Andor.cz - online Dračí doupě

Freyja - 15. března 2011 19:16

Byl klidný, tichý večer. Venku sněžilo a foukalo, jen u krbu bylo příjemně. Tady na severu byly vánice stále, zvlášť teď, před svátkem Lenny. Nikomu se nechtělo ven, raději si hřáli dlaně o hrnek horké medoviny. Vítr náhle zlověstně zalomcoval okenicí, rozrazil ji a dýchl dovnitř vytopeného lokálu sníh a mráz. S vichrem dovnitř pronikl také ušidrásající výkřik a něco těžce narazilo do dveří. Někdo okenice pohotově zavřel a utěsnil. Další do lokálu přivlekli mladou ženu, která zvenku bušila na dveře. Tvářila se nepřítomně a beze slov pohybovala rty. Chvíli jim trvalo, než ji poznali. Bylo to Saja. Zmizela z vesnice minulou zimu a všichni ji považovali za mrtvou. Bývala to nejrásnější dívka v osadě, a když zmizela, měla zrovna před svatbou. Její nastávající potom ves opustil. Teď už z té krásky zbývala jen lidská troska. Kdysi půvabnou tvářičku jí brázdily čtyři dlouhé, ošklivé šrámy jako od nějakého zvířete. Navíc se očividně pomátla. "Co se ti stalo, Sajko?" Zeptal se někdo. Dívka nepříčetně vyjekla a schoulila se v rohu. Odvedli ji k ohni a svlékli z ní promočené houně. Byla ve vysokém stupni těhotenství. V pravé dlani svírala křečovitě kus pergamenu. Stálo na něm: Jestě mi zavázáni úmluvou. Slibem, který jste mi odmítli splnit. Budu si tedy vybírat daň daleko vyšší. Každý rok, těsně před zimou, požaduji nejkrásnější ženu s vaší vesnice. Všichni si pergamen zmateně prohlíželi. Netušili, co má ta výhružka znamenat. Až po chvíli si začali vzpomínat na pověst, kterou jim rodiče vyprávěli. Kdysi dávno, v době jejích prapradědů, zachvátila jejich vesnici hrozivá nemoc. Lidé na ni rychle umírali a nikdo si nevěděl rady, jak ji léčit. Tehdy sestoupil z hor bůh Ney a slíbil, že všechny vyléčí, pokud mu dají Zaeren, nejkrásnější dívku z vesnice. Vesničané souhlasili a Ney je vyléčil. Když skončil, požadoval svou odměnu, jenže Zaeren už si vyhlédl náčelník a odmítl ji Neyovi vydat. Střelil ho do hrudi a podvedený, zraněný bůh uprchl bez odměny zpět do hor. Od té doby byl klid, až do teď. Obyvateli vesnice otřásl strach z boží pomsty. Zima bzry přešla a začalo se pomalu probouzet jaro. Saja porodila dvojčata, chlapce a děvče. Hned druhý den však opět zmizela. Utekla do hor a nikdo tomu nevěnoval moc pozornosti. Proč by se měli zabývat pomatenou ženou. Patnáct let vesničané plnili Neyovo přání. Loučení s dívkami doprovázem pláč, zoufalství a zlomená srdce. Ve vesnici začalo ubývat žen. Šestnáctý rok byla vybrána také Elja, dcera zmizelé Sajy. Za těch šestnáct let vyrostla do krásy a podobala se velmi své matce. Měla bledou pleť, plavé vlasy, zelené oči a štíhlou postavu. Ovšem Dharem, Eljin bratr, odmítl dívku vydat. Dvojčata jim nic nedlužila. Žila od malička jako sirotci, po té, co zemřeli Sajini rodiče. Měli jen jeden druhého a s ostatními se nebavili. Vesničani pro ně neudělali nikdy nic, ani nepomohli jejich matce, tak proč by se teď měla Elja objetovat? Došlo k ostré potyčce, kdy se někdo pokusil Elju unést a Dharen zabil čtyři lidi. Potom sourozenci uprchli z vesnice pryč. Nechali vesnici a její obyvatele na pospas svému osudu. Nic je tam nevázalo. Utíkali na jih.

Freyja - 16. března 2011 18:39

soukromá zpráva od Freyja pro Potyčka ve městě Nějakou dobu už přebýváš ve městě Lennearin v údolí pod horami. Město je zasvěcené bohyni zimy, Lenně. Je to opravdu malebné městečko s obrovskou sochou bohyně Lenny na náměstí a spoustou obchodů a vůbec. Samozřejmě, že v těch obchodech a kolem tržišť se to hemží neopatrnými měšťany, kteří se rozhlížejí všude kolem, místo aby dávali pozor na své měšce. Skutečně ráj zloděju. Jediné, co ti trochu vadí je přicházející zima. Tady na severu to navíc vypadá, že bude opravdu krutá. Je to tak akorát nahrabat si peníze a ryche zpět na jih. Také se tu cítíš trochu nesvá. Seveřani zde jsou samí lidé, jen zřídka tu potkáš jinou rasu. Navíc jsou všichni vysocí a světlovlasí. Bezvýrazní a stejní. Celkem jsi tu středem pozornosti, což trochu ztěžuje možnost nenápadných krádeží. Ale stále tu ta možnost je. Zrovna ses procházela uličkou směrem k tržišti, když do tebe někdo vrazil. Je to dívka, zhuba patnáctiletá, stejně světlovlasá jako všichni ostatní, jen dost drobná. Vlastně do tebe nacouvala, když ustupovala před trojicí chapů, ze kterých už teď odpoledne silně táhne levná kořalka. No tak se neboj, mi tě neukousnem. Poď s náma, když budeš hodná, třeba si i něco vyděláš. Tebe si ani moc nevšímají. Dívka se eviděntně snažila utéct, ale jeden z těch tří ji chytil za předloktí a hrubě jí smýkl ke zdi, čímž tě srazil k zemi a potom ti ještě šlápl na ruku.

Keora Eiterck - 16. března 2011 18:53

soukromá zpráva od Keora Eiterck pro Chlapy se nikdy nenapraví Měla bych si ehnat nějaký teplejší oblečení pomyslím si, když zavane ledový vítr a lehce mi rozvlaje vlasy. Rozhlédnu se po ulici a s dýkou skrytou v dlani vyrazím mezi skupinku lidí. Chci vytěžit ze své obratnosti a trošku si přivylepšit jejich měšci. Celkem mne i potěší, když se mi alespoň u jednoho z nich zadaří. Pohotově vysypu obsah měšce do svého, který mám šikovně skryt v záňadří a prázdný váček odhodím. Pak se znovu rozhlédnu a vydám se do temnější uličky, abych se tam mohla na chvilku skrýt. Bohužel do mne narazí jakási dívka, která zjevně před něčím utíká. Po chvilce spatřím důvod jejího útěku. Jsou jím tři přiopilí chlápci, kteří si mne nejspíše nevšimli. Výborně, budu bohatší o další tři měšce. Jen aby v nich ještě něco měli zamyslím se zprvu, ale v tu chvíli jeden z nich chytí dívku za předloktí, smýkne s ní a mě při tom povalí na zem. To bych ještě jakž takž vzala, ale to, že my ty neomalený prasata šlápnou na ruku, to opravdu ne. Oči se mi podlejou krví, stejně jako mým orčím předkům v boji a já se zvednu ze země. Možná mám půvab a tělo elfky, ale krev je rozhodně orčí. Do ruky mi sklouzne ona dýka a matně se zaleskne ve slabém světle. Prudce se odrazím od země a skočím po tom, který mi šlápl na ruku, míříc mu dýkou na krční tepnu. Bez varování, bez nějakých zbytečných prupovídek.

Freyja - 16. března 2011 18:56

soukromá zpráva od Freyja pro Město Lennearin Do města tě už před týdnem přivedla nutnost. Doplnit některé zásoby, které na samotě v horách tak snadno nezískáš. Celkem se ti tu i zalíbilo. Možná je dobré zajít chvíli do společnosti. Město je navíc velmi pěkne. Na severské způsoby je trochu moc jižanské a upravené, ale je tu hezky. Ohromná socha bohyně zimi, Lenny, tě ihned upoutala. Do teď jsi vídala jen malé sochy ve vesnicích, které jsou většinou ze dřeva, proto je pro tebe nadživotní bronzová podobizna hlavní bohyně opravdu ohromující. Také tu mají skvelou zbrojírnu. Tak mistrně ukované zbraně jsi viděla málokde. A nejsou ani o moc dražší, než jinde. A byla to právě zbrojírna, kde se přihodila ona událost, která ti přerušila denní plán. Právě když jsi vycházela ven a otřásla se v chladném vzduchu nastávající zimy, někdo do tebe vrazil, až tě povalil na zem. Naštěstí měl alespoň tolik slušnosti, aby se zastavil, omluvil a pomohl ti vstát. Trochu tě překvapilo, kdo to ve skutečnosti je. Podle výšky a postavy jsi ho odhadovala na postaršího a vyžilého muže, ale když se k tobě otočil, zjistila si, že se zmílila. Ve skutečnosti to je ještě chlapec tak kolem patnácti. Vysoký je dost, i na seveřana, ale jinak je hubený a vypadá to, že mu ještě ani nezačaly rust vousy. Světlé vlasy má spletené do sedmi copánků, takže musí být odněkud z tvého kraje. Když jsi byla na nohou, znepokojeně se rozhlédl kolem. Ztratila se mi sestra. Je asi takhle velká a má dlouhé vlasy, neviděla jste ji? Zeptal se úzkostivě a naznačil výšku své sestry někam nad svůj pas. Nemůžu ji najít už od rána. Kdo ví, co se jí může stát. Jakobych jí neříkal, aby zůstala se mnou, bručel si dál už spíš pro sebe. Je ti ho skoro líto, vypadá trochu, že se možná rozpláče.

Freyja - 16. března 2011 19:15

soukromá zpráva od Freyja pro Potyčka ve městě Samozřejmě ses trefila na první dobrou. Aby taky te, po těch letech praxe. Chlap zachrčel a chatil se v místě, kdes ho zasáhla. Prohlédl si svou dlaň, zmateně, téměř až komicky zamával rukama a se žuchnitím se svalil k zemi. Druzí dva se po sobě stejně zmateně podívali a ke tvému údivu se dali na zbabělý úprk. Tak nějak jsi čekala, že dívka uteče tak, že zešílí strachy z toho, co právě viděla. Místo toho ale trochu roztřeseně vstala, dost nevybíravě zaklela a odplivla si směrem, kudy utekli. Zbabělci! Nejdřív si dovolíte na bezbranou holku a potom nemáte ani odvahu pomstít se, když jeden z vás natáhne bačkory! Kruci, jak teď vypadám! Udělala za nimi neslušné gesto a vytáhla odněkud kapesník, aby si steřela krev z půvabného obličeje, který teď byl zkřivený dost podlým úškebkem. Potom si všimla tebe. Promiň, nějak jsem si potřebovala zanadávat. Díky za pomoc, sama bych si tak rychle neporadila. Hledala jsem tu bratra, někam se ztratil. Mám ho ráda, ale někdy je to vážně trouba. Je to ještě kluk, jenom hodně vysokej, asi takhle, vyskočila a máchla rukou ve výšce zhruba dvou metrů. Nevidělas ho někde? Zvídavě se na tebe podívala a usmála se tak, až se nemůžeš ubránit pocitu, že je ti tahle prostořeká dívka sympatická. Je ti vlastně povahou dost podobná.

Keora Eiterck - 16. března 2011 20:58

soukromá zpráva od Keora Eiterck pro Komická potyčka Celkem mne překvapí, když začnou ostatní zdrhat. Čekala jsem, že se mi postaví a budou chtít pomstít svého druha. Ovšem teď mohu čekat, že proti mě poštvou celý město. Sakra, budu se muset rychle spakovat a odtáhnout někam jinam. Nejlépe na jih, kde je tepleji. Pak zaregistruji, že ta dívka promluvila. Zvednu se z mrtvoly, otřu si o její šaty svou dýku a prohledám jí kapsy. Pár mincí u sebe měl, ale nic extra. "Promiň, ale já tě nebránila. Šlápl mi na ruku" odpovím jí drzým tónem hlasu a odplivnu si na mrtvolu. "Ne, neviděla jsem ho" zavrtím hlavou a schovám si svou dýku zpět do pouzdra. Pak se ale pozastavím a ještě si před očima přehraju jak vyskočila do vzduchu, když mi ukazovala jeho výšku. Odhadnu to tak na dva metry. "Počkej, to mi jako chceš říct, že tvůj brácha měří dva metry a tobě se ztratil?" zeptám se nevěřícně (tón jejího hlasu je neustále drzý až vyzývavý). Opravdu si nedokážu představit, jak někdo může ztratit dvoumetrovýho bratra. Když ale spatřím její úsměv, někoho mi to silně připomene. Po chvilce přijdu na to, koho mi vlastně připomíná. Mě. "Jak se jmenuješ, prcku?" zeptám se jí a rozhlédnu se po uličce.

Freyja - 16. března 2011 21:11

soukromá zpráva od Freyja pro V uličce Dívka se ušklíbla. To je možný, ale stejně... Na chvíli se odmlčela a znovu se pokusila očistit od krve. Můj bratr je tele, samozřejmě, že se může ztratit. Nechala jsem ho jít samotného a on pravděpodobně zabloudil někde v takovýchhle uličkách. Povzdechla si a rezignovaně odhodila ušmudlaný kapesník. Já jsem Elja. A nejsem prcek, je mi šestnáct. Můj bratr se jmenuje Dharen, jsme dvojčata. Teda málokdo nám to věří, protože si nejsme vůbec podobní a on je navíc o tolik vyšší. Měla bych ho jít hledat, ale teď takhle můžu sotva chodit po městě. Podotkla pochybovačně a ukázala na zakrvácenou halenu. Zřejmě budu muset počkat do tmy, ale kdo ví, kde do tý doby bude? Vážně, někdy si připadám spíš jako jeho matka, než sestra. Možná jsem ho moc rozmazlovala, takže neni soběstačnej. A jak se jmenuješ ty?

Skaadi Thórblooth - 16. března 2011 21:22

soukromá zpráva od Skaadi Thórblooth pro Vůbec se mi z hor nechtěla, Fenrir se někde toulal a proháněl divokou a já se zrakem upřeným k horám, otočena v sedle mířila do městečka. Oděna do pláště z kožešiny horských ovcí, černých vlněných kamaší, vysokých bot a pevné lněné tuniky, jsem byla ochráněna před mrazem. Na hlavně jsem měla naraženou kožešinovou čepici a u pasu jsem měla dvojruční meč. Byl to už týden, co jsem přijela, a bylo nutné porozhlédnout se po novém oblečení. Bylo zde tepleji než v horách, dalo se zde chodit bez pláště a v lehčích kamaších. Nebylo to nic pro mě, tolik lidí, pachů a ruchu mě vyvádělo z míry. Ubytovala jsem v hostinci, měla jsem zde teplé jídlo i pohodlnou postel. Do truhly se vešel můj plášť, a když viděli Fenrira, nebránili si mi ho vzít sebou. Byl vlkošedý a jedno jeho oko bylo hnědé a druhé světle modré, svou povahou dělal čest své vlčí matce. Inus se mi nechtělo nechávat ve stáji mezi jinými koňmi, bála jsem se o ni. Byla mi až moc vzácnou přítelkyní už sedm let, vlastně co jsem ztratila svou matku a živořila sama v horách. Naučila jsem se o sebe se postarat a cvičila se v boji s mečem. Odolala jsem výpadům vlků i několika lapkům, kteří mi chtěli sebrat to málo, co jsem měla. Dnes jsem si zrána vyšla do města, prohlédnout si zdejší mistry kováře a kovotepce. Upoutala mě socha Lenny. Jí jsem neuctívala, uctívala jsem božstva boje a válečníků. Její sochy byly po ve všech vesničkách, tedy v menším provedení a ze dřeva. Pokrčila jsem rameny, jiné by se jí poklonily, já jen prošla. Sice byla krásná, ale já si představovala novou zbroj, nátepníky a plát na hruď, tak jak mi vyprávěli ti, co se vydávali na dlouhé výpravy do jižních zemí. Já měla koženou zbroj, kterou jsem podědila po svém mistrovi, který mě navštěvoval v horách. Ohlédla jsem se na kováře a zvedla ruku k pozdravu, který byl věnován mladému kováři. Mnou lehce otřáslo, když jsem z výhně vyšla ven do zimy, ale to nebylo to poslední, co mě překvapilo, na zimu jsem byla zvyklá, avšak jsem nečekala, že by do mě někdo vrazil. Upřela jsem na něj nejškaredější pohled, který jsem uměla a pomalu se škrábala z namrzlé země. Láteřila jsem jako prodejná ženská, která nedostala za své služby zaplaceno. Trhla jsem rukou, když mi chtěl pomoci vstát. “ Zvednu se sama.“ Prohlédnu si ho a založím si ruce na prsa. Zabodla jsem oči do těch jeho a čekala jsem, co z něho vyleze. Mluvil o své sestře a já jen zavrtěla hlavou. “Přijela jsem před týdnem, ale viděla jsem spoustu holek.“ Vysoukala sem ze sebe a chytala se k odchodu. “ A nebul, máš si jí hlídat.“ Odfrkla jsem. Vzhled: Rudé vlasy, pronikavé zelené oči,na ženu celkem i velkého vzrůstu 175 cm, štíhlé vypracované postavy. Vlasy mám svázané do copu, který končí někde pod zadkem a je svázaný koženou šňůrkou, která je propletena oním celým copem. Na sobě mám lněnou tuniku, kamaše a vysoké boty do půl lýtek. U pasu mám dýku. Na krku mám náhrdelník s runou a kovaný nákrčník. Nátepníky na zápěstí jsou kožené .

Keora Eiterck - 16. března 2011 21:23

soukromá zpráva od Keora Eiterck pro Ulička Sleduji jak se snaží marně ze sebe smejt tu krev a špínu a tak trochu se usmívám. Když mi začne vyprávět o svém bratru, mám co dělat, abych se nezačala smát. Když konečně vzdala očistu haleny, dojde mi, o co mě nejspíš požádá. "Říkej mi Keora" představím se a začnu přemýšlet o tom, jestli jí pomůžu, nebo ne. Upřímně řečeno na to nemám vůbec nemám čas. Teda čas jo, ale náladu ne. "Hele, doufám, že mě nechceš poprosit, abych ti ho pomohla najít" nadhodím trošku nejistě a znova si ji prohlídnu od hlavy až k patě. "Klidně tu s tebou do večera zůstanu, ale teď opravdu nikam nejdu. Nehodlám aby mě někdo chytil a zlinčoval tady za toho hajzla" kývnu k mrtvole. "Mě tak napadá, že bychom se měly přesunout jinam, než sem někdo zajde" navrhnu.

Freyja - 16. března 2011 21:26

soukromá zpráva od Freyja pro Vesnice Llayar Do vesnice jsi dorazil před několika dny. Už, když ses k ní blížil, zdálo se ti, že zde něco není v pořádku. Všichni jsou dost zasmušilí a chodí se sklopenými hlavami. Navíc ses stal svědkem jakéhosi obřadu. Vesničané právě strojili maldou dívku do slavnostních šatů. Kolem dívky stály shromážděné ženy a tiše plakaly. Když ses zemtal, co se děje, odpověděli ti, že musí každý rok poslat nejkrásnější dívku do hor, jinak bůh Ney zničí jejich vesnici. Je to moje dcera, vzlykla žena, kterou jsi oslovil. Měla to být jiná dívka, ale zbaběle utekla. Utekla a teď místo ní musí jít moje dcera! Prokletá dvojčata! Prokletá jejich matka! To s ní to všechno začalo! Kéž by nikdy nepřišla! Čeká nás pohroma, za chvíli už tu nezbydou žádné ženy! Vesničané odvedli pološílenou ženu někam do chalupy. Je to pravda, stěžovali si další vesničané. Kdyby se dvojčata vrátila, nemuseli bychom tam posílat Rienu. Kdyby je někdo přivedl zpátky... Řekl někdo. Dal bych mu cokoliv, jen aby je přivedl! Začal další.

Freyja - 16. března 2011 21:37

soukromá zpráva od Freyja pro Setkání Mladíka tvoje svova moc neuklidnila, spíš naopak. Zoufale se posadil na prázdný sud a promnul si obličej. Ale co budu dělat? Nikdy nikde nebyla sama, co když... co když se jí něco stane? Co pak? Někdo jí může ublížit, nebo... Kdybych ji nenechal jít samotnou... Musím jí najít, za chvíli bude večer a ona bude někde sama... Poslouchat jeho monolog celkem nemá smysl, mele pořád dokola to samé, ale lidé okolo se začali zastavovat a zvědavě si vás prohlížet. Někteří tě přísně probodávali pohledem, jakoby byla tvoje vina, že se nervově zhroutil. Co můžu dělat... Neměl jsem ji nechat samotnou... Jeho chování tě čím dál víc překvapuje. Je sice mladý, ale vypadá jako bojovník. Pod kožešinovým pláštěm má spoustu zbraní a vypadají dost funkčně. Kdybys ho někde potkala jen tak, pravděpodobně by tě nenapadlo, že by se mohl chovat takhle. A lidí se u vás zastavuje čím dál víc.

Freyja - 16. března 2011 21:46

soukromá zpráva od Freyja pro V uličce Elja nakrčila nos a ušklíbla se. Vážně ne? A co tohle? Jakoby nic odněkud vytáhla sympaticky plný měšec. Myslela sis, že jsem úplný budižkničemu? Že si jediná, kdo umí okrádat? Žila jsem s bratrem odmalička sama. Matka byla pomatená a opustila nás hned po porodu. Samozřejmě, že jsem to byla já, kdo nás dva živil, poté co zemřeli taky naši prarodiče. Tady ve městě jsme už skoro měsíc. Znám spoustu zdrojů, můžu ti nějaké ukázat. Tenhle mezi ně nepatří. Šťouchla znechuceně špičkou boty do mrtvoly. Máš pravdu, měly bysme se odklidit. Do týhle uličky sice moc nikdy nechodí, ale pro jistotu... Kousek odsud je příjemnej hostinec. Maj tam dobrou medovinu. Navrhla. Nejdřív bych ale potřebovala aspoň nějakej plášť.

Skaadi Thórblooth - 16. března 2011 21:58

soukromá zpráva od Skaadi Thórblooth pro Zpražím ho pohledem, jako bych ho chtěla umlčet. Vše bylo marné, ale prosit jsem ho opravdu nechtěla. Dívám se na něj, a když se na mě několik lidí otočí, rozhodím resignovaně ruce. Zatlačím ho mimo zraky lidí a skousnu si nervózně ret. “ Kolik je sestře.“ Po chvilce přemýšlení se ho stroze zeptám. Prohlížím si ho a do ramene ho praštím pěstí. “ Brekem nikomu nepomůžeš. Seber se!“ Řeknu pevným a ledovým hlasem. Nenechám se zviklat, co když je to lapka, který mě chce obrat o poslední zlaťáky a potom by mne mohl taky zabít. Ruku položím na svou dýku, a pokud ho nevyleká ruka na dýce, vyleká ho můj pohled. Proč, se tak dobře ozbrojený mladík chová jako malé dítě. Pomyslím si a přehodím si cop přes rameno a jemně přejedu po konečku vlasů. “ Proč máš tolik zbraní? Vypadají nově. Kde na ně dítě jako ty vzalo peníze.“ Instinkt mi velí, nevěřit lidem. Obzvlášť ne po zuby oděnému chlapci, který fňuká jako malé dítě.

Keora Eiterck - 16. března 2011 21:59

soukromá zpráva od Keora Eiterck pro Ulička Když se zašklebí a vytáhne měšec plný mincí, rozesměju se. "Nejsi hloupá, vůbec ne. Začínáš se mi líbit, Eljo" promluvím, stále se smějíc. "Jen seš moc ukecaná. Neznámým lidem neříkej svou minulost. Leda bys z nich díky ní chtěla vymámit nějaký prachy" mrknu na ní, ale pak si uvědomím, že to mrknutí nejspíš ani neviděla. Přeci jen, je tu celkem šero a já, na rozdíl od ní, ve tmě vidím celkem dobře. Jo, to jsou ti elfští předci. Pak mi dojde, že ani neví, jak pořádně vypadám. Trošku se pousměju, bude to pro ní zajímavá zkušenost. "Hostinec říkáš? To by mohlo být lepší, než tady" uchechtnu se a znova se na ní podívám, zvlášť, když se zmíní o plášti. "Někam se tu schovej a chvilku vydrž, něco ti seženu" řeknu usměvavým tónem a vyběhnu z uličky. Zamířím si to rovnou na tržiště, kde jsem viděla nějaký krámek se šatstvem. Tam bych mohla šikovně otočit nějaký ten plášť, možná i halenku. O pár minut později se dopravím až k onomu stánku a s nasazením výrazu, který značí vážný zájem o koupi, začnu prohlížet pláštíky. Vím, že tu jsou velmi předražené, ale falešné mince mi celkem příjemně tíží kapsu. Teď už jen počkat na obchodníka, až si mne všimne a začne handlovat o cenu.

Freyja - 16. března 2011 22:15

soukromá zpráva od Freyja pro V uličce Mladík k tobě zvedl zarudlé oči. Šestnáct, jako mě. Jsme dvojčata. Vypravil ze sebe. Když jsi sáhla na dýku, poplašeně sebou škubnul. Na tvoji otázku ohledně zbraní uhnul pohledem někam na špičky svých bot. Tak...tak různě. Odpověděl nepřesvědčivě. Najednou polekaně vyjekl. Hned sis všimla, proč. Kus od vás leží na zemi mrtvola. Někdo postává vedle ní. A ten někdo najednou vybětl ze stínu přímo k vám. Už ses chytala bránit, ale hned jsi zjistila, že to není potřeba. Drobná plavovláskla má sice zkrvavenou halenu, ale evidentně žádnou zbraň. Vrah rozhodně není. Co je, to jsi záhy poznala, protože popadla prkno, opřené o zeď a nemilosrdně s ním přetáhla mladíka po zádech. Kde si myslíš, žes byl? Nevíš, jakou jsem měla starost, když jsi se nevrátil? To tě vážně nemůžu na minutu spustit z očí, aniž by ses ztratil jako jehně? Občas přemejšlim, že ti budu muset pořádit vodítko! Syčela na něj vztekle. Potom se otočila k tobě. Nevím, kdo ste, ale díky za Dharena. Kdybyste ho nepřivedla, pravděpodobně by teď někde bulel. Podívej se na sebe, jak vypadáš! Děláš akorát ostudu. Ta dvojice vypadá dost komicky. Jeho sestra mu sahá skutečně akorát do pasu, ale teď ti připadá, jakoby ho převyšovala alespoň o pět metrů.

Freyja - 16. března 2011 22:22

soukromá zpráva od Freyja pro Pro plášť Prodavač ti slevil celkem ochotně. Zčásti zřejmě proto, že se s tebou nechtěl přít a z části proto, že už chtěl stánek zavřít. Když ses vrátila do uličky, byla už téměř tma. Přivítala tě komická scénka. V uličce přibyly další dvě osoby. Jedna z nich je nějaká žena v kožešinách, otočená k tobě zády. Ta druhá je vysoký, hubený mladík, krčící se pod pádnými ranami prknem. Prkno drží v ruce Elja a rozčileně křičí. Kde si myslíš, žes byl? Nevíš, jakou jsem měla starost, když jsi se nevrátil? To tě vážně nemůžu na minutu spustit z očí, aniž by ses ztratil jako jehně? Občas přemejšlim, že ti budu muset pořádit vodítko! Potom promluvila k té ženě. Nevím, kdo ste, ale díky za Dharena. Kdybyste ho nepřivedla, pravděpodobně by teď někde bulel. Podívej se na sebe, jak vypadáš! Děláš akorát ostudu. P.S.: ta třetí je Skaadi, tak už můžeš psát veřejně

Freyja - 16. března 2011 22:29
	soukromá zpráva od Freyja pro počkej, až napíše Keora, už tě potkala, ale ješt to nevíš. Tedy teď už ano :).

Keora Eiterck - 16. března 2011 22:30

Pláštík a trocha srandy Celkem mne zamrzí, když mi obchodník tak rychle sleví. Chtěla jsem cenu vyhnat hodně nahoru, abych se už konečně zbavila těch padělků, ale což, i něco málo jsem udala. S pláštěm přes ruku se vydám zpět k uličce a co mě tam nečeká, když přijdu. No, tak zaprvé se začnu smát. A to nahlas a velmi zvučně. "Tak koukám, že jsi brášku už našla" snažím se protlačit slova skrz smích, když jí vidím, jak zápolí s prknem, kterým mlátí svého bratra. Pak se ale zahledím na onu ženu, která přivedla jejího bratra. Odněkud jí znám projede mi hlavou. Ano, určitě jí znám. Jen si nemůžu vzpomenout odkud. I když ve tmě vidím lépe než kdokoliv okolo mě, i tak to není nic dokonalé, proto se více přiblížím k trojici. "Odněkud tě znám" řeknu ženě, která přivedla Dharena. Ale odkud, neřeknu.

Skaadi Thórblooth - 16. března 2011 22:37

Podívám se na ně. “ Měli byste být ještě u matky a otce.“ Zavrčím a sundám ruku z dýky. “ Jsi ověšenej zbrnaměna a bojíš se mojí dýky?“ Zavrtím hlavou, a podepřu si bradu. Když vyjekne, trhnu sebou a podívám se na zem. “ To je mrtvola, seznamte se. Nemusíš se ho bát, ten už ti nic neudělá.“ Houknu směrem k tělu. Snažím se prohlédnout tmu a podívat se na postavu, která je vedle ní. V ten moment vykročí k nám a má ruka opět spočine na dýce. A vida, ti dva se znají? Sleduji ty dva a jejich rozhovor, cukají mi koutky, když ho přetáhne. “ Aha, takže on je jen věšák.“ Spíš přemýšlím na hlas. “ Dej svůj plášť sestře a odtáhni mrtvolu za město. My počkáme v hostinci.“ Počkala jsem, až přehodí přes dívku svůj plášť. Prohlížím si jí a jen vrtím hlavou. “ Já jsem Skaadi a jak říkají tobě? Je mi jasné, kdo z vás je zde větší bojovník.“ Otočím hlavu na bratra. “ A ty se nenech chytit!“ Přikážu mu zostra. Uslyším hlas a otočím se tak, abych viděla na toho, kdo promluvil. Jestli mne zrak nešálí, měla by to být Keora, občas se u mě zastavila na kus řeči a na jídlo. Nikdy mi nechtěla ublížit, i když orkům není radno věřit. “ Já tě taky znám Keoro.“ Ušklíbnu se a následně se i usměju.

Keora Eiterck - 16. března 2011 22:46

Opět ulička "Skaadi? Co ty tu sakra děláš?" zasměju se, dám pláštík Elje a plavým, skoro až tanečním krokem dojdu k ní, abych ji mohla obejmout. "Moc ses nezměnila, holka. Jen máš novej nožík, co?" zasměju se, když uvidím její meč. Nemám meče ráda. Já radši dýky. Jednu nebo dvě a pár vrhacích. "Umm... tadyhle prcek, to je Elja a ten..." prstem udělám kruh na spánku a rty vyloudím zvuk podobný včele "je její brácha." "Tak jdeme do toho hostince ne? Ale platíš, Skaadi" zasměju se, protože moc dobře vím, že zase odejdu bez placení. Padělky se vždycky hodí. "Povídej, přeháněj, vyprávěj, jak ses celou tu dobu měla?" lehce jí šťouchnu pod žebra. "Beze mě" dodám a rozesměju se.

Freyja - 17. března 2011 16:30

V uličce Shledání je to vskutku šťastné a překvapující. Dvojčata stojí vedle vás a tváří se zmateně. No to je vážně náhoda. Takže se znáte? Já jsem Elja a tohle Dharen, teší mě. Možná... Co by bylo "možná" jste se už nedozvěděly. Vaše idilické setkání břerušilo řinčení korbelů a šoupání židlí. Z hospody vedle vás zřejmě vycházejí další členové tamního osazenstva. Všem najednou vám padl zrak na mrtvolu a hlavou vám proběhl jen obrázek toho, co by se stalo, kdyby vás tu takhle našli. K překvapení všech se první vzpamatoval Dharen. Přehodil si svou sestru přes rameno a rozběhl se uličkou pryč. Elja začala tlumeně nadávat. Kolikrát ti mám připomínat, že nejsem pytel brambor? Dokážu chodit sama, slyšíš? Když se jí nedostalo odezvy, zřejmě to vzdala a sykla směrem k vám. Poďte za náma, ukážu vám ten hostinec. Potom zmizeli za rohem. Pokud si nepospíšíte, utečou vám.

Freyja - 17. března 2011 16:46

soukromá zpráva od Freyja pro Město Lennearin To, že tě kroky zavedly na sever tě moc nepotěšilo. Město Lennearin je alespoň jedno z těch větších a vysoké domy stíní ulice před větrem, ale mráz ve vzduchu je už znát. Blíží se zima a tady na severu bude zřejmě hodně velká. Práce je tu nicméně dost a dost. Sice jen drobná, ale často a lidé jsou tu dost neopatrní, takže se dají v případě nouze velmi snadno okrást. Ubytoval ses v hostinci "Stříbrný korbel" a teď nezbývá, než si nahrabat peníze a rychle se vrátit zase na jih, do teplejších krajů. Přes den ses procházel městem a zjistils, že je opravdu pěkné. Zvěsti o tom, že na severu jsou jen barbaři, rozhodně neplatí. Nebo alespoň tady ne. Je tu dokonce více kultury, než v některých městech na jihu. Našel jsi divadlo, spoustu kejklířů a nejrůznější potulné umělce. Hudba se tu line ze všech stran, ať už hra na loutnu, na flétnu, nebo na harfu. Zkrátka je to takřka město neomezených možností a je jen na tobě, co tu budeš dělat.

Trihlav - 17. března 2011 17:25

soukromá zpráva od Trihlav pro Vesnice Plný vzteku, nenávisti, možná i trochu nejistoty. Tyto smíšené pocite mě doprovází téměř na každém kroku. Vzpomínám na svůj osud, svoji minulost. Oděn v kůži divoké zvěře, kdy na svých zádech nesu obrovskou válečnou sekeru. Nejvěrnější družku na cestách. Jídlo pomalu dochází. Naštěstí se na cestě objevila jakási bohem zapomenutá vesnice. Kroky směřují k tomuto cíli. Dostalo se mi podívané, kterých je na tomto světě spousta. Sám jsem si tím prošel. Osud se s většinou lidí nemazlí. Nějaká pološílená žena mi vypráví v krátkosti její příběh, co se tady děje. Pouze se na ni podívám. Ostatní lidé ji vezmou někam pryč. Další lidé začnou povídat něco o nějakých dvojčatech. Nejevím o to příliš zájmu. Jediné co mě teď zajímá je trochu jídla a střecha nad hlavou. Nevěnuju pozornost ani dalším lidem kteří se přidali v jejich stížnostech a nářku. Bez zbytečných slov odcházím od tohoto hloučku. Nemůže být složité v této vesnici najít hostinec. A pak se říká, ráno je moudřejší večera. Navíc, v hostinci se člověk vždycky dozví všechno. Nebo se to alespoň říká.

Freyja - 17. března 2011 18:24

soukromá zpráva od Freyja pro Krčma Ve vesnici toho opravdu moc není, na to, jak je velká. Našel jsi jen jedinou zapadlou krčmu, která nemá ani jméno. Uvnitř je však příjemné teplo, linoucí se od krbu. V lokálu sedí několik lidí a potichu se baví. Všude je cítit vůně horké medoviny. Posadil ses k jednomu stolu a okamžitě k tobě přišel hostinský. Nejříve si nervózně prohlédl tvou sekeru a potom se zeptal, co si dáš. Než sis stačil objednat, začal na druhém konci krčmy nějaký rozruch. Někdo třískl džbánem do stolu, někdo jiný převrhl židli a nakonec jeden z mužů vyskočil a přiopilým hlasem začal vyřvávat na celý lokál. Dám sto zlatých tomu, kdo přivede tu proklatou čarodějnici! Ať přivede obě ty zpropadený dvojčata a klidně mu budu až do smrti služebníkem! Slyšíš mě, Neyi? Na tohle seš krátkej, tady neplatí žádný tvoje kouzla, ani intriky s těma tvýma parchantama! Nedovolím ti už odvést další! Slyšíte mě všichni? D8m sto zlatých!

Trihlav - 17. března 2011 18:45

soukromá zpráva od Trihlav pro Krčma Zadíval jsem se na hostinského když si prohlížel mou sekeru. Položil jsem si ji vedle sebe, kdy jsem ji opřel o dřevěnou lavici. Přece jenom, pohodlně bych se neusadil kdybych ji měl stále na zádech. Její ostří už zažilo nějakou bitvu a jde to na ni znát. "Korbel piva." Povím tichým, hlubokým hlasem. "A chléb se sýrem." Dám si pití které je snad levnější než samotná voda a skromné jídlo, kterým se však člověk může zasytit. Rozhlížím se po hostinci co je tady za osazenstvo. Už bych nevěnoval ani ničemu pozornost. Prudce ale otočím hlavu když někde třískne džbánem o stůl, následně na něj vyleze a začne cosi rozkřikovat. Chtě nechtě mě to zaujme. O čem to tady pořád pořvávají? Nedá mi má zvědavost a začnu nad tím přemýšlet. Ti lidi venku, pak tenhle ožrala. "Ukaž tvých sto zlatých! A přivedu ti koho budeš chtít!" Vypustím ze sebe neméně potichu. Sedím dál na svém místě a sleduju jeho reakci. Na tváři se mi při vyřknutí téhle věty se mi na tváři objeví pouze úšklebek. Nevěřím tomu že zrovna tenhle muž by měl mít sto zlatých. Na chvíli jsem i pozapomněl na přání které jsem pronesl směrem k hostinskému.

Freyja - 17. března 2011 21:49

soukromá zpráva od Freyja pro Krčma Když jsi promluvil, všichni rázem ztichli. Oslovený se ta tebe chvíli přitruble díval a potom ze sebe vypravil. To myslíš vážně? Samozřejmě, že je mám, já jsem místní náčelník. Ale zajímalo by mě, kdo seš ty, že tak troufale mluvíš. Postavil by ses snad Dharenovi? Zeptal se pochybovačně a potom se zarazil. Na tom nesejde, nevíme ani, co seš zač. Dobře, schválně. Zkus je přivést. Jestli se ti to povede, dám ti sto zlatých. Utekli na jih, pravděpodobně budou v nějakým větším městě. Je jim šestnáct. Ten kluk je hodně vysokej a jeho sestra zase mrňavá, ale zato dost hubatá. Jestli je potkáš, poznáš je dost snadno, ale už míň snadno půjde je sem přivést. Tak co, troufneš si? Když jo, tohle bude tvoje. Vytáhl na chvíli zpod pláště veliký a objemný měšec a potom ho zase schoval. Podle cinkání v něm bude opravdu hodně peněz. Všichni na tebe zírají a čekají, co na to řekneš.

Trihlav - 17. března 2011 22:14

soukromá zpráva od Trihlav pro Krčma Na jeho otázku kdo jsem nijak nereaguji. Prohlížím si ho od hlavy k patě. "Nejdeš příliš příkladem pro ostatní." Prohodím suše. Náčelník. A nalitej jak žok na stole téměř tančící. "Řekni mi k tomu víc. Poznal jsem že to jsou sourozenci. Jejich popis mi stačí. Dokonce i směr cesty. Co jejich jména?" Nakonec přijde i ta podstatnější otázka. I když už jsem téměř všechny ideály ztratil, zachoval jsem si přece jen kus sám sebe když jsem býval ještě mladší. "Proč vlastně nabízíš takové peníze za to že je sem někdo přivede? Copak tady není dost můžů kteří by zvládli dotáhnout zpátky dvě děcka?" Rozhlídnu se zvědavě po ostatních jaké se dostane odpovědi a jak se kdo zachová. "Řekni mi celý příběh." Mezitím se mi na stole objeví korbel piva. Vezmu ho do ruky a mezitím než se mi dostane odpovědi od náčelníka, nebo kohokoli jiného, mocně upiju.

Freyja - 18. března 2011 14:17

soukromá zpráva od Freyja pro Krčma Nad tvou poznámkou o příkladném chování se jen ušklíbl. Když ses zeptal na příběh dvojčat, náhle zvážněl a zestřízlivěl. Můžu ti to říct, proč ne, ale je to dost divnej příběh. Možná tomu ani neuvěříš. Posadil se na židli a po chvíli začal vyprávět. Všichni v krčmě také zmlkli a všechny zraky se obrátily na něj. Kdysi, víc jak před sto lety, přepadla tuhle vesnici hrozná nemoc. Přivlekl ji sem žebrák, kterého potom lidi ukamenovali. Bylo to děsivý, šířilo se to rychle a nikdo proti tomu neznal lék. Kdo nemoc chytil, do týdne zemřel, hlavně ženy a děti. Muži byli odolnější. Obyvatelům nezbývalo, než se jen bezradně dívat, jak jejich příbuzní a přátelé umírají. Tehdy přišel z hor muž. Nikdo si poté nepamatoval, jak vlastně vypadal, ale představil se jako bům Ney. To je bůh těchto hor, dodal na vysvětlenou a pokračoval. Slíbil, že pokud mu dají dívku jménem Zarean, vyléčí všechny a odžene tu nemoc. Vypráví se, že tehdejší náčelník chtěl Zarean za ženu, odmítl ji Neyovi dát a postřelil ho šípem. Že bůh potom musel potupně uprchnout do hor. Tak to vyrpávíme našim dětem. Pravda byla taková, že Zarean už za ním nějaký čas chodila do hor a čekala jeho dítě. Když se to vesničané dozvěděli, rozčílili se a dívku zabili. Ney potom vzal její tělo, uprchl s ní do hor a už o nich nikdo neslyšel. Nemoc nevyléčil. Ukázalo se, že to byla otrava ze špatné vody, proto vykopali novou studnu. Před sedmnácti lety zmizela jedna dívka. Jmenovala se Saja. Vrátila se o rok později, šílená, zraněná a zohyzděná na tváři. Nesla vzkaz, na kterém stálo, že se Ney pomstí, pokud mu jako daň nebudeme posílat každý rok nejhezčí dívku z vesnice. Saja o měsíc později porodila dvojčata. Pojmenovala je Elja a Dharen a řekla, že to jsou jeho děti. Druhý den opět beze stopy zmizela. Chtěli jsme se dětí zbavit, ale Sajina matka se jich ujala a nedopustila, aby na ně kdokoliv sáhl. Potom už nám to bylo jedno. Nemluvňata přeci nemohla za to, co se stalo. Když potom Sajina matka zemřela, zůstala tehdy tříletá dvojčata sama. Nikdo se o ně nechtěl starat, ale nechali jsme je tu ve vesnici. Dalších patnáct let jsme posílali dívky do hor, jak si Ney poručil. Pokoušeli jsme se ho v horách najít a zabránit tomu, ale bez úspěchu. Když jsme jeden rok zkusili nikoho neposlat, svalila se z hory lavina kamení a zničila polovinu domů. Mnoho lidí tu zimu zemřelo, protože ztratili domovy. Když došlo letos na výběr dívky, všichni vybrali Elju. Samozřejmě, že byla nejhezčí a taky jsme se rozhodli, že s tím už skoncujeme. Pošleme mu jeho vlastní dceru. Třeba její hlavu, aby viděl, že už dál nechceme plnit jeho vůli. Jenže dvojčata se to dozvěděla. Uprchli v noci. Jenže jsou klíčem k tomu všemu. Začalo to, když přišli do vesnice a skončí to, až je vrátíme do hor, kam patří. Proto je chci najít a zaplatím za to sto zlatých, i když to zruinuje vesnici. Je to menší objeť, než další životy. Jestli je chceš jít hledat, máš moje slovo, že ti zaplatím. Musím tě ale varovat. Dharen, ten chlapec, je silný, i když na to nevypadá. Nikdo z vesnice se mu nedokázal postavit. Když utíkali, zabil čtyři nejlepší bojovníky. Jestli má jeho sestra taky nějaký zvláštní schopnosti, to nevím. Domluvil a podíval se na tebe, stejně jako všichni ostatní.

Freyja - 18. března 2011 21:17
	soukromá zpráva od Freyja pro Říkals, že máš vymyšlený vstup, tak mi prosím řekni, jestli se zapojíš sám, nebo jestli ti mám napsat úvodník. Kdyžtak Keora a Skaadi jsou ve městě jménem Lennearin a chystají se jít do hostince. S nimi jsou ještě šestnáctiletá dvojčata.

felix Malkolm - 18. března 2011 21:20

soukromá zpráva od felix Malkolm pro Město Lennearin První jsem si našel nějaký slušnější hostinec a ubytoval jsem se v něm. Z principu platím dopředu, kdybych kvůli nějakému řízení osudu přišel o všechny své peníze. Pomalu procházím města a přemýšlím, proč jsem zamířil na sever. No, mohl jsem skončit i na horších místech. Jen musím vypadnout dřív než přijde zima. Zkutečně si nepotřebuji prožít blizard. Už teď tu není moc teplo. při této myšlence se více zachumlán do pláště. Je dobře, že jsem neuvěřil těm pověrám. Tohle město je celkem pěkné. Snažím se přijít na to jestli je ve městě nějaká organizovaná skupina. Prohlížím si měšťany, jenž tu žijí. Jenže, kde tu sehnat práci? Ještě nějakou dobře placenou, aby člověk pohledal dokonce i na jihu. Mé kroky mne zavedli ke kejklířům. Zamyšleně se zadívám na místní divadlo. Že bych zašel? Umělci jsou většinou dobří společníci na pitku. Rozhodnu se projít i boční uličky, abych zjistil jak bezpečné toto město je.

Freyja - 18. března 2011 22:02

soukromá zpráva od Freyja pro Procházka městem V bočních uličkách se tvoje idea trochu počernila. Po chvíli chůze jsi zjistil, že tady už to tak klidné a pěkné město není. Jsou tu podivné, špinavé krčmy, vykřičené domy a v jedné zapadlé uličce jsi šlápl na mrtvolu, která tu moc dlouho ležet nemůže. Nicméně tu alespoň nejsou krysy, ať je to sebezapadlejší část města. Možná je to počtem velkých, huňatých severských koček, kterých tu je celkem dost. Na konci jedné zvlášť špinavé uličky do tebe někdo vrazil. Omlouvám se, já... zabloudil jsem, vykoktal ten někdo. V šeru vidíš, jak vypadá. Je to muž ve středních letech, ale malý a hubený. V náruči nese ohromnou bednu, přes kteru nevidí a možná proto do tebe vrazil. V bedně hlasitě cinkají skleněné nádoby. Muž vypadá opravdu zoufale. Pokusil se kolem tebe protáhnout a málem při tom bednu upustil. Promiňte, prosím, hledám sklárnu. Neviděl jste sklárnu? Zeptal se nesměle.

felix Malkolm - 18. března 2011 22:18

soukromá zpráva od felix Malkolm pro Procházka městem "Jak se zdá, tak tohle město není až tak čisté jak se jeví. To je mi, ale překvapení." pronesu tiše, když špičkou nože otočím tělo, jenž jsem našel v uličce. Od té chvíle procházím uličkami s výrazně větší opatrností. Jen pro jistotu tasím levou rukou dýku a opřu ji o nátepník hrotem k lokti. Ikdyž jak se to vezme, nikde nevidím krysy. No, nikdy jsem neměl rád kočky, ale tady jsou k užitku. zrovna se za jednou z koček otočím, když do mne vrazí nějaký muž. Prudce se otočím a blýsknu očima po daném muži. Jen to, že má plné ruce o uchrání před mou prudkou reakcí. "Omluva přijata." Když se muž kolem mne pokusí kolem mne protáhnout udělám krok zpět a zabodnu do muže tvrdý pohled a odhaduji jej. Za okamžik nasadím přátelský úsměv, ale dýku neschovám. Ve svém plášti s dobré, teplé látky do této uličky víc nezapadat nemůžu. "Jestli chceš pane, tak vás doprovodím ven z těchto temných uliček. Pokut se nemýlím, tak si cestu pamatuji" ustoupím, aby se muž mohl kolem mne protáhnout.

Freyja - 18. března 2011 22:40

soukromá zpráva od Freyja pro V uličkách Po tvém návrhu se muž rozzářil a znovu málem upustil bednu. Opravdu? To byste byl hodný, já jsem přijel teprve včera a vůbec se tu nevyznám. Jsem sklářský mistr a požádali mě, abych tu také založil sklárnu. Je to ale popravdě dost ošklivé město, nejdříve by si tu měli uklidit, než tu budou zakládat sklárnu. Postěžoval si. Opravdu jsem vám velmi zavázán, snad vás moc nezdržím. Můžu vás za odměnu pozvat na něco k pití, když budete chtít. Vychrlil a začal se vrávoravě proplétat uličkou. Několikrát upadl, ale bednu při tom uchránil, jako by to byl nejvzácnější poklad.

Trihlav - 19. března 2011 10:57

soukromá zpráva od Trihlav pro Krčma Pozorně naslouchám co říká místní náčelník. Neujde mi jediné slovo. Během svého života jsem se naučil rány nejenom rozdávat, ale i přijímat. A tito lidé v této osadě jich přijali více než dost. Každý rok jedna dívka. Při vyprávění na sobě nedám zná jedinou myšlenku. Se mnou se osud nemazlil, nebyl jsem otevřený pro druhé lidi. Staral jsem se pouze sám o sebe. Ledy tají? Zeptám se sám sebe. Během vyprávění pohledem přejedu z člověka který je v jednom rohu až po člověka který je v druhém rohu hostince. Každý bedlivě naslouchá tomuto příběhu. Zjevně na tom bude něco pravdy. Dopiju korbel piva a rukou si utřu pusu. Když muž domluvil příběh téhle osady, zraky se upnuly na mě. On hodně rychle vystřízlivěl. Lidé tady jsou nyní plní očekávání jaké se jim dostane odpovědi. Zvednu se na nohy z dřevěné lavice. "Já, Trihlav, vám tady slibuji že je přivedu zpátky!" Řeknu důrazně dost silným hlasem aby to slyšel i ten poslední člověk který stál nejdál od muže co vyprávěl tento příběh. U této věty zatnu ruku v pěst kterou zvednu nad hlavu. Žádný slib jsem ještě neporušil. Doufám že ani tento ne. "Ráno bude moudřejší. Vyrazím na cestu jak slunce vyjde nad tuto osadu." Dnes už jsem moc unavený než abych se vydal na cestu.

felix Malkolm - 19. března 2011 11:21

soukromá zpráva od felix Malkolm pro Temné uličky Jdu za sklářem a snažím se určit nejrychlejší cestu na hlavní ulici. No, vzhledem k tomu, do jakých uliček jsi zabloudil, by ses nemusel zítřka dožít. Snažím se zatlačit paranoiu do pozadí, přesto, ale dávám pozor, jestli nás někdo nesleduje a několikrát jsem si ověřil, že váček se zlatými je stále na místě. "Já si myslím, že tohle město je celkem hezké. Jen ty jsi zabloudil do té horší části. No, že je tu trochu špíny, co se dá dělat. Všude uklízet nelze. Nejsou tu ovšem krysy." Protože beztak umrzli. dodám v duchu. "Nic se neděje, já stejně nemám co na práci. Rád si s vámi dám skleničku. Pokut můžu být, tak smělí, proč jsi pane vůbec do takovéto uličky zahýbal?" ptám se zvědavě.

Freyja - 19. března 2011 17:42

soukromá zpráva od Freyja pro Krčma Náčelník se na tebe dívá, jakoby tomu skoro nemohl uvěřit. Dobře, vyhrkl, když se vzpamatoval. Připravte mu nějaký pokoj, slyšíte? Přikázal lidem v lokále. Potom se otočil opět k tobě. Jestli je přivedeš, budeme ti skutečně zavázáni. Pokud něco potřebuješ na cestu, klidně si řekni. Moc toho nemáme, ale každý rád něco dá. Nikdo už nechce přijít o další dcery. Pojď, ukážu ti, kde se můžeš ubytovat. Odvedl tě po schodech do druhého patra, které je ovšem znatelně nižší, než to spodní a musíš skrčit hlavu, abys prošel. Když budeš něco potřebovat, stačí říct. Řekl a odešel. Záhy jsi zjistil, že si ani o nic říkat nemusíš. Po chvíli někdo zaťukal na dveře a když jsi otevřel, našel jsi balíček, ve kterém jetrochu sušeného masa, chleba a sýra a tři amulety. Žena, která stála na konci chodby se nesměle uklonila a odběhla.

Freyja - 19. března 2011 17:51

soukromá zpráva od Freyja pro V uličkách Sklář si odkašlal a nervózně se rozhlédl kolem. Ptáte se proč? Ehm, byla to náhoda. Vozka mě vysadil u brány a já jsem se nějak dostal z hlavní cesty. Vždycky jsem měl problém někam trefit. Ještě, že tu není moje žena, ta by mi zase vynadala, že jsem budižkničemu. A to jí živím! Kdepak, pane, pokud nejste ženatý, raději se nežeňte. Ženské jsou nevděčnice. Došli jste do vetší ulice a už padla tma. Tady jsou alespoň lampy a právě ty ho prozradily. Když procházel kuželem světla, zachytilo tvoje vycvičené oko něco zvláštního a to to, že ten vyzáblý mužík nevrhá žádný stín. Vypadá to, že jste mě vyvedl, támhle už zřejmě bude náměstí. Velice vám děkuji, pane. Ale, podívejte, támhle je hostinec. Jak jsem slíbil, koupím vám něco k pití. Už je pozdě, na radnici už mi zřejmě neotevřou, takže stejně nemám co dělat. Řekl s úsměvem a vyrazil k hostinci, který zmínil. Shodou náhod je to ten samý hostine, kde ses ubytoval.

Trihlav - 20. března 2011 11:09

soukromá zpráva od Trihlav pro Krčma Po tom co padla dole v hostinci dohoda, jsem dostal na dnešní noc střechu nad hlavou. Tímhle mi v současnou chvíli pomohli zdejší obyvatelé asi nejvíc. Pak už mi jen ukázal cestu do pokoje. Mám prázdnou hlavu. Nemyslím teď vůbec na nic. Občas mi probleskne myšlenka jak se ti lidé musí cítit. Jenomže kdybych takhle měl soucítit s každým, daleko bych nedošel. Naučil jsem se ale lidem naslouchat. Co? Podíval jsem se ke dveřím když jsem uslyšel zaklepání. Vstal jsem, kdy už jsem seděl na posteli a otevřel dveře. Zahlédl jsem pouze ženu která se vzdaluje. Podíval jsem se k zemi kde byl nějaký balíček. Jídlo. Amulety? Dostal jsem to, co na cestu potřebuju. Nohy mě unesou, zbraň mám, ale s jídlem to byla trefa naprosto přesná. Zavřel jsem za sebou dveře a znovu si sedl na postel. Amulety jsem si jeden po druhým podrobně prohlídl. Poté jsem vše odložil abych měl volnou postel. Lehl jsem si na záda. Oči jsem otvíral se stále větší obtíží. Po delší době se zase vyspím jako člověk.

felix Malkolm - 21. března 2011 17:22

soukromá zpráva od felix Malkolm pro Hostinec Bez jákékoliv příhody se vymotáme s temných uliček a dojdeme do míst, kde vládne právo a pořadek. Když, procházíme kolem lampy, tak si všimnu, že mužík nevrhá stín. V ten okamžik předstírám, že jsem si ničeho nevšiml a dál jdu krok za ním. Ten chlap a nebo, co to je nevrhá stín?! Takže nejsem paranoidní zbytečně. Každý vrhá stín! Dokonce i nejlepší zloději vrhají stín. Otázkou je, kdo ten mužík je a proč na mne čekal v uličce. Případně čekal na mně? Když se zastavíme před hostince, ve kterém bydlím chvíli mužíka zamyšleně pozoruji. Nakonec, pokrčím rameny Možná, že je to jeden z oblíbených. a vykročím za mužíkem. Nechám muže vybrat stůl a přisednu si. "Jak vás mám oslovovat, pane. Prosil bych vaše jméno nikoliv jméno převleku. Nevráhet stín." pronesu uctivě a ukážu na místo, kde by měl být stín a není.

Freyja - 22. března 2011 18:06

soukromá zpráva od Freyja pro V hostinci Posadili jste se ke stolu v rohu, kde sálá příjemné teplo z velkého krbu. Sklář odložil opatrně bednu na zem a s povzdechem se protáhl. Když jsi promluvil, ztěžka dosedl na židli a polekaně se rozhlédl kolem. Potom se trochu sklidnil. Máte dost bystré oči, málokdo si toho všimne, ale není se čeho bát. Provozuji už třicet let sklářské řemeslo, živím se jako každý normální člověk. Žiju jako každý normální člověk. Mám ženu a čtyři děti a žil jsem šťastně, dokud se mi tohle před deseti lety nestalo. Když mluvil, všiml sis nezvykle dlouhých špičáků. Musel jsem je opustit, abych jim neublížil. Od té doby chodím od města k městu. Všiml jste si, tak to před vámi nebudu skrývat, ale vězte, že bych nikdy nikomu neublížil. Zvedl k tobě unavené, upřímné oči. Jestli mi uvěříte je jen na vás, ale, prosím vás, neprozraďte mě.

Freyja - 22. března 2011 18:17

soukromá zpráva od Freyja pro Krčma Vzbudil ses ráno, když škvírami v okenicích dovnitř proniklo slunce. Venku je zřejmě krásně, dokonce se možná oteplilo. Dole pod tebou řinčí nádobí a slyšíš trochu falešný zpěv hostinského. Někdo zaťukal na dveře a dovnitř nakouklo asi šestileté děvčátko. Dobré ráno, pane, tatínek vzkazuje, že máte dole přichystanou snídani. Vyhrkla a s otevřenou pusou si tě prohlédla. Vy nás zachráníte? Tatínek to říkal. Říkal, že nás zachránite, aby Ney z hor neschodil kamení. Já bych se bála, kdyby ho schodil, protože by nám rozbilo dům! Vzrušeně zamávala rukama, ale vtom ji starší chlapec, který se za ní objevil, chytil za límec a odtáhl pryč. Omlouvám se, pane, nechtěli jsme vás rušit. Řekl a zavřel dveře. Slyšíš ho za dveřmi rozčileně šeptat a jako odpověď pisklavý hlásek holčičky. Ale je to pravda, tatínek to říkal! A co řekne tatínek, to je pravda! A chtěla jsem mu dát něco na památku. Když jsi potom otevřel dveře, našel jsi před dveřmi neuměle vyřezaného koníčka ze dřeva.

Skaadi Thórblooth - 23. března 2011 16:39

“Přijela jsem si pro zásoby.“ Usměju se na ni, ale neudělám ani krok navíc, počkám si až přijde ke mně. Sledovala jsem po očku ty dva. Objala jsem svou přítelkyni pevně, byl to zázrak vidět konečně někoho známého. Teď spíše známou. “Potřebovala jsem si dojet pro zásoby, už jich nahoře moc nemám.“ Trhnu hlavou k horám a usměju se.“ Jo, choval se jak malé dítě. Jeho sestra má větší odvahu než on, i když je obtěžkanej vším možným.“ Zvonivě se zasměju a obejmu Keoru okolo pasu. „ Jo jdeme, jak vidět slečna i mladý pán si potřebují oddychnout.“ Vyjdu z uličky a pomalým krokem se vydám k hostinci. “Nic zvláštního se neděje, nic co by stálo za zmíňku.“ Pohodím vlasy a otočím hlavu na ty dva. Odvedu je do hostince, kde jsem ubytovaná a hostinskému hodím několik zlatých a začnu dávat úkoly. „Chci dva pokoje, jídlo a káď s vodou. Nech ušít dvoje chlapecké šaty, jedny na statného a vysokého válečníka a druhá na menšího hubenějšího. A to ti říkám ať jsou hotovy do zítra. Dokud vše nebude připraveno neruš mne, ani moje společníky.“ Otočím se na podpatku a vydám se ke svému pokoji, spolu se svým doprovodem.

Freyja - 23. března 2011 18:52

Hostinec Vešli jste a částečně vtrhli do hostince. Není tu moc lidí, obsazeny jsou jen dva stoly. U jednoho sedí pět seveřanů, zřejmě štamgastů, a u druhého nesourodá dvojice muže v kápi a menšího pohublého muže, kteří popíjejí něco z korbelů. Dharen vešel jako poslední a Elja už zřejmě vzdala jakékoli protesty, protože mu rezignovaně visí přes rameno. Hostinský na vás chvíli zaraženě zíral, ale potom rychle přikývl. Jistě, pokoje vám nachystám, i jídlo, ale nic víc. Lázně jsou kus odsud a krejčovství už je teď dávno zavřené. S tím budete muset počkat do zítřka. Můžete se posadit, kam budtete chtít. Pokoje jsou nahoře. Vychrlil a vydal se k obsazenějšímu stolu s podnosem plným korbelů. Jdete k pokojům poměrně hlučně, protože Elja, která se konečně ocitla opět na zemi, se pustila do Dharena a zasypala ho výrazy, za které by se zřejmě každý z osazensva hhostince styděl, zvlášť by se měla stydět mladá dívka.

Freyja - 23. března 2011 18:53
	soukromá zpráva od Freyja pro Kdybys to nepostřehl, tak poslední příspěvek už se týká také tebe.

Keora Eiterck - 23. března 2011 21:22

Hostinec Po obejmutí až k hostinci se jen směju. "Tak jsme tady" usměju se a pozorně se rozhlédnu po hostinci. Vypadá to tu slibně a můj obličej mne celkem prozrazuje. "Ehm, pokud mne omluvíte, ráda bych se zdržela tady dole a dala si něco... k pití" odhalím své dokonalé zoubky s lehce vystouplými špičáky na spodní čelisti, které mé kráse vůbec neškodí. Bože, jak já jsem vděčná svému otci a matce za podobu jakou mám. Když mne Skaadi opustí, pomalým, ladným a skoro tanečním krůčkem se vydám k baru. "Něco lehkého k pití. Nejlépe mošt lehce říznutý alkoholem" zazubím se a zachřestím mincemi v kapse.

Skaadi Thórblooth - 24. března 2011 02:38

Mám chuť vzít svůj meč a přitisknout mu ho k hrdlu. Jak někdo může...Jak může odmítnout příkaz svých hostí. Sevřu dlaně v pěst až zakřupou. "Dharene, myslím, že sestru si mohl pustit na zem před hostincem." Upřu na něj rozhněvaný pohled a nedivím se, že sestra ho počastuje takovými slovy. Být na jejím místě já nakopu ho do zadku. " Půjdeme zatím do mého pokoje. Dharene, ty ze sebe sundáš ty zbraně, uložíš je do mé truhly a ty Elje, ty se převlékneš do něčeho čistého." Pohodím hlavou směrem ke schodům. "Keoro, my jsme za několik chvil u tebe, sedni si k nějakému stolu, ať tě rychleji najdeme." Vtisknu jí polibek na tvář a mladíka postrčím ke schodům, ke kterým vykročím společně s Elje. V pokoji rozžehnu svíci v kovaném svícnu a přiložím do krbu. Voda je ve džberu a nad krbem se houpe měděný kotlík, do kterého naliji vodu a nechám ji prohřát. Po chvilce ji vliji do oprýskané mísy z hnědé hlíny. " To je pro tebe Elje." Věnuju ji jeden z vlídnějších pohledů a začnu se hrabat v truhle. " Kde to krucinál je!" Občas zakleju a na stůl položím bílé plátno na otření a maličký kousek bylinkového mýdla, který si šetřím. Při důkladnějším hledání, vytáhnu teplejší kamaše, maličko zažloutlou tuniku z jemné lněné látky a teplý kabátec z teletiny, lemy rukávů a límec je obšit ovčí kůží. " Od této chvíle jsi můj společník a ty Dharene jsi společník Keory. S nikým nemluvte!" Vzhlédnu od truhly a spražím je pohledem, opět pohled zabořím do truhly. Jako poslední vyndám onuce, kusy látky na připevnění onucí a sešlapané boty. " Ještě ti dám jednu ze svých spon, dýku, čapku a ochrannou runu." Huhlám do truhly, divila bych se , kdyby mi rozuměla. Podám jí dřevěnou sponu s hrotem, jsou na ní lehké spirálky a po stranách jsou runy Thurisaz a Isa. Vedle ní na zem položím kratší dýku s páskem, kterým si jí přichytí k bokům a runu vyškrábanou do kousku srnčí kosti na kožené šňůrce. Je na ni opět Thurisaz. " Na rozčeš si vlasy." Hodím jí kostěný hřeben a sama se posadím na truhlu.

Freyja - 24. března 2011 15:19

Hostinec Pokoje jsou trochu malé, ale je tu čisto. Dvojčata se zastavila ve dveřích a trochu zaraženě poslouchlala Skaadi. Kupodivu to byl tentokrát Dharen, kdo se ozval jako první. Zaskočený mladíček, který se před chvílí málem rozbrečel, je najednou ten tam. Víte, jsme vám vděční, že jste nám pomohla, ale úplně vám nerozumím, co tím myslíte. Řekl klidně. Nemusíte mít starost, seženu pro Elju oblečení sám. Svoje zbraně vám rozhodně odevzdávat nebudu a také tu Elju v žádném případě nenechám samotnou. Už jednou jsem ji spustil z očí... Nechci vás nějak urazit, ale znám vás teprve hodinu a nevím, jestli vám můžu věřit. Elja ho chytila za rukáv a starostlivě se podívala nahoru. To stačí, Dhare. Potom se otočila ke Skaadi. Omlouvám se, neberte to nějak osobně. Já s Dharenem jsme od malička sami. Matka nás opustila hned po porodu a nechala nás u svých rodičů. Ti potom zemřeli. Ve vesnici, kde jsme žili, se k nám nechovali zrovna moc dobře. Naučilo nás to nedůvěřovat lidem, protože jsme za to často schytali akorát kopanec nebo ránu holí. Jestli vám to nebude vadit, ráda bych byla v pokoji s Dharenem. Nemusíte se o nic starat, všechno si zaplatíme sami. Elja rozpačitě skusla spodí ret, schýlila hlavu v krátké úkloně a odtáhla svého bratra do vedlejšího pokoje.

Freyja - 24. března 2011 15:33

soukromá zpráva od Freyja pro Město Leenearin Dostal ses sem na voze ochodného překupíka kožešin, kterého jsi potkal na cestách. Leenearin je sice hodně na severu a s blížící se zimou je tu dost chladno, ale je to skoro ráj, dostat se zase jednou do většího města. Když ses dostal na hlavní náměstí, nestačil ses dívat, co tu všechno je. Leenearin se ukázalo být nejen kulturním městem, ale také velmi pěkným ze všech ostatních stránek. Tebe samozřejmě zaujalo, že tu mají univerzitu, což jsi tady na severu opravdu nečekal. Také tě chvátila ohromná knihovna, patřící právě k té univerzitě. Jsou tu tisíce knih a svitků, že bys tu vydržel celý život, než bys je všechny přečetl. Navíc jsi takové spisy ještě neviděl a málem bys tam zůstal s nosem zabořeným do stránek, kdyby knihovnu k večeru nezavřeli. Cvičené oko ti napovědělo, že by ses tu uchytil i se svým předchozím povoláním. Obyvatelé města nejsou zrovna pozorní a nechávají své měšce bez dozoru. Prostě ráj! Tedy až na tu zimu. Začalo se pomaličku smrákat a ulice se zvolna rozzářily světlem z lamp.

felix Malkolm - 24. března 2011 16:54

soukromá zpráva od felix Malkolm pro Hostinec Pomalu upíjím ze svého korbelu a celkem překvapeně sleduji mužovu reakci. Zadívám se po hostinci a když nám nikdo nevěnuje pozornost, věnuji se svému společníku. "Jsem zvyklí si všímal drobností. Občas na takovýchto věcech závisí můj život." Vyslechnu si že žije, jako normální člověk. Ano, ale ještě se nezbavil starých návyků a nezískal nové. Zajímalo by mne jestli tenhle obličej má nacvičený a nebo je upřímný. přemýšlím cynicky, když na mne upře unavený pohled. "Pokut, mne neplánujete pozvat na večeři, tak mne kdo jste ani tak moc zajímat. Nejsem místní a už vůbec nejsem xenofobní. Zkutečně jste se ztratil a nebo jste hledal někoho, jako jsem já?" ptám se svého společníka. Do hospody vstoupí zajímavá skupinka. Tvořena třemi dívkami a jedním mužem. Rychle se snažím odhadnout, kdo příchozí jsou.

Freyja - 24. března 2011 17:27
	soukromá zpráva od Freyja pro Můžeš psát veřejně, aby na tebe mohli ostatní reagovat.

felix Malkolm - 24. března 2011 18:07

Hostinec Pomalu upíjím ze svého korbelu a celkem překvapeně sleduji mužovu reakci. Zadívám se po hostinci a když nám nikdo nevěnuje pozornost, věnuji se svému společníku. "Jsem zvyklí si všímal drobností. Občas na takovýchto věcech závisí můj život." Vyslechnu si že žije, jako normální člověk. Ano, ale ještě se nezbavil starých návyků a nezískal nové. Zajímalo by mne jestli tenhle obličej má nacvičený a nebo je upřímný. přemýšlím cynicky, když na mne upře unavený pohled. "Pokut, mne neplánujete pozvat na večeři, tak mne kdo jste ani tak moc zajímat. Nejsem místní a už vůbec nejsem xenofobní. Zkutečně jste se ztratil a nebo jste hledal někoho, jako jsem já?" ptám se svého společníka. Do hospody vstoupí zajímavá skupinka. Tvořena třemi dívkami a jedním mužem. Rychle se snažím odhadnout, kdo příchozí jsou.

Merwin - 24. března 2011 18:52

Město Leenearin Poděkuju překupníkovi kožešin a slezu z vozu na hlavní náměstí a rozhlížím se. Je zvláštní dostat se zas do většího města kvůli svému talentu jsem se větším městům spíš vyhýbal.Ikdyž ne všude jsem zůstal dlouho.V jednom městě to vypadalo ošklivě a možná by tak i tak dopadlo kdyby se mně nezastal ten kouzelník. Zavrtím hlavou,nechci teď vzpomínat na minulost ikdyž jsem mu vděčný.Dost jsem se naučil,potlačím nepříjemný pocit malý hobit ve velkém městě nervózně si upravím svůj krátký meč a přemýšlím kam se vydat.Jedná se o kulturní město a překvapilo mně že má i univerzitu.A znovu mně překvapilla i uchvátila knihovna která jí patřila. Tolik svítků které jenom čekají na mé prozkoumání. Čtu a čtu a možná bych zde četl až do skonání světa kdybych nezjistil že už je večer a knihovna se zavírá.Jak ten čas letí. Vyjdu ven a zjistím jediným pohledem že zdejší obyvatelé jsou poněkud neopatrní na své měšce.Že bych našel někoho kdo mně založí? Ale nakonec se rozhodnu nechat své nenechavé prsty aspoň dnes v klidu.Nějaké peníze ještě mám a to by mělo stačit na víno a nocleh.Začíná se smrákat a lampy v ulicích se rozsvěcují.Taky se ochladí zabalím se do svého pláště přehodím si kapuci přes hlavu a jdu hledat hostinec.Když ho najdu vstoupím dovniř sundám si kapuci a jdu rovnou k hostinskému. "Zdravím dal bych si nějaké víno a taky pokoj na noc." Pak se otočím a rozhlížím se kdo v hostinci vlastně je.

Freyja - 24. března 2011 19:57

Hostinec - felix Sklář odložil korbel a pokýval hlavou. Skutečně jste mě nepochopil, to mě mrzí. Má společnost vám evidentě vadí. Jestli chcete, odejdu. Řekne unaveně a odhlédne se také na nově příchozí. Čtveřice si najala pokoj a jedna z žen se chvíli o něčem dohadovala s hostinským. Potom odešli, zřejmě k pokojům. Zůstala jen druhá žena, tedy spíš vypadá jako elfka, až na nazelenalou kůži a vlasy. Právě ta se posadila k baru. Sklář mezitím odnesl hostinskému pár mincí a potom vzal od stolu svou bednu. Ještě jednou vám děkuji za pomoc, těšilo mě. Nemusíte mít strach, že bych si něco bral osobně. Jsem už na podobné věci zvyklý. Nashledanou. Řekl smířlivě s lehkým úsměvem a vydal se ke dveřím, provázen cinkáním skla. U vedlejšího stolu se právě rozhořela bouřlivá debata o prodeji koní. Ze schodů seběhla další ze čtveřice nově příchozích, drobná plavovláska, a posadila se k baru vedle druhé ženy.

Freyja - 24. března 2011 20:01
	Hostinec - skoro všichni Kde kdo je: Felix, Keora a Elja jsou v lokále Skaadi a Dharen jsou nahoře v pokojích Do hostince právě vešel Merwin

Freyja - 24. března 2011 20:10

Hostinec - Merwin Vešel jsi dovnitř, kde je příjemné teplo. V lokále je témeř prázdno. U jednoho stolu sedí pět seveřanů, zřejmě štamgastů, u druhého jen jeden muž a u baru potom podivná zelená elfka :) a drobná plavovlasá dívka. Hostinský upustil od utírání korbelů a vyšel ti vstříc. Dobrý večer, samozřejmě. Mám naštěstí ještě volný pokoj. Je nahoře, třetí dveře v pravo. Posaďte se. Budete chtít taky něco k jídlu? Zeptal se horlivě, zřejmě potěšen, že se mu sem dnes večer nahrnulo tolik zákazníků. Stolů máš celkem na výběr, ale rychle sis vybral nějaký vzdálenější od přiopile pětice, protože jeden z nich se v rámci debaty rozmáchl a upustil korbel, který držel. Ten přeletě přes lokál a rozříštil se kousek od tebe o podlahu. Hostinský ti přinesl džbánek vína a začal rozmrzele zametat sřepy.

Merwin - 24. března 2011 20:32

Hostinec Jsem rád že mají volný pokoj. "Ano jistě dám si něco k jídlu."odpovím hostinskému."Přineste mi prosím maso a chleba." Pak se podívám po volném stole a nakonec se rozhodnu posadit trochu dál od té opilé pětice.Ale nesedl jsem si dost daleko.Jeden z nich totiž aby podpořil slova ve své debatě se rozmáchl rukou a upustil korbel který už plachtí vzduchem a kousek ode mně se tříští o zem. Ale už je tu víno a tak upíjím a přitom sleduju hostinského jak zametá střepy. Vsadím se že brzo to bude muset dělat znovu. Pak však můj pohled zabloudí k baru k těm dvěma dívkám které jsem spatřil předtím.Hlavně mně zaujme ta druhá vypadá sice jako elfka,ale má zelenou kůži. Je něco podobného možné? Nakonec se rozhodnu že bych se s nimi mohl seznámit.Přinejmenším ukojím svou zvědavost.Vstanu dojdu k baru a oslovím obě dívky: "Zdravím vás krásné dámy mé jméno je Merwin.Smím se zeptat co vás sem přivádí?"

Keora Eiterck - 24. března 2011 21:11

Hostinec Když se ke mně připojí i Elja, jen se na ní kouknu a lehce se usměju. Nerozhlížím se po lokále, zhruba už tak vím, kde kdo sedí a jak na tom jsou. Zaujal mne muž v kápi, který si nás všiml hned jak jsme vešli do lokálu. Přesněji ten, který se loučil s nějakým jiným mužem, dle toho, co jsem zaslechla. Trošku upiju ze svého pití, když v tom k nám přijde nějaký malý otrava. Pobaví mne jeho slušné pozdravení i představení, ale celkem mne usadí jeho dotaz, co nás sem přivádí. "Mám být upřímná? Ne, nesmíš" ucedím drzým a ostrým tónem hlasu, aniž bych se na něj podívala. Ladně se otočím na barstoličce, zády a lokty se opřu o pult a rozhlédnu se po lokále. Lehce pohodím vlasy, spoléhajíc se na špatné osvětlení a mou elfí eleganci. Vždyť první, po čem se zdejší muži otočili, jsem byla já. A to jen díky mé elfí kráse. Ach jak já jsem svým rodičům vděčná (zamyšlený úsměv/úšklebek). Mé oči na chvilku spočinou na muži v kápi, ale pak se od něj odpoutají a začnou propátrávat lokál. Přesněji hledám vhodné cíle, které by za mě zaplatili útratu. Přeci jen, padělky se blbě shánějí a ještě hůř vyrábí.

Freyja - 24. března 2011 22:31

Hostinec Hostinský vám donesl jídlo a potom se neůspěšně pokusil přimnět problematickou pětici, aby odešla. Elja vypadá trochu duchem nepřítomně a zamyšleně se dívá do prázdkého kalíšku, který před ní stojí společně s pěti dalšími, aniž by si kdokoli všimnul, kdy je vlastně vypila. Na Merwinovu otázku zvedla hlavu. Jistě, co nás sem přivádí. To je stejný... Zahučela slova, která naprosto postrádají smysl, slezla z barové židle a praštila sebou o zem. Hned se pokusila opět vstát. Dhare, kde seš, Dhare! Zavolala. Dharen se objevil na schodišti, rychle seběhl do lokálu a sebral Elju ze země. Vypadá to, že je na podobné situace zvyklý, protože nehnul ani brvou. Půjdu jí uložit, nebo... Začal. Siar wei schaisste! Vyjekla najednou Elja. Nyelle s´schsta aye! Dharen zbledl a lehce s ní zatřásl. Potom rychle vykročil ke schodišti. S´ia sste! Nai! Prosím, přestaň, Eljo, přestaň, slyšíte ještě Dharena, ale Elja chrlí další slova v tom podivném jazyce. Nakonec zmizeli ve druhém patře. V lokále je náhle ticho, dokonce i u stolu štamgastů. Ti všichni se dívají směrem ke schodišti.

Merwin - 24. března 2011 23:28

Hospoda "No já budu taky upřímný jen jsem se snažil být zdvořilý."usměju se na zelenou elfku a napiju se ze svého džbánku."Mohli bychom se bavit o počasí,ale vzhledem k té zimě venku by to byla docela jednotvárná konverzace." Vlastně mně to ani nezajímá chci vědět co jsi zač.Teď když jsem v tomto větším městě a kvůli mým nenechávým prstům nemusím rychle zmizet tak toho hodlám využít.Merwin kouzelník je o něco lepší než byl Merwin zloděj,ale aspoň mu nehrozí takové nebezpečí.Teda ne že by studium magie bylo bezpečné. Hostinský mi donese jídlo a já pak pobaveně sleduju jak se snaží přimět tu pětici aby odešla.Ta druhá dívka vypadá poněkud zamyšleně a před ní je pět kalíšku.Asi to poněkud přehnala s pitím což je poznat už podle jejího váhavé řeči.Pak se sveze z židle svalí se na zem a pokouší se vstát.No neříkám že já se nikdy neopil,ale je smutné někoho takhle vidět. Vzpomínám si jak mně občas odnášeli do mého pokoje.Občas mně vyhodili z hospody což bylo méně příjemné. Pak začne někoho volat dotyčný se objeví a pokusí se jí zvednout a ona začne mluvit v podivném jazyce.Vykřikuje ty cizí slova zatímco jí muž rychle odvádí nahoru a brzy oba mizí. Tak tohle bylo vážně něco.A zřejmě to bylo víc než opilecká slova.A ten muž vypadal dost vyděšeně.Proč asi? Zavrtím hlavou a napiju se ze svého džbánku.

Keora Eiterck - 25. března 2011 10:46

Hospoda "Zdvořilý? To ještě existuje?" podivím se, aniž bych přestala zkoumat krčmu. Kdy naposledy byl ke mě někdo zdvořilý? Když nepočítám Skaadi, nebo v poslední době Elju, tak nikdo. I když i u Skaadi se dá o zdvořilosti pochybovat. Známe se už dlouho, takže se to jako zdvořilost brát nedá. Po chvilce se na toho Merwina podívám a jemu se ve slabém světle svící může naskytnout pohled na mé lehce vystouplé spodní špičáky a dokonale modré oči. V očích se mi objeví pobavený úsměšek a na tváři též. "Se zdvořilostí už moc daleko nedojdeš. A už vůbec ne, když se ptáš přímo" promluvím zvučně, drze a snad i svůdně. Pak začne Elja něco žvatlat a po chvilce si jí její big brother odnese. Celkem vyděšeně se tváří, když začne mluvit v cizí řeči. Sama jsem jich slyšela už hodně, ale tato mi nic neříká. Možná by nebylo špatné zjistit, co to říkala. Ale určitě ne dneska. Dnes je tu až moc příležitostí, jak si přivydělat.

Barrok - 25. března 2011 11:41

Hostinec Ohnivá řepa, Svědivá slinivka z elfa, Červivka obrovská, ptačí trus, Výkalovník z Mravence bahenního, sedm zlatých z kočičího zlata, Pacoška vysoká, Boruš měkká, čtyři pláky čokolády pro lepší chuť a špetka pepře. Teď to jenom správně zamíchat a lektvar nesmrtelnosti mám hotový. Špetku sem a špetku semhle, vlastně sem. Ejhle! Ještě vodu ať se mi to lépe promísí. Pořádně zamíchat a chviličku povařit, ne moc, aby sem z toho neměl guláš. Kap, kap.. padá mi pot na zem. Ještě dopepřit. Hmmm, možná trochu víc, kydnu do hrnce pořádnou hrst pepře.. Vyrovnám to dávkou čokolády. Jeden plátek ujím, mňam. BUM ozvala se po celém hostinci obrovská rána, až všechny stoly v místnosti nadskočili i s poháry a láhvemi. Na chvilku se rozhostilo ticho a pak znovu BUM, tentokrát mnohem silnější rána následována pronikavým syčením. Jako vlna se ze schodů se začal řinout hustý růžový dým se silně nasládlou vůnní. Rozléval se po celé hospodě kde se začal měnit v lehce nažloutlou kapalinu s vůnní citrónu. Poté se nad schody oběvila postava, byl to malý nazelenalý trpaslík držející v ruce ampulku s nahnědlou tekutinou. Z uší mu srčeli proudy fialových bublinek a z nosu mu vytékala podobně barevná tekutina, která se měnila v páru jen pár centimentrů pod jeho bradou. Celý se tak trochu rosolovitě klepal, když scházel schody. Bohužel jsem jím byl já... "Doprdele práce! Tohle není fér, život není fér! Pošli sem jedno pivo hospodský!" utrousil jsem hlasitě na celou hospodu svým nynějším šmoulovským hlasem, za který by se nemusel stydět ani skřítek Trapesson, můj blízký přítel a kamarád. Sešel jsem až dolů k výčepu s nahněvaným výrazem v lesknoucm se obličeji. Ještě po cestě přestávali účinkovat ty obludnosti lektvary, tedy až na tu nazelenalou barvu a bublinky linucí se mi z uší, mimochodem s čokoládovou příchutí, kdyby měl někdo zájem nějakou bublinku ochutnat. Pokusím se vzít nápoj, jež mi hostinský mezitím položil s velice vysmátým výrazem na výčep. TŘÍSK projela mi sklenice rukou až na podlahu. "Doprdele práce!!!" odsekl sem písklavým hláskem svou nadávku, a počal se přemýšlet jak se napiju pivo s tělem pokrytým jakousi želatinou a s jednou rukou přilepenou k ampulce s mým "lektvarem nesmrtelnosti"...

felix Malkolm - 25. března 2011 12:09

hostinec Mírně překvapeně se zadívám na svého společníka. Neuvědomuji si, že bych ho urazil?"Nemáte za co. Rád jsem se s vámi seznámil." rozloučím se vlídně se sklářem. V duchu stále probírám svá slova a hledám co daného muže mohlo urazit. S letargie mne probere až zvuk tříštěného poháru. Prudce zvednu hlavu a rozhlédnu se po lokálu.To poslední, co bych potřeboval je zaplést se do bitky. nic ovšem nenasvědčuje problémům a tak se znovu uklidním. Pobaveně sleduji chování jedné z dívek. Tak ta už přebrala. Možná není na alkohol zvyklá. v duchu kometuji její snahu vstát. Nestojím o nepříjemnosti s jejím společníkem a tak úsměv zakryji hrnkem. Když dívka začne vykřikovat nějaká slova v cizím jazyce, smích mne přejde. Že by to děvče bylo zřídlo. Jeden mág o nich mluvil. Osoba s tímto darem prý dokáže předvídat budoucnost. Celkem by mne zajímalo co to říkala. mezitím dívku její společník zvedá na nohy a snaží se přivést k vědomí. Rozhodl jsem se, že nejdřív dopiji než se vydám zjišťovat, co to děvče vlastně říkalo. Než dopiji tak muž odvede dívku nahoru na pokoj. Platit nemusím, tak to je skvělé. Pomalu dojdu k poslední dívce, jenž zůstala sedět u baru. Cestou si ji pořádně prohlédnu. Mírně mne zarazí elfí rysy, jenž tak trochu neladí se zelenou kůží. Posadím se k baru nedaleko od ní. "Mohl bych mít otázku? Co to mělo znamenat?" zeptám se Keroy bez úvodu. Předpokládám, že tuhle otázku si kladou všichni v hostinci.

Freyja - 25. března 2011 13:25

soukromá zpráva od Freyja pro V pokoji Když dvojčata odešla, chvíli bylo ticho. Potom jsi zaslechla tlumenou debatu. Přes stěnu slovům nerozumíš, ale zřejmě nebyla zrovna přátelská, protože najednou práskly dveře a někdo proběhl chodbou. Podle tichých kroků to musela být spíš Elja. Po zhruba půl hodině dveře vrzly znovu a tenokrát vyšel Dharen. V tu chvíli jsi dostala podivný pocit. Něco se určitě děje. Začalo ti tiše, ale nesnesitelně pískat v uších a okenní tabulky se rozechvěly jako při slabém zemětřesení, ale nic jiného, což je zvláštní. Potom se vedle v pokoji ozvaly dva výbuchy a někdo odtamnut vydusal. Skrz skvíry ve dveřích ti do pokoje začal pronikat růžový dým. I v tom zmatku jsi postřehla, že se dvojčata vrátila. Způsobilo to hlavně to, že Elja něco křičí v neznámém jazyce a jak se blíží víc k tobě, pískání v uších zintenzivnělo. Dveře vedle se zavřely a slyšíš jen Dharena: Prosímtě, Eljo, přestaň! Prosil jsem tě, abys tohle nedělala. Slyšíš mě? Děsí mě to a nejen mě, ale i všechny okolo. Nech toho! Schaisste wrei! Ozval se Eljin výkřik a vedle něco dunivě dopadlo na zem. Lerrei schai s´sste ne dharai! Potom nastalo na chvíli ticho. Následně začal opět hluk, hlasité rány, jakoby někdo něčím těžkým házel o stěny i o strop.

Keora Eiterck - 25. března 2011 13:25

Hostinec Chvilku sleduji dění v lokále, když v tom se ke mě nachomítne onen muž v kápi. Nepředstaví se, jen se zeptá. Jde rovnou na věc a to se mi i líbí. "Co já vim? Nejsem její chůva" odpovím svým charakteristickým způsobem. Drze a svůdně. V tu chvíli se z vyšších pater hospody ozve dělová rána, všechny stoly i poháry nadskočí (i já) a já jsem celkem vděčná za to, že svou číši s nápojem držím v ruce. I tak jsem se pocindala. O chvilku později se ozve druhá rána a hned po ní se z pater vyvalí růžový dým a za ním trpaslík s celkem vtipným hlasem. Všimnu si, že většina hospody sleduje schody už po první ráně a s ladností hodné elfky toho využiji. Lehkým pohybem se svezu ze své stoličky a tanečním krůčkem se vydám odlehčit pár mužům od jejich váčků s penězi. Ještě než se trpaslík objeví v lokále, sedím znovu na svém místě a tvářím se, jako bych se z něj ani nehla. Mezitím zručně přesypávám obsah jejich váčků do mého a prázdné váčky ukrývám pod záhyby mého oblečení. Není to sice moc, ale i tak to stačí. Na tváři se mi rozleje dokonalý úsměv a mé oči nyní sledují trpaslíka, při jeho nadávkách a pokusech se napít.

Freyja - 25. března 2011 13:35

Hostinec Zmatek trochu ustal, ovšem všichni nebyli tak klidní, jako vy. Hostinský při prvním výbuchu zmizel za barem a pětice štamgastů zřejmě náhle zapoměla na své spory a zmizela z hostince, jakoby měli za patami kulový blesk. Samozřejmě bez placení. Všechno se uklidnilo, ale jen na malý okamžik. Po chvíli vám začalo všem být podivně slabo, jakoby z vás někdo vysával energii, a začalo vám nesnesitelně pískat v uších. Seshora se začaly ozývat hlasité rány, které už rozhodně nepocházejí od trpaslíka. Hostinský se odvážil vylézt zpoza baru a pištivě vyjekl. Co to má všechno znamenat? Co jste zač? CO se to děje? Najednou něco hlasitě zarachotilo, ze stropu se sesypala omítka a ze schodiště spadla dubová skříň. Hostinský posbíral zřejmě poslední zbytek odvahy a vyběhl, držíc se za hlavu, ze svého úkrytu. Prásknul za sebou dveřmi a zmizel venku.

Trihlav - 25. března 2011 20:59

soukromá zpráva od Trihlav pro Krčma Když dovnitř nakouklo to malé děvče, čekal jsem na první slova. Když se ke mě všechna donesla, na tváři se mi objevil úsměv. Než jsem ji však stihl cokoli odpovědět, vzal ji za límec zřejmě její starší bratr a pak se omluvil. Ještě slyším jak si povídají na chodbě. Po chvíli jsem se zvedl a začal sbírat svoje věci které vezmu sebou. Jde v podstatě jen o zbraň a jídlo které mi včera večer místní lidé nachystali. Když otevřu, najdu ten dárek který mi chtěla dát ta dívenka. Dřevěný koník. Prohlídnu si ho a schovám do torny k ostatním věcem. Zavřu za sebou dveře a sejdu po schodech dolů. Očima hledám hostinského, což se mi po chvíli podaří. Ještě pořád pokračuje v té písničce. "Dobré ráno." Pozdravím hostinského. Zašmátrám v torně. Nakonec najdu to co jsem hledal. Na světlo vytáhnu dřevěného koníka. "Tohle jsem dostal od toho malého děvčete, na památku. Dcerka?" Podívám se na koně a pak zpět na hostinského. "Vyřiď mé poděkování. Schovám si ho pro štěstí. Ne na památku. Ještě se vrátím." Pokračuju ve stejném odhodlání jako včera večer.

Skaadi Thórblooth - 25. března 2011 21:45
	Nechám ty dva odejít, přece já nikomu nebudu dělat chůvu a starat se o dva caparty. Zabouchnu za nimi dveře a položím se na postel. Chvilku se v posteli převaluji, ale nakonec usnu tvrdým spánkem, ze kterého vy mě nevzbudila ani stoletá bouře.

Freyja - 25. března 2011 22:12

soukromá zpráva od Freyja pro Krčma Hostinský leknutím nadskočil. Dobré ráno! Omlouvám se, nečekal jsem vás. Hned přinesu něco k snídani. Vyhrkl a zaběhl do komory. Serren vám to dala? To mě překvapuje, většinou se s lidmi moc nebaví. Je hrozně plachá. Ano, je to má nejmladší dcera. Odpověděl a přinesl tác s chlebem, sýrem a kusem uzeného masa. Vaše poděkování jí vyřídím. Bude ráda. Asi ve vás vkládá velké naděje... Prosím, ještě přinesu něco k pití. Nervózně uhnul pohledem a opět zmizel v komoře. V lokále krčmy je teď podivně ticho, není tu kromě tebe nikdo. Venku už je světlo a vypadá to, že se trochu oteplilo. Slyšíš křik dětí a štěkot psů. Krčmář ti přinesl pití a tentokrát odešel bez jakéhokoli slova.

Trihlav - 25. března 2011 22:50

soukromá zpráva od Trihlav pro Krčma Poděkuju hostinskému za nachystané jídlo. Snídám pomalu. Hostinec je prázdný a na jídlo je až nečekaně klidu. Chutná to skvěle. Tahle obyčejná kombinace chleba, sýra a uzaného masa. Najím se do sytosti. Když se však otočím že bych hostinskému chtěl poděkovat, nikde není. I po nějaké době čekání je stále klid. Odnesu proto tác od stolu přímo k výčepu abych mu ušetřil alespoň několik kroků. Ještě jednou se rozhlídnu zda se někde neobjeví. Nic. Vyšel jsem proto ze dveří přímo před hostinec. Na cestu Venku panuje slunečné počasí. Vypadá to jako pohodový den pro lidi kteří zde žijí. Zdání ale klame. Pozdravím ještě po cestě z osady několik obyvatel kteří byli včera večer přítomni. Mé kroky směřují na cestu, kterou mi včera sdělil náčelník. Mé kroky směřují do města na jihu kde by se měli nacházet dva sourozenci. Jen je najít. Užívám si toho krásného dne a po vyšlapané pěšínce jsem opustil vesnici.

Freyja - 26. března 2011 09:24

soukromá zpráva od Freyja pro Na cestě Obyvatelé vesnice se s tebou loučili vstřícně, ale opět se ti zdá, že se chovají trochu podivně. Jakoby ti nechtěli říct něco důležitého a špatně to skrývají. Šel jsi pěšky a slunce mezitím vystopalo vysoko na oblohu. Bylo něco kolem poledne, když jsi uslyšel klapot kopyt a hluk přijíždějícího vozu. Vůz zastavil vedle tebe a z kozlíku na tebe shlíží mladá žena. Dobré ráno, pane. Naskočte si, kousek vás svezu. Do města je to příliš daleko. Serren mi nedala pokoj, dokud jsem nevyjela. Usmála se. Plachta se odhrnula a z korby vykoukla ta holčička, co tě ráno přišla vzbudit i její starší bratr, který se tváří dost zachmuřeně. Pojeď te s námi! Když tam budeme rychle, zachráníte maminku! Vyhrkla Serren trochu smutně. Musíte zachránit maminku, když to nedokázal tatínek! Nás všechny! Já nechci, aby mě taky dal tomu zlému Neyovi, jako maminku. Zahučela. Serren! Okřikli ji dvojhlasně ta žena a chlapec.

Trihlav - 26. března 2011 14:12

soukromá zpráva od Trihlav pro Na cestě Otočím hlavu když slyším že se blíží nějaký povoz. Uhnu kousek stranou aby mohl projet dál. Ale zastaví. Můj zrak se ptá co se to děje. Mladá žena mi nabízí že mě vezmou sebou. Pak vysloví i jméno Seren. Ta malá? Vzpomenu si na jméno dcerky hostinského. Ihned se ale utvrdím že je to pravda. Plachta se odhrnula a ona tam skutečně byla. Pak začne zase povídat ale oba ji okřiknou. Nicméně jsem se nenechal dvakrát pobízet a na vůz se hravě dostanu. Posadím se vedle té mladé ženy. "Děkuju." Z úst se mi dostane slovo které jsem už málem zapomněl. Nepoužívám ho nějak často. Vůz se zase rozjede. Chvíli jsem potichu a snad i váhám zda se na něco ptát nebo ne. Nakonec však promluvím, když si člověk povídá tak cesta uteče rychleji a navíc nepanuje takový nervózní ticho. "Ty." Uvědomím si že ji neznám. "Vy pracujete taky v hostinci? Do toho města jedete pro suroviny?" Ptám se zprvu na běžné zvědavé věci. "Jinak Serren klidně nechte povídat. Nevadí mi to." Nějakým způsobem mi navíc připadne že ta malá je upřímná. Možná ví i to co se ve vesnici děje a neuvědomuje si o čem by měla vykládat a co si nechat pro sebe. "Hostinský se pokoušel zachránit lidi z vesnice?" Pohled mi při této otázce spadne na mladou ženu. K Serren otázky nesměřuji, snad aby nedostala za uši ještě víc než teď.

Freyja - 26. března 2011 18:20

soukromá zpráva od Freyja pro Na cestě Žena se usmála. Ano, pomáhám tam od té doby... Už ani nevím. Jmenuji se Alla. Představila se a podala ti ruku. Nejedu přímo do Lennearin, ale není to daleko, tavezu vás tam. Pěšky by vám to trvalo skoro dva dny, takhle tam budeme k večeru. Když jsi položil další otázku, Alla evidentně zneklidněla. Ovšem, všichni jsme se snažili... Náhle ji přerušila z korby Serren. Tatínek nás chtěl zachránit. Byl statečný. Potom se začal chovat divně, maminka říkala, že se zbláznil. A potom, minulou zimu, se s maminkou hádal a bil jí. Donutil jí jít do hor a říkal, že když to neudělá, tak nás to všechny zabije. Maminka nechtěla, ale o jí zase bil a křičel. Ona potom utekla. Vzlykla Serren. Tatínek jí vyhnal do hor a ani se jí nepokusil zachránit. Jenom aby zachránil sám sebe, tak to říkala. Všiml sis, že během její řeči se ji její bratr pokoušel umlčet, ale nedala se. A proč to nemůžu říct? Když maminku nezachránil on, tak ji zachrání někdo jiný! Bránila se. Serren, to stačí! Není od tebe hezké, že tak mluvíš. Neměla by sis vymýšlet! \okřikla ji Alla. Nevymýšlím si, já jsem to viděla! Nikdo mi nevěří, proč mi nikdo nevěří?

felix Malkolm - 26. března 2011 19:22

Hostinec, měnící se na alchymistickou laboratoř Stihnu si vyslechnou odpověď Keory, dřív než hospodou otřese sérii výbuchů. Hmm, celkem dobrá odpověď. Nic neříkající, přesto další otázky mi zarazila. Při prvním výbuchu se automaticky přikrčím a založím ruku na jílci krátkého meče. Periferním viděním zachytím pohyb a podívám se za Keorou, jenž se rozhodla si trochu přivydělat. Celkem pohotové a chytré. pomyslím si, ale rozhodnu se nenapodobovat jí. Peníze zatím nepotřebuji, tak nutně. dám si velký pozor, aby dívka se neochmítla kolem mne. Při druhém výbuchu sebou znovu trhnu a zadívám se ke schodům očekávajíce, copak z nich sestoupí. Přílivová vlna divné páry mne donutí odstoupit od baru, když rychle sne se na zem a ztuhne vrátím se na původní místo. Když se na schodech objeví trpaslík, sedí už dívka na svém místě. Beze slova k ní v jasném gestu natáhnu dlaň(druhou ruku mám stále položenou na jílci). Pokut mi dá pár mincí, tak je chovám a dělám, že se nic nestalo. Dál sleduji trpaslíka a pohled mne celkem baví. Trpaslík, co se nemůže napít to vypadá na zajímaví večer. Počkat ta látka může tvořit výpary! pomyslím si a zahalím si tvář šátkem. Najednou je mi nějak slabo, až se musím opřít o pultu. Ozvou se další rány a já důvěřuji instinktům a skryji se za barem. Co si o mně pomyslí okolí mne nezajímá. Moje rozhodnutí podpoří třísky, jenž zbydou ze skříně , která přiletěla kdo ví odkud.

Keora Eiterck - 26. března 2011 20:18

Hospoda - další, ale jiný výbuch Ještě před dalšími výbuchy si všimnu ruky muže, který se mě ptal, co je to s Eljou. Tázavě se na něj zahledím a než stihne dopadnout korbel na zem, stojím těsně u něj, má dýka u jeho... hmm... citlivých míst. "Jestli si chceš ještě někdy užít ta..." zavrčím mu chladně do ucha, ale k mé smůle ne všechno, jelikož něco začne bouchat. Znova. Tázavě se otočím na trpaslíka, ale ani ho nestihnu najít očima a udělá se mi celkem slabo a začne mi pískat v uších. Ustojím to, snad jen díky orčí krvi, nebo tomu, že to bylo krátké. Po zarachocení dubové skříně jdu automaticky k zemi, kryjíc si hlavu a tvář a nedbaje na to, že jsem ještě před chvilkou držela v šachu tajemného. Ovšem jeho ještě zahlédnu, jak skáče za pult od kterého vyběhl a venku zmizel hostinský. Já se bokem v klubíčku přitisknu k baru, před sebou židličky.

Trihlav - 27. března 2011 13:18

soukromá zpráva od Trihlav pro Na cestě Ruku přijmu. "Trihlav." Odpovím na představení jedním slovem a podívám se na Allu. Pak už zase sleduju okolní krajinu spokojen že nemusím pěšky. Lennearin. Zopakuju si pro sebe jméno města. Asi jsem zapomněl když mi říkali ten název v hostinci. Říkali mi to? Zvednu oči v sloup snažíc se na to přijít. Nebo neříkali? Pak už ale pozorně poslouchám Serren. Zase se ji snaží zastavit aby dál nepovídala. Sice pozorně naslouchám, ale nechám je v jejich vášnivé debatě kdy ji znovu okřiknou. Všichni se snažili, choval se divně... Dávám si dohromady dvě a dvě, kousky skládánky kterou bych se pokusil složit. Ale nemám veškeré díly. Všichni se pokoušeli a naději vkládají teď do jednoho cizáka. Co to má celý znamenat? Snažím se rozhovor stočit jiným směrem. "Děkuju Serren za toho koníka. Mám ho sebou. Pro štěstí." Otočím hlavu k malé dívce. Z ničeho nic se vrátím zase k cestě. "Cesta je ještě dlouhá, kdyby jste někdo měli hlad, mám něco málo sebou." Nabídnu všem tuhle drobnou službu za to že mě vzali na vůz. Pak se hned usměju. "Je to jídlo který jste mi nachystali." Zase se podívám na Allu. "To jsi byla včera večer ty?" Vzpomněl jsem si při tom povídání o jídle že jsem zahlédl mladou ženu jak odchází od pokoje.

Merwin - 27. března 2011 17:24

Hostinec Ta dívka je udivená mou zdvořilostí zřejmě jí moc nezažila a já se jí nedivím.Když uvidím její vystouplé špičáky napadne mně jestli její rodiče nebyli elf a ork. To moc časté není,stejně jako moc hobitů kteří se rozhodli studovat magii.Je to poněkud složité a kdyby se mně nezastal ten kouzelník tak bych to nejspíš neudělal.Ale i tak jsem u něho nehodlal vydržet pořád jen dostatečně dlouho abych se něco naučil. Mé myšlenky přeruší jakýsi muž v kápi který chce vědět co se děje. Mám svou teorii,ale rozhodnu se jí nechat zatím pro sebe.Četl jsem v jedné knize ... Mé další myšlenky přeruší mohutná rána vše v hospodě se otřese.I já nadskočím a vyšplíchnu si víno do obličeje. "Do prdele!"Zakleju když si utírám tváře a má druhá kletba zanikne v další ráně."A do prdele."Řeknu když se z pater vyvalí růžový dým.Je mi jasné že se tu někomu něco ošklivým způsobem nepovedlo. Toto provádí zde v hospodě?Jaká nezodpovědnost!Vzpomínám si jak se jednomu alchymistovi taky něco nepovedlo a osm sáhů od jeho zničené chalupy několik měsíců ani tráva nerostla. Proto když uvidím ten růžovy opar přikryju si usta i nos pláštěm.Pak se objeví trpaslík s hlasem jako by se mu stala určitá ošklivá nehoda a jak se směju napadne mně mně že bych mohl porušit svůj slib.Ona situace se k tomu přímo nabízí a pak nejsem v tom sam takže když se to provalí všechno přišijou te zelené elfce.Sesunu se z z židle a soustředím se se na ty co jsou poblíž mně a přitom použiju kouzlo které jsem předtím vymyslel a pojmenoval Bláznovo zlato.Po učitou dobu vypadá váček naplněný kamínky jako váček s mincemi.Iluze to sice není nic moc,ale na odvedení pozornosti to stačí.Pak se směju trpaslíkově neschopností se napít i tím co se odehrává mezi dívkou a mužem. A co když byl ošklivě zraněný? Ovšem nestačím to říct protože se mi udělá slabo a začne mi pískat v uších.Spadnu ze židle a musím se nadechnout. Kouzlo ochrany.Složím prsty jak jsem to viděl dělat toho kouzelníka a pronesu kouzlo.Nevím jestli kouzlo zabralo nebo to přestalo působit a tak se odplazím za pult odkud předtím vyběhl hostinský.Pak se objeví další rána,ale je to jen skříň co jsem přistala.Zjistím že se zde krčí ještě ten muž v kápi tak se dojdu k němu a mluvím tak aby mně slyšel jen on. "Myslím že vím co se zde děje.Ta dívka je možná zřídlo četl jsem o něm prý dotyční znají budoucnost což by bylo dobré,ale tu řeč bohužel neznám."

Freyja - 27. března 2011 21:12

soukromá zpráva od Freyja pro Na cestě Serren se při tvé zmínce o koníkovi lehce usmála, ale teď sedí zamlkle a tváří se ukřivděně, zřejmě proto, že ji nenechali mluvit. To je od vás milé, ale jen si to nechte. Nikdy nevíte, kdy budete mít hlad a my máme sebou jídla dost. Odmítla zdvořile Alla. Já? Ale kdepak, zřejmě to byl někdo z rodiny té dívky, kterou mají odvést do hor. Odkud vlastně přicházíte? Je to dost zvláštní, málokdo přijde do naší vesnice. Pověst o naší situaci se šíří rychle a proto s námi ostatní nehctějí nic mít. Bojí se, aby se jim nestala stejná věc. Na chvíli se odmlčela a zadívala se někam dopředu. Pokud by se vám podařilo nás toho zbavit, byli bychom vám vděční do konce života. Pobídla koně, aby šli trochu rychleji a potom se opřela o plachtu. Cesta plyne poklidně. Začalo se smrákat, když jste přejeli kopec a v údolí vidíte cíl cesty. Lennearin je opravdu velké město. Už z dálky vidíš rozlehlé budovy chrámu a univerzity. V ulicích se začínají rozsvěcet první lampy. Rozhodně je mnohem větší, než jsi čekal. Pokud jsou dvojčata zde, nebude lehké je najít. Za další hodinu jste dorazili k branám Lennearin. Už je tma a jestli si nepospíšíš, bránu ti zavřou. Nahledanou, ráda jsem vás poznala. Snad se ještě uvidíme, rozloučila se s tebou Alla. Z ujíždějícího vozu vykoukla Serren a zamávala ti, než zmizeli ve tmě.

Trihlav - 27. března 2011 23:09

soukromá zpráva od Trihlav pro Na cestě "Přišel jsem ze země která leží ještě více na severu. Plavil jsem se na lodích a prošel nějaký ten kraj... zadívám se před sebe. Do prázdna a hlas se mi ztiší. ... Teď jsem přišel právě k vám. Aniž bych tušil co se tady děje." V hlavě se mi začnou motat vzpomínky na dětství a na tu hrůzu kterou jsem si sám prožil. "Už nemám domov, nemám už nic." Sklopím zrak a z válečníka který možná nažene hrůzu už vzhledem se najednou stane krotký beránek. Jako by se chtěl najednou vypovídat. "Udělám co budu moct." To už se před náma objeví město do kterého mám namířeno. Seskočím z vozu. Nad větou kterou pronesla Alla o poznání se usměju. Neříkám k tomu nic, ale... vlastně jsem taky rád. "Věřím tomu že uvidíme." Odpovím. "Abych mohl dovyprávět svůj příběh." A abych vás mohl zbavit toho utrpení. Malou chvíli jsem se na Allu zadíval. Potom už se dali na cestu k původnímu cíli. Ještě i Serren vykoukla. Zvedl jsem ruku na znamení pozdravu. Pak už spěchám k branám města. Před branami města jsou stráže, které se starají o pořádek. Které se setměním zavírají a při rozednění zase otevírají bránu. Příliš je nesleduju, nekoukám na ně. Nechci zbytečně poutat pozornost. Zastavím jen pokud mě osloví. Rychlým krokem než zavřou spěchám. "Kde tady člověk může složit hlavu?" Zaptám se prvního člověka kterého potkám. Mé kroky následně budou směřovat k tomuto místu.

Freyja - 28. března 2011 16:15

soukromá zpráva od Freyja pro Na cestě Stráže si tě ani nevšimli, evidentně už se těší, až budou moct jít někam do tepla a ne tu stát a civět. Kde? Tady máte dost možností, jestli chcete levnější ubytování, musíte na kraj města, jestli lepší, musíte do centra. Odpověděl ti zaskočeně tázaný. Skutečně vidíš rozdíly ve městě. Jsi sice na hlavní ulici, která je osvětlená a obchodníci tu zavírají poslední krámky, ale v bočních uličkách i přes tmu vidíš oprýskané domy a hromady harampádí. Zvláštní je, že i v chudých částech města je čisto, žádný smrad, žádné krysy. Takové město jsi ještě neviděl. Našel jsi hostinec v té chudší části, ale ještě ne v úplné periferii. Nevypadá to na žádný luxus, ale evidentně se tu pohodlně vyspíš. Když jsi sahal po klice, dveře se náhle rozletěly a ven vyběhl hostinský. Za ním se ven vyvalil růžový dým. V lokále vidíš několik lidí, kteří se různě schovávají za bar, protože se právě ze schodů svalila ohromná skříň a rozbila se. Z druhého patra slyšíš hlasité rány, jakoby se někdo rozhodl, že budovu zbourá. Jestli chceš, můžeš jít jinam, ale jak jsi asi pochopil, je to hostinec, kde jsou všichni ostatní. Pokud jdeš dovnitř, můžeš psát veřejně.

Skaadi Thórblooth - 28. března 2011 21:00

soukromá zpráva od Skaadi Thórblooth pro Posadila jsem se na posteli. Přemýšlela jsem, co budu dělat s dětmi, které mám teď na krku, nechtělo se mi být něčí služka či ochranka. Dívala jsem se do blba, někdo běhal tam a sem. Kroky, byly tiché jako myška.Elja. Potom dusot, jako od valacha.Dharen. … Byla jsem nějaká otupělá po chvilkovém spánku. Probral mě až výbuch. “ Do háje!“ Zakleju nahlas a udělám několik kroků k oknu, které chci otevřít. Ještě víc mě rozruší Eljin křik. Rychle vběhnu za nimi.“Dharene? Eljo?“ Oslovím je.“ Co se děje?“ Upřu na ně pohled. Tedy ten pohled je věnován spíš Elje. Ruku mám položenou na jílci meče.

Freyja - 28. března 2011 22:17

soukromá zpráva od Freyja pro Pokoj dvojčat Když jsi otebřela dveře, málem jsi zakopla o Dharena, ktrý leží nehybně před dveřmi. Elja se vznáší kousek nad zemi a tváří se trochu nepříčetně. Najednou zamrkala a ruka jí vystřelila podvedomně k nosu, ze kterého se jí spustila krev. Nechápavě se podívala nejdřív na tebe a potom na Dharena. Následně se v bezvědomí sesunula k zemi. Dharen na tom je daleko hůř. To něco, co bušilo do kamenných stěn pokoje, byl zřejmě on a zřejmě dost nedobrovolně. Pravou paži má zkroucenou pod tělem v nepřirozené poloze a z rozbitého spánku mu prudem teče krev. Je také v bezvědomí. Výbuchy byly slyšet sice z jiného pokoje, nicméně to vypadá, jakoby proběhly spíš tady. Okno je vysklené, postel rozložená na prkna a třísky, přikrývky se válí všude kolem a podlaha je důkladně pokrytá sesypanou omítkou.

Trihlav - 29. března 2011 21:14

Hostinec Co to?! V poslední chvíli ucuknu když se přede mnou dveře rozletí a hostinský vyběhne před jeho vlastní hospodu. V hlavě se mi najednou objeví jeden velkej otazník. Růžovej dým?! Nepřestávám vycházet z údivu kde jsem se to vlastně objevil. Když se trošku roznese po okolí, do čerstvého a čistého vzduchu, můžu se konečně podívat a zjistit co se tady vlastně děje. Rozmlácená skříň která přilítla kdoví odkud ze schodů, nějací lidi se schovávají u baru... Rámus jako v první linii. Podívám se na hostinskýho a pak zase zpátky dovnitř do hospody co se to tam vlastně děje. Možná bych se mohl dozvědět něco zrovna tady. Nebo ne? Zvědavost mi nedala. Opatrně, rozhlížejíc se do všech stran a přikrčený abych ještě taky něco neschytal se co nejrychleji přesunu právě k baru kde se schovává několik z místních návštěvníků. V půlce cesty se skoro zarazím. Nazelená?! Možná barva od nějakýho jinýho dýmu. Urychleně se ale zase pohnu. Když se rozhodnu dostat se přes bar že se schovám za něj... Obsazeno. Dělám si místo jak se dá. "Co se tady děje!" Zvýším hlas v tom rámusu na prvního člověka kterej je schovanej za barem. Možná že to slyšelo lidí víc. Na tom nesejde. Vykouknu opatrně jestli nepřiletí něco dalšího.

Skaadi Thórblooth - 29. března 2011 23:13

soukromá zpráva od Skaadi Thórblooth pro Chtěla jsem Dahrena seřvat za to, že leží na zemi jako pytel, ale po důkladnějším prohlédnutí jsem tak nějak usoudila, že mne neuslyší. Byl totálně mimo. Sice to byl dospělý muž, ale mě nedělalo ho odtáhnout ode dveří, více do prostředka místnosti. “Elje, drahoušku, co se stalo?“ Došla jsem k dívce a otřela jí cípem haleny krev z nosu. “Nikam nechoď.“ Vystřelím ze dveří pokoje a schody jsem brala po třech, abych byla co nejrychleji u Keory. Do lokála jsem vešla klidně, nikoho jiného jsem si nevšímala. Najdu ji schoulenou u baru, položím ji ruku na rameno a skloním se k ní. “ Budu potřebovat tvou pomoc, Elje, je asi posedlá.“ Pošeptám jí a natáhnu k ní ruku. Z dýmu mě štípou oči a občas zakašlu.

Keora Eiterck - 30. března 2011 21:08
	Hostinec Krčím se u baru, ruce přitisknuté na mé citlivé ouška, když v tom se u mě objeví Skaadi s její rukou na mém rameni a něco mi říká. Chvilku na ní nechápavě koukám, ale když mi dojde, že mě žádá o pomoc, rozhlédnu se po hostinci, lehce přikývnu a zvednu se ze země. Ladně proběhnu hostincem až ke schodům, kde počkám na Skaadi a spolu s ní vyběhnu do druhého patra.

Freyja - 30. března 2011 22:03

soukromá zpráva od Freyja pro V patře Vyběhly jste nahoru. Růžový dým už se pomalu rozplynul a teď je jen při zemi. Vešly jste do pokoje dvojčat. Dharen leží na posteli a Elja sedí vedle něho. Starostlivě mu otírá krev z obličeje. Není na ní ani památky po jakékoli posedlosti, ale vypadá trochu děsivě, protože má celou dolní polovinu obličeje a halenu promáčenou krví. Když jste vešly, překvapeně sebou trhla a tasila dlouhou dýku. Co chcete? Co ste udělaly Dharovi? vyprskla rozčileně, ale to bylo asi jediné, na co se zmohla, protože se vzápětí zapotácela a musela se chytit pelesti, aby neupadla. Dýka jí přitom vypadla z ochablých prstů. Z nosu se jí opět sputila krev. Elja si ji otřela a zděšeně vytřeštila oči. Co se to děje? Co se se mnou sakra děje! Zoufale poklekla, nebo se spíš zhroutila, k Dharenovi a chytila ho za ruku. Probuď se, prosím. Probuď se. Zašeptala. Nenechávej mě samotnou.

Freyja - 30. března 2011 22:03

soukromá zpráva od Freyja pro V patře Vyběhly jste nahoru. Růžový dým už se pomalu rozplynul a teď je jen při zemi. Vešly jste do pokoje dvojčat. Dharen leží na posteli a Elja sedí vedle něho. Starostlivě mu otírá krev z obličeje. Není na ní ani památky po jakékoli posedlosti, ale vypadá trochu děsivě, protože má celou dolní polovinu obličeje a halenu promáčenou krví. Když jste vešly, překvapeně sebou trhla a tasila dlouhou dýku. Co chcete? Co ste udělaly Dharovi? vyprskla rozčileně, ale to bylo asi jediné, na co se zmohla, protože se vzápětí zapotácela a musela se chytit pelesti, aby neupadla. Dýka jí přitom vypadla z ochablých prstů. Z nosu se jí opět sputila krev. Elja si ji otřela a zděšeně vytřeštila oči. Co se to děje? Co se se mnou sakra děje! Zoufale poklekla, nebo se spíš zhroutila, k Dharenovi a chytila ho za ruku. Probuď se, prosím. Probuď se. Zašeptala. Nenechávej mě samotnou.

felix Malkolm - 31. března 2011 20:57

Hostinec Když vedle mne přistane cizí muž, bez zaváhání tasím dýku hrot k loktu. Ledově se zadívám na muže. Nemíním se mužem vytlačit s úkrytu a na pokus reaguji štulcem pod žebra. Já tu byl první! "Co se tady děje!" řve na mně. "Vypadám sakra na věštce?" odpovídám stejně, spíše ještě hlasitěji protože mám zalehlo v uších. Já na rozdíl od cizince nemám zájem ukazovat nad barem hlavu. Snažím si poskládat myšlenky, jenž se mi honí hlavou. U všech všudy, co se to tu děje?

Skaadi Thórblooth - 05. dubna 2011 01:18

soukromá zpráva od Skaadi Thórblooth pro " Nikdo mu nic neudělal. Ty z nás dvou" Otočím hlavu a trhnu sní směrem k mé přítelkyni. " Keoro, umyj tady Elje, já se postarám o něj." Kleknu si ke klukovi, který prostě vypadá jako když spíš. Přiložím mu k nosu lahvičku kravské moči, smíchanou s jejím trusem a kapkou kravské krve. Děkuji ti, Eriku Rudohlavý, že jsi mne naučil... Přeruším myšlenky, když rychle otevřu lahvičku, ze které se line odporný zápach a přejedu mu s ní pod nosem. "Pokud ho neprobere ani toto, je mrtvý." Ze smradu mne pálí v nose a z očí tečou slzy. Tedy, né že bych byla taková citlivka a bylo by mi líto kluka. "Já bych vás seřezala, být moje děti." Podívám se kriticky na Elje. " Říkala, jsem to. Měli jste zůstat se mnou. Myslím, že ti mé staré šaty budou." Plácnu se do kolen a podívám se na Keoru. " Dojdeš prosím, do mého pokoje, na hromadě tam jsou šaty, připravené pro ni a asi půjdeme do lázní." Unaveně si dám ruku na čelo.

Freyja - 12. dubna 2011 16:35

soukromá zpráva od Freyja pro V pokoji Elja vypadá zdrceně a zmateně. Stále sedí mlčky vedle Dharena, kterého neprobudil ani příšerný smrad. Nicméně stále dýchá, takže evidentně žije. Když jste se k dvojici přiblížily, Elja polekaně ucukla a probodla vás pološíleným pohledem. Nepříčetnost opět rychle vyprchala a vystřídal ji jen zmatek. Tohle už se stalo, řekla nakonec potichu. Když jsme byli ještě ve vesnici. Napadli nás, protože mě chtěli objetovat. Musela jsem se praštit do hlavy, protože si nic nepamatuju, ale když jsem se probrala, byli jsme v lese kousek odtud. Dharen takhle ležel skoro tři dny, nemohla jsem ho probrat. Museli ho zranit lidi z vesnice. Ale co se mu stalo teď? Někdo tu musel být, viděly jste někoho? Tázavě k vám zvedla oči. Vždycky jsem mu říkala, že musí být opatrnější, ale nikdy mě neposlouchal. Starostlivě mu odhrnula vlasy z čela.

Freyja - 12. dubna 2011 16:35

soukromá zpráva od Freyja pro V pokoji Elja vypadá zdrceně a zmateně. Stále sedí mlčky vedle Dharena, kterého neprobudil ani příšerný smrad. Nicméně stále dýchá, takže evidentně žije. Když jste se k dvojici přiblížily, Elja polekaně ucukla a probodla vás pološíleným pohledem. Nepříčetnost opět rychle vyprchala a vystřídal ji jen zmatek. Tohle už se stalo, řekla nakonec potichu. Když jsme byli ještě ve vesnici. Napadli nás, protože mě chtěli objetovat. Musela jsem se praštit do hlavy, protože si nic nepamatuju, ale když jsem se probrala, byli jsme v lese kousek odtud. Dharen takhle ležel skoro tři dny, nemohla jsem ho probrat. Museli ho zranit lidi z vesnice. Ale co se mu stalo teď? Někdo tu musel být, viděly jste někoho? Tázavě k vám zvedla oči. Vždycky jsem mu říkala, že musí být opatrnější, ale nikdy mě neposlouchal. Starostlivě mu odhrnula vlasy z čela.

Freyja - 12. dubna 2011 16:47

Hostinec Situace v hostinci se trochu uklidnila. Nahoře už je ticho, růžový dým se vyvětral a prach se pomalu usazuje, takže už začíná být vidět spoušť, která v lokále vznikla. Všichni se stále krčíte v úkrytu za barem nebo pod stolem. Ve zmatku jste si ani nevšimli, kdy zmizela Keora. Ve stropě nad vámi jsou velké plochy, odkud se sesypala omítka, stůl, který před tím obývala pětice štamgastů, je převržený a ze stěn navíc začaly odpadávat mouchy, pravděpodobně následkem onoho dýmu. Všichni jste málem nadskočili, když se ozvalo zoufalé zapraskání, dveře skříně se s vylomily z chatrného pantu a vzdávaje svůj boj žuchly na zem. Vypadá to, že konečně bude klid. Možná to potvrdil také hostinský, který zvenku nejistě nakoukl dovnitř a přeměřil si vás napůl zoufalým a napůl rozčileným pohledem. Kdo to...Kdo to udělal? Vypravil ze sebe pisklavě. Budu od vás požadovat, abyste to zaplatili. N..Nemyslete si, že...že vás odsud nechám odejít jen tak, když...když jste to tu takhle zřídili...? Vykoktal nejistě.

Trihlav - 12. dubna 2011 20:39

Hostinec Všechno ustalo. I když jsem přišel skoro ke konci, jsem rád že mé zdraví neutrpělo žádný šrám. Pomaloučku vylejzám ze skrýše odkud mě skoro vykousali již schovaní lidé, ale v průběhu všeho dění se tam udělalo místo. Vidím tu spoušť z který hostinský nebude mít pražádnou radost. Otočím se k tomu muži abych mu odpověděl na jeho otázku. Zavrtím hlavou ze strany na stranu. "Řekl bych že věštec nejsi." Odpovím jednoduše jednou větou. Než se stihnu ale na cokoliv dalšího zeptat, začne pořvávat hostinský. Přijdu k němu blíž. "Na mě se nedívej." Nakloním se k němu a mluvím tichým, ale důrazným hlasem. "Sám jsi viděl že jsem přišel když už jsi tady bordel měl." Narovnám se a otočím zpět do zničeného lokálu. Není tady pro mě nic zajímavýho. Snad jen, zadívám se na toho muže který na mě přes všechen ten hluk pokřikoval cosi o věštcích. Jeho oblečení nevypadá že to je nějaký usedlík. "Hej ty!" Promluvím k němu. "Vyrovnej tady účet s hostinským pokud mu něco dlužíš. Pak bych od tebe něco potřeboval." Přichmuřenýma očima se podívám na toho muže, Felixe.

Skaadi Thórblooth - 13. dubna 2011 13:35

soukromá zpráva od Skaadi Thórblooth pro " Nikdo jiný než ty tu nebyl." Zavrčím na ni a Dahrena si přehodím přes ramena. Bez jakéhokoli vysvětlování ho nesu k sobě do pokoje, kde ho uložím na svou postel a tak mu budu moci i lépe ošetřit zranění." Chtělo by to felčara." Pronesu si jen tak pro sebe a hadřík z plátna namočím do studené vody, jemně mu omývám obličej a čekám kdy se opět probere k životu. On je jediný, kdo nám řekne co se stalo.

Keora Eiterck - 15. dubna 2011 08:57

soukromá zpráva od Keora Eiterck pro Hostinec Celkem udiveně sleduji dění v pokoji a nijak do něj nezasahuji. Hlavně nevím jak do něj zasáhnout. Jedno ale vím. Budu muset odsud co nejrychleji zmizet. "Tři dny? Tak dlouho se tu nemohu zdržovat" kouknu se na Skaadi, která určitě ví, o čem mluvím. Nemohu zde moc dlouho zůstávat, zvlášť ne, když jsem se tak lehce obohatila. No lehce... "Děvčata, budu muset jít a co nejdále od města" řeknu na rovinu.

Freyja - 20. dubna 2011 20:58

soukromá zpráva od Freyja pro V pokoji V pokoji panuje podivně napjaté ticho. Přerušuje ho jen Dharenovo mělké sípavé oddychování. Elja znovu namočila hadřík, aby mu otřela obličej a potom zvedla hlavu. Myslím, že by sme měli odejít všichni, tady je neuvěřitelná spoušť a nikdo nám neuvěří, že jsme to nebyli my. Musíme ale počkat do rána. Odcházet teď v noci by bylo šílenství. Minimálně jsou zavřený brány. Když se Dharen do rána neprobere, máme ve stájích koně, takže ho můžeme vést na koni. Odmlčela se a skousla spodní ret. Za tohle asi fakt můžu já, co? Dharen už mi to říkal, ale nevěřila jsem mu. Jenže proč? Neviděla jsem, že by... Že by se někomu jinýmu něco takovýho stávalo... Řekla a prohlédla si svou halenu. Vypadá to, jakoby si teprve teď uvědomila, jak vypadá. Bez okolků si zakrvácené oblečení přetáhla přes hlavu a začala se mýt v lavoru s vodou. Možná na tý pověsti něco bude. Víte, to jak jsme utekli z vesnice. V tý vesnici je pověst, že kdysi bůh hor vyléčil lidi od nemoci a chtěl za to starostovu nevěstu. Ten mu jí odmítl dát a postřelil ho. Všichni to brali jako starou pohádku, ale před šestnácti lety seběhla do vesnice Saja, která byla už rok nezvěstná. Byla zohyzděná a nesla sebou dopis od toho boha, že si každej rok bude vybírat daň jako jednu z vesničanek. Za měsíc Saja porodila a zmizela. Byla to naše matka. Nechala nás ve vesnici a utekla. Od tý doby si vesničani pořád šeptali, že prý jsme jeho parchanti. Kdyby to byla pravda, bylo by to jasný. Možná jsem to zdědila po něm...

Freyja - 20. dubna 2011 20:58

soukromá zpráva od Freyja pro V pokoji V pokoji panuje podivně napjaté ticho. Přerušuje ho jen Dharenovo mělké sípavé oddychování. Elja znovu namočila hadřík, aby mu otřela obličej a potom zvedla hlavu. Myslím, že by sme měli odejít všichni, tady je neuvěřitelná spoušť a nikdo nám neuvěří, že jsme to nebyli my. Musíme ale počkat do rána. Odcházet teď v noci by bylo šílenství. Minimálně jsou zavřený brány. Když se Dharen do rána neprobere, máme ve stájích koně, takže ho můžeme vést na koni. Odmlčela se a skousla spodní ret. Za tohle asi fakt můžu já, co? Dharen už mi to říkal, ale nevěřila jsem mu. Jenže proč? Neviděla jsem, že by... Že by se někomu jinýmu něco takovýho stávalo... Řekla a prohlédla si svou halenu. Vypadá to, jakoby si teprve teď uvědomila, jak vypadá. Bez okolků si zakrvácené oblečení přetáhla přes hlavu a začala se mýt v lavoru s vodou. Možná na tý pověsti něco bude. Víte, to jak jsme utekli z vesnice. V tý vesnici je pověst, že kdysi bůh hor vyléčil lidi od nemoci a chtěl za to starostovu nevěstu. Ten mu jí odmítl dát a postřelil ho. Všichni to brali jako starou pohádku, ale před šestnácti lety seběhla do vesnice Saja, která byla už rok nezvěstná. Byla zohyzděná a nesla sebou dopis od toho boha, že si každej rok bude vybírat daň jako jednu z vesničanek. Za měsíc Saja porodila a zmizela. Byla to naše matka. Nechala nás ve vesnici a utekla. Od tý doby si vesničani pořád šeptali, že prý jsme jeho parchanti. Kdyby to byla pravda, bylo by to jasný. Možná jsem to zdědila po něm...

felix Malkolm - 24. dubna 2011 10:27

Hospoda O chvíli nastane v hospodě až strašidelné ticho. Pomalu vstanu ze svého úkrytu a rozhlížím se kolem. No, a to to byl hezký hostinec... Když se za mnou ozve zapraskání prudce se otočím a cestou tasím. Výrazně si oddechnu, když podezřelé zvuky vydávají dveře od skříně. Schovám zbraně a zamyšleně se zadívám na strop. Co sakra zatřáslo s tímhle hostincem? Alchymistický výbuch vypadá jinak. Že by magie. Z mého přemýšlení mne vytrhne hostincký.Kdo to...Kdo to udělal? Budu od vás požadovat, abyste to zaplatili. N..Nemyslete si, že...že vás odsud nechám odejít jen tak, když...když jste to tu takhle zřídili...? pomalu se otočím na nebohého muže. "Když se na okamžik zamyslíš, tak příjdeš na to, že ti vysvětlovat a platit musí trpaslík, jenž vytvořil tuto zajímavou mlhu. Plus obyvatelé horních pokojů. Já ti neplánuji zaplati za nic víc než za to jedno pivo." usměji se zářivě na hostinckého. Stále stojím ve střehu s rukou na jílci meče a moje oči jasně říkají, že nemám dobrou náladu. "Co bys ode mne potřeboval?" zeptám se podezřívavě muže, jenž se pokusil vecpat do mého úkrytu (Trihlava), poté co na zem před hostinckého hodím dvě zlatky.

Freyja - 01. května 2011 12:17

soukromá zpráva od Freyja pro Na cestě po kraji Už je to pár dní, co jsi opustil vesnici, kde jsi se na chvilku usadil. Zdejší lesy se ti opravdu zamlouvají. Patří velkému městu Lennearin, které leží pár dní cesty dál. Je tu spoustu stop zvěře a také lidí, zřejmě lovců a pytláků, kteří tu před zimou shánějí kožešiny. Zima se rychle blíží, toho sis nemohl nevšimnout, protože teplota vzduchu rychle klesá. Výhodou je, že tady v lese alespoň nefouká. Další příznak blížící se zimy je světlo. Začíná se stmívat čím dál dříve. Našel sis malou mítinu v hustém kruhu borového lesa a rozdělal sis malý oheň. Brzy te začala přepadat únava. Možná za to můžou krátící se dny. Plameny osvetlily mýtinu a začaly vytvářet mezi kmeny borovic strašidelné stíny. Nicméně se není čeho bát. Tady nejsi v horách, tady všechny medvědy a vlky vyhubili lovci už před více než dvěma sty let. Rozložil ses přikrývku u ohně, něco jsi ujedl ze svých skromných a stále se tenčících zásob a potom jsi usnul, jako když tě do vody hodí. Ocitl ses někde v horách, po kolena ve sněhové závěji. Mráz se ti dostal pod oblečení a nemilosrdně se ti zakousl do kůže. Na vlasech a vousech se ti začaly tvořit malé rampouchy. Dole na úpatí vidíš vesnici, ale trvalo by několik dní, než by ses tam skrz závěje dostal. Najednou tě ovanul teplý jarní vánek. Překvapeně ses začal brodit tím směrem a za skalním výběžkem se ti naskytl pohled na zelenou pláň na jarní nebe bez mráčku, táhnoucí se do nedohledna. Na malém kopci stojí domek, nebo spíše pastouška, protože kolem se líně pasou ovce. Najednou jsi zaslechl tichou, ale příjemnou melodii. Zvědavost ti opět nedala a vykročils tím směrem. Za domkem sedí muž, zřejmě pastýř a hraje na píšťalu. Zvedl k tobě oči zpod klobouku s širokou krempou a přestal hrát. Dobré poledne, můžu vám nějak pomoct? Zeptal se s podivným přízvukem, jehož původ jsi nerozkryl. Vypadá jako seveřan, pod kloboukem má dlouhé plavé vlasy a modré oči, jenom nemá vousy. Tobě začíná být trochu horko, přeci jen jsi oblečen do zimy.

Merwin - 01. května 2011 13:58

Hospoda Nahoře už je ticho a růžový dým už taky vyvětral a tak se situace asi začíná ukliďňovat.No a teď je vidět co se vlastně stalo.Převržený stůl,omítka opadaná ze stropu a na zemi je větší počet much,ale za to asi může ten řůžový dým.Ale ne za všechno,která magie tohle zvládne?A hlavně proč?Jako by to nebylo úmyslné.A pak se ozve další rána při které se opět přikrčím,ale můžou za to jen dveře od skříně které se vylomili z pantů a poroučeli se na zem.Rozhlížím se a všimnu že ta zelená elfka někam zmizela.Z mého pozorování mně vyruší hostinský. "Kdo to...Kdo to udělal?Budu od vás požadovat,abyste to zaplatili.N..Nemyslete si, že...že vás odsud nechám odejít jen tak,když...když jste to tu takhle zřídili...?" No já nevím kdo udělal,ale nejspíš to udělal někdo zhora. Otočím se k hostinskému a řeknu: "Za tohle může magie a já bych to sotva udělal.Pokud něco dlužím tak je to jen za víno." Zaplatím hostinskému a pak si všimnu toho muže který mluví s tím vedle kterého sedím.No a kterému jsem říkal ty věci o zřídlu.Možná by nebylo na škodu vyslechnout co ti dva potřebují a případně se i nabídnout.

Freyja - 01. května 2011 16:55

Hostinec Hostinský se vrhnul k zemi, aby posbíral mince, které jste mu pohodili, potom se však opět narovnal a vypadá to, že i posbíral trochu sebevědomí. Nevím, kdo to udělal, ale musíte uznat, že vás nemůžu nechat jen tak odejít. Navíc vás jistě slyšeli i lidé venku a další hosté. Řekl bych, že za chvíli tu budou biřici. Pochopte že nechci žádný problémy, já si chci jen udržet živnost. Tak se nějak rozumně dohodneme, ne? Vzápětí leknutím nadskočil, protože někde zabouchal na dveře a ty se vyvrátily dovnitř. Do lokáku vešlo šest vojáků. Pětice štamgastů musela zřejmě běřet rovnou pro ně. Tohle musí bejt ono, řekl jeden, když přelétl pohledem lokál. Dobrej večer, jsme tu, protože prej došlo k něčemu... voják se rozpačitě ohlédl na ostatní, ale nevypadá to, že by některý z nich chápal, co se tu vlastně stalo. Mimo jiný se nám donesla stížnost, že tu je zloděj. Řekl nakonec. Neviděli jste ho? Pokud ne, budu vás muset prohledat a vyšetřit, co se tu vlastně stalo. Je někdo nahoře? Potřebujeme všechny vyslechnout. Oznámil s důležitostí v hlase. Ostátní se tak důležitě netváří, vypadají spíš, že by nejraději sami seděli někde v hospodě. Ten mluvčí, zřejmě velitel, na ně kývl a jeden z vojáků se neochotně vydal ke schodům.

Trihlav - 01. května 2011 20:24

Hospoda "Hledám někoho schopnýho kdo by mi pomohl. Někoho najít" Podívám se na toho muže, Felixe, a sleduju jeho reakci. "A pokud se podaří, dobře tě ohodnotím, to se neboj. Ty vypadáš že už jsi něco zažil a něco zvládneš. Co ty na to? Máš čas? Zajímá tě to?" Zvědavě si ho změřím od hlavy k patě a zpátky. Než se mi však stihne dostat jakékoliv odpovědi, do rozmláceného hostince vejde šest vojáků a vypadá to že chtějí udělat pořádek. Vyslechnu dotazy a otázky zjevně jejich velitele. Musím jen kroutit hlavou ze strany na stranu že o ničem nevím. A skutečně tomu i tak je. Nakonec mám i hlasitou odpověď. "Je mi líto, o ničem nevím. Ani o zloději, ani kdo je nahoře." Pokrčím výmluvně rameny. "Právě jsem dorazil a nevím o moc víc než vy a vaši muži." Na jeho další slova ochotně přistoupím. "Když je to nutné, prohledejte mě, vy jste tady velitel." Snažím se s ním najít společnou řeč a nedělat žádný problém. Držím se však v ostražitosti.

Riv - 02. května 2011 14:53

soukromá zpráva od Riv pro Putování Toulám se hlubokými lesy. Je podzim a brzy nastane zima. dny se zkracují, teploty začínají klesat, je den ode dne chladněji. Dobré je, že tu v lesích nefouká. Rozdělávám si mýlý ohýnek na mýtině uprostřed borového lesa. Jsem unavený. ulehám poblíž ohně, drobátko pojím z mých ubývajících zásob a usínám.... Ocitám se někde v horách po kolena ve sněhu, omrzají mi vousy a vlasy. Dole pod sebou vidím nějakou vesnici, odhadaju že je vzdálená několik dní cesty. Najednou mne ovane svěží jarní vánek. Hm. Divné. Sním či bdím? Vyrazím tím směre. Přicházím na dlouhou zelenou pláň, nad níž je jasná jarní obloha, s domkem na kopci. Jdu k tomu domku. Okolo se pasou ovečky, slyším tichou líbeznou melodii. Za domkem sedí pastýř hrající na píšťalu. Jakmile mě spatří, tak přestane hrát a oslovuje mě a já mu odpovídám: "Zdravím, asi jsem zabloudil, kde to sem? Jak to že támhle bylo sněhu po kolena, mrzlo, byla zima a tady je teplo a jaro?"

Freyja - 02. května 2011 20:53

soukromá zpráva od Freyja pro Louka Pastýř se pousmál. Tady je vždycky jaro, jen málokdo sem přijde. Už je to dlouho, co jsem tu někoho viděl. Lidi se horám byhýbají, proto sem nechodí. Vidí jen zimu a nepřiznají si, že by tu mohlo být jaro. Kdysi sem chodili často, jen mě navštívit a popovídat si, ale lidé lehce zapomínají, zvlášť na pěkné věci. V dnešní době čím dál více. Když někdo nechce být zapomenut, musí provádět zlé činy. Jenže ty se k němu potom vrací. Vidíš tu vesnici? Zeptal se a ukázal do údolí. Za tebou je stále závěj a ledový vítr, jakoby mezi dvěma místy byla neviditelná stěna. Lidé odtamtud za mnou kdysi dávno chodili pro rady. Nosili mi občas i nějaké dary. Také jsem scházel do údolí, ale potom se vše změnilo. Sebrali mi jediné, co jsem chtěl. Pomáhal jsem jim a takhle se mi odvděčili. Ne, nezapomenu na ně, ale jejich činy se k nim vrátí. Řekl zasněně spíše sám sobě, než tobě. Potom zvedl píšťalu opět ke rtům a začal hrát. Pastvína se ti začala vzdalovat, jakoby tě někdo táhl vzuchem pryč. Překvapeně jsi zamrkal do kruhu stromů, který se nad tebou tyčí. Jsi zpět na té mýtině, je ráno a vypadá to, že bude pěkný den. Nicméně ti hlavou stále probíhají dojmy z toho podivného snu. Nikdy jsi neměl tak živý sen. Až po chvíli jsi zjistil, že něco držíš v ruce. Je to pěkně vyřezávaná píšťala. Stejná jako ta na kterou hrál pastýř.

Riv - 03. května 2011 18:46

soukromá zpráva od Riv pro Podivný sen či realita? Pozorně poslouchám pastýře. Divné. Stále jaro. Je tu již dlouho sám. Co to znamená? Nechce být zapomenut, tak musí být zlý! A zlo se vrací nazpět? Dívám se na vesnici v údolí o níž pastýř mluví. Setkával se s tamními obyvateli. Měli dobré vzájemné vztahy. Cosi se ale změnilo. Něco vzácného, cenného vesničané pastýři vzali. A to se jim ve zlém vrátí. Spravedlivá odplata? Nebo krutá pomsta!Pastýř domluvil a opět začal hrát na svou píšťalu. Jako bych se někam vzduchem vzdaloval. Pryč od pastviny... Je ráno a já jsem zpět na lesní mýtině. Vypadá to, že bude hezký den. Byl to jen podivný živý sen, který se mě v noci během mého spánku zdál? Takový reaálný jsem nikdy neměl. Ale kde se potom vzala tato píšťala, co držím v rukou. Je stejná jako ta pastýrova.Co si mám o tom všem myslet? Nějaká kouzla a nevysvětlitelné jevy. Doopravdy nevím.

Freyja - 04. května 2011 15:53

soukromá zpráva od Freyja pro Cestou necestou Popovezl ses chvíli vzadu na voze nějakého sedláka, který si tě ani nevšiml. Teď už však musíš pěšky. Cesta zabočuje do subouvého lesa, na jehož kraji ti rozcestník ukazuje, že na druhé straně je Lennearin, město kam směřuješ. Vykročil jsi odhodlaně vpřed s myšlenkou na možnosti, které takové velké město nabízí. Jistě si tam najdeš práci, ať už jako bard nebo jako cokoli jiného. Les vypadá, že je celkem rozlehlý a brzy začínají duby prorůstat jehličnany, především borovicemi. Ostatně borovice čím dál častější, jak postupuješ na sever. Stejně jako chladno. Blíží se zima. Šel jsi už pár hodin, když tě přepadl zvláštní pocit, jakoby tě někdo sledoval. Najednou nad tebou zapraštěly větvičky a na zem žuchla postava v krátkém hnědém plášti. Rychle vyskočila a rozběhla se proti tobě, sahajíc po jílci krátkého meče. Zničehonic však útočník zakopl a rozplácl se, jak dlouhý, tak široký, na cestu. Uslyšel jsi hlasité klení, zatímco se snaží vydrápat zpět na nohy.

Freyja - 04. května 2011 15:58
	soukromá zpráva od Freyja pro Promiň, nevím, jak dál reagovat na tvůj polední příspěvek, jinak bych ti odepsala. Nemůžu za tebe rozhodovat, co budeš dál dělat...

Guilermo Matiolli - 05. května 2011 14:31

soukromá zpráva od Guilermo Matiolli pro Cesta a lesní příhody Vlhká vůně lesa mi rozechvívá chřípí jako jezdeckému koni. Mám rád vůni podzimního lesa i jeho barvy. Vysoké už značně omšelé a roztrhané boty se sem tam zaboří do rozměklé lesní země patrně po nějaké nedávné bouřce. Je už dost chladno a pro to si kabát přitáhnu blíž ke krku, je to nepříjemné, ale už dlouho jsem zvyklé být na cestách v zimě kdy mrze víno i kořalka, v úmorném vedru kdy se už ani sůl nezdá být slaná a jazyk je jako struhadlo. Vojenský život mě naučil vše snášet lhostejně. Samozřejmě s kletbami bez toho by to nešlo, ale lhostejně. Signore Luigii co chvíli se netrpělivě ohlédne je to znamení, které mi už mnohokrát zachránilo život. Psí smysly jsou prostě vnímavější než lidské – Chvála Bohu za to. Z ramene jsem si opatrně sundal arqebuzu a nasypal jemný prach na pánvičku a natáhl kolečkový zámek. Během chodu jsem obdobně připravil i krátkou pistoli, čert ví co se může zde na pocestného vynořit. V duchu jsem v hlavě přemýšlel co by si vlastně případní lupiči vzali na mě, na veteránovy s váčkem kde je sotva na pivo a jídlo, ale z principu bych jim to osladil. Pak z křoví vypadne nějaký útočník a řítí se na mě, Zakleknu a zamířím arqebuzou, ale nakonec ani nemusím vystřelit, rozplácne se jak široký tak dlouhý na zem. Jen houknu na Luigiho: „Avanti! Signore Luigii Attacco!“ A v tu chvíli vyrazí můj věrný přítel – v tuto chvíli rozběsněná bestie – vyřídit za mě náš malí problém. Sám sleduji les zdali se ještě někdo se nepokusí vrhnout se na nás. Pokud by se vynořil z lesa ještě nějaký útočník má arqebuza ho ošlehne rudým plamenem. Dotyčného, který se válí na zemi a zápasí s Luigim nechám trhat tak dlouho dokud nezačne prosit o milost a pak se z něj pokusím dostat kdo je a co to všechno mělo znamenat.

Freyja - 05. května 2011 16:38

soukromá zpráva od Freyja pro Setkání Rozhodně to nevypadá, že by byl kolem někdo další. Útočník je zjevně sám. Pes se na tvůj povel rozběhl, což bylo pro ležícího dostatečným důvodem se dát na úprk a vyškrábat se na jednu z borovic, kde zoufale visí na větvi a vypadá to, že se dlouho neudrží. Kapuce se mu zahákla o další větev a s hlasitým zapraskáním se roztrhla, takže vidíš, jak vlastně útočník vypadá. Je to zhruba dvanáctilený kluk. Zrzavé vlasy má rozcuchané a v pihovatém obličeji vidíš výraz největšího zděšení. Evidentně se snaží bezvýsledně vyškrábat výš, z dosahu rozlíceného psa. Jeho zmítání způsobilo, že mu vypadl meč, takže vidíš, že je dřevěný. Chlapec už je na pokraji zhroucení, vypadá to, že se za chvíli rozbrečí. Omhlouvám se, já jsem nechtěl... Prosím, nechte mě! Já jsem... Najednou prořízlo vzduch ostré hvízdnutí. Tvůj věrný psí přítel najednou sklopil uši a odplížil se od stromu. Zpoza zákrutu cesty vyšla další postava, ve stejném hnědém plášti. Zastavila se mimo dostřel. Že ti není hanba takhle děsit dítě! Okřikl tě jasný, ale chladný ženský hlas. Sairre, pojď sem! Chlapec popotáhl a rozběhl se k postavě. Signor Luigi stojí vedle tebe s ocasem staženým mezi nohy. Neseš do našeho lesa nebezpečné zbraně. Pokud se je pokusíš špatně využít, nenechám to jen tak. Nemusíš mít obavy, nic ti neudělám, když ty nic neuděláš nám. Taky se omlouvám za Sairra, je to ještě dítě, dělá hloupasti. Pokud ho ještě potkáš, nech ho být, nemůže ti nijak uškodit. Řekla, chytila chlapce za předloktí a oba zmizeli za zákrutem. Pes se evidentě s jejich odchodem uklidnil, narovnal se a trochu zahanbeně k tobě otočil hlavu.

Guilermo Matiolli - 06. května 2011 17:05

soukromá zpráva od Guilermo Matiolli pro Setkání Akce se rozbíhá do absurdní frašky. Z útočníkova meče se vyklube meč dřevěný a zjeví se nějaká ženská, která mě začne nadávat. To mě vážně naštve. Co si vlastně myslí její rozmazlenej fracek má štěstí, že žije a ona bude nadávat mě když jsem v právu? Zamračím se a od plic na ni začnu. „Madona putta! Kurva fix ženská co si vlastně myslíš? Ten tvůj rozmazlenej fakan má štěstí, že žije. Jako promiň, ale když si ho neumíš vychovat tak raději děcka neměj. Nikdo nemůže vědět, že ten kluk má dřevěnej meč a ne železnej. Že je mladej? Co? Zbláznila ses? Kolik mu jako může být 12? 15? viděl jsem mladší děcka co starýmu soldátovy ustřelili hlavu ani nemrkli.“ pak když se omluví zmírním i já. „Dobrá v pohodě naštěstí se nic nestalo, ale fakt si dávej na něj pozor a vyžeň mu z hlavy takové hlouposti, moc nechybělo a mohl jsem ho zastřelit. Sama jistě víš, že cesty prostě nejsou bezpečné a každý pocestný se brání jak umí.“ Pak ji ještě pokývnu na rozloučenou: „Měj se tedy a bát se nemusíš svoje zbraně používám většinou jen v obraně proti nepřátelům a ženská s děckem není zrovna moje priorita.“ Mávnu ji ještě na šťasnou cestu a vydám se dál lesem. Jen zvědavě kouknu na Signora Luigiho psa jako tele, který je schopen zardousit dospělého vojáka a uchechtnu se: „comportarsi da vigliacco“ I když je mi jasné, že k tomu svému chování měl dobrý důvod. Patrně se jednalo zrovna o tu událost kdy psí smysli vycítí více než lidské. Je mi jasné, že ta ženská byla kořenářka či druidka nebo něco podobného. Avšak i přes to v tomto případě byla chyba na jejich straně a nikdo nebude vydrbávat se starým landsknechtem. Za těchto myšlenek jdu dál krásným podzimním lesem avšak již opatřněji než dříve....

felix Malkolm - 06. května 2011 20:53

Hostinec Vyslechnu Triglava a blekotání hostinského ignoruji. Tedy do okamžiku, kdy se zmíní o biřicích. To slovo rozezní poplašné zvonky v mé hlavě a přeruší niť mého myšlení.Tak je načase jít. Škoda, budoucího obchodu. Udělám dva kroky ke dveřím, když ty se rozletí a do hospody vstoupí biřici. Můj úsměv dostane trhliny. Pomalu ustupuji do hlouby lokálu. “No, o práci mám celkem zájem. Jsem momentálně lehce nezaměstnaný. Doufám, že mně plánuješ ohodnotit finančně.“ odpovídám s úsměvem Triglavavy. Ledově sleduji důstojníka a doslova se mu zařezávám do tváře. “Upřímně řečeno, viděl jsem toho zloděje a nebo spíše zlodějku. Možná by vám i vysvětlila, co se tu událo. Bohužel ji tu nevidím.“ Pokut na mne šáhneš vojáčku budeš hodně dlouho jíst jen polévky. vysvětluji důstojníku a rozhlížím se po lokále hledaje tu divnou dívku se zelenou kůží. “Jistě se ptáte, proč jsem se ji nepokusil zadržet. Moje odpověď je prostá, než jsem to stihl začala se tu vznášet ta zajímavá pára, kterou by mohl vysvětlit tady kolega trpaslík..“ usmívám se na důstojníka, stále ovšem stojím ve střehu, který částečně kryje plášť.

Riv - 08. května 2011 16:35

soukromá zpráva od Riv pro V lese, ráno, doplnění příspěvku Prohlížím si tu píštalu, co držím v rukách. Otáčím ji ze všech stran, osahávám ji. Je pěkná, vyřezávaná. Přiložím ji k mým ústům a zapískám na ni. Pokud se již nic zvláštního , nepředvídatelného, nečekaného nestane, tak zaklidím tábořiště, poberu si všechny své věci a pokračuju dál v cestě směrem k městu Lennearin. MH: Je to takhle už lepší. Nebo jak sis mou odpověď přadstavovala?

Freyja - 08. května 2011 20:12

soukromá zpráva od Freyja pro Cesta lesem Po tom podivném setkání pokračuješ dál lesem. Cesta ubíhá teď nějak pomaleji a stále tě přepadá pocit, jakoby ti někdo pohledem probodávat záda. Právě ten pocit tě donutil několikrát se ohlédnout, ale nikoho nevidíš. Po nějaké době se najednou tvůj zvířeci společník zastavil a zavětřil. Hned sis všiml, proč. Před vámi kráčí po cestě muž (Riv). Vypadá trochu jako lovec. Nevypadá to, že by si vás ještě všiml. V momentě, kdy se ti objevil v dohledu za zákrutem cesty, zmizel ten nepříjemný pocit. Muž rozhodně nebude patřit k dvojici, kterou jsi potkal před tím, nebo ti to tak napovídá dlouholetá zkušenost. Vypadá spíš, že má namířeno stejným směrem jako ty. Signor Luigi se na tebe podíval, jako by se ptal: Co s ním? P. S.: Piš teď soukromě Rivovi

Freyja - 12. května 2011 15:21

soukromá zpráva od Freyja pro Hvozdy Lennearin Je ráno, stále ještě jasné, ale už se začíná čím dál více ochlazovat. Zima se neúprosně blíží a nejeví se to jen na počasí, ale také na častějších polomech nebo na ubývání zvěře, která odchází na jih. Něco ti říká, že letos bude opravdu tuhá zima. Také začíná přibývat lovců, což nerad vidíš. Čekají vždy před zimou na táhnoucí zvěř kvůli kožešinám. Celý den jsi procházel les, který poklidně šumí, jakoby si ani nevšiml přicházející zimy. Když se pozdě odpoledne začalo šeřit, přišel čas najít si vhodné místo na přenocování. Své staré tábořiště jsi opustil už před pár dny. Na nečekanou společnost tě upozornilo zapískání sokola. Mezi stromy vidíš oheň, u něhož sedí dvě postavy. Ta vyšší z nich si tě zřejmě všimla a zamávala na tebe, abys šel blíž. Když ses posadil, shrnula si kápi krátkého hnědého pláště. Je to mladá žena. Druhá u postav je zhruba dvanáctiletý chlapec. Nikdy jsi je tu neviděl, přesto ti připadá, že jsou z lesa. Žena přiložila do ohně další větve a usmála se. Co tě přivádí do těchto končin lesa? Bývals vždy víc na jihu. Měl by sis tady dávat pozor, potulují se tu zvláštní pocestní. Klid lesa se začíná narušovat. Lidé z města se stále více roztahují. Řekla a neklidně si zastrčila pramen dlouhých vlnitých vlasů za ucho. Vlasy má úplně černé, což je zvláštní, tady na severu. Chlapec naproti tomu je rzravý a obličej má posetý pihami. Jsem Ralya a tohle Hallet. Představila se nakonec.

Guilermo Matiolli - 12. května 2011 15:52

soukromá zpráva od Guilermo Matiolli pro Setkání na cestě Zastavím se ne dohled od chlapíka (Riv) prvně ho pořádně prohlídnu a Signora Luigiho nechám zadownovat. Sám přemýšlím co s tím chlapíkem kdo ví co to může být zač. Klidně to může být i nějaká past. Chvilku promýšlím situaci kolem a pak se usměji sám nad sebou. Čas strávený v armádě ze mě udělal paranoika. Ne nemyslím si, že je to špatně tohle zachraňuje život, ale chlapík snad nebude nějaký lapka ostatně pokud to bude hrdlořez s mojí historií si můžeme podat ruce. Sice se mi stále houpe v ruce připravená arqebuza, ale rozhodl jsem se vyjít ze stínu a Signore Luigi se mnou. Nechám se spatřit a pozdravím pocestného. „Zdravíčko pane kampak máme namířeno? Do Lennearin? Jmenuji se Guilermo a tohle velevážený pán Signore Luigi“ Pokývnu na mého čtyřnohého přítele které spíš vypadá jak malé zubaté tele a na pocestného se netváří zrovna dvakrát přívětivě ostatně jako na každého cizího. Popis: Muž poměrně vysoký, věkem odhadem tak kolem 27 zim. Ne nijak zvlášť svalnatý spíš jen šlachovitý. Tmavé polodlouhé vlasy mu splývají na jeho špinavý krk a zrzavý plnovous mu na jeho umouněném obličeji zakrývá starou jizvu. Krom jizvy má obličej docela jemných rysu a z něj mu tak nějak vystupují oříškové oči o kterých by se dalo říci, že jsou krásné kdyby je neměl tak nějak zkalené podivnou záští. Oděn v roztrhanou barevnou nabíranou blůzu s řadou knoflíků z nichž jsou již některé utrhané, na této blůze visí zásobníky na předpřipravené střely jenž se mu houpají na širokém pásu, na který má dole na pravé straně připevněný: KATZBALGER - obousečný meč, z menším železným košem a proplétanou záštitou jež používají Lancknechti a jenž je již docela dost dobitý a ozdoben mnoha zuby jak na čepeli tak na záštitě. K pasu je také připevněn dosekaný a malinko poprohýbaný pukléř s bodcem, který lehce žere rez. Z roztrhané blůzy mu vysvituje košile, která snad dřív mohla být bílá teď je již spíš barvy šedé. Za pásem jež mu drží široké nabírané kalhoty. Má ještě pistoli s kolečkovým zámkem a prachovnici se zásobou kulek a ucpávek. Dole mu kalhoty sepínají červené punčochy roztrhané stejně tak jako jeho až do třičtvrtě lýtek mu sahající vysoké boty. Z jedné této boty také čouhá úzký tesák zhřejme také již dost používaný. Na hlavě má široký klobouk s barevnými péry spíš jen tak položený než nějak připevněný je na něm vidět, že je už dosti obnošen. V jedné jeho špinavé a odrané ruce se mu houpá delší Arqebuza s kolečkovým zámkem a je na ni vidět, že stejně jako její majitel i ona si dost prožila. Jeho věrným doprovodem je pes (Signore Luigii), který vypadá něco jako kříženec mezi Dogou a Rotvajlerem a který tak stejně jako jeho pán je ke světu nedůvěřivý a ví, že od něj nemůže čekat nic dobrého...

Miguel - 12. května 2011 21:25

Hvozdy Lennearin Co mě má nějaká holka co poučovat, rozčílí mě její slova. Hned se však uklidním. Její úsměv i tón hlasu nenaznačuje žádné zlé úmysly. „Na To bych se spíš měl ptát já Tebe.“ Pronesu klidně ale přesto pevně. „ Vidím že les ti není cizí.“ Shrábnu uhlíky na novou větev a fouknu do nich až vyskočí nový plamínek „Ale to zakládání tábořiště ti ještě moc nejde“ Pohlédnu směrem k malému chlapci. „Neboj, ať jste kdokoliv není mým údělem ubližovat lidem. Spíš naopak. Máš hlad? Něco ti ukážu“ Chvilku se zadívám směrem k nebi. Za malý okamžik vzduch prořízne mě dobře známý pískot a na zem spadne mrtvý zajíc. „Tak pojď maličký“ natáhnu ruku. Z nebe střemhlav zamíří sokol, těsně nad našimi hlavami zabrzdí svůj let a měkce mě dosedne na rameno. „Pohlaď si ho, neublíží ti.“ Jedním ze svých nožů začnu připravovat zajíce na pečení. „Ralyo máš pravdu s lesem je čím dál hůř taky mě to znepokojuje..“pravím polohlasem více či méně sám pro sebe. Nabodnu zajíce na tyč, okořením bylinkami a začnu ho připravovat k jídlu.

Riv - 13. května 2011 12:43

soukromá zpráva od Riv pro Setkání na cestě Pokračuji ve své cestě lesem. Najednou kde se vzal tu se vzal, stojí předemnou jakýsi muž a oslovuje mě. Můžu mu věřit. Musím si dát pozor. Pousmejse, mírně se pokloním a odpovídám mu: " Přeju hezkej den. Jo, mám namířeno do města Lennearin. Těší mě, mé jméno je Riv. Pokud máme stejný cíl cesty, tak můžeme putovat společně, alespoň nám to cestování rychlejc uteče." Představím se a navrhnu mu. Jsem pětadvacetiletý muž středně vysoké postavy, s černými dlouhými hustými zvlněnými vlasy, s hnědýma očima a plnovousem. Oblečen v hnědém plášti s kápí, šupinové zbroji, béžové haleně a zelených kalhotách, obut v černých kožených vysokých botách. Na zádech mám vak, v ruce kovanou hůl, za pasem dlouhý meč.

Freyja - 13. května 2011 15:16

soukromá zpráva od Freyja pro Piš mi prosím zatím soukromě. Hvozdy Lennearin Rayla se opět usmála, tentokrát však jinak. Trochu ti připadá, jakoby tě brala za malé dítě. Ne, to opravdu není. Celý život jsem prožila v lese. Starám se o něj a o jeho děti. Znám všechno o tomhle lese, každé jeho šustnutí, každičký šepot. Každé jeho zranění mě bolí třikrát tolik. Vím přesně, kdy jsi přišel do lesa. Nebral sis moc, proto jsem tě tu nechala. Řekla trochu zamyšleně. Po tvé poznámce o rozdělávání ohně udělala rukou jemné gesto a hranička náhle vzplála vysokým plamenem, idelálním na pečení. Chlapec na tvou výzvu nejistě vztáhl ruku a opatrně se dotkl peří sokola, jakoby se bál, že mu ublíží. Máš starost o les, to mě těší. Je dobré, že má ještě někdo starost. Jenže to bohužel nestačí. Lidé stále prostupují dál do srdce lesa. Smějí procházet po cestě, ale odbočují z ní a okrádají les. Už zbylo málo ochránců. Stejné je to v horách, ale hory se mohou bránit samy. Les musím chránit já. Ozvala se znovu Rayla potichu. Vzala zbytky ze zajíce a vedle ohniště vykopala mělkou jámu, kam je zahrabala. Stažený zajíc se zatím poklidně otáčí nad ohněm a kolem se začíná linout vůně pečeného masa.

Merwin - 13. května 2011 17:05

Hospoda Hostinský se vrhne na mince které by jsme mu dali jako by mu zrovna ony mohly nahradit škody pak se narovná a vypadá i sebevědoměji. Stráž?Tak tohle zavání průšvihem.Uklidni se Merwine dnes si nic neprovedl.Ty co jsi okradl utekli během toho trpaslíkova pokusu. Vzápětí někdo zaklepe na dveře a ty se poroučejí dovnitř. Chudák hostinský a to to byla taková hezká hospoda. Když však dovnitř vejde šest vojáků přenesu svou lítost zase na sebe. Jistě tahle situace ... to se musí ... Zavrtím hlavou a vyslechnu je.Při zmínce o zloději se otřesu,ale já to už nedělám.Teď jsem kouzelník a moje kouzlo nemohlo tak brzo vyprchat.Asi mluví o té zelené dívce ... no co je pro mně důležité?Sleduju rozhovor mezi těmi dvěma muži(Trihlav a Felix)a pak to jak se baví se strážnými.Já sice něco vím,ale nemám chuť se s nimi o čemkoliv bavit pokud to nebude nutné.Dojdu proto k Trihlavovi a řeknu: "Vidím že máte něco v plánu.Nevzali by jste mně?Jsem kouzelník a mohl bych se vám hodit."

Freyja - 13. května 2011 18:15

soukromá zpráva od Freyja pro Cestou do Lennearin Když jste se představili a dohodli, pokračujete dál po cestě společně. Cesta poklidně ubíhá, Signor Luigi pobíhá okolo a ostražitě pozoruje okolí před případnými vetřelci. Po nějaké době se začalo pomalu šeřit a ochlazovat. Navíc se začali nepříjemně rojit komáři, což vám náladu také nezvedlo. Je čas, najít si místo na táboření a co nejrychleji rozdělat oheň, aby jste odehnali komáry. Sešli jste z cesty a začali prohledávat les, když jste mezi stromy zahlédli oheň, u kterého sedí tři postavy. Zároveň k vám dolehla vůně pečeného masa a tichý rozhovor. Odchod o kus dál vám náhle znemožnil Signor Luigi, který zavětřil, krátce zaštěkal a rozběhl se lesem směrem k ohni, aniž by reagoval na jakékoli volání. Když jste dorazili na malou mýtinu, byla už tma. Oheň tiše praská a trojici u něho tvoří muž (Miguel), oblečený jako lovec, a Guilermovy známí, žena a chlapec v hnědých pláštích. Zdravím, tak se znovu setkáváme. Posaďte se, jestli chcete, uvítala vás žena, zatímco hladí po hlavě Signora, který jí leží po boku.

Freyja - 13. května 2011 18:15

soukromá zpráva od Freyja pro Cestou do Lennearin Když jste se představili a dohodli, pokračujete dál po cestě společně. Cesta poklidně ubíhá, Signor Luigi pobíhá okolo a ostražitě pozoruje okolí před případnými vetřelci. Po nějaké době se začalo pomalu šeřit a ochlazovat. Navíc se začali nepříjemně rojit komáři, což vám náladu také nezvedlo. Je čas, najít si místo na táboření a co nejrychleji rozdělat oheň, aby jste odehnali komáry. Sešli jste z cesty a začali prohledávat les, když jste mezi stromy zahlédli oheň, u kterého sedí tři postavy. Zároveň k vám dolehla vůně pečeného masa a tichý rozhovor. Odchod o kus dál vám náhle znemožnil Signor Luigi, který zavětřil, krátce zaštěkal a rozběhl se lesem směrem k ohni, aniž by reagoval na jakékoli volání. Když jste dorazili na malou mýtinu, byla už tma. Oheň tiše praská a trojici u něho tvoří muž (Miguel), oblečený jako lovec, a Guilermovy známí, žena a chlapec v hnědých pláštích. Zdravím, tak se znovu setkáváme. Posaďte se, jestli chcete, uvítala vás žena, zatímco hladí po hlavě Signora, který jí leží po boku.

Freyja - 13. května 2011 18:17
	soukromá zpráva od Freyja pro Dodatek Když padla tma, přiběhl najednou velký pes a lehl si Rayle k nohám. CHvíli po něm přišla dvojice mužů, z nichž jednoho Rayla asi zná, protože je pozdravila a nabídla jim, aby se připojili. Jsou to Guilermo a Riv.

Freyja - 13. května 2011 18:17
	Guilermo, Miguel a Riv: Můžete psát veřejně.

Freyja - 13. května 2011 19:58

Hostinec Dva z biřiců už odešli nahoru a čtyři, včetně velitele, zůstali dole s vámi. Velitel se porozhlédl znovu po lokálu a posadil se na jednu z přeživších židlí. Ostatní stojí nerozhodně u dveří. Tak dobře, zeptám se vás na jména, odkud jste přišli a kdy. Taky by bylo dobrý, kdybyste mi řekli všechny podrobnosti, který si pamatujete. Pochopte, musim napsat zprávu, důležitej úřední dokument. Potom, pokud bude všecko v pořádku, budete moct jít. Oznámil klidně, s důležitostí v hlase. Ale počkejte, co bude s mým podnikem? Nemůžete je nechat jen tak jít, kdo mi zaplatí škody? Vyhrkl zděšeně hostinský. Nemějte strach, když se nenajde vidík, zaplatí vám ztráty město. Víte snad, že pan radní neni žádnej škrt, uklidnil ho voják a vytáhl z kapsy pergamen a olůvko. Tak povídejte, vyzval vás.

Miguel - 13. května 2011 20:35

soukromá zpráva od Miguel pro Hvozdy Lennearin „ Promiňte já.... nevěděl... co jsi zač?“ Vysoukám ze sebe omluvu s otazníkem na konci. Hlavou mě víří vzpomínky na vyprávění o lesních elfech, mocných druidech, vlkodlacích a jiných podobných bytostech. Ani ve snu bych nepomyslel na to že jednu takovou potkám. „....A proč ses přede mnou skrývala? Vždyť já se snažil o totéž co ty, však jistě víš... “ „Co tu děláš pejsku?“ pravím chlupáčovi když dojde až k Ralyi.Chvilku mu koukám do očí drbajíc ho při tom za uchem. „Tak co mě povíš pěkného?“

Miguel - 13. května 2011 20:36

Hvozdy Lennearin Normálně nově příchozím nedávám hned znát svoji přítomnost ale vidím že Ralya si s nimi asi rozumí. Co za překvapení mě ještě dnešní den přinese? ptám se sám sebe. Říká se že někdy je lepší mlčet než mluvit. Myslím že ta situace pro mě zrovna teď nastala. O všech co tu sedí kolem ohně vím dost málo. Pozdravem snad nic nepokazím. „Vítejte“ oslovím nově příchozí, pokynu na svého sokola ať odletí a dál se věnuji připravování jídla.

Riv - 14. května 2011 10:36

Další setkání v lese Putuju společně s Guilermem lesem za doprovodu jeho psa Signora Luigi pobíhajícím okolo. Dny jsou již krátké a tak se opět šeří a ochlazuje se. Je nejvyšší čas se nas nějakém vhodném místě utábořit a rozdělat oheň. Scházíme z cesty a hledáme. Najednou vidíme nějaké plamínky a po chvíli i vůně pečínky a rozeznávám tři osoby sedící u ohniště a slyším jejich hlasy. kdo to tam asi tak je? Guilermův pes Signor Luigi se rozbíhá přímo k tomu ohni. Setmělo se již a my jdeme také na tu malou mýtinku s praskajícím ohněm. Sedí kolem něj jeden muž vypadající jako lovec, žena a chlapec v hnědých pláštích. Přivítají nás mile. Pozdravím je: "Přeju pěknej večír." Představím se s mírným úklonem:"Já jsem Riv." A na výzvu dívky přisedám k ohništi.

Guilermo Matiolli - 16. května 2011 15:40

Lesní zastavení Pokračuji dál s novým společníkem i když jsem malinko paranoik jsem nakonec docela rád, že jsem se setkal s dalším člověkem se kterým se dá pokračovat v cestě a třeba i pokecat. Chlad stále více zalézá pod šaty i kůži a ani otravní komáři nedají pokoj. Ale co na to musí být pocestný zvyklí, tak mě to příliš nevzrušuje. Jdeme dál už se rozhlížejíc po nějakém vhodném místě, když se Signore Luigii začne chovat nanejvýš zvláštně a nakonec odběhne pryč. To mi setsakra nesedí a natáhnu kohoutek u arqebuzi a pomalým krokem se došourám k ohni. I tak se držím dál když vidím, že Signore Luigii – pes zabiják, který je naprosto nedůvěřivý snad ke každému mimo mě se chová jako smyslů zbavený uslintaný idiot. Syknu tiše na Riva, zatím co si hodlá sednout k ohni: „To není dobrý tohle, bý tebou tak bych si to rozmyslel. V tom budou kouzla nebo nějaký jiný sviňstvo.“ Pak už, ale řeknu nahlas i pro ostatní. „Těší mě! Ano potkáváme jak nečekané.“ Řeknu a z mých slov zazní částečně ironie. Opravdu „velmi nečekané“ Sjedu očima na Luigiiho a je mi líto starého bracha, který ve své psi duši a hrdosti je ponížen takovým to způsobem. Pes ze kterého šel strach na míli dopředu, který zardousil jízdního kyrysníka i s koněm tu leží zbaven rozumu. Pociťuji opovržení a zlobu vůči ženské, která uráží hrdost mého psího přítele. Hlavou mi proběhne jestli by rychlí výstřel do hlavy té ženy mého psa nevysvobodil. Pak tuto myšlenku, ale zavrhnu. Já sice vím, že tohle je kouzlo, ale ostatní ne a kdo ví co jsou ti ostatní zač. Pak na ostatní ještě pokývnu a opět lehce ironicky odvětím na pozvání ženské. „Je mi líto signora, ale ještě nemám v plánu usednout k ohni je přede mnou dlouhá cesta a rád bych ještě něco ušel. Mějte se v pokoji a doufám, že se ještě někdy setkáme.“ Pak obezřetně vycouvám stále připraven s arqebuzou v ruce, až na cestu a pak se vydám dál. Signora Luigiiho tam nechám doufajíc, že když ji už nebude k ničemu, buď propustí nebo zabije a nebude ho trápit v takovém ponížení.

Freyja - 17. května 2011 19:49

U ohně Žena se podívala za odcházejícím Guilermem a povzdechla si, potom lehce mávla rukou. Pes ihned vyskočil a rozběhl se za ním. Dnešní lidé jsou dost zvláštní, nemyslela jsem nic zle, jen jsem vás pozvala k ohni. Jenže lidé už na rozdíl od zvířat neslyší, musela jsem vám ukázat cestu. Řekla potichu a zadívala se do ohně. Ten zajíc už bude, dodala potom. Chlapec vztáhl po pečínce ruku, ale stačil jediný její pohled, aby se vrátil zpět na své místo. Jen se rozdělte, my s Halletem jíst nebudeme. Takže putujete do města? Už je to dlouho, co jsem byla ve městě, je tam na mě příliš rušno. Ani jsme se nepředstavili, jmenuji se Rayla a tohle je Hallet, můj učedník. Hallet kývl hlavou na pozdrav a neklidně si poposedl. Následně mu hlasitě zakručelo v břiše. Taky bych se rád podíval do města, přiznal a trochu poplašeně se podíval na Raylu, ta na to však nic neřekla.

Miguel - 18. května 2011 08:03

Setkání u ohně „Signore myslíte si že po tmě někam dojdete? Tady na severu jsou lesy daleko nebezpečnější než si dokážete představit, a tma černější než vaše nejšpatnější myšlenky. Opravdu bych vám neradil pokoušet hněv přirody.“ pronesu důrazně za odcházejícím chlapíkem s flintou. Zapískám na píšťalku. Jakmile se můj sokol ozve nařídím mu sledovat toho cizince. Myslím že lesu moc neublíží. Kroky těžkých bot musí varovat zvěř už z dálky, nemluvě o rachotu způsobeným výstřelem z jeho zbraně. Spíš mám obavy ať svoji přehnanou odvahou neublíží sobě. Kdo ho tam pak bude hledat? „A teď ty Rive, pověz co tu pohledáváš v těchto končinách? Opravdu málo lidí sem zabloudí a ti co tu odvahu našli většinou končí zle.“ Chvilku se mu zadívám do očí. „ Víš tenhle les je už dlouho mým domovem...Určitě chápeš že ve svém domově moc nemám rád cizí lidi.“ Vztah Ralyi s Halletem mě udivuje. Proč mu jen nedopřeje trošku jídla když má chlapec hlad? No snad nebudu kazit výchovu „Na vezmi si alspoň kousek na ochutnání ode mě“ Nabídnu mu z moji části. Hned si i sám ukousnu aby viděl že zajíc je poživatelný, dokonce bych řekl že i chutný.Při zmínce o městě se můj obličej zachmuří. „Hallete ve městě tě nic dobrého nečeká. Potkáš spoustu lidí. Hodně z nich ti bude chtít ublížit, ukrást majetek co máš. Všude tam je plno četníků, stráží i vojáků. Sledují tě na každém kroku a když uděláš, byť i nevědomky, něco proti zákonům, okamžitě tě ztrestají. Važ si svobody co máš tady, važ si toho že máš tady Ralyu...stará se o tebe, ani nevíš jak...“Trošku se zarazím. Asi sem se rozpovídal více než bych měl.„Každopádně dnes už je pozdě někam cestovat. Navrhuji zde přespat a zítra ráno uvidíme co nám den přinese.“

Riv - 18. května 2011 15:49

U ohně Okamžitým odchodem Guilerma jsem zaskočen. Měl jsem pocit, že tu ženu s dítětem zná. A jeho pes Signor se k ní má přátelsky. To je divný. Lovec se mě ptá na účel mého pobytu v lese ."Mám namířeno do města, protože si tam potřebuju něco koupit." Říkám první důvod, co mě napadl. Nemusím každému hned na podkání vyprávět detaily o sobě. Nabízenou pečínku odmítnu se slovy: "Ne děkuji! Už jsem pojedl před chvílí ze svých zásob." Je podezřelé, že ta dívka s tím klukem si ani kousíček pečínky nevzali. Tak mohu usuzovat podle toho, že nás tím zajícem chtějí omámit nebo dokonce otrávit. Vypadá ale lákavě, chuť na ní mám."Omluvte mě, musím za svým společníkem. Snad brzy naschle." Promluvím si s Guilermem, co se děje. Běžím za Guilermem, kterého mám ještě na dohled. "Počkej Guilermo.Až jej dostihnu a popadnu dech, tak mu povídám: "Proč tu nechceš zůstat? Jako by si měl z tý ženský strach! A proč si jí nechal svýho psa? Každopádně jdu s tebou?"

Guilermo Matiolli - 18. května 2011 16:36

Cesta Ustupuji dál na cestu, když od ohně jdou kroky jsem jako na pružinách, ale naštěstí se za chvíli zjeví Rivova hlava. Dobře udělal, Třeba si právě zachránil život, říkám si v duchu Pokývnu mu a za jeho otázek směřujeme dál po cestě od ohně. Trochu uraženě se na něj podívám když se mě ptá jestli nemám strach z té ženské, ale beru to jako vtípek. Pak až již jsme dostatěčně daleko z doslechu odpovím: „Samožřejmě, že z té ženské nemám strach jsem starý landskencht který prošel několika bitvami. Ale každopádně mi to tam setsakra nesedělo. Víš co? Před tím než jsem tě potkal mě ten malej kluk sledoval. Plížil se křoviskem, ale prozradil se a já ho málem zastřelil, než jsem poznal že je to malej kluk poslal jsem na něj Signora Luigiho. A zničeho nic se za tím děckem zjevila ta ženská a Luigii stáhl ocas mezi nohy a choval se za mě. To nikdy před tím neudělal. Sám jsi viděl, že když jsme tě potkali že se k tobě nechoval přátelsky je to prostě taky starej veterán mám už ho 7 let a nikdy se ničeho nebál a nikomu nedůvěřoval po kratším čase než 3 měsíce. Nekecám v jedé bitvě strhl koně i s kyrysarem a oba ze zardousil a teď jen tak se zalekne ženské? To těžko. No a pak je najednou potkáme před náma i tu ženskou i to děcko plus nějakej týpek, To znamená, že nás předběhli, ale po cestě jsme je jít neviděli tudíž nás chtěli předběhnout a počkat si na nás. A co víc Luigii se zase chová jak se nikdy nechoval. V tom je magiie. Slyšel jsem o magickém zmatení a to podle mě udělala ta ženská Luigimu. Říká se o temných lesích toho mnoho většina jsou jen báje, ale věřím, že prostě v lesích jsou druidové a rozhodně ne všichni přátelští. Ta ženská nás k tomu ohni navedla jak na střelnici a to mi připadá hodně podezřelé a s tím jídlem ještě víc.“ Pokývnu znovu na něj snad jsem osvetlil dost a pak vidím jak dobíhá Luigii viditelně si oddechnu a kleknu si k němu a drbu za ušima a hladím ho. Jsem rád, že je zpět. Podívám se na Riva. „No možná, že jsem někdy opatrný až moc, ale lepší být opatrný než mrtvý. Ne? Sakra jsem rád, že je Luigii zpět. Najdem si nějakej flek na spaní kus dál a pro jistotu v nějakém dolíku uděláme jen malej ohýnek ať se neprozradíme. “ Pak vykročím rychlejším tempem po cestě dál doufajíc, že narazíme tak za míli nebo dve na nějaké vhodné místo k přenocování. Po cestě se šeptem zeptám Riva: „Vidíš co ty jsi vlastně zač? O mě už víš, že jsem veterán od landskechtů bývalí setník a arqebuzír Jörgsbergova černého regimentu, ale já nevím nic. Jsi lovec, řemeslník, dobrodruh nebo tak něco? Samo že pokud si to chceš nechat pro sebe v pohodě občas je třeba si chránit identitu.“ Při posledních slovech se usměji, protože sám vím, že život holt není vždy jednoduchý. Pak při tichém hovoru a za neustálého naslouchání zvuků lesa a okolí pokračujem v cestě dál....

Miguel - 18. května 2011 17:15

soukromá zpráva od Miguel pro Opět sami u ohně „Ralyo vidím že tu jsme opět sami. Myslím, teda byl bych rád kdyby si mě odpovědela na to co sem se ptal... Přeci jen žiji tu dost dlouho a nic podobného mě už dlouho nepřekvapilo. A krom toho, jak ti mám věřit že za tím vším není něco nekalého?“ Upřu na ni svůj tázavý pohled. „Myslím že Halleta vedeš dobrou cestou. Jen nechápu proč mu odpíráš jídlo. Vždyť pro přežití v lese je přece základ mít dost sil.“

Riv - 18. května 2011 19:58

Hledání nového místa k přenocování Pokračuju v rozhovoru s Guilermem: "Jen mě napadla jedna myšlenka. Je lepší, když máš podezřelé osoby na očích, než když nevíš, že tě pronásledují a z úkrytu odněkud sledují. Doufám, že se za námi někdo utajeně nevydal! Snad brzy najdeme vyhovující místo na přespání. " Pokračujeme v cestě a začínáme se bavit o osobním životě, o minulosti. " V mé rodné vsi můj otec vykonával post správcovského strážníka a všichni obyvatelé, spoluobčané se na nás dívali skrz prsty. Nadávali nám do špiclů, udavačů a podobně. Můj otec byl ale hodný a čestný muž a vykonával svou práci spravedlivě. Nikdo z místních si neuvědomil, že on je tam vlastně chránil. Byla to nevděčná úloha, přofese. Já jsem nechtěl pokračovat v otcově funkci a tak jsem jednoho dne odešel pryč a stal se něco jako potulným dobrodruhem. Nechával jsem se najímat na různé úkoly. Od ochrany kupeckých karavan po hledání pohřešované osoby nebo na pátrání po nějakém vzácném předmětu a tak podobně." Ani nevím proč jsem se tak rozpovídal, nemám to ve zvyku. Ale neřekl jsem snad nic, co by mi v současné době již mohlo uškodit. Možná jsem se už potřeboval někomu vypovídat. Dlouho jsem byl sám bez přítele. Možná, že jsem jednoho našel. Uvidíme. Snad se v něm nemýlím.

Freyja - 18. května 2011 22:02

soukromá zpráva od Freyja pro U ohně Rayla se pousmála a opřela se o lotky, čelem k ohništi. Nic jsem neskrývala, ty ses neptal, odpověděla příbětivě. Jinak, nenutím tě, abys mi věřil, to je tvá volba. Můžu tě ujišťovat, že ti nehodlám nic provést, ale je jen na tobě, jestli tu zůstaneš, nebo také odejdeš. Samozřejmě dobře vím, jak dlouho tu jsi a co jsi dělal, to už jsem říkala. A nejsi sám, v lese žije spousta takových, jako jsi ty. Jen si mě málokdo všimne a málokoho chci potkat. O Halleta nemusíš mít starost, tohle je cesta, kterou si vybral. Je doba půstu, v takových obdobích nejíme a už vůbec ne maso. Je se mnou už skoro šest let, myslím, že by měl poznat i jiná místa, než je tenhle les. Mohl bys ho vzít sebou a ukázat mu město nebo cokoli za hranicemi lesa. On moc dobře ví, že když bude chtít, může se kdykoli vrátit. Řekla. Opravdu? Opravdu bych mohl jít do města? Vyhrkl překvapeně Hallet. Rayla s úsměvem přikývla. Chlapec se rozrušeně posadil a s nadějí v očích se obrátil k tobě. Vy jdete do města? Vemte mě sebou, prosím.

Freyja - 18. května 2011 22:13

Na cestě - Riv, Guilermo Když jste ušli plánovanou míli, padla už úplná tma. Nevidíte málem ani na krok, ale nějak jste se doklopýtali skrz les na malou zastíněnou mýtiu, kterou slabě ozařuje měsíc. Už je příliš pozdě, než abyste hledali lepší místo a tohle vypadá celkem obstojně. Než jste rozdělali oheň také chvíli trvalo, protože po tmě se dřevo špatně hledá a navíc je mokré. Když větve konečně chytli a vy jste se posadili, uvědomili jste si, jak je v lese podivné ticho. Neslyšíte nic, žádné známky nočních zvířat. Navíc začíná být stále větší zima. Signor Luigi si lehl málem do ohně, aby se zahřál. Je mu na očích vidět, zklamání, že jste museli opustit předešlý tábor, kde byl oheň mnohem větší a s ním zároveň možnost si potají odnést kus zaječí pečínky. Nicméně i přes zimu a nastražené smysly jste nakonec usnuli.

Miguel - 19. května 2011 16:38

soukromá zpráva od Miguel pro U ohně Vrátit se do města? Nic dobrého mě tam nikdy nepotkalo. A vzhledem k moji pověsti to ani tentokrát nebude jiné. „Dobře ty kluku“ usměju se na něho „Ale snad bych ti měl povědět nejdřív proč sem vůbec odešel...“ I když je malý, měl by vědět do čeho jde. Kéž by ho to odradilo. Přisednu blíž k ohni a začnu vyprávět. „ Víš někdo má v životě štěstí a mě se ho zrovna moc nedostalo. Zkrátka...když si tě jako podřadného sluhu adoptuje bohatá rodina...“ odmlčím se „Musíš toho hodně snést. Lidi jsou na tebe zlý jen proto že jsi to co jsi. Chceš-li jít se mnou počítej s tím že nebudeme asi moc vítáni. Ale teď už je pozdě tak šup pod přikrývku a spát. Musíš nabrat síly. Utahaného tě sebou brát nebudu.“ Počkám až Hallet usne. Poposednu k Ralyi a zašeptám ji „Chci aby si věděla že to dělám jen kvůli němu. Jsi ke mě velmi laskavá, za to máš můj dík. Jen mě řekni co byli zač ti dva co tu přišli? Mám dojem že je znáš...A nemohla by si mě na oplátku naučit něco ty? Třeba jak utišit zvíře?“

Freyja - 19. května 2011 23:00

soukromá zpráva od Freyja pro U ohně Hallet se nadšeně usmívá, nakonec si lehl vedle ohniště a za chvíli usnul. Rayla se posadila a zadílala se někam mezi stromy. Děkuji, cením si toho. Zřejmě nemáš na město dobré vzpomínky a navíc mi nic nedlužíš. Ani Halletovi. Jenže svět se každým okamžikem mění, stejně jako lidi. Nikdo není dnes tím, kým byl včera. Pokud jde o ty dva, nedá se říct, že bych je znala. Jednoho z nich jsem potkala, ale to je vše. Ten druhý nesl zvláštní předmět. Pkud se s nimi opět setkáš, zeptej se ho na ten předmět. A pokud potkáte vlastníka oné věci, můžete mu vyřídit mé pozdravy. Po tvé žádosti se rozesmála a podívala se ti do očí. Z toho pohledu ti přejel mráz po zádech. Máš pravdu, dnes nikdo nic nedělá bez odměny. Já to chápu, moc dobře chápu lidi. Máte příliš krátký život, tak chcete využívat každý okamžik a získat z něho co nejvíce. Nemusíš mít obavy, bez odměny tě nenechám odejít. Starej se o Halleta dobře, velmi mi na něm záleží. Nepostřehl jsi rychlý pohyb, až když ti její dlaň zakryla oči. Okamžitě jsi usnul. Ráno ses probudil u vyhaslého ohniště. Hallet leží kus od tebe a po Rayle není ani stopy. Vedle tebe leží v pěkném koženém pouzdře krásný luk a toulec šípů. Kromě toho torna, ve které je několik lahviček, sáčků s bylinami a spoustu pergamenů, sešitých v dost ošoupané kožené vazbě. Listy prgamenů jsou plné nejrůznějších receptů na masti a byliné odvary. Potom sis všiml, že kus od tebe mezi stromy stojí laň. Párkrát zamrkala a potom nejistě vykročila k tobě. Hallet ramžoural, zívl a posadil se. Laň se nečekaným pohybem vyplašila a odběhla. Tak půjdeme? Zeptal se netrpělivě chlapec a začal si balit věci.

Miguel - 22. května 2011 19:45

soukromá zpráva od Miguel pro Ráno u ohně Pomalu přicházím k sobě. Moje hlava...jak dlouho jsem spal? Zář vycházejícího slunce mě dá rychlou odpověď.Nebyl to jen sen? Nevrlý mušketýr a jeho pes, Rayla, Hallet..HALLET! „Hallete! Oh diky Bohu.“ Oddychnu si když ho uvidím vedle sebe balit si věci. Můj pohled zavadí o luk a koženou brašnu na zemi. Děkuji..určitě ty věci upotřebím. Hned jak bude čas zkusím namíchat léčivou mast. A slibuji že na tvého kluka dám pozor. „Nuže pojďme cesta je daleká.“ Kráčíme spolu po lesní cestě a hlavou se mi honí myšlenky. Dej pozor na toho kluka .Měl by si ho naučit se o sebe postarat. bránit se.... Vždyť je to ještě dítě. Nemůžeš ho učit zabíjet sám víš že je to proti přírodě.... Život je drsný stejně jednou bude muset... „Hallete něco ti řeknu. Nevím co tě učila Rayla ale život je... někdy dost drsný. Budeš se muset naučit starat sám o sebe, bránit se...Já osobně v boji používám tady tyhle nože.“ Ukážu mu svoje 2 Khukri a zadívám se na něho.„Hmm ale ty asi nebudou pro tebe. Jsou moc těžké. Pro začátek zkusíme tohle..“ Useknu menší stromek u cesty. Po chvilce ořezávání nožem podám Halletovi hůl vyrobenou přesně na míru jeho dětské postavě. „Tady máš.Můžeš se o ni opírat při daleké cestě a ulehčit tak nohám. Když ji chytíš takhle docela dobře se i ubráníš. Pojď zkusíme si to, připrav se.“Udělám na něho pěstí pár výpadů. „Je to pro tvoje dobro..sám to poznáš v budoucnu, tak se neboj. Já ti neublížím ale někdo jiný by třeba mohl a jak se potom budeš bránit?“

Freyja - 25. května 2011 18:50

soukromá zpráva od Freyja pro Na cestě Hallet kráčí vedle tebe a rozhlíží se kolem. Co mě učila? Různé věci, poznávat byliny, starat se o stromy a zvířata a bránit les. Čím dál víc sem přicházejí dřevaři a lovci a dostávají se až do míst, kam nesmí. Úkol ochránců lesa je bránit jim v tom, ale je příliš málo ochránců. Já jednou budu taky ochránce, proto mě Rayla učila. Říkala, že jsem se ztratil v lese, když jsem byl ještě batole. Našla mě a od té doby se o mě stará. Méžná se to nezdá, ale vím o životě dost, tady v lese se každý naučí si ho vážit. To mě Rayla taky učila. Vzal si od tebe hůl a prohlédl si ji. Když jsi zaútočil, Hallet nehnul ani brvou. Než tvá rána dopadla, najednou tam nebyl. Tohle mě taky... Ozvalo se nad tebou, kde stojí Hallet na větvi, která by jeho váhu normálně v žádném případě neunesla. Najednou vykřikl, větev se zhoupla a on se rozplácl na zemi. Tohle mě taky učila, ale ještě dělám chyby. Když začnu mluvit, tak se přestanu soustředit a spadnu. Řekl a rozmrzele se vyškrábal na nohy. Rayla říkala, že stejně nemám šanci se bránit. Učila mě, jak se schovat, nebo utéct. Kousek odtud jsou ti dva ze včera, dodal a podíval se někam mezi stromy.

Freyja - 25. května 2011 19:00

Les a cesta dál - Riv, Guilermo Probudilo vás ranní slunce, prosvítající skrz větve stromu nepříjemně do očí. Oheň už dávno vyhasl a všude je ještě rosa. Signor Luigi vstal a začal si rozčileně olizovat čumák po celé noci, co ho měl u ohně. Když jste vstali i vy a začali jste se připravovat na cestu, najednou zaštěkal a dívá se někam k cestě. Za chvíli jste si všimli, na koho štěkal. Po cestě přicházejí dva z osazenstva druhého tábořiště. Ta žena s nimi není a není evidentně ani nikde nablízku. Signor Luigi vrčí a po očku se dívá směrem ke Guilermovi. Dvojice se zastavila a chvíli spolu o něčem mluvili, chlapec potom ukázal vaším směrem, zřejmě si vás už také všiml. Potom zamával. Jdeme taky do města, můžeme jít všichni dohromady, když budete chtít! Zavolal na vás.

Guilermo Matiolli - 27. května 2011 16:42

Cesta dál a opět staří známí Pichlavé paprsky slunce se m zabodávají do fousaté tváře. Neochotně se ještě třikrát převalím čímž se pokouším, alespoň dočasně odvrátit nepříjemné vstávání. Nakonec přeci jen se odhodlám k rozmotání se z deky a pláště do kterých jsem byl zamotán jako mumie. Riv ještě spí a tak ho nechám dokud nerozfoukám oheň a v malém vojenském kotlíku neuvařím čaj. Dokonce mám zbytek homole cukru a tak ho i osladím ať máme po ránu dostatek energie. Ve vaku ještě naleznu okoralí kus chleba cibuli a kousek slaniny i to se bude po ránu hodit. Položím to na pařez a bodnu vedle toho vojenský nůž a pak houknu na Riva: „Hej stávej k sakru ospalče jeden snídaňa už je nachystaná nebudem tu vyspávat jak slečinky.“ Po snídani si jen uklidím těch pár svých věcí a jsem připraven na cestu. Z ničeho nic však začne vrčet a štěkat Signore Luiggi. Zpozorním a připravím arqebuzu. Po chvíli už je vidět o co jde. Kývnu na Riva: „Helemese zase naši staří známí? Jakáže náhodička. Tak co zkusíme to snima? Ty dva přinejhorším zlikvidujeme pokud by se o něco pokusili a jak jsi říkal aspoň je budem mít na očích. I když ta ženská může být kdekoliv. “ Syknu na Luiggiho ať toho nechá a pak mávnu na ty dva na cestě, souhlasné gesto jako, že proč ne. Pokud Riv nic nebude namítat přidáme se k nim avšak budu stále připraven na jakoukoliv nepředloženost z jejich strany. Když se k nim přidáme jen se tak jakoby rozhlédnu do okolí a prohodím k nim. „Nuž pánové kde jste nechali vaši společnici?“

Riv - 27. května 2011 17:34

Další noc a ráno v lese Po chvíli jsme s Guilermem našli docela přijatelné místo, malou zastíněnou mýtinu osvícenou září měsíce, a jelikož tma nám již neumožňovala pokračovat v dalšín cestě, tak jsme se rozhodli utábořit se zde a přečkat tu noc. Rozdělávání ohně nám chvíli trvalo, jelikož dřevo jsme zkrz tmu nemohli najít a vše bylo mokré. Uleháme vedle ohně a usínáme. Ráno mě budí Guilermo. Posnídáme, to co nám nsaše zásoby dovolí. Zaklidíme tábořiště a chystáme se na další cestu, když nás Signore Luiggi upozorňuje na něco svým štěkotem. Štěká na dvě postavy přicházející k nám po cestě. Je to ten muž a kluk z tábora, na který jsme včera narazili a který jsme z opatrnosti opustili. Ta žena s nimi není. "Bude dobré je mít na očích ale si budeme na ně dávat pozor. Půjdeme společně s nimi. To by mě taky zajímalo, kde je ta ženská."

Miguel - 31. května 2011 17:06

soukromá zpráva od Miguel pro Druhé Setkání „jak si to...“ S úžasem pozoruji Halletův kousek. „Tak vidiím že první lekci si zvládl na výbornou. Akorát příště nemluv a soustřeď se.“ Usměju se na něho. „Ale tohle si taky vezmi pro jistotu...Ber to třeba jako dárek a uvidíš, jednou se ti bude hodit.Tím sem si jistý“ Kopnu do špičky hole a když se ve vzduchu roztočí chytnu ji a podám Halletovi. V dálce vidíme přicházet Guilerma a Riva. Než můžu cokoliv udělat Hallet na ně zavolá.Ten kluk snad nemá rozum takhle volat na cizí lidi v lese.

Miguel - 31. května 2011 17:25

Druhé Setkání „Kdyby jste včera neutekli mohla vás naučit spoustu nových věcí. Může tu být kdekoliv, klidně i teď koukat na nás. Neublíží vám dokud vy neublížíte lesu nebo ji samotné. Ale to není podstatné. Já jsem Miguel, hraničář. Promiňte moji podezíravost. To víte nemám rád neznáme lidi ve svém lese. A tohle...“ ukážu na malého kluka „Je Hallet učedník naši společnice jak ji říkáte a vpodstatě teď i můj.Jestli se chcete připojit tak pojďme cesta je ještě daleká “

Freyja - 23. června 2011 14:01

Vypadá to, že s vámi momentálně nic nehne, takže nemá cenu se o nic snažit, ať už hrozbami vyhozením nebo čímkoli jiným. Ani já teď nemám moc času a zítra odjíždím na čtrnáct dní za hranice. Zbytek prázdnin také budu víceméně pryč. Pozastavuji tedy jeskyni na prázdniny. Koukejte se vzpamatovat, po prázdninách tu chci vidět hráče s trochou akčního ducha, protože teď tu spíš vidím bandu polomrtvých trosek :). Maieni

Laakii - admin - 09. srpna 2011 14:00

Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin

Riv - 09. srpna 2011 15:15
	RE: Laakii - admin Podle poslední domluvy (viz i Freyja - 23. června 2011 14:01) by měla být prázdninová přestávka. Hrát by se mělo opět v září. Tak uvidíme.

Laakii - admin - 09. srpna 2011 20:40
	Jeskyně vytažena z odpadu. Pamatujte prosím na nové pravidlo. Pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, jeskyně bude automaticky ukončena. Laakii - admin

Laakii - admin - 26. září 2011 21:13

Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR