Talleon: Země Měsíčního jezera
hrálo se Denně
od: 17. ledna 2012 19:13 do: 11. dubna 2012 23:12
Dobrodružství vedl(a) Fata
| |
 | Bude :) |
| |
|
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Osada u Vlčí řeky Osada u Vlčí řeky je jedním z táborů, jejichž vlastníkem je Kmen Vlka. Takových táborů není mnoho, ale stále jich je dost na to, aby se Kmen Vlka mohl považovat za středně početný barbarský kmen. Ty, jako jeden z mladých válečníků, si byl předvolán k náčelníkovi a stařešinům, jež si vás nechali zavolat na Vlčí skálu, což je velký útes nad Vlčí řekou. Když jste se všichni dostavili nad řeku, váš náčelník, jež seděl se zkříženýma nohama na vrcholku útesu, promluvil: „Válečníci! Slyšte slova Assisonova!“ V tu chvíli jeden z kmenových stařešinů, jenž byl zároveň kmenovým šamanem, začal tiše bušit do jednoho z bubnů. „Assison, náš pán a patron, má pro vás poslání,“ pokračoval náčelník, „musíte se vydat do světa! Tak jako vaši otcové a otcové vašich otců. Na zkušenou, říkají někteří, na zocelení, praví další, na smrt, tvrdí ostatní. Připravte se, válečníci! Váš čas nadešel...rok a den se nesmíte vrátit do osady. Tak praví duchové předků a Assison, náš pán a patron.“ Šaman zrychlil tempo bušení a náčelník společně s ostatními šamany začali prozpěvovat oslavnou píseň na válku, boj a Assisona.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Barbarská vrchovina, kdesi poblíž řeky Daghen Už je to spousta let, co si opustil svou domovskou osadu a vydal si se do světa s cílem ukojit svou touho po boji a po výzvách. Můžeme říci, že si procestoval skoro celou Barbarskou vrchovinu a dokonce si zavítal i do sídlišť kmene Orlů v Orlích vrších, kde si doufal, že najdeš nějaká další vodítka pro svou cestu...ale ať si hledal jak si hledal, stále si nenašel nic, co by ti pomohlo sjednotit kmeny. Nakonec po dlouhých letech si zavítal zpět na jih, na území svého kmene Jezevce. Nyní táboříš poblíž řeky Daghen, kde sis na jednom z útesů nad divokou řekou vystavěl provizorní tábořiště. Nyní odtud sleduješ okolní krajinu a vzpomínáš na léta svého mládí. Je to už tak dávno. Tak předávno, co si se naposledy toulal po těchto kopcích a v těchto vrchovinských lesích. Matně si vzpomínáš na lov černých medvědů, jež se vyskytují jen zde, jižně od Tichých hor. Ten adrenalin, to vzrušení, jež lov na tuto obří a nebezpečnou šelmu přinášel. Spousty mužů skončili svůj život díky černé bestii. Ale ti, jež ji přemohli, získali čest a slávu svého kmene. Stali se z nich skuteční muži a jako takoví byli vysláni do světa, aby se po dobu desíti let ploužili krajinami divočiny a šířili zvěsti a slávu kmene Jezevce. Mnoho z těch, kdo do světa vyrazili, se již nevrátilo. Buď si je našla smrt v nějakém zapomenutém kraji, kde se na ně vrhla přesila orků, či obrů, nebo se jednoduše utkali s někým, na koho nestačili. Ti šťastnější si jednoduše oblíbili cestování. Putování po krajině, lov zvěře a život v osamění pouze vyhledávající souboje proti nepřátelům, na kterých by mohli nakrmit svou touho po boji. Ve jménu Assisona, pána a patrona barbarských kmenů. To on je otcem všech barbarů...dle legend. A v jeho jméně všichni barbaři loví a válčí. Tak jako ty. A nyní, sám, sedíc na vrcholku útesu nad řekou, sleduješ její zuřivý proud, jež se dere skrz kameny a jež se nenechá zastavit žádnou překážkou. Právě naopak. Překážka řeku ještě víc vyburcuje a ta zuří, přímo fanaticky se dere vpřed. Takové řeky jsou děsivě nebezpečné, to ví každý barbar. Peřeje, vodopády, zuřivé proudy drtící skály a kameny, nikdy nekončící síla řeky....a takoví jsou i barbaři. Neústupní, tvrdí, odhodlaní. Otázka zní...jaký je cíl vody v řece? ..Jaký je cíl barbarského válečníka toulajíváho se světem? Ač jste nikdy, jako rasa, moc moudrosti nepobrali, takové otázky často trápí mysl válečníka. Tak jako teď tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ialfanta je vskutku překrásné místo a sídliště hraničářů ležící na severu Zlatého hvozdu. Vysoké stromy s mohutnými korunami zakrývají palouk s několika táborovými ohni, kolem kterých jsou roztroušená stromová obydlí. U ohňů většinou posedávají elfí hraničáři a společně vzpomínají na zážitky z obchůzek po hvozdu, či z výprav do divočiny. Čas od času sem zavítá i nějaká Gaina kněžka, jenž jim požehná k dalším úspěšným výpravám. Nyní se v tomto velkém tábořišti hraničářů nacházíš i ty. I když máš na boj špatné vzpomínky a právě boj zavinil tvá zranění těla a duše, nemůžeš překonat touhu po informacích právě z toho světa, v němž došlo k oněm temným událostem. A kde jinde sehnat tyto informace, než u zdroje. A nejlepší zdroje informací jsou buď obchodníci a nebo hraničáři. Už z principu máš blíže k hraničářům, neboť oni jsou těmi, kteří upřednostňují meč a luk, před měšcem zlata a jejich mluva je ti mnohem bližší, než mluva obchodnická. Jsou přímí a jdou k věci. Tak jako správní vojáci Gaii a Feirise. Už je to nějaký ten rok, co posloucháš nezajímavé zprávy a čas od času vyrazíš na nějakou toulku po hvozdu. Avšak prozatím si nedostal onen hledaný impulz, jenž by tě vytrhl z letargie a donutil by tě jednat. Až...možná teď. Doslechl si se, že do tábora dorazila elfka. Mladá elfí slečna z hvozdu Amfeiren. Prý snad šermířka, což je u elfích žen vskutku nezvyklé. Možná právě tě tak zaujala. Možná to bylo její mládí a její půvab. Kdo ví. Každopádně si se o ní začal více zajímat a od pár tvých známých si se dozvěděl, že si nechává říkat Veassë (hráčka). Prý hledá šermířské zkušenosti...no a těch ty máš na rozdávání. Že by to byl onen hledaný impuls? Ono nakopnutí osudu? Že by to byl konec oné dlouhotrvající letargie? Kdo ví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro
Ialfanta je vskutku překrásné místo a sídliště hraničářů ležící na severu Zlatého hvozdu. Vysoké stromy s mohutnými korunami zakrývají palouk s několika táborovými ohni, kolem kterých jsou roztroušená stromová obydlí. U ohňů většinou posedávají elfí hraničáři a společně vzpomínají na zážitky z obchůzek po hvozdu, či z výprav do divočiny. Čas od času sem zavítá i nějaká Gaina kněžka, jenž jim požehná k dalším úspěšným výpravám. Nyní se v tomto velkém tábořišti hraničářů nacházíš i ty. Přišla jsi sem z domova s cílem najít další místa, kde by si se mohla přiučit v šermířském umění. A lze očekávat, že zde mezi hraničáři, kteří tvoří nikdy nekončící obranný val elfích hvozdů, bude dostatek schopných šermířů, jež by tě toho mohli hodně naučit. A jak se zdá, skutečně si situaci odhadla správně. Zdejší hraničáři jsou skutečně mistry v oboru. Spousta z nich zažila desítky, ne-li stovky bitev a tak mají zkušeností na rozdávání. Většina z nich je však celkem uzavřená a málokterý z nich je ochotný o čemkoliv mluvit. Rozhodně ne s někým, kdo mezi ně nepatří. Hraničáři jsou skutečně uzavřená společnost. Avšak doslechla si se, že mezi nimi nyní tráví čas i jakýsi Astenionský kapitán, jenž se kdysi dávno podílel na přísně tajné misi, která jaksi nevyšla. Jeho prý pak nalezli na hranici hvozdu, zkrvaveného a téměř mrtvého, jak bránil svého koně. Jeho tělo, stejně jako tělo koně, bylo probodáno šípy a byl to hotový zázrak, že přežil. Avšak kdo ví, co je na těch řečech pravda. Podle všeho by se měl jmenovat Ordus (hráč), či tak nějak. |
| |
 | soukromá zpráva od Wolfhar Sekera pro Vyslechnu si jejich slova a s nadšením se přidám do skandování se sekerou „Krev! Boj! Smrt! Válečnický život! Krev! Boj! Smrt! Assisonovi děti! Krev! Boj! Smrt! Nikdy se nevzdej! Krev! Boj! Smrt! Smrt s úsměvem vítej ! Assisone, buď mi svědkem ! Předci, buďte mi svědkem !“ Poté se vrátím do chýše, kde na mě čekal otec. Neřekl ani slovo, jen mě poplácal po rameni, ale máma mě sevřela jedním dlouhým obětím, ale bezeslov bez slz. Jsme přece Vlci, jsme tvrdí. Už víš kam půjdeš synu?, prohodí otec. Chci se podívat na Vlčí chřtán Ale pak se nemůžeš vrátit přes území klanu, přece. Snad tam nebudeš celý rok. Vykulila oči máma. Přejdu Divoké hory a vydám se hledat trpaslíky. Rád bych se od nich přiučil kovářskému řemeslu. Ucítím herdu do zad To je aspoň Vlk. Jsem na tebe hrdý synu. Když se otočím, abych mu podal ještě ruku na rozloučenou. Ale dostane se mi překvapení. Otec mi podával svůj krátký těžký meč... Loučení proběhlo nakonec mnohem zdlouhavěji, protože přišli i prarodiče a pár přátel starších i mladších. Dostal jsem různé drobné dárky na vzpomínku od děvčat, či nějaký drobný peníz na cestu. Teď už jsem ale klusal po cestě podél řeky Vlk. Krátký meč přes levé rameno, tornu přes pravé a sekeru u opasku na levé straně... |
| |
 | soukromá zpráva od Ordulus, elfí kapitán pro Pomalu vstanu z chladné země, oklepu si plášť a pohlédnu před sebe. Zebou mě kosti a rozespale se rozhlížím, až narazím na ohně hraničářů. Vím, že mou přítomností nepohrdnou a tak jsem rád, když přisednu k nedalekému ohni a hraničáři mě vlídně přijmou. Chvíli poslouchám jejich vyprávění a natáhnu ruce k ohni, krásně hřeje. Poté přes sebe přehodím plášť a snažím se zahnat zimu, která se do mě pustila. Hledím do ohně a s velikým zaujetím sleduji, jak plameny tančí. Chvíli mě to uspokojí, snad i uklidní, poté ale opět procitnu k životu, ohlédnu se na hraničáře a poslouchám jejich debatu. Opravdu netrvá dlouho a připojím se do hovoru. Většinou se tito muži chvástají svými činy a popisují, co zažili, ale dnes je to jiné. Povídají o té elfí holce už nejméně hodinku. Jen se usměji nad myšlenkou, že myslí jen na ženský a potom se zarazím. Pochází docela z dálky a asi ví spoustu jiných věcí, než hraničáři a navíc se sem musela nějak dostat. Hmm. Možná ví něco zajímavého. Na pokřikování hraničářů, že je to šermířka nereaguji a ani si moc nevšímám řečem jak je hezká. Pomalu sklopím hlavu a slabě vzdychnu. Potom se s hraničáři rozloučím, poděkuji jim a pomalým krokem se jdu k vodě umýt. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Car'Gatthel (Síň Hledačů) – Úvod Car'Gatthel, Síň Hledačů, je trpasličí sídliště ležící v Hledačových horách jižně od Měsíčního jezera a je právěm považováno za základnu pro všechny Hledače. Zdejší král, Trogin Zlatouch, je dědicem jednoho z největších trpasličích Hledačů vůbec. Tím byl samozřejmě Groghan Hledač, jež nalezl ruiny staré Síně a nově do ní přivedl svůj klan, který ji po staletí upravoval až z ní vznikla Car'Gatthel, Síň Hledačů. Jeho rod od té doby vládne pod Hledačovými horami s Síních Hledačů. A je nutno říci, že zde, v Síních, jež patří mezi jedny z nejstarších Síní vůbec, i když po nutných opravách a rekonstrukcích, je přímo cítit ona minulost. Takové Síně, jako je Car'Gatthel, už dlouho nikde nevznikli. Obří sály s mocnými sloupy, které by neobjala ani padesátka mužů, tyčícími se do výšky stovek kroků. Podzemní šachty se stovkami prastarých soch hrdinů a králů zvětšených desetinásobně oproti reálné velikosti. A další a další nádherné šachty s mozaikami, kresbami, sousošími a s chrliči vytesanými přímo do skály. A jako perla, Sál Diadému, kde je trůn krále pod Hledačovými horami. Strop zde tvoří ohromný diamant fungující jako mocný rozptylovač denního světla, jenž je sem přiváděno skrz složitý systém zrcadel a světlíků. A každý den, ráno, při východu slunce, se celý sál vždy zalije nádherným svitem, jenž nikde jinde v podzemí nenajdete. To je skutečný poklad Síně Hledačů. A zde, v tomto úchvatném sídlišti tvých bratrů a sester, se nyní nacházíš i ty. Přesněji momentálně posedáváš v jedné z putyk v předměstí, kde jeden z trpaslíků, zdejší hostinský, čepuje to nejlepší trpasličí pivo, jaké si kdy pil. Skutečná extra třída, žádná lidská „voda“, ale pivo jak má být. Člověka by nejspíš skolilo jedna dvě, ale trpaslíka jen tak lehce polechtá...i když po pár kouscích tohohle pití se i trpaslík může cítit nejistý na svých vlastních nohou. Společně s tebou je v hostinci i pár dalších trpaslíků. Jedna skupinka asi tří kopáčů popíjí u jednoho stolu a další trpaslík sedí u zdi naproti tobě (Frenir). |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Car'Gatthel (Síň Hledačů) – Úvod Car'Gatthel, Síň Hledačů, je trpasličí sídliště ležící v Hledačových horách jižně od Měsíčního jezera a je právěm považováno za základnu pro všechny Hledače. Zdejší král, Trogin Zlatouch, je dědicem jednoho z největších trpasličích Hledačů vůbec. Tím byl samozřejmě Groghan Hledač, jež nalezl ruiny staré Síně a nově do ní přivedl svůj klan, který ji po staletí upravoval až z ní vznikla Car'Gatthel, Síň Hledačů. Jeho rod od té doby vládne pod Hledačovými horami s Síních Hledačů. A je nutno říci, že zde, v Síních, jež patří mezi jedny z nejstarších Síní vůbec, i když po nutných opravách a rekonstrukcích, je přímo cítit ona minulost. Takové Síně, jako je Car'Gatthel, už dlouho nikde nevznikli. Obří sály s mocnými sloupy, které by neobjala ani padesátka mužů, tyčícími se do výšky stovek kroků. Podzemní šachty se stovkami prastarých soch hrdinů a králů zvětšených desetinásobně oproti reálné velikosti. A další a další nádherné šachty s mozaikami, kresbami, sousošími a s chrliči vytesanými přímo do skály. A jako perla, Sál Diadému, kde je trůn krále pod Hledačovými horami. Strop zde tvoří ohromný diamant fungující jako mocný rozptylovač denního světla, jenž je sem přiváděno skrz složitý systém zrcadel a světlíků. A každý den, ráno, při východu slunce, se celý sál vždy zalije nádherným svitem, jenž nikde jinde v podzemí nenajdete. To je skutečný poklad Síně Hledačů. A zde, v tomto úchvatném sídlišti tvých bratrů a sester, se nyní nacházíš i ty. Přesněji momentálně posedáváš v jedné z putyk v předměstí, kde jeden z trpaslíků, zdejší hostinský, čepuje to nejlepší trpasličí pivo, jaké si kdy pil. Skutečná extra třída, žádná lidská „voda“, ale pivo jak má být. Člověka by nejspíš skolilo jedna dvě, ale trpaslíka jen tak lehce polechtá...i když po pár kouscích tohohle pití se i trpaslík může cítit nejistý na svých vlastních nohou. Společně s tebou je v hostinci i pár dalších trpaslíků. Jedna skupinka asi tří kopáčů popíjí u jednoho stolu a další trpaslík sedí u zdi naproti tobě (Ymir). |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Klušeš po nerovném a skalnatém břehu Vlka, který je v těchto končinách dosti divoký, neboť právě zde se jeho vody rozbíjí o skály a hrubé skalnaté podloží, což vytváří zuřivé peřeje, skrz něž si netroufne proplout ani ten nejstatečnější válečník. Vlk je vskutku hoden svého jména a s radostí uvítá každou kořist, která se mu dobrovolně nabídne. To pro tebe ale není nic nového. Vyhýbat se vodám Vlka vás učili už od mala a dle některých stařešinů prý řeku posvětil samotný Assison, neboť chtěl, aby Vlčí válečníci měli před očima stále mocnou ukázku jeho moci. Brzy si obešel nebezpečná zákoutí řeky a stanul si před Vlčím hvozdem, jenž je považován za stejně nebezpečný kus země, jako řeka samotná. Rozhodně do něj nevstupuje každý, ale čas od času tam některý z barbarů kmene Vlka zavítá. Buď ho žene touha po dobrodružství nebo ona tajemství, který dle pověstí skrývá Vlčí chřtán. Jak tak stojíš před prvními stromy hvozdu a sleduješ mocné koruny smrků a borovic, jež se ve vysokých výškách naklánějí ve větru a tiše prozpěvují onu „lesní píseň“, ozval se ti za zády hlas. „Pěknej les, jen co je pravda. Málo světla, hodně tmy a stínů...skoro jako doma.“ Pokud se otočíš, uvidíš postavu kompletně zahalenou do černo-modrého pláště. Vysoký je asi jako lidský muž, ale štíhlejší. A z toho, jak stojí, můžeš jednoduše usoudit, že boj proti němu by nebyl žádná slast. Je vidět, že na nohách stojí jako panter připravený se kdykoliv odpérovat a uskočit, či naopak přiskočit. I přes plášť je vidět dvě pochvy na obou stranách jeho boků, což značí, že rozhodně není bezbranný. |
| |
| soukromá zpráva od Wolfhar Sekera pro Jaktože jsem jej neviděl, nebo neslyšel? Ani Assin, můj vlk Bleskově se otočím, s mírným ustoupením a položím ruku na svou sekeru. Mírně přivřu oči, protože je pozdní odpoledne a slunce mi svítí do očí a jsem tak v nevýhodě. "Tma ještě nikomu neublížila, ale pomáhá těm, kdo útočí lstí. Kdo jsi a co pohledáváš na území kmene vlků?" Přitom se uvolním. Pokud zaútočí nesmím být ztuhlí. Je mi jasný, že pokud se rozhodne zaútočit, budu mít jen málo času na přípravu obrany. Assin tiše a hluboce zavrčí. "Assine klid!", rozkaz podpořím i gestem pro čekání. |
| |
 | soukromá zpráva od J`hänn pro Po dlouhém dni jsem se rozhodl že zavítám do mé nejmilejší, nejpřívětivější a také nejzakouřenější hospody vůbec, kde čepují to nejlepší trpasličí pivo, jaké můj jazýček ochutnal. Žádná lidská voda s příchutí chmelu! Když otevřu dveře, okamžitě mě zahalí mlha z trpasličího kuřiva. Mocně nasaji vůně spáleného tabáku a ihned se cítím jako doma. Rozhlédnu se po jednom z volných stolů a usedám za něj. Chvíli čekám a po chvilce houknu na hospodského:"Tož jedno vétečné pivo! Bo sme tu jak u Suchánků na zahradě?" Zakřičím směrem k hostinskému. Ten jen kývne a postaví korbel pod pípu. Po chvilce mi postaví hostinský dobře chlazené, správné chlazené pivo přede mě. Já mu do ruky vložím pár měďáků a zabořím svoje rty do tý báječný pěny. Vypiju snad půlku a pořádně si odříhnu:"ÁÁááách... Tož to sem si dáchnul!" Vytáhnu z kapsy dýmku s tabákem. Nacpu jemný tabák do dýmky, trochu ho protřu, aby rychle nehořel, a třískou jej zapálím. Párkrát si bafnu a vypouštím do vzduchu líně kolečka. Opřu se hluboce do židle, nohy natáhnu pod stůl a svůj pohled zamířím ke stropu. "Jo. Tak tohle bych moh." Po nějaké době slupnu zbytek piva a posléze druhé, třetí, čtvrté a začnu se rozhlížet po hospodě. Všimnu si osamoceného trpaslíka sedícího u zdi přímo naproti mě. O trpasličím pivu se říká mnohé. Člověka složí jedno, druhé určitě. Však po pár škopcích je schopné i trpaslíkovi zamotat nohy. Vypiju teda páté pivo a zvednu se. V nohách cítím ty tři piva:"Tož nohe moje - vpřed!" Nasměřuj si to přímo za osamoceným trpaslíkem. Sedíš u piva a v hlavě se ti honí různé myšlenky. Když v tom tě z přemýšlení vytrhne podnapilý trpaslík směřující si to očividně k tobě. Zastaví se u tebe u stolu s polo vyhaslou dýmkou v ruce a hlasitě si odříhne. Natáhne ruku:"Tož Já sem Ymir. Nemoh sem si nevšimnót, jak hnu přeméšlíš." Stojí před tebou metr a půl vysoký trpaslík s vousem spleteného do dvou copů, vlasy do jednoho. Konce copů mu zpevňují zlaté kroužky. Jeho postava je mohutná a svalnatá. Podle toho usuzuješ, že se jedná o vojáka či horníka. U pasu se mu houpe sekyra. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá růže – Kapitula, Odchod „Je čas,“ řekne jeden z čarodějů, jenž ještě před pár dny býval jedním z tvých mistrů a také, pokud to tak lze říci, tvůj patron. To od něj si dostal diplom o ukončení výuky a také onu „magickou hůl“. Prý aby ti pomáhala při cestách s lapky a podobnými šmejdy. Trocha šoků dokáže pobudy rychle srovnat do latě, říkával. Nyní tě vyprovodil až před bránu kapituly, kde se s tebou společně s pár dalšími čaroději a čarodějkami...z nichž některé tě znají víc než je zdrávo, rozloučil. „Nechť tě svět uvítá. A nezapomeň. Když kapitula zavolá, musíš poslechnout. Tak jako my všichni, i ty musíš sloužit zájmům Citadely. Neboť Citadela je to jediné, co dělí lidské čaroděje od Chaosu. Citadela je Řád, pevný a neochvějný sloup pravdy a spravedlnosti, jež koná vše v duchu dobra a dobré víry. Neboť Uthm a jeho bohové nás sledují a vkládají v nás svou důvěru. A my, čarodějové Citadely, je nezklameme.“ Co si pamatuješ, tak tohle opakují vždy, když kapitulu opouští nově promovaný čaroděj. Je to nejspíš nějaká stará fráze. Vůbec by ses nedivil, kdyby byla ještě z dob První říše a možná ještě starší. Snad z dob prvních lidských mágů. Každopádně, nyní si, do doby než tě kapitula zavolá, úplně volný a můžeš vyrazit téměř kamkoliv. Před tebou se rozprostírá celý svět..no dobře, ne celý svět. Momentálně jen hlavní náměstí Černé růže, takzvané Kapitulské náměstí, které je srdcem města a do nějž mimo Kapituly ústí i Černorůžská radnice a cech obchodníků, kovářů a námořníků. A mezi tím vším je jedna budova, která sem snad ani nepatří, Kurýrní služba. Nijak zvlášť úžasně nevypadá a nebýt toho, jak důležití kurýři jsou, nejspíš by je odtud už dávno vystrnadili někam na okraj města. Hned vedle kurýrní služby je hlavní třída se spoustou obchůdků, dílen, bordelů a samozřejmě putyk. Ty nechybí v žádném městě a tím méně v Černé růži, jejíž pověst ji zaručuje neustálý příval dalších a dalších štamgastů pochybné pověsti. Kam vyrazíš? To je nyní na tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá růže, město zlodějů a lapků, i když to nikdo oficiálně nepotvrdí. Ale mezi podzemními kruhy je to všeobecně známé. Většina žebráků a bezdomovců jsou skrytí agenti Cechu zlodějů a málokdo z chudáků pro Cech někdy něco neudělal. Proč by taky ne. Platí dobře a jejich zlato je stejně dobrý jako kterékoliv jiné. Ty si byl právě v jedné z takových podivných uličkách nevalné pověsti, jež leží na pobřeží a jsou často přecpané námořníky a dalšími pobudy nebezpečné pověsti. Na druhou stranu, námořníci a žoldáci mají vždy dost peněz, které se právě v takových pajzlech snaží utratit za chlast a za povětrné ženské, které dají každému. Právě naproti jednomu z těchto námořnických barů nyní stojíš, skrčen ve stínu protější budovy, a pozoruješ dění okolo. Zdá se, že do pajzlu míří vskutku spousta námořníků, z nichž většina nejspíš právě přijela a tak bude mít měšce hezky plné. Na druhou stranu, všichni vypadají dosti svalnatí a dostat se s nimi do konfliktu by nemuselo být nejlepší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Setkání Na tvou odpověď zareaguje neznámá postava smíchem. Poté shodí plášť, přičemž kápě mu však zůstane. A i přesto, že se na tebe nyní dívá a kápě obličej nezakrývá, vidíš jen dva lehce světlé body, jež vypadají jako oči. Zbytek obličeje splývá s kápí. Temně černá barva. Stejně jako barva jeho zbroje. Vlastně všechno na něm je černé, přinejlepším tmavě šedé. Výjimku tvoří pásky jakéhosi neznámého písma, jenž je do zbroje, suknice i pochev šavlí zaznamenáno...snad stříbrem ! „Je vidět, že jsi příliš mladý, příteli,“ prohodila černá postava a dodala, „lest, úskok, přepadení,...nezáleží na způsobu, jakým nepřítele zabiješ. Jde jen o princip. On je mrtvý a ty si živý. Zbytek je nepodstatný...a jen hlupák nevyužije během souboje všech výhod, které může získat. Stateční fanatici umírají vždy jako první...to si pamatuj.“ Poté se podíval na tvého vlka a zpátky na tebe. „Jsem Ark'Takhan, smrtonoš Nočních lovců,“ představí se s náznakem úklony a poté tišeji dodá, „i když pochybuji, že to tobě něco řekne.“ Zpátky k tobě, znovu dostatečně hlasitě a srozumitelně, dodá: „A jaké je tvé jméno? Válečníku z Kmene Vlka? Smím ho znát? A pokud smím býti smělý, ptám se, kam míříte, ty a tvůj vlk?“ |
| |
| soukromá zpráva od Wolfhar Sekera pro Přitom černý bojovník stále mluví o lsti a přežití, než mu stihnu odpovědět, protože mě jeho řeč rozhodí. Vždy jsem byl vychován o tom, že útočit musím čestně a nepřítele porazit silou, rychlostí, uměním a důvtipem. Nebýt jako jezevec... ... se představí. Uvolním stisk sekery i když ji jsem ji držel levou rukou, a podám pravačku k přivítání. "Já jsem Wolfhar Sekera, syn Oghara Kováře, z klanu vlků a cestuji k Vlčímu chřtánu. A kam směřují tvé kroky Ark'Takhane, smrtonoši Nočních lovců?" |
| |
 | soukromá zpráva od Sam Fredovský pro Sedím ve stínu v jedné útulné hospůdce a pohrávám si se svoji dýkou. Dovnitř proudí stále nějací lidí, a tak se odsunu tak by na mě nepadla pozornost, v tomhle mi pomůže můj drobný vzrůst. Když zahlédnu poměrně naditý měšec jednoho z námořníků, přepadne mě chtíč, promnu si ruce a začnu plánovat jak se zmocním toho jejich majetku. Ha výtečně, to bude snadný cíl v této přeplněné hospodě, ale musím na to chytře. Slezu z židle, povytáhnu si dýku a pomalu jdu k mé oběti, povídá si se svými kamarády, a tak je přeruším, vytáhnu z kapsy hadr a vmísím se mezi ně se slovy "Promiňte pánové, jen to tady trochu vyčistím" mezitím schválně drknu do pití jednoho z nich, ale tak aby je to nepolilo. "A omlouvám se, já...já nechtěl, hned to uklidím" Přikrčím se a utírám pití na zemi, mezi tím však nožem přeříznu provázek na měšci... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Smrtonoš Ark'Takhan s klidem a sebeůvěrou přijal tvou nabízenou ruku a v temnotě jeho tváře se objevili čistě bílé zuby úsměvu. „Rád tě poznávám, Wolfhare, barbarský válečníku,“ řekl a znovu se uctivě uklonil. Poté pískl na prsty a z nebe se snesl temně černý orel jenž mu přistál na natažené levé ruce. „Tohle je Erk, černý orel z Nočního ostrova,“ představil vás a orel upřel své zraky na tvého vlka, kterého nejspíš považuje za potenciální hrozbu, „to díky němu jsem vás našel. Erk vidí všechno ze skvělé perspektivy. Je vskutku výtečným společníkem a mým věrným přítelem už dlouhá léta.“ Pak natáhl ruku výš a orel se ladně vznesl do výšin, kde začal kroužit jako matná černá tečka. Následně se na tebe znovu podíval a s úsměvem odpověděl na tvou otázku: „Mířím též k Vlčímu jezeru, jako ty.“ „Možná bychom si mohli dělat společnost,“ nadhodil a s pohledem k lesu dodal, „Vlčí hvozd je nebezpečná oblast i pro tak schopného barbara jakým ty určitě jsi.“ |
| |
 | soukromá zpráva od Darion pro Pýchou priam praskám. Mág! Čarodej! Mocný a tajomný, ovládajúci prastaré umenia ktoré sa vysmievajú samotným bohom, pľujú im do tvárí, kradnú ich silu. V najlepšom oblečení – čiernom „obleku“ a bielej košeli, s elegantným koženým opaskom a zdobenou pochvou na dýku. A magickou palicou, dlhou akurát od ruky po zem, s okrasnou hlavicou a magickou mocou. Odchod Mága. Tento výjav bude rozhodne mnohokrát kreslený najlepšímu umelcami a historikmi budúcich storočí. Celý čas preslovu od môjho patróna zachovávam „slávnostný výraz“. Viac menej pokorný a ďakovný, so štipkou právom zaslúženej hrdosti. Áno, som skvelý, ale nedávam to najavo. Teda momentálne. Naučenú frázu prespríliš nevnímam, poznám ju. Viac by ma pravdepodobne potešili osobnejšie slová, no tradícia je tradícia. Poďakujem úctivým kývnutím hlavy, veľavravne žmurknem na prizerajúce sa spolužiačky, efektívne sa otočím Kapitole chrbtom a majestátne odkráčam, vyrovnaným a cieľavedomým krokom. Až keď sa ľuďom v Kapitole stratím z dohľadu vybuchnem v radostný smiech, pošetilé podskakovanie či dokonca vyhadzovanie a chytanie mojej palice. Rozhodne som šťastný. Po chvíľke eufórie príde zadumanie. Vlastne absolútne netuším, čo robiť. Mesto je lákavé a ja mám peniaze, áno, ale oslava musí byť poriadna. Prejdem teda mestom, náhlivo a netrpezlivo, von a potom ku rieke, k čiastočne krytému háju kde je voda kľudná a kde sme sa mnohokrát kúpavali. Na mieste následne počkám, v takúto ročnú dobu a po obede je pravdepodobné, že čoskoro dorazia spolužiaci. Teda skôr spolužiačky, táto „pláž“ podľa nepísaných dohôd patrí ženskej časti magickej komunity. Tu som trávil značnú dobu. “Phoebe! Cha, mám to!“ kričím radostne akonáhle spozorujem prichádzajúci chumeľ a v ňom priateľku. Pritom nezabudnem dôležito zamávať vychádzkovou palicou, aby bolo jasné čo to vlastne okrem „titulu“ mám. Po priateľskom objatí a pochvalného šepkania od ostatných príchodzích dievčat, aspoň teda predpokladám, že si pochvalne šepkajú o mne, ide do tuhého a musím priam utekať. Niežeby som neobľuboval humor, no skončiť sotený do vody zrovna v pláne nemám. Za iných okolností, kľudne, no oblečenie by sa rozhodne nepotešilo. Našťastie sa tragickému osudu vyhnem. “Oslavujeme, poď, ideme do mesta, len my dvaja. Ale, nič nevymeškáš. Toto musíme osláviť, som promovaný čarodej a mnoho to pre mňa znamená, rovnako ako pre mňa veľa znamenáš ty. Aké trápne kecy?! Čo mi kazíš reputáciu? Fajn, fajn, platím ja, všetko. Mrcha.“ Tá dievčina mi už rozumie príliš dobre. No nemohol som si podobné reči odpustiť, predsa len nejaké obecenstvo sa tu nachádza. A do budúcna? Nuž, vrátka treba mať otvorené. “Rozmýšľam nad dobrodružstvom. Hej, hej, nesmej sa. Jakže som nikdy nebol ani len v lese? Nepamätáš tie oslavy...ee už neviem ani akého sviatku? Noačo že sme tam boli viacerý? Dopekla, ja že som sa bál? To ty si pišťala ako šialená! Hmm, tu to vyzerá fajn.“ Phoebe je jedna z mála ktoré považujem za skutočné priateľky. Dostatočne chytrá i stará aby nebola návšteva mesta...odsudzovaná. Lepšie keď do nejakej krčmy zapadnem s minimálne osemnásť ročnou než by som sa tam túlal s mladšími ročníkmi. To by mohlo vzbudiť príliš odsudzujúcich pohľadov, v lepšom prípade. Rozprávame sa väčšinu cesty, v priateľskom až žartovnom duchu smerom mesto a potom v meste až neuvidím zaujímavo vyzerajúci podnik, ktorý vypadá aspoň trochu čistejší než bežné „študentské“ knajpy ktoré navštevujem bežne. Teda navštevoval som. “Hostinský! Izbu na večer, víno pre mňa a veľa vína pre dámu! Slečnu! Žiadny študenti, promovaný mágovia! Kurva, jasne že mám peniaze, som ale snáď v Čiernej ruži že si taký vydriduch?“ Objednávam červené víno, niečo drahšie čím sa pokúsim ohromiť Phoebe, následne však už objednávam lacnejšie džbánky. A pijeme, a oslavujeme. “Nie, vážne. Nejaké dobrodružstvo, hej? No a potom...no, vrátiť sa a možno učiť? Aký starý musím byť aby ma kolégium prijalo za vyučujúceho? Hehe kým ty doštuduješ, to už budeš teda u mňa promovať.“ Sedíme a pijeme pomerne dlhšie, bez nejakej snahy zoznámiť sa i s inými hosťami, dnes je to súkromné. Nepijem dokonca ani príliš veľa, bude treba ešte veľa spraviť. Väčšinu času teda zaberá doberanie, žarty či spomínanie na prežité doby. Som šťastný, rozhodne. Ale aspoň trochu mi Kolégium, priatelia, milenky chýbať budú. A Phoebe, tá mi bude chýbať asi najviac. Už keď sa podnik vyprázdňuje, presunieme sa nahor. Druhá časť oslavy je následne ešte lepšia a sladšia než to víno. Ráno, s mierne hučiacou hlavou nahý no spokojný vstanem až dlho po tom čo sa dá nazvať skorým ránom. Dievčina je už preč, čo mi je ľúto, no zjavne ma nechcela budiť. Predsa len, zrejme vymeškala nejaké tie prednášky. Ako prvé v izbe pohľadám svoje cennosti – mešec s peniazmi, dýku a samozrejme vychádzkovú palicu. Po tom čo mám všetko sa oblečiem a zamierim dole, vyrovnať prípadné nedpolatky, no i objednať si poriadny džbán vody a lacné raňajky. V krčme pri jedení počúvam ostatných hostí, o čom sa bavia, čo je vo svete zaujímavé. “Dobrý muži!“ oslovím pri platení familiárne krčmára, s istou mne typickou dávkou posmechu a arogancie, ktorú však vynahradím keď mu nechám spropitné - strieborňák k cene navyše.. “povedz, nevieš o príležitosti vhodnej pre čerstvého majstra tojmných umení? Či čo je vo svete nové?“ Otázku ani poriadne nemyslím vážne, dosť zo mňa ešte vraví víno. Pohľad je zaspatý, blažene spomínajúc na predchádzajúcu noc. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Námořníci a žoldáci, ke kterým ses připletl, tě s nechutí pustili utřít stůl, ale jen, co si „omylem“ strčil do piva, jež trochu cáklo na stůl, rozlítili se. Ten, kterému to pivo patřilo, ti rovnou jednu střihl a druhou si okamžitě dostal o stůl. „Ty malej šmejde! To pivo mi zaplatíš a k tomu dodáš ještě druhý jako úrok. A to hned !“ zařval na tebe chytajíc tě za krk a vytahující tě nahoru. Na ustřihnutí měšce rozhodně není čas. A je zřejmé, že drcání do piva drsných námořníků a žoldáků skutečně nebyl dobrej plán. „A teď dělej ! Chci to pivo!“ zařval znovu a za doprovodu pochvalného smíchu svých kumpánů tě poslal po zemi směrem k baru. |
| |
| soukromá zpráva od Sam Fredovský pro Moje akce se mi moc nevyvedla, pomalu se sbírám ze země a držím se za pomačkaný krk. Zatracenej kolohnát, jestli ho někdy najdu ve spánku nadávám si pro sebe v duchu a vyhazuji na pult osm měďáků za piva. Popadnu ho a jistě jdu ke stolu kde sedí rozzuřený námořník. Kdyby jsem tak měl něco, co by jsem mu tam nasypal povzdechnu si a položím korbel piva doprostřed a druhý k němu. "Tady to máš a dej mi pokoj" zabručím, poté vyběhnu z pajzlu. Opřu se o stěnu, nadechnu se čerstvého vzduchu a projedu prstem po lesklém ostří dýky. Čekám před hospodou na toho námořníka. "To mu nedaruju, jen jak budu mít šanci, skončí s dýkou v krku" Moje slova však slyším pouze já a dávám si sakra pozor aby je neslyšel i někdo další. Po chvíli od svého plánu opustím vydám se pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Wolfhar Sekera pro Ale v hustém lese jako je Vlčí Hvozd ti mnoho nepomůže. Lepší je pár bystrých uší a citlivý čumák pod korunami. Rád s tebou vyrazím k Vlčímu jezeru. Vypadáš jako někdo kdo zcestoval kus světa a můžeš mi o něm něco říct, než se do něj vydám i já. Jak říkával děda: Jen hlupák se nepoučí z vlastní zkušenosti a jen moudrý se poučí ze zkušeností těch druhých. Ohlédnu se k lesu a pak k smrtonoši. Dneska bysme stihli ještě kus cesty i hvozdem, ale říkám si, že by možná bylo lepší strávit první noc ještě pod větvemi stromů tady na kraji. Aspoň já nikam nespěchám a užiju si západ slunce, který odsud bude nádherně vidět. |
| |
 | soukromá zpráva od Veassë pro Astenionský hvozd, Ialfanta Mé putování mě zavedlo na místo zvané Ialfanta. Byl tu tábor elfů - hraničářů. Procházela jsem kolem zapálených ohnišť a sledovala dění kolem. Pár elfů sedělo okolo ohně a udržovalo ho, pár jich cvičilo svoje umění a pár si léčilo svá zranění z bitev. Nebylo tu snad jediného elfa, co by neměl nějakou "památku" z bitev. Jizvy, šrámy - to vše ukazovalo, že jsou opravdovými hrdiny. Zastavila jsem se a zaostřila na skupinku sedící u největšího ohně. Mírně jsem pokývla hlavou na pozdrav a posadila jsem se na kus dřevěné klády. Skupinka hovořila o jakémsi místním hrdinovi - kapitánovi, který byl vážně zraněn. Jako zázrakem se z toho dostal. Zajímavý člověk... pomyslela jsem si. Nebylo by špatné ho poznat. Jeden hraničář vstal a do ohně přidal březové polínko. V ohni to zapraskalo a vylétlo pár jisker. Omlouvám se, že Vás takhle vyrušuji, začnu rozhovor. mohli by jste mi říct něco více o tom Astenionském kapitánovi? Odmlčím se a doufám, že mi aspoň řeknou nějaké detaily. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Šenk u Poupátka patří mezi „nóbl“ podniky Černé růže. Je to taky jedno z mála míst, kde skutečně točí víno, či alespoň něco, co se vínu hodně podobá. Málokdo z černorůžských víno pije. Většina zdejších štamgastů dává přednost pivu, nebo kořalce. Ale „nóbl“ podniky mají na skladě i nějakou tu bedýnku vína, právě pro návštěvníky z kapituly. Zdejší hostinský, jemuž všichni říkají Jelito, stál za barem a omýval sklenice, do nichž následně naléval zdejší oblíbený chmelový mok. Tvá otázka ho, jak se zdá, ani trochu nepřekvapí. Nejspíš nejsi první a ani poslední, co se ho na to ptá. Hostinští, jak vidno, bývají vskutku často používáni jako zdroj informací. „No, mladý pane, tak to vám mohu říci,“ řekl a po mrknutí oka dodal, „za malou odměnu.“ Poté počkal, až vysolíš nějaký ten stříbrňák a spustil. „Slyšel jsem, že někde na jihu, asi v Letohradě, se schází skupinka šílenců, co hodlají vyrazit na lov Černé bestie. O té jste asi už slyšel. Ne? No, u vás čarodějů mne už nic nepřekvapí. Tedy, z toho, co se k nám doneslo, je Černá bestie jakýsi okřídlený lev. Má prý ocas s trnem, nebo co. Ale znáte to...klepy a podobně. Dle mého názoru to bude jen nějakej přerostlej lev, jenž pozabíjel pár sedláků,“ informoval tě hostinský a pak na chvíli zadumal, jako by přemýšlel, co ti ještě chtěl říci. „A! Vidíte. Málem bych zapomněl. Donesl se ke mně jeden, celkem zajímavý, klep. Prý se v Příjezeří objevili nějací černí. A tím nemyslím jižany ze Saffossu. Tihle černí jsou temní jak černá nos a nejspíš vylezle z řiti samotného Azaleona. Prý se promenádují po vrchovinách a občas je zahlédne nějaký ten hraničář. Támhle, Zergok, jednoho prý viděl. Alespoň to tvrdí,“ řekl krčmář a ukázal ti prstem na jednoho z chlapíků. Zergok, pokud to bylo jeho jméno, seděl sám u jednoho stolu a popíjel pivo z korbele. Na zádech měl meč a o stůl byl opřený dlouhý luk a vak se šípy. Nejspíš je skutečně hraničář. I když možná taky jen obyčejný pytlák. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žoldák je s pivi, zdá se, spokojen a tak ti nic nebrání vyjít na ulici a vydat se kamsi dál. Jako první zahneš na přístavní třídu. Zde by se mohl vyskytovat nějaký ten ožralý námořník, který ještě nestihl prochlastat úplně všechno a tak by si z něj přeci jen něco mohl mít. Člověk ale nikdy neví, že. Tak proč to nezkusit. Jak se zdá, přístavní čtvrť je nyní nějaká moc vylidněná. Asi hodně lodí opustilo město a vydalo se za obchodem. A ožralých námořníků tu také nic moc není. Avšak... Jak si tak prohlížel mola a ukotvené lodě, ucítil si na zátylku něco špičatého, co tě tlačilo do krku. Následně si uslyšel tichý šepot. „Ani necekni, červe, nebo je po tobě.“ Ostří zmizelo a následně si ucítil tupou bolest následovanou zatměním. ... Když si se probudil, ležel si v nějaké potemnělé uličce a nad tebou se tyčili dvě postavy. Muž a žena. On byl nejspíš také půlčík, ona člověk. Obě dvě postavy byly zahalené a tak se jejich pohlaví dalo poznat jen dle ženina poprsí, které bylo vskutku vyzývavé. „Ale, ale, kdopak se nám to probral,“ zahlaholil její sladký hlásek. „Červ!“ zavřískl půlčík, jehož hlas si už slyšel předtím v přístavu, „červ, co si zahrává s námořníky a žoldáky. Tss...to v té hospodě byla pěkně pitomá hloupost, chlapče. Ti žoldáci ti málem utrhli hlavu...Takhle riskovat.“ „Klid, staříku, nech ho promluvit. On určitě není tak nešikovný, jak se zdá,“ odvětila žena, načež stařík něco zahuhlal pod kápí, avšak na hlas nic neřekl a čekal, co na to řekneš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Smrtonoš jen pokývl rameny a dodal, „něco málo jsem prošel." I když je zřejmé, že viděl víc ze světa, než většina jiných. Což plyne už jen z názvu jeho domoviny, o které barbaři nikdy neslyšeli. Na tvůj argument ohledně orla se vědoucně usměje. „Nikdy nepodceňuje černé orly...ti vidí mnohem víc, než se na první pohled může zdát,“ vysvětlil, „jsou dětmi naší paní, bohyně Moi, jenž je naší patronkou. A jako takoví mají mnoho z jejích sil.“ Erk, jenž vás pozoroval z oblohy, zakrákal, jako kdyby váš rozhovor zaslechl a nechtěl zůstat stranou debaty. Na tvůj argument ohledně cesty následovalo jen další pokývnutí rameny. Zdá se, že Smrtonoš je vskutku smířený s čímkoliv, co uděláš. „Klidně. Mě temnota a noc vyhovuje, ale kvůli tobě, rád posečkám. Taková společnost, jako je mladý barbarský válečník, se nevyskytuje příliš často. A byl bych marnotratník, kdybych zahodil příležitost poznat zvyky a způsoby tvého lidu...My, Smrtonoši, milujeme vědění a informace jsou pro nás cennější než všechny poklady světa.“ |
| |
| soukromá zpráva od Sam Fredovský pro "Zatraceně, co se to stalo" Řeknu unaveně a pohladím si hlavu. Poté poslouchám jak se do mě ti dva bůh ví co pustili. Není to nic příjemného když na tebe mluví dva najednou a ještě když vám třeští hlava vy pitomci Na jejich slova moc nereaguji a pokusím se vstát, rozhlížím se kolem a šmátrám po dýce. Pochybuji že mě neodzbrojili dojde mi a upustím od své akce. Přikročím ke dvojici a lehce se pousměji, poškrabu se na krku a prohodím. "Co vám je po tom co se mi stalo ? myslím že nic." Poté se znovu rychle rozhlédnu a zuřivě křiknu "Kde to sakra sem" Není nic co mi vadí víc než být hladový a na místě které neznám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Astenionský hvozd, Ialfanta Hraničáři u ohně ti uvolnili gentlemansky místo a nabídli ti nějaké to místní ovoce, jež vypadá jak pomeranč a dokonce i podobně chutná. Tvá otázka je, zdá se, nijak nezaskočí. Někteří z nich se dokonce i potutelně usmějí. Jak se zdá, Astenionský kapitán je u nich známá osoba. „Ordulus,“ začal jeden z hraničářů, „tak se jmenuje, pokud si dobře vzpomínám.“ „Jo, kapitán Ordulus. Strýc mého přítele byl v jeho oddíle, když vyráželi z hvozdu,“ řekl druhý a dodal, „prý jich v kumpanii bylo víc než sto. Sto schopných šermířů a válečníků.“ „A vrátil se jen on. Těžce zraněn, skoro mrtev,“ přikývl třetí. „Od té doby tu pobývá většinu času u nás. Moc toho nenamluví a moc toho ani nenadělá. Co vím, tak jen trénuje a odpočívá. Jako kdyby na něco čekal,“ potvrdil první, načež přitakali i ostatní z hraničářů. Oheň tiše zapraskal a vylétlo z něj několik jisker. „Nikdo z nás se ho na to neptal...ale kdo ví, třeba vám řekne víc,“ prohodil nakonec třetí a opatrně tak naznačil, že ženě by mohl skutečně říci víc, než by i sám chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Před Černou růží Černá růže, město nevalné pověsti, o kterém se říká, že zde sídlí snad to nejhorší z celého lidstva se rozkládalo na březích Měsíčního jezera. Pozoroval si ho z jednoho z jednoho z kopečků, jež tu na Černorůžských plání byly celkem vzácné. Viděl si též Měsíční cestu, po které se valily karavany povozů z jihu z Letohradu do Černé růže a další pak severní bránou dál podél břehů až na daleký severně položený Úsvit. Též si viděl, jak za městem a okolo něj, na čistě modré hladině jezera, plují lodě všech velikostí. Jak malé rybářské, tak i střední obchodní a i pár velkých válečných korábů. Kolem tebe se rozkládaly ohromné planiny a když si se otočil směrem na západ, viděl si vrcholky Barbarské divočiny a severně od nich i strmé a nezdolné svahy Barbarských oštěpů. Kam se vydat nyní? To je na tobě. |
| |
 | soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro Čierna ruža, o tomto meste som počul iba zlé veci. Kradnú tam vraj všetci, ešte aj mestská garda. A tým podivínom čo sa miešajú bohom do práce sa tiež nedá veriť. Chvíľu stojím nerozhodne na mieste, zvažujem svoje možnosti. Všimnem si obchodné karavany. Od západu fúka vietor. Viem, že tým smerom sa nemá zmysel uberať. Nebezpečenstvo zo strany barbarov je priveľké. Mohol by som sa vydať po ceste. Možno sa pridať k nejakej karavane ako strážca. Ale ktorým smerom sa vydať? Letohrad má byť pekný a na jeho lúkach alebo v Sovom hvozde by som na nejakých Pánov lesa natrafiť mohol, ale Úsvit je blízko Aemfeirenu a tam budú stopercentne. Zadívam sa na oblohu akoby som prosil Gaiu či Feirisa o nejaké znamenie. Keď neprichádza, unavene si vzdychnem a vydám sa smerom na sever od Čiernej ruže. Rieku Ruža plánujem prejsť už po Mesačnej ceste. Keď na ňu dorazím, na okamih sa zarazím, akoby omráčený toľkým ruchom. Nie, už beztak je táto cesta veľmi rušná, keby som sa pridal k nejakej karavane, bol by som nútený stráviť zvyšok cesty v spoločnosti drsných žoldnierov a to nie spoločnosť akú hľadám. Prehodím si teda kapucňu z plášťa cez hlavu, na ochranu pred prachom a tlmenie hluku a vydám sa na sever do Úsvitu. Ako tam kráčam sám, zabalený do plášťa popri ceste, na nezaujatého pozorovateľa môžem pôsobiť vystrašene. Šľapem až do neskorej noci, potom si rutinne nájdem úkryt pred nocou a nebezpečenstvom a uložím sa k spánku. Nerozkladám oheň, bolo by to zbytočné, aj tak by som ho neudržoval a zásoby suchej stravy mi ešte trochu vydržia. |
| |
 | soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro Sedím na lavici, před sebou skoro dopité pivo a pečlivě brousím ostří malé sekerky. Tu větší mám opřenou o stůl, tu broušení ještě čeká. Kroužkovou brň ani přes ni přehozený zelený hauberk si už nesundavám, ale přilbu i kroužkovou kapuci mám položené na stole. Něco si mumlám, občas ozkouším ostří sekerky a pohladím si mohutnou rukou vysoké čelo i delší hnědé vlasy. „Peníze... Ne, dobrovolně... Tři... málo... seděm?“ Z přemýšlení mě vytrhne až nabídnutá pravice. Sevřu ji a kývnu naproti sobě. Silák, ten sa dycky hodí. „Som Frenir a...“ změřím si trpaslíka ještě jednou, „a zrovna plánujem výpravu.“ S mlasknutím si vysaju zub a pohladím si dlouhý hnědý vous, který mám nad břichem stažený koženým řemenem. „Nedávno som dorazil, nejsem kdovíjak dobrý řemeslník a do armády cudzích už sa nechcu nechat nalejt, takže nemám moc peněz,“ zvednu prst, „ale svojich chlapou som dycky dokázal udržet naživu, a dyž sme měli hlad, tak všici.“ Usměju se. „A neříkej ně, že seš tady v Car`Gatthel enem kvůli tému pivu.“ Hodím do sebe zbytek svého půllitru a čekám, co z Ymira vypadne. |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro Nakrčím čelo, když se dozvím o plánované výpravě. Přisednu si ke stolu. Je poznat že mám již pěkně nakoupeno, když se málem přerazím o židli. "Tož Frenire, Já hnu bedlém. Slóžil sem u armády, ale tož není pre... perpske... kurňa... perspektivní. Nuda jak sviňa. Tož teď sedí tu a klábosím hnu s Tpraslíkem, keréj plánuje výpravu." Na chvíli se odmlčím a natáhnu dýmku. V kotli se rozžhaví zbývající tabák. Ladně vypustím do vzduchu pár kroužků. "Nevím co taká vejprava stojí. Nu řekněme že se mi hópe pár drobnejch v měšcu. Tož to bych pak bel společník, což?" Zazubím se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro „Budeme potřebovat víc společníků a musíme dát dohromady dajaké zásoby.“ Pokývám hlavou a olíznu si rty. „Mosíme sehnat pár dalších schopných chlapů – stopařa, kronikářa, vaření zvládnem sám, ale chce to někoho, kdo sa vyzná v zámkách a pascách.“ Sáhnu do brašny, kterou mám vedle sebe, a po chvíli hrabání vylovím tubus. Vytáhnu z něj kus pergamenu a rozložím ho na stůl – je to dost malá mapa zemí kolem Jezera. „Tohle sů Hroty Gathel, tu sme my,“ zabodnu prst do znaku kovadliny, „Car`Gathell.“ Olíznu si rty. „V Hrotech Gathel dalšie síně nésů, ty sů prohledané, ale kde jinde móžů býť...“ Ukážu na pohoří na východ od nás. „V Tichéch horách bude už taky banda našinců, ale také Divoké Pohoří,“ přejedu prstem na severozápad, „tam sa ide přes Barbarsků vrchovinu, kol Jezera Padlej říše a Padlých vrchů, to bude místo pro hledání síní předků ako stvořené!“ Zašklebím se a podívám se ti zpříma do očí. „Jestli tam není poklad a sláva hodná králů, tož ať mi fůz vypelichá a sekera zrezne.“ |
| |
| soukromá zpráva od Wolfhar Sekera pro vydám se přitom na kraj lesa, kde chci rozdělat tábor, aby nebylo obtížné najít dřevo a přitom bylo vidět na západ slunce. My barbaři z Kmene Vlka, jsme největší vyznavači Assisona a řídíme svůj život tak, aby byl na nás hrdý. Jsme .... vyprávým velké příběhy o hrdinech Vlků Přitom se dám do rozdělání ohně a přípravy večeře. Poté vyzvu ark'Takhana, aby začal vyprávět on. |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro Sleduji Frenira a jeho hbytý jazyk. Přemýšlím nad tím co říká. "Nu... nebylo by marný sehnat i více toho vojclovskýho doprovodu. Nechco aby nějaké skřet ohlodával moje kosti. Nu... tam abe nic nebelo, tož to bech mosel smrdět člověčinó, páč ti nic nevidijó, só slepé jak slepíši." Porozhlídnu se po hospodě. Do oka mi padne skupnka kopáčů sedící opodál. "A co tamti kloci? Ti be se nešikli?" Ukážu na tři kopáče sedící opodál. |
| |
| soukromá zpráva od Veassë pro Astenionský hvozd, Ialfanta Kupodivu mi hraničáři vyšli vstříc. Řekli mi bližší informace o Astenionském kapitánovi - Ordulusovi, jak jsem nyní zjistila. Dozvěděla jsem se, že trénuje nebo odpočívá - nemá toho tedy moc na práci. "A nevíte, kde se teď kapitán Ordulus nachází?" Zeptám se nakonec. Bylo by dobré ho tady v táboře najít - třeba by byl ochotný mi pomoci v šermu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hraničáři si mezi sebou vyměnili pohledy a pak jeden z nich odpověděl. „Pokud se nepletu, před chvílí šel dolů k potoku. Asi se umýt.“ Ostatní přikývli a někteří z nich se začali věnovat ohni, neboť ten potřeboval další várku suchého dřeva. „Klidně běžte za ním. Určitě vás rád pozná,“ dodal další z hraničářů. Nejspíš jsou všichni plní očekávání z toho, jak se kapitán zachová, až k němu přijde spanilá elfka. |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro „Možná,“ zamručím, „ale já spíš důfám, že sa k starým síním nebudeme moset prokopat.“ Pohladím se po pleši a chvíli koukám do mapy. „Chm, netárals, že jsi tu žil? Neznáš dajaké dobrodružné fůsáče?“ |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro "No já jsem se ani nechtěl prokopávat. Tři páre silnéch rukó přijde vždecke vhod." Nachvíli se odmlčím. "Noo pár kámošů znám. Jmenujó se Orgin a Walgor bévalí vojclové a kutači." |
| |
| soukromá zpráva od Veassë pro Astenionský hvozd, Ialfanta "Moc vám děkuji." Řeknu, a vstanu od ohniště. Rozloučím se s nimi, a jdu se podívat po kapitánovi Ordulusovi. Sejdu mírný břeh a dostanu se k potoku. Rozhlédnu se na obě strany, ale nikde nikoho nevidím. Zrakem si prohlédnu potok, co zde protéká. Líná šedivá nit, co se stáčí kolem kamenů a tvoří efekt nekonečnosti. Vydám se vláčným krokem po proudu potoka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Půlčík se rozesmál kašlavým smíchem. Jeho společnice to okomentovala lehkým zakašláním a tím zarazila příval smíchu. Nyní se na tebe oba dva dívali a půlčík, asi jako ten důležitější z nich, předstoupil a ukázal na tebe prstem. „Ták hele, chlapče, si piš, že nám do toho něco je, jasnačka? Poněvadž a protože sis zkoušel vokrást chlápka na našem území. A nikdo bez povolení nesmí vokrádat lidi na území cechu. Jasnačka?“ „My jsme cech a my určujeme pravidla,“ dodala žena. „Tákže vocaď koukej vystřelit a mazej si vokrádat nějaký farmáře. Poněvadž ty povolení nemáš. Jasnačka?“ zakončil diskuzi půlčík stále na tebe míříc prstem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Smrtonoš na tvou nabídku kývl, i když je vidět, že se mu do vyprávění o sobě a o svých lidech moc nechce. Nakonec jste však společně usedli k ohni a sledovali jeho teplé plamínky, jež osvětlovali nejbližší okolí. Smrtonoš čas od času projel očima okolí a nebylo pochyb o tom, že vidí i to, co je za černou oponou noci. V jeho očích byla taková podivná magická jiskra, jenž nenechávala nikoho na pochybách. Toto byl skutečně noční tvor, pro nějž tma a stín byla mnohem příjemnější než světlo dne. Když si dovyprávěl o svém lidu, byla už nejméně půlnoc a hvězdy společně s měsícem osvětlovali celou scenérii. Čas od času je sice zakryly klouzající mraky, ale jen tím víc podtrhly onu tajemnou atmosféru, jež spustilo vyprávění Smrtonoše Ark'Takhana. „O mém lidu toho není mnoho známo. A většina z toho, co bych ti řekl, by tě spíše šokovala, než uklidnila. A skutečně bych nerad, aby sis na mě udělal obrázek jen kvůli tomu, co dělá můj lid. Proto ti povím jen to nejdůležitější a s tvým dovolením pomlčím o zbytku,“ začal vyprávět Ark'Takhan a přitom špičkou klacku šťoural do ohně. Bylo zřejmé, že mu není zrovna po chuti vyprávět o Nočních lovcích. Ale byl to čestný muž, který co slíbil, to splnil. A tak pokračoval. „Můj národ sídlíš na Nočním ostrově, jež leží daleko na západě, uprostřed Vnitřního moře. Málokdo k nám kdy zavítá na návštěvu a ti, co ostrov znají, se mu raději vyhýbají. Můj lid je oddaný Noci, naší paní a bohyni Moii, jenž je zosobněním Noci. Noc je pro nás to, co pro vás den. A možná i víc. V noci se cítíme skutečně živí. Světlo nás akorát zbytečně oslabuje. Víš, náš národ se jmenuje Noční lovci. A to mluví za vše. My lovíme. Lovíme vše, co nám přijde pod ruku. My jsme prostě lovci. Z prastarých dob, kdy tvůj národ ještě ani neexistoval, se dochovali spisy, ve kterých se psalo, že dříve jsme lovili všechny. Nehledě na to, kdo je zlý a hodný. To nás nezajímalo...Naštěstí byl utvořen kodex. Ten nám přikazuje koho a co máme lovit. Upsali jsme se vyšším zájmům a omezili tak své lovecké tužby....a věř mi, když říkám, že to byla velká oběť. Je to to samé, jako kdyby vám barbarům zakázali bojovat a nutili vás místo sekery používat proti nepřátelům slova. Diplomacii...hloupost co? To si myslí i mnozí z nás. Proto mnozí kodex překračují. A z nich jsou pak vyvrhelové. A my, smrtonoši, je lovíme.“ S tím domluvil a zadíval se na tebe. Oheň tiše praskal a vystřeloval jiskřičky do vzduchu kolem vás. „Tak už víš, proč jsem přišel do vaší země. Za prací,“ dodal a usmál se, čímž se pokusil uvolnit tíživou atmosféru. Zvláště, když vlastně potvrdil existenci krvelačných nočních lovců, jež se mohou pohybovat v Zemích měsíčního jezera a zabíjet vše, na co narazí. Klidně i členy tvého kmene. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Z Vlaštovky si urazil dlouhou cestu a nyní stojíš na úplně opačném břehu Měsíčního jezera. Pomalu se smráká a slunce zapadá za vrcholky Barbarských oštěpů, jež se monumentálně tyčí na západním obzoru. Jsou jak skutečné špice oštěpů, které proráží sluneční kotouč a rudá záře červánků připomíná krev ze slunce vytékající. Vskutku pěkná podívaná hodná lyriky. Měsíční cesta, na které si stál, byla v těchto podvečerních hodinách již celkem prázdná, neboť většina obchodníků již stavěla vozy do vozové hradby a budovala provizorní tábory, aby byly na noc chráněni před počasím a především před bandami skřetů a dalších zlo-národů, které by se tu občas mohli vyskytnout. Jediný kdo nespal ani v noci, byli jízdní hlídky. Právě před chvílí kolem tebe projela patrola Černorůžských kopiníků, jejímž úkolem je právě takové krvelačné tlupy zlo-národů odehnat. Avšak po jejich odjezdu si se znovu ocitl osamocen. Všude padala tma a tak si se pro jistotu vydal rychlejší chůzí směrem k Černé růži. Bylo jasné, že poblíž města bude bezpečněji než dále od něj. Jak si se tak šinul k Černé růži, všiml si si kousek od cesty skaliska, kde by si se mohl v nejhorším případě utábořit. Byl by si tam ukryt před vichry z Barbarské divočiny a i uschován před tlupami zlo-národů. Vydal si se tedy k němu a najednou...hle! On už tu někdo je. Zabalen do pláště a zrovna se probírá a sleduje tě. Je to člověk, to je jisté. A vypadá jako hraničář, či nějaký poutník. (postava Hartwig) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Místo, jež si nalezl, byl kousek skaliska na otevřené pláni. Byl by si tam ukryt před vichry z Barbarské divočiny a i uschován před tlupami zlo-národů. Jak si se tak spokojeně utábořil a přichystal si se ke spánku, z ničeho nic tě probudil šustot trávy a tiché našlapování bot. A jen co si se posadil, uviděl si muže, mladíka, jenž k tobě přicházel skrz trávu. Dle typu oblečení a výbavy si ho odhadl na barda. (postava Will) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak si tak povídáš s hostinským, vstoupí do hostince další osoba. A dokonce je to i „známá“. Bývalá spolužačka z kapituly, jež si pamatuješ pod jménem Zarabeth. Vskutku pěkná čarodějka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Je čas,“ řekl jeden z čarodějů, jenž ještě před pár dny býval jedním z tvých mistrů a také, pokud to tak lze říci, tvůj patron. To od něj si dostala diplom o ukončení výuky a pár dobrých rad pro začátek. Nyní tě vyprovodil až před bránu kapituly, kde se s tebou společně s pár dalšími čaroději a čarodějkami rozloučil. „Nechť tě svět uvítá. A nezapomeň. Když kapitula zavolá, musíš poslechnout. Tak jako my všichni, i ty musíš sloužit zájmům Citadely. Neboť Citadela je to jediné, co dělí lidské čaroděje od Chaosu. Citadela je Řád, pevný a neochvějný sloup pravdy a spravedlnosti, jenž koná vše v duchu dobra a dobré víry. Neboť Uthm a jeho bohové nás sledují a vkládají v nás svou důvěru. A my, čarodějové Citadely, je nezklameme.“ Co si pamatuješ, tak tohle opakují vždy, když kapitulu opouští nově promovaný čaroděj, či čarodějka. Je to nejspíš nějaká stará fráze. Vůbec by ses nedivila, kdyby byla ještě z dob První říše a možná ještě starší. Snad z dob prvních lidských mágů. Každopádně, nyní si byla svobodná, pokud to tak lze říci. Každopádně, nyní si, do doby než tě kapitula zavolá, úplně volá a můžeš vyrazit téměř kamkoliv. Před tebou se rozprostírá celý svět..no dobře, ne celý svět. Momentálně jen hlavní náměstí Černé růže, takzvané Kapitulské náměstí, které je srdcem města a do nějž mimo Kapituly ústí i Černorůžská radnice a cech obchodníků, kovářů a námořníků. A mezi tím vším je jedna budova, která sem snad ani nepatří, Kurýrní služba. Nijak zvlášť úžasně nevypadá a nebýt toho, jak důležití kurýři jsou, nejspíš by je odtud už dávno vystrnadili někam na okraj města. Hned vedle kurýrní služby je hlavní třída se spoustou obchůdků, dílen, bordelů a samozřejmě putyk. Ty nechybí v žádném městě a tím méně v Černé růži, jejíž pověst ji zaručuje neustálý příval dalších a dalších štamgastů pochybné pověsti. Mezi putykami pak vyniká Hostinec u Poupátka, jenž je oblíbeným podnikem všech čarodějů a čarodějek Kapituly. Pro začátek není lepší místo, které navštívit. Černá růže – Hostinec u Poupátka Šenk u Poupátka patří mezi „nóbl“ podniky Černé růže. Je to taky jedno z mála míst, kde skutečně točí víno, či alespoň něco, co se vínu hodně podobá. Málokdo z černorůžských víno pije. Většina zdejších štamgastů dává přednost pivu, nebo kořalce. Ale „nóbl“ podniky mají na skladě i nějakou tu bedýnku vína, právě pro návštěvníky z kapituly. Zdejší hostinský, jemuž všichni říkají Jelito, stojí za barem a omývá sklenice, do nichž následně nalévá zdejší oblíbený chmelový mok. V hostinci v tuto ranní dobu není nijak narváno a mimo pár kupců a jednoho hraničáře, jenž tu sedí osamocen, se tu nachází pouze jakýsi mladík. Po bližším pohledu však upoutá tvou pozornost. Ano, je to on. Darion (hráč), další z mladých čarodějů, jenž měl promoci den před tebou. Jak se zdá, prozatím se moc daleko do světa nedostal. Nyní si povídá s hostinským. |
| |
| soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro Keď uvidím prichádzať muža, moj prvý pohľad smeruje na luk s tulcom opretú o tornu na zemi. Potom rukou skontrolujem tesák za pásom, postavím sa a rýchlo prejdem pohľadom okolie, žmúriac do noci. Vyzerá to, že je sám. Ale kto a prečo by za mnou v túto hodinu a na toto miesto prišiel? No, to asi čoskoro zistím. Zmysly mám ešte jemne otupené a srdce mi v hrudi tepe od rýchleho prebudenia. Len v koženej tunike a nohaviciach mi je zima, preto sa zohnem po svoj šedý plášt, prehodím si ho cez plecia, postavim sa k luku a šípom a otočím sa smerom k mladíkovi. "Stoj, kto si? A čo chceš?" Zvolám naň, nie agresívne, ani nie priateľsky, ale v hlase mi znie podozrievavosť. |
| |
| soukromá zpráva od Ordulus, elfí kapitán pro Pomalu dojdu k řece a podívám se podél vody, která se krásně třpytí a je tak klidná. Pomalu se nadechnu a s očima zavřenýma si vychutnám svěží vzduch a žilama mi proteče blahodárný klid. Chvíli jen tak stojím a poté se pomalu skloním a zahledím se do vody. Oběma rukama párkrát prohrábnu vodu a poté jí naberu a opláchnu si obličej. Všimnu si, že nedaleko ode mne stojí mladá elfka, ale s vědomím, že tam je si jí vůbec nevšímám a dál si oplachuji obličej. Když skončím utřu se do spodního dílu pláště a plně rozhodnut ji ignorovat i když tuším, že mě asi hledá se odeberu od řeky a vracím se pomalu k ohňům něco zakousnout, jelikož mi už kručí v břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Došla si až k říčce a brzy si narazila i na muže, jenž klečel nad hladinou řeky a oplachoval si tvář. Je jasné, že tvou přítomnost zaznamenal, ale nezdá se, že by na to nějak reagoval. Dokonce se na tebe ani nepodíval. Dle popisu je to určitě on, onen kapitán Ordulus. Poté, co se opláchl a omyl se vydal krokem zpět k tábořišti. Nijak nespěchal, ale ani se neloudal. |
| |
–kopie8714.jpg) | soukromá zpráva od Zarabeth z Černorůžských plání pro Seděla jsem ve svém pokoji, spíše v mně přidělené komůrce a hleděla jsem na vak s nachystanými věcmi na cestu. Vypadal poněkud děsivě. Čtrnáct let jsem zde strávila a teď byl tomu všemu konec. Naskládala jsem své věci do velké truhly a tím jsem vyklidla pokojík. Truhlu mi tu uschovají, ale to nejnutnější jsem si vzala sebou. Ještě naposledy jsem pohlédla do zrcadla na tvář dívky, jež se tu učila a někdo zaklepal na dveře. Můj mistr... Něco se ve mně lehce zachvělo, snad i otřáslo v základech, ale po jediném nádechu jsem byla zase pevná ve svých botách. měla jsem cíl. Pronášel ke mně poslední slova a já mu upřeně hleděla do očí. Slyšela jsem tu průpovídku už tolikrát, ale teď byla věnována pouze mně. "Ano, Mistře," sklonila jsem svou hlavu na náznak pokory a otočila se vstříc městu. Avšak něco mne nutilo otočit se zpět. Pohlédla jsem na svého mistra a objala jej. Byl mi tu jako otcem, byl mým průvodcem a ač byl i on, kdo nás s Dorianem rozdělil, neměla jsem mu to za zlé. Mělo to tak být. Kapitula to tak chtěla, bylo to v zájmu Citadely. Otočila jsem se znovu a vyrazila vstříc městu. Črodějové za mnou se odebrali do svého uzavřeného světa a já se rozhlédla na okolo. Netušila jsem, kam přesně mám jít, co přesně mám dělat. Najednou bylo těžké se rozhodnout. Tak začíná se ta pouť veliká, strachem však se mi srdce zajíká, kam nohy ponesou mne, kam mne vítr odvane, vzpomínku ve světě hledá srdce přervané. Trochu mi zakručí v břiše, z nervozity jsem dva dny nic pořádného nejedla, a tak si říkám, že snídaně, na oslavu mé nově nabyté svobody by přišla vhod. Vyrazím tedy po hlavní třídě a to už mne mé nohy z másla nesou dokonce samy. Dobře znají klikatou cestičku k Poupátku. Sotva však otevřu dveře, nevidím tu nic zajímavého. Co jsem také čekala, když je ráno? Slušní lidé pracují. Má poslední myšlenka mi vynutí úsměv na tváři. Rozhlédnu se po lokále a snad trochu vynikám v tom zašlém místě svou drobnou ladnou postavou a rusými vlasy a hlavně i tím dojmem, že jsem tu jedinou ženou. Kupce jen tak přehlédnu, na hraničáři se pohled chvíli zastaví, ale pak už slyším známý hlas. "Darione, nečekala jsem, že tě tu uvidím, neměl jsi snad velké plány o dobývání světa? Jelito, co máte k snídani? Mám hlad, že bych snědla vlka," prohodím, jakmile k nim dojdu. Pověsím si plášť i kabát na háček a vak shodím u svých nohou. Často jsme sem chodívali v dobách, když jsme ještě byli všichni pospolu, ale den za dnem, měsíc za měsícem vždy někdo odešel. A už je to jen zas vzpomínka za vzpomínkou... |
| |
| soukromá zpráva od Veassë pro Astenionský hvozd, Ialfanta Zastavím se a chvíli pozoruji toho muže. Vypadá to, že si mě již všiml. Prozatím počkám až se umyje. Po chvilce se normálně postaví a odkráčí zpátky do tábora, jako by se nechumelilo. Trochu mě tím dopálil. Ale tak - je to chlap. Chci na sebe mírně upozornit. Silně si odkašlu aby mě bylo pořádně slyšet. Jak je vidět, ten slavný kapitán Ordulus mě ignoruje. Začínáš mě pěkně vytáčet... pomyslím si v duchu. "Pardon!" Houknu na něj. "Nemohl by jste se na chvilku zastavit?" Snad mě tentokrát uslyší. |
| |
| soukromá zpráva od Darion pro "Ďakujem dobrý muži, za tvoje cenné informácie." fakt cenné, ďalší strieborňák vyhodený. Včerajšok a dnešok zjavne vyjde veľmi draho. Počkám kým mi dá jedlo a vodu, potom sa s tanierom mäsa a chlebom odsuniem na miesto. Pre zatiaľ si spomínaného hraničiara nevšímam, snažím sa ešte potlačiť miernu bolesť hlavy a mierne chvejúci sa žalúdok. To víno bolo silné. Akonáhle sa otvoria dvere ledva verím vlastným očiam. Zarabeth, jedna so spolužiačok z Kapitoly. Mladá a krásna. Potlačím zachmúrený, bolesťou prekypujúci pohľad, vyčarím úsmev a zamávam jej, aby si ma všimla. Niežeby som bol príliš nenápadný, no sediac v pomerne tienistom mieste krčmy je možné všetko. Na pohľad žiaľ nevypadám najlepšie - drahý tmavý oblek je pokrčený, na bielej košeli je dobre viditeľný fľak z červeného vína. Po bližšom pohľade sú viditeľné i kruhy pod unavenými očami, strapaté, neupravené vlasy. Ťažká noc. Pri pohľade na Zarabeth sa však okamžite usmievam a snažím sa tváriť aspoň trochu energickejšie než ako sa cítim. S preháňanou galantnosťou jej ponúknem miesto na sedenie, hneď si všimnem jej vaku. Na cestách? “Ach drahá, je to snáď uštipačnosť? Samozrejme, že hodlám dobyť tento svet, avšak zdá sa, podľahol som rovnako ako ty. Teda, som hladný.“ Ponúknem jej svoje jedlo, teda mäso a chlieb, kývaním tiež privolám krčmára u ktorého objednám jedla i pitie ešte i pre ňu. Financie zatiaľ neriešim, no bude to kruté. “A čo ty? Snáď prestávka medzi prednáškami? Rozhodne tu príliš nepi, to víno je ťažké. Včera som mierne oslavoval...“ „Nenápadne“ presuniem ruku s vychádzkovou palicou, aby si to všimla. Nuž čo, treba sa pochváliť dosiahnutým úspechom, som promovaný mág. Nenapadne ma, že ona pravdepodobne taktiež, i keď ten vak je podozrivý. “Zrejme zamierim do Letohradu, vraj sa tam chystá lov na akúsi beštiu. Či snáď s hentým.“ trošku nenápadnejšie ukážem na hraničiara kúsok obďaleč “ten vraj videl nejakých čiernych. Prezradil mi to krčmár, za strieborňák. Strašné, taká hamižnosť...“ |
| |
| soukromá zpráva od Ordulus, elfí kapitán pro Jdu pomalu dále, když na mě elfí děvče promluví. Zastavím se a podívám se na zem a pak na nebe. Vzdychnu a otočím se s ne příliš příjemným obličejem. ,,Co si přeješ děvče. Nemám čas na nějaké hlouposti a už vůbec ne na hry.'' Řeknu snad až moc přísným tónem a hledím jí přitom stále do očí. |
| |
 | soukromá zpráva od Wiliam Deal *Will* pro Chtělo by to měkkou postel, nebo alespoň pěknou slečnu na zahřátí, pomyslím si nespokojeně, putujíc k Černé růži. Touto dobou jsem tam již chtěl být, jídlo mi konec konců vystačí sotva na dnešní večer. Proč jsem se jen zdržoval skládáním té průpovídky s Barbarskými oštěpy? I tak mám dost věcí co předvést, rozvíjím dál své myšlenky, když můj zrak náhle padne na skalisko vhodné k přenocování. No... Přinejmenším mi nebude zima a před zlonárody by mě to mohlo také ukrýt, zhodnotím svůj objev, načež se k němu rozejdu. Bylo to docela velké překvapení, když jsem spatřil chlapíka s lukem, nebezpečně namířeným mým směrem. Pomyslná kolečka se mi v hlavě rozjedou na plné obrátky: Lapka to není, ten by se spíše schoval někam do skal s dýkou v ruce. Takže to bude nějaký schovávající se místní, což je hloupost, hraničář nebo poutník. Vzhledem k tomu luku to vidím spíše na toho hraničáře... Již během této dedukce má ruka vzlétla ke klobouku, připravenému na okázalé smeknutí. „William Deal jméno mé, jsem skromným mužem potěšujícím své okolí svým uměním hudebním. Původně jsem si myslel, že toto místo není obsazeno a bylo by možné zde přenocovat. Smím se zeptat, zda by jste prosím neodložil svůj luk stranou?“ prohlásím vznešeně, načež si nasadím klobouk zpátky na hlavu. Vskutku na barda vypadám, což dosvědčuje loutna zavěšená na speciálním pouzdře po boku torny, plášť s kloboukem, které jsou spíše kosmetickými doplňky, a hlavně ten podivný květnatý styl mluvy. |
| |
| soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro "No, prenocovať sa tu dá, ale miesto je obsadené." poviem už dôverčivejšie a kázalo odložím zbrane na zem. Ešte raz si Williama premeriam pohľadom. Hmm, bard ten by mi možno aj vedel poradiť. Nakoniec, mal by poznať veľa príbehov a legiend o každom kraji. "Ale ako sa hovorí, dobrých ľudí sa všade veľa zmestí. Tak ak chceš pokojne sa tu môžeš zložiť." Potom sa otočím a presuniem si veci tak, aby bola viac miesta v závetrí. Keď príde bližšie, otočím sa zas na neho, tak aby mi videl do prirodzene bledej, jemne opálenej tváre a predstavím sa. "Mňa volajú Hartwig. Máš čo jesť? Mám dosť zásob a veľmi chutné sušené mäso. A kam máš namierené?" Moja tvár nemá výraznejšie črty, akurát hnedé oči ho uprene, skúmavo pozorujú a spod brady svetlej blond farby, rovnakej ako na krátko vlasy, vykúka mierny úsmev úzkych pier. |
| |
| soukromá zpráva od Veassë pro Astenionský hvozd, Ialfanta Kupodivu se zastavil a ne zrovna příjemným hlasem mi odpověděl. "Od hraničářů jsem zaslechla, že odpočíváte nebo trénujete. Vážně nemáte čas?" Na hrubý pytel hrubá záplata. Na chvíli přemýšlím nad svým chováním. Ten člověk si toho zřejmě prožil více jak já. Bylo by dobré mu prokázat kapku slušnosti. "Omlouvám se za svoji nezdvořilost, mé jméno je Veassë," snažím se začít trošku přívětivějším tónem. "nemám v plánu si hrát - přišla jsem do tohoto tábora kvůli zaučení šermu. Napadlo mě, že bych se s vámi mohla seznámit, ale říkáte, že nemáte čas, tak to bych asi měla jít." |
| |
| soukromá zpráva od Wolfhar Sekera pro Poslouchám pozorně. Příběhy jsou hnací silou barbarů stejně jako jídlo, ženy a boj. Oheň přejde jen ve žhavé uhlíky a nakonech vyhasne. Zima není a světlo nepotřebujem a měsíc našťestí svítí dost na to abych viděl světlé oči temnoefa. Ztrestat zrádce je důležitý úkol pro každého, bez ohledu na rasu či vyznání. Má pouť jak víš, je o tom získat zkušenosti, dovědět se o světě, otevřít oči dokořán. Naše cesta měla společný cíl ve Vlčím chřtánu, ale nemusí končit tam. Neodsoudíš-li mě za neschopného ti pomoci, rád se k tobě připojím a dovolíš-li i přiučím se. Jsi Lovec Lovců, kteří jsou nejlepší na zemi, se zkušenosti stovek let. I střípky tvých znalostí a dovedností obohatí krátký život barbarův víc než by mohl kdekoliv jinde, Ark'Thakane. Nejsem tak hloupý a nadutý, abych ti tvrdil jak skvělí bojovník jsem a plácal nesmysli o úžasných možnostech, které spolu můžeme mít. Nabízím ti jen svou mysl otevřenou a ochotnou se učit. Nepomohuli-ti s tím zrádcem, tvůj dar mohu zužitkovat při lovu stvůr chaosu, které jistě nemá ráda ani tvá bohyně noci. nedočkavě vyčkávám odpovědi. Vidím v tom něco co může předčít příběhy které Vlci do teď vyprávějí u ohňů. Prvně jsem chtěl přinést tajemství kovářství od trpaslíků. Najednou se mi nechce spát. Srdce mi tluče a smysli se mi ostří. Slyším i tiché dýchání svého psa. Jsem jako těsně před bitvou. |
| |
| soukromá zpráva od Zarabeth z Černorůžských plání pro Poděkuji za nabídnuté místo a přisednu si. Stěží jen tiším svůj žaludek, aby nekřičel hlady moc nahlas. Sundám si svůj kabát, neboť mi začíná být celkem teplo, a přehodím jej přes opěradlo židle. Prohlédnu si Dariona od hlavy k patě a jen potlačuji smích, nad jeho výzorem. To opravdu musela být rušná noc, Smířlivě se na něj zaculím a poděkuji za jídlo. Ulomím si kousek chleba s masem a požádám ještě o kousek sýra. Snídaně bez sýra? To nikdy! Odhrnu si z obličeje neposlušný pramen vlasů a trochu žíznivě popadnu donesenou vodu. Jak se zdá, Darion si mne na své promoci vůbec nevšiml. Stála jsem v hloučku vzadu, když mu Mistr předával hůl a byla jedním z mnoha gratulantů. "Přestávka? Ale kdeže," Ukážu mu svou pravou ruku a zamávám prstíky, na kostnatém prsteníčku se skví prsten s fialovým kamenem, který jsem zase já dostala od svého mistra. "Dnes jsem odešla z Kapituly. Také už to mám za sebou, bohužel zatím bez oslav." pousměji se a zakousnu se do chleba. "O zdejším vínu dobře vím, sama jsem pocítila jeho účinky, když jsme se tu všichni objevovali ještě častěji, před zkouškami. A vskutku vypadáš, jako kdyby to byla opravdu řádná oslava, drahý Darione," Odolám pokušení prohlédnout si jeho hůl, neboť znám svou šikovnost.
"Včera jsme se potkali, dokonce jsem ti i gratulovala, asi jsem ti splynula s davem," ač má slova mohou znít jako výčitka, jistě žádnou nejsou. Poslouchám jeho plány a sama uvažuji nad svými. V podstatě nevím kam jít, nemám kam jít. "Alespoň máš již nějaký plán, já sotva vypadla z Kapituly a nevěděla jsem kam jít," Pronesu lehce posmutněle a zahledím se na kus masa. "Víš o tom, že kdybys šel za ním šel sám, tak možná ušetříš toho stříbrňáku?" Další uštěpačná poznámka, ale můj úsměv naznačuje, že bych byla ráda, kdyby mé tak ´vyžádané´rady vzal také s úsměvem. Pohlédnu do kouta na hraničáře a pokusím si jej prohlédnout, není-li schovaný v úplné tmě. "A co tě víc láká? Černí nebo nestie?" |
| |
| soukromá zpráva od Sam Fredovský pro Aha, takže přece jen existují, a já si myslel že to je jenom pověra pomyslím si a když si všimnu prstu, zamračím se naštvane jeho ruku srazím dolů. "Tak podívej se, já o vašich sektorech nic nevím, kradu jak mi to situace dovolí" Zavrčím a praštíc pěstí do své dlaně. Počkat, říkal něco o povolení Udělám krok k němu a tichým hlasem řeknu "Poslyšte, říkali jste něco o cechu ? myslím že by se vám někdo jako já hodil" Přátelsky se při tom tvářím a na obličeji nasadím výraz, který vyzývá ke kladné odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Wiliam Deal *Will* pro Musím přiznat, že mě mužova vstřícnost lehce překvapila. Většina lidí by se takhle v divočině nedala do řeči s cizincem, jakkoliv vypadá důvěryhodně, tudíž si musí být docela jistý sám sebou... Nebo je moc důvěřivý. Ale co je mi konec konců do toho, aspoň mám kde přespat. „Popravdě vystačím sotva na dnešní večeři a i ta by byla docela chudá, takže tvým masem určitě nepohrdnu,“ odpovím na nabídku s úsměvem a již normálním tónem. Teď nemá smysl se předvádět, to si můžu schovat na jindy. Věci položím poblíž a i klobouk odložím na hromadu, čímž odkryji mladý obličej orámovaný kudrnatými blond vlasy, živýma zelenýma očima a nesmazatelným úsměvem. Ten na mé tváři zůstává i ve chvíli, kdy se chystám Hartwigovi potřást rukou. „No, tak mě těší, že tě poznávám Hartwigu. Cestuji do Černé růže, chtěl jsem tam nakoupit nějaké zásoby na další cestu... A samozřejmě si i něco přivydělat, člověk jako já musí vydělávat kdy se dá a kde se dá,“ prohlásím vesele, vyhrabávajíc z torny všechno jídlo co mám. Moc toho přiznávám není, jen nějaký ten chléb, poloprázdná čutora s vodou a ovoce s malého sadu poblíž jezera. Vše rozložím na malý ubrus, který s sebou nosívám, čekajíc, s čímpak přispěje můj společník. „No... Tak ať naše malá hostina započne!“ zvolám, zubíc se na všechny strany. Čutoru přitom pozvednu k "přípitku". |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro Kývnu. „Přiveď je sem, až venku bude svítat, zkusím sehnat další. Taky se po někom podívej.“ Zvednu se a podám ti nad stolem ruku. „Já si jdu promluvit s těmi horníky. Čert ví, třeba je taky zlákám.“ Seberu si saky paky a jdu se přesunout s hlasitým „Dobrý večer!“ k bandě kopáčů. Do zítřejšího rána máme kromě spánku ještě spousty verbování. --- (RP, nebo přeskočíme k ránu a k výpravě?) |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro "No toš dobrá." Příjmu jeho ruku a stisknu. "Ja, jen běž, já du trocha vestřízlivět. Škyt! S těma chlapama, promluvím. Jo! Zétra tade! Za úsvitu!" Frenir se zvedne a de za těma horníkama. Já se podívá do korbelu. zjistím že tam ještě trocha piva zbyla tak to slupnu. Zvednu se a zjistím že se mi trochu motaj nohy. "Jo to bude dobrý... Ech, chtěl sem říct nohe vpřed! Už se mi z te vožralosti poledštil jazek. Ptfuj!" Řeknu si spíše sám pro sebe a vypotácím se z hospody. --- OT: RP necháme až na ráno, stejně teď každej bude psát soukromě, kvůli tomu verbování. |
| |
| soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro Stisnem bardovu ruku, možno trochu silenjšie ako je zvyknutý, a tiež sa naň z výšky svojich takmer dvoch metrov usmejem. Potom z torny vytiahnem tri balíčky zabalené v ľanovom plátne. Všetky starostlivo rozbalím a na Wiliamov obrus pribudne kus syra, zopár plátkov sušeného mäsa a zo štyri posúchy. "Na zdravie!" tiež si skromne odpijem zo svojho mechu a posadím sa oproti spolunocľažníkovi. Zoberiem si iba kúsok syra a posúch, z ktorých iba pomaly odlamujem. "Nezvyknem na noc veľa jesť ale ponúkni sa, prosím." Chvíľu bez slova prehĺtam chutnú stravu s pohľadom bezprízorne upretým do tmy. Potom sa vytrhnem zo zamyslenia a prehovorím k bardovi. "Počuj, Wiliam, ak sa ťa smiem spýtať, nevieš náhodou čosi o elfoch? Nepočul si, o nich nejaké novinky? Poprípade kďe sa dajú najbližšie nájsť?" V hlase mi znie akoby infantílna nádej a oči sú tiež plné očakávaní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zdá se, že tvůj „projev“ na Ark'Takhana zapůsobil. Lovci se na tváři znovu objevil jeho prazvláštní úsměv a bylo vidět, že se mu hlavou honí spousta věcí. „Přijímám tvou nabídku, válečníku. Budu jen a jen rád, když mě doprovodíš,“ řekl a po chvíli dodal, „musíš si však uvědomit, že z této cesty už nemusí být cesta zpátky....Jak si sám řekl, ti, jež lovím, jsou vskutku dobří válečníci a je klidně možné, že při boji s nimi zemřu. Pak by se mohlo stát, že zemřeš i ty. Tedy, musí to být tvá volba a ničí jiná.“ Následovala chvíle ticha, při které se Noční lovec díval přímo do ohně a přes jeho tvář přeletěl mrak chmur. „Navíc, náš lid není zrovna oblíben. Pokud tě někdo v mé společnosti uvidí, kdo ví, jak na tebe bude do budoucna nahlížet...Rozhodně ti to v pověsti moc nepřidá. A v žádném případě nehrozí, aby mě pustili do lidských měst. Ti mě budou raději lovit jako nějakého spřísahance chaosu. Hlupáci,“ dodal nakonec. |
| |
| soukromá zpráva od Darion pro S miernym pobavením sledujem ako veľmi je hladná, pravdepodobne v poslednej dobe priam hladovala. Stres zo skúšok? Alebo len klasická ženská snaha o štíhlu líniu? Nasleduje však prekvapenie. Na prsteň vyvalím oči, právom. Skončila takmer okamžite po mne, aj napriek nízkemu veku. Sme obaja skvelý alebo som priemerný? Zmierim sa radšej s prvou možnosťou. "Ha! V tom prípade gratulujem, nečakal som, že skončíš deň po mojom odchode, ale plne to chápem - bezo mňa by to tam bolo hrozné, čo?"s úsmevom jej vrátim podpichovanie. "Pridávam tiež nekončené ospravedlnenie, pamäť mi trošku zlyhala, bol to totiž pomerne rušný a plný deň, všakže. Nezvyknem ignorovať krásnu slečnu" pokračujem s nápadným žmurknutím. "A plán? Nuž plán sa vyvinul sám a beztak, nemám úplne jasno. Príležitosti sú to zaujímavé, obe, avšak zdá sa, udiala sa nová krivda. Strašná krivda ktorá vyžaduje skorú nápravu.“ už energickejšie sa potmehúdsky usmievam, berúc slovám čo i len štipku vážnosti. “Si mág, absolvent Čiernoružskej kapitoly! A bez poriadnej oslavy!? U Zakantosa, to snáď nie. Mám preto iný návrh - v prvom rade ťa oslávime, ten jeden deň naviac pred ovládnutím sveta oželiem a akože som mág vznešený a hrdinský, slečne v nesnázích nemôžem odporieť pomoc a poriadne sa s ňou neopiť, na jej počesť. Ráno potom môžeme vyraziť spoločne – priznávam, že ako tvor skrz naskrz spoločenský budem veľmi poctený tvojou prítomnosťou. No a samozrejme sa tím vyrieši dilema čiernych či príšery, ako nežnejšie pohlavie v nepríliš podstatnej veci rozhodneš ty.“ zakončím už so smiechom. Sám letmo kuknem na hraničiara, keď si všimnem, že Zarabeth pozerá tým smerom. “Och čo sa týka hraničiara a mojej možnosti ušetriť strieborňák. Nuž drahá, žiaľ klepy nie sú mužskou prirodzenosťou, nemohol som sa teda vyzvedať po celej krčme či niekde niekto niečo náhodou nevidel. Krčmár to vždy istí.“ Posledné podpichnutie na záver. |
| |
| soukromá zpráva od Wolfhar Sekera pro Vstanu a ve skomírajícím světle je vidět má mohutná postava pro citlivé, lovcovi oči. Z mé svobodné vůle, jsem připraven tě následovat a učit se! |
| |
| soukromá zpráva od Ordulus, elfí kapitán pro Skoro zoufale si elfku poslechnu a nakonec opět vzdychnu a podívám se na zem a pak na ní. ,,Proč. Proč sem jdete z takové dálky? Kvůli zaučení šermu? Je spousta dobrých bojovníků a každý z nich vás to mohl naučit, ale vy jdete za mnou, proto chci znát důvod.'' S nadějí hledím na elfku, že snad něco ví, nebo má něco, čím mi vlije opět do žil krev. Po chvíli už ani nedoufám a s vědomím, že se chce jen naučit šermovat už ani neposlouchám, co říká. |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro Vypotácel jsem se z hospody. Již musela být hluboká noc, protože na ulici nebylo ani živáčka. Tož... Ymire, přeméšlé, kde teďkom chlasče Orgin a Walgor? Poškábu se ve vousu. Vzpomenu si že jsme často chodili do malé útulné hospůdky poblíž kasáren, příhodně pojmenovanou U Pivní Kasárny. Vždycky mi ten název vykouzlí úsměv na tváři a dnes tomu není jinak. Nasměřuji tedy své opilé nohy tam. |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro „Dobrej večír!“ pozdravím horníky a hodím si na lavici tornu. „Rád bych sa s váma napil a probral s váma věci kolem výpravy za ztraceným trpasličím sídlem.“ A začnu rekrutovat. Trochu navnadit řečma o slávě a pokladu, nadhodit, že se vyznám v zásobování a boji, že už tři bojovníky máme (i když dva o tom ještě neví), a co že umí kopáči. A když to nepůjde? Inu, nejsou jediní, komu v Car`Gatthel roste vous už v mámině břuchu. Čeká mě celkem dlouhá noc. Věci si nakonec nechám v hospodě, kde jsem pil. Poblíž mám ustájenou i Rozitu. Jestli budu po verbování moc ožralý, půjdu si k ní nad ránem lehnout, aby mě vzbudil pacholek. |
| |
| soukromá zpráva od Zarabeth z Černorůžských plání pro Zasměji se jeho snaze o vtip. "Ale samozřejmě, bez tebe by to tam už nebylo ono. Kdo by vyrušoval na přednáškách? Kdo by mne tahal za samými neplechami? " Od srdce se zasměji zvonivým smíchem a snad se celá krčma otočí na nás jaklo dobře bavící se dvojici. Můj žaludek s epozvolna uklidňuje, když už dostává to, co chtěl. "Ale kuš," snažím se nečervenat při jeho lichotce. "Omlouvat se není potřeba, sama dobře vím, že celý ten den je náročnou událostí, navíc jsem byla jen mezi spoustou gratulantů," Mávnu nad tím rukou a uvědomuji si, že ani já si nepamatuji všechny ty gratulanty, bylo jich prostě mnoho. Poměrně nechápavě na něj hledím a než se vůbec stihnu zeptat na to, jaká křivda se vlastně stala, rozesměje mne jeho vysvětlení. Poslouchám jej a založím ruce na prsou. Lehce nevěřícně kroutím halvou se smířlivým úsměvem na rtech. "Oslava? snad jsem si ani žádnou nepředstavovala, nepřišla mi potřebná. Zbavila jsem se kapituly, to ano, ale nevím, jestli je dobré hned oslavovat." Opřu se loktem o stůl a pozoruji kus masa. do oslavy se mi příliš nechce, to je pravda, doufala jsem, že dnes vyrazím na cestu, ale Darion je celkem přesvědčivý. "Já ti dám, ´v nepříliš podstatné situaci´, ostrost tvého jazyka se ais opravdu nikdy nezmění," Trochu se na něj zaškaredím. "Mám návrh, dáme si dobrý oběd, trochu vína, tedy na tu mou oslavu a poté se dohodneme kam půjdeme. Zvu tě, když už je to tedy má oslava, ale necítím se tak úplně na prohýřenou noc. To napravíme oslavou za zabití bestie, popřípadě za vypořádání se s černými," Dva mladí mágové, plní elánu a představ, že svět patří jim, že vše zvládnou a zaseknou se v krčmě, sotva vykročí z kapituly, ne, to nemohu dopustit. Jeho poslední slova nechávám vyšumět pouze s varujícím pohledem mířeným jeho směrem. Můj drzý jazyk, jaksi změkl, to snad není možné, snad mne strach z budoucnosti tak úplně neusadí... |
| |
| soukromá zpráva od Darion pro “Vyrušoval? Neplechy? Cha, to musel byť niekto iný, dajaký lump a darebák, nie poctivý a učeniachtivý Darion jenž sedí pred tebou.“ Rozmýšľam či Zarabeth bola pri rieke, alebo mi gratulovala pred Kapitolou, pravdepodobné sú rovnako, ani pri jednej som si ľudí vôkol príliš nevšímal. Poteší ma, že to mávnutím rukou pošle do nezaujímavá, i keď to nieje príliš dôležité väčšinou som na svoju pamäť náležite hrdý. “Zbavila Kapitoly? Nuž, to vskutku nie je čin hodný oslavovania, veď Kapitoly sa zabili i rôzny vylúčený, neúspešný a zúfalý, a tím pádom s tebou súhlasím, oslava by nebola na mieste. Avšak, nesmieme to brať takto. Učili nás pozerať na veci z nadhľadom, vidieť všetky aspekty. Teda to ber ako úspech dosiahnutia váženého spoločenského stupňa absolvovaného mága, a teda dôvod naprosto dostačujúci, ba priam vyžadujúci, patričné prejavenie radosti, ergo oslavu.“ pri prednáške hovorím „vážnym tónom“ snažiac sa napodobniť, teda parodovať jedného z vyučujúcich v Kapitole, čo následne i potvrdím veselým úsmevom. “Avšak lepšie čosi než nič, a preto samozrejme súhlasím s tvojím návrhom, avšak razantne odmietam tvoju snahu o narušenie môjho vir honestum, galantnosti, a preto rozhodne platím ja.“ hneď tiež objednávam jedlo, podľa najlepšieho výberu hostinského, a spomínané červené víno, len za džbán keďže na noc neostávame. Premlčím poznámku o jazyku, tá by sa dala škaredo obrátiť no ešte určite nieje čas. Už skoro plne prebratý sa hneď po donesený jedla venujem konzumovaniu, samozrejme doplneného konverzáciou. “Aký je tvoj návrh? Beštia je v Letohrade, okrídlený lev s chvostom ktorý má bodec, teda zjavná mantichora, schádza sa tam vraj partička šialencov ktorí ho chcú uloviť. Pôsobí to však serióznejšie než historka od hraničiara, no i to môže byť zaujímavé, najmä čo to tí Čierny vlastne sú. Objavujú sa na vrchovinách, sem tam ich hraničiari zahliadnu, teda žiadne zmienky o nejakých útokoch? Znie ako výskum! Zmapovať Čiernych, poskytnúť o nich informácie Kapitole, prezentovať spoločnú prácu?“ Zakončím s otázkou. Sám sa fakt neprikláňam ani k jednej možnosti, no aspoň pohovoriť si s hraničiarom plánujem. |
| |
| soukromá zpráva od Wiliam Deal *Will* pro Popravdě řečeno jsem velmi rád, že jsem na Hartwiga narazil. Vypadá jako dobrý společník a... No jeho koláč také nechutná špatně. Skoro by mi ani nemusel nabízet, na tak dobré jídlo bych se vrhnul s chutí i bez pobízení. Po malé chvilce dojím, zkoumavě hledíc na hraničáře. Ten jeho pohled je takový zamyšlený, pomyslím si s úsměvem, který trochu zmrzne, když se na mě s nadějí v očích otočí. Elfové? Sákra, o těch už jsem neslyšel docela dlouho. Pořád si jenom chrání ty svoje přerostlé stromy a nemají čas na zábavu, uvažuji, načež odpovím: „Popravdě? O Elfech už jsem neslyšel pěkně dlouho. Podle mě ještě pořád chrání ty svoje přerostlé stromy. Tudíž by bylo nejlepší nějakého hledat v jejich hvozdech. Mohl bych se zeptat, proč se ptáš?“ V očích se mi zjeví lehký zájem. Co když je ten chlapík součástí dobrodružství, jež by bylo skvělou inspirací pro mou loutnu? |
| |
| soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro Prerastené stromy, ha! Škoda, dúfal som, že mi poradí aspoň niečo...No nič, tak si ich nájdeš sám. Sklopím pohľad, na tvári mi vidno sklamanie. Rýchlo sa ale otrasiem a rozhodnem sa zdvorilosť oplatiť zdvorilosťou. Možno trochu priveľmi veselo sa usmejem a odpoviem. "Pár som ich kedysi poznal. Kedysi. A chcel som trochu zaspomínať na staré časy." Takéto reči pri mojom mladom vzhľade, odhadom maximálne dvadsaťpäť rokov, vyznievajú neprístojne. Úsmev z tváre mi však zmizol, výraz mám skôr napätý. "Viem, že v Aemfeirene ich nájdem. Ale to bude nebezpečné. Myslel som, že na lúkach Letohrádku by som ich mohol stretnúť ale to je pokúšanie šťastia pokiaľ neviem kde ich hľadať. Aj tak ďakujem za radu." Na konci reči, pri zmienke o rade, sa úprimne, pobavene usmejem. Potom sa na Wiliama obrátim ešte s jednou otázkou. "A do Vlaštovky si v poslednom čase nezavítal? Nevieš, náhodou, ako sa im tam darí?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Černá růže – Ulice „No právě, ty tupče!“ zařval půlčík, „kradeš, kde to situace dovolí a dostáváš tak cech do pěkných potíží. V Černé růži nikdo nesmí krást jen tak. Bez povolení cechu nesmíš vzít ani cetku, jež leží na zemi.“ Zdá se, že půlčíka si pěkně rozčílil. Jeho společnice však zachovává klid. Nejspíš proto, že je to člověk a na rozdíl od půlčíka nemá problém se z většiny problémů dostat. Půlčíky málokdo vidí rád, zvláště v Černí růži, kde je ihned podezřívají z krádeží. „Tak ty myslíš,“ prohodí zpěvným hlasem a doprovodí to lahodným smíchem. „Slyšel si ho? On si myslí, že by se nám hodil,“ dodala ke svému hobitímu společníkovi. „Jo, je to ťulpas a ještě k tomu nešikovnej.“ „To nejspíš je. Ale co mu dát šanci,“ nadnesla žena. „Hmm, můžeme to zkusit,“ odpověděl půlčík a směrem k tobě pak dodal, „Takže si tě vyzkoušíme. Pokud neuspěješ, tak máš smůlu. Tvůj úkol bude ukrást magický předmět některému mágovi. Je mi fuk, kterému. Ale musí být magický. To poznáme. Máš na to tři dny. Pokud to do té doby nedokážeš, radši rychle zmiz z města.“ S tím se půlčík otočil a zmizel ve stínech. Žena se k tobě ještě otočila a prohodila jako by nic: „Pokud si dobře pamatuji, mágové se scházejí často v Hostinci u Poupátka na hlavní třídě.“ A následně i ona zmizela ve stínech, jako by se po ní slehla zem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda, či spíše pajzl, U Pivní kasárny byla skutečně díra. A to doslova. Většina nábytku byla nejméně na posté poopravována a zdi byli tak oprýskané, že to už ani víc nešlo. Z kamen šel dým jak ven, tak dovnitř, takže se u stropu držel temně šedý opar. Rozhodně to není kdovíjaká špeluňka, ale většině bývalých vojáků se to líbí, neboť to připomíná vojenská ležení v hlubinách. A navíc. Pokud se zde něco rozbije, nežene to majitel hned před šéfy, ale jednoduše se to spraví. Majitel pajzlu je bývalý voják, veterán, jenž má vousy už tak bílé, že musí být nejméně tak starý, jako Síň Hledačů samotná. Troghar Obrobijec je vskutku legendou zdejší posádky a říká se dokonce, že do Car'Gatthel přišel společně s rodem Groghana Hledače. Ale kdo ví, co je na tom pravdy. Orgin a Walgor tu samozřejmě byli, stejně jako několik dalších trpaslíků, mezi nimiž si poznal Ughora a Galmhera. Všichni seděli kolem velkého kulatého stolu a hráli spolu trpasličí kostky. A když si vstoupil, Ughor právě skákal po krku Orginovi a řval na celý lokál: „Ty zkažená červe, ti řiťu nakopu. Podfukovat mňa nebudeš!“ Ostatní jim udělali prostor a začali vsázet na toho, kdo souboj dřív vzdá. Aneb obvyklý večer trpasličích vojáků a horníků. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Car`Gatthel (Síň Hledačů) – Hospoda Poté, co Ymir odešel, si osaměl. Tvůj plán byl zřejmý. Zrekrutovat tu trojici horníků pro tvou šílenou výpravu kamsi za bohatstvím a slávou. Jednoduše plán hodný trpaslíka. Horníci skutečně poslouchali a projevovali zájem. Nakonec však došlo k tomu, co bylo zřejmé od začátku, začali se tě tázat. „A kdó má bejt jako šéfík, tejhle akce?“ zeptal se první, „poněvadž, šéf musí bejt vopravdu drsněj chlapák. A hlávně musí cinkat zlotkami.“ „Vejprava nejní levná akcička. To chce prašule,“ souhlasil první. „A co poklad! Budeme brát všici stejně? A nebó jak?“ zeptal se netrpělivě třetí horník. Zdá se, že se tato diskuze trochu protáhne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Setkání – Noc a Ráno Smrtonoš se jen zasmál, když si se zmínil o učení už teď. Přihodil do ohně pár dalších klacíků a pak prohodil. „Dobrá tedy, statečný válečníku, začneme výuku,“ řekl a natáhl se do trávy, kde se spokojeně uvelebil a nejspíš se chystal jít spát. „První lekce je "trpělivost" !“ prohodil z leže „té se vy barbaři máte hodně co učit. Pokud vám to slovo vůbec něco říká. Ráno je moudřejší večera....to je jedno z přísloví lidí. Ne že by pro mě mělo nějaký smysl, ale řekl bych že tvá rasa má k lidem blíže, než k Nočním lovcům.“ Tiše se zasmál a zdálo se, že skutečně spí. Avšak poloha v jaké se uvelebil a jeho oddechování nenechali nikoho na pochybách. Noční lovci nikdy nespí. Ti jen odpočívají. A jejich tělo je jak smrtelná past, která sklapne ve chvíli, co je někdo napadne během jejich odpočinku. |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro Po notné době se dopotácím před putyku. Dá se řící že více méně střízlivý. Uvnitř mě okamžitě zarazí starý známý rozpadlý vzhled a… prasklá kamna. Trošku se zakuckám, párkrát zamrkám. "Toť je to horší jak menole. To nevijó dát dokope blbé kamna?" Řeknu si spíše pro sebe a znova se zakuckám. Jen pokrčím rameny, protože k tomuto pajzlu to patří stejně tak jako zaschlé zvratky na podlaze. Konečně si všimnu starých přátel. Zamířím si to rovnou k nim. Když v tom Ughor sočí po Orginovi a obviňuje ho z podvádění. Dojde na pěsti. Stoupnu s k hloučku. "Kolek je na Orgina?" po zaslechnutí "kurzu" na něj vsadím 25 stříbrných. Všimnu si, že vedle mě zrovna stojí Galmher:"Tož jako vžde? Troche facek, troche piva, troche kostek? He." Pochechtnu se a přátelsky žďuchnu do Galmhera. "Co mesleš? Dá mu Orgin po čuně?" |
| |
| soukromá zpráva od Wolfhar Sekera pro Ano trpělivost. Základní vlastnost všech lovců. Zbrklí lovec je hladový lovec. Uvelebím se naproti Nočního lovce. Tak tedy dobrou noc ti přeji, Ark'Takhane, Noční lovče. Ulehnu a chvíli pozoruji noční oblohu a poslouchám oddechování nočního lovce. Něco mě napadne a na Assina udělám gesto, aby hlídal. Možná je test. Trpělivost je potřeba, stejně jako být připravený na nečekané a podlé útoky. Uklidním se a pomalu vklouznu to lehkého spánku... |
| |
| soukromá zpráva od Wiliam Deal *Will* pro Tak on se potkal s Elfy jo? Hmm, z toho by mohla být zajímavá historka, potom se ho na ni musím zeptat. Nebo bych možná mohl rovnou vyrazit s ním? Stejně jsem kdysi přemýšlel o připojení se k nějaké družince dobrodruhů, tak proč to nemůže být jediný dobrodruh? Sakra já jsem génius! zvolám v duchu, nepřítomně se usmívajíc. Při zmínce o Vlaštovce se můj úsměv roztáhne ještě víc. „No vlastně jsem se tam narodil. Matka tam v jednom hostinci dělávala děvečku, dnes s otcem má malý domek na kraji města. Otec je oba živí, hrává v hostincích a tak. Je to vlastně rodinný podnik, já musel odejít, protože si nemohli dovolit živit další krk. To bylo... No prostě pár let zpátky. Když jsem odcházel, měl jsem v úmyslu obejít celé Měsíční jezero a poté se k nim vrátit. Poptat se jak se jim daří a tak,“ zavzpomínám zasněně, připomínajíc si tamní dívky. Ano, to byly vskutku umělkyně, i když v jiném slova smyslu. Až po chvíli si uvědomím, že na hraničářovu otázku jsem ještě neodpověděl. Lehce se začervenám: „Pardon, trochu moc jsem se rozpovídal. Ne, poslední dobou jsem tam nebyl, ale když jsem odcházel, vypadalo město docela šťastně. Aspoň z mého mladistvého pohledu. Ale odveďme téma, pořád tady mluvím o sobě a skoro tě nepouštím ke slovu. Takže ty máš v úmyslu vydat se na nebezpečnou výpravu?“ zeptám se zaujatě, podpírajíc si rukou bradu. V době, kdy mi můj spolunocležník odpovídá už dojím poslední zbytky jídla (nejsem naučený po sobě nějaké nechávat) a ubrus sbalím do torny. |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro Pokývu hlavou. „Nebudem vám věšet slídu na nos, tuto nejni žádné fajnové vejlet z legend. Pokaď každej chce svuj podíl slávy a pokladu, tak bude moset používat hlavu, nést risk a pár svejch zlotek do toho vrazit.“ Zvednu prst, aby mi dali chviličku, ať si můžu uhladit pleš. „Já som bol kapitán u vojska, tož vím daco o vojančení, rekvírování proviantu a podobnéch věcech, ale zbrocené tunely a stopování, v tom musí velet někdo jiné než já.“ |
| |
| soukromá zpráva od Zarabeth z Černorůžských plání pro Jeho poznámky přejdu jen s úsměvem, oba moc dobře víme, jak to naše studium probíhalo a ač jsme vyučenými, jsme stále nezkušenými mágy, co občasné večery místo studování, trávili předváděním se právě tady. Těch ohňů, co bylo třeba hasit, těch rozbitých věcí... Ze zamyšlení mne vytrhne jeho proslov, v němž samozřejmě ihned poznám jednoho z Mistrů Kapituly. Srdečně se rozesměji a zakousnu do svého chleba. "Já na to hledím s nadhledem, to se neobávej," odpovím s úsměvem na tváři. "Jen, nevím. Je ráno a po tom jejich proslovu mne chytlo spíše zoufání než nálada na oslavu." ač má slova nejsou příliš povzbudivá, úsměv z tváře mi nemizí. Jen pozvednu pravé obočí a zakroutím nevěřícně hlavou. "Není to snad zvykem, že promovaný platí?" Můj žaludek už se těší na dobroty, které jsou objednané a tak si říkám, že hostinskému podstrčím alespoň pár mincí, aby veškerá finannční tíha nepadla na Dariona. Přecijen by to nebylo až tak férové. "Jak nad tím tak uvažuji, tak s bestií se vypořádají i bez nás, navíc když už se tam někdo schází, tak by se odměna musela dělit mezi více lidí. Stejně je možná pozabíjí a pak se tam vrátíme. " zareaguji čistě věcně, ekonomicky, neřešíc, že může dojít ke smrti občanů této překrásné země. "Na ty černé jsem se chtěla zeptat. Ať pátrám ve své mysli, jak pátrám, asi jsem o nich ještě neslyšela. Výzkum by byl přijatelný, sic nudnější, než bestie, ale kdo ví. Takže ani ty nevíš, co jsou černí zač. Zeptáme se hraničáře, ale nejdříve přípitek," navrhnu s úsměvem a pozvednu svůj pohár. "Na nás, na promované mágy," pronesu možná s malou hrdostí a pýchou v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro Keď zistím, že môj spoločník je z Vlaštovky, na tvári sa mi zjaví zmätok a prekvapenie. To je naozaj zvláštna náhoda, ktorá nás dvoch dala dokopy uprostred Čiernoružských pláni. Alebo to nie je náhoda. Ako to mám chápať? Wiliamove posledné slová už skoro nepočúvam, zamyslene hľadím kdesi za neho. Akurát zmenený tón pri otázke ma vytrhne zo zamyslenia. "Čože? Ach, prepáč, ja len, že tiež som z Vlaštovky takže sme rodáci!" poviem s úsmevom. Potom si spomeniem, že môj spoločník sa ma niečo opýtal a vysvetlím, mu kam sa chystám. "No, viem, že Pánov lesa nájdeš vo hvozde. A najbližší hvozd mimo územia barbarov je Aemfeiren. Tam sa preto vydám. Ale neviem kde presne ich mám hľadať a Aemfeiren je väčší ako priveľký. A musím počítať s tým, že vo hvzde nežijú len elfovia, ževraj sa tam schovávajú aj skupiny zlo-národov a kto vie čo ešte. Takže nebezpečné to bude. Ale či sa to dá nazvať výprava, to neviem. Nejdem zachranovať princeznú ani poraziť draka." Pri týchto slovách, keď vidím, že Wiliam si už balí veci, sa presuniem k svojim veciam, poriadne sa zabalím do plášťa a ľahnem si na zem. Ale nezaspávam, bdiem a čakám či sa chce bard ešte niečo opýtať. |
| |
| soukromá zpráva od Veassë pro Astenionský hvozd, Ialfanta "Proč jsem jdu z takové dálky? Ano, přesně proto. Abych se naučila šermu. Pocházím z Laffayenu, kde uctíváme bohy. Tam se rodí kněžky a mniši. Já se však rozhodla vydat se na cestu bojů, abych mohla ochraňovat naši rasu!" Na chvíli se odmlčím. "Náhodou jsem zavítala do této osady a potkala skupinku mužů, kteří mi vyprávěli Váš příběh. Usoudila jsem, že by jste mohl být zajímavý člověk a proto jsem Vás chtěla poznat - to je vše." Oddychnu si. Snad to kapitánovi bude jako důvod stačit. |
| |
| soukromá zpráva od Wiliam Deal *Will* pro „Páni, to je úžasné! Potkat rodáka tak daleko od domova musí snad být dílem osudu!“ zvolám radostně, když zjistím, že Hartwig pochází ze stejného města jako já. To už vážně musí být znamení, že bych se s tímhle chlapíkem měl vydat na cestu. Konec konců-Elfové by možná mohli znát i pár dobrých skladeb, no ne? Určitě ano. Nuže odsouhlaseno, ten hraničář je můj nový společník! To mi ale připomíná, že vlastně ani netuším, proč se za nimi máme vydat. Proto, když se sám ukládám ke spánku, položím ještě poslední otázku: „No a proč je vlastně hledáš?“ Oči se ještě snažím udržet otevřené, aspoň na tu malou chvíli, během které se dovím důvod naší cesty. Určitě to bude něco vznešeného, hodného složení hrdinského eposu! Možná to bude pomsta člena rodiny či hledání léku na jeho záchranu! Nebo je možná chce vyhledat z úplně jiného důvodu? No, určitě se to brzy dovím. |
| |
| soukromá zpráva od Darion pro “Na nás! súhlasím s prípitkom. Víno už našťastie nejde na prázdny žalúdok a tak nenapácha žiadnu škodu, veselo sa tiež pustím do jedla. “Nuž, avšak obaja sme promovaný, posúvame teda tradíciu ďalej kde gentleman pozýva dámu.“ vysvetlím svoje konanie. Teda dôvody sú skôr, že sa chcem pred Zarabeth blysnúť, ale to je vlastne jedno. Pri debate o možnostiach má pravdu, na to som nepomyslel. Viac ľudí, menšia odmena, na druhej strane na Čiernych asi nieje žiadna odmena, jednalo by sa teda skôr o onen výskum. “Súhlasím, z tohto smeru som na to nepozeral. Pri beštii by sme boli len súčasťou skupiny, pravdepodobne vedenou niekým cudzím. Avšak tí čierny...hraničiar ako sprievodca a výlet do kopcov, za poznaním a vzrušením. Navrhujem sa teda spýtať, až dojeme.“ Hneď po jedle a pití teda sebaisto vstanem a prejdem k stolu kde sedí onen hraničiar, snáď i so Zarabeth aby tiež počula. Zastanem kúsok pri ňom, bezpečná vzdialenosť, pre istotu ak by to bol nejaký šialenec. “Zdravím dobrý muži. Smieme si prisadnúť? Rád by som sa spýtal na nejaké vaše zážitky, konkrétne tých Čiernych, vraj ste čosi kdesi videli. Sme z Kapitoly, skúsený výskumníci a jakteživ sme o čomsi podobnom nepočuli. Nuž a i keď sme kde sme, teda v Čiernej Ruži, vravíme si – nie, nie ten si to nevymýšľa, určite je človek poctivý a pravdu hovorí. Nuž tak teda by nás zaujímalo čo ste to videli, či to nebezpečné bolo a i kde presne to bolo.“ Pred chlapíka položím dlaň, keď ju odtiahnem na stole ostane strieborňák, len aby lepšie rozprával a videl, že vďakou nešetríme. |
| |
| soukromá zpráva od Ordulus, elfí kapitán pro Pomalu jdu k ohňům kde sedí hraničáři a jen jednou se ohlédnu, jestli za mnou ještě jde. Když konečně dojdu k jednomu z nich, pozdravím a chvíli si povídáme. Potom vyndám trochu jídla. Zbytek z minulého lovu. Vzdychnu a ohlédnu se po elfce. Jestli tam ještě stojí tak jí pohlédnu do očí a následně na to rozdělím své skromné jídlo napůl a nabídnu jej elfce. ,,Jdeš z hrozné dálky tak jez. Posilní tě to.'' Chvíli jen tak mlčky sedím u ohně a zakusuji sousto a pak i když to bylo slyšet prohodím pro sebe pár slov. ,,Tak šermovat, jen šermovat. Ách.'' Poté si ještě něco zabručím pro sebe a spolknu poslední sousto a zapiji to vodou z lahve, kterou poté nabídnu elfce, jež si říká Veassë. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hraničář, jehož jste vyrušili z jeho tichého popíjení, vás z počátku celkem neslušně ignoruje, ale na druhou stranu, u člověka, jenž tráví většinu života mimo bezpečí městských hradeb a toulá se kdesi v divočině obývané zlo-národy, lze očekávat jistou podivnost. Minimálně chladnokrevnost, se kterou bere život a vše, co přináší. Po chvíli však zvedl zrak ze svého poháru a prohlédl si nejdřív Dariona a následně se zaměřil na Zarabeth, kterou si prohlížel o notnou chvíli déle....Co dodat, je to přeci jen hraničář žijící sám v divočině...bez ženy. Stříbrňák vzápětí zmizí v jedné z jeho kapes a po pořádném loku se hraničář rozpovídal. No, někdo by řekl, že toho moc nenamluví. Ale je to přeci jen hraničář a u něj je každé vyřčené slovo vzácnost. „Černí...jo, viděl jsem je. Dva. Hbití jak lišky, rychlí jak vlci a stokrát nebezpečnější. Ty jejich pohyby, ta mrštnost. Smrtící šelmy na lovu vypadají proti nim jako nevinná koťátka. A jejich tváře, když mě spatřili. Černé jak noc. Stále nechápu, proč mě nechali žít...chvíli jsme se vzájemně pozorovali a pak..lusknutím prstů zmizeli. Zkoušel jsem po nich najít stopy, ale žádné nezanechali. Jak duchové, přízraky samotné noci,“ vyprávěl tichým hlasem hraničář a čas od času si lokl z poháru. Brzy vám došlo, že zápach z jeho úst je hodně silná kořalka, kterou ten nešťastník pije rovnou z poháru, jako kdyby to byla voda. Zdá se, že jím to vskutku otřáslo. „Nikdy už nechci potkat žádného z nich. Nikdy,“ skončí své vyprávění hraničář a pak přesune zrak zpátky na svůj pohár. Nejspíš už vám toho moc neřekne. Rozhodně se nezdá, že by ho tato debata těšila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Orgin s Ughorem se prali na podlaze a pěst následovala pěst. Sem loket, tam koleno, tady použít korbel jako úderník a tahanec za vousy jako třešničku na dortu. Walgor a Galmher se popadali za břichy a sázeli o s to šest. „Určo. Ughor má naprásklou levačku. Ale nasranej je do mrtě,“ prohodil Galmher a Walgor těm dvou do pranice přistrčil nohu od židle, jež se jim podařilo vytrhnout. Orgin toho hned využil a praštil Ughora po hlavě. Ten se sesul a ležíc na znak se oklepával. „Tož tu máš svých pětadvacet a pět na vrch,“ oznámil Walgor, smějíc se na celé kolo a pomáhajíc Ughorovi vstát. „Pjekná bitka, tož to byla nádhera,“ zhodnotil to oklepávající se Ughor a sám se začal smát na celé kolo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trpaslíci kopáči jen kývaly hlavami na souhlas a bylo znát, že je tvá slova zaujala. Trpaslík, stejně jako každý jiný, je rád, když šéfuje někdo, kdo se v tom vyzná a kdo má jasný cíl a nevěší ostatním bulíky na nos. Jasná fakta jsou daleko cennější a uznávanější. Obzvláště mezi trpaslíky. „Tož, to zné dobre. Prašulky nějaké mámé. Pár désítek stříbrnéjch dóhromady,“ řekl první kývajíc na souhlas. „Jásnačka. Cinkáčky nésou problémek a šéfování si už zarádíme,“ přitakal druhý, jemuž se už očka leskla po pokladu, který očekává, že najdete. „Póčitej tédy s náma,“ shrnul rozhodování znovu první. „Ták, když tož se vyrážá, šéfíku?“ prohodil třetí otázku, na kterou by ti dva nejspíš zapomněli. |
| |
| soukromá zpráva od Zarabeth z Černorůžských plání pro Říkám si, že asi nemá moc smyslu dohadovat se Darionem o placení této hostiny, jak tedy chce. To, že za výzkum vlastně nedostaneme vůbec nic, možná tak trochu uznání v očích Kapituly zase nenapadlo mne. Zabrali jsme se tedy do jídla a já přemýšlela nad tím, proč jsem o Černých ještě nic neslyšela. Jakmile jsme dojedli, Darion vstal a šel směrem k hraničáři. "Dar..." sykla jsem jen, ale nebylo mi to nic platné. Měla jsem v úmyslu jít za hraničářem sama, okouzlit ho svými ženskými zbraněmi a vymámit z něj první poslední, ale Darion měl zjevně jiné plány a opět rozhazoval stříbrňáky naokolo. Nu, je pravda, že i to je dobrá zjišťovací metoda. Šla jsem hned za ním a po otázce, zdali si smíme přisednout, jsem se posadila naproti hraničáři. Rukama jsem si podepřela bradu a zamrkala na něj tím nejpoutavějším pohledem, jaký jsem v tu chvíli dokázala vykouzlit. Působila jsem sebejistě, pomalými pohyby jsem si odhrnula vlasy z tváře a zpod dlouhých černých řas hleděla na onoho dobrého muže hraničářského. Zatím nemluvím, nemám proto důvod, jelikož Darion to zvládne za nás oba, ale některé informace bych možná tak rychlo nesdělovala. Hraničářova ignorace mne překvapila, ale přecijen, pohled na dívku a stříbrňák upoutal jeho pozornost, jak jinak. Naslouchám jeho slovům a zpočátku mám problém s tím rozeznat, jestli jsou černí lidé, nebo bestie, ale při slově ´tvář´mám celkem jasno. Z jeho vyprávění a hlavně z jeho gest přímo čiší podivnost a strach. Je to první hraničář, u kterého vidím, že se něčeho bojí. Velice ´nenápadně´ jsem si poupravila výstřih a vlasy shodil na jednu stranu. Naklonila jsem se více přes stůl, aniž bych vstala ze židle a hraničáři se tak mohl naskytnout pohled do mého výstřihu, čímž snad ušetříme další stříbrňák. "Dobrý muži," promluvím medovým hláskem a ukonejším jeho strach úsměvem můzy, jež ho jednou lapí do svých sítí. "A víte o nich něco víc? Plení? Ničí? Zabíjejí? Kde jste je potkal? Odkud pocházejí?" Otázky pokládám pomalu, tiše a ač je jeho strach silný, říká se, že oči čarodějek jsou tou nejsilnější mocí na světě. Nikdy jsem neoplývala oslnivou krásou, jako jiné čarodějky, ale dokázala jsem upoutat muže, kdykoli jsem chtěla. Hraničáři bývají oříškem, ale muž je posilněn alkoholem, tak nemá důvod se nepodlomit. Obzvlášť když my pro něj nepředstavujeme hrozbu a nemíníme očekávat žádnou od něj. Který hlupák by si začínali s čaroději právě v Černé Růži... |
| |
| soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro Keď mi Wiliam položí otázku som dlhšie ticho. Vidíš, a prečo ich vlastne hľadáš? Čo od nich chceš? Čo im povieš keď prídeš? Ha, nad tým si sa nezamyslel, hlupák. Zamračím sa, ťažko vydýchnem a pretriem si oči. Neznášam keď sa vysmievam sám sebe. "A potrebuje človek dôvod na to, aby chcel vidieť krásne mestá a devy, počuť tie najkrajšie piesne a učiť sa múdrosti Pánov lesa?" Poviem trochu nadurdene a poriadne si zívnem. Otočím sa chrbtom k bardovi. Po chvíľke však zdvihnem hlavu. "Prepáč, ak to znelo hrubo. Pravda je, že tam asi idem nájsť pokoj, sám neviem. A teraz už idem spať, zajtra ma čaká pochod. Dobrú noc." Po týchto slovách zatvorím oči a nechám sa uniesť do ríše snov. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec u Poupátka Hraničář zpočátku ignoruje Zarabeth i její odhalený výstřih a nadále sleduje čirou tekutinu ve svém poháru. Nakonec však zvedne hlavu a pohlédne Zarabeth přímo do očí. „Plení? Ničí?...ne...co jsem viděl, tak nedělají nic z toho. A ani vám nepomohu se zjištěním jejich úmyslů, protože je neznám. Prostě kolem mě proběhli a zmizeli. A já nebyl hlupák, abych se snad snažil je sledovat. To určitě ne.“ Následoval velký lok kořalky a typické „ách“, když ostrá tekutina protekla hrdlem. „Jediné, co vám mohu říci, je místo, kde jsem je potkal. Avšak podle mého názoru tam již dávno nebudou. Nezdáli se jako někdo, kdo dlouho zůstává na jednom místě. Každopádně, bylo to na severu, na Pláních úsvitu. Dle všeho mířili do Orlích vrchů. Ale jestli to byl jejich skutečný cíl..to vážně nevím,“ dopověděl hraničář a zdálo se, že je to skutečně vše, co ví. I když kdo ví, co všechno si hraničář nechává pro sebe. U hraničářů člověk skutečně nikdy neví, na čem vlastně je. Na druhou stranu, tento hraničář si zažil něco, co, jak se zdá, už si nechce nikdy zopakovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj komentář Ark'Takhana nijak nerozhodil. Pokud ho potěšil, či pokud se nad tím usmál, není to na jeho černé tváři v temnotě noci poznat. Každopádně brzy jsi vplul do říše snů. Jestli spal smrtonoš...těžko říci, každopádně ráno, když si se probudil a rozhlédl se kolem sebe, seděl noční lovec již u ohně a ohříval na něm dva divoké králíky. „Dobré ráno, přeji,“ prohodil od ohně a protáhl si ruce i nohy v kočičím ohybu. Nyní, v čirém ranním světle vycházejícího slunce, sis teprve mohl válečníka kloudně prohlédnout. Popravdě, tato prohlídka tě jen utvrdila v tom, že smrtonoš je vskutku šelma na věčném lovu. Jak panter vždy připravený ke skoku. „Vezmi si snídani. Není to nic moc, ale lepší než kručení v břiše,“ nabídl ti králíka a dodal, „dneska nás čeká vskutku zajímavá cesta. Vlčí hvozd je místo mnoha tajemství...kdysi...kdysi dávno...v něm sídlili naši bratři. Tenkrát byl ale mnohem větší a stromy v něm byly staré tisíce let.“ S těmito slovy se zadíval na koruny Vlčího hvozdu a zaposlouchal se do vzdáleného „hlasu“ lesa. Druhorození, nebo alespoň většina z nich, je vskutku hodně spjatá s přírodou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nakonec, poté co prodiskutujete svou minulost a cíle vašich cest, se oba dva spokojeně uložíte ke spánku krytí stěnou skály, jež zajišťuje jak bezpečí, tak ochranu proti studeným vichrům. A kupodivu, noc přečkáte bez problémů. Dokonce lze říci, že jste se vyspali dorůžova. Probudíte se teprve, když vás sluneční paprsky vycházejícího slunce začnou lechtat na tvářích. Harwtig svým citlivým hraničářským sluchem možná dokonce uslyší vzdálený zvuk karavany, jež jede po nedaleké cestě směrem k Úsvitu. Každopádně je nádherné ráno a zdá se, že i dnešní jarní den by mohl být příjemný. Obloha je celkem jasná a až na pár temnějších mráčků kdesi na severu vypadá i docela vlídně. |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro S nadšením sleduju bitku. Člověk by si pomyslel že se chtějí zabít, ale Trpaslík ví, že se jenom laškují. Bylo až přímo neuvěřitelné, kolik trpaslíků si vsází. Hold není nad starou dobrou hospodskou bitku. Když je dobojováno spokojeně si vezmu mých 30 stříbrných a zazubím se na Trpaslíky kolem. "Což mládenci, neveschlo vám v krke? Mě totiž jo! Hospodskej! Rundu na mě!" Když každý dostane svůj korbel, zasedneme ke stolu. "Tož mládenci. Trochenc kostek, trochenc piva. Děláte vůbec něco inačího, než chlastáte?" Loknu si piva. "Totež já dnes potkal jedneho Trpa, jmenoval se ... éh... jo! Frenir. Pivo padlo k pivu a klábosili sme. Mešlenke se honile, a voba v sobě několek piv. Co mládenci, nehoníte tu nudu? Co kdebechom verazile na vépravu. Trochenc provětrat naše štíte a sekere? Putovat za prachama a roštěnkama? Za slávou? Hm?" |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro „Až slunko vykůkne nad venkovnější kopce, tak se tu sejdem.“ Usměju se. „Napřed mosíme kůpiť všecky zásoby a dát dokupy celů partu.“ Objednám všem pivo (a tvářím se nespokojeně, dokaď ve mi půlka korbele nespláchne šetřivost). „Menujem sa Frenir Černokámeň.“ Podám si s každým z nich ruku. „Neznáte dajakého lovca a stopářa? Aj taký by se nám hodil, keby nám zhnilo žrádlo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Pivkó! Hey!“ zvolal nadšeně Walgor a vaše malá společnost se usadila kolem jednoho z méně poškozených stolů. Méně, protože mu chyběla jen jedna noha, kterou Orgin nadšeně nahradil svou sekerkou. „Ják chlastáme? Tož my jén pópijíme,“ odvětil uraženě Galmher. Svou uraženou pózu však pokazil následným zazubením a mohutným lokem pivka, jenž hostinský právě přinesl. „Véprava? Tóž tó zní gut. Táhle flákajda mě už něják nebere,“ pokývl Orgin, jenž jak se zdá, z bitky vyšel vskutku nadšeně „Hm, véprava némusejt bejt špatná. Alé vocaď pocaď. Kólik máte maníků?“ ptal se vždy pragmatický Walgor, který byl opakem Orgina. Kde Orgina fanaticky a bezhlavě řešil vše akcí, Walgor stál na zemi a radši vše promyslel...proto se tak skvěle doplňovali. „Právda. Na vépravu je třéba maníky. Hódně maníků, šílenejch jako my,“ zazubil se Galmher. Měl vskutku děsivý škleb s těmi všemi jizvami na obličeji. I když pro trpaslice to bylo asi rajcovní dost. „Jó, véprava. Póřádná akcička. Tož to by móhlo být fajnový,“ přitakal Ughor zamyšleně...i když myšlení mu moc nešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro „Tož, zásoby séženem. Pró nás nic néscháněj. My sa póstaráme o seba,“ odkýval jeden z kopáčů a dodal s úsměvem, „ráno se tu séjdem. U pívka.“ Tomu se všichni tři kopáči zasmáli a následně si s tebou již podávali ruce na pozdrav a představovali se. Nejtlustější z nich byl Rugin, druhý, zlatovousý, byl Zugin a třetí, nejvyšší a nejužší z nich byl Mugin. Na tvou otázku, jestli neznají stopaře, odpověděli záporně. Trpaslíci moc stopařů nemají a ti co jsou, většinou dělají pro velká zvířata, jako jsou generálové a králové. |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro Když padne otázka na počty, začne mi to v tý vypitý hlavičce šrotovat. "Nó... Kdež na tém tak přeméšlém... Tak tucet be nás mohlo bejt. Netušém čésla přesně." Začnu počítat na ruce:"Tož Já, ten Fenrir, kdebeste šle všeci, tak nás je hento pět, plus chlapci co be na to přitakali. No sedem, a toť nepočétám s máníkáma co sežene Frenir." Zapiju těžké kalkulace hltem piva. "Tož těžko hádat počte. Zétra ráno se mám stavet před hospodó, kde sem hentoho trpa potkal. Což nechat mešlení na ráno, a teď si zachlastale? Na Staré čase?" Pozvednu korbel, počkám, až mě ostatní napodobí a svorně zvoláme "Na staré čase!" Všichni srazíme korbely a začneme pít. No jak to tak bývá, nezůstalo u jednoho piva a chlastalo se a chlastalo. Dál si už Ymir nepamatuje. --- Tím to můžeš posunout na ráno, kdy bych stál se zájemci před hospodou, kde Ymir potkal Frenira i se zájemci. |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro Vydám se nakoupit zásoby a zkontrolovat Rozitu. Přemýšlím, co jsem zvoral, co nemám, co nás zabije... A pak si vzpomenu na zámky! Chvíli se vyptávám po kovářích, než mě navedou k někomu, kdo o tom něco ví. „Oj, kovářskej! Dobrej večír!“ zabuším na zavřené dveře. Není nad to budit trpaslíka, který se živí bušením do železa. Ale já se potřebuju zeptat na jeho tovaryše a ukecat ho k cestě s námi. Přece nás nebude sedm! |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro U Kovadliny byla kovárna jednoho z trpaslíků ze staré školy. Trpasličí klan, jenž ji vedl má prý kovářskou historii dlouhou tři tisíce let a to už je něco i u trpaslíků. Kovadlináři, jak si říkají, se tím pyšní a stejně tak se pyšní tím, že se nebojí riskovat a že jsou vždy v čele nových průzkumů a objevů. Vždyť Hamhurg Kovadlina přišel s Groghanem Hledačem a ihned si v Car'Gatthel založil svou kovárničku, jenž se po příchodu zbytku klanu rozrostla a nyní zásobuje zdejší trpaslíky tím nejlepším. Prý pokrývá víc jak polovinu celkové železné trpasličí produkce v Car'Gatthel. Tolik prý mají řemeslníků. Dveře, na které si bušil, otevřel rozzuřený kovář, v němž si poznal Jorgina Kovadlinu, nejmladšího ze synů Hamhurgových. „U psí mateře, có to mlátíš do téch dvejří, ty šílenej?“ zahulákal na tebe, „tó nejvíš, kólik je hódin, sákra?“ |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro „Vím,“ kývnu, „a omlůvám sa, vašnosto, ale dávám dohromady vejpravu, kerá vobjeví starý síně naše lidu.“ Dám mu úder srdce, aby mu došla závažnost toho podniku. „Máte prý továryša, šikovného, v zámkách sa vyzná, s kladkama umí. Pošlete ho s náma, ať přinese Kovadlině ešče větší slávu než jaků má.“ Usměju se. „Frenir Černokámen, méno moje.“ Podám mu pravici. |
| |
| soukromá zpráva od Darion pro "Pff" zareagujem trošku netaktne na hraničiarove slová. No čo, možno ho trošku drzosti od nedôverčivého mladíka popoženie. Navyše si musím držať formu a nedať najavo, že to mierne znepokojivé vskutku je. Ak je vystrašený skúsený hraničiar, ktorý určite už mnoho videl, čo to sakra môže byť? "Si si istý, že to nebol sen či trošku tej poctivej kořalky? Jeden známy po nej myslím videl biele myšky, Čierne tvory môžu byť dostatočne podobný úkaz..." pre istotu však nedokončím a vystrúham úsmev, odvádzam pritom Zaru naspäť k nášmu stolu, tichšie jej šepkajúc. "No to by sme mali. Dve čierne potvory behajúce po tých pláňach na severe, neďaleko vrchoviny plnej nepríliš milých barbarov. Ale je to zaujímavé! Zistiť čo sú zač, pozorovať či priamo uloviť, preskúmať a zaznamenať! " Ani neskrývam aký nadšený som. Áno, toto sa javí ako ešte lepšia možnosť než lov na obludu kde bude fúra iných. A ako správne podotkla Zara, ak ich tá beštia pozabíja máme po probléme a vyčkáme na ďalšiu skupinu. “Nuž Zara, čo hovoríš? Nakúpiť zásoby a vydať sa na cestu do plání Úsvitu? Sami, ako na romantickej prechádzke okolo rieky, až na to, že tentokrát pôjdeme trošku ďalej?“ keďže je zjavné, že niekam určite pôjdeme zberám sa k odchodu, bude treba vybaviť ešte viac vecí. “Môžeme ísť loďou do Úsvitu a odtiaľ na tie pláne, myslím že prevoz vyjde na nejakých 7 strieborných na osobu, nič lacné teda. Alebo si kúpiť kone a ísť celú cestu, nebezpečnejšie, kone vyjdú na minimálne 15 striebra, no ostanú nám a bude to dobrodružnejšie!“ zdá sa, že celú vec beriem stále s pomernou zábavou. Treba si svetu užívať. “Koňmo sme tam za dva dni, loďou nemám tušenia a pravdepodobne by sme museli potom beztak niečo kupovali alebo sa šinuli pešo. Zásoby na dva dni teda nevyjdú draho.“ |
| |
| Ráno S díky přijmu skromnou pečeni. Podělím se i s Assinem a jím vskutku rychle. Prsty i půlku tváře mám ještě mastnou a dám se do olizování prstů. Z části proto aby nic z té dobroty nepřišlo nazmar a z části proto, že nemám potřebu se jít takto po ránu opláchnout ve vodě. Já myslel, že tento hvozd je tu pořád. Kam se poděli ty tisícileté stromy? Připravím si během okamžiku věci a hodím na druhé rameno, než mám otcův meč. Chceš se více projít po bývalé domovině svého lidu, nebo Vlčí hvozd projdem rychle podél řeky? |
| |
| soukromá zpráva od Zarabeth z Černorůžských plání pro Poněkud zbystřím zrak a zahledím se na Dariona, když má v plánu se lehce vysmát hraničářovu běsu, ale naštěstí se zastaví dost rychle sám od sebe. Zvedneme se a odcházíme ke svému stolu. Nechala jsem jej, než vyjádřívšechny své myšlenky naráz a přemýšlela, psojovala si jedno s druhým, druhé s třetím a napadlo mne, že poslední zmínka o dorianovi přišla ze severu, je to tedy správná cesta. "Bude to nebezpečné," namítla jsem, ale v očích mi hrály plamínky, jsme přeci dva neohrožení mágové. "Ano, pojeďme," rukama jsem se opřela o stůl a dál uvažovala nad naší situací a nad ítm, co bude potřeba. "Osobně bych vzala koně. Sice nás bude čekat minimálně jedna noc pod širým nebem, ale pro mne to problém není. Koně nám už zůstanou, nažeoru se kde bude třeba a výrazně se tím zmenšuje riziko, že nastoupíme na špatnou loď, kde nás okradou a zabijí. Je to investice do budoucna, raději bych putovala v sedle, než po svých." namítnu k dopravě a tím ji považuji za vyřešenou. Vodu, trochu vína, jako desinfekci, kdyby se něco stalo, ten vypalovák od Jelita bude stačit. Chléb, možná kus sušeného masa, možná kus sýra na cesty, pár jablek pro nás i pro koně a bude to rovnou luxus. "Budeme muset najít ale dobré koně, ovšem levné i s výbavou, nebo můžeme požádat Kapitulu..." při konci věty jsem skřivila obličej a zkousla si ret. Požádat o něco Kapitulu bylo jako požádat zloděje, aby vás neobral, ale přesto tu byla možnost, že by nám kvůli výzkumu zapůjčili koně i výbavu. Pomalu jsem si oblékla kabát a hlavou mi vířilo tisíc myšlenek, byly zmatené, pobíhaly z místa na místo a začaly ve mně hloubat i pochyby. Co když je nenajdeme? cesta bude naprosto zbytečná. Co když se ztratíme? Co když je to příliš nebezpečné? Co když...? Co když...? Co když...? Zahleděla jsem se na Dariona a na okamžik pochybovala, ale pak jsem pokynula rázně hlavou. Je třeba jít do světa, je třeba jít za dobrodružství, alespoň snad najdu Doriana... |
| |
| soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro Keď vstanem, rýchlo skontrolujem pohľadom okolie. Všetko je v poriadku, prebudil som sa tam kde som zaspával, veci sú tu, takže som sa vo Wiliamovi nemýlil. Vybehnem z tieňa úkrytu do krásneho rána, rosou si ovlažím tvár, ruky a krk a poriadne sa ponaťahujem, aby som vyhnal z tela prebudeného jasným dňom aj posledné zbytky spánku. "Dobré ráno prajem!" pozdravím barda keď sa vrátim do úkrytu. Potom sa presuniem k svojej torne, vyberiem dva posúchy a odlomím trochu syra. Sadnem si na zem ku svojím veciam. Tentoraz nejem tak pomaly ako večer skôr naopak. "Tak mňa čaká ešte dlhá cesta. A nechcem sa zdržovať. Som rád, že som ťa stretol." Pri týchto slovách už dojedám. Ešte raňajky zapijem poriadnym dúškom vody, postavím sa a začnem sa pripravovať na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Trpasličí mistr tě pozorně sleduje a naslouchá tvým plánům. A čím víc se toho dozví, tím víc mu jiskří očka. Je vidět, že ho tvůj návrh zaujal. Nejspíš už kalkuluje, jak na tom vydělat. „Hmm. Nejní důvod proč tédy nesvólit, tož s váma jedneho pohůnka vyšlu. Ále, chcém v té novej sejni súper práva na kování. Jasnačka?“ Jak se zdá, zhodnotil to, čistě obchodnicky. Zbytek ho nezajímá. „Pokud platí, Bibor Kovadlina se k vám přijdá hnedka zrána,“ dodá, jako kdyby s tím už počítal. |
| |
| Vlčí hvozd - Wolfhar Smrtonoš dojedl zároveň s tebou. On nijak nespěchal, když to nebylo třeba. Dal se zvolna do uklízení věcí a do přípravy na cestu. Tvá otázka ho, jak se zdá, částečně vyvedla z míry, neboť se zastavil a znovu se usadil k ohni. Chvíli jen tak zíral do plamenů a pak spustil. „Víš, příteli, jsou věci, o kterých se těžko mluví a jsou věci, které i v těch nejhouževnatějších a nejchladnokrevnějších válečnících vzbuzují pocit bezmoci, smutku a leckdy i pláč....a takové jsou i vzpomínky na Prastaré stromy. Ty, jenž tu byly a již déle nejsou,“ spustil lehce posmutnělým hlasem Smrtonoš a po chvíli dalšího ticha dodal, „odpusť příteli, ale toto je debata na někdy jindy...ne však pro teď.“ S tím se mrštně vyhoupl zpátky na nohy a dobalil věci. „Lepší bude projít Vlčím hvozdem rychle. Proč dráždit vzpomínky,“ odpověděl rázně, ale bylo vidět, že se musí přemáhat. Tohle bylo slabé místo, které si nechtěl připustit. Společně kráčíte bok po boku, v tichosti a rozjímání. Ark'Takhan se tváří dosti zamyšleně a dokonce...snad to byl jen záblesk světla, ale na jeho černé tváři si nejspíš viděl i slzu, jenž se skutálela po líci a odkápla na zem. Jako poslední vzpomínka na bolest, jenž kdysi prožil. Okraj lesa se přiblížil záhy a chvíli na to jste se ocitli pod mohutnými korunami jak listnatých, tak jehličnatých stromů. Listnáčů tu však bylo po málu. V takovýchto nadmořských výškách se jim moc nedaří, až na těch pár nejodolnějších druhů. Smrky, jedle, borovice a další druhy, o nichž si slyšel z vyprávění šamanů, jenž kdysi do lesa zavítali, a které nikde jinde na světě nerostou. Tajemný vlčí hvozd. Mnoho pověr si o něm slýchával. Že zde sídlí velké vlčí smečky, či dokonce samotná Vlčí bohyně. Že tu stromy ožívají, či že zde žijí na půl lidé a na půl vlci, tvorové nebezpeční, jimž zbraně nezpůsobí zranění. Avšak většina válečníků se tomu jen smála. Pověry pro děti, říkávali. Nyní, když se procházíš pod touto temnou korunou, skrz kterou slunce téměř neprosvitne, už nevypadají jako obyčejné pověry. Každý stín je nyní téměř jako živí a každé šustnutí zní jako vrčení celé smečky vlků. Tak jak pravily pověry.... Tvůj společník a přítel se ti téměř ztrácí před očima. Jeho matný černý plášť a jeho ebenová kůže mizí na černém pozadí a leckdy si říkáš, jestli náhodou neprovádí nějaká temná kouzla, aby se zahalil do černoty ještě více. „Mnoho se toho změnilo z dob, kdy jsem tu naposled procházel,“ promluvil ze stínů Smrtonoš a jeho hlas zněl znovu posmutněle. „Avšak jednou..jednoho dne..“ řekl, avšak větu nedokončil...jako kdyby ani nechtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Veassë pro Astenionský hvozd, Ialfanta Nakonec to vypadá, že ho vůbec nezajímám. Počítala jsem s tím. Odejde k ohňům. Já tam stále stojím jak přikovaná. Moje tělo jaksi protestuje na jakýkoliv pohyb pryč. Po chvilce na mě promluví a nabídne mi své jídlo. V tu chvíli mi začne žaludek oznamovat, že už má hlad. "Děkuju." Sednu si na zem a zakousnu se do lahodného jídla. Po chvilce kousání a přežvykování mi nabídne i vodu. S nadšením se napiji pití a podám ho zpátky. "Děkuji za pohoštění, je to od Vás velkorysé." Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro „Jasnačka!“ Popadnu ho za pravici a zuřivě mu s ní potřesu. Mě se snad splní sen! Ale opatrně, nesmí nás bét tolik. Třeba najdem len dajaků ďuru s ozubeným kolesem a bodeme sa moset děliť. „Ráno v hostinci na předměstí, tého kde má hostinský v kníru stříbrné krůžky.“ Popřeju dobrou noc, rozloučím se a jdu se pořádně prospat. Zítra je velký den! Nakoupíme zásoby, vyrazíme a stanu se tím nejslavnějším trpaslíkem, který kdy žil! |
| |
| soukromá zpráva od Wiliam Deal *Will* pro Umh, to už je ráno? zavrtím se rozmrzele, pozorujíc hraničáře, jak se venku naprosto nelogicky protahuje. Jak to může dělat dobrovolně? To je pro mne záhadou, stejně jako jeho dobrá nálada. Nicméně i ta má se trochu zlepší, když spatřím koláče. Jednoho se zmocním, pozorujíc, jak do sebe ten chlapík cpe všechno jídlo tak rychle, jako by mu elfové mohli utéct. Zatím to však vypadá spíše tak, že on chce utéct mě. Když mi to dojde, rychle začnu balit své věci. Jistě, i já jsem rád. Mohl bys ještě chvilku počkat? Jen si dobalím věci a můžeme vyrazit, prohlásím hlasem, který dává najevo, že mé připojení se k němu je naprosto zřejmé. Stejně se i chovám, když zběžně vrazím ubrus do torny, nasadím si klobouk a pořádně se celý opráším. Tak, to by mělo stačit, pomyslím si spokojeně, nahazujíc si tornu na záda. Dobrá, můžeme vyrazit! zvolám s úsměvem. |
| |
| Ulička Pfff, nebudu vám nic dokazovat, to si nemyslete, já nejsem žádný kašpar co potřebuje váš pitomý souhlas Zavrčím a obrátím se na podpatku, hluboce vydechnu a odejdu pryč. Vylezu z uličky a rohlédnu se kolem, nic co by mě nějak překvapovalo. Chvíli přešlapuji na místě a přemýšlím co dál. Hmm..co by sem měl nyní asi udělat. Rozhodně nebudu okrádat žádné mágy, to je moc nebezpečné. Nakonec si nadhodím vak a svižným krokem zamířím k bráně. Raději se moc neukazuji a snažím se prosmýknout skrz hloučky lidí. |
| |
| Cestou si vyslechnu slova, která mě překvapí. Na venek vypadá jako temná skála chopná zabít ve zlomku vteřiny, ale uvnitř bude asi docela cíťa... probleskne mi hlavou, když uvidím snad i kapku slzy na jeho obličeji. Neměl jsem ale moc čas jej studovat dál, protožyrazil rychleji v před a já měl co dělat abych mu stačil. Noční lovec se mi v hustém šeru lesa ztrácel i přes to, že byl den. Snažil jsem se jej napodobovat ve způsobech pohybu a výběru cesty, ale zjistil jsem že to sotva zvládám. Jak jsem se víc zaměřil na pohyb a sledoval jej a přemýšlel nad sebou, začal jsem klopýtat a když jsem se díval na cestu, byl jsem spíš jako slon v lese. Tak tohle mě chvilku zabere, než se to naučím. Jestli vůbec někdy. Možná je to prostě jen darem druhorozených, kterému se nepřiblížím. Přece jen se ale začínám o trochu víc pohybovat po špičkách a nedupu jak trpaslík do hospody. Nevydrží mi to ale dlouho. Běh do kopce hustým lesem, který kladl odpor jak jen to šlo v podobě skrytých kořenů, zachytávajících ostnnatých šlahounů a neviditelných děr, či kluzkého listí. Sám sebe proklínám za slabost, protože mi v hlavě zní dech jak kovářské měchy a zdá se mi, že musím být slyšet na stovky metrů daleko i v tak hustém lese. Nic mi neříká řídnoucí vzduch. Jak daleko je vůbec vlčí jezero? Podaří se mě ze sebe vypravit v jednom z mírnějších úseků, kde se zvládnu vydýchat i za klusu, kterým stále běžíme vpřed. Ani nedokážu určit. Jak dlouho jsme na cestě, protože přes husté stromoví vůbec nevidím sluneční svit. Nehodlám požádat o odpočinek, abych svého nového mistra nezklamal svou výdrží, kterou jsem sám překvapen, protože jsem v kopcích kolem vesnice běhával delší trasy bez větší námahy. Nebývali to však hory a tak těžký terén, spíše louky s menšími lesíky. |
| |
| soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro Keď Wiliam vyhlási, že plánuje vyraziť so mnou, akurát si zapínam plášť. Zaskočene sa zamračím, ruka na spone mi na krátky okamih ustane, nakoniec však potrasiem hlavou a pokračujem. Určite to nemyslel tak, že chce ísť so mnou. Asi sa mu len nechcelo šľapať k ceste samému. Rozlúčime sa na ceste. Skontrolujem si veci, či som niečo nezabudol, tornu a luk si dám na chrbát, tulec pripevním k boku. "Tak, poďme." Usmejem sa na barda a vyrazím ku ceste. Po krátkom čase ale začnem v zamyslení kriviť pery a pokukovať po Wiliamovi. A čo keď v skutočnosti chce ísť so mnou? Radšej sa spýtam teraz, ako potom strácať čas na ceste pri vysvetľovaní. "Počuj, Wiliam. Ty mierieš do Čiernej ruže, však? Lebo to čo si predtým hovoril, znelo tak akoby si sa ku mne chcel pridať. Prepáč mi, ak sa mýlim, ale chcem si byť istý. Vieš zvyknem putovať sám a ako som hovoril, hvozd je nebezpečný, takže by bolo pre mňa ťažké starať sa tam ešte o niekoho iného." Otočím sa na Wiliama ale kráčam ďalej. Hovorím vecne, snažím sa, aby moje slová nezneli urážlivo. |
| |
| soukromá zpráva od Darion pro "Súhlasím. A tvoj nápad je vskutku geniálny! Aspoň to v Kapitole skúsime. Kone a možno i ďalšie veci výmenou za poskytnutie informácií o tom čo zistíme. Odvoláme sa na podporu mladých mágov a podobné hlúposti, nu a ak to nevyjde tak dačo len kúpime na trhu." Vychádzajúc von sa stále usmievam, zrazu sa však mierne zamračím čím dám najavo hlboké premýšľanie. "Ty...Zara. Vieš, je to možno trošku blbé, ale vieš na koni jazdiť? Totiž...ja som to jaksi ešte neskúšal, v Kapitole som prakticky celý život." počas hovorenia zastanem, blbý zvyk podľa ktorého nemôžem kráčať a seriózne premýšľať. Hneď sa však opäť usmejem a rezko pokračujem v chôdzi. "Nič to, určite to nebude ťažké a určite budeš skvelá učiteľka." Cestou cez mesto prípadne obzerám vhodné obchody s potravou, u Poupátka by to nebolo najlacnejšie. Postačí mech s vodou pre oboch a nejaké jedlo, smädu sa na ceste nebojím. A spomínané víno, to je dôležité. Zastaneme pred Kapitulou, zpred ktorej som ja odchádza deň doazdu, ona možno pred pár hodinami ak nie ešte menej. Vtipné. “Tu je plán. Ak príde profesor vyjednávaš ty, ak mladá profesorka vyjednávam ja, dohodnuté?“ |
| |
| soukromá zpráva od Zarabeth z Černorůžských plání pro Jen jsem se usmála, nebylo toho mnoho, co bych mu mohla odpovědět. Ačkoli jsem měla dost silné pochyby o tom, jestli nám v Kapitule vypomohou, za pokus to stálo. Vyjdeme z hostince a Darion se zastaví, nechápavě se na něj otočím, snad něco zapomněl? Ale při jeho slovech mírně vytřeštím oči. "Vážně? Neumíš? No, není to těžké, pokud s tebou kůň spolupracuje, pokud je zkrocený. Myslím, že to nebude problém, dám ti pár rad a tipů. Půjde ti to přirozeně," usměji se na něj smířlivě a zachytím se jej do nenabízeného rámě, abychom už co nejdříve vyšli. Sama jsem s jízdou na koni neměla problém, v mládí, ještě na otcově panství jsem byla s koňmi pořád a v Kapitule jsme občas s Dorianem vyrazili na půjčených koních na noční výlety. Jeho plán mne srdečně rozesměje. Nečekala jsem, že budu zpátky tak brzo a mylsím, že ani on ne. Jistě se nám dostane spousta enchápavých výrazů a mnohého překvapení ve tvářích, které nás přijdou přivítat. "Dobře," hlesnu, poupravím výstřih a zabouchám na velké dveře Kapituly. |
| |
| soukromá zpráva od Wiliam Deal *Will* pro Ano, vzhůru na cestu, prohlásím ještě stále v jeskyni, načež se pomalu protáhnu a vydám se za Hartwigem. Cesta mi vesele ubíhá pod nohama, přičemž mé oči pozorují krajinu kolem. Teď by byla vhodná chvilka na trochu lyriky, pomyslím si s úsměvem, načež začnu skládat v hlavě báseň. Přiznávám, že moc daleko jsem se nedostal, jelikož myšlenky se mi zatoulaly zpátky domů, do Vlaštovky. Jak se asi mají rodiče? Dělá teta ještě pořád ten výborný jablečný koláč? Během takovýchto, a možná ještě "důležitějších" myšlenkových pochodů zjistím, že hraničář promluvil. Po jeho slovech se mi nažene červeň do tváře. Co prosím?! zvolám překvapeně, načež se zastavím. I přes mou snahu mi do hlasu vnikne uražený tón: Pokud sis toho nevšiml, tak já tady vedle tebe stojím, živ a zdráv, v končinách, jejíchž druhým jménem je nebezpečí. To dle mého názoru naznačuje, že se o sebe dokážu postarat více než dobře. A ano, původně jsem měl v úmyslu vyrazit s tebou, teď už si svým rozhodnutím tak jistý nejsem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno, když slunce vycházelo nad horami, se u hospody, jak bylo domluveno, sešla celá parta. Jako první přišli Walgor a Orgin, nerozlučná dvojka, někdo by řekl pološílených, trpaslíků. Oba dva vyzbrojeni sekerami a válečnými kladivy, jako kdyby se chystali na srážku s drakem. Hned po nich došli i zbývající dva bývalí vojáci a Ymirovi známí, Galmher a Ughor, též vyzbrojeni jak do války. Jeden z nich nesl těžkou trpasličí kuši a druhý nebezpečně vypadající obouruční kladivo. Kovář, jehož sehnal Frenir, se dostali chvíli po nich. Bibor Kovadlina byl skutečně mohutný i na trpaslíka. Pruty svaloviny na pažích se mu napínali a bylo zřejmé, že je získal ustavičnou prací u kovadliny. Za nim se táhla mula obtěžkaná kovářskou výbavou a také pár zbraněmi..kdyby náhodou. Jako poslední se z hospody vykutáleli oni tři kopáči. Zdá se, že ji od večera nejspíš neopustili. Rugin, Zugin a Mugin obtěžkaní bagáží a třímající krumpáče se připojili k vaší partě. Nyní jste mohli vyrazit kam jen se vám bude chtít. Kumpanie je připravena. |
| |
| soukromá zpráva od Hartwig Endlen pro Wiliamova reakcia ma prekvapí. Zarazene zastavím, a so zdvihnutým obočím počúvam. Kútiky pier sa mi nebadane zdvíhajú do úsmevu. Určite by mi cesta ubehla rýchlejšie vo dvojici, naviac je celkom príjemný spoločník. Ale čo ak to sú len reči a niečo sa stane? Predsa len, je to bard, koľkým nebezpečenstvám mohol čeliť? Na druhej strane, kto som ja, aby som rozhodoval za neho? Keď ale vidím, že sa bard urazil hneď zvážniem a ospravedlním sa. "Prepáč, nemal som ťa v úmysle uraziť. Netrávim veľa času v spoločnosti a preto niekedy poviem niečo, čo potom ľutujem. Nehovoril som to, lebo sa ťa chcem zbaviť, ale nechcem aby sa stalo nešťastie, za ktoré budem niesť vinu. Ale ak si myslíš, že to zvládneš, a nebojíš sa prekážok, ktoré na ceste hvozdom čakajú, potom ti nemôžem brániť v tvojom rozhodnutí."Zadívam sa do diaľky na sever, potom sa pozriem bardovi do očí a veselo dodám. "Nech bude akékoľvek." Potľapkám Wiliama priateľsky po pleci, a vydám sa na cestu, považujúc túto vec za vybavenú. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Společně se táhnete hvozdem směrem na jih, kde leží onen pověstmi opředený Vlčí chřtán. No, spíš ty jsi ten, kdo se táhne. Smrtonošovi, jak se zdá, pohyb problém rozhodně nedělá. Postupně jste stoupali do dalších a dalších zalesněných kopců a porost zde rozhodně nijak zvlášť neřídl, jak by se dalo očekávat. „Vlčí hvozd je vskutku místem mnoha překvapení...mnoho z minulosti zde spí a čeká. Ne vše dokázal Chaos zničit,“ prohodil Noční lovec spíše k sobě, než k tobě, avšak dosti nahlas, aby si to zaslechl. „K jezeru bychom měli dorazit někdy v podvečer. Pro jistotu bych se však utábořil někde v kopcích nad ním,“ řekl tentokrát již přímo k tobě, „pokud je Vlčí hvozd tajemné místo, tak Vlčí chřtán je ještě tajemnější.“ Je zřejmé, že o tomto hvozdu a i o lese toho ví víc, než ti nyní říká. Zdá se, že má vskutku hodně tajemství. Pokračujete v cestě a teprve někdy v poledne Ark'Takhan zavelí k odpočinku poblíž jednoho z potůčků. Voda zde teče v mělkém korytu potůčku a převaluje se přes kameny v úžasné harmonii nezkrotného živlu. Stromoví zde šustí a společně se zvukem vody vytváří nádhernou a uklidňující symfonii.
Poté, co jste se usadili k odpočinku a k případnému obědu, zmizel Ark'Takhan v lese. Po chvíli se však vynořil z křoví a nepřišel sám. Doprovod mu dělala podivná ženština, jež byla napůl člověk a napůl...něco jiného. Avšak i přesto všechno byla nádherná. Tak smyslná.
Společně s Nočním lovcem se usadili poblíž tábořiště. „Tohle je Laergannai, Ochránkyně tohoto hvozdu,“ představil ti ji Smrtonoš, „lidé její druh, myslím, nazývají dryádami.“ „A tohle je Wolfhar, válečník Vlků,“ představil i tebe. „Jako přítele Ark'Takhana, bratra mého lidu, tě vítám ve svém hvozdu, válečníku. S mírem v srdci a s láskou hvozdu zde odpočiň si, neboť les naplní silou všechny, jenž mají dobro v duši,“ pronesla dryáda hlasem, jenž jako by tě přímo hladil. Jako by se dotýkal tvé duše. Taková byla moc druhodozených dryád. „Laergannai je má osobní přítelkyně. Podařilo se mi ji přesvědčit, aby zodpověděla všechny tvé otázky, na které ti já odpovědět nemohu...a snad to naplní tvou touho po vědění.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž i žena na tvou výzvu jen pokrčili rameny. „Pokud myslíš, že na to nemáš...“ zhodnotila prostě žena. „Nemá, je to nula,“ zachechtal se ironicky půlčík a pak směrem k tobě prohodil, „radši vypadni z města. Než se ti něco stane.“ Následně tě nechali odejít a tak si mohl zamířit v klidu k městské bráně. Prodíral si se skrz dav a brzy si dorazil až k bráně strážené několika hlídači. Ti si tě ani nevšímli a tak si mohl vyjít branou ven. Nyní je na tobě, kam se vydáš. Na severu, v dálce, je město Úsvit. Na jihu pak Letohrad. |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro „Frenir Černokámen, rád ťa poznávám. A tebe též.“ Zubím se na scházející se trpaslíky, třesu jim pravicí a občas si nervózně otřu dlaní čelo. Rád bych si promnul pleš, ale s přilbou na palici je to těžké pořízení. „Všici?“ kývnu na Mugina. „Bagáž sbalená a nakůpená?“ Sám jsem na Rozitu navěsil, co se jen dalo koupit – jídlo, pivo, lano, pytel s ovsem a hromadu dalších krámů. „Tož k Divokému Pohoří!“ Přes Barbarskou vrchovinu, kolem Jezera Padlé říše, skrz Padlé vrchy. „Skrz nebezpečenství všelijaká, zrůdy odporné a kraje neznámé, vstříc nesmrtelnosti po boku předků!“ Vezmu Rozitu za uzdu a vykročím první. Když jsem to vymyslel, tak bych si to taky měl vést. Aspoň dokaď mě nevyválí v dehtu a neposypou peřím. |
| |
| soukromá zpráva od Wolfhar Sekera pro Když se Ark Takhan vrátí ztovna čupím u čerstvě rozdlaného ohýnku a pomalu přikládám, abych jej nezadusil. Přišel opět potichu, takže sis jej všimnu až, když uvidím špičky jeho bot v zorném poli. Ohlédnu se na svého vlka: Assine, to jsi mi teda hlídač. otočím se zpět na lovce a úplně odskočím dozadu... ...myšlenky se mi vykouřili z hlavy a začal jsem koktat v hlavě... ... ústa se mi několikrát na prázdno otevřeli a zavřeli a okamžitě schovávám sekeru za záda a první co ze mě vypadne: To není sekera na kácení stromů. a zrudnu. Stojí předemnou mýtická bytost, já se cítím jako malý kluk přichycený s půlkou ještě teplého koláče za škraní a tváří celou od cukru. Chvíle trapného ticha mi dá dost času aby se mi rozběhli myšlenky a já si uvědomil jak trapně vypadám. Těší mě Lale, Laegr.., paní dryádo. Já nikdy nečekal, že nějakou uvidím. Vlastně jsem čekal, že jste jen postavy z pohádek. Moc se omlouvám. Smím vás něčím pohostit u našeho skromného posezení? Poté se sám uvelebím na kořeni obrostlým mechem. Co je tak děsivého na Vlčím hvozdu a Vlčím chřtánu, slyšel jsem různé pověsti, ale nevím po dnešku čemu mám věřit? |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro Přicházím jako meszi posledníma. Něco si mumlu pod nos:"Zatracený pivisko! Kdo be bel řek že trp a zlopotí ho kocovena?" Odplivnu si. Koukám po všech těch trpaslících co jsou tu. "Tož to sem rád. Je nás bez dvó tucet!" Odhalím svoje zumi v úšklebku, co má připomínat úsměv. Prohodím pár přátelských slov s Walgorem a Orginem, také s Galmherem a Ughorem. Walgro nadhodí jakýsi vtip a všici se mu zasmějeme. Pak pozdravím zbytek trpaslíků, kováře a kopáče. Poté se otočím na Frenira. "Heleď, máme všecko? Řékal si že bodeš potřebovat prachy. Seš si jesté, že máme všeho dost? Nevém jestle bude stačet jedna mula pro tucet bez dvó." Prohlédnu si mulu naloženou vším možným, od jídla až po ráhoví. "Máme stane? Bo chceš spát na zemi? A co v horách? To chceš zmrznůt?" Zamračím se, ale ne kvůli stanům, ale kvůli žaludku. Tož dneska bude teda veselo, Budu mět co dělat abych se nepoblil. |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro „Nésu vaša mama, lopouch na pérdel si každej mosí natrhať sám,“ odbudu Ymirovy otázky. „Kdo nemá deku, bode klepať kosu, kdo si nevzal žrádlo, móže žuvať lišajníkou.“ Trpaslíka nic nezastaví. Hurá za síněmi předků! |
| |
| soukromá zpráva od J`hänn pro Hlasitě si povzdechnu. "Oj, som meslel, že na nákupe se pojde až ráno... No..." Poškrábu se ve vousu. "Tož, mesléš že máš žrádlo je pro seba?" Zamračím se a podívám se na mezka. "Tož v tom přépaďě, mě počekéte v knajpě, do sehnat kos chleba." Otočím se a poklusem zamířím na tržiště. Nejdříve zajdu do stájí a koupím si buďto tažného koně či mezka. Pak zamírím na trh. Nakoupím nějaké batohy Chvíli chodím od stánku ke stánku a koukám kde co mají. Vyhledávám trvanlivé potraviny jako sušené maso, trpasličí chléb, pivo, víno, uzené sýry, uzené šunky a salámy, popřípadně jiné potraviny. Hledám nejlepší ceny a snažím se smlouvat. Když mám potraviny, jdu sehnat nějaké krmivo pro mezka/koně. Jako poslední nakupuji nějaké přikrývky a stan buď plátěný či z kůží. Snažím, se vlést do limitu 18 zlatých. Jakmile mám všecko naložené a složené na tažném zvířeti zamířím k hospodě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Společně jste došli až ke kapitule, přesněji k její vstupní bráně, nyní uzavřené a tajnůstkářské tak, jak to mají čarodějové a čarodějky nejraději. Zara zabušila na dveře a po chvíli je otevřel zdejší vrátný, Dagol, postarší chlapík a veterán mnoha bitev. Je to na něm hodně znát. Už jeho obličej plný šrámů a s levým okem zakrytým páskou, mluví za vše. „Mohu pro vás něco udělat?“ zeptal se prohlížejíc si vás od vrchu až dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Frenir Černokámen pro „Tož kdo ešče nemá nakůpeno, nechť tak honém učiní,“ upozorním i ostatní a opřu se o Rozitu. Mula na mě otočí hlavu a zatváří se otráveně. „Hodná holka, brzejc sa nažereš lišajníkouc.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Laergannai, dryáda, ochránkyně Vlčího hvozdu z dob pradávných, se jen usmála při zmínce o tvé sekeře a spokojeně usedla na jeden z kamenů u potoka. Její „nožky“ se natáhli do stran a žíznivě pily z lesního toku. Ruce složila pod prsy a znovu se na tebe vřele usmála. „Mír s tebou, válečníku, nestrachuji se o tvou sekeru a vím, že jsi správný člověk. Tam, hluboko v srdci, vidím, že jsi slušný muž, i když jsou to znaky které nesdílí každý tvého rodu,“ započala konverzaci a po očku sledovala tvého vlka, který se k ní téměř připlazil a uvelebil se jí mezi „nohy“, kde ho mohla hladit. Vrněl tiše jako štěňátko. Ark'Takhan vás oba dva pozoroval ze stínu, uveleben mezi kořeny stromů. Zdálo se, že si tuto konverzaci a tvé překvapení celkem užívá. Paní dryáda však po chvíli pokračovala. „Vlčí hvozd, vlčí chřtán. Ta slova, ty názvy...tak mladé a nové,“ zašeptala tiše a snad i teskně, „kdysi dávno tu stál Wäefeiren, Hvozd zpívající vody. A věř mi, když říkám, že voda zde skutečně zpívala. Taková byla síla moci Pánů hvozdu a jejich kněžek. Gaina moc zde byla ohromující. Moc Zemí Měsíčního jezera. Ach, ty vzpomínky.“ Na chvíli se odmlčela, neboť jí tato konverzace nejspíš přemáhá. Kdo ví, jak často má dryáda možnost mluvit s někým jiným než se zvěří. A s tou se i tak baví bez slov. „Nynější vlčí hvozd je vskutku místem, jenž ani trochu nepřipomíná Hvozd zpívající vody. A členové tvé rasy, ale i ras druhorozených, zde nacházejí tvory, jenž nejsou obvyklé nikde ve světě. Prý za to může Chaos. Kdo ví. Každopádně se tu nyní nachází spousta prapodivných tvorů, s nimiž jsem nucena často soupeřit, abych ochránila přirozenost hvozdu. Vlkodlaci, upíři, gnollové i skřetí klany. Všichni touží po vraždění a loupení. Ubohý hvozd.“ Nastala další odmlka. „O Vlčím chřtánu toho nevím ani já tolik, kolik by sis asi přál, abych ti řekla. Vím jen, že tamní vody jdou prokleté Chaosem a stejně tak oblast hvozdu kolem nich. Divocí démoni chaosu tam prý provádějí prapodivné obřady. Avšak já ti to potvrdit nemohu. Držím se od hvozdu dál.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba dva jste se vydali směrem na sever po Měsíční stezce. Cesta je to dlouhá a není zrovna příjemná. Od východu fučí studený a prudký vicht, jenž zvedá klobouky a plášťě a nedělá mu problém se dostat až na holou kůži a to i přes vrstvu oblečení. Navíc je tato část Měsíční stezky nejčastěji napadána skřetími a orčími klany z Plání Úsvitu a z Černovodské Vrchoviny a žádný obchodník si zde nemůže být dvakrát jist. Brzy kolem vás projeli první povozy a také jezdci na koních. Někteří byli obchodníci, jiní žoldáci a strážci karavan, avšak našlo se i pár osamělých rytířů z řádu Gryffina z Úsvitu. Jeden z těchto rytířů se k vám připojil a jako správný strážce stezky začal se vás ptát skloněn ze sedla tak, abyste ho slyšeli. „Zdravím, poutníci, co je cíl a účel vaší cesty, smím-li se zeptat?“ Z druhé strany se k vám přitočil jeden z obchodníků táhnoucí své dvě muly. „Tihle rytíři, strašně moc zvědaví, pošlete je k šípku,“ pošeptal vaším směrem „jsou nehorázně vtíraví, nemyslíte?" Nyní se nacházíte asi v půlce cesty mezi Růží a Vévodou a kousek před vámi se nachází hostinec u Rudocha. Opevněný palisádou a s několika strážními věžemi je jedním z opěrných bodů, jež se dají chránit a jež jsou útočištěm pro poutníky a obchodníky, které na stezce zastihne nečas, noc, či klany skřetů. |
| |
| soukromá zpráva od Wiliam Deal *Will* pro To je docela slušně opevněný hostinec, pomyslím si překvapeně, hvízdajíc při pohledu na palisády. Docela monumentální na to, že to má být jen hostinec u cesty. Možná by se na to dala později složit nějaká komická píseň o paranoidním hostinském? Ano, to by možná šlo... Proud myšlenek mi překazí jeden z rytířů, evidentně člen řádu Gryffina, ptající se nás na cíl cesty. Do hovoru se vmísí i blízký obchodník, jehož rady o poslání k šípku se rozhodnu neuposlechnout. Člověk nikdy neví, kdy se může takový rytíř hodit, proto slavnostně smeknu klobouk a pravím: Zdravím velevážený pane, mé skromné jméno jest William Deal a zde můj přítel je znám pod jménem Hartwig. Putujeme tímto vaším překrásným krajem směrem ke hvozdům Aemfereinským, kde hodláme spatřit tamní divy. V takových končinách jest jistě mnoho velmi mnoho zajímavých věcí k vidění, obzvláště pro barda, jako jsem já. Smím se zeptati na Vaše ctěné jméno? Zmínku o bardovi použiji záměrně, koutkem oka pozorujíc obchodníka. Podle jeho předchozí upovídanosti soudím, že se jistě o našem příchodu bude vědět dříve, než vejdeme. To je pro lidi jako já dobré. No dobrá, je to skvělé hlavně pro naše měšce a já si již pomalu v hlavě připravuji své vystoupení, kterým mám v úmyslu nás oba nakrmit. Možná, když se zadaří, bych si mohl i trochu přilepšit? |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR