trénuji...moc....a pak se stane tohle...a...on je naštvaný...ale mě se to líbilo...libily se mi jeho pusy na můj krk...chtěl bych víc....takhle vážně skončím jako děvka. po tváři mi steče slza. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po chvíli si všimnu, že asi nešel do koupelny a tak se vydám za ním. Všimnu si, že pláče. "Izuru-chan...ale no tak. Nezlobím se na tebe." Trochu si povzdechnu. "Izuru-chan..." Zvednu si jeho obličej. "...ukaž, co ses naučil..." Přiblížím se blíž a jemně rozevřu rty. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zvedne můj obličej a rozevře rty. Uhnu obličejem a zrudnu. "Ale Kuroyi-san...já...já nechci, aby jsi se takto přemáhal...já...bych si přál, aby jsi se mnou byl štastný...a zatím se jen musíš držet a omlouváš se ...a zlobíš se .....a mě...mě se to líbilo....jsem...jsem to...prodejnej?" dostávám ze sebe pomalu a z očí mi stékají slzy víc a víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Mám návrh a nebráním se mu. Můžu teď přinést saké a můžeš mi ukázat, co jsi natrénoval. Nebo ho přinesu zítra a ukážeš mi to až zítra. Ale slibuju, že zítra už žádné zítra nebude." Trochu se usměju, když se do toho tak zamotávám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Poslouchá, jak hovoří a já se cítím zvláštně, jeho slova hřejou. Jeho otázka mě donutí zrudnou a nadechn nuse a chci odpovědět. Přitiskne si mě a já cítím, jak i on pláče. Přitisknu se a začnu vysvětlovat. " Prodejný...protože..protože se mi to líbilo...na ten krk...proto jsem byl vzru...vzrušenej...bylo to tak krásný...a já mám dojem...že to asi bylo špatně...že bych chtěl víc." hovořím tiše a tisknu se k němu. Dostanu návrh a na moment se odlepím a zadívám se na něj. Rukou setřu jeho slzy z tváře. " Já....já to nechám...na tobě....já...já myslím...že..že jsem připravenej." posmrknu a znova se k němu přitulím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Já...počkej tady...." Nechám ho ležet a odejdu do kuchyně pro saké. Nezapomenu mu trochu saké pro něj ohřát. Za chvíli jsem zpátky. "Jsi si jistý?" Zeptám se ho a natáhnu k němu ruku s kalíškem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Mám počkat a tak se posadím na posteli a čekám. Příjde a přinese saké, pro mě i ohřáté. "Arigato." poděkuji a převezmu si kalíšek se sakém. Podívám se na něj a usměji se. "Já...jsem nervozní...ale snad...snad se ti to bude líbit." přivoním k saké. "Na co si připijeme?" zeptám se a stále se držím saké a začínám být nervozní, naposledy posmrknu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nemůsíš být nervozní...nemusíme se políbit hned po prvním kalíšku saké. Je tu proto, aby nás uvolnilo. Takže, až budeš uvolněný půjdeme do toho. Ano? Až když se na to budeš cítit." Pokusím se ho ujistit, ale nakonec vše záleží jen na něm. "Připijeme? Připijeme na tvou krásu, na náš krásný byt a na šťastné chvíle, co strávíme spolu." Usměju se a vyprázdním kalíšek. Čekám, co bude dělat dál. Zda bude chtít ještě nalít, nebo se líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Stále se ještě nervozní a tak mu podám prázdný kalíšek. " Můžu poprosit ještě? " poprosím a snažím se uklidnit. No tak..trénuji to už dlouho..a vypadá to, že jsem na to přišel..tak co bych se měl bát...kdyžtak se se mnou už líbat nebude...a třeba mě bude líbat na krk...ne..já to zvládnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Je taak roztomilý. Tak, že bych ho nejraději celého slíbal, jak je sladký. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vypiji poslední nalitý šálek a přitulím se k němu. Palcem přejedu po jeho rtech. "Kuroyi-san...snad se ti to bude líbit..trénoval jsem každý večer...ale asi to nebude dokonalý." Natáhnu se k němu a začnu se smát. Zase se vzdálím a rukou si přikreji ústa. "Gomene...já...jen,..kdyby se ti to nelíbilo, tak mě nekousej...jen mě odstrč." Znova se přiblížím a přitisknu své rty na jeho. Něžně a teprve ted se znova projeví trochu nervozita, zkusím rty rozevřít ty jeho. Přejedu po jeho rtech jazykem a pomalu vniknu do jeho úst. Tam však mé trénování končilo a já nevím, co dělat a tak zkouším svým jazykem přejíždět po jeho. Rukama se ho držím a jak cítím jeho jazyk, tak se chvěji a mé tváře jen hoří. Po chvili jazykem vyjedu a odtáhnu se, zadívám se mu do očí a čekám na to, zda se mu to líbilo či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dříve než stačím říct, že to nebude vadit, přiblíží se ještě více. Ucítím jeho rty na svých a když pomalu rozevře ty svoje, pohyb opakuju. Dřív než ucítím jeho jazyk ve svých ustech, tak ho ucítím na rtech. Dostane se do mých úst a jemně se dotýká mého jazyku tím svým. Začnu mu něžně jeho doteky oplácet. Začne se jemně třást a já položím ruce na jeho paže a jemně je stisknu. Skončí a kouká na mě, v očích jasná otázka, co já na to. Usměju se a něžně ho položím do peřin a skloním se nad ním. Přiblížím se a tentokrát ho políbím já. Myslím, že je to dost výmluvná odpověď. Bože...jsi tak sladký Izuru. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skončí a on neodpoví. Položí mě a já jsem zmatenej,ale čekám na ortel. Přibližuje se a jak je skoro u mě, tak zavřu oči. Jeho rty se dotknou mých a tentokrát žádná pusa, ale polibek. Kdybych mohl hořet, propálím postel. Chvěji se a snažím se oplácet jeho doteky jako to dělal on mě před chvili. Motýlci mi zase lítají všude možně a já jsem během chvile zase vzrušenej,ale už na to nereaguji, nechávám se unášet polibkem od Kuroye. Příjdu si jak v sedmém nebi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ležím ještě chvili a uklidnuji dech. "To bylo...krásné....o tom se bude zdát" potichu zašeptám a za chvili usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vstanu tiše z postele a sklidím saké a kalíšky. Začnu mu oipravovat snídani. Dneska to asi budou míhané vajíčka se slaninou a topinkou. ALe budit ho ještě nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Příjdu a zezadu ho obejmu, hlavu položím na jeho záda a zavřu oči. " Konnichi wa, Kuroyi-san." zívnu ." Jak jsi se vyspal a co to tu provádíš..voní to nádherně." nasaji a znova se olíznu, ovšem oči neotevřu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Voní to výborně....určitě to bude dobrá snídaně...chceš nějak pomoct a nebo mám začít připravovat na stůl?" nabídnu se a o trochu víc stisknu objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Snažím se, tak by snad mohla." Zasměju se. "Klidně můžeš zůstat takhle a až to dokončím půjdu připravit stůl a ty můžeš taky...přitisknutý na mých zádech. Potom si tam sedneš a já ti donesu snídani a prášek." Usmívám se a obrátím slaninu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ovšem jen co dovaří a začne připravovat na stůl, tak se od něj odlepím a pomůžu mu. Jen co odejde pro prášek, vemu jeho snídani a začnu jí připravovat na talíře. Po té se posadím a počkám, až příjde. Usmívám se a dívám se na něj celý štastný. "Kuroyi-san...já...ten včerejšek večer byl..nádherný....moc děkuji." řeknu,než začnem jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po jídle začnu sklízet nádobí a potom se jdu obléct. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Oblečenej dojdu za ním. " Jsem hotov...ted půjdem za doktorkou? Co myslíš, půjdu příští týden do školy? Budu muset si zjistit spoje, jak se odtud do školy dostat..a taky se těším, až ti budu moct pomáhat ve firmě." usmívám se a je znát, jak se těším na naši společnou budoucnost. Radostí mu dám pusu na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jeho prosba mě zaskočí a já jen zamrkám. " Ty nechceš, abych tam šel...do školy? Ale copak to jde, přejít jinam...a já nevím, zda je jiná tohoto směru a abych mohl brzo třeba i u tebe pracovat, tak nemůžu chodit znova..od začátku...Kuroyi-san...a " uhnu pohledem a zamyslím se. Vzpomenu si na mojí poslední návštěvu, co tam Kuroyi viděl a pak na slova kamarádky, která mi slibila vyhazov. Rukou zajedu do vlasů a viditelně jsem v koncích. " ...oni mě možná ...už vyhodili...a nevím, zda by mě jinde vzali....mám dojem, že nás fotili...a škola...já nevím...tak...pojed se mnou....jen zjistit, zda by šlo přestoupit nebo zda tam ještě chodím." vůbec jsem si do této chvile tuto problematiku nepřipouště a myslel jsem, že si dělala legraci,ale co když ne. Co když to myslela vážně. Podívám se na něj a prosím ho o ještě jeden volna z jeho práce. " Já....já ti ten den nahradím..nakreslím něco..poradím, vybarvím nějaký model....já..budu rád, když tam se mnou ten první den pojedeš." Natáhnu k němu ruku a zlehka se dotknu jeho kolene. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začnu opět mluvit naléhavým tónem. "Jistě, že to jde jen tak přestoupit. Klidně i teď hned by si mohl přestoupit. Zaplatím ti soukromou školu...můj otece je v jedné takové ředitel. Nechodil by si tam od začátku. Prostě by si nastoupil a pokračoval by si tam, kde si přestal. Není problém dostat tě na jinou školu. Obzvláště ne na sokromou. Jen tě prosím...nechoď se tam už učit." Pozoruju ho vážný pohledem a mísí se v něm i dost strachu o něj. Opravdu už nechci, aby tam chodil. Nechci, aby se mu tam něco stalo, protože tam ho já chránit nemůžu. A kdyby se mu něco stalo...je jasné, že by to byla moje vina. Bylo by to proto, že je se mnou. Uvědomuju si, že jsem mu to v tomhle vůbec neulehčil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skloním pohled k zemi a přemýšlím. " Na soukromou...a ty myslíš, ž by mě tam vzali...já...já nevím...jsou to drahý školy, náročný a jedou jinak než státní....mám z toho strach....bojím se, že to tam nebudu zvládat a ty...všechno bude na nic, když mě vyhodí i ze soukromí....ale jestli na tom trváš...tak...já to zkusím...ale stejně se to musí dojednat s ředitelema obou škol." souhlasím nakonec s výměnou školy, i když je na mě hodně znát, že se toho bojím. Jestli to nedám..zklamu všechny...a nejvíc Kuroyi..když tam pracuje jako ředitel jeho otec....nový lidi..nový učitelé..nové prostředí...poslední dobou je vše nové. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přesunu se blíž a stále s rukou na jeho koleni si před něj kleknu. " Kuroyi-san...prosím,nebud smutný...já bych chtěl vidět tvůj úsměv...nechci aby jsi byl smutný kvůli mé škole." poprosím ho a dívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale no tak...vstaň. Nejsem smutný kvůli škole. Jen mám o tebe starost." Pohladím ho a jemně se usměju. "Pojď...měli bychom už jít. Nebo tam bude moc lidí." Chytnu ho za ruku a vedu ho za sebou nejdřív do chodby a potom dolů k autu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě a pomůže mi na nohy. "Hai..měli bychom jít...snad tam nebudem dlouho." veme mě za ruku a jdu za ním do chodby a k autu. Posadím se na sedadlo spolujezdce a nechám se Kuroyem zavést k doktorce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Opravdu tu není moc lidi a tak najdu dvě volná místa a posadím se na jedno znich, na druhý jak dloufám, si sedne Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Konečně příjdeme na řadu a vejdeme spolu do ordinace. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Příjde na nás řada a tak se zvednem a vejdem do ordinace kde nás uvítá sestřička s úsměvem a doktorka s údivem hledí na svého bratra. Posadím se na lehátko a usmívám se, teprve ted pustím jeho ruku a trochu zčervenám, když mi dojde, že na nás jeho sestra kouká. Sestřička mi pomůže sundat kalhoty, aby se mohli podívat na nohu. Zatím si doktorka odtáhne Kuroyi stranou s otázkou v očích, jak dlouho to hodlá se mnou hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Příjde doktorka a příjde mi trochu vyšokovaná. Usměji se na ní a nechám si prohlídnout nohu a i záda, na které se podívá. Vlastně profesionálně prohlídne celé mé tělo a zjistí, že jsem opravdu už zdráv a žádné komplikace nebudou. Ovšem mám dojem, že velmi často sjíždí ke kroužku na prstě. Nakonec s konečnou diagnozou, že jsem fit mě propustí a já se pustím do oblíkání, zatímco ona jde vyplnovat nějaké papíry, taky pro školu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak co? Už je zdravý?" Usměju se na něj a opět sleduji jen jeho. Pozoruju ho, když se oblíká. Chvíli počkám, až sestra dopíše nějáké ty svoje lejstra a potom nás zase propustí ze svých spárů. Nejraději bych Izura už nikdy nikomu nedal a už vůbec ne doktorce, aby ho mohla ohmatávat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vyjdeme ven a dojdeme k autu. Posadíme se do auta a než se rozjedem, otočím se na Kuroye. " Kam pojedeme ted....chceš jet zařídit tu školu...a kdy vůbec mi napsala, že budu moct chodit do školy?"zajímám a nakloním se k jeho straně řidiče, abych se podíval do papírů. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Podám mu papíry, když vidím, jak se naklání, aby do nich viděl. "Chceš to s tou školou vyřešit už teď? Jestli jo, tak já zavolám otci." Zvednu mobil a začnu vytáčet číslo. Po krátjké rozmluvě s otcem a vysvětlení vzniklé situace se zaručím, že Izuru není problémový žák a že by mohl ihned nastoupit, jen co dojednám zbytek věcí s jeho současnou školou. Otec na přijetí Izura kývnul. "Vezmou tě." Usměju se, nahnu se k němu a dám mu pusu. Rozjedu se směrem k jeho škole. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozhovor ukončí a Kuroyi se ke mě nahne a dá mi pusu. Překvapeně zamrkám. " Opravdu..opravdu mě vzal..jé..děkuji..děkuji Kuroyi-san." obejmu ho radostí a po chvili ho pustím a nechám ho jet ke škole. Zastaví a já vystoupím. Je zrovna přestávka a já zahlídnu pár spolužáků. Jen co mě spatří, začnou si něco špitat. Mávnu na ně rukou na pozdrav a oni odejdou do třídy. Nejspíš nahlásit, že jsem tady. Společně s Kuroyi zamíříme k ředitelně. Zaklepu a ředitel vyleze a spatří nejdřív mě a už se chystá řvát,ale pak spatří Kuroyi a raději zažene svojí chut mě seřvat. " Co tady chcete? A jak to, že ty nejsi ve třídě?" řekne naštvaně a mě ukáže rukou směr, kam mám jít. Zmateně se podívám na Kuroyi, zda mám jít či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ředitel si sedne za stůl a ukáže na židli, aby si Kuroyi mohl sednout. " Tak co chcete? Jestli chcete pro ně nějaké úlevy, tak to v žádném případě. Nebudu brát ohled na to, že má ....hm....ochránce jako jste vy." říká s nechutí a je jasné, co si o tom myslí a asi to není nic hezkého. Já jen stojím stranou a snažím se namluvit si, že tady nejsem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nejde o úlevu...i když, vlastně by se to dalo říct i tak. Je to jedna velká úleva." Sleduju ředitela a tvářím se při tom ne moc hezky. Položím Izurovi ruku na rameno. "Tak řekni, proč tu jsme. Přece jen se jedná o tebe." Jemně ho jakoby požduchnu dopředu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ředitel chvili jen tak kouká a pak se začne smát. Trvá dlouho, než utiší smích a prudce se postaví. " To si snad děláš legraci, Izuro! Já ti žádný papíry nedám, ty se můžou jen poslat na adresu nové školy...a chtěl bych vidět školu, kam by takového, jako jsi ty, vzala." Rukama se opírá o stůl a zadívá se na Kuroye. "Pokud je to ono, tak s tím se ted nehodlám zabývat. Izuro mazej do třídy a vy, vy si nejdřív sežente školu, co veme žáka, který dělá prostituci." ve tváři je rudej a stále je na něm vidět, jak je o svém postavení dobře vědom a taky si myslí, jakou dobrou věc dělá, když takového kluka nechá vůbec studovat. Já se zase pomalu zvednu ze židle s úmyslem jít do třídy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Takže teď si laskavě zkontrolujte svou elektronickou poštu a potom bych byl rád, kdyby jste udělal to, o co vás žádáme." Domluvím a stáhnu ruce ze stolu. Opět přejdu k Izurově židli a položím mu ruku na rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "A co se jedná o vás, pane, já mám pro své tvrzení důkazy. Ukážu vám je, ale aby jste věděl, jsou i na cestě do té soukromé školy, sám jste se tak rozhodli." Vytáhne složku ze skříně a hodí jí na stůl směrem ke Kuroyi. Ve složce jsou naše společné fotky, jak v obchodě, tak i v autě, jak se držíme za ruce, objímáme a dáváme si pusy. Taky je tam vytisknutý inzerát s mojí fotkou a na můj starý mobil. " Nedivím se, že se oháníte soudem,ale to, že to provozuje pod vaším dohledem nic na věci nemění, že je prostitut." zdá se, že moje kamárádka dostála slova a ředitel si je jistý. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jen se zmateně dívám na Kuroyi a jsem rád, že mě drží za rameno, rukou ho přes tu jeho pohladím. "Tak si jděte....kam chcete..můj názor na vás oba to nezmění a klidně si jděte pobrečet tatínkovi na rameno...ale já vím, že za chvili bude litovat, že tam toho kluka má...nashle." pokračuje a jen co se rázně ukončí, veme si složku a znova jí schodá, ted do stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nevím, proč bych měl jít brečet otci na rameno. Ale vím, že jediný, kdo tady bude litovat budete vy a to zanedlouho, protože zjistíte, jaké je to Izura tady nemít a nemít koho využívat. A nebojte se. Postarám se, aby se Izuru dobře učil a věřím, že se dostane výše než vy. Bude to rozhodně něco lepšího než být starým ředitelem na taqkové zasmrádlé škole. Sbohem." Ke konci na něj už i zvednu hlas. Potom jemně chytnu Izura za ruku a odejdeme ven z kanceláře. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak však začne urážet i jeho místo, zvedne se ze židle a ukáže ke dveřím. "A VEN!!!!!" zařve a stojí tam tak dlouho, dokud nevypadneme. Celou dobu cítím Kuroyi a jeho přítomnost, slyším každý jeho slovo a jak hovoří o nás, hřeje mě to u srdce. Ke konci mě veme za ruku a vyjdeme ven. Pokračujeme ven s rukama spojenýma. Cestou k autu ještě potkáme pár spolužáků, kteří očividně zaraženě hledí naše spojené ruce a pak se začnou smát a začnou pokřikovat něco ve stylu, kdo to je? Zda mu držím denně a za kolik jsem ochotnej jít. Přitisknu se více ke Kuroyi a zavřu oči, které otevřu až u auta. "Prosím..já..já chci být už pryč." poprosím tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nechám Kuroyi řídit a sám se opřu o sedačku. Co se to s nima stalo...co jsem provedl...jsem nemocnej a vrátím se, a chovají se ke mě jako k prašivými psovi..přitom jsem..jsem s osobou, kterou miluji...která pro mě dělá tak moc...a já jsem jí vděčný..a celé mé srdce jí patří..a oni..místo podpory...jsou proti mě...jako bych celou dobu byl někdo jiný. vrtá mi hlavou chování spolužáků. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Kuroyi-san...a pomůžeš mi zas...já...tady to asi sám nezvládnu." požádám ho než zastavíme. Vystoupím z auta a dívám se na tu krásnou školu. "To je nádhera....vypadá to tady hezky...a bude sem nějaký spojení..abych tě nebudil a tak." zajímám se a přitom se k němu přitisknu a spojím naše ruce pevným stiskem. I přes uklidnění je slabě cítit moje nervozita z nadcházejícího. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Výjdeme několik schodišť a projdeme pár chodeb, než vstaneme před ředitelnou. Zaklepu a potom vejdu a Izura táhnu za sebou. Za stolem stojí starší, ale stále velmi pohledný muž v obleku. "Kuroyi...konečně tě zase vidím." Vstane a dojde k nám. "A ty budeš asi Izuru Nishimura, že ano? Já jsem Kenzo Sakuna, ředitel Sakura high School. Vítej na naší škole." Přejde k němu a stiskne mu ruku. Potom se opět obrátí na mě. "Doufám, že si tam nedělal problémy." Trochu se na mě zamračí. "No...tak asi jako vždy." Mrknu na něj. "Mohl by si teď na chvíli odejít Kuroyi? Chtěl bych si s Izuru-kunem promluvit osamotě." Jen krátce přikývnu, jemně pohladím Izura po zádech, aby se nebál a odjdu z místnosti. "Posaď se prosím." Ukáže na pohodlné sedadlo a sám se posadí za stůl. Otevře si Izurovu složku. "Chci se tě zeptat na několik věcí Izuru-kun. Proč ses vlastně rozhodl přestoupit ze své staré školy?" Zeptá se a tváří se vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Před ředitelnou nestojíme dlouho, spíš hned po zaklepání vejdeme. Zdráhám se tam jít,ale Kuroyi je nekompromisní a vtáhne mě tam. Uvidím ředitele a pokloním se. Vstane a já pustím Kuroyi,abych si mohl podat ruku s ředitelem. Na jeho dotaz jen kývnu. Nový ředitel se mnou chce mluvit a já poplašeně hledám záchranu u Kuroye. On mě však pohladí po zádech a odejde. Ještě chvili jen tak stojím, než se posadím do křesla. Jsem nesvůj a nervozní. Nevydržím pohled řediteli do očí a tak mám stále hlavu mírně skloněnou. "Hai....Já...měl jsem zranění...ted..a během rekonsvalecence jsem se pohyboval s Kuroyi-sanem...a ted když jsme tam dorazili, tak tam na mě a i jeho měli nechutné narážky a začala tam kolovat o nás lež....ale opravdu to tak není....já..asi bych se tam už bál nastoupit...nechápal jsem Kuroyi-sana strach..ale po dnešku...už jo....to..to asi stačit nebude na přestup, že pane?" zvednu hlavu a bázlivě se podívám na ředitele a složku, co má před sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po jeho odpovědi se začne probírat složkou. "A mohl bys mi prosím vysvětlit třeba toto?" Vytáhne nejdříve vytisknutý inzerát. A jakmile mu to Izuru po svém vysvětlí, dojde k němu a podá mu ještě fotky. "A co tohle?" Vyptává se dál, aby věděl co nejvíce a mohl di o Izuvo vytvořit co nejlreálnější obraz. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Hai....rozneslo se o mě, že vykonávám prostituci a Kuroyi-san je můj pasák...ale já nic takového nedělám...já...já jsem ...jsem panic....já nejsem šlapka." Do očí se mi dostanou slzy,ale nebrečím, pokračuji dál. Do ruky se mi dostane inzerát a já si ho dlouho prohlížím. "Toto ...to se objevilo..na netu..nevím, kdo to tam dal..já byl v té době zraněný a ..u Kuroyi-sana v bytě....vím jen, že mi na mobil začali chodit divné zprávy od lidí a i od bratra..ale pak jsem mobil ztratil...a víceo tom nevím....a ty fotky...no...my...my s Kuroyi-sanem spolu...no..začali chodit....a asi nás někdo šmíroval..když..jsme kupovali nábytek do bytu...víte, Kuroyi-san má byt..ale když jsem tam byl poprvý, byli to jen holý stěny....a ted...ted je to útulný byt....já..já mu říkal, že z toho bude průšvih....ale já...já ho miluji... a i když mě sem nevemete....zůstanu s ním." mezi prsty točím kroužkem, který od Kuroye mám. Čekám na řev, mlácení či prostý vyhazov z kanceláře, ale já nic než pravdu říkat neumím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Já?...To ..To Kuroyi-san se ..stará o mě." podivím se tomu a ještě víc, když se mi ukloní. Hned vstanu a ukloním se s uctivostí, kterou k němu citím. "Papíry by měl pan ředitel poslat internetovou poštou a potom normální...nevím, jak rychle to tu bude....a nezklamu..budu pilný student...opravdu." Usmívá se a já se zkusím usmát taky, trochu. Zavolá Kuroyi a on příjde a veme mě za ruku. Stisknu jí a ještě na odchodu se klaním. Jak jsme venku, tak musím zastavit, jak se mi klepou nohy. "Kuroyi-san....on...on se na to ptal...já nevím, jestli jsem odpověděl dobře..já..řekl jsem mu o nás." více stisknu jeho ruku,ale nerozejdu se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Výjdeme spolu z ředitelny, ale Izuru se zastaví. Stiskne mi ruku ještě více a já si všimnu, jak se mu třesou nohy. Obejmu ho a dám mu na uklidnění pusu do vlasů. "Jestli se tě na to ptal, udělal si moc dobře, když si mu o nás řekl. O nás o všem. Otec si váží pravdy. A neboj, to že spolu chodíme, nebere niják tragicky. Určitě je rád, že jsem si našel někoho, koho skutečně miluju. Jsem rád, že mám tebe." Poslední větu mu tiše zašeptám do ouška a potom ho zase vezmu do náruče, abychom mohli odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se do auta a sleduji Kuroye. Než vyrazíme, zadívám se na školu a žaludek se mi sevře. "Snad tu budou lidi jako ty...že najdu pravé přátele, jak jsi mi o nich říkal."Otočím se na něj a usměji se. "Pojedeme už domů?" poprosím, nemám už na nic náladu,ten hovor mě dost rozhodil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když sedíme v autě, Izuru se ještě dívá na školu. "Já do téhle školy taky hodil. Dřív než tu byl otec ředitelem. A byly to krásné roky a ještě teď mám odsud několik přátel. Věřím, že i tobě se tu bude líbit." Zaprosí, abychom už jeli domů. "Jistě, pojedeme. Ale potom ti do dalšího týdne musíme obstarat uniformu a ještě nějáké věci do školy. Takže zase někdy vyrazíme na nákupy." Pohladím ho a rozjedeme se domů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přijedeme a já vystoupím nahoru. Jen co jsme tam, sundám boty a začnu pro nás připravovat pití. "Dáš si taky džus a nebo chceš něco jiného?" zeptám se , zatímco vyndavám skleničky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Výjdeme nahoru a nestihnu se ani sevléct a on už je v kuchyni a ptá se, co bych chtěl na pití. "Dal bych si džus, kdybys byl tak hodný." Požádám ho a dojdu k němu. Jakmile má pití připraveno, vezmu si jednu skleničku a chytnu hio za ruku. Odvedu ho k pohovce a posadím ho na ni. "Tak...myslíš, že by si mi mohl říct, jak na tebe působil rozhovor s mým otcem a nová škola." Vyzvídám, ale do odpovědi ho netlačím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Škola je krásná..jen jsem poznal jen tvého otce a tak bych si radši na školu udělal názor až po prvním dnu tam, jestli ti to nevadí." usměji se na něj a raději se znova napiji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To nevadí...klidně si můžeš udělat názor i po delší době. Nikam to nespěchá. Jen mi prosím řekni, když se ti tam nebude líbit, nebo jakýkoliv problém, co tam budeš mít, ano?" Požádám ho a přitisknu si ho k sobě. Stále ho hladím po zádech, abych ho uklidnil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak jsem přitulenej, položím ruku na jeho hrudník a přivřu oči. "Kdyby byl problém...povím ti to...Kuroyi...co budem ted dělat..mám udělat něco k jídlu..máš hlad?" zajímám se, protože chci, aby se se mnou měl co nejlíp. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To jsem rád...spoléhám na tebe. Teď? Teď budeme ještě chvíli spolu, jak si chtěl a potom se spolu pustíme do vaření oběda, ano?" Hladím ho po zádech a tiše si užívám jeho přítomnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro To, že na mě spoléhá, mi zvedá sebedůvěru. Taky aby na mě spoléhal někdo jako Kuroyi je pro mě velká pocta. Hladí mě po zádech a mě je dobře. Zadívám se na něj a dostanu chut na polibek,ale stydím se o to říct. Jen se divám na jeho rty a pak se zadívám na mojí ruku na jeho hrudníku. Skrčím prsty a škemravým škrábavým pohybem se zkouším osmělit. "Kuroyi...myslíš...že....že...bych..tě mohl...no..políbit?" zeptám se velmi tiše a velmi zlehka mu přejíždím po látce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Cítím, jak mě pozoruje. skloním hlavu a usměju se. Ucítím pohyb jeho ruky na svém hrudníku. Tiše se mě zeptá na polibek. Usměju se. "Ty můžeš kdykoliv Izuru-chan...a nemusíš se ptát." Pohladím ho jemně po vlasech a nahnu se k něu, aby mohl udělat to, oč před chvílí požádal. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dostanu svolení a ještě se ke mě nahne.Oči se mi rozzáří štěstím a přitom se žaludek sevře nervozitou. Jen tak bez saké, i přes dovolení sbírám vnitřní odvahu. Sevřu látku v ruce a přiblížím se k jeho rtům. Zavřu oči těsně před dotykem. Nejdříve to vypadá jako dlouhá pusa,ale to než najdu odvahu. Rty jemně pohnu a pootevřu i jeho. Cítím, jak se potím a srdce mám až v krku.Jazyk opatrně vjede do jeho úst a já do polibku vložím vše, co jsem se do ted naučil. Líbám Kuroyi dlouho, zapomenu na čas a vznáším se. Motýlci mi dávají křídla a kdyby mě nedržel, asi bych se vznášel nad zemí. Ukončím to a celý rudý ho hned obejmu a hlavu položím na jeho rameno, neuvědomuji si, že může slyšet, jak rychle z toho všeho dýchám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ukončí polibek a opře se o mě. Moje ruky vyjede zpět na jeho záda a dál ho tam jemně hladí, jak tomu bylo před polibkem. Slyším, jak zrychleně dýchá a taky cítím jeho dech na svém krku, jak se mi opírá o rameno. Je tak roztomilý. Sehnu se k němu a dám mu pusu do vlasů. Potom se zase vrátím tak jak jsem ležel předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Copak budeme dneska dělat?" Zeptám se ho a rukou vyjedu k jeho hlavě a pohladím ho po tváři, než mu na ní dám pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě po tváři, a následnou pusu už vnímám se zavřenýma očima. Otevřu je až po chvili a zadívám se přímo do těch jeho očí. "Dneska.....já musím projet učení do školy a co mám naposledy, jaké mám učebnice a co nemám a trochu se připravit na přestup a nový učivo...nevím, jak budou daleko a co nebudu mít, tak abych mohl případně odpovědět novým vyučujícím, co jsme brali a co ne." řeknu a najednou se zadrhnu, podívám se k pracovně. "Předtím jsem ti ale slibil model....budeš chtít zase něco vybarvit?" Otočím se na Kuroyi. "A jak to bude u tebe....kdy mám nastoupit k tobě?" zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nechám se k němu tisknout, jsem moc štastný a rukou ho zlehka hladím přes oblečení na hrudi. Nenápadně zkoumám jeho širokou hrud. "Já....já si zvyknu určitě rychle..abych ti mohl pomáhat a být ti nablízku." Položím hlavu na jeho rameno a jen očima sleduji vlastní ruku, jak po jeho těle jezdí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Hladí mě a jeho ruka mi jezdí po celé hrudi. "Hlavně nikam nespěchej. Opravdu není kam, protože já ti neuteču." Bám mu pusu na čelo a nechám se dál hladit, zatím co si hraju s jeho vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Udělám mu prstem na hrudi rozsmátou tvář a sám se usměji. " Co pizzu...máš chut? Ta minule objednávaná byla dobrá." napadne mě a začnu kreslit písmenka, která tvoří jeho jméno. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Opřu se a nedívám se už na svojí ruku,ale na jeho obličej, jak tak krásně leží, oči zavřený. Rukou nenápadně začnu kreslit jeho obličej. "Já...dal bych si sýrovou." přiznám a zkouším nakreslit jeho rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začne zase kreslit. "Když sýrovou, tak sýrovou." Usmívám se jemně mu prsty přejedu po rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě po obličeji a já kdybych mohl, přivřu oči, tak se jen na ruku maličko položím, abych její dotek cítil víc. Sjede na rty a má ruka na hrudi znervozní. Rty se pootevřou a já přestanu kreslit,položím dlan na jeho hrud a hladím ho. Jezdím pomalu a vnímám každý jeho sval skrývající se pod ošacením. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile se moje ruka dotkne jeho rtů, jeho ruka se na mojí hrudi zastaví. Ucítím, jak se jeho rty jemně rozevřely pod mojím dotykem. Mojí hrudi se dotkne celá jeho dlaň a začne mě jemně hladit. Pomalu otevřu oči a pohled se mi pomalu zaostřuje. "Bože...si tak krásný. Že ty jsi anděl? Vezmi mě prosím s sebou. Do nebe...do ráje...klidně i do pekla...prostě někde, kde budeme moct být spolu...jen my dva." Potom se dlouho tiše dívám do jeho obličeje a přeju si, aby mě znova políbil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zastavím kousek před obličejem,ale nepolíbím ho. Ruka se zastaví a zlehka sevře jeho oblečení. Je tak krásnej...ty jeho oči...jak ..jak jsi to dokázal...že jsem ti tak oddaný...že bych pro tebe udělal cokoliv..cokoliv na světě. Přiblížím se ještě víc a nechám dotknout naše rty,ale do polibku nejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po puse zašeptá, že chci ještě. "Pro tebe vše, Kuroyi-san." zašeptám a znova mu dám pusu. Tentokrát zůstanu dýl a díky hlazení na krku i pohnu rty do polibku, ovšem bez jazyka. Závislý.....on na mě...to...ale já jsem na něm taky závislý..hodně...já..jsem tu jen pro něj.....chci tu být jen pro něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Opírám se o něj a dívám se do těch jeho očí a každou vteřinou jsem si naší láskou a svými slovy jistější. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rukou ho znova začnu hladit a nespouštím z něj oči. "Mě..mě je s tebou moc dobře....každý okamžik s tebou je pro mě jako..jako ten nejkrásnější ráj." přiznám a nakonec se mu schoulím do náruče, hlavu položím na hrudník těsně vedle ruky, která ho hladí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Schoulí se mi do náruče a já sjedu opět rukou na záda a hladím ho. "Mě je s tebou dobře. A obzlášť, když jsem s tebou tady doma. Slibuji a přísahám, že tenhle náš ráj budu bránit ze všech sil...a tebe ještě více moje lásko." Dám mu pusu do vlasů a přitisknu si ho blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hladí mě po zádech, zavírám oči. Jeho slova jsou tak krásná. "To je krásný.....já a tvoje láska..to bych mohl poslouchat pořád." přitulím se a rukou sjedu na jeho břicho, stále ho jen hladím,ale tady se ho sotva dotýkám. Přeci jen je to jinde než na hrudníku a bojím se jeho reakce. No , je to spíš hlazení u bránice, níž se neodvážím jít a i tak mi to příjde moc troufalé. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Taky že jsi moje láska...moje nejmilovanější láska pod sluncem." Usměju se a dál ho hladím po zádech. "Klidně se dotkni víc...nic se nastane." Zašeptám tiše, když ucítím jeho dotek na mém břiše a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Poslouchám jeho slova a tisknu se více a více k němu." To jsou tak krásná slova, Kuroyi-san...já nevím, jak to děláš..ale tak dobře se to poslouchá." přiznám a zadívám se na něj. On si nejspíš všimnul mých dotyků a já červenám. Zadívám se na jeho obličej, jak zavřel oči a rukou pomalu sjedu níž. je to jen lehký a nepatrný dotek přes triko. Vždy sjedu níž a zase vyjedu nahoru.Po chvili zase dolů, o kousek níž než předtím a zase nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jak to dělím? Jen říkám pravdu. Nic než pravdu." Usměju se na něj, ale oči neotevřu. Po chvíli se mi jemně zatřesou víčka, když ucítím, jak jeho ruka sjíždí níž. "Je to moc příjemné." Řeknu tiše, aby si nemyslel, že mi to vadí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladím ho po břiše a všimnu si, jak mu cuknou víčka. Leknu se a vyjedu rukou nahoru na hrud.Ovšem on mi řekne, že je to příjemné. "Opravdu příjemné....a kam až můžu,...já nechci ti udělat něco nepříjemného." přiznám a nechám ruku na hrudi. Až po chvili sní velmi pomalu začnu sjíždět dolů k bránici. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jezdím dlaní po těle a po skoro půl hodině hlazení mám dojem, že jeho tělo znám tak dobře. Vidím jeho tělo, i bez oblečení, dovedu si ho představit a taky si ho představuji. Usmívám se, ve tváři trochu červenej a dívám se na ruku, jenž jezdí po tom krásným těle, které patří Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dlouho mě hladí. A já dlouho držím, protože je to moc příjemné. Začnu trochu zhluboka oddechovat. "Hm...to je moc krásné..." Zašeptám a kdybych mohl, vrním jako kočka. "Klidně pokračuj a nenech se rušit..." Usměju se a oči mám stále zavřené. "Teda pokud nemáš hlad. Máš už hlad?" Zeptám se ho a pomalu otevřu jedno oko, abych na něj viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Promluví znova, jen se usmívám a hraji si s představou jeho těla.Zmíní se o hladu, vůbec na jídlo nemyslím. Mojí hlavu plně zaměstnává fantazie, ruku jeho hlazení a můj pohled jeho tělo a obličej. V tom spatřím otevřený jedno oko a příjde mi, že na mě vše ví. Zastydím se a dám ruku pryč z jeho těla. "Hlad...no....možná trochu." odpovím rychle, abych zahnal svojí fantazii a taky si uvědomuji, že opravdu břicho už nějakou dobu hlásí, že má hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pomalu položím zpátky ruku na hrud, ale už nezajíždím dolů na břicho. Netroufám se ani pohlédnout na jeho tělo, protože okamžitě by se mi vrátily moje představy. A tak ho hladím po paměti a dívám se na něj. Ovšem i když na něj nekoukám, vím přesně, kde se ruka nachází. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Lehnu si zpátky a mobil přitom položím na stolek vedle. Přitáhnu si Izura zase na své tělo a obejmu ho. Zavřu oči, jako bych chtěl zase jít odpočívat. Nepustím tě...Ani teď ani nikdy...nedám tě už nikomu. Vůbec nikomu...budeš navždy jen můj...že ano Izuru-chan? |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak tak u něj ležím, poslouchám jeho srdce , jeho dech. "Kuroyi-san....asi bych měl být rád, že jsem se tenkrát v tom vlaku natáhnul...to je poprvé, co mi moje smolná povaha pomohla k takovýmu štěstí...a já štastný jsem...s tebou." hovořím pomalu a teprve po tom otevřu oči a zadívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ležíme a jen tak se k sobě tisknem, když se ozve zvonek, jak dorazila pizza. Zvednu hlavu a po té se zvednu celej a rozběhnu se ke dveřím. "Oběd....Kuroyi...pizza dorazila." křičím cestou ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Uslyším zvonek a ucítím, jak se Izuru zvedá. Moje ruka se pohne, aby ho zastavila a stáhla zpátky. Ale v polovině pohybu si uvědomím, že to stejně nemá cenu. Že vstanout musí. Jak on, tak i já. Pustím ho tedy a pomalu vstávám za ním, protože je jasné, že tu pizzu musí někdo zaplatit. Dojdu ke dveřím a zatím co on převezme pizzu, já jí zaplatím. Zavřu dveřa a jdu k němu do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V kuchyni vyndám pizzu z krabice a dám je na talíře, aby každý měl svojí část. "Bude ti takto stačit?" zeptám a podám Kuroyi jeho talíř. Sám se sehnu ke svému a s chutí přivoním. "Hm....voní to moc dobře..kde si to sníme..tady a nebo tam?" ukáži na pohovku, kde jsme před chvili leželi. Sjedu pohledem na jeho hrudník a stále ještě cítím svaly, kterých jsem se dotýkal. Zrudnu a zadívám se mu zpátky do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jemně cítím, jak se díky té blízkosti naše těla jemně dotýkají. Je to moc příjemné, moc krásné a taky dost vzrušující. Naštěstí se však dokážu celkem dobře ovládat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Veme mi talíř a přiblíží se.Zavřu oči a nechám se políbit, přitom se mi roztančí motýlci v břiše. Ještě naše vzájemná blízkost, trvá než otevřu zase oči. " Dobrou chut, Kuroyi." popřeji mu,ale pro svůj talíř se nenatáhnu, hledím na jeho rty, jenž mě políbily. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Dobrou chuť Izuru-chan." Popřeju mu a podám mu talíř. Sám si přitáhnu blíž svůj a začnu jíst. Jednu ruku stále kolem Izurova pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pustím se tedy i já do jídla a jen co párkrát kousnu, probudí se ve mě hlad. Za chvili mám pizzu v sobě, talíř odložím na stůl a tak nechám Kuroye dojíst a sám se jen lehce o něj opřu tak, abych mu netlačil na břicho a přitom ho sleduji, jak jí. Čím jsem si zasloužil tak perfektního kluka....nejradši bych s ním byl pořád a představa , že by...né, nemůžu dopustit, abych si ho něčím rozhněval, aby mě opustil....já si už nedovedu představit život bez něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladím ho prstem po hrudi a pak mu prstem setřu zbytek pizzy z koutku úst a sním ho. Usmívám se a motýlci se trochu zklidnili. Jsem rád, protože kdyby ne, asi bych měl za chvili zase problém. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Otře mi drobky pizzy ze rtů a sám je sní. Zčervenám. Jemně se i s ním posadím a potom ho vezmu do náruče. Zvednu se a odnesu si ho do postele. Něžně ho na ní položím a sám si lehnu vedle. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po mé malé očistce zčervená. Dívám se na něj zblízka a líbí se mi, jak červená. Jemu to tak sluší...on červená. Natáhnu k němu ruku,ale on se posazuje, ruku zase stáhnu a usměji se. Veme mě do náruče a já se k němu přitisknu. Nechám se odnést do postele a položit. Jen co si lehne vedle mě, přitočím se k němu. Ležím na boku a dívám se na něj. " I přes uzdravení tě stále baví mě nosit v náručí...nejsem přeci jen na tebe těžký?" Dívám se na něj a znova natáhnu ruku, dotknu se jeho tváře bříškami prsty a pohladím ho. "Sluší ti červené tváře...jsi skoro neodolatelnej." řeknu velmi tiše, protože se částečně za svá slova stydím,ale mám nutkání mu je říct. Raději se zase stáhnu a položím se na záda. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jen co se položím na záda, ve tváři zase rudnu z jeho slov o mé kráse, si mě přitočí. Dívám se na něj a maličko se usměji, jak napadne mé přirovnání slovo. začne se přibližovat a já se trochu oddálím. Né kvůli tomu,že bych se bál,ale chci ho vidět se zavřenýma očima. "No....když jsi tak blízko...tak ...tak už...se ti odolat ...nedá." s posledním slovem zavřu oči, jeho rty se dotknu mých a já cítím motýlky, jak se probudili. vydechnu a mé rty se pootevřou, čím dál víc propadám jeho kouzlu, lásce, kterou k němu cítím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když konečně polibek ukončím, začnu ho jemně líbat na tváři a pomalinku, ale jistě sjíždím ke krku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ukončí polibek a já se nadechnu a vydechnu. Usměji se a trochu zčervenám, jak mě líbá po tváři. Nepřestává a jeho rty se blíží k mému krku. Nechávám zavřený oči a jen stisknu naše propojené ruce. Jsem napnutej, co bude dál. On sjíždí na můj krk....oh..ne....já...nedokáži mu odolat....moc si přeji, aby mě takto líbal...ale na druhou stranu se bojím...říkal že je brzo...né..není brzo...a mě..mě se to líbí..jen musím uklidnit motýlky. Tiše prodýchávám jeho pohyb k místům, kde jsem velmi citlivý. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Za malou chvíli dojdeme do garáže a vyrážíme směrem do firmy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zarazí se a dívá se na mě a pak na mobil. Usměji se a podívám se k mobilu. Veme ho a netváří ani nezní moc nadšeně, ovšem netrvá to dlouho a jeho výraz se změní. Nevím co se děje a tak se posadím a čekám. Položí mobil a já očekávám, že se omluví a odejde.On však místo toho vyzve i mě, že pojedeme do firmy. Kývnu hlavou a vyskočím z postele. Vemu si bundu a připravený s ním vyrazím do garaží. Nasedneme do auta a jedeme do firmy. Stále nevím, co se děje. Jen co jedeme, opatrně se na něj podívám a pak před sebe. "Co se děje, Kuroyi-san....stalo se něco..mohu být nějak nápomocný?" ptám se, protože vůbec nevím, proč tam jedeme a zda tam budu něco platný. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojede před firmu...tedy spíš k jejímu zadnimu vchodu, kde na nás čeká Miku. Je to poněkud rozložitý chlápek, ale většinu jeho tělesné hmoty tvoří svaly. Jde před námi a cloní případným nežádoucím očím, aby viděli to, co nemají. Každý tu zná svou úlohu při podobných ituací. Dojdeme do jedné z místnosti, která vypadá jako pokojíček. Je tu pohovka, velké zrcadlo, skříň a toaletní stolek se židlí a další povětšinou dekorační prvky. Dovedu sem Izura a posadím ho na postel. Zavřu a zamknu za námi dveře. Kleknu si před něj. "Izuru-chan...vím že je to trochu pozdě, když už jsem tě tu dovedl. Naše modelka bohužel onemocněla a dneska je focení do jednoho časopisu na kterém nám dost záleží. Prosím...Izuru-chan, moc tě prosím udělej nám modelku ty. Jsi moc krásný a zaručím se ti, že tě na těch fotkách nikdo nepozná. Si naše jedinná naděje." Klečím před ním a naléhavě se mu dívám do očí a očekávám jeho odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojedeme k zadnímu vchodu a tam stojí nějaký velký chlap. Poplašeně se podívám na Kuroyi,ale ten vypadá v pohodě atak taky rychle vystoupím a jdu rychle za ním, přitom nás oba kryje tělo toho muže. Vejdem do malého pokojíčku a já se rozhlížím, vypadá útulně. Poadím se na postel a jen se dívám, jak zamyká dveře. Najednou si přede mě klekne a vysloví, proč mě sem vzal. Zrudnu a nechápavě se rozhlídnu. "Ale..Kuroyi-san....já a modelka...vždyt já jsem kluk..jak můžu být jako holka...já nevím." klepe se mi hlas a zadívám se na Kuroyi. Prosí mě očima, nedokáži tomu pohledu odporovat. Sehnu se a pomůžu mu vstát, přitom mu dám něžnou pusu na rty." Dobře....pokud nevadí, že jsem kluk....já zkusím tě nezklamat ...ale neumím ani chodit v šatech , ani se líčit." souhlasím,ale přiznám, že se neumím vůbec jako holka nalíčit, natož se chovat či vystupovat před fotografem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Někdo zaklepe a já vstanu a odemknu dveře. Stojí tam Nagi. Je poznat, že i v takových situacích každý ví, co má dělat. Pustím ho dovnitř a zase za ním zavřu. "Hezky se mi o něj postarej...A buď na něj hodný." Pohrozím Nagimu. Potom se otočím na Izura. "Neboj....jsi v dobrých rukou. Příjdu si potom pro tebe princezno moje." Dám mu pusu a odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Někdo zaklepe a já se prudce narovnám a dívám se na příchozího Nagiho. Kuroyi ho pustí dál a vypadá to, že mě tu s ním nechá samotného. Opravdu, dá mi pusu a odejde. Poplašeně se dívám na Nagiho a na odcházejícího Kuroyi. Chci ho zadržet,ale to už se dveře zavřou a Nagi je zamkne. Po nějaké době se dveře otevřou a vyjde Nagi. Po třech krokách se zastaví a otočí se, pak jen hrábne dovnitř a vytáhne mě za ruku ven. Na sobě mám kratší sukýnku ke kolenou, k tomu korzet s košilý, celkově to bílorůžové,k tomu bílé šněrovací boty, na krku korále a i po rukách, nalíčený a ve vlasech sponky strašně roztomilé udělané do jednoduchého dívčího účesu. Na uších jednoduché naušnice. V rukách držím plyšáka, co má být s šatama na focení, bílá kočička. Celkově působím v šatech sladce a roztomile, ještě když se pod vším tím líčením červenám a klopím oči s falešnýma dlouhýma řasama. U pravého oka je udělané malé srdíčko. Kdo mě neviděl předtím, neřekl by, že jsem kluk. Nagi mě vede za ruku k místům focení a já pod tím vším blednu a hned zase rudnu. Raději jdu s pohledem k zemi a moc se kolem sebe nekoukám. Focení..v tomhle..jak v tom můžou chodít..ten korzet je těsný...sotva dýchám...musím...slíbil jsem to...snad mě v tom vážně nikdo nepozná. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Bože...je nádherný...moc bych ho chtěl. Chci, aby nám to vydrželo...dlouho...moc dlouho....moc moc moc moc dlouho. Budu se o něj starat. Moc dobře. Úplně nejlépe, aby naždy zůstal jen se mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak se zmíní o kolekci, poplašeně se podívám. Nabízí mi rámě, přijmu a druhou rukou k sobě tisknu plyšáčka. "Kuroyi....jak kolekci..to nejsou jediný šaty, co budu mít na sobě?" zašeptám tak, aby mě slyšel jen on. Stále se stydím za to, že jsem jako kluk v dívčích šatech. Tohle nejsou jediné šaty..tím to myslel....já budu mít ještě další..jaký...a co..jak dlouho mě budou fotit....a jak se mám chovat....příjdu si divně....já jsem nervozní...nechci nic zkazit,ale se svojí smůlou.... Pokračuji vedle Kuroyi , zavěšen do jeho rámě, k fotografovi. Tisknu se nevědomky na něj a už se nedívám na zem, ale plaše kolem sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zastavíme před fotografem, který se mi představí a ukáže na místo, kam mám jít. Nemluvím, jen se pokloním a jdu na místo, kde stojím jak tvrdé Y a nevím,co mám dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojdeme k fotografovi a navzájem je představím. Izura však jako Kiko, aby nepadlo ani jeho jméno. Fotograf ho zavede na místo, kde ho chce fotit. Dojdu tam s ním a ještě ho jemně pohladím po pažích. "Neboj...dopadne to dobře. Jen se uklidni a uvolni se a dělej to, co ti fotograf řekne, ano? Budu hned tady, jen kousíček odsud a budu pořád tady. Miluju tě a děkuji." Usměju se na něj a pohladím ho. Potom se obrátím k fotografovi. Pořádám ho aby byl na modelku hodný, protože je trochu vystrašená, jelikož je to její první velké focení. Ten na to kývne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro U fotografa mě představí jako Kiko a já jsem za jeho poslední pohlazení vděčný. Dívá se na mě a fotograf mi vše vysvětluje a pomáhá mi. Nejdřív jsem ztuhlej a je vidět, že fotograf má co dělat, aby nevybouchnul,ale nakonec to zvládneme oba. Moc se nepohybuji, spíš dělám převážně jaké pozy a teprve později so do fotografií přidá i více pohybu. Můj obličej je převážně pořád stejný, roztomile nervozní jako správná lolitka. Po nějaké době jsou nafocené tyto šaty a mají jít na řadu další. Příjde Nagi, zda mě má odvést a připravit na další focení. Já tam jen tak stojím a v ruce svírám plyšáka, dýchám zhluboka a jsem rád, že to mám na chvili za sebou. Vyčerpaně se posadím tak, aby mi nebylo vidět pod sukni, takže je to spíš takový poklek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Focení těhle šatů skončí a Izuru vypadá že si oddychnul a potom se posadí. Dojdu k němu a podám mu ruku, aby se postavil a já ho mohl doprovodit do šatny, kde se má převléct. "Bylo to skvělé." Pochválím ho a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojdu do šatny pro další obměnu. Za nějaký čas vyjdu, mám na sobě další lolitovské šaty, upravený líčení a dokonce mám místo plyšáka jen kabelky. Znova předstopím před fotografa a čekám jeho pokyny pro focení. Očima vyhledám Kuroyi a doufám, že mě aspon posunkem pozbudí. Stále se v ženských šatech moc necítím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když Izuru znova vejde, má nejen vyměněné šaty, ale také je i přelíčený. Vypadá ještě úžasněji než předtím. Dojdu k němu a obejmu ho. "Vypadáš kouzelně." Zašeptám tiše a zase ho pomalu zatlačím do šatny. "Kuroyi...opovaž se mi setřít rtěnku..." Ozve se trochu nespokojeně Nagi. Ošklivě se na něj podívám a potom zavřu za sebou a Izurem dveře. "Jsi krásný...nádherný...moc ti děkuji za vše." Posadím se na sedačku a vezmu si ho na klín. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Slyším Nagiho hlas, ale moc ho nevnímám, jsem s Kuroyi. Zavře dveře a po té, co se posadí na sedačku , si mě posadí na klín. Cítím se nesvůj, zvláště v té sukni,ale nic neřeknu. " Děkuji Kuroyi.....moc si toho od tebe vážím a pomáhá mi to...a opravdu mě nikdo nepozná?" Dívám se na něj a pak se přibližím , moc rád bych mu dal ted pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jsem blízko a tak se skloním a něžně políbím Kuroyi na rty. "Je to dost sladký a nebo radši polibek?" zadívám se na něj a usměji se. Rád jsem v jeho blízkosti, v jeho společnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dá mi sladkou pusu na rty. Usměju se a obejmu ho kolem pasu a přitisknu si ho. "Byla moc sladká, ale myslím, že polibek od tebe by byl ještě sladší..." Přiblížím se k němu tentokrát já. Něžně ho políbím na rty a nechám ho, ať potom udělá, co uzná za vhodné. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Mám při něm zavřené oči a moji motýlci se rozletí. Po polibku se nevzdaluji a jen se na něj tisknu stále se zavřenýma očima. Až po chvili je otevřu."Kuroyi...ani nevíš, jak mi tohle pomáhá, že jsi se mnou a že při mě stojíš." Rukou zajedu mezi svoje nově vzniklé lokny. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Oh...setřela se ti rtěnka. Musíme jí zpravit. Pojď." Vstanu a odvedu ho ke stolku s líčidly. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se na židli a zavřu oči. Trochu pootevřu rty a čekám, že mě nalíčí jako to dělal Nagi. "Kuroyi....myslím, že to byla tato." na moment otevřu oči a ukáži na příslušnou rtěnku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak...a je to." Zahlásím, když ho domaluju a potom se na něj usměju a pohladím ho po tváři. "Měli bychom jít." Podám mu ruku, abych mu pomohl vstát a odvedu ho ven, kde už čeká Nagi. "Ty si rozmazal tu rtěnku..." Probodne mě pohledem a já na něj jen vypláznu jazyk a jdu dál. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nagi hned pozná rozmazání a na vypláznutý jazyk nereaguje. Přejde ke mě a začne mi prstem upravovat rtenku na rtech. Nakonec je trochu spokojený a pustí náš k fotografovi. Ten čeká a jen co jsme u něj, jdu zase na to místo a čekám na jeho rozkazy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zase skončí. Dojde za mnou fotograf a oznámí mi, že by pro dnešek už skončí a pokračovat bude až zítra. Chce, abych Kiko zase přivedl. Kývnu mu na to, ale jen s tím, že Kiko musí taky souhlasit. Rozloučím se s ním a zajdu k Izurovi do šatny. Zaklepu a po dovolení vejdu. Sleduju jak Nagi Izura odstrojuje a odličuje. "Bylo to úžasné a zachránil si nás. Děkuji ti moc Izuru-chan." Usměju se na něj a odejdu zase ke dveřím. "Počkám venku, než budeš hotový ano? Potom mě prozvoň, ale zůstaň tady." Usměju se a odejdu. Výjdu i z budovy a doběhnu do blízkého květinářství, aby mi tam nestihli zavřít. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nagi už na mě pracuje a odličuje mě. V tom vejde Kuroyi. Otevřu oči a otočím se, Nagi očividně nadšený není. Rukama ho vyhání ke dveřím, já jen kývnu hlavou a zase zavřu oči a nechám se odlíčit. Trvá to nějakou dobu, než se Kuroyi ozve mobil. Sedím v šatně na sedačce, zase oblečený zpátky ve svém oblečení, jen vlasy jsou poznamenaný od loken a vlní se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zvednem se taky a přejdem k autu. Posadím se a nechám se odvést domů. "Kuroyi...dneska to byl velmi zajímavý den...já byl poprvý v šatech jako holka....a zítra budem zase fotit?" zeptám se a dívám se na cestu z auta. Přivoním ke kytce. "Opravdu krásná květina..je nádherná..moc děkuji." zašeptám tiše a pšíknu, jak mě polechtal jeden lístek na nose. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dorazíme do garáže, vystoupím a počkám na Kuroyi,než se vydáme nahoru do bytu. Maličko zívnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V předsíni se chytnu Kuroyi za ruku. "Ne, já ti pomůžu..ještě nejsem tolik unavený...a rád ti budu na blízku, i třeba v kuchyni." Rozejdu se ke kuchyni a začnu vyndavat věci na přípravu večeře. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zavřu dveře do ložnice a dojdu do kuchyně. Prohlídnu ledničku. Vytáhnu nějákou zeleninu a pustím se do vaření. Když mám konečně hotovo i naservírováno, povedly se mi udělat báječné kuřecí nudličky se zeleninou, dojdu ke dveřím ložnice a oparně nahlídnu dovnitř, jestli se mu povedlo usnout, nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro chvili se převracím a dokonce jdu i ke dveřím,ale nakonec si přeci jen lehnu. Vzpomínám na to, co jsme dělali, než ho odvolali a přejedu si po rtech. Krásný...tak krásný...je na mě tak hodný... zasním se a uprostřed snění o něm usnu. Spím i když se otevřou dveře a dovnitř vnikne vůně jídla. Ve spánku se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když otevřu dveře do ložnice, všimnu si, že spí. Je tak nádherný...Miluju tě Izuru-chan. a slibuju, že tě budu navždy chránit....aby ti nikdo neublížil...nikdo, ani já...Taková krása... Dojdu k posteli a kleknu si na zem. Položím hlavu na postel a pozoruju ho tak dlouho, dokud sám neusnu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Máš už hlad? Protože večeře už je hotová." Usměju se a pomalu vstávám. Podám mu potom ruku, abych mu pomohl vstát a doprovodil ho ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otevře oči a já najdu odvahu se do nich podívat. "Hlad..možná trochu....rád si stebou něco dám." souhlasím a příjmu jeho podanou ruku. Vstanu a dojdem ke stolu, kde je vše už nachystano. Posadím se a hned na to vstanu a vlepím mu pusu na tvář. "Děkuji, to ...to voní výborně..už se těším, až se do toho pustíme." vychrlím a usadím se na místo, čekám až on se taky usadí a začneme jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Doprovodím ho ke stolu. "Doufám, že ti bude chutnat." Posadíme se ke stolu a začneme jíst. "Chutná ti to?" Usměju se na něj a naliju mu džus. "Copak by si chtěl dneska večer dělat?" Zeptám se ho a dívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Co budem dneska dělat?...já...já si docela odpočinul, tak se můžu podívat na to učení..a nebo si uděláme hezkej večer s hudbou?" zeptám se a dojídám. Jak to bylo dobré, tak to mám v sobě rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Takže se budeš učit, ano? Večer s hudbou? A jak by si to viděl? No mohli bychom se dívat na nějáký koncert, nebo normálně poslouchat hudbu?" Vstanu a začnu sklízet ze stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zůstanu stát uprostřed kuchyně a dívám se na něj. "Učit se můžu zítra.než pojedeme na focení ...stejně se mi nejlépe učí ráno." přiznám a dívám se do jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No, ale jestli to budeš neustále odkládat, tak nevím. Klidně to zase dneska odlož, ale zítra už tě k tomu třeba i donutím." Usměju se, ale je jasné, že násilí nechci použít. Chytnu ho jemně za ruku a odvedu si ho do obyváku k dvdečkám s koncerty. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Projíždím je podle obalu a nakonec vyberu tři různé koncerty, jediný společný mají, že vypadají dost živě a rozhodně né nudně. Podám je Kuroyi a posadím se vedle něj. Skrčím nohy a obejmu kolena tak, abych byl jakoby schoulený. Ne...nechci,aby si tohle myslel...at skončíme kdykoliv..tak já se půjdu učit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Podá mi tři dvd a potom se schoulí no pohovku. Trochu posmutním, když ho vidím takhle. Připadá mi poněkud sklíčený. prohlídnu s obaly koncertů a rozhodnu se pro jeden, který by se mu možná mohl líbit, co jsem viděl jeho hudbu. Pustím dvd a sednu si vedle něj tak, aby se mohl přitulit, když bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sedím na sedačce a Kuroyi pustí jedno z dvd. Posadí se vedle mě a já se k němu přisunu a položím hlavu na jeho rameno. Sleduji koncert a oči se rozšiřují nadšením nad tím, co vidím a taky nad tím, že můžu být tak blízko své milované osoby. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Díváme se na koncert a Izuru vypadá že se mu to líbí. Obejmu ho kolem ramen a přitisknu si ho k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Natáhnu se k němu a dám mu lehkou pusu na ouško. "Umíš zpívat, Kuroyi? Nezazpíváme si, protože já mám chut zpívat a tancovat.....nějak mě ten koncert dodal energii...zazpíváš si se mnou?" zajímám se a znova se tulím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rukou ho však začnu hladit po noze, abych dal najevo, jak se mi líbí být blízko jeho osoby. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začne mě hladit po noze. Moc se mi to líbí a začnu potichu oddechovat. "Takže jak?" Trochu stěží se usměju. Jeho hlazení mi přidělává problémy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vrátím se ke koncertu a dál ho rukou hladím, vůbec mi nedochází, co to dělám. "A nebo ty chceš zkusit tancovat na toto..můžem." dojde mi a zničehonic se posadím, rukou stisknu nohu v místech,kde jsem ho hladil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dál měhladí po noze a já už se jen ztěží snažím zabránit svým vzdechům. Nakonec však pčestane a nohu mi už jen stiskne. Oddychnu si a jak mám ruku na jeho rameni, začnu ho hladit. "no...na tohle tancovat neumím...takže raději asi ne..." Usměju e na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Tisknu se na Kuroyi a díky této blízkosti můžu i během hlasité muziky slyšet tep jeho srdce. Sice slabě, přesto ho vnímám. Natáhnu se a dám mu pusu na tvář. "Stejně tě moc miluji, Kuroyi-san....a kdyby ti vadilo moje broukání,nebo tě uráželo, stači mi dát prst na rty, přestanu." usměji se a vrátím se ke své původní poloze, kdy poslouchám koncert, jeho srdce a tiše se broukám. Je mi fajn. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Kuroyi....jak to, že umíš tak krásně líbat? Pokaždé si příjdu s tebou jako v nějakém snu." zašeptám a začnu si tiše broukat melodii z hudby z koncertu. Oči stále zavřený a přitisknutý na Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Líbá mě dál a už né na ústa,ale sjíždí na krček. Ruka více sevře jeho rameno, jak se dotkne rty poprvé mého krku. Zvrátím hlavu dozadu a tiše vzdychnu. "Kuroyi-san...." Motýlci blázní a já mám pocit, že za chvili budu opět v té trapné situaci s plnýma kalhotama. Červenám, pootevřené rty a můj dech se i přes mé snažení zrychluje. Ruka ho začne zlehka hladit po paži. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Sednu si vedle něj a počkám jestli vstane, či zůstane ležet. "Copak by si chtěl dělat? Máš nějáký návrh či plán? Nebo už půjdeme do postýlky?" Usmívám se na něj a dávám mu na výběr. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi se posadí, ani to pořádně nevnímám a zůstávám ležet, ve tváři stále rudý. Promluví, zareaguji pomaluji a zmateně. "Ehm...no...nevím..já nemám nápad...klidně můžem jít spát...teda ty spát..a já se půjdu učit...aspon chvili." zašeptám a začnu se taky zvedat. Spustím nohy na zem a zamířím do ložnice, abych vytáhnul učení a pustíl se do příprav. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Odejdu do ložnice, kde si vezmu kalhoty na spaní a potom do koupelny se umýt. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi se odejde umejt, slyším jen vzdáleně vodu. Klíží se mi oči,ale nepřestanu a dál listuji sešitama. Zívám i ve chvili, kdy s vrací z koupelny, to už mám projitý dva sešity a jedu třetí. Několikrát se protáhnu, protože mě trochu bolí záda, ale nedbám na to a sepisuji poznámky dál. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jeho ruce jedou níž a moji motýlci blázní,mé tělo se pod jeho dlaněma napíná a přitom se vystavuje jeho dotekům. "Kuroyi...san...já...s tebou ...kamkoliv." Zavřu oči a rukama ho obejmu kolem krku. Sešit jen spadne na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skončím v posteli a ucítím jeho ruce na mém triku. Zívnu a otevřu oči. Dívám se na jeho hrud a rudnu. Okamžitě skloním pohled a sundám si vršek. Zůstanu jen v kalhotech a začnu i je rozepínat. V půlce se zarazím a nechám kalhoty napůl rozeputý. Zvednu pohled a už jen z toho pohledu se mi motýlci šimrají v břiše. "Já...ještě musím do koupelny." Ještě chvili sedím a pohledem sjedu na jeho hrud. Natáhnu hrud, chci se ho dotknout,ale těsně, než se může moje dlan doktnou jeho kůže, ucuknu. Skloním hlavu, zvednu se s úmyslem jít do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Bože...věděl jsem, že je nádherný...ale tohle...on je prostě anděl...anděl, který mě přišel vysvobodit...anděl, kterého miluju a který mě svou krásou a láskou přivede k šílenství...Jak já tě miluju Izuru. Natáhne ke mě ruku. Instinktivně ucuknu, i když vím, že by se mě nedotkl. Skloním se k němu a políbím ho. Jak se skloním, jeho stále ještě natažená ruka se dotkne mojí hrudi. Ucítím ten dotyk naprosto zřetelně. "Promiň Izuru-chan...ale musím na záchod...netně. Prosím, počkej tu." Rychle vstanu a odběhnu do koupelny zbavit se svých plných kalhot. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rychle vstane a s jednoduchým vysvětlením odběhne do koupelny. Jen zírám a nakonec se rozejdu za ním. Postavím se ke stěně a tiše poslouchám. Zed trochu studí,ale mě je to jedno, jsem rád. Proč šel do koupelny.....já tam potřebuji...se umejt...já...já už nemůžu...usnu. Sesunu se podél zdi a dlouze zívnu. Zavřu oči a v polospánku čekám na Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Za chvili jsme v posteli, znova upadám do spánku, jen co se ocitnu v ležící poloze. Pořádně ani nevnímám, že mi svléká kalhoty. Jeho hlas mě na moment probere a já se o něj opřu a také se zapojím do oblékání mé osoby. Ovšem oči už neotevřu. Jen co mě položí, znova mě přepadají sny. Dostanu pusu, usměji se a přitulím se ke Kuroyi. "Dobr...." zašeptám ani nedořeknu a spím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Mé oči pod víčky těkají, usmívám se a najednou zašeptám jeho jméno. "Kuroyi.....miluji tě....ano...chci to." sen pokračuje a mé rty se jen bezhlesně zase pohybují. Po chvili přestanou a já spím dál, sen pokračuje. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se mu do očí a usměji se. "Jsem s tebou moc rád, Kuroyi." přitulím se a ve tváři zčervenám, jak si vzpomenu na sem. Ach....Kuroyi...kdyby jsi jen tušil...já už vím,co je to konec....a moc bych si přál to s tebou...jen s tebou to zažít. přitulím se a rukama ho přitom pohladím po tváři. Rád bych mu vše řekl,ale odvaha chybí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměje se a přitulí se. Ještě stihnu zahlídnout, jak zčervená. "Já s tebou taky." Pohladím ho po vlasech. "Copak se děje? Proč zčervenáš?" Zeptám se ho něžně a stále ho hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě po vlasech a zeptá se na červen. Zrudnu ještě víc a skloním hlavu víc, aby na mě už neviděl. "Ne...nic...jen...hloupý sen....ale už je to pryč." řeknu tiše a více se přitulím. Rukama ho hladím po boku a něžně a zlehka se dotýkám jeho těla. I ten něžný , sotva patrný dotek, a mě z toho krev jde jinam než do hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Položím hlavu do polštáře. "Ne...nezdálo se mi nic...zlého..já se tím netrápím...byl to...krásný sen." přiznám a zase uhnu pohledem. "O...o nás....a o tom, jak jsi...jak jsi šel až do konce." řeknu strašně tiše a najednou schovám hlavu pod polštář, protože jsem rudej snad i na zadku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Položí se na postel a konečně mi řekne, co se mu zdálo. Uhne pohledem. Ani se mu nedivím. Zrudne a strčí hlavu pod polštář. Cítím, jak také rudnu. Lehnu si vedle něj a taky si přikryju hlavu polštářem. I pro mě je to trochu trapné, když se snažím si představit, co se mu asi zdálo. Zhluboka dýchám a potom poslepu nahmatám jeho ruku a stisknu ji. "Moc tě miluju..." Zašeptám tiše a neustále tisknu jeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zastavím se, až když se ho čelem dotknu a tiše se krátce zasměji. "Příjdu si jako ten pták...co se bojí a strčí hlavu do písku....já..já se bál...že se mi vysměješ za mé...sny a nápady...víš...ty...líbíš se mi..a já..chtěl bych se tě dotýkat...ale nemám odvahu se tě sám od sebe dotknout..jen tak." hovořím tiše do tmy pod polštářem, která mi dává falešný pocit bezpečí a odvahy být upřímný. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ucítím dotek jeho čela o mé a uslyším jeho smích. Když udělá narážku na pštrosa, trochu se zasměju. "To rozhodně nejsi Izuru-chan. Víš, strach je v tvém případě naprosto normální. Je to tvůj úplně první vztah, ne? Tak se neboj, já se ti smát nebudu. Za své sny nemůžeš. Jen odráží to co cítíš...A za takové sny jsem rád, protože to jen dokazuje tvou lásku. A dotýkat se mě klidně můžeš. Teď mě něco napadlo...počkej chvíli." Shodím si polštář z obličeje a psadím se. Chytnu peřinu a přes nás oba jí přehodím. "Pamatuješ, co jsme slíbili?" Usměju se a něžně se dotknu jeho tváře a pohladím ji. Chytnu jemně jeho ruku a přitáhnu si jí blíže. "Tak...a teď Izuru-chan, řekni mi, kde by ses mě chtěl dotýkat? Je tu tma. Já neuvidím, jak se červenáš ty a ta neuvíš, jak se červenám já. Tvoje dotyky mi totiž dělají moc dobře." Usměju se i když vím, že mě nemůže vidět. Dál tisknu jeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Odhodí polštář a já se celý rudý dívám, co chce udělat. Volnou rukou si kryji obličej,ale i tak je vidět mé červené tváře, vlastně rudé. Přehodí přes nás deku a já ruku dám trochu dolů. Pohladí mě a já tiše vydechnu. Otočím hlavu na něj a on si již bere mojí ruku. Nebráním se, i když představa doteku jeho těla mi způsobuje lechtání v břiše. "Já...já bych rád..všude..teda....skoro všude..máš krásnou tvář...krásné tělo, krásnou hrud, krásné ruce, krásné břiško, pěkné nohy." hovořím tiše a ruka se chvěje. Přesto stále nedokáži ruku dát na jeho kůži přímo. Jen stisknu jeho ruku, co mě drží. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zůstávám chvili na místě a potom se rozjedu po po jeho obličeji. Jedu zlehka po jeho obličeji a můj dech se už ted zrychluje. "Kuroyi....myslíš...že .... když se oba bojíme...tak se učili stejnou metodou...od strachu....budeš...se mě taky dotýkat?" zeptám se tichounce do tmy a rukou pomalu sjedu na krk a sjíždím na hrud. Chvěji se ještě víc a jak cítím jeho tělo , jeho kůži, motýlci jsou snad po celém mém těle. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začne mě hladit po tváři a já díky blízkosti můžu slyšet jeho dech. Požádá mě o moc zvláštní věc. "To je výborný nápad Izuru-chan. Rád se tě budu dotýkat, když ti to nebude vadit. Chci se zbavit svého strachu." Šeptnu tiše a ucítím, jak jeho dlaň sjíždí na můj krk a následně na moji hruď. V první chvíli se trochu zatřesu, ale vůbec mi to není nepříjemné. Spíše mě to poněkud dráždí. A cítím, že i Izuru se trochu třese, když se mě takhle dotýká. Sjedu z jeho tvářičky pomalu na krk. "Izuru-chan? Můžu ti sundat tričko? Chtěl bych tě hladit víc...i na hrudi." Zeptám se trochu bázlivě a trochu zajedu pod jeho pyžamo a něžně přejedu po jeho klíční kosti. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zajede pod pyžamo a přejede po kosti, je to tak dráždivé, že sám trhnu rukou a sjedu svými prsty doleji, až se zarazím o jeho bradavku. Zrudnu, hned jak si uvědomím, kde se ho dotýkám a dám ruku zase nahoru, více ke krku. Očekávám celý se chvějící vzrušením a očekáváním svléknutí vrchní části pyžama a jeho doteků. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pozorně sleduju, jak se mě bude dotýkat on. Je dost možné, že to bude přesně to, co se mu líbí a co bych mohl dělat já jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Má vlastní ruka jede po jeho paži nahoru, pomalu a vyjede na rameno, začne sjíždět na hrudník a následně ho hladit. Od klíční kostí, přes krk až po prsní svaly. Postupuji jako umělec, který zkoumá tělo modelu. Mám zavřené oči a přes tento dotek vidím jeho tělo tak jasně jako ve dne. Čím déle se ho dotýkám, tím více se ho odvažuji,až se ho dotýkám celou dlaní. Sjedu pomalu až k břichu a zarazím se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jeho ruka se pomalu vrací na mou hruď. Pomaličku jede přes rameno a krk. Jeho ruka se mě začíná dotýkat čím dál více, až ucítím dotek celé jeho dlaně. Sjíždí níž, až se zarazí na mojem břiše. Kouknu se na něj jak jen to je ve tmě možné. "Děje se něco Izuru-chan?" Jednou rukou ho stále hladím po tváři a střídavě ve vlasech a druhou něžně sjíždím středem hrudi níž a níž. Jakmile se dostane moje dlaň kousek pod jeho pupík, sjede jemně na záda a hladí ho tam. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zeptá se mě, co se děje a já otevřu oči do tmy. "Děje...já...já jen nevím...kam až můžu...asi jako ty...ale kdyby..tak..já nechci.....aby jsi odešel...pryč....do koupel" zarazím se a uvědomím si, jak se ho moje ruka o něj plnou vahou opírá. Začnu ho hladit zase jen bříškami prsty a pomalu jedu dolů k pupíku a hned zase nahoru. Je znát, že se bojím, aby to nebylo nepříjemný či naopak mu to způsobilo problém.Rukou se zase pro jistotu vrátím nahoru a i přse mé snažení ho párkrát podráždím na bradavkách svými prstíky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začne mi vysvětlovat, proč se zarazil. "Ty se bojíš, že odejdu...do koupelny? No...dobrá. Izuru-chan...slibuju že teď nikam neodejdu, dokud neřekneš, že to stačí, ano?" Jeho ruka povolí tlak a už zase se mě dotýká jen špičkami prstů. Začne opět jezdit po mojem břichu, ale jen k pupku a potom zase zpátky nahodu. Jeho pohyby jsou trochu zmatené a ruka se stále ještě třese. Vypadá, že se pořád bojí. Ale asi to bude tím, že nechce, abych odešel do koupelny. Mě se tohle ale moc líbí a i kdybych měl sebevětší problém, teď neodejdu. Mám však celkem na mále, když několikrát přejede svými prstíky po mých bradavkách. Nemyslím však, že by mě chtěl dráždit. Spíše si to neuvědomuje, nebo to je tou tmou všude kolem. Hladím ho dál po zádech a i mí se stane, že mi občas ujede ruka a omylem sjedu svou dlaní až na jeho zadeček. Vždy však vyjedu rychle zase na záda, protože ho nechci dráždit. "Izuru-chan? Mám...mám na tebe otázku. Ale pokus se moc nestydět až se tě zeptám, ano? Izuru-chan ty...víš ty, proč chodím do koupelny?" Špitnu tiše protože ani pro mě to není lehká otázka. Ne když se musím ptát jeho. Kdyby mě mohl vidět, jsem určitě celý rudý. To však může sám pocítit, jestli se dotkne mého obličeje, protože ten skutečně téměř hoří. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro I on mě občas pohladí po zadku a to se jen trochu prohnu k němu, pod návalem pocitu jak se mi to líbí. Zeptá se mě, zda vím, proč odcházím. Nevím, co odpověd, nebo spíš jak. Hladím ho a přejedu po tváři, která hoří. On..on se červená...jak mu to mám říct..když on se červená? hledám odvahu mu odpověd a jen dám ruku proč a položím se na břicho, takže pokud jeho ruce zůstanou na mým těle, hladí mě po zádech. "No....já...myslím...že uklidnuješ motýlky....nevím..třeba se mýlím ...neviděl jsem tě a ani neslyšel...ale já...já když jsem dřív měl sen....krásný sen...pak...pak jsem měl ráno touhu....tak...tak jsem...no...uklidnoval jsem se." přiznám velmi nerad a najednou mám pocit, že jsem se totálně shodil, ani tma pod peřinou nepomáhá. Schovám obličej do prostěradla a stydím se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro On sám mě hladí a sjede až na zadek, kde jeho ruka během polibku zůstane. Tako se nechám unášet pocity a rozum ztratím, takže se k němu natočím a pánví se přitisknu na jeho. Moje vlastní ruce ho začnou hladit po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Opatrně a něžně se pomalu přesunu nad něj a jeho položím na záda na postel. Ruka se však stále dotýká jeho zadečku. Něžně ho líbám a druhou rukou ho hladím ve vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Při polibku se začne přesouvat nade mě a za chvili ležím na zádech, v nepřerušeném polibku pokračujeme. Díky jeho ruce a pozornosti se mi do polibku vkrádá i touha po něm, po jeho poznání. Sice málo, ale poznat je. Položím se plně na postel a dojde mi, že mu tím stisknu ruku k posteli a tak roztáhnu nohy, abych je mohl pokrčit a přitom nebouchnul Kuroyi. Nazvednu zadek a tím udělám jeho ruce místo až k hrudní částí páteře. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro V polibku náhle ucítím něco, co tam ještě doteď nebylo. Touhu...ale ne moji po něm. Copak....copak on po mě může toužit stejně jako já po něm? To...to...je přece nemožné...nebo?... Přestanu nad tím uvažovat. Po chvilce mě však zarazí jiná věc. Roztáhne nohy a nadzvedne se. Jsem na sobě a on roztáhne nohy...Chvíli tomu nedokážu uvěřit. Uvědomím si, že jsme právě v poloze jako při milování. Hladina mojeho vrušení vstoupne a já trochu zavzdychám, než se mi ho povede utišit. Vyjedu rukou něžně na jeho stehna a pomalu je tlačím dolů, aby se mu leželo pohodlně. Ruku nechám na jeho stejně a jezdím s ní pomalu tam a zpátky. Pomalu mi dochází dech a Izurovi zřejmě taky. Moje druhá ruka sjede na jeho krk a špičkami prstů ho tam jemně hladím. Něžně ukončím polibek. Začnu ho však lehce lbat na krku a sjíždím níže. Spolu s polibky sjíždí i má ruka z krku. Moje prsty lehce přejedou po jeho bradavce, ale to je jen omylem. Polibky však pokračujou stále dál středem hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sjede rukou na krk a já tiše při ukončování polibku zavzdychám. Ukončí polibek a sjíždí polibky na krk a na hrud. Zakloním hlavu a můj dech je zrychlený. " Kuroyi....prosím...pokračuj." zašeptám a mé vzrušení je větší než před chvilí. Mé bradavky i přes náhodný dotek jsou ztvrdlé a já zasténám. Polibky na tělo mě vzrušujou a mé tělo se prohybá pod jeho doteky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přestane mě líbat na tělo a já i přes tmu cítím jeho pohled na mě. " do...dotýkal se mě...je...já..nedokáži to popsat." přiznám a natáhnu ruku k jeho obličeji. Zlehka přejedu po jeho tváři. "Co...co by jsi chtěl ted...dělat...ty, Kuroyi-san." zeptám se a má ruka se přesune na na jeho bradu a rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chce, abych se ho dotýkal. Dotkne se mého obličeje a pohladí mě. "Nezáleží přece na tom, co bych chtěla já...jde o to, co se bude líbit tobě. Ale když ses zeptal...moc se mi líbí tvoje polibky...takhle krásně jsem se ještě s nikým nelíbal. A taky se mi moc líbí tvoje kůže. Je tak jemná a má moc sladkou chuť." Usměju se a políbím ho opět na krk. Jeho ruce se dotknou mojí brady a rtů. Letce ho políbím na špičky prstů a moje ruce ho zatím hladí po těle. Hlavně po bocích a stehnech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Moje ruce dál jezdí po jeho těle a dotýkám se ho jen zlehka, ovšem celou dlaní. Mé tělo se chvěje pod touhou po dalších dotecích a čím více mě hladí, tím více je znát moje zvrušení, až mě tlačí zip. To mě trochu probere a tak se snažím aspon maličko uhnout před přímým dotekem s jeho tělem a mým vypnutým rozkrokem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dotýká se mě celou dlaní po těle. Cítím, jak se jeho tělo chvěje. Dotýkám se ho stále víc a víc. Občas něžně zavadím o bradavky, ale nedělám to naschvál. Vypadá to, že si uvědomil, že mohu cítit jeho vzrušení a začne se stahovat. Snaží se vyhnout přímým dotykům s mým tělem v oblasti pánve. Já se na něj však ještě přitisknu. "Neboj se...Izuru-chan...mí to nevadí...prosím, dotýkej se mě svým tělem více. Tohle přece vůbec nevadí...." Snažím se ho přesvědčit. Nahnu se k němu a políbím ho. Potom polibky opět sjedu na jeho krk a hrudník. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přesvědčuje mě o tom, že to nevadí, přesto se stydím. Políbí mě a já se k němu na moment přitáhnu, abych polibek vychutnal co nejdéle. Po polibku sjede znova na můj krk a hrudník. Vzdychám a prohybám se pod jeho doteky na hrudník. "Ale já...já jsem...vz..vzrušený...to ...to nevadí?" říkám, jako by to snad Kuroyi nevěděl. Rukou sjedu po jeho boku až na pas, kde se ho chytnu. Začínám mít trochu strach,ale nedávám ho najevo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ruce se na Kuroyi klepou a tak se ho opět pevně chytnu. Zadívám se před sebe, kde by měl být. "Ty..ty ted přestaneš....mám pravdu?" v hlase je znát zklamání a nakonec ruce spustím z jeho těla a už se ho nedržím, jen ho ještě hladím po bříšku, než odhodí peřinu a odejde. Proč mu říkám pravdu...on zase odejde....on nebude pokračovat...a mě se to líbí...jako ještě nic v životě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Miluji jeho hlas, jeho slova, která mi špitá. Sjede na krk a já se znova prohnu a slastně vzdychnu. "Já..nechci....aby jsi..odešel...jsem s tebou..moc rád...miluji tě...chtěl bych tě ...cítit všude...po těle....krásně hřeješ...hladíš...já..zbožnuji tě, Kuroyi-san." vyjádřím svůj velký cit k němu a napřímým hlavu. Sám se trochu nazvednu a zatímco on mě líbá na krku, zkusím udělat to samý a mé rty se zlehka dotknou jeho krku a pokračuji pomalu ke středu k ohryzku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Něžně ho obejmu kolem pasu a potom ho trochu přitisknu k sobě. Otočím se na záda a Izura přetočím, aby ležel na mě. Něžně ho hladím po zádech a sjíždím dolů na jeho zadeček. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ucítím jeho ruce kolem mého pasu a jak mě k sobě tiskne. Otočíme se a já se najednou na něm. Zmateně se ohlžím a vnímám naplno jeho tělo, jak na něm ležím plnou vahou. Hladí mě po zádech a sjíždí na můj zadek, jen tiše zavzdychám, jak se ho dotkne. Skloním se a poprvé olíznu jeho krček. "Kuroyi-san...chutnáš originálně....můžu ještě?" zeptám se tiše a dál ho zasypávám něžnými polibky, které přistávájí na jeho krk a na jeho horní část hrudníku, doleji se neodvážím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jednou rukou vyjedu nahoru a začnu ho hladit ve vlasech. Pomalu se k němu nahnu a něžně ho kousnu do ouška a potom to místečko lehce olíznu. "Chutnáš báječně Izuru-chan...asi ze mě bude závislák..." Zašeptám a jazykem sjedu na jeho krček. Políbím ho na něj a potom si zase lehnu, aby měl dobrý přístup k mému krku. Dál ho však hladím a lehce stisknu jeho zadeček. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nahne se a kousne mě do ucha a potom olízne. Zasténám nahlas, protože tohle jsem nečekal. Zčervenám pod jeho slovy a znova zasténám, jak přejede jazykem po krku. " Tak to budem na sobě závislý oba.....chci s tebou žít....do konce života...chci být jen tvůj, Kuroyi-san." zašeptám, jak ho znova líbám na krk a tentokrát používám i trochu jazyk, poprvé si zkouším hrát na jeho krku, a vždy, kdy zavzdychá, tak se to snažím zapamatovat a po chvili to opakovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po chvíli opět promluvím. "Izuru-chan...vypadá to, že jsi přirozený talent. Jde ti to báječně." Zašptám a i druhou rukou sjedu na jeho zadeček. Přitisknu si ho něýně ještě více na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Promluví a jeho slova mě zarazí. "Já a přirozený talent...to ne....já.. já jen dělám to, co ty mě...a co se mi..no..líbí." už poněkolikátý je vděčný za tmu a deku nad sebou. Přitiskne si mě a já tiše zavzdychám, jak cítím obě jeho ruce na mém zadku. Moje vzrušení se nedá už přehlédnout, tlačím penisem Kuroyi do břicha. Natáhnu se a jen tak do ouška pošeptám."Jen tvůj...jsem jen tvůj, Kuroyi-san." políbím ho na tvář a znova se skloním k jeho krčku. Ovšem jednou rukou udělám trochu mezeru v peřině, abych se mohl nadechnout a podívat se na jeho tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jak ho pevně držím, zase se přetočím a tak je znova pode mnou. "...jen pomaličku..." Zopakuju a zase se k němu nahnu. "Miluju tě..." Zašeptám mu tiše do ouška. Odkryju deku a začnu ho líbat. Něžně a jemně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přetočíme se a já jsem zase pod ním. Dívám se na něj a usmívám se. "Asi ano...čeká mě ještě focení dalších šatů....abychom to stihli co nejdřív...protože pak budu muset do školy." posmutním, ale to už se nademnou naklání a odkryje deku, je vidět moje rudnoucí tváře jak z tepla a vzrušení, tak od studu. Nestihnu se nějak skrývat a už se líbáme. Rukama ho hladím po těle a jednou rukou ho pohladím nesměle po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ještě než ho políbím, všimnu si červěně na jeho tvářích. Jsi nádherný, Izuru-chan...opravdu jsem teď zamilovaný...jenom do tebe... Moc se mi líbí jeho narůžovělé tváře. Dotknu se jeho rtů a pomalu přejdu do polibku. Opět ucítím Izurovu chuť. Je moc krásné se s ním líbat. Rukou přitom něžně jezním po jeho boku a druhou ve vlasech. Ukončím polibek a nadzvednu se. "Tak co? Už konec? Nebo ještě chviličku?" Usměju se a rozhodnutí nechám na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nadzvedne se a dává mi na výběr. " No...když není to focení..a je sobota...myslíš...že by jsi..mohl ještě pokračovat?" zeptám se stydlivě a zrudnu jako rajče. Radši se nazvednu hlavou a začnu ho něžně líbat na krk, abych zamaskoval svůj červený obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Tiše vydechnu, protože mě opět začne líbat na krk. "To by si ale alespoň na moment musel přestat, lásko..." Usměju se. Něžně ho chytnu za bradičku a přitáhnu si jeho obličej k sobě. "Miluju tě..." Ucítím touhu mu to znova říct a taky tak udělám. Dám mu pusu a pomalu přejdu do něžného polibku. Moje dotyky jsou něžné, jemné a plné mé lásky k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ukončí polibek a já se na něj dívám."Kuroyi-san, já...já jsem sexy?....Děkuji." zašeptám a na to se k němu přiblížím a sám ho začnu líbat, protožel íbat na krk mi svým způsobem zakázal. Polibek je stále plný lásky a něhy, už v něm není touha po něm, ale oddanost. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jistě že jsi...a moc...a neděkuj. To já děkuji, že mám tak sexy a nádherného partnera." Usměju se na něj a poladím ho po tváři. Přiblíží se ke mě a políbí mě. Snažím se mu polibek oplácet stejně něžně, jako on mí. Především pak oplácet ten pocit lásky, co v něm je. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přejedu rukama po jeho těle, hladím ho a ted už to dělám i bez deky. " Kuroyi-san....chci být pro tebe stále nádherný a sexy partner." zašpitám a pohledem sjedu na své tělo. Nepříjde mi krásné, vůbec ne jako Kuroyiho. Prsty se zarazím na jeho bradavce a zakroučím a pak si zkusím hrát. "Líbí...se ti to?" přestane si hrát a raději dál hladí. "Promin...jen nápad...blbej." omluvím se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zkoumá svoje tělo. Přejedu rukou po jeho hrudi. "Je krýsé, že?" Zašeptám a ruka sjede na jeho záda. Je mi jasné, že mou domněnku nepotvrdí. Zase si začne hrát. Tentokrát jeho prsty dojdou k mojí bradavce. Už jen pod jemným dotykem zavzdychám. Zakrouží na ní a mé tělo se krátce propne slastí. Přestane si však hrát a začne mě zase jen hladit. Omlouvá se za to, co udělal. "Neomlouvej se...není za co...bylo to moc krásné...nádherné...rád bych, aby si to zopakoval." Usmívám se a krátce ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak si chvilku hraji s jeho bradavkou, tak zavzdychá a dokonce se jeho tělo propne. Vidět to na světle mě vzrušuje ještě víc a začínám mít dojem, že ted do koupelny půjdu já než on. Po mé omluvě však vysloví přání, že to mám zopakovat. Kývnu hlavou na souhlas a rukou se vrátím k bradavce. Hraje si s ní, krouží kolem a pak přejíždí po ní, dokud se Kuroyi prohýbá a vzdychá slastí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sjede níž a tentokrát on si hraje s mojí bradavkou. Napůl vnímám co dělá, protože krásný pocit zahlcuje moje tělo a já vzdychám hlasitěji. Má ruka na jeho prsním svalu se sevře tak mu ho zmáčknu. "Kuroyi-san..." zasténám spokojeností. Vyjede zase k uchu a po polibku ho olízne a ještě zašeptá ta krásá slůvka. Otevřu oči a zadívám se na něho, moje oči se lesknou od dojetí nad touto chvílí. Nic neřeknu, jen ho začnu líbat a rukama ho začnu znova hladit po těle. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu si jeho lesknoucích očí a mile se na něj usměju. Potom už se však ke mě vrhne a tentokrát začne on líbat mě. Jeho ruce jezdí po mojem těle a já se oddávám jeho lásce. I přes to, že vím, že bychom měli končit, začnu při polibku něžne prsty jezdit po jeho bradavce a jemně na ní zakroužím. Ukončím polibek a lehnu si vedle něj. Obejmu ho a lehce na sebe přitisknu. Hladím ho ve vlasech a oba nás přikryju. Hlavně jeho, aby mi nenastydl. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ukončí polibek a já se zhluboka nadechnu. Položí se vedle mě a objímá mě. Přitisknu se v objetí k němu a dívám se mu do očí, přitom hladím jeho paži. "To...to bylo krásné...já..netušil jsem, že tohle vůbec...někdy s někým dokáži." odpovím rozechvělým hlasem a ještě více se na Kuroyi přitisknu. Snažím se zklidnit můj zrychlený dech i toho dole, co mě doted tak netrápil jako poslední dobou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po polibku slyším, jak Izuru vedle mě zhluboka dýchá a jen se tiše usměju. Přitulí se ke mě a já si ho přitáhnu. Dívá se mi do očí a já mu pohled opětuju. Hladí mě po paži a mí se to moc líbí. Promluví rozechvělým hlasem a já ho zlehka políbím na čelo. "Jsem moc rád že se ti to líbilo....mě se to taky moc líbilo...opravdu moc. Já...ani nedoufal...že...že bychom se k takovémuhle mazlení dostali tak brzo. Ale bylo to nádherné...děkuji..." Dám mu zlehka pusu na rty. Začnu ho zlehka hladit po holých zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitulím se víc a za chvili už dýchám klidněji, jen ten dole stále tlačí na Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ležíme vedle sebe a mé vzrušení ochabuje, až i přes mírnou bolest poleví. Mám zavřené oči a jen vnímám přítomnost mého ochránce. "Kuroyi...co budeme dneska dělat?" zeptám se na denní plán, pokud nějaký je. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Cítím, jak Izurovo vzrušení pomalu mizí. Omlouvám se Izuru-chan. Omlovám se, že se o tohle nemůžu postarat...ale nechci ti ublížit, ještě je dost brzo a já ti nechcu nijak ublížit... Obhajuju se. Zeptá se na plán dnešního dne. "Co budeme dělat? No...cokoliv si moje láska, takže ty, bude přát. Máš nějáké přání?" Usmívám se na něj a přitisknu si ho blíž. Pohladím ho a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V očích mám nevinnost. " A nebo se můžem jít jen tak projít, třeba do parku." navrhnu druhou možnost. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro navrhne ještě i procházku parkem. "No..a co takhle projít se parkem do obchodu pro henu?" Navrhnu a přitisknu si ho k sobě. Znovu ho začnu hladit po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "S focením a se školou? No...jestli nechceš, tak už modelku dělat nemusíš...byl to jen stav nouze. Ale jestli můžu říct...vypadal jsi úžasně. A se školou. No pokud vím, tak škola začíná v pondělí, ne?" Usměju se a dám mu pusu. Potom vstanu. "Jdu do sprchy." Ještě se sehnu a políbím ho než odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vstanu a jen v dolní části pyžama se posadím za stůl a pokračuji v učení tam, kde jsem předcházející večer přestal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ještě zaběhnu do ložnice a potom s věcma na převlečení vběhnu do koupelny. Netrvá to dlouho a za chvili už jdu oblečený z koupelny, vlasy vysušené ručníkem, tváře ještě rudá od horké vody. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Stojím před ním s miskou v ruce a s lžící plnou mléka a lupínků. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojíme a já si ještě dojdu pro tašku s věcma. "Můžeme jít Izuru-chan? Nebo potřebuješ ještě nějáký čas?" Zeptám se ho abych věděl, jestli se už mám oblíkat nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojíme a už si jde jen pro tašku a já si vemu svůj nový mobil do kapsy a peněženku s tím málem, co mám. "Ano..jsem připraven." souhlasím a už jdu se obouvat a za chvili stojím u dveří a s dobrou náladou čekám na Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vejdeme do parku a v parku je jasně znát začínající probouzející se jaro. "Kuroyi...to je nádhera...za chvili bude teplo a slunce bude svítit a všechny nás hřát." zasním se a přitom se zahledím na párek ptáčků. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile vejdeme do parku vypadá to, že je ještě šťastnější než předtím. Všechno tak nadšeně pozoruje a potom vypráví o slunci. Je vidět, že má rád přírodu. "Hm...slunce." Řeknu potichu, více méně jen pro sebe a taky nijak moc nadšeně. Moc nemám rád slunce. Hlavně ne to letní horké...To se mi nelíbí vůbec. Ale pro Izura jsem klidně schopný to překonat. Jestli má slunce tak moc rád...pro něj ho dokážu mít rád i já. "Máš rád jaro, že?" Usměju se na něj a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pokračujeme parkem a Kuroyi vypadá tak trošku rozmrzele. Zmírním své štěstí a zadívám se na něj. " Mám rád jaro...ale i léto, podzim i zimu..každé období má své kouzlo. Jaro mi příjde jako nový život, kdy se vše probouzí...ty..máš rád jaké období?" zeptá se a je vidět, že se zase krotí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu si, že jeho radostný obličej zmiznul. Začne mi vyprávět, jaké období má rád a je na něm vidět, že je dost optimista. "No já....já mám rád podzim...ani nevím proč...snad pro ty barvy a melancholii. Izuru-chan...proč už se tak neusmíváš. Nemusíš přestávat být šťastný jen proto, že já se naokamžik zamyslím. Mám moc rád tvůj úsměv...prosím usmívej se." Zastavím se a dívám se na něj. Potom ho obejmu a přitulím se k polibku, jestli mi to tak na veřejnosti dovolí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Kuroyi...opravdu mě budeš brát do školy...a proč nemůžu samotný? myslíš, že by mě mohl někdo přepadnout? Ale no tak...mám tvojí ochranu pořád...a jsem za ní moc rád." přiblížím se a chytnu ho pevně kolem pasu, dál se rozhlížím po parku a usměji se na první poupě, z kterého brzo bude první lístek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Hele...nezkoušej mě přemluvit..." Zatvářím se zle, ale jen to hraju. "Zatím tě ještě budu brát do školy a všude jinde. Ale až si budu jistý, že se to uklidnilo, budeš už moc do školy jezdit sám, ano? Zatím ale nechci nic riskovat." Obejmu ho a přitisknu ho k sobě. Potom ho zase pustím a jdeme ruku v ruce parkem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Kuroyi...a na co jsi myslel...co budeš kreslit?" usměji se a přejedu si po tváři. "Asi tu růžičku ne, protože půjdu na to focení a do školy..ale tělo bude pod šaty, tak tam třeba něco jo....jééé..já se na to těším." stisknu více jeho ruku a spatřím první květinku. Pustím ho a popoběhnu k ní, sehnu se a přivoním, potom jí utrhnu a přiběhnu zpátky k němu. Připevním mu jí na bundu a zase se ho chytnu, zářím přitom jako štastné sluníčko. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Víš, že už ani nevím, na co jsem myslel? Asi zase na jedinou, věc na kterou v poslední době dokážu myslet...a to na tebe...lásko." Pohladím ho po tváři. "Ale stejně ti tu růžičku nakreslím. Když to bude na focení Nagimu vadit, tak ti to schová pod make up. A když s tím nebudeš chtít jít do školy, můžeme udělat to samé. Ale jestli chceš, klidně ti můžu udělat něco i na tělo. Mě to nebude vůbec vadit." Usměju se, jak si představím jeho polonahé tělo v dením světle, kdy ho konečně uvidím pořádně. Trochu mě však zarazí, když se mě pustí a odběhne. Když si však všimnu proč, uklidním se a pomalým krokem se vydám k němu. Utrhne kytičku a jak doběhne ke mě, připení mi jí na bundu. Vidím, jak je šťastný a dost mě tím svým štěstím nakazí. Přitáhnu si ho k sobě. "Děkuji..." Šeptnu ještě než ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přemýšlím, co říkal o té růžičce a je vidět, že nad tím musím hodně dumat. "Mě..líbilo by se mi to...a asi i na to tělo....třeba ...já nevím...ty máš krásný ty křídla...ale já..radši třeba motýlí a nebo jen jedny...já nevím, napadli mě i křídla zlomený, ale říkal jsi, že to bolí a nevím, jak by zlomený vypadali na zádech....a do školy..pokud z toho nebude problém, ale asi i tak se použije ten make up." hovořím pomalu a je vidět, že jsem zamyšleny jako když jsem vymýšlel zařízení do bytu. Snažím si to představit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Sleduju ho a vypadá vážně, jak moc přemýšlí. Usmívám se při pohledu na něj. "Hm...motýlí? To by asi nevypadalo moc dobře. Pořádně by se tam nevlezly a malé by nevypadali tak dobře. No...hena nebolí a zatím bych ti to ani jinak nedělal. Ale vůbec nechápu, proč by si chtěl zlomené křídla...to se k tobě přece vůbec nehodí." Protestuju a postupně zamítám jeho návrhy. "A co takhle andělské křídla omotané stuhou...když já mám řetěz, ty by si mohl mít stuhu. To by se k tobě i hodilo...ty moje andělská kráso." Přitisknu si ho blíže k sobě a lehce mu stisknu ruku. "A se školou...když si budeš přát, klidně ti to ráno vždycky zakryju make upem." Usmívám se na něj dál a nabízím své služby. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nabízí mi služby maskéra a já se dál usmívám. "Tak jo...tak využijeme kdyžtak make up...asi mě to budeš muset naučit." přitisknu se na něj a ukáži na sochu, kterou zrovna míjíme. "Tady toho jsem si nikdy nevšimnul....nebo jsem tudy nechodil." řeknu napůl pro sebe a napůl i pro něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Neboj, naučím, není to nic složitého." Slíbím mu lekci zacházení s make upem. Ukáže na sochu a přitiskne se ke mě. "Copak ty to tady znáš? Ty jsi tudy chodil?" Divím se a tisknu ho k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak se zeptá na sochu, zrudnu. "Byl..jako malý ještě s maminkou....to jsem byl malý kluk...ještě jsem byl nejmladší...často jsme tu s bratrem blbnuly....vlastně jsme dřív bydleli kousek odtud,ale potom jsme se přestěhovali....a já šel asi po dvou letech do domu po babičce." vysvětlím a dál pokračuji parkem s trochou zamyšlený do vzpomínek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Omlouvám se." Všimnu si, že zase trochu posmutněl a přičítám to vzpomínkám na rodinu, když byl ještě tak šťastný. "Ale muselo to být krásné, ne?" Pokusím se mu zase navodit veselou náladu. "Nemáš chuť na zmrzlinu? Nebo snad raději na něco teplého?" Zeptám se ho a zase si ho tisknu blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vytrhneme mě ze vzpomínek a jen se na něj podívám a zase se podívám dopředu. " No bylo to krásné...ale moc si toho nepamatuji...vše se po přestěhování dost změnilo. " odpovím a přitisknu se více k němu. "Já...rád bych si dal radši něco teplejšího...třeba horkou čokoládu." navrhnu a snažím se na něj moc nedívat, protože vzpomínky na štastné období zaplnili moje myšlenky a já zjištuji, že chování bylo vůči mě někdy dost agresivní, přesto se to stále snažím v mysli omlouvat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Je mi líto, že jsem ti to připomenul. Prosím...nemysli už na svou rodinu. Chci, aby si teď byl se mnou...a šťastný. Ne aby ses trápil minulostí." Sklopím smutně hlavu a na okamžik se zastavím. "Doufám, že je pravda, že horká čokoláda zlepšuje náladu." Podotknu tiše, ale už není řečeno, jestli to platí na mě nebo na něj. Chytnu ho pevně za ruku a vedu jednou cestičkou ven z parku a do maličké cukrárny naproti přes ulici. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nevybírám dlouho a hned ukáži na horkou čokoládu se šlehačkou. "Mě stačí ta čokoláda, Kuroyi..a co si dáš ty?" řeknu svůj výběr a odložím lístek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vybere si čokoládu se šlehačkou a zeptá se mě na moji objednávku. "No...já si dám asi aztéckou čokoládu a minerálku." Ukážu mu na horkou čokoládu s chilli s vysokým obsahem pravého kakaa. "A k tomu asi ještě něco malého. Třeba tohle." Ukážu na nabídku několika kousků sladkého pečiva. Hned na to příjde čišnice a já jí nadiktuju naší objednávku. Dál potom sedím a pozoruju Izura. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vychutnávám si to a tak to jím pečlivě a olizuji každou porci z lžičky, přitom sleduji, jak jí Kuroyi svojí čokoládu a pečivo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Taky pomalu pořádám svou porci. Popíjím čokoládu a občas se zakousnu do nějáké té pečené sladkosti. Jindy si zase kousek pečiva namočím do čokolády a až potom sním. Pomalu oba dopíjíme svou čokoládu. Izuru má hrneček prázdný dříve než já. Nakloním se k němu a lehce si ho přitáhnu za bradu. "Máš špinavou pusu, dovol mi ti jí očistit." S těmi slovy se sehnu ještě níž a lehce mu slíznučokoládu nejdříve z jednoho a potom i z druhého koutku. V té chvíli se na nás obrátí pozornost většiny dam v cukrárně. "Omlouvám se, ale líp už to neumím." Odtáhnu se pomalu od Izura a usměju se na něj. Dopiju i svou čokoládu a sním poslední kousek pečiva. "Tak co? Můžeme jít?" Usměju se na něj a pomalu vstanu a nachystám mu bundu, abych mu mohl pomoct se oblíknout. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojíme a já se spokojeně opřu a jen s úsměvem sleduji Kuroyi, nálada už dobrá. Nakloní se ke mě a chytne mě za bradu. Dívám se mu očí a nestačím ani odpovědět na souhlas a už se nahýbá a jeho olizuje moje koutky. Uhnu pohledem a všimnu si pohledu na nás, zrudnu jako rajče, ale nemám sílu ani nechci ho od sebe odstrčit. Ukončí mojí očistu a já skloním hlavu, jak se stydím. " To..mě to nevadí...ale asi...na nás koukala celá cukrárna." zašeptám upozornění na jeho chování. Dopije čokoládu a já stále rudý se postavím a začnu se navlíkat do bundy. Díky nervozitě zmatkuji a tak strkám ruku do úplně jiného rukávu a za chvili jsem v tom zamotaný a rudnu ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu si, jak je nervózní a tak dám bundu dolů, aby se do ní nezamotal ještě víc, než teď je. Pohladím ho a usměju se na něj. Potom mu nastavím bundu, ať to zkusí ještě jednou. Po chvíli se povede a on má bundu na sobě a ruce ve správných rukávech. Obleču si svůj kabát a chytnu ho za ruku. Obvedu ho pomalu k pultíku, aby se mi nepřizabil. Zaplatím a potom opět ruku v ruce odcházíme do parku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po pár krocích zakopnu díky rozhození a tak se více na Kuroyi natisknu a obejmu ho kolem pasu, abych lépe vyrovnával rovnováhu. Noha trochu bolí, ale po pár krocích mě to přejde. "Ted dojdem pro tu henu?" zeptám se a snažím se nemyslet na ty pohledy v cukrárně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přejdeme cestu a jsme zase v parku. "Jo...teď už rovnou pro tu henu. A cestou se asi stavíme pro něco k jídlu, ne? Ale asi si to sníme až doma...co ty na to?" Usměju se a podávám návrhy, jak to můžeme udělat. Jdeme pomalu a já už si ho zase tisknu k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro "Kuroyi, a já budu kreslit i na tebe.....já..ti nakreslím srdíčko." usměji se a začnu se na něj dívat a rukou kreslit různé motivy, co na něj bych chtěl nakreslit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To víš, že budeš. A kam to tvoje srdíčko dostanu?" Zajímám se dál a sleduju pozorně, co všechno na mě chce nakreslit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pokračujeme cestou a mě napadne, jak rád bych mu nakreslil sebe. " Já..rád bych nakreslil něco, čím bych ti naznačil a nejen tobě, ale i ostatním, že jsem jen tvůj a to navždy. Já..nechci nikoho jiného, než tebe. " přitisknu se na něj a ani si neuvědomuji, kam jdeme. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Poslouchám ho a říká mi samé hezké věci. Přitisknu si ho k sobě. Zastavím se a políbím ho. Je to něco jako odměna. "Ten nápad se mi moc líbí. Co kdyby si na mě napsal svoje jméno. Všichni by věděli, komu patřím já a moje láska. A naopak, kdo je můj." Usměju se a pohladím ho. Vydáme se opět dál. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ale jen co moje ruka sjede, přitiskne si mě a políbí. Dívám se mu do očí a sleduji jeho rty. " Mé jméno...podepíši si a ty se můžeš podepsat na mě, at to máme vzájemně. " navrhnu a usmívám se. Nechci se od něj hnout a dál se na něj tisknu v objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po polibku se mi dívá do očí a já se zase propadám do těch jeho. "To je moc dobrý nápad. Jen ještě musíme vymyslet kde. Aby to bylo alespoň trochu vidět." Pocuchám mu vlasy. Nevypadá to, že půjdeme někam dál. Stojí přede mnou a tiskne se kě mě. Lehce se sehnu a vezmu ho do náruče. "A jde se." Usmívám se a tisknu ho k sobě. Sehnu se a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zamyslím se nad otázkou kam. " Co třeba na krk..na stranu, pod vlasy...tam by se to dalo schovat." navrhnu místo na podpis a přitom prstem přejedu po pravé straně krku Kuroyiho. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...je to dobrý nápad. Ale tochu mě zaráží to slovo "schovat". Nechtěl si, aby to všichni viděli?" Usmívám se a čekám na jeho vysvětlení. "Ale je to asi nejlepší místo. Líbí se mi ten nápad. Ale to mě budeš mít pořád na krku...smiř se s tím." Zasměju se a dám mu další pusu na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se ho a přiblížím se k jeho oušku. " Kuroyi-kun....pust mě na zem..at zvládneš potom kreslit a nebolí tě ruce." poprosím a připravím se na příchod na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přitáhne se ke mě blíž a začne mi šeptat do ucha. Přemlouvá mě, ať ho pustím. "Dobře...ale jen proto, že to chceš. A bude potom pusa?" Usměju se a stanovím si jedinou podmínku, než ho postavím na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pokračujeme dál a já jdu zase po svých. " No...tou schůzkou jsem myslel spíš pracovní než tajné rande..ty...ty by jsi chtěl chodit zase s holkou?" zadívám se zase do jeho očí a v tu chvili ani nevím, zda by mi to nějak zvlášt vadilo. Po chvili mi nechtěně dojde, že uvnitř mě je strach, že je se mnou nespokojený a chtěl by někoho ještě jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ach tak...pracovní schůzky. Tam jde jen o obchod. Je jim celkem jedno, kde mám jaké tetování." Usměju se a pocuchám ho. Nevypadá to, že by se něják bál. Trochu mi to příjde líto, ale nedám na sobě nic znát. "Ale nemysli si o mě kdovíco. Izuru-chan, dokud mám tebe nikoho jiného nechci. Ani kluka, ani holku. A i kdyby si mě opustil...s nikým bych nedokázal chodit...není nikdo, kdo by tě dokázal nahradit...nikdo." Ujistím ho, kdyby mu to náhodou vrtalo hlavou. Potom si ho k sobě přitisknu a políbím ho do vlasů. Potom si ho zase chytnu za ruku a vedu si ho dál. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jdeme dál a ani se nenadějem a jsme zase z parku. Pokračujeme městem, až se před námi objeví obchod, kde je hena. Celou cestu se na něj tisknu a nejraději bych mu stále říkal, že ho miluji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Výjdeme z parku a po krátké chůzi dojdeme k obchůdku, kde mají různé především výtvarné potřeby. V našem případě tedy henu. Vejdeme dovnitř a koupíme co potřebujeme, hned potom se vydáme na cestu zpátky. Přitisknu si Izura blíže k sobě. "Tak copak by si chtěl na to jídlo? Kam zajdeme?" Usměju se na něj, skloním se a dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Natáhnu se a dám mu pusu na tvář a hned zase červený srovnávám krok. "Myslím,....že to bylo někde támhle, za rohem." ukáži na dlouhou ulici, kde je spoustu menších uliček s krámky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Dáš si k tomu i něco na pití?" Usměju se. Chvíli se rozmýšlím, co si dám já, ale potom si nakonec vyberu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Postavím se u něj a znova ho něžně chytnu za ruku. " A ty..co jsis dal?" zajímám se, zatímco nám dělají objednávku. Stále mám mysl plnou vzpomínek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jakmile objednám, už je u mě Izuru a drží mě za ruku. "No..já ani nevím...prostě jsem řekl číslo." Usměju se a lehce mu stisknu ruku. Jen co dostaneme své jídlo, vydáme se na cestu domů. V jedné ruce mám tašku a druhou tisknu Izurovu ruku. "Teda...já už mám hlad. A co ty?" Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Objednávka je za chvilku hotová a tak vyrazíme domů. " Já...už skoro hlady šilhám...co běžet chvili k domovu, abychom tam byli dřív?" přiznám a popoběhnu na délku jeho ruky a pak se na něj s úsměvem podívám, zda to příjme či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dál už jdu jen rychle a vemu mu na moment tašku, aby mohl otevřít dveře a mohli jsme vyběhnout nahoru a najíst se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chytnu ho za ruku. Před dveřmi mi vezme tašku a já odemknu. Takhle jsem tu už dlouho nešel...hlavním vchodem. Většinou to bylo garáží. Jen co otevřu, vběhne dovnitř a běží nahoru. Vyběhnu hned za ním. Vyběhneme až k našemu bytu. Odemknu dveře a pustím nás dovnitř. Zakručí mi v žaludku a začnu se smát. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojdeme k bytu a Kuroyi otevře. Vejdem dovnitř a zaslechnu, jak mu zakručí v břiše. " Ještě je to teplý....přinesu hůlky...dáme si to hned...posad se." Jen co odložím jídlo na stůl a vybírám roh, jak běžím pro hůlky, podklouzne mi to a vymáznu podlahu. Oklepu se a hned se stavím na nohy. Dojdu k hůlkám, vemu dva páry a už si to štastně mířím ke Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Natáhnu se pro hůlky a podám mu je a potom i jeho objednané jídlo. "Tady...určitě už máš hlad..já tady mám. " Natáhnu se pro svoje jídlo a otevřu ho. Dojde mi, že jsem stále na klíně a začnu se zvedat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Podá mi jídlo a hůlky. "Děkuji. Nevadí, že jsem si dal to co ty? Vypadalo to, že je to moc dobré, když ti to tak chutná, že si to pamatuje tak dlouho." Usměju se na něj a jak se začne zvedat, přidržím si ho, aby mi nikam neutekl. "Klidně můžeš zůstat sedět." Usměju se a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přidrží si mě a tak se vděčně posadím. "Nevadí...těší mě to a snad ti to bude chutnat, já to měl a vlastně mám, moc rád." Usměji se a rychle se otočím, abych dal Kuroyi pusu na tvář, potom se pustím do jídla. chutná to zase tak skvěle jako tenkrát. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hážu to do sebe jako kdyby mi to někdo měl sníst a občas se zakuckám, ale to mi nezabrání, abych přestal. Chutná mi to tak, že mám za chvili dojedeno a spokojeně odložím prázdnou přenosku. Pro sebe naposledy mlasknu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Izuru jí jako by o to měl za chvíli přijít. Trochu se zasměju. Čas od času se zakucká. Vždy ho lehce poklepu po zádech. Zase se pustí do jídla a nevypadá to, že mu to jeho zakuckávání vadí. Odloží misku a já dojím chvíli po něm. "Hm...bylo to výborné." Pochválím jeho výběr a dám mu za něj pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Najednou se začnu rozhlížet kolem. " Oh....kde...kde máme tu henu?" zničehonic se začnu bát, že jsme jí někde nechali. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Strachuje se o henu. Jen ho pohladím a usměju se na něj. "Neboj, mám jí v bundě. Stejně tam ještě musím jít...pro tu kytičku od tebe." Usmívám se a opřu si hlavu o jeho rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jen co mi řekne, kde má henu, uklidním se. " Pro kytičku?...Já se tak těším, až na mě budeš kreslit...a budu mít tvé jméno na krku." cítím jeho hlavu na mém rameni a otočím se k němu. Pohladím ho ve vlasech a přitisknu se k němu. " Já jsem s tebou štastný, Kuroyi...." zašeptám mu do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vypadá to, že se uklidnil. Řiká mi, jak moc se těší. Jsem moc rád, že je to tak. Pohladí moje vlasy a cítím, jak se tiskne. Přitáhnu si ho. "To jsem moc rád...já s tebou taky...nejšťastnější." Zašeptám mu taky do ouška a lehce ho na něj políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jen co se zvednu, zamířím do pracovny a vemu prázdné papíry a tužku. Přiběhnu ke Kuroyi a nadšeně to držím u sebe. " Mám..mám." volám s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vrátím se do kuchyně. Položím henu na stůl a jdu do pracovny ukožít si kytičku do jedné z knížek přesně, jak mi předtím doporučil Izuru. Vrátím se k němu. "Začnem?" Usměju se na něj a políbím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vemu první papír a tužku a začnu kreslit. Chvilemi vystrčím jazyk, jak se soustředím, aby se mi to povedlo co nejlépe. Srdíčko se povede, je nakreslený s maličkými křídly, jaké má Kuroyi na zádech. Uvnitř jsou slova lásky. Ukáži obrázek. " Souhlasíš s tím a nebo to mám předělat? " zajímám se o kritiku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Sleduju ho, jak kreslí. Když se soustředí vypadá moc roztomile. Dokreslí a ukáže mi obrázek. Je to srdíčko s křídly a nápisem uvnitř. "Moc krásné...tohle se mi moc líbí." Usměju se a pohladím ho po tváři. Vezmu si taky papír a začnu si kreslit. Snažím se něják nakreslit tu růži, co jsem mu slíbil. Sice se daří, ale pořád to není to, co bych chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když růžičku dokončuju, líbí se mi už o dost víc. Odložím papír a začnu dělat návrh křídel na jeho záda. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ozdobím to okolo a vyhraji si, takže nakonec to není jen podpis,ale i několik srdíček okolo. Po dokončení se pustím do kytičky, obyčejné, co bych mu rád nakreslil na paži. Zamyslím se a otočím se na Kuroyi. " Kuroyi.....nevíš, co všechno jsem ti chtěl kreslit na tělo? Mé jméno, srdíčko, ted dělám kytičku a .... co kdybych ti nakreslil vláček? " zasměji se, protože to myslím spíš jako vtip. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Na papíře se objeví létající ptáček, další kytičky, srdíčka, malý andílek s čertíčkem v objetí a v polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Lehce ho chytnu za ruku a stáhnu k sobě na klín. "Pojď tu ke mě, zlatíčko." Dám mu pusu a sál kreslím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po chvili zavřu oči a ruku s papírem položím na Kuroyi a jeho tělo. Užívám si toho okamžiku strávit s ním nerušenou chvili a vnímám tlukot jeho srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak...je to hotové." Usmívám se a zvednu papír. "Myslím, že je čas se do toho pustit." Usměju se na něj a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Navrhne, že můžem začít. Radostí ho políbím. "Dobře..dobře..takže henu tu máme...co ještě potřebujeme...a kdo první..ty a nebo já? " oči mi září štěstím a v ruce stále mávám svým papírkem. Pak mu ho podám. "Nebo chceš ještě něco z tohoto, kromě toho srdíčka na hrud, jména na krk a kytičky na paži?" zeptám se ochotně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Odnáším peřiny a polštáře do obyváku na pohovku. Vezmu jedno starší prostěradlo a položím ho na postel. Donesu henu a všechno připravím. Nakonec přivedu ještě Izura. "No...líbí se mi ten ďáblík s andílkem. Toho bych ještě chtěl...a nechám na tobě kam." Usměju se a dám mu pusu. "Tak kdo půjde první?" Zeptám se ho znovu a sevlíkám si přitom tričko. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojde pro mě a tak jdu poslušně do ložnice. Vypadá to dobře. " Jo...líbí..krásný salon...já....asi první....dokud můžu kreslit. " přiznám, protože si nedovedu, co se mnou bude provádět, až na mě bude kreslit. Ostatně stejně nevím, jak to bude vypadat, až budu kreslit já na Kuroyi a přes tahy vnímat jeho tělo. Chce andělíčka s dáblíkem. Zrudnu při myšlence, kam měli jit. " No....napadlo mě na zadek....ale pokud je chceš, tak ti je nakreslím na bok, tady u pasu. " Ukáži na místo u kyčelního kloubu na pravé straně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu si, jak zrudnul při zmínce, co bych ještě chtěl. Navrhne, kam by to mohlo jít. Usměju se a obejmu ho. "A co kdyby to šlo přímo tady?" zeptám se tiše a jak ho oblímám, vezmu jeho ruku a položím si jí nad zadek na kříž. "Tam by se mi to líbilo." Usmívám se a políbím ho na čelo. "Tak jak? Mám si první lehnout na břicho, nebo na záda?" Usmívám se a opět mu dám na výběr. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dá mi na výběr a já najednou nevím. " Já nevím, jak to dlouho trvá, než to zaschne...asi...nejdřív nakreslím tu kytičku na ruku..tak to se můžeš zatím posadit. " navrhnu rychle, a oddálím tak kreslení na místa, kde se trochu bojím mých reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jeho návrhu nakreslit první kytičku neodporuju. Sednu si a nastavím mu levou paži. "Tuhle, nebo tu druhou?" Zeptám se s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přejedu rukou po paži a najdu vhodné místo na svalu. " Je to pohodlný? " strachuji se a potom se nadechnu, přitáhnu si papírek se svými vzorky a začnu kreslit. Za chvili se do toho ponořím a kytička je za chvili hotová. " Tak...jak se ti líbí? " zeptám se s hrdostí v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dokreslí a zahlásí, že je hotovo. Kouknu se na kytičku. Usměju se a pohladím ho. "Je moc krásná. Děkuji." Usměju se a zlehka ho políbím. "A co bude dál?" Usmívám se. "Krk, hruď, nebo kříž?" Usmívám se na něj a vždy ukážu na příslušnou část těla. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dlaní přejedu po hrudi, po prsním svalu a teprve potom na něj začnu kreslit. Kreslim pomalu a snažím se víc, špička jazyka se ke konci objeví z mých úst, jak se snažím. Dokončím to později než kytičku a oddálím se. " Hotovo...doběhnu pro zrcátko." vyskočím na nohy a doběhnu do koupelny. Vrátím se s malým zrcátkem a ukazuji svoje dílo. " Ted..ted asi nemůžu kreslit na kříž..musíme počkat, až to uschne. " poznamenám a posadím se vedle. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dokreslí a odběhne pro zrcátko. Za chvíli je zpátky a ukazuje mi svůj výtvor. "Nádherné." Pochválím a snažím se moc nehýbat, abych zatím vlhkou kresbu nerozetřel. "Dobře...tak počkáme...to snad není problém, ne?" Usmívám se. Posadí se vedle mě a já ho, stále ještě z leže pozoruju. "Nechceš, abych ti něco přečetl?" Navrhnu a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dívám se na něj a podám mu ruku, kdyby chtěl případně vstát. Henu dám nastranu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Podá mi ruku. Lehce jí stisknu a posadím se. "Tak?" Zeptám se a zase se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak tak stojím, sjedu pohledem na jeho tělo a na obrazce na něm. Na moje dílo, a ve mě se probudí malá pýcha. Vypadá to nádherně, to jeho tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu si jeho pohledu na mé tělo a na jeho díla. "Je to opravdu moc krásné." Usmívám se a hladím ho po vlasech než odejde pro knížku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se vedle a nadšeně čekám, až Kuroyi začne číst. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dočtu se akorát k pasáži, když Alenka poprvé spatří bílého králíčka a knížku zaklapnu. "Myslím, že to už zaschlo. Klidně můžeš zase kreslit." Usměju se a lehnu si na záda. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hena zaschla a Kuroyi se položí. Sednu si na nohy a spatřím, že musí trochu posunout kalhoty. Přitáhnu si obrázek a henu, celý rudý a nesvůj trochu stáhnu kalhoty a pustím se do kreslení, které šimrá. Trvá to déle, ale snažím se. Nakreslím to a postavím se. Přinesu zrcátko a dám Kuroyi, aby se na to podíval a zhodnotil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po zaklapnutí knížky a po tom, co si lehnu, se přitáhne blíže. Cítím, jak mu stahuje kalhoty. Jen kousek, jsem docela zvědavý...chtěl bych vědět, jak se teď asi tváří. Jen tiše ležím a sám pro sebe se usmívám. Ucítím lehké zalechtání a tiše se zasměju. Když své dílo dokončí, donese mi zrcátko, abych se podíval. Jen co si trochu vykroutím krk, povede se mi podívat se na jeho dílo. "Náherné...ty budeš andílek a já ďáblík. Pojď sem ke mě, ty můj andílku...taky tě políbím." Usměju se a natáhnu k němu ruku, abych si ho mohl přitáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V jeho náručí cítím teplo a oporu. " Takže..můžu se ti podepsat..na krček...mám svolení?" zeptám se tiše a zadívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Lehce ho hladím po zádech. "Jistě že máš svolení...jen do toho." Usměju se, pustím ho a nastavím mu svůj krk. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pustí mě a tak odhrnu jeho vlasy a než se pustím do kreslení, políbím ho na místečko, kde pak bude můj podpis. Rukou ho pohladím a pustím se do malování s celou okrasou okolo. Dávám si záležet a skoro si překousnu jazyk. Ale povede se i přes to, že cítím horko po těle, jak ho tak vidím před sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Skončí ale já dál klidně ležím. chvíli počkám, až to zaschne, než se zvednu. "Tak co doktore? Byla operace úspěšná?" Usmívám se přitáhnu si ho blíž, abych mu vyjádřil své díky polibkem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Podám mu zrcátko a nechám ho, at mi výtvor zhodnotí. " A ted čekám...jak si to budeš přát ty. " špitnu, nerad se někam vnucuji a klidně bych se spokojil s tím, že Kuroyi je štastný a spokojený. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jak si to budu přát? Řekl bych že nejdříve zepředu a potom zezadu, ne? Jak se to více líbí tobě?" Usmívám se a pomalu vstanu. Obejmu ho a začnu mu něžně sundávat tričko. "Už se na to moc těším." Zašpitám tiše a něžně ho pohladím po boku, jen co je tričko dole. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kývnu na souhlas a než se naději, vstane a sundavá mi triko. Zvednu ruce a nechám si sundat triko. Jak mě pohladí, zrudnu a nervozně skloním pohled. " No..já taky. " Položím se na postel na záda a nechám na Kuroyi, aby si on ted vyhrál s henou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zlehka mu sundám tričko, jen co zvedne ruce, aby mi to šlo líp. Něžně přejdu z hlazení po boku na hlazení po zádech. Chvíli ho hladím a potom až mi odsouhlasí pořadí mých výtvorů, ho začnu pokládat na postel. Jen co leží, chopím se heny a kleknu si k němu. Opatrně se nad něj nahnu. Začnu ho zlehka líbat na krku jako to on předtím udělal mě. Potom ho ještě něžně pohladím. "Budu na tebe hodný." Usměju se a šeptnu tiše. Ještě ho jednou políbím, aby se trochu uklidnil a pohladím ho po vlasech. Teprve potom se pustím do malovámí henou po jeho krku. Lehce se ho dotýkám štětcem a snažím se, aby ho to nijak moc nedráždilo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Položí mě na postel a chopí se heny. Klekne si nade mě a jak ho tak vidím nademnou, polejvá mě horko. Jeho rty zajedou na můj krk a já odvrátím hlavu a více ho vystavím. Tiše vydechuji a snažím se uklidnit motýlky, co vyvolává tento dotek. Políbí mě a já mu věřím každé slovo, vím, e na mě bude hodný. Nastavím krk a cítím doteky štětce, které se mě tak zlehka dotýkají. Lechtá to, ale zároven je to i příjemné. Držím a jen uvolněně dýchám, aby mohl v klidu pracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skončí a ukáže mi v zrcátku, jaký to je. Moje oči se rozšíří úžasem a zároven studem za ty moje čáranice. " To..to...to je božský....já...to je nádhera...víc jak nádhera...to je neskutečný. " zaženu touhu si potom přejet rukou a jen se na to blaženě dívám. Kuroyi navrhne četbu a to mě vytrhne a odložím zrcátko. " Jistě..moc rád se dovím, jak to bude s Alenkou dál...prosím....můžeš mi dál číst? " zaškemrám a nasadím psí očka. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Souhlasí s četbou, dokonce si jí vyžaduje svýma očima. Sáhnu po knížce, ale neotevřu jí. Stáhnu si ho k sobě. "Dobrá...když tak hezky prosíš, budu číst...ale až po tom, co mi dovolíš tě políbit." Usměju se a počkám, až mi to dovolí než začnu číst, tam kde jsem předtím přestal. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Stáhne si mě a já se přitulím, opatrně, abych to nerozmazal. Zasměji se na jeho odpověd. " Ty mě můžeš líbat kdykoliv. " přiblížím se k jeho rtům a sám přitisknu své rty na jeho a po chvili je rozpojím na znamení, že souhlasím s polibkem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ukončím polibek a konečně otevřu knížku tam, kde jsme skončili. Začnu dál číst. po chvíli však zase přestanu. Zrovna ve chvíli, kdy Alenka začne padat do díry za králíkem. Usměju se na Izura a opět ho políbím. Lehce ho položím na záda na postel a potom si ho otočím. Rozkročím se nad jeho záda a přitáhnu si jak henu, tak nákres. Lehce přejedu rukou po jeho zádech. začnu krestil. Opět z lehka a něžně. A taky zase dost dlouho. Moc se snažím, abych něco nezkazil. Nakonec přece jen po nějáké době úspěšně dokončím kresbu. "Tak hotovo. Ale ještě chvíli počkej a potom se na to můžeš jít kouknout do koupelny, ano? A hned potom ti udělám podpis." Usměju se a dám mu pusu na druhou stranu krku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skončí v další napínavé části, jak Alenka padá do díry. Dostanu další polibek a potom mi naznačí, že se mám položit. Lehnu si a potom se otočím, posadí se na mě a jak přejede po zádech rukou, tiše vydechnu. Jeho štětec jezdí po zádech a mě toto vážně vzrušuje, jsem rád, že jsem na břiše a není na mě vidět. Hladím do postele a červenám, tiše vydechuji. Dokončí to a já dokáži jen kývnou na souhlas. " Už se těším, až to budu moci..vidět." poslední slovo řeknu tiše, protože pusa na krk mě překvapí a vzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vzdychne, když mu dám pusu a já se tiše usměju. "Moc ti to sluší...Opravdu všechny ty kresby jenom podtrhujou tvojí krásu. Jsi nádherný Izuru...a já jsem rád, že můžu být tvůj přítel." Usmívám se a než hena uschne hladím ho po vlasech. Pomáhmám mu pomalu vstát, aby se mohl jít do koupelny podívat na své křídla. Nastavím mu druhé zrcátko a nechám ho to pečlivě zkontrolovat. "Tak jak? Jaké je kritika?" Usmívám se na něj a čekám na ortel. "Chceš vytetovat ještě něco kromě ještě toho podpisu?" Nabízím mu dál své služby. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jakmile vypadá suchá, vstanu a za doprovodu Kuroyi se dostaneme do koupelny. Prohlížím sí dílo a stále se natačím, div si nevykroutím hlavu. " To je nádherné...prostě přenádherné....já...nevím, jak ti poděkovat. " skočím mu kolem krku a dlouze ho vděčně políbím. Nevím, jak jinak mu poděkovat. Pustím ho a ustoupím, protože jsem zase jednou byl moc prudkej. " Já...klidně bych si od tebe nechal pomalovat celé tělo..kreslíš jako mistr...Kuroyi-san." vyznám mu úctu aspon ve jméně. Pokloním se a znova se začnu otáčet, jak se snažím podívat na křídla, která ted zdobí moje záda. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom mi však uteče. Ukloní se mi. "ale no tak...to přece nemusíš..." Trochu zčervenám, když to udělá. Normálnš mi to není nepříjmné, ale u něj je to trochu nezvyklé. Přece jen je to můj přítel. "Celé tělo...to ani nevím, co bych ti měl namalovat. Stačí ještě jednou krk, ne?" Usmívám se a vedu si ho zpět do ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se na postel a odhrnu vlasy. Usměji se na Kuroyiho a posadím se k němu zády. " Jak mám sedět.....takto či jinak? " zeptám se a jsem připraven se natočit, jak jen chce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Posadí se na postel a dá si vlasy na bok. Zeptá se mě, jestli je to tak dobré. "Lehni si..." Zašeptám tiše a začnu ho pomalu pokládat na postel. Nahýbám se přitom nad něj a když už leží, já téměř ležím na něm. Políbím ho a lehce při tom přejedu rukou po jeho hrudi. Sjedu polibky opět k jeho krku. Jemně ho hladím po krku a hrudi. Když sjedu až k jeho bradavce, nevědomě jí lehce stisknu mezi prsty. Nedochází mi, co dělám a tak dál pomalu pokračuju. Jen dokud se neozve a nezačne protestovat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Leží skoro na mě a tak jsem rád, že hledím stranou. Cítím jeho ruku na hrudi a jeho rty na krku, nahlas vydechnu, ale větší projev si nedovolím. Čekám na štětec, ale on mě dál hladí na krku, i na hrudi i na bradavce. Zavřu oči a můj dech se zrychluje. Rudnu v obličeji a můj dech je více přerývavý, jak se snažím nedávat to moc najevo. Po chvili se na něj podívám a snažím se nedat najevo, co se mnou jeho blízkost a doteky provádějí. " Kuroyi...už..už jsi něco...vymyslel? " dostanu ze sebe s občasnými výdechy a snažím se působit normálně, i když mi to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když se uklidním pomalu vstanu. Otočím se na Izura. "Izuru-chan? Vím, že to bude znít divně....ale chtěl bys být mojím otrokem?" Dívám se mu do očí a ani v pohledu ani v hlase není ani náznak, po agresivitě, ani že bych ho chtěl vlastnit. Vcelku to zní jako normální otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přeruší mě až zvuk, jak Kuroyi vstává. Podívám se na něj a jen sleduji, co bude dělat. Položí mi zvláštní otázku a dívá se mi do očí. Neuhnu, jen v očích je nepochopení. " Otrok?....no....já nevím...ještě jsem nikdy otroka nedělal....pokud by to ale bylo tvoje přání....rád budu tvůj otrok...ale...ale jen tvůj...a bude to jen mezi námi. " odpovím pomalu, jak si to promýšlím a nespouštím z něj oči, protože nemám sebemenší představu, proč se na to ptal, natož co ted udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otočím hlavu a zadívám se mu do očí. " Ano...chci. Chci být jen tvůj, protože v mém srdci jsi jen ty. Tak čí jiný otrok bych měl být, než tvůj. " souhlasím a dám mu pusu na tvář. Znova se opřu, hlavu mám stále tak trochu otočenou na něj, tvářím se spokojeně. Jen jeho...ano chci....moc tě miluji, Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Lehce mu odhrnu vlasy a prsty zlehka přejedu přes jeho krk. Lehce se ho dotknu štětcem a začnu něžnými tahy psát své jméno. Dokončím dílo a ještě na znaky lehce pofoukám. "Hotovo...ale ještě se nikam nehrň...chceš ty náramky? Nebo ti můžu udělat něco jiného. Cokoliv si budeš přát." Zašeptám mu tiše do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dokončí dílo a cítím jeho dech. Otevřu oči a už se chci zvednout, když mě zarazí a tak jen zavřu oči a vyčkávám, dokud hena trochu nezaschne. "Jsem tvůj otrok, Kuroyi...nakresli na mě co si jen přeješ....já budu vděčný za cokoliv. " odpovím potichu a podívám se na Kuroyi oddaným zamilovaným pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Štětec se zlehka dotkne jeho zápěstí a netrvá dlouho a má na něm široký náramek se dvěmi kamínky. Pomůžu mu se posadít. Začnu kreslit na druhé zápěstí a hned v zápětí na kotníky. "Tak...a je to." Usměju se a sehnu se, abych ho políbil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak kreslí náramky na nohy, jen si vykasám kalhoty, aby se mu dobře kreslilo. Vypadá to nádherně a tak zálibně sleduji jeho práci. Je hotov a já si vše prohlížím jako mistrovské dílo a křídla. " Teda...to je nádherný...to mi bude závidět každý otrok..a nebo budou chtít být otroci. " zasním se a zálibně se na ně dívám. " Kuroyi...můžu ti ještě něco taky nakreslit a nebo budeš mi ted zase číst? " požádám ho. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jestli chceš kreslit...klidně si kresli...moje tělo je ti k dispozici...jen pro tebe." Usměju se na něj a roztáhnu ruce. "Ale jestli si chceš číst, není problém." Nepřestávám se usmívat a sáhnu po knížce. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ukáže na své tělo a hned na to na knížku. Přisednu se blíž a napnu uši. " Já..radši bych ted tu Alenku a já třeba vymyslím, co ti nakreslit. " navrhnu a tak jen co se pustí do čtení, prstem jezdím po jeho těle a různými ornamenty zdobím jeho tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zase přečtu kousek a skončím v jiné, tak trochu napínavé části. "Tak co? Ještě nějáký nápad, nebo už končíme a jdeme tu henu sundat?" Usměju se na něj a pohladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vypadá to, že pokračování nebude a tak se podívám na knížku. " Já..jediný, co mě napadá, je ornament, značící dvě osobnosti v jedné, něco jako dobro a zlo. Ale to není dobrý nápad...tak asi sundat hennu." Přitisknu se na něj a přejedu rukou po jeho tváři, tak moc se mi líbí. Tak moc se mi líbí...tak moc, že bych pro něj udělal cokoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Líbám ho něžně a procítěně, snad abych mu připomněl svojí lásku a to jak moc ho miluji. I když nevypadá, že by to zapomněl. Ukkončím polibek a přesunu se k jeho oušku. "Miluji tě..." Zašeptám velice tiše a zlehka mu olíznu boltec. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pomalu se postavím a začnu šramotit pro nové triko a kalhoty, abych se rovnou do nich převléknul. " Kuroyi...ale kdyby jsi to nakreslit chtěl..třeba jinam, tak milerád ti to nakreslím. " navrhnu, zatímco hledám triko. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otočím se na Kuroyi. " Ty by jsi to chtěl.....pokud ano..rád ti to nakreslím....moc rád....chceš hned ted? " zadívám se mu do očí a jsem štěstím bez sebe, že to ode mě chce a ještě ke všemu k pupíku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Snažím se a přitom sjíždím pohledem i dolů, kde jsou kalhoty rozepnutý. " já...snažím se, snad se ti to bude líbit, Kuroyi. " trvá to dlouho a vypadá to, se mi to pořád nedaří, ale nakonec přeci jen skončím. " A je to..líbí se?" zajímám se a nechám Kuroyi, aby se podíval na moje maličké dílo kolem pupíku. Znak ho krásně obtáčí a pupík tam skoro není vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Určitě bude...když se tak moc snažíš, přece nejde, aby to nebylo hezké." Odvětím a zase se usměju. Skončí a já se jen lehce nadzvednu. "Je to moc krásné...Pojď blíž, ať tě můžu políbit." Naznačím mu, aby se nahnul a já ho mohl odměnit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po polibku se zvednu. " Jsem rád, že se ti to líbí...tak já se skočím umýt a ty tu zatím lež....chceš n ěco pustit? " zeptám se, aby se tu nenudil, zatímco já budu ze sebe sundavat zbytky henny. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přemýšlím o nás dvou. O budoucnosti. O budoucnosti s Izurem po boku. O budoucnosti pro dva....pro nás dva. Vím moc dobře, že s ním teď chci zůstat. Ne na vždy, ale jen na tak dlouho, jak to půjde. A byl bych rád, kdyby to bylo opravdu dlouho....třeba celý život. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojdu za Kuroyi do pokoje. " Tak jsem tu..jak to vypadá s poslední kresbou...a o čem jsi vůbec přemýšlel? " zeptám se a posadím se vedle něj na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se a otevřu oči. "Za chvíli to půjdu smýt." Zase se naokamžik zamyslím. "O čem jsem přemýšlel? No..o tobě...a potom o tobě...a ještě o tobě....a hlavně....o tobě...o tobě a naší společné budoucnosti." usměju se a potom se zvednu. "Nikam mi neuteč." Usměju se, dám mu pusu a odejdu do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak hovoří, o čem přemýšlel, tak jen překvapeně koukám do jeho očí. " O nás...o mě...a chceš být se mnou? Já..já bych si to moc přál. " přiznám a dívám se na něj. Vstane s tím, že půjde do koupelny, jen zůstanu sedět na posteli. " Budu tady..nikam ti neuteču. " ujistím ho a opravdu tam sedím a přemýšlím také o naší společné budoucnosti. Jak by bylo prima být s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Obejmu ho a povalím na postel. "Stýskalo se mi." Vysvětlím, usměju se a začnu ho zlehka hladit. "Nebude ti vadit, když tě teď sevleču a kouknu se na tvoje nádherné tělo s krásným tetováním? chtěl bych vědět, jak to dopadlo." Usměju se a dám mu další pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V tom se jako v mých představách objeví Kuroyi a povalí mě na postel. Jen se směji a obejmu ho. " Taky se mi moc stýskalo a jsem rád, že toto je realita a né sen..a ty jsi skutečný a tady se mnou. " Hladí mě a já se na něj dívám a utápím se v jeho očích. " Na moje tělo...jako na tetování...jistě, můžeš...Kuroyi...však je to tvoje dílo a já jsem něco jako portrét, na který se můžeš kdykoliv podívat. " přiblížím se ke Kuyori a jen co mi dá pusu, tak se usměji a dám mu pusu na tvář. " Jsem jen tvůj...už díky těm nádherným náramkům. " řeknu tiše do jeho ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Opatrně mu sevléknu tričko a otočím ho na záda, abych si porádně prohlídnul jeho křídla. Jemně mu po nich jezdím rukou a zlehka ho hladím. "Já ale nechci, aby sis říkal portrét. To je něco neživého. Nic co není živé přece nemůže nic cítit, třeba lásku. Ale tu ty cítíš, ne? Stejně, jako já cítím lásku k tobě." Zašeptám mu tiše do ouška a potom ho zlehka políbím zezadu na krk. Tisknu se k němu a dál lehce jezdím po jeho zádech. "Ale přeci nejsi můj kvůli těm náramům, ne? Nebo snad jen kvůli tomu?" Zahraju na oko smutného a kouknu jinam. I moje ruka se zastaví a přestane v hlazení. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vysvlékne mi triko a já se položím, aby si mohl prohlédnout své dílo, křídla. Hladí mě po zádech a já zavírám oči a příjemně se usmívám. " Ano...miluji tě....jsem živý..tvoje živé plátno. " snažím se to vysvětlit,ale políbí mě na krk zezadu a já při hovoru tiše vzdychnu. Hladí mě a náhle přestane. Otočím se na něj a pohladím ho po tváři. " Nejsem jen tvůj kvůli náramkům...jsem tvůj kvůli tomu, že tě miluji....zbožnuji tě a jsi pro mě ten nejdůležitější člověk v mém životě. " vyznám mu svojí lásku a hned nato se přiblížím a velmi něžně ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rukou zašátrám k němu a pohladím ho po noze, jako bych se chtěl ujistit, že tady u mě stále je a zůstal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Pohádku? Mám pokračovat v Alence? To je to, co chceš?" Usmívám se na něj a jednou rukou ho hladím po boku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zeptá sen a pohádku a já kývnu, rudý pod tím, co od něj chci. " Ale...jestli nechceš,tak mi to nečti..já..stačí mi tu knížků půjčit..ale ty tak krásně čteš a tvůj hlas..prostě ta pohádka je krásné v tvém podání. " tiše pokračuji a ujasnuji svojí prosbu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zasměju se. "Ale jistě, že ti to přečtu. Když se na mě podíváš těma svojima nádhernýma očima, neumím ti říct ne." Usměju se a prstem lehce nadzvednu jeho bradu, abych mu viděl do tváře. Potom mu dám pusu a začnu číst tam, kde jsem minule přestal. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi souhlasí s pohádkou a tak se nadšeně přitulím a dívám se jak na Kuroyi, tak do knížky. Je na mě vidět radost, že uslyším pokračování. Během četby ani nedutám a napjatě poslouchám, jak příběh pokračuje. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Co takhle teď jít a udělat si něco dobrého na večeři? Na co by si měl chuť?" Usměju se na něj a pomalu začnu vstávat. Jdu pomalu do kuchyně a začnu prohledávat lednici, co v ní máme. "Izuru-chan...nezapomeň, že máš zítra školu. Pojedeme ve třičtvrtě na osm, tak aby si byl připravený, ano? A vpráci se trochu zdržím, tak pro tebe přijedu až ve čtvrt na čtyři. Takže se prosím nikam moc netoulej ani nevzdaluj, ano? A cvečer bychom mohli zajít někam na večeři, kdyby si chtěl. Tak co, jsi pro něbo ne?" Otočím se na něj a pozoruju ho. Jak moc je roztomilý a jak moc krásný. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jdu s Kuroyi do kuchyně a dívám se s ním, co tam je. " Budu připravený...ještě se dneska na nějaké věci podívám a připravím si vše, co potřebuji....jen nevím, kde začínám..mám se stavit za ředitelem pro rozvrh?" znejistím, protože vůbec nevím, kde mám první hodinu. Začnu vytahovat přísady na rychlou večeři a usmívám se. " Budu na tebe čekat, i třeba týden...nebudu ti přidělávat starosti. " ujistím ho a začnu rozehřívat pánvičku. "A s tou večeří souhlasím, dorazíme asi pozdě domů a nebude nic připravený." mrknu na Kuroyiho a hned se vrátím k přípravě jídla, abych se mu aspon trochu odměnil za tu pohádku. Stále jsem jen do půl těla a on taky. Při každém pohledu na něj a jeho tělo mám chut ho políbit, ale neodvažuji se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "A navíc...na večeř půjdeme proto, že to chci s tebou oslavit, víš?" Usměju se a jemně si ho přitáhnu za bradu a políbím ho. Potom mu pomůžu udělat večeři a následně i nachystám stůl. Pomůžu mu donést jídlo na stůl. Chytnu ho za ruku a dobedu ho ke stolu. "Dobrou chuť, Izuru-chan." Usměju se a dám se do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Připravujeme společně večeři a tak se usmívám a občas musím dávat pozor, abych se nerozplýval nad jeho tělem. Připraví jídlo na stůl, opláchnu nádobí a už mě drží zaruku a jdeme ke stolu. Usměji se a posadím se. " Dobrou chut. " popřeji jemu a sám si popřeji a pustím se do jídla. Chutná mi to a tak za chvili to mám v sobě. Počkám, než dojí Kuroyi. " Já se tedy půjdu ještě chvili učit...do ložnice...a potom můžeme...co budeš chtít dělat před spaním?" zajímám se a přitom se dívám, jak jí. Příjde mi sladce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojím a uklidím nádobí. Potom zase dojdu k němu a dám mu pusu. "Děkuji za večeři Izuru-chan." Usměju se na něj a dám mu ještě jednu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vstanu od stolu a zadívám se k ložnici. " Já....já se neučím pořád..jen..jen ti nechci udělat ostudu...a tak že bych o ještě nějak projel...tak třeba na hodku...a ty zatím připravíš nějaký film a potom zbytek večera budu s tebou. " usmívám se, ale tak nějak se uvnitř bojím, že zklamu jeho i jeho otce, jejich důvěru. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Povzdechu si. Nechci aby strávil celé dny v knížkách, jen proto, abych se za něj nestyděl, ale když já mu nedokážu říct ne. "Dobře...ale máš jen půl hodiny...za celou hodinu bych se tu ukousal nudou..." Pohladím ho a přitisknu si ho na okamžik k sobě. Snad aby pocítil, jak ho mám rád. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zavřou se za mnou dveře a nastane ticho. Učím se potichu a jsem do toho tak zabraný ženehlídám hodiny a tak tu půl hodinu přetáhnu ani nevím jak. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Sednu si do pracovna a projíždím maily a různé věci do práce. Přesně po půl hodině však skončím a jdu si sednout do obýváku. Izuru však stále nepřichází. Nejdu pro něj, chci vědět, za jak dlouho si vzpomene. Natáhnu se na pohovku a zavřu oči. Vypadám, jako bych spal, ale není to tak. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posbírám se a ruku si dám před pusu. Potichu otevřu dveře a vidím Kuroyi jak spí. Potichu se proplížím, či spíše přehopsám do koupelny, abych vyplival krev a vypil trochu studené vody. Rozhodně nemíním Kuroyi vystrašit svojí nešikovností. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Tiše dojdu za ním a obejmu ho. "Izuru. Copak si zase dělal? Čekal jsem hodinu. Myslíš, že by mě dalších deset vteřit zabilo? Pamatuj si to prosím příště." Řeknu tiše a zezadu si ho na sebe přitisknu. "Jsi v pořádku? Ukaž, co se ti stalo?" Otočím ho na sebe, nadzvednu a posadím na skříňku vedle umyvadla. "Bolí tě něco? Třeba koleno? Víš, že na něj musí dávat pozor...příště buď opatrnější, ano?" Lehce se na něj usměju a jemně ho přitisknu k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Podívá se na koleno a zavrtí hlavou. " Ne...nebolí mě koleno..jen..jsem se kousnul a zakopnul...to přejde. " rukou si jen pohladí levý kotník. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimne si, že si chytne kotník. "Bolí tě to? Mám ti to ošetřit?" Objímám ho a jemně ho hladím. "Nejraději bych tě teď políbil...ale to by asi bolelo." Pohladím ho opět po tváři a jen mu dám pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zeptá se mě na kotník a jen zavrtím hlavou. " Jak chceš, ale je to dobrý....vykloupený to nemám..jen tam bude asi modřina. " Přitisknu se do jeho objetí a hladm ho po zádech. Na pusu se usměji a zavrtím hlavou. " Já bych to vydržel..krásně líbáš, Kuroyi-san." polichotím a sám ho jemně políbím na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pevně ho chytnu a vezmu ho do náruče. "Tak pojď, jdeme. Kouknu ti na to v posteli." Usměju se a výjdu s ním v náruči směrem do ložnice. "Jak můžeš vědět, že krásně líbám?" Zasměju se. Říkal přece že nikoho předtím neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se na posteli a natáhnu nohu, aby se mi na ní Kuroyi podíval. Už je tam modřina, a jen trochu nateklý, ale nic hrozného. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojdeme k posteli a já ho na ní posadím. "Tak ukaž mi tu nohu." Vybídnu ho a jen, co jí nastaví, zlehka se jí dotknu a podržím jí. Chvíli si jí prohlížím a potom se na Izura jen trochu přísně podívám. "Tak den si na ní budeš dávat pozor a šlapat na ní jen lehce, ano? A teď mazej do postele." Usmívám se na něj a zaháním ho do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozhlídnu se a zatvářím se smutně, posadím se na posteli a rozhodím ruce. " Ale já nemůžu usnout..není tu ....nejsi tu..a já bez tebe neusnu. " Nakloním se dopředu a chytnu Kuroyi za ruku a znova ho jemně políbím na rty. " Pojd se mnou spát. " zaškemrám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojdu k posteli a posadím se na ni. "Tak jsme tady." Usměju se na něj a vlezu si k němu. "Stýskalo se ti?" Trochu perverznš se usměju, ale to jen na okamžik, potom už se usmívám normálně. "Ještě chvíli můžěš být vzhůru, ale potom půjdeme spát, ano" Usměju se na něj a pohladím ho po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Příjde v pyžamu a já to ucítím na posteli a prudce ho obejmu. " Stýskalo a moc...a po tobě." spolu si lehneme a já se na něj dívám s úsměvem a štastný. " A budeš mi něco vyprávět...moc krásně vyprávíš." zaškemrám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Požádá mě o vyprávění. "A co bych ti měl vyprávět? Chceš něco přčíst, nebo si mám něco vymyslet?" Usmívám se na něj a začnu ho zlehka hladit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zavřu oči a našpulím rty a pošlu mu vzdušnou pusu. " Já budu poslušnej posluchač a budu ticho. " zívnu si, ale i tak neubírám na síle objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To doufám, že jsi. Tak dobře...poslouchej, budu ti vyprávět příběh o tom, jak jeden upír potkal člověka a poprvé za celý svůj život se zamiloval." Usměju se, přitisknu ho k sobě a začnu vyprávět. Až do doby, kdy usne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ani ve spánku se ho nepouštím, jen stisk povolím, takže je možno mě otočit či se mi vykroutit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ráno se vzbudím dřív a opatrně vstanu. Začnu dělat snídani. Jen co je hotová, dojdu za Izurem. "Izuru...lásko...je snídaně. A musíš do školy." Zlehka s ním třesu a potom ho políbím na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Oblečený si sbalím věci a s připravenou tašku přejdu do kuchyně ke snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jen co je oblečený odběhne do kuchyně ke stolu, kde už na něj čeká snídaně. Tam ho konečně dostihnu. Ještě před jídlem ho stihnu zarazit. Chci, aby mě poslouchal. "Izuru-chan, nezaspal si, tak se prosím přestaň tak honit. Dokonce si tam přede mnou běhal i nahý. Ale je to dobré...nedíval jsem se." Uklidním ho a snžím se ho zklidnit. "A navíc...ani jsem nedostal pusu na dobré ráno..." Postěžuju si a zatvářím se smutně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Postěžuje si na pusu , kterou nestal. " Gomene....gomene.." omlouvám se a hned na to se přiblížím a políbím ho na rty, ale jen zlehka a pak jen sedím a uklidnuji dech, který byl díky mému zmatkování dost rychlý. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zase se začne omlouvat, tentokrát kvůli mé stížnosti na pusu. "Ale Izuru-chan...stačilo mi dát pusu, nemusel ses omlouvat. Taď mi budeš muset dát ještě jednu." Usmívám se a zlehka ho chytnu za bradu a přitáhnu, abych mu mohl dát pusu. Jen co mi jí dá, už ho nechám jíst a sám si sednu za stůl a začnu jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojím rychle a už sklízím ze stolu, jak jsem zvyklý z domova a umývám nádobí, aby to tu nebylo celý den. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po jídle začne uklízet nádobí. Pomůžu mu a nádobí jen co ho umyje hned ho utírám. "Tak se připrav. Za deset minut jedeme." Usměju se na něj a jdu se oblíknout a následně do koupelny dodělat hygienu. Za deset minut už stojím se svými věcmi u dveří a čekám na Izura. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zeptá se, jak to bude s vyzvednutím. Kývnu. "Jistě, že tě vyzvednu. slíbil jsme to, ne?" Zastavím před školou. "Tak běž lásko. A neboj, dobře to dopadne. Hlavně na sebe dávej pozor, ano?" Usmívám se a poplácám ho zlehka po rameni. Přitáhnu si ho blíže. chtěl bych ho políbit, ale to jen když to on dovolí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vystoupím a ještě mu zamávám. pak se rozejdu ke škole a jsem celý nesvůj. Svírám popruh tašky a jdu k řediteli. Tiše zaklepu na dveře a čekám na vyzvání. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Po chvíli bloudění konečně dorazí ke správným dveřím. Zaklepe a po vyzvání vejde. Ředitel se na něj usměje. Už tam na něj čeká. "Vítám tě tedy na Sakura High School, Izuru-san. Snad se ti tu bude líbit. Kdyby se něco dělo, neboj se říct buď mí nebo Kuroyimu." Usmívá se na něj a potřese mu rukou. Dovede ho ke křeslu a vybídne ho, ať se posadí. Dám si sedne do křesla naproti. "A teď k tvému vzdělávání na téhle škole..." Otočí se a dá na stolek několik složek papírů, balíček a nějáké knihy. "Naše škola půjčuje studentům učebnice, s tím, že kdyby se jim něco stalo studenti za ně platí. Takže tyhle jsou od teď tvoje." Usměje se a ukáže na stoh nových knížek. "Potom ještě tu máš školní řád...ale to nemusíš číst, je zhruba stejný jako na většině škol. Jen ti ho musím dát, protože máš být informovaný. ale abych řekl pravdu ani já nevím co v něm přesně je." Usměje se a posune před tebe jednu ze složek. "No...dál je tu tvůj rozvrh. Máš tady i nějáké prázdné přihlášky do klubů a aktivit a na nepovinné hodiny, takže pokud budeš mít zájem, můžeš se přihlásit. Máš tam i o klubech nějáké to info, aby si věděl." vysvětluje stále s úsměvem a podává ti jinou složku. "No a protože je naše škola soukromá a jsou tu jak bohaté děti, tak nadané děti z chudších rodin, tak máme zavedené uniformy. Takže tady je jedna pro tebe. Měla by ti být akorát. Dneska si jí ještě nemusíš oblíkat, ale jestli chceš bránit ti nebudu. Klidně si jí můžeš obléct i tady a já počkám za dveřma. Potom se vydáme na prohlídku školy. Ukážu ti to nejdůležitější a taky tvoji skříňku a potom tě zavedu do třídy. Takže jak si se rozhodl s tou uniformou? Nebo chceš se ještě na něco zeptat?" Zeptá se a stále se na něj usmívá. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Po chvíli bloudění konečně dorazí ke správným dveřím. Zaklepe a po vyzvání vejde. Ředitel se na něj usměje. Už tam na něj čeká. "Vítám tě tedy na Sakura High School, Izuru-san. Snad se ti tu bude líbit. Kdyby se něco dělo, neboj se říct buď mí nebo Kuroyimu." Usmívá se na něj a potřese mu rukou. Dovede ho ke křeslu a vybídne ho, ať se posadí. Dám si sedne do křesla naproti. "A teď k tvému vzdělávání na téhle škole..." Otočí se a dá na stolek několik složek papírů, balíček a nějáké knihy. "Naše škola půjčuje studentům učebnice, s tím, že kdyby se jim něco stalo studenti za ně platí. Takže tyhle jsou od teď tvoje." Usměje se a ukáže na stoh nových knížek. "Potom ještě tu máš školní řád...ale to nemusíš číst, je zhruba stejný jako na většině škol. Jen ti ho musím dát, protože máš být informovaný. ale abych řekl pravdu ani já nevím co v něm přesně je." Usměje se a posune před tebe jednu ze složek. "No...dál je tu tvůj rozvrh. Máš tady i nějáké prázdné přihlášky do klubů a aktivit a na nepovinné hodiny, takže pokud budeš mít zájem, můžeš se přihlásit. Máš tam i o klubech nějáké to info, aby si věděl." vysvětluje stále s úsměvem a podává ti jinou složku. "No a protože je naše škola soukromá a jsou tu jak bohaté děti, tak nadané děti z chudších rodin, tak máme zavedené uniformy. Takže tady je jedna pro tebe. Měla by ti být akorát. Dneska si jí ještě nemusíš oblíkat, ale jestli chceš bránit ti nebudu. Klidně si jí můžeš obléct i tady a já počkám za dveřma. Potom se vydáme na prohlídku školy. Ukážu ti to nejdůležitější a taky tvoji skříňku a potom tě zavedu do třídy. Takže jak si se rozhodl s tou uniformou? Nebo chceš se ještě na něco zeptat?" Zeptá se a stále se na něj usmívá. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ke konci mě vyzve, zda se chci na něco zeptat. " Ne...děkuji..ale převlíknu se.....nechci vyčnívat a dělat problémy...aspon uvidíme, jestli mi je. " odložím učebnice a papíry a stoupnu si. Vemu uniformu a i před ředitelem se převlíkám. Jak jsem oblečený, svoje oblečení složím a vemu si ho s hromadou dalších věcí a učebnic za ředitelem.Rozvrh si dám nahoru. " Mohli bychom nejdřív ke skřínce, já bych si tam dal věci." poprosím tiše a s menší uklonou. Uniforma mi sedí akorád. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro "Sedí ti dobře." Usměje se, když si tě prohlídne v uniformě. Na tvé požádání kývne. "Stejně bych tě tam zavedl jako první. Dej mi nějáké ty věci." Vezme ti knížky a vede tě ke skříňkám. Ukáže ti tu tvoji a potom počká až si tam dáš věci. "Dneska zřejmě z těch učebnic nebudeš už nic potřebovat." Poradí ti, ať si je tam necháš a potom tě vede školou. Ukáže ti opravdu jen ty nejdůležitější věci a potom tě odvede ke třídě. "Tak tedy u nás vítej a doufám, že se ti tu bude líbit...a jak jsem řekl, kdyby se něco dělo, stačí říct. Jen tě podpoří zvednutými palci a už tě nechá na starost tvému třídnímu učiteli. Ten tě představí třídě. Nikdo nevypadá že by něco věděl o tom, co se o tobě prohlašovao na tvé bývalé škole. a je vidět, že si zaujal několik lidí. Učitel tě pošle si sednout a ty cítíš, jak se na tebe většina dívek dívá a něco si šeptá. Dokonce i pár kluků tě pozoruje, ale nikdo s nějákým zlým úmyslem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Opravdu mi ukáže jen to nejdůležitější a odvede mě do mé budoucí třídy. Třídní učitel si mě převezme a já se řediteli pokloním a poděkuji. Na to vejdu do třídy a třídní učitel mě představí. Pokloním se vydám se na nejbližší volné místo vedle jednoho kluka. Cítím na sobě pohledy, ale snažím se jich zatím nevšímat, a tak se jen nervozně usmívám. Jak se posadím, trochu se uklidním a vytáhnu si blok. Mám tam nějaké náčtrky bytu i šatů a tak to přehodím a jsem připraven si dělat poznámky. Můj soused se na mě zvědavě dívá a pak se představíme a o přestávce se se mnou vybavuje. Postupně se se mnou seznamuje celá třída, snažím se být přátelský a co nejvíce otevřený. A tak můj první den proběhne v klidu a dalo by se říci v přátelském duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro SMS Nemusíš spěchat. Přijedu pro tebe ve tři. Kuroyi Už se mi stýská. ^///^ *chu* Ve tři čtvrtě na tři opustím a firmu s kyticí bílých růží, které jsem si nakázal koupit. Nasednu do auta a za chvíli stojím s onou kyticí před Izurovou školou. Doufám, že se na mě nebude kvůli ní zlobit a že mi nezpůsobím rozpaky. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Máme dneska do tří a tak to akorát stíhá. Vyjdu ze třídy a cítím za sebou pohledy mých spolužáků, nakonec přeci jen mě dožene můj soused a ptá se, kde vůbec bydlím a jestli jsem se přihlásil do nějakého kroužku. " Ne...nepřihlásil..já si to musím teprve musím pročíst. " doporučí mi basketbal a já pokrčím rameny, nejsem moc dobrej na sport. Spatřím Kuroyi a oči se mi rozšíří štěstím, narychlo se rozloučím se spolužákem a rozeběhnu se ke Kuroyi. Spolužáci se dívají střídavě na mě, na Kuroyi i na kytici a začnou si něco špitat, ale pomalu pokračujou dál. Nedbám na ně a brzdím až kousek před Kuroyi a tak mu vlítnu do náruče a prudce ho obejmu, hned mu dám pusu. " Kuroyi-san.....je to tady super...já ti moc, moc děkuji. " objímám ho a nadšeně se na něj dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jak vidím, tak se ti ve škole líbilo, že? To je moc dobře." Usměju se na něj a pohladím ho. "Ty jsou pro tebe." Usměju se a dám mu kytici. Zrovna kolem projdou nějáké dívky. Jedna z nich na mě zavolá jménem a působí to dost familiárně. Jen se na ně otočím a vesele je pozdravím. Jednu z nich si však odchytím. "Ahoj Misa-chan. Dlouho jsme se neviděli." Usměju se na ní. Potom se k ní nakloním. "Myslíš, že by si mi občas mohla dát na Izura pozor...a kdyby se něco dělo, tak určitě řekni. Jinak chodí do třídy s tvým bratrem, tak můžeš požádat i jeho." Usměju se na ní a slíbím jí za to pochopitelně nějákou odměnu. Potom se s ní rozloučím a otočím se na Izura. "Omlouvám se. Kamarádka z dětství." Vysvětlím a už se zase věnuju jenom jemu. Otevřu mu dveře do auta, aby mohl nastoupit. Dříve než je však za ním stihnu i zavřít, přiběhne můj otec. Na jiných školách řetitele běžícího za žákem uvidíte jen těžko, tady je to ale docela běžné. "Kuroyi!" Zavolá a já se na něj otočím, ruce stále na dveřích. "Ano tati?" Zeptám se ho a počkám, až se vydýchá, abych se dozvěděl, co že mi to chtěl. "jen...jen jsem mu zapomněl dát kartu..." Vyhrkne v zápětí. Podívám se na něj. "to jsi přece nemusel běžet přes celý campus, a ještě v přezůvkách. Stačilo zavolat a já bych tam zašel." Řeknu trochu chladně a vezmu si kartu. "Ale díky." Usměju se nakonec, rozloučím se sním a zavřu konečně dvěře. Nasednu do auta a zadívám se na Izura. "Pojedeme první na jídlo a potom domů, nebo pojedeme domů, tam si něco malého dáme a potom zajdeme na večeři to oslavit?" Dám mu na výběr a rozjedu se. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se na gesto Kuroyi do auta a připásám se. Najednou uslyším hlas ředitele a on mi předá kartu. Pokloním se a nemám pro to slov. Kuroyi taky nasedne a rozjede se. " Já bych nejdřív na to jídlo..protože jsem ještě nejedl..jestli bych mohl....a jak jsi se měl ty?" řeknu své rozhodnutí a svátečně držím květinu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Požádá, abychom zajeli na jídlo. V tom se div neplácnu do hlavy. "Já ti nedal peníze a oběd, že? to se moc omlouvám. Hned to napravím. Kam by si chtl jít? Pizzerie? FastFood? Jen řekni a jedeme." Usměju se potom na něj. Líbí se mi, jak se dívá na květinu. vypadá tak něžně a roztomile. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak uslyším plácnutí, ohlídnu se a nechápu, proč se Kuroyi plácá do čela. " Ne...to je dobrý...já něco mám a taky jsem měla trochu jídla z domova...nepotřebuji peníze na oběd...a můžeme jet, když oslava tak fastfood není zrovna to příjemné a pravé místo....teda podle mě....co zajet do nějaké příjemné restaurace...nemusí být drahá, ale lepší u stolu než na barové stoličce." řeknu svůj názor a raději se zahledím zase na květinu. Jedním kvítkem si jezdím po nose a potichu se chichotám, jak to lechtá. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Snaží se mi říct, že nepotřebuje peníze na oběd. "Izuru, stejně ty peníze budeš dostávat a já bych byl rád, kdyby si tam chodil, protože by si měl obědvat. A jistě, že oslavovat půjdeme do restaurace. Ale to jsem chtěl jít až na večeři. Teď jsem se spíše ptal, kde by si chtěl jít na vynahrazení toho obědu. Na večeři půjdeme později do restaurace, ale kam by si chtěl jít teď na oběd?" Krátce se na něj usměju. Líbí se mi jak se chichotá, když si hraje s květinami. Asi mu je budu dávat častěji. Je takhle moc roztomilý. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dokonce to vypadá, že i přes mé protesty budu dostávat peníze. " Dobře.....tak jo,ale jenom trochu, opravdu něco mám a potom si třeba něco vydělám." namítnu a narazím na to, jak mi nabídnul pomoc v práci. Hraji si s kvítkem a přemýšlím o tom obědě. " Tak můžeme jet domů, aspon neuschnou..dám je do vody a na stůl...jsou moc krásný, Kuroyi-s.....kun. " opravím se a prstem přejíždím po květině. Příjdou mi tak křehké, tak krásné. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan...prosím, nech to na mě, ano? Slíbil jsem, že u mě budeš žít zadarmo. Za to, že se o mě budeš starat. Neříkal jsem to snad?" Připomenu mu naší domluvu. "Tak teda pojedeme domů. Ať ti ty květiny nezvadnou." Usměju se a jedu směrem k domu. Za několik minut jsme tam a já otevřu Izurovi dveře auta, aby mohl vylézt. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Připomene mi domluvu. " Dobře...já to nechá m na tobě, ale i tak, já umím šetřit a dovedu vyžít s málem. " jenom řeknu a dál se věnuji květinám. Dorazíme domů a tak jen co mi otevře dveře. posbírám věci a s květinami na hrudi vystoupím a rozejdeme se k bytu. Dorazíme do bytu a jen co mi Kuroyi otevře, vejdu dovnitř, zuji se a hned jdu dávat květiny do vody. " Tak co si ted dáme?" zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vejdeme do bytu a Izuru odejde dát květiny do vody, zatím co já se ještě sezouvám. "Hm..já bych si dal něco sladkého. Co třeba palačinky?" Navrhnu s úsměvem a dojdu k němu do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Netrvá to dlouho a už to míchám dohromady a ochutnávám, zda je to dobré či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jen to teď nepřipálit." Připomínám, aby to nezapomněl hlídat a chystám zatím stůl a věci k tomu. šlehačku, marmeládu, tvaroh, ovoce...co mě jen napadne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nechám Kuroyi, aby připravil na stůl a jelikož mi to jde, otáčím palačinky krátkým vyhozením z pánvičky. Jde to rychle a tak za moment nesu první várku asi deseti palačinek na stůl. " Tak, jen co to dodělám, rád ti to i namažu a ozdobím. " řeknu a vrátím se ke pánvičce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když už mám připravený stůl, sleduju Izura jak obrazí palačinky tak že je vyhazuje do vzduchu. "Jde ti to moc dobře." Pochválím ho a dál ho pozoruju. Za chvíli se vydá s talířem palačinek ke stolu. Chci mu pomoct, ale je tak rychlý, že ho za chvíli už zase jen pozoruju, jak dělá palačinky. "No...já s jídlem počkám na tebe." Ujistím ho a dál ho sleduju. "Nechceš s něčím pomoct?" Zeptám se ho po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vemu první a ozdobím jí ovocem, šlehačkou a tekutou čokoládou a tuto krásku předám Kuroyi. ů Tak tady je tvoje ." podám mu hrdě svůj výtvor. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Hm...je vynikající. Měl si pravdu...takovou palačinku jsem ještě neměl." Pohválím mu jí a nahnu se k němu, abych mu dal pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nadšeně sleduji, jak si sám nabere kus mojí a já stejně naberu tu jeho. Hned jak jí ochutná a pochválí, zčervenám a po puse sklopím oči a sním kousek od něj. " Ta.tvoje je výborná.....já...takovou neumím." pochválím jeho a vstanu a hned na to mu dám pusu na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dostanu od něj pochvalu a následně pusu za palačinku. "To jsem rád, že ti chutná, ale víš, že já jsem to jen ozdobil, že? Ale opravdu jsou báječné. Jsem rád, že se o mě takhle hezky staráš." Znovu ho pochvlím a vezmu si další palačinku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojím palačinku a přitom poslouchám chválu a rudnu. Oči od palačinky neodtrhnu. " Arigato, Kuroyi...kun." dohovořím pomalu a dál jím, pomalu, přesto s chutí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se tomu, jak je takhle moc sladký. "Není zač Izuru-chan. Ale víš...znám něco co je ještě sladší než tahle palačinky a než cokoliv sladkého na světě. Že neuhodneš, co to je?" Usměju se a můj pohled se do něj zabodne, jako bych mu chtěl napovědět, že mám tu odpověď přímo před sebou a zamilovaně na ní koukám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nemám sebemenší představu, co tím myslel a tak visím na jeho rtech, které řeknou, co je to nejsladší. "Tak copak to je, Kuroyi-s...kun." řeknu s nadšením, protože tohle mě zajímá. Zajímá mě, co Kuroyi považuje za nejsladší na světě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chce vědět, co to je. Jen se na něj usměju a natáhnu se ještě víc. Až mám obličej vedle toho jeho. "Ty." Zašeptám mu do ouška jedinné slovo a s úsměvem se zase posadím. Nelhal jsem. A teď jen čekám, co to s ním udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Usměji se rozpačitě a dám Kuroyi rychlou pusu na tvář. Zrudnu pod tím ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale jsi a moc...sladší než jakákoliv sladkost." Řeknu to po pravdě tak, jak to cítím. Dostanu od něj pusu na tvář. Zadívám se na palačinky. "Myslíš, že to dneska všechno sníme?" Zeptám se ho a zkoumám jejich počet. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Já jsem sladkej....já.....to...to nemohl myslet vážně. zakroutím hlavou, abych na to víc nemyslel a zabořím svůj pohled i myšlení na palačinky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pozoruju svého krásného červenajícího se přítele a na palačinku si už nevzpomenu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po polibku jen dál sedím a hledím na Kuroyi, nedokáži nic říct, ani jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když vidím, že je úplně mimo, skloním se zase k němu. Znova ho políbím něžně na rty. A znovu. A zase. Potom už nevinné pusy přejdou v láskyplný polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro zavřu oči a při polibku po něm začínám toužit, po jeho rtech na mém krku a společném usínání. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vezmu svůj prázdný talíř a zajdu ho sklidit. Zatím co Izuru dojídá, pomalu sklízím zbytky večeře a ukládám je do ledničky. Izuru dojí. "Tak a teď do koupelny. Ale nemusíš spěchat a dávej pozor. Víš, že to tam klouže." Usměju se, připomenu mu a potom začnu sklízet jeho nádobí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro S pyžamem odejdu do koupelny, kde se rychle opláchnu .Jen v pyžamu vyjdu a stále mám morký konečny vlasů. " Tak...já asi půjdu spát..půjdeš taky, Kuroyi?" zajímám se, nechce se mi jít spát samotnému. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jen se skočím osprchovat, ano?" Pohladím ho po tváři. "Klidně na mě můžeš tady počkat, nebo už v posteli. Jak chceš." Zmizím v koupelně a za chvíli je slyšet tekoucí voda. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vytáhnu ze školní tašky sešit s látkou na zítřejší zkoušení a pohodlně se usadím do křesla. Učím se do doby, než přijde Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak...to máš aby se ti lépe spalo." Usměju se apoložím oba hrníčky na noční stolek. "Chceš se ještě učit?" Zeptám se ho tiše, dojdu ke křeslu a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vstanu a podám mu sešit. Přitom si přičichnu ke kakau, ale nedám si ho. Zatím a jen sedím na posteli a čekám na jeho otázky, připraven odpovědět. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po odpovězení otázek se stejně zastydím. " Omlouvám se, příště to bude lepší...měl jsem to tak na trojku." ohodnotím sám sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jenom pár otázek neví. Pohladím ho po vlasech. "Bylo to náhodou moc dobré Izuru-chan...jsi šikovný. A teď mi povídej o tom, jak ses měl první den ve škole...zajímá mě to." Pohladím ho a opravdu bych to moc chtěl vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po té se zeptá na den a jáse rozzářím. " první den byl super...všichni se o mě zajímali..ptali se odkud jsem a jak se mám a taky co jsem dělal..na koníčky a tak. " vyprávím a jednou rukou doslova nadšeně gestikuluji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To jsem moc rád...Však nikdo nechce, aby si mě opouštěl...a já to ani nedopustím. Už nikdy tě nepustím. Budeš navždy se mnou." Jednou rukou ho hladím po vlasech, jak se o mě opírá a druhou držím hrneček. Napiju se. "Tak...vypijeme to a měli bychom jít spát. Zítra máš školu a já musím do práce." Dám mu pusu na čelo a znova se napiju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Souhlasně kývnu hlavou " ANo...půjdeme spát..jsem unavený...ale to kakao je výborné.děkuji ti, Kuroyi." zašeptám a se zavřenýma očima přitisknutý na něm popíjím kakao. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Pro tebe všechno." Políbím ho na čelo a potom se napiju kakaa. Mám už větší část v sobě a taky se mi už pomalu klíží oči. Dopiju z hrníčku posledních několik loků. "Tak já už jsem, ale nemusíš spěchat s tím pitím." Upozorním ho a pomalými pohyby ho začnu hladit po paži. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Odložím hrnek a ztulím se k němu do klína jako kocour. " Asi ...bychom měli jít spát." zašeptám a znova zívnu, zavřu oči a tulím se ke Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Taky půjdeme spát." Sehnu se a políbím ho do vlasů. Lehce ho nadzvednu a sám si taky lehnu. Nechám ho, ať se mi stulí v náruči a potom ho začnu něžně hladit po vlasech. "Dobrou noc můj princi..." Zašeptám tiše a nahnu se, abych mu mohl dát pusu na dobrou noc. Dál ho něžně hladím a pomalu usínám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Dobrou noc, Kuroyi-kun.....lásko." zašeptám v polospánku a za pár minut spím v náručí toho, koho miluji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dojdu do kuchyně a dám ohřát palačinky a jak jsem slíbil, přpravím mu snídani do postele. Opstrně donesu do pokoje velký tác a pro zatím ho položím ns svoji polovinu postele. Něžně pohladím Izura po tváři. "Lásko...je ráno..." Zašeptám mu tiše do ouška a dám mu pusu na tvář. Potom ho nechám ještě chvíli spát, nebo ať se vzbudí a nají se a sám odejdu do koupelny se umýt. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po nějaké době, kdy je Kuroyi už ve sprše, se proberu. Oh...mě se nechce vstávat a ještě škola....ŠKOLA!!!!! dojde mi a vystřelím z postele. "Ale ne...já zaspal." rychle se svléknu a přitom jednou rukou jím palačinku. Nahý běžím do koupelny. Ach...on je už určitě v práci....já ho zklamu..zklamu. Nahý s půlkou palačinky v ruce vlítnu do koupelny a strnule zírám na Kuroyi, nabírám barvu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Sám ze sebe rychle smyju mýdlo, hodím na sebe župan a vylezu ze sprchy k němu. Zabalím ho pořádně do ručníku. Odvedu ho na pohovku. "Izuru-chan...stalo se něco?" Zeptám se ho, protože mám strach, že se něco stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro U dveří mě dostihne a vede na pohovku, rudnu ještě víc a chci být co nejmenší. " Nic...nic se neděje...já..já zaspal....teda...myslím...já...neměl jsem...gomene Kuroyi-san." snaží se ze sebe nějak koktáním dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak se teď vrať do postele a pořádně se najez. Nebo si to klidně sněz u stolu, jak chceš." Pohladím ho po vlasech a zvednu ho. "A pro příště...nenechal bych tě zaspat a kdyby si zaspal, spal bych vedle tebe." Usměju se a potom se vrýtím do koupelny. Jednak dokončit hygienu, jednak vytřít ty kaluže vody, co tam po mě zůstaly, aby se potom Izuru nepřizabil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ryhle odložím nedojedenou palačinku a doběhnu do kuchyně opláchnout si ruku. Potom se obléknu, vemu věci do školy a zaklepu do koupelny. " Kuroyi-san....já...děkuji..já jdu...do školy." pípnu jen za nim a vyrazím ke dveřím ven. Nemám klíče a tak se obuji a za sebou zabouchnu dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Hodím na sebe první tričko, co najdu a jdu se obout. Cestou popadnu mobil a vytočím Izurovo číslo. Zamknu a stále se snažím dovolat Izurovi. Sjedu výtahem až dolů a vyběhnu na ulici, přitom se rozhlížím, kde Izuru může být. "Izuru! Izuru-chan..." Zavolám párkrát a zašklebím se na lidi, co se na mě dívají. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Všechno jsem zvoral.....uplně všechno....jak se na něj ted můžu podívat...vždyt..já ho pořád jen straším...zmatkuji...jsem přítěž...bratr měl pravdu...snad aspon stihne jet do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Je tam...stojí na zastávce. Doběhnu k němu a zadýchaný mu položím ruku na rameno. "Izuru-chan..."Promluvím na něj a vydýchávám běh. "Pojď domů...pořádně se najíš...já tě do školy zavezu....víš, že to mám po cestě." Chytnu ho za ruku a lehkým táhnutím ho přemlouvám, aby se vrátil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zavrtím hlavou. " Já..já jsem najedený, Kuroyi-san....a nechci tě zdržovat....já to zvládnu..za chvili mi to pojede." hovořim potichu a cítím, jam mě táhne od okraje chodníku. Neprotestuji a poslušně za ním jdu tam, kam mě táhne. Ovšem nepodívám se na něj. Cítím i pohledy lidí a rudnu ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po chvíli mě to už přestane bavit. Vezmu ho do náruče, ať si každý myslí co chce. Tak ho donesu až před byt, tam ho položím ale jen abych odemknul. Potom ho zase vezmu do náruče, zuju se a s jeho botama si hlavu nelámu. Rázným krokem dojdu do ložnice. Div Izura nehodím na postel. Skloním se k němu a prudce ho políbím. Zlobím se, takže je polibek trochu hrubý. Sundám mu sako uniformy a povolím mu kravatu. Začnu mu rozepínat košili a líbat ho na krku. Odhalím jeho hruď. Sjedu na ní polibky a ruka zlehka zajede na bradavku. Jemně jí sevře. Najednou se však zarazím a uvědomím si co dělám...a hůř - komu to dělám. Vystrašeným pohledem se podívám na Izura. "Gomene Izuru-chan...já...já nechtěl." Zvednu se a uteču do svojí pracovny. Tam se schovám pod stůl a začnu brečet... "Co jsem to udělal...Izuru-chan...gomene..." Vzlykám a v duchu si nadávám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Konečně mě postaví a tak si oddechnu a už chci jít do bytu, když mě znova zvedne, jen vyjeknu. Donese mě do ložnice a prudce položí na postel. Do zad mě tlačí moje školní brašna. Nechápu to a podívám se opatrně na Kuroyi, ale on nečeká a tak jen vidím, jak se skloní a následně mě líbá. Vůbec né něžně, ale jinak. Nemám sílu protestovat, mám černé svědomí a tak se spíš zapojuji. Sundavá mi brašnu, sako a dokonce povolí kravatu. Rozepne mi košili a líbá na krk. Vzrušuje mě to a já prudce oddechuji, červenám a hrud se rychle zvedá. Rukama ho jen objímám. Nevím, co jiného mám dělat. pocítí, jak mi sevře bradavku a je to tak příjemné, až tiše zasténám. Jak to však provedu, zarazí se a podívá se na mě. začne se omlouvat a uteče. Ležím na posteli a jsem mimo, jsem vzrušenej a nechápu to. Je to jasný.....on....on se ve mě zklamal..ve všem. dojdu k závěru. Vstanu a jen sundám boty. Vím, kam běžel a tak potichu vejdu do jeho pracovny. Jdu bos a tak mě nemůže slyšet, ale já jeho jo. On..on brečí...ne prosím...nebreč....já...já se změním...já ..dám ti víc najevo, jak tě miluji...opravdu...Kuroyi..já.nechci, aby jsi se na mě zlobil..nechci tě ztratit. Dojdu až ke stolu a bez jakýchkoliv slov ho pohladím po vlasech a zvednu jeho tvář. Stále mám polorozepnutou košili a uvolněnou kravatu. "miluji tě, Kuroyi." zašeptám a začnu ho líbat. Rukou ho hladím po tváři a zajíždím do vlasů, zatímco druhou ho hladím po hrudi. Přitom se cpu k němu pod stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan...omlouvám se. Já...měl jsem o tebe strach...a spanikařil jsem...nechtěl jsem to udělat...moc mě to mrzí...omlouvám se." Začnu se mu omlouvat a utírám si slzy. Ale dál ho k sobě tisknu a zlehka hladím. Přitom mu zapínám košili. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Víš...asi budeme muset brzo jít abychom nepřišli pozdě. Přemlouval bych tě aby si nešel...ale vím, že ses včera učil a nechci aby to vyšlo jen tak na prázdno." Pomalu vylezu z pod stolu. "Tak jo...utíkej do koupelny, ale tam opatrně. A potom se spolu najíme. Ano?" Pomůžu mu zpod stolu. a zvednu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pomalu vylejzám zpoza stolu a počkám, až vyleze Kuroyi. Odhání mě do koupelny, ale já zůstávám na místě a jak se postaví, obejmu ho. " Kuroyi, já....s tebou chci být a dneska mám krátkou, stavím se za tebou do práce a pak....můžeš pokračovat, až se vrátíme. " zašeptám a dám mu pusu na ucho. Na to odběhnu do koupelny a doufám, že je Kuroyi v pořádku. Nemyslím na sex s ním, ale na něžné mazlení. Líbí se mi to a tím,co provedl, mě navnadil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jen co vylezu zpod stolu, obejme mě. Zlehka po hladím po zádech a tisknu k sobě. Slíbí, že se po škole staví za mnou do práce. Povzdechnu si, ale nakonec kývnu. Nemůžu ho přece pořád držet a všude vodit. "Dobře Izuru-chan. Ale slib mi, že si dáš opravdu pozor. Hlavně taky na lidi. A kdyby sis nebyl jistý někoho popros, plno lidí ze školy mě zná a zná moji firmu, teda hlavně dívky, neboj se jich zeptat, ano?" Usměju se na něj hned jak dostanu pusu. Potom odejde do koupelny. Povzdychnu si a na moment se sesunu do křesla. Potom však vstanu a přenesu snídani z ložnice na stůl a potom tam ustelu. Vrátím se ke stolu a začnu snídat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Oplácnu se a vyjdu ven. Uvidím ho v kuchyni a tak se usadím a chytnu svojí nedojedenou palačinku a začnu jíst. To bych snad nebyl já, abych na posledním soustu na poslední chvili si neumazal náplní košili. Je to u druhého knoflíku, kousek od kravaty, ale já jsem si toho ještě nevšimnul. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když už dojídá palačinku, ušpiní si košili. Tiše se zasměju. "Nechci tě rušit v baštění lásko, ale..." Sehnu se a prstem odstraním marmeládu z jeho košile a slíznu ji. "Měl by ses jít převléct, zašpinil ses." Vysvětlím mu a nachystám si další palačinku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro V ložnici najdu novou a ačnu se do ní oblíkat. Jednám rychle,vím, že budeme muset jet. Povede se a tak se ještě upravuji, na zádadám batoh a do ruky boty a dojdu za Kuroyi. " Jsem připraven." jen nahlásím svůj stav. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro uklidím po snídani a vydím, že on se už připravený. Dojdu tedy do pracovny sbalit notebook a potom už se jen obout, zamknout a k autu. "Takže po škole příjdeš Izuru-chan?" Pomalu dojíždíme ke škole. Za chvíli jsme u ní a tak zastavím. "Dobře se uč a dávej na sebe pozor." Pohladím ho po tváři a zlehka ho políbím. "Budu na tebe čekat." Usměju se a počkám až vystoupí, potom se rozjedu do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojedeme před školu a tam zastaví, otočím se k němu a usměji se. " Příjdu...určitě...můžeš se na mě spolehnout." přikývnu a vystoupím z auta. Ještě mu zamávám a mizím během do školy. Cestou pozdravím nějaké spolužáky a přiřadím se k nim. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro V práci to ubíhá pomalu, ale zase poklidně takže si není na co stěžovat. Uprostřed čtení pošty mě však něco napadne. Pověřím někoho oním úkolem. po zbytek dne se vesele usmívám, čemuž se většina okolí začne divit a tak se začnou šířit divné zvěsti, kterou jdou pěkně oklikou kolem mě. Potom už jen sedím v pracovně a čekám na Izura až dorazí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozloučím se a pokračuji dál městem. Pár lidí se musím zeptat na cestu, ale nikdo ke mě není hnusnej, aby mi neukázal cestu. Takže kolem třetí se objevím u Kuroyi ve firmě. Všechny slušně a s úklonou pozdravím a mířím za Kuroyi, zaklepu na dveře a čekám na vyzvání. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Chyběl si mi." Něžně ho políbím a zavírám přitom dveře. Dovedu ho ke stolu a posadím ho na něj. Sám si sednu na židli. "Tak povídej, jak si se měl? A co zkoušení?" Vyptávám se a hladím ho po noze. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dovede mě ke stolu a já posadím se, přitom na něj koukám a na židli se neopřu. " No...bylo výborně...uteklo to a zkoušení...proběhlo dobře..mám za jedna..ptají se..po tobě, kdo jsi a co je..mezi námi." hovořím a občas musím polknout, protože i jeho pohlazení mi dělá dobře a těsno v kalhotech. Raději dám nohu přes nohu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To jsem rád, že se ti tam líbí. A vidíš, jak ti to hezky jde. Jsi moc šikovný." Usměju se a políbím ho na ruku. "Ptají se na nás? A co im říkáš Izuru-chan?" Vyzvídám od něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zvednu se a přejdu k němu, obejmu ho a posadím se mu na klín. " Bojím se přiznat, že..že tě miluji." a dám mu pusu na tvář. znova překřížím nohy, aby ch zakryl své vzrušení. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To je v pořádku. Až si budeš jistý, klidně to přiznej. O mě si hlavu nedělej. U mě je to v pořádku." Ujistím ho a dám mu pusu do vlasů. Všimnu si, že je nějýká divný. "Izuru? Je ti něco? Není ti špatně?" Změřím mu jednou rukou teplotu. Je o něco vyšší, ale nic co by nebylo v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Najednou mi zajede do vlasů. " Ne...nic...jen...menší problém..s ...s...stěstností" přiznám tiše a klopím oči k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po jeho přiznání zrudnu i já. Přestanu ho hladit a rukama ho teď jen přidržuju. "Omlouvám se Izuru-chan...to jsem nechtěl. Mám...mám se o to postarat? Nebo...chceš jet domů, kde budeme mít klid?" Pohladím ho po tváři a dám mu na výběr. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak mi navrhne pomoc, zrudnu ještě víc. " Já...já ted nemůžu...projít kolem...jak..jak mi chceš pomoci?" ptám se dost nejistě a nervozně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Potom si stoupnu, abych nepřekážel v jeho klíně. " Kuroyi, ty můžeš končit i ted? Nebo já...já se nějak proplížím." zkusím, prootže na zádech mi to příjde jako zvláštní odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vstane a já se postavím hned po něm. Pohladím ho po zádech. "Jistě...nemám tu už žádnou práci, co bych nemohl udělat třeba doma. Jenom mi vlez na záda a věř mi. Jo a tavař se něják vesele. Obejmi mě kolem krku, natiskni se na mě a směj se. To bude stačit." Usměju se na něj a balím notebook. Potom mu nastavím svoje záda a jen co je u mě, upravím si ho, vezmu notebook a výjdu ven. Cestou se loučím se všema co potkám a usmívám se na ně. Vypadá to dobře, dokud nepotkáme Nagiho. Zastaví mě. "Taishou...proč máš Izura na zádech?" Zeptá se zvědavě. Trochu mi z jeho pohledu přejede mráz po zádech. "Prohrál jsem sázku." Usměju se a je mi jasné, že mu to nebude stačit. "Jakou?" Pokračuje dál ve výslechu. "O to, co bude k večeři." Podrbu se na hlavě. "A kdo vaří?" Ten kluk si nedá pokoj... Povzdychnu si v duchu. "Izuru." Opět se na něj usměju. "Aha..." Řekne chápavě. Potom mi naznačí ať se skloním. Udělám to. Přiblíží se ke mě. "To neschováš." Zašeptá a potom se narovná a usmívá se. Mě však v tu chvíli málem upadne čelist. "Příště by sis měl pořádně rozmyslet sázku než se vsadíš." Usměje se a odchází. Chvíli jen tak stojím a koukám na něj. Potom však ucítím Izurovo vzrušení na mých zádech. Rozloučím se a spěchám k autu. Posadím Izura dovnitř a potom už jedeme domů. donesu ho až do bytu. Nechám ho odemknout a až vevnitř ho postavím na zem. "Opravdu chceš Izuru-chan?" Zeptám se ho tiše a sezuju se. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nastaví mi svoje záda a tak na ně vylezu. Zabořím obličej do jeho zad a potom jak trochu mě přidrží, snažím se usmívat. Jdeme kanceláří a já pod pohledy spíše rudnu a tak jen položím hlavu na jeho rameno. " Ach jo..tohle asi nedám." zašeptám, když potkáme Nagiho. Okamžitě koukám jinam a snažím se dělat jako by nic, ale jak se Kuroyi překloní zazmatkuji. Je mi jasné, že to viděl a tak se pevněji chytnu a nemám slov, chci se propadnout do země. Rychle dojdeme k autu, odjedeme domů, a potom mě donese před byt. Vstoupím a zuji si boty. "No.....já nevím, co chceš dělat a myslím, že už máš trapas kvůli mě ve firmě..nezvládnul jsem to a tak..no, příjde mi to nefér. " přiznám a skloním hlavu, opřu se o dveře a ruce držím před rozkrokem, mé vzrušení chabne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Neboj Izuru-chan...jedinný, kdo to ví je Nagi a nikomu to neřekne...no a navíc - ví to jen proto že...no kdysi jsem s ním chodil a řešili jsme to podobně." Přiznám tiše a sklopím hlavu. "Ale nemusíš se bát...má tě rád a on by to stejně nikomu neřekl. Neboj. A teď...Izuru-chan...jestli chceš, abych ti od toho pomohl víš...bude to další krok v našem vztahu...krok dopředu...přeješ si to?" Zeptám se na něj a příjdu blíže. Obejmu ho a potom mu dám pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Příjde blíž a obejme mě. Zadívám se ostýchavě na Kuroyi. "Krok dopředu? Já....já rád bych...možná ..ho udělal." vykoktám a držím se zezadu zdi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pohladím ho po vlasech. "Izuru-chan...nemusíš se bát. Jen se musíš rozhodnout. Když ano budu teď k tobě něžný a vyzkoušíš něco, co jsme ještě nedělali. Když ne, nic se nestane. pořád tě budu milovat a stát při tobě. Takže jak?" Stáhnu ruku a nechám ho se v klidu rozhodnout. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě a já se zkusím rozpačitě usmát. " Já..já se nebojím." snažím se říct, ale strach je jasný. " Já..nevím, co chceš dělat..ale věřím ti." chytnu ho za ruku a stisknu, přitom udělám krok ode dveří k němu. Věřím mu a tak se rozhodnu to zkusit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Řekne, že se nebojí ale vypadá to trochu jinak. Nakonec ke mě přece jen příjde a chytne mě za ruku. Usměju se na něj a pohladím ho po vlasech. "Pojď do ložnice." Usměju se na něj a už ho tam táhnu. Ale jemně. Posadím ho na postel a zavřu. Potom ještě dojdu zatáhnout závěsy. Vrátím se němu na postel. "Takže můžu? Neboj, nebude to bolet...měl by ses přitom cítit dobře." Snažím se ho uklidnit a přejedu mu rukou po noze. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se na postel a dívám se, jak zavře a potom zatáhne závěsy. Dívám se na něj a napětím sotva dýchám. Pohladí mě po noze a já zrudnu. " Ano...můžeš." ten dotek mě pomalu zase probouzí a v kalhotech mi penis vstává, ale pomalu, protože jsem nervozní. Sedím a pak radši zavřu oči a držím se postele. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Sundám si sako a vylezu na postel. "Izuru-chan...pojď blíže..." Zašeptám tiše a vytáhnu ho na postel. Posadím se za něj a pobejmu ho. Začnu ho zlehka hladit. "Neboj se a uvolni se..." Políbím ho zlejhka na krk. Pomalu mu sundám sako a uvolním hravatu, kterou mu o chvili později sundám. Přejedu po jeho hrudníku a sjedu až ke kalhotám. Otočím si jeho obličej trochu k sobě a políbím ho. Pomalu mu je začnu rozepínat. "Dobré? Je zatím všechno v pořádku?" Začnu ho opět zlehka hladit po vlasech. "Jen zhluboka dýchej a uvolni se...a nemusíš se stydět." Něžně ho pohladím po krčku a znova ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otočí mě k sobě a políbí, polibej mu vracím, zavírám oči a plně se oddávám jeho dotekům. jen přikývnu, jak se zeptá . Znova mě políbí na krk a já vydechnu, mám co dělat, abych nevzdychal. Už jsem zase naplno vzrušenej. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan...nedrž to v sobě...dej najevo, jak se ti to líbí. Nemusíš se stydět. Chci tě slyšet, abych věděl jestli se ti to líbilo víš..." Zašeptám mu tiše do ouška a něžně ho do něj kousnu. Moje ruka opět sjíždí dolů. Jakoby náhodou se dotknu jeho bradavky. Jen něžně. Potom už sjedu na podbřišek. Jemně se dotknu lemu jeho spodního prádla. Lehce ho na podbřišku hladím, aby si zvykl na ten dotek. Potom opatrně zajedou kousek pod lem a začnu mu prádlo sundávat, ale jen pomalu, aby kdyby to ještě nechtěl, mě zastavil. Přitom se ho stále něžě dotýkám rty na krčku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Více se o něj opřu a tak jak sjíždí ruka dolů, cítí ztvrdlou mojí bradavku. Na podbřišku je jasné, jak se snažím mít břicho zatáhnuté. Zajede pod lem mého prádla, vydechnu a tak Kuroyi může cítit moje břicho při výdechu. Polibky mi pomáhají a já tiše vzdychnu, jak mě jeho péče na krku vzrušuje. Neprotestuji, souhlasím s jeho péči a nechávám ho sundat moje spodní prádlo. Můj penis je postavený a tak jak je osvobozený, stojí a skoro jakoby čekal na Kuroyiho péči. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom ho zlehka pohladím po tváři. Sjedu prsty naž na jeho rty. "Izuru-chan...prosím postarej se o ně trochu." Požádám ho a špičky dvou prstů už pomalu pronikají mezi jeho rty. Chci aby si to užil. A tohle by mu mohlo trochu pomoct se uvolnit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak mě pohladí, vnímám to jen přes kůži a stále mám zavřené oči, opírám se o něj a mé tělo se zlehka potí jen z nervozity. Požádá mě o postarání a já to pochopím až jak jeho prsty začínají pronikat mezi moje rty. Pootevřu rty a pustím jeho prsty dovnitř mých úst. Semknu jeho prsty rty a jazykem je oblíznu. Jen hádám, co mám dělat, ale asi péči jako při polibku, kterou dopřávám jeho jazyku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zatím co mi sliní prsty, já ho něžně hladím rukou o stehnech a občas vyjíždím na bok. Po chvíli vyndám nasliněné prsty a Izura si otočím tak, abych ho mohl políbit. Něžně a tak aby na moment zapomněl na všechno. "Teď se uklidni Izuru-chan a snaž se uvolnit. Není to nic trapného Izuru-chan. Nemusíš nic dělat...jen si to snaž užít a dej najevo co cítíš." Políbím ho znova a chvíli před ukončením polibku sjedu nasliněnými prsty na jeho penis. Dotýkám se ho jen lehce a jen na špičce. Zlehka na ní kroužím a jakoby jí hladím. Přitom ho druhou rukou stále hladím po stehně, kde občas zajedu i na vnitřní stranu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Snaží se mě slovy uklidnit, přesto jsem napnutý a nesvůj, přesto zlehka přikývnu, ale říct nestihnu a znova mě políbí. Přitom pocítím jeho dotek na můj penis a prohnu se, nohy se napnou. Hladí mě a já jsem rudej a ztěžka dýchám, je to něco nového. Hladí mě po nohách a zajíždí na vnitřní stranu, tak jednu nohu skrčím, aby se jí mohl lépe dotýkat. To je.....krásný....ach tohle....dlouho nevydržím....jak....je to úplně něco...jiného....nepředstavitlně krásné. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ještě chvíli si něžně hraju se špičkou jeho penisu, ale potom už jsedu až ke kořeni. Lehce stisknu jeho varlata a potom mu ho začnu zlehka a pomalu honit. Pomalu zrychluju, ale stále je to přád stejně něžné. Celou dobu se polibky jemně věnuju jeho krku a i tvářím a oušku. Moc mi chutná...je tak sladký. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Začne mě honit a já zalapu po dechu. " Kuroyi.." zašeptám a nesledně začnu tiše vzdychat. Propínám se a prohybám,, něco takového jsem ještě nezažil. Můj dech se zrychlí a je už jenom povrchový. Kdyby ted Kuroyi chtěl cokoliv, nejspíš bych sevším souhlasil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zašeptá moje jméno a hned potom začne vzdychat. Moc se mi to líbí. Opravdu je takhle naprosto kouzelný. "Uvolni se více, lásko..." Zašeptám mu do ouška a zase ho pohladím po nožce. Pomalu zrychluju honění a chvílema si hraju i na špičce jeho penisu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vzdychám a nedovedu to zastavit. Penis mi stojí v plné velikosti a žádá si víc této péče a něhy. Několikrát se více propnu, jak si penis sám tvoří klouzavé prostředí a projde pár kapek. " Kuroyi......" znova zašeptám, ale tentokrát to nevydržím a otočím se hlavou tak, že ho líbám do vlasů, potom na tváře a konečně najdu jeho ústa, která pocítí můj lačný polibek. Můj jazyk do jeho úst vjede rychle a dává najevo, jak moc toužím po něm, po tomhle všem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Tak krásně vzdychá...a já nejen díky vzdechům, ale i díky reakcím jeho těla vím, že chce více. Více tohohle všeho. Že chce, abych byl i v tomhle jeho první. Zašeptá moje jméno a potom už cítím jen polibky. Ve vlasech, na tváři a potom už se k němu otočím a on mě lačně a toužebně políbí. A já mu polibek se stejnou vášní oplácím. I z polibku cítím, jak moc mě teď chce. Jak moc mě potřebuje. Něžně si rukou hraju s jeho penisem a honím ho. I tady cítím, že to nebude trvat dlouho. Jen chvli na to, ruka která hladí jeho nožku, sjede po vnitřni straně jeho stehna níž a zlehka ho podráždí tím, jak přejede přes jeho otvor. Sám jsem na něj však natisknutý v polibku a tak se nemůže proti tomuhle nijak bránit. A moje ruce se mu tak můžou dál jemně věnovat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Stále mě honí a tak cítím, jak moje vzrušení stoupá. Vím, že jsem se ještě před nikým neudělal, ale ted nemám sílu ani vůli tomu zabránit. Hladí mě po noze a zajíždí i na vnitřní stranu stehna. Poprvé přejede přes otvor, mé tělo se napne a já i přes polibek tiše vyjádřím rozkoš. Pokračuje v honění a já cítím, jak přestávám vnímat, kde jsme, jen vnímám blížící se vrchol a hlasitěji vzdychám. "Kuroyi....já.." snažím se říct, ale místo toho jeho ruce postříká moje sémě. Mé tělo se v momet vyvrcholení propne a já plnou vahou se opřu o Kuroyi a zasténám mu do ucha. Mé tělo je místy zpocené a ztěžka oddychuji. Ve tváři sem rudej a stále tak mimo z toho, jak to bylo neskutečně krásný. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jeho tělo se mi zdá čímdál bezvládnější, jak se blíží k vrcholu. Promluví a já vím, co bude následovat. Chvíli na to se jeho tělo opravdu propne a já na svých rukou ucítím jeho sperma. Tiše vzdychnu když mi zasténá přímo do ucha. Tak krásně cítit jeho první orgasmus. Je to nádhera. Jednou rukou ho něžně obejmu jak se na mě položí a z druhé si začnu olizovat jeho sperma. "Izuru-chan...půjdu ti nachystat vanu, ano? Potřebuješ se opláchnout." Zašeptám tiše, ale ještě neodcházím, pokud nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po chvili otevřu oči a zamilovaně se na něj dívám. Vidím jeho dobrotu a lásku a tak moc bych si přál, aby věděl, jak moc ho miluji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Lehnu si vedle něj a jen zlehka a něžně ho hladím po těle. Tak aby si užil i ještě tu doznívající slast. Otevře oči a dívá se na mě. Usměju se na něj. "Miluju tě Izuru-chan..." Zašeptám tiše slova lásky a pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zavřu oči a jen vnímám to, že je se mnou. " Já....tebe taky, Kuroyi." zašeptám a mám dojem, že jsem právě zažil to nejlepší ze svého života. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Obejmu ho a zlehka ho pohladím po tváři. "Líbilo se ti to alespoň?" Zeptám se tiše a dám mu pusu na tvář. "Šel bych ti připravit koupel...jsi pro? volní tě to a očistí." Usmívám se na něj a tiše mu to šeptám do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak se znova zmíní o koupely, už více vnímám a tak kývnu na souhlas. "Dobře....já počkam tady...zatím." hovořím pomalu a musím si občas naslinit rty, jak je mám suché od vzdychání. Moc bych si přál toto ještě někdy v životě zažít. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nečekám, že by si mi někam utekl." Usměju se a potom mu dám pusu na rty. "Tak já jdu...potom tu pro tebe příjdu." Ujistím ho a odejdu do koupelny, kde mu chystám teplou lázeň. Netrvá to dlouho a vrátím se pro Izura. "tak...jdeme se koupat." Usměju se a vezmu ho do náruče. Dojdu s ním až do koupelny, kde ho položím do vany. "Tak jaká je? Není moc horká?" Zeptám se, abych si ověřil, jestli je voda akorát. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vrátí se a mě poskočí jiskřička a radostí otevřu oči a posadím se. Nedovolí mi vstát a veme mě do náruče. Přitisknu se a neprotestuji. Odnese mě do koupelny a tam mě položí do připravené vany. "Je to akorád...děkuji...taková pozornost..to to..je tak milé. " natáhnu se a než pustím jeho krk, dlouze ho políbím. " Jsem tvůj velký dlužník za pomoc." přiznám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale Izuru-chan...já už svojí odměnu dostal...bylo to krásné...to mi stačí." Pohladím a dám mu pusu do vlasů. "A teď chceš něco na pití? Nebo najídlo? Cokoliv si budeš přát...a jen pro tebe...lásko." Usměju se a zlehka ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jsem mimo a tak jak mi nabídne piti a jídlo, odmítnu. " Ne..já chci jen tebe....a tvojí lásku..nic jiného k životu nepotřebuji." hovořím zamilovaně a toužebně a s láskou hledím na Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Řekl bych ti to, ale asi by ti to jako odměna nepřišlo a ještě by si zčervenal." Vysvětlím mu a pohladím ho. Potom se sehnu a zlehka ho políbím. Zasměju se jeho odpovědi. "Ale Izuru-chan. I když je moje láska k tobě skoro bezmezná...když nebudeš jíst, tak umřeš. A to já nechci ani náhodou." Ujistím ho a jak leží ve vaně, zlehka ho hladím po vlasech. Usměju se a přejedu mu přes záda. "Pomalu ti mizí tetování." Upozorním ho a pokračuju dál v hlazení. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Odmítne moje vyznání lásky s tím, že se lásky nenajím a umřu. Usměji se. "Tak já si potom něco malého dám." přiznám teda, nechci umřít. Né ted, když jsem nalezl jeho. Nebo spíš on našel mě. Pohladí mě a přejede po zádech. Otočím se, ale moc si na záda nevidím. " To je škoda...asi by to chtělo zopakovat....a nebo si to nechám natrvalo vytetovat podle tvé předlohy a pak bude jasné, že jsem jen tvůj." otočím se na Kuroyi a zamilovaně se na něj dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Víš...rád jsem ti udělal takhle dobře jako úplně první. To mi úplně stačí. Bzlo to totiž moc krásné." Vysvětlím mu a zlehka ho hladím. Nakonec souhlasí, že si něco k jídlu dá. Přikývnu, že mu něco přichystám. Snaží se kouknout si na kresbu na zádech, ale samozřejmě se mu to nepovede. Zasměju se, když se na něj dívám. "Ale Izuru-chan. Přece by si kvůli mě tolik netrpěl, ne? Ale nebudu tě přesvědčovat, kdyby si skutečně chtěl. Jen si to nech pořádně projít hlavou, ano? Aby sis byl potom jistý. Nechci, aby tě to třeba bolelo zbytečně." Pohladím ho po jeho křídlech, něžně jedu po jejich konturách. a zlehka ho tak šimrám. Ale je to příjemné šimrání. Koukám na něj jak na svatý obrázek...však to je můj svatý obrázek. Můj krásný přítel...Nejkrásnější. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi mě přesvědčuje, abych kvůli němu netrpěli a nechal si to projít hlavou. Rukou jezdí po mých zádech a já přivírám oči, protože je mi to příjemné. " Já.....moc bych si přál mít tvé dílo navždy na sobě....navždy být jen tvůj....chci s tebou strávit volné chvilky, Kuroyi." otočím se na něj a sám se k němu přiblížím, abych ho políbil. Miluji tě, Kuroyi-san.....jsi pro mě jediný na této zemi. jsem zamilovaný až po uši a po tom dnešním zážitku ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vidím jak se mu moje hlazení líbí, ale nijak ho neměním, jen stále lehce jezdím po jeho zádech. Otočí se na mě a sám se piblíží. Zavřu oči a zlehka se s ním políbím. Zlehka a něžně, aby si příjemně vychutnal mojí lásku. "Nebráním ti v tom Izuru-chan. Jen chci, aby sis to rozmyslel. Zrovna teď tě dost ovládají city. Ale rád tě necám být navždy můj...budu jen rád, když budu moct být s tebou." Dám mu pusu a potom se trochu narovnám. "Tak ale teď ti půjdu napustit tu vanu. Tak tu hezky počkej a odpočívej." Dám mu další pusu a odejdu do koupelny napouštět vanu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Odejde a já se jen dívám a chvilku nechápu. Pak jen pokrčím ramany. " Nechám si to .....co nejdřív..než se mi to zcela ztratí. " přesvědčím se a zvednu se. Pomalými kroky dojdu do koupelny a pozoruji Kuroyi, jak mi připravuje koupel. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan...chtěl jsem tě tu odnést. Ale když už jsi tady..." Usměju se a natáhnu k němu ruku, abych mu pomohl vlézt do vany. "Je tu jen pro tebe. Stejně jako já." Ještě než vleze do vany, přitáhnu si ho k sobě a políbím ho. Opět stejně něžně. Potom ho obejmu, kolem pasu, nadzvednu a za chvíli už je ve vaně. "Mám tu zůstat?" Zeptám se a stále ho ještě nepouštím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Než se naději, obejme mě a nadzvedne. Ocitnu se ve vaně a já se začnu smát a posadím se. " Já....rád jsem s tebou....Kuroyi, myslíš, že by jsi mi mohl potom obtáhnout ta záda...třeba fixou:" zeptám se a pustím se do svého oplachování. Stále na Kuroyi hledím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začne se oplachovat a já si kleknu k němu a začnu mu pomáhat. "Beru to, jako že můžu zůstat." Vezmu houbu a z lehka mu začnu lít vodu na záda. "Ne to ne...Fixem ne. Není to dobré pro kůži. Raději se kouknu, jestli nezbyla ještě henna nebo potom kdyžtak ještě pro nějákou skočím. Proč mi to příjde jako že už si se rozhodl?" Odmítnu kreslení po něm fixem a potom se zeptám na otázku, která mě zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zeptá se mě na mé rozhodnutí a já přikývnu. " Ano, rozhodl...chci být tvůj a toto dílo když bude na mě, budu tvůj...napořád. ..já nikoho jiného nechci a tak, tam zítra dojdu." dokončím větu šeptem a raději se zahledím do vody a oplachuji chodidla pod vodou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom mi ale potvrdí, že si to chce nechat vytetovat. "Dobe...tak to bychom asi neměli vůbec obtahovat. Je ti ale jasné, že t bolí, že? Rád bych šel s tebou. Budeš mě tam chtít?" Zeptám se tiše a nadzvednu mu tvář tak, abych mu viděl do obličeje. "A když už budeš mít ty něco, co tě bude dělat mojím...chci taky něco, abych byl tvůj." Pohladím ho podél čelisti a usměju se, aby si nemyslel, že se zlobím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě podél čelisti a zeptá se na jeho tělo. " Aty....si chceš nechat něco vytetovat ode mě? Tak co to, co jsem ti nakreslil? ty maličké dáblíka s andílkem?" zeptám se a dívám se přímo do jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To bude...jsi totiž úžasný. Nikdy ti nedovolím ode mě odejít...chci aby si byl už jenom můj." Nahnu se k němu a poslední část mu tiše zašeptám do ouška. "Chci něco, abych byl tvůj...ale chci aby si rozhodnul, co to bude. Prosím." Požádám ho ještě nakonec a dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Poprosí mě o to, abych se rozhodnul já. Zadívám se na Kuroyi a znejsitím. " Já..rozhodnout, co si necháš vytetovat? Ale to přeci.....já..klidně ti něco nového namaluji." navrhnu a prohlížím si jeho hennu, nebo spíš ty zbytky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se, když neví jak se rozhodnout. "Nemusíš spěchat...ale je to celé na tobě. Chceš si mě prohlídnout?" Nabídnu mu a v mých očích se na malý moment objeví chtíč. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Místo, aby rozhodnul, ale jen zůží výběr. "No...klidně si můžu dát oboje. Už jsem ti řekl, že pro tebe udělám cokoliv?" Usměju se a nahnu se k němu, abych ho mohl políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se na Kuroyi. " Půjdeme tam spolu..zítra?" zeptám se, protože bych do tetovacího salonu šel co nejdříve. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak dobře...takže srdíčko." Obejmu ho a přitisknu ho k sobě. "Budu tě pořád milovat. Slibuju. Dobře si to zapamatuj." Zašeptám tiše a něžně, tak aby ten slib slyšel jen on. Tak...slíbil jsem to. A slib nesmím porušit...já ne. A ne tenhle. Přikývnu. "Zavolám tam ještě dneska a snad budou mít volno. Mám tam známého. Něco mi dluží." Usměju se a ujistím ho, že se tam zítra určitě dostaneme. Dám mu pusu a začnu ho pomalu mydlit houbou. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak se zeptám, tak přikývne a slíbí, že zajistí místa. Usměji se a prudce a silně Kuroyi obejmu. " Ty jsi tak úžasný a hodný.....co bych si bez tebe počal." zašeptám a políbím ho na rty tak něžně, jak to jen svedu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zasměju se jeho reakci. Ale jen než se jeho rty dotknou mých. Oplácím mu polibek se stejnou něžností, s jakou mi ho on dává. "To je v pořádku...miluju tě." Usměju se a pohladím ho po tváři. "Tak a teď bych tam měl jít zavolat. A ty se zatím pořádně umyj." Pomalu vstanu, nakoec se ale přece jen ještě sehnu a dám mu pusu. Potom už odejdu abych našel telefon a zavolal do tetovacího salonu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladímě a po puse opustí s tím, že jde zavolat do tetovacího salonu. Přikývnu a začnu se pořádně mít, jen záda nedrhnu, protože tam hennu chci co nejdéle udržet. Jak jsem vykoupaný, vylezu z vany a jen v ručníku kolem pasu vyjdu z koupelny směrem do ložnice, abych si vzal nějaké oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zamířím tedy do ložnice. Stojí u skříně a má jen ručník kolem pasu. Zezadu ho obějmu a políbím ho na krk. "Tak je to zařízené lásko. Zítra tam máme být." Zašeptám mu do ouška a lehce ho do něj kousnu. Potom se sehnu a něžně ho začnu líbat na záda. Dělám to však jenom chvíli, protože i dojde, že se asi chtěl obléct. "Oh..omlouvám se. Asi se chceš obléct. Hm...co kdybychom po tom tetování šli ještě nakupovat. Pokud tě to teda nebude moc bolet." Usměju se a už ho jen zlehka pohladím po rameni a vzdálím se, abych po nás uklidil postel. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přestane a omluví se mi. Jsem rudej a naštěstí už krotím své touhy a tak jen zakroutím hlavou. "To....to bylo pěkný.....já...rád." ale nepodívám se na něj ,aby neviděl mé rudé tváře a zrychlený dech. Rychle vemu ze skříně trenýrky a taky triko a začnu se před Kuroyim oblékat. Nedojde mi, že před ním stojím chvili i nahý. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Uklidím postel a Izuru už je oblečený, tak ho zase obejmu. "Izuru-chan...teď máme před sebou ještě celý večer...co by si chtěl dělat?" Zašeptám mu tiše do ouška a začnu ho zlehka hladit po bříšku. "Máš hlad?" Dojde mi najednou, že ještě nic nejedl. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otočím se na Kuroyi. " Chceš vařit a nebo bychom si radši někam zašli?" zeptám se, protože mě se ted potom dělat nic nechce. Ale jesli si Kuroyi bude přát, udělám cokoliv, na co bude mít chut. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jenom trochu? Určitě si nic neměl od oběda." Dám mu najevo, že vím, jak to v té škole chodí. "No já klidně uvařím. Nebo klidně se můžeme jít někam najíst. Dneska udělám všechno, co budeš chtít." Dám mu do režije celý zbytek dne a nechám tak jídlo na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Navrhne, že uvaří, ale potom všem, co pro mě dneska udělal mu chci dopřát už klid, a tak se na něj usměji. " Já bych to viděl na slavnostní večeři,..na dodání odvahy na zítra..po škole a práci." navrhnu a usměji se. Doufám, že už zapomněl na mé maskování hladu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Takže chceš jít ven? A kam by si chtěl? Máš nějáké zvláštní speciální přání. Víš, že mi můžeš říct o všechno." Připomenu mu znova a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Hm...pár takových znám...ale jsou většinou dost snobské...Ale asi bych o jedné dobré věděl. Takže...trochu slušně se oblečem a můžeme klidně vyrazit." Usměju se a dám mu pusu na tvář. Potom počkám až mi sleze z klína abychom se oba mohli obléct. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otočím se na něj. " Já..nechci do snobské restaurace, abychom jenom za vodu zaplatili jako jinde za celý jídlo." vysvětlím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Půjdeme tam do té. Není snobská, to jsou ty ostatní, co mě napadli. I když je pravda, že to je restaurace vyšší cenové kategorie, ale tohle je ještě v pořádku. Neboj není to tam moc drahé." Snažím se ho uklidnit. Začnu se oklíkat. Kalhoty, triko, sako. Tentokrát trochu nomálněji než jindy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vemu si to, co mi koupil Kuroyi a vypadám znova jako malý princ. Ještě se upravím před zrcadlem a přikývnu na to, že jsem připraven. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Copak ty mi nevěříš? Není to tam nijak drahé, opravdu. a jestli bude, nacpu do tebe jídlo i s předkrmem, salátem a dezertem." Pohrozím mu, ale směju se u toho. "Chceš jít v tomhle? Nemusíš...není to zase tak nóbl restaurace. Ale nebráním ti jít v tom." Upozorním ho, protože mě výběr jeho oblečení lehce překvapí. Pohladím ho po tváři a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro na mé oblečení je udiven a tak se na sebe podívám. " Ale já.....tak já si vemu jiné triko." zksuím a vemu si místo princovské košile triko, které se hodí ke kalhotům. " Co takto?" zeptám se, protože já nemám sebemenší představu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ještě pořád mi nevěříš, že to tam není drahé? No...asi tě budu muset přesvědčit, ale až tam." Usměju se a nadzvednu mu hlavu. Hned potom dostane pusu na čelo. Dříve, než ho stihnu zadržet, že se kvůli mě nemusí převlíkat, tak se ptihne převléct. Jen si tiše povzdychnu. "Sluší ti to. ale opravdu ses nemusel převlíkat. Ale myslím, že takhle můžeme jít. Vypadáš krásně." Moje ruka zlehka sjede na jeho zadeček. Jen ho jemně pohladím a potom už jde ruka pryč. "Můžeme jít? Krásko moje?" Usměju se a jsem připraven k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Připravím se k odchodu a už stojím před vchodem a obouvám se. " Ano..jsem..můžeme jít." souhlasím a zavazuji si tkaničky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak jo, půjdeme." Obuju se a přidržím mu dveře. Odvedu ho k autu a potom se rozjedeme k restauraci. Tam mu pomůžu vystoupit a odvedu ho do restaurace. "Tak jsme tady." usmaju se na něj. Hosteska nás odvede ke stolu pro dva a já pomůžu Izurovi se posadit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hosteska nám přinese lístky a zeptá se na pití. Nestačím se ani podívat do lístku a tak se jen stydlivě usměji. " Vodu.....minerální....lehce perlivou." řeknu svojí objednávku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jsem rád, že se ti to tu líbí." Usměju se na něj. Tak totiž chápu to co řekl. Dostaneme jídelní lístky a už se po nás chce něco k pití. Všimnu si, jak si Izuru dá jen vodu. "Voda ti stačí?" Zeptám se ho tiše a potom se zamyslím, co si dám já. "Já si dám červené...ach...to vlastně nemůžu. Hm...tak si dám pomerančový džus, prosím." Usměju se na dívku, která hned potom odejde a nechá nás si v klidu vybrat jídlo. "Tak...na co máš chuť? Já totiž vůbec nevím, co si dát. Jindy bych si to vybral podle vína, ale dneska to tak nejde." Usměju se a jen tak otáčím stránky. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi si chce objednat víno, ale nakonec si uvědomí, že je autem a tak si dá džus. Zahledím se do jídelníčku a vůbec nevím, co si vybrat. Začnu prstem jezdit po ceně a hledat nejdražší a nejlevnější. "Mají tu výborné polévky a taky mořské potvory." doporučím Kuroyi, sám si ale vyberu něco levnějšího. " Já si asi dám tu rýži s osmahnutým masem a pálivější omáčkou." přiznám a pak se v jídelničku jen dívám na jídla, ale bez nějakého zájmu změnit objednávku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakonec si ale vybere. Je to sice z těch lebnějších jídel, ale není nejlevnější. Usměju se nad tím pokrokem a upřímě mě to těší. "Hm...nezní to špatně. Doufám, že mi dáš alespoň trochu ochutnat." Potom se konečně rozhodnu vybrat si vlastní jídlo. "Já si asi dám to vepřové s chřestem a slaninou. Něják mám na to chuť" Řeknu mu, co jsem si vybral já. Potom mávnu na obsluhu a objednám obě naše jídla a přidám i dezert. Ten objednám pro oba anižbych se Izura ptal. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jen co hostitelka odejde, zadívám se na Kuroyi. " Ty jsi objednal i dezert..ale co když už..to nebudu moct sníst....víš, třeba toho bude tak moc, že se sotva po jídle hnu a nebudu moct dezert sníst?" ptám se s obavami, abychom něco zbytečně neobjednávali. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se jeho starosti. "Ale Izuru-chan...když ho nesníme, vezmeme si ho domů, ne? To je jednoduché." Usměju se a pohladím ho po ruce. "Izuru-chan...víš, chtěl jsem se tě zeptat...co ty by si vlastně chtěl dělat v budoucnosti? Je něco po čem toužíš?" Zeptám se i když tuším že jedna z jeho prvních odpovědí bude, být se mnou. Ale stejně bych to chtěl vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zeptá se mě na budoucnost, podívám se na něj a zprvu nechápu. " Já...o budoucnosti moc nepřemýšlel...jen vím, že chci být s tebou a ...dodělat školu a najít si nějakou práci a být štastný.....víc mě nenapadá." zářivě se na Kuroyi usměji, mám dojem, že jsem odpověděl správně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan. Nemusíš se omlouvat. Neudělal si nic špatně." Zkusím ho uklidnit a zlehka ho hladím po ruce. Usmívám si, když vidím jak je šťastný jen jak o tom mluví. "Budu se moc snažit udělat ti šťastný a spokojený život. No a co by si chtěl dělat po škole. Jaká práce by tě bavila? Úplně nejvíce." Vyzvídám od něj dál a zamilovaně se na něj koukám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám sen a Kuroyi." A pročpak se tak ptáš...ty..o nějaké práci víš?" zzeptám se, protože mám malou brigádu u něj, ale třeba bych zvládnul i něco dalšího. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To je hezké...hlavně že víš, co chceš dělat." Usmívám se a nezpouštím z něj oči. "To ne, jen jsem se ptal, co by si chtěl dělat po škole. Protože si budu muset zvyknout, že se o tebe musím s někým dělit...pokud ovšem nebudu tvůj šéf. Což by se mi určitě líbilo." Usměju se a hned na to nám donesou jídlo. "Teda. To bylo rychlé. Tak dobrou chuť Izuru-chan." Popřeju mu a počkám až začne jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro tobě taky...a jsi můj šéf...však u tebe pracuji na půl úvazku, zda si mě necháš tam i po škole je na tobě." připomenu mu a pustím se do jídla. Je to dobré a tak u toho občas mlasknu, ale jen občas, protože hned potom na chvili přestanu jíst a rozhlížím se, zda si toho někdo všimnul. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom už jen spokojeně jím a moc mi chutná. "Izuru-chan, chceš zkusit?" Zeptám se ho, ale to už mám na vydličce nachystanou porci masa, chřestu, slaniny i s trochou omáčky, aby mohl vyzkoušet. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pochutnávám si a Kuroyi mi nabídne své jídlo. " Hai..moc rád. " natáhnu se přes stůl a vemu si jeho porci. Mlsně se olíznu. " Máš to výborvné...chceš zkusit moje?" zeptám se a už připravuji maso s trochou rýže a omáčkou, abych mu ho přes stůl podal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přikývnu. "Jistě, že chci." Vypadá to, že mu jeho jídlo chutná a tak ho chci zkusit. "Hm...je to skvělé. Moc dorá volba." Pochválím mu to jídlo a potom už jím zase to svoje. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skončím a ke konci to do sebe ztěží nacpu. Posadím se a zhluboka oddechuji. " Tak nevím, ..ale jsem najedený snad na týden né li na déle." řeknu a usměji se. Opravdu mi chutnalo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jsem rád, že ti tak chutnalo, ale myslím že na celý Zítra zase něco zbaštíš." Usměju se. "No jo, ale co s tím dezertem? Mám ho ještě nechat přinést, nebo si ho dáme až doma?" Zeptám se na dezert a znova ho začnu hladit po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se na Kuroyi. " A jak jsi se najedl ty? máš ještě místo?" zeptám se, protože nechci, aby to bylo jen podle mě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...úplně malé to asi není, ale myslím, že bychom to mohli sníst." Usměju se nakonec. Zeptá se mě, jak jsem na tom s jídlem já. "No, já bych to ještě snědl. Hm...tak víš, co? Nechám to přinést a potom uvidíme, co s tím." Navrhnu a kývnu na slečnu, aby nám přinesla dezert. Když příjde nese na tácku trochu větší pohár. Je vysoký a je pro dva. Je v něm vanilkový puding a je ozdobený šůehačkou s vanilkovou příchutí a velkými červenými jahodami. "Tak co, sníme tohle ještě?" Usmívám se a doufám, že jsem zvolil správně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Je to pohár pro dva, krásně ozdobený a já se jen mlsně olíznu. " Ten je ale......to bych do sebe ještě mohl dostat. " řeknu zasněně sleduji jahody, na které dostávám chut. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...tak to už aby ses pustil do těch jahod než to udělám já. Nebo by ses do nich raději pustil doma?" Chci ho trochu navnadit, aby se zamyslel, jaké by to bylo jíst tohle doma. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro hned se odtáhnu a chci se na ní vrhnout. Ovšem pak mi dojde, že tu nejsem sám a s někým, kdo pro mě tolik znamená a tak jahodu nabídnu Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakonec ale neodolá a jednu si stejně vezme. Sleduju, jak se zarazí. Potom mi jahodu nabídne a já se usměju. Zlehka chytnu jeho ruku a strčím mu jahodu do pusy. Jen se usměju a dál ho sleduju. "No...a myslíš, že když jsme před chvílí nemohli sníst jeden dezert, že doma sníme dva?" Odpovím na jeho návrh vzít domů až druhý pohár. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Naberu si trochu pudinku a šlehačky, ale jahody nechávám Izurorovi. "Dobrou chuť." Popřeju mu a snm první sousto. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jím pomalu ,ale přeci a pomalu do sebe dostávám pohár. Dojím a rozvalím se, zbydou po mě ještě tři jahody. "Jsem najedený." poznamenám jen. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Najedený? A co ty jahůdky...to už nejíš?" Zeptám se ho a odložím svou lžičku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "A kdybych tě jimi nakrmil?" Zeotám se tiše. Vezmi dezertovou vidličku a napíchnu na ní jednu jahodu. Vidlička se zastaví až před jeho ústy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zuby jí stáhnu z vidličky a nakloním se přes stůl s jahodou mezi zuby. Nabízím jí Kuroyi trochu jiným způsobem a nějak mi nedochází, kde jsme. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan...koukají na tebe." Upozorním ho, ale stejně si kousnu do jahody. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zvednu se a kleknu si k němu. "Izuru-chan...nic se přece nestalo." Chytnu ho zlehka za ruku a políbím ji. "Chceš už raději jít?" Nechci ho tu zbytečně vrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro On však mě veme za ruku a polibí jí. Nemám slov a cítím se ještě více trapně. Jen přikývnu na souhlas. Je mi jedno, že zbyly ještě nějaké jahody, chci pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak pojď." Dojdeme k té slečně a já zaplatím útratu a nechám jí něják spropitné. Potom chytnu Izura za ruku a odvedu ho k autu. "Chutnalo ti Izuru-chan? A teď domů,, či chceš jít ještě někam jinam?" Zeptám se ho a mezitím nastartuju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Chytne mě za ruku, neprotestuji a jen postupuji kousek za ním. " Hai, Kuroyi...chutnalo." řeknu tiše a připevním si pás v autě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakloním se k němu a zlehka ho políbím. "Asi pojedeme domů, co?" Pohladím ho a rozjedu se domů. Zastavím až doma. "Už je to lepší?" Zeptám se ho tiše a zlehka ho pohladím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otočím se na Kuroyi. " Omlouvám se KUroyi za své chování, nehodím se do takové restaurace." prosím za odpuštění za své chování. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale Izuru-chan...nechej toho. Nic se přece nestalo. Takovou hloupost, že se někde nehodíš už nechci slyšet." Napomenu ho a obejmu. Dojdeme k byt a tam se přede dveřma zastavím. Otočím se k němu a políbím ho. Ale jen zlehka a pokud nebude protestovat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojdeme k bytu, kde mě otočí a políbí. Nebráním se a jen zavřu oči a oplácím jemně polibek. Chci ho obejmout, ale jednu ruku omylem strčím mezi jeho nohy a tak ho pohladím po rozkroku. Leknu se a zčervenám a tak i v polibku na tu chvili ztuhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když však cítím, že mě chce obejmout postřehnu, že jedna jeho ruka zajede kam nemá. Všimnu si, jak ho to trochu vyděsilo. Jednou rukou ho obejmu a zlehka mu s ní přejedu po zádech, zatímco druhou dám jeho ruku pryč z mojeho rozkroku, aby ho nevyděsilo ještě více to, jak mě to vzrušilo, ten jeho náhodný dotek. Ne úplně, ale trochu jo. Stále ho však nepřestávám líbat. Až po chvíli skončím. Preventivně mu dám zlehka prst na ústa a usměju se. Odemknu dveře a zavedu ho do bytu. Posadím ho předsíni a jako své princezně mu sezuju boty. "Konečně doma. Tak co by si chtěl dělat po zbytek večera?" Zeptám se ho a sám se sezuju a sevleču si sako. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po polibku mi dá prst na ústa a tak jen skloním oči a jsem ticho. Vím, že jsem to zase přepísknul a tak raději nemluvím. Odemkne a vejdeme dovnitř. Tam mě posadí a sundá mi boty, stydím se ještě víc. Sám se zuje a sundá sako, zůstavám sedět. " No...já bych trávil a připravil se do školy na zítra....v kolik máš zítra čas na to tetování? " zeptám se, abych se dostal co nejdál od tématu večeře. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan...copak se děje?" Pohladím ho po tváři. "Dobře...tak takhle...Uděláme to jak chceš. A zítra, no? Měli bychom tam přijít něco kolem čtvrté. Takže bychom se měli domluvit, abychom tam tak něják byli. Mám pro tebe dojet, nebo se tam něják sejdeme?" Zeptám se tiše a už ho vedu do obýváku a sedám si s ním na gauč. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Potom se však místo vstaní schoulím Kuroyi do klína a zavřu oči. " Kuroyi...mohl by jsi mě zase chvili hladit...jako..když jsem byl nemocný?" zeptám se tiše a moc si přeji cítit jeho lásku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Dobře...ráno ti ještě vysvětlím, kde to je a jak se tam dostaneš." Usměju se na něj a pocuchám mu vlasy. Trochu mě překvapí, když si mi lehne do klína, ale ne že by mi to vadilo. Právě naopak. "Jistě že...cokoliv si budeš přát. Miluju tě..."Sehnu se k němu a slůvka lásky už mu jen zašeptám. Potom se zase narvnám a začnu ho lehce a něžně hladit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak si lehnu do jeho klína, neprotestuje a spíš vypadá rád. Nevnímám to ted moc a jen poslouchám jeho slova lásky a cítím se dojatý. Hladí mě a já se k němu více tulím. " Chci být jen a jen s tebou. " zašeptám a schovám svůj rudý obličej u něj na břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tak už pssst a jen odpočívej ano?" Sehnu se a políbím ho do vlasů. "Ale kdyby si chtěl raději do postele, jen řekni." Zašeptám tiše a potom už mlčím a jen ho hladím. Opřu se o gauč a zavřu oči. Jen si užívám jeho přítomnosti a blízkosti. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přes jeho hlazení cítím, že mě má rád a tak než si to uvědomí, usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se na něj a ještě chvíli ho hladím. Potom mu zlehka nadzvednu halvu a dám pod ní polštář, abych mu zatím mohl jít rozdělat postel. Jen co je spaní pro mého malého prince připraveno opatrně ho tam odnesu. Pokusím se mu sundat oblečení, tak aby se nevzbudil, ale pokud uvidím jakýkoliv náznak nechám toho. Triko mu ale nechám, aby se necítil blbě. Potom si lehnu vedle něj a obejmu ho. "Dobrou noc moje princezno." Zašeptám tiše a zlehka mu dám pusu na tvář než zavřu oči a pomalu, hřán teplem jeho těla usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Neprobere mě ani přenos do ložnice ani svlékání. Cokoliv by ted Kuroyi udělal, asi by mě to nevzbudilo. Jedině snad, kdyby to zabolelo. Obejme mě a já se k němu ve snu i tělem přitisknu. Ze sna se usmívám a vypadám štastně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přitulím se blíže k Izurovi a po chvíli zase tak napůl usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Dobré ráno, Izuru-chan." Řeknu tiše a ještě rozespale a pohladím ho po tváři. Potom se nahnu a dám mu pusu na čelo. "Jsi připraven na dnešek? Vyspal jsi se dobře?" Vyzvídám tiše a jednou rukou si ho k sobě přivinu a objímám ho kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zavřu oči a hladím Kuroyi. " Povezeš mě dneska do školy a nebo pojedu autobusem." zeptám se tiše a políbím ho na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Já se na tebe taky těším. až budeš mít po škole a budeme zase spolu. Pokud tedy budeš chtít." Nabídnu mu a začnu ho zlehka hladit. Zeptá se na cestu do školy. "No to záleží na tobě. Na co se více cítíš." Odpovím tiše a nechám ho se ke mě tulit. Když ucítím polibek na tvář usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rukou pod oblečením zajedu po jeho hrudi a velmi zlehka a opatrně ho hladím. Chci...aby jsi byl na mě pyšný a měl mě rád....a já ti dokáži, že nejsem jen nemehlo, co vše kazí a to i tvojí náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Teda, to je od tebe celkem velkorysé, ale myslím že mi to moc nepomůže protože budu muset vstávat tak či tak. A ve stejnou dobu. chodím do práce, vzpomínáš si?" Připomenu mu a přitáhnu si ho blíže k sobě. Hladí mě pod oblečením a mě je to moc příjemné. Tiše vrním a se zavřenýma očima si hlazení dost užívám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Miluji ho a má ruka ho hladí, vzláště potom, co si všimnu, že se mu to líbí. " Kuroyi...jsi..jsi se mnou štastný?" zeptám se tiše a dál hladím jeho hrud, bojím se jeho reakce a doufám, že tímto si ho uklidním. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Teda...Izuru.chan, dneska mě dostáváš...myslel jsem, že víš že to mám po cestě do práce." Usměju se a dám mu pusu. Překvapí mě a já otevřu oči a zadívám se na něj. "Jsem a moc. Jak tě vůbec napadla taková otázka?" Podivím se a pohladím ho po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Otevře oči a zadívá se na mě. Je v ten moment ve mě maličká dušička a ruka se zastaví. " To..to jsem rád." špitnu jen a jak mě pohladí, pokračuji v hlazení. " Ale...jen mě to tak napadlo..protože chci, aby...by jsi byl na mě hrdý." přiznám a pomalu ze sebe soukám pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jsem na tebe hrdý. Jsi krásný, milý a šikovný kluk. Co myslíš, že bych mohl chtít víc?" Zlehka ho pocuchám po vlasech a potom se nakloním abych ho políbil. "Miluju tě, Izuru-chan." Zašeptám tiše aby to věděl a přitisknu ho k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zvednu na chvili pohled a Kuroiy se ke mě přibližuje a tak zavřu oči a poté si vychutnávám polibek, který mě absolutně odzbrojuje. " Já..tebe taky..a moc." zašeptám a pomalu otevřu oči, které nevidí nic než štěstí být s Kuroyim. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ta to přece nemusíš děkovat." Připomenu mu a zase ho pohladím. "To jsme moc rád." Chvíli jen tak ležím vedle něj a hladím ho. "Asi bychom pomalu měl vstávat Izuru-chan. I když se mi to tady s tebou líbí a moc." Dám najevo svou chuť zůstat s ním v posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přejdu ke skříni a začnu si vybírat oblečení a na to se svlékat, abych se mohl obléknout do školní uniformy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "A na náš program odpoledne jsem nezapomněl, neboj. Stavím se pro tebe, jen zavolej." Připomenu mu. Počkám až se Izuru obleče a až potom si dojdu vybrat oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Je mu to tak sluší....kdyby to jen mě tak slušelo....já bych pro něj udělal cokoliv. pomyslím a v kuchyni zatím pro nás dva připravuji snídani a dávám pomalu na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No, lepší by bylo, kdybych pro tebe přijel, nebo kdyby si přišel zase do firmy. Ono je to totiž kousek dál, tak by asi bylo lepší dojet tam autem." Navrhnu, když si zapínám košili, ale pokud bude stále chtít jít pěšky nebudu mu bránit. Dojdu do kuchyně a tam už Izuru chystá snídani. Dojdu k němu a dám mu pusu. "Díky, zlato." Usměju se a vezmu si svůj hrnek čaje a odejdu ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přemýšlím o tom, co mi řekl. " Dobře, tak já se za tebou po škole zastavím a vyrazíme tam společně. " odpovím a zakousnu se do chleba. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tobě taky. Pořádně se na ten dnešek posilni." Popřeju mu, když polknu a potom se pustím do jídla. Souhlasí s tím, že se staví a já přikývnu. "Dobře, napiš mi až skočíš školu, abych alespoň trochu věděl, kdy příjdeš. V práci občas ztrácím přehled o čase." Vysvětlím mu a pokračuju v jídle. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojím celkem brzo a tak vše po sobě uklidím a usměji se. " Tak já se běžím připravit a za chvili jsem zpátky." řeknu a běžím do ložnice si vzít věci do školy, abychom mohli vyrazit. Cestou jak ho míjím, mu dám ještě pusu n tvář a už jsem v ložnici. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přikývnu na jeho oznámení o ložnici a dál jím. Jak kolem mě projde, dostanu pusu na tvář a tak se usměju. Po chvíli dojím i já a uklidím si po sobě. Dojdu si do pracovny pro věci a počkám na Izura na gauči. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi je už na gauči a tak k němu příjdu a obejmu ho zezadu. " Tak já už jsem....tak jdeme či můžeme ještě chvili být spolu?! zeptám se a dám mu jemnou pusu do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No....to záleží na tobě." Usměju se a pohladím ho po rukách, které mš objímají. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Jdu se zatím obout. " řeknu a zmizím do chodby, kde si beru boty a taky si do kapsy na školní tašce schovám své peníze určené pro zaplacení tetování. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Odejde se obout. Ještě si skočím pro něco do pracovny a odejdu taky. Potom spolu dojdeme k autu a odvezu ho do školy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom mi ještě Izuru připomene včerejšek a poděkuje za něj. Když mi však olízne ucho, překvapeně se na něj podívám a zčervenám. To už ale vyleze z auta a běží ke kole. Dívám se za ním dokud nezmizí vevnitř. Potom už se teda rozjedu do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozběhnu se Kuroyi do práce a jak tam vejdu, hned se ptám, kde je. Dovím se to a tak dojdu k příslušné místnosti a zaklepu. Potom vejdu dovnitř. " Kuroyi-san?" zašeptám jak vejdu a rozhlížím se, kde Kuroyi je. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Uslyším zaklepání, ale v ten moment jakobych ho ignoroval, teď řeším jednu smlouvu. Vejde Izuru a já jen zvednu ruku, že má chvíli vydržet. Po chvíli hodím na smlouvu podpis a sundám si brýle. Vstanu a dojdu k Izurovi. "Gomene Izuru-chan. Teď už jsem jen tvůj. Můžeme tedy jet?" Zeptám se a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Něco podepíše a potom ke mě příjde. Usměji se a obejmu ho. "Ano..já..jsem připraven." řeknu a hlas se mi lehce chvěje strachem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "A jsi si opravdu jistý? Protože když už začne, nejde to vrátit. Předtím ještě jo, ale ne už potom." Upozorním ho a zlehka ho políbím. Potom si dojdu pro věci ke stolu a zase se vrátím k nemu, abychom došli k autu. Cestou rozdám ještě pár příkazů a rozloučím se. Před autem se zastavím a otevřu Izurovi dveře, aby mohl nastoupit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Na to jdu s Kuroyi ven a jen sleduji, jak rozdává příkazy a potom se rozloučí. Hned na to mi venku před autem pomůže do auta. " Děkuji..." odpovím a posadím se. Nechám se odvést do salonu a čím jsme blíž, tím jsem nervoznější. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Cítím, že je nervéznější čím více se blížíme. Na chvíli ho chytnu zlehka za ruku a chci ho tak uklidnit. Naneštěstí musím řídit. I přes hustší provoz jsme za chvíli tam, protože cesta proběhla celkem v klidu. Zaparkuju a zase pomůžu Izurovi. Potom ho chytnu za ruku a vedu do salonu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Taky chce vědět, kdo půjde dřív. "Já nevím. Pokud chceš dodat trochu odvahy, klidně půjdu první. Pro tebe udělám cokoliv." Pitáhnu si ho blíže a políbím ho. "Myslíš, že by mi slušela náušnice?" Napadne mě potom a chci znát jeho názor. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zeptá se mě na naušinici. "Myslím, že ano. Ale taky né každá, viděl bych to k tvým vlasům nějakou delší a ozdobnější." řeknu svůj názor a už tu stojí chlápek a ptá se, kdo jde první. Podívám se na Kuroyi a potom zvednu ruku. Přikývne a už jde ke mě, aby si mě odvedl. Polknu a pomalu jdu s tetařem na křeslo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Dobře. Ale budu tam s tebou." Ujistím ho a obejmu ho. Víceméně souhlasí s náušnicí. "Doufám, že mi pomůžeš nějákou vybrat." Usměju se na něj, ale to už přichází, chlápek co nás bude tetovat. Kývnu na něj napozdrav. Ale to už se Izuru přihlásí, že půjde první. Chytnu ho za ruku a jdu s nimi ke křeslu. Před tím ještě Izura zlehka políbím, než ho nechám se sevléct a lehnout is na křeslo. S chlápkem si celo dobu povídám. Jsme přátelé. Seděli jsme spolu. Tedy...jen v cele předběžného zadržení na stanici, dál jsem se ještě nedostal. Když za mě můj tehdejší přítel složil kauci já potom složil kauci za něj. A na oplátku od něj dostal své tetování. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Položím se na křeslo a muž veme přístroj a začne. Baví se s Kuroyi a občas se zeptá, zda to dělá dobře. Já jen ležím, koušu křeslo a z očí mi tečou slzy, ale nahlas neřeknu ani nevzdechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Hladím ho po ruce a zlehka jí tisknu, jakobych ho chtěl uklidnit. Tony se mě občas zeptá jestli to dělá dobře a tak se kouknu a přikývnu. Vím, že on to opravdu umí a tak mu věřím. Naštěstí má Izuru jen andělské křídla a tak to netrvá tak dlouho jako když mí dělal to démonské. tak za půlhodinku ho propustí z křesla. Lehce obejmu Izura kolem krku a políbím ho jako odměnu za statečnost. "Byl si skvělý." Pochválím ho a pohladím po vlasech. Potom mu otřu slzy a ukážu na pohovku u zdi. "Klidně se tam natáhni než tu skončíme a nech záda odpočinout. Zasloužíš si to. Jo, ale ještě mi řekni, které tetování že si to mám nechat udělat?" Usměju se na něj a dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pustí mě z křesla, ale sotva se hýbu. Záda bolí snad každé pohnutí. Obejme mě, neprotestuji jen tiše vydechnu nad bolestí. Pohladí mě a otře slzy. "Díky...já..doporučil bych tu růžičku a případně pak tu dvojici dábla s andělem. ..ale tu růži určitě." poradím a pak se jako nemohoucí děděk šinu k pohovce a natáhnu se tam a zavřu oči. Chci odpočívat, sotva se ted hnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přikývnu. "Dobře...tak růžičku." Usměju se a sevleču si košili. Teď si lehnu na křeslo já a nechám Tonyho ať dělá svou práci. Můj drahoušek řekl, že růžičku, tak růžičku. Ví co má dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadím se a dívám se v sedě, i když mi to působí větší bolest. " Už....už je to lepší." snažím se říkat statečně, ale jen to vyvolá pobavený smích tetaře a tak skloním pohled a raději už nic neříkám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Statečně řekne, že už je to lepší. Tonyho to rozesněje a mě trochu taky. "Lai-chan...bude lepší, když si zase lehneš. Adoufám, že si nemyslíš, že mě to nebolí. A z Tonyho si nic nedělej. Má už přes 1é let praxe, ví jaké to je, že? Řekni mu jak jsem vypadal já po mojich zádech." Kývnu na Tonyho. "No...skoro brečel jak želva." Ušklíbne se. "Teda...tak to nebylo. Au..." Snažím se obránit. Protože tak přesně to nebylo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přesto zůstávám sedět a prsty zatínám do pohovky, místo abych se na ní položil. " Já....jak to bylo?" zeptám se nakonec než abych zesebe dělal hrdinu, když cítím slzy na tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom se zajímá jak to teda bylo. "Řeknu ti to až si lehneš a necháš svoje záda odpočinout." Usměju se a doufám, že to alespoň pro mě udělá. Chvíli počkám, ale než stihnu cokoliv říct, spustí Tony. "No je pravda, že mu slzy tekly, ale nebrečel. Jenom fňukal." Zavzpomíná jak to bylo. "No jo, ale tehdy mi bylo jenom 16, pamatuješ? Byl jsem ještě dítě." Ohradím se a zašklebím se na Tonyho. "Jo, vím, že tě ten kluk musel celou dobu držet za ruku. Jak se jen jmenoval? Daisuke?" Tony na chvíli přestane ničit mé tělo a zamyslí se. "Jo...Dai-chan..." Řeknu tiše a otočím se na druhou stranu aby Tony a hlavně Izuru neviděli, co se mnou to jméno dělá. Vrací se mi staré vzpomínky. a co více staré rány a city. Trochu mě probere jen to, jak se jehla opět dotkne mojeho těla. Ale ani tak se neotočím zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Cítím silné bodnutí u srdce a má radost z tetování je pryč, vnímám jen bolest. " A....znal jste toho...Daisukeho? Viděl jste ho někdy ještě potom?" zeptám se tetaře a v hlase je znát bolest, kterou cítím, i když jí nechci dát najevo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zeptá se na Daisukeho a mě bolí to když on vysloví jeho jméno. Izuru-chan...nezajímej se o Daisukeho. O kohokoliv mou rodinu...mou práci, ale ne o Daisukeho...jenom si ublížíš... Začnu plakat a pořád jsme ještě otočený. Bolí mě to a trápí. Tohle měl být radostný den. Tony si mojeho výrazu všimne. To jak je tohle pro mě nepříjemné téma. Potom se otočí na Izura a zakroutí hlavou. "Daiukeho? Ne...viděl jsme ho jen jednou. Byl to Kuroyiho dobrý kamarád co vím. Ale Kuroyi má jen jedno tetování. A to bylo tehdy. Víckrát už tu pro tetování nepřišel, až teď." Pokusí se o úsměv, ale potom se začne raděj zase soustředit na práci. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ležím a v hlavě se mi vše motá. Kamarád a drží ho za ruku....ne..to nebyl kamarád...asi..asi ho měl hodně rád.....a má....má mě taky tak rád? ....moc bch si přál, aby mě miloval....a...já..já žárlím na jeho ...nejspíš bývalého..proč..však ted je se mnou...ale co kdyby ...přišel? Zůstal by se mnou, prosím..Kuroyi, že by jsi mě neopustil. a nechám stékat slzy, které jsou od bolesti vnější i vnitřní. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Alespoň pro teď se už na nic neptá a já jsem teď za to rád. Na moment se otočím na Izura a všimnu si, jak pláče. Nic ale neřeknu a koukám zase jinam. Tony skončí svou práci a než vstanu, ještě si pořádně otřu oči. "Díky." Řeknu tiše a pokusím se usmát. "Izuru-chan, ještě chvíli lež, jen si odskočím, ano?" Oznámím mu tiše a odeberu se na toaletu. Pořádně si tam opláchnu obličej a potom se zase vrátím k Izurovi. "Tak jak je? Můžeme jít?" Zeptám se tiše a posadím se vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Příjde a posadí se vedle mě. Jen se podívám a otřu slzy. " Můžeme....je mi fajn." řeknu jen a začnu se zvedat a posadit, abychom mohli jít. Každý pohyb bolí, jelikož tetování je přes celá záda a tak každý sval při sebemenším pohybu dává znát, že tam je. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chytnu ho zlehka za ruku. Ještě se rozloučím s Tonym a poděkuju mu a potom odejdeme k autu. Zastavím se tak a chytnu Izura za ruce. vím, že objetí by teď bylo bolestivé. Nadzvednu mu obličej, abych se mu mohl dívat do očí. "Miluju tě Izuru-chan. Nezapomeň na to a nepochybuj." Potom se k němu nakloním a láskyplně ho políbím, abych své slova potvrdil i takhle. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zastavíme a já se už chystám nasednout do auta, ale on mi chytne obě ruce. Nebráním se a nechám si zvednout obličej, oči se mi trochu třpytí slzama, ale nebrečím ani nevzlykám. Hledím na něj a poslouchám slova, která jsou plné lásky. Políbí mě a já mu polibek vracím jak jen svedu, a že mi to už docela jde. Miluje mě....moc mě miluje....jenom mě...nikoho dalšího...neopustím tě, Kuroyi..nikdy. líbám se s Kuroyim a mám zavřené oči, z kterých ted proudí slzy dojetí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Moc tě miluju, Izuru-chan." Zašeptám mu potom do ouška a otevřu mu dveře, aby mohl nastoupit. Když je za ním zavřu, výjde ze salonu Tony. "To tam zřejmě nechal ten tvůj šprýmař." Usměje se a podá mi peníze, co nechal Izuru na stolku. "Díky." Přikývnu a schovám je k sobě. "Dobře se o něj starej." Přikáže mi. Na to se usměju, že budu a s tonym se rozloučím a nasednu do auta. "A teď už domů, co?" Zeptám se Izura a nastartuju, abychom mohli jet do našeho útulného hnízda. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Posadí se a nastartuje. Přikývnu, ani si pás nezapnu. " Kuroyi....to.bylo málo. Já se omlouvám, já víc nemám." řeknu smutně a jen hledím před sebe, zase mám ten zasněný výraz, nepřítomný. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To ne, bylo to dost, ale tony ty peníze nechtěl, proto je vrátil. Máme spolu dohodu, víš." Usměju se a pohladím ho po tváři. Potom se už konečně rozjedeme domů. Pomůžu Izurovi vystoupit. "Tak...a teď budeme oba odpočívat. A na břichu. Ještě že je zítra volno." Usměju se a chytnu ho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojedeme domů a já pomalu vystoupím. V ruce držím batoh a ani by mě nenapadlo si ho dát na záda. Postupuji pomalu a jdu jako kdyby mi bylo 60, ale i přes zjevné bolesti nehlesnu víc než prá tichým povzdechů. Jsem rád, že mě Kuroyi drží a jeho ruku stisky držím a nepouštím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Pomůžu ti s tím tričkem a postarám se o tebe, ano?" Řeknu tiše a dám mu pusu. Na to mu začnu sundávat tričko, tak abych nezavadil o jeho záda. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak mě požádá o postarání, přikývnu. "Ano..budu moc rád...já nevím, co mám dělat." a pomůžu Kuroyi a zvednu ruce. I tento nepatrný pohyb bolí jako čert, znova mi tečou slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nedělej nic. Jen odpočívej. Teď si hezky lehni na postel a já se postarám o zbytek." Ukážu na postel a potom odběhnu. Když se vrátím držím tác s pitím, nějákým drobným jídlem a miskou ledové vody. "Trochu ti to schladím, ano? " Položím tác předněj, aby se mohl napít či si něco vzít. Potom vezmu ručník a namočím ho do té studené vody. Vyždímu a zlehka položím Izurovi na záda. "Mělo by se to trochu zklidnit." Pohladím ho po vlasech a nechám ho odpočívat. Mezitím si sevleču tričko i já a natáhnu se vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pak se jen položím a zavřu oči. Kuroyi se položí vedle mě a tak s němu bokem přiblížím, abych se ho dotýkal." Kuroyi...jaké..jaké to je spát s klukem? zeptám se tiše a obličej mi rudne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom se zeptá na trochu zvláštní otázku. Na okamžik se zamyslím. "Hm...když spíš s někým, kdo tě miluje a koho miluješ je to moc hezké. A když ne, tak je to většinou taky hezké, ale ne tak moc. Ale to taky záleží na zkušenostech." Vysvětlím mu a potom se nahnu abych mu dal pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom zakroutím hlavou. "Teď už ne. Teď už budu spát jen s jedním a toho moc miluju." Přiznám tiše. Potom položím hlavu a sleduju jeho tvář. Jak moc je krásný. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Políbí mě a já ho zlehka hladím po vlasech a líbám ho nazpátek. Potom vezmu ručník, co mu zklouzl ze zad a položím mu ho zase na tetování. "Jak ti je?" Zajímám se o nějáké pocity a o to, jak mu je i po tělesné stránce. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale jo, trochu to bolí, ale není to tak velké, takže ani tak strašné. Jak moc tě to bolí...ukaž na prstech." Pobídnu ho, chci vidět, jak moc mi lže. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zase ruku nechám padnout a zavřu oči. Vnímám jen Kuroyiho a jeho tělo. Jednou rukou k němu natáhnu a pohladím ho po ruce. " Miluji tě, Kuroyi-san." zašeptám zamilovaně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Hm...tak dva jo? Dva krát dva...takže asi čtyři, co? Nemusíš mi lhát Izuru-chan...vím, že to moc bolí. Mám ti vyměnit ručník?" Pohladím ho po tváři a zlehka mu pocuchám vlásky. Izuru mě pohladí po ruce a já mu jí zlehka stisknu, aby věděl, že jsem s ním. Potom mi zašeptá slova lásky a mě se jen na tváři rozlije spokojený úsměv. "Já tebe taky a moc." Zašeptám zpátky a prohlížím si jeho tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Stiskne mi ruku a já zrudnu, ale zahledím se na Kuroyiho a zašeptám slova lásky. On mi je potvřdí nazpátek a já položím hlavu na postel a pozoruji ho jako spokojený pes."Moc bych si přál s tebou strávit zbytek života." řeknu a můj hlas potom ztiší a já jen skoro neslyšně pohybuji rty, jak dodávám něco, na co nemám odvahu říct nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Chladí to protože to chladit má." Zasměju se a opatrně mu vezmu ručník. Znovu ho namočím a položím mu ho opatrně na záda. Trochu se podivím tomu co říká. "Teda...no Izuru-chan, to já chtěl taky, ale teď mi příjde, že se mi chystáš někam utéct." Přiznám svou doměnku. Docela mě zajímá co to potom ještě říkal. "Ale musíš mluvit nahlas, ještě jsem se nenaučil odezírat. I když kvůli tobě to klidně udělám. Tak copak si to potom ještě říkal?" Opravdu chci vědět, co to chtělříct a neřekl. Zajímá mě to. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak se zeptá na zbytek, skloním pohled a zrudnu." No já....víš...jako....to není podstatný." ukončím to, protože to ze sebe pro ted nedostanu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Neboj, jsme tu doma a už budem...dokud si nekoupíme jiný byt třeba." Usměju se a pohladím ho znovu po ruce, abych ho uklidnil. "Teda...ty jsi najednou ale zlý na mě...Hm...pokud mi to neřekneš tak...hm..ne to je moc...hm...nebudu si tě všímat CELÝCH 5 minut." Rozhodnu se ho vydíra a zašklebím se. Potom ho ale pohladím znova po vlasech. "To ne lásko, asi bych to nezvládnul. Jen byl bych rád, kdybych to mohl vědět. Řekneš mi to?" Požádám ho, aby mi nevyčítal, že jsme to z něho mámil a tak bezcitně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak však odmítnu říct, oc jsem se ptal předtím, tak mi nejdřív vydírá a potom dokonce vyhrožuje. Posmutním, ale to už pohladí a já zvednu pohled. Usměji se a přikývnu. " Já ti to řeknu, ale já nevím....prostě jak jsme se bavili o tom, jaké to je....já chci, aby.....jsi byl první a jediný....a vím, že jsem ti to už říkal...jen bych chtěl, abychom spolu...neměli jen sex...ale potom včerejšku....se i ....no prostě ....všechno kolem toho....chci jenom s tebou." zadívám se na Kuroyi a jsem rudý, protože i když jsem někdy třeba to řekl, stále se mi to říká těžko. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se a pořádně poslouchám, co říká. Když domluví, je celkem rudý. Pohladím ho po tváři a dám mu pusu. "To je hezké Izuru-chan. I já budu rád, když to tak bude. A budu se o to moc snažit. Slibuju. Nikdy tě nepřestanu milovat a dokud tě milovat budu, budu tě hýčkat a laskat jako ten nejcennější poklad, který pro mě jsi." Slíbím mu a potom ho začnu zlehka a něžně hladit po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se a dám mu pusu. "Však já tobě taky. A moc a za moc." Pohladím ho po vlasech a potom ho rukou zarazím aby na chvíli přestal. "Myslím...že bude lepší, když si lehneš na mě Izuru-chan" Navrhnu a opatrně si lehnu na záda. Potom mu naznačím, ať jde opatrně ke mě a klidně si lehne. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Myslím, že už bychom dneska mohli jít spát. Co ty na to? A jestli chceš, klidně si můžeš lehnout na mě. Alespoň tě tak nebudou bolet ty záda. A můžeš se tulit." Navrhnu mu a pohladím ho po ruce. Potom si lehnu na polštář a nechám odkrytou deku, kdyby si chtěl na mě přece jen lehnout. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Hladím ho rukou po hrudi a tulím se k němu, cítím se štastný a s úsměvem usínám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Oyasumi i tobě Izuru-chan." Usměju se a začnu ho hladit po vlasech. "Miluju tě." Zašeptám tiše a políbím ho do vlasů. Potom spokojeně usínám a jsem rád, že zítra nemusíme vstávat. Alespoň si Izuru pořádně odpočine. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro A tak se pohybuji celou noc až k ránu usnu v krkolomné poloze,ale s nejmenší bolestí. Usnu ráno a tak spím tvrdě i v době, kdy Kuroyi nejspíš vstává. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Proberu se pozdě ráno asi tak kolem desíti. Izuru vedle mě pořád ještě spí. Přisunu se kousek blíž k němu a usmívám se na něj. Je tak sladký, když spí. Pohladím ho po vlasech a potom ho ještě dlouho pozoruju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Občas semou zamelu, ale na tváři se mi v ten moment objeví výraz bolesti, který hned zmizí, co se trochu narovnám. Je znát, že záda bolí i ve spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Dokážu si představit, jak vypadala jeho noc. Přece jen jsem zažil podobnou, ne-li stejnou či horší. Najedou se opět přistihnu, jak vzpomínám na staré časy. Opatrně vstanu a odejdu do pracovny. Vytáhnu z jedné skříně krabici se starýma vzpomínkama. Ale jen jí otevřu a koukám dovnitř. Neodvážím se nic vytáhnout a tak jí po chvíli zavřu a odejdu do kuchyně připravit snídani své lásce. Aby neměl hlad, až se vzbudí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Probudím se až po chvili a zjistím, že u mě Kuroyi není. Rozespale se vydám do kuchyně, kde ho najdu. Záda mě bolí a já se belkhám jako starý děděk, ale to nevadí. " Co...já ti pomůžu. " zašeptám a jdu hned mu pomoci, i když to bolí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale no tak. Utíkej zpátky a lehni si stejně roztomile, jako si ležel teď. Ještě si odpočiň a já tam potom za tebou příjdu a donesu ti jídlo, ano?" Políbím ho a nasměruju ho na ložnici, aby se hezky vrátil do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Při polibku mu ho vracím, ale stejně se spíš jen tak držím, abych nespadnul. Čím déle jsem probuzený, tím více záda cítím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No...spal si v tak trochu krkolomné pozici, až to vypadalo roztomile. Ale jestli chceš vidět, jak roztomile vypadáš. Stačí říct." Usměju se a dojdu pro mobil, co mi leží na baru a ukážu mu fotku na pozadí. Je tam jak spí, ještě z doby, kdy jsem ho teprve poznal. Ale pořád je stejně roztomilý. Vrací mi polibek. Jen co ho přestanu líbat a polibek ukončím, zase se ho snažím zahnat do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po polibku se mě snaží zahnat zase do postele. Chytnu jeho mobil a běžím do ložnice. Chci tu fotku prozkoumat, kdy mě Kuroyi fotil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se, když ze sebe dostane otázky. "No...když jsme byli u tebe doma, foťákem a jak jsme se poznali. Byli to odpovědi na všechny otázky?" Zaměju se tiše a pohladím ho po vlasech. Izuru se nakonec odebere do pokoje, ale s mým mobilem. "Teda...ne že to vymažeš, stejně ti to nepomůže. A jestli jo, udělám novou a rozvěsím jí po firmě." Vyhrožuju mu a směju se u toho. Dodělám snídani a potom s ní na táce za ním dojdu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ovšem jak s tím mobilem neumím, tak se mi povede sundat to z tapety a dát tam nějaké kytičky. Na to hledám, kde jsou fotky a nemůžu to najít. Nejsem si jistý, zda jsem dal vymazat jo či ne a polejvá mě pot. Ne...on....ne.....kde je? zuřivě hledám v mobilu a ani si nevšimnu, že Kuroyi už přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Položím tác a vezmu mu svůj mobil z ruky. Zaklapnu mobil a když ho otevřu kytičky na tapetě málem zabijou moje oči. "Co to je Izuru-chan?" Zeptám se trochu vyděšeně, ale vůbec ne nazlobeně ani jinak vyčítavě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vlezu za ním na postel a zprudka mu odsunu ruku pryč. Štve mě, že se mě takhle bojí. Přidržím jí bokem a druhá ruka vytartuje k jeho obličeji. Přidržím si ho a políbím. "I kdyby si jí smazal...nevadí to..." Řeknu tiše a pohladím ho po vlasech. Potom zase vezmu mobil a za chvíli je fotka zase na svém místě. "Mám jí totiž ještě v počítači." Řeknu jen tak a následně mobil odložím a přisunu k nám snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vystartuje mi k obličeji a podrží si mě.Jen mám zavřený oči a trochu se klepu. Ovšem místo facky mě políbí. Jsem v šoku a chvili nespolupracuji, ale pak už jo a tak se přidám. Po polibku mě pohladí a vrátí si vše zpátky.Oddechnu si a obejmu Kuroyi. " Já se bál, že se budeš zlobit." zašeptám a jsem rád, že mi ten kámen spadnul. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ale po polibku vidím, jak se uklidnil. Obejme mě a zašeptá, že se chvíli bál. "Izuru-chan...víš přece, že bych ti nikdy neublížil." Otočím se k němu a znovu mu dám pusu. "Ale teď se pořádně nasnídej. Musíš nabrat sílu, než se mi začneš ztrácet před očima." Usměju se a znovu ho pohladím po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po chvili se zase zarazím a nabídnu něco málo ze snídaně i Kuroyi. " Já...měl jsem hlad, gomene." omluvím se a už čekám, zda si taky veme. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zlehka mu rukou pocuchám vlasy. "Když jsi měl hlad tak jez ne? Nejsem malý Izuru-chan...nemusíš se o mě tak starat. Když budu mít hlad najím se, neboj." Ujistím ho a aby neměl starost tak začnu pomalu jíst snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak začne i on jíst, pokračuji sám v snídani. Usmívám se a dojím. Odložím vše a jen pozoruji, jak jí, skoro hypnoticky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To jsem rád, že se o mě tak staráš. tak já si teda něco vezmu...aby si neměl starost, ano?" Usměju se a vezmu si další chleba. Všimnu si, jak se na mě kouká a rozesměju se. "Teda...skoro mě děsíš, jak takhle koukáš. Vypadá to, jako by ses to do mě snažil nacpat silou vůle." Zasměju se a musím se napít. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zavřu oči a odpočívám. " Copak dneska budeme dělat, když není práce a ni škola a já jaksi..moc se hýbat nemůžu."přiznám a zadívám e na něj psíma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To jsem rád...dělal jsem to jen pro tebe víš....no dobře, něco málo bylo i pro mě." usměju se a dám mu pusu na čelo. Zeptá se na dnešní plán dne. "No...přece co budeš chtít." Zasměju se a znova ho začnu hladit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jsme ale stále nemotorný a tak ztratím rovnováhu, přesněji řešeno se mi podlomí ruka, a já na něj spadnu plnou vahou až ho povalím do postele. Zrudnu a hned se pokouším zase posadit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Tak dlouho, jak bude se mnou budu šťastný a cokoliv budeme dělat bude v pořádku. Snaží se mě obejmout, ale přes bolící záda to moc nejde a jak se nahne aby mě políbil, upadne na mě. Nečekal jsme to a tak si lehnu do postele. Izuru chce ale vstanout. Já si ho však přitáhnu více na sebe. "Chtěl bych tak zůstat na chvíli...nevadí to?" Zašeptám tiše a zavřu oči, jak je mi jeho blízkost příjemná. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nechám hlavu položenou na jeho hrudi a zůstanu na něm ležet. Poslouchám jeho srdce a pohladím ho. " Tvé srdce ...krásně bije....mohl bych ho poslouchat pořád." a zase se zaposlouchám do tlukotu srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přizná, že se mu to tak líbí. "Jaké myšlenky třeba? Povíš mi to? Jen abych věděl..." Snažím se z něj dostat i když nevím, jestli mi to řekne nebo ne. Ale stejně bych to vědět chtěl. Usměju se když mluví o mém srdci. "Dneska ho můžeš poslouchat třeba až do omrzení." Pohladím ho po vlasech a nahnu se abych mu dal pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Raději se zaposlouchám do jeho srdce. " Tak já dneska budu poslouchat tvé srdce, které doufám bije pro mě.....i kdyby ne...bije a krásně bije." a přitisknu ucho na jeho hrud a rukou ho hladím po bradavkách. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Copak? Ty by si chtěl znova. To přece vůbec nevadí Izuru-chan...Jsem rád, že se ti to líbilo...já...a chceš teď nebo počkáme, až na nějákou jinou příležitost...až budeš vzrušený..." Zeptám se tiše a i já se tak trochu začervenám. Znova začne poslouchat moje srdce. "Jistě, že bije....vždycky jen pro tebe..." Usměju se a hladím ho ve vlasech. Potom vezmu jeho ruku a dám si jí pryč z bradavky, kterou hladí. Protože on sám může cítit jak už ztvrdla. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Raději ,abych zahnal trému, se přilepím na jeho hrud a poslouchám jeho pravidelný rytmus. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se a znovu ho pohladím. "Ale Izuru-chan...není to přece nic divného. A vůbec mi to nevadí. Já jen...kdyby si to chtěl...teď...no...tak klidně řekni...víš..." Poslední slova říkám o dost pomaleji, protože si přitom vzpomenu na to, jaké to bylo minule. Jak moc krásně vzdychal a prožíval to. Jak to bylo nádherné. "Ale to jen pod podmínkou že to nebude tak, že se na mě potom půl dne studem nepodíváš." Řeknu mu jedinnou svojí podmínku a dál ho potom hladím, jak poslouchá moje srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Moje ruka se omylem zase vrátí na jeho bradavku a přejede po ní. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakonec ale zvedne hlavu a zadívá s ena mě. Všimnu si jeho lesklých očí. "Pořád na to myslíš? To by sis to určitě chtěl zopakovat....ani teď by sis o to nedokázal říct?...no..jen nevím, jak by to snesla tvoje záda." Usměju se a znova ho po hladím. Tentokrát i po tváři. Jak mě hladí, omylem mě zase pohladí přes bradavku. Tohle už mě vzrušuje. "Izuru-chan..." Vydechnu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak ho znova pohladím přes bradavku, omylem, napomene mě. Zvednu hlavu a uvědomím si. " Gomene.....gomene." a posunu se níž, abych nedráždil Kuroyi rukou na bradavce, ale místo toho ted dost tlačím tělem na jeho podbřišek a rozkrok. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Znova nadzvednu hlavu, abych se na něj mohl pořádně podívat. "Izuru-chan...copak ty by si chtěl....mí?" Zeptám se ho překvapeně, jestli jsem to dobře pochopil. Omluví se za to svoje dráždění a hned na to dá ruku prač. neoddychnu si ale na dlouho, protože hned potom ucítím, jak mě jeho tělo tlačí. A zrovna na špatných místech. Zavřu oči a zokloním hlavu. Začnu zhluboka dýchat a Izuru může slyšet jak se tep mojeho srdce zrychlil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Kuroyi-san....děje se něco...já nechtěl..jsem tě rozrušit svým přáním, já nemusím...pokud nechceš. Já jsem jen..chtěl ti pomoci...asi by jsi mi musel trošku pomoci, ale já bych to zvládnul...ale to jen kdyby jsi chtěl." říkám a pozoruji jeho tvář, přitom jsem ted pánví přímo mezi jeho nohama a bez oblečení bychom se dotýkali penisy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To...to nebylo to...přání Izuru-chan...já...raději..." Leži na mě tak, že mě to opravdu dráždí a stojí mě hodně sil se ovládat. Nakonec ale stejně může cítit jak na něj můj penis tlačí, protože se mu povedlo mě vzrušit tak, že už se ani neumím ovládat. Odstrčím ho pryč, aby na to nepřišel a nebylo mu to nepříjemné. "Já...za chvíli budu v pořádku Izuru-chan...dej...mi moment..." Ještě zrychleně dýchám, ale je to už o něco lepší. I když jen o málo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Natáhnu k němu ruku a pohladím ho po hrudi. " Kuroyi-san...jsi v pořádku...nemám něco udělat, zavolat....nebo.." sjedu pohledem níž a potom zrudnu. " Nebo...já tě...jako jsem byl...já...předtím?" koktám a couvám po posteli, protože tohle jsem mu způsobit nechtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ale nakonec mě stejně ještě pohladí po hrudi. Vypadá to, že má o mě strach. Ale nakonec na to příjde. Jen mlčky přikývnu a zavřu oči. "Dej...mi jen...chvíli Izuru-chan...budu zase...v pořádku..." Zavzdychám a dál se snažím se uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přejedu po jeho tváři rukou a tím ho pohladím. " Já...rád bych to zkusil, třeba bych to zvládnul...libilo by se ti to,...třeba." zkouším, ale nechci a nezní to jako přesvědčování jeho, ale spíš sam sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přisune se blíže a já nevím, jak mám reagovat. Pohladí mě po tváři a oba nás přesvědčuje, že by to zvládnul. "Já...Izuru-chan...nechci tě nutit...a nevím...jestli není...brzo...víš..." Zašeptám a na pohlazaní vydechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ale i tak se musí rozhodnout on sám, ne já. Kdyby ale chtěl...já se bránit určitě nebudu. Jeho ruka sjede na můj hrudník, přejede po bradavce a já se pod tím dotekem jen prohnu. A když se zastaví u mojích kalhot, trochu se vzrušením zatřesu a polknu. Izuru může vidět,jak se vyboulenina na kalhotech ještě o něco zvětšila. Už nedokážu ani odpovědět na to, co mi říkal. Už dlouho jsme necítil to co teď. Takovou touhu. Jedna část mě, chce, aby mi pomohl, ale ta druhá ho chce zatím ještě chránit. Nemůžu jinak než to nechat na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přisunu se k němu blíž a moje rty dopadnou na jeho kůži na bříšku. Líbám ho tam a rukama přitom pomalu rozepínám kalhoty a po tom je začnu stahovat. Mé rty přitom prozkoumávají jeho bříško a jak jdou kalhoty dolů, jdou i mé rty. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Najednou mě přepadne obava, že se to pokusí udělat pusou. Opravdu mě ta myšlenka ale začne děsit až když jdou spolu s mojimi kalhoty dolů i Izurovi rty. Zadržím ho a podívám se na něj, celý rudý. "I-Izuru-chan...ne pusou..." Zavudychám tiše a potom si už zase lehnu a slastně přivírám oči pod každým jeho dotykem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Sundám mu kalhoty a vidím jeho spodní prádlo. Líbám no na podbřišku a postupuji níž, ale spodní prádlo nesundavám a jen ho přes něj hladím a později i líbám. teprve podle reakce to prádlo poslední sundám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Sundá mi kalhoty a tak tam ležím v kokošili a spodním prádle. Začne mě přes něj hladit po rozkroku a líbat na něj. Třesu se a vzdychám, jak se mi to líbí. Přitom se můj penis vždy o něco více postaví. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Co se jeho penis ztopoří více, začnu pomalu stahovat jeho spodní prádlo. A jako jsem to dělal předtím, tak i ted ho pusinkuji a hladím, ale ted přímo na penis, třísla a varlata. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ale potom ho začne stahovat a dál mě líbá jako bych předtím nic neříkal. Zalapu po dechu. "Izuru-chan...To...nemusíš...pusou..." Šeptám mezi vzdychy, protože i když říkám, že nemusí stále se mi to líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Už chci něco říct, ale zase mě začne líbat, tentokrát už jen na podbříšku. Ale i tak to na mě dost působí a on to teď může nejenom cítit, ale i vidět. Když se však dotkne mého penisu a začne ho honit, ihned se napřímí. Už jenom to, že vím, že se mě Izuru takhle dotýká mě moc vzrušuje. Když mi ho začne honit, zaryju prsty do prostěradla a začnu sténat slastí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jsem trochu nervozní, ale jak vidím a slyším, jak se mu to líbí, přidávám. Dokonce ho začnu i jazykem po bříšku svádět. Má tak krásný tělo..ap okožku..chci jen jeho..nikoho jiného...chci být jen jeho. zamilovaný až po uši i v myšlenkách. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pro mě je to tak úžasná slast a prožívám to opravdu intenzivně. Propínám se a vzdychám, jak mě to vzrušuje. Když si začne hrát jazykem na mojem břiše, tiše zavzdychám. Cítím, jak se slast začne stávat skoro neúnosnou. "I-Izuru-chan...já...já..." Nedokážu mu to ani říct, jak cítím, že už se blíží vrchol. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pokračuji dál i po vyslovení jména a polibky dávám na jeho bříško, kde se mu to líbí. Potom jazýčkem sjedu na podbříšek, ale pyje se ani nedotknu. Jen ho dráždím a chci, aby byl štastný. Newvypadá to, že bych přestal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Sice sem nechtěl, aby to dotáhnul až do konce, ale vypadá to, že to jinak nepůjde. Pokusím se ho ještě jemně odžduchnout. "I-Izuru-chan..." Zavzdychám a ani ho už pořádně nestihnu varovat. Moje tělo se propne a všechna slast se uvolní, když vyvrcholím. Pokud neuhnul při mém odstčení, je možné že ho mé sperma trochu ušpinilo. Ležím sezakloněnou hlavou a zhluboka a hlasitě oddechuju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Propne se a mě zasáhne jeho sperma do obličeje. Jen stihnu zavřít oči a tak nevidím zbytek jeho krásného prožití vyvrcholení. Po chvili opatrně otevřu oči a vidím, jak leží a zhluboka oddechuje. " Libilo se, Kuroyi kun?" zeptám se a dívám se na něj, jako bych čekal, kdy bude chtít něco dalšího. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vidím, jak je Izuru špinavý. Hned si ho trochu poděšeně přitáhnu k sobě. "Izuru-chan...omlouvám se, to jsem nechtěl." Otřu mu tvář od mého spermatu a pohladím ho. Potom ho ještě zlehka a něžně políbím. "Izuru-chan...já...já už ani nevím, jak...jak ti mám říct, jak moc tě miluju...věříš mi?" Tisknu ho na sebe a hladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitiskne si mě k sobě a já se vedle něj položím a ležím oddaně jako jeho mazlíček. " Věřím ti, Kuroyi .....taky tě moc miluji." šeptám a tisknu se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ach...Izuru-chan. Ty si to světlo mého života. Má pravá láska...jsi moje všechno...nikdy tě neopustím, nikdy se tě nevzdám a nikdy nedovolím nikomu, aby ti ublížil..." Jen tak z ničeho nic mu tohle začnu říkat a vím, že to všechno je pravda. Každičká věc, co jsme řekl. Obejmu ho a začnu ho něžně hladit po zádech. Potom přes nás oba natáhnu deku a hleadím ho dál. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pak jak se tulím, jednu nohu dám mezi jeho nohy a tak se k němu přitisknu a on může citit moje vlastní vzrušení z toho, co jsem mu dělal, a jak pomalu ochabuje. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Já s tebou taky, lásko...a kdyby se mi to nelíbilo...nestalo by se tohle..." Usměju se a natisknu si ho na sebe. Když se ke mě tiskne, cítím jak je ještě vzrušený. Ale absolutně nevím co dělat. Nechci se unáhlit a aby se tohle pokazilo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Zvládnul si to skvěla...vážně." Pochválím ho a zlehka políbím. Na jeho otázku však zavrtím hlavou. "Netuším, lásko. Ale mělo by to už brzo přestat." Něžně ho hladím a snažím se, aby se uvolnil. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Na mojí otázku netuší a tak mě pohladí a já se uvolnuji. " Děkuji....zkusím to zaspat...třeba to bude rychlejší." trochu se zasměji a pak se přitulím a zavřu oči. Chci spánek, ale ten nepřichází, rukou bloudím po jeho těle. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jen spinkej. Postarám se o tebe, kdyby si chtěl cokoliv." Slíbím mu a políbím ho do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Je asi něco kolem třetí...spíše po. Jak se cítíš?" Zeptám se ho a políbím ho na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rukou vjedu do jeho vlasů a přitulím se, rty ho líbám na rty. " Víš, nikdy by mi nepřišlo, že skončím takto....ale jsem rád...nikdy tě neopustím." zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Izuru chodí do školy a KUroyi do práce. Občas za ním Izuru zajde a pomůže mu jako model a nebo jen tak s nějakým modelem, jindy zase Kuroyi přijede Izurovi naproti a on s ním jede. Jsou štastný a jejich společný život plyne poklidně jako voda. Láska vstupuje mezi ně a to každý den. A takto uběhli 14 dní a dneska má Izuru dlouhou ve škole a Kuroyi slíbil, že za ním přijede a pojednou někam za překvapením. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chvíli čekám, až se objeví. Poto výjdu před auto s kyticí růží a čekám, až příjde. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jdu s klukama ze třídy a něco mi říkají , dokonce si mě zlehka zčnou dobírat potom, co uvidí Kuroyiho s kyticí růží. Zčervenám a odeženu je, rozhodně si z toho nic nedělám Doběhnu za Kuroyim a obejmu ho. " Konban wa, Kuroyi-kun....jak jsi se dneska měl..dneska to bylo tak dlouhé." zašeptám, zatímco ho objímám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přitáhnu si ho k sobě a dám mu lehkou pusu. Pohladím ho a usměju se. "Myslel jsem na tebe a uteklo mi to rychle. A jak ses měl ty?" Zeptám se ho a dám mu kytici růží. "Nezapomeň, že musíme jet pro to tvoje překvapení." Připomenu mu a začnu ho zlehka hladit po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro přimáčknu se na něj a dám mu pusu. " A copak to bude...prozradíš..aspon trošku?"! škemrám, ale nastoupím po chvili do auta, abychom mohli vyrazit, kytici si držím na klíně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nechcej se překvapit." Pohladím ho. Přimáčkne se blíže a dá mi pusu. Trochu zčervenám, ale ne moc. Nastoupíme spolu do auta a vyjedeme do města. "No...můžu ti jen říct, že jsem ti to jednou slíbil a teď je na čase slibi splnit." Usměju se na něj a za chvíli zastavíme před zlatnictvím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vystoupím z auta a dívám se střídavě na Kuroyi a potom na obchod. " Kuroyi-kun...já vůbec netuším, co jsi mi slibil? " přiznám sklesle a dívám se Kuroyi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pohladím ho a potom jdeme ke zlatnictví. "Však se to za chvíli dozvíš." Uklidním ho a vejdeme dovnitř. "Sakuna-san, vítejte. Jdete si pro své zboží že ano? Jen moment, dojdu pro něj do trezoru." Pozdraví mě prodavač. Ví, že teď, když v obchodě nikdo kromě nás není si to může dovolit. Vrátí se s krabičkou a nadšeně se usmívá. Už vidím, jak se nadechuje, aby nám o svém díle řekl víc, ale zarazím ho zdvyženou rukou. "Až za chvíli, pane. Má to být překvapení." Vysvětlím ho a požádám ho o výklad o něco později. "Teď zavři oči, Izuru-chan a posaď se tady." Usměju se na něj a posadím ho na malou koženou pohovku. Jen co má zavřené oři, vezmu si od zlatníka krabičku a otevřu jí. Zlehka chytnu Izurovu pravou ruku a opatrně mu na ní dám náramek a potom to samé udělám i s druhou. Na to, jako na znamení začne mluvit zlatník o svém díle: dvou masivních zlatých náramcích s rubíny. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro jak prodavač začne mluvit, otevřu oči a je na tom vidět překvapení. " Ku...ku..Kuro..." nedokáži říct ani jeho jméno, neposlouchám prodavače a vrhnu se Kuroyimu kolem krku a políbím ho. Pláči štěstím, protože tohle jsem nečekal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zrovna ve chvíli, kdy se zlatník ptá jestli se líbí nebo ne, skočí mi kolem krku a políbí mě. Přitáhnu si ho a potom mu otřu slzičky. "Myslím, že tohle byl dost velký souhlas a důkaz, že se líbí. Ale kdybych měl říct za sebe...jsou skutečně nádherné." Podívám se na prodavače a naznačím mu zvednutým palcem, že odvedl dobrou práci. Potom se zase otočím na Izura a otřu mu slzy. "Ale Izuru-chan...kvůli toho přece neplač. Copak jsem ti neříkal, že jakmile jde o tebe, nic pro mě není nemožné?" Konejším ho a potom mu pomůžu vstát. Mávnu na prodavače, že už půjdeme ale on nás ještě zarazí. "Ještě moment...dovolil jsem si k tomu takovou malou pozornost podniku." Usměje se a přistrkuje nám původní dřevěnou krabičnu na které teď stojí ještě jedna. "Ale to si nechte až na doma." Řekne napůl tajemně a já přikývnu. Vezmu krabici od náramků a druhou dám Izurovi a potom si ho vedu k autu, abychom mohli jet domů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nasedneme do auta a já držím kytici a taky krabičky. " A....Arigato.....Ku...Kuroyi-san." dostanu se zebe asi po deseti minutách jízdy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se na něj, když mi poděkuje a zlehka ho pohladím po ruce. "Není za co. Miluju tě." Řeknu tiše svůj důvod a potom se opět věnuju řízení. Dojedeme domů a dojdeme do bytu. "Co takhle se podívat na ten dárek?" Usměju se, protože ani já netuším, co by to mohlo být. Donesu ho na pohovku, kde si oba sedneme. Velkou krabici dám na bok a potom nechám Izura otevřít malou krabičku. Jsou tam dva stejné zlaté prstýnky, které vypadají, jako zmenšeniny těch náramků. "Teda...je to krásné. A napadá mě jen jedna věc, co s tímhle." Usměju se a vyndám z krabičky jeden prstýnek. Potom ještě vezmu kytici, kterou jsem dal Izurovi už dříve a kleknu si před něj. "Izuru-chan, vezmeš si mě?" Zeptám se s pohledem jen na něj a nabídnu mu jak prsten, tak květiny. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Najednou si Kuroyi klekne přede mnou, prstýnek a kytkou v ruce. Zalapu po dechu a rudnu. " Kuroyi-san.....já....já....ano...chci tě...chci tě, lásko." Skočím mu kolem krku a dlouze ho sám políbím. Jsem úplně mimo z toho, co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Miluju tě Izuru-chan....miluju tě...moc..." Objímám ho a líbám. Potom ho kousek odtáhnu a na prst mu navleču prstýnek. "A jsi si jistý? Opravdu si mě chceš vzít?" Zeptám se ho pro jistotu ještě jednou, ale i tak si ho k sobě tisknu a zlehka ho líbám na tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitom mě však k sobě tiskne a líbá na tváře. " Ano..jsem jsi jistý..nikoho jiného než tebe nechci...chci jenom tebe...chci být s tebou ...a chci, aby jis byl můj první a jediný." šeptám a líbám ho na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru-chan...copak ty chceš? Copak ty už se cítíš?...já...já nevím..." Netuším, co říct. Ani nevím, co udělat. Jen ho obejmu a něžně hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Začnu ho zlehka hladit. "Ne to ne...Gomen, Izuru-chan...špatně jsem to pochopil. Já...já taky nejsem připravený, jen jsem se bál...protože kdyby si opravdu chtěl...víš...nemohl bych ti říct ne...a...raději...raději toho nechme." Usměju se rozpačitě a místo toho ho políbím a sevřu v náruči. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zlehka ho líbám na kůži a pak se jen přitisknu. Začínám dojetím plakat, protože tohle je to nejhezčí, co se mi snad za život událo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zdá se mi jako by plakal. ale nechci ho teď pouštět. "Nemohl bych ti říct ne...moc se mi líbíš, moc tě miluju a splnil bych ti co bych ti na očích uviděl, aby si byl šťastný. Jsem šťastný dokud mám tebe, miluju tebe a můžu ti plnit každičké tvoje přání." Zašeptám tiše a políbím ho do vlasů. Potom ho vezmu do náruče a vytáhnu na pohovku, abychom neseděli na zemi, i když je na ní koberec. "Ale myslím, že když počkáme...bude to potom o hodně lepší." Usměju se a kousek ho odtáhnu. Otřu mu zlehka slzičky a potom ho něžně políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Veme mě do náruče a potom položí na pohovku. Odtáhne se a já skloním zrak k zemi, protože se stydím za svá slova i za slzy. Setře mi je a poblí mě. Oplácím mu polibek a přitisknu se k němu. " Kuroyi-san....já...já to nechám na tobě..já nepoznám ten správný čas...věřím ti." zašeptám a pak se sehnu pro druhý prstýnek a navlíknu ho Kuroyi na jeho volný prsteníček. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale Izuru-chan...toho se nemusíš bát. Až ten čas příjde, poznáš to...tím jsem si jistý...poznáme to oba." Uklidním ho tiše a hladím ho po vlasech. Přitom se na chvíli zadívám na krsten, co jsme od něj před chvílí dostal. "Víš, že jsi moc krásný?...a nic na to prosím neříkej. Nechci slyšet, že jsme krásnější nebo cokoliv jiného. Jen chci, aby si mě teď poslouchal a uvědomoval si, co říkám, protože to všechno je pravda." Skloním se a políbím ho na čelo. "Izuru-chan...jsi moc krásný....jsi nádherný a já tě moc miluju. A když se na tebe zadívám...můžu se zbláznit, když vím, že jsi jen můj. Že máš rád mě, protože mi všichni můžou závidět...tvoji krásu...tvoji dobrotu...a tvoji lásku. Jsem rád, že sis vybral mě a já si ě budu hlídat...protože andělé se na zemi moc často neobjevují...budu si tě střežit...můj nejdrahší poklade..." Šeptám mu něžně, přitom ho pozoruju a usmívám se a stále ho něžně hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Políbí mě na čelo a přitom mi šeptá tak rásná slova. Rudnu a nevím, co dělat. jak skončí, pozoruje mě a já nevím, kam s očima. " Kuroyi-san...nevím, co co ..na to říct...protože ty jsi ...ten anděl...co mi pomohl." řeknu nervozně a políbím ho. " A já od tebe neodejdu....nikdy....budu tady pořád ...jen s tebou." hovořím tiše k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Když nevíš co říct...nemusíš nic říkat, ne? Já se zlobit nebudu. A některé druhy ticha jsou příjemné." Uaměju se a zlehka ho hladím. "Ale tím andělek jsem myslel tebe, lásko...A jsi si jistý, že pořád není moc dlouhá doba pro nás dva? Co když tě začnu nudit? Ale pokud je to u tebe v pořádku, já s tím nemám žádný problém." Trošku se ho snažím zviklat, ale jen něžně a jen proto abych znovu slyšel, jak moc mě miluje. Od něj bych to mohl poslouchat do nekonečna. "A co takhle udělat si teď takovou malou chvíli společného příjemného ticha?" Navrhnu mu a dál ho něžně hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě a já příkývnu. " Miluji tě.:" zašeptám a pak už jsem ticho a jen se k němu tisknu a schovávám za svá slova. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Dobře Izuru-chan...tak spolu budeme napořád." Přikývnu a hladím ho po vlasech, když se ke mě tiskne. Zašeptá, že mě miluje a potom už se jen tiskne. ani já už nepromluvím, jen ho tisknu k sobě a nechávám ho, aby mojí lásku cítil. Něžně ho hladím a zlehka ho laskám. Občas ho i políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Něžně ho hladím a líbám do vlasů. Po chvíli se k němu skloním a políbím ho na tvář a potom jedu dál k jeho rtům. Něžně ho políbím a jen zlehka a krátce ho pohladím po zadečku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Líbáme se a já mu polibek něžně oplácím. Pohladí mě i po zadečku a já se k němu přitisknu a rty stisknu jeho ret, aby věděl, že jsem jen jeho a nikoho dalšího. Že pro něj udělám cokoliv, co si jen bude přát. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přitom ho hladím, ale dávám si pozor a na jeho citlivé partie zajíždím jen málo. Když skončíme, už ho zase jen zlehka hladím a tisknu. "Izuru-chan...pamatuješ, když jsme se poprvé potkali? Co sis tehdy myslel?" Usměju se na něj a zeptám se na okamžik, kdy jsem ho potkal. Tehdy jsem vůbec a ani náhodou netušil, jak to mezi námi bude. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po políbení se jen k němu tisknu, jsem štastný a stále cítím prstýnek na ruce. Otázka, kterou mi položí, mě zarazí a já zrudnu a stáhnu se více do klubíčka v jeho náručí. " Pamatuji....na nádraží....a myslel jsem...že jsi vrah....a ty jsi mě pak ...přesvědčil, že i mě hrozí nebezpečí....ale neudělal by jsi to, že ne?" zvednu pohled a zadívám se mu do očí. Nevěřím, že by tenkrát ve vlaku či u mě doma mi opravdu chtěl ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No jo...na tom nádraží. Moc ses mi líbil. Byl jsi krásný...a nešikovný." Usměju se a potom chvíli přemýšlím nad jeho odpovědí. "No pokud by i byl tak roztomilý jako teď tak možná i jo...to je jen vtip. Nikdy bych ti neublížil." Řeknu nakonec a dám mu pusu na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přemýšlí o odpovědi a já ztuhnu. Nejdřív se mi skoro zastaví dech, než konečně řekne zbytek. " Já věděl, že by jsi mi neublížil.....byl jsem cvok...myslet si, že jsi vrah a někdo, kdo ubližuje ostatním." usmívám se na něj, tak nevinně a pak se jen přitisknu a dám mu pusu na rty. Jako poděkování za to, jaký je. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To máš pravdu...nejsi krásný...jsi nádherný...a nemyslím, že jen pro mě. Nezapomeň, že teď jsi model. Vidí tě plno lidí a plno ostatních módních značek tě chce i pro sebe. ale to už záleží na tobě, pro koho chceš pracovat." Usměju se a řeknu mu, jak to je s jeho krásou. A je to pravda. Přišlo mi už hodně dopisů i mailů s podobnými žádostmi. Pohladím ho po tváři. "Možná ti to už párkrát zachránilo život, nemě bys tak moc věřit ostatním. ale jsem rád, že sis mě nakonec pustil blíž. Moc tě teď totiž miluju." Poslední slova mu zašeptám tiše do ouška. Není třeba aby si věděl všechno...to jaký jsme byl když jsem tě poznal a než jsem tě poznal...já se změnil. A kvůli tobě...chci bay si mě znal takového, jaký jsem teď. Koroye, který miluje. Který miluje tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pohladí mě po tváři a pak mi postupně šeptá do ucha. Ta poslední věta mě dojme až ho vášnivě políbím. " Já tebe taky....moc...jenom tebe....já věřím už jenom tobě." přiznám a špitám mezi nádechy a v pauzách na polibku. Mé tělo se přitiskne na Kuroyi a rukou mu jezdím po hrudi a bříšku, trichu zajedu i na podbřišek, ale to spíš omylem z toho nadšení z jeho slov. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pohladím ho po vlasech. "Ale Izuru-chan...to je přece všechno na tobě. A neboj, budeš navrhovat, už přemýšlím, co pro tebe vymyslím. Možná bych po tobě chtěl teď návrh alespoň 3 modelů na léto. A podle toho, jak to dopadne ti můžu udělat potom vlastní typ kolekce. A bude na tom tvoje jméno." Usměju se na něj a dál ho hladím. Políbí mě a jeho polibek je vášnivý a téměř jakoby nebral konce. Tiskne se na mě a začne mě hladit. Když ukončí polibek, zvednu se avezmu ho do náruče. Odnesu ho do ložnice a tam ho položím an postel. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Líbám ho a on po polibku si mě veme do náruče. Přitisknu se na něj a položím hlavu na rameno. " Kuroyi-san...jsem s tebou tak štastný." zašeptám a pak se nechám položít na postel, stále ho objímám kolem krku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "tak mi prosím říkej jen Kuroyi...nepotřebuju být san...ne pro tebe." Pohladím ho a políbím na čelo. Položím ho na postel a on mě stále objímá. Vylezu na postel za ním a začnu ho zlehka hladit a líbat. "Izuru-chan...miluju tě...moc..." Zašeptám znova tiše a jak se na něj tisknu může cítit, zatím ještě slabý tlak v mých kalhotách. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Uvědomím si to, co mě tlačí a zrudnu. " Kuroyi, já tě taky moc miluji....jen tebe...nikoho jiného...ani mojí matku ne.." přiznám a ani víc vyjádřit svůj cit nedovedu. Sám rukama hladím Kuroyi po těle, ale dolů nejdu dál než na břicho. Dokonce se ho pokusím i políbit na krk a sjet doleji, ale zarazím se a celý rudý od stydlivosti a neznalosti toho zase radši nechám a jen ho hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Líbí se mi, jak mě hladí a ucítím jeho pusu na krk i to zaváhání. "Izuru-chan...ještě prosím...nestyď se...dneska bude nejkrásnější noc, jakou jsme spolu zažili..." Zašeptám mu tiše do ouška a sám ho začnu něžně líbat, jakobych ho chtěl sníst. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přiblížím se k jeho krku, ale než ho znova políbím na krk, zašeptám. "Nejkrásnější? ....Jak to, Kuroyi?" zeptám se tiše a pak ho zkusím znova polibit na krk. Jemně se dotknu rty jeho kůže a postupuji pomalu dolů ke klíčním kostí. Ale je znát, že se stále bojím a celý hořím nervozitou. Jeho polibky mi pomáhájí a já se jim nebráním. Dokonce čím déle mě líbá, tím občas dokonce i tše vzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Uslyším ještě jeho otázku před polibkem, ale než mu odpovím, tiše zavzdychám, jak se mi líbí jeho polibek. Na chvíli přestanu v líbání a nežně ho pohladím po krku. Potom zajednou moje ruce pod jeho tričko a začnu mu ho vyhrnovat. "Nejkrásnější...přee si chtěl...abych byl tvůj první, ne? Izuru-chan...cítíš se na to? Jestli ne, tak počkáme...ale chtěl bych tě...a moc." Řeknu mu tiše ale potom už nic neudělám, dokud neuslyším, jak se rozhodnul. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Slyším, co říká a ta představa mě děsí a láká zároven. " Já.....ano chci být tvůj první." řeknu tiše a usměji se. Vím, že chci být s ním a se vším, ale nemám sebemenší představu, jak to zvládnu. Už jen to uspokojení od něj bylo něco pro mě nepředstavitelného a on se se mnou chce ted milovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Hai...dobře...ale...chceš to dneska...já omlouvám se, že se pořád ptám, ale chci aby si to měl co nejhezčí. Dělám to pro tebe..." Pošeptám mu tiše a jen ho zlehka políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zůstanu ležet a dívám se na něj. " Ty...ty se o mě bojíš,? To tak bude bolet? Já myslel, že jsi říkal....nevěřím, že by mě to bolelo....ty by jsi mi neubližil." zašeptám a oddaně se na něj dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom se na mě zadívá a ptá se na bolest. Skloním se k němu a dám mu pusu. Potom se usměju. "Ne Izuru-chan...nebude to bolet. To bych nikdy nedovolil." Řeknu tiše a dál ho hladím po hrudi. Přitom se zlehka dotknu jeho bradavek. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přejede mi po hrudi, rozklepu se nadšením a nervozitou. Můj dech se zrychluje a já cítím, že chci víc. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jen mlčky přikývnu. Skloním se nad ním a políbím ho. Potom ho začnu sevlíkat a neskončím, dokud přede mnou neleží úplně nahý. Ale vše dělám jmně a něžně a poliky na jeho tělo a s lehkým hlazením. Přitom sevlíkám i sám sebe. Když pode mnou leží nahý, zlehka ho pohladím po tváři a potom láskyplně políbím. "Izuru-chan...miluju tě..." Zašeptám tiše a znova ho začnu líbat. Tentokrát lehce na krku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitom však svléká i on sebe a tak mezi polibky na tělo se na něj podívám a ihned uhybám. Je tak krásný...tak nádherný....proti němu jsem tak ....jak se mu můžu jen vyrovnat. smutním a nevím, jak sebrat odvahu se na něj podívat. Oba jsme nahý a já se na něj podívám po jeho slovech lásky. Chci odpověd, ale nemám slova tak jen přikývnu. Políbí mě na krk a já se propnu. Jeho doteky působí jasně a já vím, že mu věřím a s nikým jiným být nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chytnu ho za ruku a propletu si prsty s jeho. Jemně jí stisknu a dál ho držím. Po chvíli přestanu a natáhnu se ke kříňce. Vytáhnu od tama ozdobnou lahvičku a sehnu se zase k němu. "Gomen ne...teď to zastudí..." Zašetpám mu tiše do ouška a políbím ho na něj. Mezitím jednou rukou otevřu lahvičku. Líbám ho po krku a pomalu mu liju gel do rozkroku. Zřejmě ho zlehka studí, jak mu stéká až k otvoru, alá já s tímhle stejně nemůžu nic udělat. Políbím ho a potom opatrně jednim prstem začnu kroužit kolem jeho otvoru. Ale jen něžně abych ho nepolekal. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přestane a já se dívám, jak se natahuje pro něco. Vytáhne nějakou lahvičku a já otevřu ústa. Ale on mě jen zašeptá do ucha něco, co nechápu a pak mě políbí. Zastudí...jak..jak to myslí. Líbá mě na krku a tak na to přestanu myslet a beru to jako vodu na tělo. Ovšem jak mi začne lít vodu rozkroku, oči se rozšíří a mě dojde vše. Líbá mě a tak moje ztuhlost povoluje, ale pomalu. Jak zakrouží prstem, potím se a nevím, zda to mám přerušit či ne. Dráždí to, ale jinak než když mě kouřil. Pevně tisknu jeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakloním se k němu "Studí tě to moc? Nelíbí se ti to? Mám přestat." Ptám se a mám strach, aby se mu to nelíbilo. Dál však kroužím prstem kolem otvru a potom zlehka zatlačím. Ale nic víc nedělám...nechci aby se mu to nelíbilo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zatlačí a já se propnu. Dojde mi, že to budu já, kdo si zahraje roli dívky a to se vším. Držím jeho ruku a lapu po dechu." Já.....věřím ti." zašeptám a pak se kousek posunu doleji, takže jeho prst do mě trochu zajede. Zasténám a tep se mi zvýší jako horkost těla. Nedovedu si ani představit, jaké to bude dál. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nakloním se k němu a začnu ho líbat. Mezitím můj prst pomalu vjíždí do něj. Navzdory své minulosti umým být i něžný. Dál ho líbám a dějám pauzy jen na nádechy. Přitom prstem začnu pomalu jezdit tam a zpátky. Po chvíli pomalu přidám druhý a dělám to samé s tím, že občas uvnitř prsty pohybuju. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Cítím, jak pomalu do mě zajíždí a já sám přeruším polibek a propnu se. Jsem rudý a zasténám nahlas. Pak se kousnu do rtu. Je to něco neuvěřitelného a musím uznat, že je to příjemné. Zajíždí do mě a ten pocit se stupnuje, penis se mi staví a já nevím, jak na to reagovat. Nechci křičet, ani vzdychat a tak se spíš dusím a více se koušu, abych se uklidnil. Jak přidá druhý, více roztáhnu nohy a pevně svírám jeho ruku celou svojí silou. Díky lubricantu je pronikání bezbolestné a tak jsem u druhého prstu uvolněný a vzrušený, nemám už sílu ani odpovědět, ani se případně vzpírat. Mám zavřené oči a přestávám vnímat okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vidím, jak jeho tělo reaguje a jsem rád, že se mu to líbí. Ale hlasově se nijěk nevyjadřuje a jen si kouše ret. Zastavím pohyb prstu v něm a zlehka ho políbím. "Jestli se kousneš...bude tě to bolet. Kdlidně zvdychej nebo cokoliv jiného. Nikdo kro mě tě neuslyší. A já miluju tvůj hlas." Usměju se na něj a zlehka ho jen na rty políbím. Cítím, jak mi sevře ruku, když do něj vniká druhý prst. Nakloním se k němu. "Miluju tě..." Zašeptám tiše a znovu s nějvětší opatrností do něj proniknu třetím prstem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Skloní se ke mě , jak řpidá druhý prst a zašeptá slova lásky. Chci mu odpovědět, ale přidá třetí prst a tak jsem nucen více se podvolit, a můj dech je rychlý. Už se nedržím a tak sténám a vzdychám. Chvili tiše, kdy ze mě jakoby jede ven a pak hlasitěji, když vjíždí do mě. Mám sto chutí ho libat a zkusím mu dát pusu na krk, ale pak do mě zase zajede a já se propnu a zasténám. Nemám žádnou vůli nad těmi prožitky a netuším , jak je mírnit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po chvíli, kdy už do něj vjíždím třemi prsty tak už se nedrží a sténá a vzdychá nahlas. Začnu ho přitom libat něžně na krku a pomalu sjíždím i na hruď. Ještě chvíli ho dráždím, než z něj prsty vyjedu. Políbím ho a olíznu mu ouško. "Líbí se ti to...Izuru-chan?" Zeptám se tiše. Potom volnou rkou sjedu na jeho penis a několikrát mu po něm přejedu. Potom opatrně chytnu jeho volnou ruku a dám si jí na bok. "Klidně můžeš taky...ale už jenom to že tě takhle vidím mi stačí...to jak jsi krásný..." Zašeptám tiša a chvíli ho líbám a ještě do něj nevjíždím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Veme mojí ruku a dá si jí na bok, který ihned stisknu. Hovoří, že můžu taky a já vím, že bych měl. Rukou začnu jezdit po jeho těle , ale je to takové, že zavřu oči a spíš ho zase chytnu za bok. Trhaně sjedu rukou na jeho penis a zkusím ho honit, ale moc mi to nejde.Přesto je vidět, že se i přes to, jak moc jsem vzrušený a mimo, snažím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Cítím, jak jeho ruka jezdí po mojem těla a už to se mi líbí. Pořádně ani nečekám, že by udělal něco víc. Ale on na můj penis nakonec sjede. Jakmile tam ucítím jeho dotek, propnu se a zasténám, protože stačí jenom tohle, aby mě to vzrušovalo. "Izuru-chan..." Zasténám a stisknu mu ruku. Potom mu dám ruku zlehka bokem a nakloním se nad něj. Dlouze a láskyplně ho políbím. Vezmu volnou Izurovu ruku a položím si jí na bok. "Pomáhej mi..." Zašeptám tiše a potom už chytnu svůj penis a nasměruju ho k jeho otvoru. Zlehka se ho dotýká a já čekám, co udělá Izuru. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dá mi ruku stranou a políbí mě. Podvoluji se a líbám ho nazpátek, přitom cítím, jak si dá mojí ruku na bok. Zašeptá, že mu mám pomáhat a pak cítím, jak se špička jeho penisu dotkne v citolivém místě. Zasténám a nechápu, cotím mám udělat. Pomalu si zvykám na přítomnost penisu u otvoru a potom si Kuroyiho k sobě více přitáhnu. Tím mu dovolím, aby do mě začal pronikat. Jak tak provede, pocítím trochu bolesti se slastí a zasténám jeho jméno. Propnu se a pustím jeho bok, musím se chytnou postele. Je to neskutečné,. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vjíždím do něj opravdu pomalu než se zastavím, protože jsme v něm celou svou délkou a dál už to nejde. "V pořádku?...kdyby to bolelo...řekni...ale nemělo by...miluju tě...miluji tě Izuru-chan...a tak moc..." Řeknu tiše a potom ho políbím, zatímco se v něm velmi pomalu a opatrně začnu pohybovat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zašeptá, zda to nebolí a kdyby jo, abych řekl. jen zakroutím hlavou na nesouhlas a jak se začne pohybovat, jen se prohybám a sténám, rukama se držím postele. Nevím, co dělat a tak to radši nechávám na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pohladím ho po tváři a znova políbím. Moje pohyby v něm se pomalu zrychlují, ale to opravdu jen pomalu. Začnu ho něžně líbat na hrudí a zlehka ho přitom hladím po boku. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak je ve mě, hladí mě a líbá, přitom je ve mě, jsem zvrušený a nedokáži se kontrolovat. Mé tělo se prohýbá a já ho chci více a více, přitom to nedovedu říct. Mé tělo to říká, ale já sám mám zavřené oči a jen prosítěně se nechávám unášet těmi pocity. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Stejně jako mí. A to už jem spal s tolika lidma. Ale tohle neumím popsat...je to k jiné. Tak krásné a je to úžasný pocit. Může to být tím, že ho miluju? Ach Izuru-chan...jak si to dokázal? Něžně do něj zajíždím a stále nepřestávám pomalu přidávat. Volnou rukou přitom sjedu na Izurův penis a zatím co ho líbám na hrudi začnu mu ho pomalu a opatrně honit. Chci vidět jeho vrchol. eště dříve než mě zaslepí vlastní extáze. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Začne mě honit a penis v jeho rukách tvrdne a já nedokáži potlačit už nic. Propínám se a chci víc, chci pokračovat a zároven cítím, jak ve mě stoupá napětí. Milujeme se a já cítím, jak se blíží vrchol. Chci více a tak druhou rukou se ho snažím přitáhnout, sám se snažím narážet co nejvíce, aby byl ve mě co nejhlouběji. " Kuroyi....Kuroyi.....san." zasténám, jak vrchol se blíží. Pevně se ho chytnu nohama a zaltačím ho do sebe, přitom rukou se ho držím ve vlasech a druhou jeho těla. Propnu se a mé sémě spolu s mým hlasovým projevem doprovází extázi, která to jen zvyšuje. Cítím se nádherně a ten pocit je nezapomenutelný. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Přitom ale cítím, jak o to všechno moc vzrušuje a to je mi daleko lepší odměnou. Zasténá moje jméno a dokonce i cítím, jak mě na sebe více stahuje. Začnu tedy přirážet o něco více ale stále se snažím o to být něžný a aby ho to nebolelo ani trochu. "Izuru...chan..." Zavzdychám tiše ale to si mě nohama natiskne na sebe a tak do něj vjedu co nejhloub a zůstanu tam. Cítím, jak se jeho tělo pode mnou propne v extázi a uslyším jeho vzrušený hlas. Jen slabě ještě do něj jednou zajedu a potom se propnu i já a on ucítí můj orgasmus, jak mé sperma pronikne do jeho těla. Chystám se na něj padnout, jak mě tohle milování něják zmohlo. ale když si uvědomím, že je to Izuru, ten kdo leží pode mnou, tak z něj nejdříve opatrně vyjedu a potom si lehnu vedle něja obejmu ho. "Moc tě miluju...opravdu moc." Zašeptám mu tiše do ouška a zlehka ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro I Kuroyi do mě pronikne ještě po mém vyvrcholení a já cítím zvláštní teplý pocit a tlak, který způsobilo jeho sperma ve mě. Zasténám pod vlivem nových a nových pocitů. Vyjede ze mě a položí se vedle. ležím a zhluboka dýchám, tohle bylo něco neskutečného. Obejme mě a já se k němu přitulím. Políbí mě a já mu polibek oplácím. Je v něm znát vyčerpanost, ale také radost. " Miluji tě.....Kuroyi san......jsem.....bylo....krásné." zašeptám tiše a zavřu oči. Neusínám, jen stále prožívám ten blažený pocit štěstí, který zaplnil celé mé tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se a dál ho objímám. "Ano...to bylo...měl by sis teď odpočinou, Izuru-chan..." Zašeptám mu tiše do ouška a zlehka ho na něj políbím a potom ho políbím ještě jednou do vlasů. Potom ho opatrně přikryju, aby mu bylo teplo a zlehka ho hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chvíli ho pozoruju, ale potom si sám příjdu tak unavený, že i já zavřu oči a usnu. Proberu se a ani netuším kolik je hodin. Jen vím, že mám svého Izura vedle sebe a že jsem zažil asi nejkrásnější milování svého života. Zatím ho nebudím, jen ho zlehka hladím a tisknu se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ještě ze spánku ho pohladím a dám mu polibek na rty. " Jsem jen tvůj." zašeptám a znova ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nahnu se k němu tedy blíže a políbím ho na tvář. Znovu zopakuje, že to byl nádherné. "Ano, to bylo." Potvrdím mu to a dál ho hladím. Pohladí mě a dostanu pusu a potom polibek. "Já vím...a já jsem tu jen pro tebe a jen tvůj." Přikývnu mu a políbím ho nazpátek. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Políbí mě a já se k němu více přitulím. " budeme spolu navždy....já buud s tebou pracovat a starat se o tebe a ty, ty budeš slavný a postaráš se o mě." hovořím zasněně, zní to jako pohádka. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Usměju se a dál ho něžně hladím. "Jistě, přesně tak to bude. A až si pořádně odpočineš, vezmu tě do koupelny, aby ses umyl, ano? Postarám se o tebe přesně jak si řekl." Znova mu šeptám do ouška a zlehka ho pohladím po stehně, ale potom hned zase vyjedu na jeho pas. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Tiše se zasměju. "A není to lepší, když něco dobrého předčí i tvé očekávání?" Usměju se a zlehka ho líbám ve vlasech. Stále ještě ležím a nevypadá to, že by se mi chtělo vstávat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ta tom, že ses bál přece není nic špatného, Izuru-chan...bylo to poprvé, nevěděl jsi, co máš čekat." Políbím ho zlehka na tvář. "Jinak...v kolik plánuješ vstát z postele...i když jak tak na tebe koukám, odhaduju, že ještě chvíli ne...co?" Usměju se a pusinkuju ho do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zasměju se a pohladím ho. "Hai...dneska je neděle. A když nechceš, nemusíme ještě vstávat. Můžeme ležet jak dlouho budeš chtít." Usvívám se na něj a objímám ten svůj poklad. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale je...jenom díky lásce...jinak to není tak nádherné...a pro mě to zatím bylo to nejkrásnější, věř mi." Zašeptám mu tiše do ouška a a dám mu pusu na krk. Potom se k němu ale přitulím a jen ho zlehka pohladím a nechávám ho odpočívat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Miluju tě. Nikdy tě nechci opustit. Neudělám to. Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo..." Zašeptám mu tiše do ouška a spokojeně se při tom usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ale na to mě políbí, což je pro mě ještě krásnější než kdyby něco řekl. "Tak nic neříkej, nemusíš." Řeknu mu tiše a zlehka ho dál hladím a nechám ho odpočívat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zlehka ho hladím a mám při tom zavřené oči, takže to že usnul si všimnu až po nějáké chvíli. Usměju se a zlehka ho políbím. Potom opatrně vstanu a dojdu so osprchovat. Pak odejdu do kuchyně a zčnu kuchtit něco pořádného k jídlu. Ale vypadá to, že to nic extra nebude a že můžeme být rádi, že to není na uhel. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ještě zívám, když Kuroyi kuchtí v kuchyni. Stojím tam jakobych byl mimo. " Já...gomene...usnul jsem." zašeptám a nevím, co ted, a tak mu jdu pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To je v pořádku chtěl jsem aby sis odpočinul, tak jsem tě nebudil. A teď si běž sednout, dodělám to tu. To už totiž nezachráníš ani ty." Zasměju se a posílám ho bokem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Překvapení?" Zeptám se sám trochu nejistě, protože to naprosto netuším. Dělal jsem smažené nudle se zeleninou a vejcem, ale jak to bude chutnat nevéím já sám. Dám vše nakonec na dva talíře a potom to odnesu ke stolu. "Doufám, že ti z toho nebude špatně." Řeknu tak trochu svou obavu a potom raději sám ochutnám. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dostanu talíř a tak vidím, jak to raději ochutnává. Vrhnu se na to a olizuji se. " je to dobré....dobré překvapení." přiznám a dál se láduji, protože už mám docela hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ty můj malý cvoku..." Řeknu tiše a musím se sám pro sebe usmát. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Děkuji..." Zašeptám tíše a potom se nahnu a políbím ho. Ale jenom zlehka a potom už ho necám jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Dojím a jen tak zůstanu sedět u stolu a pozoruji Kuroyiho. Nakonec vstanu a uklízím po sobě nádobí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když je nádobí uklizení, otočím se na něj a usměju se. "Co by si chtěl dneska ještě dělat?" Zeptám se ho tiše a pohladím ho po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Proč bychom nemohli? Když si to přeješ, klidně můžeme." Usměju se tiše a zlehka ho políbím na tvář. "Vždyť já ti splním každé tvoje přání." Zašeptám mu tiše do ouška a políbím ho na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přitisknu se na něj a pevně ho objímám a líbám. V pauze se na něj vděčně podívám. " Jsi ten nejúžasnější člověk pod sluncem....miluji tě...tak moc, jak to jen moje srdce svede." zašeptám, než ho znova začnu líbat. |
| |
| Žijete spokojeně a štastně. Izuru chodí do školy a po škole za Kuroyi do práce. Kuroyi pracuje a ve volných chvilích spolu tráví čas a vypadá to, že nastal konečně klidný a štastný život. Ovšem nic netrvá věčně. A tak jednou, když jde Kuroyi do práce, potká svojí starou lásku. Lásku, která způsobila tolik utrpení a ke které se pojí slib. Slib, o kterém Izuru nemá ani tušení.A Kuroyi dochází, co ted bude muset udělat. Má štěstí, ten den mají přijít do jeho práce nový kluci na focení modelů a odpoledne má přijít i Izuru. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Byla to moje první láska. A taky mi dal můj první sexuální zážitek. Je to už tak dávno...ale pořád to bolí. Jen se zastavil, pozdravil mě a potom řekl, co o mě slyšel. Že žiju s Izurem. Věděl jsem, co příjde, ale modlil jsem se aby už zapomněl. Nezapomněl. Škodolibě mi připomněl můj slib, že už nikdy s nikým nebudu mít vztah. Tak bláhový slib. Proklínal jsem se, že jsem ho kdy dával. Ale je to slib, jak mi připomněl. A já jsem člověk, co na slibech lpí. Ať se děje co se děje. A potom odešel. Odešel a zase za sebou nechal jen bolest a vztek. Došel jsem do práce, kde jsem se zmknul do kanceláře a dobrou hodinu bylo ticho. Nezvyklé ticho až se všichni začali starat co se děje. Ale nikdo nic neví. Nakonec po dlouhém přemlouvání pustím dovnitř Nagiho. A hned mu řeknu všechno, co se stalo. Následně se mu vybrečím na rameni. Odjedu zpátky domů. Musím si sbalit nějáké věci. Nenechám Izura nezaopatřeného. To bych nikdy nedopustil. Má teď všechno co potřebuje. Mobil, byt, vlastní účet s dost vysokou sumou, školu, práci...nemusí se bát. Vzal jsem si několik kusů oblečení, nějáké dokumenty, něco málo jiných věcí. Ruka mi padla na fotku mě s Izurem. S očima plnýma slz jsem jí přidal do tašky. Zase se vzátím do práce. Musím se dát do pořádku než příjdou noví modelové a Izuru. Po nějáké době odpočinku a něco kolem půlhodiny v maskérně, už vypadám jakž takž k světu. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Na nezvyklý začátek se focení daří a modelové jsou perfektní. Jsou to vážně pěkný kluci i holky a pro Kuroyi udělají vše, co řekne a obléknout si cokoliv. Blíží se konec focení a než příjde Izuru, má Kuroyi ještě hodinku čas. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Na nezvyklý začátek se focení daří a modelové jsou perfektní. Jsou to vážně pěkný kluci i holky a pro Kuroyi udělají vše, co řekne a obléknout si cokoliv. Blíží se konec focení a než příjde Izuru, má Kuroyi ještě hodinku čas. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nikdo nechápe, co tak najednou, proč téměř podvádím Izura. Až na Nagiho. Ten se na mě jen smutně dívá a já mu pohled smutně oplácím. Nakonec se s tím klukem domluvím, aby na mě počkal po práci. Na což nadšeně přikývne, že počká. Odejde a já se znova jdu trochu vzpamatovat, než příjde Izuru. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Celý štastný zaklepu a vejdu ke Kuroyi. " Kuroyi san.....neuhádneš, co se mi dneska stalo. Potkal jsem svého bývalého spolužáka a on mi říkal, jak to je na mé bývalé škole.....prý plno žáků od mého odchodu odchází. A některým chybím a budou mít sraz....půjdeš tam se mnou? Můžeme si vzít doprovot a já chci tebe." hovořím s nadšením, div neskáču na místě. Oči mi jen hrajou radostí a životem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Bodne mě u srdce. Zaklepe. Nechám ho vejít, přičemž se postavím a jdu mu naproti. "Izuru-chan...stýskalo se mi..." Usměju se na něj a něžně ho políbím na tvář. Potom ho poslouchám, jak mi vypráví, co se mu přihodilo. Usmívám se...ale uvnitř je moře slz. A dává mi to hodně práce dívat se na něj a nebrečet. "To je báječné...moc rád s tebou půjdu." Usměju se a pohladím ho po vlasech. Ne! Přece mu to nemůžu udělat! Do hajzlu, Daisuke! Měl si raději chcípnout! Ale je to jen moje vina. I přes svůj plán se ještě rozhodnu nechat Izura, ať je šťastný. Tohle mu přece nesmím pokazit. Ať jsme naposledy šťastní spolu. "Tak jdeme fotit? A potom si můžeš vybrat třeba nějáké oblečení na zítra. Nebo můžeš jít v uniformě. Myslím, že v obou případech, budeš přitahovat pozornost." Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak souhlasí s tím, že se mnou půjde, skočím mu kolem krku a dám mu pusu na tvář. " Je to skvělá zpráva..určitě se budemedobře bavit...a já....všem dám najevo, jak skvělý a perfektní přítel jsi...je mi jedno, že mě zavrhnou...já chci být s tebou." hovořím celý štastný. Nenapadá mě nic, vůbec nic špatného. Neprohlédnu a zamilovaně se na něj dívám. Jak mi připomene práci, přikývnu a pustím ho. " Jistě.....jdeme..jsem připraven..dneska budu fotit veselé fotky." nadšení ze mě jen číší. " Já..rád bych šel tak, abych se k tobě hodil.....třeba ty jako lord a já tvoje...lolitka." navrhnu mu a dívám se Kuroyi do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Hai..to určitě budeme. A určitě tě nezavrhnou." Usměju se na něj po tom, jak mě sám políbí. "Budou to krásné fotky. Určiě tě dají i na titulní stranu." Zasměju se a vezmu ho d náruče. Jeho návrh, že by šel za lolitku mě překvapí. "Izuru-chan...přece si kvůli mě nemusíš brát šaty nebo sukni. Budeš se ke mě hodit třeba i v obleku. Já...jenom chci aby ses cítil dobře." Usměju se na něj a pohladím ho. "Mám pro tebe překvapení." Pronsu tajemně a dám si prst na ústa. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Veme mě do náruče a pevně ho obejmu. Jak mi řekne, že lolitka být nemusím. " Ale..já bych se k tobě chtěl hodit...dobrá...tak po focení zkusíme něco najít...ale já kvůli tobě jako lolitka půjdu." řeknu nadšeně a znova mu dám pusu na tvář. Jak řekne o překvpaení a dá mi prst na ústa, oči se mi rozšíří. " Co......Kuroyi...." vyzvídám a očima na něm visím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "No jestli tak moc chceš, zakazovat ti to nebudu." Usměju se na něj a zlehka ho pohladím. Vypadá natěšeně. "Myslím, že je načase, aby si začal navrhovat na svojí podzimní kolekci." Usměju se amrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak mám vybrané oblečení, jdu se převléknout, abych mohl začít fotit. Přitom jak můžu, tak se na Kuroyiho usmívám a je vidět, jak jsem do něj zamilovaný. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pozoruju, celé focení a když vidím jeho zamilovaný pohled něco mě napadne. "Izuru-chan, co kdybychom se zase vyfotili spolu? Do časopisu a potom bychom si mohli udělat i něco domů. Líbilo by se ti to?" Zašeptám mu svůj návrh tiše do ouška během pauzy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro O přestávce za mnou příjde a navrhne, že se spolu vyfotíme. Znova mu skočím kolem krku a políbím ho. " Rád..moc rád...já....nafotím s tebou klidně album...a můžeme i v tom, v čem půjdeme na ten...večeírek." hovořím nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nechám prodloužit přestávku a poto Izura vezmu do šatny, kde jsou všechny, i starší modely. "Tak...něco hezkého nám vyber." Usměju se na něj a pohladím ho po vlasech. "Ale na to focení můžeme mít i více věcí." Upozorním ho a sám se tak trochu rozhlížím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Všechno je moc hezké...klidně můžeme vyzkoušet na focení oboje a v čem se budeme cítit nejlíp, tak v tom půjdeme." Navrhnu a čekám co on na to. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ovšem pak se na něj podívám a vypadám beznadějně. " Ale já nevím, čím začít..do čeho se ti chce jako první?" zeptám se a rozmýšlím mezi gothickou lolitkou a 15 letým klukem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Myslím, že pro tebe bude teď nejlepší lolitka. Protože jsi do teď fotil saty, a potom můžeme jít dál. Tak co jsi vybral mí, ať se převleču." Usměju se a Prohlížím si šaty, co m teď na lolitku. Nepochybuju, že mu to bude slušet. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Vedle tebe by i sebekrásnější model v nádherných šatech vypadal ošuntělě." Usměju se a políbím mu ruku. Začnu se převlíkat před ním. Ani on už se přede mnou nestydí. A já jsem za to rád. Pomůžu mu zapnout šaty a upravit se. "Jsi nádherný. Myslím, že teď můžeme jít fotit." Usměju se a nabídnu mu ruku, že ho doprovodím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pomůže mi do šatů a já můžu vidět i jeho tělo, protože se převlíká přede mnou. Upraví mě a já jeho. Usměje se a nabídne rámě. Přitisknu se k němu. " Já s tebou půjdu rád kamkoliv, můj šarmatní lorde." řeknu obdivně a ještě než vyjdem mezi ostatní, políbím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak nafotíme film, jdeme se převléknout. " Ted už vyber ty...co vememe ted." nechám na Kuroyi a dívám se, zda veme ty chlapce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale když jsme spolu, jsi to ty, kdo září více." Usměju se na něj. Příjme moje rámě a přitiskne se. Ještě než vejdeme políbí mě a já mu polibek zlehka oplácím. Výjdeme a začneme fotit. Nakloním se k němu. "Miluju tě..nidky na to nezapomeň." Zašeptám mu tiše do ouška. Foťák cvakne. Určitě to bude krásná fotka. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak nafotíme film, jdeme se převléknout. " Ted už vyber ty...co vememe ted." nechám na Kuroyi a dívám se, zda veme ty chlapce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Příkývnu a po chvlí ukážu na to klučičí oblečení. "Ale i když už nebudeš moje princezna, pořád tě budu mít stejnš rád." Usměju se a dám mu pusu na tvář. Ptoom se znovu začnu převlíkat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro I teď mě políbí. Ale je to francouzský polibek a trvá déle. Nicméně je to stále nádherné. "To jsem rád, že jsem mnohem lepší starší bratr. A mladší bratříček si říká o incest." Zasměju se tiše. Dám mu ještě pusu než mu upravím límec a vyrazímse spolu na plac. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Další film nafotíme spolu a já se na něj dívám jako na svého bratra, vychovatele i přítele. Vše se zračí na fotkách. Fotograg je spokojen a tak se jdeme naposledy převléknout. " Tak..co..já bych zatím bral i toto...jako bratr..na ten večírek." špitnu cestou do šatny- |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Fotíme a já se k němu chovám jako k malému bráškovi. Jednou starostlivě, potom ho zase škádlím. Vypadá to, že nejen my, ale i ostatní si užívají naše focení. Mám takový dojem, že tohle budou úžasné fotky. Dojdeme se ještě jednou převléct. "To záleží na tom jestli by jsi chtěl abych byl tvůj bratr." Usměju se na něj a pohaldím ho po tváři. Potom se začnu převlíkat do kostýmu, za který by se nestyděla asi žádná visual kei skupina. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak se vracíme, řekne, že je to na mě. Zamyslím se a dívám se na něj, jak se převléká do VK. " Já nechci staršího bratra...ale mého přítele..nestydím se za tebe..i kdyby...i kdyby bylo bůhví co." hovořím tiše a rozejdu se k němu, obejmu ho a zadívám se n něj. " Půjdu klidně jako tvoje lolitka...chci vykřičet do světa, že...že tě miluji." dívám se na něj a nějak zapomínám se převléknout. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jak mě obejme, přitisknu si ho k sobě. "Nemusíš jít jako lolitka aby si byl můj přítel. a nemusíš dokazovat nic ostatním ani mě. A já budu nejraději, když si vezmeš to, co se ti líbí a v čem se cítíš dobře. A to že mě miluješ ůeš říct světu obyčejnou pusou...to docela bude stačit..když přede všemi příjmeš můj polibek..." Usměju se a dám mu pusu do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Chvíli pozoruju jeho odraz v zrcadle a musím se minimálně usmívat. "Asi ti pořídím paraván, aby ses na mě pořád nedíval a mohl se obléct." Popíchnu ho a potom k němu dojdu abych mu pomohl. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pak už jdeme spolu na plac fotit poslední kolekci fotek jako jrockeři. Všechny kolekce se povedou a fotograf je na konci maximálně spokojený. Můžeme končit s focením a připravovat se na večírek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nafotíme poslední serii fotek. Odejdeme zase do šatny, kde ho obejmu a dám mu pusu. "Tak kdy máš tu svojí akci?" Zeptám se ho a usmějuý se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale lásko...ty jsi taky krásný ve všem. A neohlížej se teď na mě. Tohle je tvůj večer. Ale jestli chceš...stačí jenom říct v čem by si chtěl jít a v tom půjdeme. Nejde o to v čem já vypadám dobře...ale v čem se ty cítíš nejlépe, ano?" Usměju se a potom ho něžně políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To mě těší, že se cítíš ve všem dobře...ale všechno si vzít nemůžeš a musíš si to pořádně rozmyslet. Budeš v tom po zbytek dne." Pohladím ho po vlasech. " víš co? Nechám tě tu chvíli přemýšlet, abych tě nerozptyloval a zatím půjdu dát poslední instrukce nagimu, aby věděl co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zkouším různé modely, hledím do zrcadla a nakonec se rozhodnu jít normálně oblečený. Natáhnu na sebe své ošoupané džíny a k tomu triko se svetrem. A pomalu se vydám za Kuroyim, hledám ho u Nagiho. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "teda...to je elegantní výběr." Nemyslím to špatně. Ale nečekal jsem, že by šel takhle. "Takže jak mám jít já? Mám se taky obléct normálně, nebo si mám vzít něco jiného." Pohladím ho po vlasech a políbím ho na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Moje čelo hoří z toho, jak mě na něj políbí. " Ty..vem si taky to, v čem se dcítíš dobře." řeknu tiše a pak se na něj podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Znova ho postavím před zrcadlo a obejmu ho. "Podívej se na sebe. Ty jsi krásný. Spousta lidí tě zná jako krásnou lolitku...spousta dívek by chtěla být tak krásná lolitka jako ty. a můžu říct, že i tvoje chování je nšžné jako chování lolitky. Když obyšejný kluk v riflích, může být krásná lolitka, proč by nemohl být cokoliv jiného? Stačí jenom chtít. Můžeš si vzít na sebe co chceš. Vezneš si visual kei oblečení a když tomu budeš věřit, budeš i frajer a to oblečení ti pomůže jenom trochu. A já při tobě budu stát ať budeš mít na sobě cokoliv. Protože v čemkoliv budeš můj krásný Izuru. Můj báječný Izuru. Můj milý Izuru a Můj Izuru, kterého miluju. Nechci ti říkat, co si máš vzít na sebe. Jen chci aby sis v čemkoliv, třeba i v těch riflích věřil, že můžeš být cokoliv budeš chtít. Protože ty už dávno nejsi nikdo." Zašeptám mu tiše do ouška a políbím ho na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "To ti bude moc slušet. Vypadal si v tom kouzelně. Tak pojď..už vím, co ti dám na oblečení." Chytnu ho za ruku a vedu ho ven a do svojí pracovny. Na figuríně tam je oblek z nejnovější kolekce. Mám si ho prohlídnout, což už jsem udělal. Ukážu na něj. Je to ten kabát, co tehdy Izuru upravoval. Ten co mi s ním radil. "Přál bych si aby sis vzal tohle. Je to přece jen tvoje dílo. A zatím to je jedinný model." Usměju se a dám mu pusu na tvář. "Zatím se převleč, já si zatím najdu něco pro sebe. Potom zajdi za Nagim ať tě nalíčí. On už bude vědět. Počkej mě tam." Usměju se na něj, pošlu mu pusu a odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak řekne,že chce, abych to měl, skoro se mi podlomí kolena a pak mu skočím do náruče. " Děkuji...moc..moc rád." přiznám a pak už se jdu oblékat. Dívám se na Kuroyi, jak odchází a pošlu mu pusu na zpátek. Oblečený jdu za Nagim, aby mě nalíčil. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jak dojde za Nagim, začne ho líčit. Když skončí, sám trochu zrudne. Izurovi to opravdu dost sluší. Zaklepu a vejdu do šatny. Mám na sobě cosi, co se podobá vojenské uniformě. Dominuje na ní černá a skompletovaná je s proskou modří. Stříbrně vyšívaná. Mám k ní i čepici, bičík, meč a vojenské boty. Už jsem se i sám namaloval. vypadám trochu strašidelně. A mám modré čočky, aby mi to ladilo k oblečení. "K vaším službám můj princi." Usměju se na něj, zasalutuju a hluboce se mi pokloním. "Vypadáš v tom nádherně." Usměju se na něj a políbím mu ruku. Přitom mu věnuji jednu rudou růži. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po zaklepání se otočím a spatřím Kuroyiho, jak vypadá. Zírám na něj s otevřenou pusou. Vypadá tak krásně až tajemně. Líbí se mi to a připomene mi to naše setkání. " Už zase vím, proč jsem se tě bál...moc...ti to šluší." a rudnu, jak přede mnou je skloněný a dostanu růži. Vemu si jí a na to vyskočím a obejmu ho. "Ne..to princ je tvůj....generále." a políbím ho. Pak se otočím na Nagiho a pokývnu. " Moc děkuji za líčení...jsi kouzelník." a zase mám oči jen pro mojí lásku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale jdi...Princ je vyšší hodnost než generál přece. Takže dnes jsem celou dobu k službám já tobě. A nesnaž se mi odporovat. Budu tě sice ctít jako pronce, ale když budeš zlobit, naplácám ti." Usměju se a zlehka švihnu bičíkem ve vzduchu. "Možná by jste si to mohli nechat na doma." Poznamená tiše Nagi. Vypláznu na něj jazyk a nabídnu Izurovi rámě. "Nevšímej si ho...jenom na tebe žárlí." Usměju s ena Izura a znova mu políbím ruku. Potom jdeme ven. Když výjdeme nasedneme do auta. Rozjedu se, ale nejedeme do školy. Dojedeme sice do stejné čtvrti,a le auto nechám bokem a potom jdeme k jednomu domu. Tam už nám vedou osedlaného koně. "Doufám, že nemáš strach nebo alergii?" Zeptám se ho ještě s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nagi udělá poznámku a já zrudnu. " Gomen..." omluvím se tiše Nagimu a zrudnu. Příjmu rámě od Kuroyiho a při políbíení na ruku zase zrudnu. Nasedneme do auta a jdeme na večírek. Ale nezastaví u školy, ale jinde. Vystoupím a jen co spatřím koně, zarazím se a dívám se na něj a na koně. " Ne...nemám alergii..ale nikdy...jsem koně neviděl naživo." přiznám stydlivě a rozmýšlím, zda tak velké zvíře je hodné. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tohle je Eclipse. Znám jí už dlouho a dlouho jsem na ní jezdil. Tahle dáma ti neublíží. Nemusíš se bát. Pojdˇ, vyzkoušíme to." Usměju se na něj a dám mu trochu ovsa do dlaně. "Jdi k ní zatím pomalu. Jsi cizí, aby se tě nelekla, ale budu jí držet. A kdyý jí to budeš dávat, nekrč prsty. Mohla by tě ač nerada kousnout. Hlavně se neboj. Buď hodný k ní a bude i ona k tobě." Usměju se na něj a nechám ho aby si to zkusil. Přitom Eclipse zašeptám do ucha ať je na něj hodná. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Přistoupím a kůn začne brát z mé ruky pochoutku. BOhužel se mi klepe ruka a tak si veme jen trochu a zbytek spadne na zem. Já sám stáhnu ruku, protože dotek pysků je šimrající. " Ono...to šimrá." řeknu a třu si ruku o kalhoty, aby přestala svědit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vypadá trochu nervozně. Pousměju se a vezmu si oves tentokrát já. Nabídnu jí Eclipse a potom jí pochvalně zatahám za hřívu. "Je to nepříjemné?" Zeptám se ho s úsměvem. "Asi bychom už měli vyrazit." Usměju se na něj po chvíli a ukážu gestem na koně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ustoupím od koně a nevím, zda bych se na to zvíře někdy dokázal vyšplhat. Rozhlídnu se, nikde žádný žebřík a nebo stolička. A představa, jak mě tam tahá, se mi nelíbí. " Já...já půjdu klidně vedle tebe pěšky." špitnu, zase se do mého hlasu dostává strach. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Jsi princ a já generál. Princové nechodí pěšky. Pomůžu ti nahoru." Usměju se a vezmu ho za ruku. Dovedu ho ke koni a potom mu vysvětlím, jak pořádně nasednou. Udělám mu stolíčku z dlaní a pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ale on ke mě příjde a chytne tak, že mě dovede ke koni a vše vysvětluje. Nedá se nic dělat, bránit se neumím a jemu podléhám. Podaří se mi nasednout, ale klepu se jako sulc, sotva udržím sebe nahoře, natož opratě. " Je to vysoko....prosím...já...." je na mě znát, jak se bojím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vyšvihnu se tedy na koně za něj a pevně ho obejmu. "Lepší?" Zeptám se ho tiše a zlehka ho políbím na tvář. Chytnu opratě. "Zvládneme jet?" Zeptám se ho tiše a počkám na jeho odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak řekne, že pojedeme, rozklepu se víc. " Pojedeme? Pomalu?...pomalu..že jo...já..bojím se, budeš mě držet?" chytnu se sedla a zavřu oči. Bojím se jen té chvíle, kdy se to velké zvíře pode mnou pohne. Náhle se oklepe a jen tento mírný pohyb u mě vyvolá pevné sevření hrušky sedla a kousnutí do rtu, abych neřval jako nějaká holka. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Pomalu...jistě." Usměju se a potom ho jednou rukou vezmu kolem pasu, takže poratě držím jenom jednou rukou. "Uvolni se. Ucítí, jak se bojíš a bude nervozní. Však ty to zvládneš." Pošeptám mu tiše do ouška a potom se pomalu rozjedeme. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Pojď dolů." Usměju se a natáhnu k němu ruku, abych mu pomohl a on se nebál. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po chvili mi dojde, že takhle to asi být nemělo. " To...to..kvůli mě?ZLobíš se?" zeptám se tiše, a povolím objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Kvůli tobě...ale netrap se tím...nezlobím se ani při nejmenším." Usměju se na něj a znova ho políbím do vlasů. "Ale už bychom měli jít." Usměju se na něj a potom se otočím k té slečně, co nám koně půjčila. Poděkuju jí, omluvím se a potom jí řeknu, že přislíbené peníze stejně dostane. Poděkuje mi a oba se pokloníme. Vezmu Izura za ruku a vydáme se znovu k autu. Nasedneme a vyrazíme ke škole. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nasedneme do auta a vyrazíme. " Jestli....jestli nechceš, tak tam nemusíš.....já....máš kvůli mě jen problémy....všem dělám jen problémy. Já...já tam nepůjdu, pokud nechceš a nebo sám." hovořím tiše během jízdy. Ani jednou se na něj nepodívám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zabrzdím auto a trochu nazlobeně se na něj podívám. Potom si ho ale přitáhnu a políbím. Doufám, že mu to bude jasné. Znova se rozjedu a tentokrát zastavím až u školy. Vystoupím a potom pomůžu vystoupit jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Rozjede se a já jsem celý rudý, ale už nic neříkám, pochopil jsem. Zastavíme u školy, vystoupím za jeho pomoci a zadívám se do staré školy. " Tak jdeme....s hrdostí a s láskou." řeknu a usměji se na Kuroyi. Pak vykročím na místo, kde se koná setkání. Vše je už v plném proudu, přesto se někteří zastaví, zírají na mě a něco si šuškají. Pak příjdou však moje kamarádky a obdivují moje oblečení, pozdraví Kuroyi a ptají se, kdo to je a je znát, jak se jim Kuroyi líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jdu vzpřímeně jako voják a snažím se budit hrůzu ylými pohledy. Když však příjdou Izurovy kamarádky, pousměju se na ně. Pustím Izura, smetknu čepici a zhluboka se jim pokloním. "Sakuna Kuroyi, k vaším službám dámy." Představím se a jedné po druhé políbím ruku. Potom se znova postavím vedle Izura. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pomalu postupuji dál a očima si hlídám, zda je Kuroyi vedle mě. Je tam a tak se přece jen cítím trochu bezpečněji. I přes snahu mě setkání s některými mými spolužáky děsí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Bavím se s dívkami a čepici držím celou dobu pod pažží. Když však jde Izuru dál, nasadím jí na hlavu a znovu mu nabídnu rámě. "Nemusíš se bát." Usměju se na něj a snažím se ho uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Najednou se objeví vedle mě a znova mi nabídne rámě. Chytnu se ho a hned se cítím líp. " Já se snažím...ale někteří...prostě byli....jiný než ty...jako..jako můj bratr." zašeptám tiše, aby to dívky neslyšeli. Stydím se za svá slova mírně zrudnu a sklopím zrak. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Teď už se nemusíš bát...od toho jsem tu já." Usměju se na něj a zlehka mu políbím ruku. "Chceš najít ještě nějáké svoje kamarády?" Usmívám se na něj a myšlenka toho hrůzného činu, co se má dneska stát se mi úplně vytratila z paměti. Tek na mě působí Izurova přítomnost. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ubehne asi hodina,mozna dve,kdy to pomalu konci.Divka se se mnou rozlouci a ja se otocim na Koroyiho,zda uz taky pojedeme. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Po chvíli příjdou zase ty dívky. Izuru si povídá s nějákou kamarádkou. Vypadá spokojeně a tak si začnu povídat s dívkama. Vyzvídají na mě a tak jim na téměř vše odpovídám podle pravdy. Dozví se o mojí firmě a tak podobně o mě. Nemusím nic tajit. Akce pomalu končí a Izuru se už rozloučí a tak se začnu taky loučit. Dám dívkám svou vizitku a potom každé zlehka políbím ruku na rozloučenou. Potom nabídnu Izurovi rámě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jdu pomalu a jak vyjdeme, pokloním se před ním. " Děkuji svému strážci, že byl se mnou a při mě jsi stál." řeknu a znova se k němu zařadím, mírně se přitulím. Cítím se s ním štastný a v bezpečí. Spokojený můžeme jet domů, pokud bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Není vůbec zač můj princi." Usměju se na něj a zlehka ho obejmu kolem ramen. "Chceš jít domů, nebo chceš jít takhle ještě někdo do baru?" Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Já jsem se bavil. Ty slečny byli vskutku příjemná společnost. I když ne tak příjemná jak to. Ale jestli trváš na skleničce, rád si jí dám doma s tebou." Usměju se na něj a zlehka ho vezmu za ruku. Dojdeme k autu, kde mu pomůžu nastoupit a vyrazíme domů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se na něj a usměji se. " Dáš si teda skleničku a co by sis přál?" zeptám se a připravuji se mu připravit pití, jaký si bude přát. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se na něj a usměji se. " Dáš si teda skleničku a co by sis přál?" zeptám se a připravuji se mu připravit pití, jaký si bude přát. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Zadívám se na něj a usměji se. " Dáš si teda skleničku a co by sis přál?" zeptám se a připravuji se mu připravit pití, jaký si bude přát. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Co takhle si dát...mohli bychom si dát ledové víno...je vinikající a sladké...mohlo by ti chutnat." Usměju se na něj a počkám jestli bude souhlasit. Mezitím ovšem nachystám alespoň skleničky. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Naleji ho a jednu skleničku podám jemu, sám si vemu druhou. Přejdu k němu a posadím se u něj. " Chtěl bych ti poděkovat za večer....moc děkuji...." zašeptám a zadívám se mu do očí. " Na nás?" zeptám se a povzednu skleničku k přituknutí. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Druhý den Izuru zaspí a tak vystřelí do školy bez rozloučení s Kuroyim a jen mu potom ze školy napíše sms, že se omlouvá. Kuroyi jde zpátky do práce, kde na něj čeká klučina. Nedívá se na něj vyčítavě, spíš jen tam tak stojí. Má dneska ještě fotit a tak je na Kuroyi, jak se k tomu postaví. Zda mu něco vysvětlí či ne. Vypadá to, že tento klučina by byl dokonalá obět a Izuru dneska příjde pozdě, protože má dlouho školu. A tak půjde rovnou domů a ve firmě se zastavovat nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Druhý den Izuru zaspí a tak vystřelí do školy bez rozloučení s Kuroyim a jen mu potom ze školy napíše sms, že se omlouvá. Kuroyi jde zpátky do práce, kde na něj čeká klučina. Nedívá se na něj vyčítavě, spíš jen tam tak stojí. Má dneska ještě fotit a tak je na Kuroyi, jak se k tomu postaví. Zda mu něco vysvětlí či ne. Vypadá to, že tento klučina by byl dokonalá obět a Izuru dneska příjde pozdě, protože má dlouho školu. A tak půjde rovnou domů a ve firmě se zastavovat nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vyběhne do školy a potom mi jen napíše smsku, že se omlouvá. Napíšu mu, že se nic neděje a že ho miluju. Když konečně dorazím do práce, je tam ten kluk. Posmutním. Vezmu si ho bokem, políbím ho zlehka na ruku a hluboce se mu ukloním a velice se mu omluvím. Požádám ho aby se moc nezlobil, že mě samotného to dost mrzí. Potom dlouho sedím v pracovně, než příjde Nagi. Jenom mě tiše obejme a já se rozpláču. "Máš ještě mě...přece...stačí, když nás Izuru nachytá...nemusíme nic dělat...nemysli si...mrzí mě to...jste spolu tak šťastní. Ale vím, že to co řekl Daisuke nenecháš jenom tak." Řekne nakonec tiše a příjde mi, jako by posmrknul. Nakonec se od něj trochu odtáhnu a přikývnu. Potom napíšu Izurovi smsku, kdy asi příjde domů. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak mi příjde odpověd, usměji se a dál se věnuji učení. Snažím se jak to jen jde a když už zvoní na poslední hodinu, jsem nervozní. Nevím proč, ale mám divný pocit v břiše a necítím se nejlíp. Jakoby se Kuroyi mělo něco stát. Divná myšlenka, a s tou se rozběhnu tam, kam mám dorazit. Ještě jednou si před školou přečtu Kuroyiho odpověd a vyrazím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Potom mu ještě napíšu, že ho miluju. Asi půl hodiny předtím, než se má Izuru vrátit domů, odejdeme s Nagim z firmy a jedeme k nám. Po tom, co se málem vybourám, musí řídit nai, protože já přes slzy nevidím. Dojedeme domů. Chvíli ještě breím, než ztěžka dosednu na postel. "Musíme to udělat tak aby nám to věřil...což asi bude...a aby...aby ho to hodně...zranilo..." Zase se rozbrečím. "Aby...aby si už nezačínal s... hajzlem...jako jsem já..." Vzlykám a Nagi ke mě příjde a obejme mě. "Nechci to udělat....nedokážu to...Zraní ho to...a mě to zabije..." Zavzlykám a přitisknu Nagiho k sobě. "Tak to si budeš muset ujasnit rychle...Izuru už jde.." Upozorní mě Nagi, jak kouká z okna. Otřu slzy. "Teď bych si přál aby mě nemiloval...sevleč se prosím..." Řeknu tiše a odejdu přivřít dveře do ložnice. Potom nechám Nagiho aby šel nejdříve na čtyři a potom mu položím hlavu. "Víš co máš dělat, že? Arigato Nagi..jsi opravdu kamarád..." Řeknu tiše a utřu si už úplně oči. Kleknu si k Nagimu, jako bych byl v něm...ale vlastně je to jen Nagi, kdo je nahý. Já mám jenom rozepnuté a trochu stáhnuté kalhoty a dělám jako bych do něj přirážel. Nagi začne vzdychat a sténat. Tohle divadlo mě děsně bolí...ale musí se zahrát věrohodně. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Nejenže nikde Kuroyiho nevidím, ale slyším sténání z ložnice. Polije mě horko, jak se mi do mysli dostane černá myšlenka, žeje tam tam Kuroyi s někým. Zatřesu hlavou, protože poznám Nagiho a tak asi Kuroyi nechal Nagiho tady. Sundám tašku ze školy a odložím jí stranou. Obejdu všechny místnosti, potichu, abych Nagiho nerušil, ale pak mi dojde, že tam slyším i Kuroyiho. Potichu se přikradu k ložnici a dveře jsou pootevřené. To...vždyt věděl..že příjdu...proč...co.... a nakouknu dovnitř. Tok mých myšlenek se zastaví a já stojím jak přimražený k zemi. Zírám na Nagiho s Kuroyim a nemám dech, hlas, myšlenky, nic. Jen na ně zírám a něco ve mě se nadobro zlomí. " Naa....gi......Ku...royi?" vykoktám ze sebe jejich jména, než se mi z očí vyvalí slzy. Horkost polila studená sprcha. Najednou je mi zima, těsno a špatně. chci pryč,pryč z tohoto místa, z tohoto bytu, od nich. Prudce se otočím, rukávem chytám slzy a druhou rukou si otevřu hlavní dveře a bos vyběhnu ven, aniž bych se zastavil. Jen průvan za mnou třískne s dveřma, ale to já neslyším. Běžím ven a venku ještě před okny Kuroyi mě málem přejede auto. Hlasité troubení je slyšet až nahoru. Jen tak tak řidič zabrzdil, ale já ne a běžím pryč. Ani se neohlídnu, ani nepřibrzdím. Zmízím z dohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro pochvíli slyším, jak jde k ložnici a potom i dveře. Otočím se a dívám se mu chladně d očí. Vykoktá našejmnéna. Nejraději bych ihned vyskočil a objal ho, jak vidím v jakém je stavu. Otočí se, rozpláče a uteče. V slzách se svalím na postel a Nagi se ihned oblíká. Zalykám se slzami a cítím, jak mě objímá a hladí po vlasech. Uslyším skřípění brzd a troubení. Ihned vyskočím na nohy a namáčknu se k oknu. Pořád mám o něj hrozný strach. Teď ještě větší než kdykoliv. Ale vypadá to, že to řidič stihl ubrzdit. Potom sebou opět plácnu na postel a brečím. "Na-nagi...prosím..." Zašeptám tiše, ale nemusím už říkat nic více, Nagi přikývne a odejde do mí pracovny. Izurův telefon má GPS, akže se ho snaží najít, jenom abych věděl, kde je. Aby se mu už nic nestalo. Po chvíli se zvednu a začnu si balit svoje věci. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po nějaké době se seberu na nohy a bez vůle se vydám chůzí po městě, nemám jedinou myšlenku, ztratil jsem vůlí žít, vůli bojovat, vůli cokoliv podnikat. Pohledem sjedu na prstýnek a zabolí mě tetování. Sundám prstýnek z prstu a schovám ho do kapsy. Už mi nepatří....nejsem jeho..nestačím mu....vše to bylo jen klam. dojde mi a znova se zhroutím, jen sedím a brečím. Můj mobil je v tašce, kam jsem ho dal, jak jsem utíkal za Kuroyim.Snad abych ho neztratil. Nagi může vidět, že s sebou nemám vůbec nic. Ani boty, ani klíče, ani mobil. Jen oblečení, co jsem zrovna měl nasobě. |
| |
| Izuru utekl a už se nevrátil. Ani po hodině, ani večer. Není o něm zpráv ani se mu nejde dovolat či ho dohledat. Pár dní po tomto incidentu najde Nagi ve schránce dopis s prstenem od Kuroye. Nemám sílu mu ho vrátit, přeji vám hodně štěstí. Nos tento prsten s hrdostí, Kuroyi je skvělý člověk. I když lístek není podepsaný, je jasné, od koho to je. A jak to bylo dál? To už je jiný příběh. |
| |
| Nagi se vrátí s tím, že Izura nemůže najít, resp. že si mobil nechal tady. Ztěžka mu poděkuju a potom padnu na postel a brečím. Brečím dlouho dokud mi nedojdou slzy. A i potom jenom bezvládně ležím. Upřímě doufám, že mě ta bolest co cítím zabije. Ale ne. Ráno se proberu a je mi snad ještě hůř. Oči mě bolí a hlava taky. Zavolám Nagimu. Zní zdrceně. Omluvím se, že na něm musím nechat všechnu práci, ale nezvládám to. Zbytek dne ležím v posteli. Vlastně téměř celý týden se válím v posteli. Po několika dnech mi zavolá Nagi, že dostal Izurův prsten. Zdrtí a nakopne zároveň. Další den příjdu do práce v obleku. Jedinné, co na mě vypadá divně (krom toho, že nechodím do práce v obleku) jsou trochu temné kruhy pod očima, co už make-up nezvládnul zakrýt. Jinak pracuju s ještě větší rázností než obvykle. Potom měale překvapí Nagi. Požádá mě o volno, které mu nakonec samozřejmě dám. Neřekne mi proč, ale začne sám hledat Izura. Já sámsi zatím sbalím svoje věci a koupím si malý byt. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Spím nějakou dobu na ulici, dokud nezačne pršet. Zadívám se naposledy na prsten, na kus papíru napíši vzkaz, ukradnu obálku a vše odnesu do firmy pro Kuroyiho a Nagiho. Pak se seberu a odeberu se ke své rodině. Padnu před nimi na kolena a prosím o odpuštění. Vemou mě zpátky, ale jejich chování je ještě horší než předtím. Zakážou mi školu, chodit ven a nemám v rodině žádná práva. Všichni tam mnou opovrhují a jsem pro ně jen zátěž. Nic neříkám a vše v tichosti snáším. Náš byt je malý a tak rozhodnou, že budu bydlet znova v domě babičky, jen ted tam se mnou bude i můj bratr. Jak mě převáží pod dohledem, spatřím na ulici Nagiho, možná. Naše oči se na moment setkají, než je sklopím a odvrátím hlavu nastranu. Na sobě mám staré oblečení, po obličeji rány a mé oči jsou temné od nevyspání. Vypadám jak hromádka neštěstí, co jen čeká na poslední ránu. |
| |
| Budeme hrát? |
| |
| Budeš prosím hrát? |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jenom místo na večírky chodím do obchodu pro láhve, které potom vypiju ve svém malém holém a prázdném bytu. Ale s nikým nespím. Nikoo jiného jsem se ani nedotknul a vím, že se už ani nedotknu. Nikoho než Izura. Ta bolest mě neskutečně užírá a já se jí neskutečně trápím. Ale i přes všechno to pití přes každé ráno, kdy chodím do práce s čímdál větší kocovinou a kruhy pod očima, i přes to, jak se mi můj život rozpadá pod rukama a rozmáčí mými slzami. I přes to všechno vím, že je někdo kdo trpí mnohem více. Někdo kdo trpí a nemůže za to, kdo s tím nemá nic společného. Nic než to, že se do něj zamiloval špatný člověk. Já. Doufal jsem, že se Izuru vrátil do bytu. Že žije spokojeně. Dal jsem mu všechno co potřebuje. Byt, peníze všechno...ale v koutku srdce jsem věděl, že on se tam stejně nevrátí. Že on takový není. Že zůstal stejně skromný jako když jsem ho poznal. A Nagi mi to potvrdil. Řekl, že ho zahlédnul, jenom krátce. V nějákém autě, ve starém oblečení s ranami na obličeji. "Vrátil se tam..." Zašeptám jen tiše a čelist se mi roztřese. Kvůli mě je teď na tom mnohem hůře než byl. Uplyne tak nějáká chvíle. Dni, možná pár týdnů. Můj čas se zastavil ve chvíli kdy za ním průvan zavřel domovní dveře. A já už to po téhle době nezvládám. Nezvládám myslet na to, jak moc jsem mu ublížil. A najednou se prostě rozhodnu. Vezmu papír a propisku a začnu psát. A píšu ještě dlouho. Pár věcí zaškrtám, ale není toho hodě a většina z těch 5-ti stránek je čistý text. Dopis nadepsaný Izurovi. Hned nazačátku se mu omluvím s tím, že to co jsem udělal mi stejně nikdy odpustit nemůže. Potom se mu snažím vylíčit jak moc jsem ho miloval. Jak moc ho stále miluju a nikdy nepřestanu. Že on je ten jedinný pravý a bez něj, bez něj už nejsem nic. a potom mu popíšu svůj příběh. O tom jak jsem se asi v jeho věku zamiloval a taky jak to s Daisukem dopadlo. To co se ze mě stalo vzniklo z té chvíle. Z té chvíle, kdy jsem slíbil, že každému kdo se mě zamiluje udělám to co on mí. Že je tak neskutečně zraním a poznamenám na celý zbytek jejich života. O tom co pro mě znamená slib a že sliby neporušuju a tak jsem byl tímhle slibem vázaný. Dokud jsem nepotkal jeho, Izura. Pro něj bych se vzdal čehokoliv. Porušil bych tisícero slibů i kdyby to znamenalo mučivou smrt. Pro Izura který ve mě znova vzbudil lásku. Čistou, věrnou, něžnou. Se kterým jse znova mohl klidně žít, který mi dal vidinu toho, že je můj štít čistý....dokud se neobjevil Daisuke a nepřipomměl mi všechny ty svrny, které nesu, mou starou lásku a můj cit. Nemiloval jsem ho více než Izura, ani tehdy ne. Ale probudil ve mě vzpomínky. A depresi. Pocity které mi zakryli rozum a kterým jsem se povolil. Díky kterým jsem vymyslel ten hrozný plán. Plán jak zlomit srdce někomu koho jsem miloval nadevše. Vypsal jsem celý plán co jsme dali s Nagim dohromady. Všechno. To že jsme to ani jeden udělat nechtěli a to, že se ve skutečnosti nic nestalo. Že bych nedokázal Izura podvést ani kdybych musel, ale že jsem nechtěl dopustit aby on, tak čistý měl být s někým tak hanebným jako já. Prosil jsem ho aby se na Nagiho nehněval. Že ho Nagi má rád. Nakonec jsem se mu znovu omluvil, všechno mu řekl jak mě to mrzí a i že vím, že mi to nemůže odpustit. Prohlédl jsem si dopis. Byl celý promáčený, ale i tak to naštěstí šlo přečíst. Dal jsem ho do obálky nadepsané Izurovým jménem. Ještě než jsem jí zavřel, zadíval jsem se na jeho prsten, který mi dal Nagi. Políbil ho, dal k dopisu a obálku zalepil. Dopis pro Nagiho byl kratší. Prosil jsem za odpuštění, děkoval za podporu a odkázal mu svou firmu. Tedy nechal ho aby tomu všemu šéfoval. Odložil jsem dopisy bokem a zhluboka se nadechnul. Zapálil jsem si. Svou poslední cigaretu. Než jsem vzal břitvu. Zatnul jsem ruku ve které jsem držel fotku. Mě a Izura. A řízl jsem. Nezabýval jsem se žilami na zápěstí. Nechtěl sem už žít a tak studená ocel pohladila kůži na mém krku. Bolelo to a tak jsem zřejmě moc neříznul, protože mě bolest zastavila. Ale uviděl jsem krev, spoustu krve. Vpíjela se do kdysi bílé košile a cítil jsem, jak mi jí lepí na hruď. I to jak s tou teplou krví uniká z mého těla život. Zadíval jsem se na fotku a ztěžka se usmál. Potom jsem však zavřel oči a břitva mi vypadla z ruky. Jen zdálky jsem slyšel zavření dveří a kroky směrem k pokoji ve kterém jsem byl. Ale nevnímal jsem jsem. Nepřikládal jsem jim žádný význam. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Nagi měl o Kuroyi čím dál větší a větší strach, bál se, co provede a kam tenhle jeho život povede. Měl klíče od jeho bytu jako i od toho prvního a začal občas Kuroyi kontrolovat, když se zpozdil, a pomáhal mu s kocovinou, s upravou oblečení. Zkoušel ho donutit dál žít. A tak to bylo i teď. Vešel do bytu, aby ho zkontroloval, ale v jiný čas. Něco mu říkalo, že je něco špatně a že je na tom Kuroyi špatně. Poslední dobou se choval divně, vlastně pořád, co Izuru odešel. A to v Nagim vyburcovalo šestý ochranářský smysl. Vešel do bytu a otevřel dveře do pokoje. To, co spatřil, mu způsobilo v první sekundě šok a hned na to obrovský strach. Ihned přilítnul ke Kuroyimu a začal mu zastavovat krvácení. " Kurva...co mi to tu děláš...co to tu děláš...tohle ne...ne." a už taky celý od krve, mu zavazuje vlastním oblečení ránu na krku poté, co mu zmáčknul tlakové body. Hned na to volá sanitku a prosí o urychlení. Jedná rychle, přesně a zachrání tím Kuroyimu život. Až v sanitce se rozklepe, přesto Kuroyiho hlídá. Kuroyi skončí v nemocnici a jeho stav si vyžádal operaci. Po operaci je sám na soukromém pokoji a Nagi sedí vedle něj. V ruce drží jeho dva dopisy a fotku, vše od krve. Kuroyimu do ležící ruky vtiskne jeho fotku s Izurem a pohladí ho, Kuroyi spí. " Budu tvojí firmu chránit, dokud se z toho nedostaneš...a tohle mu doručím." slíbí a odejde. Kuroyi se probere. Vedle něj sedí Izuru, v nemocniční oblečení, ruku má v sádře, v obličeji rány. přesto se na Kuroyi usmívá. " Nezlobím se na tebe, Kuroyi." zašeptá a pak se sehne, Izuru něžně políbí Kuroyi na rty. Na to se prudce otočí a úsměv zmizí. " Musím jít, doma by se zlobili. ...nikdy na tebe nezapomenu." i přes nedostatek času se sehne a obejme Kuroyi. Může cítit jeho křehké tělo, které je hubenější než kdy předtím. " Miluji tě." špitne a zmizí z pokoje. Těžko říct, zda to byl jen sen díky látkám a nebo skutečnost. Až na to, že fotka Kuroyi a Izura je v druhé ruce (což nemůže Kuroyi vědět) a z druhé strany má nápis. Láska je i schopnost odpouštět. I. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Nagi měl o Kuroyi čím dál větší a větší strach, bál se, co provede a kam tenhle jeho život povede. Měl klíče od jeho bytu jako i od toho prvního a začal občas Kuroyi kontrolovat, když se zpozdil, a pomáhal mu s kocovinou, s upravou oblečení. Zkoušel ho donutit dál žít. A tak to bylo i teď. Vešel do bytu, aby ho zkontroloval, ale v jiný čas. Něco mu říkalo, že je něco špatně a že je na tom Kuroyi špatně. Poslední dobou se choval divně, vlastně pořád, co Izuru odešel. A to v Nagim vyburcovalo šestý ochranářský smysl. Vešel do bytu a otevřel dveře do pokoje. To, co spatřil, mu způsobilo v první sekundě šok a hned na to obrovský strach. Ihned přilítnul ke Kuroyimu a začal mu zastavovat krvácení. " Kurva...co mi to tu děláš...co to tu děláš...tohle ne...ne." a už taky celý od krve, mu zavazuje vlastním oblečení ránu na krku poté, co mu zmáčknul tlakové body. Hned na to volá sanitku a prosí o urychlení. Jedná rychle, přesně a zachrání tím Kuroyimu život. Až v sanitce se rozklepe, přesto Kuroyiho hlídá. Kuroyi skončí v nemocnici a jeho stav si vyžádal operaci. Po operaci je sám na soukromém pokoji a Nagi sedí vedle něj. V ruce drží jeho dva dopisy a fotku, vše od krve. Kuroyimu do ležící ruky vtiskne jeho fotku s Izurem a pohladí ho, Kuroyi spí. " Budu tvojí firmu chránit, dokud se z toho nedostaneš...a tohle mu doručím." slíbí a odejde. Kuroyi se probere. Vedle něj sedí Izuru, v nemocniční oblečení, ruku má v sádře, v obličeji rány. přesto se na Kuroyi usmívá. " Nezlobím se na tebe, Kuroyi." zašeptá a pak se sehne, Izuru něžně políbí Kuroyi na rty. Na to se prudce otočí a úsměv zmizí. " Musím jít, doma by se zlobili. ...nikdy na tebe nezapomenu." i přes nedostatek času se sehne a obejme Kuroyi. Může cítit jeho křehké tělo, které je hubenější než kdy předtím. " Miluji tě." špitne a zmizí z pokoje. Těžko říct, zda to byl jen sen díky látkám a nebo skutečnost. Až na to, že fotka Kuroyi a Izura je v druhé ruce (což nemůže Kuroyi vědět) a z druhé strany má nápis. Láska je i schopnost odpouštět. I. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Ale zřejmě pozdě. Místnost je prázdná. Tedy až na mě. A je noc, všude kolem tma. Ale všimnu si něčeho, co se choulí vzadu v křesle. Pokusím se vstát. Ucítím v rukou hadičky a zabolí mě krk. Pohnu se abych se za něj chytl a omylem shodím ze stolečku nějákou věc. Ani nevím co to bylo, ale dopadne to s ránou na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Stojí u postele a dívá se do tvých očí. " Už mi tohle nikdy, ale nikdy, nedělej." a usměje se. Je na něm rád, že žiješ a že jsi zpátky mezi živými. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Stojí u postele a dívá se do tvých očí. " Už mi tohle nikdy, ale nikdy, nedělej." a usměje se. Je na něm rád, že žiješ a že jsi zpátky mezi živými. |
| |
| Hned je u mě Nagy a zase mě pokládá na postel. Dívám se na něj zmateně. "Ty...ty jsi snad...neumřel...taky..." Vykoktám ze sebe šeptem. Mluví o operaci a o tom, že mám být v klidu. Podá mi fotku a já se na ní podívám. "Izuru! Byl tu...on byl tady..." Vyhrknu hlasitěji než doteď a kdyby nebyl Nagi hned vedle mě, prudce se posadím. Potom se zadívám na Nagiho a on mi řekne, že to už nikdy nemám dělat. V tom mi to dojde. "Já....nezemřel?" Zeptám se tiše a ztěžka. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Přesto jak mu podá fotku, Kuroyi dojde skutečnost a že tam byl Izuru, prudce se posadí. Nagi ho znova silou položí. " Řekl jsem ti, aby jsi ležel. Tak lež. Ano, byl tady. Přivedl jsem ho za tebou, aspon na chvili. Ovšem už se mi to asi nepovede." a drží ho chvili tak, aby ležel. Pomalu mu vše dochází a zeptá se, jak to tedy je. Nagi uhne pohledem a nadechne se. " No jak se to veme. Přišel jsem jen tak tak, a zavolal jsem záchranku. Okamžitě tě odvezli a šel jsi na sál. Operovali tě a zachránili. Jen, jsi na sále zemřel, asi na půl minuty. Ale vrátili tě zpátky. Zachránili, zašili ti ránu a ted by jsi měl odpočívat. " a teprve ted Kuroyimu dojde, že má spáleniny na hrudi od toho, jak do něj pouštili elektriku. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Přesto jak mu podá fotku, Kuroyi dojde skutečnost a že tam byl Izuru, prudce se posadí. Nagi ho znova silou položí. " Řekl jsem ti, aby jsi ležel. Tak lež. Ano, byl tady. Přivedl jsem ho za tebou, aspon na chvili. Ovšem už se mi to asi nepovede." a drží ho chvili tak, aby ležel. Pomalu mu vše dochází a zeptá se, jak to tedy je. Nagi uhne pohledem a nadechne se. " No jak se to veme. Přišel jsem jen tak tak, a zavolal jsem záchranku. Okamžitě tě odvezli a šel jsi na sál. Operovali tě a zachránili. Jen, jsi na sále zemřel, asi na půl minuty. Ale vrátili tě zpátky. Zachránili, zašili ti ránu a ted by jsi měl odpočívat. " a teprve ted Kuroyimu dojde, že má spáleniny na hrudi od toho, jak do něj pouštili elektriku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Řekne, že byl Izuru tady. "Copak...on mi odpustil...myslíš, že mi odpustil...já to...já to přece nechtěl udělat...nikdy bych mu to neudělal kdybych nemusel. A...jak je na tom...můj Izuru-chan?" Zeptám se ho tiše, hlas se mi roztřese a v koutcích se zalesknou slzy. Nagi mi potom vypráví, jak to bylo s mojí sebevraždou. Sklopím hlavu. "Já...se omlouvám...ale já nevěděl jak dál...byl jsem...mělo to skončit..." Zašeptám tiše, pokořeně. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Po tom, co Nagi popíše, co se dělo dál, Kuroyi mu příjde tichý, pokořený. " Já vím, ...tušil jsem to,...byl jsi na tom den ode dne hůř...ale i kdybych se o tebe měl starat, tohle mi už nedělej...jasný..slib mi, že už tuhle kravinu neuděláš." tlačí na něj Nagi. Má o něj stále strach a nechce, aby si ještě někdy šáhnul na život. Ale netuší, co bude dál. Tiše se modlí, že Kuroyimu neprodloužil život jen na pár dní. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Po tom, co Nagi popíše, co se dělo dál, Kuroyi mu příjde tichý, pokořený. " Já vím, ...tušil jsem to,...byl jsi na tom den ode dne hůř...ale i kdybych se o tebe měl starat, tohle mi už nedělej...jasný..slib mi, že už tuhle kravinu neuděláš." tlačí na něj Nagi. Má o něj stále strach a nechce, aby si ještě někdy šáhnul na život. Ale netuší, co bude dál. Tiše se modlí, že Kuroyimu neprodloužil život jen na pár dní. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Já...já si nepamatuju, co říkal...Do háje...Řekl...řekl ještě něco?" Zeptám se ho tiše a rozpláču se. Cítím jak mi tiskne ruku, ale já tu svou jen zlehka nechávám v jeho. Chce můj slib a tak jenom přikývnu. "Dobrá...slibuju....a ty víš, co to znamená..." Zašeptám tiše. Slib mě donutil podvést Izura. Slib mě dostal tady. A já znovu něco slíbím. ale co bych mohl ztratit teď. To co je mi nejcennější už nemám. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Nagi vidí, jak mu to Kuroyi slíbil a souhlasně kývne. "Vím ...ale nezneužiji to." řekne tiše. Sedí u něj a čeká, až se uklidní. " Zkusím ho přivést tedy ještě jednou." řekne tiše, smutně. Tuší, jak to bude probíhat. I na poprvý Izuru těžce zaplatil za to, že opustil dům, kde je nyní s jeho bratrem. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Nagi vidí, jak mu to Kuroyi slíbil a souhlasně kývne. "Vím ...ale nezneužiji to." řekne tiše. Sedí u něj a čeká, až se uklidní. " Zkusím ho přivést tedy ještě jednou." řekne tiše, smutně. Tuší, jak to bude probíhat. I na poprvý Izuru těžce zaplatil za to, že opustil dům, kde je nyní s jeho bratrem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Co...co tam je napsané?" Zeptám se ho tiše protože přes slzy nevidím. Pousměju se. "Nemyslel jsme to tak....já vím, že by si to nezneužil...jenom...slib má pro mě pořád velkou váhu..." Řeknu tiše. nikdy by mě ani nenapadlo že by toho nagi mohl zneužít. Řekne, že zkusí přivést Izura. Zakroutím hlavou. "Ne...prosím nedělej to...měl jsem čest s jeho rodinou...nechci aby kvůli mě znovu trpěl..." Řeknu tiše a potom zavřu oči abych zabríánil dalším slzám, ale to se mi nepovede. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Nagi poslouchá a přikývne. " Já vím, ale tohle je dobrý slib. Lepší než ten, co jsi dal jako mladý. Tvůj nový slib." usměje se. Trochu mu zlepší náladu i to, že Kuroyi nechce Izura přivést. " Dobře. Budu tady s tebou, dokud se nesebereš. Takový tvůj anděl strážný." usměje se na něj a otře mu slzy. " Bude to dobrý....uzdravíš se, vememe Izura zpátky.....a bude to jako předtím....než se objevil. Své si zaplatil. Nemůže po tobě nikdo chtít víc." hovoří a přitom mu stále drží ruku a otírá přibývající slzy. Je ochotný tu čekat celou dobu, dokud se Kuroyi neuklidní. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Nagi poslouchá a přikývne. " Já vím, ale tohle je dobrý slib. Lepší než ten, co jsi dal jako mladý. Tvůj nový slib." usměje se. Trochu mu zlepší náladu i to, že Kuroyi nechce Izura přivést. " Dobře. Budu tady s tebou, dokud se nesebereš. Takový tvůj anděl strážný." usměje se na něj a otře mu slzy. " Bude to dobrý....uzdravíš se, vememe Izura zpátky.....a bude to jako předtím....než se objevil. Své si zaplatil. Nemůže po tobě nikdo chtít víc." hovoří a přitom mu stále drží ruku a otírá přibývající slzy. Je ochotný tu čekat celou dobu, dokud se Kuroyi neuklidní. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Tohle ano....ale ten předtím ne...jenomže....nemůžu to odslíbit...to nijak nejde...a nejhorší je...ublížil jsem jemu...o mě nejde..." Vydechnu tiše. Řekne, že bude můů anděl strážný, otře mi slzy a uklidňuje mě, jak to bude dobré a vezmeme Izura zpátky. "to nejde...nemůžu být s Izurem...porušil bych ten pitomý slib...to nejde...Já....jsem nějáký unavený..." Zašeptám tiše a zavřu oči. "Děkuju ti Nai...jsi můj nejlepší přítel...." Vydechnu tiše a ztěžka se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Po jeho usnutí se Nagi sebere a jde obvolat jeho rodinu a co zná, aby jim řekl, že se Kuroyi probral a bude v pořádku. Chvili mluví s jeho otcem o Izurovi a zkouší ho přesvědčit, aby počkal s tím, jak to dopadne. Nagi se stále nemůže smířit s tím, že by Kuroyi skončil ztrápený a Izura jeho vlastní rodina zabila. A to, co viděl, ho přesvědčilo natolik, že by tohobyla schopná. Ví, že Izuru je v pravém pekle jako Kuroyi. Jen Kuroyi v psychickém a Izuru fyzickém. Co je horší či lepší, těžko říct. Po zařízení si nechá přistavět lůžko vedle Kuroyiho a vyspí se vedle něho. Ve spánku se mu zdá celá ta operace znova a vidí, jak Kuroyiho zachranovali. Jak byl mrtvý a znova se narodil. Probudil se a v očích měl jasno. Podíval se na spícího Kuroyiho a usmál se. Dostal nápad, spíš mu došlo, že Kuroyi už má na svém novém životě jen jediný slib a to jemu. Už vstavá a chce jít za ním, ale uvědomí si, že to by nebylo dobře. V mysli poprosí Izura o sílu a trpělivost, a jde se nasnídat. Pak už čeká zase vedle Kuroyiho, až se probudí. Počká, dokud nebude zdraví a řekne mu to až v den propouštění z nemocnice. Ted Kuroyi potřebuje klid na léčení. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Po jeho usnutí se Nagi sebere a jde obvolat jeho rodinu a co zná, aby jim řekl, že se Kuroyi probral a bude v pořádku. Chvili mluví s jeho otcem o Izurovi a zkouší ho přesvědčit, aby počkal s tím, jak to dopadne. Nagi se stále nemůže smířit s tím, že by Kuroyi skončil ztrápený a Izura jeho vlastní rodina zabila. A to, co viděl, ho přesvědčilo natolik, že by tohobyla schopná. Ví, že Izuru je v pravém pekle jako Kuroyi. Jen Kuroyi v psychickém a Izuru fyzickém. Co je horší či lepší, těžko říct. Po zařízení si nechá přistavět lůžko vedle Kuroyiho a vyspí se vedle něho. Ve spánku se mu zdá celá ta operace znova a vidí, jak Kuroyiho zachranovali. Jak byl mrtvý a znova se narodil. Probudil se a v očích měl jasno. Podíval se na spícího Kuroyiho a usmál se. Dostal nápad, spíš mu došlo, že Kuroyi už má na svém novém životě jen jediný slib a to jemu. Už vstavá a chce jít za ním, ale uvědomí si, že to by nebylo dobře. V mysli poprosí Izura o sílu a trpělivost, a jde se nasnídat. Pak už čeká zase vedle Kuroyiho, až se probudí. Počká, dokud nebude zdraví a řekne mu to až v den propouštění z nemocnice. Ted Kuroyi potřebuje klid na léčení. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Uplynou dva týdny, Kuroyi se po fyzické stránce cítí mnohem lépe. Jeho operace se zdařila, rány se zhojili a i tak se musí šetřit. Přesto doktoři usoudí, že v nemocnici pobývat už nemusí. Dojdou za Kuroyim. "Máme pro vás výbornou zprávu. Vás zdravotní stav se natolik zlepšil, že se můžete vrátit domů a tady, číslo na psychologa." podá mu vrchrní lékař a pak se s ním rozloučí. Kuroyi si může zabalit a odejít domů. Nagi to slyšel a tak mu pomůže s balením. Jak je vše hotovo, jde vedle něj a pomalu vedle sebe vystoupí. Má tam připravené auto a otevře dveře. Pak se zarazí. " Kuroyi, já....no víš, přemýšlel jsem. Ty....na tom sále ....jsi...zemřel. Nemohl by jsi ..zapomenout na tamten slib...a plnit už jen ten můj...víš..jako svůj nový život." zadívá se na něj. Moc si přeje, aby jeho kamarád byl zase štastný. Ale je dost možný, že to Kuroyi odmítne. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Uplynou dva týdny, Kuroyi se po fyzické stránce cítí mnohem lépe. Jeho operace se zdařila, rány se zhojili a i tak se musí šetřit. Přesto doktoři usoudí, že v nemocnici pobývat už nemusí. Dojdou za Kuroyim. "Máme pro vás výbornou zprávu. Vás zdravotní stav se natolik zlepšil, že se můžete vrátit domů a tady, číslo na psychologa." podá mu vrchrní lékař a pak se s ním rozloučí. Kuroyi si může zabalit a odejít domů. Nagi to slyšel a tak mu pomůže s balením. Jak je vše hotovo, jde vedle něj a pomalu vedle sebe vystoupí. Má tam připravené auto a otevře dveře. Pak se zarazí. " Kuroyi, já....no víš, přemýšlel jsem. Ty....na tom sále ....jsi...zemřel. Nemohl by jsi ..zapomenout na tamten slib...a plnit už jen ten můj...víš..jako svůj nový život." zadívá se na něj. Moc si přeje, aby jeho kamarád byl zase štastný. Ale je dost možný, že to Kuroyi odmítne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Příjde za mnou vrchní lékař, který se se mnou rozloučí a ještě dostanu čslo na psychiatra. Jak jinak se cvokem, co se chce zabít kvůli tomu, že miluje a nesmí. Přikývnu a stosknu mu ruku. Poděkoval bych mu za záchranu života, kdybych si ho zrovna nezkoušel vzít. Nagimi příjde pomoct zabalit a potom společně výjdeme z nemocnice a jdeme k autu. Tam se ale Nagi zarazí a zastaví. Vypadá to, že mi chce něco říct a tak tiše stojím a poslouchám ho. To co mi říká je zajímavé. a hlavně mě potěší jak nade mnou přemýšlí. Respektive, že myslí na to abych se měl dobře. Pousměju se. "Příjmám." Řeknu jenom tiše. Usměju se a nastoupím do auta. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Jak vejde Kuroyi do bytu, je tam uklizeno a snaha Nagiho tento byt udržet v čistotě do dne, kdy se Kuroyi vrátí, stejně jako i druhý byt. Vejde jen na kousek a chvili nechá Kuroyiho se vzpamatovat. "Budeš chtít pomoci s balením a nebo .....nehodláš tu doufám zůstávat?" najednou se zarazí, protože má dojem, že to Kuroyi nepochopil. Vzpomene si na Izura a očima sleduje Kuroyiho. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Sezuju se a vejdu kousek dál. Vlastně tam téměř nc není i když poznám, že tu Nagi chodil. Těch pár věcí tu je totiž uklizených. Potom začne mluvit o balen. Zarazím se a otočím se na něj. Po jeho posledních slovech sklopím hlavu. "Já....chtěl jsem zůstat...ani mě vlastně nenapadlo odejít...." Řeknu tiše a otočím se k oknu. Nechápu to. nic ani sebe už ne. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Pokrčí rameny a přistoupí k němu. Položí mu ruku na rameno. " Jak si přeješ....mám tu zůstat a nebo chceš být sám?" zeptá se a couvne, aby případně mohl odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Ale já...jak mám žít jinak...tohle je nový byt...mám se snad znova stěhoat...co to vlastně znamená normálně žít?" Zeptám se ho tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Nagi....víš přeci víš, proč jsem byl šťastný. Byl to Izuru...já si...bez Izura nevím jestli bych mohl být šťastný....znova a bez něj. Není to že bych nechtěl...ale já nevím...netuším jak být znova stejně šťastný...já myslím, že asi tu chci tu zůstat. V tomhle bytě. Ale...nový život, to chci. Jenom si nejsem jistý jak to udělat bez Izura." Přiznám tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro |
| |
| Hádám, že jsi doma a tak nejspíš nemáš ted přístup k netu. Vlastně chápu, že si se mnou už nemáš co říct. A tak počkám do konce roku a pak tady napíšu, jak to dopadlo. Takže pokud nebudeš reagovat, beru to jako ukončení našeho společného hraní a utnu to. Nebudeme se trápit, když je to zbytečné. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Odejde, ale to co řekl ještě dlouho slyším jako ozvěnou v hlavě. Z očí se mi vyřinou slzy. Ani nevím jak dlouho tam sedím. Ale potom zprudka otevřu oči. Odejdu do koupelny se umýt a upravit a všechno abych vypadal něják...ne jako vandrách...chci být prince...jeho princ...BUDU JEHO PRINC CO HO VYSVOBODÍ!!! Úprava mi trvá asi jenom 30 minut, ne více a to jsem se i oholil. (wow) Nasednu do auta a vyrazím, vím že to není kousek a tak po chvíli nepočítám všechny ty přestupky co jsem cestou udělal. Konečně dorazím k domu jeho babičky, kde jsem s ním byl tu první noc co jsme se poznali. Vystoupím, upravím se a zaklepu. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro V nemocnici ho vyzvedl otec s velkým řevem a ještě na parkoviště ho zmlátil za útěk. Izuru se chvili bránil, ale potom, co mu otec řekl, že ví o Kuroyim, přestal. Připomněl mu jeho příchod a prosby a Izuru už jen dál cítil rány a výkřiky lidí kolem něj nevnímal. Otec ho pak hodil do auta a odjel s ním pryč. Skončil zamčený v pokoji a několik dní nejedl. Pak ho bratr navštivil spolu s dalšíma kamarádama. Než mohl Izuru vykřiknout, vrhli se na něj a několikrát ho brutálně znásilnili. Bratr si ho podal ihned po nastěhování (odplata za Kuroyiho čin a opravdu si Izura vychutnal), ted mu dal ochutnat další dávku. Pak mu nasadili elektrický obojek pro psy a sádru mu z ruky sundali bez nějakého soucitu. Skončil s pořezanou rukou a stále zlomenou kostí,kterou si mohl jen fačovat. Byl tam jako něco pro všechno - úklid, vaření i pro vybití vzteku či sexuálních tužeb. Ten den, kdy tam šel Kuroyi, měl tam Izurův bratr návštěvu, své dva kamarády. Na zaklepání nikdo nereaguje, protože vedou žhavou diskuzi. Dveře jsou pootevřené a tak může Kuroyi slyšet hlasy a vejít. Izuru jdělá bratrovi a jeho kamarádům čaj. Náhle dostane šok do krku a padne k zemi bolestí až se mu čaje rozlijou. Kuroyi může slyšet třískot, jak se některé nádobí rozbilo. " Ty parchante....co si dovoluješ tady rozbíjet naše nádobí." vylítne bratr a Izuru zařve bolestí, jak dostal plný zásah elektriky do krku. " Kluci, někdo tu potřebuje lekci." řekne a je slyšet, jak se kluci vrhli na Izura. "Nééé, prosím...né...nechte mě." hlas Izura je prosebný, zoufalý. Jak vyjde Kuroyi z chodby a zadívá se ke kuchyni, spatří Izura jen ve slipech, jak ho drží dva kluci, jeden mu drží ruce a přitom strká do úst roubík, druhý mu drží nohy, aby moc nekopal a jeho bratr se nad ním sklání s konvicí plnou horké vody. Izuru kroutí hlavou, oči plné hrůzy a slz. Jeho bratr na to nehledí a než stačí Kuroyi zasáhnout, třeba jen vykřiknout, dopadne horká voda na Izurovo tělo, nejvíc na levou nohu blízko třísel. Izuru se svíjí bolestí a jeho bolestný křik je částečně tlumený roubíkem. Dokonce se Izuru bolestí počůrá. Pak jeden spatří Kuroye a bratr se narovná. " Přišel sis pro svojí děvku. Smůla, ted je náš." a na to ukáže, aby Izura odtáhli. "Odved tu špínu kam patří." Jeden klučina ho chytne a rychle s ním odejde do jeho pokoje, který zamkne. Ještě si veme dálkový ovládání na Izurův obojek. Izuru má oči plné slz, nevidí a jen se chabě brání, díky rychle rudnoucímu fleku na stehně po vodě sotva jde. Snad ani nevnímá, že je tam Kuroyi. Bratr a jeho kamarád se podívali bojovně na Kuroye. " Vypadni." řekne bratr jasně a odhodí konvici, která se rozbije a vylitá voda zasyčí, jak je horká. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Tiše sedím a poslouchám Nagiho slova. Odejde, ale to co řekl ještě dlouho slyším jako ozvěnou v hlavě. Z očí se mi vyřinou slzy. Ani nevím jak dlouho tam sedím. Ale potom zprudka otevřu oči. Odejdu do koupelny se umýt a upravit a všechno abych vypadal něják...ne jako vandrách...chci být prince...jeho princ...BUDU JEHO PRINC CO HO VYSVOBODÍ!!! Úprava mi trvá asi jenom 30 minut, ne více a to jsem se i oholil. (wow) Nasednu do auta a vyrazím, vím že to není kousek a tak po chvíli nepočítám všechny ty přestupky co jsem cestou udělal. Konečně dorazím k domu jeho babičky, kde jsem s ním byl tu první noc co jsme se poznali. Vystoupím, upravím se a zaklepu. |
| |
| Jsme v odpadu. Pokud stále nemáš nápad, večer to přepíšu. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Jak vyjde Kuroyi z chodby a zadívá se ke kuchyni, spatří Izura jen ve slipech, jak ho drží dva kluci, jeden mu drží ruce a přitom strká do úst roubík, druhý mu drží nohy, aby moc nekopal a jeho bratr se nad ním sklání s konvicí plnou horké vody. Ani jeden si nevšimli Kuroyiho. |
| |
| soukromá zpráva od Svědomí pro Jak vyjde Kuroyi z chodby a zadívá se ke kuchyni, spatří Izura jen ve slipech, jak ho drží dva kluci, jeden mu drží ruce a přitom strká do úst roubík, druhý mu drží nohy, aby moc nekopal a jeho bratr se nad ním sklání s konvicí plnou horké vody. Ani jeden si nevšimli Kuroyiho. |
| |
 | Toto je automaticky generovaná zpráva: Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
| |
| Takže mám mazat? |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Je pootevřeno a uslyším hlasy, tak otevřu dveře víc a opatrně vejdu. Třískot nádobí mě docela vyděsí a hlasy potom taky. Takže dojdu hloub do domu. Když uslyším zoufalý hlas Izura, tak se skoro rozběhnu. To teda udělám až uvidím, jak drží Izura a mají nad ním konvici. "Nechte ho vy hajzli jedni!!!" Zařvu na ně a skočím po Izurově bratru. Samozřejmě nás oba polije horká voda. Nevím jak moc jeho u mě naštěstí skončí jenom na levačce. "Tobě to nestačilo ty kreténe?!" Zařvu naštvaně a něják se sbírám a snažím se něják odtáhnout i Izura, ale to se mi díky těm ostatním klukům moc nedaří. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Právě jim dělám čaj, když mým tělem projede výboj. Mé ruce se klepou a nohy mě neudrží. Padknu k zemi a slyším třískot nádobí. Začnu couvat s vyplašeným pohledem, protože on to musel slyšet taky. Jako odpověd dostanu další ránu a řev. Prosím ho, že nechci. Uvědomuji si svojí chybu, ale to ho nezastaví. On a jeho přátelé mě chytnou a já se svíjím. Strkají mi roubík do pusy a já vyděšeně zírám na konvici s vodou. Kroutím hlavou, prosím, nic nepomáhá. Zavřu oči a tiše doufám, že se stane zázrak. Strachy se mé tělo chvěje. Náhle uslyším cizí hlas.Otevřu oči a jako ve snu zírám na Kuroyiho, jak se vrhnul na bratra. Kuroyi... probleskne mi hlavou a chci ho varovat, vzpínám se a jeho příchod mi dodal nových sil. Vidím, jak ho polila horká voda, a očima se mu omlouvám. Můj bratr se svíjí v křečích, horkou vodu má v obličeji a na krku, řve bolestí, ale to neslyším. Vidím jen Kuroyiho. Ten, co mi držel nohy se na něj vrhne a chce se s ním prát. Já se začnu zmítat a snažím se vyplivnout roubík. Podaří se mi vykroutit ze sevření, i když špatně srostlá ruka bolí. Ihned se vrhnu na pomoc Kuroyimu a skočím útočníkovi na záda, snažím se ho povalit vlastní vahou k zemi. Ten, co mi však držel ruce, chytne ovládání k mému obojku a dostanu šok. Díky držení útočníka kolem krku však ho křečema dost přidusím, až poleví v boji s Kuroyim. Padnu k zemi a držím se za krk, který nesnesitelně bolí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Všimnu si Izura, jak mi pomáhá ale teď se mu nevěnuju. Chci se nejdřív zbavit toho zbytku. Přišrtí ho a já mu vzarím jednu do čelisti. Chytnu ho aby nespadl na Izura a zrazím mu další ránu. Vypadá, že už má dost. Chci ho dorazit, ale najednou se octnu na zemi. Izurův bratr mi podrazil nohy. Stihl se vzpamatovat dříve než jsem čekal a teď sedí na mě a napřehuje se. Kryju se ale snažím se vychytit chvíli kdy mu jednu vrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pevně rukou obejmu jeho nohy a druhou zraněnou ho chytnu za ruku a začnu se s ním prát. Přestane si všímat Kuroyiho a pereme se spolu. Bojuji za všech sil, ale nemám tolik sil a tak za chvili ležím na zemi a on sedí na mě a mlátí do mě jako do pytle, já se snažím aspon trošku krýt. Občas se snažím mu taky jednu vrazit, ale moje rány vychytá. Můj bratr je vykolejený díky padnutí a tak se snaží zvednout, ale mezitím dostane i několik ran od Kuroyiho. Bratr je stále zraněný od horké vody a tak sotva kouká a špatně míří. Jeho kůže přímo hoří a je znát, že ho nyní vede pouze vztek. Nemíří, nepřemýšlí a jen se snaží rozdávat rány. Ani se moc nekryje. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Hele...nemusí se ti nic stát, pokud necháš Izura být!" Zařvu na něj...ještě chvíli to bude pokračovat a budu bez sebe vzteky já. Otočím se na Izura a to co vidím se mi ani trochu nelíbí. Vrazím jednu jeho bratrovi a potom ho kopnu do břicha. Dopadne docela tvrdě na zem asi metr a půl od místa kde stál. Doufám, že mi to dá dost času. Otočím se od něj. Mám ho za zády. Musím hned pomoct Izurovi. Chytnu toho kluka za ruku, když se napřahuje k další ráně a strhnu ho z Izura dozadu. "Izuru! Uteč...zamkni se někde a nevylízej dokud ti neřeknu! Běž!" Křiknu na něj a zkroutím tomu hajzlovi ruku. Prudce se otočím, abych se ohlídnul po Izurově bratru. Musím ho ochránit! Za každou cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kluk, kterému zabránili zmlátit Izura se zmítá a snaží se praštit Kuroyiho. Nemá takovou sílu jako Izurův bratr. Ten pomalu vstává, drží se za břicho a chrčí nadávky. V předklonu se vrhne na Kuroyiho, le moc nevidí díky popáleninám a díky předklonu. V obličeji má výraz bolesti. Třetí kluk, druhý kamarád Bratra Izuriho, stále leží v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Vnímám jen ty dva před sebou. Tedy Izurova bratra za sebou jenom letmo kontroluju. Kluk se zmítá a tak ho kolenem přitlačím k zemi. Pokusí se mě praštit. Ten to nevzdá dokud ho to nebude opravdu bolet. Zatlačím ještě více kolenem do jeho zad a škubnu mu rukou. Zařve jak kloub vyskočí z ramene. Ale pro teď ho pustím a nechám ho svíjet se bolestí. Raději se otočím k Izurovu bratru, který se zrovna octnul za mnou. Všimnu si něčeho lesklého. KURVA...prolítne mi hlavou jedinné slovo. Prudce vyrazím levou rukou proti němu a obličej se mi zkřiví bolestí. Oženu se pravačkou a srazím ho k zemi parádním pravým hákem. Začnu do něj vztekle kopat, ale když už sebou přestane mlít a jenom tiše sténá, nechám toho. Kluk s vykloubeným ramenem se stáhl do rohu a tiše tam skučí. Dojdu k Izurovi a zkontroluju jeho tep. Žije...díky bohu. Vytáhnu cigaretu a zapálím si. Se zaujetím si prohlížím svou krvácející ruku a nůž , který jí prošel. Asi bych ho neměl vytahovat. Strhnu si rukáv a omotám si tím ránu i s nožem. Zašmátrám po mobilu a zatímco vytáčím číslo, oklepu popel na zem. "Ano, Karo? Jo, jsem to já...potřebuju sanitku. Izuru je zraněný. Chci aby si ho ošetřila ty...a nikdo jiný. Já? Jenom takové malé škrábnutí...měl jsme tu tak trochu potyčku. Jo a potom tu jsou ještě další 3 zranění...jeden v bezvědomí, potom vykloubené rameno a popáleniny...ať je někdo vyzvedne...jo do nemocnice...a na moje náklady. Ne, myslím to vážně s tím placením. Ok, poslouchej, řeknu ti adresu a ať sebou hodí..." Sdělím sestře adresu a potom to položím a projdu to kolem. No, musím se ujistit, že jsem nikoho z nich nezabil. I když by pohřeb možná vyšel levněji... Nakonec se vrátím k Izurovi. Dávám na něj pozor, dokud nepřijedou doktoři. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Po telefonátu se rychle ozvou sirény, jak se blíží sanitky. Jedou dvě, v jedné je Kara a v druhé doktoři. Jak je uslyším, proberu se a dojde mi, že jedou sem. Zadívám se na Kuroyiho, ale nevypadá to, že on by se tím nějak trápil. Zpětně mi dojde, že je zavolal. Otočím pomalu hlavu ke svému pokoji a zkusím se přisunout, bohužel tělo odmítá jakkoliv spolupracovat. Zaknučím bolestí a zase oči zavřu. Rozechvěju se z představy, kolik tu ted bude lidí. ------------------------------------------------------------ Sanitky dorazí a první vpadne dovnitř Kara. Uvidí Kuroyiho a zamíří hned k němu, ostatním ukáže na zbylé. Jak spatří Kuroyiho ruku, vlepí mu facku. " Tak tohle je podle tebe nic?" hovoří s hlasem, kterém je čím dál více znát strach. Podívá se na Izura a pak znova na Kuroye. V jejích očí je otázka, ale nevysloví jí. Pustí se do rychlé a první pomoci pro ně oba. (sestřičku si můžeš zahrát ty, aby jsi tam měl ty správné reakce.) -------------------------------------------------------------------------- Jak se kdokoliv přiblíží a dotkne se mě, zrychleně začnu dýchat a velmi chabě se bránit i přes bolest. Nechci, aby se mě kdokoliv dotýkal, má hlava se kroutí v záporu, v očích mám slzy.Moc dobře si uvědomuji svůj stav a taky reakci mé rodiny. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Podívám s ena něj a potom se moje koutky stáhnout do trochu mdlého úsměvu. "Ty se neomlouvej...já se budu omlouvat, až tě uzdraví...jdu hodně pozdě...Ale teď odpočívej..." Zašeptám tiše a zlehka ho pohladím po vláskách. Všimnu si jeho chvění. "Přijede Kara...nikdo jiný na tebe sahat nebude...postarám se o to...a ona tě vyléčí." Zašeptám tiše protože mi to tak něják dojde. Snažím se ho upokojit. Jako první uvidím vběhnout Karu...Pousměju se. Hned se na mě vrhne a dostanu facku. "Neříkal sjem nic, ale škrábnutí...a to to je...Zastavil jsme krvácení a hýbat s prsty můžu...není to nic vážného. Ty se mi postarej o Izura...na mojí ruce nezáleží. To vyřídíme potom. Izuru je důležitější!" Řeknu rovnou. Povzdechne si, ale jedinný pohled na Izura jí stačí aby věděla, že mám pravdu a že prostě i kdybych neměl, tak od toho neustoupím. Skloním s ek Izurovi, protože jeho reakce jsou takové, že má Kara strach se ho dotknout aby se nesesypal. "Izuru...Izuru-chan poslouchej mě...vrátil jsem se pro tebe. A vrátil jsem se abych si tě odvedl zpátky...aby ses k nim už nikdy nevrátil...teď už tě nikdy neopustím...už na tebe nebudou moct...slibuju. Jenom tohle musíš přežít a proto tě musí ošetřit. Prosím...Izuru...udělej to pro mě...potom už zase budeme spolu...protože tě moc miluju...všechno ti vynahradím...prosím....nebo už ke mě nic necítíš?" Zeptám s eho tiše. Klečím u něj na zemi a Kara nejistě sedí vedle mě. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Navrhne, že ho vezme do nemocnice.Nelíbí se jí ruka a chce se na ní podívat pod rengenem. Možná je dobře, že jsem tak utlumený a opatrně mě veme do náruče. Nasedne do sanitky s tím, že Kuroyi pojede taky a aspon mu ošetří ruku. Cestou do nemocnice mě uspí úplně,abych nebyl ve stresu a Kuroyiho ošetří.V nemocnici ošetří mě - ruku dá do sádry, krk zafačuje a postupně ošetří všechny rány. U vyšetření však Kuroyiho nechce a vyžene ho. Po vyšetření a ošetření mého těla pustí Kuroyiho dovnitř a podá mu zprávu,co zjistila. Je jasné už z pohledu, nyní ještě jasněji ze zpráv na papíře, jak se mnou bylo zacházeno. Dokonce je tam otazník u hmoždin u konečníku, možná Kuroyimu dojde, čím jsem si prošel. Možná. Kara mu řekne, že fyzicky jsem vyhublý, pomlácený, ale po pár dnech péče a pravidelné časté stravy se z toho dostanu. Horší bude psychika.Na to nechá na Kuroyim, zda si ho veme k sobě a nebo mu nabídne pobyt v nemocnici. Já jsem celou dobu ve spánku. Probírat se začnu až po dvou hodinách po vyšetření. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Navrhne, že ho vezme do nemocnice.Nelíbí se jí ruka a chce se na ní podívat pod rengenem. Možná je dobře, že jsem tak utlumený a opatrně mě veme do náruče. Nasedne do sanitky s tím, že Kuroyi pojede taky a aspon mu ošetří ruku. Cestou do nemocnice mě uspí úplně,abych nebyl ve stresu a Kuroyiho ošetří.V nemocnici ošetří mě - ruku dá do sádry, krk zafačuje a postupně ošetří všechny rány. U vyšetření však Kuroyiho nechce a vyžene ho. Po vyšetření a ošetření mého těla pustí Kuroyiho dovnitř a podá mu zprávu,co zjistila. Je jasné už z pohledu, nyní ještě jasněji ze zpráv na papíře, jak se mnou bylo zacházeno. Dokonce je tam otazník u hmoždin u konečníku, možná Kuroyimu dojde, čím jsem si prošel. Možná. Kara mu řekne, že fyzicky jsem vyhublý, pomlácený, ale po pár dnech péče a pravidelné časté stravy se z toho dostanu. Horší bude psychika.Na to nechá na Kuroyim, zda si ho veme k sobě a nebo mu nabídne pobyt v nemocnici. Já jsem celou dobu ve spánku. Probírat se začnu až po dvou hodinách po vyšetření. |
| |
| Jeskyně vytažena z odpadu. Pamatujte prosím na nové pravidlo. Pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, jeskyně bude automaticky ukončena. Laakii - admin |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Když Kara ošetřuje Izura, sedím trpělivě na chodbě a čekám. No tedy až potom, co jsem mu zařídil nejlepší pokoj, kde budu moct zůstat i já. Dá mi přečíst zprávu po tom, co dokončila ošetření. Začnu jí číst, ale snad ani ne ve třetině, jí vrátím. Nemůžu to číst, jinak bych si ty tři našel a musel je zabít velice bolestivu cestou. "Chci aby si ho po tělesné stránce vyléčila. Buď ty a nebo mi doporuč nějákého jiného, ale hodně dobrého doktora. Připlatím, ale chci aby se mu věnoval jeden člověk. Je mi jasné, že není možnost 24/7 takže se spokojím s nočním dozorem nemocnice, ale nechci aby se u něj někdo střídal. A máš doporučení na nějákého dobrého psychiatra a terapeuta?" Povzdychnu si...tohle je...je to všechno moje vina. Sotva mi Kara dá nějákou uspokojivou odpověď, odejdu. Nechám ho teď v její péči. Stejně spí, potřebuje to a já bych tam nebyl nic platný. Dojdu do nemocniční kaple. Trochu mě zamrazí v zádech, ale vejdu dovnitř a posadím se do lavice. Po chvíli sepnu ruce a skloním hlavu. Tak moc mě to mrzí. Tak moc nevím jak se mu budu moct podívat do očí. Jistě...Láska je i schopnost odpouštět...ale copak je možnost, že bych si to já sám odpustil? |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kara nechá Kuroyiho odejít a nechá převést Izura do jeho pokoje. Uběhnou dvě hodiny a Izuru se probírá. Kara trpělivě čeká, až začne vnímat, aby mu byla nablízku. Probírám se a cítím, že jsem jinde. Moc dobře si vzpomínám, co se stalo. Víčka otvírám a ihned zjištuju, že jsem někde jinde. Můj pohled padne na doktorku, kterou znám. Blíží se ke mě, hovoří o klidu, ale já se prudce otočím. Mé rty se začnou chvět a mé tělo se roztřese. Pocituju celé tělo tak těžké, štípou mě rány, bolí mě ruka víc a je těžká. Zjištuju, že jsem ošetřený. Hledám pohledem Kuroyiho, ale on nikdo není. Můj pohled padne na dveře a pak na doktorku. Chci hovořit, ale hlas se mi ještě nevrátil. Jak se doktorka přiblíží, oženu se a skrčím se na posteli tak, jak mi to jen ošetření dovolí. Nevadí mi bolest, už jsem si na ní zvyknul. Stále od sebe při sebemenším pokusu se snažím doktorku odehnat a s očima plné strachu hledim na dveře. Čekám otce, co každou chvíli příjde. Vím, že příjde. A já se mu neubráním. Kara už je skoro u mě, když do pokoje vlítne sestřička. Hned na to začnu vyšilovat a uteču z postele do rohu. Sestřička však jde za Karou a něco jí pošeptá. Ta se prudce otočí a vyběhne ze dveří. Zamkne dveře do mého pokoje a sestřičku postaví před dveře s tím, že nesmí nikoho dovnitř pustit. Jak uslyším klíč v zámku, je mi vše jasný. Rozbrečím se, mé drobné tělo se roztřese a já se odplížím do postele. Brečím a krčím se tam, rukama si zakrývám hlavu, uši a každou chvíli čekám rozražení dveří a můj trest za nimi. Kara vlítne po hledání, ptaní a tázání do kaple a spatří Kuroyiho. Ihned doběhne k němu a jemně ho chytne za rameno. Pošeptá, že Izuru se probral a má strach. A že v recepci se objevil Izurův otec. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Řekne mi co se děje. Potěší mě, že je Izuru vzhůru a už už za ním chci vyběhnout. Když řekne, že dole na recepci je jeho otec. "Doprdele...nemůžou ho znemocnice vyhodit?" Zamyslím se. Měl bych jít uklidnit Izura...ale když tam potom třeba vlítne jeho otec. "Karo...poraď mi co mám dělat." Povzdychnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Ano, můžeme jeho otce vyhodit, ale vrátí se a pokud si bude stěžovat na vedení nemocnice, bude z toho malér.Je stále jeho otec a má právo ho vidět...." hovoří a je vidět, jak rychle rozmýšlí situaci. Podívá se na Kuroyiho. " Musíme ho dostat z nemocnice...musí jít někam, kde ho otec nenajde. Věděl jeho otec tvé jméno a nebo tvé bydliště....nemůžeš ho vzít k sobě? Budeš s ním a já tě budu střídat, když nebudu v nemocnici a nebo si vezmu dovolenou. Tady.....tady " podívá se ke kříži. " Tady mu bude vydán na pospas, až nebudu mít službu." poznamená tiše. Najednou se zvedne a přísně se zadívá ven. " Rozmysli se...já jdu zařídit jeho dnešní vyhazov....a ředitel mi může říct jediné slovo...pacienti potřebují klid." na to se rázně vydá z kaple vyhodit otce Izura. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Navrhne mi, že by mohl být u mě. "Nemyslím, že ví kde bydlím ani moje jméno. Snad by to šlo. Ale musím první přesvědčit Izura. Asi se bude hodně bát." Přemýšlím nad tím návrhem a vypadá to dobře. Pokud Izuru nepotřebuje nějákou intenzivní péči, tak to půjde. Potom Kara odejde na recepci vyhodit Izurova otce. "Dávej na sebe pozor. Já jdu za Izurem." Rozeběhnu se k pokoji. Stojí před ním sestřička. Po chvíli mě pustí. Opatrně otevřu. "Izuru-chan...to jsem já Kuroyi." Řeknu tiše a opatrně vejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ovšem ozve se jiný hlas. Zavřu oči a po tvářích mi stečou slzy. Netuším, zda mám ukázat svou tvář či ne. Jen se více schoulím a kousnu se do rtu. Chtěl bych se mu omluvit, ale netuším, zda to dokážu. Zhluboka se nadechnu, až celé tělo zabolí. Pomalu vylezu ze svého úkrytu, ale zůstanu u postele. Nedokážu se na něj podívat. Jen tam sedím,na zemi, u postele, pokrytý obvazy, s tváři opuchlou tak nesouměrnou k vyhublému tělu, s tichým poškytáváním zastavující pláč. " Já ....já nech....nechtěl....Kuroyi-san." zašeptám tiše do toho velkého protoru pokoje. Přesto krk dá najevo, že mluvit bych ještě neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Pláče a začne se omlouvat. Dám si prst na ústa. "Izuru, dost...neomlouvej se." Opravdu zlehounka ho políbím na rty. Nechci aby ho to bolelo. "Šup hezky do postele...musím s tebou mluvit zlatíčko." Zaženu ho zpátky. "Izuru...šel by si se mnou zpátky k nám do bytu? Budu se o tebe starat já a Kara. Dáme na tebe pozor." Zeptám se tiše a chtěl bych ho pohladit, ale nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Kuroyi hovoří potichu a chce, abych šel zpátky do postele. Jen přikývnu a vylezu na postel, jen se však na ní posadím. S hlavou skloněnou k zemi naslouchám, co potřebuje. Jeho slova si nevím, jak mám vyložit. Otřu si hřbetem ruky slzy a škytnu. Něco uvnitř mě se raduje a něco naopak má strach. " Moc rád.....bych šel....ale....nemusíte se....o mě starat...já....nejsem...nechci...být přítěž. " Z očí vytrysknout další slzy a moje síla je na konci. Zhroutím se do postele a s tváří zabořenou do polštáře dusím pláč, který přichází a nechce odejít. Mé tělo se klepe jako v zimnici, přestože na dotek hoří teplotou. " Já ....chtěl....vždy...jen....domov." dostanu ze sebe ztěžka mezi vzlyky a dál jen brečím, nemohu to zastavit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro "Izuru..." Povzdychnu si tiše. Netuším co říct a on zase pláče. "Izuru-chan...miluju tě. Prosímbydli zase se mnou a nech mě se o tebe starat." Řeknu nakonec a vezmu kapesníček abych mu osušil slzy. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Vysloví své city ke mě, dokonce mi začne sušit slzy, ale já nemohu přestat. Stále brečím a nemůžu to zastavit. A tak povolím chytnutí jeho ruky a obejmu ho kolem pasu, více se stulím a stále brečím. Přesto hlavou kývnu na souhlas. Asi až po pěti minutách se pláč sám ustává a mé tělo je maximálně vyčerpané. Jen otevřu oči a zadívám se na Kuroyiho. Škytám a zalykám se hlenami, přesto znova viditelně kývnu na souhlas. Položím se na polštář, rukou ho stále objmám a zavřu oči. Z očí i z nosu mi teče, ale nemám sílu se ani očistit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Jen jsem u něj a něžně ho hladím. "To bude v pořádku Izuru-chan. Od teď budeš u mě." Snažím s eho uklidnit, když přikývne. Lehne si zpátky a znova přikývne. "Zítra tě přestěhujeme zpátky ano? Dneska tu budu s tebou přes noc. Nemusíš se už ničeho bát." To že je jeho otec dole mu neřeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Pořád škytám, ale držím se Kuroyiho jako klíště. Po nějaké době se uklidním a jen se ho držím. Mé tělo se stále klepe, ale už to není tak hrozný. Do pokoje vejde Kara a potichu zavře. Pevněji sevřu Kuroyiho a přikrčím se. Kara se však jen tázavě podívá na Kuroyiho, zda má vše pod kontrolou či ne. V ruce se objeví injekce s uklidnující látkou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro A tak mu chvíli vyprávím příběh o jednom krásném chlapci, jak potkal někoho, koho úplně změnil a jak potom byli spolu šťastní. Vyprávím mu příběh o nás. A opakuju mu, jak ho miluju a že už ho nikdy, ale nikdy nenechám odejít. Pomalu už sám podřimuju, když příjde Kara. Trochu sebou trhnu a Izuru taky. Ovšem příjde mi, že to bylo nezávisle na mě, snad ještě přede mnou. Jak se otevřeli dveře. Zadívám se na Karu a přikývnu. "Půjde." Řeknu jenom tiše a nechám jí udělat to co musí. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Jak příjde Kara, trhnu s sebou, ale oči neotevřu. Jen stále ležím a držím se Kuroyiho. Kara se usměje na nás oba a přikývne. Stále přikrčený v očekávání a napětí pocítím bodnutí. Můj polospánek se prohlubuje a já usnu. ............................ Kara dá Izurovi injekci a pak se otočí na Kuroyiho. " To jsem moc ráda, že půjde. Pro dnešek je vše vyřešeno, ale hádám, že zítra tu bude zase. Takže ted by jste měli oba dva spát." na to chytne Izurovi ruce a ve spánku mu je oddělí od Kuroyiho. Přikreje Izura dekou a pohladí. Pak podá klíče Kuroyimu. " Tady máš,..jsou ode mě, mám tam sprchu. Postel tu máš připravenou, já tu dneska zůstanu na noční. Ráno vás příjdu probudit tak, aby jste se stihli odtud nenápadně vytratit." na to se usměje a opustí pokoj. Izuru pravidelně dýchá a jediné, co mu škube, jsou víčka, jak se mu něco zdá. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro A zároveň mi to dá naději. Byl tehdy opravdu šťastný...možná může být zase. Chci aby byl. Kara píchne Izurovi injekci a ten konečně zabere. Oddělí nám ruce, chci protestovat, ale nakonec si jenom vezmu klíče a jdu. Ale skočím si jenom na rychlou sprchu a to je vše, potom jsem hned zase zpátky. Jdu k němu do postele a lehnu si, jsem už taky docela unavěný...ani já nejsem robot. Ráno musíme vstát brzo a dostat se odsud. Chvíli ještě přemýšlím, jestli bychom se i neměli přestěhovat...někam fakt pryč, ale dřív než tole vyřeším, usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro Ráno, ještě hodinu před koncem její služby, odemkne pokoj a vejde dovnitř. Potichu probudí Kuroyiho. " Vstávej bráško....je čas. Pomůžu ti, budeš chtít auto? Izuru tu nemá žádné oblečení, ale sehnala jsem něco tady od kolegyně, která má přítele a zrovna mu nesla vyprané oblečení. Tak mi to půjčila." Podá Kuroyimu tašku s tričkem, mikinou a kalhotama i ponožkama. " Bohužel boty nemá." poznamená a pak se zadívá na Izura. " Možná bude ještě chvili spát, ale když ho budeš chtít probudit, půjde. Sice to asi nebude hned, ale po chvili se probudí." a vydá se z pokoje, aby mohla dokončit službu. Věří, že to bratr zvládne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Nespal jsem moc dlouho a jsem trochu nevyspalý a unavený, ale vstanu relativně rychle. Vím, že musím odvést Izura pryč. "Auto?...Jo to by bylo fajn, nevím kde jsem nechal to svoje. Možná bych mohl brknout Nagimu aby nás vyzvedl...ale asi ještě spí...budu řídit já." Řeknu rozespale a protřu si oči. Podá mi oblečení, trochu jsme mimo, jsem ještě rozespalý a tak trochu jsem jí neposlouchal, potom mi to ale cvakne. "Jo, oblečení...díky. Potom jí ho vrátím." Oblíknu si mikinu a začnu vytahovat co mi donesla Kara. "Já u to něják zvládnu....díky za všechno...až budeme doma, něják ti dám vědět..." Přikývnu a začnu opatrně budit Izura. Zlehka s ním třesu a volám jeho jméno. Jsem docela trpělivý a tak to pořád zkouším. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro ------------------------------------------ Spím a nespím. Vlastně vůbec nevím, že jsem usnul, nic se mi nezdá a všude kolem mě je černá tma, která mě pohlcuje. Zdálky slším hlas, který naléhá. Více a více. Pomalu začnu otvírat oči.Spatřím někoho rozmazanýho a trhnu s sebou. Dech se zrychlí strachem.Několikrát zamrkám a spatřím Kuroyiho. Usměji se na něj a mé dýchání se pomalu uklidnuje. Probouzím se a má mysl začíná znova pracovat. Pomalu se posadím a rozhlídnu se. Nemocniční pokoj, tak tísnivý. Jediný, co mě zde těší, je Kuroyi. Vzpomínám, kdy jsem tu byl naposledy a vzpomenu si na operaci, kterou musel projít. Aniž bych to kontroloval, můj pohled sjede na jeho krk. V hrudi se vše sevře. |
| |
| soukromá zpráva od Kuroyi pro Zdá se mi,že se díval na můj krk. Pořád ho ještě nosím ovazany. "Izuru-chan,pojď.Musím tě oblect,abychom odsud mohli odejít.Zvládneme to?"Usmeju se na něj. Snažím se ho oblect a snad mi s tím pomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Izuru pro " Jistě Kuroyi-san." zašeptám, jak jen zranění dovolí a pomáhám Kuroyimu s mým oblíkáním. Stydím se, že to nezvládnu sám, ale zranění mi to nedovolí. Jak jsem oblečený, zadívám se na Kuroyiho. Pomalu se postavím na nohy a pevně se ho chytim. Přitisknu se k němu a rozhlížím se. Moje pohledy jsou ke dveřím, kde slyším kroky. Ovšem jen vejde Kara, sestra Kuroyiho, a oznámí, že odvoz je připravený. Čeká u dveří a pak nás oba odvede do zadní části nemocnice k sanitce. Tam oznámí, že sanitka nás nenápadně odveze, kam potřebujeme. Bez houkačky. Na to odejde a nechá to už na nás. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR